J

Uvod

1.17 0 rozdflu rnezi cistyrn a ernpirickyrn pozminirn

B 1
o tom, ze veskere nase pozmini zacimi zkusenostf, neni vubec poehyb; Ai
neboi cim by jinak mela byt probouzena k cinnosti pozn~vacl mohut-
nost, kdyby se tak nedelo dfky pfedmetum, ktere podnecu~~ nase smys-
ly a sarriy castecne vyvolavaji pfedstavy, castecne UVadeJl do P?hybu
cinnost naseho rozvazovani, aby tyto pfedstavY'srovmivalo, spoJovalo
nebo rozdelovalo, a tak zpracovavalo hrubou latku smyslovych do~mii
v poznani pfedmetii, ktere nazyvame zkusenostf? Tedy co do, casu
v nas Mdne poznani zkusenost nepfedchlizf, a vsechno poznam zku-
senostf zacimi. "
Pfestoze veskere nase poznanf zacina se zkuseno~tI, nepoch~zl p~o~o
e
jeste vsechno prave ze zkusenosti. Jiste by tomu totIz mohlo byt ta 'v.
by dokonee i nase zkusenostni poznanf bylo slozenino~ z t?ho, co pn-
'imame pomocl dojmu, a z toho, co nase vlastnf poznavacl mohut~ost
J sm slov 'mi dojmy pouze podnfcena) pfidava s~ma z: sebe, kteryz~o
B 2 (nlavek ~ychom nerozlisovali od one zakla~ni ~atky drive, nez by nas
~louh ' cvik na nej neupozomil a neuschopml k Jeho o~delovanf. "
V z~ika tedy otazka, ktera vyzaduje pfinejmensfm bhz~fho zkoumam
a kterou nelze jen ta,k odmftnouttE-xistuje nejaky ta~ovy p~znat~~ ;:-
zavisl ' na zkusenosti, a dokonce na vsec~ smy~lo~ych ~oJmec '. . ~
k ' Y matky nazyvame poznatky a priori a odhsuJeme Je od emplr~c
; ; : ~~znatku, ktere majf sve zdroje a posteriori, totiz ve zkusenos!1..\

l
~ II. Marne urcite apriomf poznatky
~.a sarno obycejne rozvazovani nikdy bez takovych poznatkii neni
",de tu 0 znak, podle nehoz miizeme bezpecne rozIisit cisty poznatek od
mpirickeho. Zkusenost nas sice uci, ze neco je takove ci"onake, ale
:: euci nas, ze by to nemohlobytjine. Vyskytne-li se tedy,za prve, veta,
'tera je myslena zaroven jako nutnd, pak jde 0 soud a priori; neni-Ii
. avfc odvozena z nejake jine vety nez z te, ktera je sarna opet platna
·ako nutna veta, pak je naprosto apriorni. Za druM, zkusenost nedava
yym soudiim nikdy opravdovou neboli pffsnou obecnost, nybrz jen
; becnost hypotetickou a komparativnf (cestou indukce), takZe se vlast-
'e musf ffei: jak jsme az dosud pozorovaIi, neexistuje z toho nebo B 4
: noho pravidla zadna vYjimka. Je-Ii tedy nejaky soud myslen v pffsne
, becnosti, tj. tak, ze nepfipoustf jako moznou vubec zadnou vyjimku,
r,ak nenf odvozen ze zkusenosti, nybrz je platny zcela a priori. Empi-
ticka obecnost je tedy jen libovolne stupnovanf platnosti od te, ktera
flat! ve vetsine pffpadii, k te, ktera platf ve vsech pi'fpadech, jako napff-
iklad ve vete: "Vsechna telesajsou tezka"; naproti tomu tam, kde k ne-

j'akemu soudu podstatne nalezf pi'{sna obecnost, poukazuje tato obee-

host na zvlastnf pramen poznan{, totiz na mohutnost poznan{ a priori.
 Neni totiz dilem.lehkomyslnosti, nybd zrale
soudnosti doby,355 ktera se neda dele zddovat zdanlivym vedenim,
a vyzyva rozum, aby se opet ujaI toho nejobtiznejsmo ze vsech svych
ukolu, totiz sebepoznani, a aby dosa?il so~dni dvur, ~teri by zajiSfov~1
jeho spravedlivtl llaroky a byl by zaroven s to odbyt vsechny neodu-
A XII vodnene pozadavky, a to nikoli nejakymi mocenskymi vyroky, nybrz
na zaklade svych vecnych a nemennych zakonu. Timto soudnim dvo-
rem neni nic jineho nez sarna kritika Cistiho rozumu. 356
Rozumfm vsak pod nf nikoli kritiku knih a systemu, nybd kritiku ro-
zumove mohutnosti vubec vzhledem ke vsem poznatkum, 0 ktere muze
usilovat nezdvisle na veSkeri zkusenosti. Kritikou tudiz rozumim roz-
hodnutf 0 moznosti ci nemoznosti metafyziky vubec a urcenijakjejich
pramenu, tak jejmo rozsahu a hrani~, ~o v.se ale na zaklade principu.

[" >oj muzeme pokhidat vedu venovanou pouMmu posuzo:ani cisteho

rozumu, jeho zdroju a hranie, za propedeutiku k systemu ,c~steho. rozu-
mu. Takova propedeutika by se mohla nazyvat pouze kntlkou clste~~
rozumu a nikoli naukou, a jeji uzitek by byl, s ohledem na spekulacl,
skutecne jen negativnf a slouzil by nikoli k r~zsirovanf na~eho rozumu,
nybd jen k jeho tribenf, a chranil by ho pred omyly, clmz by se u~
-ziskalo velmi mnoho. Transcendentdln(m nazyvam veskere poznam,
A 12 ktere se zabyva nikoli predmety, nybrz nasim zpusob~m ~oznani pi'ed-
metu vubec, pokud rna byt toto poznan! mozne a priOri.

-
Mohli bychom se domnivat, ze matematika a prirodoveda, ktere se
nahle provedenou revoluci staly tim; cfm nyni jsou, byly dost pozoru- B XVI
hodnymi priklady na to, abychom patrali po podstatnych rysech zmeny
zpiisobu myslenf, ktera jim byla tak prospesna, a abychom je zde,
pokud to analogie mezi nimi jako rozumovym poznanim a metafyzi-
kou dovoli, pfinejmensim zkusmo napodobili. Az dosud se meIo za to,
ze veskere nase poznani se musi ridit predmety; ale vsechny pokusy
a priori 0 nich zjistit pomoci pojmii neco, crm by se nase poznani
rozsifiIo, nevedly za tohoto predpokladu nikam. Proto se konecne
jednou pokusme, zda bychom v ukolech metafyziky neuspeli Iepe,
kdybychom predpokladaIi, ze se predmety musf ridit naSfm poznanim,
coz prece jen lepe souhlasf s pozadovanou moznosti jejich poznani
a priori, jez rna 0 predmetech stanovit neco drive, nez jsou nam dany.
Ma se to stirn pnive tak, jako s prvnimi myslenkami Kopemikovymi,
ktery - kdyz nemohl s vysvetlenim pohybu nebeskych teles postoupit
kupi'edu za pi'edpokladu, ze se cela hvezdna obloha otaci kolem po-
zorovatele - zkusil, zda-li by nedosahl uspechu, kdyby otacel divakem,
a hvezdy naopak ponechal v klidu. Nyni se miizeme 0 neco podobneho
pokusit v metafyziee, a to pokud jde 0 ndzor pi'edmehi.UKdyby se B XVII
musel nazor ridit uzpiisobenostf pi'edmetu, nechapu, jak by"Clrom 0 ni
mohli vedet neco a priori; ridf-li se ale pi'edmet (jako objekt smyslii)
uzpiisobenosti nasi naziraci mohutnosti, umim si tuto moznost docela
dobi'e predstavi~Maj{~Iise vsak tyto mizory stat poznatky, nemohu
u nich ziistat stat, nybrz je musim jako predstavy vztahovat k necemu
jako predmetu, a ten pomoci nich urcovat, a tak mohu bud' predpokla-
dat, ze pojmy, pomoci niehz toto urceni provadfm, se take fidf predme-
tern, a pak jsem znovu ve stejnych rozpacich s ohledem na zpiisob, jak
o nem mohu neco vedet a priori; nebo mam za to, ze predmety ci zku-
senost, coz je totez, v niz jsou jedine poznavany (jako dane pi'edmety),
se fidi temito pojmy, a pak okamzite vidim snazsi vysvetleni, protoze
~~,:!se~st_~~llla j,~__d~~~~J)~~~~i, ktere vyzaduje rozvazovani, jehoz
p~_~!~musim v sobe predp()~~<lt jesle'arrve;nezjSou fuioany
predfl1~t)':~·ii'tedy-aprlOri. Toto pravidlo je vyjadfeno v apriornich
B XVIII
pojmech, jirriiz se vsechny predmety zkusenosti must nutne fidit a byt
s nimi ve shode. '