1

OBSAH

1. VÝVOJ NERVOVÉ SOUSTAVY – str. 2 12b1. Kmenové motorické dráhy – str. 88

1a. Alární a bazální ploténka – str. 2 12b2. Korové motorické dráhy – str. 88
2. MEDULLA SPINALIS – str. 4 12c. Senzorické dráhy – str. 89
12c1. Vestibulární dráha – str. 89
2a. Morfologie – str. 4
12c2. Zraková dráha – str. 90
2b. Vertebromedulární topografie – str. 5 12c3. Dráha pupilárního reflexu – str. 90
2c. Míšní jádra a dráhy – str. 6 12c4. Sluchová dráha – str. 91
2e. Reflex - str. 9 12c5. Chuťová dráha – str. 91
3. TRUNCUS ENCEPHALI – str. 11 12c6. Čichová dráha – str. 92
3a. Medulla oblongata – str. 11
3b. Pons – str. 11
3b1. Fossa rhomboidea – str. 13
3c. Dráhy a šedé hmoty oblongaty a pontu – str. 15
3c1. Retikulární formace – str. 15
3c2. Jádra, napojená na mozeček – str. 16
3c3. Jádra hlavových nervů – str. 17
3c4. Jádra zadních provazců – str. 19
3c5. Hlavní dráhy – str. 20
3d. Mesencephalon – str. 22
3d1. Morfologie – str. 22
3d2. Dráhy a šedé hmoty – str. 22
4. CEREBELLUM – str. 25
4a. Morfologie – str. 25
4b. Histologická struktura a zapojení drah – str. 26
5. DIENCEPHALON – str. 31
5a. Epithalamus – str. 31
5b. Thalamus – str. 32
5c. Metathalamus – str. 35
5d. Subthalamus – str. 35
5e. Hypothalamus – str. 36
6. TELENCEPHALON – str. 40
6a. Bazální ganglia – str. 41
6b. Gyrifikace mozku – str. 45
6c. Mediální plocha telencephala – str. 46
6d. Limbický systém – str. 50
6e. Cortex – str. 53
6e1. Funkční korové oblasti – str. 55
6f. Bílá hmota telencephala – str. 58
6f1. Capsula interna – str. 58
6f2. Asociační dráhy, komisurální a projekční vlákna – str. 59
6g. Čichový mozek – str. 60
7. KOMOROVÝ SYSTÉM MOZKU – str. 62
7a. Mozkomíšní mok – str. 64
8. OBALY CNS – str. 65
9. MONOAMINOVÝ A CHOLINERGNÍ SYSTÉM – str. 69
10. CÉVNÍ ZÁSOBENÍ CNS – str. 70
10a. Cévní zásobení míchy – str. 70
10b. Cévní zásobení mozku – str. 71
11. ŘEZY MOZKEM – str. 77
11a. Rovina frontální – str. 77
11b. Rovina transversální - str. 82
12. VYBRANÉ DRÁHY CNS – str. 86
12a. Senzitivní dráhy – str. 86
12a1. Lemniskový systém – str. 86
12a2. Anterolaterální systém – str. 86
12a3. Senzitivní dráhy hlavových nervů – str. 87
12b. Motorické dráhy – str. 88
 2

VÝVOJ NERVOVÉ SOUSTAVY

Podrobný popis vývoje nervové soustavy rozhodně není předmětem anatomie, ale je
nutné znát alespoň některé základní pojmy a jejich spojitost s definitivními
strukturami mozku a míchy, ve které se přetvářejí.
Nervová soustava se vyvíjí z embryonálního ektodermu, přesněji neuroektodermu,
který se přes stadia neurální ploténky a neurální trubice přetváří v primitivní základ
mozku a míchy. Primitivní mozek následně přechází do stadia tzn. mozkových váčků.
Ty rozeznáváme tři. Dva z nich se poté ještě rozdělí ve finálních pět váčků.
V dorsorostrálním směru jsou to:
Rhombencephalon – nejdorsálnější část, tvoří základ tzn. zadního mozku. S postupem
vývoje se rozdělí na:
Myelencephalon – kaudální váček, je základem medulla oblongata.
Metencephalon – kraniálnější část, základ pontu a mozečku.
Mesencephalon – střední váček. Jako jediný odpovídá své definitivní struktuře –
střednímu mozku.
Prosencephalon – nejrostrálnější váček. Taktéž se dělí na dvě části:
Diencephalon – primitivní základ mezimozku.
Telencephalon – základ koncového mozku. Ten se ještě dále dotváří,
po stranách se začne vyklenovat v párové váčky, které
v pozdějších fázích vývoje mohutně rostou a tvoří
základ hemisfér.

Alární a bazální ploténka

Nyní se zastavme v období neurální trubice. Proliferací a migrací neuroblastů se

v původně pravidelné trubici utváří bazální a alární ploténka – dvě ztluštění neurální
stěny. Bazální ploténka je uložena ventrálně, alární dorzálně.
Obě ploténky od sebe odděluje vkleslina sulcus limitans, který pak zůstává identický
na spinální míše i ve vyšších mozkových oblastech. Stejně tak i sulcus medianus,
jdoucí vždy uprostřed každé z plotének.
Toto členění je nesmírně důležité, jelikož každá z plotének přijímá nebo vysílá jinou
modalitu nervového signálu. Alární ploténka zajišťuje senzitivitu, bazální motoriku.
Každá z plotének se navíc ještě člení na laterální a mediální část. Laterální odpovídá
vicerální oblasti, mediální somatické. Máme zde tedy 4 sektory neurální trubice a
každý z nich pro jiný nervový signál:
 3

Laterální část bazální ploténky - visceromotorika

Mediální část bazální ploténky - somatomotorika
Laterální část alární ploténky - viscerosenzitivita
Mediální část alární ploténky – somatosenzitivita

Tomuto členění odpovídá i plně vyvinutý nervový systém. Typicky mícha – dorsální
oblasti míchy přijímají senzitivní signály ze spinálních ganglií, ventrální oblasti
zajišťují motoriku. Stejně tak i jádra hlavových nervů v mozkovém kmeni odpovídají
svým rozmístěním jednotlivým ploténkám. Vše viz dále.
 4

MEDULLA SPINALIS

Morfologie

Mícha je cca 50cm dlouhá a 10-13mm široká. Začíná od foramen

magnum, přesněji od místa křížení pyramidových drah (viz dále)
– decussatio pyramidum. Kraniálněji pokračuje prodloužená
mícha, již součást mozku. Kaudální konec je v oblasti obratle
L1/L2, zakončení míchy se nazývá conus medullaris. Níže
pokračuje jen filum terminale, vlákno, tvořené pouze gliemi a
vazivem. To končí v oblasti S2, kde srůstá s periostem.
Mícha nemá po celé svojí délce stejnou tloušťku, rozeznáváme
dvě ztluštění – intumescentia cervicalis (v oblasti C3 – Th2) et
lumbalis (Th9 – L1). Jsou podmíněny hromaděním motoneuronů
pro svalstvo horních a dolních končetin.
Na povrchu míchy pozorujeme několik zářezů. Ventrálně se
nachází fissura mediana anterior, dorsálně sulcus medianus
posterior, který pokračuje do středu míchy jako vazivové septum
medianum posterius. Lehce laterálněji jsou párové sulci
anterolaterales et posterolaterales, ze kterých
vystupují/vstupují vlákna předních a zadních kořenů míšních.

Na řezu vidíme centrálně uložený canalis centralis, součást komorového systému

CNS (viz dále). Kolem kanálu je substania grisea – šedá hmota míšní. Má motýlovitý
tvar, popř. tvar písmene H, díky čemuž lze rozeznat přední, střední a zadní rohy míšní
a centrální oblast – cornu anterius, lateralis et posterius (cornu posterius se ještě dělí
na basis, cervix a apex) a substantia grisea intermedia. Cornu laterale je vytvořeno
výrazně jen v hrudní a sakrální oblasti, jinde se vytrácí. V krční míše má síťovitý
vzhled a nazývá se formatio reticularis medullae spinalis (navazuje na retikulární
formaci mozkového kmene, viz dále). V 3D prostoru pak rohy tvoří sloupce míšní –
collumnae. Přední rohy míšní obsahují motoneurony, zadní senzitivní neurony,
laterální pak neurony vegetativního systému. Přední rohy jsou tedy složkou eferentní,
zadní aferentní.
Laterálně od šedých hmot lež bílá hmota míšní – substantia alba. Ta je průběhem
sulcus medianus anterius, posterius a sulci antero et posterolaterales rozdělena na 3
párové svazky – funiculus posterior, lateralis et anterior.

Uspořádání míšních neuronů a odstupujících nervů bylo již zčásti zmíněno u

periferního nervového systému. Šedá hmota je, jako v celém CNS, tvořena těly
neuronů, bílá hmota jejich axony. Z míchy odstupuje 31 párů míšních nervů. Jejich
vlákna (axony) se nazývají fila radicularia. Ta odstupují se sulci posterolaterales a
anterolaterales a sdružují se v míšní kořeny – radices. Máme zde tedy 2 páry míšních
kořenů – přední a zadní. Přední jsou eferentní, odvádějí do periferie axony
motoneuronů, které jsou uloženy v předních rozích míšních. Zadní rohy míšní jsou
aferentní, přijímají axony senzitivních neuronů spinálních ganglií. Míšní kořeny pak
procházejí meziobratlovými štěrbinami. Po výstupu z nich se spojí přední a zadní
kořen a utvoří nerv, který se tak stává smíšeným. Příslušná část míchy, obsahující
jednu čtveřici míšních kořenů, se nazývá míšní segment.
Máme 8 segmentů krčních (segmenta cervicalia) – první kořeny odstupují nad C1, 12
hrudních (segmenta thoracica), 5 bederních (segmenta lumbalia), 5 křížových
(segmenta sacralia) a 1-3 kostrční (segmenta coccygea).

Detailnější popis míšního segmentu byl probírán současně s periferním nervovým

systémem, a proto odkáži na něj.
 5

Vertebromedulární topografie: V embryonálním vývoji a těsně po

narození je mícha stejně dlouhá jako páteř a vyplňuje páteřní
kanál po celé jeho délce. V dětství však páteř roste rychleji než
mícha a jednotlivé míšní segmenty postupně přestávají odpovídat
svým příslušným obratlům. Už u novorozence mícha končí
v oblasti L3, u dospělého pak v L1/L2. Odstupy míšních nervů
však zachovávají své původní upořádání, proto krční nervi
spinales odstupují relativně kolmo, směrem kaudálně se pak stále
více svažují. Dolní lumbální a sakrální nervy pak procházejí
dokonce kaudálně od úplného konce míchy a tvoří tak tlustý
svazek vláken – cauda equina. To je nesmírně důležité v klinické
praxi, jelikož při lumbální punkci nehrozí poškození míchy,
v oblasti punkce se totiž nachází právě jen cauda equina (a její
případné poškození je velmi nepravděpodobné, zasažený nerv
není fixován a před jehlou ustoupí).
Vzájemný vztah míšních segmentů a obratlů se nazývá
vertebromedulární topografie a pro rigorosní zkoušku a i
následnou klinickou praxi je třeba ji znát. Je následující:

Míšní C1-C4 = obratle C1-C4

Míšní C5-C8 + Th1 = obratle C5-C7 + Th1
Míšní Th2-Th12 = obratle Th2-Th9
Míšní L1-L4 = obratle Th10-Th12
Míšní L5-S2 = obratel L1
Míšní S3-Co = obratel L2 (u muže někdy jen dolní polovina L1)
 6

Poněkud jednodušší je Chipaultovo pravidlo:

Krční míšní segmenty = krční obratle + 1

Hrudní míšní segmenty = hrudní obratle + 3
Míšní segmenty L3-L5 = obratel Th11
Míšní segmenty S1-S5 = obratle Th12-L1/L2

Správná poloha míšních segmentů je udržována mimo jiné i prostřednictvím

závěsného aparátu, který tvoří výběžky pii mater (část měkké pleny), upínající se do
arachnoidey (pavučnice) a podchycující míšní kořeny – tzn. ligamenta denticulata.

Míšní jádra a dráhy

Jak již bylo řečeno, šedá hmota obsahuje jádra neuronů. Přední rohy jsou tvořeny
somatickými motoneurony, zadní rohy somatosenzitivními neurony. Laterální rohy
obsahují jak visceromotoneurony, tak buňky orgánové senzitivity. Bílá hmota pak
představuje dráhy, tvořené axony. Ty mohou být sestupné, čili přinášející signály
z vyšších etáží mozku, nebo vzestupné, vedoucí signály z periferie či míšních jader do
mozku.

Obecná zapojení míšních drah jsou tedy následující – mícha jednak přijímá signály
z periferie, jednak je vysílá. Senzitivní signál, vedoucí z těla, může být různé modality
dle příslušného receptoru (viz dále). Ten přijde prostřednictvím neuronu zadních
míšních kořenů (s tělem ve spinálním ganglionu) do míchy, kde má v zásadě tři
možnosti, kudy pokračovat. Může skočit v synapsi s neurony některého z míšních
jader šedé hmoty míšní a zde se přepojí na míšní motoneurony, které zareagují na
senzitivní signál motorickou odpovědí. Toto se nazývá míšní reflexní oblouk a
představuje nejjednodušší motorickou odpověď na signály z periferie, bez zapojení
vyšších mozkových etáží (signál do mozku nedoputoval, přepojil se již v míše na
motorickou odpověď).
Druhá možnost – signál z periferie skončí na některém z míšních jader, zde se ale
přepojí a pokračuje drahou v bílé hmotě míšní do vyšších oblastí mozku, kde je dále
zpracován (např. mozkový kmen, kůra mozku,...). Výsledná odpověď tak může být
komplexnější.
Třetí možnost je obdobná jako druhá, avšak senzitivní signál z periferie se nepřepojí
v míšním jádře, ale mine šedou hmotu a pokračuje rovnou míšními drahami do
mozku. Celá dráha je tak tvořena jedním neuronem, který vede od receptoru na
periferii (např. v kůži prstů rukou) a pokračuje přes zadní míšní kořeny a bílou hmotu
míšní až do mozku, bez jediného přepojení.

Druhým směrem, sestupně, putuje motorika, čili eferentace. Ta je v zásadě dvojí.

První možnost je reakce na signál z periferie jako součást míšního reflexu. Míšní
motoneurony předních a postraních rohů tedy reagují na senzitivní signál bez účasti
mozku.
Druhou možností je reakce motoneuronů na podnět, přicházející z mozku, sestupnými
dráhami bílých hmot míšních.
 7

Míšní jádra: jádra zadních rohů míšních přijímají senzitivní signály od neuronů
spinálních ganglií. Jádra předních rohů obsahují motoneurony, reagující na podněty
z periferie nebo mozku. Laterální rohy zajišťují to samé pro orgány.

Šedá hmota Aferentace Eferentace Činnost

Nc. apicalis Intersegmentové spoje Spojuje segmenty
– tr. propriospinalis míchy
Subst. gelatinosa Nc. apicalis Nc. proprius columnae
(Rolandi) posterioris
Nc. proprius columnae Nervy spinálních Tr. spinotectalis Termosenzitivita,
posterioris ganglií Tr. spinoreticularis bolest, čití
Tr. spinothalamicus
Nc. thoracicus Tr. spinocerebellaris Propriocepce DK a
(Stilling-Clarke) Nervy spinálních posterior et anterior dolní poloviny těla
ganglií
Nc. posteromedialis
Nc. anteromedialis Součást míšního
Nc. anterolateralis reflexního oblouku α a γ motoneurony Motorika
Nc. posterolateralis nebo signály z mozku
Nc. centralis
Nc. intermediolateralis Sympatikus, Visceromotorika
parasympatikus
Nc. Neurony spinálních Nc. intermediolateralis Viscerosenzitivita
intermediomedialis ganglií

Šedá hmota míšní se také někdy nečlení na jádra, ale na tzn. Rexedovy zóny (lamely).
Je to dáno tím, že jádra nejsou přesně ohraničená a často splývají a překrývají se. Zón
je 10:
I. - nucleus apicalis
II. a III. – substantia gelatinosa
IV. a V. – nucleus proprius columnae posterioris
VI. – nucleus thoracicus
VII. – interneurony mezi předním a zadním rohem
VIII. – mediální jádra motoneuronů
IX. – laterální motoneurony
X. – substantia grisea intermedia
 8

Bílá hmota: bílá hmota míšní představuje dráhy. Jsou sestupné a vzestupné. Sestupné
vedou signály z mozku do míchy, vzestupné z míchy do mozku. Existují i oblasti,
zajišťující propojení a spolupráci několika míšních segmentů.
Jak již bylo řečeno, míšní dráhy se člení do tří svazků – fasciculus anterior, posterior
et lateralis.

1. Substantia grisea

Ascendentní dráhy –
2. Tr. spino-bulbaris – dráha je rozdělena na 2 svazky – fasciculus gracilis
(mediálně) et cuneatus. Dráha pak pokračuje jako
tr. spinothalamocorticalis až do mozkové kůry. Jedná se o hlavní
senzitivní dráhu.
3. Tr. spino-cerebellaris posterior – dráha do mozečku, je nezkřížená. Vede
propriorecepci z dolní poloviny těla (signály z horní poloviny těla
začínají až v prodloužené míše (nucleus cuneatus lateralis).
4. Tr. spino-cerebellaris anterior – taktéž do mozečku, dráha je zkřížená. Vede
informace o stavu interneuronů a míšních reflexů.
5. Tr. spino-olivaris – do oliva inferior v mozkovém kmeni, z ní do mozečku.
6. Tr. spino-thalamicus anterior – vede čití, bolest a termiku. Dráha končí
v thalamu, nepřepojuje se do cortexu, není tedy volní. Část signálů sice
jde do kůry, ale nejsou to primární signály, pouze jejich sekundární
analýza a zisk emoční složky.
Tr. spino-reticularis – reciproká dráha s retikulospinální dráhou.
Tr. spino-tectalis – taktilní, propriocepční a nocicepční signály.
7. Tr. spino-thalamicus lateralis – vede senzitivitu, končí v thalamu.

8. Propriospinální dráhy – dráhy, spojující jednotlivé segmenty míšní mezi sebou.

Descendentní dráhy –
9. Tr. cortico-spinalis lateralis – pyramidová dráha. Hlavní motorická dráha v těle.
10. Tr. rubro-spinalis – z nucleus ruber, aktivuje flexory.
11. Tr. reticulo-spinalis (medialis et lateralis) – z retikulární formace, aktivuje
extenzory.
12. Tr. vestibulo-spinalis – jde z Deitersova jádra, zajišťuje vzpřímený postoj.
13. Tr. cortico-spinalis anterior – pyramidová dráha.
14. Tr. tecto-spinalis – z mesencephala, zajišťuje pohyb očí a hlavy k viděnému.
15. Tr. interstitio-spinalis – pokračování fasciculus longitudinalis medialis.
 9

Veškeré dráhy byly popsány jen v souvislosti s míchou. Řada z nich totiž nekončí
v popisovaném místě, ale pouze se zde přepojí a pokračuje výše. Příkladem je např.
spinobulbární dráha, která pokračuje dále jako thalamokortikální dráha přes thalamus
až do mozkové kůry. Zde stačí znát pouze první úsek dráhy, avšak k rigorozu je
potřeba umět dráhu v celé její délce a toto platí pro všechny míšní dráhy. Vše je
obsaženo v kapitole s jednotlivými drahami na konci skript.

Reflex: reflexem rozumíme převod informace nervovou cestou z receptoru na efektor.

Anatomickým podkladem tohoto je reflexní oblouk, jenž má části – receptor, aferentní
dráha, centrum, eferentní dráha a efektor.

Reflexy lze dělit podle celé řady hledisek:

Podle počtu synapsí –

Monosynaptické – nejjednodušší typ reflexu. Oblouk je tvořen jen dvěma
neurony, není tu tedy vmezeřený interneuron. Příkladem je patelární
reflex (spadá mezi proprioreceptivní r.). Podráždění svalového
vřeténka m. quadriceps femoris je veden senzitivními neurony do
míchy, kde je signál předán přímo na míšní motoneuron, který
vykoná svalovou aktivitu.
Tyto reflexy jsou primitivní, pouhá trhnutí a škubnutí. Jejich úkolem
je udržování a řízení svalového tonu.
Polysynaptické – je zde již zapojeno více neuronů, přičemž interneurony mají
funkce integrační (mohou např. najednou zapojit více segmentů
míšních) a modulační (mohou inhibovat nebo excitovat signál).
Výsledná akce je již koordinovaná, složitější. Příkladem je obranný
flexorový reflex (např. ucuknutí při stoupnutí na hřebík) nebo reakce
na podráždění šlachových tělísek. Počet zapojených segmentů
ovlivňuje jak typ a místo podráždění, tak i jeho intenzita.
Podle receptoru –
Exteroreceptivní – z receptorů pro styk povrchu těla s okolím. Přijímají signály
pro dotyk, tlak, bolest a teplo.
Interoreceptivní – z receptorů, poskytujících informace o stavu hlubokých
tělních struktur. V naprosté většině případů se jedná o
visceroreceptory.
Proprioreceptivní – z receptorů, uložených ve svalech a šlachách, udávajících
informace o poloze a napětí svaloviny, šlach a ligament.
Podle centra –
Reflex míšní –
Monosegmentální – Mohou být mono i polysynaptické. Často jsou
ipsilaterální, tzn., že se podráždění šíří i na druhou
polovinu míchy.
Polysegmentální
Reflex mozkový
Podle efektoru –
Somatický – týká se kosterního svalstva.
Autonomní – pro hladké svalstvo a žlázy.
Podle vzniku –
Nepodmíněný
Podmíněný

Polysynaptický míšní reflex

 10

Brown-Sequardův syndrom: laterální míšní hemisekce. Vzniká při poškození laterální

poloviny míchy. Objevují se rozdílné symptomy na obou stranách těla pod místem
poškození. Přerušení sestupných drah vyvolá spastickou obrnu na straně léze.
Poškození vzestupných drah je pak složitější, vede totiž k disociovanému postižení,
kdy na straně léze chybí vibrační citlivost a polohocit (ze zadních provazců), na
protilehlé straně pak cca o 1-3 segmenty níže chybí tepelné čití, nocicepce a vnímáni
chladu (laterální a přední provazce). Je to dáno křížením jednotlivých drah v různých
výškách. Dotyková citlivost bývá většinou alespoň z části zachována, protože je
vedena jak zkříženě, tak nezkříženě.
 11

TRUNCUS ENCEPHALI

Mozkový kmen navazuje rostrálně na hřbetní míchu (medulla spinalis) a sestává

z prodloužené míchy (medulla oblongata), Varolova mostu (pons Varoli) a středního
mozku (mesencephalon).
Mozkový kmen má řadu struktur společnou a řada drah či jader probíhají skrz celý
kmen, nerespektujíc jeho členění na oblongatu, pons a střední mozek. Z toho důvodu
bude řada struktur, jako např. hlavové nervy či retikulární formace, popsány zvlášť.

MEDULLA OBLONGATA

Je pokračováním hřbetní míchy ve směru rostrálním a patří již, jakožto jeho

nejdorsálnější část, k mozku. Předělem hřbetní míchy a oblongaty je, jak již bylo
zmíněno, decussatio pyramidum. Hranicí oblongaty a pontu je sulcus bulbopontinus,
rýha, vedoucí horizontálně na rostrálním konci prodloužené míchy.
Ventrálně je oblongata vyklenutá ve dva rovnoběžné, podélné valy – pyramides
medullae oblongatae, které obsahují bílé hmoty pyramidové dráhy, čili tr.
corticospinalis. Mezi nimi vede fissura mediana anterior, jež je pokračováním té
míšní.
Laterálně se na oblongatě nacházejí párová vyvýšení, zvané oliva. Dorsálně od olivy
leží pedunculi cerebellares inferiores. Pedunculi cerebellares jsou obecně tlusté
snopnce bílých hmot, kterými vedou dráhy, spojující kmen s mozečkem. V tomto
případě oblongatu. Pedunculi se rozbíhají do tvaru V a mezi nimi je rozepjato velum
medullare inferius (jemná ploténka, výchlipka ependymu). Na volný konec vela
navazuje tela choroidea ventriculi quartii, což je vazivová ploténka, obsahující plexus
choroideus, který tvoří mozkomíšní mok, zde do IV. komory mozkové. Tela choroidea
v. IV. není celistvá, obsahuje několik otvorů. Jsou to apertura mediana ventriculi
quarti (formen Magendi) a párové aperturae laterales ventriculi quartii (foramina
Luschkae). Tyto otvory tvoří komunikaci mezi komorovým systémem a
subarachnoideálním prostorem mozku a umožňují cirkulaci liquoru.
Dorsální plocha oblongaty je taktéž vyklenuta ve dva hrbolky – tuberculum gracile et
tuberculum cuneatum. Obsahují stejnojmenná jádra, která jsou konečnou stanicí
míšního fasciculus gracillis a cuneatus, které vedou hlavní senzitivní dráhy mozku.
Dráhy se zde přepojují a pokračují dále do vyšších etáží mozku (viz dále).
Prostředkem oblogaty probíhá canalis centralis, který se kraniálně rozevírá do IV.
komory mozkové.
Z oblongaty odstupují tyto hlavové nervy – IX, X, XI a XII.

PONS

Varolův most je pokračováním medulla oblongata rostrálně od sulcus bulbopontinus.

Tvoří oválné vyklenutí na ventrální straně mozkového kmene. Kraniálně přechází
v mesencephalon.
Ventrální strana pontu je hladká a vypouklá. Prostředkem vede sulcus basilaris, rýha,
tvořená průběhem stejnojmenné arterie.
Laterálně pons volně přechází v pedunculli cerebellares medii, analogii p. c. inferiores
oblongaty.
Stejně jako oblongata, má i pons vztah k hlavovým nervům, které zde mají svá jádra.
Z pontu odstupují nervy V, VI, VII a VIII.
 Ventrální plocha kmene 12

Dorsální plocha kmene

 13

Fossa rhomboidea: pons a kraniální konec oblongaty se na své dorsální straně

rozevírají do tzn. fossa rhomboidea. Tento prostor byl vytvořen fyziologickým
„rozštěpem“ neurální trubice do stran a vznikla tak kosočtverečná jáma. Fossa
rhomboidea tvoří spodinu IV. komory mozkové a zezadu je kryta mozečkem, který
spolu s tela choroidea ventriculi quarti tvoří její strop.
Pokud odstraníme mozeček a protneme velum, lze tak nahlédnout na fossa
rhomboidea a struktury na ní patrné. Fossa má kosočtverečný (rombický) tvar,
laterální výběžky se nazývají recessus laterales ventriculi quartii. Prostředkem fossy
vertikálně probíhá sulcus medianus, který je analogií sulcus medianus neurální
trubice. Laterálně od něj běží párové sulci limitantes, taktéž analogií sulcus limitans
neurální trubice. Z tohoto je patrné, že stejně jako mícha, i fossa rhomboidea dodržuje
embryonální uspořádání bazální a alární ploténky, což je důležitý poznatek pro
pochopení uložení jednotlivých jader hlavových nervů (viz dále). Mezi sulcus
medianus a sulcus limitans obou stran je nápadné vyvýšení – eminentia medialis.
Vrcholek tohoto vyvýšení se nazývá colliculus facialis a je podmíněn ohybem vláken
nervus facialis. Poblíž eminentia medialis jsou slabě patrné dvě vkleslinky – fovea
superior et inferior. Kraniálně od fovea superior lze spatřit namodralé místo – locus
coeruleus. Toto místo je tvořeno shlukem neuronů, produkujících noradrenalin.
Kaudálně od eminentia medialis vybíhá trojúhelníkové vyklenutí – trigonum nervi
hypoglossi, kde je uloženo jádro stejnojmenného nervu. Laterokaudálně je analogicky
trigonum nervi vagi.
Napříč fossou, přímo uprostřed, probíhají výrazné pruhy – striae medullares. Obsahují
část drah, probíhajících z pontu do mozečku.

Fossa rhomboidea
14
 15

Dráhy a šedé hmoty oblongaty a pontu

Morfologický popis lze oddělit, avšak jádra a probíhající neuronové dráhy jsou
v těchto dvou úsecích kmene tak úzce spjaty, že je jednoduše nelze psát samostatně.
Popis této dvojice je poměrně složitý, a to z toho důvodu, že drah i jader je zde mnoho
a velmi špatně se v nich hledá něco jako ucelený systém, podle kterého by se dobře
pamatovaly. Nemá smysl snažit se roboticky namemorovat seznamy a výčty drah,
popis i následné studium je nutné brát systematicky. Struktury oblongaty a pontu lze
totiž rozdělit do několika základních funkčních skupin:

Retikulární formace
Jádra, mající spojitost s mozečkem
Jádra hlavových nervů
Ostatní jádra – jádra zadních provazců

Retikulární formace

Dále jen RF. Formatio reticularis je soubor mnoha jader, tvořící komplexní strukturu,
procházející celým kmenem, přičemž lehce zasahuje až do spinální míchy.

Jádra RF lze rozčlenit do tří pruhů:

Rapheální systém – nejmediálnější, nepárový. Projekce vede zejména k mediálnímu
systému RF a do limbického systému. Buňky dále produkují serotonin, který je
rozváděn do většiny CNS.
Mediální systém – párový, největší systém, převážně velkobuněčný. Laterálně od
rapheálního sys. Zajišťuje většinu vzdálené projekce RF.
Laterální systém – párový, položený zevně. Jako jediný nezasahuje do mesencephala.
Projikuje zejména do mediálního systému.

Spoje RF s ostatními strukturami jsou mnohé a nesmírně složité. Není ani

v nejmenším nutné znát kompletní projekci, stačí jen pár základních drah, které jsou
vyjmenovány zde:

Aferentace: Tr. spinoreticularis

Tr. cerebelloreticularis
Tr. tectoreticularis
Tr. corticoreticularis
Tr. nucleoreticularis
Tr. nigroreticularis
Tr. hypothalamoreticularis
Tr. amygdaloreticularis
Tr. pallidoreticularis

Eferentace: Tr. reticulospinalis

Tr. reticulonuclearis
Tr. reticulocerebellaris
Tr. reticulothalamicus
Tr. reticulohypothalamicus

Funkce RF: Funkce RF jsou mnohé. Vzhledem k enormnímu množství vzájemných

synapsí s nejrůznějšími oddíly mozku zajišťuje RF jejich koordinaci, spolupráci a dále
působí na řadu struktur inhibičním či aktivačním vlivem. Funkce RF se obecně dají
rozdělit na specifické a nespecifické.
Ke specifickým patří řada reflexů či center, která jsou v RF uložena.
Jsou to zejména reflexy polykací, sací, slinivý, visceromotorické (např. sekrece
žaludeční šťávy při distenzi žaludku jídlem), mrkací, slzivý, kašlací, dávivý.
 16

Z center jsou to dýchací (má oddíl inspirační a exspirační), pneumotaktické

(nadřazené dýchacímu, reguluje frekvenci a intenzitu dýchání), vazomotorické
(regulace krevního tlaku a distribuce krve k jednotlivým orgánům na základě
vasokonstrikce a dilatace), centrum srdeční akce, centrum zvracení,…
Pod nespecifické funkce se řadí zejména ascendentní a descendentní aktivační a
tlumivý systém. RF přijímá podněty ze senzitivních jader hlavových nervů a
spinálních ganglií (tr. spinoreticularis) i podněty z vyšších center CNS. Tyto signály
jsou v RF zesíleny nebo zeslabeny a předávány jednak zpět mozkové kůře, jednak
sestupně míšním motoneuronům a motoneuronům hlavových nervů. Vznikají tak čtyři
systémy – ascendentní a descendentní inhibiční a aktivační systém retikulární
formace.
Ascendentní budivý systém aktivuje kůru a podkorové struktury a udržuje tak bdělost.
Poškození způsobuje poruchy bdění až koma.
Descendentní budivý systém aktivací motoneuronů aktivuje kosterní svalstvo,
zejména tzn. antigravitační neboli posturální. Díky tomu udržuje vzpřímený postoj.
Stejně tak působí i na vegetativní systém.
Tlumivé systémy působí opačně, čili ascendentní tlumí naši bdělost a soustředění,
desendentní zase brání přílišné aktivaci posturálního svalstva.

Decerebrační rigidita: Při poškození descendentního inhibičního systému (většinou

přerušením jeho spoje v mesencephalu nebo diencephalu), vzniká závažný stav,
označovaný jako decerebrační rigidita. Projeví se převahou antigravitačnch svalů.
Dolní končetiny jsou napnuty a stočeny dovnitř, horní napnuty a v extrémní pronaci.
Pacient je v opistotonu (lukovité prohnutí zad) a hlava zvrácena. Pacienti většinou
záhy umírají.
Při decerebrací rigiditě zároveň převáží vliv parasympatiku, čili se objeví bradykardie,
zvýšená motilita GIT, klesne krevní tlak.

Jádra, napojená na mozeček

Tyto jádra jsou uložena porůznu v mozkovém kmeni a všechna vysílají svou
efferentaci do mozečku. Jsou to:

Ncc. pontis – v pontu. Je to rozsáhlá skupina jader, mezi kterými se prodírají vlákna
pyramidové dráhy – fibrae pontis longitudinales (nebo také „roztříštěné svazky
pyramid“). Přijímají vlákna z cortexu (fibrae corticopontinae) a vysílají je do mozečku
(fibrae pontocerebellares) skrz pedunculus cerebellaris medius.
Ncc. arcuati – kaudálně od ncc. pontis, uloženy v kraniální části oblongaty. Názvy
přívodných a odvodných drah jsou analogií, viz tabulka.
Ncc. olivares – v oblongatě. Olivární jádra se dělí na hlavní olivu inferior a drobné
akcesorní jádra. Nc. olivaris inferior podmiňuje vyklenutí olivu na laterální ploše
oblongaty. Jádro má tvar podkovy s hilem, otevřeným mediálně. Přijímá vlákna
hlavně z míchy a přepojuje do mozečku skrz pedunculus cerebellaris inferior jako tzn.
šplhavá vlákna. Akcesorní jádra mají projekci obdobnou.
Cerebellární systém RF – jedná se o ta jádra retikulární formace, která mají projekci
do mozečku (nc. reticularis tegmenti pontis, nc. reticularis lateralis, nc. reticularis
paramedianus).
 17

Šedá hmota Aferentace Eferentace

Ncc. pontis Fibrae corticopontinae Fibrae
pontocerebellares
Fibrae arcuatae
Ncc. arcuati Fibrae corticopontinae externae anteriores –
mozeček
Mícha (tr. spinoolivaris)
Nc. olivaris inferior Nc. ruber Tr. olivocerebellaris –
(principalis) RF mozeček (šplhavá
cortex vlákna)
Nc. olivaris accesorius Mícha Mozeček
medialis et posterior

Jádra hlavových nervů

Jádra hlavových nervů jsou uložena vesměs v oblasti fossa rhomboidea, i když některá
zasahují i za její hranice, kaudálně do oblongaty až spinální míchy a kraniálně do
mesencephala.
Zde je nesmírně důležité pochopení stavby neurální trubice a bazální a alární
ploténky. Již při popisu spinální míchy byl zdůrazněn fakt, že její definitivní
struktury respektují embryonální uspořádání plotének a rozmístění motorických a
viscerálních zón. Nejinak tomu je i v případě mozkového kmene, avšak s jedním
rozdílem – fossa rhomboidea představuje nesrostlý úsek neurální trubice. Díky tomu
došlo k rozložení jednotlivých úseků plotének do jedné roviny, vedle sebe. Proto
nacházíme mediálně, mezi sulcus medianus a sulcus limitans, párovou bazální
ploténku (čili motorickou) a laterálně od sulcus medianus alární (senzitivní) ploténku.
Od sulcus medianus směrem laterálně je tedy rozložení jednotlivých zón následující:
somatomotorika, visceromotorika, viscerosenzitivita a somatosenzitivita. A tomu
odpovídá uložení jader hlavových nervů. Somatosenzitivní jádra jsou tedy uložena
laterálně, somatomotorická mediálně apod.
Jádro motorické, ze kterého vybíhají axony motoneuronů směrem k periferii, se
souhrnně nazývá nucleus originis nebo nucleus motoricus. Senzitivní jádro, které
přijímá axony buněk senzitivních ganglií, nazýváme nucleus terminationis.

Myslím, že není ku prospěchu věci sáhodlouze rozepisovat umístění a rozsah

jednotlivých jader. Mnohem názornější bude níže přiložený obrázek. Slovně tedy jen
výčet:

Mediální motorická řada jader: typicky somatomotorická jádra.

Nc. nervi hypoglossi – uložen pod povrchem stejnojmenného trigona ve fossa
rhomboidea.
Nc. nervi abducentis – uložen hlouběji pod colliculus nervi facialis.
Nc. nervi trochlearis – v úrovni kaudálního konce čtverohrbolí.
Nc. nervi oculomotorii – úroveň kraniálního konce čtverohrbolí.
Nc. medianus (Perilovo jádro) – mediálně od předchozího, patří též n. III.

Laterální motorická řada: jádra jsou převážně visceromotorická, ale leží tu i řada
somatomotorických.

Somatomotorická jádra -
Nc. ambiguus – somatomotorické jádro n. IX, X a XI.
Nc. nervi facialis – pod colliculus facialis, lehce laterálně.
Nc. motorius nervi trigemini (nc. masticatorius) – v hloubce v oblasti fovea superior
fossa rhomboidea.

Visceromotorická jádra -
Nc. dorsalis nervi vagi – dorsálně od motorického vagového jádra.
Nc. salivatorius inferior – kraniálně od předchozího. Visceromotorické jádro pro n. IX.
Nc. salivatorius superior – visceromotorika pro n. VII.
Edinger-Westphalovo jádro (nc. oculomotorius accesorius) – visceromotorika pro n. III.
 18

Mediální senzitivní řada: je zde uložena viscerosenzitivita a některá senzorika.

Nc. solitarius – v kaudální části fossa rhomboidea. Viscerosenzitivita pro n. IX a X +
chuť z n. VII, IX a X. (někdy nazýváno nc. gustatorius).

Laterální senzitivní řada: jistí somatosenzitivitu.

Nc. spinalis n. trigemini – probíhá od pontu kaudálně až do hřbetní míchy. Přijímá
hlavně signály chaldu, tepla, bolesti a propriocepce.
Nc. pontius (principalis) n. trigemini – kraniálněji od předchozího. Přijímá čití, hmat,
vibrace a propriocepci.
Nc. mesencephalicus n. trigemini – přijímá propriocepci z patra, čelistí a svalů
okohybných, mimických, žvýkacích a jazyka.

Senzorická řada: nejlaterálněji.

Ncc. vestibulares – jádra pro n. VIII. Jsou čtyři (n. v. medialis, lateralis, superior,
inferior a x).
Ncc. cochleares – dvě jádra (n. c. anterior a posterior).

Projekce jader hlavových nervů do kmene

 19

Průběhy hlavových nervů:

Je zvykem popisovat průběhy hlavových nervů jako součást periferního nervového
systému. Pouze však jejich průběh distálně od průchodu durou mater na bazi lební.
Onen krátký úsek od příslušného jádra po jejich výstup z mozku směrem k duře spadá
pod popis CNS. Nervy vystupují takto:

(0. substantia perforanta anterior → lamina terminalis → septum verum)

I. Bulbus oflactorius, dále jako čichová dráha.
II. Nervus opticus, dále jako tractus opticus do diencephalon do corpus geniculatum
laterale.
III. Z boků fossa interpeduncularis, v sulcus nervi oculomotorii.
IV. Jako jediný hlavový nerv odstupuje z mozku dorsálně. Vystupuje kaudálně od
colliculi inferiores tecta (obtáčí ho), po stranách frenulum veli medullaris
superioris (řasa, jdoucí poblíž velum medullare superius). Nerv poté obtočí celý
střední mozek a na bazi vystoupí poblíž crura cerebri.
V. Vystupuje z horní části pontu v tzn. Henleově trigeminofaciální čáře, což je
spojnice výstupu n. trigeminus a n. facialis, morfologicky je to hranice mezi
pontem a pedunculus cerebellaris medius.
VI. Odstup v sulcus bulbopontinus, kraniálně od pyramides medullae oblongatae, pod
colliculus facialis (vztah s VII).
VII. Odstupuje z úhlu, který tvoří oblongata, pons a mozeček. Toto místo se nazývá
mostomozečkový kout – trigonum pontocerebellare.
VIII. Laterálně při sulcus bulbopontinus, pod recessus lateralis ventriculi quarti.
IX. Na laterální ploše oblongaty, dorsálně od olivy, je nejkraniálněji.
X. Dorsálně od olivy, kaudálně od n. IX.
XI. Dorsálně od olivy, kaudálně od n. X.
XII. Ventrálně od olivy, mezi ní a pyramis medullae oblongatae. Zároveň přijímá i
vlákna ze spinální míchy.

Odstupy nervů z jednotlivých oblastí mozku jsou tedy takovéto:

Medulla oblongata: IX, X, XI, XII

Pons: V, VI, VII, VIII
Mesencephalon: III, IV (II - již jako dráha)
(Čichový mozek: I)

Jádra zadních provazců

Pokud vyloučíme jádra hlavových nervů, jádra retikulární formace a jádra

s mozečkovou projekcí, zjistíme, že nám v oblasti pontu a oblongaty zbývá již jen
malé množství jader, které není složité si zapamatovat. Jsou pouze tři, uložené
v oblongatě na její dorsální straně. Proto se také nazývají jádra zadních provazců –
nuclei fasciculorum posteriorum. Všechna jsou párová a podmiňují vyklenutí na
dorsální straně oblongaty – tuberculum gracile a tuberculum cuneatum:

Nucleus gracillis – v tuberculum gracile.

Nucleus cuneatus - v tuberculum cuneatum.
Nucleus cuneatus accessorius – laterálně od nc. cuneatus.

Všechna jádra přijímají hlavní senzitivní dráhy ze zadních míšních provazců a

přepojují je do vyšších mozkových etáží, zejména do thalamu jako lemniscus medialis.
Akcesorní jádro pak přepojuje propriorecepci z horní poloviny těla do mozečku (ale
neřadí se k typicky mozečkovým jádrům kmene).
 20

Šedá hmota Aferentace Eferentace Činnost

Thalamus – lemniscus
Nc. gracillis medialis
Nc. cuneatus Mícha – tr. spinobulbaris Oliva Senzitivita
Mesencephalon
Mozeček
Nc. cuneatus Fibrae arcuatae Propriorecepce z horní
accesorius Mícha externae posteriores - části trupu a HK
mozeček

Hlavní dráhy pontu a oblongaty

Fibrae arcuatae internae – párová dráha, ve střední čáře se kříží jako decussatio
lemniscorum a pokračují jako lemniscus medialis, který vede senzitivitu do thalamu.
Úsek lemnisku mezi kmenem a thalamem se nazývá tr. bulbothalamicus.
Fibrae arcuatae externae posteriores – dráha z nc. cuneatus accesorius do mozečku.
Tr. corticospinalis – pyramidová dráha.
Tr. spinothalamicus – pokračování dráhy z míchy.
Tr. spino-cerebellaris anterior - -//-
Tr. spinalis n.V.
Corpus restiforme – laterální část pedunculus cerebellaris inferior, vede příslušné
dráhy.
Tractus solitarius – sestupná dráha z nc. solitarius.
Fasciculus longitudinalis medialis - navazuje na tr. tectointerstitialis.
Tr. tectospinalis - z mesencephala, zajišťuje pohyb očí a hlavy k viděnému.
Tr. tegmentalis centralis - dráha z nc. ruber do oliva inferior, RF a nc. cuneatus
accesorius.
Fibrae pontis transversae – synonymum pro fibrae pontocerebellares, čili dráha,
vedoucí z pontinních jader do mozečku.

Řez oblongatou v místě přechodu ze 1. fasciculus gracilis (Golli)

hřbetní míchy 2. fasciculus cuneatus (Burdachi)
3. canalis centralis

Jádra:
4. ncl. gracilis
5. ncl. cuneatus
6. ncl. cuneatus accesorius
7. ncl. spinalis n. V.
8. ncl. n. XII.
9. ncl. tractus solitarius
10. ncl. dorsalis n. X.
11. ncl. ambiquus
12. ncl. olivarius principalis
13. ncl. olivarius accesorius

Dráhy:
14. tr. cortico-spinalis
15. lemniscus medialis
16. tr. spinalis n. V.
17. tr. spino-cerebellaris dorsalis
18. tr. spino-cerebellaris ventralis
19. tr. spino-thalamicus
20. fasciculus longitudinalis medialis
21. tr. tecto-spinalis
22. fibrae arcuatae internae
 21

1. ventriculus quartus
Řez oblongatou v kraniální části
Jádra:
2. nc. n. XII.
3. nc. dorsalis n. X.
4. ncc. vestibulares
5. nc. spinalis n. V.
6. nc. ambiquus
7. nc. tractus solitarius
8. nc. cuneatus accesorius
9. nc. olivarius principalis
10. nc. olivarius posterior
11. nc. olivarius accesorius

Dráhy:
12. lemniscus medialis
13. tr. cortico-spinalis
14. tr. spino-thalamicus
15. tr. spino-cerebellaris anterior
16. tr. spinalis n.V.
17. corpus restiforme
18. tractus solitarius
19. fasciculus longitudinalis medialis
20. tr. tectospinalis

Řez pontem 1. ventriculus quartus

2. colliculus facialis

Jádra:
3. nc. n. VII.
4. nc. n. VI.
5. ncc. vestibulares
6. nc. tractus solitarius
7. nc. spinalis n. V.
8. nc. salivatorius superius
9. nc. olivarius superior
10. nc. pontis

Dráhy:
11. tr. cortico-spinalis
12. lemniscus medialis
13. tr. tegmentalis centralis
14. corpus restiforme
15. tractus solitarius
16. tr. spinalis n. V.
17. fasciculus longitudinalis medialis
18. tr. tecto-spinalis
19. fibrae pontis transversae
20. tr. spino-thalamicus
 22

MESENCEPHALON

Morfologie

Střední mozek je nejrostrálnější partie mozkového kmene. Prakticky celý je kryt

hemisférami koncového mozku, patrná je jen jeho ventrální část jako tzn. crura
cerebri (partes anteriores pedunculi cerebri) – mohutné stvoly, obsahující bílou
hmotu.
Mesencephalem probíhá aqueductus mesencephali – úzký kanálek, vedoucí
mozkomíšní mok, po odstupu ze IV. komory.
Mesencephalon lze rozdělit do několika částí – tectum mesencephali a pedunculus
cerebri (který sestává z tegmentum mesencephali a crura cerebri).

Tectum, česky čtverohrbolí, leží dorsálně od aqueductus mesencephali. Obsahuje dva

páry hrbolků – colliculi superiores et inferiores. Jsou zapojeny do zrakové a sluchové
dráhy a pokračují jako brachium colliculi superioris et inferioris do corpus
genucilatum laterale a mediale diencephala.
Kaudálně od colliculi vybíhají pedunculi cerbellares superiores, další ze série kmeno-
mozečkových drah. Stejně jako u p. c. inf., i zde je rozepjato velum, přesněji velum
medullare superius, tvořící kraniální část stropu IV. komory.
Kraniálně od tecta se nachází area pretectalis, která již patří k diencephalu.
Tegmentum (partes posteriores pedunculi cerebri) – ventrálně od tecta, součást
pedunculus cerebri. Obsahuje řadu důležitých drah a jader, které jsou popsány níže.
Na boční straně je viditelné jemné vyvýšení – trigonum lemnisci, kde probíhá
lemniscus medialis.
Crura cerebri (partes anteriores p. c.) – taktéž součást pedunculus cerebri. Mezi
oběma stvoly se nachází fossa interpeduncularis. Její povrch je perforovaný
průběhem řady cév, proto se nazývá substantia perforanta posterior
(interpeduncularis). Pozor, neplést se substantia perforanta anterior, což je součást
koncového mozku. Ventrálně od fossa interpeduncularis jsou corpora mamillaria,
která již patří k diencephalu.

Z mesencephala odstupují tyto hlavové nervy – III, IV (II zde probíhá již jako dráha,
nikoliv nervus opticus). Dále sem zasahují kraniální konce retikulární formace.

Dráhy a šedé hmoty

Tectum: spadají sem jádra a dráhy colliculi superiores a inferiores. Na řezu jsou col.
sup. Vrstevnaté, střídají se zde lamely šedé a bílé hmoty (celkem 7) – substantia
grisea et alba colliculi superioris. Colliculi inferiores obsahují jedno jádro.
Colliculi jsou zapojeny do zrakové a sluchové dráhy. Colliculi superiores fungují jako
přepojovací stanice zrakové dráhy. Jednak vysílají neurony přes diencefalon do kůry
do korového zrakového centra, jednak díky řadě dalších spojů, zejména s RF,
hlavovými nervy a míšními motoneurony, zajišťují orientaci očí a celého těla směrem
k viděnému. Tektointersticiální dráha (vede ke Cajalovu a Darkševičovu jádru) pak
jistí konvergenci očí a akomodaci (ve spolupráci s fasciculus longitudinalis medialis).
Colliculi inferiores jsou vloženy do dráhy sluchové.

Šedá hmota Aferentace Eferentace Činnost

Zraková dráha RF
Cortex Jádra hlavových nervů
Trigeminus Mícha Zaostření, akomodace,
Nc. colliculi superiores (senzitivita) Thalamus souhra hlavy a očí
Subst. nigra Oliva principalis s viděným
Mozeček Tr. tektointersticialis Dále projekce do kůry
Mícha Corpus geniculatum
laterale
Nc. colliculi inferioris Kochleární jádra Corpus geniculatum Sluchová dráha
( lemniscus lateralis ) mediale - cortex
 23

Tegmentum: tegmentum je nejobjemnější část mesencephala. Obsahuje jednak svá

„vlastní“ jádra a dráhy, jednak sem zasahuje kraniální konec retikulární formace a
jsou zde uložena jádra hlavových nervů III a IV.
Z jader je důležitá zejména substantia grisea centralis, která obkružuje aqueductus
mesencephali a prochází celým středním mozkem, od IV. až ke III. komoře. Má mnoho
funkcí (viz tabulka) a její součástí je i Cajalovo a Darkševičovo jádro.
Na rozhraní tegmenta a crura cerebri leží substantia nigra, nesmírně důležitá
struktura. Člení se na pars compacta a pars reticularis. Pars compacta je výrazně
pigmentovaná, její neurony produkují dopamin a patří k monoaminovému systému
mozku. Pars reticularis obsahuje zejména inhibiční GABAergní neruony. Celá subst.
nigra je zapojena do okruhu bazálních ganglií.
Dalším velikým jádrem je nc. ruber. Je párové, uložené v rostrální polovině
mesencephala. Má část velko a malobuněčnou – pars magno et parvocellularis. Je
zapojené do motorických drah.
Zbylá, drobnější jádra jsou vepsána v tabulce.

Šedá hmota Aferentace Eferentace Činnost

Nc. interstitialis Vestibulární jádra Přikládá se k Koordinace hlavy a očí
(Calajovo jádro) Colliculus superior fascicullus s viděným
Nc. Darkschewitschi Mozeček longitudinalis medialis
(Darkševičovo jádro) Cortex
Cortex (motorické Nc. olivaris inferior –
Nc. ruber oblasti) tr. tegmentalis centralis Mícha – motorika
Mozeček – peduncullus Mícha flexorů
cerebellaris inf.
Nc. albus Kaudální pokračování nc. ruber
Nc. caudatus
Substantia nigra – pars Corpus striatum Putamen
compacta Palidum externum Pallidum Motorika (okruh
RF Cortex bazálních ganglií)
Substantia nigra – pars RF
reticularis thalamus
Subst. grisea centralis Hyper/hypoaktivita,
visceromotorika,
analgezie
Koncový mozek – Zajišťuje autonomní
čichová oblast RF → visceromotorika motorickou reakci na
Nc. interpeduncularis Limbický systém – přes hlavových nervů a čichové a emoční
hypotalamus a habenulu míchy podněty
jako tr. interpeduncularis
Jádro n. III
Jádr n. IV

Dále tegmentem prochází řada důležitých drah:

Lemniscus medialis – důležitá senzitivní dráha (viz kapitola o drahách). Pokračuje

z fibrae arcuatae internae oblongaty a pokračují do thalamu.
Lemniscus lateralis – vede sluchové dráhy z kochleárních jader do colliculi inferiores.
Fasciculus longitudinalis medialis – navazuje na tr. tectointerstitialis.
Fasciculus longitudinalis posterior – zajišťuje spojení hypotalamu
s visceromotorickými jádry hlavových nervů, s RF a
s visceromotoneurony míchy. Převádí tak signály z hypotalamu na
výkonná visceromotorická jádra periferního nervového systému.
Pedunculus cerebellaris superior – spoj mezi kmenem a mozečkem.
Tr. tegmentalis centralis – dráha z nc. ruber do oliva inferior, RF a nc. cuneatus
accesorius.
Decussationes tegmenti – křížící se dráhy – decussatio tegmenti superior et inferior.
Vedou motoriku.
Tr. spinotectalis - taktilní, propriocepční a nocicepční signály.
Tr. spinothalamicus – senzitivita.
 24

Crura cerebri: neobsahují jádra, jen bílou hmotu.

Fibrae corticospinales – pyramidová dráha.

Fibrae corticonucleares – obdoba pyramidové dráhy pro hlavové nervy.
Fibrae corticopontinae – dráha, vedoucí z kůry do ncc. pontis. Odtud pokračuje
pontocerebellární dráha.
Fibrae frontopontinae (Arnoldova dráha) – z frontální kůry do pontu.
Fibrae parietooccipitopontinae (Türckova dráha) – z parietální, occipitální a
temporální kůry do pontu.

1. crus cerebri
2. colliculus superior
3. aquaeductus mesencephali (Sylvii)
Řez mesencephalem
Jádra:
4. ncl. n. III. accesorius (ncl. Edinger –
Westphali)
5. ncl. n. III.
6. ncl. et tr. mesencephalicus n. V.
7. ncl. ruber
8. substantia nigra – pars reticularis
9. substantia nigra – pars compacta
10. corpus geniculatum mediale
11. substantia grisea centralis
12. ncl. interpeduncularis

Dráhy:
13. tr. cortico-spinalis
14. tr. cortico-nuclearis
15. tr. fronto-pontinus
16. tr. parieto-occipito-temporo-
pontinus
17. lemniscus medialis
18. tr. spino-tectalis
19. tr. spino-thalamicus
20. brachium colliculi inferioris
21. tr. tegmentalis centralis
22. tr. cerebello-thalamicus
23. fasciculus longitudinalis medialis
24. decusatio tegmenti dorsalis
25. decusatio tegmenti ventralis
 25

CEREBELLUM

Morfologie

Mozeček je uložen v zadní jámě lební, dorsálně od mozkového kmene, kraniálně krytý
tentorium cerebelli (viz mozkové obaly), dorsálně a kaudální plochy jsou vyklenuty a
uloženy ve fossae occipitales cerebellares, pod eminentia cruciformis ossis occipitalis.
Mozeček se dělí na 2 hemisféry (hemisphera cerebelli), uprostřed rozdělených
prostřednictvím vermis.
Mozeček je s kmenem spojený pomocí pedunculi cerebellares. Pedunculi cerebellares
superiores spojují mozeček s tegmentum mesencephali, p. c. medii – s pontem, p. c.
inferiores – s oblongatou. P. c. superiores et inferiores tvoří laterální ohraničení fossa
rhomboidea. Mezi p. c. superiores obou stran je rozepjato velum medullare superius
(lamela bílé hmoty mozkové), tvořící strop 4. komory. Je vytaženo též dorsálně v tzn.
fastigium.

Povrch mozečku je zbrázděn ve fissurae cerebelli, ty nejhlubší oddělují jednotlivé

laloky mozečku – lobi cerebelli. Laloky jsou 3 (anterior, posterior et
flocculonodularis) a sestávají z lobuli (těch je 10 v oblasti vermis a 9 v hemisférách –
1-5 pro lobus anterior, 6-9 pro posterior) a ty se ještě člení v jednotlivá folia cerebelli
– listovité lamely, oddělené jednotlivými fissurae. Folia jsou vlastně jakési gyry
mozečku.

1. pedunculus cerebellaris sup. 20. flocculus

2. pedunculus cerebellaris med. 21. pravá hemisféra
3. tonsilla cerebelli 22. vermis (lobulus centralis)
4. lobulus semilunaris inf. 23. lingula cerebelli
5. vermis (culmen) 24. ala lobuli centralis
6. lobulus centralis (l. vermis) 25. pedunculus cer. sup.
7. pedunculus cerebellaris inf. 26. fastigium
8. velum medullare sup. 27. ventriculus quartus
9. nodulus (vermis) 28. pedunculus cer. med.
10. flocculus 29. nodulus
11. lobulus biventer 30. flocculus cerebelli
12. levá hemisféra 31. tonsilla cerebelli
13. lobulus semilunarirs inf. 32. culmen (vermis)
14. lobulus biventer 33. declive (vermis)
15. vermis cerebelli 34. tuber (vermis)
16. tuber (vermis) 35. lobulus semilunaris inf.
17. pyramis (vermis) 36. pyramis (vermis)
18. uvula (vermis) 37. uvula (vermis)
19. tonsilla cerebelli
 26

Mozeček má 2 systémy šedých hmot, podobně jako telencephalon (koncový mozek).

Je jím cortex - mozečková kůra, a jádra (analogie bazálních ganglií telencephala).
Cortex je třívrstevný (na rozdíl od koncového mozku) a v celém rozsahu identický.
Každý signál je tedy zpracován stejným mechanismem. Bílá hmota je uložena mezi
tím a vybíhá svými laminami do jednotlivých folií, tvořící na řezu typický arbor vitae
(strom života).

Jádra jsou následující:

nucleus dentatus – největší, tvaru pokroucené stuhy, otevírající se svým
hilem ventromediálně.
nucleus emboliformis – mediálně od nc. dentatus, tyčkovitého tvaru.
nucleus globosus – soubor několika jader, mediálně od nc. emboliformis.
nucleus fastigii – uloženo nejmediálněji.

Histologická struktura a zapojení drah

Mozečková kůra má 3 vrstvy – stratum moleculare (nejpovrchnější), stratum

neuronorum piriformium a stratum granulosum (nejhlubší). Aby bylo možné pochopit
zapojení jednotlivých neuronů a uspořádání aferentních a eferentních mozečkových
drah, je nutné detailně znát histologii mozečkové kůry.

Stratum moleculare (plexiforme): povrchová vrstva kůry. Obsahuje hvězdicovité

buňky, košíčkové buňky, dendrity Purkyňových buněk a šplhavá vlákna.
Hvězdicovité buňky – nacházejí se v horních vrstvách str. moleculare. Dendrity
probíhají v této vrstvě, kolmo na folia cerebelli (čili shodně s dendrity Purkyňových
buněk). Axony tvoří synapse s dendrity Purkyňových buněk, působí zde inhibičně.
Košíčkové buňky – uloženy hlouběji. Dendrity jdou shodně s hvězdicovými buňkami,
axony končí na tělech Purkyňových buněk. Působí zde též inhibičně.
Paralelní vlákna – axony granulárních buněk, odstupují z třetí vrstvy cortexu a vracejí
se sem. Po návratu do str. moleculare se větví do písmene T a jdou podél folií (čili
kolmo na dendrity Purkyňových a hvězdicových buněk). Končí synapsemi na
dendritech Purkyňových, hvězdicových i košíčkových buněk a působí aktivačně.
Synapse tvoří i s dendrity Golgiho buněk, jelikož ty projikují do všech třech vrstev
(viz dále). Působí zde aktivačně.
Šplhavá vlákna – přicházejí z mozkového kmene, z olivárních jader. Působí aktivačně
na dendrity Purkyňových buněk.

Stratum neuronorum piriformium (gangliosum): střední vrstva cortexu, tvořená

Purkyňovými buňkami (veliké, hruškovité neurony). Jejich dendrity jsou mnohotné,
hustě rozvětvené a ční do stratum moleculare. Typické je jejich větvení jen v jedné
rovině, kolmo na folia cerebelli. Axony Purkyňových buněk procházejí stratum
 27

granulosum a jdou až k mozečkovým jádrům, kde tvoří synapse. Působí zde inhibičně.
Navíc axony vysílají kolaterály, které se vrací do stratum granulosum, kde tvoří
synapse s Golgiho buňkami.

Stratum granulosum: nejhlubší vrstva. Obsahuje granulární buňky, Golgiho buňky,

kolaterály axonů Purkyňových buněk a mechová vlákna.
Granulární buňky – drobné neurony, jejich dendrity se větví v nejbližším okolí a tvoří
mozečkové glomeruly (viz dále), axony putují do stratum moleculare jako paralelní
vlákna, kde stimulují Purkyňovy, hvězdicové i košíčkové buňky.
Golgiho buňky – o trochu větší neurony. Dendrity vysílají do všech třech vrstev
mozečku, axony se zapojují do mozečkových glomerulů.
Kolaterály axonů Purkyňových buněk – přicházejí sem jako odstupy axonů těchto
buněk, které pokračují do mozečkových jader.
Mechová vlákna – axony jader míchy, nc. cuneatus, hlavových nervů, RF a pontinních
jader. Končí na mozečkových glomerulech.

Mozečkový glomerulus

Soubor synapsí ve stratum granulosum. Tvoří ho

synapse mechových vláken, dendrity granulárních
buněk a axony Golgiho buněk. Mechová vlákna zde
aktivují granulární buňky. Axony Golgiho buněk tu
inhibují granulární buňky.

Schéma zapojení mozečkových neuronů

 28

Vrstva Neuron Dendrit Axon

Hvězdicová b. Synapse Synapse s dendrity
Stratum s paralelními vlákny Purkyňových b.
moleculare Košíčková b. Synapse Synapse s těly
s paralelními vlákny Purkyňových b.
Synapse s axony Synapse
Stratum hvězdicových b., s mozečkovými
neuronorum Purkyňova b. axony granulárních jádry, kolaterály
piriformium b. a šplhavých ještě s Golgiho b.
vláken.
Dendrity
Do mozečkových Purkyňových,
Stratum Granulární b. glomerulů hvězdicovitých,
granulosum košíčkových a
Golgiho buněk
Golgiho b. Všude Do mozečkových
glomerulů

Vzájemné interakce mezi buňkami cortexu:

Hvězdicová buňka → Purkyňova b. –
Košíčková buňka → Purkyňova b. –
Purkyňova buňka → buňky mozečkových jader –
→ Golgiho buňky (pomocí kolaterál) –
Granulární buňka → Purkyňovy, hvězdicové, košíčkové a Golgiho buňky +
Šplhavá vlákna → Purkyňova b. +
Mechová vlákna → Granulární buňka +
Golgiho buňka → Granulární buňka –
Mozečková kůra tedy přijímá vzruchy pomocí šplhavých vláken z olivárních jader a
mechových vláken ze všech ostatních. Aktivita mechových vláken je trvaná,
nepřerušovaná. Mozeček tak může kontinuálně srovnávat stav periferie organismu se
situací v cortexu. Navíc je silně difúzní, není lokalizovaná. Olivocerebellární dráha je
naopak velmi málo aktivní a aktivita se objeví, jen pokud organismus a jeho pohyb
narazí na překážku. Oliva se tak stává „detektorem chyb.“ Dráha je navíc velmi přesně
lokalizovaná. Vzruchy pak odcházejí cestou axonů Purkyňových buněk do
mozečkových jader. Z jader pak odcházejí dráhy do vestibulárních jader kmene,
retikulární formace, zpět do olivárních jader, řady dalších jader kmene a do thalamu.
Co se týče buněk kůry, funkci klasických neuronů plní jen Purkyňovy buňky. Všechny
ostatní pracují jako interneurony. Purkyňovy buňky působí inhibičně na jádra
mozečku, proto jejich stimulace vyvolá inhibici jader. Potlačení naopak aktivitu jader
zvýší.
Schéma cesty signálů do a z mozečku je tedy následující:
 29

Nc. fastigii dostává aferentace z kortexu zejména z jeho

mediální zóny, z oblasti vermis. Nc. globosus a nc. emboliformis
přijímá dráhy z paramediální kůry (část hemisfér, přiléhajících
k vermis) a nc. dentatus z laterální kůry hemisfér.

Šedá hmota Aferentace Eferentace Činnost

Thalamus–cortex– Kontrola načasování a
Nc. dentatus Laterální kůra mícha plynulosti pohybů
Nc. ruber
Nc. emboliformis Paramediální kůra Nc. ruber
RF
Ncc. globosi Paramediální kůra Nc. ruber
RF
RF Šíjové a zádové
Nc. fastigii Kůra vermis Vestibulární jádra - svalstvo
mícha

Hlavní aferentace mozečku:

Tr. vestibulocerebellaris – z vestibulárního nervu a vestibulárních jader. Končí v lobus
nodulofloccularis.
Tr. spinocerebellaris anterior a posterior – končí ve spinálním mozečku ( lobus
anterior ). Vedou signály do DK a dolní poloviny těla.
Tr. z nucleus cuneatus – senzitivita z horní poloviny těla. Také v lobus anterior.
Tr. reticulocerebellaris
Tr. nucleocerebellaris – z hlavových nervů.
Tr. pontocerebellaris – hlavně z nn. pontis. Pokračování dráhy z cortexu. Končí
v lobus posterior.
Tr. olivocerebellaris – jediná pro šplhavá vlákna.

Funkce mozečku: mozeček je strukturou převážně motorickou a rovnovážnou, přijímá

tedy zejména signály z vestibulárního ústrojí, propriorecepce svalů, šlach a ligament.
Přijímá však i senzitivní podněty, a to z celého těla. Stejně tak mozečkem prochází i
vzruchy z kůry koncového mozku, a to jak motorické a nemotorické, tak i primární a
sekundární senzitivní oblasti, popř. i asociačních regionů (vše většinou s přepojením
v pontu). Mozeček tak působí jako integrační centrum. Porovnává signály z kůry
koncového mozku (čili zamýšlené pohyby) se stavem periferie – s polohou, postavením
a napětím svalů končetin, s postavením našeho těla v prostoru (proto přijímá signály
z vestibulárního ústrojí) a s rozestavením předmětů v našem okolí (proto se zde
přepojují i senzitivní dráhy). Na základě těchto signálů dokáže mozeček určit, kdy je
námi zamýšlený pohyb účelný, bezpečný a vhodný. Mozeček tak působí jako jakýsi
kontrolor chyb zamýšlených pohybů.

Vývojově se mozeček dělí na 3 oblasti – vestibulární (archicerebellum), spinální

(paleocerebellum) a pontinní neboli cerebrální (neocerebellum).
Vestibulární je vývojově nejstarší. Odpovídá mu lobus nodulofloccularis. Přijímá dráhy
z vestibulárních jader mozkového kmene. Ty analyzuje a přes eferentní
vestibulospinální dráhy zajišťuje stoj a rovnováhu.
Porucha archicerebella se tak projeví zejména poruchou rovnováhy, nejistou
kolébavou chůzí při široké bázi a ataxií (porucha koordinace pohybů). Řeč je
skandovaná, objevuje se nystagmus (trhavé pohyby očních bulbů)
Spinální mozeček zahrnuje lobus anterior a caudatus. Zpracovává taktilní,
propriocepční, sluchové a zrakové informace a reguluje tak svalový tonus a extenzory.
 30

Je tak důležitým spojovacím článkem mezi RF a míchou při zajišťování inhibičního

sestupného systému RF (viz výše).
Poškození se projeví zejména poruchami stoje a chůze.
Pontinní (cerebrální) představuje lobus medius. Dostává informace z kůry koncového
mozku (hlavně motorické a zrakové oblasti) a integruje je s informacemi ze
statokinetického čidla a proprioreceptorů. Zpětně pak ovlivňuje motorickou aktivitu
cortexu telencephala (po přepojení v motorických jádrech thalamu). Zajišťuje tak již
zmíněnou korekci zamýšlených pohybů se stavem okolí a polohy našeho těla
v prostoru.
Poškození pontinního mozečku se vyznačuje ataxií, intenčním třesem (třes, zesilující
se při cíleném pohybu), hypermetrií (přestřelování cílených pohybů) a
adiadochokinezou (porucha koordinace jemných a rychle se střídajících pohybů).
 31

DIENCEPHALON

Diencephalon, neboli mezimozek, se dělí na několik poměrně dosti odlišných částí,

jak morfologicky, tak funkčně. Jsou to epithalamus, thalamus, metathalamus,
subthalamus a hypothalamus.
Diencephalon obsahuje dutinu – III. komoru mozkovou. Je pokračováním aqueductus
mesencephali, vedoucí ze IV. komory a ústí do foramina interventricularia, kterými
přechází do postranních komor hemisfér koncového mozku. Po bočních stranách třetí
komory se táhne párová rýha – sulcus hypothalamicus. Jedná se o strukturu
nesmírně důležitou z hlediska pochopení funkcí jednotlivých částí diencephala.
Sulcus hypothalamicus totiž odpovídá sulcus limitans neurální trubice (viz kapitola o
alární a bazální ploténce), odděluje proto diencephalon na dorsální a ventrální část,
funkčně odpovídající senzitivní a motorické části ploténky. Do dorsální patří
thalamus, metathalamus a epithalamus, do ventrální pak subthalamus a
hypothalamus. Není proto náhodou, že první tři jsou struktury převážně senzitivní,
zatímco hypothalamus a subthalamus mají funkce víceméně motorické.

Pohled na mezimozek se nám naskytne po odstranění hemisfér koncového mozku,

které jej normálně překrývají. Nejnápadnější jsou dvě mohutná vyklenutí, což jsou
thalami. Ty prominují do III. komory mozkové a tvoří její laterální stěny. Z thalamů
taktéž vybíhá vazivová tela choroidea ventriculi tertii, tvořící strop komory, místo
jejího úponu na thalamus se nazývá taenia thalami.

Poznámka – zvláště diencephalon je velmi složitý na představivost, jeho uložení se

složitě popisuje a pochopení vzájemného vztahu jednotlivých jader může občas činit
problémy. Proto doporučuji při studiu nahlédnout i do kapitoly s mozkovými řezy,
kde jsou oblasti mezimozku poměrně dobře patrné.

Epithalamus

Skrz taenia thalami probíhá stria medullaris thalami, což je soubor drah, bílá hmota,
přecházející v epithalamus, kde se rozšiřuje do tzn. trigonum habenulare. Obě trigona
dohromady tvoří habenulu, která je obsahem právě epithalamu. V habenule se
přicházející vlákna ze stria medullaris thalami kříží (commissura habenularum) a
v místě křížení vybíhá z epithalamu epifýza (corpus pineale, šišinka). Stria medullaris
thalami představuje přívodné dráhy do epithalamu z příslušných oblastí (viz tabulka).
Obsahem habenuly jsou habenulární jádra – nuclei habenulares (medialis et lateralis).
Habenula je funkčně součástí limbického systému (viz dále). Jde do něj zapojená přes
retikulární formaci příslušnou drahou.
Druhou důležitou drahou epithalamu je commisura posterior.

Šedá hmota Aferentace Eferentace Činnost

Čichová oblast kůry Somato a
Nc. habenularis limbický systém Nc. interpeduncularis, RF – visceromotorická
medialis et lateralis hypothalamus tr.habenulointerpeduncularis reakce na čichové a
- stria medullaris limbické vzruchy
thalami

Commissura posterior – slouží jednak jako komisurální dráha (spojuje zadní jádra
thalamu, colliculi inferiores a pretektální jádra obou stran), jednak dráha
nekomisurální, vedoucí z Dakrševičova jádra do fasciculus longitudinalis
medialis.
Tr. habenulointerpeduncularis – dráha, spojující habenulu s retikulární formací a
zajišťující tak zapojení epithalamu do limbického systému.
 32

Thalamus

Thalamus je párová část diencephala – thalamus dexter et sinister. Má oválný tvar,

vepředu zúžený v tuberculum anterius a dorsálně zaoblený v pulvinar. Jak již bylo
zmíněno dříve, thalami tvoří většinu laterálních stěn III. komory mozkové. Thalami
obou stran jsou mezi sebou spojeny prostřednictvím adhesio interthalamica. Jedná
se o směs šedé i bílé hmoty.

Vztah thalamu s okolními strukturami je následující:

Laterálně – nucleus caudatus (bazální ganglion) a bílé hmoty hemisféry. Na dorsální

části, v rýze mezi nc. caudatus a thalamem, je rýha zvaná stria
terminalis, ve které probíhá vena thalamostriata superior. Samotná stria
terminalis je drahou, spojuje amygdalu s hypotalamem.
Mediálně – otevírá se do III. komory.
Dorsálně – část prominuje do volného prostoru mezi mezimozkem a koncovým
mozkem, který se nazývá fissura telodiencephalica. Tam srůstá
s laterálními komorami mozkovými, místo srůstu se nazývá lamina affixa
thalami.
Kaudálně – přechází v subthalamus a hypothalamus.
Occipitálně – přechází v metathalamus.

Pohled na thalamus, laterální útvary a III. komoru mozkovou

 33

Thalamus má řadu funkcí. Tou hlavní je činnost thalamu jakožto hlavní přepojovací
stanice veškerých senzitivních a senzorických vzruchů (kromě čichu), jdoucí z nižších
etáží do cortexu, kde jsou analyzovány. Vzhledem k tomu, že až kůra je místem, kde
si veškeré signály uvědomujeme, říká se thalamu také „brána vědomí“. Cortex tuto
projekci reguluje zpětnými, převážně inhibičními drahami - fibrae corticothalamicae.
Dalšími funkcemi thalamu je motorika a jsou tu i spoje s mozečkem, bazálními ganglii
a limbickým systémem.
Nesmírně důležitá je i účast thalamu na vnímání bolesti. Zajišťuje totiž vlastní vznik
pocitu bolesti. Různé okrsky thalamu regulují a vyvolávají odlišné aspekty bolesti.
První identifikace signálu jako bolestivého probíhá v pulvinaru. Další okrsky, společně
s oblastmi cortexu, pak bolest lokalizují a zajišťují její emoční a vegetativní doprovod.
Poškození thalamu (nejčastěji infarkt, většinou ucpáním thalamické větve a. cerebri
posterior) může vyvolat tzn. thalamický syndrom, který se mimo jiné manifestuje i
zvýšením citlivosti na bolest, které může vést až k nesnesitelným mučivým bolestem
bez vyvolávající příčiny.

Jádra thalamu lze rozdělit podle uložení a podle funkce. Podle uložení se jádra
seskupují do několika skupin. Jednotlivé skupiny jsou odděleny pruhy bílých hmot.
Jsou to lamina medullaris lateralis et medialis. Tyto laminy člení jádra na
následující skupiny:

Nuclei anteriores – skupina jader, uložená rostrálně.

Nuclei mediani – nejmediálnější, prominuje do III. komory.
Nuclei mediales – mediálně od lamina medullaris medialis.
Nuclei ventrales – mezi oběma laminami.
Nucleus reticularis – skupina drobných jadérek, tvoří slupku laterálně od lamina
medullaris lateralis. Laterálně od nc. reticularis je capsula
interna (viz telencephalon). Působí inhibičně na ostatní jádra.
Nuclei intralaminares (zejména nc. centromedianus) – malá jádra, uvnitř lamina
medullaris medialis.
Nuclei posteriores – uloženy dorsálně, v pulvinaru.

Funkční členění dělí jádra na čtyři hlavní skupiny:

Specifická jádra – senzitivní skupina, přijímá veškerou senzitivitu z těla ze zadních

míšních provazců prostřednictvím lemniscus medialis. Každý okrsek kůže těla má
svoji příslušnost oblast ve specifických jádrech a stejně tak i v příslušném okrsku
kůry. Každé kožní políčko je tak spojeno bod k bodu s thalamem i kůrou. Toto se
nazývá somatotopické uspořádání.
Do specifických jader patří i jádra metathalamu, která fungují jako přepojovací
stanice pro zrakovou a sluchovou dráhu.
Nespecifická jádra – taktéž senzitivní jádra, nejsou ale uspořádány somatotopicky.
Přijímají signály z retikulární formace a difúzně projikují do bazálních ganglií a části
cortexu. Jsou pokračováním ascendentního budivého systému.
Asociační jádra – slouží jako integrační pole signálů z mnoha oblastí mozku (mícha,
kmen i specifická jádra thalamu) a projikují je do asociačních okrsků kůry. Dráhy jsou
většinou obousměrné. Jsou zde i jádra, patřící do okruhu limbického systému.
Motorická jádra – jsou zapojeny do okruhu bazálních ganglií a mozečku (detaily tam).
 34

Šedá hmota Aferentace Eferentace Činnost

Nc. ventralis Lemniscus medialis
posteromedialis Tr. spinothalamicus Cortex
Nc. ventralis Lemniscus trigeminalis
posterolateralis Nc. solitarius
Specifická Corpus Area 17 (primární Senzitivita z těla
geniculatum Tr. opticus zraková oblast) a hlavy, sluch,
laterale zrak
Corpus Z colliculus inferior Area 41 (plocha
geniculatum (sluchová dráha) gyrus temporalis
mediale superior)
Ncc.intralaminares RF Celý neocortex Ascendentní
Bazální ganglia budivý systém
Nespecifická Hippocampus a
Ncc. mediani Mnoho vstupů další staré korové
oblasti
Cortex
Ncc. posteriores Optické a sluchové (sekundární
(jádra pulvinaru) dráhy zraková a
sluchová oblast)
Asociační Nc. mediodorsalis Kmen Prefrontální
Hypothalamus cortex
Limbický systém –
Ncc. anteriores fornix Limbický systém Emoční reakce
hypothalamus (gyrus cinguli)
(tr.mammilothalamicus)
Area 6
Nc. ventralis Palidum (motorický a Motorika (okruh
Motorická anterior Subst. nigra premotorický bazálních ganglií
cortex) a mozečku)
Nc. ventralis Mozeček (nc. dentatus) Area 4 cortexu
lateralis
 35

Co se týče drah, veškerá vlákna, spojující thalamus s mozkovou kůrou, prochází skrz
capsula interna jako tzn. radiationes thalami – radiatio thalami anterior, centralis et
posterior. Aferentace jde do thalamu převážně z hypothalamu a mozkového kmene
jako tzn. pedunculus thalamicus inferior.
Radiatio thalami anterior – z nuclei anteriores do gyrus cinguli
z některých nuclei ventrales do frontální kůry
Radiatio thalami centralis – z ncc. ventrales do kůry v oblasti přechodu frontálního a
parietálního laloku.
Radiatio thalami posterior – z pulvinaru do occipitálního laloku. k dráze se přikládá i
radiatio optica et acustica z corpus geniculatum
laterale et mediale. Zraková a sluchová dráha viz
metathalamus.
Pedunculus thalamicus inferior – hlavní přívodná cesta veškerých drah do thalamu.
Fibrae corticothalamicae – zpětná dráha z cortexu do thalamu, zajišťuje inhibici a tím
i regulaci talamické projekce do kůry.

Metathalamus

Navazuje na thalamus směrem okcipitálním. Skládá se z corpus geniculatum laterale

et mediale s příslušnými jádry (nucleus corporis geniculati lateralis et medialis). C.
g. laterale je uloženo pod dorsálním pulvinarem, c. g. mediale je lehce navnitř.
Metathalamus je prostřednictvím těchto jader zapojen do dráhy, vedoucí zrak a sluch
(celé dráhy viz kapitola o specifických drahách), signály přijímá z mesencephala. C. g.
laterale je zrakové, přijímá signály z colliculi superiores tecta, spojovacím článkem je
brachium colliculi superioris. C. g. medialie je sluchové a dráha je analogická: colliculi
inferiores → brachium colliculi inferioris → c. g. mediale.

Šedá hmota Afferentace Efferentace Činnost

Nc. corporis geniculati Coliculi superiores Tr. geniculocorticalis Zraková dráha
lateralis tecti (tractus opticus) (radiatio optica) –
cortex
Nc. corporis geniculati Collicululi inferiores Radiatio acustica - Sluchová dráha
medialis tecti cortex

Subthalamus

Kaudoventrálně od thalamu. Obsahuje v zásadě dvě důležitá jádra – nc. subthalamicus

a zona incerta.
Nc. subthalamicus je uloženo mediálně od capsula interna, laterálně do hypothalamu a
kaudálně od thalamu. Jádro je součástí okruhu bazálních ganglií (jeho zapojení viz
příslušná kapitola).
Zona incerta je jádro, ležící kraniálně od nc. subthalamicus. Je součástí motorických
drah, jdoucí z cortexu do nižších etáží mozku a naopak. Zároveň přijímá i signály
zraku a senzitivity a integruje je s motorikou.

Šedá hmota Aferentace Eferentace Činnost

Globus pallidum - Okruh bazálních
Nc. subthalamicus Fasciculus Globus pallidum ganglií
subthalamicus
Kůra Hypothalamus
Zraková centra Thalamus Přenos motoriky
RF RF z kůry do míchy, za
Zona incerta Subst. grisea Nc. ruber účasti zraku a
Trigeminus (jeho Calajovo a senzitivity
senzitivní jádro) Darkševičovo jádro
Mícha
 36

Součástí subthalamu je i řada drah, většinou jen průchozích:

Fasciculus thalamicus (oblast Forelova pole H1) – vede z globus pallidus a mozečku do
thalamu.
Fasciculus lenticularis (H2) – z globus pallidus do thalamu.
Ansa lenticularis – z globus pallidus do fascicullus lenticularis.
Fasciculus subthalamicus – z globus pallidus do nc. subthalamicus.

Hypothalamus

Uložen ve ventrobazální části diencephala. Hypothalamus odpovídá visceromotorické

zóně bazální ploténky a není proto náhodou, že hypothalamus slouží jakožto nejvyšší
centrum visceromotoriky v těle.
Jelikož je uložen v hloubi diencephala u jeho baze, je makroskopicky viditelná jen
jeho kaudální plocha. Pokud nahlédneme na mozek zespodu a přehlédneme jeho bazi,
vidíme dvě drobné vyvýšeniny – corpora mamillaria. Jsou to drobná tělíska, uložená
mezi crura cerebri, ventrálně od substantia perforanta interpeduncularis. Rostrálně od
corpora mammilaria prominuje další, nepárový tuber cinereum (tvoří část spodiny III.
komory). Ještě rostrálnějši před tuber cinereum nacházíme infundibulum, stopku, za
kterou je pověšena hypofýza (glandula pituitaria, podvěšek mozkový). Před
infundibulem leží chiasma opticum, křížení zrakových drah.
Hypothalamus je ventrálně ohraničen pomocí ploténky, zvané lamina terminalis
(součást telencephala). Laterálně srůstá s hemisférou a jsou zde uloženy jádra
subthalamu a capsula interna.
 37

Pohled na bazální stranu hypothalamu

Hypothalamus slouží zejména jako centrum činnosti autonomního nervového

systému. Obecně přední části hypothalamu se považují za centrum parasympatiku,
zadní centrum sympatiku.
Dále slouží jako endokrinní orgán. Samotná hypofýza je totiž žlázou jen z jedné
poloviny – adenohypofýzy. Neurohypofýza je výchlipkou hypothalamu a končí zde
axony neuronů z hypothalamických jader, kde jsou uloženy těla neuronů,
produkujících ADH a oxytocin. Hypothalamus dále produkuje řadu liberinů a statinů,
regulujících podřízené žlázy s vnitřní sekrecí. Jeho endokrinní činnost je tedy dvojí –
jednak produkuje ADH a oxytocin, které secernuje v zadním laloku hypofýzy.
Hormony jsou tedy tvořeny v mozku, ale secernovány do krve až v hypofýze. Toto se
nazývá hypothalamo-neurohypofyzární systém a příslušná dráha tr.
hypothalamohypophysialis. Druhou endokrinní činností je tvorba liberinů a statinů,
které mozek vytváří zejména v jádrech infundibula, tuber cinereum a středního
hypotalamu a odvádí je ke kapilárám adenohypofýzy, kde ovlivňují příslušné
adenohypofyzární hormony. Tento systém se nazývá hypothalamo-infundibulární a
příslušná dráha je tr. tuberoinfundibularis.
Je i součástí limbického systému. Blíže viz telecephalon.
Dále je zapojen do čichové dráhy.
Důležitost hypotalamu je i v regulaci tělesné teploty, příjmu potravy (centrum hladu,
sytosti a žízně) a řady dalších funkcí.
Z těchto informací je patrné, že hypotalamus funguje spíše jako efferentní struktura.

Jader hypotalamu je skutečně nespočet a jsou uloženy, podobně jako v případě

thalamu, do několika okrsků – areae. Tyto zóny jsou tři – periventrikulární, mediální
a laterální. Mediální zóna se ještě dělí na přední, střední a zadní hypotalamus.
Periventrikulární zóna je uložena těsně pod ependymem III. komory mozkové.
 38

Laterální není příliš četná a tvoří ho spíše jádra, přesahující sem z mediální zóny.
Předělem mediální a lat. oblasti je průběh fornixu.
Funkce jednotlivých jader je stručně popsána v následující tabulce:

Zóna Šedá hmota Činnost

Nc. paraventricularis
Nc. preopticus
Periventrikulární Nc. infundibularis
Nc. hypothalamicus
posterior

Termoregulace
Nc. preopticus Mužské sexuální
chování
Nc. hypothalamicus
Přední hypothalamus anterior
Nc. supraopticus Produkce ADH
Nc. paraventricularis Produkce oxytocinu
Nc. suprachiasmaticus Cirkadiální rytmy
Nc. hypothalamicus Ventromedialis -
dorsalis, ventromedialis centrum sytosti
Mediální Střední hypothalamus et dorsomedialis
Nc. infundibularis Liberiny a statiny
Nc. tuberalis medialis, Dále ženské sexuální
lateralis et chování
magnocellularis
Nc. hypothalamicus Zvyšuje TK,
posterior rozšiřuje zornice,
Zadní hypothalamus termoregulace
Nc. corporis mamillaris Limbický systém
medialis et lateralis (zejména paměť)
Laterální Area hypothalamica Regulace příjmu
lateralis vody
 39

Hlavní dráhy hypothalamu jsou tyto:

Fornix – ze spánkového laloku hemisféry do corpus mamillare. Funkčně je součástí

limbického systému a bližší popis se nachází tam.
Fascicullus mamillaris princeps – navazuje, pak se dělí na fas. mamillothalamicus (do
nc. anteriores thalami) a mamillotegmentalis (do RF).
Pedunculus mamillaris – z corpus mamillare do RF a zpět.
Stria terminalis – začíná v rýze mezi thalamem a nc. caudatus a jde směrem bazálním.
Zajišťuje spojení amygdaly a hypothalamu.
Fascicullus telencephalicus medialis – přivádí množství vláken z RF a vývojově
starých okrsků kůry, ty končí v hypothalamu.
Fascicullus longitudinalis posterior – z mediálních jader hypothalamu, prochází
mesencephalem a pontem k autonomním jádrům hlavových
nervů (z malé části i do míchy, k laterálním jádrům).
Tr. hypothalamohypophysialis - hypothalamo-neurohypofyzární systém.
Tr. tuberoinfundibularis - hypothalamo-infundibulární systém.
 40

TELENCEPHALON

Koncový mozek je nejrostrálnější a nejobjemnější částí mozku. Podobně jako

v případě mozečku, i zde nacházíme dvojí šedou hmotu – cortex (někdy také pallium –
mozkový plášť) a podkorová jádra. Těmito jádry jsou bazální ganglia, důležitá
motorická struktura.
Sestává ze dvou hemisfér (hemispherum dextrum et sinistrum), spojených tzn.
komisurálními drahami (viz dále), přičemž největší z nich je corpus callosum. Mezi
hemisférami probíhá široká brázda fissura longitudinalis cerebri, do které je vztažen
falx cerebri (duplikatura tvrdé pleny mozkové). Fissura zasahuje až po corpus
callosum.
Na hemisférách rozeznáváme plochy – facies superolateralis (horní a zevní), facies
inferior a facies medialis. Jednotlivé plochy v sebe přecházejí v okrajích – margo
superomedialis, margo inferolateralis a margo inferomedialis.
Hemisféry členíme na laloky – lobi cerebri. Rozeznáváme lobus frontalis (čelní lalok),
lobus parietalis (temenní), lobus occipitalis (týlní), lobus temporalis (spánkový) a
lobus insularis. Insula znamená ostrov. Jedná se o vkleslý okrsek kůry na laterální
ploše, překrytý temporálním lalokem. Úseky cortexu, tvořící okraje insuly, se nazývají
opercula. Prominující konce čelního a týlního laloku se nazývají polus frontalis et
polus occipitalis.
Čelní laloky jsou uloženy v přední jámě lebeční, spánkové ve střední, týlní nad zadní
(uvnitř zadní jsou kmen s mozečkem).

Cortex telencephali není plochý, je zbrázděn. Rýhy se nazývají sulci a valy mezi nimi
jsou gyri (mozkové závity). Větší rýhy oddělují jednotlivé laloky, menší pak jednotlivé
gyri.
 41

Bazální ganglia

Jedná se o motorickou strukturu, složenou z podkorových jader telencephala a

několika dalších, mimotelencephalických struktur. Patří sem nucleus caudatus,
putamen, globus pallidus (pallidum externum et internum), claustrum a nucleus
subthalamicus. Dále sem projikuje řada dalších oblastí (např. thalamus, některé části
kůry, retikulární formace), které však nejsou přímo částí bazální formace.
Hlavními telencephalickými ganglii jsou:

Nucleus caudatus – podkovovitý tvar, má části caput, corpus et cauda. Corpus naléhá
laterálně k thalamu. Celé jádro tvoří stěnu postranní
mozkové komory.

Putamen – laterálně od nc. caudatus, spojen s ním

prostřednictvím strií. Dohromady tvoří corpus
striatum. Mezi striemi procházejí vlákna capsula
interna.
Kromě striae jsou tyto dvě jádra spojena ještě rostrálně
a tato oblast tvoří tzn. nc. accumbens septi. Je
součástí limbického systému (viz dále).

Globus pallidus – mediálně od putamen, dohromady tvoří

nc. lentiformis. Pallidum se dělí na pallidum externum et
internum. Mezi pallidem externem a internem je bílá
hmota, tzn. lamina medullaris interna, mezi pallidem
externem a putamenem je lamina medullaris externa.

Amygdala – další z jader, morfologicky a uložením patří

mezi bazální ganglia, funkčně ale do limbického systému.
Je uložena v temporálním laloku, poblíž cauda nc. caudati. Je to
soubor jader, ne jen jedno.

Claustrum – tenká lamela laterálně od striata. Má četné spoje

s kůrou, s bazálními ganglii nikoliv. Funkce není jasná.

Ventrální část striata a palida spolu s rostrální amygdalou tvoří tzn.

substantia innominata. Patří sem ještě nc. basalis (Meynerti) –
skupinky cholinergních neuronů (viz dále).

Dále jsou do systému bazálních ganglií zapojeny další struktury,

nepatřící pod telencephalon - substantia nigra, thalamus, nc.
subthalamicus, oblasti kůry,…
 42

Vzájemný vztah jader je následující:

Frontální řez

Transverzální řez
 43

Základní zapojení bazálních ganglií, včetně mimogangliových struktur:

Některé z drah jsou stimulační, některé inhibiční:

Cortex - striatum +
Striatum -
Pallidum -
Nc. subthalamicus +
Thalamus +
Substantia nigra -
 44

Šedá hmota Aferentace Eferentace Činnost

Cortex - asociační
oblast Substantia nigra (pars
Nc.caudatus Thalamus reticularis)
Substantia nigra Tlumí řeč a svalovou
Corpus RF činnost, při
striatum Cortex - motorická a poškození chorea
senzorická oblast
Putamen Thalamus Globus pallidus
Substantia nigra
RF
G.p. medialis– Stimulace působí
Globus pallidus Corpus striatum thalamus,RF třes, poškození
Nc. subthalamicus G.p.lateralis- katatonii
nc.subthalamicus
G. p. lateralis Tlumí palidum. Při
Nc. subthalamicus Cortex Globus pallidus poškození
hemibalismus.
Corpus striatum
Corpus striatum Pallidum Poškození vede
Substantia nigra RF Thalamus k Parkinsonově syn.
Nc. subthalamicus Colliculus superior
RF

Claustrum:
Aferentace Eferentace Činnost

Neocortex Neocortex Neznámá (bazální ganglia?)

Čichová oblast paleocortexu

Bazální ganglia jsou motorickou oblastí, která má úzký vztah ke kůře mozkové a
nižším oblastem kmene, zejména retikulární formaci a thalamu. Její cíl je,
zjednodušeně řečeno, odstraňovat z pohybu nehodící se složky, zajišťovat plynulost
pohybů, jejich cílenost a přesnost. Přijímá volní motorické a senzorické signály
z kůry, analyzuje je a vysílá projekce jednak zpětně do kůry, jednak do nižších partií
mozku až následně k míšním motoneuronům. Poškození bazálních ganglií vede
k různým neuromotorickým poruchám buď ve smyslu plus (chorea, hemibalismus,
atetóza) nebo minus (parkinsonský syndrom, katatonie). Některé klinické příznaky
poškození je třeba znát:

Huntingtonova chorea (chorea major): choroba, vyplývající z poškození striata. Jedná

se o tzn. hyperkineticko-hypotonický syndrom. Choroba je genetická, dědičná,
podkladem je mutace genu pro huntingtin. Protein se hromadí v buňkách a poškozuje
je. Objevují se zprvu poruchy motoriky, kulminující v tzn. tanec svatého Víta. Pacienti
provádí řadu mimovolných, rozevlátých trhaných pohybů. Poté se přidává progresivní
svalová degenerace a demence, vedoucí ke smrti.
Z hlediska zapojení ganglií je příčinou zesílení inhibice neuronů nc. subthalamicus
díky ztrátě neuronů striata. Nc. subthalamicus normálně inhibuje pallidum, což se
nyní neděje a dochází tak k odtlumení thalamu.

Hemibalismus: balismus jsou přehnané, „taneční pohyby“ s přestřelováním pohybů.

Hemibalimus znamená, že se příznaky projevují pouze na jedné polovině těla. Typické
pro postižení nc. subthalamicus.
Patofyziologickým podkladem je ztráta aktivace inhibičních GABAergních neuronů
pallida. To vede k odtlumení thalamu.

Parkinsonův syndrom: jedná se o onemocnění substantia nigra. Příčinou je buď

primární Parkinsonova choroba, což je prozatím ne zcela objasněná nemoc (jako
příčiny se uvádí přílišný oxidační stres neuronů tohoto jádra ve spojitosti
s mitochondriální poruchou), nebo řada dalších příčin, které jsou schopny vyvolat
Parkinsonův syndrom, i když nejsou přímo onou chorobou – lokální infarkt,
ateroskleróza, intoxikace, nádor,… Nemoc se vyznačuje tzn. hypokineticko-
 45

hypertonickým syndromem. Pacienti obtížně zahajují pohyby, svalový tonus je

zvýšený, někdy může dojít až k tzn. akinetické krizi. Dále se objevuje třes, zvyšující
se při cílených pohybech. Typický je i postoj a chůze – pacienti jsou ohnutí, kráčí
krátkými šoupavými krůčky bez souhybů horních končetin. Řeč je setřelá.
Hypokineze se navíc může týkat i orgánových systémů, je tu tedy riziko bradykardie
až srdeční zástavy apod.
Choroba končí progresivní demencí a smrtí.
Co do zapojení jader dochází k snížení inhibice striata, což vede k odtlumení neuronů
v nc. subthalamicus, jež zvýšeně inhibuje palidum a subst. nigra. To vede ke zvýšené
inhibici thalamu.

Gyrifikace mozku

Ač to na první pohled nemusí být zřejmé, popis gyrifikace je velmi jednoduchý a

rychlý na zapamatování. Nejspíše nemá cenu se podrobněji rozepisovat o jednotlivých
strukturách a stačí spíše jejich výčet a zařazení, k čemuž jsou nejlepší obrázky.
Slovně tedy jen výčet. Pozor, mediální plocha je popsána zvlášť, jelikož je velmi
specifická, složitá a má úzký vztah s limbickým systémem:

Lalok Gyri Sulci

Lobus frontalis
Lobus parietalis
Lobus occipitalis
Lobus temporalis
Lobus insularis
+ hraniční rýhy mezi laloky
Gyrus praecentralis
Gyrus frontalis superior
Gyrus frontalis medius
Gyrus frontalis inferior (pars
orbitalis, triangularis-Broccovo
centrum řeči, opercularis )
Gyrus rectus Sulcus praecentralis
Gyri orbitales Sulcus frontalis superior
Bulbus olfactorius Sulcus frontalis inferior
Tractus olfactorius Sulcus olfactorius
Trigonum olfactorium
Substantia perforanta
anterior
Stria olfactoria lateralis et
medialis
+ gyry mediální plochy
Gyrus postcentralis
Lobus parietalis superior
Lobus parietalis inferior Sulcus postcentralis
Gyrus supramarginalis Sulcus intraparietalis
Gyrus angularis
+ mediální plocha
Gyri occipitales
Gyrus occipitotemporalis Sulcus occipitalis transversus
lateralis Sulcus lunatus (ohraničuje
Gyrus occipitotemporalis zrakové pole)
medialis Sulcus collateralis
+ mediální plocha
Gyrus temporalis superior
Gyri temporales transversi
(součástí je Heschlův závit-
centrum řeči)
Gyrus temporalis medius Sulcus temporalis superior
Gyrus temporalis inferior Sulcus temporalis inferior
Gyrus occipitotemporalis Sulcus collateralis
lateralis
Gyrus occipitotemporalis
medialis
Gyrus lingularis
+ mediální plocha
Gyri insulares (gyri breves Sulcus centralis insulae
insulae, gyrus longus insulae, Sulcus circularis insulae
limen insulae)
 46

Mediální plocha telencephala

Mediální plocha hemisféry je velmi specifická a o mnoho složitější, než zbytek

cortexu. Je to dáno zejména faktem, že většinu rozlohy pokrývá vývojově starý cortex
o specifické morfologii i funkci.
Mediální plocha je velmi úzce spjata s komplexem struktur, zvaným limbický systém.
Budou tedy probrány společně.

Na rozdíl od zbytku hemisfér je po oddělení na mediální ploše vidět i značná část

bílých hmot, proto popis začne jimi, ostatně, corpus callosum je na první pohled
nejspíše nejvýraznější struktura.

Bílé hmoty:
Corpus callosum - již zmíněné corpus callosum je soubor drah, fungujících jakožto
komisurální dráha, čili dráha, spojující obě hemisféry navzájem a umožňující jejich
vzájemnou spolupráci. Corpus callosum je orientováno sagitálně a rozlišujeme na něm
ve ventrodorsálním směru rostrum (hrot, navazující na lamina terminalis), genu,
truncus a splenium (dorsální zakončení.
Fornix – uložen kaudálně od corpus callosum, probíhá v jeho linii, nad thalamem.
Ventrálně se však více stáčí kaudálně a laterálně a přikládá se temporálnímu laloku.
 47

Rozeznáváme u něj collumna fornicis (začíná od corpora mammilaria, končí v místě

styku fornixu a corpus callosum. Má pars tecta – v hypothalamu, a pars libera – mimo
hypothalamus), corpus a crus (dorsální konec, obkružuje pulvinar thalami a připojuje
se k hippokampu, po kterém pokračuje jako fimbria hippocampi).
Septum pellucidum – ve skutečnosti není pouze bílou hmotou, obsahuje jak jádra, tak
dráhy. Rozepjato je mezi corpus callosum a fornixem. Je párové, jednotlivé ploténky
se nazývají laminae septi pellucidi. Prostor mezi nimi je cavum septi pellucidi.
Důležité je neplést si septum pellucidum se septum verum. Septum verum je dorsální
a basální část obecně septa. Její laterální plocha je mozkovým závitem – tzn. gyrus
paraterminalis, mediální část ční do laterální komory. Kaudální konec se dotýká
commisura anterior. Septum verum je součástí limbického systému (viz dále).
Stria longitudinalis lateralis et medialis – zakrněné dráhy, ležící na corpus callosum,
pokračující do gyrus dentatus.

Corpus callosum, fornix a commisura anterior

Gyry: samotný cortex mediální plochy je, jak již bylo zmíněno, složitý a obsahuje
fylogeneticky velmi staré okrsky. Archaický allocortex je utlačen do nejbližšího okolí
corpus callosum, vzdálenější oblasti mediální plochy obsahují i plochy neocortexu.
 48

Gyry, uložené poblíž corpus callosum –

V pořadí rostrodorsálním je jako první struktura gyrus paraterminalis. Je uložen
v rostrokaudální oblasti poblíž rostrum corporis callosi. Jak již bylo zmíněno, jedná se
o část septum verum.
Lehce ventrálněji je area subcallosa, taktéž gyrus.
Velmi nápadný je gyrus cinguli, který obepíná celé corpus callosum. Začíná od area
subcallosa, lemuje corpus callosum a končí u okcipitálního okraje (zužuje se zde
v isthmus gyri cinguli), kde volně přechází v gyrus hippocampi (gyrus
parahippocampalis). Ten končí jako uncus gyri hippocampi.
Gyrus dentatus je další ze závitů. Je drobný, zvrásněný, leží kraniálně na gyrus
hippocampi. Jeho dorsální konec se nazývá taenia Giacomini.
Subiculum je úsek kůry, uložený na gyrus hippocampi, ještě před jeho spojením
s gyrus dentatus.
Indusium griseum – zakrnělá šedá hmota, pokrývající stria longitudinales corporis
callosi. Doráslně splývá s gyrus dentatus.
Sulcus corporis callosi je rýha, oddělující gyrus cinguli od corpus callosum.
Sulcus cinguli odděluje gyrus cinguli od odlehlejších oblastí.
Sulcus rhinalis odděluje gyrus hippocampi od gyrus occipitotemporalis lateralis.
Sulcus hippocampi odděluje gyrus hippocampi od gyrus dentatus.

Corpus callosum, fornix, commisura anterior, hippocampus a septum pellucidum

 49

Tato oblast telencephala je pro představivost nejspíše nejsložitější. Je

však nesmírně důležitá, jelikož bez pochopení topografických vztahů
jednotlivých struktur není možné chápat zapojení limbického
systému, které je probírán níže. Problém je často v záměně pojmů,
jako hippocampus, gyrus hippocampi a hippocampová formace. Proto
se pokusím ještě jednou vše objasnit.
Na dolní stěně laterální komory se směrem mediálním vyklenuje val,
který se povšechně nazývá hippocampová formace. Jde o šedé hmoty,
uložené v hloubce pod gyrus hippocampi a sestávají z následujících
struktur – subiculum, cornu Ammonis (což je jiný název pro „vlastní“
hippocampus. Má hlavní části CA1, 2, 3 a 4) a gyrus dentatus. Toto
celé je hippocampová formace. Jinými slovy – pokud se rozhodnete
„sloupnout“ povrchový gyrus parahippocampalis, naskytne se vám
pohled na soubor šedých hmot, sestávajících se tří částí (subiculum,
cornu Ammonis a gyrus dentatus), který se vyklenuje do laterální
komory mozkové. Celý tento komplex je zapojen do limbického
systému.
Hippocampus má ventrální zakončení pes hippocampi s digitationes
(kvůli své podobnosti s nohou s prsty). Ventrálně od pes hippocampi
je uložena amygdala (hippocampus „kope“ do amygdaly).

Dále zde nacházíme vzdálenější gyry, jež nemají s vývojově starou mediální kůrou
mnoho společného. Jedná se zejména o –

Gyrus frontalis superior

Gyrus rectus
Gyrus frontalis medialis
Lobus paracentralis
Precuneus
Cuneus
Sulcus parietooccipitalis
Sulcus calcarinus – kolem něj je uloženo zrakové centrum.
 50

Limbický systém

I přesto, že limbický systém vybočuje z povídání o stavbě cortexu a většinou je

zvykem jej probírat až zcela na konci telencephala, je zařazen sem díky své úzké
souvislosti s mediální plochou hemisfér a hippokampovou formací.
Limbický systém je velmi složitá struktura. Jedná se o soubor jader a drah, uložených
nejen v telencephalu, ale v celém mozku. Stává se tak nesmírně komplexním
systémem, zajišťujícím soubor chování, nutný k zachování jedince a jeho rozmnožení.
S tím je spojená koordinace funkcí somato-vegetativních, emočních, motivačních a
pamětních. Tyto funkce systém uskutečňuje ve spolupráci s neokortexem, retikulární
formací a diencephalem.
Při prvním pohledu na sáhodlouhé výčty struktur, do systému patřících, by se mohlo
zdát, že je limbickým systém poměrné mladou záležitostí. Opak je však pravdou,
jedná se o fylogeneticky nesmírně starou strukturu. Stačí se trochu déle zamyslet nad
jeho základními funkcemi – rozmnožování, zachování jedince, sociální postavení ve
skupině (zde myšleno spíše smečce), dominance/submitivita. Je patrné, že jím byli
vybaveni již vývojově mnohem nižší živočichové, nežli lidé.
Systém patří k tomu nejsložitějšímu, co lze v mozku nalézt. Dodnes není přesné
známo, které všechny struktury se zde účastní, a proto u zkoušky nebude zdaleka
vyžadováno vše. Níže přiložený seznam je jen základním výčtem drah a jader systému,
které je třeba znát.

Šedé hmoty limbického systému se dají rozdělit takto:

Korové oblasti:
vnitřní pásmo: gyrus dentatus
hippocampus
subiculum
indusium griseum
zevní pásmo: area entorhinalis
gyrus cinguli
paralimbická kůra: mediální a orbitální část čelního laloku
kůra insuly
kůra temporálního laloku
Jádra limbického systému:
telencephalon: amygdala
septum verum
nucleus accumbens septi
diencephalon: corpora mammilaria
habenula
ncc. anteriores thalami
mesencephalon: nucleus interpeduncularis
nucleus tegmentalis dorsalis
pons: nucleus parabrachialis lateralis et medialis
+ řad dalších jader, která nejsou tak zásadní (např. locus
coeruleus, rapheální jádra,...)

Dráhy korových oblastí limbického systému:

Fornix – nejdůležitější dráha systému. Bere vlákna z celé hippocampové formace a
projikuje hlavně do corpora mamilaria, dále do řady dalších oblastí, např.
thalamus.
Striae longitudinales corporis callosi – vedou vlákna pro indusium griseum (afferentaci
i efferentaci)
Cingulum – asociační svazek mezi gyrus cinguli a gyrus hippocampi
Tractus temporohippocampalis perforans – spojuje entorhinální kůru s hippocampem
a gyrus dentatus
Tractus temporohippocampalis alvearis – podobné, akorát jde lehce jinudy
Commissura anterior – veliká komisurální dráha. Vzájemně spojuje laloky temporální,
čichovou kůry a zčásti projikuje i do amygdaly.
 51

Dráhy jader limbického systému:

Tractus mammilotegmentalis – z corpora mammilaris do nc. tegmentalis dorsalis a nc.
centralis superior
Tr. mammilothalamicus – z corpora mammilaria do ventrálních jader thalamu (součást
Papezova okruhu)
Fasciculus longitudinalis posterior – z periventrikulární zóny hypothalamu do RF a
přes ní do visceromotorických jader hlavových a
míšních nervů
Fasciculus prosencephalicus medialis – difúzní systém drah mezi hypothalamemem,
area preoptica a zbytkem limbických struktur
v dalších oblastech
Tr. nuclei diagonalis – z nc. diagonalis do amygdaly
Stria terminalis – z amygdaly do septum verum, area preoptica a hypothalamu
Pedunculus mammilaris – z mesencephala hlavně do corpora mammilaria
Stria medularis thalami – z area preoptica, hypothalamu a septum verum do habenuly

Amygdala: jedná se o skupinu jader (skupina kortikomediální a bazolaterální).

Aferentace - čichová korová oblast, septum, hypothalamus, thalamus,
temporální neocortex,…
Eferentace - reciproká, zejména hypothalamus.

Stěžejní jsou oblasti, které jsou zakresleny v přiložených schématech. Avšak je nutné
znát zčásti i vypsané dráhy a jádra, alespoň jmenovitě. Věřím, že u zkoušky nebudou
ani zdaleka vyžadovány všechny pojmy, hlavně co se týče drah.

Schéma zapojení

Nelze dostatečně zdůraznit, že veškerá zde vyobrazená schémata jsou jen tím
nejzákladnějším zjednodušením. Pochopitelně existuje mnohem více spojů a odboček,
nejsou však vyžadovány k rigorosu a nemá nejmenší smysl se je učit.

Základní informace o zapojení okruhu limbického systému podává tzn. Papezův

okruh:
 52

Pokud začneme u hippokampové formace, pokračuje informace prostřednictvím

fornixu do corpora mammilaria (+ i do řady jiných struktur, jako např. thalamus,
septum,…). Ty jsou morfologickou součástí hypothalamu, ale jejich funkce je zcela
odlišná a patří právě pod limbický systém. Z corpora mammilaria pokračuje fasciculus
mammilothalamicus do nuclei anteriores thalami. Tyto jádra mají svou korovou
projekční oblast v gyrus cinguli a z něj informace pokračuje přes cingulum (pozor, již
bílá hmota) do gyrus parahippocampalis a hippokampové formace.
Zde je patrné, jak důležitá je znalost přesného uspořádání mediální plochy koncového
mozku a hippokampové formace. Pokud se dobře podíváme na Papezův okruh,
zjistíme, že do hippokampové formace jdou signály z gyrus parahippocampalis a
entorhinální oblasti. Do entorhinální kůry jdou signály ze všech asociačních oblastí
neocortexu. Entorhinální kůra pak projikuje dál a zde se již dostáváme do samotné
hippokampové formace, která je na výše přiloženém schématu zakreslena jen velmi
zhruba. Cesta signálu je tak následující – z entorhinální kůry jdou signály do gyrus
dentatus, z něj do pole cornu Ammonis CA3, pak CA1, z ní do subbicula a z ní ven, do
řady jiných oblastí (thalamus, septum, hypothalamus, zpět entorhinální kůra,…).

Poškození limbického systému:

Stimulace hippocampu vede k utlumení pohybů a navození stavu napjatého
očekávání. Je potlačena orientační reakce a reakce na stimuly, které nejsou nezbytně
důležité a které neohrožují. Hippocampus navíc zajišťuje některé druhy paměti (tzn.
deklarativní paměť).
Amygdala koordinuje somatovegetativní funkce při emocích, reguluje sexualitu a
udržení sociálního postavení ve skupině. Stimulace amygdaly vyvolává zuřivost a
hypersexulitu, poškození vede ke ztrátě strachu (myšleno „rozumného“ strachu, který
vede k zachování jedince). Porušení amygdaly navíc vede k extrémní hyperfagii
(přejídání, avšak na rozdíl od poškození nc. ventromedialis hypothalamu postižení
polykají bez rozdílu, třeba i kusy skla, šrouby apod.).
Amygdala mimo jiné zajišťuje i emoční reakce na výrazy obličejů. Velmi důležité je i
její spojení s hypothalamem. Zodpovídá tak za vegetativní doprovod emočních stavů
(pocení a zvýšení krevního tlaku při stresu, slzení při smutku apod.).
 53

Struktury limbického systému

Cortex

Cortex koncového mozku, na rozdíl od mozečku, není jednotný, ale člení se na

několik vývojových částí, které se liší. Vývojově nejmladší a u člověka jednoznačně
nejrozsáhlejší částí pallia je neocortex. S postupným vývojem zaujímá většinu plochy
hemisfér až na malé okrsky, zejména na mediálních plochách hemisfér. Je to typicky
savčí kůra, obsahuje asi 10-20 bilionů neuronů. Starší je allocortex, sestávající
z palleocortexu a archicortexu. Jejich struktura je jednodušší a zaujímají menší
oblasti (cca 5% celého cortexu).
Neuronová skladba kůry je následující – v případě neocortexu (někdy také zvaný
isocortex) tvoří 6 vrstev, allocortex vrstvy 3.
Neurony neocortexu se dělí na buňky pyramidové (vlastní projekční neurony, většinou
stimulační) a nepyramidové (mají charakter interneuronů). Pyramidových je převaha
(asi 60-70%). Většinou jsou excitační, mediátorem bývá glutamát. Nepyramidové jsou
spíše inhibiční, hlavně GABAergní. Jsou variabilní jak tvarem, tak funkcí. Některé jsou
schopny pyramidu zcela vypojit (např. tzn. svícnové buňky), některé tlumí jen slabě.
 54

Probíhají jak vertikálně mezi jednotlivými vrstvami cortexu (tzn. kolumnální

organizace kůry), tak i horizontálně. Inhibice je tedy možná v obou osách.
Celý neocortex je co do architektoniky a histologie velmi podobný, proto název
isocortex. Jsou tu však lokální rozdíly v tloušťce jak celého neocortexu, tak
jednotlivých vrstev. Okrsky se liší i poměrem pyramidových buněk a interneuronů.
Příkladem je členění kůry na granulární a agranulární. Granulární má větší kumulaci
neuronů a je tenčí. Je typická pro senzitivní oblasti. Obsahuje více nepyramidových
neuronů. Agranulární kůra je svou stavbou opačná. Typická pro zrak. Vrstvy cortexu
jsou následující:

Stratum moleculare – lokální inhibiční interneurony, zasahují sem však apikální

dendrity. Vrstva je vcelku chudá na neurony.
Str. granulare externum – asociační neurony – pyramidy, jejichž axony končí
v sousedních korových oblastech. Vrstva je velmi buněčná,
bohatá na buňky.
Str. pyramidale externum – tvořeno zejména drobnými pyramidovými buňkami.
Projekce do corpus callosum, propojují levou a pravou
hemisféru (komisurální spoje, viz dále).
Str. granulare internum – převážně interneurony. Přijímá vlákna z thalamu, hlavně
specifických jader. Proto se tloušťka vrstvy mění a
nejtlustší je v senzitivních okrscích kůry, které přijímají
mohutnou senzitivní projekci právě z thalamu.
Str. pyramidale internum - veliké pyramidy, zajišťují projekci do bazálních ganglií,
kmenu a míchy (obecně do podkorových oblastí CNS).
Str. multiforme – slabá projekce do thalamu, ale spíše je tato vrstva jen „průchozí“
vrstvou pro dráhy, vedoucí do cortexu a z něj.

Allocortex má 3-4 vrstvy a dělí se na paleocortex

a archicortex, dále na přechodné, hraniční oblasti
– peripaleocortex a periarchicortex (jinak také
mesocortex, intermediální kůra).

Paleocortex utváří bulbus olfactorius, tractus

olfactorius, trigonum olfactorium, stria olfactoria
medialis et lateralis a část ventrální plochy uncus
gyri hippocampi.
Peripaleocortex je uložen na basální straně insuly.

Archicortex je utlačen převážně na mediální

ploše hemisfér. Utváří indusium griseum, striae
longitudinales corporis callosi, hippocampus,
subiculum a gyrus dentatus.
Periarchicortex obkružuje gyrus cinguli a gyrus
hippocampi, a tvoří area subcallosa, gyrus
fasciolaris a entorhinální kůru.
 55

O telencephalických drahách bylo již mnohé řečeno a ještě mnohé bude. Avšak kdyby
se dala shrnout celková aferentace a eferentace cortexu obecně, byly by hlavní
proječní místa takováto:

Afferentace: thalamus
amygdala
claustrum
nc. basalis Meynerti (cholinergní systém, zásobuje acetylcholinem celý
neocortex)
hypothalamus (zejména do limbického systému)
rapheální jádra RF (zejména serotonin z locus coeruleus)
substantia nigra (dopaminová dráha, zejména do frontálního laloku)

Efferentace: thalamus (z VI. korové vrstvy)

amygdala
mozkový kmen – včetně jader hlavových nervů, dále pontinní jádra, nc.
gracillis a cuneatus, nc. ruber, tectum,… většina
vláken je motorických. Vlákna do senzitivních jader
hlavových nervů nebo nc. gracillis a cuneatus mění
přenos signálu z těchto jader (působí jako filtr,
brání zahlcení kůry).
pyramidová dráha

Funkční korové oblasti

Ke zkoušce je nutné znát pouze některé, nejdůležitější korové oblasti. Měla by stačit
níže přiložená tabulka.

Korové oblasti lze obecně rozdělit na primární, sekundární a asociační (popř. ještě
suplementární). Primární a sekundární se dále ještě dělí na motorické a senzitivní (+
senzorické). Primární oblasti zajišťují volní činnost, čili volní pohyb v případě
motorických, uvědomování přijímaných vjemů v případě senzitivních a senzorických.
Sekundární pak mají vliv na rozpoznání jednotlivých modalit (gnostická funkce). Čili
např. při porušení primární čichové oblasti ztratí postižený čich, při poruše oblasti
sekundární mu čich zůstane, avšak nedokáže určit, co čichá. Suplementární oblasti
pak mají doplňkové funkce k ostatním oblastem.
Čím jemnější motorika, tím větší oblast příslušná motorická kůra zaujímá, nezávisle
na velikosti svalu. Proto největší plochu zaujímají okrsky pro pohyb svalů prstů, očí,
mimiky a jazyka. To samé platí pro senzitivitu. Čím jemnější čití a čím více receptorů
na jednotku plochy kůže, tím větší korová oblast. Postava, jejíž proporce reprezentují
zastoupení jednotlivých okrsků kůry a její rozsah, se nazývá homunkulus a lze na ní
dobře demonstrovat velikost kůry, odpovídající jednotlivých svalům nebo kožním
inervačním oblastem.
Asociační oblasti (nebo také terciální) jsou fylogeneticky velmi mladé. Jejich funkcí
jsou složité asociační interakce mezi jednotlivými okrsky kůry a ve výsledku jako
celek zajišťují naše individuální vědomí, vyjádření osobnosti a možnost vlastního
jednání.
 56

Červeně – motorika
Modře – senzitivita
 57

Funkční Vymezení Area Aferentace Eferentace Činnost

oblast
Primární Gyrus 4 Nc. ventralis Hodně,
motorická praecentralis (Bodmanova lateralis hlavně mícha Distální svalstvo
area) thalamu
Zadní část
Premotorická gyrus 6 Thalamus Mícha Jednoduché
frontalis pohyby
anterior
Frontální Zadní část Prim. a sek.
okohybné gyrus 8a9 motorická Okohybné Pohyb očí
pole frontalis oblast nervy
mediais
Gyrus Motoneurony Motorika řeči,
Broccovo frontalis 44 a 45 Mnoho cortexu hlavových schopnost
centrum řeči inferior nervů artikulace a
tvorby slov
Zadní část
gyrus 22, 29
Wernickerovo frontalis Porozumění
centrum řeči inferior a významu slov
gyrus
angularis
Nc. ventralis Thalamus 3Bpropriorecepce
Primární Gyrus 3A, 3B, 1 a 2 posterolateralis, Pons 3A kožní čití
senzitivní postcentralis posteromedialis Mícha 2 klouby
thalamu Hlavové 1 vše
nervy
Sekundární Parietální Primární
senzitivní lalok 5a7 -//- senzitivní a Taktilní vjemy
motorická
Area 18 →
area 19 →
gyrus
Primární Podél 17 frontalis Rozlišení mimiky
zraková incisura inferior a obličeje a výrazu
calcarina parietální
kůra + area 7.
Vše nakonec
do amygdaly
Primární Gyrus Asociační Identifikace
sluchová temporalis 41 Kochlea sluchová zvuků
superior
Asociační oblasti

Senzorický a motorický homunkulus

 58

Bílá hmota telencephala

Capsula interna

Capsula interna je soubor drah (bílá hmota), uložená mezi nucleus caudatus a
thalamem. Jedná se o soubor velmi úzce natěsnaných drah, které je nutné znát i umět
zakreslit.

Oblast Dráha Popis

Radiatio thalami anterior
Crus anterius
Tr. frontopontinus
Genu Tr. corticonuclearis
Fibrae corticospinales
Fibrae corticorubrales a
corticoreticulares
Pars
thalamolentiformis f. corticothalamicae
f. thalamoparietales
f.radiatio thalami centralis
Crus Radiatio optica
posterius Radiatio acustica
Pars
sublentiformis f. corticotectales
Tr. temporopontinus
Pars Radiatio thalami posterior
retrolentiformis Tr. parietooccipitopontinus
Část tr. corticopontinnus
(dále tr. temporo a
parietooccipitopontonus)
Z motorického a senzitivního
cortexu do motorických a
senzitivních hlavových jader
Pyramidová dráha
Premotorický, motorický,
suplementární motorický
cortex do nc. ruber a RF
Sestupná část radiatio
thalamica centralis
Optická dráha
Sluchová dráha
Zrakový, parietální,
temporální cortex, frontální
okohybné pole a sluchový
cortex do colliculus superior
a inferior

Capsula interna je důležitá i z klinického hlediska. Jedna z nejčastějších lokalizací

encefalomalacie (infarktu mozku) je v mediální oblasti bazálních ganglií, v těsné
blízkosti právě capsuly interny. Proto jeden z nejvážnějších a bohužel i velmi častých
 59

následků malácie je porucha pyramidového systému a následná svalová obrna

v různém rozsahu.

Asociační dráhy

Jsou složkou bílé hmoty koncového mozku, zajišťující vzájemné asociace jednotlivých
oblastí telencephala mezi sebou, buď na téže straně, nebo s druhou hemisférou.
Umožňují tak součinnost více okrsků mozku najednou.
Asociační spoje jsou většinou uspořádány tak, aby primární senzitivní oblasti vysílaly
spoje přes asociační okrsky do vzdálených premotorických oblastí. Vzdálené oblasti
jsou pak reciproké k předchozím a navíc samy projikují do podkorových struktur a
limbického systému. Je tak možné zpracovat senzitivní a senzorické vjemy,
shromáždit je, asociovat mezi sebou a vyslat je k motorickým oblastem, která pak
zareagují pohybem. V limbické oblasti se k vjemu ještě přidá emoční složka.

Krátká asociační vlákna: propojují sousední okrsky jednotlivých gyrů nebo dokonce
různé části jednoho gyru. Jsou velmi krátké.
Fibrae arcuate cerebri

Dlouhá asociační vlákna: spojují vzdálenější místa kůry.

Fasciculus occipitofrontalis superior – spojuje kůry laloku frontálního a okcipitálního
Fasciculus occipitofrontalis inferior – frontální, insulární a okcipitální oblasti
Fasciculus longitudinalis superior – frontální, parietální a okcipitální (část i
temporální)
Fasciculus longitudinalis inferior – temporální a okcipitální
Fasciculus uncinatus – frontální a temporální
Fasciculi occipitales verticales – okcipitální a parietální
Cingulum – frontální, parietální a temporální, dále ještě součást drah limbického
systému

Komisurální vlákna

Spojují hemisféry navzájem. Jsou homotropní (spojují stejné okrsky v levé a pravé
části mozku) a heterotropní. Dráha většinou vychází z lamina III a končí v lamina IV.
Corpus callosum – spojují mezi sebou oblasti frontální, parietální, a okcipitální.
Z temporální jenom část (sluchovou oblast).
Commissura anterior – pars anterior spojuje čichové oblasti, pars posterior spojuje
temporální laloky (vyjma sluchové kůry).
Commissura fornicis – spojují složky hippocampové formace obou stran.
 60

komisurální vlákna corpus callosum

Projekční vlákna

Jedná se o dráhy, spojující telencephalon s nižšími centry. Dělí se na dlouhá a krátká:

Krátká: spojují cortex s bazálními ganglii a cortex s thalamem.

Do kůry – tr. thalamicorticales (radiationes thalami)
Z kůry – vlákna do bazálních ganglií (tr. corticostratis, corticoclaustralis,…)
tr. corticothalamicus
tr. corticosubthalamicus

Dlouhá: tvoří dráhy, probíhající z kůry skrz capsula interna do nižších etáží. Viz
capsula interna.

Čichový mozek

Rhinencephalon. Patří pod paleocortex a má velmi úzké vazby na limbický systém.

Vyplývá to z fylogeneze, kdy byl u nižších živočichů čich úzce spjatý s emočními
stavy, reakcemi na okolí a vztahy v sociální skupině. U člověka je toto spojení slabší a
čichový mozek je zde navíc silně zakrnělý (pro srovnání, u psa je cca 10násobný).

Součásti čichového mozku jsou – bulbus olfactorius, tractus olfactorius, trigonum

olfactorium, stria olfactoria medialis et lateralis, substantia perforata anterior a
přední část uncus gyri hippocampi. Vesměs jsou uloženy na bazální (kaudální) ploše
koncového mozku.

Bulbus olfactorius: oválný útvar, ležící na lamina fibrosa ossis ethmoidalis. Ústí do něj
fila olfactoria z čichové sliznice nosní dutiny. V bulbu se větví a tvoří synapse
s mitrálními buňkami (2. neurony v pořadí v dráze) v tzn. glomeruli olfactorii (kromě
mitrálních buněk jsou tu buňky chomáčkové, granulární, periglomerulární,...). Dráha
pak pokračuje skrz tractus olfactorius.

Tractus olfactorius: dráha, běžící v sulcus olfactorius. Končí v trigonum olfactorium.

Dále pokračuje do substantia perforata anterior, kde se větví na stria olfactoria
medialis et lateralis (lemují trigonum olfactorium po stranách). Stria olfactoria
medialis jdou ke gyrus paraterminalis (septum verum), s. o. lateralis k uncus gyri
hippocampi, okolního paleocortexu, mesocortexu (entorhinální a prepiriformní kůry) a
dále do limbického systému a orbitofrontální kůry.
 61

Primární čichová oblast cortexu: končí zde vlákna čichové kůry. Spadá sem trigonum
olfactorium a okrsky paleokortexu a mesocortexu, zejména uncus gyri hippocampi,
entorhinální kůra a prepiriformní kůra. Jsou tu i spoje do amygdaly a orbitofrontální
kůry.
Při poškození primární čichové kůry je schopnost čichu snížena nebo zcela zničena,
podobně jako např. při lézi n. olfactorius.

Spoje z čichové kůry dále mají dále návaznost na řadu asociačních oblastí a na
limbický systém.

Sekundární čichová oblast: neocortex, přiléhající k primární čichové oblasti. Zajišťuje

analýzu čichových vjemů. Při jejím poškození je pacient schopný čichu, ale nedokáže
vjem určit (na rozdíl od primární kůry).
 62

KOMOROVÝ SYSTÉM MOZKU

Dutiny CNS jsou volné prostory mozku a míchy, sestávající ze 4 mozkových komor,
míšního kanálu, spojovacích kanálů mezi těmito oddíly a subarachnoideálním
prostorem. Tyto dutiny obsahující cirkulující mozkomíšní mok – liquor
cerebrospinalis.

Canalis centralis (medulae spinalis): centrální míšní kanál, probíhá středem šedé
hmoty míchy po celé její délce. Kaudálně končí slepě v conus medullaris (je zde
rozšířen ve ventriculus terminalis), kraniálně přechází do IV. komory.

Ventriculus quartus: 4. komora mozková. Je kraniálním pokračováním míšního

kanálu, otevírá se v mozkovém kmeni.
Spodinu tvoří - fossa rhomboidea (viz mozkový kmen), strop více složek.
Strop – začíná jako velum medullare superius (lamina bílé hmoty, rozepjata mezi
pedunculli cerebellares superiores), dále vlastní tělo mozečku, fastigium (tvoří
vrchol komory), velum medullare inferius (mezi pedunculli cerebellares
inferiores) a končí jako tela choroidea ventriculi quarti (vazivová ploténka,
není tedy nervovou tkání). Z tela choroidea prominuje vlastní plexus
choroideus, produkující liquor. Místo připojení tela choroidea k mozkové tkáni
se nazývá taenia v. IV.
Komora je rozšířena i laterálně v recessus laterales v. IV.
4. komora je spojena s subarachnoideálním prostorem a to prostřednictvím apertura
mediana v. IV. (foramen Magendi) a párovými aperturae laterales v. IV. (foramina
Luschke). Tvoří tak spojení mezi komorami a subrachnoideálním prostorem. Jejich
blokáda znemožňuje cirkulaci liquoru.

Aqueductus mesencephali (Sylvii): kanál, procházející skrz mesencephalon, tvoří

spojení mezi IV. a III. komorou.

Ventriculus tertius: třetí mozková komora je uložena v diencephalu.

Laterální stěny - tvoří je thalamy a části hypothalamu
Strop – tvoří jej tela choroidea v. III. (stejně jako u IV. komory, připojena pomocí
taenia thalami na thalamy obou stran. Taktéž prominuje v plexus choroideus.)
Ventrální ohraničení – tvoří lamina terminalis.
Dorsální – přechází v aqueducus mesencephali.

Ostup foramen interventriculare rozděluje III. komoru na dvě části – pars

diencephalica (dorsálně od f. interventricularia) a pars telecephalica (ventrálně).
III. komora není hladká, vybíhá v řadu výchlipek. Stačí je znát jmenovitě:
Recessus opticus
Recessus infundibuli
Recessus pinealis
Recessus suprapinealis

Foramen interventriculare (foramen Monroi): párový kanál, spojující III. a laterální

komory. Jejich ohraničení tvoří:
Kaudálně – thalamus a hypothalamus
Kraniálně a ventrálně – columna fornicis
Dorsálně – tela choroidea v III. a v. laterales.

Ventriculi laterales: párové laterální komory, uloženy v hemisférách telencephala. Má

zhruba tvar komory, členící sena 4 části:
Cornu frontale – výběžek, ční ventrálně do frontálního laloku hemisféry. Ohraničen:
kraniálně – corpus callosum
mediálně – sepum pellucidum
laterálně – caput nuclei caudati
Pars centralis – střední část komory mezi jednotlivými cornua. Ohraničení:
kraniálně – corpus callosum
 63

mediálně – fornix, tela choroidea v. laterales

laterálně – corpus nuclei caudati
kaudálně – lamina affixa thalami
Cornu occipitale – výběžek, prominující do occipiálního laloku. Ohraničení je
jednoduché, tvoří jej ze všech stran bílá hmota occipitálního laloku.
Cornu occipitale obsahuje několik výchlipek – calcar avis (podmíněn tlakem
sulcus calcarinus) a eminentia collateralis (podmíněn sulcus collateralis).
Cornu temporale – další z výběžků, prominující tentokráte do temporálního laloku.
Ohraničení:
mediálně – tela choroidea v. lateralis, její taenia je připojena k nucleus
caudatus.
kraniálně a laterálně – cauda nuclei caudati a navazující bílá hmota.
kaudálně – bílá hmota.
Taktéž cornu temporale má dvě výchlipky – eminentia collateralis a
hippocampus.
 64

Mozkomíšní mok

Liquor je tvořen z největší části prostřednictvím plexus choroideus všech komor,

minimálně pak ependymem, vlastní mozkovou tkání a transsudací z cévního systému.
Cirkuluje v komorovém systému a plní řadu funkcí (mechanická ochrana CNS,
metabolismus, odplavování metabolitů, udržování pH,...).
Vstřebáván je pak pomocí granulationes arachnoideae (Pacchioniho granulace), žilního
systému a minimálně perineurii míšních nervů.
Liquor necirkuluje kontinuálně, ale v pulsních vlnách, které jsou přenesené z pulsních
vln arterií.
Cesta toku liquoru je následující:

Hydrocephalus: hydrocephalem rozumíme zvýšené množství mozkomíšního moku

v komorách CNS. Příčinami jsou blokáda kdekoliv v průběhu systému (pozánětlivý
srůst, útlak nádorem, vrozená atrézie,...), patologická nadprodukce (např. nádor
plexus choroideus) nebo porucha vstřebávání (např. pozánětlivé jizvení v oblasti
Pacchioniho granulací). Extrémně tak stoupá nitrolební tlak (méně u dětí, jejichž
lebka není plně osifikovaná a rozšíří se), který zhoršuje pefúzi mozku, což vede
k neurologickým příznakům a zvyšuje riziko mozkové mrtvice. Hromadící se liquor
navíc utlačuje mozkovou tkáň, která atrofuje. Pochopitelně toto s sebou nese
příslušnou neurologickou symptomatologii.

Cirkumventrikulární orgány: drobné vyvýšeniny ependymu ve stěnách III. a IV.

mozkové komory, zajišťující výměnu látek mezi krví a liquorem.
Organum vasculosum laminae terminalis
Organum subforniculare
Organum subcommisurale
 65

OBALY CNS

Meninges, neboli mozkové pleny, jsou 3 – dura mater (tvrdá plena mozková),
arachnoidea (pavučnice) a pia mater (omozečnice). Dura je nejtlustší plena, uložena
nejpovrchněji. Pevně lne k periostu lebky, v páteřním kanále je však mezi durou a
vnitřním periostem (endorhachis) vytvořen epidurální prostor. Arachnoidea je
z vnitřku těsně přiložená k duře, proto neexistuje subdurální prostor, avšak může být
patologicky vytvořen (např. hematomem). Ani dura, ani arachnoidea nejsou natěsno
přiloženy k mozku a míše, pia mater však ano a pevně lne ke gyrům a zabíhá do
záhybů. Vytváří se tam prostor mezi arachnoideou a piou mater – subarachnoideální
prostor. Arachnoidea vysílá do subarachnoideálního prostoru trabekuly, které se
upínají do měkké pleny a přepažují tento prostor.

Dura mater: d. m. spinalis: obaluje míchu. Jak již bylo řečeno, v míšním kanále
zůstává oddělena dura mater a endorhachis, proto se zde vytváří
epidurální prostor (spatium epidurale). Obsahuje vazivo, tuk a žilní
plexus venosi vertebrales interni.
Dura mater obaluje míchu a měkké meningy a tvoří tzn. saccus durae
matris spinalis. Sahá od foramen magnum až po úroveň obratle L2.
Kaudálně pokračuje jen tenký výběžek dury – filum terminale externum,
jež sahá až k oblasti Co1.
d. m. cranialis: v oblasti lebky splývá dura s vnitřním periostem, proto
zde epidurální prostor nenacházíme (a opět, i ten může být patologicky
vytvořen např. krevním výronem nebo nahromaděním hnisu –
empyémem). Žilní pleteně mezi durou a periostem (analogie míšního
plexus venosi vertebrales interni) byly tak zavzaty do tvrdé pleny a
vznikly z nich sinus durae matris, neboli mozkové splavy.

Dura mater cranialis vysílá několik duplikaur neboli řas:

Falx cerebri – zabíhá mezi hemisféry do fissura longitudinalis cerebri. Ventrálně se

upíná na crista gali a crista frontalis ossis frontalis, dorsálně na
protuberantia occipitalis interna, odkud falx pokračuje jako tentorium
cerebelli (viz níže).
Tato řasa obsahuje 2 žilní splavy – sinus sagittalis superior et inferior.
Tentorium cerebelli – řasa, odstupující transversálně od falx cerebelli, kolmo na něj.
Upíná se po vnitřním obvodu lebky na příčná ramena eminentia
cruciformis. Je vložena mezi mozeček a dorsokaudální konce hemisfér.
Obsahuje sinus transversus a sinus petrosus superior.
Falx cerebelli – drobná řasa, odstupující z crista occipitalis interna a zasouvající se
mezi dorsální konce hemisfér. Obsahuje sinus occipitalis.
Diaphragma sellae – rozepjata nad sella turcica, kryje kraniálně hypofýzu. Její stopka
prochází diaphragmou.
 66

Cavitas trigeminalis – dutina mezi periostem a durou v oblasti pyramidy, obsahuje

ganglion trigeminale.
Vagina externa nervi optici – výchlipka dury, obalující n. opticus (viz hlavové nervy).
 67

Arachnoidea: jak již bylo zmíněno, lne k dura mater, proto fyziologicky neexistuje
spatium subdurale (které však opět může být vytvořeno patologickým procesem).
Existuje však spatium subarachnoideum, ve kterém cirkuluje mozkomíšní mok.
Navnitř z arachnoidey odsupují jemné trabekuly, překlenující subarachoideální prosor,
a upínající se do pia mater.

V oblasti mozku je subarachnoideální prostor v některých místech rozšířen poněkud

více a tvoří tak kapsy na plněné liquorem – tzn. cisterny (cisternae subarachnoideae):

Cisterna cerebromedullaris – mezi mozečkem a oblongatou. Ústí sem foramen

Magendi. Dělí se na dorsální a laterální část, dorsální se také nazývá
cisterna magna. Provádí se zde suboccipitální punkce mozkomíšního moku.
Cisterna chiasmatis – kolem chiasma opicum.
Cisterna valleculae cerebri – kolem substantia perforanta anterior (viz čichový mozek).
Cisterna fossae lateralis cerebri – poblíž insuly.
Cisterna interpeduncularis – ve fossa interpeduncularis.
Cisterna pontis – mezi pontem a oblonatou.
Cisterna ambiens – kolem crura cerebri.
Cisterna venae magnae cerebri

Jak již bylo řečeno, subarachnoideální prostor je i místem cirkulace a vstřebávání

liquoru, a to prostřednictvím Pacchioniho granulací. Jsou to drobné výběžky
arachnoidey, prominující do dury mater. Na lebce zanechávají otisky – foveolae
granulares.

Pia mater: tenká blanka, pevně přiložená k mozku a míše, vystýlající každý jejich
záhyb. Neexistuje tedy „subpiální“ prostor (a není to výraz ani pro patologický útvar).
 68

Nitrolební krvácení: jelikož bylo zmíněno uspořádání mozkových obalů a prostor mezi
nimi, bylo by dobré zdůraznit pár klinických aspektů, které jsou s tímto spjaty.
Intrakraniální krvácení vznikají z různých příčin a liší se i prostorem, kam se krev
následně vylévá a právě proto je dobré znát výše zmíněné prostory mezi jednotlivými
meningy.
Epidurální krvácení: krvácení mezi periost lebky a duru mater. Většinou
arteriální, posttraumatické, ve většině případů následkem
ruptury arteria meningea media. Jelikož epidurální prostor
v lebce fyziologicky neexistuje, poměrně záhy stoupá nitrolební
tlak a zranění je tak velmi urgentní, závažné a rychle
progredující.
Subdurální krvácení: nejčastěji žilního původu, z žilních splavů. Typickou
příčinou je střižné napětí, často u novorozenců při porodu.
Tento hematom se rozvíjí spíše pozvolna a může dosahovat
velikých rozměrů.
Subarachnoideální krvácení: typicky arteriální, z tepen Willisova okruhu.
Bývá netraumatické, typicky následek ruptury aneurysmatu
nebo ateroskleroticky změněné arterie.
Intracerebrální krvácení: krvácení přímo do mozkového parenchymu. Je to
prakticky synonymum pro hemoragickou cévní mozkovou
příhodu (ictus, mrtvici). Typická lokalizace je v bazálních
gangliích, poblíž capsula interna.
 69

Monoaminový a cholinergní systém

Patří mezi tzn. chemicky definované dráhy, což jsou dráhy, definované jedním
specifickým mediátorem a často ani nevedou žádnou modalitu a slouží pouze
k zásobení určitých oblastí mozku svým mediátorem. Často tedy nemají informační
obsah. Je potřeba znát některé nejdůležitější dráhy, kde je uloženo jejich jádro, jaký
je jejich mediátor a kterou oblast zásobují (do které projikují).

Monoaminový: Noradrenalin: jádra A1 – A7 a A11 – A15. Obecně aktivuje. Projekce velmi

obšírná, zejména mozeček, hypotalamus, thalamus, celý cortex, avšak
ne do striata!
A7 – locus caeruleus
Dopamin: A8 – A10.
A9 – subst. nigra. Zejména v její mediální části – area tegmentalis
ventralis a pars compacta. Z této oblasti jdou projekce do striata a
frontálního neocortexu. Dopamin ve striatu zlepšuje provoz na
kortikostriatických formacích, je tak důležitou součástí bazálních
ganglií. Porušení dopaminových drah vede k Parkinsonově
syndromu.
Serotonin: B1 – B7. Obecně zpomaluje.
Hlavně rapheální jádra RF, projekce velmi složitá a povšechná.

Cholinergní: acetylcholin. Všechny jádra jsou označeny jako Ch1 – Ch6. Základním
jádrem je subst. innominata, obsahuje totiž nc. basalis Meynerti. Toto jádro
syntetizuje acetylcholin, který pak rozvádí do dalších struktur. Jeho poškození může
vyvolat Alzheimerovu chorobu.
Ch1 – Ch3 – oblast čichového cortexu (Ch1 a Ch2 – septum verum). Projikují
do hippocampální formace.
Ch3 – nachází se v diagonální oblasti – sublentikulárně a mediálně od
Meynertova jádra. Projikuje do čichového bulbu.
Ch4 – nc. basalis Meynerti (uloženo sublenticulárně), projekce do celého
neocortexu a amygdaly. Patří sem i striatum, to má však vlastní,
nezávislou produkci acetylcholinu.
Ch5 a Ch6 – mozkový kmen (jádra RF). Dorsální část
pontomesencephalického přechodu. Důležitá je projekce do
thalamu jako součást ascendentního budivého systému.
Z něj pak do neocortexu. Tato cholinergní jádra tedy jistí
aktivaci cortexu, který tak připravují na přijímání mnoha
rozličných signálů.
Cholinergní jsou dále všechny míšní motoneurony, pregangliové a postgangliové
neurony parasympatiku (včetně hlavových nervů) a pregangliové neurony sympatiku.
Mediátor Číslo Příslušné jádro Projekce
Mozeček
Noradrenalin A1-7, A7 – locus coeruleus Hypotalamus
A11-15 Thalamus
Cortex
Dopamin A8-10 A9 – subst. nigra Striatum
(mediální část) Frontální neocortex
Serotonin B1-7 Hlavně rapheální jádra Povšechná
RF
Ch1 Septum verum Hippocampální
formace
Ch2 -//- -//-
Ch3 Diagonální oblast, poblíž Bulbus olfactorius
Acetylcholin nc. Meynerti
Ch4 Nucleus basalis Meynerti Neocortex
Amygdala
Jádra RF, dorzální část Thalamus (součást
Ch5 - 6 pontomesencephalického ARAS) → neocortex
přechodu
 70

CÉVNÍ ZÁSOBENÍ CNS

Cévní zásobení CNS je nesmírně složité a ke zkoušce stačí jen zlomek veškerých cév.
Bohatě postačí větve, které jsou zmíněné v textu, obrázky jsou příliš detailní.

Cévní zásobení míchy

Arterie

Zásobení jde prostřednictvním rr. spinales, jež jsou větvemi velikých arterií, jdoucích
podél míchy – a. vertebralis, a. cervicalis ascendens, a. cervicalis profunda, aa.
intercostales, aa. lumbales, a. illiolumbalis a aa. sacrales laterales. Ty se po vstupu do
páteřního kanálu dělí na a. radicularis anterior et posterior (podél míšních kořenů) a
přecházejí v aa. spinales.

a. spinalis anterior – vzniká spojením větví pravé a levé a. vertebralis. Jde ve fissura
mediana anterior, zásobuje přední polovinu míchy.
aa. spinales posteriores – taktéž větve aa. vertebrales, jsou 4 a zásobují zadní polovinu
míchy.

Veny

Podobně jako arterie. Z nich jdou radikulární veny (podél míšních kořenů) do plexus
venosi vertebrales interni, z nich do plexus venosi vertebrales externi.
 71

Cévní zásobení mozku

Arterie

Mozek je zásoben dvěma páry hlavních tepen – aa. vertebrales a aa. carotis internae.

A. vertebralis – nejkaudálněji vysílá aa. medullares pro prodlouženou míchu.

- a. cerebellaris inferior posterior je nejsilnější větev, jde na spodní
plochu mozečku. Odtud vysílá i drobné větve pro
prodlouženou míchu a plexus choroideus IV. komory.

A. basilaris – vzniká spojením obou aa. vertebrales na horním konci oblongaty. Vysílá
- aa. medullares
- aa. pontis
- a. labyrinti pro vnitřní ucho.
- aa. cerebelli inferiores anteriores
- aa. cerebelli superiores
- aa. cerebri posteriores – konečné a nejsilnější větve a. basilaris. Zatáčejí
kolem pedunculi cerebri k mediální ploše temporálního a
occipitálního laloku. Zásobují mediální plochu temporálního
a occipitálního laloku včetně primární a asociační zrakové
oblasti.
- aa communicantes posteriores jsou jejich větve, spojují se
s aa. carotis internae. Jsou součástí Williova
okruhu (viz dále).

A. carotis interna – zde nás zajímá jen nejdistálnější úsek, pars cerebralis.
- a. ophtalmica je větev pro orbitu.
- a. communicans posterior je anastomóza s a. cerebri posterior.
- a. choroidea anterior míří na mediální plochu temporálního laloku,
zásobuje plexus choroideus laterální komory.
- a. cerebri media je první z konečných větví a zároveň nejsilnější. Běží do
fossa cerebri lateralis a větví se v insule. Konečné větve
přebíhají operculum. Zásobuje většinu frontálního laloku,
parietální lalok a většinu temporálního. Zásobuje všechny
motorické oblasti, všechny primární senzitivní a obě centra
řeči.
- a. cerebri anterior je druhou z konečných větví. Obíhá genu corporis
calosi. Vydává větve pro orbitální kůru, mediální plochu
čelního laloku, gyrus cinguli a praecuneus. Částečně i pro
gyrus pre a postcentralis.
- a. communicans anterior představuje spojku mezi aa. cerebri
anteriores.

Willisův okruh: circulus arteriosus cerebri. Jedná se o tepenný okruh na bazi mozku,
který představuje hlavní arteriální strukturu mozku. Obkružuje chiasma opticum,
infundibulum a corpora mammilaria. Je utvořen díky exitujícím spojkám aa.
communicantes posteriores a anteriores, které spojují konečné úseky aa. carotis
internae a a. basilaris.
Willisův okruh vysílá tři typy tepen – korové, centrální a aa. choroideae. Korové
probíhají v pia mater na povrchu mozku a vyživují zejména kůru. Centrální zásobují
spodinu a hluboké struktury. Aa. choroideae zásobují plexy jednotlivých komor.
Korové tepny: a. cerebri anterior
a. cerebri media
a. cerebri posterior
Centrální tepny: sdružují se do skupin.
Anteromediální skupina: odstupuje z a. cerebri anterior, zásobuje
preoptickou oblast a ventrální hypothalamus.
Anterolaterální: z a. cerebri media pro bazální ganglia a ventrální
 72

capsulu internu. Klinicky důležitá je arterie poblíž

putamen pro její časté krvácení – a. hemorrhagica
(Charcotova arterie).
Posteromediální: z a. cerebri posterior pro thalamus, zadní
hypothalamus a tegmentum.
Posterolaterální: z a. cerebri posterior pro zadní thalamus,
mesencephalon a zadní capsulu internu.
Aa. choroideae: a. choroidea anterior
a. choroidea posterior
73
 74

Oblasti zásobení kůry (fialová – a. cerebri anterior, oranžová – a. cerebri media, žlutá – a. cerebri posterior
 75

Veny

Žíly se dělí na hluboké a povrchové. Obě skupiny ústí do žilních splavů (zde
nepopisovaných) a z nich pak do vv. jugulares internae.

Povrchové: vv. cerebri superiores – sbírají krev z konvexity hemisfér, ústí do sinus
sagitalis superior.
v. cerebri media superficialis – kolem fossa cerebri lateralis, do sinus
cavernosus a sphenoparietalis.
- v. anastomotica magna (Trolandova žíla) je spojkou s v.
cerebri superior.
- Labbého žíla je krátká spojka do sinus
transversus.
v. cerebri media profunda – z insuly do v. basilaris.
vv. cerebri inferiores – z baze mozku.
v. basilaris (Rosenthalova žíla) – vznik z v. cerebri media profunda a v.
cerebri anterior, míří do v. magna cerebri.

Hluboké: vv. cerebri internae – na stropu III. komory, vedou krev z nucleus caudatus,
nc. lentiformis, thalamu a plexus choroideus laterálních komor.
Pod corpus callosum se spojují v jednu v. magna cerebri
(Galenova žíla). Ta ústí do sinus rectus.
vv. cerebelli superiores – z povrchu mozečku a kmene, ústní do v. cerebri
magna a sinus transversus.
plexus basilaris – tvořen z vv. medullares a vv. pontis, ústní do plexus
vertebrales interni.

Povrchové veny
 76

hluboké veny
 77

ŘEZY MOZKEM

Popis nativních preparátů mozku je nutné znát jak k praktické zkoušce, tak
k pitevnímu pohovoru, a to jak v rovině frontální, tak v rovině transversální.
Veškeré snímky jsou převzaty z elektronického altasu univerzity v Olomouci, který je
volně k dispozici na internetu.

Rovina frontální

1. gyrus frontalis superior

2. gyrus frontalis medius
3. gyrus frontalis inferior
4. gyri orbitales
5. gyrus rectus
6. sulcus olfactorius
7. fissura longitudinalis cerebri
8. gyrus frontalis medialis

1. fissura longitudinalis cerebri

2. větve a. cerebri anterior
3. gyrus cinguli
4. corpus callosum (genu)
5. ventriculus lateralis (cornu
frontale)
6. tractus olfactorius
7. lobus temporalis
78

1. gyrus cinguli
2. stria longitudinalis medialis
3. corpus callosum (truncus)
4. septum pellucidum
5. ventriculus lateralis (cornu
frontale)
6. nucleus caudatus (caput)
7. putamen
8. nucleus accumbens
9. corpus callosum (rostrum)
10. operculum frontale
11. insula
12. operculum temporale
13. lobus temporalis
14. gyrus paramterminalis
15. tractus olfactorius
16. chiasma opticum

1. corpus callosum (truncus)

2. septum pellucidum
3. collumnae fornicis
4. ventriculus lat. (cornu
frontale)
5. nucleus caudatus (caput)
6. capsula interna (crus
anterior)
7. putamen
8. pallidum
9. capsula externa
10. claustrum
11. capsula extrema
12. commissura anterior
13. ventriculus tertius
14. tractus opticus
15. amygdala
16. ventriculus lat. (cornu
temporale)
17. insula
79
1. corpus callosum (truncus)
2. septum pellucidum
3. centriculus lat. (pars
centralis)
4. fornix (corpus)
5. nucleus caudatus (corpus)
6. capsula interna (crus
posterior)
7. claustrum
8. putamen
9. pallidum
10. thalamus
11. adhesio interthalamica
12. ventriculus terius
13. nucleus subthalamicus
14. substantia nigra
15. fossa interpeduncularis
16. hippocampus
17. pont (pars basilaris)
18. pyramis medullae
oblongatae
19. sulcus lateralis (Sylvii)
20. ventriculus lat. (cornu
temporale)

1. corpus callosum (truncus)

2. fornix
3. ventriculus lat. (pars
centralis)
4. vena magna cerebri
5. epiphysis
6. nucleus caudatus (corpus)
7. thalamus
8. hippocampus
9. ventriculus lat. (cornu
temporale)
10. colliculus superior
11. aqueductus mesencephali
12. pedunculus cerebellaris
medius
13. nucleus olivaris inferior
80

1. sulcus cinguli
2. gyrus cinguli
3. corpus callosum (splenium)
4. ventriculus lateralis
5. plexus choroideus
6. nucleus caudatus (cauda)
7. isthmus gyri cinguli
8. vermis cerebelli
9. pedunculus cerebellaris sup.
10. velum medullare superius
11. ventriculus quartus
12. medulla oblongata (bulbus)

1. gyrus postcentralis
2. lobus parietalis superior
3. lobus parietalis inferior
4. precuneus
5. gyrus cinguli
6. ventriculus lat. (cornu
occipitale)
7. sulcus calcarinus
8. radiatio optica
9. calcar avis
10. vermis cerebelli
11. nucleus dentatus
81

1. lobus parietalis superior

2. precuneus
3. cuneus
4. sulcus calcarinus
5. sulcus parietooccipitalis
6. gyri occipitales
7. gyri occipitotemporales
8. vermis cerebelli
9. fissura horizontalis

1. precuneus
2. sulcus parietooccipitalis
3. cuneus
4. sulcus calcarinus
5. gyri occipitotemporales
6. gyri occipitales
7. lobus cerebelli posterior
 82

Rovina transversální

1. lobus temporalis
2. lobus cerebelli posterior
3. pons
4. canalis centralis
5. medulla oblongata (bulbus)
6. tuberculum cuneatum
7. tuberculum gracile
8. sulcus medianus posterior

1. gyrus rectus
2. lobus temporalis
3. amygdala
4. pons (roztříštěné svazky
pyramid)
5. vermis cerebelli
6. nucleus dentatus
7. cerebellum
83

1. lobus frontalis
2. insula
3. chiasma opticum
4. corpora mammillaria
5. crus cerebri
6. tegmentum mesencephali
7. aqueductus mesencephali
8. lamina tecti, lamina
quadrigemina
9. substantia nigra
10. lobus temporalis
11. amygdala
12. ventriculus lateralis
13. hippocampus

1. corpus callosum
2. cavum septi pellucidi
3. ventriculus lat. (cornu
frontale)
4. nucleus caudatus (caput)
5. collmnae fornicis
6. capsula interna
7. putamen
8. pallidum
9. claustrum
10. thalamus
11. adhesio interthalamica
12. ventriculus tertius
13. habenula
14. corpus pineale
15. hippocampus
16. ventriculus lat. (cornu
temporale)
17. vermis cerebelli
84

1. corpus callosum (genu)

2. septum pellucidum
3. collumnae fornicis
4. ventriculus lat. (cornu
frontale)
5. nucleus caudatus (caput)
6. putamen
7. thalamus
8. tela choroidea ventriculi
tertii
9. corpus callosum (splenium)
10. insula
11. sulcus centralis
12. ventriculus lat. (pars
centralis)
13. ventriculus lat. (cornu
occipitale)

1. gyrus frontalis superior

2. gyrus cinguli
3. fissura longitudinalis cerebri
4. corpus callosum
5. ventriculus lat. (pars
centralis)
6. centrum semiovale
7. sulcus parietooccipitalis
8. cuneus
9. gyri occipitales
10. sulcus lateralis
11. sulcus centralis
12. gyrus precentralis
13. gyrus postcentralis
14. gyrus supramarginalis
85

1. gyrus frontalis superior

2. gyrus frontalis medius
3. gyrus precentralis
4. gyrus postcentralis
5. centrum semiovale
6. fissura longitudinalis cerebri
7. sulcus centralis
8. sulcus parietooccipitalis
9. lobus occipitalis
 86

VYBRANÉ DRÁHY CNS

Dráhy CNS se dají popisovat v zásadě dvěma způsoby: buď po mozkových etážích,
nebo vždy po celém průběhu. První možnost zvolí jednu určitou část mozku (např.
míchu) a popíše zde veškeré dráhy, které v ní procházejí, avšak bez návaznosti na
jejich pokračování. Druhá možnost si zvolí jednu danou dráhu (např. pyramidovou) a
popíše její průběh všemi úrovněmi mozku. Ke zkoušce je vyžadován zejména první
způsob, avšak jsou některé stěžejní dráhy, které je nutné umět popsat po celé délce
průběhu. Tyto dráhy jsou popsány právě v této kapitole a jsou následující: lemniskální
systém, anterolaterální systém, hlavní motorické dráhy (zejména pyramidová),
vestibulární dráha, senzitivní a motorické dráhy hlavových nervů, dráha pupilárního
reflexu a všechny senzorické. Pochopitelně že se jedná jen o zlomek všech drah CNS,
nicméně i toto je dostatečný základ k rigorozu.
Dráhy členíme na senzitivní – lemniskový systém a anterolaterální systém.
Motorické – korové a kmenové motorické dráhy.
Senzorické – chuťová, čichová, sluchová, zraková a vestibulární.

SENZITIVNÍ DRÁHY

Lemniskový systém

Senzitivní dráhy se obecně dělí do dvou velkých skupin – lemniskový systém a

anterolaterální systém. Lemniskový vychází ze zadních míšních provazců a
anterolaterální převážně z ventrálních a laterálních oddílů míchy.

Lemniskový systém je 3 neuronová dráha.

1. neuron – tr. spinobulbaris. Neuron začíná z periferních receptorů, tělo má ve

spinálním gangliu a axony procházejí skrz zadní míšní provazce
(fasciculus gracilis a cuneatus) a končí v nc. gracilis a cuneatus oblongaty.
2. neuron – začíná z nc. gracilis, nc. cuneatus a nc. cuneatus accecorius, dráha pak
pokračuje jako fibrae arcuatae internae, kříží se jako decussatio
lemniscorum a pokračují jako lemniscus medialis do thalamu (hlavně do
nc. ventralis posterolateralis).
Z jader oblongaty jdou ještě odbočky do olivy, mesencephala, mozečku a
subthalamu. Zajišťují tak spojení propriocepce a motoriky.
3. neuron – tr. thalamocorticalis. Vychází z thalamu, prochází skrze capsula interna a
končí v cortexu (area 3, 2 a 1).

Anterolaterální systém

Taktéž senzitivní systém, pojmenovaný podle své polohy v míše. Na rozdíl od

lemniskového systému vede převážně chlad, teplo a bolest. Již v kapitole o míše bylo
zdůrazněno, že anterolaterální systém se liší také tím, že jeho 2. neuron začíná již
v jádrech míchy, přesněji v zadním rohu míšním a jádra mozkového kmene jsou až
druhou přepojovací stanicí.
Většina drah se v míše kříží.
 87

Tr. spinothalamicus: 2 neuronová dráha. Vede zejména ostrou bolest, dále teplo a
chlad.
1. neuron – buňky spinálních ganglií, končí na nc. proprius columnae posterioris
míchy.
2. neuron – jako tr. spinothalamicus pokračuje do thalamu (do nc. ventralis
posterolateralis).
Jsou tu i kolaterály do RF, tecta a c. g. mediale.
Dráha pak pokračuje jako tr. thalamocorticalis společně s lemniscus medialis a končí
též v korových senzitivních oblastech.

Tr. spinoreticularis: 2 neuronová dráha. Vede pomalou a difúzní bolest a navíc funguje
jako součást aktivačního systému RF.
1. neuron – neuron spinálního ganglia, končí v nc. proprius columnae posterioris.
2. neuron – dráha pokračuje jako tr. spinoreticularis do mediálního systému
retikulární formace.
Existuje ještě kolaterála, tr. spinomesencephalicus do RF mesencephala.

Dráha pokračuje jako -

Tr. reticulothalamicus – dráha z RF do thalamu, pak dále jako tr. thalamocorticalis do
asociačních oblastí cortexu.
Tr. reticulohypothalamicus – dráha z RF do hypothalamu, zajišťuje tak vegetativní
odpověď na bolestivý signál.

Tr. spinotectalis: 2 neuronová dráha. Dráha vede čití a bolest a napojuje ji na

motoriku, ovlivňující pohyby hlavy, hlavových nervů a míšním motoneuronům.
1. neuron – buňka spinálního ganglia, končí na nc. proprius columnae posterioris.
2. neuron – dráha pokračuje do tekta, do hlubokých vrstev.

Na dráhu pak navazuje tr. tectothalamicus, který končí zejména v ncc. posteiores
thalami.

Senzitivní dráhy hlavových nervů

Tyto dráhy přijímají senzitivitu z oblasti přední části hlavy. Většina drah připadá
trigeminu, avšak připojují se sem i dráhy senzitivních složek n. VII, IX a X. Obecné
uspořádání drah je velmi podobné těm senzitivních míšním, přičemž míšní senzitivní
jádra a jádra oblongaty nahrazují senzitivní jádra hlavových nervů v mozkovém
kmeni.

Veškeré senzitivní modality jsou vedeny drahou, analogické lemniscus medialis, která
se nazývá lemniscus trigeminalis.
1. neuron – buňky senzitivních ganglií (g. trigeminale, geniculi, n, vagi a n.
glossopharyngei), putují do senzitivních jader hlavových nervů kmene.
2. neuron – vedou drahou lemniscus trigeminalis, putují analogicky jako lemniscus
medialis a končí v thalamu (nc. ventralis posteromedalis).
 88

3. neuron – z thalamu jako tr. thalamocorticalis do cortexu (kaudální část gyrus

postcentralis).

V případě propriocepce existuje ještě kolaterála přes RF do mozečku.

Viscerosenzitivní dráhy

Viscerosenzitivita putuje identicky, v lemniscus medialis a anterolaterálním systému.

MOTORICKÉ DRÁHY

Kmenové motorické dráhy

Kmenové motorické dráhy jsou sestupné dráhy, které mají svůj počátek ve
strukturách kmene a fungují jako návazné dráhy na signály, přicházející z vyšších
etáží mozku (hlavně cortex, bazální ganglia, mozeček,…). Nepatří mezi nejdůležitější
(alespoň z hlediska zkoušky) a proto stačí jen jejich krátké shrnutí.

Tr. rubrospinalis: z nc. ruber, poté se kříží jako decussatio tegmentalis anterior a
pokračuje do míchy v postranních provazcích. Je pokračováním drah z cortexu a
mozečku, projikujících do nc. ruber.
Dráha stimuluje flexory a inhibuje extenzory.

Tr. tectospinalis: z colliculus superior, kříží se v decussatio tegmentalis posterioris a

jde do předních míšních provazců.
Ovlivňuje motoriku hlavy a krku vzhledem ke zrakovým podnětům a podnětům
z bazálních ganglií.

Tr. reticulospinalis: začíná v RF (hlavně mediální sys.) a jde do laterálních i předních

míšních provazců.
Dráha ovlivňuje hlavně flexory proximálních svalů končetin.

Tr. interstitiospinalis: součást fasciculus longitudinalis medialis. Jde z Cajalova jádra

do předních provazců míchy.
Ovlivňuje šíjové svalstvo v reakci na zrakové a vestibulární podněty.

Tr. vestibulospinalis: jedná se vlastně o kolaterálu vestibulární dráhy. Začíná v Deitersově jádře
(n. v. medialis) a n. v. inferior. Sestupuje nezkříženě do předních provazců míšních.
Dráha stimuluje extenzory a inhibuje flexory. Udržuje tak rovnováhu a vzpřímený postoj.

Korové motorické dráhy

Korové sestupné dráhy jsou dráhy, vedoucí signál o zamýšlených motorických

pohybech směrem k míše. Mohou vést přímo (pyramidová a kortikonukleární dráha)
nebo nepřímo (kortikorubrální, tektální, retikulární a interstitiovestibulární)
s přepojením na kmenové motorické dráhy (viz výše).

Tr. corticospinalis: pyramidová dráha. Je jednoneuronová. Je to hlavní motorická

dráha těla, zajišťuje většinu volní motoriky.
Začíná z cortexu, jednak z motorických oblastí (area 4 a 6), jednak i ze senzitivních
okrsků (area 5 a 7).
Putuje skrze capsula interna, poté crura cerebri, dále v bazální části pontu (jako
roztříštěné svazky pyramid). V oblongatě se pak sdružuje v pyramides medullae
oblongatae (v této oblasti se odděluje tr. corticonuclearis).
 89

Na přechodu oblongaty a medulla spinalis se 80% drah kříží (decussatio pyramidum).

Zkřížené dráhy putují do míchy jako tr. corticospinalis lateralis do postranních
provazců, nezkřížené jako tr. corticospinalis anterior do předních provazců. Končí na
míšních motoneuronech.

Tr. corticonuclearis: obdoba pyramidové dráhy pro hlavové nervy, též 1 neuronová.
Začíná v cortexu (stejné arey jako pyramidová) a jde přes capsula interna, poté crura
cerebri do kmene, kde končí na jádrech hlavových nervů.
Dráha tak zajišťuje volní motoriku motorických hlavových nervů.

Tr. corticorubralis: z cortexu (area 4, 6 a 5) přes capsula interna a crura cerebri

mesencephala do nc. ruber. Pak pokračuje tr. rubrospinalis.

Tr. corticotectalis: z cortexu (area 8, 6, 17, 18, 19 a 7) přes capsula interna do

colliculus superior (a slabě i inferior), kde navazuje tr. tectospinalis.

Tr. corticoreticularis: z cortexu (area 4, area 3, 2 a 1) přes capsula interna do RF, pak
navazuje tr. reticulospinalis.

Tr. corticointerstitiovestibularis: z cortexu (area 8 a 17) přes capsula interna do nc.

interstitialis, z nich navazuje fasciculus longitudinalis medialis.

SENZORICKÉ DRÁHY

Vestibulání dráha

Jedná se o 3 neuronovou dráhu. Jejím úkolem je přenášet podněty z vestibulárního

aparátu ucha přes thalamus do kůry koncového mozku. Receptorem jsou macuale
staticae v sacullus, utriculus a cristae ampullares.

1. neuron - bipolární buňka v ganglion vestibulare. Axony vedou v n. VIII

do vestibulárního jádra kmene.
2. neuron – z buněk vestibulárních jader do ventrálních jader thalamu. Vestibulární
jádra však vysílají ještě do dalších etáží mozku, viz níže.
3. neuron – z thalamu do cortexu, do vestibulární korové oblasti (gyrus postcentralis –
area 2, gyrus temporalis superior).
 90

Vestibulární jádra však mají ještě další spoje:

Tr. vestibulospinalis – spoj jader s míchou. Zajišťuje udržení rovnováhy přes aktivaci
kosterního posturálního svalstva.
Tr. vestibulocerebellaris – do mozečku. Dráha jde jednak přímo (tr.
vestibulocerebellaris directus – jeden neuron z vestibulárního ganglia) a
nepřímo (tr. v. indirectus – dvojneuronová dráha, s přepojením
v mozkovém kmeni). Dráhy probíhají přes pedunculus cerebellaris
inferior a končí jako mechová vlákna.
Fasciculus longitudinalis medialis – z jader kmene k jádrům okohybných nervů (n. III,
IV a VI). Zajišťuje koordinaci očí s polohou těla.

Zraková dráha

4 neuronová dráha.
1. neuron – tyčinky a čípky sítnice.
2. neuron – bipolární buňky sítnice (dohromady tvoří tzn. ganglion retinae).
3. neuron – gangliové buňky sítnice (tvoří ganglion opticum). Axony procházejí skrz
discus nervi optici a tvoří n. opticus. Ten se po průchodu skrz canalis
opticus kříží v chiasma opticum a dále už pokračuje tractus opticus. Ty
vedou do corpus geniculatum laterale.
Dráha do c. g. laterale jde buď přímo jako tzn. radix lateralis nebo nepřímo
jako radix medialis, který z části odbočuje do colliculus superior tecti
nebo jako radix optica mesencephalica do area pretectalis, kde pokračuje
jako pupilární dráha.
4. neuron – z corpus geniculatum laterale jako radiatio optica (tr. geniculocorticalis)
skrz capsula interna do korové zrakové oblasti (kolem sulcus calcarinus –
area 17).

Dráha pupilárního reflexu

Dráha, zajišťující miózu a mydriázu. Jedná se o odbočku ze zrakové dráhy, navazující

na radix optica mesencephalica. Radix optica mesencephalica končí jednak v RF,
jinak v area pretectalis v ncc. pretectales. Z něj pak vycházejí dvě dráhy – pro miózu a
mydriázu.
Reflex pro miozu – Z ncc. pretectales dráha pokračuje do Edingerova-Westphalova
jádra, z něj skrz n. III do ganglion ciliare a z něj do m. sphincter pupillae.
Zajišťuje tak miózu jako reakci na osvit. Dráhy se z části kříží, proto je mióza
vždy oboustranná.
Reflex pro mydriázu – Při slabém osvitu jde dráha z RF do postranních míšních kořenů
C8 do tzn. ciliospinálního Budgetova centra a z něj do ganglion cervicale
superius krčního sympatiku a tam podle plexus caroticus internus a plexus
 91

ophtalmicus stejnojmenných arterií jde skrz ganglion cilliare do m. dilatator

pupillae a zajišťuje mydriázu.

Sluchová dráha

4 neuronová dráha.
1. neuron – neurony ganglion cochleare, začínají z Cortiho orgánu a pokračují jako
n. VIII, který končí v kochleárních jádrech kmene.
2. neuron – z jader jako lemniscus lateralis do colliculus inferior tecti.
3. neuron – z c. inferior do corpus geniculatum mediale cestou brachium coliculi
inferioris. Část vláken prochází vmezeřenými jádry, zvanými corpus
trapezoideum.
Jsou zde i odbočky, např. do RF (zde se přepojí na motorický tr.
reticulospinalis – reakce motoriky na sluchové podněty) nebo
druhostranného c. g. mediale.
4. neuron – z c. g. mediale jako radiatio acustica skrz capsula interna do cortexu (gyri
temporales transversi – area 41 a 42).

Chuťová dráha

3 neuronová dráha.
1. neuron – začíná z chuťových pohárků a pokračuje přes senzitivní ganglia nervů VII,
IX a X (čili ganglion geniculi, ganglion n. glossopharyngei a ganglion
n. vagi). Pak pokračují jako tractus solitarius a končí v nc. solitarius
kmene.
2. neuron – z nc. solitarius (přesněji nc. gustatorius) skrz lemniscus medialis do
thalamu, do nc. ventralis posteromedialis.
3. neuron – z thalamu do cortexu (operculární část gyrus frontalis superior).

Z nc. solitarius vede pár odboček:

Do amygdaly – zajišťuje emoční reakci na chuťový vjem.

Přímo do cortexu bez přepojení v thalamu (podobně jako čichová dráha).
 92

Čichová dráha

2 neuronová dráha.
Čichová dráha se odlišuje od ostatních zejména tím, že i když senzitivní, míjí při
cestě do kůry thalamus. Druhá odlišnost spočívá ve vlastním čichovém mozku,
složeném převážně z paleocortexu.
1. neuron – začíná z buněk nosní sliznice, které jsou jako fila olfactoria přes lamina
cribrosa do bulbus olfactorius.
2. neuron – jsou mitrální buňky bulbus olfactorius, pokračují v tractus olfactorius a
končí v paleocortexu čichového mozku.

2. neuron se ještě dále napojuje na řadu drah, které sice vedou signály čichu, avšak
nepočítají se pod vlastní čichovou dráhu. Jsou to:

Spoje do entorhinální kůry a hippokampové formace.

Spoje do thalamu, z něj pak do limbického systému a insuly.
Do amygdaly – přidává emoční složku k čichu.
Do hypothalamu – zajišťuje vegetativní odpověď na čichový vjem.