se setkava teorie hmoty s kosmologH. Zivot, ktery je dosud.

fyziky po~azovan za zancdbatelny - by[ sloZitY - epifenomen z hlediska kosmlc~

k 'h v I d mMe svedcit 0 daleko paradoxnejsich strankach hmotne e 0 ra u, VI •••• , I dnoty

skutecnosti a pfedstavovat daleko zazracn~jsl geometruJe~l.praz

neW kvantova fyzika a teorie relativity dohromady. Nedivil bych se, kdyby jednou nad biologiclcYmi ustavy stalo vazne varovan]:

WARNING: BIOWGY MIGHT EXPWDE YOUR MIND! (biologie muze rozmetat vasi mysl)

N apadlo vas to nekdy?

108

Aut Moses aut Darwin?

VYvoj versus Stvoreni

(Prvni verze pod nazvem Spor 0 Darwina jako symbol, Prostor 65/66, 115~132, 2005)

Pfedkladame rukopis, ktery je rozvinutim autorova i:!anku napsaneho do ankety vypsane v revue Prostor, Anketni odpovedi samy vsak tiskern nevysly (vydana byla pouze kratsi verze zaverecne stati), vychazejl tedy poprve zde. Sam text zverejneneho Clanku byl posleze rozvinut do podoby, kterou pfedkladame, Radu myslenek na toto tern a autor rozpracoval take formou poznamek k Radlovym Dejindm biologickjch teorii (2006).

J de 0 zasadni clanek k otazce evoluce a sporu mezi tzv, kreacionisty a evolucionisty, Ve spojeni s pfedchozi stati dostava ctenar plasticky obraz autorova vyvoje po dobu bezmala dvaeeti let.

109

[ ] vltsina mjch soucasniku, kten 0 tomio pfedmltu vazne pfemjs1eli, byli

[ ]jakoja [ ... J naklonifni zooia: na kreacionisty i evolucionisty: "Mor na oba

vase pnbyt1ry!", rozhodnuti odvratit se od nekonecnjch a neplodnjch diskusi a oddat se praci na plodnjch polich z;iistifnjch skutecnosti ... 21

T. H. Huxley: Vzpominky

ANKETA: STVORENIVERSUS EVOLUCE

Puvodni podoba teto uvahy byla minenajako pfispevek ke Konfrontaci nazoru revue Prostor, Vyzva k ueasti byla provazena vysvetlenim, ktere uvadirn interim jako doklad, podklad a castecne i jako pfedpoklad pro svuj vyklad, ktery se na nej odkazy i obraty odvolava: v piivodni, vydane verzi vyslovne, nyni sice uz jen implicitne, zustal vsak jeho yfchodiskem, je psan na jeho pozadi a pro ctenare, ktefl 0 jeho motivaci vedi: "Mezi teoretiky vedy, filosofy a teology prohfhd v soucasnosti razsahlti diskuse a vzniku oesmiru, stdff Zeme, puvadu zivota a vjvoji Clove'1ca. Seri6zni debata casto pfechdzi v oshy ideavj spar mezi zastanci darwinistickiha pojeti vyvoje (evolucionisti) a zastanci ,kreacni' teorie odvozujici vznik vesmiru i puvod Zivota z aktu biblickiho stvofeni (kreacionisti). DarwinisM tvrdi, ze ide 0 ndvrat ndbozenskiho fundamentalismu, tentakrdt pod vedeckjm plaltikem. 'Jejich oponenti se naopak domnivaji, ze materialisticki vede ,dochazf dech '. Nekteff aptimisticky naladen: badatele spatfuji v ndzorovim kvasu kliCici novou Jazi ve vjvC!ji lidskiho pozndni a mySleni. "

Nasleduji navrhy a namety v podobe ttf skupin otazek (podrozdeleni je moje). Kdyby byly stacily toliko anketni odpovedi, pak by byvaly mely znit nasledovne:

e La: Najakou stranu se v tomto sporu pfiklanite vy a proc? Necitim naklonnost k -ismu, lee obvykle a rad~ii uvazuji pfirozene, tj, ve vyvojovych (evolucnich) pojmech a pfedstavach. Ani ve sporu mezi kreacionisty a evolucionisty se k zadne strane nepifklanlm. Ne snad proto, ze bych chtel zustat nestranny, nybri proto, ze nemohu prestat byt mnohostranny, Mnohostrannost neznamena libovolne stifdani hledisek, bez ohledu na to, jalc se k sobe maji, jak se spolu srovnaji, zda si neodporuji. Nejde 0 pohodlny, estetsky relativismus, lhostejny k tomu, "jak je to ve skutecnosti", Prave naopak: 0 tuto skutecnost

111

112

jde pfedevsiml Ide vsak 0 skutecnost zivou, pfirozenou - tj. evolucni, ve here je dostatek mista pro svety vsech druhu. Prave talc jako ani telesna mnohotvarnost nevypovida 0 lihovuli v utvareni pfi V§Voji druhu, Nebot kazda zivotni forma predstavuje svet - svet sveho druhu, ve smyslu sveho specifickeho usjednoceni horizontu skutecnosti, Podobne to plati pro druhy mysleni, poznavani, chap ani a nazirani, Ruzne druhy se neslucuji - ani logicky ani fyzicky. Proto spolu zapasi a soutHi - jako ruzne podoby ville k moei. Nekdy se i doplnuji a potrebuji. Proto se spolcuj! - vytvafeji spolecenstvi (komunitu) - ekologicky, to jest: stykaji se - komunikuji, tak Ci onak si rozumeji, A toto vzajernne porozumeni se vyviji - a ony s nim.

Nemam klapky na ocich, nehledim vpred, nybrZ hle dim na vsechny strany - rozhlizim sc krajem. Hlasim se k fadu potulnych rytiffi (Neubauer 1996): ti se, oproti poutnikurn a turistum, pocestnym i cestovatelum, valecnikUm ei obchodnikum, posliim nebo turistum, nedrzi zidne pfipravene cesty Ci vyjddenych koleji, here za ne udrzuji smer, ani ncdodrzuji dopravni predpisy a neifdi se jizdnim ridem, nesleduji ukazatelc, smerovky ani znacky. Batoumaji se krajinou cestou-necestou, vyslapavaji cesticky, ktere maji srdce, proslapavaji netusene spoje, navazuji neslychane styky, uzasle objevuji nevidane svety - svety za svety, Radeji totiz vzhHzeji k hvezdam - vzdalenym svetum a obhHzeji obzor, nad kterym vychazeji. K obzoru sice miff, lee neblizf se mu: obzor se todz neustale vzdaluje a stale se meni. Pozncnahlu, neznatelne, lee citelne. Pocitime-li zrnenu - procitnerne a ocitneme se jinde. jinym podobam horizontu smime rozumet jako odlisnym vyzvam k prekroceni - pfikazum k vykrocenL Kracejid obzor neprekracuje, vzdy si vsak smerem k nernu vykracuje: svoboden vilei nazorum, pokracuje k novym obzorurn jako poukazum za ... (beyond, au-deHl,jenseits), odkazum vzdy k jinernu zahorizonti. S dati se oteviraji dalsi obzory udalosti, zvoudch k prekrocovani-transcendenci. "Neboi tvafnost, zpusob (schema) tohoto sveta prechazi" [1.Kor 7.31] - az zrak pfechazi. [ine schema neboli usebrani pfedstavuje a VYZaduje jiny postoj, pflstup a postup, odlisne smysleni, zvlastn] stavvedomi a vztah k svedomi. Krajina je poznavajicimu sarna domovem; jeho "byti doma" za1eH na tom, jakymi znamenimi nad horizontem ohlasuje ono "za" za horizontem a na zpusobu, kterak jim rozumi. Kdo sjezdil mnohy sveta kraj, rna porozurneni pro krajni perspektivy. A obeas - jako mavnutim

kouzelneho proutku Cijako ve smith - se ocitne v jinem byti-zde: jeho pohledu se naskyta novy vyhled. Aniz zmenil stanoviste, zaujima kracejid-poznavajid odlisne stanovisko, hledi z jineho hlediska na totH hlcdiste, obzira novy obzor, ktery ho usebira - obldopuje a zahrnuje do sveho schematu, jimz navazuje novou znamost sveho dornova.

.1b: Coje vlastne duvodem, proc zde Zivj svet marne?

Duvodern je pochopitelne predevsim to, ze jsme - zivi a zde, jinak . bychom nerneli nic; dale to, ze je neco spis nd nic a konecne, ze co je, je spise (puvodneji} zive nez ndive.

+ lc: Jste pfesvedcen 0 vyvojovych promenach Zivjch organismu v dlouhych casovjch periodach minulych er?

jsem, a to z tycM duvodu, totiz, ze jscm, a totiz jako zivY jedinec - telesna bytost ("organismus"), existujici jako vfvoj promenami sebe sama, jsem si jich vedorn, jsem jejich zivfm svedectvim, a tudiz jsem sam sobe duvodem takoveho pfesvedceni, ovsem, pokud pfijimarn geologicke chapani spolecneho, linearniho casu, extrapolovatclneho Iibovolne do minulosti, do "dlouhych casovYch period minulych er". (Sam davam pfednost mluvit jen 0 individualnim ease,jehoz podobou je telesny tvar kazde bytosti, vyjadfujid zkusenost vsech predku, kterou skrze spolecne predky s jinyrni bytostmi sdilim.)

+ ld: Co vidite jako "hnaci motor" vyvojovych procesu - maji nejakj cil?

pffCinou i duvodem jsou si tyto vyvojove procesy samy. "V-yvoj" vystihuje Zivou pfirozcnost (tj. pfirozcnost kazdeho Ziveho jedince], ktera je sama sobe zdrojem sveho "pohybu", tj. sebepromeny, tedy, chceteli, "hnacim motorem" (hybatelem) vyvojovych procesu, jejichs cilem jsou ... opet tyto bytosti samy: kazdri zije svym sebeuskutccfiovanim, je si ztelesnenou intencionalitou.

e Ie: Zda a elm se podle vas liSi clovek odjinych Zivjch bytosti - rna ve svete nejakou specifickou ulohu a pokud ano, jakou?

Kazda bytost se bytostne lisi od jinych bytosti; pro bytosti lidske je - v nasi souvislosti - pfiznacne, ze jsou nadany schopnosti svou bytostnou ruznost reflektovat a diky tomu chap at i jine pfirozenosti.

113

114

4> if: JakY je vas nazor na propojovani teologie a vedy v otazce stvoreni a evoluce - je nemyslitelne, myslitelne, nebo nezbytne? Propojeni teologie a vedy v jejich "tradieni", tj. moderni podobe je "v teto otazce" nemozne: jsou totH spojeny proti takove otazce: jak "stvoreni", tak "evoluce" jsou pro obe nernyslitelne.

• 2: Otazka stvofeni a evoluce se reSt take na pude duchovnich nauk, antroposofie, hermetisrnu, vedy inspirovane hnutim New Age (Pribram, Capra, Sheldrake, Grof). Mohou se myslenkove podnety a objevy v tho oblasti stat pomyslnym rnostern rnezi prirodni vedou a tradicni teologii? V cern ano, pripadne proc ne?

Pokud prestanou tyto nauky a hnuti bYt " duchovni " , jsou jiste pfislibem myslitelneho (ne toliko "pomyslneho"!) premosteni mezi tradicni./rnodernf (racionalistickou a objektivni] podobou bohoslovi i pfirodovedy ajejich podobou naslednou - postmoderni. Pokladam podnety pfichazejlci z rnimovedeckych Ci ve vede okrajovych smeru a skol za povolane myslet, vyslovit a predkladat k pochopeni prvotni a zakladni motivy ("otazky") proto, ze si zamerne udrZuji odstup od novovekc racionalisticke tradice a usiluji 0 jeji promenu. Plati to zejmena pro ty, ktere navazuji na herrnetickou tradici - puvodni substrat prirodovedy, Cimz si zjednavaji vedomy navrat k jejim renesancnim pocatkurn (podrobneji Neubauer 1998a). Puvodni vyvojove uceni znamenalo totil, podobny, jakkoliv bezdecny pokus 0 navrat k renesancnimu idealu vedeni (urciteho typu) tim, ze znovu obratilo pozornost k pfirozenosti od obecne zakonitosti, k jedinecnernu a individualnimu od obccneho a typickeho, nahradilo mereni a pomerovani pozorovanim a srovnavanim a obnovilo tak duveru k smyslovernu vnimani a osobni zkusenosti, Protoze se evolucni uceni zabjva konkritnimi promenami v case a nikoliv abstraktni nadcasooou pravidelnosti, stalosti a platnosti, objevilo vjznam dfjin podobne jako renesance. K pokusu 0 prosazeni evolucniho (tj. pfirozenehol] pifstupu jako protildadu vliei pfistupu racionalistickemu, alespoii k zive prirode, doslo jdte v dobe nadvlady novoveke vedccke racionality, za nezpochybnitelne hegemonic chapani skutecnosti jako objektivni reality. Vyvojova nauka si proto CinHa narok na status objektivniho poznani; snazila se prosadit v ramci tehoz idealu vedent, here fakticky zpochybriovala, Za takovych okolnosti se vsak nemohla ustavit jako veda. Na druhe strane nechtela a nemohla zaujmout evolucni

postoj zcela dusledne, totiz k veskere skutecnosti. Tehdy bylo totiz jdte zcela nemyslitelne pripustit, ze nejen ziva pfiroda, ale veskera poznavana skutecnost, ba dokonce i sarno poznani, veden] a pravda, jsou zalditostl, skutecnosti vyvoje, pfibehy s koncem otevfenym a neustaIe znovu otevfranym a ze totH plati i pro vedu - veetne vedy 0 evoluci. Podobne jako vyvoj biologickych druhu, tak ani V§Voj vsech druhu poznani - vedecke nevyjimaje - se k zadnemu konecnemu, vytcenemu cili, tj. k definitivnimu poznani - neblizi, a to ani asymptoticky (limit.ne, idealne), ba ani k nemu nesmefuje. Smery a cile, predmety a moti-

vy, moznosti a cesty poznan! se s kazdym poznatkem, teorii, naukou vzdy nove nabizeji spolu s rnenicim se horizontem - novou podobu pravdy a skutecnosti. Druhu se v kazdem jedinci otevirajijinak a obcas i jinam fid dosud - kazda bytost je svebytnym rozvrhem sve eideticke skutecnosti a polem sveho uskutecfiovani.

Takove dusledky evolucniho pfistupu predstavuji pro mnohe dodnes pHlis velke sousto k spolknuti - a pro zastance tradicni vedy zustane zcela nestravitclne, nebot popira samu podstatu objektivity, Proto je - pokud je mi znamo - z tvurcu a hlasatelu evolucni nauky nikdo nevyvodil. Oprotijejich reformnimu hnutf 19. stoleti vsak dnes maji soucasne reformni snahy pfichazejici od zrnifiovanych alternativnich smeni mnohem vetSf sand na uspech, V samotne biologii je sice evolucni pfistup stale oslabovan (eim vice je oslavovan a Siren pod neodarwinistickymi prapory gcnocentricke revoluce!), zato se vsak do jeho perspektivy dostala veskera priroda - i anorganicka, Na samu hmotu - difve trpnou vypln, nositelku tvarii, tedy pouhy substrat evoluce, ba na cdy vesmir - od pradavna vztazny ramec pfirodni zakonitosti, je v soucasne fyzice pohlizeno jako na vysledek dlouhych a sloZirych vyvojovych procesu, Stejnym zpusobern jsme si zvykli divat na vlastni historii, veetne dejin nabozenstvi i vedy, To vse nejak souvisi - at jako duvod, pfiznak ei priivodni jev - s tim, ze v soucasne dobe monopol vedy na vedenf polevuje, jeji postaveni nejvyssi instance pravdy.ie otreseno a autorita jejiho "magisteria" poklesla, Vedecke pojeti skutecnosti jako objektivni reality dnes jiz zdaleka nevykonava onen samozfejmy a proto neviditelny, nekriticky, nereflektovany vliv na lidske mysleni jako drive. Soucasne reforrnni podnety se jiz nepotrebuji pokladat za vedecke a podfizovat "myslenkove podnety a objevy" pozadavku objektivity a sudidlum jedine, vedecke racionality. Proto se mo-

115

hou ~ reflektovane a kriticky ~ odkazovat k jinyrn tradicim, napfiklad krestanskym Ci herrnetickym, a novym, altcrnativnirn zpusobem navazovat i na pocatky novoveke vedy a vedome Ci vedoucne s nimi propojit mnohojejich slibnych a inspirativnich podob, ktere jsou zapornenute, prehlizcnc Ci diskreditovane, jezto je lze obtizne zafadit do rradicniho korpusu vedy. Dnesek nabizi moznost zaclenit je do sire pojate a hloubeji chapane kulturni zkusenosti. K vyuZiti techto pfiznivych okolnosti se v prvni fade nabizi rehabilitace a prchodnoceni evolucniho mysleni, jd znamenalo prvni vyznamny, radikalni a pfitom vlivny a obecne pfijimany reforrnni podnet, ktery predesel svou dobu.

Pro darwinismus a vyvojove nauky z neho vychazejici (zejmena Haeckeluv monismus) se stala osudnou jejich urputna snaha stylizovat se do pravoverne vedeckosti; jejich rnechanisticky determinismus a redukcionismus. Postoje puvodne vetsinou (upfimne, lee bezduvodne) toliko deklarovane nakonec vedly k pfemene darwinismu na "neodarwinismus", ktery znamenal navrat zpet k formalismu objektivnfho vedenf (zvlast diky weismannovske genetice): tim naopakjejich zprvu vazne mineny materialismus (hylozoisticky chapany, s mechanicisrncm neslucitelny, jimz se evolucionisticky scientismus zasadne lisil od scientismu tradicnfho), pnive tak jako ateismus a pozitivismus s materialismem spojene, poklesl na pouze deklarovany (mezitim vsak roztrzka s nabozenstvim byla nevratne dokonana]! U klasiku soucasnych alternativ - napifklad u pr;ive uvadenych Sheldraka a Capry - vsak mozno sledovat podobny regres: v pozdejskh dilech jejich puvodni radikalita viditelne ustupuje objekrivisticke bigotnosti tradicniho scientismu.

• 3a: Proe k uvedenemu sporu a k proZivani novych zacatkil i koncu dochazi prave nyni a jake jsou podle vas sirSi duchovni, kulturni, spoleeenske souvislosti teto situace?

Otrepany obrat "predde1 svou dobu" jsem pouzil a minil doslova, nebot touto dobou pro evolucni pohled priznivou je nastavajici doba postmoderni.

• 3b:Je zminovana diskuse perspektivni a plodna, anebojde 0 mlaceni prazdne slamy a pfesvedcovani uz presvCdcenych?

Soucasny nastup vhodnych okolnosti, naklonenych "k proZivanf novych zacatku i koncii" a priznivych k jejich opetovnernu prornysleni,

116

svedci 0 tom, ze moderni vek neplodne se vylucujiclch pfesvedceni konci a ze nastava doba plodne se dopliiujfcich svedectvi,

•. 3c: V cern spatfujetejeji nejvetSi klady, pfipadne zapory?

Otazky, ktere modernf vek evolucni naukou polozil, se jeho skonani navzdory dosud kladou, protoze jsou veene, nebot veene je to, po eem se tazi: po pocatcich a pfirozcnosti. Pflznaene je ito, ze se vynofily prave dnes a ze se opet kladou stejne nalehave jako kdysi, ackoliv .se mohlo zdat, ze jsou zastarale, vycerpane, nezajimave, odbyte, Let

scutecnost, ie jsou Hadeny ste,jne - takfka stejnjmi slovy za podpory tjchi ci stejne naivnfch a povrchnich argumentu - je vice povailiva, ba hroziva, nez.jen pfiznacna. Patrne je tomu prave proto, ze byly tenkrat jen tak odbyte, jezto stacilo prohlasit jejich jrnenem - z h1ediska evoluce - za odbyty "kreacionismus, tj. pohled na svet jako na stvofeni", Hrozi, ze budou odbyty opet, spolu s vekem, ktery "odbyl", tj, popfel samu pfirozenost spolu s oberna jejimi rozmery, kreacnim-tvurcim a cvolucnim-vznikajicim, a tim znemoznil i moznost dvojiho poh1edu na pfirodu jako na stvoreni a jako na vyvoj, Obe hlediska se pfitorn dopliiuji: jedno bez druheho zustavajen zastavanym nazorern, svedCicim 0 pfesvedcenl pfesvedceneho, lee nepodava presvedeive svedectvi o skutecnosti,

Takto mohu vyjadfit sve odpovedi teprve nyni, pfi zpetnern ohlednuti za celou touto uvahou. Byl jsem vsak vyzvan nikoli k odpovedi na otazIcy, nybrz k samostatnemu zamyslcni. To jsem dost dobre nemohl odmftnout s oduvodnenim, ze nernam cas, jezto se prave venuji otazcc nabozenstvi versus evoluce pfi sve spolupraci na vykladu a revizi prekladu Radlovych Dfjin hiologickjch teorii (2006).

Pfijal jsem proto tuto vyzvu a celou anketu jako doklad, ze tyto stfety a spory jsou stale pocitovany jako aktualni, coz me napliiovalo udivem, Take je mi pHlditosti se 0 svou soucasnou radlovskou zkusenost podelit. Ostatne jsem byl uz davno - jako biolog a jako verici - timto zahadnyrn, pozdne novovekym jevem fascinovan (viz Belka a Neubauer 1991, 1992). Tusil jsem, ze za touto na pohled trapnou a tragikomickou kuriozitou se skryva neco mnohem zasadnejsiho, a to jak z hlediska epistemologickeho - zamereneho na povahu a vYvoj vedeckeho poznani, tak z hlcdiska religionistickeho - tykajicfho

117

se podstaty nabozenstvi a mytologie, a konecne i z hlediska teologickeho - ve vztahu k zakladnim tematum kresianske verouky. E. Radl dal tomuto tuseni zapravdu v prvnim, epistemologickern ohledu, behem techto uvah se ukazalo, ze ani v ostatnich ohledech nebylo me podezfeni neopodstatnene. Tim vsak byl prekrocen jak ramec pouhe uCasti na ankete, tak rneze prostoru daneho mi velkoryse v Prostoru (strankoveho i Casoveho). Nazev, ktery pro muj pHspevekjasnozHve zvolili, podnitil dodatecne domysleni a vyusteni, ktere do zvdejnene verze nemohlo byt vteleno. Prostoru se jak omlouvarn, tak mu i dekuji!

Jsem si vedom, ze i tato podoba je predbezna, nevyvazena, nenaIdite clenena a patrne misty redundantnL Rozpracoval jsem mezitim Dodatek: Darwinuv objev prirozenosti, jakjej lze vyCist z Rddla (2006), dokonce na nej odkazuji, ale vycerpal jsem sve sily.22 Ilkazalo se mi vsak, ze Radlova diagn6za Darwinova uceni - zvlaste jeho pojeti natural law v duchu filosofickeho empirismu a v tradici anglickeho liberalismu je jak klicem k pochopeni jedinecnosti evolucn] nauky, tak i zakladern Radlovy podivuhodne "pfirozene epistemologie". Natural law je zakon, ktery si pfirozenost dava sarna sobe: v lex naturae se z "naturae" stava poprve genitivus obiectil

SPOR 0 DARWINA JAKO SYMBOL23

Adapti'Oni strategie casto neni ta, kterou jsme Sl schopni pfedem vymyslet jako nejtepefungujici, ale nejakiijina - nebot a uspechu tu rozhoduje hra mezi predatorem a kofisti ci mezi parazitem a imunitnim system em. Adaptace ledniho medveda na chlad muze vypadat tak, jak si adaptace obvykle pfedstavujeme; nejakj koZich, jehoz optimalni hu.~totu, barvu a delku chlupit muzeme pfedem vypolftat. To proto, ie lednf med'Oed nehraje s klimatem zadnou hru, klima mu na houstnutf jeho koZichu nijak neodpovfda, nebol1 zhoustnuti a zhe/eni medvedich koZichU nepusobi vjznamne klimaticke zmeny. Pokud se ale med'Oed adaptuje na lov tulenu (tfeba je hili proto, aby ho tuleni na ledu neuvideli), eooluce jeho kozichu nebude smerovat k podobne dejiniti'Onimu "dokonalemu" stavu, nebol1 tuleni se sami adaptuji, aby je medved neulovil, tfeba aby prokoukli jeho kryci zbarveni. Dobry medvid se sice muze pfiblizit k nic netuSfcimu tuleni a ulovit ho, ale dobry tulen nikdy neni "nic netuSlci tulen" a ulovit se neda. Tam, kde do hry vstupuji protihraci ex spoluhraci, kofist, predatofi, paraziti, hostitele, bunky imunitniho systemu, socialni a sexudlni

118

partner-i, vsude tam budo« zkratka adaptivni 'Olastnosti vypadat jinak. 'Jejieh adaptivnost bude jaksi mine patrna, protoie se organismy budou adaptovat na neco, co samo odpovida protiadaptaci. Pod pojmem .hra" si zde nesmime pfedsta'Oovat neeo veseteho ci bezstarostneho, tedy protiklad vaine proce, nebot i tak vazne veci, jako jsou nemoe, vulka nebo burzovni spekulace, zcela naplnudi d~finici hry, jakolA tu mdme na mysli: hra je takova situace, kde Uspesnost aktera zavisi na reakcich jeho protivniku.

(jan Zrzavy a spo!. 2004, 53-4)

4,> Unde novum?

Vznik cehokoliv [vcsmiru, zivota, Cloveka) nelze postihnout legem, tj. myslet, pochopit, vyvodit - ba ani vyslovit, natoz vylozit, vysvetlit, sdelit, vykazat, Logos je vztah Ci pomer (ratio). Byti je s nebytim nesoumefitelne: vznikani je ze sve podstaty iracionalni, tak jako pocatek (ARCHE, origo), vsechno povstavani (FYSIS, natura - pfirozenost-povaha) i veskere casove dent Kazde poceti (conceptio)je .panenske', tj, neposkvrnene duvodern Ci puvodem, zarnerem Ci zaverem, Melem ni zfetelem, tj. neni zatizene zadnou vinou/pficinou (AITIA, causa). Skutecne nove - to, co je, aniz pfedtim bylo - se zrodilo talc, ze se doslova pfi-rodilo/pfihodilo - odtud .pifroda', .pfirozenost'. Stalo se talc nahodnez'svobodne, spontannezakauzalne (ANAI116S, sponte) ~ jen talc, z niceho nic. A toto nic se stalo neCim/nekym: ne neClm urcitym-nejakym, ani nicim neurcitym-nijakym, nybd sebou samyrn, svebytnym - prirozenym. Pocatek toho, co je pfirozene jsouci (TO FYSEI ON - jsouci jako vzchazejici, vy-vstavajici/'ek-sistujfci), je pfirozenym zacatkern tvurciho pocinani, odvijejfciho se ze sebe sarna, rozvijejiciho se vznikani - sebeutvafeni.

4,> Objektivita versus pfirozennst

Nic z toho, co vznika, co je tak, ze se stane, az nastane, se nestane obsahem vedeni, "nebof nic noveho pod sluncem neni" [Kaz 1,9], zvlaste pod sluncem vedecke racionality a objektivity. Vznik a zrod, pocatek a poceti nejsou totif predmety - zadne veci/zalditosti (res), leZfd/zaldejid v hotovosti (tj. nenalezi jim hotovazzhotovena skutecnost - realita, fakticita), nybrz podmetylpodnety - udalosti, poskytujici priIditosti k uskutecneni, kdy zaIdi na pohotovosti. Navic, nove je ze sve podstaty jedinecne, tj. neopakovatelne (nereprodukovatelne) a ne-

119

DESIRUOVANA SOCHA.

Podobenstvi analyzy.

srovnatelne (bezprecedentni). Takovou je vsak kazda pfirozenost, De singularibus non est scientia (,,0 jedinecnem neni veda"), Hkavali stafi, Skutecna, pfesna veda neni kazuistikou ani faktografH. Veda zkouma to, co je obecne <':i zobecnitelne - zakonite: poznava to, cemu naleH .objektivni realita' (realitas obiectiva), doslova: .pfedmetna vecnost' ,jd Cinf kazdou vee pfcdrnctcrn poznani (toto je vyznam slova obiectum!) a jet je dostatecnou pifcinou stejnych veci (spadajicich do tde vecne kategorie: elektrickyrn vybojem, organisrnern, planetou, citovym vzru.chern). Vedeni je 0 tom, jak se to rna s poznavanym ,ve skutecnosti', ktera z dane veci cini predmet poznani (racionalni strukturu/povahu veci), tedy 0 ratio rei. Tento rozumovy zaklad pfedstavuje i jeji vyklad (ratio = td: duvodzpficlna], jeji dostatecny a vscobecny raison-d'etre, doslova tedy duvod byti, jehoz je jcdnotlive jsoucno jen nahodilyrn pfipadem Ci projevern. Jen objektivni realitaje cini skutecnym, jeri 0 ni lze nabyt naproste (absolutni) a zavazne veden],

Nuze, zadnemu z pojmu jako .svet', .vyvoj', ,tivot', ,srnysl', .pocatek' ci .vznik' nenalezi realitas obiectiva - zadny nenf objektivni kategorii. Nic z pfirozene jsouciho neni totiZ skutecne o~jektivne, tj. skutecne pro pfesne vedenl. Pfitom pfirozena zkusenos: zaleZi' prave v techto prirozenych vecech, dejich, pfibezich, udalostech pfetvorenych ve znalosti, vedomosti, dovednosti. K nirn vsak naldi i sarno nabyvani vedeni - vcetne toho objektivniho, totiz vzchazeni pravdy, obeznamenosti se svetern, se sebou samyrn. Zkusenost sebe sarna tak neni pfedrnetern (objektem), nybd podmetem (subjektem) poznani, nemuze byt ovsern obsahem vedenf, jezto i vedeni je jejim obsahem a ona je jeho pfirozcnou podstatou, a nikoliv objektivni realita: nasi pfirozenou zkusenost netvofi udaje a vedomosti, nybd pfedstavy a udalosti zalozene na obrazotvornosti a vypraveni. "Myslime v pribezich" Hkaval Gregory Bateson (2006), tj. v my tech; jejlch latkou jsou podoby a podobnosti - archetypy a symboly. Skutecnost, ta pfirozena, je z tHe latky - stejne povahy: neni danosti, nybrZ podanim, pfi-rozuje sc, predavanimztradici se rozvijijako dej do pHbehu, plodicich dalsi pifbehy, [ednim z nich je zivotni pfibeh kazdeho z nas - pifbeh z pfibehu, pHbeh pHbehu. Takto jsme soucasti zkusenosti, jsrne sami skutecni jako vlastni ztelesnena zkusenost, jejfz celek neustale uchopujeme Gejit smysl stale znovu a nove chapeme) novym zpusobem a v novem tvaru. Evoluce - rozvijeni se ze sebe - je nam proto zakladnim, pfiro-

121

zenym zpusobem naseho byti-ve-svete, prvotni podobou - .apriorni formou' - naseho prozfvani skutecnosti, v niZ jsme si ve zkusenosti dani jako jeji soucast a subjekt,

Evoluce se proto jevi tak neuchopitelna/'eluzivni, zdanlive .kontraintuitivni' - vyrnykajici se .noeticke intuici', tj. vzdorujici bezne zkusenosti poznani, ze neni obsahem vedeni, ale zpusobern obsahovant/obsahnuti vedeneho. Pro svou samozrejmost se evolucni rnysleni obtizne stava reflektovanyrn vedomim: je spise jeho pruvodnim s-vedomim, ktere vedeni k uvedomovanilreflexi uschopiiuje. Vy-voj - prubeh promen, skutecnost ve stavu zrodu - je nesdelitelnou, lee samozrejme sdilenou zkusenosti: nema povahu obccne znalosti, nybd osobni znamosti.zvzajemnosti. Vy-vojovy- rozrner skutecnosti nelze ucinit spolecnym vedomim: to spiSe on nas - nase oddclena vedomi - cini spolecniky v sou-vedeni, svcdky spolcenymi v svedectvi, soudruhy v dobrodruzstvi poznani, tj. v nabyvani zkusenosti. a tim i ucastniky - soucasniky, naslcdniky, podilniky a dedici - stejnych (podobnych, obdobnych) zivotnich pfibehu, dejinnych prubehu, kosmickych udalosti. Z nich vzesel svet - sdilene misto pobyvani pfibuznych, blizkych, sounalcsitych bytosti-obyvatel, prirozene sblizenych rodem, pfibehem a soucinnosti na zabydlovani skutecnosti, Pfirozeny, vyvijejid se svet existujejako spolecne nabyvana zkusenost skutecnostijedincu. Svet neni ramcem, cilern ani zdrojem (obsahem/predmttem) absolutnihoz'naprostcho cili objektivniho, a tudiz Ihostejneho veden], ale ubeznikem nabyvani vedenf re1ativnfho/vztazeneho. Kazdy pfirozeny svet zaIdi ve vztazich, na kterych zaIdi, je setkan ze setkani, utkan z utkani a svazan svazky a zavazky zavazujidmi svedorni; svazuje vedomijej obyvajicich jedincu - bunekjeho tkine.

4> Svar podob z ville k moei

V otazce vzniku vesmiru a Zivota nejde (ani nemuze jit) 0 vaznost, ale o pravdivost - 0 vlastni opravdovost a skutecnost, Pfirozena pravda je proto tak nalehava, ze S1 zada uskutecneni - tihne, zavazuje k svernu prosazeni. Jeji skutecnost je "villi k moei", uei! F. Nietzsche: zivot}e tim, co sebe sama pfekonava (Nietzsche 1914). Ziti zaIdi v seheprckraeOVanF4 moznosti, kterymi kasda bytost v danem stavu a za danych okolnosti vladne a disponuje, jichz je mocna, kterymi sama je jako jejich dis-pozice/rozvrh (Ci navrh - Entwwf). Zivot tak neni pfedmetem,

122

nybd prumetem - projektern, ztelesnenou intencionalitou. .Zit' tudiZ znamena vyvijet/vynakhidat usili pfe-moci, Proto je Zivot ,vyvojem',25 tj. rozvojem moei (toho, co rna v moei, co muze a zrnuze), tihnouci vzniknout, proniknout a vyniknout. Odtud ona ,ostrost' sporu - soupejeni a soutezeni zivotnich forem mczi sebou. Die Herakleita je "spor/svar otcem vsech" (POLEMOS PATER PANTON) - a tudiZ i vsech druhiiz'zpusobu zivotniho zapasu, vyjadrenych rozmanitymi zivotnimi form ami. Kazdy druh (fccky: IDEA - EIDOS) je dan svym specific,kYm vzhledem (reelcy opet IDEA - EIDOS, lat. species - aspectus). Zivyjedinec je jedineene ztelesnenou podobou (item IDEA - EIDOSr) jiste formy boje 0 zivot, podobou soeho druhu (sui generis: doslova ,rodu', tj. rodove pfislusnosti)," tou podoboujeho .pfezfvacl strategie' - tazeni generacemi zivotu, jd se osvedcila jako uspesna, kdyz to dotahla na soucasne zijidho jedince.

Takto uz je to receno die Darwina, jehoz uceni nepojednava 0 vzniku druhu, nybrZ - jak Origin of species fika - 0 jejich puvodu, tj. 0 puvodu telesnych vzhledu - zivotnich forem, jejichZ rozmanitostje druhotnym vysledkem (by-product) opakovaneho vyberu z tech (obvykle nemnohych), kterym se ve formatu dedicnych vloh casteji nd jinyrn podafilo vlozlt se do potornkii naslednych pokoleni a ulozit jim k te· lesnemu vyjadfeni svou verzi rodove podoby.

Kazda Zivotnf forma je specifickym vztahem ke svetu, prdfvaci strategif - tazenirn, ktere je vztazenim k horizontu sveho druhu, a stazenim (soustfedenfm] skuteenosti do sveho horizontu, do podoby vlastni zivotnf orientace. Clovek rna schopnost mnoha vztahii, dokaze obyvat mnozstvi svetu; ne-Il telesne - rodem, tak teoreticky - pohledem dokaze obzirat obzor sve skutecnosti z ruznych perspektiv, zaujimat rozrnanite postoje, Jsou to rovnez zivotnf strategic sveho druhulidskeho druhu, ktere mezi sebou take soutezi, kazda 0 sve stanovisko, Tak i vzajernny spor kreacionistu s darwinisty se ukazal jako mHdity - nalezejici k pfirozenemu prlibehu veci: on sam je sporem sveho druhu, jiste uspesneho, jdto se tahne fadou generaci a takfka beze zmeny dotahl az do nasich dnu. Neni divu, je-li tento boj veden uskocne a zaludne, a nikoliv vecne a ferove - i to patH k veci: vzdyt vyvo] spocfva ve vyvljcni novych trikfi, lsti a klamu pfimo predevsim, bez ohledu na skutecnost, 0 kterou jde,na pravdu Ci na pravidla souteze (napf pravidla vedecke polerniky ci vereine debaty). Skutecnost sama

123

se v tomto boji vyviji ~ a s ni i pravda. V boji krcacionistu s darwinisty jde skutecne 0 skutecnost a opravdu se jedna a pravdu. jenomze ~ jak ukazeme ~ jeveden 0 pfirozenost, jde v nem tudiz 0 skutecnost a pravdu pfirozenou, nikoliv objektivni, a tudiz, ne 0 to, jaka je, nybrtjakjlm smerern se bude vyvijet. Pfirozena skutccnost svarern vznika a v nern i spociva. Meni se tim .pravidla souteze', a tudfZ sama pravda, jeZ neni pfedmetem spolecneho hledani, nybrt ditctcm vzajernneho utkani. Je tkana z tkani vitezu? Chci ukazat k te pravde, jejiZ tkan je tkani samotneho utkani, Pujde nam 0 tuto pravdu .ekologickou' - nikoliv 0 pravdu logickou, je:jimz piedpoklademjsou spolecna, stanovena vychodiska. To zde zrejme splneno neni: jde a ideovy spar, ktery - na rozdil od sporu odbornych, objektivnich (nczaujatych, danych objektem, nikoliv hledisky, ktera jsou predmetem Ciste akadernickych debar) - musi sam byt dramaticky - vYbusny a pohnuty (emotionsbeladen). Ma-li byr hybatelem evolucniho dramatu, nesmi v nern jit 0 zadnou pravdu o svete, nybd 0 sam svet a jeho skutecnost, a existenci sve vlastni podoby preZitL Vlastni existence (,jsem ') cini pravdivou (overuje/verifikuje - od verumfacit = pravdivymzskuteenyrn cinf) jak skutecnost druhove podoby a rodoveho pfibehu, tak ideoveho smeru.

.. Geneze a fylogeneze

Zamefme se nyni na filosoficke pozadi sporu "mezi zastanci darwinistickeho pojeti a zastanci .kreacni' teorie odvozujici vznik vesmiru i puvod zivota z aktu biblickeho stvofeni". mEORIA znacl podivanou (od mEG - .hledirn', srv, .teatr'), tedy divacky nezucastneny zpusob hledeni, Teorie se vztahovala na urcitou perspektivu jeviSte - vyhled z hlediste: odtud ,teorie' ve smyslu hlediska, pHstupu, postoje, pojeti. Ve vecie posleze nabyla teorie vyznamu raciondlniho konstruktu, slouzidho jako nastroj soustavneho vykladu a navodzvoditko ci zpusob, jak zkoumanc jevy ureovat - identifikovat jako veci (jsoucna a vlastnosti, deje a ucinky ... ), tj. pfedmety poznani, jak tyto tHdit - ztotozfiovat a rozlisovat, spojovat a rozdelovat - podle teoretickych, tedy obecnych a vnejskh mefitek, a zejmena, jak je Idast/fadit do vztahu ~ pomeru, souvislosti a zavislosti. To jsou any rationes, jimif se lisi teorie - nazoru, tj. zpusobu hledeni, videni, pozorovani, dlvani, ktery z ni Cini podivanou, od teorie - navodu k soustavnosti, sestavajiciho z obecnych pokynu k sestavovani zjistenych danosti (ziskanych udaju)

124

do proporci a relaci tak, aby vytv:Hely jednotne propojenou uzavrenou stavbu - racionalni konstrukci.

Svrchovany BoH "akt stvorcni" nemuze byt soueasti ani zakladem teorie v tomto druhem vyznamu. Na skutecnost mozno hledet jako na ,Bozl svet' - projev Jeho moudrosti, dobroty, svrchovanosti atp., podivovat se teto podivane, obdivovat v ni .Bozf dHo' a chvalit v nem Tvurce. Z .faktu stvofeni' ne1ze zadny jiny odvodit Ci vyvodit, ani tento mezi ne zaradit. Stvofeni poskytuje hlediste, nikoliv vychodisko.

. Neplyne z nej ani vznik ani puvod niceho. (I 0 tom vypovida CIanek viry ve "stvoreni z niceho" - creatio ex nihilo.) Vsak take Pismo, zmiiiujici tfi akty biblickeho stvoreni (tj, BAM - Gn 1,1..21.26), pHznacne nemluvi ani 0 vzniku sveta ani 0 puvodu zivota, natoz aby podavalo jejich racionalni vysvetleni, To vse jsou anachronicke motivy, pojmy, otazky, problemy, vznasejic! ncpfimerene a nenalezite naroky, Zadna racionalni teorie neni s to vysvetlit vznik a puvod, vydat pocet z pocatleu, here ~ jak feceno - nemohou byt ex definitione zarazcny do vztahu jakehokoliv druhu. Idea (pojem, pfedstava, pfedpoklad, rnytologema, tajernstvL..) srvofeni vsak ospravedlnuje a zduvodiiuje poznani sveta pomoci racionalnich teorii. Kreacionismus je teorii ve smyslu nazoru: nazira skutecnostjako celou-zde, v sebe uzavrenou - hotovou, zbavenou pocatku, koncu a jinych nespojitosti - racionalnich mezer. "Akt stvoreni" je poprenim vznikani, upirajicim svetu prirozcnost, narokujidm pronej racionalitu,

Biblicke zjeveni tomu neodpovida. Biblicka zprava obsahuje cosi jako je .ekologicky' (tj. rad domova pojednavajici) rozvrh skutecnosti. Spise neZ 0 vypraveni jde 0 pfedstaveniz'expozici scenicke vypravy vlastni dejepravy - 0 rozvrh jeviste budoucich pffbehu. Dejem je svet sam, vyvojovym procesem, "evolucni hrou" mezi Clovekem a Bohem, Bozim lidem a ostatnimi narody, lidmi mezi sebou." Povahu teto seenerie - jeji vytvarnou (estetickou) a dejovou (dramatickou) sounalezitost - skvele vystihuje cesky jazykovy klenot .s-iooieni", Vyznamna je i semanticka jednota tff vyznamu (ktera uz neni jen vysadou ceskeho oznaceni) oznacujicfch jak kosmogonickou udalost, tak veskerenstvo, tak kazdou jednotlivou bytost."

Zatimco vstupni biblicke liceni predklada naert dejoveho rarnce budoucich udalosti, evolucni uceni predstavuje urcity pohled na pfitomnost jako na vysledek udalosti minulych, Jeho vlastnim obsahern je

125

rnytus prohlaseny za vedeckY vyklad. J ak presvedCive prcdvedl a dopodrobna dolozil Emanuel Radl ve svych Dljinach biologickjch teorii (2006, kapitoly 9-19, zejmena vsak hluboka analyza vedy v 9. kapitole"), darwinismus je svou povahou iracionalni; znarnena de facto protest proti racionalismu tradicni vedy, Cilem nove teorie bylo popsa! pfirodni dlj pri vzniku druhu (popsat, nikoli pochopit), pfilnout rozumem k prirode tak, aby naie vypraveni bylo opakovanim toho, co se v ni dlje. Darwin zada pra'Oj opak toho, co chtlli jeho pfedchUdci: misto uchopovani rozmanitosti pfirody do vseobecnjch pojmu stanovil za cil to, aby se rozum rozpustil v jednotlivostech veci. DHve byl rozum (ideje, noumena) povazovan za vlastni vecnou pravdu, jevy (fen omena) za prchavj obraz skutdnosti. Darwin postupuje prave opacne: rozumu a pojmu vubec nedbd, blh deni je mu vsim. VSe, co vypada jako pojem, abstrakce, logika, se zavrhuje: Darwin nemd smysl pro teorie svjch pfedchUdcu a soucasniku. [ ... J Rad ukazuje na nejruznorodljsi souvislosti v Zivotnich podminkdch organismu, ba celd jeho teorie je vybudovana na zaklade pfedpokladu heterogenity pHeiny a uCinku. (Radl 2006, II, 118-9)

Darwinismus se dovolava empiristicke sebestylizace vedy, jakkoliv ji vyslovne nevyhlasuje. Veda vsak neni empiricka, nybri experimentalni: jeji poznani neni zalozene na zkusenosti, nybri spociva ve zkouseni, jak prevest jevy na udaje zapadajici do struktury racionalniho ramcez' schematu, naplnit teoreticka ocekavani, Takto pojate empiricke metode maji vyhovovat i vedecka pozorovani: zamefuji svou pozornost na jevy vyjadfitelne v cislech [vyjadi'ujlcich mnozstvi, velikost, poradi); vedccke pozorovani" proto obvykle spociva v mefeni, pocitanf ci sledovani zastoupenizfrekvence, tj. zjistovani stavu (z maleho poctu diskretnich moznosti, nejlepe ano/ne, v krajnim pfipade konstatace pfitomnosti, dejme tomu znaku). Vyhoda takove .empirie' spociva v tom, ze umozfiuje vzajcmne porovnavani (nezavisle na pozorovanem) a pfedavani (nezavisle na pozorovani], tj. sdelovaniloznamovani a zvefejnovant/publlkovanf (nezavisle na poznavani), Empiricke poznatky typu udaju Ize jak snadno udavat (sdelovat, oznamovat), tak dobre udat (uplatnit) nezavisle na zkusenosti ei znalosti,

Evolucni poznani je spise nd sledovani podobno setreni/vYSetrovani, jeho zarnereni je symptomaticke (zamefene na priznaky] spise nd systematicke; jeho postup je heuristickyz'exegeticky, odhalujici a vYkladovY - .detektivni':" zajima se 0 konkretni dej - pfibeh, 0 to,

126

co se delo a pfihodilo, sbehlo a udalo difve, za liCelem pochopeni toho, co je nyni. Rekonstrukce minulosti dovoli porozumet pfitomnosti: na zaklade rozpoznani jistych soucasnych jcvu, zvolenych a vylozenych jako znarnky a pfiznaky, stopy a rysy, naznaky a poukazy, zbytky a jizvy, ktere po sobe zanechaly dHv~isi by tosti, okolnosti a udalosti, z nichz lze sestavit celkovy pifbeh - prubeh a soubeh deju, ktere vyustily do nynejsiho sveta a cinijej srozumitelnym - prave takjako puvod urciteho druhu Cijedince - vyvoj podobjeho pfedku ajejich pifbuzen.ske vztahy k jinyrn, tj. prubeh pfetvareni, sledovatelny na jejich casove naslednosti, poskytuje dostatecny (tj. pfirozene uspokojivy) duvod jeho nynejsi podoby, vlastnosti, chovani (vcetne chovani embryologickeho - zpusobu vyvinu], promenlivosti, rozsffeni, pocetnosti apod. a podobnosti zastupcum jinych druhu. Puvodem a duvodern pfitomneho (kazdeho nasledujiciho) stavu svetaje ... jeho pfedchozl stay, kterY se nepotrebuje opirat 0 zadne obecne zasady a principy. Na otazku, proc pnlve takto?, dava evolucionismus odpoved: protoze k tomu takto doslo! Proc? - Proto! - pro slepicf levoc! K opravnenym namitkarn, ze to piece neni zadna veda, mozno a dluzno toliko podotknout, ze takto sc tvofi (dle stejnych zasad se vyvijf) pfirozena zkusenost, ktera prave tak malo dba vnitrnich pHein, hlubsich duvodu, vzdalenych cilu a vyssfch hledisek apod. a ddt se (opira se 0, vychazl z) celkovych (povsechnych) pocitu a dojmu, ktere minule zanechalo a pfitomne budf. Stafi rnyslitele oznacovali tuto zkusenost jako DOXA - mineni, zdani, jdto ulpiva na podobach - jevove strance veci a nepronika kjejich zakladu a podstate jako skutecne vedeni - EPISTEME. Lze vsak zaujmout postoj (sdileny ostatne neodarwinismem), ze vyvoj se tykei prave teto nepodstatne roviny jevii; soucasne nazory, zdurazfiujfcf roli pohlavni selekce a ritualizovaneho soupefeni, smefuji k nahledu, ze v evolucnich hrach jde pfedevsim 0 to .udelat dojem'. A talc poznani spocivajici v dojmech je vyvojovym procesum pfimerene. (Stoji za to opet pfipomenout, ze DOXA neznamenajen dojem, ale tez nazor a vereni - a rna tudiZ co cinit s nazlranim, presvedcenim a pravdepodobnosti, ale take jeji vysostny vyznam .slava', .nadhera', v nemz se DOXAI gloria vztahuje na theofanii - zjeveni Boha v jeho skutecnosti a moci; tihnuti zivYch forem projevit se, udelat dojem - .imponovat', a tak se prosadit/proslavit - je tak zakladnim projevern Zivotajalco vule k moci. Na tom nic nemeni, jestlize toto ,tihnuti', .sklon', ,tendenci' organismu zivemu

127

uprerne a za vlastni duvod a pHCinu jeho existence Ci pfditi, vyvinuti se dane zivotni formy prohlasirne dojem sam a ztotoznime-li zivou existenci s prdlvad strategii, tedy s cinenim dojmu.)

Je zfejme, ze poznani k takovemu pouziti zdaleka neklade ony pfisne naroky na format udaju jako empirie vedecka. I v tom ohledu byl evolucionismus k einnosti blologu velmi vstficny, nebot biologkke poznatky a udaje - popis, urcovani, srovnavani, pozorovani... - ~iteriim objektivity a exaktnosti obvykle pramalo vyhovovaly. E. Radl poukazuje, ze s pfijetirn darwinismu nemuse1i taxonomove, morfologove, fyziologove. embryologovc nic menit; zmenil se jen pohled a motivace. Ta posledni - dodavam - byla posilena: evolucni pohled z badatelu snal pocit menecennosti a spatneho svedomL ..

Evolucni ueeni lze plnym pravem povazovat za narativni, daleko spis nd biblicke zjeveni. Dejiny prirody nahradily zjeveni stvoreni, funkcni teleonomie nastoupila za kfesianskou ,ekonomii spasy' a nabozenskou teologii zastoupila evolucni ekologie." Znamenalo vlastne navrat k puvodnimu smyslu a poslani vedeckeho poznani: nahradit BibB - knihu Zjeveni, Pffrodou - knihou Stvoreni. Novoveka pfirodoveda nastoupila na misto krestanskeho nabozenstvi v dobe, kdy se na vy-kladu Pisrna jiz nebylo mozno sjednotit ani dohodou ani nasilim a kdy se nadeje evropskeho lidstva po tHcetilete valce upnuly k one druhe ,knize' v nadeji, ie jeji .text' zadny vy-klad nevyzaduje, nebot je .otcvfena', tj. vsern pfistupna a pro kazdeho citelna - jasne a zretelne a nadto vsern spolecna: svetje vsemi sdileny, rozumny a srozumitelny+samo-zfejmy, tj. pochopitelny sam ze sebe (interpres sui). Navic, "co je psano, to je dano" - tak-a-nejinak, definitivne ajednoznacne. jakozto .text' neni pHroda 0 skutecnosti, neboijejii sama skutecnosti sarnou. Aby presto byla pHroda textem, vsak predpoldada, ze neni prirozene (neni jen tak), nybrz zeje radonalnim celkern - sestavenym - sepsanym, tj. pfedepsanym rozumnym TvUrcem - jejim ,autorem'. Tehdy vystoupilo chapani stvoreni jako soustavy - konstruktu a Stvofitele jako stavitele - konstruktera. Ci, v dobovem pojeti, Velkeho Hodinafe (dnes je ovsern nahrazen nadlidskym Programatorem). Tento rouhavy, lee pohfichu ucryhodne stary obraz Tvurce jako Boha - vYrobce, .demiurga'33 je spjaty se zapomenutim na pfirodu: svet se stal obecnyrn, bezrozpornyrn, nemennym, presnym a ostryrn, jednoznacnym - pruzracnym, plne pfitomn-ym atd., zkratka: objektivne danym.

128

Nabizel se tim sheIy ramec nove vseobecne dohody s Bohem a slibny zaklad shody mezi lidmi. Snad prave to rozhodlo 0 tom, ie poznani pifrody zacalo pfebirat funkci nabozenskou, Vedenf se stalo spasnou naukou, hlasanou jako "vedecky svetovy nazor", z jchoz perspektivy bylo mozno patfit (a pomod ni znazornit] najednou a v jedinem ramci veskerou skutecnost: vedecky obraz sveta.

Zahy se vsak ukazalo, ie ,cteni' knihy stvoreni je ukol stejne narocny jako vyklad knihy zjeveni. Nazorny obraz skutecnosti .takove

. jaka je', ktery veda podavala, postupne nabyval na slozitosti a ztracel na prchlednosti. Nic si nezadal s dHvejsimi vyklady Bozich tajemstvi. jeho predpokladana (dle Kanta: apriorni) jednota byla toliko racionalni - formalni/'abstraktni, maternaticko-logicka - ryze duchovni, a tudii neviditelna a neznazornitelna, Poskytovala toliko "formu nazoru" na svet, nikoliv vsak orientaci ve svete. N avic, s pokrokem poznani se tato jednota stavala stale vzdalenejsi a smrtelnikum snad nedosazitelna. Opet bylo tieba v ni pouze verit.

Verit ve vedul - tomuto neutesenemu stavu ved mcla evolucni teorie zjednat napravu. Dejinny pohled na pfirodu obohatil vedecky svetovy nazor 0 casovy- rozmer, Podobne jako prostorovy rozmer Kopernikuv navratil nebeske soustave prehledny fad, tak i historicka perspektiva Darwinova vnesia poradek do prirodni rozmanitosti. Bylo to vsak naprosto jine nazirani, nez to, k nernuz pHvadeI a vychovaval dosavadni vedecky nazor, By! se i ohanel a zaklinal zapfisahlym mechanicismem a materialismern, znamenal evolucni pohled na svet mnohem hlubsi zvrat nd proslula kopernikovska revoluce. Tim, ze vlastne rusil objektivne-racionalni pfistup lee skutecnosti, nepfedstavoval jen pfestavbu sveta, jako heliocentrismus; v evolucni optice ztracel svet jakoukoliv architekturu. To ve svych dusledcich piedstavovalo hrozbu pro sam pfedmet, k nemuz se upiral samotny vedecky ideal objektivniho p~zn~ni, stale jeSte se zhlizejicfho (by! nepravcm) ve vzoru reclce EPISTEME, tim, ie usilovalo 0 presnc a definitivni logicke a deduktivni vedeni, Z pifsne (exaktni), zakony odhalujid (nomotheticke) pifrodovedy se mela stat veda historicka," tj. pouhe zvl;ist-

n~sti p0t:isujid (idiograficka - kazuisticka) disciplina, pojednavajici o jednotlivostech, nahodilostech, neopakovatelnych udalostech, pro kte:e jed~nym diivodern a vykladem melo byt to, co se stalo pred nimi, u vedomi, ie se mohlo pfihodit cokolivjineho a vse mohlo dopadnout

129

zcdajinak: nahodny dopadjedineho meteoru ukoncil eru plazu, zahajil vek savcu a mel tak rozhodujici dopad na vznik Cloveka. Takovato vysvetleni (dokonce nasi vlastni existencel) mela napHste nahradit objektivni vyklady - reorcticke konstrukce, vyjadrujid zakony vecnosti, rnely ustoupit historickyrn rekonstrukdm minulych udalosti, jejichZ vypraveni cini pfitomnost srozumite1nou.

.. Navrat k pfirozenemu poznani - evolucni povaha vedy Evolucionismus proto vskutku znarnena navrat k mYtum, a to mytum "etiologickYm" typu "Jak hrdlicka pfiSla k pasku" ci "Proc se psi a kocky nemaji radi?" . jak z pohledu duchovnich dejin Zapadu, talc vzhledem k idealum novoveke veciy (Ci jejich sebestylizaci?) se jedna- 10 0 regres - upadek, scstup k archaickym formam vecieni a zpusobum nabyvani poznani. Evolucni pohled zpochybnillogos - ve smyslu racionality, schopnosti rozumoveho pochopeni a zduvodneni, jako protiklad rnytu - ve smyslu narativity/vypravovani, tradice/pod<'mi a indukce - zobecnovani nahodilych C1 anekdotickych prihod a pHpadu, nahodne prevzatych pHkladu a motivu, z nichf na zaklade nezduvodnenych podobnostilanalogii, zvyklosti a navyku byly cerpany vagni predstavy a mlhave dojmy 0 tom, ,jak se to rna', ,jak tomu bYva' a ,jak to na sVCte chodi'. Tento typ .Hdove moudrosti" byl pfimym opakem vJdecki pravdy, zalozene vYlucne na logice - rozumu, intelektu, bezprostfednim nazoru.

VYvojova teorie zpochybnila vylucnost logu ve vede. To dobovi odpure] darwinismu intuitivne vydtili a co Radl pronikave vystihl, soucasn! teoretikove evolucionismu otevrene pfiznavaji." Jde vsak 0 mohem vic! Pfizname-li evolucnimu pHstupu statut vecieckosti, tj. narok na pravdu se vsemi dusledky, pak nejde jen 0 .rovna epistemologiclea prava pro narativitu'. To, co z vyvojove nauky vyplYva, relativizuje logos jako takovy, Podle ni totiz jak clovek - bytost, ktera logickou schopnosti disponuje, talc logos sam - lidska rec, rozum, intclekt ad. jsou vYsledkem vyvoje pHrozenym vYberem, tj. povstal z duvodu sveho pfinosu k pfeZiti a prosazeni lidske zivotni for my, a nikoli z duvodu sve absolutni pravdivosti a platnosti, na kterou si cini narok. Pro evolucionisty jsou jeho druhy, podoby a projevy prave tak nahodile a druhotne jako druhy organismu a formy zivota. Vsechny tzv. "vYdobytky ducha" - jazykove, nabozenske, kulturni, socialni, spravni,

130

civilizacni, eticke - vznildy vyvojcm, ktery by se byval byl mohl ubirat i zce1a jinym smerern, ba bezpoctem ruznych smeru] Proto jsou zpusoby mysleni prave talc mnohotvarne a rozmanite: historicke, kulturni Iokalni projevy logu jsou neslucitelne a vzajemne si protifcc], Proto si tei konkuruji a potfraji se. Veda vsadila najednu z podob logu - objektivni racionalitu. 0 jejim vzniku jedinecnou shodou histcrickych okolnosti nemuze bYt z vyvojoveho stanoviska pochyb. Dolcladem je jeji nepfitomnost v jinych, kulturne mnohem vyspelejsich (starobylej-

. sfch, pokrocilejsfch) civilizacich.

Prave tak nahodile a historicky ('prostfedim') podmfnene se z vYvojoveho hlediska jevi rozmanite podoby pravdy vedecke a kfivolake cesty, ktcrymi se vedecke poznani ubiralo, i poznatky, jichz se dobiralo - here si vybiralo nebo ktere si vybraly je: na nichz se poznani octIo, ackoliv se mohlo vyvijet jinudy a octnout se zcela jinde. Nelisi se od naulc a verouk, na jejichz smyslu a vykladu se nebylo mozno shodnout - vrad se krize, z niZ nas slibovala vyvest prave veda svym narokem najednoznacnost, Je nasnade se ptat, zda neplati totez ... pro samotny evolucionismus?

Drive nebylo tfeba tuto otazku vefejne polozit: veda je takova podoba logu, ktery opira svou pravdu ... 0 skutecnost samotnou. Kazdy siji proto muze vzdy znovu overit a presvedcit se 0 ni, nezavisle na postojich a nazorech, okolnostcch. Ovsem za pfedpokladu, ze je skutecnost objektivni - primerena objektivni racionalite vedeckeho poznani, Z vyvojove perspektivy vsak talcovou neni: sarna je vysledkem nahod promenenych v nutnost, vyustenim evclucnich her." Ve svych dusledcich znamena evolucionismus rezignaci na logos - nejvetSi chloubu cloveka a vydobytek lidstva, ktery az dosud byl zarukou skutecnosti byti a pravdivosti vedenl, jdto predstavoval vlastni, dostatecny a zasadni duvod (principium ration is sufficientis) vsech ved! Popfel tu povahu skutecnosti, 0 ktery Ciovek opfel svou vedu. (Zde ie take vlastni jadro rozpaku vztahnout zasady evolucni nauky i na cioveka - jcnz jako jediny se dle pradavneho pfesvedceni teSt vYsade Ci daru logu, kte-

ry mu byl sveren. E. Radl doklada, ze pied Darwinern nebudila zrejma pfibuznost cloveka s lidoopy zadne pohorseni - ani stfet s cirkevnimi autoritami.)

Malokdo pied Radlem zmefil a vyslovil radikalni vyznam tohoto dilematu: LOGOS contra MYIHOS - ratio versus narratio? vyklad, Ci deje-

131

PRA$ENA KRESBA.

, d dl . zne je [enom

Druhy natoz jedince nelze vysvetlit, definovat, vykazat, 0 vo It ~ Je mo .

ukazat, nanejvjs zriazornit obrazkem Ci rnodelern.

prava? - logika, nebo epika? obecnost a nutnost zakonu a principu, ci nahodilost a epizodicnost udalosti a okolnosti? Spor 0 darwinismus je timto sporern: 0 podobu vedeni, Nejedna se tudiz 0 "nesmiHtelny boj rnezi (pokrokovou, osvicenou) vedou a (zpatecnickym, tmarskym] nabozenstvim", za herr je vydavan, Zapas mezi materialismern a idealismern, pravdou a omylern, racionalitou a obskurantismern, pokrokem a zpatecnictvim, vzdelanirn a poverou.; Ci mezi zpupnosti a zboznostl, zproneverou a virou a za co vsechno je jdte pokladan, to jsou toliko zastupne problemy, here v minulosti slouzily jako zaminky (samy o sobe v mnohern vyznamne a pHznacne) a zoufale mijely a mijeji vlastni povahu veci a podstatu problernu, Proto i duvody jeho vytrvalosti a urputnosti zustanou nesrozumitelne, dokud si neuvedomfme, ze cely ten sverepy svar na urovni "aut Moses aut Darwin" je v podstate sporem 0 racionalitu. Na Zjeveni odpurcum darwinismu do te doby zjevne nezalezelo - ana Panubohu jeste rnene, "Buh" se stal pro ne pouhou sifrou pro objektivni realitu a retusi ,pocatku' rozumem neuchopitelnych,

$> Evolucionismusjako reformace a renesance

Proc prave "Buh" - to rna sve dobre a vysledovatelne duvody: kfestanska teologie nebyla prava puvodnimu vyznamu anticke IHEOLOGIA - umeni vykladat Bozl oznameni - skreky, vydavane vestleynemi v tranzu, zaznivajid ve snach apod. - jejich Clenenim do lidskych slov, sestavenim do vyroku a pfevedenfrn na rnetricky format. Tak jako pro Zidy se i pro krestany zahy stala vychozlm, ba vylucnym forrnatem .slova' Boziho pisemna podoba, a teologie se stala knizni disciplinou, studijni, intelektualni oblasti, vednim oborern. Od reclcYch myslitelu prevzali krestane racionalni pojeti Boha, Spory s pohany, Zidy a pozd~ji muslimy bylyvedeny na spekulativni, dialekticke a pravnicke urovni, prostredky stale vice formalnimi = logickymi a matematickymi. Tak vznilda scholasticka (,skolska', tj. akadcmicka) tradice, zahrnujici pod teologii vsechny oblasti veden], az nakonec - u Kusanskeho - Buh s racionalitou dokonce splynul, aby se u Descarta stal rucitelem jeji naproste platnosti v konecne lidske mysli. Pro Newtona byl Buh pHmo zosobnenim - ci odosobnenym principem? - geometricke povahy sveta a matematicke podstaty VSl skutecnosti, Tim se stala z Rucitele (garanta) zaruka - zaruka platnosti vedeckeho poznani, sarna nato-

133

lik zarucena - garantovana (taken for granted), vze ji ~ebylo nut?o vt slovne uvadet, zrninovat, zohlediiovat - natoz uznavat, vyznavat Cl poznavat, Tak Buh ustoupil zce1a do pozadi, jako zam1C:ny a ~osl~z~ zasuty, zamlceny zaklad objektivni reality ~ js~ucn~suv a raclO~aln~ poznatelnosti - vdkere skutecnosti, a tudiz moznosti Vedy, zalozene na tom, ze - reeeno s Parmenidem - "mys1et a bytje totez" (B2, B3). Parmenidovske pojeti byti - jii. eleaty ztotoznene.s ,Bo~em .- ". n~vovekem vydani navic zajistovalo, ze prave/pravdlve, t.1. obJCkt1':,m~ vedecke poznani vseho takto objektivne r?al?e, tj, v;kutku/soku~ecne jsoudho je vyjadritelne pfsemne, tj. retezcl pismennych znaku, t.1. pomod nazvu, definic, formuli, rovnie, funkd, eisel, dat.v, dnes bychom rekli: v syntakticke podobe ulozitelne informaceY Co neni takto - co nerna povahu, neni - je nahodi:y~, dr~hotnjm proj~vem ,toho, co skuteene/objektivne jest. Takove JSou vsak vsechny tdesne podoby

a zivotni formy.

Druhy, nates jedince ne1ze definovat, sdclit, vysverlit, vykazat, od-

vodit - je tfebaje ukazat, nanejvys znazornit (ob:~zkem: mo~dem, reprodukci), poznavameje v smyslovem nazoru, v~clme s,ej~ znat z.oso~ni zkusenosti ulozene ve formatu pfedstav, pnstupne predst~vlvost1. Takove znalosti a vedomosti ne1ze prevest na udaje (MAWEMATA), nelze se je dozvldet. Proto objcktivne ,neexistuj~' -: jso~ jer: nahod!ly: mi projevy - pHpady/pHznaley - nej:ke obe.:ne za!wn:to:t1'Fs~olecne racionalni podstaty. VYvojove nauka vsak stOJ1 na pres~edc~~l1:F ze tv~~ ZivYch tel jsou skutecne!podstatne, nebot se sve~yt~e VYV1Jej; a prav,e jcdinecnost.jejich nahodilych individualnich obmen je substratem/zakladem/pficinou vyvojovych promen! Objekti~ita, z~lwnitos: a mec~anicka kauzalita je sice telesnym podobam a zrvotnrm formam nadale pfiznavana, avsakjenjako nezpochybnite1ny}lane~ viry v ?~dstatu ~o~ znavane skutecnosti, nikoliv jako zaklad a predmet poznam. Evolucm pfistup k pHrode nepotfebuje garanta jejich sku:ecno~ti: skutecno,sti je zde to, co sejevl/projevuje: vzhled, podob~; sve~ytny:au:onomn:v~ specifickj zpusob utvafeni: to je to, co se v pf1:od~ p:ojevuJ~, s~u:e,zl, vyviji a pro co, prave takjako pro zpiisob a,smer vy;'0J.;, n:eX1~t~Je zadne pravidlo a Hdna formule, Evolucioniste nepop1r~Jl ~bjektl~rlt~ --: ta vsak ustupuje do pozadi jako pfedtim Buh racionah~tu. pv~plraJ~ vs~~ Boha - vnejsl, heteronomni, nadpHrozen?u (tj. ~lmoprl~o~m) p~:Cinu vyvoje (puvod, duvod) vYvojovYch zrnen, ktere prohlasuji za pn-

134

rozene, jdto za dostatecny puvod a pHCinu povazuji bezprostredne predchozi pfirozeny stav (pfirodni situaci), Tehdy - tvafi v tvar nove, skutecne materialisticke (telesne, pifrodnl) religiozite - se racionalistied vedci a zastanci racionality rozpomenou na zapornenuty deisticky zaklad objektivity - a nazvou jej zce1a prirozene .buh'. Protoze 81 neuvedornuji religiozni povahu sarnotne vedy - a nikdy ji nepripusti ani nepfiznaji - je zapas 0 povahu skutecnosti veden jako boj mezi vedou a nabozenstvim, Pod plastikern nabozenske valky veticich s neveficimi se svadi zapas 0 povahu skutecnosti, totiz 0 to, zda je zalozena objektivne./metafyzicky jako danaz'ustavena, nebo vzchazi-li pfirozene/fysicley jako povstavajici a vznikajici, Radl jej pfedvedl jako spor mezi racionalitou a narativitou, tj. mezi Iogem a mytern. Tento stret, v novoveku necekany.je vposledku modernlm vzplanutim odveke, olbHmi "valley vedene 0 jsoucnost" (Platen, Sofistes 246a), tj. 0 samo by til Odtud tedy ona vasnivost, urputnost, vytrvalost - vsern nabozenskym valkarn viastni.

Vzdyt ono skutecne vposledku jde 0 nabozenskou valku - 0 valku mezi ruznyrni nabozenstvimi v sidim smyslu, tj, form ami .zboznosti', tj. religiozity, .Religiozita' - vyraz zbavcny souvislosti s .bohem' Ci ,bozstvy' - se pfirozene nabizf jako obecne oznaceni provztah vzajernnosti mezi elovekem a skutecnosti, projevujid se pfislusnou formou ucty a podobou pravdy, v nichz lide spolecne obyvaji svet, V novoveku plni toto poslani veda (viz tei 6. kapitolu tohoto vyboru), Oproti krestanske religiozite, spocivajici ve vyznanf a vefeni, je vedecka religiozira zalozena na poznani a vedenl. Take vedu potkal zahy podobny osud jako kdysi kfestanstvi: institucionalizace ji ucinila obetf racionalizace, odtrzene od bezprostfedniho nazoru a Hte zkusenosti. Vyvojove nauley se z tohoto hlediska jevi jako obdoba renesancnich a reformacnich hnuti ve stredoveku. Renesance byly snahy 0 navrat k anticke vzdelanosti, reformace 0 navrat k puvodni kfestanske zboznosti, Oberna navraty k pramenum se stfedoveku ohlasil pfichod novoveku." Podobne v evoluenich naukach lze videt snahu 0 navrat jednak k renesanci - antice novoveku, a take k puvodni, tj. renesancni podobe vedecke religiozity - k hermetismu, jehoz zajem se odvratil od zasvetf ke svetu, od nadpfirozena k pfirode a pfirozenosti, od obecnych duchovnieh principii a racionalnich teologickych pojmu ke konkretnosti a jedinecnosti telesne a smyslove zkusenosti. Vedecka religiozita se mu vsak

135

zahy odcizila a upadla do racionalistickeho fundamentalismu39 a jeho maternatickych abstrakd prave takjako krestanska teologie.

Ve sve puvodni podobe vedecka rdigiozita tudiz nakonec nezlidovela: za osvicenectvi byla salonni kratochvili slechty a vyss1ch kruhu, po Francouzske revoluci se stala presvedcenim snobu a ucenych spolecnosti, mezi laiky byla zprvu sirena osvetou a posleze na ne vlozena skolskou vychovou," zustala a zustava podnes sice uctrve uznavanyrn a vlazne vyznavanyrn .povinnym katechismem'. nikoliv vsak vyrazem Zite skutecnosti. Vedectca racionalita a popularizujid hesla, zasady a obrazy, jirniz je zprostredkovana. nevyhovuje formatu pfirozene zkusenosti. Do Darwina tak zustavala vedecka religiozita radonalistickou spiritualitou, intelektualnfm presvedcenim vzdelancu a ideologickou vybavou polovzde1ancu.41 Teprve diky evolucni nauce, predkladane a prohlasovane za vzor vedy, pokladane a pfijimane za kredo vedeckosti, se stal vedecky svhovY nazor zivou, zitou a obecne sdilenou religiozitou, vybizejici a zavazujici sve zastance k bojovne horlivosti spojcne s jistou uzkostnou nedutklivosti, pifznaenou pro vedecke nauky obecne - a vyvojove zvlast. Prozrazuje to religi6zni povahu vcdy: kazde zive nabozensrvi pfedstavuje specifickou formu zivota, tak jako kazdy biologicIcy druh. A podobne jako novy, Zivotaschopny telesny projev druhove pHslusnosti, take nova podoba vyznani pfedstavuje zpusob, jak se vyhranit vliCi jak puvodnim podobam, talc svym obdobam (alternativam) a prosadit vzhledem k nim svou specifiku - to, co zaklada jejl zvlastnost, tj, zaklada na to bud' se stat norrnou stavajfdho, Ci zakladem noveho, zvlastnfho druhu. Religiozita - projev upfimneho (skutecneho, Ziteho) nabozenskeho presvedceni - tak stay! sve

zastance proti ostatnirn.

• Evolucionistickj obrat k pfirozenosti: objev telesnosti a d~jinnosti Evolucionismus byl takovou zvlastni, novou formou vedecke religiozity - sam se za takovou prime povazoval a nastavil tradicni vede, jeZ se citila nenabozenska, zrcadlo. Evolucni uceni bylo natolik uspesne, ze bylo uznano za vedecke, ba pokladano za vYsostnou, pifkladne vedeckou teorii, ba pfimo za kriterium vedeckosti - bylo takrka jejim ,vyznanim viry ve vedu' - here rna s jeji podstatou malo spoieeneho. (Evolucionismus se pale na oplatku hlasi k objektivite, racionalismu a redukcionismu exaktnich ved, ackoliv jsou jeho povaze cizi; setrval

136

rovnez v presvedceni, l,e evolucni pohled na skutecnost je se svetonazorem tradicni vedy nejen slucitelny, ale vposledku z nej pHmo vyvoditclny va ze)e~o poz~atky spa?a~i do tehoz vedeckeho obrazu sveta.] Svou pfesvedcivost vsak evolucm religiozita cerpa prave ze sve odlisnosti: na rozdil od racionalniho poznani objektivnich ved se zabyva viditelnou pifrodou v jeji rozmanitosti a jcdinccnosti, kterou skutecne pravoverna veda prevadi na jednotvarnost a obecnost. Deklarovanym p~edme:e.r.n vYv~iovY~h n~v~k je bohatstvi forem a rozmanitosti proje-

. vu, ktere jinak veda prehlizf. Evolucni pHstup se zarnefuje na promenIivost, v ntz tradicni postoj vidi jen ruzne projevy/prfznaky stale teho.~, st~Ieho, o?jvektiv~e d~n~ho, absolutne platneho. Evolucni pohled zaJl~aJl vlastni casove prubehy zmen a jeho poznatky se tykaji toho, co a jak se skutecne udalo a stalo - col, prave leZ! zcela mimo oblast obvykleho vedeckeho zajmu, at uz vyzkumu exaktnich Ci empirickych teoretickych Ci experimcntalnich, zakladnich nebo aplikovanych, '

Zkratka, vedeni, ktere evolucni uceni obnasi a pfinaSf, je piedkladano v .eidetickern formam', v nemz se nam (na rozdfl od pojrnu a zakonu) .sl:uteeno~t ~firoze~e ?aVapoznat, ktery nase mysl poklada za spolehh~e ~kute:ny a v nemz sve poznatky a zazitky uklada do pameti a skl ada zkusenost. Tomuto .forrnatu' odpovidaji podoby a pifbehy: o nich si dovedeme ucinit predstavu a dokazeme je prozit. Pfistupnost podob a udalosti ve fantazii a empatii z nas cini subjekty takoveho vedeni: dokazeme si je osvojit.

A to je, dornnivam se, hlavni duvod, proc tolik lidi vzalo evolucni ucenf za sve: v jeho postoji rozpoznali sv-uj pfirozeny postoj. Ten se ovsern jevil zcela nepfijatelny pro ty, jimf se racionalita, objektivita, zasvetni perspektiva a idealni pojeti skutecnosti staly ,druhou pfirozenosti' a kteri pro novoveky svetovY nazor (vedecky a/nebo nabozens~~ dali 1host pfirozenernu nazirani na skutecnost. Nakonec se podanio dosahnout kompromisu v ramci novoveke vedy: evolucni uceni bylo teoreticky objektivizovano (evolucni procesy - eideticke promeny telesnych podob a Zivotnich forem byly prevedeny na syntakticke

zmeny genetickeho textu) a prakticky pak vyuzito k propagaci jako do:~grafie v ~arativni p~dobe evolucnich pohadek v roli etiologickych mytu s vlastni, postupne kanonizovanou ikonografii,

Diky tomu se evolucni nauka piece jen ve vede usadila - vpravde .ekleziomorfne'r" i kdyz nebyla zaraditclna do vedecke ortodoxie, pres-

137

to byla piirazena: v ramci vedeckeho nabozenstvi novoveku nalezla sve poslani (svou ,epistemologiekou niku'), pfispela .k.re:usi den~turace skutecnosti vedecke a k jeji sebestylizacijako empirickeho. zkusenostniho poznani, podporuje obecne presvedceni, zevCd~je oysv?~e, ~ej,e nezaujatou cetbou knihy prirody, ze je to kniha romanove-deJepl:'lne~ ho zanru a zeje to cetba dob1'odruzna (srv. "fyzikajako dobrod~~~s:~: poznani"] ~ zajimava a naptnava. a navic jde 0 .Jiteraturu faktu ,J::ll~ obsah je tudiz pravdivy, a navic se tyka nas vsech: i my - prave my, zrve

bytosti a lide - v jejim deji Cinne a vyznamnc vystupujeme.43 ,

Evolucni pristup vsak rozhodne neni reprezentativni pro poz~ava: ci postup vedy, Dnes vsak, nezavislc na vede, dokazeme Vy Dal'wlllov~ pokuse 0 reformu vedecke religiozity rozpoznat pred:"vest y - , ~rv111 vlastovku nadchazejiciho sveta postmoderny.44 Touto p1'edzvestl Je rehabilitace pfirozene zkusenosti - zamereni vCdeclceho zajmu jednak na telesnost (na telesny, tj. konkretni, individualni tvar, vz~led .a podobu) ~ eideticky aspekt zive skutec,nosti : .. na dCjo~ost.- J;istor1ck~u povahu casovosti zivotnich pochodu ~ deJmnost eldetlcke dynamlky Zivota.4> Obe tyto stranky, 0 nez evolucionistieka reformace vedu obohatila, poukazuji take k renesanenf kolebce vedy." Renesance se vyznacovala nejen vztahem k prirode a pfirozenosti, ale prave tak pro.buzenim zajmu 0 minulost a dejiny a kvalitativnc novym vztahe~ ky111;n. y

Obraceni k pfirode - zduraznujid poznani - dalo vznik ~ede, :0;vedlo, jak receno, k zapomenuti na pHrodu, k jejirnu o,d~e1esn~?l, spirituaHzaci, popfeni. Zajern renesance 0 min~los:, ~t~ry Je so~?a~ti jejiho druheho, lmmanistlckeho odkazu, z?~raznuJtc:ho,vzdel~ll1, dal vznik - vedle rady jinych ,humanitnich', ,tdlOgrafickych oborumodernimu dejepisectvi, historiografii. Zdalo by se, ze alespon tot~ dedictvi zachovalo renesancni smysl pro pfirozenost sveta - alespon toho lidskeho a tudis vztah k jeho easovosti, d~iovosti, zkusenosti, zachovavalicl rninule v promenach casu, a tvlirei spontaneite, ktera umoznuje vznik noveho v dobach jeho zrani. Hlavni pfinos :v?luc~iho uceni by pak zalde1 v tom, ze jeho zasluhou byl renesan~m obJyev dejinnosti vztazen take na pifrodu, ze d? de~inn~ho ro~~~ru svet,a byla zahrnuta vdkera pfiroda - zprvu vse rnimolidsky zrve a posle-

ze - v panevolucni perspektive ~ veskcra sl~ut~e~ost. v r y ..

Nebylo tomu talc Renesance vskutku obJevlla jak prirodu, ta~c deJlny, lee tak jako prirodoveda, jakozto ,fyzika' spolu s naturfilosofil, ved-

138

la kjejimu popfeni, prave tak dejepisecrvi - jako historiografie a filoso~e - nalozilo s dejinami talc, ze to vedlo kjejich zruseni. Lze proto Hci, ze teprve, poprve a jedine evolucni nauka - pohled na pfirodu jako na vyvoj, ktery list! v kazdem Zivem jedinci a je zakladern i vykladern jeho pfirozenosti - pfiznala pffrode - veskere pfirozene jsoucnosti vcetne lidske - jak telesnost, talc d~jinnost. Evolucionismus jako prvni :~~poz~~l v pffrodniy~l<Ute.~nosti jak p~dobu, taky d~jiny - pochopil jejich pnrozenost a pripsal jim tak skutecnost. To, ze obe pojmove./vyslovne nevyjadfil, najeho prvenstvi nie nemeni, V duchu doby a ve jmenu vedeckosti povazovali tvurci a zastanci evolucniho uceni telcsnost za hmotnou (latkovou, materialni) a dejinnost neodlisovali od minulosti ve smyslu pouheho sledu udalosti. Telo tak zustalo fyzikalnim (hmotnym] telesem a vyvoj fyzikalnim {mcchanickym) procesem, Hmota a principy jejiho pohybu (pHCiny fyziologickych proccsu) zustala vsernu spolecna, prave talc jako historie zustala obecnou rninulosti vseho pfitomneho. Objektivita skutecnosti ~ jeji zakonitost, univerzalita, vsudcstejnost, nezavislost na projevech a procesech - nebyla sice ontologicky evolucionismem zpochybnena. Avsak teoreticky - v nazoru a pohledu - se na skutecnost - zprvu jen tu tivou - zacalo pohlizer zcela jinak: jako na vyvo] tvaru - jchoz pHCinou i vykladcm byla pro kazdy tvar tvar rninuly jeho predchozizvychozi podoba, jiz ta soucasna (naslcdna) vstoupila do piftomnosti na rozdil od jinych podobnych podob, a to pro svou odlisnost od nieh - jinakost v podobani,

PfiCinna souvislost, kterou evolucni nauka studuje a sleduje, je tudiZ zcela rozdilna jak od pHein, here studovala fyziologie, talc od souvislosti, na ktere sc zamefovala morfologie. Fyziologie se zabyva obec~ym~ zavis12stmi - projevy kauzalnich principu vsemu spolecnych, ~l. vzdy a vsude se uplatnujfcichz'pusobicich sil - a veskere telesne zrneny a zivotni pochody poklada zajejich liCinky. Snahou morfologie je zase videt v Zivy-ch tvarechjen ruzne konkrctni pifpady/projevy vzdy tHe, univerzalni podoby, kterou nutne chape jako abstraktni, idealni, a tudiz nctelesnou, kterou sc snazi vystihnout pomod obecne-formalnich strukturalnich principii, odpovidajicich fyziologickyrn silam a interakcim, (Dnes bychom mluvili 0 morfologickem ci strukturalnim stavovem prostoru.)

Prave tak k minulosti nepfistupuje vyvojovy biolog jako k univerhistorii: mHi bjt Idiceffi k soucasne rozmanitosti ziV§ch forem,

139

ie pojimana difereneovane: kaMa Zivotni forma rna tu svou, jedinec.nou minulost, naldl k pHbehu, jeho dCj je jen vice Ci mene s jinymi formami sdileny, Toto sdi1eni sc zraci v podobnostech podob - a to podobnostech bytostnych, naldejidch k pfirozenosti bytosti. To je [adrem descendencni teorie - pohledu, v nemz je puvod duvodem.

. Z teto pflciny evolucioniste az dogmaticky lpeli na pozvolnych prornenach a odmitali ,katastroficlry- scenar' minulosti: ten totiz vnasel mezi evolucni duvody - odvoditelne z vyvoje samotneho, pusobid v tomtez Casovem smeru a dejinnem smyslu - pHCiny vnejSi, obeene pusobici, plosne se uplatiiujici jako faktory univerzalni historic, fakta, ktera se proste stala, aniz k nim dospel vjvoj: doslo k nim bez jeho pfispeni. S podobnym dilernatem se potjkali geologove: spor mezi

neptunisty' a ,vulkanisty' take nebyljen smesnym nazorov-ym sporem o povahu Ci prevahu pfiCin geologierych zrnen a procesu, nybd 0 pfirozenost. Obccne receno: udalost, do niZ nevplyva minule, a stay, ktery ze stavu puvodniho nevyplynul, 47 nebyl vlastne ,zmenou stavu' - pfirozenym projevem/v-yrazem sebe sarna: nepatfi proto do deje, z nehoz rna byt vylozen - vymyka sc tak pfirozenemu, tj. dejinnemu V-Ykiadu. Evolucionismus - pro ktery byla geologie vzorem i zaminkcu - je dejinnyrn v-ykiadem v tomto smyslu. Bezprostredni, prima nasle~nost: kterou sleduje evolucni pfistup, umoznuje, aby se zabyval promenaml konkretnich, tClesnych, a tudiZ jedinecnych tvaru. N arativni souvislost vsak zajistuje, ze predmetem jeho poznani a vedeni neni nie jedinecneho, nahodileho, zvlastniho (unikatniho, singularniho), eo je mozne toliko popsat, 0 cern vsak nelze mit vedenl. (To je omyl, pro ktery jsou historicke obory oznacovany za idiograficke - zvhistnosti popisujid!) VYvoj, ktery sleduje, neni vjvojem tel, nybd vjvojem podob, ktere nesouviseji jen nahodile (akcidencialnc, leontingentne) naslednosti: jejich souvislost je zalozena eideticky - vz~jemnou podobnostL Podoba a podobnost je pro zivou phrozenost bytostna - tim se liSi od pouhych telesnych tvaru. Vztah podobnosti je pale vlastnim substratem

vjvoje: evoluce se tyki zmen v podob:inL "

V tom oh1edu sc evolucnimu pohledu zjevila telesnost spolu s de-

jinarni, K tomu doslo i v renesanci. Trvala zasluha a nepoehybn~ prvenstvi vsak naldl evolucnl nauce v tom, ze rozpoznala skutecnou povahu telesnych podob a pHrodnkh dejin, Obe totiz bytostne naleZi k zive pfirozenosti, jak mimolidskc, tak i lidske.

140

Telesnosti obecne, tj. somaticnostizkonkretnosti, spolu s casovostl t~~ pohyb~ivosti/promenlivosti - se vyznacuje vse pfirozcne jsouci, to: t1Z to, cOJe FYSEI -vznikem, veskera pfiroda, ziva i neziva. Telo/teleso (corpus, body) je sounalezitostl (SYNOLON, tj. SYN-HOLON ~ soucel-

k ' '

em, con-cretum - srustem, .srostlinou') latky (HYLE, materia - mat-

ter) a tvaru (MORFE,jorma). Avsak zive telo (SARX, caro, Fleisch/jlesh, ~~b!je ca~otvarem (Zeit gestalt) - ztelesnenou podobou (EIDOS) casu, jez jc sobe - o-sobe - dana jako Zivotni zkusenost. .Latkou' five telesnosti - materialni strankou zkusenosti - je osobni zivotni pfibeh ktery - jak odpovida povaze latky - nespociva ve skutecnosti minuleho (fakticke minulosti, jd je obecna - srv. Curriculum vitae), nybrz v prozitych (,zakusenych', .zkousenych'] moznostech, s nirniz se jedin.ee ~etlcal, tj- here s~atril a poznal ci here ho potkaly (naskytly se mu: zjevilyz'nabfdlyz'otevfely) ve zkouskach, here podstoupil a prestal, kteryrn se vystavil, jimiz prochazel, Prozite a zazite tak ncni odbyte./zazehnane, nybd nabyte/pozehnane jako neustala nabidka i pobidka ~cji~emu uchopenilpochopeni. Osobni prfbeh opakovane podstupuje .~rehodn.~cenilreinte:p:~tace, here samy opet pfedstavujiz'poskytuji ,matenal k zpracovani v procesu individuace. V tom smyslu lze vztahnout scholastickou devizu, ze hmota/Tatka je principem individuace ("materia est principium individuationis") na casovou ,narativni substanci' = latku zkusenosti. Nazcrne./ucebnicove lze ovsern ,individuacni roli' latky predvest na tradicnim aristotelovskern pfikladu pfedm~tne skutecnosti: latkova .implementace' tehoz tvaru ~ napf, tisk, razba, reprodukce, odlitek, seriova vyroba - umozni, aby totH - stejny tvar, tataz zprava - existovalo ve vice ,kusech' - exemplafichzkopiich. Pro latku zive skutecnosti tfcba rozumet teto zasade ve smyslu ,procesu individuace', tj. psychickeho zrani - vyvinu jednoty osobni zkusenosti, .A je.z~o duse ~ ~rincip zivota - je ,tvarem tela' (anima forma corporzs), tJ. jeho dynamickou podobou (EIDOS,.forma esseniialis, vnitmim telesnym utvarenim: in-jormatio - informacil), je tllo projevem individuality .

?ruhou p~dobou zive casovosti vedle zkusenostije prave dejinnost.

Zatimco zkusenost se dava (jevf/vyjadfuje} v telesne podobe - EIDOS ve smyslu vzhledu bytosti, dejinnost se zraci v podobnosti telesnych vzhledu (vzajemnosti tel vzhledem k sobe), Touto podobou casovosti je .podoba' jako bytostnyvztah, EIDOS ve smyslu .druh'. Evolucni po-

141

hled na telesny tvar jako na podobu odhalil dejinnost, zracici se v jeji podobnosti jinym podobam. EIDOS ~ druh, specific1cY vzhled (species ~ aspekt, typ, zanr), je na rozdil od Individualnl podoby vzhledem k jinyrn EIDE, tj. vhledem pfibuznosti/sounalditosti, jd v evolucni perspektive vystupuje jako sounalditost geneticka. SpecificlcY vzhled ~ podoba ve smyslu podobnosti ~ je projevem spolecenstvi puvodu: EIDOS ~ druh jako GENOS ~ rod v sirokem smyslu pochazeni skrze rozeni, tj. rod jako ,descendence'/genealogie. Evolucnf pfistup pfinesl tento genealogicky- poh1ed na podobnost. Tak jako je telesna podoba casu, vtClena zkuscnost dus], Informaci tela, talc rodova podoba casu zracici se v telesne podobnosti zjevuje pHbuznostjako dejiny. Genealogie ~ rodova historic ~ je .relesna' Ge zte1esnenym pfibehem rodu ~ .sagou') v tom smyslu recktho SOMA, v jakem byl latinsky protejsek - cor-pus - prejat do ceStiny, jako spolecenstvi cast! jakozto soucasti nebo Clenu ve smyslu clanIeu (srv. .korporacc' ~ celek jako spolek, c1enitost jakoZto clenstvi, a .korpus' - ce1ekjako svazek, tj. uzavremllusporadana rada). Skutecnym vtelenim (inka;nad) ,deji~ je ovsem kazdy zivy- jedinec, jehoz zivotni zkusenost je puvodm (onginalni) zlcusenosti puvodu (rodu), tj. zkusenosti evolucnildescendencni, na zaklade here - jak bylo receno - se rozvijejid individualni Zivotni pHbeh uklada a vyviji v osobni zkusenost, telesnou Zivotni podobu casu. Dejiny jakozto projev evoluce v tClesne pfitomnosti jsou

zalditosti duse.

Avsak to, co je za dejiny povazovano v ramci humanistickeho odka-

zu rcnesance a co si Ciovek vyhradil pro sebe (jak vyraz ,humanismus' naznacujel), je duchovnim prumetern pHrozene Zite, tj. ,celou dusi' proZivane dejinnosti zalozcnc na pHslusnosti k evolucnimu pHbehu. J akrnilc jsou vsak dejiny prohlaseny za rodove specifikum clove~a a pfipsany hdstvi-vubec (lidskemu zalozeni], stavaji se spolecnou historii, Spolecne je obecne, a tudiz duchovni. Tradicne bylyproto chapany jako dejiny BoZi - univerzalni (kjednomu Bohu obracene). Lidska p0vYsenost (nad pHrodu) v duchu renesancniho titanstvi ovsem zahy na sebe strhla BoH povahu (nadpfirozenost). V tornto smyslu se na lidskou-pfilis-lidskou historii hledijako najakesi absolutnf Dejiny Lidstva, zjevujid univerzalnilzalconitou, ba prime kosmickou/vsezahrnujid Pravdu nebo jako na zpusob. jimz se kosmiclca sIcutecnost pine zjevuje, Dejiny se staly Mistem Pravdy, rozumi se Pravdy duchovni, vecne,

142

bezcase - takovc, jejimz mistern byla pro Reky - a zustala pro novovekou vedu - geometrie. Vsak se take pravda dejin a pravda vedy od sebe mnoho nelisi, Take Pfiroda byla vtazena do nebe, Aristote1ovo zkoumani pfirozene jsouciho - PERI TA FYSlKA - se stalo ... moderni fyzikou, ktera pozemskou pfirozenost prevedla na nebeskou mechaniku

Podob~e jako }eIesnos;, spatrena za renesance, tak i dejinnost (po~ kud byla vubec neJak zahlednuta) byla duchovni projekd do zasveti zbavena casovosti ave zpetne reflexi sejevilajako projev .nadcasu' do casu. ~~ysl deji~ b:r1 Sp~tfov,an yV pusobeni mimocasoveho (nernenneho) Radu na prubeh udalosti v case: byla jim podsunuta myticka struktura n~?li1o~a~i Osudu: ~ak~niytosti ~oradku, kterym se duchovne chapane dejiny ndl, vyS~UPUJl prave tak jako osudova urceni (udel: cf. MOIRA HERMAlMENE) ci bozske vyroky (fata) starych baji a odveke Boil u,ra~ky v n~bozenstvi. Duchovni dejiny zjevuji a naplnuji transcendentalm ~~(utecno,st v case (srovnej stare teofanie s Hegelovou .fenornen?logl~ ducha). Podobnost denaturace dejin s denaturad pfirody je veru napadna: novoveky dejepis neni natolik vzdalen od pifrodopisu jak se rna za to. Vzdyt' prave tak se to rna s pusobenim prirodnich zakonu', here jsou v podstate jen zvlastni formou uplatnovani sank~~ vliei ?,dchyl~~~ od sveto,:e~oy (,v~cneho' ad ,vek') usporadanizporadku/radu, vuci jeho narusern ci prckroceni Ci vzdoru proti odvekym pravidlum a pofadkum, at' uz vystupujijako nutnost, platnost, zadouci (rov-?-ovazny, optimalnf ... ) stay Ci beh, obecne: soumernost (symetrie, pravidclnost}, Z jejich naruseni, poruseni Ci dokonce zruseni (symmetry:br~ak~ng -0 ,rozbiti> ~:~ ~pada kazde vychyleni od rovnovahy, poruseru zakonu zachovam Cl pferusenf trvaniz'spojitosti} vznika stav na dluh', ktery lze v nejakem ohledu pfipsat veskeremu vznikani, a tudiz kazde, pri~ozene ,existenci.48 Dluzny stav je vratkyz'pomfjivy, obvykle ~ra:ny - tihnouci k vyrovnani (viz ,negativni zpetna vazba'); pfekroci- 11 vsak mez splatnosti, ulpf odchylene bud' v lokalnim minimu a navrat vyiaduje vnejS1 zasah (typu .odpusteni' - propustenilvypusteniluvolneni z pout mfstnich preHzek, hradeb a mezi), nebo se octne v nenavratnu (,na sikme plosc'), tj. v rezimu pozitivni zpetne vazby, za hereh~ s:_odch!lk~ umerne zve:,suje a nevratnost prohlubuje: srv. prokleti, pad Cl zavrzem. Tehdy narusitel/'narusene sp~je ku zkaze, kterou mMe odvratit jen zasah zvenci typu zachrany Ci vykoupeni, nebo dokonce , tj. uplna promena fadu sveta (rnetakosmeze), coz je vlastne

143

mimofadne opatieni v .legislativni nouzi': tam, kde sc ztraci vratnost, nastava revolucni zvrat.

Jak patrno, vzitym predstavam a obecnym nazorum navzdory jsou

takto chapane .dejiny' (vlastne jiz od Herodota!) racionainim uchopenim Casovosti specificky lidskym zpusobem, totiz forrnou logicke tradice slouZid k uchovavani a predavani spolecne minulosti v podobe sdileneho porozumeni, tj. skrze LOGOS. Dejiny tak nespocivajl v casovem deni, nybd opet jen ve vkladani behu udalosti do necasove soustavy vztahu. Jejich vyklad se nelisi od vykladii vedeckYch: historickY cas je racionalizad casovosti prave talc jako cas fyzikalni, tj. Casovost pfevedena na velicinu - mefitelnou, tj. absolutne poCitate1nou, tj. entitou bez omezeni s jinyrni pomerovatelnou a porovnatelnou.

Duchovni (nadcasoveJnadpfirozene) chapani dejin bylo patrne pHcinou mnoha nedorozumeni v souvislosti s evolucni rnys1enkou dejinnosti pHrody, jejiz beh je ex definitione phrozeny, ~~. casovy, i~a~ nentni. Dejepisectvijako domovska oblast rozumu se pnrozene nabizi nejen filosoficke interpretaci a ideologicke prezentaci, ny~rz i vede:~ce objektivizaci. Odtud nutkavy svod dejepravy a neodolany sklon dejepi~cu del at z historie vedu, tj. nachazct mezi jedinecnymi deji (sledy udalosti) podobnosti, souvisiosti a pravide1nosti a ~ozov:t ~ nic~ obecna pravidla a zavislosti, pomod nichz by bylo mozno prevest dejovou rozmanitost na strukturalni totoznost a vyjadfit jakoukoliv dejovou naslednost iako kauzalni zavislost pomod stejnych, nemennych 'a neustale se uplatnujicich obecnych zasad slouZidch jako odvozovad pravidla. Tam, kde se na takovy vYklad rezignuje, upfe se dejinam

smysl vubec,

Pfestoze evolucni postoj takovy pfistup k pHrodnimu vYv0ji vylucu-

je, racionalisticti a objektivisticti dedici evolucnich myslenek si neodpustili hledat i v nem obecne principy, evolucni zakonitosti a vYvojove mechanismy, jirniZ by bylo mozno vysvetlit a pod ktere by slo zahrnout vsechny vYvojove udalosti. Snaha vysvetlit cele dejiny pifrody porn_od jednotne racionalni soustavy ,evolucn:ich zakonu', jd by doplnily ostatni pfirodni zakony a z nichz by mely tyto byt vposledku dokonce vyvoditelne, vzbudila pohorseni ze strany duchovedcu- To je pochopitclne: dejiny jsou pro ne zalditost1 ducha, nikoliv .hrnory', v ntz spatfovali jeho protildad. Na rozdil od ldealistickych filosofu duchovedci z fad historiku nepostrehli, ze prave .hmota' byla v novoveku zavedena

144

a pochopena veskrze racionalisticky, tedy .duchovne', odtud moznost vyjadfovat ,hmotnou' skutecnost pomoci obecnych zakonitosti - tedy myslcnkovych konstruktu, coz naldi k same podstate novovekc vedy' Avsak i filosofove - prave tak jako historici i pfirodovedci - povazovali za zcela samozfejme, ze ziva tela jsou hmotne tvary, tj, utvary z hmoty, at uz z hmoty zvlastnf - ,Zive' Ci .organicke', nebo proste hrnoty, toliko zvlastnim zpusobern sestavene - ,organizovane'.

Dejinn.ost pfirody, hera se v evolucni perspektive poprve zjevila,

. se vztahuje prvotne a pHznacne k prirode zive; vypovida 0 dejinach z hlediska prornen telesnych tvaru a nikoliv 0 (udajne) ,ndive hrnote', hera zivjmi tely proteka a tyto tvary zaujima, kdyz je utvaif, (Prave ona rna byt totiz nositelkou a zarukou one spolehlive trvajici zakonitosti, na zaklade here a v souladu s niZ maji byt vsechny deje, zrneny a vyvojove procesy vysvetlcnyl) Pfirozene dejiny nejsou dejinami .hmoty', ani .ducha', nybd - jak receno - duse: jsou zalditostl dusevni/psychickou, a je tfeba pojimat je jako dejiny duse. A pravem, je-li .duse' oznacenim principu Zivota (bez ohledu na to,jakou povahu ci podstatuji pfikladame). Zaroven - a z tehoz titulu - je duse povazovana za sidlo obrazotvornosti, tj. za zdroj a sidlo podob; je mistem jejich vzniku a promen, prostorem utvafeni, prctvafen] - a vyvoje, Bezprostredne to prozivamc na vlastni pfedstavivosti (imaginaci, fantazii], ktera je podminkou a neodmyslitelnou slozkou pfirozene zkusenosti. Cas projevujici se v promenach zivYch podob je individualni: dejinnost pifrody, jakozto dejinnost dusevni, se vymyka jakemukoliv O?eCnemU vystizen! typu univerzalnich mechanismu, principii, zakonitosti, spolecneho smefovani, konecneho cfle ap., k nemuz vybizeji

(svadeji) dejmy chapane duchovne, .

Proto jdte ncni evoluce .slepa', .nahodna', .nezamefena', .bez die', k sobe lhostejna. Vjvoj neni pouhou vyslednici pusobeni vnejsich sil, hfickou nahody, trpnym nasledkem pifrodniho vyberu atd . -: Takova povaha se dnes (a vlastne od pocatku) evoluci pfipisuje nejen < proto, ze vyvoj zivota povazujeme za hmotny, pouze pfirodni, tj. fyzii kalni proces, nybd hlavne proto, ze evoluce sama jako celek (nakolik dosud zname ajakjsme zvykli biologickou minulost videt a znazorvytvafi tento dojem: vYvoj zivotnich forern - na rozdil od te-

iesneno vyvinu jedincu - nevykazuje zadnou globalni podobu, ani vZ;~lelmnlou koordinaci/kore1aci ci synchronizaci/fazovtmi ruznych vY-

145

vojovych vern v nern nenachazime a tim mene ubeznostjejich soubeznosti, cHi spolecny cil. Totez ovsern plati 0 dejinach lidstva: ani historic kultur, civilizaci, jazyku, ideji, mravu atd. nevykazuje presvedcive ani spolecne rysy, poslani, smerovani - ,pokrok', natoz jcdnotny smysll smer/poslani Ci konecny cil, a to pres nejlepsi villi neco podob~eh? uvidet odhalit poznat uhadnout. Lze ovsem rozpoznat mlhave naznalcy ~eriod, fazf/ stadii a cyklu, lze zjistit a sledovat - samozfejme ex post! - nespornou existenci jistych dlouhodobych trendu.

<I); Byti od pocatku

Takove jevy celistvosti vsak lze pfi trose dobre yule videt ve vYvoji mno-

ha systematicrych/pHbuznych skupin organisrnu a rovnez u spolecenstvi obyvajicich tentys uzemni celek: vsude tam, kde se jedna 0 pfibuznost, prirozene spolecenstvi, sdileny pribeh Ci jinou pfirozenou .korporaci', v ntz spociva telesnost dejinnosti. (Nutne ,trochy dobre ville' vsak bjva zpravidla nedostatek: na rozdil od poeatecniho nadseni chybi pro tyto jevy reoreticke predpoklady.) Nedostatekjednoty a ce!kovosti ie spojen se zamerenim pohledu na dejinnost ve smyslu spolecne minulosti - univerzalni historic, coz je pro evolucni dejinnost zcela nepfimeiene: pojem .evoluce' je souznacny s .pfirodou' - FYSIS. Tzv. .pfiroda' neni zadnou bytosti, nybrZ oznaeenfm pro pfirozenost - bytostne urceni toho, eeho povaha spociva ve vzniku, v tom, jak toto jsoucno sarno od sebe povstavalo. Vyvoj Ziveho - evolucev v uzsim: silnejSim slova smyslu - je Cinnou individualni sebepromenou, coz jeSte vice podtrhuje svebytnost a nezavislost kazde pfirozenosti, jeji nezavisle a svrchovane sebeurceni. Protoze evoluce je vzdy jedinccna, nepodleha zadnym obecnym pravidlum, ani neni fizena vnejSimi predpisy jakehokoliv druhu (napf ,genetickymi instrukcemi'), ani se nefidi vzdalenymi cili - zamery. Ty totH nejsou soucasti zive telesne pfirozenosti a nepatfi k jeji skutecnosti: duvodem i cilem vyvoje si je ziva skutecnost sarna - skutccnost kazde jednotlive bytosti. Kazda bytost vsak ll<ilezi k nekteremu z evolucnich jedinccnych pHbehli a vypovida o nem, Z nich kazdy je tak stary jako Zivot sam: 0 kazde zive bytosti totis lze tid, ze trva - utvaH se, vyviji - po miliardy let - a dosud nezanikla." Jeji skutecnosti je tato odveka evolucn! zkuseno~t: k:eraje skutccnosti jf vlastni, v niZ se jedinecnyrn zpusobem uskutecnujc skutecnost pfedku. Touto vlastni skutecnosti neni skutccnost tela, nybrZ

146

telesna podoba jednotlivce, hera vyjadfuje zkusenost rodu - odveicY pHbeh, ktcry telo zpfitomnuje, jehoz dej ztelesiiuje a splctenec/rozvetvenec vsech techto pHbehu pfedstavuje evolucni dejiny spocivajici v dejovern (,dejinnem'l) podilu vscchjednotlivYch/jedinecnych pfibehu na sobe. Tato participace (sdilenf/podileni, zejmena, nikoliv vsak vYlucne, typu pfibuznosti) sice odpovida vzajemnemu vztahu ideji (MEmEXIS, podft Podob na sobe), je vsak casove - narativni a d~jove povahy, tj, dramaticke a dynamicke, nikoliv povahy staticke a paradig-

. maticke (a tedy normativni), jako je tomu u klasicky chapanych ideji,

Eideticke vztahy podobnosti zivotnich forem odrazeji dejove vzajemnosti - narativni/'myticke jsoucnosti, a nikoliv opacne, jako tomu bylo rnezi denim (vznikanim, stavanirn se, becoming), tj. piirozenou jsoucnostf zivota a bytostnou jsoucnosti nevzniklych Podob - Ideji (,Typu'): evolucni pohled pfinesl tento zvrat. Ernst Mayr jej oznacuje a velebi jako "zrusenf esencialismu". Avsak podoby a podobnosti jednotlivych bytosti jsou skutecnou/bytostnou piftomnosti Pfibehu, a nikoliv jen stfny/stopami, pfipadkovymi (akcidencialnfrni, kontingentnimi) nasledky nespocetneho mnozstvi prave talc nahodilych minulych nahod, pifhod, nehod a shod promenlivych okolnosti, za jake jsou Zivotnf formy a telesne podoby pokladany soucasnyrn neodarwinisrncrn - racionalistickou travestii upadleho platonismu. "Upadteho" proto, ze na rozdil od platonskych stinu nejsou jednotliva ziva tela v nizadnem smyslu podobna svyrn nespocetnym a nanejvYs ruznorodym ,priCinam'. jejich existence je zcela jinc povahy nd vsechny ty prchave a pomijive nicotnosti - chernicke, fyzikalni, klimaticke, meteorologicke, geologicke, ekologicke, populacni deje a udalosti, podminky a okolnosti, pochody (procesy), vykyvy (fluktuace) a odchylky (bifurkace) v slozeni, rozlozeni a zastoupeni, z nichz jedna kazda Ziva pfirozenost udajne vzesla, "Odajne", jeito takova vysvetleni jsou z povahy veci naprosto hypoteticka - vykonstruovana, prave tak jako bczvyznarnna: zivotni projevy k ternto nicotnym, epizodickyrn duvodum sveho puvodu a sve existence ani nepoukazuji, anije nezahrnuji - jsou zcela jine pfirozenosti, svedci 0 nich stejne malo jako tvary oblazku Ci zrnek pisku. Takove vyklady neposlcytuji nahled, nevykladaji to, 0 co jde - Zivou bytost, nezprostredkuji takovy pohled na jeji vzhled, aby, vylozen, nazorne tento svlij puvod predvcdl. Ve svetle soucasnenazirani se tudiz jevi zivi jedinci, jejich telesne podoby, zive forrny

147

LUCE PLNA OLOVA.

Odrnitam vymcnit prvj'undum - bezednou hlubinu n:?z!10~ti, jizj~ te~o,tf:l s~ute~~~~~ i zkusenost, zaJundamentum inconcussum - neochvejny zaklad vedec cc un ova

na mclcinach objcktivni fundace,

a projevy jako zcela bez minulosti, nahodile a libovolne ~ jako ty valounky a oblazky, mraky a vlnky, Pfitom jsou typickc, specificke a neuveHtelne trvale a odolne: mnohe jsou starsi nd kontinenty! Netoliko ze poukazuji k svemu puvodu a vzniku: ne jako stopa ci zaznam minulosti, nybri jako jeji telesna pHtomnost. V tom jsou telesne formy iivota samy esencialni, ie nejsou pochopitelne jako pfitomne jevy ani jako urcite stavy, nybri jako projevy celku .minulych' zkusenosti i ,budoucich' moznosti. Tuto svou skutecnost pfivadeji k nazoru jakozto

. podoby: jen na eideticke urovni nazorne poukazuji k svemu puvodu, ktery je jejich vykladem, Tento vyklad podava a predklada (prcdstavuje) evolucni teorie (= podivana, zpusob videnl), Pfistup, ktery teIesne podobe upira bytostnost, proto neni evolucni. Pro evolucni pohledje vsak tato podoba vtelenymi dejinami ~ telesnym projevem duse, dusc jako dejin podob, podob casu. Evoluce konecne odhalila onu pravou, pfirozenou d~iinnost, ktera ~ jakozto "pece 0 dusi" - byla dle mnohych myslitelu evropskym udelern a dedictvlm. A presto ji nepoznali a zavrhli. Evoluce neni ani ,objektivnf' ani .projektivni' a. Monod), nybd subjektivni: jde v ill 0 vyvoj duse vyjadi'ene a piftomne v podobe tela. Evolucni, tj. dusevni dejinyjsou vnitmiz'intimni ajedinecnc.zosobni, A presto jsou sdflene. Proto jsou dejinami - dokonce v plnejsfrn slova smyslu nd dejiny lidstva, here se nam davaji v duchovnf, obecne, abstraktni, vyprazdnene, odosobnene podobe, s nimiz obtizne spojime vlastni pifbeh.

+ Prerod veku

• Takjako pferod svetu (metakosmeze) ze stredoveku v novovekprovazela .... promena vesmirneho fadu z kosmologie Ptolemaiovy na Kopernikovu •...••. mechanickou svetovou soustavu, vlozenou do trojrozmerneho prostoru (ldasicky geometrickeho - nekonecneho), otevreneho Giordanern

• Brunem.v talc i nasledujlci pfechod z moderniho sveta na ten, ktery ·nynf pfichazi po nem (proto .post-modcrni'!'], se ohlasil pfichodem kosrnologie Velkeho Tfesku. K teto nove promene v nasem chap ani (kosmickem postoji a postaveni) doslo - na rozdil od pied-

- takrka nepostrehnutclne. A presto je mnohem zasadn~iSi; je "ULV<.,,, propastna a radikalni, ie proti nf se piechod z geocentrismu heliocentrismus jevi jcn jako pouha .rosada' - drobna kosmeticka Nuze, tato nova kosmologie, s nfZjsme se zcela pfirozene szili,

149

je pfiznacne cela veskrze evolucni. V jejim ramci nejen dejiny lidstva a Hvota, ale vdkera pfiroda, nase Zerne, nase slunecni i hvezdna soustava (galaxie) - celyvesmir! - se ukazaly bft vYvojovYm procesem! Nebesa maji svou historii stejne jako zeme - a obe historie jsou co do trvani so~mehtelne (tfinact a tfi miHardy let - die soucasnych odhadu). Zeme jiz davno neni onim pfislovecnym .zrnkem prachu' ztrace.~ym v be~ednych hlubinach nekonecneho vesmirneho prostoru. Ani Zivot se nam v soucasne kosmicke perspektive uz davno nejevi jako bezvYznamna epizoda a okrajova zalezitost - vyjimecna uchylka od vseobecne mechanicke netecnosti a slepeho fungovani vdkerenstva.

Jde doslova 0 kosmicky ptevrat - prevraccni vztahu Nebe a Zerne, ktery snad nema v dejinach obdoby. Do novoveku byl Cinen mezi obema pramocnostmi zasadni rozdil, vzdy vsalc byl pozemslcy rad podfizovan fadu nebeslcemu: beh pozemsky-ch udalosti byl odvozovan z obehu nebeskych Sfer.52 Renesancni hermetismus prosadil partnerskou vzajemnost Nebe se Zcrni - obnoviv jejich posvatny snatek - HIBROS GAMOS, ktery novoveky scientismus opet zrusil ztotoznenim obo~ partneru, tak, ze Zeme byla zahrnuta do Nebe (vzata do ncbe - Cl nebern pohlcena?). Kosmicky panevolucionismus, dosazeny kosmologil Velkeho Tresku, vsak prevratil tento stay ve svuj opak: celernu vesmiru byla pfipsana ptirozenost, kterou evolucni mysleni skutecnosti navratilo. Zeme se stala Zivou planetou - jeji rninulost neni od evoluee Zivota oddClitelna - a stala se soucast! evoluce vesmiru. Nebesa poprve v dejinach odhalila svou pfirozenou povahu. Dusledky takto zavratncho zvratu nelze domyslet.

Nase soucasna, bezprecedentni kosmicka situacc - nove postave-

ni cloveka v kosmu - vybduje zcela jinou religiozitu, nef byla ona standardni, novoveka, vedeclca, jiZ evolucionismus jen na cas napravil

reputaci.P

41> Bkologicky Hld

V soucasnosti se rodi vztah ke skutecnosti, ktery nema jii podobu

odtaziteho racionalniho poznani, pro nejz je svet jcn trpnou danosti a nanejvys usitkovym predmetem. Veda nepochybnc pozbyla svYch vYsadnich pray pravomoci nad Slcutecnosti, sveho postaveni vYiucneho zdroje Vedeni, Bohatstvi a Mod a sveho poslani bftjedinou zprostfedkovatelkou spolehliveho Poznani. Zdaleka uz neni uznavanou nejvyssi

150

instanci pravdy: je cenena nanejvYs jako dodavatelka uzitecnych znalostf, dovednostf a kornodit, za kterou se ostatne sama vydava, Tak jako po uhasenf posvatneho ohne Alexandrem byli persti knezi - MAGOI - nueeni nabizct ze svych zazracnych dovednosti magickjch kous.l~, tak. i vede zbyla role divotvurkyne na objednavku. Z nejvyssi administrativy pravdy se stab realitni kancelaf se zasvetni mod objektivni reality. Takjako kazde podnikani s realitami, talc i zprostredkovani a nabidka sluzeb reality objektivni si must na sebe vydelatl Takove

. sluzebne postaveni vedy - jakkoliv jeji sluzby zustavajf nepostradatelne a jako takove jsou stale uznavane a cenene: - uz stoji mimo onu nezpochybnitelnou uctu, jaka vede drive pfisluscla takj~ko kazde nabozenske instituci, Posvatne stoji mimo svetskou sferu s jejimi kriterii uzitku, pomeru vYdaju a nakladu, poptavky a nabidky, Zato myslenka evoluce, ktera byla vedou tolerovana potud, pokud ospravedlnovala a dokladala pied vefejnosti jeji knezske, prorocke a kralovske poslani, s~ stale tes1 obecnernu zajmu - jak svedcf pokracujfci polemika - a s ill naroku na svebytnost v ramci jineho svetoveho poradku, nezavisle na vede ...

Skutecnost je pro nas partnerem a my se zaciname pokladat zajeji organickou soucast: chime, ze nalezime k ternuz pifbehu Ci serialu. A to b_Ylo vod p~c~tku ~ose1stvim evolucni myslenky, Nyni k tomu ph. stupuje vedorni, ze nejsme pouze vyustenim vyvoje, ale jeho Cinnymi .•... itCastnflcy. Zacmame tU81t sve zvlastni postaveni a citit za ne odpoved.• nost. Ti, kdo setrvavaji na vYluene objcktivnich a racionalnich posto-

• jich, nezastavaji ve skutecnosti evolucni postoj, ale hlasi se k evolucionismu jako k vedecky uznavane nauce a vedou ukladane k vcreni 54 •••• cini tak zrejme nikoli proto, ze by jim byl evolucni pohled skutecnc vlastnf, jako spfS proto, ze se odpovednosti za pravdu bezdecne vyhy.. .•. i a svou sounalezitost se skutecnosti pudove potlacuji.

. Zmeneny religiozni postoj lee skutccnosti odpovida novernu radu

od objektivniho zcela odlisnernu, Tento kosmicky rad a jernu postoj si troufam nazvat "ekologickjm", tedy oznaccnim otrelym, presto vsak vYstiZnYm. Vyjadruje totiz vztah k svetu jako

domovu, jdto .ekologie' doslova znamena , domoslovi' (OIKO LOG 1A OIKOS = dum a LOGOS ve vyznamu ,rad', .pomer' - d. .pomery'}, hlediska ekologickeho fadu skutecnosti je svet cloveku spolu se vsejeho obyvateli domovem, a nikoliv toliko vyskytistem, utoCistem,

151

sidlistem, ubytovnou - vydobytkem a nabytkem, dobytym uzcmim Ci nabytyrn majetkem. Vztah k domovu zahrnuje bezp~~i a utul~os;

doma' (le chez-soi - ,u sebe') a touhu po navratu ,domu . Bkologicky postoj k svetu, pobytjakoito bydleni znamena hazen a uctu, vyzaduje peci a uklid, vyzYva k udrzovani a zvelebovani" a velebeni, tj. vz~aavani a chvaleni, uklada vzdavat cest a dik, prokazovat ohled a projevovat uctu, To vse obecne pHslusi slusnosti zalozene na pfislusnosti; v tomto nalezeni zaldl pfirozena .zboznost' - religiozita, jd je zalezitostl nabozenstvi - religion is, tradicne odvozovane od re-ligare - ,zpetne vazat' a vykladane jako opakovany vztah. Religio jc cosi jako .zpetna vazba' ohleduplne vzajemnosti, ktera navazuje, zaklada a udrzuje ovzduSf duverneho souziti a rozumejiciho spolecenstvi tech, kteH nalezeji do spolecneho pfibehu.

To vse patti k domovu a domacnosti mezi nebem a zerni, Ekologtcky fad sveta ustavuje poznani, duveru a uznani, ze prirodni sku teenost a prirozena zkusenost jsou teze povahy. Ekologickernu poznavani, oproti objektivnfmu vedeni, nejde 0 zjisteni a zajisteni, nybd o ujiSteni, nebezi 0 ovefovani a provefovani, nybd 0 duveru a vereni, nejedna se 0 sledovani a slideni, ale 0 nasledovani a sladeni, nezalez! v konstatovani a ustavovani, nybrz v konstituci a stalosti, Ekologicke poznani nespociva v uchopeni a rozumeni, nybd v pochopeni a srozumeni, a znalosti tohoto druhu nesestavajl ze zaznamu a seznamu, lee vyvstavaji ze znamosti a seznameni, Misto ovefovani nastupuje duvera a vnejsi pornefovani nahrazuje vnitmi pomer - osobni vztah, ktery se me~f a vyviji s tim, jak se promeiiuje a rozviji prostor vzajemnosti. "B)it v necem doma" znamena Cinit to svym domovem a domovern se tomu stavat: uctive vstupovat do svetu jinych bytosti a poskytovat jim pHstfdi - ve vlastni duSf Cinit misto jejich skutecnosti (srv, Neubauer 1997). Myslitele a badatele az dosud svym myslenim svet menili; nadesel cas zrnenou smysleni svet pochopit,

Lze mit jiste pochopeni pro obavy fundamentalistu - scientistu i kreacionistu - z narustajici iracionality" , mini-li se tim postrnoderni svudny sklon k re;ignaci ~a jakoukoliv zavaznou a uZitecnou soustavu vztahu umoziiujicich orientaci ve zkusenosti, odmitani rnoznosti zalozit vedeni na skutecnosti, pochybnost 0 tom, zda poznan! smeruje k pravde, pokuseni rouhave znevazovat rozum a zpupne pohrdat racionalitou, Ci dokonce lhostejnost, ba pHmo neduvera k jakekoliv

152

pfehledne a spolehlive, overene a duveryhodne jednotne soustave souvislosti a zavislosti ("zakonitostf") a pravidel vyzadujici kazen, odpovednost a cvik, Na druhe strane - z jejich strany - jsme vsak mnohem vice ohrozeni nasilnym prosazovanim nekritickeho racionalismu na wear pfirozenc rozumnosti. Duraz na prvenstvi racionality vedecke ohrozuje nejen kulturni tradici a obecnou vzdelanost, ale tez vsestrannost lidske osobnosti, duveru v opravdovost a spolehlivost vlastni zkusenosti. To vse je zapotfebi pro vztah k takove skutecnosti, jd se nam

.jako obsah pfirozene zkusenosti dava: a my ji to dluzimc: sdfli s narni tutez mnohostrannou, mnohotvarnou, dynamicky promenlivou povahu a zuslechtuje nas smysl pro svou nedozirnou siN a nezbadatelnou hloubku - i nasi vlastni.

Racionalita je totiz ctnost a zdatnost - nastroj rozumnosti, neoddelitelne nalezejici k lidske pfirozenosti. Naproti tomu racionalismus omezuje racionalitu jen na jcji instrumentalni stranku a jako doktrina uznava za skutecne jen to, co vyhovuje a odpovida jedine (vybrane, dobove, modni) racionalni soustave: existuje pro nej jen to, co do ni zapada a zaroveii z ni vyplyva, a vse ostatni povazuje a prohlasuje za neskutecne, nepravdive, mylne a klarnne. Pfirozena rozumnost vsak vyzaduje pluralitni racionalitu (,transverzalni rozum'), ktera by byla mnohotvarna - pruzne pfizpusobitelna tomu, co poznavame a objevujeme, a volitelna podie toho, co ajak se nam dava poznat a co nam zjevuje a sdeluje, Rozumnost zachazi s racionalitou odborne, lee svobodne, zavazne a ukaznene, avsak otevrcne a vstifcne.

Proto je rozurnnost projevem zdravi rozumu. To, co u fundamentalistu, racionalistu, kreacionistu - a ostatne u vsech -istu a -ismu - postradarn vubec nejvice, je prave zdravj rozum:" Na rozdil od pfisneho a nesrnlouvaveho .ratia', s jeho bezohledne duslednou Iogikou (dle zasady fiat iustitia - pereat mundus!),je zdravy rozum nejen .rozumny',

• ale i rozumejici, tj. moudry, Pod .moudrosti' pak rozumim ochotu ro•. zumet a schopnost chapat, Byt moudry znamena mit porozumeni pro to, ze mMe existovat (soubHne povstat a vedle sebe stat) vice vztaz. nych soustav - vzajernnych propojeni mezi jevy, vecrni, zkusenostmi, podob sounalezitosti a zpusobu sjednoceni, z nichz vsechny jsou bud' .. bezesporne (konzistentni), nebo vecne soudrzne (koherentni), jinak sloucene - vzajernne neslucitelne, a presto snasenlive (kom-

'_'~'"' ... ,.u ... Z nich zadne schema nemusi byt nespravne, a pfitom ani

153

jedno nernusi bYt to jedine prave, vYlucne, skutecne. Takjako cxistuje mnozstvi biologickych druhu, z nichz take zadny neni ten jeden pravdivy, spravny a skutecny, a prave tak vede soubezne rada v)ivojovYch UnH, z nichz zadna nepfedstavuje v)ivoj tim jedinyrn spravnym a pravdivym smerern, A prece byly a stale trvaji snahy rakovym zpusobem vyvojovou nauku vykladat ~ jako smerujid k jedincmu vYslednemu typu jako svernu vrcholu, sve cilove, dokonale Hvotni forme. Tento sklon je neodolatelny: naprosto se vsak miji s vlastnim smyslem evolucniho mysleni a podstatou pfirozene skutecnosti. A prave tak nelze mnohost druhu a smeru pokladat za ruznc projevy a pHpady v zasade tehoz yYvojoveho principu ei tzv. .evolucniho mechanismu', cehoi se dopousti racionalisticke pojeti evoluce. I to se neslucujc s evolucni myslenkou ~ as pfirozenosti Hvota vubec, stejne jako presvedceni, ie poznani smefuje k jedne, uplne a konecne pravde. (je-li toto poznani poznanim skutccnosti, bude tato skuteenostjina - bohatsi 0 tento,

udajne konecny, stav poznanil)

Zda se, ze v soucasne dobe tyto postoje dokonce pfevazuji. Pova-

zuji.ie za modernistickY regres - za reakci fundamentalismu scientisticko/religi6zniho, ktery je proto tolik zavily a 0 to zavilejsi, ie se citi ohrozen skonanim moderniho veku. Pravda: pravdaje jenjedna - kazda pravda je jen jedna: pravda usiluje 0 svou jednotu a k jinym jednotam (podobam) skuteenosti se vztahuje z perspektivy a v horizontu sve jedinecnosti a vYlucnosti. A skutecne: ne1ze usebirat a rozvrhovat skutccnost ze dvou ci vice stanovisek/stanovist zaroven, takjako nelze ani pozorovat (zarnefovat pozornost) vice zpusoby/smery najednou (bud' pozoruji snezeni, nebo sleduji vlocky), ani pozorovat (sledovat, merit) totH (cas, pohyb) z ruznych mist soucasne.57 Vylucnost a soustrednost naldi k bytostne povaze pravdy jako ville k moci. To vsak nevypovida o relativite pravd, nybd 0 tom, ze pravda je relaci - vztahem, vypovedi, projevern, zpusobem videni a srovnani, Pravda neni predmetem, ktery he spatrit, ne1ze poznavat a srovnavat pravdy rnezi sebou, uvadet

je do vztahuz'rclaci.

Snadjen objektivni pravda budila dojem, zeje sama predmetem. To

proto, ie skutecne hledisko novovek pfipsal Bohu - unlverzalnimu, vsudypHtomnemu, vsevedoucimu/vsemohoudmu zdroji skutecnosti a ohnisku vedeni; jeho pohled vse zahrnoval, nebot do jeho perspektivy, neomezene obzorem, skrytosti Ci niternosti, bylo vse polozeno,

154

nie mu neuniklo, nic nezustalo skryto." Univerzalni ohnisko pficetnovsti (jd cinilo vile ostatni .nepficetnym', tj. nesvebytnym, pouhym ,nekde', zbavenym niternosti/subjektivity) predstavuje uno tzv. "bOZl stan?~sko" (god-!ike po.sition, position divine), nebo tH "bozsky porner" (la dmma proportwne), jak byl nazyvan v teorii perspcktivniho malifstvi v.zta~, s ~imz ~pojila ~vUj post~j ke skutccnosti Veda. Proto rad objektrvnt reality predpoldadal, potreboval a vyzadoval uniformni racionalitu/proporcionaHtu. Racionalismus vedy - trvani na jedne, obecne .s~usta~e vztahu - vyjadruje tento pozadavek jednotne perspektivy vede::keho. ob;a.~u, sveta, zajiiltujid tutH libeznost {uni-verzalitu] poh~edu a ~Ja~ruJIC} souhl~snost po.znatku. Racionalismus pfedstavuje zaruku, ze at hledi kdokoliv kdykoliv odkudkoliv a na cokoli, hledi vposledku (eschatologicky," tj. krajne vzato - ve svych konecnychzmeznich dusledclch) k ternuz: vylucujc neshodu Ci rozpor mezi poznatky slibuje spolecny, shodny cil. ' Objektivni realita je eschatologicka: to znamena, zeje uz na pocatku v ~~~dc?: moz~osti spa~aji v da,nosti vjedno s nutnosti. Objektivita ~em~ za~ne stupne volnosti, ,ze sve povahy vylucuje alternativy.'" v jeJIm ramer bylo opravdu nutne trvat na tom, "jak tomu ,ve skutecnosti' (,opravdu', .vlastne', ,fakticky') je": totiz tak-a-nejinak. Netecna strnulost objektivniho radu skutecnosti jakehosi .nouzoveho onto logickeho stavu' disponovala jen jedinyrn mistern pro .danost', dovoiovaia jcdinou soustavu vztahu tvoficich prave jedno konzistentni schema." Eschatologickym poslanim vedy bylo zjistit, here z moznych univerzalnich schemat je tim skutecnym a jedinyrn rnoznym, vsechna ostatni znemoziiujfcim a vylucujicirn. K vedecke eschatologii patfi i pfesvedcen~, ze :oto schema bude mozno nejen objevit, ale jeho vylucnost take dokazat.62 V tomto postoji jsou tradicni vedci doma; proto od. mitaji pripustit mnohost vztahu (pluralitni raeionalitu, transverzalni .. rozum) - natoz pakjejich vyvoj zrnenou celkoveho schernatur" dobfe ': vedi, ze zrnena vztahu je s ustavenymi vztahy v rozporu - ve sporu, •. bez vztahu: proto je evoluce evidcntne iracionalni, jejf iracionalita vsak . .• pfipadala evidentni jcn uvnitf objektivni reality vedeckeho domova. .. Takove .dorna' vsak nebylo vpravde domovern, nybd .bytovou jedHVI'''''JU' jednoho univerzalniho byti zdmi vydelenych, vsemu a vsem rozdilu pfidelenych .vyskytovych ubikaci', kde vile bylo ztotoznes ,kde?' (ubi?), sejazenym dle urcitych univerzalnich souradnic, za-

155

Hzenych najiste zarazen! se spo1eenym (= socialnim) zaHzenim, prave takjako s jedinyrn spoleeenskym zfizenim, kde vse je urceno a v nemz

kazdy rna sve jiste.

Tento "svet jistot" se stal "svetem vcerejska": jsrne svedky ~ sou-

casniky a ucastniky ~ hluboke promeny skutecnosri. S fundamentalisty lze upfirnne sdilet strach z apokalypticke vize nadchazeiiciho prerodu ~ nebo jim phnejrnensim rozurnet. Ze ztraty nejake naproste spolehlivosti, sl~tajid pevnou pudu pod nohama, jima zavrat ~ pocit, ie neni eeho ze chytit. (Nezbyva tudiz, nd sam chytit od neeeho ~ zahoret pro necol) Nerna vsak smysl s nimi stat na ztracene varte a sdilet jejich eschatologickou paniku. Za sebe odmitam vymenit profundum - bezednou hlubinu moznosti, .iiz .ie tehotna skutecnost i zkusenost, zaJundamentum inconcussum - neochvejny zaklad vedecke fundovanosti na melCinach objektivni fundace. Probihajici metakosmeze ~ soucasny kosmicky prerod skutecnosti moderni na skutccnost postmoderni (mutatio lQ,ris, transmutatio mundi) ~ je uz nevratna a zavrat, kterou vyvolava, mi nadto pfipada zavratna.

;$0 Archetypalni podstata sporu

Z pohledu teto zavratne perspektivy (perspektivnf zavratnosti?) sou-

casneho pferodu se uz nejevi obe strany konfliktu ~ racionalistic1~ kreaeionismus versus mytologickY evolucionismus - jako dye nesmifitelne strany barikady - opevnene hradby, z obou stran branene, ci jako pevne meze, z obou stran branici pruchodu v protichudnych smereeh; spise se podobaji dvema postojum k horizontu, dverna pohledum na svet, z nichz kazdy jednotne soustredi a rozvrhuje celek skutecnosti, kazdy z jineho hlediska, z perspektivy ruznych stanovist - ze stanoviska jineho rozmeru tete zkusenosti.

Zdaleka totiz nejde 0 stanoviska nezavisla (nahodila, lhostejna}, je-

jichZ sniZka byla zpusobena jen nepHznivou shodou dejinnych okolnosti. Obe hlediska nejsou ve skutecnosti mimobezna, tj. v zasade schopna pfedejit politovanihodne srazee. Pohled na skutecnost bud jako na stvofeny stay, nebo jako na vYvojovy dej nepredstavuje jen dva odlisne nazory, ktere by pote, co hlstoricke zaminky pominuly, mely (mohly a smely) samostatne existovat nebo spolu koexistovat ~ at' uz tak, ze se budou prehlizet/ignorovat, nebo talc, ze se budou snasec/tolerovat, ci konecne ~ dle optimistickeho scenafe - dokonce

156

vzajemne uzm'ivat/respektovat, tj, brat na sebe zrete1.64 ad pocatku slo totiz skutecne 0 vzajemne protichudne postoje, 0 protikladna rnista ~ opacna vilCi sobe, Duraz leH na onom .proti', jd nezapre svou souvislost, puvod v reckem PROS Tl, vyjadfujfdm vztah: ide 0 mist~ v ~itru Ziv~ sl~utecnosti, pusobici zvlastni pnutf/chvenf (TONOS) ~ldsvk~ho zalo;:em. Tento konflikt obsahuje i zjevuje, zahrnuje a vyjadfujc ... zkratka: symbolizuje neco mnohem hlubsiho, zasadnejsfho a puvodnejsiho, nez 0 cern vypovida jeho historicky nahodila (ostatne

'promenliva) podoba sporu 0 vyYqj Ci stvoreni, stfetu vedy a nabozenstvi atp. Proto nemohou tyto motivy nechavat nikoho lhostejnym, at' vystoupily na modernf scenu v kterernkoliv pfevleku Ci pod [akoukoliv zaminkou, byt sebenaivneisi. Z obou mist se rozhledy jak vylucuji (,exlduduji') jako nesmifitelne, tak zahrnuji (irnplikuji] jako dopliikove (komplemcntarni - .superponovane'): jejich logicka a teoreticka mimobeznost, hera se ph blizSlm ohledani vzdy vyjevi, vypovida jedine 0 tom, ze jedno stanovisko se nachazi mimo obzor (tj. dosah, pravomoc/kompetenci, diskurs) toto druheho, To je pfesne to, co pri pohledu zblizka a ph podrobnejsim rozboru musi vzdy nutne ujit: totii ze postaveni .mimo obzor' kazdeho z obou stanovisek se nachazi prave v zahorizonti, tj. v nedohlednu sveho protejsku. Stvoreni (a to, co s nim souvisi) a vyvoj (a to, co s nim souvisi) pfitom hledi k ternuz obzoru ... z .opacne strany',

Protiklad Stvofeni a Vyvoje postihuje a rozezniva vlastni povahu Zive telesne existence, samu podstatu Zivota ~ alespoii talc, jak dosly sveho vyjadren] v lidske pfirozcnosti. Zivot je ,jednotou protikladu': v transhorizontalni jednote stvoieni a evoluci se zraci komplementarita dokonalosti a konani, uplnostiz'plnosti a naplnovanf./plneni, zavrseni./vrcholu a pocatku/poCinani. V tom smyslu plati, ie kazda

telesna podoba je zde ,od pocatku sveta' - totH je si od sveho vlastniho pocatku, Pfed nim (mimo ni) totiz pro ni, tj. pro danou podobu, U~'~H',HV sveta nebylo: to ona svilj pocatek sama obsahuje - zahrnuje spolu s pocatky vsech svych predku - jejich pocetirn a veskerym si, ktere .stalo za fee', aby bylo .zapsano do knihy zivota',

aby se vtelilo ve zkusenost, jejiz celek je zakladem - zivnou pudou. a .Matkou', "Chuvou vseho stvoreni". Je to CHORA - .prostoreni', vytvafeni mista - uvadene v Platonove Timaiovi ono tajemne treti, odlisne jak od bytilbeing (ON), talc od vznika-

157

nl/becoming (GENESIS), phtomne/asistujid u zrodu kazdeho .sveta'. S kazdym jednotlivym stvorenim pocina stvofeni sveta, v nemz je zivY tvor - tetesnyvzhled/species doslova "od pocatku stvoreni". Linneovo okfidlene dictum lze pak parafdtzovat: species tales sunt, quales ab initio creantur ... - podoby jsou takove, jak sebe od pocatku utvafeji, kterak kazda vstoupila jako bytost do cclku. Kazda se k svcmu pocatku vztahuje, nese jej s sebou, je v nem sama sebou: kaMe telo rna svilj pupek, ba cele je pupkem - neustalym pocinarum. Zrozena te1esna bytost je soustredemVkoncentricka: bytostne se obraci k vlastni s~utecnos~ ti a takto se svym zpusobem vztahuje k svetu - k celku sveta, ktery takto zahrnuje/shrnuje/pohida jakozto jeho subjekt - subjekt ~ve~ tao (Nebo je kazde stvoreni jednim ze zpusobu, jimz se cclek stvoreru mnohonasobne - nescetnymi zpusoby, vynalezave, svobodne - vztahuje k sobe'') Ziva bytost obklopuje svet svym obzoren;, je?z tvo!i .~~~~ Umwelt - .osveti'. Kazda je kosmickym ohniskem, z nehoz se svet sin soustrednymi vlnoplochami vrstev zkusenosti a do nehoz se svet soustredl/sbiha: a take kaMe misto tohoto pole/obzoru obsahuje .sveta

kr .,

aj . . v...

Takto je Zivotni forma jistou podobou horizontu sveta: je jak zpu-

sobemjeho rozprostiranllextenze a rozpinanllexpanze, tak podobou jeho sjednocenilztotozneni, je jak jeho zhustenim/koncentraci, tak stahemzkontrakci . je tudiz kontraktem/dohodou s jinymi podobami celku, k nimf poukazujejeji bytostny horizont celistvosti. Na nem se ty jine bytosti - odlisne svety - ohlasuji z nedohledna a nedoz.irna. !' t~k: ac je kazda bytost ztelesnenim vdkerenstva - bezmezna, Jemuz dava svilj tvar, sama urcujic svetu meze sv)im bytostnym urcenim, nejsou tytojeji meze hranici, nybrZ rozhranim/horizontem,jehoz presaznost zahrnuje (= ,implikuje', tj. vyzaduje, predpokhlda) jinako:t. ,Kazd~ by~ tost je ,HM stfedu', tak jako kazdy z nas je ,pupkem sveta , z nehoz obhlizime sve vlastni ,vukol' - svuj Umwelt. Pupek (OMFAWS, umbo) je vsak nejen znakem puvodnosti (originality, individua~ity) a ~Hzn~kern pocatku v sobe, ale i znamenim vzniku/zrozenosu/konecnostl, stopou puvodu v jinern, Je jak znamkou propojenilprovazani (podilnictvilpartidpace), tak i jizvou po vydeleni (separaci/individuaci).

To vse jsou pHznaky one druhe, ekologicke tvare sveta/osvetl svedcid 0 sounalefitosti kaZde bytosti k predkum i svedkum, 0 jeji podminenosti, zavislosti a potrebnosti. Tak ville k mod zahrnuje i vuli po-

158

mod. Self-assertion a self-transcendence - tak oznacil A. Koestler (1978) dvojf stranku skutecnosti, "janusovskou", podvojnou tvar livota. Kazdy symbol je spojenim protikladu, konfliktem interpretaci. Janua pale znamena .brana' ...

livot jako Weltsymbol je vskutku takovou branou a pruchodem.

Je pfitomnosti, v niz se schazf i rozchazi dye cest, pfechodem, jimz pfechazi minulost, tak, jak predjima budouci, v budoucnost, kt~ra ji v sebe celou pfijfma - se vsemi moznostmi, Kazdou chvili pfetvari .sve veskere ,dosud' proud casu do novych telesnych podob. livot,ie neustale novym, telesnym vykladem sveho pifbehu (vystupujidmjako vyklad vzdy tehoz a vzdy od pocatku}, a tudiz znamenim sve bezprostfcdni budoucnosti: what it is about to ... , ktera k ncmu jiz nalezi jako ztelesneni moznosti, jako ville k mod - z mod phjeti: intencionalni am or jati. Proto Prist! - v rozporu s evolucnim pohledem zevne - nevystupuje ani jako nejsoud a otevrene, ani jako dane a urcene, nybd jako davane a urcovane by tosti, ktera je sarna touto otevfenosti. Vyvoj pro ni neni obsahem, nybd formou nazoru: prave proto neni ani zakousen ani poznavan, nybrZ je sam bezprostfedni zkuscnosti. Odtud nepochopitelnost evoluce: vyvoj je tim, co sarno sebe chape jako to, elm vzdy bylo.

I lidsky tvor je si dan jako spor. Spor, ktery u Cloveka tihne k uvedomeni, reflexi, uchopeni, vyjadreni. Nevim, kolikrat, jakymi zpusoby a zda se talc stalo. Mozna, ze je pritomen i v jinych podobach (motivech, schernatech, figurach, tropech) - symbolickych, ritualnich, rnyslenkovych, pojmovych, snad i beznYch. Nedokazi jej urcit; zahledl jsem jeho znameni v tematu VYvoj versus Stvofeni, a snazim se jej teprve vystihnout a pochopit. Pfiznacna je urputnost a zatatost, s niz je spar z obou stran veden, vytrvalost, s niz - mnohokrat pfekonan a odbyt - se znovu a znovu vrad, to, ze propuka ve vice ci mene stejnych podobach a obdobach, z pHein pokud mozno stale nicotnejsich a argumenty stile povrchnejsirni, Vyrnluvna je i skutecnost, jak nepatrny vliv rnaji vsechny pfevratne objevy a skvele doldady, here veda .•. na podporu evolucni teorie pfinesla, a obrovske mnozstvi poznatku, . here na jejim zaklade nashromazdila, osliiujici uspechy, kterych diky nim dosahla ... .Ie na miste vyslovit pochybnosti, zda to vse se skutecne rylca toho, 0 co jde, 0 co od pocatku slo? Nestoji soucasna biologie proti vedeckernu kreacionismu proto talc bezradne, ze svych uspechu

159

VEmECH DNECH,

Kolbistem tohoto zapasuje svet cloyeka,

dosahla prave diky tomu, ze ono ,CO', ktere se ohlasilo v podobe evolucni myslenky a ktcre posleze vlastne opustila a potlacila, je toliko zastupne? Proto je dnes vyznava toliko usty, rozpacite a nesikovne, jezto jiz davno, tise a bezdecne, pfistoupila na to, co se nahlas a bezostysne oZYva z ust kreacionistu? Vim dobie, kterak odbornici znalci, kteH se do sporu tohoto typu nechali vtahnout, zoufale trpi vedornim, ze 0 to, 0 co jsou nuceni se pfit a ceho se vefejne zastavat, ,ve skutecnosti', tj, v ramci otazek a problema jejich oboru, piece vubec

. (pfipadne: uz davno) nebezi a ze uz jsme teoreticky i prakticky zeela jindel Povzdeeh, ktery snasejf na hlavu svych neobeznamenych protivniku, je ale ani ve snu nenapadne vznaset nad sebou' To podstatne je tak mozno vycist ze samotneho sporu a svaru, ktery rnyslenka (motiv, terna, idea, pojem, rnytologema ... ) evoluce vyvolava, nikoliv z protichudnych stanovisek a nazorovych pozic.

Evoluce, evolucni mysleni, povstalo z Cista-jasna (resp. zjasna a zfetelna) jako zjeveni, Stalo se tak za dnu vrcholicfho novoveku, za vlady vedecke racionality. Ohlasilo se jejim jmenem, ae byIo ve skutecnosti vzpourou proti ill. Prohlasilo se za skutecne ve smyslu objektivni reality a pfineslo osvobozeni z jejiho vezeni. Neprislo Zakon zrusit, nybri naplnit, presto vsak znamenalo svobodu od Zakona: pfislo nezvane a necekane, co nechtene, ve svete vedy nevitane a nezadouci. Vstoupilo do naseho sveta, aby pomohlo pfirozeny svet Iidi opet vzkifsit k zivotu. Oficialni, ustaveny svet objektivni reality je nepfijal, lee

terni, kdo "slovo zivota" pfijali, bylo jeho zjevenf nadsene pfivitano, jako od pocatku vyhlizene, zaslibene, proroky ohlasovane: probudilo , potlaccne tuzby, dfimajici ve stinu smrti slepych rnechanismii a vec• nych, netecnych zakonitosti. Tak jako zjeveni Prostoru stalo u zrodu " Novoveku, tak zjeveni Evoluce ohlasilo jeho zanik. Evolucnf myslen•... ka byla jednim z prvnich naznaku, ze pocatecnl .deficientni teofanie' ' .• (zjeveni Prostoru v jeho absolutni podobe - ve smyslu klasicke geo,65 ktery pohltil - obepnul a prostoupil - veskerou skutecnost

fol"""'-"" sveho bludneho nekonecna, eimz potlacil a poprel vespfirozenost) nebyla konecna, K nasledne ,fysiofanii' - zjeveni ktera se v Evoluci ohlasila - vsak doslo v ramci vedeckeho ktery vzesel z teofanie racionalismu. Pfiroda pfedstoupila

'. havu vedecke teorie, v podobe vyvojove nauky, usilujici 0 sve racizduvodneni, hledajid pro Evoluci objektivni status. Vedecka

161

forma sice myticky obsah evolueniho ucen! zastfela, svou osvobozujici pusobivost vsak vYvojova nauka cerpala ze sve myticke povahy. Ta take byla a dodnes zusrava emocnim nabojern vzrusenych polemik, do nichz ucene debaty na toto terna vzdy nutne upadnou.

Prave tato upadkova podoba dnes umoziiuje konecne rozpoznat mytickou povahu samotneho vedeckeho racionalismu a odhalit teologicky zaklad objektivity." Pozdne modernimu postoji se totiz dosud dafilo pfipisovat tuto stranku na vrub nabozenskeho fundamentalis~ mu, ocejchovaneho jako .biblicky', ,kfesranskY', ,tradicionalistickY',

.poverecny', ,tmarskf apod.

Casy se vsak meni, Prelom vekU takto ochromeny, dlskredirovanf a neutralizovany spor znovu oZivil. Z nove perspektivy vsak lze videt, ze se nejedna 0 protichudne nazory, nybd 0 protilehle obzory, z nichf kaZdy shrnuje a pofada zivou skutecnost v jiny univerzalni celek, prosazuje jinou kosmicitu. Zadny z obou postoju neni dnes uz treba ani predkladat jako vedu, ani pokladat za svetovY nazor, Obe vidouci veden! obziraji svym vedoudm naziranim skutecnost bez ornezeni. Svet, ktery (sc mu) objevuje (pfivadi k zjevnosti) a ktery tak vychazi najevo, je svetem prirozenym, povstavajidm, vznikajicim. takovym, ktery se neornezuje na danost Ci platnost. V nove skutecnosti, do nil, vstupujernc, neni svet omezeny hranicemi, a proto ani pohled, v nemz postmoderni svet vyvstava, na zadne hranice nenarasl: nejsou na dohled

ani sc neohlasuji v nedohlednu.

NiZadny pohled nebere ohled k mezim sve platnosti; kazdy nazor

hledi k obzoru, kde hleda/vyhHl,l uplatneni sveho hledlska, z nehol, se rozhlisi v sir a v dal. Jeho podobou vUle k modje hledet se uplatnit; je to dobra vUle mod pochopit a porozumet, nikoliv uchvatit, zajmout ci vlastnit. Svet sam tuto vuH zajirna a uchvacuje. Svetu, ktery je vlastnim projevem vule pochopit, nenaleZi l,adne hledisko. ktere by vuli vykazalo do vlastnich mezL. Zajimavy, uchvacujici svet h1edid/hledajici, hlidajici (pecujici) vule je svetem jeji vlastni skutecnosti. Nevykazuje tudiz vlastni meze: je toliko nevlastni mezi na obzoru, krajem sveta sveho obzirani, svym horizontem, jiml, se ohlasuje pHrozene nekonecno. Tak poukazuje svet v nedozirno. rahnouci se nade vsechny meze.

Stejne se to rna se svetern kazdeho pravdiveho, skutccneho nazoru - todz takoveho, ktery se rna k svetu, jehoz vule mod nazirat

162

chce)~stlizey se pre~to ~be stanoviska, jimiz se zabyvame - pohled kreacm, z nehoz svet ma vzhled stvofeni a pohled evolucni, z nehoz se svet uka;u~e ~ vYvojo':,e perspektivy - dosud popiraji a svMi, pak to zna~ena, ze,Js,ou zalozem: na vzdoru, jimz se 0 sebe opiraji: jedno v druhem nachazf oporu. Obe stanoviska si vzajemne leZi mimo dosah sveho vedeni Ci nazirani a ne1ze je proto Hast ani vedle sebe ani proti sobe, podobne jako je nemozne videt soucasnc obe (vsechny) podoby viceznacnych obrazku (typu kackazkrallk, dama./baba). Jsme proto v pokuseni pokladat je za nesoumefitelna paradigmata - poznavaci styI~ ve vede - k jejichz prornenam (vedeckym revoludm) je preklaperu (gestalt-shifts) zminenych obrazku pfirovnavano. Toto snadne - moderni-pfflis-moderni - reSent typu dvoji pravdy by ztratilo ze zfetele samu podstatu sporu, ktera je vyrazne symbolicka - v doslovnem ~~!s!u slova :YPvfBOWN, tj. ve smyslu urnyslu jeho puvodniho pouZ1:1, Jak? y~poJe~l, ~rotiv v jedn?tu protikladu, Vznika celek, zjevujici puvodni cr hlubsi jednotu, ktera se s nastupem vyvojove nauky a spory kolem ni ohlasila,

.Ev,ol~~e. ne~pusobila revoluci - nezvratny zvrat - jak si evoluciom,ste p:ahy a.Jak yse dodnes domnivajf. Jak reeeno, pjetrvavajici spor trva a vyjadfuje neco mnohem zasadnejsiho nd jednorazovou zasadni z~e~~ v nazir~ni. ?~es, kdyz uz si ruzne nazory a hlediska nepotrebuji prekazet, kdy.jak receno," se ani vedecka ,paradigmata' nemusl nutne ~lucovat ~ proto n~nt:ivYs po sobe nasledovat, a tudiZ se vzajemne popl~·;t a pot1~at v bo~~ 0 nastupnic~i, nybrz se smeji a mohou vzajemne stn?at, :b~rat, zanz?vat se a menit podle predrnetu, zajmu, ,letory a nat~ry , tJ. ve shode s povahou a pfirozcnosti nejen poznavajiciho, .• ale pfedevsim podle poznavanych vecl, z nichz kazde naldi vlastni ... svet, k~e-:yvytvaH a v nemz je doma. Ekologickemu poznani jde 0 toto •... ,doma : jeho vlastnim predmetem je navstevovani a poznavani sveta ••. poznavaneyh~ s e~lem n:oci porozum,et jeho byti ze zpusobu obyvani, ~ lcazde svym zpusobem - zanrnuje/shrnuje, rozvrhujez'pora-

veske~enstvo.68 Vzdyf prave kazdy takovy zvlastni a svebytny zpukterym poznavana skutecnost rozviji svet (kterym se skutecnost v svet), prave talc neomezene se tahnouci k obzoru a ukazujiza horizontjako svet nazoru a stanovisek, Stfet poznavacich postoju e, ze se vede 0 neco jineho nd 0 poznani - napfiklad mezi avajicimi! Tak trvaly zapas, ktery vystupuje jako nesmifitelny -

163

.ideologicky', jakym je zapas srvofeni a evoluce, je neklamnym zna~enim, ze naleZi k temuz sVEtU a ze jejich ruzne horizonty spolu nejak

souviseji,

4» Valka gigantii

]sem presvedeen, ze kolbistern tohoto zapasu je svet cloveka a ze to,

o cern cele to protahovane, zdanlive neplodne a nesmyslnc drama vypovida, je pro lidske zalozeni zasadni. Mnohem zasadnejsi nei roviny a rozmery, ktere byly vysloveny, je to nevyslovenc ~ otazky etiky, pravdy a viry, ktere byly a zustavaji ve hfe. Pro lidskou existenci jsou jiste prave tak vyznamne, lee uZitecne pouceni je nanejvys zaporne: byly spatne polozcny, Kornicky rozmer cele podivane nam nastavil iron~ckve zrcadlo, ze 0 skutecne povaze naboeenswt a vedy, viry a pravdy, vedeni a zjeveni nerna vzdeiany svet uz dlouho ani potuchy. Nedostatek zite zkusenosti si nahrazuje Nietzschuv "posledni Clovae" trapne naivnimi predstavami a metanaracemi. jinak by mu neunildo, ze krestanstvi jiz davno neni nabozenstvirn dneska, nybd veerejska ~ a dnes jiz pfedvcerejska. Ze.ie folklorem, ktery slouZl jako zaminka i zasterka, ze vlastnim nabozenstvim je veda ~ novoveka religiozita, ktera v pocatcich evolucionistickeho pokusu 0 rozkol byla jdte iiva. Dost mozna, ie diplomaticky skvela, lee nabozensky pokrytecka kamuflM, schizmatu za ueelem potlaceni reformacnich snah sc podilela na naslednem skomirani a soueasnem odumirani vedecleeho nabozenstvi. Racionalisticky fundamentalismus nalezl oporu v zosobnenem duchovnu, v pojeti boha jako ducha. Lee duch ~ dech, zavan ~ je tim nejmene pevnym a spolehlivym zakladem, jaky si vubec mozno predstavit ~ chabyrn fundamentem, slabyrn argumentem, zvlaste ma-li byt jen proto, aby teprve bylo to, co je stale, nemenne, nepochybne, spolehlive, Duch, od nehoz se neoceleava, ie rozdrnycha doutnajid knot, nadchne Ci vzplane. Buh, jenz je pouhy duch, duch bez dechu, bez vlivu, je duchem mrtveho; buh jako duchovni princip jc mrtev. A to je dobre: vladne fiSi mrtvych - podsvEtim nesiveho sve~a objektivity. o to vsak nejde: proti hlouposti i behove marne bojovah.

Stalcta nevedomost nerozpoznala, ie spor se vede uvnitf nabozcnstvi: cely se odehrava na Olympu. Uboei bozskeho masivu skYta tragickou scenerii dramatu. Olyrnpane jen nidi rdi sve spory prostrednictvim pouhych smrtelniku - na jejich ukor a k jejich skode. 0 co vsak

164

jde, je veci bohu - bozskou vecl, vsak takovou, ktera je od nepameti veci nasi: nostra res agitur, a nikoliv jen nas coby pomijivych smrtelnileU, nybri naseho .vyvijivcho', pfirozeneho zalozeni, Vsak take 0 nern obe hlediska vypovidaji: napeti rnezi nimi zaklada, jak receno, rozpeti Iidskeho sveta a sporem rnezi nirni se projevuje (jeri nenaIdite a proto nesrozumitclne) .jaderna energie' skryta v jadre lidske skutecnosti, J eji silove pole je valecnym polem odvekeho svaru bohu s giganty, kteH od pocatku a od zakladu chveji Olympem (0 jehoz neochvejnosti to-

. Iiko Muzy pejf, pfivadejfce Dia v zapomenuti - na samu pfirozcnost) v usili jej zteci. Bitevni cara - dynamicka frontova linie (rozhrani celeni) - probiha nami, Celistvost nasi pfirozcnosti musi byt kolern tohoto jadra udrzovana a vzdy znovu vybojovavana v naper] rnezi dvema podobami logu - narativni a racionalni.

Onen dvoji zpusob chapani se a obyvani spolecneho sveta 10- ge:n, skrze ~fibeh a vyklad, je specificky lidskym vyjadfenim janusovs~e povahy Zivota. Evoluce dala prirozenosti nove jmeno a spory, here ~olala, predstavuji jakousi ,gigantomachii' 0 lidske byti (Platen, Sofistes 246a), vitanou zarninku se znovu projevit, pote, co byl Zivot na dlouho dualismem, deismem a objektivnim realisrnem potlacen,

V tomto svetle se ukazuje, ze udajny biblicky pifbeh "stvoreni sveta" neni vubec kosmogonickym mytem, tj. pfibehemzvypravenfm 0 vzniku sveta, nybri vyklademz'pfedvcdenim jeho ekologickeho rozvrhu, tedy fadem celku, ktery je svou povahou stvorenim, tj. jednotnou sounalezitostf tvaru, ve smyslu .korespondence' - vzajemneho odpovidani si,

.• s-rozumitclnosti a s-rozumivanim podob, euietickou. komunikaci. Ta je •. jak pfedpokladem urvarent/pfirozovant, pHrodylPYSIS, jako schop. nosti, jez. byla sverena svetu - .delegovana' na zemi a vodu, tale zakla.... dem chapaniz'porozumenl, tedy toho, jakje Ciovek skrze logos do sve.. ta postaven - zakladem jeho postaveni a poslani v radu skutecnosti." Prave takto - jako vyklad, a nikoliv jako kosmogonicky rnytus ~ je .• biblicke zjevcni relevantni i .revelantni', tj. jak vyznamnc, talc zjevu.. jid: hovofi z jadra lidske skutecnosti. Ani Clovek - natoz jini tvoro- se nepovasuje za vytvor Ci vyrobek, projev nebo produkt nejalee-

ho ci nedho vnejsfho zameru Ci umyslu - byt samotneho .stvoritele'. sebe sarna pfirozcne chape jako svepravne./autonomnl, odpo.vednez autenncke stvoieni - ,stvofeni' jako bytost, shrnujici vsechny i jako uddlost, zahrnujici veskere tvory. Takto sebe clovele vnima

165

a proZiva: je si sam v sobe celistvym/dokonalym a vlastni uce1nost (= Zweckmassigkeit - jednotna usporadanost), jii se pro.~e~j~ a skr~e niz dosahuje vnitfni sounalditosti, pro nej ne~namena: ~e je pr~Jevem ci prostredkem fungovani neceho, sestaveneho dle ciziho zameru a Z nU:i vU1e. Svou celistvost Ciovek proziva jako svou vlastnost: nevlastnfjijako ziskany a ueelov)r prostredek, nybdje mu vtastni jako pros~fe~i zamereni, pros tor soustredeni a rozvrzeni. Pripada mu, ze ztelesiruje liCe1nost z vlastniho pfiCineni - co causa sui, ze je jejirn zosobnenim. Zcela pfirozene si je "sam sobe uee1em", jak :0 ~ nem zd~r.aznoval Kantuv eticky princip a jak Kant nakonec vystihuje - v Krxtlce soud-

nosti - povahu Zivota vubec. vv v v

Zato pHbehem/vypravenim je evolueni nauka, bezne povazova-

na za v)rldad - vedeckou teorii, Prave evolueni po~1ed predkla~a s,vet a postaveni Cloveka pomoci pHbehu - v podobe kosmogoUlckeho mytu. Narativnl zpusob sdeleni a chap ani je pro nas pfi~'oz~ny: "m~~lime v pfibezich" Hka jiz citovany Bateson. Proto evoluclOmsmus prinesl vUei obvyklym racionalnirn v)rkladum ve vecie tolik vitanou zmenu. Prirozene, tj. z minuleho vyvozene vysvetleni vlastni existence, vsak nepHnasl plne lidsky uspokojive pochopeni: ~lovek ~i ner~z~~i z toho eim uz neni - srrunatcem, lackovcem ... , ac takova vypravem, hera se ho tykaj], ho uziteene poucuji a tom, v jakern pifbehu se nachazi, jak zap ada do jinych pHbehu a jak a nakolik se ~a nich podili, To sarno lidske sebeporozumeni v)rznamne obohacuje, prohlubu.ie, ,zhutiiuje' a phnasi cloveku usp~kojveni, ne?oIv roz~mejici ;z~ah k sobe samotnemu jej cini konkretne, prirozene, te1esne skutecnym. Avsak vznik sam - at z Boziho uradku, nahody Ci nutnosti, z opice, se1ekce Ci z informace, tj. puvod jakozto duvod je pro nas - jako takovy, jediny a posledni - prave tak lhostejny jako S~~rite1ov~ konani na zacatku, [eho duvody a postupy: to vse se nachazi ~a honz~~~e~ naseho sveta. Neco takoveho se lze dozvedet z ust bud' teologu ct biologu, nebo ze svatych pisern, naucnych spisu a uceneho pisemnictv~ knih, a presto to nebudeme skuteene vedet. Muze si to tfeba ~ sobe myslet, 0 jinych prohlasovat, druhe presvevdc~vat ... pr~to ~~ vsak takove vysvetleni jdte nestane zrcadlem, v nemz by se nase pnrozenos~ poznavala tak, aby nam toto pozriani pHneslo/zjevilo smysl vlastm existence - v tomtez smyslu, v jakem sebe proZlvame a jak sobe rozumime. Platnost takovych sdeleni a znalosti zustane pouze zasvetni. do-

166

kud nedojde k souzneni - resonanci, konsonanci, harrnonii, kjemnemu/tajemnemu rozezneni struny napHc horizontem. To jedine je pro lidskou bytost rozhodujici, totiz shodaz'odpovidani (korespondence) obou zahorizontnich protilehlych .referencnich bodu', here pfispiva k sevreni horizontu jeho sveta: k self-reference through cross-reference of trans-reference.

Clovek zUe svUj zivotni pribeh jako konecny - rozviji jej tak, aby mel stale hlavu a patu. Vlastni zrod a skon vsak neni soucasti deje: krajnosti nelezf uvnitr jeho dejoveho horizontu: ony tento horizont tvofi - ukazuji za nej, odkazuji k zahorizonti nasi zkusenosti, hera odtud cerpa smysl - a ne to, co se 0 puvodu a vzniku povida. V tom smyslujsme tu kazdyod pocatku - "odjalciiva" ci "od nepameti", jak vJstizne Hkame. Je to pfirozene: pocatek v sobe obsahujerne a nosime, nase pamet a veskera zkusenost vyvstava zpoza horizontu vzpominani, kde se nase minulost podivuhodne sbiha a odkud se rozbiha - lee nezacina! Prestoze vime a sve smrte1nosti ~ ba vime 0 svern byti-k-smrti (zum-Tode-sein), jsme si dani talc, ze si zijeme a ze sebe zakousime jako veeni: vivimus experimurque nos aeternos esse, Hkavali staff. Nase zkusenost se nam dava jako veskerenstvo byti a nas telesny vyvin - die nekterych pfedstav" - obnasi celou evolucni historii: jsrne vtelenou zkusenosti sveta, Co nam zaitZi na vsech naukach a veroukach, minenich a tvrzenichl

A to nam evclucni pohled pripomnel, ze nasi bytostne vseobjimajici zkuscnost tvoH take jini tvofi a ze Zjeveni vime, ze jsme stvofeni . •. jako oni, jako NEFES - duse ziva, hybajici se (Gn 1.20, 2.7). Veskera duse je sebevyrnezujici se niternosti, vyvzdorovanou nad bezmeznem; ..... kazdy tvor, tak jako kazdy elovek, je .subjektern sveta' ve smyslu teles... ne subjektivity, nejen objektern, obyvate1em, vyskytern. Proto se vsemi .. tvory a s veskerym tvorstvem spadame - tak Ci onak ~ do tehoz deje, .•• sdilime spolu - vice Ci rnene - spolecny pifbeh, zkusenost, postoj . svetu." Lidska zkuscnost, pritomna v Iidske podobe cioveka, obsa-

huje - zahrnuje a vyjadruje - zkusenost jinych druhu, tak jako ony sou cast zkusenosti nasi,72 V tele pfibeh a pochopeni spadaji vjedAvsak logem se - a patrne pouze my - na teto spolecne zkusenospodilime jdte jinak, nesamozrejmc: totif talc, ze 0 tom mluvime, to hlasarne - a dokonce z toho delame vedu, anebo tak, ze to vyjako nabozensrvi a prohlasujeme tuto svou nejhlubsi pfiroze-

161

nost za svou vysadu. A tehdy se z bezdtcne, pHrozene zite skutecnosti stava problem a z zivotni polarity duchovni pnuti, Snad proto se nam zjevila v tak ostrych obrysech prave v dobe, kdy vdlkere poznani a vyznani smelo uplatnovat narok na skutecnost jcn v podobe forrnalnich soudu a objektivnich poznatkU a kdy svet, ba i :livot a subjekt se stal objektem. Tehdy pfisel ke slovu nejen onen celkovy pifbeh stvofeni, k nemuz nalezime, ale i to - a toutez nalehavostil - ze jsme i jinak: marne i jinou ucast na Pfibehu zivota nez jako jeho soucasti. Tuto Mast ne1ze, jak vyplYva z povahy veci, z te telesne vyvodit. A volime pro ni i jine slovo, k nemuz pfichazi: slovo odlisne, rozdilne - jak uz

z povahy slova vyplYvi.

Co totiz neni mozne v logu, ktery pHchazi k slovu, je rnozne logu,

ktery se stava te\em. V tom ohledu je prave spor, 0 nemz jsme pojednali, ve1mi konkretni, takfka hmatatelne symbolicky, Jeho ,symbolern' neni zacina predstava, slovo Ci obrazek, ale velmi konkretne nas mozek, v nemz je zastoupena a shromazdena cela tetesnost a evolucni zkusenost, vyjadrena jeho jedinecne lidskou architekturou - stavbou a skladbou, podobou a cmnosti, jaka ncma v prirode - u jinych zivotnich forern - obdoby . .J ak kdysi predvedl Carl Sagan ve svych Dracich z raje (cesky bez vroceni), struktura a fyziologie lidskeho mozku vyjadfuje abe verze a obe podoby logu: jak onu biblickou - uvodni vyklad knihy Genese, talc evolucn] - pHbeh fylogeneze. Nebo, chcete-li: nas prazvlasmi mozek je srozumitelny jen v pruniku obou perspektiv; nebo - konecne a do rretice - biblicky rozvrh a evolucni vypraveni spolu svedCi 0 mnohovrstevnosti, rozporuplnosti a protildadnosti nasi pfirozenosti a v jejich vzajemnosti se zraiii jak dramatickc usili o spolecnou jednotu. tak vzdor prod splynuti i Ihostejnemu spocinuti vedle sebe. V tomto giganticicem zapase 0 skuteenost spociva lidska

pfirozenost.

Odtud vzruseni, ktere utkani obou motivu od jejich prvniho sc-

tkani provazi, prive tak dnes jako pred vice nd sto lety, Doklada to jak jejich pravdivost a skutecnost, tak jejich sounalezitost a posiluje presvecieeni, ze pfece jen nejde 0 nahodile setkani jedne z mnoha vedeckych teorii s jednim z prave tak pocetnych kosrnogonickych my-tu, here vyustilo v komedii plnou omylu, ze nakonec jsrne to my, kdo jsou ve skutecnosti v teto zkuscnosti na omylu, jezto skutecnost i zkusenost jsou mnohem hlubsi a rozmernejSf, nez aby si mohl jakykoliv

168

jedinyp~s:oj n~ r:e ,Cinit vysadni pravo. Napeti logu a mytu, vykladu a vypraveru, zvedv:nI a zjeveni poskytuje pohledu onu batesonovskou extra:?~pth - pndatnou hloubku vhledu do bezcdne skutecnosti do n:,z J~me s: VZ':'inu~i, do n.iZ jsme stvoreni - s niz jsme sou-tvarnf ~ak, ze jsme Jl pfi-zpusobeniz'asimilovani, Cili jejirnuz zpusobu byti jsrnc podobni - similes.

)e n~ c,as~ toto ~och?p~t ~ p~ij~out. "Nebo cas blizko jest" [Zj 1.3], prrpomma nam nalehave zaverecna biblicka kniha Zjeveni: ... RO GAR . KAIROS ENGYS, pricemz ENGYS znamena vlastne uzky" tV "

Z ' , , , , esny .

aumco se na:Uv.obz0!-1', :~zsiruji do nekonecna, cas, kterym mozno prop}o~t,v sc .vuclhlede UZ1. Cas pale je podstatou VSl pfirozenosti - a kazde telo jeho tvarcm, Tvafnost svcta vsak - opakuji! - pomiji...

169