Josef Lada

O chytré kmotøe lišce

 V hájovnì U pìti bukù

Stará hájovna U pìti bukù stojí o samotì na malé mýtince

mezi lesy pod vrchem Homolí a nad rybníkem Kaèákem. V hájovnì
bydlí hajný Vobinuška se svou manželkou a dìtmi, Jeníkem
a Rùženkou. Obì dìti, Jeník i Rùženka, jsou se svým osamìlým
domovem velmi spokojeny a za nic na svìtì by nemìnily s jinými
dìtmi z vesnice. A proè by také mìnily, když okolí hájovny jim
poskytuje všechno, co náleží k obvyklým dìtským radovánkám:
v lese roste množství èervených i èerných jahod, malin, oøíškù
i hub; v rybníku Kaèáku se mohou v parných letních dnech
vykoupat, a když v zimì zamrzne, mají kluzištì pár krokù od
domova. A z vrchu Homole se v zimì tak krásnì a divoce sjíždí
na rohaèkách s vìtrem o závod.
Vobinuškovi mají své dìti velmi rádi a pøejí jim, aby všech
dìtských radovánek užily dosyta. Jeník i Rùženka své rodièe za
to zase vždy ochotnì poslouchají, jak se patøí a sluší na dobøe
vychované a vdìèné dìti. Proto také není z hájovny U pìti bukù
slyšet køik, náøek nebo hubování.
Kdykoliv se hajný Vobinuška vypraví do mìsta nebo do
vesnice, vždy dìtem nìco dobrého pøinese a odevzdá jim to se
šastným úsmìvem, když mu pøijdou kus cesty naproti. Ale i když
jde jen do lesa na obvyklou obchùzku, je rád, když jim mùže nìco
pøinést pro potìšení.
A tak se stalo, že jim jednou z lesa pøinesl mladou lištièku.
Obì dìti mìly z mladé lišky ohromnou radost a hned jí shánìly
nìjaké pøíhodné obydlí, hodnì pohodlné, aby se jí v hájovnì líbilo.
Otec hajný usoudil, že by se jí nejlépe bydlelo ve psí boudì, kterých
bylo v hájovnì U pìti bukù vždy nìkolik pro „strýèka Pøíhodu“,
a obì dìti se daly ihned s chutí do práce, aby ji pro lišku upravily
co možná nejpohodlnìji.
Dva psi hajného Vobinušky, Hektor a Sultán, se na to mazlení
s mladou liškou dívali zlostnì a s nepochopením.
2
 „To je komedií – s liškou!“ bruèel Hektor. „Podívej se,
nejlepší boudu jí upravují a vystýlají jako nìjaké princeznì! V zimì
to musíme za mrazu a ve snìhu pronásledovat, a teï se tomu
budeme snad klanìt jako nìjakému panstvu!“
Když byla bouda upravena, dal hajný lišce na krk pevný
kožený obojek, ke kterému pøipojil delší øetízek, a ten pak pøipevnil
k boudì. Ale lišce se útulnì upravená bouda ani trochu nelíbila.
Škubala sebou na øetízku, vyskakovala do výšky a všemožným
zpùsobem se snažila zbavit se nepøíjemného obojku. Oba psi se
tomu vesele chechtali, ale Jeník a Rùženka projevili obavu, aby se
liška neuškrtila.
„Však ona se neuškrtí, nebojte se!“ uklidnil je zkušený otec.
„Až se tím hodnì unaví a pozná, že všechna její námaha je marná,
pøestane sebou na øetízku trhat a zvykne si být uvázána jako pes.“
A liška si skuteènì brzy uvìdomila, že se marnì namáhá,
aby se osvobodila, a poèala si zvykat na svùj nový domov. Jeník
i Rùženka se snažili lišce její vìzení všelijakými pochoutkami
zpøíjemnit a chovali se k ní tak vlídnì, že na ni Hektor a Sultán
velmi žárlili. Ale netroufali si jí ublížit, protože jim to hajný pøísnì
zakázal, a jak známo, mysliveètí psi ihned pochopí, co smìjí dìlat
a co nesmìjí.
Obì dìti pøicházely k lišce každý den, dlouho si s ní hrály
a liška si brzy také na nì zvykla, že vždy smutnì skuèela, když
k ní hned v obvyklou dobu nepøišly. Jakmile je však vidìla
pøicházet, ihned vyskoèila tak daleko pøed boudu, kam až jí to
øetízek dovoloval, a radostnì vrtìla ohonem.
Rùženka byla pilná ètenáøka, a protože sama velmi ráda èetla,
tak myslela, že i lišku bude zajímat, když jí obèas nìco zajímavého
ze svých knížek pøeète. Domnívala se tak proto, že oba psi, Hektor
i Sultán, vždy na ni upøenì hledìli, když jim nìco vykládala, jako
by všemu dobøe rozumìli. Také liška vždy pozornì poslouchala,
když jí Rùženka èetla z nové knížky, kterou dostala o vánocích
pod stromeèek a ve které byly krásné pohádky o zvíøatech.

3
Nejradìji èetla Rùženka lišce pohádky o chytrých liškách, ve
kterých vtipné lišky vždy nìjaké ménì chytré zvíøe nebo i èlovìka
svým bystrým dùvtipem pøemohou.
Zpoèátku ovšem nerozumìla liška ani slovo z toho všeho,
co jí švitoøivá Rùženka napovídala; protože si však dávala dobrý
pozor, brzy porozumìla mnohým slovùm a za nìjaký èas již
rozumìla všemu. Víte samy dobøe, milé dìti, že psi rozumìjí lidské
øeèi, že dobøe chápou, když jsou chváleni, a jak se stydí, když
jsou za nìjaké provinìní vyhubováni. A lišky, jak snad také víte,
jsou pøíbuzné psù a mají mnohé jejich vlastnosti. Mimoto byla tato
liška obzvláštì chytrá a chápavá, a tak není divu, když na ni
Rùženka každý den mluvila, že všemu døíve rozumìla než nìkterý
pes.
A proto liška èím dál tím radìji poslouchala Rùženèino
pøedèítání a vyprávìní o chytrých liškách, které èasto ošálily i tak
rozumné zvíøe, jako je král všech zvíøat, moudrý a vznešený lev.
To lišce velmi lichotilo a umínila si, že se bude všemu dobøe uèit,
aby byla jednou také tak chytrá a rozumná, jako byly ty lišky
z pohádek. Proto také všechno ochotnì dìlala, co na ní Jeník nebo
Rùženka pøi cvièení žádali.
Po nìjakém èase hajný Vobinuška uznal, že si liška v hájovnì
již tak zvykla, že ji mohou dìti odvázat a vodit na øetízku. Potom
jí bylo už také nìkdy dovoleno trochu se probìhnout po dvoøe,
ale na zavolání musela vždycky ihned pøijít a klidnì se zase nechat
uvázat. A pøitom ji obì dìti uèily všelijakým kouskùm: uèily ji
pøinášet pøedhozené vìci, prosit, panáèkovat a chodit po zadních
nohou. Když už všechno dobøe umìla, uèily ji dìti t잚ím kouskùm:
chovat panenku, držet v pøedních prackách hùl a pøi chùzi se o ni
opírat.
Všechno to uèení a mazlení s liškou pozorovali oba psi
s velkou zlostí. Aèkoliv se tváøili, jako by se o lišku ani trochu
nezajímali, dobøe pøitom vidìli, co všechno již liška umí, a velmi jí
to závidìli. „To je komedií s liškou!“ zlobil se Hektor. „Podívej

4
se, kolego, jak se pyšnì nafukuje, že umí nosit hùl! Takové vìci
jsem už umìl jako malé štìnì a dávno jsem to už zase zapomnìl,
protože musím dìlat rozumnìjší vìci: ve dne v noci chodit do lesa
na obchùzky nebo hlídat hájovnu jako ty. A pøitom nás ani
nenapadne, abychom se pro to nìjak nafukovali. A podívej se na
ni! Tváøí se pyšnì jako kníže pán a myslí si, že nám bude brzy také
porouèet jako naši páni nebo dìti. Ale – milión komárù – to by si
zase na mne nepøišla!“
„Prokrýlepána, Hektore, to snad pøece není ani možná vìc,
aby nám nìjaká taková hloupá liška porouèela jako pán?“ mumlal
Sultán ustrašenì. „Na mou duši, Hektore, to bych tady nebyl ani
den a vypálil bych odtud jedním rázem. Radìji bych chodil po
žebrotì!“
„I nefòukej už napøed, Sultáne! Však nám ještì neporouèí
a doufám, že zítra také ne!“ bruèel Hektor mrzutì. Potom nìco
pošeptal Sultánovi do ucha a hned nato oba psi s divokým štìkotem
vyrazili ze dvora ven, a stále hluènì štìkajíce, obìhli si tøikrát celou
hájovnu, jako by honili celou bandu zlodìjù. Potom se zase hrdì
jako vítìzové vrátili a po oèku se podívali na lišku. A velmi se oba
dopálili, když vidìli, že liška po celou tu dobu, co oni tak øádili,
klidnì spala pøed svým obydlím a že ji ani nenapadlo, aby se hned,
jak zaèali štìkat na výstrahu, schovala do své boudy.
A to lišku opravdu ani nenapadlo. Ona dobøe slyšela, co si
o ní povídali, a umínila si, že je za tu závist trochu potrestá. Jak
jsem vám už øekl, znala z lidské øeèi tolik slov, že všemu rozumìla,
když k ní dìti nìco mluvily, protože si všecka slova snadno
pamatovala. A nejen to, že už mnoho rozumìla – ona také potajmu
zkoušela nìjaká lidská slova, a protože byla chytrá a pilná, brzy
se jí podaøilo nìkolik lidských slov promluvit. Byla na to velmi
hrdá a tìšila se, jak tím Jeníka i Rùženku pøekvapí. Ale døíve si to
chtìla vyzkoušet na Hektorovi a Sultánovi. Dlouho však nevìdìla,
jak by to mìla udìlat, a pøišla na to až tehdy, když slyšela, jak jí
oba hafani závidí pøízeò pánových dìtí a jak ji pomlouvají.

5
 A pak to hned provedla. Když vidìla, že si oba vlezli do
svých bud, zalezla si také do svého obydlí a tam chvilku poèkala,
až se uhnaní psi pohodlnì ve svých peleších uvelebí – potom
vystrèila hlavu z boudy a zvolala silným hlasem: „Hektore!
Sultáne!“
Sotva to psi uslyšeli, hned vylétli z bud a hnali se divoce ke
dveøím hájovny. Když je našli uzavøené, rozhlíželi se na všechny
strany, aby vypátrali, kdo a odkud na nì zavolal, ale nikde nevidìli
ani toho nejmenšího èlovíèka. Chvilku ještì postáli u zavøených
dveøí a pak se zase loudavým krokem vraceli do svých bud. Ale
sotva ulehli, vystrèila liška zase hlavu a zavolala hlasem ještì
silnìjším: „Hektore! Sultáne!“ Podruhé vylétli psi ze svých pelechù
a úprkem pádili k zavøeným dveøím. Oba mìli strach, aby nebyli
káráni, že se na nì musí dvakrát volat, a proto ještì dùkladnìji
a pozornìji pátrali po dvoøe i kolem hájovny, kdo to na nì zavolal.
„Nìkdo si z nás dìlá legraci!“ huhlal Hektor zlostnì, ale
Sultán se stále ještì vyjevenì rozhlížel, div si hlavu neukroutil. A
když se pak znovu loudali zpìt k svým pelechùm, zastavil se Hektor
pøed lišèinou boudou a pøísnì a podezøele se díval, jak se liška
tváøí. Ta sice dìlala, jako když už týden tvrdì spí, ale starý
a zkušený Hektor ihned poznal, že se jen tak pøetvaøuje. Jistotu
však nemìl a také tomu ani nevìøil, že ona by to dovedla, ale mìl
zlost, že snad se jim posmívá. Proto jenom nìco zlostnì zabruèel
a odešel si se Sultánem lehnout pøed boudu, aby poznal, odkud to
volání pøichází. Ale liška už je nevolala, protože jí ta dvojí zkouška
z lidské øeèi staèila, a jen se ve své boudì chechtala, jak ty dva
hafany dvakrát øádnì prohnala.

Od té doby se liška uèila všemu, co Rùženka chtìla, ještì

s vìtší chutí. Bavilo ji velmi, když jí dìvèátko dalo do packy tužku
a vedlo jí packu s tužkou po papíru, aby se tak nauèila napsat
všechna písmena, a lišce se to vskutku dobøe daøilo. Vždy ona to

6
zkoušela i bez Rùženky; když byla sama, vzala tøebas i kousek
døeva a do písku jím ryla rùzná písmena a mìla vždy ohromnou
radost, když se jí to daøilo. A není divu, že pøi takové píli se umìla
brzy také již i podepsat!
Však se èasto nìkterý z psù pøišel k její boudì podívat, co
to tam ta pøilezlice tropí, ale liška vždy vèas všechno v písku
ohonem rozmázla. Za to se psi ještì více na ni zlobili a umínili si,
že ji budou zlobit pokud možno nejvíce, aby hned z hájovny utekla,
jakmile se jí naskytne pøíležitost.
„Já ti øíkám, Sultáne, že ona to tuhle na nás volala! Vždy
Rùženka ji uèí poøád žvatlat po lidsku, a když se to nauèí hloupý
špaèek, tak brebtavá liška se to mùže také nauèit!“ huèel Hektor
do Sultána. „Ale a si èmárá co chce a brebtá také co chce, do
toho mi celkem nic není, ale to mì øádnì dopálilo, že si tuhle na
nás zavolala jako na nìjaké vandráky. Taková podkøovní pobìhlice,
která se jindy v lese mùže pøed námi strachy pøerazit, a teï ji
budeme snad muset na slovo poslechnout jako našeho pána
a hospodáøe?! Prach – dudy a necky! Pojï, Sultáne, dìlej jen to,
co budu dìlat já! My té pobìhlici ukážeme, co dovedou mysliveètí
psi!“
V tu dobu se liška spokojenì vyhøívala na sluníèku. Mžourala
ospale oèima, ale pøitom dobøe vidìla, jak se oba psi zvedli od
svých bud a loudají se k ní. Toho by si byla ani nevšimla, ale psi se
dali pojednou do zuøivého loveckého štìkotu a hnali se úprkem
pøímo na ni jako na nìjakou koøist. Ona sice vìdìla, že jí nesmìjí
ublížit, ale èert vìø takovým kolohnátùm! Snadno mohou
zapomenout na své dobré vychování, a proto se pøed nimi co
nejrychleji ukryla až do nejzazšího kouta svého obydlí.
Zatím však se oba psi už zase klidnì vraceli, jako by se nic
nestalo, protože vybìhl na dvùr hajný, aby se podíval, proè se psi
tak vztekle rozštìkali.
A tento žertík potom psi opakovali tak èasto, že brzy lišce
pobyt v hájovnì znechutili. Mohla sice na nì žalovat, ale nìco

7
takového je pod lišèí hrdost; rozmazlená koèka by to jistì udìlala,
avšak liška je stateèné lesní zvíøe, které by se za to jistì stydìlo,
kdyby fòukalo a žalovalo.
„To radìji odtud odejdu!“ rozhodla se dopálená liška. „Jeník
i Rùženka budou jistì pro mne plakat, ale potom snad uznají, že
jsem šla jen tam, kam patøím. Vždy všechny ty lišky, o kterých
mi Rùženka èetla, žily v lesích, a ne u boudy v nìjaké hájovnì. A
koneènì se mohu vždycky zase vrátit, kdyby se mi v lese nelíbilo!“
A potom už jen èekala, až se jí naskytne vhodná pøíležitost
k útìku. Tìšila se na volný život v lese a øíkala si stále, že to bude
nìco mnohem krásnìjšího než být stále uvázána u psí boudy. A
tím, jak bude v lese živa a co bude jíst, si také hlavu nelámala;
vždy všechny ty chytré lišky, o kterých jí Rùženka z knížek èetla,
se tak snadno živily a všechno se jim vždycky lehce zdaøilo!
A koneènì se také doèkala. Jednoho dne jí dìvèe špatnì
zapjalo na krku pásek a liška cítila, že se ho mùže snadno zbavit.
Také to hned uèinila, když byla na dvorku samotná. Psi byli v tu
dobu nìkde s hajným v lese, dveøe u vrat byly odemèeny –
nejkrásnìjší pøíležitost nastala a liška také neváhala. Trhnutím hlavy
se zbavila obojku a jako blesk sebou mrskla pøes dvùr k vratùm
a rázem mìla to, po èem tak dlouho toužila – zlatou svobodu
a volnost!
Na malém kopeèku nad hájovnou se ještì na okamžik
zastavila a poslala všem poslední pozdrav: „Buïte tam všichni
šastni a zdrávi! Sbohem, hájovno U pìti bukù! A sbohem,
Rùženko a Jeníèku!“ A pak zmizela v hustém køoví.
Toho veèera šly obì dìti hajného Vobinušky s pláèem spát.
Marnì je otec tìšil, že jim co nejdøíve zase lišku pøinese, a marnì
jim sliboval, že ta nová bude ještì chytøejší; dìti se nedaly utišit.
„Vždy ona nìkde v lese hladem zahyne,“ naøíkala Rùženka,
„protože se sama živit neumí a byla zvyklá jíst jen vaøenou stravu!
Ach moje zlatá lištièko – snad už tì nikdy neuvidím!“
A jen oba psi chodili po dvoøe hrdì jako vítìzi. Chechtali se

8
tomu, jak se snadno lišky zbavili, a rozhodli se, že s ní øádnì zatoèí,
jakmile ji v lese dopadnou.

9
 Nový domov

Zatímco dìti hajného Vobinušky naøíkaly pro uprchlou lišku,

ležela již, nevdìènice, v novém pelechu v dolanském revíru.
Dolanský revír byl na opaèné stranì vrchu Homole a liška chtìla
mít nový domov co nejdále od staré hájovny.
Byla s novým domovem úplnì spokojena a také celé okolí,
které si hned druhý den ráno dùkladnì prohlédla, se jí velmi líbilo.
Také byla ráda, že je blízko hezká myslivna, u které zahlédla hošíka
velmi podobného Jeníkovi ze staré hájovny. A to proto, že byla
pøece už jen hodnì zvyklá na lidi a že se jí po Rùžence a Jeníkovi
velmi stýskalo. Ale svoboda a volnost jí už také tolik zachutnaly,
že se do staré hájovny vrátit nechtìla, a také proto, že si umínila,
že se musí sama živit, jako to dìlaly všechny chytré lišky z pohádek.
A protože se už také poèítala mezi dospìlé a chytré lišky, zaèala
sama sobì øíkat kmotra liška. My ji ze zdvoøilosti musíme už dále
také jen tak nazývat.
Všecko bylo tedy hezké, ale hùøe bylo, když kmotra liška
dostala hlad. Vùkol nebylo nic k snìdku a živou zvìø si také chytit
neumìla, protože se tomu vùbec neuèila, a tak se nìkolik dnù
musela živit všelijakou žouželí. Ono se to kmotøe lišce lehce øeklo:
budu živa tak snadno a pohodlnì jako ty kmotry lišky z pohádek,
ale když koneènì chtìla také nìco podobného udìlat, s hrùzou
seznala, že všechny ty pøípady, o kterých jí Rùženka èetla, už
nadobro zapomnìla.
Až jednou veèer, když se potulovala kolem myslivny,
vyslechla pod oknem nìco, z èeho mìla pojednou radost. Myslivec
vyprávìl svému synku všelijaké pohádky o chytrých liškách, jak
byly snadno a pohodlnì živy, protože svou chytrostí pøipravily
èasto lidi i zvíøata o chutná sousta.
„Jémináèku!“ zvolala kmotra liška pøekvapenì. „To je dobré!
Vždy to jsou zrovna ty pohádky, které mi pøedèítala Rùženka ve
staré hájovnì!“
10
 Myslivcùv synáèek se tìm pohádkám také velmi smál a prosil
tatínka, aby mu vyprávìl takové pohádky každý veèer.
„To bude teï pohodlné živobytí!“ libovala si kmotra liška.
„To, co dovedly ty chytré lišky, o kterých myslivec vypravuje
klouèkovi, to já také snadno dokážu a doufám, že je všechny ještì
pøekonám! Budu to nyní dìlat jako ty chytré lišky, ale musím si to
všechno nejdøíve v hlavì uspoøádat. Všechna ta Rùženèina
povídání se mi v hlavì melou a motají páté pøes deváté, takže jsem
z toho všeho – jak se øíká – janek. Ode dneška vyslechnu pod
oknem vždy jenom jedno myslivcovo vyprávìní o chytré lišce
a hned to za dobré pamìti provedu, aby se mi to z hlavy
nevykouøilo. – Tak – a teï si tady ještì nìco poslechnu a hned
zatepla to udìlám také tak!“
A myslivec poèal zrovna vyprávìt novou pohádku: „Jednou
jedna kmotra liška bìžela kolem vinice. Když uvidìla na keøích
krásné hrozny, hned na nì dostala velikou chu a všemožným
zpùsobem se snažila jich dosáhnout. Vyskakovala do výšky, co
síly mìla, rozbíhala se zdaleka, ale hrozny visely tak vysoko, že je
nemohla utrhnout. A když koneènì pochopila, že všechna její
námaha je marná, obrátila ihned svoji laènou chtivost v ošklivost
a pohrdání. Povídala: ,Tyhle hrozny jsou jistì kyselé jako šovík!
Proto mì ani nenapadne, abych je trhala a jedla!‘“
Když myslivec dopovìdìl, dala se naše kmotra liška do
tichého smíchu. A potom si bruèela pod vousy: „Hm – tohle zrovna
nebyla nìjaká moc chytrá liška! Hrozny byly trochu vysoko, a proto
je nechala být a hloupì odešla. A to já tak hloupá nebudu, milej
pane myslivèe, a hned vám to také dokážu. Vy si tu zatím povídejte
dál a já si hned také dojdu na nìjaké hrozny. Vzpomínám si, že
domeèek ve vaší zahradì je celý obrostlý vínem, a proto se tam na
nì také ihned vypravím. A protože už také tuším, že budou hrozny
od hus a od dìtí dole obrané – vezmu si s sebou hned také váš
žebøíèek, milej pane myslivèe!“ Na další vyprávìní už tedy liška
neèekala. Odbìhla od okna a nìkolika skoky obìhla myslivnu ke

11
døevníku, kde vždycky vídala stát malý žebøíèek. Psi na ni sice
vztekle štìkali, protože však byli uvázáni, mohla si jej pohodlnì
odnést. Vzala si jej pøes rameno a sypala se pøes zahradu
k domeèku, na kterém rostlo víno. Už cestou se jí touhou po
chutných hroznech sbíhaly sliny v ústech, a proto spìchala, aby
tam dobìhla co nejdøíve. „Vždy jsem si to myslila, že budou
hrozny dole otrhány a že zùstaly jen ty, co jsou vysoko!“ nafoukla
se liška nad svou chytrostí. Potom rychle pøistavila žebøíèek ke
zdi, hbitì po nìm vylezla nahoru a hned utrhla nejbližší hrozen.
Když však rozkousla první bobule, zašklebila se jako opice. Bobule
hned zase vyplivla, ale chvilku potom ještì kroutila skrèeným
èumáèkem, než si mohla odlehèit: „Fuj – tajksl! Milión brundibárù
– ony jsou opravdu kyselé!!“
Mrzutì odnesla žebøíèek zpátky na místo, odkud si jej
vypùjèila, a loudala se schlíple do lesa. Stydìla se, že se hned
napoprvé tak hloupì napálila. Ale ještì než usnula v svém teplém
doupìti, øekla si na útìchu: „Vem to kozel – hlavu si proto lámat
nebudu! Ale zítra vám, kakraholti, ukážu, co dovede chytrá liška!“

12
 Nezdaøený rybolov

A tak s nedoèkavostí bìžela nazítøí veèer pod okno myslivny,

aby si poslechla nìjakou novou pohádku o chytrých liškách.
Myslivec zrovna vyprávìl svému synáèkovi o chytré lišce
a hloupém vozkovi, a proto liška pozornì naslouchala:
„To byla zase jiná chytrá kmotra liška, ale taky moc
povedená!“ zaèal myslivec. „Ta jednou vidìla, jak vozkové po
silnici kolem lesa vozí plné vozy tuèných ryb, a hned dostala na nì
chu. Jak dobøe víš, synáèku, pìkná lišèí kožišina se vždycky dobøe
platí, a toho právì ta kmotra liška chytøe využila, aby nìkterého
vozku napálila. Jeden z nich zrovna pøijíždìl k lesu s plným
nákladem ryb. I lehla si doprostøed silnice, jako by tam byla zrovna
po støelné ránì dokonala. ,I to se podívejme, safrahnáte!‘ povídal
si vozka vesele. ,Tady leží zastøelená liška! A musil bych být pytlem
praštìný, abych tu potvùrku tady nechal: za to mi dá kožišník
v mìstì pìkných pár korunek na tabák!‘ A hodil zdánlivì mrtvou
lišku do vozu na ryby a jel vesele dál. Ale sotva zaèal vùz po
tvrdém štìrku hodnì hrèet, zvedla se milá liška a rychle vyhodila
z vozu nìkolik velkých kaprù. Potom také sama seskoèila, sebrala
shozené ryby a odnesla je do svého doupìte, kde si na nich
saframentsky pochutnala!“ –
„No tohle je pøece nìco docela jiného než tamta povídaèka!“
bruèela si naše kmotra liška vesele pod vousy. „A já doufám, že se
mi tentokrát nìco podobného také povede!“
Potom nìkolik dní èekala u silnice, až nìjaký vozka s rybami
pojede, a skuteènì se také jednoho doèkala. Když zjistila, že podle
namalované ryby na voze je to opravdu povoz vezoucí ryby, honem
si ještì pøipevnila na ocas cedulku s nápisem „Cena 1 000 korun“
a natáhla se doprostøed silnice.
„Hola!“ zvolal vozka radostnì, když lišku uvidìl. „Tady leží
liška! A tu já tady ležet nenechám! Prrr! – A to se podívejme, tisíc
korun má ta liška cenu. To mám dneska saframentské štìstí – tisíc
13
korun! Nu – ve mìstì ji dobøe prodám.“ Šastný vozka hodil lišku
dovnitø vozu pod plachtu, zamnul si vesele rukama a jel dál. Za
malou chvilku se liška pod plachtou pomalu zvedla a dívala se
chtivì kolem sebe. Ryby tam opravdu krásnì vonìly, liška je cítila
a sliny se jí sbíhaly v hubì. Byly tu samé kulaté plechové krabice
a na každé z nich krásnì namalovaná ryba.
„Ahá tì v kabátì!“ zaradovala se liška. „Tady jsou ty
potvùrky schovány, ale já vás dostanu!“ Popadla nejvìtší krabici
a zkoušela ji otevøít. Ale krabice nemìla ani kliku, ani háèek, ani
víèko, ani poklièku, ani kolíèek.
„Co to? Jaké je to zase nové taškáøství?“ bruèela si tiše do
vousù. „Já pøece otevøu všecko: každý kurník, každé dveøe, každé
okno, každý hrnec i každou škatulku od sirek, ale téhle èertovinì
nerozumím! A otevírat se to pøece nìjak musí! Tak hloupá nejsem,
abych vìøila, že lidé ty ryby polykají i s krabicemi!“ A poèala se
znovu do krabice dobývat. Kousala ji zuby, škrabala ji drápy, ale
všecko bylo marné. Krabice nepovolila. A tu se kmotra liška už
tak dopálila, že se ani necítila. Mrskla krabicí zpátky na hromadu,
až to dùkladnì zaøinèelo, a vztekle vyjekla: „Jdìte mi ke všem
èertùm s takovými vynálezy!“
Vtom však už také vozka nakoukl ulekanì pod plachtu, co
se to tam dìje a proè se krabice sypou, ale zahlédl už jen lišèí
ocas. Kmotra liška neèekala a uhánìla k lesu. A teprve v hustém
lese se zastavila, posadila se a zaèala se peskovat: „Pardyje kopyto,
to jsem se zas jednou napálila! Teï abych se už opravdu stydìla
vystrèit hlavu mezi slušné lidi, a to si ještì povìsím na ocas cedulku
s nápisem: Cena 1 000 korun! Ani za starou baèkoru nestojím!“
Popadla cedulku a roztrhala ji na kousky. Ale když se už dost
naláteøila a zlost ji trochu pøešla, zaèala zase klidnìji uvažovat: „S
tìmi starými pohádkami už si dám pokoj! Ty jsou tak dobré pro
toho malého Venouška myslivcovic, ale ne pro dnešní vzdìlanou
lišku. Jsou všecky prolhané a k nepotøebì, protože pohádkami se
ani cvrèek nenakrmí. Dnes to nejde s báchorkami, a proto já to

14
nyní zkusím docela jinak: podle dnešní pokroèilé doby a s použitím
všech nejnovìjších vynálezù! Já vám, kakraholti, ukážu, jak
pohodlnì a lehce žije moderní liška!“

15
 Dobrodružství s kouzelným stoleèkem

Kmotra liška si umínila, že se už podle všelijakých starých

bajek a pohádek øídit nebude a že si k pohodlnému živobytí
dopomùže nìjakým modernìjším zpùsobem. To se sice snadno
øekne, ale tìžko se nìjaký chytrý zpùsob vymyslí. A také kmotra
liška, aèkoliv si celý den hlavu lámala, aby nìco podaøeného
vynalezla, nepøišla na nic a ještì ráda veèer klusala k myslivnì
pod okno, aby zase vyslechla nìjakou pohádku o chytrých liškách.
Ale myslivec toho veèera synáèkovi o liškách nevypravoval.
Mluvil jen o nìjakém beránku, z kterého padaly dukáty, když se
otøásl, a to kmotru lišku nezajímalo. Už chtìla odejít, ale myslivec
zrovna poèal zase vyprávìt o stoleèku, kterému se jen poruèilo:
„Stoleèku, prostøi se!“ a hned byl plný tìch nejchutnìjších jídel.
Kmotra liška bystøeji nastražila uši.
„Jéjej, tati, to by bylo nìco, kdybychom mìli také takový
kouzelný stoleèek!“ toužebnì promluvil myslivcùv synáèek
a tatínek mu na to odpovìdìl: „I vždy jej také opravdu máme, ty
moje jelení nožko! Dostal jsem jej kdysi darem od Houbového
dìdeèka a dlouhý èas jsme potom nic jiného nejedli, než co nám
kouzelný stoleèek prostíral. Ale nakonec se nám všecky ty bájeèné
lahùdky tak pøejedly, že jsme se honem zase vrátili k našim
knedlíkùm, kaším a škubánkùm, abychom si samými lahùdkami
nadobro nezkazili žaludky. A stoleèek – aby nás nelákal – jsme
prozatím vystìhovali na dvùr do komory, kde je složeno všechno
naše staré rodinné haraburdí. Je to ten stoleèek zelenì nabarvený,
víš?“
Dále už kmotra liška myslivce ani neposlouchala. Vìdìla
právì, co potøebovala, a ostatní povídaèky ji už nezajímaly. Už se
jí touhou zrovna po tìch lahùdkách sliny v hubì sbíhaly a hned se
rozhodla, že se co nejdøíve musí toho kouzelného stoleèku zmocnit.
Prokrýlepána! – vždy je to také stoleèek, kterému se jen øekne:
„Prostøi se!“ a hned je plný takových dobrot, že by je nikdo ani za
16
celý mìsíc ani po tìch nejlepších hostincích nesehnal!
Liška obìhla myslivnu a opatrnì se pøiblížila ke komoøe,
kde byl ten zázraèný stoleèek uložen. Mìla starost, jak by se ho
zmocnila, a obávala se, že bude komora s takovým cenným
pøedmìtem dobøe uzamèena. Proto se velmi radovala, když uvidìla
myslivcovu služebnou, jak nìco v papíru zabaleného odnáší do
komory a zase vychází ven, aniž za sebou komoru uzamkla.
„Sláva – všecko se krásnì daøí!“ broukala si liška pod vousy,
a sotva se za služebnou zavøely dveøe myslivny, hned vlezla do
komory a za chvilku již bìžela se stoleèkem na zádech do lesní
temnoty, aby jej tam nìkde v ústraní hned vyzkoušela.
Stoleèek byl dost tìžký, ale kmotra liška nedbala, že se pod
jeho tíhou notnì prohýbá, a jen spìchala, aby užuž ochutnala ty
bájeèné a nevídané lahùdky. A tak jej dotáhla na malou planinku
mezi hustým smrèím, kde spal jen nìjaký ten brouk, a tam jej
postavila. Chvilku si jej bedlivì prohlížela, jak èiní každá opatrná
liška, než se odhodlá k nìèemu neznámému, ale touha po chutných
lahùdkách ji popohnala.
„Stoleèku, prostøi se!“ zvolala nedoèkavì na stoleèek – ale
ten – jako by neslyšel (nebo dìlal, jako když už spí) – a neprostøel
nic!
„Povídám – stoleèku, prostøi se!“ rozkøikla se liška znovu
na stoleèek, ale ten byl neposlušný jako poprvé a neprostøel se!
Kmotra liška se už dopálila. „Pardyje kopyto, prostøeš se,
nebo ne!“ rozkøikla se ještì hlasitìji, popadla stoleèek za knoflík
u zásuvky a poøádnì stoleèkem zatøásla.
A tu se pøání kmotry lišky opravdu splnilo: zásuvka u stolku
se otevøela a v ní se objevilo nìco zabaleného v mastném papíru.
Také líbezná vùnì ihned zavonìla po celém lese.
Liška chtivì sáhla po balíèku, s nedoèkavostí jej rozbalila,
a když spatøila chutný obsah balíèku, dala se radostí do divokého
tance a skákání. A nedivte se jí, milé dìti! Vždy pøed ní leželo
pìt velkých, líbeznì vonících jitrnic, které kmotra liška jakživa

17
ještì nejedla.
„Sláva, tøikrát sláva! Teï jsem koneènì kápla na to pravé
moderní živobytí!“ radostnì jásala kmotra liška. „Už je konec
klopotnému shánìní potravy a nebezpeèným výpravám k lidským
obydlím! Už si nebudu musit lámat hlavu vymýšlením všelijakých
kejklù na oklamání jiných tvorù a tatrmany lecjakým hloupým
vozkùm také už nikdy dìlat nebudu! – Sláva – už je konec práci
a teï mi nastane už jen sladké a pøíjemné lenošení. Odteïka se
budu jen válet ve svém pelechu, a když budu mít hlad – tak jen
poruèím tomuhle stoleèku – a hned bude všeho dost! Ještì tedy
jednou: sláva! a dám se s chutí do toho!“
Když liška s velkou chutí snìdla všech pìt jitrnic, zabalila
peèlivì všechny špejle do papíru a schovala si je na památku. A
potom si stoleèek opìt naložila na záda a odnesla si jej do svého
pelechu. Pøitom se celou cestu radostnì šklebila a nìkolikrát si
i vesele poskoèila. A když si vzpomnìla, jak budou ostatní lišky
na ten kouzelný stoleèek èubrnìt a jak jí ho budou závidìt, tu
musela stoleèek postavit, aby se mohla dosyta vyskákat, vychechtat
a vydovádìt.
Sotva se druhý den ráno kmotra liška probudila, hned si
zavolala straku Štìbetalku a požádala ji, aby navštívila všecky lišky
v celém dalekém a širokém okolí a vyøídila jim pøátelské pozvání
k veliké hostinì. A všechny do jedné pøijdou odpoledne na
planinku pøed obydlí kmotry lišky, že jim chystá pøíjemné
pøekvapení. A ještì volala za odlétající strakou, že všechny udìlají
dobøe, když celý den nebudou nic jíst, aby jim pøichystaná lahùdka
lépe chutnala.
Zatímco straka oblétávala všecka lišèí doupata, posadila se
kmotra liška pøed kouzelný stoleèek a zálibnì si jej prohlížela.
Chvílemi jej také pohladila a promluvila k nìmu nìco pochvalného,
aby jej udržela v dobré náladì až do veèera. A když si vzpomnìla,
jak jí všecky lišky budou ten stoleèek závidìt, musela se honem
do únavy vyskákat a vydovádìt, aby se z té velké radosti ještì

18
nerozstonala. Také mìla sto chutí na nìjakou jitrnièku, aby si na
ní sama smlsla, než se ostatní lišky sejdou, ale té mlsné touze
pøece odolala.
Straka Štìbetalka umìla dobøe zvát. Už v poledne pøicházely
první zvìdavé lišky a ke tøetí hodinì se planinka pøed obydlím
kmotry lišky èervenala samými liškami. Byly tam lišky všech
velikostí i stáøí: byly tam lišèí mámy i s osmi mláïaty, byli tam
lišèí dìdeèkové i babièky a mnoho starých a nemocných lišek
pøinesly mladé lišky na zádech. Mohu smìle øíci, že tehdy nezùstala
v celém okolí doma ani jedna lišèí noha. A všecky ty lišky hledìly
zvìdavì a toužebnì k obydlí kmotry lišky a s nedoèkavostí
oèekávaly tu chutnou hostinu. Všecky se podle rady od rána postily,
ale bylo tam i mnoho takových, které nemohly sehnat potravu již
po nìkolik dnù. Proto se, milé dìti, nedivte, že v pìt hodin už
všecky lišky žádaly, aby hostina zaèala.
Také kmotra liška si øekla, že se už sotva ještì nìkterá liška
k hostinì dostaví, a vynesla stoleèek pøed své doupì. Hned nastalo
mezi liškami šuškání a povídání, zadní lišky natahovaly krky, matky
braly mláïata do náruèí a mladé lišky vzaly staré dìdeèky na záda,
aby lépe vidìli.
Potom požádala kmotra liška o ticho, a když se celé to
shromáždìní ztišilo, spustila slavnostním hlasem: „Vážení pøátelé!
Sezvala jsem vás, abyste se mnou sdíleli radost, která mì nenadále
potkala. Za mou velikou moudrost a za poøádek, který mám ve
svém pelechu, daroval mi jeden velectìný èarodìjník stoleèek.
Není to snad nìjaké odložené staré haraburdí, ale je to stoleèek
kouzelný, který na mùj rozkaz vydá balíèek s pìti jitrnicemi a to
se mùže opakovat tøeba miliónkrát za sebou! A protože je tìch
lahùdek takový nadbytek a já nejsem lakomá, proto jsem vás,
vážené pøítelkynì, všecky sezvala, abyste se mnou tìch vzácných
darù užily. Ale døíve ještì, nežli stoleèek požádám o prostírání,
ukáži vám z tìch jitrnic špejle, abyste uvìøily, že si z vás nedìlám
žádnou legraci!“

19
 Když kmotra liška podala špejle nejbližším liškám, nastal
mezi liškami opìt šumot a hluk. Všecky natahovaly nosy, aby podle
vùnì zjistily pravost špejlí, a brzy bylo slyšet radostné hlasy
a výkøiky: „Ano, jsou pravé – namoutìkutì – že jsou! Já už jsem
je také jednou jedla!“ A všecky lišky se už mlsnì a nedoèkavì
olizovaly.
A potom nastal ten slavnostní a tak toužebnì oèekávaný
okamžik. Kmotra liška pøistoupila ke kouzelnému stoleèku
a zdvihla pøední tlapku do výšky na znamení, že hostina zaèíná.
Všechny lišky hned ztichly, kulily zvìdavì oèi, natahovaly chtivì
èumáky a nedoèkavì pøešlapovaly.
„Stoleèku, prostøi se!“ zvolala kmotra liška slavnostním
hlasem a potom vážnì vytáhla zásuvku. Hned se všecky lišèí krky
ještì více natáhly, oèi se více vykulily, nosy se zbystøily, aby první
pochytily lahodnou vùni jitrnic – ale neuvidìly nic a neucítily nic!
Jen komár vylétl z otevøené zásuvky.
Kmotra liška se polekala. Zastrèila zásuvku a rozkøikla se
na stoleèek hlasitìji: „Stoleèku, prostøi se!“ Ale ve stoleèku nebyl
už ani ten komár. Kmotøe lišce se již rozklepaly rozèilením nohy,
když i podruhé vytáhla prázdnou zásuvku, a mezi liškami nastal
rozèilený šepot a mumlání. „Dìlá si z nás legraci!“ slyšela volat
ze zadních øad a lišky vpøedu se na ni dívaly zlostnì i posmìšnì.
„Pardyje kopyto, prostøeš se, nebo ne!“ rozkøikla se kmotra
liška na stoleèek potøetí a tak prudce vytrhla zásuvku ze stolku,
že až upadla na ocas. Ale hned zase rychle vyskoèila, odhodila
prázdnou zásuvku a dala se na útìk. Za ní se hnaly dopálené lišky
a køièely na celý les: „Udìlala si z nás dobrý den! My se o hladu
trmácíme až sem, takový kus cesty, pro její legraci! Sama snìdla
jitrnice a nám ukazuje špejle, uliènice!“ A ještì hùøe jí nadávaly.
Lišky, které nemohly tak rychle utíkat, vrhly se vztekle na
stoleèek a za malou chvilku z nìho byla hromádka tøísek. To víte,
že pøitom dìlaly také notný rámus, a tak bylo v lese køiku a hluku
na fùry.

20
 Pøed rozzlobenými liškami se kmotra liška zachránila jen
tím, že rychle vylezla na vysokou borovici. Jak je vám dobøe známo,
lišky na stromy nelezou, ale kmotra liška v tom strachu ani
nevìdìla, jak se dostala až do vršku borovice. Zatím se kolem
stromu shromáždily všechny lišky a dìlaly takový hluk, že to bylo
slyšet až do myslivny.
Myslivec sebral pušku a psa a bìžel se do lesa podívat, co
se to tam dìje. Když však uvidìl takové množství lišek, vrátil se
rychle pro hajné a ostatní myslivce a všem dohromady dalo mnoho
práce, než tu rozzuøenou lišèí havì rozehnali. Kmotra liška se
pøitiskla k èervenému kmenu borovice, aby ji tam myslivci
nespatøili, a zmírala strachy, aby nespadla dolù. Sedìla tam dlouho
do noci, a teprve když nadobro utichlo láteøení myslivcù a lišèí
štìkání, slezla opatrnì dolù a doplížila se do svého znièeného
doupìte.
A tam potom o všem takto uvažovala: „Udìlala jsem velkou
chybu! Získala jsem takovou krásnou vìc, ale svou hloupostí jsem
se zase o ni pøipravila! Stoleèek byl jistì kouzelný, ale já jsem
s ním asi špatnì zacházela. Buïto jsem jej mìla o ty jitrnice
poprosit, anebo k jednání se stoleèkem patøí ještì nìco, co jsem
v tom spìchu pod oknem myslivny už ani nevyslechla. Je možné,
že se stoleèek na mne dopálil, že jsem se tak vychloubala, a také
mé napadá, že snad stoleèek dostal strach, že se ztrhá, než tolik
hladových krkù nakrmí, a radìji dìlal hloupého. A já už se mu
nyní docela nedivím. Já bych teï té nevzdìlané chásce také už ani
ty špejle nedala! Beztoho se mi budou do smrti posmívat. Ale
patøí mi to! Mìla jsem pohádku poøádnì doposlouchat až do konce,
a ne hned bìžet jako splašená koza do komory pro stoleèek. Teï
abych se stydìla hanbou hlavu z pelechu vystrèit, než to zase nìjak
spravím. Ale já vím co! Svou dobrou povìst si musím napravit
nìjakou ještì lepší a ještì kouzelnìjší pohádkou. Tak si všecky
lišky zase usmíøím a budu opìt nejslavnìjší liškou v celém okolí.“

21
 Èertovský gramofon

Pøi své pøíští návštìvì v dolanské myslivnì kmotra liška

zaslechla, jak z obývacího pokoje vycházejí hlasy všech možných
domácích i lesních zvíøat. Dobøe poznávala, že ty hlasy jsou pravé
a že je nenapodobuje èlovìk, jak se to nìkdy dìlá. Bylo jí divné,
jak se mùže do tak malé místnosti vejít tolik zvíøat, a nemohla
pochopit, že tu všechnu havì paní myslivcová trpí v obývacím
pokoji.
A ještì více se divila, když si pøivalila pod okno døevìný
špalík, aby do pokoje vidìla; ale a namáhala kukadla sebevíc,
nevidìla v pokoji nic jiného než pana myslivce s Venouškem, jak
sedí u stolu a poslouchají ty zvíøecí hlasy, které vycházely z malé
skøíòky postavené na stole. Tehdy kmotra liška div rozèilením
z toho špalíku nespadla, když si pomyslela, že je kráva, kterou
zrovna slyšela buèet, do té skøíòky nacpána, a proto tam tak
žalostnì buèí. A když potom ještì vidìla, že pan myslivec jenom
na skøíòce nìco pøehodil, a hned nato zase uslyšela hlas jelena,
nemohla se rozèilením již déle na špalíku udržet a radìji seskoèila
zase dolù na zem.
„Jak se jen ta dvì veliká zvíøata mohou vejít do tak malièké
skøíòky?“ vrtalo jí hlavou a ještì štìstí, že se to dovìdìla døíve,
než odešla domù spát; jistì by bývala té noci rozèilením ani oka
nezamhouøila.
Proto pozornì naslouchala zároveò s myslivcovým synkem
Venouškem, když mu tatínek všechno o té skøíòce, které øíkal
gramofon, vykládal a vysvìtloval. Kmotra liška mìla štìstí, že
myslivcova rodina dostala gramofon poštou zrovna toho dne,
a proto mohla vyslechnout všechno, co pan myslivec uznal za nutné
Venouškovi vysvìtlit, aby pochopil, co je to vlastnì gramofon,
jak se s ním zachází a jakým zpùsobem se poøizují gramofonové
desky.
Tak se dozvìdìla, že v té malé skøíòce není ukryta buèící
22
kráva, ale že se buèení ozývá jenom z té èerné kulaté desky, která
se mùže vymìnit libovolnì za desku s hlasem jiného zvíøete. Pøi té
pøednášce si kmotra liška vyskoèila zase na špalík, aby dobøe vidìla,
jak se s gramofonem zachází, protože si hned øekla, že jí nebude
na škodu, když to bude vidìt. Tak vidìla, jak se do gramofonu
vkládá nová deska, jak se gramofon natahuje, jak se klade koleèko
s jehlou na desku a jak se gramofon spouští a zastavuje. A také
pøitom uslyšela hlasy zvíøat a ptákù, které byly na deskách
zachyceny: øehtání konì, mòoukání koèky, kokrhání kohouta
a meèení kozy. To meèení se lišce nejvíce líbilo, protože bylo také
nejpodaøenìjší. Kmotra liška by byla u myslivny ten veèer
poslouchala tøebas až do rána, ale Venoušek musel jít brzy spát
a tím se skonèilo i hraní na gramofon. A hned potom i kmotra
liška odbìhla na kutì do svého pelechu.
Kmotra liška si ráda také nìkdy zašla na stráò na kraj lesa
bøezinky, který rostl nedaleko obce Žabonos a odkud mìla krásný
rozhled po celém okolí. Tam pak dlouho sedávala v køoví
a pozorovala tamodtud život kolem vesnice; hry dìtí a práci lidí
i zvíøat na polích. Byla to ves mezi lesy zapadlá, kde lidé žili ještì
postaru a kde málokterý obèan vìdìl, co je to rádio a gramofon.
Ještì se tam žilo jako ve staré pohádce.
Jednoho dne pozorovala kmotra liška ze svého úkrytu starou
kozu u malého chlívku na dvorku posledního baráku. Stará koza
odcházela nìkam na pastvu a nakazovala pøísnì svým ètyøem
kozlátkùm, aby nikomu dvíøka neotvírala. Aby si pìknì hrála
a èekala, dokud neuslyší hlas své matky nebo hospodynì, ale jinému
a se neopováží otevøít, nebo by to mohla být liška, zlodìj, vlk èi
jiný nepøítel.
Kmotra liška se tomu dala do smíchu:
„Prokrýlepána – to je ale opravdu ještì nìjaká staromódní
kozí máma! Kdyby mìla u dvíøek patentní zámek a sklenìné
kukátko, nemusela by tak dlouho s kozlátky klábosit! Kozlátka
by jen mrkla okénkem a hned by vidìla, kdo se na nì dobývá,

23
a stará koza by se mohla nìkde bez starosti pást. Ale takhle se
strachy ani nenají, protože si poøád myslí, zdali už jí zatím nìkdo
její dìti neukradl! A døíve se tak vskutku stávalo. Vždy mi o tom
Rùženka v staré hájovnì èasto èetla ze svých knížek, jak tøeba vlk
u chlívku mìnil všelijak svùj hlas, aby se co nejvíce zmìnil v kozí
meèení, a svùj jazyk si dal u kováøe trochu upilovat, aby tak hrubì
nemluvil. Nu – já bych takový blázen nebyla, abych si dala pro pár
kozlat jazyk upilovat, ale jednou bych to mohla zkusit pro švandu
a u chlívku trochu zameèet. A to opravdu jen proto, abych se
pøesvìdèila, jak jsou ta kozlátka ostražitá. A kdyby se snad stalo
a neopatrná kozlátka mi otevøela – pak bych jim jen øádnì
domluvila, aby lépe svoji matku poslouchala, a šla bych zase ke
všem kozlùm do svého pelechu!“
„Ano – pùjdu tam tøebas hned a zameèím u dvíøek zrovna
tak, jak to dìlala stará kozí máma! Ale – hola hej – poèkat!
Prokrýlepána – dobøe, že jsem si na to ještì vèas vzpomnìla! To
bude jiná švanda, až kozlátka uslyší opravdické kozí meèení, které
mají myslivcovi nahrané na té èerné gramofonové desce! Co mi
to – ke všem kozlùm – udìlá, když si ten gramofon od myslivcù
na chvilièku vypùjèím a po té komedii ho hned zase v poøádku
dám na své místo?! Vždy oni to ani nepoznají. V tuhle dobu
v tom pokoji nikdo není, ale okno mají poøád otevøené, tak tedy –
bez dlouhých cavykù – hurá do myslivny pro gramofon!“
Jako blesk mrskla sebou do bøezinky a za malou chvilku již
dobíhala k myslivnì, kde všecko bylo tak, jak pøedpovìdìla: okno
u pokoje bylo otevøené a myslivcovi byli všichni kdovíkde. Hned
si tedy bez dlouhého rozmýšlení pøistavila ke zdi špalík a v mžiku
byla v pokoji. Gramofon stál na svém obvyklém místì a kmotra
liška si div nezavýskla, když vidìla, že zrovna ta deska s kozím
hlasem leží vedle gramofonu. Vzala tedy rychle gramofon i desku
do náruèe, opatrnì vylezla z pokoje ven a spìchala s tím, co síly
mìla, k Žabonosùm. A to všechno provedla tak rychle, že se stará
kozí máma poøád ještì pásla na vysoké mezi pod ohromnou

24
hruškou plánièkou.
Baráèek, ve kterém ta koza bydlela se svými kozlátky, byl
vystrèen až na samý konec vesnice. A protože naštìstí ani tam
nebyl nikdo doma, mohla kmotra liška pohodlnì a beze strachu
v tichosti postavit gramofon na nízký špalek pøed chlívek,
natáhnout jej a nasadit jehlu na okraj desky. A když gramofon
spustila a kotouè s deskou se zaèal otáèet, usedla si kmotra liška
na špalíèek pøed gramofon a dívala se upøenì na dvíøka u kozího
chlívku. Byla hroznì zvìdava, co budou kozlátka dìlat, jakmile
se z gramofonu ozve kozí hlas, a rozèilením se už zrovna tøásla.
Ale – co to? Vtom zahoukla pojednou za ní støelná rána
a hned nato jako hromobití následoval jeden výstøel za druhým
a do rachotu pušek mísil se køik lidí, divý štìkot psù a poplašné
troubení! A to troubení slyšela již kmotra liška v bìhu, nebo hned
po první ránì vyrazila prudce ze dvorka na zahrádku a pøes pole
pádila, jak mohla nejrychleji, k bøezinì.
Tam se teprve ustrašenì ohlédla, a když vidìla, že už ji nikdo
nepronásleduje, zalezla si rychle do hustého køoví a tamodtud se
s vydìšeným zrakem dívala zpìt k vesnici. Strachy na ní stály
všechny chlupy a po prudkém bìhu se celá chvìla; ale byla ráda,
že vyvázla z toho pøepadení se zdravou kùží. Bylo jí však velmi
divné, že na dvorku u kozího chlívku nevidìla žádné honce ani
hajné se psy, ani myslivce, ale støelné rány, štìkání i troubení se
tam stále ještì ozývalo.
Hodnou chvilku bylo na dvoreèku prázdno, a teprve pak
tam pøibìhli z vesnice a z polí muži ozbrojeni holemi, cepy, vidlemi
i sekerami a kmotra liška vidìla, jak se poplašenì ohlížejí na všecky
strany a hledají pùvodce té divoké støelby. Pak vidìla, jak všichni
bìží ke gramofonu, jak ho obklièují ve velkém kruhu, a bylo slyšet
zmatené výkøiky:
„Je to tamhleta èertova škatule, sousedé! Støílí sice poøád
jenom naslepo, ale èert jí vìø – než se nadìjeme, mùže do nás pálit
naostro! A proto, lidièky zlatý – zabte ji, než tady zpùsobí neštìstí!

25
Vávro, Brázdo, Kroupo, Bartoši – prokrýlepána – lidièky, už zase
ta škatule troubí k útoku!“
A na kmotøe lišce se hrùzou zježily snad všecky chlupy, když
vidìla, jak odvážný soused Bartoš se plíží opatrnì ke gramofonu
s napøaženým cepem. V tu chvíli pøestávalo troubení, ale zato se
ozvala zase støelba – a tu již soused Bartoš déle neèekal a pádnou
ranou srazil tu èertovskou vìc ze špalku dolù a ještì na zemi ji
nìkolikrát cepem pøetáhl. Tu však mu již pøiskoèili na pomoc i jiní
odvážnìjší muži a všichni do ní stateèné bušili. Ale nejvìtším
hrdinou byl pøece jenom soused Bartoš, protože hned po první
jeho ránì støelba naráz pøestala, èertovská škatule zakvièela – a pak
umlkla nadobro.
Ale sousedu Bartošovi to ještì nestaèilo a zavolal na sousedy,
že snad bude nejlépe, když tu nebezpeènou škatuli hodí do rybníka
a tak ji utopí – nebo jistota je jistota a ta èertovská vìc by se
tøebas mohla ještì ze všech tìch ran vylízat. Na tu radu pøiskoèil
hned soused Vávra s vidlemi, nabral na nì vše, co zbylo
z gramofonu, a uhánìl s tím rychle k obecnímu rybníku.
Za ním se hnal zástup mužù, žen, dìtí a psù snad z celé
vesnice – a všichni hluèeli, køièeli, radostnì výskali a chválili
stateènost svých sousedù, kteøí tak rázem utloukli tu tajemnou
a nebezpeènou vìc, jež mohla lehce znièit celé Žabonosy.
A když ta potvùrka žbluòkla do vody a voda se za ní navždy
zavøela, vypukl zástup žabonoských obèanù, žen a dìtí ve vítìzný
jásot, který se pak zmìnil v hrdinský zpìv a konèil tancem kolem
rybníka.
A dále se už kmotra liška nedívala. Zavyla smutnì nad
znièeným gramofonem a pak vrávoravým krokem šla k svému
pelechu. Toho dne už z nìho ani krokem nevyšla a rozèilenì
chodila sem a tam jako nìkdo, kdo má na svìdomí tìžké provinìní.
Každou chvíli se chytila za hlavu a rozèilenì pøitom volala:
„Prokrýlepána – prokrýlepána! Co tomu jen myslivcovi øeknou,
až poznají, že se jim gramofon ztratil. Já myslela, že jim ho zase

26
vrátím v nejlepším poøádku, a zatím jsou z nìho støepy. To jsem
to vymòoukla! Ale já tu škodu myslivcovùm musím jednou nahradit
a už jakýmkoliv zpùsobem, protože by mì to tady jinak ani netìšilo
dále bydlet, a já jsem tu pøece byla poøád tak šastná a spokojená!“
Nìkolik dnù po té nehodì se kmotra liška vyhýbala myslivnì
a žila stále ve strachu, že si pan myslivec na ni dojde a vypráší jí
kožich za ten gramofon. Ale jednoho dne se jí zastesklo po
myslivnì, že se rozhodla aspoò zpovzdáleèí jít se zase na ni podívat.
Plížila se tedy veèer opatrnì k myslivnì a byla stále pøipravena
dát se rychle na útìk, kdyby jí snad hrozilo nebezpeèí.
Ale všechen strach ji rázem pøešel, když zaslechla hrát na
gramofon, a nìkolika skoky dorazila k myslivnì. Hned si zase
pøivalila k oknu špalíèek, a když se podívala do pokoje, musela se
radostí dát do smíchu. Na stole stál zase gramofon, ale mnohem
vìtší, než byl ten starý.
Však z nìho mìl Venoušek velkou radost a stále øíkal
tatínkovi: „To je dobøe, že nám ten starý gramofon, který jsme
dostali od dìdeèka, nìkdo ukradl! Ten už chraptìl, vrzal a pískal
jak starý flašinet a jistì bychom jej už tak jako tak vyhodili. A tak
jsme si aspoò hned pomohli k novému gramofonu! Jenom, tati,
lituji, že se nám ztratila také deska s kozím hlasem, víš, ta s kozím
meèením, co se mi tak tuze líbila!“
„Tak se, Venoušku, podívej!“ povídal pan myslivec a usmíval
se pod vousy. Potom dal do gramofonu desku, a když gramofon
natáhl a spustil, ozval se z nìho zrovna ten kozí hlas, jako byl na
staré desce. Jakmile jej Venoušek uslyšel, dal se hned radostí do
bujného skákání, tleskal ruèkama a meèel také jako koza.
Když gramofon dohrál, obrátil pan myslivec desku na druhou
stranu a povídal synáèkovi: „Tak, a teï si dáme ten knížecí hon!“
Kmotra liška byla na to také velmi zvìdava, ale když se pojednou
ozvala z gramofonu støelná rána a hned nato jako hromobití se
ozýval jeden výstøel za druhým, tak leknutím ze špalíku div
nespadla! Shýbla hlavu pod okenní rám, aby ji nic netrefilo, ale

27
když slyšela troubení, štìkot psù a køik lidí, rozbøesklo se jí
pojednou v hlavì:
„Prokrýlepána! Vždy zrovna takhle to støílelo, køièelo
a troubilo na tom dvorku v Žabonosech! A to není pøece možné,
aby se to všechno dìlo u myslivcù v obývacím pokoji!? Že ono to
bude také jenom na takové desce, jako je to kozí meèení?! Ba
ano! Už je tomu tak a já, koza bláznivá, jsem pro to div nevypustila
z tìla duši! To jsem, vrták stará, zase jednou nalétla na nìjaký
èertùv vynález!“
Té noci zas jednou za èas kmotra liška klidnì spala. A když
si na druhý den ráno vyšla pøed svùj pelech a rozhlédla se po
okolním lese, bruèela si spokojenì: „To jsem ráda, že se myslivcovi
pro ten gramofon ani trochu nehnìvají a že se pro to nemusím už
odtud stìhovat. Vždy bych tak útulné místo hned tak jinde
nenašla!“

28
 Sláva telefonu!

Druhý den tedy zase s novou chutí bìžela kmotra liška

k myslivnì pod okno. Myslivec právì vypravoval synáèkovi
pohádku o hrneèku, ze kterého se na požádání: „Vaø, hrneèku,
vaø, kaše nám navaø!“ vyvalilo kaše tøeba na fùry, dokud se neøeklo:
„Hrneèku, dost!“
„Fí!“ ušklíbla se liška pod oknem. „O ten hrneèek zrovna
nestojím, protože já kaši nerada! Jen jednou jsem jí trochu snìdla
a byla jsem od ní celá upatlaná!“
Ale ani myslivcùv synáèek o ten kouzelný hrneèek nestál:
„Já jím kaši nejradìji od naší maminky!“ øekl tak rozhodnì, že
myslivec pøestal o nìm dále vypravovat.
Chvilku bylo ve svìtnici ticho a potom se myslivcùv synáèek
zeptal tatínka: „Já vím, tati, že to jsou všechno jen pohádky, ale,
prosím tì, vysvìtli mi tohle: Vèera ti maminka øekla, že by
potøebovala mít doma celou šunku. Tys øekl jenom: ,Dobrá!‘, ale
do mìsta jsi pro šunku ani neposlal, ani nepsal, ani jsi pro ni nešel
sám – a pøece ji k nám k veèeru uzenáøùv uèedník pøinesl. To bych,
tati, opravdu rád vìdìl, jak jsi to zaøídil?!“
„I pardyje kopyto!“ rozkøikl se pan myslivec, „já ti ještì
neøekl, že nám v kanceláøi zavedli novou bájeènou vìc, které se
øíká telefon! Však hned zítra ráno ti jej ukáži a také tì nauèím
s ním zacházet. Není to tìžká vìc! To se jen zvedne sluchátko,
pøiloží se k uchu a poèká se, až se ze sluchátka ozve hlas: ,Haló,
zde mìsto Nohavice!‘ Jakmile to uslyšíš, hned øekneš èíslo telefonu
toho pána v Nohavicích, s kterým chceš mluvit. Øekneš tedy èíslo
54, to je èíslo telefonu našeho uzenáøe Špejlíka, a za chvilièku
s ním už mùžeš pohodlnì mluvit! Zaèneš: ,Haló, tady je lesník
Bøezina! Dobrý den pøeji pane Špejlíku! Jak se máte? Dobøe, že
ano? To ani není jinak možné, když je èlovìk poøád u takových
dobrot. Ale my máme také zase chu na nìjakou uzeninu, tak nám
pošlete jednu celou šunku. A mùžete ji dát zabalenou do toho
29
starého vykotlaného dubu na køižovatce, abyste se s ní nemuseli
trmácet až k nám na samotu, a já si ji tam v poledne vyzvednu.
Peníze vám dám, až pøijdu v nedìli do mìsta, a zatím se mìjte,
pane Špejlíku, dobøe a na shledanou!‘“
Kmotøe lišce se rozèilením až vousy zježily, když to
vyslechla. Musila sice brzy potom odbìhnout, protože jeden
z hajných pøicházel se psem k myslivnì, ale kmotra liška už vìdìla
dosti. „Prokrýlepána!“ jektala rozèilením ve svém pelechu. „Celou
šunku mohu snadno dostat – jen si musím pospíšit, abych ji z toho
dubu vytáhla døíve, nežli pro ni pøijde myslivec!“
Jak už asi, milé dìti, dobøe tušíte, myslela kmotra liška, že
myslivec bude opravdu druhý den ráno o tu šunku telefonovat,
a nepochopila, že to myslivec jenom tak synkovi názornì vykládal,
jak se telefonuje. Vždy mìli doma ještì celou šunku v zásobì! –
Však se liška o svém omylu sama druhý den pøesvìdèila, když
celé dopoledne marnì blízko vykotlaného dubu na køižovatce
z úkrytu vyhlížela, až tu šunku uzenáø do dubu ukryje. Teprve po
dlouhém marném èekání si uvìdomila, že to byl jen návod
k telefonování a že bude muset poèkat, až myslivcovi objednanou
šunku snìdí. Byla z toho celý den mrzutá, ale potom si øekla vesele:
„A co já budu èekat, až se jim uráèí šunku sníst. Já si pøece
mohu sama zítra ráno o tu šunku zatelefonovat! Už pøece dobøe
vím, jak se to dìlá, a jen musím vyèíhat, až myslivec z kanceláøe
odejde do lesa. Okno je beztoho teï v létì u kanceláøe poøád
otevøeno!“ – A také tak uèinila, jak si umínila. Když druhý den
ráno vypozorovala, že myslivec zavøel kanceláø a odešel do lesa,
skoèila tam otevøeným oknem a hned hajdy k telefonu. Koza nebo
èuník by sotva dovedli telefonovat, ale liška to dokáže jako nic.
Také naše kmotra liška bez dlouhého rozmýšlení nadzvedla
sluchátko, a když se jí ozvala centrála v mìstì Nohavicích,
zabruèela hlubokým hlasem: „Èíslo 54!“ – A když se v telefonu
ozvalo:
„Haló – zde uzenáøství Antonína Špejlíka,“ zachrastila vousy

30
o mluvítko, aby vìøili, že to mluví vousatý myslivec, a hned
spustila: „Haló, zde lesník Bøezina. Prosím vás, pošlete mi dnes
dopoledne ještì jednu šunku. Mùžete ji tøeba dát zabalenou do
toho starého vykotlaného dubu na køižovatce, abyste se s ní
nemuseli trmácet až do myslivny, a já si ji tam v poledne vyzvednu.
Peníze vám dám v nedìli a zatím na shledanou!“
Potom liška sluchátko zase položila a rychle vyskoèila
z kanceláøe ven. A protože už to dopoledne nemìla nic dùležitého
na práci, šla si zase lehnout do úkrytu nedaleko vykotlaného dubu
a tam dychtivì oèekávala, zdali uzenáøi šunku pøivezou. A
tentokrát se opravdu doèkala. Asi v deset hodin pøihrèel po silnici
vozík tažený malým koníkem, u dubu se zastavil a z nìho vyskoèil
uzenáøský pomocník. Chvilku se opatrnì rozhlížel a potom rychle
vstrèil nìco do otvoru vykotlaného dubu. Kmotra liška se ve svém
úkrytu rozèilením až tøásla, a sotva pomocník s vozíkem odjel,
pøiplížila se k dubu, spìšnì balík z otvoru vytáhla a potom, co jí
nohy staèily, sypala rovnou ke svému pelechu. Milé dìti, minule
jsem vám vykládal, jak kmotra liška vyvádìla, když našla ve stolku
pìt jitrnic – a teï si pøedstavte, že v tom balíku byla líbeznì – až
pøelíbeznì vonící celá šunka!
Co tenkrát kmotra liška ve svém obydlí tropila, to vám, milé
dìti, opravdu ani nedovedu povìdìt. Skákala radostí až do stropu,
a jen proto se tehdy z toho velikého rozèilení nepomátla na rozumu,
že se pøi tom skákání nìkolikrát poøádnì uhodila o strop do hlavy
a jen to ji také nakonec tak uklidnilo, že se mohla dát s chutí do té
vzácné pochoutky. A k tomu mohu ještì jen pøipojit, že pøi té
hostinì až do nebe vychvalovala všecky moderní vynálezy a mezi
nimi nejvíc telefon.

31
 Smìlý dopis a sázka

Kmotra liška byla rozumná hospodynì. Nesnìdla vylákanou

šunku najednou, jako by to udìlaly jiné, nevzdìlané lišky, ale
rozhodla se, že si vzácnou pochoutku ušetøí na nìkolik dnù.
Mìla tedy zásobu potravy a jen z pouhé zvìdavosti se veèer
vypravila k myslivnì, aby tam pod oknem vyslechla, zdali již
myslivec ví o jejím podaøeném kousku a co tomu øíká. A myslivec
opravdu po celý veèer mluvil svému synáèkovi jen o tom, jak
nìjaký podvodník zneužil jejich telefonu k tomu, aby na uzenáøi
v mìstì vylákal jeho jménem celou šunku. Vykládal, že takové
jednání je podvod, který se trestá vìzením, a že ten darebák jistì
trestu neujde, protože již všechno bylo oznámeno èetnictvu.
Dále už kmotra liška neposlouchala. Dostala z toho všeho
takový strach, že úprkem sypala od myslivny, aby už radìji byla
v bezpeèí ve svém dobøe ukrytém pelechu. Ale když se doma
trochu uklidnila a všecko øádnì uvážila, poèala k sobì takto
hovoøit:
„Dobrá! Já jsem tedy tu šunku uzenáøi ukradla! Ale co mám,
ke všem kozlùm, dìlat jiného, když se ve všech pohádkách
a bajkách povídá jen o chytrých liškách, které svým dùvtipem na
každého vyzrály a každého o všecko obelstily? Také ve všech
školních pøírodopisech se mluví jen o chytrých liškách a teï já
mám snad dokázat, že to všechno byl výmysl a lež, a mám se snad
živit sladkým døevem?! A když budu žít jako všecky jiné lišky
a budu chytat v lese, který patøí knížeti pánu, zajíèky a jinou zvìø
– to nebude krádež? Ne, milý pane myslivèe, mì nebaví chytat
hloupé zajíèky, ale tuze mì láká o nìco ožulit lidi, kteøí pøece
o sobì tvrdí, že jsou pány všeho tvorstva! A tak – abyste to tedy
vìdìl, vážený pane myslivèe, hned zítra si k vám pøijdu znovu
zatelefonovat o druhou šunku!“
Bylo to jistì velmi odvážné, ale kmotra liška skuteènì hned
druhý den ráno šla do myslivny. Když se vší opatrností zjistila, že
32
v kanceláøi nikdo není, skoèila otevøeným oknem dovnitø a zrovna
jako døíve si zmìnìným, hlubokým hlasem objednala u pana
Špejlíka, uzenáøe v Nohavicích, zase celou šunku. Pøitom
zdùraznila, že to opravdu objednává pan myslivec, a žádala, aby
ta šunka byla zase pro nìj uschována v otvoru ve kmeni na
køižovatce, kde si ji pan myslivec odpoledne vyzvedne. Potom
klidnì vyskoèila a pádila k svému pelechu. To však nevìdìla, že ji
pan myslivec pozoroval klíèovou dírkou, že všechno vyslechl a že
hned telefonoval uzenáøi Špejlíkovi v Nohavicích, aby žádnou
šunku neposílal. Vysvìtlil mu, že všechno je podvod, který provedla
ta chytrá liška z jeho revíru, a navedl jej, aby dal do dubu jenom
malou jitrnièku, ale s poøádnou pastí, do které se ta chlupatá
podvodnice jistì chytne. A smluvili se, že to všecko ještì ten den
dopoledne spoleènì provedou.
Zatím si kmotra liška ve svém pelechu všecko øádnì
promyslela a rozhodla se, že uèiní dobøe, když odnìkud
z bezpeèného úkrytu bude pozorovat, zdali pan Špejlík skuteènì
tu šunku do vykotlaného dubu na køižovatce uloží. Proto tam hned
také bìžela a ukryla se v hustém køoví na kopeèku blíže køižovatky,
odkud mìla pìkný rozhled po celém okolí.
Asi v deset hodin pøijel k dubu uzenáø Špejlík a za chvilku
tam pøišel i pan myslivec. Kmotra liška hned napjala zrak i sluch
a vidìla, jak myslivec s uzenáøem ukládali nìco do dutého stromu
a hned potom se rychle vzdálili. Kmotra napjala i èich a ve vìtru,
který zrovna od dubu k ní vanul, mimo libou vùni zjistila i podezøelý
zápach železa. Usmála se pohrdlivì nad loveckou dùvtipností obou
pánù, a když vidìla, že oba jsou již hodnì daleko, vyrazila z úkrytu
a rozbìhla se bystøe k dubu.
Ale jen do nìho mrkla levým okem a už zase pádila zpìt ke
svému pelechu u køivého dubu. Šklebila se pøitom vesele, jako by
mìla už zase nìco taškáøského v úmyslu, a sotva domù dobìhla,
hned shánìla tužku a kus papíru. Nìco na nìj naèmárala, a když
se posilnila kouskem bílé šunky, vrátila se i s papírkem k dubu.

33
Tam papírek opatrnì kladla do ztrouchnivìlé díry v dubu, nìco
cvaklo a potom se už mírným klusem rozbìhla k svému úkrytu na
kopeèku v trní.
A teï už jen pohodlnì èekala na oba pány, až si pøijdou pro
chycenou koøist. Chvílemi si tam zdøímla, a tak se brzy doèkala
toho, že pøijel od mìsta uzenáø pan Špejlík a od myslivny rychlým
krokem pøispìchal pan myslivec. Vidìli už sice z dálky, že se liška
nechytla, ale chtìli oba aspoò zjistit, zdali tam zas nìco nekalého
neprovedla. A pøál bych vám, milé dìti, uvidìt pøekvapení obou
pánù a zvláštì tváø pana Špejlíka, když èetl na vloženém kousku
papíru:
„Milej pane uzenáøi Špejlíku! Takhle lajdácky se u nás
objednávky vyøizovat nesmìjí! Já jsem si pøec u vás objednala
šunku, a vy jste mi pøivezl jednu starou jitrnici! Ale to nevadí
nic: když jste tak roztržitý, nebudu vás více už sem k dubu
obtìžovat a pøijdu si k vám pro ni sama v sobotu hned dopoledne.
Pøipravte mi òákou pìknou.
S úctou liška od køivého dubu.“
„Pardyje kopyto, tohle už je prachmiliónská drzost, milý
pane lesníku!“ rozkøikl se pan Špejlík, když si psaní pøeèetl. „A to
jen a si ta chlupatá straka pro tu šunku pøijde! Milión komárù
a brundibárù – já ji safrahnátsky pøivítám a tak ji zøídím, že to
bude její poslední cesta!“
A kmotra liška se moc podivila, když slyšela, jak myslivec
skoro s pýchou uzenáøi odpovìdìl: „Nevím, nevím, pane Špejlíku,
zdali zas na vás nevyzraje! To je ta potvùrka od køivého dubu a to
je liška nad všechny chytré lišky z bajek a pohádek a ta vás jistojistì
obelstí. Tak chytrou lišku nemá jistì už žádný lesník ve svém revíru
a já se s vámi, pane mistøe, sázím o sto korun, že vás ta chytrá
liška obelstí!“
„Dobrá – platí!“ rozkøikl se pan Špejlík a plácl do nastavené
ruky pana myslivce. Potom se hned oba páni rozešli a také kmotra
liška se pomalu ubírala k svému domovu. A šklebila se potutelnì

34
pod vousy!

35
 Nebezpeèná výprava do Nohavic

V pátek odpoledne se kmotra liška dlouho prohrabávala ve

svém skladišti za doupìtem, kde mìla nashromáždìno plno
všelijakých krámù, které posbírala v opuštìných skautských
a trampských táborech. Když se trochu setmìlo, oblekla se do
starých ženských šatù, na hlavu si uvázala velký šátek, do pracky
si vzala ohnutou hùl a tak, pøevleèena za starou babièku, vypravila
se do mìsta Nohavic.
Kmotra liška šla na obhlídku. Chtìla si nejdøíve dùkladnì
prohlédnout okolí krámu pana Špejlíka a nìkolik okolních ulic,
aby si mohla udìlat poøádný a pøesný plán pro sobotní výpravu.
Chtìla si pro tu šunku pøijít do krámu pana Špejlíka jako liška,
a ne v nìjakém pøestrojení. Proto se velmi potìšila, když na kraji
mìsteèka uvidìla vyhlášku s nápisem, že je ve mìstì kontumace
psù a že všichni psi musejí být øádnì uvázáni. Také nikdo z lidí si
nevšiml malé shrbené babièky, a tak si kmotra liška mohla klidnì
všecko prohlédnout. Nejdøíve nìkolikrát obešla krám pana Špejlíka
na námìstí a potom prošla nìkolika ulièkami.
Byla s prohlídkou málo spokojena, ale když prošla krátkou
Kozí ulièkou a tam nad kožišnickým krámem pana Jezevce uvidìla
viset øadu lišèích kožišin, dostala pojednou tak podaøený nápad,
že se radostí dala do bujného poskoku. A teprve když si uvìdomila,
že je pøestrojena za starou babièku a že ji nìjaký pán udivenì
pozoruje, pøestala skákat a rychle se z Kozí ulièky odbelhala. A
protože už mìla plán na sobotní výpravu vymyšlený, vyšla nejkratší
cestou z mìsteèka ven a spìchala k svému pelechu. Doma se ještì
z radosti nad chytrým nápadem poøádnì vyskákala a vydovádìla
a potom se øádnì najedla.
Také šla brzy spát, aby se na tu nebezpeènou výpravu za
šunkou øádnì posilnila.
A druhý den se tedy odhodlanì vydala na dobrodružnou
cestu do Nohavic, aby provedla svùj odvážný kousek. Cítila, že
36
podniká nìco velmi nebezpeèného, co mùže tøeba i špatnì skonèit,
ale šla odhodlanì, protože vìdìla, že musí uskuteènit, co slíbila,
aby nebyla veøejnì prohlášena za zbabìlou a chvástavou lišku.
Tušila, že již o její výpravì za šunkou ví celé okolí a že již také
kdekdo ví, že se pan myslivec vsadil s panem Špejlíkem
o stokorunu, že to kmotra liška dobøe provede. A kmotøe lišce na
tom velmi záleželo, aby pan myslivec neprohrál!
Když se kmotra liška pøiblížila na malý kopeèek za mìstem,
zastavila se a chvilku pozorovala, co se v Nohavicích dìje. V
mìsteèku bylo klidno. Na ulicích bylo ménì lidí, než bývalo jindy,
ale to kmotru lišku nikterak nezmátlo. Dobøe vìdìla, že mnoho
mužù, ozbrojených obušky, puškami i holemi, je schováno ve
dvorech, v chodbách a prùjezdech domù a že jen èekají, až pan
Špejlík zavolá na poplach. A také dobøe vìdìla, že uvnitø mìsteèka
se neodváží nikdo po ní vystøelit, protože je to z bezpeènostních
dùvodù pøísnì zakázáno.
Kmotra liška si chvilku odpoèinula a potom se ráznì pustila
do mìsta. Pøeskoèila plot u zahrady pana Špejlíka, rychle pøebìhla
zahradu a hned nato vklouzla do úzké ulièky mezi domem pana
Špejlíka a hostincem U strakatého pejska. Na konci ulièky se
zastavila a zase chvilku opatrnì pozorovala, co se na námìstí dìje.
A potom jako blesk vyrazila z ulièky na námìstí, a nežli se kdo
nadál, vbìhla rychle otevøenými dveømi do krámu pana Špejlíka.
V krámì bylo shromáždìno asi deset mužù a každý z nich
mìl v ruce nìjakou zbraò. Bylo vidìt, že jsou na nìkoho dobøe
pøipraveni, ale když se kmotra v krámì pojednou objevila, zùstali
všichni nehnutì stát jako solné sloupy, a teprve když liška popadla
na stole ležící kus tlustého salámu a klidnì s ním bìžela ven,
rozkøikl se pan Špejlík jako na lesích: „Pardyje–kopyto! Všichni
honem za ní! Ještì dnes musím její kùži poslat panu lesnímu
a dostanu za ni sto korun! Povídám – alou za ní!“
A pak nastal poplach a zmatek k nevypsání. Všech deset
chlapù vyrazilo ven s panem Špejlíkem v èele a všichni se rozbìhli

37
za liškou. Na pokøik pana Špejlíka sbíhali se lidé ze všech stran
a za malou chvilku huèelo to na nohavickém námìstí jako v úlu;
ale kmotru lišku ani nenapadlo, aby se nejkratší cestou hledìla
dostat z mìsta ven. Motala se velmi rychle mezi povykujícím
obecenstvem a zdálo se, jako by samým strachem nevìdìla kudy
kam. A zatím ona chytøe èekala, až se všichni honci shromáždí na
námìstí. Èím jich bylo víc, tím menší mìli možnost po ní nìèím
udeøit, a ona se mezi nimi proplétala tak úžasnì rychle, že byla
vždy již dávno kdovíkde, než se nìkdo k ránì rozpøáhl. A když
myslila, že už se tam všichni sbìhli, vbìhla z námìstí do
Èokoládové ulice a z té po krátkém bìhu zahnula do ulice Døevní.
A to víte, milé dìti, že ani jeden její pronásledovatel nezùstal
na námìstí stát s rukama v kapsách! O to se postaral dopálený
pan Špejlík, který zlostným pokøikem rychle všechny honce svolal
k Èokoládové ulici a tou se také v divém chvatu a s hluèným
povykem všichni rozbìhli. Brzy byla Èokoládová ulice tak
pøecpána, že padal jeden pøes druhého. Zatím se kmotra liška na
rohu Døevní a Kozí ulièky na okamžik zastavila, a když se první
honci zjevili na nároží Døevní ulice, vbìhla do Kozí ulièky
a bleskurychle zamíøila ke krámu kožišníka pana Jezevce. Letmým
pohledem pøehlédla øadu visících lišèích kožišin na døevìném bidle,
a když k velké své radosti zjistila, že mezi nimi je jedno prázdné
místo, bleskurychle skoèila a zakousla se tam do døevìné tyèe. A
sotva tak uèinila a srovnala se do strnulé polohy, jako byly ostatní
lišèí kožišiny, pøihnal se z Døevní ulice do Kozí ulièky hluèící dav
pronásledovatelù. Nikomu z nich nebylo divné, že lišku v ulièce
nevidí, protože to byla krátká ulice a všichni myslili, že už zatím
zahnula do ulice Psí. Také se tam všichni o pøekot horempádem
hrnuli, neohlíželi se pøitom ani napravo, ani nalevo a jen pan Špejlík,
když se hnal kolem kožišnického krámu pana Jezevce, zahrozil
rukou smìrem k visícím lišèím kožišinám a zlostnì vykøikl: „Poèkej
– ty zrzavá uliènice, taky tu budeš viset co nejdøíve!“
A sotva poslední honec zahnul z Kozí ulièky do ulice Psí,

38
která vedla až nìkam do polí, pustila se kmotra liška døevìného
bidýlka a rychle bìžela zpìt Døevní a Èokoládovou ulicí na námìstí.
Nikde nebylo vidìt ani èlovíèka a kmotra liška se musela dát do
smíchu, když si pomyslila, že ji zatím celé mìsto honí po zahradách
na konci Psí ulice.
Nìkolika skoky pøemìøila nohavické námìstí a již byla
u dveøí krámu pana Špejlíka, které v tom zmatku zapomnìli zavøít.
Rychle vbìhla do krámu a rovnou za pult, kde na hácích visela
pìkná øada velkých, líbeznì vonících šunek. Bez dlouhého
rozmýšlení vybrala si dvì ty nejvìtší a již se zase co nejrychleji
hledìla dostat z krámu ven. Ale u dveøí si všimla velké èerné tabule,
na kterou pan Špejlík zapisoval jména všech svých dlužníkù, a tu
ji hned napadlo nìco hodnì veselého. Rychle chytla køídu a svým
kostrbatým písmem naèmárala na tabuli:
„Ctìný pane Špejlíku! Vzala jsem si prozatím jen dvì
šunky. Pošlete mi za nì úèet do starého dubu u silnice a také
nezapomeòte vyplatit panu myslivci tu stokorunu!
S úctou liška od køivého dubu.“
Potom zase chòapla po šunkách, vyrazila z krámu a hned
zmizela v úzké ulièce, kterou pøišla do mìsta. A za chvilièku už
kráèela klidnì po mezi se šunkami na ramenou; šunky tak – ach,
tak pøelíbeznì vonìly! Šklebila se potutelnì pod vousy a chvílemi
si i vesele poskoèila z radosti nad povedeným kouskem; a když
zaslechla, jak nìkdo na opaèném konci mìsta Nohavic køièí ze
všech sil: „Milión komárù a brundibárù – pánové, tady je ta
chlupatice rezavá –, tady je zalezlá pod tím kozím chlívkem!“,
musela položit šunky do trávy a rychle se z té radosti do únavy
vyskákat a vydovádìt. A potom teprve zase šla dál k lesu a k svému
pelechu.
Zatím se již honci pøesvìdèili, že jim liška doopravdy utekla,
a mrzutì se navraceli ulicemi k námìstí. Všichni mìli zlost a jen
pan Špejlík si spokojenì bruèel pod vousy: „Nu – nechytili jsme ji
– vem ji èert, zrzavou uliènici! Já mám aspoò radost, že nevzala

39
žádnou šunku, a tak bude muset pan myslivec klopit stokorunu,
když se to té chlupatici nezdaøilo!“
Ale smích ho ihned pøešel, když se vrátil do krámu a spatøil
mezi šunkami dvì prázdná místa. „Milión komárù a dva milióny
brundibárù do èepice!!“ zahromoval zlostnì, až se okna tøásla,
a ještì více øádil, když si pøeèetl, co liška na tabuli naèmárala.
„Pardyje – kopyto, byla tu! Dvì šunky a stokoruna jsou fuè!“
rozkøikl se vztekle a rychle vybìhl z krámu ven, aby se podíval,
zdali kmotru lišku ještì nìkde v polích neuvidí. Ale ta si už ve
svém pelechu spokojenì hovìla a vesele se chechtala, že se jí to
povedlo. Že bude mít dlouho hojnost jídla, že vyhrála a že vyhrál
sázku i pan myslivec.
Druhého dne, v nedìli veèer, spìchala kmotra liška pod okno
myslivny. Byla velmi zvìdava, jaké zprávy pan myslivec z mìsta
pøinese a co všechno se o jejím podaøeném kousku v Nohavicích
vypravuje. A když spatøila, jak pan myslivec právì vchází do své
myslivny, dala se honem do rychlého bìhu, aby jí z vypravování
pana myslivce ani slùvko neušlo.
A pøibìhla vèas. Sotva si pod okno usedla, už zaslechla, jak
se synáèek tatínka dychtivì vyptává, co se v mìstì o lišce vypravuje
a jak to liška provedla. Ale pan myslivec odpovìdìl, aby chvilku
poèkal, až maminka pøipraví veèeøi, aby to také všechno slyšela.
A když bylo po veèeøi, zapálil si pan myslivec dýmku a poèal
vypravovat:
„Lidé zlatí, v Nohavicích bylo vèera a dnes vìtší pozdvižení
než pøed sto lety, když tam pøijel císaø pán! Všude se mluví o tom,
jak liška z mého revíru vyzrála na chytrého uzenáøe a jak ji celé
mìsto marnì honilo. Polovina obyvatelù mìsteèka je nadšena její
ohromnou chytrostí, ale druhá polovina jí zase nadává, že celé
Nohavice zesmìšnila, a nejvíc láteøí uzenáø Špejlík. A nedivte se
mu: pøišel o dvì šunky, mnì musel vyplatit stokorunu, o kterou
se se mnou vsadil, že na nìj liška nevyzraje, a ke všemu má po
celém svìtì ostudu. Vždy to, moji zlatí, bylo dnes hlášeno

40
v rozhlase a také je to už v dnešních novinách! Ale ještì se neví,
jak to ta kmotra provedla, že se honcùm naráz ztratila, jako když
se do zemì propadne, a že nejen odnesla dvì velké šunky, ale
ještì v krámì napsala na tabuli dlouhé psaní, aniž ji kdo v tom
vyrušoval. Je to událost, jaká se jistì ještì nikde nestala, a já vím
dobøe, že mi to nikdo nebude vìøit, až to budu vypravovat na
lesnickém sjezdu. Pan Špejlík jistì pevnì vìøil, že na nìj nìjaká
kmotra liška od køivého dubu nevyzraje, ale já dobøe vìdìl, když
jsem se s ním sázel, že mì kmotra nezklame, a taky ne! Tady je ta
stokoruna, kterou nám naše liška vydìlala!“
Když myslivec domluvil, usmála se kmotra liška spokojenì
pod vousy a trochu se proskoèila; mìla radost, že je pan myslivec
s ní spokojen a že se na ni pro ty její rozpustilé kousky nezlobí.

41
 Poklad na silnici

Za nìkolik dní pøecházela kmotra liška silnici nedaleko

dutého dubu. Ale uprostøed silnice se náhle zastavila a poèala chytat
vítr, protože o její jemný èich zavadila pøíjemná vùnì ze šunek
a z jitrnic. Už se chtìla jít podívat do dutého dubu, zdali tam snad
bláhový pan Špejlík zase na ni nìco nenalíèil, ale zarazila se, když
nìkolik krokù pøed sebou spatøila nìjaký podezøelý pøedmìt. Ležel
uprostøed silnice a kmotra liška ihned svým bystrým èichem zjistila,
že z nìho vychází ta pøíjemná vùnì.
Ale šla k tomu opatrnì, protože se domnívala, že by to mohla
být nìjaká past, aèkoliv brzy ucítila, že je to celé z kùže. Vonìlo
to masem a jitrnicemi, ale opatrná liška pøece døíve vzala klacek
a ze všech stran to zobracela, než to vzala do pracek. Past to
nebyla, ani to nebylo nic k jídlu, ale bylo to plné modrých a zelených
papírkù, podobných tìm, které pan myslivec ukazoval své rodinì.
„To jsou pøece peníze!“ zvolala liška pøekvapenì. „A je to
jistì moc a moc penìz! Tohle já tu ležet nenechám, ale odnesu to
do svého pelechu, protože se mi to mùže nìkdy dobøe hodit!“
Když toho dne veèer pøišla kmotra liška na besedu pod okno
myslivny, nebyla zpoèátku povídáním pana myslivce spokojena,
protože se jen stále synáèka vyptával, co celý den dìlal a s èím si
hrál. Vtom však zahrèel ve vedlejší místnosti telefon, pan myslivec
tam ihned odbìhl, a když se vrátil, byl velmi rozèilen.
„To si pøedstavte, co se zase panu Špejlíkovi stalo a jakou
má ten èlovìk smùlu!“ hlásil pan myslivec, sotva do pokoje
vstoupil. „Právì mi telefonoval, že dnes odpoledne ztratil cestou
naším lesem koženou tašku, ve které mìl 10 000 korun! Pøedstavte
si, lidièky, deset tisíc vezl do okresního mìsta do záložny a ztratil
je! Ptal se mì, zdali je snad nìkdo z myslivny nebo nìkterý hajný
nenašel, a øekl mi, že také již telefonoval do øeditelství pražského
rozhlasu, aby ztrátu tìch penìz hlásili!“
Venoušek se ptal tatínka, proè se to má hlásit, a ten mu
42
odpovìdìl: „To se hlásí proto, aby ten, kdo ty peníze najde, vìdìl,
komu je má odevzdat!“
„A to jistì pan Špejlík tomu, kdo mu nalezené peníze vrátí,
dá od cesty vuøta nebo jitrnici, viï, tatínku!“
Myslivec se dal do smíchu: „To by dostal, milý hochu, tuze
málo; za odevzdaných 10 000 korun èiní nálezné èi odmìna za
poctivost 1 000 korun – to jest jedna desetina. A za to by si mohl
poctivý nálezce koupit deset velkých šunek!“
Dále už kmotra liška neposlouchala. Pustila se hned nejkratší
cestou a co nejrychleji k svému pelechu. Mìla strach, aby jí ty
peníze zatím nìkdo neukradl, a proto spìchala, co mohla. Když
pøibìhla do svého obydlí a našla koženou tašku na svém místì,
spokojenì se usmála a hned potom odbìhla do komùrky vedle
pelechu, kterou mìla zaøízenou jako parádní pokojíèek a kde mìla
uloženy všelijaké trety, které turisté nebo výletníci v lese ztratili:
hadøíky, zrcátka, lesklé støípky a jiné drobnosti. Mezi tìmi krámy
našla brýle a hned si je nasadila na nos. To dìlala vždycky, když
mìla konat nìco dùležitého nebo když mìla sníst nìjaký pamlsek.
Jednou si je nasadila pøed jídlem a hned všechno vidìla o moc
vìtší a také mìla dojem, že se mnohem více najedla než jindy bez
brýlí. Domnívala se, že ty brýle mají kouzelnou moc a každé jídlo
udìlají vìtším.
Také jednou vidìla, jak si pan nadlesní vážnì nasadil brýle
na nos, když mìl panu myslivci schválit úèty za prodané døíví,
a hned se jí zdálo, že pan nadlesní s brýlemi vypadá mnohem
vznešenìji. A protože prohlídku kožené tašky s penìzi považovala
za vìc velmi dùležitou, nasadila si k tomu brýle a nahlédla dychtivì
do kožené tašky. Vidìla, že je v ní mnoho tìch modrých a zelených
papírkù a že také všechno pøíjemnì voní jako ty dobroty, které
prodává pan Špejlík, ale to všechno ještì neznamenalo, že ty peníze
ztratil pan Špejlík! Hned si však vesele radostí poskoèila, když
v kožené tašce našla také malý tvrdý papírek, na kterém bylo
vytištìno: – Antonín Špejlík, uzenáø, Nohavice è. 54.

43
 A to kmotøe lišce postaèilo. Uschovala zase tašku do
bezpeèného úkrytu a potom si pohodlnì usedla, aby mohla v klidu
uvažovat o tak dùležité záležitosti. Chvilku o tom usilovnì
pøemýšlela a potom si øekla: „Dobrá! Že jsem panu Špejlíkovi
odnesla ty dvì šunky, to mì ani tak moc nemrzí, protože pøitom
bìželo o poctivou sázku a já jsem tu sázku poctivì vyhrála. Ale
mrzí mì, že jsem pøedtím na panu Špejlíkovi tu první šunku
vymámila podvodem, a ještì jsem do toho nešetrnì zatáhla pana
myslivce, když jsem použila jeho telefonu a jeho jménem jsem
také šunku objednala! Ale teï už a všechno vezme èert nebo
kozel – teï mohu panu Špejlíkovi všechno øádnì vynahradit a už
se opravdu tìším na tu švandu, až mu øeknu, že jsem ty peníze
našla – a že mu je taky poctivì vrátím. Teï mám vhodnou
pøíležitost, abych se s ním vyrovnala, ale døíve ho pøece ještì trochu
pozlobím!“
Druhý den ráno spìchala kmotra liška k myslivnì, a když
zjistila, že pan myslivec odešel do lesa, skoèila oknem do kanceláøe
a rovnou k telefonu. Zavolala si centrálu v Nohavicích, a když se
jí ozvala, vyžádala si èíslo 54.
„Haló, zde uzenáøství Antonína Špejlíka v Nohavicích.
Antonín Špejlík u aparátu – raète si pøát?“
„I má úcta, pane Špejlíku, zde liška od køivého dubu!“
spustila hned kmotra liška. „Ty šunky byly opravdu výborné a mohu
je každému opravdu s dobrým svìdomím co nejvøeleji doporuèit!
Ale – poèkejte, pane Špejlíku, nenadávejte! To není obchodnické
jednání, nadávat mi do zlodìjù, když jsem ty šunky dosud nemohla
zaplatit, protože jste mi ještì neposlal úèet!“ A pan Špejlík jí zlostnì
odpovídal: „Ty mi toho zaplatíš, ty stará podvodnice! Ty jsi mì
pøipravila už o tøi šunky a ještì se mi budeš vyšklebovat – teï,
když mì ke všemu ještì potkalo takové neštìstí?!“
„I jen mi beze všeho ten úèet pošlete, vážený pane Špejlíku!“
køièela kmotra liška do telefonu. „Já vám ty šunky opravdu zaplatím
– já mám penìz jako cuckù! Já jsem vèera našla na silnici u dutého

44
dubu èernou koženou tašku velikou jako cihla a plnou modrých
a zelených papírkù!“
„Pardyje kopyto, že to bude moje ztracená tobolka!“ volal
pan Špejlík rozèilenì. „To už asi jo! Prokrýlepána – paní liško –
kam jste tu tobolku dala?“
Kmotra liška chvilku mlèela, aby pana Špejlíka trochu
poškádlila, a potom lhostejnì odpovídala: „Inu – kde jinde bych ji
mìla než ve svém pokoji!“
„Prokrýlepána, milostpaní liško, pìknì prosím, vrate mi ty
peníze!“ volal pan Špejlík rozèilenì.
„Ale ano, pane Špejlíku! Proè bych vám je nevrátila! A když
vám je vrátím – co mi dáte nálezného? Øeknìme – ještì k tìm
tøem šunkám?“
„I to víte, že vám s nejvìtší radostí dám slušnou odmìnu!
Vy jistì, milostpaní liško, o peníze nestojíte, tak vám dám ještì
pìt poøádných šunek do starého dubu u silnice – a to každý týden
jednu. Co tomu øíkáte?“ hovoøil pan Špejlík, jak umìl nejvlídnìji.
„Nu – tak dobrá – platí, vážený pane Špejlíku, Když se se
mnou jedná solidnì, tak já jsem taky solidní. A ty peníze vám tedy
vrátím! Sednìte hned do vozíku, a než dojedete k starému dubu
na køižovatce, tak už tam peníze budou. Doufám však, že mi dáte
za odmìnu jen samé dobré zboží, jako jsem si já sama vybrala. A
mùžete hned jednu šunku vzít s sebou. A teï doufám, vážený
pane Špejlíku, že budeme spolu vyrovnáni a že mi už nebudete
nadávat ani mì nebudete pomlouvat! Mìjte se dobøe a podruhé si
dejte na peníze lepší pozor! Má úcta, nazdar, pozdrav pánbùh!“
Potom kmotra liška zavìsila sluchátko, vyskoèila z kanceláøe
a spìchala do svého pelechu. Z úkrytu vytáhla koženou tašku,
prohlédla ji, zdali jsou v ní ještì peníze, a potom s ní pádila
k starému dubu na køižovatce. Tašku s penìzi vložila do otvoru
vykotlaného kmene a pak si šla lehnout do svého obvyklého úkrytu,
odkud vyhlížela pana Špejlíka.
Neèekala ani deset minut. Od Nohavic pøihrèel vozík,

45
u starého dubu zastavil a z nìho vyskoèil uzenáø pan Špejlík.
Rychlými kroky spìchal ke stromu, nedoèkavì sáhl do otvoru,
a když skuteènì z nìho vytáhl svoji ztracenou tašku s penìzi,
vykøikl radostí: „Ichuchú!“ Potom pozornì prohlédl obsah tobolky,
a když shledal všechno v poøádku, odbìhl zpátky k vozíku a za
okamžik se již zase vracel k dubu s nìjakým pøedmìtem, zabaleným
v mastném papíru.
Kmotra liška všechno poèínání pana Špejlíka bedlivì
pozorovala, a když vidìla, že strká umaštìný balík do otvoru
starého dubu, usmála se spokojenì pod vousy. Její bystrý èich
hned zachytil líbeznou vùni šunky a to již dobøe vìdìla, že pan
Špejlík dodržel slovo a za její poctivost že jí pøivezl slíbenou
odmìnu. A sotva vozík pana Špejlíka odhrèel, vyskoèila z úkrytu
a za malou chvilku si již odnášela balík do svého pelechu.

46
 Kmotra liška se stává slavnou
Toho dne se kmotra liška nemohla doèkat veèera. Byla velmi
zvìdavá, co se v Nohavicích a v okolí mluví o její chytrosti
a poctivosti, a proto si umínila, že si dojde k myslivnì brzy zveèera,
aby jí nic neušlo z toho, co bude pan myslivec rodinì vypravovat.
A pan myslivec skuteènì toho veèera o nièem jiném nemluvil
než o novém kousku, který provedla liška z jeho revíru, kmotra
liška od køivého dubu. Sotva se vrátil z obchùzky, hned svolal
rodinu do pokoje a poèal zvìdavé rodinì vypravovat:
„Tak si, lidé zlatí, pøedstavte, co se zas nového pøihodilo. O
nièem jiném se v celých Nohavicích nemluví než o tom, že pan
Špejlík už dostal ztracené peníze zpìt. A dostal je ještì døíve,
nežli to hlásilo pražské rádio. Ale to ještì není to pravé a to hlavní,
co vám chci vypravovat: Je poøád ještì, chválabohu, na svìtì dost
poctivých lidí, kteøí by nalezené peníze poctivì vrátili tomu, kdo
je ztratil, a by to byla èástka sebevìtší. To jsou však lidé – tedy
nejvyšší tvorové na svìtì, kteøí mají rozum, vzdìlání, a jsou si
tedy dobøe vìdomi toho, že nalezenou vìc si nemají ponechat,
nýbrž mají povinnost hned ji vrátit. Ale peníze pana Špejlíka nenašel
èlovìk, našlo je zvíøe, a to zvíøe mìlo tolik rozumu a poctivosti,
že je vrátilo. A kdo bylo to rozumné a chytré zvíøe? Inu – které
jiné by to mohlo být než naše chytrá kmotra liška od køivého dubu?!
Že je chytrá nad èerta, to už vím dávno, ale vrtá mi hlavou, jak to
hned vìdìla, že je ztratil pan Špejlík, a ještì více mì pøekvapuje,
že jí hned napadlo mu telefonovat! To se rozumí, že telefonovala
z naší kanceláøe jako tehdy, když mým jménem vymámila na panu
Špejlíkovi celou šunku. Tehdy jsem mìl na ni zlost, ale dnes už se
na ni docela nic nezlobím a jsem ještì na to velmi hrd, že mám tak
chytrou lišku ve svém revíru. Také v Nohavicích ji kdekdo chválí,
a jak jí minulou sobotu nadávali, tak by ji dnes jistì nosili po celých
Nohavicích na ramenou; a mne pøi tom všem nejvíc mrzí, že ji ani
neznám a že jsem ji ještì ani poøádnì nevidìl. Ale jsem opravdu
na ni pyšný a už se opravdu tìším, co zase bude o ní zítra hlásit
47
rádio, protože pan Špejlík zase ihned telefonoval do øeditelství
pražského rozhlasu, že ztracené peníze již dostal zpìt, a také tam
ovšem hlásil, kdo mu je vrátil a jak se to všechno pøihodilo. Jsem
teï opravdu rád, že jsme si pøed týdnem poøídili poøádné
tøílampové rádio, které mùžeme pohodlnì poslouchat všichni, a ne
jen jeden se sluchátky na uších. Jako tomu bylo u toho radioaparátu
na krystal.“
„A kam jsi dal, tatínku, ten aparát na krystal?“ ptal se
Venoušek.
„Do komory, Venoušku,“ odpovìdìl pan myslivec, „tam
dáváme všechny vìci, které už nepotøebujeme, ale které je zase
škoda vyhodit!“
„A prosím tì, tati, jaký je rozdíl mezi tìmi aparáty a jak se
s nimi zachází?“ ptal se zase zvìdavý Venoušek.
„To ti, synáèku, velmi rád vysvìtlím!“ odpovìdìl pan
myslivec a poèal pozornému Venouškovi velmi srozumitelnì
vykládat, jak se s takovými radioaparáty zachází. Venoušek
pozornì naslouchal, ale ještì pozornìji naslouchala venku pod
oknem kmotra liška, aby jí ani slovíèko z výkladu pana myslivce
neušlo, protože jí pøi øeèi o starším odloženém aparátu nìco
napadlo. A když dopovìdìl, jak se s krystalovým aparátem zachází,
a poèal mluvit o nových tøílampovkách a pìtilampovkách, øekla
si kmotra liška, tohle že ji prozatím nemùže již zajímat a že jí staèí
pro okamžitou potøebu onen starý radioaparát, odložený na dvoøe
v komoøe mezi starým haraburdím.
„Ten mi prozatím staèí,“ øekla si kmotra liška, „ten mi na
pár dní staèí a pak jej zase panu myslivci v poøádku vrátím!“
Potom obìhla myslivnu a plížila se ke komoøe. Šla najisto,
protože už vìdìla, že myslivcovi komoru nezamykají, aèkoliv tam
mají uložené všelijaké drahocenné vìci – jako byl tøebas ten
kouzelný stoleèek. Dveøe opravdu nebyly ani tentokráte zamèeny,
a tak mohla kmotra liška pohodlnì a bez námahy vejít do komory.
A aèkoliv ještì nikdy krystalový radioaparát nevidìla, pøece jej

48
brzy našla a poznala podle sluchátek, opatrnì vše svázala do
starého šátku, který se tam povaloval, a hned zase vybìhla
z komory ven. Mìla radost, že se jí podaøilo rádio tak brzy najít,
a nedoèkavì spìchala k domovu, aby je hned vyzkoušela. Tìšila
se již na okamžik, až bude o sobì slyšet, jaká je chytrá, ale poctivá
liška. A vy se tomu, milé dìti, tak moc nedivte! Mnohý z vás velmi
dobøe ví, jak všichni psi, a zvláštì psi loveètí, jsou rádi pochváleni
za nìjaký podaøený výkon. A už také víte, že liška je všech psù
velmi blízká pøíbuzná.
Sotva kmotra liška pøišla domù, hned se pustila do úpravy
rádia, protože se nedoèkavostí již celá tøásla. Pøístrojek položila
opatrnì na plochý kámen, který jí sloužil za stùl, a potom dlouho
pøemýšlela, k èemu je asi ten dlouhý drát k aparátu pøipojený. Tak
chytrá byla, že vìdìla, že se ten drát nesmí ukroutit a zahodit,
když je k rádiu pøidìlaný, ale zase jí v pelechu pøekážel a kroutil
se kolem ní, a se postavila, kam chtìla. Tu se koneènì dopálila,
popadla drát za volný konec a vybìhla s ním ven z pelechu. A
dlouho se venku rozmýšlela, co s ním: volný konec drátu
vyhazovala tak dlouho do spleti silných vìtví vysokého dubu, až
se za jednu vìtev pevnì zachytil. Potom se zase rychle vrátila
a hned si na uši nasadila sluchátka.
Ale neslyšela zpoèátku nic, a se sluchátky dìlala co dìlala.
A je uvolnila nebo pøitáhla, a je nasadila takhle nebo obrácenì –
neslyšela nic a už chtìla sluchátka odložit.
„Je to beztoho polámané – jinak by to myslivcovi neodkládali
do komory mezi staré harampádí a jistì by to nìkomu dali nebo
prodali!“ bruèela mrzutì. Vtom však již zaslechla nìjakou hudbu,
a když si sluchátka lépe na uších upravila, slyšela hudbu tak krásnì,
jako by hrála u ní v pelechu. Kmotra liška se blaženì usmála.
„To jistì vyhrávají mnì k poctì!“ hned ji napadlo. „To mi
nejdøíve vyhrávají a teprve potom budou o mnì mluvit, jako se to
vždycky dìlá, když se nìkdo významný nebo nìjaký hrdina
oslavuje. Škoda že jsem se k tomuhle taky trochu nevyparádila!“

49
 Když hudba dohrála, nastražila kmotra uši ještì bystøeji,
nebo urèitì oèekávala, že po hudbì zaènou hned mluvit o ní,
a skuteènì se tak stalo.
„Haló, haló!“ ozvalo se v rádiu po krátké pøestávce. „Jak
už jsme dnes ráno oznámili, ztratil pan Antonín Špejlík, uzenáø
v Nohavicích èíslo 54, cestou do okresního mìsta Pometlova
koženou tašku, ve které mìl deset tisíc korun èeskoslovenských.
Vyzvali jsme poctivého nálezce, aby peníze odevzdal panu
Špejlíkovi za odmìnu jednoho tisíce korun, a naše výzva mìla již
dobrý úèinek. Ještì dnes dopoledne byly panu Špejlíkovi ztracené
peníze vráceny v poøádku, což nejlépe potvrzuje dùležitost našeho
rozhlasu. Je potìšitelné, že je dosud ještì hodnì lidí poctivých,
ale v tomto pøípadì musíme váženým posluchaèùm oznámit, že
to nebyl èlovìk, ale že to byla liška, jež ztracené peníze nalezla
a ihned poctivé odevzdala. Není tomu dávno, co jsme váženým
posluchaèùm hlásili o vzácném pøípadu lišèí chytrosti a inteligence.
Jde o pravdivou událost, která se nedávno pøihodila v mìstì
Nohavicích v okresu pometlovském: Liška z dolanského revíru
na panství knížete Dimiana Halapartny oznámila vlastnoruèním
dopisem uzenáøi Špejlíkovi v Nohavicích, že si v tu a v tu dobu
pøijde do jeho krámu pro tu nejlepší šunku a že si ji bez placení
a bez pøekážky odnese do svého pelechu v revíru dolanském. A
také se jí to povedlo, aèkoliv bylo celé mìsto na její návštìvu
pøipraveno a krám pana Špejlíka byl velmi dobøe hlídán. A nyní
našim váženým posluchaèùm oznamujeme, že to byla opìt ta chytrá
liška z dolanského revíru, která peníze nalezla a telefonicky panu
Špejlíkovi oznámila, že mu ztracené peníze za odmìnu nìkolika
šunek vrátí, a také mu hlásila, kam si pro nì má pøijet. Pan Špejlík
na oznaèeném místì skuteènì ztracené peníze nalezl a hned nám
to také oznámil. Jde tedy nejen o vzácný pøípad lišèí chytrosti, ale
také o neobyèejný pøípad zvíøecí poctivosti. Podle toho soudíme,
že liška z dolanského revíru patøí k pravidelným posluchaèùm
našeho rozhlasu a že jej také jistì poslouchala, když jsme ztrátu

50
hlásili! Tím je také vysvìtlena její inteligence a zároveò také
dùležitost rozhlasu!“
Sotva hlasatel rozhlasu domluvil, hned se zase ozvala veselá
hudba a kmotra liška se div nedala do tance z radosti nad tou
velikou oslavou. V tu chvíli cítila, že již o ní ví celý svìt a že jí asi
leckterý nedbalý èlovìk závidí její slávu. Proto snad také cítila
potøebu nìco o tom promluvit, aby si snad leckdos nemyslel, že
k té slávì pøišla nìjak lacino. Jenom nevìdìla, kam to má promluvit,
ale s tím si také dlouho hlavu nelámala. Vzpomnìla si na telefon
pana myslivce, a tu ji napadlo, aby to promluvila do jednoho
sluchátka, a radioaparát a už si to sám obstará, komu a jak její
øeè odøíkat.
„Jo, to není jen tak, stát se slavným!“ køièela do sluchátka.
„To se nesmí nikdo bát pustit se do svìta, protože se za pecí ani
v pelechu nic hrdinského nedokáže. Ale musí se za slávou jít také
opatrnì: kdybych já nebyla bývala tehdy v Nohavicích tak opatrná,
visela bych dnes mezi ostatními kožišinami pana Jezevce v Kozí
ulici a nikdo by o mnì v rozhlasu ani neškytl. To jsem chtìla øíci
na vysvìtlenou. Dìkuji uctivì za všechnu tu velikánskou oslavu
a uctivì se porouèím. Má úcta, nazdar, dobrou noc!“
Potom si kmotra liška zase natáhla sluchátka na uši
a poslouchala hudbu. Lehla si k tomu na své pohodlné lože,
a protože byla všemi tìmi událostmi toho dne velmi unavena, brzy
pøi té hudbì usnula. Spala tvrdì až do bílého dne, spala bez
probuzení, ale zato ráno byla náhle vyrušena ze spánku takovým
køikem a hømotnou hudbou, že myslela, že je její pelech plný
rámusících lidí. Jako støela vyrazila divoce ven, ale když se jako
had provlékla køovím, které zakrývalo vchod do jejího pelechu,
pøestal pojednou køik i hømotná hudba. „Co to bylo, ke všem
kozlùm?!“ mumlala tøesoucím se hlasem, když se kus dál od svého
pelechu zastavila. Chvíli o tom pøemýšlela, ale pak se náhle udeøila
prackou do èela a øekla opovržlivì: „Vždy to bylo v tom rádiu,
ty kozo splašená! Usnula jsi se sluchátky na uších a ráno tì to

51
probudilo!“
Když toho dne kmotra liška poslouchala pod oknem
dolanské myslivny, slyšela zase o sobì jen samou chválu.
„Pøedstavte si, lidé zlatí,“ vyprávìl pan myslivec nadšenì
své rodinì, „že to bylo ve všech novinách o té naší lišce a také
v rádiu hlásili, že je to vzácný pøípad zvíøecí chytrosti a inteligence!
Také kníže pán mi dnes telefonoval, jakou má ohromnou radost,
že ta chytrá liška žije na jeho panství, a radostnì mi oznamoval,
že dostává ze všech stran gratulace od ostatních knížat, hrabat
a baronù. A kladl mi na srdce, abych se neopovážil jí nìjak ublížit,
a také mám druhým myslivcùm a hajným oznámit, že se jí nesmí
dìlat žádné pøíkoøí. To se rozumí, že mi ani ve snu nenapadne ji
pronásledovat, když nechává zvìø na pokoji a živí se jen šunkami
pana Špejlíka. Já sám jsem pøece na ni velmi hrdý a všude se
chlubím, jak chytrou lišku mám ve svém revíru. A nakonec mi
ještì kníže pán s humorem povídal, že by se ta chytrá liška výbornì
hodila za hajného do uprázdnìné hájovny na Malinovém vršku,
kterou nemùžeme obsadit, protože se ani jeden ze žadatelù
nehodil.“
Potom pan myslivec mluvil zase o jiných vìcech, ale kmotra
liška byla s tím, co o ní øekl, velmi spokojena. Hrdì a s hlavou
vztyèenou odcházela od okna dolanské myslivny k svému domovu
a ve svém pelechu se potom dlouho na sebe šklebila v rozbitém
zrcátku, aby si pøece také tu slavnou lišku poøádnì prohlédla. Pak
dlouho uvažovala o všem tom, co o sobì slyšela v rádiu a co o ní
vypravoval pan myslivec, a ze všeho toho jí nakonec nejvíc vrtalo
hlavou to, co pan myslivec povídal o tom uprázdnìném místì
hajného.
„Prokrýlepána, to by bylo nìco pro mne – být knížecím
panským hajným!“ rozkøikla se pojednou radostnì. „Mìla bych
hezkou hájovnu a místo takového pelechu bych mìla èistou
svìtnici, kterou bych si krásnì zaøídila. Koupila bych si gramofon,
poøídila bych si nové stolampové rádio – takové, které køièí hodnì

52
nahlas – a ne takovéhle haraburdí, které mùže šeptat jenom do
ucha! A kníže pán by mi jistì také dal do hájovny zaøídit telefon,
aby si mohl obèas se mnou popovídat jako s panem myslivcem!“
„Prokrýlepána – to by hajný ze staré hájovny U pìti bukù
otvíral oèi, až by mì potkal v mysliveckém obleku, s puškou pøes
rameno a s mysliveckým psem! A co by tomu øíkaly dìti ze staré
hájovny, Jeníèek a Rùženka? A co by dìlali ti dva rozpustilí psi,
Hektor a Sultán, ti, kteøí se mì tolik nazlobili a kteøí se mi jen
poøád a poøád posmívali? Prokrýlepána, já bych se snad z toho
radostí zbláznila, kdyby se to opravdu stalo! A proè by se to – ke
všem kozlùm – nemohlo stát, když sám kníže pán øekl, že bych se
za hajného výbornì hodila, protože jsem chytøejší než všichni ti,
co se o to hajnovství až dosud ucházeli? To se rozumí, že se musím
také o to místo hajného poøádnì ucházet a knížeti pánu sama
nabídnout své služby – jak by to jinak mohl vìdìt, že já sama bych
o takovou službu stála? A také že to udìlám, jako jsem udìlala
jiné a nebezpeènìjší vìci, ale døíve si udìlám pro sebe nìjakou
zkoušku, abych se sama pøesvìdèila, že se za hajného hodím a že
takovou službu také dobøe zastanu. A hned zítra to zkusím, dokud
mám k tomu dost kuráže a dokud si mì kníže pán pamatuje!“
Toho veèera nemohla kmotra liška rozèilením ani usnout
a musela vstát a do únavy se vyskákat a vydovádìt, aby mohla
spát.

53
 Podaøená zkouška na hajného

Druhý den ráno hned po snídani se dala kmotra liška do

prohlížení svého skladištì krámù za doupìtem. Po dlouhém
prohrabování si vybrala starý nazelenalý klobouk, kabát, kalhoty,
boty, starou brašnu a silnou hùl. Když se potom ve svém pelechu
do všeho toho oblekla a podívala se do zrcátka, musela se sama
sobì dát do smíchu, jak v tom ošumìlém obleèení vypadala
strašidelnì. Ale byla s tím vystrojením docela spokojena.
„Ještì si dám nìjaké peøí za klobouk a je ze mne hotový
hajný!“ bruèela si spokojenì do vousù. „To se rozumí, že dostanu
zbrusu nové šaty, až mì kníže pán tím hajným udìlá, ale tohle mi
na ty moje zkoušky docela dobøe staèí. A teï hajdy do lesa a bìda
tomu, koho natrefím, že dìlá knížeti pánu v lese nìjakou škodu!“
Kmotra liška ráznì vykroèila ze svého pelechu a pustila se
rovnou do borového lesa, kam v tu dobu nejvíce chodili lidé na
houby a na jahody. A nešla ani deset minut a již pøistihla v lese
dvì dìti, dìvèe a hocha, sbírající houby i jahody. Jakmile je spatøila,
hned se jí vousy zlostí ježily a zaèala nadávat hrubým hlasem, jak
to slýchávala u myslivcù a od hajných:
„Milión hrncù, brundibárù a tisíc láter starých tajtrdlíkù, kdo
vám dovolil, bando nekáraná, v panským lese hledat houby, plašit
zvìø a dìlat škodu? Marš z lesa ven, nebo...!“
Ale dìti neèekaly a hned, jak spustila své hromové láteøení,
popadly košík a džbánek a nejkratší cestou hledìly se dostat z lesa
ven. Kmotra liška jim sotva staèila, a tak za malou chvilièku už
stály dìti na silnici, kde se zastavily a zhluboka oddychovaly.
Kmotra liška je chvíli s úsmìškem pozorovala. Mìla radost, jak
pøed ní ustrašenì prchaly, ale když si lépe všimla jejich chudobných
a záplatovaných šatù, pocítila lítost a zavolala dìti zpátky: „Vrate
se, dìti, zpátky do lesa a nasbírejte si tìch jahod a hub, co chcete!
To já jsem jen tak žertoval a nemyslel jsem to doopravdy!“
A hned potom se kmotra liška obrátila a rychlým krokem
54
odcházela, aby ustrašeným dìtem zase dodala trochu kuráže. Tìšilo
ji, že hned napoprvé nìkdo pøed ní utekl, a také mìla radost z toho,
že dìti zavolala zase zpátky do lesa. Ale èím déle šla panským
lesem, tím více jí poèala vrtat hlavou myšlenka, zdali se opravdu
zachovala jako knížecí hajný, až se koneènì sama na sebe rozkøikla:
„A to bych byla opravdu podaøený hajný! Sotva bych nìkoho
z lesa vyhnala, hned bych ho zase prosila, aby šel znovu do lesa
dìlat knížeti pánu škodu a plašit zvìø. A ba né, kmotøe hajnej,
takhle by to nešlo a taky bys dlouho tím hajným nebyl! A taky
teï, když ještì nìkoho v panským lese natrefím, tak ho bez milosti
posypu a bìda mu, jestli se mi sem ještì vrátí!“ Zahrozila pøitom
holí a ještì ráznìji vykroèila na své zkušební obchùzce. Vousy
mìla zježené, pod starým zálesáckým kloboukem jí oèi zlostnì
svítily a ještì si nasadila na oèi brýle, aby vypadala co možná
nejpøísnìji.
„Tak! A teï by se mohl nìkdo opovážit pøijít mi do cesty –
pardyje kopyto!“ bruèela si zlostnì pod vousy. A sotva to
dobrumlala, zastavila se a nastražila uši. Slyšela, že si nìkdo
v panském lese pohvizduje jako nìkde na pastvišti.
„To není pan myslivec ani hajný!“ pomyslela si. „Z tìch by
nikdo takhle v lese nepovykoval! Ale poèkej, já ti, ulièníku, ukáži,
jak se mᚠchovat v panském lese!“
Podle toho, že hvízdání slyšela silnìji a silnìji, poznala, že
se nevítaný návštìvník blíží k ní, a proto sevøela hùl pevnìji, aby
byla na všechno pøipravena. Tu se náhle nìkolik krokù pøed ní
rozhrnulo køoví a z nìho se vybatolil menší pán, ale tlusouèký
jako soudeèek. Mìl na sobì hnìdé šaty, zelený klobouk s kamzièí
štìtkou a žluté boty s holínkami.
„Taky nìjaký darmošlap s bøíškem!“ blesklo hlavou kmotøe
lišce a ještì døíve, než ji tlusouèký pán spatøil, rozkøikla se na nìj
hlasem co možná nejsilnìjším: „Tady je nìjaká cesta, ulièníku?
Neèetl jste na kraji lesa tabulku, že je lajdání lesem zakázáno? Co
tu máte tedy co dìlat – sypte se hned odtud, dokud jste celý, nebo

55
vás tou bøinkovicí pøetáhnu!“
„Já jsem pøece kníže Dimian Halapartna, majitel tohoto
panství!“ pøedstavoval se tlustý pán tøesoucím se hlasem.
„I ty lumpe! Ty se mi tady budeš vydávat za knížete pána?
Ty si budeš dìlat švandu z panského hajného? Jeï už, nebo tì tou
holí zastøelím!“ rozkøikla se kmotra liška ještì zlostnìji a hnala se
s napøaženou holí na tlustého pána. Tlustý pán uvidìl jen starý,
olezlý klobouk, zlostnì svítící oèi, rozježené vousy a napøaženou
hùl, proto dále už nic nevysvìtloval a radìji se dal hned na útìk.
Kmotra liška se hnala za ním a láteøila dál: „Nasypu ti, lumpe,
broky do nohavic! Ty bys to tu pìknì knížeti pánu zválel s tím
svým bøíškem, ty bubøino! A co už jsi musel, klacku, pochytat
knížeti pánu koroptví, bažantù a zajíèkù, že seš tak napapanej!“
Tlustý pán utíkal, jak mohl nejrychleji. Prodíral se køovím,
klopýtal pøes koøeny a pøes kameny a jen hledìl, aby se co nejdøíve
dostal z lesa ven. Kmotra liška mu byla poøád za patami
a nepøestávala láteøit a mávat holí nad hlavou, až se koneènì dostali
oba z lesa ven. Tam se kmotra liška zastavila, ale tlustý pán bìžel
ještì hodný kus cesty po okresní silnici až ke starému dubu na
køižovatce, kde se koneènì zastavil, protože už dále nemohl utíkat.
Kmotra liška za ním vykøikla ještì nìkolik pøísných napomenutí
a potom se spokojenì vracela do lesa a k svému pelechu.
Tlustý pán se posadil na kámen vedle starého dubu. Otíral
si z èela pot a tìžce oddychoval. A když si trochu odpoèinul, zvedl
se pomalu z kamene a potom kráèel unaveným krokem cestou
podle lesa k dolanské myslivnì. Tam byl ovšem uvítán s velikou
uctivostí, paní myslivcová honem shánìla unavenému knížeti pánu
nìjaké obèerstvení a pan myslivec hlásil, že je v jeho revíru všechno
v nejlepším poøádku.
„Jo – v pìkném poøádku – co to povídáte, pane lesníku?“
vybuchl kníže pán zlostnì. „Vy máte ve vašem revíru pìkné
zamìstnance, jen co je pravda! Zrovna teï, pøed chvilkou, mì
vyhnal z lesa jeden z vašich hajných a nic na to nedbal, že jsem se

56
mu pøedstavil jako kníže Dimian Halapartna! Rozkøikl se na mne
jako na vandráka, a kdybych se byl hned nedal na útìk, tak by mì
byl snad zastøelil! Hnal mì, div jsem duši z tìla nevypustil, a pøitom
mi nadával jako klukovi! Byl takový malý, s brýlemi na oèích, mìl
na hlavì starý zválený klobouk s bažantím peøím, rozježené vousy
a nadával jako straka!“
„Ale – prokrýlepána – Jasnosti, to není možné, aby to byl
nìkdo z našeho lesního personálu. Vždy tu máme nyní jen hajného
Doubka, ale ten je veliký, a mimoto byl až do teïka zde
v myslivnì!“ hájil se ustrašený pan myslivec.
„A to byl kdo chtìl, nemá v lese co dìlat, když to nebyl ani
hajný, ani myslivec! Jdìte se hned sám podívat do borového lesa
nad køižovatkou, vyšetøete, kdo si dovolil vyhnat mì z vlastního
lesa, a pøísnì ho potrestejte! Vždy jsem z toho mohl mít smrt!“
hekal kníže pán a unavenì sklesl na lavièku pøed myslivnou.
A lesník Bøezina se ihned vypravil do lesa, aby vyšetøil, který
lump knížete pána tak divoce prohnal.
Zatím už ležela kmotra liška zase ve svém pelechu. Byla
docela spokojena se svou zkouškou na hajného a každou chvíli se
dala do veselého smíchu, když si pøedstavila, jak toho bøicháèe
hnala z lesa ven.
„Škoda že to nevidìl nᚠkníže pán!“ mluvila sama k sobì
radostnì. „Ten by mìl ze mne radost a jistì by mi tu hájovnu na
Malinovém vršku dal bez žádosti a hajným bych se stala našup!
Co se však dá dìlat – když nevidìl, tak nevidìl! Hned zítra si
napíši poøádnou žádost, ve které knížeti pánu nezapomenu
pøipomenout, že už mám praxi a že tedy místo panského hajného
mohu hned zastávat!“

57
 Jak se kníže pán div nerozsypal smíchy

Druhého dne vyhledala kmotra liška ve svém skladišti

nejèistší kus papíru a potom dlouho pøemýšlela, jak by tu žádost
o udìlení místa hajného knížeti pánu Dimianu Halapartnovi napsala
co nejzdvoøileji. Vìdìla, že musí napsat žádost velmi opatrnì,
aby lesníku Bøezinovi, svému pøíznivci, nezpùsobila nìjakou
nepøíjemnost. Koneènì se po dlouhém uvažování usadila ke
starému paøezu, který jí sloužil za psací stùl, a napsala tužkou
tuto žádost:
„Jejich Vaše Jasnosti, kníže pane Dimiane Halapartno ve
zlatém zámku v Kozoradech nad Breèavou! Má úcta, Rukulíbám,
Dobrýtro!
Jak se tak mezi lidma všelicos semele, pøeklábosí a vykdáká,
tak se taky kdesi – cosi povídalo o tom, že Vaše Jasná Svìtlost
potøebuje jako beran soli poøádného nového hajnýho do hájovny
na Malinovým vršku!
A jak jsem už také kdesi zaslechla, pøihlásilo se Vám, Jejich
Vaše Milosti, prý už moc všelijakejch strejcù, ale žádný prý se
Vaší knížecí Svìtlosti nehodil, protože nemìli ani špetku praxe,
neboli, jak se èesky øíká, zkušenosti.
Proto si myslím, že mì hned za hajnýho najmouti ráèíte,
protože já už mám praxi safrahnátskou. Zrovna vèera jsem
z Vašeho Jasného lesa ráèila vyprovodit takového naparádìného
panáka bubøinu se žlutejma holínkama a se štìtkou za kloboukem.
Hvízdal si v Jejich lese knížete pána tak furiantsky, jako kdyby
tam pás krávy, a zatím tam vlez jen tak a byl tak tlustej, že by byl
zválel nejmíò polovinu Vašeho velectìného lesa. Ale já jsem na
nìj hned tak ráznì vybafla, že sypal horempádem z lesa ven, div
se nepøerazil, a hnala jsem ho kalupem až k tomu starému dubu
na køižovatce, aby ho snad, bøicháèe navonìného, nenapadlo se
zase vrátit do Vašeho milostivého lesa.
Tak si troufám v uctivosti Vám nabídnouti své hajnovské
58
služby a slibuju, že Vám budu, knížecí milostpane, sloužit vìrnì
v zimì v létì, ve dne v noci a ve všední den i ve svátek!
Jsem liška, bytem na Vašem velectìném dolanském revíru
u køivého dubu, a jistìže mì znáte z novin, z rádyja a z všelijakých
gratulací vod Vašich kamarádù barounù, hrabat a knížat pánù.
Já jsem ta poctivá liška, která vrátila panu uzenáøi Špejlíkovi
z Nohavic plný pytel ztracených penìz, a proto mi snad – u všech
èertù – mùžete vìøit, že i Vám budu poctivì sloužit!
Doufám, že mé uctivé žádosti vyhovíte, a vyprošuji si, abyste
laskavé nabídky o tom místì hajného ráèil vložit v nedìli
dopoledne do toho starého dubu na køižovatce.
S veškerou úctou k dalším službám ochotná liška od køivého
dubu v dolanském revíru v Jejich Jasném panském lese.“
Když kmotra liška svoji žádost dopsala, pøeèetla si všechno
ještì nìkolikrát od zaèátku až do konce, až uznala, že to opravdu
dobøe napsala. Potom ve svém skladišti vyhledala starou obálku,
na které sice byla již napsána nìjaká adresa, ale to kmotøe lišce
nikterak nevadilo: „K dodání Jeho svìtlé Jasnosti knížeti pánu
Dimianu Halapartnovi ve zlatém zámku v Kozoradech nad
Breèavou!“
Pak vložila peèlivì složenou žádost do obálky, a protože
obálka nešla ještì jednou zalepit, pøevázala dopis pevnì na uzel
èernou tkanièkou od boty. A k tomu ještì pøipojila lístek papíru,
na který pøipsala tuto žádost:
„Velectìný myslivec pan lesník Bøezina se jako jasný knížecí
ouøedník uctivì žádá, aby tuto žádost laskavì a uctivì dodal Jeho
knížecí Velejasnosti!“
Veèer toho dne odnesla dopis i pøipojený lístek k dolanské
myslivnì, tam obojí položila do otevøeného okna a zatížila
kamenem, aby to snad prùvan neodnesl nìkam do køoví. A potom
nedoèkavì oèekávala nedìli, ve které se mìlo rozhodnout o celém
jejím dalším životì! –
Když šel lesník Bøezina pozdì veèer zavírat okno, velmi se

59
podivil, když na oknì nalezl dopis a popsaný papírek. A ještì více
se podivil, když si lístek pøeèetl. Dlouho si potom prohlížel starou
ukoptìnou obálku, pøevázanou tkanièkou od boty, a pøemýšlel
usilovnì, od koho by ten dopis pro knížete mohl asi být. Potom
usoudil, že to bude asi dopis od nìkterého chudého døevorubce,
a rozhodl se, že hned ráno odjede do Kozorad a dopis knížeti pánu
odevzdá.
Druhý den se lesník Bøezina hlásil na lesním úøadì na
kozoradském zámku a žádal, aby mohl knížeti odevzdat nìjaký
dopis. Ani ho panu lesmistrovi neukázal, protože mìl obavu, že
by pan lesmistr ten ukoptìný dopis tøebas hodil do kamen, a lesník
Bøezina mìl jakési tušení, že bude dobøe, když kníže pán ten dopis
dostane.
Kníže Dimian Halapartna byl sice toho dne ve velmi dobré
náladì, ale když spatøil tu umazanou obálku pøevázanou starou
tkanièkou od boty, skoro se ji zdráhal vzít do ruky. Ale poctivá
tváø lesního Bøeziny a touha po nìjakém vzrušení dodaly mu tolik
odvahy, že dopis pøijal a pøeèetl. Lesník Bøezina pøitom hledìl
s napjatou zvìdavostí na knížete pána, jak se bude po pøeètení
tváøit, a byl velmi pøekvapen, když se kníže pán nejen ani trochu
nezamraèil, ale dal se pøímo do tak bouølivého smíchu, že si hned
musel sednout do lenošky, aby se smíchy nerozsypal.
Lesník Bøezina trpìlivì èekal, až se kníže pán dosyta
vysmìje, ale kníže pán se nemohl uklidnit. Znovu a znovu se dával
do hlasitého smíchu a smál se tak upøímnì, že mìl oèi plné slz
a svíjel se v lenošce jako žížala. A lesník Bøezina se musel také
usmívat, aèkoliv se pøemáhal, jak mohl nejvíce.
Koneènì se kníže pán dosyta vychechtal. Utøel si uslzené
oèi a potom vesele promluvil: „Vy asi nemáte potuchy, kdo mi to
píše, milý pane lesníku. Hned vám to prozradím, ale døíve se vám
musím omluvit, že jsem vám pøedevèírem vytýkal, že máte špatný
personál a nepoøádek v lese. Teï všechno, co jsem vám tak
unáhlenì vytkl, odvolávám, protože už nyní vím, kdo mì tak

60
nemilosrdnì vyhnal z mého vlastního lesa. Cha–cha–cha! Èlovìk
by se ztrhal smíchy! Tak – a teï už nebudu dále napínat vaši
zvìdavost a øeknu vám to: Nebyl to tedy nikdo z vašich
zamìstnancù, ani to nebyl nìjaký zlomyslný lajdák, ale byla to ta
podaøená kmotra liška od køivého dubu! Cha–cha–cha! Kulíte oèi,
jako byste tomu nevìøil, ale tady mi to sama píše èerné na bílém,
sama se k tomu pøiznává a také píše, proè to vlastnì udìlala. Cha–
cha–cha!
A teï si, pane lesníku, tamhle pìknì sednìte, abyste se snad
pøekvapením nerozsypal, a poslouchejte! Ta liška mi tu píše, že
by chtìla být v mých službách hajným, a hned žádá o pøidìlení
hájovny na Malinovém vršku. A na dùkaz, že by službu hajného
mohla dobøe a s úspìchem zastávat, mi oznamuje, že už z lesa
vyhnala naparádìného bubøinu se žlutýma holínkama! Cha–cha–
cha! pane lesníku, já se smíchy dnes jistì rozsypu, když si pomyslím,
že mì z vlastního lesa vyhnala liška pøestrojená za hajného.
Rozumíte, pane lesníku, ten naparádìný bubøina jsem byl já sám
a v tom šeru a v tom leknutí, když se na mne rozpøáhla holí, jsem
nepoznal, že je to jen liška!
Ale tím znovu zase dokázala, jaký je chlapík, a kdybych se
nebál posmìchu, tak bych celou tu pøíhodu dal zase k dispozici
rádiu i novinám. Ale takhle bude lépe, když to vyøídíme hned a beze
všeho roztrubování. Tak se, milý pane lesníku, nelekejte a vezmìte
na vìdomí, že lišku od køivého dubu pøijímám do svých služeb
a pøidìluji ji uprázdnìnou hájovnu na Malinovém vršku, když tak
o ni stojí! Nic na mne nekulte oèi – ta liška bude lepší hajný než
všichni ti ostatní uchazeèi – a dbejte na to, aby byla hájovna pro ni
ihned upravena, protože její žádost bude pøíznivì vyøízena a zpráva
o tom jí bude dodána do toho starého dubu na køižovatce, jak si
sama pøeje. Zároveò bude také vyzvána, aby se v nedìli odpoledne
dostavila do vaší myslivny, aby se mi pøece také pøedstavila. Tak,
a tím je všechno vyøízeno! Vy, pane lesníku, jako její budoucí
pøedstavený mi ruèíte, že bude o lišku øádnì postaráno, že jí nikdo

61
neublíží a že jí také nebude nikdo její službu ztìžovat. A nyní vás
propustím, pane lesníku, a v nedìli odpoledne u vás na shledanou!“
Lesník Bøezina pøekvapením ani nevìdìl, jak se tehdy
vypotácel z pracovny knížete pána. Ale ještì vìtší rozruch, úžas
a pøekvapení vzbudil rozkaz knížete pána v lesním úøadì. Pan
lesmistr leknutím div nespadl ze židle, když mu komorník pøinesl
písemný rozkaz knížete pána, aby uprázdnìné místo hajného bylo
udìleno lišce od køivého dubu, a také všichni ostatní pánové
v lesním úøadì div že si hlavy neukroutili. ukali si prsty do èela
a šeptali si pøitom dùvìrnì, že kníže pán už je starý a dìtinský
èlovìk.
A tak bylo i na lesním úøadì jmenování lišky knížecím hajným
ihned vyøízeno, protože si nikdo z úøedníkù netroufal v nìèem
knížeti pánu odporovat.
V nedìli ráno zøízenec lesního úøadu odnášel velkou
zapeèetìnou obálkou ze zámecké kanceláøe, a když došel na
køižovatku nedaleko dolanské myslivny, vyhledal starý dub
s vykotlanou dutinou a vložil opatrnì do té dutiny onu zapeèetìnou
obálku.

62
 Šastný život na Malinovém vršku

V nedìli již od èasného rána ležela kmotra liška v køoví nad

køižovatkou a tamodtud upøenì hledìla na silnici vedoucí od
Kozorad kolem starého dubu k Nohavicím. Vyhlížela toužebnì
poslíèka ze zámecké lesní kanceláøe, a když jej koneènì spatøila,
byla by se mu nejradìji rozbìhla naproti. Tak byla zvìdavá na
vyøízení své žádosti. A sotva vložil velké psaní do starého dubu
a zase zmizel v záhybu silnice, vyrazila ze svého úkrytu, nìkolika
skoky sbìhla k dubu, vytáhla dopis a hned zase pádila zpìt k svému
doupìti. Pracky se jí rozèilením tøásly, když jakousi starou kudlou
rozøezávala obálku a z ní vytahovala popsaný arch papíru.
Sotva však pøeèetla v dopise první øádek, dala se radostí do
tak divokého skákání, že hlavou až tloukla o strop pelechu,
a všecky krámy, které mìla leckdes povìšeny nebo položeny,
padaly na zem a rozbíjely se. Ale kmotra liška na to nedbala. Co jí
také záleželo na nìkolika lesklých støepech, když mìla už jistotu,
že v tom pelechu již zùstávat nebude a postìhuje se do hezké
hájovny, kterou si parádnì zaøídí poøádným nábytkem, a nebude
už více jíst na starém paøezu.
Když se dosyta vyskákala a vydovádìla, dala se znovu do
ètení dopisu, ale s tou první vìtou se poøád mazlila jako dìvèátko
s panenkou. A nedivte se, milé dìti, vždy tam – prokrýlepána –
stálo èerné na bílém:
„Z naøízení Jeho Jasnosti knížete Pafnuce Dimiana
Halapartny, majitele panství kozoradského, se Vám oznamuje, že
Vaše žádost o udìlení místa hajného v hájovnì na Malinovém
vršku byla rozhodnutím Jeho Jasnosti pøíznivì vyøízena a místo
ono se Vám udìluje.“

Této vìty, pro ni tak líbeznì znìjící, se nemohla ani nabažit

a èetla ji snad stokrát za sebou. A byla by ji snad èetla tisíckrát,
kdyby si byla pojednou nevzpomnìla, že se musí jít odpoledne
63
pøedstavit samému knížeti pánu do dolanské myslivny, jak to bylo
v dopisu z lesního úøadu naøízeno. Stálo tam pøece jasnì a zøetelnì,
že se má pøesnì o tøetí hodinì odpolední dostavit do dolanské
myslivny, aby vyslechla ještì nìkterá pøání knížete pána.
Rychle si tedy pøeèetla dopis ještì jednou a potom se zaèala
strojit a upravovat na tu vzácnou návštìvu. Nejdøíve se peèlivì
a èistì umyla a potom se zaèala strojit do toho hajnovského úboru,
ve kterém byla nastrojena, když vyhnala z lesa knížete pána.
Nakonec i brýle si na nos nasadila, aby pøece vážnì a moudøe
vypadala, a potom se nedoèkavì procházela pøed svým pelechem.
Stále se dívala na stín vysoké borovice, podle kterého vždy pøesnì
poznala, kolik je hodin, až se koneènì doèkala, že stín ukazoval,
že je pùl tøetí. A potom se s tlukoucím srdcem vydala na cestu
k dolanské myslivnì.
Zatím již pøed myslivnou na lavièce sedìl kníže pán a s chutí
upíjel z malovaného hrnku hustou smetanu. Byl ve velmi dobré
náladì a stále øíkal panu myslivci, jak je na tu podivnou lišku zvìdav
a jak se na ni tìší. Povídal, že takovou lišku nemá ani žádný císaø
pán.
A tu rázem tøetí hodiny, zrovna když se kníže pán podíval
na hodinky, objevila se pøed obìma pány kmotra liška. Sotva ji
kníže pán spatøil, dal se ihned do nehorázného smíchu a také pan
myslivec se musel smát, když uvidìl, jak je vystrojena. Ale kmotra
liška se pojednou zarazila: ne proto, že se oba páni smáli, ale proto,
že v knížeti pánu hned poznala onoho tlustého pána, kterého tak
hrubì z lesa vyhnala! Leknutím se pod ní nohy roztøásly. Už se
chtìla dát na útìk, ale vtom kníže pán vstal, vzal ji za packu a vesele
jí potøásl.
„Pìknì vítám, hajný Liško!“ uvítal ji vlídnì. „Pìknì vítám
a velice mì tìší, že vás koneènì také poznávám. Tolik jsem už
toho o vás slyšel, že jsem byl velmi na vás zvìdav, a mám radost,
že budete v mých službách. Nastoupit službu mùžete tøebas hned,
ta stará hájovna – jakpak se tam, ke všem kozlùm, øíká? Já jenom

64
vím, že je to nìkde, kde dávají lišky dobrou noc – ale to je zas
opravdu povedené, pane lesní –, budeme tam od nynìjška tak øíkat,
protože tam teï opravdu bude liška dávat: ,Dobrou noc!‘ Ta
hájovna se vám øádnì celá upraví podle vašeho pøání, abyste se
tam cítila spokojena. To všechno obstará zde pan lesní Bøezina
a na toho se také se vším obrate. Musíte mít pøece zbrusu nový
oblek a tenhle mundúr zase vrate tomu hastroši, který vám jej
jistì prozatím jen zapùjèil. Musíte pøece vypadat jako øádný knížecí
hajný, a proto také dostanete pìknou novou malou pušku. Nu
a máte snad sama nìjaká pøání?“
„Nejdøíve mám pøání – Vaše knížecí Svìtlosti, abyste mi
laskavì odpustil, že jsem Vaši Velectìnost z vašeho vlastního lesa
tak hrubiánsky vyhnala!“ koktala rozèilená kmotra liška.
„To jste, hajný Liško, dobøe udìlala!“ se smíchem øekl kníže
pán. „Já jsem se tak aspoò dùkladnì pøesvìdèil, jak jste odvážná,
a proto jsem vás bez dlouhého rozmýšlení hned za hajného
ustanovil. Já doufám, že i nadále budete tak pøísná a ostražitá!“
„Slibuji Vaší knížecí Eleganci, že tu službu vždy poctivì
budu ráèit zastávat!“ slibovala kmotra liška. „Ale mám ke knížecí
dùstojnosti malou prosbu: prosím, abych nemusela z lesa vyhánìt
chudé dìti, které sbírají houby, jahody, maliny a jiné vìci, a také
abych nemusela honit staré babièky, když si pøijdou nasbírat otýpku
spadaného chrastí. Vaše Vysokost také o to nijak nezchudne a já
budu dbát, aby jinak škodu v lese nedìlaly. A potom mám ještì
jednu prosbu: abych nemusela s sebou nosit opravdickou pušku!
Snad mi prozatím, Vaše knížecí Spanilosti, staèí, když budu mít
poøádnou bezovou bouchaèku!“
Kníže pán jen mávl rukou a kývl na znamení, že ke všemu
svoluje. Potom vyzval kmotru lišku, aby se posadila a nìco
vypravovala o svém mládí a o svém životì. A kníže pán byl velmi
pøíjemnì pøekvapen, když slyšel, že byla vychována u hajného
Vobinušky. A potom se smál, až se ohýbal, když kmotra liška
vyprávìla, jak si z kanceláøe pana myslivce telefonovala panu

65
Špejlíkovi o šunku; jak mu napsala, že jí ta šunka tak zachutnala,
že si pro tu druhou sama pøijde k nìmu do Nohavic, a jak to chytøe
tehdy provedla. A také se zmínila o tom, jak se s ním poctivì
vyrovnala, když mu navrátila plnou tašku penìz, kterou v lese
ztratil. Ale nejvíce se starý kníže nasmál, když mu kmotra liška
povídala, jak dìlala zkoušku na hajného a jak ho samotného
z vlastního lesa horempádem vyhnala.
Potom dal kníže pán všem sbohem a odjel. A sotva koèár
odhrèel, pøibìhl odnìkud Venoušek a údivem si div oèi nevykoukal,
jak si kmotru lišku prohlížel. A což teprve když pan myslivec
navzájem oba pøedstavil a kmotra liška na Venouška promluvila.
Od té chvíle se nemohl hošík od ní ani odtrhnout a držel se jí stále
za packu, i když ji myslivcova paní pozvala na malé obèerstvení.
Ale také kmotra liška mìla velkou radost, že hned pøi prvním
setkání ji má Venoušek rád. Na to pøitom nevzpomnìla, že
Venoušek o ní èasto slyšel vypravovat, že ji dávno zná a že je
udivený spíš nad její lidskou øeèí, chùzí a podivným ustrojením.
A nejen Venoušek, ale i pan myslivec i jeho paní byli velmi
pøekvapeni jejím slušným chováním, chytrostí a zøetelnou lidskou
mluvou. Stále se jí všichni vyptávali, jak se u Vobinuškù mìla,
proè utekla a jak se potom v lese živila. A zase znovu musela
vypravovat, jak nad panem Špejlíkem zvítìzila, jak ji za to nenávidìl
a jak se s ním zas pøátelsky vyrovnala. A to se ví, že už ji z myslivny
nepustili, aby jako hajný spala v kdovíjakém pelechu, a na veliké
Venouškovy prosby jí ustlali v jeho ložnici. A je opravdu kupodivu,
že byli k ní pro její chování tak dùvìøiví, že ji nechali s Venouškem
spát.
Druhého dne chtìl pan myslivec pøedstavit kmotru lišku také
svým obìma psùm, Brokovi a Dunajovi. Chtìl jim pøísnì nakázat,
že kmotøe lišce nesmìjí ublížit, ale kmotra liška to provedla
dùkladnìji: pøeèetla jim ve psí øeèi dopis od knížete pána, který
oba psi vyslechli s uctivou pozorností, a potom se jim sama
pøedstavila jako novì jmenovaný hajný. Pøitom je pan myslivec

66
pozoroval, že si trochu podezøele prohlížejí její hastrošské
ustrojení; proto poslal ihned pro krejèího, aby lišce co nejdøíve
ušil pøimìøený oblek. Z Venouškových starších vìcí vyhledali
myslivcovi klobouèek a malé boty a kmotra liška byla slušnì
ustrojena. Jenom jí chybìla ještì bezová bouchaèka a tu také dal
pan myslivec od døevorubce udìlat.
Také hájovnu na Malinovém vršku dal pan myslivec hned
dùkladnì opravit a zatím byla kmotra liška u myslivcù hostem.
Chodila s Venouškem na procházky, hrála si s ním, a Venoušek si
ji v krátkém èase tak velice zamiloval, že nechtìl o tom ani slyšet,
aby odešla do svého nového domova. Pøitom si kmotra liška také
zašla do svého starého pelechu, aby si odnesla nìkteré drobnosti
na památku, a také proto, aby myslivcovùm nenápadnì vrátila to
vypùjèené rádio. A pøitom si umínila, že jim nahradí i ty dvì druhé
vìci, které si vypùjèila: gramofon a kouzelný stoleèek.
Zatím byla hájovna na Malinovém vršku již tak upravena,
že se kmotra liška mohla do ní pøistìhovat. Mnoho práce jí to
stìhování nedalo, protože skoro nic nemìla, ale v hájovnì bylo
pro ni na rozkaz knížete pána všecko tak upraveno, aby se jí tam
hodnì líbilo.
Když se kmotra s myslivcovou rodinou louèila, byla velmi
dojata. Srdeènì a vdìènì dìkovala paní myslivcové za milé
pohostinství a zvala ji upøímnì, aby také nìkdy zavítala do jejího
domova. Také panu myslivcovi dìkovala, že ji nikdy
nepronásledoval a jí neubližoval.
Velmi nerad se s ní louèil Venoušek, ale pøestal plakat, když
mu rodièe slíbili, že ji bude èasto s otcem navštìvovat. Pan myslivec
kmotru lišku sám do hájovny dovedl a jako její pøedstavený jí
ukázal hranice lesa, který mìla za povinnost hlídat. Kmotra liška
pøitom slibovala, že jí do lesa nesmí pøijít ani noha, která by tam
chtìla škodit, a na dùkaz své pøísnosti vystøelila ze své bezové
bouchaèky.
A ještì vám musím, milé dìti, povìdìt, že se s ní stìhoval

67
do hájovny i starý Matìj z dolanské myslivny, kterého s ní pan
myslivec proto poslal, aby se jí tam nestýskalo, a také proto, aby
vyøizoval všelijaké posílky. Starý Matìj s ní šel rád, nebo si ji za
tìch pár dnù velmi oblíbil a tìšil se, jak tam budou spolu spokojenì
hospodaøit. Byl to starý kuchaø a hned první den ukuchtil znamenitý
obìd z bohatých zásob, které tam dal kníže pán den pøedtím ze
zámku dopravit.
Kmotra liška byla velmi spokojena. Hájovna se jí líbila a také
službu snadno zastávala. Matìj dobøe vaøil a kmotra liška mu za
to dopøávala zase hojnost tabáku, aby také on byl u ní spokojen.
Pan myslivec k ní pøicházel skoro každý den a vždy pøivedl s sebou
Venouška, aby se s kmotrou liškou potìšil. Také sám kníže pán
brzy do hájovny zavítal, aby se kmotry lišky zeptal, jak je ve službì
spokojena a co by si ještì pøála. Posedìl si hodnì dlouho na lavièce
pod velikým bukem a poøád se chechtal tomu, jak ho kmotra liška
z lesa vyprovodila. Liboval si, jak se mu tam krásnì sedí, a sliboval,
že tam pøijde èastìji, protože si s kmotrou liškou rozumnìji
popovídá než s ostatními knížaty, hrabaty a barony. Proto také
bez dlouhého rozmýšlení svolil, že do hájovny zaøídí všecko, o co
hned pøi dobré vùli kmotra liška požádala: rádio, gramofon
i telefon, a to proto, aby jí pokaždé svou návštìvu mohl oznámit.
Byla tedy kmotra liška se svou službou spokojena, a jestliže
si ještì nìco pøála, tak to bylo jenom to, aby ji jako panského
hajného vidìl hajný Vobinuška, Rùženka a Jeník a oba ti huòatí
hafani Hektor a Sultán.
A její pøání se vyplnilo døíve, než se nadála. Asi za ètrnáct
dní potom, co nastoupila službu panského hajného, potkala na
své dopolední obchùzce lesem dvì dìti. Kmotra liška ihned
poznala, že jsou to dìti hajného Vobinušky Jeník a Rùženka, ale
dìti lišku nepoznaly. Prohlížely si ji s velkým údivem a pøekvapením
nemohly ani promluvit. Také kmotra liška na nì chvíli hledìla
s radostným úsmìvem a pro velkou radost z toho setkání si ani
nevzpomnìla, že také umí mluvit lidskou øeèí.

68
 „To je jako naše liška!“ promluvil koneènì Jeník stísnìným
hlasem. „Ale – co se to s ní stalo? Kde vzala ty krásné myslivecké
šaty? Vždy vypadá jako nᚠtatínek nebo pan myslivec Bøezina!“
„A brýle, boty a také nìjakou podivnou pušku! A
prokrýlepána – špacíruje si tu klidnì po lesní cestì jako nìkde na
návsi!“ šeptala bratøíèkovi Rùženka. A hned potom k lišce vlídnì
promluvila: „Liško, lištièko, jsi to opravdu ty a poznávᚠnás?“
A teï jistì víte, milé dìti, že ji ani v duchu nenapadlo, že by
jí liška mohla na to odpovìdìt, a proto se ona i její bratøíèek div
leknutím a pøekvapením nesvalili do kyprého mechu, když na nì
opravdu promluvila: „I jsem to ta liška a poznávám vás, Jeníku
a Rùženko! Vy si ani nedovedete pøedstavit, jakou mám radost,
že se s vámi shledávám! Od té doby, co jsem od vás tak najednou
a bez rozlouèení utekla, jsem na vás stále vzpomínala a tìšila se
na tu chvíli, kdy se s vámi zase shledám. Ale teï již nejsem obyèejná
liška, jak snad vidíte, a jsem skuteèný panský hajný ve službách
knížete pána Pafnuce Dimiana Halapartny. A vy budete tak hodné
a pùjdete se mnou do mé hájovny, abych vám to mohla dokázat!“
Ale obì dìti byly tím vším tak pøekvapeny, že se nemohly
ani hnout, a teprve když je kmotra liška vzala za ruce, probraly se
trochu z toho udivení a jako ve snách šly za liškou k její hájovnì.
A snad to bylo tím, že byla kmotra liška obleèena jako jejich tatínek,
že se obì dìti brzy ze svého ustrnutí tak vzpamatovaly, že nejen
pozornì poslouchaly, co jim cestou vykládala, ale samy také se jí
zaèaly na mnohé vìci vyptávat: proè od nich utekla, jak potom
byla živa a jak to dokázala, že se stala knížecím hajným.
Zatím došly do hájovny, a když s pomocí Matìjovou kmotra
liška dìti náležitì pohostila, nastalo hned nové vyptávání. A tu se
kmotra liška dozvìdìla, že ve staré hájovnì se celkem nic
nezmìnilo a že jsou tam stále všichni zdrávi.
„Jenom psy budeme mít nové,“ povídá smutnì Rùženka.
„Kníže pán dá tatínkovi nìjaký nový druh loveckých psù a ty staré
musíme dát pryè! Kdo ví, ke komu teï pøijdou, staøí chudáci!

69
Budou muset tahat vozík nìjakému mlékaøi nebo potulnému brusièi
a z hladu jistì ani nevyjdou. Ach – ubohý Sultáne a Hektore! Tìžko
se budeme s vámi louèit a vy jistì také neradi od nás pùjdete pryè!“
A Jeník k tomu dodal zamyšlenì: „Tìm se bude dlouho
stýskat po lesích, když v nich celý život prožili. A mnì se také
bude stýskat po tìch milých kamarádech.“
Potom bylo chvíli ticho. Dìti mìly hlavy sklonìny a také
kmotra liška mìla hlavu v packách, jako by o nìèem usilovnì
pøemýšlela. Ale pak se náhle zvedla a promluvila k dìtem vesele:
„Už jsem na to pøišla, milé dìti! Já si ty dva staré brachy vezmu
sama do služby, protože nìjaké psy také mít musím a s nìjakými
mladými štìòaty se zlobit nebudu. Tak víte co? Já si pro nì v nedìli
k vám zajdu a tím bude všechno vyøízeno k všeobecné
spokojenosti. Já budu mít psy, které dobøe znám, a vám se po
nich už tak stýskat nebude, když budete vìdìt, kde jsou a že se
s nimi dobøe zachází. A mùžete je u mne vidìt, kdykoliv budete
chtít – vždy mì snad pøijdete také èasto navštívit!“
Z toho ovšem mìly dìti velkou radost. Dìkovaly kmotøe
lišce za to dobrodiní a radostnì ji objímaly. Øíkaly jí, jak se tìší na
její návštìvu a jak budou rodièe pøekvapeni, až o ní všecko uslyší
a až ji také uvidí. A tak se v radostném povídání pøiblížila chvíle,
kdy se dìti s kmotrou liškou musely rozlouèit. Znovu jí pak
dìkovaly, že se ujme tìch ubohých psù, a znovu a znovu jí øíkaly,
jak jsou rády, že se s ní opìt shledaly, že se má dobøe a že se
mohou èasto navštìvovat. Kmotra liška je kus cesty vyprovodila
a pak se s nimi srdeènì rozlouèila. Dìti radostnì spìchaly
k domovu a kmotra liška kráèela volnì k své hájovnì.
O nejbližší nedìli potom nastalo ve staré hájovnì U pìti
bukù velké vzrušení. Rodièe Rùženky i Jeníka byli sice už dost na
to pøipraveni, èím se liška stala a že po lidsku mluví, ale když se
kmotra dostavila v plné parádì a dala jim po lidsku pozdravení,
nemohli jí úžasem a rozèilením ani podìkovat. Také psi Hektor
a Sultán byli jejím zjevem tak udiveni, že zapomnìli na ni

70
vyštìknout a boulili na ni vykulenými kukadly. Zato dìti ji už
pøivítaly jako starou známou a s jásotem si ji vedly do svìtnice.
Tam ji nejdøív øádnì pohostili a pak nebylo øeèem, povídání
a vyptávání konce. Hajný Vobinuška øíkal lišce „kolego“ a choval
se k ní velmi zdvoøile, když slyšel, jak ji má kníže pán rád, ale také
se smál, až se ohýbal, když mu povìdìla, jak vyhnala knížete pána
z jeho vlastního lesa. A tak jim všem krásnì ubìhlo to nedìlní
odpoledne, a nežli se nadáli, nastával veèer. A tu než se rozlouèili,
požádala kmotra liška hajného Vobinušku o ty dva zestárlé hafany.
To hajného velmi potìšilo, protože mu také bylo psù líto,
a milerád je kmotøe lišce daroval. Mìl jen starost, zdali s ní budou
chtít jít, ale kmotra liška ho hned pøesvìdèila, že s ní pùjdou velmi
rádi. Vyšla s hajným na dvùr pøed jejich boudy a tam k nim
promluvila ve psí øeèi. Oba psi svìsili ohony a hledìli zahanbenì
k zemi, když jim øekla, kdo vlastnì ona je a èím se stala. A ještì
více zesmutnìli, když jim povìdìla, že je hajný musí dát na rozkaz
knížete pána nìjakému potulnému brusièi, ale hned zase veseleji
zvedli hlavy, když jim vlídnì oznámila, že si je odvede do své
hájovny na Malinovém vršku.
Smutnì a tìžce se pak oba psi louèili se svým starým
domovem a pak šli poslušnì za svým novým pánem, protože jim
bylo milejší zùstat dále v lese nežli se kdovíkde plahoèit. Šli za ní
se sklopenými hlavami a každou chvíli se na sebe tak podívali,
jako by si povídali: „To se to na tom svìtì podivnì mele!“ Nemìli
dost dobré svìdomí a stydìli se za to, že lišku tak prohánìli, a mìli
obavu, že jim to liška zas poøádnì oplatí.
Toho se však nedoèkali. Kmotøe lišce postaèilo, když vidìla,
jak toho oba litují, jak s opravdovým obdivem uznávají její
nadvládu a ochotnì vyplòují každé její pøání. Za to jim pøála
dostatek jídla a také je moc nehonila. Práci s nimi mìla usnadnìnou
tím, že jim mohla všechno poøádnì vyložit ve psí øeèi a že také psi
jí mohli své poznatky snadno a srozumitelnì ohlásit. Starý Matìj
si je brzy také oblíbil, a tak tam všichni žili v té hájovnì docela

71
spokojenì.
Když nemìla kmotra liška zrovna službu, poslouchala
gramofon a rádio nebo si telefonovala s myslivcovým Venouškem.
On ji také pøicházíval èasto navštívit, a když se tam nìkdy sešel
s dìtmi hajného Vobinušky, ozývala se hájovna na Malinovém vršku
smíchem, jásotem, halasem a tartasem. To vždy kmotra liška
zapomnìla, že je panským hajným, a dovádìla se svými psy jako
se sobì rovnými kamarády. Zatím starý Matìj kuchtil nìco
dobrého, a když vidìl, že se ta žoužel již dost unavila, zavolal je
do svìtnice a všem podal obèerstvení.
A tak plynul kmotøe lišce život spokojenì, bez starosti, jak
bude zítra, a s vìdomím, že si to vše také zaslouží. Však jí kníže
pán pøi svých èastých návštìvách stále opakoval, jak je s její službou
spokojen, a vždy se znovu a znovu na lavièce pod starým bukem
chechtal, až se ohýbal, když pøipomnìl kmotøe lišce, jak ho tenkrát
kalupem hnala z jeho vlastního lesa.

72
 OBSAH

V hájovnì U pìti bukù 2

Nový domov 10
Nezdaøený rybolov 13
Dobrodružství s kouzelným stoleèkem 16
Èertovský gramofon 22
Sláva telefonu! 29
Smìlý dopis a sázka 32
Nebezpeèná výprava do Nohavic 35
Poklad na silnici 41
Kmotra liška se stává slavnou 46
Podaøená zkouška na hajného 53
Jak se kníže pán div nerozsypal smíchy 57
Šastný život na Malinovém vršku 62

73