ODBORNÉ
SDĚLENÍ
DENTÁLNÍ PLASTY V PROTETICKÉ STOMATOLOGII
MUDr. Zuzana Teuberová, prof. MUDr. Taťjana Dostálová, DrSc., MBA,
MUDr. Marie Bartoňová, CSc., MUDr. Hana Hubálková, Ph.D.,
MUDr. Michaela Seydlová
Stomatologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
O AUTORCE
MUDr. Zuzana Teuberová (1977)
promovala v roce 2003 na LF UP v Olo-
mouci a téhož roku nastoupila na Stoma-
tologickou kliniku 1. LF UK a VFN v Praze.
Je postgraduální studentkou a pracuje jako
sekundární lékařka.
SOUHRN
Cílem sdělení je zhodnotit technické a technologické poznatky
o používání plastů ve fixní a snímatelné protetice.
Klíčová slova: stomatologie, protetika, plasty, pryskyřice, kom-
pozitní materiály.
SUMMARY
The aim of the contribution is to evaluate the technical and the
technological issues dealing with plastics in fixed and removable
prosthodontics.
Key words: dentistry, prosthodontics, plastics, resins, composites.
ÚVOD
Nejčastěji užívaným plastem pro zhotovování zubních náhrad
je dnes metylmetakrylát, ještě před padesáti lety však zubní lé-
kaři používali pouze přírodní materiály a jejich modifikace. Dříve
než byl objeven kaučuk, užívaly se kly a rohy zvířat. V roce 1735
poznali Francouzi elastickou látku, kterou indiáni získávali ze stro-
mů – kaučuk. Ten se dal tvarovat a našel v hojné míře uplatnění
v průmyslu.
Roku 1839 popsal Charles Goodyear vulkanizaci kaučuku, a tak
mohla vzniknout roku 1853 první celková náhrada z kaučuku
s porcelánovými umělými zuby. Předností vulkanizovaného kau-
čuku byla jeho nerozpustnost a dobrá adaptace na model. Materiál
nereagoval se slinou, nebyl však estetický a mnohé pokusy o do-
barvení jeho šedé až hnědé barvy selhaly. Daný způsob výroby
společně s několika pokusy o výrobu náhrad, např. z celuloidu, se
užíval až do roku 1935, kdy W. Bauer přihlásil patent na výrobu
zubních náhrad z polymetylmetakrylátů (PMMA). První polyme-
tylmetakrylát na dentálním trhu měl název Vernonite. Ještě předtím
v roce 1922 použil Herman Staudlinger ve své práci jako první po-
jem makromolekula ve vztahu k polymerům.
Zpočátku se PMMA zpracovával termoplastickým lisováním po-
lymerního prášku. Polymer se nejprve rozehřál až změknul a ná-
sledně se vtlačoval hydraulickým lisem do formy, k tomu byly za-
potřebí nákladné přístroje. V roce 1936 patentovala firma Kulzer
tzv. mokrý způsob polymerace, kdy se polymerní prášek rozpouští
ve vlastním monomeru a vzniká plastické těsto, které lze snadno
plnit do sádrové formy a polymerovat za přívodu tepla ve vodě.
14
LKS č. 3/březen 2006/ročník 16
Popularita PMMA v krátké době vytlačila kaučuk a uvedená tech-
nologie se používá dodnes.
Mezi lety 1950 a 1960 došlo k největšímu rozvoji dentálních
plastů, Rafael Bowen popsal ve své práci použití vysokomoleku-
lárních epoxidových a metylmetakrylátových derivátů, do kterých
vložil anorganické plnivo – tento difunkční monomer dostal pozdě-
ji jméno Bowenova pryskyřice (bis-GMA). První kompozitní pastu
vyrobili Robert Chang roku 1969 pod názvem Adaptic (Johnson
and Johnson, New York), v Evropě byl první Inosit (Vivadent) v ro-
ce 1977. Tyto preparáty byly velmi viskózní. K rozředění viskózní
složky monomeru byl doplněn komonomer trietylenglykoldimeta-
krylát (TEGDMA). V roce 1955 se zavádí technika leptání kyseli-
nou fosforečnou. V 70. letech 20. století byla modifikována plniva
kompozit, jejich velikost, a tak byl jen krůček k fotopolymeraci.
Na konci 70. let 20. století objevil první kompozitní systém Nuva
(Dentsply), který k polymeraci využíval UV záření o vlnové délce
354 nm. Vývoj pokračoval dále snahou o využití laseru, emitují-
cího záření diod, mikrovlnné energie, na trhu se objevily duální
pryskyřice a pryskyřice uvolňující fluoridy.
DENTÁLNÍ PLASTY
Polymery jsou vysokomolekulární látky s řetězovou molekulou,
která se skládá z opakujících se částí. Jednotlivé opakující se mo-
lekuly se nazývají monomery. Monomery jsou obecně tekutiny
nebo plyny a v procesu polymerace se stávají krystalickými nebo
amorfními pevnými látkami. Vlastnosti monomeru určují i charak-
teristiku následně vzniklého polymeru, který může být naprosto
rigidní nebo měkký a pružný. Struktura plastů tak předurčuje jejich
fyzikální a chemické vlastnosti i indikace pro zhotovení protetic-
kých prací.
Dentální plasty dělíme na dvě skupiny: termoplasty a termosety.
Termoplasty mají lineární strukturu základního řetězce a jsou až
na výjimky (polytetrafluoretylen – teflon) rozpustné a tavitelné.
Termosety (duroplasty, reaktoplasty) mají prostorovou strukturu,
mohou bobtnat, ale jsou v zásadě nerozpustné a netavitelné. Jsou
tvarovány z nižších předpolymerů dodatečným zesíťováním lineár-
ních polymerů (Tab. I).
Tab. I: Vlastnosti termoplastů a termosetů
Termoplasty Termosety
Označení
– nesíťované polymery – síťované polymery
Druh vlákna propojená můstky
jednoduchá vlákna
molekul do kruhů nebo smyček
dobře rozpustné:
nerozpustné
Rozpustnost v acetonu, chloroformu,
– pouze bobtnají
monomeru MMA
ireverzibilní – po vyhřátí
Tepelná reverzibilní
a změknutí nelze již
odolnost – teplem vratně měknou
vratně deformovat
 ODBORNÉ
SDĚLENÍ
DĚLENÍ DENTÁLNÍCH PRYSKYŘIC
1. podle způsobu polymerace
a) chemicky polymerující plasty (samopolymerující,
rychlepolymerující, chemická iniciace)
b) polymerující varem – teplem (při tlaku 0,1 MPa)
c) polymerující hydropneumaticky (při zvýšeném tlaku)
d) polymerující světlem (ve vakuu, teplem)
e) polymerující mikrovlnnou energií
2. podle použití
a) korunkové (obr. 1)
b) bazální
3. podle techniky zpracování
a) lisovací
b) licí
c) vstřikovací (injekční, přetlačování těsta)
d) volně modelovatelné
FYZIKÁLNĚ-CHEMICKÉ ZMĚNY
VYSKYTUJÍCÍ SE BĚHEM POLYMERACE
Vzhledem k tomu, že většina monomerů je za běžných pod-
mínek ve skupenství tekutém nebo plynném, je možné jejich
vlastnosti měnit přidáním inertních plnidel, např. skelný prášek,
vznikne tak pasta, která bude snáze zpracovatelná. Plniva mají
pozitivní účinek na získané vlastnosti nového materiálu. Během
polymerace vzrůstá molekulární hmotnost a prodlužují se řetězce,
materiál je viskóznější. Z fyzikálního hlediska je nejvíce nápadná
fáze absence rozpouštědla, kdy se prodlouží řetězec a vzniká ri-
gidnější materiál, který se chová spíše jako amorfní tuhá látka než
jako tekutina. V tomto stádiu klesá reaktivita monomeru, kterého
je již minimum, a nemůže tak snadno pronikat vysoce viskózním
materiálem. Jistou nevýhodou je inhibice radikálové polymerace
kyslíkem.
Změna teploty
Většina polymeračních reakcí je exotermických a způsobuje tak
zvýšení teploty polymeru. Jednou z možností, jak rozptýlit vzniklé
teplo, je polymerace ve vhodné lázni, nejčastěji ve vodě. Suspenze
polymeru je formována do určitého tvaru a polymerována za při-
spění tepla, tlaku nebo kombinací tepla a tlaku.
Rozměrové změny
Během polymerace nastává kontrakce materiálu, která je násled-
kem zkrácení vazebných vzdáleností mezi monomerem v tekutém
stádiu, zde se uplatňují pouze van der Waalsovy síly, v porovnání
se vzniklým polymerem, kde jsou vazby kovalentní.
Např. metylmetakrylát (MMA) se mění na PMMA s objemovou
kontrakcí 21 %. Tato kontrakce je tak vysoká, že není akceptova-
telná pro většinu zubních náhrad. Běžnými metodami se tedy mísí
monomer s inertním materiálem, jako je např. skelný prášek nebo
polymer (PMMA rozemletý na prášek). Přesnějších protetických
výrobků se dosahuje také polymerací pod tlakem.
Výrobci připravují polymerní MMA jako perlový polymer, kte-
rý se k použití mísí s monomerním MMA většinou ve váhovém
poměru 2:1. Vzniklé těsto se natlačí do sádrové formy a zpoly-
meruje. Polymerační smrštění se tak při užití popsaného postupu
zmenší na 3 % oproti polymeraci z monomeru MMA, kdy dosa-
huje až 21 %. Smrštění je podmíněno různou hustotou monome-
ru a polymeru. Ve vlhkém prostředí nasává polymer vodu asi do
2,5 obj. %.
S vývojem přišly na trh materiály založené na principu větší mo-
lekuly plniva. Je prokázáno, že polymerační kontrakce s využitím
Bis-GMA je znatelně nižší než u klasického MMA.
Podmínky, které modifikují strukturu a vlastnosti polymeru:
• molekulární struktura opakované jednotky včetně kopolymerů
LKS č. 3/březen 2006/ročník 16
Obr. 1: Provizorní ochranné kurunky z plastu v oblasti 36, 37
na pracovním modelu.
• molekulární hmotnost a délka řetězce
• stupeň větvení řetězce
• přítomnost plnidel
POLYMERACE
Polymerace je proces zesíťování molekul nízkomolekulární látky
(monomeru) za vzniku vysokomolekulární látky – polymeru. Vý-
sledná látka má stejné chemické složení, ale jiné skupenství a fy-
zikální vlastnosti. K polymeraci se hodí látky, které mají dvojnou
vazbu mezi dvěma uhlíkovými atomy. Rozrušením této vazby se
vytvoří aktivní centrum, na něž se vážou další molekuly. Polyme-
rací vznikají polymetylmetakryláty, polyvinylchloridy.
Radikálové řetězové polymerace se skládají ze třech dějů: ini-
ciace, propagace a terminace.
Iniciace je první fází, kdy dochází k reakci napojení benzoylo-
vého radikálu na polymerovatelnou molekulu. Růst řetězce napo-
jováním dalších molekul se označuje jako propagace. Setkáním
dvou radikálů – terminací polymerace končí a růst řetězců se za-
stavuje.
K otevření dvojné vazby a zahájení polymerace je nutná určitá
aktivační energie, kterou může být:
• záření paprsky s krátkou vlnovou délkou
(např. UV záření, stroboskopické halogenové světlo)
– fotopolymerace
• přívod tepelné energie (zahřívání) – termopolymerace
• použití chemických látek, tzv. iniciátorů a aktivátorů
– chemopolymerace.
Iniciátorem je látka, která se rozpadá na účinné radikály (u akry-
látů na radikály kyslíkové). Používají se peroxidy nebo perkyseli-
ny (např. H2O2, benzoylperoxid a jiné). Aby nedošlo k samovolné
polymeraci vlivem tepla nebo světla, přidávají se k monomeru
tzv. inhibitory, látky fenolové skupiny (např. hydrochinon, fenol),
které brzdí účinek iniciátorů a proto je také monomer expedo-
ván v lahvičkách z tmavého skla a má se uchovávat v chladnu
a temnu.
METYLMETAKRYLÁTY VERSUS POLYMETYLMETAKRYLÁTY
Z látek, které se dnes používají na výrobu polymerů, jsou známé
etylen, propylen, vinylchlorid, styren, akryláty a jiné.
METYLMETAKRYLÁTOVÉ PRYSKYŘICE
Základem MMA pryskyřic je metakrylan metylnatý neboli me-
takrylát. MMA je kapalina o hustotě 0,95 g/cm3 s bodem varu
100,3 oC. Dvojná vinylová vazba (CH2=CH-) je v molekule nestálá
a monomer má snahu samovolně polymerovat exotermickou reak-
cí, přitom přechází na sklovitý polymer o hustotě 1,19 g/cm3.
15
 ODBORNÉ
SDĚLENÍ

Složení tekutiny dentálních pryskyřic Tab. II: Dělení dentálních pryskyřic ve fixní protetice
Metylmetakrylát: – seznam vybraných materiálů
• 5–10 % síťovadel (př. etylenglykol) – zvyšují tvrdost Plasty polymerující
a pevnost, zvyšují odolnost proti vzniku prasklinek, Superpont (Spofa Dental) Lisovací technika
snižují rozpustnost, teplem
• stabilizátor (př. hydrochinon) Chemicky Duracryl Special Volná modelace
– zabraňuje samovolné polymeraci, polymerující (Spofa Dental)
• akcelerátor (př. dimetyl-p-toluidin) – přidává se u pryskyřic Spofacryl (Spofa Dental)
tuhnoucích při pokojové teplotě,
• změkčovadla (př. dibutylftalát) – pouze u některých výrobků Plasty polymerující Superpont C+B Volná modelace
– zvyšují rozpustnost polymeru v monomeru, zlepšují bobtnání v hydropneumatic- (Spofa Dental)
a změkčují výsledný polymer. kém polymerátoru Chromasit (Ivoclar)

Plasty polymerující Dentacolor (Kulzer) Volná modelace

Složení prášku dentálních pryskyřic
světlem Thermoresin LC II (GC)
• perlový polymer, Gradia (GC)
• iniciátor polymerace (di-benzoylperoxid), Visio Gem (Espe)
• barevné pigmenty (př. CdS, HgS, Fe2O3 atd.) (4).
Perlový polymer se připravuje polymerací MMA ve formě jem- Artglass (Kulzer)
ných kapiček dispergovaných ve vhodném emulgátoru, dosahuje Spectrasit (Ivoclar)
rozměrů 10–100 µm. Herculite KRV (Kerr)
Vita Zeta LC (Vita)
Způsob polymerace MMA pryskyřic Targis (Ivoclar)
Pryskyřice polymerují buď při zvýšené nebo při pokojové tep- Vectris (Ivoclar)
lotě. Nejméně kvalitní polymery se získávají při chemické iniciaci. Signum (Heraeus Kulzer)
Plasty polymerované při zvýšené teplotě jsou pevnější i chemicky Evicrol C+B (Dental)
odolnější, protože vzniká polymer s vyšší molekulární váhou. Poly-
merace je výrazně exotermická reakce.

Klasická Kulzerova polymerace

V současnosti je upřednostňován mokrý způsob polymerace,
který pracuje s těstem připraveným z práškového polymeru a te-
kutého monomeru. Polymerace probíhá ve vodní lázni 2–3 l vody
na jednu kyvetu. Kyvety je zapotřebí izolovat od stěn nádoby. Stu-
dená lázeň se zvolna zahřívá na 60–70 oC a tato teplota se udržuje
půl až jednu hodinu v souladu s výrobcem.
Po půl hodině udržování teploty při 73 oC je celá kyveta homo-
genně prohřátá. Poté se přívod tepla zvýší, až se dosáhne 100 oC,
které se udržuje po dobu půl hodiny. Pomalé homogenní prohřívá-
ní v průběhu polymerace zabrání vzniku deformujícího vnitřního
pnutí, závěrečný var sníží obsah zbytkového monomeru. Celková
doba polymerace činí 2–2,5 hodiny.
Obsah zbytkového monomeru při tepelné polymeraci bývá cca
0,1 %, zatímco u chemicky tuhnoucích polymerů dosahuje jeho
množství 1–3 %. Nevyvázaný monomer může dráždit ústní sliz-
nice. Musíme dodržovat předepsaný postup zpracování, abychom
snížili množství zbytkového monomeru – nezpolymerovaného Obr. 2: Aplikace opakeru na kapnu budoucí fazetované korunky,
MMA. Hotové náhrady se proto vkládají do vody, aby se zbýva- makromechanická retence v labiální oblasti.
jící monomer postupně vyplavil. Při polymeraci se vyvíjí značné
množství reakčního tepla. Pokud bychom zpočátku zahřívali ky-
vetu příliš rychle nebo ji vložili do horké vody, přesáhl by součet
tepla přiváděného a reakčního bod varu monomeru. Vypařováním
monomeru by vznikla porozita, která mechanicky oslabuje hoto-
vou náhradu.

DENTÁLNÍ PLASTY PRO FIXNÍ PROTETIKU

– TECHNIKA ZPRACOVÁNÍ
V tabulce II uvádíme nejčastěji používané dentální pryskyřice
pro definitivní fixní protetické práce.

Vazba plastů a dentálních slitin

Podmínkou použití pryskyřic pro fazetování ve fixní protetice je
zajištění spolehlivého spoje, protože neexistuje kovalentní vazba
mezi pryskyřicí a dentální slitinou. Retenci dělíme na mechanickou
a chemickou, která má však pro plasty na bázi MMA menší vý-
znam. Mechanickou retenci označujeme jako pozitivní v případě Obr. 3: Fixní můstek fazetovaný plastem 8 let v dutině ústní
použití retenčních perel nebo mřížek (obr. 2). Negativní retenci vykazuje ztrátu transparence fazet a změnu zabarvení zejména
získáme, užíváme-li krystalky NaCl zatlačené do vosku. v oblasti přechodu plastu na kov.

16
LKS č. 3/březen 2006/ročník 16
 ODBORNÉ
SDĚLENÍ
Fazetování
Použití klasických korunkových teplem polymerujících plastů
vykazuje nedostatky, jakými jsou: kontrakce při polymeraci, nižší
pevnost a tvrdost. Materiál snáze abraduje, má tendenci k bobtná-
ní a vzniku spár větších než 250 µm mezi konstrukcí a estetickým
pláštěm. Dochází tak k průniku bakterií do plastu a tím také ke
snížení jeho transparence (obr. 3). Časem popsaný proces přispívá
ke změnám barvy.
Pokrokem bylo zavedení nových MMA plastů umožňujících pří-
mou modelaci na pracovním sádrovém modelu. Tyto plasty nesou
obecně označení K+B (Kronen und Brücken) nebo C+B (Crown
and Bridge). Polymerace probíhá v hydropneumatickém polyme-
rátoru a polymeračním médiem je nejčastěji voda. Jejich mecha-
nické vlastnosti jsou lepší.
Dalším vývojovým stupněm v oblasti fazetování bylo využití
metakrylátových kompozitních pryskyřic (K+B nebo C+B kompo-
zita). O fazetování těchto kompozitních materiálu pojednáváme
níže v textu.
KOMPOZITNÍ PLASTY
Kompozitní plasty jsou složené materiály určené k volné mode-
laci. Tvoří je dvě základní složky: pojivo, tím je organická matrice,
a anorganické plnivo.
Jako plnivo se užívá modifikace SiO2, vhodné sklo či keramika
a je dispergováno v matrici. Plnivo zlepšuje mechanické i estetické
vlastnosti a snižuje polymerační kontrakci.
Pryskyřičná matrice je buď na bázi Bowenovy pryskyřice Bis-
-GMA a tato kompozita obsahují aktivní plnivo křemennou mouč-
ku, keramiku nebo sklo. Je-li pojivem UDMA – uretanový dimetak-
trylát, potom plnivem bývá SiO2 aerosil s velikostí elementárních
částic 0,04 µm. Zástupcem je první evropský kompozit Inosit (Vi-
vadent).
Dalšího zlepšení mechanických vlastností lze dosáhnout, usku-
teční-li se vazba mezi pojivem a plnivem užitím silanizovaného
křemene. Tím stoupne původní pevnost pryskyřic více než dvakrát.
Tento efekt se používá u kompozitních a korunkových pryskyřic,
kde je výhodný pro silně síťovaný monomer s velkou molekulou,
např. Bis-GMA (bisfenol A – glycidylmetakrylát) nebo UDMA,
zahuštěný speciálními plnidly (skleněné prášky, křemen, aerosily
atp.).
Silany obsahují křemíkový řetězec a jsou velmi nestálé. Na vzdu-
chu se samovolně zapalují, účinkem vody se rozkládají.
Sortiment kompozitních plastů je doplněn hybridními materiály,
v nichž je plnivem kombinace relativně jemnějšího mikroplniva
(zrna 1–10 µm) s jemným koloidním SiO2 používaným pro přípra-
vu mikrofilních kompozitů. Na trhu jsou i minihybridní kompozita
s velikostí částic plniva 1 až 2 µm.
Tyto materiály jsou dodávány ve formě volně modelovatelných
tixotropních past hustší nebo řidší konzistence. Před vlastním na-
nášením past je nutné na ně jemně působit silou. Dojde k uvolnění
vodíkových můstků a projeví se tixotropie.
Kompozitní plasty se většinou dodávají v sadách, kde mohou
být základní barvy i barvy modifikující, odstíny krčkové, dentino-
vé a sklovinné, někdy i odstíny růžové napodobující gingivu. Dále
obsahují opákní barvy většinou ve formě prášku a tekutiny. Pro fa-
zetování plasty doporučují výrobci speciální slitiny. Pracujeme se
vzorníky Vita, Ivoclar, Biodent.
Polymerace kompozitních plastů
Kompozitní plasty polymerují za přítomnosti světla s variantou
dopolymerování teplem nebo hydropneumatickou polymerací.
Zdrojem světla jsou zářivky a halogenové lampy, iniciátorem
polymerace je nejčastěji kafrchinon. Při osvětlení halogenovým
světlem (speciální stroboskopické světlo) s maximálním účinkem
při 468 nm iniciuje uvedený systém polymeraci dimetakrylátů.
Světlo proniká max. do hloubky 3–4 mm, doporučuje se postupná
polymerace. Opakery lze polymerovat pouze do hloubky 0,2 mm.
LKS č. 3/březen 2006/ročník 16
Tab. III: Kompozitní plasty – seznam vybraných materiálů
Tepelná polymerace Světelná polymerace
Duropont (Novodent) Dentacolor (Kulzer)
Inosit (Ivoclar) Thermoresin LC II (GC)
Chromasit (Ivoclar) Gradia (GC)
Biodent K+B (DeTrey) Visio Gem (Espe)
Vita Zeta HC (Vita) Artglass (Kulzer)
Spectrasit (Ivoclar)
Herculite KRV (Kerr)
Vita Zeta LC (Vita)
Vita VM LC (Vita)
Targis (Ivoclar)
Vectris (Ivoclar)
Signum (Heraeus Kulzer)
Evicrol C+B (Dental)
U světlem polymerujících pryskyřic existuje nebezpečí vzniku in-
hibiční vrstvy a vzduchových bublinek při nedostatečné konden-
zaci těsta. Někteří výrobci dodávají gel, který se nanáší na povrch
hmot před závěrečnou polymerací a zabraňuje reakci makromole-
kul se vzdušným kyslíkem.
Vazba kompozit se slitinou
Většina kompozitních materiálů využívá při spojení se slitinou
kovů jak mechanické, tak chemické vazby. Postup je vždy upraven
výrobcem konkrétního kompozita. V zásadě využíváme silanování
se vznikem volné organokřemičité vrstvy, na kterou se váže kom-
pozitní plast (např. systémy Dentacolor, Silicoater, Sebond, Roca-
tec). Silany se nanášejí na povrch slitiny a buď zasychají volně na
vzduchu, nebo jsou polymerovány světlem.
Existují také materiály, kde se uplatňuje pouze chemická vazba,
např. preparát Sinfony (Espe) – tribochemická vazba. Do povrchu
slitiny je pískováním inkrustována keramická podvrstva speciálního
vazebného písku, jde o směs silikátů a Al2O3, dále se nanáší silan.
Na chemická vazbě kompozitních materiálů se slitinou se mohou
také podílet modifikované metakryláty a thiosloučeniny.
Mechanickou retenci zajišťují nejčastěji retenční perly svými re-
tenčními prostory v podsekřivé oblasti, používají se také zářezy
a pískování, čímž se zvyšuje smáčivost povrchu kovové konstrukce.
Kovovou konstrukci je nutné před fazetováním opískovat pod
tlakem 0,2–0,3 MPa čistým korundem. Velikost částic závisí na po-
užité slitině od 110 do 250 µm. Při větším tlaku by došlo k zasekání
zrn písku do povrchu slitiny a jemné okraje korunek by se setřely.
Povrch se pískováním aktivuje na 5–10 minut, v této době se naná-
ší vazebný prostředek.
Kompozitní plasty – způsob polymerace
Použití kompozitních plastů je obtížné shrnout do obecných pra-
videl. Každý výrobce udává přesný postup použití svých materiálů
a někteří dokonce dodávají i své přístrojové vybavení (Tab. III).
DENTAPREGY
Dentapregy jsou zvláštní skupinou řazenou mezi kompozitní ma-
teriály, skládají se ze speciálních skleněných vláken uložených buď
v termosetické pryskyřici, nebo v termoplastické matrici (fiber rein-
forced composite). Pojivo se nazývá ceromer – ceramic optimized
polymer a anorganickými plnivy jsou sklo a keramika (obr. 4).
Zástupci dentapregů jsou např. Vectris, Ribond, DentapregTM.
17
 ODBORNÉ
SDĚLENÍ

Tab. IV: Bazální pryskyřice, techniky zpracování

– seznam vybraných materiálů
Technika Materiál Způsob polymerace
lisovací Major Base 2 (Major) Kulzerova polymerace
Inteakryl hot (Interdent)
Superacryl (Spofa Dental)
Superacryl Plus
(Spofa Dental)
Luxene (Luxene Inc)

vstřikovací Palajet – PalaXpress hydropneumatický

(injekční) (Kulzer) polymerátor
SR Ivocap (Ivoclar)

Acron MC mikrovlnný ohřev

(GC International)
Microbase
Obr. 4: Fixní můstek na pracovním modelu v oblasti 14-16 zhotovený (Dentsply DeTrey)
z dentapregu.
Supolyd DE (Dreve) polymerace tlakem ve
Dental – D (Quatro Ti) speciálním přístroji

Duracrol (Spofa Dental) chemicky polymerující

Duracryl (Spofa Dental) hydropneumatický

Premacryl Plus (Spofa polymerátor
Dental)

volně Duracrol (Spofa Dental) chemicky polymerující

modelovatelné Major Repair 2 (Major)

Duracryl (Spofa Dental) hydropneumatický

Premacryl Plus (Spofa polymerátor
Dental)

licí Castdon-it (Dreve) hydropneumatický

Le Cast (Leleux) polymerátor
Perform-Inkovac
(Hedent)
Major resin skel (Major)
Interakryl cast (Interdent)

Obr. 5: Horní celková náhrada po polymeraci v kyvetě.

BAZÁLNÍ PRYSKYŘICE Polymerace bazálních pryskyřic

Bazální pryskyřice se používají pro výrobu celkových a částeč-
ných snímatelných náhrad, ortodontických aparátů, dlah a indivi-
duálních otiskovacích lžic.
Požadavky na bazální pryskyřice
• Fyzikální vlastnosti. Bazální pryskyřice by měla dokonale
imitovat vzhled měkkých tkání dutiny ústní. Polymer by měl být
také odolný vůči změnám teplot. Pacient požívá studená a horká
jídla, teplota se tak pohybuje v rozmezí 0–70 oC, i když nejčastěj-
ší teplotou, které bude muset náhrada odolat, je v rozmezí od 32
do 37 oC. Báze by měla mít dobrou stabilitu a pevnost, přitom být
lehká, neměla by měnit tvar a barvu.
• Mechanické vlastnosti. Bazální pryskyřice by neměly být
příliš elastické, ale spíše rigidní, aby dobře odolávaly žvýkacímu
tlaku, i když přiměřená pružnost je výhodná vzhledem k vlast-
nostem měkkých tkání protézního lože. Je nutná odolnost proti
zlomení, abrazi a následkům pádu náhrady, např. při čištění
mimo ústa.
• Chemické vlastnosti. Bazální pryskyřice by měla být inertní
vzhledem k měkkým tkáním a prostředí dutiny ústní. Nemělo by
docházet k sorbci tekutin do pryskyřic.
• Biologické vlastnosti. Pryskyřice nesmí iritovat měkké tkáně
a působit toxicky.
18
LKS č. 3/březen 2006/ročník 16
Bazální pryskyřice zpracováváme několika procesy:
• Chemoplastická metoda lisování – klasická Kulzerova polyme-
race. Př. Superacryl (Spofa Dental).
• Chemoplastická metoda litím. Využívá se speciální kyveta, mo-
del náhrady se zatmeluje do agarové nebo silikonové hmoty. Poly-
merace probíhá 30 min., při teplotě 40–45 oC a tlaku 0,3–0,6 Mpa.
Př. Castdon-it (Dreve), Le Cast (Leleux), Perform-Inkovac (Hedent).
• Chemoplastická metoda vstřikování chemicky tuhnoucích
polymerů. Pryskyřičné těsto se vstřikuje pod tlakem do sádrové
formy, během celého procesu polymerace. Při použití této tech-
niky nedochází k posunu zubů, ani ke zvýšení skusu, dosahuje se
minimálního vnitřního pnutí. Pracuje se při tlaku 0,4 MPa, rychlost
vltačování těsta je 8–10 mm za sekundu, polymerace trvá 30 min.
při teplotě 55 oC. Př. Palajet – PalaXpress (Kulzer).
• Chemoplastická metoda vstřikování těsta (tepelná polymera-
ce). Na rozdíl od předchozí techniky polymerace probíhá za teplo-
ty 95–100 oC po dobu 35 min. při zvýšeném tlaku. Pomalé dosyco-
vání materiálu umožňuje snížit polymerační kontrakci, nedochází
ke zvýšení skusu (obr. 5). Př. SR Ivocap (Ivoclar).
• Termoplastická metoda lisování v kombinaci s vtlačováním
těsta. Materiál se vloží do kyvety, která se ohřeje infračervenou
lampou. Polymerace probíhá při zvýšeném tlaku v lázni při teplotě
97 oC po dobu 90 min. Př. Luxene (INC).
 ODBORNÉ
SDĚLENÍ
• Termoplastická metoda vstřikování těsta. Granulovaný mate-
riál plastifikuje ve válci přístroje na vstřikovací lití pod vysokým
tlakem do ochlazené ocelové formy. Nevýhodou je nedostatečná
přesnost. Př. Supolyd DE (Dreve), Dental – D (Quatro Ti).
• Mikrovlnný ohřev. Při mikrovlnném ohřevu teplo dochází k pří-
mé přeměně energie elektromagnetického vlnění uvnitř tělesa. Do-
ba ohřevu při polymeraci se podstatně zkrátí (obr. 6). Př. Acron
MC (GC International), Microbase (Dentsply De Trey).
Bazální pryskyřice – techniky zpracování
V tabulce IV jsou shrnuty materiály s uvedením způsobu jejich
polymerace a zpracování.
UMĚLÉ ZUBY
Od roku 1938 se zuby do protetických náhrad připravovaly ter-
moplastickým lisováním obarveného PMMA v dělených kovových
formách, které se po krátkou dobu vyhřívaly na 190 oC, zástupcem
byly umělé zuby Spofadent Realic (Dental).
Dnes je většina používaných zubů z kompozitního materiálu
nebo z pryskyřic s kompozitním základem (Tab. V). Mají přímou
chemickou vazbu s MMA bazální pryskyřicí a jejich speciální po-
vrchová úprava snižuje abrazi.
ZÁVĚR
V současnosti dochází k trvalému omezování použití plastů,
především ve fixní protetice. Neuzavřený nasákavý povrch, nižší
mechanická odolnost, to jsou hlavní příčiny, které zkracují život-
nost tohoto estetického materiálu. Plasty se v této oblasti přesu-
nují do podoby dlouhodobě provizorních řešení, různých dlah
a ochranných pomůcek pro sporty. Ve fixní protetice se považují
za „sociální řešení“ s větší náročností na hygienu a menší estetiku.
Se standardizací aplikace implantátů vidíme jejich ústup i ve sní-
matelné protetice, vzlástě u zkrácených zubních oblouků a chrupu
s mezerami.
Studie vznikla za podpory projektu IGA MZČR č. 8112–3.
MUDr. Zuzana Teuberová
Stomatologická klinika LF UK a VFN Praha
Kateřinská 32
120 00 Praha 2
email: zuzana.teuberova@seznam.cz
Obr. 6: Model horní celkové náhrady ve vosku připraven
k polymeraci s použitím technologie mikrovlnného ohřevu.
LKS č. 3/březen 2006/ročník 16
Tab. V: Umělé zuby – seznam vybraných výrobků
Umělé zuby
Major super lux (Major)
Spofadent Plus (Dental)
Mifam Super lux (Dental)
SR Vivodent® DCL – frontální zuby (Vivadent)
SR Orthoplane® DCL - distální zuby (Vivadent)
SR-Vivodent PE, SR-Orthosit PE and SR Orthotyp PE
(Vivadent) z PMMA
Primodent (Polydent)
Literatura
1. Barclay C. W., Walmsley A. D.: Fixed and Removable
Prosthodontics. Churchill Livingstone, 1998.
2. Bittner J., Sedláček J.: Technologie pro zubní laboranty.
Avicenum, Praha 1981.
3. Bittner J., Vacek M., Novák J.: Stomatologické protézy
I., II. Avicenum, Praha 1982.
4. Bittner J.: Protetická technologie. IDV SPZ Brno 1989.
5. Craig R. G., Powers J. M., Wataha J. C.: Dental
Materials, Properties and Manipulation. Mosby, 2000.
6. Dapeci A.: Fixní zubní náhrady v prevenci parodontopa-
tií. Lékařská fakulta Masarykovy Univerzity, Brno 1990.
7. Dostálová T.: Snímací protetika, moderní klinické
postupy. Praha, Quintessenz 1999.
8. Dostálová T.: Fixní a snímatelná protetika – vybrané
kapitoly. Praha, Grada, 2004.
9. Eliades G., Eliades T., Brantley W. A., Watts P. C.:
Dental Materials In Vivo – Aging and Related Phenomena.
Quintessence, 2003.
10. Graber G.: Klinické postupy ve fixní ve fixní protetice.
Quintessenz, Praha, 1993.
11. Chlanová A.: Vybrané kapitoly ze stomatologické
propedeutiky, Protetická část. Karolinum, Praha, 1993.
12. Krňoulová J., Hubálková H.: Fixní zubní náhrady.
Quintessenz, Praha, 2002.
13. Lamb D. J.: Celková náhrada. Quintessenz, Praha,
1995.
14. Mazánek J.: Stomatologické repetitorium. Grada,
Praha 2001.
15. McCabe J. F., Walls A. W. G.: Applied dental
materials. 8th edition, the Blacwell science, 1998.
16. Rueggeberg F. A.: From vulcanite to vinyl, a history
of resins in restorative dentistry. Review. J Prosthet Dent.
2002; 87(4): 364-79.
17. Shillingburg H. T.: Fundamentals of Fixed
Proshodontics. Quintessence, 1997.
18. Tvrdoň M. a kol.: Protetická stomatológia.
Vydavateľstvo Science 2001, Bratislava 1999.
19. Valášková E.: Fazetovací materiály I. Zubní technik
2004; 2: 8–10.
20. Valášková E.: Fazetovací materiály II. Zubní technik
2004; 3: 4–7.
19