Bakalarska Diplomova Prace-Hlobilova

Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav slavistiky
Polština se zaměřením na oblast firemní praxe,

služeb a cestovního ruchu
Eva Hlobilová
Počátky křesťanství a polské státnosti na základě

knihy Józefa Ignacyho Kraszewského Lubonie
Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Renata Buchtová, Ph.D.

2016
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů
a literatury.
V Brně 30. dubna 2016 -----------------------------------------------------------
Podpis
2
Poděkování
Zde bych chtěla poděkovat vedoucí své bakalářské práce, paní Mgr. Renatě Buchtové, PhD.,
za cenné rady a připomínky, ochotu a projevenou trpělivost.
Poděkování patří také mé rodině a přátelům, kteří mi byli velkou oporou během celého studia.
3
OBSAH
1. ÚVOD ................................................................................................................................. 5
2. HISTORICKÉ REÁLIE .................................................................................................. 7
2.1 Polské země a jejich víra v 10. století ....................................................................... 10
2.2 Jméno a původ prvního polského knížete.................................................................. 10
2.2.1 Kníže Měško I. podle Józefa Ignacyho Kraszewského ...................................... 12
2.3 Kněžna Doubravka .................................................................................................... 12
2.3.1 Jméno polské kněžny ......................................................................................... 13
3. POLSKÉ ZEMĚ PŘED PŘIJETÍM KŘTU PODLE KNIHY
JÓZEFA IGNACYHO KRASZEWSKÉHO ....................................................................... 14
3.1 Dvůr Luboňů.............................................................................................................. 14
3.2 Návrat ztraceného syna .............................................................................................. 15
3.3 Włastovy zvláštní rituály ........................................................................................... 15
3.3.1 Křesťanství na polském území v době Włastova návratu .................................. 16
3.4 Włast potkává prvního svého přívržence................................................................... 17
3.5 Włast na dvoře Měška I. ............................................................................................ 18
3.5.1 Kníže Měško I. a jeho zájem o německé země i jejich víru ............................... 18
3.6 Tajná cesta do českých zemí ..................................................................................... 19
3.6.1 Setkání Měška I. s českou kněžnou Doubravkou ............................................... 20
3.6.2 Polský kníže Měško I. v Praze u Boleslava I. .................................................... 21
3.6.3 Zásnuby polského knížete Měška I. a české kněžny Doubravky ....................... 23
3.7 Návrat knížete Měška I. do Poznaně ......................................................................... 24
3.7.1 Pokračování v pohanském životě ....................................................................... 24
3.7.2 Utrpení Własta na dvoře v Krásné Hoře ............................................................ 25
3.8 Příjezd české kněžny Doubravky .............................................................................. 26
3.9 Tajné přijetí křtu a svatba s českou kněžnou Doubravkou ........................................ 27
3.10 Tajná výprava do Quedlinburgu ................................................................................ 29
3.10.1 Setkání s císařem Ottou ...................................................................................... 29
3.11 Sílící křesťanství vs. Pohané...................................................................................... 30
3.12 Oficiální přijetí křtu ................................................................................................... 30
4. ROK 2016 ........................................................................................................................ 33
5. ZÁVĚR............................................................................................................................. 36
STRESZCZENIE ................................................................................................................... 38
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 40
4
1. ÚVOD
Tématem této bakalářské diplomové práce jsou počátky křesťanství a vznik polské
státnosti zachycené zejména v současné polské literatuře. Téma vztahující se k počátkům
křesťanství v Polsku bylo navrženo ke zpracování při příležitosti 1050. výročí křtu Polska,
které Polsko a hlavně pak Velkopolské vojvodství oslavilo v letošním roce, a zvoleno
z důvodu bližšího vztahu k této tematice.
Jako stěžejní literaturu pro svou bakalářskou práci jsem zvolila knihu, která podle mě
velmi dobře zachycuje přesně to, na co má tato práce především poukazovat a to je situace v
období těsně před a po přijetí křesťanství na polském území. Zmíněnou knihou je kniha autora
žijícího v 19. století Józefa Ignacyho Kraszewského, která nese název Lubonie –
Powieść z X wieku.
Cílem této bakalářské diplomové práce je přiblížit čtenářům dané téma na základě výše
uvedené literatury a jiných vhodných zdrojů, zejména článků, které byly publikovány hlavně
v období konání oslav, tj. v dubnu letošního roku, a to nejen z pohledu dřívějšího,
ale i současného.
Ve své bakalářské práci se nejprve v první kapitole pokusím za použití zpracovaných
informací z odpovídajících článků a historických knih ve zkratce přiblížit situaci a
náboženství, které panovaly v 10. století na polském území. Jako další se pokusím představit
postavu polského knížete Měška I. a jeho manželky české kněžny Doubravky, kteří se v
podstatě zasadili o to, že je dnešní Polsko takové, jaké jej všichni známe. Následně čtenáři
nastíním nelehký úkol jazykovědců a různých badatelů, který představuje objasňování původu
a hledání správného znění jména prvního polského knížete Měška I. i kněžny Doubravky. U
kněžny Doubravky poté připojím i krátký medailonek o jejím životě a původu.
Posléze se v další kapitole za pomoci knihy Lubonie - powieść X wieku budu snažit
poukázat na nelehký příchod křesťanství na území polských zemí a na náročný postup
při pokusech o christianizaci země, který znesnadňovali zarytí vyznavači staré víry. Tehdy
mnohem více, než nyní lpěli lidé na svých zvyklostech a následovaní předků, proto pro ně
nebylo jednoduché pochopit rozhodnutí svého pána. Ale bohužel nebo bohudík, jak řekl i
francouzský básník Paul Valéry „Každý začátek je následkem něčeho. Každý začátek něco
ukončuje.“ V té době bylo rozhodnutí následkem snahy o lepší postavení polského státu
v očích ostatních a hlavně římského císaře, což vedlo k ukončení jedné etapy života obyvatel,
kteří žili na území, kterému panoval kníže Měško I. V knize se též budeme soustředit
na důležitou roli, kterou v této činnosti sehrál polský kníže., jenž se rozhodl udělat onen
5
obtížný krok do neznáma, když se rozhodl, že pro něj i pro jeho území přišla ta správná chvíle
pro přijetí nové víry. Dále také ve své bakalářské práci zkusím zaznamenat nelehký úděl
šiřitelů nové víry, konkrétně Własta (neboli kněze Matea), kněze Prokopa nebo pozdějšího
prvního polského biskupa Jordana. Také se zde budu znovu věnovat samotnému knížeti
Měškovi I. a tomu, jak pozvolna zjišťoval potřebné informace a posléze se vypravil do Prahy
za českým panovníkem Boleslavem I., aby s ním uzavřel spojenectví. Dále věnuji pozornost
tajnému křtu a svatbě knížete Měška I. a české kněžny. Závěrem se zaměřím na přípravu
na oficiální křest knížete, návštěvu císaře Svaté říše římské Otty I. Velikého a také
na následné zlepšení postavení polského státu.
Poslední kapitolu bych poté chtěla věnovat letošnímu roku a samotnému 1050. výročí křtu
Polska a různým zajímavostem, které s touto událostí souvisí.
Uvědomuji si, že téma počátků křesťanství v Polsku je daleko obsáhlejší a že existuje
mnoho zajímavých knih na toto téma, ale jejich zpracování by spíše odpovídalo rozsahu delší
práce, než je ta bakalářská.
6
2. HISTORICKÉ REÁLIE
Polský kníže Měško I., kněžna Doubravka a jejich syn Boleslav Chrabrý patří beze sporu
k jedněm z nejpodstatnějších postav počátků dějin polské země. Právě kníže Měško I. byl tím
vládcem, který se odhodlal k důležitému kroku, který zásadně ovlivnil celý další vývoj
a existenci polského státu a národa. I když přesný důvod rozhodnutí knížete Měška I. není
zcela jasný, je pravděpodobné, že to bylo z důvodu, aby se určitým způsobem vyrovnal
okolním zemím, které na něj jako na nepřítele – pohana – neustále útočily a brali jeho zemi
jako méněcennou. Proto se rozhodl, že nastal ten správný čas, aby i on a jeho země přijali
novou víru, která v té době postupně ovládala území většiny vyspělejších evropských zemí.
Samotný křest knížete Měška I. a jeho svatba s českou kněžnou Doubravkou jsou opředeny
celou řadou tajemství a spekulací. Historikové se již několik desetiletí přou o přesné datum
a místo konání těchto událostí. Podle některých zdrojů, jako je např. kniha Polska Piastów
Pawła Jasienici, došlo k přijetí křtu knížetem Měškem I. v roce 966. Jiné zdroje1 zastoupené
na příklad historikem specializujícím se na období středověku prof. Tomaszem Jurkem zase
uvádějí, že kníže Měško I. svátost křtu přijal v roce 965 křest a kněžna Doubravka zde byla
pouze určitým prostředníkem, který knížete k tomuto kroku přesvědčil.
Ať tomu však bylo tak či onak, v současné době bereme jako nejpravděpodobnější datum
křtu knížete Měška I. a tím i křtu celého Polska Bílou sobotu2 nebo Velikonoční neděli roku
966, a proto se v tomto roce slaví 1050. výročí této významné události.
Jak jsem uvedla v předchozím odstavci, není zcela jisté ani to, kde kníže Měško I. svátost
křtu přijal. Historikové se pro nedostatek podkladů stále nedokáží na tomto důležitém místě
shodnout. Na příklad profesor Tomasz Jurek tvrdí, že se křest knížete Měška I. musel konat
na císařském dvoře v Quedlinburgu nebo Magdeburgu, protože za první polské ani české
země v té době ještě neměli svého biskupa a za druhé křest panovníků měl být vykonán
císařem Otou I. Velikým, který byl v té době i hlavou církve.
W ówczesnej Europie istniał zwyczaj, że pogańscy władcy chrzcili się u cesarza. Cesarz Otton
Wielki był głównym apostołem ówczesnej Europy – nie papiestwo, pogrążone wówczas w chaosie i
anarchii. To cesarz był elementem stabilizacji i dbał o chrytianizację, zwłaszcza na Wschodzie- wśród
Słowian. Tu miał też interes polityczny. 3
1
BOJARSKI, Piotr. 1050. rocznica chrztu Polski? Historyk: Rok? 965, nie 966. Ochrzcili nas Niemcy! [online].
2
Bílá sobota – polsky Wielka Sobota, jedná se o sobotu před zmrtvýchvstáním Ježíše Krista.
3
BOJARSKI, Piotr. 1050. rocznica chrztu Polski? Historyk: Rok? 965, nie 966. Ochrzcili nas Niemcy! [online].
7
Naopak např. profesorka Hanna Kóćka-Krenz, která je archeoložkou
Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani, tvrdí, že křest musel proběhnout někde na území
Polska, protože přece kdyby se křest konal na císařském dvoře, tak by jej tamní kronikáři
museli zaznamenat a zatím se žádný takový zdroj, který by potvrdil tvrzení druhé strany,
neobjevil. V Polsku mohl křest proběhnout na několika místech, která však od sebe nejsou
příliš vzdálená. Tato místa se nachází v dnešním Velkopolském vojvodství. Křest se tedy
mohl odehrát buď na Tumském ostrově v Poznani, v Hnězdně nebo na Lednickém ostrově.
Podle archeologických nálezů je pravděpodobné, že se křest knížete Měška I. odehrával
na posledním ze zmíněných míst a to na Lednickém ostrově, protože zde byla nalezena
nádoba, která pravděpodobně mohla sloužit jako křtitelnice, do níž se bez problémů mohl
vlézt dospělý člověk.
Důležitost činu knížete Měška I. potvrdil ve své řeči, kterou pronesl u příležitosti
1050. výročí křtu Polska, které připadlo na den 15. dubna 2016, i současný prezident
Polské republiky Andrzej Duda.
Chrzest księcia Mieszka I jest najważniejszym wydarzeniem w całych dziejach państwa i narodu
polskiego. Nie był, lecz jest – bo decyzja naszego pierwszego historycznego władcy zdecydowała
o całej późniejszej przyszłości naszego kraju. Chrześcijańskie dziedzictwo aż po dzień dzisiejszy
kształtuje losy Polski i każdego z nas, Polaków. To właśnie miał na myśli Ojciec Święty Jan Paweł II,
kiedy mówił, że „Nie można bez Chrystusa zrozumieć dziejów Polski.“4
Prezident Polské republiky také dodal, že vlastně tímto činem knížete Měška I. se zrodilo
Polsko a s ním polská identita. Poláci tím podle něj ukázali, že jsou připraveni si budovat svůj
vlastní národ, i když nikde nebylo napsáno, že se nakonec opravdu povede vytvořit jednotnou
zemi. Tímto krokem knížete Měška I. byl položen jeden z nejpevnějších pilířů celé polské
existence, o který se později mohl každý s jistotou opřít, když přišly těžké chvíle,
ať již pro jednotlivce nebo celou zemi.
Przyjmując chrzest nasi przodkowie wyznaczyli rdzeń, wokół którego kształtował się wspaniały
polski naród. I gdy było wyjątkowo źle, gdy nasi wrogowie próbowali niszczyć Kościół, aby rozsadzić
fundamenty naszej tożsamości, to naród przeciwnie zapełniał świątynie, tam szukając wspólnoty.
5
Udowadniając ponadczasową mądrość decyzji przodków.
4
Orędzie Prezydenta RP przed Zgromadzeniem Narodowym z okazji jubileuszu 1050-lecia Chrztu Polski.
In: Oficjalna strona Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej [online].
5
Orędzie Prezydenta RP przed Zgromadzeniem Narodowym z okazji jubileuszu 1050-lecia Chrztu Polski.
In: Oficjalna strona Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej [online].
8
Říká se, že Polsko přijalo křesťanství prostřednictvím Čech, což, jak jsem již dříve
naznačila, není nejspíše úplně pravda, i když ve školních učebnicích je psáno něco jiného.
Vypadá to, že Čechy mohly knížeti Měškovi I. pomoci, podpořit jej, ale samotný křest provést
nemohly, protože v té době na území Čech ještě neexistovalo žádné biskupství a nová víra
ještě nebyla v zemi tak zažitá, aby se někdo už tehdy staral o christianizaci okolních zemí, což
potvrdil v rozhovoru pro polský deník Rzeczpospolita6 i americký historik žijící v Polsku
Philip Earl Steele7. „Kościół czeski podlegał jeczcze Ratyzbonie, ale nawet gdy Czesi
doczekali się już własnego biskupstwa w 973 roku, to przez szereg lat i tak było ono jeszcze
w powijakach i nie w głowie mu była chrystianizacja obcych krain.“8
Nicméně je pravda, že některá polská slova, která označují věci, se nimiž se setkáme v
slovní zásobě spojené s kostelem a církví, pocházejí z českého jazyka. Dříve se mělo za to, že
až 3/4 takových termínů pochází z češtiny, ale podle posledních výzkumů profesora
Dariusza Sikorkého z Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani pochází z češtiny pouze 1/8
termínů. Mezi nimi např. slova „oltarz“9 a „ksiądz“10. Proč tomu tak je? Protože v té době
ještě nebyly slovanské jazyky od sebe tak vzdálené. Lidem často mohlo pouze připadat, že
někdo má zvláštní výslovnost, ale ne že mluví zcela jiným jazykem jako je tomu v dnešní
době.
Důležitou otázkou, která se tu nabízí, je, proč se vlastně kníže Měško I. odhodlal k přijetí
křesťanství na svém území. Podle některých historiků to nebylo k upevnění jeho postavení
na trůnu. Vždyť to od něj byl poměrně velký risk, když všude okolo byly na křesťanech,
obzvláště těch výše postavených, páchány vraždy. Ovšem podle Philipa Earla Steelea je
odpověď jasná, panovníci přijímali křesťantví hlavně z politických důvodů. Byl to totiž
římský císař, kdo v té době řídil politické, ale i církevní děje v Evropě.
Philip Earl Steele poté také dodává, že všechno poukazuje na to, že polský kníže
Měško I. pochopil, v čem spočívá monoteismus, a během svého života v Boha opravdu uvěřil.
Podle mého názoru rozhodnutí knížete Měška I. mohlo mít spojitost i s pověrami a
s brzkým příchodem nového tisíciletí, kdy nikdo nemohl tušit, jestli s novým tisíciletím
nepřijdou i jiné časy či konec světa.
6
Deník Rzeczpospolita – jedná se od deník, který je možné dostat na celém území Polska. Jedná se o deník
společensko-politický a ekonomicko-právní. Vydavatelem je Gremi Business Communication a sídlo deníku je
ve Varšavě.
7
Philip Earl Steele – americký historik, redaktor, překladatel a evangelík, který bydlí v Polsku. Vydal knihu
„Nawrócenie i chrzest Mieszka I“.
8
STEELE, Philip Earl. Miesko I naprawdę uwierzył w Boga. Rzeczpospolita: Plus Minus. 2016, 32
9
Oltarz – v češtině znamená oltář
10
Ksiądz – v češtině znamená kněz
9
2.1 Polské země a jejich víra v 10. století
Počátky polského státu leží částečně v tajemném oparu časů už dávno uplynulých. Na toto
téma neexistuje příliš mnoho důvěryhodných historických pramenů, existují spíše ty
archeologické. Jedním z možných zdrojů je první polská kronika Galla Anonima11,
ze které následně čerpali i další kronikáři. Ibrahim ibn Jakub psal o knížeti Měškovi I. a jeho
zemi již o období několika let před křtem Polska. Další zápisky existují z 60. let 10. století,
nejvíce však o polském knížeti napsal ve 20. letech 11. století Dětmar z Meserburku.12
Podle dochovaných zdrojů můžeme říci, jaké kmeny na území tehdejšího polského státu
s velkou pravděpodobností žili. Podle tzv. bavorského geografa13 to byli Slezané, Opolané,
Goplané, Ďadošané, Vislané, Holasici, Pyrzyczané a Woliňané. Také víme, že „Centrem
tehdejšího polského státu ve 2. polovině 10. století byla severozápadní část, země Polanů.“14
Polský stát v době panování knížete Měška I. zabíral území směrem na východ od středního
toku Odry až po Mazovsko a centrum vlády se nacházelo v Poznani a v Hnězdně.
Co se týká všeobecně slovanských kmenů, byly od pradávna pohanské, avšak prvotně
věřily pouze v jednoho boha. Tímto bohem, ať už jej nazývali jakkoliv, byl pro ně stvořitel
Země, vládce blesku a ten, který udržuje mír na světě. Postupem času se však začaly
pojmenovávat jednotlivé síly, a tak začala vznikat různá božstva, čímž se ze Slovanů stali
vyznavači mnohobožství.
2.2 Jméno a původ prvního polského knížete

Jak již bylo několikrát zmíněno, kníže Měško I. je z pohledu polské historie velmi
důležitou postavou, proto je zvláštní, že ačkoli se již 800 let pokouší historikové zjistit, jak
doopravdy znělo jméno prvního polského knížete, jejich bádání do dnešního dne nepřineslo
žádné přesvědčivé výsledky. Ani rok narození prvního polského knížete není zcela jistý. Jak
se můžeme dozvědět z knihy Polska Piastův Pawła Jasienici kníže Měško I. se nejspíš narodil
kolem roku 920.
Tvar jména „Mieszko“ tak, jak jen známe v dnešní době, byl v tomto znění pravděpodobně
poprvé zapsán až ve 14. století. Tento tvar je blízký formě „Mesco“, kterou můžeme najít
v kronice Galla Anonyma, ale také v další nejstarší literatuře. Celkově je známo kolem
11
Gall Anonim – první polský kronikář, cizího původu, autor „Kroniky polské“, celý název „Kronika i czyny
książąt czyli władców polskich“. Kronika je psaná latinsky a vznikla pravděpodobně v letech 1113-1116.
12
Dětmar z Merseburgu – merseburský biskup a kronikář žijící v 11. století. Jeho dílo napsané pravděpodobně
v letech 1013-1018 patří k nejobsáhlejším historickým pramenům k dějinám střední Evropy kolem roku 1000.
13
Bavorský geograf – latinsky Geographus Bavarus) je jméno, které dostal neznámý středověký autor
dokumentu Descriptio civitatum et regionum ad septentrionalem plagam Danubii (česky Popis měst a míst
na severní straně Dunaje)
14
BERANOVÁ, Magdalena. Slované. 2. vyd. Praha: Libri, 2000, s. 65.
10
dvaceti různých obměn jména prvního polského knížete. Obecně lze říci, že u cizích autorů
můžeme pozorovat, že používali formu jména trojslabičnou, jako je např. „Miseco“
nebo „Masuco“ u Dětmara z Meserburku; „Misico“, „Miesico“, „Mesico“ u Bruna
z Kwerfurtu nebo „Masaca“ u Widukinda, zatímco v Polsku byly užívány formy jména
dvouslabičné, jako např. „Mesco“, „Mysco“ nebo „Mesko“. Podle jedné středověké hypotézy
je jméno polského knížete zkrácením některého z následujících jmen: Mieczysław, Mścisław
nebo Miecisław.
Dodnes také ještě jazykovědci nebyli schopni objasnit ani význam tohoto jména. Existuje
sice několik návrhů, ale žádný není dostatečně přesvědčivý. Jedním z těchto vysvětlení je
např. domněnka, že by jméno prvního polského knížete mohlo pocházet ze zdrobněliny
polského slova „niedźwiedź“ „miś/ misko“. Toto vysvětlení představil jazykovědec
Aleksander Brückner. Jiné vysvětlení pocházející od historika Józefa Widajewicza je, že
jméno vzniklo zdrobněním „Miecha“. Další možné vysvětlení je zase, že jméno Měško má
svůj původ v obměně „Myszko“ nebo také „Miszko“ a pojí se s ním legenda o Popielovi.15
K dalším zajímavostem spojeným se jménem prvního polského kníže je to, že ono jméno
bylo užíváno pouze v rámci rodu Piastů. Mimo území tehdejšího polského státu nebylo
známé.
Někteří jazykovědci a historikové jsou však toho názoru, že první polský kníže měl
na počátku zcela jiné jméno. Navrhované varianty jsou např. normanské jméno „Dago“
nebo „Dagon“, podle Jerzego Dowiata znělo původní jméno „Dzigoma“.
Co se původu knížete Měška I. týká, není také úplně jisté, odkud jeho předkové pocházeli
a kde pobývali, než se usadili na polském území. Je dost možné, že jeho předky byli
Vikingové, kteří se na polské území dostali z Kyjevské Rusi, odkud byli vyhnáni.
15
Legenda o Popielovi – je příběh, který vypráví o Popielovi, mladému panovníkovi, který sídlil v Kruszwici
u jezera Gopła. Do doby, než Popiel začal být schopen vlády, vládli kraji jeho příbuzní a všem se dařilo dobře.
Jakmile však byl Popiel schopen vládnout, předali mu příbuzní vládu a našli mu ženu, němku Gerdu. Popiel se
do Gerdy zamiloval a snažil se splnit všechno, co jí na očích viděl. Postupem času se ukázalo, že Gerda je zlá
a zachtivá. Lidé pod vládou Gerdy a Popiela trpěli a stěžovali si na špatné podmínky u Popielových příbuzných.
Ti se snažili Popielovi domlouvat, ale po nějaké době Gerdě tyto jejich zásahy začali vadit a tak vymyslela plán,
jak se nechtěných příbuzných zbavit. Všechny pozvala na hostinu, během které se chovala jako vyměněná. Byla
milá, ochotná, přející. Nikomu se nechtělo věřit, že se opravdu změnila. Když se den chýlil ke konci, přebrala
Gerda starost o hosty na sebe a služebnictvo poslala pryč. Do pití, které příbuzný posléze podala, přimíchala jed,
který všechny postupně otrávil. Jediný, kdo přežil, byla Gerda, Popiel a jejich synové. Ještě však, než umřel
poslední příbuzný, stihl vyslovit kletbu, které však nikdo nerozuměl a zapomnělo se na ni. Gerda jako obvykle
přesvědčila Popiela, aby stál na její straně a společně naházeli mrtvoly příbuzných do jezera Gopła. Brzy poté se
na hradě začaly objevovat hejna myší, které postupně zaplňovaly celý hrad. Popiel s rodinou se rozhodl před
nimi utéct na věž na ostrově. Myši je však následovaly a nakonec se za nimi dostaly i na věž a Popiela i jeho
rodinu, kteří umřeli na silný zápach z mrtvý myších těl, sežraly.
11
2.2.1 Kníže Měško I. podle Józefa Ignacyho Kraszewského
Charakteristiku knížete Měška I. můžeme najít i v knize Józefa Ignacyho Kraszewského
Lubonie, podle které budu později rozebírat ne zrovna lehký počátek křesťanství na polském
území. Kraszewski ve své knize popisuje knížete při příjezdu na oslavu, která se konala
na dvoře jednoho poddaného, následovně.
Poznać w nim łacno mógł każdy wojaka, tak na koniu bezpiecznie siedział i wiódł go, ani się nim
troszcząc choć siwy mu się rwał i zżymał. Mieszko w samej był sile wieku, dorodny i urodziwy, brodę
miał ciemną, postrzyżoną, włos piękny, długi, spadający na ramiona, oko, choć ciemne, szafirowym
blaskiem jaśniało, zarazem siłę wyrażając i dobroć, i radowanie się życiu, a wesele. Usta podobież
rumiane, wydatne, wyraz miały męskiej dobroci i zdały się stworzone, by smakowały we wszystkim,
co im świat jako panu podawał. Choćby na sobie nie miał znak dostojeństwa, poznałby już w nim
każdy pana i władcę, nawykłego do rozkazywania, pewnego, iż mu wszyscy posłusznymi być muszą,
a okraszającego swą siłę dobrodusznością i miłością.16
Podle Kraszewského tedy byl kníže Měšek tedy již na první pohled plný síly, poznat na
něm bylo, že byl rozeným vůdcem, který však byl také přímo určený k tomu, aby užíval
všechny radosti, které se pojily s pozicí polského knížete.
2.3 Kněžna Doubravka

Polská kněžna Doubravka pochází ze známého českého rodu Přemyslovců. Přesné datum
jejího narození není důvěryhodně zaznamenané, ale pravděpodobně se narodila kolem roku
936. Je dcerou českého knížete Boleslava I. Ukrutného, který v Boleslavi nechal zavraždit
svého vlastního bratra Václava, aby si dopomohl k trůnu, protože jako druhorozený syn by se
vlády jen tak nedočkal. Matkou kněžny Doubravky byla pravděpodobně Němka Biagota.
Kněžna Doubravka pochází ze čtyř sourozenců. Měla dva bratry – Boleslava II., který byl
následníkem trůnu, a Strachkvase, který se narodil krátce po vraždě svého strýce, v dnešní
době známého jako sv. Václava, a sestru Mladu, která se stala abatyší prvního kláštera
benediktýnek v Čechách. Své mládí česká kněžna Doubravka strávila společně se svou
sestrou v Bavorsku, konkrétně v Regensburgu v klášteře sester benediktýnek.
Podle Kosmovy kroniky bylo kněžně Doubravce prý kolem 20 let, když souhlasila s tím,
že si vezme za muže polského, pohanského knížete Měška I., což v tehdejší době
podle Kosmase znamenalo, že jako nevěsta nebyla nejmladší, i když asi u výše postavených
rodů se na to nebral až takový zřetel. Z tohoto svazku i tak přišly na svět děti. Nejznámější je
Měškův následovník Boleslav I. Chrabrý, který musel vypudit svou macechu a nevlastní
16
KRASZEWSKI, Józef Ignacy. Lubonie: Powieść z X wieku. Poznań: Zysk i S-ka, 2015, str. 39-40
12
bratry ze země, protože jinak by mu vláda nepřipadla. Díky čemuž získalo Polsko o několik
let později Boleslav I. Chrabrý byl v roce 1025 v Hnězdně korunován prvním polský králem.
Co se vztahu mezi kněžnou Doubravkou a knížetem Měškem I. týká, popisuje jej
ve své kronice Dětmar z Meserburku.
Měško si vzal za ženu urozenou sestru staršího Boleslava, která tak, jak zněla ve jméně svém,
jevila se i ve skutečnosti. Dobrava totiž se jmenuje po slovansky ta, která německým jazykem se
překládá Bona. Neboť tato Kristu věrná paní, když poznala, že manžel její je naplněn různými bludy
pohanskými, horlivým důmyslem své vznešené mysli stále a stále přemítala, jak by ho k sobě
přidružila i ve víře, a namáhala se s umírněností a všemi prostředky se snažila jemu zalíbiti, nikoliv
pro mnohotvárné požitky tohoto světa, ale spíše pro budoucí odměnu, chvályhodný a všem věřícím
toužebný plod.17
Kněžna Doubravka je bohužel v rámci polských dějin, hlavně tedy těch církevních
poměrně opomíjenou postavou, což v největší pravděpodobnosti pramení z toho, že na
polském území nestrávila příliš mnoho času. Za svým manželem přijela v roce 965 a již
v roce 977 zemřela, což znamená, že na polském území strávila pouze dvanáct let, během
kterých však stihla navrátit nespočet osob ke křesťanství a porodila již dříve zmíněného
následníka Boleslava I. Chrabrého, který se jako první stal polským králem.
2.3.1 Jméno polské kněžny

Jméno polské kněžny není tak komplikované jako jméno jejího manžela, ale také se
vyskytuje ve více variantách. Problém se jménem spočívá ve výběru formy, která z nich byla
vlastně ta první a adekvátní. Podle Dětmara z Merseburku zněla tato forma „Dobrawa“
a v německém jazyce znamenala „dobrá“. Dále byla používána forma „Dąbrówka“. Tuto
formu použil např. kronikář Kosmas, ale také některé polské zdroje, jako např. Gallus
Anonimus. Tato obměna jména odkazovala na rostlinu. Rostlina nese název „Dąbrówka
rozłogowa“. Českým ekvivalentem je Zběhovec plazivý. Jedná se o rostlinu patřící do čeledi
hluchavkovitých, kterou můžeme najít hlavně na loukách nebo skalkách. Charakteristická je
pro ni modrofialová až fialová barva.
17
RACLAVSKA, Natalie. DOUBRAVKA PŘEMYSLOVNA A 1050. VÝROČÍ KŘTU POLSKA.
13
3. POLSKÉ ZEMĚ PŘED PŘIJETÍM KŘTU PODLE KNIHY
JÓZEFA IGNACYHO KRASZEWSKÉHO
Kniha, která nám v této a následující kapitole pomůže k přiblížení situace na tehdejším
území polského státu, nese titul Lubonie Powieść z X wieku. Jedná se o historický román
polského spisovatele Józefa Ignacyho Kraszewského, který můžeme zařadit do cyklu
„Dějiny Polska“, který celkově obsahuje dvacet devět románů. Román Lubonie vznikl
jako druhý román z dříve jmenovaného cyklu v roce 1876.
3.1 Dvůr Luboňů

Příběh knihy Lubonie – Powieść z X wieku Józefa Ignacyho Kraszewského18 začíná,
s ohledem na další podstatné skutečnosti a důležité postavy, na dvoře rodu Luboňů. Rod
Luboňů je jedním ze starších rodů, který pochází z Krásné Hory19, a pán dvora, starý Luboň,
dalo by se říci, patří k oblíbencům knížete Měška I. Kníže si starého Luboně předchází,
protože si myslí na Luboňovu dceru Hožu. Ovšem o něčem takovém nechce starý Luboň
ani slyšet, protože jednak má kníže Měško I. již šest jiných žen, jednak je Hoža jediným
dítětem, které starému Luboňovi zůstalo. Dříve měl Luboň ještě syna Własta, jenže o toho
přišel, když byl Włast ještě malý. Tehdy padl při jedné cestě do zajetí německé výpravy
a starý Luboň jej nemohl nijak zachránit, protože se sám musel bránit přesile.
Nieszczęsna to godzina i dzień, kiedym ja go, dziecinę słabą, na nalegania i prośby z sobą
na wyprawę wziął. Chciało mu się wojennej sprawy próbować zawczasu. Gdybyż padł od strzały,
ale mi go sprzed oczów Niemcy chwycili. Jeszcze słyszę jego wołanie, jeszcze widzę go, ręce
wyciągającego ku mnie, i jam ranny, odcinając się sam trzem, w pomoc mu nie mógł pospieszyć
i znikł mi z oczów na zawsze!20
Od té doby však uplynulo mnoho času a starý Luboň již ani nedoufal, že by se
se svým synem Włastem mohl ještě někdy shledat.
18
Józef Ignacy Kraszewski – polský básník, dramatik, novelista, překladatel, romanopisec, novelista. Narozený
28. 7. 1812 ve Varšavě. Studoval na univerzitě v Wilně.
19
Krásná Hora (polský název Krasnagóra nad Wartą) je vesnice, která se v současné době nachází
v Opolském vojvodství a leží přibližně 300 km od Poznaně, která byla jedním z působišť polského knížete
Měška I.
20
KRASZEWSKI, Józef Ignacy. Lubonie: Powieść z X wieku. Op. cit., s 15
14
3.2 Návrat ztraceného syna
Osud tomu však chtěl jinak a ztracený syn Włast se jednoho večera znenadání objevuje
u vrat dvora Luboňů, čímž se nevědomky dostává zpět na svůj rodný dvůr. „Podróżny
jestem...do knezia jadę…tak…do Poznania…w tę stronę, noc mnię zaskoczyła…o gościnę
proszę.“21, prosí pocestný o nocleh. Starý Luboň pocestného přijímá a zve ho ke stolu,
aby se posilnil a mohl si odpočinout. Jako hlava rodiny se posléze začíná pocestného
vyptávat, odkud jede a co ho vlastně přivádí na polské území. Pocestný začne pomalu starému
Luboňovi vyprávět svůj příběh, že je v podstatě zdejší, ale že se jako malý dostal
do německého zajetí. Starý Luboň chvíli přemýšlí, dává si souvislosti dohromady a po chvíli
22
zcela znenadání vykřikne: „Włast! Tyś Włast!“ Načež pocestný padne na kolena a objímá
nohy pána domu, protože si uvědomí, že se přímo před ním nachází jeho otec. K tomuto
nečekanému shledání dochází po dvanácti letech od oné dříve zmíněné, nešťastné výpravy.
Włast postupně odpovídá na otázky a vypráví, kde celá ta léta byl a co se s ním dělo. Také se
již první večer zmiňuje, že mu bylo změněno jméno a že ho nazývali Matia. Prozrazuje také,
že se dostal i k lidem, kteří slouží Bohu, a že ho naučili nové věci a že právě oni jej vzali
s sebou do jiné země na jihu, kde mu darovali svobodu, takže od té chvíle dále již nebyl
nevolníkem.
Starý Luboň pociťoval ten večer radost a smutek zároveň. Uvědomoval si, jak se jeho syn
v zajetí změnil a že ho bude muset všechno znovu naučit, aby si spolu mohli rozumět jako
dříve. „ Dosyć, że cię mam, resztę przypomnisz, gdy pobędziesz z nami. Zasmakujesz orężu
i w dawnym życiu, a ja cię od boku mego nie puszę już więcej.“23 Włast se v té chvíli nesnažil
nijak protestovat. Byl na dvoře v Krásné Hoře teprve několik málo hodin a na to, aby mohl
odhalit, kým ve skutečnosti je, potřeboval své blízké znovu poznat. Potřeboval zjistit, jestli jej
jako křesťana – kněze na pohanském dvoře v Krásné Hoře vůbec někdy mohou přijmout.
3.3 Włastovy zvláštní rituály

Že je Włast jiný než oni, poznali všichni velmi brzy. Jaromierz24 si hned první noc všiml,
že než se Włast uložil ke spánku, prováděl nějaké zvláštní úkony, které mu připadaly jako
určitý druh černé magie, proto o tom pověděl starému Luboňovi, který jako pán dvoru vždy
21
22
23
24
Jaromierz – jeden z Luboňových čeledínů, který je přibližně stejně starý jako Luboňův syn Włast.
Poté, co Włast padl do německého zajetí, se právě Jaromierz stal Luboňovým oblíbencem, ne-li téměř synem.
Jaromierz byl z Włastova návratu z počátku zklamaný, protože si myslel, že když Luboň nemá žádného jiného
syna, tak že by si mohl vzít za ženu Luboňovu dceru Hožu a také že by celý dvůr po Luboňově smrti mohl
připadnout právě jemu. Tento Jaromierzův nepřátelský postoj vůči Włastovi však netrvá příliš dlouho.
15
věděl, co udělat. „Widziałem go, że pokląkł przy pościeli, złożył ręce i nimi dotykał czoła i
ramion, w piesi się bił, głową o ziemię uderzał,… I szeptał sam do siebie dziwnie, jakby
jęczał i płakał, skażył się i prosił...w końcu znowu ręką począł czoła i ramion dotykać...“25
Po tomto upozornění dostal Jaromierz od Luboně za úkol Własta sledovat a informovat
starého Luboně o všech jeho podobných činnostech.
A tak také Jaromierz učinil, i když ho to později mrzelo, protože si uvědomil, že Włast
není špatný člověk ba naopak, a byl si dobře vědom, co Własta čeká, když nebude poslušný a
nebude plnit vůli svého otce, protože svého pána za ta léta dobře znal. Po nějakém čase se
Włastovi přiznává, že to on z velké části může za to, že se ho teď starý Luboň plánuje oženit,
aby mu vyhnal z hlavy novou víru. Díky tomuto upřímnému přiznání se Jaromierz stává
prvním a na dlouhou dobu jediným člověkem na dvoře Luboňů, který se přímo od Własta
dozvídá celou pravdu o tom, kým ve skutečnosti Włast je. „Bracie mój, coście wy mnie
mówili, poszło z poczciwego serca. I ja wam wyznam wszystko: tak… ja jestem
chrześcijaninem i nie przestanę nim być, choćbym za to umrzeć miał!“26 Jaromierz netuší,
co si s takovým vyznáním má počít a stále jen Włastovi opakuje, že musí být poslušný a
podvolit se otci. Načež Włast přizná, že to učinit nemůže, protože kdyby tak učinil, nebyl by
poslušný svému Bohu, ve kterém našel během let mimo domov určitou jistotu a pochopení.
Jaromierzovi poté řekl, že už mu ale nyní víc vysvětlit nemůže, protože ještě nepřišel ten
správný čas.
Od toho dne se však Włast přestává před Jaromierzem se svou vírou skrývat a ještě téhož
večera si za jeho přítomnosti beze strachu kleká a začíná se modlit.
3.3.1 Křesťanství na polském území v době Włastova návratu

V době, kdy se Włast vrátil do svého rodného dvora, nebylo alespoň tedy
podle Kraszewského již křesťanství na území polských zemí nic neznámého. Někteří jedinci,
a dokonce některé celé rodiny na tuto víru již přestoupili. Svou novou víru však tito lidé
museli skrývat, protože dobře věděli, že by je pohané nepochopili a že by jim mohli ublížit,
nebo je dokonce i zabít, protože kdyby jejich víru odhalili, brali by je jako podobné Němcům,
čili jako své nepřátele. A z těchto důvodů se křesťané stále účastnili i všech pohanských
zvyků, byť i tak již úplně nezapadali mezi ostatní, kteří se na ně tak jako tak dívali skrz prsty.
25
KRASZEWSKI, Józef Ignacy. Lubonie: Powieść z X wieku. Op. cit., s. 20
26
16
Podejrzliwie patrzano na ochrzczonych i tyle, co się od świąt i obchodów bałwochwalskich
wyłączali. Nieofitów27 też wielu, choć ukryte krzyżyki nosili pod koszulami na piersiach z obawy
prześladowania, szli razem na uroczyska, do świątyń i odbywali obrzędy zwykłe, mieszając z sobą
dwie wiary i zapominając z kolei to jednej, to drugiej.28
Polští kaplané v té době ještě zřejmě žádní nebyli a z toho důvodu se víru na polském
území snažili šířit různí kaplané ze slovansky mluvících zemí, např. z Moravy, Čech nebo z
Polabí, kteří se však na daném území nechtěli usídlovat na delší čas, protože se báli reakce
pohanů. Duchovní, kteří přicházeli ze západu, přinášeli kromě nové víry také určitou novou
myšlenku vlády. Ta se polským pánům, kteří byli zvyklí na svobodné rozhodovaní, nijak
zvlášť nelíbila. Někteří se také obávali nových, podle nich krutých zásad, které křesťanství
obnášelo. Mezi tyto zásady patřila např. monogamie, dodržovaní postů, ale také poslušnost,
kterou lidé museli prokazovat duchovním a Bohu.
3.4 Włast potkává prvního svého přívržence

Jelikož návrat ztraceného syna byla v kraji velká událost, pozval jednoho dne starý Luboň
své sousedy, aby tuto radost s ním oslavili. Během toho dne se staly dvě podstatné události.
První událostí, podstatnou nejen pro možný pozdější duchovní vývoj Polska, bylo,
že na slavnost přijel i nepozvaný kníže Měško I. se svou družinou a poté, co se dozvěděl,
že Włast strávil několik let na území jeho velkého nepřítele, přikázal Włastovi, aby za ním
přijel do Poznaně, aby od něj mohl zjistit všechny podrobnosti, které jej zajímaly ohledně
německých zemí, s čímž se však dozvídal i o jejich náboženství. Druhou, pro Własta
důležitější událostí, bylo, že se díky rozhovoru knížete Měška se Stogniewem,29 který
zpovzdálí vyslechl, dozvěděl, že jeden místních obyvatel, Dobrosław, strávil delší dobu
v českých zemích, protože si tam hledal z nějakého důvodu novou ženu. Je tedy možné, že
kvůli ženě přešel i na novou víru. Tato informace Własta potěšila a při první možné
příležitosti Dobrosława vyhledal a chtěl si s ním promluvit někde o samotě.
Włast s Dobrosławem byli nejprve velmi rozpačití, protože strach z toho, že si jako
nepřátelé mohou ublížit, v nich stále přetrvával. Włast se však rozhodl k zásadnímu kroku a
zpoza oděvu vytáhl křížek, který jinak pečlivě schovával. „Na widok znaku tego niespokojnie
obejrzeł się Wiotki30, zdumiony widocznie. Chwycił to znamię, przyłożył do ust i
27
Neofici – česky neofyté, je starocírkevní označení těch, kteří přijali křest. Do češtiny slovo raději překládáme
jako novokřtěnci.
28
KRASZEWSKI, Józef Ignacy. Lubonie: Powieść z X wieku. Op. cit., s 22-23
29
Stogniew – jedna z bližších osob knížete Měška I.
30
Wiotki – častěji v knize Kraszewkého nazývaný Dobrosław.
17
pocałował.“31 Tímto gestem, které Dobrosław učinil, bylo jasné, že je opravdu křesťan. Pro
Własta to znamenalo, že konečně našel někoho, komu by mohl věřit a v kom byl mohl najít
sobě tolik potřebné pochopení a podporu při šíření nové víry na polském území.
Włast při tomto hovoru s Dobrosławem také poprvé zmiňuje, že byl pokřtěný na císařském
dvoře biskupem z Ravenny32, a poté ještě dodává „Po chrzcie przygotawali mnie
na kapłana….“33 Což znamená, že se tak, alespoň podle Kraszewského knihy, na polském
území objevuje první původem polský kaplan, který je odhodlán pomoci při christianizaci
polských zemí, a dokonce i nasadit pro ni svůj vlastní život.
3.5 Włast na dvoře Měška I.

Situace na dvoře knížete Měška I. byla velmi podobná jako na zbytku polského území.
Vládlo tu pohanství, což dokazovalo i to, že hned vedle hradu stála pohanská svatyně
boha Jesseho34. Kníže Měško I. byl sice ochoten vyslechnout si různé příběhy o knížatech
a jiných pánech, kteří se nechali pokřtít, avšak sám nijak nedává byť sebemenší náznak
k domněnce, že on by mohl, nebo dokonce snad i chtěl křesťanskou víru také přijmout.
3.5.1 Kníže Měško I. a jeho zájem o německé země i jejich víru

Włast se měl podle příkazu dostavit ke knížeti Měškovi do Poznaně, avšak než tak mohl
učinit, potkal knížete v lesích, kde byl na lovu podle příkazu svého otce. Kníže Měško I. si
Własta k sobě zavolal, a když zůstali pouze v přítomnosti Dobrosława, začal se ho vyptávat
na věci týkající se křesťanství a Němců.
Włast se nejprve obával, jak kníže zareaguje na upřímnou odpověď ohledně křesťanství,
ale když se k němu podruhé obrátil s otázkou, jaká vlastně je křesťanská víra, odpověděl
Włast, tak, jak to cítil: „Miłościwy panie, wiara to jest, co zaprawdę człowieka szczęśliwym
czyni, zbroją mu jest, karmą mu jest światłem i siłą.“ 35
V té chvíli muselo být i knížeti Měškovi jasné, že Włast je jednou z osob, které začaly
praktikovat novou víru. Kníže byl takto přímou odpovědí zaskočen, ale stále ho zajímalo,
co je pravdy na tom, že nová víra věřící týrá a zakazuje jim všechno, na co byli až dosud
běžně zvyklí. Włast si myslel, že už i tak prozradil hodně a že už nemůže nic ztratit,
protože své tajemství už tak či tak Měškovi zjevil, takže odpověděl zcela upřímně a přirovnal
navrácení pohanů k Bohu k ochočení divokých zvířat. „Miłościwy Panie, gdy dzikiego konia
31
32
Ravenna je italské město, které od roku 784 patřilo papežům.
33
34
Bůh Jesse – nebo také Jasz či Jasza je západoslovanský bůh řadí se mezi pohanské bohy. Obřady k jeho úctě
jsou vykonávány zejména v období jarní rovnodennosti.
35
18
bierze z pola człowiek albo sokoła z gniazda, aby go nauczył rozumu i dał mu siłę, musí go
morzyć głodem, bezsennością i znużeniem; tak wiara ta czyni z człowiekiem dzikim,
aby z niego zrobił istotę nową na obraz boży”36 Knížeti Měškovi se Włastova odpověď úplně
nelíbila a částečně ji ani nejspíš nechápal. Byl zvyklý, že všechno lze nějakým způsobem
koupit. Takže proč to teď najednou nebylo možné? Poté Włast ještě dodal: „Miłościwy
Kneziu, nie w kilku słowach da się zamknąć ta wiara, pełna tajemnic i cudów, ani ją usta
ludzkie wypowiedzieć zdołają łatwo. Cuda ona sprawia, lecz na nie ciężko pracować
potrzeba.”37
Włast se po lovu již nevracel zpět na dvůr svého otce do Krásné Hory, ale podle rozkazu
knížete Měška I., jel rovnou s ním a jeho družinou na hrad do Poznaně. V Poznani na Własta
nejprve pozapomněli, protože se každý vrátil ke svým každodenním činnostem. Włast se
na hradě potkává s Psiajuchem38, který se mu hned vysmívá, že ho kníže Měško za jeho jinou
víru nechá zabít. Takže se Włastovi hned potvrdilo, že to zde s šířením křesťanství - hlavně
u prostších lidí - nebude mít zrovna nejjednodušší. Włast si postupem času získával důvěru
polského knížete a když později, ještě před příjezdem budoucí polské kněžny dostal za úkol
najít dalšího vhodného kněze, který by byl ochoten christianizovat polské území i přes riziko,
které představovali zarytí pohané.
3.6 Tajná cesta do českých zemí

Jak již bylo u knížete Měška I. obvyklé, i na výpravu do českých zemí se vypravoval
nečekaně a svým způsobem tajně. Nikdo z osob, které se výpravy účastnily, v podstatě
ani nevěděl, kam přesně se celá výprava chystá, a nikdo o plánované cestě nesměl mluvit.
Měškova výprava se ubírala směrem k české hranici. Když překročili hranice mezi zeměmi,
začal kníže Měško vnímat, že jsou na území, které vyznává jinou víru než on. Všechny ty
kříže podél cest, které viděl, na něj nepůsobily zrovna pozitivním dojmem a vyvolávaly v něm
různé obavy, a zničená místa, která dříve byla zasvěcena pohanským bohům, v něm
vyvolávala různé pochybnosti o síle bohů, kterým až doteď věřil.
Na widok tego zniszczenia, wydającego mu się świętokradztwem, Mieszkowi twarz płonęła
gniewem, niedowierzająco poglądał na spokój, który te miejsca otaczał, dziwiąc się, iż starzy bogowie
krzywdy swej nie mścili. Mimowolnie rozdiła się wątpliwość o ich sile Każdy krzyż obawą go
39
napełniał. Spoglądał nań z zabobonną trwogą, azali nie pozna on w nim obcego i wroga.
36
37
38
Psiajucha – nepěkný, jednodušší sloužící na hradě Měška I. v Poznani, který se staral o psy a vykonával jiné
nepříliš příjemné každodenní činnosti.
39
19
A v této náladě pokračovala Měškova cesta až do Prahy. Dobrosław, který se cesty také
účastnil, protože na českém území nějakou dobu pobýval a vlastně svým způsobem i knížete
Měška I. svými výpověďmi přesvědčil k onomu odvážnému kroku, zkusit se spřátelit
s českým králem Boleslavem I.,40 se pokoušel svého pána podpořit a přesvědčit,
že rozhodnutí, které učinil, je správné. Avšak kníže potřeboval ještě delší dobu, aby si to také
připustil.
3.6.1 Setkání Měška I. s českou kněžnou Doubravkou

První setkání knížete Měška I. s jeho budoucí manželkou českou kněžnou Doubravkou
proběhlo podle knihy J. I. Kraszewského náhodně, ale na poměrně osobní úrovni.
Kníže Měško I. svou budoucí manželku Doubravku poprvé potkává u řeky Vltavy, kde se
svým doprovodem tráví čas. „Wśród tego wieńca dziewczątek…stała urodziwa dziewica,
którą po stroju i twarzy poznać było można za panią. … Z wianku i kos znać w niej było
dziewicę, nie dopiero rozkwitłą, ale w pełnym młodości kwiecie.“41 Kníže Doubravku nejprve
se zalíbením sledoval z úkrytu, ale po čase se prozradil. Doubravčiny společnice se
před neznámým mužem snažily schovat, ale Doubravka se neulekla a hned se začala ptát, co
tu onen neznámý pohledává. „Grożna twarz dziewicy wcale go nie przeraziła;
dopiero wpatrzywszy się w nią, gdy spostrzegł na szyi wiszący krzyżyk, spochmurtniał. Znak
ten spotykał wszędzie, nawet na tej pięknej kniehini.”42
Doubravka podle mluvy usoudila, že neznámý muž nebude z českých zemí, protože jazyk,
kterým mluvil, zněl částečně jinak, ale i přesto mu rozuměla. Viděla také, že to nebude jen tak
obyčejný pocestný, protože oděv, který měl na sobě, byl bohatý a plášť se jí jevil jako knížecí.
Způsob, jakým kníže Měško s Doubravkou mluvil, probouzel u ní zájem. Nejprve se jí ptal,
jestli by ho vzala k sobě do služby, ale když ona nechtěla, řekl jí, že by ji i její společnice
vlastně mohl se svým vojskem vzít do zajetí. Rozhovor však ani jeden z nich nebral příliš
vážně, a tak, když kněžna Doubravka ukázala na Hradčany s tím, že oni by je ubránili,
navrhnul kníže Měško zase příměří. Chtěl od kněžny ale nějaké výkupné, které mu ona
nechtěla dát, a řekla mu, že to on by měl nějaké dát jí.
A tak se stalo, že kníže Měško vtiskl kněžně Doubravce do rukou starobylý prsten.
Doubravka byla tímto darem zaskočena, čehož kníže využil a políbil kněžnu na tvář.
Doubravku to nahněvalo, protože něco takového se v té době přece neslušelo a už vůbec ne
40
Boleslav I. – celým jménem Boleslav I. Ukrutný, byl pátý Přemyslovec na českém trůnu. Tento panovník je
spojován s vraždou následníka trůnu, svého bratra Václava.
41
42
20
u ní, která byla dcerou českého panovníka. „Z krzykiem i gniewem popchnęła knezia od
siebie Dubravka ta silnie, że Mieszko się zachwiał i pierścień zostawiąc w jej rękach,
natychmiast w gąszcze uszedł...”43 Doubravka chtěla, když se vzpamatovala, ještě prsten
vrátit, ale když viděla, že má onen neznámý kolem sebe velkou družinu, zastyděla se a prsten
si nechala a doufala, že ho ještě potká na hradě.
V porovnání s knihou české autorky Oldřišky Ciprové „Doubravka Přemyslovna“ zde

dochází k jedné z mnohých neshod v průběhu fabule, i když za pravděpodobnější průběh
budeme brát příběh z knihy Kraszewského Lubonie – powieść z X wieku. V knize Doubravka
Přemyslovna zná česká kněžna knížete Měška I. již od svého mládí, kdy se objevil
na pražském hradě, což vzhledem k mnohým skutečnostem není úplně reálné.
3.6.2 Polský kníže Měško I. v Praze u Boleslava I.

Na pražské Hradčany k českému panovníkovi byl nejprve vyslán jako posel přijíždějícího
knížete Měška I. Dobrosław, který pro místní nebyl neznámou postavou. „...Jechać miał
na zamek przedem z oznamieniem i pokłonem do Bolesława, z prośbą, aby w gościnę był
przyjęty nie jako pan polańskiego kraju, ale jako kneź znad granicy.“44
„Oznajmicie bratu Bolkowi, że poganinem jestem, żem niechrzczony, ale przez to
zniewagi sobie uczynić żydnej nie dopuszczę. Jeśli jako brata dla pogaństwa mego znać mnie
nie chcę, od wrót jego precz wolę odjechać.”45
Kníže Měško stále netušil, jak bude přijat na českém hradě. Snažil se působit přátelsky,
ale obava z možného odmítnutí tu stále přetrvávala. Avšak nic takového se nestalo,
protože český panovník si byl dobře vědom, že pokud uzavře spojenectví s polským knížetem,
bude to i pro něj a pro budoucnost jeho země velká výhoda.
Když před večerem přijížděla Měškova družina na český hrad, bylo vidět, že se nacházejí
na zcela jiném území, kde i zvyky jsou jiné, než na pohanském, polském území. Byl zde
dobře viditelný vliv západních kultur. Obydlí již nebyla stavěna pouze ze dřeva, jak tomu
bylo na polském území, ale domy měly již stěny z kamene. I jiná víra byla na pražském hradě
patrná hned na první pohled. Již z dálky bylo možné vidět kříž, který se tyčil na hradem.
Kníže Měško I. se tohoto znamení křesťanské víry stále obával, protože měl křesťanství
spojené určitým druhem nesvobody a s nutností podřídit se někomu dalšímu, na což nebyl
zvyklý.
43
44
45
21
Jako první se na hradě objevil Dobrosław, který přijel jako vyslanec knížete oznámit, že se
polský kníže Měšek I. blíží k hradu. Českého knížete Boleslava tata zpráva viditelně potěšila.
„.. starzec46 poruszył się żywo, z widoczną radością przyjmując nowinę. Wnet kazał podać
sobie suknię wierzchnią bogatą, kołpak książęcy, przypasał miecz i ujawszy w dłoń laskę,
zawołał na dwór i komorników, na starszyznę, by mu towarzyszyła.”47 A společně se svým
synem Boleslavem II. se vydal na nádvoří přivítat hosty.
Když vjela polská družina na pražský hrad a kníže Měško I. uviděl českého panovníka,
seskočil z koně, aby se mohli přivítat, a choval se zcela jinak, než na svém území. „...Ci, co
go znali, patrzyli ze zdumieniem... Dumny kneź stał się na widok Bolesława niemal
pokornym, z uśmiechniętą i łagodną twarzą przybliżył się ku niemu i pochylił nisko głowę,
kołpak zdejmując.”48 Na znamení bratrství a přízně se polský kníže Měško přivítal s českým
panovníkem slovy: „Sąsiąd do sąsiada, pobratym do pobratymca.”49
Když se oba panovníci ocitli sami, nějakou dobu jen seděli, dívali se na sebe, usmívali se
a zkoumali, co asi od sebe mohou očekávat; a také úplně nevěděli, jak svůj první rozhovor
mají začít.
Mieszko w oczach starca znalazł co przeczuwał: żelazną wolę i nieugiętą siłę. Bolko ze wzroku
knezia polańskiego, o którym mało słyszał nie dobadał się nic. Pierwszy z nich wiedział, że pokornym
być musiał aby go sobie pozyskać, drugi wcale nie był pewien tego, co gość przynosił z sobą, słabość
czy siłę, ale poczuł jedno, że z przebiegłym miał do czynienia.50
Konečně český kníže Boleslav I. promluvil. Řekl knížeti Měškovi, že za ním přichází
pozdě, že už není tak při síle, jako dříve býval, že teď už je starý. Jejich debata se točila okolo
možného přátelství s Němci a okolo toho, že pokud kníže Měško chce žít s jinými národy v
míru, měl by jeho kraj také přijmout křesťanství. Kníže Měško I. se snažil namítat, že jeho lid
stojí při svých starých bozích, ale český kníže Boleslav I. mu řekl, že má přece vojsko a že
tedy svůj lid musí přimět silou. Snažil se mu také vysvětlit, že jiný způsob, jak vycházet s
Němci, není, porozumění je možné jedině tehdy, když se podrobí také císaři a papeži. „Cesarz
i papież rzymski władną dziś światem.”51
46
V době příjezdu polského knížete Měška I. na český hrad byl jiż český kníže Boleslav I. v pokročilém věku.
47
48
49
50
51
22
3.6.3 Zásnuby polského knížete Měška I. a české kněžny
Doubravky
Při večeři se kníže Měško I. znovu setkává s kněžnou Doubravkou. Na českém hradě
v té době již panuje zcela jiný obyčej než v Poznani - ženy zde mohou sedět u jednoho stolu
s muži a nemusí je obsluhovat. Kníže Měško však zůstal ve společnosti knížete Boleslava.
Při debatě došlo i na otázku ohledně Měškových žen. Tato otázka Měška nepotěšila, co měl
říct? V hlavě si již nějakou dobu pohrával s myšlenkou, že by Boleslavova dcera pro něj byla
hlavně z politického hlediska vhodnou ženou. A proto, když Boleslav řekl, že by si Měško
měl vzít křesťanku, že ta ho nejlépe všechno, co se týká nové víry, naučí, ozval se Měško, ať
mu kníže Boleslav dá za ženu svou dceru Doubravku. Boleslava tato žádost poněkud
překvapila, proto dodal. „Nierad bym ją dać mimo jej woli, a gdyby chciała, któż wie? Jest
tam u Was ich kilka, te by trzeba precz wygnać chyba.“52 Poté večer pokračoval, ale o možné
svatbě se už nebavili.
Když se pobyt polského knížete Měška I. na českém území chýlil ke konci, věděl kníže,
že potřebuje, aby záměr, se kterým za českým knížetem Boleslavem I. přijel, zůstal
buď potvrzený, nebo zamítnutý. A proto ještě večer vyslal Dobrosława s oficiální žádostí o
ruku české kněžny Doubravky. Český kníže měl z tohoto kroku poněkud obavy, proto si šel
pro radu za místním knězem Prokopem. „…dlaczego byście dziecka dla Boga poświecić nie
mieli? Daliście już jednego syna i córkę, dajcie drugą, a przebłagacie gniew i pomstę bożą.“53
Kníže Boleslav věděl, že kněz má pravdu, proto mu řekl, ať jde a připraví jeho dceru k tomuto
velkému kroku. Později přišla Doubravka ke svému otci s tím, že je ochotná přijmout ruku
polského knížete.
Další den polský kníže Měško I. znovu, teď už se vší vážností žádá knížete
Boleslava o ruku jeho dcery. Český kníže mu na to odpověděl: „Weźcie ją sobie i niech Bóg
Wam błogosławi...“54 Avšak s jednou podmínkou, a to, že kníže Měško I. musí přijmout
svátost křtu. Poté se měl Měško zeptat kněžny Doubravky sám, a tak si ji odvedl trochu
stranou a řekl: „Piekna Kniehini, my poganie wierzymy w dolę i losy. Od wczorajszego
wieczora wierzę i ja, że mnie Was dola i los przeznaczyły za małżonkę. … Cóż mam rzec?
Chcecie mnie za męża?“55 Doubravka odpověděla, že teď už je to její povinnost, když od
knížete u řeky přijala prsten. Dodala ještě, že služba u ní není jednoduchá a že nebude jen
jednou z několik Měškových žen. „Jam przecie Bolesławowa córka i chrześcijank, a u nas
52
53
54
55
23
obyczaj jednę żonę daje mężowi, jednego męża żonie.“56 Kníže Měško I. tedy musel slíbit, že
přijme Doubravčinu víru. „Nie wzdragam się jej, przyjąć ją ślubuję, ale moich ludzi i naród
muszę w garść wziąć, abym i ja, i Wy nie nałożyli głową. Jeżeli ufacie mi, pójdziecie
za mną“57 Doubravka věřila, že ta slova jsou upřímná, a souhlasila s tím, že se stane jeho
ženou.
Všichni kolem začali slavit tuto radostnou událost; tedy všichni až na Měškovu družinu,
která jej doprovázela do Prahy. Ti byli touto novinou nemile zaskočeni, ale někteří z nich
podobný sled událostí očekávali. „Jam się tego spodziewał!.... Jam jechał tu, wiedząc, co nas
czeka… Gdy te Dobrosławy i Własty zaczęły nam się kręcić u dworu, czułem, co z nimi
idzie… niewola niemiecka, Bóg niemiecki.“58 Plánovali, že knížeti Měškovi jeho budoucí
svatbu a s ní související christianizaci polské země zmaří.
Na zpáteční cestě do Poznaně se dva členové knížecí družiny setkali při pauze na
odpočinek hlouběji v lese, kde se chtěli domluvit, jak knížete Měška nejlépe zneškodní. „Nie
potzeba nikogo. Śpiącemu oszczep w piersi wrażę i nim się przebudzi, ducha wyzione We
dwu im trzem po kolei radę damy.“59 Bohužel pro ně, naštěstí pro ostatní tuto jejich domluvu
slyšel Włast, který ležel opodál a který se ihned, jakmile to bylo možné, vypravil
za Dobrosławem a řekl mu o chystaném útoku. V té době kníže spal a tak zůstal Dobrosław
na stráži, aby knížete ihned po probuzení informoval nebo aby jej v případě nutnosti bránil.
Když se kníže probudil, řekl mu Dobrosław o tom, co se na něj chystá. Kníže Měško nechtěl
dát zrádcům šanci a rozkázal, že se pokračuje s cestě. V noci se výprava utábořila na mýtině
v lese. Když bylo slyšet, že kníže spí, vydali se nespokojení členové Měškovy družiny
vykonat svoji pomstu. Nepočítali s tím, že by kníže něco mohl tušit. Avšak než se o něco
stihli pokusit, byl již jeden z dvou útočníků mrtev a druhý zmizel někde v náruči tmy. Ostatní
členové dužiny byli z oné situace mírně zmatení. Všechno se odehrálo ve velké rychlosti a
nikdo nesměl o smrti člena družiny mluvit.
3.7 Návrat knížete Měška I. do Poznaně

3.7.1 Pokračování v pohanském životě
Po návratu z výpravy do Čech pokračoval kníže Měško i z důvodu, aby nevzbudil nějaké
větší podezření, že se chystá přijmout křesťanství, v pohanském životě. Dokonce si, i když už
byl zasnoubený s českou kněžnou Doubravkou, našel další, v pořadí již osmou mladou ženu.
56
57
58
59
24
I přes tyto jeho počiny začínala panovat v kraji nedůvěra. Hlavně starší lidé byli nevraživí
a tajně se po nocích scházeli hluboko v lesích a snovali pomstu.
3.7.2 Utrpení Własta na dvoře v Krásné Hoře

Tak jako všichni ostatní křesťané, ani Włast se nesetkal u svého otce s pochopením,
přesně tak, jak se již na začátku obával.
Když se Włast vrátil po výpravě do Čech do Krásné Hory, byla, alespoň tedy podle otce,
situace s Włastovým pravděpodobným křesťanstvím vyřešená. Když byl Włast pryč, domluvil
mu otec svatbu s pohanskou dívkou Mladou. „Jarmierz ci na jutro odzież da nową i ogarnąć
się trzeba czysto, jedziemy w swaty. Dobrałem ci dziewczynę piękną, młodą i posażną, czas
życie zaczynać i do gospodarstwa się nałożyć.“60 Co mohl Włast v té chvíli udělat? Musel říct
svému otci pravdu již teď, protože se jako křesťanský kněz nesměl oženit.
Ojcze, a panie miłościwy, nie mogę tego uczynić, abym niewiastę brał. Przyszedł czas, gdy ci całą
prawdę objawić muszę; oto ślubowałem chrześcijańskiemu Bogu i przyjąłem wiarę nową,
a poprzysiągłem, że nigdy niewiasty znać nie będę.61
Starý Luboň se po tomto přiznání velmi rozčílil a v té chvíli chtěl svého syna i zabít. „ Psie
ty niewierny! … Myślisz, że ja ci dam czynić, co zechcesz, przeciwko mej woli!
62
Nad dzieckiem moim mam prawo życia i śmierci, słuchać musisz i uczynić, co każę!“
„Będziest posłusznym, lub zgniesz, psie niewierny.“ 63
Nakonec se starý Luboň přece jen rozhodl pro mírnější trest pro svého nezdárného syna.
Přikázal Jaromierzovi, aby Własta hodil do jámy na dvoře a dával mu pouze vodu a chléb.
Starý Luboň si myslel, že takové podmínky jeho syna zlomí, on se konečně podvolí jeho
plánu a vezme si za ženu již dřív zmíněnou Mladu. Jaromierz se ještě snažil Własta nějak
zachránit nebo přesvědčit, aby se podřídil otcovu rozhodnutí, protože si myslel, že v jámě
Włast dlouho nepřežije. Z toho důvodu mu také navrhnul, že ještě může zkusit utéct,
ale Włast nechtěl a pouze dodal: „Niech się stanie wola jego, śmierci się nie lękam. … Czyń,
co ci kazano. Uciekać nie mogę i nie chcę“64 Když později Jaromierz na Luboňův příkaz
uzavíral jámu, uviděl něco, co ho velmi překvapilo. Włast svůj trest přijal s pokorou, byl
absolutně oddaný Bohu a klidný. V jámě poklekl a využíval čas k modlitbě.
Jak se ukázalo, nebyl tento trest pro Własta trestem, ale spíše určitou zkouškou, která ho
v závěru ještě více posílila. Byla to víra a modlitby, které ho udržovala neustále v naději.
60
61
62
63
64
25
Im dłużej pozostawał tym dole, zamiast słabnąć na duchu, dziwnym sposobem rozgrzewał się
i stawał silniejszym… z dwóch kawałków drewna łykiem związanych zrobiwszy sobie krzyż
65
i umocowawszy go, większą część dnia Włast spędzał przed nim na rozmyślaniu i modłach.
Bohužel dva měsíce jsou na pobyt ve vlhké jámě dlouhá doba a tak se stalo, že se ona
vlhkost začínala podepisovat na Włastově zdraví. Oblečení, které na sobě měl, bylo celé
provlhlé a začínalo se rozpadat, takže ho již nemohlo jako předtím chránit od chladu. A tak se
Włastův stav začal zhoršovat. Jedné noci přišel za Włastem Jaromierz a snažil se Własta
přesvědčit k útěku. První noc ho však Włast odmítl s tím, že nechce utíkat od utrpení, které
mu předurčil jeho Pán. Další noc se však Jaromierz již nenechal odbýt a nepřestal naléhat,
dokud Własta nepřesvědčil. O Własta se tu noc již pokoušela zimnice a horečka. V tomto
stavu ho Jaromierz oslabeného, vyzáblého vynesl z jámy a po chvíli přemlouvání Własta
přesvědčil, aby spolu utekli, protože jinak se na něm otec bude dále mstít. Jejich cesta vedla
do hradu knížete Měška I. v okolí Poznaně, kde doufali, že dostanou nejen střechu nad
hlavou, ale také ochranu před starým Luboněm. A tímto svým rozhodnutím Jaromierz
zachránil Włastovi život a Włast poté, co se uzdravil, mohl pokračovat v misionářské
činnosti.
Włast se se svým otcem později ještě setkává a to před otcovou smrtí, kdy otec zapomíná
na svou nenávist a zlobu a je šťastný, že syn žije. Poslední chvíle před smrtí tráví Włast se
svým otcem a vypráví mu o svém Bohu a téměř na poslední chvíli otec souhlasí, že přijme
křest. Włast tedy vnitřně šťastný vykonává svátost a krátce na to starý Luboň umírá.
3.8 Příjezd české kněžny Doubravky

O tom, kdy přesně měla na polský hrad přijet budoucí polská kněžna Doubravka, nevěděl
téměř nikdo. Všichni se mohli pouze domnívat, že ten den skutečně nastal, když se kníže
Měšek a jeho družina, celá hezky vystrojená, chystala někam vyjet. Měško s výpravou se
začali ubírat směrem k českým hranicím. Večer byl jako obvykle v lese rozložen tábor,
který byl ráno zase sbalen, avšak výprava se nikam dál již neposouvala, pouze čekala.
Po nějaké době se začaly ozývat zvuky rohů, což byl pro kníže Měška signál,
při kterém nasedl na koně a vydal se směrem k místu, kde již bylo vidět přicházet jinou
výpravu. „Towarzyszył jej, wedle obyczaju, brat, mnoga liczba panów i dworu ojcowskiego,
poczet wojskowy i nieporachowany sznur wozów, które szły jedne za drugimi, strzeżone
przez zbrojnych ludzi.“66 Budoucí polská kněžna Doubravka jela po boku svého bratra
65
66
26
Boleslava.67 Poté, co sesedli z koní, Doubravka poklonou pozdravila svého budoucího
manžela. Měško ji však přivítal úplně jiným způsobem, podle jejich pohanského zvyku.
„śmiejąc się, objawszy wpół, …, zarumienioną w twarz pocałował.“68
Po krátkém odpočinku se obě výpravy společně vypravily směrem k Měškovu hradu.
Po nějaké době, když se už pomalu blížili k hradu, nechal si kníže Měško zavolat Własta.
„Weź kilku ludzi i lepsze konie, pojedziecie przodem o nas oznajmić, aby wszystko było
pogotowiu.“69 V té době už ale všem bylo jasné, co se chystá, protože se na hrad sjížděli různí
lidé, aby mohli přivítat budoucí polskou kněžnu. Mnohým se kněžnin příjezd nelíbil a obávali
se ho, protože dobře věděli, že s novou paní přijde na polské území i nová víra, kterou budou
muset také dříve či později přijmout.
3.9 Tajné přijetí křtu a svatba s českou kněžnou Doubravkou

Kníže Měško I. téměř hned po příjezdu, aby se nestihly řešit věci, na které on ještě neznal
nebo nechtěl dát odpověď, začal Doubravce ukazovat své sídlo. A přece se opět dostalo
na otázku, kdy přijme kníže Měško I. křest a kdy si vezme kněžnu Doubravku za manželku
tak, jak to vyžaduje křesťanský zákon. Doubravka na Měška začala naléhat. „Panie
Miłościwy, nie uczuję się ja tu ani żoną Twą, ani gospodynią, dopóki nas duchowny nie
pobłogosławi.“70 Měškovi se daná situace vůbec nelíbila a snažil se kněžnu přesvědčit, že to
zatím nejde, protože se bál, co by na to řekli všichni ti pohané, kteří se v tu chvíli nacházeli na
hradě. Nakonec se do řešení dané situace vložil Doubravčin bratr Boleslav s asi jediným
návrhem, přijatelným pro obě strany. „Niech ślub zostanie potajemnym, a przecie on dopełnić
się musi.“71 Kníže Měško v té chvíli nevěděl, co si má počít. V Čechách mu nikdo neřekl, kdy
tyto podmínky bude muset splnit.
Když už se prohlídka hradu blížila ke konci, objevila se před nimi poslední místnost,
která do té doby pro většinu lidí s výjimkou kněží byla nepřístupná. Dveře oné tajuplné
místnosti se s příchodem kněžny Doubravky a knížete Měška začaly pomalu otevírat,
takže příchozí mohli spatřit, že za oněmi dveřmi po celý čas vznikala malá kaple.
U oltáře v kapli stáli tři misionáři72- otec Jordan73, otec Matia a otec Prokop. Sotva
příchozí vešli do kaple, dveře se zase rychle zavřely. A během pár desítek minut se, prozatím
67
Boleslav II. – bratr polské kněžny Doubravky, celým jménem Boleslav II. Pobožný, z rodu Přemyslovců,
byl synem českého knížete Boleslava I. Ukrutného a vládl českým zemím do roku 999.
68
69
70
71
KRASZEWSKI, Józef Ignacy. Lubonie: Powieść z X wieku. Op. cit., s str. 211
72
Misionář – kazatel vyslaný na misii; šiřitel idejí, názorů, kultury nebo vzdělanosti.
73
Kněz Jordan - první biskup na polském území
27
tajně, stal kníže Měško I., ne úplně dobrovolně, křesťanem, ale hlavně také mužem české
kněžny Doubravky. „…W obliczu kilku tylko świadków ksiądz Jordan pokropił wodą chrztu
knezia milczącego, a potem szybko obrzęd ślubu dopełnił. W tych obrządkach musiano
odstąpić od wielu warunków, zapomieć o wielu ceremoniach, dopuścić się umyślnie
zaniedbań…“74
V té chvíli však nebyla ani tak důležitá forma svatby, ani to, od jakých částí obřadu se
muselo upustit, ale hlavní bylo to, že došlo k určité křesťanské manželské přísaze.
74
28
3.10 Tajná výprava do Quedlinburgu
V době před velikonočními svátky se kníže Měško I. opět začal připravovat na další ze
svých výprav. Vše znovu probíhalo jako obvykle, přikryté rouškou tajemství, ale všichni
viděli, že tato výprava bude nějakým způsobem jiná, ale důležitá. „Książe wyruszał zwykle w
licznym poczcie, teraz zaledwie kilkunastu wyznaczył ludzi. Miedzy innymi, co było
najdziwniejsze, i ksiądz Jordan miał mu towarzyszyć.“75
Během této cesty do Quedlinbugu se kníže Měško I. náhodou potkává v lesích na
německém území se svým švagrem Boleslavem II., který má stejný cíl cesty jako polský
kníže. Kníže Měško I. švagrovi přiznává, proč se na území svého stále ještě nepřítele
pohybuje pouze s tak malou družinou a navíc pod cizím jménem. Říká mu, že důvodem k této
cestě je především to, že se chce na vlastní oči přesvědčit o tom, co mu všichni povídali, tedy
o tom, jak to vypadá v německých zemích. Nechce být ovšem nikým poznán, protože by si
někdo mohl myslet, že přijíždí jako nepřítel, který má v plánu v nestřežené chvíli zaútočit.
Boleslav II. svému švagrovi Měškovi I. nabízí, že dále může pokračovat s jeho družinou, kde
pár osob navíc nebude nápadných.
3.10.1 Setkání s císařem Ottou

Téměř ihned po příjezdu do Quedlinburgu se kníže Měško I. společně se svým švagrem
Boleslavem II. vydávají do kostela, kde během nešpor mají obě knížata dostatek času, aby si
mohli císaře Ottu prohlédnout.
Autor císaře ve své knize popisuje jako člověka, který toho v životě hodně zažil.
Trony – cesarski i biskupski… na jednym z nich siedział w czapce ze złocistym kołem i przepaską
kamieniami sadzoną mąż o surowej twarzy, z brodą ciemną, niestrzyżoną, z pochylonym czołem,
zamyślony i smutny. Twarz to była rycerza, pana, człowieka nawykłego walczyć z losem
i przełamywać, co stało na drodze… Domyśleć się było można w nim ojca, co musiał walczyć
z synem, z bratem, z papieżem. 76
Měškův švagr Boleslav II. je později pozván společně s dalšími pány na slavnostní večeři,
které se účastní i kníže Měško. Největší dojem však na něm zanechává poslední den návštěvy,
kdy, i když si myslel, že zůstal nezpozorován, bedlivému oku císaře Otty přece jen neunikl.
A proto i on dostává jako vážený host darem hodnotný meč od císaře Otty s prosbou, aby meč
nebyl nikdy použit proti němu, ale raději jemu jako pomocná síla, když bude potřeba.
Nie znam Was, miły Kneziu. Nie wiem nawet, kto jesteście. Dosyć mi tego,
że ze sprzymierzeńcem moim i dobrym przyjacielem przybywacie. Chciałbym, abyście i Wy też byli
75
76
29
mi przyjaznym; przyjmijcie ten miecz z życzeniem, abyście go nigdy przeciwko mnie nie podnieśli, a
raczej z nim w pomoc mi przyszli w potrzebie…77
3.11 Sílící křesťanství vs. Pohané

Křesťanství na polském území den ode dne nabíralo na síle. Sám Włast si ve dvoře,
který mu připadl po otcově smrti, zařídil malou kapli, kde sloužil mše, a byl tu pro všechny,
kdo byli ochotni mu naslouchat a chtěli se něco o nové víře dozvědět. Postupně se stalo to, že
kaple byla malá a že lidé stáli i na dvoře a poslouchali dění v kapli otevřenými okny.
Ovšem ne všechno v té době a ještě dlouhou dobu potom bylo tak růžové. Zarytí pohané,
kteří se po oficiálním přijetí křtu přesunuli hlouběji do lesů, ničili všechny kříže, které se jim
připletly do cesty, a také stále hledali vhodnou oběť pro svůj hněv, který pramenil ze zničení
jejich posvátných míst. Toto ničení totiž brali jako neúctu k přechozím pokolením. A takovou
oběť našli právě v knězi Włastovi. Jedné noci se přikradli ke dvoru Luboňů, kde v té době
zůstávalo jen pár osob. Konkrétně se v příběhu mluví o Włastovi, jeho sestře Hože a jejím
v té době již manželovi Jaromierzovi. Rozzlobený lid dvůr obklíčil, že nebylo již možné
před nimi utéci. Lid byl přesvědčený, že jediné správné řešení je potrestat strůjce jejich
neštěstí, a tak se tedy rozhodli, že dvůr Luboňů v Krásné Hoře zapálí. Włast, Hoža i Jaromierz
viděli, že je zle, ale když už se situace zdála úplně bezvýchodná, vzpomněl si Jaromierz na
jámu, ve které si Włast před několika měsíci odpykával svůj trest za neuposlechnutí otce.
Všichni tři nakonec i přes dým, který se do jámy dostal, přežívají. Celý dvůr Luboňů sežehly
plameny, jen jedna část zůstala jako zázrakem ohněm nedotknuta. Tou částí byl oltář kaple a
na něm do dáli svítící kříž – symbol křesťanství.
3.12 Oficiální přijetí křtu

Polské země se od příjezdu české kněžny Doubravky pozvolna připravovaly na přijetí
křesťanství na svém území. Kníže Měško I. však konečné rozhodnutí neustále odkládal. Co
ho k tomu vedlo, čekal snad na nějaké znamení? Česká kněžna netrpělivě očekávala, kdy
přijde tento velký den, ale on pořád nepřicházel. Když se Doubravka ptala svého muže na
jeho oficiální křest, nedočkala se odpovědi vůbec žádné. Z Čech od knížete Boleslava I. také
poměrně často přicházely listy, kde byl kníže Měško I. dotazován, kdy proběhne slibovaný
slavnostní křest a svatba, ale také na to, kdy konečně plánuje ohlásit novou víru na svém
území. Toto dotazování Doubravky a poslů z Čech a mlčení ze strany polského knížete trvalo
celou zimu. Po Novém roce zašla kněžna Doubravka za svým mužem ještě jednou s prosbou,
aby dodržel své slovo, ale opět se nedočkala žádného výsledku.
77
30
A tak se stalo, že jednoho dne došla kněžně Doubravce s mužem trpělivost a poslala do
Prahy pro otcovu družinu, aby jí pomohla vrátit se do rodného domu. Doubravka zašla
před plánovaným odjezdem ještě i za knížetem Měškem a vysvětlovala mu, co ji vedlo
k onomu rozhodnutí.
Dłużej tu nie mogę zostać… Wstyd mi… widzicie, że noszę wianek dziewiczy na głowie,
bo uroczystego chrztu i zaślubin nie było. Nie mogę powiedzieć, żem żoną twoją. Wobec chrześcijan
córka Bolesława Lutego, wnuczna Przemysławów, nie może być nią i nie będzie! Wolę powrócić
do domu, niż dłużej to cierpieć i sromać się przed moimi pogaństwa a takiego życia. Pojadę
78
do domu!
Knížete toto Doubravčino rozhodnutí nad míru zaskočilo a řekl, že nikam nepojede. Řekl,
že jí ohledně slavnostního křtu a svatby dal slovo, a to také dodrží. Kníže Měško se tím dostal
do situace, kdy musel dát své ženě nějakou konkrétní odpověď, protože věděl, že jestli tak
neučiní, je pravděpodobné, že Doubravka odjede navždy. Slíbil jí tedy, že se křest bude konat
v Hnězdně, hned na počátku jara poté, co poprvé zazpívá skřivánek.
Od tohoto dne se začaly patrné přípravy na větší slávu. Družina, která přijela, aby pomohla
kněžně Doubravce vrátit se do Prahy, se měla na polské území vrátit ještě jednou, a to
na slavnostní křest knížete Měška, a měli s sebou dovést kněze, který křest provede.
„Posłowie czescy mieli jeszcze raz przybyć ze skowronkiem razem, wioząc z sobą
świętobliwego kapłana Bohowida, który chrzest uroczysty Mieszka miał dopełnić.“79V
Hnězdně byl v mezičase postaven kostel, jehož základní kámen posvětil pozdější polský
biskup kněz Jordan. Právě v tomto kostele se měla odehrávat všechna ta sláva. Do Hnězdna
byly přiváženy všechny potřebné věci, jako např. bílé oblečení, ve kterém se ke křtu
přistupovalo. Kromě polského knížete Měška I. měli být v tento významný den pokřtěni i
další neofyté, které na tuto svátost připravovali kněží.
A tak jak bylo s knížetem Měškem domluveno, s prvním skřivánkem se na polské území
vrací česká delegace spolu s knězem Bohowidem a společně s nimi se celý Měškův dvůr,
vojsko a ti, kteří měli přijmout svátost křtu, vydali směrem do Hnězdna. Kraszewski ve své
knize popisuje i průběh pochodu a to, co se během něj dělo. „Pochód był uroczysty, powolny
i wspaniały, lecz drogi, którymi ciągnął, puste. Gziekołwiek został jeszcze ślad pogaństwa,
zatykano krzyże białe po drodze, które kięża poświęcali.“80
A jak vlastně tento významný den pro Polsko podle Kraszewského vypadal? Nádvoří a
valy praskaly ve švech. Všichni zemané, vladykové a župové, kteří chtěli také přijmout novou
78
79
80
31
víru, přijeli v ten velký den do Hnězdna. Byly jim rozdávány bílé obleky, které symbolizovaly
znovuzrození a očištění. Mezi nimi chodili kněží a kropili je svěcenou vodou a dávali jim
nová křestní jména. Nakonec před nově vzneseným oltářem, do kterého všechny potřebné
relikvie přivezl kněz Bohowid z Prahy, v ještě neúplně dokončeném chrámě došlo ke splnění
daného slibu. Kníže Měško I. zde byl slavnostně pokřtěn a poté se stal před zrakem všech
přítomných oficiálním manželem české kněžny Doubravky.
32
4. ROK 2016
Letošní rok, jak už bylo několikrát zmíněno, je věnován oslavám 1050. výročí křtu Polska.
Při této příležitosti vyšlo nespočet různých článků, které se zaobírají tímto z historického
hlediska zajímavým tématem. V rámci oslav tohoto výročí vznikla různá radiová vysílání,
videa a dokonce i oslavná píseň, proto bych tuto kapitolu chtěla věnovat vybraným událostem
v rámci oslav křtu Polska a zajímavým článkům, které přináší novější pohled na danou
událost.
Zajímavými články spojenými s tímto aktuálním tématem jsou články věnované kněžně
Doubravce. Konkrétně tomu, jak vypadala a kudy vedla její cesta do Polska, která také
jako většina věcí kolem není důvěryhodně doložena. A je známo vícero možných cest. Jednou
z nich je na příklad plavba lodí, další je cesta přes Slezsko. S tímto předsvatebním putováním
je spjata jedna pověst, jejíž děj se údajně odehrával na tvrzi poblíž současného hradu
v Hradci nad Moravicí. Je otázkou, jak v tehdejší době byly průjezdné hory oddělující české
země od těch polských, ale mě osobně přijde cesta právě přes Hradec nad Moravicí jako
zbytečně prodloužená cesta, ale i tak je možné, že výprava opravdu ubírala po známých,
hlavně obchodních stezkách. Právě přes Hradec nad Moravicí vedla proslulá jantarová stezka,
která byla chráněna hrady a tvrzemi a hrad v Hradci patřil k jedněm ze strategických míst.
Podle pověsti to byl právě hrad v Hradci nad Moravicí, kde došlo k prvnímu setkání
budoucích manželů. Pověst se rozchází s Kraszewského podáním v knize Lubonie – powieść
z X wieku. „Na hradecké tvrzi probíhaly horečné přípravy na přijetí kněžny a jejího
doprovodu. Polská družina přijela již minulého dne i s knížetem Boleslavem, který Měška
doprovázel po jednáních v Řezně“81 Hradecká pověst zachycuje převážně rozhovor mezi
sestrami Doubravkou a Mladou, které řeší chystanou svatbu. Doubravka se zde vyjadřuje,
jakým způsobem svatbu vnímá. Její přístup je zde víceméně podobný přístupu Doubravky
z knihy Kraszewského, také je ochotna podřídit se otcově přání. „ Kdyby to nebyla otcova
vůle, asi bych to ještě řádně zvážila, ale hlavní věcí je to, co prospěje naší zemi a ta potřebuje
mít silného spojence! To je pro mne to nejdůležitější.“82 Další život české kněžny, její sestry
a družiny se pokusila ohrozit skupinka, která toužila pomstít smrt svého pána Vojtěcha, strýce
kněžny Doubravky, který byl zabit na popud Doubravčina otce Boleslava. Naštěstí přijela
žádaná pomoc včas a české kněžně se nic nestalo a mohla pokračovat dále ve svém
předurčeném životě jako šiřitelka křesťanství v zemi svého manžela knížete Měška I. Kdo ví,
81
VOŽDA, Vilém. Pověst o kněžně Doubravce. In: Hradec nad Moravicí- zpravodajský servis [online]. Hradec
nad Moravicí, 2008 [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: http://www.hradecinfo.cz/news/povest-o-knezne-doubravce/
82
Tamtéž
33
jak by se osudy Polanů ubíraly dále, kdyby ten den byla kněžna zabita. Našla by se další
podobná žena, která by byla ochotná obětovat všechno pro christianizaci v podstatě cizí
země?
Dalším zajímavým tématem, jak jsem zmínila již na počátku kapitoly, je, že u příležitosti
výročí křtu Polska vznikla v březnu tohoto roku i píseň, která nese název Chrzest Polski 966.
Text a hudbu této písně napsal Dominik Górny83, kterého o to požádal poznaňský kněz
Rafał Ostrowski po domluvě s pomocným biskupem Damianem Brylem. Píseň
Chrzest Polski 966 nazpíval poznaňský soubor ANNO DOMINI a měla představovat určitý
druh pozvánky na oslavy 1050. výročí křtu Polska do Poznaně. V písni je oslavován křest
knížete Měška I., který dal základní kámen křesťanské víře v Polsku.
Píseň Chrzest Polski 966 však bohužel ne úplně posloužila svému účelu, protože nebyla
veřejností přijata zrovna nejlépe a provedení písně se vysmívalo skoro celé Polsko. Polský
novinář Bartek Chaciński video krátce po jeho zveřejnění komentoval následovně. „Rzecz
muzycznie jest amatorska i bardzo uproszczona: zaczyna się jak ścieżka dźwiękowa
»Teletubisiów«, a kończy – jak piosenki Rubika, tylko mniej lotne i w brzmieniu bardziej
chałupnicze.”84
Ve spojitosti s písní Chrzest Polski 966 se vyskytl i zajímavý problém, že se u tohoto klipu
v popisu obsahu objevila informace, že píseň vznikla z iniciativy poznaňské arcidiecéze
a klubu katolických podnikatelů (Klub Katolickich Przedsiębiorców). Řečník kurie kněz
Maciej Szczepaniak na danou situaci reagoval tím, že jménem poznaňské arcidiecéze poprosil
o odstranění videa z internetu z estetických důvodů.
Další zajímavostí, která souvisí s letošním 1050. výročím, je např. vydání nové sběratelské
bankovky v hodnotě dvacet zlotých. Jedná se v pořadí již o osmou bankovku vydanou v rámci
této sběratelské kolekce. Bankovku navrhl Krystian Michalczuk. Bankovka se od bankovek,
které jsou v běžném oběhu, liší především bohatou symbolikou, ale také graficko-technickými
parametry. Jak vlastně tato bankovka vypadá? Na přední straně této bankovky je portrét
kněžny Doubravky a knížete Měška I., na rubu se nachází katedrála v Hnězdně a tzv.
královský kalich. Bankovku vydal Polski bank narodowy85, k dostání je od 12. dubna
letošního roku a zájemce přijde na 75 zlotých. Celkově bylo pro zájemce připraveno 35 tisíc
83
Dominik Górny – zpěvák z písně „ Chrzest Polski 966“
84
Kurii nie podoba się teledysk promujący obchody rocznicy chrztu Polski. In:Tygodnik Polityka [online].
Warszawa, 2016 [cit. 2016-04-29]. Dostupné z:
http://www.polityka.pl/tygodnikpolityka/kultura/1657602,1,kurii-nie-podoba-sie-teledysk-promujacy-obchody-
rocznicy-chrztu-polski.read
85
Polski bank narodowy – česky Polská národní banka
34
kusů bankovek. Bankovkami se dá běžně platit i v obchodě, avšak důležitější je tu právě
sběratelská hodnota.
Oslavy 1050. výročí křtu Polska neprobíhaly pouze v Polsku, ale také na území
České republiky. Na příklad v Praze v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě se v neděli
10. dubna 2016 uskutečnila při této příležitosti slavnostní mše svatá, která byla sloužená
jak v českém, tak i v polském jazyce. Slavnostní mši sloužil 36. arcibiskup pražský, 24.
primas český a kardinál Dominik Duka. Tuto mši společně s ním celebroval a kázání přednesl
i host z Polska z Poznaně předseda polské biskupské konference arcibiskup poznaňský
Stanisław Gądecki. Arcibiskup poznaňský Stanisław Gądecki poté v rozhovoru pro český
týdeník Echo mimo jiné prozradil, co pro něj účast na této slavnostní mši svaté znamenala.
„ Je to ode mě výraz vděčnosti českému národu, jehož prostřednictvím jsme dostali víru.
Doubravka byla vlastně naší kmotrou86, to je ohromná zásluha Čechů“87
86
Kmotr/a je osoba, která při křtu přebírá nad dítětem pomyslný patronát a snaží se pomáhat dítěti na jeho cestě
ke správnému životu křesťana.
87
KAISER, Daniel. Promiňte, ale evangelium je radikální. Týdeník Echo. Praha: Echo Media, a. s., 2016, 3.(16.),
22.
35
5. ZÁVĚR
Cílem této bakalářské diplomové práce bylo představit čtenářům u příležitosti letošního
1050. výročí christianizace Polska téma počátků křesťanství a polské státnosti v literatuře,
což se po nějaké době ukázalo jako náročnější, než jsem na začátku očekávala. Již při první
kapitole jsem narazila na první problém, a tím je nedostatek důvěryhodných historických
zdrojů, které by objasňovaly tehdejší situaci. Psaní práce také komplikoval nejednotný názor
badatelů, ale i archeologů, kteří se do dnešní doby neshodli na jednom stanovisku. Mé
počáteční přesvědčení, které jsem měla již od střední školy, že kníže Měško I. přijal svátost
křtu skutečně prostřednictvím Čech, tedy konkrétně díky své české manželce kněžně
Doubravce z rodu Přemyslovců, se čtením nových a nových informací přesunulo přes stádium
nedůvěry k některým zdrojům až k téměř přesvědčení, že kníže Měško I. a jeho země museli
být pokřtěni prostřednictvím svých dřívějších nepřátel na císařském dvoře v Quedlinburgu
nebo Magdeburgu císařem Otou I. Velikým.
První kapitola nese název Historické reálie. V rámci této kapitoly je nejprve uvedena
situace na polském území, kde žijí v té době ještě pohanské kmeny, které pod svou vládu
postupně sjednocují různí vládcové. Kolem roku 920 přichází na svět první polský kníže,
který se jmenuje Měško I. Kníže Měško I. je dlouhou dobu během své vlády pohanem, ale
postupem času, protože je osobou, která nad věcmi i činy přemýšlí, se snaží získávat
informace o nové víře, která panuje v sousedních zemích. Dále je v této kapitole představena
problematika původu a jména prvního polského knížete. Existuje kolem dvaceti různých
obdob jména polského knížete, přičemž nejblíže je tvar „Mesco“, který používal kronikář tzv.
Gallus Anonimus, který napsal polskou kroniku. Jméno polského knížete Měška I. bylo
poprvé zaznamenáno v podobě, jakou známe dnes, až ve 14. století. Další osobou, která je
v rámci této kapitoly představena, je česká kněžna Doubravka, dcera českého knížete
Boleslava I., který se dostal k moci tím, že nechal zavraždit svého bratra Vojtěcha. Kněžna
Doubravka se podle Kosmovy kroniky za knížete Měška I. provdala, když jí bylo přibližně 20
let. Na území Polska žila poměrně krátkou dobu (965-977), ale za těchto dvanáct let se
zasloužila o mnohé. Přivedla s sebou na polské území kněze, kteří se snažili christianizovat
Měškovu zemi. Dokázala přesvědčit knížete Měška I. o existenci Boha, což potvrdil i
americký historik Philip Earl Steele. A hlavně porodila knížeti Měškovi I. syna Boleslava I.
Chrabrého, který se stal prvním králem v polské historii.
Druhá kapitola je věnována tematice počátků křesťanství v knize Józefa Ignacyho

Kraszewského Lubonie – Powieść z X wieku. Jsou zde vedeny dvě hlavní dějové linie. První
36
linií je příběh ztraceného, dávno oplakaného syna Własta, který se po letech v zajetí vrací
domů, z čehož má hlavně otec nejprve velkou radost, ale postupem času otec odhaluje, že
jeho syn je křesťanem, s čímž se otec – pohan – nechce smířit, a tak plánuje, že syna ožení, a
ten se opět naučí starým způsobům. Włast si však trvá na svém a je odhodlán pro svého
nového boha i mnoho vytrpět. V jámě, kam ho otec zavře za trest, když ho Włast nechce
uposlechnout, dokáže překonat dva měsíce, než ho jeden z čeledínů přesvědčí k útěku. V čase
mezi příjezdem a otcovým trestem poznává Włast neboli kněz Matea knížete Měška I., který
se zajímá o pobyt u nepřátel, ale také o novou víru. Włast před knížetem prozrazuje, že je
křesťan, což z počátku knížete příliš nezajímá, ale později se Włast účastní všech krůčků,
které kníže uskutečňuje pro to, aby jeho země mohla přijmout novou víru.
Druhou z linií, které se spolu prolínají, je příběh polského knížete Měška I., na počátku
pohana, který však díky lidem, kterými se obklopil, dokázal najít cestu ke křesťanství a zlepšit
tak pozici své země. Polský kníže, který žil nejprve s více ženami, se rozhodl, že pro dobro
svých lidí změní svůj život a přijme za manželku křesťanku. Touto manželkou se stává
Doubravka, dcera českého knížete Boleslava I. Ukrutného, za kterou se tajně, jen s malou
družinou, vypravuje do Čech. Doubravka v zájmu i své země přijímá žádost o ruku a v roce
965 se vypravuje s družinou na hrad do Poznaně. Po příjezdu se, i když s částečným
nesouhlasem knížete Měška I., koná tajný křest a svatba. Na veřejnou svatbu i křest celého
Polska si však Doubravka musí ještě nějaký čas počkat, a to až do jara roku 966, protože bylo
potřeba celý národ na takový zásadní krok velmi dobře připravit.
Třetí kapitola je spjata s letošním rokem – rokem 1050. výročí křtu Polska. Kapitola je
zaměřená na zajímavosti, jako je např. pověst o putování kněžny Doubravky do Polska. Dále
je část kapitoly věnována ne příliš úspěšné hudební pozvánce ANNO DOMINI na oslavu
výročí nebo nové sběratelské bankovce, na které je knížecí pár. A v neposlední řadě je
zmíněna i slavnostní mše, která byla sloužena na Pražském hradě v kostele sv. Jiří a již
s naším kardinálem Dominikem Dukou celebroval poznaňský arcibiskup Stanisław Gądecki.
37
STRESZCZENIE
Niniejsza praca licencjacka zatytułowana “Początki chrześcijaństwa i narodowości polskiej
na podstawie książki Józefa Ignacego Kraszewskiego „Lubonie“ ma na celu wyjaśnienie
ważności, którą chrzest Polski miał i jeszcze do dziś ma dla następnej egzystencji i dziejów
państwa. O wyborze tego tematu zdecydował fakt, że w tym roku obchodziła się 1050.
rocznica chrztu państwa polskiego. Kluczową publikacją, z której korzystałam była książka
„Lubonie - Powieść z X wieku”, która według mojej opinii najlepiej popisywa situację na
terytorium Polan tuż przed i po uroczystych obchodach chrztu księcia Mieszka I. Praca
licencjacka składa się oprócz wstępu i zakończenia z 3 rozdziałów - Realii historycznych,
Ziemi polskich przed przyjęciem chrztu według książki Józefa Ignacego Kraszewského
„Lubonie” i z Roku 2016.
W rozdziale „Realia historyczne” najpierw zajmuję się problematiką ustalenia daty i
miejsca chrztu. Następnie popisuję situację na terenie ówczesnego państwa polskiego
w X wieku i potem trochę nietypowo przedstawiam parę ksiązęcą – Księża Mieszka I i jego
żonę czeską księżniczkę Dobrawę. Nie piszę tylko o ich życiu, ale też o ciekawościach i
kłopotach, które są z nimi, przede wszystkim z ich imionami i pochodzeniem związane.
Zajmuję się na przykład problem, jak naprawdę brzmiało imię pierwszego polskiego księcia,
bo istnieje koło dwazieścia różnych zapisanych wersji i ani badacze ani językoznawcy do
dziś nie są w stanie ten problem rozstrzygnąć.
Następny rozdział jest poświęcony książcę „Lubonie” Józefa Ignacego Kraszewkiego.
Na jej podstawie próbowałam pokazać sytuację w ówczesnej Polsce, kiedy jeszcze poganie
byli ci, którzy o wszystkim decydowali. Chociaż powoli przychodziła też na ich teren nowa
wiara – chrześcijaństwo, które wszędzie dookoła już grało dużą rolę, poniewadź
równocześnie polityką jak kościolem kierował tymczasem cesarz rzymski Otton Wielki. W
książce się znajdują dwaj główni bohaterowie. Pierwszym z nich jest księżę Mieszko I, który
szuka jakiegoś nowego sensu życia (nie tylko dla siebie, ale też dla swojego państwa) i
drugim jest Włast czyli ksiądz Matea, który po 12 latach wróca z niewoli do swojego ojca i
już kiedy przyjeżdża czuję, że go zbyt szybko nie zrozumieją, dlaczego wybrał sobie drogę
chrześcijańskiego księdza. Dzięki niespodziewanemu przyjazdu księcia Mieszka na wizytę do
ojca Własta, spotkają się dwaj główni bohaterowie. Książe Mieszko jest ciekawy, jakie jest
życie poza granicą ich państwa, więc zaprosi Własta do siebie do Poznania, żeby z nim mógł
lepiej na ten temat porozmawiać. Od tej pory zostawa Włast księciu do dispozycji. Jednego
dnia rozwiają też o nowej wiarze i Włast Mieszkowi pokaże kim naprawdę jest. Jednego dnia
38
wyjeżdżają razem do Pragi do Bołesława I Srogiego, żeby z nim zawrzeć sojusz i poprosić go
o rękę jego córki. Wyprawa jest udana i w 965 roku przyjeżdża księżniczka Dobrawa do
Poznania i następną wiosną świętuje się ślub i chrzest księcia.
W ostatnim rozdiale zwracam uwagę na ciekawości związane z tegorocznymi obchodami
1050. rocznicy chrztu Polski- nowy teledysk, który nie był zbyt dobrze przyjęty albo msza,
która z powodu 1050. rocznicy odbyła się w Pradze.
39
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Primární literatura:
KRASZEWSKI, Józef Ignacy. Lubonie: Powieść z X wieku. 1. vydání. Poznań: Zysk i S-ka,
2015. ISBN 978-83-7785-617-8.
Sekundární literatura:
BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila, HOMOLA, Aleš a MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. Stěhování národů

a východ Evropy: Byzanc, Slované, Arabové. 2. vydání. Praha: Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-
7429-306-1.
BERANOVÁ, Magdalena. Slované. 2. vydání. Praha: Libri, 2000.
BUSZEWICZOWA, Elwira a ZARYCH, Elzbieta. Słownik pisarzy polskich. Kraków:

Krakowskie Wydawnictwo Naukowe, 2008. ISBN 978-83-7435-787-6.
CIPROVÁ, Oldřiška. Doubravka Přemyslovna: Pohanské Polsko jí bude ležet u nohou.

1. vydání. Frýdek- Místek: Alpress, s.r.o, 2016.
JASIENICA, Paweł. Polska Piastów. 4. vydání. Warszawa: Państwowy Instytut

Wydawniczy, 1967.
JEŽEK. Počátky křesťanství mezi Slovany. 1. vydání. Praha: Katolický tiskový spolek, 1879.
KOSMAN, Marceli. Dějiny Polska. Translated by Jan Vitoň. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2011.
ISBN 9788024618425
STZELCZYK, Jerzy. Mieszko Pierwszy. Poznań: Wydawnictwo ABOS, 1992.
Časopisy a noviny:
KAISER, Daniel. Promiňte, ale evangelium je radikální. Týdeník Echo. Praha: Echo Media,
a. s., 2016, 3.(16.), 22.
RUCZAJ, Maciej. Pánbíčkáři. Lidové noviny. 2016, 2016(416), 19-20.
PŁOCIŃSKI, Michał. Miesko I naprawdę uwierzył w Boga. Rzeczpospolita: Plus Minus.

2016, , 32-33.
40
Internetové zdroje:
BOJARSKI, Piotr. 1050. rocznica chrztu Polski. Czym Dobrawa namówiła Mieszka na
chrzest? In: Gazeta Wyborcza- internetowe wydanie [online]. Warszawa, 2016 [cit. 2016-04-
30]. Dostupné z: http://poznan.wyborcza.pl/poznan/1,36037,19917553,1050-rocznica-chrztu-
polski-czym-dobrawa-namowila-mieszka.html
BOJARSKI, Piotr. 1050. rocznica chrztu Polski? Historyk: Rok? 965, nie 966. Ochrzcili nas
Niemcy! In: Gazeta Wyborcza – internetowe wydanie [online]. [cit. 2016-04-6]. Dostupné
z: http://poznan.wyborcza.pl/poznan/1,109268,19887139,1050-rocznica-chrztu-polski-
ochrzcili-nas-jednak-niemcy-przyznajmy.html
Kurii nie podoba się teledysk promujący obchody rocznicy chrztu Polski. In:Tygodnik
Polityka [online]. Warszawa, 2016 [cit. 2016-04-29]. Dostupné
z: http://www.polityka.pl/tygodnikpolityka/kultura/1657602,1,kurii-nie-podoba-sie-teledysk-
promujacy-obchody-rocznicy-chrztu-polski.read
LEHMANN, Alicja. 1050. rocznica chrztu Polski. Kuria odcina się od teledysku, po który
internauci pękali ze śmiechu. In: Gazeta Wyborcza – internetowe wydanie [online]. 2016
[cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://poznan.wyborcza.pl/poznan/1,36037,19903389,1050-
rocznica-chrztu-polski-zrobili-teledysk-o-chrzcie-internauci.html
Orędzie Prezydenta RP przed Zgromadzeniem Narodowym z okazji jubileuszu 1050-lecia

Chrztu Polski. In: Oficjalna strona Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej [online]. 2016
[cit. 2016-04-15]. Dostupné z: http://www.prezydent.pl/aktualnosci/wypowiedzi-prezydenta-
rp/wystapienia/art,37,oredzie-prezydenta-rp-przed-zgromadzeniem-narodowym-z-okazji-
jubileuszu-1050-lecia-chrztu-polski-pleng.html
RACLAVSKA, Natalie. DOUBRAVKA PŘEMYSLOVNA A 1050. VÝROČÍ KŘTU

POLSKA. In: Květ Evropy- Vratislav na dosah [online]. 2016 [cit. 2016-04-17]. Dostupné
z: http://kvetevropy.cz/index.php/historie/128-doubravka-premyslovna-a-1050-vyroci-krtu-
polska
VOŽDA, Vilém. Pověst o kněžně Doubravce. In: Hradec nad Moravicí- zpravodajský
servis [online]. Hradec nad Moravicí, 2008 [cit. 2016-04-28]. Dostupné
z: http://www.hradecinfo.cz/news/povest-o-knezne-doubravce/
ZIENTARA, Ewa. Chrzest Mieszka I. In: Muzeum historii Polski [online]. [cit. 2016-04-30].
Dostupné z: http://muzhp.pl/pl/e/1139/chrzest-polski
41

Bakalarska Diplomova Prace-Hlobilova

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

You might also like

Bakalarska Diplomova Prace-Hlobilova

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Bakalarska Diplomova Prace-Hlobilova

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Masarykova univerzita

Polština se zaměřením na oblast firemní praxe,

Počátky křesťanství a polské státnosti na základě

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Renata Buchtová, Ph.D.

2.2 Jméno a původ prvního polského knížete

2.3 Kněžna Doubravka

2.3.1 Jméno polské kněžny

3.1 Dvůr Luboňů

3.3 Włastovy zvláštní rituály

3.3.1 Křesťanství na polském území v době Włastova návratu

3.4 Włast potkává prvního svého přívržence

3.5 Włast na dvoře Měška I.

3.5.1 Kníže Měško I. a jeho zájem o německé země i jejich víru

3.6 Tajná cesta do českých zemí

3.6.1 Setkání Měška I. s českou kněžnou Doubravkou

V porovnání s knihou české autorky Oldřišky Ciprové „Doubravka Přemyslovna“ zde

3.6.2 Polský kníže Měško I. v Praze u Boleslava I.

3.7 Návrat knížete Měška I. do Poznaně

3.7.2 Utrpení Własta na dvoře v Krásné Hoře

3.8 Příjezd české kněžny Doubravky

3.9 Tajné přijetí křtu a svatba s českou kněžnou Doubravkou

3.10.1 Setkání s císařem Ottou

3.11 Sílící křesťanství vs. Pohané

3.12 Oficiální přijetí křtu

Druhá kapitola je věnována tematice počátků křesťanství v knize Józefa Ignacyho

BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila, HOMOLA, Aleš a MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. Stěhování národů

BERANOVÁ, Magdalena. Slované. 2. vydání. Praha: Libri, 2000.

BUSZEWICZOWA, Elwira a ZARYCH, Elzbieta. Słownik pisarzy polskich. Kraków:

CIPROVÁ, Oldřiška. Doubravka Přemyslovna: Pohanské Polsko jí bude ležet u nohou.

JASIENICA, Paweł. Polska Piastów. 4. vydání. Warszawa: Państwowy Instytut

STZELCZYK, Jerzy. Mieszko Pierwszy. Poznań: Wydawnictwo ABOS, 1992.

RUCZAJ, Maciej. Pánbíčkáři. Lidové noviny. 2016, 2016(416), 19-20.

PŁOCIŃSKI, Michał. Miesko I naprawdę uwierzył w Boga. Rzeczpospolita: Plus Minus.

Orędzie Prezydenta RP przed Zgromadzeniem Narodowym z okazji jubileuszu 1050-lecia

RACLAVSKA, Natalie. DOUBRAVKA PŘEMYSLOVNA A 1050. VÝROČÍ KŘTU

You might also like