ANOTACE:

Chceš to co bys neměl mít …

Je jí teprve devatenáct.
Je to dcera jeho nového otčíma.
Je stále naivní a nevinná, protože uplynulé tři roky strávila
pečováním o nemocnou
matku.
Ale pro dvaceti čtyřletého Rushe Finlaye je ona jediná věc,
která je tabu. Peníze
slavného otce, matčino zoufalství vyhrát jeho lásku a jeho šarm
jsou tři důvody proč
mu nikdy nikdo neřekl ne.
Blaire Wynn opustila malý farmářský domek v Alebamě poté co
jí zemřela máma,
aby se přestěhovala k otci a jeho nové ženě do rozlehlého
domu na pláži na
Floridě. Není připravená na změnu životního stylu a ví, že do
tohohle světa nikdy
nezapadne. A pak je tu její nevlastní bratr, se kterým jí táta přes
léto nechal,
zatímco se ženou utekl do Paříže. Rush je stejně tak zkažený
jako je úžasný.
Dostal se jí pod kůži. Blaire ví, že pro ní není dobrý a že nikdy
nikomu nebude
věrný. Je znuděný a má tajemství, o kterém Blaire, že by nikdy
neměla odhalit, ale i
když tohle všechno ví …
Blaire možná spadne příliš hluboko.
Fallen Too Far, #1
1. KAPITOLA
Před domy kde byla párty jsem byla zvyklá vídat náklaďáky s
blátem na
pneumatikách. Ne drahý zahraniční auta. Na téhle příjezdové
cestě jich takových
bylo nejmíň dvacet. Zajela jsem máminým patnáct let starým
Fordem na trávu tak,
abych nikoho zevnitř neblokovala. Táta mi neřekl, že bude mít
dnes večer párty.
Vlastně mi toho celkově moc neřekl.
Také se ani neukázal na mámině pohřbu. Kdybych
nepotřebovala někde bydlet,
nebyla bych tu. Musela jsem prodat malý domek po babičce,
abych zaplatila
máminy poslední účty za léčení. Všechno co mi zbylo bylo jen
oblečení a náklaďák.
Zavolat tátovi, potom co za celé tři roky kdy máma bojovala s
rakovinou, ani jednou
nepřijel bylo těžký. Ačkoli to bylo nezbytné; byl jediná rodina co
mi zbyla.
Dívala jsem se na masivní třípatrový dům, který stál přímo na
bílém písku na
Rosemary Beach, Florida. To byl tátův nový domov. Jeho nová
rodina. Nehodila
jsem se sem.
Dveře mého auta se náhle otevřely. Instinktivně jsem sáhla pod
sedadlo a popadla
svojí devíti milimetrovku. Otočila jsem jí na vetřelce a držela jí
oběma rukama,
připravená zatáhnout za spoušť.
"Vohou…chtěl jsem říct, že ses ztratila, ale řeknu ti cokoliv
budeš k čertu chtít
dokud nedáš tu věc pryč." Na druhé straně zbraně stál kluk s
hnědýma, střapatýma
vlasama zastrkanýma za uši, ruce držel ve vzduchu a oči měl
doširoka otevřené.
Povytáhla jsem obočí a držela pistoli zpříma. Pořád jsem
nevěděla co je to za
kluka. Trhnutím otevřít dveře něčího auta nebylo normální
přivítání cizince. "Ne,
nemyslím si, že jsem se ztratila. Je tohle dům Abrahama
Wynna?"
Kluk nervózně polkl. "Eh, nemůžu přemýšlet, když mi tímhle
míříš na obličej. Jsem
z tebe hodně nervózní, zlatíčko. Mohla bys to dát dolu než se
stane nehoda?"
Nehoda? Opravdu? Ten kluk mě začínal štvát. "Neznám tě.
Venku je tma a jsem
sama na cizím místě. Takže mi odpusť jestli se v tuhle chvíli
necítím moc bezpečně.
Můžeš mi věřit, když ti řeknu, že k žádný nehodě nedojde.
Zvládam svojí zbraň.
Velmi dobře."
Nezdálo se, že by mi věřil a teď když jsem se na něj tak dívala
nevypadal skutečně
nebezpečný. Nicméně jsem ještě nebyla připravená odložit
pistoli.
"Abraham?" zopakoval pomalu a začal vrtět hlavou, pak se
zarazil. "Počkat, Abe je
Rushův nový otčím. Potkal jsem ho než s Georgianou odjeli do
Paříže."
Paříž? Rush? Cože? Čekala jsem na další vysvětlení, ale kluk
dál zíral na pistoli a
zadržoval dech. Sledovala jsem ho očima, sklonila svojí
ochranu a ujistila se, že
jsem zaklapla zpátky pojistku než jsem jí vrátila pod sedadlo.
Možná se bude s
pistolí z dohledu líp soustředit a vysvětlí mi to.
"Máš na tu věc vůbec povolení?" zeptal se nevěřícně.
Neměla jsem náladu bavit se o právech nosit zbraň.
Potřebovala jsem odpovědi.
"Abraham je v Paříži?" zeptala jsem se, potřebujíc ujištění.
Věděl, že dnes přijedu.
Mluvila jsem s ním minulý týden, potom co jsem prodala dům.
Kluk pomalu přikývl a jeho postoj se uvolnil. "Znáš ho?"
Ani ne. Viděla jsem ho všeho všudy dvakrát co mě s mámou
před pěti lety opustil.
Pamatovala jsem si tátu, který chodil na moje fotbalové zápasy
a griloval venku
hamburgery při sousedských oslavách. Tátu, kterého jsem měla
do dne, kdy bylo
moje dvojče Valerie zabito při dopravní nehodě. Táta řídil. Toho
dne se změnil.
Muže, který mi nezavolal, aby se ujistil jestli jsem v pořádku,
zatímco jsem se
starala o nemocnou mámu, jsem neznala. Vůbec.
"Jsem jeho dcera, Blaire."
Vytřeštil oči, zaklonil hlavu a zasmál se. Co tu bylo k smíchu?
Čekala jsem na
vysvětlení, když napřáhl ruku. "Pojď Blaire, musím tě s někým
seznámit. Tohle se
mu bude líbit."
Dívala jsem se dolů na ruku a natáhla se pro kabelku.
"Máš přibalenou jednu i v kabelce? Měl bych všechny varovat,
aby tě neštvali?"
škádlivý tón jeho hlasu mě zadržel před tím, abych řekla něco
protivného.
"Otevřel jsi dveře bez zaklepání. Bála jsem vyděšená."
"Tvoje okamžitá reakce na leknutí je vytáhnout na někoho
pistoli? Sakra holka,
odkud jsi? Většina holek co znám ječí nebo tak něco."
Většina holek co zná se nemusely poslední tři roky chránit
sami. Musela jsem se
starat o mámu, ale nikdo se nestaral o mě. "Jsem z Alabamy,"
řekla jsem,
ignorovala jeho ruku a sama vystoupila z auta.
Do obličeje mě udeřil mořský vzduch a slaná vůně byla
nezaměnitelná. Nikdy
předtím jsem pláž neviděla. Alespoň ne osobně. Viděla jsem
fotky a filmy. Ale ta
vůně byla přesně jak jsem si představovala.
"Takže, je pravda co se říká o holkách z Bamy?" řekl a já k
němu obrátila
pozornost.
"Co myslíš?"
Pohledem mi přejel dolů po těle a pak zpátky k tváři. Po obličeji
se mu rozlil pomalý
úsměv. "Těsný džíny, tílka a zbraně. Sakra, žiju ve špatným
zasranym státě."
Obrátila jsem oči v sloup a sáhla na korbu náklaďáčku. Měla
jsem kufr a pak
několik krabic, které jsem potřebovala vyložit.
"Ukaž, vezmu to." Obešel mě a natáhl se pro zavazadlo, které
máma schovávala u
sebe ve skříni na ten 'výlet', který jsem nikdy nepodnikly.
Vždycky mluvila o tom jak
jednoho dne pojedeme přes celou zem až na západní pobřeží.
Pak onemocněla.
Setřásajíc vzpomínky jsem se soustředila na přítomnost.
"Děkuju, ehm…myslím, že
jsi mi neřekl jméno."
Vytáhl kufr a pak se ke mně otočil.
"Cože? Zapomněla jsi se zeptat, když si mi mířila devíti
milimetrovou do ksichtu?"
odpověděl.
Povzdychla jsem si. Dobře, možná jsem to se zbraní trochu
přehnala, ale vylekal
mě.
"Jsem Grant, ehm, Rushův kamarád."
"Rush?" Znova to jméno. Kdo je Rush?
Grantův úsměv se znovu rozrostl. "Ty nevíš kdo je Rush?"
Byl nesmírně pobavený. "Jsem kurevsky rád, že jsem dnes
večer přišel." Kývl
hlavou k domu. "Pojď. Představím tě."
Šla jsem vedle něj k domu. Když jsme se přiblížili, hudba byla
hlasitější. Když tam
nebyl táta tak kdo? Věděla jsem, že Georiana je jeho nová
manželka, ale to bylo
všechno. Byla tohle párty jejích dětí? Kolik jim bylo? Měla děti,
nebo ne? Nemohla
jsem si vzpomenout. Táta byl neurčitý. Řekl, že se mi nová
rodina bude líbit, ale
neřekl, kdo ta rodina přesně je.
"Takže, Rush tady žije?" zeptala jsem se.
"Jo, žije, alespoň přes léto. Stěhuje se do svých dalších domů
podle období."
"Jeho dalších domů?"
Grant se zasmál. "Nevíš vůbec nic o rodině, do které se tvůj
táta přiženil, že ne
Blaire?"
Neměl ani tušení. Zavrtěla jsem hlavou.
"Rychlá mini lekce než vejdeme dovnitř šílenství," řekl, zastavil
se na vrcholku
schodů vedoucím k předním dveřím a podíval se na mě. "Rush
Finlay je tvůj
nevlastní bratr. Je jediné dítě slavného bubeníka ze Slacker
Demon, Deana
Finlaye. Jeho rodiče se nikdy nevzali. Jeho matka, Georgianna,
byla tenkrát
bláznivá fanynka. Tohle je jeho dům. Jeho matka tu žije,
protože to on dovoluje."
Zarazil se a ohlédl se na dveře, když se rozletěly. "Tohle jsou
všechno jeho přátelé."
Stála tam vysoká, štíhlá, přeslazená blondýna v krátkých,
královsky modrých
šatech a podpatcích, ve kterých bych si zlámala vaz, kdybych je
měla na sobě a
dívala se na mě. Neunikla mi nechuť v jejím zamračení. O
těchhle lidech jsem toho
moc nevěděla, ale viděla jsem, že moje oblečení z obchoďáku
nebylo něco co
schvalovala. Buď to, nebo po mě lezl obrovský brouk.
"No, ahoj, Nannette," řekl Grant rozmrzelým tónem.
"Kdo to je?" zeptala se a přesunula pohled na Granta.
"Kamarádka. Setři si z obličeje ten úšklebek, Nan, nesluší ti,"
odpověděl, natáhl se,
aby mě chytil za ruku a táhl mě za sebou do domu.
Místnost nebyla tak plná jak jsem čekala. Když jsme prošli skrz
velké, otevřené
foyer, klenutý v chod nás zavedl do obýváku. Už jen ten byl
větší než celý můj dům,
nebo vlastně bývalý dům. Dvojité skleněné dveře byly otevřené
a skýtaly dech
beroucí výhled na oceán. Chtěla jsem to vidět víc z blízka.
"Tudy," instruoval mě Grant, když jsme šli k … baru? Vážně? V
domě byl bar?
Dívala jsem se na lidi, které jsme míjeli. Všichni se na okamžik
zastavovali a
věnovali mi rychlý pohled. Dost jsem tu vynikala.
"Rushi, seznam se s Blaire, věřím, že ti možná patří. Našel
jsem jí venku a zdála se
trochu ztracená," řekl Grant a já přejela pohledem ze
zvědavých lidí, abych se
podívala, kdo je tenhle Rush.
Ach.
Bože můj.
"Je to tak?" odpověděl Rush dlouhým, líným tónem a naklonil
se dopředu z
uvolněné polohy na bílé pohovce s lahví piva v ruce. "Je
roztomilá, ale mladá.
Nemůžu říct, že by byla moje."
"Ach, ona je tvoje, jasný. Vidím to tak, když její tatík utekl s tvojí
mámou na pár
týdnů do Paříže. Řekl bych, že teď patří tobě. Rád jí nabídnu
pokoj u sebe jestli
chceš. Teda jenom jestli slíbí, že nechá svojí smrtonosnou
zbraň v autě."
Rush přimhouřil oči a pozorně si mě prohlížel. Měly zvláštní
barvu. Neobvykle
ohromující. Nebyly hnědé. Nebyly zelené. Měly teplou barvu s
nějakou stříbrnou
příměsí. Nikdy jsem nic takového neviděla. Mohly to být
kontaktní čočky?
"To z ní nedělá mojí," odpověděl nakonec a opřel se zpátky na
gauč kde ležel, když
jsme vešli.
Grant si odkašlal. "Děláš si srandu, že jo?"
Rush neodpověděl. Místo toho se napil z láhve v ruce. Jeho
pohled se přesunul na
Granta a já v něm viděla varování. Požádá mě, abych odešla.
Tohle nebylo dobrý.
V kabelce jsem měla přesně dvacet dolarů a skoro prázdnou
nádrž. Už jsem
prodala všechno cenné co jsem měla. Když jsem volala tátovi,
vysvětlila jsem, že
jen potřebuju někde zůstat dokud si nenajdu práci a nevydělám
dost peněz, abych
si našla vlastní byt. Rychle souhlasil a dal mi tuhle adresu s tím,
že bude rád, když
přijedu a zůstanu u něj.
Rushova pozornost byla zpátky u mě. Čekal na můj tah. Co ode
mě čekal, že
řeknu? Rtů se mu dotkl arogantní úsměv a mrkl na mě.
"Mám dnes dům plný hostů a postele už jsou zabraný." Podíval
se na Granta.
"Myslím, že bude nejlepší když jí necháme najít si hotel, dokud
se nespojím s jejím
taťkou."
Nechuť na jeho jazyku, když řekl slovo 'taťka' neušla
pozornosti. Neměl mýho tátu
rád. To jsem mu nemoha mít za zlé. Nebyla to jeho chyba. To
táta mě sem poslal.
Utratila jsem většinu peněz za benzín a jídlo cestou sem. Proč
jsem tomu chlapovi
věřila?
Natáhla jsem se a popadla držadlo kufru, který Grant stále
držel. "Má pravdu. Měla
bych jít. Tohle byl hodně špatný nápad," vysvětlila jsem, aniž
bych se na něj
podívala. Tvrdě jsem zatáhla za kufr a on ho poněkud
neochotně pustil. V očích mě
pálily slzy, když jsem si uvědomila, že se ze mě stal
bezdomovec. Nemohla jsem se
na nikoho z nich podívat.
Otočila jsem se, zamířila ke dveřím a oči držela sklopené.
Slyšela jsem jak se
Grant hádá s Rushem, ale zablokovala jsem to. Nechtěla jsem
slyšet co o mě ten
krásnej chlap říká. Neměl mě rád. To bylo očividné. Můj otec
zřejmě nebyl vítaným
členem rodiny.
"Odcházíš tak brzy?" zeptal se mě hlas připomínající hladký
sirup. Vzhlédla jsem a
uviděla potěšený úsměv holky, která předtím otevřela dveře.
Byla jsem těmhle
lidem až tak odporná? Rychle jsem zase spustila pohled k
podlaze a otevřela
dveře. Měla jsem příliš mnoho hrdosti na to, aby mě tahle zlá
mrcha viděla brečet.
Jakmile jsem byla bezpečně venku, vypustila jsem vzlyk a
zamířila k autu. Kdybych
nenesla kufr, rozeběhla bych se. Potřebovala jsem jeho
bezpečí. Patřila jsem do
svýho auta, ne do toho směšného domu mezi ty namyšlence.
Stýskalo se mi po
domově. Stýskalo se mi po mámě. Unikl mi další vzlyk, zavřela
jsem dveře auta a
zamkla je za sebou.
2. KAPITOLA
Utřela jsem si oči a přinutila se zhluboka nadechnout. Teď jsem
se nemohla
sesypat. Nesesypala jsem se, když jsem držela mámu za ruku
při posledním
nadechnutí. Nesesypala jsem se, když jí spouštěli do studené
země. A nesesypala
jsme se, když jsem prodávala jediné místo, které jsem měla k
bydlení. Nesesypu se
ani teď. Dostanu se přes to.
Nemůžu si dovolit hotel, ale mám svůj náklaďák. Můžu žít v
autě. Najít bezpečné
místo k parkování na noc bude jediný problém. Tohle město se
zdálo dost
bezpečné, ale byla jsem si celkem jistá, že tenhle starý křáp
zaparkovaný někde
přes noc přitáhne pozornost. Policajti mi budou klepat na okno
ještě než stihnu
usnout. Budu muset použít svých posledních dvacet dolarů na
natankování. Pak
budu moct jet do většího města, kde bude moje auto na
parkovišti nenápadné.
Možná bych mohla zaparkovat za restaurací a dostat tam taky
práci. Nebudu
potřebovat benzín, abych se dostala do práce. Kručení v
žaludku mi připomnělo, že
jsem od rána nejedla. Budu potřebovat utratit pár dolarů za
jídlo. Pak se budu
modlit, abych ráno našla práci.
Budu v pohodě. Otočila jsem hlavu, abych zkontrolovala cestu
za sebou než
nastarutuju a vycouvám. Stříbrné oči mi oplácely pohled.
Uniklo mi malé vyjeknutí než jsem si uvědomila, že to byl Rush.
Co dělá, že stojí
venku u mého auta? Přišel se ujistit, že opustím jeho pozemek?
Opravdu už jsem s
ním nechtěla mluvit. Začala jsem odvracet oči a soustředila
jsem se na to, abych
odsud vypadla, když na mě nadzdvihl obočí. Co to má
znamenat? Víš ty co? Je mi
to fakt jedno. Dokonce i když u toho vypadal neuvěřitelně sexy.
Začala jsem
startovat auto, ale místo řevu motoru se ozvalo cvaknutí a ticho.
Ach ne. Teď ne.
Prosím jen ne teď. Zalomcovala jsem klíčkem a modlila se,
abych se spletla.
Věděla jsem, že mám rozbitý ukazatel benzínu, ale počítala
jsem míle. Nemohl mi
dojít benzín. Ještě mí zbývalo pár mil. Věděla jsem to.
Praštila jsem dlaní o volant a nazvala svoje auto pár vybranými
jmény, ale nic se
nestalo. Zasekla jsem se. Zavolá Rush policii? Chtěl mě pryč z
pozemku tak moc,
že vyšel ven, aby se ujistil, že odjedu. Teď, když jsem odjet
nemohla, nechá mě
zatknout? Nebo hůř, zavolá odtahovku. Neměla bych peníze na
vyplacení auta,
kdyby to udělal. Ve vězení bych měla přinejmenším postel a
jídlo.
Polkla jsem knedlík svírající mi pevně hrdlo, otevřela jsem
dveře auta a doufala v
nejlepší.
"Problémy?" zeptal se.
Frustrací jsem chtěla křičet z plných plic. Místo toho se mi
podařilo kývnout. "Došel
mi benzín." Rush si povzdychl. Nepromluvila jsem. Rozhodla
jsem se, že počkat na
verdikt bude nejlepší řešení. Potom jsem vždycky mohla prosit
a žadonit.
"Kolik ti je let?"
Cože? Opravdu se mě ptá na věk? Uvízla jsem na jeho
příjezdovce, chtěl abych
odešla a místo prodiskutování možností se mě ptá jak jsem
stará. Ten kluk byl
divnej.
"Devatenáct," odpověděla jsem.
Rush nadzvedl obě obočí. "Opravdu?"
Těžce jsem se snažila nenaštvat. Potřebovala jsem, aby se
nade mnou slitoval.
Spolkla jsem sarkastický komentář co se mi usadil na jazyku a
usmála se. "Ano.
Opravdu."
Rush se usmál a pokrčil rameny. "Promiň. Jen vypadáš mladší."
Zarazil se a jeho
oči cestovaly pomalu dolů po mém těle a zase zpátky. Náhle
teplo ve tvářích bylo
ponižující. "Beru zpět. Tvoje tělo vypadá každým kouskem na
devatenáct. To jen
obličej vypadá tak svěže a mladě. Nenosíš makeup?"
Co je to za otázku? Co to dělá? Chtěla jsem vědět jaká bude
moje bezprostřední
budoucnost, ne si povídat o skutečnosti, že nošení makeupu
byl luxus, který si
nemůžu dovolit. Krom toho, Cain, můj expřítel a současně
nejlepší kamarád
vždycky říkal, že nepotřebuju na vzhledu nic přidávat. Ať to
znamenalo co chtělo.
"Došel mi benzín. Mam posledních dvacet dolarů. Můj táta
zdrhnul a opustil potom
co řekl, že mi pomůže postavit se zpátky na nohy. Věř mi; on
byl POSLENÍ člověk,
kterého jsem chtěla žádat o pomoc. Ne, nenosím makeup. Mám
větší problémy než
vypadat hezky. Teď, hodláš volat policii nebo odtahovku?
Preferovala bych policii v
případě, že bych měla na výběr." Zaklapla jsem pusu, ukončujíc
tak tirádu. Zatlačil
mě příliš daleko a nebyla jsem schopná hlídat si pusu. Teď
jsem mu pitomě dala
blbou myšlenku na zavolání odtahovky. Kruci.
Rush naklonil hlavu a prohlížel si mě. Ticho bylo skoro víc než
jsem mohla
zvládnout. Právě jsem s ním sdílela trochu moc informací. Mohl
mi život ještě ztížit,
kdyby chtěl.
"Nemám rád tvýho otce a podle tónu hlasu se zdá, že ani ty,"
řekl zamyšleně. Dnes
v noci je tu jediný volný pokoj. Bude volný dokud se máma
nevrátí domů. Nedržím
si tu její pokojskou, když tu není. Paní Henrietta se tu staví jen
jednou týdně, aby
uklidila, zatímco je máma na dovolené. Můžeš mít její ložnici
pod schodama. Je
malá, ale má postel."
Nabízel mi pokoj. Nerozbrečím se. To můžu později v noci.
Nepůjdu do vězení.
Díky bohu.
"Moje jediná další možnost je auto. Můžu tě ujistit, že co nabízíš
je mnohem lepší.
Děkuju."
Rush se chvíli mračil, to rychle pominulo a zase měl na tváři
lehký úsměv. "Kde
máš kufr?" zeptal se.
Zavřela jsem dveře auta a šla dozadu ke korbě, abych si ho
odtamtud vzala. Ale
než jsem pro něj mohla sáhnout, natáhlo se přese mě teplé
tělo, které zvláštně a
lahodně vonělo. Ztuhla jsem, když Rush chytil kufr a vyndal ho
ven. Otočila jsem se
a podívala se na něj. Mrkl na mě. "Můžu ti odnést tašku.
Nejsem tak velkej kretén."
"Ještě jednou díky," koktala jsem, neschopná uhnout před jeho
pohledem. Ty jeho
oči byly neuvěřitelný. Husté černé řasy, které je rámovaly,
vypadaly skoro jako oční
linky. Měl kolem očí kompletně přírodní zvýraznění. Bylo to
naprosto nefér. Moje
řasy byly blond. Co bych dala za řasy jako ty jeho.
"Ach, dobře, zastavil jsi jí. Dával jsem ti pět minut, pak bych
sem došel, abych se
ujistil, žes jí nenechal utéct." Grantův povědomý hlas mě vytrhl
z omámení, otočila
jsem se, vděčná za vyrušení. Zírala jsem na Rushe jako idiot.
Překvapilo mě, že
mě neposlal znovu se zapakovat.
"Vezme si Henriettin pokoj, dokud se nespojím s jejím tátou a
něco nevymyslíme."
Rush zněl otráveně. Obešel mě podal Grantovi kufr. "Tady, vem
jí do jejího pokoje.
Musím se vrátit ke svojí společnosti."
Rush bez ohlédnutí odešel. Stálo mě to všechnu vůli
nesledovat ho odcházet.
Zvlášť protože měl v džínech extrémě lákavej zadek. Nebyl
někdo, kým jsem
potřebovala být přitahovaná.
"Je to náladovej bastard," řekl Grant, zavrtěl hlavou a podíval
se zpátky na mě.
Nemohla jsem s ním nesouhlasit.
"Nemusíš mi znovu nosit kufr dovnitř," řekla jsem, natahujíc se
pro něj.
Grant ho přesunul z dosahu. "Já jsem ten okouzlující bratr.
Nenechám tě nosit
tenhle kufr, když mám dvě velmi silné, nemluvě o tom, že
zatraceně působivé ruce,
abych ho nesl."
Usmála bych se nebýt toho jednoho slova, který na mě právě
hodil. "Bratr?" zeptala
jsem se.
Grant se usmál, ale ten úsměv mu nesahal k očím. "Hádám, že
jsem se zapomněl
zmínit, že jsem dítě Georgiannina manžela číslo dvě. Zůstala za
mého otce vdaná
od doby co mě byly tři a Rushovi čtyři, až do mých patnácti. Od
té doby jsme s
Rushem bratři. Jen protože se můj otec s jeho matkou rozvedl
se pro nás nic
nezměnilo. Šli jsme společně na vysokou a dokonce jsme se
připojili ke stejnému
bratrstvu."
Ach. Dobře. To jsem nečekala. "Kolik manželů Georianna
měla?"
Grant se krátce zasmál, pak se vydal ke dveřím. "Tvůj táta je
manžel číslo čtyři."
Táta byl idiot. Znělo to, že tahle ženská střídá manželi jako
kalhotky. Jak dlouho
bude trvat než se ho zbaví a půjde dál?
Grant vyšel schody a neřekl mi už nic dalšího, zatímco jsme
mířili do kuchyně. Byla
masivní s černou mramorovou deskou a složitým zařízením.
Připomínalo mi to
dekorace z časopisu o bydlení. Pak otevřel dveře, které
vypadali jako velký
průchod do spíže. Zmateně jsem se rozhlédla a pak šla za ním
dovnitř. Prošel k
zadní stěně, kde otevřel další dveře.
Měl akorát dostatek místa, aby vešel dovnitř a položil kufr na
postel. Následovala
jsem ho dovnitř a protáhla se kolem dvojité postele nechávající
jen pár centimetrů
mezi dveřmi. Bylo jasné, že jsem pod schody. Mezi postel a zeď
se na těsno vešel
noční stolek. Místo toho tu nic jiného nebylo.
"Nemám tušení kde si máš nechat kufr. Tenhle pokoj je
maličkej. Vlastně jsem tu
nikdy nebyl." Grant zavrtěl hlavou a povzdychl si. "Poslouchej,
jestli chceš jít se
mnou ke mně do bytu tak můžeš. Přinejmenším ti dám ložnici,
kde se můžeš
hýbat."
I když byl Grant hrozně milý, nehodlala jsem jeho nabídku
přijmout. Nepotřeboval
nežádoucího hosta zabírajícího mu jeden pokoj. Tady jsem byla
aspoň přede všemi
schovaná. Můžu uklidit kolem domu a dostat někde práci.
Možná mi Rush dovolí
spát v téhle malé nepoužívané místnosti dokud nebudu mít dost
peněz na
odstěhování. Neměla jsem pocit, že by mi tady bylo zase tak
zle. Zítra najdu krám s
potravinami a použiju svých dvacet dolarů na nějaké jídlo.
Arašídové máslo a
chleba by mi měli týden nebo tak vydržet.
"Tohle je perfektní. Tady vzadu nepřekážím. Krom toho, Rush
zítra zavolá tátovi a
zjistí, kdy budou doma. Možná má táta plán. Já nevím. Ale
děkuju ti, opravdu si té
nabídky vážím."
Grant se ještě jednou rozhlédl po místnosti a zamračil se. Nebyl
z pokoje nadšený,
ale mě se ulevilo. Bylo od něj sladký, že se stará.
"Nelíbí se mi tě tu nechávat. Mam z toho špatný pocti." Podíval
se na mě zpátky,
tentokrát s prosebným tónem hlasu.
"Tohle je skvělý. Mnohem lepší než by bylo moje auto."
Grant se zamračil. "Auto? Chystala ses spát v autě?"
"Ano. Tohle mi ale dává trochu času přijít na to co si počnu dál."
Grant si projel rukou ve střapatých vlasech. "Slíbíš mi něco?"
zeptal se.
Na sliby mě moc neužilo. Co já jsem věděla, daly se snadno
porušovat. Pokrčila
jsem rameny. Bylo to to nejlepší co jsem mohla udělat.
"Jestli Rush bude chtít, abys odešla, zavolej mi."
Začala jsem se hádat a uvědomila si, že nemám jeho číslo.
"Kde máš telefon, abych ti tam mohl dát číslo?" zeptal se.
Teď budu znít uboze. "Žádný nemám."
Grant na mě zíral. "Ty nemáš mobil? Není divu, že nosíš
zatracenou pistoli." Sáhl
do kapsy a vytáhl něco, co vypadalo jako účtenka. "Máš tužku?"
Vytáhla jsem jednu z kabelky a podala mu jí. Rychle napsal
svoje číslo a pak mi
papír i tužku podal. "Zavolej. Myslím to vážně."
Nikdy mu volat nebudu, ale byla to milá nabídka. Kývla jsem.
Nic jsem neslíbila.
"Doufám, že se tu dobře vyspíš." S obavami v očích se rozhlédl
po pokojíčku. Budu
spát úžasně.
"Určitě jo," ujistila jsem ho.
Přikývl, vyšel z místnosti a zavřel za sebou dveře. Počkala jsem
dokud jsem ho
neslyšela zavřít i dveře spíže, než jsem se posadila na postel
vedle kufru. Tohle
bylo dobrý. S tímhle jsem mohla pracovat.
3. KAPITOLA
Dokonce i bez oken v pokoji, která by mi řekla jestli už vyšlo
slunce jsem věděla, že
jsem spala dlouho. Byla jsem vyčerpaná, ale i po osmihodinové
jízdě mě kroky, co
se hodiny ozývaly na schodech, nenechaly spát. Protáhla jsem
se, sedla si a
rozsvítila světlo na zdi. Malá žárovka osvítila pokoj a já sáhla
pod postel, abych
vytáhla kufr. Potřebovala jsem sprchu a záchod. Možná budou
všichni ještě spát a
mě se podaří bez povšimnutí vyplížit do koupelny. Grant mi
včera večer neukázal
kde nějaká je. Tohle bylo všechno co jsem dostala. Doufejme,
že rychlá sprcha
nebude překročení hranic.
Popadla jsem čisté kalhotky, černé šortky a bílé tričko bez
rukávů. Když budu mít
štěstí dostanu se do sprchy a ven, než Rush sejde dolů.
Otevřela jsem dveře do spíže, prošla kolem polic plných tolika
jídla než mohl někdo
spotřebovat. Pomalu jsem otočila klikou a otevřela dveře. V
kuchyni bylo zhasnuto
a jediné světlo byly jasné sluneční paprsky proudící velkými
okny s výhledem na
oceán. Kdybych tak strašně nepotřebovala čůrat, šla bych si na
chvíli užít výhled.
Ale příroda volala a já musela jít. Dům byl tichý. Všude se válely
prázdné lahve,
spolu se zbytky jídla a nějakými kusy oblečení. Mohla bych to
uklidit. Možná
kdybych ukázala, že umím být užitečná, mohla bych zůstat
dokud nenajdu práci a
nedostanu jednu nebo dvě výplaty.
Pomalu jsem otevřela první dveře, ke kterým jsem došla a bála
se, aby to nebyla
ložnice. Šatna. Zavřela jsem jí a šla chodbou směrem ke
schodům. Jestli byly
koupelny připojené jen k ložnicím, byla jsem v háji.
Ledaže…možná tu je jedna,
kterou lidé používají, když přijdou po celém dnu z pláže.
Henrietta se musela
sprchovat a taky chodit na záchod. Otočila jsem se a zamířila
zpátky do kuchyně k
dvojitým skleněným dveřím co byly včera večer otevřené.
Rozhlédla jsem se a
všimla si schodů vedoucích dolů pod dům. Sešla jsem po nich.
Dole byly dvoje dveře. Otevřela jsem první, stěny pokrývaly
záchranné vesty, surfy
a plováky. Popošla jsem a otevřela druhé. Bingo.
Na jedné straně místnosti byl záchod a na druhé malá sprcha.
Na stolku vedle ní
byl šampón, kondicionér, mýdla a ručník. Jak příhodné.
Jakmile jsem byla čistá a oblečená, pověsila jsem ručník a
žínku přes sprchovou
tyč. Tahle koupelna se často nepoužívala. Mohla jsem používat
stejný ručník a
žínku celý týden a pak je o víkendu vyprat. Jestli tu tak dlouho
zůstanu.
Zavřela jsem za sebou dveře a zamířila zpátky nahoru po
schodech. Mořský
vzduch báječně voněl. Když jsem došla nahoru, zastavila jsem
se u zábradlí a
dívala se na vodu. Vlny narážely na bílou písečnou pláž. Byla to
ta nejkrásnější věc
jakou jsem kdy viděla. S mámou jsme mluvily o tom, že spolu
jednoho dne uvidíme
oceán. Ona ho jako malá viděla a její vzpomínky nebyly tak
skvělé, přesto mi celý
život vyprávěla příběhy. Každou zimu, když bylo chladno jsme
seděly u krbu a
plánovaly náš letní výlet na pláž. Nikdy jsme ho neuskutečnily.
Napřed si to máma
nemohla dovolit a pak byla příliš nemocná. Přesto jsme to dál
plánovaly. Pomáhalo
mít velký sen. Teď tu stojím a dívám se na vlny, o kterých jsme
vždycky snily.
Nebyla to pohádková dovolená jak jsme plánovaly, ale viděla
jsem to za nás za
obě.
"Tenhle výhled nikdy neomrzí." Rushův hluboký, ospalý hlas mě
vylekal. Otočila
jsem se a viděla ho se opírat o otevřené dveře. Bez trička. Ach
můj bože. Nemohla
jsem zformulovat slova. Jediná nahá mužská hruď co jsem kdy
viděla, byla
Cainovo. A to bylo předtím než máma onemocněla, když jsem
ještě měla čas na
randění a zábavu. Cainova šestnáctiletá hruď nebyla vůbec
jako tahle široká a
vypracovaná přede mnou. Měl skutečné vlnky na břiše.
"Užíváš si výhled?" Jeho pobavený tón mi neunikl. Zamrkala
jsem a vzhlédla k jeho
pobavenému úšklebku na rtech. Sakra. Nachytal mě při tom jak
si ho prohlížím.
"Nenech mě tě rušit. Sám si to užívám," řekl, pak si usrkl z
hrnku kafe v ruce.
Obličej mi hořel a já věděla, že má tři odstíny rudé. Znovu jsem
se otočila a dívala
se na oceán. Jak trapný. Snažila jsem se toho kluka přesvědčit,
aby mě tu na chvíli
nechal. Slintání nebylo nejlepší tah. Tichý smích za mnou to jen
zhoršil. Vysmíval
se mi. Fantastický.
"Tady jsi. Chyběl jsi mi ráno v posteli." Ozval se za mnou jemný
ženský hlas.
Zvědavost zvítězila a já se otočila. K Rushovu boku se tulila
holka jen v podprsence
a kalhotkách a přejížděla mu dlouhým růžovým nehtem dolů po
hrudi. Nemohla
jsem jí mít za zlé, že se jí chtěla dotýkat. Sama jsem byla pěkně
v pokušení.
"Je na čase, abys šla," odpověděl, sundal si její ruku z prsou a
ustoupil od ní.
Sledovala jsem jak ukázal směrem k hlavním dveřím.
"Cože?" zeptala se. Její zmatený výraz na tváří říkal, že tohle
nečekala.
"Dostala jsi pro co sis sem přišla, zlato. Chtěla jsi mě mezi
nohama. Dostala jsi to.
Teď jsem hotovej." Jeho chladný a tvrdý hlas mě vystrašil.
Myslel to vážně?
"Děláš si ze mě srandu!" vyprskla holka a dupla nohou.
Rush zavrtěl hlavou a znovu se napil z hrníčku.
"Tohle mi nemůžeš udělat. Minulá noc byla úžasná. A ty to víš."
Natáhla se po jeho
ruce a on rychle uhnul stranou.
"Včera, když jsi za mou přišla s prosíkem a svlíkala sis šaty
jsem tě varoval, že to
bude jen sex na jednu noc. Nic víc."
Přesunula jsem pozornost zpátky k holce. Obličej měla
zkroucený vztekem,
otevřela pusu, aby se hádala, ale pak jí zase zavřela. S dalším
dupnutím nohy
odpochodovala zpátky do domu.
Nemohla jsem uvěřit tomu co jsem právě viděla. Takhle se tady
lidi chovali? Jediná
moje zkušenost se vztahy byla s Cainem. Ačkoli jsme spolu
nikdy doopravdy
nespali, byl ke mně opatrný a milý. Tohle bylo tvrdé a kruté.
"Takže, jak ses vyspala?" zeptal se Rush jako by se nic nestalo.
Odtrhla jsem oči
ode dveří, kde ta holka zmizela a prohlížela si ho. Co jí to
posedlo, že se vyspala s
někým, kdo jí řekl, že to nebude nic víc než sex? Jasně, měl
tělo, který by mu
záviděli i modelové spodního prádla a tyhle oči přiměly holku
dělat bláznivý věci.
Ale stejně. Byl tak krutý.
"Děláš tohle často?" zeptala jsem se, než sem se stihla
zastavit.
Rush nakrčil obočí. "Co? Ptám se lidí jestli dobře spali?"
Věděl moc dobře na co se ptám. Vyhýbal se tomu. Nic mi do
toho nebylo.
Potřebovala jsem se držet z cesty, takže by mě nechal zůstat.
Otevírat si pusu,
abych mu nadávala nebyl nejlepší nápad.
"Máš sex s holkama a pak je vyhodíš ven jako odpadky?"
odsekla jsem. Zavřela
jsem ústa, zděšená slovy ozývajícími se mi v hlavě. Co to
dělám? Snažím se
nechat vykopnout?
Rush položil hrnek na stůl vedle sebe a posadil se. Naklonil se
dozadu a protáhl si
dlouhé nohy. Pak se na mě podíval. "Vždycky strkáš nos kam
nepatří?" odpověděl.
Chtěla jsem se na něj naštvat. Ale nemohla jsem. Měl pravdu.
Kdo jsem byla,
abych na něj ukazovala prstem? Neznala jsem ho.
"Ne, normálně ne. Omlouvám se," řekla jsem a spěchala
dovnitř. Nechtěla jsem mu
dát šanci mě taky vyhodit. Potřebovala jsem tu postel pod
schody alespoň na dva
týdny. Zaměstnala jsem se sbíráním prázdných sklenic a lahví
od piva. Tohle místo
potřebovalo uklidit a já to mohla udělat než si zamířím ven
hledat práci. Jen jsem
doufala, že takovýhle mejdany nepořádá každou noc, jestli jo,
nebudu si stěžovat a
kdo ví, možná to po pár nocích budu schopná prospat.
"Nemusíš to dělat. Henrietta tu bude zítra."
Hodila jsem nashromážděné láhve do koše a pak se na něj
podívala. Znovu stál
mezi dveřmi a pozoroval mě.
"Jen jsem myslela, že pomůžu."
Rush se ušklíbl. "Už mám hospodyni. Nehledám k najmutí
další, jestli je to to co sis
myslela."
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne. To vím. Jen se snažím být
nápomocná. Minulou noc jsi
mě nechal přespat ve svém domě."
Rush přešel k lince, postavil se k ní a zkřížil si ruce na prsou.
"Ohledně toho.
Musíme si promluvit."
Ach, do háje. Je to tady. Jedna noc byla všechno co dostanu.
"Dobře," odpověděla jsem.
Rush se na mě zamračila a já cítila jak se mi zvýšila srdeční
frekvence. Nehodlal
sdělovat dobré zprávy.
"Nemám tvýho tátu rád. Je to vyžírka. Máma měla vždycky
tendenci hledat si
takový chlapy. Na to má talent. Ale myslím, že tohle o něm už
možná víš. Což ve
mně vzbuzuje zvědavost, proč jsi sem za ním přijela pro pomoc,
když jsi věděla
jaký je?"
Ráda bych mu řekla, že to není jeho věc. Kromě skutečnosti, že
jsem potřebovala
jeho pomoc a to z toho dělalo jeho věc. Nemohla jsem čekat, že
mě nechá spát ve
svém domě a nebude chtít věci vysvětlit. Zasloužil si vědět proč
mi pomáhá.
Nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem taky vyžírka.
"Moje máma právě zemřela. Měla rakovinu. Tři roky se léčila.
Jediná věc, kterou
jsme vlastnily byl dům, který nám zůstal po babičce. Musela
jsem prodat dům i
všechno ostatní, abych zaplatila máminy účty za léčbu. Tátu
jsem neviděla od doby
co nás před pěti lety opustil. Ale je jediná rodina co mi zbyla.
Nemám nikoho jiného,
koho bych požádala o pomoc. Potřebuju místo kde zůstat než si
najdu práci a
dostanu pár výplat. Pak si pořídím vlastní byt. Nikdy jsem
nezamýšlela zůstat tu
dlouho. Věděla jsem, že mě tu táta nebude chtít." Zasmála jsem
se tvrdým
neprocítěným smíchem. "Ačkoli jsem od něj nečekala, že uteče
ještě než dorazím."
Rush se na mě dál díval stabilním, pevným pohledem. Tohle
byla informace, o které
bych byla raději kdyby nikdo nevěděl. Byla jsem zvyklá mluvit o
tom jak tátův
odchod bolel s Cainem. Ztráta sestry a táty pro nás s mámou
byla těžká. Pak Cain
začal potřebovat víc a já nemohla být tím, koho potřeboval.
Musela jsem se starat o
nemocnou mámu. Nechala jsem Caina jít, takže mohl chodit s
dalšíma holkama a
bavit se. Já byla jen koule u jeho nohy. Naše přátelství zůstalo
nedotčené, ale
uvědomila jsem si, že kluk, o kterém jsem si myslela že miluju,
byla jen dětinská
emoce.
"Je mi líto tvojí mámy," řekla nakonec Rush. "To muselo být
drsný. Říkala jsi, že
byla nemocná tři roky. Takže od tvých šestnácti?"
Kývla jsem, nejistá co jiného říct. Nechtěla jsem jeho soucit. Jen
místo na spaní.
"Chystáš se najít si práci a přestěhovat se do vlastního." Neptal
se na otázku.
Zpracovával co jsem mu právě řekla, takže jsem neodpověděla.
"Pokoj pod schody je na jeden měsíc tvůj. Měla bys být
schopná najít si práci a
vydělat dost peněz na vlastní byt. Destin odtud není tak daleko
a náklady na
bydlení jsou tam dostupnější. Pokud se naši rodiče do té doby
vrátí, čekám že ti
tvůj táta pomůže."
Vydechla jsem úlevou a polkla knedlík v krku. "Děkuju."
Rush se podíval ke spíži, kudy vedla cesta do pokoje kde spím.
Pak se podíval
zpátky na mě. "Mám něco na práci. Hodně štěstí se sháněním
místa," řekl Rush.
Odstrčil se od pultu a odešel.
Neměla jsem v autě žádný benzín, ale měla jsem postel. A taky
dvacet dolarů.
Spěchala jsem si do pokoje pro kabelku a klíčky. Potřebovala
jsem si najít práci co
nejrychleji to bylo možné.
4. KAPITOLA
Pod stěračem na autě jsem měla zastrčený vzkaz. Vytáhla jsem
ho ven a četla.
"Nádrž je plná. Grant."
Grant mi doplnil benzín? V hrudi jsem měla náhle teplo. To od
něj bylo tak hezký.
Rushova slova 'vyžírka' mi zněla v uších a uvědomila jsem si,
že budu muset
Grantovi zaplatit jakmile to bude možné. Nebudou si o mě
myslet, že jsem stejný
příživník jako můj otec. Nastoupila jsem do auta, snadno
nastartovala a vycouvala
z příjezdovky. Venku bylo pořád několik aut, ačkoliv ne tolik
jako minulou noc.
Přemýšlela jsem kdo všechno zůstal na noc. Budou tady
vždycky? Dneska ráno
jsem neviděla nikoho kromě Rushe a holky, kterou vyhodil.
Rush nebyl moc milý
člověk, ale byl fér. To jsem mu musela nechat. Taky byl
zatraceně sexy. Jen se
budu muset naučit to přehlížet. Mělo by to být dost snadné.
Nečekala jsem, že se
kolem mě bude Rush často pohybovat. Nezdál se, že by byl v
mojí přítomnosti rád.
Rozhodla jsem se dostat práci v Rosemary, abych šetřila
benzín. Tak se budu moct
rychleji odstěhovat z Rushova domu. Našla jsem místní noviny
a zakroužkovala si
několik různých prací. Dvakrát práci servírky v místních
restauracích a stavila jsem
se tam na pohovor. Měla jsem pocit, že mi z jedné nebo obou
zavolají, ale nebyla
jsem si jistá jestli chci v jedné z nich pracovat. I když budu,
pokud to bude to jediné
k dispozici. Jen se nezdálo, že tam budou nejlepší dýžka a v
takovéhle práci budou
potřeba. Také jsem se zastavila žádat o práci na přední
registraci v místní lékárně,
ale místo už obsadili. Pak jsem byla v kanceláři pediatra kvůli
práci na recepci, ale
chtěli zkušenosti a já žádné neměla.
Zbývala mi poslední zakroužkovaná práce, kterou jsem
odkládala, protože jsem
předpokládala, že bude těžší jí dostat; obsluha v místním
country klubu. Platili
sedm dolarů na hodinu plus dýžka, která by měla být mnohem
lepší. Mohla bych
bydlet ve vlastním ještě dřív. Plus tu byly výhody. Zdravotní
pojištění bylo skvělé.
Inzerát říkal, abych se přišla přihlásit do hlavní kanceláře v
klubové budově za
golfovým hřištěm. Sledovala jsem ukazatele a zaparkovala
vedle drahého Volva.
Upravila jsem zpětné zrcátko, abych si zkontrolovala tvář. Když
jsem byla v
lékárně, vybrala jsem si malou tubu řasenky. Jen trochu
mascary mi pomohlo
vypadat starší. Rukou jsem si pročísla vlasy a řekla rychlou
modlitbičku, abych
tuhle práci dostala. Když jsem si byla pro kabelku, převlékla
jsem se z kraťasů a
trička. Napadlo mě, že šaty mi pravděpodobně pomohou líp
dostat práci. Rush řekl,
že vypadám jako dítě. Chtěla jsem vypadat starší. Zdálo se, že
šaty a řasenka
pomohly. Neobtěžovala jsem se zamykáním auta. Tady nebylo
nebezpečí krádeže.
Ne když většina aut zaparkovaných kolem stála přes šedesát
tisíc dolarů. Do
kanceláře vedlo pár schodů. Naposledy jsem se zhluboka
nedechla, otevřela dveře
a vstoupila dovnitř.
Když jsem vstoupila dovnitř, žena s krátkým hnědým mikádem
a brýlemi s kovovým
rámečkem přešla přijímací místnost. Přejela přese mě
pohledem, když šla k jedné z
kanceláří, ale zastavila se, když mě uviděla. Rychle si mě
prohlédla a kývla hlavou
mým směrem. "Jsi tu kvůli práci?" zeptala se panovačně.
Přikývla jsem. "Ano, madam. Jsem tu vůli pozici obsluhy."
Věnovala mi napjatý úsměv. "Dobře. Líbíš se mi. S takovouhle
tvářičkou budou
členové přehlížet chyby. Umíš řídit golfový vozík a otevírat piva
otvírákem?"
Kývla jsem.
"Jsi přijatá. Potřebuju někoho na hřišti hned. Pojď za mnou;
převlékneme tě do
uniformy."
Nehádala jsem se. Když se otočila čelem v zad a pochodovala
do další místnosti,
následovala jsem jí. Byla to žena na misi. Otevřela dveře a
vešla dovnitř.
"Máš šortky velikosti 3? Tvůj hořejšek bude menší než nosíš. I
když chlapy to
budou milovat. Mají rádi větší hrudníky. Podívejme …" Mluvila o
mých prsou. Bylo
to nepříjemný. Popadla ze stojanu bílé šortky a strčila mi je do
ruky. Pak vzala z
police bledě modré polo tričko a hodila mi ho.
"Je to malý triko. Musí být těsný. Jsme tady prvotřídní zařízení,
ale naši muži se
taky radí dívají. Proto je obsluhujeme v bílých šortkách a
těsných polech. Nedělej si
starosti s papírováním. Po práci pro tebe budu mít všechno
vyplněné. Dělej tohle
týden a dělej to dobře a uvidíme jestli tě přestěhujeme do
jídelny. Tam nám taky
chybějí zaměstnanci. Obličeje jako je ten tvůj se těžko hledají.
Teď se převlékni,
počkám na tebe venku a vezmu tě k nápojovému vozíku."
O dvě hodiny později jsem dvakrát zastavila na všech osmnácti
jamkách golfového
hřiště a vyprodala pití. Všichni golfisti se mě ptali jestli jsem
nová a komentovali můj
vynikající servis. Nebyla jsem idiot. Viděla jsem jak po mě starší
muži pošilhávají.
Naštěstí se zdálo, že jsou všichni opatrní, aby nepřekročili
hranice.
Žena, která mě najala mi konečně řekla svoje jméno, když mě
strčila do vozíku a
poslala pryč. Byla to Darla Lowry. Měla na starosti najímání
zaměstnanců. Taky to
byla smršť. Řekla mi, abych se vrátila za čtyři hodiny, nebo až
mi dojdou nápoje,
což přišlo první. Byla jsem bez pití po dvou hodinách.
Vešla jsem do místnosti a Darla vystrčila hlavu z jedné z
kanceláří. "Už jsi zpátky?"
zeptala se a vyšla ven s rukama na bocích.
"Ano madam. Došlo mi pití."
Její obočí vystřelilo vzhůru. "Všechno?"
Přikývla jsem. "Ano. Všechno."
Přes přísný obličej jí přejel úsměv a zasmála se. "Dobře, ať se
propadnu. Věděla
jsem, že se jim budeš líbit, ale tihle nedržený chlapy jsou
schopný koupit cokoliv,
jen aby ses zdržela trochu dýl."
Nebyla jsem si jistá jestli to tak je. Venku bylo horko. Pokaždé,
když jsem se
zastavila na jamce zdálo se, že se hráčům ulevilo.
"Pojď, ukážu ti kde je sklad. Musíš obsluhovat dokud
nezapadne slunce. Pak přijď
zpátky sem a já ti dám vyplněný papíry."
Už byla tma, když jsem dorazila zpátky do Rushova domu. Byla
jsem pryč celý den.
Extra auta už odjely. Dveře garáží na tři auta byly zavřené a
před nimi stál drahý,
červený kabriolet. Ujistila jsem se, že parkuju náklaďákem
mimo cestu. Možná za
Rushem přijede víc přátel a nechtěla jsem, aby bylo moje auto
problém. Byla jsem
vyčerpaná. Chtěla jsem jít jen do postele. Zastavila jsem se
přede dveřmi a
uvažovala jestli bych měla zaklepat, nebo prostě vejít dovnitř.
Rush řekl, že tu
můžu měsíc zůstat. Snad to znamená, že nemusím klepat
pokaždé, když přijdu
domů. Otočila jsem klikou a vešla dovnitř. Hala byla prázdná a
překvapivě čistá.
Někdo už ten nepořádek posbíral. Dokonce i mramorová
podlaha se leskla. Z
velkého obýváku jsem slyšela televizi. Nebylo tam moc dalších
zvuků. Šla jsem do
kuchyně. Čekala na mě postel. Opravdu bych si ráda dala
sprchu, ale ještě jsem
nemluvila s Rushem, kterou koupelnu mám používat a dnes už
jsem ho tím
nechtěla otravovat. Zítra se prostě zase vyplížím a použiju tu
samou co dneska.
Do nosu mě uhodila vůně česneku a sýra, když jsem vstoupila
do kuchyně.
Žaludek mi zakručel v odpověď. V kabelce jsem měla krabičku
krekrů s arašídovým
máslem a malé mléko, které jsem si koupila na čerpací stanici
cestou domů.
Vydělala jsem si nějaké peníze na dýžkách, ale nemohla jsem
plýtvat za jídlo.
Potřebovala jsem ušetřit všechno co jsem mohla. Na sporáku
byla špinavá pánev a
otevřená láhev vína na lince. Rush měl společnost.
Zvenčí se ozval sten následovaný hlasitým zvukem. Přešla
jsem k oknu, ale jakmile
měsíční svit ozářil Rushův nahý zadek, ztuhla jsem. Byl to velmi
pěkný, nahý
zadek. Hodně, hodně, pěknej. I když jsem vlastně nikdy předtím
nahý mužský
zadek neviděla. Nechala jsem oči putovat vzhůru po jeho
zádech a tetování, které
je pokrývalo mě překvapilo. Nemohla jsem říct co to přesně je.
Měsíční světlo
nestačilo a hýbal se.
Pohyboval boky dopředu a dozadu a všimla jsem si dvou
dlouhých nohou
přitisknutým k jeho bokům. Znovu se ozval hlasitý nářek, když
zrychlil tempo.
Zakryla jsem si pusu a udělala krok dozadu. Rush měl sex.
Venku. Na verandě.
Nemohla jsem se od toho odvrátit. Rukama chytil nohy po obou
stranách a víc je
rozevřel. Hlasitý výkřik způsobil, že jsem nadskočila. Na zádech
se mu objevily dvě
ruce a dlouhé nehty se mu zaťaly do tetováních pokrývajících
opálenou pokožku.
Neměla bych se na to dívat. Potřásla jsem hlavou, abych si jí
pročistila, otočila se a
spěchala do spíže, schovat se v pokoji. Nemohla jsem na
Rushe myslet tímhle
způsobem. Byl dost sexy. Vidět ho mít skutečný sex mi dělalo
vtipné věci se
srdcem. Nebylo to tak, že bych chtěla být jedna z těch ženských
co s nima má sex
a pak je odkopne.
Vidět takhle jeho tělo a poslouchat jaký v holce dokáže vyvolat
pocity ve mně
vzbuzovalo trochu žárlivost. Nikdy jsem tohle nepoznala. Být v
devatenácti pořád
panna je smutný. Cain říkal, že mě miluje, ale když jsem ho
potřebovala nejvíc,
chtěl holku, která se za ním v noci vyplíží a bude s ním mít sex,
aniž by se
strachovala o nemocnou mámu. Chtěl normální středoškolský
zkušenosti. Já mu v
tom bránila a tak jsem ho nechala jít.
Když jsem sem včera ráno odjížděla, prosil mě, abych zůstala.
Prohlašoval, že mě
miluje. Že se přese mě nikdy nedostal. A že každá holka se
kterou kdy byl, byla jen
chudá náhražka. Nemohla jsem tomuhle všemu věřit. Tolik nocí
jsem brečela až
jsem usnula, sama a vyděšená. Potřebovala jsem někoho, kdo
by mě držel. A on
tam tenkrát nebyl. Nerozuměl tomu co je láska.
Zavřela jsem dveře svojí ložnice a zhroutila se na postel. Ani
jsem nestáhla
přikrývky. Potřebovala jsem spát. Ráno v devět musím být v
práci. Pro sebe jsem
se usmála, protože jsem byla vděčná.
Měla jsem postel a práci.
5. KAPITOLA
Slunce bylo mimořádně horké. Darla nechtěla, abych si
vyčesala vlasy do culíku.
Očividně si myslela, že je muži mají rádi rozpuštěné. Bohužel
pro mě bylo dnes tak
šíleně horko. Sáhla jsem do chladničky pro kostku ledu,
promnula si s ní krk a
nechala si jí sklouznout za tričko. Byla jsem skoro u patnácté
jamky, dneska už po
třetí.
Ráno nebyl nikdo vzhůru, když jsem vyšla ze svého pokoje. Na
baru stály pořád
prázdné talíře. Uklidila jsem je a vyhodila jídlo, které včera
nechal na pánvi. Bylo mi
z toho plýtvání smutno. Včera večer, když jsem přišla domů to
vonělo tak dobře.
Pak jsem vyhodila prázdnou láhev od vína a našla prázdné
sklenice venku na stole,
vedle místa kde jsem sledovala Rushe s neznámou ženou.
Potom co jsem
naskládala špinavé nádobí do myčky jsem jí zapnula a utřela
linku a plotnu.
Pochybovala jsem, že si toho Rush všimne, ale měla jsem díky
tomu lepší pocit,
když tu přespávám zadarmo. Zajela jsem vedle skupiny golfistů
na patnácté jamce.
Byli mladší. Viděla jsem je už na třetí jamce. Koupili si toho
hodně a dávali
skutečně dobré spropitné. Takže jsem držela krok s jejich
flirtováním. Nebylo to tak,
že by jeden z nich chtěl opravdu randit s holkou od vozíku na
golfovém hřišti.
Nebyla jsem idiot.
"Tady je," zavolal jeden z kluků, když jsem zajela vedle nich a
usmála se.
"Ach, moje oblíbená dívka je zpátky. Je tu větší horko než v
pekle, holka. Potřebuju
jedno studený, možná dvě."
Zaparkovala jsem vozík, vystoupila a obešla ho, abych přijala
jejich objednávky.
"Chceš další Miller?" zeptala jsem se hrdá sama na sebe, že si
pamatuju jeho
předchozí objednávku.
"Jo, zlato, chci." Mrkl a přistoupil ke mně blíž, což mi bylo trochu
nepříjemné.
"Hej, taky něco chci, Jaci. Uhni," řekl další kluk a já si na tváři
držela úsměv, když
jsem mu podávala pití a on mi podal dvaceti dolarovku. "Drobné
si nech."
"Děkuji," odpověděla jsem a zastrčila si peníze do kapsy.
Podívala jsem se na další
kluky. "Kdo je další?"
"Já," řekl kluk s krátkými, kudrnatými blond vlasy a pěknýma
modrýma očima a
mával kolem sebe bankovkou.
"Ty chceš Coronu, že jo?" zeptala jsem se, sáhla do chlaďáku a
vytáhla pití, které si
předtím objednával.
"Myslím, že jsem se zamiloval. Je nádherná a pamatuje si jaký
pivo piju. Pak mi tu
zatracenou věc ještě otevře." Mohla jsem říct, že si mě dobírá,
když mi strčil peníze
do ruky a vzal si pivo. "Zbytek je tvůj, krásko."
Všimla jsem si padesátky, když jsem si jí strkala do kapsy.
Těmhle klukům vážně
nevadilo rozhazovat peníze. Bylo to bláznivý dýžko. Měla jsem
pocit, že bych mu
měla za tolik říct ne, ale rozmyslela jsem si to. Pravděpodobně
dávají takovéhle
spropitné pořád.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se jeden. Otočila jsem se a uviděla
tmavovlasého kluka s
olivovou pletí čekat na přijmutí objednávky a na mou odpověď.
"Blaire," odpověděla jsem, sáhla do ledničky pro drahé pivo, o
které požádal.
Sundala jsem víčko a podala mu ho.
"Máš přítele, Blaire?" zeptal se a vzal si ode mě pití, zatímco mi
prstem přejížděl ze
strany po ruce.
"Ehm, ne," odpověděla jsem, nebyla jsem si jistá, jestli by v
téhle situaci nebylo
lepší lhát.
Kluk ke mně o krok přistoupil a podávali ruku i s penězi uvnitř.
"Já jsem Woods,"
odpověděl.
"Je, ehm, hezké tě poznat Woodsi," vykoktala jsem odpověď.
Intenzivní pohled jeho
tmavých očí mě znervózňoval. Mohl být nebezpečný a čpěl
drahou kolínskou. Měl
zkušené chování. Byl krásný a věděl to. Proč se mnou flirtuje?
"To není fér, Woodsi. Couvni, brácho. Jsi s týhle úplně mimo.
Jen protože tvůj tatík
vlastní tohle místo neznamená, že si jí první přivlastníš,"
vtipkoval ten kudrnatý
blonďák. Myslím, že vtipkoval.
Woods ignoroval přátelé a byl dál zaměřený na mě. "V kolik
hodin končíš v práci?"
Oh-hou. Pokud jsem to správně pochopila tak Woodsův otec je
můj nejvyšší šéf.
Nepotřebovala jsem trávit čas s majitelovým synem. To by
mohla být velmi, velmi
špatná věc.
"Pracuju až do zavíračky," vysvětlila jsem, podala poslednímu
ze čtveřice pití a
vzala od něj peníze.
"Proč mě nenecháš tě vyzvednout a vzít tě na něco k jídlu?"
řekl Woods, stál teď
velmi blízko. Pokud bych se otočila byl by ode mě jen pár
centimetrů.
"Je horko a už teď jsem vyčerpaná. Všechno co budu chtít dělat
je dát si sprchu a
odpadnout."
Teplý dech mě polechtal na uchu a zachvěla jsem se, když se
mi po zádech
skutálel korálek potu. "Bojíš se mě? Nemusíš. Jsem neškodný."
Nebyla jsem si jistá co si s ním počít. Ve flirtování jsem nebyla
dobrá a byla jsem si
jistá, že přesně to dělá. Roky se mnou nikdo neflirtoval. Jakmile
jsem se rozešla s
Cainem, trávila jsem dny školou a pak s mámou. Neměla jsem
čas na nic jiného.
Kluci se se mnou neobtěžovali.
"Nebojím se tě. Jen na takovéhle věci nejsem zvyklá,"
odpověděla jsem omluvně.
Nevěděla jsem jak správně reagovat.
"Jaké věci?" zeptal se zvědavě. Konečně jsem se k němu
otočila čelem.
"Kluci. A flirtování. Alespoň si myslím, že to je to co se tu děje."
Zněla jsem jako
idiot. Z úsměvu, který se Woodsovi rozlil po tváři se mi chtělo
zalézt pod vozík a
schovat se. Byla jsem tak mimo svojí ligu.
"Ano, tohle je rozhodně flirtování. A jak je možný, že někdo tak
kurevsky,
neuvěřitelně sexy jako ty, není ta takovýhle věci zvyklý?"
Při těch slovech jsem ztuhla a zavrtěla hlavou. Potřebovala
jsem vypadnout na
šestnáctou jamku. "Jen jsem byla minulých pár let
zaneprázdněná. Jestli, ehm,
nepotřebujete nic dalšího, hráči na šestnácté jamce jsou na mě
už teď nejspíš
naštvaní."
Woods kývla a udělal krok zpět. "Neskončil jsem s tebou. Ani z
daleka ne. Ale právě
teď tě nechám vrátit se k práci."
Spěchala jsem zpátky k řidičově straně vozíku a nastoupila. Na
další jamce byla
banda mužů v důchodu. Nikdy v životě jsem se víc netěšila na
pošilhávání starých
mužů, ale oni alespoň neflirtovali.
Když jsem šla ten večer k autu, ulevilo se mi, že jsem nikde
nezahlédla Woodse.
Měla jsem vědět, že jen pošťuchoval výpomoc. Dneska jsem si
vydělala pár set
dolarů na spropitném a rozhodla jsem se odměnit skutečným
jídlem. Zajela jsem si
k okýnku u McDonalds a koupila si cheesburger a hranolky.
Šťastně jsem si je
snědla cestou zpátky k Rushovi. Dnes večer nebyla před
domem žádná auta.
Dneska na něj nenarazím jak má sex. Na druhou strnu mohl
někoho přivézt svým
autem. Vešla jsem dovnitř a zastavila se ve foyer. Žádná
televize. Vůbec žádné
zvuky, ale dveře byly odemčené. Nemusela jsem použít
schovaný klíč, o kterém mi
řekl. Dneska jsem se moc potila. Musím si dát sprchu než půjdu
do postele. Vešla
jsem do kuchyně a zkontrolovala přední verandu, abych se
ujistila, že je volná od
jakýchkoli sexuálních eskapád. Dostat se do sprchy bude
jednoduché. Vklouzla
jsem do svého pokoje a vzala si Cainovi staré boxerky a tílko,
ve kterých jsem v
noci spala. Cain mi je dal když jsme byly mladí a hloupí. Chtěl,
abych spala v
něčem jeho. Od té doby jsem v nich spala. Ačkoli teď byly
mnohem těsnější než
tehdy. Od patnácti se mi vyvinuly křivky.
Když jsem vyšla ven, zhluboka jsem se nadechla mořského
vzduchu. Tohle byla
moje třetí noc tady a mě je ještě nepodařilo dostat se dolů k
vodě. Přišla jsem
domů tak unavená, že jsem neměla energii tam dolů jít. Šla
jsem do koupelny a
položila si tam pyžamo, než jsem si zula tenisky.
Písek byl pořád teplý od slunce. Šla jsem tmou dokud jsem
nenarazila na okraj
vody. Chlad mě vylekal a nadechla jsem se, ale nechala jsem si
slanou vodou
pokrýt nohy. Mámin úsměv, když mi vyprávěla jak si hrála v
oceánu mi probleskl
myslí, zaklonila jsem hlavu k nebi a usmála se. Konečně jsem
tu byla. Byla jsem tu
za nás za obě.
Do myšlenek se mi vkradl zvuk zleva. Otočila jsem se zrovna
když se zpoza mraků
vydral sluneční svit a Rush byl v centru světla ve tmě. Běžel.
A znova byl bez trička. Šortky mu visely nízko na úzkých bocích
a já byla
uchvácená způsobem jak jeho tělo vypadalo, když ke mně
běžel. Nebyla jsem si
jistá jestli se pohnout, nebo jestli skončil. Zpomalil a pak si
přišel stoupnout vedle
mě. Ve slabém světle se mu na hrudi perlil pot. Kupodivu jsem
se chtěla natáhnout
a dotknout se jí. Něco, co dělalo tělo jako to jeho nemohlo být
nechutný. Bylo to
nemožné.
"Jsi zpátky," řekl, když se několikrát zhluboka nadechoval.
"Zrovna jsem přišla z práce," odpověděla jsem, snažila jsem se
držet pohled na
jeho očích a ne hrudi.
"Takže jsi sehnala práci?"
"Ano. Včera."
"Kde?"
Nebyla jsem si jistá jestli mu chci tolik říkat. Nebyl můj přítel. A
bylo jasné, že mě
nikdy nebude považovat za rodinu. Naši rodiče možná byli
manželé, ale bylo
očividné, že se mnou a mým otcem nechce mít nic společného.
"Kerringtonský Country klub," odpověděla jsem.
Rushovo obočí vystřelilo vzhůru a udělal krok blíž ke mně.
Vklouzl mi rukou pod
bradu a zvedl mi obličej nahoru. "Máš na sobě řasenku," řekl a
prohlížel si mě.
"Ano, mám," vytáhla jsem bradu z jeho sevření. Možná mě
nechává spát ve svém
domě, ale nelíbí se mi, když se mě dotýká. Nebo se mi to
možná líbí a to je
problém. Nechtěla jsem, aby se mi líbily jeho doteky.
"Vypadáš tak víc na svůj věk." Ustoupil a pomalu si prohlédl
moje oblečení.
"Jsi vozíková holka na golfovém hřišti," řekl jednoduše a znovu
se na mě podíval.
"Jak to víš?" zeptala jsem se.
Mávl ke mně rukou. "Oblečení. Těsný, malý, bílý šortky a polo
tričko. Je to
uniforma."
Byla jsem ráda za tmu. Určitě jsem se červenala.
"Daří se ti zasraně vražedně, že jo?" zeptal se pobaveným
tónem.
Vydělala jsem si pět stovek na spropitném za dva dny. To pro
něj nebylo vražedný,
ale pro mě jo.
Pokrčila jsem rameny. "Uleví se ti, když budeš vědět, že odsud
vypadnu za méně
než měsíc."
Neodpověděl okamžitě. Nejspíš bych měla odejít a osprchovat
se. Chystala jsem
se něco říct, když udělal krok ke mně. "Nejspíš by mělo. Ulevit
se mi. Opravdu
kurevsky ulevit. Ale, ne. Neulevilo se mi, Blaire," odmlčel se a
sklonil se, aby mi
zašeptal do ucha, "Proč to?"
Chtěla jsem natáhnout ruce a chytit se ho za paže, abych se
nesvezla na zem jako
hromádka želé. Ale odolala jsem.
"Udržuj si ode mě odstup, Blaire. Nechceš se dostat příliš
blízko. Včerejší noc."
Hlasitě polkl. "Včerejší noc mě pronásleduje. Vědět, že ses
dívala. Dohání mě to k
šílenství. Takže, zůstaň mimo. Já dělám to nejlepší co umím,
abych se od tebe
držel dál." Otočil se a běžel zpátky do domu, zatímco já jsem
tam stála a snažila se
nerozpustit jak louže v písku.
Co tím myslel? Jak věděl, že jsem je viděla? Když jsem viděla
jak se za ním zavřely
dveře domu, vrátila jsem se a dala si svojí sprchu. Jeho slova
mě držela vzhůru
většinu noci.
6. KAPITOLA
Držet se od Rushe nebylo úplně tak lehký, jelikož jsme žili pod
jednou střechou.
Dokonce i když se snažil držet si odstup, pořád jsme na sebe
naráželi. Také se
semnou vyhýbal očnímu kontaktu, ale tím mě jen víc fascinoval.
O dva dny později po našem rozhovoru na pláži jsem vkročila
do kuchyně potom co
jsem si snědla sendvič s arašídovým máslem a byla přivítána
další polonahou
holkou. Vlasy měla rozcuchané, ale i tak byla atraktivní.
Nenáviděla jsem tyhle
holky.
Otočila se, aby se na mě podívala. Překvapený výraz rychle
vystřídala rozmrzelost.
Přimhouřila oči a položila si ruce v bok. "Vyšla jsi zrovna ze
spíže?"
"Ano. Přišla jsi zrovna z Rushovi postele?" odpověděla jsem.
Vyletělo mi to z pusy
než jsem se stihla zastavit. Rush už mě informoval, že jeho
sexuální život není
moje věc. Měla jsem být zticha. Holka nadzvedla obě perfektně
vytrhaná obočí a
pak se jí po rtech rozlil pobavený úsměv. "Ne. Ne, že bych do
jeho postele nešla,
kdyby mě tam pustil, ale neříkej to Grantovi." Zamávala rukou
jakoby odháněla
mouchu. "Nevadí. On už to stejně nejspíš ví."
Byla jsem zmatená. "Takže, ty jsi právě vylezla z Grantovi
postele?" zeptala jsem
se, znovu jsem si uvědomila, že ani tohle není moje věc. Ale
Grant tu nebydlel,
takže jsem byla zvědavá.
Holka si projela rukou rozcuchané hnědé vlasy a povzdychla si.
"Jo. Nebo alespoň
z jeho starý postele."
"Jeho starý postele?" zeptala jsem se.
Pohyb mezi dveřmi zachytil mojí pozornost a oči se mi střetly s
Rushovými.
Sledoval mě s úšklebkem na rtech. Skvělý. Slyšel moje
vyzvídání. Chtěla jsem se
podívat jinam a předstírat, že jsem se právě neptala jestli byla v
jeho posteli.
Vědoucí pohled v jeho očích mi říkal, že by to bylo k ničemu.
"Prosím, nenech se rušit, Blaire. Pokračuj ve výslechu Grantova
hosta. Jsem si
jistý, že by mu to nevadilo," protáhl Rush. Zkřížil si ruce na
prsou a opřel se o rám
dveří jakoby si dělal pohodlí.
Sklonila jsem hlavu a šla si ke koši oprášit drobky od chleba z
prstů, zatímco jsem
si dávala dohromady myšlenky. Nechtěla jsme v téhle
konverzaci pokračovat,
zatímco Rush poslouchal. Vypadala jsem, že se o něj příliš
zajímám. Něco, co on
nechtěl.
"Dobré ráno, Rushi. Díky, žes nás tu nechal včera přespat.
Grant toho vypil moc na
to, aby mohl řídit až do svýho bytu," řekla holka.
Ach. Tak tohle byl ten příběh. Sakra. Proč jsem se nechala
dostat zvědavostí?
"Grant ví, že tu má pokoj, když ho potřebuje," odpověděl Rush.
Koutkem oka jsem
ho viděla odstrčit se ode dveří a jít k pultu. Jeho pozornost byla
zaměřená na mě.
Proč to nenechá být? Tiše bych odešla.
"No, ehm, myslím, že raději poběžím zpátky nahoru," její hlas
zněl nejistě. Rush
neodpověděl a já se ani na jednoho z nich nepodívala. Holka to
vzala jako povel k
odchodu. Čekala jsem dokud neuslyším kroky na schodech,
než jsem se podívala
na Rushe.
"Zvědavost zabila kočku, sladká Blaire," zašeptal Rush, když ke
mně přišel blíž.
"Myslela sis, že jsem měl přes noc další návštěvu? Hmmm?
Rozhoduješ se jestli
byla v mojí posteli celou noc?"
Ztěžka jsem polkla, ale nic jsem neřekla.
"S kým spím není tvoje věc. Copak už jsme se přes to nedostali
předtím?"
Podařilo se mi kývnout. Kdyby mě nechal prostě odejít, nikdy
bych už s žádnou
holkou co se ukáže v jeho domě nepromluvila.
Rush se natáhl a namotal si pramen mých vlasů kolem prstu.
"Nechceš mě poznat.
Možná si to myslíš, ale nechceš. To ti přísahám."
Kdyby nebyl tak zatraceně nádhernej a neměla bych ho přímo
pod nosem, bylo by
snazší tomu věřit. Ale čím víc mě odháněl pryč, tím jsem byla
zaujatější.
"Nejsi jaká jsem čekal. Kéž bys byla. Bylo by to mnohem
jednodušší," řekl tichým
hlasem, pak mi pustil vlasy, otočil se a odešel pryč. Když se
zavřely dveře na
verandu, vydechla jsem zadržovaný dech.
Co tím myslel? Co čekal?
Když jsem se ten večer vrátila domů, Rush tam nebyl.
Otevřela jsem oči a otočila se, abych se podívala na malý budík
na nočním stolku.
Bylo po deváté ráno. Opravdu jsem se vyspala. Protáhla jsem
se, natáhla se a
rozsvítila světlo. Minulou noc jsem se osprchovala, takže jsem
byla čistá. Tenhle
týden jsem si vydělala přes tisíc dolarů. Rozhodla jsem se, že
se dnes můžu začít
poohlížet po bytě. Příští týden bych měla být schopná pořídit si
vlastní.
Projela jsem si rukama ve vlasech a snažila se je zkrotit než
vstanu. Chystala jsem
si jít dnes ráno na chvíli lehnout na pláž. Ještě jsem to
neudělala. Dneska si budu
užívat oceán a sluníčko.
Z pod postele jsem vytáhla kufr a hledala vevnitř svoje růžové a
bílé bikiny. Byly to
moje jediné. Upřímně byly velmi málo používané. Bílé se
vzorem krajky a růžové
proužkované vypadaly s mým odstínem pleti dobře.
Oblékla jsem si je a rozhodla se, že jsou menší než si
pamatuju. Nebo se moje tělo
od doby co jsem je na sobě měla posledně změnilo. Vytáhla
jsem z kufru tílko,
natáhla si ho přes plavky a popadla opalovací krém. Musela
jsem si ho koupit po
prvním dni v práci. Opalovací krém byl při mojí práci nezbytný.
Zhasla jsem, prošla
spíží a vkročila do kuchyně.
"Do prdele. Kdo je to?" zeptal se mladší kluk a zíral na mě, když
jsem vešla do
světla. Podívala jsem se z cizince co seděl u baru a zíral na mě
na Granta, který
stál s úsměvem u ledničky.
"Vycházíš z toho pokojíčku tam takhle oblečená každý ráno?"
zeptal se Grant.
Nečekala jsem, že tu někdo bude. "Ehm, ne. Normálně jsem
oblečená do práce,"
odpověděla jsem, když kluk u baru tiše hvízdnul. Nemohlo mu
být víc než šestnáct.
"Ignoruj toho hormonama zmítanýho idiota na baru. To je Will.
Jeho máma je
Georgiinna sestra. Takže on je nějakým podělaným způsobem
můj bratranec.
Včera se tu ukázal potom co nejmíň po stý utekl z domova a
Rush mi zavolal,
abych sem pro něj přijel a vzal jeho bláznivou prdel domů."
Rush. Proč se mi jen při zvuku jeho jména rozbuší srdce?
Protože byl neuvěřitelně
perfektní. Proto. Potřásla jsem hlavou, abych ji jí pročistila od
Rush myšlenek.
"Ráda tě poznávám, Wille. Jsem Blaire. Rush se nade mnou
slitoval, než si najdu
vlastní byt."
"Hej, můžeš jít domů se mnou. Já tě nenechám spát pod
schodama," nabídl Will.
Nemohla jsem si pomoct a usmála se. Tomuhle druhu
nevinného flirtování jsem
rozuměla.
"Děkuju, ale nemyslím si, že by z toho byla tvoje máma
nadšená. Je mi pod
schodama fajn. Postel je pohodlná a nemusím spát s pistolí."
Grant se zasmál a Will vytřeštil oči. "Máš pistoli?" zeptal se
užaslým hlasem.
"Teď jsi šla a udělala to. Raději ho odtud dostanu než se
zamiluje ještě víc,"
odpověděl Grant a vzal si kelímek, který si právě naplnil kávou.
Zamířil ke dveřím a
řekl, "Pojď Wille, než dojdu vzbudit Rushe a budeš se muset
vypořádat z jeho
tvrdohlavou prdelí."
Will se ohlédl na Granta a pak zpátky na mě jakoby byl
rozpolcený. Bylo to
roztomilý.
"Hned Wille," řekl Grant pevnějším tónem.
"Hej, Grante," zavolala jsem než se dostal ke dveřím.
Otočil se, aby se na mě podíval. "Jo?"
"Díky za benzín. Zaplatím ti to jakmile dostanu šek."
Grant zavrtěl hlavou. "Ne, nezaplatíš. Urazil bych se. Ale
nemáš zač." Mrkl a pak
střelil po Willovi varovný pohled než odešel z kuchyně.
Zamávala jsem Willovi na rozloučenou. Později vymyslím jak
Grantovi zaplatit
zpátky aniž by se urazil. Musí tu být způsob. Právě teď jsem
měla jiný plány. Šla
jsem ke dveřím vedoucím ven. Byl čas užít si první skutečný
den na pláži.
Roztáhla jsem si ručník co jsem si půjčila z koupelny. Večer ho
musím vyprat. Byl to
jediný, kterým jsem se mohla utírat a teď bude samý písek. Ale
stálo to za to.
Pláž byla tichá. Nebyli jsme v blízkosti jiných domů, takže tahle
část pláže byla
prázdná. Cítila jsme se statečně, sundala jsem si tílko a strčila
si ho pod hlavu. Pak
jsem zavřela oči a nechala se zvuky vln narážejících na břeh
ukolíbat ke spánku.
"Prosím, řekni, že máš na sobě opalovací krém," přelil se přese
mě hluboký hlas a
já se k němu naklonila. Čistá, mužná vůně byla tak mňam.
Potřebovala jsem se
dostat blíž.
Otevřela jsem oči, zamrkala do jasného slunce a zastínila si oči,
abych vedle sebe
uviděla sedět Rushe. Jeho oči mě studovaly. Jakýkoliv humor
nebo teplo, které
jsem si v jeho hlase představovala, chyběli.
"Namazala ses krémem, že jo?"
Podařilo se mi kývnout a pak jsem se vytáhla do sedu.
"Dobře. Nenáviděl bych, kdybych se musel dívat jak tahle
hladká, krémová kůže
zčervená."
Myslel si, že je moje kůže hladká a krémová? Znělo to jako
kompliment, ale nebyla
jsme si jistá jestli bylo vhodné děkovat.
"Já, ehm, nějaký jsem si natřela než jsem sem šla."
Dál se na mě díval. Bojovala jsem s nutkáním natáhnout se pro
tričko a přetáhnout
si ho přes bikiny. Neměla jsem takové tělo jako holky se
kterýma jsem ho viděla.
Nelíbil se mi pocti jakoby mě porovnával.
"Dneska nepracuješ?" zeptal se nakonec.
Zavrtěla jsem hlavou. "Dnes mám volno."
"Jak to jde v práci?"
Byl milý, tak trochu. Alespoň se mi nevyhýbal. Ač se to zdálo
hloupé, chtěla jsem
jeho pozornost. Cítila jsem k němu nějakou přitažlivost, kterou
jsem nedokázala
vysvětlit. Čím víc si udržoval odstup, tím víc jsem se chtěla
dostat blíž. Naklonil
hlavu a nadzvedl obočí jakoby čekal až něco řeknu.
Och počkat. Na něco se ptal. Kruci, ty jeho stříbrný oči. Bylo
těžké se soustředit.
"Ehm, cože?" cítila jsem jak červenám.
Zasmál se. "Jak to jde v práci?" zeptal se pomalu.
Měla bych před ním ze sebe přestat dělat idiota. Narovnala
jsem se v ramenou.
"Jde to dobře. Líbí se mi tam."
Usmál se a podíval se na vodu. "To se vsadím, že jo."
Zarazila jsem se, přemýšlela o tom co měl jeho komentář
znamenat a pak se
zeptala, "Co jsi tím chtěl říct?"
Rush nechal svůj pohled putovat dolů po mém těle a pak zpátky
nahoru. Litovala
jsem, že se jsem si neoblíkla tílko. "Ty víš jak vypadáš, Blaire.
Nemluvě o tom tvým
zatraceně sladkým úsměvu. Mužští hráči ti platí dobře."
Se spropitným měl pravdu. Taky se mi z toho jak se na mě díval
zvláštně dýchalo.
Chtěla jsem, aby se mu líbilo co vidí, ale na druhou stranu jsem
se hrozila
výsledku. Co když si to s držením odstupu rozmyslí? Zvládnu
udržet krok?
Chvíli jsme seděli tiše, když se díval přímo před sebe. Mohla
jsem říct, že o něčem
přemýšlí. Čelist měl pevně zatnutou a na čele měl zamračenou
vrásku. Přemýšlela
jsem o všem co jsem řekla. Nemohla jsem přijít na nic co ho
mohlo naštvat.
"Jak dlouho to je co máma umřela?" zeptal se, obracejíc ke
mně pohled.
Nechtěla jsem o mámě mluvit. Ne s ním. Ale ignorovat jeho
otázku bylo hrubé.
"Před třiceti šesti dny."
Čelist mu pracovala jakoby měl z něčeho vztek a zamračení se
jen prohloubilo.
"Tvůj táta věděl, že je nemocná?"
Další otázka, kterou jsem nechtěla zodpovídat. "Ano. Věděl.
Taky jsem mu volala v
den kdy zemřela. Nezvedl to. Nechala jsem vzkaz."
Fakt, že mi nikdy nezavolal zpátky bolel až příliš, abych to
přiznala.
"Nenávidíš ho?" zeptal se Rush.
Chtěla jsem ho nenávidět. Ode dne, kdy moje sestra zemřela
mi v životě
způsoboval jen bolest. Ale bylo to těžký. Byl moje jediná rodina.
"Někdy," odpověděla jsem upřímně.
Rush kývl, natáhl se a zahákl si malíček s mým. Nic neříkal, ale
v tuhle chvíli ani
nemusel. Tohle malé spojení bylo dost. Možná jsem Rushe
neznala moc dobře, ale
dostával se mi pod kůži.
"Dnes večer mám párty. Je Nan, mé sestry, narozeninová.
Vždycky jí pořádám
večírek. Možná to nebude nic pro tebe, ale jsi zvaná jestli budeš
chtít."
Jeho sestra? Měl sestru? Myslela jsem si, že je jedináček.
Nebyla Nan ta protivná
holka, kterou jsem potkala ten večer co jsem dorazila?
"Ty máš sestru?"
Rush pokrčil rameny. "Jo."
Proč Grant říkal, že je jediné dítě? Čekala jsem na jeho
vysvětlení, ale nic
neupřesnil. Tak jsem se rozhodla zeptat. "Grant říkal, že jsi
jediné dítě."
Rush se napjal. Pak zavrtěl hlavou, když mi pustil prst a otočil
pohled k vodě.
"Opravdu není Grantova věc, říkat ti o mých záležitostech. Bez
ohledu na to jak
zatraceně moc se ti chce dostat do kalhotek." Rush vstal a
neohlédla se na mě,
když se otočil a zamířil zpátky do domu. Něco na Nan bylo
mimo hranice. Neměla
jsem tušení co to je, ale rozhodně to bylo tabu. Neměla jsem
tak čmuchat. Vstala
jsem a vyrazila k vodě. Bylo horko a já potřebovala něčím
dostat z hlavy Rushe.
Pokaždé když jsem kolem něj spustila ostražitost, připomněl mi
proč jí potřebuju
držet pevně na místě. Ten kluk byl divnej. Sexy, nádhernej a k
nakousnutí, ale
divnej.
Seděla jsem na posteli a poslouchal smích a hudbu v domě.
Celý den jsem na
účast na téhle párty měnila názor. Naposledy jsem se rozhodla
jít a oblékla si
jediné hezké šaty co jsem vlastnila. Byly červené, objímaly mi
hruď a boky a pak
visely volně dolů do půli stehen. Koupila jsem si je, když mě
Cain pozval na
maturitní ples. Pak byl nominován na krále plesu a Grace Anne
Henry byla
nominovaná na královnu. Chtěla jít na ples s ním a on mi
zavolal a zeptal se, jestli
by bylo v pořádku, když místo toho půjde s ní. Všichni si
mysleli, že vyhrají a on si
myslel, že bude dobrý, když tam budou spolu. Souhlasila jsem s
ním a pověsila
šaty zpátky do skříně. Ten večer jsem půjčila dva filmy a udělal
koláčky. Sledovaly
jsme s mámou romantické komedie a jedly sladkosti, dokud
jsem nebyly plné k
prasknutí. To bylo naposledy co jí nebylo příliš zle z
chemoterapie a mohla opravdu
jíst.
Dnes večer jsem ty šaty vytáhla z pytle. Podle standardů
těchhle lidí nebyly drahé.
Vlastně byly dost jednoduché. Červený materiál byl měkký
šifón. Ohlédla jsem se
na máminy stříbrné lodičky, které jsem si nechala. Měla je na
sobě v den svatby.
Vždycky jsem je milovala. Nikdy si je znovu neobula, ale byly
schované v krabici a
pevně zabalené.
Hodně jsem riskovala, že vyjdu ven a budu ponížená. Nehodila
jsem se tam. Ani na
střední jsem nikdy nezapadala. Můj život byl jen jeden velký,
trapný moment.
Potřebovala jsem se naučit zapadnout. Odejít od divné holky,
která byla na střední
opuštěná, protože měla větší problémy.
Vstala jsem a přejela rukama po šatech, abych se zbavila
zmačkání jak jsem tu
seděla a přemýšlela jestli je moudré připojit se k večírku. Můžu
vyjít ven. Možná si
dát drink a uvidím, jestli se mnou bude někdo mluvit. Pokud to
bude kompletní
katastrofa, vždycky můžu utéct sem, oblíknout si pyžamo a
zalézt do postele. Tohle
byl pro mě správný krůček.
Otevřela jsem dveře spíže a vešla do kuchyně, velmi vděčná,
že tam nikdo nebyl.
Vyjít ven ze spíže by se trochu těžko vysvětlovalo. Slyšela jsem
Granta hlasitě se
smát a mluvit s někým v obýváku. On si se mnou povídat bude.
S Grantem jsem do
toho mohla snadno vklouznout. Zhluboka jsem se nadechla,
vyšla z kuchyně a
chodbou do foyer. Všude byly bílé růže a stříbrné stuhy.
Připomínalo mi to spíš
svatbu než narozeninovou oslavu. Otevření hlavních dveří mě
vylekalo. Zastavila
jsem se a sledovala jak se známé, tmavé oči setkaly s mými.
Obličej mi zčervenal,
když mě Woodsův pohled dlouze a pomalu hodnotil.
"Blaire," řekl, když se jeho oči konečně vrátili k mému obličeji.
"Nemyslel jsem si, že
je možný, abys byla ještě víc sexy. Mýlil jsem se."
"Sakra, jo holka. Pěkně ses vyfikla," usmál se na mě kluk s
kudrnatými blond vlasy
a modrýma očima. Nemohla jsem si vzpomenout na jeho
jméno. Řekl mi ho vůbec?
"Děkuju," podařilo se mi zaskřehotat. To bylo zase trapné.
Tohle je moje šance
zapadnout. Potřebuju na tom zapracovat.
"Nevěděl jsem, že Rush začal zase hrát golf. Nebo jsi tu s
někým jiným?" Byla jsem
zmatená a chvíli mi trvalo pochopit co Woods myslí. Když jsem
si uvědomila, že si
myslí, že tu jsem s někým, koho jsem potkala v práci, usmála
jsem se. To vůbec
nebyl můj případ.
"Nejsem tu s nikým. Rush je ehm ... no Rushova matka se
vdala za mého tátu."
Tím se to vysvětlovalo.
Woodsův pomalý, snadný úsměv se rozšířil, zatímco ke mně
přicházel. "Tak je to?
Nechává svojí nevlastní sestru pracovat v Country klubu? Tsc,
tsc. Ten kluk nemá
žádné vychování. Kdybych já měl sestru jako ty, držel bych jí
pod zámkem …
pořád," odmlčel se a zvedl ruku, aby mi palcem přejel po tváři.
"Já bych zůstal s
tebou, samozřejmě. Nechtěl bych, abys byla osamělá."
Rozhodně flirtoval. Těžce. S ním jsem byla mimo svou ligu. Byl
příliš zkušený.
Potřebovala jsem nějaký prostor.
"Na těchhle tvých nohách by mělo být varování. Nemožné se
nedotknout," trochu
ztišil hlas a já se mu podívala přes rameno a viděla, že nás
blonďák opustil.
"Ty jsi … jsi Rushův kamarád, nebo ehm, Nannettin?" zeptala
jsem se, vzpomínajíc
na jméno, které Grant použil, aby nás první večer představil.
Woods pokrčil rameny. "Nan a já máme komplikované
přátelství. S Rushem se
známe celý život." Woods mi rukou vklouzl za záda. "Vsadím se
o co chceš, že Nan
není tvůj fanoušek."
Nebyla jsem si jistá. Od té noci jsme nebyly v kontaktu.
"Vlastně se moc neznáme."
Woods se zamračil. "Opravdu? Divné."
"Woodsi! Jsi tady," vyjekla holka, když vstoupila do pokoje.
Otočil se, aby viděl
zrzku s dlouhými kudrnatými vlasy a ladným tělem, pokrytým
černým saténem.
Tohle by ho mohlo rozptýlit. Chystala jsem se ustoupit a vrátit
se do kuchyně. Můj
okamžik statečnosti byl teď pryč.
Woods mi rukou stiskl bok a držel mě pevně na místě.
"Laney," bylo vše co Woods odpověděl. Její velké oči přelétly z
něj na mě.
Bezmocně jsem sledovala jak vzala na vědomí ruku položenou
na mém boku.
Tohle jsem nechtěla. Potřebovala jsem zapadnout.
"Kdo to je?" odsekla holka a zírala na mě.
"Tohle je Blaire. Rushova nová sestra," odpověděl Woods
znuděným tónem.
Přimhouřila oči a pak se rozesmála. "Ne, to není. Má na sobě
levný, šmejdšký šaty
a ještě lacinější boty. Tahle holka, ať si říká co chce, ti lže. Ale
ty jsi byl vždycky
slaboch, když přijde na pěkný tvářičky, že jo, Woodsi?"
Opravdu jsem měla zůstat ve svém pokoji.
7. KAPITOLA
"Proč se nevrátíš na párty a nenajdeš si nějakýho pitomce, na
kterým si brousit
drápy, Laney?"
Woods se přesunul směrem ke dveřím, kde se odehrávala párty
s rukou stále
pevně na mém boku, nutíc mě jít s ním.
"Myslím, že bych se prostě měla vrátit do svého pokoje.
Neměla jsem sem dneska
chodit," řekla jsem a snažila se zastavit náš vchod na párty.
Nepotřebovala jsem
tam vejít s Woodsem. Něco mi říkalo, že to je špatný nápad.
"Proč mi neukážeš tvůj pokoj? Taky bych rád vypadnul."
Zavrtěla jsem hlavou. "Není tam dost místa pro nás oba."
Woods se zasmál a sklonil se, aby mi něco zašeptal do ucha,
když se mi oči
uzamkly s Rushovým stříbrným pohledem. Pozorně se na mě
díval. Nevypadal
šťastně. Bylo jeho pozvání jen zdvořilost a ne myšleno vážně?
Bylo to
nedorozumění?
"Musím odejít. Nemyslím si, že mě tu Rush chce." Otočila jsem
se, abych se na
Woodse podívala a odstoupila z jeho objetí.
"Nesmysl. Jsem si jistý, že je příliš zaneprázdnění na to, aby se
staral o to co děláš.
Kromě toho, proč by tě nechtěl na narozeninové oslavě svojí
druhé sestry?"
Znovu tu byla ta věc se sestrou. Proč mi Grant řekl, že Rush
sourozence nemá?
Nan byla očividně jeho sestra.
"Já, ehm, no, on mě nepovažuje za skutečnou rodinu. Jsem jen
nežádoucí
příbuzný matčina nového manžela. Vlastně jsem tu jen na pár
týdnů, dokud se
nepřestěhuju do vlastního. Nejsem chtěný obyvatel tohohle
domu." Přinutila jsem
se k úsměvu, doufajíc, že si Woods udělá obrázek a nechá mě
jít.
"Nic na tobě není nežádoucí. Dokonce ani Rush není tak
zatraceně slepej," řekl
Woods, znovu se ke mně přiblížil a já ustoupila.
"Pojď sem, Blaire," ozval se za mnou Rushův panovačný hlas,
zatímco mi kolem
paže vklouzla velká ruka a přitáhla mě zády k němu. "Nečekal
jsem, že dnes večer
přijdeš." Jeho varovný tón mi řekl, že jsem jeho pozvání špatně
rozuměla. Nemyslel
to vážně.
"Omlouvám se. Myslela jsem, žes řekl, že můžu," zašeptala
jsem, ponížená, že to
Woods slyšel. Ostatní nás sledovali. Jednou se rozhodnu být
odvážná, vystoupím z
ulity a stane se tohle.
"Nečekal jsem, že se ukážeš takhle oblečená," odpověděl s
ledovým klidem. Oči
měl stále zaměřené na Woodse. Co bylo tak špatně s mými
šaty? Máma se
obětovala, abych je mohla mít a já si je nikdy neoblékla.
Šedesát dolarů pro nás
bylo hodně, když jsem si je kupovala. Bylo mi zle z týhle pitomý
bandy
rozmazlenejch spratků chovajících se jako by moje šaty byly
něco odporného.
Milovala jsem tyhle šaty. Milovala jsem ty boty. Moji rodiče byli
jednou šťastní a
zamilovaní. Tyhle boty toho byly součástí. K čertu s nima se
všema.
Vytrhla jsem se Rushovi a zamířila zpátky do kuchyně. Pokud
mě tu nechtěl, abych
byla jeho přátelům pro smích, tak mi to měl říct. Místo toho jsem
se díky němu cítila
jako blázen.
"Co je tvuj zasranej problém, chlape?" zeptal se naštvaně
Woods. Neohlédla jsem
se. Doufala jsem, že se poperou. Doufala jsem, že Woods
rozbije Rushovi jeho
odporně dokonalej nos. Pochybovala jsem o tom, protože Rush
z nich byl ten, kdo
vypadal drsnější.
"Blaire počkej," zavolal Grant, chtěl jsem ho ignorovat, ale
právě teď on tu byl
nejblíže tomu co jsem mohla nazývat přítelem. Když jsem se
dostala na chodbu,
daleko od přihlížejících, zpomalila jsem, aby mě mohl dohnat.
"To tam nebylo co si myslíš," řekl Grant, přicházející za mnou.
Chtěla jsem se
zasmát. Co je jeho bratra týkalo, byl velmi slepý.
"To je jedno. Neměla jsem chodit. Měla jsem vědět, že to
pozvání nemyslel vážně.
Jen si přeju, aby mi řekl ať zůstanu ve svém pokoji jak po mě
chtěl. Nerozumím
slovním hrám," odsekla jsem, odpochodovala do kuchyně a
rovnou do spíže.
"On má problémy. Vyříkam si to s ním, , ale on tě svým
zvláštním podělaným
způsobem chrání," řekl Grant, když jsem položila ruku na
chladnou, mosaznou kliku
dveří.
"Věř si dál v to dobré v něm, Grante. Tak to dobrý bratři dělají,"
odpověděla jsem,
škubnutím jsem otevřela dveře a zase je za sebou zavřela. Po
pár hlubokých
nádeších, abych zmírnila bolest v hrudi, jsem vešla do svého
pokoje a klesla na
postel.
Mejdany nebyly moje věc. Tohle byla moje druhá párty a ta
první nebyla o moc
lepší. Vlastně byla nejspíš horší. Šla jsem překvapit Caina a
nakonec jsem byla
sama překvapená. Byl v ložnici Jamie Kirkmanový s jejím
nahým prsem v puse.
Neměli spolu sex, ale rozhodně si k tomu propracovávali cestu.
Tiše jsem za sebou
zavřela dveře a odešla zadními dveřmi. Někteří lidé mě viděli a
věděli do čeho jsem
vkročila. Cain se u mě doma ukázal o hodinu později, prosil mě
o odpuštění a na
kolenou brečel.
Miloval jsem ho od svých třinácti let a dal mi první pusu.
Nemohla jsem ho
nenávidět. Jen jsem ho nechala jít. To byl konec našeho
vztahu. Uklidnila jsem mu
svědomí a zůstali jsme přátelé. Někdy to porušil, řekl mi, že mě
miluje a chce mě
zpátky, na druhou stranu měl každý víkend na zadní sedačce
svýho mustanga jinou
holku. Byla jsem jen vzpomínka z dětství.
Dnes v noci mě nikdo nezradil. Byla jsem jen ponížená. Sáhla
jsem dolů, zula si
máminy boty a uložila je bezpečně zpátky do krabice, kde je
vždycky měla. Pak
jsem si je strčila zpátky do kufru. Neměla jsem je dnes v noci
nosit. Příště až si
obuju její boty, bude to výjimečné. Bude to pro někoho
speciálního. To samé platí
pro šaty. Až si je znovu obléknu, budu je mít na sobě pro
někoho, kdo mě miluje a
myslí si, že jsem krásná. Nebude záležet na cenovce. Sáhla
jsem nahoru, abych si
je rozepnula, když se otevřely dveře a malá futra byla vyplněná
Rushem. Velmi
rozzlobeným Rushem.
Nic neřekl a já nechala ruce padnout podél boků. Nebudu si
šaty svlíkat zrovna teď.
Vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Byl pro tenhle malý
pokoj příliš. Musela jsem
couvnout a posadit se zpátky na postel, aby se sem vešel aniž
bychom se dotýkali.
"Jak znáš Woodse?" zavrčel.
Zmateně jsem na něj zírala a uvažovala proč se mu nelíbí, že
se s Woodsem
znám. Nebyly přátelé? Bylo to ono? Nechtěl mě v blízkosti
svých přátel. "Jeho táta
vlastní Country klub. Hraje golf. Servíruju mu pití."
"Proč máš na sobě tohle?" zeptal se tvrdým, chladným hlasem.
To byla poslední kapka. Znovu jsem vstala a postavila jsem se
na špičky, abych mu
byla tváří v tvář. "Protože mi je máma koupila, abych je nosila.
Byla jsem
odpálkovaná a nikdy nedostala příležitost si je obléct. Dneska
jsi mě pozval a já
chtěla zapadnout. Tak jsem si oblíkla nejhezčí věc co mám.
Omlouvám se, že to
není dostatečně hezký. Ale víš ty co? Seru na to. Ty a tvoji
povýšení, rozmazlení
přátelé se všichni potřebujete přenést přes svoje ega."
Prstem jsem ho strčila do hrudníku a dívala se na něj, vyzívajíc
ho, aby se opovážil
říct ještě jedné slovo o mých šatech.
Rush otevřel pusu, pak pevně zavřel oči a zavrtěl hlavou.
"Kurva!" zavrčel. Pak
otevřel oči, jeho ruce jsem najednou měla ve vlasech a jeho
pusu na svojí.
Nevěděla jsem jak reagovat. Rty měl měkké, ale odhodlané,
když mi olízl a kousl
do spodního rtu. Pak vtáhl můj horní ret do úst a jemně ho sál.
"Chtěl jsem ochutnat
tenhle sladkej, plnej ret od chvíle co jsi vešla do mýho
obýváku," zamumlal, než mi
jazykem vklouzl do pusy, když jsem při jeho slovech zalapala
po dechu. Chutnal
jako máta a něco bohatého. Podlomila se mi kolena a chytla
jsem se ho za ramena,
abych se udržela na nohou. Pak jazykem pohladil můj jakoby
ho vyzýval, aby se
připojil. Udělala jsem malý v pád do jeho pusy a pak ho jemně
kousla do spodního
rtu. Z krku mu vyšlo malé zasténání a další věc, kterou jsem
věděla bylo, že jsem
pokládána na postel za mnou.
Rushovo tělo bylo nade mnou a tvrdost, o které jsem věděla, že
je jeho erekce se
mi tiskla mezi nohy. Oči se mi protočily do hlavy a slyšela jsem
jak mi ze rtů uniklo
bezmocné zasténání.
"Sladká, tak sladká," zašeptal mi Rush proti rtům, než jeho pusa
zmizela a on ze
mě vyskočil. Zaměřil oči na moje šaty. Uvědomila jsem si, že se
mi vyhrnuly až k
pasu a vystavuju kalhotky. "Do prdele," zanadával a praštil
rukou do zdi než
škubnutím otevřel dveře a odešel jakoby ho pronásledovali.
Stěna se otřásla jak zabouchl. Nepohnula jsem se. Nemohla
jsem. Srdce mi tlouklo
a mezi nohama jsem měla známou bolest. Už jsem předtím
byla vzrušená, když
jsem sledovala sex v televizi, ale nikdy takhle intenzivně. Byla
jsem tak blízko.
Nechtěl, aby se mu to líbilo, ale líbilo. Cítila jsem to, ale taky
jsem ho viděla mít sex
s nějakou holkou. Navíc jsem věděla, že včera v noci měl sex s
další holkou a pak
jí poslal pryč. Postavit Rushe do pozoru nebyl velký výkon.
Vlastně jsem ničeho
nedosáhla. Byl jen naštvaný, protože jsem to byla já, kdo ho
vzrušil. To bolelo.
Vědět, že mě neměl tak moc rád, že si nechtěl myslet, že jsem
atraktivní. Pulzování
mezi nohama se pomalu vytratilo, když se usadila realita. Rush
se mě nechtěl
dotknout. Byl vzteky bez sebe, že se to stalo. Dokonce i
vzrušený byl ode mě
schopný odejít. Měla jsem pocit nicotnosti. Většina holek co ho
chtěla, ho i dostala.
Se mnou se nedokázal přimět spustit. Byla jsem bílá chudina,
se kterou uvázl
dokud nevydělá dost peněz na odstěhování.
Obrátila jsem se a stočila do klubíčka. Možná už si tyhle šaty
znovu neobléknu. Teď
v sobě nesly ještě smutnější vzpomínky. Bylo na čase, abych je
na dobro zabalila. I
když dnes v noc v nich budu spát. Bude to sen na rozloučenou.
Takový, kde jsem
dostačující na to, aby mě nějaký kluk chtěl.
8. KAPITOLA
Dům byl zase jeden velkej bordel, když jsem druhý den ráno
vstala. Tentokrát jsem
to nechala být a spěchala do práce. Nechtěla jsem se zpozdit.
Potřebovala jsem
tuhle práci víc než cokoliv jiného. Táta ještě nevolal, aby mě
zkontroloval a jsem si
dost jistá, že Rush s jeho matkou nebo mým otcem ještě
nemluvil, protože to
nezmínil. Nechtěla jsem se ho na to ptát, protože jsem
nechtěla, aby se jeho vztek
na otce obrátil proti mně. Už tak tu byla solidní šance, že mě
Rush dnes požádá,
abych se odstěhovala. Nezdál se mnou zrovna nadšený, když
utíkal z pokoje. A já
ho líbala zpátky a sála mu ret. Ach bože, na co jsem to
myslela? Nemyslela jsem.
To byl ten problém. Rush příliš dobře voněl a příliš dobře
chutnal. Nebyla jsem
schopná se ovládat. Teď tu byla dobrá šance, že najdu svoje
věci sbalený na
přední verandě až se vrátím domů. Alespoň mám peníze na
motel.
Oblečená v šortkách a tričku s límečkem jsem vyšla schody ke
dveřím do
kanceláře. Potřebovala jsem se přihlásit a vzít si klíčky od
nápojového vozíku.
Darla už byla uvnitř. Začínala jsem si myslet, že tu žije. Byla
tam každý den když
jsem přicházela i když jsem odcházela. Ačkoli její malá rázná
osobnost byla děsivá.
Skoro se mi chtělo salutovat, když na mě štěkala rozkazy.
Mračila se na holku,
kterou jsem předtím neviděla. Ukazovala na ní prstem a téměř
křičela.
"Nemůžeš se stýkat se členy. Je to pravidlo číslo jedna.
Podepsala jsi papíry
Bethann; pravidla znáš. Pan Woods sem dnes brzy ráno přišel,
aby mě informoval,
že jeho otec není nadšený z tohoto obratu událostí. Mám jen tři
holky na vozících.
Pokud ti nemohu důvěřovat, že nebudeš spát se členy, potom
tě budu muset jít.
Tohle je poslední varování. Rozumíš mi?"
Holka přikývla. "Ano, teto Darlo. Omlouvám se," zamumlala.
Dlouhé, tmavě hnědé
vlasy měla stažené do culíku a její nebesky modré polo tričko
odhalovalo obrovský
hrudník. Pak tu byly její dlouhé opálené nohy a kulatý zadek. A
byla Darlina neteř.
Zajímavé.
Darlin rozzlobený pohled přeletěl ke mně a úlevně si oddychla.
"Ach, dobře, tady jsi
Blaire. Možná bys tady s mojí neteří něco svedla. Je v
podmínce, protože se zdá,
že není schopná přestat spát se členy, zatímco je v práci.
Nejsme bordel. Jsme
Country klub. Následující týden bude jezdit s tebou a ty na ní
pozorně dohlédneš.
Bude se od tebe učit. Pan Woods podepsal tvoje papíry. Je
velmi potěšen tvou
odvedenou prací a požádal mě, abych tě alespoň dva dny v
týdnu nechala pracovat
v jídelně. Ohlížím se teď po nové holce na vozík, takže si
nemůžu dovolit Bethann
vyhodit." Řekla jméno neteře se zavrčením a zírala na ní.
Holka zahanbeně svěsila hlavu. Bylo mi jí líto. Měla jsem hrůzu
z rozzlobené Darly.
Nedovedla jsem si představit, že by se na mě takhle křičelo.
"Ano, madam," odpověděla jsem, když mi podala klíčky od
vozíku. Vzala jsem si je
a podívala se na Bethann, aby šla za mnou.
"Teď jdi s ní, děvče. Nestůj tady a netrucuj. Měla bych zavolat
tvému otci a říct mu
co děláš, ale nechci bratrovi zlomit srdce. Takže jdi ven a nauč
se nějaké morálce."
Spěchala jsem ze dveří a dolů po schodech. Dojdu připravit
nápojový vozík a
počkám na Bethann tam.
"Hej, počkej," zavolala za mnou holka. Zastavila jsem se,
otočila se a viděla jí jak
za mnou běží, aby mě dohonila. "Promiň, bylo to tam brutální.
Kéž bys to neviděla,
nebo neslyšela."
Byla … milá. "To je dobrý," odpověděla jsem.
"Mimochodem, říkají mi Bethy. Ne Bethann. Tak mí říká jen táta
a teta Darla. Ty jsi
ta neslavná Blaire Wynn, o které jsem tolik slyšela?" Úsměv v
jejím hlase mi řekl,
že není zlá.
"Omlouvám se, jestli ti mě teta předhazuje." Podívala jsem se
na ní a červení
pokryté rty se jí zkroutily do úsměvu.
"Ach, nemluvila jsem o tetě. Mluvila jsem o klucích. Zvlášť
Woods tě má hodně rád.
Slyšela jsem, že jsi včera způsobila trochu rozruch na
narozeninový párty tý děvky
Nan. Přála bych si to vidět, ale najatá pomoc nedostává
pozvánky na tyhle akce."
Naložila jsem vozík, zatímco tam Bethy stála a sledovala mě.
Točila si pramen
dlouhých vlasů kolem prstu a usmívala se na mě.
"Takže jsi moje jediná spojka uvnitř. Vyprávěj mi o tom."
Nebylo toho moc co říkat. Pokrčila jsem rameny a jakmile jsem
naložila vozík, šla
jsem k místu řidiče. "Šla jsem na tu párty, protože spím u
Rushe pod schody, dokud
nebudu mít dost peněz na odstěhování, což by mělo být
opravdu brzy. Byla to
chyba. Nelíbilo se mu, že jsem se tam objevila. O tom to bylo."
Bethy si kecla na sedačku vedle mě a překřížila nohy.
"To není všechno co jsem slyšela. Jace řekl, že Rush viděl jak
se tě Woods dotýká
a stal se z něj neandrtálec."
"Jace tomu špatně rozuměl. Věř mi. Rush se nestará o to, kdo
se mě dotýká."
Bethy vzdychla. "Je na hovno být chudej člověk, že jo? Ty
žhavý se na nás nikdy
nedívají vážně. Jsme jen další píchačka."
Opravdu to pro ní takhle bylo? Prostě to vzdala a stala se holka
do boční uličky?
Na to byla příliš hezká. Kluci u nás doma by jí slintali u nohou.
Oni možná neměli
miliony v bance, ale byli to dobří kluci z dobrých rodin.
"Nejsou tu nikde kolem jiný pěkný kluci, co by neměli
napěchovaný konta? Ten dav
co sem chodí nemůže být všechno z čeho si můžeme vybírat.
Určitě můžeš najít
kluka, který tě hned další ráno neodstrčí stranou."
Bethy se zamračila a pokrčila rameny. "Já nevím. Vždycky jsem
chtěla sbalit
milionáře, víš? Žít dobrý život. Ale začínám vidět, že to nemám
v kartách."
Jela jsem k první jamce. "Bethy, jsi krásná. Zasloužíš si víc než
dostáváš. Začni se
poohlížet po chlapech někde jinde. Najdi si takovýho, který tě
nebude chtít jen na
sex. Ale toho co bude chtít tebe. Jen tebe."
"No k čertu, možná jsem ze zrovna zamilovala do tebe,"
odpověděla škádlivě a
zasmála se. Položila si nohy na palubku, když jsem zastavila u
prvních hráčů.
Nikde jsem neviděla mladší kluky. Obvykle to nebyli ranní
ptáčata. Na chvíli se
nemusím o Bethy strachovat, že bude dělat nemravnosti v
křoví, nebo kdekoli to
během práce dělá.
O čtyři hodiny později, když jsem po třetí zajela ke třetí jamce
jsem rozeznala
Woodse a ostatní. Bethy se na sedadle narovnala a vzrušený
výraz na její tváři mě
uvedl do nejvyšší pohotovosti. Byla jako malé štěně, čekající až
jí někdo hodí kost.
Kdybych jí neměla tak ráda, ani bych se neobtěžovala pomáhat
jí udržela práci. Být
její chůva nebylo v mém popisu práce.
Woods se zamračil, když jsme vedle nich zajely. "Proč jezdíš
kolem s Bethy?"
zeptal v momentě, když jsem úplně zatavila.
"Protože mi pomáhá nepíchat s tvýma kámošem a nesrat tě.
Proč jsi šel a řekl to
tetě Darle?" našpulila pusu a zkřížila si ruce na krásné hrudi.
Nepochybovala jsem,
že každý kluk kolem nás zaostřil na ty nárazníky.
"O to jsem jí nežádal. Žádal jsem jí, aby Blaire povýšila, ne jí
zasekala s tebou,"
vyštěkl a vytáhl z kapsy mobil. Co to dělá?
"Komu voláš?" zeptala se Bethy zpanikařeným tónem a
narovnala se.
"Darle," odsekl.
"Ne, počkej," řekly jsme s Bethy současně.
"Nevolej jí. Jsem v pohodě. Mám Behty ráda. Je dobrá
společnost," ujišťovala jsem
ho.
Chvíli si mě prohlížel, ale nezavěsil.
"Darlo, tady Woods. Rozmyslel jsem si to. Chci Blaire uvnitř
čtyři dny v týdnu. Na
hřišti jí můžeš nechávat v pátky a soboty, když je plno a ona je
nejlepší, kterou máš,
ale zbytek času jí chci vevnitř." Nečekal na odpověď, ukončil
hovor a zastrčil si
mobil zpátky do kapsy naškrobených kostkovaných šortek. Na
každém jiném by
vypadaly směšně, ale kluk jako Woods si je mohl dovolit nosit.
Jeho polo tričko bylo
taky bezvadně nažehlené. Nebyla byl překvapená, kdyby bylo
zbrusu nové.
"Teta Darla bude naštvaná. Blair mi měla dělat chůvu několik
týdnů. Kdo na mě teď
bude dohlížet?" zeptala se, házejíc svůdný pohled po Jaceovi.
"Prosím kluci, jestli mě máte aspoň trochu rádi, otočte hlavy a
nechte mě jí vzít do
klubovny, jen na pár minut. Prosím," žadonil Jace, když se
pohledem vpíjel do
Bethy, která tam seděla s nahama nahoře, lehce rozevřenýma,
takže byl její
rozkrok plně na odiv. Šortky co jsme nosily byly příliš krátké a
těsné na to, aby
nechávaly v téhle pozici místo představivosti.
"Nezajímá mě co sakra děláš. Píchej jí jestli chceš. Ale pokud o
tom znova zavětří
otec, budu jí muset vyhodit. Je nasranej kvůli stížnostem."
Věděla jsem, že se Jace nestará o její vyhození. Prostě jí nechá
být a půjde dál. V
jeho pohledu nebyla žádná láska, jen chtíč.
"Bethy ne," prosila jsem tiše vedle ní. "Až budu mít volno,
půjdeme spolu večer ven
a najdeme nějaké místo, kde jsou kluci hodní tvého času. Jen
kvůli němu neztrať
práci," mluvila jsem tak tiše, že mě mohla slyšet jen Bethy.
Ostatní věděli, že jí něco
povídám, ale nevěděli co.
Behty ke mně otočila pohled a přitáhla kolena k sobě.
"Opravdu? Půjdeš se mnou
ven a podíváme se po klukách? Na mojí půdě?"
Kývla jsem a jí se po tváři rozlil úsměv. "Dohodnuto. Půjdeme
na honky-tonky.
Doufám, že máš kozačky."
"Jsem z Alabami. Mám kozačky, úzký džíny a zbraň,"
odpověděla jsem s mrknutím.
Zachechtala se a dala nohy dolů. "Dobře chlapci, co chcete k
pití? Musíme se
dostat i na další jamky," řekla, vystoupila z vozíku a přešla
dozadu. Šla jsem za ní,
rozdávaly jsme pití a braly peníze.
Jace se jí snažil několikrát chytit za zadek a šeptal jí do ucha.
Ona se nakonec
otočila a usmála se na něj. "Skončila jsem s tím být jen tvoje
kámoška na šukání.
Tenhle víkend jdu tady se svojí kámoškou ven a najdeme si
nějaký skutečný chlapy.
Takový co nemají svěřenecký fond, ale mozoly na rukách od
dobrý tvrdý práce.
Mám pocit, že oni budou vědět jak udělat holku opravdu
šťastnou."
Musela jsem polknout smích, který se mi probublával nahoru
hrudí nad Jaceovým
šokovaným výrazem. Otočila jsem vozík, když Bethy naskočila
vedle mě.
"Sakra, to byl dobrý pocit. Kdes byla celý můj život?" zeptala se
a tleskala rukama,
když jsem odjížděla usmívajíc se a mávajíc na Woodse.
Projely jsme celé hřiště a pak se stavily ve skladu. Žádné další
problémy. Věděla
jsem, že možná znova uvidíme Woodse a jeho kamarády, ale
věřila jsem, že si
bude Bethy stát pevně za svým. Bethy vesele blábolila o všem
od barvy svých
vlasů až po poslední hrozbu těhotenství co ve městě měli mezi
pracovnicí a
členem.
Nevěnovala jsem pozornost hráčům na první jamce. Řídila jsem
a snažila se
soustředit na Bethyno nekonečné tlachání. Bethyno zamumlání
'kruci' upoutalo
mou pozornost.
Podíval jsem se na ní a pak sledovala její pohled k páru na
první jamce. Okamžitě
jsem poznala Rushe. Světle hnědé šortky a volné, bledě modré
polo tričko na něm
vypadali tak nemístně. Nehodilo se to k tetováním, které jak
jsem věděla, že
pokrývala jeho záda. Byl syn rockera a to z něj vyzařovalo
dokonce i v usedlém
golfovém oblečení. Otočil hlavu a setkal se s mým pohledem.
Neusmál se. Jen se
odvrátil pryč, jakoby mě neznal. Žádná reakce. Nic.
"Děvka v dohledu," zašeptala Beth. Přesunula jsem pohled na
holku, která byla s
ním. Nannette, nebo Nan, jak jí říkal. Jeho sestra. Ta, o které
nerad mluví. Měla na
sobě bílou mini sukni, která vypadala jako by byla připravená
hrát tenis. K tomu
měla ladící modré polo a bílé sluneční clonítko, posazené na
vrcholu blond
pramenů.
"Nejsi příznivec Nannette?" zeptala jsem se, i kdy jsem z její
komentáře už znala
odpověď.
Bethy se krátce zasmála. "Ehm, ne. A ani ty ne. Jsi pro ní
nepřítel číslo jedna."
Co to mělo znamenat? Nemohla jsem se jí zeptat, protože jsme
zastavily jen šest
stop od odpaliště a pářečku sourozenců. Nesnažila jsem se s
Rushem znovu
navázat oční kontakt. Zřejmě si nechtěl trochu poklábosit.
"Děláš si ze mě srandu? Woods jí najal?" zasyčela Nan.
"Nech toho," odpověděl Rush varovným tónem. Nebyla jsem si
jistá jestli se snaží
chránit mě, jí nebo se jen vyhýbá scéně. Ať tak či tak, štvalo mě
to.
"Můžu vám nabídnout pití?" zeptala jsem se se stejným
úsměvem, který jsem
věnovala každému členu, když jsem se na tuhle otázku ptala.
"Alespoň zná svoje místo," řekla Nan pobaveným jízlivým
tónem.
"Vezmu si Coronu. Limetkovou, prosím," řekl Rush.
Náhodou jsem se podívala jeho směrem a naše oči se na
moment setkaly, než se
otočil k Nan. "Dej si pití. Je horko," řekl jí.
Ušklíbla se na mě a položila si dobře pěstěnou ruku na bok.
"Perlivou vodu. Ale utři jí, protože nesnáším, když je celá mokrá
od vody."
Bethy sáhla do chlapáku a vyndala vodu. Myslím, že se bála, že
bych jí mohla Nan
hodit na hlavu. "Nevídám tě tu venku poslední dobou často,
Nan," řekla Bethy,
zatímco utírala láhev ručníkem pro tyhle účely.
"Asi protože jsi příliš zaneprázdněná v křoví s bůh ví kým, komu
roztahuješ nohy
místo práce," odpověděla Nan.
Zatnula jsem zuby a otevřela víčko Rushovo Corony. Chtěla
jsem pití hodit Nan do
jejího samolibého obličeje.
"To stačilo, Nan," pokáral jí lehce Rush. Byla jeho zatracený
dítě? Choval se jakoby
jí bylo pět. Byl dospělá pro rány boží.
Podala jsem Rushovi láhev, opatrná, abych se nepodívala na
Nan. Bála jsem se, že
bych mohla mít slabší chvilku. Místo toho se můj pohled setkal
s jeho, když si ode
mě bral pití.
"Díky," řekl a strčil mi peníze do kapsy. Neměla jsem čas
reagovat než ustoupil a
vzal Nan za loket.
"Pojď a ukaž mi jak mi tu pořád dokážeš nakopat prdel," řekl
škádlivým tónem."
Nan ho rukou šťouchla do ramene. "Porazím tě." Upřímná láska
v jejím hlase, když
mluvila s Rushem, mě překvapila. Nedovedla jsem si představit,
že někdo tak zlý
jako ona, dovede být na někoho tak milý.
"Jedeme," zasyčela Bethy a popadla mě za ruku. Uvědomila
jsem si, že tam stojím
a pozoruju je. Rush se na mě ohlédl přes rameno. Malý úsměv
se mu dotkl rtů, pak
se znovu otočil k Nan a říkal jí jakou hůl použít. Náš moment
skončil. Jestli to vůbec
moment byl.
Jakmile jsme byly z doslechu, otočila jsem se na Bethy. "Proč
jsi o mě předtím
říkala, že jsem nepřítel číslo jedna?"
Bethy se zavrtěla na sedadle. "Upřímně přesně nevím. Ale Nan
je k Rushovi
majetnická. To vědí všichni …" odmlčela se a nepodívala se mi
do očí. Něco
věděla, ale co? Co mi ucházelo?
9. KAPITOLA
Když jsem se dostala domů, bylo u Rushe zaparkovaných pár
aut. Aspoň ho
nezastihnu při sexu. Teď když jsem věděla jak dobré jsou jeho
polibky a jak pěkný
je mít na sobě jeho ruce, nebyla jsem si jistá jestli bych zvládla
vidět dělat ho to
někomu jinému. Bylo to směšné. Ale byla to pravda.
Otevřela jsem vchodové dveře a vešla. Ze zvukového systému
hrála sexy hudba
tak nahlas, že se rozlévala v každé místnosti. No, každé kromě
mojí. Vykročila jsem
do kuchyně když jsem uslyšela ženské sténání. Zvedl se mi
žaludek. Snažila jsem
se to ignorovat, ale nohy mi zakořenily v mramorové podlaze.
Nemohla jsem se
hýbat.
"Ano, Rushi, zlato, přesně takhle. Tvrději. Saj tvrději," naříkala.
Okamžitě jsem
žárlila a to mě ještě víc naštvalo. Jednou mě políbil a byl tak
znechucený, že
nadával a utekl.
Pohybovala jsem se za zvukem dokonce i když jsem věděla že
to je něco, co vidět
nechci. Bylo to jako vlaková srážka. Nemohla jsem se nejít
podívat, dokonce i když
jsem to nechtěla mít vpálené do mozku.
"Mmmmm ano, prosím dotýkej se mě," prosila. Přikrčila jsem
se, ale dál se
posouvala jejich směrem. Vkročila jsem do obýváku a našla je
na gauči. Její vršek
byl kompletně svlečený a jedna její bradavka byla v Rushově
puse, zatím co si
rukou hrál mezi jejíma nohama. Nemohla jsem se na to dívat.
Potřebovala jsem
odtud vypadnout. Hned.
Otočila jsem se a spěchala k předním dveřím, nestarajíc se
jestli jsem potichu nebo
ne. Byla jsem v autě a venku z příjezdovky než se vůbec stihli
dostatečně uklidnit,
aby si uvědomili, že je někdo viděl. Chystal se to dělat přímo
tam na gauči kam
mohl každý vejít a vidět to. Věděl, že přijdu každou chvíli domu.
Fakt byl, že chtěl,
abych je viděla. Připomínal mi tím, že on je něco co nikdy
nezažiju.
Právě teď jsem ani nikdy nechtěla.
Jela jsem městem, naštvaná sama na sebe za plýtvání
benzínem. Potřebovala
jsem šetřit. Hledala jsem telefonní budku, ale nikde tam žádná
nebyla. Časy
telefonních budek byly dávno pryč. Pokud jste neměli mobil, byli
jste v prdeli. Stejně
jsem si nebyla jistá komu volat. Mohla jsem zavolat Cainovi.
Nemluvila jsem s ním
co jsem minulý týden odjela. Normálně jsme si spolu povídali
alespoň jednou týdně.
Ale bez telefonu to nešlo. Grantovo číslo jsem měla zastrčené v
kufru. Ale na
druhou stranu, proč bych mu volala? To by bylo divné. Opravdu
jsem mu neměla co
říct. Zajela jsem na parkoviště u jedné z kaváren ve městě a
zaparkovala. Můžu si
zajít dát kafe a pár hodin si prohlížet časopisy. Pak už Rush
možná bude hotový se
svým fuck festem.
Jestli se mi pokoušel poslat zprávu, obdržela jsem jí hlasitě a
jasně. Ne že bych
nějakou potřebovala. Sama jsem už zaregistrovala fakt, že
prachatý kluci nejsou
nic pro mě. Líbila se mi myšlenka najít si dobrého kluka s
poctivou prací. Takového,
který ocení moje červené šaty a stříbrné podpatky. Vyskočila
jsem z auta a
vykročila směrem ke kavárně, když jsem uvnitř uviděla Bethy s
Jacem. Viděla jsem
je ve vášnivé diskusi u stolu, seděli v boxu ve vzdáleném rohu,
ale viděla jsem je
oknem. Pro nejmenším ho vzala někam na veřejné místo. Budu
u ní doufat v
nejlepší a nechám to být. Nebyla jsem její matka. Víc než
pravděpodobně byla
starší než já. Alespoň starší vypadala. Sama se může
rozhodovat, s kým chce
ztrácet čas. Slaný vzduch mě zalechtal v nose. Přešla jsem ulici
a místo toho
zamířila na veřejnou pláž. Tam můžu být sama.
Vlny narážející na tmavý břeh byly uklidňující. Tak jsem šla.
Vzpomínala jsem na
mamku. Dokonce jsem si dovolila zavzpomínat na sestru, to
jsem dělala zřídka,
protože ta bolest byla občas příliš. Dnes v noci jsem chtěla
rozptýlení. Potřebovala
jsem si vzpomenout, že jsem trpěla mnohem horšími věcmi než
pitomou
přitažlivostí ke klukovy, který absolutně vůbec nebyl můj typ.
Nechala jsem si
zaplavit mysl vzpomínkami na lepší dny … a šla jsem.
Když jsem zajela autem zpátky na Rushovu příjezdovku bylo po
půlnoci a venku
nebyla žádná auta. Ať tu byl kdokoliv, teď byl pryč. Zavřela jsem
dveře náklaďáku a
zamířila nahoru po schodech. Přední světlo bylo rozsvícené a
dělalo dům velikým a
děsivým proti tmavé obloze.
Přesně jako rush.
Dveře se otevřely než jsem k nim došla, stál v nich Rush a
vyplňoval vchod. Byl
tady, aby mi řekl ať odejdu. Stejně jsem to čekala. Ani jsem se
nehnula. Místo toho
jsem se rozhlédla kolem po svém kufru.
"Kde jsi byla?" zeptal se hlubokým chraplavým hlasem.
Přelétla jsem pohledem zpátky k němu. "Co na tom záleží?"
Udělal krok ze dveří a zkrátil tak malé množství prostoru mezi
námi. "Protože jsem
si dělal starosti."
Dělal si starosti? Povzdychla jsem si a zastrčila si vlasy
nafoukané v obličeji za
ucho. "Zdá se mi to těžko uvěřitelný. Byl jsi příliš zaměstnaný
svojí společností na
noc, aby sis všiml něčeho dalšího." Nemohla jsem zadržet
hořkost odkapávající mi
z hlasu.
"Přišla jsi dřív než jsem čekal. Neměl jsem v úmyslu, abys to
viděla."
Jak by se to tím zlepšilo. Přikývla jsem a přešlápla. "Přišla jsem
domů ve stejný čas
jako každý večer. Myslím, že jsi chtěl, abych tě viděla. Proč, to
si nejsem jistá.
Nechovám k tobě žádný city, Rushi. Jen potřebuju místo kde
můžu ještě pár dní
zůstat. Odstěhuju se ti z domu a ze života velmi brzy."
Zamumlal nadávku, pak se chvíli díval vzhůru na nebe než se
podíval zpátky na
mě. "Jsou tu věci, který o mě nevíš. Nejsem jeden z těch kluků
co si můžeš omotat
kolem prstu. Vleču to ho sebou hodně z minulosti. Až příliš.
Příliš pro někoho jako
ty. Čekal jsem někoho jiného, když vezmeme v úvahu, že znám
tvýho otce. Vůbec
nejsi jako on. Jsi všechno od čeho by se kluk jako já měl držet
dál. Protože pro tebe
nejsem správný."
Tvrdě jsem se zasmála. To byla nejhorší omluva jeho chování
jakou jsem kdy
slyšela. "Opravdu? To je to nejlepší co máš? Nikdy jsem tě
nežádala o víc než o
pokoj. Nečekám, že mě budeš chtít. Nikdy jsem nečekala. Jsem
si vědomá, že ty a
já jsme ze dvou odlišných hřišť. Jsi první liga, se kterou se
nemůžu nikdy měřit.
Nemám správnou pokrevní linii. Nosím laciný červený šaty a
mám pouto k páru
stříbrných bot, protože je moje máma měla ve svatební den.
Nepotřebuju značkový
věci. A TY jsi značkový, Rushi."
Rush mě vzal za ruku a vtáhl dovnitř. Beze slova mě přitiskl ke
zdi a uvěznil mě
oběma rukama položenýma na stěně z obou stran mé hlavy.
"Nejsem značkovej.
Dostaň si to do hlavy. Nemůžu se tě dotknout. Chci tak
zatraceně moc, že to bolí
jak svině, ale nemůžu. Nemůžu se s tebou zaplést. Jsi…jsi
dokonalá a nedotčená.
A na konci bys mi nikdy neodpustila."
Srdce mi bolestivě tlouklo v hrudi. Utrpení v jeho očích bylo
něco, co jsem venku
neviděla. Tady jsem mohla v jeho stříbrných očích vidět emoce.
Čelo měl
zvrásněné jakoby mu něco ubližovalo.
"Co když chci, aby ses mě dotkl? Možná nejsem tak nedotčená.
Možná už jsem
zkažená." Moje tělo bylo celkem jistě nedotknuté, ale dívajíc se
Rushovi do očí,
jsem chtěla zmírnit jeho bolest. Nechtěla jsem, aby se ode mě
držel dál. Chtěla
jsem jeho úsměv. Tahle krásná tvář by neměla vypadat tak
ztrápeně.
Přejel mi prstem ze strany po obličeji, obkreslil křivku ucha a
pak mi palcem
pohladil bradu. "Byl jsem se spoustou holek, Blaire. Věř mi,
nikdy jsem nepoznal
žádnou tak perfektní jako ty. Nevinnost v tvých očích na mě
křičí. Chci z tebe
stáhnout každý kus oblečení a zabořit se do tebe, ale nemůžu.
Dnes večer jsi mě
viděla. Jsem pojebanej, bláznivej bastard. Nemůžu se tě
dotknout."
Viděla jsem ho dneska. Taky jsem ho viděla tu další noc. Spal s
hodně holkama, ale
mě se nechtěl dotknout. Myslel si, že jsem příliš perfektní. Byla
jsem na piedestalu
a tam mě chtěl nechat. Možná by měl. Nemohla jsem s ním
spát a nedat mu
kousek srdce. Už tak si prorazil cestu dovnitř. Když mu dám
svoje tělo, mohl by mi
ublížit způsobem jako nikdo před tím. Moje obrana by byla dole.
"Dobře," řekla jsem. Nehodlala jsem se hádat. Tohle byla
pravda. "Můžeme být
alespoň přátelé? Nechci, abys mě nenáviděl. Ráda bych,
abychom byli přátelé."
Zněla jsem pateticky. Byla jsem tak osamělá, škemrala jsem o
přátele.
Zavřel oči a zhluboka se nadechl. "Budu tvůj přítel. Budu se
kurevsky snažit být tvůj
kamarád, ale musím být opatrný. Nemůžu se dostat moc blízko.
Nutíš mě chtít věci,
který nemůžu mít. Mít pod sebou tohle tvoje sladký, malý tělo je
až příliš
neuvěřitelný pocit," ztišil hlase a sklonil mi ústa k uchu, "a
způsob jak chutnáš. To je
návykový. Zdá se mi o tom. Sním o tom. Vím, že bys byla
stejně tak lahodná na …
ostatních … místech."
Naklonila jsem se k němu a zavřela oči, když mu u mého ucha
ztěžkl dech.
"Nemůžeme. To mě poser. Nemůžeme. Přátele, sladká Blaire.
Jen přátelé,"
zašeptal, pak se ode mě odstrčil a zamířil ke schodům. Opřela
jsem se zády o zeď
a sledovala ho odcházet. Ještě jsem nebyla připravená se
hýbat. Tělo se mi vařilo z
jeho slov a blízkosti.
"Nechci tě tam pod těma zatracenejma schodama. Nenávidím
to. Ale nemůžu tě
přestěhovat sem nahoru. Nikdy bych nebyl schopný držet se od
tebe. Potřebuju tě
bezpečně zastrčenou pryč," řekl aniž by se na mě ohlédl.
Rukama svíral zábradlí
schodiště až mu zbělely klouby. Stál tam další minutu než vyběl
zbytek schodů
nahoru. Když jsem slyšela zabouchnutí dveří, sesunula jsem se
na podlahu.
"Ach Rushi. Jak tohle zvládneme? Potřebuju rozptýlení,"
zašeptala jsem do
prázdné předsíně. Potřebuju najít někoho jiného, na koho se
zaměřit. Někoho, kdo
není Rush. Někoho, kdo je k dispozici. To byl jediný způsob jak
zabránit, abych do
toho spadla příliš hluboko. Rush byl mému srdci nebezpečný.
Pokud budeme
přátelé, pak si potřebuju najít někoho jiného na koho zaměřit
pozornost. A rychle.
10. KAPITOLA
Darla z mého přesunu do jídelny nebyla nadšená. Chtěla mě na
hřišti. Taky chtěla,
abych dohlížela na Bethy. Podle Bethy už se s Jacem nevídá.
Zašla s ním na kafe,
protože jí to odpoledně dvacetkrát volal. Řekla mu, že jestli jí
chce jen jako svoje
malé špinavé tajemství tak je konec. On prosil a žadonil, ale
odmítl jí přivést do
svého kruhu přátel, takže ho nechala. Byla jsem tak hrdá.
Zítra mám den volna a Bethy mě už vyhledala, aby se ujistila že
jdeme pořád na
honky-tonk. Samozřejmě, že ano. Potřebovala jsem kluka,
jakéhokoliv co mě zbaví
myšlenek na Rushe.
Celý den jsem chodila za Jimmym. Zaučoval mě. Byl atraktivní,
vysoký,
charismatický a velmi gay. Ačkoliv to členové klubu nevěděli.
Nestydatě flirtoval se
ženami a ony mu to žraly. Ohlédl se na mě a mrkl, když mu
jedna šeptala
sprosťárny do ucha. Ten kluk byl playboy a dost dobrej.
Jakmile mu skončila směna, šli jsme dozadu do odpočívárny
pro zaměstnance a
pověsili si dlouhé černé zástěry, které jsme museli nosit přes
uniformy.
"Budeš brilantní, Blaire. Chlapy tě milujou a na ženy děláš
dojem. Bez urážky
slaďouši, ale holky s tak platinově blond vlasy jako máš ty
většinou nedokážou jít
rovně aniž by se chichotaly."
Usmála jsem se na něj. "Tak je to? Vezmu tenhle komentář
jako urážku."
Jimmy obrátil oči v sloup a natáhl se, aby mě poplácal po hlavě.
"Ne, nevezmeš. Ty
víš, že jsi geniální blond sexbomba."
"Už jsi to rozbalil na novou posilu, Jime?" zeptal se Woodsův
povědomí hlas. Jimi
mu věnoval povýšený usměv.
"Měl bys to vědět líp. Mám vybraný chutě," nechal hlas klesnout
do sexy šepotu,
když přejížděl očima Woodsovi po těle.
Zírala jsem na zamračeného Woodse, kterému to bylo
nepříjemné a nemohla jsem
si pomoct a rozesmála se. Jimmy se ke mně připojil. "Miluju,
když se ze mě
heterouši vrtí," zašeptal mi do ucha, pak mě plácl po zadku a
vyšel ze dveří.
Woods protočil oči a jakmile byl Jimmy pryč vešel dál do
místnosti. Zdálo se, že si
byl vědomí Jimmyho sexuálních preferencí.
"Užila sis dnešek?" zeptal se zdvořile.
Užívala jsem si ho. Nesmírně. Byla to mnohem jednodušší
práce než se venku potit
v horku a celý den se vypořádávat s pošilhávajícíma
starouškama. "Ano. Byl
skvělý. Díky, žes mi umožnil tady pracovat."
Woods přikývl. "Nemáš zač. Teď, co takhle zajít oslavit tvoje
povýšení nejlepším
mexickým jídlem na pobřeží?"
Zase mě zval ven. Měla bych jít. Mohl být rozptýlení. Nebyl
přesně typ pracujícího
muže co jsem hledala, ale kdo říká, že si ho musím brát a mít
jeho děti? Myslí mi
probleskl obrázek Rushe a jeho včerejšího ztrápeného výrazu.
Nemohla jsem se
přimět k tomu randit s někým koho znal. Pokud myslel vážně co
řekl, pak jsem
potřebovala udržet jeho svět z dosahu. Do tohohle světa jsem
nepatřila.
"Můžeme to nechat na jindy? Včera v noci jsem toho moc
nenaspala a jsem
vyčerpaná."
Woodsovi trochu povadla tvář, ale věděla jsem, že nebude mít
problém najít
někoho místo mě.
"U Rushe je dneska párty, ale hádám, že to víš," řekl Woods a
porozené sledoval
mojí reakci. Nevěděla jsem o párty, ale Rush mě před nimi
nikdy nevaroval.
"Prospím to. Zvykla jsem si na ně." To byla lež. Nepůjdu spát
dokud poslední host
nevydupe po schodech.
"Co kdybych přišel? Strávila bys se mnou trochu času než
půjdeš do postele?"
Woods byl odhodlaný. To se mu musí nechat. Chystala jsem se
mu říct ne, když mi
došlo, že Rush bude dnes večer píchat nějakou holku. Vezme
si jí nahoru do
postele a nechá jí pocítit věci, které mě nikdy nedovolí.
Potřebovala jsem se
rozptýlit. V době kdy se dostanu domů už jí nejspíš bude mít na
klíně.
"Nezdáte se být s Rushem moc blízcí. Možná by jsme mohli jít
na chvíli ven dolů na
pláž? Nevím jestli je to pro tebe dobrý nápad být v jeho domě,
kde tě může vidět."
Woods kývl. "Dobře. To se mi líbí. Ale mám jednu otázku,
Blaire," řekl a pozorně se
na mě díval. Čekala jsem. "Proč to tak je? Do té minulé noci u
něj jsme byli s
Rushem přátelé. Vyrostli jsme spolu. Ve stejných kruzích. Nikdy
jsme neměli žádný
problém. Co ho vykolejilo? Děje se mezi vámi dvěma něco?"
Jak jsem na to měla odpovědět? Ne, protože to nechce dovolit
a pro moje srdce je
bezpečnější, když zůstaneme jen přátelé?
"Jsme přátelé. Je ochranitelský."
Woods pomalu přikývl, ale bylo mi jasné, že mi na to neskočil.
"Nevadí mi konkurence. Jen rád vím proti čemu stojím."
Nestál proti ničemu, protože všechno co on a já kdy budeme
jsou přátelé.
Nehledala jsem kluka z jeho party. "Nejsem a nikdy nebudu
součástí tvojí party.
Nemám v úmyslu skutečně chodit s někým, kdo je součástí
vašeho elitního kruhu."
Nečekala jsem na argumenty. Místo toho jsem ho obešla a
vyšla ze dveří.
Potřebovala jsem se dostat domů než se párty příliš rozjede.
Nechtěla jsem vidět
Rushe propleteného s nějakou holkou.
Nebyl to divoký mejdan. Bylo tam asi jen dvacet lidí. Prošla
jsem kolem několika z
nich po cestě do špajzu. Někteří byli v kuchyni a připravovali
drinky, usmála jsem se
na ně než jsem vešla do spíže a pak do zadního pokoje. Jestli
jeho přátele
nevěděli, že spím pod schody, teď už to ví. Převlékla jsem se z
uniformy do ledově
modrých letních šatů. Z celodenního stání mě bolely nohy, tak
jsem zůstala bosa.
Zastrčila jsem kufr zpátky pod postel a vyšla do špajzky, přímo
tváří v tvář s
Rushem. Opíral se o dveře vedoucí do kuchyně se založenýma
rukama a mračil
se.
"Rushi? Co se děje?" zeptala jsem se, když nic neříkal.
"Je tu Woods," odpověděl.
"Myslela jsem, že jste kamarádi."
Rush zavrtěl hlavou a očima mi rychle přelétl po těle. "Ne. Není
tu kvůli mně. Přišel
kvůli někomu jinému."
Překřížila jsem si ruce pod prsama a zaujala stejnou defenzivní
pozici. "Možná to
tak je. Máš problém s tím, když se o mě zajímají tvoji
kamarádi?"
"On není dost dobrej. Je to zasranej zmrd. Neměl by se tě
dotknout," řekl Rush
tvrdým, naštvaným tónem.
Možná byl všechny tyhle věci. Pochybovala jsem o tom, ale
možná byl. Nestarala
jsem se o to. Nechystala jsem se nechat Woodse se mě
dotýkat. Z jeho blízkosti se
mi nekroutily vnitřnosti a nezačínalo mě bolet mezi nohama.
"Nemám o Woodse tímhle způsobem zájem. Je to můj šéf a
popřípadě kamarád.
Toť vše."
Rush si přejel rukou po hlavě a já pohledem zachytila stříbrný
plochý prsten na jeho
palci. Předtím jsem ho na něm nikdy neviděla. Kdo mu ho dal?
"Nemůžu spát, když lidi chodí nahoru dolu po schodech. Jsem
kvůli tomu vzhůru.
Místo posedávání v pokoji a přemýšlení koho nahoře šukáš,
jsem myslela, že se
půjdu s Woodsem projít po pláži. Popovídám si s někým.
Potřebuju přátele."
Rush sebou škubl jako bych ho praštila. "Nechci, aby sis venku
povídala s
Woodsem."
Tohle bylo směšný. "No, možná já zase nechci, abys píchal
nějakou holku, ale
budeš."
Rush se odstrčil ode dveří a šel ke mně, zatlačujíc mě do
pokoje, dokud jsme oba
nebyli uvnitř. Ještě kousek a spadla bych pozadu do postele.
"Nechci dneska
nikoho píchat," odmlčel se a ušklíbl. "to není tak úplně pravda.
Nech mě to objasnit,
nechci píchat nikoho mimo tenhle pokoj. Zůstaň tady a povídej
si se mnou. Budu
mluvit. Řekl jsem, že můžeme být přátelé. Nepotřebuješ za
kamaráda Woodse."
Položila jsem mu obě ruce na prsa, abych ho odstrčila, ale
nemohla jsem se k tomu
přimět jakmile jsem se ho dotkla. "Nikdy se mnou nemluvíš.
Zeptám se na špatnou
otázku a ty odpochoduješ pryč."
Rush zavrtěl hlavou. "Teď ne. Jsme kamarádi. Budu mluvit a
neodejdu. Jen prosím,
zůstaň tu semnou."
Rozhlédla jsem se po malé místnůstce, kde byl prostor sotva na
postel. "Není tu
dost místa," řekla jsem, podívala se na něj a přinutila se nechat
na něm ruce na
plocho a nevzala do pěstí jeho padnoucí tričko, abych ho
přitáhla blíž.
"Můžeme sedět na posteli. Nebudeme se dotýkat. Jen mluvit.
Jako přátelé," ujistil
mě.
Povzdychla jsem si a kývla. Nebyla bych schopná ho
odmítnout. Krom toho tu toho
bylo tolik co jsem o něm chtěla vědět. Sesunula jsem se do
postele, opřela se o
čelo a zkřížila si pod sebou nohy.
"Můžeme mluvit." Řekla jsem s úsměvem.
Rush se posadil na postel a opřel se o zeď. Z hrudi se mu ozval
hluboký smích a já
sledovala jak se mu po tváři rozlil skutečný úsměv. "Nemůžu
uvěřit, že jsem zrovna
prosil holku, aby si sedla a povídala si semnou."
Upřímně, ani já ne.
"O čem si budeme povídat?" zeptala jsem se, chtěla jsem, aby
začal on. Nechtěla
jsem, aby měl pocit, že je tohle španělská inkvizice. V hlavě se
mi rojilo tolik otázek,
věděla jsem, že bych ho svojí zvědavostí odradila.
"Co třeba o tom jak to, že jsi v devatenácti pořád panna?" řekl a
obrátil ke mně
stříbrné oči. Nikdy jsem mu neřekla, že jsem panna. Včera mě
nazval nevinnou.
Bylo to tak očividné? "Kdo říká, že jsem panna?" zeptala jsem
se nejotrávenějším
tónem jaký jsem svedla.
Rush se ušklíbl. "Poznám pannu, když jí líbám."
Nechtěla jsem se o tom hádat. To by jen potvrdilo skutečnost.
Byla jsem panna víc
než se zdálo.
"Byla jsem zamilovaná. Jmenuje se Cain. Byl můj první kluk,
první pusa, první
mazlení, nicméně to bylo nevinné. Říkal mi jak mě miluje a
prohlašoval, že jsem
pro něj jediná. Pak máma onemocněla. Už jsem neměla moc
času chodit s Cainem
na rande a trávit s ním víkendy. Potřeboval ven. Potřeboval
svobodu, aby ten druh
vztahu dostal od někoho jiného. Tak jsem ho nechala jít. Po
Cainovi jsem neměla
čas randit s někým jiným."
Rush se zamračil. "Nezůstal s při tobě, když ti onemocněla
máma?"
Tenhle rozhovor se mi nelíbil. Pokud někdo jiný upozorňoval na
to co už jsem
dávno věděla, bylo těžké se na Caina nenaštvat. Už dávno
jsem mu odpustila.
Přijala jsem to. Nepotřebovala jsem k němu teď směřovat
hořkost. K čemu by to
bylo dobrý?
"Byli jsme mladí. Nemiloval mě. Jen si to myslel. Je to snadný."
Rush si povzdychl. "Pořád jsi mladá."
Nebyla jsem si jistá jestli se mi líbí tón, kterým to řekl. "Je mi
devatenáct Rushi. Tři
roky jsem se starala o mámu a pohřbila jí bez jakékoliv pomoci
od otce. Věř mi,
většinu dní se cítím na čtyřicet."
Rush natáhl ruku přes postel a přikryl s ní mojí. "Neměla jsi to
dělat sama."
Ne, ale neměla jsem jinou možnost. Milovala jsem svojí mámu.
Zasloužila si
mnohem víc než dostala. Jediná věc, která mírnila bolest bylo
připomínat si, že
máma a Valerie teď byly spolu. Měli jedna druhou. Už jsem se
dál nechtěla bavit o
sobě. Chtěla jsem se dozvědět něco o Rushovi.
"Máš práci?" zeptala jsem se.
Rush se zasmál, stiskl mi ruku, ale nepustil jí. "Věříš tomu, že si
všichni hned po
vysoké musí najít práci?"
Pokrčila jsem rameny. Vždycky jsem si myslela, že lidé někde
pracují. Musel mít
nějaký cíl. Dokonce i když nepotřeboval peníze.
"Když jsem absolvoval na vysoké, měl jsem díky otci na
bankovním kontě dost
peněz na to, abych nikdy pracovat nemusel." Podíval se na mě
těma sexy očima
rámovanýma hustými černými řasami. "Po týdnech nic nedělání
a paření jsem si
uvědomil, že potřebuju život. Tak jsem si začal hrát na
akciovém trhu. Ukázalo se,
že jsem v tom zatraceně dost dobrej. Čísla byla vždycky moje.
Dokonce finančně
podporuju charitu Habitat for Humanity (*staví domy pro chudé).
Pár měsíců v roce
jsem aktivnější a chodím pracovat na plac. V létě si beru volno
od všeho co můžu,
přijedu sem a relaxuju."
To jsem nečekala.
"Překvapení v tvém obličeji je trochu urážlivý," řekl Rush
škádlivým tónem.
"Jen jsem takovou odpověď neočekávala," odpověděla jsem
upřímně.
Rush pokrčil rameny a přesunul ruku zpátky na svojí stranu
postele. Chtěla jsem se
natáhnout a chytit jí, držet se ho, ale neudělala jsem to. S
dotýkáním skončil.
"Kolik ti je let?" zeptala jsem se.
Rush se usmál. "Jsem příliš starý na to být s tebou v tomhle
pokoji a zaručeně
sakra dost starej na představy co o tobě mám."
Bylo mu něco přes dvacet. Muselo být. Nevypadal o nic starší.
"Musím ti
připomínat, že je mi devatenáct? Za šest měsíců mi bude
dvacet. Nejsem dítě."
"Ne sladká Blaire, ty rozhodně dítě nejsi. Je mi dvacet čtyři a
jsem znuděný. Můj
život nebyl normální a kvůli tomu mam nějaký vážně zajebaný
sračky. Říkal jsem ti,
že jsou tu věci co nevíš. Dovolit si dotknout se tě by bylo
špatné."
Byl jen o pět let starší než já. To nebylo tak špatný. Dával
peníze Habitat for
Humanity a dokonce u nich i pracoval? Jak zlý mohl být? Měl
srdce. Nechal mě tu
bydlet, i když nechtěl nic víc než mě poslat k čertu.
"Myslím, že se podceňuješ. Co v tobě vidím je speciální."
Rush k sobě pevně stiskl rty a pak zavrtěl hlavou. "Nevidíš mý
skutečný já. Nevíš
co všechno jsem udělal."
"Možná," odpověděla jsem a naklonila se dopředu. "Ale ta
trocha co vidím není celá
špatná. Začínám si myslet, že to možná bude tvoje další
vrstva."
Rush ke mně zvedl oči. Chtěla jsem se mu schoulit do klína a
jen do těch očí
hodiny zírat. Otevřel pusu, aby něco řekl, pak jí zase zavřel …
ale ne dřív, než jsem
zahlédla stříbro v jeho puse.
Zastrčila sem si kolena pod sebe a přiblížila se. "Co to máš v
puse?" zeptala jsem
se, prohlížela si jeho rty a chtěla, aby je znovu rozevřel.
Rush otevřel ústa a pomalu vyplázl jazyk. Byl propíchnutý
stříbrnou činkou.
"Bolí to?" zeptala jsem se a zblízka si prohlížela jeho jazyk.
Nikdy předtím jsem
neviděla nikoho s piercingem v jazyku.
Stáhl jazyk zpátky a usmál se. "Ne." Vzpomněla jsem si na
tetování na zádech z
noci kdy měl sex s holkou na verandě. "A co ty tetování na
zádech?"
"Orel s roztaženými křídly v dolní části zad a znak Slaker
Demon. Když mi bylo
sedmnáct táta mě vazal na koncert v L.A. a potom pro první
tetování. Chtěl značku
svý kapely na mým těle. Každý člen Slacker Demon má jedno
na úplně stejném
místě. Hned vzadu na levém rameni. Táta byl ten večer pěkně
sjetej, ale stejně je
to dobrá vzpomínka. Neměl jsem šanci trávit s ním moc času,
když jsem vyrůstal.
Ale pokaždé co jsem ho pak viděl, přidal mi na tělo další
tetování nebo piercing."
Má víc piercingů? Prohlížela jsem si jeho obličej a pak nechala
oči klesnout k hrudi.
Polekal mě tichý smích a já si uvědomila, že jsem byla
nachytaná při okukování.
"Tam nemám žádný piercingy, sladká Blaire. Další mám v
uších. Přestal jsem s
propichováním a tetováním v devatenácti."
Jeho otec byl pokrytý tetováním a náušnicemi a stejně tak
zbytek Slacker Demon.
Bylo to něco co Rush dělat nechtěl? Nutil ho k táta?
"Co jsem řekl, že se mračíš?" zeptal se, strčil mi prst pod bradu
a zvedl jí vzhůru
takže jsem se na něj musela podívat. Nechtěla jsem na to
popravdě odpovědět.
Užívala jsem si náš společný čas. Věděla jsem, že když se
příliš brzy ponořím moc
hluboko, uteče. "Když jsi mě minulou noc líbal, tu stříbrnou
věcičku jsem necítila."
Rush přivřel víčka a naklonil se dopředu. "Protože jsem jí neměl
nasazenou."
Měl to teď.
"Když, ech, s tím někoho líbáš, může to cítit?"
Rush se roztřeseně nadechl a ještě víc přiblížil ústa k mým.
"Blaire, řekni mi ať
odejdu. Prosím."
Jestli se mě chystal políbit, pak mu nic takového říkat nebudu.
Chtěla jsem ho tu.
Taky jsem se s ním chtěla líbat s tou věcí v puse.
"Cílila bys to. Všude, kde tě chci políbit bys to mohla cítit. A
užívala by sis to,"
zašeptal mi do ucha než mi vtiskl polibek na rameno a zhluboka
se nadechl. Čichal
ke mně?
"Ty … políbíš mě znovu?" zeptala jsem se bez dechu, když mi
přitiskl nos ke krku a
vdechoval.
"Chci. Chci tak kurevsky hrozně, ale snažím se být hodnej,"
zamumlal mi proti
pokožce.
"Mohl bys na jednu pusu nebýt tak hodný? Prosím?" zeptala
jsem se a přišoupla se
k němu blíž. Brzy bych mu mohla sedět na klíně.
"Sladká Blaire, tak neuvěřitelně sladká," řekl, když se rty dotkl
křivky mezi mým
krkem a ramenem. Jestli to tak půjde dál začnu žadonit.
Vystrčil jazyk a rychle mi olízl citlivou kůži na krku, pak mi kladl
polibky podél čelisti,
dokud se jeho ústa nevznášela nad mými. Začala jsem znovu
prosit, ale vtiskl mi
lehký polibek na rty, aby mě zastavil. Pak se odtáhl, ale jen o
kousek. Jeho teplý
dech mi stále zaléval rty.
"Blaire, nejsem romantickej chlap. Nelíbám a nemazlím se. Pro
mě je to všechno
jen sex. Zasloužíš si někoho, kdo líbá a tulí se. Ne mě. Já jen
šukam, zlato. Nejsi
určená někomu jako já. Nikdy jsem si neodpíral něco co chci.
Ale ty jsi příliš sladká.
Tentokrát si musím říct ne."
Jak se jeho slova usazovala, zakňučela jsem z erotického
zvuku těch sprostých
slov, převalujících se mu na jazyku. Teda dokud nevstal a
nepopadl kliku, pak jsem
si uvědomila, že hodlá odejít. Znovu. Prostě mě tu takhle
nechá.
"Už si nemůžu povídat. Ne dnes. Ne tady, s tebou o samotě."
Ze smutku v jeho
hlase mě trochu zabolelo srdce. Pak byl pryč a zavřel za sebou
dveře.
Opřela jsem se zády o čelo postele a frustrovaně zasténala.
Proč jsem ho sem pustila? Tahle žhavá a chladná hra co hrál
byla naprosto mimo
moje chápání. Uvažovala jsem kam půjde teď. Tam venku byla
spousta žen, které
mohl líbat. Takové, které neměl problém líbat, když prosily.
Dupot lidí nahoru po schodech mi rachotil nad hlavou. Ještě
chvíli se mi nepodaří
spát. Nechtěla jsem tu zůstat a Woods na mě čekal. Nebyl
důvod nepřijít. Neměla
jsem náladu si s ním povídat, ale přinejmenším mu můžu říct,
že se na rozhovor na
pláži necítím.
Vešla jsem do kuchyně. Grant byl zády ke mně a měl nějakou
dívku přitisknutou k
pultu. Ruce měla zamotané v jeho divokých, hnědých vlnách.
Zdáli se velmi
soustředění. Tiše jsem vyšla ven zadními dveřmi a doufala, že
nenarazím na další
páreček.
"Nemyslel jsem si, že se ukážeš," ozval se ze tmy Woodsův
hlas.
Otočila jsem se a uviděla ho se opírat o zábradlí a dívat se na
mě. Cítila jsem se
provinile, že jsem sem nepřišla hned a neřekla, že se s ním
nesejdu. Jakmile se do
něčeho zamotal Rush, nebyla jsem schopná rozumných
rozhodnutí.
"Omlouvám se. Byla jsem zdržená." Nechtěla jsem to
vysvětlovat.
"Viděl jsem Rushe opouštět tu tvojí králičí noru, ve které tě tam
vzadu má,"
odpověděl.
Kousla jsem se do rtu a přikývla. Nachytal mě. Mohla jsem se
klidně přiznat.
"Dlouho se nezdržel. Byla to přátelská návštěva nebo tě
vykopával ven?"
Byla to … byla to hezká návštěva. Povídali jsme si. Až dokud
jsem ho nepožádala,
aby mě znovu políbil to byla zábava. Užila jsem si jeho
společnost. "Jen přátelský
rozhovor," vysvětlila jsem.
Woods se tvrdě zasmál a zavrtěl hlavou. "Proč tomu nevěřím?"
Protože byl chytrý. Pokrčila jsem rameny.
"Platí, že se jdeme projít po pláži?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne. Jsem unavená. Přišla jsem se sem
ven nadechnout
čerstvého vzduchu a doufala, že tě najdu a vysvětlím ti to."
Woods mi věnoval zklamaný úsměv a odstrčil se od zábradlí.
"No, tak dobře. Prosit
nebudu."
"Nečekala jsem, že jo," odpověděla jsem.
Šel zpátky ke dveřím a já čekala dokud nebyl vevnitř, než jsem
vydechla úlevou. To
nebylo tak zlý. Možná se teď trochu stáhne. Dokud nepřijdu na
to co si počít s
touhle přitažlivostí k Rushovi, nepotřebovala jsem nikoho
dalšího, kdo by mě mátl
ještě víc. Zůstala jsem pár minut, pak jsem se otočila a šla
dovnitř. Grant už tam
nebyl. Zřejmě se přesunuli na soukromější místo. Vykročila
jsem ke spíži, když do
kuchyně vešel Rush následovaný chichotající se brunetou.
Visela mu na paži a
chovala se, jako by nedokázala jít rovně. Buď to bylo z
alkoholu, nebo šesti
palcových podpatků, na kterých balancovala.
"Ale říkal jsi," mumlala a políbila ho na paži, ke které byla
přilepená. Jo, byla opilá.
Rushovi oči se setkaly s mými. Dnes v noci jí bude líbat. Ona
nebude muset
dokonce ani prosit. Taky bude chutnat jako pivo. To ho
vzrušovalo?
"Sundám si kalhotky přímo tady, kdybys chtěl," řekla a nebrala
na vědomí, že
nejsou sami.
"Babs už jsem ti řekl ne. Nemám zájem," odpověděl aniž by ze
mě spustil pohled.
Odmítal jí. A chtěl, abych to věděla.
"Bude to divoký," řekla hlasitě a pak vybuchla dalším
záchvatem smíchu.
"Ne, bylo by to otravný. Jsi opilá a z tvýho kdákání mě bolí
hlava," odpověděl. Jeho
oči stále neopustily moje.
Odtrhla jsem od něj pohled a šla ke dveřím spíže, když si mě
Babs konečně všimla.
"Hej, ta holka se ti chytá krást jídlo," zašeptala hlasitě.
Zrudla jsem. Sakra. Proč mě to zahanbilo? Byla jsem hloupá,
ona ožralá. Kdo se
stará o to co si myslí?
"Bydlí tady; může mít cokoliv chce," odpověděl Rush.
Zvedla jsem hlavu, stále ze mě nespustil oči.
"Ona tu bydlí?" zeptala se holka.
Rush už nic dalšího neřekl. Zamračila jsem se na něj a rozhodla
se, že jediný
svědek, kterého jsme měli si tohle ráno nebude pamatovat,
"Nenech si od něj nic
nalhávat. Jsem nevítaný host, žijící pod jeho schody. Chtěla
jsem pár věcí a on mi
dál říká ne."
Nečekala jsem na jeho odpověď. Otevřela jsem dveře a vešla
dovnitř. Jeden bod
pro mě.
11. KAPITOLA
Dojedla jsem poslední sendvič s arašídovým máslem, oprášila
si drobky z klína a
vstala. Brzy budu muset zajít do obchodu a koupit si nové jídlo.
Sendviče s
arašídovým máslem se mi už přejídaly. Dneska jsem měla
volno a nebyla jsem si
jistá co dělat. Většinu noci jsem proležela v posteli přemýšlením
o Rushovi a jak
jsem pitomá. Proč mě ten kluk přesvědčoval, že chce být jen
kamarád? Začal s tím
víc než jednou. Musím se přestat pokoušet snažit, aby ve mně
viděl něco víc.
Tenhle tah jsem na něj zkusila včera. Neměla jsem to dělat.
Nechtěl mě líbat.
Nemůžu uvěřit, že jsem ho o to prosila. Otevřela jsem dveře
spíše a vešla do
kuchyně. Do nosu mě udeřila vůně slaniny a kdyby u sporáku
nestál Rush jen v
kalhotách od pyžama, pak by mě ta vůně úplně pohltila. Pohled
na Rushova holá
záda odváděl pozornost.
Ohlédl se přes rameno a usmál. "Dobré ráno. Dneska musíš
mít den volna."
Kýval jsem a stála tam uvažujíc, co by měla kamarádka říct. Už
jsem s ním
nechtěla porušit pravidla. Budu podle nich hrát. Beztak se dost
brzy stěhuju.
"Voní to dobře," řekla jsem.
"Vyndej dva talíře. Udělal jsem vražednou slaninu."
Teď jsem si přála, abych nesnědla ten chleba. "Už jsem jedla,
ale díky."
Rush položil vidličku a otočil se ke mně čelem. "Jak už jsi mohla
jíst, právě jsi
vstala."
"Mám v pokoji chleba a arašídové máslo. Nějaký jsem si dala,
než jsem šla sem."
Rush si mě prohlížel se zvrásněným obočím. "Proč máš v
pokoji chleba a
arašídový máslo?"
Protože nechci, aby mi nekonečné zástupy jeho přátel snědli
moje jídlo. Takhle
přesně jsem to ale říct nemohla. "Tohle není moje kuchyně.
Nechávám si všechny
svoje věci v pokoji."
Rush se napjal a já uvažovala co jsem řekla, že ho to naštvalo.
"Chceš mi říct, že
když jsi tady, jíš jenom chleba s arašídovým máslem? Tak je
to? Koupila sis to,
necháváš si to v pokoji a to je všechno co jíš?"
Přikývla jsem, nejistá proč je to tak velký problém.
Rush třísknul rukou o linku a otočil se zpátky tváří ke svojí
slanině, zatímco mumlal
nadávky.
"Dojdi si pro věci a přestěhuj se nahoru. Na levé straně chodby
si vezmi jaký pokoj
chceš. Vyhoď ten zatracenej chleba a sněz v týhle kuchyni
cokoli chceš."
Nepohnula jsem se. Nebyla jsem si jistá, odkud tahle reakce
vzešla.
"Jestli tu chceš zůstat Blaire, pak hned přestěhuj prdel nahoru.
Pak přijď sem a
sněz něco z mojí zasraný ledničky, zatímco se budu dívat."
Byl rozzuřenej? Na mě?
"Proč chceš, abych se přestěhovala nahoru?" zeptala jsem se
zvědavě.
Rush hodil poslední kousek slaniny na papírový ubrousek a
otočil knoflíkem na
kamnech než se na mě znovu otočil.
"Protože to chci. Nenávidím chodit v noci do postele a
přemýšlet o tom, že spíš pod
schody. Teď mám v hlavě představu jak tam sama jíš ten
podělanej sendvič s
arašídovým máslem a je to trochu víc než dokážu snést."
Dobře. Takže se o mě v nějaké míře zajímal. Nehádala jsem
se. Vrátila jsem se do
pokoje pod schody a vytáhla kufr zpod postele. Arašídové
máslo bylo uvnitř.
Rozepnula jsem ho a vytáhla ven skoro prázdnou sklenici a
pytlík se zbývajícími
čtyřmi plátky chleba. Nechám to v kuchyni a pak si půjdu najít
pokoj. Srdce mi v
hrudi bušilo. Tohle bylo moje bezpečné místo. Být nahoře mi
vezme pocit ústraní.
Tam nahoře nebudu sama. Vešla jsem do kuchyně a šla položit
máslo a chleba na
linku. Zamířila jsem do chodby aniž bych se na Rushe podívala.
Stál u baru a
pevně svíral okraje jakoby se snažil do něčeho nepraštit.
Rozhodoval se hodit mě
zpátky do spíže? Nevadilo by mi tam zůstat.
"Nemusím se stěhovat nahoru. Líbí se mi ten pokoj,"
vysvětlovala jsem a sledovala
jak se jeho sevření ještě víc zpevnilo.
"Patříš do jednoho z pokojů nahoře. Nepatříš pod schody.
Nikdy jsi nepatřila."
Chtěl mě nahoře. Jen jsem nerozuměla jeho náhle změně
názoru.
"Řekneš mi alespoň jaký pokoj si mám vzít? Nepřijde mi
správné vybírat si. Tohle
není můj dům."
Rush konečně povolil smrtící sevření pultu a obrátil ke mně oči.
"Pokoje nalevo jsou
všechny pro hosty. Jsou tam tři. Myslím, že by se ti líbil výhled
toho posledního. Je
přímo na oceán. Ten prostřední je bílý s bledě růžovými
doplňky. Připomíná mi tě.
Takže si jdi vybrat. Jakýkoliv chceš. Zaber si ho, pak se vrať
sem a jez."
Zase chtěl, abych se najedla.
"Ale já nemám hlad. Zrovna jsem jedl -"
"Pokud mi řekneš, že jsi zase jedla ten zatracenej chleba,
prohodim ho zdí."
Odmlčel se a zhluboka se nadechl. "Prosím, Blaire. Přijď kvůli
mně něco sníst."
Jako by ho byla nějaká žena na planetě schopná odmítnout.
Přikývla jsem a
zamířila ke schodům. Musím si vybrat pokoj.
První místnost mě neuchvátila. Měla tmavé barvy s výhledem
na přední dvůr.
Nemluvě o tom, že byla nejblíž ke schodům a těžko bych tu
přehlížela hluk z
mejdanů. Šla jsem do dalšího pokoje, kde byla postel královské
velikosti, pokrytá
bílými volánky a hezkými růžovými polštáři. U stropu visel
růžový lustr. Bylo to dost
sladký. Ne něco, co bych čekala v Rushovo domě. Na druhou
stranu tu většinu
času žila jeho matka.
Otevřela jsem poslední dveře nalevo. Byla tam velká okna
táhnoucí se od podlahy
ke stropu s výhledem na oceán. Byla to nádhera. Světle modré
a zelené odstíny
ladily s obrovskou postelí, která vypadala jako by byla vyrobená
z naplaveného
dřeva. Alespoň horní i spodní čelo postele. Vyvolávalo to velmi
přímořský pocit.
Líbil se mi. Ne, to škrtám. Milovala jsem ho. Položila jsem kufr
na zem a šla ke
dveřím do vlastní koupelny. Bílý mramor dekorovaly nadýchané
bílé ručníky a
drahá mýdla. Sem tam tu byla vidět modrá a zelená, ale většina
byla bílá. Velká,
kulatá vana s tryskami. I když jsem předtím nikdy žádnou
neviděla, věděla jsem, že
to je Jacuzzi. Možná jsem vešla do špatného pokoje. Tohle
určitě nebyl pokoj pro
hosty. Tenhle pokoj bych chtěla, kdybych tu žila.
Nicméně, byl na levé straně chodby. Musel to být jeden z
pokojů, které zmínil. Šla
jsem zpátky do ložnice. Půjdu mu říct, že jsem si vybrala tenhle
a pokud jsem se
spletla, řekne mi to. Nechala jsem si kufr hned vedle dveří a pak
jsem zamířila
zpátky dolů.
Když jsem vešla do kuchyně, Rush seděl u stolu s talířem
slaniny a nějakými
míchanými vejci. Okamžitě zvedl oči, aby se podíval do mých.
"Vybrala sis pokoj?" zeptal se.
Přikývla jsem a přešla jsem si stoupnout na opačnou stranu
stolu.
"Ano. Věřím, že jo. Ten co jsi říkal, že má skvělý výhled je …
zelenomodrý?"
Usmál se. "Ano, to je."
"A ty jsi v pohodě s tím, že tam zůstanu? Je opravdu hezký.
Tenhle pokoj bych
chtěla, kdyby to byl můj dům."
Rushův úsměv se rozšířil. "Ještě jsi neviděla můj pokoj."
Jeho musí být mnohem hezčí. "Tvůj pokoj je na stejném patře?"
Rush zvedl kousek slaniny. "Ne, můj zabírá celé horní patro."
"Myslíš, všechna ta okna? To je celé jeden velký pokoj?" Horní
patro zvenku
vypadalo jakoby bylo celé ze skla. Vždycky jsem uvažovala
jestli je to jen iluze,
nebo je tam několik pokojů.
Rush kývl. "Jo."
Chtěla jsem jeho pokoj vidět. Ale on to nenavrhl, takže jsem se
neptala.
"Už sis vybalila věci?" zeptal se a pak si ukousl slaniny.
"Ne, chtěla jsem to napřed probrat s tebou než si vybalím.
Nejspíš bych si měla
všechno nechat v kufru. Na konci příštího týdne budu
připravená se odstěhovat.
Moje spropitné v klubu je dobré a většinu z toho jsem ušetřila."
Rush přestal žvýkat a oči mu ztvrdly, když se díval na něco
venku. Sledovala jsem
jeho pohled; neviděla jsem nic kromě prázdné pláže.
"Můžeš zůstat jak dlouho budeš chtít, Blaire."
Od kdy? Řekl mi, že mám měsíc. Neodpověděla jsem.
"Sedni si vedle mě a sněz nějakou slaninu." Vytáhl židli vedle
sebe a já se bez
dohadování posadila. Slanina dobře voněla a já byla připravená
na něco jiného
kromě másla.
Rush ke mně posunul talíř. "Jez."
Zvedla jsem kousek a ukousla si. Byla křupavá a mastná
přesně jak jsem jí měla
ráda. Dojedla jsem kousek a Rush znovu šťouchl do talíře.
"Vem si další."
Potlačila jsem smích nad jeho náhlou touhou mě nakrmit. Co to
s ním bylo? Vzala
jsem si další kousek a vychutnala si ho.
"Jaký máš na dnešek plány?" zeptal se Rush jakmile jsem
polkla.
Pokrčila jsem rameny. "Ještě nevím. Přemýšlela jsem, že se
možná poohlédnu po
bytě."
Rushovi zacukalo v čelisti a znovu napjal tělo. "Přestaň mluvit o
stěhování, dobře?
Nechci, aby ses stěhovala dokud se naši rodiče nevrátí domů.
Musíš si promluvit s
otcem, než utečeš a začneš žít sama. Není to zrovna bezpečný.
Jsi příliš mladá."
Tentokrát jsem se rozesmála. Byl směšný. "Nejsem příliš
mladá. Co to je s tebou a
mým věkem? Je mi devatenáct. Jsem velká holka. Bezpečně
můžu žít sama. Krom
toho dokážu zasáhnout pohyblivý cíl lépe než většina
policejních důstojníku. Moje
dovednosti se zbraní jsou dost působivý. Přestaň s tím
'nebezpečné a příliš
mladá'."
Rush povytáhl obočí. "Takže ty máš opravdu zbraň?"
Přikývla jsem.
"Myslel jsem si, že Grant chtěl být jen vtipný. Někdy má
otřesnej smysl pro humor."
"Ne. Vytáhla jsem jí na něj, když mě mojí první noc tady
překvapil."
Rush se zasmál, opřel se o židli a zkřížil ruce na nahé hrudi.
Donutila jsem se držet
oči na jeho tváři a nedívat se dolů.
"To bych fakt moc rád viděl."
Neodpověděla jsem. Byla to pro mě špatná noc. Nechtělo se mi
to dneska omílat.
"Nechci, abys tu zůstávala jen protože jsi mladá. Chápu, že se
o sebe dokážeš
postarat, nebo si to alespoň myslíš. Chci tě tu protože … tě tu
rád mám.
Neodcházej. Počkej dokud se ti nevrátí táta. Zní to, že si vy dva
potřebujete
promluvit. Pak se můžeš rozhodnout co chceš dělat dál. Pro
teď, co kdybys šla
nahoru a vybalila? Přemýšlej o všech těch penězích co můžeš
bydlením tady
ušetřit. Až se budeš stěhovat budeš mít pěknej balík."
Chtěl mě tady. Nemohla jsem si pomoct, po tváři se mi rozlil
přihlouplý úsměv.
Zůstanu a s ušetřenými penězi měl pravdu. Jakmile se otec
vrátí, promluvím si s
ním a odstěhuju se. Nebyl žádný důvod odcházet, když mě tu
Rush chtěl.
"Dobře. Jestli to opravdu myslíš vážně, tak děkuju."
Rush kývl a naklonil se dopředu, aby se opřel lokty o stůl.
Prodléval na mě
stříbrným pohledem. "Myslím to vážně. Ale taky to znamená, že
ta přátelská věc
mezi námi musí zůstat v plné platnosti."
Samozřejmě měl pravdu. Kdybychom spolu bydleli a nějakým
způsobem se
zapletli, bylo by to těžký. Kromě toho, až tohle léto skončí,
přestěhuje se někam do
dalšího domu. Tenhle druh žalu nepotřebuju.
"Souhlasím," odpověděla jsem. Neuvolnil ramena a jeho tělo
zůstalo pevně
napjaté.
"Taky začneš jíst jídlo v tomhle domě, když jsi tu."
Zavrtěla jsem hlavou. Ne, nezačnu. Nebyla jsem příživník.
"Blaire, o tomhle se hádat nebudeme. Myslím to vážně. Jez
moje zatracený jídlo."
Odšoupla jsem se od stolu a vstala. "Ne. Koupím si jídlo a sním
ho. Já nejsem …
Nejsem jako můj otec."
Rush něco zamumlal, odstrčil se na židli a vstal. "Myslíš si, že
tohle už teď nevím?
Bez stížností jsi spala v zatracený skříni na košťata. Uklízela jsi
po mě. Pořádně jsi
nejedla. Je mi jasný, že nejsi jako tvůj otec. Ale jsi host u mě
doma a já chci, abys
jedla v mojí kuchyni a chovala se jakoby byla tvoje."
Tohle bude problém. "Dám si jídlo do tvojí kuchyně a sním ho
tu. Bude to tak
lepší?"
"Pokud je všechno co máš v úmyslu si koupit arašídový máslo a
chleba, tak ne.
Chci abys jedla pořádně."
Začala jsem vrtět hlavou, když se natáhl a chytil mě za ruce.
"Blaire, budu šťastnej,
když budu vědět, že jíš. Henrietta kupuje potraviny jednou
týdně a zásobuje tohle
místo s očekáváním, že budu mít hodně společnosti. Je tu toho
víc než dost.
Prosím. Jez. Moje. Jídlo."
Kousla jsem se do rtu, abych se nerozesmála jeho prosebnému
pohledu.
"Směješ se mi?" zeptal se s malým úsměvem, tahajícím ho za
rty.
"Jo, trošku," přiznala jsem.
"Znamená to, že budeš jíst moje jídlo?"
Povzdychla jsem si. "Jen když mě necháš ti týdně platit."
Začal vrtět hlavou, vytáhla jsem ruce z jeho a dala se na
odchod.
"Kam jdeš?" zeptal se za mnou.
"S dohadováním jsem skončila. Budu jíst tvoje jídlo, pokud ti za
svojí část zaplatím.
To je jediná dohoda, na kterou přistoupím. Takže ber nebo
nech být."
Rush zavrčel. "Dobře, fajn. Plať mi."
Ohlédla jsem se na něj. "Jdu vybalovat. Pak se vykoupu v té
obrovské vaně a pak
nevím. Až do večera žádný plány nemám."
Zamračeně svraštil obočí. "S kým?"
"S Bethy," odpověděla jsem.
"Bethy? Ta vozíková holka, se kterou spí Jace?"
"Oprava. Vozíková holka, se kterou Jace spával. Zmoudřela a
šla dál. Dnes večer
si jdeme na honky-tonky vybrat nějaké těžce pracující dělníky."
Nečekala jsem na odpověď. Spěchala jsem ke schodům a
vyběhla po nich. Jakmile
jsem se dostala do svého nového pokoje, zavřela jsem za
sebou dveře a úlevně si
povzdychla.
12. KAPITOLA
Možná jsem neměla vhodné oblečení na Rushovi večírky, ale
měla jsem všechno
potřebné na honky-tonky. Už to chvíli bylo co jsem na sobě
naposledy měla svojí
modrou džínovou sukni.
Rush dnes ráno odešel, zatímco jsem si dávala koupel a ještě
se nevrátil.
Uvažovala jsem, jestli byl můj pokoj pro jeho přátelé mimo
limity, když tu bude mít
párty. Nelíbila se mi představa cizinců provozujících sex na mojí
posteli. Chtěla
jsem se ho na to zeptat, ale nevěděla jsem jak na to.
Odejít než se Rush vrátí znamenalo, že nevím co čekat. Mám si
naplánovat
převlíkání postele až se vrátím domů? Nad tou myšlenkou jsem
se přikrčila. Když
jsem položila nohu na spodní schod, přední dveře se rozletěly a
dovnitř vešel Rush.
Když se mi podíval do očí ztuhl a pomalu si mě prohlédl. Nebyla
jsem oblečená,
abych oslnila jeho okolí, ale tam venku byli lidi, kteří mi možná
trochu obdivu věnují.
"Ahoj-ehm," zamumlal a zavřel za sebou dveře.
Nehýbala jsem se. Snažila jsem se přijít na to jak nadhodit
sexující cizince v mý
posteli.
"Ty, ehm, jdeš v tomhle do klubu?" zeptal se.
"Říká se tomu honky-tonky. Myslím si, že to je naprosto něco
jinýho," opravila jsem
ho.
Rush si přejel rukou po krátkých vlasech a povzdychl si, trochu
frustrovaně a trochu
pobaveně. Jestli si začne z mýho oblečení dělat srandu, možná
po něm hodím
botu.
"Můžu jít dneska s tebou? Nikdy jsem na honky-tonky nebyl."
Cože? Slyšela jsem ho správně?
"Ty chceš jít s námi?" zeptala jsem se zmateně.
Rush přikývl a znovu mi pohledem přejel po těle. "Jo, chci."
Hádala jsem, že mohl jít taky. Pokud jsme byli přátelé, měli
bychom být schopní se
spolu jít bavit.
"Dobře. Když opravdu chceš. Ale potřebujeme vyrazit do deseti
minut. Bethy čeká
až jí vyzvednu."
"Budu připravenej za pět," řekl a bral schody nahoru po dvou.
Tohle nebylo přesně
co jsem očekávala. Zvláštní zvrat událostí.
O sedmi minut později byl Rush zpátky dole, oblečený v
pohodlných džínsech a
těsném černém tričku, které mělo vpředu bílým gotickým
písmem napsané Slacker
Damon. Na ramenou byly jejich emblémy. Znovu měl na palci
stříbrný prstem a
poprvé od doby co jsem ho poznala měl v uchu několik malých
kruhových náušnic.
Dneska, víc než kdy předtím, vypadal jako syn světoznámého
rockera. S jeho
černými řasami vypadal jako jakoby měl oční linky a to jen
přidávalo na efektu.
Když moje oči doputovaly zpátky na horu do jeho tváře, vyplázl
jazyk, aby na mě
blískl stříbrnou činkou a mrkl. "Napadlo mě, že když mám jít na
honky-tonky s
klukama v kožených botách a s kovbojskými klobouky,
potřebuju zůstat věrnej svým
kořenům. Rock and Roll mám v krvy. Nemůžu předstírat, že se
hodím někam
jinam."
Zasmála jsem se, když se na mě ušklíbl. "Budeš dneska
vypadat tak mimo jako já
vypadám na tvých večírcích. Tohle by mohla být sranda. Pojď,
rocková hvězdo,"
škádlila jsem ho a zamířila ke dveřím.
Rush otevřel dveře a postavil s stranou, abych mohla projít. Ten
kluk dokázal být
tak divný, když chtěl. "Když s náma jede tvoje kamarádka,
mohli by jsme raději vzít
jedno z mých aut? Bude to pohodlnější než v tvým náklaďáčku."
Zastavila jsem se a zírala na něj. "Ale ke mně do auta se líp
vejdem."
Rush vytáhl malý dálkový ovladač a jedny ze čtyřech dveří
garáže se otevřely. V
záři světel stál černý Range Rover s kovovými rámy a perfektně
naleštěným lakem.
Nemohla jsem s ním nesouhlasit. V tomhle autě nám bude
mnohem pohodlněji.
"To je dost působivý," odpověděla jsem.
"Takže to znamená, že vezmeme moje? Nejsem blázen, abych
se s Bethy dělil o
sedačku. Ta holka se ráda bez dovolení dotýká věcí," řekl
Rush.
Usmála jsem se. "Ano, dotýká. Trochu moc flirtuje, že jo?"
Rush povytáhl obočí. "Flirtování pro ní není to správný slovo."
"Dobře. Jasně. Můžeme si vzít zabijácký auto dokonalýho
Rushe Finlaye."
Rush mi věnoval arogantní úsměv a zamířil ke garáži. Šla jsem
těsně za ním.
Otevřel mi dveře, což bylo sladký, ale navozovalo to spíš pocit
schůzky.
Nepotřebovala jsem, aby mi dělal v hlavě zmatek. Byla jsem
pevně rozhodnutá, že
jsme jen přátelé. Měl by tu hru hrát správně. "Otevíráš dveře
všem svým
kamarádům?" zeptala jsem se, stála tam a dívala se na něj.
Chtěla jsem, aby viděl
chybu svých velmi zdvořilých způsobů.
Lehký úsměv se rozplynul a jeho místo zaujal vážný výraz.
"Ne," odpověděl,
ustoupil a zamířil na stranu řidiče. Cítila jsem se jako naprostý
blb. Měla jsme
prostě poděkovat a přehlédnout to. Proč jsem musela být ta co
mu připomíná jeho
vlastní pravidla?
Jakmile jsme byli uvnitř auta, Rush nastartoval a beze slova se
rozjel. Nenáviděla
jsem ticho. Bylo trapné. "Omlouvám se. Nechtěla jsem vyznít
protivně."
Rush si povzdychl a uvolnil ramena. Pak zavrtěl hlavou. "Ne.
Máš pravdu. Jen
nemám žádný kamarádky, takže nejsem dobrý v balancování
mezi tím co dělat a co
ne."
"Takže na rande holkám otevíráš dveře? To je hodně galantní
věc. Tvoje máma tě
vychovala dobře."
Cítila jsem záchvěv žárlivosti. Tam venku byly holky, kterým se
tohohle zacházení
od Rushe dostávalo. Těm, které bral ven a chtěl s nimi být víc
než kamarád.
"Vlastně ne, neotevírám. Já … ty … ty se prostě zdáš jako
holka co si zaslouží, aby
se jí dveře otevřely. V tu chvíli mi to dávalo smysl. Ale chápu co
říkáš. Pokud máme
být přátelé, přebuju určit hranice a zůstat za nima."
Srdce mi trochu roztálo.
"Díky, žes mi je otevřel. Bylo to sladký."
Rush pokrčil rameny a nic dalšího neřekl.
"Musíme vyzvednou Behty v klubu. Bude v zadní kanceláři za
golfovým hřištěm.
Musela dnes pracovat. Je vysprchovaná a oblečená."
Rush zahnul k Country klubu. "Jak se z tebe a Bethy staly
kamarádky?"
"Jeden den jsme spolu pracovaly. Myslím, že se nám oběma
hodila kámoška. Je
zábavná a nezávislá. Všechno co já nejsem."
Rush se zasmál. "Říkáš to jakoby na tom bylo něco špatnýho.
Nechceš být jako
Bethy. Věř mi."
Měl pravdu. Nechtěla jsem být jako Bethy, ale byla sranda mít jí
kolem sebe.
Tiše jsem seděla, zatím co si Rush hrál s velmi drahým a
komplikovaně
vypadajícím stereo systémem. Jeli jsem kousek z jeho domu do
klubu. Začala hrát
"Lip sof an Angel" od Hinder a já se usmála. Skoro jsem čekala,
že uslyším něco od
Slacker Demon. Když Range Rover zastavil před kanceláří,
otevřela jsem dveře a
vyskočila ven. Bethy tohle auto nevyhlížela. Bude hledat můj
náklaďák.
Dveře kanceláře se rozletěly a ona vykráčela v těsných
červených kožených
šortkách, zkráceném polovičním topu a bílých kožených
kozačkách ke kolenům.
"Co k čertu děláš v jednom z Rushovo aut?" zeptala se, samý
úsměv.
"Jde s námi. Rush se chce taky mrknout na honky-tonky. Takže
…" hlas se mi
vytratil a ohlédla jsem se na Range Rover.
"To ti trochu omezí šance najít si chlapa. Jen to říkám," řekla
Bethy, když sešla
schody a rychle mi zkontrolovala oblečení. "Nebo ne. Vypadáš
žhavě. Chci tím říct,
věděla jsem, že jsi krásná, ale v těchhle hadrech vypadáš fakt
sexy. Chci taky
nějaký skutečný kovbojský boty. Kdes tyhle sehnala?"
Její kompliment byl milý. Tak dlouho jsem neměla kamarádku.
Když Valerie
zemřela, holky se kterýma jsme si byly blízké mi tak nějak
zmizely ze života. Bylo to
jakoby kolem mě nemohly být aniž by vzpomínaly. Z Caina se
stal můj jediný přítel.
"Děkuju a k těm botám. Dostala jsem je před dvěma lety od
mámy k Vánocům. Byly
její. Milovala jsem je co si je koupila, potom co … onemocněla
…mi je dala."
Bethy se zamračila. "Tvoje máma onemocněla?"
Nechtěla jsem pokazit náladu. Přikývla jsem a přinutila se k
úsměvu. "Jo. Ale to je
jiný příběh. Pojď, jdem si najít nějaký kovboje."
Bethy mi vrátila úsměv a otevřela zadní dveře na mojí straně
Range Roveru.
"Nechám tě jet vpředu, protože mám pocit, že to je místo, kde
tě řidič chce."
Neměla jsem čas odpovědět než Bethy naskočila dovnitř a
zavřela za sebou dveře.
Vylezla jsem zpátky dovnitř a usmála se na Rushe, který mě
pozoroval. "Čas rozjet
to na country muziku," řekla jsem mu.
13. KAPITOLA
Behty dala Rushovi směr k jejímu oblíbenému honky-tonk. Bylo
to čtyřicet minut za
Rosemary. Což nebylo úplně tak překvapivé. Jediné country v
Rosemary byl
Country klub a to nebylo vůbec to kam jsme chtěli vejít.
Bar byl velký a kompletně udělaný tak, aby vypadal jako z
dřevěných prken. Zřejmě
to tu bylo vyhlášené. Nejspíš protože tu v okolí nebylo moc míst
jako tohle. Zářivé
fluorescenční cedule na pivo zdobily zdi uvnitř i z venku. Když
jsme vešli dovnitř z
repráků se ozývalo "Gun Power a Lead" od Mirandy Lambert.
"Za třicet minut by měla začít živá hudba. To je nejlepší čas k
tanci. Máme spoustu
času najít dobrá místa a vypít si napřed pár panáků tequily,"
zaječela přes hluk
Bethy.
Nikdy jsem tequilu nepila. Nepila jsem dokonce ani pivo. Dnes v
noci se to změní.
Budu svobodná. Užiju si noc. Rush se přesunul za mě a ruku mi
položil nízko na
záda. Tohle nebyla přátelská pozice … byla?
Rozhodla jsem se neopravovat ho tady, když bych musela ječet
přes muziku. Rush
nás vedl k prázdnému boxu, který byl dál od tanečního parketu.
Ustoupil stranou a
nechal mě vklouznout dovnitř. Bethy si sedla naproti a Rush se
usadil vedle mě.
Bethy se na něj zamračila.
"Co chceš pít?" zeptal se Rush, naklonil se mi k uchu, aby
nemusel křičet.
"Nejsem si jistá," odpověděla jsem, dívajíc se na Bethy pro
doporučení. "Co piju?"
Behty vytřeštila oči a pak se zasmála. "Tys předtím nikdy
nepila?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Nejsem dost stará, abych si sama
koupila alkohol. Ty jsi?"
Ona zatleskala rukama. "Tohle bude taková sranda. A ano, je
mi dvacet jedna, nebo
to alespoň říká moje ID." Střelila pohledem po Rushovi. "Musíš
jí pustit ven. Beru jí
k baru."
Rush se nepohnul. Podíval se na mě. "Nikdy jsi neměla
alkohol?"
"Ne. Ale mám v úmyslu to dneska napravit," ujistila jsem ho.
"Pak na to musíš jít pomalu. Nebudeš mít moc vysokou
odolnost."
Natáhl ruku a chytil servírku za paži. "Potřebujeme jídelní
lístek."
Bethy si položila ruce na boky. "Proč objednáváš jídlo? Jsme tu
kvůli pití a tanci s
kovbojema. Ne kvůli jídlu."
Rush k ní otočil hlavu, takže jsem mu neviděla do tváře, ale
mohla jsem říct, že mu
ztuhla ramena. "Nikdy předtím nepila. Napřed se potřebuje
najíst, nebo to skončí
tím, že vyzvrací vnitřnosti a bude tě za dvě hodiny proklínat."
Ach. Nerada jsem zvracela. Naprosto.
Bethy obrátila oči v sloup a zamávala si rukou před obličejem,
jakoby byl Rush
idiot. "Jak myslíš, taťko Rushi. Já si jdu splašit něco k pití a taky
jí něco přinesu.
Takže jí nakrm rychle."
Než Bethy domluvila, servírka byl zpátky s jídelákem. Rush ho
vzal, otočil se zpátky
na mě a otevřel ho. "Vyber si něco. Nezáleží co říká královna
opilců, napřed se
musíš najíst."
Přikývla jsem. Nechtěla jsem, aby mi bylo zle.
"Sýrové hranolky vypadají dobře."
Rush zvedl menu a servírka přiběhla zpátky.
"Sýrové hranolky. Dvakrát a velkou sklenici vody."
Jakmile servírka kývla a odešla, Rush se opřel a naklonil hlavu,
aby se na mě
podíval. "Takže jsi na honky-tonky. Je to jak sis představovala?
Protože, abych byl
opravdu upřímný, ta muzika je bolestivá."
Usmívajíc se, jsem pokrčila rameny a rozhlédla se. Byli tu jak
kluci v kovbojských
kloboucích, tak i v normálním oblečení. Někteří měli velké
přezky na páscích, ale z
větší části vypadali jako lidé u mě doma.
"Zrovna jsem se sem dostala a ještě jsem nepila ani
netancovala, takže ti dám
vědět až potom."
Rush se ušklíbl. "Chceš tancovat?"
Chtěla jsem tancovat, ale ne s Rushem. Věděla jsem jak
snadno bych zapomněla,
že jsme jen kamarádi. "Ano, chci. Ale napřed musím sesbírat
odvahu a potřebuju,
aby mě někdo požádal o tanec."
"Myslel jsem, že jsem tě právě požádal," odpověděl.
Položila jsem si lokty na stůl a opřela si bradu o dlaň "Myslíš si,
že je to dobrý
nápad?" Chtěla jsem, aby přiznal, že to byl špatný nápad.
Rush si povzdychl. "Nejspíš ne."
Přikývla jsem.
Přistály před námi talíře se sýrovými hranolky a před Rushe
byla postavená velká
sklenice vody s ledem. Jídlo vypadalo překvapivě dobře.
Neuvědomila jsem si, že
jsem hladová. Musela jsem si dávat pozor na to kolik utrácím.
Tohle bylo sedm
dolarů. Dneska jsem nehodlala utratit víc než dvacet dolarů. To
mohlo znamenat,
že si možná dám jen jeden drink, ale Rush řekl, že se potřebuju
najíst, takže
hodlám jíst.
Zvedla jsem hranolku pokrytou sýrem a ukousla si.
"To je lepší než sendviče s arašídovým máslem, co?" zeptal se
Rush se škádlivým
úsměvem. Přikývla jsem a zvedla další hranolku.
Bethy vklouzla do boxu se dvěma malýma skleničkama s pitím.
Byly žluté.
"Napadlo mě, že bys měla možný začít zvolna. Tequila je pití
pro velký holky. Na to
ještě nejsi připravená. Tohle je trochu citrónový likér. Je to
sladký a dobrý."
"Napřed sněz pár dalších," přerušil jí Rush.
Vzala jsem si další hranolku, rychle jí snědla a pokračovala s
další. Pak jsem sáhla
pro citrónový pití. "Dobře, jsem připravená," řekla jsem Bethy,
ona zvedla svojí a
zasmála se. Sledovala jsem jak si jí přiložila ústům a zaklonila
hlavu. Pak jsem
udělala do samé.
Bylo to opravdu dobrý. Jen to trochu pálilo v krku. Měla jsem
ráda citrón. To bylo
pěkný. Položila jsem skleničku a usmála se na Rushe, který mě
sledoval.
"Jez," odpověděl.
Snažila jsem se mu nesmát, ale nemohla jsem si pomoct.
Začínal být směšný. Dala
jsem si další sousto, Bethy se natáhla a vzala si taky pár
hranolek.
"Na baru jsem potkala nějaký kluky. Ukázala jsem tě a teď nás
pozorujou co jsem si
sedla. Jsi připravená udělat si nový přátele?"
Rush se posunul o kousek blíž ke mně a z jeho tepla a tepla v
břiše se mi chtělo
zůstat přímo tady se svým … kamarádem. Což bylo to proč
jsem se postavila.
Přikývla jsem.
"Pusť jí ven, Rushi. Zatím nám můžeš zahřívat box v případě,
že bychom se
vrátily," řekla Bethy.
Rush se nepohnul hned a já si začínala myslet, že jí bude
ignorovat, nebo mě
donutí víc jíst. Konečně vyklouzl ven a vstal.
Chtěla jsem mu něco říct. Cokoli, čemu by se usmál a přestal
se mračit, ale
nevěděla jsem co.
"Buď opatrná. Budu tady, kdybys mě potřebovala," řekl tichým
šepotem, když ke
mně přistoupil blíž. Jen jsem přikývla. Hruď se mi sevřela a já si
s ním chtěla zalézt
zpátky do boxu.
"Pojď Blaire. Čas využít tě, abychom dostaly pití zdarma a
chlapy. Jsi nejžhavější
parťačka jakou jsem kdy měla. Tohle bude sranda. Jen těmhle
klukům neříkej, že je
ti devatenáct. Každýmu říkej, že ti je dvacet jedna."
"Dobře."
Bethy mě odtáhla ke dvou klukům, který nás očividně
posuzovali. Jeden byl vysoký,
s dlouhými blond vlasy zastrkanými za ušima. Vypadal jako by
se pár dní neholil a
zdálo se, že pod těsně padnoucí flanelovou košilí schovává
působivý tělo. Jeho oči
byly na mě, pak na Bethy, a pak znova na mě. Ještě se
nerozhodl.
Druhý kluk mě krátké hnědé vlasy, které se mi trochu kroutily a
pár velmi pěkných
modrých očí. Tak jasně modré, že se vám nad nima chtělo
povzdychnout. Jeho bílé
tričko nenechávalo moc prostoru představivosti a široká hruď
byla dost pěkná na
pohled. Byl to jasný farmář. Pár jsem jich ve Wrangles znala a
on mezi ně přesně
zapadal. Jeho pohled byl upřený na mě. Žádný pohyb, žádné
těkání. Na rtech měl
malý úsměv a já se rozhodla, že tohle nakonec vůbec nebude
tak zlý.
"Kluci, tohle je Blaire. Dostala jsem jí pryč od jejího bratra a ona
teď potřebuje
drink."
Ten s hnědými vlasy vstal a napřáhl ruku. "Dalton. Těší mě,
Blaire."
Vklouzla jsem rukou do jeho a potřásla si s ním. "Taky tě ráda
poznávám, Daltone."
"Co ti můžu objednat k pití?" zeptal se, po tváři se mu rozlil
schvalující úsměv.
"Chce citrónovej likér. To je její," řekla vedle mě Bethy.
"Ahoj Blaire, jsem Nash." Řekl blonďák, natáhl ruku a já jí
potřásla. "Ahoj, Nashi."
"Dobře chlapci, nepoperte se. Jsme tu dvě. Uklidni se, Nashi.
Ta její odkapávající
nevinnost tě nažhavila," řekla otráveně Bethy. "Pojď si se mnou
zatancovat a já ti
ukážu jak tohle svědění dokážou uspokojit zlobivý holky."
Bethy teď měla Nashovu naprostou pozornost. Zakryla jsem si
pusu rukou, abych
zadržela smích. Byla dobrá. Bethy na mě mrkla a odváděla
Nashe na parket.
"Pěknou kámošku máš. Nabídla nám, že nás zvládne oba.
Vysvětlil jsem jí, že
tenhle druh věcí nedělám a ona ukázala na tebe. Všechno co
jsem viděl, byly ty
tvoje vlnitý dlouhý blond vlasy a byl jsem fascinovaném," řekl
Dalton a podal mi
citrónový likér.
"Děkuju. A ano, s Bethy je spousta srandy. Dneska mě vytáhla
ven. Jsem na
takovémhle místě poprvé."
Dalton kývl hlavou Rushovým směrem. Na okraji našeho stolu
seděla dlouhonohá
blondýna. Sledovala jsem jak jí Rush prstem vyjel vzhůru po
stehně. Jasně, že mu
to netrvalo dlouho.
"Proto sem dnes s tebou přišel bratr?"
Daltonova otázka mi připomněla proč jsem tady a odtrhla jsem
oči od Rushe a
dívčiných nohou. "Ehm, em … něco takovýho."
Přiložila jsem si skleničku ke rtům a rychle jí vypila.
"Můžeme … chci říct, nechceš si zatancovat?" zeptala jsem se,
když jsem odložila
panáka na bar.
Dalton vstal, aby mě odvedl na parket. Bethy už tiskla svoje tělo
proti Nashovu
způsobem, který by měl být na veřejnosti nezákonný. Takhle
tancovat nehodlám.
Doufala jsem, že to Dalton neočekává. Dalton mě vzal za ruce
a položil si je kolem
krku, než mi rukama vklouzl kolem pasu a přitáhl mě k sobě
blíž. To bylo hezký.
Celkem. Hudba byla pomalá a sexy. Ne přesně na jakou jsem
chtěla tancovat s
cizincem
.
"Žiješ v okolí? Nikdy předtím jsem tě tu neviděl," řekl Dalton a
sklonil se mi k uchu,
abych ho slyšela.
Zavrtěla jsem hlavou. "Bydlím odsud čtyřicet minut daleko.
Zrovna jsem se
přistěhoval. Jsem z Alabamy."
Usmál se. "To vysvětluje ten jižanský přízvuk. Věděl jsem, že je
silnější než u
některých z místních."
Daltonova ruka mi sklouzla níž po pase, dokud se mi netřela o
horní křivku zadku.
To mě trochu rozhodilo.
"Jsi na vysoký?" zeptal se, rukou posunul ještě o kousek níž.
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne. Já … ehm … pracuju."
Hledala jsem v davu Bethy a nikde jí neviděla. Kam zmizela?
Ač jsem to nesnášela,
podíval jsem se k boxu, jestli tam Rush pořád je. Blondýna teď
byla s ním v boxu.
Jeho oči a dokonce možná i rty byly přilepené k ní.
Dalton sjel rukou níž dokud mě kompletně nedržel za zadek.
"Sakra holka, máš
neuvěřitelný tělo," zamumlal mi do ucha.
Rudý kód. Potřebovala jsem pomoc.
Počkat. Odkdy potřebuju pomoc? Už roky jsem na nikoho
nespoléhala. Teď nemám
za potřebí chovat se bezbranně. Položila jsem obě ruce
Daltonovi na prsa a
odstrčila ho. "Musím na vzduch a moc se mi nelíbí, když mi cizí
chlapy osahávají
zadek." Informovala jsem ho, otočila se a zamířila k východu.
Nechtěla jsem se
vracet zpátky do boxu a sledovat jak se Rush oblejzá s nějakou
holkou a určitě
jsem si zatím nechtěla hledat dalšího tanečního partnera.
Potřebovala jsem čerstvý
vzduch.
Vyšla jsem do tmy, zhluboka se nadechla a opřela se o bok
budovy. Možná jsem
nebyla pro tyhle věci stvořená? Nebo to možná bylo příliš brzy.
Ať tak či onak jsem
potřebovala pauzu a nového tanečního partnera. S Daltonem to
nefungovalo.
14. KAPITOLA
"Blaire?" Rushův hlas plný obav mě překvapil, otevřela jsem oči
a zamžourala do
tmy, abych ho viděla přicházet.
"Ano," odpověděla jsem.
"Nemohl jsem tě najít. Proč jsi tady venku? Není to bezpečný."
Měla jsem dost jeho role velkého bratra. Dokázala jsem věci
zvládnout sama.
Potřeboval se stáhnout. "Jsem v pohodě. Vrať se dovnitř a
pokračuj ve svojí
muchlovačce v boxu." Hořkost v mém hlase byla očividná.
Nedalo se tomu pomoct.
"Proč jsi tady venku?" zopakoval a pomalu udělal další krok ke
mně.
"Protože chci," odpověděla jsem, když jsem na něj zírala.
"Párty je uvnitř. Není to to cos chtěla? Honky-tonk s klukama a
pití? Tady venku o
to přijdeš."
"Vypadni, Rushi."
Rush ke mně udělal další krok a nechal mezi námi jen pár
centimetrů prostoru. "Ne.
Chci vědět co se stalo."
Něco se ve mně zlomilo a já mu položila obě ruce na hruď a
strčila ho jak nejsilněji
jsem svedla. Sotva klopýtl dozadu. "Chceš vědět co se stalo?
TY jsi se stal Rushi.
To je to co se stalo." vyřítila jsem se kolem něj a vyrazila k
temnému parkovišti.
Kolem paže se mi omotala silná ruka, zastavila mě a já tvrdě
trhla, abych se
osvobodila, ale bylo to marný. Rush mě pevně držel a nepustil.
"Co to má znamenat, Blaire?" zeptal se a přitáhl si mě zpátky
proti hrudi.
Snažila jsem se mu vykroutit a bojovala s nutkáním křičet.
Nenáviděla jsem způsob
jak mi jeho vůně rozbušila srdce a rozpulzovala tělo. Potřeboval
jsem, aby si držel
odstup. Netřel všude svoje lahodné teplé tělo o moje.
"Hned. Mě. Pusť." Odsekávala jsem.
"Ne dokud mi neřekneš co máš za problém," odpověděl vztekle.
Kroutila jsem paží,
ale on se nehnul ani o centimetr. Tohle bylo směšný. Nechtěl
slyšet co jsem hodlala
říct. Díky tomu uvědomění jsem to najednou říct chtěla. Věděla
jsem, že co řeknu
mu bude vadit.
Zpacká celý jeho nápad s přátelstvím.
"Nelíbí se m vidět tě dotýkat se ostatních holek. A když mi
ostatní muži ošahávají
zadek, nenávidím to. Chci, abys to byl ty, kdo se mě tam
dotýká. Aby ses mě tam
chtěl dotýkat. Ale ty nechceš a já se s tím musím vyrovnat. Teď
mě pusť!" Vytrhla
jsem se mu a běžela k Range Roveru. Schovám se tam dokud
nebude připravený
vzít mě domů.
Slzy mě pálily v očích a běžela jsem rychleji. Když jsem se
dostala k autu, obešla
jsem ho, opřela se o něj a zavřela oči. Právě jsem řekla
Rushovi, že chci, aby mi
sahal na zadek. Jak pitomá můžu být? Dal mi vlastní pokoj.
Nabídl mi ať zůstanu
dokud se táta nevrátí domů, takže si můžu šetřit peníze a já mu
právě dala všechny
důvody, aby mě vyhodil.
Zámky na Range Roveru cvakly a já otevřela oči, abych viděla
jak ke mně Rush
pochoduje. Chystá se mě vzít domů a vykopnout mě. Zastavil
se vedle mě a
trhnutím otevřel zadní dveře. Strkal mě dozadu. Jak ponižující.
"Nastup. Nebo tě tam dotáhnu," zavrčel.
Vyškrábala jsem se na zadní sedačku než mě dovnitř hodí. Ale
on za mnou
nezabouchl dveře. Místo toho nastoupil za mnou.
"Co děláš?" zeptala jsem se těsně předtím než mě přitiskl k
sedačce a přikryl mi
ústa svými. Otevřela jsem je pro něj při prvním doteku jeho
jazyka. Kmitnutí kovu v
puse bylo vzrušující. Dnes jeho mátový dech nebyl smíchaný s
ničím jiným. Mohla
bych ho ochutnávat hodiny a nikdy by mě to nezačalo nudit.
Oběma rukama našel moje boky a posouval mě dokud jsem
neměla jednu nohu
ohnutou v koleni a opřenou nahoře o sedadlo a druhou stále na
podlaze. Doširoka
mě rozevřel a pak se usadil nade mnou. Jeho pusa opustila
mojí a kladl mi hladové
polibky dolů po krku. Lehce mě zuby štípl do nahého ramene,
spouštějíc ve mně
vlnu vzrušení.
Rukama našel lem mého trička. "Svlíkni si to," řekl, když mi
látku zvedl přes hlavu a
pak odhodil na přední sedadlo, aniž by ze mě spustil pohled.
"Chci to svlíknout
všechno, sladká Blaire." Jednou rukou mi sáhl za záda a
během vteřiny mi rozepnul
podprsenku. Stáhl mi jí z rukou a pak jí hodil dopředu k tričku.
"Tohle je důvod, proč jsem se snažil držet dál. Tohle, Blaire.
Nebudu schopný to
zastavit. Ne teď." Sklonil hlavu a vtáhl do pusy bradavku. Tvrdě
jí sál a já mezi
nohama vybuchla. Zanaříkala jsem, popadla ho za ramena a
držela se.
Sledovala jsem jak vyplázl jazyk a přejížděl mi kovovou činkou
po kůži. Byla to ta
nejerotičtější věc jakou jsem kdy viděla. "Chutná jako sladkosti.
Holky by neměly
chutnat tak sladce. Je to nebezpečný," zašeptal mi proti kůži a
přejížděl mi nosem
mezi ňadry, zatímco hlasitě vdechoval. "Voníš neuvěřitelně."
Opět položil rty na moje, rukou mi přikryl prso, jemně ho hnětl a
pak zatahal za
bradavku. Chtěla jsem taky cítit víc. Sjela jsem mu rukama po
hrudi a vklouzla pod
tričko. Teď chtěla cítit jaký bude na dotek. Teplá pokožka
pokrývající svaly byla
hladká. Přejela jsem prsty po každý vlnce na břiše a ukládala si
ten pocit do paměti.
Neměla jsem žádný slib, že to nebude jen jednorázová událost
a chtěla jsem
všechno.
Rush jednou rukou sáhl dozadu a stáhl si tričko, odhodil ho na
stranu a pak se vrátil
k plenění mých rtů. Vyklenula jsme se k němu blíž. Nikdy
předtím jsem nebyla s
klukem nahoře bez. Chtěla jsem cítit jeho nahou hrud proti své.
Zdálo se, že ví co
jsem chtěla, pevně mě sevřel v náručí a přitáhl k sobě. Vlhkost
úst mi vytvořila na
prsou chlad, ale jeho teplo bylo šokující. Zanaříkala jsem a
přitáhla ho blíž, bála
jsem se, že se ode mě odtáhne. Měla jsem co jsem chtěla od
chvíle, když jsem ho
viděla na verandě s tou holkou. Byly to moje nohy mezi,
kterýma teď byl. Tohle byla
moje fantazie.
"Sladká Blaire," zašeptal, vtáhl můj spodní ret do pusy a sál ho.
Posunula jsem se pod ním ve snaze přitisknout si jeho tvrdost
mezi nohy. Celá
jsem pulzovala a chtěla jsem na sobě znovu cítit jeho erekci.
Rush sklouzl rukou
dolů, aby mě pohladil po koleni a pak mi přejel po vnitřní straně
stehna. Ještě víc
jsem rozevřela nohy, potřebovala jsem, aby se dostal blíž.
Bolest rostla a z
představy, že by se jeho ruka přiblížila k bolavé potřebě jsem
malátněla.
V momentě, kdy mi prsty přejel po hedvábném rozkroku
kalhotek jsem sebou trhla
a zakňučela. "V klidu. Jen chci vidět jestli je to tam dole taky tak
zasraně sladký
jako zbytek tebe," řekl Rush chraplavým hlasem. Snažila jsem
se přikývnout, ale
nedařilo se mi nic jiného než pamatovat si jak se dýchá. Zírala
jsem do Rushových
stříbrných očí, když zastřeně zazářily. Neodvrátil ode mě
pohled, když prstem
vklouzl pod krajkový okraj kalhotek.
"Rushi," zašeptala jsem, stiskla mu ramena a držela jeho
pohled.
"Pšššt, to je v pořádku," odpověděl. Nebyla jsem vyděšená.
Snažil se zmírnit
strach, ale já žádný neměla. Vzrušní a potřeba byli příliš.
Potřebovala jsem, aby si
pospíšil. Něco uvnitř mě narůstalo a já k tomu potřebovala
dosáhnout. Drásající
bolest rostla.
Rush mi zabořil hlavu do křivky krku a dlouze, těžce si
povzdychl.
"Tohle je kurevsky moc," zasténal. Začala jsem otevírat pusu,
abych prosila ať
nepřestává. Potřebovala jsem ho. Potřebovala jsem uvolnění,
které jsem věděla, že
přijde.
Sklouzl prstem přes mou vlhkost a mě se zkroutily prsty, když
se mi tělo
neovladatelně kroutilo. Pak jeho prst vklouzl dovnitř. Pomalu.
Ztuhla jsem, bála
jsem se jaký tohle bude pocit. Tloušťka prstu se posunula dál a
já ho chtěla
popadnout za ruku a zatlačit dovnitř tvrději. Tohle bylo dobrý.
Příliš dobrý.
"Do prdele. Kruva, jebat. Vlhký, horký…tak zasraně horký. A
ježiši, jsi tak těsná."
Rush mi ztěžka dýchal proti krku, když říkal věci, které mě ještě
víc vzrušovaly. Čím
sprostší jeho slova byla, tím víc na ně moje tělo reagovalo.
"Rushi. Prosím," prosila jsem, bojovala jsem s nutkáním chytit
ho za ruku a donutit
ho přinést úlevu od pulzování pod jeho dotekem. "Potřebuju…"
Nevěděla jsem co
potřebuju. Prostě jsem potřebovala.
Rush zvedl hlavu, nosem mi přejel vzhůru po krku a dal mi malý
polibek na bradu.
"Vím co potřebuješ. Jen si nejsem jistý jestli tě zvládnu sledovat
jak to dostáváš.
Naprosto jsi mě ve všech směrech vzrušila, holka. Těžce se
snažim bejt hodnej
kluk. Nemůžu ztratit kontrolu na zadním sedadle zatracenýho
auta."
Zavrtěla jsem hlavou. Nemohl přestat. Nechtěla jsem, aby byl
hodnej. Chtěla jsem
ho uvnitř sebe. Hned. "Prosím, nebuď hodnej. Prosím," žadonila
jsem.
Rush rozechvěle vydechl. "Do hajzlu, miláčku. Přestaň.
Vybuchnu. Dám ti tvojí
úlevu, ale až se do tebe konečně poprvé ponořím, nebudeš
ležet za zadní sedačce
mýho auta. Budeš v mojí posteli."
Než jsem stihla odpovědět pohnul rukou a oči se mi protočily do
hlavy. "To je ono.
Udělej se pro mě, sladká Blaire. Udělej se mi na ruce a nech
mě to cítit. Chci se na
tebe dívat." Jeho slova mě poslala spirálovitě přes okraj útesu,
kterého jsem se tak
těžce snažila dosáhnout.
"RUUUUUUUSHI!" Slyšela jsem svůj hlasitý výkřik, když jsem
upadala do naprosté
blaženosti. Věděla jsem, že naříkám po něm, křičím jeho jméno
a možná do něj
zatínám nehty, ale už jsem se nedokázala ovládat.
Extáze byla příliš.
"Achhhh, jo. To je ono. Kurva jo. Jsi tak krásná." Rushova slova
mě zaplavovala,
ale cítila jsem je tak vzdáleně. Byla jsem malátná a lapala jsem
po dechu, když se
mi vrátily smysly.
Přinutila jsem se otevřít víčka, abych viděla jestli jsem Rushe
nepodrápala v reakci
na svůj první orgasmus. Slyšela jsem o nich dost, ale nikdy se
mi samotné
nepodařilo jednoho dosáhnout. Jasně, párkrát jsem to
zkoušela, ale neměla jsem
na to představivost. Po dnešní noci jsem měla pocit, že tohle už
nebude problém.
Rush mi právě dal spoustu materiálu, se kterým pracovat a to
na sobě měl pořád
kalhoty.
Podívala jsem se na Rushe, který na mě shlížel s prstem v
puse. Chvíli mi trvalo
zaregistrovat co to bylo za prst. Následovalo šokované zalapání
po dechu, čemuž
se Rush jen zasmál, když ho vytáhl z pusy a usmál se. "Měl
jsem pravdu. Jsi stejně
tak sladká v tý tvojí horký kunčičce, jako všude jinde."
Kdybych nebyla tak vyčerpaná, červenala bych se. Vše co jsem
mohla dělat bylo
znovu zavřít oči. Rush se zasmál hlasitěji. "Ach no tak, sladká
Blaire. Zrovna ses mi
divoce a sexy udělala na ruce a dokonce jsi mi nechala
škrábance za zádech jako
důkaz. Nezačínej teď být stydlivá. Protože miláčku, než tahle
noc skončí, budeš
nahá v mojí posteli."
Koukla jsem se na něj, doufajíc, že jsem ho právě dobře
slyšela. Chtěla jsem víc.
Mnohem víc.
"Nech mě tě oblíknout, pak zajdu najít Bethy a uvidíme jestli
potřebuje svézt, nebo
našla nějakýho kovboje co jí vezme domů."
Protáhla jsem se a pak se mi podařilo přikývnout. "Dobře."
"Kdybych zrovna teď nebyl tvrdej jak zatracená skála, uvažoval
bych, že zůstanu
přímo tady a užiju si ospalej, potěšenej výraz na tvým obličeji.
Rád vím, že jsem ho
tam dostal já. Ale potřebuju trochu víc."
15. KAPITOLA
Rush nelhal, když říkal, že mě chce obléknout. Oblékl mi zpátky
podprsenku a pak
mi vtiskl polibek na rameno než mi přes hlavu přetáhl tričko.
"Budu radši, když zůstaneš tady, zatímco půjdu najít Bethy.
Máš na tváři ten dobře
uspokojenej výraz a je to vážně sexy. Nechci skončit ve
rvačce."
Další komplimenty. Nebyla jsem si jistá jestli si na tohle od něj
kdy zvyknu.
"Šla jsem sem s Bethy, abych se jí pokusila povzbudit
nevyspávat s klukama, kteří
v ní nikdy neuvidí víc než zábavu. Pak jsi se k nám přidal ty a
teď jsem tady na
zadním sedadle tvýho auta. Cítím se jako bych jí dlužila
vysvětlení."
Rush neodpověděl okamžitě. Chvíli si mě prohlížel, ale
nedokázala jsem mu ve tmě
přesně číst v obličeji. "Snažím se rozhodnout jestli jsi měla v
úmyslu, aby to vyznělo
jako bys dělala to v čem jí povzbuzuješ nebo nepovzbuzuješ."
Rush přesunul tělo
zpátky nad moje a rukou mi vklouzl do vlasů. "Protože mám
vkus a nebudu se dělit.
Tohle není jen pro zábavu. Nejspíš budu lehce závislý."
Srdce mi bušilo proti žebrům a zhluboka jsem se nadechla.
Wow. Dobře. Bože můj.
Podařilo se mi kývnout, Rush sklonil hlavu a vtiskl mi na rty
malý polibek než mi
jazykem přejel po spodním rtu. "Mmmmmm, jo. Zůstaň tady.
Dojdu pro Bethy a
můžete si promluvit."
Znova, vše co se mi podařilo bylo přikývnutí.
Rush se ode mě odsunul, vystoupil ven a loudal se zpátky k
honky-tonk než jsem
stihla popadnout dech. Možná si myslel, že je závislý, ale neměl
tušení co mě
přiměl cítit. On aspoň mohl chodit. Já bych nikdy nebyla
schopná stát na vlastních
tak brzo.
Sedla jsem si rovně, stáhla si sukni zpátky dolů a pošoupla se
ke dveřím.
Potřebovala jsem se dostat ven a přesunout se na přední
sedadlo, ale pořád jsem
si nebyla jistá jestli nohám důvěřuju. Je tohle vůbec normální?
Mohl být kluk
schopný přimět vás se takhle cítit? Možná se mnou bylo něco
špatně. Neměla bych
na Rushe tímhle způsobem reagovat … nebo měla?
Tohle byl jeden z těch okamžiků, kdy by se mi šikla kámoška.
Jediná, kterou jsem
měla byla Bethy a byla jsem si jistá, že to není na pravá osoba
k razení ohledně
kluků. Potřebovala jsem mámu. Usadila se mě mně bolest, když
jsem si na ní
vzpomněla a musela jsem zavřít oči, abych jí přemohla.
Nemohla jsem ten smutek
právě teď pustit dovnitř.
Dveře se otevřely a stála v nich Bethy s úsměvem na tváři. "No,
podívejme na tebe.
Dělat to s nejžhavější věcí v Rosemary na zadní sedačce jeho
Range Roveru. A já
si myslela, že hledáš střední třídu." Slova byla trochu
nezřetelná.
"Zalez dovnitř Bethy, než tu spadneš na zadek," řekl za ní
Rush. Podívala jsem se jí
přes rameno. Vypadal naštvaně.
"Nechci odcházet. Earl se mi líbí, nebo se jmenoval Kevin? Ne
počkat, co se stalo s
Nashem? Ztratila jsem ho … myslím," blábolila Bethy, zatímco
nastupovala.
O čem to mluví?
Bethy za sebou zavřela a já se jí chystala zeptat na víc, když se
vedle mě otevřely
dveře. Otočila jsem se a uviděla tam stát Rushe s napřaženou
rukou. "Nesnaž se
chápat cokoliv řekne. Našel jsem jí u baru dokončovat šesté
kolo panáků tequily, co
jí ten ženatý Earl kupoval. Je na mraky."
Takhle přesně jsem si dnešní noc nepředstavovala. Myslela
jsem si, že venkovští
kluci budou jiní. Možná se k ní budou chovat s respektem. Ale
na druhou stranu na
sobě měla krátké, červené kožené šortky. Vklouzla jsem rukou
do Rushovo a on jí
stiskl. "Dneska večer není třeba jí nic vysvětlovat. Stejně si to
ráno nebude
pamatovat."
Nejspíš měl pravdu. Vystoupila jsem z Range Roveru a on si
mě přitáhl k hrudi, než
za mnou zavřel. "Chci tyhle sladký rty ochutnat, ale budu si to
muset odepřít.
Potřebujeme jí dostat domů, než se jí udělá zle," řekl Rush
tichým, chraplavým
šepotem.
Přikývla jsem. Taky jsem chtěla, aby mě políbil, ale jestli má být
Bethy špatně,
musíme jí dostat domů. Začala jsem se od něho odvracet, ale
on mě stiskl pevněji
v náručí. "Ale co jsem řekl předtím. Myslel jsem to vážně. Dnes
v noci tě chci ve
svojí posteli."
Zase se mi podařilo jen přikývnout. Taky jsem chtěla do jeho
postele. Rush mě
dovedl ke dveřím spolujezdce a otevřel mi je. "Mrdat tu kravinu
s kamarádstvím,"
zamumlal, chytil mě v pase a pomohl mi nahoru.
S úsměvem jsem ho sledovala obejít auto a nastoupit. "Čemu
se směješ?" zeptal
se mě jakmile byl za volantem.
Pokrčila jsem rameny. "Mrdat tu kravinu s kamarádstvím.
Rozesmálo mě to."
Zasmál se a zavrtěl hlavou než nastartoval auto a vyjel z teď už
přeplněného
parkoviště.
"Já vím něco, co ty ne. Ano, vím. Ano, vím," začala prozpěvovat
Bethy.
Otočila jsem se, abych se na ní podívala. Neusmívala se, ale
měla na tváři
nemotorný zamračený výraz. "Já něco vím," zašeptala nahlas.
"Slyšela jsem," odpověděla jsem a podívala se na Rushe, který
se nezdál
pobavený. Nebyl fanoušek opilé Bethy.
"Je to velký tajemství. Obrovský … ale já ho znám. Vím něco,
co ty ne. Co ty ne.
Co ty ne," začala znovu zpívat Bethy.
Chystala jsem se zeptat co to je co ví, ale Rush promluvil první.
"To stačí, Bethy." Jeho varování bylo jasné. Dokonce jsem se z
jeho ocelově
pevného hlasu zachvěla.
Bethy stiskla rty k sobě a dělala jako by si pusu zamykala
klíčem a pak ho zahodila.
Otočila jsem se zpátky a uvažovala jestli ví něco, co potřebuju
vědět. Rush se
určitě choval jako by ano. Vypadal připravený zastavit auto a
vyhodit jí ven.
Rush si začal pohrávat s rádiem, takže jsem se rozhodla zůstat
zticha. Byl
rozrušený, protože Bethy věděla něco, co by neměla.
Obklopovalo ho tolik tajemství. Věci, o kterých se semnou
odmítal bavit.
Přitahovalo nás to k sobě. Ale to neznamenalo, že mi musí říkat
o všech svých
tajemstvích. Znamenalo? Ne! Samozřejmě, že ne. Ale na
druhou stranu, byla jsem
připravená dát kus sebe někomu, koho doopravdy neznám?
Tolik se hlídal. Byla
jsem schopná to s ním dělat a nepřilnout k němu? Nebyla jsem
si jistá.
Rush položil ruku přes mou. Podívala jsem se na něj, sledoval
cestu, ale přemýšlel.
Přála jsem si, abych se ho mohla prostě zeptat. Ale v tom bodě
jsme ještě nebyli.
Možná nikdy nebudeme. Měla bych dát pannenství klukovi,
který mi brzy odejde ze
života s bez naděje na něco víc?
"Tohle byla nejlepší zábava ze všech. Mám ráda kluky z
dělnický třídy. Je s nima
tolik srandy," mumlala ospale Bethy ze zadu. "Měla jsi se víc
rozhlížet kolem,
Blaire. Bylo by to od tebe chytřejší. Rush se špatnej nápad. Páč
tu vždycky bude
Nan."
Nan? Otočila jsem se, abych se na Bethy podívala. Měla
zavřené oči a pusu
dokořán. Uniklo ní tiché zachrápání a já věděla, že dneska se
mi vysvětlení toho
komentáře nedostane. Alespoň ne od Bethy.
Obrátila jsem pohled k Rushovi, jehož ruka pustila mojí a teď
oběma pevně svíral
volant. I čelist měl pevně zatnutou. Co bylo s jeho sestrou za
problém? Byla to jeho
sestra, správně?
"Je Nan tvoje sestra?" zeptala jsem se a sledovala jeho reakci.
Jednom přikývl, ale
neřekl nic víc. Bylo to to samé, co jsem od něj dostala, když
jsem se o ní naposledy
zmínila. Naprosto se přede mnou uzavřel.
"Co tím teda Bethy myslela? Jak by to, že spolu spíme mohlo
ovlivňovat Nan?"
Rush byl celý napjatý. Neodpověděl. Srdce mi pokleslo. Tohle
tajemství, ať bylo
jakékoliv, nás drželo od dělání něčeho víc. Bylo to pro něj příliš
důležité, což pro mě
byla varovná vlajka. Pokud mi nemůže říct něco, co ví dokonce
i Bethy, pak jsme
měli problém.
"Nan je moje mladší sestra. Nechci … nemůžu o ní s tebou
mluvit."
Z toho jakým způsobem řekl slova 's tebou' se mi zkroutil
žaludek. Něco tady
nehrálo. Chtěla jsem se zeptat na víc otázek, ale smutek a
ztráta, které mě
zaplavili, když jsem si uvědomila, že v jeho posteli spát nebudu
spát dnes ani jinou
noc, mě zastavili. Tohle mě brzdilo před sblížením s Rushem.
Nikdy jsem mu
neměla dovolit dotýkat se mě jak to dělal před chvílí. Ne, když
mě tak snadno
dokázal odhodit stranou.
Zůstali jsme zticha celou cestu do kanceláře. Rush beze slova
vystoupil a vzbudil
Bethy. Pak jí pomohl dovnitř. Bylo zamčeno, ale Bethy měla
klíče. Mumlala něco o
tom, že tu zůstane přes noc jinak by jí táta zabil. Nešla jsem
pomoct. Neměla jsem
energii. Jen jsem chtěla jít do postele. Chtěla jsem svojí postel
pod schody. Ne tu
velkou, která na mě čekala.
Když se vrátil do auta byl pořád zticha. Snažila jsem se přijít na
to proč se tolik
uzavřel kvůli Nan a co mohl znamenat Bethyn komentář, ale nic
nedávalo smysl.
Jen o pár minut později jsme zajeli do garáže. Hned jakmile
zaparkoval, otevřela
jsem dveře a vystoupila. Nečekala jsem na něj, když jsem šla
ke dveřím. Bylo
zamčeno, takže jsem na něj musela počkat až odemkne.
16. KAPITOLA
Rush otevřel dveře a ustoupil, takže jsem mohla vejít první. Šla
jsem dovnitř a
zamířila do kuchyně.
"Tvůj pokoj je teď nahoře," řekl Rush, prolamujíc ticho.
Věděla jsem to. Ale byla jsem prostě myšlenkami jinde. Otočila
jsem se a šla ke
schodům. Rush mě nenásledoval. Chtěla sem se ohlédnout a
podívat se co dělá,
ale nemohla jsem.
"Snažil jsem si od tebe držet odstup." Jeho slova zněla ve
temně. Zastavila jsem
se, otočila a ohlédla se na něj. Stál na spodním schodě a díval
se na mě. Z
bolestného výrazu v jeho tváři mě bolelo srdce.
"Tu první noc jsem se tě snažil zbavit. Ne protože, bych tě
neměl rád." Tvrdě a
hořce se zasmál. "Ale protože jsem věděl. Věděl jsem, že se mi
dostaneš pod kůži.
Věděl jsem, že nebudu schopný držet se dál. Možná jsem tě v
tu chvíli trochu
nenáviděl, kvůli slabosti, kterou budeš schopná ve mně objevit."
"Co je tak špatně na tom, že o mě máš zájem?" zeptala jsem
se, potřebovala jsem,
aby mi odpověděl alespoň na tohle.
"Protože nevíš všechno a já ti to nemůžu říct. Nemůžu ti říct
Nanina tajemství. Jsou
její. Miluju jí, Blaire. Miluju jí a chráním celý život. Je to moje
malá sestřička. To je to
co dělám. I když tě chci víc než jsem chtěl cokoli ve svém
životě, nemůžu ti říct
Nanina tajemství."
Každé slovo, co mu vyšlo z pusy znělo jakoby z něj bylo
vyrvané. Nan byla opravdu
jeho sestra a já dokázala pochopit tento druh loajality a lásky.
Pokud bych mohla,
zemřela bych pro Valerii. Byla jen o patnáct minut mladší, ale
udělala bych vše co
by ode mě potřebovala. Žádný kluk, nebo další city by mě
nepřiměly jí zradit.
"Chápu to. Je to v pořádku. Neměla jsem se ptát. Mrzí mě to."
Mrzelo mě to. Vetřela jsem se do života jemu i jeho sestře.
Očividně vše co Bethy
věděla, vědět neměla. Pokud si Bethy myslela, že pro nás
Rushova potřeba chránit
sestru bude problém, mýlila se.
Rush pevně zavřel oči a něco zamumlal. S něčím se
vypořádával. Možná to
přineslo zlé vzpomínky. I když jsem moc chtěla jít dolů a
obejmout ho, věděla jsem,
že zrovna teď nejsem vítaná. Tohle jsem podělala.
"Dobrou noc, Rushi," řekla jsem a šla nahoru po schodech.
Tentokrát jsem se
neohlédla. Šla jsem rovnou do pokoje.
S těmihle okny jsem se nemohla splést, že je ráno.
Nepotřebovala jsem ani budík.
Slunce mě vzbudilo hodinu před odchodem. Teď když jsem
měla koupelnu hned u
sebe a víc místa, jsem se snadno osprchovala a oblékla.
Nebyla jsem v náladě jíst
dnes ráno Rushovo jídlo. Vůbec jsem neměla náladu jíst, ale
měla jsem dnes dvě
směny, takže jsem něco zakousnout potřebovala. Mohla bych
se stavit v kavárně
pro trochu kofeinu a muffin.
Krátká černá sukně a bílá košile, které jsme museli nosit, když
jsme obsluhovali v
klubové jídelně, byli naše zodpovědnost udržovat v čistotě a
vyžehlené. Včera jsem
strávila pár volných hodin žehlením.
Jakmile sem byla v teniskách, zamířila jsem dolů. Dole jsem
zatím neslyšela
žádnou aktivitu, takže jsem věděla, že Rush není vzhůru. Pro
jednou jsem byla
vděčná, že mu nemusím čelit. Teď když jsem se na události
včerejší noci vyspala
jsem byla v rozpacích.
Nejen že jsem Rushe nechala dotýkat se mě na místech, kde
se mě předtím nikdo
nedotkl, ale pak jsem otočila a chovala se jako bláznivá slídivá
mrcha. Potřebovala
jsem se mu omluvit , ale nebyla jsem na to ještě připravená.
Tiše jsem za sebou zavřela přední dveře a zamířila k
náklaďáku. Alespoň že dnes
nebudu do tmy doma. Nemusím se Rushovi postavit
přinejmenším dvanáct hodin.
Jimmy už byl v zástěře v místnosti pro zaměstnance, když jsem
dorazila. Blýskl na
mě úsměvem a pak našpulil rty. "Ech, ach, vypadá to, že tu měl
někdo zlý ráno."
Nemohla jsem Jimmymu vykládat o svých problémech. Také
tyhle lidi znal. Musela
jsem si to nechat pro sebe. "Nespala jsem dobře," odpověděla
jsem.
Jimi si odfrkl. "Styď se. Spánek je tak krásná věc."
Souhlasně jsem kýval a zapsala si příchod. "Dneska jsem v tom
sama?" zeptala
jsem se.
"Samozřejmě. Musela jsi na to přijít, když jsi mě sledovala dvě
hodiny. Dneska tím
profičíš jak letní vánek."
Byla jsem ráda, že si to někdo myslí. Popadla jsem druhý
objednávkový tablet a
tužku a strčila si je do kasy černé zástěry.
"Čas snídaně," řekl s mrknutím Jimmy a otevřel dveře vedoucí
do jídelny. "Ach,
vypadá to, že šéf s přáteli jsou u stolu šest. Ačkoliv se mi líbí
očumovat jim jejich
fajnový zadky, budou preferovat tebe. Já si vezmu ranní
tenisové maminy na
desítce. Dávaj dobrý spropitný."
Čekání na Woodse a jeho kamarády nebylo dnes ráno něco, do
čeho by se mi
chtělo. Ale nemohla jsem se s Jimmym hádat. Měl pravdu.
Dostával lepší dýžka od
žen. Milovaly ho.
Zamířila jsem k jejich stolu. Woods zvedl pohled, aby se setkal
s mým a usmál se.
"Tady vypadáš líp," řekl, když jsem se postavila vedle nich.
"Děkuju. Je tu mnohem chladněji," odpověděla jsem.
"Přestěhovali jste Blaire. Budu tu muset začít jíst víc jídla," řekl
kudrnatý blonďák.
Pořád jsem neznala jeho jméno.
"To bude velmi dobré pro obchod," souhlasil Woods.
"Jaká byla noc venku s Bethy?" zeptal se Jase s lehkou hranou
v hlase. Dával mi
problémy s Bethy za vinu, zřejmě. Bylo mi to jedno. Co mě se
týkalo, byl poslední
ryba v rybníku.
"Užily jsme si to. Co vám můžu donést k pití?" zeptala jsem se,
měníc téma.
"Kávu, prosím," ozval se blonďák.
"Dobře, chápu. Mimo limity. Holčičí kód a všechny tyhle sračky.
Chci pomerančový
džus," odpověděl Jace.
"Pro mě taky kafe," řekl Woods.
"Hned se vrátím s vašimi nápoji," řekla jsem, otočila se a
uviděla další dva stoly s
hosty. Jimmy pomáhal jednomu ze stolů, takže jsem zamířila k
dalšímu. Jen vteřinu
mi trvalo si uvědomit, kdo u stolu sedí. Nohy se mi přestaly
hýbat, když jsem
sledovala Nan přehodit si dlouhé blond vlasy přes rameno a
pak se zamračila mým
směrem. Ohlédla jsem se na Jimmyho, který dokončoval
objednávky druhého stolu.
Byla jsem hloupá. Je to Rushova sestra.
Přinutila jsem nohy k pohybu a došla ke stolu. Seděly tam spolu
s další holkou. Tu
jsem ještě neviděla. Byla stejně oslnivá jako Nan.
"Webstr tu poslední dobou musí nechávat pracovat každého.
Musím říct Woodsovi,
aby promluvil s jeho tátou o pečlivějším výběru zaměstnanců,"
protáhla pomalu
Nan poněkud hlasitě.
Tváře se mi zahřály a věděla jsem, že jsem zrudla. Právě teď
jsem potřebovala
dokázat, že to zvládnu. Nan mě z neznámého důvodu
nenáviděla. Pokud jí ovšem
Rush neřekl, že jsem strkala nos do jejích věcí. To k Rushovi
moc nepasovalo, ale
znala jsem ho tak dobře? Ne.
"Dobré ráno, můžu vám donést něco k pití?" zeptala jsem se co
nejzdvořileji.
Druhá holka se uchechtla a sklonila hlavu. Nan na mě zírala
jako bych byla něco
odporného. "Nemůžeš."
Znovu jsem se podívala na Jimmyho, ale byl pryč. Nan mohla
být Rushova sestra,
ale byla to korunovaná svině. Kdybych tak strašně
nepotřebovala tuhle práci, řekla
bych jí ať mi políbí prdel a odešla.
"Je tu nějaký problém?" ozval se za mnou Woodsův hlas.
Pro jednou v životě jsem za jeho přítomnost byla vděčná.
"Ano, je. Najímáš socky. Zbav se jí. Platím za členství příliš na
to, abych tolerovala
tenhle druh obsluhy."
Bylo to protože jsem žila v domě jejího bratra? Taky nenáviděla
mého tátu?
Nechtěla jsem, aby mě nenáviděla. Pokud mě bude nenávidět,
Rush se mi nikdy
neotevře. Tyhle dveře byly pevně zavřené.
"Nannette, ty jsi tu za členství nikdy neplatila. Jsi tu, protože to
dovoluje tvůj bratr.
Takže zatáhni drápy, zlatíčko a přenes se přes svoje ego,"
Woods luskl prsty a
okamžitě k nám přispěchal Jimmy. Musel se během té scény
vrátit a já ho propásla.
"Jime, mohl bys prosím obsloužit Nan a Lolu? Zdá se, že Nan
má s Blaire problém
a já nechci, aby Blaire byla nucena na ní čekat."
Jimmy přikývl. Woods mě vzal za loket a odvedl mě dozadu do
kuchyně. Věděla
jsem, že poutáme pozornost, ale v tu chvíli jsem se nestarala.
Byla jsem jen
extrémně vděčná, že jsem z dohledu zvědavců a oddychla jsem
se.
Jakmile se za mnou zavřely dveře kuchyně, vydechla jsem
zadržovaný dech.
"Tohle hodlám říct jen jednou, Blaire. Minulou noc u Rushe jsi
mě zazdila. Nemusel
jsem se ptát proč. Bylo mi to jasný, když Rush nebyl nikde k
nalezení. Vybrala sis a
já se stáhl. Ale to co se tu stalo je jen malá ochutnávka. Ta
děvka má v žilách čirou
zlomyslnost. Je zahořklá a vzteklá, a až přijde čas si zvolit,
Rush si vybere jí."
Otočila jsem se a zírala na Woodse, nejistá co tím myslí.
Věnoval mi smutný
úsměv, pak mi pustil loket a vrátil se zpátky do jídelny. Woods
to tajemství taky
znal. Musel. Tohle mě začínalo dohánět k šílenství. Co to bylo
za mega problém?
17. KAPITOLA
Otevřela jsem dveře auta, vděčná, že jsem pro dnešek hotová.
Oči mi zavadily o
malou černou krabičku položenou na sedadle s přiloženým
vzkazem. Natáhla jsem
se a zvedla ho.
Blaire,
To je telefon. Potřebuješ ho. Mluvil jsem s tvým otcem a on mi
řekl ať ti ho
obstarám. Hovory a zprávy jsou neomezené, takže ho užívej
podle libosti.
Rush
Táta řekl Rushovi, aby mi sehnal mobil? Opravdu? Otevřela
jsem krabičku a uvnitř
byl bezpečně zastrčený bílý iPhone v komplet novém balení.
Vytáhla jsem ho ven a
chvíli si ho prohlížela. Stiskla jsem malé kulaté tlačítko ve spodu
a obrazovka se
rozsvítila. Táta mi dal dárek naposledy k narozeninám předtím
než odešel. Než
zemřela Valerie. Dal nám stejné elektrické skútry a helmy.
Vylezla jsem do náklaďáku a držela telefon v ruce. Měla bych
zavolat tátovi? Bylo
by milé, kdyby mi vysvětlil proč tu není. Proč mě poslal na
místo, kde o mě nestáli?
Setkal se s Nan? Měl vědět, že mě nepřijme. Krom toho, jestli
byla Rushova sestra,
byla i moje nevlastní sestra. Proto byla tolik naštvaná? Že jsem
vyrůstala s méně
penězi než ona? Bože, byla krutá. Klikla jsem na kontakty a
viděla, že mám v
paměti telefonu uložená tři čísla. První byla Bethy, pak Darla a
nakonec Rush.
Uložil sem svoje číslo. To mě překvapilo.
Telefon začal vyzvánět písničku od Slacker Damon co jsem
jednou slyšela v rádiu a
na obrazovce se objevilo Rushovo jméno. Volal mi.
"Halo," řekla jsem stále nejistá co si o tomhle myslet.
"Vidím, žes dostala svůj telefon. Líbí se ti?" zeptal se Rush.
"Ano, je opravdu hezký. Ale proč táta chtěl, abych ho měla?"
Nikdy se v posledních
letech moc nestaral o to co jsem potřebovala. Tohle se zdálo
triviální.
"Bezpečnostní opatření. Všechny ženy potřebují telefon. Zvlášť
ty co jezdí v autech
starších než ony. Každou chvíli by se mohlo rozsypat."
"Mám zbraň," odpověděla jsem mu.
Zasmál se. "Jo máš, chytráku. Ale pistole ti neodtáhne auto."
Poznámka přijata.
"Jedeš domů?" zeptal se. Způsob jakým řekl 'domů' jakoby jeho
dům byl taky můj
domov, mě uvnitř zahřál. I když to tak nemyslel.
"Ano, pokud je to v pořádku. Můžu jet dělat něco jiného jestli
chceš, abych zůstala
pryč."
"Ne. Chci tě tu. Uvařil jsem."
Uvařil? Pro mě? "Ach. Dobře. No, budu tam za pár minut."
"Uvidíme se brzy," řekl a pak linka ohluchla.
Znovu se choval neuvěřitelně divně.
Když jsem vešla do domu, nos mi naplnila výrazná vůně taco
koření. Zavřela jsem
za sebou a zamířila do kuchyně. Jestli tohle bude skutečné
doma uvařené mexické
jídlo, pak to na mě udělá vážně dojem.
Rush ke mně byl zády, když jsem vešla do místnosti.
Pobrukoval si píseň co jsem
neznala, která hrála ze sterea. Bylo to jemnější a pomalejší než
obvykle
poslouchal. Na baru byla otevřená láhev Corony s plátkem
limetky na okraji. Takhle
jsem jich připravila spoustu, zatímco jsem pracovala na hřišti.
"Voní to dobře," řekla jsem. Rush se ohlédl přes rameno a přes
obličej se mu
roztáhl pomalý úsměv.
"To jo," odpověděl a utřel si ruce do ručníku vedle sebe. Zvedl
Coronu a podal mi jí.
"Tady, napij se. Enchiladas jsou skoro hotový. Musím otočit
quesadillas a ještě
potřebujou pár minut. Brzy budeme jíst."
Přiložila jsem si Coronu ke rtům a napila se. Spíš pro kuráž.
Takhle jsem si naše
další setkání nepředstavovala. Rush byl hlavolam, který možná
nikdy nerozluštím.
"Doufám, že jíš mexicko," řekl, zatímco vytahoval enchiladas z
trouby. Rush Finlay
nevypadal jako někdo kdo patří do kuchyně ke sporáku. Ale
sakra, jestli u toho
nebyl sexy.
"Miluju mexický jídlo," ujistila jsem ho. "Musím přiznat, že na mě
tvoje vaření dělá
opravdu dojem."
Rush se na mě podíval a mrkl. "Mám všechny druhy talentů na
jaký si vzpomeneš."
Nepochybovala jsem. Polkla jsem dlouhý doušek Corony.
"Pomalu holka. Musíš taky něco sníst. Když jsem řekl napij se,
nemyslel jsem, abys
to vypila do dna."
Kývla jsem a utřela si kapičku co mi ulpěla na spodním rtu.
Rush mě pozorně
sledoval. Z toho se mi ruka trochu roztřásla. Rychle odvrátil oči
a začal sundávat
quesadillas z pánve. Položil je na talíř plný tvrdých a měkkých
tacos. Bylo tam
dokonce i burito. Udělal od všeho něco.
"Všechno ostatní už je na stole. Vezmi mi z ledničky Coronu a
pojď za mnou."
Rychle jsem udělala co mi řekl a spěchala za ním. Nezastavil
se v jídelně. Místo
toho vykročil ven na velkou zadní verandu a výhledem na
oceán. Na stole stály dvě
hurikánové lampy, takže jsme mohli mít světlo svíček, aniž by
ho vítr sfoukl.
"Sedni si. Připravím ti talíř," řekl, ukazujíc, abych se posadila na
první židli. Byly tu
jen dvě.
Posadila jsem se a Rush mi začal na talíř nakládat od všeho
kousek. Pak odložil
tác a položil mi ubrousek na klín. Ústa měl tak blízko mému
uchu, že jsem se z jeho
teplého dechu zachvěla.
"Mám ti přinést další pití?" zašeptal mi do ucha než se zpátky
postavil.
Zavrtěla jsem hlavou. Nebyla bych schopná pít, pokud dělal
věci jako tohle. Už tak
mi srdce bušilo jako šílené. Tohle jsem nemohla polknout.
Rush zvedl svoje pití a sedl si naproti mně. Sledovala jsem jak
si připravuje talíř a
pak zvedl oči ke mně. "Jestli ti to nebude chutnat, neříkej mi to.
Moje ego by to
nezvládlo."
Byla jsem si jistá, že nic co udělá nemůže být špatné. Usmála
jsem se a zvedla
vidličku a nůž, abych si ukrojila kousek enchilady co mi dal na
talíř. V žádným
případě to nedokážu sníst všechno, ale mohla jsem z každého
ochutnat.
V minutě co se jídlo dotklo mého jazyka jsem byla překvapená.
Bylo to stejně tak
dobré jako ty, které jsem jedla v mexické restauraci. S
úsměvem jsem se na něj
podívala. "Je to vynikající a nemůžu říct, že jsem překvapená."
Rush si strčil vidličku do pusy a usmál se. Jeho ego nemohlo
být nikdy rozdrcený.
Možná by jen potřebovalo o pár stupínků klesnout. Začala jsem
ochutnávat další
věci a zjistila, že jsem hladovější než jsem si zprvu myslela.
Všechno bylo tak
dobré, že jsem nechtěla nic zmeškat.
Po čtvrté ochutnávce všeho na talíři jsem věděla, že bych měla
přestat. Usrkla jsem
si Corony a uvolnila se na židli. Rush taky spláchl jídlo. Jakmile
skončil, položil
láhev a oči mu zvážněly. O-ou. Budeme se bavit o včerejší noci.
Chtěla jsem na ní
zapomenout. Zvlášť když byl dnešek tak hezký.
"Mrzí mě jak se k tobě Nan dnes chovala," řekl upřímným,
ztrápeným hlasem.
"Jak ses to dozvěděl?" zeptala jsem se, okamžitě jsem se cítila
nepříjemně.
"Woods mi volal. Varoval mě, že když bude příště neslušná k
zaměstnancům, bude
požádána, aby odešla."
Woods byl milý kluk. Občas jsem ho mohla mít trochu dost, ale
byl dobrý šéf.
Přikývla jsem.
"Neměla tak s tebou mluvit. Promluvil jsem si s ní. Slíbila mi, že
se to znovu
nestane. Ale pokud ano, někde jinde, tak mi to prosím přijď
říct."
Tohle jídlo měla být omluva za špatný chování jeho mladší
sestry, ne napravování
věcí mezi námi. Nebyla jsem na romantickém rande jak se mojí
představivosti
podařilo přesvědčit rozum. Tohle byla jen Rushova omluva za
Nan.
Odstrčila sem se od stolu a zvedla talíř. "Děkuju. Cením si toho
gesta. Bylo to od
tebe velmi milé. Ujišťuju tě, že nemám v úmyslu Woodsovi
vyžvanit až na mě Nan
bude příště hnusná. Jen to náhodou dnes viděl z první ruky."
Zvedla jsem pití.
"Večeře byla skvělá. Příjemná po dlouhém dnu v práci. Moc
děkuju." Nepodívala
jsem se mu do očí. Jen jsem se od něj chtěla dostat pryč.
Spěchala jsem dovnitř, opláchla svůj talíř a dala ho do myčky,
pak jsem vypláchla
láhev, abych jí hodila do recyklačního koše.
"Blaire," řekl za mnou Rush a jeho tělo tam najednou bylo a
uvěznilo mě. Ruce měl
po obou stranách linky a vše co jsem mohla dělat bylo stát tam
a dívat se před
sebe do džezu. Tvrdé teplé tělo se mi třelo o záda a já se
kousla do jazyka, abych
nezakňučela. Nedovolím mu vidět jaký na mě má vliv.
"Tohle nebyla snaha omluvit se za Nan. Byl to pokus omluvit se
za sebe.
Omlouvám se za včerejšek. Celou noc jsem ležel v posteli a
přál si, abys tam byla
se mnou. Přál jsem si, abych tě neodehnal. Odstrkuju lidi,
Blaire. Je to obranný
mechanismus. Ale tebe odstrčit nechci."
Odejít od něj a držet si odstup by bylo chytré. Rush nebyl a
nikdy nebude ničí princ
na bílém koni. Nemohla jsem si dovolit myslet, že on bude ten,
kdo mě bude
miloval a starat se o mě. On pro mě nikdy tenhle kluk nebude.
Ale srdce mě k němu
přitahovalo. Neznamenal věčnost, ale právě těď jsem chtěla,
aby byl Rush můj
první. Nebude poslední. Bude jen zastávka v životní cestě.
Zastávka, na kterou
možná nikdy nezapomenu a nepřekonám jí. To mě děsilo
nejvíc. Nebýt schopná
pohnout se dál.
Natáhl ruku, odhrnul mi vlasy na stranu z krku a pak mi vtiskl
polibek na křivku
ramene. "Prosím. Odpusť mi. Jedna další šance, Blaire. Chci
tohle. Chci tebe."
Rush bude můj první. Měla jsem z toho dobrý pocit. Uvnitř jsem
věděla, že on je ten
muž, který mě naučí o životě. I když mi nakonec zlomí srdce.
Otočila sem se v jeho
náručí a vklouzla mu rukama kolem krku.
"Odpustím ti pod jednou podmínkou," řekla jsem, dívajíc se mu
do emocemi
naplněných očí, ze kterých se mi chtělo doufat v mnohem víc.
"Dobře," řekl opatrně.
"Dnes v noci chci být s tebou. Žádné další flirtování. Žádné
další čekání."
Ustaraný výraz byl okamžitě pryč a nahradil ho hladový lesk.
"Sakra, jo," zavrčel a přitáhl mě k sobě.
18. KAPITOLA
Rush nezačal zlehka. Jeho ústa byla vášnivá a odhodlaná. Byla
jsem ráda. Bylo to
romantické. Bylo to skutečné. Také měl svojí činku v jazyku.
Předtím jsem si jí
nevšimla, ale cítila jsem jí. Míhání jeho jazyka s ní bylo
vzrušující. Líbilo se mi
chutnat něco o čem jsem věděla, že je nedosažitelné.
V obou rukách mi svíral obličej. Polibky zpomalily, pak se
odtáhla a stále mi držel
obličej v dlaních. "Pojď se mnou nahoru. Chci ti ukázat svůj
pokoj," řekl a blýskl na
mě svůdným úsměvem. "a mojí postel."
Kývla jsem a Rush spustil ruce. Vklouzl dlaní do mé, pak si se
mnou propletl prsty a
stiskl. Beze slova mě vedl nahoru po schodech, lehce mě po
nich táhl jak spěchal.
Jakmile jsme byli v druhém patře, přitiskl mě ke zdi a divoce
políbil, zuby mě štípal
do rtů a hladil jazykem. Odtrhla jsem se a zhluboka se
nadechla. "Ještě jedny
schody," řekl chraplavým hlasem a táhl mě ke dveřím na konci
chodby. Prošel
kolem mého pokoje a zaváhal. Napřed mě napadlo, že chce
možná místo toho jít
tam, ale nezastavil dokud jsme nebyli u úzkých dveří na konci
chodby. Přemýšlela
jsem jestli to bylo schodiště do jeho pokoje. Vytáhl klíč a
odemkl, pak otevřel dveře
a mávl na mě, abych šla první.
Schodiště bylo z tvrdého dřeva jako to první, ale po každé
straně tu byly zdi.
Jakmile jsem došla na vrchní schod, ztuhla jsem. Výhled byl
dech beroucí. Měsíční
svit zdůrazňoval oceán, dávajíc pokoji nejkrásnější
představitelné pozadí.
"Tenhle pokoj je důvod proč jsem mámu přiměl koupit dům.
Dokonce i jako
desetiletý jsem věděl, že je tenhle pokoj speciální," zašeptal za
mnou Rush a
omotal mi ruce kolem pasu.
"Je to neuvěřitelný," vydechla jsem tichým chrapotem. Měla
jsem pocit jakoby
hlasité mluvení zkazilo moment.
"Ten den jsem zavolal tátovi a řekl mu, že jsem našel dům, ve
kterém chci žít.
Poslal mámě peníze a ona ho koupila. Miluje tohle místo, takže
jsme tu trávili léta.
Má svůj vlastní dům v Atlantě, ale preferuje to tady."
Mluvil o sobě. Jeho rodině. Snažil se. Srdce mi zase o kousek
roztáhlo. Měla bych
ho zastavit než popojde dál na cestě do mého srdce. Nechtěla
jsem, aby to bolelo
až bude konec a on odejde. Ale chtěla jsem o něm vědět víc.
"Nikdy bych nechtěla odejít," odpověděla jsem zcela upřímně.
Rush mě lehce políbil na ucho. "Ach, ale ještě jsi neviděla mojí
chatu ve Vale, nebo
byt na Manhattanu."
Ne, neviděla a ani neuvidím. Nicméně jsem si ho na těchhle
místech dovedla
představit. Sledovala jsem televizi dost na to, abych věděla jak
vypadají. Letošní
zimu jsem ho viděla před praskajícím ohněm v propracované
chatě v horách se
sněhem pokrývajícím zem. Nebo relaxovat v bytě s výhledem
na Manhattan.
Možná ze svých oken vidí na velký Vánoční strom, který tam
každý rok staví.
Rush mě otočil vpravo, dokud jsem nebyla čelem k posteli
královské velikosti. Byla
celá černá. "A to je moje postel," řekl a vedl mě k ní s rukama
na bocích. Nemohla
jsem přemýšlet o všech holkách, které tam přede mnou byly.
Nemohla jsem.
Zavřela jsem oči a kompletně tu myšlenku zablokovala.
"Blaire, dokonce i když vše co budeme dělat bude líbání, nebo
ležení tam a
povídání si, jsem s tím v pohodě. Jen tě tu chci. Blízko u sebe."
Dalších pár centimetrů do srdce. Otočila jsem se a podívala se
na něj. "To nemyslíš
vážně. Viděla jsem tě v akci Rushi Finlayi. Nevodíš si holky do
pokoje a
neočekáváš rozhovor." Snažila jsem se znít škádlivě, ale hlas
mi zaskřípal, když
jsem zmínila ostatní holky.
Rush se zamračil. "Vůbec si sem nahoru nevodím holky,
Blaire."
Cože? Jasně že jo.
"První noc co jsem sem přišla jsi řekl, že je tvoje postel plná,"
připomněla jsem mu.
Ušklíbl se. "Jo, protože jsem v ní spal. Nevodím holky do svojí
ložnice. Nechci, aby
tohle místo poskvrnil bezvýznamný sex. Miluju to tady."
"Další ráno, ta holka byla pořád tady. Nechal jsi jí v posteli a
ona tě přišla hledat ve
spodním prádle."
Rush mi vklouzl rukou pod tričko a začal mi třít záda v malých
kroužcích. "Ten první
pokoj napravo byl Grantovo, dokud se naši rodiče nerozvedli.
Teď ho využívám na
zábavu. Tam beru holky. Ne sem. Nikdy sem. Jsi moje první,"
odmlčel se a za rty
mu zatahal úsměv, "no, nechám sem jednou týdně zajít
Henriettu uklidit, přísahám,
že se tu mezi námi nedějou žádný techtle-mechtle."
Znamenalo tohle, že jsem jiná? Že nejsem jedna z mnoha?
Bože, doufala jsem v
to. Ne…ne, nedoufala. Musím se vzpamatovat. Brzy odjede.
Naše světy se
nepřekrývají. Dokonce se jeden k druhému ani nepřibližují.
"Polib mě, prosím," řekla jsem, postavila se na špičky a přitiskla
pusu na jeho
předtím než mohl protestovat, nebo navrhnout další rozhovor.
Nechtěla jsem mluvit.
Když jsme mluvili, chtěla jsem víc.
Rush mě zatlačil dozadu na postel a přikryl mi tělo svým,
zatímco si se mnou
proplétal jazyk. Rukama mi sjížděl přes boky dolů po těle dokud
nenašel kolena.
Roztáhl mi nohy od sebe a usadil se v prostoru, který si vytvořil.
Chtěla jsem ho cítit víc. Sevřela jsem jeho tričko v pěstech a
zatáhla. Pochopil ten
náznak a odtáhl se na tak dlouho, aby si ho svlékl a odhodil
stranou. Tentokrát jsem
měla čas si ho prozkoumat. Přejela jsem mu rukama po pažích
a přes tvrdé
vybouleniny bicepsů. Pak jsem ruce přesunula na hruď a hladila
prsty břišní svaly,
vzdychajíc rozkoší, když jsem cítila každou vlnku. Posouvajíc
ruce vzhůru jsem
přejela palci přes oba prsní svaly a cítila jak se mu pod mým
dotekem napnuly
bradavky. Ach, to bylo sexy.
Rush se odtáhl a skoro zoufale mi začal rozepínat knoflíčky
košile. Když se dostal
přes poslední knoflík, rozevřel jí a zatáhl za podprsenku dokud
mi obě prsa
nevyskočila z krajkových košíčků. Vystrčil jazyk a kmitl jím přes
jednu bradavku.
Přesunul se k druhé a udělal to samé než sklonil hlavu a vtáhl jí
do pusy jedním
tvrdým tahem.
Moje tělo se vyklenulo proti jeho a tvrdost, kterou jsem cítila třít
se mi o nohu teď
byla pevně zaklíněná mezi mýma nohama a tiskla přesně na
bolest. "ACH!"
zasténala jsem, třela se o jeho pevnost a potřebovala z ní cítit
víc.
Rushova ústa pustila bradavku, díval se mi do očí a zaklonil
tělo, nechávajíc mě
znovu bez tlaku, který jsem potřebovala. Rozepnul mi sukni a
pomalu mi jí začal
stahovat dolů, spolu s kalhotkami. Nikdy ze mě nespustil oči.
Nadzvedla jsem se, aby mi jí snadno stáhl z boků. Rush se
posadil na kolena a
prstem mi pokynul ať si sednu. Byla jsem připravená udělat
cokoliv oč požádá.
Jakmile jsem seděla, svlékl mi košili úplně. Pak mi rozepnul
podprsenku a odhodil
stranou.
"Ty, nahá v mojí posteli je ještě víc neuvěřitelně nádherný než
jsem si myslel….a
věř, mi myslel jsem na to. Hodně."
Naklonil se zpátky nade mě, zahákl mi paže pod koleny a zase
se mi usadil mezi
nohama. Ale pořád měl na sobě šortky. Chtěla jsem je
dolu…ACH!
Rush pohnul boky přes moje roztažené nohy a zatlačil přesně
kde jsem ho chtěla.
"Ano! Prosím!" Škrábala jsem ho, potřebujíc ho blíž.
Rush se sklonil, rukama pohyboval po vnitřních stranách
stehen, zatímco mě políbil
na pupík a pak na vršek pahorku. Potřeboval víc vlasů. Chtěla
jsem za něco
zatáhnout.
Zvedl stříbrné oči a zadíval se do mých, když jeho jazyk
vyklouzl ven a přejel
kovovým piercingem přímo přes klitoris. Vykřikla jsem jeho
jméno a popadla plnou
hrst přikrývek, abych se udržela na posteli. Cítila jsem jako bych
mohla vyletět
oknem na nebe jako raketa.
"Bože, jsi tak sladká," vydechl Rush, když sklonil hlavu, aby po
mě znovu přejel
jazykem. O tomhle jsem slyšela. Věděla jsem o tom, ale nikdy
by mě nenapadlo, že
to bude tak dobré.
"Rushi, prosím," zakňourala jsem.
Zatavil se nade mnou. Teplo jeho dechu ovívalo pulzování,
které způsobil. "O co
prosíš, miláčku. Řekni mi co chceš."
Zavrtěla jsem hlavou a pevně zavřela oči. Nemohla sem mu to
říct. Nevěděla jsem
jak.
"Chci tě to slyšet říct Blaire," řekl Rush přiškrceným šepotem.
"Prosím, olízni mě znovu," vypravila jsem ze sebe.
"Sakra," zaklel Rush předtím než mi jazykem přejel přes
záhyby. Pak vtáhl naběhlý
klitoris do úst a poslal mě spirálovitě do prostoru. Svět vybuchl v
barvách a zastavil
se mi dech, zatímco mnou projíždělo potěšení.
Když jsem klesla dolů z výšek, uvědomila jsem si, že mě Rush
opustil a byl teď
svlečený a nakláněl se zpátky nade mě.
"Kondom je nasazený; potřebuju být uvnitř," zašeptal mi Rush
do ucha, když mi
rukama roztahoval nohy a já cítila jeho špičku pronikat na kraj
dovnitř mě.
"Do hajzlu, jsi tak vlhká. Bude těžký nevklouznout rovnou
dovnitř. Budu se na to
snažit jít pomalu. Slibuju." Hlas měl napjatý a žíly na krku mu
vystupovaly, když se
do mě přitiskl hlouběji. Roztahovalo mě to, ale byl to dobrý
pocit. Bolest, kterou
jsem očekávala tam nebyla. Posunula jsem tělo, víc rozevřela
nohy a Rush polkl a
ztuhl.
"Nehýbej se. Prosím, miláčku, nehýbej se," prosil Rush a
udržoval se nade mnou v
klidu. Pak se protlačil do mojí těsnosti hlouběji, než udeřila
bolest. Napnula jsem se
a stejně tak Rush. "To je ono. Udělám to rychle, ale pak hned
přestanu a nechám tě
si na mě zvyknout."
Přikývla jsem, zavřela oči a chytila se ho za ramena. Rush se
odtáhl a pak pohnul
boky dopředu jedním pevným přírazem. Projela mnou horká
bolest a vykřikla jsem,
pevně jsem mu stiskla ruce a držela se, zatímco mnou otřásala
vlna bolesti. Slyšela
jsem Rushovo rychlý tvrdý dech, když se nade mnou klidně
vznášel.
Nevěděla jsem přesně jaký je tohle pro kluka pocit, ale mohla
jsem říct, že to
nebylo snadný. Rushe něco bolelo.
"Dobře. Jsem v pořádku," zašeptala jsem, když bolest polevila.
Rush otevřel oči a podíval se na mě. Oči měl zastřené. "Jsi si
jistá? Protože
miláčku, chci se tak zatraceně moc pohnout."
Kývla jsem a dál se ho držela za paže pro případ, že by se
bolest vrátila až se
pohne. Rush odtáhl boky a bylo to jakoby mě opouštěl, pak se
zhoupl pomalu
dopředu a znovu mě naplnil. Tentokrát mě nic nebolelo. Jen
jsem se cítila
roztažená a plná.
"Bolí to?" zeptal se Rush, když se znovu zastavil.
"Ne. Líbí se mi to," ujistila jsem ho.
Rush znovu pohnul boky zpátky a vrhl se v před, způsobujíc, že
jsem zasténala
rozkoší. Tohle bylo dobrý. Víc než dobrý.
"Líbí se ti to?" zeptal se užasle Rush.
"Ano. Je to moc dobrý pocit."
Rush zavřel oči, zaklonil hlavu a zasténal, když se začal
pohybovat rychleji. Cítila
jsem jak moje tělo zase stoupá vzhůru. Bylo to možné? Mohla
jsem mít další
orgasmus tak brzy? Vše co jsem věděla je, že chci víc.
Nadzvedla jsem boky,
abych mu vyšla vstříc a zdálo se, že z toho šílí.
"Jo. Bože, jsi neuvěřitelná. Tak těsná. Blaire, si tak zasraně
těsná," řekl skrz zuby,
když se uvnitř mě pohyboval.
Zvedla jsem kolena tak, abych ho mohla nohama obejmout
kolem pasu a on se
začal třást. "Jsi blízko, miláčku?" zeptal se napjatým hlasem.
"Myslím," odpověděla jsem, cítíc uvnitř sebe narůstání. Ačkoli
jsem tam ještě
nebyla. Bolest na začátku zpomalila všechno potěšení. Rush
vklouzl rukou dolů
mezi nás, dokud netřel palcem o můj střed.
"ACH! Ano, přímo tam," zanaříkala jsem a přitiskla se k němu,
když mě smetla vlna.
Rush vykřikl, ztuhl a byl velmi v klidu, pak do mně naposledy
zatlačil.
19. KAPITOLA
Rush ztěžka mi dýchající do ucha, zatímco na mě ležel celou
vahou byl úžasný.
Chtěla jsem ho tu držet. Stále uvnitř sebe. Přesně takhle.
Pohnul paže a zvedl se ze mě, zpevnila jsem kolem něj ruce a
on se zasmál. "Hned
se vrátím. Napřed se o tebe musím postarat," řekl a políbil mě
na rty, než mě
nechal samotnou na posteli.
Sledovala jsem jeho nahý zadek v celé své dokonalosti přejít
pokoj a vejít do
koupelny. Slyšela jsem téct vodu a pak přišel zpátky stále úplně
nahý. Oči mi
okamžitě cestovaly na jih. Slyšela jsem Rushe zasmát a
zahanbeně jsem zavřela
oči, že jsem byla přistižená.
"Teď se přede mnou nezačínej stydět," popichoval mě, pak se
natáhl, aby mi
rozevřel kolena. "Otevři pro mě," řekl tiše a odtáhl mi kolena od
sebe. Poprvé jsem
si všimla žínky v ruce.
"Není toho zase tak moc," řekl, omýval mě mezi nohama,
zatímco jsem ho
fascinovaně sledovala. "Bolí to?" zeptal se s obavami v hlase,
když jemně utíral
citlivé místo. Zavrtěla jsem hlavou. Teď, když jsme nebyli divocí
vášní, bylo tohle
trapné. Ale to, že mě očišťoval bylo sladký. Dělají tohle kluci po
sexu běžně? Tohle
jsem ve filmech nikdy neviděla. Rush se zdál se svým úklidem
spokojený a hodil
použitou žínku do koše vedle postele. Zalezl zpátky do postele
vedle mě a přitáhl
mě k sobě.
"Myslela jsem si, že se netulíš, Rushi," řekla jsem, když mi
nosem přejížděl po krku
a hlasitě vdechoval.
"Netulil. Jenom s tebou, Blaire. Jsi moje výjimka," zašeptal, pak
si zastrčil mojí
hlavu pod bradu a přetáhl přes nás přikrývky. Spánek přišel
rychle. Byla jsem v
bezpečí a šťastná.
Polibky kladené na vnitřní stranu lýtka a podél klenby chodidla
byly první věc,
kterou jsem zaregistrovala. Přinutila jsem se otevřít oči. Rush
klečel na konci
postele, líbal mě na chodidlo a vzhůru po straně nohy s
uličnickým úsměvem na
tváři.
"Tady jsou ty oči. Začínal jsem uvažovat, kolik polibků ti budu
muset dát, aby ses
vzbudila. Ne že by mi vadilo líbat tě výš, ale to by vedlo k
dalšímu neuvěřitelnýmu
sexu a ty máš jen dvacet minut než půjdeš do práce."
Práce. Ach sakra. Sedla jsem si a Rush mi položil nohu. "Máš
čas. Dojdu udělat
něco k snídani, zatímco se budeš připravovat," ujistil mě.
"Děkuju, ale to nemusíš. Vezmu si něco v odpočívárně
zaměstnanců až dorazím."
Nechtěla jsem zažít trapné ráno poté. Měla jsem s tímhle
mužem sex. Opravdu
dobrý sex, nebo alespoň jsem si myslela, že byl. Teď bylo
světlo a já byla nahá v
jeho posteli.
"Chci, aby ses najedla tady. Prosím."
Chtěl mě tu. Srdce se mi v hrudi rozbušilo silněji.
"Dobře. Potřebuju jít do svého pokoje a osprchovat se."
Rush se ohlédl na koupelnu a pak zpátky na mě. "Jsem
rozpolcený, protože chci,
aby ses osprchovala tady, ale nemyslím si, že bych byl schopný
odejít s vědomým,
že jsi nahá a namydlená v mojí sprše. Chtěl bych se k tobě
přidat."
Držela jsem si přikrývku na prsou, posadila se a usmála se na
něj. "I když to zní
neuvěřitelně lákavě, přišla bych pozdě do práce."
Rush si povzdychla a kývl. "Správně. Musíš jít do svého
pokoje."
Rozhlédla jsem se po oblečení, ale nikde jsem ho neviděla.
"Vezmi si tohle. Henrietta přijde dneska. Nechám jí vyprat a
vyžehlit tvoje oblečení
ze včera." Hodil mi tričko, které měl večer na sobě. Zachytila
jsem jeho vůni, když
jsem si ho přetáhla přes hruď. Nebude se mi ho chtít vracet.
Stydlivě jsem se ho
snažila stáhnout, aniž bych nechala spadnout deku.
"Teď vstaň. Chci tě vidět," zamumlal a ustoupil. Měl na sobě
kalhoty od pyžama,
když sklouzl z okraje postele a čekal až vstanu. Nechala jsem
deku spadnout a
vstala. Tričko mi dosáhlo těsně nad kolena.
"Nemůžeš zavolat, že jsi nemocná?" zeptal se, zatímco mi
očima přejížděl po těle.
Projelo mnou teplé mravenčení. "Nejsem nemocná,"
odpověděla jsem.
"Jsi si jistá? Protože si myslím, že mám horečku," řekl, obešel
postel a přitáhl si mě
k sobě. "Minulá noc byla úžasná," řekl mi do vlasů.
Tenhle druh reakce jsem od něj nečekala. Bála jsem se, že mě
dnes ráno možná
vyhodí. Ale ne. Byl sladkej. A tak neuvěřitelně lákavý, že jsem
byla v pokušení
omluvit se v práci pro nemoc.
Dnes jsem pracovala na vozíku a pokud se neukážu, Bethy
bude muset celý
páteční den obsluhovat hřiště sama. To by bylo kruté. Nemohla
jsem.
"Musím dnes pracovat. Čekají mě," vysvětlila jsem.
Přikývl a ustoupil. "Já vím. Utíkej Blaire. Seběhni s tím
roztomilým, malým zadkem
schody a připrav se. Neslibuju, že tě nechám jít, pokud tu budeš
tahle stát ještě
chvíli."
S úsměvem jsem kolem něj proběhla. Pobavený smích, který
jsem nechala za
sebou byl perfektní. Rush byl perfektní.
Horko bylo čím dál tím horší. Opravdu jsem si přála, aby mi
Darla dovolila vyčesat
si vlasy. Byla jsem připravená vzít si láhev ledové vody a polít si
s ní hlavu. Tady
venku v tom vedru bych byla ve vteřině suchá. Proč chlapi hrají
golf v tomhle
počasí? Jsou blázni?
Zajela jsem vozíkem zpátky na první jamku a všimla si
Woodsovi tmavé hlavy.
Skvělý. Dnes jsem na něj náladu neměla. Jace bude nejspíš
chtít počkat na Bethy,
aby jí přesvědčoval k útěku. Pravděpodobně bych je měla
přeskočit. Woods se
otočil, podíval se na mě a usmál se.
"Dneska zpátky na vozíku. Ačkoli tě mám moc rád uvnitř, tohle
dělá golf pekelně
zábavnější," řekl Woods škádlivým tónem, když jsem vedle nich
zastavila.
Neměla jsem v úmyslu ho ve flirtování podporovat. Ale byl můj
šéf, takže jsem ho
ani nemohla naštvat.
"Couvej, Woodsi. Tohle je trochu moc blízko," ozval se za mnou
Rushův hlas,
otočila jsem se a viděla ho k nám přicházet v tmavě modrých
šortkách a bílém polo
tričku. Hrál golf?
"Takže ona je důvod proč sis s náma chtěl dneska zahrát?"
zeptal se Woods.
Nespustila jsem s Rushe oči, když ke mně přišel. Byl tu kvůli
mně. Alespoň jsem si
tím byla dost jistá. Během snídaně se mě ptal, kde dnes
pracuju.
Omotal mi ruku kolem pasu. Přitáhl si mě k boku a sklonil hlavu,
aby mi zašeptal do
ucha, "Jsi bolavá?"
Dělal si obavy o mojí bolest, když jsem dnes pracovala celý den
venku na nohách.
Řekla jsem mu, že je mi fajn. Je jsem se cítila roztažená.
Zřejmě si stále dělal
starosti.
"Jsem v pohodě," odpověděla jsem tiše.
Přitiskl mi polibek na ucho. "Cítíš se roztaženě? Můžeš říct, že
jsem byl uvnitř
tebe?"
Přikývla jsem a cítila jak se mi z tónu jeho hlasu trochu
podlamují kolena.
"Dobře. Líbí se mi vědět, že cítíš kde jsem byl," řekl, pak se ode
mě odtáhl a
přimhouřil oči na Woodse.
"Napadlo mě, že se tohle stane," řekl Woods rozmrzele.
"Nan už to ví?" zeptal se Jace. Blonďák ho plácl po ruce a
zamračil se na něj.
Proč to vždycky končilo u Nan? Dozvím se to někdy?
"Tohle není Nanina věc. Nebo vaše," odpověděl Rush, dívajíc
se na Jace.
"Přišel jsem hrát golf. Pojďme se o tom tady nebavit. Blaire,
proč nedoneseš
každému pití a nezamíříš na další jamku," řekl Woods.
Rush se vedle mě napjal. Woods nás zkoušel. Chtěl vědět jestli
se teď budu chovat
jinak, když si na mě Rush dělal veřejně nárok. Byla jsem tu kvůli
práci. Jen protože
jsem s Rushem spala se na mém místě ve velkém schématu
věcí nic neměnilo.
Věděla jsem to. Ustoupila jsem z Rushova obětí, abych otevřela
chlaďák a začala
každému rozdávat vybrané pití. V téhle skupině nebylo moje
spropitné tak vysoké
jako obvykle. Samozřejmě kromě Woodse. Napadlo mě, že to
se dnes změní taky.
Viděla jsem stodolarovku co mi Woods strčil do ruky a byla
jsem si jistá, že Rush
taky. Rychle jsem sevřela dlaň a strčila jí do kapsy. Vyrovnám
se s ním později až
Rush nebude přihlížet. Rush přišel ke mně a strčil mi peníze do
kapsy. Něžně mě
políbil a pak na mě mrkl, než si šel vzít hůl z vaku. Nedala jsem
Woodsovi důvod mi
nic vyčítat. Rychle jsem nastoupila do vozíku a zamířila k další
jamce. Zabzučení
telefonu v kapse mě vylekalo. Rush mi ho tam zastrčil než jsem
ráno odešla. Těžko
se mi to pamatovalo.
Zastavila jsem a vytáhla ho ven.
Rush: Omlouvám se za Woodse.
Proč se omlouval? Neměl k tomu žádný důvod.
Já: Jsem v pohodě. Woods je můj šéf. Žádný velký
problém.
Zastrčila jsem telefon do kapsy a vyjela na další zastávku.
20. KAPITOLA
Když jsem po práci zajela na Rushovo příjezdovku, nečekala
jsem, že jí najdu
plnou aut. Na golfovém hřišti bylo tak rušno, že jsem se u nich s
nápoji zatavila už
jen jednou na šestnácté jamce. Za celý den mi znovu nenapsal.
Žaludek se mi
kroutil nervozitou. Co je tohle? To se krátký okamžik idylky
potom co mi vzal
pannenství tak rychle vytratil?
Musela jsem zaparkovat venku na okraji silnice. Zavřela jsem
dveře náklaďáku a
vykročila ke dveřím.
"Nechceš tam jít," řekl ve tmě Grantův známý hlas. Ohlédla
jsem se a viděla na
zem dopadnou malé oranžové světýlko, než Grantovi zmizelo
pod botou.
"Chodíš na tyhle večírky, aby ses poflakoval venku?" zeptala
jsem se, jelikož tohle
bylo po druhé co jsem sem dorazila na párty a našla Granta
samotného venku.
"Zdá se, že nedokážu přestat kouřit," vysvětlil.
"Kouření tě zabije," řekla jsem mu, připomínajíc si všechny
kuřáky, které jsem
sledovala pomalu umírat, když jsem vozila mámu na
chemoterapie.
"To mi říkají pořád," odpověděl s povzdychem.
Podívala jsem se zpátky na dům a slyšela hudbu linoucí se ven.
"Nevěděla jsem,
že tu dnes večer bude párty," řekla jsem a doufala, že se mi v
hlase neodráží
zklamání.
Grant se zasmál a opřel se bokem o Volvo. "Není tady pokaždý
nějaká?"
Ne, nebyla. Po včerejší noci jsem si myslela, že by mi Rush
zavolala nebo napsal.
"Hádám, že jsem jí jen nečekala."
"Myslím, že ani Rush ne. Tohle je Nanin mejdan. Hodila to na
něj. Co se týká
Rushe, tý holce by prošla i vražda. Když jsme vyrůstali Rush mi
víc než jednou
nakopal prdel, protože jsem neskočil na její dotčený, štěněčí
sračky."
Došla jsem se opřít o Volvo vedle něj a překřížila si ruce na
prsou. "Takže ty jsi s
Nan taky vyrůstal?" potřebovala jsem aspoň něco. Nějaké
vysvětlení.
Grant po mě střelil očima. "Jo. Samozřejmě. Georgianna je její
matka. Jediný rodič
co má. No …" Grant se odstrčil od Volva a zavrtěl hlavou. "Ne.
Skoro jsi mě
dostala. Nemůžu ti tyhle hovadiny říkat, Blaire. Upřímně, až to
někdo udělá, nechci
být nikde poblíž."
Grant odkráčel zpátky k domu.
Sledovala jsem ho dokud nebyl uvnitř a pak jsem se na cestu k
domu vydala i já.
Modlila jsem se, aby v mém pokoji nikdo nebyl. Jestli jo, půjdu
do spíže. Neměla
jsem náladu na Nan. Nebo její tajemství, která směli vědět
všichni okolo kromě mě.
A byla jsem si jistá, že nemám náladu na Rushe.
Otevřela jsem dveře a byla jsem ráda, že kolem nestál nikdo,
aby viděl můj příchod.
Zamířila jsem přímo ke schodům. Dům naplňoval smích a
hlasy. Nehodila jsem se k
nim. Ani náhodou bych nešla dolů a nechovala se jakože ano.
Podívala jsem se na dveře vedoucí na Rushovo schodiště a
nechala se zaplavit
vzpomínkami na minulou noc. Začínala jsem si myslet, že to
byla záležitost jedné
noci. Otevřela jsem svoje dveře a vstoupila dovnitř dřív než
jsem rozsvítila. Musela
jsem si přikrýt pusu rukou, abych nezaječela, když jsem si
uvědomila, že nejsem
sama. Byl to Rush. Seděla na mojí posteli a díval se z okna.
Když jsem zavřela
dveře vstal a šel ke mně.
"Ahoj," řekl měkkým hlasem.
"Ahoj," odpověděla sem, nejistá proč je tady, když měl dům plný
lidí. "Co tady
děláš?"
Věnoval mi křivý úsměv. "Čekám na tebe. Tak trochu jsem si
myslel, že je to
zřejmé."
S úsměvem jsem svěsila hlavu. Jeho oči na mě dokázaly být
někdy příliš. "To
vidím. Ale máš hosty."
"Nejsou moji. Věř mi, chtěl jsem prázdný dům," řekl a vzal mi
obličej do dlaní. "Pojď
se mnou nahoru. Prosím."
Nemusel prosit. Šla jsem ráda. Položila jsem si kabelku na
postel a vzala ho za
ruku. "Veď mě."
Rush mi ruku stiskl a zamířili jsme společně nahoru. Jakmile
jsme vyšli na vrchní
schod, Rush si mě přitáhl do náruče a tvrdě políbil. Možná jsem
se dala snadno,
ale bylo mi to jedno. Dnes se mi po něm stýskalo. Omotala
jsem mu ruce kolem
krku a oplácela mu polibek plný všech emocí, které uvnitř mě
vířily a kterým jsem
tak úplně nerozuměla.
Když polibek přerušil, oba jsme byli bez dechu. "Rozhovor.
Napřed si budeme
povídat. Chci vidět tvůj úsměv a slyšet tvůj smích. Chci věděl
jaký jsi měla
nejoblíbenější pořad, když jsi byla dítě, kdo tě ve škole
rozbrečel a jaký plakát
klučičí skupiny ti visel nad postelí. Pak tě chci nahou ve svojí
posteli."
Usmívala jsem se jeho podivnému, ale rozkošnému způsobu,
jaký mi říkal, že chce
víc než jen sex, došla jsem k velké pohovce s výhledem na
oceán, místo na
televizi.
"Máš žízeň?" zeptal se Rush, přešel k nerezové lednici, které
jsem včera večer
neměla čas si všimnout. Vedle ní byl malý bar.
"Jen nějakou studenou vodu," odpověděla jsem.
Rush začal připravovat pití a já se otočila, abych se podívala na
oceán. "Lumpové
byli můj oblíbený pořad, Ken Norris mě rozbrečel minimálně
jednou týdně, ale
potom rozbrečel Valerii a já se na něj naštvala a zranila ho. Můj
nejoblíbenější a
nejzdařilejší útok byl kopenec do koulí. A je to ostuda, ale zdi mi
pokrývaly plakáty
The Backstreet Boys."
Rush se postavil vedle mě a podal mi velkou sklenici vody. Ve
tváři jsem mu viděla
váhavost.
Sedl si vedle mě. "Kdo je Valerie?"
Bez přemýšlení jsem zmínila sestru. Bylo mi s Rushem
pohodlně. Chtěla jsem, aby
mě znal. Možná, když se mu otevřu se svými tajemstvími,
podělí se on o svoje.
Dokonce i když nemůže mluvit o Naniných.
"Valerie byla moje sestra dvojče. Zemřela při dopravní nehodě
před pěti lety. Táta
řídil. O dva týdny později nám odešel ze života a nikdy se
nevrátil. Máma říkala, že
mu musíme odpustit, protože nedokázal žít se skutečností, že
řídil auto, které
Valerii zabilo. Vždycky jsem jí chtěla věřit. Dokonce i když
nepřišel na mámin
pohřeb jsem chtěla věřit, že se tomu prostě jen nedokáže
postavit. Takže jsem mu
odpustila. Nechci ho nenávidět, nebo nechat hořkost a
nenávist, aby mě ovládaly.
Ale přišla jsem sem a no … však víš. Hádám, že se máma
mýlila."
Rush se naklonil a položil svojí sklenici za dřevěný, rustikální
stolek vedle gauče,
pak vklouzl rukou za mě. "Neměl jsem tušení, žes měla dvojče,"
řekl téměř zbožně.
"Byly jsme totožné. Nerozeznal bys nás. Užily jsme si s tím
spoustu zábavy ve
škole i s klukama. Jen Cain nás dokázal rozeznat."
Rush si začal pohrávat s pramenem mých vlasů jak jsme tam
tak seděli a dívali se
na vodu. "Jak dlouho se tvoji rodiče znali, než se vzali?" zeptal
se. Takovou otázku
jsem nečekala.
"Byla to láska na první pohled. Máma byla na návštěvě u svojí
kamarádky v Atlantě.
Táta se s její kamarádkou nedávno rozešel a přišel jeden večer,
když byla máma v
jejím bytě sama. Podle toho co máma říkala byla její kamarádka
trochu divočejší.
Tátovi stačil na mámu jeden pohled a už v tom lítal. Nemůžu
mu to mít za zlé.
Máma byla nádherná. Měla mou barvu vlasů, ale ještě větší
zelené oči. Byly skoro
jako drahokamy a byla tak zábavná. Byl jsi šťastný jen když jsi jí
byl na blízku.
Nikdy jí nic nedostalo na kolena. Napřič všemu se usmívala.
Viděla jsem jí brečet
jen jedinkrát, a to když jí řekli o Valerii. Ten den padla na kolena
a naříkala. Vyděsilo
by mě to, pokud bych se necítila stejně. Bylo to jako by mi
vyrvali kus duše."
Zastavila jsem se. Pálily mě oči. Otevřela jsem se a bylo mi do
pláče. Už roky jsem
se nikomu neotevřela.
Rush si položil čelo na vršek mé hlavy. "Mrzí mě to, Blaire. Nic
jsem netušil."
Poprvé od Valeriiny smrti jsem měla pocit, že mám někoho s
kým můžu mluvit.
Nemusela jsem se držet zpátky. Otočila jsem se mu v náručí a
rty našla jeho.
Potřebovala jsem jeho blízkost. Vzpomněla jsem si na bolest a
teď jsem od něj
potřebovala, aby jí odehnal. Byl tak dobrý v tom, aby vše kromě
něj zmizelo.
"Milovala jsem je. Vždycky je budu milovat, ale teď jsem v
pořádku. Jsou spolu.
Mají jedna druhou," řekla jsem, když jsem cítila jeho váhavost
líbat mě zpátky.
"Koho máš ty?" zeptal se zmučeným hlasem.
"Mám sebe. Před třemi lety, když máma onemocněla jsem
zjistila, že dokud se
budu držet sama sebe a nezapomenu kdo jsem, budu v
pohodě," odpověděla jsem.
Rush zavřel oči a zhluboka se nadechl. Když je znovu otevřel,
zoufalost v nich mě
vyděsila. "Potřebuju tě. Hned teď. Miluj se semnou přímo tady,
prosím."
Svlékla jsem si tričko a pak chytila jeho. Zvedl ruce a nechal mě
mu ho přetáhnout
přes hlavu. Udělal rychlý proces s podprsenkou a už mezi námi
nic nebylo. Vzal mi
prsa do dlaní a palci přejížděl přes každý tvrdý vrchol. "I když si
tě vůbec
nezasloužím, chci být pohřbený uvnitř tebe. Nemůžu se dočkat.
Potřebuju se k tobě
dostat co nejblíž můžu."
Odsunula jsem se od něj a vstala. Potom co jsem si zula boty
jsem si rozepnula
šortky a spolu s kalhotkami je stáhla dolů. Seděl tam a sledoval
mě jako bych byla
nejvíc fascinující věc jakou kdy viděl. Dávalo mi to pocti moci.
Rozpaky, které jsem
si myslela, že ucítím, když tu před ním budu stát nahá se
nedostavily.
"Svlékni se," řekla jsem a dívala se dolů na erekci tisknoucí se
mu proti džínsům.
Myslela jsem si, že si od něj vysloužím pobavený smích, ale ne.
Vstal, rychle si
sundal džíny a pak sklouznul zpátky na gauč, stahujíc mě
sebou.
"Obkroč mě," instruoval mě. Udělala jsem co řekl. "Teď,"
zalapal po dechu, "si na
mě pomalu sedni." Podívala jsem se dolů a viděla ho přidržovat
spodek penisu.
Chytila jsem se ho za ramena a pomalu se na něj spustila,
zatímco on zvládal
všechno ostatní.
"V klidu, miláčku. Pomalu a klidně. Budeš bolavá."
Kývla jsem a kousla se do rtu, když do mě špička začala
vstupovat. Pohnul hlavou
dopředu a dozadu přes můj vstup, dráždíc mě. Stiskla jsem mu
ramena a zalapala
po dechu. Byl to dobrý pocit. Příliš dobrý.
"To je ono. Začínáš být tak kurevsky vlhká. Bože, chci
ochutnat," zavrčel.
Vidět mu v očích zvířecí pohled ve mně stisklo spínač. Chtěla
jsem, aby si mě
zapamatoval. Aby si pamatoval tohle. Věděla jsem, že náš čas
je omezený a
věděla jsem, že na něj nikdy nezapomenu. Taky jsem chtěla
vědět, že až odejde,
nikdy nezapomene na mě. Nechtěla jsem být jen ta holka,
kterou připravil o
panenství.
Předklonila jsem se a čekala dokud mi znovu svým vrcholem
nepřejel přes vstup.
Pak jsem s hlasitým zasténáním sklouzla tvrdě dolů.
"DO PRDELE," zakřičel Rush. Nečekala jsem až si o mě začne
dělat starosti.
Hodlala jsem ho svézt. Teď už jsem tu terminologii chápala.
Tohle jsem měla pod
svou kontrolou. Začal otevírat pusu, aby něco řekl, ale já jsem
ho zastavila
vtrhnutím jazyka do jeho úst, zatímco jsem zvedla boky a tvrdě
po něm klouzala
nahoru a dolů. Sténání a vzpírání jeho těla pod mým mě ujistilo,
že dělám něco
správně.
Odtrhla jsem se od něj, abych mohla zanaříkat, když jsem se
začala pohybovat
rychleji a tvrději. Bolestivost uvnitř mě křičela s každým
podrážděným od jeho
vstupu, ale byla to dobrá bolest.
"Blaire, ach kurva, Blaire," vypravil ze sebe, když mě rukama
chytil za boky,
osvobodil se a užíval si jízdu. Jeho ruce to začaly přebírat.
Nadzvedl mě a žuchnul
se mnou zpátky dolů na sebe rychlým a tvrdým přírazem.
Každá nadávka a hlasité
zasténání, které mu unikli mě dělali divočejší. Tohle jsem s ním
potřebovala.
Orgasmus ve mně začal vzrůstat a já věděla, že po pár dalších
vpádech se na něm
rozpadnu na kusy. Chtěla jsem, aby se udělal taky. Začala jsem
k němu přirážet a
hlasitě sténala, když jsem se snažila převzít kontrolu.
"Už budu," sténala jsme, když pocit začal vzrůstat.
"Kurva, miláčku, to je tak dobrý," zavrčel a pak jsme spolu oba
vyletěli k vrcholu.
Jeho tělo sebou pode mnou zaškubalo a pak se uklidnilo. Moje
jméno mu splynulo
ze rtů ve stejnou chvíli, když jsem dosáhla svého vrcholu. Když
otřesy zpomalily a
znovu jsem mohla dýchat, omotala jsem mu ruce kolem krku a
zhroutila se na něj.
Pevně mě k sobě tiskl oběma rukama, když se mu zpomaloval
dech. Líbil se mi
něžný sex co jsme měli včera večer, ale tohle bylo něco co by
se dalo nazvat
šukánim. Nad tou myšlenkou jsem se pro sebe usmála a otočila
hlavu, abych ho
políbila na krk.
"Nikdy. Nikdy v celým životě," dýchal ztěžka, rukou mi jel dolů
po zádech a s
něžným stiskem mě chytil za zadek. "Tohle bylo. Bože, Blaire.
Nemám slova."
"Věřím, že slovo co hledáš je epický," řekla jsem a smála se,
když jsem se
zakláněla, abych se na něj mohla podívat.
Něha v jeho očích mi zase o trochu rozehřála srdce.
"Nejepičtější sex jaký kdy
chlap poznal," odpověděl, natáhl se a zastrčil mi vlasy za uši.
"Jsem zničenej. Víš
to, že jo? Zničila jsi mě."
Zavrtěla jsem boky a stále jsem ho mohla uvnitř cítit. "Hmmm
ne, myslím, že budeš
moct ještě fungovat."
"Bože ženská, budeš mě mít zase tvrdýho a připravenýho.
Musím tě očistit."
Špičkou prstu jsem mu přejela po spodním rtu. "Nebudu znovu
krvácet. To už mám
za sebou."
Rush mi vtáhl prst do pusy a jemně sál, než ho pustil. "Neměl
jsem kondom. Ale
jsem čistej. Vždycky si beru kondom a pravidelně se nechávám
kontrolovat."
Nebyla jsem si jistá jak tohle zpracovat. Nepomyslela jsem na
kondom.
"Omlouvám se. Svlékla jsi se a mě vypověděl mozek.
Přísahám, že jsem čistej."
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, to je v pořádku. Věřím ti. Ani já jsem
si na to
nevzpomněla."
Rush mě přitáhl zpátky k němu. "Dobře, protože to bylo
kurevsky neuvěřitelný.
Nikdy jsem to necítil bez kondomu. Vědět, že jsem v tobě a
cítím tě přímo mě
udělalo zatraceně šťastnýho. Jsi úžasná. Celá horká, vlhká a
tak strašně těsná."
Zhoupla jsem se na něm. Z jeho sprostých slov šeptaných mi
přímo do ucha se mi
ho chtělo znovu probrat. "Mmm," odpověděla jsem, když jsem
ho cítila uvnitř sebe
znovu tvrdnout.
"Bereš nějakou antikoncepci?"
Nikdy jsem k tomu neměla důvod. Zavrtěla jsem hlavou.
Zasténal a odtál boky dokud ze mě nebyl venku.
"Nemůžeme to znovu takhle dělat dokud nebudeš. Ale zase jsi
mě celýho
postavila." Sáhl mi mezi nohy a prstem mi přejel přes napuchlý
klitoris. "Tak sexy,"
zamumlal. Nechala jsem klesnou hlavu zpátky a užívala si
jemný dotek.
"Blaire, pojď si semnou dát sprchu," zeptal se napjatým hlasem.
"Dobře," řekla jsem a podívala se na něj. Pomohl mi vstát a pak
mě odvedl do
obrovské koupelny.
"Chci tě ve sprše. Co jsme dělali tam venku, bylo nejlepší
šukání v mým životě. Ale
tady to bude pomalejší. Postarám se o tebe."
21. KAPITOLA
Nechat ráno Rushe v posteli bylo těžký. Spal tak pokojně, že se
mi ho nechtělo
budit. Odolala jsem touze políbit ho před odchodem na tvář. Ve
spánku vypadal tak
bezstarostně. Neuvědomila jsem si jak intensivní a ostražitý byl
dokud jsem ho
nesledovala spát a viděla ho kompletně v klidu.
Otevřela jsem dveře místnosti zaměstnanců a přivítala mě vůně
čerstvých koblih a
Jimmyho úsměv.
"Dobré ráno sluníčko," řekl vesele jako vždy.
"To se ještě uvidí … hodláš se o ty koblihy podělit nebo co?"
Podal mi krabici. "Koupil jsem dvě extra jen pro tebe, panenko.
Věděl jsem, že dnes
do práce přijde blond sexbomba a nechtěl jsem přijít s
prázdnýma rukama."
Sedla jsem si naproti němu a natáhla se pro koblihu. "Kdybych
si myslela, že si to
užiješ, dala bych ti pusu na tvář," škádlila jsem ho.
Jimmy zavrtěl obočím. "Kdo ví, kotě? Tvářička jako tvoje
dokáže dostat chlapa na
scestí."
Se smíchem jsem si ukousla nadýchané, teplé dobroty. Nebylo
to zdravé, ale bylo
to tak zatraceně dobrý.
"Najez se, protože před sebou máme dlouhej pitomej den. Ples
debutantek je dnes
večer a nebudeme v jídelně. Všechny nás pošlou do tanečního
sálu a přinutí chodit
kolem s tácy s jídlem a pak obsluhovat až se všichni usadí k
večeři."
Ples debutantek? Co to k čertu je? "To proto je venku tolik aut s
kytkama a
dekoracemi?"
Jimmy kývl a sáhl pro další čokoládovou koblihu.
"Jo. Děje se to každý rok touhle dobou. Bláznivý bohatý matky
se producírují kolem
s dceruškama a představují je společnosti. Po dnešku budou
dívky považovány za
ženy a bude se s nimi zacházet jako s dospělými členy klubu.
Můžou být ve
výborech a tak. Je to šílená kravina. Zvlášť když Nan bylo před
pár týdny dvacet
jedna. To znamená, že dosáhla zajebaný dospělosti."
Nan byla debutantka. To bylo zajímavé. Její máma tu není.
Znamená to, že se
vrací? Zastavilo se mi srdce…brzy budu muset odejít. Rush mi
neřekl, že by se na
mém stěhování mělo něco měnit. Až odejdu, budeme se pořád
vídat?
"Dýchej, Blaire. Je to jen debilní ples," řekl Jimmy. Zhluboka
jsem se na dechla.
Neuvědomila jsem si, že začínám panikařit. Přesně proto jsem
si chtěla udržet
odstup. Věděla jsem, že tenhle den přijde. Bude teda můj otec
dnes doma?
"V kolik to začíná?" podařilo se mi zeptat bez zadrhnutí hlasu.
"V sedm, ale jídelnu zavřou v pět, aby nás připravili."
Přikývla jsem a odložila zbytek koblihy. Nedojedla jsem jí.
Dnešek bude hra na
čekanou. Cítila jsem telefon v kapse, ale nebudu Rushovi psát.
Nechtěla jsem, aby
mi říkal špatné zprávy přes textovky. Prostě počkám.
"Blaire, potřebuju tě na moment v kanceláři," prolomil mi
myšlenky Woodsův hlas.
Střelila jsem očima po Jimmym a ty jeho byly vytřeštěné
obavami. Skvělý. Co jsem
provedla?
Vstala jsem a otočila se čelem k Woodsovi. Nevypadal
naštvaně. Usmíval se na mě
a to mi dodalo potřebnou kuráž k němu dojít. Přidržel mi
otevřené dveře a já vyšla
do chodby.
"Uklidni se, Blaire. Nemáš průšvih. Jen potřebujeme probrat
dnešní večer."
Ach. Uff. Zhluboka jsem se nadechla a přikývla, pak jsem ho
následovala ke dveřím
na konci chodby.
"Nerozumím ničemu oslnivému. Táta věří, že si musím cestu k
vrcholu vydřít.
Dokonce i když jednoho dne klub zděním." Woods obrátil oči v
sloup, zatímco
otevíral dveře kanceláře a pokynul mi ať vejdu. Místnost byla
stejně velká jako můj
pokoj u Rushe. Měla dvě obrovská okna s výhledem na
osmnáctou jamku.
Woods si přešel sednout na okraj stolu. Ocenila jsem jeho
snahu nedělat z tohohle
nic formálního. To by mě znervózňovalo.
"Dnes je ples debutantek. Je to tady každoroční událost.
Přetváříme rozmazlený,
bohatý malý mrchy na dospělé. Je to pitomá osina v zadku,
která klubu vydělá
padesát milionů dolarů na zisku, darech, poplatcích a tak.
Takže s tím nesmyslem
nemůžeme přestat. Ne, že by to moje matka udělala, kdyby
mohla. Kdysi byla
debutantka a myslela by sis, že jí minimálně korunovali na
královnu Anglie, když o
tom mluví."
Vůbec jsem se ohledně dneška necítila líp. S tímhle
vysvětlením to bylo spíš horší.
"Nan je teď dvacet jedna. Takže bude debutantka. Díval jsem
se do rozpisu a její
doprovod bude Rush; je to tradice, že dívku doprovází její otec
nebo starší bratr.
Doprovod musí být také člen klubu. Nevím co se děje mezi
tebou a Rushem, ale
vím, že tě Nan nenávidí. Nepotřebuju dnes žádnou scénu.
Ačkoli tebe potřebuju.
Jsi jedna z našich nejlepších. Otázka je, dokážeš to zvládnout
bez hádky? Protože
Nan udělá co bude v jejích silách, aby tě vyprovokovala. Bude
na tobě naprosto jí
ignorovat. Možná chodíš se členem, ale jsi zaměstnanec. To se
nezměnilo. Členové
mají vždycky pravdu. Klub bude na straně Nan pokud dojde k
boji."
Co čeká? Tohle není střední škola. Všichni jsme dospělí. Můžu
Nan a Rushe
ignorovat celou noc, když bude třeba.
"Zvládnu to. Bez problému."
Woods přikývl. "Dobře, protože plat je vynikající a potřebuješ
zkušenosti."
"Zvládnu to," ujistila jsem ho.
Woods vstal. "Věřím ti, že ano. Teď můžeš jít Jimmymu pomoct
se snídaní. Nejspíš
nás zrovna oba proklíná."
Zbytek dne uběhl jako voda a já byla tak zaneprázdněná
přípravami, že jsem
neměla čas přemýšlet o Nan nebo otcově návratu. Nebo
Rushovi. Teď jsem stála v
kuchyni se všemi ostatními zaměstnanci obsluhy. Měla jsem na
sobě bílé a černé
šaty a vlasy stažené do drdolu. Začínali se mi dělat motýlci v
břiše.
Tohle bude poprvé co budu muset čelit rozdílům mezi mnou a
Rushem. Jeho svět
versus můj. Dnes večer se střetnou. Připravovala jsem se na
jakékoliv připomínky
od Nan. Dokonce už jsem si promluvila s Jimmym, aby dělal
nárazník a já
nemusela chodit nikam do Naniny blízkosti. Chtěla jsem vidět
Rushe nebo s ním
dokonce mluvit, ale měla jsem pocit, že by to nebylo k ničemu
dobré.
"Je to tady. Předkrmy a nápoje, lidi. Znáte svojí práci. Jdeme."
Darla dnes řídila
show ze zákulisí. Zvedla jsem svůj tác s Martini a zamířila ke
dveřím. Každý rychle
odcházel a všichni se rozešli různými směry do davu. Na mě
bylo obcházet ve
směru hodinových ručiček. Teda dokud jsem neuviděla Nan,
pak jsem se měla
otočit opačným směrem a Jimmy se vydá mým. Byl to dobrý
plán. Jen jsem
doufala, že to bude fungovat.
První pár, ke kterému jsem přišla mě ani nevzal na vědomí,
zatímco si povídali a
vzali si z tácu drinky. To bylo dost snadný. Zvládla jsem dalších
pár skupin. Někteří
muži a ženy si mě pamatovali z hřiště. Vždycky kývli a usmáli
se, když si mě všimli,
ale to bylo vše.
V půlce místnosti jsem měla prázdný tác a v duchu jsem si
udělala poznámku o
koncovém bodu. Spěchala jsem zpátky do kuchyně pro další
pití. Darla na mě
čekala. Strčila mi nový tác s Martini a poslala mě pryč.
Vracela jsem se zpátky na místo jen se dvěmi zastávkami a
nechala několika lidem
vzít si z tácu pití. Pan Jenkins mě zavolal jménem a zamával na
mě. Usmála jsem
se na něj. Hrál osmnáct jamek každý pátek a sobotu.
Překvapovalo mě, že
devadesátiletý pán to tu kolem tak dobře zvládá. Od pondělí do
pátky také chodil
ráno na černou kávu a dvě smažená vejce.
Když jsem se otočila zpátky od usmívání se jeho směrem, moje
oči se střetly s
Rushovo. Tvrdě jsem se snažila ho nevyhledávat, i když jsem
věděla, že tu je.
Tohle byla Nanina velká noc. Rush by to nezmeškal. Za
žádných okolností. Byla
zlá, ale byla to jeho sestra. A byla jsem to já koho nenáviděla.
Ne on. Jeho tvář
vypadala bolestně a malý úsměv byl nucený. Oplatila jsem mu
úsměv a tvrdě se
snažila nepřemýšlet o tom podivném pozdravu. Alespoň se
vůbec mým směrem
podíval. Nevěděla jsem co od něj čekat. Doktor a paní Wallance
mě oba přivítali a
říkali mi jak jim chybí vídat mě na hřišti. Lhala jsem a řekla jim,
že mi to taky chybí.
Pak jsem zamířila zpátky do kuchyně pro další tác.
Darla mi do rukou vrazila tác se šampaňským, "Jdi, jdi, honem,"
štěkala.
Šla jsem jak nejrychleji se s tácem plným sklenic se
šampaňským dalo. Jakmile
jsem byla zpátky v sále, začala jsem stejnou cestu mezi členy,
kteří teď byli
ponořeni hlouběji v rozhovorech a já byla jen tác s
občerstvením. Takhle mi to bylo
příjemnější. Necítila jsem se na hraně.
Mojí pozornost zachytil Bethyn známý smích, otočila jsem se a
hledala jí. Předtím
jsem jí v kuchyni neviděla. Měla jsem za to, že Darla nechtěla,
aby tady pracovala.
Nebo to nechtěl Woodsův otec.
Bethy nebyla oblečená jako my. Byla v přiléhavých šifonových
šatech a vlasy, které
měla vyčesané nahoru jí v prstýncích visely kolem obličeje.
Otočila hlavu, zachytila
můj pohled a věnovala mi obrovský úsměv. Sledovala jsem jak
ke mně spěchá.
Jehlové podpatky jí nezpomalovaly.
"Věřila bys tomu, že jsem tu jako host?" zeptala se Bethy, v
úžasu se kolem sebe
rozhlížela a pak se podívala zpátky na mě. Zavrtěla jsem
hlavou.
"Když Jace včera večer přišel do mého bytu prosit na kolenou,
řekla jsem mu, že
jestli mě chce, bude mě muset veřejně prohlásil za svojí
přítelkyni. Souhlasil a no,
dovedeš si to představit. V bytě pak bylo pěkný horko. Ale
každopádně, tady jsem,"
rozplývala se.
Jace se vzmužil. Dobře pro něj. Podívala jsem se jí přes
rameno a viděla jak nás
Jace sleduje. Usmála jsem se na něj a souhlasně přikývla.
Blýskl po mě
pokřiveným úsměvem a pokrčil rameny.
"Jsem ráda, že přišel k rozumu," odpověděla jsem.
Bethy mi stiskla ruku. "Děkuju," zašeptala.
Neměla mi zač děkovat, ale usmála jsem se. "Jdi se bavit. Já
se musím zbavit
tohohle, než tvoje teta přijde sem a nachytá mě při povídání."
"Dobře, i když si přeju, aby sis to tu mohla užívat se mnou."
Očima mi zaletěla za
rameno. Věděla jsem, že kouká na Rushe. Byl tady a před
všemi těmihle lidmi mě
ignoroval. Dělal to kvůli Nan, ale tím to nebylo o nic snazší.
Pomalu mi to problesklo hlavou. Stala se ze mě Bethy.
"Potřebuju peníze, abych si sehnala vlastní byt," řekla jsem jí s
nuceným úsměvem.
"Jdi se seznamovat," povzbudila jsem jí a šla k další skupině
lidí.
Pronásledující oči mi vysílaly pálivý pocit do krku. Věděla jsem,
že mě Rush
pozoruje. Nemusela jsem se otáčet a podívat se, abych si to
potvrdila. Uvědomil si
zrovna to samé co já? O tom pochybuju. Byl to chlap. A já se
stala dostupná a
snadná. Byla jsem taky největší pokrytec na světě. Právě jsem
se provinila tím
samým co jsem vyčítala a zač jsem litovala Bethy.
Poslední šampaňské opustilo tác, vracela jsem se davem a
dávala si pozor, abych
nešla nikam do blízkosti Rushe nebo Nan. Ani jsem se jejich
směrem nepodívala.
Zůstalo mi trochu hrdosti. Třikrát jsem se zastavila u hostů, aby
mi na tác postavili
prázdné sklenice, když jsem spěchala zpátky do bezpečí
kuchyně.
"Dobře, že jsi zpátky. Vezmi tenhle tác. Potřebujeme tam venku
nějaké jídlo než
toho vypijí příliš a budeme mít plné ruce práce s opilci," řekla
Darla a podala mi tác
s věcmi, které jsem nepoznávala. Taky to hrozně páchlo.
Nakrčila jsem nos a držela
od sebe tác dál. Daral se zachechtala.
"To jsou šneci. Jsou odporný, ale tyhle lidi si myslí, že je to
delikatesa. Přenes se
přes ten smrad a jdi." Cítila jsem jak se mi převrátil žaludek.
Bez tohohle vysvětlení
bych se obešla. Šneci byli dostatečné vysvětlení.
Když jsem došla ke vstupu do tanečního sálu, napřímila jsem
se a snažila se
nepřemýšlet o šnecích do podávám lidem k jídlu, nebo o
skutečnosti, že se Rush
chová jakoby mě vůbec neznal. Potom co jsem minulé dvě noci
strávila v jeho
posteli.
"Jde ti to dobře?" zeptal se Woods, když jsem vešla do
místnosti. Stál mi u lokte a
vypadal zaujatě.
"Ano. Až na to, že tu lidem k jídlu rozdávám šneky," odpověděla
jsem.
Woods se zasmál, vzal si jednoho z tácu a strčil si ho do pusy.
"Měla bys to zkusit. Jsou opravdu velmi dobří. Zvlášť namočení
v česneku nebo
másle."
Znovu se mi zkroutil žaludek a zavrtěla jsem hlavou. Woods se
tentokrát zasmál
nahlas. "S tebou jsou věci vždycky zajímavější, Blaire," řekl a
sklonil se mi k uchu.
"S Rushem mě to mrzí. Jen aby bylo jasno, kdyby sis vybrala
mě, dnes večer bys
nepracovala. Byla bys vedle mě."
Cítila jsem jak rudnu. Stačilo vědět, že jsem malý špinavý
tajemství, ale to, že si to
uvědomují ostatní bylo ponižující. Ačkoli jsem Rushe chtěla.
Tak hrozně. No, přání
se mi už splnilo.
"Potřebuju peníze. Už jsem velmi blízko tomu být schopná
dovolit si vlastní byt,"
informovala jsem ho věcně.
Woods energicky přikývl a soucitně se usmál než se otočil, aby
pozdravil staršího
hosta co šel kolem. Já měla šneky ke krmení lidí.
Jimmy zachytil můj pohled a povzbudivě na mě mrkl. Brilantně
se staral o Rushovu
stranu místnosti. Nemusela jsem se k němu ani přiblížit. Bethy
se na mě zářivě
usmála, když jsem dorazila k jejich skupině. Úsměv jí odumřel
jakmile se podívala
na tác s jídlem.
"Co je to?" zeptala se zhrozeně.
"Nechtěj to vědět," informovala jsem jí, způsobujíc, že se Jace a
kluk, kterého jsem
neznala zasmáli.
"Nejspíš bude nejlepší, když to necháš jít dál," řekl Jace Bethy,
položil jí ruku kolem
pasu a láskyplně si jí přitáhl blíž k boku.
Rozzářila se na něj a to byla všechna sladká romantika jakou
jsem dokázala snést.
Spěchala jsem k další skupině. Kudrnatá zrzka mi byla
povědomá. Chvíli mi trvalo jí
zařadit. Zlý jedovatý úsměv mi připomněl kde přesně jsem jí
předtím viděla. Šla u
Rushe na Nanine párty po Woodsovi. Ten večer jsem si díky
Woodsovi moc
fanoušků nenadělala.
"Není to sranda?" řekla, odvrátila pozornost od lidí, se kterými
mluvila a zaměřila se
na mě. "Hádám, že se Woods rozhodl, že jsi mu užitečnější,
když pro něj pracuješ
než když s ním randíš." Zachichotala se a zavrtěla hlavou, z
čehož jí nadskakovaly
kudrny kolem hlavy. "Přísahám, že tohle mi zvedlo náladu."
Natáhla ruku a
naklonila tác.
Šneci mi sjeli dolů na předek košile, následovaní hlasitým
rachotem tácu
dopadajícího na zem. Byla jsem příliš ochromená, abych se
hýbala, nebo
promluvila.
"Ach a podívejte jak se super nešikovná. Woods by si mě
zaměstnance vybírat líp,"
zasyčela holka nenávistně.
"Ach pane bože! Blaire, jsi v pořádku?" ozval se za mnou
Bethyn hlas a vytrhl mě z
šoku.
Podařilo se mi setřít šneky, stále přilepené na košili.
"Pozor," přikázal hluboký hlas, který jsem okamžitě poznala.
Hlava mi vystřelila a
uviděla jsem Rushe tlačit se skrz skupinu lidí kolem zrzky, která
se smála
nepořádku, ve kterém jsem stála. Zuřil. O tom nebylo pochyb.
Rush mě popadl za
pas a chvíli si prohlížel můj obličej. Nebyla jsem si jistá proč.
"Jsi v pořádku?" zeptal
se tiše.
Přikýval jsem, zatím nejistá jak reagovat.
Žíly na krku mu zase pod kůží vystupovaly, když ztěžka polkl.
Sotva pootočil hlavu,
aby se na zrzku podíval. "Už se ke mně nebo k ní znovu
nepřibližuj. Rozumíš?" řekl
s ledovým klidem.
Holka vytřeštila oči. "Za co jsi na mě naštvanej? Ona je nešika.
Vyklopila na sebe
celý tác."
Rush mi rukama pevněji sevřel pas. "Jestli řekneš ještě jedno
slovo, budu
vyhrožovat, že převedu všechny svoje příspěvky z tohohle
klubu, dokud tě
nevyprovodí ven. Na dobro."
Zalapala po dechu. "Ale jsem Nanina kamarádka, Rushi. Její
nejstarší kamarádka.
To bys mi neudělal. Zvlášť pro najatou výpomoc." Dětinské
trucování znělo divně
od dvaceti jednoleté ženy.
"Vyzkoušej mě," odpověděl.
Podíval se zpátky na mě. "Ty pojď se mnou."
Neměla jsem čas odpovědět než se mi podíval přes rameno.
"Mám jí Bethy. Je v
pořádku. Jdi zpátky k Jacovi." Rush mi vklouzl rukou kolem
pasu. "Bacha na šneky;
kloužou."
Do místnosti přispěchali dva kluci s košťaty od úklidu, aby
uklidili nepořádek. Lidé si
pomalu začali znovu povídat. Držela jsem pohled přilepený na
dveřích a čekala
dokud se nedostanu ven z tohohle sálu a vytrhnu se Rushovi z
rukou.
Pokud tu někdo nevěděl, že jsme spolu měli sex, teď už to ví.
Právě každému
ukázal, že se o mě do určité míry zajímá, ale nechtěl tu se
mnou chodit kolem po
svém boku. Bolel mě hrudník. Potřebovala jsem od něj odstup.
Bylo načase naučit
se zalézt zpátky do mého vlastního malého světa, kde jsem
věřila jen sama sobě.
Nikomu jinému. Jakmile jsme byli venku z tanečního sálu a z
dohledu zvědavých
očí, odstoupila jsem od Rushe a udělala mezi námi nějakou
vzdálenost. Zkřížila
jsem si ruce na prsou a zírala si na nohy. Nebyla jsem si jistá
jestli je právě teď
dobrá věc se na něj podívat. Nedopřála jsem si čas, abych si
užila jak nádherně
vypadá v černém smokingu. Dělala jsem co jsem mohla, abych
se na něj
nepodívala. Teď tu takhle oblečený stál přímo přede mnou,
zatímco já měla šaty
obsluhy pokryté šnečí mastnotou, masivní rozdíl mezi námi byl
evidentní.
"Blaire, omlouvám se. Nečekal jsem, že se stane něco
takového. Dokonce jsem ani
nevěděl, že s tebou má problém. Promluvím si o tom s Nan.
Mám pocit, že s tím
má něco dočinění- "
"Ta zrzka mě nesnáší kvůli Woodsovu zájmu o mě. Nan s tím
nemá nic společného
a ani ty ne."
Rush neodpověděl hned. Uvažovala jsem jestli bych se prostě
neměla otočit a vrátit
se do kuchyně.
"Woods do tebe pořád dělá?"
Opravdu se mě na to právě zeptal? Stála jsem tu pokrytá šneky
a máslem a on se
mě ptal jestli do mě dělá jinej kluk? Ani jsem nevěděla jestli
mám pořád práci. To
bylo ono. Měla jsem toho dost. Otočila jsem se a zamířila do
kuchyně. Rush mě
nenechal dostat se daleko. Ruka mu vystřelila a chytil mě za
paži.
"Blaire, počkej. Omlouvám se. Neměl jsem se na to ptát. Tohle
právě teď není
problém. Chtěla jsem se ujistit, že jsi v pořádku a pomoct ti se
očistit." Hlas měl
bolestný, když říkal poslední část.
Povzdychla jsem si, otočila se a tentokrát se mu podívala do
očí.
"Jsem v pohodě. Potřebuju jít do kuchyně a podívat se jestli
mám pořád ještě
vůbec práci. Woods mě ráno varoval, že pokud se náhodou
něco takového stane,
bude to moje vina. Takže mám právě teď větší problémy než
tvůj náhlý pocit
potřeby majetnictví. Což je směšný. Protože jsi dělal to nejlepší
cos mohl, abys mě
ignoroval než k tomu incidentu došlo. Buď se ke mně znáš
nebo ne, Rushi. Vyber
si." Nebylo snadné zamaskovat bolest v hlase. Vytrhla jsem mu
ruku ze sevření a
vykročila ke kuchyni.
"Pracovala jsi. Cos chtěla, abych udělal?" zavolal za mnou a já
se zastavila. "Vzít tě
na vědomí by dalo Nan důvod zaútočit na tebe. Chránil jsem
tě."
Skutečnost, že to dokonce přiznal mi toho tolik řekla. Nan je na
prvním místě.
Ignoroval mě, aby byla Nan šťastná. To jsem samozřejmě
čekala. Byla jsem jen
snadná kořist. Nan byla jeho sestra. Měl právo dát jí přede
mnou přednost. Jak by
ve mně mohl vidět něco víc, když jsem mu tak snadno vlezla do
postele?
"Máš pravdu, Rushi. Tvoje ignorování mě uchrání Naniných
útoků. Jsem jen holka
cos posledních pár nocí píchal. Všechny věci dokládají, že
nejsem zase tak
speciální. Jsem jedna z mnoha." Nečekala jsem až řekne něco
dalšího. Rozběhla
jsem se ke dveřím kuchyně a vrazila do nich než si slzy v očích
protlačily cestu ven.
22. KAPITOLA
"Whoa, holka," řekl Jimmy a nastavil ruce, aby mě chytil, když
jsem se vřítila do
kuchyně.
Uniklo mi škytnutí a polkla jsem následný vzlyk.
"To bylo brutální tam venku, ale mohlo to být horší. Aspoň ti na
záchranu přišel
Rush." Jimmy mě poplácal po zádech a objal mě. Nechtěla
jsem, aby Jimmy věděl
jak neuvěřitelně laciná jsem. Neřekla jsem mu, že tyhle slzy
jsou protože se ze mě
stalo špinavý tajemství bohatého chlapa. Ne protože na mě
nějaká hnusná mrcha
vysypala jídlo před místností plnou lidí.
"Vrať se ven, Jime. Potřebujeme obsluhu v patře. Promluvím si
s Blaire," řekl
Woods, když vešel do kuchyně.
Jimmy mě naposledy pevně objal, než si vzal tác a odešel z
kuchyně, zamračil se
na Woodse. "Buď na moje děvče hodný," řekl Jimmy Woodsovi,
když ho míjel.
Woods neodpověděl. Místo toho si prohlížel mě. Bylo mi jasný,
že tohle je ono.
Velký "je to tvoje vina, takže můžeš odejít" moment.
"Dělal jsem si potíže s varováním tě ohledně Nan a nakonec to
není ani Rushovo
vina, že tě napadla žárlivá děvka," zavrčel Woods a
znechuceně zavrtěl hlavou.
"Omlouvám se Blaire. Tahle byla kvůli mně. Tohle jsem od ní
nečekal. Je to šílená
expřítelkyně, který se jak se zdá nedokážu zbavit."
Nedával mi padáka? Opřela jsem o linku za mnou a zhluboka
se nadechla.
"Vhledem k té scéně tě tam už nechci. Můžeš zůstat tady a
pomáhat připravovat
tácy. Ujistím se, abys dostala stejný plat jako bys byla venku."
"Děkuju. Ale můžu se převlíknout?" zeptala jsem se jelikož jsem
ze sebe
potřebovala dostat šneky.
Woods se usmál. "Jo. Dojdi si do kanceláře pro uniformu na
vozík. Dnes večer
máme všichni na servírování extra uniformy."
Odstrčila jsem se od pultu a zamířila ke dveřím.
"Dej si na čas. Jsme tu v pohodě jestli potřebuješ pauzu,"
zavolala za mnou, když
jsem vycházela z kuchyně.
Rush s Nan stáli na chodbě a vypadalo to na žhavou hádku.
Nan mým směrem
střelila ostrý pohled a v Rushově výraze jsem viděla frustraci.
Způsobovala jsem
mu jen starosti. Teď mi to ale bylo jedno. Mohli mít rodinou
hádku a dostat se přes
to. Po dnešku budu mít dost peněz na stěhování. Zítra si najdu
byt, protože spaní
pod Rushovo střechou bude nemožný. Otočila jsem se a
otevřela dveře vedoucí
ven.
"Blaire, počkej," zavolal Rush.
"Nech jí jít, Rushi," dožadovala se Nan.
"Nemůžu," odpověděl.
Dveře se za mnou zavřely a já se snažila zablokovat co jsem
slyšela.
Nepotřebovala jsem si myslet, nebo dokonce jen uvažovat o
tom, že by pro mě
Rush bojoval.
Dveře se rozletěly a Rush vyběhl ven. "Blaire, prosím počkej.
Mluv se mnou,"
prosil.
Zastavila jsem se a sledovala jak mě doběhl a postavil se přede
mě. Neměla jsem
mu co říct. Už jsem všechno pověděla.
"Omlouvám se. Ale mýlíš se; neignoroval jsem tě tam. Jdi se
zeptat kohokoli. Nikdy
jsem tě nespustil z očí. Jestli měl předtím někdo pochybnosti o
tom co k tobě cítím,
fakt, že jsem od tebe neodtrhl pohled, zatímco jsi chodila
místností je zodpověděl."
Odmlčel se, projel si rukou skrz vlasy a zamumlal nadávku.
"Pak jsem viděl tvůj
výraz, když jsi viděla Bethy s Jacem. Něco uvnitř mě se
protrhlo. Nevěděl jsem co
si myslíš, ale věděl jsem, že sis uvědomila špatnost dnešního
večera. Nikdy jsi tam
neměla obsluhovat. Měla jsi být po mém boku. Chtěl jsem tě u
sebe. Byl jsem
napjatý k prasknutí, čekal jsem až k tobě někdo udělá špatný
krok, že jsem většinu
času zapomínal dýchat."
Rush natáhl ruku a prsty mi přejel po zaťaté pěsti. "Jestli mi
můžeš odpustit, slibuju,
že už se to nikdy znovu nestane. Miluju Nan. Ale skončil jsem s
pokoušením se
dělat jí radost. Je moje sestra a má problémy, na kterých
potřebuje zapracovat.
Řekl jsem jí, že si s tebou o všem hodlám promluvit. Jsou tu
nějaký věci co
potřebuješ vědět." Zavřel oči a zhluboka se nadechl. "Peru se
se skutečností, že
ode mě možná odejdeš jakmile se je dozvíš a nikdy se
neohlédneš. To mě k smrti
děsí. Nevím co se to mezi námi děje, ale v momentě kdy jsem
se na tebe podíval
jsem věděl, že mi změníš svět. Byl jsem vyděšený. Čím víc
jsem tě pozoroval, tím
víc jsi mě k sobě přitahovala. Nemůžu se dostat dost blízko."
Byl připravený se mi otevřít a pustit mě dovnitř. Nevyužíval mě.
Nebyla jsem jen
další holka co opíchal a odkopl. Chtěl si mě udržet. Moje srdce
se vzdalo. Držela
jsem se zpátky a tvrdě bojovala, abych ho nepustila dovnitř.
Přesto se mu to
podařilo. Vidět ho zranitelného byla poslední kapka. Už sem
jsem se nemohla držet
zpátky.
Spadla jsem do toho příliš hluboko. Byla jsem zamilovaná do
Rushe Finlaye.
"Dobře," řekla jsem. Nezbývalo nic jiného co říct. Měl mě.
Rush se zamračil. "Dobře?"
Přikývla jsem. "Dobře. Jestli si mě opravdu chceš udržet tak
strašně moc, že jsi
ochotný se mi otevřít, pak dobře." Neřekla jsem mu, že ho
miluju. Bylo příliš brzy.
Myslel by si, že je to mým mládím. Tohle bylo něco, co si budu
držet blízko na hrudi
dokud nenastane správný čas. Možná to bylo, protože jsem tak
mladá. Prostě jsem
to cítila stejně.
Za rty mu zatahal malý úsměv. "Právě jsem ti odkryl duši a
všechno co dostanu je
'Dobře'?" zeptal se.
Pokrčila jsem rameny. "Řekl jsi všechno co jsem potřebovala
slyšet. Teď jsem v tom
zaseklá. Máš mě. Co se mnou máš v plánu?"
Rush se tiše, sexy zasmál a přitáhl mě k sobě blíž. "Myslím, že
sex na šestnáctý
jamce u jezera by byla pěknej."
Naklonila jsem hlavu jako bych o tom přemýšlela. "Hmmm …
problém je, že se
musím převléct a jít po zbytek večera pracovat do kuchyně."
Rush si ztěžka povzdychl. "Do prdele."
Vtiskla jsem mu pusu na čelist. "Ty máš doprovázet sestru,"
připomněla jsem mu.
Rush mě chytil pevněji. "Všechno na co dokážu myslet je být v
tobě. Mít tě k sobě
pevně přitisknutou a slyšet jak děláš to sexy, malý sténání."
Ach. Bože. Při tom pomyšlení se mi rozbušilo srdce.
"Kdybych od tebe dokázal snadno odejít, vzal bych tě do týhle
kanceláře, přitisknul
ke zdi a zabořil se hluboko do tebe. Ale nemůžu s tebou mít
rychlovku. Jsi
zatraceně příliš návyková."
Jeho popis mi ztížil dech a musela jsem se ho chytit za ramena.
"Jdi se převlíknout.
Budu stát tady, takže nebudu v pokušení. Pak tě doprovodím
zpátky do kuchyně,"
řekl Rush, když mě pomalu pouštěl.
Potřebovala jsem chvilku, abych se sebrala než se pustím jeho
paží. Pak jsem se
otočila a spěchala do kanceláře.
Potom co mě Rush s rychlou pusou opustil u dveří do kuchyně
jsem ho už
neviděla. Noc byla nekonečná a já byla unavená. Příprava jídla
byla těžší než se
zdálo. Potom co se místo vylidnilo jsme měli za úkol uklidit.
O tři hodiny později byly skoro čtyři hodiny ráno. Všichni
vyklopýtali ven do brzké
ranní tmy a já zamířila k náklaďáčku. Část mě čekala, že na mě
bude Rush čekat,
ale to by pak musel spát v autě, což by bylo bláznivý.
Nastartovala jsem auto a vyrazila domů. Dneska jsem do práce
nemusela, takže se
můžu vyspat. Taky si nebudu muset hledat ten byt. Hned jak
jsem zajela na
příjezdovku vzhlédla jsem a uviděla, že se v Rushově pokoji
pořád svítí. Horní
parto domu celé zářilo ve srovnání s temným zbytkem.
Přední dveře byly odemčené, takže jsem vešla dovnitř a tiše za
sebou zavřela.
Přemýšlela jsem jestli je Rush vzhůru a čeká na mě, nebo jestli
usnul s
rozsvícenými světli. Mám jít do svého nebo do jeho pokoje?
Vyšla jsem schody a
našla ho sedět na zemi opírajícího se o dveře přímo naproti
mně. Co to dělá? Když
se naše pohledy setkaly vstal a došel ke mně. Potkali jsme se v
půli cesty. Zdál se
zoufalý. Jen jsem nevěděla proč. "Potřebuju tě nahoře. Hned,"
řekl napjatým,
zběsilým hlasem.
Srdce mi zrychlilo. Byl někdo zraněný? Je v pořádku? Spěchala
jsem za ním.
Zavřel dveře a zamkl. Pak jsem na sobě měla jeho ruce ještě
než jsme došli
nahoru.
Bylo to jakoby ho ovládl nějaký šílenec. Rush mi rukama
přejížděl dolů po bocích,
na zadek a zpátky nahoru. Popadl moje tričko a strhl mi ho.
Slyšela jsem trhání
knoflíků a škubla sebou. Bylo to tričko od uniformy. Začala jsem
se ho ptát co se
děje, ale ústy mi zakryl pusu a jazykem pátral uvnitř. Rukama
našel zapínání
šortek, prudce je rozevřel a stáhl dolů. Jeho malé hladové
vrčení způsobovalo
reakce mého těla. Mezi nohama jsem cítila vlhkost a začínající
úzkostné pulsování.
Rush mě zatlačil zády na schody, zul mi boty a svlékl šortky i
kalhotky, pak mě
popadl za kolena a rozevřel je. Neměla jsem čas protestovat
než na mě položil
ústa, olizoval mi záhyby a vklouzávat do mě. Moje jemná kůže
byla ze včerejšího
divokého sexu na každé pohlazení jazyka stále extrémě citlivá.
Začala jsem sténat
jeho jméno. Opřela jsem se dozadu o lokty a sledovala ho, když
mi kladl polibky po
stehnech a pak mi znovu zabořil obličej mezi nohy, aby mě
přiměl ztěžka dýchat a
prosit o víc.
"Moje. Tohle je moje," opakoval jako posedlý, když se odtáhl a
díval se dolů. Jemně
mi prsty přejel přes střed a pak se mi podval do očí, "Moje.
Tahle sladká kundička je
moje, Blaire."
Byla jsem připravená souhlasit se vším s čím vyrukuje. Ale
napřed jsem ho chtěla
uvnitř.
"Řekni mi, že je moje," dožadoval se.
Přikývla jsem a on do mě vklouzl jedním prstem, způsobujíc
další zasténání.
"Řekni, že je to moje," zopakoval.
"Je tvoje, teď prosím, Rushi, šukej mě."
Vytřeštil oči, vstal a stáhl si dolů kalhoty od pyžama. Jeho
erekce hrdě stála.
"Dnes žádný kondom. Vytáhnu ho. Prostě tě potřebuju cítit
celou," řekl, zvedl mi
kolena a sklonil se dokud nebyl u mého vstupu. Nevrazil do mě
jak jsem čekala.
Vnikal dovnitř pomaličku.
"Bolí to?" zeptal se a držel se nade mnou.
Trochu jo, ale nehodlala jsem mu to přiznat. Chtěla jsem ho
aniž by se musel
ovládat. "Je to dobrý pocit," ujistila jsem ho.
Kousl se do spodního rtu a vykluzoval pomalu ven. "Tyhle
schody jsou moc tvrdý.
Pojď sem." Sklonil se, vzal mě do náruče a vyšel zbytek
schodů. Nikdy předtím mě
kluk nenesl a můžu říct, že to byla skvělá zkušenost. Rushova
nahá hruď byla
neuvěřitelná.
"Uděláš pro mě něco?" zeptal se a sklonil se, aby mi dal malou
pusu na nos a oční
víčka.
"Ano," odpověděla jsem.
Zastavil se u postele a pomalu mě spouštěl dolů, dokud jsem se
nohama nedotkla
podlahy. "Ohni se a lehni si prsama na postel. Dej ruce nad
hlavu a nech zadek
vystrčený do vzduchu."
Ehm…dobře. Neptala jsem se proč, protože jsem jistou
představu měla. Nohy jsem
nechala na zemi, sehnula jsem se dopředu a lehla si na postel
jak chtěl.
Přejel mu rukou přes zadek a z krku mu vyšel potěšený zvuk.
"Máš nejdokonalejší
zadek jaký jsem kdy viděl," řekl obdivně.
Oběma rukama našel moje boky, pomalu do mě vstoupil,
přitahujíc mě dozadu na
něj. Tímhle způsobem byl hlouběji. "Rushi!" vykřikla jsem, když
mě v hloubce kam
dosáhl zasáhla mírná bolest.
"Kurva, jsem hluboko," zasténal.
Pak pomalu vyjel ven a začal boky známé houpání. Chytila
jsem se přikrývek, když
jsem začala stoupat k vyvrcholení. Věděla jsem co přijde a nohy
se mi začaly třást
vzrušením ze začínajícího stoupání uvnitř mě.
Rush klouzal jednou rukou dolů dokud se nedotkl naběhlého
klitorisu a začal ho
mnout palcem. "Bože, jsi mokrá," vydechl.
Nohy mi ztuhly, když se přese mě převalil orgasmus a pak jsem
je začala zvedat,
neschopná zvládnout pocit jak mě Rush stále třel. Bylo to tolik
rozkoše až to bolelo.
Než sem mohla začít prosti o slitování, chytil mě rukama v pase
a rychle se vytáhl
ven.
"AAAAACH!" zanaříkal, když se svalil vedle mě na postel,
věděla jsem bez dívání,
že vyklouzl než stihl vyvrcholit.
"Sakra, miláčku, kdybys jen věděla jak zasraně neuvěřitelně teď
vypadá tvůj
zadek," řekl hlasem bez dechu.
Otočila sem hlavu, neschopná jí zvednout a podívala se na něj.
"Proč?"
V hrudi mu zaduněl tichý smích. "Řekněme, že tě potřebuju
očistit."
V tu chvíli mi to došlo a mojí pozornost upoutalo náhle teplo,
kterého jsem si
předtím nevšimla. Zasmála jsem se a zabořila tvář do dlaní.
Ležela jsem tu, poslouchala jak pustil vodu a pak se ke mně
vrátil. Teplá žínka,
kterou ze mě otíral svoje zbytky byla příjemná a já pomalu
začala usínat. Byla jsem
vyčerpaná. Uvažovala jsem jestli se vůbec někdy vzbudím.
23. KAPITOLA
Byla jsem sama. Zakryla jsem si oči před ranním sluncem a
rozhlédla se po pokoji.
Rush tu nebyl. To bylo překvapivé. Posadila jsem se a podívala
se na hodiny. Bylo
po desáté. Není divu, že není tady nahoře. Prospala jsem celé
ráno. Dneska si
promluvíme. Chystal se mě pustit dovnitř. Minulou noc jsme
měli úžasný sex. Teď
jsem potřebovala slova.
Vstala jsem a svoje odhozené šortky jsem našla ležet na okraji
postele. Rush je
musel přinést nahoru, protože jsem si vzpomínala, že jsem je v
noci nechala ležet
na schodech. Oblékla jsem si je a pak se rozhlédla po tričku.
Nedaleko vedle šortek
bylo složené jedno z Rushovo triček, takže jsem si ho oblékla a
zamířila dolů. Byla
jsem připravená vidět Rushe.
Dveře na rodinné straně chodby byly otevřené. Ztuhla jsem. Co
to znamenalo?
Vždycky bývaly zavřené. Pak jsem uslyšela hlasy. Šla jsem ke
druhému schodišti a
poslouchala. Po schodech se z obýváku nesl povědomý hlas
mého otce. Byl doma.
Postavila jsem se na první schod a zastavila. Můžu ho vidět?
Bude mě žádat,
abych odešla? Ví, že jsem spala s Rushem? Přiměje Nan svojí
matku, aby mě taky
nenáviděla? Zatím jsem neměla čas na všechno tohle přijít.
Táta řekl moje jméno a já věděla, že potřebuju jít dolů a postavit
se tomu. Ať se
stane cokoliv. Přinutila jsem se sejít schody. Přešla jsem halu a
zastavila se jakmile
jsem je jasně slyšela. Potřebovala jsem vědět do čeho hodlám
vkročit.
"Nemůžu tomu uvěřit, Rushi. Co sis myslel? Víš kdo ona je? Co
pro tuhle rodinu
znamená?" to promluvila jeho matka. Nikdy jsem se s ní
nesetkala, ale věděla jsem
to.
"Nemůžeš jí z toho vinit. Ještě nebyla ani na světě. Nemáš
tušení čím vším si
prošla. Čím ON jí protáhl." Rush byl vzteklý.
Vykročila jsem ke dveřím, ale zastavila jsem. Čekala jsem. Co
jsem pro tuhle rodinu
znamenala? O čem to mluvila?
"Nezačínej se povyšovat. Byl jsi to ty, kdo šel a našel mi ho.
Takže čímkoliv jí
nechal projít," odsekla, "jsi začal všechno ty. Pak jdeš a vyspíš
se s ní? Opravdu
Rushi? Můj bože, na co jsi myslel? Jsi přesně jako tvůj otec."
Natáhla jsem ruku a pro oporu se chytla rámu dveří. Nevěděla
jsem co přichází, ale
změlčil se mi dech. Cítila jsem jak mi v hrudi narůstá panika.
"Pamatuj si komu tenhle dům patří, matko," Rushovo varování
bylo jasné.
Jeho matka se hlasitě zachechtala. "Věřil bys tomu? Otáčí se
proti mně kvůli holce
co sotva zná. Abe, musíš něco udělat."
Nastalo ticho. Pak si můj otec odkašlal. "Je to jeho dům,
Georgie. Nemůžu ho k
ničemu nutit. Měl jsem tohle čekat. Je příliš jako její matka."
"Co má tohle znamenat?" zaburácela žena.
Otec si povzdychl. "Tohle už jsme probírali. Důvod proč jsem tě
kvůli ní opustil byl,
protože v sobě měla tu přitažlivost. Zdálo se, že jí nemůžu
nechat jít -"
"Tohle VÍM. Nechci to slyšet znova. Tak strašně moc jsi jí chtěl,
žes mě opustil
těhotnou s hromadou svatebních pozvánek ke zrušení."
"Zlatíčko, uklidni se. Miluju tě. Jen jsem vysvětloval, že Blaire
má charisma po
matce. Je nemožné nebýt k ní přitahovaný. A ona je k tomu
stejně tak slepá jako
byla její máma."
"BRRR! Copak mě ta ženská nikdy nenechá na pokoji? Bude
mi vždycky ničit
život? Je mrtvá, pro rány boží. Mám muže, kterého miluji zpátky
a naše dcera má
konečně svého tátu a teď tohle. Ty jdeš a vyspíš se s touhle,
touhle holkou!"
Měla jsem ochromené tělo. Nemohla jsem se hýbat. Nemohla
jsem se zhluboka
nedechnout. Pořád jsem snila. Ještě jsem se neprobudila.
Pevně jsem zavřela oči a
nutila se vzbudit se z tohohle hnusného a zvráceného snu.
"Ještě jediné slovo proti ní a donutím tě odejít." Rushův tón byl
chladný a tvrdý.
"Georgie, miláčku, prosím uklidni se. Blaire je hodná holka. To
že je tady není
konec světa. Potřebuje někde zůstat. Tohle už jsem ti
vysvětloval. Vím, že
nenávidíš Rebeccu, ale byla to tvoje nejlepší kamarádka. Byly
jste kamarádky od
dětství. Dokud jsem nepřišel já a všechno nezničil, byly jste jako
sestry. Tohle je její
dcera. Měj trochu soucitu."
Ne. NE. Ne. Ne. Ne. To jsem právě neslyšela. Tohle není
skutečný. Moje máma by
nikdy nikomu nepřekazila svatbu. Nikdy by nepřiměla tátu
opustit těhotnou ženu s
jeho dítětem. Moje matka byla sladká soucitná žena. Nikdy by
nic z toho
nepřipustila. Nemůžu tu stát a poslouchat je jak o ní takhle
mluví. Všichni se mýlili.
Neznali jí. Otec byl tak dlouho přič, že zapomněl co se skutečně
stalo.
Uvolnila jsem smrtící držení futer a vešla do pokoje, kde všichni
zostuzovali
mámino jméno. "NE! Všichni zmlkněte," zaječela jsem. Místnost
oněměla. Našla
jsem otce a zaměřila na něj zlobný pohled. Na nikom jiném tady
teď nezáleželo.
Nezáleželo na ženě, která dál plivala lži o mojí matce, ani na
muži, kterého jsem si
myslela, že miluju. Na tom, kterému jsem dala tělo. Na tom,
který mi lhal.
"Blaire," Rushův hlas zněl vzdáleně. Zvedla jsem ruku a
zastavila ho. Nechtěla
jsem ho ve svojí blízkosti.
"Ty," ukázala jsem prstem na otce. "Prostě jsi je nechal lhát o
mojí mámě," křičela
jsem. Bylo mi jedno jestli vypadám jako blázen. Právě teď jsem
je všechny
nenáviděla.
"Blaire, nech mě to vysvětlit -"
"ZMLKNI!" zařvala jsem. "Moje sestra, moje druhá polovina,
umřela. Umřela, tati. V
autě po cestě na nákup s TEBOU. Bylo to jako by mi vzali duši
a roztrhli ve dví. Její
ztráta byla neúnosná. Sledoval jsem mámu svíjet se, plakat a
truchlit, pak jsem
sledovala odchod svýho táty. Nikdy se nevrátil. Zatímco se jeho
dcera a žena
snažily posbírat střípky světa bez Valerie. Když máma
onemocněla. Volala jsem ti,
ale neodpovídal jsi. Takže jsem si sehnala extra práci po škole
a začala platit
výdaje za léčbu. Nedělala jsem nic jiného, jen se starala o
mámu a chodila do
školy. Předčasně jsem absolvovala, abych byla hotová. Protože
jediná osoba na
planetě, která mě milovala, umírala, zatímco jsem seděla a
bezmocně přihlížela.
Držela jsem jí za ruku, když se naposledy nadechla. Zařídila
jsem jí pohřeb.
Sledovala jsem je jak jí spouštějí do země. Nikdy jsi mi
nezavolal. Ani jednou. Pak
jsem musela prodat dům co nám nechala babička i se vším
vybavením, jen abych
zaplatila účty za léčení." Odmlčela jsem se, hlasitě se zhluboka
nedechla a unik mi
vzlyk.
Omotaly se kolem mě dvě paže a já vykřikla, vymrštila ruce a
odstoupila.
"NESAHEJ NA MĚ!" Nechtěla jsem, aby se mě dotýkal. Lhal mi.
Věděl to a lhal mi.
"Teď vás tu musím poslouchat mluvit o mojí mámě, která byla
svatá. Slyšíte mě?
Byla svatá! Všichni jste lháři. Jestli je někdo na vině za tuhle
špínu co se vám řine z
úst je to tenhle muž." Ukázala jsem na otce. Už jsem mu tak
nemohla říkat. Ne teď.
"On je lhář. Nemá cenu ani špíny na mých podrážkách. Pokud
je Nan jeho dcera.
Jestli jste byla těhotná." Obrátila jsem oči k ženě, na kterou
jsem se prostě musela
podívat a slova mi zamrzla na rtech. Pamatovala jsem si jí.
Klopýtla jsem dozadu a
zavrtěla hlavou. Ne. Tohle není jak to vypadá.
"Kdo jste?" zeptala jsem se, pomalu se mi vracely vzpomínky
na tu tvář.
"Opatrně jak na to odpovíš," ozval se za mnou Rushův pevný
hlas.
Přejela očima ze mě na otce a zpátky. "Ty víš kdo jsem, Blaire.
Už jsem se potkaly."
"Přišla jste do mého domu. Vy … rozplakala jste mámu."
Žena obrátila oči v sloup.
"Poslední varování, matko," řekl Rush.
"Nan chtěla poznat svého otce. Tak jsem jí za ním vzala. Viděla
jeho hezkou
rodinku s krásnými blond dvojčaty, které miloval a stejně tak
dokonalou ženu. Byla
jsem unavená z toho říkat dceři, že nemá tátu. Věděla že má.
Tak jsem jí jen
ukázala co si vybral místo ní. Znovu se na něj neptala až o
hodně později."
Ta malá holka mého věku, co tam stála, držela se svojí matky
za ruku a prohlížela
si mě, když jsem otevřela dveře. To musela být Nan. Převrátil
se mi žaludek. Co to
otec udělal?
"Blaire, prosím podívej se na mě." Ozval se za mnou Rushův
zoufalý hlas, ale
nevzala jsem ho na vědomí. On tohle všechno věděl. Tohle bylo
Nanino velké
tajemství. Chránil ho pro ní. Copak nevidí, že to je i moje
tajemství? Je to můj otec
a já nic netušila. V hlavě mi zazvonila Woodsova slova. 'Jestli si
bude muset vybrat
mezi tebou a Nan, vybere si Nan.' Věděl, že si Rush vybere
Nan. Všichni v tomhle
městě znali tajemství kromě mě. Všichni kromě mě věděli kdo
jsem.
"Byl jsem s Georgiannou zasnoubený. Byla těhotná s Nan.
Tvoje matka jí přijela
navštívit. Nebyla jako nikdo, koho jsem dosud potkal. Byla
návyková. Zdálo se, že
se od ní nedokážu držet dál. Georgianna pořád lpěla na
Deanovi a Rush stále
navštěvoval otce, každý druhý víkend. Čekal jsem, že se
Georgie k Deanovi vrátí
ve vteřině, kdy se on rozhodně, že chce rodinu. Ani jsem si
nebyl jistý jestli je Nan
moje. Tvoje máma byla nevinná a zábavná. Nebyla na rockery
a uměla mě
rozesmát. Pronásledoval jsem jí a ona mě ignorovala. Pak jsem
jí lhal. Řekl jsem jí,
že Georgie čeká další Deanovo dítě. Litovala mě. Nějak se mi jí
podařilo
přesvědčit, aby se mnou utekla. Aby zahodila celoživotní
přátelství."
Přitiskla jsem si ruce na uši, abych zablokovala otcova slova.
Nemohla jsem to
poslouchat. Všechno to byly lži. Tenhle narušený svět, ve
kterém žili nebyl pro mě.
Chtěla jsem jet domů. Zpátky do Alabamy. Zpátky k tomu, čemu
jsem rozuměla.
Kde peníze a rockové hvězdy nebyly problém.
"Dost. Nechci to slyšet. Chci jen svoje věci. Chci prostě odejít."
Následovalo
vzlyknutí, které jsem nedokázala zadržet. Můj svět a co jsem o
něm věděla se
právě roztříštil na milion kousků. Potřebovala jsem si jít sednout
k matčinu hromu a
mluvit s ní. Chtěla jsem jet domů.
"Miláčku, prosím mluv se mnou. Prosím." Začal za mnou znovu
Rush. Byla jsem
příliš unavená, abych ho odstrčila. Místo toho jsem se od něj
přesunula pryč.
Nepodívala jsem se na něj. "Nemůžu se na tebe dívat. Nechci s
tebou mluvit. Jen
chci svoje věci. Chci jet domů."
"Blaire, zlatíčko, tam už žádný domov nemáš." Otcův hlas mi
drásal nervy. Zvedla
jsem oči a podívala se na něj. Všechna bolest a hořkost co
jsem v sobě zadržovala
od chvíle kdy odešel mě pohltily.
"Hroby mojí mámy a sestry jsou můj domov. Chci jim být
nablízku. Stála jsem tu a
poslouchala vás říkat, že moje máma byla někdo, kým vím, že
nebyla. Nikdy by
neudělala věci, ze kterých jí obviňujete. Zůstaň tu se svou
rodinou, Abe. Jsem si
jistá, že tě budou milovat tolik jako tvoje minulá. A snaž se
nikoho z nich nezabít,"
odsekla jsem.
Georgiannino hlasité zalapání po dechu bylo to poslední co
jsem slyšela, když jsem
opustila pokoj. Chtěla jsem odejít, ale potřebovala jsem kabelku
a klíče. Vyběhla
jsem po schodech, naházela všechny věci zpátky do kufru a
zaklapla ho. Přes
rameno jsem si přehodila kabelku, otočila se ke dveřím a
uviděla tam stát Rushe,
pozoroval mě.
Jeho tvář byla bledá a oči měl odlité krví. Zavřela jsem oči.
Nechtěla jsem se starat
o to, že byl smutný. Měl by být. Lhal mi. Zradil mě.
"Nemůžeš mě opustit," řekl chraplavým šepotem.
"Tak se dívej," odpověděla jsem chladným hlasem.
"Blaire, nenechala jsi mě to vysvětlit. Dnes jsem se ti chystal
všechno říct. Včera v
noci přijeli domů a já zpanikařil. Potřeboval jsem ti to říct první."
Praštil pěstí do futer. "Neměla jsi to zjistit takhle. Ne takhle.
Bože, takhle ne." Zněl
opravdu rozrušeně. Nemohla jsem si dovolit, aby mě dostalo
tahání za srdce z
výrazu v jeho tváři. Byla bych idiot. Kromě toho, jeho
sestra…Nan byla jeho sestra.
Není divu, že jí celý život chránil. Byla dítě bez otce. Polkla
jsem žluč v krku. Můj
otec byl hrozný člověk.
"Nemůžu tu zůstat. Nemůžu tě vidět. Představuješ bolest a
zradu nejen mě, ale i
mojí mámy." Zavrtěla jsem hlavou. "Ať jsme měli cokoliv je
konec. Umřelo to v
minutě, kdy jsem přišla dolů a uvědomila si, že život, který jsem
znala byl lež."
Rush spustil ruce z rámu dveří, klesla mu ramena a svěsil
hlavu. Nic neřekl. Jen
ustoupil tak, abych mohla vyjít ven. Malé srdíčko co ve mě
zbylo se otřáslo nad
jeho poraženeckým výrazem. Nebyla jiná možnost. Byli jsme
znehodnocení.
24. KAPITOLA
Neohlédla jsem se a on mě už znovu nezavolal. Sešla jsem
schody s kufrem v
ruce. Když jsem byla dole táta vyšel z obýváku a vešel do haly.
Do tváře měl vyryté
zamračení. Vypadal o patnáct let starší než když jsem ho viděla
naposledy.
Posledních pět let pro něj nebylo dobrých.
"Neodcházej, Blaire. Pojď si o tom promluvit. Vezmi si čas na
rozmyšlenou." Chtěl,
abych zůstala. Proč? Aby se mohl cítil lépe za zničení mýho
života? Za zničení
Nanina života?
Vytáhla jsem telefon od něj z kapsy a podala mu ho. "Vem si to.
Nechci ho," řekla
jsem.
Zíral dolů na mobil a pak zpátky na mě. "Proč bych si měl brát
tvůj telefon?"
"Protože od tebe nic nechci," odpověděla jsem. Byl tam vztek,
ale byla jsem
unavená. Chtěla jsem odtud vypadnout.
"Já ti ten telefon nedal," řekl a stále vypadal zmatěný.
"Vezmi si ten mobil, Blaire. Pokud chceš odejít, nebudu tě tu
držet. Ale prosím,
nech si ten telefon." Rush stál na vrcholu schodiště. On mi
koupil telefon. Táta ho o
to nikdy nepožádal. Usadilo se ve mně znecitlivění. Nesnesla
sem další bolest.
Žádný zármutek nad tím co jsme mohli možná mít.
Popošla jsem a položila mobil na stolek vedle schodů.
"Nemůžu," byla moje jediná
odpověď. Na žádného z nich jsem se neohlédla. Ačkoli jsem na
mramorové
podlaze slyšela klapat Georgieniny podpatky, upozorňující mě
na její příchod do
haly.
Popadla jsem kliku dveří a otevřela je. Nikoho z nich už znovu
neuvidím. Budu
truchlit za ztrátu jen jednoho.
"Vypadáš přesně jako ona." Georgiannin hlas zazvonil v tiché
hale. Věděla jsem, že
myslí mojí mámu. Nebo o ní mluví. Lhala o ní. Chtěla, aby
jediná žena, kterou jsem
obdivovala vypadala sobecky a krutě.
"Jen doufám, že budu alespoň z poloviny taková žena jako
ona," řekla jsem jasně a
hlasitě. Chtěla jsem, aby mě všichni slyšeli. Potřebovali vědět,
že nemám v hlavě
jedinou pochybnost o mámině nevinně.
Vyšla jsem do slunečního světla a pevně za sebou zavřela
dveře. Když jsem šla k
autu, zahnul na cestu stříbrný sporťák. Věděla jsem, že to byla
Nan. Nemohla jsem
se a ní podívat. Ne teď.
Dveře auta se zabouchly a já sebou trhla. Hodila jsem si kufr na
korbu náklaďáčku
a otevřela dveře. Tady jsem skončila.
"Víš to," řekla hlasitě, pobaveným tónem.
Neodpověděla jsem jí. Nebudu poslouchat jak se jí z pusy řinou
lži o mojí mámě.
"Jaký to je pocit? Vědět, že tě otec opustil kvůli někomu
jinému?"
Cítila jsem se otupěle. To byla moje nejmenší bolest. Otec nás
opustil před pěti lety.
Šla jsem dál.
"Teď už se necítíš tak povýšeně, co? Tvoje matka byla levná
coura, která dostala
co si zasloužila."
Klid, který se ve mně usadil, praskl. Nikdo o mé máme už mluvit
nebude. Nikdo.
Sáhla jsem pod sedadlo a vytáhla svojí devíti milimetrovku.
Otočila jsem se a
namířila na její prolhané, červené rty.
"Řekni jediný další slovo o mojí mámě a já ti do těla udělám
další otvor," řekla jsem
pevným hlasem.
Nan zaječela a vyhodila ruce do vzduchu. Nespustila jsem
zbraň. Nehodlala jsem jí
zabít. Jen jí škrábnout na paži jestli znova otevře držku. Měla
jsem namířeno.
"Blaire! Polož tu zbraň. Nan, nehýbej se. Ví jak tuhle věc
používat líp než většina
mužů." Otcův hlas způsobil, že se mi roztřásly ruce. Chránil jí.
Přede mnou. Svojí
dceru. Tu kterou chtěl. Tu, kvůli které nás opustil. Tu, kterou na
většinu života
opustil. Nevěděla jsem co cítit.
Slyšela jsem Georgiannin panický hlas. "Co s tou věcí dělá? Je
vůbec legální, aby jí
měla?"
"Má povolení," odpověděl otec. "a ví co dělá. Zůstaň v klidu."
Sklopila jsem pistoli. "Nastoupím do tohohle auta a odjedu vám
ze života. Navždy.
Jen drž hubu zavřenou o mojí mámě. Znova to poslouchat
nebudu," varovala jsem
jí než jsem se otočila a nastoupila do auta. Zastrčila jsem pistoli
zpátky pod
sedačku a vycouvala z příjezdové cesty. Neotočila jsem se,
abych viděla jestli byli
všichni schoulení k ubohé Nannette. Bylo mi to jedno. Možná si
to příště rozmyslí,
než začne držkovat o něčí matce. Protože, pro boha, nikdy by
raději neměla
promluvit o té mojí.
Zamířila jsem do county klubu. Musím jim říct, že odjíždím.
Darla si zasloužila
vědět, aby mě nečekala. Stejně tak Woods. Nechtělo se mi nic
vysvětlovat, ale už
to nejspíš stejně věděli. Každý kromě mě to věděl. Jen čekali až
to zjistím.
Nechápala jsem proč mi jeden z nich neřekl pravdu.
Nebylo to o tom, že by se Nan změnil život. Všechno co kdy
znala nebylo právě
spláchnutý do hajzlu. Tohle bylo o mě. O mě, sakra. Proč
museli ochraňovat jí?
Před čím potřebovala chránit?
Zaparkovala jsem auto před kanceláři a Darla se semnou
setkala u předních dveří.
"Zapomněla sis zkontrolovat rozvrh, děvče? Dneska máš
volno." Usmívala se na
mě, ale úsměv jí zmizel, když se setkala s mým pohledem.
Zastavila se a chytila se
zábradlí u kanceláře. Pak zavrtěla hlavou. "Víš to, že jo?"
Dokonce i paní Darla to věděla. Jen jsem kývla. Dlouze si
povzdychla, "Slyšela
jsem drby jako většina lidí, ale neznala jsem celou pravdu. Ani
jsem nechtěla,
protože to není moje věc, ale jestli se to blíží tomu co jsem
slyšela, vím že to bolí."
Darla sešla zbytek schodů. Panovačná malá žabka, kterou jsem
znala byla pryč.
Když došla dolů rozevřela náruč a já do ní vběhla.
Nepřemýšlela jsem o tom.
Potřebovala jsem, aby mě někdo objal. Vzlyky přišly v
momentě, kdy kolem mě
omotala paže.
"Vím že je to na houby, zlatíčko. Kéž by ti to někdo řekl dřív."
Nemohla jsem mluvit. Jen jsem brečela a tiskla se k ní, zatímco
mě pevně svírala.
"Blaire, co se děje?" Bethyn hlas zněl ustaraně, vzhlédla jsem a
viděla jí k nám
běžet dolů po schodech. "Ach, do prdele. Víš to," řekla a
zastavila se. "Měla jsem ti
to říct, ale bála jsem se. Nevěděla jsem všechna fakta. Jen
jsem věděla co Jace
zaslechl od Nan. Nechtěla jsem ti říct něco špatného. Doufala
jsem, že ti to Rush
řekne. Udělal to, že jo? Věděla jsem to jistě podle způsobu jak
na tebe včera
koukal."
Uvolnila jsem se od Darly a utřela si obličej. "Ne. Neřekl mi to.
Zaslechla jsem to.
Táta a Georgianna se vrátili domů."
"Do prdele," řekla Bethy s frustrovaným povzdychem.
"Odjíždíš?" Bolestný výraz v
její tváři mi napovídal, že odpověď už zná.
Jen jsem přikývla.
"Kam půjdeš?" zeptala se Darla.
"Zpátky do Alabamy. Vracím se domů. Teď mám našetřené
nějaké peníze. Budu
schopná najít si práci a mám tam přátelé. Je tam mámin a
sestřin hrob."
Nedokončila jsem to. Nemohla jsem aniž bych se zase
zhroutila.
"Budeš nám tu chybět," řekla Darla se smutným úsměvem.
Taky mi budou chybět. Všichni. Dokonce i Woods. Přikývla
jsem. "Vy mě taky."
Bethy hlasitě vzlykla a přiběhla mi omotat ruce kolem krku.
"Nikdy předtím jsem
neměla kamarádku jako jsi ty. Nechci abys odešla."
Oči se jí naplnily slzami. Udělala jsem si tu pár přátel. Ne
všichni mě zradili. "Možná
bys mohla přijet do Bamy a někdy mě navštívit," zašeptala jsem
přiškrceně.
Odtáhla se a popotáhla. "Necháš mě přijet na návštěvu?"
"Samozřejmě," odpověděla jsem.
"Dobře. Je příští týden příliš brzo?"
Pokud bych měla energii se usmát, udělala bych to.
Pochybovala jsem, že se kdy
ještě usměju. "Jak nejdřív budeš připravená."
Přikývla a utřela si červený nos o ruku.
"Dám vědět Woodsovi. Pochopí to," řekla za námi Darla.
"Děkuju."
"Dávej na sebe pozor. Opatruj se. Dej nám vědět jak se ti daří."
"Dám," odpověděla jsem, uvažujíc jestli to bude lež. Budu s
nimi někdy ještě
mluvit?
Darla ustoupila a mávla na Bethy, aby si šla stoupnout vedle ní.
Oběma jsem jim
zamávala a nastoupila do auta. Bylo na čase nechat tohle místo
za sebou.
25. KAPITOLA
Úlevný povzdych, který jsem čekala jakmile projedu první ze tří
semaforů v Sumit v
Alabamě nepřišel. Po sedmi hodinové jízdě jsem byla totálně
znecitlivělá. Slova,
která otec říkal o mámě se mi znova a znova přehrávala v
hlavě, dokud jsem už dál
nedokázala nic cítit.
Na druhém semaforu jsem odbočila doleva a zamířila na
hřbitov. Potřebovala jsem
s mamkou mluvit než se zapíšu v jediném motelu ve městě.
Chtěla jsem jí dát
vědět, že ničemu z toho nevěřím. Věděla jsem jaká byla žena.
Jaká byla matka. S
nikým se nemohla rovnat. Byla moje skála, i když to byla ona,
kdo umíral. Nikdy
jsem se nebála, že by ode mě odešla.
Štěrkové parkoviště bylo prázdné. Když jsem tu byla naposledy
přišla jí sem
většina města vzdát poslední úctu. Dnes zapadalo odpolední
slunce a jedinou
společností mi byly stíny.
Vystoupila jsem z auta a polkla knedlík formující se mi v krku.
Znovu jsem tady.
Vědět, že tu je i není. Došla jsem k jejímu hrobu, uvažujíc zda
se sem někdo přišel
podívat, když jsem byla pryč. Měla přátele. Určitě se někdo s
čerstvými květinami
zastavil. Štípalo mě v očích. Nelíbila se mi myšlenka, že byla
týdny sama. Byla
jsem ráda, že jí pohřbili vedle Valerie. To mi můj odchod
zjednodušilo.
Čerstvé místo bylo teď pokryté travou. Pan Murphy řekl, že
zdarma pokryje hrob
drny. Nebyla jsem schopná zaplatit něco navíc. Vidět zelenou
trávu mi dávalo pocit,
že je náležitě přikrytá, i když to znělo hloupě. Její hrob teď
vypadal jako Valeriin.
Náhrobní kámen nebyl tak elegantní jako sestřin. Byl
jednoduchý; bylo to vše co
jsem si mohla dovolit. Strávila jsem hodiny přemýšlením co
přesně chci, aby říkal.
Rebecca Hanson Wynn
19. duben, 1967 - 2. června 2012
Láska, kterou za sebou nechala bude důvodem k dosáhnutí
snů. Byla skálou v
hroutícím se světě. Její síla bude památkou. V našich srdcích.
Rodina, která mě milovala už tu nebyla. Stát tu a dívat se na
jejich hroby mi
připomínalo jak opuštěná jsem. Už jsem neměla rodinu. Po
dnešku už nikdy
nevezmu existenci svého otce na vědomí.
"Nečekal jsem tě zpátky tak brzo." Zaslechla jsem za sebou
zakřupat štěrk a aniž
bych se otočila jsem věděla, kdo to je. Nepodívala jsem se na
něj. Ještě jsem
nebyla připravená. On skrze mě viděl. Cain byl můj kamarád už
od školky. Ten rok,
kdy se z nás stalo něco víc byl jen otázka času. Léta jsem ho
milovala.
"Můj život je tady," odpověděla jsem prostě.
"To jsem se ti snažil říct už před pár týdny." Dotek humoru v
jeho hlase nezůstal
nepovšimnutý. Rád měl pravdu. Vždycky to tak bylo.
"Myslela jsem si, že potřebuju otcovo pomoc. Nepotřebovala
jsem."
Štěrk zaskřípal o trochu víc, když si stoupl vedle mě.
"Pořád je to kretén?"
Jen jsem kývla. Nebyla jsem připravená vyprávět Cainovi jaký
kretén to až byl.
Právě teď jsem neměla hlas. Říct to nahlas by to udělalo tak
nějak skutečnější.
Chtěla jsem věřit, že to byl sen.
"Nelíbila se ti jeho nová rodina?" zeptal se Cain. Nenechá to
být. Bude se vyptávat
dokud se nezlomím a všechno mu neřeknu.
"Jak jsi věděl, že jsem doma?" zeptala jsem se, měníc téma.
Odláká ho to jen na
chvilku, ale neměla jsem v úmyslu tu zůstávat dlouho.
"Opravdu jsi čekala, že projedeš svým náklaďáčkem skrz město
a nestane se z
toho během pěti minut nejžhavější novinka? Znáš tohle místo
mnohem líp, B."
B. Říkal mi B co nám bylo pět. A Valerii říkal Ree. Přezdívky.
Vzpomínky. Byly
bezpečné. Tohle město bylo bezpečné.
"Jsem tu vůbec pět minut?" zeptala jsem se a stále si prohlížela
hrob před sebou.
Jméno mé matky vytesané do kamene.
"Ne, nejspíš ne. Seděl jsem venku před obchodem a čekal na
Callie až skončí v
práci," hlas se mu vytratil. Znovu se vídal s Callie. Žádné
překvapení. Zdálo se, že
ona je ta jediná, kterou nedokáže dostat ze systému. Zhluboka
jsem se nadechla,
pak konečně otočila hlavu a podívala se mu do modrých očí.
Emoce bojovaly
kolem znecitlivění, které jsem si držela u těla jako plášť. Tohle
byl domov. Tohle
bylo bezpečí. Tohle bylo vše co jsem znala.
"Zůstávám," řekla jsem mu.
Za rty mu zatahal úsměv a kývl. "Jsem rád. Chyběla jsi tu.
Patříš sem, B."
Před pár týdny jsem si myslela, že když je máma pryč nepatřím
nikam. Možná jsem
se mýlila. Moje minulost byla tady.
"Nechci mluvit o Abeovi," řekla jsem mu a přesunula pohled
zpátky k matčinu
hrobu.
"Dohodnuto. Už se o něm nikdy znova nezmíním."
Nemusela jsem říkat nic dalšího. Zavřela jsem oči a tiše se
modlila za to, aby moje
mamka a sestra byly pohromadě a šťastné. Cain se nepohnul.
Stáli jsem tu beze
slov, zatímco slunce zapadalo.
Když se nad hřbitovem konečně usadila tma, Cain vklouzl rukou
do mojí. "Pojď, B.
Najdeme ti místo, kde můžeš zůstat."
Nechala jsem se od něj odvést zpátky cestičkou a k autu.
"Dovolíš mi tě vzít k
babičce? Má ložnici pro hosty a bude ráda, když u ní zůstaneš.
Je v domě úplně
sama. Možná mi bude dokonce i míň volat, když bude mít
nějakou společnost."
Babička Q byla matka Cainovo mámy. Byla to moje učitelka v
nedělní škole v
průběhu celé základky. Když máma onemocněla posílala nám
dokonce jednou
týdně jídlo.
"Mám nějaké peníze. Zůstanu v motelu. Nechci jí zatěžovat."
Cain se tvrdě zasmál. "Jestli zjistí, že jsi v hotelovém pokoji,
rozpoutá ti u dveří
peklo. Až s tebou skoncuje budeš v jejím domě. Bude
jednoduší, když do jejího
domů půjdeš hned místo, abys způsobila scénu. Krom toho, B,
v tomhle městě je
jen jeden motel. Ty i já víme kolik schůzek na tomhle místě
končí. Nejvyšší fujtajbl
faktor."
Měl pravdu.
"Nemusíš mě tam brát. Pojedu se na ní podívat sama. Na tebe
čeká Callie,"
odpověděla jsem mu.
Obrátil oči v sloup. "Nech toho, B. Víš to nejlíp. Stačí jen když
luskneš prsty, kotě.
Jen luskni prsty. To je vše co potřebuješ."
Tohle mi říkal roky. Teď z toho byl vtip. Alespoň pro mě ano.
Moje srdce tam nebylo.
Myslí mi probleskly stříbrné oči a bolest se prolomila
znecitlivěním. Věděla sem kde
mám srdce a nebyla jsem si jistá jestli ho ještě někdy znovu
uvidím. Ne pokud jsem
hodlala přežít.
Babička Q mě nenechá tiše sedět. Nenechá mě v klidu. Dnes v
noci jsem
potřebovala klid. Samotu.
"Caine. Dnes v noci potřebuju být sama. Potřebuju přemýšlet.
Musím to zpracovat.
Přes noc zůstanu v motelu. Prosím, pochop mě a pomoz to
pochopit i babičce. Jen
pro dnešek."
Cain se mi s frustrovaným zamračením podíval přes hlavu.
Věděla jsem, že se
chce vyptávat na otázky, ale byl opatrný. "B, nenávidím to. Vím,
že jsi raněná.
Vidím ti to ve tváři. Tolik let jsem sledoval tvojí bolest. Pomalu
mě to užírá. Mluv se
mnou, B. Potřebuješ si s někým promluvit."
Měl pravdu. Potřebovala jsem si s někým popovídat, ale právě
teď jsem se s tím
napřed musela vyrovnat vnitřně. Nakonec mu o Rosemery
Beach řeknu. Musím to
někomu říct. Cain byl nejbližší přítel jakého jsem tu měla.
"Dej mi čas," řekla jsem a dívala se na něj.
"Čas," přikývl. "Dával jsem ti čas tři roky. Nezdá se mi, že by
trocha navíc mohla
uškodit."
Otevřela jsem auto a nastoupila. Zítra budu připravená postavit
se pravdě. Faktům.
Zvládnu to … zítra.
"Máš telefon? Volal jsem ti na staré číslo den potom cos odjela
a řeklo mi to, že je
odpojený."
Rush. Jeho tvář, když mě prosil, abych si nechala telefon, o
kterém lhal mi, problikl
myslí. Pak na mě o trochu víc zatlačila bolest.
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne. Žádný nemám."
Cainovo zamračení se prohloubilo. "Kruci, B. Neměla bys být
bez mobilu."
"Mám pistoli," připomněla jsem mu.
"Stejně potřebuješ telefon. Pochybuji, že bys tu věc v životě na
někoho vytáhla."
V tom se mýlil. Pokrčila jsem rameny.
"Zítra si jeden sežeň," nařídil. Přikývla jsem i když jsem to
neměla v úmyslu, pak
jsem za sebou zavřela dveře od auta.
Vyjela jsem na dvouproudovou silnici. Jela jsem půl míle na
první semafor a
zatočila vpravo. Motel byl druhá budova nalevo. Nikdy předtím
jsem tam nebyla.
Měla jsem přátele co sem šli po maturitním plese, ale to bylo
všechno součástí
střední školy, kterou jsem znala jen z doslechu.
Placení za jednu noc bylo dost snadné. Holka pracující na
recepci vypadala
povědomě, ale byla mladší než já. Nejspíš pořád na střední.
Dostala jsem klíč a
vyšla ven.
Naleštěný černý Range Rover zaparkovaný vedle mého
náklaďáčku tu vypadal tak
nemístně. Pak mi domnělé otupělé srdce udeřilo tvrdě v hrudi
jedním bolestivým
žuchnutím, když se můj pohled střetl s Rushovo. Stál před
Range Roverem s
rukama v kapsách a pozoroval mě.
Nečekala jsem, že ho znovu uvidím. Alespoň ne tak brzy. Bylo
jasné co jsem se
cítila. Jak věděl jak se sem dostat? Nikdy jsem mu neřekla
jméno rodného města.
Že by táta? Nepochopil, že chci, aby mě nechali na pokoji?
Ozvalo se zabouchnutí dveří od auta a já přesunula pozornost z
Rushe, abych
viděla Caina vystupovat z červeného náklaďáčku Ford co dostal
k maturitě.
"Zatraceně doufám, že toho kluka znáš, protože tě sem
sledoval ze hřbitova. Všiml
jsem si ho jak nás pozoruje z kraje silnice, ale nic jsem neřekl,"
Cain se postavil
přede mě v lehce pohotovostním stavu.
"Znám ho," podařilo se mi dostat ze staženého hrdla.
Cain se na mě podíval. "On je důvod proč jsi utekla zpátky
domů?"
Ne. Ne tak docela. On nebyl to co mě přimělo utéct. On byl
důvod proč jsem chtěla
zůstat. Dokonce i když jsem věděla, že vše co jsme mohli mít
bylo nemožné.
"Ne," řekla jsem, zavrtěla hlavou a podívala se zpátky na
Rushe. Dokonce i v
měsíčním světle vypadala jeho tvář bolestně.
"Proč jsi tu?" zeptala jsem se a udržovala si odstup. Cain se
posunul víc přede mě,
když si uvědomil, že k Rushovi nejdu blíž.
"Ty jsi tady," odpověděl.
Bože. Jak tohle znova zvládnu? Vidět ho a vědět, že ho
nemůžu mít. Co
představoval bude navždycky špinit cokoliv bych k němu cítila.
"Já tohle nemůžu, Rushi."
Udělal krok vpřed. "Mluv se mnou. Prosím, Blaire. Je toho
mnohem víc co ti
potřebuju vysvětlit."
Zavrtěla jsem hlavou a udělala krok zpět. "Ne. Nemůžu."
Rush zanadával a přesunul pohled ze mě na Caina. "Mohl bys
nám dát minutu?"
dožadoval se.
Cain si zkřížil ruce na prsou a udělal poslední krok, aby stál
přede mnou. "To si
nemyslím. Nezdá se, že by s tebou chtěla mluvit. Nebudu jí
nutit. A ani ty ne."
Nemusela jsem Rushe vidět, abych věděla, že ho Cain právě
královsky nasral.
Jestli tohle nezastavím, špatně to dopadne. Obešla jsem Caina,
prošla kolem
Rushe a zamířila k mému pokoji. Pokud si máme promluvit,
nebudeme u toho mít
obecenstvo.
"To je v pořádku, Caine. Tohle je můj nevlastní bratr Rush
Finlay. On už vlastně ví,
kdo jsi ty. Chce si promluvit. Takže si půjdeme popovídat.
Můžeš odjet. Budu v
pohodě," řekla jsem přes rameno a pak jsem odemkla dveře
pokoje 4A.
"Nevlastní bratr? Počkat … Rush Finlay? Jako jediný dítě
Deana Finlaye? Do
prdele, B, jsi příbuzná s rockovou celebritou."
Zapomněla jsem, že byl Cain fanoušek rockových kapel. Bude
vědět všechno o
jediném synovy bubeníka Slacker Demonů.
"Jdi, Caine," odpověděla jsem. Otevřela jsem dveře a vešla
dovnitř.
26. KAPITOLA
Nechala jsem mezi námi veškerou možnou vzdálenost jakou
pokoj poskytoval.
Zastavila jsem se až když jsem stála zády u stěny na opačné
straně místnosti.
Rush mě následoval dovnitř a zavřel za sebou dveře. Jeho oči
jakoby se do mě
vpíjely.
"Mluv. Rychle. Chci tě co nejdřív pryč," řekla jsem mu.
Rush sebou trhl. Nemohla jsem si dovolit mít s ním soucit.
Nemohla jsem.
"Miluju tě."
Ne. To neřekl. Zavrtěla jsem hlavou. Ne. Neslyšela jsem to.
Nemiloval mě. Nemohl.
Láska nelže.
"Vím, že o tom moje činy nevypovídají, ale kdybys mě to jen
nechala vysvětlit.
Bože, lásko, nesnáším vidět tě tak moc zraněnou."
Neměl tušení o rozsahu bolesti. Věděl jak moc jsem matku
milovala. Jak důležitá
pro mě byla. Kolik musela obětovat. Všechno to věděl a stejně
mi neřekl co si o ní
mysleli. Co si o ní myslel on. To jsem milovat nemohla. Jeho.
Někoho, kdo se
vysmíval její památce. To jsem nemohla milovat. Nikdy.
"Nic co řekneš to nenapraví. Byla to moje máma, Rushi. Jediná
vzpomínka na
dobré věci v mém životě. Ona je středem veškerých mých
šťastných vzpomínek z
dětství. A ty…." zavřela jsem oči, neschopná se na něj dívat. "A
ty, a…a oni…
všichni jste jí zostudili. Odpornými lži, které jste říkali jakoby
byly pravda."
"Mrzí mě žes to zjistila takhle. Chtěl jsem ti to říct. Nejprve jsi
byla jen produkt, který
mohl ublížit Nan. Myslel jsem si, že jí způsobíš ještě víc bolesti.
Problém byl žes
mě fascinovala. Přiznávám, že jsem k tobě byl okamžitě
přitahovaný, protože jsi
nádherná. Bylo to dech beroucí. Nenáviděl jsem tě kvůli tomu.
Nechtěl jsem, abys
mě přitahovala. Ale bylo to tak. Už od první noci jsem tě strašně
chtěl. Jen ti být
blízko, bože, vymýšlel jsem si důvody, abych tě vyhledával.
Pak…pak jsem tě
poznal. Tvůj smích mě hypnotizoval. Byl to ten nejúžasnější
zvuk jaký jsem kdy
slyšel. Byla jsi tak upřímná a odhodlaná. Nekňourala jsi ani sis
nestěžovala. Vzala
si co ti život nabídl a srovnala se s tím. Nebyl jsem na to zvyklý.
Pokaždé když jsem
tě sledoval, pokaždé kdy jsem ti byl na blízku jsem cítil o trochu
víc." Rush udělal
krok směrem ke mně a já zvedla obě ruce, abych ho zadržela.
Zhluboka jsem
dýchala. Nebudu znova brečet. Pokud mi tohle všechno
potřeboval říct a ještě víc
mě kompletně zničit, pak budu poslouchat. Dám mu jeho
uzavření, protože jsem
věděla, že svoje nikdy nedostanu.
"Pak ta noc na honky-tonk. Od té chvíle jsi mě vlastnila. Možná
sis to ani
neuvědomovala, ale byl jsem posedlý. Už pro mě nebylo cesty
zpátky. Měl jsem
toho tolik k vynahrazování. Protáhl jsem tě peklem cos přijela a
nenáviděl jsem se
za to. Chtěla jsem ti dát celý svět. Ale věděl jsem…věděl jsem
kdo jsi. Když jsem si
dovolil vzpomenout si, kdo přesně jsi, měl jsem se stáhnout.
Jak jsem mohl být tak
kompletně pohlcený holkou, která představovala všechnu
sestřinu bolest?"
Zakryla jsem si uši. "Ne. Tohle poslouchat nebudu. Odejdi,
Rushi. Hned odejdi!"
křičela jsem. Nechtěla jsem slyšet o Nan. V uších mi zvonila její
odporná slova o
mojí mámě a cítila jsem potřebu křičet z plných plic. Cokoliv jen,
abych to
odbourala.
"V den kdy se s ní moje matka vrátila z porodnice mi byly tři.
Ale pamatuju si to.
Byla maličká a bál jsem se, aby se jí něco nestalo. Matka hodně
brečela. A stejně
tak Nan. Rychle jsem vyrostl. V době kdy byly Nan tři už jsem
dělal vše od přípravy
její snídaně po noční ukládání. Naše matka se provdala a teď
jsme měli Granta.
Nikdy jsme neměli žádnou stabilitu. Vlastně jsem se těšil na
čas, kdy si pro mě
přijde táta, protože nebudu muset pár dní nést zodpovědnost za
Nan. Odpočinu si.
Pak se začala ptát proč já mám tátu a ona ne."
"Přestaň!" varovala jsem ho a svezla se dolů po zdi. Proč mi
tohle dělá?
"Blaire, potřebuju, abys mě vyslechla. Je to jediný způsob jak
tomu porozumíš."
Hlas měl zlomený. "Máma jí říkala, že žádného nemá, protože
je výjimečná. To moc
dlouho nefungovalo. Šel jsem a vyžadoval od matky, aby mi
řekla kdo je Nanin
otec. Chtěl jsem, aby to byl ten můj. Věděl jsem, že by jí můj
táta přijal. Matka mi
řekla, že Nanin otec má další rodinu. Měl dvě holčičky, které
miloval víc než Nan.
Chtěl tyhle holky a nechtěl Nan. Nedokázal jsem pochopit jak jí
někdo nemohl chtít.
Byla moje sestřička. Jasně, občas jsem jí chtěl zabít, ale hrozně
jsem jí miloval.
Pak přišel den, kdy jí matka vzala podívat na rodinu, kterou si
její otec zvolil. Ještě
měsíce potom plakala." Zarazil se a sesunul se dolů na postel.
Budu to musel
poslouchat. Nemohla jsem ho zastavit.
"Nenáviděl jsem ty holky. Neviděl jsem rodinu, kterou si Nanin
otec vybral místo ní.
Přísahal jsem, že ho jednoho dne donutím zaplatit. Nan
vždycky říkala, že se na ní
jednoho dne možná přijede podívat. Snila o něm jak za ní
přijede. Roky jsem tyhle
sny poslouchal. Když mi bylo devatenáct, šel jsem ho najít. Znal
jsem jeho jméno.
Našel jsem ho. Nechal jsem mu Naninu fotku s naší adresou na
zadní straně. Řekl
jsem mu, že má další dceru, která je výjimečná a chce ho jen
poznat. Mluvit s ním."
To bylo před pěti lety. Převrátil se mi žaludek. Bylo mi zle. Před
pěti lety jsem
ztratila Valerii. Před pěti lety odešel.
"Udělal jsem to, protože jsem svojí sestru miloval. Neměl jsem
tušení čím si jeho
druhá rodina prochází. Upřímně mi to bylo jedno. Záleželo mi
jen na Nan. Vy jste
byli nepřátelé. Pak jsi vešla do mého domu a kompletně mi
změnila svět. Přísahal
jsem, že se nikdy nebudu cítit vinný za zničení té rodiny. Potom
všem jak zničili
Naninu. V každý moment, kdy jsem byl s tebou mě ta vina
začala užírat zaživa.
Dívat se ti do očí, když jsi mi vyprávěla o sestře a mámě. Bože,
přísahám, že v tu
noc jsi mi vyrvala srdce, Blaire. Nikdy se přes to nedostanu."
Rush přišel ke mně a
já nebyla schopná se pohnout.
Rozuměla jsem. Opravdu. Ale v pochopení jsem ztratila vlastní
srdce. Všechno byla
lež. Celý můj život. Všechny ty vzpomínky. Vánoce, kdy máma
pekla koláčky a táta
nás s Valerii zvedal do vzduchu, abychom mohly ozdobit špičku
stromečku, byly
všechny falešné. Nemohly být skutečné. Věřila jsem Rushovi.
Ale to neměnilo můj
pohled na mámu. Nebyla tu, aby vyprávěla svou stranu příběhu.
Znala jsem jí
natolik dobře, abych věděla, že byla nevinná. Všechno to byl
tátův hřích.
"Přísahám, že i přes veškerou lásku k sestře, kdybych se mohl
vrátit a změnit věci,
udělal bych to. NIKDY bych nešel tvého tátu hledat. Nikdy. Tolik
mě to mrzí, Blaire.
Je mi to tak zasraně líto." Zlomil se mu hlas, zvedla jsem oči a
viděla ty jeho vlhké
neprolitými slzami.
Kdyby se na tátu nepřišel podívat, věci by byly o tolik jiné. Ale
nikdo z nás neměl
moc změnit minulost, bez ohledu na to jak moc jsme chtěli.
Nikdo z nás nemohl
věci napravit. Nan teď měla svého tátu. Dostala co vždycky
chtěla. Stejně tak
Georgianna.
Já měla sebe.
"Nemůžu říct, že ti odpouštím," řekla jsem. Protože jsem
nemohla. "Ale můžu říct,
že chápu proč jsi to všechno udělal. Převrátilo mi to svět
naruby. To se nikdy
nezmění."
Rushovi po tváři stekla jediná slza. Nemohla jsem se natáhnout
a setřít jí, stejně
jako teď pro mě byly slzy pryč. "Nechci tě ztratit. Zamiloval jsem
se do tebe, Blaire.
Nikdy jsem nechtěl něco, nebo někoho způsobem jakým chci
tebe. Teď už si bez
tebe svět nedokážu představit."
Vždycky budu mít jen sama sebe. Protože tenhle muž mi vzal
srdce a zničil ho.
Dokonce i když to neměl v úmyslu. Nikdy nebudu mít tolik
důvěry, abych znovu
milovala.
"Nemůžu tě milovat, Rushi."
Tělem mu otřásl přiškrcený vzlyk, když si mi položil hlavu do
klína. Neutěšovala
jsem ho. Nemohla jsem. Jak bych mohla utěšovat jeho bolest,
když moje byla
obrovská zející díra, do které bychom se vešli oba?
"Nemusíš mě milovat. Jen mě neopouštěj," řekl mi proti noze.
Bude můj život vždycky plný ztrát? Nebyla jsem schopná se se
sestrou rozloučit v
den kdy odešla a nikdy se nevrátila. Odmítala jsem říct máme
sbohem to ráno kdy
mi řekla, že je téměř čas. Zavřela oči a nikdy už je znovu
neotevřela. Věděla jsem,
že až Rush opustí tenhle pokoj, bude to naposledy co jsem ho
viděla. Bylo to naše
konečné rozloučení. Nebudu schopná pohnout se v životě dál,
pokud by v něm byl
on. Vždycky by překážel mému vyléčení.
Ale tentokrát jsem se chtěla rozloučit. Tohle bylo moje konečné
sbohem a tentokrát
jsem chtěla šanci říct to správně. Nemohla jsem vyřknout slova.
Odmítala přijít.
Potřeba chránit matčino jméno stála mezi mnou a slovy, která
jsem věděla, že
potřebuje slyšet. Nemohla sem mu říct, že mu odpouštím s
vědomím, že on je
důvod proč táta odešel a nikdy se nevrátil. Ten den odvedl otce
pryč, i když nevěděl
jakou ten obrázek napáchá škodu.
To nic neměnilo na tom, co jsem k Rushovi cítila předtím než mi
roztříštil svět na
milion kousků. Musím se rozloučit.
27. KAPITOLA
"Rushi."
Zvedl hlavu. Tváře měl mokré od slz. Nesetřela jsem je.
Posloužily účelu. Vstala
jsem, rozepnula si košili, svlékla jí a položila na postel. Pak
jsem si rozepnula
podprsenku. Rush ze mě nespustil pohled. Zmatek v jeho tváři
byl očekávaný.
Nemohla jsem to vysvětlit. Prostě jsem to potřebovala. Stáhla
jsem si šortky, zula
boty a pomalu si svlékla kalhotky. Jakmile jsem byla úplně
nahá, přistoupila jsem k
Rushovi a obkročmo si mu sedla na hony. Okamžitě kolem mě
omotal paže a
zabořil mi obličej do břicha. Vlhko z jeho očí mě zastudilo až
jsem se zachvěla.
"Co to děláš, Blaire?" zeptal se Rush a odtáhl se jen tak, aby se
na mě podíval.
Neodpověděla jsem mu.
Chytila jsem plné ruce jeho trička a vytahovala ho dokud
nezvedl ruce a nechal mě
mu ho přetáhnout přes hlavu a odhodit stranou. Posunula jsem
se dokud jsem mu
neseděla v klíně, vklouzla jsem mu rukama za hlavu a políbila
ho. Pomalu. Tohle
bylo naposledy. Ruce měl v mých vlasech a okamžitě převzal
kontrolu. Každé
pohlazení jazyka bylo něžné a jemné. Nebyl hladový a náročný.
Možná už věděl,
že je tohle sbohem. Nemělo to být rychlé a drsné. Byla to
poslední vzpomínka na
něj. Na nás. Jediná, která nebude pošpiněná lží. Teď mezi námi
byla pravda.
"Jsi si jistá?" zašeptal mi Rush proti ústům, když jsem se třela o
jeho tvrdost, která
už byla cítit pod džíny. Jen jsem kývla.
Rush mě zvedl a položil na postel, pak si zul boty a svlékl džíny.
Lehl si na mě a s
ustaraným výrazem si mě prohlížel. "Jsi ta nejkrásnější žena
jakou jsem kdy viděl.
Zevnitř i z venku," zašeptal a zasypával mi obličej polibky, pak
vtáhl do úst můj
spodní ret a sál ho.
Nadzvedla jsem boky. Potřebovala jsem ho uvnitř. Vždycky ho
budu potřebovat
uvnitř, ale tohle bude naposledy co ho tam budu mít. Takhle
blízko. Nikdo už nikdy
nebude znovu takhle blízko. Nikdo.
Rush mi přejel rukama dolů po těle a dával si na čas, aby se
dotkl všech částí.
Jakoby si mě ukládal do paměti. Vyklenula jsem se mu do
rukou a zavřela oči,
nechávajíc se značkovat dotyky jeho dlaní. "Miluju tě tak
zatraceně moc," přísahal,
když se sklonil a políbil mě na pupík.
Rozevřela jsem nohy, takže se mezi ně mohl posunout.
"Musím si vzít kondom?" zeptal se, pohybujíc se zpátky nade
mě.
Ano, musel. Žádné náhody.
Znovu jsem jen přikývla.
Vstal, zvedl svoje džíny a z peněženky vytáhl kondom.
Sledovala jsem jak roztrhl
balíček a pak si ho sroloval přes penis. Nikdy předtím jsem ho
tam nepolíbila.
Myslela jsem na to, ale nikdy jsem na to neměla nervy.
Něco zůstane nepoznané.
Rush mi rukama přejel vzhůru po vnitřní straně stehen a pak je
pomalu víc rozevřel.
"Tohle bude vždycky moje," řekl s přesvědčením.
Neopravovala jsem ho. Nebylo to potřeba. Nikdy nebude nikdo
jiný. Po dnešku
budu patřit jen sama sobě.
Rush se nade mě skláněl dokud jsem necítila jak proti mně tlačí
vrchol jeho erekce.
"Nikdy to nebylo takhle dobrý. Nikdy nic nebude takhle dobrý,"
zasténal a pak do
mě vklouzl. Roztažení bylo vítané. Omotala jsem kolem něj
ruce a vykřikla, když
mě kompletně naplnil.
Pomalu se pohyboval ven a pak do mě znovu vnikl. Jeho oči
nikdy neopustily moje.
Oplácela jsem mu pohled. Viděla jsem mu v očích bouři. Věděla
jsem, že je
zmatený. Dokonce jsem viděla strach. A pak tam byla láska.
Viděla jsem jí. Vřící v
jeho očích. Věřila jsem tomu. Jasně jsem jí viděla. Ale teď už
bylo příliš pozdě.
Láska nestačila. Všichni vždy říkali, že láska je dost. Nebyla. Na
když jste měli
rozdrcenou duši.
Omotala jsem mu nohy kolem pasu a ruce kolem krku. Blízko.
Potřebovala jsem ho
blízko. Dech na mém krku měl teplý, když mi tam na citlivou
kůži kladl polibky.
Šeptal mi slova lásky a slibů, které nebude moct nikdy dodržet.
Nechala jsem ho.
Jen pro tentokrát naposledy.
Rozkoš mě začala vynášet k vrcholu, zatímco mě Rush líbal na
rty a řekl, "Jen ty."
Neodvrátila jsem od něj pohled, tiskla jsem se k němu a
nechala se prostoupit
pocitem naprosté blaženosti. Rush otevřel pusu a v hrudi mu
zavibrovalo hlasité
zavrčení, když do mě ještě dvakrát přirazil a ztuhl. Nikdy ze mě
nespustil oči.
Oba jsme rychle a ztěžka dýchali, zatímco jsem beze slov řekla
vše co jsem
potřebovala. Měla jsem to v očích. Pokud se díval dostatečně
pozorně.
"Nedělej to, Blaire," prosil.
"Sbohem, Rushi."
Zavrtěl hlavou. Stále byl pohřbený hluboko uvnitř mě. "Ne.
Tohle nám nedělej."
Už jsem nic víc neřekla. Nechala jsem spadnou ruce podél
boků a nohama jsem
mu sklouzla z pasu, už jsem se k němu netiskla. Nebudu se s
ním hádat.
"Neměla jsem možnost rozloučit se se sestrou nebo mámou.
Tohle bylo poslední
sbohem, které jsem kdy dostala. Tohle bylo poslední sbohem
co jsem potřebovala.
Tenhle poslední moment mezi námi bez lží."
Rush se chytil deky pode mnou a pevně zavřel oči. "Ne. Ne.
Prosím, nedělej to."
Chtěla jsem natáhnout ruku a dotknout se jeho tváře. Říct mu,
že to bude v
pořádku. Pohne se dál a dostane se přes tohle. Přes nás. Ale
nemohla jsem to
udělat. Jak jsem ho mohla utěšit, když jsem byla uvnitř
prázdná?
Rush se ze mě vytáhl a já sebou trhla z prázdnoty ozývající se
mi tělem. Vstal a
nepodíval se na mě. Tiše jsem sledovala jak se začal oblékat.
Tohle bylo ono.
Mohla prázdnota bolet?
Kdy se ta bolest přestane projevovat?
Jakmile měl na sobě tričko, zvedl oči, aby se na mě podíval.
Posadila jsem se a
přitáhla si kolena k hrudi, abych zakryla nahotu a udržela se
pohromadě. Bála jsem
se, že se možná rozpadnu doslova.
"Nemůžu tě donutit mi odpustit. Nezasloužím si tvoje odpuštění.
Nemůžu změnit
minulost. Vše co můžu udělat je dát ti co chceš. Jestli je tohle to
co chceš, odejdu,
Blaire. Zabije mě to, ale udělám to."
Co jiného tu mohlo být? Nikdy nebudu stejná. Holka, do které
se zamiloval už není.
Brzy by to viděl, pokud by zůstal. Neměla jsem minulost.
Neměla jsem základy.
Všechno bylo pryč. Nic nedává smysl a věděla jsem, že nikdy
nebude. Rush si
zasloužil víc.
"Sbohem, Rushi," řekla jsem naposledy.
Bolest zatemňující mu oči byla příliš. Odvrátila jsem od něj
pohled a prohlížela si
modrou, kostkovanou deku pod sebou.
Slyšela jsem jak šel ke dveřím. Jeho kroky tlumil starý vybledlý
koberec. Pak se
dveře otevřely a do temného pokoje proniklo měsíční světlo.
Nastala pauza.
Uvažovala jsem jestli ještě něco řekne. Nechtěla jsem, aby ano.
Každé jeho slovo
tohle jen zhoršovalo.
Dveře se zavřely. Zvedla jsem oči a viděla kolem sebe prázdný
motelový pokoj.
Loučení nebylo tak povznášející jak mělo být. Teď už jsem to
věděla.
"On nebyl to co mě přimělo utéct. On byl důvod proč jsem
chtěla zůstat."
Jejich příběh nekončí …
Scéna z Rushova pohledu
"Blaire?" zavolal jsem, když jsem vyšel ven z baru a uviděl jí
opírat se o budovu.
Ruce měla obranně zkřížené na prsou. Nebyl jsem si jistý co se
tam stalo, ale jestli
ten rádoby kovboj překročil hranice půjdu mu urvat pazoury.
"Ano," odpověděla.
V hlase měla zaváhání. Byla na mě naštvaná?
"Nemohl jsem tě najít. Proč jsi tady venku? Není to bezpečný."
"Jsem v pohodě. Vrať se dovnitř a pokračuj ve svojí
muchlovačce v boxu." Byla
naštvaná. To bylo jasný. Ale žárlila?
"Proč jsi tady venku?" zeptal jsem se a pomalu udělal další krok
směrem k ní.
"Protože chci," odpověděla a střelila po mě vzteklý pohled.
"Párty je uvnitř. Není to to cos chtěla? Honky-tonk s klukama a
pití? Tady venku o
to přijdeš." Snažil jsem se odlehčit náladu. Výraz na její tváři mi
říkal, že to
nezabralo.
"Vypadni, Rushi." Vyštěkla. No do prdele, byla rozčílená. Kvůli
tý holce?
Udělal jsem k ní další krok. Ve tmě jsem jí dost dobře neviděl.
"Ne. Chci vědět co
se stalo."
Blaire mi položila obě ruce na hrudník a strčila do mě. "Chceš
vědět co se stalo?
TY jsi se stal Rushi. To je to co se stalo," skoro křičela, pak se
otočila a začala
odcházet.
Natáhl jsem ruku a chytil jí než mohla odejít daleko. Tuhle odejít
nenechám. Jestli
na mě byla naštvaná, chtěl jsem vědět proč.
"Co to má znamenat, Blaire?" zeptal jsem se a přitáhl si jí
zpátky na hruď.
Vrtěla se mi v náručí a trochu frustrovaně zavrčela.
"Hned. Mě. Pusť," dožadovala se.
Ani náhodou.
"Ne dokud mi neřekneš co máš za problém," odpověděl jsem.
Začala se kroutit a tvrději se semnou prát, ale snadno jsem jí
udržel. Nechtěl jsem jí
ublížit, ale potřeboval jsem pochopit co bylo špatně. Buď jsem jí
nasral já, nebo ten
kluk.
"Nelíbí se m vidět tě dotýkat se ostatních holek. A když mi
ostatní muži ošahávají
zadek, nenávidím to. Chci, abys to byl ty, kdo se mě tam
dotýká. Aby ses mě tam
chtěl dotýkat. Ale ty nechceš a já se s tím musím vyrovnat. Teď
mě pusť!"
Tohle jsem nečekal. Využila příležitosti, že mě právě překvapila
jako blázen a
vytrhla si mi, pak se rozeběhla. Neměl jsem tušení kam si myslí,
že v té tmě sama
jde.
Chtěla, abych se jí dotýkal … tam. Do prdele. Byl jsem
nahranej. S tímhle jsem
nemohl bojovat. Měl bych. Jestli jsem nás oba chtěl zachránit
před pozdější bolestí,
měl bych se otočit a vrátit dovnitř. Ale sakra, jestli jsem měl sílu
s tímhle bojovat.
Chtěl jsem jí. Chtěl jsem jí tak zasraně moc, že jsem byl
připravenej zařídit, aby to
fungovalo. Popírat sebe byla jedna věc, ale popírat Blair byl
úplně jiný problém.
Nemyslel jsem na to. Nemohl jsem. Prostě jsem se choval
instinktivně.
Šel jsem za ní.
Jakmile jsem byl dost blízko Range Roveru stisk jsem
odemykání zámků. Dnes v
noci se jí budu dotýkat. Hned teď. Kruva hned teď. A byla to ta
nejpitomější věc co
jsem mohl udělat. Pro nás oba, ale už mi to bylo u prdele.
Vezmu si, co jsem chtěl.
To co chtěla ona.
"Nastup. Nebo tě tam dotáhnu," zavrčel jsem. Šokovaně
vytřeštila oči a rychle se
vyškrábala na zadní sedačku. Její sladkej malej zadek byl
vystrčenej do vzduchu a
já okamžitě ztvrdnul. Bože, proč jsem jí tak strašně chtěl?
Neměl bych to dělat.
Blaire byla jediná osoba, kterou jsem nemohl mít. Byla můj
nepřítel. Byla Nanin
nepřítel. Ale … pozoroval jsem jí. Nebyla taková jaká jsem
čekal. Dostala se mi tak
hluboko pod kůži, že jsem nemohl jasně myslet.
Vylezl jsem za ní dovnitř.
"Co to děláš?" zeptala se.
Neodpověděl jsem. Přitiskl jsem jí do sedačky a znovu
ochutnal. Nevinnost, která z
ní vyzařovala byla omamná. Nejen jejím tělem, ale i
myšlenkami. Nebyla
zlomyslná. Nehledala pomstu. Věřila mi. Byl jsem ten největší
kokot na světě.
Popadl jsem jí za boky a posunul ní tak, abych se svými mohl
usadit mezi jejíma
nohama. Potřeboval jsem spojení. Teplo. Blaire semnou
nebojovala, ale dělala
přesně k čemu jsem jí nabádal. Chtěl jsem si jí nárokovat.
Kompletně. Ale bylo to
špatný. Stálo toho mezi námi příliš. Věci, které nikdy neodpustí.
Věci, kterým
nemohla nikdy porozumět.
Zběsile jsem sáhl po lemu jejího trička.
"Svlíkni si to," řekl jsem, přetáhl jí ho přes hlavu a pak odhodil
na přední sedačku. Z
vršku její krajkové podprsenky vykukovala měkká dokonalá
pokožka prsou.
Potřeboval jsem vidět všechno. "Chci to svlíknout všechno,
sladká Blaire."
Sáhl jsem po rozepínání, rychle ho odklapl a stáhnul jí
podprsenku z rukou. Byla
krásná. Věděl jsem, že bude. Ale když jsem uviděl tvrdé růžové
bradavky na
krémově jemné pokožce, uvědomil jsem si, že pro mě není
cesty zpět.
"Tohle je důvod, proč jsem se snažil držet dál. Tohle, Blaire.
Nebudu schopný to
zastavit. Ne teď."
Konec 1. dílu