Simple Perfection

(Perfection 2, Rosemary Beach 5)

---------------------------------------

Abbi Glines

***

Překlad: Míša - [http://prekladyknih.blog.cz]

ANOTACE:
Woods měl svůj dokonalý život perfektně nalinkovaný. Převzít rodinný podnik.
Oženit se s bohatou dívkou podle představ svých rodičů. Předstírat, že bohatství a
privilegia jsou vše co kdy chtěl. Pak do města vítr zavlál dívku jménem Della,
krásnou nedokonalou cizinku, která se zmocnila jeho srdce a otevřela mu oči do
nové budoucnosti. Woods je připraven a ochoten pro ní obětovat všechno, když mu
náhlá smrt otce zanechala péči o matku a řízení podniku.

Della je odhodlaná být pro Woodse silná, i přestože se tiše rozpadá na kousky. Bez
ohledu na to jak daleko od domova uteče, duchové její minulosti jí nikdy
nepřestanou pronásledovat. Snaží se před Woodsem skrýt své pravé city. Della se
bojí, že nemůže být jeho skála, aniž by ho sebou stáhla do temnoty. Ale je dost
silná, aby se pustila poslední věci, která jí drží pohromadě?

Perfection, #2
 1. Kapitola
WOODS

Matka se mnou během otcova pohřbu nepromluvila. Šel jsem jí utěšit, ale odvrátila
se ode mě a odešla pryč. V životě bych čekal hodně věci, ale tohle ne. Nikdy. Nic z
toho co jsem udělal nezasáhlo do matčina života. Ačkoliv ona pomáhala mému otci,
když se snažil zničit můj.
Vidět ho tam studeného a ztuhlého v rakvi mě nezasáhlo takovým způsobem jakým
jsem předpokládal. Všechno bylo příliš čerstvé. Neměl jsem čas mu odpustit. Ublížil
Delle. To jsem nemohl odpustit nikdy. Dokonce i když už byl mrtvý a pohřbený v
zemi jsem mu nemohl odpustit to co jí udělal. Ona byla středem mého vesmíru.

Matka mi v očích viděla nedostatek emocí. Nebyl jsem moc na předstírání.

Alespoň, už ne. Před týdnem jsem bez jediné výčitky svědomí odešel od tohohle
života, pro který jsem se narodil. Nebylo těžký to nechat plavat. Zaměřil jsem se na
nalezení Delly. Ženy, která mi vstoupila do života a všechno změnila. Z Delly
Sloane se stala moje závislost, když jsem ještě nebyl volný. Se vší její pokroucenou
dokonalostí jsem se do ní beznadějně zamiloval. Život bez ní se zdál bezúčelný.
Často jsem uvažoval jak lidé našli v životě radost aniž by jí znali.

Náhlou smrtí otce, mi byl teď na ramena kompletně položený život, nad kterým
jsem si právě umyl ruce a byl od něj připravený odejít pryč. Della mi tiše stála po
boku od momentu co jsem vkročil zpátky do Rosemary na Floridě. Její malá ruka
zastrčená v mojí, beze slova věděla kdy jí potřebuju. Stisk její ruky mi připomněl, že
je tady vedle mě a já to dokážu.

Kromě tohohle momentu, kdy se mnou nebyla. Zůstala doma. Nechtěl jsem jí vodit
sem do matčina domu. Matka možná chtěla předstírat, že neexistuju, ale já teď
vlastnil vše v jejím životě, včetně domu kde žila. Patřil ke klubu a můj děda zajistil,
aby vše patřilo po otcově smrti mě.

Otce ani jednou nenapadlo, že je tohle pro mě důležitá informace. Pořád mi cpal do
hlavy, že ovládá můj život. Jestli jsem chtěl tenhle svět, pak jsem se musel podrobit
jeho vůli. I tak by na moje pětadvacáté narozeniny bylo všechno moje, s nebo bez
otcovi smrti. Podle toho co přijde první. Teď už jsem od toho nemohl utéct.

Napadlo mě zaklepat, ale rozmyslel jsem si to. Matka se potřebovala přestat chovat
jako dítě. Byl jsem všechno co jí zbylo. Bylo na čase, aby přijala Dellu v mém
životě, protože jakmile jí k tomu přesvědčím, navléknu jí na prst prstýnek. Znal jsem
Dellu dost dobře na to, abych věděl, že jí nebude snadné přesvědčit ať si mě
vezme. S mým světem co se mi právě naprosto nečekaně změnil jsem chtěl
bezpečně vědět, že když přijdu domů, Della tam bude.

Už jsem se chystal vzít za kliku, když se dveře rozletěly. Zvedl jsem oči a uviděl ve
dveřích domu mých rodičů stát s nevinným úsměvem na tváři Angelinu Greystone.
Podlou jiskru v oku se jí ale nepodařilo zamaskovat zdáním laskavosti. Málem jsem
se s touhle ženou oženil, jen abych dostal klub, který by byl tak jako tak můj. Otec
mě přinutil věřit, že si musím Angelinu vzít, abych dostal povýšení a budoucnost,
kterou jsem si zasloužil.

Otec ale nepočítal s tím, že mi do života vstoupí Della a ukáže mi, že jde o víc než
o manželství bez lásky s mrchou bez srdce.

"Čekaly jsme tě. Tvá matka je v obýváku a pije heřmánkový čajem co jsem jí
udělala. Potřebuje tě vidět Woodsi. Jsem ráda, že jsi vzal v úvahu její city a
nepřivedl tu holku."

Jedna věc, kterou jsem věděl, navzdory tomu co ta čarodějnice právě řekla bylo, že
Dellino jméno zná. Možná chtěla předstírat, že o ní nikdy neslyšela a nezná jí, ale
už to tak bylo. Jen se chovala škodolibě. Co jsem nevěděl bylo, co do prdele dělá v
domě mojí matky.

Protáhl jsem se kolem ní a šel do domu, aniž bych jí odpověděl. I bez její pomoci
jsem věděl kde matka je. Obývák bylo místo, kam vždy šla, když chtěla být sama.
Bude sedět v bílém sametovém křesle, které kdysi patřilo babičce a bude
obrovským oknem lemujícím pokoj, zírat na vodu. Ignoroval jsem klapání
Angelininých podpatků, když šla za mnou. Všechno kolem ní mi lezlo na nervy. Její
přítomnost tady, uprostřed rodinné záležitosti v den pohřbu mého otce přidávalo k
mému znechucení. Proč tohle dělala? Co si myslí, že jí tohle přinese? Teď jsem to
tu všechno vlastnil já. Já. Ne můj otec. A rozhodně ne matka. Teď jsem byl
Kerrington u kormidla já.

"Matko," řekl jsem, když jsem bez zaklepání vešel do obýváku. Nepotřebovala
příležitost poslat mě pryč. Ne, že bych bez téhle konverzace odešel. Přesto jak
hrozná byla jsem jí miloval. Byla moje máma, i když vždy stála vedle mého otce a
na mě ani jedinkrát nepomyslela. Vždycky to bylo jen o tom co pro mě chtějí. Ale
kvůli tomu jsem jí neměl míň rád.

Neodvrátila pozornost od zálivu venku. "Woodsi, očekávala jsem tě." Nic víc. To
bolí. S otcovou smrtí jsme oba ztratili část života. Ona to tak neviděla. Nikdy. Šel
jsem se postavit přímo před ní. "Musíme si promluvit," odpověděl jsem jednoduše.

Přesunula oči, aby se na mě podívala. "Ano, musíme."

Mohl jsem jí nechat tenhle rozhovor ovládat, ale nechystal jsem se k tomu. Bylo na
čase, abych určil nějaké hranice. Obzvláště teď, když jsem sebou měl Dellu a vrátili
jsme se do Rosemary.

"Alespoň přišel sám." Angelinin hlas se ozval ode dveří a já trhl hlavou, abych na ní
za to vyrušení vrhl pohled. Nebyla tohohle součástí.

"Tohle se tě netýká. Měla bys odejít," odpověděl jsem chladným tónem.

Trhla sebou.
"Ona toho je součástí. Zůstane se mnou. Potřebuji tu někoho, abych nebyla sama a
Angelina to chápe. Je to hodné děvče. Byla by z ní vynikající snacha."

Rozuměl jsem tomu, že matčina bolest ze ztráty otce je čerstvá - a že trpí. Ale
nedovolím jí tohle ovládat. Bylo na čase, abych jim dvěma objasnil pár věci. "Jako
snacha by to byla sobecká, rozmazlená děvka. Měl jsem dost štěstí, abych si to
uvědomil než bylo příliš pozdě a zničil jsem si život." Slyšel jsem jejich ostré
nádechy, ale nehodlal jsem je pustit ke slovu. "Teď všechno ovládám já, matko.
Postarám se o tebe. Ujistím se, aby ti nic nechybělo. Ale Angelinu ve svém životě
nepřijmu ani jí nebudu brát na vědomí. A nejdůležitější, nedovolím, aby kdokoliv
ublížil Delle. Před vámi oběma jí budu chránit. Ona je moje dokonalost. Drží v
rukách moje srdce. Když jí něco bolí, sráží mě to na kolena. Neexistuje způsob jak
ti vysvětlit co k ní cítím. Jen dobře pochop, že nikomu nedovolím, aby jí znovu
ublížil. To neodpouštím. Ztratil jsem kus své duše, když jsem viděl její bolest."

Pevná linka matčiných úst byla jediná odpověď, kterou jsem potřeboval. Nepřijme
to. Dnes nebyl správný den na přesvědčování jí o mých citech k Delle. Truchlila a já
byl na muže, za kterého truchlila stále naštvaný. "Pokud budeš něco potřebovat,
zavolej mi. Až budeš připravená se mnou mluvit bez hořkosti vůči Delle, zavolej mi.
Promluvíme si. Jsi moje matka a já tě mám rád. Ale nepustím tě do Delliny
blízkosti, ani ti před ní nedám přednost. Pochop, že pokud mě budeš nutit si vybrat,
bez přemýšlení si vyberu jí."

Popošel jsem a políbil matku na vršek hlavy, než jsem beze slova prošel kolem
Angeliny. Byl čas se vrátit domů. Della samotu nezvládala moc dobře. Vždycky
jsem byl neklidný, když jsem jí opouštěl.
 2. Kapitola
DELLA

Pořád ještě nebrečel. Nenáviděla jsem to. Chtěla jsem, aby truchlil. Potřeboval to
vypustit ven, místo toho, aby v sobě svoje emoce kvůli mně dusil. Z představy, že
se před svojí bolestí ztvrdil, aby mě chránil se mi svíjely vnitřnosti. Otec ho zradil
tím, že mě poslal pryč. Ale viděla jsem způsob jakým se na svého otce díval,
hledajíc schválení. Miloval ho. Potřeboval jeho ztrátu oplakat.
"Dello?" otočila jsem se a uviděla Woodse vcházet do obýváku. Očima prohledával
pokoj, než mě našel stát venku na balkóně. Okamžitě zamířil ke dveřím. V očích
měl odhodlání, které mi dělalo starosti. Otevřel dveře a vyšel ven.

"Ahoj, všechno v pořádku?" zeptala jsem se mě, než mě vtáhl do náruče a pevně
mě k sobě přivinul. V uplynulém týdnu to dělal často.

"Truchlí. Znovu si promluvíme až bude mít čas to všechno zpracovat," řekl mi do

vlasů. "Chyběla jsi mi."

Smutně jsem se usmála a odtáhla se tak, abych na něj viděla. "Byl jsi pryč hodinu.
To není dost času, abych ti chyběla."

Woods mi zajel rukou do vlasů, odhrnujíc je z cesty a pak vzal můj obličej do dlaní.
"Stýskalo se mi po tobě ve chvíli, kdy jsem vyšel ze dveří. Chci tě mít pořád u
sebe."

S úsměvem jsem otočila hlavu a políbila ho do dlaně. "Nemůžu s tebou vždycky

být."

Woodsovi potemněly oči něčím, co jsem dobře poznávala. "Ale já tě u sebe chci."
Vklouzl mi jednou rukou kolem pasu a tahal mě k sobě nahoru. "Nemůžu se
soustředit, když nejsem dost blízko na to, abych se tě dotkl."

Usmála jsem se, když mi dal pusu na vnitřek zápěstí. "Když se mě dotkneš, máme
tendenci se nechat unést."

Woods mi posunul ruku pod tričko a já se zachvěla, když se přibližoval k mojí hrudi.
"Právě teď se chci nechat unést."

Také jsem to chtěla. Vždycky jsem to chtěla, ale on potřeboval mluvit. Potřeboval
něco říct.
Zazvonil mu telefon, přerušujíc nás oba.

Zapjal se mu obličej a neochotně nechal ruku vyklouznout zpod mého trička než
sáhl do kapsy pro mobil.

"Halo," řekl pracovním tónem. Omluvně se na mě podíval.

"Jo, budu tam za pět minut. Řekněte mu, že se sejdeme v otcově … v mojí
kanceláři."

Bylo pro něj těžké mluvit o otcově kanceláři jako o 'jeho'. To bylo jen další
nahlédnutí do bolesti, kterou ignoroval.

"To byl Vince. Ve městě je několik členů rady a chtějí se se mnou za hodinu sejít.
Garry, otcův poradce a nelepší přítel mě chce napřed informovat. Promiň," řekl,
natáhl se, aby mě vzal za ruku a přitáhl k sobě.

"Neomlouvej se. Není za co. Jestli je tam cokoliv s čím bych ti mohla pomoct,
udělám to. Jen mi řekni."

Woods se zasmál. "Kdyby mi prošlo nechat si tě celý den u sebe v kanceláři, udělal
bych to."

"Hmmm … nemyslím si, že bys odvedl moc práce."

"Já vím, že ne," odpověděl.

"Jdi, ukaž té radě, že jsi na tohle připravený."

Woods mi vtiskl polibek na čelo. "Co budeš dělat?"

Chtěla jsem znovu pracovat. Po všech se mi stýskalo a neměla jsem co dělat.

Ležet každý den na pláži, to jsem nebyla já. "Můžu dostat zpátky svojí práci?"
zeptala jsem se.

Woods přimhouřil obočí. "Ne. Nechci, abys pracovala v jídelně."

Na tohle jsem byla připravená. "Dobře. Pak si půjdu najít práci někde jinde.
Potřebuju něco dělat. Zvlášť když jsi tak zaneprázdněný."

"Co když mě budeš potřebovat? Kde bys chtěla pracovat? Co když se k tobě
nebudu moct dostat? To by nefungovalo, Dello. Nemůžu tě ochránit, když nejsi
blízko u mě." Jen jsem mu přidělávala další stres. Potřeboval na přizpůsobení víc
času. Dám mu ho. Potřeboval se zotavit. Budu muset najít způsob jak trávit dny.

"Dobře. Počkáme pár týdnu a pak si o tom znova promluvíme," řekla jsem s
úsměvem, doufajíc, že ho uklidním.

Vypadal, že se mu ulevilo. Přesně to jsem chtěla. "Zavolám ti, jakmile ta schůze

skončí. Zajdeme si spolu na večeři. Nenechám tě tu samotnou dlouho. Slibuju."
Jen jsem přikývla.

Woods si mě přitáhl a políbil mě. Byl to majetnický polibek. Právě teď potřeboval,
abych tu pro něj byla. Pro zatím přesně to udělám. Budu tu pro něj.
"Miluju tě," zašeptal mi proti rtům a přitiskl na ně poslední pusu.

"Taky tě miluju," odpověděla jsem.

Woods odešel a já stála venku na balkóně s výhledem na záliv. Tolik jsem toho v
životě zmeškala a teď jsem se učila, že život je o obětování. Zvláště když někoho
milujete.

Tentokrát zazvonil mobil mě a já ho zvedla ze stolku, kde jsem ho předtím nechala.

Bylo to blokované číslo. Což znamenalo jedinou věc: byl to Tripp.

"Ahoj," řekla jsem a posadila se na křeslo.

"Jak to jde?"

"Dobře. Woods si zvyká," odpověděla jsem.

Tripp si unaveně povzdychl. "Měl jsem se vrátit domů na pohřeb. Já jen … nemohl
jsem."

Nevěděla jsem co to v Rosemary je, co ho tak pronásledovalo. Ale věděla jsem, že

něco ano. Od doby co odjel mi volal dvakrát. Pokaždé to bylo z blokovaného čísla a
vždycky se zdál nesvůj. Skoro v depresi.

"Jace říkal, že se tě snažil kontaktovat a nepodařilo se. Změnil sis číslo."

"Jo. Změnil. Potřeboval jsem trochu prostoru."

"Jacovi se po tobě stýská. Dělá si starosti."

Tripp neodpověděl a já neměla pocit, že jsem osoba co by ho měla tlačit do

odpovědi.

"Zavolám mu. Řekni mu, že ke starostem není důvod. Neměl jsem zůstávat v
Rosemary tak dlouho. Pohrálo si mi to z hlavou. Nemůžu se tam vrátit. Jsou tam
věci … věci, kterým nerad čelím."
To už jsem věděla. Neměla jsem tušení co ty věci jsou, ale věděla jsem, že ho
pronásledují.

"Pracuješ znovu?" zeptal se.

"Ne. Woods nechce, abych právě teď pracovala. Potřebuje, abych mu byla k
dispozici. Jsem jeho jediná opora. Jeho matka … no … víš jaká je."

Tripp se na moment odmlčel a já uvažovala o čem přemýšlí. Opravdu jsem

nechtěla, aby řekl o Woodsovi něco negativního. "Momentálně tě potřebuje. Chápu
to. Ale Dello, tuhle cestu jsi začala, abys žila. Nezapomeň na to. Opustila jsi vězení;
neuvrtej se do dalšího."

Jeho slova mnou bolestivě projela. Woods vůbec nebyl jako moje matka. Právě teď
mě potřeboval, protože ztratil otce a přes noc se ocitl v pozici, na kterou nebyl
připravený. Nesnažil se mě ovládat. "Tohle je jiné. Vybrala jsem si stát Woodsovi po
boku. Miluju ho a budu tu pro něj ať bude potřebovat cokoliv. Jakmile mu bude lépe,
bude v pohodě s tím, že si najdu práci."

Tripp neodpověděl a pár minut jsme tam mlčky seděli. Uvažovala jsem jestli
nesouhlasí, nebo si není jistý co na to říct.

"Příště až zavolám už si nebudu skývat číslo. Chci, abys ho měla pokud budeš
potřebovat."
Nebudu jeho číslo potřebovat.

"Jen … nedávej ho Jacovi ani nikomu jinému. Prosím."

"Měj se, Trippe," odpověděla jsem a ukončila hovor. Nechtěla jsem slyšet jeho
pohyby a obavy. Mýlil se. Mezi mnou a Woodsem bude všechno v pořádku. Velice
se mýlil.
 3. Kapitola
WOODS

O měsíc později …

Podíval jsem se na telefon a uvažoval jestli zavolat Delle. Nemluvil jsem s ní pět
hodin. Ráno jsem měl zaplněné schůzkami a konferenčními hovory. Nikdy si
neztěžovala. To mě trápilo. Faktem bylo, že jsem si myslel, že by si ztěžovat mohla.
Zklamával jsem jí. Jak jsem měl řídit Kerrington klub a starat se o ní? Každá jiná
žena už by byla v mojí kanceláři a vztekala se. Ale Della nikdy.

Rychlé zaklepání na dveře mě zastavilo před zvednutím telefonu. Zavolám jí za

minutku. "Dále," zavolal jsem a začal se prohrabovat papíry, které mi Vince předtím
přinesl k podepsání.

"Vince tam nebyl, tak jsem zaklepala." Angelinin hlas vůbec nebyl ten, který jsem
čekal, že uslyším.

"Co matka potřebuje tentokrát?" zeptal jsem se aniž bych se na ní podíval. To byl
důvod proč tu byla. Nejprve jsem její přítomností tady byl otrávený, ale pomáhala
mojí matce jak já jsem nemohl. Víc než jsem chtěl.

"Chybíš jí. Už je to déle než týden co jsi ji naposledy volal, abys jí zkontroloval."

Angelina byla ve vzbuzování viny stejně dobrá jako matka. Ty dvě si byly tak
podobné. "Zavolám jí dnes, později. Mám práci. Jestli je to všechno, prosím
vyprovoď se ven."

"Nemusíš se ke mně chovat tak chladně. Pomáhám ti jediným způsobem jakým

můžu. Každý den, kdy tu zůstávám s tvojí matkou je pro tebe. Všechno je to pro
tebe. Jsem do tebe zamilovaná, Woodsi. Nemůžu soupeřit o tvoje srdce, protože mi
to nedovolíš. Ale co pro tebe dělá ona? Neviděla jsem, že by ti pomáhala -"

"Dost. Nikdy se nestav na stejnou úroveň jako Della. Nežádal jsem tě, aby ses
starala o mou matku. Pokud budu potřebovat, můžu si na výpomoc někoho
najmout. A co se Delly týče, ona je důvod proč každé ráno vstávám z postele, takže
nikdy nepodceňuj její důležitost."

Angelina se zavrtěla a otevřela pusu, aby řekla víc. Sklopil jsem svůj naštvaný
pohled zpátky ke smlouvám před sebou. S touhle konverzací jsem skončil.

"Odejdi."

Klapání jejích podpatků na tvrdém dřevě, když odcházela z mojí kanceláře byl ten
nejvítanější zvuk co jsem za celý den slyšel.
Když se za ní zavřely dveře, sáhl jsem pro telefon, abych zavolal Delle.

"Ahoj," řekl do telefonu její sladký hlas.

"Potřebuju tě," odpověděl jsem.

"Právě jsme s Blaire a Bethy dojedly oběd. Hned tam budu," řekla.

"Prostě pojď dovnitř až tu budeš," řekl jsem jí.

"Dobře."

Přesně o deset minut a patnáct vteřin později se otevřely dveře a dovnitř vešla
Della. Tmavé vlasy měla vyčesané nahoru do culíku. Krátké šaty jí obepínaly křivky
víc než jsem preferoval. Vstal jsem a obešel stůl.

"Ahoj," řekla s plachým úsměvem.

"Ahoj," odpověděl jsem než jsem jí položil obě ruce na boky a přitiskl svoje ústa k
jejím. Měla rty vždycky tak měkké a jemné. K jazyku mi přilnula slabá chuť jejího
třešňového lesku na rty.

Tohle jsem potřeboval. Přesně tohle mě provádělo každým dnem. Della přerušila
polibek a položila mi ruce na tváře. "Jsi v pořádku?" zeptala se tiše.

"Teď už ano."

Della ke mně vzhlédla, jakoby si mě z blízka prohlížela. Pak ustoupila a otočila se

ke dveřím. Než jsem se mohl zeptat co dělá, zaklapl zámek na místo.

"Svlékni se," řekla jednoduše, pak si sama pomalu začala stahovat ramínka šatů z
ramen.

V tomhle okamžiku mi došla slova. Udělal jsem co řekla. Nemohl jsem z Delly
spustit oči. Když se jí šaty snesly k nohám a ona tam stála jen v růžových
krajkových kalhotkách a ladící podprsence, začaly se mi třást ruce. Vidět jí takhle
se nikdy neomrzí.

"Tady jsme se ještě nemilovali," řekla a usmála se na mě, když si rozepnula

podprsenku a nechala jí ledabyle spadnout na podlahu.

"Ne, nemilovali," podařilo se mi říct. Když zahákla prsty do kalhotek a začala si je

stahovat dolů, dosáhl jsem svého bodu zlomu. V momentě, kdy z kalhotek vykročila
jsem udělal dva kroky, které nás od sebe oddělovali, zvedl jsem jí a ona kolem mě
pevně omotala nohy. To co naše ústa prováděla by jste nenazvali líbáním. Na to to
bylo příliš syrové. Jeden druhého jsme si brali. To byl nejlepší popis, který jsem
dokázal vymyslet. Chtěl jsem si jí vzít na stole, ale tak daleko se nedostaneme. Ne
po tom striptýzu. Ani nebudu schopný si užít její chuť a doteky. Potřeboval jsem do
ní okamžitě, dřív než vybuchnu.

Postavil jsem jí a točil jí čelem ke zdi. "Zapři se," zašeptal jsem jí do ucha.

Della se předklonila a položila obě ruce na zeď. Prohlédl jsem si její vyklenuté tělo
a srdce mi bušilo v hrudi.

Byla nádherná. Dokonalá. Popadl jsem jí za boky a vklouzl do ní. Výkřik rozkoše
byl tak hlasitý, že jsem si byl dost jistý, že ho Vince venku u svého stolu musel
slyšet, ale bylo mi to jedno.

"Tak dobrý, vždycky je to tak dobrý," zašeptal jsem jí do ucha. Usmál jsem se, když
jí po těle přejelo zachvění.

"Drsněji," lapala po dechu Della a tiskla ke mně svůj sladký, kulatý zadek. Vrazil
jsem do ní a zastavil se. Ponořený hluboko v ní jsem se předklonil a pohladil jí prsa.
"Přivádíš mě k šílenství, miláčku."

Della jen zasténala a zavrtěla zadkem. Chtěla, abych se hýbal.

"Je to tak těsný. Jsi jako nebe. Jsi zůstat přesně takhle na zkurvenou věčnost."

Zaklel jsem a myslel to vážně. Della mě vsávala jako ta nejsladší pusa jakou jsem
kdy poznal.
Úzká škvíra, kterou jsem tak uctíval mě stiskla a já ztuhl. Pak to udělala znovu. Co
to kurva? Bylo to jako by mi pumpovala ptáka. "Do prdele," zasténal jsem.

Udělá mě mnohem dřív než bych chtěl. Vysunul jsem z ní a vklouzl zpátky dovnitř a
stahování začalo znovu. "Lásko, takhle mě uděláš," řekl jsem přiškrceně. Bojoval
jsem z horkým napínáním v penisu. Byl jsem tak blízko. "Dello, miláčku, přestaň to
dělat. Kurva, já expoluduju. Nemůžu se udržet."

Vystrčila zadek ještě víc a stěny jejího sametového tepla mě stiskly pevněji. Bylo to
jakoby právě převzala kontrolu nad mým tělem. Cítil jsem svůj výbuch, zatímco
jsem volal její jméno a tělo se mi proti ní neovladatelně cukalo.

"Ano! Ach Bože, ano!" vykřikla Della a celé tělo jí v mé náruči ztuhlo a pak se pode
mnou začalo třást. Omotal jsem kolem ní obě paže a držel jí, zatímco jsme se oba
vraceli zpátky dolů z vyvrcholení, do kterého nás spirálovitě poslala.

"Co jsi mi to kruci udělala?" zeptal jsem se a držel si jí blízko u sebe.

Opřela se mi dozadu o hruď a za rty jí zatahal úsměv. "Šukala tě a odvedla velmi

dobrou práci," odpověděla.

Takovou odpověď jsem nečekal. Se smíchem jsem jí zvedl, donesl k nejbližší židli a
posadil se s ní v náručí.
"To bylo neuvěřitelný," řekl jsem jí než jsem jí vtiskl polibek na krk.

"Cítíš se teď líp?" zeptala se, naklánějíc krk, abych k němu měl lepší přístup.

"Přijde na to," odpověděl jsem.

"Na co?"

"Jestli se mi podaří tě přesvědčit, abys tu se mnou zůstala celý den."

"Musíš pracovat," řekla a otočila hlavu, aby se na mě podívala.

"Mmm, ale když tu zůstaneš, budu se moct soustředit. A pak se pro mě můžeš
znovu svléknout a být sprostá holka až tě budu potřebovat."

Della zaklonila hlavu a rozesmála se. Ten zvuk napravil všechno v mém světě.
 4. Kapitola
DELLA

Telefon na Woodsově stole dvakrát zapípal. "Pane Kerringtone, přišla za vámi

slečna Greystone," oznámil přes reproduktor sekretářův hlas.

Woods zavřel oči a opřel si hlavu dozadu o židli, na které jsme seděli. "Zatraceně.
Co k čertu potřebuje teď?"

Chodila sem často? Bojovala jsem s potlačením žárlivosti, která si chtěla prokousat
cestu dovnitř mě. Samozřejmě, že za ním chodila. Bydlela u jeho matky a
pomáhala jí se s věcmi vyrovnávat, čímž pomáhala Woodsovi. Na rozdíl ode mě.
Nedělala jsem nic, co by mu pomohlo. Nevěděla jsem co.

Začala jsem mu vstávat z klína, ale utáhl kolem mě ruce.

"Musíme se obléknout."

"Nenechávej mě tu s ní."

Sklonila jsem se a políbila ho na špičku nosu. "Nikam neodejdu. Ale raději bych na
sobě měla oblečení až vejde dovnitř."

Woods si povzdychl a pustil mě, abych mohla vstát.

"Ty se oblíkni taky. Je mi jedno co předtím viděla, nechci, aby to viděla teď."

Woods se hlasitě zasmál a vstal. "Jdu jsi vzít svoje oblečení, lásko. V klidu."

Usmívali jsme se na sebe, zatímco jsme se oblékali. Líbila se mi představa, že sem

vejde a uvidí nás pohromadě a bude přesně vědět co jsme dělali. Bylo ode mě
hloupé to takhle cítit, ale bylo to tak.
"Můžeš jí poslat dovnitř," odpověděl Woods stojící u svého stolu, zatímco mě
sledoval jak si upravuju vlasy, které jsem si rozcuchala při našem divokém sexu.
Culík mi sotva visel.

Dveře se otevřely a já se otočila a uviděla dovnitř napochodovat Angelinu jakoby

sem patřila. "Nevím proč …" hlas se jí vytratil, když si mě všimla. Dokončila jsem
úpravu culíku a nechala ruce spadnout dolů k bokům.

"Opravdu jste právě - "

"Proč ses vrátila?" utnul Woods její otázku.

Angelina trhla pohledem k němu jakoby jí dal facku. Sledovala jsem jí jak se dává
dohromady. Woods se neobtěžoval projet si prsty ve vlasech a ty byly rozcuchané
od mých rukou. Potlačila jsem úsměv, když jsem se dívala na jeho patřičně
pocuchaný vzhled.

"Vrátila jsem se ti říct, že tě tvá matka chce mít doma na večeři," řekla napjatě
Angelina.
"Pokud není pozvaná i Della, bojím se, že se nebudu schopný dostavit."

Angelina si frustrovaně povzdychla a střelila po mě naštvaný pohled než se

podívala zpátky na Woodse. "Je to tvoje matka, Woodsi. Právě ztratila manžela a
trpí. Jsi všechno co jí zůstalo. Copak to nechápeš? Zajímá tě to vůbec?"

Měla pravdu. Woodsovo máma mě možná nikdy nebude mít ráda. Ale byla to jeho
matka a právě teď ho potřebovala vidět. "Chci, abys šel, Woodsi," řekla jsem dřív
než stihl promluvit on.
Podíval se na mě a zamračil se.

"Prosím," řekla jsem, doufajíc, že se se mnou před ní nebude hádat. Woods si

projel rukou ve vlasech a já se usmála nad způsobem jak byly stále rozházené. Byl
takhle roztomilý. "Fajn. Ale jen na hodinu. Také to bude jednorázová záležitost.
Příště až s ní budu večeřet, Della půjde se mnou."
Angelinin otrávený výraz se přeměnil v potěšený úsměv. Také ho dnes bude mít,
beze mě. Nenáviděla jsem to, ale nemohla jsem dovolit, aby to drželo Woodse od
matky.

"Jsem ráda, že přemýšlíš i něčím jiným kromě svého ptáka," odpověděla Angelina,
pak se otočila a vyšla ze dveří.

"Je to mrcha. Ignoruj jí," řekl Woods, odstrčil se od stolu, o který se opíral a šel ke
mně.

"Já vím," ujistila jsem ho, ale hluboko uvnitř jsem se bála, že měla pravdu.

"Jsou u dveří, Dello. Nepouštěj se sem. Ublíží nám. Chtějí nám jen ublížit. Musíme
udržet tvého bratra v bezpečí. Už předtím se ho pokoušeli zabít. Tentokrát nás
zabijí. Nepouštěj je dovnitř. Pšššš. Přestaň brečet, ty malej spratku! Musíš být
potichu. Velice potichu, pak odejdou."

Zakryla jsem si pusu oběma rukama, abych utlumila vyděšený nářek, který jsem
nemohla ovládnout. Nenáviděla jsem, když se tohle dělo. Matka potom bývala zlá.
Neměla ráda, když nám lidé klepali na dveře. Rozzlobilo jí to. A bude s ním mluvit.
Nebyl tu, ale ona ho viděla. To mě také děsilo.

"Vstaň! Jsou pryč. Jdi ke dveřím a vezmi balík, co tam nechali a dej si pozor, aby tě
neviděli."
Nechtěla jsem otevírat dveře. Nebyla jsem si jistá co tam venku bylo, že mě to
chtělo dostat, ale nechtěla jsem otevírat. Matka mě k tomu poslední dobou nudila
čím dál tím častěji. Od mých šestých narozenin.
Hlavou mi projela bolest, když mi omotala ruku kolem culíku a vyškubla mě na
nohy. Nemohla jsem si dovolit nechat jí slyšet svůj pláč, nebo by se tohle jen
zhoršilo.

"Jdi!" zaječela hlasem, při kterém mi po těle přejela husí kůže. Tvrdě do mě strčila
a já vyklopýtala ze skříně na chodbu. Ona zůstane ve skříni dokud se nevrátím z
balíčkem.

Ohlédla jsem se na ní, ale místo toho, abych viděla její divoké vzdálené oči tam
byla krev. Proudila ven na chodbu. Ne…ne, neměla by tam být krev.

Pak ze z malé místnosti vydral pronikavý výkřik.

Vystřelila jsem nahoru a kolem mě se stále ozýval křik, který mi drásal hruď. Byl to
můj vlastní křik. Vždycky to byl můj křik. Ne mé matky.

Pořád jsem byla sama. Rozhlédla jsem se po obýváku a pomalu a zhluboka jsem
dýchala, zatímco mi srdce zběsile bušilo v hrudi. Nestávalo se mi často, že bych
usnula bez Woodse. Mít ho ve spánku u sebe většinou zabraňovalo nočním běsům.

Hodiny na lednici ukazovaly, že je po deváté. Měl být doma před hodinou. Zůstal s
matkou déle? Sáhla jsem na stolek pro telefon a uviděla dva zmeškané hovory a
jednu textovku. Všechno od Woodse.

Otevřela jsem zprávu. Prosím odpověz. Bojím se o tebe a matka během večeře
omdlela. Myslím, že pořádně nejí. Zavolej mi!

To bylo před deseti minutami. Vyskočila jsem z gauče a začala vytáčet jeho číslo,
když se rozletěly přední dveře a Woods vběhl dovnitř. Podíval se na mě, zastavil se
a zhluboka si vydechl.

"Díky bohu. Do prdele, miláčku, vyděsila jsi mě."

Upustila jsem telefon a šla k němu. "Promiň. Právě jsem se vzbudila. Usnula jsem
na gauči. Jak je mámě?"

Woods mě k sobě přitáhl a omotal kolem mě paže. "Byla příliš zesláblá, aby vstala,
takže jsem zavolal sanitku. Angelina pořád říkala, že by to mohla být mrtvice. Jela s
mámou v sanitce, takže jsem mohl jet sem a zkontrolovat tě."

Zatlačila jsem mu do prsou. "Jeď! Jeď do nemocnice. Ne, počkej, obuju se a pojedu
taky."

"Jsi si jistá? Jestli jsi unavená, nechci tě sebou tahat do nemocnice. Mohli bychom
tam být celou noc."
Zastrčila jsem nohy do tenisek a rukou si projela ve vlasech. "Chci být s tebou."

Woods se usmál a podal mi ruku. "Dobře. Nesoustředil bych se, kdybych si dělal
starosti, že jsi tu sama. Pokud se potřebuješ vyspat, vždycky tě můžu držet."

Pokoušela jsem se nepřemýšlet o skutečnosti, že mu Angelina pomáhala starat se

o mámu. Byl schopný jí opustit s vědomím, že ona tam pro ní bude. K čemu jsem
byla dobrá já? Musel se o mě bát. Byla jsem slabá a potřebovala jsem ho. Byla
jsem pro něj jen další věc, která ho stresovala. Vůbec jsem nepomáhala.

"Přestaň se mračit. Bude v pořádku. Zdravotníci říkali, že se s největší

pravděpodobností jedná o nízkou hladinu draslíku. Nemysleli si, že je to mrtvice,
ale říkali, že kvůli její srdeční frekvenci jí musíme nechat raději hospitalizovat a
nechat zkontrolovat od doktora."

Přikývla jsem a on si propletl prsty s mými. "Pojďme," řekla jsem mu.

Najdu si způsob jak být nápomocná. Právě teď se potřebuje o někoho opřít a já
budu ten někdo.

"Spala jsi beze mě v pohodě?" zeptal se, když jsme vyšli ven.

"Ano. Spala jsem skvěle," lhala jsem, protože pravda by ho jen víc rozrušila.
 5. Kapitola
WOODS

Della to konečně vzdala a stočila se ke mně. Usnula během pár minut. Bylo po třetí
hodině ráno a máma byla v pokoji na pozorování. Angelina tam zůstala s ní. Tak to
bylo lepší.

Nebyl jsem pitomej. Věděl jsem, že Angelina mojí matce nepomáhá z dobroty
srdce. Neměla v srdci žádnou dobrotu. Dělala to, aby mě dostala. Nebylo to tak, že
by matka potřebovala sestru dvacet čtyři hodin denně. Jen kamarádku a Angelina jí
byla.

Zdálo se, že Delle to nevadí. Sledoval jsem, abych se ujistil, že to na ní nedoléhá.

V momentě, kdy to bude vypadat jakoby byla Della rozrušená, že je Angelina tímhle
způsobem stále v našich životech, ukončím s matkou všechny styky dokud
Angelina neodejde. Tak jako tak nakonec odejde až si uvědomí, že jí nechci a
nemůže udělat nic čím by to změnila. Patřil jsem Delle. Vždycky budu.
Della začala ze spaní naříkat. Vtáhl jsem si jí na klín, odhrnul jí vlasy z obličeje a
šeptal jí do ucha. To jí vždycky uklidnilo. Málokdy teď trpěla nočními můrami.
Normálně jsem viděl, že přichází a zastavil je než mohly převzít kontrolu.

"Mám tě, jsem přímo tady. Jsi u mě v náručí a nic na tebe nemůže, Dello. Nic,
miláčku. Nedovolím to," ujišťoval jsem, zatímco se jí dech vracel k normálu a tělo
se vrátilo ke klidnému spánku. S úsměvem jsem jí vtiskl polibek do vlasů. Líbilo se
mi vědět, že můžu zahnat její strach. Vědomí, že všechno co potřebuje jsem já byla
silná droga.

"Není tohle vyčerpávající? Je jak bezmocné, potřebné dítě."

Angelinin ledový hlas mě naštval. Nepodíval jsem se na ní. Raději jsem se dál
soustředil na ženu ve svém náručí.

"Jak je mámě?" zeptal jsem se jí.

"Spí. Moc dobře nejedla. Věděla jsem to, ale nemůžu jí nutit jíst. Nejsem zatracená
sestra. Kdybys jí chodil navštěvovat častěji, jedla by víc. Stýská se jí po tobě."

Matce se po mě nikdy nestýskalo. Byla loutka mého otce. Chtěla mě na blízku,

když chtěl on. Když si myslela, že se ožením s Angelinou, chtěla mě.

"Dáváš jí přednost před svou matkou a to je zklamání, Woodsi."

Zvedl jsem oči od Delliny poklidné tváři. "Ne. Moje matka dává přednost svým
potřebám před mými. Nebudu žít svůj život podle toho jak chce ona. Budu milovat
koho kurva milovat chci. Tohle ovládat nemůže," odpověděl jsem chladně.
"Musíš vést Kerringto klub, Woodsi. Potřebuješ někoho kdo bude stát při tobě a
pomůže ti. Ty se musíš starat nejen o klub, ale i o ní. Je ti přítěží, ne pomocí. S
břemenem jako je ona nemůžeš být úspěšný podnikatel," řekla, ukazujíc na Dellu.

Držel jsem si jí blízko na prsou. Dokážu cokoliv, když budu mít Dellu. Cokoliv.

"Co nechápeš-co moje matka nechápe-je, že bez Delly nemůžu žít. Nemůžu
dýchat. Nemůžu se zasraně soustředit. Potřebuju jí. Jenom jí. Dokážu cokoliv
pokud jí budu mít u sebe. Takže si seber svoje jizlivý poznámky a názory a nech mě
kruci na pokoji. Vím co potřebuju a ty to nikdy nebudeš. Slyšela jsi? Pochopila jsi to
tentokrát? Ty. To. Nikdy. Nebudeš."

Angelina otevřela pusu a s klapnutím jí zase zavřela. Zářivě rudá barva na jejím
obličeji říkala, že jsem jí dostal. Byla vzteky bez sebe. Dobře. Už bylo sakra na
čase. Nesledoval jsem jí odcházet. Sklopil jsem pohled zpátky k Delle. Jen pohled
na ní mě uklidňoval.

Když mi o čtyři hodiny později přišel doktor říct, že matka je v pořádku a chce mě
vidět, Della se vzbudila a promnula si oči. Sledoval jsem jak si jí doktor uznale
prohlížel. Neměl jsem rád, když se na ní muži takhle dívali, ale bylo nesmyslný se
naštvat. Byla krásná a sexy jak samo peklo. Prostě jsem si musel připomínat, že je
moje.

"Jdi tam a podívej se na ní. Já půjdu najít nějaký kafe," řekla ospalým hlasem.
"Taky ti přinesu."
Políbil jsem jí, protože jsem jí potřeboval cítit a chtěl jsem, aby doktor jasně viděl ke
komu patří. Okamžitě odpověděla omotáním paží kolem mého krku a líbala mě
zpátky.

"Miluju tě," řekl jsem jí proti rtům, když jsem ukončil polibek.

"Miluju tě," odpověděla, pak vstala.

Odcházela v krátce ustřižených kraťasech a jedné z mých mikin. Včera v noci sem
se mnou přišla v tílku a v čekárně se ochladilo. Musel jsem jí z auta donést mikinu.

"Žena co je v pokoji s matkou je vaše sestra?" zeptal se doktor. Podíval jsem se na

něj. Byl na doktora příliš mladý, ne?

"Ne," odpověděl jsem a prošel kolem něj k matčinu pokoji.

Angelina seděla na židli vedle postele a prohlížela si časopis. Zůstala tu celou noc.
Dokonce i po všem co jsem řekl. Buď byla blázen, nebo měla mámu opravdu ráda.

"Ahoj mami," řekl jsem, když jsem za sebou zavřel dveře.

"Ahoj," odpověděla. "Angelina říkala, že jsi zůstal celou noc. Tos nemusel."
Šel jsem k ní, sklonil se a dal jí pusu na čelo. "Jo, musel," odpověděl jsem.

"Poslal jsi tu holku domů?" Neušla mi nelibost v jejím hlase.

"Šla pro kávu," odpověděl jsem. Nebudu se s ní kvůli Delle hádat. "Potřebuješ víc
jíst, mami."
Povzdychla si. "Já vím, jen už prostě nemám chuť. Stýská se mi po něm."

Byl to kretén. Pokoušel se mě ovládat a lhal mi. Také ublížil Delle a ona o tom
věděla. Odpustit tyhle věci bylo těžké. Fakt, že ublížil Delle to dělal téměř
nemožným. Nemohl jsem nic říct. Neměl jsem co.

"Musím jít do práce. Zavolej mi až tě propustí a já pro tebe přijedu." Vypadnout

odsud bylo nejlepší. Byla moje matka a já jí měl rád, ale bylo toho mezi námi tolik
co potřebovalo odpuštění. Nemohl jsem zůstat.

"Já jí domů odvezu. Ty jdi do práce. Budeš vyčerpaný, když jsi celou noc nespal."
Angelina zněla tak upřímně. Nevěřil jsem tomu.

"Dobře, no, zavolej pokud mě budeš potřebovat," řekl jsem matce, pak jsem se
otočil a odešel z pokoje.

Della stála za dveřmi s dvěma kávami. Starost v jejích očích byla nejpřímější věc
jakou jsem dnes ráno viděl.

"Je v pořádku?" zeptala se Della, když mi podala kelímek odporného nemocničního

kafe.

"Jo. Je v pohodě. Pojďme," odpověděl jsem.

"Já odejdu a ty můžeš zůstat? Je to tvoje máma." Della se chystala říct víc, ale
zavrtěl jsem hlavou a zastavil jí.

"Je v pořádku. Potřebuje víc jíst. Chci odejít s tebou."

Della si unaveně povzdychla, pak přikývla. "Dobře. Jestli to tak chceš."

 6. Kapitola
Della

Táborák osvětloval tmavou pláž. Stála jsem, sledujíc všechny pít, tancovat a smát
se. Woods odešel, aby vyřešil problém se zaměstnancem. Hledal někoho, kdo
převezme jeho starou práci, ale zatím se nikdo nenaskytl. Právě teď dělal všechno
sám a já viděla jak je čím dál tím víc unavený.

Podívala jsem se na skupinu Woodsovo přátel a věděla jsem, že jsem vítaná. Bethy
se hlasitě smála a já si byla dost jistá, že je opilá. Ale potřebovala jsem čas na
přemýšlení. Neměla jsem náladu na předstírání, že nemám těžké srdce. Když jsem
dnes vešla do kanceláře, Woods telefonoval s Angelinou. Mluvili o jeho matce a
bylo to přátelské. Povídala si s ním často a já jí chtěla mít ráda. Být jí vděčná. Ale
prostě jsem nemohla.

Otočila jsem se a šla na parkoviště. Nikdo tam nahoře nebyl a já se nemohla

dočkat až se Woods vrátí. Těžce na mě doléhal fakt, že jsem mu byla jen přítěží.
Každý den se to zhoršovalo.

Kdybych se mohla prostě zlepšit … kdybych jen mohla přestat mít zlé sny …
kdybych tak mohla zapomenout na minulost a pohnout se dál … kdyby mě každý
den nepronásledoval strach, že se možná zblázním … pak bych mu možná byla
schopná pomoct. Možná bych mu byla oporou.

"Dello." Angelinin hlas mě překvapil. Otočila jsem se a viděla jí stát za budovou, kde
byly toalety. Osvětlovalo jí lehké měsíční světlo.

"Ano," odpověděla jsem, nebyla jsem si jistá jestli bych si měla dělat starosti, že
jsem s ní sama, nebo jestli jsem byla jen pošetilá.

"Kde je Woods?" zeptala se.

"Měl problém s nějakým zaměstnancem. Šel to vyřešit."

Angelina vypadala znechuceně. "Má toho na ramenou tolik a ty mu to jen

zhoršuješ. Tak bezmocná a podělaná. Jak dlouho si myslíš, že tě bude chtít? Co se
stane až to šílenství v tvých genech převezme kontrolu? Nebude schopný si tě pak
nechat. Budeš pod zámkem. A já vím, že s tebou nechce děti. Bál by se, že budou
taky blázni. To by ho zabilo."

Slyšet svoje obavy vylétávat z jejích krutých rtů mi vzalo dech. Měla pravdu. Vše co
řekla byla pravda. Woods a já jsme předstírali jakoby byla budoucnost možná. Ale
nebyla. Nikdy nebudu jeho budoucnost. Nezlepšovala jsem se.

"Co chceš?" zeptala jsem se.

"Chci, abys ho nechala být. On si zaslouží mnohem víc," odsekla.

Zasloužil. Souhlasila jsem. "Ale ty to nebudeš. Nejsi lepší," odpověděla jsem a

střelila jejím směrem naštvaný pohled. I když mě ve tmě nemohla vidět, doufala
jsem že ucítí mojí nenávist.
Šla ke mně a já bojovala s nutkáním před ní ucouvnout. Nebála jsem se jí. Udržím
se.

"Jsi šílená děvka. Nic nevíš. Miloval, když jsem mu ho kouřila. Vykřikoval moje
jméno a držel mi hlavu jakoby moje pusa byla klíč do nebe. Miloval to."

"Přestaň!" zaječela jsem. Nechtěla jsem přemýšlet o Woodsovi a Angelině. Bylo mi

z toho zle.

"Jednou mi řekl, že mám magický stehna. Miloval, když byl mezi nima."

"Drž hubu!" řekla jsem a couvla.

Krutých rtů se jí dotkl zlý úsměv. "Pořád mu ho dokážu postavit. Všechno co musím
udělat je otřít mu ruku o rozkrok a mluvit sprostě a je tvrdej jako skála."

Otočila jsem se, abych odešla než se pozvracím. Hlava mi cukla do zadu a já
zanaříkala bolestí, když mi Angelina tahala vlasy rukou sevřenou v pěst. "Nikam
nejdeš, ty bláznivá děvko," zavrčela a vlekla mě za vlasy do tmy za budovou. Pryč
od parkoviště, kde by nás mohl někdo vidět.

"Polykala jsem ho. Děláš to pro něj? Chodíš do jeho kanceláře jen abys ho
vykouřila a on křičel rozkoší? Říká ti jak úžasnou máš pusu? Co?"

V očích mě pálily slzy. Bolest hlavy nebyla nic v porovnáním s bolestí z jejích slov.
Nechtěla jsem si s ní Woodse představovat. Příliš to bolelo.

Mrštila mnou na trávu a já vzhlédla a uviděla jí v očích divoký výraz, který mě děsil.
Co to s ní bylo? Proč jsme tady vzadu ve tmě? Dala jsem se dohromady, abych
vstala a ona mě kopla do žeber a pak mě zatlačila zpátky na zem. "Zůstává s
tebou. Proč? Proč není se mnou? Udělám pro něj všechno! Všechno! Jsem to co
potřebuje. Byla jsem vychovaná, abych byla jeho žena. Hodím se do tohohle světa.
Můžu být jeho pomocná ruka, ale on chce tebe! Proč?!" zaječela a znovu se
natáhla pro moje vlasy, jen tentokrát jich vytáhla plnou hrst.

"Kdybys byla mrtvá, pak by jsi mi v cestě nestála. Ulehčím mu to. Zmírním jeho
bolest. Dostane se přes tebe a znovu mě bude píchat na svým stole. Ne tebe! Mě!"
Sáhla pro mojí ruku a hodila mě na záda. Cítila jsem jak mi znovu tahá vlasy.
Omdlím. Temnota hrozila, že mě pohltí a já budu ztracená ve svém těle. Pak mě
zabije. Jestli nezůstanu soustředěná, nebudu schopná s ní bojovat.

"Můžu tě uškrtit. Nikdo se to nedozví," vrčela. "Vzala jsi mi ho. Podváděl mě s

tebou. Ty jsi důvod proč zrušil naše zasnoubení. Chystal si mě vzít. Tys ho donutila
mě opustit. Teď to napravím."
Znala jsem šílenství. Viděla jsem ho celý život. a právě teď mi bylo jasné, že
nežertuje. Tohle nebyla prázdná výhružka. Přeskočilo jí a chystá se mě zabít.
Musím něco udělat. S pulsující bolestí v boku jsem si nebyla jistá jestli budu moct
bojovat. Budu prosit, pak jí zastihnu nepřipravenou a kolenem jí kopnu do žeber.

"Ne, prosím. Prostě si promluv s Woodsem. Já nic neudělala. Přísahám. Ne, ach
bože."

"Skončila jsem s mluvením s Woodsem. Sebrala jsi co bylo moje. Vybral si tebe.
Fajn. Může mít tvůj smradlavej, šílenej zadek. Ale napřed kurva zaplatíš za to, žes
ukradla co bylo moje." Dala mi takovou facku, že se všechno rozostřilo. "Bolí, co,
děvko? Jsi magor. Nevím proč si Woods myslí, že s tebou může být šťastný. Naučí
se to. Naučí se, aby se mnou kurva nevyjebával!" zařvala, pak mě znova kopla do
bolavých žeber a vyrazila mi dech. Musím se bránit. Jestli v tomhle bude
pokračovat, nebudu schopná bojovat zpátky.

Začala jsem se hýbat, když mě opět popadla za vlasy a trhla mnou nahoru, jen aby
mi dala další facku. Nemohla jsem zadržet nářek bolesti. Musela jsem se soustředit
na svojí záchranu, ale přemáhala mě bolest. Viděla jsem rozmazaně a využívala
jsem všechnu svojí sílu, abych to odehnala pryč. Musela jsem zabránit, aby mě to
ovládlo.

"Pusť jí." Z temnoty se jako anděl pomsty ozvala Blaire a já zanaříkala úlevou. Pak
jsem se otočila a uviděla jí tam stát s pistolí namířenou na Angelinu. Do prdele.
Měla pistoli.

"Co to kurva je?" řekla Angelina. Držela mi vlasy tak pevně. Teď jsem mohla
zabojovat, ale v tuhle chvíli jsem byla víc vystrašená ze zbraně v Blaiřiných rukách
než z Angeliny. Ví jak jí používat?
"Pusť jí vlasy a ustup od ní," nařídila Blaire. Dělala na mě dojem a byla jsem
vyděšená.

Angelina se zasmála. To bylo ono. Ta holka byla šílená. Mířila na ní zbraň a ona se
smála. Já se bála i dýchat. "To snad není ani možný. Nejsem idiot. Jdi se starat o
svý věci a přestaň si tu hrát na Charlieho andílky," řekla Angelina.

Blaiřina pistole udělala zvuk, podle kterého jsem věděla, že je připravená vystřelit.
Už jsem ten zvuk předtím slyšela v televizi. "Poslouchej, děvko. Jestli chceš, můžu
ti odtud udělat díry do obou uší a nepocuchat ti tvoje zasraný vlasy. Do toho, otestuj
mě." Pohled v Blaiřiných očích měl možná varovat Angelinu, ale já v jejích slovech
vycítila pravdu. Věřila jsem jí a projela mnou úleva. Opravdu tu věc uměla používat.

Angelina mě pustila a já se od ní rychle odsunula pryč, dokud jsem měla možnost.

Věřila jsem, že Blaire umí s pistolí zacházet, ale nechtěla jsem být nikde v blízkosti
terče.

"Máš vůbec tušení kdo jsem? Mohla bych ti zavařit. Za tohle si půjdeš sednout do
vězení na velice dlouhou dobu," řekla Angelina, ale neunikl mi strach v jejím hlase a
nepochybovala jsem, že si Blaire taky všimla.

"Jsme ve tmě a jen my tři. Nemáš na sobě jediný škrábanec. Della krvácí a je samá
modřina, je to naše slovo proti tvému. Je mi jedno kdo jsi. Tohle pro tebe nevypadá
dobře."
Angelina couvala jakoby mohla utéct kulce. "Můj táta o tomhle uslyší. Bude mi
věřit," řekla roztřeseným hlasem.

"Dobře. Můj manžel o tom uslyší taky a jsem si sakra jistá, že bude věřit mě,"
odpověděla Blaire.
Angelina se zasmála. "Můj táta by si tohle město mohl celý koupit. Zahrála sis se
špatnou ženou."
"Opravdu? Dokaž to, protože právě teď se díváš na ženu s nabytou zbraní, která
dokáže zasáhnout pohyblivý terč. Takže prosím … Dokaž. Mi. To," odpověděla
Blaire jako naprostej drsňák. Chtěla jsem být jako ona. Chtěla jsem být tvrdá.

Přitáhla jsem si nohy nahoru, omotala si ruce kolem kolen a modlila se, aby tohle
skončilo bez použití zbraně.

"Kdo jsi?" zeptala se Angelina. Neuvědomila jsem si, že Angelina neví, kdo je žena
Rushe Finlaye. Byl díky svému otci celebrita. Myslela jsem si, že celý svět ví, kdo je
Blaire.

"Blaire Finlay," odpověděla.

"Do prdele. Rush Finlay se oženil s burankou se zbraní. Těžko věřit," řekla Angelina
jízlivým, namyšleným tónem. Opravdu si myslela, že se nad každým povyšuje.

"Já bych jí věřil. Drží zasranou pistoli," ozval se za Blaire Rushův hlas. Vydechla
jsem zadržovaný dech. Díky bohu, že je tady.

"Děláš si ze mě srandu? Tohle město je šílený. Vy všichni," řekla Angelina na

hranici křiku.

"To ty jsi tu mlátila nevinnou holku ve tmě, kvůli chlapovi," odpověděla Blaire. "Ty jsi
ta co tu vypadá jako blázen."

"Fajn. Padám odtud. Skončila jsem," zaječela Angelina a šla na parkoviště.

Šokovaně jsem seděla, zatímco Blaire slonila pistoli, zacvakla zpátky pojistku a
podala jí Rushovi. Potom se rozeběhla ke mně. Jen jsem tam seděla a civěla na ní.
Právě kvůli mně vytáhla zbraň na jinou ženu. Nedokázala jsem všechno co se
právě stalo zpracovat. Cítila jsem kolem sebe temnotu a oči mě do ní začaly
zavírat. Musela jsem zahnat záchvat úzkosti, který byl blízko.

"Opravu jsi na ní právě mířila pistolí?" zeptala jsem se, pokoušejíc se soustředit na
přítomnost.
"Dávala ti výprask," řekla jednoduše Blaire.
"Ach můj bože. Je šílená. Přísahám, že jsem si začínala myslet, že mě bude mlátit
dokud nebudu v bezvědomí. Myslela jsem si, že odpadnu a pak mi skutečně ublíží."
Vzhlédla jsem k ní. "Děkuji." Tahle dvě slova nebyla dost, ale bylo to všechno co
jsem právě teď mohla říct. Za chvíli se ztratím. Přicházela temnota.

Blaire mi podala ruku. "Můžeš vstát? Nebo tu chceš sedět, zatímco půjdu zavolat
Woodsovi?" Potřebovala jsem vstát. Musím s tím bojovat. Vklouzla jsem rukou do
její.

"Chci vstát. Potřebuju se postavit," řekla jsem jí. Nechtělo se mi jí říkat, že za

chvilku ztratím vědomí. Byla to slabost, za kterou jsem se styděla. Jestli mě tak
uvidí bude to ponižující. Rush bude vědět, že je Woods zamilovaný do blázna. To
jsem mu nemohla udělat.

Blaire mě vytáhla nahoru, pak se zeptala, "Máš telefon?"

Nemohla jsem mluvit. Potřebovala jsem se soustředit. Podala jsem jí ho. Volala
Woodsovi. Věděla jsem to. Chtěla jsem, aby mu zavolala. Když mě bude držet,
můžu s tím bojovat. Blaire mi podala telefon. Já s ním budu muset mluvit.

"Miláčku?" ozval se na druhém konci linky jeho hlas a můj strach se zmírnil.

"Ahoj," odpověděla jsem.

"Jsi v pořádku?" zeptal se. Mohla jsem říct, že jde. Doufejme, že míří zpátky sem.

"Vlastně ani ne. Měla jsem incident s Angelinou," vysvětlila jsem.

"Řekla něco co tě rozrušilo? Je pořád tam? Dej mi tu děvku k telefonu." Slyšela

jsem nastartování jeho auta. Už se vracel.

"Ne … ne … je pryč. Ehm, ukázala se Blaire a…zastrašila jí," snažila jsem se

vysvětlit, přestože jsem si nebyla jistá jak.

"Zastrašila jí? Co ti k čertu udělala? Jsi sama?" Panika v hlase nebyla nic s
porovnáním toho co ucítí až zjistí co se skutečně stalo.

"Blaire je pořád tady, její manžel taky," ujistila jsem ho.

"Rush je tam? Dobře. Zůstaň s nimi. Kde jsi?"

"Za budovou na parkovišti."

"Jsem skoro tam. Miluju tě, zůstaň se mnou. Neomdli. Už jedu."

"Dobře. Taky tě miluju," odpověděla jsem. Věděl, že jsem blízko toho ztratit se v
monstrech v mojí hlavě.
Zavěsila jsem a podívala se na Blaire. "Je na cestě."

"Dobře. My tu s tebou počkáme," odpověděla, pak otevřela kabelku a vytáhla ven

vlhčené ubrousky. "Nechceš si ze rtu očistit krev než se sem Woods dostane a
půjde po Angelině?" zeptala se a podávala mi je.

Neuvědomila jsem si, že krvácím. Vzala jsem si je. "Díky."

Ticho prolomil zvuk Woodsova auta a já chtěla brečet úlevou. Byl tady. Prudce
otevřel dveře, vyskočil ven a rozeběhl se ke mně. Cítila jsem jak jsem se prohnula
úlevou. On byl tady a já byla v pořádku.

"Zatraceně!" zařval vztekle, když se mi podíval do tváře. Vtáhl mě do náruče a

pevně mě držel. Jeho dech byl rychlý a tvrdý. Byl naštvaný.

"Bože, miláčku, moc mě to mrzí. Za tohle zaplatí," řekl, když mi rukama začal
prozkoumávat tělo, aby se ujistil, že jsem v pořádku. Nebyla jsem v pořádku. Ale
budu.

"To je dobrý. Myslím, že jí Blaire vyděsila," ujistila jsem ho.

"Co udělala?" zeptal se.

"Namířila na ní zbraň a vyhrožovala, že jí prostřelí uši," vysvětlila jsem.

Woods nadzvedl obočí. "Takže Alabama zase vytasila pistoli? Díky, Blaire," řekl,
než mě políbil na hlavu. "Miluju tě. Jsem tady a všechno bude v pořádku. Zůstaň se
mnou. Mám tě," šeptal mi do ucha.

Věděl, že jsem nechtěla, aby věděli jak blízko jsem byla tomu, ztratit se ve své
hlavě.

"Jsem ráda, že jsem je našla. Musíš s tou ženskou něco udělat; je to šílená děvka,"
řekla Blaire, pak se otočila a šla zpátky k Rushovi.

"Děkuju," zavolala jsem za ní. Doslova mi zachránila život.

"Nemáš zač," odpověděla se sladkým úsměvem. Nevypadala jako někdo, kdo

právě mířil zbraní a vyhrožoval, že někomu prostřelí uši. Teď jsem věděla, co se
skrývá pod tím krásným nevině vypadajícím exteriérem, Blaire Finlay byla tvrďák.
Jednoho dne jsem chtěla být jako ona.
 7. Kapitola
WOODS

Zapnul jsem sprchu a pak jsem se natáhl pro Dellu. Na obličeji měla stále vidět
proužky krve. Snažila se je očistit, ale par důkazů jí uniklo. Na tváři se jí dělala
modřina a ve vlasech měla zacuchaná stébla trávy.

Nedovolila mi zavolat policii. Brečela a prosila ať to nedělám. Chystal jsem se zabít

Angelinu sám. Ublížila té nejdůležitější věci v mém životě a zaplatí za to. Ujistím se,
že bude platit znova a znova. Ale právě teď musím udržet Dellu při smyslech a
venku z její hlavy.

Sáhl jsem pro její tričko a začal jí ho zvedat přes hlavu, když zanaříkala bolestí. "Co
se děje, lásko?"

"Moje žebra," řekla napjatým zašeptáním.

Kurva. Donutil jsem se ke klidu. Vztek, který se mnou valil byl čím dál tím horší.
Vybuchnu. Tílko co měla na sobě bylo zničené. Krev a šmouhy od trávy se už
nevyperou. Chytil jsem ho u krku a jedním rychlým pohybem roztrhl. Spadlo za ní
na zem a moje oči našly pohmožděnou kůži. To bylo příliš. Vidět tmavé modřiny
pokrývající jí bok mě zlomilo. Nikdy jsem neměl dovolit, aby se jí tohle stalo. Nechal
jsem jí samotnou a pustil tu ženskou do našich životů. Byla to moje vina.

Podlomila se mi kolena a já padl před ní. Vědět, že má bolesti bylo příliš. Vzlyk,
který naplnil koupelnu byl můj.

"Woodsi, prosím ne," prosil její sladký hlas. Della mě hladila po hlavě ve snaze mě
utěšit. Mě. Já nebyl ten koho napadli. To ona měla modřiny a byla pokrytá krví, ale
já byl ten na kolenou a plačící. "To je dobrý, jsem v pořádku," snažila se mě ujistit.

Měla bolesti a dělala si o mě starost. Byl jsem muž, kruci. Nesesypu se před ní. To
já se měl starat o ní, ne naopak.

Donutil jsem se vstát a soustředit se na její svlékání. Potřeboval jsem jí umýt.

Napravit jí. Odstranit její bolest.

"Woodsi?" Její hlas byl tichý a nejistý. Věděl jsem, že se mi po tváři stále tiše
kutálejí slzy. Nebyl jsem se schopný zastavit. Snažil jsem se. Neodcházely.

"Potřebuju tě umýt. Nech mě tě umýt," řekl jsem a konečně zvedl oči, abych se
podíval do jejích. Už se mě nechystala opustit. Skelný pohled, který jsem jí předtím
viděl v očích byl pryč. Měl jsem jí zpátky.

"Dobře," řekla jednoduše a vstoupila do sprchy.

Svlékl jsem se a následoval jí dovnitř. Nestála pod teplou vodou.

"Musím ti umýt vlasy," řekl jsem jí, přiblížil se k ní a přejel jí rukama dolů po pažích.

"Buď s mou hlavou opatrný," řekla."

Její hlava? Co jí kurva Angelina udělala na hlavě? "Co se děje s tvou hlavou,
miláčku?"

Sklopila ode mě pohled a dívala se na mramorovou podlahu. "Vytrhala mi hodně

vlasů. Pálí to," řekla tak tiše, že mi to málem uniklo.

Třásl jsem se. K čertu.

"Budu jemný. Ale musíme ji umýt. Věříš mi?" zeptal jsem se, když se s obavami
dívala na vodu. Pak přikývla.

Posunul jsem jí pod sprchu a vtiskl jí polibek na rty, zatímco jsem jí šeptal slova
útěchy, když se zašklebila.

Opatrně jsem jí umyl vlasy a pak se přesunul k mytí těla. Trhala sebou, když jsem
se dotkl citlivých míst. Každé trhnutí jejího těla způsobovalo, že se mi sevřela hruď.
Když byla umytá zabalil jsem jí do osušky a odnesl do postele. Potřeboval jsem jí
držet, ale nejprve jsem jí chtěl zkontrolovat.

"Zavolám svému kamarádovi. Přijede sem a zkontroluje tě. Potřebuju vědět, že jsi v
pořádku. Mohla bys mít zlomená žebra."

Začala vrtět hlavou, ale v tomhle neustoupím. Musel jsem vědět, že je v pořádku.
"Dello, musím. Potřebuju jistotu. Prosím, miláčku. Je to sportovní lékař. Využíváme
ho v klubu během tenisových turnajů. Je to kamarád. Bude to dobrý."

Nakonec přikývla. "Dobře," souhlasila.

Nechtěl jsem jí tam nechávat samotnou, ale chtěl jsem s Martinem mluvit aniž by
mě slyšela. Nechtěl jsem jí vylekat.

"Halo," řekl Martin po prvním zazvonění. Měl jsem pro případ nouze jeho
soukromou linku. Klub ho využíval více než dvacet let.

"Martine, tady Woods. Potřebuji, abys pro mě udělal návštěvu do domu. Moje
bláznivá ex-snoubenka dnes večer zbila mou přítelkyni. Bojím se, že by mohla mít
zlomená žebra, nebo vnitřní krvácení. Nemyslím si, že je Angelina dostatečně silná,
aby způsobila vnitřní krvácení, ale stejně potřebuju Dellu zkontrolovat. Do
nemocnice by nešla."

Martin tiše hvízdl. "Sakra Woodsi. To je pěkně podělaná sračka," odpověděl.

"Jo, to je. Můžeš jí ještě dnes přijet zkontrolovat?"

"Jsem na cestě. Budu tam do dvaceti minut. A jste ve tvém domě?"

"Jo, díky chlape. Uvidíme se za chvíli."

Della nebyla z Martinovo kontroly nadšená, ale držel jsem jí za ruku, zatímco jí
prohmatával žebra. Byla zhmožděná, ale to bylo všechno. Nechal jí tu nějaké
prášky na bolest. Úspěšně Dellu během třiceti minut odbouraly. Ale já nebyl
schopný spát. Musel jsem se o něco postarat.

Jace dorazil deset minut potom co jsem mu zavolal. Nevyptával se. Jen souhlasil,
že na Dellu dohlédne a zavolá mi pokud by se vzbudila. Zdálo se, že chápe, že o
tom ještě nejsem připravený mluvit. Vydal jsem se ke dveřím.

"Neudělej nic, co by tě od ní mohlo odtrhnout. Dávej si pozor jak tohle zvládneš.

Nezabij tu kurvu; nechci, abys skončil ve vězení. Taky bych chtěl odplatu. Jen…
prostě buď opatrnej. Používej hlavu."

Rush mu to musel říct. Neohlédl jsem se na něj. Jen jsem přikývl, pak jsem otevřel
dveře a zamířil ven. Ujistím se, aby Angelina pochopila, že tohle je její jediné
varování. Měla hodinu na to, aby si sesbírala svoje krámy, nasedla do letadla a
nikdy se nevrátila. Nebudu mlátit ženu, ale dokážu zařídit, aby si přála, aby se
nikdy nenarodila. Překročila hranici.

Když jsem dojel k matčinu domu, Angelinino auto tam nebylo. Schovávala se, nebo
ještě nebyla doma. Bral jsem schody do matčina domu po dvou a jednu jsem
zaklepal, než jsem vytáhl svoje klíče a otevřel si.

Matka scházela v županu po schodech. "Woodsi? Co tady děláš tak pozdě?

Vystrašil jsi mě."

"Kde je?" zeptal jsem se, pokoušejíc se ovládat vztek v hlase.

"Odjela. Co jsi udělal?"

Tvrdě jsem se zasmál. "Co jsem já udělal? Jen jsem stál u Delly, když jí doktor
kontroloval kvůli vnitřním zraněním a zlomeným žebrům, protože z ní Angelina
málem vymlátila duši. Kdyby se neukázala Blaire Finlay a nevytáhla na tu bláznivku
zbraň, zabila by Dellu. Takže mi teď řekni kde je!"

Matka si oběma rukama zakryla pusu a překvapeně vytřeštila oči. "Cože? To je…to
je směšné. Angelina je hodné děvče. Nikdy by nic tak příšerného neudělala. Della ti
musí lhát."

"Ne, matko. Rush a Blair Finlayovi je našli a Angelinu zastavili. Mám svědky.
Nebyla hodná, jen tě využívala, aby se dostala ke mně. Je to zasranej psychopat."
"Dávej si v mém domě pozor na pusu. Tohle poslouchat nebudu. Chudák holka
odtud odcházela v slzách a říkala, že jsi jí příliš mnohokrát ublížil. Chtěla se mnou
zůstat, ale vrací se ke svým rodičům a začne znovu."

Odmítala mi věřit. Neměl bych být překvapený. Vždycky dávala přednost mému otci
přede mnou. Teď si vybrala Angelinu, protože to byla otcova volba pro mě. Důležité
ale bylo, že je Angelina pryč. Ta děvka byla pryč. Raději by se neměla nikdy vracet.

"Pokud s ní budeš mluvit, dej jí vědět, že jestli ještě někdy strčí nos do Rosemary,
nechám jí zatknout. Mám svědky a podám žalobu. Seru na to kdo je její otec."

Nečekal jsem na matčinu odpověď. Otočil jsem se, odešel z domu a zabouchl za
sebou dveře.
 8. Kapitola
DELLA

Potom co jsem zavěsila s Woodsem jsem zůstala civět dolů na telefon. Už mi za

dnešek volal čtyřikrát, aby mě zkontroloval. A takhle to bylo celý týden. Od doby co
mě Angelina napadla se mě bál opustit. Musel řídit Country klub, ale pořád mi volal.
Opět jsem zmínila, že jsi najdu práci a on zpanikařil a prosil mě ať to nedělám.
Řekl, že by se nemohl soustředit na práci pokud by si o mě dělal starosti.

Stáli jsme na mrtvém bodě. Tohle nebylo zdravé. Potřeboval být schopný žít, aniž
by si o mě dělal starosti. Já potřebovala být schopná žít. Jeho ochranitelská povaha
mě začínala dusit a já ho milovala příliš na to, abych mu o tom řekla. Budu mít
špatné chvíle. Občas sklouznu do svojí hlavy a on tam pro mě nemůže vždycky být.
Já prostě nevím jak ho přimět tohle pochopit a akceptovat. Jak bude tohle
fungovat? Takhle to nemůže být navždycky.

Chtěla jsem to na vždycky, ale Woods si zasloužil mnohem víc. Držela jsem ho
pozadu. Tenhle vztah by ho mohl zničit. Já bych ho zničila. Cítila jsem nevolnost. Já
to udělala. Dovolila jsem, aby se to stalo. Dovolila jsem si se do něj tak beznadějně
zamilovat. Dovolila jsem si věřit, že mě napraví. Že mě napravíme. Ale nedělo se
to.

Zazvonil mi telefon a já shlédla a uviděla Trippovo číslo. Nezavolal mi už dva týdny.

Napadlo mě Woodsovi říct, že mě Tripp několikrát za měsíc kontroloval, ale
nenašla jsem správná slova jak mu to vysvětlit. Woods na Trippa zjevně žárlil.
Neměl k tomu žádný důvod, ale bylo to tak. Nechtěla jsem mu přidělávat další
starosti.

"Halo," řekla jsem, když jsem si před sebe na písečné pláži natáhla nohy.

"Jak to jde?"

"Dobře, myslím," odpověděla jsem.

"Myslíš? To nezní dobře."

"Angelina mě ztloukla a Blaire Finlay na ní vytáhla pistoli a zastrašila jí. Woods je

teď ještě víc ochranitelský než kdy dřív a pořád se o mě bojí."

Tripp na moment mlčel. Nechala jsem ho strávit svoje slova.

"Do prdele. Blaire má pistoli?"

"Jo, byl to šok," odpověděla jsem a usmívala se na vodu narážející na břeh.

"Jace říkal, že je z Alabamy. Možná jsem hledal ženu ve špatných státech. Příště
musím vyzkoušet starou dobrou Alabamu."

Trippovi se vždycky podařilo mě rozesmát a zapomenout na fakt, že mi chce hruď

vybuchnout bolestí.

"Díky," řekla jsem.

"Za co?"

"Žes mě rozesmál," odpověděla jsem.

"Kdykoliv."

Znovu jsme pár okamžiků mlčeli.

"Kde jsi teď?" zeptala jsem se, věděla jsem, že je na cestách.

"Jsem v Jižní Karolíně na místě zvaném Myrtle Beach. Líbí se mi tu."

"Máš rád tyhle pláže, co?" odpověděla jsem.

"Určitým způsobem se cítím jako doma."

"Vrátíš se sem někdy natrvalo?"

Neodpověděl hned. Uvažovala jsem co ho drží zpátky. Byla tajemství, která se

mnou nesdílel.

"O tom pochybuju," řekl nakonec.

"Nemyslím si, že tu můžu zůstat," řekla jsem úplně poprvé nahlas.

"Proč?"

"Protože to nefunguje. Držím ho pozadu. Nezlepšuju se. Tohle neodejde a on si

zaslouží víc. Potřebuje víc. Někoho silného, kdo mu bude stát po boku."

"On chce tebe, Dello."

"To co chceme pro nás občas není to nejlepší," odpověděla jsem.

"Jo … to já vím," odpověděl tiše. "Ale jestli ho opustíš, zlomí ho to."

To by mě rozdrtilo. Ale milovala jsem ho příliš na to, abych mu zničila budoucnost.

"Dostane se z toho a pak mu do života jednoho dne vejde žena, která bude
všechno co potřebuje a on bude rád, že neudělal tu chybu, že by se mnou zůstal."

"To neříkej. Ty nejsi chyba. Nepodceňuj se. Děláš ho šťastným. Woods je s tebou
šťastný."

"Pro teď je," odpověděla jsem.

Tripp si povzdychl. Frustrovala jsem ho, ale hluboko uvnitř věděl, že mám pravdu.

"Až přijde čas a ty si budeš myslet, že musíš odejít, prostě mi zavolej. Nechoď
sama."

"Dobře," odpověděla jsem. Zavolám mu až budu potřebovat. Nebyl ke mně vázaný.

Neovládala jsem jeho činy a myšlenky. Můžu s Trippem cestovat a nezničit mu
budoucnost. Alespoň dokud nebudu dost stabilní, abych žila sama.

"Myslím, že by sis o tom napřed měla s Woodsem promluvit. Nenechávej ho ve

tmě."

Nebyla jsem si jistá jestli je to možný. Nikdy by mě neposlouchal. "Dobře,"

odpověděla jsem.

Vystoupila jsem z auta a zamávala na Bethy, která kolem projížděla na golfovém

vozíku k patnácté jamce. Jezdila v klubu s nápojovým vozíkem. Tak poznala Jace.
Byl tady člen a víc než jednou jsem je slyšela se hádat o jejím odchodu. Nesnášel
když s ní muži na hřišti flirtovali. To byl jednou on. Ona se odmítala změnit jen
protože s ním chodila. Myslím, že hluboko uvnitř jí za to respektoval.

Potom co jsem zavěsila telefon s Trippem, seděla jsem a dlouho přemýšlela.

Woods potřeboval pomoc a zdálo se že já pořád jen fňukám nad tím, že nemám
práci a jsem pro něj přítěž. Byla jsem silnější. Proč bych mu nemohla pomoc?
Můžu. Bude mě mít blízko a já budu mít co dělat. Takže jsem se vrátila do domu a
oblékla se.

Budu se ucházet o práci jeho asistentky. Můžu dělat úkoly co mu způsobují extra
bolesti hlavy. Zvládnu zaměstnance. Možná mám pár duševních problémů, ale
nejsem bezmocná. Pokud sama sobě dokážu, že tohle zvládnu, pak dokážu
Woodsovi a zbytku světa, že se léčím.

Vince ke mně vzhlédl a usmál se. "Jděte dovnitř, slečno Sloane," řekl než se vrátil k
práci. Woods ho informoval, že já nikdy nepotřebuju dovolení vstoupit. Mohla jsem
přicházet a odcházet jak se mi chtělo. Zaklepala jsem a pak otevřela dveře.

"Uvědomuji si to, ale zařiďte to. Potřebuji tu objednávku zítra, ne v pondělí. Změním
dodavatele pokud se to nestane," řekl.

"Ano, pane Kerringtone, zařídíme to," řekl hlas v hlasitém odposlechu na telefonu.

"Dobře," odpověděl, pak ukončil hovor než vstal a šel ke mně.

"Potřeboval jsem tě vidět," řekl a usmíval se, když mě vtáhl do náruče. Zvedla jsem
obě ruce, abych ho zastavila dřív než mě mohl políbit. Jestli mu dovolím dát mi
pusu, zapomenu na důvod proč jsem tu a je tu dost dobrá šance, že během pár
minut skončíme nazí.

"Jsem tu, abych se ucházela o místo tvojí asistentky," řekla jsem.

To ho zastavilo. Zmateně se na mě díval a já využila příležitosti, abych mu podala

svůj návrh. "Potřebuješ někoho, kdo se bude starat o zaměstnance a dělat
objednávky. Musíš se zabývat důležitějšími věcmi. Zvládnu zaměstnance. Můžu
uhasit malé požáry a na tobě nechat ty větší. Můžu dělat objednávky a pomáhat ti.
Nemůžu pořád sedět doma sama a ztracená. Můžu být každý den tady u tebe a
pomáhat ti." Zastavila jsem se a nadechla se. Nepohnul se, ale měla jsem jeho
naprostou pozornost.

Nakonec ustoupil dost na to, aby viděl pouzdrovou sukni a podpatky, které jsem si
vzala. Dokonce jsem si oblékla i hezkou blůzku a vyčesala jsem si vlasy nahoru do
drdolů a prostrčila jím jehlice. Bylo to to nejprofesionálnější v čem jsem mohla přijít.
Za rty mu zatahal malý úsměv.

"Tohle je tvoje oblečení na pohovor?" zeptal se.

Přikývla jsem a dál ho pozorovala.

"Chceš být moje asistentka. Pomáhat mi. A vypadat při tom takhle," řekl.

Znovu jsem jen přikývla. Pak se zasmál a zavrtěl hlavou. "Miláčku, nepochybuju, že
bys byla schopná mi pomoct, ale jestli máš v úmyslu tu poletovat kolem a takhle se
oblékat, buď tě budu každou zatracenou hodinu píchat, nebo na to aspoň každou
zatracenou minutu myslet."

V břiše mi třepetaly motýli, když jsem ho slyšela mluvit o sexu. Musím se soustředit.
"Můžu si oblékat něco jiného," odpověděla jsem.

Woods si mě chvíli prohlížel. "Jsi si jistá, že chceš tohle dělat?"

Neřekne mi ne. Držela jsem svoje nadšení na uzdě. "Ano. Prosím. Chci něco dělat.
Ty víš, že chci práci, ale víc než to ti chci pomoct."

"Obviníš mě ze sexuálního harašení, když se rozhodnu, že se tě potřebuju

dotknout?"

Zavrtěla jsem hlavou a tentokrát se usmála. "Ne. Ale proto tu nejsem. Chci z tebe
sejmout nějaký stres," řekla jsem mu.

"Ach, to by ze mě sejmulo stres," řekl, položil mi ruku na bok a přitáhl k sobě. "Jsi
přijatá. Ale ve chvíli, kdy se ti bude zdát, že je toho na tebe příliš, řekneš mi to."
Vyjekla jsem, sáhla nahoru, abych ho chytila za hlavu a tvrdě ho políbila na pusu.
"Děkuju, šéfe. Chci ti z talíře sundat pár starostí."

"Můžeš mi sundat oblečení," řekl mi proti ústům, než mě začal líbat na krku.
Vyklenula jsem se k němu. Jeho jazyk přejíždějící mi po kůži mě rozechvíval.
"Můžeš začít pracovat potom co si tě vezmu v tomhle sexy oblečení. Pak se budeš
muset převlíknout. Protože bych se nemohl soustředit, pokud bys byla takhle
oblečená. Všechno na co dokážu myslet je, jak hluboko chci být zabořený do svojí
nové asistentky."

Jeho ruka se mi sunula nahoru pod sukni a vklouzla mi do rozkroku kalhotek. "Celá
vlhká," řekl než do mě zasunul prst.

"Ach," vykřikla jsem a jeho pusa byla ještě hladovější.

"Rozepni tu košili," zavrčel.

Udělala jsem co řekl a on ústy laskal vršek mých prsou, zatímco mě prstem dál
dělal. "Na můj stůl," řekl, zvedl mě na stůl a vytáhl mi sukni nahoru.

Dívala jsem se jak mi stahuje kalhotky. Pak padl na kolena, roztáhl mi nohy a dal mi
chodidla na okraj stolu. "Kurva, ty tak voníš," řekl než mi jazykem začal obkreslovat
kroužky kolem klitorisu, pak ho do mě ponořil. Vše co jsem mohla dělat bylo kroutit
se a prosit. Pokračoval v mučení dokud jsem neopakovala, "Prosím, Woodsi,
prosím."

Nakonec mi jazykem kmital přes klitoris a raketovou rychlostí mě poslal k uvolnění.

Než jsem znovu jasně viděla, Woods už byl nade mnou a roztahoval mě, když do
mě vstupoval. Milovala jsem jak mě vyplňoval.

"Nebe. Tohle je nebe. Všechno co kurevsky potřebuju k dýchání," řekl, posouval

boky a pohyboval se dovnitř a ven.

Odstrčila jsem papíry z cesty a zaklonila se dozadu na ruce, abych se zapřela.

Woods měl na sobě stále košili a já si přála, aby byla dole. Milovala jsem pohled na
jeho zatnuté svaly na rukách, když se nade mnou nakláněl. "Nerozepnul sis košili,"
řekla jsem a uniklo mi zasténání rozkoše.

Usmál se. "Chceš, abych si jí sundal?"

Přikývla jsem a zvedla nohy, abych mu je omotala kolem pasu.

"Příště, miláčku. Teď nemůžu zastavit," zavrčel.

Klouzala jsem mu nohama nahoru výš po zádech a on zasténal, pak zaklonil hlavu.
Cítila jsem jak ve mně narostl a rozpadla se pod ním na kousky, když do mě
proudilo jeho horké semeno.
Padla jsem dozadu na lokty a lapala po vzduchu.

Woods mi položil hlavu na prsa a několikrát se zhluboka nadechl.

"Nejlepší pohovor za světě," vydechl.

Zachichotala jsem se, z čehož se mi rozesmál proti kůži. Hodlala jsem si tohohle
muže zasloužit.
 9. Kapitola
WOODS

Stál jsem jen na dohled, když Della uklidňovala rozhádané kuchaře. Chtěl jsem to
vyřídit. Nesnášel jsem přihlížení na to jak stála mezi dvěma muži, kteří na sebe
křičeli. Ale nemohl jsem zasáhnout. Měla z nové práce takovou radost. Nejprve
jsem jí toho nechtěl nakládat moc, ale ona si položila ruce na boky a vynadala mi,
když mě jednoho dne nachytala jak venku vyřizuju problém se zaměstnancem.
Jakmile jsem si uvědomil, že jí tohle uděláš šťastnou, nechal jsem jí převzít víc
práce.

Také v tom byla dobrá. Za celý týden neměla ani jednu epizodu. Pozorně jsem jí
sledoval a nechával jsem jí pozorovat od ostatních, abych měl jistotu, že mě
nepotřebuje. Zvládal jsem toho víc udělat, když jsem věděl, že jí můžu kdykoliv
zkontrolovat. A byla často v mojí kanceláři. Měli jsme spousty kancelářskýho sexu,
z čehož jsem byl zase hodně šťastný já. Vince z toho nadšený nebyl, ale příliš si
neztěžoval.

"Jak to jde s tvojí novou asistentkou?" zeptal se pobaveným tónem Jace. Otočil
jsem se a viděl ho oblečeného na hraní golfu.

"V tom co dělá je velice dobrá," odpověděl jsem.

"Jase se zasmál a podíval se mi přes rameno jak uklidňuje kuchaře. Teď se oba
dva dívali na ní. Bylo těžké se na ní nedívat, když byla celá zapálená a červená v
obličeji. Jestli se na ní ten nový číšník nepřestane dívat jako by chtěl sousto,
vyrazím ho.

"Chceš si dát oběd? Chystal jsem se něco sníst než vyrazím na hřiště."

Zrovna jsem se šel zeptat Delly jestli si se mnou nedá oběd, ale měla na práci
několik věcí a věděl jsem, že by mě odmítla, aby místo toho mohla pracovat. Přikývl
jsem. "Jo, to zní dobře."

Prošli jsme kolem vchodu a hosteska se na nás usmála, když jsme zamířili ke stolu.
Della vešla do jídelny, promluvila si s hosteskou a pak odešla za Jimmym. Když
jsem prvně přišla byla servírka a z Jimmyho se stal její kamarád. Nevadilo mi to,
protože jsem věděl, že Jimmy má větší zájem o mě než o ní.

"Vypadá tak profesionálně," protáhl Jace.

Věděl jsem, že se dívá na její sukni, podpatky a zatracenej drdol. Šílel jsem z toho.
Řekla, že se takhle oblékat musí, aby vypadala profesionálně, ale ať se propadnu
jestli nevypadala jak sexuální fantazie.

"Nedívej se na ní," zavrčel jsem.

Jace se zasmál. "Klídek, kámo. Nemám zájem o tvojí ženu. Mám vlastní."

To jsem věděl, ale stejně jsem se cítil teritoriálně, když tu takhle oblečená pobíhala
kolem a přitahovala k sobě pozornost. Zapisovala si něco do malého
poznámkového bločku. Jimmy jí nejspíš diktoval věci, které potřebovala obsluha
objednat. Strčila si špičku tužky, kterou psala do pusy a kousala do ní, zatímco
poslouchala Jimmyho, pak se vrátila k psaní.

"Slyšel jsi něco o tý bláznivý couře?" zeptal se Jace.

Angelina zmizela a mě to tak vyhovovalo. Musel jsem víc kontrolovat matku a to

byla osina v zadku, protože na mě byla naštvaná. Pořád věřila, že Angelina byla
nevinná a já byl kretén, který jí vyhnal.

"Ne a jestli ví co je pro ní dobrý, nikdy se ke mně a Delle znova nepřiblíží."

Nový číšník, který se na Dellu díval způsobem, kterým by neměl přišel k ní a řekl
něco čemu se usmála. Přikývla, pak se mu podívala přes rameno a viděla, že jí
pozoruju. Úsměv na rtech se jí rozšířil než přesunula oči zpátky ke klukovi. Viděl
jsem jak mu něco řekla a pak se otočila zpátky k Jimmymu, který měl na tváři
otrávený výraz. To mi řeklo dost.

Jimmy kývl hlavou mým směrem a řekl něco klukovi, který se ohlédl k mému stolu a
pak se vydal k nám. Jimmy ho poslal, aby nás obsloužil. Hodnej kluk.

"Dobrý den, pane Kerringtone, co vám mohu donést k pití?" zeptal se číšník, když
nám nalil vodu do sklenic.

"Della je moje. Drž si odstup. Jestli něco potřebuješ, zeptej se Jimmyho. On Delle
řekne co je potřeba. Ne ty," řekl jsem mu aniž bych se staral, že zním spíš jako
naštvaný přítel než jako šéf.
Vytřeštil oči a přikývl. "Ano, pane," odpověděl.

"Dones mi ledový čaj," řekl Jace.

"Kávu," řekl jsem mu a pak obrátil pozornost zpátky k Delle, která stála vzadu a
čekala, aby ke mně přistoupila. Vypadala ostražitě.

"Ahoj lásko," řekl jsem, vstal a šel k ní. Usmála se na mě, pak se podívala na
číšníka, který právě odešel.

"Co jsi řekl Kenovi?" zeptala se.

"Nepotřebuje se na tebe dívat a mluvit s tebou. Musí pracovat," řekl jsem jí.

Přitiskla rty k sobě, pak kývla. "Dobře. Ale je tu nový. Najal jsi ho teprve minulý
týden."
Vklouzl jsem kolen ní paží. "Ano je a já to chápu. Měl by mu dělat starosti fakt, že
se jeho šéf právě usadil a potřebuje obsloužit. Ne být fascinovaný sexy ženou,
mluvící s Jimmym."

Della zavrtěla hlavou, pak se zasmála. "Dobře, fajn. Ale buď hodný. Jimmy
potřebuje pomoc."
"Najez se s námi," řekl jsem jí.

"Nemůžu, musím poslat objednávku na nové zástěry a pak máme problém s

tepelným tlačítkem na přístroji na čas. Musím sehnat opraváře, který to spraví."

"Musíš jíst," řekl jsem jí.

"Dám si pozdní oběd s Blaire," informovala mě, pak se usmála. "Teď mě nech
pracovat, šéfe."

Sklonil jsem jí ústa k uchu. "Ještě jednou mi řekni šéfe a opravdu velice zatraceně
rychle skončíme v kumbálu."

Della mě od sebe odstrčila a cestou pryč se smála.

Miloval jsem tu holku.

 10. Kapitola
DELLA

Volala mi Blaire a ptala se jestli si s ní dnes nezajdu na oběd. Nemluvily jsme spolu
od incidentu s Angelinou, jen jsem jí párkrát zahlédla v klubu s Rushem. Bylo to
zvláštní, protože jsem teď měla pocit jako bychom měly pouto, potom co jsme
společně čelily Angelině. Tu noc byla moje hrdinka. Díky ní jsem chtěla být silná.
Nebyla jsem a tak moc jsem si to přála.

Vyšla jsem z Woodsovi staré kanceláře, do které mě přestěhoval a řekl mi ať si jí

vyzdobím jak budu chtít. Blaire už mířila mým směrem.

"Máš teď dokonce vlastní kancelář," řekla Blaire se zářivým úsměvem. Musím
přiznat, že jsem tu kancelář milovala. Obzvlášť tuhle. Měla jsem na ní spoustu
dobrých vzpomínek. Neměla jsem v plánu na ní nic měnit.

"Ano, cítím se velmi oficiálně," odpověděla jsem.

"Dobře. Jsem ráda, že tě Woods má. Jsi pro něj perfektní."

Nesouhlasila jsem s ní. Mohl by na tom být lépe-mnohem, mnohem lépe-ale mířila
jsem k tomu být dost dobrá. Dost silná. Dost tvrdá.

"Připravená na oběd?" zeptala jsem se, chtěla jsem změnit téma.

"Umírám hlady. Nate už nespí tolik co dřív. Udržuje mě zaneprázdněnou, ale je to

úžasný. Nevýhoda je, že nemám moc času na jídlo. Když je Rush doma hodně
pomáhá a ujišťuje se, že mám čas se najíst. Každopádně jsem připravená na jídlo
bez mimča."

Nate byl Rushův a Blaiřin chlapeček. Byl nádhernou směsicí jich obou. Normálně
jsem si nemyslela, že kluci s piercingy a drsným rockovým vzhledem jsou
atraktivní, ale na Rushe Finlaye s dítětem v náručí byl velmi hezký pohled.

"Rush je teď s Natem?" zeptala jsem se, když jsme vešly do jídelny.

"Ano. Jdou na ryby, což znamená, že Nate bude sedět na dece a jíst písek pokud
se dostane na okraj deky a Rush bude asi tak pět minut rybařit než si uvědomí, že
nemůže chytat ryby a zároveň hlídat Nata. Pak přestane rybařit a budou sedět na
okraji vody a máčet si nohy."

Štěstí v Blaiřině hlase bylo nezaměnitelné. Byla s Rushem Finlayem šťastná. A on s

ní. Bylo to jako to co jsme měli s Woodsem, ale jiné. Rush jí mohl nechat s dítětem
a nemusel se bát, že vypne a ztratí se ve svojí hlavě. Mohl jí milovat a nestrachovat
se, že jeho dítě zdědí její mentální nemoc. Jejich láska byla snadná. Byl to ten
druh, který překoná vzdálenosti. Moje a Woodsovo ne. Pokaždé, když jsem viděla
Rushe držet dítě, chtěla jsem to samé pro Woodse. Hrdý pohled v očích a radost
na tváři. Já mu to dát nemohla.

"Jsi v pořádku?" vkradl se mi do myšlenek Blaiřin hlas a já se donutila k úsměvu.

"Omlouvám se. Mám v hlavě práci. Slibuju, že to odeženu a budu u oběda dobrá
společnost," ujistila jsem jí.

"Pokud je to práce co ti na tvář přivedlo ten sklížený výraz," odpověděla Blaire a

zněla jakoby mi nevěřila.

Nebyla jsem dost odvážná, abych o tomhle mluvila se svojí nejlepší kamarádkou
Braden. Vroucně mě milovala a myslela si, že nemůžu udělat nic špatného. Také si
myslela, že můžu být matka a stabilní manželka. Žila v pohádce, do které jsem si já
nedovolila vstoupit. Byla by Blaire stejná, nebo by to uviděla z mého pohledu a
pochopila můj strach?

Hosteska zpozorněla, když mě uviděla přicházet a dovedla nás k Woodsovu stolu.

Řekl personálu v jídelně, aby byl stůl připravený k mému využití.

"Ach, dostaly jsme dobrý stůl," řekla Blaire a usmívala se, zatímco jsme se
usazovaly. "Hádám, že teď si tu taky šéf."

"Woods udělal velkou záležitost z toho, aby mě vždycky usadili sem." Cítila jsem
jak jsem se začervenala a Blaire se zasmála.

"To je sladký," řekla.

Nebyla jsem si jistá jak odpovědět. Bylo to sladký. Woods byl vždycky sladký. Bylo
nemožné se na něj naštvat. Dokonce i když si to zasloužil. Jako když si zněj můj
nový číšník Ken málem načůral do kalhot jen za to, že se mnou mluvil. Z kuchyně
se vynořil Jimmy a zubil se na nás.

"Vypadá to, že dostaneme i speciální servis," řekla jsem a kývla hlavou směrem k
Jimmymu.

"No, dobrý den, krásky. Nevěděl jsem, že budu mít dnes takové štěstí," řekl s
jižanským přízvukem, ze kterého nad ním většina žen slintala.

"Ahoj Jimmy," řekla Blaire.

"Utrhla ses od dětských povinností, koukám," dobíral si jí.

"Nikdy to nejsou povinnosti," odpověděla.

"Ledový čaj pro obě?" zeptal se.

"Pro mě perlivou minerální vodu," řekla mu Blaire.

Obočí mu vystřelilo nahoru a pak se zasmál. "No to se podívejme, Alabama je ve
svojí volbě pití celá sofistikovaná. Sakra, děvče, pamatuju si, když si pila vodu z
kohoutku."

Blaire se zasmála. "Je to pro dítě lepší než limonáda nebo čaj. To je všechno."

"Mmm-hmm, příště si objednáš sushi s těma syrovýma hovadinami uvnitř," řekl a

zavrtěl na ní prstem. Pak na nás obě mrkl a točil se k odchodu do kuchyně.

"Je to vůl," řekla Blaire s láskou v hlase.

"Jo, to je, ale moc dobře se stará o kuchyň. Nevím co bychom bez něj dělali."

Blaire se opřela do židle a překřížila si nohy. "Prosili by jste ho a škemrali, aby se

vrátil. To by jste dělali."

Přesně věděla jak je důležitý. Také tu kdysi dělala servírku. Jimmy byl v Rosemary
její první kamarád. Příběh vyprávěl, že přišla do města hledat tátu a našla místo
toho syna otcovi nové manželky. Rush Finlay nebyl fanoušek jejího otce a napřed jí
neměl rád. Ale nechal jí bydlet v pokoji pro služku, zatímco pracovala pro Woodse,
aby si vydělala nějaké peníze než se její otec s Rushovo mámou vrátí z Francie.

Rush se k ní choval hrozně, ale nakonec se do ní proti svojí vůli zamiloval. Museli
se propracovat skrz hodně bolesti a lež, která je rozdělila. Když jsem je teď viděla,
ničemu z toho bych nevěřila, ale Bethy mi všechno řekla. Během toho všeho byla
Blaiřina kamarádka.

"Vyděsila moje pistole tu zlou čarodějnici na dobro, nebo to udělal Woods?" zeptala
se Blaire.

"Myslím, že to byla tvoje zbraň a strach z toho co by Woods udělal, když to zjistil.
Odjela ještě tu noc a od té doby jsme jí neviděli, ani o ní neslyšeli. Paní
Kerringtonová ohledně té věci není z Woodse moc nadšená. Obviňuje ho z jejího
odchodu."

"Klidně to hoďte celý na mě," řekla s úsměvem Blaire.

"Díky, ale nemyslím si, že na tom záleží. Neschvaluje mě. Chce pro Woodse
Angelinu."

Blaire si povzdychla. "Tomu rozumím. Mám tchýni, která mě tak strašně nenávidí,
že ještě ani neviděla svoje jediné vnouče."

Blaire byla vyrovnaná a krásná. Nezabývala se s ničím takovým jako mentální

problémy, takže by jste si mysleli, že jí bude tchýně milovat. Ale představovala pro
Rushovu matku něco, co nikdy neodejde. Bylo to součástí temné minulosti, kterou
sdílela s Blaiřiným otcem.
"Slyšela jsem, že minulý týden byl ve městě na návštěvě za Natem Rushův táta,"
řekla jsem, vzpomínajíc si jak celý klub nonstop mluvil o tom, že je ve městě
bubeník ze Slacker Demon. Byl legenda, stejně jako jeho kapela.

"Ano. Dean je báječný děda. Je trochu neskutečné, vidět ho se mazlit s Natem a

zpívat mu. Nate toho muže zbožňuje. Miluju pohled na Rushův obličej, zatímco
sleduje otce se svým synem. Pokaždé mi to vhání slzy do očí."

"Dovedu si představit, že je to výjimečné," odpověděla jsem. Nemám rodiče co by

viděli dítě, které možná budu jednoho dne mít. Pokud se vůbec někdy budu cítit
dost bezpečně na to, abych měla dítě.
 11. Kapitola
WOODS

Matka mě přiváděla k šílenství. Byla osamělá. To jsem chápal. Co byla Angelina

pryč, trávila většinu času sama. Matka samotu nikdy dobře nezvládala. Na začátku
týdne jsem jí uviděl s pár přáteli hrát v klubu tenis. Předváděla jim dobrou show,
chovala se jakoby na mě byla pyšná. Ale já věděl, že je na mě pořád naštvaná. Byl
jsem na její chování za celý život zvyklý.

Poslal jsem Dellu k sobě do kanceláře srovnat mi nějaké složky na stole, které ve
skutečnosti přerovnat nepotřebovaly. Jen jsem jí chtěl bezpečně z cesty, zatímco tu
matka byla. Nebyl jsem si jistý jestli by matka předstírala, že má Dellu ráda.
Nehodlal jsem nechat Delle ublížit, nebo jí ztrapnit.

Zbytek zaměstnanců Dellu zbožňoval. Když jí viděli přicházet, všichni byli veselejší
a milejší. Nechtěli jí zklamat. Ať bylo chvíli předtím špatně cokoliv, byli ochotní to
napravit. To mi pomáhalo z hodně hovadin. Žárlivost nad tím jak se mohla mužská
část personálu přerazit, aby jí rozesmáli, byla horší. Ale na druhou stranu, kdo by
nechtěl dělat Dellu šťastnou? Nemohl jsem se na ně za to zlobit. Alespoň dokud od
ní budou držet ruce pryč.

"Kde je Della?" zeptal se Marco, náš instruktor golfu, když vešel do budovy klubu.

"Proč Dellu sháníš?" zeptal jsem se, připomínajíc si, že je tenhle muž šťastně
ženatý.

"Pracuje na tom, aby za mě na příští týden sehnala záskok. V podělí budou Jill
uměle vyvolávat porod a já s ní a dítětem chci být první týden doma."

"Dal jsem jí něco na práci. Mrknu se za ní a ujistím se, že má za tebe náhradu. Měl
bys být se ženou a dítětem," odpověděl jsem.

"Díky, pane Kerringtone," řekl a přikývl, pak si šel vzít do lednice láhev vody.

Prudce se otevřely zadní dveře a s vykulenýma očima tam stál Vince. "Pane
Kerringtone, pane, musíte rychle jít."

To byla Della. Ten výraz jsem znal. Měla jednu ze svých příhod. Do prdele! Běžel
jsem ke dveřím. "Kde je?" zeptal jsem se ho.

"Ve vaší kanceláři, pane. Přišla se za vámi podívat a pak se tam zastavila vaše
matka. Snažil jsem se vám dovolat, ale okamžitě to spadlo do hlasové schránky.
Vaše matka šla do kanceláře, aby si s Dellou promluvila. Potom co odešla jsem
slyšel Dellu skuhrat. Klepal jsem, pane, ale neodpovídala, tak jsem šel dovnitř."

"To stačí. Zbytek znám. Nikomu o tom neříkej, rozumíš?" počkal jsem dokud
nepřikývl, pak jsem běžel přes parkoviště k hlavním kancelářím. Matka se utrhla ze
zatracenýho vodítka. Kurva! Neměl jsem nechávat Dellu na tak dlouho samotnou.

Když jsem běžel ke schodům, protože jsem nechtěl čekat na pitomej výtah, několik
lidí zavolalo moje jméno. Bral jsem schody po dvou a dostal se do třetího patra za
méně než minutu. Dveře do mojí kanceláře byly zavřené a já byl Vincovi vděčný, že
jí nenechal vystavenou každému kdo sem nahoru přijde.

Rozrazil jsem dveře a rozhlížel se po pokoji dokud jsem jí nenašel sedět opřenou o
zeď s koleny přitaženými pod bradou. Ruce měla omotané kolem nohou,
pohupovala se dopředu a dozadu a kňourala. Nenáviděl jsem jí takhle vidět. Vedla
si tak dobře. Její noční běsy se uklidnily; žádný neměla alespoň měsíc.

"Dello." Zavolal jsem její jméno, když jsem k ní šel, doufajíc, že mě uslyší a můj
hlas jí vytrhne ven. Sklonil jsem se vedle ní a vtáhl jí do náruče. Byla ztuhlá a
studená.

"Ne, ne, ne, ne, ne," opakovala znovu a znovu.

"Mám tě, miláčku. Jsi v mojí náruči. Mám tě, Dello. Ššš, je to v pořádku. Vrať se ke
mně, lásko. Prosím, vrať se ke mně. Jsem přímo tady a mám tě." Šeptal jsem jí do
ucha jak moc jí miluju; nepustím jí dokud se neuvolní.

Pomalu uvolnila sevření paží kolem nohou a omotala je kole mě, pak mi zabořila
obličej do krku. Byla zpátky. Dál jsem jí říkal jak je úžasná a že je moje a že se o ní
postarám. Ujišťoval jsem jí i sebe, že jí mám u sebe. Že je tady a já se o ní
postarám. Dovolil jsem jí vzít si příliš mnoho zodpovědnosti, protože v tom byla tak
dobrá. Nechával jsem jí pracovat déle a kontroloval jí méně. Tohle byla moje vina.
Matka by se k ní nikdy nedostala, kdybych na ní dával pořádně pozor.

"Omlouvám se," řekla mi Della uplakaným hlasem proti hrudi.

"To neříkej," odpověděl jsem a pohladil jí rukou po vlasech a dolů po zádech.

"Prosím, miláčku, neříkej to. Nenávidím, že si myslíš, že to musíš říkat."

Popotáhla. "Musím být silnější. Chci být silnější. Chci být tvrdá."

Copak si neuvědomovala jak zatraceně tvrdá je? Šestnáct let žila v hororu, který
skončil ještě děsivěji. A pořád se smála a nacházela důvody k úsměvu. Byla dost
statečná, aby žila život, dokonce i při snášení příšer, které terorizovaly její pokoj,
když byla dítě. A nebyly vymyšlené. Čelila skutečným příšerám a přežila. Nikdo
nebyl tak zasraně tvrdý jako tahle žena.

"Dello, jsi tvrdší než kdokoliv jiný koho znám. Jen protože se občas musíš chránit a
stáhnout se ode mě neznamená, že jsi slabá. Přežila jsi. Jsi moje inspirace a já tě
miluju. Nadevšechno tě miluju."

Della se ke mně přitiskla pevněji. Moje matka jí rozrušila. To si s ní vyřídím. Už se k

Delle znovu nepřiblíží, dokonce i kdybych jí měl vykázat z klubu. Tohle přestane.
Rodina už tomu co je moje ubližovat nebude.

Tiše jsme seděli. Della mě nechala jí držet jak blízko jsem potřeboval. Nechávala
mě jí líbat do vlasů a hladit jí po pažích a zádech, abych se ujistil, že je v pořádku.

Naše ticho a klid přerušilo zaklepání na dveře. Della mi začala vstávat z klína, ale
já si jí držel u sebe. Ať to byl kdokoliv, hodlal jsem ho ignorovat. Vince už by tam
venku měl být.

"Je všechno v pořádku, pane?" zeptal se z druhé strany dveří Vince.

"Jsme v pohodě," odpověděl jsem.

Della zaklonila hlavu, aby se na mě odívala. "On mě viděl?"

Přikývl jsem. Nechtěl jsem jí lhát, přestože jsem věděl jak nenávidí, když jí lidé
takhle vidí.

"Bude si myslet, že jsem blázen.," řekla s poraženeckým povzdychem.

Chytl jsem jí za bradu a přinutil ji se na mě podívat. "Ne, nebude. Nejsi blázen. Jsi
inteligentní, okouzlující a krásná. Ale nejsi blázen. Prožila sis peklo a porazila ho,
Dello. Většina lidí by nedokázala překonat to co ty. Nikdy si o sobě nemyslí míň
než, že jsi úžasná."

Za koutky úst jí zatahal malý úsměv. "Ty mě prostě miluješ," řekla.

"Víc než život," odpověděl jsem než jsem přitiskl rty k jejím.
 12. Kapitola
DELLA

Woods mě od včerejšího výpadku nenechal samotnou. Věděla jsem, že má práci.

Také jsem měla co dělat, ale držel si mě doma vedle sebe. Při každé zmínce o tom
jít do kanceláře udělal něco, aby mě rozptýlil. Orální sex na kuchyňské lince byl
první tah a fungovalo to. Zapomněla jsem na všechno kromě toho jak jsem se cítila.

Pak mě přistihl při plížení se do sprchy, když měl telefon týkající se práce.
Nadhodila jsem, že bychom se měli připravit a pak si mě vzal opřenou o stěnu
sprchy. Potom co vypnul vodu a odnesl mě do postele jsme se znovu milovali.

Teď byl venku a opět telefonoval. Věděla jsem, že řeší práci z domova a to jen
dokazovalo to, že ho brzdím. Moje slabost pro něj byla přítěží, ale já mu chtěla
pomáhat. Když otevřel dveře a vešel dovnitř, chystala jsem se mu říct, že bychom
měli skutečně jít do práce. Zaženu všechny sexuální návrhy, které se proti mně
pokusí použít.

"To byl Vince. Mám v kanceláři dva členy správní rady, které zavolala moje matka
ohledně věcí, o kterých nic neví. Potřebuji to jít do práce vyřešit. Měl bych být
zpátky maximálně za dvě hodiny," řekl než za sebou zavřel dveře.

Nenechá mě jít. "Také můžu jít do práce. Je tam pár věcí, co jsem včera
nedodělala."

"Ne. Musím se na tuhle schůzku soustředit a vědomí, že tam jsi by mě rozptylovalo.

Dělal bych si o tebe starosti. Prostě zůstaň tady a já slibuju, že budu hned zpátky."

Vtiskl mi polibek na rty a pak se otočil a šel se do ložnice obléknout. Stála jsem tam
a vstřebávala jeho slova. Bral mi mojí práci. Znova mě bude držet tady. Bál se mojí
přítomnosti v práci a že budu mít další příhodu.

Tolik jsem pracovala, abych byla tvrdá. Abych ulehčila jeho obavám. Jeden špatný
den a už mě zase zavírá do skleněné krabice. Tohle není fér. Chtěla jsem žít.
Milovala jsem mu být nablízku a mít nějaký smysl, vědět, že mu pomáhám.
Zůstávat celou dobu tady bylo osamělé. Už to znovu nezvládnu.

Vyšel z ložnice oblečený v obleku a usmál se na mě. "Dneska se najíme v té italské

restauraci v Seaside co tak miluješ," řekl mi jakoby tím bylo všechno v pořádku.

Místo abych mu řekla jak se cítím jsem jen přikývla a políbila ho, pak jsem ho
sledovala odcházet. Nebojovala jsem. Prostě jsem ho nechala rozhodnout co bych
měla dělat. Tohle nebylo drsné. Blaire by tohle Rushovi nedovolila. Bojovala by.
Obrátila by proti němu Alabamskou zlobu a dostala to ze sebe.

Musím ukázat Woodsovi, že tohle zvládnu. Jednou jsem uklouzla, ale byla jsem
silnější. Můžu dál pracovat. Potřebuje mě tam. Pomáhám mu. Byla jsem v tom
dobrá.

Šla jsem do ložnice a připravila se do práce.

Postavit se Woodsovi, zatímco měl schůzku nebylo moudré rozhodnutí. Místo toho
jsem dokončila rozdělanou práci ze včera. Podařilo se mi naplánovat záskok za
golfového instruktora, objednat dva golfové vozíky jako náhradu za staré a sejít se
se správkyní golfového hřiště, Darlou, ohledně využití nového prodejce občerstvení
a přidání pár nových piv.

Uběhly tři hodiny než jsem měla šanci jít za Woodsem. Ještě mi nevolal, takže ani
nevěděl, že jsem dvě hodiny pryč z jeho domu. Buď byl stále na schůzi, nebo byl
tak zavalený prací, že ztratil pojem o čase.

Vince se na mě usmál s úlevou ve tváři, když jsem vyšla z výtahu.

"Slečno Dello, jsem tak rád, že jste dnes zpátky. Chyběla jste tu."

Musím se do toho vrhnout a vyřídit to s Vincem. "Děkuji," řekla jsem, zastavujíc se

u jeho stolu. "Ten včerejšek, Vinci, mrzí mě, že jste mě tak viděl. Jsem velmi
vděčná, že jste šel najít Woodse. Občas se mi tohle stává a tvrdě pracuji na tom,
abych to měla pod kontrolou, ale včera jsem neodvedla dobrou práci."

Zvedl ruku, aby mě zastavil. "Nepotřebuji vysvětlení. Pokud mě budete potřebovat,

jsem tu. Nedělejte si starosti s tím co jsem viděl. To je mezi námi a jen mezi námi."

V očích mě pálily slzy a podařilo se mi jen přikývnout. Podívala jsem se na zavřené

dveře Woodsovi kanceláře. "Je tam?"

Vince zavrtěl hlavou. "Ne, odešel před patnácti minutami. Řekl, že se za půl hodiny
vrátí na konferenční hovor, který očekává."

Sarka. Propásnu ho? "Dobře, díky, Vinci."

Šla jsem zpátky k výtahu a rozmyslela si to. Vezmu to po schodech. Woods

normálně chodil po schodech. Mohla bych ho minout pokud bych jela výtahem. V
momentě kdy se za mnou zavřely dveře na schodiště jsem pod sebou slyšela
Woodsův hlas. Zastavila jsem se, zvažujíc, že se vrátím do kanceláře. Nechtěla
jsem odposlouchávat.

"Nevím jak se dokážeš tak dlouho s tím blázněním vyrovnávat." Jacův hlas mě
zastavil před odchodem, stejně tak jeho slova. Ztuhla jsem s rukou na dveřích.

"Musel jsem. Nemohl jsem jí prostě nechat samotnou. Ale ovlivňuje to mou práci.
Angelina alespoň pomáhala, když tu byla." Woodsova slova byla jako kýbl ledové
vody vylitý na mou hlavu.
"Měl by ses od těch bláznivejch sraček držet co nejdál. Musíš řídit firmu. Běžet od
všeho co potřebuješ udělat, aby ses zabýval jejíma odpornýma šílenejma
epizodama není fér. Musíš tenhle problém vyřešit." Jacova slova způsobila, že se
mi v srdci začala rozšiřovat necitlivost.

"Nemůžu. Jak bych to měl k čertu udělat?" řekla Woods s frustrovaným zavrčením.

Slyšela jsem dost. Musím se dostat pryč. Musím odejít. Nemohla jsem dýchat.
Temnota mě znovu zavírala a tentokrát tu nezůstanu, aby to kdokoliv viděl.

Přinutila jsem se usmát na Vince, když jsem vyšla od schodiště a zamířila k výtahu.
Neptal se a já nevysvětlovala. Jen jsem se soustředila na dveře výtahu. Otevřely se
a já vešla dovnitř. Zhluboka jsem se nadechovala a bojovala s temnotou. Tady se
mi to nestane. Moje šílenství ovlivňovalo jeho práci. Ne, ne! Zůstanu soustředěná.
Když se dveře otevřely, vystoupila jsem ven a šla rovnou na parkoviště. Když jsem
došla k autu a nastoupila, natáhla jsem se pro telefon.

"Trippe," řekla jsem, když to zvedl.

"Jo?"

"Potřebuju, abys pro mě přijel. Je na čase, abych odešla," odpověděla jsem.

Mlčel.

"Věř mi. Všechno ti řeknu až se sem dostaneš. Neříkej to Woodsovi. Jen pro mě
přijeď. Včera bylo pozdě."

"Co udělal?"

Ztěžka jsem si povzdychla a chytala jsem se síly, o které jsem doufala, že uvnitř mě
je.

"Chce z toho ven. Moje problémy jsou na něj příliš. Jen neví jak mi to říct. Prosím,
je čas odejít. Teď chci žít svůj život."

"Budu tam zítra kolem oběda. Mám jen svojí motorku."

"Sbalím se na lehko," odpověděla jsem.

"Všechno ostatní můžeš poslat. Napíšu ti adresu."

"Dobře."

"Jsi si tímhle jistá?"

"Ano," odpověděla jsem.

 13. Kapitola
WOODS

Matka volala dvěma členům rady, kteří byli mému otci nejbližší a řekla jim, že v
klubu nechávám pracovat Dellu. Následně jim sdělila, že je Della mentálně
nestabilní a nebezpečná. Zašla jak nejdál to šlo, aby o Delle šířila sračky v pokusu
jí ublížit. Moje matka přišla o rozum.

Potom co jsem měl dlouhou schůzi s dvěma muži a ztratil argumenty o Delle, vešel
do mojí kanceláře Jace. Chtěli vidět její záznamy. Věděl jsem co najdou a odmítl
jsem to udělat. Ona by to nechtěla.

"Vypadáš připravený povraždit holýma rukama celou vesnici, brácho. Co se děje?"

Vyřítil jsem se kolem něj ke schodišti. Potřeboval jsem řvát a praštit do zdi. To bylo
nejbezpečnější místo, kde to udělat.

Seběhl jsem dvě sady schodů než jsem se zatavil a napálil pěstí do zdi, proklínajíc
každého zodpovědného. Della tohle právě teď nepotřebovala. Vedla si o tolik lépe.
Jak jsem jí měl o tomhle říct?

"Co se stalo?" zeptal se za mnou Jace. Neuvědomil jsem si, že mě následoval.

"Moje zajebaná matka se stala. Ona a Angelina. Jsou zlé a zvrácené. Jak je možný,
že je moje matka tak zatraceně podělaná? Co se jí a mému otci stalo, že to z nich
udělala tak posraný individua? Že si mysleli, že můžou každému ovládat život?
Nemůžou! Tenhle klub je můj a pokud budu chtít vyhodit všechny zmrdy z rady,
který přijal můj otec, udělám to! Stejně je čas na novou správní radu," zavrčel jsem
a zhluboka se nadechoval, abych se uklidnil.

"Nevím jak se dokážeš tak dlouho s tím blázněním vyrovnávat," řekl Jace, sedl si
na schody a sledoval mě přecházet sem a tam.

"Musel jsem. Nemohl jsem jí prostě nechat samotnou. Ale ovlivňuje to mou práci.
Angelina alespoň pomáhala, když tu byla," řekl jsem.

"Měl by ses od těch bláznivejch sraček držet co nejdál. Musíš řídit firmu. Běžet od
všeho co potřebuješ udělat, aby ses zabýval jejíma odpornýma šílenejma
epizodama není fér. Musíš tenhle problém vyřešit," odpověděl Jace jakoby to bylo
snadné. Jak se mám otočit zády k vlastní matce? Byl jsem všechno co měla.

"Nemůžu. Jak bych to měl k čertu udělat?" zeptal jsem se, zastavil se a opřel se o
zeď. Jestli si budu muset vybrat mezi matkou a Dellou, vyberu si Dellu. Jestli mě k
tomu dotlačí, otočím se od ní pryč. Nejprve se ale musím rozhodnout co s radou.
Potřeboval jsem právníka. Vlastního právníka, ne otcova. Skonči jsem s
využíváním lidí, které na místa dosadil on. Teď byly věci jinak a já nepotřeboval
šílený telefonáty od matky, který mi do kanceláře naženou členy rady vyptávající se
na moje rozhodnutí. Bylo na čase, abych zajistil, že tohle místo povedu já. Mojí
radu budou tvořit lidé, kterým věřím. Nastal čas nové generace.

"Jaci," řekl jsem a otočil se, abych se na něj podíval.

"Jo?"

"Jsi připraven být člen správní rady?"

Jace se zamračil. "Cože?"

"Seženu si právníka. Vyhodím starou radu a založím vlastní."

Jacovi se po tváři rozšířil úsměv. "Sakra jo," odpověděl.

Poprvé jsem se dnes od chvíle co jsem dostal ten telefonát cítil lehčeji. Nedovolím
matce, aby mě ovládala. Já to tu řídím. Děda tohle všechno zanechal mě. Dokonce
i její domov byl teď můj. Jestli mi chce vyjebávat se životem, vyjebu já s tím jejím
tak, že přestane. Byla moje matka, ale Della byla můj život.

Uplynuly už čtyři hodiny co jsem Dellu opustil. Kruci. Ztratil jsem pojem o čase.
Popadl jsem telefon a zamířil ven k autu. Můj hovor spadnul rovnou do hlasovky.
Do prdele!

Dellino auto bylo před domem. Byla tu. Možná byla venku, když jsem volal. Na
dnešek jsem jí slíbil večeři v Seaside. Měl jsem dvě hodiny zpoždění. Tohle k ní
nebylo fér. Nemůžu jí tu celou dobu držet. Vrátí se se mnou zpátky do práce.
Potřeboval jsem její pomoc. Byla ve svojí práci dobrá.

Otevřel jsem dveře a ucítil pečený česnek a rajčata. Zavřel jsem a následoval vůni
do kuchyně. Della stála u sporáku v černé zástěře z klubu a míchala něco v hrnci.

"Ahoj," řekl jsem tiše, abych jí nevylekal.

Otočila se a usmála se na mě. V očích měla smutek, který nedokázala skrýt. Mohl
jsem za to já. Rozrušilo jí, že jsem jí tu dnes nechal. Všechno jí to dnes večer
vysvětlím.

"Rozhodla jsem se, že pro nás raději uvařím, než abychom šli ven," řekla.

Přešel jsem k ní, postavil se za ní a omotal jí ruce kolem pasu. "Voní to

neuvěřitelně."

"Dobře. Už jsem lasagně dlouho nedělala. Tahle omáčka je těžká."

Něco v jejím hlase nesedělo. Nenáviděl jsem, že je naštvaná.

"Za dnešek se omlouvám."

"Neomlouvej se. Prosím, ne. Musel jsi do práce. Chápu to a jsem v pohodě."

Nechtěla moje omluvy. Tak co jí teda naštvalo?

"Zítra se můžeš vrátit do práce," řekl jsem jí.

"Nemyslím si, že jsem na to už připravená," odpověděla.

Nebyla na to připravená? Dneska se snažila vrátit do práce hned několikrát. Co se

změnilo?

"Proč si myslíš, že nejsi připravená? Měla jsi dnes další příhodu?"

Zavrtěla hlavou. "Ne, jen si myslím, že je toho na mě právě teď moc. Napřed se
potřebuju lepe ovládnout." Otočila se a podívala se na mě. "Co kdybychom o tom
dnes nemluvili. Chci ti uvařit večeři a užít si tě."

Zastrčil jsem jí hlavu do křivky krku. "Dobře," odpověděl jsem. Promluvíme si o tom
tedy zítra. "Jak ti můžu pomoc s večeří?"

Otočila se a dala mi pusu na hlavu. "Můžeš nakrájet francouzský chleba, namazat

ho máslem a pak ho posypat česnekovým práškem. Musím ho opéct."

"To zvládnu," řekl jsem, ustoupil od Delly a sáhl pro chleba.

 14. Kapitola
DELLA

Hluboko uvnitř jsem věděla, že tohle nevydrží navždy. Myslela jsem si, že jakmile si
Woods uvědomí jak by se mnou byl život nemožný, ukončí to. Ale to nebyla pravda.
Už ho unavilo zabývat se mým "šílenstvím", ale nikdy mi to neřekl. Dával mi pocit
úcty. Pokud bych ho neslyšela bavit se s Jacem, stále bych se držela víry, že to
můžeme zvládnout.

Roky nežití mezi ostatními lidmi mi bránily ve schopnosti v nich číst. Jace věděl, že
je ze mě Woods unavený, ale já si nevšimla. Teď jsem to věděla. Dnešek pro nás
bude poslední. Uvařila jsem mu, užívala si pohled na něj a poslouchala ho mluvit.
Chtěla jsem z dneška v paměti každý nepatrný moment.

A zítra odejdu, bude to všechno. Nevrátím se zpátky a Woodsovi se uleví. Napřed

bude naštvaný. Myslela jsem si, že mě miloval. Jen jsem byla víc než čekal. Až si
uvědomí, že jsem zmizela kvůli němu, jeho život bude snazší. Oprostí ho to od
starostí o mě.

Dnes v noci byl ale stále můj. Můžu ho držet a věřit v to co máme. Jen jednou
naposledy.

Stáli jsme bok po boku a uklízeli nádobí. Normálně jsme si povídali a smáli se, ale
nemohla jsem najít žádné zábavné téma. Srdce jsem měla příliš těžké.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Woods, když dal do myčky poslední věc a zavřel jí.

Přikývla jsem a usmála se.

Natáhl ruku a propletl si se mnou prsty. "Jsi si jistá? Napravím všechno co je

špatně, stačí jen říct," řekl a jemně mě k sobě přitáhl. Napravoval. Chtěl napravit
můj život a to nebylo možné.

Místo odpovědi jsem se postavila na špičky a přitiskla mu rty ke krku. "Chci tě,"
zašeptala jsem mu proti teplé pokožce. "Hned teď, všechno co chci jsi ty."

Woods mě nechal líbat ho dolů po krku a když jsem mu zatáhla za tričko, zvedl
ruce a dovolil mi ho sundat. Jeho vypracovaná hruď byla vždycky opálená a
dokonalá. Přejížděla jsem prsty po krásné kůži a každém tvrdém břišním svalu,
které mě fascinovaly. Tohle bylo na čas moje. Bude to v mém životě kapitola, na
kterou se zpětně špatně dívá, přesto bude moje nejoblíbenější.

Přitiskla jsem rty k bronzové kůži ve spodní části jeho břicha a začala mu rozepínat
džíny. Stál tam a nechal mě. Byla jsem ráda, že neodporoval, nebo se neptal. Jestli
tahle kapitola dnes v noci končí, chtěla jsem, aby to bylo perfektní. Stáhla jsem mu
dříny dolů i s boxerkami.
"Do prdele, Dello," zašeptal, když jsem mu olízla špičku penisu. Obě ruce měl teď
zabořené v mých vlasech a já si před něj klekla. Chtěla jsem, aby věděl, že jsem ho
milovala. Až budu hotová, chtěla jsem, aby věděl, že byl mojí součástí. Že pro mě
tohle nebylo prázdné.

"Ach, kruci," zasténal, opírajíc se dozadu o linku, když jsem brala celou jeho délku
do pusy, dokud mi nevklouzl až do krku. Milovala jsem jak se při tomhle cítil. Byl to
neuvěřitelný pocit vědět, že chvění jeho nohou jsem působila já. On mě rozechvíval
pořád. Ráda jsem ho rozechvívala na oplátku.

"To je tak zatraceně dobrý, miláčku. Tvoje horká malá pusa je zasraná dokonalost."
Hlas měl chraplavý a hluboký. Sáhla jsem nahoru a vzala do ruky jeho koule.

Tiše zavrčel a najednou mnou trhl nahoru. "Nechci se ti udělat v puse. Dnes ne.
Chci být uvnitř tebe," řekl, odkopl džíny a nechal je ležet na podlaze, pak mě zvedl
a šel do ložnice.

Ruce měl na mých šortkách a strhl je dolů. Zvedla jsem ruce a nechala ho svléknou
top. Moje podprsenka a kalhotky zmizely stejně tak rychle.

"Jsi nádherná," řekl, když nade mnou klečel a díval se na mé tělo.

Když jsem byla s ním, cítila jsem se nádherná. "Miluj se se mnou," řekla jsem mu,
když jsem rozevřela stehna a natáhla se, abych ho k sobě přitáhla dolů.

"Chci tě ochutnat," řekl a zarazil mě před tím, abych ho táhla dál dolů.

"Chci tě v sobě," odpověděla jsem.

"To je mi jedno, napřed chci ochutnat." Jeho pokřivený úsměv mi zahřál srdce.
Dovolila jsem mu cokoliv chtěl.

"Dobře," odpověděla jsem, když se skláněl dokud neměl hlavu mezi mými stehny.

Hladil mě rty po kůži na vnitřní straně stehna, když tam kladl polibky, přecházejíc z
jedné nohy na druhou dokud teplo jeho dechu nedosáhlo k nejcitlivějšímu bodu.
Otřásla jsem se a těsně před tím než do mě vklouzl jazykem jsem popadla plnou
hrst prostěradla, pak se přesunul ke klitorisu.

Vykřikovala jsem jeho jméno dokud jsem mu nevyvrcholila proti ústům. Každé
mihnutí jazyka mě odnášelo dál dokud se přese mě nepřevalila vlna rozkoše.

Zatímco jsem lapala po dechu, abych dostala do plic vzduch, jedním rychlým
pohybem mě naplnil. Zvedla jsem kolena a přitiskla mu je k žebrům. "Miluju tě
Dello. Tak moc tě miluju, lásko. Tak zatraceně moc," řekl chraplavým hlasem plným
emocí. Bylo to jakoby věděl, že je to naposledy. Zítřek nikdy nepřijde. Tohle byl
konec. Bojovala jsem se slzami ucpávajícími mi krk a vzala ho za obličej, abych ho
mohla políbit. Nemohla jsem mluvit. Nevěřila jsem si. Ukázala jsem mu jak moc ho
miluji ústy.

S každým nárazem jsem zvedala kolena a naříkala. Nikdy mi nepřestal říkat jak
hrozně mě miluje. Byl to zpěv, když jsme oba vystupovali k uvolnění.

"Woodsi!" vykřikla jsem v extázi jeho jméno a slova se rozmazala.

Držel si mě na prsou, když sebou uvnitř mě trhal. Mé jméno bylo přiškrcený výkřik z
jeho hrudi, když se proti mně třásl.

Naše kapitola skončila. Byla to nejkrásnější kapitola mého života. Věděla jsem, že
bude mít šťastný konec mnohem dřív než byl čas a teď jsem musela žít zbytek
příběhu bez něj. To byl život, ale byl to můj život. A já v ně měla Woodse. Tím bylo
vše v pořádku.

Woods mi dal pusu do vlasu a řekl mi ať se pořádně vyspím. Měl ranní schůzku a já
mohla přijít do práce až budu připravená. Předstírala jsem ospalost a přikývla, držíc
hlavu zabořenou do polštáře, abych skryla slzy.

Když se za ním zaklaply dveře, otočila jsem se a zírala do stropu. Mé srdce právě
vyšlo odešlo dveřmi.

Bez přemýšlení jsem se dala do pohybu, osprchovala jsem se a oblékla. Sbalila

jsem svoje věci do krabic, které pošlu na Trippovu adresu. Pak jsem si zabalila
malý batůžek, který si vezmu sebou. Nebyla jsem si jistá kam jedeme a kdy se
dostaneme zpátky do Jižní Karolíny, kam jsem posílala věci.

Woods mi kolem desáté volal a ptal se jestli se s ním nechci naobědvat. Nechtěla
jsem mu lhát, ale ani jsem mu nemohla říct pravdu. Takže jsem mu řekla, že jsem
pozadu s prací a jestli chce, abych se vrátila, pak to musím dohnat. Nehádal se
semnou. Když jsem mu říkala, že ho miluju, stekla mi po tváři slza. Byla jsem ráda,
že mě nevidí.

Na kus papíru jsem napsala:

Nikdy na tebe nezapomenu. Děkuji ti za vše, ale je na čase, abych šla dál. Chci
vidět svět. Tohle není život pro mě. Nesedí mi to. Není to to o čem jsem snila.
Nechoď za mnou, jen mě nech jít. Doufám, že najdeš štěstí, které si zasloužíš.

Mrzí mě to,

Della
 15. Kapitola
WOODS

Ukončil jsem podivný telefonát od Trippa a pár minut jen tak zíral na telefon. Nic na
té konverzaci nedávalo smysl. Ptal se mě jak jde život. Odpověděl jsem, že dobře.
Řekl, že bych se měl snažit o skvěle. Řekl jsem mu, že to bylo perfektní a on zmlkl.
Potom řekl, Občas si myslíme, že je něco perfektní, ale ve skutečnosti je to
výsostně posraný. Zeptal jsem se ho co tím myslí a on, že jen kontroluje jak to jde a
doufá, že brzy svůj život vyřeším.

Co to k čertu mělo znamenat? Pil snad už před obědem? Podíval jsem se na

hodiny a uvědomil si, že je čas na hru golfu s Jacem. Když Della odmítla oběd,
nechal jsem jí, protože chtěla pracovat. Nemohla ze mě mít pořád pocit, že není
důležitá. Takže jsem se zarazil před tím, abych jí prosil a zavolal jsem místo toho
Jacovi, abychom si zahráli golf.

Ve tři jsem měl schůzku s novým právníkem, pak si jí najdu. Myslím, že tou dobou
bude připravená dát si pauzu. S úsměvem jsem nechal Trippův zvláštní telefon
plavat a zamířil jsem dolů na hřiště.
Jace stál u Behtyna vozíku a rukama se opíral o střechu, když se nakláněl dovnitř a
flirtoval s ní. Nikdy bych nehádal, že to těmhle dvěma vydrží tak dlouho. Bethy byla
divoká místní holka, která žila ve vedlejším městě. Spala s bohatými kluky a oni se
pak na veřejnosti chovali jakoby jí neznali. Dokud nepřišel Jace. Rozhodl se, že
ona za to stojí. Musel vidět něco víc.

"Nechceš přestat dovádět s mými zaměstnanci a zahrát si místo toho?" zeptal jsem
se, když jsem se k nim přiblížil.

Jace se na mě zakřenil, pak ukázal prostředníček. "Trhni si, Kerringtone."

"Potřebujete sehnat nosiče?" zeptala se Bethy.

"Jsme skuteční chlapi, miláčku. Nepotřebujeme nosiče," řekl Jace a mrkl na ní.

"Pojďme na to. Ve tři mám schůzku," informoval jsem Jace.

Vozík co jsem objednal byl připravený v předu i s mými holemi. Jace se rozloučil s
Bethy a dal si svojí tašku dozadu. "Už je to dlouho co jsme si zahráli," řekl Jace.
"Šéfové nemají vůbec čas."

"Hodně mi ho zabírá Della. Potřebuju se jí věnovat."

Jace se zasmál a dal si nohy na palubní desku vozíku. "Už jsi řekl matince o
nápadu s novou radou?"

"Nebudu jí to říkat. Nic jí do toho není. Dnes se sejdu s právníkem, abych se ujistil,
že se všechno vyřeší korektně. Právník zařídí, aby se členové dozvěděli, že byli
propuštění."

"Víš, já si vždycky myslel, že rada vlastní podíl v klubu," řekl Jace.

"Děda to ve své závěti zakázal. Chtěl, aby byl klub vždy vedený pod jménem
Kerrington. Nedovoloval investory pokud nebyli z rodiny. To byl jeden z důvodů proč
otec chtěl, abych se oženil s Angelinou. Byla by z ní rodina a on by mohl spojit
kluby jejího otce s naším. Dědeček by to tak nechtěl. Díval jsem se do jeho
obchodních plánů. Znám jeho sny s tímhle místem. Otec měl jiné představy a
chystal se mě využít, aby je mohl naplnit."

Jace hvízdl, když jsme zajeli na první odpaliště "Sakra, není divu, že byl tvůj otec
připravený oženit tě s tou psychopatkou. Takže, ty tohle místo teď opravdu vlastníš.
Děláš rozhodnutí. Rada byla jen k tomu, aby měl otec lidi co mu budou pomáhat
budovat a dělat rozhodnutí."

"Myslím si, že jím otec slíbil kus koláče až se Kerrington klub spojí s Greysonovým
impériem. Pak by se všechno změnilo. Také jim velmi dobře platil. Díval jsem se na
výplatní pásky."

Jace vyskočil ven a vytáhl si hůl z tašky, pak zamířil na odpaliště. "Takže tím říkáš,
že mi bude chodit pěkně tučenej šek za to, že jsem v týhle nový radě?" protáhl
Jace.

"Jo, to je to co říkám," odpověděl jsem a vytáhl si svojí hůl.

"Dobře. Protože hodlám požádat Bethy o ruku a moje rodina se z toho posere.
Můžu svůj měsíční přísun peněz políbit na rozloučenou. Musím začít používat
vzdělání, za který můj otec tak štědře zaplatil."

Zastavil jsem se. Slyšel jsem dobře? "Řekl jsi právě požádat o ruku?"

Jace vzhlédl se své pozice nad míčkem a přikývl.

"Páni," bylo vše na co jsem se zmohl. To jsem nečekal.

"Miluju jí. Je pro mě ta pravá."

Tiše jsem tam stál, zatímco Jace odpálil míček. Ustoupil a podíval se na mě. "Ona
to ještě neví. Snažím se vymyslet něco romantického jak to udělat."

Tahle hra se právě stala mnohem zajímavější.

Psal jsem Delle před svojí schůzkou ve tři, ale neodpověděla než dorazil právník.
Jakmile byla schůzka u konce a já stále nedostal odpověď, vytočil jsem její číslo.
Celý den jsem jí neviděl. Stejně tak nikdo koho jsem se ptal. Měl jsem špatný pocit.
"Omlouváme se, ale číslo, které voláte bylo odpojeno …" odtrhl jsem telefon od
ucha, abych se ujistil, že jsem vytočil správné číslo. Vytočil.

Popadl jsem svoje klíče a beze slova prošel kolem Vince. Moje mysl běžela zběsile
na plné obrátky. Proč byl Dellin telefon odpojený? Zapomněla zaplatit účet? Byla v
pořádku?

Než jsem se dostal domů, proběhly mi hlavou všechny možné scénáře. Auto, které
jsem jí dal, když se semnou vrátila do Rosemary stálo na cestě. Dneska vůbec
neodešla z domu. Srdce mi závodilo, když jsem vyběhl schody a prudce otevřel
dveře.

Bylo tam ticho. Příliš ticho.

"Dello? Miláčku? Jsi v pořádku?" zavolal jsem, když jsem šel chodbou k obýváku.
Cestou jsem nakoukl do kuchyně a skoro jsem pokračoval dál, když jsem na lince
zahlédl ležet papír a propisku. Ráno tam nebyli.

"Dello?" Zakřičel jsem znovu, prošel obývákem a ven na balkón.

Ložnice byla prázdná. Také holá. Žádné lodičky ležící u dveří, nebo šperky na
komodě. Stál jsem ve dveřích, bál jsem se jít dovnitř a podívat se do skříně.

Otočil jsem se a zamířil zpátky do kuchyně. Vzkaz to vysvětlí. Mohla jen uklidit
předtím než šla nakupovat s Blaiere. To dává smysl.

Sáhl jsem pro papír, zvedl ho a začal číst. S každým slovem se začal můj svět
pomalu rozpadat. Malý kus papíru vytržený s bloku nesl jediná slova, která mě
mohla kompletně zničit.
Nechal jsem ho spadnout na podlahu a zmrazeně stál. Nechtěl jsem se ho dotýkat.
Nechtěl jsem ho vidět. Ta slova jsem měl vypálená v hlavě. Nikdy nebudu schopný
se jich zbavit. Nemohl jsem se pohnout. Nemohl jsem dýchat.
 16. Kapitola
DELLA

Tripp toho moc neřekl, když mě přijel vyzvednout. Jen se mě zeptal jestli jsem si
jistá, a když jsem řekla ano, vzal můj batoh a dal ho do úložního prostoru motorky,
pak mi podal helmu a koženou bundu. Oboje jsem si oblékla.

Jeli jsme asi dvě hodiny, než zastavil na benzínové pumpě. Měla jsem lehce
znecitlivělé nohy. Nebyla jsem si jistá jestli budu moct chodit až z té věci slezu.
Tripp slezl, vzal mi helmu a pověsil jí na motorku. Neptala jsem se ho proč on
helmu nemá, ale byla jsem ráda, že měl jednu pro mě. Pak mi podal ruku, aby mi
pomohl dolů. Podařilo se mi přehodit nohu přes motorku a držela jsem se ho
oběma rukama, když jsem se postavila.

"Au," řekla jsem s chabým úsměvem.

Usmál se. "Jo, zvykneš si na to," řekl mi, pak kývl hlavou k obchodu. "Jdi dovnitř,
zajdi si na záchod a kup si něco k jídlu a pití. Dáme si krátkou přestávku než
pojedeme dál."

Musela jsem se soustředit na cestu a projíždějící auta. Podařilo se mi zahnat

všechny myšlenky na Woodse. Ale měla jsem je v hlavě a dotíraly na mě. Chtěly
mě pronásledovat. Chtěly mě zlomit. Brzy bude vědět, že jsem pryč. "Kam jdeme?"
zeptala jsem se, pokoušejíc se myslet na cokoliv jiného kromě Woodse.

"Nejsem si jistý. Prostě pojedeme. Napadlo mě, že to je právě teď přesně to co

potřebuješ. Mířím na sever. Myslím, že do večera najdeme něco zajímavého kde
bychom zastavili."

To bylo co jsem potřebovala. Přikývla jsem. "Dobře."

"Musím dotankovat," řekl mi a já zamířila do obchodu. Teď musím zavolat Braden.

Neřekla jsem jí, že Woodse opouštím. Neviděla by to tak jako já. Ale jakmile Woods
zjistí, že jsem pryč, bude jí volat jako první. Ona si bude dělat starosti. Měla jsem jí
připravit. Vytáhla jsem telefon z kapsy a vzpomněla si, že jsem ho nechala
odstřihnout. Nechtěla jsem být vystopovaná. Zaktivuju ho v příštím větším městě.
Nové číslo. Takové, které nikdo nemá.

Potom co jsem použila toalety jsem si vzala láhev vody a nějaké Cheetos, zaplatila
a zamířila ven, abych si sedla na piknikový stůl na trávníku.

Tripp se na mě ohlédl, než odešel dovnitř a udělal to samé. V době kdy vyšel ven
jsem dojídala svůj pytlík brambůrků. Hodil na stůl čokoládovou tyčinku, pytlík
oříšků, nějaké sušené hovězí a pytlík gumových žížal. "Sněz ještě něco," řekl než
zvedl hovězí a kousl si.
Sáhla jsem pro tyčinku a rozlomila ji napůl než jsem jí snědla. Jedli jsme mlčky.
Bála jsem pokoušet se s ním mluvit. Chtěl vědět proč jsem tohle dělala. Myslel si,
že bych neměla. Poznala jsem to z jeho chování.

"Nevěděl, že odjíždíš. Neměl ani tušení. To je hnusný, Dello. Opravdu je. Ten kluk
to bude skousávat hodně těžko."

Přestala jsem jíst a vstala. "Teď na to nemůžu myslet, dobře? Musí přemýšlet o
jiných věcech. Ne o tomhle. Je to tak pro něj nejlepší. To je všechno co ti můžu říct.
Prosím, nebudeme o tom mluvit."

Tripp si unaveně povzdychl, pak přikývl. "Fajn. Nebudeme o tom mluvit. Ne hned
teď, každopádně. Sněz nějaký žížaly, jsou pro tebe dobrý," řekl s úsměvem, když
mi přistrčil pytlík bonbónů.

"Nemám hlad." Neměla jsem. Bylo mi zle.

"Fajn. Vezmu tohle sebou. Brzo ho zase dostaneš. Sotva si něco snědla."

"Můžu si půjčit telefon, abych zavolala kamarádce Braden?"

Tripp přikývl, vytáhl z kapsy mobil a podal mi ho.

"Díky," odpověděla jsem a vzala si ho.

Šla jsem dost daleko, aby mě neslyšel. Měla jsem v plánu Braden trochu lhát, i
když jen proto, abych jí zabránila říct Woodsovi pravdu.

Vytočila jsem číslo, zadržela dech a doufala, že najdu způsob jak znít důvěryhodně.
Pokud by znala pravdu, dala by mojí polohu a důvod proč jsem odešla okamžitě
Woodsovi.

"Halo?" Bradenin hlas zněl zvědavě. Neznala číslo.

"To jsem já," řekla jsem do telefonu.

"Dello? Kde jsi?"

"Cestuju po světě. Žiju život. Woodsův život nebyl to co jsem chtěla. Potřebuju
dobrodružství."

Braden neodpověděla. Přemýšlela. Věděla jsem jaký má na tváři výraz dokonce i

když jsem ho nemohla vidět.

"Co se stalo? Přestaň mě oblbovat a řekni mi kde jsi a co se stalo." Byla jsem
příšerný lhář a Braden mě znala lépe než kdokoliv jiný.

"Cestuju. Nejsem sama a jsem v pořádku. Jen potřebuju nějaký čas. Usadím se až
budu moct, ale potřebuju čas, abych se posula ve věcech dál. Proto jsem v první
řadě nasedla to tvého auta a vyrazila. Woods to změnil, ale to bylo jen dočasné.
Musím tohle pro sebe udělat."

"Pořád říkám, že jsou to blbosti. Nevěřím ti, ale nebudu tlačit. Zavolej až budeš
moct a buď opatrná. Můžu věřit tomu kdo je s tebou, že tě udrží v bezpečí?"

"Ano," odpověděla jsem.

"Neřekneš mi kdo to je?"

"Ne. Potřebuju, abys Woodsovi neříkala, že jsi semnou mluvila. Neříkej mu nic.
Vydal by se za mnou a to já nechci."

Braden tiše zavrčela frustrací. "On tě miluje, Dello," řekla.

"A já miluju jeho. Ale je na čase, abych žila. Nemůžu být zamčená v tom malém
městě."

"Doufám, že neděláš největší chybu svého života," řekla poraženým tónem.

"Byla to nejlepší kapitola. Budu jich mít ale víc."

"Mám tě ráda," řekla Braden.

"Taky tě mám ráda," odpověděla jsem.

"Brzo mi zavolej."

"Zavolám."

Zavěsila jsem a šla zpátky k Trippovi, který mě sledoval.

"Díky," řekla jsem a vrátila mu telefon.

"Vypnula sis svůj, aby tě nemohl vystopovat?" zeptal se a vstal.

Přikývla jsem.

"Sakra holka. Nenechala jsi tomu klukovi jedinou stopu, že ne?"

"Můžeme jet? Prostě chci jen jet."

"Jo, jedem," řekl a zamířil k Harley zaparkovanému nedaleko od stolu.

 17. Kapitola
WOODS

Nenechala nic než vzkaz. Vzala si všechny věci. Zvedl jsem polštář, na kterém
včera v noci spala a přitiskl si ho k obličeji. Voněl jako ona. Sladká, sexy Dellina
vůně.

Jak jí mám nechat jít? Nechtěla, abych jí hledal … chtěla žít. Tohle pro ní nebyl
život. Vydala se na cestu, aby viděla svět a potkala mě. Teď chtěla víc.

Pobíhal jsem kolem ní. Pokoušel jsem se jí udržet v bezpečí a nenechal jsem jí
dělat věci co chtěla. Ovládal jsem její práci a vše co dělala. Chtěla roztáhnout křídla
a já je svázal. Musela si najít jiný způsob jak létat.

Hruď jsem měl tak staženou, že mě každé nadechnutí bolelo. Nikomu jsem nevolal.
Hodiny jsem neopustil dům. Držel jsem si polštář blízko u sebe a podíval se na
hodiny. Bylo po deváté. Byl jsem doma už pět hodin. Jak dlouho byla pryč? Věděla
včera v noci, že mě opouští? Pohled v jejích očích, když jsme se milovali byl jiný.
Muselo v nich být něco, co mě trápilo. Ale byla tak vášnivá a tak mě potřebovala, že
jsem zapomněl na všechno ostatní kromě rozkoše. Kdybych se jen podíval hlouběji
a mluvil s ní … místo toho to bylo o sexu. Když v kuchyni padla na kolena, byl jsem
ztracen v tom co chtěla.

Kdybych se jen podíval hlouběji.

Jak mě mohla opustit?

Pomalu jsem si to začal uvědomovat a vstal jsem, pořád jsem svíral polštář. Ten
telefon od Trippa. Nedával smysl, ale pokoušel se mi to říct. Sráč! Odjela s
Trippem. Zavolala mu a on pro ní přijel.

Bolest se pomalu rozehřívala, když mě začala stravovat zlost-ne, vztek. Odjela s

Trippem. Vzal mi jí. Jeho telefonát by nedával smysl nikomu. Byl to jeho způsob jak
mi říct, že mě varoval, i když věděl, že mu nebudu rozumět.

Sáhl jsem pro lampu na postraním stolku a hodil s ní o zeď. Pak jsem strhl
prostěradlo a odstrčil noční stolek. Ze zdi jsem popadl zrcadlo a rozbil ho, ale vtek
se mě pořád držel. Mlátil jsem do zdi dokud jsem pěstmi neprorazil stěnu a můj
hlas se mi zdál vzdálení, přestože jsem křičel. Byl jsem mimo sebe, jakoby se moje
tělo zbláznilo. Pak jsem hodil polštářem v ruce a všechno přestalo. To bylo všechno
co jsem měl. Její polštář. Šel jsem k hromadě rozbitého skla a nábytku a znovu
jsem polštář zvedl. Držel jsem si ho zbožně na prsou.

Její vůně mi naplnila smysly a hněv se na chvíli uklidnil. Na moment jsem nebyl
hysterický šílenec rozhodnutý zdemolovat všechno v domě. Měl jsem jí. Mohl jsem
držet tohle. Měl jsem jí.
"Do prdele." Ozval se ode dveří Jacův hlas. Zvedl jsem hlavu a uviděl ho se dívat
do pokoje. Zděšený výraz na jeho tváři, když ke mně zvedl pohled mě jen znovu
rozzuřil.

"Kámo," řekl a zvedl obě ruce. "Musíš se uklidnit."

Nechápal to. On právě neztratil důvod k zasranýmu životu. Neodešla od něj.

Nechala mu nic jinýho kromě vzkazu a polštáře.

Vzkaz … kurva.

Pochodoval jsem ke dveřím a odstrčil Jace z cesty. Musel jsem se dostat ke

vzkazu. Měl jsem ještě ten. Něco co bylo její. Mě jsem to. Chtěl jsem ho. Dokonce i
když mě slova v něm rozedrala na kusy, chtěl jsem ho.

Vytržený papír ležel na podlaze a já se sehnul, abych ho zvedl. Nemohl jsem znovu
číst slova. Ne hned teď. Opatrně jsem ho složil a zastrčil do kapsy. Nechám si ho u
sebe. Tohle bylo její písmo. Její slova.

"Děsíš mě chlape," Jace mě následoval do kuchyně.

"Potřebuju být sám," řekl jsem, aniž bych se otočil a podíval se na něj.

"Nemyslím si, že potřebuješ být sám."

"Odejdi z mýho zasranýho domu," zavrčel jsem.

"Zavolal jsem Rushe a Thada. Jsou na cestě. Nenechám tě samotného."

Nechtěl jsem je tu. Chtěl jsem řvát a rozbíjet věci. Chtěl jsem najít způsob jak
zmírnit bolest. "Ne! Proč jsi vůbec tady?"

"Tripp mi volal," řekl pomalu. Jen slyšet jeho jméno a vědět, že on je ten kdo má
Dellu probudilo uvnitř mě monstrum. Sáhl jsem pro sklenici ve dřezu a hodil jí přes
pokoj, rozbíjejíc obraz.

"On jí sebral!" zařval jsem, když jsem popadl talíř a vrhl jím přes místnost. "On mi jí
kurva sebral!"

"Ona mu volala. Chtěla s ním jet, Woodsi. Musíš se uklidnit. Odešla ze svojí vlastní
vůle." Slyšel jsem Jacovi v hlase strach, ale bylo mi to jedno. Popadl jsem barovou
stoličku a začal s ní mlátit o kuchyňskou linku dokud se dřevo nerozsekalo na
třísky.

"Do prdele." Zaregistroval jsem v hlavě Rushův hlas, ale nemohl jsem myslet.
Nechtěl jsem je tady.
"Ty vole! Zastav ho. On do hajzlu zešílel," řekl Thad.

Zezadu se kolem mě omotaly paže a já se jim vzpíral, ale pevně mě držely. "Zklidni
to kruva, chlape. Nadechni se. Není mrtvá. Odešla. Je tam někde venku a ještě
není konec. Takže se kurva uklidni," řekl Rush přísným a hlasitým tónem, když mi
držel ruce za zády.

Několikrát jsem se zhluboka nadechl. Měl pravdu. Byla naživu. Jen odešla. Odešla
ode mě. "Opustila mě," řekl jsem a hlas se mi zlomil.

"Jo, opustila. Ale nemůžeš si rozsekat barák na kusy. To jí zpátky nepřivede a

začínáš se ti to vymykat kontrole. Dej se dohromady. Já vím jaký to je. Prožil jsem
si to. To že ztratíš nervy ti jí zpátky nevrátí."

Rush to prožil. Věděl. Blaire ho jednou opustila. Ale byla zrazená. Měla k tomu
důvod. Já Delle neublížil. Jen jsem jí miloval.

"Nenechal jsem jí žít," řekl jsem a zvedl jsem hlavu, abych se podíval přímo před
sebe na Jace a Thada, kteří si ode mě drželi odstup.

"Potřebuje prostor. Dopřej jí ho," řekl Rush.

"Jak mám pokračovat? Bez ní? Co mám dělat?"

Rush si povzdychl a pomalu mě pustil. "Každý ráno se vzbudíš a půjdeš do práce.

Usměješ se, když si budeš myslet, že bys měl. Volný čas strávíš přemýšlením o ní.
Přemýšlením o tom co řekneš až jí znova uvidíš. Pak půjdeš do postele a budeš
doufat, že se aspoň trochu vyspíš. Potom se vzbudíš a budeš dělat tu samou
sračku pořád dokola."

Opřel jsem se o zeď a svěsil hlavu. "Co když se nikdy nevrátí?" Nejprve nic neřekl.
Stáli jsme tam tiše obklopení destrukcí.

"Pak najdeš způsob jak žít," řekl konečně Rush a já si uvědomil, že z toho mám
největší strach. Že mi nezbude nic jiného než najít způsob, protože se Della možná
nikdy nevrátí.

"Ona je moje all-in," řekl jsem, když jsem zíral dolů na rozmlácenou barovou
stoličku.

"Tvoje co?" zeptal se Jace.

"Della je moje all-in. Výherní set. Nemůžeš hrát, když jdeš do all-inu a prohraješ.
Jsem venku."

"Ne, nejsi. Tahle hra ještě neskončila," řekl Rush.

Doufal jsem, že má pravdu.

 18. Kapitola
DELLA

O dva týdny později …

"Kde jsme teď?" zeptala jsem se Trippa, když jsem slezla z motorky-tentokrát bez
jeho pomoci.

"Co jsi tam vzadu dělala? Spala? Minuli jsme několik cedulí oznamujících, že jsme
dorazili do domoviny Krále," řekl Tripp, když vzal naše tašky a zamířil do hotelu,
aby nám sehnal pokoj.

"Krále?" zeptala jsem se a mračila se na něj.

"Jo, však víš … hunka hunka burning love," řekl Tripp.

"Elvis? Chceš říct, že jsme v Memphisu?"

"Jo," řekl Tripp, otevřel dveře do hotelu a přidržel mi je, abych mohla projít dovnitř.
Naši první noc jsem se snažila zůstat ve vlastním pokoji, ale noční běsy přišly
rychle a tvrdě. Od té doby jsme si brali pokoj se dvěma postelemi a Tripp mě držel,
když přišly sny, což bylo doteď každou noc. Byli jsme tenhle týden tak unavení, že
jsme většinu nocí po odeznění nočních běsů usnuli v jedné posteli a spali tak až do
rána.

"Jeden pokoj, dvě postele," řekl Tripp ženě, ta se podívala na mě, pak zpátky na
Tripa a věnovala mu koketní úsměv. To se mu stávalo často. Jakmile si ženy
uvědomily, že nejsme pár, začaly se na něj vrhat. Většinou to ignoroval. Občas tam
byla holka, kterou ignorovat nemohl. Flirtoval taky a vzal si její číslo, o čemž jsem si
myslela, že bylo nesmyslné, když se nevrátíme. Ale on řekl, že se jedno možná
vrátí.

Tripp dostal klíč k pokoji a zamířili jsme k výtahu. Neměla jsem moc náladu na
mluvení. Předtím jsem volala Braden a ona mi řekla, že jí Woods stále nevolal. To
mě trápilo. Mělo by se mi ulevit. Ale ne. Čím déle jsem od něj byla pryč, aniž by
zavolal Trippovi, nebo Braden, tím víc jsem si uvědomovala, že je tohle to co chtěl.
Hluboko uvnitř, jsem mu dala jeho propustku. Nechtěla jsem myslet na to, že je
raněný. Každý den bylo snazší fungovat, když jsem věděla, že jsem touhle nikdy
nekončící bolestí trpěla jen já.

"Jsi dnes zamlklá," řekl Tripp, když se otevřely dveře výtahu a my vystoupili ve
druhém patře. To bylo nejvýš kam Tripp šel. Měl problém s výškami. Říkal něco o
tom, že kdyby začalo hořet, chce vědět, že před sebou má moc schodů, aby mohl
vypadnout. Já o tom moc nepřemýšlela, ale on očividně ano.

"Jen nejsem v náladě na mluvení," řekla jsem mu.

"Tvůj rozhovor s Braden šel v pohodě," zeptal se.

Jasně. Byl fajn. Nezmínila se o Woodsovi. Jen se mě zeptala kde jsme a co

děláme. Nic víc. "Jo, bylo to v poho."

Tripp otevřel dveře našeho pokoje a ohlédl se na mě. "Nebude ti vadit, když půjdu
dneska ven na drink?"

To byl jeho kód pro 'Nebude ti vadit, když dnes půjdu ven a s někým se vyspím?'
Nevěděl, že mi tohle došlo a já tomu tak dávala přednost.

Každou noc kdy šel ven na drink se vrátil kolem druhé hodiny v noci a voněl
parfémem. Byl by z něj příšernej podvádějící manžel.

"Chci si objednat pizzu a sledovat telku. Jdi, dělej co chceš," řekla jsem mu, když
jsem šla do pokoje.

"Díky," řekl a vešel dovnitř za mnou.

"Bez problému. Potřebuju sprchu. Odcházíš hned?" zeptala jsem se, zvala jsem mu
mojí tašku z ruky a zamířila do koupelny.

"Jo, myslím, že jo."

"Uvidíme se ráno," řekla jsem mu. Vešla jsem do koupelny a zavřela za sebou
dveře. Počkala jsem až uslyším zavření dveří od pokoje a on tak měl dostatek času
odejít, než jsem nechala spadnout první slzy. Zadržovala jsem je hodiny. Pláč
bolest nezmírňoval, ale pro ten jeden moment jsem se mohla ztratit v utrpení.
Nemusela jsem ho skrývat. Mohla jsem ho volně vypustit.

Hluboko uvnitř jsem věděla, že jsem udělala správnou věc. Nechala jsem Woodse
jít. Už mě nepronásledoval strach, že bych mu mohla ublížit. Byl v pořádku. Žil svůj
život a najde někoho, kdo se k němu bude dokonale hodit. To co jsme měli by nikdy
nebylo dokonalé. Láska měla být jednoduchá. Já jednoduchá nebyla. Woods si
zasloužil někoho jako Blaire Finlay. Potřeboval vedle sebe ženu, která je schopná
vytáhnout zbraň, aby se ubránila. Manželku, která mu může dát děti, které bude
milovat a bude vědět, že budou mentálně zdravé. Nikdy se nebude bát, že by jejich
matka mohla scvoknout.

Nikdy nebudu Blaire. Chtěla jsem jí být víc, než jsem chtěla svůj další nádech, ale
to se nikdy nestane. Nebyla jsem Woodsova jednoduchá dokonalost. Jednoho dne
jí najde v někom jiném. Možná i já jednoho dne najdu způsob jak být znovu
šťastná. Život mi možná pomůže najíst si svoje místo.

Odmítala jsem uvěřit, že skončím stejně zničená jako moje matka. Možná nejsem
materiál na manželku a matku, ale byla jsem člověk. Můžu něčím být. Můžu v
tomhle světě mít účel. Jen musím zjistit jaký. Přemýšlet o Woodsovi a jeho nezájmu
mě najít mi nepřinášelo nic dobrého. Pláč mě nevyléčí.

Bylo na čase, abych se vyléčila sama. Nepotřebovala jsem muže, aby mě držel za
ruku a tulil se ke mně. Potřebovala jsem to udělat sama. Woods mi chtěl pomoc a
já chtěla k někomu přilnout.

Tripp a já jsme dali dohromady naše peníze a bylo to na chvíli dost, ale navěky to
nevydrží. Byl čas, aby se Tripp vrátil k sobě do Jižní Karolíny a já si našla vlastní
život. Takový co budu žít sama. Ve kterém, budu závislá jen sama na sobě.

Vstala jsem, zapnula sprchu a svlékla se. Smyji slzy a už si tohle nikdy znovu
nedovolím. Měla jsem uvnitř sebe odvahu, kterou hodlám najít a oživit.
 19. Kapitola
WOODS

Seděl jsem venku na balkóně s pivem v jedné ruce a s telefonem ve druhé. Tripp
volal každý večer v devět. To byla jediná věc, která mě držela při smyslech.
Poslouchat ho vyprávět mi o tom co dělá, co říkala a dokonce i co měla na sobě,
byla jediná věc, díky které jsem si udržoval poslední zbytky rozumu.

V momentě kdy se na displeji rozsvítilo Trippovo jméno jsem odpověděl.

"Ahoj, jak se má?" Nechodil jsem kolem horký kaše. Rozhodl jsem se nehledat
Trippa, abych mu zlámal všechny končetiny, když mi poprvé zavolal a slíbil mi, že
mě bude informovat o Delle. Říkal, že potřebuje čas, aby se s věcmi vyrovnala a já
jí ho musím dát. Pekelně jsem se snažil, ale chtěl jsem jít za ní. Pokaždé když mi
řekl v jakém jsou městě, bojoval jsem s potřebou naskočit na letadlo.

"Dnes byla tichá. Moc nemluvila a nemohla se dočkat až se mě zbaví. Je v depresi,

ale to je jen další stádium."

"Kde jste teď?"

"Memphis."

"Bydlíte v hotelu?"

"Jo. Ona je na pokoje. Já jsem venku, dávám jí dneska prostor."

Dává jí prostor? O samotě, v cizím městě? "Na co kurva myslíš? Nemůžeš jí

nechat samotnou! Jestli byla zamlklá, může se uzavřít do sebe. Nemůžeš jí nechat
samotnou. Potřebuje, aby jí někdo přivedl zpátky. Ona nemůže -"

"Woodsi! Uklidni se, kámo. Klid," poručil Tripp.

"Nemůže být sama," řekl jsem znovu a emoce mi svazovaly hrdlo. Nenáviděl jsem
pomyšlení na to, že je sama.

"Potřebuje být sama. Potřebuje brečet. Musí se rozhodnout jestli dát ti tuhle
svobodu, o které si myslí, že jí potřebuješ je vůbec možné. Její odchod je celý o
tobě, Woodsi. Nechtěla tě opustit. To už jsem ti říkal. Miluje tě tak moc, že odešla,
aby ti dala život, o kterém si myslí, že ho chceš. Takový, ve kterém se nebudeš
muset zabývat jejíma sračkama. Takže, teď když to udělala, musí s tím žít. Dej jí
čas. Vrátí se."

Položil jsem pivo a vstal. Svírajíc zábradlí jsem zavřel oči a bojoval s bolestí. Chtěl
jsem jen jí. Jen Dellu. Jakýmkoliv způsobem jsem jí mohl mít, chtěl jsem jí. Nikdy
nebudu v pořádku. Nechtěl jsem, aby byla sama. Chtěl jsem, aby jí někdo držel.
"Drž jí za mě. Drž jí pevně. Nenech jí být osamělou. Nenech jí, aby trpěla. Prosím."

"Budu dělat to co mi dovolí. Ale moje paže nejsou ty, které chce."

"Kurva," zavrčel jsem, když se mi kolem krku obalila ostrá bolest.

"Jen jí dej čas," řekl Tripp.

Několikrát jsem se dlouze nadechl. Musel se k ní vrátit zpátky. Nemohl jí nechat

takhle samotnou. "Až zavěsíme, vrať se k ní."

Tripp si povzdychl. "Fajn. Ale měl jsem na dnešek plány. Kouká se tu na mě sexy
barmanka."

"Potřebujete peníze?" zeptal jsem se ho. Vkládal jsem na jeho účet peníze do
chvíle co prvně zavolal. Chtěl jsem, aby byla v hezkých hotelech a aby dobře jedla.

"Brzy si všimne, že nám nedocházejí peníze. Čekám až se zmíní o tom, že bydlíme

v nejhezčích částech měst a jíme v kvalitních restauracích, místo ve fast-foodech.
Není idiot."

"Držím se tu jen na zatraceným vlásku. Tvoje hovory a vědomí, že bydlí v pěkných

hotelech a jí pořádný jídlo jsou jediný zasraný věci, který mě drží při smyslech."

"Uvidím, jestli jí nepřesvědčím, aby zůstala u mě v Jižní Karolíně. Mám tam hezkej
byt. Je tam bezpečno a mám tam práci, ke které se můžu vrátit. Můžu zajistit práci i
pro ní."

Chtěl jsem jen, aby přijela domů. "Udělej cokoliv je potřeba. Ale ať zůstane v
bezpečí."

"Udržuju jí v bezpečí. Přísahám."

"Vzal jsi mi jí," připomněl jsem mu. Nemohl jsem mu poděkovat.

"Požádala mě o to. Jsem i její přítel."

"Potřebuje mě."

"Ne, kámo. Právě teď v sobě potřebuje najít sílu. Sílu, o které si nemyslí, že tam je.
Jakmile si uvědomí, že není břímě, vrátí se."

"Musí," řekl jsem a ukončil hovor než mohl Tripp slyšet bolest v mém hlase.
 20. Kapitola
DELLA

Pizza ještě ani nedorazila, když dveřmi znovu prošel Tripp. Měla jsem za to, že jde
opíchat nějakou cizí holku. "Jsi zpátky?"

Pokrčil rameny. "Rozhodl jsem se, že si dám místo piva raději pizzu."

Něco se dělo. Nedal by si raději pizzu než sex. Tripp byl tak trochu děvkař. To mi
došlo dost rychle. Ženy ho měly rády a on jim to oplácel-tak na dvě tři hodiny, pak
byl pryč.

"Proč jsi opravdu zpátky? Nikdy nedáváš přednost pizze před…pivem."

Za rty mu zatahal pokřivený úsměv a podíval se na mě. "Ze způsobu jakým jsi
právě řekla pivo usuzuju, že víš co normálně dělám, když se jdu ven napít."

Obrátila jsem oči v sloup. "Eh, jo."

Tripp se posadil na okraj druhé postele. "No, dneska jsem o něčem přemýšlel a
napadlo mě, že si dnes potřebujeme víc promluvit, než budu potřebovat pivo."

Nebyla jsem si jistá jak na to odpovědět, takže jsem čekala.

Zaklepání na dveře ho zastavilo před tím, aby pokračoval.

"Pizza," řekl, vstal a šel za ní zaplatit. Objednala jsem dva litry limonády. Nebylo to
pivo, ale patřilo to k menu. Sledovala jsem jak položil pizzu na mojí postel, vzal dva
plastové kelímky u kbelíku s ledem a připravil nám pití. Taky jsem si myslela, že si
potřebujeme promluvit, jen jsem si nebyla jistá, kdy budeme mít příležitost. Předtím
než se dostaneme ještě dál od Jižní Karolíny, měla jsem mu v plánu říct, že
bychom tam měli jet.

"Se vším. Jako bys věděla, že se vrátím," řekl.

"Ne. Dnešní specialita je velká pizza se vším a dva litry limonády za patnáct dolarů.
Rozhodla jsem se pro speciál."

"Mám štěstí," odpověděl.

"Mluv, Trippe. Chci vědět co je důležitější než pivo."

Tripp se tiše zasmál a napil se. Pak se na mě zadíval zelenýma očima.

"Nedočkává, co?"

Neodpověděla jsem. Jen jsem nadzvedla obočí, abych mu naznačila, že čekám.

"Potřebujeme se vrátit zpátky do Jižní Karolíny. Musím se vrátit do práce a tobě jí
tam můžu sehnat taky. Mám tam byt a pro tebe bude dobré zůstat na jednom místě
déle než den a přemýšlet o věcech."

Nečekala jsem, že řekne tohle.

"Dobře," odpověděla jsem.

Přestal žvýkat. "'Dobře?' Jen tak?"

Přikývla jsem. "Jo, jen tak."

Dokousal zbytek pizzy a polkl. "Proč mě vždycky překvapuješ? Pořád? Myslela by

sis, že už na to budu zvyklý."

Znovu jsem si kousla a pokrčila rameny. Ani já jsem nevěděla, že to semnou bude
tak snadné. Samozřejmě tam nezůstanu nastálo, ale můžu tam chvíli pracovat a
našetřit si peníze. Pak zase vyrazím na cestu.

"Ale napřed bych chtěla jednu věc," řekla jsem mu.

"Co?"

"Vzít to přes Georgii a podívat se za nejlepší kamarádkou Braden a jejím

manželem Kentem. Už jsem je nějakou dobu neviděla a ráda bych u nich na pár
dní zůstala."

Tripp přikývl. "To zní dobře. Můžu si sehnat pokoj v hotelu ve městě a ty zůstaneš s
nimi."

"Budou rádi, když u nich taky zůstaneš," navrhla jsem.

Tripp se ušklíbl. "Jo, no, to zní mile, ale upřímně, opravdu by se mi hodilo pár noci
na…pivo."

Lehký bublavý smích byl rychlý a nečekaný. Trippův úšklebek se přeměnil v

potěšený úsměv a já se poprvé od chvíle co jsem opustila Rosemary zasmála.

Později té noci jsem zrovna začala usínat, když jsem uslyšela Trippa vstát a jít do
koupelny. Myslela jsem si, že se jde vysprchovat, ale zaslechla jsem ho s někým
mluvit. Komu by volal po půlnoci?

Pak jsem uslyšela svoje jméno.

Tiše jsem vylezla z postele a po špičkách cupitala ke dveřím, abych slyšela co říká.
"Chce se napřed zastavit v domě svojí kamarádky v Georgii … Jo … Řekl jsem
ano. Sarka … Poblíž Myrtle Beach. Je to bezpečný. Přísahám … Nejspíš potřebuje
víc, jo … Zavolám ti … Řekl jsem, že ti zavolám. Jdi spát."

Spěchala jsem zpátky do postele a zalezla zpátky. S kým to mluvil? Měl tam kde žil
nějakou holku? Nechal někoho za sebou, aby mi přišel pomoct? Ne. To nebude
ono. Spal s příliš mnoha ženami. Možná to byl jen kamarád.

"Dello?" Trippův hlas mě překvapil a já málem odpověděla. Pak jsem si uvědomila,

že jen kontroluje jestli spím. Nic jsem neřekla.

Musel to být nějaký kamarád, který zjišťoval kdy se vrátí domů. Ale poznámka o
'bezpečí'-ta byla divná. Zavřela jsem oči a rozhodla se podlehnout vyčerpání. Budu
o tom přemýšlet zítra.
 21. Kapitola
WOODS

Díval jsem se na seznam schůzek, který mi dal ráno na stůl Vince. Odkládal jsem
tolik blbostí, protože jsem se poslední dva týdny nemohl soustředit a teď jsem byl
pozadu. Zítra bude právník rozesílat stávající radě dopisy, oznamující jim, že už
nejsou potřeba. Čekal jsem, že to bude zábava, ale nechával jsem to na vyřešení
právníkovi. Neměl jsem na to náladu.

"Pan Finlay je tu, pane," řekl přes intercom Vince.

"Pošlete ho dál," odpověděl jsem. Zavolal jsem Rushovo otce Deana ještě předtím
než Della odešla. Napadlo mě, že pokud dám do rady nějakou celebritu, pomůže to
členům a městu, až se o nové radě dozvědí. Kromě toho Dean investoval do
Kerringtonova klubu spoustu peněz a můj otec ho nikdy neschvaloval. Bral ho na
vědomí, protože nebyl naprostý blázen, ale neměl ho rád.

"Musím říct Woodsi, že v tom křesle vypadáš zatraceně dobře," protáhl Dean, když
vpochodoval do místnosti. Byla z něj cítit rocková hvězda, od dlouhých vlasů, přes
tetováním pokryté tělo ke spoustě piercingům. Dokonce měl i oční linky. Ten muž
byl legenda a já vyrůstal s tím, že to byl otec jednoho z mých kamarádů.

"Díky, Deane," řekl jsem, vstal a natáhl se přes stůl, abych mu potřásl rukou.

"Můžu se zdržet asi půl hodiny. Pak se musím vrátit k vnukovi. Musel jsem ho
opustit celého rozesmátého a hravého a to je kurva zatraceně těžký. To děcko je
neodolatelný."

"Ano, pane. Vezmu to rychle," ujistil jsem ho a pokynul mu, aby se posadil.

Dean se usadil do koženého křesla a nohy si natáhl na okraj mého stolu. "O co
jde?"

"Propouštím členy správní rady mého otce. Byli to otcovi blízcí důvěrní přátelé;
nicméně, já k nim to samé necítím. Nepotřebuji radu, která se mnou nesdílí mé
představy a jejím návrhům nemohu věřit. Nahrazuji je lidmi, které chci zapojené do
budoucnosti Kerrington klubu."

Dean zvedl ruku, aby mě zastavil, pak nadzdvihl jedno tmavé obočí. "Chceš mi tu
říct, žes vyrazil všechny ty povýšený kretény?"

Přikývl jsem.

Dean zaklonil hlavu a rozchechtal se. "Kruci, tak vtipnou sračku už jsem dlouho
neslyšel."
Pokud by se mi v těchto dnech dařilo usmát, udělal bych to právě teď. "Chci vás ve
své radě, pane. Rushe pořádám taky, samozřejmě."

Dean si položil nohy na zem, naklonil se dopředu, opřel si lokty o kolena a chvíli si
mě prohlížel. "Chceš mě ve svojí radě?"

"Ano, chci. Moji přátelé jsou všichni mladí. Potřebujeme někoho moudrého a vy jste
jediný muž, který mě napadá, od kterého bych si chtěl nechat radit."

Deanovi se po tváři rozlil pomalý úsměv. "Shořím v pekle."

Nejspíš, ale nehodlal jsem s ním souhlasit. Jen jsem čekal.

"Jo, kruci, budu v tvojí radě. Můj vnuk bude vyrůstat v tomhle městě a Kerrington
klub a jeho členové tady budou velkou součástí jeho života. Chci se ujistit, že bude
mít to nejlepší."
Doufal jsem, že to bude takhle cítit. "Děkuji, pane. Vážím si toho. Je mi ctí, že
budete součástí budoucnosti klubu."

"Mě taky," řekl a opřel se o židli. "Ale Woodsi, jestli tohle budu dělat, měl bys mi
přestat říkat pane. Připadám si pak jako stařec. Pícham holky mladší než jsi ty,
synku."

Možná jsem nebyl schopný se usmívat, ale byl jsem pobavený. "Jsem si jistý, že
ano," odpověděl jsem.

"To byla zatraceně vtipný. Co se s tebou děje, chlapče? Zdá se, že z tebe
nevymámím ani náznak úsměvu."

Nechtěl jsem s Deanem mluvit o Delle. Nechápal by to. Jak sám řekl, každou noc
trávil s jinou holkou. "Osobní záležitosti. Pracuju na tom."

Dean si promnul bradu, pak naklonil hlavu ke straně, když si mě pozorněji prohlížel.

"Jde o ženskou. Tenhle výraz vždycky znamená zatracenou ženskou. Nesnaž se

zapírat. Vidím ti to na obličeji."

Nic jsem nepřiznal ani nepopřel. Místo toho jsem sklopil pohled na stůl a prohrabal
se nějakými papíry. Měl jsem smlouvu, kterou musel Dean podepsat a potřebovali
jsme prodiskutovat měsíční plat, ne že by ho Dean potřeboval.

"Kdo je to? Co udělala? Dostává se ti pod kůži a ty jsi připravený vzít nohy na
ramena, nebo už tě má na háčku a snaží se tě nechat plavat?"

Vytáhl jsem smlouvu, vzal propisku a přisunul mu je přes stůl. "Ani jedno. Potřebuji,
aby jste podepsal smlouvu o tom, že vše co budeme o klubu projednávat je
důvěrné. Je tam také uvedený plat."

Dean se nenaklonil dopředu, aby si papír vzal. Pořád se soustředil na mě. Začal
vrtět hlavou a tiše hvízdl. "Woods zaranej Kerrington je zamilovanej. Sakra, dávají
tady něco do vody. Musím se vrátit do LA. Vy mladý kluci zešílíte z jedný pěkný
holky. Venku je spousta ryb. Spousta podělaně krásnejch ryb. Proč si dělat starosti
s jednou, když je můžeš mít všechny? Brunetku v pondělí, zrzku v úterý, dvojčata
ve středu, blondýnu s velkýma kozama ve čtvrtek, asijskou krásku v pátek, v sobotu
její sestru a pak v neděli vezmeš od každý jednu a máš celej den mega párty. Není
třeba usadit se jen s jednou."

Tohle bylo velmi podobné proslovu, který nám dal jedno léto, když nás Rush vzal
na výlet, abychom viděli Slacker Demon v Atlantě. Samozřejmě jsme měli
propustky do zákulisí a pařili jsme s kapelou. To byl Deanův život. Už tehdy jsem si
myslel, že to byl osamělý život. Teď když jsem měl Dellu, jsem věděl, že to osamělý
život byl. Neměl jsem zájem.

"Chci jen jedu," řekl jsem mu.

"Musí být speciální," řekl a předklonil se, aby si vzal pero. "Neupisuju ti duši, nebo ti
neodkazuju všechen majetek, že ne?" zeptal se.

"Ne, jen souhlasíte, že budete záležitosti klubu udržovat v tajnosti."

"Peníze nepotřebuju. Posílej je na Natův svěřenecký fond. Řekni Rushovi, zařídí

to."

Nic jiného jsem ani nečekal. "Ano, pane,"-prudce zvedl hlavu-"chtěl jsem říct
Deane," opravil jsem se.

Přikývl. "To je lepší." Pak vstala a plácl rukou o stůl. "Vypadáš za ním dobře,
chlapče. Vypadáš za ním opravdu dobře," řekl, pak se otočil a vyšel ven z
kanceláře.

Měl jsem Deana. Teď jsem potřeboval vyřídit další hovor.

 22. Kapitola
DELLA

Braden rozrazila dveře a jedním rychlým pohybem kolem mě omotala ruce.

Upustila jsem tašku co jsem měla v ruce a objetí jí stejně vroucně oplatila.

"Jsi tady! Stýskalo se mi po tobě," řekla Braden, když mě ještě jednou zmáčkla, pak
se odtáhla a podívala se na Trippa. Neunikl mi oceňující záblesk v jeho očích, když
si mojí nejlepší kamarádku prohlížel. Braden měla velké, kulaté, pomněnkově
modré oči a dlouhé, tmavé řasy. Její hnědé kudrny byly kompletně přírodní. Roky
jsem po nich prahla.

"Braden, tohle je můj kamarád Tripp. Trippe, moje nejlepší kamarádka Braden
Fredrick."

"A já jsem její manžel Kent," řekl Kent, když přišel za Braden. Usmála jsem se na
něj. Měla jsem pocit, že bych se za Trippa měla omluvit a najednou jsem byla ráda,
že zůstává v hotelu. Braden svého manžela milovala, ale když chtěl být Tripp
okouzlující měl to v malíčku.

"Rád vás oba poznávám," řekl Tripp s vědoucím úsměvem. Nejspíš bych ho měla
štípnout.

"Pojďte dovnitř," řekla Braden a ustoupila.

"Mám na dnešek plány, takže potřebuju vyrazit. Vrátím se až budeš připravená

odjet, Dello," řekl a mrkl na mě. Schválně byl roztomilý.

"Dobře. Jdi na pivo. Myslím, že ho potřebuješ," řekla jsem mu a on se zasmál, pak

se otočil a šel zpátky k motorce.

"On jezdí na Harley?" zeptala se Braden, pokukujíc po něm jak odchází.

"Přestaň s tím, než tam Kent půjde a pokusí se z něj vymlátit duši," zašeptala jsem,
vešla dovnitř a nechala za sebou zavřít dveře.

"Cože? Kent ví, že ho miluju. Jen jsem se dívala. Jsem zvědavá s kým si jezdila po
všech čertech."

"Jasně, že jsi," protáhl Kent, chytil jí za zadek a vtiskl jí polibek na pusu. "Jdu udělat
kafe," řekl a odešel do kuchyně.

Když byl Kent z doslechu, Braden mě popadla za ruku a odtáhla do obýváku.

"Dobře, jak se máš? Jaké jsou noční můry? Vycházíte spolu s Trippem dobře?"

"Tak dobře jak jen se dá, pořád stejné a ano."

Braden se zamračila. "Potřebuju víc informací."

Povzdychla jsem si a posadila se na pohovku. "Chybí mi. Strašně moc mi chybí.

Ale beze mě mu je líp. Dokonce i on ví, že mu je beze mě líp."

"Jak to, že ví, že mu je bez tebe líp? Mluvila jsi s ním?"

"Ne. Ale nepokoušel se mě najít. Sama jsi řekla, že ti nevolal. Nevolal ani Trippovi.
Nic. Udělala jsem co chtěl. Hluboko uvnitř tohle chtěl a dostal to. Takže musím přijít
na to jak žít. Stejně to byl můj původní cíl."

Braden si přitáhla nohy pod sebe, když se posadila vedle mě. "Ale vypomáhá ti s
tím opravdu žhavej motorkář," řekla.

"Já to slyšel," zavolal z chodby Kent.

Braden se zachichotala a obrátila oči v sloup. "Vážně. Zdál se milý. Ale nenavázala
ses na něj. Chci říct. Jsi s ním každý den a noc."

"Dala jsem svojí duši Woodsovi. Bude jí mít navždycky."

Braden si povzdychla a přikývla hlavou. "Jo, to chápu."

"Jsem rád, že tvojí duši mám já, Braden, protože si nejsem jistý jestli bych tomu
motorkáři nakopal prdel. Je hubený, ale vysoký a tyhle typy pod oblečením vždycky
schovávají svaly, který nejsou na první pohled vidět," řekl Kent, když vešel do
pokoje s dvěma hrnky kávy.

Braden se zasmála a mě se podařilo usmát. Trippovi svaly jsem mohla dosvědčit.

Strávila jsem dny s hrudí přitisknutou k jeho zádům a rukama omotanýma kolem
něj. Měl svaly naprosto v pohodě. Spoustu svalů. Také měl tetování, což mě
překvapilo. Občas jsem v něm viděla bohaté, elitní Rosemary, ale hodně se snažil
to zakrýt tetováními a chvástáním.

"Přestaň žárlit. Nic není víc sexy než ty, v obleku a kravatě. Ty krátké blond vlasy a
opálená kůže. Vím co mám a po jiném se neohlížím," řekla Braden, když se Kent
sklonil dolů, aby jí políbil a dal jí jeden z hrnků.

Právě teď jsem se na tenhle druh náklonnosti dívat nechtěla. S Trippem jsem
alespoň věděla, že je to jen laciný sex. Romantika na mě byla trochu příliš.

Braden mi přečetla myšlenky. Byla v tom dobrá. "Jdi a nech holky ať si popovídají.
Potřebujeme čas," řekla mu a věnovala mu pohled, kterému porozuměl. Nic jsem
neřekla. Potřebovala jsem, aby šel. Žádný další techtle-mechtle.

"Omlouvám se za to. Nemyslela jsem," řekla, když odešel z pokoje.

"To je dobrý. Budu se muset naučit jak se s tímhle vyrovnávat po zbytek života.
Raději bych si měla začít zvykat hned. Páry jsou všude."

Braden se natáhla a vzala mě za ruku. "Najdeš štěstí. Myslím, že se s Woodsem

mýlíš, ale to už jsem ti říkala. On tě miluje. Já vím, že ano. Pamatuju si toho
pomatence, který tě jsem přijel jen před pár měsíci nahánět. Obdivuje tě.
Nenávidím přihlížení na to jak jsi to nechala plavat."

Jak bych mohla pokračovat? "Nemohla jsem zůstat. Moje bláznivost ho unavovala.
Slyšela jsem ho to říkat. Nevěděl, že ho slyším. Mluvil s Jacem o tom jak je těžké
se mnou zabývat. Unavovalo ho to."

"Cože! Tomu nevěřím. To muselo být nedorozumění. Nedovedu si představit, že by

to Woods někdy řekl. A to ti říkám, jestli ano, vykuchám ho. Vykuchám. Ho. Slyšela
jsi mě?" Začínala být vytočená. Měla jsem si to nechat pro sebe. Věděla jsem, že jí
tohle rozčílí.

"Co přesně říkal?" zeptala se, položila hrníček a studovala mě pro jakýkoliv náznak
lži.

"Opravdu to byl rozhovor. Nepamatuju si to přesně."

"Kravina. Ozývá se ti to v hlavě a víš přesně co říkal, slovo od slova. Vyklop to."

Nevzdá to dokud jí všechno neřeknu.

"Byla jsem v klubu a hledala Woodse. Rozhodla jsem se jít po schodech, takže
jsem vešla na schodiště a slyšela ho mluvit. Nechtěla jsem odposlouchávat, ale
zaslechla jsem jak Jace říká, že neví jak se Woods může s tím šílenstvím
vypořádávat tak dlouho."

"A co Woods udělal? Prosím, řekni mi, že mu vrazil pěstí do nosu."

Zavrtěla jsem hlavou a nechala se obklopit necitlivostí. Nemohla jsem o tom co

říkám přemýšlet. "Řekl, že to dělat musí. Že mě nemůže nechat být, ale ovlivňuje to
jeho práci." Zastavila jsem se a polkla, pak jsem se zadívala na svoje ruce. Dívala
jsem se kamkoliv jen ne na Braden. "Řekl, že když tam byla Angelina tak aspoň
pomáhala." Tahle část bolela nejvíc. Slyšet ho říkat, že s někým jako ona to bylo
snazší. Že byla ten koho potřeboval. Ne někdo jako já. Ta bláznivka.

"Možná nemluvil o tobě. Není jeho matka potrhlá děvka?"

"Ne. Ona je jen zlá," vysvětlila jsem. Bylo toho víc. Jace řekl víc. "Jace řekl, že se
Woods potřebuje těch bláznivejch hovadin zbavit. Že musí vést firmu. Pak řekl…že
Woods utíká od všeho co potřebuje udělat, aby se zabýval mýma odpornýma
šílenejma epizodama a to není fér. Že musí tenhle problém vyřešit."

"A pak mu Woods nakopal prdel," řekla Braden s rudým obličejem.

Měla bych změnit téma, abych jí uklidnila. Ale potřebovala jsem, aby pochopila, že
jsem Woodse opustila kvůli němu. Tohle bylo to co chtěl. Jen nevěděl, jak mě o to
požádat. "Woods řekl, že nemůže. Pak se zeptal jak by to měl udělat."

Braden zavrtěla hlavou a oči měla vykulené nevírou. "To prostě nezní správně. To
není stejný muž, se kterým jsem mluvila … když si pro tebe před pár měsíci přijel."

"Ne. Je to muž, který má na ramenou zodpovědnost za Country klub a za matku.

Má skutečné problémy a starosti. Teď jsem víc než může zvládnout."

Braden dál vrtěla hlavou. Bude jí chvíli trvat tohle všechno zpracovat. Trippovi jsem
o tom rozhovoru neřekla. Nechtěla jsem o tom mluvit. On na mě ani netlačil tak jako
Braden.

"Ty nejsi blázen. Nejsi šílená."

"Já vím, že tomu věříš. Ale mám to v krvi, Braden."

Věnovala mi smutný úsměv. "Ne. Nemáš. Potřebuju ti něco ukázat a spoustu ti toho
říct. Zatímco jsi dva týdny jezdila na zadku motorky toho sexy hřebečka, já dělala
nějaký výzkum."

"Cože? Co tím myslíš 'výzkum'? Čeho?"

"Dello Sloane, ty jsi byla adoptovaná."

 23. Kapitola
WOODS

Darla Lowry, manažerka golfového hřiště, byla teď členkou rady. Ona byla jediná
věc, kterou můj otec udělal dobře. Věřil jsem Darle s vlastním životem. S Jacovým
plánem vzít si Bethy, Darlinu neteř, jsme jen svazovali rodinný uzel pevněji. Darla
byla také moudrá. Byla starší než já a sledovala tenhle klub růst a rozkvétat přes
dvacet pět let. Zasloužila si místo v radě. A také si zasloužila šek, který k tomu
místu patřil.

Zazvonil mi telefon a já se podíval dolů, abych uviděl Bradenino číslo. Už jsem s ní

pár dní nemluvil, ale vždycky volala, když měla nějaké informace o Delle.

"Ahoj," řekl jsem, modlíc se, aby to nebylo nic špatného.

"Vím proč odešla. Bylo toho víc, přesně jak už jsem říkala. Ale předtím než ti
cokoliv řeknu potřebuju, abys mi něco slíbil a vyslechl si všechno co ti chci říct,
protože já se tvých peněz nebojím, Woodsi Kerringtone. Uštvu tě jako psa a
pohřbím tě. Rozumíš mi?" Braden byla rozpálená a připravená k útoku.

"Jestli mi pomůžeš dostat Dellu zpátky, budu chodit po zatracený vodě," odpověděl
jsem.

"Dobře. To jsem si myslela. Nicméně ona přemýšlí velmi odlišně. Věří, že to vše
dělá ve tvůj prospěch. Že jsi se jí chtěl zbavit a nevěděl jsi jak. Že odešla, tobě se
teď ulevilo a žiješ spokojený život."

"Cože? Co to kruci znamená? Kdo jí kurva tohle nasadil do hlavy? Řekl jí to Tripp?
Protože přísahám bohu, že ho zabiju."

"Sedni si a nadechni se. Byl jsi to ty. Neukazuj prstem na druhé. Nejprve ti musím
říct o rozhovoru, který Della slyšela den před tím než utekla. Raději mi řekni co
opravdu slyšela, protože to co si myslí ona by mohlo znamenat tvojí vraždu a sexy
motorkář by z toho vyvázl bez trestu. Jasný?"

"Prosím, řekni mi co slyšela, protože já upřímně nemám tušení."

"Povídal sis ten den na schodech se svým kámošem Jacem?"

Na schodech? Posadil jsem se na židli a zamyslel se zpátky do dnů než mi Della

rozcupovala svět na kusy. Mluvil jsem s Jacem. O mámě.

"Jo, povídal."

"A …"
Nebyl jsem si jistý co ode mě chce slyšet. "A co?"

Braden si hlasitě povzdychl. "Co jsi říkal a o čem mluvil Jace?"

Sakra, nemohl jsem si vzpomenout. Matka mě vynervovala. Plánoval jsem zřídit

novou radu. Chtěl jsem Dellu pustit zpátky do práce a přestat jí dusit. Nic z toho by
jí nemělo rozrušit. "Nemůžu si vzpomenout na to, že bych řekl jedinou věc, která by
jí přiměla mě opustit."

"Takže ti Jace nikdy neřekl, že by ses měl přestat zabývat její šílenou prdelí? A tys
mu neodpověděl, že to má dopad na tvojí práci a bylo jednodušší pracovat s
Angelinou? A Jace neřekl, že by ses měl těch bláznivejch hovadin zbavit, protože
musíš vést firmu?"

Vystřelil jsem ze židle. "Cože?" zařval jsem.

"Myslela jsem si to. Nezní mi to jako ty. Kdyby někdo Dellu nazval bláznivou
hovadinou, nakopal bys mu prdel. Delle tě ale bylo líto, že s ní musíš být a myslela
si, že je ve tvém nejlepší zájmu, když odejde."

"Do háje! Přísahám bohu, že jsem to nikdy neřekl. Jace to nikdy neřekl. Zabil bych
ho. Mluvili jsme o … mluvili jsme … ach, do prdele." Věděl jsem co slyšela.
Neslyšela všechno. Ale slyšela dost.

"Prosím, řekni mi, žes právě nezažil zjevení a tahle konverzace se vážně stala,"
řekla Braden, varujíc mě.

"Ne. Samozřejmě, že ne. Chci říct, stala, ale nemluvili jsme o Delle. Bože! Nikdy o
Delle. Mluvili jsme o mojí matce. Zrovna mi způsobila problémy v klubu a já se bavil
s Jacem o tom jak se s ní vypořádat. Já … kurva! Nemůžu uvěřit, že si myslela, že
mluvíme o ní. Jedu si pro ní. Už tohle neustojím. Musím jí to vysvětlit. Musí to
vědět."

"Ne! Přestaň, Kerringtone. Na začátku téhle konverzace jsem ti řekla, že budeš

dělat co řeknu. Ještě jsem neskončila a musím ti říct všechno co potřebuješ slyšet.
Takže se uklidni a polož svoje zatracený klíčky. Až bude čas si pro ní přijet, dám ti
vědět, ale myslím si, že tentokrát je opravdu důležité, aby se do Rosemary vrátila
sama. Utekla. Potřebuje najít cestu zpátky. Odvolej kavalerii a buď trpělivý."

"Musím jí vidět, Braden!"

"Zmlknul bys a poslouchal mě? Mám pro Dellu informace, se kterými se nejprve
potřebuje vyrovnat. Myslí si, že bude mentálně nemocná, protože to postihlo její
matku i babičku. Myslí si, že zůstat s tebou znamená, že nikdy nebudeš moct mít
děti, protože by jejich matce mohlo kdykoliv přeskočit a zbláznila by se. Miluje tě víc
než sama sebe. Takže se ujišťuje, že nebudeš trpět tím směšným osudem, o
kterém je přesvědčená, že by tě s ní čekal."
"Nemusíme mít děti. Chci jen jí. Jestli se toho bojí, fajn. Nebudeme mít děti. Musím
jí říct, že chci jen jí."

"Jo, jo, jo, já vím, že jo. Zmlkni, neskončila jsem," vyštěkla Braden do telefonu.
Zatnul jsem ruku v pěst kolem klíčků od auta a přesunul se, abych se podíval dolů
na auto zaparkované venku. Mohl bych se k ní dostat za pět hodin.

"Della byla adoptovaná."

Projelo mnou najednou tolik pocitů, že jsem si nebyl jistý jestli budu brečet, jásat,
nebo padnu na kolena a zhluboka se nadechnu. Do hajzlu. Tohle všechno měnilo.

"Byla adoptovaná?" podařilo se mi zaskřehotat.

"Jo. Byla adoptovaná. Její adoptivní rodiče se báli mít děti ze strachu, že by byla
mentální choroba Delliny babičky dědičná. Z dětského domova adoptovali chlapce.
V té době mu byly dva roky. Pak o pár let později adoptovali holčičku od nezletilé
matky, která ještě nebyla připravená na rodičovství. Zbytek znáš."

Byla adoptovaná. Její strach, že se zblázní jako její matka byl nedůvodný. "Ví to?"

"Dnes jsem jí to řekla. Ví to. Domluvila jsem schůzku s její biologickou matkou. Je
to učitelka ve školce. Je vdaná, má desetiletého syna a osmiletou dceru. Žijí v
Bowling Green v Kentucky. Jmenuje se Glenda Morganová a chce se s Dellou
setkat. Říkala, že se Dellu snažila po narození syna najít. Uvědomila si čeho se
vzdala a chtěla se ujistit, že je v pořádku. Ale složka byla uzavřená a najmout si
vyšetřovatele stálo peníze, které neměla. Její manžel souhlasil, že letos místo
rodinné dovolené za peníze vrácené na daních z příjmu najdou její dceru. Takže
když jí vyhledal vyšetřovatel, kterého jsem najala, byla stejně nadšená jako já."

Chtěl jsem tuhle ženu mít rád, ale vědomí, že její rozhodnutí se Delly vzdát
způsobilo peklo, které si zažila, to dost ztěžovalo. Kde byl kluk co jí zbouchnul?
Copak ho nezajímalo, že se vzdal dítěte?

"Co její biologický otec?" zeptal jsem se.

"Glenda ho kontaktovala. Jmenuje se Nile Andrews. Bydlí ve Phoenixu, v Arizoně.

Je zubař. Také ženatý a má trojčata. Všechno holky. Také se chce s Dellou setkat.
Jeho žena ho v tom rozhodnutí podporuje."

Učitelka ve školce a zubař?

"Viděla jsem fotku její matky. Vypadá jako ona."

"Prosím, dovol mi přijet. Chci být během toho s ní. Potřebuje mě."

"Ne, Woodsi. Potřebuje se cítit silná. Potřebuje mít pocit, že všechno zvládne
sama. Teď už ví, že se nezblázní. To je velký. Opravdu velký. Žila s tímhle strachem
tak dlouho. Pochroumalo jí to. Teď v sobě musí najít sílu. Potřebuje se k tobě vrátit
sama od sebe. S vírou, že je silná a je tě hodná."

"Hodná mě? Co to má kurva znamenat? Patřím jí. Jak by mě neměla být hodná?"

"Já tohle vím a ty to víš taky, ale ona na to musí přijít sama. Měla posraný život.
Roky jsem jí držela za ruku. Pak mě opustila a během pár měsíců jsi jí za ruku
držel ty. Tentokrát jí nikdo držet nemůže."

"Já nechci, aby byla sama."

"Tohle není o tom co ty chceš. Je to o tom co Della potřebuje."

Přitiskl jsem čelo k oknu a zavřel oči. Nechtěl jsem, aby měla pravdu. Nechtěl jsem
na Dellu čekat. Ale tohle nebylo o mých potřebách. Della mě nade vše milovala.
Milovala mě dost na to, aby ode mě odešla, protože si myslela, že je to tak pro mě
nejlepší. Bylo na čase, abych dokázal, že i já jí miluji víc než sám sebe.

"Dobře. Ale prosím, dál mě informuj."

Braden si úlevně povzdychla. "Věděla jsem, že uděláš správnou věc. Jen abys
věděl, myslím, že ty jí hodný jsi a to je hodně vysoká laťka. Slíbil jsi, že budeš
chodit po vodě a já náhodou věřím, že Della to umí."
 24. Kapitola
DELLA

Jmenovala se Glenda. Při mém narození to byla Glenda James. Vdávala se ve

dvaceti dvou letech. Toho roku mi bylo šest let. Vzala si muže, kterého potkala v
prváku na vysoké. Okamžitě se do sebe zamilovali. Měli děti. Dvě.

Dnes se s ní setkám. A pokud půjde všechno hladce, seznámí mě i s její rodinou.

Byl to neuvěřitelný moment. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Duševně

nemocná žena, která mě vychovala nebyla moje biologická matka. Nebudu jako
ona. Žena co mě porodila byla učitelka. Byla matka a manželka.

A můj bratr. Byl také adoptovaný. Nepamatovala jsem si ho, ale byl velkou součástí
mého života. Matka se po ztrátě jeho a mého otce zbláznila … nebo jejího muže.
Nebyl to můj otec a sotva se stal mým adoptivním tátou když zemřel. Bylo tolik lží
co mi matka řekla. Říkala, že mě kojila a nechala mě věřit, že měla po mém
narození deprese. Ale nikdy nebyla těhotná. Neporodila mě. Nic z toho nebyla
pravda. Už jsem ani nevěděla co je pravda.

"Na co myslíš?" zeptala se Braden, když jsme jely o rušné silnici v Atlantě. Glenda
sem přijede se svou rodinou. Setkáme se v kavárně, kterou Braden znala. Ještě
jsem si nebyla jistá jestli bych s touhle ženou byla schopná jíst. Také jsem nevěděla
na co se jí ptát, nebo co říkat. Bylo toho tolik co jsem chtěla vědět, ale tolik toho co
jsem vědět nechtěla.

"Ona o ničem neví. Neřekla jsem jí to. Našla jsem jí, ale mám pocit, že to není můj
příběh, abych se o něj dělila."

Nevěděla jsem jestli jím o svém dřívějším životě řeknu. "Co když nebudu vědět co
říct až jí uvidím."

"Tak neříkej nic. Dělej co ti bude příjemné. Jestli jsi dnes připravená říct jen 'Ahoj',
pak to tak uděláme. Až budeš chtít víc, zařídíme další setkání."

Od Braden vždycky všechno znělo tak jednoduše. Tahle žena posadila svou rodinu
do auta a jela do Atlanty, aby mě poznala. Musím říct víc než ahoj. "Ty nepůjdeš se
mnou?" zeptala jsem se znova. Braden mě informovala, že to musím udělat sama.
Byla to šance dokázat si, že jsem silná. Že jsem odvážná a že nepotřebuju, aby mě
někdo vodil za ruku. Ačkoliv právě teď jsem si myslela, že od někoho za ruku držet
potřebuju. Byla jsem vyděšená.

"Tohle mi nedělej. Chci jít s tebou. Nesnáším představu, že jdeš sama, ale tohle je
pro tebe, Dello. Je to pro tebe."

Měla pravdu. Braden měla vždy pravdu. Přikývla jsem. "Já vím. Díky."
Sledovala jsem jak zajela na parkovací místo před malebnou malou kavárnou. Měli
stoly uvnitř i venku. Nebylo tam moc lidí a já poznala ženu, která mě porodila z
fotky co mi Braden ukázala, sedět u stolu na předzahrádce nalevo od budovy. V
ruce držela hrnek kávy a nervózně jím otáčela. Tohle pro ní také bylo děsivé,
hádám. Ale byla odvážná. Byla tu sama.

"Tamhle je," řekla Braden, ukazujíc na Glendu.

"Vidím jí," odpověděla jsem a sáhla po klice dveří.

"Zvládneš to."

Podívala jsem se zpátky na Braden a poprvé za několik týdnů jsem se usmála. "Já
vím."
Zadívala se mi do očí v momentě kdy jsem vystoupila z auta. Sledovala jsem jak
vstala a dívala se na mě. Šla jsem k jejímu stolu, pořád jsem byla nejistá z toho co
téhle ženě říct. Dala mi život, ale byla cizí.

"Dello," řekla jakoby potřebovala zkontrolovat a ujistit se, že jsem to já. Měly jsme
stejné vlasy, nos a pusu. Ale její oči byly hnědé.

"Ano," odpověděla jsem.

Chvíli si nervózně pohrávala s rukama, pak si dlaní zakryla pusu. "Omlouvám se.
Já jen … já nevím …" Spustila ruku a věnovala mi roztřesený úsměv. "O tomhle dni
jsem přemýšlela. Přemýšlela jsem o něm tolikrát a teď tu skutečně stojím a dívám
se na tebe." Prohlížela si můj obličej, studujíc linie, které byly stejné jako ty její.
"Máš Nilovo oči. Bude se mu to líbit. Vždycky svoje oči miloval," řekla s úsměvem.

"Jsou jeho nejlepší rys. Jsem ráda, žes je zdědila."

Věděla jsem, že bych měla něco říct, ale nevěděla jsem co. Rozhodla jsem se, že
nezáleží na tom jestli mě má ráda, nebo mě schvaluje. Nebyla jsem tu, abych
získala její obdiv. Nebyla jsem dokonalá. Byla jsem poškozená, ale přežila jsem. Na
to jsem mohla být hrdá.

"Líbí se mi moje oči," řekla jsem nakonec.

Jemně se zasmála. "Jsou to krásné oči. Vždycky jsem na ně u Nila žárlila. Říkávala
jsem mu, že jsou příliš hezké, aby se jimi plýtvalo na kluka."

Znělo to jakoby byla s mým biologickým otcem stále ve styku. O tom jsem také
chtěla vědět. "Můžeme se posadit?" zeptala jsem se a vytáhla si židli.

Glenda přikývla a znova si sedla. Její hrnek zůstal stát zapomenutý. "Tvoje
kamarádka Braden, moc mi toho o tobě neřekla. Říkala, že bys to měla být ty kdo
rozhodne co uslyším. Chci vědět všechno, alespoň vše co je ti příjemné mi říct. Co
děláš? Jsi na vysoké?" Zarazila se a usmála se na mě. "Promiň, nechám tě mluvit."

Jednou věcí jsem si byla jistá: Glenda nebude tlačit na můj životní příběh.
Nevyprávěl se snadno a já bych mohla vypnout, zatímco bych jí ho říkala. To byla
část mě, kterou si nechám pro sebe. Jestli tahle žena v mém životě zůstane, tak
možná jednoho dne, ale ne dnes.

"Cestovala jsem. Chtěla jsem vidět a chvíli prozkoumávat nové věci. Pak se mám v
plánu vrátit na vysokou."

"To zní jako zábava. Cestuješ sama?"

Pomyslela jsem na Trippa a uvědomila jsem si, že ho budu muset do Jižní Karolíny
poslat beze mě. Teď tam nepojedu. Musím se rozhodnout co bude můj další krok.
"Cestovala jsem s kamarádem. Tenhle týden se vrací zpátky domů do Jižní
Karolíny. Ještě si nejsem jistá co budu dělat dál."
"To zní napínavě," řekla a pozorně mě sledovala. Věděla jsem, že se chtěla do
mého života ponořit hlouběji, ale nezasloužila si to.

Nic jiného jsem neřekla. Neměla jsem co dalšího říct. Nyní když jsem jí viděla a
věděla, že je to moje matka, měla jsem pocti jako bych tu byla hotová.

"Málem jsem si tě nechala. Chtěla jsem. Tenkrát jsem Nila milovala. Byl kapitán
basketbalového týmu a každý jím byl okouzlený. Ale on si vybral mě. Byla jsem
jeho holka a uctívala jsem zem, po které chodil. Když jsem zjistila, že jsem těhotná,
chtěla jsem si svoje děťátko nechat. Chtěla jsem si Nila vzít a chtěla jsem rodinu.
Ale bylo mi šestnáct. Nevěděla jsem nic o lásce a zlomeném srdci. Nevěděla jsem
jaké to je platit účty, nebo kolik dítě stojí. Moje matka pracovala jako zdravotní
sestra a táta byl nájemní dělník. Žili jsme skromně od výplaty k výplatě. Já jsem
samozřejmě ničemu z toho nerozuměla. Byla jsem pohlcená jen tou romantickou
stránkou." Odmlčela se a napila se kávy. Byla z tohohle vyprávění nervózní, ale já
si uvědomila, že chci vědět proč. Proč se mě vzdala?

"Nile byl z bohaté rodiny. Měli spoustu peněz. Matka jeho otce byla kongresmanka
a jeho otec chirurg. Měli pro Nila velké plány. Být náctiletým otcem na jejich
seznamu nebylo. Myslím, že mě tenkrát miloval. Já jeho opravdu ano. Vždycky
jsem si myslela, že miloval. Řekl, že sežene nějaké peníze a utečeme a
vychováme naše dítě. Mohli jsme se vzít až nám bude osmnáct. Byla jsem
vzrušením bez sebe. Dokud se všechno nezměnilo."

V očích měla smutek. Jakoby pro ní vzpomínáni na tohle bylo těžké. Bylo to před
dvaceti lety. Nedovedla jsem si představit, že toho stále lituje. Zvlášť se životem,
který teď měla.

"Nilovi nabídli plné basketbalové stipendium na Arizonské universitě. Rozhodl se ho

přijmout. Řekl mi, že není připravený být táta a že si nemyslí, že jsem já připravená
být matkou. Byli jsme příliš mladí. Neměli jsme tušení co bychom dělali. Věděla
jsem, že mi opakuje slova jeho rodičů. Byla jsem naštvaná a raněná. Dlouho se
semnou snažil mluvit a přimět mě mu odpustit, ale já s Nilem skončila. Zradil mě.
Dal přede mnou a naším nenarozeným dítětem přednost stipendiu. Jak měsíce
postupovaly a moje břicho rostlo, přestal mi ve škole pomáhat a dělat pro mě věci
jako nosit mi tác s obědem. Já ho dál ignorovala. Nestál za mým rozhodnutím dítě
si nechat. Chtěl, abych se ho vzdala." Oči se jí naplnily slzami a věnovala mi
smutný úsměv než je setřela.

"Jak se dny přibližovaly mému termínu, táta ztratil práci. Máma byla nucená nás
zapsat do charity, jen abychom měli co jíst. Pořád se hádali a já věděla, že to je
protože byli vyděšení. Brzy budou mít další hladový krk. Miminko, které bude
potřebovat pleny, sunar a jesle, pokud jsem měla dokončit školu. To jsem pro tebe
nechtěla. Nechtěla jsem, abys žila stejný život jako já. Nebyla jsem připravená být
máma a chtěla jsem, abys měla víc. Milovala jsem tvého otce. Tys byla výsledek té
lásky. Trvalo mi to dokud jsem tě poprvé nedržela v náručí, abych si uvědomila, že
ti tohle udělat nemůžu. Nemohla jsem si tě vzít domů k životu, který jsem ti mohla
dát. Nebylo to dost." Zarazila se a zhluboka se nadechla. "Políbila jsem tě na
buclaté tvářičky, pak jsem tě podala sestře a řekla jí, že si tě nemůžu nechat. Aby ti
našli dobrý domov."

Seděla jsem tam a zírala na Glendu. Bylo mi jí líto, byla dost mladá na to, aby
věřila, že mě předává lepším možnostem. Možná, kdyby můj adoptivní otec a bratr
nebyli zabiti, pak by tomu tak bylo. Moje matka by se možná nezcvokla kdyby žili.

"Ráda bych poznala tvojí rodinu," řekla jsem nakonec.

Po tváři se jí rozlil úsměv. "To by se mi taky moc líbilo. Děkuji ti, Dello."
 25. Kapitola
WOODS

Došel jsem k baru a vzal si skleničku burbonu, kterou mi přistrčil klubový barman
Mitch. Měl jsem padla a na někoho jsem čekal. Psal mi před hodinou.

Zrovna když jsem si zvedl skleničku ke rtům, Grant vešel do dveří a prohlížel si
místnost dokud mě nenašel na baru. Letos byl mimo město častěji než obvykle.
Bylo léto. Měl by bydlet ve svém bytě v Rosemary.

"Dej mi taky jednu, Mitchi," řekl Grant, když přistoupil k baru a opřel se o něj než se
na mě podíval. "Jsem zpátky. Co se děje?"

"Kde jsi byl?" zeptal jsem se.

Ústa měl stažené v pevné lince než se poddal a povzdychl si. "Nechceš to vědět,"
řekl, pak se dlouze napil burbonu.

To znamenalo, že byl s Nan. Byl to příběh, o kterém jsem si nebyl jistý zda ho chci
znát. Grant byl Rushův nejlepší kamarád. Byli jako bratři. Když byli děti byla
Rushovo máma vdaná na Grantova tátu. Manželství trvalo jen několik let, ale oni
zůstali spojení. Co nikdo nečekal od Granta a Nan, Rushovo poloviční sestry, bylo,
že se mezi nimi odehraje něco víc než hádky. Hádali se jako děti a hádali se teď.
Grant byl dobrý kluk. Nan byla druhá největší děvka na světě. První byla Angelina.

"Nan," řekl jsem jednoduše.

Grant se znovu napil a podal sklenici zpátky Mitchovi. "Další," pronesl.

"To je dvacet tři let starý Kentucky burbon. Má se upíjet a vychutnávat, ne ho do

sebe klopit jak panáka levný tequily," poukázal jsem.

"Jsi elitářský, Woodsi. Polib mi prdel. Potřebuju víc alkoholu."

"Každý kdo stráví pět minut s Nan potřebuje alkohol. Otázka je, proč to k čertu
děláš?"

Grant do sebe kopnul druhou sklenici burbonu a pak se na mě podíval. "Dnes v

večer se o ní bavit nebudeme. Proč jsi mi volal? Co se děje?"

Dobře. Stejně jsem se o Nan bavit nechtěl. Pokud se vrátí do města, Rush bude
naštvaný. Měl sestru rád, ale ona nenáviděla jeho ženu. Takže Nan načrtla hranici a
Rush zůstal na Blaiřině straně. Nanin návrat do Rosemary by nebyl dobrý. Doufal
jsem, že zůstane v LA u svého táty. Nedávno zjistila, že muž, o kterém si celý život
myslela, že je její táta, jím ve skutečnosti není. Její otec byl hlavní zpěvák Slacker
Damon. Rushova matka očividně tenkrát ráda spala s kapelou.
"Vyrazil jsem radu. Vybírám si vlastní. Otcova rada nebyla nic pro mě. Chci tě ve
svojí nové."

Grant položil skleničku a chvíli na mě jen zíral. "Cos to právě říkal?"

"Klub měl vedoucí radu. Ta stará byla rozpuštěná. Byl bys členem té nové?"

Grant pokynul Mitchovi, aby mu dolil. "Sakra, jsem rád, že jsem zpátky. Tady se
pořád dějou šílenosti. Žádný místo není tak plný dramat jako Rosemary. Dokonce
ani zasraný LA."

"Znamená to ano, budeš v mojí radě?" zeptal jsem se, upíjejíc ze svého pití.

Grant se na mě usmál. "Sakra jo, budu."

Věděl jsem, že do toho půjde. To už byli čtyři. Pořád jsem potřeboval mluvit s pár
dalšími lidmi. "V kanceláři pro tebe mám k vyplnění nějaké papíry. Ale dnes večer
pijeme. Potřebuju rozptýlení."

Grant si odtáhl stoličku a posadil se. "Kde je Della?"

Tuhle otázku jsem očekával, ale slyšet její jméno mě zasáhlo. Dnes se setkala se
svojí biologickou matkou. Braden mi měla večer zavolat a dát mi vědět jak to šlo.
Nemohl jsem se dočkat a potřeboval jsem myslet na něco jiného dokud nezavolá.

"Odešla." Nemohl jsem se přimet k tomu, abych to dál vysvětloval.

"Odešla? Co jsi kurva udělal?"

"Podělal to. Propásl jsem nějaké signály, kterých jsem si měl všimnout. Byl jsem
příliš zaneprázdněný, abych si všiml co potřebuje. Dusil jsem jí." Měl jsem dlouhý
seznam věcí v nichž jsem byl vinný.

"Kruci. Když jsem vás dva naposledy viděl, uctíval jsi jí. Jak je možný, že se to tak
rychle podělalo?"

"Ještě to není u konce. Čekám. Ona se vrátí. Rozhodnutí jestli to může udělat
nechávám na ní. Mezi tím hodně piju a žiju pro telefonní hovory od Trippa.

Grant položil sklenici a hvízdl. "Ach, to snad ne. Ona odešla s Trippem?"

Podařilo se mi jen přikývnout.

"Do prdele, kámo. Mrzí mě to. Jestli chceš pomoct nakopat jeho playboyskej zadek,
kreju ti záda."

V určitém bodě to bylo přesně to co jsem chtěl, ale teď ne. Tripp se o ní staral.
Dával pozor, aby byla v bezpečí. To bylo vše co jsem měl. Zavrtěl jsem hlavou. "Ne.
V pohodě. Informuje mě. Ujišťuje se, že má všechno co potřebuje, aby byla volná."

Grant se zamračil a naklonil se ke mně. "Chápu tě dobře? Tvoje ženská zmizela s

Trippem a ty jsi s tím v pohodě?"

"Ona mě miluje."

Grant přikývl. "Jo, miluje."

"Vrátí se. Tahle hra ještě není u konce. Nemůže být. Šel jsem do toho All-in."

Tohle jsem Grantovi vysvětlovat nemusel, chápal to. Usmál se a se skleničkou v

ruce se zase odtáhl. "Tahle bude tvoje, Eso."

Zazvonil mi telefon, vytáhl jsem ho ven a uviděl na obrazovce matčino jméno.

Zastrčil jsem ho zpátky do kapsy. Nemluvil jsem s ní. Určitě už věděla, že jsem
propustil členy staré rady. Nebude z toho mít radost.

"Nan se vrací?" zeptal jsem se.

Grant si držel sklenici u rtů o moment déle než bylo nutné. Zdržoval. Ten krok jsem
znal. Když jí konečně položil, otočil ke mně hlavu. "Jo. Vrací se zpátky. Až odtud
odejdu mám namířeno k Rushovi, abych mu to řekl. Potřebuje se připravit."

"Požádal jsi jí, aby se vrátila?" zeptal jsem se. Grantova přitažlivost k Nan mi
nedávala smysl. Musel vidět jak dokáže být zlá. Viděl jí v jejích nejhorších chvílích.
Jak to mohl chtít?

"Sakra ne. Ale vrací se. Kiro jí koupil pěkný, velký, nóbl dům. Ten světle modrý co
stojí na kopci na jižním konci pláže."

Kiro byl zpěvák Slacker Demon a Nanin otec. "Kruci. Ten dům se mi líbí. Jak ho z
něj dostala?"

"Pokouší se jí zbavit. Nevychází s ní snadno. Dělá mu ze života peklo při každý

příležitosti, kterou dostane a on už je pěkně zoufalej."

"Nemůžu říct, že bych se mu divil." Na jeho místě bych taky udělal všechno co by
bylo v mých silách, abych se od ní dostal jak nejdál to jde. Nan byla nebezpečná,
když chtěla.

"Je mi jí líto, chlape. Ví, že jí ho koupil, aby jí od sebe odstěhoval co nejdál. Ona jen
chce jeho pozornost."

"Je to zpěvák největší a nejlegendárnější rockový kapely naší doby. Většinu života
jí ignoroval. Není to dobrý taťkovský materiál."
Grant se zamračil a já viděl, že s něčím bojuje. "Má ještě jednu dceru. Zachází s ní
jinak. Je k ní láskyplný. Miluje jí. To je očividné. Ale ona není jako Nan. Ničeho se
nedožaduje a je tichá. Myslím, že to je to co on chce. Pokornou, sladkou dceru.
Taková Nan nikdy nebude."

"Další dcera? Opravdu?" Nikdy jsem neslyšel, že by měl Kiro dceru.

"Jo. Také s ním žije. Ona má to co Nan chce a nikdy nedostane. Protože Nan
nedokáže být jako ona. Nedokáže být to co Kiro chce. Je to pro ní na pytel.
Vždycky chtěla jen pozornost. Oba její rodiče jí ji odpírali. Rush byl všechno co kdy
měla a ten má teď Blaire a Nata. Takže ho taky ztratila. Já jí pomoct nemůžu, ale je
mi jí líto." Napil se a položil sklenici, pak vstal. "Chápu, že nikdo nerozumí proč
jsem s ní něco měl; a abych byl upřímný, občas tomu sám nerozumím. Je zlá a
zákeřná."

Přikývl jsem, protože v tom měl pravdu.

 26. Kapitola
DELLA

"Neměla jsem si tě pořizovat. Kdybys nebrečela a já kvůli tobě nebyla celou noc
vzhůru, nepotřebovala bych se prospat. Nemusela bych nechat svého chlapečka
jet do toho obchodu. Všechno je to tvoje vina, Dello. Všechno je tvoje vina. On to ví
taky. Chtěl se mnou zůstat, ale já byla tak ospalá. Tak moc ospalá. Nenechala jsi
mě vyspat." Matka řvala, otočila se a dala mi facku. Klopýtala jsem dozadu a chytla
se okraje postele dřív než jsem mohla spadnout.

"Pokud bys v noci spala a nechala mě být dobrou maminkou mému malému
chlapečkovi, byl by naživu. Ale tys všechno zničila. Nechtěla jsem další dítě. Tvůj
otec chtěl holčičku. Řekl, že to udělá naší rodinu kompletní. Neudělala jsi nás
kompletními! Zničila jsi nás!" Obrnila jsem se, když mě znovu udeřila. Snažila jsem
se nebrečet. Snažila jsem se nekňourat. Kdybych zakňourala, ještě víc by jí to
rozzuřilo. Musela jsem zůstat klidná. Musela jsem jí nechat ječet. Brzy se rozpláče
a půjde do svého pokoje.

"Vlez na tu postel a nehýbej se. Příšery pod postelí by tě dostaly. Přijdou si pro
tebe za to, že jsi tak zlá holka. Vědí, že je to všechno tvoje vina. Vědí co jsi mi
provedla."

Nikdy jsem jí nerozuměla, když mi dávala za vinu bratrovu smrt-byla jsem mimino,
když se to stalo-ale nechala jsem jí křičet a bít mě. Kdybych se bránila, naštvalo by
jí to víc. Jednou mě praštila u snídaně a já se probudila až uprostřed noci. Byla
jsem v kuchyni na zemi s polštářem pod hlavou a dekou kolem sebe. Vedle mě
ležely dva talíře s jídlem.

Od té doby jsem se nebránila. Měla jsem strach.

"Zalez do postele!" zaječela, když jsem dělala co řekla. "Nevylézej. Nechci se na

tebe dívat," řekla než odešla a zabouchal za sebou dveře. Slyšela jsem známé
cvaknutí a věděla jsem, že mě zamkla uvnitř. Moje dveře se vždy zamykaly zvenku.
Kontrolovala to.

"Dobrou noc, mami," zašeptala jsem, přitáhla si kolena pod bradu a houpala se
dopředu a dozadu, zatímco jsem předstírala, že mám lepší život. Takový kde můžu
jít ven a jezdit na kole.

Otevřela jsem oči a zírala do stropu. Byla jsem v pokoji pro hosty u Braden doma.
Nevzbudila jsem se s křikem. Nikdy se mi nezdálo o matce aniž bych se vzbudila s
křikem kvůli imaginární krvi na rukách. Něco se změnilo. Tuhle vzpomínku jsem
zapomněla, ale její slova z toho dne dávala nyní smysl. Posadila jsem se a
přehodila nohy přes okraj postele, abych vstala. Snila jsem a nekřičela. Bála jsem
se doufat, ale tohle se mi nikdy nestalo. Otevřela jsem dveře a vyšla ven do tmavé
chodby. Braden bude spát a já jí nechtěla vzbudit. Ale potřebovala jsem tohle
zpracovat.

Šla jsem se do pokoje napít vody.

Braden stála se sklenicí mléka u linky, a když jsem vešla, hluboko ponořená v
myšlenkách se dívala přímo před sebe. Přesunula ke mě oči. "Dello? Jsi v
pořádku? Neslyšela jsem tě."

Stála jsem tam zatímco jsem si vše plně uvědomila. Zdálo se mi o ní. Přesto jsem
neměla noční běs. "Zdálo se mi o ní. O mém předchozím životě. A … a … prostě
jsem se vzbudila. Žádná krev. Neviděla jsem krev. Prostě jsem se vzbudila."

Braden se na mě dívala a přemýšlela o tom co jsem jí právě řekla. Pak položila

mléko na bar a běžela ke mně. Omotala kolem mě paže. "Zlepšuješ se. Už se
zlepšuješ," řekla plačtivě.

Také jsem chtěla brečet. Chtěla jsem plakat, protože jsem si v tu chvíli uvědomila,
že mám možná šanci na štěstí. Co když jsem přeci jen silná? Co když, pod tím
vším strachem, jsem tam hluboko uvnitř pohřbila někoho, kdo je odvážný a mohl žít
aniž by ho někdo vodil za ruku?

"Myslím si, že budu v pořádku," řekla jsem nahlas, protože jsem se potřebovala
slyšet jak to říkám.

Braden mě stiskla pevněji. "Já vím, že budeš v pořádku. Vím to."

Stály jsme tam a jedna druhou několik okamžiků držely, pak jsem se odtáhla.
"Nezblázním se. Jednoho dne mi nepřeskočí a nebudu jako ona."

Braden si setřela slzy proudící jí po tvářích. "Já vím. Vždycky jsem to věděla."

"Ale já ne. Viděla jsem jí. Věděla jsem jaká dokázala být. Nechtěla jsem taková být
taky."

"Byla to žena, která tě vychovala, ale nebyla tvoje matka."

Přikývla jsem. Teď už jsem to věděla. Budu v pořádku. "Chci se seznámit s mým …
chci se setkat se svým biologickým otcem. Potřebuju ho vidět. Také potřebuju vidět
jeho rodinu."

Braden přikývla. "Dobře. Myslím, že bys měla."

Ustoupila jsem a točila se, abych zamířila zpátky do koupelny.

"Dello," řekla Braden.

Ohlédla jsem se na ní. "Ano?"

"Zavolej mu. Potřebuje o tobě slyšet."

Nemluvila o mém otci. Mluvila o Woodsovi. Dala bych cokoliv, abych slyšela jeho
hlas. Ale nemohla jsem. Posunul se dál. Nehledal mě, ani se mě nesnažil
kontaktovat. Nechala jsem ho jít a on odešel. Nebudu ho teď obtěžovat. "Nemůžu."

"Stýská se mu po tobě," řekla.

"To nemůžeš vědět. Soudíš to podle toho, že si myslíš, že to co jsme měli bylo
navždy. Ale Woods má plány a já do nich nezapadám. Dala jsem mu to co chtěl.
Nebudu ho znovu otravovat."

Braden frustrovaně zabručela. "Dello, nebude ho otravovat, když mu zavoláš."

Měla mě ráda a nechápala co se jí snažím říct. Věděla jsem to určitě. "Ne, Braden.
Nechávám ho žít. Brzy si najdu vlastní cestu. Nejprve si ale musím vyřešit
minulost."

Neřekla nic víc, když jsem odcházela do svojí ložnice. Zavřela jsem dveře a chvíli
čekala, abych se ujistila, že za mnou nejde než jsem se rozbrečela. Nechtěla jsem,
aby mě viděla plakat. Zavolala by mu. Snažila by se to napravit. A tady nebylo co
napravovat, ale ona to tím způsobem neviděla.

Ale já teď věděla, že se uzdravím. Budu v pořádku. Měla jsem budoucnost. Musím
se tomu co jsem ztratila postavit čelem. Ztráta Woodse byla moje největší chyba.
Neměla jsem ho opouštět. Měla jsem být silnější a bojovat tvrději. Ale neudělala
jsem to. S tím se budu muset vypořádávat po zbytek života.
 27. Kapitola
WOODS

Z povzdálí se ozývalo zvonění. Slyšel jsem ho, ale nemohl ho najít. Všude byla
tma. Prudce jsem otevřel oči a vyzvánění začalo znovu. Do prdele! To byl můj
mobil. Posadil jsem se a popadl ho. Bylo po třetí hodině ráno a volala mi Braden.
Della. Bože, prosím ať je v pořádku.

"Je v pořádku?" zeptal jsem se v momentě kdy jsem telefon zvedl.

"Ano a ne."

"Co to má znamenat?" zeptal jsem se, vstal a rozhlédl se po džínsech. Pokud se k

ní budu dnes v noci potřebovat dostat, pojedu.

"Měla sen o svojí matce. Nevzbudila se s křikem. Jen se probudila."

Přestal jsem hledat kalhoty. "Cože?"

"Měla jeden ze svých snů, ale neměla noční můru. Neztratila se ve strachu. Prostě
se vzbudila. Už se zlepšuje."

"Jedu tam. Mám toho čekání dost. Jsem na cestě. Dnes v noci."

"Ne! Nejsi. Musíš jí dát čas. Příště se setká se svým otcem. Seznámila se s matkou
a pak byla úplně sama na večeři s její rodinou. Potřebuje tohle všechno udělat
sama. Uvědomuje si, že to zvládne. Také zjišťuje, že jí její strachy poškodily.
Překonává to. Nejezdi sem a nemať jí. To ona musí tentokrát přijít za tebou,
Woodsi. Myslí si, že jí nechceš. Tomuhle strachu také potřebuje čelist na vlastní
pěst."

Kurva ne! "Nemůžeš čekat, že zůstanu tady a nechám jí si myslet, že jí nechci. To

není dobrý, Braden. To není kurva v pořádku. Neměla by překonávat obavy, které
jsou nesmyslné. Jak si může myslet, že jí nemiluju? Že není moje srdce, duše a
budoucnost? To je jediná věc, o které by neměla nikdy pochybovat. Tohle musí
vědět."

"Poslouchej. Já vím, že je tohle těžký a tys byl do teď skvělej, ale dej jí ještě pár
dní. Prosím. Ona to potřebuje. Pamatuj si, že je to o tom co potřebuje ona, ne co
chceš ty."

Chystal jsem se znovu praštit pěstí do zdi, ale na poslední chvíli jsem se zarazil.
Ničemu to nepomůže. Musím se uklidnit. "Když odtud odešla, vzala si sebou mojí
duši. Vždycky jí budu patřit. Nechci, aby si kdy myslela něco jiného."

"Věř mi, já tohle vím. Ale ona ne. Myslí si, že ses mě ani Trippa nepokoušel
kontaktovat a že ti nezáleží na tom, že je pryč. Že se ti ulevilo, že je pryč. Než
poběžíš k autu, nadechni se a připomeň si, že jí za pár dní budeš moct přesvědčit.
Jen jí dej ještě několik dní. Nepotřebuje tě tady, abys jí zamotával emoce, zatímco
čelí svým démonům a dochází jí, že bude v pořádku. Až tě znovu uvidí, potřebuje
mít pocit, že může být to co potřebuješ."

"Dva dny. To je všechno. Buď se ke mně do dvou dní vrátí, nebo pojedu já tam. Už
tohle nezvládám. Není to kvůli mně, že tam chci přijet. Ale protože nemůžu ženu,
kterou miluju nechat věřit, že jí nechci. Držel jsem se jak nejdéle jsem to dokázal
snést. Dva dny jsou všechno co ti můžu slíbit," řekl jsem.

"Fajn, dva dny."

Hodil jsem telefon na postel a posadil se vedle něj. Della překonala svoje noční
můry. Zlepšuje se. Bude kompletní. Pokud to jen vydržím další dva dny.

To ráno mi volala matka a vzbudila mě. Řekl jsem jí, že do hodiny přijedu k ní
domů, abychom si promluvili. Byla vzteky bez sebe a já se jejím telefonátům
vyhýbal. Bylo na čase si s ní promluvit. Brzy se dozví kdo jsou noví členové rady až
v klubu uspořádám párty na oslavu jejích nových pozic. Bude to vědět každý a ona
z toho nebude mít radost. Dean Finley jí možná rozzuří. Měla by být připravená.

Když jsem dorazil do jejího domu, Harry, řidič, kterého jsem pro matku najal potom
co jsem po návratu do Rosemary vyhodil Lea, nakládal matčina zavazadla do jejího
Benze. Očividně někam odjížděla. Dobře. Nejspíš to tak bylo nejlepší.

Když jsem Harryho míjel, přikývl jsem. Byl můj zaměstnanec. Leo byl otcův. Leo
také nechal Dellu pět hodin v poutech na zadním sedadle auta a nedovolil jí jít ani
na záchod. Vyhodil jsem ho dřív než jsem ho mohl dostat do rukou.

"Koukám, že odjíždí."

Harry přikývl. "Ano, pane. V devět jí odvážím na letiště," dopověděl.

"Díky, Harry."

Zamířil jsem ke dveřím a neklepal jsem. Byly otevřené. Dům byl vyklizený, uvnitř
stála Martha a nervózně si mnula ruce. Byl jsem si jistý, že viděla a slyšela matčin
hněv. Povzbudivě jsem se na ní usmál.

Zastavil jsem se u paty schodů a zavolal jsem, "Mami. Jsem tady."

Pak jsem se otočil, abych se podíval na Marthu. "To je dobrý. Můžeš jít dokončit co
jsi dělala. Ona mě nezabije. Dokonce i když tím vyhrožovala."

Martha nevypadla příliš přesvědčeně, ale přikývla a spěchala pryč.

Matka přišla na vrchol schodů s kabelkou přes rameno. "Odjíždím," prohlásila

jakoby mi to ještě nedošlo.

"To vidím," odpověděl jsem.

Sešla schodiště a já čekal až bude pokračovat s vysvětlováním.

"Zvolil si vzpírat se otcově památce. Vzal jsi vše čemu dal řád a místo a zahodil jsi
to. Tihle muži, které jsi nechal odejít byli součástí Kerrington klubu přes třicet let.
Byli to důvěryhodní přátelé. Tys nad tím ohrnul nos. Jsi bláznivé děcko. Nechci tu
zůstat a sledovat destrukci tohoto dědictví. Tvůj dědeček byl hlupák. Neměl ti nic
nechávat. Dvaceti pětiletý kluk není dost starý na to, aby vedl takovýhle obchod.
Nic nevíš."

Nechal jsem jí slova vzteku řinout z úst. Potřebovala to dostat ven a bylo na čase,
abych jí to dovolil. Když se na mě usadil její rozčílený pohled a setrval tam, rozhodl
jsem se, že je na řadě, abych promluvil já.

"Tihle muži byli otcovi důvěrníci. Ne moji. Dosadil jsem na místa ty, kteří jsou blízcí
mě. Nastal čas na změnu. Klub teď bude řízen jinak. Nejsem můj otec. Ale každý
den se snažím o to, abych byl jako muž co tenhle klub vybudoval. Obdivuji dědu a
doufám, že jednoho dne budu hodný jeho dědictví. Doufám, že budeš mít bezpeční
let a ozveš se mi, abys mi dala vědět, že se ti daří dobře. Mám tě rád, mami.
Možná mi nevěříš, nebo ti to je jedno, ale mám. Jsi moje máma. To se nikdy
nezmění."

Otevřela pusu a pak jí zase zavřela. Hluboko uvnitř jsem věřil, že mě má taky ráda.
Ale její pýcha byla právě teď příliš velká na to, aby ten pocit přijala. Vytáhla si
kabelku výš na rameno a podívala se na dveře. "Jedu do našeho bytu na
Manhattanu. Mám tam přátele a raději teď budu žít tam. Rosemary se změnilo."

Ano, změnilo. A já doufal, že ve změnách bude pokračovat. "Přeji ti hodně štěstí,"

odpověděl jsem.
Neohlédla se na mě. Sledoval jsem jak vyšla z předních dveří a domem se za ní
ozýval klapot podpatků. Jednoho dne se vrátí. Jednoho dne mě bude milovat. Ale
pro teď jsem jí musel nechat jít. Musela být naštvaná. A nechat jí jít bylo něco, co
jsem mohl udělat.
 28. Kapitola
DELLA

Nile Andrews měl moje oči. Nebo já měla jeho. Ve chvíli kdy jsem vešla do
restaurace a jeho oči se setkaly s mými, viděla jsem, že si také všiml.

Byla jsem z tohohle nervóznější než ze setkání s Glendou. Nikdy jsem neměla
otce. Neměla jsem tušení jaké to je. Ani jaké by mohlo být setkání s mužem, jehož
spermie mi daly život. Moje první otázka byla, opravdu o tohle setkání stál?
Odpověď bylo jasné ano. Nasedl na letadlo do Atlanty pár hodin potom co jsem mu
dnes ráno zavolala. Řekl, že se se mnou může sejít v sedm v téhle restauraci. Byla
jsem jeho touhou přijet sem tak rychle překvapená. Dokonce jsem čekala, že se z
toho bude chtít vykroutit.

"Ahoj, Dello," řekl, vstal a podal mi ruku k potřesení.

"Ahoj, Nile," odpověděla jsem a vklouzla rukou do jeho. Byl vysoký. Glenda
vyprávěla, že hrál basketbal a já viděla proč. Tmavé vlasy mu výrazně
kontrastovaly s modrýma očima. Byl to krásný muž. Chápala jsem co na něm
Glandino mladé srdce vidělo.

"Jsem tak rád, že ses se mnou chtěla setkat. Čekal jsem na tvůj telefon od chvíle
co mi Glenda řekla, že tě našla."

On mě nechtěl. Ale byl to sedmnáctiletý kluk. Nemohla jsem mu to zazlívat. Nebyl

dospělý, který se mě rozhodl vzdát. Ještě nebyl dost starý, aby byl rodič. Ne úplně.

"Glenda se mi líbí," řekla jsem jednoduše.

Nile se usmál a posadil se potom co jsem to udělala já. "Jo, má svoje kouzlo."

Měl v očích něhu, která mě překvapila. Kdysi jí miloval. Byla to mladá láska, ale
miloval jí. Bylo to skutečné. A někde hluboko uvnitř to pro něj nikdy skutečně
nevymizelo. Glendin výraz se nezměkčil, když o Nilovi mluvila. Obdivovala muže,
kterým se stal, říkala, že jeho žena je nádherná a pro něj dokonalá. Nile reagoval
jinak.

"Hádám, že ti pověděla o tom co se stalo," řekl.

Přikývla jsem. "Ano. Chápu to. Oba jste byli mladí."

Chvíli si mě prohlížel, pak zavrtěl hlavou. "Jsi jí tak hrozně podobná. Je to úžasné.
Ale máš moje oči. Moje ostatní holky moje očí nezdědily. Mají je po matce. Ale ty
máš moje."

Jeho ostatní holky. Nenazval je jeho holkami. Neznělo to jako by jim dával
přednost. Řekl ostatní. Něco se uvnitř mě zahřálo. V jeho mysli jsem byla jednou z
jeho děvčat. Neznala jsem ho. Dokonce jsem o něm před pár dny ještě ani
nevěděla. Ale on vždycky věděl, že existuju.

"Věděl jsi, že jsem byla děvče … předtím, než se ti teď Glenda ozvala?"

Čelo mu zvrásnilo zamračení, pak se mu na rtech usadil malý úsměv. "Jo. Řekla mi
to. Také že tě potom co ses narodila chovala. Že jsi byla dokonalá a dala tě pryč. Tu
noc jsem se opil. Opravdu opil. Zničil jsem otcovo auto a málem jsem ztratil
stipendium. Na chvíli jsem se stal trochu sebe-destruktivní. Sám jsem byl dítě, ale
pořád jsem měl před očima obličej toho malého dítěte, které jsem ani neviděl a
věděl jsem, že byla moje. Ale nikdy jsem jí nedržel v náručí. Nikdy jsem jí nepolíbil."
Zavrtěl hlavou. "Byla to ta nejtěžší věc jakou jsem kdy zažil. Pak se Glenda
odstěhovala. Beze slova, bez vysvětlení byla pryč. Přes třináct let jsem jí neviděl,
ani o ní neslyšel. Pak mi jednoho dne zavolala. Chtěla tě najít. Já nechtěl. Nebylo
to protože bych tě nechtěl vidět, protože jsem chtěl. Jen jsem se jí bál vidět. Ona,
ehm …" Odkašlal si a zatahal se za límec. "Ona je moje láska, která odešla. Nikdy
jsem se přes ní tak úplně nedostal."

Chtěla jsem poukázat, že neodešla, že jí dohnal k útěku, ale neudělala jsem to.
Tahle loď už dávno odplula. Oba měli partnery a děti. "Jaké jsou tvoje dcery?"
zeptala jsem se. Nikdy jsem neměla sourozence. Ne takové, které bych si
pamatovala. Bylo těžké pochopit, že mám na tomhle světě poloviční sourozence.
Byla jsem na ně zvědavá. Chtěla jsem vědět jestli jsou alespoň trochu jako já.
Glendina dcera byla malá, ale měla volného ducha. Řekla mi, že vypadám jako
princezna. Ptala se mě jestli umím pilotovat letadla a že z ní jednoho dne bude
pilotka. Fascinovala mě. Měla dlouhé blond vlasy po svém otci. Jmenovala se
Samantha, ale říkali jí Sammy. Líbilo se mi vědomí, že je to moje sestra. Že to jaká
byla jsem mohla být. Mohla jsem být jako to dítě. Mohla jsem být tak nevázaná.
Vědět, že dostane šanci žít své sny a má kolem sebe rodinu, která jí miluje mi
dělalo radost. Zlehčovalo to tíhu na mých ramenou.

"Je těžké mít tři, ale je to také zábava. Jasmine je o jednu minutu a padesát šest
vteřin nejstarší a nedovolí, aby na to ostatní dvě zapomínaly. Jocelyn je prostřední
a je z většiny po mě. Má v plánu být basketbalová hvězda. A pak je tu moje
zlatíčko, July. To byl měsíc kdy jsem poznal jejich matku. Ona mě dokáže zahřát,
když to nejvíc potřebuju. July je pro ní dokonalé jméno. Také je nejhodnější a
nejshovívavější."

"Všechny mají na začátku jména J," řekla jsem a té představě se usmála.

"Jejich matka se jmenuje Jillian."

Líbilo se mi to. "Ráda bych se s nimi seznámila," řekla jsem.

Nilův úsměv se rozšířil. "Také by se mi to líbilo. A jim taky. Říkal jsem jim o tobě,
potom co Glenda volala. Jillian už od dítěti věděla…o tobě. Podporovala mě v
našem setkání. Také by tě ráda poznala."
"Dobře," odpověděla jsem.

Objevil se u nás číšník, objednali jsme si pití a Nile se mě zeptal jestli chci předkrm.
Neměla jsem moc hlad, takže jsem odmítla. Jakmile číšník odešel, obrátil
pozornost zpátky ke mně. "Jaký jsi měla život, když jsi vyrůstala, Dello?"

Tohle byla otázka, na kterou se mě Glenda nezeptala. Byla jsem připravená na to,
že se zeptá, ale nikdy to neudělala. Kvůli tomu jsem byla s Nilem nepřipravená. On
byl jiný. Chtěl to vědět. Nebál se slyšet odpověď. Mohla jsem říct, že Glenda se
pravdy bála.

"Nebylo to snadné. Chtěla jsem vás poznat, protože jsem potřebovala vědět jací
jsou lidé, kteří mě stvořili. Potřebovala jsem vědět, že budu v pořádku. Ale nejsem
teď připravená vyprávět ti o své minulosti. Upřímně, nemyslím si, že chceš detaily.
Na tvém místě bych nechtěla."

Nilova tvář při mých slovech zbledla a pracoval čelistí dopředu a dozadu. Zvedla
jsem vodu a napila se. Byla jsem k němu upřímnější než jsem plánovala. Ale slova
ze mě vyšla bez filtru.
"Mýlíš se. Chci to vědět," řekl tiše.

Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, myslíš si to, ale nechceš. Nerada o tom mluvím. Pořád
na některých věcech pracuju. Poznat tebe a Glendu a vidět na vlastní oči, že máte
zdravé a šťastné děti je přesně to co jsem právě teď potřebovala. Uklidnilo to
strach, se kterým jsem velmi dlouho žila."

Nile si opřel lokty o stůl a prohlížel si mě. "Děsíš mě k smrti," řekl.

Neměl ani tušení.

"Nile, chci vás poznat. Ale mám v plánu to brát pomalu a dělat to jen tehdy, kdy to
budu zvládat. Jsem si jistá, že jednoho dne budu připravená ti o svém životě říct.
Do té chvíle o tom nechci znovu diskutovat."

Dlouze a zhluboka se nadechl nosem, pak přikývl. "Dobře. Fajn. Ale otec ve mně
chce všechny věci napravit."

Nebyl můj otec. Byl otec někoho jiného, ale ne můj. Jen poskytl sperma, které mě
pomohlo stvořit. "Muž v tobě chce napravovat věci. Ne otec."

Chystal se něco říct, ale zarazil se. Po tváři se mu rozlil úsměv a zaklonil se. "Kdo
je to? Ten muž, který pro tebe chce napravovat věci?"

Nervózně jsem si pohrávala s ubrouskem na klíně. "Ani o tom se nechci bavit."

"Proč ne? Ublížil ti?"

Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, nikdy mi neublížil."
 29. Kapitola
WOODS

Stál jsem a díval se z okna konferenční místnosti, zatímco jsem čekal až dorazí
členové mojí nové rady. Nyní jsem musel promluvit se všemi. Každý koho jsem se
zeptal souhlasil. No, všichni kromě jednoho. On sem ale nepřijede. V čas.

Moje myšlenky se vrátily k Delle. Zbývalo mi dvacet čtyři hodin, než se za ní

vydám. Do té doby sem buď dorazí, nebo pojedu já do Georgie a Braden se přes to
bude muset dostat. Nejprve jsem s ní souhlasil, ale teď už ne. Trvalo to příliš
dlouho. Každý den co ode mě byla Della pryč samu sebe jen víc přesvědčovala, že
jí nechci.

"Cítím se jak zabiják," protáhl Jace.

Otočil jsem se, abych se na něj podíval. Stál ve dveřích s hrnkem kafe v ruce a
úsměvem na tváři. "Kdy jsme tak zatraceně zestárli?" zeptal se, pak se zasmál a
vešel dovnitř.

"Nejsme staří," odpověděl jsem.

"Kdo je starý? Já nejsem kurva starej," řekl Thad, když následoval Jace do
místnosti.
Rozmýšlel jsem si zda pořádat Thada, aby byl součástí rady. Málokdy byl vážný a
pořád si většinu času myslel, že mu je sedmnáct. Ale byl jeden z nás. Jeho otec
býval člen rady. Takže by měl být taky.

"Já jsem stará. To je stáří," oznámila Darla a vešla do místnosti s iPadem v ruce a
něco do něj ťukala. Vždycky pracovala. Proto byla nejlepší.

"Ne, nejsi. Jsi moudrá," ujistil jsem jí.

Odfrkla si a sotva vzhlédla od toho co dělala než se posadila.

"Tohle mi tak trochu připomíná rytíře u kulatého stolu," řekl Grant, když s úsměvem
napochodoval dovnitř a nesl si sklenici s burbonem. Opravdu v posledních dnech
hodně pil. Uvažoval jsem jestli o tom Rush ví.

"Tohle musí být rychlý. Nate má za dvě hodiny prohlídku. Musím tam být. Budou ho
vážit a tyhle hovadiny. Nechci to propást," řekl Rush, když vešel do pokoje s
Deanem v závěsu.

"Ani já to neprošvihnu," řekl Dean, sáhl do kapsy a vytáhl si krabičku cigaret.

"Tady se nekouří, Deane," řekl jsem mu.

Zabručel. "Jste banda předpojatých blbců. Nikdo mě tu okolo nenechá kouřit. To je
kruva šílený. Potřebuju se vrátit domů, kde si můžu zapálit jointa na ulici pokud
chci."

Ignoroval jsem jeho rockerské prskání. Byli jsme tu všichni. Alespoň ti, kteří byli v
Rosemary. Postrádali jsme dva další. Jedna svoje místo brzy zaujme. Další měl
pořád svoje sračky, co si potřeboval vyřešit.

"Piješ burbon takhle brzy?" zeptal se Rush, dívajíc se zamračeně na Granta.

Grant obrátil oči v sloup, zaklonil se a dal si nohy na stůl.

"Jo," byla jeho odpověď.

"Vážně? Začal jsi pít whisky před obědem?" Rush se nevzdával a já opravdu
nechtěl, aby měli tuhle hádku tady.

"Píchá tvojí ségru. Sakra, někdo tak pitomej potřebuje chlastat, aby se nezbláznil,"
řekl znuděně Dean.

Do prdele. Začínalo to rychle nabírat na obrátkách.

"Na tohle neodpovídej, ani jeden z vás," řekl jsem a vstal v čele stolu.

"To je dobrý. Je to pravda," řekl Grant a s úsměvem, který mu nedosahoval očí a

zvedl do vzduchu svůj drink.

Rush si zanadával pod vousy.

"Harlow je pro tebe zatraceně příliš hodná. Ty to víš, že jo, kluku? Nepotřebuje být
náhrada za Nan. Na to je příliš dobrá. Je to ten druh holky, na kterou se můžeš
dívat, ale nesahat. Jsou pro chlapy jako my příliš nedosažitelný. Dotknout se jí
můžou jen ti, co dosáhnout na ten podstavec, na kterým stojí," řekl Dean.

"Harlow?" zeptal se Rush a zmateně se díval na otce. "Co má s tímhle společnýho

Harlow?"

Dean se jen usmál. "Co se stane v LA, zůstane v LA." Mrkl na Granta. "Není to tak,
chlapče?"

Jo … byla toho spousta co jsem nevěděl. A byl jsem si zatraceně jistej, že to ani
vědět nechci. "Dobře, nechme být Grantův soukromý život a pojďme se zaměřit na
důvod tohoto setkání. Jak všichni víte, nyní jste správní rada. Nebudu dělat
rozhodnutí, aniž bych se s touto skupinou sešel a neprodiskutoval to. Jste moji
rádci. Je na čase přivést Kerrington klub do další generace. Uděláme to společně."

Darlin spokojený úsměv, když se opřela a poslouchala mě mluvit, znamenal víc než
mohla vědět. Byla na mě hrdá. Právě teď jsem potřeboval, aby na mě byl někdo
hrdý.

"Znamená to, že se můžeme zbavit těch rozlučkových plesů? Ta kravina je

středověká," řekl Jace.

"Hej. Nezavrhuj rozlučkový plesy. Holky jsou na nich celý na měkko a to vede k
nadrženosti," hádal se Thad.

"Mohl by ses prosím hlídat v tom co tu říkáš, Thade? Máme v radě dámu a brzy se
k nám připojí další."

Thad vypadal náležitě provinile. "Omlouvám se, slečno Darlo," řekl nesměle.

"Bez obav, Thade. Roky jsem sledovala tvojí nadrženou prdel píchat moje děvčata
s vozíky."

Celá místnost ztichla, pak vybuchla smíchy. Tohle byla dobrá parta. Děda by na nás
byl pyšný.
 30. Kapitola
DELLA

Otevřela jsem dveře, ke kterým zrovna přicházel Tripp. Volala jsem mu, že si
musíme promluvit.

"Vypadáš dobře, Dello. Mnohem líp než holka co jsem tu nechával," řekl než vešel
do domu.

"Děkuju ti. Hodně se toho změnilo," řekla jsem, pak jsem na něj mávla ať jde do
obýváku.

"Zdá se, že jde o dobrý změny. Vypadáš skoro šťastně."

Skoro bylo výstižné. Nebyla jsem šťastná. Chyběl mi Woods. Stýskalo se mi po

něm tak moc až to bolelo. "Nejsem si jistá zda se mi podaří dosáhnout štěstí, ale
doufám v to," řekla jsem jednoduše.

Tripp se posadil do nejbližší židle, natáhl si nohy před sebe a podíval se na mě.
"Mluv, Dello. Poslouchám."

"Nepojedu do Jižní Karolíny. Nejsem si jistá co budu dál dělat, ale nepojedu s
tebou. Za všechno ti děkuju. Děkuju, žes to se mnou poslední dva týdny vydržel a
pomohl mi, když jsem to potřebovala. Cos udělal pro mě znamená víc než mohou
slova vyjádřit. Slibuju, že ti vrátím každý cent, který jsi utratil. Jakmile si najdu práci,
začnu ti posílat peníze. Tvojí adresu mám."

Tripp se zamračil. "Neposílej mi žádný peníze. Nech si je. Bavil jsem se. Na chvíli
jsem měl při cestování společnost."

Nenechám ho z toho tak lehko vyváznout. Vzala jsem mu dva týdny života na cestě
a tenhle týden strávil v Atlantě, zatímco na mě čekal. "Ne. Zaplatím ti to."

Tripp se ušklíbl a zavrtěl hlavou. "Právě teď se s tebou nebudu hádat," řekl.

"Tenhle týden jsem zjistila pár věcí," řekla jsem mu. "Už nemám noční můry. Stále
mám sny o špatných vzpomínkách, ale nejsem vyděšená. Strach je pryč. Jen se
budím."

Tripp vykulil oči a rozzářil se na mě. "To je úžasný, Dello."

Přikývla jsem, protože jsem souhlasila. Bylo to úžasný. Nad něčím jsem zvítězila.
"Jo, to je."

"Vrátíš se do Rosemary?"
Nebyla jsem si jistá. S každou uplynulou minutou, během níž jsem neměla záchvat
úzkosti a nebojovala jsem se strachem, který mě předtím přemáhal, jsem se chtěla
vrátit. Byla jsem kompletní. Mohl mě milovat. Bylo bezpečné mě milovat. Ale
nespálila jsem ten most?

"Nevím," odpověděla jsem.

Tripp se kousl do spodního rtu. Dělával to, když přemýšlel. Nakonec ho uvolnil.
"Poslouchej. Nemůžu ti toho říct moc, protože to není na mě, ale vrať se tam.
Pokud se chceš vrátit. Buď odvážná a udělej to."

Kéž by to bylo tak snadné. "Co když mě nechce zpátky?"

Tripp zavrtěl hlavou. "Nemožný. Věř mi."

"Opustila jsem ho. Všechno co jsem nechala byl vzkaz. On mě nehledal. Musí mě
nenávidět."

Tripp vstal a začal přecházet sem a tam před krbem, zatímco se znovu kousal do
spodního rtu. Co ho tak žralo?

Sledovala jsem ho, čekala jsem až něco řekne.

Nakonec se zastavil, projel si rukou ve vlasech a zatahal se za konce jakoby s

něčím bojoval. "Trippe, co se děje?" zeptala jsem se.

Dlouhou minutu na mě koukal. Něco věděl. Copak už Woods chodil s někým jiným?
Určitě ne. Ach, bože. Asi budu zvracet. Mohl se jen tak posunout dál?

"Ty peníze, byly všechny -"

"Všechny protože je to dobrý kamarád a chtěl ti pomoct, Dello. Není to tak, Trippe?"
Bradenin hlas mě vylekal, když Trippa přerušila.

Těžce polknul, pak přikývl. "Jo," řekl nakonec.

To nebylo to co se chystal říct. Braden věděla co chtěl povědět a zastavila ho. Něco
přede mnou tajila. Co to bylo?

Vstala jsem a otočila se, abych se na ní podívala. "On je s někým jiným?" zeptala
jsem se. Jen vyslovit to mě trhalo na kusy. Pokud řekne ano, zhroutím se na
podlahu. Nebyla bych schopná se s tím vyrovnat.

V očích měla odhodlání. Viděla jsem, že mi chce něco říct, ale neudělá to. "Myslím
si, že bys měla jet zpátky do Rosemary a vzít si zpátky svýho chlapa, pokud je to to
co chceš. Myslím si, že jestli Woodse Kerringtona miluješ, pak musíš být dost
statečná, aby sis dala srdce do pořádku a šla za ním. Musíš se přestat bát, Dello.
Tohle je tvoje poslední překážka. Postav se jí." Zachvěl se jí hlas. "Prosím, Dello.
Jdi si pro něj. Jestli ho chceš. Jdi si pro něj."

Posunul se dál. Klesla jsem zpátky na gauč. "Ach, bože," zalapala jsem po dechu,
když mi bolest začala naplňovat každý centimetr těla.

"Ne, Dello -"

"Zmlkni, Trippe," vyštěkla Braden. Chtěla, abych znala pravdu. Tripp se snažil
zmírnit mou bolest, protože byl hodný kluk, ale Braden mě milovala dost na to, aby
byla upřímná.

"Jak za ním mám jít? Nechce mě," řekla jsem spíš šeptem.

Braden si klekla přede mě. "Jsi krásná, chytrá, milá a nesobecká a jsi nejlepší
kamarádka jakou jsem kdy měla. Miluju tě jako sestru. Jsi moje rodina. Sledovala
jsem jak se trápíš a sledovala jsem jak se skrýváš před svými obavami, jakoby to
byly skutečné příšery pod tvou postelí. Za poslední dva dny jsem viděla jak ti tvář
ožil silou, o které jsem věděla, že ji máš, ale nikdy jsem tě jí neviděla využít. Jestli
chceš Woodse Kerringtona-jestli on je tvoje šťastně až do smrti-pak za ním jdi.
Nepochybuj o sobě. Nepochybuj o své důležitosti. Lidé tě nemohou milovat a
zapomenout, Dello. Ty jsi nezapomenutelná."

Zakryla jsem si pusu, abych ztišila vzlyk. Braden po mě nesáhla a neobjala mě.
Nenabídla mi slova útěchy. Jen tam klečela a sledovala mě. Čekala až se
rozhodnu. Sázela na mě. Když si zbytek světa myslel, že jsem bezmocná, ona na
mě sázela. Věřila ve mně. Stejně tak Woods.

"Můžeš mě naposledy svézt?" zeptala jsem se Trippa, když se můj pohled setkal s
jeho.

"To víš," odpověděl.

Braden unikl hlasitý vzlyk, když vstala a omotala kolem mě paže. "Jsem na tebe tak
hrdá. Dokázala jsi to, Dello. Dokázala jsi to," řekla mi do vlasů, zatímco mi plakala v
náručí.

Usmála jsem se jí přes rameno na Trippa, který měl sám slzy v očích.

Ukázal mi zdvižený palec a mrkl na mě, pak se otočil a odešel z pokoje.

 31. Kapitola
WOODS

Vešel jsem do domu a šel si pro kufr. Delle zbývaly čtyři hodiny, aby se ke mně
vrátila. Jdu si balit. Pojedu si pro ní. Ona se ke mně sama nevrátí. Byla vyděšená a
ať se propadnu jestli v tom budu pokračovat a nechám jí si myslet, že jí nechci. Ať
měla Braden jakýkoliv důvody, můžou jít k čertu. Dojdu si pro svojí ženu. Ujistím se,
aby zatraceně dobře věděla, že jí z celého srdce miluju.

Zazvonil mi telefon a já ztuhl. Mohla to být ona. Může se vracet. Měl jsem skoro
strach doufat. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl telefon. Byl to Tripp.

"Jo," řekl jsem, pak jsem zadržel dech.

"Koukej se připravit. Vrací se."

Nasál jsem vzduch do plic a zaklonil hlavu, zatímco mi poprvé od chvíle kdy odešla
začalo tlouct srdce. Della se vrací.

"Jsi si jistý?" zeptal jsem se.

"Balí si tašku a loučí se s Braden. Nelhal bych, kámo. Proběhla tu drsná scéna. Byl
jsem opravdu zatraceně blízko, abych jí řekl pravdu a poslal jí zpátky za tebou, ale
Braden je neoblomná. Byla rozhodnutá, že tohle rozhodnutí udělá Della. Když se
zlomila a souhlasila s návratem, dokonce přestože si myslí, že ses posunul dál,
bylo to emocionální."

"O čem to mluvíš? Proč si myslí, že jsem se posunul dál? Co to má k čertu

znamenat?" Lhala jí Braden?

"Je přesvědčená, že jsi teď s někým jiným. Že tajemství, které mezi mnou a Braden
vycítila je, že sis našel někoho jiného. Takže se vrací do Rosemary, aby tě vyhrála
zpátky. Nejenže se za tebou vrací-vrací se s přesvědčením, že o svýho chlapa
bude muset bojovat."

Přesto jak moc jsem nechtěl, aby si kdy Della myslela, že bych byl schopný se
dotknout jiné ženy, představa toho jak se vrací, aby o mě bojovala mi přivedla
úsměv na tvář. "Vezeš jí sem?"

"Jo," odpověděl.

"Zavez jí do mého domu. Vysaď jí a odjeď. Budu tady," řekl jsem mu.

Tripp se zasmál. "Ach, sakra, znamená to, že se nebudu moct dívat na sex na
usmířenou?"
"Opatrně," varoval jsem ho, zatímco jsem si v hlavě začal vytvářet plány. Mám toho
na práci hodně než se sem dostane. "Jdi pronajmout auto. Použij peníze co jsem ti
zrovna uložil na učet. Ne že ji znova posadíš na svojí motorku."

"Jsem dobrý řidič," hádal se Tripp.

"To je mi u prdele. Jestli ještě jednou budu muset myslet na její ruce omotaný
kolem tebe, přijdu o nervy. Nechci jí na tvojí motorce. Už. Nikdy."

Tripp si povzdychl. "Fajn. Pronajmu zatracený auto."

"Přivez mi jí bezpečně domů. A pospěš si."

"Ano, pane. Musím jít, jde sem," řekl.

Zavěsil jsem a rozhlédl se po obýváku. Bylo na čase se začít připravovat. Vracela

se ke mně. Hodlal jsem zabezpečit, že toho nebude nikdy litovat.

Vytočil jsem Jacovo číslo. Potřeboval jsem Bethynu pomoc.

"Ahoj."

"Je s tebou Bethy?" zeptal jsem se, když jsem začal uklízet kuchyň.

"Jo, proč?"

"Potřebuju její pomoc. Dej mi jí k telefonu."

"Dobřeeee," řekl. Slyšel jsem ho jí říkat, že jsem to já a že od ní potřebuju pomoc.

"Ahoj, co se děje?"

"Della je na cestě zpátky ke mně. Potřebuju růžové okvětní lístky. Kde je takhle
pozdě seženu?"
Bethy vypískla. "Ona se vrací! To je úžasný. Mám z vás takovou radost!"

"Soustřeď se. Potřebuju okvětní lístky," řekl jsem jí, zatímco jsem uklidil nádobí do
myčky a zapnul jí.

"Seženu je. Nedělej si s tím starosti. Budu u tebe přibližně za hodinu."

"Díky," řekl jsem jí a zavěsil. Podíval jsem se na zeď, kde dřív visel obrázek, který
jsem rozbil.
Rychle jsem vytočil další číslo na seznamu.

"Ahoj, Robe. Já vím, že je pozdě, ale ten obrázek co jsem ti přivezl k zarámování-
potřebuju ho. Hned."
"Není hotový a za hodinu zavírám."

"Dám ti tisíc dolarů jestli mi ho přivezeš do dvou hodin domů."

"Do prdele. Dobře, jo. Postarám se o to."

"Díky."

Zavěsil jsem, šel do ložnice a začal převlékat prostěradla. Nevyměnil jsem je,
protože voněly jako Della. Moje děvče potřebovalo čistý povlečení. Jakmile jsem
měl uklizený svůj pokoj, vytočil jsem další číslo.

"Šéfe?"

"Jimmy, potřebuju tvojí pomoc. Zavři jídelnu dřív. Řekni všem, že se tam koná
soukromé setkání členů, nebo něco. Prostě zavři. Potřebuju pomoc kuchyňského
personálu."
 32. Kapitola
DELLA

"Nemusel jsi pronajímat auto. Byla jsem na motorce v pohodě," řekla jsem znovu
Trippovi, když jsme vyjeli z parkoviště půjčovny aut.

"Jo, musel. Věř mi," odpověděl s ušklíbnutím.

Unavovalo mě se s ním o tom dohadovat. Byl odhodlaný pronajmout auto a teď už

bylo moc pozdě, aby si to rozmyslel. Opřela jsem se do sedadla a dívala se ven z
okýnka. Za pět hodin budu v Rosemary. Nebyla jsem si jistá jestli bych měla jet k
Woodsovi domů, nebo jít do hotelu. Možná bych mohla zavolat Bethy. A vždycky tu
byl Trippův byt. Mohla bych ho požádat o poslední laskavost. Už jsem toho od něj
žádala tolik.

"Jedeme rovnou k Woodsovi?" zeptal se Tripp.

"Ehm … já nevím. Možná bych ho neměla zaskočit. Mohla bych za ním jít až zítra,
zatímco bude v kanceláři. Tak se aspoň neobjevím u něj v domě pro případ, že by
byl s někým jiným."

"Cože? Už začínáš couvat? Nedělej to. Chceš svýho chlapa, tak si pro něj dojdi."

"Nevím jistě jestli bych to měla dělat takhle."

Tripp se zavrtěl na sedadle a odkašlal si. "Dobře. Představ si tohle: Woods je doma
s jinou ženou. Tou, kterou nemůže milovat jako miluje tebe. Na to jsi nebyla pryč
dost dlouho. Bude dnes v noci spát v jeho posteli, kam patříš ty. Ledaže bys
napochodovala k jeho dveřím a vzala si ho zpátky."
Z představy té ženy bez tváře, spící ve Woodsově posteli a dotýká se ho, se mi
udělalo fyzicky špatně. Ne. On je můj. Nemůže na něj sahat. Byl první můj.

"Začínáš se rozehřívat, co? Jsi připravená si vzít zpátky co ti patří? Myslím, že už je

zatraceně na čase. Škoda nechat ho s ní spát další noc, když by byl raději s tebou.
Ona je jen náhraška."
Měl pravdu. Woods do ní nebyl zamilovaný. Mohla jsem mu ukázat, že nejsem
slabá. Byla jsem hodná jeho lásky. Budu za ní bojovat. Dostanu ho zpátky-kromě
mě tam dnes v noci nikdo jiný spát nebude. Ona je na odchodu. Donutím jí odejít.

"Vezmi mě k Woodsovi," řekla jsem mu.

Tripp zavýskal a poplácal mě po noze. "Hodná holka. Zvládneš to," řekl.

Rozhodně jsem v to doufala. Jestli ne, možná jsem na cestě udělat ze sebe
naprostého blázna.
Když jsme byli deset minut daleko, začínala jsem mít pochybnosti.
"Možná bych měla dnes v noci jet k tobě."

Tripp se krátce zasmál. "Eh, jo, ne. Woods už mi tak bude chtít ublížit až mě
dostane pod ruku. Nehodlám tě přivézt zpátky do Rosemary a vzít tě k sobě do
bytu."

"Ale jestli je s jinou holkou …"

"Dello, musím ti dávat další povzbuzující proslov? Protože to udělám. Ty to

zvládneš. Vrátila jsi se sem. Chtěla jsi Woodse dost na to, aby ses vrátila a
postavila se tomu čelem. Tohle je čas se tomu postavit, zlato."

Měl pravdu. Věděl, že jí má, ale já se bála co to se mnou udělá až uvidím Woodse
s někým jiným. Tenhle týden jsem došla tak daleko. Nechtěla jsem se před ním
změnit v ufňukaného blázna. Chtěla jsem, aby viděl novou a uzdravenou Dellu. Ne
tu holku, které se musel zbavit.

"Bude tě chtít vidět. Já vím, že tomu nevěříš, ale bude. Jsem chlap. Tyhle věci vím."

"Možná mě chce vidět, ale ne když má další …" nemohla jsem to říct.

"Pamatuj si, nedovolíš jí, aby ho dnes v noci měla. Jsi zpátky."

Přikývla jsem. Správně. Vezmu si zpátky co je moje. Dokonce i když už to moje

není, budu bojovat jako čert.

"Dobře. Pospěš si, než si to zase rozmyslím."

"Ještě dvě minuty," řekl s úsměvem Tripp.

Ty dvě minuty byly jako hodiny. Když Tripp konečně zajel na Woodsovu příjezdovou
cestu, skoro jsem zakňučela úlevou, když jsem viděla, že jeho a moje auto jsou
jediné co tam stojí. To neznamenalo, že je sám. Mohl jí sem přivézt. 'Ona' v mojí
mysli stále existovala.

Tripp mi stiskl ruku. "Jdi si pro něj," řekl.

Nemohla jsem mluvit. Byla jsem příliš nervózní. Jen jsem přikývla, otevřela dveře a
vystoupila. Ani jsem se Trippa nezeptala jestli zůstane a počká na mě, nebo jestli
se vrací do Maconu pro motorku. Nemohla jsem o tom teď přemýšlet.

Zavřela jsem za sebou dveře a vydala se ke schodům.

Tehdy odjel pryč. Otočila jsem se a viděla Trippa vyjíždět zpátky na silnici. Vystrčil
ruku z okýnka a zamával mi na rozloučenou, pak vyrazil pryč. Jen tak mě tu nechal.

Podívala jsem se zpátky na přední dveře a zhluboka se nadechla. Woods tam byl.
Budu ho prosit o druhou šanci, pokud to bude nutné. Ujistím se, že žena v jeho
posteli budu dnes já.

V domě se nesvítilo. Vše co jsem viděla bylo tlumené světlo v ložnici. Téměř to
vypadalo jako světlo svíček. Prosím, bože, ať to nejsou svíčky. Cestou nahoru po
schodech jsem svírala zábradlí. Nikdy nebyl v posteli takhle brzy. Možná tam není.
Možná je s Jacem. Došla jsem na poslední schod a stála tam, zírajíc do okna
ložnice. Byla jsem si dost jistá, že to co tam vidím jsou plápolající svíčky. Bylo to
mihotavé světlo. Tohle byl špatný nápad.

Ne.

Nebyl.

On byl můj a ať se propadnu jestli dovolím, aby ho měla nějaká jiná. Strčím jí tu
svíčku do zadku.
Překonala jsem vzdálenost mezi mnou a dveřmi a několikrát jsem zaklepala, pak
jsem ustoupila a čekala. Pokud to bude chvíli trvat, znamená to, že se musel
obléknout.

Dveře se rozletěly a stál tam on. Měl na sobě khaki kraťasy a bílou košili. Rukávy
měl vyhrnuté k loktům. Milovala jsem, když nosil bílou. Tmavá pokožka mu v bílé
ještě víc vynikala. Při pohledu na něj jsem nasála hluboký, rychlý nádech.

Nepohnul se. Jen jsme tam stáli a zírali jeden na druhého. Byly to skoro tři týdny co
jsem ho opustila. Měla jsem pocit, že to byla věčnost, kdy jsem naposledy viděla
jeho tvář.

"Ahoj," podařilo se mi zaskřehotat.

"Ahoj," odpověděl, pořád stál ve dveřích a vypadal jako nádherný padlý anděl. Pro
koho se tak oblékl? Zachytila jsem zevnitř vůni a popotáhla jsem. Někdo vařil. Ve
tmě?

"Můžu jít dovnitř?" zeptala jsem se.

Ustoupil, abych mohla vejít do domu. Ještě jsem jí neviděla. Ale cítila jsem jídlo.
Možná tu ještě nebyla.

"Čekáš někoho?" zeptala jsem se, aniž bych se na něj ohlédla.

"Ano," odpověděl. Jeho hlas byl tichý. Nechtěl mi to říkat. Alespoň byl upřímný.

"Ach, já -" zarazila jsem se. Skoro jsem mu řekla, že se dlouho nezdržím. Málem
jsem se omluvila. To neudělám. Byla jsem tu, abych o něj bojovala. Ne, abych
ustoupila a nechala jí ho.

"Nejspíš by jsi jí měl zavolat a říct, že se tvoje plány změnily," řekla jsem a otočila
se k němu čelem.

Něco mu zablesklo v očích, ale ty blbý světla byly zhasnutý a já ho dost dobře
neviděla.

"Proč bych to dělal, Dello?" zeptal se, když udělal krok směrem ke mě.

Nepohnula jsem se. Byl zraněný. Ublížila jsem mu, ale vrátila jsem se. Zatraceně.
Vrátila jsem se. "Protože jestli vkročí nohou do tohohle domu, nakopu jí prdel."
Zaklapla jsem pusu. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to řekla.

Woodsovi za koutky úst zatahal úsměv, když ke mně udělal další krok. Neustoupila
jsem. Chtěla jsem ho blízko. Neuteču.

"Hmm, někdo tu žárlí," řekl, natáhl ruku a přejel mi prstem podél čelisti. Zachvěla
jsem se.

"Velice," přiznala jsem. Nestyděla jsem se za to. Žárlivostí jsem neviděla.

"Proč žárlíš, Dello?" Udělal ke mně další krok, způsobujíc, že jsem nacouvala do
zdi. Opřel si ruce z každé strany vedle mojí hlavy. "Na koho jsi kdy měla důvod
žárlit?"

Dávalo mi zabrat normálně dýchat. Tak dobře voněl. Přímo přede mnou byla
opálená pokožka jeho krku. Chtěla jsem jí olíznout. Ochutnat ho.

"Kohokoliv se dotýkáš," řekla jsem bez dechu.

"Pak je tu jen jedna osoba, na kterou můžeš žárlit," odpověděl a sklonil hlavu, aby
mi pomazlil krk. Otřásla jsem se a sáhla nahoru, abych se dotkla jeho ramen.
Potřebovala jsem se o něco opřít. Byl tu někdo jiný. Přiznával to. Chtěla jsem ho
praštit a křičet a chtěla jsem ho popadnout za košili a políbit ho. Přivlastnit si ho.

"Opustila jsi mě, Dello. Opustila jsi mě. Zlomila jsi mě," zašeptal mi proti kůži, pak
mi přejel špičkou jazyka nahoru po krku a lehce mě kousl do ucha.

"Kdo je to?" zeptala jsem se, potřebovala jsem si připomenout, že byl s někým
jiným.

"Kdo je kdo?" zeptal se a tiskl se ke mě, zatímco pokračoval v útoku na můj krk
jakoby to byla lahůdka po které toužil.

"Koho jsi … pro koho vaříš? Kdo sem přijde? Koho jsi se dotýkal?" zeptala jsem se,
držíc se ho pevně za ramena, když se mi tělo začalo zahřívat a slábnout.

"Tebe. Vždycky tebe. Jen tebe," řekl a sklonil hlavu k mojí klíční kosti.

Co tím myslel? "Nerozumím," zalapala jsem po dechu, když mi přejel rty po výstřihu
a mumlala jak hezky voním.

"Čemu nerozumíš, miláčku?" zeptal se, když přesunul ruku ze zdi, aby vzal do
dlaně mé pravé prso.
Přidušeně jsem zanaříkala rozkoší. Nebudu schopná jasně myslet jestli v tom bude
pokračovat.

"Řekl jsi, že je tu někdo další," řekla jsem, tělo mě zradilo a posunulo se k němu
blíž jako magnet.

"Ne, neřekl. Ptala jsi se jestli někoho čekám. Odpověděl jsem ano. Čekal jsem
tebe. Ptala jsi se koho jsem se dotýkal. Řekl jsem, jen jedné osoby. Tebe. Vždycky
tebe," řekl a konečně zvedl hlavu, aby se na mě podíval. V jeho očích nebyl žár jak
jsem očekávala. Odráželo se mu v nich srdce. Miloval mě. Bylo to přímo tam,
abych to viděla. Pohledem mi ukazoval, že se nás nevzdal.

"Věděl jsi, že se vracím," řekla jsem, uvažujíc jestli to byla Braden, nebo Tripp, kdo
mu to dal vědět.

Woods vzal mojí bradu jemně do ruky a přejel mi palcem po spodním rtu. "Věděl
jsem přesně co jsi dělala každý den od chvíle kdy jsi mě opustila. Ujistil jsem se, že
máš dost peněz, abys bydlela v hotelech, které jsou bezpečné a abys měla co jíst.
Jak si myslíš, že se mi podařilo se nezbláznit? Denně jsem měl telefonáty sdělující
mi jak se máš. Kde jsi. Držel jsem se dál, protože jsem chtěl, aby ses ke mně
vrátila. Chtěl jsem, abys mě chtěla. Abych chtěla nás."

Hlídal mě. Staral se. Chtěla jsem brečet. Byla jsem šťastná. Byla jsem milovaná.

"Neplač," řekl, když začal slíbávat každou slzu. "Nesnesu když brečíš. Prosím,
neplač."

"Miluješ mě," řekla jsem s úsměvem.

Woods se odtáhl, aby se na mě mohl podívat. "Dello. O tom jsi neměla nikdy
zapochybovat. Měla bys to vědět. Jestli nevíš, že ti patří moje duše, tak dělám něco
špatně."

Natáhla jsem se, vzala jeho obličej do dlaní a políbila ho. Políbila jsem ho se vším
co jsem měla. Nemohla jsem najít slova. Tak jsem mu ukázala co k němu cítím. Jak
moc pro mě znamená. Omotal kolem mě paže a oplácel mi každé pohlazení
jazyka. Stáli jsme tam, ochutnávajíc a vychutnávajíc si jeden druhého. Bylo to
dokonalé. Byla jsem doma.

Když jsem přerušila polibek, abych mohla popadnout dech, sáhla jsem mu pro
košili. Chtěl jsem jí z něj sundat. Chtěla jsem ho svléknout. Chtěla jsem ho v sobě.

"Hned, potřebuju tě, hned," řekla jsem mu a začala mu rozepínat košili.

"Mám jídlo. Chtěl jsem na tebe jít napřed s romantikou. Přesvědčit tě, abys se
mnou zůstala," řekl, když jsem mu stáhla košili z ramen.

Hladila jsem mu hruď. Při pohledu na jeho široká ramena jsem se vždycky cítila tak
malá, ale v bezpečí. "Mám hlad a budeme jíst, ale napřed tě potřebuju uvnitř," řekla
jsem mu a ruce jsem měla zaneprázdněné knoflíky na jeho šortkách.

"Tak pojď do ložnice," řekl, dech měl stejně neovladatelný jako já.

"Ne. Nemůžu čekat." Sáhla jsem pro své letní šaty a přetáhla si je přes hlavu.
Začala jsem si stahovat kalhotky, Woods zavrčel a převzal kontrolu. Přikryl rukama
moje, stáhl je dolů, pak mi dlaněmi přejel přes zadek a vtiskl mi polibky na vnitřní
stranu stehen. "Pojď ke mně," prosila jsem. Chtěla jsem všechny sladké polibky a
chtěla jsem ho taky ochutnat, ale právě teď jsem potřebovala být plná Woodse.

"Kurva," zasténal, vstal a otočil mě čelem ke zdi. "Šílím z tebe, Dello. Chtěl jsem
být romantický. Zasloužíš si romantiku."

"Chci, aby sis mě vzal tvrdě. Naplň mě a připomeň mi, že jsem tvoje," prosila jsem.

Woodsovo tělo se za mnou zatřáslo těsně před tím, než mě chytl za boky a s
výkřikem do mě vstoupil.

"Bože, ano! Tak úzká. Tak horká. Tohle je moje," řekl, když se zastavil a pohladil mě
po zadku, pak mě po něm jednou tvrdě plácl. "Moje. Tohle všechno je moje."

"Ano, je to tvoje," řekla jsem mu a přitiskla se k němu dozadu.

Vydal další zvířecí zavrčení a začal se ve mně pohybovat dovnitř a ven. S každým
pohybem jsem se blížila k úlevě, která mě naplní zadostiučiněním.

"Nikdo se nedotkne mojí kundičky. Tohle je moje, Dello," řekl se zavrčením, pak
prostrčil ruku kolem a přejel mi prsty po klitorisu.

Vystřelila jsem při jeho doteku jako raketa. "Ano! To je ono, lásko, pojď. To je moje
holka." Z jeho slov jsem ještě víc divočela. Narážela jsem do něj a prosila ho, aby
nepřestával.

Má slova způsobila, že se zastavil, pak sebou znovu trhl a začal opakovat moje
jméno. Mravenčilo mě s každým otřesem jeho těla.

"Moje Della," zašeptal, když mi položil hlavu na záda. Pohnula jsem se, takže ze
mě vyklouzl, pak jsem se otočila a vtáhla ho do náruče.

"Vždycky tvoje Della," řekla jsem mu.

Chytil mě pevněji a jen tak jsme tam stáli, zatímco nám v těle doznívala rozkoš a
naše srdce se uzdravovala.
 33. Kapitola
WOODS

Moje přivítání nešlo jak jsem si ho plánoval. Neměl jsem v úmyslu si jí vzít v
předsíni, opřenou o zatracenou zeď jako šílenec. Ale říkala věci, při kterých jsem
prostě ztratil kontrolu. Chtěla mě a moje tělo jí chtělo dát přesně to, oč žádala.

Nebyl to plán B. Ale potřeboval jsem to. Potřeboval jsem slyšet, že je moje.
Přemýšlet o Trippovi jak na tý zatracený motorce sedí mezi jejíma nohama mě
užíralo za živa. Nenáviděl jsem to. Chtěl jsem jí připomenout kdo jí patří mezi nohy.
Jen já.

V hlavě mi pořád poletovala myšlenka, že věřila, že bych dokázal být s někým

jiným. Pokud neví jak bezmezně jí miluju, pak to byla moje chyba. Zklamal jsem jí.
Napravím to.

Potom co jsem jí oblékl, jsem jí odvedl do jídelny. Jimmy sem přivedl zaměstnance
a prostřel stůl kompletně s ubrusem, svíčkami a růžemi. Také přinesl jídlo. Byla to
Dellina oblíbená specialita, kterou jsme nabízeli v klubu. Sledoval jsem jak si
prohlédla pokoj. Z repráku tiše hrál Erick Baker. Přesunula pohled ke mně a plaše
se na mě usmála.

"Tohle je krásný."

"Vracela jsi se domů. Chtěl jsem, aby to bylo výjimečný." Nechtěl jsem tě opíchat
opřenou o zeď než se vůbec dostaneš do domu. Ačkoliv jsem to neřekl nahlas, z
jejího ruměnce jsem si pomyslel, že možná věděla co se mi honí hlavou.

Otočila se a pak se zastavila. Viděla fotku. Tu kde nás Bethy vyfotila jednoho
odpoledne na pláži. Byli jsme ztraceni jeden ve druhém a ani si nevšimli, že nás
Bethy fotí. Seděl jsem na písku a Della seděla obkročmo na mě čelem ke mně.
Dívali jsme se jeden druhému do očí a dokonce i na fotce jste mohli vidět co jsme
cítili. Nebylo pochyb o tom jak moc jsem jí v ten moment zbožňoval.

"Zarámoval jsi jí," řekla Della, zírajíc na ní. Popošel jsem a rozsvítil, aby lépe viděla.

"Jo."

"Miluju tu fotku," řekla a ohlédla se na mě.

"Já taky."

Otočila se a podívala se na mě. "Ta holka na fotce byla vyděšená. Z minulosti i

budoucnosti. Bála se tě milovat. To nejsem já. Já už se nebojím. Minulost ze mě
udělala kdo jsem. Moje budoucnost…pokud jí budu moct strávit s tebou, pak se jí
už nemůžu dočkat. Budu v pořádku, Woodsi. Mě…nepřeskočí. Musím ti toho hodně
říct."

Už jsem všechno věděl, ale chtěl jsem to slyšet od ní. Chtěl jsem znát její myšlenky.
Věděl jsem, že se setkala s oběma biologickými rodiči a chtěl jsem o tom všechno
slyšet.

Šel jsem k ní, natáhl se a vzal jí za ruku. "Vždycky jsem věděl, že budeš v pořádku.
Byl jsem s tebou. Nikdy bych tě neopustil. Byl jsem tady, abych byl silný, když tys
byla slabá."

"A já tě za to miluju. Ale občas chci být ta silná já. Nechci být stále jen slabá."

"Chci jen tebe. Jakoukoliv tě mohu mít. Ale jsem rád, že jsi šťastná. Jsem rád, že jsi
silná. Chci, abys se sebou byla spokojená. Protože díky tobě je můj život úžasný."

Popotáhla a pak se usmála. "Musíme se najíst. Bojuju s nutkáním tě přinutit, aby

ses se mnou znovu miloval, nebo abych se nerozbrečela, protože tohle je tak
sladký."

Zatáhl jsem jí za ruku a přitáhl k boku. "Miláčku, jestli mě chceš znovu v sobě, stačí
ukázat prstem. Tohle jídlo může počkat," řekl jsem jí, než jsem jí políbil na rty.

"Chci tě znovu v sobě," řekla.

Tentokrát jí alespoň dostanu do ložnice. Měl jsem tam plány. Táhl jsem jí za sebou,
otevřel dveře a pak ustoupil, abych jí nechal vejít dovnitř.

Pokoj byl plný svíček a postel byla pokrytá růžovými a červenými okvětními lístky
růží. Della zalapala po dechu, pak se na mě ohlédla a rošťácky se usmála. "Myslela
jsem si, že budu muset jít sem nahoru a někoho zbít, protože je ve tvém pokoji.
Přesně to mě napadlo, když jsem v okně ložnice viděla světlo svíček."

Zasmál jsem se a sáhl pro ní. "Mmm, přesto jak sexy zní, že bys kvůli mně byla
takovej drsňák, nikdy bych se jiné ženy nedotkl. Natož, abych si jí přivedl sem.
Tohle je náš pokoj."
Della se o mě opřela a povzdychla si. "Myslím, že Braden a Tripp chtěli, abych si
myslela, že máš jinou."

Usmál jsem se jí do vlasů. "Jo. Taky si myslím."

"Nakopu jim zadky. Byla jsem kvůli nim připravená někomu nakopat zadek. Myslím,
že to jen sedí, že to budou jejich."

Rozesmál jsem se, pak jsem jí zvedl, odnesl k posteli a položil na růžové lístky.

Byla nádherná. "Svlékni si šaty," řekl jsem jí. Posadila se a stáhla si je. Na chodbě
jsme se ani jeden neobtěžovali obléknout jí zpátky kalhotky a podprsenku. Byla
nahá a zpátky tam kam patřila.
"Hodná holka. Teď si lehni a rozevři nohy," řekl jsem jí a sledoval jak udělal přesně
co jsem řekl.
Na vnitřní straně stehen měla od předtím mojí úlevu. Střed měla vlhký a opuchlý od
drsného milovaní, které jsme právě měli. Svlékl jsem si košili a stáhnul si šortky,
než jsem si jí klekl mezi nohy. Prstem jsem jí sjel dolů po sametovém horku a
sledoval jsem jak se zachvěla.

"Pořád z tebe vytéká moje sperma," řekl jsem, když jsem jí s ním promnul klitoris.
Zadrhl se jí dech a nadzvedla se mi pod dotekem.

"To je tak zatraceně sexy vidět to takhle na tobě."

Ponořil jsem do ní prst, pak jsem jí jím přejel dolů po stehnech. Majetnické
monstrum uvnitř mě se s řevem probralo k životu. "Chci si tě označit," řekl jsem,
když jsem do ní znovu vklouzl prstem, abych ho obalil víc v našich smíšených
šťávách, pak jí je vetřel do vrcholu pahorku.

"Ach bože, Woodsi. Prosím," žadonila a hýbala se mi pod rukou.

"Vypadá to na tobě tak dobře." Byl jsem tím fascinovaný. Vidět jak se jí vsakuje do
jemné pokožky. Vědět, že je to část mě.

"Tak přestaň a dej do mě další," zaprosila tentokrát.

Zvedl jsem se nad ní a škádlil její vstup špičkou penisu. Zanaříkala a snažila se
dostat blíž. Pomalu jsem do ní vklouzával dokud jsem nebyl úplně uvnitř.

"Jsi moje všechno, Dello. Všechno bych kvůli tobě zahodil. Chci jen tebe. Jsem All
in, lásko. Plánuju pro nás společný život."

Vyjela nohama nahoru po mých a usmála se na mě. "Tohle je ono. Tohle je náš
začátek. Vezmi mě domů, Woodsi."

Položil jsem si jí hlavu na rameno a začal se uvnitř ní hýbat, zatímco se nám

zadrhával dech a pozvolna jsme stoupali k rozkoši, která na nás čekala. Na místo
kam jsme se mohli dostat jen spolu.

"Teď, Dello. Pojď se mnou," nařídil jsem, když jsem cítil, že jsem připravený
vybuchnout. Její okamžitý přidušený výkřik, když mě začala škrábat na zádech mě
poslal rovnou do nirvány.
 34. Kapitola
DELLA

Otevřela jsem oči a dívala se Woodsovi do očí. Už byl vzhůru. Ze způsobu jakým
se na mě díval jsem se cítila jako poklad. Jako bych byla nějaký unikátní šperk,
který chtěl ochraňovat. "Dobré ráno," řekl, když mě prsty dál hladil po délce paže.

"Dobré ráno," řekla jsem, usmívajíc se na něj. "Jak dlouho jsi vzhůru?"

"Myslíš jak dlouho se na tebe dívám?" zeptal se škádlivě.

"Ano, to taky," odpověděla jsem.

"Asi hodinu. Vzbudil jsem se a tys byla tak zatraceně nádherná, stočená u mě, že
jsem už nemohl usnout. Nechtěl jsem spát a promeškat čas, který jsem mohl strávit
díváním se na tebe."

Sevřelo se mi srdce. "Se slovy to umíte, pane Kerringtone," řekl jsem mu.

"Myslíš?"

Přikývla jsem. "Vím to."

"Dobře, protože jsem se tě chtěl zeptat na uplynulé dva týdny a chci, abys mi řekla
vše," řekl.

"Myslela jsem si, že už všechno víš," odpověděla jsem, uvědomujíc si, že to musel
být Tripp, s kým mluvil. Braden se mnou většinu toho času nebyla.

"Vím co mi řekli Tripp a Braden. Chci ale vědět všechno od Delly."

Takže v tom jeli oba. Nemohla jsem se na ně zlobit. Ne teď. Byla jsem ve
Woodsově náruči. Přivedli mě zpátky sem. Přiměli mě čelit svému strachu.

"Málem jsem se nevrátila. Bála jsem se ti postavit. Bála jsem se, že mě nechceš.
Braden a Tripp mě přemluvili, abych se vrátila."

Woods se na mě usmál a natáhl se, aby mi zastrčil uvolněný pramen vlasů za

ucho. "Miláčku, jel jsem si pro tebe. Už ti skoro vypršel čas. Řekl jsem Braden, že
máš čtyřicet osm hodin. Začínal jsem se balit, když mi zavolal Tripp a řekl mi, že tu
za čtyři hodiny budeš. Nechápej mě špatně. Jsem rád, že ses vrátila domů. Ale už
jsem neplánoval držet se opodál. Dal jsem ti tři týdny. Chtěl jsem tě zpátky."

Jel si pro mě. Proto byla Braden tak odhodlaná, že se musím vrátit. Chtěla, abych
to byla já kdo pojede. "Nejsem si jistá čím jsem si zasloužila nejlepší kamarádku
jako Braden, ale jsem vděčná, že jí mám."
Woods mi dal pusu na nos. "Byly chvíle kdy jsem zvažoval, že jí zamknu na dost
dlouho, abych tě mohl popadnout a utéct."

Se smíchem jsem se k němu přisunula blíž. "Ale přišla jsem domů."

"Jo, přišla. A bylo to tak zatraceně pěkný."

Chtěl vědět o všem co se stalo. A já mu to všechno chtěla říct. "Víš, že jsem byla
adoptovaná?" Přikývl. "No, s oběma jsem se seznámila. Dokonce jsem se setkala s
Glendinou-to je moje biologická matka-rodinou. Má dceru a syna. Její manžel byl
tichý, ale zdál se milý. Většinou jsem sledovala její dceru. Uvažovala jsem, zda
bych byla taky tak svobodná a upovídaná, kdybych měla život jako ona. Mám oči
po otci. Jmenuje se Nile. Byl to středoškolský lamač srdcí. I po dvaceti letech to na
něm poznáš. Je krásný a myslím, že je do Glendy možná pořád trochu zamilovaný,
což je divný. Ale snažím se o tom nepřemýšlet."

Pokračovala jsem ve vyprávění všeho o setkáních s lidmi co mi dali život. Braden

jsem toho o každé schůzce moc neřekla a ona na mě netlačila, ale Woodsovi jsem
chtěla říct všechno. Chtěla jsem, aby věděl, že Nile kouří doutníky a Glenda dřív
zpívala. Jednou chtěla být country zpěvačka. V době kdy jsem skončila s
vyprávěním, seděl opřený o čelo postele a mě si vtáhl na klín. Kreslil mi malé
kroužky do dlaně a zůstal zticha. Takže jsem mluvila dál. Řekla jsem mu o svých
obavách a proč jsem odešla. Řekla jsem mu, že moje noční běsy jsou pryč. Už
jsem se nebudila s křikem. Byla jsem celá. Jednoho dne jsem chtěla být matka.
Chtěla jsem tolik věcí, kterých jsem se předtím bála.

Sjel mi rukou dolů na břicho a já cítila jak se mi zachvělo v hrudi. "Jednoho dne
chci, aby tam bylo bezpečně zachumlané moje dítě."

Přikryla jsem mu ruce svými. "Já taky."

Chvíli jsme tam tak seděli a mlčeli. Pověděla jsem mu vše. O každém pocitu,
každém strachu. Nyní věděl všechno. A miloval mě. Přesto všechno mě miloval.

"Dello," řekl chraplavě.

"Jo?"

"Představa jak jedeš s Trippem na motorce s rukama omotanýma kolem něj, spíš s
ním v posteli a on tě objímá během strachu-bude pro mě těžký se přes to dostat.
Jsem vděčný, že se o tebe postaral, ale to já se o tebe mám starat. Nechci na chvíli
jeho obličej ani vidět. Potřebuju čas to překonat."

Posunula jsem se tak, abych k němu byla čelem. "Nikdy jsem o tom nepřemýšlela.
Vůbec nic k Trippovi necítím. Tys byl to jediné na co jsem myslela."

"Já vím. Proto ještě žije. Ale to nemění nic na faktu, že jsem muž a na jednu věc
jsem majetnický. Na tebe."

Občas dovedl být tak sladký a romantický a jindy zase tak tvrdý a chlap. Přesunula
jsem se na kolena a věnovala mu šibalský úsměv. "Podíváme se jestli bych ti ten
obrázek nemohla dostat z hlavy a dát ti tam nový," řekla jsem, když jsem ho začala
líbat dolů po hrudi a rozdělila mu nohy, abych se mezi ně vešla.

Byl víc než připravený, když jsem se dostala dolů k plochému, tvrdému břichu.
Vzala jsem jeho silnou délku do ruky a chvíli jí držela, přejíždějíc jazykem přes
špičku.

"Lásko," zasténal Woods a nadzvedl se pode mnou.

"Mmm," byla moje odpověď, když jsem k němu vzhlédla, zatímco jsem klouzala
ústy dolů dokud se nedotkl zadní části mého krku a mě se zvedl žaludek. To se mu
vždycky líbilo.

Oběma rukama mě chytil za hlavu. "Ach, to je dobrý, lásko. Tak zatraceně dobrý.
Vezmi ho hlouběji. Ach, sakra jo, hluboko." Slova zněla chraplavě a zastřeně.

Dál jsem ústy pracovala na jeho penisu, zatímco mě vychvaloval. Chtěla jsem mu
dát vzpomínku, na kterou jsem ho mohla odkázat pokaždé kdy pomyslí na mě a
Trippa. Chtěla jsem mu připomenout komu patřím. Nikdy si nemusel dělat starosti.
Moje tělo toužilo jen po něm.

"Pojď sem nahoru," řekl, když mě hladil po vlasech. "Vybuchnu ti v puse jestli
nepřestaneš."

Chtěla jsem ho v puse. Chytila jsem ho za nohy a brala ho jak nejhlouběji mi to krk
dovolil, zatímco jsem silně sála špičku.

Woodsovi ruce teď byly zběsilejší a svíral plné hrsti mých vlasů. S každým jemným
zatáhnutím jsem se tam dole sevřela. "Udělám se. Tvoje horká malá pusa to chce,
že jo? Moje zlobivá holka to chce cítit v krku. Kurva, jo. To je moje pusa," řekl než
vykřikl moje jméno a držel mi hlavu, když mi jeho úleva vystřelovala přesně tam kde
jsme jí oba chtěli.

Když uvolnil sevření mojí hlavy, pomalu jsem vyjela pusou nahoru po penisu a
zpátky dolů, očišťujíc ho. Olízla jsem ho ze stran a pak do úst znovu vtáhla špičku.

"Do prdele, lásko, chceš mě zabít? Přestaň," zasténal, vytáhl mě nahoru a pryč od
citlivého místa. Držel si mě na hrudi a snažil se popadnout dech.

Prstem jsem mu kolem bradavek obkreslovala malá srdíčka. "Woodsi," řekla jsem.

"Ano, miláčku?"

"Příště až pomyslíš na mě a Trippa, vzpomeň si místo toho na tohle. Dobře?"

Sevřel mě pevněji, pak se rozesmál. "To udělám."

"Dobře."
 35. Kapitola
WOODS

Nechal jsem od Jimmyho přinést i snídani, takže jsem jen musel vylézt z postele a
vyndat jí z lednice. Zatím co se Della oblékala, potom co jsem si jí užil ve sprše, šel
jsem všechno připravit.

Uklidil jsem ze včera stůl a opekl jí belgické wafle, pak jsem přidal pomerančový
krém a na vrch plátky mandlí. Také jsem vyndal misku medového jogurtu, fíky a
kozí sýr. To byly všechny věci, které si podle Jimmyho Della objednávala ze
snídaňového menu.

Když vyšla z ložnice, vlasy měla vyčesané nahoru do toho jejího sexy drdolu a byla
oblečená do práce. Dobře. Potřeboval jsem s ní mluvit o nové radě.

"Doufám, že je v pořádku, když půjdu dnes do práce," řekla.

"Cokoliv chceš," řekl jsem a pak jí odtáhl židli.

Prohlédla si jídlo na stole, pak přesunula oči ke mně a usmála se. "S tímhle ti
pomáhal Jimmy."

Pokrčil jsem rameny. Nebylo třeba to popírat. "Chtěl jsem mít všechno správně."

Zastavila se a přitiskla mi pusu na rty. "Máš všechno správně."

Pak se posadila ke stolu a potěšeně si povzdychla. "Umírám hlady."

"To s tebou udělá divoký, žhavý sex celou noc a ráno," odpověděl jsem a posadil se
naproti ní.

Začervenala se a natáhla ruku, aby si vzala fík. "Ano, myslím, že tím to bude."

Já sem si dal belgickou wafli a máslo. Ty fajnový hovadiny nebyly nic pro mě.
Ukousl jsem si a sledoval jí chvíli jíst, pak jsem se napil kávy a připravil se na to jak
se jí zeptat, aby byla v mojí radě.

"Vyhodil jsem správní radu. Najal jsem novou. Lidi jejichž názory mě zajímají," řekl
jsem, dostávajíc se rovnou k věci.

Della odložila vidličku a zírala na mě. "Dobře pro tebe. Ty to řídíš; potřebuješ, aby ti
s tím pomáhali ti, co jsou ti nejbližší."

Byl jsem rád, že souhlasila. Ne že bych čekal opak. "Chci tě v radě, Dello."

Zrovna začala zvedat džus, ale položila ho zpátky dolů a podívala se na mě jako
bych právě promluvil cizím jazykem.

"Cože?" zeptala se.

"Chci tě v mojí radě. Už mám pro tebe připravené papíry. Jen je musíš podepsat."

Della zavrtěla hlavou. "Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Chci říct, možná později
až si budeš jistý, ale právě teď…to je uspěchaný krok. Tím myslím, že jen před
třemi týdny jste se s Jacem báli mých, ehm, problémů. Nemůžu být v tvojí radě.
Jsem na tom líp, ale co když se zhorším? To bys tam nechtěl a já vím, že tvoji
přátelé souhlasí. Slyšela jsem Jace. Bude chtít vidět, že jsem na tom lépe."

Zapomněl jsem na ten zatracený rozhovor co zaslechla. Vstal jsem, obešel stůl a
klekl si před ní. "Dello, potřebuju, abys mě poslouchala. To cos slyšela nebylo co si
myslíš. Nemluvili jsme o tobě. Nikdy o tobě. Bavili jsme se o mojí matce. Zavolala
členům rady a způsobila mi problémy. Mluvili jsme o ní, protože, na rozdíl od tebe,
ona je opravdu šílená. Miláčku, nikdy bych tě takhle nenazýval, ani bych to
nedovolil nikomu jinému."

Viděl jsem jí v očích úlevu. Věřila mi. Nezmínila se o tom celou noc a já byl tak
zatraceně šťastný, že jí vidím, že jsem na to ani nepomyslel. Ale zatraceně, byla tu
zpátky v mém náručí a myslela si, že jsem tyhle věci řekl. Styděl jsem se.

"Aha," řekl jednoduše.

Usmál jsem se, vstal a políbil jí. "Jo. Aha."

"Měla jsem se tě na to zeptat. Byla jsem … nechtěla jsem slyšet pravdu. Bála jsem
se toho."

"Už nikdy se neboj toho, vyslechnout si ode mě pravdu," řekl jsem jí.

Přikývla. "Mrzí mě, že jsem se tě na to nezeptala."

"Mě zase mrzí, že sis myslela, že jsme mluvili o tobě."

Seděla tam a chvíli si prohlížela svoje ruce, pak ke mně vzhlédla. "Chci být ve tvojí
radě."

"Dobře. Bez tebe bych to nezvládl."

Vrátila se k jídlu a já se musel donutit jíst taky a ne na ní jen civět. Prostě jsem jí
chtěl sledovat dělat všechno. Spustit jí dnes z dohledu bude těžký.

Vystoupil jsem z výtahu a Vince vzhlédl, aby mě přivítal. Chystal se promluvit, ale
zarazil se. Sledoval jsem jak si mě prohlíží.
"Takže slečna Della je doma," řekl Vince.

"Ano, je. Jak to víš?"

Vince se tiše zasmál. "Jsem starý, Woodsi, ne slepý. Máš to napsané na tváři,
chlapče."

Úsměv, který se mi rozlil po tváři tam zůstal, zatímco jsem procházel ranní
poznámky a připravoval plán telefonních hovorů.

Těsně před obědem mi do kanceláře vešla Della, se sexy malým úsměvem na

tváři, díky kterýmu si jí vezmu na stole jestli nebude opatrná.

"Stýskalo se mi," řekla.

"Mě víc. Pojď sem," řekl jsem jí a napřáhl k ní ruku. Došla ke straně stolu a já si jí
stáhl na klín. "Měla jsi dobré ráno?"

"Ano. A ty?"

"Mohlo to být lepší," odpověděl jsem a vklouzl jí rukou pod sukni. Zavrtěla se mi na
klíně a odstrčila mi ruku.

"Přestaň. Musíme si promluvit o práci," řekla hravě a pak se pokusila vstát. Držel
jsem jí na místě.

"Do toho a vrť se, lásko. To je opravdu dobrý."

"Jsi hroznej," řekla a zastavila mě před tím, abych jí vklouzl rukou mezi stehna.

"Mám co dohánět. Tři týdny, abych byl přesný," řekl jsem jí.

"Pane Kerringtone, přišel za vámi pan Rush Finlay," oznámil přes intercom Vince.

"Sakra, Rush. Zapomněl jsem, že má přijít."

Della mi vyskočila z klína a narovnala si sukni.

"Pošlete ho dovnitř," řekl jsem, když jsem jí pozoroval se upravovat. Hodlal jsem to
rozházet jakmile mi Rush donese informace k Natovo svěřeneckému fondu, který
zařídil pro Deana.

Rush vešel do místnosti s Natem v náručí a dětskou taškou přes rameno. To bylo
vtipný. Rush Finlay, drsnej synek rockový hvězdy, měl v rukách dítě a dětskou
tašku.

"Ach, přinesl jsi Nata!" Dellino nadšení mě zaujalo.

Sledoval jsem jí dojít k Rushovi a vzít si od něj Nata. Odešla s ním ke gauči,
cukrovala na něj a rozesmívala ho.

Rushův smích mi připomněl, že je tady. Přesunul jsem pozornost zpátky k němu.

"Má ráda děti," řekl Rush s úsměvem.

Nevěděl jsem to. Líbilo se mi jí vidět s Natem. Bude těžké se soustředit na Rushe.
"Jo, má."

"Kdy se vrátila? Nebo jsi se za ní hnal?"

"Včera večer. Vrátila se ke mně," řekl jsem mu.

"Říkal jsem ti, že hra ještě není u konce," odpověděl Rush, pak se posadil naproti
mně. "Přestaň jí v duchu šukat, když drží moje dítě."

Střelil jsem po něm naštvaný pohled, který ho jen pobavil. "Tady jsou papíry k
Natovu účtu. S výplatou pro mě udělej to samé."

"Hotovo. Vyřídím to ještě dneska."

Rush si povzdychl. "Jen tu chvíli posedím a dám si pauzu. Della vypadá, že se baví
a já jsem zbitej. Grant byl u mě včera do noci a řešili jsme nějaký sračky."

"Nan je zpátky?"

Rush si unaveně povzdychl a promnul si čelo. "Jo. Vrátila se."

"Sakra," řekl jsem.

"Jo," souhlasil Rush.

 36. Kapitola
DELLA

Nile dnes přijede s rodinou do Rosemary. Budou bydlet v jednou z bytů na

pozemcích klubu. Trval na tom, že zaplatí, ale Woods ho přiměl přijmout byt
zdarma. Nebyla jsem si jistá co si řekli, ale přemluvil ho k tomu.

Nemohla jsem se dočkat až mu Woodse představím. Chtěla jsem vědět co si o něm

bude Woods myslet. Hluboko uvnitř jsem také chtěla Woodsovi ukázat, že krev v
mých žilách pochází od normálních lidí. Sama jsem na to často zapomínala.

"Vypadáš krásně. Přestaň být nervózní. Z ničeho co uděláš nemůžeš být krásnější
než už jsi," řekl Woods, když se natáhl a chytil mě za obě ruce, aby mi zabránil
stáhnout dolů zrcátko a ještě jednou si zkontrolovat obličej.

"Vím, že se chovám hloupě. Omlouvám se. Já jen … ještě jsem se s Nilovo rodinou
nesetkala. Jeho dcery … jsou moje sestry."

"A dneska zjistí, že mají tu nejkrásnější, nejtalentovanější, sladkou, jedinečnou

starší sestru na světě. Přestaň s tím. Zhluboka se nadechni a pamatuj si, že jsi
úžasná a ony mají štěstí, že s tebou budou sedět v jedné místnosti."

Woods dokázal říkat ty nejmilejší věci na světě.

"Opravdu bych tě teď chtěla políbit, ale to by nás oba rozhodilo."

Zasmál se a zajel na parkoviště s obsluhou u klubu. Sejdeme se tam s Nilem a jeho

rodinou na večeři. "Já se nechám rozhodit kdykoliv na mě budeš chtít položit ty
svoje plný rty."

"Šetři si to na později, hřebče," řekla jsem zrovna když mi Bradley otevřel dveře.
Ráda jsem viděla, že stále pracuje venku. Najala jsem ho před měsícem.

"Dobrý večer, slečno Sloane. Vypadáte krásně," řekl s jiskřícíma očima.

"Vždycky je krásná; ruce pryč," řekl mu Woods, vzal mě za ruku a zastrčil si jí pod
paži.

"Vystrašil jsi toho chudáka k smrti," vynadala jsem mu.

"Dobře."

Nehádala jsem se. Následovala jsem ho do klubu, pokoušejíc se neusmívat jako

idiot.

"Pane Kerringtone, tudy prosím. Vaše společnost již dorazila," oznámil Jimmy, když
jsme vešli do jídelny.

Jimmy na mě mrkl, než nás zavedl do formální části, reservované pro speciální
hosty a večírky. Woods to tak zařídil, abychom měli soukromí.

Nile vstal, když jsme vešli. Woods mi stiskl ruku, aby mi dodal odvahu.

"Dobrý večer, Nile," přivítala jsem ho a pak se otočila k Woodsovi. "Woodsi, tohle je
Nile Andrews. Nile, tohle je Woods Kerrington."

Woods s Nilem si potřásli rukama a slyšela jsem jak mu Nile poděkoval za

ubytování, které bylo nepochybně působivé, znala jsem Woodse. Podívala jsem se
na tři děvčátka sedící u stolu, prohlížely si mě. Každá z nich měla jiný výraz.
Odrážela se na nich nervozita a zvědavost.

"Dello, rád bych ti představil mou ženu Jillian."

Jullian byla vysoká a štíhlá, s dlouhými, tmavými, rudými vlasy. Její pokožka měla
krémově bílou barvu a oči měla oříškové. "Tak ráda tě poznávám, Dello. Nile mi řekl
o vašem setkání všechno. Nemůžu se dočkat až si s tebou sama popovídám,
stejně tak holky." Měla přívětivé oči. Vysoké lícní kosti s úžasnou strukturou, vás
přiměly myslet na namyšlené, elitářské ženy, ale Jullina byla velmi milá a nohama
pevně na zemi. Přesně tak jsem si představovala Nilovu ženu. Nedovedla jsem si
ho představit s Glendou. Nebyly si vůbec podobní.

"Jsem ráda, že jste mohli přijet na návštěvu," řekla jsem a znovu se podívala dolů
na holky. Všechny měly barvu vlasů a očí po matce.

"Dello, tohle je Jasmine, Jocelyn a July. Holky, tohle je vaše sestra Della," řekl Nile,
stojící nalevo ode mě. Nečekala jsem, že mě nazve jejich sestrou. To bylo
překvapení. Také jsem si zatím nebyla jistá jaký z toho mám pocit.

"Moc ráda vás všechny tři poznávám," řekla jsem.

"Líbí se mi tvoje šaty. To je Marc Jacobs? Přísahám, že jsem přesně takové viděla v
nové kolekci Marca Jacobse."

"Máš tatínkovi oči. Vždycky jsem chtěla tatínkovi oči."

"Bydlíš na pláži?"

Všechny tři spustily najednou. Byla jsem trochu zaskočená, ale líbilo se mi, že se
mnou chtějí mluvit. Začala jsem s Jasmine. "Nemám tušení kdo je Marc Jacobs.
Tyhle šaty jsem si koupila při nakupování se svojí nejlepší kamarádkou v sekáči v
Atlantě." Viděla jsem jí na tváří fascinaci, při představě, že jsem nakupovala v
sekáči.

"Mám oči po tvém otci. Bylo to milé překvapení, ale tvoje jsou stejně tak krásné. A
máš po mamince nádherné vlasy." Jocelyn se hezky začervenala a já uvažovala,
jestli ona je ta stydlivá.

"A ano, bydlím tady na pláži. Je to úžasné místo," řekla jsem July.

"Vždycky nakupuješ v sekáčích? Vždycky mě zajímalo jaké to uvnitř je."

"Umím hrát na piáno. Hraješ?"

"Umíš surfovat? Vždycky jsem chtěla surfovat."

Znovu se mě všechny tři zeptaly současně.

"Holky, nechte Dellu posadit a nadechnout. Budete mít spoustu času zavalit jí
otázkami, ale nevystrašte jí hned," řekla Jullian, než jsem jim mohla znovu
odpovědět.

Woods mi vytáhl židli a já se posadila. On si pak sedl vedle mě. Byla jsem naproti
Jillian a on seděl proti Nilovi. July seděla po mé pravici. Dovnitř vešel Jimmy a
položil mi ubrousek do klína.

"Ledový čaj, slečno Sloane," řekl, když přede mě postavil sklenici. Viděla jsem
Nilovi v očích zaujatý lesk, když sledoval Jimmyho doručit naše pití a předkrmy,
aniž bychom si museli objednat.

"Děkuju, Jimmy," řekla jsem a usmála se na něj.

Než odešel, věnoval mi rychlý úsměv.

"Je krásnej. Viděla jsem ho, když jsme sem přišli a mrkl na mě," řekla Jasmine.

Zadržela jsem úsměv. Jimmy byl krásný a věděl jak ženy přinutit nad ním slintat. A
zatímco ony si ho prohlížely, on si prohlížel jejich muže. Víc než jednou jsem ho
přistihla dívat se Woodsovi na zadek.

"Jasmine, prosím," řekl Nile, mračíc se na ní.

"Promiň," zamumlala.

"July mě zrovna kopla. Jen jsem se jí ptala jestli mi podá chleba a ona mě kopla,"
řekla Jocelyn a překřížila si ruce na hrudi.

"Dobře holky. To by stačilo," řekla Jillian, pak se na mě omluvně podívala. "Celý den
byly v autě a teď jsou příliš rozrušené, že jsou tady a poznají tě."

"Jsem fascinovaná. Nikdy jsem nebyla mezi malýma holčičkama. Nebo sestrama.
Je to velice zábavné."
Jillianin smích mi připomněl zvonečky. "Než tohle jídlo skončí, nejspíš ti to tak
připadat nebude."

Woods mi sklouzl rukou po noze a položil mi jí na stehno. Poprvé jsem čelila Nilovi
sama, ale bylo hezké mít tu teď vedle sebe Woodse.

"Pozval jsem Nila, aby si se mnou zítra ráno zahrál golf, pokud ti to nevadí," řekl
Woods, naklánějíc se ke mně, když mluvil.

Líbil se mi nápad, že se s Woodsem lépe poznají. "Samozřejmě. To je super,"

ujistila jsem ho a usmála se na Nila.

"Jste manželé?" zeptala se jedna z holek. Podívala jsem se na ně a viděla jak

Jocelyn šťouchla loktem do July.

"Nemá prstýnek. Neptej se na to," sykla Jocelyn.

"Ne, nejsme. Ale je v pohodě, že se zeptala," odpověděla jsem, neschopná zadržet

úsměv. Při jejich neustálém hádání jsem si přála mít sestru.

"Proč ne? Bydlíš s ním přeci, ne?" zeptala se July.

"July." Tentokrát jí napomenula Jullian.

"To je dobrý, opravdu. Chci, aby se mě ptaly," ujistila jsem jí. Pak jsem se podívala
zpátky na July. "Bydlím s ním. Je to můj přítel."

"Maminka a tatínek spolu bydleli dva roky než se vzali," oznámila Jasmine.

Viděla jsem na Jullianě tváři červené skvrny, ale jen se zasmála a zavrtěla hlavou.
"Musíš přestat poslouchat rozhovory dospělých. Přísahám, že toho víš víc než bys
měla," řekla Jullian, když se pokoušela zakrýt pobavení.

"Znamená to, že se také vezmete?" zeptala se July.

Opravdu tu věc s manželství nenechají jen tak plavat.

"Možná se jednoho dne vdám. Ale právě teď nevím."

"Zkuste se Delly ptát na otázky, které se netýkají jejích osobních vztahů. Dobře,
holky?" řekl Nile přísným hlasem. Sledovala jsem jak všechny tři s poraženeckým
výrazem přikývly.

"Já mám kluka. Můžeme si povídat o něm?" zeptala se July.

"Moc ráda bych o něm slyšela," ujistila jsem jí. Rozzářila se.

Slyšela jsem jak si Jasmine povzdychla. "Skvělý, a je to tady," zamumlala.

 37. Kapitola
WOODS

Della se Nilovi a jeho rodině otevřela víc než jsem čekal. Většinou to bylo jen pro
Nilovi dcery. Také je to k ní přitahovalo. Sledovat to bylo srdce rvoucí a úžasné
zároveň. Della mohla mít normální život. Její otec byl dobrý muž. Také jsem většinu
večera sledoval Nila. Díval se na Dellu a jeho holky také. Bylo těžké nevšimnout si
jeho spokojeného výrazu. Možná ho Della nikdy nebude považovat za tátu, ale já
doufal, že si s jeho rodinou vytvoří nějaký vztah. Myslím, že to potřebuje.

"Řekni mi co si myslíš o Nilovi a jeho rodině," zeptala se Della, když jsme vešli do
domu. Cestou zpátky mlčela a já jí dopřál klid se svými myšlenkami. Měla toho ke
zpracování hodně aniž bych z ní něco páčil.

"Myslím si, že je to dobrý muž a dobrý otec. Jeho děvčata si rychle zvykla a jsou
tebou fascinované."

Della se usmála a zula si lodičky. "Mám ty holky ráda. Každá je tak jiná. Je to
jakoby dohromady vydaly za jednu kompletní osobu. Napadlo mě jaké to asi je
vědět, že máš stále někoho na své straně, vědět, že můžeš dělat jízlivé poznámky
a dokonce se strkat a tlačit, ale stejně tě budou milovat, když se zbytek světa obrátí
proti tobě."

Šel jsem k ní a zezadu kolem ní omotal paže. "Já vždycky budu na tvojí straně.
Můžeš mě strkat-k čertu, dokonce mi můžeš dát i facku-ale vždycky budu přímo
tady, připravený čelit s tebou světu."
Della se o mě opřela a omotala ruce kolem mých. "Já vím. Myslela jsem jako dítě.
Mít sourozence stojící ve tvém rohu."

Chápal jsem co myslí a lámalo mi srdce, když jsem přemýšlel o malé holčičce,
která byla tak osaměla a starala se o matku, která tam duševně nebyla.

"Našla jsi Braden."

"Braden našla mě. A máš pravdu. Ona byla vždycky v mým rohu."

"Rád vím, že jí máš. Ona tě miluje skoro stejně moc jako já."

Della se zasmála. "Tohle nesmí slyšet. O tenhle titul by se s tebou poprala."

Uvažoval jsem co by Braden dělala, kdybych Dellu požádal o ruku. Podusila by

mě? Ujistila by se, že mám v úmyslu s ní zacházet jako s princeznou?
Nepochyboval jsem, že o ní uslyším až ten čas přijde. Jen jsem si nebyl jistý
správným načasováním.

Dellu jsem miloval a věděl jsem, že jí její místo v mém srdci nikdo nevezme. Ona
byla ta pravá. Ale manželství také znamenalo závazek, kterého jsem se bál. Byl
jsem připravený se jí zeptat předtím než odešla. Teď jsem věděl jak rychle mi
dovede vyrvat půdu z pod nohou. Dokázal bych tenhle druh bolesti zvládnout,
pokud by byla moje žena? Byl bych ještě víc zranitelný. Potřeboval jsem čas, abych
si zvykl na její návrat. Na to, že mám Dellu, která se nebudí s křikem a nemusím se
o ní neustále bát.

"Miluju tě," řekla, když jsme tam spolu stáli.

"Já tě miluju víc," odpověděl jsem. A myslel jsem to vážně. To mě brzdilo před tím,
abych se jí zeptal jestli si mě vezme. Byl to můj zátaras. Miloval jsem jí víc.

Do myšlenek se mi vkradlo zaklepání na dveře a Della mi odstoupila z náruče, aby

se na mě podívala. "Kdo by to mohl být?"

"Nejsem si jistý. Dojdu tam."

Když jsem otevřel dveře, po verandě mi sem a tam přecházel Jace. Když mě
uviděl, zvedl prudce hlavu. Zavrtěl hlavou a pokračoval v chození. Tohle byl
problém se ženskou. Ohlédl jsem se na Dellu, která stála a sledovala mě z druhé
strany chodby.

"Vypadá to, že si Jace potřebuje promluvit. Budeme tady venku, kdybys mě

potřebovala," řekl jsem jí.

Na čele se jí usadilo ustarané zamračení, ale přikývla. "Dobře."

Zavřel jsem za sebou dveře a sledoval Jacovo přecházení.

"Co se s Bethy stalo?" zeptal jsem se. Věděl jsem, že to je jediná věc, díky který tu
chodí jako blázen.

Okamžitě se zastavil a zastrčil si ruce do kapes. "Ona je … Chtěla si mě vzít. Zmínil

jsem se o tom a ona chtěla. Ale poslední dobou se začala chovat divně. Takže jsem
tu věc s manželstvím odložil. Myslel jsem, že kvůli tomu začala vyšilovat. Ale jen se
to zhoršuje. K čertu, co mám dělat? Nechci si jí brát jestli není připravená. A jsem si
zatraceně jistej, že se jí nemůžu zeptat. Nevím co jsem si myslel. Jen protože si
Rush s Blaire hrajou na rodinku neznamená, že je připravenej i zbytek z nás."
Chvilku tady zůstanu. Soudil jsem to podle Jacova zoufalého tónu. Posadil jsem se
na houpačku. "Takže sis to s manželstvím rozmyslel? Zní to jako bys tím Bethy
odstrašil. Možná potřebujete jen víc času jako pár."

Jace se tvrdě zasmál. "Jo, to jsem si taky myslel. Ale ona je prostě … ve starých
kolejích."

"Ve starých kolejích?" zeptal jsem se, uvažujíc co tím kruci myslí.

"Však víš, ve starých kolejích jako předtím. Pije a pořád chce chodit pařit. Už se
sotva kdy vídá s Blaire, protože řekla, že jí je z toho smutno. Chce to co má Blaire,
ale říká, že je to vzácný. Nemůžeme se s tím porovnávat. Ale to nedává žádnej
zatracenej smysl. Minulý týden jsem se dvakrát porval v baru. Dvě zasraný rvačky.
Já. Já se neperu, sakra. Ale ona mě nutí chodit zachraňovat její ožralou prdel od
chlapů, kteří jí chtěj osahávat."

Přemýšlel jsem o tom jak si Della nedávnou hrála s Natem a jak sladký to bylo. Ale
ani jednou mě nežádala o stejnou věc. Nikdy na mě netlačila o víc. Nebyl jsem si
jistý co bych dělal, kdyby ano. Nejspíš bych jí to dal.

"Chceš Bethy? Navždycky? Je ona ta, se kterou chceš strávit zbytek života?"

"Chtěl jsem. Před tímhle vším. Chtěl jsem. Myslel jsem si, že jsme připravený. Ale
ona se teď změnila. Chová se jako … chová se tak jako předtím. Když všechno co
jsem chtěl bylo jí opíchat, protože v tom byla tak zatraceně dobrá. Byl jsem na sexu
s ní závislý. Pak se mi postavila, načrtla hranici a já se jí prohnal, protože jsem si
uvědomil, že při všem tom sexu mi na ní začalo záležet. Chtěl jsem víc než jen
sex."

Každý tenhle příběh už znal. Nikdo to nečekal. Jace byl bohatý děcko a Bethy
bydlela v karavanu. Ti dva k sobě nepasovali … a pak najednou jo. "Měla by znovu
načrtnout hranici. Donutit tě jí zvednout."

Jace se šel posadit na polstrovanou lavičku a spustil hlavu do dlaní. "Kdybych si

myslel, že to je ono, prostě bych jí požádal o ruku. Protože jo, miluju jí. Ale myslím
si, že něco skrývá. Nevím co to je. Snažím se to přehlížet, ale jsou chvíle-a nejsou
časté-kdy se ode mě odtáhne. Nemůžu určit, kdy se to stane. Nemůžu přijít na
důvod-prostě to dělá. Pak je najednou druhý den zpátky, nebo o pár dní později a
zase je to moje Bethy. Já jen … musí mi všechno říct. Musí mi vysvětlit co jí
pronásleduje a proč si kruci myslí, že chodit na honky-tonk, oblečená jak kovbojský
mokrý sen je v pořádku. Jsem unavený ze rvaček s idioty většími než já."

Della nikdy žádnou z těchhle věcí nedělala. Nemohl jsem s ním soucítit a byl jsem
si teď zatraceně jistej, že by jí neměl žádat o ruku, protože měli k vyřešení pár
vážnejch sraček.

"Vy dva si potřebujete promluvit," řekl jsem. Neměl jsem žádný moudrý slova.

Jace si projel rukou ve vlasech a povzdychl si. "Já vím, že jo. Pokaždé když to
zkusím a zeptám se jí na to, začne pít. Další věc co vím je, že tancuje někde na
baru. Když začne střízlivět, říká mi, že si přeje, aby pro mě byla dost a že si přeje
být někdo, koho bych mohl milovat navždycky. Řekl jsem jí, že je, ale musí mi říct
proč tohle dělá. Proč se ode mě občas odtahuje. Buď začne brečet, nebo mi kouřit
ptáka. Obojím mě naprosto rozptýlí."

Myslel jsem si, že jsou Jace s Bethy v pohodě. Vedli si dobře. Vždycky byli spolu.
Nedovedl jsem si mezi nimi představit žádný problém. Bethy byla pořád tak šťastná
a usměvavá. Bethy, o které mluvil jsem nikdy neviděl.
"Miluju jí. Udělám cokoliv, abych tohle zastavil. Protože jí nemůžu ztratit. Miluju jí.
Ona je nejlepší věc co se mi kdy stala. Všechny vztahy předtím v porovnání s ní
vybledly. Jestli se chce vzít, požádám jí. Chtěl jsem počkat, ale nemyslím si, že mi
kdy poví proč se mi občas vytrácí. Možná když se vezmeme, tak s ním přestane.
Když jí dám na prst prstýnek, zastaví to její opilecký párty."
Jediná věc přibližující se dobrýmu důvodu proč by si jí měl vzít bylo, že jí miluje a
že je ta nejlepší věc, která ho potkala. Zbytek byl nelogický. "Myslím si, že jí napřed
musíš přimět, aby si s tebou promluvila střízlivá. Zamkni jí v pokoji a donuť jí.
Nežádej jí o ruku jen protože tě tlačí těmihle opileckými výstřelky. O tom manželství
být nemá. Musíš tohle chtít, kámo."

Jace se podíval na dveře mého domu. "Co Della? Chceš s ní tohle?"

Jo, chtěl jsem s ní být navždy. "Jednoho dne, ale ona na mě netlačí. Poznáme až
přijde správný čas."
Jace přikývl. "Jo, to jsem si taky myslel. Ale Bethy se zdá tou představou
ohrožená." Vstal. "Díky za vyslechnutí. Potřeboval jsem to ze sebe dostat. Nemohl
jsem se dnes večer vrátit do bytu a zabývat se Bethy. Prostě jsem si potřeboval
promluvit."

"Jsi můj nejlepší kámoš. Vždycky tu jsem, když potřebuješ. Kromě toho, pomohl jsi
mi, abych nezešílel, když mě Della opustila."

Jace se zasmál. "To spíš Rush. Já se tě bál dotknout. Byl jsi jak maniak."

"Rush byl dost silnej, aby mě udržel zpátky. Ale tys mě poslouchal a udržoval při
smyslech, zatímco byla pryč."

Jace přikývl. "Jsi moje rodina."

A on byl moje.
 38. Kapitola
DELLA

"Tiše děťátko, ani slovíčka, maminka ti koupí slavíčka." Matčin hlas zněl pronikavě
a falešně, stála jsem před dveřmi do její ložnice a nakukovala dovnitř. Byla v
houpacím křesle s panenkou, které jsem se nesměla dotknout, pevně zabalenou v
dece. Zpívala panence, když byla smutná.

"Ano, hodný chlapeček, spinká u maminky. Spinká jak má." Cukrovala na panenku
a něžně se dotýkala plastové tváře jakoby byla skutečná. Dlouhý čas jsem si
myslela, že je opravdová. Ale nikdy nevydala hlásku a občas jí nechávala
zapomenutou v kolébce i několik dní. Nakonec jsem si uvědomila, že je to jen
panenka.

Pak jsem udělala tu chybu, že jsem jí zvedla a také houpala. Maminka na mě byla
velmi naštvaná. Zůstala jsem tři dny zamčená v pokoji bez jídla.

"Sladké děťátko, maminčina radost. Půjdu ti koupit nějaké nové hračky." Zpívala
vymyšlená slova. Vždycky si slova písničky vymýšlela. Nebyla jsem si jistá jestli
skutečná slova nezná, nebo jestli jen ráda zpívá o tom co dělá.

Pak hodila panenku přes pokoj a křičela. "Démonské dítě!" znovu a znovu stále
dokola a dupala nohama. Běžela jsem zpátky do svého pokoje jak nejrychleji jsem
mohla a modlila jsem se, aby si pro mě nepřišla.

"Dello?" do snu se mi vkradl Woodsův hlas a otevřela jsem oči. Podívala jsem se
mu do ustarané tváře.

"Jdi v pořádku? Ztěžka jsi dýchala."

To bylo všechno? Usmála jsem se. Byla jsem v pohodě. Dokázala jsem žít se
vzpomínkami. Pokud s nimi nepřijde i teror. "Je mi fajn," ujistila jsem ho a přitulila se
k němu. "Byla to jen vzpomínka."
Hladil mě prsty po paži. "Chceš o ní mluvit? Možná kdybys mi o tom vyprávěla,
přestalo by se ti o tom zdát úplně."

Chystala jsem se říct ne, ale zarazila jsem se. Léta jsem lidem říkala ne, protože
když jsem o tom přemýšlela, spadla jsem do temnoty. Ale teď jsem na tom byla líp.
Co když mu o svých snech řeknu … co kdyby to mohlo opravdu pomoct?

"Dobře," řekla jsem, ale nepodívala se na něj. Oči jsem držela sklopené na jeho
hrudi. Už jsem se vzpomínek nebála. Jen jsem si nebyla jistá jak se mu kompletně
otevřít. Budu se cítit zranitelněji než kdy předtím. Pozná moje horory. Nikdo je
neznal. Ale bylo na čase.
Woods mě sevřel pevněji a já se zaměřila na teplo jeho rukou. Byla jsem v bezpečí.
Říct mu to bylo bezpečné.

"Houpala panenku. Vždycky houpala panenku, když měla jedno ze svých temných
období. Zpívala jí a vymýšlela si slova ukolébavky. Dokonce už i jako pětiletá jsem
věděla, že zpívat plastové panně je špatné. Něco bylo špatně. Takže jsem jí
pozorovala. Mě nikdy nehoupala. Vidět jí s panenkou mě mátlo. Proč chovala
plastovou panenku? To dítě byl on. Říkala mu tak. Nikdy mu neříkala jménem. Jen
'moje sladké děťátko' a 'chlapeček'. To bylo taky divný, protože chlapeček
adoptovaný přede mnou nebyl mimino, když si ho vzali." Na moment jsem se
zastavila a napadlo mě se podívat na Woodse, abych viděla co si myslí. Ale měla
jsem toho na jazyku víc a nechtěla jsem se mu dívat do očí a sledovat jeho reakci.

"Když mě občas viděla pozorovat jí s dítětem, křičela na mě a často mě bila. Říkala

mi ať jsem zticha, že děťátko spí. Nebo abych šla bratrovi připravit nějaké jídlo a
ujistila se, že ho sní. Nesnášela jsem dělat bratrovi jídlo. Věděla jsem, že ho nikdy
nesní a to se zkazí a bude smrdět než ho konečně vyhodí. Zápach zkaženého jídla
byl v našem domě pořád. Nenáviděla jsem ten smrad." Ležela jsem klidně ve
Woodsovo náručí. Věděla jsem, že to co mu říkám je znepokojivé. Trápilo ho to, ale
pomáhalo mi to. Měl pravdu. Mluvit o tom co jsem prožila s někým kdo mě miloval,
nejen s psychiatrem, pomáhalo.

"Když takhle tu panenku houpala, nakonec si uvědomila, že je plastová. Nikdy jsem

nevěděla co viděla, ale začala křičet 'démonské dítě' a hodila ho přes pokoj jakoby
hořelo. Pak se začala drápat a tahat za vlasy. Omlouvala se panence, že ho
nechala jít do obchodu. Jak jí mrzí, že ho neudržela v bezpečí. Ale pak ukázala
prstem a začala zase křičet démonské dítě. Tu část jsem obvykle nesledovala, jen
jednou. Děsilo mě to. Když začala křičet, spěchala jsem do svého pokoje a zavřela
za sebou dveře. O tom se mi dnes v noci zdálo. O jednom z těchhle momentů."

Woods dlouze, roztřeseně vydechl. "Do prdele," zašeptal, pak mi přitiskl obličej k
vršku hlavy. Nic jiného neřekl. Jen mě držel. To mi pomáhalo nejvíc.

Necítila jsem se tak jak jsem čekala, když se mu takhle otevřu. Vždycky jsem si
myslela, že když někomu ukážu co je uvnitř, jaký jsem měla život, nepříjemně se
odhalím. Ale ve Woodsově náručí jsem se tak necítila. Pevně si mě držel u sebe a
políbil mě do vlasů. Nebyla potřeba žádná slova.
Zavřela jsem oči a uvolnila se. S Woodsem jsem se vždycky cítila v bezpečí. To
nebyla novinka. Ale teď…teď jsem se cítila jako bych našla oporu. Celý život jsem
se držela čehokoliv co mě mohlo udržet v klidu a zadržet před pádem. Roky jsem
lnula k Braden, doufajíc, že mít jí mi bude připomínat, že jsem normální. Že už
nejsem v tom domě. Ale přestože mě milovala, nikdy jsem s ní necítila naprostou
jistotu. Nemohla mi dát zázemí jaké jsem potřebovala. Ne potom všem co jsem
viděla a zažila. Teď jsem věděla, že to nebyla pravda. Zabalená ve Woodsově
náručí a s tlukotem jeho srdce proti hrudi jsem věděla, že mě může udržet
vyrovnanou. Pokud bych někdy padala, chytil by mě.
 39. Kapitola
WOODS

To ráno jsem vypil tři hrnky kafe, abych se připravil na brzkou hru domluvenou s
Nilem. Potom co mi Della minulou noc řekla o svém snu a sdílela se mnou
vzpomínky jsem nebyl schopný usnout. Chtěl jsem jí držet a sledovat spát.
Představa, že by měla další takový sen a já bych nebyl vzhůru mě děsila k smrti.

Bylo to na hovno. To co si prožila bylo ještě víc na hovno než jsem si kdy dokázal
představit. Bála se, že není dost silná, ale kruci, každý kdo prožil to co ona a pořád
byl den za dnem schopný normálně fungovat, byl silný. A Della víc než jen
fungovala. Smála se, vytvářela si přátele, užívala si život, rozesmívala mě a
naplňovala můj svět. Byla nejsilnější člověk, jakého jsem kdy potkal.

"Omlouvám se za zpoždění. Holky se vzbudily brzo a já se je snažil přimět něco

sníst a dívat se na televizi, aby se mohla jejich máma trochu prospat," řekl Nile,
přerušujíc tok mých myšlenek.

S tmavými vlasy a modrýma očima vypadal Delle tak podobný, že pro mě bylo
těžké nezírat. Nebylo pochyb o tom, že je její otec. "Bez obav. Nejsem tu dlouho,"
ujistil jsem ho.

"Chceš nosiče?" zeptal jsem se ho. Nikdy jsem žádného nevyužíval, ale většina
členů ano. Nile se podíval na vozík stojící před klubem s mými holemi a jednou
sadou z klubu. Včera se zmínil, že si hole nepřivezl.

"Ne, rád bych, abychom jeli sami," řekl s úsměvem.

Chtěl si promluvit o Delle. Bylo mi to jasný. Což byl důvod, proč už u nás nestál
nosič.

"Dobře, tak vyrazíme. V ledničce mám vodu, ale pokud bys chtěl něco jiného, vozík
s občerstvením by za námi měl přijet někdy kolem třetí jamky. Můžeme si objednat
tam, když budeš chtít."

"Voda stačí. Na něco jiného je příliš brzy," odpověděl.

Dovezl jsem nás na první jamku. "Della se moc těší na dnešní setkání s holkama a
tvou ženou na pláži." Měly v plánu den u vody. Nile se k ním po naší hře připojí. Já
se vrátím do práce a nechám jí si s nimi užít čas o samotě.

"Děvčata se nemohou dočkat až Dellu znovu uvidí. Opravdu si jí oblíbily. A Jullian jí

také zbožňuje."

Zaparkoval jsem vozík. "Je těžké Dellu nezbožňovat," řekl jsem než jsem vystoupil.
"Jo, to je. Je v tomhle tolik podobná matce…ehm, Glendě."

S Glendou jsem se nesetkal, ale chtěl jsem. Della vypadala jako její otec, ale
neměla jeho osobnost.

Nile si z tašky vytáhl driver. "Della se tu zdá šťastná," řekl.

"Taky je," odpověděl jsem.

Nepohnul se, aby se připravil na odpal. Místo toho si mě prohlížel. "Nepožádal jsi jí
o ruku. Nemohl jsem si nevšimnout, že zněla jakoby manželství nebylo v její blízké
budoucnosti, když se jí na to holky zeptaly."

To nebyl rozhovor jaký jsem dnes čekal. Vytáhl jsem si z tašky hůl a snažil se nebýt
směrem jeho vyptávání naštvaný. "Ještě jsme o manželství nemluvili."

Nile přikývl. "Vidím," řekl.

Co mělo k čertu 'Vidím' znamenat? Plánoval jsem si Dellu vzít.

"Hodlám s tebou jednat na rovinu, Woodsi. Jsi dobrý muž. Máš před sebou zářivou
budoucnost. Když ti do života vejde žena, kterou si chceš vzít, poznáš to a budeš si
jí chtít vzít. Takže když vidím, že jsi o manželství s Dellou ještě nepřemýšlel, jako
muž vím, že si nejsi jistý zda je ona pro tebe ta pravá. Chtěl jsem počkat, ale
rozhodl jsem se Delly zeptat jestli se nepřestěhuje do Phoenixu a nebude s námi
žít. Jillian ten nápad podporuje. Včera jsme zůstali většinu noci vzhůru a probírali
to. Máme ložnici navíc a Della může dokončit školu. Je jí teprve dvacet. Potřebuje
kolem sebe rodinu."

Slyšel jsem co říká, ale měl jsem pocti jako bych právě vystoupil z těla a sledoval
jak se tahle konverzace děje. Tohle bylo neskutečný. Nemohla to být pravda. Přece
nenavrhoval, že mi vezme Dellu. Zavrtěl jsem hlavou než mohl domluvit a zastavil
ho uprostřed věty.

"Ne," bylo vše co se mi podařilo říct. Zaskočil mě. Tohle jsem nečekal.

"Ne?" zopakoval jakoby tomu slovu nerozuměl.

"Ne," řekl jsem znovu. "Nevezmete mi Dellu. Půjdu za ní. Budu jí následovat ať
půjde kamkoliv. Ona je pro mě ta pravá. Nepůjde do Phoenixu. Zůstane tu se
mnou. Vezmu si jí. Ne, ještě jsem jí nepožádal, ale mám to v plánu. Zrovna se ke
mně vrátila. Konečně čelí hrůzám z minulosti a nechává mě, abych jí pomohl
uzdravit. Ona je moje, Nile. Je moje. Nikam nepůjde."

Nile si mě chvíli prohlížel, pak přikývl. Rtů se mu dotkl úsměv.

"To jsem chtěl slyšet," řekl, pak se otočil a šel na odpadiště jakoby byla konverzace
u konce. Ale ještě kurva neskončila dokud mi neřekne, že nebude Dellu žádat, aby
se přestěhovala do Phoenixu.

"Co to má znamenat?" dožadoval jsem se.

Nile se na mě ohlédl přes rameno. "Ukázal jsi vášeň a odhodlání si jí nechat. Chceš
jí navždy. Chtěl jsem se ujistit. Teď se jen musím ujistit, že ona chce to samé."

"Chceš říct, že jsi mi lhal, abys mě přimel přiznat, že si jí vezmu?" zeptal jsem se.
Už jsem si nebyl tak jistý jestli mám tohohle chlapa rád.

"Ne. Jsem velmi vážný. Pokud se s námi Della bude chtít přestěhovat do Phoenixu,
vezmu jí. Utratím každý zatracený desetník, abych jí vynahradil, že jsem byl dítě,
když se narodila. Dám jí rodinu a ujistím se, aby se cítila její součástí a milovaná.
Ale potřebuju vědět, že když jí tu nechám, bude mít někoho kdo jí miluje s vážní,
která je pro věčnost potřeba."

Počkat … pořád se jí hodlal zeptat? "Della není jen moje. Já jí patřím."

Nile přikývl. "Dobře. Jestli to cítí stejně, řekne mi ne až se jí zeptám na stěhování

do Phoenixu. Pokud to udělá, budu vědět, že má před sebou šťastnou budoucnost.
Také budu očekávat pozvánku na svatbu."

"Ona mě neopustí," řekl jsem důrazněji než bylo nutné.

"To se dozvíme. Ne?" řekl než obrátil plnou pozornost k odpalu.

 40. Kapitola
DELLA

Jasmine možná byla jen o pár minut starší než Jocelyn, ale zdála se starší o roky.
Ležela na ručníku jakoby byla teenager a povídala si se mnou o značkovém
oblečení, o kterém já nic nevím, ale usilovně jsem se snažila jí stačit.

Jocelyn a July se mě zeptaly jestli s nimi postavím hrad z písku, pak jsme si hrály
ve vlnách dokud se July neomotala kolem nohy řasa a nevyběhla s křikem na břeh.

Jillian a já jsme si povídaly, když nám k tomu holky daly možnost, ale raději jsem si
s nimi hrála. Byly tak plné života. Nile byl dobrý otec. Milovaly ho. Říkaly mu
tatínek, což je podle mě roztomilé.

"Budeš s námi žít? Slyšela jsem jak si o tom mamka s taťkou pozdě do noci
povídají. Mysleli si, že spím." Jasmine mě opatrně pozorovala.

Na tuhle otázku jsem teda připravená nebyla. Čekala dokud její matka nevstala a
nešla vzít July na toalety. Nemohla jsem přijít na to jak Nila vůbec napadlo ptát se
mě, abych s nimi žila. Byla jsem tu šťastná. Měla jsem domov.

"Jsem doma tady," řekla jsem jí.

Přikývla. "Jo, ale tatínek říkal, že nejsi zasnoubená a ani to na zásnuby nevypadá.
Myslel si, že bys s námi žila a chodila na vysokou. Mohli bychom být tvoje rodina."

Byla jsem si celkem jistá, že Nile nikdy neměl v úmyslu, abych se o téhle
konverzaci dozvěděla. "Asi bychom se o tom neměly bavit. Pokud bude tvůj táta
chtít, abych o tom věděla, pak mi to řekne."

Jasmine obrátila oči v sloup a podívala se na mě. "Udělá to. Jen abys věděla."
Bylo tomu dítěti opravdu devět. Chovala se jako patnáctiletá.

"A tady ho máme," řekla s úšklebkem.

Ohlédla jsem se a uviděla jak k nám přichází Nile v modro žlutých kraťasech a
bílém polo tričku. Vypadal jakoby právě odešel z golfového hřiště.

"Tatí," vypískla Jocelyn od dalšího pokusu o písečný hrad a rozeběhla se k němu.

Sehnul se, zvedl jí a objal. Pak předstíral, že je kvůli ní celý od písku. Bylo to
roztomilé.

"Ahoj taťko, tak ti šly odpaly?"

"Sedmdesát devět. Stárnu. Woods nastřílel sedmdesát. Bylo to působivé."

Byla jsem ráda, že spolu strávili čas. Nile a jeho rodina jedou zítra domů. Nebyla
jsem si jistá jestli, nebo kdy je znovu uvidím.

"Jak se vám tu holky vede?" zeptal se a sedl se vedle mě.

"Krom toho, když se July omotala kolem nohy řasa to bylo úžasný," odpověděla
jsem.

Jasmine se zasmála. "To bylo epický."

Nile se na ní podíval a usmál se. "Dovedu si to představit." Rozhlédl se. "Kde je

Jillian a July?"
"Na toaletách," vysvětlila jsem.

Chvíli jsme tam seděli a moc toho neříkali. Jocelyn nás volala, abychom se dívali
na její hrad, ale kromě toho zůstávali všichni zticha.

Konečně se Jillian a July vrátily, July si sedla Nilovi na klín a pověděla mu o každé
vteřině, kterou zmeškal. Poslouchal jí jakoby mu vyprávěla nejzajímavější příběh na
světě. Ona to také očekávala. Byla si jistá faktem, že si jí bude chtít vyslechnout. A
on chtěl vědět co mu chce říct.

"Holky, pojďme si smočit nohy a nechat tatínka, aby si chvíli promluvil s Dellou,"
řekla Jillian, vstala a napřáhla ruku pro July.

Podívala jsem se na Jasmine, která mi věnovala Já ti to říkala pohled, pak vstala a

následovala matku a sestru k vodě.

"Nepůjdeme se projít?" navrhl Nile, vstal a podal mi ruku, aby mi pomohl vstát.
Nepotřebovala jsem pomoc, ale byl džentlmen, takže jsem ho nechala.

Šli jsme a já čekala až něco řekne.

"Chtěl bych, aby jsi se s námi přestěhovala do Phoenixu, Dello. Máme nad hernou
extra pokoj. Měla by jsi tam soukromí, protože má oddělený vchod do domu. Mohla
bys chodit do školy a všichni bychom se lépe poznali. Děvčata tě milují. Jillian si
myslí, že jsi skvělá. Všichni chceme, abys s námi bydlela, i když vím, že máš život
tady."

"Dello!" Woodsův hlas prolomil Nilovu překvapivou nabídku a já se zastavila a

otočila, abych ho viděla jak ke mně běží. Co tady dělal?

"No, ať se propadnu," řekl vedle mě pobaveným tónem Nile. Neměla jsem čas se
soustředit na něj, ani na jeho návrh. Woods vypadal rozrušeně.

"Woodsi?" pátrala jsem mu v obličeji, abych viděla jestli se něco děje. Byl někdo
zraněný?
"Neopouštěj mě," řekl, popadl mě za ruce a zhluboka se nadechl jakoby sem běžel
pár mil.

"O čem to mluvíš? Neopouštím tě."

Podíval se na Nila a s odhodláním očích pak zpátky na mě. "Miluju tě. Jsi moje
jediná. Moje all-in. Neopouštěj mě."

Řekl mu Nile, že se mě chystá zeptat, abych s ním odešla? Pokud ano, proč si
Woods vůbec myslí, že bych šla? Opravdu je kvůli mně tak nejistý? Samozřejmě,
že ano. Utekla jsem a nechala mu jen dopis. Sáhla jsem nahoru, vzala Woodsův
obličej do dlaní a podívala se mu do očí. Potřebovala jsem, aby mě slyšel.

"Neopustím tě. Nikdy. Musel bys mě poslat balit, abych odešla a i pak mám v plánu
bojovat. Připoutala bych se k tobě a odmítla se hnout. Nic mě nepřiměje odejít.
Nic." Pohladila jsem ho palci po čelisti; opravdu bylo nefér jak jsou dokonalé.

"Chystá se tě zeptat, abys odešla do Phoenixu," řekl, sledujíc mou tvář.

"Já vím. Právě to udělal. Ani mě nenapadlo jít," řekla jsem a usmála se nahoru do
jeho krásné, utrápené tváře.

"Takže mě neopouštíš?" zeptal se.

Zavrtěla jsem hlavou, spustila ruce z jeho obličeje a otočila, abych se podívala na
Nila. "Fakt, že by jste mě s Jillian a holkama tak snadno přijali do rodiny je
ohromující. Zasáhlo mě to. Chci vás poznat. Ale neodejdu z Rosemary. Neopustím
Woodse. On je moje rodina. Lidé tady jsou moje rodina. Nepotřebuji další. Vše co
potřebuji mám tady."

Nile nevypadal ublíženě, ani připravený se hádat. Místo toho jsem viděla jak se mu
na tváři rozsvítil radostný výraz. "Přesto jak moc chci, abys s námi bydlela a dala
nám šanci stát se tvojí rodinou, jsem vděčný, že máš někoho kdo tě tak miluje," řekl
a kývl hlavou k Woodsovi. "Můžu věřit, že se o tebe postará a vím, že jsi v pořádku.
Nepostaral jsem se o tebe, když jsi to potřebovala. Teď když jsem tě našel tak chci,
abys byla šťastná a v bezpečí. Věřím, že tenhle muž ti to může dát."
Woods si mě přitáhl k sobě.

"Může. Už to udělal a mnohem víc," odpověděla jsem.

 41. Kapitola
WOODS

Byl čas táboráku na oslavu konce letní sezóny. Uplynulé dva měsíce byly perfektní.
Della se mnou sdílela víc a víc ze svojí minulosti a její sny se začaly kompletně
vytrácet. Předminulý týden mě vzbudila uprostřed noci, aby mi řekla, že se jí zdálo
o nás. Pak jsme se milovali na kuchyňském stole. Byla tak nadšená, že měla sen,
který neobsahoval hrůzy minulosti, že byla připravená si ho přehrát v reálu.

Byl to zatraceně dobrý způsob jak se vzbudit.

Sledoval jsem jak drží Nata a tancuje s ním na hudbu proudící z reproduktorů.
Blaire seděla Rushovi na klíně a pozorovali Dellu s jejich synem. Byla nádherná.
Chtěl jsem jí vidět tancovat a smát se s naším dítětem. Chtěl jsem, aby měla dítě,
které by milovala způsobem jakým jí nikdo nemiloval. Chtěl jsem vědět, že jsem z
lásky, která nás tak pevně svazovala, něco stvořili.

"Je šťastná," řekl Jace.

"Je dokonalá," odpověděl jsem.

Jace se zasmál a plácl mě po zádech. "Jdi do toho a udělej to. Víš, že to chceš.
Navlékni jí na prst prstýnek."

"Mám to v plánu. Musí to být výjimečné."

Jace si povzdychl. "Jo, taky to mám v plánu. Měli jsme s Bethy drsný léto, ale věci
začínají vypadat líp. Přestala pobíhat po barech. Myslím, že měla na chvíli jen
temné období. Znovu tráví čas s Blaire a Dellou. To pomáhá."

Jace se naštvaný na Bethy už dva měsíce na mých schodech neukázal. Doufal

jsem, že jsou na tom lépe. "Dobře. Jsem rád, že vám to klape."

"Ach, do prdele. Není to Nan?" řekl Jace a ukázal na ní. "Myslel jsem, že odjela na
léto do Paříže. Vidět Nan Granta zase rozhodí." Grant na párty nebyl; byl mimo
město. To se poslední dobou stávalo často. Ukázal se tu na pár dní a pak zase
odjel. Byl jsem jen rád, že neplýtvá časem s Nan.

"Grant už se přes to dostal. Jestli je Nan zpátky, bude v pohodě. Byla to hrozná
chyba. A on už to teď ví."

Jace tiše hvízdl. "Je s Augustem Schweepem. Copak si ho přivezla z Paříže?"

"Ne. August je náš nový golfový instruktor. Potřebovali jsme víc než jen Marca.
Když si August zranil ramenní svaly, byla jeho profesionální kariéra u konce. Chce
se tu usadit, takže koupil Spencrův dům. Pracuje teď pro mě."
"Vypadá to, že Nan je všemi deseti pro."

"Dobře. Alespoň to není Grant."

Jace si odfrkl. "Pravda."

Chtěl jsem si dojít pro Dellu a vzít jí na procházku. Temná pláž byla skvělý místo
pro strávení pár chvil o samotě. Otočil jsem se, ohlédl se na vodu a uviděl Bethy
vrávorat do vln. Tohle nebyl dobrý nápad a ona to věděla. Celý týden byly vyvěšené
červené vlajky. Zpětné proudy byly silné a byla tma. V takové vodě se za tmy
neplave.

"Jaci, kámo, co to Bethy dělá?" zeptal jsem se a bál se z ní spustit oči.

"Co dělá teď? Předtím pila panáky tequily a já jí to zarazil. Už měla dost…do
prdele!"

"Jde příliš hluboko," řekl jsem a udělal krok k vodě. Jace se rozeběhl a já ho
následoval. Slyšel jsem jak v davu někdo zaječel, když se Bethyna hlava potopila.
Ne. Tohle se nemůže dít.

Jace se vrhl do vln směrem k ní. Stáhl jsem si tričko, bál jsem se, že by mě
zpomalovalo, pak jsem se ponořil za ním. Nenechám nejlepšího kámoše jít do
tohohle samotného.

Vzduch naplnil Bethyn bublavý výkřik.

"Klid, miláčku! Klid. Nebojuj s tím. Prosím, nebojuj s tím. Potopíš se a nebudeš mít
sílu se vynořit," křičel Jace, když k ní plaval.

Viděl jsem jak jí popadl, zrovna když ho zachytil smrtící proud. Tohle nemůže být
pravda. Ne.

"Musíš jí vzít, Woodsi!" volal přes řev vody Jace.

"Dejte mi ruce oba!" zařval jsem.

"Ne! Vezmi jí. Zvládnu to. Vezmi jí, sakra! Je to silný!" křičel Jace.

Jak jsem jí měl vzít a jeho tady nechat? "Pojď se mnou, Jaci!" nařizoval jsem.

"Woodsi, poslouchej mě-" potopil se a zase se vynořil s panikařící Bethy v náručí.

"Musíš jí vzít, nebo umřeme všichni. Nenechám jí utopit. Pomoz mi!"

Přikývl jsem. Musel jsem to udělat. Dostane se z proudu. Byl silný a chytrý. Vyrostli
jsme tu, věděli jsme jak bojovat se silnými odlivovými proudy. Sáhl jsem pro Bethy,
když zakřičela Jacovo jméno.
"Miluju tě," řekl jí, když jí pouštěl. Brečela a držela se mě za ruce.

"To neříkej!" křičel jsem na něj. "Dostaneš se z toho ven. Tohle kurva neříkej."

"Jen jí odsud dostaň!" zaječel a odstrčil jí od sebe směrem ke mně, zatímco jí držel
za ruku.

Cítil jsem jak se proud přibližuje. Jestli tu zůstanu o chvíli déle, také mě to vtáhne.
Omotal jsem Bethy ruku kolem paže a táhl jí ven, pak jsem si zastrčil její ruku pod
svojí a plaval zpátky na břeh.

Připlaval k nám Rush a přese mě se převalila úleva. Budu schopný Jacovi pomoct.

"Dej mi jí," řekl Rush, když se natáhl pro Bethy.

"Jdi pro něj," brečela, když mi jí Rush vytáhl z rukou.

Nečekal jsem až odejdou než jsem se otočil zpátky, abych vzal Jace.

Ale Jace tam nebyl.

Ohlédl jsem se ke břehu jestli se mu tam nepodařilo nějak dostat a já to nepropásl,

ale viděl jsem jen Rushe nesoucího plačící Bethy ven z vody.

Otočil jsem se zpátky k temným vlnám. Setkal jsem se jen s tichem. Nic. Právě byl
tady. Viděl jsem ho. Není pryč. Nemohlo se to stát tak rychle.

Potopil jsem se a přinutil se otevřít oči ve slané vodě, ale vše co jsem viděl byla
tma. Potřeboval jsem světlo. Tápal jsem kolem, ale nic jsem necítil. Začaly mě pálit
plíce. Kopajíc nahoru jsem prorazil hladinu a nadechl se. Slyšel jsem ze břehu
svoje jméno. Volali na mě. Také jsem slyšel Jacovo jméno. Nemohl jsem se vrátit
bez něj.

Šel jsem zpátky pod vodu. Musel jsem Jace najít. Nemohl jsem ho ztratit. Ne
takhle. Ne teď. Měli jsme spolu být mrzutí staříci. Bojoval jsem s panikou, která se
ve mně usazovala s každou uplynulou vteřinou kdy jsem ho nemohl najít. Plaval
jsem pod vodou a zápasil s tahem proudu, zatímco jsem se natahoval, abych ho
někde zachytil. Ale do rukou se mi nedostalo vůbec nic.

Když už to moje plíce nemohly snést, plaval jsem zpátky nahoru, jen aby mě vlna
smetla zpátky dřív, než jsem se mohl nadechnout. Takhle to nevzdám. Musím najít
Jace.

Chytly mě dvě paže a škubly mnou na hladinu, kde jsem začal lapat po dechu a
kašlat.

"Krucinál Woodsi. Pojď. Utopíš se tady. On je pryč, kámo. Je pryč. Nenechám tě

taky utopit." Rushova slova mi vyslala do systému šok. Je pryč? Ne. Ne! Není pryč.
Pral jsem se s Rushovo sevřením.

"Přestaň! Della je tam nahoře totálně v háji, brečí. Chceš jí opustit? To je to co

chceš? Takhle jí tu nechat?"

Della. Ach bože. Della. Nemohl jsem jí opustit. Ale ztratil jsem Jace. Ztratil jsem
Jace. Rush nás vytáhl ven z vln a když jsem se nohama dotkl písku, pustil mě. Stáli
jsme tam, dívali se jeden na druhého a ztěžka dýchali. Věděli jsme co se stalo a
čemu budeme čelit. Taky bych byl pryč, kdyby pro mě Rush nepřišel. Nechal bych
tu Dellu.

Otočil jsem se a viděl jí vstát z místa kde klečela. Obličej měla rudý a zmáčený
slzami. Vše co řekla bylo, "Woodsi," než se mi vrhla do náruče.

Jako v mlze jsem sledoval jak Blaire stála a držela hysterickou Bethy. V dálce zněly
sirény. Pláž naplnil pláč a vzlyky. A já tam stál. Della se ke mně tiskla. Její nářek se
uklidnil, ale její sevření nikdy.

Rush šel k Nan a vzal si od ní z náruče plačícího syna. Držel si ho na prsou a

ačkoliv nebrečel, v očích měl bolest.

Já … já cítil jen prázdnotu.

 42. Kapitola
DELLA

Myslela jsem si, že vím co je hrůza. Že znám strach. Viděla jsem svojí matku ležet
v tratolišti vlastní krve. To byl strach. Ale vidět Woodse tam ve vodě, jak se potápí,
ale nevynořuje-to byla naprosto pohlcující hrůza. Nic se s tím nedalo srovnat. Nic.

Ale Jace se nevrátil. Tak hrozně mě bolelo na hrudi, že jsem se nemohla pořádně
nadechnout. Jace byl pryč. Viděla jsem jak se to stalo a Bethyn zlomený nářek,
zatímco ji Blaire držela na písku, mě trhl na kusy ještě víc. Nedovedla jsem si to
představit. Málem jsem to byla já. Mohla jsem to být já tam na písku, kdo ví, že se
muž, kterého miluji ke mě nikdy nevrátí.

Woods se třásl a na mě začala dopadat realita. Představa, že bych ho ztratila bylo

vše na co jsem dokázala myslet. Ale on tam byl z určitého důvodu. Šel zachránit
nejlepšího kamaráda. Sledoval jak byl jeho kamarád stažený pod hladinu a nebyl
schopný ho zachránit.

Sevřela jsem ho pevněji. Jak tohle přežije?

Bethy dál naříkala a Woodsovo tělo ztuhlo. Byl tak napjatý až se chvěl.

"Dostaňte mi jí kurva z očí!" zařval. Odskočila jsem, vylekaná vztekem a nenávistí

prosakující mu ze slov. Upíral oči na něco za mnou. Otočila jsem se, abych viděla,
že se dívá na Bethy.
Blaire zbledla a Bethy se rozplakala silněji.

"Řekl jsem, aby jste dostali její sobeckou, mizernou prdel z mojí pláže! Hned!"

Ztěžka jsem polkla a dívala se jak k němu Bethy vzhlédla velkýma, bolestí
naplněnýma očima.
Rush byl za Blaire a pomáhal Bethy vstát. Slyšela jsem ho říkat, že musí Bethy vzít
někam jinam. Woods křičel na Bethy. Vinil jí.

"Woodsi?" Skoro jsem se muže před sebou bála. Přelétl pohledem ke mně a v
očích měl prázdnotu, které jsem nemoha dosáhnout.

"Zabila ho," řekl jednoduše.

Možná ano. Šla do vody a málem se utopila. Jace zemřel při její záchraně. Ale
musela být opilá.
"Milovala ho," řekla jsem.

Woods zavrtěl hlavou. "Ne. Nemilovala ho. Nemůžeš dělat to co ona a říkat tomu
láska."
Ohlédla jsem se a viděla Blaire vést Bethy k molu. Policie jí bude chtít vyslechnout.
Nemůže jít moc daleko.

"Woodsi, ona ho taky ztratila. My všichni," řekl Thad, který stál opodál, sledoval
Woodse a bál se přiblížit.

"Ztratil jsem ho, protože chtěl, abych zachránil její bezcennou, ožralou prdel. Udělal
jsem co chtěl a ztratil jsem ho." Woodsův hlas byl chladný a bez emocí.

Když dorazila záchranka a policejní auta, pláž osvítila čelní světla.

Na pláži se vyrojili zdravotníci a já sledovala jak jim několik lidí říká co se stalo.
Jeden zdravotník přišel za Woodsem.

"Vy jste jeden z lidí, kteří byli ve vodě?" zeptal se.

"Ano," odpověděl Woods.

"Musíme vás prohlédnout," řekl.

"Ne."

Zdravotník se chtěl začít dohadovat a já se postavila mezi něj a Woodse. "Je v

pořádku. Pokud si budu myslet, že potřebuje zdravotní péči, zajistím, aby jí dostal.
Prosím, potřebuje být o samotě."
Muž se podíval na Woodse a pak zpátky na mě. "Dobře," řekl a odešel.

"Neodejdu dokud ho nenajdou," řekl Woods.

Otočila jsem se a vzala ho za ruku. Propletl si prsty s mými. "Dobře," řekla jsem.
"Zůstaneme tady."

"Zůstaneš tu se mnou?" zeptal se.

"Neopustím tě."

"Děkuju."

Seděli jsme tam čtyři hodiny. Rush přinesl Woodsovi z jedné ze sanitek deku, aby
mu nebyla zima, když byl promočený na kost. Nic neřekl, jen mu jí položil kolem
ramen. Rush byl tam venku taky. Díky němu se Woods neutopil. Oba tuhle noční
můru přežili.

Potom co Bethy vyslechla policie, přijela Darla a odvezla jí. Blaire vzala Nata a na
Rushovo naléhání odjela domů. Dav se tenčil.

Helikoptéry prosvěcovaly temnou vodu a lodě marně pátraly. Ve tmě bylo nemožné
vidět.
Woods seděl vedle mě, nepouštěl mi ruku a zíral na vodu. Sledoval je hledat Jace.
Chtěl, aby bylo Jacovo tělo nalezené. Chápala jsem to. Nechtěl opustit pláž dokud
nebude vědět, že tam venku není Jace sám.

Nakonec vrtulníky odletěly. Lodě odpluly. Zdravotníci se sbalily a odjeli. Policisté se

nás snažili přimět k odchodu, ale nehádali se s vlastníkem Kerrington klubu.
Nakonec nás opustili.

Ale nebyli jsme sami. Opodál, s rukama v kapsách, stál Rush. Někdy během noci
se převlékl. Také se díval na temnou vodu. Pořád jsem si myslela, že je to sen, ze
kterého se vzbudím, ale nikdy neskončil. Podívala jsem se nalevo a tam na písku
seděl Thad, s rukama omotanýma kolem skrčených kolen jakoby byl malý ztracený
kluk.

Všichni trpěli.

A já s tím nemohla nic dělat. Nikdo s tím nemohl nic dělat.

Zvuk oceánu narážejícího na břeh nebyl uklidňující jako dřív. Teď se nám vysmíval.
Připomínal nám, že je silnější. Že má nad námi kontrolu.

Ve tmě se pohnul někdo další a já sledovala jak od mola přiběhl Grant. Nebyl na
párty. Nikdy jsem nevěděla jestli je ve městě, nebo někde jinde. Ten kluk nikdy
nezůstával na jednom místě.
Zastavil se u Rushe a ten se otočil, aby se na něj podíval. Chvíli tam jen tak stáli,
pak Grant svěsil hlavu a padl na kolena.

Bylo ráno, když pátrači o míli dál na pláži našli vyplavené Jacovo tělo.
 43. Kapitola
WOODS

Stál jsem pod sprchou a nechal Dellu, aby mě umývala. Umyla mi vlasy a tělo tak
metodicky a pečlivě. Nikdy neřekla ani slovo. Neptávala se mě. Jen tam se mnou
byla. Potřeboval jsem, aby zůstala. Bál jsem se, že kdyby mě opustila, usadila by
se realita a já bych jí nesnesl. Bolelo to tak zasraně moc.

"Jsi čistý," řekla Della tiše, otevřela dveře sprchy a vyšla ven. Zvedla ruční a začala
mě osušovat. A já jí nechal.

Když byla hotová, omotala si ručník kolem sebe a přitiskla mi pusu na hruď.
"Hotovo, jdi do postele. Potřebuješ se vyspat," řekla mi.

Otočila se, aby šla pryč a já se natáhl a chytil jí za ruku. "Neopouštěj mě." Ta slova
zněla víc jako prosba. Vůbec nezněla jako já.

Zavrtěla hlavou. "Neopouštím. Jen se potřebuju usušit. Za minutku budu v posteli,"

ujistila mě.

"Počkám," řekl jsem jí, zatímco jsem tam stál. Teď jsem se bál vlastních nočních
můr. Nelehnu si a nebudu jim čelit bez ní vedle sebe.

"Dobře. Pospíším si," řekla. Viděl jsem jí v očích smutek a bolest.

Utřela se a omotala si ručník kolem hlavy, pak šla do skříně. Když jí otevřela a
vytáhla ven kalhotky, přesunul jsem se k ní.

"Ne. Neber si oblečení." Chtěl jsem jí ve svém náručí přesně takhle. Chtěl jsem,
aby její teplo dosáhlo k mojí chladné prázdnotě uvnitř. Ona byla jediný důvod proč
jsem pořád žil. Kdyby nebylo jí, nepřestal bych dokud bych se taky neutopil.

"Dobře."

Vzala mě za ruku a odvedla k posteli. Lehl jsem si, ona si zalezla vedle mě a
přetáhla přes nás přikrývku. Kdyby se Rush nevrátil, nebyl bych tu. Objal jsem jí
pevněji.

Byla by tu sama. Nechtěl jsem o tom přemýšlet. Nebýt tu, abych jí chránil. Abych jí
držel. Nebýt tu, abych s ní strávil věčnost.

"Vrátil jsem se kvůli tobě." Můj hlas zněl ochraptěle.

Zaklonila hlavu a podívala se na mě. "Děkuju ti."

Nic dalšího jsem neřekl. Nebyl jsem si jistý co. Během pár minut jsem měl oči příliš
těžké na to, abych je udržel otevřené a jemné teplo Delliny pokožky mě uklidnilo
dost na to, abych mohl usnout.

Když jsem otevřel oči, zíral jsem do stropu. Bylo pozdě odpoledne. Poznal jsem to
podle slunce svítícího do okna. Dellino pomalé, vyrovnané dýcháni mi řeklo, že
ještě spí. Nic se mi nezdálo. Díky bohu.

Nechtěl jsem sny. V hlavě se mi to všechno přehrávalo pořád do kola.

Jace se chystá požádat Bethy o ruku. Byl připravený s ní strávit zbytek života. Byli
jsme tam spolu a všechno bylo v pohodě. Pak Bethy všechno změnila. Změnila
letní noc, kterou jsme si měli všichni společně užívat na noční můru. Takovou, která
už nás nikdy neopustí. Po zbytek životů jí budeme všichni znovu a znovu prožívat.
Připomínajíc si bezmocný pocit z vědomí, že je pryč a na světě není nic co bychom
mohli udělat, abychom ho přivedli zpět.

Žil jsem na téhle pláži celý život. Viděli jsme ve vodě smrt víc než jednou, ale nikdy
to nebyla smrt, která by mě přímo zasáhla. Nikdy to nebyl nikdo z mých blízkých.
Nikdy to nebylo skutečné.

Až do teď.

Della se mi pohnula v náručí a já jí sevřel pevněji. Právě teď byla moje lepidlo. Být
schopný se jí dotknout mě drželo pohromadě. Minulou noc se mnou seděla na pláži
a odmítala mi pustit ruku.

Když našli jeho tělo, omotala kolem mě paže a využila veškerou sílu, aby mě
udržela, když ho zakrývali a odnášeli. Bez ní bych to nezvládl. Držet jí mi
připomínalo, že jsem naživu. Neutopil jsem se. Když ode mě odešla, nebo mě na
moment opustila, byl jsem znovu pod vlnou, odplouvající pryč a neschopný s tím
bojovat.

"Woodsi?" Dellin ustaraný hlas mě vytrhl z myšlenek, zamrkal jsem a zaměřil se na

její tvář. "Jsem tady," řekla jednoduše a odhrnula mi vlasy z čela.

Zvedl jsem ruku a dotkl se jejího obličeje. Nemohl jsem najít slova. Nemohl jsem o
tom mluvit. Jen jsem jí potřeboval blízko u sebe.

Posunula tělo přese mě, dokud nebyla na mě. Obkročila můj pas a kladla mi malé
polibky na krk a ramena. Tohle byl její způsob jak zmírnit bolest. Cítil jsem to v
každém něžném pohlazení jejích rtů.

Posouvala boky dolů, dokud jsem necítil jak po mě sklouzlo její vlhké teplo. Ten
kontakt byl vše co jsem potřeboval, abych byl připravený.

Della nadzvedla boky a lehce na mě sklouzla. Když jsem byl celý v ní, sklonila se
dopředu a položila mi hlavu na srdce. Takhle jsme chvíli zůstali. Propojení
způsobem, kterého mohla dosáhnout jen ona.

Když proti mně začala houpat boky, nevyhledala moje ústa, ani nezačala být bez
sebe touhou po úlevě. Prostě mě milovala. Využila tělo, aby mě milovala a držela
mě, tím nejintimnějším způsobem.

Omotal jsem kolem ní paže a tiskl si jí k sobě. Pohybovali jsme se společně v

dokonalém, nezištném rytmu. Jeho účel byl léčit a utěšit. Když se kolem mě začalo
Dellino teplo stahovat a tělo se jí rozechvělo, vykřikl jsem její jméno a ona mě
následovala.

Potom co jsem jí naplnil svou úlevou se ze mě nezvedla. Držela mě uvnitř, zatímco

jsme si vzájemně hleděli do očí. Byla tam všechna bolest a devastace minulé noci.
Nepotřebovali jsme slova.

"On by chtěl, aby ses vrátil zpátky," řekla nakonec.

"Já vím," odpověděl jsem jí.

Dala mi pusu na tvář. "Miloval tě."

"Já vím."
 44. Kapitola
DELLA

Pláž byla prázdná. Bylo poledne uprostřed srpna a pláž byla prázdná. Od Jacova
utopení uplynulo téměř čtyřicet osm hodin. Turisté už se vrátili ke svým životům.
Zůstali tu a truchlili jen místní. Woods ještě nechtěl opustit dům. Nakonec ho budu
muset donutit, ale nechtěla jsem na něj tlačit.

Napadlo mě, že bych měla zavolat Trippovi, ale nevěděla jsem co říct. Nejspíš byl s
rodinou. Uvidím ho zítra na pohřbu. Věděla jsem to. Prostě jsem měla pocit, že
bych měla zavolat. Něco říct. Bude truchlit stejně jako Woods. Jace byl jeho
bratranec. Byl jako jeho mladší bratr.

Pak tu byla Bethy. Nevolala jsem jí. Nevěděla jsem jak by na to Woods reagoval.
Bylo jasné, že jí z Jacovi smrti viní. Bála jsem se, že už to tak bude napořád.
Nebyla jsem si jistá jestli jí za něco takového může být poskytnuto odpuštění. Ne
od Woodse.

Rush se dnes ráno stavil, aby Woodse zkontroloval. Pořád ještě spal. Řekla jsem
mu, že Woodsovi vyřídím, že tu byl. Grant se ukázal o hodinu později. Jeho
červeně rámované oči mi připomínaly Woodsův prázdný pohled.

Ani tehdy nebyl vzhůru. Spal až do jedenácti. Když si uvědomil, že s ním nejsem v
posteli, vyskočil a šel za mnou. Nic neřekl, jen si mě vtáhl na klín. Hodinu jsme tam
mlčky seděli.

Nakonec jsem mu řekla o Rushovo a Grantovo návštěvě. Pak jsem ho přesvědčila,

aby se oblékl a něco snědl. Odvrátila jsem se od výhledu na pláž a vrátila se do
kuchyně zkontrolovat kuře na parmezánu, které jsem měla v troubě.

Woods vyšel z ložnice čerstvě oholený a oblečený v džínech a tričku. "Musím jít
dnes do kanceláře," řekl.

"Oběd je skoro hotový. Můžeš se nejprve najíst?" opravdu jsem chtěla, aby se
najedl.

"Po jídle půjdeme. Chci tě sebou."

Neptala jsem se proč, jen jsem přikývla. Zdálo se, že mě právě teď potřebuje. Budu
dělat cokoliv. Byla jsem na řadě, abych byla ta silná. Tentokrát budu já rameno, o
které se opře.

"Voní to dobře," řekl, když obešel linku, aby mě políbil. I tohle dělal poslední dobou
často. Víc než normálně. Občas to byly zoufalé polibky, hladové co nás zavedly dál,
ale většinou to byly polibky, ve kterých se skrývala slova co nedokázal říct.
"Potřebuju zajít do obchodu. Pracovala jsem s tím co máme," vysvětlila jsem, když
jsem vytáhla kuře z trouby. Zaměstnala jsem se přípravou talířů a opékáním chleba.

"Limonádu?" zeptala jsem se ho.

"Máme ledový čaj?" zeptal se.

Měli jsme. Ráno jsem ho udělala. Nalila jsem mu sklenici, zatímco odnesl jídlo na
stůl.

"Děkuju ti," řekl, když jsem před něj postavila pití.

"Nemáš zač."

Natáhl se a chytil mě za ruku. "Ne. Děkuju ti, že děláš přesně to co potřebuj a víš,
kdy chci mluvit a kdy ne."

Tohle byla jedna z nejdelších vět, které mi řekl co jsme se vrátili domů z pláže.

"Vždycky budu cokoliv ode mě budeš potřebovat," řekla jsem jednoduše než jsem
se posadila.

Pár minut jsme jedli v tichosti.

"Potřebuji vidět jeho rodiče … a Trippa. Dvakrát mi volal na mobil. Měl bych se s
ním taky sejít."

"Dobře."

"Chci, abys šla se mnou."

"Dobře," souhlasila jsem.

Woods se podíval na vodu. "Víš kdy je pohřeb?"

"Ano. Rush říkal, že zítra ve dvě hodiny."

Čelist mu pracovala, zatímco zíral na vodu. "Bude tam Bethy?"

"Ano. Jsem si jistá, že bude," odpověděla jsem.

Čelist měl dál ztuhlou od zatínání zubů.

Natáhla jsem se a chytila ho za ruku. "Woodsi. Také ho milovala. Udělala chybu se

kterou bude muset žít po zbytek života, ale milovala ho. Ty to víš."

"Nemůžu jí odpustit," řekl.

"To chápu. Ale pamatuj si, že jí miloval. Miloval jí dost na to, aby pro ní zemřel. Ona
trpí. O tom nepochybuj. Trpí, protože ví proč se tohle stalo. Můžeš jí nenávidět, ale
snaž se si připomínat bolest jakou musí procházet. A že jí Jace miloval víc než
sebe."

Woods nic neřekl; jen tam seděl a nechal mě ho držet za ruku, zatímco se díval z
okna.

Na pohřbu bylo celé Rosemary. Bylo tam víc lidí než jsem kdy viděla na městských
akcích. Bethy byla bez života. Obličej měla bledý a tváře napuchlé. Stála vedle
Darly a muže, který musel být její otec. Jacovi rodiče jsem viděla párkrát v klubu.
Oči jeho matky byly rudé a nateklé, když se tiskla k paži jeho otce. Tripp stál po
jejich boku. Byl oblečený do tmavého obleku. Neviděla jsem jeho tetování a vůbec
nevypadal jako motorkářský barman, ale spíš jako absolvent Ivy Leauge, kterým by
se stal, kdyby neutekl od plánu svých rodičů.

Woods se mě držel za ruku jakoby to bylo záchranné lano. Nepustil jí co jsme

dorazili. Rush držel Blaire za ruku stejně tak pevně. Nate s nimi dnes nebyl.

Grant stál z Rushovi druhé strany, ruce měl zastrčené v kapsách a obličej stažený v
permanentním zamračení. Vypadalo to jakoby se snažil nerozbrečet.

Ostatní tu byli také, ale z místa kde jsme stáli jsem je neviděla.

Všichni měli dopad na životy ostatních.

Měli příběhy.

Milovali a hodně toho ztratili.

Očekávali, že vyrostou a dospějí spolu. Uzavřou manželství a jejich děti si budou

společně hrát.

Plánovali být příští generací v Rosemary.

Co ale neplánovali byla ztráta jednoho z nich. Ztráta člena jejich semknuté skupiny.
Neviděli svojí budoucnost bez jednoho. Smrt se jich předtím nikdy nedotkla. Ne
takhle. Nikoho z nich.

Všechno se teď změní.

 45. Kapitola
BETHY

Celý život jsem milovala zvuk vln. Přírodní krásu zálivu. Byla jsem hrdá, že žiju na
tak výjimečném místě.

Ale to se všechno změnilo.

Narážející vlny byly kruté. Byly to dva týdny co mi voda vzala Jace. Dva týdny od
doby kdy jsem podvedla smrt a ta si místo toho vzala muže, kterého jsem milovala.

"Měla jsem to být já," zaječela jsem na vodu. Chtěla jsem, aby věděla, že to
podělala a vzala špatný život.

"On by s tebou nesouhlasil."

Nechtěla jsem tenhle hlas slyšet. Ne teď. Ne teď když byl Jace pryč. Chtěla jsem,
aby odešel.

"Nikdo neměl umřít, Bethy. A Jace se ujistil, že to nebudeš ty. Nebyla to voda, kdo
vzal špatného člověka. Jace se rozhodl." Chtěla jsem si zacpat uši jako dítě a křičet
na něj ať jde pryč. Nechtěla jsem ho tu. Proč byl pořád tady? Věděl, že to byla moje
vina. Věděl, že tohle všechno byla moje vina, přesto se na mě nedíval s nenávistí v
očích jako Woods.

"Jdi pryč," řekla jsem aniž bych se ohlédla.

"Už znovu neodejdu."

Tohle nebyla slova, která jsem právě teď chtěla slyšet. Před pěti lety bych možná
milvoala, kdybych slyšela Trippa Newarka mi říct, že zůstane v Rosemary, ale teď
ne. Všechny city co jsem k Trippovi měla zemřely v den, kdy jsem s bolestí v hrudi
na místě kde bývalo mé srdce, vyšla z potratové kliniky kam mě vzala teta Darla.

"Můžeš si dělat co chceš. Jen se ode mě drž dál," vyštěkla jsem a konečně k němu
otočila zlostný pohled. Byl stále pořád stejně krásný jako když mi bylo šestnáct a
byla jsem úplně blbá. Říkal mi pěkná slovíčka a já mu věřila.

"Pro teď to udělám. Ale utíkal jsem pět let, Bethy."

Nebyla to moje vina, že utíkal. Opustil mě bez jakékoliv omluvy, nebo vysvětlení.
Neodpovídal mi na telefonáty. Na nic. Dokonce ani na zprávu, kterou jsem mu
nechala potom co jsem zabila naše dítě. Byla jsem zničená. Ani tehdy mi nezavolal
zpátky.

"Milovala jsem ho!" zakřičela jsem a ukázala prstem na Trippa. "Milovala jsem Jace!
Bylo to skutečný! K čertu s tebou! Bylo to skutečný. Nechoď za mnou a neříkej mi,
že ses vrátil. Neříkej mi, že jsi unavený ze života na útěku. Seru na to, do hajzlu!
Milovala jsem ho." Můj vzteklý křik se změnil ve vzlyky, ale bylo mi to jedno. Řekl si
o to. Měl se ode mě držet hodně daleko.

"Milovala jsem ho," řekla jsem ještě jednou, než jsem se otočila, abych odešla pryč.

"Taky jsem ho miloval. Byl jako můj bratr. Byl všechno co já nebyl. Dobrý. Upřímný.
Silný. Zasloužil si tě."

Zastavila jsem se a nechala bolest, aby mnou projela. Byl pryč. Jak mohl být pryč?

"Omlouvám se, Bethy. Lituju, že jsem tě to léto opustil. Byl jsem mladej a hloupej.
Rodiče pro mě chtěli věci, který jsem nechtěl a já se bál, že ze mě bude můj otec.
Takže jsem utíkal jako o život. Chtěl jsem ti to říct. Zatraceně, chtěl jsem tě vzít
sebou, ale bylo ti šestnáct. Byla jsi ještě větší dítě než já. Jak by se osmnáctiletej
zbohatlickej fracek postaral o šestnáctiletou holku?"

Byla to minulost. Nemohl říct nic, co by napravilo věci, které udělal. Skončilo to.
Nechala jsem to jít, pohřbila to a šla dál.

"Byl jsem do tebe zamilovaný, Bethy. Byla jsi první holka co jsem miloval. Byla jsi
jediná holka, kterou jsem kdy miloval. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Když byl Jace
dost chytrý na to, aby se do tebe zamiloval, věděl jsem, že budeš v pořádku. Mohl ti
dát všechno co sis zasloužila."

"Zmlkni!" odsekla jsem, otočila se a dívala se na něj. "Prostě zmlkni! On to nevěděl.

Miloval mě, věřil mi a nic nevěděl. Nikdy jsem mu to neřekla. Nezasloužila jsem si
ho. Nikdy jsem ho nebyla hodná. Byla jsem lhář. Jsem zkažená. Jsem špinavá."

Tripp udělal krok směrem ke mně. "Ne, nejsi. Jen protože jsi mi věřila se svojí
láskou a pak jsi mi dala panenství … Bethy, kvůli tomu nejsi zkažená, nebo
špinavá. Co jsme měli nebylo špatné. Bylo to skutečné. Byl jsem příliš mladý,
abych se s tím vyrovnal, ale bylo to zatraceně hodně skutečný. Nikdy mě to
neopustilo."

Dát mu svoje panenství byla blbost. Byla jsem tenkrát hodná holka. Sex se pro mě
rovnal lásce. Ale Tripp to všechno změnil. Změnil mě v něco, před čím mě Jace
zachránil. Tu holku, kterou Tripp zničil, Jace zachránil a opatroval.

"Ne. Milovat tě bylo hloupý, ne špatný. Věřit ti se svým panenstvím byla chyba, ne
zkaženost. Ale zabití dítěte, které jsme spolu stvořili, protože jsi se nestaral dost na
to, abys mi zavolal…to ze mě udělalo nehodnou někoho jako Jace."

Otočila jsem se a odešla pryč. Tentokrát se mě nesnažil zastavit.

 46. Kapitola
DELLA

Seděla jsem u okna Woodsovi kanceláře a dívala se jak pročítá smlouvy, které
potřeboval podepsat s distributorem nového oblečení pro klub, kterého jsem našla.
Co jsme měli bylo pro starou skupinu. Všem členům klubu nebylo padesát a více.

Nechtěl mě spustit z dohledu na déle než pět minut. Od pohřbu uplynuly dva týdny
a on na mě pořád lpěl. Každý den to povolovalo, ale pořád mě potřeboval nablízku.
Také jsme měli sex víc než normálně a že to byla pořádná nálož sexu.

Volala mi Blaire a pozvala mě dnes v jednu na oběd. To byl Natův čas odpoledního
spánku, takže doufala, že se sejdeme u ní v domě. Bethy byla pozvaná taky.
Nepracovala, ani se nikde neukazovala. Blaire si o ní dělala starosti a já taky.
Woods o ní stále nemluvil.

"Blaire mě dnes v jednu pozvala k ní na oběd. Nebude ti vadit, když půjdu?"

Normálně bych neměla pocit, že se ho musím zeptat, ale s jeho potřebou mít mě
pořád u sebe, jsem to chtěla zkontrolovat a ujistit se.

Vzhlédl od smlouvy a zamračil se. Viděla jsem mu v očích smutek a skoro si přála,
abych se ho nezeptala a řekla Blaire prostě ne.

"Omlouvám se, Dello."

Vstala jsem. "Za co?"

"Za to, že máš pocit, že se mě musíš ptát, když chceš někam jít. Těchhle pár
uplynulých týdnu jsem tě hodně potřeboval a mrzí mě, že jsem ti tohle udělal."

Odtáhla jsem mu židli a sedla si mu obkročmo na klín, pak jsem ho vzala za obě
ramena. "Neomlouvej se mi. Ne za tohle. Potřeboval jsi mě a já byla schopná být
cos potřeboval. Tentokrát jsem ta silná já. Ne ty. Já. To já ti většinou visím na ruce.
Teď jsem byla na řadě já, abych ti ukázala jak moc tě miluju. Takže se mi za to
neomlouvej."

Woods se usmál. Naposledy se usmíval před nehodou. Zvedl ruku a pohladil mě o

čelisti. "Sedíš na mě obkročmo v sukni. Chci, abys šla, ale taky přemýšlím o tvých
kalhotkách a uvažuju jestli jsou vlhký, nebo jestli by pro mě zvlhly. Rychle vstaň a
dostaň se ode mě než nám oběma změním plány."

Se smíchem jsem mu vyskočila z klína. "Ne, že bych si to neužila, kdybys zjišťoval

jestli dosáhneš zvlhnutí mých kalhotek, protože tě ujišťuju, že by se ti to povedlo,
ale zdálo se, že Blaire na tomhle obědě opravdu záleží."

Woods přikývl. "Jdi se s ní najíst. Budu v pohodě."

Poslala jsem mu polibek, chytil ho a přitiskl na rty. Pak jsem vyšla ven dveřmi a
zavřela je za sebou.

"Slyšel jsem smích. To bylo hezký," řekl od svého stolu Vince.

Přikývla jsem. "Je mu lépe," odvětila jsem.

"Kvůli vám," odpověděl.

Jen jsem se usmála protože jsem věděla, že má pravdu. Pomohla jsem Woodsovi.
Byla jsem to já.

Blaire otevřela dveře s Natem na boku. Malou rukou svíral v pěstičce její dlouhé,
platinové vlasy a pěkně tvrdě za ně tahal.

"Pojď dál," řekla s hlavou skloněnou na jednu stranu. "Odmotám se, dám ho do
postýlky a hned se vrátím. Na stole v kuchyni jsou skleničky a ledový čaj. Ach!
Nate, to maminku bolí."

Snažila jsem se nerozesmát, ale uniklo mi zachichotání.

Usmála se a obrátila oči v sloup. "Má rád moje vlasy. Za chvíli budu plešatá,
protože mi je všechny vytrhá."

"Jdi se zachránit. Já si dám pití," řekla jsem jí a ona mi cestou ke schodišti

věnovala schvalující úsměv. Bylo to obrovské, propracované schodiště. Celý dům
byl pohádkový. Rush ho měl ještě než Blaire potkal. Otec mu ho koupil, když byl
dítě. Jeho matka tu obvykle bydlela, když byla ve městě, ale momentálně s ní
nemluvil.

Prošla jsem domem a zastavila se, abych si prohlédla Natův portrét v životní
velikosti pověšený nad krbem v salónku. Bude mít světlé vlasy po matce, nebo to
tak alespoň teď vypadalo. Čím delší je měl, tím blonďatější byly.

Kuchyně byla na konci dlouhé chodby s opravdu vysokým stropem. Na stěnách

tam byly zarámované fotky jich třech. Nebyly to profesionální fotky, ale běžné
rodinné obrázky jak si hrají na pláži, nebo otevírají vánoční dárky. Dokonce tam
byla jedna fotka Rushe na klouzačce s Natem na klíně. Vůbec nevypadal jako typ
kluka co jezdí na klouzačce.

V kuchyni jsem si nalila sklenici čaje. Dveře do spíže byly otevřené a já k nim došla,
abych nakoukla dovnitř. Slyšela jsem o skrytém pokoji pod schody, který byl za
spíží. Tam Rush zastrčil Blaire, když poprvé přijela do Rosemary hledat otce.

S úsměvem jsem uvažovala jestli do toho pokoje někdy chodí … vzpomínat.

Znovu zazvonil domovní zvonek a já na schodech slyšela ozvěnu Blaiřiných kroků.
Uvažovala jsem jestli Bethy přijde. Nikam nechodila, takže jsem si nebyla jistá jestli
se ukáže, přestože Blaire byla její nejlepší kamarádka.

Obě ženy vešly do kuchyně a Bethyny smutné, prázdné oči se střetly s mými.
Položila jsem sklenici a šla jí obejmout. Vypadala, že potřebuje obejetí.

"Stýskalo se mi po tobě," řekla jsem jí.

Chabě kolem mě omotala paže. "Díky," popotáhla.

"Žádný pláč. Sníme koláčky co jsem napekla, nebudeme myslet na kalorie a

popovídáme si," oznámila Blaire, když zvedla přikrytý tác, došla ke stolu a položila
ho dolů.

Nebyla jsem si jistá jestli to bude fungovat, ale Blaire vypadala dost odhodlaně.
Dívala jsem se na Bethy jak se snaží dát dohromady a posadila se naproti mně .

"Dobře, takže si možná potřebujeme napřed pobrečet," řekla Blaire, když viděla
Bethyn stažený obličej. "Mluv s námi. Jsme tu abychom poslouchaly."

Bethy zvedla oči a zavrtěla hlavou. "Ne, jsem unavená pláčem. Unavená ze
smutku. Chci být jen schopná se znovu usmát."

"Neztratily jsme muže, kterého jsme milovaly, ale obě jsme ztratily milované lidi. Já
ztratila matku a sestru. Della ztratila matku. Víme, že to bolí a chceme, abys křičela
a ječela, cokoliv ti pomůže se přes to dostat. Pak musíš sníst koláčky a přemýšlet o
vtipných historkách co tě rozesmějí. Mysli na věci, které dělal Jace, aby tě
rozesmál. Pamatuj si ho v tom dobrém. Tak překonáš špatné vzpomínky z té noci.
Slibuju, že je to tak."
 47. Kapitola
WOODS

Jimmy mi volal, aby mi řekl, že musím dostat Granta z baru. Moc toho vypil a
nazýval teď mého nového golfového instruktora debilem. Nic dobrýho. Zítra toho
bude litovat.

Prošel jsem kolem Jimmyho, který s pobaveným výrazem na tváři vrtěl hlavou.
Grant se opíral o bar, pokoušel se přesvědčit nového barmana, že je kongresman a
dožadoval se dalšího panáka.

"Vyřídím to," řekl jsem novému klukovi, který vypadal, že se mu hodně ulevilo.

Grant se otočil a málem přepadl přes stoličku. "Hej, Woodsi! Obstarej mi další
drink, brácho," drmolil. Grant říkal lidem brácho jen když byl opilý.

"Ani náhodou," odpověděl jsem. "No tak, odcházíš domů. Dneska jsi měl dost."

Grant mi vytrhl ruku ze sevření. "Nechci jít domů. Zůstanu tady. Líbí se mi tu. Je tu
líp. Když půjdu zpátky k sobě"-ztišil hlas, ačkoliv stále mluvil opravdu nahlas-"ona
přijde."

"Kdo je ona?" zeptal jsem se, vzal ho za paži a škubnul jím. Začal jsem ho strkat ke
dveřím, než stihl protestovat.

"Ona je ona," řekl, znovu nahlas šeptajíc.

"Ona je ona? Vážně? Chlape, kolik jsi toho vypil?"

Jakmile jsme byli venku Grant se rozhlédl a uvědomil si, že jdeme. "Aaaach, sakra.
Oblafnul jsi mě. Odešli jsme."

"Proč nechceš jít domů? Potřebuješ se z toho vyspat."

Grant se kolem nás rozhlédl jakoby hledal někoho, kdo se možná schovává a chce,
aby řekl nanejvýš důležité tajemství.

"Ona je Nan. Vždycky je to Nan. A je nasraná. Když se nasere, začne být

majetnická, pak sprostá a pak dělá věci a já jí nakonec nechám, ale teď jí nechat
nechci, protože jí ani nemám rád. Takže nemůžu jít domů."

Nic z toho co říkal nedávalo smysl krom toho, že nemá rád Nan. Stejně tak jako
zbytek světa. Byl jsem si celkem jistej, že musela existovat stránka na Twitteru s
názvem #NanHater.

"Chceš zůstat v jednom z pokojů tady v klubu?" zeptal jsem se ho, když se klopýtal
posadit na lavičku.

"Můžu? Tady mě nemůže najít. Může?"

Byl jsem si pěkně jistej, že jsem ho takhle opilýho neviděl od intru. Nan na něm
odvedla kus práce. "Člověk by řekl, že už ses s Nan poučil. Ona je jed. Proč se k ní
vůbec přibližovat?"

Grant si hlasitě povzdychl a naklonil se dopředu.

"Nezvracej mi tu na cihlovej chodník. Tohle je country klub, pitomče, ne bar."

Zvedl hlavu a oči měl skleněné. "Není to Nan, kvůli komu piju. Ona je tak zatraceně
... tak zatraceně … k čertu, nevím co je. Zamotala mi hlavu. Vyjebala se mnou,
doslova. Nevidí mě. Nemluví se mnou. Nic. Je hlídaná jak zpropadená královna.
Banda zatracenejch rockovejch hvězd se chová jako bych byl problém. Nejsem
problém. Jen jí chci vidět. Potřebuju jí to vysvětlit."

O čem to do háje mluvil? "Jsem ztracenej, kámo. Už nedáváš vůbec žádnej smysl.
Pojď, pomůžu ti do pokoje."

"Má nohy, který vedou až do nebe. Hodně nohou … hodně. Jsou jemný. Tak
zkurveně jemný," mumlal, když jsem ho vytáhl nahoru a vedl ho k autu.

"Nan?"

Grant vyprskl. "Kurva ne. Říkal jsem ti, že tohle není o Nan. Ona je ďábelská
mrcha, kterou jsem píchal. Všechno posrala."

Posadil jsem ho dovnitř a zavřel za ním dveře, pak jsem šel na svojí stranu a stáhl
dolů okýnka. "Pokud budeš zvracet, udělej to mimo mý auto," řekl jsem mu než
jsem nastartoval.

"Má tyhle nohy," řekl znovu.

"Jo, to už jsi říkal."

"Ty to nechápeš, jsou jak z podělanýho nebe."

Někdo se na něm podepsal. Já byl vděčný, že to nebyla Nan. V tuhle chvíli to byla
jediná věc, za kterou jsem byl vděčný. Jestli se mi podaří dostat ho z auta bez
zvracení, budu vděčný i za to.

"Byla panna," zašeptal.

Počkat … cože? "Teď vím, že rozhodně nemluvíš o Nan."

Grant si opřel hlavu dozadu o sedadlo. "Panna. Ani mi to neřekla. Teď se mnou
nemluví. Potřebuju s ní mluvit."

Takže Grant vzal někomu panenství a pár rockových hvězd jí teď drží pod zámkem.
To nedávalo žádný … ach, do hajzlu.

"Grante, mluvíš tu o Harlow?"

"Jo, o kom sis do prdele myslel, že mluvím?"

To bylo možná ještě horší než Nan.

Jo … definitivně to bylo horší než Nan.

Byl v pěkně hlubokejch sračkách. Tohle Nan nikdy nedovolí. Nikdy.

 48. Kapitola
DELLA

O dva měsíce později …

Braden byla těhotná. Před deseti minutami jsem s ní dotelefonovala, ale nepohnula
jsem se z houpačky na verandě. Dál jsem se houpala. Potřebovala jsem to
zpracovat. Braden … maminka. Moje Braden. Páni …

Dveře domu se otevřely a ven vyšel Woods. "Už jsi skončila?" zeptal se, když došel
k houpačce.

"Jo," odpověděla jsem, posouvajíc se, aby se vešel.

"Tak co nového u Braden?" zeptal se, když kolem mě položil paži a přitáhl si mě k
boku.
"Ona je…je těhotná." Bylo těžké to dokonce jen říct. Vždycky jsem si Braden
představovala jako mámu. Bude vynikající, ale vědět, že začíná další krok do
nového života bylo překvapení.

"To je dobře, ne?" zeptal se Woods.

Usmála jsem se a přikývla. Hádám, že v té chvíli co jsem si vzala na přemýšlení

jsem vypadala naštvaně. "Ano, je to úžasný. Zjevně už se o to chvíli pokoušeli.
Nevěděla jsem o tom. Nic mi neřekla. Ale teď je ve třetím měsíci a včera slyšeli
srdíčko. Má pocit, že už je bezpečné to lidem říct."

Woods nohami odstrkoval houpačku, takže jsem si svoje zastrčila pod sebe a
nechala ho pracovat. "Bude báječná matka," řekla jsem mu.

"Souhlasím s tebou. Je pěkně nelítostná, když někoho miluje."

Zasmála jsem se a podívala se na něj. "Ano, to je."

Woods se sklonil a políbil mě na špičku nosu. "Miluju tě."

"Já tě miluju víc," odpověděla jsem. To byla vždycky jeho věta. Napadlo mě, že mu
jí vezmu.

Zasmál se. "Zlodějko."

Štípla jsem ho do kůže na břiše a on se zavrtěl.

Chvíli jsme tam seděli a užívali si večerní větřík. Podzim byl tady a Rosemary bylo
opět poklidné místo. Lidé byli pryč. Stále na nás doléhala Jacova nepřítomnost.
Všichni jsme ji cítili. Věděli jsme, že vždy budeme. Ale poslední dobou se zdálo, že
jsme o něm zase schopní mluvit. Někdo o něm bude vyprávět zábavné příběhy a
všichni se budeme smát, místo abychom plakali.

Bethy byla zpátky v práci, ale Woods s ní stále nebyl připravený mluvit. Věděl, že
se mýlil. Jednou v noci mi to přiznal. Ale řekl, že jí nemůže odpustit. Nechala jsem
to být. Věděla jsem, že potřebuje jen víc času.

Také Tripp byl zpátky ve městě. Asi na týden odjel pryč, aby si sbalil věci v Jižní
Karolíně. Pak se přestěhoval zpátky do svého bytu. Woods mu dal místo ve správní
radě klubu.

"Dello?"

"Ano?"

"Věříš v osud?"

Chvíli jsem o tom uvažovala. Nebyla jsem si jistá. Nikdy předním jsem o osudu moc
nepřemýšlela.

"Co přesně tím myslíš?" zeptala jsem se.

"No … myslíš si, že se věci dějí z určitého důvodu a bez ohledu na to co uděláme,
nebo si vybereme, stejně by se staly?"

Přemýšlel o Jacově smrti. Nechtěl Bethy nenávidět. Ale srdce mu nedovolovalo jí

odpustit, protože Jace miloval.

"Myslím si, že každý život je ovládaný sérií událostí. Lidé si zvolí co chtějí a pokud
je to v jejich silách, dosáhnou toho. Občas mají štěstí, občas ne. Také si myslím, že
nehody se stávají a my se ocitneme v situaci, kdy musíme pro ty které milujeme
udělat věci, které nechceme."

Woods na to nic neřekl.

Nechala jsem ho o tom přemýšlet. Nebudu na něj tlačit, aby Bethy odpustil. To je
něco, co v sobě musí najít až na to bude připravený.
 49. Kapitola
WOODS

Zastrčil jsem si telefon do kapsy a čekal u auta, až Della přijede na benzínku. Ujistil
jsem se, že bude mít prázdnou nádrž, než jsem před hodinou odjel z domova. Bude
potřebovat benzín než se se mnou sejde v mexické restauraci, kde jsme byli před
naší jednorázovkou. Už dřív jsem jí přesvědčil, že chce dnes k večeři quesadillu.
Mluvení o rozteklém sýru bylo vše co jsem musel udělat, aby souhlasila přijet
kousek za město.

Její auto vyjelo ze zatáčky a přesně jak jsem plánoval, zajela ke stojanu. Už si
všimla mého auta zaparkovaného na druhé straně, když přijela.

Otevřela dveře a usmívala se na mě jako blázen. "Co tady děláš? Myslela jsem si,
že na mě čekáš v restauraci."

Obešel jsem stojan a opřel se o její auto. "Věřím, že už jsme tu předtím byli," řekl
jsem, pozorujíc jí, když si uvědomila o čem mluvím.

Úsměv se jí rozšířil a oči zajiskřily smíchem. "Ano, věřím, že ano. Ale dobrá zpráva;
tentokrát si umím sama natankovat," řekla.

Úplně poprvé jsem jí potkal přesně na tomhle místě. Měla na sobě těsné, krátké
šortky, vypadla sexy jak samo peklo a neměla tušení jak natankovat benzín. Já
potřeboval rozptýlení od svého života a tady byla.

"Sakra, doufal jsem, že to pro tebe budu moct udělat," řekl jsem.

V úsměvu stiskla rty k sobě a pokrčila rameny. "Jestli opravdu chceš, tak můžeš."

"Potřebuju, abys otevřela dvířka," řekl jsem jí, ukazujíc na malá dvířka nádrže.

"Ach! Uviděla jsem tě a zapomněla to udělat." Díval jsem se jak se otočila a sklonila
se do auta stisknout knoflík.

Sáhl jsem do kapsy a vytáhl malou krabičku, kterou jsem týden schovával v šuplíku
mezi ponožkami. Della se otočila a začala něco říkat, ale zarazila se, když jsem si
klekl na jedno koleno.

"Před rokem jsem byl ztracený. Můj život byl podělanej bordel. Zastavil jsem tu pro
benzín a našel nádhernou brunetku, která neuměla natankovat. A pak jsem jí nějak
přesvědčil, aby se se mnou najedla. Rozesmála mě a nažhavila jak ďas. Když byla
noc u konce a já jí musel opustit spící v posteli hotelového pokoje, bylo to těžké.
Nechtěl jsem. Ale můj život byl sračka a ona cestovala po svědě, aby se našla."
Zastavil jsem se, když Della sáhla nahoru a utřela si slzu stékající jí po tváři. Velké
modré oči jí plavaly v slzách.

"Pak se mi vrátila do života a zachránila mě před peklem. Změnila mi svět. Naučila

mě milovat a patří jí moje duše."

Della zvedla malou ruku, aby si s ní zakryla pusu a unikl jí malý vzlyk.

"Dello Sloane, vezmeš si mě?"

Přikyvovala dřív než mi ta slova vyšla úst. Vstal jsem a navlékl jí na prst diamant,
který jsem týdny hledal. Když jsem ho našel, věděl jsem, že je to on. Byl hodný
toho zdobit Dellinu ruku.

"Ano," řekla nakonec než mi omotala ruce kolem krku. "Ano, ano, ano," opakovala
a tiskla se ke mně.

Držel jsem jí a uvědomil si, že jestli existuje něco jako osud, tak tam nahoře musel
někdo být a rozdávat výherní karty.

"Můžeme přeskočit Mexiko a vrátit se místo toho do hotelového pokoje?" zeptal

jsem se jí.

Zaklonila hlavu a vyzývavě se na mě usmála. "A co tvoje auto? Tu část přeskočit

nechci."

To ani já ne.

Konec