Kulička

Autor: Guy de Maupassant

Překladatel: Břetislav Štorm
Nakladatelství: Naše Vojsko
Rok: 1953
Počet stran: 34

Informace o autorovi:
Guy de Maupassant se narodil roku 1850 a zemřel roku 1893 v Paříži. Jedná se o francouzského
spisovatele a představitele literárního realismu a naturalismu. Za svého života se účastnil prusko-
francouzské války. Po válce se přestěhoval do Paříže, kde byl zaměstnán jako úředník na ministerstvu
námořnictví. Časem se také seznámil s Émilem Zolou či s Ivanem Turgeněvem. Byl to také redaktorem
novin Le Figaro (1878). Ke konci života trpěl syfilidou a následnou depresí, pokusil se spáchat sebevraždu
a časem umírá. Mezi jeho nejznámější díla patří např. Slečna Fifi či Miláček.

Společenská problematika a téma:

Doba po prusko-francouzské válce, kdy Francie prohrála. Francouzská města jsou okupovaná a lidé jsou
zpočátku ustrašení, ale časem strach vyprchá a lid pokračuje ve svém dřívějším životě. Je zde konflikt
mezi bohatší a chudší vrstvou, kdy se bohatší chová hrozně prospěchářsky a sobecky, zatímco ta chudší
vrstva jsou mravní a vlastenečtí lidé.

Literární druh a žánr: epika, povídka

Časoprostor:
Příběh se odehrává po prusko-francouzské války v Normandii (města Rouen, Tôtes).

Postavy a vztahy mezi nimi:

Alžběta Roussetová – „Kulička“ (protože byla tlustá a „kulatá“), prostitutka, hodná, laskavá, vlastenecká,
sebejistá, hrdá, bonapartistka
Cornudet – demokrat, hodný, vlastenecký, alkoholik
Pan a paní Loiseauovi, pan a paní Carré-Lamadonovi, hrabě a hraběnka de Bréville, jeptišky – další lidé
z dostavníku, bohatí a zámožní lidé (kromě jeptišek), prospěchářští, sobečtí, opovrhují chudší vrstvou
společnosti a jen ji využívají

Děj:
Ve městě Rouen se setkávají tři bohaté rodiny, které se chtějí dostat z města do Le Havre přes přístav
Dieppe. Podaří se jim přemluvit pruského důstojníka k odjezdu a společně s Kuličkou, Cordunetem a
jeptiškami jedou dostavníkem pryč z Rouen. Během cesty bohaté ženy si dělají legraci z Kuličky a
opovrhují jí (protože je prostitutka). Dostavník zastihne sněhová vánice a cesta trvá delší dobu a všichni
trpí hladem. Jediná Kulička si vzala koš plný jídla a nabízí i ostatním jídlo. Večer je ve městě Tôtes zastaví
pruská hlídka a lidé z dostavníku jsou nuceni přespat v místní hospodě. Pruský důstojník, co je zastavil, si
vyžádá Kuličku a chce se s ní vyspat, ona ale odmítá (vlastenka) a důstojník jim proto zakáže odjezd
z města, dokud se s ní nevyspí. Když se to dovídají ostatní, tak ji přemlouvají a nakonec se podvolí a
obětuje se pro ně, i když se jí to příčí. Když jsou následně propuštěni a odjíždí z města, všichni opovrhují
Kuličkou a když má hlad, tak jí nic nenabídnou. Příběh končí jejím pláčem v dostavníku.

Hlavní myšlenka:
Kulička i když je laskavá a obětuje se pro ostatní, tak jí to i přesto oplácí nevděkem a opovržením.
Bohatší vrstva (sobecká, prospěchářská) X Chudá vrstva (mravně založená, vlastenecká)
Kompozice a jazykové prostředky:
Chronologický děj, nerozděleno na kapitoly, satira.
Psáno prózou.
Prvky retrospektivy (návrat do minulosti).
Er-forma.
Využita hovorová řeč, občasná nářečí a archaismy, častá přirovnání.

Ukázka a komentář:
Asi za čtvrt hodiny Loiseau stejný vtip opakoval, a pak ještě za večer několikrát. Tvářil se, jako by
mluvil k někomu v pokoji nad nimi a udílel mu všelijaké dvojsmyslné rady, jaké se mohly zrodit jen v jeho
hlavě obchodního cestujícího. Chvílemi zesmutněl a povzdechl si:
„Chudák holka!“
Anebo zas vztekle zavrčel mezi zuby: „Jedeš, ty Prušáku jeden!“
A za chvíli zas, když už na to všichni přestali myslet, vykřikl několikrát úpěnlivě: „Dost! Už dost!“ a
vzápětí dodával, jen tak jakoby pro sebe: „Jen aby z toho neměla smrt, vždyť nám z ní ten lotr už vůbec
nic nenechá!“
…
Rozpálený Loiseau vstal a pozvedl číši šampaňského: „Připíjím na naše vysvobození!“
Všichni vstali a tleskali. Ba i obě jeptišky, když je k tomu dámy vyzvaly, se odhodlaly omočit rty v
pěnivém víně, kterého ještě nikdy neokusily. Prohlásily, že je to trochu podobné šumivé limonádě, ale že
je to lahodnější.
Loiseau vystihl situaci:
„Škoda, že tu není piano, mohli jsme si skočit čtverylku!“

Z těchto dvou úryvků si leda tak můžeme povšimnou, jak si všichni dělají legraci z Kuličky, zatímco ona za
ně nasazuje vlastní krk. Namísto toho, aby ji litovali, tak se tomu jen vysmějí.

Vlastní hodnocení:
Musím říci, že po přečtení této knihy jsem ji musel z jistého nepochopení odložit a dost nad tím
popřemýšlet. Pro mě je hodně nepředstavitelné, že by existovali nějací lidé, kteří by byli schopni se takto
zachovat. Místo toho, aby měli pochopení ke Kuličce a jejím názorům, aby ji ctili jako člověka, tak se k ní
chovali jako, kdyby byla ničím. Nejdřív jí sní všechno jídlo, které měla v dostavníku, poté ji přemlouvají
k nemravnímu činu a sami jí říkají, že kdyby bylo na jejich místě, tak by neváhali a obětovali se, a
nakonec jako třešnička na dortu se na ni úplně vykašlou a nechají ji hladovět. Nejvíc se k tomu asi hodí
přísloví: „Za dobrotu na žebrotu.“