V

„ D ítě drahé, bylas úžasná!“ zvolala matka Sophie. Ostatní

dívky se spěšně převlékaly z kostýmů do školních unifo-
rem, aby mohly jít do sálu za rodiči, ale já stála na místě, jako by
mne uvěznily neviditelné zdi. Dokud se matka představená nedotkla
mého ramene, skoro jsem ji nevnímala.
„Má matka a teta… jsou tady,“ řekla jsem. Toužila jsem, aby mne
viděly, aby poznaly, co dokážu, přesto jsem ale v hloubi duše nevě-
řila, že přijedou.
„Samozřejmě,“ odvětila matka Sophie. „Čekají na tebe.“ Položila
mi dlaň na čelo. „Ty jsi ale úplně mokrá. No tak, to roucho si mu-
síš svléct –“
Ucouvla jsem, nijak prudce, ale dost na to, aby se zarazila. „Mat-
ko Sophie, buďte tak hodná – ráda bych políbila monsignorův prs-
ten.“
Tvář se jí rozjasnila. „A to také uděláš. Jakmile se převlékneš,
hned tě k němu sama zavedu. Musíš si ale pospíšit. Už se chystá
k odchodu.“
„Musíme jít hned.“ Ani jsem nepočkala na odpověď a už jsem se
hrnula do sálu. Za zády jsem slyšela její námitky: „Sarah, vždyť máš
ještě na sobě kostým,“ ale nezastavila jsem se, takže musela pospí-
chat za mnou a chytila mě za loket právě ve chvíli, kdy jsem vstou-
pila do sálu a spatřila arcibiskupa v plášti, jak se blahovolně usmívá
na lidi, kteří se kolem něj shromáždili.

39

prvni herecka.indd 39 20.05.21 12:37

 c. w. g ortner

„Co se děje?“ ptala se matka Sophie. „Proč se tak naléhavě mu-

síš setkat s monsignorem?“
„Musím od něj dostat požehnání,“ odpověděla jsem a můj úpěn-
livý tón ji přiměl zaváhat, až nakonec kývla.
„Dobře. Ale jen to požehnání. Nesmíme ho zdržovat.“
Blížila jsem se k němu a přitom jsem si palčivě uvědomovala,
jak mne z okraje zástupu pozorují Julie a Rosine. Předstoupila jsem
před arcibiskupa a cítila jsem, jak se mi matčin zrak zarývá do zad.
Přejel očima ke mně. Klesla jsem na kolena.
Usmál se. „Koho to tu máme? Není to náš zapálený archanděl?“
„Monsignore,“ pronesla jsem a doufala, že mluvím s pokornou
úctou. „Prosím o vaše požehnání. Narodila jsem se jako židovka,
ale přeji si být pokřtěna a ráda bych byla do náruče naší svaté círk-
ve přijata ve vaší přítomnosti.“
Arcibiskup se zatvářil překvapeně. Otočil se k matce představe-
né. „Oplývá to dítě upřímnou zbožností?“
Matka Sophie poněkud zaskočeně odpověděla: „Denně studuje
katechismus a projevuje se velmi zbožně. Možná už příští rok, až
oslaví dvanácté narozeniny, bude připravena.“
Přes rozcuchané vlasy jsem se pokradmu podívala na arcibisku-
pa, který si mne zamyšleně prohlížel. „Budiž tedy. Až bude připra-
vená, udělím jí požehnání a zúčastním se jejího křtu.“
Chytila jsem ho za ruku a políbila jeho prsten. „Bůh vás ochra-
ňuj, monsignore,“ zašeptala jsem a on se s dalším úsměvem otočil
k odchodu. Matka představená na mě vrhla znepokojený pohled
a vyprovodila ho ven.
Zvedla jsem se a přistoupily ke mně Julie a teta Rosine. Matčin
hněv na mne dopadl jako sekyra. „Copak ses zbláznila, že tu děláš
takovou scénu?“
Svírala rty. Zdála se bledší než obvykle, byla však nádherně ob-
lečena v modrém taftu a šátek jí nad živůtkem sahajícím až k hrdlu
přidržovala kamej. Byla také štíhlá, pas měla stažený korzetem, kte-
rý neprozrazoval žádné známky možného těhotenství. Nejdřív mě
to překvapilo, ale pak mi došlo, že už uplynuly dva roky, a pokud
vůbec čekala dítě, pak se muselo dávno narodit.

40

prvni herecka.indd 40 20.05.21 12:37

 první herečk a

Rosine mě nervózně políbila na tvář. I ona byla elegantně upra-

vená, na sobě měla lila šaty lemované kanárkově žlutým saténem
a tmavě blond vlasy stočené do důmyslných lokýnek. Na okamžik
se mi zastavilo srdce. Dala se snad Rosine na rodinné řemeslo? Ve
své naivitě jsem si neuvědomila, že tetě je dvaadvacet let, ne o mno-
ho méně než mé matce, a že poté, co jsem byla odňata z její péče, se
od ní ovšem čeká, že se bude sama živit.
Za nimi postávali dva pánové v kabátech, oba se sardonickými
úsměvy, v rukou drželi rukavice a cylindry.
Ignorovala jsem je a oplatila matce upřený pohled. „Scénu?“
předstírala jsem, že nechápu. „Monsignore je náš vážený host.“
„O to nejde,“ odsekla Julie. „Nepadá v úvahu, aby ses dala po-
křtít. Zakazuju to.“
„Ale vždyť jste mne sem poslala, do kláštera. Copak vám o to-
hle nešlo?“ zeptala jsem se. Potěšilo mě, jak ve tváři zrudla rozčile-
ním.
Zdálo se, že každou chvilku vybuchne vzteky – což jsem očeká-
vala jak s děsem, tak i se zájmem –, když tu zvuk rychlých blížících
se kroků ohlásil návrat matky Sophie.
„Musíte mi odpustit,“ pravila matka představená. „Musela jsem
monsignora vyprovodit ke kočáru, ale mám takovou radost, že jste
mohly přijít. Jak vidíte, madame, Sarah u nás opravdu vyniká.“
„Ano,“ opáčila Julie suše. „To skutečně vidím. Zřejmě vyniká až
moc.“
Matka Sophie mi poklepala na rameno. „Občas se až příliš na-
dchne, ale má tak šlechetné srdce. A výrazné umělecké vlohy. Jak
zjistíte –“
„Matko představená,“ přerušila ji Julie, až jsem sebou trhla. „Moh-
ly bychom si tu někde pohovořit v soukromí?“
„Ale jistě. V mé pracovně. Ovšem…“ Matka Sophie zalétla oči-
ma k davu dívek, které si s ní toužily promluvit. Většinu z nich,
včetně Marie, obklopovaly jejich rodiny.
„Je to důležité,“ dodala Julie. „Za chvíli musím někde být.“
Matka Sophie jí zdráhavě vyhověla a vyšla s ní ze sálu, takže mne
zanechala s Rosine a těmi pány. Ti se k sobě naklonili a něco si šeptali,

41

prvni herecka.indd 41 20.05.21 12:37

 c. w. g ortner

zatímco mě tetička tak láskyplně objala, až jsem jí odpustila, že nedo-

držela slib a nenavštěvovala mě.
„Sarah! Byla jsi báječná! Udělala jsi ohromný dojem. Líp by to
nezahrála ani samotná Rachel. Koho by to napadlo? Přemýšlela jsi už
o tom, že by tvým životním posláním mohla být kariéra na jevišti?“
Užasle jsem se na ni zadívala. Rachel Félixová byla přední tra-
gédka divadla Comédie-Française, herečka židovského původu, pro-
slulá virtuózními výkony. Rosine se už o ní jednou zmínila, když se
kdysi snažila získat lístky na její představení, které, jak rychle zjistila,
byly vyprodané na celé týdny dopředu. Věděla jsem, že bych si to
přirovnání měla vychutnat, i když bylo absurdní a teta se jen snažila
zahladit nepříjemný pocit z mého setkání s matkou. Pak jsem si ale
vybavila, co řekla Marie o kurtizánách – prodávají zábavu, jako he­
rečky –, a ostře jsem odvětila: „Nemám zájem prodávat se na jevišti.
Nebo vůbec kdekoli. Nejspíš se chci stát jeptiškou.“
To tvrzení mi přišlo na jazyk zcela bezděčně, bez jakéhokoli roz-
mýšlení, co to vlastně říkám, vyvolalo však okamžité důsledky. Teta
zatrylkovala nervózním smíchem. „Jeptiškou? To je ti tak podobné,
takový nesmysl!“ Na okamžik ztichla a její veselí pohaslo, jakmi-
le si všimla mého výrazu. „To je nemožné. Uvědomuješ si to? Aby
mohla dívka vstoupit do kláštera, k tomu potřebuje věno. Ani Boží
láska není zadarmo. A navíc, právě jsi slyšela Julii. Nikdy by to ne-
dovolila.“
„Proč ne? Proč by jí mělo vadit, že chci sloužit Bohu? Pak mě bu-
de mít z krku už napořád.“
Rosine vzdychla. „Mluvíš hlouposti.“ Zaletěla pohledem k těm
pánům, kteří nás podle mě vůbec nevnímali. „Za rok ti bude dva-
náct. Už budeš skoro žena. Už jsem ti vysvětlila, proč tě sem Julie
poslala, ale myslím, že bys taky měla vědět…“ Odmlčela se a stísně-
ně svraštila obočí.
„Co?“ Zničehonic jsem cítila, že mezi námi už dlouho stojí cosi
skrytého.
Sklopila oči a v prstech kroutila rukavičky z měkké kůže. „Nepři-
jela jsi sem jen kvůli Julii,“ řekla nakonec. „Tedy, ona tě chtěla poslat
z domu, to je pravda. Měla k tomu své důvody, ale nikdy by tě ne-

42

prvni herecka.indd 42 20.05.21 12:37

 první herečk a

poslala právě sem, kdyby –“ Náhle natáhla ruku a pohladila mě po

tváři. „Co na tom teď záleží?“
„Prosím.“ Hlas se mi zachvěl. „Mně na tom záleží.“ Sice jsem si
nebyla jistá, jestli mám ještě něco dalšího poslouchat, zároveň mě
však čím dál víc trápila představa toho, co asi Julie právě vykládá
matce Sophii. Představovala jsem si, že mě matka z kláštera přesu-
ne na nějaké méně pohostinné místo, kde se nebudu cítit ani zdale-
ka tak vítaná. „S tím křtem jsem to nemyslela vážně,“ dodala jsem,
když Rosine dál váhala. „Požádala jsem monsignora o požehnání, jen
abych ji rozčilila.“
Smutně se na mě usmála. „Ano, to mě napadlo. Nijak ti to nevy-
čítám. Jenže Julie bere naši víru vážně. Neodvažuje se dávat to najevo,
ale je na náš původ hrdá a žádné ze svých dcer by nikdy nedovolila
konvertovat. A tenhle klášter pro tebe nevybrala.“
Spolkla jsem první otázku, kterou ve mně její slova vyvolala.
Má snad Julie nějaké další dcery? Takže opravdu nedávno porodila?
Mám tedy novou sestru, uklizenou někde u chůvy, jako jsem dřív
byla sama? Soustředila jsem se raději na tu poslední větu a obezřetně
jsem se dotázala: „Kdo to tu pro mě tedy vybral?“
„Tvůj otec,“ odpověděla Rosine se ztrápeným výrazem. „Vlast-
ně na tom trval.“
Tohle odhalení mne zasáhlo jako bodnutí do srdce. Ani jsem to-
mu nemohla uvěřit. O mém otci se přede mnou dosud nikdo nezmí-
nil; už jako malé dítě jsem se smířila s pomyšlením, že ať je to kdo-
koli, zjevně se mnou nechce nic mít. Spřádala jsem si o něm fantazie,
představovala jsem si ho jako prince z nějaké vzdálené země nebo ob-
chodníka, který se plaví po mořích. Hezký jako pirát, silný a odváž-
ný. Snažila jsem se samu sebe přesvědčit, že o mně neví, jako jsem bě-
hem života v Bretani občas zapomněla, že mám matku. Během let ty
představy ale stále bledly, až se mi nakonec z myšlenek úplně vytratil.
A teď mi teta tvrdí, že doopravdy existuje.
„Můj otec?“ zašeptala jsem.
Rosine kývla. „Copak sis myslela, že žádného nemáš? Je to notář
z Le Havru. Když ses narodila, poslal peníze na tvé vychování. S Ju-
lií… to byla složitá situace. Ale on o tobě ví. Výslovně požadoval,

43

prvni herecka.indd 43 20.05.21 12:37

 c. w. g ortner

aby se ti dostalo katolického vzdělání. Zajistil ti tu místo. Předem za

to zaplatil.“
Stáhlo se mi hrdlo. Dokázala jsem na ni jen nevěřícně hledět, ne-
rozhodnutá, zda mám cítit vděk, nebo na ni začít ječet, protože přede
mnou tak významnou skutečnost tajila. Než jsem přišla na ten pravý
způsob, jak vyjádřit emoce, které mi v nitru bouřily, Rosine se otočila.
Matka Sophie se spolu s mou matkou vrátila do sálu.
Julie s hedvábným úsměvem, kterým své společníky žádala o ješ-
tě chviličku strpení, přistoupila ke mně. „Matka Sophie mě ujisti-
la, že si tu vedeš dobře, takže prozatím se její moudrosti podřídím.
O tom křtu už ale nechci slyšet. Rozumíš?“
Kdybych nebyla v šoku z toho, co jsem se právě dozvěděla, mož-
ná bych něco namítala. Takhle jsem jen přijala matčin vlažný polibek
a přísné varování – „Ne abys mě zklamala“ – a pak už jsem sledova-
la, jak odchází. Rosine mě objala a pospíchala za ní. Julie se smála
s rukou na paži pána, který ji odváděl ke kočáru.
Ani jsem si neuvědomila, že sál se postupně vyprázdnil, spolu-
žačky se rozloučily s rodiči a jeptišky už je ženou zpět do pokojů.
Matka představená na mne hleděla s bolestným pochopením.
„Tak pojď, dítě.“ Natáhla ke mně ruku. „Nesmíš propadat zou-
falství. Bůh nám pomáhá nesnáze překonat, pokud máme dost víry,
že to dokážeme.“

prvni herecka.indd 44 20.05.21 12:37