1

The Rosemary Beach Series

Fallen Too Far
Never Too Far
Forever Too Far
Rush Too Far
Twisted Perfection
Simple Perfection
Take a Chance
One More Chance
You Were Mine
Kiro´s Emily

The Sea Breeze Series

Breathe
Because of Low
While It Lasts
Just for Now
Sometimes It Lasts
Misbehaving
Bad for You
Hold on Tight

The Vincent Boys Series

The Vincent Boys
The Vincent Brothers

2
"To je okamžik, kdy si uvědomíte, že jste se svým životem úplně v prdeli ... jo, já znám ten
okamžik. Vše moc dobře. "

GRANT CARTER

Překlad © Markéta S. (kleckulinek@seznam.cz)

3
Grant
"To jsem já, ale to už víš, že. To je čtyřicátá osmá zpráva ... což znamená, že jsem neviděl
tvou tvář osmačtyřicet dnů. Nedržel jsem ji. Neviděl jsem tvůj úsměv. Nevím kde jsi, Harlow.
Díval jsem se, baby. Bože, udělal jsem všechno, co jsem mohl. Kde jsi? Už jsi vůbec slyšela
tyto zprávy? Tvá hlasová schránka je všechno než jsem tě opustil. Posral jsem to. Tak strašně
moc jsem to posral. Tak mi zavolej, nebo odpověz na mé volání, nebo mi pošli textovku. Ne,
zavolej mi. Nepiš mi jen. Potřebuju slyšet tvůj hlas. Já jen ... musím tě vidět, Harlow. Nemůžu
to udělat správně, když tě nemůžu držet - "
PÍP
Další zpráva ukončena. Sakra s hlasovou schránkou, nikdy mě nenechá domluvit. Ale nebyl
jsem si jistý, jestli vůbec někdy poslouchala svou hlasovou schránku. Volal jsem každou
zatracenou noc od toho momentu, kdy odešla z mých dveří, a pořád nic. Jel jsem do domu
jejího otce v Los Angeles, ale nikdo nebyl doma, i když jsem nebyl schopen se na vlastní oči
přesvědčit, protože jsem nebyl ani za brankou. Bezpečnostní cedulka vyhrožovala, že zavolá
policii.
Rush mě ujistil, že není v Beverly Hills. Ale věděl, kde je. Řekla mu to, když naposledy
odešla z mého domu, ale on mi to nechtěl říct. Řekl, že potřebuje čas a že jí ho dá. Tu noc,
kdy mi řekl, že mi nemůže říct kde byla, to bylo poprvé, co jsem mu zasadil ránu pěstí do
obličeje od té doby co se známe. Udeřil jsem ho a třepal s ním, i když to byl drsňák. Pak mě
varoval, že tohle byla má jediná šance. Rozuměl, ale příště už se bude bránit.
Cítil jsem se jako blbec, že jsem ho zbil. Chránil Harlow a ona potřebovala někoho, kdo by ji
ochránil. Jen jsem nemohl vystát, že nejsem schopen jí držet. Nedokážu vsvětlit, proč jsem se
choval jako blbec.
Blaire právě znova začala se mnou mluvit. Byla na mě tak strašně moc naštvaná, když viděla
na Rushově tváři modřinu a krvavý nos. Odmítala se mnou mluvit téměř měsíc. Nemohl jsem
mluvit s nikým, jen s hlasovou schránkou Harlow.
Ráno se probudím a jdu do práce dělat manuální práci pro jednu z mých stavebních firem.
Potřeboval jsem se fyzicky unavit, abych se v noci vyspal. Jakmile zapadlo slunce a já už
nemohl pracovat jsem došel domů, pojedl, okoupal se, zavolal do hlasové schránky Harlow a
šel do postele. Takhle jsem to dělal znova další den.
Nanette se mě přestala snažit kontaktovat. Poté, co jsem odmítal odpovídat na její volání nebo
jsem jí neotvíral dveře, když přišla, dostala radu a nechala mě na pokoji. Vidět ji by jen
přineslo zpět všechnu bolest, kterou jsem Harlow způsobil, a nenáviděl jsem Nanettinu tvář.
Nepotřeboval jsem další připomínky všeho, čím jsem Harlow způsobil tolik bolesti.
Bylo možné nenávidět sám sebe? Protože jsem si byl zatraceně jistý, že jsem to dělal. Proč
jsem jen nekontroloval ty hovna, které vylétly z mých úst, když jsem naposledy viděl
Harlow? Zničil jsem to. Ublížil jsem jí.
Vzpomínka na její tvář, když jsem na ní křičel, proč mi neřekla o své nemoci mi znemožnila
se podívat na sebe do zrcadla. Byla vystrašená a já jsem měl strach jen sám o sebe a z těch
mých zatracených obav. Jak to, že jsem se stal tak sobecký? Byl jsem vyděšený, že jí ztratím,
ale vše co jsem udělal bylo, že jsem jí donutil k útěku.
Byl jsem bastard, bezcitný bastard. Nezasloužil jsem si ji, ale chtěl jsem jí víc, než jsem chtěl
dýchat.

4
Ztrácel jsem s ní drahocenný čas. Chtěl jsem se ujistit, že je v bezpečí a chráněná. Chtěl jsem
tam být, abych se o ni staral a ujistil se, že je zdravá. Ujistil se, že její srdce je OK. Nechtěl
jsem nikoho jiného udržet naživu víc, než ji. Kurva! Myšlenka na ni, že by byla něco jiného
než naživu rozervala mou hruď a musel jsem jednou tolik dýchat.
„Musíš mi zavolat, baby. Nemůžu takhle žít. Musím být s tebou,“ vykřikl jsem do prázdné
místnosti.

5
Harlow

Sedící na balíku sena s koleny vytáhlými až pod bradou a náručí omotanou kolem nohou,
sledovala jsem nevlastního bratra Mase při práci s mladým plnokrevníkem, který mu
vyhovoval.
Mít něco, na co zaměřit jiné než mé vnitřní myšlenky, bylo jednodušší. Zjistila jsem, že větší
starosti mi dělá to, aby si Mase nezlomil vaz, než abych přemýšlela o svých vlastních
problémech.
Dnes přijde brzy. Můj telefon zazvonil, a pak mě má hlasová schránka upozornila, že nechal
další vzkaz. Chtěla bych strávit příštích několik hodin zíráním do zdi, zatímco by smíšené
emoce běžely skrze mne. Chtěla jsem si poslechnout Grantovy hlasové zprávy. Chyběl mi.
Chybělo mi slyšet jeho hlas. Stýskalo se mi po jeho dolíčkách ve tváři, když se usmíval. Ale
nemohla jsem, i když litoval a já o tom nepochybovala, po všech těch telefonních hovorech a
jeho pokusech o boj za bezpečnost v otcově domě.
Byl vyděšený ze ztráty někoho, o koho by se znova staral. Kdybych mu teď ještě řekla, že
navíc nosím pod srdcem naše dítě a že by to byla možnost jak se přes to přenést, obávala jsem
se, že by chtěl udělat to, co chtěl i Mase, abych udělala. Co mi navrhovali i lékaři.
Milovala jsem Granta Cartera. Milovala jsem ho tak moc. Ale stejně divoce jsem milovala
někoho jiného. Uvolnila jsem sevření nohou a položila si ruku na břicho. To bylo ještě ploché,
ale já už jsem viděla malý život uvnitř během ultrazvuku. Jak by některý z nich po mě mohl
chtít, abych zabila své dítě a šla na potrat? Milovala jsem to dítě. Milovala jsem otce dítěte.
Nikdy jsem se neměla nerozhodnout pro tuto cestu. Byl to sen, který už jsem opustila dávno.
Chtěla jsem to dítě. Chtěla jsem, aby to dítě mělo život. Nádherný, plný života. Život s ničím
jiným než plný lásky a bezpečí. Moje babička byla ve své víře velmi pevná, a tvrdila, že
potrat není v pořádku. Vždycky jsem přemýšlela, zdali bych to taky tak cítila, kdybych
náhodou otěhotněla. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych mohla počít dítě s mužem, kterého
jsem milovala. Mužem, který chtěl se mnou dělat věci, které bych chtít neměla.
Byl tam i strach, že možná měli pravdu….. možná bych to chtít neměla. Ale věřila jsem, že
chci. Chtěla jsem to dítě. Chtěla jsem milovat a držet mé dítě a ukázat, že pro měj udělám
všechno. Chtěla jsem své vlastní dítě. Chtěla jsem ho k životu. Byla jsem odhodlaná to udělat.
Udělám to.
Přála jsem si, aby to pochopil i Mase. Nesnášela jsem, když jsem viděla záblesk strachu
v jeho očích pokaždé, když se podíval dolů na břicho. Byl vyděšený, protože mě miloval.
Nechtěl jsem ho vyděsit, ale musel mi věřit. To mohl udělat. Pouhou silou vůle bych to dítě
mohla mít a přitom žít. Jako by Mase mohl slyšet moje myšlenky, seskočil z koně a namířil
svůj pohled na mě. Stále s problémem. Sledovala jsem, jak vedl koně zpět do stáje. Byli jsme
tady celé dopoledne, a teď už byl čas oběda.
Maseův nevlastní otec mu dal pozemek v zadní části jejich vlastnictví, a Mase na něm stavěl
malý srub. Naštěstí pro mě, tento třináct set metrů čtvereční domů měl dvě ložnice.
Nikdo nevěděl o tomto místě, protože byl zastrčený z dohledu, takže když se ukázala média u
předních dveří Maseovy matky, prostě jim řekli, že ani jeden z nás tady nebyl, a pokud
okamžitě neodejdou z jejich nemovitosti, zavolají na ně policii. Nyní, když mě média znala
jako Kirovu dceru bylo těžší se schovat.

6
Od té doby bylo ticho. Nechtěli jsme jít do města, a já jsem se schovávala v Maseově srubu.
Kromě návštěvy gynekologie, kam mě vzala Maseova matka jsem zůstávala v ústraní. Táta
volal několikrát. Neřekla jsem mu o mém těhotenství, protože jsem to sama zjistila teprve
minulý týden.
Mase to chtěl říct Kirovi. Byl si jistý, že by mě táta donutil jít na potrat. Věděla jsem, že to
nemá smysl. Ve svém srdci jsem věděla co budu dělat. Nikdo mě nedonutí to změnit. A i když
by moje vůle k životu nestačila, moje dítě bude milováno. Jen jedna osoba stála při tom všem
v noci nás chodila kontrolovat a poté, co políbila Mase na tvář s tím, že ho miluje, udělala to
samé i mě. Jako bych tam mezi ně patřila.
A Maryann věděla, jaké je to být matkou. Rozuměla potřebě chránit toto dítě. Ona mě držela
za ruku, když mi potvrdili, že jsem opravdu těhotná. Její slzy nebyly od smutku, ale z radosti.
Byla šťastná za mě, protože já jsem byla šťastná. Ten večer to bylo poprvé, co jsem kdy
slyšela bojovat Mase s vlastní matkou. Maryann stála při mně, když jsem vysvětlovala, že
nepůjdu na potrat. Mase byl vzteky bez sebe. Když skončil prosil mě, abych vše přehodnotila.
Věděla jsem, že s Grantem by to bylo horší. Sama sobě si nalhávat, že na mě možná už
zapomněl nebo že je mu to jedno bylo celkem zbytečné. Věděla jsem to mnohem líp. Pořád
mi volal každý den a zanechával zprávy. Chtěl ode mě odpuštění a byl připraven přijmout
šanci milovat někoho s mou nemocí. Ale teď bylo riziko mnohem větší. Nemyslela jsem si, že
by měl dost síly, aby to na konci všechno vydržel. Nemohla jsem zapomenout slova, která mi
řekl naposledy, když jsem ho viděla. Naše šance skončila.
"Cítíš se v pořádku?" Přerušil Maseův hlas mé myšlenky, zakryla jsem si oči před sluncem a
přimhouřenýma očima na něj hleděla. Byl oblečený v jeho vybledlých džínech a modré
kostkované košili. Jemná vrstva prachu mu pokrývala oblečení z jeho ranních činností, a
kovbojský klobouk na hlavě byl nakloněn zpět, otřel si pot na čele s ručníkem ze zadní kapsy
kalhot.
"Jsem v pořádku. Právě jsem se ztratila ve svých myšlenkách, "vysvětlovala jsem.
Natáhl ke mně ruku. "Pojď, půjdeme něco sníst. Máma bude mít už oběd na stole. "Maryann
vařila plnohodnotné jídlo na oběd každý den. Řekla, že to její chlapi potřebují, aby mohli dál
tvrdě venku pracovat. Maseův nevlastní otec ještě stále používal hole poté, co spadl ze svého
traktoru, i když už jeho noha byla v pořádku. Mase byl vyzvednout svého malátného
nevlastního otce před chvílí, a zdálo se, že se mu ulevilo, že je zpátky v práci. Jeho nevlastní
otec cvičil hovězí dobytek, a jeho práce byla vyčerpávající. Mase cvičil pouze několik koní.
Podala jsem bratrovi ruku a nechala se vytáhnout. Nepřiznala jsem mu, že jsem byla slabá ze
ztráty chuti k jídlu. Nebylo mi špatně kvůli těhotenství, ale proto, že mi chyběl Grant. Právě
teď jsem ho chtěla. Chtěla jsem se s ním o tom podělit. Chtěla jsem vidět jeho úsměv a slyšet
jeho smích. Chtěl jsem víc, než by mi mohl dát.
„Už ses nezasmála několik dnů“ řekl Mase a pustil mou ruku.
Oprášila jsem si zadek a pokrčila jsem rameny. "Nebudu ti lhát. Chybí mi. Miluju ho, Mase.
Už jsem si to připustila. "
Mase vedle mě srovnal krok, když jsme šli ke kulaté verandě s květinami v truhlících na
velkém bílém statku jeho rodičů. Mase vyrůstal perfektním životem. Takové děti jako já
nevěří, dokud to nezažijí. Chtěla bych i pro své dítě takový život.
"Zvedni mu to dnes místo, abys to nechala spadnout do hlasové schránky. Chce tě slyšet.
Alespoň to mu umožni. Možná se budeš cítit líp, "řekl Mase. To nebylo poprvé, co mě nutil
odpovídat na Granta hovory. Neměla jsem Maseovi říkat, proč jsem odešla. Nemohla jsem

7
snést představu, že by Mase nenáviděl Granta. Nechtěl pochopit, proč Grant reagoval tak, jak
reagoval. A on mu to nikdy neodpustí. Byli by rodina jeden den. To dítě by tvořilo rodinu.
A kdybych nebyla kolem ...
"Jsi tvrdohlavá, Harlow Manningová. Víš to, že? " stiskl mé rameno.
"Já mu odpovím, až nadejde čas. Ten čas ještě nenastal. "
Mase vydal frustrovaný povzdech. "Ty nosíš jeho dítě. Potřebuje to vědět. To co děláš není
správné. "
Kartáčovala jsem si pramínky vlasů, které vypadly z mého copu do mého obličeje. Mase
nemohl rozumět proč to nemůžu říct grantovi. Byla už jsem unavená tímto rozhovorem.
„Nikdo mě nemůže přesvědčit, abych se vzdala svého dítěte. Nebudu se sama rozhodovat
ohledně toho dítěte. Nemohu. Nechci. Já jen … neptej se mě znova, stačí když pochopíš, že
jsem si tuto cestu vybrala sama po svém.“
Mase se vedle mě napjal. Každá připomínka toho, že jsem hazardovala se svým životem ho
rozrušila. Ale tento život jsem si vybrala. Nechtěla jsem ho tlačit k tomu, aby se mnou
souhlasil. Šli jsme mlčky do domu.
Maryann stála u sporáku v modro-bílé tečkované zástěře s monogramem na přední straně, o
kterém jsem věděla. Byl to dárek ode mě, když mi bylo sedmnáct. Když se za námi zabouchly
dveře, Maryann se ohlédla přes rameno a usmála se. „Akorát v čas, jídlo je hotové.
Nachystejte stůl, ano?“ řekla a pak se otočila zpět ke sporáku.
Mase šel ke stříbrné zásuvce a já šla pro talíře. Toto se stalo pravidlem. Poté, co jsem
nachystala čtyři místa jsem šla pro velkou sklenici, a naplnila ji ledem a sladkým čajem.
„Na dnešek pět míst. Na oběd tu bude Major. Volal dnes ráno a sdělil mi, že je na cestě do
města. Táta souhlasil, že ho najme na příštích šest měsíců. Potřebuje si odpočinout od té
nehody a my potřebujeme další pomocnou ruku.“
Z toho, co jsem si vzpomínala byl Major tyran. Vychrtlý, střední tyran. Ale pak taky jsem
neviděla Masenova bratrance od jeho desíti let, takže se věci změnily. Měřil víc jak čtyři a půl
palce a už byl bez rovnátek.
„Strýček Chap stále plánuje rozvod?“ zeptal se Mase a s obavami svraštil obočí.
Nikdy jsme se nebavili o jeho bratranci, hlavně proto, že Major žil pokaždé v jiné zemi, když
se o něm Mase zmínil. Strýček Chap byl mariňák a byl to drsňák. Jeho životním cílem bylo
vzít si tolik mladých a krásných žen, kolik jen mohl. Major měl proto vždy novou mámu. To
je vše, na co jsem si vzpomněla.
Maryann si povzdechla a postavila na stůl sušenky.
"Problém je, že tentokrát to není o nějaké hezké mladé věci, kterou by chtěl sladký táta.
Hillary chtěla Majora, a zdá se, že ho dostala. Major udělal chybu, a dobře, Chap není se svou
ženou a synem velmi šťastný. Major nemůže jít domů a dívat se na svého otce teď, a nechce
se vrátit na vysokou školu. On je zmatený a nešťastný. "
Mase postavil džbán s čajem na stůl a otočil se s překvapeným výrazem na mě. O těchto
informacích nevěděl. Zajímavé. „Chceš říct, že …. Major šukal macechu?“
„Neříkej šukal,“ řekla Maryann a zamračila se na syna. „ A ano, udělal to. Ale Hillary byla
jen o čtyři roky starší než Major. Co chap očekával? Je to starý muž, který si vzal mladou
dívku a nechal ji v domě se svým krásným synem, zatímco byl po celou dobu v práci.“

8
Mase vypustil hvízdl a pak se zasmál. "Major ošukal macechu," řekl znovu.
"To stačí. Bude tu každou chvíli, a já vím, že je v rozpacích po tom všem. Buďte hodní.
Zeptejte se ho na vysokou školu, nebo na to, co chce dělat. Jen s ním nemluvte o Hillary a
jeho tátovi. "
Snažila jsem se na to dívat zcela nevzrušeně. Nedokázala jsem si Majora představit jako
krasavce ani v těch nejbujnějších fantaziích. Ale pak všechno, co jsem znala, byl desetiletý
Major, ne jednadvacetiletý, který by mohl přilákat ženu, která by ho nechtěla.
Rychlé zaklepání na dveře přilákalo naši pozornost a všechny oči v kuchyni se otočily ke
dveřím, když dospělá verze Majora Colta vešla do místnosti.
Jeho zelené oči byly skoro smaragd. Byla jsem překvapena, že jsem si to nepamatovala.
Nejistý úsměv se dotkl jeho tváře, když se podíval na tetu a pak na Mase. Rychle jsem se
podíval na zbytek těla. Musel teď měřit nejméně šest stop a čtyři palce, a každý centimetr na
něm byl dobře postaven. Silné, svalnaté ramena mi připomněly ty Maseovy v krátkých
rukávech jeho šedého trička.
"Takže jsi spal se svou macechou." To byla první slova, která prolomila mlčení. Samozřejmě,
že přišla od Mase.
"Mase Colte-Manningu, opálím ti kůži," řekla Maryann přísným hlasem, rychle si utírala
ruce do zástěry a šla k Majorovi. Malý úsměv, který se objevil na Majorově tváři když
pohlédl na Mase říkal, že není naštvaný, jak si Maryann myslela. Nebyl jako kluk, který se
nechal využít. On byl každým coulem muž.
Otočil se a pohlédl na Maryann, ale zarazil se, když mě našly jeho oči. Odmlčel se a pak se
začal usmívat. Tentokrát skutečným úsměvem. Poznal mě. Není to nic překvapujícího,
protože můj obličej byl ve všech médiích v posledních dvou měsících.
"No, jestli to není Malá Miss Nezvěstná," řekl Major. "Jsi ještě hezčí než na fotkách v
televizi."
"Klid," řekl Mase, a udělal krok, aby stál mezi Majorem a mnou. "Uvědomil jsem si, že jsi
teď Casanova, ale ona není k dispozici pro romantiky. Jsem si jistý, že strýček Chap bude mít
brzy novou ženu, a uvidíme, jak dlouho potrvá, než se jí dostaneš do kalhot. "
"Dost!" Řekl Maryann, plácla Mase na paži, jako zlobivé dítě předtím, než vtáhla Majora do
objetí. "Jsme nadšeni, že jsi tady. Ignoruj humorné pokusy svého bratrance. Nemá filtr, a
omlouvám se za to. "
Major jí vrátil její objetí a ušklíbl se na Mase přes její hlavu, která nedosáhla ani na jeho
rameno. "Díky, teto Maryann. Nedovolím mu to. Zvládnu to, přísahám. "
"Neuvěřitelné. Spí se starší ženou starého muže a ty si ho užíváš a ochraňuješ ho jako by byl
obětí.“ Řekl Mase, ale žádný odpor v jeho hlase nezazněl. Usmíval se, když to říkal.
Dveře se znovu otevřely a Maseův nevlastní otec vstoupil dovnitř. I s kulháním byl stále
statný muž. Výška byla rozhodně vlastností Coltů. "Jsem rád, že jsi tady, chlapče," řekl
Majorovi.
"Ale já mám hlad, tak budeš muset pustit mou ženu, aby mě mohla nakrmit."
Major se zasmál tentokrát nahlas, jeho smích nám vykouzlil na tvářích úsměv.

9
Grant

"Zpráva padesát pět. Každý den si myslím, že to bude poslední den, kdy se dovolám do
hlasové schránky. Že už mi nakonec odpovíš. Jen chci slyšet tvůj hlas a vědět, že jsi v bezpečí
a šťastná. Chci, abys byla šťastná. Jsem na tom kurva mizerně. Ztrácím spánek. Jsi vše, o čem
přemýšlím. Chybíš mi, lásko. Chybíš mi tak strašně moc. Tak zatraceně moc. Bylo by lepší,
kdybych věděl, že jsi v bezpečí a zdravá. Rush mě ujistil, že jsi v pořádku, ale musím to slyšet
od tebe. Cokoliv ... Udělám cokoliv. Jen se mnou mluv. "
PÍP
Nenáviděl jsem ten zvuk. Zesměšňoval mou bolest a ukončil vše během několika vteřin, kdy
jsem cítil, jako by mě Harlow poslouchala. Ale ona asi neposlouchala mé zprávy tak jako tak.
Byl jsem si zatraceně jistý, že by mi zavolala teď, když by slyšela aspoň jednu z mých
hlasových zpráv. Nemohla by mě ignorovat.
Rush mi řekl, že není v domě Maseovy matky v Texasu, ale já byl připraven navštívit Mase a
vyzvědět, co všechno ví. Nestaral jsem se o zvýšenou bezpečnost, na kterou jsem byl
upozorněn. Chtěl bych jít do vězení kurva kdyby to znamenalo, že bych dostal nějaké
odpovědi. Dal bych cokoli za to vědět, kde je Harlow.
Můj telefon zazvonil, a na vteřinu se mé srdce zastavilo. Na zlomek vteřiny jsem doufal, že je
to Harlow. I když v hloubi duše jsem věděl, že to nemůže být ona. Podíval se dolů na telefon,
viděl jsem Rusheovo jméno na rozsvícené obrazovce. Nebyla to Harlow, ale on byl jediným
spojením, které jsem s ní měl právě teď.
"Co je?" Řekl jsem do telefonu, když jsem se díval do stropu.
"Nejsem si jistý, proč volám tvému nevrlému zadku," odpověděl Rush.
Nebyl jsem si jistý. Ale když zavolal, tak bych měl odpovědět. Dokonce, i když nevěděl, kde
je Harlow, byl jediný, koho jsem mohl přinutit o tom mluvit. Cítil jsem, že mi rozuměl. Mohl
by být jediný člověk, který pochopil, jak rozervaný jsem byl.
"Už je pozdě," řekl jsem mu.
"Není to tak pozdě. Blaire právě odešla nahoru dát Nate spát.“
Rush měl nyní šťastný život. Manželka ho uctívala. Syn zbožňoval. Byl jsem rád, že měl
všechno, co kdy chtěl. Ani jeden z nás nevěděl, co je to normální, zdravá rodina. Teď už ano.
Teď to měl. Ale já ... možná bych mohl mít, kdyby byla Harlow pořád tady. Možná.
"Vím, že jsi neměl náladu mluvit, ale já jsem jen zavolal, abych tě zkontroloval. Blaire se
zmínila, že jsem ti potřeboval zavolat a zjistit, jak jsi na tom předtím, než šla nahoru."
Zdá se, že mi Blaire opravdu odpustila. Přál jsem si, abych mohl říct, že jsem s Rushem v
pohodě. Že bych mohl normálně dýchat a můj hrudník mě neustále nebolel. Že jsem neměl
pocit, že jsem ztracený a bezmocný. Ale já by mu to neřekl. Pravdou bylo, že jsem potřeboval
Harlow.
"Byl jsi v pořádku, když tě Blaire opustila?" Zeptal jsem se ho, i když už jem znal odpověď.
Byl jsem tam. Donutil jsem ho, aby vyšel ven z domu.
"Ne," odpověděl. "Víš, že jsem byl naprostý zmatený."
"Jo," byla moje jediná odpověď. V tu chvíli jsem ho pochopil. Ale teď to všechno dává smysl.
Byl roztrhnutý na dvě části, a on prožil každý den, jako by bylo všechno normální, lpěl na
naději, že se k němu vrátí.
10
"Je mi líto, že jsem tě donutil opustit dům a vrátit se zpět. Nechtěl jsem tě tak dostat."
Rush vypustil malý, tvrdý smích. "Nějak mi to pomohlo. Neomlouvej se. Sedět a přemýšlet o
tom by bylo kurevsky horší. Neměl jsem na práci ztratit sám sebe každý den, stejně jako to
děláš ty. "
"Mluvil jsi s ní?" Zeptal jsem se, nemohl jsem si pomoct. Potřeboval jsem něco. Cokoliv.
"Daří se jí dobře. Je v bezpečí. Zeptala se, jak ti bylo. Řekl jsem jí, že vypadáš jako sračka a
žes to neudělal zrovna nejlíp."
Pokud by poslouchala mé hlasové zprávy, už by to věděla. Neobdržel jsem zpět nic, když
jsem jí volal. Otevřel jsem se jí, odhalil svou duši. "Odpustí mi vůbec někdy?" Zeptal jsem se
a zavřel oči, obával jsem se jeho odpovědi.
"Odpustila ti. Jen prostě ještě není připravena se otevřít. Právě teď se tím hodně zabývá. Její
matka a Kiro, pak toto ... prostě jí dej víc času. "
Kdyby mi to odpustila, proč si neposlechla mé hlasové zprávy? Proč mi alespoň
neodpověděla, když jsem volal? "Řekni jí, že jsem jen chtěl slyšet její hlas. Nemusí se mnou
mluvit dlouho - jen minutu. Chci jí říct, že ji miluju. Chci jí říct, že je mi líto. Já ... stačí jí říct,
že ji potřebuju."
Rush chvíli mlčel. Kdokoli jiný by si dělal legraci, jak moc zranitelným jsem se stal.
Ale on ne. "Řeknu jí to. Vyspi se. Zavolej mi. Blaire si dělá starosti. "
Polkl jsem knedlík v krku. Rozloučili jsme se, přitiskl jsem telefon k hrudi a zavřel jsem oči a
nechal obrazy Harlow vyplnit mé myšlenky. Byly všechno, co jsem teď měl.

11
Harlow

"Zvoní ti telefon," řekl Mase, když šel ke mně s mým telefonem v natažené ruce. Byla jsem
na houpačce, která visí tady ve dvoře od té doby, co jsme byli děti, sama se svýma
myšlenkama.
"Kdo je to?" Zeptala jsem se, bála jsem se podívat. Byla jsem slabá. Pokud by to byl Grant,
nebyla jsem si jistá, že bych ho ještě ignorovala.
"Blaire," odpověděl Mase, hodil mi telefon do klína. "Jdu dolů do stodoly. Obstarat nějaké
krmivo a musím ukázat Majorovi, co bude jeho práce, když budu pryč. Musíš si promluvit s
Blaire. Pak přemýšlej o Grantových hovorech. "
Zmáčkla jsem „odpovědět“ na mém telefonu, pak jsem si ho dala k uchu. "Haló?"
„Ahoj. Neslyšeli jsme o tobě pár dní. Chtěl jsem se přihlásit a vidět, jak se věci mají. "Blaire
nevěděla o těhotenství. Věřil jsem jí ve všem, kromě udržení tajemství před Rushem. Řekla
by mu to a já věděla, že by to Rush řekl Grantovi. On by nebyl schopen to nevyzradit. Tak
jsem si to tajemství držela.
"Jsem v pohodě," odpověděla jsem, aniž bych věřila svému vlastnímu hlasu. "Jak to jde u
něj?" Zeptala jsem se, neschopná říct jeho jméno.
"Myslíš, jak se má Grant? Není mu dobře. Stále stejný vzor. Hodně práce a málo spánku.
Nechce s nikým mluvit kromě Rushe, a teď prosí Rushe denně, aby mu řekl, kde tě najít. Je to
ubohé, Harlow. On potřebuje slyšet tvůj hlas. "
Mé srdce se sevřelo a já zamrkala, abych rozehnala slzy v mých očích. Vědomí, že se mu
ubližuje, bylo těžké přijmout. Ale jak bych mu mohla zavolat, abych ho nezlomila a říct mu
jak moc mi chybí? Tomu by nic nepomohlo. Jen ho bolelo, že jsem mu odmítla říct, kde jsem.
"Já ještě nejsem připravená," řekla jsem jí.
Blaire vydechla, v pozadí jsem slyšela Nateův smích. Dětský smích byl vše, co jsem si
potřebovala připomenout, proč jsem nemohl dát Grantovi vědět, co se děje.
"Blaire, můžu se tě na něco zeptat?" vylítlo mi z pusy dřív, než jsem se mohla zastavit.
"Samozřejmě," odpověděla.
Nateův hlásek začal zpívat "tata", znovu a znovu.
"Počkej chvilku. Rush právě vešel, a Nate je vždy nadšený, když vidí svého tátu. Dovol mi,
abych ho odnesla do jiné místnosti, "řekla Blaire.
Chtěl jsem to, co měla Blaire. Víc než cokoli jiného ... chtěl jsem to. Chtěl jsem se dívat na
Granta s naším dítětem. Dítě, které jsme stvořili. Dítě, které bylo ve mně. Ale chtěl by Grant
to samé?
"OK, už tě slyším líp. Na co se mě chceš zeptat? "
Zavřela jsem oči a pevně doufala, že to nebyla chyba. "Předtím, než se Nate narodil, dala bys
za něj svůj život? Milovala jsi ho tak moc? "
12
Blaire neodpověděla. Mlčela několik sekund a já jsem si začala myslet, že jsem řekla příliš
mnoho. Že by mohla přijít na to, na co se jí ptám.
"Byl součástí Rushe a mě. Já bych pro něj udělala cokoliv od chvíle, kdy jsem věděla, že je ve
mně. Takže ano, "řekla. Její slova byla pomalá a téměř mučednická, ale věděla jsem, že je
upřímná. Také jsem věděla, že pochopí mé rozhodnutí. "Ale Rush by to necítil stejně,"
dodala.
Emoce mi ucpaly hrdlo a bylo obtížné odpovědět. "Jo. Nemyslela jsem si, že ano. Já, uh,
musím jít. Zavolám brzy. "Nečekala jsem na odpověď a ukončila hovor, pustila jsem telefon
do klína, a zakryla mou tvář oběma rukama, nechala smutek vyjít ven. Vzlykala za život,
který bych nebyla schopna dát svému dítěti, na možnost, že bych tady nemusela být, pokud se
dítě narodí, a za život, který jsem tak moc chtěla s Grantem, ale obávala jsem se, že ho nikdy
mít nebudu. Plakala jsem, dokud všechny slzy nevyschly. Dokud jsem nemohla plakat už nic
víc. Pak jsem si zakryla břicho rukama a posadila se, aby vánek usušil mou tvář od slz. Bylo
na čase, abych našla potřebnou sílu to udělat.
Říct, že jsem neměla strach z toho, že umřu by byla lež. Byla jsem vyděšená, ale já to udělám
pokud to znamená, že toto dítě uvnitř mě bude žít. Tento život byl součástí mě a muže,
kterého jsem milovala. Jediný muž, kterého budu vždy milovat.
Než jsem potkala Granta, neměla jsem tušení jaké to je výt kompletně zamilovaný.
Pozorovala jsem páry a snila o dni, kdy se na mě bude někdo dívat s oddaností a obdivem.
Představovala jsem si, že procházím uličkou směrem k muži, který viděl a miloval jen mě.
Muž, který by miloval všechny mé nešikovnosti. Muž, který by miloval mě a mé nedokonalé
srdce. Na okamžik jsem byla jistá, že jsem ho našla ...
Mé myšlenky byly přerušeny, když vjel Maryannin červený Dodge po štěrkové cestě, která
vedla z bílého statku k Maseovu srubu. Maryann tady nebyla pár dní.
Major byl pro ni dobrým rozptýlením. Věděla jsem, že má příští kontrola u lékaře se blíží.
Chtěli, abych k nim chodila každý týden, protože jsem byla považována za vysoce rizikovou.
Ale nebyla jsem si jistá, který den objednala mou další návštěvu.
Místo toho, aby šla na oběd do domu, zůstala jsem tu jako poslední dva dny. Sama. Byla jsem
sama v bezpečí. Také jsem jim chtěla dát čas mluvit o rodinných věcech s Majorem. Věděla
jsem, že není příjemné diskutovat o nich přede mnou. Nebyla jsem jeho rodina. Jediný
problém byl, že jsem neměla nic, čím bych vyplnila svůj čas. Zůstala jsem v mých
myšlenkách. Čtení bylo něco, co jsem používala k útěku, ale teď jsem se nedokázal soustředit
na příběh.
Mé myšlenky směřovaly vždy ke Grantovi a budoucnosti.
Náklaďák se zastavil, Maryann otevřela dveře, a její vyklouzly její nohy oděné v džínách,
když skočila dolů. Byla to přirozená krása. Každá žena krotící koně, kterou jsem kdy
představovala, vypadala jako Maryann. Vysoká a štíhlá, vždy oblečená v pohodlných džínách,
jezdeckých botách a kostkované košili vázané v pase. Kovbojský klobouk na hlavu byla
třešinka na dortu. Nebylo to vůbec ženské, ale špinavé a použité.
Vyšla po schodech a otočila se na mě s dotyčným mateřským zamračením. Matku jsem nikdy
neměla. "Mám se o tebe bát, děvče?" Zeptala se mě a přitom mě pozorně studovala.
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, je mi líto. Jen jsem nebyla hladová, a potřebuju být sama. "
Její zamračení se zvýšilo. "Jak se mi zdá, tak jsi tady plakala. Pláč není dobrý pro tebe, tvé
srdce, nebo to dítě. Musíš se z toho dostat. Pokud jsi plakala kvůli Cartrovi, pak mu zavolej.

13
Promluv si s ním. Potřebuješ mít plnou sílu a vůli, pokud to chceš udělat holka. Nemůžeš být
v depresi a připravena nechat to být. "
Nepřemýšlela jsem o tom. Ale mluvit s Grantem znamenalo, že už se nebudu moct skrývat.
"To ho vyděsí. Snažím se ho udržet před tím v bezpečí. Jeho největší strach v životě je, že
ztratí někoho, koho miluje. "
Maryann si dala ruce v bok a obrátila oči v sloup. "Ty si ze mě děláš srandu. To je ten kluk
takový slaboch, že nezvládne život? Pokud je to skutečný člověk, bude se stát při tobě a bude
skála, kterou potřebuješ právě teď. Pokud to nemůže udělat, pak nestojí za tvůj čas. "
Nevěděla, jak zlomeně Grant vypadal, když se dozvěděl o mém srdci. Byl to báječný člověk,
který mi věřil. Neřekla jsem mu to proto, abych ho ušetřila bolesti. Kdybych mu řekla o mém
srdci v den, kdy se objevil v mém pokoji s čínským jídlem, nikdy by to neriskoval. Byl by v
bezpečí. Nevěděla jsem jaké to je být jím objímána nebo když se mě dotýkal, ale byl by
v bezpečí. Jeho srdce by bylo v bezpečí. Sobecky jsem mu tuto možnost vzala.
"Zaslouží si víc," řekla jsem jí. To bylo vše, co jsem mohla říct.
"K čertu s tím. Jestliže vyhrál tvou lásku, pak vyhrál v loterii. Slyšíš mě? Je to šťastný člověk.
Na ničem jiném nezáleží. Jsi krásná, inteligentní, milující, čistá žena, která rozsvítí lidi kolem
sebe. "
Na rtech se mi objevil úsměv. "Díky."
Maryann mě milovala jako matka. Když jsem vyrůstala, ona byla můj velký vzor, i když moje
mysl někdy uvažovala nad tím, jestli bych měla stejný život za jiných okolností. Až
donedávna jsem si věřila, moje matka zemřela při nehodě. Před několika měsíci jsem zjistila,
že je naživu v nemocnici v Los Angeles, ale mentálně prázdná a neschopná většiny
základních funkcí.
Když média objevila tajemství, objevili také mě což byl důvod, proč byl můj obličej ve všech
televizních obrazovkách po celé Americe.
Přešla a sedla si na houpačku vedle mě. "Neděkuj mi za upřímnost, zlato. Jen ti říkám, jak to
vidím já. "
Často jsem přemýšlela, jak se někdo jako Maryann mohla zaplést s mým tátou. Byla tak
skutečná. Tak plná života, a tak chytrá. Dávalo smysl, že měla muže, který s ní strávil většinu
svého života.
Hodili se k sobě. Ale Maryann a Kiro jako pár byli těžko představitelní.
"Jsi tvrdá a silná. Vždycky jsi byla. Už jako dítě. Kiro tě zbožňoval, ale teď už vím, že uctíval
tvou matku. Byla jeho světlo. Našla muže uvnitř, kterého nikdo jiný nikdy neviděl a vytáhla
ho ven. Pozorovat ho s ní mě ohromilo. Nemohla jsem ji nenávidět. Ve skutečnosti jsem ji
obdivovala. Byla tak sladká duše, stejně jako ty. Tolik ji v tobě vidím. Stejně jako tvůj otec.“
Odmlčela se a stiskla mi koleno. "Chceš-li toto dítě, pak věřím, že to zvládneš. Myslím, že jsi
dost silná. Viděla jsem tu sílu v celém tvém životě a myslím, že to zvládneš, ale musíš to
přijmout. Nedovol bolesti a strachu, abys to ztratila. "
Vstřebávala jsem její slova a uvědomila si, že má pravdu. Bylo na čase být silný. Moje dítě to
potřebovalo.
A já potřebovala být silná pro nás všechny.

14
Grant

"To je padesátá sedmá zpráva. Padesát sedm dní. Sedím tady a dívám se ven na záliv, stejně
jako jsem to dělal s tebou. Nic není stejné, když nejsi se mnou. Nemůžu se ani nepohybovat v
blízkosti baru v mé kuchyni. Vzpomínky na to, co jsme tam dělali, jsou příliš obtížné.
Všechno mi připomíná tebe. Kdybych jen mohl slyšet dnes tvůj hlas Harlow, kdybych jen
slyšel, že jsi v pořádku ... Cítil bych se líp. Byl bych schopen se zhluboka nadechnout. Pak
bych prosil. Prosil bych, abys mě milovala. Prosil bych, abys mi odpustila. Nemůžu - "
PÍP
Stál jsem na balkoně, díval se na vodu, když mi telefon ukončil hlasovou zprávu. Sledování
vln, jak narážejí do pobřeží, mě utěšil. Teď se mi připomněly obavy, jak to všechno začalo.
Strach ze slov, která jsem řekl, a která si Harlow nezasloužila nikdy slyšet.
Ztráta Jace mě označkovala víc, než jsem si uvědomoval. Žijete si svůj život a ani jednou
nepomyslíte na to, že když odejdete od přítele nebo milované osoby, možná už ho taky nikdy
neuvidíte. Utonutí v Perském zálivu byla poslední věc, na které bych čekal, že ztratím
blízkého přítele. Bylo nečekané a tragické a taky to ve mně všechno změnilo.
V budoucnu jsem se před tímto druhem bolesti chtěl chránit. Pohnout se dál a žít normálně jak
by to bylo jen možné. Bethy, Jaceova přítelkyně, byla toho důkazem. Byla teď jako duch.
Nikdy se neusmála a jen málokdy promluvila. Šťastný záblesk v jejích očích byl pryč.
Nenáviděl jsem její blízkost. Nenáviděl jsem skutečnost, že se to může stát každému z nás.
Nedokázala žít bez Jace – prostě jen přežívala.
Nechal jsem klesnout ruku, která svírala telefon, zastrčil jsem ho do kapsy džínů a vrátil se
dovnitř. Pryč od vody, která pro mě změnila všechno, která změnila životy všech Jaceových
přátel. Nikdo z nás už nebude nikdy jako dřív. Ale já jsem věděl, že se před tímto druhem
bolesti nedokážu chránit. Protože stejně jako Bethy, i já jsem jen přežíval. Když byla Harlow
pryč, neměl jsem k úsměvu důvod. Bolest byla příliš velká. I když přestat ji milovat bylo
nemožné – zničilo mě to a srazilo na kolena.
Můj telefon začal zvonit a já ho rychle vytáhl zpět z mé kapsy. Pokaždé, když začal zvonit
začalo moje srdce bít v naději, že je to Harlow. Na obrazovce se objevilo Rushovo jméno. Tak
moc jak jsem chtěl v zoufalství hodit telefon proti zdi, byl má jediná spojka s Harlow.
"Jo," řekl jsem, zavřel dveře a šel do svého pokoje ..
"Potřebuji tvou pomoc. Co nejdříve se sejdeme v klubu. Já jsem na cestě. "
Nechtěl jsem jít do klubu. Byl čas na mou večerní rutinu, a já jsem se nechtěl setkat s lidmi.
"Proč? Jsem vyčerpaný. "
Rush zamumlal kletbu. "Dostaň svůj zadek do klubu. Objevil se Tripp a zřejmě byla v baru
Bethy a vypila příliš mnoho pití, a teď na něj křičí a říká všechny druhy šílené hoven. Blaire
chtěla jít, ale Nate na tom není moc dobře a chce svou mámu. Řekl jsem jí, že společně se o to
postaráme a přivezeme Bethy k nám domů. "
Bethy a Tripp? To nedává smysl. Proč by Bethy řvala na Trippa? Jace svého bratrance
zbožňoval. Vždycky. Nenašel jsem žádný důvod, proč by se na něj měla Bethy zlobit.

15
"OK. Jo, uvidíme se za chvíli. "
"Myslel jsem si to," odpověděl Rush, pak ukončil hovor.
Po Jacově smrti neviděl nikdo Bethy jinak, než že se pohybovala tiše. Ale opít se v klubu? To
přece nedávalo žádný smysl. Pracovala tam jako obsluha. Proč je opilá v baru? Její teta by ji
vyrazila, kdyby to zjistila. Ne, že by se to utajilo. Blaire se rozčilovala a řekla Rushovi, který
byl v představenstvu, aby s tím něco udělal. Della by byla nešťastná, kdyby viděla, že by
Woods – její přítel a majitel, který dělal vše proto, aby byla šťastná – s tím nic neudělal. Ale
přesto. Co si kurva myslela?
Popadl jsem klíče od svého džípu a zamířil ke dveřím řešit Bethy.
Slyšel jsem, jak křičí ve chvíli, kdy jsem vystoupil z auta, ale neviděl jsem, odkud to přichází.
Bylo to příliš hlasité, než aby to vycházelo zevnitř, takže někdo musel dostat Bethy na
parkoviště. Zavřel jsem dveře džípu a následoval zvuk. Nedaleko vchodu pro zaměstnance
jsem viděl Rushe, jak drží ruce Bethy a mluví s ní. Tripp stál vedle nich, přejel si rukou ve
vlasech, jakoby si nebyl jistý co sakra dělat. Woods s ním mluvil potichu a jediné, co Tripp
udělal bylo, že na oplátku zavrtěl hlavou
"Vrať se domů se mnou. Blaire tě tam chce. Právě teď ji potřebuješ. Taky potřebuješ
vystřízlivět. Tripp ti nic neudělal Bethy. Pořád truchlíš, a on byl nejbližší člověk, který byl u
tebe aby ses přes to přenesla. " Rushův hlas byl něžný, ale náročný.
"Vy do prdele nevíte nic Rushi! Nevítedoprdelenic! "řekla nezřetelně Bethy strkajíc Rushe do
hrudi. "Nikdo neví! Ale on ano! " vykřikla a ukázala prstem na Trippa. "Zničil mě! On mě
zlomil. Nebyla jsem dost dobrá. Nikdy jsem nebyla dost dobrá! Je to všechno jeho vina. Vrátil
se. Proč ses vrátil, co? Snažil ses mi ublížit? Kurva podařilo se ti to! Ty jsi důvod, proč je můj
život jako peklo na zemi! " Teď se celá třásla.
"Kde je Della?" Zeptal jsem se, pozornost všech se obrátila na mě. "Bethy potřebuje přítele.
Akorát ji rozrušíme ještě víc, než je teď. "
Woods nevypadal, jako by chtěl Dellu kolem. Měl by ji přestat chránit, jako by byla ze skla.
Byla silná a zdravá. Nevěděl, co je to křehké. Neměl tušení.
"Spí. Byla vzhůru už od pěti od rána, "řekl Woods tvrdým hlasem, který znamenal, že se jí
nezavolal.
"Musím vypadnout. Vidět mě ji rozčiluje. Myslel jsem, že si s ní promluvím, ale ona na to
není připravena. Ještě ne, " řekl Tripp. Bolest v jeho hlase byla tak zatraceně jasná, až to
bolelo. Byl snad jediným člověkem, který trpěl po Jaceově smrti stejně, jako Bethy. Proč by
nepřijala jeho pomoc?
"Naštvaná? Myslíš, že jsem naštvaná? Byla jsem kurva naštvaná před pěti lety. Teď jsem ...
ztracená. " Řekla a poslední slovo téměř zašeptala. Pak se zhroutila na podlahu, objala se
nohama a začala vzlykat tak tvrdě, až se celé její tělo třáslo.
"Musíme něco udělat. Blaire bude vědět, co na to říct. Měl jsem poslat Blaire a tebe. Jen jsem
všechno ještě zhoršil, "řekl Rush a díval se na mě. Pak obrátil svou pozornost k Trippovi a
díval se chvíli na něj. "Víš, proč tě nenávidí, že?" Řekl svým jednoduchým, věcným
způsobem.
Tripp neodpověděl.
"Ano! On to ví! "Zakvílela. "On to ví. Ale Jace to nikdy nevěděl. "
Bethyno opilé chvástání nedávalo žádný smysl.

16
Nenáviděl jsem, když jsem to musel sledovat. Nenáviděl jsem skutečnost, že měsíce po
Jaceově smrti je Bethy ještě zlomená má prázdnou duši. Obešel jsem Rushe, sklonil jsem se k
úrovni Bethyiných očí. " Zvednu tě a vezmu tě do Rushova auta. Vezme tě k Blaire a necháš
ji, ať se o tebe postará. Bude ti naslouchat. Můžeš jí věřit. Ona tě miluje. Nyní mi dej ruku
kolem ramen. "
Její smutné, zarudlé oči na mě zíraly pár vteřin předtím, než mi dala ruku kolem krku. Dal
jsem jí jednu ruku na záda a posunul jednu ruku pod nohy a postavil se s ní.
"Kde parkuješ?" Zeptal jsem se Rushe.
"Jen tam na opačné straně od Woodsova auta," odpověděl.
Podíval jsem se ještě jednou na Trippa, který pozoroval Bethy se stejným beznadějným
výrazem, který jsem chápal až moc dobře. Co nedávalo smysl bylo, proč se Tripp díval na
Bethy, jako by chtěl pohnout nebem i zemí, jen aby její bolest byla pryč. Copak to ve
skutečnosti o sobě věděli?

17
Harlow

"Je ti OK, sluníčko?" Zeptal se Major, když se posadil vedle mě na balík sena, kde jsem
seděla a sledovala Mase při práci.
Podívala jsem se na Majora, usmála jsem se, i když jsem se tak opravdu necítila. "Ano, a ty?"
Odpověděla jsem, protože to bylo zdvořilé. Nebyla jsem v náladě, abych s ním mluvila, nebo
s kýmkoli jiným. Ne dnes. Byla jsem na mé týdenní lékařské prohlídce. Sledovat v čekárně
všechny těhotné ženy a jejich manžely, kteří je zbožňovali, bylo těžké, a to bylo vše, co jsem
mohla dělat. Chyběl mi Grant.
"Nevypadáš, že bys byla OK. Ve skutečnosti vypadáš, jako by ti zabili štěně, " řekl škádlivě.
Věděl jsem, že Maryann a Mase neřekli Major nic. Věřila jsem Majorovi, protože miloval
svou rodinu, a já jsem byla rozšířením této rodiny, ale nenáviděla jsem, že by to někdo věděl
před Grantem. Do té doby, než se dozví Grant o našem dítěti, nechtěla jsem, aby to věděl ještě
někdo jiný. "Mám jeden ze svých dnů," odpověděla jsem a doufala, že jsem ho umlčela.
"Hm," odpověděl, a pak se podíval na Mase, který byl na jednom z koní. "Slyšel jsem říkat ve
zprávách, že jsi byla žhavá do Granta Cartera, bývalého nevlastního bratra Rushe Finlaye. Ale
už jsem tady pár týdnů a neviděl jsem tady toho chlapa, který odstrčil tři reportéry, aby tě
dostal do Rushova Range Roveru a pryč z očí veřejnosti. Víš, že ten klip se hrál asi
milionkrát. Ten chlap vypadal divoce a byl připraven zabít všechny draky pro tebe. Zajímalo
by mě, kde je teď. "
Taky jsem viděla ten klip. Dívala jsem se na to znovu a znovu. Bylo to na YouTube a
přehrávala jsem si ho často. Ne proto, že to byl moment, kdy jsem opustila Granta, protože
Major měl pravdu. Grant vypadal odhodlaně a nelítostně. Křičel na reportéry a v podstatě
roztrhal cestu skrz reportéry k Rushovu autu, aby mě tam dostal. Ale ta část, na kterou jsem
nemohla zapomenout, byl pohled na jeho tváři, dokonale zachycené kamerami, když jsem
odjížděla pryč. Litoval svých posledních slov, která mi řekl. Bolest v jeho očích byla jasným
důkazem a to mi zlomilo srdce a léčilo jednou za čas, když jsem se dívala na klip. Nemyslel
tak ta slova, která řekl, byl vyděšený.
"On neví, kde jsem," přiznala jsem se dřív, než jsem se mohla zastavit.
"Opravdu? A jak to? Taky se před ním schováváš? "
Major byl zvědavý a možná bych mu měla říct, aby se staral sám o sebe, ale neudělala jsem
to. Chtěla jsem o Grantovi s někým mluvit. Potřebovala jsem to.
"Potřebujeme pauzu. Strašně se bál mého onemocnění srdce. Nechce mě ztratit, "
vysvětlovala jsem neurčitě.
Major neodpověděl. Místo toho sáhl po kousku sena a strčil si ho do úst. S Maseovým
kovbojským kloboukem a jeho opotřebených džínách vypadal Major, jako by patřil do
Texasu. Nevypadal jako světoběžník. Věděla jsem, že plynně mluví třemi různými jazyky.
"Nesnaží se tě najít? Nebo ti zavolat? "
Musela jsem odstranit hlasovou poštu každý týden, aby nezaplnil mou hlasovou schránku.
Nemohla jsem se přinutit poslouchat jeho hlas, ale také jsem nechtěla, aby mu bylo
znemožněno posílat zprávy. "Ne, on volá každý večer. Snaží se mě najít. "
Major vytáhl seno z úst a zamračil se na mě. "Tak proč tady sedíš a vypadáš tak smutně?"

18
Protože mi strašně moc chybí Grant. Chtěl jsem odpovědět na jeho volání. Byla jsem
vyděšená. "Mám své důvody," odpověděla jsem.
"Máš důvody, co? Dobře tedy. Jen doufám, že tyto důvody stojí za to, "odpověděl. "Já nevím,
jestli by některá dívka vydržela dva měsíce posílat zprávy, které jsou bez odpovědi. Já bych to
nakonec vzdal a šel dál. "
Pokud to Grant vzdá, co bych dělala? Nechtěla jsem, aby to vzdal. Ale nebyla jsem k němu
fér.
Nenáviděla jsem to. Nenáviděla jsem, když jsem mu ubližovala. Ale kdyby to věděl, ještě víc
bych mu ublížila.
"Přestaň flirtovat s mou sestrou, a dostaň sem svůj zadek," zavolal Mase od plotu.
Major se zasmál. "Trochu přehání co ?"
"Nemáš ponětí," řekla jsem.
Major se usmál, pak vstal a loudal se k Maseovi, jako kdyby neměl na světě žádnou starost.

19
Grant

"Zpráva padesát devět. Téměř dva měsíce. Nikdy jsem ve svém životě nebyl tak prázdný.
Vzala sis sebou mou duši. Vzala sis mé srdce. Jsem jenom prázdná skořápka, která se
pohybuje každý den, a čeká, že mi zavoláš. Čekám, až odpovíš na mé volání. Nikdy jsem si
nepředstavoval život jako je tento, ale bez Tebe si ho už nedokážu představit vůbec. Ty jsi
můj život. Ty jsi to, co mi v životě chybělo. Hledal jsem tvrdě něco, s čím bych se cítil celý.
Našel jsem to až s tebou. Rozjasnila jsi můj život a udělala ho zatraceně jasným a
vzrušujícím. Ale teď jsi pryč a já jsem v temnotě a čekám. Potřebuju tě slyšet. Dotknout se tě.
- …“
PÍP
Konec další hlasové zprávy. To je nejobávanější moment mého dne. Temnota v mém životě
byla tak silná, že spolkla všechno. Neviděl jsem způsob jak se přes to dostat. Hlasové zprávy
byly všechno, na co jsem se těšil každý den, protože po dobu tří vteřin jsem poslouchal hlas
Harlow, který říkal, abych zanechal zprávu. Miloval jsem ten hlas. Miloval jsem ty tři vteřiny.
Ozvalo se zaklepání na dveře, následováno zazvoněním. Podíval jsem se dolů na můj telefon.
Bylo po desáté. Nikdo kromě Rushe nechodil, Rush měl klíč. Odhodil jsem přikrývku, sáhl po
odhozených teplácích na podlaze, oblíkl jsem se a za chvíli vycházel z místnosti ke dveřím.
Odkopl jsem své pracovní boty z cesty a ignoroval bláto, které se nahromadilo na místě, kde
jsem je denně nechával. Nestaral jsem se o to. Moje kuchyně taky nebyla v pořádku.
Odemkl jsem dveře, otevřel a za nimi jsem našel stát Woodse Kerringtona. Woods Kerrington
nebyl někdo, koho byste čekali, že se zastaví v půl jedenáct v noci. Měl doma snoubenku, ke
které měl být přitulený. Málokdy nechával Dellu samotnou, když nebyl zrovna v práci.
„Očekával jsem, že je tu Rush. Dovol. Pusť mě dovnitř,“ řekl Woods, kráčející dovnitř a
dívající se dolů na bláto v mém domě. „Slyšel jsem, že máš deprese, ale pořiď si služku“ řekl
a pak zamířil do obýváku.
Začal jsem se ptát, co to sakra dělá, když mou pozornost upoutaly světla Rushova auta na
mém parkovišti. Co se děje?
„Máš nějakou Coronu? Nebo jen ten zasraný Bud light?“ zavolal Woods z mé kuchyně.
Neměl jsem v úmyslu reagovat na jeho otázku. Pan majitel country klubu.
Rush stoupal po schodech ke mě. Opatrně jsem si ho prohlížel. Pokud to měl být nějaký druh
intervence, tak oba jejich zadky vyrazím. Potřeboval jsem dobrý boj. Nějaký způsob, jak
uvolnit a zbavit se bolesti.
"Uklidni se, nejsem tady, abych ti radil. Rozevři pěsti a dovolte mi, abych šel dovnitř. Mám
něco, co potřebuješ slyšet, " řekl Rush, když se přede mnou zastavil.
"Proč je tady Woods?" Zeptal jsem se nejistý tím, že mu věřím.
Rush si povzdechl a promnul si bradu. Byl nervózní. Do prdele. Co mi potřeboval říct? „
Myslel jsem, že bychom mohli potřebovat nějakou zálohu. Co ti chci říct není něco, co budeš
chtít slyšet. Ale, co potřebuješ vědět. Takže mám ho tady v případě, že špatně zareaguješ. "
"Je Harlow v pořádku?" Zeptal jsem se a chytil ho za ruku, když vstoupil do bytu. V tom
okamžiku mě zachvátila panika a byl to ten nejvíce bezmocný pocit, jaký jsem kdy měl.
„Je v pořádku. Nech to být a uklidni se. Pojďme do obýváku,“ řekl Rush a střelil pohledem
na mou ruku položenou na jeho paži. Pustil jsem ruku a on prošel kolem mě. Pokud byla
20
Harlow v pořádku, neviděl jsem důvod, co by mě mohlo naštvat. Ona byla můj důvod.
Nestaral jsem se o nic a nikoho jiného. Rush to věděl, takže jeho prohlášení, že je Harlow
v pořádku mi nezmírnila starosti o ni.
Kráčel jsem za ním a našel Woodse sedět na mé pohovce s pivem v ruce a jednou nohou
opřenou o podnožku jak se na mě dívá. Jeho oči se stočily k Rushovi a pak zpět na mě.
Nevypadal, že by věděl o co jde. Zvědavost v jeho pohledu neměla stejný výraz, jakým se
tvářil Rush.
„Díky žes přišel,“ řekl Rush a Woods pokýval hlavou.
„Žádný problém. Znělo to důležitě.“ Odpověděl Woods.
„Řekni mi, co se sakra děje,“ zeptal jsem se, nechtěl jsem dál čekat. Nechtěl jsem se uklidnit a
byl jsem si sakra jistý, že se nechci posadit.
Rush se otočil, aby se na mě podíval. "Pravděpodobně by ses měl posadit," řekl.
"Ne," vyštěkl jsem.
"Myslel jsem si to, ale musel jsem to zkusit," odpověděl. Ani se nepohnul, aby se posadil.
"Mase mi volal asi před dvěma hodinama," začal, pak si přejel rukou po vlasech, byl to zvyk,
který značil, že je nervózní.
"Je teď s Masem?" Zeptal jsem se a rozhlížel se po místnosti, kde jsem nechal své klíče, když
jsem se vrátil domů z práce dřív. Pokud by byla v Texasu, tak bych za ní letěl dalším letem.
"Grante. Ne. Zastav. Poslouchej mě, " řekl Rush ostrým tónem.
Otočil jsem na něj zpět svůj pohled. „Jestli je v Texasu, tak pojedu do zasraného Texasu!
Nemůžeš mě zastavit. Policajti mě nemůžou zastavit. Nikdo MĚ. NEMŮŽE. KURVA.
ZASTAVIT! "Zařval jsem.
"Musíš si poslechnout, co ti musím nejprve říct. Je to důležité. " Rushův tón byl velící. Věc se
měla tak, že jsem mu nenastavil zadek. Chtěl jsem vidět Harlow.
"Ona mi řekne, co se děje. Jdu do Texasu, " řekl jsem mu s dostatečným odhodláním, aby
pochopil, že to myslím vážně. Musel jsem se k ní dostat.
"Jsou věci, které bys měl vědět," řekl a zvedl hlas, aby mě překřičel.
"Vše, co potřebuju vědět je, kde je. To je vše, co potřebuju vědět, kurva! "Zavrčel jsem.
Ztrácel jsem s ním čas. Musel jsem popadnout své klíče a dostat se odsud.
"Ach, proboha! Nechtěl jsem jen tak přijít a vyklopit ti to, ale jsi tak zatraceně tvrdohlavý! "
zařval, když jsem se od něj odvrátil. "Je těhotná. Harlow je těhotná a nechce jít na potrat a
porod by mohl ... "
Nedokončil to. Nemusel. Věděl jsem, jak by zněl zbytek věty. Moje kolena se podlomila,
chytil jsem se na zadní straně židle, co stála přede mnou, zatímco mi naprostá hrůza stiskla
plíce a srdce, až jsem se nemohl nadechnout.
Harlow nemůže být těhotná. Nemohla být. Ach Bože, ne. Nemohl jsem ji ztratit. Potřeboval
jsem, aby žila. I v případě, že by se mnou nemluvila, potřeboval jsem ji naživu v této zemi.
"Mase se o ní bojí. Je odhodlaná mít to dítě. Maseovi řekla, že ti to nechce říct, protože ví, že
s ní nebudeš souhlasit. Budeš chtít, aby šla na potrat. Není ochotna o tom dokonce ani
uvažovat. "
"Ne. Nemůže to udělat. Nemůžu ji ztratit, " řekl jsem a zavrtěl jsem hlavou, odmítal to
přijmout. Musel jsem se dostat do Texasu. Popadl jsem svoje klíče a zamířil ke dveřím.

21
"Kam jdeš?" Zavolal Rush.
"Do Texasu".
"Neřekl jsem, že tam je. Řekl jsem, že jsem mluvil s Masem, " řekl Rush, když přišel za
mnou.
"Tak kde je? Já ji nemohu ztratit. Nemůže to udělat. " křičel jsem tak hlasitě, že si Rush
nemohl pomoci a škubl sebou.
"Potřebuješ plán," řekl Rush, popadl mě za ruku v pevném sevření. "Mase mi řekl víc. Pokud
budeš sedět a zklidníš svou prdel, můžu ti říct všechno. Být připraven je jediný způsob, jak se
můžeš dostat až k ní. "
Měl pravdu. Nenáviděl jsem čekání. Nenáviděl jsem, že nejsem schopen se k ní dostat, ale
měl pravdu. Musel jsem být uvážlivý. Pokud jsem ji chtěl zachránit, musel jsem být
připraven, až ji uvidím. Jet za ní v divoké panice by neudělalo nic jiného, než že bych ji
vyhnal do nového úkrytu.
"Cítí dobře? Řekl by, kdyby byla zdravá? Je nemocná? " Zeptal jsem se.
"Je v pořádku. Mase si ji drží u sebe. Kromě toho, že ji moc chybíš, je v pořádku. "
Chybím ji? Jediné, co musí udělat je, aby mi zavolala. Byl bych tam. Ale pak, proč by mi
věřila?
Po tom, co jsem jí udělal. Vlastní nenávist ve mně rostla a stočila se do ošklivé koule
zuřivosti. Mohl jsem teď být s ní, kdybych se ovládl. Kdybych nebyl tak sobecký a
vystrašený. Nebude tomu teď čelit sama.
"Volám ... volám každý zatracený den. Jediné, co musí udělat je odpovědět. "
Rush mě poplácal po zádech. "Má taky strach. Jen je to strach z jiných důvodů. "
Jak by vůbec o tom mohla přemýšlet? Její srdce ... byla tak křehká. "Nechápu, jak by to mohla
udělat. Přece ví, že nemůže. "
Rush se zabořil do koženého křesla, které stálo vedle něj a unaveně si povzdech. „Dítě je pro
ni reálné. Je v ní. Má s ním již spojení. Je to věc matek. Nemůžu říct,jak se cítíš, protože
v okamžiku, kdy jsem zjistil, že je Blaire těhotná jsem chtěl to dítě. Bylo to naše dítě. Bylo
naší součástí. Ale byla to Blaire, kdo byla spojena s Natem. Dokonce i tehdy. Nemyslím si, že
jsem cítil přesně to, co cítila ona, dokud jsem ho nedržel v náručí. A ….“ Rush se odmlčel a
zavrtěl hlavou, pak se podíval přímo na mě. „Nikdy bych si nemohl vybrat mezi Natem a
Blaire. Nyní když ho mám, si nedokážu představit, že bych ho neměl. Vzdát se ho. A pokud
Harlow cítí dokonce i malou část z toho, budu na její straně. Naprosto ji rozumím.“
Jeho situace byla jiná. Úplně jiná. Nikdy nečelil možnosti, že může Blaire umřít. Bože!
Nemohl jsem ani o tom přemýšlet. Bolelo to zatraceně špatné. "Ty," řekl jsem a ukázal na něj.
"Nemáš ponětí, jak bys to měl cítit. Ty jsi nikdy nečelil ztrátě Blaire. Její ... " nemohl jsem to
říct nahlas. To by mě zabilo.
"Máš pravdu. Nikdy jsem tomu nečelil. Vím, že kdyby byla Blaire ve stejné situaci, tak bych
chtěl, aby šla na potrat. Nechtěl bych jí vzít šanci žít svůj život. Je mým světem. Ale teď ...
Nedovedu si představit svět bez Nate. On - " Rush se zastavil a zhluboka se nadechl. "Nate
vyplňuje můj svět."
To nestačilo. Nikdy jsem nechtěl držet to dítě, protože nic nebylo důležitější než život
Harlow. Držet její srdce v chodu. Byl jsem si zatraceně jistý. „Říkáš, že si musím vybrat.
Dobře, mou volbou je Harlow.“

22
Rush přikývl. "Já vím. Ale ona se rozhodne pro to dítě. Má již toto spojení. Chápu její
divokou potřebu chránit své dítě ... Vaše dítě. "
Zakroutil jsem hlavou a odešel od něj. Pryč od Woodse, který mlčky seděl na pohovce. Měl
jsem nutkání házet s věcmi a proklínat vše. Nemohl jsem to teď udělat. Moje priorita bylo
zaměřit se na Harlow a ochránit jí – ne ztratit mou prdel.
„Taky bych to Delle nedovolil“, řekl konečně Woods. Otočil jsem se a podíval se na něj.
„Nenechal bych ji obětovat svůj život. Bez ní nejsem nic. Vím to. Musíš ji zachránit.“
Woods nikdy nebyl na mém místě, ale aspoň mě pochopil. Nebyl jsem monstrum, které by
chtělo po Harlow, aby zabila mé dítě. Ale její tělo to nemůže zvládnout. Neměla by chtít
porodit. To byla moje chyba. Nebyl jsem dost opatrný.
„Neříkám, že nerozumím. Jen říkám, že jsem taky pochopil Harlow. Láska, kterou máte pro
své děti je intenzivní. Jdi na ni zlehka. Nenuť ji. Pokud to uděláš, uteče ti. Už nebudeš mít
příležitost ji zachránit.,“ řekl Rush než vstal. „ Mase má dům na zadním ranči svých rodičů. Je
to mimo silnici a budeš muset přejet přes přední bránu jeho rodičů, aby ses tam dostal. To je
místo, kde se nyní nachází. Celou dobu se tam skrývá. Byl jsem zatraceně dobrý, že jsem
udržel její tajemství až do doby, než mi dnes Mase zavolal a řekl mi o těhotenství. Řekl jsem
to Blaire a ta mi řekla, že je načase ti o tom říct. Mase chce, abys přišel a promluvil si s ní.
Nemůže jí to vymluvit a potřebuje tvou pomoc. Taky mi řekl, že ztratila na váze a neusmívá
se. Moc se jí po tobě stýská, ale zůstává stranou, aby tě tím chránila. Nechce, aby ses jí
pokusil zastavit.“ Rush se odmlčel, ohlédl se po Woodsovi a otočil zpět ke mně. „A nechce,
aby ses bál“.
Můj strach z její ztráty. Držela mě od nočních můr, které ožívají. „Jedu do Texasu ještě dnes
večer. Nezůstanu bez ní už ani minutu.“
Rush přikývl. „Vím to. Už jsem to zařídil. Moje soukromé letadlo na tebe čeká na letišti. Buď
chytrý. Věz, že bude chránit dítě před vším ostatním. Buď vnímavý, protože pokud budeš
působit, že ten život uvnitř ní pro tebe nic neznamená, zraníš ji tím. To co nosí je součást
Tebe. To dělá její lásku ještě větší.“

23
Harlow

Mé oči se prudce otevřely a chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, proč jsem vzhůru ještě před
východem slunce. Hluboké hlasy přicházející z vnějšku se mi vkrádaly do mých ospalých
myšlenek, posadila jsem se na posteli a poslouchala. Sáhla jsem po telefonu a zjistila, že je
těsně po třetí ráno. Vyskočila jsem z postele s nebesy, popadla župan, zabalila se do něj, než
jsem se vydala ke dveřím, za kterýma jsem slyšela hlasy.
Viděla jsem, že dveře Maseovy ložnice jsou pootevřeny a vychází z nich světlo. Jeden z těch
hlasů nepatřil Maseovi. Pokud by tady byl tak brzy Maseův otec nebo Major, pak se něco
muselo stát na ranči. Svázala jsem si župan hedvábným páskem, který mi visel u pasu a strčila
nohy do chlupatých pantoflí, které jsem zanechala u dveří v mé ložnici večer poté, co jsem se
vrátila z verandy, kde jsem se houpala.
Vyšla jsem na tmavé schodiště, bylo těžké něco vidět. Hlasy byly vpravo od vchodu. Začala
jsem kráčet směrem k nim, když v tom mě na vrcholu schodiště zastavil známý Grantův hlas.
„Chci ji hned vidět. Jen mě nech. Nebudu ji rušit, jen se podívám, jak spí. Přísahám.
Zapřísahám tě, prosím nech mě ji vidět.“ Zoufalství v jeho hlase bylo víc, než jsem mohla
zvládnout. Ignorovala jsem jeho telefonní hovory a zůstala od něj téměř dva měsíce.
„Nepotřebuje překvapení jako je toto. Právě teď je hrozně křehká a –„
„Vím, že je křehká. Bože! Myslíš si, že bych jí udělal něco, čím bych jí ublížil? To bych se
raději vrhl ze zkurveného útesu Mase. Ublížil jsem jí jen jednou a přísahám Bohu, že už to
nikdy neudělám. Jen mě ji nech vidět. Prosím, potřebuji být v její blízkosti.“
Chvíli bylo ticho. Dokonce i ve tmě jsem viděla Grantovy oči, které na mě upíral.
Obešel Mase a vykročil ke mně. V jeho očích bylo tolik odhodlání, ale také bolesti. Bolest,
kterou jsem způsobila já. Jasně, že mi ublížil, ale taky dělal všechno proto, aby mě
kontaktoval a pokusil se mě najít. Už mě nenechá samotnou.
„Harlow.“ Řekl mé jméno tak uctivým tónem, že se mi podlomila kolena a moje tělo zesláblo.
Projela mnou úleva. Úlevu jsem neočekávala. Byl tady a já se ho nechystala poslat pryč. A
ulevilo se mi, protože jsem ho potřebovala. Více než kohokoli jiného na této zemi jsem
potřebovala jen jeho.
„Přišel jsi,“ řekla jsem prostě.
Vylezl po schodech, které bral po dvou a postavil se přede mě. „Byl bych tu dřív, kdybych
věděl, kde ji. Hledal jsem tě. Volal jsem ti.“ Odmlčel se, když hledal odpověď v mé tváři.
Měla bych mu to říct a on by mě opustil, když by pochopil, jak hazarduju. Ale teď jsem ho
potřebovala. Nebyla jsem připravená mu říct o dítěti a nechat ho, aby ve strachu utekl.
„Půjdeme do mého pokoje Mase,“ řekla jsem bratrovi, pohlédla jsem za Granta, abych viděla,
že nás Mase opatrně sleduje ze spodní části schodiště.
Přikývl a zůstal tam, kde byl. Otočila jsem se ke Grantovi, vzala ho za ruku a vedla do svého
pokoje. Moc mi chyběl a mé emoce byly všude okolo. Nevěřila jsem si, co dělat správně nebo
jak říct tu správnou věc. Jen jsem ho chtěla blízko sebe. S jeho rukama, které měl omotané
okolo mě, jsem měla pocit, že je všechno v pořádku.
Grant zůstal tak blízko, že se jeho tělo otíralo o mé, když jsem kráčeli do ložnice.

24
Zavřel za námi dveře a pak si mě přitáhl do náruče. Jen jsme tam stáli ve tmě. Omotala jsem
ruce okolo jeho pasu a položila hlavu na jeho hruď. Síla toho, že ho opět držím, byla
nečekaná. Mé srdce bylo vždy slabé, ale milovat Granta ho dělalo silnějším.
Jeho rty se otřely o vršek mé hlavy. „Miluju tě. Tak moc tě miluju,“ zašeptal do ticha.
Při plnosti těchto slov, která jsem od něj slyšela, jsem měla pocit, že co chvíli prasknu. Měla
jsem lásku tohoto muže. V hloubi duše jsem věděla, že mě miluje, ale slyšet ho říkat ta slova
po tom všem to dělala skutečnější.
"Já tě taky miluju," řekla jsem mu a pak naklonila hlavu dozadu a podívala se mu do očí.
Emoce v těch hlubinách mnou otřásla.
„Musíš se vyspat. Můžeme si promluvit ráno, ale nyní si potřebuješ odpočinout a já nechci nic
víc, než tě držet, zatímco budeš spát,“ řekl a pak mě políbil na čelo, jako bych byla křehká
květina, kterou nechtěl zlomit.
Nechtěla jsem spát. Bylo toho hodně, co bych chtěla dělat, ale spánek nebyl jedním z nich.
„Už jsem vzhůru,“ řekla jsem.
Vzal do své dlaně můj obličej a přejel palcem po tváři. „Měla bys spát. Probudil jsem tě.
Potřebuješ se vyspat, než si promluvíme. Taky se potřebuju vyspat.“
Zvedl mě, nesl k posteli a položil mě na ni předtím, než si sundal košili, kterou odhodil.
Užasle jsem sledovala, jakou má krásnou hruď. Sundal si boty a chystal se sundat džíny, než
se zastavil. Můj pohled byl kompletně zaměstnán pozorováním jeho svlékání, dokud se
nezastavil, když nepokračoval, zvedla jsem oči a setkala se s jeho pohledem.
Místo hladu jsem viděla bolest. Nerozuměla jsem tomu.
„Myslím, že si je nechám. Potřebujeme spát,“ řekl, vylezl si na postel a lehl si vedle mě,
jemně si mě přitáhl k hrudi. Jeho paže mě obklíčily.
„Skoro mám strach zavřít oči,“ přiznala jsem.
„Proč?“ zeptal se a napjal se pode mnou.
Zvedla jsem hlavu zpátky na jeho rameno, abych mu viděla do tváře. „protože se obávám, že
je to jen sen. Probudím se a ty tady nebudeš,“ přiznala jsem, zvedal ruku a dotkla se jeho
tváře, abych si připomněla, že je skutečný a že je tady.
„Pokud se vzbudíš a tohle bude jen sen, zavolej mi. Okamžitě přijdu. Přísahám,“ řekl, vzal mě
za ruku a políbil do dlaně. „Vše, co musíš udělat, je zavolat mi a já udělám cokoli, abych byl
s Tebou.“

25
Grant

Probudil jsem se před více než hodinou, ale Harlow ještě klidně spala, takže jsem se nehýbal.
Potřebuje se vyspat. Její tělo potřebovalo všechno ostatní, co mohlo dostat, dokud ji
nepřivedu k rozumu. Podíval jsem, jak leží stočená vedle mě, dokud jsem si nevšiml její ruky,
která byla ochranitelsky položená přes břicho. Dokonce i ve spánku chránila život, který v ní
rostl.
Překvapil mě ochranitel uvnitř mě, který se zjevil při myšlence na dítě, moje dítě. Nečekal
jsem, že v životě pocítím něco takového, co by ji ode mě mohlo odloučit. Ale stalo se. Něco
jsem cítil. Nestačilo vyjednávat o životě Harlow, ale cítil jsem hluboký pocit ztráty, když jsem
přemýšlel o tom, co musíme udělat. Nemohl jsem předstírat, že tam uvnitř není. Chtěl bych
oplakat dítě, ale chtěl jsem být schopen se pohnout dál, protože jsem chtěl Harlow.
Přesvědčit Halow, aby zachránila samu sebe, bylo pro mě nejdůležitější zaměření. To a taky ji
udržet odpočatou a její tělo zdravé. Jen jsem ještě netušil, jak těžká bude ta první část. Z toho,
jak mluvil Rush, to nebude snadné.
Vůně kávy vklouzla do místnosti a slyšel jsem Mase pohybovat se po srubu. Chtěl jsem, aby
odešel – dělat něco jiného a nechal nás o samotě. Nepotřeboval jsem, aby nás u toho rušil. To
bylo mezi Harlow a mnou. Její bratr se o ní staral, když jsem nemohl, ale teď jsem byl tady a
to byl čas, kdy by měl ustoupit.
„Dobré ráno.“ Ospalý hlas Harlow přitáhl můj pohled zpět k její tváři. Její velké, krásné oči
vypadaly dnes ráno velmi šťastně. Chtěla mě tady. Mohla mě poslat pryč, ale chtěla mě tady.
To byl jasný důkaz, který jsem potřeboval.
„Dobré ráno, sladká dívko,“ odpověděl jsem a pak jsem jí políbil na její hebké rty. Byl jsem
mírný a netlačil jsem. Nejprve si potřebujeme promluvit. Ochutnat ji bude muset počkat.
Nebyl jsem si jistý, že bych se mohl soustředit, kdybych si ji vzal právě teď.
„To nebyl sen,“ zašeptala.
„Ne. Byla to skutečnost. Jsem tady,“ ujistil jsem ji. A nehodlal jsem ji opustit.
Začala kreslit svými prsty malé obrazce na mém břiše. Díval jsem se na její malou ručku a
zamračil se, když jsem si všiml, jak se jí vytvořily vrásky na čele. Přemýšlela. Věděl jsem o
čem. Nevěděla co udělat teď, když jsem tady byl.
Nepochyboval jsem o tom, že si byla vědoma faktu, že ji nemíním opustit. Nechávat ji ve
stresu a starostech pro ni nebylo dobré. Natáhl jsem se, vzal ji za ruku a stiskl ji. Musel jsem
to trochu zmírnit a musel jsem vybírat s opatrností má slova.
„Nemůžu tě ztratit. To by mě zničilo. Můžeš si mě vzít sebou. Nebudu moci žít, pokud tu
nebudeš.“ Zastavil jsem se a bojoval s hrůzou, která přišla s těmito myšlenkami. Odstrčil jsem
je pryč, protože jsem je odmítal přijmout. „Chci, abys byla šťastná, ale taky chci, abys žila.
Dám ti cokoli. Stačí se zeptat. Ale nemohu tě nechat se obětovat. Tvůj život není něco, co
bych byl ochoten vsadit.“
Pořád byla v mém náručí, ale nebyl jsem si jistý, jestli dýchá. Nezdálo se, že by ji svitlo, že
jsem se už dozvěděl její tajemství. Pokud by ještě uvažovala, že mě opustí, dohonil bych ji.
„Přišla jsi do mého života. Změnila jsi můj svět. Díky tobě jsem si uvědomil, že jsem schopen
plně milovat. Jsi můj člověk. Jsi to ty. Toto je má epická láska a já ji nenechám být.“

26
Harlow mě pustila, roztřeseně se nadechla a zabořila tvář do mé hrudi. Vzal jsem její zátylek
do rukou, jemně ji hladil, když se několikrát zhluboka nadechla. Vzdát se jí nebylo něco, co
bych ještě někdy udělal. Musela pochopit mou oddanost a potřebu být s ní.
„Kdy se z tebe stal takový sladký mluvčí? Připrav na to dívku, než řekneš takové věci,“ řekla,
zvedla hlavu a podívala se na mě. Když jsem viděla zarudnutí v jejích očích a neprolité slzy,
chtělo se mi ji pomazlit a vzít ji pryč od všeho, co by ji mohlo ublížit.
„Je to pravda“, ujistil jsem ji.
Zavřela oči a vypustila dlouhý, nerovný výdech. „Celý svůj život jsem snila o tom, že budu
mít někoho, jako jsi ty. Ale v tomto snu jsem si představovala rodinu. Rodinu, kterou jsem
jako dítě neměla. Manžela, který mě bude milovat a bude milovat i naše děti, protože jsem je
vždycky chtěla. Viděla jsem Rushe, když chová Nata a radost v jeho očích je něco, co jsem
vždycky chtěla pro sebe. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla mít některou z těchto věcí.
Ale tento nádherný dárek jsem dostala od Tebe“ – odmlčela se a dotkla se znova svého
plochého břicha – „ a dostala jsem tento zázrak. Ten, který jsem neplánovala, ani
neočekávala, ale stejně to všechno mám. Nemůžu to ukončit. Nemůžu … nemůžu. Miluju tě,
ale nemůžu.“
Rush měl pravdu. Už teď milovala život, který v ní rostl. Ještě ani to dítě nezná, ale už ho
miluje. Miluje ho natolik, že by se vzdala svého vlastního života. Jak bych tomu mohl
konkurovat? Jak bych ji z toho mohl zachránit?
Přitáhl jsem si ji znova pevně do náruče, držel jsem ji svými pažemi a vdechoval její vůni.
Rozuměl jsem tomu, co chtěl, ale nemohlo to být tímto způsobem. Miloval bych ji po zbytek
našich životů, ale donosit dítě a porodit ho bylo pro ni příliš nebezpečné.
Chystal jsem se to zastavit. Ale ještě jsem nevěděl jak. Věděl jsem, že tlačit na ni by právě
teď nebylo moc dobré. Potřeboval jsem obnovit víru, kterou ve mně měla. Musel jsem to
nejprve vyřešit.
Pak bych jí ukázal, že mi to nemůže udělat – jak by zničilo můj život, kdyby mě opustila.
Nikdy bych se z její ztráty nevzpamatoval. Nikdy.
„Kdo ti to řekl?“ zašeptala. Věřila svému bratrovi, že udrží její tajemství, ale nemohl jsem jí
lhát. Myslel jsem, že by se Mase ochotně přiznal tak jako tak.
„Mase volal Rushovi,“ vysvětlil jsem. „Dělal si o tebe starosti. Vyděsilo ho to natolik, že mi
zavolal. Nezlob se na něj. Teď mu vděčím za svůj život.“
Harlow si zhluboka povzdechla a políbila mě na mou hruď, než odpověděla. „Nezlobím se na
něj. Probudila jsem se ve tvém náručí. Jak bych se na něj za to mohla zlobit?“
Sakra, nezasloužím si ji. Ani trochu.
„Voní to tady, jako by uvařil kávu. Dáš si taky?“ zeptala se, zatímco se víc přitulila.
Bylo tady mnoho věcí, které bych chtěl dělat právě teď, ale věděl jsem, že neudělám nic,
dokud si nepromluvím s doktorem. Potřeboval jsem vědět, co je bezpečné a co není. Musel
jsem ji ochránit. Pokud se nehodlala starat sama o sebe, udělám to já. „Jo, pojďme si dát
trochu kávy,“ odpověděl jsem a pak ji políbil na temeno hlavy.
Její svraštělé rty byly lákavé a zdálo se, že je frustrovaná, že ji nelíbám, ale nevěděl jsem jestli
by bylo chytré jí líbat, když jsme v posteli jako je tato. Co když na mě víc přitlačí? Mohl bych
jí říct ne, ale kdybych to neudělal, ublížilo by jí to? Přesunul jsem její paže dřív, než se mohla
pokusit o něco víc a odtáhl se od ní.

27
„Chci si promluvit s tvým lékařem. Dnes. Tak brzy jak je to abso-kurva-lutně možné,“ řekl
jsem jí.
Posadila se a nechala deku spadnout až k pasu. Omluva za nošení nekvalitního oblečení do
postele – bez podprsenky – moc nepomohla. Vůbec. „To je to, co tě trápí?“ zeptala se a zdálo
se, že se jí téměř ulevilo a trochu pobavilo. „Měla jsem s ním schůzku včera, ale neptala jsem
se na …. To. Nemyslím si, že by tu nebyla možnost,“ řekla na rtech jí hrál úsměv.
„Oblékni se a půjdeme si dát kávu. Počkej – můžeš vůbec pít kávu? Je to bezpečné?“ Bylo
tady tolik věcí, o kterých jsem nepřemýšlel, že jsem je nevěděl. Potřeboval jsem zatraceně
školení o tom, jak udržet Harlow zdravou a v bezpečí. Pocit bezmoci, který jsem měl vždy,
když jsem přemýšlel o tom, že ji nejsem schopen zachránit, mě vždy začal kontrolovat.
„Mase mi dělá s trochou kofeinu“, ujistila mě a vstala. I když mě pronásledovala fyzická
bolest z hrůz, moje tělo na ni stále reagovalo, když ji takhle vidělo. Vždy sexy a pomačkaná
ze spaní. Musel jsem se dostat z této místnosti.
„OK, uvidíme se na snídani,“ řekl jsem a opustil pokoj dřív, než by mě mohla přesvědčit,
abych ji políbil.

28
Harlow

Posadila jsem se zpátky na postel a zírala na dveře, kterými odešel Grant. Byl vyděšený. Bylo
to vidět v jeho tváři i v jeho reakcích. Když jsem dnes ráno viděla jeho tvář, byla jsem tak
šťastná, že jsem nepomyslela, jak bude na tu zprávu reagovat. Jen jsem potřebovala, aby mě
držel. Chtěla jsem, aby mi řekl, že při mně bude stát. Chtěla jsem snít o rodině, kterou spolu
budeme mít. Ale ten muž, který právě vyběhl z místnosti, aniž by mě políbil, nebude schopen
mi splnit všechny tyto věci.
Samozřejmě, Mase byl důvod, jak to Grant zjistil. Mase měl příliš velký strach, a zavolat
Rushovi byla jeho poslední naděje. Rozuměla jsem tomu. Co však Mase nedostane je, že jsem
to nemohla udělat, jen abych uklidnila Grantovy obavy. Pravdou bylo, že jsem stejně
vyděšená, ale na tom to nic nemění.
Život byl plný obav a tyto obavy nás ve skutečnosti držely při tom, že stojí za to žít. To dítě je
dar – dar, který budu chránit.
Jednání s Grantem byla další věc. Nechtěla jsem, aby mě opustil. Nechtěla jsem tady zůstat a
byl zátěží pro mého bratra. Ale právě protože jsem nechtěla dělat nic, neznamenalo to, že to
neudělám, pokud budu muset. Láska by neměla mít pro nás rozhodování; měla by jen přidat
na důležitosti v rozhodnutích. Vysvětluje to, že Grant a můj bratr byli něco, s čím jsem si
nevěděla rady.
Dala bych Grantovi čas, aby to přijal, ale pokud nemohl, pak bych musela znovu odejít,
tentokrát do bezpečí domu svého otce v Los Angeles. I když to bylo poslední místo, kde jsem
chtěla být.
Přední dveře domu se otevřely a další mužský hlas se připojil k ostatním v kuchyni. Byl tady
Major. Udělal z toho zvyk dát si s námi kávu, od té doby, co ho Maryann za námi poslala
první den na ranči se sušenkami a omáčkou. Tyran z mého dětství byl teď vlastně okouzlující
chlap. Trochu hráč – dobře, vážný hráč – ale nechodila jsem s ním, tak jsem se mohla těšit
aspoň jeho společnosti.
Rychle jsem převlíkla do tepláků, trička s dlouhým rukávem než jsem kráčela přes obývák do
kuchyně. Dům byl malý, takže tyto dvě místnosti byly vedle sebe ve velkém, otevřeném
prostoru. Kamenný krb v obýváku dal místu domáckou atmosféru.
Všichni tři muži se odmlčeli a otočili se na mě. Grant si mě rychle prohlédl a vypadal
potěšeně. Nebyla jsem si jistá, proč. Možná to bylo tím, že je šťastný, že je se mnou. Vstal,
přešel ke mně a přitáhl si mě do náruče, jako bychom spolu byli ještě v posteli. „Právě jsem tě
chtěl jít zkontrolovat,“ zašeptal, když mě políbil na temeno hlavy.
„Nedělejte to přede mnou. Dostal jsem tě sem, Grante, takže alespoň respektuj skutečnost, že
nechci vidět tvoje DNA. Vše mi to připomíná, jak jsem s vámi dvěma letěl letadlem, a co jste
spolu dělali. Je to něco, na co nechci dál myslet,“ zavrčel Mase a pak se na nás zamračil.
Seděl u stolu s nohama nataženýma před sebou a zkříženými v kotnících. Začervenala jsem se
při vzpomínce na mého bratra, když nás slyšel, jak jsme měli s Grantem sex v letadle do Los
Angeles.
„Dobré ráno i Tobě,“ odpověděla jsem a byla jsem ráda, že mě Grant nenechal odejít jen
proto, že byl můj bratr nevrlý.
Mase na oplátku jen zavrčel.

29
„A mě dobré ráno nepopřeješ, krásko?“ zeptal se Major s líným úsměvem, o kterém věděl, že
ho všechny ženy kdekoli budou chtít potěšit. Věděl, že to na mě vůbec nepůsobí, a bylo ještě
absurdnější, že ho tím víc používal na mě. Grantovy paže se kolem mě víc utáhly a já jsem
cítila, jak se napjal. Nevěděl, že Major byl světová třída ve flirtování, ale že to nic
neznamenalo.
„Dobré ráno, Majore,“ odpověděla jsem, nadále přitulená do Grantovy náruče, abych ho tím
uklidnila. „Vidím, že ses už setkal s …… Grantem,“ dokončila jsem slabě. Nebyla jsem si
jistá, jak bych měla Granta představit. „Otec dítěte“ se mi nezdál moc vhodný.
„Jo, Mase nás už představil. Neuvědomil jsem si, že máš chlapa. Zlomila jsi mi tím teď
srdce,“ odpověděl s tím svým přihlouplým úsměvem. To nebyla pravda – přiznala jsem
Majorovi své city ke Grantovi před pár dny, když jsme seděli na tom balíku sena. Snažil se
způsobit problémy.
Začala jsem mu nadávat, když Grant uvolnil sevření a udělal krok směrem k Majorovi.
Natáhla jsem se a chytila ho za ruku, i když by si to Major zasloužil.
„Oh, doprdele, debile. Přestaň dráždit Granta. Ten chlap se tě chystá zmlátit a já ho nechám.
Vypij si kafe a drž hubu nebo vypadni,“ řekl Mase, zjevně naštvaný Majorovým flirtováním.
Zamotala jsem obě ruce kolem Grantovy paže. „Ví o Tobě. Dělal si jen legraci.“ Chtěla jsem
dodat, že jsem těhotná a čekám jeho dítě. Neměl by jednat tak majetnicky, ale taky
nepotřeboval právě teď připomínat naše skutečné problémy.
Major zvedl ruce. „Nechtěl jsem způsobit problémy. Nikdo mě nevaroval, že je Grant tak
zatraceně teritoriální.“
Mase obrátil oči v sloup a zavrtěl hlavou při slovech svého bratrance a pak se podíval na mě.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se, tón jeho hlasu přešel z naštvaného do upřímného. Věděla jsem, co
tím myslí. Zavolal Rushovi, aby mu to sdělil a poslal Granta rovnou ke mně. Byl si jistý, že
dělá správnou věc. Mohla jsem být na něj naštvaná za to, že nerespektoval mé přání, ale
kolem mě byly Grantovy paže a právě pocit jeho tepla, které z něj vyzařovalo, mě činilo
silnější.
„Ano,“ odpověděla jsem upřímně. Byla jsem šťastná. Byla jsem šťastnější než před dvěma
měsíci. A neměla jsem strach. Už ne. Jen vidět Granta a vědět, že jsme vytvořili život, který
ve mně roste, mi připomněl, jak moc jsem to dítě milovala.
„Kéž bych to věděl dřív,“ řekl Grant napjatým hlasem, a když jsem se na něj podívala, viděla
jsem, že se mračil na Mase.
„Jen poslouchal mé přání. Chtěl, abych ti zavolala. Prosil mě každou noc, abych ti odpověděla
na tvé hovory.“ Nechtěla jsem, aby byl Grant naštvaný na mého bratra za to, co udělal, když
jsem ho o to žádala. Potřebovala jsem, aby byli rodina. A nejen pro mě.
„Ona je tvrdohlavá,“ dodal Mase.
Grant sklonil hlavu směrem ke mně. „Já vím,“ byla jeho jediná odpověď.
Stála jsem tam, když mluvili o mě. Místo toho, abych byla naštvaná, jsem jen pokrčila
rameny. Byla jsem tvrdohlavá. Byla jsem odhodlaná. Byla to součást mé síly. Nemohla jsem
ji popřít. Byla jsem na to hrdá.
„Takže jaký je plán?“ zeptal se Mase.
„Plán? Jaký plán?“ ozval se Major poté, co nás tiše sledoval.
Otočila jsem hlavu ke Grantovi. „Neví o tom,“ vysvětlila jsem mu šeptem.

30
„To není tvoje věc,“ informoval Mase Majora.
„Cítím se trochu nevítaný při tomto malém setkání. Myslím, že půjdu dolů do stájí podívat se,
jak to jde. Uvidíme se později,“ řekl Major Maseovi, pak se podíval na mě a usmál se.
„Poprvé jsem viděl tvůj skutečný úsměv. Vypadá na tobě dobře,“ řekl a mrkl na mě předtím,
než opustil dům několika dlouhými kroky.
„Nepřivlastňuj si vše, Grante. Má pravdu. Neusmála se několik posledních měsíců a pak se
ukážeš ty a ona má na tváři všechny úsměvy. Je to úleva,“ řekl Mase a vstal od stolu. „Vím,
že máš plány a já chci vědět, jaké to jsou.“ I když se očima krátce podíval na mě, mluvil ke
Grantovi. Neměla jsem čas přemýšlet o plánech nebo s ním o tom diskutovat. Nebyla jsem si
jistá, že by měl ještě nějaký plán. Nechtěla jsem, aby nějaký měl. Potřebovali jsme čas.
„Rush udělal pár hovorů. V Destinu je zpět lékař, který se specializuje na vysoce riziková
těhotenství. Konkrétně, čím se zabýváme tady. Je to jeden z nejlepších. Beru ji domů – do
mého domu, našeho domu – teď hned.
Wau. Počkat. Cože? Odtáhla jsem se z jeho objetí a překřížila si ruce na prsou. Stejně tak
moc, jako jsem chtěla být s Grantem, jsem neměla ráda myšlenku, že bych opustila komfortní
zónu, kterou jsem tady našla. Mohla jsem si dělat svá vlastní rozhodnutí a měla jsem tady
podporu Maryann.
Grantovy oči mě pozorovaly a prosba v nich se ve mně vzepřela, aniž bych pomyslela na
výsledek. „Nemůžeme žít s tvým bratrem a já nemohu žít bez tebe. Chci tě u nejlepších
lékařů, zlatíčko. Prosím, vrať se se mnou. Dovol mi zajistit ti bezpečí.“
Mase si odkašlal, ale já se neodvrátila od Granta. „Stejně tak moc, jako jsem rád, že tě tady
mám, stejně tak nenávidím vidět tě ztracenou. On je to co chceš. Ale já přijdu do Rosemary
Beach pokaždé, když mě budeš potřebovat. Jediné, co musíš udělat je, že mi zavoláš a já si
pro tebe přijdu. Nezajímá mě, s kým bych musel bojovat, abych tě dostal.“ To byl Maseův
způsob, jak varovat Granta, že je na mé straně. Ale já jsem nechtěla, aby tady byly nějaké
strany.
Grant se natáhl a vzal můj obličej do dlaní. „dovol mi vzít tě domů. Tentokrát to udělám
správně. Dej mi ještě jednu šanci. Přísahám, že to udělám správně.“
Bylo tady mnoho důvodů, že opustit toto místo je špatný nápad. Ale v téhle chvíli na ničem
jiném nezáleželo.
„Dobře,“ odpověděla jsem.

31
Grant

Zatímco si Harlow balila své věc a loučila se s Maryann, já jsem zařídil schůzku v Destinu, s
lékařem z gynekologie, kterého našel Rush. Lékař byl členem Kerringtonova Country klubu a
když mu Woods zavolal, jako mávnutím kouzelného proutku si nás hned objednal.
Nechtěl jsem ji právě teď do ničeho tlačit, pokud to sama nechtěla. Můj první plán byl dostat
ji domů a usadit se. Potřeboval jsem slyšet, co říká lékař na její zdraví a potom … potom si o
tom musíme promluvit, přesvědčit ji, že nesmí hazardovat se svým životem. Byla pro mě
příliš drahocenná.
Odešla do domu Maseových rodičů už před hodinou, ale nechtěl jsem ji rušit, aby si
nemyslela, že na ni tlačím. Poslal jsem Rushovi zprávu, aby věděl, že mi Woods pomohl ke
schůzce s lékařem a poděkoval jsem mu za to, že mi ho pomohl najít. Pak jsem se posadil a
zapnul televizi.
První věc, která zaplnila obrazovku, byla tvář Kira Manninga. Před dvěma měsíci zpráva, že
je matka Harlow stále naživu, zaplnila všechny mediální kanály. Po prvních několika týdnech,
když se Harlow ani Kiro neobjevovali, byly novinky pomalu zapomenuty. Pak se ale vynořily
fotky Kira, jak tlačí Emily – matku Harlow – v kolečkovém křesle u soukromého jezera
z pečovatelského domu.
Když Kiro uviděl fotky, pekelně zmlátil ochranku v pečovatelském domě, ze kterého se
novinky dostaly ven. Ochranka nepodala obvinění a Kiro byl volný. Když pak začaly zprávy
slábnout, oznámil Slacker Demon, že kapela ruší zbytek turné. Kiro ho nebyl ochoten
dokončit. Nechtěl být znova spatřen. Svět se zbláznil, když slyšeli, že kapela Slacker Demon
končí.
Nyní ukazovali fotky Kira z jeho dřívějších let před zprávou, kde unikly informace o tom, že
jeho žena stále žije. Nenáviděl jsem skutečnost, že se Harlow musí dívat na tyto sračky. Měla
dost svých starostí – nepotřebovala to. Jedinou dobrou věcí bylo, že přestali diskutovat o
Harlow.
„Je na cestě. Vypni to,“ řekl Mase, když vstoupil do domu.
Vypnul jsem to a vstal. „Viděla to vůbec?“ zeptal jsem se a doufal, že se od toho drží pryč.
Pokrčil rameny. „Moc ne. Chybí ji Kiro. Nikdy by to nepřiznala, ale dělá si o něj starosti. Ona
je ta, kterou miloval a ona ho miluje taky. Nerada věděla, že to snášel celé ty roky po své
matce. Ale nyní, je jejím hlavním zájmem … dítě.“
Dítě. Naše dítě. Neviděl jsem to reálně. Přinutil jsem své myšlenky na to vypustit. Nemohl
jsem na to teď myslet. Musel jsem se soustředit a dostat Harlow zpět domů. Chtěl jsem si ji
zabalit a chránit ji. Získat si ji zpět byl můj první krok.
„Nechceš, aby si to nechala, že?“ zeptal se Mase s úšklebkem na tváři.
„Chci Harlow,“ odpověděl jsem. To bylo vše, na čem záleželo.
„Ona chce to dítě.“
Věděl jsem to. Jen jsem se o tom nechtěl bavit zrovna teď. „Zvládnu to. Jen potřebuju čas.“
Mase přikývl a unaveně si povzdechl. „Musíš. Nemůžu ji ztratit. Taky tu holku miluju.“
„Neztratíme ji. Nepřipustím, aby se to stalo,“ ujistil jsem ho a sebe zároveň.

32
Auto přijelo na příjezdovou cestu, sledoval jsem, jak Harlow vystoupila z džípu Maryann a
zamávala jí na rozloučenou. Pak se obrátila a mířila cestou k domu. Na rtech jí hrál malý
úsměv a vypadala šťastná. Miloval jsem, když jsem ji viděl šťastnou.
„Jsi příčinou jejího úsměvu,“ řekl Mase. „To je jediný důvod, proč jí nechám s tebou odejít.
Myslím si, že jsi jediný další člověk na této zemi, který ji chce vidět na živu tak, jako já.“
Nechtěl jsem mu říkat, že neexistuje žádný způsob, že by ji chtěl vidět živou víc, než já.
Neměl tušení, že ta dívka byla důvodem, abych mohl dýchat.
Otevřela dveře a její pohled se stočil ke mně, když se jí rty zvlnily do plného úsměvu.
„Jsem připravena,“ řekla.
„Obejmeš mě, než půjdete?“ zeptal se Mase, který stál v místnosti.
Harlow se usmála a přešla k němu. „Samozřejmě. Neopustila bych tě, aniž bych se s tebou
nerozloučila a nepoděkovala ti. Za všechno.“ Objala ho, zatímco si ji přitiskl k sobě. Jeho oči
si mě našly nad její hlavou. Nemusel nahlas říkat nic, abych pochopil jeho varování. Kdybych
ji ještě někdy ublížil, zabil by mě. Tady už ale nebyl žádný důvod k obavám. Pro tuto ženu
bych chodil i po vodě.
"Zavolej mi, když budeš něco potřebovat," řekl jí Mase.
"Budu. Mám tě ráda, "řekla a pak ustoupila z jeho objetí.
"Taky tě mám rád," řekl.
Měli normální druh sourozenecké lásky, kde se skutečně starali o sebe navzájem a nebyli
sobečtí. Přemýšlel jsem nad tím, co měli Rush a Nan, bylo to velmi jednostranné. Nan byla
příliš sobecká na to, aby ocenila svého bratra. Přál jsem si, aby měl Rush taky něco takového.
Zasloužil si to.
„Pojďme domů,“ řekla a otočila se na mě.
Domů. To znamenalo mnoho rozdílných věcí v celém mém životě. Ale teď, kdekoli byla se
mnou, tam bude můj domov.

33
Harlow

Nechtěl o tom mluvit. Ani jedenkrát se o tom nezmínil. Bylo to, jako čekat na přešlap. Řekla
jsem mu, že nechci jít na potrat a nyní jsme jen vedle sebe tiše seděli v letadle.
Vůbec se na dítě nezeptal od té doby, co jsem mu to řekla a pak mě jen rychle políbil, než
jsme jeli na letiště, jen se mě snažil držet – nic víc. Nebyl vášnivým, kontrolovaným mužem,
který mě přivedl k intimnostem. Spíše to vypadalo, jako bych byla ze skla; jednal se mnou,
jako bych se měla špatnou manipulací rozbít.
Což byl důvod, proč jsem mu o svém srdci, v prvé řadě, nechtěla říkat.
Nenáviděla jsem, když se se mnou zacházelo jinak, ale věci teď byly ještě horší. Nebyl jsem
pro něj nemocnou dívkou ; byla jsem dívka, jež život visel na vlásku. Copak je špatné, že
jsem na živu, protože jsem se odmítla omezovat kvůli mému onemocnění srdce? Byl jsem
bojovník ode dne, kdy jsem se narodila. Nechtěla jsem s tím teď přestat.
Chtěla jsem Granta zpět. Muže, který ode mě nedokázal držet své ruce pryč. Muže, o kterém
jsem věděla, že mě nade vše chce a díky němuž se cítím žádoucí. A ne muže, který se choval
tak, jako bych byla jeho jediným golem v životě, aby mě udržel naživu. To bylo to, co jsem
vůbec nechtěla.
„Jsi v pořádku?“ Jeho hlas plný obav jen podpořil mou frustraci.
Pokrčila jsem rameny, protože jsem se bála, že když otevřu ústa, začnu na něj křičet. Milovala
jsem ho a byla jsem tak moc ráda, že jsem s ním, proto jsem na něj nechtěla křičet. Ale nebyla
jsem si jistá, že se zvládnu držet, kdyby to držel.
„Mračíš se, jako by tě něco trápilo,“ podotkl.
Něco mě trápí, ale nehodlala jsem to s ním sdílet. Kousla jsem se do spodního rtu, abych
zadržela frustraci a obrátila se, abych se dívala z okna letadla. Byli jsme už blízko Destinu na
Floridě. Viděla jsem oceán.
„Harlow.“ Jeho hlas byl něžný. „Prosím, podívej se na mě.“
Nenáviděla jsem, když jsem se snažila být silná a on byl tak sladký. Bylo těžké ignorovat
sladkého Granta Cartera. Sebrala jsem se a podívala se na něj. Čelo měl zamračené a jeho oči
byly plné starostí. „Nerozbiju se. Jsem to pořád já. Jednáš se mnou jinak,“ řekla jsem,
nenáviděla jsem svůj nakřáplý hlas, díky kterému jsem se cítila mnohem zranitelnější. Snažila
jsem se přesvědčit tohoto muže, že jsem tvrdá.
Grant vstal ze sedadla naproti mně, přestěhoval se na koženou pohovku vedle mě a přitáhl si
mě do náruče. Unaveně si povzdechl a políbil mě na temeno. Čekala jsem, že okamžitě popře,
že by se choval jinak, ale neudělal to. Alespoň si toho byl vědom.
„Omlouvám se. Snažím se s tím teď vypořádat. Vše, na co mohu myslet je, jak tě udržet
v bezpečí.“
„Starala jsem se o sebe celý svůj život. Nejsem křehká. Chci, abys se mnou zacházel jako …
jako předtím.“ Nemohla jsem říct, že jsem chtěla, aby mě chtěl tak, jako dřív. To by vyznělo
uboze.
„Nevím, jestli to dokážu,“ odpověděl.
Neuvědomila jsem si, že jen těch pár slov může být tak srdcervoucích.

34
„Dej mi čas. Potom, co si promluvíme s lékařem, budu se cítit lépe, jako bych měl nad tím
kontrolu. Nemůžu jen tak ignorovat tvé zdraví, protože tě chci. Nepochybuj o tom, že vše, o
čem můžu přemýšlet je svléknout tě a milovat se s tebou znovu a znovu. Slyšet tě vzdychat a
křičet. Toužím po tom, zlato. Ale jsi můj svět. Chráním to, co je moje.“
Jak bych s tímto mohla argumentovat? Objala jsem ho kolem krku a zabořila mu tvář do jeho
hrudi. Chtěli jsme se přes to dostat. Byl tady se mnou a snažil se nestrachovat. Chtěl, abych
byla v bezpečí a já se na něj za to nemohla zlobit. Grant měl své obavy. Musela jsem to
respektovat a dát mu čas. „Chyběl jsi mi,“ řekla jsem mu proti jeho hrudi, i když už to věděl.
Chtěla jsem mu to říct znovu.
„Tys mi chyběla víc. Každou zatracenou vteřinu jsi mi chyběla,“ řekl, když se jeho rty
pohybovaly blízko mého ucha. Teplo z jeho dechu způsobilo, že jsem se zatřásla.
Seděli jsme tam v objetí po zbytek letu. Nemluvili jsme, protože jsme to nepotřebovali. Jen
být spolu bylo dostačující. Mé oči ztěžkly a zavřela jsem je s vědomím, že když se probudím,
bude u mě.
Když jsme šli do ordinace v destinu, Grant mě držel za ruku. Tentokrát, když jsem viděla
ostatní těhotné ženy v čekárně se svými manžely, jsem neměla pocit ztráty nebo smutku. Byl
se mnou Grant, vznášející se nade mnou v celé své vlastnické, ochranné slávě, jakoby
potřeboval odrazit útok nějakého druhu. Byl rozkošný.
„Jdi si sednout, já vyplním papíry,“ řekl jemně, když ukázal na prázdné židle v místnosti.
Nechtěla jsem se s ním hádat, protože jsem si začínala uvědomovat, že to potřebuje udělat.
Cítil se bezpečněji, když se o mě mohl starat. I když mohl vyplnit mé vlastní papíry. Přešla
jsem na své sedadlo a všimla si, že oči několika dalších žen v místnosti směřovaly ke
Grantovi.
Samozřejmě, že se dívaly. Stál venku. Jeho tichý hlas, když mluvil s paní za přepážkou, stačil
dost na to, aby upoutal něčí pozornost. Ale odtrhnout se od pohledu na jeho zadek v těch
džínách bylo taky dost těžké. Dáma nejblíže němu se napřímila a přehodila si nohu přes nohu.
Taky si upravila podprsenku a vytlačila si prsa tak, že její rynku bylo těžké přehlédnout.
Projel mnou záblesk hněvu a cítila jsem, jak se mi do tváří žene horko. Zírala jsem na ni, když
svou pozornost upírala na Granta. Přehodila své blond vlasy přes ramena, stáhla si sukni o
kousek, takže teď víc ukazovala stehna. Co to k sakru je?
Grant se otočil s papírama a jeho pohled si mě okamžitě našel. Na okamžik jsem se cítila lépe.
Pak ho zastavil hlas blondýny.
„Grant Carter?“ zavrkala smyslným hlasem, který ve skutečnosti nemohl být její. Grant se
zastavil a ohlédl na ženu, která se pevně postavila jeho pozornosti. Odmlčel se a pak se usmál.
Zvedl se mi žaludek.
„Melody?“ odpověděl, jakoby si nebyl jistý, jestli to je její jméno nebo ne.
Ona se na něj rozzářila, jakoby řekl tu nejkrásnější věc na světě. Chtělo se mi zvracet. A
žárlila jsem. Úplně žárlila. Protože se na ni usmíval. „Co tady děláš? Nikdy bych nečekala, že
uvidím Granta Cartera v ordinaci mého gynekologa.“ Jako kdyby ho neviděla jít se mnou.
Grant se otočil ke mně a jeho úsměv se zvětšil. „Jsem tu se svou …“ odmlčel se. Byla to jen
chvilka, ale v tu chvíli to bylo, jako kdyby mě krájel nožem na plátky. Neměl ani ponětí, co
jsem k němu byla. Nepřemýšlel o tom. „Přítelkyní,“ odpověděl, než na mě mrkl a otočil se
zpět k blondýně s velkýma prsama.

35
Blondýna se sotva podívala mým směrem a pak dvakrát zamrkala. Když jsem šla vedle
Granta do pokoje plného žen, nikdo mi nevěnoval pozornost, takže mě nepoznali. Nenáviděla
jsem skutečnost, že je můj obličej tak známý.
„Je to … oh můj Bože, to je,“ řekla překvapeným hlasem.
Grant se rychle přemístil. Postavil se přede mě, vzal mě za ruku a táhl mě za sebou během
několika vteřin, vyvádějíc mě ze dveří čekárny. „Ona potřebuje soukromí,“ řekl paní za
recepcí, zdálo se, že zcela pochopila a přikývla, když za námi zavřela dveře.
Sestra se s námi setkala v prázdné chodbě. „Tudy,“ řekla, když otevřela dveře do vyšetřovny a
pokynula nám, abychom vešli dovnitř. „Ať slečna Manningová vyplní papíry, já se brzy
vrátím, abych si je vzala.“ Měla jsem trochu závrať z toho, jak rychle se to seběhlo. Grant se
pohyboval rychle. Neměl čas se rozloučit s Melody nebo jí to nějak vysvětlit.
„Omlouvám se. Měl jsem vědět, že tě pozná. Ona patří mezi fanynky. Jednou jsem ji přivezl k
Rushovi a ona se chovala jako idiot,“ řekl Grant frustrovaně.
„Takže jsi ji šukal?“ zeptala jsem se, neschopná si pomoct od žárlivého tónu v mém hlase.
Normálně jsem nebyla tak průhledná se svými emocemi, ale zdá se, že jsem to nemohla
zastavit.
Grant se zamračil a pak mu malý úsměv zatahal koutky úst. Uzavřel prostor mezi námi a
zatlačil mě proti vyšetřovacímu stolu, jak se nade mnou tyčil, vypadajíc velmi potěšeně.
„Ano, šukal jsem ji párkrát před lety. Žárlíš děvče?“ zeptal se mě sladkým, vřelým tónem.
Mohla jsem lhát, ale místo toho jsem pokrčila rameny. Chtěla jsem se pokusit o nonšalanci.
Grant zaklonil hlavu a rozesmál se předtím, než mě chytl oběma rukama, když se nade mnou
skláněl. „Ach ne, nemusíš to dělat. Užívám si tento okamžik. Líbí se mi, když na mě žárlíš.
Ne, že bys měla žárlit navěky, ale líbí se mi to. Jsem tvůj zlato, když vím, že mě chceš, to to
dělá zatraceně sladší.“
Snažila jsem se mračit, ale unikl mi smích.

36
Grant

„Potřebujeme udělat v nejbližší době tento krok. Harlow byla o rizicích informovaná. Vídám
ženy, které mají stejný problém, donosit miminka několikrát do roka. Ale také jsem viděl i
jiné věci. I když se mateřská úmrtnost v posledních letech snížila, pořád je to naše číslo jedna.
Ještě je tady možnost, že se plod nebude vyvíjet v prvním trimestru. Může dojít ke
spontánnímu potratu, což nemůžeme ovlivnit, protože se to stává i v normálních
těhotenstvích. Ale mohlo by to způsobit komplikace. Alternativně se může dítě narodit dřív.
A v případě, že by byl porod úspěšný, mohlo by dítě zdědit Harlowino onemocnění srdce.“
Doktor mluvil a já jsem ho poslouchal, ale ztratil jsem pozornost. Pojem „mateřská úmrtnost“
mi sevřela plíce a způsobila, že mi srdce bilo divoce a chtělo vyskočit z hrudníku. Nemohl
jsem akceptovat tato dvě slova. Nikdy.
Lékař směřoval další slova k Harlow. „Týdenní návštěvy jsou nutností. Budeme sledovat Vaši
tepovou frekvenci a jak budeme postupovat dál, budeme muset dávat pozor na plod, jak
zraje.“
Zkurvené komplikace. Nenáviděl jsem je. Kurevsky jsem nenáviděl vědění, že Harlow čelí
tomuto nebezpečí jen proto, že jsem několikrát nepoužil zatracený kondom. Byla to moje
chyba. Pokud bych ji ztratil, byla by to jen moje chyba. Udělal jsem jí to. Zapříčinil jsem ….
Že to dítě byla odhodlaná tak chránit. Protože ho milovala.
Miloval jsem ji. Miloval jsem ji tak zatraceně moc.
„Šel jsem si pro Vaše záznamy hned, jakmile ráno přišly faxem. Jsem rád, že jste v mnohem
lepším zdravotním stavu, než většina žen s Vaší nemocí. Prodělala jste úspěšnou operaci jako
dítě a jste zdravá. Žádné problémy nebo potíže. Jste vysoce riziková, ale všechny příznaky mi
říkají, že to můžeme udělat. Jste bojovník. To je zřejmé z toho, co jsem viděl.“ Doktor se
podíval z Harlow na mě. „A bude potřebovat podporu. Nepotřebuje negativitu. Potřebuje tým.
A Vy jste tou nejdůležitější součástí tohoto týmu.“
Polkl jsem proti pevnému sevření ze strachu, který jsem měl v krku. Potřeboval jsem ji. Seru
na to. Potřeboval jsem, aby žila. Aby byla v bezpečí. Podařilo se mi kývnout. To bylo to
nejlepší, co jsem mohl udělat.
„Hypertenze je hlavním problémem v tomto bodě. Její krevní tlak by měl být kontrolován
ráno a večer. Potřebuje začít mírně cvičit. Možná kilometrovou procházku po pláži, ale nic
víc. Plavání je taky dobré. Pokud máte bazén, bylo by to ideální. Prostě něco snadného. Je
taky důležitý odpočinek během dne a zvedání nohou. Bude potřebovat někoho, kdo ji to
připomene a ujistí se, že to dělá.“
Znovu jsem přikývl. Pokud přesvědčit Harlow, aby ukončila toto těhotenství bylo nemožné, a
tak jsem se chtěl ujistit, že udělám všechno ostatní. Pokud bych musel opustit mou zatracenou
práci, udělal bych to.
„Kolem osmnáctého týdne těhotenství uděláme echokardiografické vyšetření plodu, abychom
zjistili, zda dítě skutečně zdědilo Vaši poruchu. Musíme to vědět před porodem. Mohlo by to
zachránit život dítěte.“ Doktor se podíval zpět do svých papírů, pak se pohledem vrátil zpět,
aby se podíval nejprve na Harlow a pak na mě. „Už jsem zařídil, aby se Harlow scházela
s kardiologem jednou za dva týdny. Poslal jsem mu záznamy Harlow a sejdeme se, abychom
projednali její stav ještě před její první návštěvou příští týden. To je klíčový faktor k tomu,
aby toto těhotenství proběhlo úspěšně.“

37
Harlow přikývla, pak její malá ručka vklouzla do mé a stiskla mě. Potřebovala mé ujištění a já
tu stál, snažíc se vypořádat se svým vlastním strachem. Nechtěl jsem, aby vycítila mé obavy.
Přesto byla odhodlaná to udělat.
„Uvědomte si, že spadáte do kategorie s vysokým rizikem, ale v rámci tohoto existují různé
úrovně. Z toho, co jsme zjistili, jste v tomto bodě na dolním konci stupnice. To je dobrá věc.
Velmi dobrá věc,“ řekl a Harlow znova stiskla mou ruku. „Pokud jde o pohlavní styk, je
povolen. Nicméně její srdce právě teď pracuje přesčas. Takže nic moc intenzivního.“ Podíval
se na mě.
"Ale můžeme mít, ehm, sex? Je to tak? Prostě nic moc, ehm, kreativního? "
Doktor potlačil úsměv v reakci na Harlowin nesmělý dotaz. Poté, co si odkašlal, přikývl.
„Ano. Normální aktivita je v pořádku. Pokud budete postupovat podle dalších instrukcí, které
jsem vám dal, pak by neměl být žádný problém. Těhotenství obvykle vyžaduje víc, než
průměrné aktivity,“ odpověděl, když přesunul svůj pohled zpátky na mě. „Nyní se uvidíme
příští týden po návštěvě Dr. Nelsona. Odfaxuje mi Vaše výsledky z návštěvy a uvidíme, kam
se pohneme dál.“
Harlow přikývla, vstala a stále mě držela za ruku. „Děkuji Vám,“ řekla s takovou upřímností,
že mi tím lámala srdce. Chtěla to, co bylo špatné. Jak jsem se měl proti ní postavit? Jak jsem
ji měl přesvědčit, aby to nedělala, když to tak zoufale chtěla? „Pojďme,“ řekla a podívala se
na mě.
„Díky,“ řekl jsem doktorovi a šel ke dveřím s Harlow.
Sestra nás potkala na chodbě. „Máme zadní východ, kterým Vás vyvedeme. Tak se slečna
Manningová nemusí vypořádávat s davem v čekárně.“
Když řekla “dav“, vytrhla mě z mého citového oparu. Jak jako dav?
„Přijelo jich několik, zatímco jste byli tady. Už jsme zavolali policii. Brzy by tu měl být klid,“
vysvětlila sestra.
Doprdele. Zatracená Melody. Byla to ona, kdo upozornil zkurvená media?
„Omlouvám se,“ řekla Harlow. Obrátil jsem k ní svou pozornost a viděl na její tváři zděšení.
Sakra. Proč jsem jen nebyl lépe připraven ji před tím uchránit?
„Není zaco se omlouvat, slečno Manningová. Vyvedeme Vás zadem. To byla naše chyba. Od
této chvíli můžete vstupovat těmito dveřmi a my Vás pak pošleme přímo do vyšetřovny. Tam
budete mít své soukromí.“
„Děkuji Vám,“ zamumlala Harlow, ale neušel mi frustrovaný zvuk jejího hlasu. Neměla ráda
pozornost a byla pod dohledem už tak dlouho. Ta věc, s jejími rodiči, ji vzala její soukromí.

38
Harlow

Mohli jsme mít sex. I když jsem byla naštvaná, že se media ukázaly v ordinaci lékaře, mě to
neodvedlo od faktu, že můžeme mít sex. V poslední době jsem mívala živé fantazie o
Grantovi a musela jsem bojovat s nutkáním, abych na něj nevyšplhala, než se dostaneme
k autu.
„Co si myslíš o tom doktorovi?“ zeptal se Grant, když vyjížděl z parkoviště zpět na silnici,
směrem k domu.
„Mám ho ráda. Cítím se lépe, když mluvím s ním, než se svým posledním lékařem. Tento se
zdá, že ví více o mé situaci,“ odpověděla upřímně. Tento doktor vysvětlil věci pečlivěji a byl
důkladný v příkladech. Dokonce pro mě nastavil návštěvy u kardiologa. Měla jsem kardiologa
v L.A., ale potřebovala jsem jednoho tady. Potřebovala jsem jednoho, který bude součástí
mého těhotenství. Jediný strach, který jsem měla, byl ten, že naše dítě nemusí být zdravé.
Nechtěla jsem, aby toto dítě bylo prokleto mým srdečním onemocněním.
„Vypadá pozitivně,“ řekl Grant.
Líbilo se mi, že se zdál být pozitivní. To mi dávalo pocit, že nejsem jediná osoba na světě kdo
si myslí, že to zvládnu. „Jsem nízko-riziková.“ Opakovala jsem slova lékaře. Líbilo se mi, že
mám nízké riziko.
„Ano,“ bylo všechno, co řekl, i když jsem mohla vidět zúžené oči v jeho tváři. Nehodlal
akceptovat, že jdou věci tak snadno. Rozuměla jsem tomu, že se bál. V jeho očích mi dítě
připravovalo bolest. Potřeboval připustit, že to dítě je dar. Věřila jsem, že to časem přijde.
„Grante,“ řekla jsem s pohledem upřeným na jeho ohnuté paže, když řídil. Chtěla jsem
olíznout jeho bicepsy. Byla jsem blízko k žebrání.
Podíval se na mě. Jeho oči mě pohltily, než otočil svůj zrak zpět na silnici. „O čem přemýšlíš,
zlato?“
Myslela jsem na to, že bych lízala jeho bicepsy. Pak jeho bradavky a nádherné svaly, které mu
dělaly V,, když zmizely v jeho džínách. To bylo to, na co jsem myslela. „O Tobě,“ řekla jsem.
„Do prdele,“ zamumlal a zhluboka se nadechl.
„Doktor říkal, že by to bylo v pořádku,“ připomněla jsem mu.
Přikývl. „Jo, slyšel jsem ho.“
Natáhla jsem se a přejela prstem po ruce, omotala mu ruku kolem svalu, který se zatnul, když
sevřel pevněji volant.
„Co to děláš?“ zeptal se roztřeseným hlasem.
Předtím už jsem na něj v autě skočila. Ale teď jsem to neudělala. Nebyli jsme daleko od jeho
bytu. Chtěla jsem mít čas na to ho prozkoumat a políbit každou dokonale tvarovanou část jeho
těla.
„Harlow?“ opakoval, když jsem neodpověděla.
„Jen jsem se tě dotýkala. Už se nemůžu dočkat, až budu dělat víc,“ řekla jsem mu, když jsem
mu běžela prstem nahoru přes rameno. Přejížděla jsem přes žíly na krku, které vypadaly tak,
jako by byl v bolestech.
„Chci to cítit, ale nemohu řídit, pokud nepřestaneš.“

39
Možná jsem nemohla počkat na dobu, kdy budeme zpět v jeho bytě. „Mohl bys zastavit?“
zeptala jsem se a cítila, jak se moje dýchání zrychluje v očekávání.
Grant vydal řetězec kleteb předtím, než sjel na východ, kde jsme přijeli na parkoviště
k prvnímu pěknému hotelu, který byl vidět z dálnice. Sotva zaparkoval džíp, než se otočil,
otevřel dveře a vyskočil. Fascinovaně jsem sledovala, jak přeběhl přední část vozu a otevřel
moje dveře.
Oběma rukama mě chytil kolem pasu a vytáhl z auta, i když jsem jeho pomoc nepotřebovala.
„Nedotýkat se v tom zatraceném džípu,“ bylo všechno, co řekl, než mě popadl za ruku a vedl
nás dovnitř.
Netrvalo mu dlouho dostat pokoj. Když jsme vstoupili do výtahu, přitiskl mě zády ke zdi a
políbil mě. Skutečně políbil od první chvíle, kdy se ukázal u Mase. Tímto polibkem se nedržel
zpátky. Rukama sevřel pevně moje boky v přivlastňujícím, hladovém sevření, když se jeho
ústa přesunula přes mé. Když se jeho jazyk setkal s mým, chutnal po peprmintu ze žvýkačky a
já se zachvěla z toho intimního kontaktu. Cinknutí výtahu nám připomnělo, že jsme ještě
nebyli sami.
Grant přerušil polibek, ustoupil a podíval se na mě. „potřebuju tě ochutnat. Celou,“ řekl
předtím, než mě vzal znova za ruku a vedl chodbou do pokoje 2200. Přiložil kartu (klíč) ke
dveřím a zelená kontrolka zablikala. Otočením kliky se otevřely dveře a odhalil se apartmán.
„Vše, co jsme potřebovali, byla postel,“ řekla jsem s úsměvem, když jsem se rozhlédla po
velké místnosti, kompletním barem a plynovým krbem.
„Za prvé tě potřebuji nahou, zlato,“ řekl, zavírajíc za mnou.“Nemám v úmyslu tě nechat za
chvíli oblíknout. Potřebuju pěknou, velkou vanu a místo, kde bych si tě mohl hýčkat. Nejen
postel.“
Oh. Dobře.
Grant se začal sklánět dolů k mým ústům, když se zarazil. Najednou jsem byla ve vzduchu.
„Potřebujeme postel. Hned,“ řekl a vtiskl mi polibek na rty, když mě odnášel směrem k
ložnici. Položil mě na postel, ustoupil a zadíval se na mě. Byl tam hlad a touha, ale láska … ta
byla ještě vřelejší. „omlouvám se,“ řekl, aniž by se pohnul, aby sundal moje oblečení, nebo to
svoje, i když jsem skutečně chtěla, aby byl aspoň jeden z nás nahý.
„Za co?“ zeptala jsem se zmateně.
Přejel prstem po hraně mého obličeje v mírném pohlazení. „Že jsem ti ublížil. Že jsem tě
nechal odejít. Zato, že jsem parchant,“ zašeptal, když se nadále na mě díval.
Zvedla jsem se na lokty. „Je ti odpuštěno. Teď, mohl by ses svlíknout?“ řekla jsem
s úsměvem.
Začal se smát, když sáhl po lemu své košile a přetáhl si ji přes hlavu, daroval mi tím výhled
na jeho velkolepou hruď. Oh, ano. To je to, co jsem chtěla.
„Jsi trochu netrpělivá, nemyslíš, zlatíčko?“ řekl se sexy přízvukem. Rozepnul si džíny a
nechal je otevřené předtím, než se sklonil dolů, aby mi vtiskl na rty polibek. „Nikdy jsem
neviděl, že bys byla tak hubená,“ řekl, když okusoval můj spodní ret a sál ho malými tahy,
které mě posílaly do šílenství.
„Říkala jsem ti, že jsi mi chyběl,“ připomněla jsem mu a cítila se v rozpacích, zže jsem tak
náročná.

40
„Jo, říkala jsi to. Myslel jsem, že ti chyběl můj pěkný obličej. Nevěděl jsem, že ti chybělo mé
potěšení,“ řekl škádlivým tónem, zatímco jeho ruce našly knoflík na mých džínách.
Sledovala jsem jeho napjaté svaly, které se pohybovaly a lahodně ohýbaly, když mi stahoval
džíny a plazil se nade mnou jako hladový lev. Zastavil se na mém břiše a políbil mě těsně pod
pupkem, pak cestoval výš, sundávajíc mi tričko. Zvedla jsem ruce, aby mi ho mohl sundat.
Rukama mi rychle sundal podprsenku a odhodil ji na podlahu. Pohled na jeho velké,
vypracované ruce mě vzrušil – moje nateklé bradavky se chvěly.
„Jsou větší,“ řekl držíc je, jako by to bylo něco drahého.
„To se stává v průběhu těhotenství,“ vysvětlila jsem, ale byla jsem sotva schopna mluvit
šeptem. Sklonil ústa a jeho jazyk vyrazil ven, aby olíznul jednu z mých vztyčených bradavek.
Jen pohled na něj je stavěl do pozoru. Byla jsem tak vzrušená, až jsem se chvěla.
„Ach!“ zalapala jsem po dechu, svírajíc rukama deku pode mnou. Grant po mě střelil očima a
pozorně mě sledoval, když vtáhl mou dychtivou bradavku do svých úst. „Aaaaach!“ vykřikla
jsem. Nemělo smysl snažit se nedělat hluk. Nedokázala jsem se ovládat.
Grant nechal vrcholek vyskočit ze svých úst, když přejel špičkami rtů ke druhé, které věnoval
stejné množství pozornosti, což mě dělalo zoufalou a lapala jsem prosící po dechu.
Když se začal odtahovat, moje ruce rychle pustily sevření deky a místo toho jsem ho popadla
za vlasy a držela ho na místě. Byla jsem tak blízko, abych se udělala jen s pomocí jeho
samotných úst. Nechtěla jsem, aby to teď skončil.
„Nech mě jít níž, zlato. Chci ochutnat víc,“ řekl chraplavým hlasem, když mi přejížděl rty po
mých citlivých bradavkách. Zmírnila jsem sevření jeho uší a on se usmál předtím, než mě
začal zpátky líbat na těle. Nemusel mi rozevírat nohy – nestydatě jsem je pro něj otevřela
sama. Věděla jsem, kam zamířil a já ho tam chtěla. Víc, než cokoli jiného na tomto světě
v tento moment jsem chtěla hlavu Granta Cartera mezi svýma nohama.

41
Grant

Když Harlow vykřikla, zakňučela a pak ještě jednou zažebrala, ztratil jsem svou prdel.
Přísahám Bohu, že to v mém životě nikdy nefungovalo. Pokaždé, když jsem se jí dotkl se
třásla a svíjela pode mnou, jako by se toho nemohla nabažit. Cítil jsem se, jako bych měl
nějaký magický dotek a to byl kurva opojný pocit.
S každým dotekem jazyka vykřikla moje jméno a její ruce byly opět ve vlasech, jakoby e
musela držet, aby neupadla. Líbilo se mi to. Miloval jsem tuto moc, protože jsem věděl, že se
jí dostává v mých rukou potěšení. Z mých úst. Kurva, bylo to ohromující.
„Prosím, pojď do mě, prosím,“ řekla, když mě zoufale tahala za kalhoty a já nenechal své
obavy nebo jakékoli myšlenky, aby mě zastavily. Vstal jsem a zbavil se džínů jedním tahem a
pak sklouzl zpátky na ni. Rozevřela mi ochotně nohy a chytila mě za ramena, když se její tělo
prohnulo proti mému. Ještě jsem se do ní nedostal a ona už sténala. Kurva.
„Zlato, pokud to budeš dál takhle dělat, nevydržím moc dlouho. Udělám se příliš brzy,“ řekl
jsem jí, když jsem do ní pomalu vklouzl. Mé oči se obrátily zpět na ni, ale tentokrát to bylo
moje sténání rozkoše. Uvnitř byla těsnější a naběhlá. Nebylo nic v mém životě, kdy bych se
cítil tak dobře. Ani, když jsem byl v ní poprvé. To … to bylo ono. Ten okamžik, který ti
změní celý svět. Okamžik, kdy se ti neukáže jen nebe, ale ty seš přímo v něm.
„Grante!“ vykřikla, když kolem mě omotala nohy. Její hedvábné tělo mě začalo tvrdě mačkat.
Drápala mi nehty po zádech a volala mé jméno. To bylo pro mě znamení, abych jí následoval.
Zaklonil jsem hlavu, vykřikl její jméno a naplnil ji. Označkoval jsem si ji.
Ujistil jsem ji, že už nikdy nebude pochybovat o tom, že je moje.
„Můžeme to udělat znovu?“ zeptala se Harlow poté, co jsme oba chytili dech.
Zasmál jsem se, vyklouzl z ní a přitáhl si ji na sebe. „Teď ještě ne. Raději bych tě položil do
vany a nechal relaxovat, zatímco nám seženu pokojovou službu. Pak mám v úmyslu ti udělat
masáž nohou a držet si tě na té velké pohovce vedle před krbem.“ Potřebovala rozmazlovat.
Copak neposlouchala doktora?
„Mám ráda masáže nohou …. Ale raději mám sex.“
„Ne, nepřeháněj to. Slyšela jsi lékaře. Budeme to brát lehce, OK? Dovol mi, abych se o tebe
postaral. Prosím,“ řekl jsem potřebujíc, aby mě pochopila.
Přehnaně si povzdechla. „Fajn. Myslím, že tě nechám, abys mě vykoupal a hýčkal. Obětuju
se.“
Se smíchem jsem ji políbil na hlavu a vstal jsem. Nemohl jsem sedět s ní v náručí jako teď a
nenechat se unést. Potřeboval jsem jen trochu povzbudit. „Zůstaň tady. Půjdu připravit
koupel. Pak se pro tebe vrátím,“ řekl jsem jí, než jsem popadl džíny a oblékl si je.
Obrátila se a podívala se na mě. „Můžeš jít do vany se mnou,“ řekla s očima upřenýma na zip
džínů.
„Ne tak tvrdě, zlato. Budu se muset spokojit místo toho s tvým okoupáním.“ Zamířil jsem do
koupelny dřív, než bych jí propadl a udělal cokoliv, co by po mě chtěla.
„Grante,“ volala za mnou.
„Jo?“ otočil jsem se zpátky a viděl ji, jak sedí na posteli s dekou v pase tak, že její nádherné,
mnohem větší prsa byly přesně to, nad čím jsem slintal.

42
„Neskončila jsem s tím, že bych to ….. přestala dělat. Vždycky se chci o tebe postarat. Ráda
to dělám.“
Popadl jsem kliku u dveří předtím, než se mi stačila podlomit kolena, zhluboka jsem se
nadechl. Do pekla.
Zalapal jsem po dechu a přinutil se k úsměvu. „Harlow, nejsem si jistý, že jsem na to dost
silný. Přivádíš mě k šílenství.“
Usmála se a pokrčila rameny, což způsobilo, že se její hrudník pohnul a znovu si získal mou
plnou pozornost. Byly tak krásné, kulaté, měkké …. Kurva! Musel jsem se od ní dostat pryč
do minuty.
Prudce jsem otočil hlavou a podíval jsem se do koupelny. „Jdu napustit vodu do vany,“ řekl
jsem přiškrceným hlasem.
Harlow se za mnou zasmála a ten hudební zvuk způsobil, že jsem už tvrdě zuřil – znovu. Byla
šťastná. Chtěl jsem ji vidět šťastnou. I kdyby to bylo na úkor mě.
Když jsem měl správnou teplotu vody, přidal jsem nějakou koupelnovou sůl, kterou nabízel
hotel a otočil se, abych ji šel pro ni. Našel jsem ji, jak tam stojí s dekou omotanou kolem sebe,
tmavé vlasy rozcuchané. Jen jsem tam stál a díval se na ni. Byla krásná. Všechno na ní bylo
krásné. Věděl jsem to hned tenkrát poprvé, když jsem ji potkal. Bylo to něco, co jste mohli
vidět v jejích očích. Uvnitř ní svítila krása.
Ale teď …. Byla moje.
Byla moje všechno.
„Jsi si jistý, že se mnou nechceš jít?“ zeptala se a nechala deku spadnout na podlahu.
„Harlow,“ řekl jsem s očima upřenýma na její tělo. Malá jizva na její hrudi, kterou jsem
předtím ignoroval, na mě vyskočila. Pod koupelnovým osvětlením jizva vystupovala a
připomněla mi všechno, co jsem mohl ztratit. Všechno, co jsem chtěl do smrti chránit. Moji
Harlow.
„Běž do vany a relaxuj. Dovol mi, abych objednal něco k jídlu. Pak se vrátím, abych ti umyl
záda a všechno ostatní, co mě necháš umýt,“ řekl jsem, když se pohnula směrem ke mně.
Vtáhla svůj spodní ret. Byla tak odlišnou Harlow, že jsem byl překvapen a trochu jsem ztratil
řeč. Moje sladká dívka se stala svůdnicí a já si nebyl jistý, jak se s tím vypořádat. Mohla mě
tak snadno ovládat. „Pokud na tom trváš, ale mám několik míst, které potřebuju umýt,“ řekla,
otřela se o mě a vstoupila do vany.
To mě poser. „Tato nová Harlow mi věci moc neusnadňuje,“ řekl jsem jí.
Ohlédla se přes rameno, když se pomalu potopila do vody. „Jsem pořád stejná Harlow. Jen
jsem prostě v bezpečí u člověka, který mě miluje. Nemám před tebou co skrývat.“
To byla pravda, která je důvodem, proč mě tato žena vlastní.

43
Harlow

Grant přinesl do koupelny podnos s ovocem a sýrem, spolu s perlivou vodou. Nechala jsem
ho, aby mě nakrmil a snažila se ho moc neškádlit. Tak tvrdě se snažil postarat se o mě. Pokud
tím získal pocit, že mě chrání, pak ho to nechám dělat.
Poté, co dokončil koupel a usušil mě, odnesl mě do obývacího pokoje a zakryl nás dekou na
pohovce. Plynový krb hořel a on otevřel široké okno, takže jsme měli výhled na záliv.
Moc jsme nemluvili. Místo toho jsme jen sledovali, jak vlny narážení na břeh a lidi, kteří
chodí nahoru a dolů po pláži. Když někdo plaval do moře, přemýšlela jsem, zda se Grantovy
myšlenky upínají k Jaceovi. Neznala jsem ho, ale sebe ano. Je mi líto každého, kdo ho ztratil,
zejména Bethy. Teď, když jsem měla Granta, jsem si neuměla představit, čím si musela projít.
„Příští týden uslyšíme tlukot srdce“, řekl nakonec a prolomil tím ticho. Byl to bolestný zvuk
jeho hlasu, jakoby si nebyl jistý, co si o tom má myslet.
„Já vím. Jsem nervózní,“ řekla jsem mu, ale nepodívala jsem se na něj. Právě teď jsem
nemohla. Byla jsem nadšená a plná naděje, ale znala jsem jeho tvář, která se tvářila úplně
jinak.
„Nechci, aby sis myslela, že bych s tebou nechtěl dítě. Jsi jediná žena na světě, se kterou bych
chtěl mít své děti. Ale tebe chci víc. Já jen … nemyslím si, že to bez tebe zvládnu. Pokud tě
ztratím ….“ Zarazil se a polkl. Slyšela jsem to.
Otočila jsem se v jeho náručí a položila mu hlavu na jeho hruď. Věděla jsem, co říká.
Kdybych umřela, nemyslel by si, že by mohl být dítěti otcem. Věděla jsem, že by to tak
nebylo. Potřeboval by čas, ale věděla jsem, že by byl tím nejlepším otcem na světě. „Budeme
v pořádku,“ ujistila jsem ho.
Jeho paže mě pevně sevřely a držel mě blízko sebe. Tlukot jeho srdce mě potěšil. Zavřela
jsem oči, vychutnávala si ten moment a rozhodla se vytvořit si úschovnu ve svém mozku na
vzpomínky, jako je tato. Možná dokonce napsat některé z nich. Ano, to bylo to, co budu dělat:
budu pro naše dítě psát o okamžicích, jako je tento, aby si to jednoho dne mohlo přečíst ….
Jen pro všechny případy.
Kdybych nebyla kolem, abych mohla dítě vychovávat, pak jsem chtěla, aby naše dítě vědělo,
jak moc jsem ho milovala a že se narodilo z lásky. Ještě před pár měsíci jsem nevěděla, z jak
moc velké lásky se narodí. Vidět Kira a Emily pro mě všechno změnilo. Slyšela jsem, že mou
matku miloval, ale vyrůstat a vidět jak zachází se ženami, jako by to byly jen hračky, tomu
bylo prostě těžké uvěřit. Pak jsem ho uviděla se svou matkou. Viděla jsem ho kartáčovat jí
vlasy, slyšela jsem ho k ní sladce promlouvat. Nemohla se otočit – vůbec nevěděla, že tam
jsem – ale on ji zbožňoval. Dokonce i teď. Po celou tu dobu.
Přála bych si, abych to jako dítě poznala. Dal by mi tím větší jistotu a důvěru. Nechtěla jsem,
aby mé dítě někdy pochybovalo, že jsme se s Grantem milovali.
Ale teď nebyl čas, abych Grantovi řekla o svém nápadu psát poznámky pro naše dítě.
Nemusel si připomínat budoucnost. Věřila jsem, že jsem dost silná na to, abych to zvládla.
Chtěla jsem, aby tomu věřil taky.
„Rush mi řekl, že tvůj táta o těhotenství neví,“ řekl Grant, hladíc moje prsty svými.
Neřekla jsem to tátovi, protože jsem věděla, že bude zuřit, když to budu chtít podstoupit. Měl
dost svých starostí právě teď, hlavně chránit Emily před světem. Slacker Demon už nebyli na
turné a všechno se během několika málo měsíců změnilo.

44
„Nemyslím si, že teď potřebuje řešit ještě něco jiného. Má plné ruce práce,“ vysvětlila jsem
mu.
„Zjistí to. Dnes u lékaře …..“ odmlčel se.
Nepřemýšlela jsem o tom. Zjistila média, že jsem navštívila gynekologii? Mohli by říct něco
o tom, že byl Grant se mnou? Oh, blbost. „Myslíš si, že by se o tom zmínili? Nemají
fotografii ani jednoho z nás.“
Grant si povzdech a stiskl mi ruku. „Jo, zlato. Myslím, že ano. Právě teď je těžké o tobě získat
nějaké informace a oni se o to snaží. S tvým otcem mimo dění se snaží najít cokoli jiného. A
nemusí mít nutně důkaz nějakého dramatu.“
Budu muset zavolat tátovi. Nesmí se o tom dozvědět touto cestou.
„Zavolám mu zítra, až přijedeme domů. Vlastně, vracíme se domů dnes nebo zítra?“ zeptala
jsem se a rozhlížela se kolem po apartmá, který jsme měli rezervovaný jen proto, abychom
mohli mít sex. Měl v úmyslu tu ještě dnes večer zůstat?
„Chci tě ve své posteli,“ řekl, když mi přejížděl palcem přes můj spodní ret.
Taky jsem chtěla být v jeho posteli. Chtěla jsem se vrátit do Rosemary Beach a chtěla jsem
být s ním. Viděl Blaire bylo plus. Byly tam věci o těhotenství, na které jsem se jí chtěla
zeptat. A chtěla jsem vidět Nate.
„Jsi připraven odejít?“ zeptala jsem se ho.
Na rty nasadil domýšlivý úsměv. „Jo, ale nejprve bych si dal něco k jídlu.“
Právě jsme jedli. Zamračila jsem se a Grantův sexy úsměv zůstal na rtech, když mě pokládal
na pohovku. Sklonil se nade mnou a otřel své rty proti mým. „Nemluvil jsem o jídle,“
zašeptal.
Podařilo se mi držet pohovky, zatímco se pohyboval dolů po mém těle a začal mě milovat
svými talentovanými ústy.
„Ach! Dobře ….. nemůžeš ….. to dělat ….. Ach! Oh, Bože! Ale příště ti to taky udělám.“
Funěla jsem, když mi jeho jazyk kroužil kolem klitorisu. Zvedl hlavu a podíval se na mě.
Vidět jeho krásná ústa právě tam, když se nade mnou tyčil, se mnou zatřásla. Byl to úchvatný
pohled.
„Nemusíš se mnou smlouvat, abych ti povolil na mě položit tvá sexy ústa,“ řekl. Držel mě
očima, když mi přejel jazykem po mém bolavém, oteklém vrcholku. „Chutná to zatraceně
dobře. Chybělo mi to.“ Položil mi obě ruce na stehna a tlačil je od sebe, aby je víc rozevřel.
„Takhle bych mohl jíst celý zkurvený den a nikdy bych se neunavil.“
Jeho nemravné slova ve mně spustily věci, které mi nedávaly smysl. Ztratila jsem se v tom
pocitu. Na chvíli na ničem jiném nezáleželo, ale na něm ano. A na tomhle.

45
Grant

Probudily mě dvě smsky a volání ze staveniště v Sandestinu. Měli jsme tam ubytování a oni
tam měli nějaké problémy, které jsem měl zvládnout. Opustit Harlow, která ležela schoulená
v mé velké posteli jako anděl, nebylo snadné.
Spala, když jsme se minulou noc dostali domů a já ji doprovodil do postele a svlékl. Jediné,
co zvládla, bylo zamumlání několika vět, které nedávaly smysl, ale i ty byly zatraceně
roztomilé.
Pevně jsem zavřel termosku s kávou a uklidil bláto, které se nashromáždilo u dveří, protože
jsem opravdu nechtěl, aby to Harlow viděla. Musím sem dostat někoho, kdo mi uklidí dnes
dům. Podíval jsem se na telefon, věděl jsem, že už musím vyrazit, ale čekal jsem, až Rush
probudí Blaire a zavolají mi zpět. Pokud jsem měl odejít od Harlow, chtěl jsem někoho, kdo
by ji dnes dělal společnost.
Obrazovka se rozsvítila a já jsem vydechl s úlevou, když na ní zářilo Blaiřino jméno.
„Ahoj,“ řekl jsem odcházejíc z ložnice, abych neprobudil Harlow.
„Dobré ráno. Jsi zpátky?“ zeptala se Blaire.
„My jsme zpátky,“ odpověděl jsem. „Ona potřebuje spát, ale bude tě chtít vidět a potřebuje
přítele, zatímco budu pryč. Mělo by to být jen na několik hodin. Normálně bych neodešel, ale
je to velký klient a já musím spravit nějaké sračky.“
„Už se oblékám. Rush se chystá strávit den s Natem a já se postarám o Harlow. Neboj se o ni.
Já ji neopustím.“
Neměl jsem sestru, ale Blaire byla zatraceně dobrá alternativa. „Mockrát ti děkuju.“
„Nemáš zač, ale pro mě je to stejně tak důležité jako pro tebe. Chci ji vidět. Nebyl jsi jediný,
komu chyběla.“
Usmál jsem se, vzal jsem klíče a ujistil jsem se, že nechávám vzkaz se zprávou na pultu, kde
ho uvidí. „Jo, ale mě chyběla víc.“
Blaire se zasmála. „To nebudu komentovat.“
„Ještě jednou díky, Blaire. Nechal jsem jí vzkaz, aby ti zavolala, jakmile vstane. Ale možná
nezavolá. S ní nikdy člověk neví. Obává se, že by se kvůli ní lidi trápili.“
„Ukážu se tam za hodinu. Jdi do práce Grante. Zvládnu to.“
„Ano, madam.“ Zavěsil jsem a strčil telefon do kapsy. Otočil jsem se zpět ke dveřím ložnice a
viděl je pomalu se otvírat. Vyšla Harlow, oblečená v jednom z mých triček, které jsem jí dal
minulou noc. Její vlasy byly všude a její tvář byla pomačkaná od spánku. Nikdy jsem neviděl
nic krásnějšího.
„Odcházíš?“ zeptala se ospalým hlasem.
Vrátil jsem se k ní. „Nechtěl jsem tě vzbudit. Mám problém na jednom z míst v práci,“
vysvětlil jsem jí, když jsem jí vklouzl rukama kolem pasu.
„OK. Slyšela jsem tě mluvit,“ řekla, pomalu mrkala, zatímco si její oči přivykaly na slunce,
které proudilo do místnosti.
„Zavolal jsem Blaire. Přijde, aby ti dnes dělala společnost. Chyběla jsi jí.“
Úsměv rozzářil její tvář. „Oh, dobře. Chtěla jsem jí vidět.“

46
Odchod mě vyčerpával, ale tato skutečnost ho dělala jednodušší. Dával jsem jí čas, aby byly
samy a měly dívčí chvilku. Harlow toho měla velmi málo ve svém životě a já pro ni chtěl mít
dobré přátelství. Ta dívka, kterou jsem poprvé potkal, neměla nikoho. Žila pro své knihy a
zůstávala v pokoji. Chtěl jsem pro Harlow víc než to.
„Vrátím se, jakmile budu moci. Můžeš si vychutnat svůj čas s Blaire, ale zavolej mi, jestli
něco budeš potřebovat.“ Políbil jsem jí na rty. Nikdy nic nebylo tak dobré, jako líbání Harlow.
Objala mě kolem ramen a přitiskla se na mě. To nedělalo odchod jednodušší. Byl jsem
připraven opustit zaměstnání, když ustoupila a přitiskla si ruku na své oteklé rty. „OK, běž.
Můžeme v tom pokračovat, až se vrátíš.“
„Buď na mě připravená, protože mám s tebou plány, jakmile se vrátím,“ řekl jsem jí, pak jsem
jí poslal vzdušný polibek, než jsem konečně odešel. Budu mít trochu zpoždění, ale oni mohou
počkat. Byli tam, když jsem tam dorazil.

47
Mému drahému dítěti,
Ten den, kdy jsem ho poprvé viděla, se mi podlomila kolena a můj žaludek se třepotal. Jako
ten pocit, když ti břiše třepotají motýlci. To byl můj pocit, když jsem poprvé spatřila tvého
otce. Byl krásný. Nikdy jsem předtím muže nepovažovala za krásné, ale Grant Carter krásný
byl.
Nikdy by mě nenapadlo, že by si mě všiml. Byla jsem tichá a uzavřená. Nedělala jsem si
přátele příliš snadno a nevěřila jsem ostatním. To byly věci, které nechci, abys někdy zažilo
nebo cítilo. Překonala jsem to, protože jsem našla tvého otce.
Té noci mě zahnal do kouta a poslal mé malé pobláznění do plnohodnotné do zamilovanosti
jen několika slovy. Ale byla jsem vyděšená. Kompletně vystrašená důvtipem. Nebyla jsem
zvyklá jednat s muži, když se mnou flirtovali. Tenkrát jsem nevěděla, že změní celý můj život.
Také jsem nevěděla, že život je plný barev a vzrušení. Byla jsem ukrytá a zůstávala sama tak
dlouho. Tak moc mi to chybělo. Ale tvůj otec mě naučil žít. Naučil mě lásce a dal mi ten
největší dar, který mi kdy kdo mohl dát: TEBE.
Pokud už jsi dost staré na to, aby sis přečetlo tento dopis, doufám, že budu sedět někde vedle
tebe. Doufám, že budu ta, kdo ti to dá přečíst. Ale pokud tam nebudu fyzicky, věz, že tam budu
v duchu s tebou. Navždycky. Nikdy tě neopustím. A navždy tě budu milovat.
Bylo jsi stvořeno z velké lásky tak silné, která by měla být pěstována a sdílena.
A nyní ji s tebou budeme sdílet my.

Navždy s láskou,
Máma

48
Harlow

Kromě Blaire jsem neměla žádné přátele. Byla zasnoubená s Rushem Finlayem, když jsem ji
potkala a hned jsem ji měla ráda, protože v jejích očích byla laskavost. A taky, pokud se do ní
mohl zamilovat Rush, musela být výjimečná. Byl jedním z největších cyniků, jaké jsem znala
…. dokud nepotkal Blaire. A nyní spolu mají syna Nate. Rush je teď úplně jiným člověkem.
Mít Blaire, se kterou si mohu promluvit, bylo nádherné, ale jít do Kerringtonova Country
klubu nebylo něco, co bych ještě teď chtěla udělat. Blaire se mimochodem zmínila, že má zlá
nevlastní sestra je právě v Paříži, ale já byla pořád na hraně. Nechtěla jsem Nan vidět. Už
nikdy, pokud by to bylo možné.
Grant byl jednou s Nan. Zapomínajíc, že teď to bylo jednodušší. Miloval mě; věděla jsem to a
byla jsem díky tomu v bezpečí. Ale přesto, Nan byla určitým druhem krásná, že jsem jí
nemohla konkurovat. Byla jsem ukryta před světem Nan, dokud mě s ní neposlal žít můj otec,
zatímco byl na turné.
„Vypadáš, jako bys chtěla zvracet. Jsi v pořádku?“ zeptala se Blaire, když jsem šla vedle ní ke
vchodu do restaurace v klubu, kde jsme se měly dnes ráno nasnídat.
„Jsem v pořádku.“ Ujistila jsem ji.
Dveře se otevřely a my jsme byly přivítány mužem oblečeným v typické uniformě – kalhoty a
tričko s monogramem Kerrington Club.
„Dobré ráno, paní Finlayová, slečno Manningová,“ řekl ten muž se zdvořilým úsměvem.
„Dobré ráno Clinte. Pracuje Jimmy na ranní směně?“ zeptala se Blaire.
Mužův úsměv se rozšířil, když uslyšel Jimmyho jméno, skoro, jakoby mu to dělalo radost.
„Ano, je.“ Blaire se tiše zasmála a poděkovala mu, poté jsme následovaly hostesky.
„Dvě, paní Finlayová?“ zeptala se dívka, její oči těkaly rychle ode mě, jakoby se snažila
nedívat se, ale chtěla si být jistá, že vidí opravdu mě. Nenáviděla jsem tuto náhlou slávu, ke
které jsem přišla díky svému otci.
„Prosím, a rády bychom seděli v Jimmyho sekci,“ odpověděla.
Dívka přikývla, stále na mě zírajíc s vykulenýma očima. Sakra, to nemohlo být dobré.
„A“ – Blaire se odmlčela a podívala se na dívčinu jmenovku – „April, pokud by se média
všeho druhu ukázala v klubu, pan Kerrington by byl velmi rozrušený. Pošlu jemu a Delle
textovku, jakmile budeme usazené, se žádostí, aby nám zařídil bezpečnost. Chápete, co tím
chci říct?“ Blaire byla drsná. Chtěla jsem být jako ona.
Dívka pokývla hlavou a nervózně polkla. „Ano, paní Finlayová, samozřejmě.“
Blaire se na dívku rozzářeně usmála. „Děkuji April. Vážím si Vaší pomoci.“
April se začervenala, jakoby jí Blaire právě vysekla vysokou poklonu a pak nás zavedla na
naše místo. Nemyslela jsem si, že by ta dívka chtěla opustit náš stůl; byla jsem téměř
připravená pro ni požádat o autogram.
„Tak dobře, April, přestaň s tím fanouškovstvím a nech tyto ženy dýchat. Přišly se nasnídat a
ne aby se na ně civělo. Zatracená holka,“ řekl Jimmy, když přistoupil k našemu stolu.
Chudák April vyrazila pryč.

49
„Je tu nová, ale je sladká. S tím mohu pracovat,“ řekl Jimmy, pak naším směrem střelil
úsměv. „Podívejme se na Vás, snídají tady dvě nádherné ženy bez svých přehnaně
starostlivých mužů. Mohl bych využít výhod a přemístit se k Vám.“
Blaire povytáhla obočí a podívala se vědomě na Jimmyho. „Myslím, že Clint by se mohl
trošku naštvat, kdybys to udělal, hmmm?“
Jimmy se zasmál a dal jí menu. „Jednoho jste si vybrali rychle.“
„On byl samý úsměv, když jsem se zeptala, jestli jsi tady. Musela bych být slepá, kdybych si
toho nevšimla.“
Jimmy se usmál. Věděl, že je krásný, ale on byl jedním z nejhezčích lidí v Rosemary Beach,
které jsem potkala. „Co Vám mohu donést k pití? Kávu, možná? Nebo cappuccino?“
Měla jsem přísné pokyny, abych se zdržela kofeinu. „Dala bych si pomerančový džus,“ řekla
jsem mu.
„Já bych ráda cappuccino, díky Jimmy,“ řekla Blaire a podívala se do svého menu.
Zajímalo mě, jestli se vůbec někdy do menu dívala. Pracovala tady, dokud se Rush
nedožadoval, aby skončila, když otěhotněla. Předpokládala jsem, že menu znala nazpaměť.
„Koláč je skvělý, ale pak tu jsou maliny a sýrové koláčky,“ řekla mi Blaire.
Rozhodla jsem se pro koláč a celozrnný croissant. Snažila jsem se nejíst cukr – pro mě bylo
zdravější se tomu vyhnout.
„Uh-oh, vypadá, jakoby byl na misi,“ řekla Blaire šeptem, vzhlédla jsem, abych viděla, jak
k nám rychlými kroky míří Woods Kerrington. Vypadal znepokojeně. Zastavil se u našeho
stolu a obrátil na mě svou pozornost. Jeho tmavé oči byly vážné, ale Blaire měla pravdu:
myslí to vážně.
„Kiro se právě dostal přes ochranku. Říkali mi, že klel a vykřikoval, že tě hledá. Volal jsem
rushovi a on mi řekl, abych Vás dvě zavřel ve své kanceláři a zamknul Vás, dokud se
nevypořádá s Kirem. Kluci pracující u ochranky říkali, že byl rozzuřený a opilý.“
Můj otec byl tady. Věděl to. To byla jediná omluva proto, že takto jednal. Blaire okamžitě
vstala a sáhla po kabelce. „Pojďme, dostaneme tě odtud.“
„Musím být tady,“ řekl Woods. „Má řidiče, ale nemyslím si, že je připraven se s ním
vypořádat. Kiro může srazit mé kluky, kteří pracují jako parkovací pomocníci, pokud mu
řeknou něco špatného.“
„Dostanu ji do tvé kanceláře,“ ujistila Blaire Woodse a popadla mě za ruku. „Pojďme, znám
cestu zadem.“
Neutíkala jsem od svého otce. Ani v minulosti jsem od něj nikdy neutíkala. Nebála jsem se
jeho rozzlobeného chvástání. Nikdy se na mě nenaštval. Ale když si myslel, že by mi to dítě
mohlo ublížit, nechtěl být šťastný. Nebyl zvyklý, že bych mu řekla ne, ale tentokrát bych mu
„NE“ řekla.
„Myslíš si, že ho můžeš uklidnit? Nebo snad Rush?“ zeptala jsem se Woodse.
Woods přikývl. „Finlay to zvládne. Můžete se odtud dostat.“
Udělala jsem co řekl a utíkala od svého otce. Cítila jsem se hrozně provinile. Dělalo mi
starosti, že začal znova pít. Byla Emily v pořádku? Stalo se s ní něco? Potřebuje mě? Možná o
dítěti nevěděl. Možná měl jen divokou, opileckou epizodu a já mu chyběla. Nebylo to, jako
když se neukázal v Severní Karolíně, jako tehdy, když jsem vyrůstala. Kdykoli jsem chyběla

50
Kiru Manningovi, skočil do letadla a přijel, aby mě viděl, i když to bylo po koncertě a on byl
zpitý jako drak. Moje babička nenáviděla, když se takhle objevil. Jednou, když přišel do mojí
školy, ještě opilý z předchozí noci na výsluní slávy, to bylo ponižující. Ale byl to můj táta.
Řešila jsem to.
„Kde je a kde je ten hloupý zkurvisyn, který jí to udělal!“ Kirův hlas byl nezřetelný, ale nesl
se chodbou, když vešel do restaurace. Přikrčila jsem se a vyřkla tichou motlitbu díků, že tady
Grant nebyl.
Neslyšela jsem co Woods říká, ale jeho hlas zněl pevně.
„Rush tady bude každou chvíli,“ zašeptala Blaire, když mě vedla do výtahu, který nás měl
zavézt do nejvyššího patra.
Nemohla jsem se na ní podívat. Bylo to ponižující. Ani jsme ve skutečnosti nediskutovaly o
mém těhotenství nebo o komplikacích. Všechno, co řekla bylo gratuluji, když dnes ráno
dorazila do Grantova bytu.
Když jsme byli v bezpečí Woodsovy kanceláře, Blaire za sebou zamkla dveře a vzdychla.
„Wau, je rozrušený. Řekla jsi mu to právě?“ zeptala se a otočila se ke mně.
Šla jsem k luxusní kožené pohovce, posadila se na ni a svěsila hlavu do dlaní. Neměla bych
tady být. Měla bych být dole a mluvit s ním. Nehodlal se uklidnit, dokud mě neuvidí. Jen
jsem mu ještě nemohla čelit. Nechtěla jsem od něj slyšet, abych šla na potrat.
„Ne. Myslím, že včera u doktora byli lidi z médií. Možná paparazzi. Nejsem si jistá. Oni nás
vyvedli zadním východem.“
Blaire došla a posadila se vedle mě. Její ruka spočívala na mých zádech. „Je to ve všech
zprávách. Vaše ‚návštěva gynekologie s přítelem Grantem Cartrem‘. Měli venku nějakou
ženskou, která tvrdila, že zná Granta a potvrdila, že jsi to tam uvnitř byla ty.“
Vydala jsem frustrovaný sten. Bála jsem se, že se to stane. Hloupá ženská mě musela poznat.
„ Měla bych si s ním promluvit.“
„Ne. Absolutně ne. Nemůžeš s ním mluvit, když je v tomto stavu. Rush ho dostane zpět k nám
a nechá ho se z toho vyspat. Jakmile vystřízliví, Rush ho může přivézt, aby tě viděl, ale Grant
bude u toho, až se to stane.“
Blaire zněla jako moje matka. Usmála bych se, kdybych to mohla zvládnout. Díky tomu, že
jsem věděla, že je můj táta dole, křičí mé soukromé věci na celý klub, jsem měla slzy na
krajíčku.
Začal mi zvonit telefon a Blaire sáhla po kabelce a vytáhla mi ho. Zkontrolovala ho a podala
mi ho. „To je Grant,“ řekla.
Bolelo mě srdce. Tak zoufale jsem ho tady chtěla. „Ahoj,“ řekla jsem, můj hlas prasknul a
slzy mi naplnily oči.
„Jsem na cestě. Rush mi Kira ve svém autě a veze ho k sobě domů. Woods bude u Vás za
minutu. Odveze tě domů. Blaire s tebou může zůstat, dokud se k tobě nedostanu. Jsi
v pořádku?“
Přikývla jsem, popotáhla a pak si uvědomila, že nemůže vidět, jak kývu. „Jo, myslím.“
Odpověděla jsem.
„Ne. Nejsi. Do prdele. Neměl jsem tě opouštět,“ řekl a já ho slyšela proklínat a do něčeho
narazit. „Jsem na cestě, zlato. Jsem na cestě. Buď silná, pro mě, ano?“
„Budu,“ ujistila jsem ho. „Jeď bezpečně.“ „Vždycky“

51
Grant

Zasraný Kiro. Kdyby ten chlap nebyl Harlowin otec, zmlátil bych mu ten jeho zasraný ksicht.
Vřítil se do klubu a rozrušil ji. Ožralý hajzl ani nepřemýšlel o tom, jaký by to na harlow
mohlo mít vliv.
Trvalo mi poloviční dobu dostat se domů, než obvykle. Projel jsem tři semafory na červenou a
překročil všechny rychlosti, ale teď jsem tady. Zabouchl jsem za sebou dveře a rozběhl se do
svého domu. Harlow se nepotřebovala rozčilovat. Potřebovala být v klidu a šťastná.
Otevřel jsem přední dveře a zamířil směrem k hlasům. Blaire postavila dvě sklenice vody a
Harlow seděla na pohovce s nohama složenýma pod sebou. Když mě viděla, její oči se
rozšířily úlevou. Odstranil jsem prostor mezi námi třemi rychlými kroky a přitáhl si ji do
náručí.
„Jsem tady. Jsi v pořádku?“
A pak začala vzlykat.
Chtěl jsem Kira Manninga zabít.
Pohladil jsem ji rukou její hlavu a šeptal jí sladká slova, uklidňoval jsem ji, že už jsem tady a
že už je všechno v pořádku. Prosil jsem ji, aby už neplakala, ale tiskla se ke mně a její slzy mi
smáčely košili. Opět jsem byl bezmocný. Nebyl jsem si jistý, proč pláče tak žalostně, ale
věděl jsem, že to má co dělat s jejím otcem, a to stačilo, abych ho zařadil na můj zasraný
seznam.
„Není to pro tebe dobré,“ připomněl jsem jí. Nemohl jsem říct, že to nebylo dobré pro dítě,
protože jsem se upřímně nemohl přimět myslet na to, abych se staral o něco jiného, než o
zdraví Harlow.
„Nebo pro dítě,“ řekla Blaire, kráčejíc za námi. Podíval jsem se přes hlavu Harlow a ona se na
mě ostře zadívala, pokárala mě za myšlenky, o kterých věděla, že na ně myslím. „Napij se
vody a několikrát se zhluboka nadechni,“ řekla Blaire, když Harlow stiskla ramena.
Harlow popotáhla a škytla, ale přestala vzlykat a sáhla po sklenici vody. Blaire řekla kouzelná
slova. V tomto bodě jsem se nestaral, co byla kouzelná slova, byl jsem rád, že se uklidňuje.
„Omlouvám se,“ zašeptala a dala si malý doušek vody. Její oči byly červené a oteklé a její
tvář byla skvrnitá a vlhká.
„Ne, neomlouvej se. Jen chci, abys byla v klidu,“ řekl jsem jí. Držel jsem jí kolem jejích
ramen a hladil kůži na jejích nahých pažích a ramenou a snažil se jí uklidnit.
„Právě jsem od něj utekla. Nikdy jsem neutekla před mým otcem, ale právě teď jsem utekla a
schovala se. Musí si myslet ….. nevím, co si myslí. Nebyla jsem připravena mu čelit.“
Věděla, že by po ní chtěl, aby šla na potrat. Říct jejímu otce „NE“ bude obtížné. Milovala
toho muže. Nevěděl jsem proč, protože byl ten nejzasranější otec na celé zemi, i když měl tak
sladkou dceru, jakou byla Harlow. Vše, na co jsem mohl přijít bylo, že Emily Manning musí
být úžasná žena, po které Harlow zdědila geny.
Jen Bůh věděl, že Nan dostala všechny jeho špatné vlastnosti, spolu s těmi od Georgianny.
„Potřebovala jsi ho nechat vystřízlivět. Udělala jsi správnou věc,“ ujistila ji Blaire.

52
Harlow ae napila vody, zatímco se dívala před sebe do prázdna. Nenáviděl jsem, když jsem jí
takto viděl, ale čelit jejímu otci nebylo něco, v čem jsem ji mohl zastavit. Kiro byl nad
zákonem. Ukázal se i se svým nejnovějším neštěstím. Nikdo nechtěl obvinění.
„Když se probudí, chci ho vidět. Nebudu se cítit lépe, dokud ho neuvidím,“ zašeptala,
nedívala se ani na Blaire, ani na mě, ale stále rovně.
„Rush bude volat ve vteřině, jakmile si bude myslet, že je Kiro připraven přijít sem,“ řekl
jsem jí. Mluvil jsem s Rushem, když jsem se vracel domů. Staral se o Kira, ale slíbil, že mi dá
vědět v minutě, jakmile vystřízliví. Bethy se měla přijít postarat o Nata. Věděl jsem, že je jen
otázka času, kdy Blaire půjde za Natem.
„Bude požadovat, abych šla na potrat,“ řekla Harlow, nakonec obrátila svůj pohled na mě.
Nemohl jsem jí říct, že to tak nebude. Nepochyboval jsem o tom, že by udělal všechno, aby ji
hodil do jeho limuzíny, a dostal na nejlepší kliniku v L.A, kde provádějí potraty. Uvědomil
jsem si, že chce to, co jsem chtěl i já, rozdíl by v tom, že jsem ji nechtěl do čehokoli nutit.
„Proč si neodpočineš? Nech Granta, aby se o tebe postaral a zkus o tom nepřemýšlet. Jen
nezapomeň, že dítě potřebuje, abys zůstala v klidu. A Grant potřebuje, abys byla v pořádku,“
řekla jí Blaire. „Jdu si vzít Nata od Bethy. Brzy bude jeho čas na zdřímnutí a Bethy ho nebude
schopna uspat.“
Harlow přikývla a ustoupila ode mě, aby mohla obejmout Blaire. „Děkuju za všechno.
Omlouvám se, že se náš den zpackal.“
„Taky je mi to líto, ale znova si to zopakujeme. Ty se teď jen starej o dítě a o sebe. Nechej
Granta, aby se o tebe postaral.“ Blaiřina slova byla jemná, ale pevná. Zdálo se, že ví, jak
s Harlow mluvit.
„Díky,“ řekl jsem jí.
Usmála se a pohladila mě po paži. „Máš to. Bude to v pořádku,“ řekla tiše před odchodem.
Když se dveře za Blaire zavřely, Harlow se ke mně otočila a unaveně si povzdechla. „Myslím,
že si chci taky zdřímnout.“
Dobře. Potřebovala si odpočinout. „Pojď zlato. Dostaneme tě do postele a já se dokonce
nechám použít jako polštář.“
Malý úsměv zatahal její smutný obličej. „To je dohoda, kterou jakákoli dívka nemá čas
odmítnout.“
Vklouzl jsem jí rukou kolem ramen. Jo, ale ty jsi jediná dívka, které jsem nabídl mou hruď
jako polštář.“
„Naštěstí pro mě,“ řekla škádlivým hlasem.
„Ne, naštěstí pro mě,“ odpověděl jsem.
Vyzvánění mého telefonu mě vzbudilo o hodinu později. Uvolnil jsem se zpod Harlow a
umlčel ho, dokud jsem se nedostal ven z místnosti. Podíval jsem se na něj a viděl jméno mého
otce. Byl naštvaný. Do dneška jsem neviděl pracovní problém a on pravděpodobně slyšel, že
jsem odešel bez vysvětlení.
„Ahoj,“ řekl jsem připraven, že ho uslyším na mě křičet.
„Je to pravda?“ zeptal se a já se podíval zpět na svůj telefon, abych se ujistil, že jsem četl
správně jméno volajícího. Četl jsem správně, byl to můj otec.
„O čem to mluvíš?“ zeptal jsem se zmateně.

53
„Zbouchnul jsi dceru Kira Manninga? Tu se srdečním onemocněním?“
Doprdele. Kdy začal poslouchat můj táta drby v televizi?
„Neříkej zbouchnul. Jsem do ní zamilovaný. To nebyl žádný levný flirt. Byli jsme ve vztahu,
když se to stalo.“
Na okamžik ztichnul a pak frustrovaně zasténal. „Synu, v případě, že je zpráva správná, tak
ona má vrozenou srdečné vadu. Mít dítě se nedoporučuje. Mohlo by to mít fatální následky.“
Copak si myslí, že to nevíme? Nebyl jsem idiot. „Vím to,“ odpověděl jsem přes zaťaté zuby.
„A dcera Kira Manninga? Skutečně? Nenaučil ses nic z toho, když jsi byl s Rushem, na čem
všem je závislý? Můj otec byl jednou ženatý s Rushovou matkou Georgiannou. Byl jsem malý
kluk, když se vzali a trvalo to jen krátce. Nebyl fanouškem kohokoli, kdo se k nim připojil.
„Není jako oni. Ona je ….. úžasná tati. Je zatraceně příliš dobrá pro mě, ale miluje mě.“
„Její srdce – “
„Vím o jejím srdci! Sakra, pochopil jsem, co by se mohlo stát. Nechci, aby si to dítě nechala.
Chci ji zachránit, ale ona je rozhodnuta. Už teď to dítě šíleně miluje a odmítá poslouchat
kohokoli, kdo jí říká, že ho nemůže porodit. A já ji miluju až moc na to, abych ji nechal
odejít, než aby zachránila své srdce před zkázou. Nemůžu ji opustit, takže pokud je to to, co
chce ona, pak se chopím této šance a vyrazím touto cestou a budu se modlit jako čert, abych ji
neztratil.“
Několik minut táta nic neříkal. „Nikdy jsem takhle ženu nemiloval. Ale jsem rád, že ty jsi ji
našel. Jen buď opatrný. Zavolej, pokud bys mě potřeboval. A dostaň zítra svůj zadek zpátky
do Sandestinu a dej do pořádku tu objednávku.“
„Ano, pane,“ odpověděl jsem.
„Ahoj,“ řekl a pak byl pryč. Hovor byl ukončen.
Nikdy neřekl, že mě má rád a nikdy se mi nedostal do hloubky. Náš vztah byl založen na
podnikání. Často jsem přemýšlel, zda by mi zavolal, kdybych pro něj nepracoval, a proto jsem
byl překvapen naší konverzací. To bylo poprvé, co přiznal, že moji mámu nemiloval.
Vždycky jsem si to myslel. Myslel jsem si, že ho zničila. Byla krásná, sobecká, ambiciozní
žena, která pravidelně měnila manžely, kteří měli více peněz. Někdy se usadila s cukrujícími
tatínky, kteří ji připravili luxusní prostředí. Naposledy, když jsem mluvil s mámou byla …..
Sakra, ani si nejsem jistý, kde nyní bydlí. Bylo to už tak dlouho.
Schoval jsem telefon a zamířil zpět do ložnice. Napadlo mě, jestli se mě znovu otec zeptá na
Harlow a na dítě.

54
Mému drahému dítěti,
Přišlo jsi na tento svět s něčím zvláštní, čím jiné děti obdařené nejsou: báječným otcem. Vím,
že v době, kdy tento dopis budeš číst, už budeš vědět, jak úžasný tvůj otec je. Být jím milován
znamená žít. A já jsem žila, protože mě miloval.
Také máš teď jeho lásku. Můžeme ji sdílet společně. Pokud to tak je, pak jsme dva
nejšťastnější lidi na světě.
Moje zkušenosti s mým vlastním otcem byly složitější. Byl jiným druhem tatínka. Miloval mě, o
čemž jsem nikdy nepochybovala, ale je jedinečný a jsem si jistá, že už to taky víš. Být vnouče
Kira Manninga by mělo být zajímavé, dokážu si to představit. Doufám, že nebudeš sám
nadlouho. Stýček Mase bude mít jednoho dne děti a já vím, že s něma budeš mít blízký vztah.
Tvůj dědeček může dělat věci, na které se ho budeš ptát, ale i když o něm budeš mít smíšené
pocity věz, že ho mám ráda. Byl mým světem po dlouhou dobu. Stal se jiným člověkem teprve
tehdy, když ztratil tvou babičku a od té doby už nebyl tím, kým býval. Změnilo ho to. Ale já ho
mám stejně ráda. I když to je blázen, tak ho mám ráda. Miluju ho, protože ho miluju. Protože
on mě miloval a protože mi nemohl pomoci, ale miluje tě.
Doufám, že se jednoho dne se budeme moct stočit do klubíčka ve tvé posteli a smát se tomu, že
něco řekl nebo udělal. Je to nezapomenutelný charakter a bude tě milovat. Vím, že bude.

Navždy s láskou,
Máma

55
Harlow

Mé oči se otevřely, byla jsem v posteli sama. Můj polštář jménem Grant byl pryč, já byla
stočená a místo, kde Grant usnul bylo ještě teplé. Pak jsem ho uslyšela.
Můj otec byl zde.
Grant něco mluvil, ale já neslyšela, co říká. Posadila jsem se a několikrát se zhluboka
nadechla. Měla jsem zůstat v klidu. Rozčilování nebylo pro dítě dobré. Musela jsem své dítě
chránit. A musela jsem se chránit i já sama. Vstala jsem, projela si rukama vlasy a podívala se
na sebe do zrcadla. Moje oči byly ještě trochu oteklé z dřívějška, ale vypadala jsem odpočatě.
Kiro začal zvyšovat hlas a já věděla, že mě bude Grant potřebovat, abych ho zachránila. Můj
otec měl mizernou náladu. Měla jsem si uvědomit, že se právě o mě strachoval. Už toho
v životě tolik ztratil.
V místnosti se rozhostilo ticho, když jsem otevřela dveře a oba muži se otočili a podívali na
mě. Uklidňujícím úsměvem jsem obdařila Granta a obrátila svou pozornost na Kira. Vypadal
hrozně. Ztratil na váze od té doby, co jsem ho viděla naposledy, a pod očima měl obrovské
tmavé kruhy. Na sobě neměl žádné šperky. Kdyby nebyl pokrytý tetováním, vypadal by jako
průměrný starší muž. Ale ony byl rockový Bůh. Světový rockový Bůh. Můj otec.
„Ahoj tati,“ řekla jsem a prolomila ticho, které panovalo v místnosti.
Bolest zkřivila jeho tvář a on jen zakroutil hlavou. „Tohle nemůžeš udělat holčičko.
Nenechám tě. Potřebuju tě. Buď si jistá, že hazardovat se svým životem, je jako peklo, kterým
procházím. Odvezu tě, abys to napravila.“
„Ne,“ přerušila jsem ho. Věděla jsem, co řekne, ale slyšet ho ve skutečnosti bylo příliš těžké.
„Ne,“ opakovala jsem důrazně. „Zůstanu tady. Mám porodníka, který se specializuje na
těhotenství, jako je to moje. Spojil se s kardiologem, a navštěvuji ho jednou týdně. Ano, je to
vysoce rizikové těhotenství, ve srovnání s těmi ostatními, ale v mé kategorii mě považují za
nízké riziko. Lékař je v tomto pozitivní.“
„Ale je tu ještě riziko. Proč? Proč mi to děláš? Ty víš, že tě potřebuju. To – ta …… věc ještě
ani není dítě. Je to jen plod. Může tě to zabít Harlow. Nemůžu dovolit ničemu, aby mi tě
vzalo. Tvá matka by to tak nechtěla. Emmy by to zlomilo srdce. Je to věc náboženství? Je to
nějaká sračka, které tě naučila babička? Protože to jsou kecy! Slyšíš mě? Kecy!“
„Tati! Zastav. Chci to dítě. Je to naše dítě. Moje a Granta. Miluju to dítě – a je to dítě, žádná
věc. Je to naše dítě a já ho moc miluju.“ Můj hlas se zlomil a v okamžiku byl u mě Grant,
jeho paže mě objaly okolo ramen.
Kiro přesunul svůj zrak ode mě ke Grantovi a jeho oči zářily zuřivostí. „Je to tvoje vina,“ řekl.
„Tati, ne – “
„Jestli zemře, zabiju tě. Rozumíš mi, chlapče? Skončím to s tebou.“
„Tati, zastav - “
„Ona je vše, co mám. Můžeš dělat děti jiné ženě, kterou by to nezabilo. Nemusel jsi
zbouchnout mou holčičku – jedinou zasranou věc, kterou mi Emmy zanechala.“ Kiro zavrtěl
hlavou. „Nemáš ponětí jaké to je milovat někoho, jako já miluju Emmy. Nemáš kurva ponětí.
A Harlow je součástí Emmy. Mojí Emmy.“

56
Zvedl se mi žaludek a bolelo mě v hrudi. Nenáviděla jsem, když jsem ho poslouchala, jak
mluví o Emily, mojí matce. Pořád byl zarmoucený životem, ve kterém ji ztratil. To mi teď
lámalo srdce znovu a znovu, když jsem věděla pravdu ohledně image otcova rock-and-rollu.
„Harlow je můj svět. Miluju jí a udělám cokoli, abych ji ochránil. Je moje jediná starost. Ale
taky to dítě chce. Nebudu ji nutit dělat něco, co udělat nechce.“ Grantova slova zněla vážně a
napjatě.
Kiro pokračoval a mračil se na něj. „Skutečně? Protože jsi jistě nepřemýšlel o jejím bezpečí,
když jsi ji šukal bez ochrany,“ zavrčel.
Grant sebou trhl.
„Tati prosím, přestaň.“
„Nevěděl jsem o jejím srdci. Nikdy bych si ….“ Grant polkl a zhluboka, roztřeseně se
nadechl. „Nikdy bych neudělal nic, čím bych jí ublížil. Neměl jsem ani tušení, že má tuto
vadu. Nesnažil jsem se jí přivézt do jiného stavu.“
„Ale udělal jsi to,“ řekl Kiro nenávistným tónem. Pak obrátil svou pozornost zpět ke mně.
„Vždycky jsi věděla, že nemůžeš mít děti, Harlow. Nebylo to něco, co bychom ti zatajili.
Varoval jsem tě celý svůj život, že musíš být opatrná a musíš se o sebe starat, že tvoje srdce
není tak silné jako u ostatních.“
Jako dítě jsem žila ve strachu, protože Kiro mě přesvědčil, že kdybych se něčím vzrušila,
moje srdce přestane pracovat. Nechápala jsem, co se to s ním děje, ale věděla jsem, že je
zlomený. Nenáviděla jsem, když byl zlomený. „Nechci žít, jako bych byla zlomená. Jsem
silná tati. Dokázala jsem to v průběhu let. Potřebuju, abys mi věřil. Věř mi, že to dokážu,
protože to udělám. Grant nemůže změnit můj názor, ty nemůžeš můj názor změnit a žádný
doktor nemůže změnit můj názor. Chci to dítě. Chci naše dítě,“ řekla jsem, natáhla se pro
Grantovu ruku a přejela mu prsty po těch jeho.
Kiro rozhodil rukama a vychrlil ze sebe řetězec kleteb, pak ukázal na naše spojené ruce.
„Užijte si to, protože ji zabíjíš!“ zařval na Granta. „Život bez lásky ženy, která tě vlastní, se
stane jednou prázdnou, zkurvenou noční můrou. Připrav se, protože já už si to peklo zažil.
Vím, jaké to je. “ Udělal ke mně krok a vzal můj obličej do dlaní. „Miluju tě. Jsi moje
holčička. Vždycky jsi byla,“ zašeptal Kiro a políbil mě na tvář. Pak se otočil a vyšel bez
jediného dalšího slova ze dveří.
Čekala jsem, že to vstřebám, že odešel. Byl naštvaný, ale byl na odchodu. Chyběla bych mu,
ale věděla jsem, že kdybych to přežila, byl by u mě. Byl by součástí života našeho dítěte a
bude své vnouče milovat. Musela jsem žít pro nás pro všechny.
Grant mě tahal za ruku, dokud si mě nepřitlačil na hruď. Tělo měl napjaté a já věděla, že
slova, která na něj vyplivl můj táta, ho pronásledují. Kiro nevěděl, že právě hodil Grantovi do
tváře všechen jeho strach.
„Budu v pořádku. Dokážu to,“ řekla jsem prudce, která by nenechala nikoho na pochybách.
Byla jsem silná. Chtěla jsem všem dokázat, jak silná jsem.
„Musíš být. Nemůžu …. Nemůžu bez tebe žít,“ řekl, jeho hlas byl prosycený emocemi.
Bylo na mě, abych ho uklidnila. Natáhla jsem se, přitáhla si jeho obličej k sobě, takže jsem
mohla tisknout rty pevně proti jeho. Okamžitě je pro mě otevřel a omotal své ruce kolem mě,
když mě se vší láskou, vášní a žhavostí políbil, vším co ztělesňuje Granta Cartera.

57
Grant

Blaire přeložila svůj dívčí den s Harlow a pozvala i Dellu na oběd a na výlet do lázní.
Myšlenka na to, že byla Harlow hýčkána mě potěšila. Tak dlouho, jak se jí lidé dotýkali, byla
ženou. Blaire mě ujišťovala, že to tak bylo, pak se na mě zasmála.
Zvládl jsem vyřešit problém v Sandestinu a nemusel jsem do práce, ale věděl jsem, že Harlow
potřebuje trávit čas se svými přáteli. Chtěl jsem jí dát prostor. Pak zavolal Woods a zeptal se,
jestli se k němu s Rushem přidáme na golfu. Byla to doba, kdy jsme to dělali. Věděl jsem, že
Jaceova nepřítomnost bude ve všech našich myšlenkách.
Vystoupil jsem z auta a natáhl se po svých holích dozadu, když v tom jsem ucítil známou
vůni. Do prdele. Nikdo mi neřekl, že je Nan zpátky ve městě. Vytáhl jsem tašku z auta a pak
se otočil k Nan. Moje největší chyba.
„Vypadáš lépe, než když jsem tě viděla naposledy,“ řekla s úsměvem.
„Cítím se líp. Užila sis Paříž?“ zeptal jsem se a zatáhl popruhem své tašky na rameni.
„Vždycky si užiju Paříže,“ řekla, když ke mně udělal krok a přejela mi rukou po hrudi.
„Chybíš mi. Chybí mi věci, které umíš dělat se svými ústy.“ Přejela mi prstem po rtech.
Zavrtěl jsem hlavou a začal ustupovat, ale nebyl jsem dost rychlý. Nan vsunula ruku do mých
vlasů a popadla hrst, pak přitiskla svá ústa na moje. Nejprve jsem byl v šoku, ale jen v první
vteřině, než jsem ji odstrčil, přerušujíc polibek.
„Co to sakra?“ zeptal jsem se rozzuřeně. „Nebudeš dělat takové sračky. Nejsem volný, a i
kdybych byl, jsem si jistý, jako peklo samo, že bych ti nebyl k dispozici.“
Nan na mě zírala. „Nejsi volný? Neříkej mi, že se Harlow vrátila,“ řekla nenávistně. Jako by
„Harlow“ bylo nějaké špatné slovo, které nenáviděla říkat.
„Harlow je zpět a je těhotná. Čeká moje dítě,“ řekl jsem důrazně.
Nan se na mě zamračila. „Těhotná?“ opakovala.
Přikývl jsem, trochu zmatený pýchou, která přišla s těmito slovy. Nenáviděl jsem skutečnost,
že byla těhotná. Nenáviděl jsem skutečnost, že byla v nebezpečí. Ale pýcha byla v tom, že
část mého já byla uvnitř Harlow.
„Nemůže otěhotnět,“ řekla Nan pomalu. „Má vadu srdce. Na co jsi k čertu myslel?“ ze všech
lidí na světě jsem vinil jen sám sebe a nadával si; nikdy jsem to neodkála od Nan. „Nemůže
mít dítě,“ opakovala Nan, jakoby si nebyla jistá, že bych mohl klesnout ještě níž.
„Bude mít dítě. Snažil jsem se jí to vymluvit, ale ona mě odmítla poslouchat. Nebude ….. už
teď to dítě miluje,“ vysvětlil jsem, nebylo pochyb, že bylo trochu divné vysvětlovat to Nan.
Nan dala ruku v bok a prohlížela si mě chvíli předtím, než mi řekla něco jiného. „Takže vy
dva jste se jen tak rozhodli mít dítě, které ji zabije? Ví o tom Kiro?“
„Byl tady před dvěma dny. Minula jsi se s ním.“
Nan obrátila oči v sloup. Nebyla fanouškem svého otce. On ji většinu svého života
zanedbával a jen stěží ji prohlásil za svou dceru, to bylo vše, protože miloval a ochraňoval
Harlow. Nan byla vůči oběma hodně zahořklá. „Nesnáším, že jsem ho propásla,“ řekla
sarkasticky.

58
„Musím jít. Rush s Woodsem na mě čekají,“ řekl jsem a otočil se, abych ji tam nechal.
Nechtěl jsem si s Nan déle povídat. Bylo to divné a cítil jsem se, jako bych podváděl Harlow
pouhým rozhovorem s Nan.
„Můžu se připojit?“ zeptala se Nan.
„Ne, nemůžeš.“ Překvapil mě Blaiřin hlas, otočil jsem se a viděl ji kráčet k nám, Harlow a
Della stály u hlavního vchodu do klubu. Harlow byla na pokraji slz a bolest v jejích očích mě
donutila pustit tašku a zamířit k ní.
„Nevzpomínám si, že bych se ptala tebe, Blaire,“ odsekla Nan.
„Neptala ses mě. Ale odpověděla jsem ti,“ odsekla Blaire. Nechtěl jsem tam stát a dělat
rozhodčího. Mohly být teď spřízněny sňatkem, ale s těmi dvěmi neudělalo žádné vazby.
Pochyboval jsem, že se to vůbec někdy stane.
Della na mě zírala, když jsem běžel po schodech nahoru, k místu, kde stála spolu s Harlow.
„Tady je Vaše auto, slečno Sloaneová,“ řekl komorník, když jsem se přiblížil.
„Ještě nejsem připravena. Dej nám minutku prosím,“ odpověděla Della a otočila svůj
rozzlobený pohled zpět ke mně.
Studoval jsem tvář Harlow a všiml si, že její oči se upínají na zem. Něco bylo špatně. Dělla
byla připravena mě praštit a Harlow vypadala, že se co nevidět rozpláče.
„Zlato, co se děje?“ zeptal jsem se, dotkl se její tváře ve snaze přimět jí, aby se na mě
podívala.
Harlow zvedla svou tvář, ale nepodívala se na mě.
„Možná by ses měl zeptat Naniných rtů?“ vyštěkla na mě Della.
Oh. Do prdele! „Viděla jsi to?“ zeptal jsem se Harlow v panice a uvědomil si, že to není
nejchytřejší reakce.
„Ano, celý klub to viděl z jídelny,“ odpověděla Della za ni. „Právě jsme byly na odchodu.“
To není dobré. Rozrušit Harlow byla ta poslední věc, kterou jsem chtěl udělat. „Odstrčil jsem
ji pryč. Nečekal jsem to. Řekl jsem jí, že chystám jít hrát golf a ona mě prostě napadla.
Nevěděl jsem – “
„Stále jsi s ní mluvil. Nevypadal jsi naštvaně,“ řekla nakonec Harlow tichým hlasem a
přerušila moje výmluvy.
Do prdele. „Řekl jsem jí o dítěti a byla překvapená. Ona ví o tvém srdci. Mluvili jsme o
Kirově návštěvě. A tvém zdraví. Přísahám, že to tak bylo. Vím, že to zní šíleně, ale ona byla
skutečně zvědavá. A zdála se znepokojená, čemu jsem taky těžko věřil.“
Oči Harlow se konečně nadzdvihly a podívala se na mě, pak se podívala na Dellu. „OK. Chci
jít do lázní s Blaire a Dellou. Můžeme si o tom promluvit později.“
Pořád byla naštvaná. Sakra, nechtěl jsem ji opustit, když byla rozrušená. „Pojď se mnou
domů. Můžeme si o tom promluvit. Nelíbí se mi, že jsi naštvaná. Přísahám ti, že jsem ji
nepolíbil. Překvapila mě a chvilku mi trvalo, než jsem zareagoval. Nic k ní necítím. Nic
Harlow. Ty jsi vše, co miluju. Tebe.
Harlow studovala mou tvář a pak přikývla. „Bylo těžké se na to dívat,“ řekla.
Mohla mi vrazit nůž do střev a bolelo by to méně. Zatracená Nan. Udělala tuhle sračku, aby
mi způsobila problémy. Přál jsem si, aby držela svůj zadek v Paříži.

59
 „Neměla jsi to vidět. Měl jsem být na ni připraven, že zkusí udělat něco takového a měl jsem
se proti tomu chránit. Myslel jsem, že když jsem s ní mluvil naposledy, dostala zprávu, že
nemám zájem. Že jsem to kompletně přijal.“
Harlow mi dala malý úsměv. „Musíme jít. Uvidím tě později. Bavte se na golfu s rukama,“
řekla a znělo to jako menší bolest a další úleva.
Sklonil jsem hlavu, abych ji políbil a ona ode mě odvrátila hlavu, takže mé rty udeřily její
tvář. Ustoupila a sklonila hlavu. „Je mi líto, ale máš ji stále na rtech. Vidím její lesk na rty.
Nemůžu ….“ Řekla, pak šla dolů ze schodů s Dellou kráčející za ní. Blaire stála u auta a
přitiskla si ruku na ústa, aby zakryla smích.
Střelil jsem po Blaire mrzutým pohledem a ona pokrčila rameny, pak se znovu rozesmála, než
se dostala do auta. Harlow se podívala zpět na mě než vlezla do auta a dala mi malý úsměv.
Pak komorník zavřel dveře a byly pryč.
Zkurvysyn.

60
Mému drahému dítěti,
Máš tolik lidí ve svém životě, kteří tě milují. Dovedu si představit, že miluješ čas, který budeš
trávit s Natem. Bude někdo, ke komu budeš moct vzhlížet a bude pro tebe jako rodina. Rush
byl vždy jako moje rodina. Vyrůstat s otcem, který byl rocková hvězda, nebylo jednoduché, a
Rush a já jsme to pouto sdíleli.
Oufám, že jim říkáš strejda Rush a teta Blaire. Vím, že oni tě uvítají s otevřenou náručí.
Nemyslím, že by byli jinde dva lepší lidé, kterých bych se zeptala, zda by se stali tvými kmotry.
Pak jsou tady Woods a Della. Jsou to speciální přátelé, druh lidí, u kterých jsem nikdy
nepředpokládala, že se s nima potkám, ale opět, jsou darem tvého otce, který mi dal. Dal mi
toho tolik. Předpokládám, že Woods a Della budou mít teď děti a že budeš mít přátele klanu
Kerringtonů. Když jsem s tebou byla těhotná, Woods a Della zakročili a pomohli mi více, než
jednou. Vážím si jejich přátelství.
Mluvili jsme o tvém strýci Maseovi. On bude ve tvém životě speciální. Jakmile tě poprvé uvidí,
získáš si jeho srdce. Moc dobře ho znám. Je to velký měkota. Ujisti se, že ho často obejmeš a
říkej mu jak moc ho miluješ, udělej to pro mě. I když jsem tady s tebou, spolkne ti to. Má rád
pozornost.
Jeho matka, tvá teta Maryann, byla tvým prvním zastáncem. Byla pro tebe připravena zabít
draky, kdyby to po ní někdo chtěl. Věz, že kdybys někdy cokoli potřebovalo a nebylo si jisté,
na koho se obrátit, můžeš jít k ní. Je moudrá a plná dobrých rad.
Pak je tady tvoje teta Nan. Vlastně ani nevím, jestli ji budeš vidět jako tetu nebo ne. Nejsem si
jistá, jestli bude ve tvém životě hodně nebo vůbec ne. Doufám, že bude. Překvapila jsem sama
sebe, že to říkám, ale doufám, že s ní máš vztah. Myslím, že trpí odmítnutím tolikrát v životě
od lidí, kteří ji měli bezpodmínečně milovat, že se stala zahořklou. To ji označilo. Chci, aby
našla štěstí a cestu k vyléčení. Možná, že oba uvidíme den, kdy se to stane. Doufám, že ano.
Tak vidíš, už máš rodinu. Lidi, kteří jsou připraveni se s tebou setkat a milovat tě a být tu pro
tebe po celý život. Nikdy nebudeš samotné. Je to jediná věc, která mi dává nejvíce pohodlí,
když jdu večer spát.

Navždy s láskou,
Máma

61
Harlow

Pohled na ruce Nan v Grantových vlasech, když ho políbila, mě mučil. Della a Blaire strávili
posledních několik hodin snahou dostat to z mých myšlenek, takže jsem předstírala, že jsem
se nad to povznesla, ale nebylo to tak. Vše, na co jsem mohla myslet bylo, že Nan byla
zdravá. Měla by být schopna mu dát děti, aniž by se strachoval. Zdravé děti. Byla by tady,
kdybych já nebyla.
Představa, že by jednou mohl Grant milovat někoho jiného tak moc bolela, ale pak sobectví
z těch pocitů mě samotnou navztekalo. Pokud by se mi něco stalo, pak jsem chtěla, aby Grant
našel znovu štěstí. Chtěla jsem někoho, kdo by ho miloval a dal mu život, který si zaslouží.
Udělala bych to.
Jen ne s Nan.
Bože, jak špatné to bylo? Co se to se mnou stalo? Byla jsem milý člověk. Vždycky jsem byla
hodný člověk, ale nyní …. Fuj. Byla jsem znechucená sama ze sebe. Nevěděla jsem, co jsem
cítila. Moje emoce byly všude. Po celou dobu jsem byla uplakaná a přilehlá. Nebyla jsem
přilehlou, uplakanou osobou.
„Už je doma. Vsadím se, že doma přechází a starostí má plnou hlavu,“ řekla Blaire
s úsměvem. „Nebuď na něj příliš tvrdá. Věřím, že na něj Nan opravdu zaútočila. Naučí se si
od ní držet odstup.“
Přikývla jsem. Měla pravdu. Věděla jsem, že má a teď díky představě, že si o mě dělal starosti
celý den, jsem se cítila ještě hůř. „Asi bych na něj neměla být příliš tvrdá,“ řekla jsem.
„Jo, měla bys být. Prošlo mu příliš mnoho, protože je tak okouzlující. Potřeboval by
připomenout, že nemůže dopustit, aby se takové věci stávaly. Pokud mu nedáš najevo, že ti
tyto věci vadí, může se to znovu stát s někým jiným,“ vysvětlila Blaire.
Věřila jsem jí. Milovala Rushe, ale zabývala se vlastní bitvou s Nan. Nan byla Rushova
malinká sestřička a vyrůstala s ním a v domě její matky, Georgianny. Rush strávil většinu
svého života utěšováním Nan a staráním se o ní. Když do jeho života vstoupila Blaire, Nan se
s tím nemohla smířit.
„Díky za dnešek. Opravdu jsem si to užila,“ řekla jsem jim.
„Jsem ráda, že jsme to udělaly. Chyběla jsi mi,“ řekla Della. Její úsměv byl vždy tak upřímný
a laskavý.
„Určitě si to zopakujeme,“ ujistila nás obě Blaire. „Příště, doufám, donutím jí s námi i Bethy.
Kopáním a křičením, když budu muset.“ Blaire prosila Bethy, aby šla s námi, ale ona jen
řekla, že musí doma dělat nějaké věci. Blaire řekla, že se uzavírá sama do sebe pokaždé, když
nepracuje v klubu. Pro ni to bylo horší než lepší, jasně.
„Uvidíme se všichni později,“ řekla jsem jim a vystoupila z auta.
Přední dveře se otevřely, než jsem stačila udělat první krok, čekal na mě Grant na vrcholu
schodiště. Jeho obličej byl plný obav a strachu. V mém srdci jsem věděla, že to, co jsem
předtím viděla, nebyla jeho chyba. To ale nedělalo jednodušším sledovat to. Nebyla jsem
schopna zmírnit svou mysl, když jsem ho nechala v klubu. Byla jsem naštvaná a neomlouvala
jsem se za to. Taky by byl, kdyby byl na mém místě. Ale z výrazu jeho tváře se o mě
strachoval celý den.
„Omlouvám se,“ řekli jsme oba jednohlasně.

62
Grant se zamračil. „Proč se Ty omlouváš?“ Zeptal se, když jsem se před ním zastavila.
„Zato, že sis o mě dělal celý den starosti. Neměla jsem to tak udělat. Bylo to ode mě špatné.“
Grant vydal sten a promnul si tvář. „Harlow, prosím, nedělej to ještě horší. Už tak se cítím
jako úplný osel a tvá sladká omluva mě nutí cítit se jako ještě větší osel.“
Natáhla jsem se a stáhla mu ruce z obličeje. „Neměl jsi ji nechat, aby se k tobě tak přiblížila.
V budoucnu buď opatrnější. Ale byla to chyba a já to chápu. Nemyslím si, že bys ji chtěl
políbit.“
Táhl mě k sobě a přitiskl mě ke dveřím, zatímco se jeho ústa přitiskla k mým. Mátová chuť
z jeho úst mi kladla otázku, kolikrát si musel vyčistit zuby. S úsměvem na rtech jsem
posunula ruku kolem jeho krku a olízla mu koutek úst, pak jsem mu vtáhla jeho jazyk do úst a
sála ho.
Grantovy ruce byly v okamžiku pod mým tričkem. Vzal do rukou má prsa, když přitiskl svou
erekci proti mému žaludku. To bylo přesně to, co jsem potřebovala po dni přemýšlení o
Naniných rtech na těch Grantových.
Přerušil polibek a já se začala dohadovat, když prudce otevřel dveře. „Dovnitř, než budeme
zatčeni za exhibicionismus,“ zavrčel.
Se smíchem jsem spěchala dovnitř, ale nedostala jsem se daleko, když mě najednou přitiskl ke
zdi, políbil mě na krk a kladl malé kousance na ramena. Cítila jsem tvrdost proti mému zadku,
kterou mě škádlil venku, když kroutil boky. Vše, co jsem mohla udělat, bylo položit obě ruce
na zeď, abych se udržela ve svislé poloze a užívala si tu jízdu.
Stáhl mi kalhoty z nohou, společně s mýma kalhotkami, a já z nich poslušně vystoupila. Pak
byly jeho ruce na mém zadku, hnětl ho, když mi dával nohy od sebe. Než jsem mohla přijít na
to, co dělá, jeho ústa byla v mé štěrbince. Vykřikla jsem a spadla na zeď, když jeho jazyk
tančil v záhybech.
„Ach Bože, nemůžu se postavit,“ vykřikla jsem a cítila v kolenech přezku.
Grant se natáhl, popadl mě kolem pasu a otočil mě. „polož mi nohy na ramena,“ řekl a
podíval se na mě, zatímco mě držel okolo pasu. „Držím tě. Nenechám tě upadnout.“
Udělala jsem, jak přikázal, držel mě za boky a tlačil zpět ke zdi, než pokračoval ve svém úsilí
přivést mě k šílenství. Popadla jsem jedinou věc, co jsem znala, když to dělal: jeho vlasy.
Zdálo se, že se mu to líbí. Jeho líbání vždycky zesílilo, když jsem ho začala tahat za jeho silné
lokny.
Funěla jsem a sténala a vzdychala, nestarala jsem se o to, jestli mu spadnu na ramena. Tak
dlouho, dokud to dělá. Zrovna, když jsem se chystala roztříštit, se zastavil a jeho oči našly ty
moje. „ Jsi připravená se udělat?“
Přikývla jsem, obávala jsem se, že budu křičet ano, kdybych otevřela ústa.
Grant se zlověstně usmál, pak na mě vypláznul jazyk, než sklonil hlavu a kmital špičkou
jazyka nad mým nejcitlivějším místem, vtáhl ho do úst a cucal. Úplně jsem se ztratila. Byla
jsem si jistá, že sousedé slyšeli mé výkřiky. Ale bylo mi to jedno.

63
Grant

Další den, v ordinaci lékaře, ležela Harlow na vyšetřovacím stole s vytáhnutou košilí, její holé
břicho vystavené ultrazvuku. Bylo ještě ploché. Nemohli byste říct, že uvnitř něco bylo.
Vypadala v pořádku. Dobře, tak v pořádku, jak jen nervózní člověk může vypadat. Celé ráno
strávila vařením snídaně, i když nikdy snídani nevaří. Poté strávila hodinu v rozhodování, co
na sebe obleče. Mohl bych říct, že byla nervózní, ale ty by sis mohl myslet, že budeme
představeni miminku a ona chtěla udělat dobrý dojem.
Byli jsme v ordinaci, abychom slyšeli tlukot srdce. Vygooglil jsem si postup a zjistil, že
kdybychom neslyšeli tlukot srdce, znamenalo by to, že dítě by nerostlo. Harlow neměla žádné
krvácení ani křeče, ale zdá se, že to neznamená, že by nemohla potratit.
Potrat tohoto dítěte by ji zničil. Myšlenka na to, vidět její srdce zlomené nebylo něco, co jsem
chtěl, ale nebyl jsem si jistý, co jsem chtěl dnes slyšet. Jen jsem chtěl, aby byla Harlow
v pořádku. V bezpečí. Potřeboval jsem, aby byla v bezpečí. A šťastná. Jen jsem si nebyl jistý,
že pro mě existuje způsob, jak mít obojí.
Opět jsem byl naprosto bezmocný. Nenáviděl jsem ten pocit.
„Dobrá, jste připravená?“ zeptal se doktor a díval se na Harlow. Nějak věděl, že se mě nemá
ptát, protože věděl, že jsem připravený nebyl. Pokud bychom slyšeli tlukot srdce a bylo to
zdravé, znamenalo by to, že není konec a že bych musel pokračovat žít ve strachu, že ztratím
Harlow. Ale pokud neuslyšíme tlukot srdce, bolest, kterou by musela vydržet, by mohla být
pro ni až příliš.
„Ano,“ řekla Harlow. Vzrušení a nervozity v jejím hlase si lékař všiml. Povzbudivě se usmál.
Tohle dělal celou dobu. Vypadal pozitivně, což bylo dobré. Nebo nebylo. Sakra, už jsem
nevěděl, co je dobré.
A pak se to stalo. Zvuk, který všechno změnil.
Rychlé, stabilní dunění zaplnilo místnost a vše, co jsem mohl dělat, bylo dívat se na břicho
Harlow. Její ruka se natáhla a popadla pevně tu moji a vydala vzlyk, který mě vylekal.
Podíval jsem se na ni a ona se tak zatraceně široce usmívala, ale její oči byly naplněny
neprolitými slzami. Úžas na její tváři řekl všechno, co jsem si myslel. Byl tam život. Ten,
který jsme vytvořili. Bylo to skutečné.
„ Zní silně. To je velmi dobré znamení,“ řekl doktor.
Ruka Harlow stiskla tu moji a ona se zasmála. Tep se na vteřinu zrychlil jejím smíchem, pak
se vrátil k normálu. Slyšelo ji dítě se smát?
„Myslím, že je to dobrý začátek. V tomhle jsem pozitivní. Vypadáte dobře. Studoval jsem
Vaše záznamy a jak víte, museli jsme Vám změnit léky. Některé věci nesmíte brát během
těhotenství, ale jsem si jist, že to bude fungovat v pohodě. Zavolejte mi kdykoli, pokud byste
se cítila jinak. Nečekejte. Volejte.“ Obrátil pozornost na mě. „ Je třeba, aby mi okamžitě
zavolala,“ opakoval.
„Ano, pane,“ odpověděl jsem. Není nic, oč by mě musel žádat. Ve vteřině, kdy bych si
myslel, že má problém, bych volal sanitku a pak bych zavolal jemu.
Vytáhl monitorovací zařízení nahoru, a já jsem stáhl Harlowinu košili dolů a pomohl jí
posadit se, ale ne dřív, než jsem ji políbil na nos. Musel jsem ji někam políbit. Držela se mé
paže ve chvíli, kdy mě obdařila obrovským, zářivým úsměvem. „Slyšeli jsme to,“ řekla,
jakoby mě chtěla ujistit, že jsme slyšeli tlukot srdce našeho dítěte.

64
„Jo, slyšeli,“ řekl jsem.
Jak jsem to měl asi tak nechtít? Jak jsem si mohl vybrat někoho nebo něco před Harlow? Byl
jsem zmatený. Neskutečně zmatený. Miloval jsem ten zvuk, protože to bylo naše. Naše dítě.
To jí dělalo tak zatraceně šťastnou. Bylo ode mě sobecké nechtít to, protože jsem ji mohl
ztratit?
Lékař řekl Harlow některé další věci ohledně jejích nových léků a řekl, že může pokračovat
v mírném cvičení tak dlouho, jak často bude odpočívat. Ujistila ho, že bude a pak jsme odešli
znovu zadním vchodem.
Když jsme byli v autě a mířili zpět k Rosemary Beach, Harlow se ke mně přisunula blíž. „To
bylo úžasné,“ řekla tiše.
Nechtěl jsem s ní souhlasit, ale měla pravdu. Bylo. „Jo, vím.“
Obtočila ruku kolem mé a položila si hlavu na mé rameno. „Asi za další dva měsíce zjistíme,
jestli to bude chlapeček nebo holčička a budeme mít možnost vidět, jak se pohybuje.“
Chlapeček nebo holčička …….. vidět to pohybovat se …… chtěl jsem tyto věci. Chtěl jsem je
s ní. Jen s ní. Ale nemohl jsem zapomínat na riziko. Bylo to tak, jak by to v životě mělo být?
Nemůžete mít každý sen, ale můžete mít z něho aspoň část? Můžete mít na něco chuť, ale
nikdy to nenaplníte?

65
Mému drahému dítěti,
Dnes jsme slyšeli tvoje srdíčko. Byl to ten nejkrásnější zvuk na světě. Nikdy jsem necítila tolik
radosti. Až do této chvíle jsem nevěděla, že tak moc radosti bylo možné zpracovat pro jeden
lidský život. Mé srdce překypovalo láskou. Vědomí, že jsi tam uvnitř. Že jsi bylo v bezpečí.
Tvůj otec řekl, že když jsem se smála, tvůj tep se zrychlil, jako bys mě slyšelo. Doufám, že to
tak bylo. Udělalo jsi mě hrozně moc šťastnou. Ještě ani nejsi tady a můj život je naplněn.
Nikdy jsem neviděla tvého otce se tak tiše pohybovat. Neřekl toho moc, ale údiv v jeho očích,
když slyšel zvuk tvého bijícího srdíčka, který zaplnil místnost, bylo něco, na co nikdy
nezapomenu. Budu ho navždy nosit sebou. Pro něj ses dnes stalo skutečným.
Nechápej mě špatně. Miloval tě už předtím. Jen nevěděl, jak moc, dokud tě neslyšel. Nemá
takové spojení, jaké máme spolu, protože jsi bezpečně schovaný uvnitř mě. Věz, že se brzy
dočkáš a budeš s ním mít pouto. V jeho životě budeš důvodem jeho smíchu a radosti. Jen
doufám, že to uvidím.
Ale nezapomeň, že když tam nebudu, budu tam v duchu. Slibuju, že s nebem uzavřu dohodu,
abych dostala přední řadu sedadel ve vašich životech. Chci vidět jak dva lidi, které miluju
nejvíc na světě, tráví svůj život spolu dohromady. Pokud jsem tam s tebou právě teď tak víš,
jak moc tě miluju, protože budu plakat, když to budu číst stejně, jako když pláču právě teď.
Tvůj život byl požehnán ještě předtím, než jsi přišlo. Bez ohledu na to, jaký mi Bůh určil osud,
nebudeš samo. Budeš dělat velké věci a já se na tebe budu dívat a budu ti fandit a to buď
vedle tebe, nebo nad mraky.

Navždy s láskou,
Máma

66
Harlow

Blaire seděla u stolu a snažila se přimět Nata, aby snědl svou večeři. Neměl zájem. Soustředil
se na dveře, kterými právě odešli jeho táta a strýček Grant.
„Musíš jíst,“ řekla mu Blaire, když v zoufalství udeřila jeho malou ručku na vysoké židli.
„Ne! Tata!“ vykřikl.
Blaire obrátila oči v sloup. „ ‚Ne‘ je jeho nové slovo tohoto týdne. Když jsem uslyšela ‚ne‘
tento víkend, slyšela jsem ho pak snad milionkrát. To a ‚táta‘ se zdají jako jeho nejoblíbenější
slova. Minulý týden to bylo ‚cah‘ a ‚táta‘, ‚cah‘ myslí auto, což znamená, že chce jít do auta.
To dítě rádo chodí.“
Usmála jsem se a sledovala, jak znovu ukázal na dveře a dožadoval se ‚táta‘. Velmi svého
otce miloval.
„Vzdávám se,“ řekla Blaire, odložila misku ovesné kaše, kterou se ho snažila nakrmit.
„Podívám se, jestli si ho Rush nemůže vzít sebou ven.“
Nate sledoval s kompletní koncentrací, jak jde jeho matka ke dveřím, než si uvědomil, že
pořád sedím po jeho druhém boku. Otočil své stříbrné oči mým směrem a dal mi bezzubý
úsměv. Čím byl starší, tím víc se podobal svému otci. Což jsem si byla jistá, že je dobrá věc
pro všechny holčičky na světě. Jednoho dne bude k dispozici další muž Finlayova rodu.
Blaire se vrátila dovnitř následovaná Rushem. Očima přešel rovnou k Natovi. „Ty chceš mě,
človíčku?“ řekl s úsměvem, jako kdyby už neznal odpověď.
„Vezměte si ovesné vločky sebou a uvidíme, jestli ho přiměješ to sníst, když máte své vlastní
spojení,“ řekla Blaire.
Rush rozepnul Nata, který už šťastně tleskal a vzal si misku, kterou držela Blaire. Sklonil se a
políbil ji. Otočila jsem hlavu, když jsem viděla špičku jazyka přejíždět po jejím spodním rtu.
„Mám toho chlapáka. Bude jíst pro mě. Vy dvě si můžete promluvit. Grant a já budeme Nata
učit o světě.“
Blaire se zasmála, když se posadila. „Ach, dobrý Bože. To nezní dobře.“
Rush mrknul a loudal se zpátky ven z domu s dítětem a miskou ovesných vloček v náručí.
Nevypadal jako otec se svýma potetovanýma rukama, ale bylo opravdu dobrým otcem. Byl
takový, jaký jsem si představovala, že bude i Grant.
„Zeptala bych se tě, jestli nechceš kávu, ale to je pro tebe teď tabu,“ řekla Blaire a opřela se
s povzdechem v křesle. „Jak se věci mají? Je Grant se vším v pohodě?“
Nebyla jsem si jistá, jak na to odpovědět. Už to byly dva týdny, co jsme slyšeli tlukot srdce a
on se mnohem víc zlepšil. Dokonce to teď nazýval dítětem. Předtím jednal tak, jako by vůbec
neexistovalo. Dítě teď pro něj bylo reálné. Viděla jsem ten okamžik v jeho očích, kdy to
přehodnotil. Ale pořád byl nervózní. A určil si, že se ujistí, že je o mě dobře postaráno.
„Pomohlo mu slyšet tlukot srdce. Myslím, že se do toho teď dostává mnohem víc. Chápe, jak
se cítím, že uvnitř mě je život, který jsme vytvořili a já to nemohu jen tak ukončit. Nemyslím
si, že by se mnou bojoval, kdybych se zítra rozhodla ukončit těhotenství, ale už teď má
s dítětem nějaké spojení. To je začátek.“
Blaire se zamračila. Nebyla mračící typ, takže její zamračení bylo divné. „Má strach, že tě
ztratí. Právě teď si myslím, že by obětoval někoho jiného než tebe. Miluje tě.“ Její tvář se

67
proměnila ze zamračené do usmívající. „A jsem tak šťastná, že tě našel. Vždycky jsem
věděla, že Grant má na víc, než na ženy, které mu procházely ložnicí.“
Snažila jsem se netrhnout sebou.
Blaire pevně zavřela oči. „Omlouvám se! Neměla jsem to říkat. Já jen …. Vím z první ruky,
jaká byla Rushova minulost. Vlastně jsem ho viděla při sexu s jednou z jeho jedno-nočních
známostí předtím, než jsme spolu chodili. A viděla jsem ho se vášnivě líbat s jinou. A viděla
jsem jednu opouštět jeho pokoj jedno ráno. Myslím, že jsem imunní ohledně Rushovy
minulosti. Bylo to přede mnou a nevadí mi to. Ale ty jsi to všechno s Grantem neviděla.
Musím si dávat pozor na jazyk.“
Nevěděla jsem, že Blaire viděla Rushe při sexu s jinou ženou. I když to bylo před ní, pořád se
to zdálo strašné. Ale pak, jejich vztah nezačal obvyklým způsobem. Byli skoro sourozenci a
Blaire byla vhozena svým otcem do Rushova klína bez jeho souhlasu.
„To je v pořádku. Vím, co dělal Grant. Slyšela jsem ho při sexu s Nan; nedovedu si představit,
že bych to viděla.“
Blaire se otřásla. „Nechci si to představovat, takže, pojďme změnit téma. Chystáte se zjistit
pohlaví dítěte?“
Chystali jsme se. Chtěla jsem vědět jen pro případ, že bych nedostala šanci držet své dítě.
Chtěla jsem vědět, co jsem měla. Chtěla jsem si to dítě pojmenovat a mluvit k němu. Taky
jsem mu chtěla přestat říkat ‚to‘. „Ano. Chystáme se to zjistit.“
Blaire se usmála. „Byla jsem ráda, že jsem věděla, co za pohlaví je Nate, než se narodil. Byla
jsem o něm schopna snít a mluvila na něj, a samozřejmě pro něj Rush vyzdobil pokoj.
Počkej….. kde s tím dítětem budeš?“
V Grantově bytě nebyl další pokoj. Myslela jsem, že bych přestěhovala prádelník z ložnice do
obýváku a dala místo něj postýlku. Ale ještě jsme ji ani neměli. Neměla jsem ponětí, jaké jsou
naše plány. „Ještě si nejsem jistá. Budeme muset udělat v ložnici místo pro postýlku.“
Tak moc, jak jsem nechtěla přemýšlet o tom nejhorším případě, musela jsem to naplánovat.
Nemohla jsem opustit Granta bez jakékoli přípravy. Věděla jsem, že je Maryann připravena
zaskočit a dítě si vzít, kdyby musela. Byla jsem si jistá vědomím, že kdyby Grant nezvládl a
ani nechtěl výlučnou zodpovědnost, byla připravena Maryann. Ale chtěla jsem, aby se Grant
staral o naše dítě. Chtěla jsem, aby naše dítě volalo ‚táta‘ znovu a znovu a natahovalo při
pohledu na Granta k němu své malinkaté ručičky. Jen jsem si nemohla být jistá, že je to to, co
by se stalo, zvláště ne hned.
Kdyby potřeboval truchlit.
„Tvé myšlenky jsou právě mizerné. Máš to vepsáno v obličeji. Co jsem ti říkala?“ Blaire byla
tak pozorná. Potřebovala jsem být opatrná. Nechtěla jsem, aby si myslela, že jsem připravena
zemřít. Nechtěla jsem, aby si to myslel kdokoliv, protože jsem chtěla žít. Nežila jsem
v pohádce a věděla jsem, že je docela možné, že nejsem tak silná.
„Omlouvám se. Někdy si to plánuju v hlavě. Byla bych ráda připravena na všechno,“
vysvětlila jsem a přinutila se k úsměvu, který jsem necítila.

68
Grant

Rush se vrátil ven s Natem v náručí a miskou něčeho. Nate mě zahlédl a zatleskal. „Jo, to je
tvůj naivní strýc Grant, který ti podrží hovno, když ti ukápne.“
„Skončí proklínáním, když bude s Blaire a ty budeš spát týden na gauči. Možná ti zastrčí tvou
prdel pod schodiště. Slyšel jsem, že odplata je děvka,“ řekl jsem mu s odkazem na to, jak
nechal Blaire spát v pokoji pod jeho schody, když přišla poprvé do města.
Obrátil oči v sloup, posadil se a dal si Nata na koleno. „Když řekne jedno z těch slov, hodíme
vinu na strýčka Granta, že kámo? Takhle prstíkem upozorníš a zachráníš taťkův zadek,“ řekl
Rush s úšklebkem.
„Co je v misce?“ zeptal jsem se, když držel lžičku u Natových úst. Otočil hlavu pryč. Chytrý
kluk. Vypadalo to nechutně.
„Ovesné vločky. Nenávidí je,“ řekl Rush a snažil se do Nata dostat další sousto.
„Když to nenávidí, a já bych na tom byl stejně, proč mu to dáváš?“ zeptal jsem se.
Rush ke mně zvedl oči. „Protože to Blaire řekla. Nesmíš zpochybnit maminku. Nikdy.“
To je dobré vědět.
„Takže jste slyšeli tlukot srdce,“ řekl Rush a položil misku ovesných vloček dolů na znamení
porážky.
„Jo. Slyšeli jsme ho. A …. No, nakonec to bylo skutečné. Jakoby tam uvnitř něco bylo. Život.
Nebyla to jen Harlow – uvnitř ní byl další tlukot srdce. Tlukot srdce, který jsme stvořili. Já jen
….. je špatné, že jsem se k ní cítil připojený? Že jsem ji chtěl chránit? Nemůžu Harlow ztratit.
Nemůžu. Tak bych se takhle neměl cítit nebo jo?“
Rush se podíval dolů na Nata a políbil ho na temeno hlavy. „Ptáš se muže, který má dítě.
Muže, který by se postavil kulce, náklaďáku, nazvi si to kurva jak chceš – pro tohoto chlapce
bych udělal, co bych musel. Je můj. Vůbec jsem neuvažoval o tom, že bych ho nechtěl. Ale
zase, Blaiřin život nebyl nikdy v ohrožení. Nemuseli jsme učinit takové rozhodnutí. Ale ne,
nemyslím si, že je špatné si myslet, žes něco cítil, když jsi slyšel tlukot srdíčka. Plakal jsem
jako zatracené dítě, když jsem viděl první Natův ultrazvuk. Je to emocionální záležitost. To je
normální. Nenech se sám sebou porazit za lásku něčeho, co jsi vytvořil se ženou, kterou
miluješ. Zvlášť, když to ona zbožňuje.“
Slyšel jsem ho a dávalo to smysl, ale pořád jsem se trápil myšlenkou, že budu připojen, když
bude tento život vyrůstat a Harlow už tu nemusí být. Ona byla moje číslo jedna. „Pokud ji
ztratím, bude to moje chyba. Udělal jsem jí to. Nebyl jsem dost opatrný a ona je teď těhotná,“
řekl jsem. Už jsem se to slyšel říkat předtím, ale pronásleduje m to a potřebuju to říkat pořád.
Ale jí jsem to říct nemohl. A Kiro mi to pouze přesně to samé potvrdil. Já ji do toho dostal.
„Nevěděl jsi, že má zdravotní problémy. Měla strach ti to říct a já tomu rozumím, ale taky
vím, že se nemůžeš vinit z něčeho, co jsi nevěděl.“
Vždycky jsem byl opatrný. Nikdy jsem s nikým nespal bez ochrany. Nikdy jsem se
neopovažoval jít bez ochrany, ale Harlow se mi dostala pod kůži a já jsem byl do ní zatracený
blázen, že jsem ztratil veškeré racionální myšlení. Moje touha po ní mě donutila udělat špatné
rozhodnutí. Ale copak skutečnost, že jsem nevěděl o jejím srdci, skutečně něco změnilo? Ne.
Byl to pořád stejný výsledek. Udělal jsem jí to.

69
Včera v noci ležela Harlow v mém náručí a já sledoval, jak očima studovala místnost.
Nakonec řekla, že bude potřeba přesunout komodu do obývacího pokoje, aby se tu vešla
dětská postýlka. Nereagoval jsem. Nevěděl jsem jak zareagovat. Líbila jsem mi představa, že
domů přinesu dítě a Harlow ho bude kolíbat, držet a položí ho do postýlky. Ale já se bál o její
život na tomto světě. Protože pokud by to nebyl ten výsledek, potřeboval jsem se připravit na
převzetí role Harlow.
Ráno mě políbila na rozloučenou, když jsem odcházel do práce, pak se převalila a šla znova
spát. Vidět ji odpočívat mi zeslabily starosti o ní.
Ale neřekl jsem ji pravdu o tom, kam jsem šel.
Nepracoval jsem; hledal jsem dům. Pokud by Harlow mohla žít pouhou silou vůle, rozhodl
jsem se pro ni vybojovat svět. Začnu s domem a ložnicí, kterou může vyzdobit pro naše dítě.
Můžeme ho společně vymalovat a vybrat nábytek, i když samozřejmě společně udělám
všechno co si řekne. Pokud by to ovšem nebyl kluk a ona by se mu nesnažila dát dívčí sračky
do pokoje.
Zaparkoval jsem auto venku před domem, který jsem chtěl koupit pro ni – pro nás. Nebyl tak
velký, na jaký byla zvyklá, ale Harlow luxus neočekávala. Vyrůstala s babičkou ve skromném
domě v Severní Karolíně.
Světle modrý dům byl dál od vody, než jsem chtěl – domy přímo u pláže byly mimo mé
cenové rozpětí – ale byl v malé malebné oblasti. Domy nebyly příliš blízko u sebe, ale byl to
určitý druh sousedství. Přímořský. Jel jsem kolem tohoto domu více než jedenkrát a obdivoval
ho. Bílý plot kolem něj a veranda obepnutá velkými okenicemi proti hurikánu, to vše dělalo
dojem staré plantáže na Floridě, ale bylo to menší a jen pár let staré. Majitel ho postavil a
nikdy se nenastěhoval. Od té doby to bylo na trhu. Vždycky jsem si myslel, že je velká škoda,
že nikdo nepoužívá houpačku, zavěšenou na velkém dubu před domem, nebo si neužíval
houpací židli na verandě. Bylo to prázdné.
Rushuv Range Rover zastavil vedle mě a otevřel dveře mého auta. Zavolal jsem mu poté,
když jsem odešel do realitní kanceláře, která tento dům prodává a dostal klíče. Kancelář
prodávala hodně bytů, které jsem postavil, takže jim nevadilo mi klíč půjčit.
Rush vystoupil, podíval se na dům, pak zpátky na mě a usmál se. „Mám pocit, jako bych byl
v Mayberry. Má to dokonce i zkurvenou houpačku na stromě.“
Se smíchem jsem prošel brankou a šel k domu. „Otázkou je, myslíš si, že se jí to bude líbit?“
zeptal jsem se ho, když jsem bral schody na verandě po dvou.
„Myslím, že to bude milovat,“ řekl Rush a následoval mě.
Odemkl jsem dveře a vstoupili jsme dovnitř. Vchod byl malý, ale měl vysoké stropy
s vestavěnými trámy. Schodiště bylo doleva a chodba do obývacího pokoje byla přímo rovně.
Šli jsme do obývacího pokoje, který měl velký krb s velkým robustním krajem jako
záchytným bodem. Podlahy z tvrdého dřeva byly pero-a-drážka, který dělal starší pobřežní
pocit z domu ještě autentičtějším. Doprava byl klenutý vchod vedoucí do kuchyně a jídelny a
pak doleva byl vchod, který vypadal jako sluneční pokoj.
„Kolik to má ložnic?“ zeptal se Rush, když se podíval ven na dvorek. Ten byl oplocen a měl
spoustu místa pro houpačky a možná i bazén, až bude dítě větší.
„Agent říkal, že čtyři. Všechny nahoře.“
„Chci to zkontrolovat venku. Mohli by to místo udělat, nebo zlomit.“

70
Přikývl jsem a šli jsme po schodech nahoru. Stěna tvořená deskami a lištami byla hezká;
věděl jsem, že to strojí o něco víc, než jen základní sádrokarton. Pokoj přímo na pravé straně
byl pro hosty. Nebyl tak velký, ale měl šatnu a malou koupelnu. Šli jsme do další místnosti,
která byla větší, s ještě větší šatnou. Byl spojený společnou koupelnou, která sousedila
dalšímu totožnému pokoji. Pak na kraji pravé strany byla hlavní ložnice. Měla vlastní krb a
masážní vanu v koupelně. Místo bylo hezčí, než jsem čekal. Doufal jsem, že přijmou moji
nabídku a sestoupí trochu oproti požadované ceně.
„Myslím, že je to perfektní,“ řekl Rush, když jsme šli do podkroví.
„Já taky.“
„Myslím, že je čas, abys tam zavolal a udělal nabídku.“
Nemohl jsem se dočkat, až to uvidí Harlow. Vychutnat si sledování, jak toto místo zkrášluje.
Mohli bychom si udělat tady udělat vzpomínky na celý život. Chtěl jsem mít s ní vzpomínky
na celý život. To bylo perfektní nastavení.

71
Mému drahému dítěti,
Strávila jsem sen díváním se na postýlky. Netušila jsem, že je jich tolik druhů. Najít jednu,
která by byla pro tebe perfektní, bude těžší, než jsem si myslela. Tak jsem odešla, aniž bych
nějakou koupila. Ale neodešla jsem s prázdnou.
Jelikož ještě nevíme, jestli jsi chlapeček, nebo holčička rozhodla jsem se, že raději koupím
oblečení pro oba případy. Pokud jsi holčička, pak budeš oblečena do světle růžových šatů
s bílým lemem a odpovídajícími botkami při cestě domů z nemocnice. A pokud budeš
chlapeček, budeš mít oblečený mořsky-modrý obleček s baseballem a pálkou na přední straně.
Koupila jsem oba tyto oblečky dneska, jen pro případ.
Asi jsem se mohla počkat, dokud nebudu vědět, co budeš, ale byla jsem příliš nadšená.
Představila jsem si tě, když jsem viděla všechny tyto malé oblečky a cítila měkkou tkaninu a
sním o dni, kdy si tě pochovám.
Očekávám, že to budu dělat mnohokrát do té doby, dokud budeš spát v našem pokoji. Už jsem
dokonce naplánovala, kde budeš mít svou postýlku. Myslím, že si zamiluješ výhled na vodu.
Možná bychom si tu práci mohli udělat.
Opravdu nezáleží na tom, kde spíš, protože bez ohledu na to, kde ji budeš mít, budeš vždy
v bezpečí, ochraňované a milované.

Navždy s láskou
Máma

72
Harlow

Grant se nemohl dočkat. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Pořád mě nervózně sledoval a
usmíval se, jakoby mi chtěl říct něco velkého. To bylo pro něj velmi podivné chování.
Rozptylovalo mě to, že jsem nebyla jediná, kdo tentokrát působil jako naprostý pitomec.
Když jsme poprvé poslouchali tlukot srdce našeho dítěte, sotva jsem mohla den předtím na
něco myslet. Ale dnes, v den, kdy konečně uvidíme naše dítě a zjistíme, jestli je to chlapeček
nebo holčička, to byl Grant, kdo nevydržel být v klidu.
Už jsem předtím byla na ultrazvuku, ale nebyl takový, jako tento. První z nich byl velmi
jednoduchý, takže bylo vidět dítě a slyšet tlukot srdce zevnitř. Tentokrát to bude 3D
ultrazvuk, který nám umožní vidět skutečné rysy obličeje dítěte. Sestra vešla do malé
místnosti, kde jsme čekali, následována lékařem.
„Jste připraveni vy dva?“ zeptal se se zářivým úsměvem ve tváři.
„Ano,“ odpověděla jsem, ale Grant neřekl nic. Vypadal napjatě. Natáhla jsem se a promnula
mu ruku, abych zkusila zmírnit jeho napjatý výraz. To nebylo o tom, že by to zranilo mě nebo
dítě.
„Dobrá, pojďme se podívat, zda zjistíme, co tady máme schováno,“ řekl doktor, když se
posadil na židli. „Za normálních okolností to dělá sestra, ale já chci zkontrolovat nějaké věci,
když jste tady. Přivedl jsem ji pro případ, že bych na něco zapomněl,“ vysvětlil.
Obrátila jsem svou pozornost zpět ke Grantovi, který se plně soustředil na černou obrazovku.
„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se. Sklopil ke mně oči.
„Jo, jsem v pohodě. A ty?“ zeptal se a uvědomil si, že mě v posledních několika minutách
nekontroloval, zatímco jsme čekali. Byl více než starostlivý. Od té doby, co se mi začalo
zvětšovat bříško, stal se trošku bláznivým nad některýma všema.
Doktor přesunul zařízení na mé břicho a pokývnul hlavou k obrazovce. „Jdeme na to,“ řekl,
když se začal objevovat obraz našeho dítěte.
Grantova ruka pevněji sevřela tu moji, když se na obrazovce začaly ukazovat dvě malé
nožičky, které trčely do vzduchu.
Nemohla jsem zformulovat slova, když se doktor zasmál. „No, to bylo snadné rozpoznat.
Velmi nám to usnadnila.“
Ona.
To jediné slovo bylo silnější, než jsem si dokázala představit.
Ona.
Popotáhla jsem a rychle zamrkala, snažila jsem se pročistit zrak, abych ji mohla vidět.
„Podívejte se tady, našla si své prsty a má je ráda. Můžete mít palečkové lízátko,“ řekl doktor,
když nám ukázal naši holčičku, která si sála tři prstíky ve své pusince.
Nebyla jsem schopna udržet částečný smích, kombinovaný se vzlykem, který mi unikl.
„A vypadá to, že má všechny prsty na rukou a na nohou. Její tep zní opravdu velmi silně,“
ujistil nás doktor. Ani jsem si toho zvuku nevšimla – jen jsem ji pozorovala – ale bylo to tam
vevnitř perfektní, pumpovací malý rytmus.
„Cítíte to?“ zeptal se mě doktor.

73
Nechtěla jsem se odtrhnout od obrazovky. „Cože?“ zeptala jsem se.
„Silný pocit chvění….. tam. Cítila jste to?“
Cítila jsem to. Cítila jsem to posledních několik týdnů. Myslela jsem si, že to jsou větry.
„Ano,“ řekla jsem a sledovala, jak kopla vteřinu poté, co jsem ucítila třepotání.
„3D není aktuální. Je to zpožděné. Takže ji vidíte kopat až o několik vteřin později, než to
udělá,“ vysvětlil doktor.
„Kdy to ucítím já?“ zeptal se Grant, když poprvé promluvil. Odtrhla jsem oči od naší dcery,
abych ho viděla, jak fascinovaně sleduje obrazovku.
„Dejte tomu pár týdnů a ucítíte to,“ ujistil doktor Granta.
Na dalších patnáct minut jsme tam seděli a sledovali naši malou holčičku, jak se hýbe a saje si
prstíky na palci. Také ráda držela svou nožičku nad hlavou. Byla dokonalá.
A já jsem si myslela, že ji už snad nemůžu milovat víc. Jak moc jsem se mýlila.
Grant nezahnul na odbočku domů a já se na něj ohlédla. Seděli jsme mlčky ohromeni po
většinu cesty. Jednou za čas se jeden z nás zeptal, jestli ten druhý ji viděl něco dělat a pak
opět nastalo ticho. Nemohla jsem se dočkat, až jí napíšu o tomto momentu, protože tentokrát
jsem věděla, že to byla ONA.
„Mám něco, co bych ti chtěl ukázat,“ řekl, když mě přichytil při tom, jak se na něj dívám.
„Hm, dobře,“ odpověděla jsem, nebyla jsem si jistá, co by to mohlo být, že ho to přimělo řídit
k hranicím města v Rosemary Beach. Možná jedeme do klubu. Opravdu jsem doufala, že ne.
Jen jsem chtěla jet domů a přemýšlet o naší holčičce.
Grant nezahnul ke klubu, ale místo toho jel do uzavřené komunity, které jsem si vždy všímala
z dálky, ale nikdy jsem tam nebyla. Všechny domy byly krásné pobřežní místa, která jak jsem
předpokládala, byly ve vlastnictví ‚nemístních‘, kteří tady trávili dovolenou, nebo je
pronajímali.
Grant se dotkl karty v černé přihrádce a brána se pomalu otevřela. Zajímalo by mě, jestli tady
něco stavěl, ačkoli to nevypadalo, že by se tady stavělo, a Grant normálně neobchodoval
s jednotlivými rezidencemi domů.
Zatočili jsme na kruhový objezd silnice dlážděné z cihel, u které jsem si myslela, že je
opravdu cool. Pak zajel na příjezdovou cestu modrého domu, který vypadal jako by patřil na
přední stranu obálky časopisu Coastal Living.
Byli jsme někoho navštívit?
„Co si o tom myslíš?“ zeptal se. Nervozita z dnešního rána byla zpět v jeho hlase.
Co si myslím? „O domě?“ zeptala jsem se.
Přikývl.
Nemusela jsem si ho znova prohlížet, abych věděla, že je to ideální dům pro rodinu ….. ale
počkat. Určitě ne. Bojovala jsem se vzrušením při představě, že Grant uvažuje o koupi tohoto
domu pro nás a připomněla jsem si, že jsme naprosto šťastni v jeho bytě. Nepotřebovali jsme
dům, i kdyby byl naprosto dokonalý, jako je tento.
„Myslím, že je to překrásné místo,“ řekla jsem opatrně. Nechtěla jsem, aby si myslel, že si
dělám naděje. Mohlo by ho rozrušit, kdyby si myslel, že nejsem šťastná tam, kde teď jsme a
nechtěla jsem ho tím ještě víc stresovat.

74
„Opravdu?“ zeptal se, stále studujíc každý můj výraz.
Přikývla jsem.
Otevřel dveře svého auta a vystoupil. „Pojďme dovnitř,“ řekl předtím, než zavřel dveře a šel
okolo, aby mi pomohl vystoupit na mé straně.
Půjdeme dovnitř? Znamená to, že chce, abych to viděla vevnitř, nebo tam byli lidé? Chtěla
jsem se cítit vzrušeně, ale bála jsem se. Nebyla jsem si jistá, proč jsme tady.
Grant vytáhl klíč a otevřel dveře. Ty se rozletěly a pokynul mi, abych vešla dovnitř. Šla jsem
pomalu. První věc, které jsem si všimla, byla ta, že tu bylo úplně prázdno. Druhá věc, které
jsem si všimla, byla ta, že to tu bylo úžasné. Klenuté stropy a pozornost k detailu byly
fantastické.
„Pojď se mnou,“ řekl a vzal mě za ruku, když jsme mířili přímo ke schodům. Nahoře jsme
procházeli velkým otevřeným prostorem, který mohl sloužit k posezení nebo jako herna. Pak
Grant otevřel jedny z dveří a my vešli do velké ložnice s bledě růžovými stěnami a lustrem.
Z okna bylo vidět na záliv přes ulici a na dvůr, který byl nejen prostorově velmi pěkný, ale
také oplocený.
Otočila jsem se a viděla, jak si Grant prohrábl nervózně vlasy a podíval se na mě.
„Je to velký pokoj. Ale já tomu nerozumím,“ řekla jsem, potřebovala jsem nějaké vysvětlení,
protože moje vzrušení rychle rostlo.
Podíval se dolů na moje břicho a pak zpět na mě. „Chtěla bys, aby byl ten pokoj její?“
Její pokoj.
Znamenalo to, že bychom tady žili.
Hrozilo, že se spustí stavidla, a já zamrkala, abych příval slz zastavila a nadechla se, abych
nezavzlykala.
„Je to na prodej?“ zeptala jsem se, protože jsem si uvědomila, že jsem na dvoře neviděla nápis
‚na prodej‘.
„Ne,“ odpověděl a mé srdce pokleslo. „Už ne.“ Zvedl klíče, kterýma jsme se dostali dovnitř.
„Už je náš.“
Trvalo mi celé dvě vteřiny, než jsem se mu vrhla do náruče předtím, než jsem se rozplakala.

75
Grant

Tuto noc jsme se nevraceli zpět do bytu. Zavolal jsem Rushovi, jestli mi pomůže přestěhovat
postel a zůstali jsme na noc v našem novém domově. Harlow se točila hlava z toho, že
zůstáváme a já ji zatraceně rád přitom pozoroval. Bál jsem se, že bude ohromena nebo možná
se jí to nebude líbit.
Ale strachoval jsem se zbytečně.
Cítil jsem se jako král ve zkurveném světě.
Příští týden museli přijet stěhováci, aby nám pomohli zabalit, protože jsem nechtěl, aby se
Harlow ohýbala nebo něco zvedala. Pomalu jsme odstěhovali naše věci a usadili se v našem
novém domě. A to bylo to, co to bylo. Nyní jsem měl domov. Skutečný domov. Poprvé
v mém životě jsem měl skutečný domov. Skutečnou rodinu. Moji rodinu.
Týdenní návštěvy lékaře mi dávaly naději a strach se pomalu začal vytrácet. Harlow
bezpochyby věřila, že to přes všechno může udělat a už přemýšlela o houpačce, kterou
bychom vybrali pro Lilu Kate.
Strávili jsme celý týden hledáním jména pro dítě na internetu, než jsme se na jednom shodli. I
když jsem v té době jméno Lila Kate neměl rád, tak jsem se ho naučil milovat poté, co ho
vyslovila Harlow, když mluvila ke svému kulatému bříšku. To ještě nebylo moc velké, ale
mohli už jste říct s určitostí, že je těhotná.
Čekal jsem, že si bude dělat starosti s tím, že vypadá tlustě nebo bude rozpačitá, ale nedělala a
nikdy nebyla. Stála před zrcadlem a dívala se na sebe, pak se na mě usmála, jako by to byla ta
nejlepší věc na světě. Bude báječnou matkou.
Pak, jednoho dne, když jsem skládal postýlku pro dítě v ložnici, jsem slyšel Harlow, jak
vykřikla z koupelny, „Grante! Pospěš si!“ miliony hrůzných myšlenek mi proběhly myslí,
takže jsem očekával to nejhorší, než jsem našel usmívající se Harlow, namočenou
v bublinkové lázni. Zhluboka jsem se nadechl a řekl si, abych se kurva zklidnil. Nemohl jsem
myslet na špatné věci pokaždé, když na mě zavolá.
„Hýbe se,“ zašeptala Harlow, jakoby to její mluvení mohlo zastavit. „Pojď si to pocítit.“
Čekal jsem na to. Harlow to cítila denně, ale zatím jsem tu nikdy nebyl v ten správný čas.
Klekl jsem si vedle vany a ona mi vzala ruku a položila ji na břicho.
„Tady, jen trošku to tady dole stiskni, tak ona bude tlačit zpět,“ řekla tiše.
Udělal jsem, jak mi bylo řečeno a opravdu jemným, malým kopancem mi bylo odpovězeno.
Úsměv, který se mi rozlil přes tvář, byl tak zatraceně velký, až mě bolely tváře. Měl jsem tam
malého bojovníka. Byla silná, jako její matka.
„Není to úžasné?“ zeptala se Harlow, když jsem jí držel ruku na břiše a cítil, jak se Lila Kate
pohybuje. Samozřejmě jsem ji naštval, takže teď byla docela aktivní.
„Je odvážná,“ řekl jsem, Harlow zaklonila hlavu a rozesmála se. Lila Kate znovu kopla a
talčila proti mně. Bylo to, jakoby se k nám chtěla připojit. Možná slyšela Harlowin smích a
chtěla ven, aby se mohla stát součástí tohoto okamžiku.
„Mluv na ní,“ řekla Harlow.
Viděl jsem, jak v poslední době mluví Harlow hodně k bříšku. Ale já jsem si nebyl jistý, že
bych to měl dělat. Viděl jsem ultrazvuk a mohl ji cítit. Byla pro mě skutečná, ale mluvit na ní

76
se mi zdálo obtížné. Vložil jsem dovnitř dalšího milovaného člověka, kterého jsem mohl
ztratit.
„Nevím, co říct,“ řekl jsem jí a doufal, že to pochopí.
„Jen ji řekni ahoj, a že ji miluješ. Nemusí to být hluboké. Už teď rozezná tvůj hlas. Jsem si
tím jistá. Bude vědět, že s ní mluvíš.“
Harlow hodně věřila v to malinké dítě, které měla uvnitř. Souhlasil jsem, že reagovala na
smích Harlow, ale nebyl jsem si jistý, že skutečně rozezná můj hlas. Bylo pravděpodobné, že
se k ní právě teď nedostane víc, než tlumený zvuk.
„Prosím, řekni něco,“ prosila Harlow a já věděl, že se z toho nedostanu. Chtěla po mě, abych
mluvil s naší dcerou a já ji nemohl říct ne.
Odkašlal jsem si a sklonil se blíž k Harlowinu bříšku. „Jak se tam máš?“ zeptal jsem se,
vzhlédl jsem, abych viděl pobavenou Harlow. „Dovedu si představit, že jsi připravena se
dostat ven a protáhnout se. Musíš být stísněná v tom malém prostoru, ve kterém jsi teď.“
Harlow mě pořád s očekáváním sledovala.
Chtěla, abych našemu dítěti řekl, že ji miluju. Říct to nahlas vyznělo skutečně. Bylo to k
tomu, že jsem se ve skutečnosti stal opět zranitelným k další osobě. Jak bych ji také mohl
udržet v bezpečí? Co, kdybych to musel udělat sám? Zavřel jsem oči a zatlačil mé myšlenky
pryč. Nebudu na to myslet. Odmítal jsem to.
„Miluju tě Lilo Kate. Nemůžu se dočkat, až tě budu držet a uvidím tě spát v matčině náručí.
Pokud budeme mít štěstí, budeš vypadat jako ona.“ Tak a řek jsem to. Přesně to, co jsem si
myslel. Přesně to, co jsem cítil. Cítil jsem se nahý.
„Doufám, že bude vypadat jako ty,“ řekla Harlow a sevřela můj obličej v dlaních. „Jsi
krásný.“
Sklonil jsem ústa k jejím a zašeptal těsně předtím, než jsem chytil její sladké rty, „Nikdo
nebude nikdy krásnější, než jsi ty.“
Harlow zvedla svou od mýdla mokrou ruku, omotala mi ji kolem krku a prohloubila polibek,
zatímco jsem si vychutnával její hedvábný, teplý dotek. Mohla by dělat lepší všechno jen
polibkem. Strach a obavy zmizely, když byla blízko mě.
„Pojď za mnou,“ řekla a začala mě tahat za košili. Nechtěl jsem se hádat. Sundal jsem si
košili, pak jsem se zbavil džínů a boxerek, než jsem si k ní vlezl. Otočila se na mě, její stále
větší prsa byly pokryté bublinkami. To byl dost možná nejlepší koupelnový výrobek, který
vymysleli. Alespoň pro muže. Naplnil jsem své ruce jejími ňadry právě, když klesla na mého
ztopořeného ptáka. Když jsem byl zcela pohřben uvnitř ní, prohnula se v zádech a začla se
pohupovat a houpat, jako by si hrála s fantastickou hračkou.
„Máš to pod kontrolou, zlato. Vezmi si mě jak chceš,“ řekl jsem jí a zároveň se těšil krásnému
výhledu.
Opřela se a položila mi ruce na nohy. Nemohl jsem si přát lepší pozici. Pak se ještě o krok
posunula a začala se pomalu po mě vozit nahoru a dolů. Měl jsem plné ruce jejích prsou, ale
když se pak zastavila její hypnotizující pohyby, popadl jsem jí kolem pasu a pomohl jí na mě
jezdit.
„Mohl bych sledovat tyto kozy celý zasraný den,“ řekl jsem, když zasténala a tvrději mě
praštila.
Nebyl jsem schopný to déle vydržet, tak jsem se natáhl a stiskl je, cítil jsem tvrdost jejích
bradavek v mých dlaních, vykřikla mé jméno a to mě ještě víc vzrušilo.

77
„Jezdi na mě, zlato. Ukaž mi, jak dobře se cítíš. Že tato horká kundička je mojí zkurvenou
nirvánou. Ty víš, že když mě máš takhle pohřbeného v sobě, tak nevidím nic a nikoho jiného.
Jen tebe. Jenom tebe.“
„Ach Bože, už budu. Mluv ještě sprostě,“ řekla udýchaně, když se natáhla a vložila svou ruku
do té mojí.
„Schovaná mokrá kundička je oteklá a naddržená celý ten zasraný čas. Chci proklouznout
prsty do těch malých kalhotek a hrát si s ní pokaždé, když tě vidím. Chci tě ochutnat a
přivonět si. Chutnáš tak neuvěřitelně sladce.“ Moje oplzlé řeči je přehodily přes okraj.
Popadla mě za ramena a začla volat Boha a mě ve stejný čas. „To je ono, pojď na mého
ptáka,“ povzbuzoval jsem ji, když se zachvěla a otřásla. „Moje sladká kundičko.“
„Ach Bože! Přestaň! Nemůžu to vydržet. Už jsem zase tak blízko,“ zasténala a naklonila se na
mě. Pak mě sevřela a já už to nemohl vydržet.
Popadl jsem ji za vlasy, vykřikl jsem její jméno a následoval ji do extáze.

78
Moje sladká Lilo Kate,
Tvůj pokojíček je téměř připraven. Je vhodný pro princeznu, ale nakonec ty jsi princezna. Jsi
naše princezna. Nikdy nebyla žádná jiná holčička, která by byla stejně milována, jako jsi ty.
Tajně doufám, že vypadáš jako tvůj otec. Ale bez ohledu na to, jak vypadáš, budeš nádherná.
Nemůžu se dočkat, až ti ukážeme věci, které jsme ti koupili. Dnes jsme ti koupili tvou první
vánoční ozdobu. Je bílá s růžovými puntíky a tvým monogramem na přední straně. Když jsem
ji viděla v celé její sladké dívčí roztomilosti, musela jsem se ujistit, že bude viset každý rok na
stromečku. V opačném případě, pokud se na tebe dívám z nebe, si můžeš vzpomenout, že jsem
ji vybrala pro tebe. Tatínek měl nápad, aby se na ni nechaly namalovat tvé iniciály. Vždyť
nakonec je to chytrý muž.
Doufám, že ji budeme věšet na stromeček každý rok společně. Já budu péct cukroví a ty ho
můžeš zdobit polevou a sypáním. Pak uděláme řetěz z popcornu a uděláme bordel se
třpytkami a lepidlem, když budeme zdobit své vlastní ozdoby. Bude to nejvíc milovaný strom
v Rosemary Beach. Pozveme k nám Nata, aby nám pomohl. Jsem si jistá, že si vychutná dělat
nepořádek tak moc, jak budeš chtít.
Zaplnila jsem ti knihovnu se všemi mými oblíbenými obrázkovými knížkami. Do každé jsem
napsala pro tebe poznámku a přidala jsem datum, kdy jsem ji koupila pro případ, že tam
nejsem, abych se s tebou o to podělila. Tvůj otec ti je bude číst. Může ti říct o všech místech,
na které jsem ho vzala, když jsem pro tebe hledala perfektní knihy.
Týdny běží a než se naděju, uvidím tvou tvář. Pokud máme na to společně celý život, nebo jen
pár chvilek, věž, že budeš tou nejdůležitější věcí, která se mi v životě stala.

Navždy s láskou,
Máma

79
Harlow

Dnes jsme navštívili v klubu benefiční ples, aby se získaly peníze pro místní hasiče.
Rosemary Beach nebylo velké město a nejbližší velké město bylo pětačtyřicet minut jízdy
odtud, takže dobrovolní hasiči zde byli velmi oceňováni a nutní.
Woods se rozhodl uspořádat ples, protože pravda je, že místní obyvatelé měli spoustu peněz,
aby jim je dali přímo, a mnozí z nich to udělali. Je to, jako by to odstartovali. Ale rádi se
zúčastnili velké slavnosti, aby se mohli obléknout a strávit večer s významnými lidmi, jako je
Rushův otec. Dean Finlay, bubeník skupiny Slaker Demon a nejlepší přítel mého otce, byl
v představenstvu Kerringtonova Country klubu. Nebyl typickým členem správní rady, ale to
nebyli ani Grant a Rush, a přesto byli členy představenstva. Když Woods zdědil klub po svém
otci, poté co zemřel, propustil všechny ostatní členy představenstva a vybral si své vlastní. On
a jeho otec nikdy na nic nepodívali z očí do očí.
Senátor Barnes byl se měl také zúčastnit. Nebyla jsem si jistá tím, kdo dělal seznam
pozvaných, ale v poslední době jsem u Woodse slyšela jeho jméno. Netrávila jsem teď mnoho
času v klubu, když byla Nan zpět ve městě. Užívala jsem si náš dům a připravovala ho pro
Lilu Kate. Jednání o spolupráci se společenskou dynamikou bylo něco, od čeho jsem si právě
teď chtěla držet odstup. Trávila jsem čas s Blaire v jejím domě, nebo v mém; to samé
s Dellou.
Ale dnes večer musel plnit své povinnosti jako člen představenstva a potřeboval, abych byla
s ním. Najít šaty, které by mi padly, byl jiný příběh. Mé bříško už se skutečně rýsovalo. Byla
jsem ve třicátém prvním týdnu a mě i Lile Kate se vedlo dobře. V poslední době se stále víc a
víc pohybovala; začala tlačit svou malou nožkou tak tvrdě, že jsem mohla vidět to místo na
mém břiše. Grant se vždy velmi bavil, když se to stalo. Stálo zato nepohodlí poslouchat jeho
smích, když ji sledoval, jak do mě naráží. Upřímně řečeno, já bych za nic na světě žádný
z těchto okamžiků nevyměnila. Nikdy.
S pomocí Blaire jsem našla po kolena černé krepové rozšířené šaty s křišťálovými kuličkami
ve výstřihu. Oblékla jsem si k nim pár stříbrných střevíčků Louboutins. Byly doby, kdy jsem
se necítila krásná, ale nyní, když jsem měla bříško velikosti basketbalového míče, jsem se
sama cítila mnohem lépe?.
„Wow.“ Grant přerušil mé myšlenky a já se podívala do zrcadla, kde jsem viděla, že kráčí ke
mně. Oči se mu zaleskly uznáním. Očima jsem mu cestovala po těle, oblek mu perfektně
seděl. Jednou jsem ho už v něm viděla a věděla jsem, jak fantasticky hezký dokáže být, ale
nyní byl jen můj. A jakmile noc skončí, tak si ho svléknu. Je celý můj.
„Kdybych nebyl členem správní rady,“ řekl, než se svými rty dotkl mého ramena, „držel bych
si tě tady, ty bys mohla mít takové sexy šatičky a mohli bychom dělat striptýz. Ty by ses
svlékala a já bych se díval.“ Jeho zlomyslnému úšklebku jsem se musela usmát.
„To zní, jako bych musela udělat všechnu tu práci,“ odsekla jsem.
Sugestivně zahýbal obočím. „Věř mi zlato, jakmile bys byla nahá, udělal bych vše proto, aby
to za to stálo.“
Pokrčila jsem rameny. „OK, dobře. Přemluvil jsi mě. Takže zůstaňme tady a zahrajme si.“
Grant si mě přitáhl k hrudi a zíral na mě do zrcadla. Stáli jsme tam společně všichni tři. Moje
viditelné bříško, které značilo přítomnost Lily Kate, nemohlo chybět. Chtěla jsem fotku nás a
chtěla jsem ji hned teď. Chtěla jsem ji vložit do dalšího dopisu, který ji napíšu.

80
„Kde máš telefon?“ zeptala jsem se ho a rozhlížela se po svém.
Sáhl si do kapsy a vytáhl ho ven. „Tady,“ odpověděl.
„Chci fotku nás. Nás tří. Tak jak jsme právě teď,“ řekla jsem mu.
„Dobře,“ řekl, přitáhl si mě k sobě těsněji zády ke své hrudi. „Myslím, že to můžu držet
nahoře a fotit dolů, takže zachytím tvou rozkošnou bouli.“
„To není boule. Je to nafukovací míč. Stačí být upřímný,“ řekla jsem.
Zamrkal. „Nikdy nemůžeš říct ženě, že její břicho vypadá jako nafukovací míč. Následky
mohou být nebezpečné. A teď, koukni na telefon. Můžeme udělat několik pokusů.“ Zkusil to
vyfotit třikrát, než získal jasnou fotku nás i s bříškem, jak se usmíváme. Líbilo se mi to.
„Pošli mi to. Taky ji chci,“ řekla jsem mu.
Přikývl a rychle mi fotku poslal. Podívám se na ni později, jakmile najdu telefon.
„Víš, že můžeme mít dnes večer lepší fotky nás obou, pokud chceš,“ řekl.
Milovala jsem naše selfička s Lilou Kate, ale tohle nebyl špatný nápad. Musím se zeptat
Blaire, zda by nám dnes večer neudělala nějaké fotky. Pak bych jí mohla několik dát do
dopisů.
Hasičský ples měl úspěch. Byly tam stovky lidí a každý z nich zaplatil za vstupenku dost
peněz. Předvídala jsem, že Rosemary Beach bude mít nové hasičské vozy.
Grant si mě držel blízko u sebe, zatímco zdravil lidi a představoval mě. Bylo tady spousty lidí,
které jsem nikdy nepotkala. Když jsem takhle sledovala Granta, byla jsem na něj ještě víc
pyšná. Bez mrknutí oka by mohl být sexy playboy podnikatel – ačkoli jediné hraní bylo to,
které dělal v těchto dnech se mnou.
„Jdu najít Deana. Rush už ho hledá. Dnes je tu několik vlivných lidí u kterých Woods chce,
aby se stali členy klubu a myslí si, že by s nima Dean mohl uzavřít dohodu. Bude v pořádku,
když tě nechám pár minut o samotě? Nevidím nikde Blaire, ale viděl jsem Dellu tam v rohu
mluvit s Bethy a Jimmym.“
Raději jsem chtěla vidět Dellu, Bethy a Jimmyho místo být s lidma, které jsem neznala.
Několik cizinců mě poznalo a všichni se s vykulenýma očima zaměřili na mé břicho. Byla
jsem si jistá, že by to bylo jako perfektní příležitost udělat drby do časopisů. Očekávala jsem,
že někdo udělá fotku, dá ji na twitter a bude sdílet s celým světem, že jsem zbouchnutá.
Podařilo se mi udržet od všeho, aby se o mě moc nepsalo, ale s tímto davem jsem si nebyla
jistá, že by to bylo ještě možné.
„Takže jsi pořád těhotná. Stejně, jako si tím ve skutečnosti procházíš.“ Hlas Nan mě zastavil a
já si nebyla jistá, jestli bych jí to měla potvrdit nebo jít dál. Chtěla jsem s ní mít mír. Neměla
jsem důvod být na ni naštvaná a věděla jsem, že mě bude navždy nenávidět, ale odplatou bych
se jen snížila na její úroveň. Tak jsem se k ní otočila.
„Ano, procházím si tím,“ odpověděla jsem prostě. Ona si žádné vysvětlení nezaslouží.
Zamračila se a pak si podrážděně povzdechla. „Copak, starý dobrý táta tě nedonutil, abys šla
na potrat, a tak by mohl zachránit své nejoblíbenější dítě?“ hořkost v jejím hlase mě
rozesmutnila. Byla průměrná, ale neměla právě nejlepší život. Můj otec mi jako dítěti
dokazoval svou lásku; ale neudělal to samé pro Nan.
„Kiro mě nepřinutí, abych něco udělala. To je moje dítě. Ne jeho. A život tohoto dítěte je
mnohem důležitější než můj vlastní,“ řekla jsem jí.

81
Na chvíli mě pozorovala, jakoby se nemohla rozhodnout, co tím myslím. „Ty to vážně chceš
udělat, že?“ zeptala se.
Přikývla jsem. „Ano, chci.“
Možná jsem si myslela, že jsme na malý moment prorazili hradby. Možná jsme se mohly
spojit nebo vyhlásit příměří. Tak moc jsem doufala, že bychom mohly být skutečně rodina.
Ale ona pokrčila rameny a obrátila oči v sloup. „To je jedno. Je to tvůj život,“ řekla, když se
odloudala pryč. Byla jsem si téměř jistá, že má na sobě šaty od Valentina. Perfektní ledová
královna.
Když jsem se otočila zpátky, Della, Bethy a Jimmy byli pryč. Otočila jsem se a dívala se do
davu, zda neuvidím nějakou známou tvář, ale nikoho jsem nezahlédla. Jít na čerstvý vzduch
znělo dobře, tak jsem se rozhodla vyjít ven a oddechnout si, zatímco bude Grant hledat
Deana.
Chladný noční vzduch se dotkl mé tváře a já zavřela oči a užívala si ten moment. Tolik očí mě
sledovalo a každý můj pohyb byl pro ně ohromující. Chtěla jsem být doma. Mojí oblíbenou
věcí bylo pěstovat květiny na mém dvorku, bez pomoci, krom Granta. Opravdu jsem byla
samotář.
„Myslím, že drby v časopise byly pravdivé. Opravdu je zbouchnutá. Vypadá to, že je u konce
těhotenství.“ Ženský hlas se ve tmě vznášel. Ustoupila jsem do stínu dubu a stála tam.
Nechtěla jsem, aby mě viděl ten, kdo mluvil.
„Velmi těhotná. A je to Grantovo. Zůstal s ní po celý večer. Bailey se na něj vrhla dřív, než
odešel z místnosti, ale odstrčil ji.“
Druhá dívka vydala otrávený zvuk. „To je jedno. To je jen proto, že se cítí vinen v případě
matky dítěte. Není to, jakože s ní plánuje být navždy. Viděla jsi na jejím prstě nějaký prsten?
Ne, neviděla.“
Mé břicho se stáhlo a já couvala dál do tmy. Chtěla jsem odejít od těch krutých slov, protože
ony nic nevěděly. Nevěděly nic o mém srdci. Nevěděly, co Grant vlastně chránil.
„Určitě byl připraven požádat Nan o ruku minulý rok. Říkala, že měl prsten a všechno ostatní.
To byl důvod, proč ho podváděla. Nebyla připravená k zasnoubení. Myslím, že toho teď
lituje, ale možná ještě není příliš pozdě. Přivedl Manningovo děvče do jiného stavu, ale to je
všechno, co udělal.“
On se chtěl zasnoubit s nan? Nikdy mi to neřekl. Choval se, jako by ten čas, co s ní trávil, nic
neznamenal. Že jí jen pomáhal. Opravdu mu zlomila srdce? To byl důvod, proč se nikdy
nezmínil o manželství? A já si myslela, že je to kvůli mému srdci. A já si myslela, že bychom
si o tom mohli promluvit, kdybych přežila těhotenství.
„Viděla jsem Nan, jak s ním dříve mluvila. Byli si strašně blízko. Kromě toho, nemá ta
Manningová holka nějaké srdeční problémy? Může mít vlastně děti, když má problém se
srdcem?“
Slyšela jsem dost. Chtěla jsem jít domů. Vrátit se zpět do místnosti plné lidí, kteří si myslí to
stejné, bylo na mě moc. Jen jsem se chtěla schovat v našem domě. Nebo to byl jeho dům?
Nekoupila jsem ho. On ho koupil. Byla jsem tam do té doby, než tohle skončí?
Oh Bože. Bylo mi špatně od žaludku. Potřebovala jsem vypadnout. Odešla jsem dlouhou
cestou, abych našla komorníka, takže mě holky, které o mě mluvily, nemohly vidět. Nechtěla
jsem si brát Grantovo auto. I když to byly jen krátké tři kilometry jízdy domů, nebyla jsem ve
stavu, abych mohla řídit.

82
„Zdravím Vás, slečno Manningová, potřebujete, abych vám přistavil auto?“ zeptal se Henry.
Byl jedním z pravidelných komorníků.
Nechtěla jsem před Henrym plakat. „Mohl byste zařídit řidiče? Potřebuju, aby mě jedno z aut
klubu odvezlo domů.“
Přikývl a pokynul rukou na někoho jiného. Nechala jsem kabát v šatní skříni v klubu, ale měla
jsem kabelku pod paží, tak jsem aspoň měla klíč od domu. Setkat se teď s Grantem nebyl
zrovna dobrý nápad. Ale taky by se o mě mohl strachovat. Vytáhla jsem mobil a poslala mu
rychlou zprávu.
Necítím se dobře. Myslím, že jsem pro dnešek skončila. Zůstaň a užívej si. Klubový řidič mě
odveze domů.
Jakmile jsem zmáčkla odeslat, zastavil u mě černý mercedes a Henry mi otevřel dveře.
„Krásný večer slečno Manningová,“ řekl.
„Děkuju,“ odpověděla jsem a sesunula se na kožené sedadlo.
„Bylo mi řečeno, že chcete jet domů, slečno Manningová, Je to tak správně?“ zeptal se řidič.
Přikývla jsem. „Ano, prosím,“ podařilo se mi říct, pak jsem se tiše dívala z okna, když mě
auto odváželo domů.

83
Grant

Necítím se dobře. Myslím, že jsem pro dnešek skončila. Zůstaň a užívej si. Klubový řidič mě
odveze domů.
Co to k sakru?
Otočil jsem se a šel ven ze sálu, ignorující toho, kdo za mnou volal mé jméno, a vydal se
k východu. Vytočil jsem číslo Harlow. Třikrát to zazvonilo a pak to spadlo do hlasové
schránky. Zděsil jsem se. Nenáviděl jsem hlasovou schránku. Nenáviděl jsem zanechávání
hlasových zpráv. To mi připomínalo dobu, na kterou jsem nechtěl vzpomínat.
„Přál byste si svůj vůz, pane Cartere?“ zeptal se komorník, když jsem znovu vytáčel číslo
Harlow.
„Kdy Har – slečna Manningová odešla?“ zeptal jsem se ho. „A dovezte mi vůz. Rychle.“
„Ano pane, a slečna Manningová odešla před pěti minutami. Vern Bower ji vezl domů
v jednom z klubových vozidel, pane.“
„Už se Vern vrátil?“ zeptal jsem se, když jsem spadl opět do hlasové schránky Harlow.
„Ještě ne, pane, ale odjel – „
„Před pěti minutami, ano, slyšel jsem Vás,“ odsekl jsem. Normálně jsem na zaměstnance
nebyl hrubý, ale měl jsem strach. Neodešla by, kdyby ji něco nerozrušilo. Něco se stalo.
Nechal jsem ji v davu a někdo řekl něco, co ji rozrušilo.
„Slečna Dreydenová a slečna Quintonová tady před chvílí byly a mluvily o věcech, pane,“
řekl mladý komorník z čista jasna. To byly dvě Naniny přítelkyně. Poznal jsem jejich jména.
„A?“ zeptal jsem se, když si narovnal kravatu a postavil se do pozoru. Rozhlédl se kolem
sebe, aby se ujistil, že jsme zůstali sami.
„Mluvili o těhotenství slečny Manningové pane, a jejím vztahu – nebo nedostatcích –
s Vámi.“
Nedostatcích? Co myslel těmi nedostatky? V našem vztahu nebyly žádné zkurvené
nedostatky. Bylo to kurevsky plnohodnotné a náročné na všechno. „Nejsem si jistý, co máte
na mysli,“ řekl jsem mu právě, když mi přivezli auto. Chtěl jsem od Harlow zjistit, co ty dvě
hlučné feny řekly, že musela odejít. Zamířil jsem ke svému autu.
„Možná myslely tím nedostatkem diamant, pane,“ zavolal komorník.
Odmlčel jsem se a podíval se zpět na něj. Jeho tvář byla rudá, jako kdyby nesnášel říct něco
takového. Ale já přesně pochopil, co tím chtěl říct. Harlow by mi nikdy nepřiznala, že něco
takového slyšela.
„Děkuji Vám,“ řekl jsem mu.
Přikývl. „Ano, pane. Slečna Manningová je vždy na mě skutečně milá. Nelíbilo se mi to
poslouchat o nic víc, než jí.“
Tomu klukovi se musí zvýšit plat. Zítra to zavolám Woodsovi. Podíval jsem se na jeho
jmenovku. „Díky, Henry. Budu si to pamatovat.“
Pak jsem naskočil do auta a spěchal domů.
Světlo na přední verandě svítilo a tak stejně i světla nahoře v ložnici. Dostala se bezpečně
domů. Konečně jsem mohl začít dýchat. Šel jsem dovnitř tak rychle, jak jen to šlo, pak zamířil

84
rovnou ke schodům. Slyšel jsem téct vodu a věděl jsem, že bude v Jacuzzi vaně. Vůně
levandule v její koupelnové soli mě udeřila do nosu, když jsem vstoupil do naší ložnice. Její
telefon ležel zapomenutý s její sponkou na posteli. Neignorovala mě ; byla jen příliš
zaneprázdněná tím, aby se co nejdříve dostala do vany. Alespoň jsem v to doufal.
„Harlow,“ zavolal jsem. Nechtěl jsem ji vyrušit tím, že bych bez ohlášení vešel do koupelny.
Ležela ve vaně a pozorně se na mě dívala. Nemohl jsem říct, jestli je na mě naštvaná, nebo ji
něco bolí. V její tváři nebyl žádný skutečný výraz, který bych mohl přečíst. Bylo to, jakoby se
uzavřela do sebe se svými pocity. Poté, čím jsme si prošli a poté, co jsem ji přesvědčil, aby
mě opět pustila do svého srdce, jsem znova nemohl být na druhé straně. Potřeboval jsem
zjistit, co si myslí.
„Odešla jsi beze mě,“ řekl jsem a udělal jsem k ní dalších pár kroků. Její prsty vykukovaly
nahoru a dotýkaly se proudu tekoucí vody z kohoutku.
„Chtěla jsem, aby ses pobavil,“ řekla tiše.
„To není možné, když nejsi se mnou,“ řekl jsem, posadil se na okraj vany, takže jsem byl blíž
v úrovni jejích očí.
„Budeš mít mokrý oblek,“ řekla a znepokojeně se zamračila.
„Nedělám si starosti o oblek. Dělám si starosti o tebe.“
Zvedla oči, aby se setkala s mým pohledem. „Jsem v pořádku. Jen jsem byla unavená a
všichni ti lidé – prostě toho bylo příliš moc.“
Přesně jsem to věděl. Nechtěla mi říct, co slyšela. Byla v rozpacích nebo se strachovala, že
bych si myslel, že mě tlačí do manželství nebo do něčeho, co bych nechtěl. Nebyl jsem si jistý
co z toho, ale znalcem ji natolik dobře, abych věděl, že to bylo jedno nebo druhé.
Nutit jí mi to říct nepomůže. Musel jsem dokázat, že to co řekly ty závistivé ženské, nebyla
pravda. Už jsem o prstýnku přemýšlel a taky o tom, jak se jí na to zeptat. Bál jsem se, že na ni
tlačím příliš rychle příliš brzy. Nepotřebovala další stresy. Ale to neznamenalo, že jsem o tom
nepřemýšlel. Nekupoval bych pro ni tento dům, kdyby byla jen – přítelkyně – koupil jsem ho
pro nás. Harlow, Lilu Kate a mě. Tohle byl náš domov.
Myslel jsem, že to všechno pochopila. Ale pak jsem taky věděl, jak zlé ty holky umí být, a
pokud byly přesvědčivé v tom, co říkaly, tak to muselo zatraceně hezky přesvědčit Harlow.
Myslel jsem si, že odstrčit od sebe Bailey a říct Nan, že můj vztah s Harlow není její problém,
byly ty nejhorší části večera. Zmýlil jsem se. Naštvaná Harlow bylo zdaleka to nejhorší.
„Nemusíš si o mě dělat starosti. Jsem v pořádku. Jen jsem potřebovala odejít a odpočívat.“
Kartáčoval jsem jí vlasy, které ji spadly do tváře. „Miluju tě,“ řekl jsem jí.
„Taky tě miluju.“
Ale věděl jsem, že to nestačí. Musel jsem jí dokázat, jak moc.

85
Moje sladká Lilo Kate,
Koupila jsem ti víc oblečení, než kdy vynosíš. Rozložila a složila jsem je snad milionkrát.
Ujistila jsem se, že tvé malinké šatičky visí správně ve tvém šatníku a že máš boty odpovídající
každému oblečení. Hloupé věci, na kterých dítěti nezáleží. Ale alespoň mohu něco dělat, když
na tebe čekám.
Také ti dělám fotoalbum s fotografiemi tvého otce a mě. Existují dokonce i některé, kde jsme
všichni tři. Miluju ten, kde má tvůj táta ruku položenou na mém bříšku. Je to jako by tě držel.
Tvůj táta najal včera fotografa, aby přišel k nám domů a vyfotil nás – překvapení pro mě.
Nyní máme nádherné rodinné fotky ve všech mých nejoblíbenějších částech domu.
Vlastně, houpačka pod stromem je moje nejoblíbenější část domu a můžu říct, že jsem tě na ní
pohoupala jako první. Mám o tom taky fotografický důkaz. Je to obrázek na obálce tvého
fotoalba. Hned to poznáš.
Představuju si, že jednoho dne budeme spolu sedět na naší verandě a budeme si prohlížet tuto
knihu. Bude to důkaz naší lásky, kterou k sobě budeme chovat v průběhu let. Uvidíš, kolik
lásky jsi přinesla do tohoto světa.
Ale pokud tady s tebou nejsem a ty si prohlížíš fotoalbum se svým otcem nebo sama, věz, že
jsem vytvořila každou stránku s láskou. Byla jsem šťastnější, než jsem kdy v životě byla a můj
život byl kompletní.

Navždy s láskou,
Máma

86
Harlow

Zapečetila jsem obálku a zabalila nejnovější tlustý svazek dopisů růžovou saténovou stuhou.
Pořád jsem před sebou měla osm týdnů těhotenství a mohla bych přidat více dopisů, ale i tak
jsem napsala pro Lilu Kate jeden ke každým jejím narozeninám a vánocům, jeden k jejím
jednadvacátým narozeninám, na svůj první den v mateřské školce, k její maturitě, k jejímu
svatebnímu dni, k narození jejího prvního dítěte a k jejím třicátinám. Pro případ, že bych tady
nebyla, jsem chtěla, aby tady měla aspoň část mě. Kdybych tak měla aspoň část mé matky,
když jsem vyrůstala …. Vyměnila bych to za cokoli. Alespoň Lila Kate to bude mít, kdyby
neměla mě.
Zvedla jsem druhý svazek dopisů, který jsem napsala. Všechny byly pro Granta: jeden na den
po mém pohřbu, jeden pro jeho první den, kdy zůstane sám s lilou Kate poté, co se vrátí
k normálnímu životu, jeden pro její první den ve školce a jeden pro případ, že by potkal ženu,
do které by se zamiloval. Zabalila jsem dopisy červenou saténovou stuhou.
Pokud bych tady nebyla jako jeho partner a pomáhala vychovávat naší malou holčičku, chtěla
jsem, aby tady s ním byla alespoň moje slova. Chtěla jsem, aby věděl, že se dívám ze shora,
že jsem na něj pyšná a že chci, aby věděl, že odvádí skvělou práci.
Chtěla jsem, aby se bez obav pohnul dál, až přijde čas. Byl má první a jediná láska. Byl moje
pohádka. Ale bylo možné, že já bych neměla být tou jeho. Měl před sebou dlouhý život a já
nechtěla, aby ho strávil sám, aniž by po svém boku někoho měl.
Uložila jsem oba svazky dopisů do spodní zásuvky prádelníku Lily Kate. Na vrcholu obou
hromad jsem nechala jeden dopis: první, který bude číst. Chtěla bych mu tím říct, že tam byly
pro dobu, kdy jsem cítila, že nastane jejich čas.
Nechala jsem ležet fotoalbum na prádelníku, protože o něm Grant věděl. Nevěděl skutečný
důvod, proč jsem chtěla tyto fotky; jen věděl, že jsem udělala album vzpomínek pro Lilu
Kate. Zarámovala jsem mou oblíbenou fotku nás, jak sedíme na schodech verandy.
Moje hlava spočívala na Grantově rameni a jeho ruka byla omotána kolem mě, jeho dlaň byla
roztažená na mém břiše. Teď visela nad přebalovacím stolem Lily Kate; mohl sis jí všimnout
hned, jakmile jsi vešel do místnosti.
„Zase jsi přeskládala dětské oblečení?“ zeptal se Grant, když vstoupil do místnosti.
Zasmála jsem se. Přichytil mě víc než jednou při reorganizaci šatníku a zásuvek. Nerozuměl
tomu, ale nikdy mě neškádlil. Vždycky se usmál a řekl mi, že Lila Kate bude mít tu nejlepší
maminku na světě. Skutečně jsem doufala, že to bude pravda.
Grant nikdy nemluvil o tom, co by se mohlo stát. S každou návštěvou lékaře, která proběhla
dobře – kde jsme pokračovali v získávání dobrých zpráv – se zdálo, že si dělá méně starostí.
Už se nedíval na břicho, jakoby si jím nebyl jistý. Jakoby to byl nepřítel. Často se ho dotýkal
a začal k ní mluvit.
„Chci, aby pro ni všechno bylo perfektní,“ řekla jsem mu a zavřela zásuvku s dopisy.
„Bude, protože tady budeš ty,“ odpověděl.
Než jsem stačila něco říct, udělal ke mně další krok. „Fotograf se vrátí dnes odpoledne. Mám
ještě několik snímků, které bych od něj chtěl.“
Udělal to? Začala jsem se ho na to ptát, když se přede mě postavil a vzal obě mé ruce do
svých. Pak, jako ve zpomaleném filmu si klekl na jedno koleno. Všechna schopnost dýchat a

87
mluvit mě opustila. Tohle jsem nečekala. Smířila jsem se po plese s faktem, že na manželství
není připraven. Grant už tak se mnou bral obrovskou šanci. Nelíbilo se mu riskovat. Byl
opatrný.
„Harlow Manningová,“ řekl, když vytáhl černou saténovou krabičku z kapsy. „Myslím, že je
možné, že jsem se do tebe zamiloval v okamžiku, kdy tě mé oči spatřily. Nemohl jsem na tebe
zapomenout. Hledal jsem důvody, abych mohl být kolem tebe. Snil a fantazíroval jsem o tobě.
Pak, během čínských hodů, se mi podařilo, abys se mnou seděla ve stejné místnosti déle než
jednu minutu. Věděl jsem tu noc, kdy jsem tě líbal, že už nikdy nebudu stejný. Nic nebude.
Tys poznamenala můj život.“
Těžce polkl a roztřeseně se usmál, když otevřel krabičku. Diamantová slza byla zasazena do
malého, saténového polštářku. Bylo to jednoduché a elegantní. Bylo to perfektní. Nenosila
jsem často šperky, ale tohle …. Tohle budu nosit navždy. Moje oči se zaplnily slzami a
rozmazávaly moje vize. Skutečně se to děje. Utírala jsem si slzy, které mi unikly, a vydala
měkký smích na emocionální nepořádek, který ve mně probíhal.
„Děsíš mě. Nic na tomto světě nikdy nezářilo tak jasně jako ty nebo mě nedělalo lepším
člověkem, jako to děláš ty. Budu celý život trávit tím, že se budu snažit být hodný, ale
nebudu. Nikdo nemohl být. Jsi vzácný a drahocenný dar a já si bez tebe, po mém boku,
neumím představit život. Jsi moje štěstí. Jsi můj domov. Udělala bys mě tím nejšťastnějším
člověkem na světě a budeš mou ženou?“
Slzy mi teď volně stékaly po tvářích, když jsem tam stála s tímto krásným mužem na kolenou.
Mužem, který mi právě řekl tak srdceryvná slova. „Ano,“ řekla jsem, nemohla jsem říct nic
jiného. Nemohla jsem mu připomínat šanci, která by mu mohla být vzata. Věděl o tom. Oba
jsme to věděli. Nestaral se o to. Stála jsem mu za tu šanci. To bylo to, co mi tím chtěl říct.
„Ano?“ zopakoval a usmíval se na mě.
Přikývla jsem hlavou a on se zasmál úlevou, pak vystřelil na nohy a popadl můj obličej do
dlaní. Jeho rty našly moje a já věděla, že kdybych zítra zemřela, tak jsem žila. Obrovsky žila.
Grant mě zvedl a odnášel ven z místnosti.
„Pusť mě, vážím tunu!“ řekla jsem a bála se, že ho budou bolet záda.
„Přibrala jsi osmnáct liber, zlato. To není tuna.“
Zamířil k naší ložnici a já se rozhodla, že dohadovat se s ním nemusí být v můj prospěch.
Jestli to bylo to, co jsem si myslela, pak jsem byla kompletně pro. Grant mě opatrně položil
na postel a sklonil se, aby mohl sundat mé boty. Políbil oblouky obou chodidel než se postavil
a sundal mi tričko. Nechala jsem se svlíkat, jako bych byla bezmocná, protože se zdálo, že si
to užívá. Když zatahal za mé legíny, nadzvedla jsem zadek, aby je mohl lépe sundat, takže
jsem zůstala úplně nahá a on byl celý oblečený.
„To je trochu nefér,“ řekla jsem a natáhla se po zapínání na jeho džínách. Zasmál se a dovolil
mi je sundat. Pak se jich zbavil, následovala i košile. Vnímala jsem jeho pevné, vypracované
tělo a zvedla ruku, abych jí přejela po břiše. Milovala jsem, když jsem to mohla cítit, a když
se ohnul, bylo to ještě lepší.
„Lehnout a rozevři pro mě nohy.“ Ztišil svůj sexy hlas, chraplavý hlas, a jeho víčka klesla,
když mi svým pohledem cestoval po těle. Posunula jsem se dozadu a rozevřela nohy podle
jeho pokynů. Zatřásla jsem se v očekávání, když jsem sledovala Grantův sexy úsměv předtím,
než sklonil svou hlavu mezi mé nohy. Milovala jsem to, jak mě donutil cítit.
Když se jeho jazyk dotkl vrcholku nad mou štěrbinkou, natáhla jsem se a chytila se čela
postele, abych se nepokusila zatahat ho za vlasy a převzít nebo ztratit kontrolu. Jakkoli. Tam
88
dole jsem byla citlivější, než jsem kdy předtím byla, ale četla jsem, že to bylo normální.
Myslela jsem na sex mnohem více, než jsem byla zvyklá. Ačkoli při pohledu na Granta má
mysl měla často sex. Zpocený, žhavý, divoký sex. Takový, jaký právě teď nemůžeme mít.
Chtěla jsem ho, myslím. Chtěla jsem to špatné.
„Dej mi ruku,“ nařídil a já rychle poslechla. Přesunul ji k mé vlhkosti. „Drž ji otevřenou,
zatímco tě budu lízat.“
Ach Bože. Tohle bylo nové. Natáhla jsem se dolů a oběma rukama držela otevřené záhyby,
zatímco mě lízal na poštěváčku, který byl tak blízko k orgasmu, na mém otvoru, který byl
celý v očekávání, že bude vyplněn. Začala jsem křičet, jak narůstal orgasmus, ale těsně
předtím, než jsem padla přes útes, se zastavil a svým tělem se posunul na mě. Vklouzl do mě,
pomalu a lehce, a z jeho hrudi vyšlo vrčení.
„Přísahám, že vždycky, když jsem v tobě si myslím, že je to ten absolutně nejlepší kurevský
pocit na světě, ale pokaždé je to ještě lepší.“ Drápala jsem mu záda a on se začal pohybovat
rychleji. „Nikdy se tě nenabažím. Chci žít uvnitř tvé kundičky,“ řekl, když můj orgasmus
dosáhl opět svého vrcholu. Místo toho, aby se odtáhl, tentokrát sklonil ústa a upnul se na
jednu z mých bradavek, když mě zlomily vlny a poslaly mě spirálou do světa divů.
„Kurva, ano, to je sexy jak samo peklo,“ řekl, když se jeho boky pohybovaly prudčeji a mé
jméno zavrčel z hrudi předtím, než se udělal, nesouc mě sebou, takže zůstal uvnitř mě, ale já
byla na vrcholu.
„Nemůžu přestat,“ řekl, když lapal po dechu. „Přichází to.“ Znovu sebou trhl a jeho tělo se
zachvělo.
Když skončil, políbila jsem ho od ramenou k ústům.
„Až to bude znovu bezpečné, mám s tebou plány, sladká holčičko. Hříšné, vášnivé plány.“
„Je to slib?“ zeptala jsem se a usmála se na něj.
„Sakra že je,“ odpověděl.
Později v noci, po hodinách, kdy mi Grant ukazoval, jak moc mě miluje a cítí potěšení, které
mi může poskytnout, mě vzbudila ostrá bolest. Brzy jsem se stočila do klubíčka a křičela.
Bolest byla příliš velká a já věděla, že to není dobré. Četla jsem všechno ohledně kontrakcí.
Něco bylo špatně. Velmi špatně.
Grant vyskočil z postele, snažil se se mnou mluvit, ale nerozeznávala jsem slova a nemohla se
vyjádřit. Dělala jsem vše co jsem mohla, abych opět nekřičela bolestí. Jeho hlas mě
neuklidňoval. Nic nepomáhalo. Bolest pomalu začala slábnout a znova udeřila.
„Ambulance tady bude za pět minut.“ Grantův hlas byl naplněný čirou hrůzou. Chtěla jsem ho
utěšit, ale tentokrát jsem nemohla. Musela jsem se postarat o sebe a naše dítě. Chladný, vlhký
hadřík se dotkl mého čela , když mi říkal, jak moc mě miluje a jak se o mě postará. Pak zaklel
a ucítil teplo mezi mýma nohama.
„Bože to ne. Kurva!“
Podívala jsem se dolů a vše co jsem uviděla, byla krev. A pak všechno zčernalo.

89
Grant

Dveře se zavřely za doktorami a sestrami, kteří obklopovali Harlowino bezvládné tělo na

nosítkách, když ji odváželi. Nedovolili mě pustit dál. Byl jsem otupělý hrůzou a bolestí. Můj
život se právě odkutálel těmito dveřmi, bez slibu k návratu.
Díval jsem malým okýnkem ve dveřích a viděl, jak vše mizí za rohem. Musel jsem tady čekat.
To bylo vše, co mi řekli. Nic víc. Neřekli mi, jestli ještě uvidím Harlowin úsměv. Neřekli mi,
jestli znovu otevře oči. A neřekli mi, jestli se vůbec Lila Kate narodí.
Nevěděl jsem nic krom toho, že mé srdce a duše tam byly někde s Harlow.
„Grante.“ Rushův hlas na mě zavolal, ale já se neotočil. Pořád jsem držel oči upřené do okna.
To bylo mé jediné spojení s Harlow. Paže se kolem mě utáhly a jedna dlouhá ruka spočívala
na mém rameni. Nikomu jsem nevolal. Nevěděl jsem, jak o tom Blaire a Rush věděli. Pokud
bych mohl mluvit, zeptal bych se jich, ale teď jsem to ještě nebyl schopen udělat. Bál jsem se
udělat cokoli. Potřeboval jsem se soustředit na tyto dveře. Musím jí svou vůli donutit žít, kvůli
mně. Aby se ke mně vrátila.
„Bethy viděla, jak ambulance odjíždí od vašeho domu, když jela z práce. Ona nám volala,“
řekla Blaire, aniž bych se zeptal. „právě teď je s Natem. Woods a Della jsou na cestě a Rush
bude volat Masovi. Mysleli jsme, že bychom měli dát vědět Kirovi.“ Koutkem oka jsem viděl
Rushe přikývnout, když dotelefonoval.
Kiro. On byl má jediná útěcha. Nemohl bych bez Harlow žít, protože kdyby to ona nezvládla,
Kiro vzal taky můj život. A já bych mu dal svou zbraň, kdyby ji chtěl.
„Víme něco?“ zeptala se Della, když jsem zaslechl kroky běžící k nám. Nepodíval jsem se na
ni. Musel jsem sledovat tyto dveře. Toto okno.
„Ne. Rush právě volal Masovi. Chystala jsem se ho na to zeptat. Myslela jsem si, že by si
s někým mohl promluvit.“
„Woods to udělá,“ řekla Della.
Cítil jsem stisk na svém rameni. „Hned jsem zpátky,“ řekl Woods. „Jsme tady chlape. Bude
v pořádku. Je to bojovnice.“
Podařilo se mi to, o čem jsem si myslel, že je přikývnutí nebo něco podobného. Protože jsem
si nebyl jistý, že to bude v pořádku. Nebyl jsem si jistý, jestli ještě někdy něco bude
v pořádku.
„Mase je na cestě,“ řekl Rush a postavil se vedle mě. „Tohle místo je opravdu plné lidí.
Omlouvám se, ale všichni milují tebe a Harlow. Teď je naší součástí.“
Byla to nejlepší. Ale já to neřekl.
Po mírném stlačení mého ramene mě konečně Blaire pustila. „Pojď se posadit,“ řekla tiše.
„Ne. Musím vidět.“ Neměl jsem v úmyslu vysvětlovat více. A nebyl jsem se schopný pohnout
z tohoto místa.
„Všichni si běžte sednout. Zůstanu tady s ním,“ řekl Rush, zdálo se, že pochopil mou potřebu
ji vyhlížet.
Dav se pomalu vzdálil, ale Rush zůstal po mém boku. Neřekl bych mu to, ale potřeboval jsem
ho. Jen mít ho tady vedle sebe mi pomáhalo. Cítil jsem se silnější. Cítil jsem se, jako bych se

90
nemohl roztříštit na milion kousků, zatímco jsem čekal na Harlow. Když jsem ho měl tady,
pomáhal mi držet se pohromadě.
Neobtěžoval jsem se zavolat svému otci. Neptal se na Harlow od toho dne, kdy mi před
měsíci volal. Ani se neobtěžoval starat se o můj život. Staral se o mě jen když se jednalo o
práci. Nakonec mu budu muset zavolat. Měl by vědět, proč nepřijdu do práce.
„Je na chirurgii. To je vše, co vím. Brzy nám dají vědět víc,“ řekl Woods.
Byla na chirurgii. Nebyl jsem tam, abych ji držel za ruku. Nebyl jsem tam, abych ji řekl, že
všechno bude v pořádku. Byla sama. Potřebovala mě.
„Potřebuje mě,“ dusil jsem se.
„Potřebuje, abys byl silný. To je to, co potřebuje,“ řekl Rush.
Věděl jsem to, ale nebyl jsem si jistý, jak silný můžu být, když jsem si ji představil
rozříznutou na stole. Co když udělali chybu? Co když to její srdce nezvládne?
„Když jsme byli děti, měla operaci srdci. Byla tak zatraceně vystrašená. Noc předtím se
stočila v Kirově klíně a on ji povídal příběh o princezně, která šla spát. Vše co potřebovala,
aby se probudila, byl muž, který ji ze všech nejvíc miloval a který na ni čeká. A kdyby věděla,
že tady bude, probudila by se, aby ho spatřila.“ Rush se měkce zasmál. „Myslel jsem si, že to
byl hloupý příběh v té době, ale po operaci, kdy jsem ji byl schopen konečně vidět, mě vzal
otec zpět do jejího pokoje. Zeptal jsem se jí, jaké to je být uspaný a jestli to bylo tak hrozné,
jak si myslela. Zavrtěla hlavou a řekla, ‚Ne. Věděla jsem, že tady na mě čeká můj otec, až se
probudím. Tak jsem to udělala.‘ A to bylo tak jednoduché. Ona ví, že tady na ni čekáš, až se
probudí. Věřím, že to udělá.“
Chtěl jsem věřit tomu, že jsem silný. Že se ke mně vrátí. Že se nevzdá. Ale právě teď jsem byl
tak vyděšený, že moje naděje nestačila. Pořád jsem viděl všechnu tu krev na posteli a její tvář
tak bledou a pak omdlela. Nic. Její srdce bilo a ona dýchala, ale moje se zastavilo. Moje
nejhorší noční můra ožila.
Slyšel jsem spoustu hlasů, které zaplnily čekárnu za mnou, ale nepohnul jsem se a ani se na ně
nepodíval. Rush stál poslušně po mém boku a mlčeli jsme. Sledoval jsem dveře a myslím, že
on taky.
Přišly sestry a procházely dvojitými dveřmi. Jedna se zastavila a zeptala se nás, co děláme a
Rush ji vysvětlil, že čekáme. Musela vidět odhodlaný výraz na mé tváři, protože nic
nenamítala. Prostě odešla.
Několik lidí přišlo až ke mně, aby mě poplácali po zádech s jejich nabídkou podpory. Jimmy,
Thad, Bethyina teta Darla, a dokonce i komorník Henry. Nebyl jsem si jistý, kdo všechno
vlastně přijel. Nebyl jsem schopný uhnout očima ani na okamžik.
„Už něco víte?“ Nanin hlas mě překvapil a já jsem se napjal. Právě teď nebyla vhodná doba,
aby se ukazovala. Chtěl jsem, aby odešla. Nestarala se o Harlow. Nikdy na Harlow nebyla
milá. Dělala Harlow ze života peklo pokaždé, když se jí naskytla příležitost.
„Ne. Pokud chceš zůstat, bež si sednout do čekárny k ostatním,“ řekl Rush své sestře.
Čekal jsem, že se začne hádat nebo řekne něco sarkastického. Ale ona ne. Prostě odešla.
Pokud by moje mysl nebyla kompletně zaměřena na Harlow, byl bych udivený z toho, co se
teď do pekla stalo.
„Stojíš tady víc než hodinu. Můžu ti donést něco k pití?“ zeptal se rush.
„Ne.“ Nechtěl jsem zkurvené pití, zatímco Harlowin život visel na vlásku.

91
„Faj. Dehydratuj,“ odpověděl.
Dveře se otevřely a vyšel doktor, který zkoumal místnost. Jeho oči přistály na mě. „Hledám
rodinu Harlow Manningové,“ řekl.
Snažil jsem se říct, že jsem rodina, ale nic ze mě nevyšlo. Panika mi stiskla hrdlo tak pevně,
že jsem nemohl dýchat. To bylo ono. To byla moje zpráva.
„To jsme my,“ řekl Rush, když si uvědomil, že jsem nebyl schopný odpovědět.
Lékař k nám přistoupil a ohlédl se přes Rushovo rameno. „Ještě nikdy jsem neviděl čekárnu
tak plnou,“ řekl.
„Harlow je milována,“ odpověděl Rush.
Podařilo se mi tajit dech a doktor se ke mně otočil, „Jste v pořádku?“
„Potřebuje vědět, jak na tom Harlow je. Protože jinak dostane záchvat paniky,“ řekl hlas
Blaire za mnou.
„Potřebuji přímou rodinu,“ řekl doktor.
„Je to moje snoubenka,“ konečně jsem se přiměl mluvit.
Doktor přikývl. „V pořádku, teda, docela dobře. Předpokládám, že dítě je Vaše.“
Přikývl jsem.
„Takže, gratuluji. Narodila se Vám holčička ve dvě čtyřicet pět. Je příliš brzy, ale museli jsme
udělat císařský řez. Bude muset na chvíli zůstat na dětské JIP, ale je plně vyvinutá a její srdce
vypadá dobře. Váží tři libry deset a měří šestnáct palců. Potřebuji, abyste vyplnil její rodný
list, až budete připraven tam jít a vidět ji.“
Lila Kate byla naživu. Byla tady. 28. Září 2014 jsem se stal otcem. Zhluboka jsem se nadechl.
Harlow to zvládla. Přivedla na svět naše dítě zdravé a živé. Ale co bylo s Harlow…..
Jakoby mi četl myšlenky, lékař pokračoval. „na pár vteřin jsme Harlow ztratili. Rychle se
vrátila zpět, myslím. Je to bojovnice.“
„Ztratili jste ji?“ zeptal jsem se, nechápal jsem, co tím chce říct.
„Její srdce přestalo bít, ale s malou pomocí se vrátila zpět. Nicméně se neprobudila a je
v kritickém stavu. Právě teď Vám nemohu říct, zda a kdy se probudí. Její srdce a tělo utrpělo
vážnou traumatickou příhodu. Ztratila mnoho krve a potřebuje transfuzi. Kvůli její jemné
povaze to musí být A-pozitivní. Pokud je tady pokrevní příbuzný s jejím typem krve, rodiče
nebo sourozenec, pak by to bylo nejlepší.“
Měl jsem B-pozitivní. Nemohl jsem jí pomoct. Potřebovala mě, a já nemohl udělat nic.
„Já mám O-negativní,“ řekl Woods, který se postavil vedle mě. „Nejsem příbuzný, ale vím, že
O-negativní je univerzální dárce.“
Doktor přikývl. „Ano, ale pokud bychom měli členy rodiny se stejným typem krve, bylo by to
nejlepší. Pokud ne, rádi přijmeme Vaši nabídku.“
„Já mám A-pozitivní. A jsem její sestra. Udělám to.“
Po zaznění Naniných slov ztichla celá čekárna.

92
Moje sladká Lilo Kate,
Dnes jsi se narodila na tento svět. Píšu to, než tě ve skutečnosti uvidím. Toto je můj dopis pro
tebe, kdybych tady nebyla, abych tě mohla pochovat a přivítat na tomto světě. Dokážu si
představit, myslím, jak jsi dokonalá a nádherná. Vsadím se, že máš tátovy modré oči. Doufám,
že máš i jeho úsměv. On má nádherný úsměv.
Pokud nikdy nebudeš mít šanci se se mnou potkat, věz, že jsi byla mým největším úspěchem.
Byla jsi sen, o kterém jsem si nikdy nemyslela, že se stane skutečností. Od té doby, co jsem
byla malá holčička, jsem chtěla být maminkou. Chtěla jsem své vlastní miminko. Nechápala
jsem, co to znamená, dokud jsem tě neměla uvnitř sebe. Tvého otce jsem už milovala tak
divoce. Ty jsi byla jeho součástí a já vás milovala stejně a stejně prudce zbožňovala.
Každá volba, kterou jsem udělala do dnešního dne, byla ta, kterou jsem udělat chtěla a nic
bych na tom nezměnila. Ráda bych dostala šanci si tě alespoň podržet, ale pokud se tak
nestane, věz, že jsem si tě uvnitř držela celých devět měsíců (doufám)a hýčkala tě každý den.
Pořádně spát v bezpečném náručí tvého otce. Vím, že to tak je. Bude dobrý v tom, že se
budeš cítit v bezpečí. Pokud se bojíš nech mu připomenout ti, že je tady vždy připraven tě
podržet, když to bude potřebovat.
Víc než cokoli jiného bych ti chtěla říct toto: Jsi bojovnice. Jsi silná. Jsi statečná. Můžeš
dosáhnout čehokoli, co si vymyslíš. Tento svět je tvůj, abys dělala cokoliv a já věřím, že budeš
žít svůj život naplněný štěstím, a já to budu moci cítit ze shora.
Nikdy nedovol těm ostatním, aby tě stáhli dolů. Jejich slova nezmění to, kým jsi. Máš pod
kontrolou to, kým jsi. Ty, má sladká Lilo Kate, jsi dcerou své matky. Bojujeme za to, co
chceme a v co věříme. Neposloucháme ostatní a chráníme to, kým jsme. Ukaž světu, jak
úžasná Lila Kate Carterová je a dostaň se na vrchol, holčičko. Dostaň se přes všechny.

Navždy s láskou,
Máma

93
Grant

Byla drobná. Nejdrobnější, perfektní věc, jakou jsem kdy viděl. Umyli mě ve sprše a oblékli
do pláště, než jsem vešel do malé místnosti, ve které se starali o Lilu Kate. Spala uvnitř
inkubátoru a k hrudi měla přilepené páskou dráty. Její malé nožičky byly skrčeny k tělu.
Kromě malých ponožek měla pouze plenu a pletenou čepičku. Byla nemocná?
„Za pár dní si ji můžete pochovat. Právě teď jí potřebujeme sledovat a ujistit se, že je zdravá
tak, jak má být. Přišla na svět s hlasitým bojovým křikem, což je velmi dobré znamení,“ řekla
sestra vedle mě.
„Je tvrdá. Jako její matka,“ odpověděl jsem a můj hlas zněl nakřáple.
Dosud mě nenechali podívat se na Harlow. Jak mi řekli, mohl jsem se vrátit a vidět Lilu Kate,
nebyl jsem si jistý, že jsem to chtěl udělat. Ne bez Harlow. Ještě ji neviděla. Ale myšlenka na
Lilu Kate, jak tady leží sama bez své matky, bylo víc, než jsem mohl zvládnout. Harlow by
mě chtěla zpět s naší dcerou. Nechtěl jsem jí nechat na holičkách.
„Pravděpodobně již víte, že váží tři libry deset, což je dobré. Jsou tady nějaké milníky, přes
které se musí dostat dřív, než bude propuštěna z dětské JIP. Za normálních okolností, když se
dítě narodí o dva měsíce dříve, může trvat několik týdnů, než se těch hodnot dosáhne.“
Nebyl jsem připraven vzít ji domů. Byla tak maličká. Bál jsem se jí držet. Vypadala křehce.
Na to jsem potřeboval Harlow. Ona věděla, co dělat. Měla by ji držet a uklidňovat ji a dělat
všechny ty věci.
„Pokud chcete sedět v houpacím křesle a sledovat ji, můžete. Brzy se vzbudí a pak se můžete
seznámit se svou dcerou.“
Moje dcera. Měl jsem dceru. Tento malý život byl skutečně mou součástí. Součástí Harlow.
Vjel do mě náhlý spěch a já si uvědomil, že to dítě miluju. Zcela jsem to dítě miloval.
Zbožňoval jsem ji aniž bych ji viděl. Byla naše.
„Chci tady zůstat, ale v momentě, kdy budu mít možnost vidět Harlow chci, aby pro mě
někdo přišel. Okamžitě,“ zdůraznil jsem. Potřebovala slyšet můj hlas. Otevřela by oči, kdyby
slyšela můj hlas a věděla, že tady na ni čekám. Udělala by to. Lila Kate a já bychom to bez ní
nemohli udělat. Prostě potřebovali, aby mě ji nechali vidět. Čekala na mě. Věděl jsem, že ano.
Posadil jsem se do houpacího křesla přímo naproti, kde měla Lila Kate otočenou hlavu. Když
by se vzbudila, mohl bych vidět její malé očka. Nemohl jsem říct, na koho je právě teď
podobná. Byla tak malinká, že vypadala spíš jako panenka než něco jiného.
Harlow koupila výbavičku, kterou bude mít na sobě, když pojedeme z nemocnice, ještě
předtím, než jsme věděli, jestli je to chlapeček nebo holčička. Pro každý případ koupila jednu
pro obě pohlaví. Malé růžové šaty byly zabaleny v nemocniční tašce, kterou s láskou
připravila a která byla na přebalovacím stole v dětském pokojíčku. Měl jsem ji vzít, až
půjdeme do laboratoře, ale věci nešly tak, jak jsme předpokládali. Mým jediným cílem v té
době bylo dostat Harlow do nemocnice. Musel bych poslat Blaire do domu, aby donesla, co
jsme potřebovali. Nemohl jsem opustit toto místo. Ne bez svých děvčat. Obou.
Její malé očka se zachvěla a otevřela a brzy se má dcera dívala přímo na mě. Pomalu jsem
vstal, bál jsem se, abych ji nevystrašil, a přešel k inkubátoru. Vzal jsem rukavice, v
inkubátoru byly otvory, takže jsem se mohl dostat dovnitř a dotknout se jí. Když jsem nad ní
stál, sledovala každý můj pohyb. Téměř jsem mohl vidět zvědavost v její malé tvářičce.

94
„Ahoj Lilo Kate. To jsem já, tvůj táta. Už jsme spolu mluvili dříve, ale ještě ne tváří v tvář,“
řekl jsem jí, když jsem vsunul ruku dovnitř a dotkl se její malé ručky.
Drobné prstíky se omotaly kolem jednoho mého a držely mě, když dál pozorovala.
Potřebovala mě. Pochopil jsem tu skutečnost a nebyl si jistý, jestli jsem byl vyděšený nebo
ponížený.
„Jsi nádherná, jako tvoje maminka. Už brzy ji uvidíš. Jen čekáme, až se probudí.
Potřebujeme, aby se probudila. Ona to ví. Řeknu jí to tak brzy, jak mě to nechají udělat.“
Palec její druhé ruky si dala rovnou k ústům, když mě dál sledovala. „Líbí se ti ten palec, že?
Tvá maminka a já jsem tě sledovali, jak jsi to dělala, když jsi byla ještě uvnitř. Viděli jsme tě
kopat a pohybovat se a cucat si paleček na obrazovce. Doktor nás varoval, že budeš mít
pravděpodobně z palec jen výhonek.“
Zmírnila sevření mého prstu, jen aby ho mohla znova zmáčknout. Bylo úžasné, že něco tak
malého mohlo držet tak pevně.
„Brzy už budeš pryč z tohoto boxu a pak ti ukážu svět. My ti ho ukážeme. Tvá maminka a já.
Tvá maminka ti vyzdobila pokojíček. Strávila tam spoustu času a s láskou ho připravovala na
tvůj příjezd. Těším se na ten den, kdy společně do něj všichni tři vstoupíme.“
Lila Kate zamrkala očima a dál mě sledovala, když si přestala cucat palec. Její malé nožky se
natáhly a odrazily zase zpět, jako by utíkaly. Vložil jsem druhou ruku do dalšího otvoru a vzal
jednu z jejích malých nožiček, sundal ponožku, takže jsem se mohl podívat na prstíky na
jejích nohách. Byly krátké a stejně jako zbytek jejích proporcí byly dokonalé. Držel jsem její
malou nožku v ruce, když kopala a svíjela se. Byla menší, než můj prst. Pouze polovina délky.
Jakmile jsem dozkoumal její nohu, dal jsem jí ponožku zpět. Nevypadala, že by byla šťastná,
protože začala znovu kopat plnou silou.
„Pane Cartere, přijel Harlowin otec. Pan Finlay řekl, abych Vás přivedla.“
Kiro byl zde. Čas ho vidět. Chápal jsem jeho touhu zabít mě. Harlow byla jeho svět. Byla
součástí Emily a láska, kterou k Emily cítil se vložila do Harlow. Zcela jsem to pochopil. Při
pohledu dolů na vlastní dceru, vše co jsem mohl vidět, byla její matka. V tuto chvíli jsem
zcela pochopil, že mé srdce bylo dostatečně velké na to, aby milovalo dvě epické lásky
v životě.
„Vrátím se. Musím jít vyjednávat s tvým dědečkem. Taky se s ním brzy setkáš. Připrav se. Už
se těší, až ho sem vezmu,“ řekl jsem jí předtím, než jsem vytáhl ruku z inkubátoru, poslal jí
vzdušný polibek a otočil se k odchodu.
Zastavil jsem se ve dveřích a podíval se na sestru. „Vrátím se. Nechci ji nechávat samotnou.
Ujistěte se, že je v teple.“
Sestra se usmála a přikývla. „Ano, pane Cartere. Postaráme se o ni.“
„Díky,“ odpověděl jsem a zamířil do čekárny.
Sjel jsem výtahem zpět do čekárny a šel do nejbližší sesterny, než se vrátím zpět a budu
mluvit s Kirem.
„Máte nějaké nové zprávy o Harlow Manningové? Její sestra darovala krev pro transfuzi,
kterou potřebovala. Chci aktuální zprávy.“
Sestra přikývla a zvedla telefon. Mluvila s osobou na druhé straně linky, ptala se na Harlow,
pak zavěsila a podívala se na mě. „Jste její snoubenec, Grant Carter?“ zeptala se paní.
Přikývl jsem.

95
„Krevní transfuze byla úspěšná. Harlow ještě neotevřela oči. Její mozkové vlny jsou pozitivní,
myslím. Ale dokud neotevře oči, nemůžeme si být jisti, jak moc jí to ovlivnilo. Lékař si
s Vámi brzy promluví. Právě dostali zprávu, že přijel její otec.“
„Díky,“ řekl jsem, držíc se nových zpráv. Potřeboval jsem je. Nechtěl jsem se starat, jestli to,
že tady byl Kiro, je více znepokojovalo při odpovídání na mé otázky. Pokud by ten skok
udělal Kiro Manning, pak jen dobře. Potřeboval jsem kurevský skok. Nestaral jsem se o to,
jak se to stane.
Skutečnost, že se Nan nabídla darovat krev, kterou Harlow potřebovala, bylo něco, co jsem
nedokázal zpracovat. Co by tím získala? Nan nikdy nic volně nedala, aniž by se snažila
manipulovat lidmi. Musel být důvod, proč to udělala. Ale upřímně mi to bylo jedno. Udělala
to a to bylo vše, na čem záleželo.

96
Kiro

Proč to nemohlo být moje zasrané srdce? Proč to musí být moje holčička? Tuto otázku jsem si
pokládal ode dne, kdy řekli Emmy a mě jakou vadu srdce má Harlow. Pohnul bych nebem i
zemí, abych to vzal na sebe. Ale právě tak, jako jsem nemohl zachránit svou Emmy, nemohl
jsem zachránit ani naši dceru.
Byla tvrdohlavá a zatraceně odvážná. Ta její zatraceně tvrdá hlava bylo něco, co jsem na ní
obdivoval. Než se rozhodla mít dítě. Věděl jsem, že se ho nikdy nevzdá. To neměla v povaze.
Pokoušela se zachránit svět od svých tří let. Vždycky upřednostňovala ostatní před sebou.
Raději milovala lidi se svým vlastním chtíčem a potřebou.
Byla to jedna z věcí, která jí dělala zatraceně krásnou. Jako moje Emmy. A byla všechno, co
mi z Emmy zůstalo. Světlo v Emminých očích vyhaslo před dlouhou dobou. Každý den jsem
ji navštěvoval, doufal jsem, že uvidím, jak se jí oči rozzáří pochopením a že se ke mně vrátí,
ale nikdy se tak nestalo. Ani jednou.
Jediný způsob, kdy jsem mohl vidět světlo v jejích očích, bylo podívat se do těch od Harlow.
Náš malý zázrak. A teď leží na nějaké zatracené nemocniční posteli připojená na trubičkách,
život jí sotva visí na vlásku.
Vše, o čem jsem dokázal přemýšlet během letu do Rosemary Beach bylo, jak uškrtit Granta
Cartera za to, že jí tohle udělal. Nemyslel na její bezpečí; přemýšlel zkurveným ptákem. A
moje sladká Harlow toho muže milovala. Chtěla jeho dítě. A on ji tím nechal projít.
Teď jsem byl s ostatníma v čekárně. Rush se mnou zkoušel mluvit a uklidňoval mě. Nechtěl,
abych se rozčiloval, jakmile se Grant vrátí poté, co viděl své dítě, které právě zabilo moje dítě.
Řekl, že se z Granta stala troska. To, že tam stál jako posedlý a sledoval dveře na znamení
Harlow. Pro jakékoli slovo.
Strachoval se. Dobře. Kurva že dobře! Měl by. Možná, že smrt pro něj byla příliš dobrá.
Život, jako ten můj, bylo peklo na zemi. To bylo to, co si zasloužil. Smrt by byla pro něj příliš
jednoduchá.
Ohlédl jsem se na Deana, který seděl s Blaire, pak jsem viděl, že zbytek kapely si našly místa
k sezení. Když jsem dostal zprávu, všichni se se mnou ukázali na letišti. Taky milovali moji
holčičku. Byla jejich rodina. Byla tam dobrá šance, že by zabili Granta.
„Kiro,“ řekl Grant a já prudce otočil hlavou, abych se podíval na muže, který je za to
zodpovědný. Měl na sobě modrý plášť a tmavé kruhy pod očima. Bledá tvář jeho obličeje mě
zaskočila, necítil jsem se líp.
„Zabil jsi mé dítě,“ zavrčel jsem, nemohl jsem svou bolest ovládat.
Grant se napjal a Rush okamžitě vstoupil mezi nás. Vypadal divoce a byl připraven mě
zastavit.
„Ona žije. Bojuje, protože to je to, co dělá. Je mi jedno, kdo jsi, vyhodím tvou prdel z této
nemocnice, jestli se neudržíš pohromadě. Je mi líto, že tě to bolí. Vím, že bát se stojí za
hovno. Ale to je on,“ řekl Rush a ukázal na Granta. „Je kurva vyděšený. Zničilo by ho, kdyby
ji ztratil. Už teď se rozpadá. Takže sem nemusíš přijít, abys na něj házel sračky a obviňoval
ho z něčeho. Stál po boku ženy, kterou miluje, když se rozhodla mít to dítě. Nemohl ji nutit
udělat něco, co by nikdy neudělala.“
Dean přešel ke svému synovi a položil ruku na Rushovo rameno, aby ho ujistil, že vím, že
nejsem schopný Rushe napadnout. „Chlapec vypadá, jakoby si prošel peklem. Harlow by to

97
tak nechtěla. Chtěla by, abyste tady byli jeden pro druhého. Ty to víš, Kiro,“ řekl Dean
vážným tónem.
Všichni byli na Grantově straně. Mohl tohle zastavit. Moje dítě mu chtělo dát dítě. Milovala
to dítě, protože bylo jeho. Dopekla ano, vinil jsem ho.
„Neuchránil ji. Mohl nás zachránit od toho všeho jednoduše – třeba použít zatracený
kondom.“
Grant zavřel oči a viděl jsem ho se třást. Zdálo se, že to taky věděl. Vzal na sebe vinu. Dobře.
Potřeboval vědět, že pokud ji ztratíme, bude jedním z těch, co jí zabili. On.
„Nevěděl o jejím srdci do dne, kdy ho opustila. Otěhotněla předtím, než odešla. Nevěděla to,“
vysvětloval Rush.
To už jsem věděl. Bylo mi to jedno. Měl prostě používat kondomy. Respektovat dívku jakou
je Harlow a chránit ji před svým ptákem. To je kurva zdvořilost.
„Kde je sakra Mase? Jeho prdel už tady měla být,“ řekl jsem naštvaný, že bratr, kterého
zbožňovala, tady není, aby s námi čekal.
"Jsem tady, kreténe."

98
Mase

„Nemůžeš mu říkat kreténe,“ zašeptal vedle mě Major.

„Dávej si pozor na pusu,“ pokárala mě matka. I když věděla, že je kretén.
„Je to kretén,“ odpověděl jsem, když jsem se díval na muže, který sehrál roli v tom, že jsem
byl přiveden do tohoto světa. Neuvažoval jsem o něm jako o otci. Byl to Harlowin otec, ne
můj. A rozhodně ne Nanin. Dokud nebyla dospělá, tak jí to neřekl a to jen proto, že se o tuto
informaci podělil Blaiřin otec.
„Je to Kiro. Nemůžeš mu říkat kreténe,“ řekl Major.
Major nevyrůstal jako součást mého života. Jeho otec byl bratr mého otčíma. Držel jsem se co
nejdále od Kirova života. Major cestoval po světě jako armádní dítě a věděl o Kiru
Manningovi jen to, že je to rockový bůh. Nevěděl, jakou zatracenou omluvou byl pro otce.
„Tvá sestra tady umírá a bratr, kterého kurva uctívá, si nemůže upravit svůj kovbojský plán,
jak tady dostat rychleji svůj línej zadek. Takže kdo je kretén?“ vyplivl na mě zpátky Kiro.
Moje matka se vedle mě napjala a chtěla po něm vystartovat, ale chytil jsem ji za ruku. Ona a
Kiro spolu nevycházeli. Byl velmi špatnou chybou ve vzpurné části jejího života. Pořád
nemůžu přijít na to, jak mohla tak hluboce klesnout. Ale vždy, když jsem se jí na to zeptal, mi
řekla, že to byl Kiro Manning a ona byla prostě mladá. Bylo to tak jednoduché. Pak mi
připomněla, že má mě a že to stálo za to.
„Nevlastním osobní zkurvený tryskáč. Musel jsem letět komerčním letem. Dostal jsem se
sem, jak nejrychleji to šlo. Podívej se na mě. Jsem pokrytý špínou, potem a kravským
hovnem. Ani jsem se nezastavil v domě, abych se převlékl. Spěchal jsem na zasrané letiště.“
Tentokrát se mě moje matka nesnažila opravovat.
Kiro se poněkud uklidnil. Otočil svůj pohled na Majora a zamračil se. „Kdo je sakra on?“
zeptal se. Stále ještě nevzal na vědomí mou matku. Kretén.
„Major Colt. Můj bratranec. Majore, tohle je Kiro Manning.“ Nedodal jsem, že to byl můj
otec. Major to věděl a já jsem nechtěl, aby mi to připomínal nebo ho jako takového nazýval.
Smířil jsem se s ním kvůli Harlow. Byla jedinou Manningovou, se kterou jsem měl co
dočinění. Byla mou mladší sestřičkou, a kdyby teď Grant Carter nevypadal, že je úplně
v prdeli, zmlátil bych ho. Potřeboval jsem někoho praštit a on byl jediný viník.
„Nemáš žádné bratrance. A tvé příjmení není Colt,“ řekl Kiro svým povýšeneckým tónem,
který jsem nenáviděl. Rocková hvězda mě nijak neovlivnila. Tato osoba dostala mnoho lidí.
Ale ne jeho potomky. Věděl jsem to líp.
„Mohli být,“ odsekla matka a Kiro přesunul svůj rozhněvaný pohled na ni. Nedovolil bych
mu s ní takhle mluvit. Nakopal bych mu jeho starou prdel, kdybych musel.
„Moje příjmení je Colt-Manning. Muž, který mě vychoval se jmenuje Colt,“ informoval jsem
ho. Kiro věděl moc dobře, že jsem byl více Colt než Manning. Otec byl muž, který tady pro
Vás byl, a ne muž, který byl jen dárcem spermatu.
Kiro obrátil své oči v sloup a pokýval hlavou ze strany na stranu. Byl vyděšený a choval se
jako pitomec, když nemohl zmlátit Granta. Mohl jsem v něm číst, abych věděl, proč ukazuje
svou nejhorší stránku.
„Půjdu si sednout,“ řekla moje matka, chtěla se vzdálit od Kira.

99
Přikývl jsem a sledoval ji odejít, posadila se, vytáhla telefon a volala domů.
„Tohle je rodinné setkání jak vidím,“ řekl ženský hlas, o kterém jsem doufal, že už ho nikdy
neuslyším.
Otočil jsem se k Nan. Proč tady ještě byla? Nestarala se o Harlow. Kdyby nebyla zatracená
ženská, praštil bych ji, abych se uvolnil – a zaplatila by za všechny bolesti, které Harlow
způsobila.
„Neočekával jsem tě tady,“ řekl jsem, aniž bych se snažil zakrýt znechucení ve svém hlase.
Pokrčila rameny a přehodila si své dlouhé, červené vlasy přes rameno. „Všichni máme
stejného tatínka,“ řekla sladkým hlasem.
„Předtím to pro tebe kurva nic neznamenalo. Pokud jsi tady, aby ses přestěhovala ke
Grantovi, pak můžeš tuto myšlenku pověsit na hřebík. V případě, že sis toho nevšimla, tak se
hroutí. Nejsi v jeho hledáčku.“‘
Nan sebou trhla, ale jen stěží. Nevšiml bych si toho, kdybych ji nepozoroval.
„Uber,“ varoval Rush. „Vešla dovnitř a dobrovolně darovala krev, když Harlow potřebovala
transfuzi. Tohle si od tebe nezaslouží.“
Nan darovala Harlow krev? Skutečně?
„Cože? Děláš si ze mě srandu?“ zeptal jsem se, dívajíc se z Rushe na Kira, který vypadal
stejně šokovaně.
„Ne,“ řekla Nan Rushovi. „Nedělala jsem to proto, aby mě přijal,“ řekla, pak se otočila a
odkráčela.
Rush sledoval svou sestru, jak odchází s obavami ve tváři. Vyrůstal s Nan. Měli stejnou
sobeckou, na hovno matku. Rush byl jediná osoba, která Nan milovala a já to respektoval, ale
on toho mnoho, co se jí týkalo, přehlížel.
„Od té doby, co jí bylo deset let, jsem jí neviděl dělat nic pro nikoho jiného než pro sebe.
Neviděl jsem, že by ukázala soucit nebo starost o někoho. Neviděl jsem, že by měla snahu
ukázat ostatním, že by pod tou vší zahořklostí měla srdce. Až do dneška. Neváhala. Doktor
řekl, že Harlow potřebuje krevní skupinu a že by bylo lepší, kdyby ji dostala od člena rodiny.
Nan vstala a bez rozmýšlení se nabídla.“
To ale nedávalo smysl. To nebyla Nan. Nechtěla dát nic, aniž by někým nebo něčím
nemanipulovala. Ale nyní mi to bylo jedno. Pomohla Harlow, když to nejvíc potřebovala. Za
to bych ji mohl mnohé odpustit.
Rush se otočil a přešel k Blaire, Kiro se šel opřít o nejbližší zeď. Obrátil jsem se, abych se
podíval na Granta a našel ho stát se založenýma rukama na hrudi, jak se dívá přes dvojité
dveře, kterými prošel doktor, jakoby čekal na jeho návrat.
„Dobře, ta zrzka je taky tvoje sestra? Sakra, je žhavá. Kolik žhavých sester máš a jak to, že
k sakru vím jen o jedné?“
Ignoroval jsem Majora. Neznal Nan. Neměl ponětí, kým byla. Kdyby byl chytrý, nikdy by ji
nechtěl. Vrátil by se zpět do Texasu a zapomněl by na mou další sestru. Já bych to tak udělal.

100
Grant

O dva dny později

„Pane Cartere?“ řekl hlas a ruka se dotkla mého ramena a zatřásla s ním. Prudce jsem otevřel
oči a zamrkal, díval jsem se na zdravotní sestřičku, která nade mnou stála. „Omlouvám se, že
Vás budím, ale doktor právě přišel, aby zkontroloval lilu Kate. Můžete si ji pochovat, pokud
jste připraven.“
Pochovat si ji. Dva dny jsem ji sledoval, zatímco jsem čekal až přijdou a řeknou mi, že můžu
vidět Harlow.
„Harlow? Můžu ji vidět?“ Chtěl jsem nejprve vidět Harlow. Chtěl jsem ji říct o Lile Kate.
Taky jsem chtěl, aby se probudila a být tam, když si poprvé podržím dítě. Nechtěl jsem to
udělat bez Harlow.
Sestra se usmála. „Ve skutečnosti to je další věc, kterou jsem se Vám chystala říct. Je stabilní,
a ačkoli ještě neotevřela oči, je pro Vás bezpečné ji vidět. Její kardiolog řekl, že by Vás chtěla
vidět dřív, než uvidí svého otce. Myslí si, že by Váš hlas mohl být něčím, za co by bojovala.“
Podíval jsem se na svou spící dceru. Byl jsem připraven si ji pochovat. Držela můj prst a
dívala se na mě, když jsem s ní neustále mluvil. Byla dobré dítě, řekla sestra. Moc neplakala,
ale když začala plakat, pozvedla peklo. Což mě rozesmálo.
„Nejprve chci vidět Harlow,“ řekl jsem sestře, přikývla a otevřela dveře.
„Pojďme tedy.“
Následoval jsem ji, ale pak jsem se zarazil. Otočil jsem se a přešel k Lile Kate. Sáhl jsem
dovnitř a pohladil její malou, spící tvářičku. „Jdu se podívat na tvou maminku. Drž mi palce,“
zašeptal jsem.
Když jsem konečně následoval sestru ze dveří všiml jsem si, že má uslzené oči. Kdyby jen
věděla. Měl jsem na tomto světě dva anděly a udělal bych cokoli, abych je oba zachránil.
Chtěl jsem život s Harlow, plánoval jsem jej a snil o něm. Prostě se jen musela probudit.
„Musíte být připraven, než tam půjdete. Je napojena na několik přístrojů. Už jsme sundali
kyslíkovou masku; vede si dobře, takže si neděláme starosti ohledně jejího dýchání čistého
vzduchu. Ale pořád má zavedenou trubičku do krku. Jen abyste věděl, že je to kvůli jídlu,
není to kyslík. Má tmavé kruhy pod očima a hodně zhubla. Vězte, že je na tom lépe, než se
čekalo po tom, čím si prošla. Většina žen to nepřežije.“
Když se otevřely dveře, cítil jsem, jak mi v hrudi explodovala bolest. Byla tak bezmocná a
vypadala na tom nemocničním lůžku tak malinká. Byla tady beze mě sama téměř tři dny.
Nenáviděl jsem, že jsem tady nemohl být s ní. Bylo mi fyzicky špatně, když jsem pomyslel na
to, že by si mohla myslet, že jsem ji opustil.
„Budu hned za dveřmi, kdybyste mě potřeboval,“ řekla sestra předtím, než zavřela dveře.
Šel jsem k okraji postele a dotkl se její ruky. Byla studená. Potřebovala mé teplo. „Hej, zlato.
Jsem tady. Čekal jsem, než mi řeknou, že tě můžu vidět. Řekl jsem o Tobě všechno Lile Kate.
Je připravená vidět svou maminku. Myslím, že mám někoho, kdo rozumí, jak moc tě teď
miluju, protože je zřejmé, že ona tě také tak miluje,“ řekl jsem a snažil se, jak nejvíc to šlo,
aby to neprasklo.
Nechtěl jsem ji rozrušit. Chtěl jsem, aby to znělo pozitivně a dát jí sílu. Chtěl jsem, aby
věděla, že jsem věřil, že se uzdraví.

101
„Čekárna je plná lidí, kteří tě milují. Rush a Blaire jsou tady od té chvíle, co tě ode mě
odvezli. Nate se dokonce zastavuje, aby každého navštívil. Della, Woods a Mase jsou tady.
Mase dokonce sebou přivezl i Majora. A tvůj otec je tady, spolu s celou kapelou. Což
způsobuje nemocnici nějaké vzrušení. Mít každého člena Slacker Demon, flákajícího se
v čekárně a objednávajícího si pizzu je víc vzrušující, než co doteď toto místo vidělo.“
Teď jsem podlízal. Jen jsem chtěl, aby věděla, jak moc byla milována. Nechtěl jsem, aby si
myslela, že jsme ji nepotřebovali. Protože jsme ji potřebovali. Já ji potřeboval. Lila Kate ji
potřebovala.
„Lila Kate je nádherná. Je perfektní. Už se nemůžu dočkat, až si ji pochováš. Předtím, než
jsem tady přišel mi řekli, že si ji už můžu pochovat. Posledních pár dní mě držela za prst. Je
tak maličká a oni ji dali do inkubátoru, ale nemá žádné komplikace. Vyvíjí se dobře. A když
mluvím, dívá se na mě zblízka. Ale myslím, že tě hledá. Čeká, až se ukáže její maminka. Jo a
saje si palec jako o závod. Miluje ten paleček. Je to její oblíbená kratochvíle. Vím, že je
jednoho dne nebude jednoduché s tím přestat, ale právě teď je to zatraceně roztomilé a je mi
to jedno.“
Sevřel jsem její ochablé prsty a držel jí pevněji. Pak jsem je zvedl a políbil. Viděl jsem
modřiny na rukou, způsobené tolika jehlami. Každou z nich jsem políbil, pak jsem držel její
ruku na svých rtech. Nemohli mě donutit opustit toto místo. Když jsem pozoroval, jak ji ode
mě odvážejí, myslel jsem, že už se ji znova nedotknu nebo ji znovu nebudu držet. Ale byla
tady. A dýchala a chystala se ke mně vrátit.
„Měla by ses kvůli mně probudit, zlato. Měla by ses probudit kvůli nám. Lila Kate a já tady
na tebe čekáme. Chceme, abychom vešli do jejího pokojíčku společně bok po boku. Nejsem
tak silný jako ty, Harlow. Nemůžu bez tebe žít. Nemůžu bojovat stejně jako ty. Potřebuju tě.
Nemůžu být s Lilou Kate sám. Potřebuje tě. Potřebuje svou matku. Potřebuje to, co jsi ty
nikdy neměla. Bojuj, baby. Bojuj kvůli ní. Bojuj za to, abys otevřela oči a vrátila se k nám.
Věřím ti. Ukázalas mi, že můžeš přivézt na tento svět takovou vzácnou holčičku. A teď mi
ukaž, že se mnou můžeš zůstat. Ukaž mi to.“ Zastavil jsem předtím, než jsem začal prosit.
Ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř vstoupila sestra. „Pan Manning ji chce vidět,“ řekla.
Mohl jsem číst podle výrazu její tváře, že Kiro procházel peklem. Přikývl jsem a obrátil se
zpět k Harlow.
„Tvůj táta dostává záchvaty v čekárně. Bojí se o tebe. Dobře jsi ho vyděsila. Půjdu a nechám
ho tě navštívit. Vrátím se. Chystám se jít za Lilou Kate a říct jí o tom a jak dobře vypadáš.
Řeknu jí, aby byla připravená. Že budeš brzy vzhůru. A pochovám si ji. Chtěl jsem na tebe
počkat, ale nechci, aby déle čekala na pochování. Pohoupu ji a řeknu ti o tom vše, jakmile se
vrátím.“
Sklonil jsem se a políbil ji na suché rty. Neměla ráda, když měla suché rty.
Obrátil jsem se k sestře. „Můžete jí něco provést s jejími rty? Jsou suché. Trápí jí to. Je to pro
ni nepohodlné.“
Sestra přikývla. „Ano, pane. Uděláme to.“
„Vrátím se po návštěvě jejího otce a bratra. Očekávám, že to do té doby uděláte.“
Sestra přikývla. „Ano, uděláme to hned teď.“
Podíval jsem se ještě jednou na Harlow předtím, než jsem vystoupil z místnosti a zamířil zpět
k dětské JIP.

102
Moje sladká Lilo Kate,
Život ve tvém krásném pokojíčku ti musí dávat pocit, jako že jsi princezna. Vím, že tvůj táta
miluje tvou tvář a často ji políbí. Usmívej se na něj. Dej mu důvod, aby se znovu usmíval.
Pokud tady nejsem s tebou, buď jeho síla a nauč ho, že milovat někoho je šance, kterou
všichni potřebujeme, ale život bez lásky nic neznamená. Pokud by neriskoval, právě teď by tě
neměl v náručí.
Nevím, zda budu mít šanci říct ti celý ten příběh osobně, tak ti to řeknu teď. Je to něco, co mi
řekl můj otec už dávno. Držela jsem se toho celý můj život a byla jsem díky tomu statečná.
Dostalo mě to přes některé těžké doby a chci, abys pochopila, jakou důležitou roli to bude
hrát v tomto příběhu.
Kdysi dávno byla jedna princezna. Byla ve svém království milována pro její srdce. Nikdo se o
její vnější krásu nestaral. Bylo to něco uvnitř, na čem jim všem záleželo. Ale jednoho dne byla
prokleta velmi žárlivou a zlou královnou. Upadla do hlubokého spánku. Aby se probudila,
musela si počkat na jediného muže, který by ji miloval ze všech na světě nejvíce. Když věděla,
že tady čeká, otevřela pro něj oči. Ale to je část příběhu, kterou můj otec vynechal. Část, o
které si myslím, že je nejdůležitější.
Muž, který ji miloval ze všech nejvíce na světě, tam byl, ale ona oči neotevřela, protože mu
zanechala dárek. Speciální, nádhernou holčičku, která ho bude milovat a starat se o něj.
Důvod, pro který bude žít svůj život naplněný štěstím. Takže nebyl žádný důvod pro to, aby
princezna oči otevřela. Věděla, že kdyby bylo příliš těžké se probudit, pak by za sebou
zanechala lásku a radost místo smutku.
Pokud ti to čtu, pak byla tentokrát princezna schopna oči otevřít. Ale pokud ne, vím, že
opustila muže, který ji tak moc miloval a je teď s někým, koho stejně tak moc miluje.

Navždy s láskou,
Máma

103
Grant

Potřebovala mě, abych ji držel. Potřebovala vědět, že je milována. Ale byla tak malinká a
Harlow tady nebyla, aby mi pomohla to správně udělat. Co když to udělám špatně? Nechtěl
bych ji ublížit.
„Jen si sedněte do houpacího křesla a já Vám ji přinesu zabalenou v dece. Vypadáte nervózně,
ale to je normální, zvláště pro novopečené tatínky,“ řekla sestra, než otevřela inkubátor. Lila
Kate začala šťastně kopat a vyndala z pusy paleček, jako by byla připravena a potřebovala obě
ruce.
Sestra vyměnila plenu, což vypadalo do pekla zmateně, pak jí pevně zabalila do deky. Když ji
vyzvedávala, zadržel jsem dech a vyskočil, abych ji podepřel ruce pro případ, že by upustila
moje dítě.
Sestra se zasmála. „Neupustím ji. Slibuju,“ řekla smějíc se mé náhlé reakci, když jsem viděl,
jak Lilu Kate stěhuje z bezpečí jejího boxu.
Přinutil jsem se ustoupit a posadit se zpět do houpacího křesla.
„Vidíte, jak ji držím, abych ji držela hlavičku? Potřebuje to. Sama ještě hlavičku neudrží,
takže ji podporujte rukama a držte si ji blízko u sebe. Je slabá a potřebuje teplo. Taky
potřebuje přitulit. Udělal jsem s ní skvělou práci, seděl jste u ní a nechal ji držet Vás prst, ale
teď už potřebuje víc než jen to. Můžete ji držet tak dlouho, jak jen budete chtít. Pokud se
necítíte pohodlně, postavte se s ní, můžete zmáčknout tlačítko na zdi vedle Vás a já Vám to
předvedu. Ale musíte se sám naučit, jak to udělat na vlastní pěst.“
Jednoho dne bych si jí měl vzít domů. Sestra to neřekla, ale věděl jsem, že to bylo to, co měla
na mysli. Nedokázal jsem si představit, že bych si měl vzít domů Lilu Kate bez Harlow. To
nebylo to, co jsem chtěl zvažovat. Teď tu byla šance, že si odvezu domů naši dceru bez ní.
Nechtěl jsem to. Chtěl jsem s námi její matku. Chtěl jsem svou rodinu.
„Jste připraven?“ zeptala se.
Přikývl jsem. Musel jsem být připravený. Byl jsem táta Lily Kate.
Položila mi malý balíček do náručí a její čistá vůně zasáhla můj nos. Její malé očka mě
studovaly, když se na mě zadívala.
„Nechám Vás o samotě. Zazvoňte, kdybyste mě potřeboval,“ řekla sestra, pak nás opustila.
Přitulil jsem si ji těsně k hrudi a bylo úžasné, jak málo vážila. Byla lehká jako peříčko. Její
malý palec znovu našel ústa.
„Viděl jsem maminku. Ještě neotevřela oči, ale udělá to. Chce to, protože tě chce tak moc
poznat. Musíme být trpěliví. Dejme jí čas na uzdravení. První věc, kterou bude chtít udělat je
pochovat si tě. Líp si to teď vychutnám, protože až se jednou probudí, nebude tě chtít pustit.
Nemůžu se dočkat, až uvidím své dvě nejoblíbenější děvčata pohromadě. Bude to nejkrásnější
obraz na světě.“
Lila Kate se zamračila a svraštila, jako by se chystala k pláči. Nebyl jsem si jistý co dělat
s plačícími dětmi, ale nastal čas, abych to zjistil. Vytáhl jsem si ji výše na mé hrudi a přitiskl
ji k sobě pevněji. Pak jsme se houpali.
Pohyb ji uklidňoval a svraštělý plačící vzhled zmizel. Její malá očka se začala pomalu zavírat.

104
A jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, začal jsem jí zpívat. Každou ukolébavku,
která mě napadla, když jsem jí houpal. Dlouho poté, co se její malé očka zavřely a ona
pohřbila svou tvář do mé hrudi, jsem pokračoval ve zpěvu.
Zaklepání na dveře přerušilo můj zpěv, podíval jsem se, že Blaire strčila hlavu do místnosti.
Vypadala nejistě, ale očima vyhledala Lilu Kate, jako by si ji chtěla pochovat. Škoda, že jsem
ji jí nechtěl předat.
„Přinesla jsem z domu tašky, které Harlow nabalila. Hledala jsem v zásuvkách cokoli
menšího pro Lila Kate, co by si mohla oblíknout domů, ale nebylo tam nic pro novorozence.“
„Má na sobě oblečené, co jí Harlow koupila. To bude v pohodě. Harlow to vybrala,“ řekl
jsem.
Usmála se. „Pak potřebuje mít oblečené to, co jí vybrala její maminka. Ačkoli jsem ještě něco
našla. Ve skutečnosti je toho víc. Nevím, zda o tom víš,“ řekla Blaire a zvedla zapečetěnou
obálku. Byly to Harlowiny dopisy. Viděl jsem ji je psát mnohokrát. „Existuje jich spousta, ale
tenhle byl určený pro tebe, tak jsem ho přinesla. Možná, že to nebylo myšleno, abys to četl
právě teď, ale s věcmi, které se teď dějí si myslím, že by ti to mohlo pomoct. Nechám ti ho
tady, aby sis ho mohl přečíst později.“ Přistoupila blíž a naklonila se k Lile Kate. „Je
dokonalá. Absolutně dokonalá.“
Už jsem to věděl, ale slyšet ji se mnou souhlasit naplnila mou hruď hrdostí. „Vypadá jako její
matka. Neměla jinou možnost, než být dokonalá,“ řekl jsem a myslel na to, že potřebuju
dostat Harlow zpět.
„Už viděli Mase a Kiro Harlow?“ zeptal jsem se.
Přikývla. „Mase je stále u ní. Jeho matka je s ním. Ptala se na Lilu Kate a já jí řekla, že jsi
právě teď s ní. Myslím, že je pro ni Harlow důležitá. V každém případě budeš muset Mase
odtamtud vykopnout.“
Byl jsem rád, že není sama. Zatímco jsem byl u Lily Kate, chtěl jsem, aby někdo byl
s Harlow.
„Rush říkal, že jsi řekl doktorovi, že je Harlow tvoje snoubenka. Nebyli jsme si jisti, zda jsi to
právě řekl nebo – „
„Požádal jsem jí o ruku dříve ve večerních hodinách, v tu noc, kdy se to všechno stalo. Řekla
ano,“ řekl jsem, polkl jsem pocity, které přicházely, když jsem si vzpomněl na Harlowin
úsměv. Byla tak šťastná. Byl jsem kurevsky nadšený. A pak všechno skončilo v pekle.
„Gratuluji,“ řekla Blaire a usmívala se na mě. „Říkala jsem si, že se to stane. Nemůžu se
dočkat, až uvidím její prsten a pomůžu jí to naplánovat.“ Jedna z věcí, kterou jsem na Blaire
miloval byla, že to nemyslela špatně. Byla pozitivní. Taky v Harlow věřila. Právě to jsem teď
potřeboval.
„Díky. Toužím ho znovu vidět na její ruce,“ řekl jsem, když jsem se díval dolů do náručí na
mou holčičku. „A ještě víc se nemůžu dočkat, až uvidím v jejím náručí lilu Kate.“
„Pokud se chceš vrátit za Harlow, pochovám si Lilu Kate a zůstanu s ní. Můžu ji houpat tak
dlouho, jak jen budeš potřebovat. Nenechám ji samotnou,“ nabídla Blaire.
Chtěl jsem si přečíst ten dopis a chtěl jsem se vrátit za Harlow.
„Dobře, jo, to by bylo skvělé. Nechci, aby ji drželi zpět v inkubátoru, dokud mě k tomu
nedonutí.“

105
„Nedivím se ti. Už z toho viděla dost.“ Blaire se po ní natáhla a já jsem ztuhl. Byla ve stoje.
Nechtěl jsem se nikoho, aby stál a držel ji. Byla to k podlaze dlouhá cesta.
„Co se děje?“ zeptala se Blaire.
„Já jsem, uh ….. já jen….. jen nechci, abys ji upustila.“
Blaire vytřeštila oči a pak vypukla hlubokým smíchem. „Myslím, že ji zvládnu neupustit. Ale
pokud se budeš cítit lépe, můžeš mít pod ní své ruce, dokud neucítíš, že je v bezpečí. Bůh ví,
že Rush dělal to samé s Natem. Jsem na to zvyklá.“
Úspěšně neupustila své dítě téměř rok, takže jsem se rozhodl jí věřit. Podal jsem jí Lilu Kate
velmi pomalu a opatrně. Když jsem si byl jistý, že ji drží dobře, přesunul jsem své ruce pod
její, pak se pomalu postavil a zůstal v té pozici, dokud Blaire bezpečně neseděla v houpacím
křesle.
„Úspěch,“ řekla Blaire škádlivě.
„Díky, že s ní zůstaneš. Vrátím se později. Možná tady přijdou a budou jí chtít vrátit zpět do
inkubátoru, ale pokud by ti nevadilo tady sedět a dívat se na ni, moc bych si toho vážil. Má
ráda, když se na ní mluví, zatímco je v té věci.“
Blaire přikývla. „V pohodě. Budeme si povídat. Udělám to. Tak už běž, taťko.“
Sáhl jsem po dopisu, který položila, když vešla dovnitř a zamířil ke dveřím. Zastavil jsem se,
abych dal vědět sestře, že jsem nechal Lilu Kate s její tetou, pak jsem zamířil k výtahům.

106
Lásce mého života,
Pokud jsi našel tento dopis, pak nejsem doma s tebou a naší malou holčičkou. Doufám, že
jsem ti řekla, kde najít všechny dopisy, které jsem po sobě zanechala, ale pokud ne, jsem ráda,
že jsi je našel.
Vím, že jsem ti řekla, že to udělám, protože jsem na to dost silná. Byla jsem rozhodnuta se
přes to dostat. Doufala jsem, že když budu dostatečně tvrdě věřit, že budu schopna se přes to
dostat.
Odpusť mi. Nikdy jsem tě nechtěla opustit. Chtěla jsem život, o kterém jsme spolu mluvili.
Chtěla jsem držet naši malou holčičku a sledovat s tebou Lilu Kate při jejích prvních
krůčcích. Chtěla jsem všechny tyto věci. Pokud to právě teď čteš, pak já už žádné z těch věcí
nedostanu, ale měla jsem tebe.
Věděla jsem, co to znamená být tebou milována. Můj život může být zkrácen, ale v tomto
životě jsem měla lásku muže, díky kterému jsem se cítila speciální a drahocenná. Znala jsem
radost z pocitu, že se uvnitř mě pohybuje dítě. Byla jsem schopna vidět tvou tvář, když jsi cítil,
jak naše holčička kope a okamžik, když jsi slyšel poprvé tlukot jejího srdce. Pohled na tvou
tvář byl jedním z těch okamžiků, který si zaslouží všechny ženy. Dostala jsem něco, pro co lidé
tráví svůj život hledáním. Nemohla bych si přát víc. Dělal jsi každý den novým a vzrušujícím.
Cítila jsem se milovaná a v bezpečí, když jsem byla s tebou. Dát ti dárek v podobě naší malé
holčičky bylo něco, co jsem mohla udělat.
Nemít ji bylo něco, co nepřicházelo v úvahu. Nemohla jsem. Milovala jsem ji ve chvíli, kdy
jsem zjistila, že jsem těhotná. Byla naše. A teď, když ji můžeš držet a vidět jí, mě konečně
chápeš. Jak bych ji mohla dát pryč, abych se sama zachránila?
Dal jsi mi v životě okamžiky, pro které stálo za to žít. Udělal jsi můj život jasnějším, zářícím,
nádherným světem. Za to ti děkuju. Děkuju ti za všechno. Miluju tě Grante Cartere. Pokaždé,
když se podíváš do tváře naší dcery, věz, že vás oba miluju.
Existuje více dopisů. Ty, které nejsou svázané, jsou dopisy, které jsem psala o našich
zkušenostech během mého těhotenství a všechny jsou pro Lilu Kate. Vypráví všechno, co jsem
cítila a chci, abys jí je přečetl, až bude dost stará na to, aby je pochopila.
Pak je tu hromada dopisů, svázaných růžovou stuhou. Každý z nich je označen. Jsou pro
určité události a momenty v životě Lily Kate. Nebude mě tam mít, ale bude mít mou lásku a
má slova.
Hromádka dopisů s červenou stuhou je pro tebe. Jsou také označeny. Budeš vědět, kdy
otevřít každý z nich. Nečti je teď. Dej tomu čas. Počkej a přečti si každý z nich, až když bude
určený k otevření. Bude to to, co potřebuješ v té době slyšet.
Byl jsi můj svět. Byl jsi můj a jediný. Opustila jsem tě, ale nechala jsem za sebou další lásku.
Nikdy nedovol, aby nastal den, kdy by Lila Kate nevěděla, jak moc ji miluješ. Miluj ji také pro
mě.

Navždycky a neustále
Harlow

107
Grant

Připravila pro mě dopis v případě, že by to nezvládla. Opřel jsem se o zeď prázdné chodby
v nemocnici. Má tvář byla mokrá od slz a já to měl u prdele. Každá slza padla, protože jsem
to nečetl z důvodu, o kterém si myslela, že nastane. Neopustila nás. Bojovala tvrdě, aby tady
s námi zůstala. Když se její srdce zastavilo, nenechala to tak.
Byla mou bojovnicí. Mou krásnou, nádhernou bojovnicí.
Složil jsem dopis a políbil papír, protože jsem věděl, že ho nedávno držela, pak jsem si ho
zastrčil do kapsy. Chystal jsem se jí říct, že to nepřijmu. Protože byla stále tady. Stále se
držela a to byl čas, kdy otevře ty své krásné, hnědé oči a podívá se na mě.
Otřel jsem si obličej a zamířil k JIP.
Jakmile jsem se tam dostal, uviděl jsem Mase, jak se opírá o její dveře, jeho hlava byla skleslá
a bradou se dotýkal hrudi. Ramena se prohýbala a vypadal poraženě. Potřeboval dostat svůj
zadek do čekárny, než se tady složí. Brzy se probudí. Nepotřeboval se chovat tak, jako by
byla pryč. Nebyla pryč.
Nenechal bych ji odejít.
Zvedl hlavu, když jsem se před ním zastavil. Vypadal podivně nadějně.
Stalo se něco? Proč byl před jejími dveřmi, místo aby byl uvnitř s ní?
„Co tady děláš? Zeptal jsem se, nelíbila se mi myšlenka, že by tam měla být sama.
„Otevřela oči a řekla tvé jméno skrz trubičku v krku, pak je zase zavřela.“
Trvalo mi chvíli, než jsem zpracoval jeho slova. Pak jsem ho odstrčil z cesty a prudce otevřel
dveře, abych u ní uviděl dvě sestry a lékaře. Krmící trubička z krku byla pryč a zbylo jen
několik drátů, ale její oči nebyly otevřené.
„Skvěle, zdravím pane Cartere,“ řekl doktor.
„Otevřela oči?“ zeptal jsem se, potřeboval jsem, aby mi to potvrdil.
„To je to, co pan Manning mladší řekl. Podle jejího grafu to vypadá, jakoby to byla nějaká
akce. Odebrali jsme ji trubičku, protože říkal, že se s ním pokoušela mluvit. Dokonce řekla
Vaše jméno. Nyní musíme čekat. Jestli z ní něco vychází, je vyčerpaná a její tělo bude moci
zůstat vzhůru jen na malý okamžik. Ale s řádnou péčí věřím, že Harlow uvidí vyrůstat svoji
malou holčičku. Pokud budeme mít štěstí.“
Podlomila se mi kolena a musel jsem se chytit okraje postele. Vzlyk, který ze mě unikl nebylo
něco, co bych mohl ovládat. „Ona mě neopustí,“ bylo vše, co jsem mohl říct.
Dveře se otevřely, Mase vešel a podíval se na mě, pak na Harlow. „Je v pořádku?“ zeptal se
v panice.
„Ano. Pan Carter právě překonal zprávu, že jeho snoubenka se brzy na dobro probudí.“
„Díky Bihu,“ zamumlal Mase a klesl do nejbližšího křesla, vzal hlavu do dlaní.
„Právě teď potřebuje, aby k ní mluvil Grant. Mám podezření, že se pokouší probudit kvůli
němu, a jsem si jistý, že chce vědět o své holčičce. Nechme jim nějaký čas o samotě,“ řekl
doktor, když otevřel dveře a čekal, až Mase vstane a bude ho následovat.
Mase vypadal, že se mu nechce odejít. „Vzkážeš, jakmile se probudí?“ zeptal se mě.

108
„Samozřejmě,“ ujistil jsem ho.
Přikývl a následoval lékaře ven z místnosti.
Stáhl jsem židli vedle její postele a posadil se. Její ruka byla stále studená, tak jsem ji vložil
mezi obě své a zahříval ji.
„Nebyl jsem tady, když jsi mě volala. Houpal jsem Lilu Kate. Nechali mě ji pochovat. Je
lehoučká jako peříčko a voní skutečně dobře. Zpíval jsem jí. Zazpíval jsem každou
ukolébavku, na kterou jsem si vzpomněl a pak jsem jí začal zpívat píseň od Toby Keith.
Myslíš, že má skutečně ráda píseň ‚Miluju tento bar‘.“
Zhluboka jsem se nadechl. Tak zoufale jsem chtěl vidět její oči otevřené. Mohlo by to trvat
hodiny, než by je znova otevřela. Musel jsem s ní být trpělivý. Dát jí čas.
„Četl jsem tvůj dopis. Alespoň ten první z nich. Blaire našla dopisy, když šla do domu, aby
přinesla nějaké naše věci.“ Zastavil jsem se, zvedl její ruku ke svým ústům a políbil jí.
„Nesouhlasím s tím. Myslím, že přijmu skutečnost, že jsem tvůj svět a tvůj jeden a jediný, ale
nepřijmu, že bych byl navždy bez tebe. Už jsi své oči otevřela a teď to uděláš znova. A budeš
se mnou mluvit.“
„K.“ slovo vypadlo z jejích rtů v měkkém šepotu a mé srdce poskočilo v hrudi. Její ruka
vklouzla do mé a jemně, slabě mě stiskla.
„Jsi vzhůru. Slyšíš mě,“ řekl jsem, zíral na ni v úžasu.
„Mm-hmm, „ řekla, stále ještě až příliš tiše. Ale já jí slyšel.
„Ukaž mi tyto oči, zlato. Potřebuju vidět ty oči.“
Její řasy se trochu zatřepetaly a pak, jako ve zpomaleném filmu, se otevřely, trvalo chvíli, než
se mohla soustředit, ale když to udělala, zadívala se přímo na mě.
Vstal jsem, sklonil se nad ní a přitiskl své čelo na její. „Zvládla jsi to,“ řekl jsem předtím, než
jsem jí políbil na rty. Tentokrát nebyly vysušené. Sestra udělala, co jsem požadoval. „A ona je
nejdokonalejší holčička na světě. Už jsem jí o tobě všechno řekl a je netrpělivá tě poznat.“
Měkce se zasmála a já se poprvé zhluboka nadechl od té doby, co jsem ji slyšel křičet v naší
posteli.
„Ty se usmíváš, ale on a váží jen čtyři libry a já si jsem jistý, že už teď si mě omotala kolem
tohoto malého prstu.“ Vytáhl jsem se zpátky, takže jsem se na ní mohl dívat. „Vyděsila jsi
mě,“ přiznal jsem.
Dala mi smutný úsměv. „Omlouvám se,“ zašeptala.
Vzal jsem její tvář. „Vrátila ses. To je vše, na čem záleží. Nevzdala jsi to. Otevřela si pro mě
své oči. Pro nás. Protože dovol mi říct, že Lila Kate a já velmi potřebujeme svou maminku.“
„Uvidím…..ji?“ zeptala se, její šepot byl stále silnější.
„Počkej tady. Drž oči otevřené,“ řekl jsem jí a couval ke dveřím, aniž bych z ní spustil oči.
Usmála se na mě a já na ni mrknul zpátky.
Otevírajíc dveře jsem stále z ní nespustil oči. „Je vzhůru a mluví se mnou. Potřebuje vodu a
my potřebujeme naši dceru. Někdo by se měl o to postarat,“ zavolal jsem na toho, kdo tam byl
a slyšel mě.
Sestra okamžitě běžela ke dveřím. Držel jsem Harlowinu ruku, když jí sestra kontrolovala
životní funkce.

109
„Rozhodla jste se k nám přidat. Máte tři muže, kterým na Vás velmi záleží a jednu malou
holčičku, která netrpělivě čeká, až Vás uvidí.“
Harlow se na mě podívala. „Tři?“ zeptala se.
„Kiro, Mase a zbytek tohoto města a taky každý člen Slacker Demon. Ale jo, tvůj bratr a otec
tě budou chtít vidět. Byli tady celou dobu. Museli jsme přinutit Mase se osprchovat a převléct,
protože se objevil špinavý a páchnul koněm uprostřed noční pohotovosti.“
Harlow vydala lehký smích.
„Nechci ji opustit. Můžete poslat někoho pro jejího bratra nebo otce?“ zeptal jsem se sestry.
„Její lékař je právě teď na cestě a bude chtít zkontrolovat několik věcí. Budeme muset
požádat, abyste odešel, zatímco tady bude. Pokud bude všechno jasné, můžeme ji případně
přesunout na vozíček, aby mohla navštívit Vaši holčičku. Ale nejprve ji musí prohlédnout
lékař.“
„Nesouhlasil jsem s tím, že bych ji měl opustit. Začal jsem třást hlavou, ale Harlow mi
tentokrát pevněji stiskla ruku. „Znovu neodejdu. Jsem zpátky. Budu tady, když se vrátíš. Chci
vidět tátu a Mase.“
„Slib mi to,“ řekl jsem, stále jsem si nebyl jistý, že jsem připraven odejít z místnosti.
„Slibuji,“ ujistila mě.
S posledním polibkem na její hlavu jsem se vracel zpět do čekárny, abych jim všem řekl, že se
Harlow probudila. Pak jsem si chtěl jít promluvit se sestřičkami z dětské JIP, abych zjistil,
jestli bychom mohli dřív dostat Lilu Kate ke své matce.

110
Harlow

„Jsem si jistá, že Vaše sestra chce taky dostat šanci vrátit se a vidět Vás. Muži byli jen
náročnější,“ řekla sestra poté, co Grant odešel z místnosti.
Moje sestra? Myslela si, že je Blaire moje sestra?
„Vzhledem k tomu, že se stala hrdinkou, si myslím, že by si zasloužila první návštěvu, ale
Váš otec a Váš bratr nemohli dopustit, aby se to stalo.“
„Hrdinka?“ zeptala jsem se, nejistá o čem to mluví. Blaire s velkou pravděpodobností něco
udělala, zatímco jsem byla mimo, což zachránilo den. Jen jsem nevěděla, co to bylo.
Sestra se na mě usmála, když nastavovala něco, co bylo ke mně připojené. Ztratila jste hodně
krve a potřebovala jste transfuzi. Jenže nemáte jednoduše odpovídající krevní skupinu, takže
když někdo ve Vašem stavu potřebuje krev, je nejlepší využít rodinné příslušníky se stejným
typem, pokud je to možné. Rodiče nebo sourozence. Vaše sestra přímo vyskočila a nabídla se.
Stalo se to mnohem rychleji, než kdybychom museli hledat dárce.“
Nan? Nedokázala jsem si představit, že by mi Nan nabídla šálek vody, kdyby hořelo, natož
krev. Byla ještě tady?
„Jaká sestra?“ zeptala jsem se. Můj krk byl bolavý a vyschlý a snažila jsem se nemluvit, ale
musela jsem vědět, o jaké sestře to mluví.
„Máte jich víc, než jednu? Neuvědomila jsem si to. Vysoká zrzka. Nádherná,“ řekla.
Byla to Nan. Oh, wow. Nan tady byla a darovala mi krev. Možná ještě spím. Byl to sen?
Neuvidím svou holčičku? Slzy mi zalily oči. Chtěla jsem být vzhůru. Lila Kate na mě čekala a
Grant mě potřeboval. Byl plný žalu, prosil mě, abych otevřela oči. Bojovala jsem tak těžce,
abych mohla něco říct a tím usnadnila jeho obavy. Myslela jsem, že se to skutečně stalo.
„Proč pláčete? Ublížila jsem Vám? Stalo se něco?“ sestra zpanikařila.
Zavrtěla jsem hlavou a potáhla. Alespoň v mém snu byla sestra laskavá. „Ještě spím,“ řekla
jsem, když jsem mi zlomil hlas.
Zamračila se a začala ke mně mluvit, když se otevřely dveře a dovnitř vešel lékař. „No
podívejme se, kde se rozhodl k nám připojit.“ Rozzářil se na mě.
Plakala jsem víc. Chtěla jsem být vzhůru.
„Co se děje?“ zeptal se doktor.
„Myslí si, že ještě spí,“ vysvětlila sestra.
„Cože? Proč?“
Sestra pokrčila rameny a zavrtěla hlavou. „Nemám tušení.“
„Nechceme, abyste plakala. Chceme, abyste se usmívala. Všem jste nám dokázala, jak jste
silná. Ani malá srdeční příhoda Vás nesrazí. Brzy uvidíte svou malou holčičku. Dovolte mi
říct, že je nádherná.“ Snažil se být veselý, ale nepomáhalo to.
„Ještě pořád spím. Chtěla bych ji vidět, ale pořád spím,“ řekla jsem, když mi stále stékaly slzy
po tvářích.
Doktor se zamračil a poplácal mě po paži. „Ne, Harlow, jste vzhůru miláčku. Velmi vzhůru.
Máte čekárnu plnou lidí, kteří velmi hlasitě jásali, když jim Grant oznámil, že jste vzhůru a

111
mluvíte. Nikdy jsem nic podobného neviděl. To mě hřeje u srdce. Takže přestaňte. Buďte
šťastná. Dokážete to. Dokázala jste to.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Nan by mi nikdy nedarovala krev. Nenávidí mě,“ vysvětlila jsem a
moje hrdlo pálilo, čímž jsem se dusila.
„Dejte jí trochu vody,“ přikázal sestře.
„Malé doušky,“ řekla sestra, když mi podržela pohár u úst.
Udělala jsem to podle instrukcí a trhla sebou, když mě to pálilo v krku.
„Vaše hrdlo bylo znecitlivěno na jeden den. Měla jste tam celé dny krmící trubičku. Odstranili
jsme ji právě hned poté, co jste se vzbudila,“ vysvětluje sestra.
„A teď o tom, že jste vzhůru. Myslíte si, že ještě spíte, protože Vám sestra darovala krev,
kterou jste potřebovala?“ zeptal se doktor.
Přikývla jsem.
„Ujišťuji Vás, že jste vzhůru. Někdy se lidé mění, když čelí situacím, které ohrožují životy.
Vy a Vaše sestra spolu nemusíte vycházet, ale ona nechtěla, abyste zemřela. Byla ochotná
pomoci.“
Podařilo se mi přestat plakat a nechala ho, aby mě zkontroloval.
Když otevřel dveře a řekl mi, že uvidí, jak se mu podaří přestěhovat mě do normálního
pokoje, můj otec se vřítil do místnosti, vypadajíc jako Kiro rocková hvězda Manning.
„Moje holčička nebude na normálním pokoji. Chci ten nejlepší. Ten zasraně nejlepší pokoj.
Máte ho? Potřebuje pokoj, kde bude moct odpočívat a uzdravovat se,“ vyštěkl Kiro na lékaře.
Doktor na mě zvedl obočí a pak pokýval hlavou předtím, než opustil místnost. Za normálních
okolností bych se styděla, ale byla jsem tak šťastná, že ho vidím. Že jsem byla naživu, abych
ho mohla vidět.
„Ahoj tati,“ řekla jsem a on byl okamžitě po mém boku.
„Nenechal jsem Mase, aby tu byl první. Nemohl jsem čekat. Jeho matka mi to může stopovat,
dokud ne nevrátím, ale já se Maryann nebojím. Musel jsem tě vidět. Doprdele, strachoval
jsem se, děvče. Nemám kurva před sebou už mnoho let a tys mě přinejmenším o deset let
připravila. Myslím, že jsem umřel tisícem smrtí od chvíle, kdy mi kvůli tobě zavolali.
Zatraceně blízko jsem byl k tomu, abych zabil Granta Cartera,“ řekl, když si jemně třel hlavu.
Můj divoký, šílený, vášnivý tatínek. „Miluju tě,“ řekla jsem mu.
Jeho tvář se zkřivila a on se sklonil, aby mě políbil. „Taky tě miluju, holčičko.“
„Teď mám já holčičku,“ řekla jsem mu. „Už jsi ji viděl?“
Bolest se mihla jeho tváří, když zavrtěl hlavou. „Neviděl. Nemohl jsem. Jestě nemůžu
Harlow. Myslel jsem, že jsem tě ztratil.“
Já byla jeho dítě. Ne Lila Kate. Rozuměla jsem tomu. „Grant říkal, že je perfektní,“ řekla jsem
mu.
„Je tvoje, holčičko. Nechápu, jak by mohla být něco jiného, než perfektní.“
Stiskla jsem mu ruku a přejela svými prsty nad mými iniciály, které měl vytetované na svých
kloubech, spolu s iniciály mé matky. Nechal si je tam vytetovat pár dní poté, co jsem se
narodila. Miloval, když mi mohl vyprávět příběh o tom, jak byl šťastný, když měl své holky,

112
které měl označkované na těle. „Říkali, že mi Nan darovala krev,“ řekla jsem a sledovala jeho
tvář.
Zamračil se a já mohla říct, že byl taky z toho tak zmatený. „Jo, darovala. Nemůžu přijít na to,
proč. Nikdo z nás nemůže, ale Rush ji hlídá jako zatracený hlídací pes, takže jsem s ní ani
nemluvil. Ale pomohla ti. Může být něčím, co není kompletně překroucené a ďábelské pod
tím vším.“
Usmála jsem se. Doufala jsem, že to tak bylo.

113
Grant

Otevřel jsem dveře do pokoje Lily Kate a našel Blaire sedět v houpacím křesle, jak jí brouká
písničku. Její oči mě našly a kývla směrem k inkubátoru.
„Musela jsem ji dát zpátky před třiceti minutami. Museli ji přebalit, zkontrolovat a nakrmit.
Seděla jsem tu u ní a broukala, abych ji pomohla usnout.“
„Harlow se vzbudila. Mluví,“ řekl jsem, miloval jsem jak to zní. Blaire vystřelila z houpacího
křesla a vrhla se mi do náručí. Vypustila ze sebe šťastný výkřik, kterému jsem se usmál.
„Probudila se! Oh, díky Bože! Je vzhůru! Bude v pořádku Grante!“ otřela si slzy. „Všechny ty
dopisy …. Nečetla jsem je, ale věděla jsem, co znamenají a seděla jsem v pokoji Lily Kate a
plakala jako dítě. Zlomilo mi srdce, když si myslela, že to musí udělat. Ale je v pořádku.
Nebude muset sdílet samu sebe se svou holčičkou jen přes dopisy.“
„Kiro je teď u ní. Vlastně odstrčil Mase a proběhl kolem něj, aby jí viděl jako první, když
jsem jim to šel říct. Uvidím, co budu moct udělat proto, abych dostal Lilu Kate k Harlow.
Chce vidět naši malou holčičku.“
Blaire stále pofňukávala a utírala si tváře. „Potřebuje ji vidět. Jdi si s nimi promluvit. Můžu
tady s ní zůstat, pokud chceš.“
„Ne. Nate je s Rushem v čekárně. Běž se podívat na svého syna. Byla jsi tady se mnou od té
doby, co se to stalo. Ty i Rush jděte domů a trochu si odpočiňte.“
Blaire se usmála a přikývla. „Dobře. Ale potřebuju jen sprchu a rychle si zdřímnu, pak se
vrátím, abych viděla Harlow. Jsem připravena plánovat svatbu.“
„Díky Blaire. Díky za to, že jsi její přítelkyně. Nikdy neměla nikoho, jako jsi ty. Díky, že ji
máš ráda.“
Blaire si dala ruce v bok. „Přestaň mě rozplakávat Grante Cartere,“ řekla.
„Omlouvám se, ale myslím to vážně.“
Blaire si povzdechla a znovu popotáhla. „Vím, že ano. To je důvod, proč jsem znovu na
pokraji slz.“
„Běž najít svou rodinu a pak běžte všichni domů a odpočiňte si. Zavolám, jakmile bude
připravena přijímat návštěvy.“
Blaire přikývla a znovu mě objala, než odešla z místnosti.
Šel jsem k inkubátoru a zadíval se na Lilu Kate. Nikdy jsem nevěděl, že chci dítě. Nebylo to
něco, o čem bych přemýšlel, než jsem potkal Harlow. Ale teď, když jsem ji měl jsem si
nedokázal život bez ní představit.
„Probudila se. Tvá maminka se probudila a čeká na tebe. Vzbudila se kvůli nám a my máme
celý život na to, abychom si vytvářeli vzpomínky.“
O hodinu později jsme měli Lilu Kate v přenosné postýlce a mířili jsme dolů za Harlow.
Vzhledem k tomu, že plíce Lily Kate byly plně vyvinuté a nevykazovala žádné známky
problémů, cítili, že bude bezpečné nechat ji strávit nějaký čas se svou matkou. Dnešek byl
prvním dnem, kdy skutečně začala správně jíst. Harlow by ji mohla nakrmit. Vzali sebou
láhev ke krmení.

114
Otevřel jsem dveře a zkontroloval, abych se ujistil, že je Harlow vzhůru a Kiro s Masem
odešli. Harlow seděla a usrkávala vodu. Byla sama, kromě zdravotní sestry. Nemohl jsem se
dočkat, až uvidím její úsměv, když jsem se hrnul dovnitř s naší dcerou.
„Mám někoho opravdu důležitého, kdo čeká, až se s tebou seznámí. Byla tady jako pacientka,
jak se dalo očekávat, ale teď už je připravená,“ řekl jsem. Držel jsem dveře, zatímco sestra
vezla Lilu Kate do místnosti.
Oči Harlow se rozšířily údivem, když se dívala na naši malou holčičku. Lila Kate během jízdy
tady dolů spala, takže si neuvědomovala, jak je tento okamžik důležitý.
„Můžu si ji pochovat? Bude ji to bolet? Chci si ji pochovat, ale nechci, aby ji to bolelo,“ řekla
Harlow, její hlas byl stále slabý.
Sestra upravila Harlow polštáře na každé straně. „pro ni je teď nejlepší věcí, když bude
v náručí své matky. Chyběl jí Váš hlas i Váš srdeční tep. Čeká na to, tím Vás mohu ujistit.“
Harlowiny oči byly zaměřeny na naši dceru a moje visely na ni. Sestra zvedla Lilu Kate a
bezpečně ji vložila do náruče Harlow. Stál jsem k nim tak blízko, jak jsem jen mohl, přičemž
se mi v očích odrážel strach, který jsem nikdy neviděl.
„Je nádherná,“ vydechla Harlow se vznešeným výrazem ve tváři.
„Říkal jsem ti to,“ připomněl jsem jí.
„Je tak maličká. Je v pořádku, že je tak maličká?“ zeptala se, dívajíc se ze mě na sestru.
„Narodila se o dva měsíce dříve. Váží čtyři libry, což je skutečně dobrá váha pro třicetinou
týdenní plod. Její plíce jsou skvělé a taktéž její srdce. Dokonce už i pije z láhve bez
problémů.“
Harlow se dotkla její malé ručičky a přejela prstem přes její delikátní nos, když si ji
prohlížela. „Uvidím ji vyrůstat,“ zašeptala Harlow. „Budu její matka.“
„Nejlepší matka na světě,“ řekl jsem a sledoval poprvé svoje holky společně.
Harlow strávila dalších několik minut kontrolováním prstíků Lily Kate na nohách i rukách a
dokonce i jejího bříška. Zkontrolovala všechno. Když jsem jí pomáhal oblíkat ponožky na
nožku Lily Kate, dětská malá očička se zachvěla, otevřela a ona se svraštěle zamračila.
„Ahoj moje drahé děťátko, tady je maminka. Jsem tady,“ řekla Harlow. Svraštělé zamračení
okamžitě zmizelo a Lila Kate vzhlédla k Harlow.
Popadl jsem telefon z kapsy a vyfotil tento okamžik. Byly ztraceny jedna druhé v očích a já si
nebyl jistý, kdo koho víc miloval. Byl to jeden z momentů, kde nejsou zapotřebí žádná slova,
která by situaci vystihla. Nic nebylo dost dobré.
Lila Kate si strčila do pusy svůj paleček a pokračovala v pozorování své matky.
Harlow se na mě podívala a zářila. „Cucá si svůj paleček.“ Hrůza v jejím hlase bylo něco,
čemu jsem nerozuměl.
„Dělá to už od prvního dne. Čas od času si tam ráda přidá další prst.“
Harlow se zasmála a Lila Kate přestala cucat. Její malé oči se rozšířily údivem, jako by si
právě uvědomila, kdo ji drží.
„Ty jsi náš začátek,“ řekla jí Harlow. „Je načase, abychom žili beze strachu. Jsi tou
nejkrásnější šancí, kterou jsem kdy dostala.“
Sklonil jsem se a políbil Harlow na čelo. „Děkuji ti za ní,“ řekl jsem. Pak jsem sklonil hlavu a
políbil další lásku mého života na její hlavičku.
115
Harlow

Den poté, co jsem se probudila, mě přestěhovali do velkého apartmá. To byl nejlepší způsob,
jak to popsat. Tento pokoj nebyl hrazen zdravotní pojišťovnou a byl velmi málo používán, ale
byl na Kirův účet a byl to nejlepší, co mohli nabídnout. Byla jsem za to vděčná. Extra postel
pro Granta, velká pohovka a další místa k sezení pro hosty byly pěkné. Necítila jsem se tak
stísněně. Když budu zaseknutá v nemocnici, pak to byla příjemný způsob, jak si to užít.
Grant vešel do místnosti, nesouc tašky, které pro mě Blaire vyzvedla. „Říkali, že by ses dnes
mohla osprchovat a já chtěl, abys měla své sprchové gely a noční košili,“ řekl.
„Díky.“
Položil tašku vedle postele a políbil mě sladce na ústa, než se ohlédl zpět. „Maryann by tě
chtěla vidět. Chtěla by tě navštívit, než zamíří zpět do Texasu.“
Mase řekl, aby s ním jeho matka přišla, aby mě viděli, když jsem nebyla vzhůru. Odešla
odpočívat právě předtím, než jsem volala Granta a pak se to všechno stalo. Chtěla jsem ji
vidět a poděkovat jí, že byla první osobou, která při mně stála, když jsem se rozhodla mít dítě.
„Době. Chci ji vidět,“ řekla jsem.
Grant ukázal na velkou kytici růžových růží a zabalený dárek vedle ní. „To je od ní. Přinesla
to minulou noc a já to poslal sem.“
Obrátila jsem se a podrobněji studovala růže, zatímco jsem čekala, než Maryann dorazí. Když
se dveře znova otevřely, usmála jsem se na ní a ona se rozplakala. Její velký, široký, šťastný
úsměv byla jediná věc, která zaplnila mou mysl. Plakala slzy od radosti. To bych mohla
zvládnout.
„Chtěla jsem, abys měla své dítě, ale když ses neprobouzela ….“ Položila si ruku na hruď a
pomalu zalapala po dechu. „Obviňovala jsem se. Byla jsem si tak jistá, že jsi dostatečně silná
a pak, oh, byla jsem …… prostě už to nedělej znova, dobře?“ řekla, když mě objala kolem
ramen a pevně mě držela.
„Díky, že jsi mi věřila. Je ta nejúžasnější, nejdokonalejší, nejkrásnější holčička na světě.“
Maryann si povzdychla a utřela si svou tvář. „Věděla jsem, že bude, ale vidět tvůj život viset
na vlásku bylo něco, na co jsem nebyla připravená.“
„Nikdy bych si neodpustila, kdybych si ji nemohla pochovat. Musela jsem to takhle udělat.
Byla to jediná možnost. A teď budu matkou. Budu jako ty Maryann a budu s ní péct cukroví a
budu si s ní hrát na dvoře s míčem. Budu dělat všechny věci, které jsi ty dělala s Masem.
Záviděla jsem mu, když vyrůstal, protože měl tebe. A teď chci být jako ty,“ řekla jsem
upřímně. Maryann byla člověk, kterým jsem chtěla být nejvíc.
„Ha, děvče, děláš mi v tom nepořádek. Mám tě ráda zlatíčko. Vždycky jsi byla speciální. Byla
jsi jediná věc, která zachránila tvému otci duši. Ty a tvoje matka. Chce to zvláštní osobu,která
by dosáhla na muže, a tys to dokázala. Nepotřebuješ být jako já – odvedeš skvělou práci, když
budeš sama sebou.“
Přikývla jsem, ale věděla jsem, že vždycky budu chtít dát Lile Kate věci, které měl Mase jako
dítě a o kterých jsem snila.
„Dnes se vracím zpátky do Texasu. Beru sebou Majora, než udělá něco hloupého. Jsem si
jistá, že uvidíš Mase ještě po několik dní, dokud nebude dostatečně cítit, že je bezpečné tě
opustit. Je to přehnaně velký bratr nejlepšího druhu.“

116
Nemohla jsem víc nesouhlasit. „A já ho za to miluju.“
„Vím, že ano,“ řekla.
Chystala se odejít, když jsem si vzpomněla na dárek. „Mockrát děkuju za růže a za dárek,“
zavolala jsem za ní. Ohlédla se a usmála.
„Není zaco. Ty růže jsou pro tebe. Dárek je pro Lilu Kate.“
Přikývla jsem a Maryann odešla. Vědět, že všechno opustila a žila v čekárně, zatímco já
bojovala o to, abych se vrátila zpět, naplňovalo mé srdce štěstím. Byla to opravdu nejlepší
žena, jakou jsem znala.
Po dalším týdnu v nemocnici jsem byla připravena jít domů, budu pod lékařským dozorem
s týdenními kontrolami a bez namáhavé činnosti. Většinu času jsem měla zůstat v posteli.
Dokonce jsem měla speciální dietu a moje léčba se zase změnila.
Lila Kate se setkala se všemi etapami dětské JIP. Byla by už propuštěna domů před dvěma
dny, ale umožnili jí zůstat, dokud jsem nebudu propuštěna já. Skutečnost, že Kiro zaplatil
absurdní částku peněz, aby se ujistil, že mám tu nejlepší péči, musela mít co dočinění s jejich
rozhodnutím, tím jsem si byla jistá. To a jeho status celebrity.
Grant stál ve dveřích mého nemocničního pokoje s Lilou Kate v náručí, v růžových šatičkách
a čepičce, kterou jsem ji koupila před několika měsíci. Držela jsem ji, zatímco nás fotil –
chtěla jsem fotku do jejího deníčku. Bude to další část našeho příběhu, stejně jako všechny ty
dopisy byly částí příběhu. Měla jsem jeden, který jsem jí chtěla přečíst dnes večer.
„Ty ji drž a já budu tlačit vozík. Tvůj otec zaplatil stěhovací servis, aby sbalili všechny tyto
kytky, balonky a dárkové koše,“ řekl Grant, když ukázal na pokoj plný kartiček blahopřání od
všech a gratulací. Neuvědomila jsem si, že jsem měla v životě tolik lidí, kteří se o mě
zajímali.
Bílý, plněný beránek upoutal mou pozornost a já se otočila, abych se podívala na Granta.
„Dostali jsme beránka,“ řekla jsem mu. Zamračil se a podíval se na malého beránka. Byl
vyrobený z nejměkčího kašmíru a k němu byla stejná deka. „A taky deku,“ dodala jsem, když
prošel, aby to přinesl.
Nan tady nebyla, aby viděla mě nebo Lilu Kate. Mase se zmínil, že odešla po oznámení, že
jsem se vzbudila a už se nevrátila. Myslela jsem si, že původně sem přišla ze sobeckých
důvodů, i když jsem byla vděčná, za jakýkoli její důvod. Přišla kvůli mně. Poté, před dvěma
dny, dorazil dárek – francouzská výbavička, kterou jsem viděla, když jsem surfovala na webu
s dětským oblečením. Beránek a deka byly přiloženy. Když jsem ho otevřela, na kartě jsem
jednoduše četla: Gratuluji, Nan.
Tak to bylo. Nic víc. Ale bylo to něco. Nepoužila to k získání Kira nebo něčí další pozornosti;
jen poslala dárek. Bylo to nečekané a zvláštní. Protože bez ohledu na to, co se stane
v budoucnu, nikdy nezapomenu na to, co pro mě udělala.
„Není to dárek, co poslala Nan?“ zeptal se Grant, když jsem ho zastrčila vedle sebe.
„Ano, je,“ odpověděla jsem. Nechtěla jsem to dál vysvětlovat.
Přikývl a tlačil mě s Lilou Kate dlouhou chodbou k výtahu, pak ven na nemocniční
parkoviště, kde byl zaparkovaný stříbrný Land Rover.
„Dárek od tvého otce. Řekl, že teď potřebuješ rodinné auto. Něco bezpečného,“ vysvětloval
Grant, když šel otevřít dveře. „Pokoušel jsem se mu říct, že poskytnu své rodině bezpečné
auto, ale řekl, že je to dárek a na to jsem už nemohl nic říct. Přidej k tomu několik zvolených

117
nadávek a máš představu.“ Usmál se Grant, když se ke mně vrátil a vzal si do náruče Lilu
Kate jako nějaký profík.
„Taky máš některé docela luxusní cestovní vybavení. Pozornost od dědečka,“ řekl jí Grant,
když jí zapínal do autosedačky, která vypadala velmi komplikovaně. Zdálo se, že Grant ví, co
má dělat.
Když skončil, vzal mě za ruku, jemně mě zvedl z vozíku a vedl mě ke dveřím spolujezdce.
„Jak jsi věděl, jak ji vevnitř připoutat?“ zeptala jsem se ho, když jsem se dostala dovnitř.
„Studoval jsem poslední tři dny manuál. Když ji Kiro přivezl s Land Roverem, myslel jsem,
že se raději ujistím, jak ji správně používat.“
Byl tím tátou. Tím, kým jsem si tak moc přála, aby byl. Zbožňoval naši malou holčičku a četl
bezpečnostní příručky pro auta.
„Jsi úžasný,“ řekla jsem mu a on se usmál.
„Na to jsi přišla právě teď?“
Zavřel moje dveře a šel okolo auta, aby se dostal na stranu řidiče. Namísto toho, aby
nastartoval auto, na chvíli zíral z okna, pak se na mě otočil. Byl bledý.
„Co se děje?“ posadila jsem se rovně a naklonila se, abych se dotkla jeho nohy. Bude
nemocný?
„Musím s ní řídit. Nemůžu …… Myslím, nepřemýšlel jsem o tom až do této chvíle. Je tak
maličká.“
Potlačila jsem úsměv, protože byl velmi vážný. „Grante, zavez nás domů. Teď. Jsi bezpečný
řidič a ona je v bezpečném vozidle a nejlepší autosedačce ve své třídě. Můžeš to udělat zlato.
Přemýšlej o tom.“
Přikývl a zhluboka se nadechl, pak nastartoval auto. Vyjeli jsme pomalu, nechali za sebou
cestu z parkoviště a zamířili domů.
Grant šel před námi a rožnul v jejím pokojíčku světlo. Čekala jsem za dveřmi a šťastně držela
Lilu Kate. S radostí se probudila, když jsme jí dostali z její autosedačky. Nelíbilo se jí být tam
připoutána a zdálo se, že je nadšená, když se z ní dostala.
„Vítej doma,“ řekla jsem jí, než jsem vstoupila do jejího pokojíčku. Držela jsem jí, aby mohla
vidět každou část svého pokojíčku. Obrovský jednorožec, kterého poslal Dean Finlay, stál
v rohu a její malé očka klouzaly po jeho jasných barvách. Grant pokynul, abych se posadila
do padáku.
„Musíš si odpočinout. Můžeš jí držet, ale posaď se u toho.“
Zase o mě pečoval a věděla jsem, že poté, čím si prošel, ho přitom musím nechat. Na muže,
který se bál někoho milovat a ztratit ho, se toho chytil oběma rukama a pevně držel. Nedovolil
mi, abych to vzdala. Když jsem se pokoušela otevřít oči v nemocničním pokoji, slyšela jsem
jeho hlas. Nepřijmu to, že bych s tebou nebyl navěky.
Taky jsem s tím nesouhlasila. V tu chvíli jsem věděla, že své oči otevřu. Potřeboval mě a já
byla připravena vidět naši holčičku.

118
Moje sladká Lilo Kate,
Dnes jsme si tě přinesli domů z nemocnice. Za uplynulý týden jsem se nemohla vynadívat na
tvou nádhernou tvář. Nebyla jsem tam hned pro tebe. První dva a půl dne jste tam byli jen ty a
tvůj táta. Ale vrátila jsem se. Otevřela jsem oči. Chyběl mi tvůj otec a nemohla jsem se dočkat,
až tě uvidím.
Máme tolik věcí, které společně zažijeme. Těším se na den, kdy poprvé řekneš své první slovo
a na den, kdy uděláš první krůčky. Dovedu si představit tvého tátu a já budu zmatená, když tě
poprvé povedeme do školky. Když mi řekneš o svém první zklamání. Když ti budu poprvé
natáčet vlasy k tvému prvnímu tanci. Když tě uvidím v čepici a šatech, když odmaturuješ na
střední škole a půjdeš dosáhnout velkých věcí.
Ale právě teď tě chci držet a políbit každý z tvých malých prstíků. Chci ti číst knížky, kterými
jsem ti naplnila pokoj. Těším se na naše společné bezesné noci a na čas, kdy se přese mě
nedostaneš a já to budu muset změnit. Tyto malé věci pro mě nebudou fuška nebo moc těžké.
Přijmu je, protože jsem k nim málem nedostala příležitost.
Takže budeš mít svůj čas, abys vyrostla. Nechci věci uspěchat. Chci si vychutnat každý
okamžik. Dobrý, chaotický a nejchaotičtější. Přines je Lilo Kate, protože já se na ně těším
každou minutu.

Navždy s láskou,
Máma

119
Grant

Harlow se koupala a já dohlížel na Lilu Kate. Spala klidně, ale Harlow by byla nerada, kdyby
se vzbudila a plakala, protože jsme u ní nebyli. Harlow řekla, že se bojí a chce se ujistit, že
jsme u ní.
Položil jsem stoh dopisů, zabalených červenou stuhou, dolů na mou postel. Skoro jsem se bál
podívat na nadpis každého z nich. Nechtěl jsem myslet na okolnosti, za kterých bych si je měl
číst. Bolelo mě dokonce jen na to pomyslet. Ale Harlow ty dopisy napsala pro mě.
Jeden z nich byl označen na den po jejím pohřbu. Jeden byl na den, kdy jsem se měl poprvé
starat o Lilu Kate sám. Jeden byl na den, kdy začne chodit do školky. Jeden byl na den, kdy si
budu myslet, že bych mohl znova milovat. Tento nikdy nehodlám otevřít, protože ten den
nikdy nepřijde. Nemohl jsem milovat nikoho jiného nebo to dokonce zkoušet, protože by to
nebylo fér vůči té osobě. V mém srdci bude navždy Harlow. Nikdo by nemohl zaujmout její
místo. A pokaždé, když se na mě naše dcerka usměje, uvidím její matku a vzpomenu si, jakou
oběť přinesla, aby tato perfektní holčička mohla žít.
„Jsi potichu. Usnul jsi?“ zavolala Harlow z vany.
Vzal jsem dopisy a šel do koupelny. Okamžitě si jich všimla a na rtech se objevil úsměv.
Kdybych ji neměl, tyhle dopisy by pro mě byly zlatem. Ale byla tady.
„Chystáš se je číst?“ zeptala se.
Podíval jsem se na ně dolů a pak na ni. „Ne,“ odpověděl jsem. „Nepotřebuju to. Byly tady pro
Granta, který by neměl svou Harlow. Já svou Harlow mám. Tamten Grant neexistuje.
Zlomený, prázdný muž, kterém jsi psala jako by nikdy neexistoval. Ale schovám si je.
Zabalím je. Možná jednoho den je otevřeme a zavzpomínáme. Ale ne dnes.“
Naklonila hlavu na stranu a mokré kadeře se jí otíraly o krk. „Nebyl bys prázdný. Lila Kate by
vyplnila prázdnotu, kterou bych po sobě zanechala.“
Možná by mohla. Ale nikdy by nemohla vynahradit skutečnost, že žena, která vlastnila mou
duši, je pryč. „Lila Kate bude vždycky moje holčička. Budu jí zbožňovat a milovat dokud
nezemřu. Ale ty …. Jsi láskou mého života. Moje navždycky. Chci zestárnout s tím, že tě
miluju.“
Harlow si povzdechla, ale byl to šťastný povzdech. „Jsi úplný řečník, Grante Cartre. Skutečně
úplný řečník.“
„Harlow?“
Posadila se ve vodě. „Ano?“
„Vezmeš si mě?“
Zachichotala se a zvedla prsteníček, na kterém měla diamantový prsten. „Už jsme to udělali.
Vzpomínáš si? Řekla jsem ano.“
„Zítra. Vezmeš si mě zítra?“
Chvíli se na mě dívala, jako bych přišel o rozum. „Právě jsme se vrátili z nemocnice.“
Přikývl jsem. „Ano, ale chci tě nazývat svou ženou. Chci, aby tvé příjmení bylo Carterová.
Chci, abys byla moje.“
„Já jsem tvoje. Už jsem velmi dlouhou dobu.“

120
„Prosím.“
Kousla se do spodního rtu a vypadala, že o tom uvažuje. Nakonec pustila spodní ret. „Tři
týdny. Dej mi tři týdny. Poprosím Blaire, aby mi pomohla se šatama, a dáme tak čas tvým
rodičům, mému otci a Coltovým, aby si mohli naplánovat vrátit se zpět. Nemusí to být
fantastické. Vlastně dávám přednost něčemu jednoduchému. Ale chci tady mít lidi, které
milujeme.“
Mohl bych jí dát tři týdny, pokud je chtěla. „Dohodnuto.“
Postavila se a ukázala na ručník. „Mohl bys mi jeden podat? Musím zavolat Blaire.“
Bublinky a voda, stékající po jejím nahém těle, přilákaly mou pozornost. Nemohl jsem se jí
dotknout, dokud jí to kardiolog nepovolí. Ale pohled na ni byl tak zatraceně krásný.
„Začíná mi být zima.“ Smích v jejím hlase mě probral z mého chtíče. Sáhl jsem po ručníku,
přistoupil k ní a omotal ho kolem ní. Právě když jsem se naklonil, abych ji políbil, křik naší
dcery zaplnil pokoj přes chůvičku.
Harlow do mě jemně strčila. „Pospěš si, běž se na ni podívat.“
Otočil jsem se a vyběhl.
Vstoupil jsem do pokoje, obrátil jsem stínítko lampičky, aby ji z toho silného světla nebolely
oči. Když mě viděla stát nad ní, přestala plakat, kopala nožkama a cucala hladově pěstičky.
To bylo znamení, že má hlad. Sestra mě to naučila.
Zvedl jsem ji a přenesl k přebalovacímu pultu, abych ji přebalil a pak jsme se šli podívat na
maminku. Potřeboval jsem jít dolů a připravit láhev a Harlow nesouhlasila, když jsem
nechával rozčilenou Lilu Kate samotnou ve svém pokojíčku.
„Někdo tady má hlad a chce navštívit maminku, zatímco budu připravovat jídlo,“ řekl jsem,
nesouc Lilu Kate ke své matce, která rychle vklouzla do noční košilky a zalezla do postele,
takže jsem mohl Lilu Kate položit vedle ní.
„Hej ty,“ zavrkala u naší dcery. „Jsi připravena něco spapat? Tato ručička nechutná moc
dlouho dobře.“
Nechal jsem je nahoře a zamířil dolů, abych připravil láhev s jídlem.

121
Harlow

Dnes ráno jsem byla nucena vystrčit Granta ze dveří. Přecházel a mluvil po telefonu
s dodavatelem. Byla to věčnost od chvíle, kdy pracoval a strávil hodně času na telefonu.
Frustrace, vyrytá na jeho čele, se dala jen těžko přehlídnout. Lila Kate prospala ještě velkou
část dne a já mezitím odpočívala. Když byla vzhůru, tak jsme spolu ležely na mé posteli,
povídaly si a hrály. Nebylo to těžké.
Byl čas oběda a ona byla stále nervózní, tak jsem jí vzala dolů a položila do kočárku, zatímco
jsem jí připravovala jídlo. Zazvonil zvonek, právě když jsem jí jídlo dostatečně ohřála.
Vytáhla jsem lahvičku z horké vody, usušila ji a pak zamířila ke dveřím.
Muž, kterého jsem nikdy předtím neviděla, stál na prahu, ale nebylo těžké poznat, kdo to byl.
Podobnost byla příliš silná – jeho tvář byla starší verzí Granta. Byl to jeho otec. Muž, o
kterém jsme nikdy nemluvili.
Kdykoli jsem se o něm snažila zmínit, bolest při pohledu do grantových očí mě zastavila.
Věděla jsem, že nemá tušení, kde je jeho matka a řekl, že když mu volala, řekl jí o miminku.
Prošla jsem sedmi měsíčním těhotenstvím, a uběhly dva týdny od narození Lily Kate, a ona se
stále nezavolala, aby se přihlásila.
„Dobrý den,“ řekla jsem, prolomujíc ticho.
Usmál se a já viděla, že je nervózní. Dokonce i jeho úsměv byl jako ten Grantův. „Já jsem,
ehm, jsem Brett Carter. Grantův otec.“
Přikývla jsem. „To jsem pochopila. Ta podoba je neskutečná,“ řekla jsem.
Brett se zasmál. „Žádné nesmysly. Napadlo mě, že budete ten typ, ke kterému se Grant
přikloní. Už ve svém životě byl dost falešný a přelétavý.“
Přikývla jsem, protože jsem se cítila, jako by spadl do nižší kategorie. Nebo bylo možná jen
chladný a necitlivý. Grant chtěl vždy mít vztah s tímto mužem – skutečný vztah – ale nikdy
jej nedostal.
„Právě jsem odešel ze staveniště. Řekl mi o dítěti. Gratuluji.“
Jako by věděla, že o ní mluvíme, zakřičela lila Kate připomínajíc mi, že má hlad. „Děkuji
Vám. Je čas oběda a Lila Kate má hlad. Jste vítaný přijít a navštívit Vaši vnučku, pokud byste
chtěl.“
Nečekala jsem na to, až se mi omluví. Otočila jsem se a nechala ho tam stát s dveřmi dokořán
a šla ke své rozčilující se holčičce. Viděla mě držet lahvičku a začala kopat a hlasitěji se
rozčilovat. Byla připravená jíst. Zvedla jsem ji a otočila se a přitom jsem si všimla, že mě
Brett opravdu následoval dovnitř. S obavami se zadíval na Lilu Kate.
„Je strašně malinká,“ řekl.
„Narodila se o osm týdnů dřív,“ odpověděla jsem, přitiskla jsem si ji k sobě a dala ji jíst
z lahvičky, kterou začala dychtivě sát. Zavřela očička, jako by to byla ta nejlepší věc na světě.
Věděla jsem, že to bylo dost hrubé.
„O tom mi Grant nic neřekl. Musela zůstat dlouho v nemocnici?“ zeptal se.
Byl ten chlap skutečný? Opravdu o ničem nevěděl? „Ano, musela tam zůstat víc jak týden.
Stejně jako já,“ odpověděla jsem a pak jsem kývla směrem k obýváku. „Potřebuju se posadit,
aby měla pohodlí. Můžeme Vás přijmout tam.“

122
Ustoupil a nechal mě projít.
Nechtěla jsem kontrolovat, abych viděla, zda mě následuje. Zamířila jsem ke svému velkému,
pohodlnému křeslu, takže jsem si mohla před sebe natáhnout nohy a nechat si ji na klíně,
zatímco jsem ji krmila. Měla tu pozici nejraději.
Viděla jsem ho posadit se na pohovku proti nám a počkala jsem, dokud znovu nezačne
šťastně sát, než jsem se na něj podívala.
„Takže jste si tím prošla bez problémů,“ řekl. Chtělo se mi smát. Kde byl, když si
v nemocnici jeho syn myslel, že bude vychovávat svou dceru úplně sám?
„Ne tak docela. Ztratila jsem hodně krve a omdlela jsem, a pak mě museli rychle operovat.
Zastavilo se mi srdce, ale byla jsem odhodlaná žít. O pár dní později jsem se probudila
pro dobro zdraví holčičky a jejího vyděšeného otce.“
Brettovy oči se rozšířily a já mohla říct, že si nebyl vědom toho, že bylo všechno tak špatné.
„Nebyl jsem si toho vědom. Grant mi nechal zprávu, kde řekl, že je s Vámi v nemocnici a že
se Vám narodilo dítě. Řekl mi, abych mu zavolal. Byl jsem zaneprázdněný, a napadlo mě, že
vy dva chcete s dítětem strávit čas a máte dost návštěv, takže jsem za ním šel až dnes na
staveniště, abych se s ním potkal. Nebyl dost výmluvný. Sotva se na mě podíval.“ Pak si
povzdechl. „Myslím, že teď už to chápu. Já jen …. Když řekl, abych mu zavolal, nemyslel
jsem, že to musí být právě teď. Předpokládal jsem, že se jedná o práci a věděl jsem, že budu
muset vyzvednout jeho průvěs, zatímco bude s Vámi a dítětem.“
To nebyla žádná omluva. Jeho syn mu řekl, že je v nemocnici a že se mu narodilo dítě a
požádal svého otce, aby mu zavolal. Měl mu zavolat. Jeho práce nebyla důležitější než jeho
syn. A přitom měl zatraceně fantastického syna. Grant je báječný muž. Skvělý muž. Ten typ
muže, že kdokoli jiný by byl pyšný na to, že mu zavolá. Budu hrdá, až ho budu moci nazývat
svým manželem a vím, že už teď ho Lila Kate zbožňuje. Sleduje zvuk jeho hlasu, když je
v místnosti. Nikdy v jejím životě nenastane chvíle, kdy by nebyla na svého otce pyšná. Žádní
jiní muži nejsou lepší než Grant. On je ten nejlepší. A já to uznávám. Vážím si toho a ctím to.
„Ale Vy si neuvědomujete, jaký máte dar. Chce mít s Vámi skutečný vztah. Vidím v jeho
očích bolest, když přijde na Vaše jméno. Můj šílený, divoký, otec a rocková hvězda, byl
s námi v nemocnici. Není dokonalý, ale staral se. Byl tam. Musel se vypořádat s fanoušky a
s médii, zatímco tam byl, ale byl tam. Dokonce jste ani svému synovi nezavolal zpět, abyste
se ho zeptal, jestli je v pořádku. Jestli je miminko v pořádku. Nerozumím Vám, pane
Cartere.“
Rozhodla jsem se přestat. Mohla bych tomuto muži nadávat a říct mu, jak strašný byl celý
jeho den, ale řekla jsem vše, co jsem potřebovala říct.
Brett Carter se postavil a strčil ruce do kapes. Byl na odchodu. Skvěle, dobré se ho zbavit.
Nezastrčil je, aby si mohl pochovat svou vnučku. Zajímalo mě, jestli vůbec někdy pozná
tohoto muže. Nebo bude jejím jedním a jediným prarodičem jen Kiro Manning?
„Máte pravdu. Ve všem, co jste řekla,“ řekl, když zamířil ke dveřím. Zastavil se těsně před
vchodem. „Jsem rád, že si Vás našel. Zasloužíte si ho. Je to šťastný muž.“
Pak odešel.

123
Nan

Držela jsem v ruce pozvánku, když jsem stála na okraji vody a nechala vlny, aby se přelívaly
a oplachovaly mi nohy. Když jsem tady stála moc dlouho, mé nohy by se probořily do písku
po kotníky. Byl to zvláštní zvyk, ale dělala jsem to téměř každý den, s výjimkou zimy, kdy
byla voda příliš studená.
Dnes jsem tady přišla přemýšlet. Očekávala jsem, že dostanu pozvánku. Stalo se tak. Tolik
jsem to věděla ještě předtím, než jsem se dozvěděla, že se Grant ožení s Harlow. Ale vidět to
bylo něco jiného. Bylo to více definitivní.
Kdysi jsem si myslela, že Grant Carter bude jediný muž, který mě uvidí. Moje já pod sebou.
To moje já, které jsem se bála ukázat světu. Moje já, které bylo plné emocionálních modřin,
protože jsem jako dítě nosila své srdce na rukách. Když jsem byla starší, uzamkla jsem se tak
pevně, abych lidem znemožnila mi ublížit.
Ale to jen způsobilo, že mě mohli snáze nenávidět.
Bylo velice málo lidí, kteří mě prostě nemohli využít. Můj bratr byl Rush Finlay, syn
slavného bubeníka Deana Finlaye. Po celá léta se mí takzvaní přátelé chtěli jenom dostat blíž
k mému bratrovi. Chtěli být IN. A já jim to dovolila, protože sledovat, jak je použije a odhodí
bylo to, co si zasloužili. To byl můj způsob pomsty.
Pak jsem zjistila, že Rush nebyl jediným dítětem otce celebrity. Kiro Manning byl po celou
dobu mým otcem. Přesto, že mi to nikdy nepotvrdil nebo se se mnou nesnažil mít žádný
příbuzenský vztah. To téměř zlomilo mě a mé ocelové stěny kolem mého srdce. Jeho
odmítnutí, uznat mě svou, mě dohnalo téměř k šílenství. Rush byl ale tady a miloval mě.
Vždycky byl jediným, kdo mě miloval. Když to nikdo jiný neudělal, můj bratr mě přijal bez
ohledu na to, jak hrozně jsem se chovala a jak jsem jednala. Neschvaloval to, ale viděl moje
já.
Pak mi ho vzala Blaire. Získala si jeho srdce a dala mu syna, a nyní měl jen malý pokojíček
pro svou zpackanou sestru. Nenáviděla jsem Blaire za to. Nenáviděla jsem, že mi ho vzala.
Chtěla jsem nenávidět i jejich dítě, ale zatraceně, jestli nebyl Nate tím nejroztomilejším
chlapečkem na světě. Nemohla jsem ho nenávidět. To bylo prostě nemožné.
Grant Carter se zapojil a byl tady, když jsem se potřebovala, aby se o mě někdo postaral.
Rush byl zaneprázdněn svou novou rodinou a Grant převzal jeho roli s jinými důsledky. Grant
nebyl mým bratrem a byl nádherný. Takže jsme se kolem sebe začali příliš točit jako přátelé
s benefity. Nezklamal mě, že byl milý a já ho nezklamala, když mě prostě jen šukal. Byl
občas tak sladký, a dělal věci lepšími, když nikdo jiný nemohl. Nebo dokonce chtěl. Věděl,
jak mě rozesmát.
Ale stejně jako každou jinou věc, která mi vstoupila do cesty, jsem ho od sebe odehnala,
protože jsem ho nechala zajít příliš blízko. Odmítla jsem si připustit, že by mě možná mohl
milovat. Byla jsem vyděšená se otevřít, abych pak znova nebyla odmítnutá.
Zatímco jsem od sebe Granta odháněla, jeho hlava se otočila za pravým opakem mě samotné.
Za dívkou, jež měla lásku svého otce. Byla tichá a skromná. Nic neznamenala. Někdy. Byla
samozřejmostí, ale tichá. Byla pro Granta perfektní. To já nebyla. Já byla zasranej spratek,
který se necítil dostatečně v bezpečí, aby si k sobě nechal někoho připustit.
Grant se do této dívky zamiloval a stalo se mi to přímo pod nosem. Zatímco já křičela a
nadávala, ona byla tichá a klidná. Jen idiot by si ji nevybral. Bylo snadné ji milovat. U mě to
bylo nemožné.

124
Podívala jsem se znovu na pozvánku. Harlow Manningová mi nikdy nic neudělala, až na to,
že ona měla lásku otce, kterého jsme měli společného. Nebyla to její chyba. Neprosila se o to,
nebo to nevyžadovala – prostě to měla. Mohla bych jí to mít za zlé, ale nemělo to smysl.
Z toho, co jsem viděla, její život nebyl růžový jen proto, že ji Kiro Manning miloval. Stále
nasával, než že byl otcem. Ale nakonec, mít za rodiče rockovou hvězdu nebyla nikdy
pozitivní věc.
Byla jsem k ní nefér…. Ne, byla jsem k ní krutá. Ale za to jsem zaplatila. Křivdila jsem jí.
Teď jsem mohla odejít a nechat Granta a Harlow žít jejich šťastně až do smrti. Měli spolu
holčičku a dům s bílým plotem. To bylo to, co si oba zasloužili.
Já si sračky nezasloužila. Byla jsem v tomto světě sama a byla to všechno moje vina.
Neviděla jsem, že se něco mění, protože bych nechala své vlastní já, aby bylo svobodné a
nemohla jsem to udělat znova. Nebyla jsem si jistá, že bych zvládla jakékoli další odmítnutí.
Najít důvod žít se stává víc a víc těžší.
To byl můj život. A já jsem si ho tak vytvořila.

125
Grant

Harlow sebou ani netrhla, když jsem řekl, že jsme nemuseli posílat pozvánku na svatbu mému
otci. Nikdy se nezmínil o své návštěvě u nás doma, ale Harlow mi to vylíčila do detailu. Když
mi nechce nic říct k mé holčičce, pak si nezaslouží být součástí na mé svatbě.
Nicméně jsem sebou trhl, když řekla, že chce pozvat Nan. Harlow změnila k Nan celý svůj
postoj ve chvíli, když se dozvěděla, že ji Nan darovala krev. Ačkoli, pokud bych mohl říct,
byla už Nan zpět ve svém normálním, ošklivém já. Viděl jsem ji v klubu, jak Rushovi kvůli
něčemu nadává. Její povýšené, rozzlobené pohledy, byly pevně na svém místě. Nikdy
neuznávala Blaire, když došla k Rushovi. Ačkoli se nezdálo, že by ji záleželo na Harlow.
Nikdy nezapomene, co pro ni Nan udělala. Pro mě bylo taky těžké na to zapomenout. Pokud
chtěla pozvat Nan a chtěla zkusit jí oslovit, pak jsem byl víc než ochoten ji nechat. Nicméně
všechny sázky byly pryč v okamžiku, kdy Nan udělala něco, co Harlow rozrušilo. Měl jsem
své hranice.
Zbytek pozvánek byly rozeslány všem, které jsme měli rádi a o které jsme se v životě starali.
Lila Kate ležela na dece na zemi, zatímco jsme se posadili ke stolu vedle ní a nadepisovali
adresy na obálky. Byla šťastná, když nás poslouchala, jak spolu mluvíme. Byla chvíle, jako
tato, která mě doslova ucpala. Představa, že jsem to skoro neměl, mě dostala, když jsem se
tím příliš zabýval.
Holky se chystaly nahoře, zatímco jsem dole chystal snídani. Slyšel jsem Harlow mluvit
s Lilou Kate, když scházela ze schodů, a já položil svůj šálek kávy a šel jim naproti. Harlow
měla oblečené džíny a tričko s dlouhým rukávem, protože podzim se konečně začínal
projevovat. Normálně bylo teplo až do listopadu, ale my už jsme měli několik chladných dní.
Lila Kate teď měla, díky Blaire, zcela nový šatník. Přišla v novorozeneckém oblečení, protože
neměla nic jiného, než dětské šaty a ty jí byly velké. Harlow teď nechtěla odcházet z domu a
tak pro ni Blaire koupila nějaké dětské oblečení. Prošly si stovkou oblečení než se shodly na
jednom, které se Harlow nejvíc líbilo. Dnes ji oblekla do overalu, který byl pokrytý spoustou
žlutých motýlků.
„Podívejme, kdo na tebe čeká,“ řekla Harlow, když došlápla na poslední schod. „Táta je
tady.“
„Vlastně jsem čekal na Vás obě,“ řekl jsem jí a políbil ji na rty. „Dnes ráno vypadáš dost
dobře k sežrání.“
Harlow se zasmála. „To se dá zařídit.“
„Maminka je nemravná. To se mi líbí,“ škádlil jsem ji. Její krásný úsměv se zvětšil.
Vzal jsem jí Lilu Kate z náručí a přiložil si ji k hrudi. Držel jsem jí hlavičku, když se vytočila
a snažila se na mě podívat. „Dnes se budeš bavit nakupováním šatů. Nakup, co budeš do pekla
chtít.“
Chystala se s Blaire a Dellou jít koupit svatební šaty. Della taky hledala šaty. Její svatba měla
být za několik měsíců, ale ony si udělaly společný nákupní výlet a udělaly z toho dívčí den.
Blaire pozvala Bethy, ale ta se vymluvila, že si potřebuje odpracovat navíc několik hodin.
Blaire se o ni bála, čímž jsme se o ni báli všichni. Odtahovala se víc a víc. Někdo ji musel
dostat, jen jsme nevěděli, kdo by to mohl udělat. Věděla jsem, že by to Jace takhle nechtěl.
Nechtěl by, aby truchlila tak moc dlouho.

126
„Vy dva se bavte, zatímco budu pryč. Jsem nervózní z toho, že bych měla odejít, ale ne
protože bych si myslela, že to nezvládneš. Jen jsem od ní nebyla moc daleko od té doby, co
jsem se probudila. Nelíbí se mi představa, že ji neuvidím vždycky, když chci.“ Byli jsme
doma už víc jak týden a Harlow neopustila dům. Doktor doporučil, abychom drželi Lilu Kate
doma první měsíc, než její malé tělíčko a imunitní systém pořádně vyzraje. Zatímco já chodil
do práce, Harlow tady šťastná zůstávala. Blaire ji málem musela prosit, aby šla podívat na
svatební šaty.
„Telefon budu mít v kapse. Pokaždé, když ji budeš chtít vidět, stačí mi zavolat. A teď už se
běž bavit,“ řekl jsem, plácl ji po zadku a kývl hlavou směrem ke dveřím.
Usmála se a protočila na mě oči. „Fajn. Půjdu,“ souhlasila, ale pak se naklonila, aby mohla
ještě jednou políbit Lile Kate hlavičku. „Brzy se vrátím,“ řekla.
Lila Kate byla z Harlow tak nadšená, že zabořila tvář do mého hrudníku. Držel jsem svou
ruku vzadu na jejím krku, protože by se znova podívala, kdyby tam Harlow ještě byla.
„Vypadá teď víc jako ty,“ řekla Harlow, dotkla se její malé ručky.
„Je až moc krásná na to, aby vypadala jako já,“ odpověděl jsem.
Harlow na mě povytáhla obočí. „Vím, že to nerad posloucháš, ale ty jsi taky krásný, fešák.“
Zasmál jsem se, otevřel dveře a ještě jednou ji políbil na rty, právě když Blaire přijela svým
mercedesem SUV na naši příjezdovou cestu. Harlow zamávala na rozloučenou a poslala nám
polibky, pak nakonec poprvé odešla z domu.
Díval jsem se, dokud nebyla bezpečně u Blaire v autě a couval, dokud jsem nezavřel dveře.
„Chceš se vsadit, že nám tvá maminka zavolá během deseti minut?“ zeptal jsem se Lily Kate,
když jsme šli do kuchyně, abych si vzal její láhev a dopil si kávu. „Nebude si moct pomoci.
Být od tebe daleko není něco, co by dělala ráda. Ale já potřebuju, aby si našla šaty, abych se
s ní mohl oženit. Pak budeme oficiální. Rodina Carterová. Má k tomu krásný prsten, že ano?“

127
Ženě, která mi dala všechno,
Dnešek je dnem, kdy ti dám své jméno. Nemusí se to zdát dost, ale pak už máš mé srdce a duši
na více než rok. To je vše, co jsem ti mohl dát. To, co jsi mi dala ty, je mnohem víc.
Rozhodl jsem se, zatímco Lila Kate a já máme od tebe tak moc dopisů, že nastal čas, abys
taky jeden dostala. Zasloužíš si dopis víc, než kdokoli jiný. Ty jsi koneckonců hrdinou našeho
příběhu. Bez tebe a tvého odhodlání bychom dnes všichni nestáli v popředí rodiny a přátel
s naší malou holčičkou v náručí, abychom se k sobě navždy spojili. Jako bychom k tomu
potřebovali obřad.
Stala ses mým navždycky, ještě než jsem si to uvědomil.
Děkuji ti za tvou statečnost. Jsi statečnější, než kdokoli jiný, koho znám. Děkuji ti, že jsi mi
ukázala, že když chceme něco špatného, stojí to za všechna ta rizika a šance získat k tomu i
chuť.
Když jsem si myslel, že jsem tě ztratil, ani jednou mi nezabylo líto, že tě miluju. Byl jsem
zničený, ale v mém srdci jsem byl zatraceně vděčný za ty vzpomínky. Že jsem s tebou mohl
strávit čas. Zjistil jsem, že život je o prožívání chvil, když jsi šťastný tak máš pocit, že tvůj
hrudní prostě praskne. Potřebujeme se držet těchto drahocenných vzpomínek ve chvílích, kdy
se svět zhroutí.
Nerozuměl jsem tomu, dokud jsem to neprožil. Zatímco jsi spala, vše co jsem mohl udělat,
bylo vzpomínat na dobré časy. Na zvuk tvého smíchu a jak neuvěřitelné bylo držet tě v náručí.
Jak být s tebou dělalo všechno tím správným. To bylo to, na co jsem myslel. To bylo to, co mi
pomáhalo držet poprvé samotného naší holčičku, aniž bych věděl, jestli někdy uvidíš její tvář.
Děkuji ti, že mě miluješ. Jsem ten nejšťastnější muž na světě. Vím, že to tvrdí spousta mužů,
ale nemají o tom ani ponětí. Oni nemají tebe. A nedrželi mou holčičku. Já to všechno mám a
nemůžu si přát víc.

S láskou od tvého zbožňujícího, do pekla šťastného manžela

Grant

128
Harlow

Složila jsem dopis a utřela si slzy, které se mi teď kutálely po tváři. Šílenec mě rozplakal
předtím, než si projdu uličkou. Použila jsem kapesník, který jsem měla v dlani, abych si utřela
vlhkost a zhluboka se nadechla. Pravděpodobně bych ho potřebovala nechat zarámovat,
protože si ho hodlám číst tak často, dokud ho u sebe budu mít.
„Proč pláčeš?“ zeptala se Blaire, když vstoupila do místnosti.
Zvedla jsem dopis. „Tohle. Je to od Granta,“ vysvětlila jsem. „Nemyslím, že mě to mělo
rozplakat, ale stalo se.“
„Ach, chápu. Rush mě rozplakal předtím, než jsem prošla uličkou.“
Zasmála jsem se, vzpomněla jsem si na jejich svatbu. Bylo to nádherné a mnohem
komplikovanější, než jak by to mělo být. Já chtěla jednoduchost a Grant souhlasil.
„Máme pět minut, abychom tam dojely. Jsi připravená?“ zeptala se mě.
„Ano. Je připravena Lila Kate?“
Přikývla. „Jo. Vypadá jako andílek. Její maminka na sobě nemusí mít bílou, ale ona se kolébá
ve svých vlastních, bílých, načechraných šatičkách.“
Zasmála jsem se, vklouzla jsem do svých bot a zastrčila dopis do své šperkovnice. „Jdeme na
to,“ řekla jsem a zamířila z ložnice ven směrem k pokoji Lily Kate. Ležela ve své postýlce,
dívala se fascinovaně na své nožky, obuté do papuček. Když její pohled našel můj, šťastně
kopala. „Máme krásného prince, který na nás čeká. Musíme jít.“ Vzala jsem ji.
Vypadala rozkošně v těch šatičkách.
Blaire nás odvedla k mému Land Roveru a já zapla Lilu Kate do sedačky, než jsem
nastoupila. Moje šaty byly jednoduché. Nerozhodla jsem se pro dlouhé, bílé, tradiční svatební
šaty. Místo toho byly moje šaty barvy té nejsvětlejší modři. Připomnělo mi to barvy oblohy
při pohledu přes mraky. Byly to jednoduché, elegantní, saténové šaty, které byly svázané
páskem v pase a sahající těsně nad kolena.
Lila Kate zachrčela a dala nám tak na vědomí, že je tam vzadu trochu rozčilená. Obrátili jsme
to ke klubu, pak jely zpět na soukromou pláž, která byla pouze pro majitele domů. Woods
nám nabídl, že máme využít kousek pláže před jeho domem. Neměli bychom tak žádné
nezvané diváky a bylo by to čistě soukromé.
Blaire mě zavezla k růžemi pokrytému podloubí, které sloužilo jako vstup na svatbu. „Tohle
je tvé stanoviště,“ řekla s úsměvem. „Nervózní?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Vůbec ne. Nikdy dřív jsem nebyla víc připravena něco v mém
životě udělat.“
Po vystoupení z auta jsem rychle nabrala Lilu Kate ze své autosedačky, než bude ještě víc
frustrovaná, a vložila si ji do náručí. Stále ještě vážila méně než šest liber, ale stále přibírala
na váze a to bylo to, na čem záleželo.
„Pojďme se podívat na tatínka,“ zašeptala jsem. Přistoupili jsme do podloubí. Blaire si
upravila šaty a poslala rychlou sms, aby dala na vědomí, že jsme připravené, protože jsme
nebyly na této straně domu vidět.

129
Hudba začala hrát a Blaire zavrtěla prsty ve vlně, než zvedla malou kytici tří růží – jedna
růžová byla ve středu a dvě zbylé byly bílé. Byl to symbol naší rodiny. Odnesla bych si ji
sama, ale měla jsem plné ruce něčeho mnohem důležitějšího.
Blaire procházela uličkou a já počítala do dvaceti, jak se to praktikovalo předtím, než jsme se
s Lilou Kate vdaly cestičkou, pokrytou růžovými lístečky. Zabočili jsme za dům a tam byli
všichni, všichni se postavili a otočili se k nám. Lidé, které jsme milovali. Usmála jsem se,
když si Lila Kate všechno prohlížela.
Nebylo tomu tak, dokud jsme nebyly v centru výhledu rovnou do uličky, kde jsem ho uviděla.
Našeho krásného prince. Jeho oči se uzamkly s mýma.
Myslel si, že já jsem hrdinou našeho příběhu. Jak se jen mýlil. Po celou dobu byl on tím
hrdinou.

130
 Nechceš dostat víc od Abbi Glines?

Přečtěte si kousek dalšího románu z Rosemary Beach, který konečně odhalí příběh Trippa a
Bethy

You Were Mine

(Byla jsi moje)

131
 Prolog

Tripp

Každý má rozhodující okamžik ve svém životě. A tenhle výběr budete muset udělat. Měl jsem
svůj okamžik a od té doby mě to straší. V těchto rozhodujících okamžicích se můžete buď
připravit na cestu ke štěstí, nebo jich od té doby budete litovat na každém svém kroku. Pro
mě, nevím, kterou z cest bych si měl vybrat jako nejlepší, protože mezi těmi dvěma výběry
ani jeden nezahrnoval ji.
Byl jsem mladý a tak kurdsky vystrašený. Vystrašený z nucení mých rodičů být někým, kým
jsem být nechtěl. Vystrašený dělat špatná rozhodnutí. Vystrašený ji opustit. Ale hlavně jsem
byl vystrašený z toho, že ji ztratím.
Byla mou největší lítostí. Opustit ji mě změnilo. Ve chvíli, kdy jsem vyskočil na svou
motorku a odjížděl z Rosemary Beach na Floridě jsem za sebou zanechal opravdovou radost.
Strávil jsem s ní léto, tři měsíce, které mě navždy změnily. Ale to, co si právě nebudu schopen
nikdy odpustit je to, že ji tolik změnily. Nebyla schopna to překonat. A já ji nemohl oslovit.
Vidět ji trpět zlomilo mou duši. Ztráta mého bratrance Jace způsobila hlubokou bolest v nás
obou, takovou, jakou jsem nikdy nechtěl prožít. Navždy bude v mém srdci. Nikdy
nezapomenu na jeho smích a na snadný způsob jakým miloval a žil svůj život. Nechtěl žít ve
světě strachu, kterého jsem se já obával. Vybral si svou cestu a šel si jí. Byl lepším člověkem.
A já byl schopný se postavit a nechat ho, aby ji měl. Zasloužila si lepšího muže.
Teď byl pryč a oba naše světy byly vyvedeny z rovnováhy. Protože už jsem dál nemohl stát
stranou. Nikdo ji nechránil. Nikdo ji nedržel, ale ona mi kurva nedovolila být blízko ní.
Nechtěla, abych napravoval minulost. Zrušil jsem veškeré naděje, když jsem odjel a nechal ji
tady bez jakéhokoli jiné možnosti, než být s Jacem.
Kéž bych mohl obejmout prázdnotu a přijmout ji. Ale nemohl jsem. Ne, když jsem viděla její
ztracenou, krásnou tvář. Potřebovala mě stejně tak moc, jako jsem potřeboval já ji. Náš příběh
neskončil. Nikdy to neskončí. Pokud tady mám zůstat a dohlížet na ni, i kdyby mi nedovolila
být blízko sebe, udělám to. Po zbytek mého zasraného života. Zůstanu tady. Ujistím se, že
bude moje Bethy v pořádku.

132
Tripp

O osm let dříve …

Nebylo to jen další léto. Bylo to poslední léto tady v Rosemary beach. Už jsem cítil dusivou
přítomnost svého otce a jeho plány se mnou. Byl si jistý, že půjdu na podzim na Yale. Dostal
jsem se tam díky jeho kontaktům. Už mě vzal na prohlídku kampusu a když už jsem tam
jednou byl, tak mě donutil to přijmout. Nikdo neodmítne Yale. To bylo vše, co kdy vyšlo
z jeho úst. Yale tohle, Yale tamto. Zaracený Yale.
Chtěl jsem být na svým Harleyi. Chtěl jsem další zkurvené tetování. Chtěl jsem cítit vítr ve
vlasech a vědět, že nejsem tam, kde bych měl být. Život by byl volný. Předtím, než toto léto
skončí, jsem se chystal odjet beze slova. Zanechat za sebou peníze a moc, které přišly se
jménem Newark a najít si svou vlastní cestu. Toto nebyl můj svět. Nikdy bych do něj
nezapadnul.
„Ahoj miláčku, neviděl jsem tě přijít,“ řekla London Winchesterová, když mi vklouzla rukou
kolem ramen a držela je. To byl další důvod, proč jsem musel odsud kurva vypadnout –
London. Má matka už plánovala svatbu. Nezáleželo na tom, že jsem se s ní minulý měsíc
rozešel. London, její matka a moje matka všechny věřily, že zrovna procházím náladovou
fází. Moje matka řekla, že je v pořádku, pokud potřebuju zasít toto léto nějakou divokou oves.
London by byla trpělivá.
„Kde je Rush?“ zeptal jsem se a podíval se na dům plný lidí. Pokud Rush Finlay opět dělal
párty, pak musely být jeho matka a sestra Nan mimo město. Rush toto místo vlastnil. Jeho
otec byl bubeník legendární rockové skupiny Slacker Demon. Jeho matka a sestra těžily ze
všech peněz, které Rushovi posílal jeho otec. Rushova matka byla jednou z fanynek a ačkoli
se zdálo, že se Rushův otec, Dean Finlay, o své dítě stará, Rushově mámě by nedal ani
zasrané hovno. Nikdy se nevzali. Nan měla jiného otce, který byl mimo hru.
„Venku u bazénu. Chceš, abych tě za ním vzala?“ zeptala se mě sladce. Ten sladký tón byl tak
zatraceně falešný, až to bylo směšné. Tato dívka byla jedovatá. Viděl jsem ji v akci.
„Můžu si ho najít,“ odpověděl jsem, zetřásl ji ze sebe a odešel bez ohlédnutí.
„Skutečně? Takhle to teď bude? Nebudu čekat věčně Trippe Newarku!“ volala za mnou.
„Dobře,“ řekl jsem klidně přes rameno, pak jsem zamířil do davu doufajíc, že se potkám s pár
lidma a vzdálím se od ní. Byl jsem s ní dva roky. Skutečně byla dobrá v šukání a myslel jsem
si, že jednou to tak bylo. Ale nemohl jsem vlastně říct, že bych byl do ní zamilovaný. Minulý
rok jsem si uvědomil, že jsem ji prostě jen toleroval. Děsil jsem se ji spatřit a když jsem se
podíval na fakta, uvědomil jsem si, že jsem si ji držel kolem sebe jen proto, abych udělal
šťastnými své rodiče. Ale s tím byl konec. Žádné další dělání, aby byli mí rodiče šťastní.
Chtěl jsem si držet své vlastní štěstí.
„Trippe!“ zavolal Woods Kerrington z kruhu dívek, které měl kolem sebe. Byl jako zkurvený
Romeo. Udělal vše, aby uvěřily, že mají šanci. Zadržel jsem smích, kývnul jsem hlavou
směrem k němu.
„Co se děje?“
„Doufejme, že brzy spousta věcí,“ odpověděl a tentokrát jsem se zasmál. „Jace je venku
s Rushem a Grantem, pokud je hledáš.“

133
Jace byl můj mladší bratranec a Woods byl Jacův nejlepší přítel. Mel jsem je oba ve svém
životě tak dlouho, jak jsem si jen pamatoval.
„Díky.“
Otočil jsem se k davu a zamířil k zadním dveřím.
„Nech toho! Řekla jsem ne Jonathane. Nemám zájem.“ Zastavil jsem se. To neznělo moc
dobře.
„Dnes večer jsem tě sem dostal a nedostanu za to žádné poděkování?“ ten chlap byl naštvaný
a znělo to jako píchnutí.
Dívka mu hned neodpověděla. Přestěhoval jsem se k jejich hlasům a zastavil se před kuchyní.
Poznal jsem Jonthana, ke kterému mluvila dívka. Byl tenisovým instruktorem
v Kerringtonově klubu, který vlastnila Woodsova rodina. Byl to taky známý notorický kretén
a ošukal většinu holek ve městě. Pokud se chystal využít tuhle dívku, pak jsem byl připravený
nakopat mu zadek.
„Já jen … nevěděla jsem …. Chci odejít.“ Způsob, jak zněl dívčin nesmělý nakřáplý hlas mi
řekl, že se strachuje.
„Seru na to děvko. Je mi jedno, jak zatraceně žhavé jsou tvoje kozy, už se tím svinstvem
nemíním zabývat. Můžeš si najít dveře sama,“ zavrčel Jonathan.
Udělal jsem krok směrem ke dveřím, když z nich vyšel Jonathan. Hloupý malý kurevník.
Třemi kroky jsem ho strčil zpátky do kuchyně a držel pevným stiskem. Chystal se omluvit za
to, že je blbec dřív, než ho vyhodím. Pochyboval jsem, že by Rush vůbec věděl, že je tady.
Jonatán nebyl v našem okruhu přátel. Některé z těch slečinek, se kterými spal, se znalo
s našimi matkami. Ty, které nebyly na našem seznamu oblíbených.
Bylo by pro něj jen dobře, kdyby svou prdel dotlačil k omluvě. Chudák holka by to měla líp
vědět, než se flákat jako pomocnice v klubu. Možná se po tomto poučí.
„Co to k sakru?!“ vykřikl, pak se jeho oči rozšířily, když si uvědomil, kdo jsem. Můj otec
seděl na palubě Kerringtonova klubu a já mohl Jonathana odstřelit jediným slovem. Věděl to.
„To je to, co jsem si říkal Jonathane. Co to sakra? Co to sakra děláš ve Finlayově domě a proč
se kurva chováš na své schůzce tak špatně? Je pro tebe příliš mladá? Vím, že dáváš přednost
davu nad čtyřicet,“ řekl jsem posmívajíc se mu. Jen jeden špatný pohyb a to bylo vše co jsem
potřeboval, abych ho ujistil, že přišel o práci, aniž bych cítit sebemenší lítost.
„Nechtěl jsem ….. myslím tím, byl jsem pozvaný. Dostal jsem pozvánku. Tohle je dívka, jejíž
teta pracuje v klubu. Je nikdo.“
Podíval jsem se s otázkou na dívku, poznal jsem ji hned podle jejích hnědých očí. Byla to
neteř Darly, Bethy. Už jsem jí předtím viděl. Sakra, bylo těžké ji minout. Jonathan měl
pravdu ohledně jejích ňader. Byly znatelné. Ale její sladká tvářička a nevinný pohled mě
udržely, abych se k ní nepřemístil. Kromě toho byla Darla drsná jako samo peklo. Ovládala
najímání zaměstnanců v klubu a vždycky tam byla.
„Bethy, správně?“ zeptal jsem se.
Její velké oči se rozšířily předtím, než přikývla.
„Tento chlap je pytel sraček, zlatíčko. Neměla jsi mu věřit. Buď opatrná, s kým se scházíš.“
„Ty ji znáš?“ zeptal se nevěřícně Jonathan, jako by byla pro mě příliš, než abych si ji všiml.
Stupidní sračka mě dostala na pokraj mých nervů.

134
Obrátil jsem svou pozornost zpátky k němu. „Jo. Znám její tetu. Ženu, která najala tvou
zasranou prdel. Zajímalo by mě, jak by se asi cítila, kdyby věděla, jak špatně ses choval k její
neteři.“
Jonatánův strach byl zřejmý. Měl dobré postavení v klubu a nechtěl ho ztratit.
„Odejdi. A už se nikdy nevracej. Finlay se o tom dozví a udělá víc, než že tě bude jen varovat.
Nakope ti tvůj zasranej zadek. Má rád Darlu. My všichni. Drž se kurva dál od její neteře.“
Jonathan obrátil svou pozornost zpět k Bethy. Zuřivý lesk v jeho očích se zaměřil na ní.
Ukročila trošku dozadu, aby zvětšila vzdálenost mezi nimi, dokud její záda nenarazila do zdi.
Blbec by měl odejít, než aby ji strašil. Postávajíc mezi nima dvěma jsem zíral na Jonathana.
„Odejdi. Hned.“
Mohl bych říct, že se držel, jak mohl, aby držel jazyk za zuby, ale udělal to. Sledoval jsem,
jak zamumlal kletbu a otočil se, aby odešel z kuchyně. „Ujisti se, že se nezastavíš, dokud
nebudeš pryč z tohoto pozemku,“ zavolal jsem za ním.
Když odešel, otočil jsem se zpět k Bethy. Lomila rukama a vypadala nervózně. Zbavil jsem se
jeho ptáka. Proč teď byla naštvaná?
„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se jí.
Kousla se do spodního rtu a pak pokrčila rameny. „Já, ehm, nevím.“
Nevěděla? Nemohl jsem se neusmívat. Byla zatraceně roztomilá. Ale byla mladá. „Proč
nevíš?“ zeptal jsem se jí. Líbilo se mi, jak mluvila. Její hlas byl chraplavý, ale sladký.
Povzdechla si a sklopila oči k podlaze. „Byl to můj odvoz. Nežiju tady v okolí.“
Jako kdybych ji nechal vrátit se autem s tím hajzlem. Byl o čtyři roky starší než ona. Byl
starší než já.
„Odvezu tě. Jsem v pohodě. Jonathan není. Krom toho, byl pro tebe moc starý. Dude půjde do
vězení, pokud se tě dotkne.“
Zvedla oči, aby se na mě znova podívala. „Je mi skoro sedmnáct,“ řekla, jako by to bylo
legální, i když byla o něco starší, než jsem si myslel.
Byla tak výrazná. Líbilo se mi to. Nesnažila se mrkat řasami nebo špulit rty, aby vypadala
sexy. Byla skutečná. Jak dlouho už to bylo, co jsem byl s dívkou, která byla skutečná? Ale
pak byla mladá a pohybovala se v úplně jiném světě, než byl ten můj.
„Jo, zlatíčko. Ale jemu je téměř dvacet. Neměl by být nikde ve tvém okolí.“
Vypadala překvapeně, pak přikývla. Určitě s ním nechtěla zůstat? Kurva, copak Darla tuto
dívku neučila?
„Omlouvám se, že jsem ho odehnal, ale nechoval se k tobě správně.“
Ty oči se opět rozšířily a objevil se důlek ve tváři. „Oh, neomlouvej se za to. Chtěl, abych se
s ním vrátila do ložnice a ehm ….“ Odmlčela se. Nemusela to vysvětlovat. Byl jsem si jistý
tím, co s ní chtěl dělat.
„Pojďme. Zavezeme tě domů,“ řekl jsem a ukázal ke dveřím.

135
Blaire Rush Woods Della

Fallen too far Twisted perfection

Never too far Simple perfection
Forever too far
Rush too far (kniha 1 z pohledu Rushe)

Rosemary Beach
serie
Abbi Glines
Grant Harlow Tripp Bethy

Take a chance You were mine

One more chance

Mase Reese

When I´m gone

Kiros´s Emily

136