-

Poznáváme elektroniku II

Václav Malina
 -
Obsah

1. Střídavý proud
1.1 Základní pojmy 14
1.2 Elektromagnetická indukce 17
1.3 Co je transformátor . . . . 20
1.4 Výkon transformátoru 24
1.5 Jak vyrobi t transformátor 26
1.5.1 Návrh a výpočet transformátoru 26
1.5.2 Stavba t ransformátoru . . . . . 35
1.5.3 Bezpečné zacházení s transformátorem 44
1.5.4 Aby transformátor dobře sloužil 47
1.6 Továrně vyrobený transformátor . . . . . . . 48

2. Usm ěrňovače a zdroje stabilizovaného napětí

2.1 Jednocestný usměrňovač . . . . 51
2.2 čtyři hodnoty střídavého proudu 53
2.3 Dvoucestný usměrňovač 59
2.4 Stabilizátor se Zenerovou diodou 63
2.5 Stabilizátor s tranzistory . . . . 66
2.6 Stabilizátor s elektronickou pojistkou 68
2.7 Konstrukce zdroje stabilizovaného napětí s tranzistory . 75
2.8 Integrované stabilizátory . . . . . . . . 80
2.8.1 Starší integrované stabilizátory . . . . . 81
2.8.2 Moderní integrované stabilizátory . . . . 88
2.8.3 Integrované řiditelné stabilizátory napětí 91
2.8.4 Konstrukce zdroje řiditelného napětí . . 94
2.8.5 Zdroje souměrného napětí 108
2.8.6 Konstrukce zdroje souměrného stabilizovaného
napětí . 111
Sp rávné odpovědi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. 116

3. Elektronická pojistka
3.1 Elektronická pojistka rozpojovací . 119
<O V éclev Malina, 1995 3.2 Elektronická pojistka s omezováním proudu. 126

ISBN 80-85828-55-3

5

4. Rezistor, kondenzátor a cívka v elek t rick ých
obvodech
4.1 Rezistor v obvodu stejnosměrného a střídavého proudu
4.2 Kondenzátor v obvodu stejnosměrného a střídavého
proudu _ . . . . . . . . ..
4.3 Cívka v obvodu stejnosměrného a střídavého proudu .
4 .4 Napět í, proud a odpor v obvodu střídavého proudu
4 .5 J ednoduché korekční obvody .
4 .5.1 Přenos článku RC a CR _.
4 .5.2 Přenos článku RL a LR . _ . _ . .
4.6 Proměnn é korekční obvody
4 .6.1 Fyziologický regulátor hlasitosti
4 .6.2 Charakteristické údaje dvoupásmového k orektoru
4.6.3 Pasivní korektor hloubek a výšek _ . .
4 .6.4 Sdružený korektor hl oubek a výšek. .
4.6.5 Aktivní neboli zpětnovazební korektor _
4.6.6 Korektor s ope račním zesilovačem
4 .7 Ptenos LC člen ů v pásmu akustických kmitočtů
4.7.1 Impedance reprod.uktoru
4 .7.2 Pasivní výhybky pro reproduktory. . _ . . .
4.7.3 Výhybky 1. a 2 . rádu pro hloubkový reproduktor
4.7.4 Výhybky 1. a 2. tádu pro výškový reproduktor.
4 .7.5 Výhybky 1. a 2. tádu pro dvoup ésmov é soustavy
5. Zkoušečka polovodičových součástek
5.1 Konstrukční uspo řéd éní . _ .
· 181
5.2 Postup mechanických prací .
· 183
5.3 Montáž součástek . . . . .
· 185
5.4 Štítek na horní desku
· 187
5.5 Zkoušení polovodičovýchsoučástek . . .
. ..
-
. 134
. 136
. 142 úVOD
. 147
. 151 Milí mladí přátelé, dostává se vám do rukou druhý díl "Pozn áváme
. 151 elektroniku". Navazuje na první díl a zabývá se dalšími úseky elektroniky.
. 157 I v tomto dílu se neobejdeme bez teoretických znalostí. Možná, že někteří
160 z vás takové úseky přeskočí, protože se jim nebudou zdát d ůležité. Je
161 pravdou, že podle návodu lze postavit lecjaké zařízení, které může i fun-
163 govat. Jenže je dobré vědět, jak a proč za řízení pracuje, znát vztahy
. 164 a závislosti mezi jednotlivými částmi zapojení. Jen takjsme schopni uvést
zaHzení do chodu, když některá součástka bude vadná nebo bude mítjinou
165
hodnotu než vyznačenou . A také j en tehdy d okážeme poškozené zařízení
166
sami opravit.
. 168
Důle žité však je , abychom se dokázali v zapojení al espoň ori en to vat
. 169 a třeba dodatečně prostudovat tu část, která se týká. našeho problému.
. 169 Tu a tam se neobejdeme bez výpočtu. Přesto že často vycházejí ze
. 171 zjednodušených předpokladu, poslouží k základním informacím.
. 172 K vlastnímu studiu technické literatury několik poznámek. Není úče­
. 174 lem, aby zájemce otevřel knihu na první stránce a zabýval se ji tak dlouho,
. 175 dokud se "neprokouše" na konec. v ětšinou vyhovuje tento postup:
• Prolistovat knížku, zastavit se u zajímavých (pro násl námětů a sezná-
mit se s nimi blíže.
Zjistit, jaké jsou požadavky na materiál a jaké nároky na dílensk é
vybavení při zhotovování a uvádění aařtaení do chodu.
P rostudovat teoretickou část a odpovědět si na otázku, jestli rozumím
všemu, co se týká budoucí činnosti.
Při pochybnostech nebo mezerách ve znalostech vyhledat potfebnou
188
literaturu a doplnit si vědomosti dtíve než se pustím do práce.
V opačném případě vů.bec nezačínat .
Mezi dílč ími vědomostmi a zkušenostmi neustále hledat vztahy a sou-
vis losti a skládat postupně mozaiku, kterou bychom mohli nazvat
"Elektronika, jak jsem ji poznal"
Aby byl obraz mozaiky co nejbohatší, je tfeba znát mnoho. Znalosti
potom využijeme ke zhotovení díla prospěšného nám, p řípadn ě ostatním .

6 7
 Pti práci je tteba postupovat opatrně . Přes vešk erou opa trnost v šak
může dojít k úrazu elektrickým proudem , někdy způsobenému i mimo
naše přičinění. Pak nezbývá než postavit se rázně a odhodlaně k nezvyklé
-- Mnozí z nás, kteří jsme přes veškerou opatrnost přišli opakovaně do
situaci a splnit to, co je naší povinností: poskytnout první pomoc.
Většíne z vás by to j istě dokázala, ale přesto bude správné, když si
zásady první pomoci zopakujeme. Na jejím výsledku může záviset život
bližního. Je v našem vlastním zájmu, aby zásady první pomoci ovládalo
co nejvíce lidí. Proto bychom se m ěli zabývat prv ní pomocí nejenjednotli-
vě , nýbrž i ve skupině . Objeví se tak chyby, které jedinec snadno přehléd­
ne.
Co máme vědět o působ ení e lek t r ic kéh o proudu na lidské t ěl o:
Nejcitlivěj i rea gují na elek trický proud veškeré sliznice, např . sliznice
jazyka. J azyk zaznamená tak nepatrný proud, jakým jsou řádově setiny
miliampéru. Suchá kůže klade poměrně značný odpor. J e-li propíchnuta
slabým drátkem nebo je-li vlhká, pak cítíme brnění již od proudu 1 mA.
V případě , že proud prochází srdečním svalem, pociťuje organismus proud
větší než 5 mA jako velmi neptíjemný. Ptitom není rozhodující, jestli je
obvod uzavřen přes obě ruce, což je nejčastější případ, nebo uzavírá-li se
přes horní a dolní končetiny. To druhé platí za předpokladu , že se nohy
dotýkají uzemněného předmětu nebo přímo země. Pti proudu 15 mA již
vznikají silné svalové křeče, kter é znemožňují uvolnit sevření prstů ruky
a pustit se tak předmětu, který je pod napětím . .Ie š tě větět proud, kolem
30 mA, který na tuto hodnotu vzroste např. křečovitým držením předmě­
tu, a tím zmenšením p ůvodníhoodporu kůže, způsobuje křeče dalších částí
organismu. Postižený není schopen ani zavolat o pomoc, protože ze se be
nevypraví hl asité a srozumitelné slovo. Dýchání j e trhavé a nedostatečné,
je silně narušena činnost nervové soustavy. A co je nejhorší, dojde k
zasažení s rdečního svalu a vzniku srdečních aritmií, případně k fibrilaci
srdečních komo r. Srdce se nepravideln ě a rychle chvěje a tím ptestává
plnit svou základní fun kci.
Možná, že se někom u budou zdát tak ma lé pro udy málo nebezpečné.
Vždyť žárovkou v ploch é baterce teče proud 300 mA a nám to nic neudělá .
Toje pravda. Jenže z Ohmova zákona víme, že proud je neptírno úměrný
odporu a pHmo ú měrný n a pětí . Tedy čím v ětš í napětí při stejném odporu,
tím větší proud. Takže lidské těl o , kro m ě jazyka, nebude reagovat na
n a pětí 4,5 V, zato na napětí 220 V vždycky . Platí to za předpokladu, že
jedna část těla se dotýká předmětu pod napětím ,jiná část těla je spojena
se zemnícím potenciálem - se zemí. Proto tak důrazné varování pti
manipulaci s vývody síťového napětí .
8 9
t k u s elektrickým proudem, můžeme potvrdit, že i náhodný dotyk je
s ~mi nepříjemný. J sou ale i takoví, kteH podobnou zkušenost zaplatili
~votem. Část z nich určitě proto, že jim nebyla poskytnuta včasná
a účinná první pomoc.
J e povinností všech občanů, tedy i vás, poskytnout první pomoc.jestli že
došlo k úr azu, v tomto případě k úrazu elektrickým proudem.
Co je cílem první pomoci? Dosáhnout toho ,. aby násl.edky pro postiž:
něho i pro společnost byly co nejmenší. Předejít komplikacím a umožmt
tak včasné a uspokojivé uzd raveni.
První pomoc při úrazu e lek t rick ým proudem:
1. PřeruAit působení elektrického proudu na postiženého.
2. Zavést umělé dýchání.
3. Není-li pravidelná s rdeční činnost , provádět masáž srdce.
4. Ihned přivolat lékaře .
5. Co nejdříve uvědomit dospělé a požádat o pomoc.
Bylo by velmi nerozumné, kdybyste se bez rozmyslu vrhli na pomoc
kamará dovi, který je zasažen elektrickým proudem. Pravděpodobně byste
se sami stali další obětí, protože při vyprošfovánf byste svým tělem
uzavřeli elektrický obvod . Nejdftve tedy vypneme jistič nebo hlavní vypí-
nač . Samozřejmě m usíme předem vědět, kde je instalován . Někdy postačí
opatrně vytáhnout vidlici ze zásuvky. Potom tělo posti ž ené~O položíme n~
lavici nebo na zem . Jestliže došlo ke křečím, zapadl kořen Jazyka a posti-
žený nedýchá. Nápravu provedeme prudkým zvrácením hlavy vzad. Aby
hlava zůstala v této poloze , podložíme záda složenými částmi oděv:'!'
Nepom ů že -l i záklon, musí me jazyk vytáhnout rukou. V té době se JIŽ
projevuj í znaky nedostatku kyslíku v těle : modrají rty, konečky prst ů, nos,
obličej . Po vytaženfjazyka začne postižený pravděpodobně dýchat. Nesta-
ne-Ii se tak, zahájíme ihned dýchání z plic do plic. Předtím se rychle
přesvě dčí m e otevřením jeho úst, jestli v ústech není cizí předmět, např .
Žvýk ačka, který je třeba odstranit. Zvlášť neb ezpeč né jso u drobné části,
např . zbytky jídla nebo zvratky. Mohly by se dostat do dýchacích cest.
Abychom dostali do plic postiženého co nejvíce kyslíku, musíme se vždy
důkladně nadechnout (obr. 1). Potom vydechujeme z úst do úst postižené-
ho a zamezíme únik u vzduchu z nos u Um, žejej prostě zmáčknemedvěma
prsty (obr. 2).

Obr. 1. D ůkladně se nadechneme,
abysedostaíoco nejvícekys líku do
plic
Obr. 2. Zmótkneme nosII vdechu-
jeme. Sledujemehrudník, ktný se
musízuedat a klesat.
Vdechujeme zpočátku rychle každou sekundu, potom v rytmu normál-
ního,dýcháni. J e to as i 15 vdechů za minutu. Pozorujeme přitom hrudník,
ktery se mus í zvedat a klesat. J e-li v lékárničce resuscitační rouška
položím e j i na obličej. postižené ho (obr. 3 ). Nesmíme přitom zapomenou t
kontrolovat srdeční činnost. Podle tepu se to zjišťuj e obtížn ě (obr. 4).
Obr. 3 Resuscillltní routku polo-
žime ruJ obIitej postiúného.
Obr. 4 Pohmatem zjiUujeme tep
na krkovici.
10
-- Lepšíje přiložit ucho pHm o na hrudník. Nealyáíme-li pravidelný tlukot
srdce, pokusíme se obnovit s rdeční č innost. J e to obtíž ný úkon pro dospě­
lého, natož pro mládež. Účelem je podráždit srdeční sval a tím jej probudit
k nonnální činnosti.
Obr . 5. Nepracuje-li srdce, zatne-
me úderem do srdečn í krajiny
Začn em e úderem do oblasti srdeční krajiny (obr . 5). Nez ačn e-li srdce
pracovat, zahájíme nepřímou srdeč ní masáž. Co se přitom děje , zn ázor-
duje obr . 6.
O/rr. 6. Prudkým zmačknutím se
podrd1di srdečn í sval II tím se UVf'-
de v činnou
N apřed vyhledáme t la kové místo na hrudní kost i (obr . 7). J e to asi
3 - 5 cm nad dolním okraj em hrudní kosti . Tam položíme zápěs tí pravé
ruky a přes n ě j eště zápěstí levé ruky (obr. 8).
Hrudní kost musíme stlačo vat do značné hloubky, as i 4 cm. Opře me
se celou váhou těla d o hrudníku. Oba vy ze zlomení žebe r nejsou na m ístě .
Každý lék ař vám potvrdí, že zlomenina čase m sroste, organism us se
uzdraví. Bez fungujícího srdce nikoliv. -Ism e-li d va , rozd ěl ím e si práci
(obr. 9). Po j ednom vdech u následuje pě t rychl ejších s tlačení, za minutu
Obr. 7 Vyhledáme tlakUlJé místo
na hr udní kosti.
11
 w
Obr. 8 Ptí nepfimé srdeÓ1i masá!i
polo!ime zdpistí levé ruky pfes
pravou.
asi 60 . J e-li pouze jeden zachránce, stňdá dva vdechy a 15 rychlých
stlačení (obr. 10).
Musíme mít na paměti, že pti zasažení elektrickým proudem ne zna-
ená zástava dechu nebo s rdeční činnosti j eště smrt. Zvláště tehdy ne ,
~stliže bez otálení násl eduje první pomoc. Důležité je , aby nejdéle do pěti
:inut se podařilo srdeční činnost i dech obnovit. Po této době nastávají
váwé a nebezpečn é změny v org anismu.
Na závěr je třeba znovu zdůraznit, že úraz elektric kým proudem ne lze
vyloučit ani u osob opatrných a dbalých bezpečnostních předpisů . U těch,
kteří bezpečn ost práce podc eňuj í a zbytečn ě riskují, je takový úraz pouze
otázk ou času .

Obr. 9 Stfídáme jeden vdecha plt

s tlačení -
asi 60 stla čen i za minu-
tu.

To dokáže dospělý člověk , ml ádež dost těžko. Přesto se snažíme pomoci

co nejvíce. Krátký oddech nastane mezi popsanými úkony ve chvílích, kdy
kontroluj em e, jestli se srdce již rozeběhlo.
Na otázk u, jak dlouho provádfme umělé dýchání, j e odpověď jednodu-
chá: d okud postiženýnezačoe pra videlně dýchat. Přijde-l i lékat, převezme
d alší org anizování záchrany, obvykle za pomoci přístrojové techniky.

Obr. 10 Samotný zach rán~ stfidá

dva vdechy Q 15 rychlých stlačen í.

12
13
 1. STŘÍDAVÝ PROUD
... v bodě· O-, to je v počátk u časové osy - t -. Zároveň velikost proudu je
Je vna nul e. S přibývajícím časem, po vodorovné ose doprava, sto upá nad
osu. Nabývá kladných hodnot, až dostoupí maxim a . Dále pak jeho velikost
Dosud jsm e se převážně zabývali elektrickým proudem,jehož klesá, až v polovině pe riody ~ T je znovu rov na nule . Druhou p ůlperi odu
velikost a především sm ěr se 8 časem n em ěn ily. Nazývá se s tej- pOkračuj e pod osou, což znamená, že nabývá zá porných hodnot. Čím níže
nesm ěrn ý proud. Tento proud používáme pro napájení obvodů klesá , Um jsou eépom ěj št hodnoty vyšší, podobně j ako u teploměru.
8 tranzistory, integrovanými obvody a pod. Jiný než stejnosměr­ Nejni Uí bod kři vky zn á zorňuje maxim ální hodnotu zápornou. Od tohoto
ný ani použít nelze. Kdybychom chtěli průběh stejnosměrného bodu proběh znovu stoupá až k ose, to zn am ená , že proud od maximál ní
proudu graficky znázornit, nakreslili bychom prostě přímku hodnoty klesá na nulu.
(ohr.1.1). Z obr . 1.3 je zřejmé, že oba
Ta to přímka vyme zuje na svislé úseky sin us ovky proběhnou v ta-
ose s měrem vz hůru určitou vzdá le-
nost od nuly. odpovídaj ící velikosti
., se, kterému tikáme jedna perioda.
Oba úseky tvoří dohromadyjeden
okamžitého proudu W. Vede rovno- f •I kmit, který proběhne právě v t a-
bě žn ě 8 vodo rov no u oso u, kt erá se (velké) T.
představuje čas {t). J ak je i z grafu Ča s T je tedy doba jednoho
pa trno, velikost stej nosměrného o o kmitu, nebo také d oba, za kterou
- _I
pro udu se s časem nemění . Zcela - 1 proběhne j edna perioda střídavě­
jinak vypadá průběh proudu aíska - ho proudu .
ného např. po detekci signálu v pti- Obr. 1.1 Grafickým Z1UÍzornfním stej- I Jeden samotný kmit se nikdy
jímati. J e to proud s třídavý, jehož noeměměna proudu je pfímhl . I T- perioda nevyskytuje. Vždy se jedná o řa­
tvar se s časem neustále m ě ní. M ů ­ -, '-!.::..= =-' du kmitů . Mohou mít del ší nebo
že se podoba t prů běh u na obr . 2.1.
Docela dobře by mohl odpovíd at
., Obr. 1.3 Zdkladním průbthem st fídavé1w kratší pe ri odu. Čím bude peri oda
f proudu je sinusotka. del ší, tím probíhá kmitání poma-
i průběhu tón u n ěj ak ého hudebního leji a naopak . Čím bude perioda
nástroje . Během čas u se mění do té kratší, tím j e kmitáni rychlejší. Přirozeně nás zajímá počet kmitů za
míry, že se pohybuj e nad osou i pod o jednotku času, to j e za sek u ndu. Nazývá se kmito čet nebo frekvence
osou. N a svislou osu doleva se pro- a značí se písm enem (malé) f.
m itají oka mžité ve li kosti proudu Jednotkou kmitočtu je 1 Hz [berel neboli jeden kmit za sek und u.
- i - a mohou být kladné i zápo rné. j Z obr. 1.4 vidíme, že perioda kmitu dává zároveň představu o délce
Pokud je průběh zobrazen nad osou, -r
kmitu neboli délce vlny. Vět!í periodě odpovíd á větší délka vlny a naopak.
říkám e, že proud nabývá kladn ých
Obr. 1.2 Prubih huddmího fónu. Za jednu se k un du se delší vlna vystříd á m éně často než kra tš í vln a .
hodnot, pod osou záporných hodnot . Znamen á to, že delší vlna má menší počet kmitů za se k un du neboli menší
počet Hz. Kratší vln a má naopak vyšš í počet Hz . V elektronice se často
setk ávám e se st řidavým i proudy, které mají vysoký kmi točet . Proto se
používají jednot ky ti síckrát v ě tš í než 1 Hz. Platí, že 1000 Hz = 1 kH z
1.1 Základní pojmy Ikilohercl, 1 000 000 Hz = 1 MHz lmegabe rcl.
Z dosav adního plyn e, že exist uje vztah mezi kmitočtem . f - a dobou
N ejjednodu ššfm průběhem stHda vého prouduje si nusovka. J e složena jednoho kmitu - T -. Matem aticky se vztah vyjádří rovnici
ze dvou pravid eln ě se opak ujících ús eků (obr. 1.3). Za č átek prvního úseku 1
f = - [Hz ; sl
T

15
 ...
Vrátime se zpět k síťové m u kmitočtu 50 Hz. Patrně víte, že km itočet
o, ~f\
T ol T
1-----'--- -.., 50 Hz také patří k dolní hran~ci akusti~kých km.i~ÍI a můžeme jej
f\ f\ f lechnout II některých h udebních nástroj ů . V takovem případě se ov šem
~á o kmitání vz duchového sloupce v dechové~ nást~j~ nebo o kmitání
J truny II s t runné ho n á st roj e. Je třeba zdůraznit, že aru Jed en ze zmíně­
o o n ' ch zdrojů nevytváří kmitočet s čist ě sinusovým průb ěhem .
-, YVzniká tu složitější kmitání, pod obající se spíš průběhu na obr . 1.2.
S'DUSavý p růběh síťového k mitočtu 50 Hz m ůž eme přím o sledovat n a
' . 100 Hz o~razovce osciloskopu nebo jej přeměnit na akus tic ký signál pomocí
I
~I
V
e
V
-I
elektroakustického měniče - reproduktoru. Stačí . kd yž z transfonnátoru
b n vedeme napětí o velikosti přibližně 1 V na svo rky reproduktoru. Ozve
Obr. 1.4 aj Vy:mmu kmitočtu odpwídá kratší délka vlny, b) nižšímu kmitottu ~e tón o kmitočtu 50 Hz. Přtlí š se však o to snaži t nem usíme. Každému se
odpovídá vitM délka vlny. dříve či později stane, že tento tón u slyší aniž by si to přál . Stává se to~hdy,
když např. své zařízení napájíme z n edostatečně vyfiltrovanéh o sítového
zdroje. Ale nep fedbihejm e sit uaci. Zatím vás bud e jistě zajímat, kd e a jak
Km i točet je n epřím o úm ěrný d obě kmitu, neb oli čí m kratší je doba
tento střídavý proud, vyráběný průmyslově vzniká. Že se vyrábí v elektrár-
k mit u , tím vyšší je kmit očet a obráceně. Proto plati t aké zá pis
nách a že stroje na výrobu elekt rické energie se nazývají generátory , asi víte.
1 Generátory pracují na principu elektromagnetické indukce. Tady j e potteb:
T={ [s; Hzl
ně se zastavit, protože bez objasnění tohoto jevu bychom špatně chápali
Zatímco rozhlasové vlny vyjadřujemev kmitočtech řádově MH z, desít- nejen vznik elektrického prou~u, ale také transformaci p:oudu . Transfor-
ky MHz, stovky MHz a ve vyšších hodnotách, my se budeme zajímat mátory budeme potřebovat ph zhotovování síťového zdroje .
o kmitočty m n ohonásobně nižší. Před evš ím nám půjde o jeden kmi točet,
kte rý se pou žívá v elekt rovodné síti v celé re publice a v celé Evro pě . Řík á
se mu tak é p rů mys lový kmit o čet a m á sinusový průběh. J eho km itočet 1.2 Elektromagnetická indukce
f= 50 Hz. Jaká je doba jednoho kmitu?
Vypočítám e ji podle vzorce
J ak vzni ká elektromagnetická indukce? Abych om si n ázo rně předv edli
1 1
T={=50=O,02s její vznik, potřebujeme magnetické pole, cívk u a měřidlo . J~odu§e to
jde uskutečnit pomoci feritového magnetu a cívky, kterou navmeme tak,
Doba jednoho kmitu jsou dvě setiny • aby měl a o málo větš í průměr n ež magnet (obr. 1.6).
sekundy. Musí mít co n ejvíce závitů n avinutých ale-
Poloviční pe rioda trvá 0,0 1 s (jedna r bým drát em n a papírovém prstenci. K vývo-

setina sek u n dy). Za tuto d obu t e če
proud je dním s měrem, za druhou seti n u
sekundy o pačným směrem (obr. 1.5).
Každou setinu sekundy n eboli sto-
krát za sekundu se mění v rozvodné ett i
směr proudu. Pro elek trony, které jak
víme tvoří elektrický prou d, je s nadné
střídat směr proudu dal ek o rychleji: mi-
li onkrá t , sto milionkrá t za sek u n du
a j eště mnohem rychl ej i.
-.
dům je t řeb a připojit citlivý měřící systém
o s rozsahem 100 , lépe 50 n ebo 10 J.l.A. Cívku
položíme na magnet, a pak ji prudce vzdálíme
od magnetu. Budou -li splněny u vedené pod-
I
-I
mínky, ručka přistroj e se n a okamžik vychýli,
mož ná jen nepatrně, na jednu stranu . Pti
opačném p rudk ém po hybu bu de výchylka
Obr. 1.6 Prudkým pohybťm obrácený m s měrem. V obou pHpadech te kl
Obr. 1.5 Jeden kmit sinusového cívky v blízkosti magnetu m ěři dl em proud, kterému říkáme indukova-
pruMIIl o frekvenci f = 50 Hz. VZn iká indukované napěí í ný pr oud. M ůžem e j ej získat také j inak: cívka
ocioce. zůstan e v klidu a prudce se bu de pohybovat

16 17
 magnet. Je zřejmé, že změna magnetického pole nebo pohyb sil očar
v těsné blízkosti vodiče-c ívky indukuje ve vodiči napětí, kter ému říkáme
podle vzniku elektromotorické napětí . Je-li obvod uzavřen , v našem
p řípad ě přes měřidlo , teče vodičem indukovaný proud.
Výsledek pokusů můžem e zobecnit:
Pohybuje-li se vodič V blízkosti magne-
tického pole , nebo pohybuje-li se magneti c-
ké pole v blízkosti vodiče, indukuj e se ve
vodiči napětí, kterému Hkáme indukované
n apětí.
J e třeb a zdůrazni t nezbytnou podmínku
pro vznik indukovanéh o n apětí:j e to pohyb,
ať již cívky nebo magnetickéh o pole. Nedo-
jde-li k pohybu , indukované n apětí ne-
vzni kne, třebaže bude pHt omné magnetic- Ob,. J.7 Otáávým pohybem
ké pole i vodič . Pohyb j e také základním magnetického pole rotoru se
p ředpokladem pro vznik proudu v generá- v cívkách stato ru indukuje
torech. Obvykle se pohybuje magnetické stfídavé napití.
pole soustředěné v rotoru , zatímco cívky-
sta tor jsou v klidu. Z nich se odvádí indukovaný proud (obr . 1.7).
Patrně nejjednodušší praktickou ukázkouje generátorekjfzdního kol a
~terý vyrábí stříd~vý proud o napětí 4 + 6 V. Lidově se mu tíká dynamo, což
Je výraz nesprávny. Dynamo (používalo se dříve ) vyrábí stej nosměrný proud.
Gener étorv elektrárně nebo v auto mobilu, al e i generátorjízdn ího kola
se nazývá alternátor. To j e obecný název pro zdroj střídav ého proudu,
který pracuje na principu rotačního pohybu .
Mluvtme-b o pohybu magnetick ého pole,
nem usí to zrovna znamenat, že jedině p0-
hyb magnetu vyvolá zm ěnu magnetického
pole. Stejnou vlastnost má i dvka, kterou
procházf proud. Přitom nenf třeba aby se
pohybovala. Zeje to v rozporu s dHve vyslo-
venou podmínkou o pohybu? J en zdánlivě.
K pohybu magnetického pole skutečně do-
cházf, i když jinak. V tomto pHpadě j e to
v okamžiku vzniku a zániku magnetického
toku sil cčar. Již d říve jsme si ov ěřili, že
cívka, kterou prochází stejnosměrný proud ,
vytvoří kolem sebe magnetické pole, jehož Obr. 1.8 Tok sílo ča r vytváfí
siločáry tvoří magnetický tok. Obr . 1.8 zná- kolem cívky magnetické pole.
18
zorň uj e rozmístění eiločar magnetick ého
pole.
Vyzkouš eli jsme si , že při poj ím e-li cív-
ku k baterii, vznikne magnetické pole.
Tvotf se postupně , ale přesto rychle a při
vypn utí stejně rychle zaniká . J eho vznik,
zvětšovaní, dál e pak zm enšování a koneč­
ně zánik vytváří potřebnou z rně n u magn e-
tické ho t oku siločar. Ty se proj evují
podob ně jako u poh ybujícího se magnetu,
()l7r.l.9Cást magnehckihotoku to j e pohybem. Umístíme-li v blízkosti této
:J1SIÚluje do druhé cívky a indu- dvky jinou cívku (obr. 1.9 ), bude do nf
kuj! v ní proud. zas ahova t část magnetického to ku svými
s iločá rami . Tím se v nf vyt voff indukované
napěti. Tu to činno st nazývám e vzáje mnou indukčnosti. Stejně jako rych-
lost pohybu magnet ického pole II pennanentního magnetu, i rychlost
změny proudu v první cívce ov li vňuje velikost indukovan éh o na pětí.
podob n ě jak se bude měnit proud v první cívce, a Um také magnetický
tok, bud e vznikat indukované nap ětí i v druhé cívce. Cívky přitom nejsou
vodivě spoje ny. Připojíme-li k d ruhé cívce měřící přístroj, ukáže ručka
výchylku, protože teče proud. Bylo by však chybou domnívat se, že proud
v druhé cívce pote č e tak dlouho, jak dlouho prochází stejnosměrný pro ud
první cívkou . Nikcl ívl Po připojení zdroje stej no s m ěrného na pětí k první
cívcese objeví na okamžik výchylka m ěřidla u druhé cívk y. Ručk a se však
vrátí ihned z pět , pro to že dal ší proud dvkou již neprotéká, p ř esto ž e první
cívkou stále teče .
Tep rve pti zániku magneti ckého tok u v první cívce se objeví znovu
výchylk a m ěřidla, al e tentokrát opačným s měre m než prve . Z toho je
'Zřejmé , že ma gnetic ký to k, k terý se nem ěn í, neumožňuj e vznik indukova-
ného napětí.
Shrneme:
• J estliže se z jedné cívky indukuje napětí do druhé cívky pomocí
magn eti ckého tok u, mluvím e o vzájemné indukčnos ti ( stručně řečeno
- o indukci).
• Velikost indukovaného n apětí j e nizná podle toho, jak velká j e vzá-
jemná indukčnost a jak rychlá je zm ěna proudu v závi slosti na čas e .
" Přen os ene rgie je tím větší, čím jsou cívky blíž u sebe a čím j e cesta
magnetického toku vodiv ěj š í , to j e, čím klade magnetickému toku
menší odpor.
19
 Proch ází -li m agnetický to k vzdu-
chem, je přenos energie n esrovnatelně
horší, než když prochá zí magn etický
-- JI[ JIE
tok vodivým m at eriál em , na př. žele-
zem . Po k ud tento m a gn etic ky vod ivý o b
materiál umožní, a by j ím magn etický Obr. 1.12 SchénUltická značka traPlS·
tok mohl projít a uzavfít se (obr. 1.10), jormátoru a) bez odbolky, b) s odboč­
pak je přenos energie nejv ě tší .
kv'l.
Takto uspořádané d vě cívky n a spo-
Obr.1.10 Magnetický tok se lIZilvírti Obr. 1.13 Jádro trasf ormátoru z fento-
lečné m jádře nazýváme transformáto- N ě kter é tra ns for mátory
jádrem transf ormátoru. vlho materiálu.
rem. mají jádro z ohnutých pevně
spojen ých plechů ve tv aru C ,
tak zvané C-jádro (obr . 1.14).
Obě části jádra mají dosedací
1.3 Co je transformátor plochy zabro ušen é. Jádro se
musí mechanicky dobře u pev-
nit. aby díly držely pevně u sebe.
Patří mezi základní elektrické stroje a jeho úk olem je měniHransfor. Vlastní provedení trans-
movat napětí. Přitom však dochází i ke změn ě velikosti proudu . To vše se
formá toru závisí předev š í m
děje podle pevně stanovených pravidel. Transformátory jsou různé a liěí na úče lu , jakému má sloužit .
se značně i ve sd ělovací elektrotechnice. Záleží na tvaru a velikosti j ádra, Rozlišuj e me transformátory
z kterého jsou zhotoveny, ale také na složení materiálu jádra . Důleě ít é j e síťov é, výstupní, převodní, va-
rovněž um ístění cívek na jádře. o b
zební atd. Nás bu dou zajímat
síťové transformátory. Co je Obr. 1.14 Dvoudílné C-jádro z ohnutých
jejich ú kolem? Mají přem ěň o­ transf orrtlátorwých plech ů , a) tvar jádra,
l§ 2 vat -tra n s form ov at n ap ě tí b) rozm ístěn í mn uti.
t t elektrické sítě 220 V n a napětí
o 2 1 u ižáí, vyjímečně vyšší. Potřebuje m e prllll6r
je k n apájeni různých přístrojů, i ta-
kových, které ji nak n apáj ím e z ba- J6clr o
• b ,
Obr. 1.11 Tvaryjádra transformátorua rozmístěni vinuU, a)pláUový transf ormátor,
teri í. Při rozeně , t akto zí skané
na pětí bez da lších úprav použít ne-
lze, protože je to napětí střídavé .
f,
~
bl, c) jádrot'Ýtransfomlátor.
Z če ho se sk lá dá transformátor
Obr. 1.11 ukazuje několik způsobů provedení jádra. Nejčastěji se a jak pracuj e? (obr. 1.15 .)
setkáme 8 tzv. pláěťovým t ransformátorem a ), zvonkový transform átor ukund6r
m á p rovedení bl. Schém atická značka transformá toru j e na obr . 1.12. Hlavn í části transformátoru:
Pokud jej ádro vyrobeno ze železných materiálů, a to je ve v ě t šin ě případů, • Cívk a do které přivádím e proud
Obr. 1.15 Hlavní óisíi transformátoru
nemů že být nikdy zhotove no z pln éh o kusu, nýbrž z j ed notlivých plechů . a jeho napět í.
• Cívk a z které odvá díme proud
Tr ansformátorové plechy se u kládají do kostry cívky vždy v určitém
Ci více cívek )
pořádku. V některých případech je j ádr o z pln ého černého mate riálu ,
který se nazývá ferit. Feritové j ádro tvoří dva kusy (obr . 1.13). • J ádro, které um ožňuj e u zavření magneti ckého toku

20
21
 Zpravidla se první cívce Hká primární nebo primár, d ruhé cívce sek un -
dární nebo seku ndé r. Primární cívku připojujeme k st Hdavému n apětí U l
- J e třeba si zapamatovat, že má-li se-
kundární cívka méně z á vitů než prim ár-
a bude jí téci proud ll. Ve vin utí se kundární cívky se in dukuje napětí U2 ni , pak indukované napětí n.a sekundární
a při poj íme-li zátěž RZ, bude téci proud 12. Sekundární p roud 12 pctečo II cívce je menši než na pnmární cívce.
t rv al e a te nto fakt bychom si měli objasnit. Zatím víme, že stejnosměrný Pl atí to ovšem i obráceně . Počet závitů
proud transformovat nelze, protože se napětí indukuje pouze pti za pnutí značíme velk ým pí sm enem N .
a vyp n utí. Mezi těmito d věm a či nnos tmi se v sekun dární cívce žá dné Zapis uje me:
napětí neindukuje, a proto proud n eteče . Zcelajináje sit uace u s třídavého N I > N2 .... transform ace dol ů
proud u.
( 1 znamená primární)
J ak jsme si vysvětlili u obr. 1.5, každou set in u se kun dy proud od nuly N1 N2 N 1 < N2 .... transformace n ahoru
stoupá n a maximální h odnot u 8 opět kl esá n a nulu . Když tento proud
(2 zname ná se k und ární)
přivedeme do p rimární cívky trasfonnátoru, pak m agneti cký tok primámi Ob'. 1.17 Hlavní údaje tul trans·
cívky se zv ětšuje od nul y n a maximální hodnotu a opět klesá na nulu. fcm"'IO'"' potty z8uilů NI: N2, Dále platí: Kolikrát j e počet z ávit ů
Násled ující se tin u se k un dy se děje totéž,jenže proud primární cívkou teče napití Q proudy na pnmilrnf Q st- sek undární cívky menší než počet závitů
opačným směre m a tudíž s měr magnetické- kundární cíVCl!. pri mární cfvky , tolikrát je na pětí na se-
ho to ku se z mění v o pačný . Vytváří se tak kundáru menší než na primáru.
proměnné magnetické pole. Při každ ém n o- J ak vypočítám e napětí n a sek un dá rní cívce?
vém vzniku magnetického pole pronikne
m agn etický tok svými s i l oča r a m í závity prim
~
- f,
Napětí na sek undáru U2 = NI Ul
N2

se ku ndá rní cívky a v ní indukuje proud.

Ten také stoupá od nuly na maximálni hod-
n otu a klesá na nulu. J e zfejmé, že jeho
průb ěh je úplně stejný jako u primární ctv-
.. I- .!l.
';,.. '-'
Vyjád řeno slov y: Se kundární napětí je pfí~o,úm ě rné . so u činu pri-
márního n apětí a poměru počtu závitů se k undá rní cívky k ~nmámí cívce .
Zlomek N2IN 1 bude pro naše potřeby vždy menší než Jedna, protože
budeme transformovat vždy s měre m dol ů . Chceme získat podstatně men-
ky. J ediné, čím se od sebe oba proudy liší, ši na pě tí n ež j e 220 V.
n ehled ím e-li na velikost, je to, že indukova- Obr. 1.16 V sekundární cívce
ný proud v se kundární cívce teče v daném te če proud opatným směrem
oka mžiku opačným směre m než v primární než: v primární cítxx.
U d eme si příklad : Jaké bude n apětí n a sek undá rním vinutít~ans­
cívce (obr. 1.16). fonn;;:ru, jes tliže primární vinutí N~ = .1 000 ~ávitů, sekundární VInutí
N2 = 100 z á vitů a transformátor je připojen k siřov é m u n apětí?
Ten to fakt u síťového t ransfonnátoruje téměř bezvýznamný. Z před­
chozího plyne, že sttťdavý proud umožňuje indukcí přenes en ergie zjedné R• e šen ís
, U2 = N2
NI Ul -- 1100
000 220 = -.!-
10 220 = 22 V
cívky do druhé. Cívky přitom n ej sou nijak spojeny .
Prin cip činnosti transfonn átoru je tedy jasný. Abychom s n ím mohl i Na sekundární straně t ransfonnátoru bude 22 V.
pracovat , musíme znát základní vztahy. Dříve než se pu stíme do dalšího,
zjednoduš íme si trochu sit uaci. J ako každý stroj, pracuje t ransfonnátor Jiný přiklad: Jaký počet zá vitů N2 má sekundární cf~ka síťového
s určitou účinností. Jinak řečeno, pti jeho činnosti vzn ikají zt ráty, které na pětí V 2 = 10 V a prim ární cívka
transform átoru, je stliže sekund ární
se v pra xi projeví mj. na sekundární straně tím, že obdržíme méně energie má NI = 1 804 závitů?
n ež jsme dodali na primár. Tu to s k uteč nost vědom ě zanedbáme a budeme
zpočátku počítat sjakýmsi id eálním transfonnátorem, který ztráty nem á.
Řešení: Z rovnice U2 = ~~ Ul dostaneme N2 . Ul = U2 . NI
Až dosud jsme mluvili o cívká ch s blíže neurčeným počtem závitů. _ _ V2 N I _ 10 . 1804 = 82 z
J enže počet závitů II primární a sek undá rní cívky hraje důležitou rol í. a postupně dalším ře šením N2 - Ul - 220
Pom ěry na transformátoru znázorňuje obr. 1.17. J e zřejm é , že počet závitů seku ndá rní cfvky N2 nejjednod ušeji vypočí­
táme podl e vzor ce N2 = U2!U1 . NI

23
 Mn ohým z vás přijde n a mysl otázka, koli k závitů m á mít vlastně
..
primární cívka t ransfor mátoru, jestliže od ní závisí počet závitů se kun-
dární cívky . Na takto položenou otázku n elz e jedn ozn ačn ě odpovědět .
Jinak řečeno, s počtem z á vitů j e to s lož itějš i. Abych om si mohli sprá vně
odpovědět a pochopili i další so uvis losti, musíme vzít na vědo mí d ůl e žitou
s kutečnost : transform átor sice transformuje napětí, ale zároveň a nikoliv
druhořadě , přenáší výkon .
1.4 Výkon transformátoru
Ma-lí transfonnátor správn ě pracovat, pak danému výkonu, který
požadujeme, musí odpovídat veli kost jádra transformátoru. Malým jád-
rem lze pfen ášet jen malý výkon , pro velký výkon potřebujem e velké
jádro. Na ro zdíl od stej nos mě rných obvod ů, u transform átoru a d alších
spot řebi čů na střídavý proud není průběh n apětí a proudu v daném
okamžiku shodný. Ok amžitému maximálnímu n apětí neod povídá okamži-
tý maximální proud . Podrobnostmi se budeme za bývat pozd ěji , al ej e třeba
věd ět, že to má vliv na s kutečný výkon, který j e o něco m enši. Jednotka
s tří d avého proudu se proto neoznačuje 1 W, nýbrž 1 VA (voltampérJ, což
představuj e zdá nlivý výk on . Tuto jednotku budeme re spektovat. Ce lkově
se výkon stříd avého proudu příliš nelišt od výkon u stej nos měrného
proud u. S drobnou nepřesn ostř platí i vzorec P =U . I. Právě sk utečnost,
že se transform átorem přenáš í výk on, z působuje zajímavý jev: při t rans-
formací s měrem d ol ů m ůžem e získat na sekundární stra ně v ě tšt proud
n ež jaký teče primárem . Pro sn azší pochopení si uvedeme p říklad:
Primární cívkou transfonn átoru teče proud II "" 0,2 A. Při napětí sítě
U I "" 220 V je výkon na primární stra ně Pl "" U I . II "" 220 . 0,2 = 44 VA.
T omuto výkon u must úměrně odpovídat j ádro transform átoru. Na se kun-
dární straně pak při napětí U2 = 22 V m ůžem e odeb írat proud 12"" 2 A,
proto že 22 V . 2 A "" 44 VA. J e to proud desetkrát vě tší než jaký teče
primární cívkou. Zároveň však napětí na sek u ndáru je desetkrát menší
n ež napětí na primáru . Kdybychom však opačně potřebovali napětí n a
sekundáru vy šší nežje na primární cívce, pak bychom se museli s pokoj it
s menším sek un dárním proud em než jaký teče primární cívkou.
Příklad: Požadujeme U2"" 440 V. primánúm. vinutím teče proud h "" 0,2 A
Proto že na se kundáru nemůž eme odebírat v ětší výkon n ež n a primáru,
pak pro U2 "" 440 V se proud se kundéru transformuje n a 12= 0. 1 A. Mu sí
totiž zároveň platit P2 "" 440 V . 0.1 A = 44 VA.
Napětí tedy nam ě říme dvakrát vyšší, ale proud teče dvakrát ni žší, to
j e poloviční. Z uvedeného je zfej mé: kolikrát se zvětší napětí U2 proti Ul .
24
likrát se z meněí proud 12proti II . Platí to i o bráceně : kolikrát se zmenší
to pětíU2proti Ul, tolikrá t v ětštje možno odebírat Ikdyěje potřeba) proud
~a porovn ání s Ir . T ím jsme vyjádřili závislost p roudu sekundáru na
2 nleném napětí sekundáru. Přitom jsme res pekto vali maximální přená­
::'ý výk on. o kterém víme . že nem ůže být větší než výkon na pri máru.
Protože známe závislost mezi n apětím a počtem závi tů , m ů ž eme nyní
vyjádřit závislost mezi proudem a počtem závitů.
NI
Sekundární proud 12 = N2 II
Vztah vyjadtuj e nepřím ou ú měrnost mezi pro udem sekundáru a poč­
tem závitti sek undáru. Plyn e z to ho, že proud setransfonnuje v n epří m ém
po měru k počtu zá vitů. Znamen á to, že zhotovíme-li sek u ndární vinutí
s malým počtem z ávitů a te dy i s m alým na pětím . m ů že jím protékat velký
proud, je-li navinuto silným vodiče m . T o znáte z praxe, stačí si vzpome-
nout n a transformáto rovou páječku . Sek undá rní vinutí tu tvo ří pět z á vitů
silného drátu. p ři čemž p roud v se kundární cívce d osahu je velikosti 100 A.
Zmín ěn á závislos t pl atí i obráceně : vinutí s více závity se musí spokojit
s men ším proud em.
Vrátíme se k obráz k u 1.17. Co se sta ne , když za těž ovací odpor Rz,
kte rým je myšl en a jakákoliv zátěž, bude mít přň í š nízkou h odn otu? P odl e
Ohmova zákona by m ěl t éci velký proud , j isté větš í než od povídá výkon u.
který je trans formátor schopen dodat. V ne příznivé m přípa dě by se mohlo
jednat o zkrat v obvodu, který z t ransform át oru na pájím e. Na takovou
situaci nebudou všechny transformátory reagovat stejně. H odně bude
záležet na prům ěru vodiče. na rezervě ve výkonu atd. U bě žného trans-
formátoru s il ně vzroste proud v sek undárním vin utí. Zárov eň pokl esne
napětí n a t omto vinutí. Odebíraný výkon bude mnohem větš í n ež dovole-
ný. Podob ně se to proj eví i na primární s traně. Proud pri mární cívkou
Značně vzroste. protože n apě tí n a primáru nepoklesne - síťové napětí je
' tvrdé". B ěhe m krátké ch víle se vinutí rozžhaví. Situa ci by m ěl a zachránit
pojistka . zařazená v obvodu primárního vinutí. J estliže se z nějakého
důvodu nep řeruš í , vyho ří obvyk le celý transform átor .
Musíme být proto opatrní, abychom n ep řekro čil í povolen ý proud n a
sekundární straně. Od ebíraný výkon na sek u ndáru by se p ř etransform o­
val na primární st ranu a přetí žil by primární cívk u.
Seznámilijsme se se základními vztahy, kte ré určují činnost transfcrm á-
toru. K vlas tnímu návrhu transfonnátoru jsou zapotřebí další znalosti.
Avšak nejen znalosti. Stavba transformátoru vyža duje přesnost, opatrnost
a určitou zručnost . Proto j e třeba varovat n ed očkavce, aby nepř ecenili své
schopnosti a n ezpůsobili si úraz elekt r ickým proudem , případně i škody
Svému okolí.
25

1.5 J ak vyrobit transformátor
Dříve či později přijde doba , kd y pociťujeme nutnost opatřit si t rans.
formátor, k te rý m á plnit u rčit é , pt ed em s tanovené požadavky. NejspíA to
bude t ransformátor pro jednoduchý zdroj napětí . P roti suchým článkům.
bateriím má takový zdroj nesporné výhody . a proto se stává standardní
výbavou v díl ně každého zájemce o elektroniku.
Transformátor se v ě tš inou n epodaří zakou pit právě 8 takovými hodno.
tami na pětí a proudu, j aké potřebujeme, nemluvě o ce ně, která je značná ,
Zbývá tedy vlastno ručně jej vyro bit. Uk ážem e si, j ak v t akovém pří pa dě
postupovat . Předpoklad ě se však, že j sm e natolik vyspě lí, ab ych om dok é-
za li dodržet všec h ny pokyny týk ající se bezpečnosti práce. V opačném
případě požádáme o spolup ráci někoho staršího, zodpověd ného . Podcen it
n ebezpečí by nám mo hl o přijft draho.
Předem bycho m si m ěli uvěd omit , že zp ravidla větší nebezpečí hrozí
při zkoušení a připojování tra nsform átoru k síti než v pozdější době, k dyž
je transformátor již za budovaný v pHstroji. Platí to za předpokladu , žejsme
pti konstrukci dodrželi všec hny zásady, s kterými se postupně seznámíme.
1.5.1 Návr h a výpočet t r ansformátoru
Obojí si uk ážeme na tranformátoru pro řiditelný zdroj n apětí . První co
si musím e dobte rozmy slet, je poža dovaný výkon . Tomu totiž musí odpo-
vídat velikost j ádra transformátoru. Netrpélivý čtenář nej sp íš poleží
otázku: J ak pozn ám u transformátoru, jaký výkon je schopn o j ádro
přenést , neb oli j ak velké j ádro budu potřebovat?
Dřív e n ež si odpoví me, bude účelné poněkud odboči t . Když js me se
rozh odli pro stavbu t ran sformáto ru, m ěli bych om si dobte roz mys let ,jestli
má vyhovovat jen so učasným požadavk ů m nebo v blízké budoucnosti
i některým dal ším nárok ů m . Md že se stát, že po nějaké době podtíme
potřebu souměrného zdroje pro práci s operační mi zesilovači nebo s výko-
novými zesilovači pracujícími v souměrném zapojení. Konstruovat nový
transfonnátor by bylo n ákla dn é a pracné. Vhodnější je počítat s takovou
mož ností předem a rovnou navrhnout t ransfonnátor, kte rý umožní v bu-
doucnu n apáj et i druhý zdroj . Pak bude j istě přenáš et větší výkon, neboť
výkony obou zd rojů se sčítají.
Celkový výkon sekund áru Ps = P2+ PJ + P• ...
P 2, PJ, Pa jsou výkon y jednotli vých vinutí aekund éru. Protože výkon
představuje so u či n na pětí a pr oudu, platí:
Ps = U2 . 12 + UJ . IJ + U. , I. [VA;V,Al
26
#'
Ze vzorce plyne, že potře buj e m e znát n a pětí jednot livých vin utí
proud, který bude vinutími protékat . Při výpočtu dosazujeme jednotky
ve voltech a ampérech, výs ledek vyjde ve voltampé rech. V závorce jsou
uvedeny jednotky veličin. Před středníkem levá strana rovnice, za střed­
nfkern pravá strana.
Z obr . 1.18je ztejmé, že pro souměrný
m U2
zdroj potřebujem e další dvě vinutí n a se-
kundánú straně. Na obou má vzniknout
stejné n a pětí , U3 = U.= 14 V. V takovém
U případě můžeme očekávat výs tupní napě­
tí stejnosměrného zdroje 2 x 15 V stabili-
u, zovaných . Spok ojíme se s proudem 1 A,
kt erý po stačí i pro zkouš ení výko nových
zesi lovač ů. Celkový výkon n a se kundární
s traně trans form átoru vypočítáme :
Ps=(lS V . 1,5 Al + (14 V . lAl+ (l4 V . I AJ
Ps= 27VA + 14 VA+ 14 VA= 55 VA
Obr. 1.1 8 Zá kla dní schéma Zjistili jsme celkový výkon, který pcěa­
transformm4toru. Pfedpokláda· dujeme od t ransform átoru. J enže jádro
ni hainDtycU, =18 V, lz =1,5 A, musí přenášet příkon, tedy nejen užiteč­
ti3 = U4 = 14 V, 13 = 14 = 1 A. ný výkon, nýbrž i ztrátový výkon. 2.ádný
stroj nepracuje beze ztrát. Celkový přfkon
transfonnáto ru, nebo jinak řečeno příkon který pri mární vinutí odebere
ze sítě , stanovíme při nejnižší předpokládané účinnosti 80 %. Tato hod-
nota platí pro m al é transform átory. Velk é transfor mátory maj í úči nnost
až 90 %.
_~ _...22.. _
Vypoč ítám e p říkon primáru : Pp - 0 80 - 080 - 70 VA
, ,
Na čem závisí účinnost t ransform át oru, neboli jak velké jsou zt ráty?
Kromě ztrát ve vin utí, kt eré způsobuje odpor vodiče, regist rujem e ztráty
týkající se magnetické indukce, ovlivněné tvarem jádra a hl avně kvalitou
plechu , z kte rý ch je jádro sestaveno. J e zřejm é, že jsou to údaje, které
obtížně odhadujeme, natož abychomje stanovili s dostatečnou přesností.
Proto také počítáme s určitou rezervou, která má vyrovnat nepřtmivé
skutečnosti. Z toho plyne, že v našich podmínkách se jen stěží podati
dosáhnout ptesně takových hodnot, které očekáv ám e.
Vybaveni základními vědomostmizačneme se zabývat velikostí jádra.
Předem si uj asním e, že "velik ost jádr a" n ení právě nejvhod n ějš í označení
pro to , co roz hoduj e o velikosti přen áš eného výkonu transfor mátoru .
V n ašem příp adě je rozhoduj ící pr ů ř ez středního slou pku jádra . Je to
ploch a daná souč i nem dvou roz m ěru : šířky š střední části pl ech u a dále
27
 hl oubky h odpovídající vrstvě slo- JOrU, jednak kou píme lacino různ é t ransformátory ve výprodeji. Urtitý
ženýc h plechů na sobě.
Průřez Q ::: Š • h Icm 2; cm, cml
10 ol probl ém se objeví v okamžiku, kdy se pokusíme u takového transformá-
toru zjistit šířku st ředního dílu jádra . U s lože né ho t ransformátoru šítka
N a m ěře né h odn oty šíř ky není vi dět, t akže n ezbýv á než odhadnout rozměr podle post ranní části
a hlou bky jádra vyjád říme v cm .!!'. jádra. O bec ně platí, že střední část plechu odpovídá dv ojnás obné š íři
I•
a vy násobíme. Výsl ednou hodnotu postranních plechů . J e t o pochopitelné, když s i u vědomím e, že střední
čteme v cm [centimetry čtverečné).
2
0- - O čáSti se uza vírají siločáry procházející po obou s t ranách pláště j ádra .
Na přenášený výkon ne má tedy vliv Jestliže trans formátor vyhovuje s vým prů ř ezem , pak se k n aš emu ú čel u
výška jádra ll. Vyšší jádro s delší téměř vždy h odí. Mu s í však splňovat j eště jednu podmínku . Byl by nám
kostrou v šak umožňuje uJožit více málo platný sebelepší transformátor , který by se ne podatilo rozebrat.
závitů drátu . Vedle sebe se tedy po- Sehodí se tedy t akov éj ádro, které j e zalité n ějakou konzervační hmotou .
datí be z obtfží n a vinout více drát u ,
vfce vinu tí. Takovou možnost uvítá-
me, i když pro vinutí navíc n emusí-
me mít okamžité uplatnění.
] Bývá t o če rná asfaltová hmota (možno r ozebrat jedině za h orka ), n ebo
rozn é tvrdé laky, kterými s e sl epují plechy k sobě, a by nedrnčely .
Z pře dc hozího pl yn e, že ne zál eží n a t varu plochy , kte r ou vytvátí
"třední s loupek jádra. Jinak řečeno n ezále ží n a tom, jestli vytvátí čtverec
Jak zj is tf me potřebný průřez či obdélník . Rozhodující je pouze velikost plochy, neboli prů ře z s loupku.
jádra t ra ns formá toru? Průřez spočí­ Kolik závitů a jaký průměr drátu je třeba na vinout?
táme jako druhou odmocninu z pří­ Počty závitů stanovíme tak, že vynás obíme počet závitů n a jeden volt
O br. 1.19 Základní rozmlry jádra
konu primaru, tedy Q ::: 2..JFiP. transformátoru: ~ ~fkJl stťedniha ple- napětím , jaké po žadujeme na cív ce. U primární cívky n ás obíme počet
Jak pozděj i uvidíme, pl echy se chu,h hloubka neboli snavrstvy plechů , závitů n ajeden volt síťovým napětím . Nejdřtve t edy zj is tíme počet závi tů
n ám n epodařt slož it do k os t ry tak, v výška kostry,m meura mezi stfedním najede n volt " ll. Posl ou ží vzorec
aby nevznikla n ik de ani nepat rná a krajním dnem plechu, tj. prostor pro
mezera. Kromě toho plechy obs ahu- kostru a vinutí.
N = ~ lY - 1; cm] . V našem případě N = ~~ = 4,5 závitu
j í zjedné s t rany izo laci, k t e r á zabí- J e to přibli žně čtyři a půl závitu na jeden volt. Ze vzorce je zřejmé, že
rá sice m al é mís to, ale i s n ím nutno počíta t . To vše zm enšuje sk utečný při menším prů ře zu j ádra Q by bylo za potřebí více závitů n a 1 V. T ato
průřez j ádra, kterým se uz avírá m agnetický tok . S ohledem n a tuto úvaha n ení zbytečná, p rotože ne vš ichni budou počítat s využ ití m maxi -
s kuteč nost plánujeme o n ěco větší průřez . Ve vzorci t o před st avuj e málního výk onu u obou z d rojů součas ně . N ěkteřt budou vž dy pracovat jen
k onstant u 1, 2 . Průř e z j ádra s počí t ám e po mocí vzo rce i jedním zdrojem . Tím se ovšem zmenší poža davek na velikost jádra. Dříve
Q = 1,2 . ' ,J Pp lem'; VA ). než budeme zjišťovat počty závitů v jednotlivých vin utí ch, m usíme uváži t,
jak se tu projeví ohmický odpor drátu. Není pochyb o to m, ževinou ohmického
V naš e m případě Q = 1,2 . 2..f70 2.[70 = 8,4.
odporu vodiče se zmenší proud, který bude vinutím procházet. Zároveň bude
Q = 1,2 . 8,4 = lO cm 2 klesat napětí úměrně se za tí žením. S tím musíme počítat, a proto na
Co s e stane, zvolím e-li transformátor s v ět š ím průřezem, např. 20 cm 2? sekundární s traně předem zvýšíme napětí přibližn ě o 5 %, tj . zv ětšíme
Takovýto m ohutněj ší transfonnátor můžeme beze vše ho použit, nebu de-li počet závitů. Na prímaru si poradíme s odporem vodiče jiným způsobem :
nám va di t jeho v ětš í rozměr, p ředevším výš ka. V praxi by to znamenalo zmenšíme počet závitů primární cívky přibližně o 5 %. Tím se zmenši
počítat s větš í (vyšš f) skříňkou . V ýhodn é je, že zís káme rezervu výkonu, ohmický odpo r vin utí a zároveň zlepší transformační převod z primánI na
a také více místa pro vinutf . Další výhodou je skutečnos t, že cívky se eekundér. Předpokládejme tedy.jejsme vybrali transformátor, jehož průřee
spokoj í s menším počtem závitů, a to j ak n a primární t ak i sekundární ~je dán rozměry 2,5 cm x 4,5 cm. Vypočítáme průře z , tj. plochu jádra.
straně. To us n adní a zryc hl í navíjení. Q 2,5 . 4 ,5 11,25 cm 2. Počet závitů na 1 V zjistíme ze vztahu
= =
Jak a kd e op atřit potřebn é jádro pro za mýšle ný transfornátor? J ed nak 45
N = - = - -
45
= 4 (čtyři zá vity na jede n volt]
m ů ž eme využít různé trans formátory ze starých radi opřijím ačů či televí- Q 11,25

28 29
 >
Konstanta 45 je stanovena z praxe, a to tak, že odpovídá běžné kvalitě Nebude-li transform átor zatížen, tedy nebude-li k sek undární cívce
plechů a běžné magnetic ké indukci transfonnátoru . připojen ládný spotře b ič (žárovky, rezistory, diod y se zátěží .. J, pak poteče
Počet závi tů libovolné cívky spočítáme, kd yž n a pětí které chceme 'Vinutím jen malý proud. Ten je pro vlastní výpočet nezajímavý. J inak
naměřit n a cívce, vynásobíme počtem závitů na 1 V. Výsledek upravíme toJI}.U bude, jestliže bude transformátor zatížen n aplno. Pak odebíraný
05 %, tj. snížíme vynásobetú m koeficien tu 0,95 nebo zvýšíme vynéscbe- výkon sekundáru se pře transfonnuje na primární st ranu. K tom u nutno
ním 1,05. připočíst ztráty, takže potom h ovotíme o přík onu transfonnátoru . Rozumí
setím příkon maximální. J in á si t uace nastane, dojde-li k e zkrat u u zátěže
Vinutí Nepětí Vl Koeficient Korekce Ce lkový počet a pot.eée zkratový, tj . neúm ěrně velký proud. Tento zvýš en ý odběr se
přetran sformuj e na primární st ranu a primární cívk ou poteče mnohem
Primár Nl 220 4 0,95 880 . 0,95 836
větší proud n ež s kterým j sm e počítali. Transformátor shoří, neza chr ání-li
Sekundár N2 18 4 1,05 72 .1,05 76 ho pojistka . Za normálních okolnos tí proud tekoucí primárem k olísá podl e
SekundárN3 14 4 1,05 56 .1,05 59 zatížetú transformátoru a nep ř es éhn e jeho vypočtenou hodnotu .
Sekundár N4 14 4 1,05 56 .1,05 59 Jak velký proud poteče se kun dární cívkou?
Nebude-li k cívce připoj en žádný s po třebič, n epoteče žádný proud . Čím
Můžem e vi nou t drátem o libovolném průměru, k terý máme při ruce? menším odpo re m se bude připojený s potře bič projevovat, tím v ě tší proud
Nikoliv, libovolný drát nelze pou žít. Průměr ( průřez) drátu volíme podl e cívkou pcteče . Zpravidla máme k onkrétní představu o velikos ti proudu,
intenzit y proud u, kte rý má vinutím prochá zet. Ptitom přihlíž íme ke který budem e ode bírat . V o pačném p řípad ě musím e p ředem stanovit
zkušenostem, které udávají, j ak velký proud smí procházet drátem o p rů ­ maxim ální velikost proudu, kte rý smíme od se kun dární cívky požadovat.
řezu 1 mm 2. Nazývá se to proudová hustota ajejí ve likost volím e v ro zmezí V našem případ ě jsme m axim ální velikost ode bíraného proudu stanovili
2 A + 4 A n a 1 mm 2, [dva až étyři a mpéry n a milimetr čtverečný]. J e jinak > pod le maximálního proudu řiditelného stabilizátoru. J e to 1,5 A
samozřejmé, že poteče-li drátem o průlezu 1 mm 2 p roud 4 A místo 2 A, a je to zároveň proud pro naše účely více n ež d ostačující. U sou měrné ho
cívka se bude více zahřívat. Nezajistíme-li velmi dobré chIazetú transform é- zdroje se spokojíme s ni žš í proudovou hodnot ou 1 A. Bude-li na k ost ře dost
toru, pak raději volíme menší proudovou hustotu, přibližně 2,5 Allmm 2. Této místa, nic nezkazíme, když budem e i tyto cívky dimenzovat n a větší
d oporučené h odnotě odpovídá j ednodu chý vzorec pro výpočet prům ěru (0) proud, tj . navíjet s ilnějším drátem .
drátu. Nepl ést s průřezem ! Velikost primárního proudu II st an ovíme tedy z maximálního pHkonu
Průměr d = ~2
d .. . " drátu v mm, I ...proud tekoucí vinut ím
transform átoru. V našem p řípad ě jsme dospěli k hodnotě 70 VA. S drob-
nou n ep ře enost í platí
Pamatujme, že menší prům ěr drátu zaviní zvýš ený ohtev drátu, a tím P 70
n ásledně větš í odpor vinu tí. Zvýšen ý ohmický odpor zase způsobí v ě tš í
I = U = 220 = 0,32A.
úbytek napětí. Znamená to, že pří větším pr oudu než odpovídá průměru Primární cívkou poteče max . proud h =0,32 A
vodiče , s ilněji pok les ne napětí n a se k un dám a celý transfonnátor se bude
Tento údaj respektujeme ipři stanovení pojist ky v primáru t ransfor -
více zahřívat . mátoru . Nyní stanovíme průměr drátu pro jednotlivá vinutí podle vzorce
J estliže jste z pos ledního u soudili, že cívka zatížen á odběre m proudu
bude obecně vykazovat m enší n apě tí než cívk a n ezatížená (n a prázdno ), d = -JI2
a že n apětí bude kolísat podle ode bíraného proud u , pak j ste usu zovali
Primár. cívka: h =0,32 A -+ 0 =0,4 mm
zcela správně. Sk utečně, na pětí z měřené na cívce bez zatížen í nedává
bezchybnou před stavu o činnos ti transformátoru . Sekundár. cívka: I2 = 1,5 A -+ 0 = 0,9 mm
J e zřejm é , že prům ěr vodi če primární cívky dosud nern ůž eme určit, Sekundá r. cívk a : 13 = 1,0 A -+ " =0,7 mm
protože chybí důl ežitá veličina : proud tekoucí primární cívkou . Sekundár. cívka: 14 = 1,0 A -+ " = 0,7 mm
Jak velký proud h poteče primární cívkou transfonnátoru? Jak j e vidět, výpočet není obtížný, přesto pro u snadnění a zrychlení
práce exist ují tz v. nomogramy. J sou t o grafy, kd e j ednoduchým způs obem

30 31
 zjistíme ze dvou za daných veličin chyběj ící veliči nu třetí . Výh odn é je, že
graf znázorň uje závislost všec h tří veličin, takže na př . při zvolené proude.
v é hustotě a známém pr ů mě ru drátu, čteme ihned velikost proudu, který
smí drátem pr ocházet .
Prů m ěr d rátu kte rý použije me, se částečně m ůž e lišit od vypočtené
hodnoty, avšak mu síme si být vědomi toho , že mohou n asta t drobné
odchylky ve funkci .
Co se stane, když se sp leteme v počtu závitů prim ární cívky při výpočtu
nebo pti navíjeni?
Nebude-li chyba příliš velká, např. zapomeneme- li odečíst 5 % a neví.
neme více z ávit ů , pak transformátor bud e pracovat bez v ětš ích probl ém ů .
Dokonce se n ěkdy takové t ransformátory konstruují úmyslně. Jmenuj me
použití alespoň v osciloskopech, magnetofonech nebo v ptfst roj ích , kde
bude dlouhodobě nebo trvale připojeno síťové napětí . Řík ám e o n ich, že
mají menší sycen í jádra, tj . menší magneticko u indukci. Takový transfer.
mátor kolem sebe vytváří men ší rušivé magnetic ké pole a nezasahuje
nepřízni vě do dráhy paprsku obrazovky nebo do magnetofonové hlavy,
kd e by se projevil brumem . Nevýhodou je, že dává " m ěkké" napět í.
Znamená to, že jeho napětí se zatížením více kles á .
Do zcel a o pačné situace se dostaneme v případě, že "nějaké " závity ve
vinuti primární cívky budou chybět . Takový t ransformátor má vyMí
sycení j ádra a tot o jádro se rádo a hlasitě ozývá - vrtí. Nepl eťm e si to
s vrčen ím jádra normálního transformátoru, k dyž jsme v kostře špatn ě
upevnili plechy nebo nedostatečně utáhli šrouby . Přesycený transform á-
tor se více zah řív á . a to i bez zatížení. Vinu na tom má kromě v ětšfhc
proudu také jádro, v kterém se více projevují vířivé proudy. Pok ud ptesto
lze transformátor používat, pak jeho napětí je "t vrdé". J edná -Ii se o v ě tš í
chybu v počtu z ávit ů primární cívky, transformátor použit nelze - mohl
by i shotet.
Výpočet transformátoru stej ně jako j eho n avíjení vyžaduje značnou
pozornost.
Jak ovlivní činnost t ransformátoru chybný počet navinut ých z ávitů na
sekundáru? Tato chyba se projeví odlišným naměřeným n apětím , ať již
menším nebo v ětš ím než vypočteným. Někdy to p řň í š n eva dí, jindy
nezbývá než t ransformátor rozeb rat a upravit počet z ávitů se k undární
cívky. Poslední vrstvaje snadno přístupná i bez dem ontáže, takže um ožň uje
dodatečn é vytv á řen í odboček .
Zdálo by se , že n ávrh t rans formátoru je hoto v a m ů ž em e se pu sti t do
práce. Větši nou bych om opravdu z ám ěr u skutečnili bez obtíž í. Někdy se
však stane, že kostra cívky je již tém ěř plná, ale co dělat , zbytek vinuti se
na kostru n evejde. T o je zlá situace a n ezbývá než se k und ér odmotat
32
a vinout znovu slabším drátem n ebo n ěkteré vin uti vypusti t . Abychom se
podobným pro bl é m ů m vyh nu li, mů ž em e alespoň p řibli žn ě zjistit, jestli se
navržená vinutí vej do u do plochy oké nk a t ransformátoru . K to mu účelu
spočítá me ploch u vin utí, k te rou m ů ž eme využit , za p ře dpokl adu , že
vineme těsně záv it vedle závit u . Celková plocha mezi střed ní a krajn í části
plechu je určena so.učinem rozměrů u,m zak reslených na obr . 1.19. Celou
ji však n elze pro vinu tí využít. Odečteme n ejm éně jednu t ř etinu , kterou
vyhradíme pro kostru s čely, prokladový papír mezijednotIivými vrstvami
vinutí a silnější proklad mezi primárem a se ku ndárem . Patří sem také
prostor, o který se připravíme tím, že nepozorností někde uložíme závity
drátu přes sebe. Takový závit obsadí prostor patřící dal ší vrstvě . Konečně
bereme v úvahu i nedostatečné utahováni vin utí, čímž by cívka narostla na
průměru víc než je nezbytné. Pak nahlédn eme do tabulek nebo monogramu.
Nemáme-li tabulky, bude pos tup
následující: představíme si plochu
okénka v tezu pod le ob r . 1.20 . Spočí­
táme, kolik se vejde vedle sebe z ávitů
(v ideálním případ ě ) do jedné tady
mezi čela kostry, potom kolik tad
pottebujeme pro celý primár. Při­
Of7r. 1.20 Spo{itáme, kolík se vejd~ do počítáme p rostor pro prokladový pa.
jtdni {,'rswy ZJivitů drátu a dál~ kolik pír. Podobné spočítáme prostor pot-
jt :apotfebi vrstl!V. Odpočítáme pro- tebný pro se kundární vinuti, když
stor pro izolaci mezi vrstvam; a pro jsme ptitom neopomen uli počítat nej-
oddlleni primám. méně 1,5 mm na důkladnou izolaci
mezi primárem a sekundarem.
Zdá se vám to příliš pr acné? Máte pravdu. Není však velká pravděpo­
dobnost , že by se vinuti za mýš lená pro naše účely do tranformátoru
'nevešla . Chceme-li mít jistot u , zvolíme t ransformátor raději s v ětštm
průřezem jádra. Zbude-li nějaký prost or n a kostře, tím lépe . Vyu žijem e je
pro navinuti dal ší n epl ánované cívky. Č as em se vin utí m ů ž e hodit, n apř.
pro pomocný obvod pojistky (3.k apitola ). Po sta čí napětí 6 + 12 V, drát
o prům ěru 0,2 mm . J in é vinutí m ů ž e poslo užit k napájení čís licových
obvod ů - většina z nich pra cuje se stabilizovaným napětím 5 V. Postačí,
když vinutí dodá střídavé napětí 5 V, průměr vodiče alespoň 1 m m .
.Je možné se něj ak pojistit proti p řípa dné odchy lce v počtu závitů
Pnmárnfho vinu ti ne bo proti rozdílu e p ůsoben ěmu odliš nou kvalitou
plechůj ádra transformátoru? J e to možné a při získáváni prvníc h poznetk ů
do~once vhodné. K to mu účelu poslouží jedna ne bo vice odboček n a
Pnm ámím vinutí (obr. 1.2 1).
33
 J ak bud eme postu povat? Když zbývá před
koncem navinout posledních přibli žn ě 5 % saví-
tů, vyvedeme be z přeru šení drát - odbočku -
-
otvore m v čele kostry a pak se s drátem vrátíme
zpět a pokračujeme v navíj ení (podro bnosti ~z·
d ěj i>. V našem p řípadě by to bylo na 792. závitu.
220 V
Potom následuje vývod na 836. závitu a vinutí o d boě
ukončíme u 880. závitu. Tímjsme ovšem přidali
dalš í závi ty navíc. Odbočky na primárním vinutí
mají ještě j ednu výhodu. Hodí se v p řípadě , že
napětí místní elektrovodné sítě je trvale niU í 0'".1.21 OdbOCky " prí-
nebo trvale vy šš í než 220 V. To by se na trans- márniha vinuti umožní
fonnátoru a jeho činnosti mohlo n epřten ív ě pro- zvolit vhodný trans/ or-
jevit. d e-li d osta t ek místa na kostte , vyp latí mačni pom ěr a vhodnt
se p ráce s odbočkami i na se kundá ru. pracovní podmín ky
Smí se transformátor zahřívat? 'řransform é ­ transformátoru.
to r se vždy zahřív á . Teplo vzniká jednak průcho­
dem proudu drátem, k te rý má větš í či m enší odpo r , a také vino u pro ud ů
vznikajících v jádře . J ádro se 100 krát za se kundu " p ř emagne tové vě'
a kdyby se poškodi la izolace mezi plechy, ztráty by byly ještě v ětš í . Zál etí
tu ovše m na kvalitě pl echů . Obecně platí, že čím je transform átor více
zatížen, tím více se zahřív á . Toto ztrátové te plo vhodným způsobem
odvádíme. Ve s kříň ce umístíme transformátor t ak , ab y mohl kolem n ěj
p roudit vzduch. Tomu napomáháme různými otvory v kostře i krytu
s kHňky. Tepl ota však nem á překročit 60 ·C. Pti teplotě vy šší než 80 ·e
můž e dojít ke znehodnocení prokladovéh o papíru. Proto o byčej ný pa pír se
na prokla dy mezi vrstvami drátu nehodí . J eho přípustné oteplení je
nejvý še 55 · C. Ani smaltové izolaci drátu vysoká te plota ne prospívá.
Smalt se pak připaluj e a odlupuje . Teplotu transform átoru tedy při
uváděn í do provozu vždy pozorně sleduje me . Vzhledem k tom u, že vinutí
dosed á těsně na se be, převod tepla j e pom ěrně dobrý. Přen ese se i na já dro.
Odtudje odnímá okolní vzduch. Přesto má vinutí za normálních okolností
teplotu vyšší nežjádro transformátoru. Pomocí složité h o vzorce lze t epl otu
vin utí - tepl ejší bývá primár - vypočítat. Pro naše ú čely j e to však zbytečně
slož ité . Odhadnout teplotu 6O 'C pomocí ruky se nám ovšem n epodařt.
Při teplotě 80 · C ruku na j ádru neudržím e. U rčitou možnost poskytuj ~
teplom ěr, k terý přidržíme na nej teplejším mís tě. Pro hrubou orie ntaci
postačí, jestliže krátkodobé udržím e ruku na jádru. Pak je teplota trans-
formátoru ještě přijatelná .
34
-
1.5.2 STAVBA TRANSFORMÁTORU
Rozebrání t ransřorm é toru
Zhotovit transform átor není tak složité, j ~ ~e možná .na první pohled
dá Přece jen však musíme počítat 8 n ěkterými obtížemi. První problém
z tAvá, kdy ž začínáme transform átor rozebírat. Opattilijsme si několik
n::rlch transformátoni, které sloužily různým účelům a možná, že některý
ie i síťový. Pro náš účel to není důležité. Vyber eme takový, který svou
J likostí a hlavně plochou středního sloupku odpovídá požadavkům.
ietrafa použijeme pouze j ádro složené z plech ů , a dále kostru pro nová
vinutí. Postupujem e tak, že nejdtfve povolíme st~ovací šro uby a ůh elníč­
ky, nebo jen prosté st~ovad plechy, kte~.~rží Jádro plhr?ma ~ě . Násle-
duje rozebráníj ádra, tj. od dělení plechů ajejich plstup~é vyjmutí z ko~try.
A v tom je t a potíž . J ádro do kostry zalisoval 8.~~J '. Navic býv~ ~eště
tmelené lakem nebo podobnou hmotou. Nap ř ed zjišťujeme , není-li Jádro
: kostře zaji št ěno klínkem . Bývá to tenká destička pertinaxu mezi kraj-
nim plech em a stěnou kostry. Ta má za úkol "ut áhnou t" složené plechy
v kost ře , aby nedrnčely . Nalezneme-lijej, pak j ej opatrně vyrazíme ajádro
se pon ěkud uvolní. Dalšt roze bí r~ jde již 8 na~ěji. Jinak je to m u, když
plechy j sou napěchovány až do kraj ů . Vyrážení Jde špatně a hro zí nebez-
pečí pošk ození k řehk é kostry. Předtím však musíme zjistit,jestli se jedná
o plechy tv aru EI nebo M (obr . 1.22).
o 1'0 O O
I I Obr. 1.22 Plechy tva ru
V EI jsou bltnljU a snad-
ntjž se s nimi pracuje.
I Plechy tvaru M nqsou
I dělen é,
O O
O
~
o ,
Každý z těchto pl echů se z kostry dobýv á jiným způsobem.
U tvaru E I začí náme tak, že šik mo vysuneme úzký dO I , zatímco tvar
E z kostry vyrážíme kousk em tvrdého plechu. U tvaru 1\1 je to složitljAť.
V tomto p řípad ě nutno plech vyhnout a držet mim o kostru, krom ě
střední části ovšem. Ta pevně vězí v kost ře. Teprve potom můžeme
\'YTážet a pak vys u nout celý plech. Pomocnfkje pti takové práci nezbytný.
Pfidr žuj e vyhnutý plech, který se jinak vrací zpět ke kostře.
Jak poznám e u transformátoru, o jaký druh jádra se jedná?
35
 ...
J ádro s plechy M se vyznačuje dvěma detaily. První d ~ bnosti j st e si
p atrně všimli. Tak ové plechy nemívají ostré hrany, ~ýb.~ .j sOU P?ně kud
zaoblené (obr. 1.22 ). Dal ším pozn ávacím znam en ím je Jej ich ce hs ~vo st
• po celém obvod u n ení vidět spá r a. Jádrojejakoby zjedno?o ~ usu . ~ jádra
z plec hů EI pozná me z řete l ně, že je složeno z díl ů . Dobre je to vidět na
bocích, kde jsou patrné asi půlmil ímetrov é spá ry .
Nejd Hve se snažíme oddělit první plech od slepené ho jádra. Vě tšinou
to nej de , bez p robl ém ů vys une me jen úzký plech I. Nezbývá než uchýlit
se k vyrážení E plechu pomocí kladívka a tvrdého úzkéh o plechu . Ne vždy
se povede první nebo i druhý plech vyra zit bez poškozeni. Pokud s~ podaH
vysunout plech z kostry alespo ň 5 mm , pak j ej upneme za vyčnívající část
do svěráku a opatrně šro ubovákem páčíme a zvedáme já~o od č~ listí .
Znovu upne me, nyn í již delší vyčnívající ~ást ~ pokr8:čuJem~ stejným
způsobem . Tak to postu puje me u prvních tří kusu . V ě tšinou ZJistíme, že
plechy jsou složeny s třídavě. Další plechy se již daří oddělovat od sebe
úzkým šroubovákem nebo nožem . Postupně je všechny vyjmeme z kostry.
Popsali jsme si rozebírání transformátorů, s kterými se setkáme nej-
častěji . Exis t uji však i ji né použitelné transform áto ry , např . ze starA fc~
tel evi zorů . Když uvolníte nebo odehnete stahovací plechy, odd ěl í se cely
svazek plechů I a v kostte zůstanou všechny plechy E. 'YyráželÚ tako~ch­
to plechůje snazší. Mějm e však na pam ěti , že při pozděj ším ekl édaníj ád ra
musfme plechy rozmísťovat střídav ě. jak bud e dál e popsáno. Zbývá vy-
světlit, proč byl tento transformátor sestaven ji ným způsobem. V tomto
pří padě šlo o transformátor, jehož vinutím procházel kromě st řídav ého
proudu i proud stej nosměrný. Takové t ransformátory prac:ovaly v kon e<>:
vých st u pních s elektro nkam i. Pii r ozebírání objevime me zr oběma č ástmi
jádra prou žek izolačního materiálu, k~rý vytv~1 úzkou .me.zeru . Vzdu-
chová mezera sloužila k tomu, aby stejnos m ě rný magneti cky tok nepte-
sytil (nezmegnetoval) jádro natolik, že by neb ylo schopno pracovat se
s třídavým magn etickým toke m.
Stejně složené jádro nal ezneme i u tlumivek . Tlumivka má zc~ lajinou
funkci než tra nsform átor a liší se na pi-vní pohled tím, že obsahuje pou ze
jedno vin utí . Vyzn ačuje se vla stní indukčn ostí , která kl ade odpor proté-
kaj ícímu s třída vému nebo pulsujícímu p.roudu. Používala ~e bě!~ ě ve
starých elekt ronkový ch zařízeních (te leVlzorech,. rozh~ a sovyc.h ~nji m a'
čích atd.), v součas nosti j e nezbytnou součásti z ářivkových a výbojkových
svítide l. Pokud takové jádro vyh ovuje podmfnkám st anoveným d řív e,
m ů ž ete ho pou žít .
J ád ro mám e tedy rozebrané, ale kostru s vinutím nechám e ležet.
Na pře d znovu provi zorn ě složíme jádro, i když tentokr~~ bez kostry.
Zajistíme tak, že se nic neztratí a nebudeme muset později hloubat nad
tí m,jak správně sest avit transform átor. Pak z kostry odstraníme veškeré
36
. tí ať ji ž odmotáním s i l nějšího drátu nebo opatrn ým vyfezáváním
:~ého drátu. Přitom ne smí dojít k .p~škození ~ostI!' O~o.~aný drát
ětovně nepoušijem e . Prohlédneme-li Sl pozorn ě j eh o izolaci, ZJistí me, že
~: v ohybech popraskaná, místy i odloupaná. Hro zilo by nebezpečí zkratu
J zi závity a následné vyhoření transform átoru. To však neznamená , že
:edrátjiŽk ničemu nehodí. Do nového transform átoru však nepatří!
při odmotávání vinuti z kostry st arého s iťového tran sform átoru bez-
pečně zjistíme, kd e k ončí sek undá r a začíná primár . ( kon~ primáru):
Izolace, na kterou nara zíme , bud e mnohem .tlustAí .n ež.jakou j s~ e nal ezli
ezi jednotli vými vrs tvami. Postu pn ě odvine me 1 pn márni VInuti . Pro
:plnostje třeba u pozornit, že exist ují i takOVé.síťové transform átory, které
mají primární vin utí navrchu a sek undární VInutí ves~ . Pro sek un~ ární
vinutí je typický silnější drát a rozhodně m éně zévítů než má pnmár.
Neplatí to však pro staré transform átory z elekt ronko vých zařízení.
Použít či nepo uži t dosavadní primární vinuti na kostte? Mohli bychom
jej použít , ale museli bychom mít bezpečn ě zaji štěn o, že vin utí je skut~ně
určeno pro 220 V a že je zcela v pořádku . To je nutné však vyzkoušet ještě
pted rozebrá ním transform átoru J?řipojelÚm k síti. A to n ení jednod~chá
záležitost . J e tteba vědět, že pnmá ry některých transform átorů Jsou
dělen é a složitě propojované. Výrobce takto ře š il úsporu materiálu při
zachování funkce primáru pra covat s rů zným napáj ecím n a pětím.
U transform átoru, od k te rého je odpoje no ptepínání v podobě knoflík u
II kolíky, jež se různ ě zasouvají do objímky, máme mal ou šanci p ů vodní
zapojení zjistit . Konečně , nevíme ani v jakém stavu se primární vinutí
nachází . Izola ce může být pošk ozen a či znehodnocen a.J estliže nám. někdo
zkušený před em transform átor za pojí a přem ěří a potvrdí že je prlmár
v pořádku , m ůžeme j ej ponechat na cívce. To wetří hodně práce. V tako-
vém p řípad ě známým způsobem spočftá me počet závitů na 1 V a navine-
jne sekundární vinutí.
Navíjení cívek transformátoru
Pravděpodobně jste si půjčili ruční n avíj ečku nebo budete navijet
u něk oho , kd o navíj ečku vlastni. Vyr ábět svoje zatízení předpokládá
vybavenou díl nu , což asi nebude váš pHpad . Men ší cívky se podaří
navinout na ruční vrtačce za vydatné pomoci kamaráda. Začínám e tím,
že cívkové tělísko ovineme jedn ím až d věm a vrstvami lakovaného papíru
nebo jiné izolace. Šíře papíru odpovídá vzdálenosti mezi čely kostřičky,
nebo jen mírně přesahuje. Konec necháme přečnívat o jeden až dva
centimetry a přilepíme . V tom místě narů stá tlou šťka vrstvy. Sm í to být
POuze na té straně kostry, která po složení jádra nebude přikryta plechy.
Snadno ji poznáte podle čela kostry. Čelo na t éto , případně protější straně,
ll1á otvory pro vyvedení vinutí (obr . 1.23 ).
37
 J en na těchto dvou stranách smí- postup navfjení
me p řekrývat konce izolačního papí- Začátek drátu zevnitř prostrčíme čel e m kostry a zajistíme proti pohy-
ru a j en tady s m í m e v y v ád ět bu. V nejjednoduš ším p řípadě upevníme na trn n a víječky . J inou možnost
zač á tky i konce vinuU včetně odbo- poskytne ovinu tí prvního závitu nití. Potom
ček . J e zřejm é, že tyto st rany "na-
rostou", t ak že n ěkdy i pře s ahuj í , , otáčíme kostrou a uklád ám e závit těsn ě ve-
dl e závitu . Přitom drát utahujem e, aby se na
roz m ěr čela kostry . Počátečním ovi- sebe vešel před pokl ádaný počet vrstev. Po
nutím pa píru zlepš íme zp ravidla n avinutí j edn é vrstvy o bto č íme t enkým
ne rovný povrc h, k te rý zůstal po od- o b tr ansformátorovým papírem, aby následující
s traně ní starého drátu . 2
vrstva byla oddělena a nikde se nedotý kal a
J ak ý drát používáme pro vin utí Obr. 1.23 a) Cívku ~jdfÍVt' ovineme spodní vrstvy . K to mu účel u ustřihn e m e
primám a sekundá ru? J e to m ěd ěný lakovaným papírema slq1fme. b) Stra· dlouhý pás papíru, z k terého bu dem e postup-
(Cu) drát izolova ný smaltem. To je "Y č. 3 a 4 budou pti/(,yty plechyjád" , {)l7r. 1.25 Pás transfomuit o- n ě odsttíhávat kusy potřebné délky. Pás m u-
zvláštní průhledný lak, který dobře rotiho papíru pft':SDhuje pfes sí být o n ěco širší ne! je vzdá lenos t mezi čely
drží na vodiči a nelám e se , kd yž drát tela kostry, okraje jsou hustě kostry. Postačí, když na ka ždé straně bude
ohýbáme. Barvou se izolovaný drát příliš nellšt od neizolovan ého. Pokud nastfíhané. přes ahovat o 3 - 4 mm (obr. 1.25).
si koup íme drát Cu b olet , pak n emusíme p ří páj en í odstraňovat izola ci. Aby se podatilo obtočit jej bez poškození
M ůž e m e pájet jako s holým vodičem . Ter eftalátovou izolaci na drátu CuT kolem vrstvy vin utí, hustě jej nastříháme po obou stranách (pře lož ený po
nebo epoxydovou izolaci na drátu Cu E nutno před pájením opatrně délce) do hloubky asi 5 mm po celé délce. J in ak by se v ohybech pot rhal
odš krabat . Hliníkové vodiče ťAl) vyhovuji naš em u použití daleko m éně a vinutí by se obnažilo. Začátek a konec pa píru u pevním e lepicí páskou .
ne! měděné, a proto je nepoužíváme. Nyní pokračuje m e v navíjení další vrstvy. Ne zapo me ne me však zapsat na
Primár navíj ím e t enkým drá - kartičku sk utečný počet závitů, a to postu pně u ka ždé vrstvy. Počet závitů
tem, jehož konce by se mohly snad- ve vrstvě se může lišit a bývá zpravidla men ší než předpokládaný.
no utrhnout. Pom ů ž em e si tak, že je Zaznamen ává me vždy při konci vrstvy nebo pti odbočce. Kartičku uscho-

o
nastavíme sil něj š í m vodičem nebo váme pro případné po zdější úpravy . Při navíj eni u č el a kostry pozorně
lankem. Oba spojované konce odizo- dohlížím e, aby poslední závity nepronikly do spo dn i vrstvy. Mezi těmito
lujem e a pocínujeme . Sl abší vodič dvěm a vrstvamije mnohem větší napětí než mezi sousedním i závi ty. Malý
pak omotá me kol em s il nějšího rozdíl n a pětí vzniká pouze mezi závity na konci jedné vrstvy a pokračují­
a spájíme . Spojovan é místo chrání- dm horním vin utím následné vrstvy. S každým dal ším závitem se však
me tenkou bužírkou, přesahuj ící až zv ětšuje. K porušení izolace mezi vrs tvami m ůže sna dno d oj ít tam, kde
ke konci vod iče . Obojí proch á zí orve- Obr. 1.24 Zaait.ek vinutí chráníme 110- jsme okraje pa píru nedbal e n astřihali, špatně položili a potrhaly se . Jindy
rem v čele kostry (obr . 1.24 ). olečenou bužírkou nejmb~ od poloviny se jen p rostě zvedne . postaví . jeden z nasttfbaných dílků a vznik ne
Není totiž nijak příjemn é , když závitu - pohled uvn jtf kostry. mezera . N ě kdy závadu ani neposttehnem e, ale časem se pti zhoršené
u hotov ého tra nsform átoru zji stí- izolaci d rátu může proj evit. Vzniklý zkrat pak zcela znehodnotí celý
me, že jeden z vývod ů nenávratn ě zmiz et kde si v kostře. Aby se n ěco transform átor. Začne se s ilně zahřívat a neodeved év é požadovaný výkon .
podobného nestalo ph sklád ání jádra i u siln ěj š ích vodi č ů, ch ráníme Stejné nebe zpečí hrozi kdekoliv me zi dv ěm a sousedn ími vrstva mi. jest liže
všech ny vývody izola ční trubičkou , navlečenou na vývod . Post ačí, když Se izola ční papír na měkkém podkladu (málo utahované vinutí) prořízne .
drát s trubi čkou bud e z čel a kostry vyčnívat 5 cm . Buž írka však mu sí V na víjen í vrs tev pokra čujem e tak dlouho, dokud se neptiblfžíme
zas ahovat d ovnitř vinutí, kd e tvoří nejméně polovinu závitu . Tím zaj istí- k první odbočce. Nyní je třeba vyvés t drát ven z cívky. Bez nutnosti pájet
me , že se trubička nesvlékne z drátu a nevytáhne ven. to dokážeme tak, že drát ohnem e v pravém úhlu a odměřím e takový
kousek, aby vyčníval několik centimetrů z čela kostry. Pak ohneme zpět
a vrátíme se tam, odk ud j sme odbočili . Takto vzniklou smyčk u zkrou tíme

38 39
 a prostrčíme otvorem v čel e kostry. M ů žeme dá le pokračovat v navíjení,
protože drát jsme nijak nepřerušili. Odbočenou smyčku však musíme
izolovat. Navlékneme izolační bužírku a 8 nf prostrč ím e otvorem
(obr. 1.26). To však nestačí. Odbočku dále
izolujeme od okolního vinutí, a to ze spodu
i z vrch u přehnu tou textilní pá skou nebo pře­
h nutým páskem lak ovanéh o papíru. Po pře ­
h n utí musí dosahovat až k če lu kostry.
Samotná bu žírka k odizolování n estač í , pro-
tože se m ůže te plem znehodnoti t a drát se
proHzne. To by zavinilo zkrat. Z uvedeného
d ůvodu obyčejnou bužírku většinou nepouží-
váme. Hodí se zvláštní d ruh, odolný vůči tep-
lu - te flonová izolační t rubi čk a . Je však Obr. 1.26 Odbotku vinuti
k řehká , a proto 8 ní pracuje me opatrn ě. Kvůli podložíme polovinou textilní
tepelném u nam áhání rovn ě ž ne pou žíváme pásky a druhou polovinou
k izolaci Izolepu , kter á na víc m ů ž e che micky svrchu pfikryjeme.
narušovat p ůvodní izolaci drátu.
Až navíjení pokročí k další odbočce, vytvofíme znovu smyčku a opět
otvorem v čel e vyvedeme . Bylo by však velkou chybou použít otvor, který
je výš než vlastní vinutí, z kterého odbočujeme. Proto často musíme
vyvrtat nebo propích nout- o patrně! - nový otvo r do čela kostry. Kdyby-
chom to tiž odbočku ve dli podé l čela o n ěkol ik mili metr ů vzhůru do
starého otvo ru, ná sleduj ící vr stva by se mohl a dosta t do styk u s od boč­
kou . A to i te hdy, kd ybychom vše peč livě izolova li. Krom ě toho by takové
řešení zmenšilo prostor pro vin utí následné vrstvy a možná i další vrstvy.
Proto je přijatelněj ší drobná komplikace s novým otvorem. Připomeňme,
že stále platí zásada, že všechny vývody primáru mají být soustředěny
společně v jedné části čela. J e to kvůli bezpečnosti práce, protože to
představuje m enší pravděpodobnost omylů.
Kon ečně se při blížil konec vinutí. Aby-
chom mohli vývod bez problému u pevni t,
často uprost řed mezi čely kostry, podloží-
me před navinutím posledních 5 + 10 zá-
vitů pře ložený te nký t kalou n , pod le
obr . 1.27, a vineme další závity přes něj.
Poslední závit prostrčíme vzniklým očkem
a zatáhneme za tkal oun. Tím se okraj
vinutí s posledním závi te m utáhne a drží. Obr. 1.27 Zatažením tkalounu
Předtím jsme na drát natáhli tenkou bu- drtí vývod pevn ě u ostatního vi-
žfr ku . Větš f pr ů mě r trubičky zhoršuje nutí.
uc hycení vin utí . Pokud n a vl ék nem e bu-
40
tírk U a ž po uchycení, zajistímeji proti uvolnění omotáním nití stejně jako
a začátku vinutí. Předtfmjsme nezapomněli konec tenkého drátu nasta-
p.,
vt
silnějším drátem .
'řírn skončila pracněj š í část navíjení. Podle z áznamů na kartě překon-
trolujem e celkový počet závitů a souhlasí-li. m ůžeme primár uaevřtt.
Zatímco mezi jednotlivé vrstvy jsme vklá dali te nký papf r , primar od
ekundáru mu síme odd ěli t d ůkladn ěj i. Hod í se tzv. prešpán, cožje s ilnější
~apír nahnědlé barvy, im pregn ovan ý lakem . Používají ho v kancel á řích,
kde v prešpán ových deskách ukládají spisy. Dva závity takového papíru
pe\'I1ě utáhneme .kole~ ~nutí .primá ru a .konec za le~íme . J:<inodu ~ší
práci byc~~m m ěli s oIeJo~m pla~nem, k.~ re se snadněji obtočí I utahuje.
postačí tn vrstvy. Jesthže navrc použijeme te flonovou pásku. kterou
obtočíme s mírným překrývánímkrajů. pak jsme vytvořili dlouhou povr-
chovou cestu, velmi potřebnou pro oddělení napětí mezi primárem
a sekundárem. Každá izolace předsta vuje totiž určitý svodový odpor,
jehož hodn ota má být co nej vyšš í. Nav lhán ím se od por zmenš uje a zatíná
téci proud . V krajním pří pa dě vznikne takový svod , že se izolace prorazí.
Na krajích vin utí, kde se izol ačn í pa pír dotýká čel kostry, nesmí
vzniknout žádná meze ra. Bud' zvolíme přesah přes čela a rozstříh áme po
krajích (u prešpénu to jde špatně), nebo tato choulostivá místa zaplníme
a zalepíme. Hotovou izolaci m ů ž e m e pojistit n átěrem rychle schnoucího
laku nebo barvy. Tím zabezpečíme, že se kolem čela neprosmekne krajní
závit sekundám mezi vinuti primáru. Nedostane se tak fázové napětí do
míst, s kterými přicházím e do styku. Bude-li transformátor pracovat ve
vlhkém prostřed í, vyplatí se imp regnovat celou cívku. Poslouží rozehřátý
vosk, asfaltový lak , kompaud apod. Zamezí se tak navlhání a pozděj šímu
zkratu. Po dokonalém uschnuti pokračujeme v navíjení sekundám. Postup
práce se nijak neliší. Navineme první vinutí a když upevníme kon ec,
yyvedeme jej otvorem v čel e. Dbá me, aby to bylo jiné místo než kam jsme
vyvedli prim ární vinutí. Od předchozího vin utí ponecháme mezeru n ěko­
lik milimetrů a založíme začátek nového vinutí. J eho konec bude (v našem
pffpadě ) spojen se začátkem následujícího vinutí. Toto s polečné mís to
vyvedeme jako o db očku . J e sa mozřejm é , že začá tek vin utí m ů ž eme u pev-
nit obdo b ně, j ak o js me zajiš ťovali konec vin utí, jenže obráceným postu-
pem. Napřed do očka vzni klého pteložením tkalounu vlož íme začátek
drátu . Potom navineme 5 + 10 závitů přes tkaloun a zatáhneme zajeden
konec. Začátek cívky pevně drží. Poslední vrstvu sekundáru, mnohdy
neúplnou , nenf nutné z hlediska bezpečnosti izolovat. Zvláště tehdy, když
Vinutí nedosahuje až ke k rajům čela, takže od jádra si udržuje potřebnou
vzdálenos t několika milim etrů . Přesto se vypla tí i poslední vrstvu uzavřít,
nejlépe voskovaným plátnem . Bude se nám pohod l něj i pracovat p ři vkl é-
dání plechů do kostry . Výrazně se tak sníží nebezpečí pošk rábání nebo
41
zničení izolace drátu od ostrých hran plechu. K této och raně posloUž!
v nejjednodušším případě textilní pá sk a "kobercovke''.
Dříve než začne m e skládat jádro z plec h ů , zkontrolujeme všechna
vin utí. Zkoušečkou nebo ohm metre m zjistíme, jestli ně které vinutí nenj
přeru šeno . S iln ěj ším vodi č ů m n ebez pečí nehrozí. Zato sl a bě t drát se můŽE'
přeru šit , jestliže se p ři navíjení zkroutil ve smyčku . Ta se tahem pf;
navťjení narovná, ale drát je náchylný na přetržení.
Kompletace transformátoru
Do kostry u kládáme t ransformátorové
plechy tak, že střídavě vkládáme tvar E z jed-
né a z druhé strany otvo ru kostry (obr. 1.28).
To znamená, že drobná meze ra přibližně
1 mm mezi plechem E a 1 bu de pokaždé na
opačné st raně. Mezery nem ají být dv ě vedle
sebe a už vůbec ne několik mezer pohroma dě.
Zhoršila by se tak cesta ma gneti ckého tok u
a poznali bychom to na výkon u transform áto--
ru . Při sestavová ní jádra s plechy EI není Obr.l .2B Plechy Evkládáme
nutné souč asně d oplňov a t tvar I . Vniklé me- do kostry stf(davě z jedni
zery zaplní me až nakonec, vsun utí m těchto a drulré strany. Úzké mezery
plec hů . Transform átorové plechy bývají po
pro plechy I necháváme za-
jedné straně izolovány lak em , nebo jedna či tím volné.
obě strany mají izolaci vytvoře nou chemickou
cestou . Plech y vk ládáme tak, aby nebyly vodivě spojeny, tj . aby mezi nimi
byla vždy izolační vrstva. V opačném p řípa d ě by se jádro více zahřívalo
a narůstaly by ztráty. Poslední plechy se zasouvají těžko. Ve svěráku
střední sloupe k opatrně stlačíme a tím získáme drobnou mezeru pro
vsunutí dalšího plechu. Pomá há me si přitom kla dívkem, ale úder neve-
deme přímo na plech, nýbrž přes dřevě n ý špalík. Nakonec na rovné ploše
jádro zlehka zarovnáme kladívkem a do úz kých mezer doplníme protěj ší
plechy I . Zůstane-li uvnitt mezi slože ným jádrem a stěnou kostry drobná
mezera, např. proto, že jsme nepoužili poškozené plechy, pak do me zery
zarazíme destičku z pertinaxu jako klín ek. Ten stla čí plechy a zabrání
jejich kmitání a drn če ní . Zbývá stáhnout jádro šrouby , když jsme předtím
u místili stahovací úz ké plechy či úh eln íčky na p ův odní místa. Je samo-
ztejmé, že ani stahovací šrou by v otvo rech se nesm ěj í dotý kat plechů
Proto dříve než šrouby um ístíme v otvo rech, tyto otvory "srovn áme"
zaražením oce lově kulatiny o stejné m prům ěru . Upl ně nakonec ověříme
zkoušečkou nebo ohmme tre m, jestli jsme n ezpů sobili zkrat primá rního
42
vinutí na jádro při narážení posled ních pl echů , k teré mohly pro razit
\tost~. Pokud j~ ~e po rozebrán í původního t ransformátoru vše fádně
složih, nem ů že činit žádné potíže tra nsform átor znovu zkompletovat.
Zkoušeni transformátoru
Za pomoci a dohl edu zkušeného d ospěl é ho připojíme vývody primám
ke svork ovn ici ( čokol ádě) pří pevn ě n é k transform áto ru. Síťovou šňůru
neta pojím e ptimo k primá ru, nýbrž do sé rie se žárovkou 40 W v objím ce.
Tato opa trnost u vlastnoručně vyrobeného transformátoru je na místě.
vodiče pečlivě upevníme na sto le, aby se ne mohly samovol ně pohybovat
a nedošlo tak ke zkratu nebo dokon ce k ú razu elektrickým proudem.
Po ptipoj ení k síti nesmí žárovka svítit naplno. Sign al izoval o by to zkrat.
Budesvítit výrazně menštm j asem než norm álně . Způsobuje to induktivní
odpor, který je vlast nosti ka ždé cívky. Neshledám e-Ii závadu, m ůžeme
tárOvku vytadi t a primár připoji t ptimo k síti . Opa trnost je však n utná
i nadál e. Pokud by byla část primárního vinutí ve zkrat u nebo jsme
omylem připojili k sít i jiné ví nutf - s menším počtem z ávi tů • informuje
nás o ned opatřen í nejdříve náš sluch, posléze či ch. Proto bezp rostted ně
po zapnutí sledujeme pozorn ě vešk eré proj evy našeho výrobku . Prů běž n ě
nás zajím á teplotajádra a vinutí. Později se zajímáme o se k undá rní n apětí
naprázdn o a následně při zatížení. Na prvním sekundárním vin utí našeho
transform átoru bychom měli n am ěřit přibl ižně 19 V naprá zdno. Při zatí-
ženižáro vkou 24 V/25 W by napětí m ěl o klesnou j en málo, nej výše ojeden
volt. Další d vě vinutí m ěříme pti zatížení žárovkou 12 V115 W. Zátěž
ptipojujem e z počátku pou ze n a n ěkolik minut a sledujeme oteplení trans-
formátoru. Samozřejmostí ptitom mus í být, že nikde nejsou přístu p né
odizolovan é vodiče. Týk á se to i pájecích vývodů pojistkového pouzdra,
protože pojistku m usíme zatadit do primárního obvodu . Vývody chráníme
jednoduše navlečením širší buží rky . Poj istka by nem ěl a být na proud větší
než 0.4 A. Bez pojis tky nesmíme trafo na delší dobu při poji t .
. Nedodrěíme-l í všechny uv eden é Zásady, hrozí nebezpečí ú razu elek-
trickým prou dem . Jistě j ste neptehlédli , že při zkoušení nezapojujeme
vypínač . Vidlice síťové šňůry mu sí být snadno přístupná, abychom ji mohli
v Případě potteby rychle vytáhnout ze zás uvky. N ako nec zajistíme proti
~rtení nebo ulomení všech ny vývody včetně odboček . Nepodceň ujeme
ani označení vývodů, aby poz ději nedošlo k z áměně . Mohl o by to způsobit
rěkozenf transformátoru nebo elektric kého obvodu, v horším ptipadě
r ~az elektrickým proudem . J eden z osvědče ných způ sob ů spočívá v při­
J.elÚ vývodů na pájecí očka rozmístěná na pertinaxové li št ě . Tu při šrou­
uJeme ke stahovac ím š rou bům tran sform átoru.
43

1.5.3 Bezpečné zacházení s transformátorem
Něk oli k rát jsme sitekli , že pti nepozor-
né manipulaci s t ransformátorem hrozí koll'k
úra z elektric kým proud em . J ak k takové-
m u ú razu m ů že dojít? Stru čn ě řečeno, dos-
tane- li se fázové n a pětí na povrch lidského
tě la . J e samozřej mé, že taková odpověď
mnoho netíká a vyža duje podrob nější vy-
"
světleni . Proto se odchý líme od transfor -
má toru, abycho m si objasni li zákla dní Obr, 1.29 Pohled na zásuvQ
vztahy v elektrovodné síti .
220 V. fe-Ii zemn icí kolík ruzhG.
Co je fázové na pětí? Když se podíváte ft, pak v 1t'Vi dut ina jt fáu
na zásuvku, uvidíte dva otvory- du tinky- v pravé nu Uik.
a nad ni mi kolík (obr. 1.29)
Pravá dutinka je uv nitt spojena s kolík em , kterému říkáme zem nid
a k n ěmu se přiv á dí nulový vod.ič zva ný nulák. Název dostal proto, že mj
proti zemi nulový potencíál. Není čem u se divit, na růz ných místech jf
vodivě spojen se zemí. Nulový potenciál má i v~ovodní pot rubí, trub~,
ústředního topení i plyn ové pot ru bí. K levé d utmce v~de fázový vodíě
stručné zva ný fá ze. Elektrárna vyrábí proud se t řemi fázemi a tento
tHfázový p roud dove de snadno roztočit rotory elektromotorů. Proto v růz·
ných provozo vnách a průmys lových závodech se tH fáz0':Ý ~ mo~l'Q\'1
pro ud rozvádí a využívá. Zároveň s ni m se vede nulový vodič . Pracuj í zde
součas ně všec hny tři fáze. Mezi nimi vznik á t .ZV. ~ené napěti 380~.
J e to n apětt velice ne bez pečné . Do bytů se vede po~eJed na ze t H f~~í ~ )f
lh ostejné, kt erá to je. Napě tí kterék oliv fáze proti nulov~mu vodi~ ČIDl
220 V. I kdy ž fázové n apět í] e menší než napěti sdružené, Je rov něž tlvotll
n ebez pečn é. V domá cnostech ho běžně pou~v ám~, ~e m usím ~ .s e ~taral
o to, aby nešk odilo. J ak m ůže škodit? To J ~me ~I JIŽ vysvě tli li pn prVDI
pomoci". Dostane-li se fáze do styk u s hdskym těle m, má t~~ o proti
nulovému potenciálu a tím i proti zemi fázové napět í 220 V. Pak JIŽzáleti
pou ze na tom, j estli se současně některým místem našeho ~ěl a dotk neme
uz emn ěn éh o ptedm ětu . V to m okamžiku poteče proud hds~ým tě,l em
A nemusí to být proud velký, ptitom vš ak smrtelný . Aby nevznikla myl~~
nemusíte se zr ovna drž et vodovodu či ústředního topení. Nul ový poteno
je přítomen na každém elektrickém spotřebiči, který má v~divý (kov0':Ý
povrch . Tento povrch spoj uje s nulákem v zásuvce třetí VOdIČ v pH~.od nill!
kabelu, zvaný zemnicí. Dutinka ve vidlici přívodního kabelu .se prl za~
nutí spojí s kolíkem v zásuvce. Tímto spojením ch~áni u živatele p .
úrazem elek trickým proud em . Kdyby totiž fáze promkla na povr ch spol
44
pa
b·če vinou poškozen ého zaHz ení, vznikne o k a mž itě zkrat a pojistka
~e~ší přívod proudu. Tím nás ch rá ní pted úra zem ,
p Vrátíme se k našemu transform át oru . Může nast at případ, že se
ylem dotknem e rukou n ěkte rého vodivého místa v primárním obvodu,
které je připojeno k fázi. Tak ové místo nazývá me "živé". Když se současně
.' ~část těla dotýká místa s nulovým potenciálem, napt.ledničky, pračky,
Jln ráku, pak na tělo působí fázové napětí 220 V. Okamžitě začne protékat
:(11 proud a dal ší raději ani nechtějme domys let . Pro to j e nutné pracovat
II rozvahou a neustále si připomínat možn é n ebez pečí .
Při připojování transform átoru budeme dodržovat tyto zásady:
1. Vodi če propojuj eme výhradně prostřed nictvím svo rkovnice - čok olá dy.
Přitom nesmí zůstat ani kousek živého vodiče bez izolace.
2. Vývody sekundárního napětí se nesm ějí vzájem ně dotýkat. Zkrat by
se ptetrans formoval do primárního obvod.u a transformátor by mohl
shořet.
3. Celý obvod včetně objímky se zkušební žárovkou a pojis tkovým pouz-
drem upevníme na pracovním stol e tak, aby je kabel nemohl stáhnout
dolů a nez působil tak pohromu.
4. Vidlici zasuneme do zásuvky až po úplném zapojení a zajištění vodičů
i předmětů proti zkratu i proti pohybu.
5. Vždy mu sí být zachována možnost okam žitého přerušení obvodu,
nejlépe vytažením vidlice ze zásuvky.
6. Pokudje to možné, nesaháme na vodiče a na součástky oběma rukam a ,
nýbrž pouze j ednou. a bychom druhou rukou neuzavřeli obvod.
Pti defini tivní m ontá ži ve skříňce d održím e zásadu: nulový vodič vede
td přtvodn í šňůry přímo k pri márnímu vývod u t rans formáto ru . Fá zový
. živý vodič j e přerušen vypínačem a vede přes pojistku. K to m u nutno
podotknout, že přístroj s vlastnoručně vyrobeným transform átorem při.
pojujeme k síti vždy třípramenným kab elem. Třetí vodič, označený žluto-
zelenými pruhy, spojíme s šasím, které je také vodivě spoje no s plech ovým
krytem. Pokud přístroj (stabilizova ný zdroj) obsah uje pouze jeden zdroj,
pak sekundární vývod tran sform átoru může být spojen s kostrou. Tím je
ochrana před fáz ovým napětím rozšířena i na sek und ární vin utí tr an sfer-
lIIátoru. Neplatí to, obsahuje- li přístroj více zdrojů napětí. Potom spojení
~kundárních vývodů s kostrou by bylo nevýhodné. Znemo žnilo by propo-
JOVat tyto zdroje podle potřeby.
Je možn é nějakým způsobem zcela vyloučit, aby se v transform átoru
nedostalo do sty k u primární a se ku ndá rní vinuti? Ano, t ato možnost
45
existuje a s tak ovým transformátorem se můžete se tkat. Podobn ě jako
• Přístroje s transformátorem lI.bezpečnostní t Hdy se připojují k síti
některé elektrické s pot řebiče, i někte ré transformátory j sou zařaze ny d.Q
t zv. II .bezpečn ostní t Hdy . Ta se vyzna čuje tím, že p řístroj e mají dvoj itoll
izolaci. Označuje se dvojitým obdél níčkem. Vyrábějí se přin ejm en š ím dva
druhy těchto transform átoru:
1. Dvoujád rový transform átor (l .Ub) našel uplatn ění n apř. u zvonko-
vých trans formáto ru. Tyto transformáto ry j sou svým primárním vinutflJl
trv ale pfipojeny k sít i. Nel ze vyloučit jejich přehtátí a poslé ze spáletli
I v tomto kraj ním p řípad ě nehrozí nebezpečí lid em , kteří se dotýkaj
součástí spojených se sek u ndárním obvode m, to je zvon k u, tl ačítka a drá.
tového vedení. Cívky totiž nejsou umístěny na s polečné m jádte, nýbrt
každá cívka má vlastní st ran u jádra. Stejný typ transform átoru nal eznett
ve zdroji pro autodráhy Tž-ítes nebo ve zdroji FZ1. Kromě z míněnf
předností má dvoujádrový transform átor i j ednu nevýhodu . J eh o napětí
je měkčí, protože magnetickou indukci z primám do se k undáru zprostfed.
kovává pouze jádro tra ns form átoru, a to ještě d elší cestou. Ptímý magne-
tický tok z jedné cívky do druhé tu neexistuj e. N a druhé straně je umtá
výhoda. Bez většího nebezpečí snese krátkodobý zkrat v obvodu sekundš,
ru. K síti se připoj uje dvoulinko u.
2. Bezpečnostní t ransformátor s rozděle nou pnm. ' ok
kostřičkou používá stejné jádro jako běžný trans-
formátor (obr. 1.30). Obě vi nuti nejsou navinuta na
sobě, nýbrž vedle sebe v samostatných sekcích .
Vzájemně jsou oddělena středním čelem , takže ne-
může dojít k setkání obou vinutí. Takto zhotovené
kost ry zařazují tran sform átor d o lI .bezpečn ostní
ttídy.
U rčitou nevýhodu spa ttujeme vtom, že navíjení Obr. 1.30 Stfední lrilI
prob íh á pomaleji aje pra cnější, hlavně na primám na kcstfe oddlluje aj
(více prokl adů ). Často se vyznačuj e menší hospo- se~ vinutí primán
d ámostí ve využi ti oké nka. Také působení magne- Q sekundáru.
tic k é ind uk ce je o ně co menší než když jsou cívky
na sobě. Transform átor proto nedává tak. tvrdé napětí. Kromě toho vyka-
zuje větš í rozptylový tok , neboli zasahuje svým magnetickým polePl
ru ši v ě do okolí. Proto j ej nem ůžeme umístit kamkoliv.
3. li p řístroj ů zařazených do Il.bezpečnostn í ttfdy se m ůž em e setkal
i s transform á torem , který se vzhledově nijak neliší od běžných trans ~o"
mátorů. Přesto na něm nal ezn eme značku "dvoj ité okénko". Čím se b~r
Má zesílenou izolaci mezi primárním a sekundámím vinutím a dál e metl
j ádrem a vinu tím. Izol ace musí být nejméně ze třt prokladových vrste'
a mu sí být velmi kvalitní, aby vydržela bez průrazu zkušební napětl
několika tis íc volt .
46
dvoulinkou s plochou vidli cí, bez dutinky pro zemnicí kolík. Má vůbec
význam zhotovovat bezpečnostní transform átor, kd yž se vlastně j edná jen
illetteDÍ třetího , to je zemnicího vodiče v přívodním kabelu? Ano, má to
o ~;nam . V některých zařízeních nám silně znepříjemňuje sit uaci právě
;:n1O zemni cí vodič. J ako příklad poslouží společné zapojení zesilovače,
magnetofonu , t.une~,a th;ba gramofonu či CD. J~stli že z~ilovač a n ěkte­
rý z jmenova nych pnstro~ ů bude chrá něn zemm.d m vodičem , pra vd ěpo­
dobně se nezbavíme slabého brumu v re prod ukc í. Má to na svědomí t zv.
dvojité ze m nění, k teré vzni kne tím, že oba pHstroje mají ša aí pro poj eno
jednak přes ochranný vodič v síťovém p řív od u , jednak stíněním propoj o-
vacíhokabelu s konektory. Podr obnostmi se zabýva t nebudeme. Pouze si
rekneme, že odpojit zem nid vodič od pHstroje je značně nerozu mné
a nebez pečné . Takovéto jednání mus ím e odmítnout. Správným řešením
jejedině bezpečnostnít ransform átor, který nevyžaduje připojení ochran-
ného vodi če .
1.5.4 Aby transformáto r d ob ře s lo užil
Měli bychom si být vědomi, že výrobce zatízenl . to jsme my - plně
odpovídá za jakoukoliv škodu způsobenou druhé osobě, závadou na zaří­
zení. Patří sem především. porušení bezpečnostnfchpředpisů. Zapamatuj-
mesi ales poň základní pravidl a, která budeme dodržovat:
• 2.ádná část přístroje (síťového zdroje) nesmí být živá. Přinejmenším to
znam ená , že t ransformátor m usí být zakrytován , tj . umístěn ve
skříňce , aby k němu nebyl volný přístup .
• Pttstrci připojíme trojžilovým kabelem, sktíňku spojíme s třet ím ,
tj. zemnicím ochranným vodičem .
• Stejně jako kryt přístroje, nesmějí být živé ani žádné části ovlá dacích
prvků, např. htídele potenciometrů, vypínače, přepína če apod.
• Zhoršení izolace nebo ú plné zne hodnocení může zavinit nejen vysoká
teplota , ale i vlhkost nebo doko nce voda. Proti těmto vlivům musí být
zatízení za bezpečeno.
!'roJen. obtížně se napravují chyby, kterých jsme se pti stavbě dopustili .
to Je dobr é znát předem úskalí j ež nás očekávají a snažit se j im
; hnout. Jaké jso u nejčastější závady pti stavbě transform átoru ?
~ajní záv ity u čela kostry mají snah u prořezávat se dovnitř. Závada
Je ZPůsobena tím, že jsme nevinuli v předchozích vrstvách závity až
těsně k čelu kostry. Pokračovat smíme teprve po vyplnění krajů omo-
47
 táním i zolačního materiálu (te xtilií, papírem, mot ouzem ) a po zpevn ě­
ní např. rychle schno ucí barvou .
- Bez nebezpečí lze p rac ovat s takovým transform étorem, který je vý-
* li tenké ho drátu - větši nou v primárním vi nutí >j sm e nekladli závity
těsn ě vedle sebe, nýb rž místy přes sebe . To zhoršilo plnění okěnk a,
neboli vejde se na kostru m éně vrstev. Krom ě to ho se můž e snadno
porušit izolace p řes sebe ležících drátů . Tak m ů že vzniknout zkrat Ve
vin utí.
* Izolace mezi pri máre m a sek u ndárem není d ostatečně tuhá , t akže Pn
na víjení silným drátem se prom a čk éva . To způsobí, že se izolační pa pír
zvlní a na krajích u čel se ho pak nedostává . Vzniklou mezerou se drát
sekundá ru m ů ž e ocitnout u primárního vinutí.
* Při neopatrném nabíjení posledních plechů se střední část plechu
hranou zaryje do kostry, jestliže se neposouv é souose. Kost ru m ŮŽe
prorazit , dostat se k primárnímu vinu tí nebo je dokonce zpřetrh at .
• Začátek nebo konec vin utí tenkéh o drátu j sme nenastavili silněj ším
vodičem. Při manipulaci s transformátorem se vývody ul omí nebo
utrnou . Dodatečně se to opravit nedá .
* Stahovací šrouby procházející jádrem se místy dotýkaj í pl echů vin ou
špatně srovnaného jádra. To se pak více zahřívá . J ádro mu sím.e
opat rně přerovnat kladivem na rovné podl ožce, otvo r srovnat ku tat}.
nou, aby dí ra byla hladká . Něk dy mají stahova cí šrouby n avl ečen ou
izolaci.
* Odbočku nebo i ostat ní vývody sekundárního vinutí jsme vyvedli
nepoz orn ostí v místech, kde ústí vývody ~rimárního v~nutí . Při zapo-
jování m ůž e pak dojít k omylu , který zaviní spálení vinutí nebo tak é
úraz elekt rickým proudem .
1.6 Továrně vyrobený transformátor
Pozn ali jste, že vyrobit transfonnátor vyžaduje kus poctivé práce
a vytrvalosti . Mnozí zájemci se proto poohlé dno u po hotov ém transform á-
to ru. Ke koup i jsou různ é transformátory,jeji chž sek un dární napětí by do
jisté míry vyhovova lo. Vyhověl by možná i j ejich vý~on. Př~to bud ou
n ěkte ří váhat. Nevyhnou se totiž probl ému, s k terým Jsme se JIŽ setkali.
Jedná se o kompl etní zapoj ení primárního obvodu včetně p řívodu síťovéhO
napětí. Pti nedbal é instala~ hrozí zná~é nebezpe~. Nebez~á mís~
jsou nej en na vývodech pnm áru, ale 1 na dvou vyvodech pciistkov ébv
pouzdra a rovn ěž na kontaktech síťov éh o vypínače . Proto nezkušen'
zájemci raději volí jinou cest u: nákup transformátoru, který nevyžadui"
zapoj ová ní primárního obvodu .
48
})temzabudován do kra bi čky a ptístupnéjsou pouz e vývody sek und áru .
~tom sekundární napětí nepřesahuje 24 V. Zároveň má pevně eabudc-
eoow síťovou šň ůru, takže veškerá manipulace na straně primám se
: mezuje na zasunutí nebo vytažení vidlice ze zásuvky . K žá dn ému nebe z-
pečnému místu není ptístup. Sem nepattí zvonkové transform átory,
rotože u nich j e nutné připojovat primární obvod. Předev š ím však nevy-
~ovují malým se kundárním napětím a malým výkonem . Zbývají tedy
tranSformátory určené pro železni ční modelátství nebo autodráhy. U nás
je z načně rozšířen typ PIKO FZ1, který splňuje v ětšinu požadavků.
S určitým i výh radami je možné použít i typ T2-ites, případn ě jin é stej nos-
měrné zdroje . Při pomeňme si, co by m ěl transformátor splňovat, krom ě
toho že je bez pečný . Nejvíce by vyhovovalo, kdyby m ěl dv ě samostatná
sekund ární vinutí, protože časem se neobejd eme bez dvou samostatný ch
zdrojů. První bude řiditelný zdroj stabilizovaného napětí od nuly alespoň
do 15 V. Nás leduje zdroj soum ěrného napětí pro operační z esilovače
2 x 15 V nebo alespoň 2 x 9 V. Povíme si jak postu povat, použijeme-li
některý z uved ených zdroj ů . Přesto že se vzájemně poněkud li ší, rozdíly
nejsou zásadní. Seznámím e se n ejdříve s typem FZ1, který mnozí z vás
používáte dom a .
PIKO FZ1 se vyráběl v bývalé NDR jako zdroj pro kolejiště a elektrické
vláčky . Síťovou š ňů ru má pevně zabudovanou do skňňky přístroje , takže
k p řívod ů m primárního vinutí není pHstup. Na už.ší straně jsou d va páry
šroubů s kulatými ma tkam i. Dvojice nesmíme navzájem zaměňovat,
protože jeden pár přivádí stejnosměrné n a pětí s možností záměny polari-
ty, druhý pár dává střídavé n apětí . Dvojice š ro ubk ů vlevo, označená
svrchu vylisovaným vláčkem, poskytuje stej nosměrné napětí usm ěrněné
selenovým u směrňovačem . Polarita napětí není označena, protože se
m ůže za měňovat velkým ovlá dacím knoflíkem tvaru šipky, umístěným
nahoře. Záleží tedy na tom,j estli knoflík vytočím e na pravou nebo levou
stranu. Při otáčení se posouvá rameno přepína če po závitech sekundární-
ho vinutí, čímž se mění velik ost napětí. Podl e údaj ů výrobce j e rozsah
stejnosměrného napětí řiditelný od 1,7 V do 12 V. Přirozeně zál eží i na
okamžitém napětí v síti, které nemusí být přesné a může kolí sat. Odebírat
smíme trvale proud 1,2 A , který pro naše účely postačuje. Druhé samos-
tatné vinutí dává střídavé napětí 16 V. Trvalý proud j e rovn ěž ud áván na
1,2 A. Přesvědčíte se, že to to napěUje tvrdé, takže při zatížení klesá j en
mělo . S připojenou žárovkou 15 W kle sá napětí přibližně ol V. Obě vinutí
}sou j ištěna proti přetížení tepelnou pojistkou. Každá pojistka má kontrol-
~~, kte rá se rozsvítí při přetížení t ransformátoru. Pojistka po čase roepo-
JUJe ji ž při menším proudu , avšak uvni tř lze atav ěcím šroub kem se řídit.
49
 2. USMĚRŇ~VAČE A ~D~OJE STA·
Regulace napětí pomocí k noflíku u m ístěného n ahoře je pro naše úi!ely
nevhodná. Je nutno ji vytadit, aby ne došlo k přípa dným chy bám . Mohlo
by se totiž stát, že pootočením knoflíku na opačnou stranu by se dostalo
na vývody napětí opačné polarity. Bude proto n utné natočit kno flík do BILlZOVANEHO NAPETI
polohy podle obr . 2.37, tuto polohu zajistit a knoflík odstranit. Není to
nijak obtížné. Knoflík je pří šroubovén k htideli pomocí matky, kterou
Víme již, že střídavý proud, který se in dukuje v se kundární cívce
objevíte, když odstraníte kousek umělé hmoty ve středu knoflíku . Obn a,
transformátoru nelze přímo použít k nap ájení zařízení s polovodičovými
ženou č ást potom přelepíme textilní páskou .
součástkami. Použit elný je pouze stejnosměrný proud, který ze střídav ého
Obě vinutí sekundáru mohou pracovat současně. Transfonnátor je
umíme upravit. Musíme jej napřed usměrnit a potom vyhladit.
konstruován pro trvalý odběr 30 VA. U starších FZ l, kde již dosloužil
V této kapitole si uk ážeme, jak konstruovat zdroje stabilizovaného
sel én, nenf složité nahradit jej křemíkovými diodami v m ůstkov ém za po-
napětí, vhodné pro pracoviště mladého elektronika.
jení podle obr. 2.19 . Plus je na prostředním vývodu p ůvodního můstku,
propojené krajní vývody pat ří na minus a mezi nimi je přívod střídavého
napětí.
2.1 Jednocestný usměrňovač
Transfonnátor patříd autodráhám nese označení T2-ites. Sekundární
napětíje usměrněné a nastaví se pomocí přepínače na 8·10·12 V. Trvale
mťiže protékat proud 0,5 A, výkon sekundáruje 6 VA. Transfonnátor má Nejjedn oduš ší zapojeni usm ěrňovače zn ázorňuje obr . 2.1.
primánú i sekundární vinutí na protilehlých částechjádra. Z vestavěného Docesty střídavému prouduje vložena dioda, o které víme, že propouští
m ůstkov ého usm ěrňovače s křemíkovými diodami se získá tepavý usm ěr­ proud pouze jedním směrem. V uvedeném zapojení je dioda pólována v
něný proud . Do série s usm ěrňovačern je zapojena tepelná pojistka, která propustném směru tehdy, jestliže střídavý proud přichází na anodu diody
pti přetížení rozpojí sekundánú obvod.. Zdroj se k síti připojuje pomod kladnou pů1vlnou . Jinak řečeno, propouští pouze kladnou pťilvlnu, zatím-
pevně zabudovaného dvoužilového kabelu. K výstupu připojíme vodiče co běhe m záporné pů1vlny proud neprochází. Průběh takto usměrněného
zasunutím konců do drážek ve svorkách v horní Msti krytu. proudu ukazuje obr . 2.2.
Seznámili jsme se s dvěma typy transformátorů, kte ré do jisté miry
.1
vyhovuji požadavkům. Na trhu však naleznete i jiné, více či méně podobn é T
zdroje. Objasníme si, jak je použít při stavbě zdroje řiditelného napětí.

.~
,~ RZ \ \: _t
\, ./ pr o u\.1
d\:
I
-I
····, net.č. /·· ..·
Obr. 2.1 Jednocestný usměr­
lIovat' s kladným výstupním Obr. 2.2 PTliblh usmtrntného proudu jedno-
IUlpltím na katod! diody. cestného usmlnlovate.

Usměrněný výstu pní proud tvoří řadu proudových i mpulsů, odděle­

ných od se be časovými úseky, kdy proud neproch éat. Ně kdy se tomut o
Usm ěrně ní říkáj ednopulzní, častěji je dnoces tné . N a obrázkuje čárkovaně
Pad osou značena pů1perioda, kd y proud ne prochází. V té době je na
Vývodu připoj eném k anodě diody záporné napětí. Na opačný vývod přes
Zátěž Rz postup uje na katodu kladné napětí. Dioda je tak pólována

50
 - - - - - - - -v----------------
v z ávěrném sm ěru, proud diodou neprochází. Cel é za pojení t ransformáto- 2.2 Čtyři hod n ot y střídavého proudu
ru 8 us m ěrňova čem si prohlédnem e na obr. 2.3 .
Můž e se stát, že z konstruk čních d ůvod ů pot tebujem e diodu zapojit
Víme již, jaký je průběh střídavého proudu v elek trovodné síti . Ne u-
obráceně. Bud e takto za poje ná dioda usm ěrňovat? (obr. 2.4). Bude usm ě-.
áJ,e se m ě ní nejen jeho okamžitá velikost, ale i směr. Okamžitá h odnota
ňovat, rozdfl t u však je. Dioda bude nyní otevřena ph záporné půlvlně,
st braz en á sinusovkou se mění tak rychle, že ji n edokážem e ručkovým
takže na anodě diody zjistíme záporný potenctál . Průbě h usmě rn ěného
%Oětidlem změtit. Mění se stokrát, od n uly až po maximální hodnot u a zpět
proudu bude stejný, pouze bychom jej k reslili JXKi osou.
K A _
:a nu lu . M ěřicí přístroj uk az uje zpravidla hodnoty ustálené nebo pomalu
měníd. Ustálené hodnoty představuje stejnosměrný proud. Proto se
se bízí možnost porovnávat nějak sttídavý proud sinusového průběhu se

ID~
n~'nosměrným proudem, který bez potíží dokážeme změtit. Je tteba
5 d~raznit a nesmíme přehlédnout označení sinusový průběh. Není ~ve­
Rz
d no náhodou . Střídavý proud , jak již ví me, může mít různé a navzájem
\.:lm i odlišné průběhy. Běžný způsob m ě ření pro j iné než sinusové prů­
Obr. 2.4 Jednocestný usmtní.o- běhy nelze použít, nechceme- li se dopustit zn ačných chy b. ~~d eme proto
Obr. 2.3 /rdnocestný usmlnlovat s diodou a vat se záporným výstupním na- porovnávat účinky proudu střídav é ho nebo usm ěrněn ého s ú činky prou du
zattžmJacim odporem. pltím na anod ě. stejnosměrného. Jaké účinky?
Například che m ické účinky .
Zapamatujeme si: ., Bylo zjištěno , že rovn ocen-
Zapojíme-li di odu do obvod u sttťdavé ho proudu, pak z k atody od vá díme t n é ch emické účinky odpovída-
kl adn é napětí , zatímco z anody záporné napětí. • jící účinkům stej nosměrného
Pro úplnost : zakreslená zátěž Rz m ůž e p ředst avov at na př . samotný
rezistor nebo třeba zesilovač, k e kterému takto přiv ádím e napájecí n apětí
(víme již , že v t éto podobě by bylo n evyhovuj ící).

.,
o
-. J proudu má tzv . střední hodno-
ta střídavého proudu.
Na obr . 2.5 je do průběhu
střídavého prou du zakresle-
na od povídaj ící ve li kost
Otázka č . 1: Kolik puls ů za jednu se kundu obsahuje průběh usm ě r­
něného proudu jednocestného usměrňovače podle obr . 2.3? střední hodnoty bU . Samo-
ztejmě, stejné hodnoty a stej-
QbT. 2.5 Hodnoty stfídarlého proudu: stfedni
n ý průbě h plati nejen pro
Jednocestný usměrňovač je konstrukčně velmi jednoduchý, avšak ne- lninota lsti, eft*.tit'ní hodnota ltf a marim41ní p roud, nýbrž i pro napětí . Mů-
hodí se pro všechna použití. Prozatím stačí vědět, že jednocestný usměr­ (vrcholová) hodnota IrJWI
žeme říci. že sttední hodnota
ňcva č je vhodný pro napájení obvodů s malou spotřebou proud u.
sttídavého proudu nebo střídav ého
Velmi by se podivil, kdo by se pokoušel voltmetrem na stejnosměrný proud napětí je rovna prům ě ru všec h jejich
mětit takto usměrněné napětí. Napětí, které by ukazovala Mlčka ptístroje, by okamžitých hodnot za jednu půlperi­
bylo podstatně menší než cdpovídé skutečné hodnotě . Proč tomu tak je? odu, to je za dobu je dné poloviny kmi-
Odpověď n ení jednocluchá. Ručka m ěřidla, připojená k otočné cívce měřícího It----\---+--+-::r ~ tu . P řip om e ňm e si , že okamžité
systému se sice do určité míry vychýlí, ale měřit takto nelze . Podobn ě bychom O
h odnoty se neustále mění od nulo-
dopadli, kdybychom chtěli ampénnetre m m ěřit proud procházejíd obvodem, vých až po maximální.
n apájeným z tohoto pulzního usměrňovače. I v tom to p řípad ě by byla výchyl-
Obr. 2.6 - zn ázorňuje střední hod-
ka malá a naměřená hodnota chybná. Bez m ětení se však neobejdeme.
Obr. 2.6 Stfednía maximálníhoánota n otu jednocestně u směrněného tepa-
Abychom pochopili jak a co mětit, mu síme se seznámit s některými vztahy
jrdllocestnl usm ěměnéha proudu. véh o proudu. PHmka o z načuj ící úr o-
a závislostm i týkajíd se střídavé ho proudu. Možná , že se vá m to nebude
zdát příliš zajím avé , nicm éně pro pochope ní dalšího j e to n ezbytné. I~tt =0,318 Ima x veň stře dní hodnoty jednocest né ho

52 53
 JI"""-
usměrn ění je proti obr . 2.5 mnohem ní- Jf\OŽná divit, ale ani tuto hodnotu b ěžné m ěřidlo neuk áže. Existuje sice
že. Má tedy mn ohem men ší hodnotu. t.pÍ1sob,jak pomocí několika s ouč ástek sna dn o zji stfme maximální hodno-
Čím to je? U střídav é ho proudu tekl tll, ale tím se budeme zabývat v souvislosti 8 filtrací u směrněného proudu .
proud ka ždou pól peri odu, i kd yž pokaž- Netrpělivý čtenář by asi položil otázku: Jakou hodnotu ted y udává běžný
dé jiným s měrem. J eh o účin ek byl proto měřící pffstroj na střídavý proud? Odpověď zní: efekt ivní hodnotu. Její
větší než v druhém p řípad ě , kd y v d ů­ velikost j e zn ázo rně na na ob r. 2.5. J e to taková hodnota , která odpovíd á
sledku usměrnění teče proud jen jed- rovnocenným tepelným účinkům stej nosměrného proudu. M ůžem e také
ním s měrem , a tedy jen každou druhou tíci, že st řídavý proud o určité efektivní hodnotě rozžhaví topnou spirálu
půlperiodu . Průb ěh si p ř ek re sl ím e j e ště stejně,jako by ji roz žhavil stej nos měrný proud stej né hodnoty. K efekt ivní
Obr. 2.7 Porrromíní stfední Q rruJxi-
jednou (obr . 2.7). málni hodnotyjf!dnoastnl usmer- hodnotě stříd avé ho proudu jsme se dostali naposl ed, al e nutno říci, že je
Zároveň vezm eme na vědomí fak t, že něnébc proudu pomocí ploc hy to hodnota nejpoužívaněj ší. Veškeré úd aje na elektros pottebičích v elelrtro-
pro che mické ú činky nebo střední h od- impulsů . Plocha horní tásti odpooí- vodné síti a u měřidel na střídavý prou d jso u zaznam enány v efek tivních
notu je eharakteristická velikos t plochy dá dolnításti. hodnotách . Pro to se sym boly napětí i proudu píší bez ind exu, tj . bez
imp ulsu. Z obrázku je zřejmé, že označení zkratkou za velkým písmen em .
horní u U f plocha impul su odpovídá
dolní šírš í č ást í im pul su. Pro né eor- Zapamatujeme si:
nost jsou odpovídající části vyšrafo- maxim ální hodnota --+ za symbol při poj ujem e zpravidl a index m nebo
vané . Pt eskupí-Ii se horn í č á s t m ax , tedy Imoebo l max, Um nebo Umu
i m pulsů do mezer, vznikne souvislý
střední hodnota --+ za symbol připoj ujeme stt, tedy I, tf, Uee
pás,jehož výška vymezuje na svislé o
ose právě střední hodnotu. J inak je efektivní hodnota --+ nepřipojuj em e žádný index, tedy J, U, je n vyjí·
m ečn ě pro zdů razn ění lel, Uel.
to m u u tepavého pro udu usměrně­
ného d voucestně (obr. 2.8). Obr. 2.8 Stfední a maximální hodnota okamžitá hodnota --+ zapisuje me malým písm enem , tedy i, u.
V to mto p řípad ě se i mpulsy ob- dooucestne usmlr nlniho proud u.
jevují každou p ůl period u, a pro to lsti " 0,637 Imax Mezi uvedenými hodnotami sttf davého
st řední hodnota dvoucestn ě usměr­ proudu sinusového průběhu a usměrněné­
něného proudu je větší. Jistě jste si všimli, že v grafu k rom ě střední + ho tepavého proudu exis tují vztahy, které

, ~u.o.
hodnoty je vždy zakreslena i maximální hodnota, někdy na zývaná též lze matem aticky vyjádtit. Začn em e hodno-
špičková hodnota .Vztah sttednf hod noty k maximální hodnotě vyjádtfme: tou efektivní, kterou dokážem e bez probl é-
2 m ů měřit běžnými m ěřidly. Předevš ím nás
l stf = - Jmax Platí pro dvou cestně usměrněný proud. bud e zajímat vztah mezi efektivní a maxi-
•
S drobnou neptesností j e to asi % maximální hodnoty. U s třída v ého
mální hodnotou . Týká se u sm ěrněného
Obr. 2.9 ]f!dnoCf!stný usmlrňo- proudu, v souvislosti s jeho vyhl azením po-
proudu nebo dv ouce stn ě usm ěrněného proudu je to asi 0,64 maximál ní mt s nára'ZlrVým kxmdenzato- moci kondenzátoru velké kapacity, připoj e­
hodnoty. Bud e-li tepavý proud jednocestně usměrněný, j e to hodnota rem bez 7Átlže. Kondenzátor se ného za usm ěrňovačem (obr . 2.9).
poloviční , přibli žně 0,32 hodnoty maximální, neboli třetina maximál ní
mlbi/ na maxímálni hodnotu Protože není připojen zatěžovad odpor
hodnoty .
tulpt!tí Umax. Rz a tudfž neteč e proud, kondenzátor se
Co znamená maximální hodnota? Je to nejvyšší hodnota proudu nebo nabije právě na maximální hodnotu napětí.
napětí , dosaženého v průb ěhu jednoho kmitu. U střídavého proudu zjiš·
Pomoci stejnosměrného voltmetru sna dn o zjistíme, že napětí je přibližně
ťujeme maximální hodnotu za jednu periodu dvakrát: kladnou a zápor- o polovinu vyš ší než naměřil střídavý voltmetr na vývodech transformá-
nou. M ů žem e maximální hodnotu m ěřit běžným měřidlem? Budete se toru. Platí: Um = U . ..j2 = U . 1,414 .

54 55
 p
Znamen á to že maximální hodnotu napětí vypočítáme, násobíme-li
Obr. 2.10 zná zorňuje dva průbě-
naměřenou efekt ivní hodn otu činitelem 1,414. Tato informace je důležitá hy napět í . J e to před evším průběh
a často ji budem e využívat.
Vím e-li před em , jaké n apětí má mít siťový stejnosm ěrný zdroj n ap,áje.
, ',
j ednocestně usm ěrněn ého napětí,
známý svými oddělenými pulsy.
j íeí zes ilovač (roz umí se bez zatížení), pak sn adno vypočítáme efekttvnr .
h odnotu, pot t ebnou na se k undáru transformátoru, podle vztah u ., Dále je to pHmka, ved ená vrch oly
těch to pul sů , představující maxi-
o
II = ~ = 0,71 Um (přibližně 314 požadované maximální hodnoty). mální hodn otu u směrněného napě-
tí bez z át ě že . Průb ěh napě tí
Znamen á to. že na se k undáru potřebujem e takové st řídav é n a pě t t, Obr. 2.10 Prl1běh napěti lUl výstupu jed- odpovíd ající p římce vznikne tehdy,
které odpovfdá p řibli žn ě t tem čtv rti ná m poža do vaného n apě tf atej, noce;tniho usmtn10vate s pfipojrným když se kond enzátor nabije na ma.
n esm ěrn ého zdroje. Pro úplnost si všimneme i středn í hodnoty n spětf nJirazouým kondennuorem z obr. 2.9. ximální hodn otu n a pětí. Nebude-
n ebo proudu . Tato hodnota. se vztahuje k maximální hodnotě podl e vztahu me-li odebírat proud, pak napětí
Ustl" = O, 63 7 Um. Zn amen á to, že n ejdHv e musíme znát m aximální h od. zůs tane dokonale vyhlazené. V pra-
notu 8 teprve z nf počítá me střed ní hodnotu. Z rovnice je j asné, že stfedlÚ xi tomu tak n enř, protože vždy existuj e alespoň malý od běr proudu. Přesto
hodnota je o málo větš í než polovina hodn oty maximální. musíme s možností nejvyš šího n apětí počítat a filtrační (nárazový) kon-
denzátor volit na toto maximální napětí. Kdybyc hom z neznal osti pou žili
kondenzátor na napětí odpovídající efektivní hodn otě , tedy n apětí trans-
Přtldad: Jaké n a pě tí na m ěříme na kond en zá to ru pod le obr . 2.9,
fonnátoru, pak bychom s n ejv ě tš í pravděpodobností zaviniti proražen í
jestliže na sekundárním vinutí transform átoru je 12 V?
kondenzátoru (někdy doprovázen é destrukcí kond enzátoru). M ů ž e to
Výpočet: Um = U . .J2 = 12 . 1,414 = 17 V
způsobit i tadu d al š řch problémťt,jako zniče­
ní diody, "připálení" se ku ndá rnfho vin utf
PřJ.1dad: J ak é má být se kundární napětí transfonnátoru ,jestliže zdroj transformátoru a pod.
pro zesilovač je spočítán na 30 V bez zatíženi?
""- +
Jak jsme si již ukázali , k vyhlazenému
' očeu
Vyp U = Um = ~ = 21 5 V C : 1+ Rz usměrněnému n apětf ptipojujem e zátěž v li.
.fi 1,414 ' bovoln é form ě , protože kvůli ní zdroj zhoto-
vujeme (obr . 2.11).
Pozorný čtenář možná zj istil drobnou n epřesnost, které jsm e se d ~p us . V době, kdy j e diod a PÓlována v propust-
Obr. 2.11 Jednocestn ý ném směru a vede proud, kond enzátor se
til í tím , že j sme nebral i v úvahu úbytek napětí na usm ěrňo~ací diod ě .
~mfflJcroa{ s kondenzátorem nabíjí. V následující půlperiodě proud neteče
I když se j edná o úbytek malý, to j e 0,5 V + 0,7 V, pře sto ph přesn é m
Q pfipojrnou ZlÍtlží.
výpočtu je třeba s timto úbytkem počítat a zvýšit napětí na sekund áru a proto z átěž odebírá proud z nabitéh o kon-
t ransform áto ru . V opačné m p řípad ě bychom naměřili na kond enz átoru denzátoru . Ptitomjeho napě­
nižší napětí přibli žn ě 0 1 V. tí rychle klesá. V okamžiku,
;I~
Možná, že n ěkdo namítne: K čem u js ou dobré všechny ty vztahy s tolika
vzorci a údaji? Určitě nen í potřeba všechno znát.
. '. ··
kdy dioda začíná znovu vést
proud, napětí na kondenzáto-

t -.
To j e č á s tečn ě pravda. Avšak bez vztahu mezi efektivní a maximálnf ru opě t sto upá, kondenzátor
~ \ :' \ : ,,
hodnotou se neobejdem e v žádném případě . Tyto vzorce bud e~e používat. _ ' I , ~._~_ se nabíjí. Současně teče proud
O ostatníchje dobré alespoň vědět že existují a podle potřeby Je vyhl edat. z diody také do zátěŽe .
Např. až budeme st avět stHdavý milívcltmetr, budeme potřebov~t vzt ah Z obr . 2.12 je vidět, že prů­
mezi efektivní a střední hodnotou (viz 3. díl Poznáváme elektroniku). Obr. 2.12 PrůMh proudu u jednocestného běh napětí pravidelně kolís á,
Usmtnlova{e z obr. 2.11. V okam1iku oteoteni a proto i odebíraný proud je
Vybaveni těmito základními vědomostmi můžeme pokračovat v pojed·
diody napltí na kondenZlÍtoru stoupá. zvlněný. Je-li kapacita kon-
nání o usměrňovačích .
denzátoru dostatečně velká

57
 r -
B odb ěr proudu do zátěže mal ý , pak zvlnění usměrněného n apětí i proudu J ak se tyto katalogové údaje uplatňují v praxi?
j e malé. Při velk ém odběru proudu nebo nedostatečné kapacitě konden. Tak napt. ~ěžn ě pou žívaná tuzem ská di oda KV 130/80 má dovolené
zátoru m ůže napětí v p ůlperí od ě , kdy dioda n eved e proud , značně kl esat. závěrn é . n~pět~. ~R = ~50 V, přitom efektivn í n apět í j en 30 V. Pod obná
To j e samozřej mě n evyh ovuj ťcf stav. Kondenzátor proto volíme s velkou si.tuace Je I ,u jiných ~I~ . Ani velikost kapacity, kterou připojujeme za
k ap acitou, aby poj mul co nejv ětší elektrický n áboj. Obvykle se nazÝVá diodu , n em ůžem e voht libovoln ě velkou. Cím má di oda dovolen é vyšší
vy hlazovací, fil tračn í nebo n árazový. závěrné napětí, tfmje choulostivěj ší na pr oudové n ára zy které způsobuje
Dosud jsme se za bývali k onden zátorem a diodě j sme pozo rnost n ev ě . velká k apacita s vým nabíj ecím proudem . Ten se někdy podoba zkratové-
n evalí. To však neznam ená , že si pozo rnosti n ezasl ou ží. Při povrchním IIIU proudu a škodí, kondenzátor~ , před ev š ím však di od ě. Proto s vyšším
pozorování m ů že čtenář usoudit, že postačí, když di odu vybere podl e dovol~~~ závěrnym n apětím diody, omezujeme ve likos t kapacity, kte-
pf edpokl ád an ého o dbě r u rou p~poJíme b~zprostředn ě za usm ěrň ov acř di odu . J estliže se bez velké
proudu a podle n a pětí na se- kapaCIty ne obejdeme, pak n ezbývá než volit diodu s v ětším d ovoleným
kundám transformátoru. Uká-
žeme si, že tomu tak není a že .,I U""-2.83lJef -~~
proud em Ir. Není to problém , proto že výrobci n abízejí diody s proudem
3 A, 10 A, 20 A ale i v ě tš ím .
je nu tno respektovat jedno dů ­
ležité hl ed isk o. Na diodu pólo- I ~\
va no u v da ném oka mži ku
v propustném s měru , p ůsobí O
':
· ,I :. ,l :, ·um
•• II :• :, •,
2.3 Dvoucestný usměrňovač
napětí odpovídající maxim ální
hodnotě , to je U . 1,414 . Působí
··: ! -um Vhodn ěj ší průběh u sm ěrn ěn ého n apětí (prou du) zís káme z dvou cest-
ného usměrňovače . Ten však vy žaduje jiné us pořá dání sek u ndáru n ebo
buď krátkodobě - vždy na vrcho- \ f
lu impulsu - n ebo dlouh od obě , 'J t tyti d iody při zachování
jestli je připojen n árazový k on- je d noduché ho vi n u tí .
d enzátor. V závě rném smě ru , Obr. 2.13 ~pitkové ZJivtrni twpttíUR.\t pů· Všimn eme si prvního pří­
01 padu, kdy na sek und ární
to je když nevede proud, je n a sobí nadiodu ph zapojeném nárazovém kon·
a nod u diody přivedeno zá porné denzátoru - podle schéma z obr. 2.11. st raně j sou dvě vinutí n e-
bo jed no d voj it é vinutí
m aximální na pětí (obr. 2.13).
~ s vy v ed e n ým s třede m
Sou časně však na k atodu di ody pů sobí z druhé st r any kl adné na pětí
n abitého kondenzá toru. Třebaže š pi čkové napětí v závě rném s měru UR.\1
..
:, :, ,,: : :,, (obr. 2 .14 ). Někdy použí-
nep ůsobt po celou dobu p ů l pe rí ody, přesto je po určitý okamžik dioda
n amáhána na pětím rovnaj ící se dvojnásobné hodnotě maximálního n a pě­
tf. A tojsme si neuvedli všechny n epří znivé vlivy, mezi které nutno počítat
LHJ1
• 02
váme výraz "vi nu tí s od-
bočko u uprostřed " .
Sl edujme, jak pracuje
silné ohř át í pol ovodi čového přechodu diody protékajícím proudem a d alší dvoucestný u sm ěrňo vat .
vlivy. To snižuje závěrné napětí diody . Proto při výběru diody musíme Zapojení si rozl ožíme na
uvažovat nejméně čtyfnásob nou hodnotu efektivn ího na pětí eekun d éru, Obr. 2.14 Ci/1,nost dvoucestného usmlrňovate. dvě čás ti a budeme sled o-
prabthy napě íi. vat s amostatně každ ou
m é-li být s pl něn předpoklad, že se dioda n eprorazt a bude spolehlivě
fungovat. Ostatně n ahlédněte do katalogu polovodičových so učástek. půlperiodu .
U u sm ěrňovacích diod výro bce uvádí jednak tz v. záv ěrné napětí ( napětí dv ~a obr '.2.l5 je znázorněna první půlperíoda a j ejí polarity napětí na
v závěrném s měru) ozna čova né UR, jednak efektivní napětí Ua er . Obě cjít ém Vinutí t ransformátoru . J e zřejm é že za č átky obou vinutí mají
hodnoty se z načně liší. Pro jistotu se je ště rozlišuje, jestli je za di odou v ka ždé pÍll~riod~ op~čnou polaritu napětí ne ž konce těchto vinutí. V této
připojen n ára zový k ondenzátor nebo jiná z ét ě ž , která pracuje s n evyhla' První půlperiod ě je dioda D l zapojena v sekundárním vinutí NI a je
zeným n apětím, to j e s tepavým proudem . Pčlov éna v propustném směru. Na anodu diody právě působí kladn é napětí
a na kat odu (p ře s Rz) záporné napětí. Současně j e v druhém vinutí N2

58 59
dioda 0 2 pó lována Prů běh d vouces tně u s m ěrn ěného
v závěrném smě ru, na + I pro udu s připoj e ný m filt rační m.
anodě je minus_ ~ud
tedy teče pouze prvním
- ~

Dl
+
I
~ ' ./ '\
nárazovým konden zá tore m a a ét ě ­
ti znázorň uje ob r . 2 .18. Proti
~ -
vinutím NI a diodou Dl .
Nl oI \.
.: v"t \. ~
obr . 2.12 je zřetelně men ě ř zvlně­

Následuje dr uhá
půlperioda, kte rou
znázorňuje obr . 2.16 .
Co se změnilo? Prímár-
nim vinutím teče proud
o pačným směrem,
a proto se mění i pola-
rita napětí na vývodech
sekundárního vinutí.
Dioda Dl je nyní pólo-
vá na v závě rném smě-­
ru, zatímco dioda D2
v propustné m s mě ru
a prochází jí pr oud . J ak
je vidět, pr oud teče opět
jen jednou diodou a jed-
ním vinutím. Průběh
p roud u z názo rň uje
obr. 2.17.
Otázka ě.2: Kolik
pulsů projde dvoucest-
ným usměrňovačem za
jednu sekundu?
Z obrázku je zřejmé, že průběh
usměrněného proudu je opět tepavý,
tedy pro naše účely nepoužitelný. vý.
hodou však je, že při stej né kapacitě
~- ~ lG
ní , počet vrcho lů, kte ré se sttídají
Rz s poklesy,je dvojnásobný . Dob ř e si
+ j N2 D2
Obr. 2.18 Pnlblh proudu u dvoucest· prohlédněme výsl edný průběh, tj .
niM usmlnlowá s ndrazotým kon- ktivku zakreslenou poblíž vrcholů,
~- ~,
v, - rknz4torem a utni. a to u obou obrázků . Co nám připomí­
ná? Ano, připomíná průběh sttfdavého
proudu. Bohužel, náš dojem je správný. Jde skutečně o střídavou složku,
Obr. 2.15 Dvoucestný usml,.,l oval v t. púlptTiodl. která se dostává společně se stejnosměrným napětím ke spotřebiči . Říká­
Dl je pólována v propustném s měru, D2 v ZiÍvlrném me, že je superponována . nanesena na stejnosměrnou složku. Známe i její
s měru . kmitočet. U jednocestného usměrňovače je to 50 Hz, II dvoucestného
- ~, 100 Hz. Není to ovšem sinusový průběh, protože se tu vyskytují ostré
+ t' V i
+ hrany. A o to je to horší, protože takové průběhy lépe vnikají do obvodů
~N1 Dl a jsou dobře slyšet, pronikn ou-li do zesilovače. Brzy zjistíme, že takto
"vyhlazené" napětí jedn oduchého zdroje se projevuje slabým, nicmé ně
2.
půl pe " oda '--i Rz
nepHjemným bromem, který doprovází jinak normální reproduk ci slova
nebo hud by. Takovýchto jednoduchých zdroj ů se proto používá zřídka.
- I~ N2 D2
~.
Máme-li porovn at, kte rý z obou způsobů usm ěrně ní dává lepš í výsled-
ky, pak jednoznačněvítězí dvoucestný usměrňovač. Společno u nevýhodou
obou dosavadních zapoje ní je horší využití vinutí transformátoru . Jak
+ jsme zjis~i1i, teče prou d každým vinutím sekundám pouze jednu půlperi­
Obr. 2.16 DvouCt'stný usmtnlowt v 2. púlpn-iodl . od~. Vodi č se mén ě zahřívá a průměr drátu může být menší. To je zase
D2je pó1cmínav propustném s měru , Dl v závlmim urtitá výhoda. Napětov é namáhání diody je v obou p řípadech stejné.
smlru . Použijeme diodu se š pičkovým napětím Ug rovným přibli žně čtytnásobku
efektivního napětí, to je napětí, které nam ěříme na sekund ám .
Dl D2 Neju ž íva něj ší z.apoje-
.i Dl D2
ní usm ěrňovače je na
I obr. 2.19. Naz.ýv á se
můstkové a vyžaduje
o čtyři diody . Zato vystačí
,,-<

I
filtračního kondenzátoru bude zvlně-­ ,i ,, s jednoduchým aek un-
ni menši. Je to tím, že pulsy prob íhaj í I '.' '. _.' + dárnfm vinuU m, které
-i však musí mít větš í prů­
častěji, tj . každou půl period u. Proto se
kondenzátor k aždou půl periodu nabí- Rz měr drátu než u před­
Obr. 2.17 Prllblh proudu dvouCt5:- D2
jl. I v tomto p ří padě teč e z kondenz á- cho zíc h u sm ěrň o v a č ů .
ného usmlnlovate z obr. 2.14. V ZJl' Proud teče vinu tí m, jak
toru do zátěže proud v době, kdy dioda
proud nedodává .
pomépa/vlnt vede dioda D2. Obr. 2.1 9 Mústkovi zapoient dvoucestného usměr­ brzy zjis tíme, v obou
llot>Qť'e . s jednoduchým sekundárním vinutím . p ůl periodách. Charak-

60
teri st ickou vlastností m ů st k ového zapojení je, že proud v každé půl pe riod ě Vys vě tl ílí j ~m ~ si, že n apětí na výstupu jak éhokoliv usmě rň ovače , ke
teč e dvěma sé riově zapoje nými diodam i. Popíšeme si,jak diodový m ůste k kterému Je p ři poj ena kapacita, značně kolísá. Čím větš í odbě r pr oudu
pr acuje. 1/ dan ém okamžiku, t ím v.ětší pokles napětí. Opačně , bez odběru proudu
Obr . 2.20 z názorňuje napě~ í stoupne až na maxim ální h ~notu . V pra xi to vypa dá tak , že např.
jednu pů l periodu stří da­ u zes.ilova če poku~ nenf vybuzen, Je od běr nep atrný, pti hlasi těj ší repr o-
vého proudu, kdy dioda + dukCi odběr stoup~ . ~ a nára zov.ém kondenzátoru pak n a pětí s il ně kolísá.
Dl je otevřená - v pro- 8 to tím více, čím Je Jeh o kapacita menší. S menším na pětím vša k klesá
,
I
pustném směru. Na ano- + výkon, a to nevyhovuje. Nezbývá než n apě tí stabilizovat.
d u Dl přichází plu s . p~p e rloda

Zároveň je otevře na dio-

da D3 - na katodě je mi- +
2.4 Stabilizátor se Zenerovou diodou
nus z d ruhého kon ce
vinutí. Zbylé dv ě diody Abychom pochopili funkci stabilizátoru
jsou pólovány v zá věr­ Obr. 2.20 M ůstkouý usmtnlaval v 1. půlperiodl. seznámíme se se zák ladními vlas tnostmi sta-
ném směru . Proud pro- Proud tm diodami Dl , D3. bilizačních diod a jejich použ itím. Nejjedno-
chází diodou Dl , zatěžo­
vacím odporem Rz, dále
diod ou 0 3 a obvod se
+ - +U

Rs
du šší stabilizátor na pě tí je na obr . 2.22 .
Obsahuje zvláštní diodu, které se tíká sta-
bilizační nebo také Zene rova . Je vždy zapoje-

I
uzavír á přes zdroj. to je
+ na přes srážecí odpor Ks , který svou velikostí
vin utím s ekund a ru . K
Oz určuj~ - ~dle Ohmova zákona - pro ud, pro-
V následující p ů lperícd ě Rz
A cházeJíd diodou . Všimneme si, jak je zapoje-
se polarita nap ětí na
na: ka toda je připojena přes srážecí odpor ke
koncích vinutí mění
Obr. 2.22 Ntjjednoduššísta- kladnému pólu zdroje . a noda je připoj ena na
(obr. 2.21).
bili:Jitor napěti se stabilízat- minus. Z toho je zřejmé . že stabilizační dioda
Ten tokrá t je otevře­ Obr. 2.21 Můstkový usmbifovat v 2. půlperiodl. je za pojena v závěrném s mě ru . Sché matická
na dioda 0 2 a 04. Zbylé Proudtele diodami D2, 04. ní diodou. Pfivádtné napití
st rouuli na sréžaim odpo- značka této diody (obr. 2.23 ) se od běž né diody
dvě jsou pólovány v zá-
n epatrn ě liší, a to u označení katody.
věrném s měru . Pro ud teče přes 0 2 - na an od ě je plus , zatěžovacím nt RsastabiltlJltnídiodf [)z.
odporem Rz. diodou 04 - na katodě je minus a obvod se uzavírá přes vinutí J~ stabilizační dioda pr acuje? Porovnej-
t ransformátoru . J ak je vidět. proud teče v každé půl pe riodě , takže se me činnost běžné usrn ěrňovact diody s diodou
sta bi~izační. Přeh ledně to zn ázorňuje graf.
skutečně jedná o dvoucestný u sm ěrň ov ač . Průb ěh usm ěrněného n a pětí je
Kl 260/16 kt ery n a zývám e cha ra kteristi ko u di ody
stejný jako na obr. 2.18. N apětov é namáhání diod je menš í, přes něj i
(obr . 2.24). Abychom se dokázali orientovat
poloviční . Napětí se totiž rozloží na obě diody a ty jso u zapojeny v sérii. / K, ervenó
v takovýcht o grafech. povíme si o zás adách
J ejich poža dované n a pětí UR je proto menší a má být rovno přibli žně -modr a
jej ich zobrazování. Předev ě tm si všimne me
dvojn ás obku efekt ivní hodn oty sekun dá rního napětí. Pozorný čtenář asi ' A/ erna
dvou os, zakreslených tenkými čaram i a to
zjistil. že se dosud nemluvilc o dr obné n evýhod ě mů stk ovéh o zapoj en í. J e
o b o svis lé a vodorovné. Protí nají se v bodě, ozna-
to dvojnásobný úbyt ek n apětí na diodách. Sk utečně , t omu se nelze vy-
čeném O (nula ). Z něho budem e vychá zet .
hno ut a tak musím e zvýšit n apětí na sekunda ru přibli žn ě o 1,5 V. To se Obr. 2.23 a) značka usměr­
mů ž e zdát zanedbatelné. jedná-li se o napětí zdroje třeba 30 V. Pak úby- Vodorovná osa : u diodové charakte ri sti ky
IlOVací diody, tJ) zna&! Ze- na ní vyzn ačuje me n apětí . Nap ravo od nuly
te k 2 V na kondenzátoru as i nehraje velkou roli . J estliže však od zdroje
'!erol'y di ody, c) vzhled z n ačíme n apětí v propustném s měru UF, na-
požad ujeme na pětí 6 V, pak si ne m ůže m e dovolit zanedbat úbyte k téměř bftnéZenerm;y diody.
dvou volt . Jinak by bylo n a p ě tí o třetinu menš í, a toje n epřípu stný rozdíl. levo od nuly n a pětí v z ávěrném s mě ru UK.

62 63
 Svislá osa : pt edstavu je proud , a to dioda nemá: Zbývá d od a~, že n apětí .Uz, pti kterém se dioda v závěrném
od nuly nahoru proud v propustném méru otevře a začne t éci proud IR, Je různě velké . V řadě stabilizačních
směru IF, od n uly dolů proud v nepro- I, Mod si vyberete od tří volt až po řádově desítky volt .
pustn ém-eav ěm ém směru IR. f Jakou funk ci plní sta bilizační dioda v zapoje ní stabilizátoru n apětí?
Nyní již pochopíme , co ptedstavuj e Víme již, že stabi lizační dioda j e vždy zapoje na v závěrném s měru . de- li
charakteristika diody . Vyjadtuje vztah přivedeno me nš í n apětí než průra zn é nebo jinak řeče no Zenero vo na pětí
mezi napětím, kte ré pti vedem e na dto- o VZ, pak proud diodou neprochází. J estliže se napě tí z~í a dosáhne
du a proudem tekoucí diodou . Se varůs­ generove n apětí , pak. se dioda rychle otevře a objeví se proud v závěrném
tajícím napětím UF v propustném
- UF směru . Na s t á vá t zv . lavinový p r ů rea . tím pru dět je ná rtist prou du
směru (po vodorovné ose vp ravo), stou- . v grafu ostřejší ohyb charakteristiky, tím je stabilizační funkce diody
pá proud I F V propustném s měru. Veli- I lepši. Klesne-li přiv ád ě n é napětí z různých d ůvod ů pod velikost Uz , pak
kost proudu se promítá na horní část IR proud přestane téci a dioda se nijak neu platní. Chová se jako každá jiná
svislé osy . Proud stoupá strmě vzhůru, dioda v z áv ěrn ém směru . A j ak se tato dioda projeví, bude -li přiváděné
nikoliv však od nuly. Z charakteristiky Obr. 2.24 Owrakterí5tihlllS mhňo­ napětí v závěrném směru stoupat? Toj e totiž častější případ. Pak nastane
je zřejm é, že proud Ir začíná až od oeci diody. V zát'lrném sml," zajímavá situace. Na diodě bude napětí stoupat jen nepatrně,jen o několik
určitého malého napětí, které je u růz­ proud neteú. desetin voltu. Zato proud tekoucí diodou
ných diod různé . Rozdíl je malý, praho- se prudce zvětš í a okamžitě dostoupí hod-
vé napětí se pohybuje v rozmezí 0,2 + 0,7 V podle mate riál u z kte ré ho je + 20V noty, při které se dioda zničí. Proto musí
dioda vyrobena a podle způsobu výroby. Obecně pla tí, že germaniové diody
začínají vést proud, neboli usměrňovat, dříve než ktemíkové diody. Kře­
míkové diody mají vyš ší prahové napětí, zpravidla začíná u 0,45 V.
Rs
I UA ·'v
+ Ustob.
být do série s diodou zapojený rezistor,
který proud omezl. Na něm se podle
Ohmova zákona vytvotí napětí úměrné

I
'lY protékajídmu proudu a velikosti odporu .
Grafv pravé části může pokračovat Dz U Z. 12V
dále, ale nezakxeslujeme ho. Diodou tav Napětí na rezistoru odpovídá rozdílu Ze-
I,
prochází velký proud, aniž by napětí
f I nerova na pětí Uz a na pětí zdroje Uee. Ji-
muselo stoupat. Znamená to, že od ur- nak řečeno, určité část n apětí zůstává na
čitého malého napětí je dioda zcela Obr. 2.26 Rozložení nJlpětí e 0b- diodě a toto na pětí se nem ě n í, je předem
'. Ul rodu se Ztnerooou diodou. Roz- známé. Zbyte k napětí ze zdroje nam ě říme
otevřena . Přirozen ě nás zají má, co vy-
jadtuje ktivk a v levé části charak-
oj dl1 mezi Z enerovým napětím na sé riovém odporu Rs (obr. 2.26). To se
te ris tiky. Od nuly vede vodorovně doleva, UR- -U, a-napltím phvádlným ze zdroje bude měnit podle velik osti proté kajícího
zůs tává na sěríooém odporu Rs, proudu.
což znamená, že se jedná o n apě tí v zá-
věrném směru, kte ré se d oleva zv ětšu ­
je. P r oud pt itom neteče, přesněji I Přt'klad : Vypočtěte hodn otu odporu Rs z obr . 2.26, jestliže napětí
řečeno, žádný proud nen í zak resle n IR zdroje Uee = 20 V a napětí Zenerovy diody Uz = 12 V.
• graf postupuje po ose. Ve skutečnosti
nepat rný proud proté ká, a le nem á Obr. 2.25 Charakteristika stabili· URB = Ucc - Uz =20 • 12 =8 V Podle katal ogu je Iz = 50 mA
praktic ký význam. A právě v tét o levé za6tí-Zenerovy diody. V !Avirn ém
U.. 8
části chara kteristiky se lišt běžn á di o- směru pfi napěti URtete proud IR. !l,, = - = - =160n URB n a pětí na srážecím odporu
Iz 0,05
da od diody stab i l izační (obr. 2.25).
Dostoup í-li u sta biliza ční diody napětí v závěrném smě ru UR u rčité IZ dovolen ý proud diodou
velikosti - v grafu j e o z načeno jako UZ,pak nastává zlom v cha rakte ris tice.
Křivka náhle klesá d olu ve s měru IR, to je teče proud v závěrn ém s m ěru­ . Možná , že něk omu stále není j asn é, k čem u je za pojení se stabilizační
Zlom křivky je strmý, teče velký proud. Tuto vlastnost běžná uem ěrňovact dIodou potřebn é . Poslouží opět obr . 2.26. Mějme napětí zdroje Ucc = 20 V,

64 65
a to j e n a pětí maxim ální, na které se nabil kondenzátor připojen ý 211
u sm ěrň ov a cf d iodou. Víme j iž, že t oto na pětí bude ph odběru Proudll
kolísat, a to klesat n apř . až na 15 V. Pokles napětí bude tedy či n i t až 5 V
Pro napájení konk rétního elektrické ho obvodu však potřeb ujeme stál~
napětí, např. 12 V. M ůže stabilizátor tuto pod mínku splnit? Ano, i Pti.
větším odběru ze zdroje, kdy n apětí na kond enzá toru silně klesá , na
ženerov ě diodě Oz zůstává trval e Uz = 12 V. Při větším odbě ru proudu se
poněkud zmenší proud tek oucí Zenerovo u diodou proti zemi - tzv . ptťČllt
proud . Je samozřejmé,že napětí na kond en zátoru, ke kterém u je ptipojen
Rs, může pok lesnout pti zvlášť velké m odběru až k Zenerovu napěu
V okamžicích malého odběru proudu, kdy naopak n a pětí stoupne na 20 V
zůstane stabilizované napětí stále na velikosti Uz = 12 V. Příčný proud
diodou však poteče vě tš í a na odporu R. bude vypočtených 8 V. Kolísání
napětí se tedy neprojeví na výst upnim napětí, a proto takové napěu
nazýváme stabilizované. Přitom nijak nevadí skutečnost, že se m ě ní
příčný proud protékající stabilizační diodou a sériovým odporem .
Funkce stabilizační diody je tedy zřejmá. Dosud jsme si však ukázali
nejjednodušší zapoje ní pro stabilizaci napětí. Stabilizační účinek Zenero-
vých diod je tu maěn ě omezený. V čem spočívají nedostatky tohoto
zapojení? Taková stabilizace n apětí vyhoví jen v tom případě, že odebírá-
me malý proud. Předpokládá se, že odebíraný proud je jen částí pHčného
proudu Iz, tekoucího Zenerovou diodou . Zvětšení proudu nedovoluje ani
sériový rezistor, na k te rém by vzni kl velký úbytek napětí . Tím by na pě tí
na diodě kleslo pod Zenerovo n apětí a dioda by nestabilizovala. Zmenšit
sériový odpor bychom mohli, a le pak by se dioda zničila v okamžiku
pok lesu proudu do zátěže . AJ. by totiž napětí na kondenzáto ru stouplo,
příliš by vzrostl pHčný proud diodou. Maximální proud Iz však nelze
beztrest ně překročit. Z toho je vidět, že samotná Zenerova d ioda nesta čí
plnit všechny požadav ky, klad en é na zdroj stabilizovaného napětí . Proto
se většinou používá ve spoje ní s tranzistory.
2.5 Stab ilizá t or s tranzistory
Existuje mnoho zapojení stabilizátoru s tranzistory a liší se od se bejak
počtem tran zisto ru , tak samozřej mě i svými vlastnos tmi . Čímje zapojení
jednodušší, tím zpravidla men ší nároky s plňuje. Jedno takové zapojení si
ukážeme, p řípadn ě vyzkoušíme. S pol ečným znakem všech zapojeni je
Zenerova dioda zapojená v bá zi tranzistoru.
Na obr . 2.27 je vidět, že sta bilizované n apětí ze Zenerovy diody se
ne použije pHmo, jako ve sché matu na obr. 2.26, nýbrž se přive de na bázi
66
tranzistoru . Zen er ovu n apě tí Uz pak od-
povídá výstu pní n a pětí na emitoru tran-
BC 331
zistoru, nepatrně zme nšené o úb ytek na
přechodu 8 ·E, toj e asi o 0,6 V. V našem
případě při vede m e nestab ilizcvan é na pě­
11:1 120
tí ze zdroje na kolektor tranz istoru. Toto
přivedené n a pětí kolísá podle velikosti
Dz odebíraného proud u . Na emi toru tr anzis-
12' '00. toru se však udrž uj e napětí stabilizované,
jehož velikost se málo líšt od napětí na
Obr. 2.27 StabiIiZJitor napití Zenerově diodě. Přirozen ě , toto stabilizo-
5 jtdním transistorem a Zmero- vané napětí bu de vždy menšr než přivádě­
t'OU diodou KZ 260n2 . Tl = né nestabilizované napětí. V zapojení se
• BC 337. KFY 34 apod. uplatnila regulační funkce báze tranzis-
toru.
Jak velký proud můžeme odebírat z takového stabilizátoru? To záleží
hlavně na dovoleném maximálním proudu emitoru IE použitého tranzis-
toru. J e přirozen é , že při větším odebíraném proudu by mělo být napětí
zdroje vyšší nejméně o 5 V.
Jak se projevuje elektrolytický kondenzátor paralelně připojený k Ze-
nerově diodě? Jeho úkolem je zmenšit zvlnění proudu přiváděného ze
zdroje. Při pom e ňm e si obr . 2.12 nebo 2.18. I tam kondenzátor podstatně
vylepšil průběh us měrně ného proudu. V našem pHpadě vyhladí svou
kapacitou drobné vlnky stejným způsobem, jak vyhlazoval tepavý proud
zadiodou. V tomto případě jejeho účinek podstatně v ětš ř , než by odpovídal
jeho ka pacitě . Účinek kapacity zapojené v bázi t ranzistoru se totiž náso bí
zesilovacím činitelem tranzistoru. J e to velmi výhod né , protože vystačíme
s menší kapa citou, a přitom odstraníme zbyte k zv l nění proudu, kte rý by
st mohl proj evit na výstupu.
Výhoda zapojení s tr an zistorem spočívá v tom, že můžeme odebírat
několik anásobně větší proud než ze samotné Zenerovy diody. Krom ě toho
je to proud téměř bez zvl ně ní . Velkou roli t u hraje samotný tranzistor ,
především jeho zesilovací činitel. Není-li zes ilovací či nitel dostatečně
velký, pak výstu pní obvod emito ru zatěžuje při velké m od běru zpětně
proud báze. V bázi, jak víme , j e zapoje na Zenerova dioda a příliš velké
ZVě tšen í proudu báze by bylo nad její možnosti. N apětí v bá zi by pokleslo
pod Zener ovo n apětí a obvod by přes tal stabilizovat . v ýstupní n apětí by
pak kolísalo podle odebíran ého proudu . Do z načné míry tomu o dpomůže­
tne zapojením dvou tran zistoru do tzv. DarHn gtonovy dvojice (obr. 2.28) .
Dva tranzistory se spojenými kolektory mají rozděl en é funkce. Původ­
ní Výkon ový tranzistor Tl z ajišťuje průchod velkého proudu . Prot o m us í
67
mít velký dovolený proud tcs. Od tranzistoru T2 Vši mneme si vlastního 2; • I
naopak očekávámevelký zesilovací činitel s ma- 80223 Výkonový tranzistor Tl je v~~:~ti
T1 PNP, zatímco tranzistor 1'2 . Č
lým zbytkovým proudem . Výkon od něho nepo-
odívostt je opa -
žadujeme, protože jím potečejen malý proud 1cE. Pceděii
é

Rl n v IVOStI . aiietf ž
Na m ístě 1'2 tedy vyhoví bě žný tranzistor, jaký 320 T s t a bili á . " ...
l IZ tar pracuje stejně d bř
me, e
používáme do zesilovačů napět í . Dvojice se pak je-li
•
T l vodivosti NPN a 1'2 Vod~ re,
IVOS-
chová jakojeden tranzistor s velkým zesilovacím tl PNP . T aké funkce obvodu se
činitelem a zároveň velkým proudem ICE. hnu- v .podstatě ~e~ěni. Výkonový tran-
víme-li o velkém proudu stabilizátoru, pak má- R,. etstor pracujeJako ventil, který pro-
me na mysli proud o intenzitě 0,3 A a větší . Pod B poušti do zátěže požadovaný v ětšt
uvedenou hodnotu není zapotřebí používat na Obr. 2.28 DarlingtonClVrl nebo menší proud tak, aby napětí na
místě Tl výkonový tranzistor. dvojia tranzistoru. Tl it Obr. 2.29 Tranzistorový stabiliZJitor výstupu zůstávalo stále stejně vel-
Kjednoduchým stabiliaétorůmještěpoznám- výkonový tranzistor, TI ru:rpití s tlektronickou pojistkou. Veli- ké . TranzistorTlje zapojen do série
ka: bylo by pošetil é domnívat se, že takový sta- tranzistor s w llcým zes ř, kost proudu se nastaoi odporem R2. s procházejícím proudem, a proto se
bilizátor dokáže přesně udržet nastavené napětí lotacim čin íteíem. n = HD 223-5, KD 334 ap. T2 = takovému zapojení Hltá sériový re-
bez menších (někdy i větších ) odchy lek. Zvláště ::: BC 337 nebo podobný NPN tranzistor. gulátor či sériový stabilizátor.
pti prudkých nárůstech proudu není v jeho možnostech, aby zamezil Proud prochází obvodem emitoru
krátkodobým poklesům napětí. V ř adě případ ů však tento nedostatek a kolektoru a jeho velikos t regul uje báze. Báze tedy m ůže ote vírat nebo
nevadí. přivírat tranzisto r, a to podle napětí a proud u , který p řivádíme. Na

Co se stane, kdy ž neopatrným zacházení m dojde ke zkratu v obvodu,
který stabilizátor napájí? V tom případ ě musíme počítat s tím, že tranzis-
tory v stabilizátoru se zničí velkým proudem . Možná namítnete, že přece
stačí zatadit do obvodu tavnou pojistku, ta se přepálí, čimž zachrání
tranzistory. Toje ovšem omyl. Tavná (trubičková)pojistka, kterou známe
z různých domácích spotřebičů, se v našem případě neosvědčí. Přepálí se
totiž příliš pozdě, když už tranzistory jsou zničené. Potřebujeme tedy
takovou pojistku, která by pracovala právě tak rychle, jako součástkyjet
má chránit. Musí to být elektronická pojistka.
. výkonového t ranzistoru Tl. Této závislosti říkáme zpětná vazba. Jak k ní
2.6 Stabilizátor s elektronickou pojistkou
Jednoduchý stabilizátor s elekt ronickou pojistkou ukazuje schéma na
obr. 2.29.
Je to velmi jednoduché zapojení a přitom vykazuje dobré výsledky.
Nejen že poměrně dobře vyrovnává pokles napětí na výstupu, ale také
spolehlivě omezí proud na ptedem stanovenou hodnotu. To jsou důvody,
pro které se vyplatí stabilizátor vyzkoušet. Dob ře poslouží i k tornu.
abychom poznal i činnost t ranzistoru v méně obvyklé fun kci. Později
uvidíme, že stabilizátor lze upravit i jako řiditelný zdroj, třeb aže se tíIIl
poně kud komplikuje situace 8 pojistkou.
tranzistoru Tl mezi emitorem a kolektorem zů stává vždy určit é n a pětí .
Je to vlastně rozdíl mezi napětím zdroje a požadovaným n apětím na
výstupu . Bývá to p řib ližně jedna čtvrtina n apětí zdroje. Pot řebn é napětí
a proud dostává bá ze T l od t ranzistoru 1'2. Tím to druhým t ranzistorem
teče trval e nastavený proud. J eho velikost je ovlivňovánajednak napětím
na bázi, jednak odpo rem v emitoru. Rezistorem R2 však protéká také
proud tekoucí diodo u Dl, zapojenou v propustném směru. J e to proud
tekoucí z výstupu stabilizátoru k zemi . Tato skutečnost způsobuje, že na
sobě na vzájem závisí pokles výstupního napětí a následné pootevtení
dojde? Když se zvětší odbě r proudu z výstupu stabilizátoru, napětí na
výstupu zákonité poklesne. Pak se ovšem také zmenší proud diodou Dl
a tím i proud rezistorem R2. Na rezistoru R2 se tak zmenší napětí, to
znamená , že poklesne napětí na emitoru. Tím se ovšem zv ětšt rozdíl
napětí mezi bází a emitorem . 1'2 se proto více otevírá, začoejím téci větší
Proud. Následuje zmenšení napětí na jeho kolektoru, spojeném s bází Tl.
Pokles napětí na bázi se obvykle projevuje přivřením t ranzistoru . Jenže
Tl je vodivosti PNP, takže pokles kla dného napětí neboli vzestup zápo r-
ného napětí na bázi Tl působí pravý opak. Tl se více otevře, propustí větší
proud do zátěže a pokles na pě tí na výstup u se t ak vyrovná. Do jaké míry
ZPětná vazba reaguj e i na mal é poklesy n apětí na výstupu, závisí pfede-
"Mm na zesilovacím činite li tran zistoru 1'2. Čím má vě tš í zesílení, tím

68 69
citlivěji vyrovnává i malé odchylky n apětí. Vše co t u bylo uvedeno, plan
pro ode bí raný proud menší než je n ast a vená h odnot a pro udu pojistky.
Jak pracuje pojistka? Vím e j i ž, že t ranzistorem T2 teče proud k E,
jehož velikost je v u rčitých m alých mezích regulována zpětnou vazbou.
Tento proud pak proté ká bá zí Tl a reguluje jeho otevírání nebo přivírání .
Připomeňmesi, že velikost kolektorového proudu tekoucího t ranzistorem
přímo závisí na velikosti prou du bá ze . Zároveň ale platí, že zv ětšl-li se
z nějakýc h důvodů kolektorový proud , zpě tně se to musí projevit zvětše­
ním proudu v bázi . Tento vynucený proud je ovše m podstatně menší než
proud kolektorový, a to tolikrát, kolikrát tranzistor zesiluje. Se zvětšuj í,
cím se kolektorovým proudem Tl se tedy nutně zvětšuje i proud bází T l.
V našem p řípad ě však proud do báze T l dodává druhý tranzistor 1'2.
Proud druhým tranzistorem je pevně nastaven, takže nemůže ve v ě tš í
míre m ěnit svoji velikost. Jinak řečeno. nemůže se přizpůsobovat nadm ě e.
ným požadavkůmvynuceného proudu od báze výko nového tranzistoru Tl .
Co se tedy stane, když na výstupu stabilizátoru dojde k výraznému odběru
proudu, zaviněného např. zkratem v zátěži? Jak již víme , báze vyžaduj e
zvýšení proudu, a to na tranzistoru '1'2. Tento druhý t ranzistor však větší
proud dodat nem ůže a nedodá. Jeho proud je pevně nastaven. Tl se proto
za čne projevovat jako odpo r, jeho výstupní n apětí klesá o úbytek na tomto
odporu. Pokles napětí na výstupu se nutně projeví ve zmenšen ém proudu
diody Dl, protože dioda dostává menší napětí z výstupu. Tím se sil n ě
zmenší proud te koucí rezistorem R2 a následně i proud tekoud tranzisto-
rem'l'2 . Toještě více omezí proud bá ze a tím celého t ranzistoru T l . Dokud
není odpoj ena zátěž se zk ratem , na pětí na výstupu zůstáv á nízké a proud
nemůže stoupat. Odstraníme-li p říčinu na dměrné ho odběru proudu, na-
pětí na výstupu se vrátí na pův odní hodnotu a proud ve stanovených
mezích protéká do zátěže .
Jak se nastaví mezní proud , který smí stabilizátorem protékat?Vylou-
ěím e- l i možnost že bychom se pokusili o výpočet, pak zvolenou velikost
proudu, který má pojist ka propustit , nastavuj em e zkusmo. K výpočtu
bychom totiž potřebovali znát předevš í m zesilovací činitel t ranzistoru Tl
v různých pracovních bodec h. Hl avn ě v tom pra covn ím bodu, v k te rém
bude kon krétně tranzistor pracovat . Z to ho je zřejmé, že velikost zesilo-
vacího činitele Tl bude ov livňovat výs t up ní proud. Další vliv bude mít
rezisto r R2 . Víme již, že čím větší pro ud tranzistorem T2 poteče, tím v ětší
proud stabilizátor propusti. Proto zvětšováním odporu R2 omezujeme
výstupní proud . Rezisto r R2 volíme na větší zatížení, stej ně j ako rezistor Rl .
Čím je zesílení Tl vě tš í , tím větší proud stabili zá tor propustí , při stej n ém
odporu R2 . Snažíme se pr ot o použftna Tl tranzistor s velkým zesil ovacím
činitele m . To u možní zme nš it proud tekoucí rezistor em R2 a tím i t ran-
zis torem '1'2.
70
Vlastní n astavení proudu pojist ky provedem e tak, že n a místo R2
zapojíme ze strany plošn ých spojů pote nciome t rick! trimr n ~.př. 3k3 jako
reostat. Změnou jeho odporu hl ed á me hodn otu, pří které poj istka začíná
omezovat proud. Zpočátk u n ast avíme m axim ální odpor trimru a pomocí
žárovky na zátěži odhadujem e protékající proud . Postu pn ě proud zvětšu­
jeme zmenšováním odporu trimru. Nakonec trimr n ahradíme rezistorem
ze strany součástek a za pájíme .
J e třeba připomenout, že obvodem Dl , R2 nemůže téci libovolně velký
proud . Dioda stejně jako rezistor by se n a dm ěrným proudem poškodily.
Kromě toho by se zbytečně zvětšily ztráty teplem . Jako horní hranici
považ uj me 200 mA. V praxi vyhoví proud mn ohem menší.
Výběr sou částek:
Výk onový tranzistor T l je vodivosti PNP z tady tra nzisto ru o výkonu
20 + 60 W. Kromě moderních tranzistoru se h odí i staršíjako BD 196 , 198,
200, 202. 204, 206, 208, 223-5 nebo tuzemské KD 336, 338. Výkonnější
tranzisto ry by padaly v úvahu jen za pt ed pokl adu výkonnějšího t ransfor-
mátoru. V tomto zapojení se hodí využít jmenované starší tranzistory
s kovovým pouzdrem, pro které jsme dosud nenašli uplatnění. Nic však
nebrání tomu, nainstalovat PN P t ranzistor v plastovém pouzdře. Zname-
nalo by Uldrobnou ú pravu desky plošných spojů a chladič podle obr. 2 .82.
Druhý tranzistor je běžný typ používaný v napěťových zesilovačích,
vodivosti NPN. Lze tu použít libovo lný typ, poku d mož no s vel kým
zesilova cím činitelem . Velikost stabilizovaného napětí určuje Zenerova
dioda , zapojená v bázi '1'2. Na kolektoru T l je výstupní napětí přibližně
stejné veli kosti jako na bázi 1'2, Ul je jako na Zenerově diodě. Odpor Rl
můžeme zmenšovat do té míry , až r ezistor a di oda jsou mírně teplé.
Výkonovým tranzistor em teče n ěkdy značný proud , a proto musí být
doplněn chladičem ze silnějš ího hl iníkového pl echu. Ten ptišroubujeme
rovn ou a hl adkou částí
k za dní stěně t ranzis-
to ru. Na tuto k ovovou
Obr. 2.30 Vykonový tranzistor
s chladičem . Chladil je epoien část pouzdra je vyve-
s kolektorem tranzistoru , proto den kolek tor, a proto
n e sm ím e c h la d ič
musí být odizolován od tas í.
uzemnit, t o je s poj it
8 kostrou (obr. 2.30).
K šaaí jej up evníme izolovaně . Čím větší proud bude me ode bí ra t, tím
větší chladič pou žijem e . Existuje však způsob, jak místo velké ho chl adiče
VYužít pl echového šas í přístroje . Ptiro z eně si to vyžádá z měnu v zapojení.
Není vš ak velk á (obr . 2 .31). Rozdíl spočívá v tom , že se změní vod ivosti
71
tran zistoru v opačné a u diod a elek- - 12-24'1 T1 8D 22O
iiovad či ni te le, takže báze T2 by vyžadovala větš í proud, došlo by
trolyt ických kondenzátorů obrátí-
Rl
~ větším u zatížení děliče napětí. Ten by zase nadměrně zatěžoval Zene-
me vývody. Výkonový tranz istor je rovu diodu. Bylo by nutné zvětšit pHčný proud Zenerovou diodou zmen-
tedy vodivosti NPN, tranzist or T2 32' T ~ení mRl.
je vodivosti PNP s větším zesilova-
cím činitelem . Ze starších se na T2 c Ol' ~f-'::..::r ·
Kon s t ru kč n í usp ořád á n í
hodí KFY 16, KFY 18, KF 517 , • u 16V A2 "
Ke 307 + 8, BC 177 + 8. Z nov ěj š ích + + 15-'Il v
HHdel potenciometru vyvedeme na přední panel, abychom mohli veli-
kost n apě tí snadno nastavovat. K desce plošných spojů jej zapojíme podle
BC 556 + 9, BC 560, BC 327 + 8. 1t!Jb
obr. 2.33.
Po elektrické st ránce je rozdíl Obr.2.31 StabilizAtorsrtgulDCÍ v ZJipor_
v tom , že nyní regulujeme n apě tí ni vttvi umoV1ujt uzemnit kolektor na Pomocí stejnosmě r­
a proud v záporné větvi. výstupní §así ptístrojt . TI je vodivosti NPN , Tl
ného voltmetru vyzna-
číme na panel u hodnoty
napětí na kolekto ru je tedy zápor- vodivosti PNP.
napětí v závislosti na
ně , a proto je můžeme p římo spojit
n atečen í hřídele poten-
s kostrou prostřed nictvím chladiče. Ten může být podstatně menš í, pro-
tože jeho úkolem je pouze přev ést zt rátové tepl o z tranzistoru na ~así. ciometru (knoflíku), tj .
I když je snad regulace v zápo rné větvi m éně obvyklá , po elekt rick á ocejchujeme st upnici.
strá nce je rovnocenn é. Zhruba se pak m ů ž em e
podle těchto úd ajů na -
pětí orie ntovat. Kli š é
Velikost výstu pního stabilizovaného napětí plošných s pojů p řín é št
Vysvětlili js me si, že o velikosti výst upního na pětí rozhoduje napětí na obrázek 2.34. Možná že
bázi T2, určené Zenero vým n a pětím diody. To vyhoví všude tam , kde něk oh o překv apil a po-
pot řebuj em e pevně nastavené na pětí určité velikost i. Pak stačí vybrat
Obr. 2.33 Rozmístění soulásttkstabiljzJitoru Z obr. 2.32, mě rně velká hodnota
Zenerovu diodu a s počítat sé riový odpor Rl. Pro naš e experimentování by elektrolyti ckéh o kon-
doplněného o indikaci svítivou diodou (z obr. 2.41).
lépe vyhov ěl takový zdroj, jehož n apětí by bylo možné regulovat ~
nejmenší až po nejvyšší zvolenou hodnotu. Pak je třeba přivád ět na b~
1'2 na pětí různé velikosti. Nejiednodušejí toho docílíme ~moci potencr-
ometru , ptipoj eného ja ko dě lič na pětí k Zenerov ě d iodě (obr. 2.32).
Z jeho běžce přivádím e
napětí na bázi 1'2. - 22--24 '1
T1 II) 220,ICO :J3J
J e-li běžec potencio-
metru v horní poloze, do- R1
stává se pln é n a p ě tí
Zenerky na bázi T2. Na
o pačném konci dráhy je C1
výstup ní na pětí tém ěř • 'ť)(l ll 16'1 "1k
nul ové. Vnucuje se otáz- + R:J + stob
ka , jest1i připoj ený pote n- i>-- "--.....- .....- - .....- -.....4 0"16V Obr . 2.34 «uu
ci om e tr n e zhorš uj e plošných spojasta-
stabilizaci n apětí . Nutno Obr. 2.32 Úplné schéma stabilizAtoru s regulacÍ bilizátoru podle
napltf potenciometrem Pl . R3 = 680 + 1 k. ph obr. 2.32 a 2.33.
připu sti t , že kdyby oba
t ranzistory m ěly malé ze- nastavováníRl = trimr 3,u.
I.. ---"'-'----
81 ~

72
73
denzátoru C3 = 1000 IlF. Pti rozeně , mů žeme zapoj it i menAí kapacitu.
Kondenzá tor C2 zlepšuje fu nkci zdroje v pří padě, že při poje n á zátěž nemá.
v obvodu na pájení zapojenou vlastní kapacitu . To bývá pti zkoušení
zapojení , která jsou provi zorní. Kond enzá -
to r C2 tak zmenšuje vnitřní odpor zdroje
pro střídavé k mitočty . Není na škodu dopl-
nit jej ještě keramickým kond enzáto rem
68 n F, který se upla tní p ři vysokých kmi-
točtech. Pro vysoké km itočty má ele ktroly-
tic ký kondenzátor příliš vel kou reak t anci
• zdánlivý ind uk ti vní odpor. Um ístěnř kon-
denzátoru C3 a tranzistoru T l s chladičem Obr. 2.35 Pnpnmtní tranzisto-
u kazuje obr. 2.35. ru Tl s chJadiám k desce pl~
Velk á kapacita konden zátoru C2 má ných sp ojl2. ~roub sp oju je
i své nevýhody. J e-li zdroj v činnosti, pak kole.klor Tl vodivl s pl~ným
kond en zátor je nabitý. Při pojím e-li nyní spoJem.
obvod, který chceme nap áj et , pa k kondenzátor
m ů ž e vyvola t velký proud ový náraz, nebude-li
obvod v poř ádku . Pojistka totiž nemá vliv na
proud z kondenzátoru C2. Z tohoto pohledu je
v hodnější napřed připojit zátěž a potom uvést
zdroj do chodu.
Uchycení chladiče s tranzistorem Tl k še st
přístroje (bez součás tek) z ná zorň uje obr . 2 .3~.
Z obrázku j e vidět, jak j e d eska plošných SPOJŮ Obr. 2.36 Pfjpevněn í
ptipevněna k tranzistoru a chladiči. Vyhoví spo- dl1adite na plechový pa_
jení pomocí š roubků M3, z nichž ka ždý potřebuje neí skfiňky kvůli Z7tIDl-
tři matky. Dbáme, aby desk a chladiče, kam do- šen í rozm ěr ů chladile.
sedá tranzistor , byla rovná a hladká . Otřepy
vzniklé při vrtání d ěr mu síme v ětším vrtákem ručně odstrani t a plochu
jem ně zabrousit . Otvory pro kolíky báze a emitoru vrtáme dostatečně
velké, aby nedošlo k náhodnému spojení s chladiče m . Nezapom e ňme , že
otvory v pouzdru tranzistoru mají " 4 mm , takže šroubky M3 budou
v díte volné a mohlo by dojít k posu nutí tranzistoru na chladiči . Proto
n asad íme na vývody B, E krátké bužírky.
F u n kce pojist ky .
Tento regulovaný zdroj stabilizovaného napětí je velmi [ednoducht
a pro začátek vyhoví. Regulací napětí jsme vš~ ovlivnili činnost pcji stkf
Připomeňme si: čím větší proud proték á tranzistorem '1'2 , tím větší prou~
mů žeme odebír at na výstupu Tl. A dále, čím menší odpor R2 a čím větě l
rozdíl n apětí mezi bází a emito re m '1'2 , tím větší proud teče tranalstorew
74
1'2. p roblém j e tedy v tom, že bud e-Ii m ít R2 stálou hodnotu odporu, pak
pti měnícím se napětí bud e se poněkud m ěnit i proud T2 . Čím v ě tš í napětí
nastavíme, tím větší proud pti stejném R2 pojistka propustí. Někoho
lJ10žná nap adne nahradit R2 potenciometrem a hřídel vyvés t na předn í
panel. Pak by byl~ možné nasta vovat proud podl e potřeby . U to hoto
jťdnoduchého zdroje by to byla zbytečná komplikace. Vezmeme j ak o fakt,
t:e při ni žším nastaveném na pětf bude výst u pní proud omezován o něco
dtí\'e než pti vyšším na pětí . Brzy uvidíme, že včas n ěj š t omeze ní proudu
pti niUích výst upních napět ích má svou výhod u. Méně za těžuje tranzis-
tor, Ačk oliv se to zdá divné ( vysvětl íme si po z děj i), séri ový stabilizátor je
zatížen tím více, čím men ší n apětí je na výs tu pu, při stej ném odběru
proudu .
K přesnému nastavení pojistky potřebujeme ampérmetr. Spok ojím e-li
se s přibližným nastavením na m éně než j eden ampér, pak dodržím e te nto
postup : K výstupnímu napětf přibli žně 12 V připojíme a uto mobilovou
t:árovku 12VAiW. Tato žárovka by měla svítit normálním j asem . Potom
m ěním e odpor R2 tak, až v okamžiku připojení druhé stej né žárovky se
ukáže na okamžik. pokles svitu původní žárovky. Vz ápětí svítí obě žárovky
norm áln ě . Platí to za předpokladu , že t ransformátor dává výkon alespoň
10 W. Pti menším výkon u nastavujeme menší proud se slabší žárovkou
podobným zp ůsobem .
Pře k o nt rol uj eme výpočtem : P =5 W + 5 W = 10 W
P 10
I = - = - =08A
U 12 '
Pokles j asu po připojení druhé žárovky způsobil velm i malý odpor
vlákna za stud ena . V okamžiku při poj ení te kl velký proud, který pojis t ka
omezila , a tím pokleslo výstupní n apětí. Když se vlákno rozžhavilo, jeho
odpor výrazně sto u pl a proud se zmenšil.
. Upo zorn ění: nesmí se stát, že bychom odpor trimru příliš zmenšili,
~e by te kl velký proud. Diodu Dl bychom zni čili a pravdě podobně
I potenciometrický trimr. Určité vodítko poskytne oteplení di ody a tri mru
- součástky něsm ějí být hork é.
2.7 Konstrukce zdroje stabilizovaného na-
pětí s tranzistory
Ukážeme si jak postu povat při navrhování zdroje řiditelného na pětí.
POužij eme přitom zdroj pro železniční modeláře PIKO FZl. Budeme se
Zajímat pou ze o vývody stejnosm ěrného napětí , vývody střída v é ho napětí
75
si ponechám e pro jiný zdroj . Ty první Pohyb b ěž ce se nijak neprojevuje.
jsou umfstěny vlevo a normáln ě slouží Proto je vhodné rozsah regulace
k napájení motorků vl áčků . Přesv ědč í­ pomocí rezistoru zkrátit.
me se o tom sna dno pomocí žárovky o I Pří výpočtu jsme se dopustili
12 V, kterou k těmto vývodům připoj í­ N Rl J20/q5W T2 drobn é chyby tím , že jsme nevzali
~
me . Nakcn ec na stavfme knoflík se šip- v úvahu proud, který trvale proté-
kou tak, jak uk azuje obr . 2.37 .
ká potenciometrem Pl a rezistorem
V tom případě bud e na levém vývodu • C3 C1 R3. Má to vliv i na proud tekoucí
kl adné napětí , vpravo záporné n apětí. Obr. 2.37 Správné pfipojení elek_ odporem Rl. J e t o však malý
Nyní při vytažené šň ů ře ze zás uvky při­ trolytického kondenzátoru k výtJo. + proud a můžeme jej zanedbat.
pojíme k vývod ům elektrolytický kon- d ům stejnosmlrnéhonapití zdrojt
denzátor. Dávám e pozor, aby kladný pól FZ1. 0Ur, 2.38 Vstupní 6ist stabilizátoru dopl· Přt1dad č.3: Jak velký proud te-
byl vlevo, záporný vpravo. Voltmetrem nlná náraz ov ý m kondenzátorem čeod porovou dráhou potencio-
bychom se mohli pře svědčit , že po zas unu ti do zásuvky se kond enzátor !lXlO ~F/35 v. metru?(Kontrola na konci kapitoly).
nabije na maximální hodnotu napětí, to je as i 24 V. Záleží ovše m, jaké je
právě efek tivní n apětí v elektrovodn é síti. Při zatížení jakýmkoliv a potře,
bičem , napětí na kond en zátoru kle sne. U zkoušeného vzorku kleslo ph Na řaděj~ výpočet z3:~ženf výkonového tranzistoru Tl. Předpokládej.
zatížení žárovkou 12V/l5Wtěsně pod 15 V. Jako horní hranici stabilizo. me, že na vystupu stabilizátoru bud e nejvy ššf dosažitelné napětí 16 V.
vaného napětí určíme 15 + 16 V. Tomuto napětí musí odpovídat Zen erova Zbylou část napětí naměříme mezi kolektorem a emito re m tranzistoru
dioda. Vybereme j i z typové rady KZ 260, která obsahuje diody se zt ráto- UCE = 24 - 16 = 8 V. Platí to v případě, že do zátěže lete jen malý proud.
vým výk onem 1,3 W. Použij eme KZ 260 116, která má v katalogu uv edeno
Zenerovo n apětí Uz v rozmezí 15 ,3 + 17,1 V. Většinou se pohybuje kolem Otá zka ě. 4: Jak velké bude skutečné napětí na kondenzátoru C3
16 V. Doporučený proud di odou Iz = 25 mA. Nyní vypočítáme předta dný během provozu?
odpor Rl. Víme již, že na Rl bude na pětí, které zbude po odečtení Uz od
napětí na kondenzátoru UM. Ptedpokládejme, že zdroj je d ostatečně tvrdý a maximální napětí UM
zůstane na p ůvodní hodnotě (obr. 2.39), odebíraný proud Ic = 0,5 A.
Napě tí na Rl zjistíme: URl :::: UM - Uz :::: 24 - Hi :::: 8 V Ztrátový výkon tranzistoru Pn =Uc . Ie =8 . 0 ,5 =4 W.
Vypočítáme odpor rezistoru Rl Rl:::: U :::: _ 8_ :::: 320 f.I: Te.nto ztrátový výkon tranzistoru se vyzá H v podobě tepla pom ocí
chladiče do okoln íh o prostoru. To je velm i pHznivá situace, protože přitom
I 0,025
ze stabilizátoru odebíráme proud 0,5 A pří
Dále spočítáme výkonové za tí ženi rezistoru: P = U . I =8 . 0,025 =0,2 W. napětí 16 V. Jaký výkon odebíráme? Ode-
Místo čtvrtwattov éh o rezi storu použijeme rezistor pro dvojnásobné zatí- bíraný výkon P = U . I = 16 . 0,5 =8 W.
žení, tedy pUlwattový. Bude se lépe chl adit. Hodnoty j sou zakresleny ve
sch ématu na obr . 2.38.
- 24v t;
Ic-QS,6,
~ -
t;16V
PC-S'QS-I,W
To je výkon, který s rezervou stačí pro
napájení zesilovače s integrovaným obvo--
dem TBAlMBA 810.
K Zenerově diodě p aral elně připojíme potenciometr Pl = 5 k. Z jeho
běžce přichází na bázi T2 zvolené napětí . Jaký význam má R3 za řazený Podívejme se , jaká nastane situace
u studeného konce potenciometru? Kdybychom jej vypustili, nic by se na O.br. 2.39 Malé výkonové zatíže- jestliže stejný proud poteče při menším
funkci regulátoru nezměnilo. Avšak při vytočení hřídele potenciometru ll! Pc tranzistoru způsoben é ma- výstupním napětí, např . 6 V (obr . 2.40 ).
k nejnižším hodnotám napětí bychom zjistili, že v této části regulace Iym napět ím v oboodu emitor - Napětí na tranzistoru
neprobíhá . Napětí na bázi T2 kleslo pod 0,7 V a tranzistor je uzavře n. ~lťktor {velké výstupní nnpltO. Ue = UM • Uz = 24 · 6 = 18 V

76 77
 Ztráto vý výkon tranzistoru
Pc = Ve . tc = 18 . 0,5 = 9W
I tento výkon se mu sf te ple m vyzářit do prostoru. J aký u žitečný výkon
přitom odebfráme? Odebíraný výkon Pc = li . 1=6 .0,5 = 3 W. J akje vidět,
ztrátový výkon je v tomto p řípad ě mnohem větší než užitečný výkon.
Možn á , že čtenář' projeví obavy, jestli vý-
kon ový tranzistor vyhoví p ř ed pokl éd a­
18'
1J,, ~
I'T1 i
ným po ž adavk ům. M ů ž eme být bez obav .
Zaji stíme-li průmě rně dobré chlazení, pak
tranzistor pra cuje 8 reze rvou, protože jeho
celkový výkon Ptotje přinejm enš ím 20 W.
-
1~ .q5'" -
ev
Pe-l&O,S-9 W
Z výpočt u je ztejmé, že n ejnepříznivěj ší
situace na stane , kd yž ode bíráme velký Obr. 2.40 Vdki výkonare zafj-
pro ud p ři malém výs tu pni m napětí. Zpra- žení Pc tranzistoru zpfJsobtni
vidla však při nízkých na pětích odebírá velkým napět ím v obvodu emitor
zátéž malý proud, a to vyhovuje. - kolektor (17IJlli výstupní napthl
Přl1d ad ě . 5: J ak velký ztrátový výkon vy září tranzistor našeho
stabilizátor u, poteče- li proud Ic =150 mA při výstupním na pětí 9 V?
J ak velký pro ud stabilizáto ru pomocí pojistky nastavit? J e pravděpo­
dobné, že při na pětích kolem 10 V můžeme odebírat proud až 1 A. Otázkou
však je, jestli je účel né mit nastavené omezení na tak velký proud . Pti
zkouš ení nových obvodů často přehlédn em e chybu v zapojení. Pak se m ůže
stát, že součástkou teče zvýšený proud, který ji poškodí nebo zničí. Týká
se to např . tranz is torů se špatně nastaveným pracovn ím bodem. Ptitom
jsou to proudy malé, často menší ne! 100 mA. Pojistka nastavená na 1 A
t akový proud samozřej mě propustí a neomezí. V takovém případě nechré-
ní zkoušený obvod nýbrž pou ze stabilizátor . Jaké by bylo ideální řešeni?
Zkušení elektronici dovedou odhadnout pravděpodobnou velikost proudu
zk ouš eného obvodu a na panelu zdr oje nastaví předem odpovídaj ící hod-
notu proudového omezení. J e-li v obvodu chyba, která může způsobit
nadměrný proud , pojistka proud omezí a chrání tak součástky v obvodě.
J akje vidět, pevně nastav en á hodnota proudov ého omez ení není ideál ním
řešením . Ve t řetí kapitole se seznámíte s elektronickými pojistkami.
u kterých velikost proudu můžeme regulovat.
In d ikace za p n u ti stabilizá t oru
Bývá dobrým zvykem , že přfetroje mají zabudovanou kontrolku, která
se rozsvítí pti zapnutí přístroj e a indikuje tak jejich činnost . I v našem
78
případě by bylo vhodné, a bychom byli
informováni o tom , že transformátor
příp adn ě celý zdroj j e v či n nosti. Jedno
z možných řešen í j e na obr. 2.41.
600 P r oti p ř ed chozímu z apoj ení n a
C3
obr . 2.27 je nyní paralelně k sé riové m u
odporu Rl zapojen a svítivá diod a v sé ri i
•
s rez isto re m R4. Vím e již, že tento rezis-
+
to r mu sí být zapojen do série vždy se
s vě te lnou d iodou, a by omezoval j ej í
proud na dovolenou hodnotu . Proč je
Ob,. 1.41 Svltelrni dioda v sérii se světe l ná dioda připojen a právě k reais-
ZmerCJtlO~ diodou zmenšuje ztráty to ru u Zen erovy diody? Vždyť světel nou
lUZ s ráůdm odporu Rl . d i~u můžem e zapojit kamkoliv, kde je
. . ..s~~n~měmé n a pětí dosahující aspoň
3 V. TOJ e pravda. Mohli bychom JI pnpcj ít přím o ke zdroji. Jenfejsou dva
dův~y , pro k.tere stojí .~to vyzkoušet prá vě toto řešen í . J edním z nich je
lepši. e ne~e t1cké využití, druhým je schopnost indikovat větší zatíženi
edroie. Nejdřfve tedy k prvnímu dů vodu. Rezistorem Rl teče proud
tekoucí rovněž Zenero~ou_~~ou. Velikost odpo ru tak určuje, jak velký
proud poteče . Má to b~ pnbh ~ě 25 mA. Protože rezisto r · sráží"' zbytek
na~tí , hltá se, mu tež s,rážecl odpo r. Na srážecím odpo ru se nutně
spot~bováVá vykon , ktery se nevyužije a teplem vyza řuje do okolí. Asi
~loVlnu tohoto d rátového výkon u může me využít pro rozs víceni sví tivé
diody.. Pro vedem e to tak, že část proudu odvedeme mim o Rl. Přitom na
~nkCl s~bi lizátoru se nic nem ění. Kolik proudu odvedeme? Záleží na to m,
Jak velký proud necháme světelnou diodou protékat. Přirozen ě, čím vě tší
prou ~ .ledk.ou prochází, tím více svítí. Nesm ím e však překročit horní
hraDlcI, to Je 30 mA a nepůjdeme pod dolní použitelnou hrani ci 10 mA .
M éme-lí st anovit velikost předtadného odporu R4, pot řebuj e m e znát
~kutečné napětí na srážecím odporu Rl . Toto napětf změříme. Nemáme-li
uto možn ost, pak se omezíme na odhad , že nejvyšAf napětí na Rl bude
y.
8 Ve skutečném pro vozu bud e toto napětí značně kolísat. Za základ pro
~t .~ ez me me napětí 6 V, které se bud e pravděpodobně objevova t
nejč a s t ěj i .
P.ř~lad ě.6: Jak velký bude ptedřadný odpor R4 pro světelnou di odu
ma-lí diodou t éci proud 15 mA při napětí 6 V? •
b Kdybychom připojili obvod. světeln é diody a nezměnili odpor Rl tekl
Y Zenero vou diodou zvýšený proud. Rl pro to mu síme zvětšit. Má-li
 ...,....
zůstat proud Zene rky Iz :: 25 mA , pak na proud samot ným odporem Rl
l11e ve v.š ech inte~o~aných s ta~ilizá to rec h. Proto se tyto stabilizáto ry
vyznačuJ í vyšším čini tel em st abilizace i pti velm i silné m kolísání odebí -
zbývá 10 mA , protože ptedpokládáme proud světel nou diodou 15 mA .
raného proudu.
Vnitřní z~poje.ní i~tegrov~ých s tab i lizátorů j e složité a obsah uje
Přľklad Č. 7: Vypočtěte p ředřadny odpor Rl, má -li tímto odporem té ci
mnoho tranzistoru a diod. v ě tš inou nechybí ani zabudovaná pojistka pro
proud 10 mA . omezení výs tupního proudu, p řípadn ě ochran a před dl ouhodobým p řetí­
žením. Pře sto existují mezi nimi značné rozdíly, a proto je vhodné s j ed.
Takto zapojená světel ná di oda bude změnou svit u indikovat pomě rně notlivým i druhy se podrobně se známit .
citlivě koUsán í na pětí stej nos měrného zdroje, a tím n epřímo i velikost
zatížení zdroje odebíraným proud em . Proti běžnému zapojení ledky ptf mo
ke zdroj i bud e kolís ání svi tu mnohem výra zn ěj ší. J e to tím, že pokles 2.8.1 Starší integrované stab ilizátory
n a pětí napt. o 3 V zna me ná v našem případě pokl es z pů vodn ích 6 V na
polovin u. Přtm o u zdroj e , kd e je n apětí mn ohem vyšší, pokl es 3 V je pro Int egrované stabilizátory řady l\lA 78..
světel no u diodu té měř nezn atelný. Na šem u použití vyhovuje řada integrovaných výkonových stabilizáto-
Snížení svi tu zn am en á větší odběr a opačně větš í svit ukaz uj e na malý rů ~1A 78 .. s čtyřčíselným kódem . Maj í označení MA 7805, MA 7812, MA
odběr proudu . To j e tedy druhá přednost tohoto zapoj eni. Přirozen ě, podle 7815, MA 7824 (obr. 2.42)
skutečné či nnosti obvodu mus ím e upravit hodnoty obou rezi storů Rl a R4. Říká se jim třts vorkov é stabilizátory, podle
Protože jsme vycházeli pouze z předpokladů, může se sk utečnost poněkud vyvedených tM elektrod. Poslední dvojčíslí
lišit . Nakonec vždy kontrolujem e te plot u Zene rovy diody a obou sériových v typovém označení ud ává velik ost výstupního
rezistorů za provozu zdroje i naprázdno, bez zatížení. Pokud by se součástky napětí, tedy 5 V.12 V, 15 V. 24 V. J ejich vnitř­
příliš zahtívaly, zv ětší me hodnotu odporu . Mírná teplota odpoví dá , obvod ní zapoj ení obsahuje 17 trena istorů , porovnej
ponecháme beze změny . s dvěm a tranzisto ry našeho stabilizátoru. Celý
in te grovaný obvod je u zavřen v kovovém pouz-
dře výkonového tranzistoru. Proto dva kolík y
2.8 Integrované stabilizátory Obr. 2.42 TfísrJorlcot'Ý vý- nesou označe ní B, E. Na kovovém pouz dte je
konovýintegrovaný stabili- záporný potenci él, takže v jednod ušš ích přfpa­
_ rody MA 78.. vyniblný d ech upevňuj em e stabilizátor přím o na šasi
Přestože pops aný tranzistorový stabilizátor má dobré vlastnosti vzhle- tl kovovém pouzdte výko-
přístroje . Odpadá probl ém s c hla diče m a jeho
dem ke své jednoduchos ti, přece j en přísným měřítkům nevyhoví. Zatím rrbtJi/w tranzistoru. odizolováním.
nám nemusí p řfl í š va dit. že v ětš í odběr proudu znamená v ětší rozdll
s k uteč né ho na pětí od n apětí nastaven ého . Bývá to rozdíl jen několika . Na obr . 2.43 a 2.44 j e sché ma za pojení pěti-
voltové~o a patn áct tvolto v ého stabilizátoru. Na kolík. B přiv ád ím e napětí
d esetin voltu, o které j e sk utečné napětí niž ší ne ž požadované. Avšak
v náročněj ších zapoj eních by to mohlo vadit. Hlavn ě by však vadilo drobné ze zdroje, kovové pouzdro je spojeno se záporným pot en ciálem zdroje
kolís ání výs tu pního napět í při rychle se měnícím proudu zátěže. Přesto a z kolíku E vystu puje st abilizova né na pětí jmen ovité hodnoty . Ke vstu pu
nikdo nemusf litov at, kd o se pu stil do stavby. Získal tím mnoho nových
zkušeností, seznámil se s dal šími součástkami a roz š ířil znalosti o t ra n- + B E •sv _ +~~Br.:::-::::1~~
=~,-
zistore ch . Našemu stabilizáto ru na rozdíl od integrovaných stabili zátoro
- MA 711 05
20"'35V
1 MA 711 15 _
chybí několik důležitých obvodů. Předně je to obvod, který porovn ává =~
velikost na staven ého napětí se skutečným napětím na výst upu. Vyu žívá -" IC - _==" IC ="
k tomu tzv. referenčního napětí. Je odvozené do Zene rovy diody uvnitř
integrovaného obvodu. Zjištěná odchyl ka přich ází do zesilovače odchylkY ~b.r. 2.43 Zapojení tfísvorkového sta- Obr. 2.44 Zapojení tfísvorkového sta-
nebo také zesilovače chybového napětí. Odtud se pak samočinně zaj išťuje blll14toru MA 7805. Vhodné vstl/pní bilizátoru MA 7815. Vhodné vstupní
náprava a pokles napětí se ihned vyrovná . Tyto důležité obvody nal ezne- Il4pltí 1U + 15 V, moximáíni 35 V . napětí 20 + 35 V.

80 81
i výstupu připojujeme proti zemi mal ou ka pacitu v podobě elektrolyti cké-
ho kondenzátoru 21lF / 35 V. Tyto kapacity zmenšují odpor stabi1izátol1I tranzistor. V~stup~ ?apětí se přídavn~m t ranzistorem prak t icky nemění
pro střídavý proud. Vhodné je ještě doplnit kapacitu keramickým kond en_ a je rovn o velikosti vystupnfbo napětí tntegrovaněho stabilizátoru.
zátorem 100 nF kvůli vysokým kmitočtům.
Regula c e napět í
Pokud vyhovuje jedno stabilizované napětí napt. 15 V, pak zapoj írne
MA 7815 podle schéma na obr. 2.44. Na kolík B přivedeme napětí z naAeho potíže nast évej ř, když chceme některý z těchto stabilizátoru použít ro
zdroje. Tím jsme dodrželi podmínku, že vstupní napětí nesmí ptek ročit plynulou r egu lací napětí. Spokoj íme-li se s regulací od určitého nízkého
velikost 35 V. Výjimku tvo ří :MA 7824, kde smíme přivést napětí vyšší. n a pětí smě!,em n~h~ru, na př. 5 + 25 V při napáj ecím n apětí 35 V, nebo
Určitý rozdíl mezi vstu pním a výst upním na pětím je n utný pr o zachování 5'" 15 V pti n ap éjec ím napětí 24 V, pak je to jednoduché .
dobré fun kce stabilizátoru. V j edn o du ě š fm p ř íp a d ě
Tyto stabilizátory mají zab udovanou pojistk u, která dovoluje propustit (obr. 2.46) nastane ma lá změ­
+ -r-r.;;-;:::1---'r-"T~+ sotab
ČI I M.4.,a05 1 R ň470
výstupní proud přibližně 1 A . Dojde-li ke zkratu, omezuje proud mnohem lSv+ na v tom, že kovové pouzdro,
dříve. U MA 7805 je zkratový proud asi 750 mA, u MA 7815 přibližně
350 mA . ~fenAí zkratový proud v porovnání s provozním proudem lépe
,. _,ll póvodně spojené se záporným
potenciálem, se nyní ptipojí
_ R2 :1''''
chrání integrovaný stabiliz átor pted poškozením . M ůžete namítnout, že k děliči napětí Rl , R2. Jeho
výstupní proud je přece jen trochu malý. V takovém případě je snadná dolní část tvotí potenciometr
pomoc . ZvýAení proudu umožní přídavný výkonový tranzistor, který za. Obr. 2.46 Regulace výst upního napltí zapoje ný jako reostat. Protéká
pojíme podle obr. 2.45 . 5+ 30 V. Potenciometrem R2 leá znatný jím j ednak proud z íntegrova,
proud dělíče Rl , R2. n ého stabilizátoru, jedna k
Obr. 2.45 Zvltkní 9 0 442 proud od po re m Rl. N ap ětt
35V + R1 ' 15
které ~e vytvotí na R2, se přičítá k výstupním u n a pětí stabilizátoru:
proudu stabili:uíto- ." Potenciometrem v tomto zapojení teče pomě rně zn ačný proud.
II f)
S·
ru na 2 + 6 A pomo-
RUJ ~e~nižší dosažitelné napětí je dáno původním výstupním napětím
'a .. u;
d výkonoviho PNP B

C~ .
tranzistoru.
MA
CJ.
stabllizáto~. Z tohoto důvodu používáme zásadně obvod MA 7805. Mů ž e
Cl nám ~u V?d.it proud. děliče, který v tomto zapojení není zrovna malý. Má
Rl =0.150.
R2= 1,5+30.
'C" ,," IC ""- cmezrt vl~v změ.n. khd~v~~o proudu stabilizátoru. V opačném případě by
se zmenšil stabilizaěnf účinek . Ochrana stabilizátoru proti p řetížení Zů­
stává zachován a.
Musí mít vodivos t PNP a z tuzemských možno doporučit KD 334, 336,
338, KD 615, 616, 617. Z novějších BD 242, 244, 442. Nebude-li mít příliš El e g antn ěj š í z p ů­

t+-~r:~=V:l---"T""'-~+ stee
nízký zesil ovací činite l, m ů žeme odebírat proud několik ampér. Velikosti so b plynul é regulace
B
proudu má odpovídat plocha ch l adiče tranzistoru, který musí být odizolo- as v napětí poskytuje za po-
vaný od kostry i ostatních so učástek. Přirozeně , i stej nos měrný zdroj, ' ''':JOV jení z obr. 2.47. J e tro-
především transformátor, by měl být dostatečně dimenzovaný na velký ch u složitéjší, protože
proud. S transformátorem PIKO FZl by n e m ěl o smysl konstruovat stabi- C2+ při byl operační eesi lo-
p
vač .
lizátor s přídavným tranzistorem, protože je schopen dodat proud něce
málo přes 1 A . Pokud zhotovujeme vlastní transformátor, je situace jiná. Zato poskytuje n ě­
Velikost proudu volíme ptedem podle zásad, které jsme si objasnili v pr.-nÍ které výhody. Pracuje
kapitole. s lepší účinností, proto-
Rezistory Rl a R2 mají velmi mal ý odpor, a protoje zpravidla zhotovujeme že tečou menší proudy
z odporového drátu. Platí, že čím větší R2, tí m menší část z celkového proudu Obr. 2.47 Regli.lace výstupního /lapltí 7 + 30 V pomocí v pom ocných obvodech.
proték á stabilizátore m. J e to tím , že na pětím na R2 se otevírá vykonovf OPeraťl1l1 10 zesJ1ova(e 741. Klidový proud stabi/iuíto- Odporová dráha pote n-
fk neni ovlivňován ostatními obvody.
ciometru se nepc škozu,

82
83
..
j e, procházíjí proud j en n ěkolik miliampér.
Prů b ěh regulace n ap ě t í , stejně jako u před­
chozího za poje ní, je z načně nelineární.
Místo lineá rníh o potenciome tr u by byl
v hodnější potenciome tr 8 e xpone nciálním
průb ě hem dráhy, P = 10 k I E. Dokážeme
však upra vit průběh lineární dráhy na
exponenciální pomocí přídavných rezisto-
ru R3, R4. Zapojí me je mezi kraj e odporové
dráhy a běžec pote nciome tru (obr. 2.48 ).
Další r ezistory Rl , R2 připoje né k za-
čátku a konci dráhy pote nciometru, maj í
docílit "roztažení" regulace na celou dráhu
potenciometru. Potom je nastavení regula-
ce napětí pohodlné a přehledné. Velikost
t ěchto o d po rů n a sta vím e
zkusmo. Na desce ploš ných
spojů se s ni mi počítá, ale
m ůžete je vynechat a nahra-
di t drátovou spojkou . Roz-
místění součástek a klišé
plošných spojů najdete na
obr. 2.49 a 2.50.
Tím, že ope rační zesi lo-
vač odděluje regu lační po-
t e n ciom etr od klidového
proud u regulátoru protéka - Obr. 2.49 Rozmístění soutJístek stabdiZJitol1l
jící odporem R = 1 k, zajišťu­ podíe obr. 2.47 a 2.48. Chladit nesmí být spojtn
je dobrou stabilit u výstupní- s kostrou.
h o na pěti. Ve šk er é
ochrany zůstávají v či n­
nost i. S tímto stabilizá-
t or em bych om byli
určit ě spokojeni, kdyby
dovoloval nast avit nižší
p o č át e čn í n ap ětí . P o
p ravdě je třeba tíci, že
Obr. 2.50 Klišé p lo~nýcll
spojú stabiliuítorll podle
obr. 2.47 a 2.48.
84
~
Obr . 2.48 Úprava 1ineárn fho
potenciometru na exponmdá/_
ní průblh pomocí dvou rezisto-
rů R3, R4, :Apojmých z btúf
na :AtJítek II konec dráhy potbt-
ciometru.
-
+
69
nejnižší napět í II to hoto zapojení se spíš posune o půl volt u výš než opačně .
Pfesto bude takový rozsah v řadě p řípad ů vyhovovat, tak že stabilizátor
stoji za vyzkoušení. Musíme si však u vědomit, že s tran sform átorem FZl
bychom m ohli dos áhnout stabili zované n a pětf n ejvýše 18 V. Regulovatel-
nÝrozsah by byl 7 + 18 V.
Integrovaný sta bilizátor MAA 723
J e m én ě vhodný pro naše použ ití, ať ji ž
se jedná o MAA 72 3 nebo MAA 723H . J e to MAA 72 3
ještě mn oh em st arší integrovaný obvod,
umístěný v kulatém kovovém pouzdte s de-
seti vývody (obr . 2.5 1). I'
Zabývám e se jí m z toho důvodu, že se
dosud leckde vysk yt uje a mnohdy jej získ áte
levné. Kromě to ho se h odí do různých zatí-
L
zení ke stabilizaci na pájecích n apětí. Řidi­ Obr. 2.51 Integrovaný stafJili-
teln ý zdroj s ním však k onstruovat nebude- Zlitor MAA 723 v kovovťm
me, d ůvody se brzy ozřej mí. Hn ed první pouzáte. Pohled zespodu na
problém nastane, když se nepodati sehnat zapojeni vývoda.
objímku pro deset vývodů. M ůžeme upravit
objímku DlL 2 x 7 vývodů zkrácení m na 2 x 5 vývodů. J inou možnosti je
pájet integrovaný obvod přím o do ploš ných spojů. Komplikace však při­
jdou, potřeb ujeme-li obvod vymě nit. jestliže za tízení řá dn ě ne pracuje.
Spatnou funkci může vykazovat sa motná pojistka (Ize ji nahradit samos-
tatným tranzistorem) nebo celý stabilizátor . A to se m ůže lehce přihodit,
protože in tegrovaný obvod je náchylný na p ř et í ž ení či neopatrnou mani-
pulaci. J eho výstu pní proud je značně malý, při bli žn ě 150 mA. Stabilizo-
van é na pětí m ůžem e odebírat ve d vou rozsazích : 2 + 7 V a dále 7 + 37 V.
Každý rozsah má trochu j iné zapojení,
takže si musíme zvolit bu ď jeden nebo
- .
+ druhý. Horn í rozsah vyloučíme rovno u,
protože jsm e si pro podobný rozsah již
", +N ' navrhli řešen í. Dolní rozsah je pro n aše
IJ RO
723"1 Rl použiti nevhodn ý, vzhledem k nízk ému
" • , 1_T'---T výstupní mu napětí. S plynulou regul ací
napět í výrobce n epo čtt é , což však nezn a-
_Rl
I 'c;f'100 men á , že by s MAA 723 nebylo možné
takový zdroj konstruovat. Vyžad ovalo
Obr. 2.52 Zapojení etabítuá toru by to vš ak dal ší vin uti na transform áto-
MAA 723 pro rozsah 2 + 7 V. ru a ce lkov ě složitějš í zapojení.
85
 V zapojení podle obr . 2.52 se velikost výstupního
odporu Rl, R2, podle n ás leduj ící tabulky :
napětí řídí změnou r ~+--;-;----::1

Výstup. napětf
3V
Rl
4k
R2
l 3k
- Tl

Rl
5V 2k 25k
6V 1k l 56k RZ
C1 470

Součet odporů Rl + R2 by měl být stejný pro Obr. 2.55 Zapojení stabilizátoru
každou velik ost zvoleného napětí, To proto, aby Obr. 254 ZviHení výstupnt1w proudu MAA 723 pro rozsah 7 + 37 V.
proud který j imi prochází, se neměnil. V tomto stabilizátoru pomocí výkonového tranzis-
p řípad ě j e to 1 mA . Zmenšením odporu Rl na nulu toru NPN. Tranzistor musí mít uelký Druhá varianta zapoj ení je na
723 zt5ilotlld činitel. Stabilizované napití je obr. 2.55 . Umožňuje získat stabili-
dosáhnem e výstupního napět í 7 V. Platí to však. 6k8 )- t
i obrácen ě. Nahradíme-li dělič Rl, R2 lin eárním ,"l Ok.. ,+'-' 2 + 7 V. aovan é napětí 7 + 37 V pom oci d ě-
pot enciometrem nebo odporovým trimrem s hodno- - I .. . . • lí č e R l , R2. Ten je nyní zapojen
k jmym vyvodum . V tomto případ ě se emenšuj řctm se odporem Rl bude
tou 6k8 až 10 k, pak j e možné dosáhnout plynulé
regulace napětí 2 + 7 V (obr . 2.53). Obr. 2.53 Zapojtn f výstuptú napětí~esat až na velikost referenčního napětí, to je přibližně 7 V.
Nepět í přiváděné ze zdroje na vstupní svorky proplytlulou rt>gUlari Plynulou regulaci napětí zapojíme podl e obr. 2.56.
stabilizá toru Č . 7, 8 musí být větší než 10 V. Mezi napěti 2 + 7 V u SŮl' ~ětší výstu~tú proud než 150 mA nelze opět ziskatjinak než s pom oci
vývody 1 a 10 j e zapojen odpo r Ro, kterým prochází bdizáícru MAA 723. vn ěj š ího tranzistoru (obr. 2.57). Změnou d rátového rezi storu Ro nastavu-
jeme omezovací proud pojistky s tejně jako v ptedchozím p řípad ě . •
výstupní proud z vývodu Č . 6 do z átěže. Překročením
určité hodnoty výstupního proudu vzroste na tomto odporu napětí (záleží Ukázali j~me si ~ákla~ ~pojenf ~tabilizátoru MAA 723 . Existuje
najeho velikosti) přibližně na 0,65 V. Tímto napětím se otevře tranzistor. mnoho niznych obmen zapojeni, více či m éně složitých . Do nových kon -
který uzavře jiný tranzistor, výstupní. Napětí na výstupu klesne a proud s.tru kd • s ním uvažovat nebudeme. Proti součas ným integrovaným stabi-
se tak ome zí. Bez omezení proudu by se stabilizátor ihned zničil , pro tože Iizá.torum má nevýhodu v komplik ovaném zapojetú na desce plošn ých
není konstruován na větší zatížení. spoJ u a rovněž malým výstupním proudem.
Jaká je hodnota odporu Ro? Zvolíme-li nejvyšší dovoleno u hodnotu
výstu pního proudu, pak Ro = 4,3 n. Čím větší bude odpor, tím d říve bude +
pojistka omez ovat výstupní proud. .
v ýstupní proudje bezesporu malý. Zvětšení pro udu docílíme přidáním
výkonového tranzistoru vodivosti NPN. Typ tranzisto ru volíme podle
velikosti požadovaného proud u a zapojíme podle schéma na obr . 2.54 . 723' --"4-""-.;;+ .,.71 V
I tentokrát je nutný rezistor Ro, kte rý omez uje výs tupní pro ud . Stejn ě 0<'
~')k
jako u samotného stabilizátoru, i pti pou žití vněj šího t ranzistoru je
zapojen do cesty procházejícfmu proudu. J eho odpor je nytú mnohem I "
RZ
menší a zhotoví se nejlépe z odporového drátu odvinu té ho z d rá tov ého
rezistoru . Proč v obvodu pojistky s tačí nyni mal ý odpor? Nyn í protéká Obr. 2.56 Plynulá regulace Obr. 2.57 Zvitkní výstupního proudu stabili-
větší proud , takže i na ma lém odporu se vytvoří potřebné na pě tí . Jako lW I14pl!tí 7 + 37 V u stabilizáto- zátoru MAA 723 pomocí výkonového tranzis-
vyhoví odpor menš í než 1 n, začne me zkouš et s hodnotou 0,5 n. ru MAA 723. toru. Stabiliwuané napití je 7 + 37 V.

86 87
 -,--
2.8.2 Moderní integrované stabilizátory
První velkou skupinu tvoři stabilizátory s pevně nastaveným výstup.
ním napětím. Proti předcházejícím typům mají některé p řednosti , pro
které pře svědči vě zvítězily v nových konstrukcích. Jaké mají výh ody?
., Velmi jednoduché zapojení pomocí tří drátových vývod ů
• Malé rozm ěry a tím snadné um íst ění
., Snadná montáž na chla d ič prostřednictvím k ovové de stičky
., Možn ost st abilizovat napětí v kl adné i záporné větvi
., .l í š tění proti krátkodobému zkrat u
Vyrábějí se p řevážn ě ve d vou typech plastových pouz der a j ejich
označení se liší podle různých výrobců v přední části znaku. Číselný kód
v druhé části se však nem ění: ~ 7805, Me 7805 ... Budeme se proto
zaj ímat hl avn ě o číselný kód, případn ě o písm eno uprostřed. kódu.
Integrované st a b ilizátory 1 A v kl adné a záporné větvi
V kl adné větvi napájecího na-
pětí mají značení čísel ného kódu
, •
K chladi či se p~pevňuje pom ocí šro ubu , který proch á zí otvo rem v desti čce .
Velik ost chla d iče m á odpovída t velikosti od ebíraného prou du . Pokud
odebíráme menší proud, nernusf být c hladič rozměrný. Postačí 6 + 10 cm 2
li m ů ž em e j ej připevnit přím o k desce plošných spoj ů. Zn amená t o, že
v takovém p řípad ě zabudujeme integro vaný obvod v blízkosti mí sta k teré
tím W napětím n a pájíme. Vyhneme se tak nutnosti zhotovit samostatnou
destičku pro stabilizáto r a vés t dlouhé drátové spoje se vše mi n evýhodami.
Krá t ké spoje dovolují ošetři t stabilizátor mnoh em jednodušej i ne ž při
dlouhé montáži. Stačí připojit na vst up i výstup po jednom keramickém
kondenzá toru 8 kapacitou 47 + 100 nF proti vývod u s nulovým potenciá-
lem. To je, II kladného stabilizátoru se zápo rným pólem, II záporného
stabilizátoru s kl adným pólem . J e-li stabilizátor s c hladiče m instalován
mimo vlastní desku pl ošných spoj ů a propojen delším i vodiči ( čas tější
pHpa d), pak je nutné připojit elektrolytické k ondenzáto ry 5 + 20 ~F para-
l el n ě k předchozím kapacitám. Vyžaduj e to zhotovit d es t i čku plošných
spoj~,. na kterou se so učástky um íst í. Nesmí však být u pevněna za vývody
stabilizátoru, protože by se mohl y ul omit . J ed noduše j i u pevním e pomocí
kovovéh o úhehúčku ke chladiči stabilizátoru.
Pro úplnost dodejm e, že stře dní vývod ě . 2 je vodiv ě spojen s kovovou
des~ičkou . J estližeji neodi zolujeme od chla diče , pak záporný pól zdroje j e

- "'
+ S Vltob
typicky 78XX, n apř. 7805 , 7808
780 5 spojen s kostrou skříňky. V mnoha případech tato s k utečnost vyho vuje.
atd. Poslední d vojčíslí určuje veli-
k ost stabilí zované ho napětí . M ů ­
,
~, N ěkteřt výrobci uvádějí u sta bilizátorů v kl adné větvi vyšší dovolený
žeme si vybrat v hodnotách 5 V, 'I - proud l M= 1,5 A. V takovém případě nes mí me zapomenou t zvětšit chla dič
S V, 7 V, S V, 9 V, 10 V, 12 V, 15 V, a zajistit dobrý odvod tepla od chl adi če. Jinou sk upinu tvotí stabili zá tory
18 V, 20 V, 24 V. Výhodné je, že Obr. 2.58 Zapojení integrovaného swbi- s označením S uprostřed čísel ného znaku: 78S05 až 78S24 . Vy značují se
k moderním stabilizá torům n ení lizdtaru 7805 II plastovém pouzdte pro
vy šším dovoleným proudem , většinou 2 A.
třeba dod ávat - krom ě dvou bloko-
kladnou tlltev 1Ulpájen1lO napití. In tegr ované stabilizátory umné do záporné větve n es ou o z načení
vacfch kondenz átorů- další sou- 79XX, např . 7905 , 7906 .... Posl ední dvojčíslí, stej ně jako u předchozích
částky. Jejich zapoj ení j e velmi značen í udává velik ost stabilizovaného napětí. I tyto "negativní" etabili-
j ed noduché (obr. 2.58). Stabili- zátory můžeme vybírat z celé řady nabízených napětí: 5 V, 6 V, 7 V, 8 V,
zátory pti pohledu shora, spo - 78xX 79 XX 9 V, 10 V, 12 V, 15 V, 18 V, 20 V, 24 V. Tvarem pouzdra i způsobem
lečně s ozna čením vývodů , j sou ," aepoiení se prakticky neliší od stabilizátorů v kladné větvi. l\tají však
zobrazeny n a obr . 2.59. Šipky Jinak za poj ené vývody . Pozo r na k ovovou destičku , musí být odizolována,
značí sm ěr vstupujícího a vys t u- protože je spoj en a s prostředním vývodem č . 2. Nejvyšší napětí na vstupu
pujícího proudu. nesm í pře kročit, podobně jako u "k ladných" st a bili záto rů , hodnotu 35 V.
Nejvyšší napětí přivedené K čemu se hodí stabilizátor v záporné větvi? (obr . 2.60).
na vývod č . 1 smí být obvyk le Obr. 2.591ntegravané stabilizátory v kladli;
- z - SVltab
35 V. Plastové pou zdro TQ -220 vl tvi fady 78XX a v záporné větvi fady
je pevně spojeno se zadní kovo - 79XX. Zna čeni vývodll pouzdra To-2l 0
vou d esti čkou , která odvádí tep- pf i pohledu zpfedu. Kovová destička je spo-
- "1= , 790 5 -
"'
Obr. 2.60 Zapojení stabilizátoru
7905 v záporné vltvi napáj edho
+ 'f + /lapit{.
lo z integrovaného stabilizátoru . jena s prostfedním vývodem.

88
89
 I když použití těchtoobvodů je o něco menší než stabilizátorův kl adné ~brat
větvi, p řesto pattf oprávněně do široké nabídky integrovaných stabilizá_
se nijak
torů. Existuje totiž ř ada zapojení různých obvodů, které se napájejí
záporným napětím. A nemusí to být jen tranzistory PNP. Značné vyu žití
nalézají ve zdrojích souměrného napětí, používaných pro operační zesilo.
vače. Oba druhy stabilizátorůumožňujíjednoduchým způsobem zhotovit
zdroj kladného a záporného napětí výborné jakosti. S takovým zdroj em se
rovněž seznámíme.
Pro úplnost dodejme, že sortiment stabilizátorů se neustále rozšiřuj e .
Seznámili jsme se pouze se základními typy, chybí tu zmíněná řada
stabilizátorů s ozna čen ím S .
Integrované sta b ilizátory 100 mA v kladné a záporné větvi
Tyto stabilizátory velmi malých rozměrůjsou určenyvýhradně k pHmé
instalaci do napájecí větve kladného nebo záporného napětí. Znamená to,
že budou zapojeny do plošn ých spojů ptímo u obvodu, který mají napájet.
Odpadají tím vešker é přívodn í vodiče a zmenšuje se pracnost, které se
jinak. nelze vyhnout. Tyto integrované
stabilizátory nezabírají téměř žádn é
místo, protože jsou vestavěny do plas-
tového pouzdra malých rozměrů, zná,
mé jako TO-92 (obr. 2.61). S přídavným
chlazením se tu nepočítá. I u těchto
miniaturních stabilizátoru rozlišuje-
me dvě skupiny. Do první patff stabi- Obr. 2.61 íntegrooané stabiliZJitory
lizátory pracující v kladné napájecí 100 mA tl pouzdru TD-92.
větvi, do druhé sku piny v záporné vět­
vi . Stabilizátory v kladné větvi nesou označení 78LXX. Písmeno L v čísel­
ném kódu uprostřed je odvozeno od slova LOW (nízká hodnota). Řada
začíná u 781..02, 78L05 ..... končí u 78L24 . Obsahuje bohatý výběr stabili-
zovaných napětí počínaje dvěma volty a pokračující dále jako u jedno-
ampérových stabilizátoru. Proti ptedchozím typům vyráběnýmve velkých
sériích se jich vyrábí poněkud méně a mají vyšší cenu.
Zapojení je stejné jako u typů jednoampérových. Spokojí se s přivádě­
ným napětím jen o tři volty vyšším než je výstu pní napětí. Větší rozdíl
mezi vstupním a výstupním napětím není žá doucí, protože by se zvý šil
zt rátový výkon, který je u těchto typů omezený . Platí to tím více , čím více
se výstupní proud blíží dovolené hranici 100 mA. Nedodržen í této zásady
znamená zničení stabilizátoru.
Stabilizátory v záporné větvi napájecího n apě tí se rovn ěž liší v prvním
dvojčíslí. Nabízí se řada počínající 79L04 a končící 79L24. M ů žeme si
90
stabil.izátory záJ;>Orných napětí od - ~ Vdo - 24 V. Zapojení do obvodu
n elí ě í od,
typu 7~XX. Vš~chny mtegrované stabilizátory řady
78LXX a 79~ výrazně zJ~noduštly ko~strukce st~bilizo.vaných zdrojů.
V tad ě sta~lch konstrukcí dokáží zlepšit vlastnosti zdroje a především
jeho spolehhvost.
2.8.3 Integrované řiditelné stabilizátory napětí
Ve stejném plastovém pouzdte TO·220, v jakých se vyrábějí stabilizá-
tory pevného napětí, nalezneme i stabilizátory s regulovatelným napětím.
I v tomto případě jde o stabilizátory pro kladnou i zápornou větev.
Zatěžovat je m ůžeme proudem 0,1 A nebo 1,5 A. případně vyšštm. Záleží
na tom, v jakém pouzdte je stabilizátor uložen. V malém plastovém
pouzdte TO-92 se vyrábějí regulátory kladného napětí např. LM317L
nebo TL317LP. Ve stejném pouzdte jsou záporné regulátory. které různí
výrobci označují různě. Nás více zajímá druhá skupina. často označovaná
za číselným kódem písmenem T. Umožňuje odebírat výstupní proud
Imax "" 1,5 A, ovšem za předpokladu, že kovovou destičku stabilizátoru
piipe vníme k dostatečně velkému chladiči. I ostatní parametry těchto
tidite lných stabilizátoru jsou velmi dobré, takže se vyplatí použít je do
našeh o řiditelného zdroje. Proto se s nimi seznámíme podrobněji.
Reguláto r kladného napětí nese označení LM317T, B3170V, B3171V,
případn ě další. Regulátor záporného napětí je označován jako LM337T,
LM337HV, B3370V, B3371V atd. Jednotlivé typy se liší od sebe velikostí
vstu pního napětí , které smíme přivést ze stejnosměrného zdroje, a to
u kladných i záporných stabilizátorů. Tak např. LM317T, B3170V,
LM337T, B3370V pracují se vstupním napětím nejvýše 40 V, některé jiné
typy zpracují napětí 50 + 60 V. Drobným nedostatkem je dolní prahové
napětí, které nelze snížit pod 1,3 V. V praxi to ovšem nevadí. Nižš ř napětí
než 1,5 V potřebujeme zcela vyiímečně . Všechny regulátory mají uvnitř
vestavěné ochranné obvody proti zkratu na výstupu i proti účinkům
nadměrného oteplení. El ek t rody v podobě tff páskových vývodů jsou
ozna čeny stejně jako u předchozích typů . Pti zapojování nutno dávat
pozor, proto že i zde mají kladné a záporné stabilizátory jinak vyvedené
funkce. Na obr. 2.62 jsou označeny vývody kladných i záporných stabili-
zátoru. J e vi dě t, že 2. a 3 . jsou vzájemně zaměněny .
Jaké funkce odpovídají vývodům stabilizátoru v kladné a záporné větvi?
Kladný regul átor :
1 . ří dic í vývod (re gu lace napětí)
2. výst u p (odváděné stabilizované napětí)
3 . vstup (přiváděné nesta bllizovan é napětí)
91
 Záporný regulátor :
1 - řídí cí vývod (r egulace napětí) Řiditelnl! st ab il i zát or y
2 - vstup ( přiváděné nestabilizované napětí)
3 - výst up ( odváděné sta bilizované napětí) o o
Ob a typy re gu látoru patH mezi poměr­
ně složité a při tom výborně zk onstruované '" '" ."
337
integrované obvody. Co všechno obsahuje
vnit řn í zapojení re gu lovate lné ho stabilizá-
toru? Nezastupitelné m ísto tu má zdroj
rl!:gut
, "'~
referenčního napětí, je hož vstup j e připo­ Obr. 2.62 f< iditelné stabilizAt(l.
jen k vývo du č . 1. Tato čás t určuje velikost ry LM317 a LM337 v pouzdft
stabilizované ho n a pětí na výstupu regulá - TD-n Oprok/Qdnou i zDpontOU
to ru. Odtud se n apětí ptivádí d o regulační­ vt'tev napájm1w PUJpití. Na Vý_
h o zesilovače , který re aguje na odchylky vodu č. 1 se fídí úrovti! nap{tí.
na pětí a vyrovnává j e. Následuje koncový
stu pe ň, v tomto případ ě Darlingtonova dvojice tranzistorů, která dovoluje
pnichod značn ého výst u pního proudu. Kromě zmíněných funk čních dllů
obsahuje regulátor i pomocné obvody, zajišťující ochranu vlastního integ,
rovaného obvod u pted výko no vým, proudovým a te pelným ptetížením.
Proti starým typům stabilizá toru mají tyto řiditelné regulátory řadu před­
ností. Jmenujme alespoň velký rozsah řiditelného napětí běžně do 40 V, nízké
počáteční napětí, velký výstupní proud - až 1,5 A atd Pokud. stejnosměrný zdroj
dodá do stabilizátoru tvrdé napětí, stačí aby vstupní napětí bylo jen o 3 V vyMf
než požadované výstupní napětí. Výhodné je i snadné použití v praxi, počítaje
v to ijednoduchou montáž na chladič. K regulátoru stačí připojit dva konden-
zátory a dva rezistory, které určují velikost výstupního napětí, aby regulátor
fungoval . Přitom s tabili ta výstupního napětí si nijak nezadá s napětí m
ze stabilizátoru pevného napětí . O jednoduchosti základního zapojení
svědčí schéma z obr. 2 .63, kde je zapojen regulátor kladného napětí.
,
., §.'
3
IlM317 I
,
- ILM337 I
3
~ Vst upní ka pacit a C lmůže být mno he m men ší v případě, že stabilizá -
tor pr acuje v blízk os ti zdroje n a pětí . Kapacitu C2 n a výst u pu není vh odné
tvětAovat . proto že by mohla nepřfznivě ovli vňovat vlast nosti regulátoru.
Drd M ale mnoh em lep ší řešení poskytují tantal ové kondenzátory zapo-
jené na v,st u pu i v~stu pu. V t ako~ém p~padě posta,čí kapacita 1 JlF na
rnísti Cll C2. Dolní člen zodporoveho d ěli če Rl , R2 byvá prom ěnn ý, takže
- místo R2 zapojujem e potenciometr. Platí, že čím je vě tš í pom ěr R2 : Rl
neboli t ím j e v ětš í R2 a m en ší Rl , tím vyšší výs t upní na pětí obd rž íme.
Platí to ovšem i obráceně : čím je R2 prot i Rl menší, tím menší je n apětí
na výstupu .
Stejně jednoduch é j e zá kladní za poj en í regulovaného stabilizátoru
v záporné větvi napětí (obr. 2.6 4>. Pozornost si vyžadu je rozdílné zapojení
\-ývodů stabilizátoru a rovně ž opačně pólovan é elekt rolytické kondenzá-
tory·
Mó.že se s tát, že z různých d ů v od ů doj de ke zkrat u u vs t u pn ího vývodu
stabilizátoru. I když to není běžné, n ěkdy se prorazf u sm ěrň ovad dioda ,
čí kondenz átor za diodou, odkud odebíráme n apětí pro náš stabilizátor .
Vtnikn e tak ok amžitý zkrat. Jindy m ů ž e d oj ít ke zkratu ve zcela j iném
obvodě , který je vš ak napájen ze stejného místa jako tiditelný stabilizátor.
Opět vstupní napětí n áhle poklesne nebo zcela zmi zl. Pak se n áboj
kondenz átoru C2 na výstup u vyb ije přes vn itřní obvody stabilizátoru.
Vst upní elektroda j e v to m oka mž iku totiž na ni žš řm pote nc iálu než
výstupní, proto že C2 je dosud nabitý. Přestože ka pacita 10 J.lF není velká ,
vyrovná se n áboj v ok amž iku vel ký m proudem . T en pra vděpodobně z ni čí
část integrovaného obvodu, a t ím se stane obvod nepoužitelným . Velikost
náboje závisí na kapacitě konden zátoru C2 a okam žité m výstupním
napětí . Abychom možn ost poškození integrované ho obvodu vylo učili , za-
pojuj eme ke s tabilizá toru dvě prosté diody na napětí alespoň 150 V podle
obr. 2.65 . Jakou mají funkci? Dioda Dl je v okam žiku zkratu pólována
v propu st n ém s měru a téměř celý n áboj kondenzátoru C2 propustí zpět
na vstup, kde je nyní nulový poten ciál. Za normálníh o provozu se dioda

A 01
neuplatní, protože j e zapoje-
na v závěrném sm ěru .
,
C~ ~OOu
., K čemu sl ouží druhá dio-
l
1 ~ F-
., : + 3 +
< "'-+
C10111 da? Pozorně si prohlédněme
I 31 7 I ,f-
+ sché ma : V porovnám se zá-
"-ÁJ : § 1 ./1' :i kladním zapojením přibyl
\o :
Obr. 2.63 Základní 'ZJlpojťllí tid íteln é-
110 stabilizátoru LM317T, 317HT,
Obr. 2.64 Zskiadni w poje" í fidite1llt-
ho stabilizátoru LM337T, 337HT, -
Cl ,~.
C3
02
~
., C2
-
kondenzátor C3 . Jeho úko-
lem j e blokovat řtdicí vstup
B3170V apod. v kladnéVl!tvi napáied- B3370Vapod. v záporn é vltvi. Proti regulátoru, aby se tudy do
ho napití. Potenciometrem R2 se regu· kladnému stabifizdtorujsou'ZJlmlllfflY Obr. 2.65 Úp/llé zapojení etabittzátoru 317 do- obvodu nedostávaly rušivé
luje výstupní napití. vývody 2.3. plnl llé ochrannými diodami. signály. Projevily by se pře-

92 93
dev ětm nežád oucím zvlně - běžce potenciom etru . Pak
ním výs tu pní ho napětí. Po-
kud kondenz átor ca
~ . o, poměr obou odpor ů musf být

zapojíme, mu síme zajistit,

a by j eho n áb oj , tř eb až e
menší než na C2, neohrožo-
- -
.~,
a
v .

I 33 7 I
,
a

o,
.,
; ~,
•
" "", '
•
C3 10",
přesný a nutno j ej předem
spočítat. To komplikuje situ-
aci a vyžaduje také potencio-
metr II konkrétní hodnotou
val stabilizátor . Dojde-li ke
zkratu na vstupu, je třeba + ; C3
., +
odporu, který pravdě podob­
()br. 2.67 Potenciometrický trimr Rl umotriuje ně nebudeme mít. Proto si
náboj odvést. To je úkolem rUlStavit po1Jlda:"'ný rCJZSQh ruzpltí bez pfesni pomůžeme ob rácen ý m po-
diody 02 . Obě diody j sou Obr . 2.66 Úplné ZApojení stabilizátoru 337 hodnotypotenciometru R2. stu pem .. vy hledá me ve Iík ost
v normálním provozu pólo- s ochrannými diodami. odporu Rl k potenciometru H2. Ten jsme vybrali
vá ny v závěrném směru,
takže se n eupl atňují. J e to pochopite lné, proto že na Cl musí být v ždy vyšší
......
\ O
z běžné výro bní tady. Pokud se obá váme o stálost
odporové dráhy trimru Rl , změňme po nastavení
n a pě tí nejméně o 3 V než na dal ších místech. Při vybití Cl se však situace j eho odpor a zam ěním e jej normálním rezistorem.
z mě ní, v tom okamžiku se diody ocitnou v propustném s měru. Náboj se Rozmístění součástek a přípojných míst na desce
pře s ně vybije a tím chrání obvody uvnitř . plošných s poj ů ukazuje obr. 2.68, klišé plošných
Úplné zapojení regulovaného stabilizátoru v záporné v ětvi ukazuje spojů vidíte na obr . 2.69 .
obr . 2.66. Krom ě polarity kondenz átoru musíme věnovat pozornost i pó- :Všimněte si zbylé části desky plošných spojů
lování diod . Diody vypustíme, zapojíme-li místo b ěžných elektrolytických za mtegrovaným stabilizátorem . Je určena k při­
k ond en z áto rů tantalové konden zátory s kapacitou 1 IlF . Pozornost si pevněnf chladi če, který zhotovíme z hliníkového
zaslouží i up evnění stabilizátoru na chladič . Kovová d es tičk a u kladného plechu tloušťky 2 mm ohnutého do pravého úhl u.
i záporného stabilizátoru je spojena 8 prostředním vývodem. Proto na Po č ít ám e -li s proudem až 1,5 A, pak musíme
c hl adiči musíme stabilizátor upevnit izolovaně nebo chladič in stalovat instalovat v ětší chladič. Zvětšíme především šíř­
izolovan é od okolí. ku, přIčemž strany můžeme ohnout podél stran
Obr. 2.68 Rozmístěn i desky. K desce plošn ých spojůjej upevníme pomo-
sou6:istek stabilizátoru cí úhelníku, jak j e patrné z obráz ku. V tomto
2.8.4 Kon strukce zdroje řiditelného napětí z obr. 2.67, pfípojná případě není stabilizá tor izolován od chl adiče.
místa potenciometru Uvede ní do choduje sna dné. Připáj íme vývody
V to mto zdroji použijeme moderní integrovan é stabilizá to ry. Přesto že a napití. potenciometru, přičemž dbáme, aby pti vytočení
ři ditel ný stabilizá tor um ožňuje pracovat s poměrně velkým výstupním
běžce ve směru hodinových ruči­
na pětím , spokojí me se z bezpečnostních d ůvodů s napětím do 20 V. Pak
če k se nastavil maximální odpor.
stačí, aby zdroj stej nos měrného na pětí dodal 24 + 25 V. Sekundární na-
Zbývá připojit voltmetr a stej nos-
pětí transformátoru by odpovída lo 18 + 20 V. J estližejsme se rozhodli pro
měrný zdroj . Vodiče pájíme přímo
transform átor FZI nebo podobný bezpečný transformátor, budeme mít
na plošn é spoje. Začnem e nasta-
k di sposici přim ě ř en ě ni žší napětí . Projeví se to menším výstupním n apě­
vovat tak, že běžec vytočíme zcela
tím. Ostatní se prakticky nem ění .
vpravo a trimr nast avíme přibliž­
Zapojení řidi teln ého stabili záto ru zn áme, a tak nás budou zajímat né doprostřed d ráhy. Nynfběžcem
hodnoty odporov ého d ěliče, který určuje velikost regulovaného na pětí. trimru hle dáme takovou hodnotu
Z obr . 2.67 je zřejmé , že odpor Rl je proměnný - použijeme trimr. odpo r u, aby voltmetr ukazoval
K če m u má slou žit potenciometrický t rimr na m ís tě Rl? Vím e již, že
výstupní napětí závisí na poměru odporů R2, Rl. Přiroze ně poža dujeme,
53 .[ zvolené výstu pn í napětí, v našem
případě 20 V. Ale přitom na pětí
aby maximální hodnota výstupního napětí souhlasila s koncovou polohou Obr. 2.69 KMé p/~ných spojů k obr. 2.67
musí ihned klesnout , jakmile běž-

94 95
cem pote nciometr u pootočí me zpět . Pak .z ~ěfi m e nejni ~ šf na pět~ na opač.
n ém k onci potenciomet ru, které hu de p řibli žn ě 1,3 V. 'I'ím ~.konči la funkč .
n í zkouška regulova né ho stabilizátoru. Nutno znov u při pomenout , že
i II kvalitního tv rdého zdroje mu sí být napětí za usměrňov ač~ ~ as pol'J
o 3 V vyMl n ež nej vyšší vý~~ u pnf n a~tL Kdybych om na stavili n aPé t~
blí zké stejnosměrnému zdroji , nepodaři lo by se takto zvolené napětí Pti
zatížení zdroje u drž et . Napětí by kl esalo a stu pnice n a panelu by neod po-
vídala skutečnosti. K pote nciometru ještě poznámka. Vzhledem k prou du,
který protéká děličem, volíme potenciomet r větších rozmě rů , s větším
r l~1
výkonovým zatížením . Jeho odporová dráha je odolnější. Z tohoto pohledu
lépe vyhovuje drátový potenciometr .
Při instalaci do skřín ě dbáme, aby se chladič nedotýkal žádného Obr. 2.71 R czmisíěni 65
vodivého předmětu, šest nebo skříňky. ~ak se s ~adno pře sv ěd číte , z ~dni )Outástek zdroje nesta-
kovová destička stabilizátoru je galvanicky spojena s prostte~ím vyvo- bilizovaného napití Obr. 2.72 KliYplošných spojil k 1Apojrnízobr. 2.70
dem. Kdybychom chtěli využít k chlazení stěnu skří.ňky, musl1~ bych om z obr. 2.70. a 2.71.
vložit izolaci mezi zadní kovovou destičku a chladič . Nes~ěh bych om
zapomenout ani na odizolování upevňovacího šroubu chladl<:e' Na čelní
Zbývá řidite lný zdroj vyzkoušet . Nemáme-li voltmetr , p řipoj íme auto-
panel upevníme potenciometr s ptístrojovým knoflíkem, ktery bude uk a-
mobilovou žárovku 12VI5W. Otáčením potencio met ru si cvěřtme, jestli
zovat výstupní napětí na stupnici. .. . regulace n a pětí funguje. Bez voltmetru však n edokážem e nastavit maxi-
Vrátíme se je ště ke zdroji napětí. J est liže použijeme FZI nebo podobny, mální výs tupní napětí ani ocejchovat napěťovou st u pni ci.
pak s tačí přidat pouze elektrolytický ko nde nz~~r I ~OO IJ,F . podle
Tento jednoduchý a přitom velice kvalitní zdroj ří ditelné ho napětí
obr. 2.37. Ptitom dáváme pozor, abychom nezaměnili pol~tu na vystup~
obsahuje ochranu pro ti n áhodnému zkratu na výs t u pu či proti trvalému
dro i vývody kondenzátoru. K transformátoru, k tery Jsme zhotovili.
z roje a I k lytiJ Ckym
· přetížen i. Takto je chráněn vlastní in tegrovaný obvod před zni č ením .
připojíme čtyři diody v můstko~é m zapojení a doplníme e e tro
Nijak. to však n echrání obvody, které j sou k němu připojeny. Ty m ůže
kondenzátorem o velké kapacitě
ení čí t i mn ohonásobně menš í proud. J e zřejm é, že d ůl e ž itou součástí
n a napětí 35 V (obr. 2.70a). N ěkdy
se setkáte se situací, že se zdroj
bude p roj evovat rušením . Stává
se to k dy ž jím na pájíme vyso-
..' našeh o díl enskéh o zdroje by m ěl a být elekt ronická pojistka. O té se dozvíte
více v následující kapitol e. Při konstrukci řiditelného zdroje bychom s ní
tedy m ěli počítat a přední panel navrhovat j iž s tímto zám ěrem .
kofr~kvenční obvody , obvykle pti-
jímač . Mají to n a svědo mí diody, 22lJV Zvětšen í výstu p n ího proudu stabilizátoru
které za urči tých okolností tak do- N ěkter é elektro nické obvody vyža duj i k e sv é či nnosti větší proud než
k azuji, že jsou silně nelineá~imi poskyt uj e samotný integrovaný stabilizáto r. V takovém p řípad ě nej častěji
prvky. V takovém prípadě Sl p0-
máháme k onden zátory , paralelně - Při pojuj e me výko nový tranzistor (obr. 2.73 ), který um ožni průchod poměr­
ně velkému proudu. K emitoru výkon ovéh o t ranzistoru vodivosti PNP
lBD242, 244 , 712 al e i starších tuzemských KD615-617 )přivádíme k ladné
připoje nými k diodám (obr. 2.70b).
Casto poa ta č t blokovat je n někte­ napětí ze stejnosměrného zdroje . Inte grovaný stabillizátor pracuje v obvodu
ré diod y. Součástky zdroje m ů ž ete Obr. 2.70 a) Zdroj nestabiliwVt1né!lo na: háze . kolektor a zabezpečuje stálé napětí na výstupu kolektoru. To se
r ozmístit podle obr . 2.71. Desk u pltí Ilrtrný pro fiditelný sfabiliwttOllY nern ěnr ani při velkých změnách proudu protékajícího tranzistorem . Re-
pl ošný ch s pojil n al e zn ete n a zdroj, b) odrušeni diod pomocí kondenza' zistorem RB zapojeným mezi emitorem a bázi prochází proud stabilizáto-
obr. 2.72. torů . ru. Při m al ém odběru pracuje stabilizátor sa mostatně, tranzistorem
proud neprcchazt. Při velkém p roudu vzniká úbytek napětí n a odporu RB.

96 97
Báze je o tento úbytek opojit i kolektor s vývodem na desce, ptestožejej spojuje již chladič přes
zápornější než emit or ~d č.2 stabilizátoru .
,.
71 8024 2,2"
a t ranzistor se otevírá. +25 ' V to mto zapojení dobře využí-
Tím zároveň vzniká dal- ~9 o, jeme i starší tranzistory, které

. ...... ""
Aí a široká cesta výs tup- <r svým pouzdrem v moderních kon-
2~J I
nímu proud u. Proto se
již n ezv ě tšuje proud te-
ko ucí s tabilizátore m .
..fl";'"
a
I 317 I o
a
"l ,,<>
ot
strukdch nevyh ovuj í. Chladi č se
nesmí dotýk at šest ani ostatních
vodivých předm ětů . Umístíme j ej
}. =t '
CI 1
Velikostí odpor u RBtedy 10v svis le, aby vzduch ze spodu
ov liv ň uje me ok a mž ik
otevření t ranzistoru . Ji-
=
ca 10'
R~ "S prouděním d obře o d v áděl teplo .
Kli š é plošných s p ojů uka zu j e
nak řečeno: při určité ve- Obr. 2.73 Zvttkrlí výstupmno proudustabi1izátOf1l obr . 2.75. Propojujeme siln ěj š ími
likosti p roté kajícího pomocí výkonovi1w tranzistoru PNP. TI = 80242, vodiči nebo raději několika vodiči
proudu, o které rozh odu- 244 v plastovém pouzdte TD-220 . pfípadnl tuU1n_ spojenými para lelně. Z to hoto d ů­
je velikost odporu, začne ský starši KD615 - 617. vodu vodiče páj ím e přímo na ploš-
t éci proud výkonovým né spoje, tedy ze spodní strany. J e
tranzistorem . Nutno upozo rnit, že takovéto sa mozřej mé , že konstrukci tako-
u s pořádání nechrán í tran zistor před nad - Obr. 2.75 Klišépf~ných spojr'l k zapojení vého stabili zátoru předchází stav-
m ěrným proud em nebo zk rate m. Toj e urči­
t á nevýhoda tohoto zapojení.
.-----pr"'--"
- [- -40",,", .
..- -. - ' .", : obr. 2.73 a 2.74. ba výkonného zdr oj e a přede v š ím
tran sfonnátoru.
Funkci tran zistoru si mů žete vyzkoušet V souvi slosti s výk onovými tranzistory ještě důležitá poznámka. Ně­
podle obr. 2.74, kde naleznet e zapojeni veš- kteří kons trukté ti si n eu vědomuj í, že výkonové tranzistory v plasto vém
kerých součástek . Na společný chla dič in - pouzdru nemaj í vždy stejné zapojení vývod ů . Nutno rozlišova t menš í
s ta luje me jak s tabilizátor 3 17, tak pouzdro označovan é j ako TO-125 od většího pouzdra TO-220 <TO-66 P).
i výkonový tranzistor BD24 2 n ebo 244 . Tranzistory v těchto pouzdrech mají vzáje mně opačné funkce krajních
Chladič je z hliníkového plechu tloušťky vývod ů . Ko nkrétně B0442, B0238 maj i potadí E , C, B, zatímco BD2 42,
2 m m ohn utý do pravého ú hl u. Jinou mož- 802 44 mají potadí obrácené: B, C, E . Označe n í platí při pohledu zp řed u ,
n ost poskytne hliník ový profil tvaru U tak jak jsou čís lovány. Zm ín ěn é t ranzistory pro to nelze jednoduše za m ě-­
s ro ztečí r am en 40 mm . Pro upevn ěn í chla- ňovat .
diče zůstalo na de sce plošných s poj ů místo. R2 Poněkud upravené zapojení stabilizátoru s tranzistorem představuje
Tvar chlad iče volíme podl e místa ve s kříň- Obr. 2.74 Rozmísttní SOlIt"ás- schéma na obr. 2.76. Proti před ch ozímu obsahuj e navíc o pe rační ze silovač
ce. Profil U umožňuj e dodatečně zvětšova t tek vletnl chladičů na des« 741 , který zamezí ov livňování klid ového proudu stabili zátoru ptfčným
ploch u ch ladiče prostým ptišroubováním plo~ných s poj ů ze ZJJpojení proudem odporového dě liče . Ten j e značný. zvláště pti větš ím výs tu pním
Al • desky na horní r am eno profilu . Dosta- z obr. 2.73. na~U. Proud ptitom protéká pote nciome trem, což jeho odporové drá ze
č ující chladič! tvoří zmíněný profil délky neprospfv á. Odd ělen ím se zlepší především stabilita výstu pního na pětí .
80 mm s ptipevněným horním dílem tloušťky 2 + 3 mm o rozměrech ~epochybně vám to připom ělc zapojeni z obr . 2.48. J e to podobná situace
80 x 80 mm . Mezi chladičem a desk ou plošn ých spojů necháme mezeru a proto ji vyřešíme stejným způsobem. I v tomto případě zapoj íme od běžce
2 + 4 m m. Vznikn e vložením několika podložek nebo větš í matice. Poun - potenciometru k začátk u a konci odporové dráhy dva rezistory. Nesmím e
jete-li výkonový tr anzistor v kovovém pou zdte např. KD61~-617, Pak: J~ zam ěnit , to je splést si začátek a konec dráhy. Jejich úk olem j e upravit
tranzistor u pevníte na chladič z vnitřní st rany profilu neboli ze zadní hneární průběh dráhy na expone nciální. Stejně tak pot enciometrické
str any c hla diče. Kolíkové vývody B a E budou s měřovat k so u čá stk ám . trim ry v krajních vývodech potenciomet ru umo žní na stavit regula ci na-
S desko u plošn ých spojů je spoj íte krátkými silným i v od iči . N eeapom e ňt" Pětf bez mrtvého pásma. Potenciometr pak reguluj e na samé m z a č átk u

98 99
 Co j e to operač ní zesilovač?
Omezíme se na stručné a zjednodu šené vys větl ení , protože podrobněj ší
80242,244 ,
74' C
seznám ení by vyžadovalo mnoho místa. Zájemci nal eznou veš keré potřebné
+
~
24·25V
o o informace ve III. dílu "Poznává me elekt roniku".
D1 o o
Obr. 2.76 Dopln ěn é ,0 0 0 Operační zesilovač, stejn ě j ako řada jiných integrovaných o bvodů ,
zapojení z obr. 2.73 R • \N Ov pat ti mezi akt~vní prvky, kd e na malé d esti čce - či pu je integrová no mnoho
o operat ní zes ílaoač + tranzistoru, diod, případně d alších součástek . Ne ní to obyčej ný zesilovač,
2"l j 02 ~'b prot~ž e má dva vst u py a velm i vel.k é zesíl ení v otevře né s myčce , to je bez
741 - zlep§uje vlast- 1
nosti stabiliz4toru. zapojené zpětné vaz by. Vstupní Signál se dostane n a výs t u p zesílený ať
Čfslo vá ní vývo dJ2 ji! z jednoho či druhého vstupu . Rozdíl mezi vstupy však je, a to z načný.
operatnOw zesUovale -- .. ~ k Zjeďnoh o vstu pu přichází signál na výstup se stejnou polaritou , s jakou

..
C2
• C1...i... • jsme jej přivedli na vstup. Nazývá se n einvertující a z načí se + [plus) .
pti pohledu zespodu.
1001.1 j M1 " -4k7
M1
R3
]k] "', [)Tuhý vstup m ění polaritu signálu, obrací jeho fázi - invertuje. Nazýváme
hoinv ertující a značí se-fm ín usl . Dal ší zvlá.štnos tíje n a pájení ope račního
zesilovače . Přestože v to mto k onkrétním zapojení j e to m u jinak, většinou
u 1,3 Va na k onci u nej vyššfho zvole ného n apětí. N ed ochází k tomu, že napájíme operační zesilovač n ejen kladným na pětím proti n ul ovému
by běžec potenciometru pti pohybu poblíž krajních poloh nezazn amenal potenciá1u. nýbrž i zápo rným n apětím. Stručně řečeno , napájí se soumě r­
z mě nu napětí. Trimry později nahra dím e normálními rezistory. ným n apětím plus a minus. Ve svém důs ledku to enamen é. že n a výs t u pu
Rozmístění součástek uka zuje obr . 2.77, kli š épl ošných spoj ů si cbkres- se může objevit různě velké kl adné n ebo záporné napě tí . To samotný
lete z obr . 2 .78. Způsob ch lazení aktivních prvků zůstává stejný j ako tra nzistor nedok áže, a to je také jedna z významných vlas t ností operač­
u předchozího zapojeni. Operační zesi lovač 741 se h odí v proved ení kula. ního zesilovače. Dal ší důleži tou vlastností je možnost volby zesílení ve
té ho plec hového pou zdra s osmi drátovými vývody v kruhu. J e lh ostejné, velkém ro zsahu , n astav ením smyčky Z pětné vazby. Nelze opomenout ani
od j akého výrobce koupím e tento integrovaný obvod. Lišit se bude pouze virtuální zem , součinnost obou vstup ů atd. J iž z krátkého výčtu vlastností
písmenným kódem , n apt. LM741 , MAA741 , AD741, CA741. Zapojenf je zřejm é, že bude existovat mnoho různých zapojení. V našem případě
i ostatní parametry se v podstatě nel íší. jde o zcela prosté za pojení , kdy operační zesilovač nahra zuje horní čl en
děliče. Na výs t u pu č . 6 se m ění velikost kladnéh o n a pětí pod le toho, j ak
velké napětí přivádíme z běžce potencio me t ru do neinvertujícího vs t u pu.
Jednoduše řeče no, pracuje tu jako oddělov ací č len.
prof it [ 40.,.... Označení vývodů při pohledu zespodu, to j e ze st rany drátových vývo-
--- - ---- .. ----.- ... ,
_. . . .1'7.. . . . . • . Jl . .! dli, ukazuj e obr. 2.76 . Ori enta ční výstupek n a kovovém pou zdte je umís-
tě n u vývodu č . 8 . Podle něj čísl ujeme další vývody . Nepoužité vývody I ,
5, 8, můžeme odštípnout, pokud nezapojíme objímk u. Ta se používá kvůli
snadné vým ěně integrovaného obvodu při je ho p řípadn é m poš kození.
Před zasunutím do objímky drátové vývody zkrátí me . Značení operačních
zesilovačů ve schématech se ustálilo na tvar trojúhelníka . Signál vs tu puje
Základn ou , kd e jsou značeny oba vstupy a vyst upuje vrcholem . Zbylá dvě
ramena t rojúhelníka nesou o značení pomocných obvod ů . Sem patfí pře­
devším napájení, a to k ladným i záporným napětím. V kapitole č . 3 se
woe ., znovu setkáte s ope račním zesilovačem , tentokrát v pla stovém pouzdru
a ve zcela jiném zapojení.
Obr. 2.77 Roz mís těn í soutástek ze Obr. 2.78 Klišé plošných spojli z obr. 2.76
zapojení na obr.2.76. a 2.77.

100 101
 Paral elnť s pojení s tabilizát orU.
...........- tak é nastavovat zatížení obou stabilizátoru , pom ů že me si drobnou
v ýstupní proud stabilizátoru m ů ž eme zvětšit i jinak: zapojenfm dvou ~pravou . Týká se pl ošnéh o spoje spojuj ícího vývody Č. 3 , tedy p řívod ů
stabilizátorů p a ra l eln ě . Pak je možné odebírat tém ěř dvojná sobný prOUd napětí (obr. 2.8H. Upro střed s poj přeru ší m e ,fólie od sebe t roc hu oddálíme
a přitom z ůstane v či nnosti och rana proti přetížení i prot i zkratu u obou a k e každé po lovi ně připáj ím e
s tabilizátorů . Ze dvou stabilizátoru 317 bychom tedy m ohli zís kat až 3 A. konce d vou s tej ně dl ouhých
Podobn ě mů žeme spojovat i stabili zátory s pevným n apětím . Má to Však ( př e a ně l) od po rových dr át ů

háček . Tato možnost platí za pt edpoklad u , že oba inte grované obvody jsou z drátového rezistoru . Odpor
úpln ě stejné . To výrobce n azaručuje , a tak by bylo potteba vybírat z VÍ~ vyhoví v rozmezí 0,3 + 0,5 O.
kusů . Tudy cesta nevede. Chce me-li použí t dva stabilizátory bez výběru, K za čátků m, které spojíme,
pak nezbývá než se postarat o to, aby obě ma te kl stej ně velký výstuPní <lépe bylo d rát přehnou t a ne-
proud. K říditi elektrodě proto zapojíme n ěkolik součástek, které um OŽní roz d ěl ovat) přivedeme ze stej-
regulaci tídi cfho proudu stabilizátoru. Sam ozřejm ě se to týká hlavně n o s m ěrn éh o zd roje napětí.
v ětších výstupních proud ů , kd e by rozdíly v činnosti mohly zpti80bit Z toho vyp lývá, že označený
komplik ace. Nevhod ně by se mj. u platnila ochrana proti přetížení, ktetá přívod na desce plošných spojů
by nezačala omezovat ve stejný oka m žik u obou obvodů, což by mohlo zůstane n e při pcjen. Dál e p0-
znamen at zničení stabilizátoru. Ještě p ře dtím by tekl stabilizátory různě třebujeme zátěž, která bude
velký proud. ode bírat výkon 30 + 40 W. Vy-
hoví odpor přibližné 0,5 n z pa-

...,
Obr. 2.79 Paralelní Obr, 2.81 Klišé plošných spoj iJ z obr. 2.79 ral elně s ložených vět ších
Dl rezistorů. P otom při n a pě tí
spojmí dvou nditel- a2.8Q.
ných stabilizátOfl2 12 V a odporu 0 ,5 n pcte če
317. Řídící vývody
jsou spojmy pfts od- -
+ c'! I 317 Fi ~ ~
i;." , "'-70 Ir ""
317 I
1 D2L ~2
- + prou d 2,4 A. To je velký proud, při kterém již musime nastavovat běžcem
trimru stejné zatížení. Průtok e m pro ud u vznikne na odporových drátech
napětí, které m ěřím e, lépe řečeno porovnáváme. Zapojíme libovolný stej-
POT01JOU dráhu po- "l Cl · R~
"
tenciometrick éh o 5.
2• .-. ~k5 ~ ~, 2' nosm ěrný volt metr s rozs ahem 1 + 2 V. Vyhoví i mikroam pérmetr s rezis-
torem v sé rii. M ěříme tak, že jeden vývod m ě řidl a přik l á d ám e střídavě
trimru.
k vývod ům č . 3, druhý necháme při poj en ke zdroji napětí . Trimre m
Oba stabilizátory zapojíme podle nastavuj eme stejné na pětí v obou větvích . Opatrn ě zvýší me výs tu pní
obr . 2.79 . J e zřej mé, že vstu py i výs t upy proud a znovu j emně d orovn áváme běžcem . M ěře ní nep rotahuj eme a také
- - it--C
j sou spojeny, avšak řídicí vývody oddě­ nepřekrcčí me pro ud 3 A. Po skon čen í neza pomen eme spoj it přerušený
luje odpo rová dráha potenci ometrické-
- - ---prof 2O.z0
- -- - , plošný spoj kapkou cínu . Popsané nastavování ra d ěj i opa kuje me, a aby se
h o t r i m ru . B ěž c em trimru pak čase m n e zm ěni lo , obětuje me finanční prosttedk y na kval it ní cermetový
piitazuj eme k řídi címu vstupu jednoho trimr. J inou možn ostí je nahradit odporový trimr, po přesn ém změření
stabili záto ru v ětší odpor, k druhému C5 • odporu v obou čás tech dráhy, dv ěm a pevnými rez istory.
menší odpo r . Tri mr um ístíme dopro- J e s amozřej mé , že j sm e se postarali o d ůkl adný chlad ič, což je ostatně
s třed desky plošných spojů, aby byl dob- základním předpokladem norm ální činnosti ka ždého stabilizáto ru . Jakou
ře pří stup ný (ob r. 2.80 ). Zp o č átk u konstrukci chladiče zvolit? K voln ému místu na desce plošných spojů
R1
nastavíme bě ž ec do stte dní polohy, a le připevn ím e zák ladn í č ást chla diče . Tvoříji AI · profil nejlépe tva ru U. Ten
i po sk onče ní na stavování se poloha bu - R2 ~á zcela rovn ou dosed ací plochu, na k terou pe vn ě při šroubuj eme oba
de lišit je n málo. Při proud ech blížících Integrova né st abilizá tory. Druhou část ch l adiče spoj íme s horním rame-
se maximální hodnotě to má však znač­ Obr. 2.80 Rozmís těni sout ástek Zl nem profilu co n ej větší plochou. Osvědč e nou konst ru kci c hlad iče ukazuje
n ývýznam . Abych om m ohli zjišťovat zapojeni na obr. 2.79. obr. 2.82. Základ tvoří hl iníkový profil tv aru U o rozměre ch 20 x 20 cm ,

102 103
délk y 80 mm . Dolní ramen o spojíme s deskou
pl o šn ých s pojů, al e pon ech ám e m e zeru
2 + 4 mm. Mezera zlepší ch la zení a usn adní
instalaci stabilizátoru. Do profllov ého m ateriá- / Tvarem ani rozměrově se vcelku nel iěí od stabilizátoru v pla sto vém
lu vytízneme závi ty M3, případně spojované "",.
části pojistíme maticem i. Ne rozdíl od obyčej­ \ 317
ných hliníkových plechů jsou profilové materiá-
ly vyrobeny z tvrzen ého hl in ík u (du ral u), a proto
se snadno opracovávají. Vytímutý závit dobře
Obr . 2.82 Kon strukCt
drží. chlad i{~ z hliníkOVi ho
Des ku plošn ých spojů spojíme s chladičem profilu U 20 % 20 mm
tak, aby kovová de stičk a stabilizátoru přesn ě a pfíd4uni hIinikovi iks-
dosedl a ke svislé části U - pro filu . Odm ěřuj em e ky. V"pod je d,,/w pl,;.
Um zp ůsobem, že stabilizátory vložíme d o ploš- ných spojá .
ných spoj ů bez p áj ení, přil ožím e k c h l ad iči
a místo n a desce ozn ačí me. Teprve pak desku připevňuj eme . Dru hou
- h orní část chladiče může tvořit hliník ový plech tl ou šťky 2 + 4 mm . Pro
běž ný pro voz postačí rozm ěr 80 x 80 mm . Nic nebrání tomu, abychom tuto
část tv arovali podle potřeby, aby zbytečně nezabírala místo ve skříňce.
Tato konstrukce umožňujedodatečně z většit chladící pl ochu tak , že Prostě
připevním e k hornímu rameni profilu dal ší desku. Chladič u mísUme
svis le, aby vzduch dobře cirkuloval. Nesmí se však dotýk at okolních
vodi vých p ředm ětů .
Při pom eňm e si ještě, že převod tepla mezi spojovanými místy zlepšuje
sili konová vaze lína zahuštěná bělobou zinkovou. J ejí výz na m je Um větší,
čí m j sou styč né plochy chladiče m éně rovné a méně hl adké. Nejv ětšt
výz nam má mezi aktivním prvkem a deskou chla di če , protože styčná
plocha je t u malá .
Stabilizátory s větším výstupním proudem
Stabilizátory instalované v kovovém pouzdru, které známe u straších
výkonových t ranzistorů , dovoluj í odebírat větší výst u pní pro ud. v oma-
čení n esou na konci písmeno K, n apř . LM337K, LM338K v ýstupní proud
se pohybuje přibližně od dvou do pěti ampér podl e jednotlivých typů.
Vyrá bějí se i výkonnější typy, j ako je LTI 038, který zvládne j eště větší
proud . J e samoz řej mé, že takové stabili zátory vyžadují mnohem větš~
plochu chladiče. p roto že mu sí vyz ářit mnohem větší ztrátové teplo. Při
ned os tatečném chl azení vstou pí v č i nn ost vnitřní ochrana, která omezí
výs tupn í proud. Tím nesplní na ě e očekávání. Podobně jako u výkonových
tran zistorů i u stabili záto ru předznamenává kovové pouzdro značně vyš ší
cen u. Prot o jim dáváme předno st jen vyjímečně.
104
Řiditelný stabilizátor tl proudovým omezením L200.
O mál o větš í proud n ež bě žn ě používané stabili zá tory pos kytuje ne
zrovna levný, avšak napěťově i proud ov ě re gu lova te lný stabilizá to r L200.
pouzdte TO-220. Rozdíl zjistíme v počtu páskových vývodů , kte rých
napočítám e pět . Takové us pořádání se n ěkdy označuje jako pentawatt.
Svými parametry se výraz ně neodlišuje od ostatních regulátoru v kladné
větvi na pájecíh o n apětí. Doln í mez regulovaného na pě tí začí ná při bliž n ě
u tří volt , horní končí u 34 + 35 V. Spokojí se se vstupním napětím o 3 V
vyšAím než je požadované n ej vyšš í regul ované na pětí. výstupní p roud
přitom dosahuj e 2 A. Vstupní napětí by nemělo přes áhnou t 37 V, jinak
začne pra covat vnitřní ochrana . Vy bereme však i takové, které pracují se
vstupním n a pětím až 40 V.
Zapoj en í n en í s ložité
5 (obr. 2 .83 ). Prot i t ra diční m
~
~
- C1 - ..
stabi l izátorů m je tu n avíc pře­
devším vývod č . 5, pomocí kte-
r ého nastavujem e omezen í
, výstupního proudu . J edná se
"22 , tedy o pojistku. Bez omezen í
pracuje stabilizátor při propo-
Obr. 2.83 Zapojen í nnpl(ově a proudotě regu· jeni vývod ů 5, 2. tím vyěší h od-
ICtVateln.ého stabilizátoru L200. Čislován.i v~ notu od poru R3 nasta víme ,
vodů pti pohledu zpředu. tím dříve d ochází p ři pnicho-
du proudu k zmenšov ání na -
pětí na výstupu, a tím k ome zování výs t up ního proudu. Vzh ledem k tomu ,
že hodnota odporu R3 j e velmi n ízká , použ ití potenciometru na to mto
místě je značně problematické . Spol ehl ivěj ším ře šením je změna odpo ru
pomocí přepín ače a re zistoru. Kontakty přepínače však mu sí přenést
požadovaný proud . Odporem R3 protéká to tiž celý výstupní proud . J akou
hodnotu odporu R3 nastavit? Spokoj íme-li se s r egul aci proudu pojis tky
od 50 mA do 2 A, pak. potřebuj eme měnit odpor v r ozmezí 10 O až 0,2 n.
Jsou to hodnoty in formativní, které pti cejchování musím e upřesn it. Pro
úplnost dodejme, že průběh omezení proudu m á st u pnici silně nelineární.
U malých proudových hodnot je roztažena, směrem k vyšším hodnot ám
se zhwťuj e . V praxi to vyhovuje . Zapojíme-li přepínač s rezisto ry, nem á
tato skutečnost žádný význam, proto že posl oupnost hodnot omezení volí.
ms sami.
Jak se reguluje výstupní napětí u L200? Do referenčního bodu ě . 4
Přivádíme napětí z odporového d ěliče Rl, R2. Horní člen Rl je proměnný
a představuje ho lineární potenciometr 10 k. Dolní čle n z počátk u zastu-
puje trimr IkS, po skončení nastavování jej raději nahradíme pevným
105
rezistorem. Čím bude Rl menší, tím bude výstupní napětí vyšš í. Spojen1rn
vývodů 2, 4 nakrátko, získáme m ax im ální výst u pní napětí. Dolní člen R2
nastavíme zkusmo, aby nejvyšší výstupní napětí p rávě odpovídalo úplné.
mu vytočení hřídele potenciometru . I tentokrát dodržíme zásadu, že ne.
stabilizované napětí zdroje musí být o 3 V vyšš í než požadova né
maxim ální výstupní napětí. Regulace napětí má lineární průběh a stabí.
lita napětí až do okamžiku, kdy začíná působit proudové omezení, je
výborná. Pojistka neboli proudové omezeníje spolehlivé. Jedinou nevýho-
du spattujeme v tom, že stabilizátor postrádá indikaci činnosti pojistky.
Je-li zapojen voltmetr, nejlépe na panelu zdroje, pak ručka reaguje pekl e,
sem již pti začátku omezení proudu. I když to možná není příliš výrazné,
nahradí to co do přesnosti jakoukoliv indikaci.
Vstupní i výstupní svorku blokujeme kondenzátory. Stejně jako
u předchozích stabilizátorů zapojíme větší k apacit u na vstupu. J e tí m
potřebnější, čim j e stabilizátor více vzdálen od nestabilizovaného zdroj e.
Nejvbodněj šf je samozřejmě tantalový kondenzátor 1 J.lF. Stejný konden,
zátor vyhovuje i na výstupu obvodu. Potenciometr Rl by nem ěl být
zbytečně daleko od desky s L200 . Nejde-li to jinak, blokujeme vývody 2, 4
kondenzátorem Mlze strany ploš-
ných spojů, s ohledem na možná ruš í-
vá napětí .
.~· · ·P;di· ~iO~J,
~.1
.:._._ •• ~@ __ • • .
\. 36
Obr. 2.84 Rozm íst ěni soutás tťk ze zapo- Obr. 2.85 Klišé pl~ných spojl4 z obr.
jeni na obr. 2.83. 2.83 a 2.84.
Konstruk ční uspořádán í
Integrova ný stabilizátor L200 umístíme, stejně jako předcho zí stabili-
zátory, na hl in íkový c hladič profilu li 20 x 20 mm (obr . 2.8 2) Rozm ís t ě ní
součástek si prohlédněte n a ob r. 2.84. Část desky bez plošných spojů slouží
k u pevn ěn í hli níkového profilu. Ponecháme t u mez i nimi drobnou mezeru
několika mili m etrů . Klišé plošn ých spojů ukazuje obr. 2.85. Vývod č . 3 je
propojen s kovovou destičkou, takže m ů ž em e pou žít mí sto chla diče pHmo
šasí přístroje. Pl atí to za p ře dpokladu , že nám vyhovuje spojený záporný
106
pól stabilizátoru se šasím př~stroje. Zapojíme-li na místě R3 pro regulaci
proudového omezení potenciometr, pak musí být drátový, robustnější
konst rukce, s dobrým dotykem běžce na odporový drát. Jinak při větším
proté kaj ícím proudu se kontakt bude zhoršovat. Zvolíme-li přepínač, pak
musf mít kvalitní kontakty s dostatečnou plochou styku. Kromě toho si
zvyknem e nastavovat pojistku dříve než ptipojíme zátěž, tj . dříve než
začne procházet proud.
Potenciometrický trimr R2 připáj íme ze strany plošných spojů a na-
stavíme tak, aby potenciometr Rl reguloval napětí po celé sv é dráze.
poto m R2 nahradíme pevným rezistorem ze strany součástek. Připomeň­
me si , že vnitřní ochrana neumožní využít maximální proud 2 A, jestliže
se nepostaráme o dobré chlazeni. To ptedpokládá ptídavnou desku
k U - profi1u o ploše přibližně 1 dm 2. Záleží i na umístění ve skříni, kde
má být dostatečná cirkulace vzduchu. Nezapomínejme rovněž na dosta-
tečný průřez vodi čů .
Určitého překvapení se můžeme nadít v případě , že nezm ěříme přes­
nou hodnotu nestabilizovaného vstupnfho napěti. Vnittní ochrana totiž
znemožni funkci stabilizátoru, překrcčt-lí se maximální vstupní napětí.
Toto napětí nemusf souhlasit s tabulkovými hodnotami, a proto ho předem
zjišťujeme, při současné činnosti pojistky. Nepodceňujme ani kolísání
sílového napětí, které pti stoupnuti 010 % m ůže zvýAit napětí na nárazo-
vém kondenzátoru až o 3 V.
Je zřejmé , že předností tohoto stabilizátoru je vestavěný obvod pro
regulaci výstupního proudu. To běžné stabilizátory postrádají a nezbývá
než je doplnit dalšími obvody, které plní funkci pojistky. Těmito obvody
se zabývá ttetí kapitola.
Kontrol a výst u p n ího proudu ze stab ilizov a néh o zdroje.
Pro většinu mladých zájemců nebude snadné vyčlenit jeden měřící
systém a zabudovat jej natrvalo do dílenského zdroje. Přesto je třeba se
o této možnosti zmínit, protože ampérmetr na tomto místě znamená
velk ou výhodu. Rozhodně je tu potřebnějš í než voltmetr. Pohotově infor-
muj e o velikosti protékajícího proudu, který odebírá napájený obvod .
Z toho pak snadněji usuzujeme, co se v obvodu děje. Dílenské zdroje jsou
často vybaveny ampérmetrem s pfepfnáním rozsahů (l0 mA - 100 mA - 1 A )
nebo se proud měří číslicovým měřidlem. Pokud v budoucnu počítáme
s tak ovou možností, vyp latí se při stavbě nového dílenského zdroje vyHz -
nout v pane lu otvor, k terý provizorně zakryjeme . Pozd ěji jej osadíme
m ěřidlem . Podrobnější in formace o měřidlech a přepínán í roz s ahů nalez -
nete ve třetím dílu "Poznáváme elektroniku" .
107
2.8.5 Zdroj e sou měrné h o napětí by se zvýšil na 8 ks. Diodami bude v našem případě procházet malý proud
takže zvolíme diody v malém plastovém pouzdte lN4007 . Vzhlede~
Pro práci s některými integrovanými obvody, hlavně s operačními k nízkému sekundárnímu napětí se nemusíme starat o parametr Uer
zesilovači , poltebujeme zdroj souměrného napětí. Rozumí se tím takoVý diody. Z tohoto pohledu by vyhověla tém ě ř každá Si • dioda. Vlastníme-li
zdroj , který vzhledem k nulové hodnotě obsahuje napětí nejen kladné, ale tuzemsk é diody, můžeme je rov něž použít . Hodí se řada KY132 za
současně i stejně velké napětí záporné. Obvykle to bývá 2 x 15 V, tedy lomít kem od 150 k vyšším hodnotám napětí. '
± 15 V, používá se v šak i napětí nižší, např . 2 x 12V nebo 2 x 9 V. Operačnf Spočítám e , jaké napětí na kondenzátorech po usměrnění dostaneme:
zesilovače jsou velmi rozš ířenými integrovanými obvody, a proto se jimi
Um = U . .J2 = 16 . 1,414 = 22,6 V
nepochybně budem e zabývat(1I1. díl ). Bude vhodné, mít pro ně ptipravený
zdroj. K tomu účelu využijeme další sekundární vinutí, které jsme n avi. Bude-li v ětší napětí v síti, pak na sekundáru bude až l B V. Na konden-
nuli na transformátoru, nebo druhé vinutí na koupeném zdroji, napt. FZI. zátorech vzroste napětí Um = U . .J2 = 18 . 1,4 14 = 25 ,5 V
Začnem e s tímto druhým transformátorem . Na rozdíl od svorek vlevo, Tomu musí odpovídat hodnota napětí uvedená na kondenzátorech.
svorky na pravé straně pnvádějí střídavé napětí 16 V. Toto napětí musí. Chceme·Ji mit napěťovou rezervu, pcužfieme kondenzátory na 35 V. Ne-
me napřed usměrnit. Mnohem více by vyhovovalo dvojité sekundární odečetli jsme sice úbytek napětí na diodě, ale na kondenzátoru zjistíme
vinutí,jakjsme si ukázali ph návrhu transformátoru. Ale i s jednoduchým rozdíl nejvýše jednoho voltu. Pti menš í kapacitě kondenzátoru než lmF
vinutím dokážeme zhotovit souměrný zdroj . Výkonově však na něj n el ze (1 000 IlF) bude zvlnění výstupního napětí přiměřen ě v ětš í.
klást velké nároky, a proto bude určen pro operační zesilovače a pod obné Pro ty, kteH použijí jiný,
integrované obvody souměrně napájené. Nepočítáme tedy s větš ím odbě­ vhodnější t ransformátor, napf.
rem proudu, i když samctn é vinutt bez problému dodá proud 1 A při 16 V. podle kapitoly 4 .5 a 4.6 je urče­
Je to značně tvrdé napětí, pti zatížení 15 VA poklesne ptibližně o l V. Proč no lepší zapojení (obr. 2.87).
tedy hovoříme o menším odběru proudu? Důvodemjejednocestné usm ěr­ 220V Dvojité sekundární vinutí
14V
nění, pti kterém napětí na kondenzátoru rychle klesá. Pti v ětším odběru 2 x 14 V umožní zhotovit jedno--
by došlo k silnému zvlnění usměrněného proudu, a to nevyhovuje. duchý dvoucestně usměrněný
Po těchto základních informacích se můžeme věnovat konstrukci zd ro- zdroj souměrného napětí. Při­
je. Vlastní zapojení stejnosměrného zdroje, skládající se kromě vinutí tom vystačíme pouze se čtyřmi
transformátoru ze dvou diod a nárazových kondenzátorů, ukazuje diodami . Jak je možné, žejeden
obr . 2.86 .Na první pohled vidíme, že se jedná o jednocestné usměrňovače . C2 tmO 18v můstkový usměrňovač postačí
Obě diody jsou zapojeny ze SI» pro dvě větve? Pozorně si pro-
lečn ěho vývodu cívky, zatímco ~br. 2.87 Zdroj souměrného napití z dVOJi· h lé d n e m e zapojení zd roje .
druhý konec vinutí je uzem- tt Jw sekundárního vinutí. Diodový m ůstek: Kdy ž pomineme odbočku, tj.
~
+22 V
něn. Pozornosti si zaslouží pola - 1...----.
~
dávd dvi napití aptltné polanty vliti sttedu , střed vinutí, pak se jedná o nor-
rita diody D2 a kondenzátoru C2, D1 , mální můstkové usměrnění
nev ~ : 1mO
Efektivní hodnota střídavého napětí je 28 V. Vypočteme maximální ho d-
nesmíme ji zaměnit. -< > Ol
ov notu napětí, n eboli napětí, na které se nabije ele ktrolytický kon denzátor:
Jednocestný usměrňovač
dává tepavý proud,jehož průběh
~ 16V
c ~ ::: , mO Ueex = Uer . {2 = 28 . 1,414 = 39,6 V.
známe z ob r. 2.12. Vyh lazuje- ,02 Až k to muto míst u je situace zcela obvyklá. Na katodách diod nam ěří.
me jej pomocí elektrolytického ,~
- 22 V ; e plus, na anodá~h minus ..Nyní věnujme pozornost odbočce uprostřed.
kondenzátoru velké k apacit y. e zřejm é , že ačkol iv se polanta plus a m inu s na koncích vinutí pra videlně
Nic však neb rání tomu, aby- Obr. 2.86 Zdroj souměrného nestabilizcvané- mění, uprostřed zůstává vůči kraj ů m nem ě n n é . O dbočka tvoří s kutečný
chom místo jed nocest né ho ho napěti Zilpojrný z jednoduchého sekllndár~ !ltfed . a ni c se na tom nemění ani při usměrňování. Proto naměříme
u sm ě rn ěn í zapoj ili dvouceet- ního vinutí s dvlma jednocestn ými z. kraj ních vývodů kondenzátoru proti odbočce (středu) poloviční napětí
ně, pomocí m ůstku . Počet diod usmčrňaoači.
tj. přibli žn ě 19 V. Tady jste si jistě vši mli drobné odchy lky . Místo obvYk~

108
109
I ého jednoho kondenzátoru mezi plus a minus na výstupu usměrňovače, Rozmístění součástek ukazuje obr . 2.88 , klišé plošných spojů zhotovíte
zapojíme kond enz átory dva . Přirozeně , tyto kondenzátory postačí na podle obr. 2.89. Tím jsme získali kvalitní zdroj souměrného nestabilíaova-
polovi ční na pětí a mu sí mft sprá v no~ polarit,: vůči středu na odbočce . ného napětí .
Podporují t ak funkci nulového pot en ei álu na stredním výv~u. Důraz ~a
správn ou polaritu k ondenzátorů n enf náhodný. Ve s~u prehl~ e n~J e­
den konstruktér, že v záporné větvi je kondenzátor .p~poJen kla~ym vyvo-
2.8.6 Konstrukce zdroje souměrnéh o s tabilizovaného
dem k nulo vému poten ciálu a nestačí se pak divit následkum . Kromě napětí
zničených diod a kondenzátoru mtw: na
nepozornost doplatit i transfonnátor, j est- S integrovanými stabilizátory 78XX a 79XX dokážeme velmi jednoduše
liže pojistka včas nesplní svoji funk ci. Pr0- + thotovit souměrný zdroj. Výstupní stabilizované napětí můžeme volit
t o d o poj istkového pou zdra vl ožíme T, mezi 5 V až 24 Vjak v kladné, tak j v záporné větvi Určitý zřetel musíme
trubičkovou pojistku odpovídající hodno- tl • brát na velikost napětí, které dodává síťový zdroj . Jde o to, aby rozdíl
ty, nikoliv na většt proud. Vyloučíme i po- v vstupního a výstupního napětí nebyl ptťljA velký. Tím bychom zbytečně
jistku opravovano u kouskem drátu. Jak satěžoval í stabilizátor a zvyšoval i ztráty. Dobře by vyhov ěl r ozdíl 5V
zjistíme sp rávnou proud ovou hodnotu po- v každé větvi . Jestliže na kondenzátoru naměHme na pětí přibližně 20 V,
j is t ky? Zj ednoduliený výpoče t vychází pak volíme mezi typy 7809 až 7815 v kladné větvi a úměrně k tomu 7909
z předpokl ádaného maximálního p'říkonu. až 7915 v záporné větvi. Tím respektujeme i druhou známou zásadu, podle
S odkazem na kapitolu 1.5.1, kde jsm e se Obr. 2.88 Rozmístrní soutii.stek které vstupní napětí musí být alespoň o 3 V vyMí než výstu pní napětí.
zabývali návrhem transform átoru, určíme nestabilízovaného zdroje S jednoduchým zdrojem souměrného
výkon sekundáni na 55 VA. Ten m ~ na z obr. 2.87.
primární st raně vynutit příkon přibližně
, ,
"'~V-,-lr:;:::lJL-,-~12 v
napětí se seznámím e na obr. 2.90 . Jakje
vidět, kromě stabilizátorů dodáme pou-
+ It~
70 VA. S menší nepřesnostt r::::::::::===;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;] ze po dvou kond enz átorech. Ty by byly
spočítáme : nejlepší tantalové s kapacitou 1 J.1F. Dá-
p 70 vá-li transfonnátor dostatečný proud,
1 = ~= -22-0 = 0.3A l OV pak z každé větve stabilizátoru můžeme
Do pou zdra vložíme tru- odebírat proud a ž 1 A. Záleží samozřej­
b i čkovou poji stku 0,3 A. M ů ­ m ě na velikosti ch lad iče. Při odběru
že se stát, že j sme zapoj ili Obr. 2.90 Zdroj sou měrnéJw napi- menšího proudu postačí silnější hl ímko-
v obou vě t vích ve l ké kep aci- ti se stahiIiz4tory pevného napití výplech o rozm ěrech 8 x 8 cm, ohnutý do
t y, čí mž vznik ne pN zap,;,utí tl plastovém pouzdru To-220. pravého úhlu. Na svislou stěnu takto
v elký po č át e ční n a bfj e cf vzniklého úhelníku připevňujemestabi-
proud . V t ak ovém případě lizátory. J e samozfejmé, že destičky obou stabilizátorů odizoluj eme od
může d ojít k přepál en í Pv-
chladiče. Totéž se týká š roub ů , procházejících kovovými destičkami. Des-
jistky . Pak nezbýv á ne ž po - ku plošných spojů zhotovíte podle obr . 2.91, rozmístění Součástek nalez-
užit po jistku s h odn otou nete na obr . 2.92. Nezapomeňte na drátový propoj u 7812 . Desku plošných
proudu o m álo vyěš t. Obecn ě spojů nutno připevnit k chladiči , tj . nesmí držet pouze za vývody stabili-
sétoru . DHve či později by se ulomily.
platí, že poji stka chrání obvod
jen v tom případě , když se Takovýto zdroj souměrného stabilizovaného napětí vyhoví ve většině
58 Případ ů, a proto se vyplatí zabudovat jej do staršího dílenského zdroje
vča s p ř eru š í

proudem . Z tohoto d ůvodu

nadm ěrným
I. jako doplněk. Předpokládá to však alespoň jedno volné vinuti na sekun-
nepoužij eme " siln ěj ší" po- Obr. 2.89 Klišé plošných spojů zdroje z obr. dáru transformátoru.
jistku než j e nezbytné. 2.87 a 2.88.

110
111
 J ak zjistit, jestli je potencio-
2111N400'l metr k tomuto úče lu vhodný či
781' 7~' ' ~D1 ni koliv? -Ied n odu še řečeno, po-
1ev 220 1,3.'ev
rovn á me průb ěh obou drah. Pro-
+ 1 317 I' }- 02 ~ ,t
, tože se jedná o .Iin eá rní průběhy,
musí se odpo r Iíne érn š, tj . rovno-
~ c~

ov
~" Cl
~" ;'$ +. m ě rně zv ět šovat nebo zmenšovat.
Zá~ežf na tom, který vývod pova-
žUJeme za začátek a který za ko-
Ob,. 2.92 Rtnmísttní sou6ístek u Cj, • ~~ R4 f;k
t -ť Cl ,; nec . Rozhodně nestačí porovnat
55 •1
zapojeníz obr. 2.90 a 2.91. StabiliZá• jen celkový odpor drah. Ten může
tory jsou odizolovány od chladia.
v
UlIJ 1

I 3371ť
»
Rl
'"
~04
\,..15V být stejný, ale v některých m ís-
2 , 220 tech dráhy se hodnoty odporu mo-
Ob r. 2.91 K 1i ~t plo~ných spoj12 Je možné připojit napájený ob. 03 hou značně Iíšit. Pak by ovše m
z olJr. 2.90. vod jen kjedné polovině souměrné-­ v
napětí v kladné a záporné vě tvi
ho zdroje, např.jen ke kladné větvi, nebylo stejně velké, lišilo by se . Po
aby se takto získal další zdroj kladného napětí? Odpověď zní an o, je to (}br. 2.93 Zdroj souměrného fiditelni ho
pravdě řečeno, tak. velká závada
možné . Hodí se to v ždy, když pottebujeme napájet běžné obvody současné napití s použitím fidítelných s tabilíZJÍt~
to zase není. V takovém případ ě
s číslicovými obvody TIL. Pak tiditelný zdroj nastavíme na 5 Vaz kl adné rJ. Napití st nJlStavuje tandemovým po-
se m ů ž em e jednomu nebo dvěma
větve souměrného zdroje napájíme ostatní obvody . tmcíometrem.
chybným m ístům v regulovaném
rozsahu napětí prostě vyhnout
Řidit eln ý zdroj so u měrné h o napět í a nenas tavovat je. Pracujeme pak s napětím o málo menším nebo v ětštm
NěkteH kon struktéři se rozhodnou zabudovat do svého dílenského kde jejiž odchylka přijatelná. Při napájení operačních zesilovačůto nečiní
zdroje řiditelný zdroj sou měrné ho napětí. Ponechme stranou otázku, do tá~é téžkos~ a v: ostatní~ případech jen vyjímečně. Při kontrole odpo-
jaké míry bude takovýto zdroj využit. Nicmén ě n ěkdy se to hodí a kon- rovych dr~Je nejvhodnější takový ohmmetr, který má jeden z rozsahů
strukce n ení složitá. Ptirozen ě použijeme integrované stabilizátory s kte-I srovnate lny s hodnotou odporu dráhy. Pak je výchylka ručky dostatečně
rými jsme se již se známili. Patrně nevyužijeme plný r ozsah napětí, který velká a vyhodnocení drah vyhovuj ící. Daleko nejpřesněji však odchylky
nabízejí. V ětšinou se s pok oj íme s maximálním napětím 2 x 15 V, což zcela odporu změříme číslicovým ohmmetrem . MěHme odpor od jednoho kraje
posta čuje . I tak se na desce můž eme se t kat s napětím 30 V u dvou dráhy k vývodu běžce při postupném otáčení hřídele. Hodn oty odporu
sousedních spojů , které vedou napájecí n apětí ± 15 V. J ak je zřejmé obou drah zaznamenáváme a získáme tak dobrý přehled o souběhu
z obr. 2.93, v zapojení použijeme integrované regulátory v kl adné i zá por- Tandem ový potenciometr s v ětš ími rozdíly v souběhu se pro naše použití
n é větvi . Vlastní č innost regul átoru již známe, stejně tak i funkci jednot- nehodí.
livých s oučástek. U tohoto regulovaného zdroje se zvyšuje n ebo snižuje V Rozmístění .souč~tek na desce plo šn ých spojů uk azuje obr . 2.94 .
současně kladné i záporné napětí . Troch u starostí nám při prav í dvoj itý Zápo~é Vě~,?- nepřehlédn ěte drátový spoj ze strany součástek v těsné
_ tandemový potenciometr. Od obyčejného se liší tím, že to jsou vlas tně blízkosti stabilizátoru. Propojuje vývod č. I se záporným vývodem konden-
dva potenciometry na společném hřídeli. Potřebuj eme takový potencio- zátoru a odporovým trimre m . Pro u vedené h odnoty v zapojení vyhovuje
metr, který má obě d ráhy stejné. Znamená to, že průběh odporu obou drah tandemový potenciometr 2 kll. Tu to hodnotu nebylo možné získat a tak
od zač átku až do kon ce se ne měnf. U běžn ého tandem ového potenciom etru problém vyře š ily dva rezistory paralelně zapojené k dráhám potenciomet-
je tomu zřídka. Vyhověl by t yp s t zv. přesným souběhem , avšak s malými ru. V tomto kon krétn ím případě Rp =10 kn.
h od not am i odporu nen í běžně k dostání. Přij atelným řešením je v ýb ěr v ~elkou JX?~ornos! n utno věnovat, ostatně jako vždy, instal aci in tegro-
z několi ka kusů běžných tande movýc h poten ciometni . n:nyc~ st~blhzáto~ n a spo.lečný ~hladič. Kovové destičky stabilizátoru
směj í být s ch ladičem vodivě spojeny . P odložfme je tenkou folií ze slídy

112
113

Obr. 2.94 Rsam istěni sOl46ístek ze
zapojenína obr. 2.93. Stabilizátory
nutno odizolova t od chted íče .
Rp =10 k zmen§uje odpor potmo- 56 J no z možných konstrukčních
ometru z 2kS PUl 2i.
nebo z plastu. Stejně tak šrou by Obr. 2.95 Kli~ pl~ných spoj12 z obr. 2.93
odizo lujeme bu žírkou v místě prů ­ a 2.94.
chodu. Pod hl avami šroubů ne smí
chybět izolační podl ožka . Chl adič ..
zh oto vím e obvyklým způsobem, napt. podle obr. 2.82 . Stabilizátory pro-
vi zorně zasuneme do de sky plošných s pojů, abychom si o dměřili pře sn é
umístění chla diče n a des ce.
Uvá dě ní do chodu není složit é. Po p ř ekontrolovaní správn é polari ty
kond en zátorů a diod přivedem e stejnosměrné napětí obojí polarity k desce
plošných spojů. Pájím e jako obvykle ptí~o k ~Iošném~ spoji. K výstupu
jedné větve připojím e voltmetr a pot~nclometn~~ým tn~rem nastaví~e
zvolené maximální napětí. Předtím Jsm e vytočili potenciometr do krajní
polohy , ve směru otáčeni hodinových ručiček. Tak to nas tavím e kladnou
i zápornou větev. Výstupní na pětí je natol ik stabilní, ~e se můžeme
spo lehnout na stupnici napětí vyznačenou na panelu zdroj e.
Instalace stabilizátoru do skříňky
Již dříve js me si zdůvodnili, proč musí být transform átor bezpodmí-
nečně uložen do skříňky a k síti připoj en třížilovým k abelem . Ani deska
stabilizátoru s ostatní mi součástkami nemůže zůstat ve formě "vrabčíhO
hnízda". Velmi brz y by došlo k poškození některého obvodu. Otázku "kam
s tím" ře ší ka ždý sám, podle svých možností. Obvykl e se díl enský zdroí
114
\lYznačuj e pevnou skříňkou s dostatečně velkým předním panelem , kd e j e
UfJIístě no několik ovlá dacích prvků . Nastavuje se j imi výstupní na pětí
"ednoh o nebo více stabilizovaných zdrojů, a také proud pojistky. Panel
~ále obsahuje přístrojové svorky přřslušei íct jednotlivým zdrojům, síťový
spínaČ , ind ikaci za pnutí t ransform átoru k síti, indikaci činnosti pojistky,
aJ1lpérmetr , p řípadn ě i voltmetr . Záleží samoztej mě na tom, kolik je
uvnitř zab ud ován o stabilizovaných zdrojů . Dílensk é zdroje se tedy budou
značně WHt. a proto n elze poskytno ut u niverzál ní r adu. Poradit je možné
těm , ktetí pro začátek použijí odděl ený bezpečn ý transform átor, jako je
např. FZI. Řešeni nebude sice příliš efektní, zato účelné. Předpokládá
totiž, že transform áto r se bud e občas využívat i k původnímu účelu. Jeden
nebo oba stabilizované zdroje um ístíme do plechové sktíňk.y,jejíž rozm ěry
odpovídaj í rozm ěrům FZ1.
Z obr . 2.96 je vi dět, že se
jedná o šíti 120 mm , d élku
(hloubku) 195 mm a výš ku
pnbližně 80 + 100 mm . J ed-
řešeni vidíte na obrázku , ale
záleží na vašich výrobních
možnostech. Sk.tíňk a m us í Obr. 2.96 Plechouídvoudl1rni skfítlka slJllnlizo-
být dostatečn ě pevná, proto- vaniho zdroje. Rozmlry odpovídají transf01"1t1á-
že transformátor je těžký. toru FZ 1.
Dospodu p ři š roubujem e gu -
mové špu nty (od prkýnek WC) a dn o opatří­ plictlytkr
me otvory pro chlazení proudícím vzduchem .
Rovně ž ve víku nahofe je třeba vyvrtat otvo-
ry, aby ohřá tý vzduch mohl vystu povat ven.
Jed noduchý návrh předního panelu zn ézor- • '0
o. .0
ňuj e obr . 2.97. V levé čás ti je vyved eno napětí 0- -o •
řiditelného zdroje. Na černé izolované ptí-
strojové svorce je OV, če rvená přivádí kl adné Obr. 2.97 Pťedni panel s1cfíň­
napětí. Nad ní je světelná dioda indikující
ky zd'oje. Pffchytky",pnpoji
připoje ni transformáto ru k síti. Uprostřed k §rou.b12m transformátoru
ční hříd el potenciometru s knoflíkem , ukazu - FZI.
jící na stupnici ve voltech. Vpravo j sou tti
Svorky: u prostřed černá s oz načen í m O V, d ále če rvená plus a modrá
minu s . Z obrázku je vidět, že čtytm i otvory v horní části panelu proch á zejí
Vodiče , kter é se příchytkami ptišroubují k vývodům transformátoru.
transform áto r se prostě posta ví na tuto sktíňku. Dbáme pou ze na to , aby
nedošlo k poškozen í izola ce v od ičů v průchozích otvorech. Proto vodiče
raděj i izolujeme bu žírkami.
116
/ N a z ávěr j eště pozn ámka. Nem ohli j sme si ukázat všechny možnosti 9. pted pok lá dáme·li napětí na k ond enzátoru 22 V a st abili zované napětí
které říditelné stabilizá to ry neb o i stabilizát ory s pevným napětím pos: 15 V, pak ztrátový výkon tranzistoru
kytují. Jistě j e využ ijete v různých zařízeních . Vždy je však nutno mít na Po =V e . I o = (22 - 15) . 0,1 = 7 . 0,1 = 0,7 W.
paměti , že snesou j en krátkodobé přetížení n ebo zkrat. Zvl ášť II dílenské-
ho zdroje, kd e se často m ění vod iče a připojují různ é desky ke zkoušení
j e omyl možn ý. Ohroženy jsou pak především součástky v připojených
obvode ch. Ch ybí tu ztejmě kvalitní ry chl á elektronická pojistka , kte rá
dok áže včasným zásahem och ráni t tranzistory a integrované obvody. Se
dvěm a takovými poj istkam i se seznámíme v následující k apitole.

Správné odpovědi:
1. J ednocestný usm ě rňov ač se vyznačuje padesáti pulsy za se kundu.
2. Dvou ces tný usm ě rňov a č má 100 puls u za sek und u, protože v době , kdy
teče proud opačným směrem , usm ě rňuje proud druhá dioda.
3. Bude-li odpo r dráhy potenciomet ru 4,7 kll a v sérii zapojený rezistor
I kn pti napětí 16 V, pak poteče proud
U 16
I = R = 5700 = 0,0028 = 3 mA
Odporovou dráhou potenciometru teče trvale proud při b ližně 3 mA.
4. Skutečné n a pě tí n a kond enzá toru C3 n elze určit, proto že závisí na
odbě ru proudu Zenerovou diodou a hlavn ě n a velikosti proudu odebí-
r aného ze zátěže . Napětř se bude m ěnit a v k aždém p řípad ě bud e menši
n ež Umu: .
5 . Ztrá to vý výkon tranzistoru se vypočítá j ako součin protékajícího
proudu a n a pětí na t ranzistoru (E - Cl. Při napájedm napětí 24 V
a stabilizovaném na pět í 9 V bude na tranzistoru napětí 15 V. Ztrátový
výkon tranzistoru Pc = Ue . Ic = 15 . 0,15 = 2 ,25 W.
6 . J estliže p řed pokl ád ám e, že s větelná dioda bude připojena k n a pě tí 6 V,
pak předtadný odpo r .
V 6
R = T = 0,015 = 400 n .
7 . Na odp oru Rl bude na pětí 6 V, proud t ek oucí obvodem m á mít veli kost
10 mA. Potom pte dtadn ý odpor
R= V = _ 6_=600 n
[ 0,01 .
8. Na zdroji předpokládáme napětí 24 V, světe l nou diodou nech ám e
protékat např. 10 mA . Ptedtadný odpor
V 24
R= - = - =2400n
I 0,01
Výkon s potřebovaný na odporu P = U . I = 24 .0,01 = 0 ,24 W ( 1/4 wattU)·

116 117

3. Elektronická pojistka
Všechny nov ěj ší in tegrované stabilizátory obsahují vnitřní obvod, kte-
rý chrání stabilizátor pted ptekročenfm maximální hodnoty proudu. Ně­
kteH konstruktéři se spokoj ili s jednodu šším zdrojem, který tento
och ranný obvod postrádá . Případný zkrat na výstupu m ůže zcela zni čit
takový zdroj . A i když n epůjde zrovna o mezní situaci, mohou vzniknout
jiné škody, pro konstruktéra značně citelné . Představte si , že uv ád íte do
chodu desku, osazenou mj . několika dražšími integrovanými obvody,
Nastavování se chýlí ke konci , stoupá netrpělivost , a v tom vypadne
š ro ubovák nebo pinzeta z ruky rovnou n a desku m ezi plošné spoje (smutná.
zkušenost autora). Drobné zablesknuU mnoho neřfk á o skutečné POhro-
m ě, kterou jsme neopatrností způsobili. Končí to zpravidl a nutnosti vy.
m ěnit in tegrované obvody. které podl e zákona schválnos ti nem á me Ve
svých zásobách. Lze takové škodě předejít? Víme j i! , ěe trubičkov á tavná
pojistka polovodičové prvky ne ochraní, a to ani tehdy, když se pře pálí . Pro
tranzistory a integrované obvody j e to příli š pozdě . Ty můž e zac hránit
jedině elektronická pojistka, reagujícf okam žitě na zvýšený proud. Platí
to za předpokladu , že je nastavena na hodnotu proudu jen o mál o vyšší
než je skutečný nebo předpokládaný proud zkoušeného obvodu . V praxi
to znamená, že kromě vnitřní ochrany integrovaného stabilizátoru potře­
bujeme dal ší pojistku, nastavitelnou na mnoh em menší proud než je
maximální proud stabilizátoru.
Obecně rozlišujeme dva druhy pojistek. Jedna ome zí protékajíd proud
na hodnotu, předem nastavenou ovládacím. prvkem na panelu zdroje.
Pracuje tak, že při překročení proudu poklesne nastav ené napětí, a tím
se zamezí dalšímu zvyšování proudu. Takové pojistky se používají n ej čas­
těji. My jsme se s ní setkali v minulé kapitole u řiditelného sta bili zátoru
L200. Určitý problém musíme řešit, když pojistka postrádá ind ikaci
činn osti. Jednodušeji řečeno, jde o to, že se nedozvíme, že pojistka ji!
omezuje proud, který za normálních okolností by byl v ětš í . Spolehlivě by
nás o tom informoval voltmetr poklesem ručky, kd yby ovšem byl součástí
zdroje. Není-li zabudován, snažíme se zapoj it alespoň jednoduchou indi-
kaci se svítivou diod ou. Led se rozsvítí, jakmile obvody elektronické
poj ist ky začnou omezovat proud.
Jiný druh představuje pojistka, která neom ezuje proud, nýbrž rozpoji
obvod mezi zdrojem a připojeným zaH zením. Proud ok amžitě klesne
téměř na nulu, což spol ehlivě poznáme podle ručky ampérmetru. Ten se
stal běžnou výbavou stabilizovaného zdroje, bez kterého bychom si často
ptipada1ijako slepí. Ledaže bychom vždy zapojovali do obvodu eamoste"
118
oÝampérmetr. To j e možn á pteS~ ěj šf m ě řen í, ale da leko m éně pohod lné
a hlavn ě. m én ě . poho!'<'vé . Ok am žité p řeru šení prou du je výhodné a odpo-
~-ídá to či nnosti tradi čních pojis te k.
Takov áto ·vn:'ín~_d" pojistka se v šak vyznačuje i n ěkterými nevýhoda-
mi. Tak n a!,~_ p~POJlme o~vod ke stabilizovanému zdroji, kd e jsme před­
tím nastaVlh pojistk u na predpokl ádanou proudovou hodnotu. Sl eduj eme
aITlpénnetr, ručka se však ani nepohne, žádný proud nezaznam en á .
Mylného závěru bychom se dopustili, kdybychom nabyli přes vě dč ení že
obVod j: pteru~en. Takováto situace m ů ž e nastat vždy, když v napáje~ém
obvodě Je zapojen !iltrační elektrolytický kondenzátor. Přitom nemusí mít
ani velkou kapacitu . N abíj ecí proud "vybité ho" kondenz átoru je značný
ajistěvětšf ~ ~ž běžný p~ou d te koucí obvodem. Na t uto sk utečnou hodn otu
jsme nastavili proud pojistky, a proto pojis t ka ihned reagoval a . Proč ručka
ampérm~tru ne zaznamenala nabíjecí proud? J e pr év ě vlastností ele ktro-
nické POJistky, že r eaguj e velmi rychle na vzrůst proudu. Ručka se nestačí
ani trochu ~chýlit, přestože náraz nab íjeóho proudu je značný. Poj istka
obvod roz pojila na samém začátku proudové špičky. V takovém přtpad ě
nezbývá než n apětí na zdroji zvyšova t postu pně, aby nedošlo k prudkému
nárůstu proudu.
Tato rychle pracující pojistka spolehlivě ochrání připojený obvod a na
každou proudovou špičku re aguje okamžitým odpojením obvodu od zd roje
napětí. S ?běm a uvedenými typy se podrobn ě seznámíme a bude zá ležet
na čtenáři , kte rému dá přednost,
.. ~ba typy poj!ste k .se VJZ.načují}cdnou společnou nevýhodou. Jak brzy
mstrte, z prmcrpu činnosti vyplyvá, že vyhodnocují n apětí na odporu
vložen~m do ces~y protékajícímu proudu. A o to tu j de. Tento odpo;
ev ě tšuj e - třeba žej en nepatrn ě- vnitřn í odpor stabilizovaného zdroj e. Přes
tut.o skut~no st představuj e ele kt ronická pojistka důležitý prvek usnad-
ňující prací konstruktéra a bohatě vyvažuje zmíněnou drobnou nevýhodu.
3.1 Elektronická pojistka rozpojovac í
dú Ta~ p?jistka se v:yznačuje rychl ou činností, jestliže z jakých koliv
v.oo~ dojde k okamžitému zvýš enf proudu v napájeném obvod u. Výh od-
n~ J~, ze na roz díl od jiných pojistek pracuje n ezávi sle na kons trukci
~t~oJe, a Poroto se hodí ke zdroji stejnosměrného napětí i j ako doplněk.
drŽ~me JI zabudovat do krabičky, doplnit am pénnet re m a vřadit mezi
~ oJ a vnapájený obvod. Pak bud e chránit jak připojený obvod, tak i zdroj ,
terý třeba nem á vlastní och ra n u.
119
 Ji stě j ste
nept ehl édli , že pojist-
.............-Bode-Ii v krajním
případě odporov á dráh a P2 zkratována, pak n apětí na
ka se p ři pojuj e ke zdroji i k nap á - bázi pot~ebné k otevtenf T I v.znikne pou ze p ří velké m pro tékaj ícím proudu
jeném u obvod u po uze jed ní m • nebo pti zkratu. Naopak pti nastaven ém velké m odpo ru poten ciometru
vod iče m . V to mto případ ě v kladné + P2 v dolní části d ěliče s~ači jen malý odběr proudu k to mu, aby napětí na
větvi na pájení. Záporný pól je pro- bázi Tl sto uplo a tranzistor se otevřel. Pojistka součas ně rozpíná.
poj en pff mo od zdroje k při poj ené­
mu obvod u, tedy mim o pojistku.
Shrne me , jak hodnoty odporů ovlivňujičinnost pojistky:
Zapojení nenf složité a nákl ad y na R2
zhotovení jsou níz ké . Krom ě je dno- • Odpor R5: Nastavuje maxi mální vypínací prou d te koucí obvodem a to
ho výkonového tranzistoru vyžadu- při zkratované drá ze Pl. Na nejmenší vypí nad proud májen malý'vliv
je tři nízkofrekvenční tranzistory protože j eho odpor je vzhledem k P2 zane dbatelný. '
'5
a několik dalších součástek . • Odpor P2: Určuje proudový rozsah pojistky. Nízká hodnota reguluje
malý rozsah kontrolovan éh o prou d u, odpo r však nelze příliš zvětšovat .
P opis č in nost i '''' C DO • Odpory R2 + Pl: Mají zásadní vliv na činnost pojis tky, protože výrazně
Obvodem kolektor - emitor vý- o vlivňují pra covní bod Tl. Zme nšením celkového odpo ru pti zachování
konového tranzistoru T4 protéká
0- -------......;0 hodnot v dolní části děliče se napětí na bázi Tl proti emitoru zvětší.
ze zdroj e do z átě že proud (obr . 3.l). Obr. 3.1 Rychlá rozpojQV(Jcí pojistka Pojistka bude vypínat dříve .
Umožňuje to báze, která dostává v kladni vltvi napití. Dobfe pracuje i st
potřebné kladné napětí prostted- staršími tuzemskými tranzistory. M ů ž ete nam ítnout , proč měnit odpor horního členu, kd yž můžem e
nictvím tranzistoru 1'3. Tranzistor změnit odpo r u potenciometru P2 ? To je možné a obecně II tím lze
1'3 má obvod C - E také otevřen, protože báze tohoto PNP tranzistoru je souhlasit. J enže n ěk~y pro poža dovaný rozsah regul ace proud u pojistky
na "zá po rném" potenciálu . Ten se dos tává na bázi obvodem emitor vychází odpor potenciometru značně nevh odný. S ituaci mohou kom plik o-
- kolektor tranzistoru 1'2. Znamená to , že T2 je rovněž otevřen. Najeho va~. i rozdíln~ zesil~vac!.činitele použ itých tranzistorů . Poža dujem e-li, aby
bázi přichází kladné napětí přes odpo r R3. Platí to pouze v případ ě , že Tl pojistka vyp ín ala ji ž pn p roudu 20 mA, pak musí m ít tranzisto ry T l a 1'2
je uzavřen. Když se otevte, pak spojí svým obvodem E - C u tranzistoru velký zesilova cí činitel. Nen í-li to m u tak, pom ůže právě zmenšení odpo rů
1'2 bárl s emitorem. Emitor a báze jsou pak na "záporném" potenciálu, R2 + Pl a teprve v druhé řadě experimen tuje me s odporem potenciometru
a proto se 1'2 uzavte. (Záporný potenci ě l je v uvozovkách proto, že ve P2. Jindy jsme odkázáni pouze na la borování pomocí R2 + P l. J e to
vlastním zapojení se zatím nevyskytuj e). Následkem toho se u zavte T3 v případě , kdy n em ů žeme měnit hodnotu odpo ru potenciometru. J ako
a následn ě i T4. Proud ptestává procházet, pojistka rozepnula . PhK~ ad poslouží dvojitá pojistka, re gul ovan á společně v kla dné i záporné
Kdy k tomu v praxi dojde?TI se otevře tehdy, když n apětí na jeho bázi větvi u sou měrného zdroje. Použijem e na př. tandem ový potenciometr
proti emitoru stou pne na 0,6 + 0,7 V. Takové na pětí můž e vzniknout 25kIN a je samozřejmým požadavkem, aby v obou větvích souměrné
p růchod em proudu na drátovém rezi storu Rl a samozřejmě i jako setu- pojistky byly pokud možno stej né hodnoty vypínacího proudu . Nebrání-Ii
račn í na pětí v obvodu C - E výko nového tranzistoru. Dál e ne přehlédn ěme, ~to podmínce nestejný průběh odporových drah (n utno prom ě řit ), pak
že emitor T4 a s ním i další tranzistory j sou přes spot ře bič p ři poj eny Jts tě s~ bud ou liěit zesilova cí činitele tranzistorů . Tehdy pom ůž e zv ě tš e­
k zápo rnému pólu zdr oje. Odtud se dostává chyběj ící zá porný pctenciél. Vání či zmenšován í odporů R2 + Pl v obou větvích. Tak se poda ří zajistit
Abychom mohli oka mžik se pn utí Tl a tím rozepnutí T4 v širokých vyhovující činnost obou pojistek . Nutno připomenout, že nastavení horní-
mezích volit, zapoj íme do báze Tl d ělič n apětí. Skládá se z rezistoru RZ, ho členu je kritické. Z tohoto d ůvodu zapoj ujeme pot enci ometrický trimr
R5 a proměnných rezi storů Pl , P2 . Platí tu v plné mífe vše, co j sme si ~l, který usnadní přesné nastavení pracovního bodu . Velkým odporem
ově řili při nastavování pracovního bodu tranzistoru. Čím bude mít horní eetavuíem e zhruba, zatímco trimrem Pl regulujem e v mal ém rozsahu
člen R2 + Pl větší odpor, tím větší část napětí se na n ěm vytvoH, a tím a proto j emně. Nakonec tuto dvojici nahradíme jedním pevným rezisto-
menší n apětí zbyd e na dolní č l en R5 + P2 . Dále platí, že čím větší bu de rem, abychom za mezili případné změně odporu vlivem stárnu tí trimru.
odpor dolního člen u, tím větší napětí se d ostane na bázi tranzistoru Tl ·

120
121
 Jak 8 pojistkou zacházet v p raxi
Pfipomene me si, že p ř ekročí-ll proud ve zkoušen ém obvodu hodn otu
nast avenou na pojistce, obvod se přeru š í , pojistka obvod rozepne. Přesn ěji
řečeno , t ranzistore m T4 přestane proch á zet proud . Ne pa trný p roud Však
přece jen obvodem pro téká . J eho velikost je neptf mo úm ěrn á součtu
odporů R2, RS, Pl , P2 . J ak je pa trné, bude záviset i na poloze běžce
potenciometru Pl. Čím js me nast avili menší rozpínací proud, tím nepat-,
nější proud prochází obvode m při vypnutí pojist ky . Tak malý proud
m ů ž eme zanedbat . Aby obvodem znovu začal proch ázet proud, tj. aby T4
se otevřel, je nezbytné obvod se spotřebičem na chvíli přerušit. Stačí
vytáhnout p řívodní vodič ze zdroje. Tím se Tl uzavře a pojis tka se uvede
do no rmálního stavu . Po opět ném sesun utí vodiče by pojis tka prevd ě pc,
d obně ihned vypnula , aniž bycho m pozorovali předchozí mžikové uzavteni
obvodu . J e pro to nutné před em ods tranit příčin u zvýšené ho odběru
proudu nebo přímo zkratu . Pro ji stotu vrátíme hřídel potenciometru na
nejnižší na pětí a pak zvoln a zvyšujeme. Přitom se vypl atí sledo vat ručku
a mpér metru. Pojistka znovu plní svo u funkci.
N ěkdy se stane, že při zkouš ení ze silovače pojistka vypne, aniž by byl
patrný d ůvod. Přitom zapoj ený ampérmetr neukázal pozorovatelnou vý-
chylku . M ů ž eme být bez obav , pojistka je v pořádku . K rozepnutí obvodu
došlo proudovou š pičkou, vyvolanou např. okamžitým zvýšením výkonu
nebo v jiném případě zakmitáváním zesilovače. Takové silné proudové
náraz y by mohl y poškodit nebo i zničit zkoušený obvod. Ampérmet r je
n estačí r egistrovat, avšak pojistka obvod spolehlivě och r ání . Na druhé
st raně má taková činno st známou nevýhodu. Proudovou š pi čku z působí
p ří nabíjení každá větší kapacita zapojená v obvodu napájení. Bez elek-
trolytických konde nzáto ru se ovše m neobejdeme. Nezbývá než tuto sku-
t e čn ost respektovat a n apětí n a zdroji zvy šovat postu p ně až na
požadova nou hodnotu. II řiditeln ého zdroje to nenf probl ém . Jinak je tomu
u zdroje s pevně nas taveným na pětím .
Předpokládá se, že rozpoje ní obvod u pojist kou ihned pozn ám e, ať již
podle poklesu ručky ampérmetru nebo podle ukonč en í či nnos ti zko ušené-
ho obvod u. Vyt ažením vodiče ze zdroje přerušíme nej en zbytkový proud
teko ucí pojis tkou, al e odpojíme i n apětí, kterému jsou nyní vystave.ny
t ranzistory Tl a 1'2. Pod obně jsou na tom i ostatní tranzisto ry. .Jestliže
totiž do šle v obvodu ke zk ratu, pak emito r T4 j e spoj en pHm o s nulovým,
tj . záporným potenciálem . S emito re m T4 jsou spoj eny emitory Tl a '!2
a je na nich také plné napětí zdr oje. Je proto nutné, aby všechny tranzlS-
tory měly U CE v ětší než předpokl ádané maximální napětí zdroje.
Vysvětlili jsme si již, že tuto pojistku můžeme zařadit za jakýkoliv
řiditelný zdroj napětí . Musíme si však uvědomit, že takto vklá dá me rnezt
zdroj a spottebič určitý odpor . Přesn ěji tečeno,jedná se o odpor velmi malé
122
hOdn oty <Rl = 0,3 ll) a s nfm do sé rie zapoj ený obvod kolektor . em itor
tr anzistoru T4 . Na tranzistoru bud e bez ohledu na velikos t protékajícího
proudu s a turačn í (zbyt kové) n apětí n ejm én ě 0,5 V. Na Rl bud e na pětí
menší, p Hmo úm ěrné protékajícímu proudu. Vřa zen á pojistka tedy zvy-
~ uje vnitřn í odpor zdroje, což v některých případech m ů ž e vadit. Pom ů ž e­
me si jednoduše sp ínačem, k te rý T4 nebo i Rl v případě potřeby překlene .
Vstup i výstup se tak spojí nakrátko. K tomuto účelu m ů ž em e použí t
i páčkový spínač, pokud j eho kontakty mají mal ý pfechodový odpo r . Jinou
a zřejm é lepš í možností je s pínač, s n ěk olik a pá ry spínacích kontakt ů ,
J ejich pa ralelním spojením se výra zně zmenší přechodový odpo r mezi
kontakty. V takovém případě vyhoví i běžný tlačítkový IZa STAT, který
obsahuje čtyti páry kontaktů . Sepn utím spín ače se krom ě tranzistoru T4
vyřadí následně i vstupnf Tl , k te rý
se ihned uzavře . Tím jsou i ostatní
• tranzistory zaručeně ve výchozím
stavu. Tímto způsobem je možné
- Pl • 42
- "zapnout " pojistku, kter á právě ro-
zepnula obvod. M ějm e však na pa-
měti, že sepnutím s pín ače č ástečně
vzroste proud, protože nestojí v ces-
""
R2 10k
tě Rl a obvod C - E. J estliže jsme
ptedtím neodstranili záv adu, můž e
to být i proud zkratový.
Vyplatí se indikovat zařazeni
a le hlavn ě vyřazení pojistky světe l ­
nou diod ou . Stá vá se , že po ch víli ji ž
neregistrujeme vyřa ze no u pojist-
!~ --ó+o
ku, a tak si neuv ěd om uj em e mož-
Obr. 3.2 Rychlá rozpojovad pojistka nost poškození obvo d u . Takové
v ZJíponri vltvi napětí. opomenu tí nás m ůže přijít draho,
zvláště není-li samotný zdroj chrá-
ně n proti zkratu. Jednou z možností, jak indikovat polohu s pínače, je
zapojení dvoubarevné LED. J eden pá r přepínacích k on takt ů při poj í v p0-
loze "vyřazena" anodu červené diody k na pětí . V opačné poloze bude svítit
zelená dioda . Podrobnosti nal eznete v I. dílu "Pozn ává me elekt ronik u" na
str. 63 . Tuto indikaci však m ů ž ete zapojit j en v tom případ ě , že poj istka
je součástí zdroj e, tmomáme k disposici napětí alespoň 3 V. U oddělené
pojistk y takto postupovat nelze. Zároveň se předpokládá, že indikace se
přep ín á stej ným přepínačem (lZOSTATEM) jako pojistka .
Pojistka umožňuje přesné nastavení vyp ínacího proudu již od 20 mA .
Při to m nezáleží na velikosti napětí, kterým zdroj napájí z átěž . Horní
hranici stanoví dovolený proud výkon ového tranzistoru T4 a přiroz eně
123
i výkon zdroje . Velkou výhodu této pojistky spatřujemev tom, že bez POUŽí I = I A a odporu Rl :::: 1 n je úbytek
vybereme tranzistory na zvolené napětí, takže nečiní potíže k ont ruovat na pě tí na pojistce 1 V. S takovou zt rá-
pojistku pro napětí zdroje 40 V i vyšší. Mezi výhody patH i možnost to u napětí se těžko smítfme. Naopak,
konstrukce pojistky v záporné větvi napájeni. Prostě použijeme tranzis. bude-li Rl :::: 0,1 n, pak pojist ka bude
tory opačné vodivosti (obr. 3.2>. Znamená to zároveň, že můžeme zko n. reagovat až při větších p rou dech .
etruovat dvojitou pojistku k souměrnému zdroji napětí, ovládanou S odporem Rl budeme proto experi-
tandemovým potenciometrem. P2 mentovat.
Je možné indikovat stav "pojistka rozpojila" např. světelnou diod ou? Hod not u Rl m ů žeme posuzovat
Jednoduchým způsobem to možné není, což vyp lývá z podstaty zapoj ení . i z dalšího hlediska. Nabízf se totiž
Bez ampérmetru se tedy neobejdeme. možnost účelně využít tohoto vložené-
Obr. 3.4 Rozmístln í součás tek: a pti- ho odporu jako bočníku k ampérmet-
Vl astní stavba ru. Prostě k jeho koncům připojit mě­
vodníchvoditi1 zezapojenínaobr. 3.1
Kromě výkonového tranzistoru T4 , potenciometru a spínače je celá řicí systém, aby měřil úbytek napětí
a 3.3.
pojistka zapojena na desce plošn ých spojů, jejíž klišé je na obr. 3.3. na odporu. Čím v ětšt odpor, tím větší
Rozmístěni součástek včetně zapojeni potenciometru a spínače ptinMí výchylka. Pamatujme, že na každém ampérmetru zafazeném v obvodu
obr. 3.4 . Potenciometr i spínač umístíme na přední panel a s deskou vzniká úbytek napětí. Bude patrně menší než na Rl , aleje to odpor navíc.
propojíme vodiči. Přtvod proudu kolektoru i výstup z emitoru T4 vyžaduje Sna žíme se omezovat vložený odpor do obvodu na nejmenší míru.
silnější vodiče . Stejně tak i připojen í spínače pro vyřazení pojistky. N ěkdy Na místě Tl , 1'2 uplatníme tranzistory s velkým zesilovacím činitelem.
je vhodnější vést několik vodičů paralelně. Pozornost věnujeme rezistoru Hodí se BC546B, 547B,C nebo tuzemské KC237B, KC507 a další. Nesm í-
Rl = 0,3 n. Hodnota odporu není kritická, avšak případné zvýšeni se me přehlédnout důležitou podmínku, že UCEmu musí být dostatečně
projeví zvětšením vnittního odporu pojist- vysoké, přinejmenším jako napětí zdroje. Vzhledem k poměrně nízkému
ky . Samotný rezistor zhotovíme z kousku napětí našeho řiditelného zdroje tento požadavek splňuje každý tranzis-
odporového drátu, odvi nutého ze starého
výkonového rezistoru 20 + 30 W. Vhodný
odporový drát naleznete na rezistoru
10 + 20 n. Konce drátu oškrabeme a dů­
kladně pocínujeme. Nakonec odpo r znovu
přeměříme a drát upevníme, aby se ne-
- tor . Se shora uvedenými tranzistory uspějeme až do napětí 45 V. Podobné
poža da vky jsou kladeny i na T2 . Zde volíme raději výkonnější typ, např.
BC337 nebo i tuzemský KFY34, 46, u kterých v šak vybíráme velké
zesilova cí činitele . Tranzistor T3 je jediný 8 vodivostí PNP a vyhoví BC327
nebo tuzemský KFY 16, 18. Vlastni sériový regulátor T4 musí propustit
proud nejméně 1 A. Hodi se B0237 pro proudy do 2 A, ale nic nezkazíme
mohl pohybovat. Pečl iv ě phpájfme, čimž s výko nn ěj š ím BD24l (3 A), BD44 l (4 A). Zcela vyhoví i starš í tuzemské
zamezíme samovolné změně odporu. Měli v kovových pouzdrech 1ID606 až 607 nebo lépe KOSOl až 503. Na tomto
bychom si uvědomit , že "studený " spoj místě se uplatni i starší spínací tranzistory tady KU nebo SV v kovovém
představuje nekontrolovatelnou z měnu pouzdru . M ůžeme-li si vyb írat, pak volíme typ s nejmenším zbytkovým
odporu často o několi k řádů větší než je
odpor samotného R l.
Co se stane, když tak malý odpo r ne-
můžeme změřit a odhad podle odvinutých
L:L/ 40
Iaatura čnim ) napětím UCEsat. To je napětí, k te ré zůstává mezi emitorem
~ kolekto re m při zcela otevřeném tranzistoru. V výkonových tranzistorů
Dývá v rozmezí 0,5 V -+ 1,5 V. T4 umístíme na chladič a izolovaně připev­
níme tak, aby propojovad vodiče byly co nejkratší. Při propojování nesmějí
závitů n ebude spo leh livý? Ne musíme se vznik at přechodov é odpo ry.
obávat, že pojistka nebude pracovat. Bu- Obr. 3.3 K/dé plo!Jnýcll spojů Zl Potenciomet r P2 by lépe vyhověl s expo ne nciálním průběhem . S lineár-
de- li Rl zbytečně velký, pak pojistka bude zapojeni na obr. 3.1. Vy/zaVl/je ním potenciometre m je průběh stupnice silně ne lineární, směrem k vyš-
r e a g ov at p ř ed e v š tm na m al é proudy , i pro starší tranzistory v kovo- šrm proudovým h odn otám se zhušťuje. V praxi to věak va dí jen m ál o.
avšak pro větší proud y se n ehodí. Od por vém pouzdru tčeíně proeíors Pote?c~ometrický t ri mr Pl , který slouží pouze ph n ast avování pojist ky,
v t o m případě zmenší me . P t i proudu pro chladiče. zapojuj em e ze strany pl ošn ých spojů, stej ně jako R2. Oba od pory nahradí

125
j ed en rezi stor, umístěný ze st rany součástek. Rezi stor R3 = 2k7 by měl
být alespoň půlwattový. Počítáme-li, že pojist kou bude procházet velkf
proud, n asad ím e na T3 chl~dič. Z~vá se tím více,. čím. m á ~4 metlAí
zesilovad činitel. Takováto situace mÍLŽe n as tat prakticky Jen ph osazeni
pojistky staršími t ranzisto ry, včetně tranzi s~ru T3. J~iný konden~á~r
C l zapojený mezi bází a emitore m Tl má za ukol zamezit vstupu rušlV}'ln
impulzům , které vznikají v elekt rovodné síti. Způsobuje je spínání a. roz-
pínání vypínačů, styka čů a také činnost obvodů s tyristory. V nepřfzniv ém
případě by mohly vypnou t pojistku.
I kdy ž se možn á roz hodnete pro jin ý typ elektronické pojistky, rozh od.
ně stojí zato t uto pojistku vyzkoušet, protože ji snadno sestavíte ze
"šuplíkových" zásob.
3.2 Elektronická pojistka s omezováním
proudu.
Taková pojis tka je vždy vázána na k onkrétní t yp stabilizovaného
zd roje. Ne zá leží při to m , jestli byl použit integrovaný stabili zátor čij~o­
d uš ší zapojení s tranzisto ry. Nelze ji tedy k on struovat samostatně, Jak
umožň oval předcho zí t yp . V j ednom se oba typy shodují: vyhodnocují
napětí vz nik lé průtokem proudu n a vloženém odporu.
Pojistek pracujících na principu omezení proudu j e mn oho druhů .
Seznámíme se s pojistkou, vhodnou pro integrovaný stabilizátor 317,
který jsme použili při konstrukci řiditelného zdroje. Tato pojistka pracuj e
spolehlivě a není přtlíš složitá. Připomeňme si, že velikost výs t upního
n apětí stabilizátoru n as tavujem e řídicím napětím n a vývodu č. 1. In teg-
rovaný stabilizátor má uvnitř k tomuto míst u připoj en obvod s referenč­
ním napětím . v ýstup referenčního zdroje pak řídí vnitřní regulační
+ Pl p ředem n astavujeme na hodnotu , od které má pojistka začít omezovat
D1
Jx 1N40CJ'7
- proud . Se zvětšujícím se proudem ro ste úbytek napětí n a R3 , tzn . že n a
Obr. 3.5 Pojistka
s omnováním proudu
u stabiliuítoru 317
470 03
pomocí operačního
: P2
zesilavate 74JCN. ov Mifc:3 2kS ov
126
zesilovač a ten ovlá dá d alší obvody . J e zřejmé, že to bude p rávě vývod č . I ,
k.am bude sm ě řovat naše působení . J de o to , abychom v určitém okamži ku
snížili napětí na to mto regulačním vstu pu. Z Ohmova zákona ví me , Že
proud je přímo úměrný n a pě tí. Zmenšíme-li n a pětí , zme nš í se proud . Ve
schém atu na obr. 3.5 směřuje k řídi címu vývodu stabilizátoru výstup
operačního zes ilovače. Tím j e nazna čen a cesta, po které pojistka půs ob í.
Jak se podaří sn ížit pů v odní napětí stabilizátoru? Jednoduše řečeno ,
k n a pětí na vývodu č.L , které je prom ěnlivé ale vždy kladné, přived em e
z operačnľho zes il ovače na pětí záporné. Výsledkem bude pokles původně
nastaven éh o n a pětí a v d ůsledku to ho i pokles proudu stabilizátoru.
popsa ný děj probíhá současně a při tom velmi rychl e. V cestě proud u od
opera čního zesilovače k vývodu č. l regulátoru stojí dioda 0 3 , která n ed o-
volí průtoku proudu opačným s měrem. Pro tento směr j e uzavře na. J ejím
úkolem je rovněž chránit LED, pólovanou stej ně jako 0 3. Světelné di odě
by škodilo trvalé p ůsobení závěrného n apětí po větš in u dob y, kdy poji stka
není v či nnosti. Ledka by se časem zni či la. Jakmile se na výst up u opera č­
ního z esilovače objeví zá porné na pětí, o bě diody j sou okamž i tě pólovány
v propustném s mě ru a začnou propouštět proud . Tento prou d j e malý
a m á-li být registrován, vyžaduje nízkopříkonovou LED. Ta se rozsvítí j iž
proudem několika miliampér.
Jak probíh á či n nost pojistky? V okamžiku, k dy proud stabilizátoru
dosáhne n as t aven é hranice, projeví se činnost ope račního zesilov ače a n é-
sledn ě i LED, která se začne roz svěc et . Ope ra ční z esilovač typu 741 je
zcela b ěžný a pracuje v zapojení rozdílového zesil ovače (podrobnosti ve III .
dílu ). Na j eh o vstupy přichá zejí dvě nepatrně se lišící n apětí stej né
polarity. J ednak na pětí přímo ze stabilizátoru a d ále o něco menší na pětí
za vložen ým odpo rem R3. J in ak. řečeno, vyhodnocujeme úbytek napětí n a
M . Pti mal ém p roud uje ú bytek malý, se vzrůstaj ícím proudem se rozdíl
zvětšuj e. Takto vzniklé rozdílové n a pě tí operační zesilovač zes ílí v pom ěru
R4 : Pl , tedy přibli žn ě 10 + 100 krát. P l je prom ěnný, a proto se zes ílení
bu d e m ěnit. Tím se bud e m ěnit i ve li kos t pr op ou št ěn éh o proudu .
neinvertujícím vs t u pu č. 3 n a pětí kl esá . Protože n a druhém, tj . in vertují-
crm vstupu č. 2 se napětí t é m ě ř nem ěn í, je toto kl adné na pětí čím dál vyMí
proti n ein vertuj ícímu vstupu. O invertujícím vs tupu víme, Že ob rací
- in vertuj e polaritu vstupního napětí v opačnou. Proto na výstupu č.6
stou pá opačně, tj . záporné na pětí. J e namířeno proti kl adn ému napětí n a
VÝVodu č. 1 stabilizátoru. P roto začíná té ci proud, kterému 0 3 ani LED
nebrán i, j elikož j sou nyní pólovány v propustn ém sm ěru . Výsledkem j e,
že pů v od ně n astav en é n a pětí n a řídicím vstupu stabili zátoru z ačn e klesat.
Pokles je přímo úměrný velikos ti proudu z operačního zesilovače, neboli
127
velikos ti n apětí na výstu pu č. 6 . J e jasné, že ani zkrat na výst u pu stabíft.
zá to ru nem ů že způso bit zvýšen í výst u pního proudu n ad stanovenou mez.
Velikos t nastavené ho prou du se nem ěnt .
J i s tě jste n ep ř ehl é dl i rezistor R5, který o dděl uje potenciometr P2 od
řiditel ného vs tupu. Kdyby R5 chyběl a pot enciomet r m ěl běžec v kraj ní
poloze, kde by zk ratoval dráhu , pojist ka by n ep racoval a . Po pravdě řečen e,
funkce by byla ohrožena již mnoh em dříve n ež v krajní poloze . Neetavena
omezení proudu se té m ěř nem ě n í v celém rozs ahu regulovanéh o napětí .
Je možné rozsah proudového omezení nějak m ěnit? J e to možné
a rozhoduje O to m velikost zesílení rozdílového na pě tí operačního zesilo-
vače . To se nastavuje ve smyčce zpětné
vazby odporem R4 a samoztej mě odpo-
rem Pl . Těmito dvěma odpory stanovíme
hranice proudu, který má pojist ka pro-
pouštět . Za pozornost stojí i další dva
odpory R2 , R6 ve vstupech operačního
zesilovače. Nemusí mít zrovna 10 kn,
avšak mají být co nejvíce stejné, tj . nema-
R.
jí se lišit.
Poněkud složitěj ší j e situace s napáje- Obr. 3.6 ZApojení zdrojt pro na-
ním operačního zesilovače. Za obvyklé pájení opemčniho usilavatt ZIÍ-
považujeme napájení souměrným n apě­ parným napitím. St sou čás tkami
tím , tedy kladným i záporným. To není st potíM na desce z obr. 3.8.
zrovna jednoduché uskutečnit. Kladné
napětí tu má me, i k dyž proměnné . Záporné napáj edna pětí chybí, a přitom
je pro fungování pojistky nezbytné. Bez něho nelze zís kat n a výstupu
záporný potenciál. Pot te buj em e tedy zdroj záporného n apětí . Nejjednodu-
šeji jej získáme pomocí dalšího vin utí n a transform átoru . T o se podaří
téměř vždy navinout i na h oto vou cívk u , protože vyfaduje jen mál o místa .
Odběr proudu z to hoto vinutí se omezuje na n ěkolik miliampér, takte
postačí vinout slabým d ráte m. J edná se o několik desí tek závitů drá-
tu (2} 0,2 + 0,1 m m (viz 1. k apitol a ). Počet z ávitů stanovíme s cílem získat
st řídav é napětí 6 + 8 V. Zdroj zapojíme podl e obr. 3.6. Pozorně zapojíme
d iody a kondenzátory, abychom tu nezaměnili póly. Velikost zápornéh o
na pětí není kri tic ká, d oporučen é n apě tí je 5 + 8 V. P oji stka pra cuj e
i s menším zápo rným na pájecím n apětím . Za n ejni žší hranici nu tno po-
važovat 3 V. Sériový odpor RB st anoví me obvyk lým zp ůsobem . Příčný
prou d tekoucí Zenerkou postačí S mA , vzhlede m k nepatrnému odběru .
Předpoklád áme-li, že bud e n a Cl napětí 10 V, pak sé riový odpor spočítáme
U 10
RB = T =0 ,00S =2000
128
Odpor Rs bude mít h odnotu 2 kn. Nechcem e-Ii pro zá porné n apětí
zhotovo vat samos tat no u de sti čku , pak s t řídav é na pětí z transformátoru
pti vedeme rovn ou na desku pojist ky, kd e se s to u to možností počítá.
J e m ožné využít pro zá porné n a pětí n ějaké vinutí určené pro další
zdroj? J e to možné, ~vš ak nelze t akové řešení d oporučit . Zn am enalo by to,
že bychom n emohli současně pou žívat oba zdroje, namohli bychom je
vzájemně propojovat. Tim bych om se zn ačně och ud ili .
P ozn ámky k e stavbě:
Společný obvod stabilizátoru a pojist ky z obr . 3 .5 zapojíme n a d esce
plošných spojů podle obr . 3 .7. Klišé plně ných spojů uka zuj e obr . 3 .8. Na
desce nen í umístěn potenciome tr P2 pro n astavení výst upního na pětí
stabilizá toru a také potenciometr Pl pro re gu laci prou du. S oběma se
potitá na panelu přístroje. Stejně tak i LED umístíme na viditelné místo .
Ostatní součástky se vejdou n a d esku plněných spojů. Zvláštní pozornost
věnuje m e rezistoru R3, kte rý má odpor přibli žně 0,3 O . Bu d' jej složíme
paralelně z něk olik a rezistorů , n ebo odvineme z vel kého rezistoru obvyk-
lým z působem. V takové m případě pos t upujeme stejně jako u předchozí
pojistky. Ani zde hodnota odporu R3 není kritick á . Ne měla by však
přesahovat O,S n, protože by na odporu vznik al ú bytek n apětí větší než
půl volt u při proudu 1 A. Při menším odporu než 0,5 n pojistka hůře
reaguje na malé pro udy.
P2
Obr. 3.7 Rozm ístěn í součástek: a pfi-
Vodních ucdi čů ze zapojen í na obr. 3.5.
Obsahuje i zdroj záporného napěti Obr. 3.8 K1i~é plofných spoj ů ze za-
Z obr. 3.6.
pojen; na obr. 3.5 a 3.7.
129
I Integrovaný stabilizátor j e třeb a důkladně chladit,jakjsme si ji! dHve
vysvě tli li. C h la dič
zho toví me nejl épe z Al- profílu, stejně jako v p ředcho.
zích konstrukcích (obr. 2.82). Um ístíme jej svisle, aby se ochlazoval
proudícím vzduchem.
Des ka plošn ých spojů obsahuje krom ě pojistky i obvod zápo rného
n a páj ecího napě tí . Počítá se tu s přived ením stří d avého na pětí 6 + 8 V
p římo z trans formáto ru. Z j ednocestného usm ěrňovače získáme záporné
napětí, které stabilizuje Zene rka ZD v sé rii se sr ážecím odporem R..
Jestliže napětí na kondenzátoru C4 n epřesáhne 15 V naprázdno, m ŮŽe me
stabiliza ční diodu vypusti t . Kondenzátor es vš ak ponecháme, p rotože
blokuje přívod zápo rného n a pětí na č. 4. operačního z esilovače . Získáme-li
záporné n a páj ecí napě tfjiným z působem, pak jej přivedeme přímo k vý.
vodu Č . 4 a kromě blokovacího kond enzátoru - postačí Ml , žádné dal M
součástky v tomto obvodu na desce nezapojujeme .
Potenciometr P l nemusí mít hodn otu odpo ru právě 1k. Záleží tu
jednak na velikosti R3 a také na R4. Čím bud e R3 větší, tím větší odpor
musí mít dráha potenciometru Pl. Při odporu R3 = 0,3 Q reguluje poten-
ciometr P l = 1 kG zhruba do 0,5 A. Požaduj eme-li v ě tš í r egulovaný proud,
zapojíme potenciometr s v ě tš ím odporem . Nejmenš í proud urtuje k rajní
poloha běžce při zkratované dráze. Tehdy je zesílení operačníhozesilovače
největAf. Je to však poloha nejistá a nestabilní. Proto za rozumnou mez
můžeme považovat nejmenš í proud 20 mA.
Časté chyby se dopouštěj í m ladí konstruktéři při zapojování LED.
Také v tomto pětped ě může dojít k zámě ně vývodů světelné d iody a po-
jistka nebude fungovat . Vyplatí se nahlédnout do I. dílu na str. 60, kde
začínají podrobné informace o světel ných di odách.
Můžem e t uto pojis tk u použít pro pln é r egul ované n apětí stabilizátoru,
tj . až do 37 V? Nelze použít, nedovoluje to ope rační zesil ovač . Napájed
n a pětí 741CN v plas tov ém pouzdru je Ueeeex = ± 18 V. ~tejný o pera.ční
zesilovač v kovovém pouzdru 741C má sice dovolené maximální na pájecí
n a pětí vyMí , Ue<:maI = ± 22 V, a le i toto napětí je nízké. J e pravda , že
rozhod ujícf je v to mto případ ě velikost vstupního rodflového napět í , které
dosahuje až ± 30 V. Toje p římiv ějš fhodncta, avšak v našem p řípadě by bylo
nutné srotit a stabilizovat napájecí napětí v kladné větvi . Dosáhli bychom
tak mal ého efektu v porovnání s komplikacemi, které by ná s čekaly.
S pol ehli vějším řešením je použít operační zesilovač s vyšším napáj~11l
napětím. Nen í běž ně k dostání, protože takové parametry jsou potte~a J en
vyi fme čn ě . Vyrábí se však ,j ak o např. LM343H nebo LM344H s napájecím
=
n apětím Uecmax ± 34 V a s j e št ě vyšším dovoleným diferenčním napětím
Jak ocejch uje me proud pojistky? K výstupu zdroje připoj íme prom ě nní
drátový rezistor s pos u vnou odbočkou R = 100 + 200 O. Musí však snést
130
výkon alespoň 10 W. Do séri e s ním zapojíme ampérmetr s ptepínatelnými
rozsahy do ~ ,5 A. Potom nastavujeme společně n apětí a odpor, a ž ampér-
metr ukazuje hodnoty proudu, které chceme vyzn ačit na panelu. Potencio-
metr pojistky Pl přitom nastavím e tak, a by LED se ještě nerozsvěcovala,
ale byla těsně pted začátkem rozsvícení. Takto postupně ocejch uj eme
jednotlivé proudové hodnoty pojistky.
PoužiU pojistky s omezováním proudu.
Tato poj ist ka se od "rozpínací" pojistky zás adn ě liší svou či nností a tedy
i způsobem užívání. Předně dovoluj e nastavit zvolené napájecí napět í
přímo, nikoliv postupně od nul y. Zato regulátor proudu pojistky nastaví-
me zpočátku na ni žší proudovou hodnotu a postupně zvyšujeme. Přitom
sledujem e ledku, která svítí nejd říve naplno, j ako p ří zkratu. Svit se pak
snižuj e, až při předpokládané h odnotě proudu musí zh asnout. V opačném
případě teče větší ne ž oče kávaný proud a m ů ž e to znamenat, že zkoušený
obvod není v pořádku. Napáj ím e-li již "oživený" obvod, pak rovnou nasta-
vujeme známou hodnotu proudu. Dojde-li z různých d ůvodů k většímu
odběru, pojistka větší p roud neprop ustí a ledka trvalým svite m sign al izu-
je omezení proudu. Má-li na svědomí omezení proudu elekt rolytický
kondenz átor, pak po je ho nabití svi t diody skončí, pojistka dále proud
neomezuj e. I při okamžitém a úplném zkratuje ome zení proudu tak dobré,
že ampérmetr j akéko liv zvětšení proudu neregistruje. Po odstranění
zkratu pojistka ihned přes tává působit. J e z řejm é , že na rozdíl od před .
chozího typu tato pojistka nepottebuje s pínač, kterým bychom ji zkrato-
vali kvůli vyřazení z činnosti. Pro ú plnos t si řekně me , že i tato poj ist ka
může pra covat v záporné větvi na pájecího n apětí . Vyžaduje to obrátit
vývody LED a diody, protože m á-li omezova t proud zá porného stabilizá-
toru, pak na řídi cí vývod stabilizátoru musí z operačn ího zesilovače
přicházet kladné napětí. Další z měnu zaznam ená napájení operační ho
zesilovače . Záporné napěndod é výs tup stabilizátoru, zato kladné napětí
musíme přivést odj in ud. Re šen í je stej né, j ako v předchozím případ ě .
Omezovací pojistka nevylučuje ani konstrukci dvojit é pojistky u zdroje
souměrného napětí. V takovém případ ě je leh ce dosažitelné napájecí
napětí obou polarit. Omezovací proud pojistky by se pak nastavoval
tandemovým pot enci ometrem .
131

4. Rezistor, k ondenzá t or a cívka
v e lek t r ic k ý c h obvodech
Kaž dý kdo se z.abývá elektroni kou , brz y pozná, že ~zné součástky se
chovají jinak v obvodech stejnosmě rného proudu a jinak v. obvodech
střídavého proudu. J sou obvody. kterými teče současně steJ nos.měrný
i stH davý pro ud nebo se stej nos měrný, klidový proud m,ěDí na střídaVý,
I v těchto obvodech j sou za poje ny pasivní součástky a Je třeba přee;lem
v ědět, jak se bud ou chov at. P08tu~n ě se seznámíme s vlastnost mi tti
zákla dních pasivních sou částek: rezistoru, kondenzátoru a cívky.
Rezistor
O rezistoru se obvykle míní , že se chová stejně jak v obvodu stejnosměr­
ného proudu, tak i v obvodu stříd avého p~udu . J e.to pravda~ Rekně,m e
si rovnou, že by to platilo tehdy, kdyby rezlsto~ byllrleál.ním. představíte,
lem ohmického odporu . Jenže ideáln í představitel é nee Xl~tUJ f. Kondenzá-
tor nenf ideálním představitelem kapa city, právě tak J~o .cívka. nenf
ideálním představitelem indukčnosti. A j ak se tedy proJ evuJ~ rezls~r?
Běžný rezistor má kromě ohmick ého odporu ješ~ m ~lý ~por induktivní
a troch u větš í odpo r kapacitní. To zál eží na velikos ti rez tstoru a rovn ěž
na technologii výroby. Zná zorňuj e to náhradní schéma na obr. 4.1. V ná-
hra dním sché matu se snažíme postihnout pok ud možn o všechny v~as.t~~­
ti zkoumané součás tky a pom ocí zn a č ek a sy m bol ů nazna ~lt J eJ l ~~
p ře dpok lád ané chová ni. vedlej ší vlastnosti r e ~ i sto~ způ sobují, že Jej
mů ž eme považovat za oh mický odpor jen v oblasti s tej nosmě rné ho pro udu
a omeze ně v části nízkofrekvenčního pásma střídavého proudu. Cím vy~.šf
k mitoč et bude v obvodu pracovat, tím více se mohou projevit vedlejší
a nežádoucí vlastnosti rez istoru.
M ůžete nam itnout, že se přece vyrábějí bezinduk čnJ' rezistory, j ejich!
indukčnost je nepatrná. Použití sahá do oblasti kmitočtů přes 100 MHz.
Toje pravda , takové miniaturní rezis-
tory s metalizovanou, tj. pokovenou
vrstvou se skutečně vyráběj í . Je to Obr. 4.1 Náhradni
však jen potvrzením toho, že běžné schéma rezistoru.
R L
rezistory svými vlastnostmi pro vyso- Kromě ohmického
ké frekvence nevyhovují. Kromě uve- odporu má rezistor c ti zn ázor ňuje odpor
d ených vlast nostf se u rezi storu , jeUl odpor kapacit· L R
stej ně jako u ka ždéh o jiného vodiče, ni a induktivní.
u platňuje t zv. povrchový jev. S j eh o
účinky se seznámíme najiném m ístě .
132
Ko n d en z á t or
Podívejme se na náhradní schéma
konden zá to ru na obr . 4.2. Ta m je vi-
Obr. 4.2 Náhradnl dět, že kromě kapa city má kondenea-
schéma kondenZáto- to r ješ tě ohmický odpo r, č a s t o
ru . Kromě kapacity nazývaný podle své vlastnosti svodo-
c R vykazuje kondenzd· vým odpo re m. Ten je jakoby ptipojen
tor soodavý a ztráto- paralelně ke kondenzátoru a přes něj
L vý odpor a sériavou se n áboj kondenzátoru samovol ně vy_
indukčnost . bíji. Nen í to však j ediný odpor, k te rý
zj išťuj eme u kond enzátoru. Možn á , že
jste již slyše li výraz "ztrá tový úhel delta". Ten musí me brát v ú vahu při
vysokých kmitočtech . Proj evuj e se jako ztrátový odpo r , který mn ohé
kondenzátory činí nepoužitelným i pro obvody vysok ých kmitočtů . Výčet
nepříz nivýc h vlastnosti kond enz átoru tim nek ončí. Je třeba jmenovat
ještě ind u kčnos t za pojenou do séri e s kapacitou. N ěkter é kond en záto ry
mají indukčnost zn ačn ě velkou, např . elektrolytické, takže stěží vyhoví
i v nízk ofrekve nčních obvodech . Je to proto, že ani v obvodech s nízkou
frekvencí nelze vylouči t vysokofrekve nční km ity, pro které je z míněná
indukčno st ne ptekonatelnou p řekážkou . Nezbývá než připojit parale lně
další kond en zátor s malou ka pacitou, kte rý má zároveň malou indu kč­
nost . Nehodí se však všechny keramické kondenzá tory (polštářky), někte­
ré vyhovuji pouz e nízkým kmitočtům . Indukčnost konde nzáto rů. dál e
zvyšuj i jejich drátové přívody. Proto je ve vysokofrekvenčních obvodech
zkracuj eme co nejvíce, případn ě kondenzáto r pájíme bez přív od ů . Někdy
se proti indukčnosti bráníme pa ralelní m sklá dáním kond enz á torů , cožje
vlastně paralelní spoj ení jejich in d ukčn osti. Tím se induk čno st zmen šuje,
zatím co kapa cit a zvětšuj e . Vlastnost i kond enz átorů. se tak vylepšují.
In duk čn í cívk a
J ako předs tavitel indukčnosti není na to m cívka lépe než p ředcho zí
SOučástky. J e samozřejmé, že se mu sí nějak projevit ohmický odpor drátu,
z kterého je navinutá (obr. 4.3 ). tím
sla bší je průřez vodiče, tim v ětší je
oh mic ký odpor. Prot ože je tento
Obr. 4.3 Náhradn í
od po r za pojen v las t ně d o sé rie
schéma induklní cio-
s i n dukčností, způsobuje zme nšeni
c ky. Krome induktnos-
protékajícího proudu. Pozoruj eme to
především v obvodech s nízkými kmi-
drátu a tzv. metizám-
to čty, kd e cívky maj í vždy velko u
tovou kapacitu.
indukčnost a to mu odpovídající p očet
závitů. N a vysokých frekven cích sta-
133
či menší induk čnost, a proto menšf počet závitů. Zato tu vadí, a to velice
silně, kapacita cívky. Vzniká mezi jednotlivými závity, a proto se jí často
tíká mezizávitová kapacita. NepHznivě se projevuje kromě jinéh o tím , že
zmenšuje šíti přenášenéhopásma u vysokých kmitočtů. Protože se chová
jakoby paralelně ptipojená k indukčnosti, vytváří paralelní rezonančnf
obvod. Ten se m ůže projevit zcela nečekaným způsobem . Tak na př.
vysokofrekvenční tlumivka, která ve vysílacím zařízení má zabrá nit ne.
žádoucím kmitům, m ů ž e vlivem vlastní kapacity sama rozkmitat obvod.
Najiném místě zase zhorší funkci oscilátoru do té míry, že oscHátorprostě
nekmitá.
Ukázali jsme si, že to 8 běžnými pasivními součástkami není tak
jednoduché,jak se na první pohled může zdát. Chceme-li se zabývat tím,
jak se zmíněné součástky převážně chovají v obvodu st říd av ého proudu,
nezbývá než si v ětšinu vedlejších vlastností odmyslet. Uvažova t budeme
tedy předevš ím typické vlastnosti těchto součástek. Je to určité zjednodu.
šení, al e podobně jsme postupovali i v jiných případech.
4.1 Rezistor v obvodu stejnosměrné h o
a střídavého proudu
Chování rezistoru v obvodu stejnosm ěrného proudu určlljejednoznač·
ně Ohmův zák on. Podle něj zdroj napětí U protlačuje proud I obvodem.
v němž je pHtomen ohmický odpor R. Vyjádteno vzorcem
U rtm Jl ~Iikostí.
I = R (obr .4.4a)
Grafickým vyjádtenim je přímka , vymezující na svi slé ose určitou
velikost proudu a s měřuj ící vodorovně s časovou osou - t - (obr . 4.4b).
Velikost proudu se 8 časem nem ěn í, proudje tím větší, čím menAíje odpor.
Obr. 4.4a) Rezistor v obvodu stej-
nosměrn éha proudu. Zd roj pro-
tlaluje proud nept ímo úmlrn ý
v eli kos t i odporu . b) P",blh
ol . 11- - --'-
-I
proudu st s lasem nem ěn i. aJ bl
134
R e zis to r v obvodu s tří davého proudu
Zdrojem napětí je např. sekundární vinutí transfonnátoru a bude
protékat pr oud sinusového průběhu. Víme již, že u st Hda vého pr oudu se
okamžitá hodnota napětí - u - s časem rychle m ění. Grafickým průběhem
je v n ejjednodušším případ ě sinus ovka, zn ázorn ěná na obr . 4.5b čárk ova­
ně . J e zřejm é, že napětí s probíhajícím časem stoupá z nulové hodnoty na
maximální hodnotu, potom opět klesá na nulu. Dal ší průběh napětí je
v grafu zakreslen pod osou, což zn am en á, že napětí nabývá záporných
hodnot . V praxi to znamená, že pr oud poteče opa čným s měrem . I při
záporn ých hodn otách stoupá napětí od nulové hodnoty až po maximální
h odnotu zá po r no u
a potom opět se zme n-
vektory šuje na nulu . Protože
lil r,
O· . t f \ \l n ení lhostejné . jak
. rychle dochází k to--
-.
u muto stří daní, neboli
o jaká je frekvence stří­
dav éh o proudu, je tře­
ol I .. , bl " ba tuto veliči nu brát
v úvahu . Pro jednodu-
-<ll 'J
chost se budem e zab ý-
vat nízkou frekvencí.
Obr. 4.5 a) Rtzistor v obvodu stfídmJiho proudu. Zdroj Bud e se týkat kmitoč­
nepět í protlsluje proud neptimo ú měrný odporu. tu f = 50 Hz elektro-
b) Okamti tá hodnota napětí Jl proudu st s tDst'm měni. vodné s ítě a dále akus-
c) Vektor rwpltí a proudu - je uran působi~ttm, sml- ti ck ých kmitočtů
v r oz sahu přibližně
20 Hz + 20 kHz .
Sledujme, jaká je závislost st řídav ého proudu na napětí. s post u puj í-
dm časem - t -. Je logické a z grafu zřejmé, že v počátečním bod ě, kde
napětí je rovn é nule, neteče žádný proud. Zazn amenám e, že okamžitá
hodnota proudu - i - je rovna nule. S rostoucím časem rost e napětí
a ZVětšuje se proud. Rezistorem R protéká okamžitý proud. přtmo úměr­
ný okamžitému napětí zdroje . Protékající proud má tedy ve st ejných
okamžicích stej ný průběh napětí. Říkám e, že proud a napětí jsou ve fázi .
neexistuje mezi nimi fázový posun. Ten se značí řeckým písmenem <p (ff}.
žeprěeme <p = O. Obě veli činy je možn é znázornit pomoci vektorů .
Co jsou to vektory? Vektory zobrazujeme j ako úsečky, které mají tři
údaje: působišt ě (začátek p ůsoben í), směr a velikost . Dva vektory společně
SVírají úhel. Jestliže je zakreslíme se správným úhlem a j ejich délka
odpovídá v určitém poměru skutečn é velikosti , pak obdržfme je dn oduchý
vektorový diagram . V tomto konkrétním p řípad ě kr eslíme vektory rovno-
135
běžně , protože jsou ve fázi (obr. 4.5c). Napětí a proud působí stejnÝln (obr. 4.6b >. Ktivk a zakresle-
s měrem. Měřením bychom se mohli přesvědčit, že rezistor klade P rů toku ná plnou čárou představuje
střídav ého proudu stejný odpor jako průtoku s tejn os měrné ho proudu . Pro I~.
'll průběh nabíjecího proudu.
ohmický odpor rezi storu platí Ohm ův zákon i v obvodu střídavého pro udu. Z grafu je vidět, a my to zná-
Nutno však d odat, že pou ze v obvodech s nízkými kmitočty . Pro vysok é I me ze zk ušenost í. že jakmile
.'
kmitočty toto tvrzení neplatí.
Jak se tedy chová rezistor v obvodu střídavého proudu o vysoké
c ..
0/
se kond en zátor nabije, dal ší
proud neproték é. Snadno se
frekve nci? Dříve než si odpovíme, připom eňm e si, že zkoumám e značně o to m pře sv ěd č íte pomocí
t
zidealizovaný rezistor, oproštěný od vedlejších negativních vlastností, to
je kapacity a indukčnosti. J e přirozen é , že vedlejší vlastnosti rezistoru
o, zkoušečky popsané v posled-
ní ka pito le. Pti nab íjení se
situaci komplikuj í. Avšak a ni s ohmickým odporem to n ení zcelajednodu. Obr. 4.6 a) Kondenzátorpfipojenýke zdroji stej- ledka krátce rozsvíU a zhas-
ché. Vysokofrekvenčním proudům kl ade re zis tor, stejně jako prostý vodič, nosml rnt ho napě íi. Obvodem te če nabíjecí ne . Když kondenzátor odpo-
větší odpo r než proudům stejnos měrným a nebo střídavým o nízké fre, proud, vlákno tdrot'ky tul okamžik zčeroená. j íte od zdroje na pě tí , na sta-
k venci. Proč to mu tak je? Pří čínu j e třeba hledat v tzv. povrchovém jevu. b) Prů blhy mzpitía prouduna kondenzátoru pf; v u kon d en zátoru se n ic
Zjednod ušen ě si to vysvětlíme : Kolem každ ého vodiče , kterým protéká jeho nabíjení. n em ěn í . Z ů s ta l na bitý, tj .
proud , vzniká magnet ické pole. Siločáry jsou rozložen y v podobě soustřed. podržel si ná boj . Kd y by-
n ých kruhů kolem vodiče. A právě v množst ví a rozložení siločar to vězí . chom vývody kondenzátoru přiložili na jazyk, proj evil o by se to stejn ě.jako
Nejvíce j ich j e kolem osy vodiče , s měrem k povrchu jich ubývá. Povrch kdybychom na jazyk přiložili vývody od zdroj e, z k te rého se kondenzátor
vodiče má jakoby m enší i nd ukčnost, a proto kla de i menší induktivní odpor. nabil . J e j asné, že kondenzátor vykazuje napětí stej ně jako původní zdroj .
Je zřejmé, že větš í část vysokofrekvenčního proudu bude procházet po Nabíjení kond enz átoru skončilo , kd yž na pětí na elektrodách dostoupilo
povrchu vodiče, to je cestou men šího odporu. Průře z vodiče se tak pro velikosti n apětí zdroje. Vzrostu napětí odpovídá prů běh čárkované k řiv­
vysokofrekvenční proudy zmenš uje a navíc se objevuje požadavek kvalit- ky. J e patrné, že v okam žik u při poje ní kondenzátoru ke zdroj i bylo n apětí
ního povrchu vodi če . Proto kvůli vysokofrekvenčním proudům často p0- na elekt rodách rovn é nule, zatímco nabíj ecí proud byl maximální. Na
vrch upravujeme stříbřením. J iná cesta ke zlepše ní přenosu takových konci nab íjení j e situace opačná . Na pětí j e maxi mál ní , p roud j e roven nule.
proud ů vede pře s použití tzv. licny. Místo jednoho siln ějš fho vodi če se Tento pozn ate kje velmi d ůl ežitý a brz y se k němu vrá tíme.
splétá více tenkých vodi čů do podoby lanka. Ta to metoda je účinná na Jaký je vztah mezi elektric-
spodní hranici vyso kofrekve nčního pásma, řád ov ě stovky kiloh erz . Pro kým náboj em Q, kap a citou C
j e š tě vy šší kmitočty se licn a nehodí, t am rozhoduj e k valita povrchu a napětím U na kondenzátoru?
vod iče. Sn adno si ově říme, že elektrický
u
I..,.. náboj Q je Um větš í, čím v ětší
j e k a p a cit a kond en zátoru
4.2 Kondenzátor v obvodu stejnosměrného a čím v ě tš í ]e na pětí přivedené
a střídavého proudu o ke kondenzátoru . Vyj ádřen o
c rovni cí Q = C . U. Platí to ne-

Připomeňme si, j ak reaguje kondenzátor, který připojíme ke zdroji

stejnos m ěrného napětí (obr. 4.Ga). V okamžiku připojení se pola rizuje
dielektrikum a přitom na jedné e lekt rodě se hromadí záporné náboje, na
druhé kladné náboje . Obvodem teče nabíjecí proud. Nabíiec í proud, zpo-
o,
t j
-r ., jen pro stálé napětí , nýbrž i p ro
okamžité n apětí . Platí to tedy
i v obvodu st řídavého proudu .
Spojíme-li elekt rody nabitého
Obr. 4.7 a) Náboj kondenzátoru se vyrmmá kondenzátoru, vyro vná se ná-
č átku značný, rychle kle sá. Proud se tedy s čas em m ění . Doba trvání jiskrou. Obvodem tete vyVíjecí proud, vlákno boj pro sttednictv ím jiskry
a velikost nabíjecího proudu závi sí předev š ím na kapacitě kondenzátoru. táravky naokamžik zleroená. b) Prl2blhyna- (obr . 4.7a). Na kondenzátoru
Čím je kapacita v ětší, Um v ětší nabíjecí proud Inab teče obvodem pití a proudu při vy fJíjení kondenzátoru. pak nezůstane žá dné napětí .

136 137
Přitom pro tékal krátce vybíjecí proud Ivyb, který však teč e o pačnÝtn
s měrem než proud nabíjecí. Proto je v grafu na obr . 4.7b jeho průběh
znázorněn pod vodorovnou osou. Vybíjecí proud ptes tane téci v oka mžiku,
kdy napě tí na elekt rodách klesn e na nulu.
Kondenzátorem tedy stejnos měrný proud neprochází, kondenzátor se
pouze nabíjí nebo vybíjí. Přitom však obvode m, ve kte rém je konden zátor
zapojen, teče nabíjecí nebo vybíjecí proud . V ustálen ém stavu klade
kond en zátor průtoku s tejnos měrného proudu velký odpo r . Zna mená to,
že kondenz átorem j e stej nosměrný obvod přerušen .
Kondenzátor v obvodu stHdavého proudu
Položm e si nejprve otázku : Bud e kond en zátorem v obvodu střídavého
proudu protékat proud ? Z toho co bylo dosud řečeno, m ěli bychom jedno-
značně řtcí - ne. Vždyť elektrody kondenz átoru jso u i nad ále odděl eny
dielektrikem , proč by tedy měl přes kondenzátor téci proud? Zkuš enost
však fík á , že právě kondenzátoru pou žíváme jako vazebního členu pro
p řenos s třídavých s ign álů . Jak je to tedy doopravdy?
n
U
u
I
I
-•
'l:.
-u U Dochází tu ke zpoždění neboli fá zovému posuvu o ],14 periody, kdy proud
e
" "
Ol:tr. 4.8 a) KondenZiitOT tI olroodu stfídavého proudu . Omodem proUkIiproud obbna
smhy. b) Pri1blh proudu a mlpltf tl obvodu stfiIlatiho proudu s ktmdfflzQtortm.
Proud pf~dbíhó pftd napětím. c) Vektory proudu a mlpltí Stlirají úhel 90'.
Podívám e se co se stane, když kond en zátor připojíme ke zdroji st řída­
vého napětí . Pro j ednoduchos t použije me síťový kmitočet 50 H z, který
s pottebným n apě tím dodá sekun dar síťového transform átoru (obr. 4.8a).
Vzhl edem k periodě 50 Hz , která je pro naše vnímání přece jen p řň íš
rychl á , nezji stíme v jakém okam žiku, tj . v j akém místě průb ěhu napě tí,
dojde k u zavření obvodu . l\.f ůže to být v d obě maximálního oka mžit ého
n apětí , práv ě tak jako v nulovém bodě nebo v časovém intervalu mezr
těmito body . Protože za jednu sekundu proběhne 50 kmitů , nezbývá než
tento ča sový úsek "roztá hn out" a zabývat se pouze jednou padesátinou
sekundy. Budeme předpokládat, že jsme připojili kondenzátor právě
v době nejmenší amplitudy síťového napětí, v časovém bodě (l),(obr. 4.8b).
138
V grafu j e čárkovaně zná z orn ěn průběh napětí a plnou čá ro u průběh
proudu v tomto krátkém období. J e tu vi dět, že na kondenzátoru vzrůstalo
napětí od nuly a zárov eň klesal proud z maximální hodnoty. V první
čtVrtin ě periody tedy zjiAťuj eme shod u 8 průběhy na obr . 4.Gb, a to u napětí
i proudu . Skutečn ě, i v to mto p řípad ě se kondenz á tor nabíjí a při tom teče
proud, který jsme dřív e nazvali proudem nabíjecím . Na konci první
čtvrt peri ody v časové m bod ě (2) je kondenzátor nabitý a prou d již ne teče .
V daHií čtvrtině pe riody n apětí na kond enzátoru klesá , proto že jak víme,
kondenzátor je připojen ke střídav ému proudu. A co se děje s proudem?
S klesaj ícím n apětím stoupá proud, je však opačného směru. Ptipomíná
to před chozí vybíjecí proud. V této fázi dochází k vybíjení konden zátoru,
neboli pře mís ťování náboj e na opačnou ele ktrodu kond en zá toru .Tí m j sme
se dostali na konec první pů1periody - časový bod (3), kdy proud je
maximální, ale na pětí rovn é nul e. Na začátku druhé pů1 peri ody se mění
polarita n a pětí a to začín á stoupa t . So učasně pozoruj eme, že proud klesá.
Na konci třetí čtvrtiny v časovém bodě (4) již kle sl proud na n ulu, zatímco
napětí d osáhlo maximální hodn oty. Kondenzátor se zn ovu nabil,j enže na
rozdíl od první čtvrtiny periody 8 o pačno u polaritou . Ná sleduj e zvětšování
proudu a pokles napětí . Sm ěr proudu se opět m ění. Na konci čtvrté
čtvrtiny, tj . na konci celé periody (5) teče maximální proud, zatímco napětí
je rovn o nule .
Je zřejmé , že mezi průb ěhem napětí a prouduje fázový pos un . Na pětí
a proud nestoupají a neklesají sou časn ě . j ako tomu bylo v obvodu s oh mic-
kým odporem . Každý jistě pochopil, čím je to způsobeno . U kond en zátoru
musí n apřed téci proud, aby se kondenz átor nabil a tím vzrostlo napětí.
předbíhá - musí předbíhat . před napětím . Fáz ový pos un «p = 90 ' . Pomocí
vektorů znázorníme posun podle obr . 4.& . Budeme si pamatov at. že s měr
otáčení vekto rů post upuje proti s měru otáčení hodinových ručiček . Směr
znázorňuj e šipka u t zv. úhlové rychlos ti, kterou značíme řeckým písme--
nem (iJ (omega].
Kt eré ve ličiny ov livň ují ve likost nab íj ecího p říp adn ě vybíjecího
proudu? Elektrický proud si představuje me j ako uspořá daný pohyb elek-
tronů , které tvoři elekt ric ký náboj . Velikost p roudu určujeme jako množ-
ství e lektronů nebo také velikost elekt rické ho náboj e, které p rošlo
vodičem za j ed notku času . Ze z m ín ěného vztahu vychází definice j ednotky
elektrického proudu: Jeden a mpér j e proud, při kterém proteče j ed en
coulomb fkul ombl za jednu se ku ndu. Coulomb, který o značujeme 1 C, je
velký záporný náboj složený z ohromného množství elekt ronů ( řá dově
triliony). Z definice je zřejm é , že proudem míníme elektrický náb oj pře­
místěný za č es. V případě nabíjecího nebo vyb íjecího proudu kondenzáto-
ru musíme pozorovaný čas omezit na krátký č asový úsek . Z načíme ho St
139
a čteme delta t . Za tento kr átký časový úse k nebo také za p řírůstek času t
se přemísti určitý n áboj Q. Značí se BQ (de lta kvél . Pl atí:
. oQ
1 = -
ot
Čteme : okamžitá hodnota prou duje rovna přírůstku náboje za přírůs _
tek času . Známe již vztah Q == C . U. Znamená to, že velikost náboj e je
přímo úměrná napětí a kapacitě kondenzátoru. Obě veličiny dosad íme za
Q v čitateli původníh o zlomku.
I
PotompaU
.
I =
C ou
'St
Zlomek ~~ představuje přírůstek napětí za přírůstek času. Slovy
vyjádříme pos ledni rovnici takto: proud proté k ající při nabíjení a vybijelÚ
kondenzátoru je ptťmo úměrný k apacitě kondenzátoru a rychlosti změny
napětí, neboli přírůstku napětí za čas . Z to ho plyne, že při rychlých
změnách napětí, kdy - II - je velký, zatímco - t - malý, bude při stejn é
kapacitě protékat velký proud. P latí to i obráceně . Při pomalých z měnách
napětí bude proud přitékající nebo odtékající malý. Přesvěčme se, je stli je
tvrzení pravdivé . <Obr. 4.8b). Nejdtíve si všimneme konce první čtvrtiny
periody (2). Průběh napětí značený čárkovaně má v tomto časovém úseku
plochý vrchol, takže změna napětí je malá. A j ak ý j e proud? Grafpniběhu
proudu protíná vodorovnou osu , má tedy hod notu nulovou. Toj e v soul adu
s tvrzením . Dále si všimněme doby, kdy skončila polovina periody (3).
Napět í v tomto oka mžiku doznává velkých změn, křivka je strmá. V krát-
kém časovém úseku dokonce mění znaménko . Pohledem na průběh
proudu zjišťujeme, že má nej vyMí a mplitudu. J e značen pod osou , což
mamená, že teče opačným směrem . Velk é z mě ně napětí odpovídá velký
proud . I v tomto ptípad ě se platnost rovnice potvrzuje.
Shrneme a zapamatujeme si:
• V obvodu střídav ého proudu, kde je zapoje n kond enzá tor, dochází
k průtoku proudu oběma s měry . Proto zj ednodušeně říkáme, že stří­
davý pro ud kondenzátorem prochází.
• Za řad í me-li kondenzátor do obvodu střídavého proudu sinusového
p růběhu , má proud protékající obvodem rovněž sin usový průběh . Má
i stejný km i toče t . Platí to rovněž pro n esínusov é pr ů b ě hy . průběh
střídav é ho proudu se nemě n í .
• Mezi n apětím a proud em je fázový posun ~ = 90 ', neboli n apětí se
z pož ďuje za proud em o 90' .
140
Kapacitní odpor kondenzátoru
Odpor, kt erý klade kond enzátor prů ch odu střídav é m u proudu, se
někdy označuje j ako kapacitní reaktance a jej ím symbolem je Xn. Ze
samotn éh o názvu j e zřejmé , že ačkoliv kond en zátor stHdavý proud pro-
pouští . zdánlivě pro pouští, klad e pnitoku proudu určitý odpor . Na čem
závisí velikost tohoto kapacitního odporu a jak vlastně odpor vzniká?
Předev ším j e třeba upřesni t, že se v žádném p ří pad ě nejedná o sk utečný
ohmic ký odpor. Je to odpor zdánlivý. J e z působe n Um, že proud je závislý
na velikosti ná boje kondenz átoru. Je to vlas t ně množství ele ktronů, které
se přelévaj í obvode m. Má -li kondenzátor ve lkou kap acitu, pak j e schopen
pojm out velký náboj a obvodem se přel évá velký proud. Je-li kapacita
ma lá , pak teče malý proud. V obvodu se to proj eví, jakoby n ěkd e fungoval
odpor, který brání průtoku většího proudu. Také kmitočet střídavého
proudu se významně projevuje v obvodu s kon denzátorem . M ěřením si
m ůž e m e ověřit, že stejný kondenzátor, který p ří síťovém k m itočtu 50 Hz
se jeví jakoby s velkým odporem, při km itočtu vy šším, např . l()() kHz
nekla de téměř žádný odpor .
Zapamatujeme si:
• Kondenzátor s větší kapacitou klade sttídavému proud u menší odpor
ne! kondenzátor s malou kapacitou.
• Čím vyšší je kmitočet v obvodu, tím nižšf je odpor kondenzátoru. Platí
to i obrácen ě .
V obou případech se jedná o nepří mou úměrnost . Vyjádteno matema-
tickým zápisem je kapacitní odpor
1
Xc=2.fC
Zna mená to, že k apa citní odpor je nepHmo úměrný ka pacitě konden-
zátoru a použitému kmitočtu, násobeném u konstanto u 2 't. Platí, že
2 Jl = 2 .3,14 = 6,28 . Častěj i se setkáte sjinou formou zápisu. Místo členu
vyjadřujícího vzt ah ke kmitočtu , to je místo 2 ft f, se používá tzv. kruhová
frekvence označovaná jako omega (Ul). Platí , že CJ) = 2 Jl f. Pak má zá pis
známěj ší formu :
1
Xc=wC
Oba zápisy jsou rovn ocenné. Co je to kruhová frekven ce? Na tuto
otázku si neodpovíme. Abychom mohli s p rá vně pochopit pHp adn ou odpo-
věď, museli bychom ovlád at obor fyziky, který se zabývá harmonickým
POhybem . Ta m se sinusovka vyvozuje j ak o prům ět pohy bujícího se bodu
141
po kružnici. Zásadní roli tu hr aje č as, rychlost pohybu a obvod kruhu 2 7t r
který stanoví dráhu pohybu. Odtud se do rovnice dostal člen 21t. Pro lepá.
ná zornost, jak kmitočet ovliv ň uje kapacitn í odpor kondenzátoru , si uve-
deme příklad :
Kond enzátor O k apacitě 1 JlFbude zařazen v obvodu střídavého Proudu
postupně s kmitočte m 1 kH z, 100 Hz, 10 Hz. Mám e zjistit jeho kapacitní
odpor neboli reaktanci.
Dosadíme-li do vzorce za C kapacitu ve faradech, za f kmitočet v her.
zech, vypočítá me ka pacitní odpor Xc v ohmech. Znamen á to, že na tyto
jednotky musíme převést zadané veliči ny . Zaokrouhlíme čís l a a dostane.
me přibližně : Xc pro 1000 Hz ~ 159 O
Xc pro 100 Hz ~ 1 5900
Xc pro 10Hz ~ 15 9000
Může m e usuzovat, že pro ještě nižší kmitočet, blížící se nule, bud e
zdánlivý odpor rove n ne konečně velké mu odporu. To se j iž pohybujem e
v oblasti stejnosměrného proudu. Nao pak, pro n ekonečně vysokou fre-
kvenci klesá kapacitní odpor k nule. Pro přesnost dodejm e, že uved ené
hodnoty platí v plné míře pouze pro sinuso vé průběhy . V ostatních
případech je velikos t kapacitního odporu poně kud jin á, a le základní
vztahy se nemě ní .
4.3 Cívka v obvodu stej no směrného a st řf­
davého proudu
S cívkou v obvodu stej nos mě rného proudu máme již zkušenosti. Expe-
rimentovali jsme s ní, a bychom si ověřili , že kolem ní vznikne magnetické
pole. Víme tedy, že stej nos měrný proud cívkou prochází. Vím e také, že
drát , kterým je cívka navinuta , má vždy určitý odpor. V tomto pří pa dě se
jedná o ohmický odpor vod i če . Na čem závisí velikost toho to odporu? Není
tě žk é odhadno ut, že bude záviset na délce v od iče, na j eh o průřezu nebo
prům ěru a tak é na vodivosti materi álu, z kterého j e vodič vyroben . Čím
bude vodi č delší a čí m bud e tenčí, tím bude mít v ětší odpor. Vyjádteno
matem atickým zá pisem:
I
R = p-
S oJ
První písmeno na pravé s tra ně rovnice je řecké p [r61. Vyjadfuje tzv.
měrný nebolispe cifický odpor vodiče . J e to velikost ohmického odporu , kte rý
klade pnichodu proudu drát dlouhý 1 m o průřezu 1 mm 2 pti teplotě 20 ·C.
142
Pro různé kovové i nekovové materiály je měrný odpor různ ě velký a nalez-
neme jej v tabulkách. Další písmeno • mal é I - znamen á délku vodiče v
metrech. Velké S značí průřez vodiče v milimetrech čtverečných _ mm 2
(nepl ést s průměrem ). Slovně bychom vztahy vyjádřili: odpor vodiče je
přímo úměrný měrnému odporu ma teriálu a délce vodiče, n epřímo úměr­
ný je průřezu vodiče . Čím v ětší průřez . tím m enš í odpor. Odpor vinutí
cívky tedy dokážem e s počítat nebo odh adnout . Podle Ohmova záko na pak
snadno spočítáme velikost protékajícího stejnos měrné ho proudu.
Vím e, že každá cívka se vyznačuje vlastní indukčností. Připomeňme
si, že induk čnost j e vlastnost cívky vytvotit kolem se be magnetický tok,
který vyvolá v závitech cívky indukovaný proud o pačného s měru. Indukč­
nost značíme velkým písm enem L a m ěřím e v zák la dních j ednotkách
zvan ých henry, tj. 1 ll. J e to však jednotka pHliš velká. a proto se častěj i
setkám e s j ednotkou ti síckrát menší, zvan ou milihenry, tj. 1 mH . Ve
vysok ofrekvenčních obvodech se induk čnost cívky vyja dřuje v j ednotk ách
milionkrát menších, v tzv . mikrohenry, tj . 1 ~H .
O indukovaném proudu víme, že je namířen proti p ů vodnímu vmíka-
jfeímu proud u. J e pochopite lné, že tato skutečnost bude mít vliv na postup
proudu. Jak se projeví vlastní indukčnost cívky v obvodu stejnos měrného
proudu? Jednoznačně m ůžem e odpovědět. že běhe m doby, kdy cívkou
protéká proud, se vlastní indukčnost neprojeví . Neplatf to však pro krátký
tasový úsek při zapnutí a vypnutí proudu . Sledujme nejprve první případ.
Elektrický obvod stej nos měrného proudu podl e obr . 4.9a se uzavte. Cív-
kou začín á téci proud a vm i.ká magneti cký tok. Sil očáry pronikajf závity
vlastní cívky, a to má za následek vznik indukovanéh o proudu, nam í ř e­
ného proti p ů vodního proudu . Následkem toho dojde ke krátk ému zdržení
pronikaj ícíh o proudu . Vlastní indukčnost je t edy p ří činou zpoždění
proudu, který proto nemá s polečný průběh s na pětím (obr . 4.9b)
Ul
I ..•..
," ,
. ,,•
,, ,
•,
- - - - ~-~. __.... •
o
bl
-, oJ
_ I
Obr. 4.9 a) Cívka v obvodu stejnosm&ného proudu. b) Prilblh napěti a proudu
v okamžiku pfípojení cívky ke zdroji s teinoeměméuo napětí. c) Prli bt h napětí
Q proudil po pterušení obvodu - vzniká napffová Q proudová špitka.
143
 Na če m závisí doba zpoždění proudu za napětím? Závisí na indukčnosti
CÍvky. Pokusem se můžem e přesvěd čit, že indukčnost je tím v ětš í , čím m á
cívka v ět š í počet zá vi tů a čím siln ější je magnetický tok cívky. Nejlépe se
magnetický tok uzavírá magneticky vodivým materiálem . Proto vkl ád á.
me do cívek j ádra, tvořená feromagnetickými materiály. Zpoždění proní,
kajícího proudu při zapnutí trvá jen zlomek sekundy a dále již Prou d
protéká bez ome zení. Přesněji řečeno , zůstává trvale omezen pouze ohm íe,
kým od porem vinutí cívky. V obvodech s ustáleným a trvalým stejnosmě r_
ným proudem se tedy indukčnost neuplatni.
Mohl o by se zdá t, že na cívce zapojené v obvodu stejnosměrného proudu
n ebude j iž dál e nic zajím avého. Jenže právě při přerušení obvod u se
induk čn ost cívky projeví n ejvýrazn ěj i. Mýlili bychom se, kdybych om před­
pokládali, že pti přerušení obvod u zanikne okamžitě proud j napětí . Tak
to mu ovšem není. Po přeru š ení obvodu n ejen že obě veličiny n ezaniknou,
nýb rž jejich ve likost n a okamž ik j eště vzroste (obr. 4.9c ). Projeví se
především velko u jiskrou v místě pře ruš ení obvod u. Je-li v obvodu velká
indukčnost a te kl velký proud, pak se při přeru šení vytáhne mezi k ontakty
spínače elekt ric ký oblouk. Zbavit se tohoto oblouku při rozpojování obvodu
není s nadnou zá ležitos tí . Avšak i v obvodech s malými proudy p ůsobí
přeruš ení obvod u značné poU!e. I malá j iskra způsobuje opalování kon -
taktů . Krom ě toho svědči o tom , že p ří vypnutí vznikla napěťová a proudo-
vá š pička, která m ůže poškodi t součástky. Tak např. bude-li v obvodě
zapojena žárovka, m ůž e se snadno zvý šeným napětím a proudem přepálit .
Jiné součástky se si ce neptep álf, zato se mohoujioak poškodit. Rík ěm e ,
že se zvýšeným n a pětím prorazily . Abychom si uvedli alespoň jeden
příkl ad z naší či nnosti , obrátí me pozornost k relátku. Ovládací cívka rel é
má značnou indukčnos t, aby vyvinula velký magnetický tok. T en je
potřebný k přita ž ení kotvy relé . Při přerušení proudu do ovládací cívky
může n a pěťová š pička pror azit tranzistor, který relé obvykle spíná. V ta-
k ovém případě je nutná ochrana . která zabrání poškození součástky.
Nejjednodušejí to ~ dioda, zapojená paralelně k vývodům cívky - v závěr­
ném s mě ru . Diod a odved e indukovaný proud vzniklý pří přerušení obvo-
du, protože j e v t om okamžik u pólována v propustném směru.
Dosudj sme si n evysvětlili , jak vl astně dochází k tomu , že po přeruš e ní
obvodu se objeví n a cívce n apěťový a proudový impuls. Z dřívějška víme,
že při pohybu magnetick ého toku vznik á ve vodi či a tedy i v cívce
indukovaný proud. J eho s mě r j e vždy opačný v po rovnání s proudem, který
h o vyv olal. Při př eru š ení obvodu se původně nehybné magnetické pole dá
opět do pohybu, magnetický tok zaniká. Stejně jako na začátku i nyní s~
v závitech indukuje napětí a může téci i proud. Rozdíl tu však je . p~
zániku magnetického toku se totiž si ločáry pohybují opačně než ph
vzniku . Indukované napětí a proud má proto opačný směr. Co z toho
144
plyne? J estliže n a začátku byl pů vodní proud ind ukovaným proudem
brz d ě n ,
nyní jej indukovaný proud naopak podporuje . Obě napětí i prou dy
se sčítají. Výs ledek již známe - dojde k n a-
pěťové a proudové š pi čce. E ne rgie soustte-
děná v magnetickém toku se takto zhodno-
tila. Snadno se m ů žete o pů soben í vlastní
indukčnosti přesvědčit sami. Potřebuje te
cívku s větší indukčnostf , nej lépe se želez-
ným jádrem (t ran sform áto r) a k to mu plo-
chou baterii (obr . 4.10). Při pájíte vývody
k cívce neizolovaným vodičem. uchopíte
plechové vývody baterie každý do jedné ruky
a dotknete se současně obou vývodů trans-
formátoru. Má-li cívka dostatečnouindukč­
Obr. 4.10 Baterii pt ííožime nost, pak pti přerušení proudu vznikne
k rývod12m ávky a prudce od- napěťová špička, kterou organismus ihned
dálíme. Vznikne n ap ěťo o á zaznamená. Budete se divit, jak intenzivní
'pitka je to účinek.
Cívka v ob vodu střídavého proudu
Elektrický obvod zapojíme podle obr. 4 .11a. Vezmeme-li v úvahu, co
vím e o chování cívky v obvodu stejnosměrného proudu, m ůžeme předpo­
kládat, že i v obvodu střídavého proudu se indukčnost cívky nějak projeví.
Při uzavfení obvod u, jehož součásUje cívka, dojde ke zpoždění proudu za
napětím . Tojsme si j iž vysvětlili . Na obr. 4 .11b průběh proudu - i - vychází
z počátku ( časový bod U . tedy z nulové hodnoty. Napětr - u - vykazuje
maxi máln í hodnotu, protože ve stejném ok a mžiku je pti pojen zdroj. Fá-
zový posun tedy činí 90 · . Na rozdíl od stej nos m ěrnéh o obvodu, okamžitá
hodnota napětí se mění. P odle sinusovky v následujícím okamžik u napětí
klesá .
--
<ll
I
j
o, -ut
bl e
Obr. 4.11 a) Cívka v obvodu stfídavého proudu. b)Pr12bt!h napltf a proudu v obvodu
s CÍvkou. c) Vektorynapití a proudu svírají úhel90'.
145
 V době , kd y na pěti ji ž kleslo na nulu (2), proud v obvodu dosto upil
maximální hodnoty. Dále n apěti sto u pá, ale jeho polarita se z měni la.
Nabývá zápornýc h hodnot . Ve stej né do bě proud klesá k nule (3). Ve t ře tí
čtvrti ně periody proud roste, a le teče opačným sm ěre m, n apět í pti torn
klesá k nule (4), J e z řej mé, že po celou periodu bud e proud proti napětí
fázov ě pos u nut, to je z požděn o 90 ' . Způsobuje to vlastní indukčnost cívky,
která je p říčinou vznik u indukovaného proudu. Z obrázk u j e patrné, že
průběh proudu zůstává stejný, v to mto případě sin usový a ani kmi točet
se n em ění .
Pod obně jako u kondenzátoru, i u cívky m ů žem e v libovoln ém časovém
úseku pozorovat, že oka mži tá velik ost n apětí - u - j e v určitém pom ě ru ke
změ ně proudu - i -. Tak napt . na začátku pozorov ání v bodě ( 1) odpovíd á
časové změně podsta tně v ětš í zm ěna prou du než v okolí bodu (2 ). V tomto
druhém případě má proud maximální a mp litud u a jeho časová změna j e
nepatrná , vrchol je plochý. V bodě (3) je pomě r přírůstku proudu v časo­
vém úseku nej v ětš í, takže v tomto místě bud e i napětí nejv ě tš í .
Zlomek « vyjadtuje poměr přírůstku pro udu k přínistku času,
at
neboli změn u proudu za čas . Tento vztah nás jistě nepřekvapuje . V poně­
kud jiném uspořádání jsme se s ní m setkali u kondenzáto ru . Tam jsme
zjis tili, že elektric ký proud protékaj ící kond enzáto rem je přímo úměrný
ryc hlosti z měny n a pětí 8 časem .
U indukčnosti jsme odvodili, že čím rychlej i se m ění elektrický proud
protékající cívkou . tím větší vzniká indukované napětí namítené proti
původnímu vloženém u napětí . Vztah mezi naindukovaným n a pětím - II •
a ostatní mi veliči nami vyj adřuje rovn ice
U = L ai
al
Vyjádteno slovy: indukované napětí j e přímo úm ěrn é i ndukčnos~i
cívky a přírů stku proudu za čas . Z toho plyne, že při stejné m proudu Je
indukovan é n a pětí zá vislé pouze na indukčnosti cívky. Platí, že čím větAí
indukčn ost, Um v ětš í indukovan é n a pěU . Tuto vlastnost cívky nazýváme
vlast ní in d ukčností.
Induktivní odpor cívky.
Z předch ozího j e j asn é, že kro m ě oh m ického odporu klade cívka je§tě
j iný odpo r st řídavé m u proudu . Tent o odpor je zdánlivý a na zývá me ho
ind u ktivním odporem neboli ind ukt ivní re aktancí. Značí se XL. Čím má
cívka v ě tš í ind ukčnost , Um vzniká v ě t ší indukovan é napětí . a Um se
p roj evuje větším induktivním odpore m. Vr aťme se je š t ě k pojmu přírůstek
pro udu za čas . Nic vám neptipomín á ? Ale ovše m, změ na proudu za čas
146
jist ě připomene známou veli činu : kmitoč et . Čím rychl eji se m ěn í proud ,
tím je k m itočet vyšší. Protože s ryc hlej ší zm ěnou proudu za čas se
indukuj e v ě tšt napětí n amířené pro ti, m ů ž em e usoudit, že s vy šším
kmi točt em poroste i ind uktivní odpor cívky. Pro z míněné závi slosti platí
matem atický zápis: XL = (I) L = 2 1t fL.
Vyj á dřeno slovy: induktivní odpor neboli ind uk t ivní r eaktance j e přímo
úměroá kmitočtu a in du kčnosti cívky.
Budeme-li počítat podle tohoto vzorce , pak si musíme pamatovat, že
výsledný odpor vyjde v ohmec h, j estliže kmi točet dosa díme v hereech
a induk čnost v jednotkách henry. Pro zajímavost si u kážeme, jak se bu de
m ěn it induktivní odpo r cívky p ří různých km itočtech.
Příklad : Zjistěte induktivní odpor cívky o indu kčn osti 60 mH , bud e-li
zapojena v obvodu střídavého proud u s km itočtem postupn ě 10 Hz,
100 Hz, 1 kH z, 10 kHz a 100 k Hz.
Nejdtíve převedeme zadané jed no t ky na po žadované jednot ky :
L =0,06 H , f =10 Hz, 100 Hz, 1 000Hz, 10 000 Hz, 100 000 Hz. Dosa dí-
me do vzorce XL =2 1t f L a vyjde zdánlivý odpo r v ohmech:
10 Hz --+ 3,8 n
100 Hz --+ 37,7 n
1 kHz --+ 376 ,8 n
10 kHz --+ 3768,0 n
100 k Hz --+ 37680,0 n
In duktivní odpor bu de mít velikost přibližně od 4 n do 38 Iúl. Přitom
se stále jed ná o jednu a tutéž cívk u.
4.4 Napětí, proud a odpor v obvodu střída­
vého proudu
Zvídavý č t e nář by asi položil ně kolik otázek:
J ak se zjistí sku tečný odpor v obvodu, kd yž pravd ěpodobně se nikdy
nej edná o samotnou induk čno st a ni o samotnou kap acitu?
Jak se spočítá s kutečné napětí na so učás tkách za pojených nizným
způsobem?
-Iak zjistit skutečný proud t ekoucí takovým obvodem?
Proč se kreslí vektory a k čemu je to pottebné?
Otázky jsou na místě, a proto si po stupně na n ě odpovíme . Především
si musíme uvědomit, že ani odpor ani napětí ani proud v obvodu střída­
vého proudu nelz e běžným způsobem počítat nebo mětit. Dochází tu totiž
147
k různě velkým fázovým pos unů m, působícím často prot i sobě . Nejschůd .
n ěj š f cestu poskytuje z n á zorně ní pomocí vektoru a potom tzv. vektoroVý
součet. Kromě vektorového sčítání existují ovšem i čistě početní Způ soby
které jsou však pro nás pHliš složit é. ' s proudem, a proto vektor UR nakreslíme stejně jako vekto r proudu, t .j.
Jako názorn ý pHk lad poslouží km itací cívka re produktoru, navinu u,
ve dvou vrstv ách slabým drátem . Víme, že je zapojena na výs tupu zesilo-
vače a procházijí stffda vý proud. Budeme se zajímat, jakým odporem se
projevuje v tomto obvodu . Vimejiž, že se tu bude uplatňovat jak ohm ický
tak i induktivní odpor. Oba odpory jsou svou podstatou zapojeny do sé rie
takže je m~žeme zná zornit náhradním zapojením z obr. 4.12a . Fá zovÝ
posuv mezr napětfm a proudem v tomto případě nebude 90 ' jako tornu
bylo u samotné indukčnosti . Bude v ět š í nebo menší? Jistě správně USOU-
díte, že fázový posuv bude menši. Jenžejak bude velký ajaká budou na pětí
v obvodě při určitém přen ášeném kmitočtu?
Obr. 4.12 aj Náhradní
ecnéma cro<y' ohmický
. I
...
odpor R dvky ~ svou
pafstatouvsiriis induk-
, x,
t ítm ím odporem XL.
b) Vektorový soul et ~ U= -JU:+U ~ .
napiti UR a UL. bl
"
Naznečili j sm e si j iž, že v takové situaci pom ůže vektorový diagram.
K jeho sestrojení musíme znát hodnoty některých veličin. Jedná se pře­
devším o velikost proudu , který j e s pol ečný pro oba odpory, dál e o velikost
činného (ohmického) odporu a velik ost induktivního odporu. Proud m ůže­
me zm ěřit . Protéká oběma odpory působícími v sérii, a proto je společný
a tudíž pro oba stej ně velký. Znázorníme jej vektorem kreslen ým vodorov-
n ě a o značíme velkým tučným písmenem . N ěkdy nad označením vektoru
naleznet e ješ tě malou vodorovnou šipku, kte r á zdůrazňuje označe ni.
Pokusime se nyní zjistit vektor výsledného n apě tř U. K tomu potřebuj eme
znát vektor napětí U R. Bude záviset pod le Ohmova zákona na velikostí
ohmického odporu km i tačky . Zakreslíme jej ve stej ném poměru jako
vektor napětí UL, který zase bude odpoví da t velikosti zdánlivého odporu
XL. Za čneme napětím na činném odpo ru. Snadno jej spočítáme podle
Ohmova zákona, protože odpor i proud známe . O n ěco s ložitějšíje výpočet
napětí UL. Vypočitá me jej ze vzorce, k te rý je obdobou Ohmova zák ona:
UL= XL . I neboli UL= 2 7t f L . I.
Velikost pro ud u jsme z měři li a kmi točet j e zadán. U r eproduktoru to
bu de kmi toče t v roz mezí 40 Hz až 15 kH z. Přirozeně , prá vě pti tomto
konkrétní m kmitočtu js me m ěřili proud. Dále změříme ind ukčnost jeni-
148
tac~ cívky . Nyní přijde na řadu sestrojení vek to rového diagramu. Postup
je Jednoduc~ý . Na vod~ro.vno,u osu kreslíme vekto r proudu, k terý je
společný pro i ndukč nost 1 či nny odpor. Napětt na či nném odporu je ve fázi
vodoro vně. J eho délka však ne bu de libovo lná, nýbrž musi odpovídat
v u rči té m poměru vypočtené hodn otě napětí . Vekto r U Lzakreslíme kolmo
to.
k ve~to~ proudu, je svisle . Víme , že předc hází před vektorem proudu
o 9 ~ . Připo~eňme S l , že ~hyb vektoru s m ěřuje proti pohybu hodinových
rUčiček . Vehkost, tedy d elka , musí rovněž ve stejném poměru odpovídat
vypočtené hodnotě. Zbývá doplnit vektory na rovnoběžn ík sil - znače no
čárkovaně . Narýsujeme úhlopříčkua tím jsme obdrželi vektor svo rkového
napětí U. Jestliiejsmevelikosti předchozíchvektoru kreslili ve sp rávném
pom ěru, pak z velikosti vektoru U v rovnoběžníku sil přepočtem zjistíme
hodnotu svorkového napětí. Jednoduše to uskutečníme rozdělením vý_
sledného vektoru na stejné dílky, které jsme značili u ptedchozích vekto-
nt Protože víme, jakou hodnotu měl jeden díl ek, přepočtem zjistíme
číselnou hodnotu napětí.
Existuje ještě jeden způsob stanovení vektoru U. Pokud zn áte Pytha-
gorovu větu, pak není problém vypočítat velikost přepony U v pravoúhlém
trojúh elník u. Trojúhelník. tvoří odvěsny UL a UR. Ptepona se vypočítá :
Z Ohmova zákona dalším řešením získáme zajímavý výraz pro odpor :
-J R 2 + X L2 '
Ne"?'ia~~e sku~ý odpor, nýbrž zdánlivý odpor, v tomto případě
odpor činny 1 mdukttvní dohromady. Nazýváme ho impedancí a značíme
velkým písmenem Z.
Im ped ance Z = " r.R
::-"-+--;X" L
'- .
Pod odmocninou je součet mocnin odpo ru ohmického a induktivního.
Z pohledu rovnoběžníku sil bychom tekli , že výsledná impeda nce je rovna
vektorov ému součtu ohm ického odporu a induktivního odporu. Osvě tlíme
SI to na praktickém p říkladu : Mám e re prod uk tor, na kterém je údaj
Z ~ 4 n. Znamená to, že celkový odpor , to j e společný odpor ohmický
a lDduk~ivní ~á velikost 4 n p ří jmenovitém k mitočtu reproduktoru.
J?ten oVltý kmitočet nalezneme v charakte ris tice re prod uktoru a pro
různ é typ y re prod uktorů bývá různý. Při ji né m netjmenovitém kmitočtu
se bud e odpor lišit . Přesněji řečeno , pti ji né m než jmenovitém kmitočtu
má reproduktor jinou impedanci.
Mů žeme impedan ci reproduktoru změři t např. ohm met re m? Níkolív.
Ohmm etr měří odpor pom ocí stejnosměrného proudu, tzn . měří pouze
reálnou složk u. Tou j e činný ohmický odpor, kte rý tvoří jen část, i když
149
 podstatnou čé a t impedan ce. V na šem případě bychom ohmm etrem na mě. v obvodu st říd av é ho
pr oudu raději pt ed pokládám e impedanci než odpor.
fili přibližně 3 n. J e to m éně něž činf sk utečná impedance. Tak to nelze Obe cn ě vyjadřujeme impedanci podobným způso be m, jaký již známe.
m ěřit odpor , který klade prů chodu střída vé m u proudu Indukčnost cívky
Z:::: ..J R 2+( X L - X C )'l ·
Vlastní indukčnost cívky je u reproduktoru navíc podporována m ohutn ~
permanentním magnetem , v roli jádra cívky. Jiná sit uace by nastala Ve zjednoduše ném vyjádření Z :::: ..J R 'l + X 'l .
kdybychom takovou cívku měřili přístroj em , zvaným RLC m ů stek . Použili Při tom nezáleží na tom, jestli je právě v ětš í XL nebo Xc.
bychom st řídavý proud a n am ěřen á hodnota by odpovídal a impedanci. J e
tu však. jiný problém . Generátor m ů stku pracuje obvykle s kmitočtem
Shrneme:
1 kHz. Pro většinu reprod uktoru, případně transform átoru je to kmitočet
přřlí š vysoký. Pozd ěji uvid íme, že impedance r eproduktoru se při různých • Pod pojmem impedance si představujeme blíže neurtený odpor různé­
kmitočtech m ění , takže není vůbec lhostejné, přijakém kmitočtu m ěňme. ho charakteru. M ů ž e mít vlastnosti ind ukti vního nebo kapacitního
Z tohoto d ů vodu nernue t vyhovovat ani kmitočet 50 Hz, který m jsou odporu, záleží na tom, která z těchto reaktancí převládá .
některé m ů stky vybave ny . • Ohmický odpor je krajní možností impedance. V tom ptfpadě j e napětí
Z obr. 4.12b je patrn é, že výsledný vekto r na pě tí U svírá s vektorem a proud bez fázového posun u.
proudu I úh el menš í než 90' . Z rovnoběžníku sil odvodíme, že se tento • Impedance v obvodu st iidavé ho proudu m ění svou velikost v závislosti
úh el bude zmenšovat, se zvětšujícím se n apětím URna ohmickém odporu na kmitočtu, aniž by bylo třeba jak ékoliv jiné změny v obvodě .
a zme nšujícím se n apětím UL na ind uktivním odporu. J e užitečné vědět
že velikost tohoto úhl u má značný vliv na výkon elektrického proudu:
Neznáme-Ii te nto úh el, pak výkon s třídav é ho pro udu vypočítaný podle 4.5 Jednoduché korekční obvody
vzorce P :::: U . I nen í skutečným výkonem. J e to výkon zdánlivý a vyiad-
tujeme ho ve voltampérech. J ednotkou je 1 VA. Zdánlivým jej nazýváme
proto , že skutečný výkon je vždy menší než takto vypočítaný . Na samotné 4.5.1 Přenos článku RC a CR
indukčn osti se toti ž žádný výkon n evytváří, ale proud (jalový ) pro vytvo-
ření magnetického pole potřebuje . Činný výkon vzniká jen na ohmickém Korekčním obvodem rozumíme v nejjednodušším p řípadě spojení
odporu. Zbylý výkon, zvaný jalový, práci nekoná, ale elektrovodná síť jej několika pasivních sou částek, jako jso u rezistory, cívky a kondenz átory.
pře náší. Máme-li zjistit sk utečný, to je činný výkon, který koná pr áci, pak Ty pak určitým způsobem ovlivňují přenos st tí davého signálu . Velmi
je třeba počítat podle vzorce P :::: U . I . cos ql. Výr az cos ql [kosin us fil je jedn oduchý korek ční obvod vidí te na obr. 4.13. Skládá se z odporu R
tzv. funkcí úhlu v trojúhelníku a vyjá dřeno číselně, je vždy menš í ne! a kapa city C. Střídavý signál prochází nejd říve odporem a teprve potom
jedna. Kosínus ql dává p ředstavu o tom,jak hospodárně pracuj e spotřebič při ch ází ke kapacitě. Ta je připojena paralelně k výstupu. Při pohled u
v obvodu st řída vé ho proudu. Proto jej nazýváme ůčinnfke m . Spolu na sché ma upoutají pozornos t d vě dvojice pčl ů. jedna na vstupu a druhá
s ostatními štítkovými hodnotami jej nalezneme na elektromotorech. na výstupu . Na vstupní póly přiv ádí m e signál s na pětím Ul, na výstu p-
transform átorech , z ářivk ových a výbojkových tělesech, případn ě da lších ních pólech se objeví signál U2. Korek čn í obvod má tedy dva póly vstu pní
spotfebičích induktivního charak teru . Účinnost je tím lepší , čtm je ů he l e a dva výst upní. Podle těchto čtyt pčl ů
menší . V krajním případě je úh el ql :::: O, pak číseln á hodnota cos ql je rovna bývá nazýván čtyřpólem . Obecně pla tí ,
jedné. Jen v tom p řípad ě platí, že p:::: U . I . Zároveň to znamená, že žádná že každý čtyřpó l složený z RC čl en ů je
indukčnost se v obvodě neproj evuje. kmitočtov ě závi slý. Znam en á to , že
Možná, že jste si o impedanci vytvořili představu, že to je blíže ne urče­ upravuje procházející signál v závis-
ný zdánlivý odpor v souvislosti s induk čno stí . Tako vou představu je však losti na kmi točtu . Podívejm e se, jak to
třeba roz ěfřit, protože impedance souvisí i s kombinací kapacity a odporu Obr. 4.13 RC obvod působí jako jed- vypadá v praxi.
v séri i, se sériovou kombinací odporu, indukčnosti a kapacity atd. Již dfíve noduchý korektní člen, který z mění Na vs t u pn í s vo r ky při ved eme
jsme si vysvětlili, že neexistuje sou č ástka, která by se neprojevovala také procházejíd sigmíl v závislos ti na vstupní n apětí Ul , kt eré bude mít stále
jinou než základní vlastnosti . Do jisté míry to platí i o rezistoru. Proto kmitallll. stej nou velikost, ale bude se tu m ěnit

150 151
kmitočet. Bud eme p ředpokl ádat, že u rezistoru se neproj evuj e povrchový seznámíte ve III. dílu). Projednodu chost si uv eďme, že z ůstane- li p řenos
jev, takže má odpor stálý a na kmi točtu nezávislý. Kap acitnf odpor rovný j edné, tedy U l : U2 =1, pak útlum j e OdB. Klesne-li výstupní n apětí
kondenzátoru je ovše m kmitočtově závislý. J eho velikost určuje vztah na polovinu, tj . U2 : U l = I;.z, pak j e to pokles 6 dB [šest decibel ). Útl um
šest decibel zapisujeme se zápo rným znaménkem, tedy- 6 dB. Při pokles u
Xc = - 1 = 1
napětí na jedn u desetinu mlu víme o poklesu 20 dB, neboli p ře no s RC
ooC 2 n:f C
členu je • 20 dB . Možná že se vám zdá o značování úrovně v decibelech
Z neptf mé úměrnosti ve zlomku je zřej mé, že čím bude niUf k mitočet
poněkud složité. M á to však své výhody a běž ně se používá. Později se
·f·, tfm větAf bude kapa citní odpor Xc. Sttfdavý proud níz kého kmitočtu
tedy kond enzá torem neprojde, proto n em ů ž e být sveden k zemi . Zemí se o tom přesvěd číte .
tu rozumí společný nulový pote ncíal obou spojených pól ů . M ů ž e me před. Z grafu na obr. 4.15
zjišťujeme , že nejv ětš ímu
pokládat, že celá oblast nízkých kmi točtů projde rez istorem a objeví se na dB smimice
výstu pu, toje na výst u pním pólu s n apětím U2. Přen os nfzkých kmi točt6
je proto dobrý . Z tohoto d ů vodu takový obvod nazývám e dolnofrekvenéní :1-- - - -=' ./+.-,.,----
přenosu , tj . když U2::: Ul,
odpovídá hodnota OdB. Ve
všech ostatních ptfp a dech
propustf (obr. 4.14a ). Postupně, j ak se bude kmitočet zvyšovat, kapacitní
odpor bude klesat. Znamen á to, že čím dál větší část střed ních a vyšších ·1 je výstupní n a pět! menš í
kmi točtů projd e kond enzátorem k n ulové svorce - pok ud se jí podati projít než vstu pní n a pětí . Nepla-
rezistorem - a na výstup se nedostane (obr. 4.14b). Vysokým kmitočtům ·10 tí to je n pro te nto čtyřpól,
klade kond enz átor nepatrný kapacitní odpor, takže vysoké kmitočty svede nýbrž pro j akýk oli v ko-
k zemi a na výstup se nedostanou. Kond enzátor pro ně znamen á té měř
zk rat . Není pochyb o t om, že p ř enos vysokých kmito čt ů j e špatný • 50 ,l1li 100 . Sk
-
10.
Hz,ld-lz
rekční obvod. Vždy dochá-
zí k n ějak ému útlumu ,
(obr. 4.14c). a proto hodnoty p ř enosu
Obr. 4.15 Pniblh ptenoeu kmitottti RC obvodem na svisl é ose nesou zna-
5 kritickým kmitottemf,.. = 500 Hz. Provym kmi- ménko minus .

~ ~
"'''~~
:
- - _ .:: točty mA směrn ice sklon -6 dB/okt. Na RC obvod se m ů ž e­
me dívat také j ako na jed-
R noduchý d ělič napětf . Dosud jsme znali dělič složený ze dvou odporu.

ol bl
oL o,
Obr. 4.14 a) NízU kmitotty procháují dohte - dolnofrt1aJt'ntní propust. b) Cást
stftdních kmitolh1 procJuízína výstup. l4st ~ swdtna k zemi. c) Vysoki kmitotty
neprocházejí na výstup - hornofrekventnl zddrl..
Kdybychom m ěřili výstu pní napětí kmitočtů akustického pás ma při­
ved ených na vstup, pcčínaie nízkými a konče vysokými, zjisti li bychom,
že přenos odpovíd á průběhu na obr . 4.15. G raf představuje tzv. útlumovou
charakteristiku čtyřpólu , znázorňující frekvenční závislost č lánku RC.
S charakteristikou se seznámfme podrobn ěj i. Na vodorovnou osu nan áší-
me kmi točet , al e kvůli přehlednosti a lepšímu vyjádření závi slostf nemá
osa dělení lineární, tj. na stejné dílky, nýbrž logaritmické. Na svislé ose
je vyznačena úroveň přenosu . Nej čast ěji se udává v decibelech dB. (J edná
se o logaritmus poměrunapětí. Podrobně se s převodem úrovní na de cibely
V tomto p řípadě se jedná o dělič složený z odporu a kapacitní reaktance .
Napětí se rozdělí v pom ěru obou odporů nebo pře sn ěj i v pomě ru obou
impedancí. Protože kapacitní reaktance je závislá na kmitočtu st řídav é ho
signálu, je tento dělič prom ěnn ý. Pro to i výstu pní n apětí se bude měnit
podle procházej ícího kmitočtu . Jistě bud e zajímavý p řípad, kdy reaktance
kondenzátoru Xc bude stejně velká j ako ohmický odpor R. Tedy R =Xo.
Kmitočet, pti kterém tato rovnost platí, se na zývá kriti cký nebo také
mezní. Ozn ačuj eme j ej indexem malé k, tedy fit.
Pti rovnosti impedancí také platí UR = Uc (obr. 4.16). Dalo by se
ptedpokl édat , že výstupní napětí Ua toho to RC členu bu de přesn ě polovič­
ní proti Ul . Tak by to mu bylo u odporového děliče . J enže v tomto p řípad ě
je situacej iná. Důvodemj e sku tečn ost, že napětf Uc na ka pacitním odporu
je fázově posunuto o 90 ' , a proto je nelze jednoduše porovnávat s na pět ím
UR. Názorně to ukazuje rovnoběžník sil s časovými vektory (obr . 4.1Gb).
Na odporu j e napětí a proud ve fázi, zatímco na kondenzátoru je napětí
zpož dě no o 90 ' . Proč je vektor Vc vedený z působi št ě zná zorn ěn čárk ova­
né? Je to pouze kvůli snadnějšímu skládání sil. Přeneseme jej a spus tí me

152 153
z vrcholu vekto ru UK. Vek-
tory UK i Ue maj í stej nou
velikos t, t ak že tvotí odvěsny - ,
UR
p ra voúhlého rovnoramen- R
,,
ného trojúhe lníka. Vek tor , na 16 kH z pokles na osmi n u (polovina čtvrti ny) p ůvodní úrovně. Později
n apě tí U pa k tvotí v t roj·
:Uc
úhelník u přeponu. Ze vztahu
c , Uc
mezi odvěsnami a přeponou t __
p ravoúhlého t r oj ú hel n ik a ol bl
matematicky odvodíme, že
pro každé z obou ramen plati Obr. 4.16 a) Ph kritickém kmitočtu ft. platí. že
U. = Ue = '" = 0,707 . napití na rezistoru i na kondenZJitoru je stqn!
Při shodnosti obou impedancí velké. bJ Vektor napití U tooti ph'pcmu pravo-
nebude tedy výstupní napětí úhlého trojúhelníka, jehož odoěenami je vektor
poloviční, nýbrž větší, rovné UROUC.
sedmi desetinám vstupního
napětí. Jinak řečeno. výstupní napětí klesá pouze na 70 % vstupnilio
napětí. Vyjádteno v decibelech, napěťový přenos kritického kmitočtu fkje
roven - 3 dB.
Je zřejmé, že vložením korekčního RC obvodu do cesty procházejícímu
signálu dojde ke značnému útlumu vyšších km itočtů , počínaje kritickým
kmitočtem ft. Bude-li R = 10 kO, C = 33 nF , pak ft = 500 Hz (obr . 4.13).
Pozorujeme-li průběh út lumu na obr . 4.15 , zjišťuje me, že křivka JKXi
kritickým kmitočtem fk klesá strměji než předtím. V okolí kritického
kmitočtu tvotí ktivka jakési koleno, k teré končí u bodu 4 fk. Tento bod
vymezuje na kmitočtové ose frekvenci 2 kH z, cožje čtyřnásobek kritického
kmitočtu. Od to hoto čtytnásobku flr. pokračuje útlum po přímce. Plati to
však jen v případě, že km itočet na vodorovn é ose zazna me náváme v lega-
ritmické míře. Bez ohledu na způso b záznam u dál e platí, že od čtyfnásob­
k u k ritické ho km itočtu klesá př en os stejným pom ěrem vždy při zvýšení
kmi točtu na dvojnásobek. Tak např. stoupne- Ii k mitočet proch ázej ícího
signálu z 2 k Hz na 4 kH z, klesne výstu pní n a pětí na polovinu. Stejně tak
to platí i pro da lší k mi točty , vyšší než čtyřnáso bek kritického kmi točtu .
Vyj ád ře ní této závislosti jste možná četli nebo slyše li v jiné formě .
Častěji se tľká, že přenosov é cesta má sklon směrnice minus šest decibel
na oktávu. Zapisuje me to - 6 dB/okt. vysv ětlen í pro nemuzik anty: oktáva
v hu dbě zna me ná b uď dvoj násobek kmitočtu základního tó nu nebo polo-
vinu to hoto kmitočtu . Tak např. od zák ladn íh o tónu a 1 = 440 Hz. ecž je
t zv. j ednočárkované é , je oktáva a 2 =880 Hz , což je dvoučárkované á.
Dal ší oktá va ]e tříčárkované á , které zapisujeme a 3 = 1760 Hz. Od základ-
ního t ónu 440 Hz m ůž em e odvodit i oktávu niž ší. Bude t o mal á oktáva
a = 220 Hz, případně velká oktáva A = 110 Hz atd.
154
U ko rekčního obvodu z RC č len u zna mená každé zvýšení km itočtu
o j ednu oktávu pokles napětí proti před choz í úrovni na polovinu, to j e
o 6 dB . Tedy z 2 kHz na 4 kH z dochá zí k poklesu na polovin u, ze 4 kHz
na 8 kH z j e pokles na čtvrtin u původní ú rovn ě (polovina polovin y), z 8 k Hz
uvidí me , že některé kombinovan é kore kční obvody mají sklon směrnice
mn ohem strmější, n apř . 12 dB/okt. Naproti tomu existují obvody, které
z pů sobuj í men ší ú tlum, na př. 3 dB/okt . Oba jmenované obvody jsou složi-
tější než obvody se sk lonem 6 dB/okt. Vyžaduji více součástek v zapojení
a ta ké jejich fázové poměry jsou složitější.
Pro úplnost je třeba zmínit se i o RC členech, které se vyznačují malým
odporem a velkou kapa citou. S takovými členy js me se již setkali v praxi
u zdrojů nestabilizovaného napětí. Rezistor nemuse l být ptítomen a zastu-
poval ho odpor vinutí transfonnátoru společn ě s vnitřním odporem diod
usměrňovače . Kondenzátor měl vždy velkou kapacitu, protože jeho úko-
lem bylo dodávat energii do spotřebiče v době, kdy na usměrňovači bylo
mal é napětí. Častěji se setkáme s RC členy, vloženými do cesty rozvodu
n a pětí . Rezistor tu má malý odpor , aby na něm nevznikal zbytečně úbytek
na pětí. Kapacita musí být velká, protože menší kapacita by měla velkou
reaktanci pro nízké kmitočty, které chceme filtrovat, tj . svést k zemi.
Podle druhu usměrnění se jedná o kmitočty 100 Hz nebo 50 Hz. Tyto
kmitočty coby pozůstatek po usměrnění se různými způsoby dost ávají do
jednotlivých částí obvodů a projevuji se většinou slabým nicméně nep ří­
jemným brumem. RC obvodem tyto nevítané km i točty odfiltrujeme. V ji-
ných částech zapojení se snažíme zamezit průchod vyššľm kmitočtům,
často se stnnými čely, které snadno pronikají a mohou způsobit i selhání
funkce obvodu. V takových případech postačí mnohem menší kapacita
kondenzátoru, proto že jeho reak tance pro vysoké kmitočtyje malá. Někdy
vidím e v zapojení pouze konden zá tor, při čem ž odpor je přítomen jinou
fonnou j iž v samotném obvod u.
Když jsme hovo řili o působení RC členu v obvodu střídav ého proudu,
m ěli jsme na mysli proud , kte rý probíhá trvale, spojitě. Někdy však takový
člen vklá dáme do obvodů, kde se proud objevuje jen v krátkých časových
ús ecích. Napětové impul sy se tu s hromažďujf . sčítají na kondenzátoru.
V takovém případ ě pou žívám e název integračnľ čle n.
Přenos článku CR
Tento korekční obvod se od p ředcho zího liší tím, že signál prochází
napřed kondenzátorem (obr. 4.17). K výstu pu je připojen rezistor, u k terého
budem e opět předpokládat pouze zákla dní vlastnos ti, tj. ohmický neboli
činný odpor. V t om příp adě bud e odpor stej ný pro všechny uva žované
kmitočty. Hodn oty odporu i kapacity ponechá me stejné jako u článku RC.
155
Jak se bude te nto korekční obvod chovat v ob- Vše co by lo ře čeno
vod u stH davého proud u? J e zřej m é , že pro o přenosu obvodu RC a CR
dB
doln í kmitočtovo u oblast je kapacitní odpor I platí za před pokl a d u, že
kondenzátoru značn ě velký. Níz ké kmitočty o násled uj ící obvod , ke kte-
projdou jen nepatrně nebo vůbec ne . Přenos ré mu je výstupní napětí U2
nízkých kmitočtů je tedy špatný (obr. 4 .18a ) ·10 ptipojeno, nep ůsobí velké
- dolnofrekvenční e édrě . Část ni žších kmitoč­ zatížení. Im pedance pti-
tů, pokud projdou kondenzátorem, se mohou Dm. 4.17 Olrood CR Ivo" · 20
pojeného obvodu má být
dále přes rezistor dostat k nulovému poten- jednoduchý korektní obvod vysoká. Je-li zatěžovati od-
ciálu. Pro nízké kmitočty představuje rezistor vhodný pro pterJos vysokých
tém ěř zk rat . S třední kmitočty v rozs ahu
500 H z + 1 k Hz pronikají již s menším útlu-
kmitocfů .
" Sf • ~ .. .
.-H<"'" por naopak srovnatelný
s výstupní impedancí ko-
rekčního čl enu nebo men-
mem (obr. 4 .18b>. Vysoké kmitočty procházejí CR obvodem prakticky bez OÚr. 4.19 PrI~bih ptenoeu kmitoctr2 olroodu CR, ší, pak se posouvá kritický
zeslabení (obr. 4.1&) - homofrekvenčn í propust. kritický kmitoát ft; = 500 Hz. Pro njHj kmjtocty kmitočet a průběh pfeno-
má směrnice sklon - 6 dB/okt. su se m ění . Mal ý z átěže­
st lední vysoké vad odpor pfipojený
k výstupnímu napětí U2 tedy zhoršuje vlas tnosti korek čního člen u.
CR čl en bývá n ěkdy označovánjako derivační člen . Často jej n al eznet e
v blí zkosti generátoru pr avoúhl éh o průběhu neb o v obvodec h číslicové
c c
R R techniky. J eho častým úk olem j e derivovat pravoúhlý impuls na je hlový,
kt erým se poto m s po uš tějí další obvody . Název je odvoze n z matema-
o, ti ckého popisu tohoto děje , tak že nám mnoho nehltá . V podstatě jde
bl
" o zú žen i šířky im pulsu, a to jak v kl adné t ak i zá porné půlvln ě . Sířka
Obr. 4.18 a) Ní* kmitolty círoodem neprojdou - dOlnofrekvenÓlízddr!. b) Stfední neboli do ba t rv ání impulsu závisí na rychl ost i nabíjen í kond en zátoru
kmitocty procházejí s malým útlumem, áíst je svedena k zemi. c) Vysoké kmitotty a tím na hodnotách k apacit y a odpo ru . Bez tohoto CR členu si obvody
čís licov é techniky nelze představit.
procJufzejf doMe - homojrehoenÓJí propust.

I u to hoto obvod u si můžeme p ředstavit, že k apacita a odpor tvotí
napěťový d ělič. Jeho činnost je podobná jako u člen u RC. Protože jsme
ponechali stejné hodnoty kapacity i odporu, zůstává stejný i kritický
kmitočet fa. Pří tomto kmitočtu opět nastává pokles vstupnfho napětí
o 3 dB , takže přenos signálu na fa = 500 Hz je -3 dB (obr . 4 .19). 1 zde
nastává útlum 6 dBlok t . od čtyřnásobně menšího než kritického kmitočtu.
U CR obvodu je to na straně nižších kmitočtů. čtyřnásobně menší než
kritic ký je kmitočet 125 Hz, o oktávu ni žší je 62,5 Hz. Mezi těmito dv ěma
kmitočty j e útlum přenosové cesty 6 dB. Útlum m á tedy sk lon s m ěrnice
- 6 dB/okt. od km itočtu 1{4 fk, toje od čtvrtiny kritického kmitočtu. V h ornf
oblasti kmi točtů je kmitočtová charakteris tika rovn á přibližně od 2 kHz
směrem k vyšším kmitočtům . Úro veň pře nosu je OdB , t edy bez útlumu.
Znamená t o, že pro vysoké kmitočty je přenos CR členu dobrý a výraz
h ornofrekv enční propust je o podstatněný .
4.5.2 Přenos článku RL a LR
Tento obvod se skládá z rezistoru a cívky (obr . 4 .20a). Rezistor je
zapojen v sérii s procházejícím signálem a opět budeme p ředpokl ádat, že
se t u neprojevuje povrchový jev. Pozornost věnujeme hlavně cívce, jejíž
indukčnost bude mít rozhodující vliv na průběh útlumové charakteristiky.
Při pom e ň m e si, že in duktivní odpo r cívky vyjadřuje vztah XL = 2 ft fL.
Protože se jedná o přím ou ú měrnost veličin n a pravé straně rovnice, je
induk tivní odpor tím v ětší , čím větší je i ndukčnost a kmi točet . Pro nízké
kmitočty proto předsta vuje cívka malý odpor . Znamená to, že nízké
kmitočty , které proš ly rezistorem, cívka sve de k zemi a na výstup se
ned osta nou (obr . 4.20b). Přeno s nízkých kmi točtů je špatný.
Podívejm e se na druhou krajní možnost, kdy signál bude obsahovat
vysoké k mitočty . Vysokým kmitočtům kl ad e cívka velký induktivní odpor,

156 157
 R
l
R
... vy sok t

.;. ------.:,
l

o) bl
o) bl "
Obr. 4.22a) Obvod LR tvofí korektní (len pro pfenos nízkých kmitočt ů . b) Obvodem
Obr. 4.20 aj Obt>od RL tvofí korektní den vhodný pro ptenoe vysokých km itott ů . LR nízké kmitotty procMují. c) Obvodem LR vysoké kmitotty neprojdou.
bJ Obvodem RL nízké kmitočty neproidou na výstup. c) Obvodem RL vysoké km í-
tolty projdou, pokud rezistor R nemá velký odpor.
•ol---_~
s i nd uk čn o s tí t aké najdeme kritický

:Ii
proto signál s těmito kmi točty cív- kmito čet , při kterém j e r eaktance
kou neprojde. O něco ni žší kmitočty, indukčnosti stej ně velká jako odpor
pokud projdou rezistorem, dostanou ••o t------.,__- - -rc
• • R. V t om pří pad ě j e napětí na odpo ru

!::I
se na výstup bez útlumu (obr . 4.2Oc). ·20 : a indukčn osti stejné, nikoliv však po-
Průběh útlumové charakteristi ky loviční . Sit uace podobná jako u před­
-10
obvodu RL znázorňuje obr . 4.21. J e : , I, -I
cho zích obvo dů . Nabízí se tedy
patrné, že s rostoucím kmitočte m se -20 ·· Obr. 4.23 Ptenoe kmilo{tli LR 0bvo- otázka, proč se zajímáme o oba typy
přenos zvětšuje a od určitého km i-
f. - t dem. Pro ~M kmitolty má směrnice korekčních členů, když mají té měř
točtu probíhá bez omezení. J ak vy- sklon - 6 dB/okt . shod né vlast nosti. J e tomu opravdu
soký je t o km i toče t? To zá leží Obr. 4.21 Pfenos kmitočtů v RL cěco­ tak'
předev š ím na induktivním odporu duo Směrem k nízkým kmitočt ům je H orno frekvenční propusti z ko rekčních čle nu CR a RL mohou mít sice
cívky, který je přímo úmě rný induk- sklon směrnice - 6 dB/okt. podobný průběh, nikoliv však stej ný fázový posuv. V prvém p řípad ě , to je
č nosti cívky. II obvodu CR, se bude proud předcházet před n a pětím, protože se přen os
signálu uskutečňuje přes kapacitu. V druhém případě , to je u obvodu RL,
Přenos obvodu LR prochá zejí vysoké kmi točty r ezistorem, který pro nízkofrekvenčn í signál
Od předchozího se liší tím, že signál p rochá zí napřed cívkou a teprve nemá výrazné ved lejší vlast nos ti. K fázovému pos uvu nedochází. Podobně
potom se upl atní rezistor paral elně při pojený k výs tu pu (obr. 4.22a). je tomu i u členů LR a RC, tj. u do1nofrekvenčnť propusti. Tam vzniká
I v tomto případ ě je rozhodujícím čínite lem indukčnost cívky. Nízkým fázový posun jen u obvodu LR.
kmitočtům klade malý odpo r a úbytek n apětí je tím men ší, čím ni žší je Oba typy korekčních obvodů se v praxi skutečně používají. Tak n apř .
kmitočet . Přenos nízkých kmit0čt6je dobrý (obr. 4.22b ). Zcelajiná situace s obvody CR se se tkáváme na deskách ploš ných spojů v podobě vazebních
nastává pro vysoké k mitočty. Vysokým kmi točtům kla de cívka velký členů mezi jednotlivými stupni zesilovačů nebo generátorů. V ětšinou
zdánlivý odpor, takže přenos vyso kých km itočtů je špa t ný (obr . 4.22d . zapojujeme jen polovinu, zbývající část nahrazuj í vlastnosti obvodu, ke
Od určitého km itočt u je obvod LR pro výšky zcela neprůchodný. Tento kterém u čle n připoj ujeme. Druhá část tedy není vi dět, a proto si ji ani
k m itočet závisí na i nd ukčnosti cívky . Čím je indukčnost v ě tš í, tím dříve neuvědo mujeme. Poněkud jiná situace je s použitím cívek. Ty se v běžných
dochá zí k omezení přenosu výše k i středních kmitočtů . Průběh p ř en osu zapojeních nepoužív ají. J ednak j sou p říli š náchyln é na různá elektromag-
obvode m LR zn á zorňuj e obr. 4.23. neti cká pole, která d o nich ind uk ují brum . Museli bychom je d ůkladně
Jistě vám neušl o, že kmitočtové průběhy obvodů RL a LR se velmi magn etick y stínit . Dál e vyžad ují velký prostor mezi ostatními součástka­
podobají průběhům obvodu CR a RC. J eji ch s polečným zna ke m je skute č­ mi. V neposlední řadě se uplatňují i výrobní nákl ad y a s tejně tak pracnost
nost , že ú tlum má stej ný sklon s mě rnice, tj . - 6 dB/okt. U o bvod ů montáže. Naproti tomu exis tuj í obvody střídavého proudu, kd e se bez

158 159
 cívek neobe~dem~. J e to~šude tam: kde pr ochá zí vě~í stří~avý proud nebo výr a zným zme nše ní m hlas itosti. V takovém pHpadě pociťuj e posluchač
~poleč~ě střídavy se steJno~měmym proud em . Nejz n á m ějšt použití CÍvek nedost a tek hloubek a částečně i výšek v reprodukci. Platí to tehdy, když
Je u výhybek reproduktoru. Ale ani vysokofrekve nční tec hn ika Se b nenf zapojen fyziologický regulátor hlasitosti.
obvod ů LC neobejde. Vzpomeňme alespoň využití v rozvodech napájecthz
napět~, kde zastávají stejnou funkci jako RC členy v nízkofrekvenč~ 4.6.1 Fyziologický regulátor hlasitosti
technice.
Mnozí tento výraz znají, ale pře dstavy o n ě m jsou často rozdílné. Proto
4.6 Proměnné korekční obvody si zaslouží naší pozornosti. J e to vlastně regulátor, kte rý je silně kmitoč­
tové závislý. Znamená to, že se jím nezesilují a př edev š ím nezeslabujf na
stejnou úroveň všechny kmitočty pfenáš eného pásma. Fyziologický regu-
V nízkofrekvenční technice často používáme korekční obvody, jejichž látor re spektuje křivku citlivosti lids kého sluchu v závislosti na kmitočtu
přenos můžem e m ěnit změnou hodnot jednoho prv ku . Obsahují pouze RC a intenzitě zvuku. Jak se to projevuje v praxi? St ručně řečeno, tento
členy z d ůvodu, který jsme si objas nili. O kondenzátorech víme , žejsou to regul átor má za úkol při nízké hlasitosti zdůrazňovat hluboké, případně
součástky kmitočtově závislé. U rezistoru jsme dosud pro jednoduchost i vysoké tóny. Má zabezpeči t, aby dva současně znějící tóny, kte ré jsou
předpokládali , že se tu kmitočet nijak neprojevuje. Ve s kutečnosti se k m itočtově vzdá lené , byly naším sluchem vnímány stejně hlasitě. To je
u rezi~torů zapo~~ných v obvodu střtdev ébo pro udu uplatňuje tzv . povr- zdánlivě sam ozřej mý požadavek, ale ve skutečnosti nenf vždy splněn .
chovýJev. Víme J1Ž, že stffdavý proud neprochází celým průřezem vodi če Problém si vyžaduje podrobnějšího vysvětlení.
nýbrž pouze částí, v blízkosti povrchu . To má za následek, že odpor vodiče' v ětšinou se neví, že citlivost našeho sluchu není stejná pro všechny
ale také rezistoru, se s kmitočtem poněkud mění. Čím je kmitočet vyšší: k mitočty akustického pásma. Objasnfme si to na pHkladu (obr. 4.24).
tím méně proniká střídavý proud z povrchu dovnitř. Prochází m enším Z reproduktoru zní tón 1 kHz pat řící do sttedního pásma kmitočtů a s ním
průřezem a zv ětšuje se tak odpor . Při nízkých kmitočtech je zvětšeni i tón 150 Hz z pásma nízkých
odporu zanedbatelné. U vyš ších kmitočtů řádově ki loherzy již způsobuje kmitočtů. Oba znějf značně
pozorovatelné zvětšení odporu. Ten je tím větší, čím. je kmitočet vyšší. hlasitě , 8 úrovní např. 90 dB
Platí to nejen pro běžné rezistory, nýbrž i pro proměnné rezistory. Protož e A
I (bod A.B I. Pti léto vysoké hla-
se nyní budeme zabývat plynule m ěnitelnými korektory , musíme tuto dině zvuk u vnímá náš slucho-
skutečnost vzít na vědomí.
,. vý orgá n oba tó ny stejně
Nejsnadnější způsob regulace přenosu umožňuje změna odporu. Po-
tenciometry proto použfváme jako regulační prv ky v jednotlivých obvo-
dech výše k nebo hloube k. Obvod výšek a hloubek tvo ří dvě pásma
. ·A silně . Nyní zmenšíme přenos
pot en ciometr em hl a s itos ti
např. o 60 dB, což pře dsta vu­
korek toru , na které v n eji ednodu š ě řm případě celé akustické pásmo je velké snížení hl asitosti. T ó-
rozd ě l ujeme . Dvoupásm ové kore ktory ovlivňují přenáš ené pásmo přede­ 'o
• c dB ny vyst upují z reprodukt oru
vším na jeho okrajíc h. Stfední část pásm a, jedná se o kmitočty v okolí
.. se stej nou hl adinou zvu ku
1 kHz, tak zůstév á beze z měny. Častěji se používají vícepásmové korek-
tory, zva né ekvalizéry. Celé akustické pásm o rozdělují n a něk olik , napf.
osm úzkých pásem a ka ždé z nich sa mostatně regulují pom ocí potencio-
metrů .
• •• •• ,
.
IOCI , n , ..
-"".-
30 dB. Kdyby naše ucho ne-
m ěl o z mí něnou necnost, pak
bychom dále oba tóny slyšeli
s tej ně si lně, spíš stej ně s labě .
~eb udeme zde podrobně řešit otázku, do jaké míry je vůbec potřebné Obr. 4.24 Kf ivky stejných hladin hlasitostí pti J en že ve s k utečnosti je tomu
kmi točtové upravovat p ře n á š en ý
signál. Nepochybně existují určité d ů vo­ rflzných1I1adinác1, intm zity zvuku. Ptenoe na jinak. Zatím co s tře d n í t ón
dy, pr o které uvít áme možnost d odatečné kmitočto vé úpravy. Vzpom eň m e 150 Hz a 1 kHz má stejnou úrOVt'il 90 dB (bod 1 kHz slyš íme i p ře s zeslabe-
nápra vu n edo statk ů r eproduktorové soust avy, nevhodnou akustiku po- A,B ). Zmenšeni úrmml o 60 dB na 1 kHz (C), ní pom ěrn ě d ob ře , hluboký
slechového pr ostoru a v nep osl ední řadě nápravu přenosu , zhoršeného odpovídá zmenšeni lÍrovnl na 150 Hz pouze tón 150 Hz vním ám e mn o-
o SO dB (D),

160 161
hem s la běj i. M ů že
se však stát, že elab št tón bude zcela ptikryt subjekuc, du, že odporová dráha má dvě odbočky (obr . 4.25b). Z každé odbočky může
n ě s i l n ějš ím
tónem . Pak jej ovšem nevnímáme vůbec. Vinu na to m má být zapojen stejný RC člen proti zemi. Tentokrát však působí pro v ětš í
nelineární závislost cit livost i lidského sluchu na kmitočtu . Jinak řeteno část dráhy, a tím se prů chod s t řed ních a vyšších kmitočtů RC čl enem
tóny různých kmitočtů nem ají stej ný průběh hlasitosti v našem sluchu. ' proj eví již pti men ším zeslabení hlasitosti.
Z grafu jste j istě postřehli, že nelineární závislost se vyskytuje i v oblasti J e zřejm é . že kdybychom se om ezili pouze na sériové RC čl eny, přen os
vy š ě ích km i točtů. V okolí 9 kHz pozoruje me částečný útlum, zdalek a však vysok ých kmi točtů by byl stále nepHznivý. Z toho d ůvodu aapojujemej eště
nedosahuje útlumu ní zkých kmi točt ů . Dál e je vidět, že nejv ě tší citlivost kondenz á tory C2 a C3. Přes mal ou kapacitu C2 proniknou nejvyšš í
vykazuje lidský sluchový orgán v oblasti mezi středními a vysokými kmitočty ptímo na běžec potenciometru, když dosáhl horní odbočky. Tím.
kmitočty v okolí 4 kH z. Toto zjištění platí pro j akoukol iv hl as itost, platí jsme ods tranili j ej ich zes la bení vin ou odporové dráhy. Podobně i při
tedy i pti malé hlasitosti. Mé-li ucho vnímat dva tóny o km itočtu 1 kH z dal ším snížení úrovně proniknou vysok é kmitočty přímo, tentokrát přes
a 150 Hz stejně silně, pak zes labení hlubokého tó nu nesmí dosáhnout sériově zapojenou d vojici kondenzátorů C2, C3. Aby nevzrostl kapacitní
60 d B nýbrž pouze 50 dB. Rozdíl mezi oběma tó ny na křivce hladin činí odpor sé riov ým za pojení m kondenzátoru, musí mít C3 dostatečn ě velkou
10 dB (bod c.ni kapacitu . Pak dojde k příznivému přenosu vysokých kmitočtů i u spodní
Úkol fyziologického regulátoru hlasitosti j e tedy jasný: zeslabovat nebo odbočky . Může se zdát, že vysok é kmitočty projdou poměrně velkou
zesilovat pře nášené pásmo kmi točtů tak, abychom všech ny t óny vním ali kapacitou 33 nF k zemi. To však nedovolí v sérii zapojené rezi story, které
ve stejné m pomě ru hlasi tosti j ak o před regulací. pro nejvyšš í kmitočty jsou neprůchodné .
N ejiedno du šš ř zapojení zrní- Jaký j e výsledný efekt fyziologického regulátoru hlasitosti s dvěma
něného regul átoru si prohlédn ě­
te na obr. 4.25a . Potenciometr má
n a od po ro vé dráze odbo čku,
- cae .. odbočkami? Takový regulátor umožňuje posl uchači dos áhnout i při tiché
reprodukci hudební dojem , blížící se podmínkám, při nichž se zvuk snímal.
J e to pon ěkud zjednodušené ře šení problematiky, ale pro na ši potřeb u
z čehož plyn e, že běžný potenci o-
metr nelze použít . Z odbočky pro-
p
t80:
','O p posta čující .

ti zemi zapojíme sériový RC člen.

Jak se t en to člen projevuje? Kon-
de nzáto r C klad e nízkým kmi -
c
R
':
R
c-
iJ~; ·n•. 4.6.2 Ch arakterist ick é údaje dvoupásmového korektoru

Pti návrhu korektoru si všímáme několika hledisek. Pattí mezi ně

toč tů m ve lký kap acitní odpo r ,
proto se RC člen p ří nízkých kmi -
ol
" '"
~
p řed ev ětm přenos na krajích přenášen ého pásma.J e to vlastně maximální
zdůrazn ění a maximální potlačení úrovně výšek a hloubek v porovnání
točtech neuplatní. Regul átor se
s úrovní středních kmitočtů. Dále
tedy pro tyto kmi točty chová nor- Obr. 4.25 a) NejjednoduMí lBpojení fyzio-
m áln ě . J inakje tom u u středních logického reguUítoru hlasitosti. b) Fyziolo- •• sem patří volba středního kmitoč­
.......·H .V/" tu, průběh km ítcčtcvých charak-
a mírn ě vyšších kmitočtů . Tyto gický regulátor s doema odbOCkDmi.
• teristik atd . Názorně a přitom
kmitočty RC členem zčásti pro-
jdou . Od jaké ho kmitočtu je RC čle n průchodný , záleží předev ším na •
<, .»: dostatečně přesně to ukazují kmi-
točtové charakteristiky. Pomoci
kapacitě kondenzátoru. V každém p řípad ě pro dolní část odporov é dráh y "
• ./ <, nich zjišťujeme, údaje o korekto-
potenciometru působí te nto člen jako bočník a zmíněné kmitočty odvede
k zemi. Od bočka na odporové drá ze bývá přibližně v jedné pětině až třeti ně
od kraje , t akžeje tojen mal á část odporové dráhy.Je zřejmé , že s pohybem
běžce se m ěn í kmitočtová ch arakte ristika. Pti nastavení na malou hlasi-
'.!/• • H•
• , .. •
-V'--
~
rech, jaké vykazují výsledky a čím
se od sebe liší.
Co m ůž em e z charakteristik vy-
tost , toje poblíž odbočky, hloubky znějí s ilněj i . Je to tím, že st řední a vyšš í Obr. 4.26 Kmitoltové charakteristiky číst? Prohlédneme si zjednod ušeně
kmitočty RC člen odvedl, a proto mají větší útlum.
zpltnovazebnfho korektoru. Prosttední zak res lené charakteri stiky dvou-
Iďivka u lázorifuje ptenoe pti nastaoen í pásm ového korekt oru na obr. 4.26 .
Výšek však ubývá pti snižování hlasitosti rych leji než stfedních kmi -
poten ciometr ů veeítedni poloze. Zjišťuje me , že na dolním krajním
točtů , a s tím se nelze s mířit . Lep ších výs l edků dosáhneme za p ředpekl a-

162 163
k mitočtu 100 H z m ů ž e m e p rost ředni ctvím běžce
potenciometru nastavit
zdvih + 16 dB nebo potlače n í
(útlu m) - 16 dB. Platí to pro um ístěn í bě žce
v kraj nfch poloh á ch . Na horním okraj i přenášeného pásma, tj . na kmitoč.
tu 10 kH z můžem e potenciometrem výšek nastavit zdvih nebo potlače ní
rovněž 16 dB . Značím e j e ± 16 dB. Střední kmitočet j e bez zesílení a le tak é
bez útlumu . Má úroveň O dB za předpokl adu, že bě žci potenciom etrů jsou
ve střední poloze. M ů žem e odhadnout, že zesílení al e i potl ačení vzhledem
ke středním u k m i točtu má s měrn ici 6 dB/okt . To jso u nej častěj š í úd aje,
které provázejí tzv. a ktivní korektor. Hodnoty se bud ou s amozřej mě lišit
podle typu korektoru, bu dou se lišit i p růběhy přenosu , al e větší rozdíly
u dvou pásmového korektoru neshledám e. Všimneme si, jak ři ditelné
korektory pracuji.
4.6.3 Pasivni korektor hloubek a výšek
přibližně poloviční, přitom stej ná jako u středn ích kmitočt ů . V této poloze
je p řenos lin eární'. Dosáhne-li bě ž ec horní polohy u rezistoru Rl , pak je
pt en os hl oubek největší. Naopak na o pačné m konci dráhy u R2 je přenos
hloubek nejme nší.
Korektor výšek je obdobou hl oubkového korektoru (obr. 4.27b). Tak é
v tomto p řípad ě se j edná o d ěli č n apě tí, te ntok ráte kap acitní. Úroveň
reguluje potenciometr P2 , se stejno u hodnotou odporu jako Pl. J e-li běžec
v horním okraj i dráhy u kondenzátoru C3, pak vysoké km itočty postupuji
přím o k dal ším u zesíle ní . Nao pak v dolní poloze, kde je ke konci dráhy
pti pojen kondenzá tor C4, je úroveň. nejnižší. Odt ud vysoké kmitočty
sn adno projdou k zemi. Kapacita kondenzátoru C3 rozhoduj e, jak se
pásmo vyšších a čás t středních km itočtů rozloží na to mto kapacitním
děliči . Čfmje kapacita C3 menší, tím se stted.ní kmitočet posouvá výš . Ve
středu dráhy potenciometru má být úroveň výše k poloviční, aby byl přen os
lin e ární.

Typické zapoj ení hloubkového korekto ru

je na obr. 4.27a . Tvo ří j ej d ě li č na pětí ze tří
rezis torů , z nichž prostřední je proměnný.
- - Cl
4.6.4 Sdružený korektor hloubek a výšek.

Rezistory R l a R2 mají podstatně menší Oba kore kto ry sdružujeme podle obr.4.28 . J e vid ět, že ke spojeným
odpo r než proměnný rezistor Pl. Pote ncio- +.I'J.-+ k orektorům přibyl odpo r Ra. J aký má význam? Kdybychom vynechali
H tento sé riový odpor, došlo by k vzájemném u o vlivňování obou korektoru.
metr pracuje jako regulátor úrovně nízkých
kmi točtů . Na vstup korekto ru však přichází J e zřejm é, že kondenzáto ry C3,C4 by byly v krajních polohách výškov ého
komplexn í signál, obsahující nej en hluboké,
nýbrž i st řed ní i vyso ké kmitočty . Vysvětlí­
me si ,jak se nežádoucí kmi točty oddělí.
R

.)
C4
_ ..-,...-----,
.
korektoru přímo spojeny s kondenzá to-
ry C l ,C2. To by znem ožnil o funkci ko-
rektorů . Přesto ž e odpo r Re m usí být dos-
Zanedbáme-Ii vliv rezistoru Rl na přenos " cr Cl tatečně
neovlivní
vyso ký. či nnos t k orektorů to
. Ntak é kmitočty projdou be z
vyso kých k m i točtů, budeme p ře dpokládat, Obr. 4.27 a ) Pasivní kortktor

,.,~P2)R'
R.
že část vyso kých kmitočtů rezistor propusti. hloubek. b) Pasíxmi kortktcrr zes la bení, zatímco vysokých km itočtů
Pak okl ikou kolem odporové dráhy p řes kon- ~k . se to netýká, proto že pře s Ra neprochá-
denzáto ry C l , C2 a zbylý rez isto r R2 projdou Cl zejí.
k zemi . Kondenzátory tu fungují jako objížďka pro vysoké km itočty . C4 Pro správnou či nnost každého ko-
Klad ou j im mnohe m me nší odpor než odporová dráha potenciometru. v-l---...L.o rektoru je nezbytné, aby svou po měrně
Ně kdy je zapoje n j en jed en kond enzátor, al e zastává stej nou funkci . nízkou a zároveň proměnnou vs tupní
Vysoké kmitočty se tedy na běžec pot enci ometru nedostanou, a proto Obr. 4.28 Sdružený pasivní korek- impedancí nezhorš oval po měry na vý-
odtud nepostupují k zesíl en í. Jinakj e tomu se středními kmitočty . Záleží fOT hloubek a výšek. stupu p ředcho zího ze silova če . Zhoršila
na kondenzátoru C2 a rezistoru R2, od jakého kmitočtu neproniknou by se tím i či nnos t sa motné ho korekto-
k zemi a z ůstanou na pot en ciometru Pl. Cím j e kapacit a C2 větš í a čím ru . Na opak výst up korektoru nesmím e zatěž ovat nízkou impedancí vstu p-
menší je odpor R2, tím s nadněj i procházejí a tím více se stře dní km itočet ní části následujícího zesilovače. Tyto zásady platí i pro pasivní korektor.
posou vá s mě re m k ni žším kmitočtům . Bez v ětších potíží jsme schopni je splnit .
Jak regulátor hloubek pracuje? Je-li běžec potenciometru ve st t ední Pa sivní korektor má n ěkteré nevhodné vla stnosti, pro které se m én ě
poloze, na stává pol ovi ční útlum pro nízké kmitočty. Úroveň p ř enosu je uplatnil . Problém je s potenciometry, ptesněj i s průběhem dráhy. Dal ší

164 165
 zpi h'ló 'IIozbo

- NZ NZ -
Obr. 4.29 810klltlé Sl:héma úplnéhokorektm1w zaúotače s pasivnímkorektorem. NZ
-B>-{>-<~-
Obr. 4.30 Blokové schéma korektního usilovate s aktivním korektorem zapojeným
je naplťc:roý usilovat. V pťenoeooé cestl za korektoremdocházík velkému útlumu.
ve zpitné vaz~. V pfenosovť cestl nevznihf ů ilum.
potíž j e 8 velkým útlumem p ř enosov é cesty. Signál procházející korek to-
r em klesá na velice nízkou úroveň a vyžaduje velk é zesílení v následuj fd m (obr . 4.3 1). Signál z výs tupu se tak
zesilovači . To v ětši no u nevyh ovuje, pro tože se pak obtížně zachovává
rovnou dostává v opačné fázi na
dostatečný odstup rušivých napětí z okolní ch obvod ů, které m aj í srovna- cv, vstup a dochází k útlum u přenosu .
telnou úroveň. Běžné zapojení korek čního zesilovače se sdruženým pasiv. d e-li běžec na opačném konci dráhy,
ním kor ektor em z nézo rňuje blokové sché ma na obr . 4.29 . Krom ě
zmín ěných nevýhod má pasivní korektor jednu nes pornou výhodu . Tou j e
. I
p - pak zpětná vazba působí přes velký
odpor a její účinek je nepatrný. Na -
opak běžec se dostal ptímo k výstupu
dobr á stabilita přenosov é cesty. Nedochází k zakmitáv áni, a to ani tehdy,
předchozího tranzistoru Tl a dostá-
jsou-li oba potenciomet ry v krajních polohách. Proto se s ní m setkáte 2
i v některých nověj š ích konstrukcích. vá tak plný signál z vazebního kon-
denzátoru Cv1. Přes Cv2 jej rovnou
přivádí na bázi '1'2, který jej dále
4.6.5 Aktivní n eboli z pět n o vazebn í korektor Obr. 4.31 Princip činnosti zpětnooa­
zesil uje . V této poloze dochází k mír-
ubnfho korektoru. ~ipky zmi.zon1llji
né mu zesílení na výs t upu korekční­
působrní zpl/ni vazby.
Od pa sivního korektoru se liš í poněkud jiným uspořádáním k orekčních ho zesilovače.
obvodů, přede vším však způsobem jejich zapojení. V če m je rozdíl? Dolní J ak se chová tento korektor. j e-li běžec ve střední poloze? Zpětná vazba
konec zvaný st ude ný, byl u pasivního korektoru připojen k zemi, tj. působí pouze na polovinu dráhy a mů ž em e usuzovat , že bude poloviční.
k nulovému potenciálu. Na odporové dráze se pak rozložilo na pětí. Od Druhá polovin a dráhy přivád í signál z výstup u T l a t en bude mí t zřejmě
dolního kon ce, kde bylo napětí nepatrné, stoupalo s měre m k horn ímu také poloviční úroveň . Na přen osové cestě v to m p řípadě nedochází ani
kraji . U aktivního korektoru j e tomujinak. Studen é konce obou korektorů k zesílení ani k útlumu.
nej sou uzemněny, potenciometry jsou zapoj eny zvláštním způsobem mezi --,-+ Obr . 4.32 uka zuj e zapojeni
dvěma n apěťovými z esilov ači Výsledkem je, že nevzniká velký útlum, což C2 Rl obou k orekto rů v obvodu
j e zárov eň hl avní výhoda tohoto zapoj ení. S drobnou nep ře sncstř m ůže me
říci, že úroveň přen osu před korektorem a za korektorem se té měř n em ě ní .
C.' Pl
2 n tk zpětné vazby. výstupy jsou
od se be odděleny rezisto-
Platí to ovšem pro nastavení pote nciom etrů ve střed ní poloze. V to mto
smys lu sejedná nikoliv o pasivní nýbrž akt ivní regulaci Proto že nedochá- , k1
Re2 2k 7
RI1MS
rem R. 8 poměrně velkým
od porem, Ten ned ovoluj e
zí k velkému útlumu, nent zapotřebí následného velkého zesílen í. Vyhn e- průc hod vyso kým kmitoč­
me se tak spol ečnému zesíl ení užitečných si gnálů s rušivými signály.
" ' '-llf 'lJ--' C.' tů m , takže nedochází k ne-
žádo ucí m u ov li vňová n í
Blokov é sch éma na obr. 4.30 ukazuje, že korektor nem á j en vstup R.
a výstup, nýbrž ještě dal ší vedení, kterým je spojen s výst u pní st ranou T2 p ř enos ov é ces ty, Aby se p0-
následujícího zesilovače . Vzni ká t ak zápo rná zpětná vazba, k terá zmen- tenciometry vzájem ně ne -
šuje zesílení pro kmitočty přivede né do obvodu zpětn é vazby. Bude-li ovlivňovaly, j sou obě dráhy
běžec potenciometru v k raj ní poloze dráhy, připojené k rozděl e né m u Obr. 4.32 Sdružený korektor výšek a Iilollbek od se be odd ěl eny d věma re-
kolek torovém u odporu Rc l ., Rc2 , pak působí zpětná vazba n ejsilněji v omxáu zpltné vazby. zistory Rl , H2.

166 167
 Na výš kový potenciometr Pl pticházf úplný signál z před chozího zee í- j e pře s velký odpor p řipoj en
loveče . J e-li běžec nastaven na začátek dráhy, přichází tento komplexní k nulovému potencí élu. Ko-
signál rovn ou na kondenzátor C2. Jeho malá kapacita p ůsobí velkou ' Ok ' Ok rekční členy jsou opět zařaze­
reak t an ci pro část středních a hl avně pro ní zké kmi točty, k te ré zadrží. ny do obvodu zpětné vazby,
Nezeslabeny projdou jen vysoké kmitočty . Násled ující odpo r R3 je mal ý kte rá vede z výstupu do inver-
a v cestě jim nebrání. Na opačném konci dráhy působí záporná zpětná tuj ícího vstupu . Pro korekční
vazba, takže dochází k útlu mu . S třední kmi točty procházejí částečně
obvodem hloubek i výše k. Nastavíme-li běžce Pl a P2 doprostřed dráhy,
m ěl by být kmitočtovýpřenos lineární, tzn. žádné kmi točty nejsou potla-
- P2
- zesilovač jsou nejvhodnější
operační zesilovače s FET na
vstupu (viz Ldíl Poznáváme
čenyani na dzvednuty. Platí to pro střední k mitočet přibližně I kHz . v '''' elektroniku). Výhodné je, že
Pote nciometr P2 v korektoru hloubek dostává v jedné krajní poloze '''' z operačního zesilovače zís-
ú plný signál podo bně j ako Pl. V druhé k rajní poloze nastavuje běžec Obr. 4.33 Sdružený korektor v obvodu zpltn! kám e velký výstupní signál.
zápornou zpětnou vazbu a přenos hloubek je potlačen. Oba potenciometry t'llzby opera6Jího zcsilooače . ~ipky znázorňují Navíc velké zesílení dovoluje
vyžadují lineární průběh dráhy. průblh zpltné vazby. regul ovat ú roveň ptenosu na
Pro správnou funkci zpětnovazebního korektoru musíme dodržet pod- krají ch pá sm a ± 20 dB .
mínky, týkající se vstu pní a výs tu pní im pedance korektoru . Všimneme si I v tomto zapojení platí, žejsou-Ii regulátory nastaveny do střed n í polohy,
nap ř ed výs t upní impedance. Ta j e zn a čn ě vysoká a vyža duje, aby při po­ kmi točtov á závislost přenosové ces ty je nepatrná . Všechny k m itočty vy-
jen á zátěž m ěla rovn ěž vysokou vstupní impeda nci. Zátě ží je v t omto stu pují se stej nou úrovní, s jakou do korektoru vstoupily. J e přiro zené , že
p řípad ě n apěťový zesilovač s tranzistorem T2. Konkrétně je to obvod bá ze pro korekt or s ope račním ze sil o va čem bychom se rozhod ovali hl avně
tranzistoru v za pojení se společným emito rem a především z působ n asta- tehdy, kdybychom na jiném místě počítali rovně ž s pou žitím o peračních
vení pracovního bodu. Velkého vstupního odporu dos áhn eme pomocí zesilov a čů.

rezistoru RB, zapojeného z kolektoru do báze. Hodnot a odporu je vždy
vysoká, a proto nezmenšuje vstupní odpor tranzistoru. Rezistor vytváft
stej nosměrno u zápornou zpětnou vazbu, která j e řízena n a pětfm - odtud
název napěťová z pětná vazba . Toto nastavení pracovního bodu pracuje
spolehlivě.
Dal ším p ředpokladem správné či nnosti kore ktoru je malý výstupní
odpo r t ranzistoru, na vstupu korek toru . Mě l by se chovat jako tvrdý zdroj,
které mu nevadí změny impedance kore ktoru, následkem různého nasta-
vení obou běžců potenciome tru. Osvědčuje se tu použití na pěťov ého zesi-
lovače v zapojení se společným kolektorem , t zv. emitorový sledovač. Na
obr. 4.31 je tak zapoje n t ranzistor T l. J eho nejdůležitějš í vlastností je
malý výstu pní odpor, který dobře vyhovuje vst up ní části korektoru. Do
zesi lovacího řetězce je však vložen jaksi navíc - n epodřl í se na zesílení,
spíš zesla buje.
4.6.6 Korektor s operačním z esilovačem
V n ěkterých sché mat ech naleznete korekčn í ze si lovač v za pojen í s ope-
račn ím ze silova čem .
Jako příklad poslouží obr. 4.33 . Signál ze společného
výs tu pu korektoru vstupuje d o in vertujícího vstupu. Neinvertujíef vstu p
Za norm álních okolností bychom uvažovali o s ou mě rné m na páj ení,
avšak v tomto p řípad ě vyhoví i napáj ení nesouměrné . Posta čil by tedy
obyčejn ý zdroj s kladným n a pětí m proti nulovému potenciálu .
4.7 Přenos LC členů v pásmu akustických
kmitočtů
3.7.1 Impedance reproduktoru
O re prod uktoru víme, že jeho km itaci cívka, k terá pohybuje me mb rá-
nou r eproduktoru, se na chází v m eze ře silného permanentního magn etu.
Jestliže k vývodům cívky přivedeme střídavé napětí , prochází cívkou
sttídavý proud. J eho velikost je neptímo úm ěrná i mpedanci cívky . Si lo-
vým p ůsobením stříd avé ho magnetického toku cívky na magnetický tok
permanentního magnetu dojde k pohybu. Jistě že se pohy buje lehká cívka,
nik oliv těžký magnet. Kdyby se jednalo o sin usový průběh proudu, cívka
by se pravidelně a rovnom ěrn ě vychy loval a na obě st ra ny. Při norm ální
reproduk ci se však cívka s membrán ou pohybuje velmi různ orod ě , v so u-

168 169

ladu a okamžitými hod n otami st řídav é ho n a pětí a proudu . J ak j e to 8 její
impedancí?
Pokud by se cívka nepohybovala , platil by vztah j ako pro ka ždou ji nou
indukčnost, tj. XL'" 2n fL. Tedy čím vyšší kmitočet, tím vyšš í impedance
a obráceně . Kmitačk a rep rod uk toru se však chová jin ak. Na k aždý prů .
chod proudu rea guje pohy bem. Navíc je k ní při pojena hm ota mem brány
a tuhost u pevň ovacího sys tém u, který membránu na obou koncích ph dr.
žuje . To vše má za následek. že lineární závislost především v dolní části
přen áš en ého pásma v ů bec nepl atí. Názorně to uk azuje graf na obr. 4.34.
Takový průb ěh im ped ance
získáme, budeme-li do repro-
duktoru při v ád ět ze zesilo-
z
vače pouze jediný kmitočet
t ónového ge nerátoru . Ten I reprod uktoru v okolí rezonančního kmitočtu je přinej menš ím problematické.
postupné pt el a d'ujem e od
n ej n ižš ího až po n ej vy šší,
který reproduktor j eště vy.
září . Přibl i ž n ě lin eámf prů­
běh impedance pozorujeme r.
až v druhé části , která začí­
ná u n ízk é hodnoty a pos t u p- Obr. 4.34 Prubc!h impedance reproduktoru. Zj
ně se zvyš uje směrem k vy ě- ~ no.zývá jmenovihi impedance ph jmenovité
' km"itoět ů m . N eJwtA" " í bod frekvrnci ft' Uvádí se
ším d pod Z reproduktoru zjedno-
, nJl
n a křivce ud ává tzv. jm éno- uJmi označením Z .
vitou impedanci, ktero u označujeme Zj. J e to nej nižší impedance cívky
reproduktoru při uvedené j me novité frekven ci. Ať již bude vyzatovaný
kmitoč et dále stou pat či kl esat, hude m ít impedanci vždy vyšší než
j me novitou Zj. J e ptiro zené, že impedanc e Zjje i v tomto případě vyšší než
činný odpor kmitacf cívky, p ř es to ž e rozdíl n ehude velký. Příli š se n es ple-
teme, když odhadnem e impedanci neznámého reproduktoru pod le zm ě­
řené ho oh m ické ho od poru tak, že k němu připočítáme 15 až 20 %. Tato
zásada pl atí pro přímo vyza řující reproduktory s impedancí 4 až 8 Q .
Nepřímo vyzatující rep roduktory, které znáte např . z m ěstského rozhlasu
v podobě tl ampa čů, mají jiné kon strukční uspořádání. Nazýv ají se tlako--
vými reproduktory, vyžadují expone nciá lní oz vuč nici a vyznačují se vyšší
im ped ancí.
Všimněme si nyní silně zvlněného průběhu v dolní Mst i impedance. J e
vidět , že nej větší zm ěna impedance nastává v ok olí kmitočtu , který
nazýváme rezonančním kmitočtem a ozn ačuj em e ho fr. Při vyzařování
rezonan čního kmitočtu se n ejvíce uplatňuje hmota km it ajícího sys tému.
O jakou hmotu se jedná? Patří sem hmotnost samotné cívky a k ní
připoj ené m embrány. Dál e se tu projevuj e tzv. poddajnost sys tému , cožj e
170
I
vlastně odpor působící proti pohybu membrány. Způsobuje ho jednak
upevnění okrajů membrány v koši reproduktoru, j ednak u chyceni zúže-
ného konce membrány st ředicí m prvkem, be z kterého by se cívk a v úzké
mezefe ne m oh la souose pohyb ovat.
Hmot a kmitajícího systému způsobuj e vzn ik mech anick é rezonance .
N ěco podobn éh o znáte z vlastni zk uše nos ti, a třeba právě pti re produkci
zvuku v místnosti. Při určitém kmitočtu a velk é hl asi to sti se některé
předm ěty začnou chvět , drnčet. Zná mé j e to rovněž u okennich t abulí, při
je douci m nákl adním automo~ilu . Zn amen á to , že .p rá vě při určitém kmi-
točtu je předmět schopen kmitat s polečně se zdrojem zvu k u.
U reproduktoru se mechanická rezonance vyznačuje velkým rozkmitem
mem brány a zároveň pozorovatelným, někdy až silným zkreslením re pro-
dukce. Přitom impedance vykazuje zvýšenou h odnotu. J e zřej m é , že využití
Výrobce se snaží, aby rezon anční km itočet ležel co nejníže a poku d
možn o mimo oblast využití reproduktoru. N ejv ě tš t problém to přináší
u hl uboko1ón ových rep rodukto ru. Ty jsou rozměrově velké a čím větší
reproduktor, Um větší hmota kmitajícího systému . Boh u žel to ne~ vše,
co ovlivň uje rezonanční kmitočet . Pozděj i uvidíte, že rezonančnf kmitočet
zbytečně zvyš ujeme i my sami , nevhodnou konstrukci skříně .re produk-
toru či reproduktorové soustavy. Skříní se nec há mnohé zhoršit.
J e zřej mé, a zkušenos ti to potvrzují, že k dobré rep rodukci h u dby
n estačí jeden reproduktor. Proto se kon struují re produktorové soustavy.
Obsahují dva n ebo i více reprodukt oru . Umožňují, aby k aždý reprod uk.U:~
vyzatovaljen určitou část zvukového spektra. A to takovou, k terou vyzáří
bez zkreslení a s co největší účinností . Bylo by to tiž bláhové chtít od
reproduktoru s velkou membránou, aby vyza to val vysoké kmitočty . Právě
tak by nemohl reprodukovat nízké kmitočty reprodukto r s malou mem-
bránou , pokud by k tomu ú čelu neb yl zvlášť k onstruován. So~částf k a t d.é
reprod uk to rové sou stavy tedy musí být se řízení , umož ňující rozd ělit
úplný sign ál ze zesilovače tak, aby každý reproduktor zpr acoval pouze
"svoje" kmitočtové pásmo. V praxi to zname ná, že přinejm enš ím musíme
odd ělit od sebe nízké a vysoké kmitočty. Nízk é kmitočty pak vede m e do
hloubkového reproduktoru , zatímco vyso ké kmitočty k výš kovém u repro-
duktoru. Zařízení, které tento požadavek spl ňuje , n az ýváme reprodukto--
rovou výhybkou.
4.7.2 P a sivní výhybky pro r eproduktory.
Existují různé konstrukce výhybek podl e rů z ných pož adavků a jsou
vice n eb o méně složité. Také výs led né působ ení může být různ é . Záleží na
171
 řa dě okolností, které m usím e respektovat,
abych om n ezhor šili zá k la dní para metry
re produ ktoru. J e to rozsáhlá oblast , a proto
se soustře díme pouze n a p ů soben í pasiv-
níc h součástek ve fun kci výhybek pro rep- c Abych om mohli vyjádřit velik ost fr ek ven ce v m ístě ohybu ch arak-
rodukto ry. Blok ové sché ma n a ohl'. 4.35
znázorňuje, jak postu puje n ízk ofrekven ční vz
signál od zesi lovače . V to mto p řípad ě se l
roz děl uje do dvou pásem a reproduktorová H
soustava se n a zýv á dvoupá sm ová . Ačk o­
liv j e to n ejj ednod uš ší soustava, zdaleka
n em usí vykazovat podřadné výs ledky. Poz-
ději si vysvětlí me, proč ne platí u re produk- Obr. 4.35 RozdlIrn í úplného
torových soustav, že čím složitěj ší, tím do- signálu z výkonoviho u silovG-
konalejš ř. Prozatím se spokojíme sdělením, če pro dvoupá sm ovou repro-
že dvo upásmová soustava,jestliže ji s práv- duktorovou soustav u.
né zkonstruujeme a pečli vě vyrobíme, pos -
kytne výborné výsledky pro dom á cí poslech. Samozřej mě se předpokl á dá
použití moderních reproduktorů, protože i na tomto poli se technický
pokrok n ezastavil.
4 .7.3 Výhyhky 1. a 2. řádu pro hloub ko vý reproduktor
Základním prvkem elektrické výhy bky pro pásmo nízkých kmito&i j e
cívka. Víme o ní , že svo u reakt ancí zne možňuje prů chod vysokým kmi toč­
tům . Nejjedaod uš ší zapojení výhybky hl oubkového r eproduktoru je na
obr. 4 .36a . Cívka j e zapojena do sé rie s re prod ukto r em. Směrni ce sk lonu
této výhy bky je - 6 dB/okt. (obr. 4 .36b>. J e to skl on v pravé části charak-
teristiky a pře dstavuj e útlum pro vyšší kmitočty. Netýk á se to samotného
místa ohy bu n eboli kolen a charakteri sti ky, kd e j e sk lon menší. Průběh
přenosové ces ty u rčuj e velikost indukčnosti , vložené do ces ty proch á zejí-
címu střídav é m u prou du . Čím bude indukčnost větší, tím dříve n astává
útlum . Pl atí to i o b ráce ně . Na st r m ost sk lon u ch a ra kt erist iky však
.
indukčno st vliv n em á. Sklon zůstane stále - 6 dB/okt. Cívka ale může
ovlivnit či nnost reproduktoru jiným zp ůsobem, a to v případ ě , že je
navinu ta tenkým drátem . P ak m á velký ohmický odpor a vzn ik aj í zt ráty.
Hloubkový reproduktor se pak ozývá s la běj i než výš kový.
te ristiky , zavádíme pojem děli cí kmitočet . J e to kmitočet , který n a vodo-
rovné ose vymezí k olmice s puštěn é z p růsečíku dvou p římek . Jaké j sou to
přímky? J ednou je s měrnice přenosu, d~hou je n ulová ú ~'()Veň přeno su ,
tedy úroveň signál u bez útlumu. V gr afu Je pH mka s měrnice z názorněna
čárkovaně a směrem vzhů ru protíná vodorovnou ptímku. Ta představuje
pů vodní úroveň signálu . Vzniklý průsečík je hledaný bod, z kterého
s pustime kolmici n a osu kmitočtů . Děli cí kmitočet ovšem stanovuj eme
sami, a to tak, aby vyhovoval frekvenční charakteristice re produktoni.
Zna men á to, že oběma reproduk to rům zkrátime část vyzařovaného pás-
ma , i k dyž v této oblasti jsou schopny ještě norm áln í činnosti. Zároveň to
znamená že t u budou oba rep rod ukto ry společné vyzařovat , třebaže
s určitým útlumem . Dojde tak. k ptekrývá ní pásma v okoU dělicího k mi -
točtu . U dvoupásmové soustavy se zpravidla tídíme paramet ry výškového
reproduktoru, který m á rozsah směrem k ni žším kmitočt ům značně
omezen.
Jak se vypočítá potřebná velikost indukčnosti pro zvolený d ělicí kmi-
točet? V zorců exist uje celá řada,jednodušších i s ložitějších. Nebudeme se
j imi zabývat, zájemci je n al eznou v j iné odborné literatu ř e . Pro jednodu-
chost se rovnou seznámíme s údaji, kte ré se s drob nými odchylkami použí-
vají. Pii dělicím kmitočtu 2,5 kHz a při impedanci reproduktoru Z =4 n
na vinem e cívku o indukčnosti L = 0,25 mH . Bu de-Ii mít reprod uktor
im pedanci Z = 8 n, pak potřebná i ndukčnos t musí být vyšší, L = 0,5 mH.
Z grafu je z řej mé, že na d ělicím kmitočtu vykazuje ch arakte rist ika
určitý útlum . J e to útlum 3 dB , což znam en á pokles pů vodního napětí
přibližně na 0,7 h odnoty. J e to tedy útlum malý, taktka zanedb ~telný
v porovnání s rozdíl y, které n a průběhu celé p řeno so~é cesty muž em~
n aměřit. Takto k onstruované výhybce, která má pouze indukčnost v sé m
s r ep rod uktorem , říkáme výhybk a 1. tádu. J e ~e l mi j edn~uch á a za
ptedpokladu dodržení určitých podmínek, vykazuje dobré vys led ky .

~~j
Obr. 4.36 13) Zapojení
dB
. Většinou se požaduje os třejší sk lon chara k te ristiky , a proto se pou žívá
v ý hy bky J.fádu pr o
•.f- - --2ik-- - - výhybka 2.tádu. Ta má pak sklon charakte ristiky - 12 d~o~t . (obr. 4 .37b).
hloubkový reproduk- V za pojení přibyla další součás tka , k ond en zátor , připojen ý paralelně
tor. b) Kmitočtový pni -
., H k cívce reproduktoru (obr . 4.37a). Budem e si pamatovat, že paral elně
připoj ená s oučás tka k reproduktoru je průvodním znakem výh ybek 2 . řá­
běh: v ý hy bky se
sklonem - 6 d B/okt. pro
o) b, I. • .. .. I
- I
du . ,Jakou funkci má paralelní kondenzátor? Svou velkou reaktancí pro
nízké kmitočty nijak neovliv ňuje p řenos nízkých kmitočtů , avšak uplat-
vý<ky.
ňuj e se v okolí dělicího kmitočtu . Odvede čá st kmitočtů z tohoto pásma

172 173
 Co j iné ho než i ndukčnost (obr . 4.39). Funkce cívky je z řej má . Pro vysoké
Obr. 4.37 a) Vý/ ryb- kmi točty, k te ré přivádíme na výškový reproduktor, má velkou reaktanci.
ka 2. fádu pro hloub- ,~ Tyto kmi točty cívkou neprojd ou. J in ak je to m u s pásmem středních
kový reproduktor. L kmi točtů v okolí d ělicího kmitočtu , které prošly kondenzátorem. Část

3]0
b) Kmitoltový pn1- z nich cívka sve de k zemi, indukčnost pro n ě zname ná zkrat. Projdou tím
~
\ -12 d't, snadněji, čím je jejich kmitočet nižší. Takovéto uspořádání se nazývá
běh výhybky se sklo-
nem • 12dB/okt. pro H výhybka 2. tádu pro výšky.
uýY<y.
o, f. • •
•-, • ...
.•.
bl C
Ob r. 4.39 a) V ýh ybka

~
k zemi, čím! přispívá k prudš ímu sklonu charakteristiky . Kromě toho pro
-, 2. fádu pr o tl ý~ ko v ý
vyšší kmitočty za d ělic ím kmitočtem nastává dříve ú tlum, způsobený větší
indukčností cívky . Bývá jedenapů lkrát at dvakrát v ětšř než u výhybky
1. tádu . A jaká je paralelní ka pacita? Pro impedanci Z = 4 n připojíme
kapacitu přibližně 8 IlF, pro Z = 8 n postačuje poloviční, tj. 4 IlF. o,
-12dB

f.
bl
V
_, reprodukt"". b) Kmitol·
tdVý pnlbth výhybl<y "
sklonem · 12 dB/okt. pro
hloubky.

4.7.4 Vý hybka 1. a 2. řád u pro výšk ový reproduktor Proti výhybce 1.řádu bud e kapacita kond enz átoru přibližn ě poloviční,
tj . 8 IlF pro Z = 4 n a 4 J.lF pro Z = 8 n. J e ztejmé, že m e nš í kap acita začne
Zákla dním poža davkem je, aby se na vysokotónový reproduktor dos- d říve omezovat pnichod stře dn ích kmitočt ů . I nduk čnost vyhoví stej ná
tal o pouze pásmo vysokých kmitočtů . Do p ř enosov é ces ty zatadí me proto jako u výhy bky 2. řádu pro hl oubk y. Ji stě jste si všimli, že u výhybek
konden zátor, kt er ý se vyz načuje velkou reaktancí pro nízk é k m itočty 2. t ádu j sm e použili stejných h odnot i n dukčnosti i kapa city jak pro výš ky
(obr . 4.38 a ). Zato vysoké kmitočty projdou bez ome zení podle vzt ah u tak pro hl oubky. J e to ovšem značné zjedn oduš ení, a le jako výchozí bod
1 pro dal ší experimentování a před evším seznámení se zákla dní mi vzt ahy
Xc=--
2n:fC zcela vyhovuje.
Kapacitní odpor je tím menší, čím je vyšší frekvence. Pro střední
kmitočty je tedy jeho reaktance různě velká. Výhybka s jedním konden- 4.7. 5 Vý hybky 1. a 2. řá du pro d voupá smov é soustavy
zátorem zapojeným v sérii s rep roduktore m se nazývá výhy bkou 1. tádu
pro výšky. Stejně jako výhybka 1. tádu pro hlo ubky má i tato výhybka Víme již jak jednotlivé výhybky pracují, a tak si ukážeme společné
sklon směrnice - 6 dB/okt. Kapacita kondenzátoru bu de mít hodnotu při­ za pojení výhybek v reproduktorové soustavě (obr . 4.40a ). Oba reproduk-
bližně 16 J.lF pro impedanci Z =4 n a poloviční kapacitu, tj . 8 J.lF pro Z = 8 n tory jsou zapojeny paralelně, avšak přes výhybky l.t á du. Průběh přeno­
sové cesty znázorňujícharakteristiky na obr . 4.40b, se sklonem - 6 dB/okt .
..
--. ''-.
Ob, . 4.38 . 1 Výhybka c c OB'

J
1. fád u pro vý~kový ., Obr. 4.400) Vvou-
OE
reproduktor. b) Kmi íoč- •
tový prr1bih výhybky se ., - 6d i1., V L
pásrmwá reproduk-
t orová so us tav a
sklonem· 6 dB/okt. pro
hlollbky. oj ! ! r.
bl
- , o.2~ rn H -e s výhybkami 1. fá~
du o b) Kmitoctový
I prr1bě11 výhybek se
Požaduje-li se přen os se st rmějš ím útlumem středních a nízkých o, b' sklcnem» 6 dB/okt.
km itočtů , tj . sklon s m ě rnice-
12 dB/okt ., pak přijde na řadu paral eln í člen.

174 175
Protínají se v bodě , který na kmitočtové ose vyzna čuje dělicí kmitočet Id.
J ejich výz n amno u vlastností je, že za určitých podmínek je vstuPní
impedance nezávislá na přiv ád ěn ém kmitočtu . Totéž se t ýká i kmitočtové
ch arak teristiky. To je velmi potřebné a přitom dosažené jednoduchým i
prostředky. Stejného výsledk u se jinak dosáhne jen připojením další ch
korekčn ích obv od ů .
Možn á , že n ěk oho přek vapily tečky
ve schématu u vývodu reproduk.
torů . N ěkte ř ř podobné puntíky nalezli i na sa mot ných reproduktorech.
J eji ch výz n am je v obou případech stejný . Označují začátek vinutí cívky
r eproduktoru. Není totiž lho stejné, kterým s měrem protéká proud v cívce.
To si ostatně můžete vyzkoušet sami pomocí ploché baterie, když její
výv ody připojíte k reproduktoru. Při změně vývodů poteče proud opačným
s měrem a membrána se vychýlí na opačnou s t ranu . Mohlo by se tedy stát,
že by membrány obou reproduktorů v pásmu středních kmitočtů praco-
valy proti sobě. V to mto p ásmu, a je to šir ok é pásmo, se totiž překrýv aj í .
P otíž je v tom , že u výhybek Lřádu nelze říci před em,jestli kmitačky mají
být spoje ny z ačátky k sobě nebo obráceně . Na celkovém fázovém posunu
se kromě kapacit y a indukčnosti podílí více vlivů . Tady je volné pol e pro
expe rime n tování: přepojování vývodů cívek, zvětšování nebo zmenšování
tlumení vni třního prostoru skříně, velikost objemu skříně.
Kvůli zjednoduš en í jsme pominuli otázku proměnné impedance repro-
duktorové sou st avy. Měli bychom vzít na vědomí, že k soustavě přivádíme
střídavý signál složený v témž okamžiku většinou ze tří kmitočtových
pásem, nikoliv pouze je diný kmitočet. Pak se ovšem musí projevit par a-
lelní činnost reproduktorů. Tento problém vyřeší další RC člen, a to
u výhybe k L i 2 . řádu . Podrobnosti naleznete v odborné literatuře a ve
stavebních návodech . Pro začátek je velmi potřebné držet se stavebního
n ávodu , abycho m se vyhnuli zbytečným chybám a teprve potom experi-
mentovat.
Návrh výh ybe k 2. řádu dvoupásmové reproduktorové soustavy vidíte
n a obr. 4.41 a . Reproduktory, k nimž přichází signál přes výhybk y, jsou
zapojen y paralelně . O rozd ělení pásma na jednotlivé reproduktory opět
C Q.5mH
dl!
Obr. 4.41 a) Dvoll- <O, L i jin é skutečnosti , j ež je velmi obtížné postihnout. Přirozeně , rozhodující
pásmová reproduk-
torová soustava L ,
s výhybka mi 2. fá- q'mH
du. b) Kmitottavý C experimentovat v okolí doporučených hodnot indukčnostía kapacit. P řed­
průběh výhybe k se 4.. • pokládá se, že jste se předtím podrobně se zn ámili s parametry reproduk-
sklonem- 12 dB/akt. bl
cl
176
rozhoduje d ělicí kmit?č~t. Kmitočtový průběh přenosu znázorňuje
obr. 4 .41b. Sklon s mě rnic Je - 12 dB/okt. Předností výhybek 2 .řáduje lepší
průběh frekvenční charakteristiky především v okolí dělicího kmitočtu.
V tomto kmitočtovém pásmu, které je podstatně užší než u výhybek
I .řádu, vyzařují oba reproduktory současně , jenže každý sjiným fázovým
posuvem . Proto je nutné zapojit reproduktory tak, aby začátky vinutí
nebyly zapoj eny sho dně. J edná se t edy o přepčlov ání reproduktorů , které
se na první pohled může zdát podivné. Je to v pořádku , protože přepólo­
vání se na krajích p řen á šen ého pásma neuplatní. Každý z reproduktorů
tu vyz ařuje prakticky jen "svoje" kmitočty .
V šeobecn ě se míní, že reproduktorová soustava s výhybkami druhého
řádu vyk a zuje lep ší výsledky. Tento názor č asto není podložen důkladněj­
ším ověřením a bývá poplatný komerčnímu hledisku.Je třeba si uvědomit ,
že vyrovnaný frekvenční průb ěh , které výhybky druhého řádu lépe splňu­
jí, ještě neznamená lep ší reprodukci. Frekvenční průběh lze snadno
změřit p omoci b ěžných m ěřících přístrojů . Obtížně se však měří jiné druhy
zkresl ení, které vš ak náročný posluchač nemůže přeslechnout. Obecně
platí, že čí m více je v obvodu zapojeno indukčností a kapacit, tím větší je
možnost vzni ku fá zových posuvů , případně zákmitů . To je také důvod,
proč t říp é smov á reprodukční soustava mů že vykazovat horší poslechové
výsledky ne ž dvoupásmová soustava. Nepříznivě se projevuje paralelní
kondenzátor připojený k reproduktoru, který společně s indukčností kmi-
tačky tvoří rezonanční obvod . Vše s polečn ě může způsobit nestabilitu
a zakmitávání zesilovače.
Pojednáním o reproduktorových výhybkách jsme zdaleka nevyčerpali
všechny vlivy, které rozhodují o kvalitě reproduktorové soustavy. Je to
široká problematika, která se vymyk á r ozsahu této kapitoly . Ze zkušenos-
tí autora: v bezodrazov é (m rtvé) komoře m ěřil frekvenčnícharakteristiky
dvou pásmové reprodukční sou st avy pomocí přístrojů se zapisovačem. Při.
laboratorních cviče ních se zkoušely různé hodnoty indukčností i kapacit.
Měřily se frekvenční průběhypři indukčnostech a kapacitách pro výhybky
2. řádu , avšak bez paralelních čl e nů. Frekvenční ch ar akte ri stiky byly
přitom poměrně vyrovnané a subjektivní hodnocení poslechem (od muzi-
kantů) výborné. Naprot í tomu u jin é soustavy při dodržení předepsaných
hodnot byl y výsledky určitým zklamáním. Ukazuje se, že kvalitu ovlivňují
vliv nutno jednoznačně přiznat kvalitě reproduktorů.
Ni c n ezkazíte, když pro začátek zvolíte výhybky 1. řádu a budete
torů, abyste m ohli s právně zvolit dělicí kmitočet a dodrželi i ostatní
náležitosti. Budete se muset s pokoj it se s ubj ekti vním hodnocením repro-
177
dukce, za pomoci posluchačů s dobrým hudebním sluchem . Není to však 5. Zkoušečka polovodičových sou-
žádný velký nedostatek. M ůže se stát, že j ejich hodnocení nebude vždy
v soula du s výsledky, k te ré prez entuje výrobce oplývaj ící m ě říc í tec hn] , částek
kou. Pečlivou prací a sous tavným vyhodnocováním výsl edků m ůžete se
d opr acovat k d obr é kv ali tě při pom ěrně nízkých náklad ech. Možn á , že se
vám tak podeřt naplnit staré české p řísloví v poněkud jiné podobě: "Za Mnoho zájemců o elek tronik u a r adi oamatérství stojf často před prob-
mál o peněz , dobrá mu zika ". lémem, j ak zjistit , j estli tranzistor l evně koupený nebo vypájený z desky
něj akého zatízení je funkční nebo vadný. Někdy není znám typ vodivosti,
jindy d okonce ani rozlišení elekt rod.. Problém by vyřeš il m ěři č tranzistorů ,
jenže ten většinou chybí. Není sice obtížné jednoduchý m ěřič postavit,
situaci však komplikuj e m ěřicí systém, j eho přesn é nastavení d o proudo-
vých rozsahů. případn ě jeho cena.
Popisovaná zkoušečka m ůže měři č t ranzistoru do značné míry nahra-
dit (obr. 5.l). S její pomocí rychle zjistíme zkratovaný nebo přerušený
p ř echod tran zistoru, cožjev domácí dílně a le i v kro užku mladých záje mců
často potře b né . J e také vhod-
ným doplňkem m ěři če tran-
200. o
zistorů, pro to že předem může­
me vytadit va dné tranzistory.
Manipulace s ní je naprosto
bez pe čn á , prot ože j i napájí
+ plochá baterie. Svými malými
roz měry se hod í k přenášení ,
zvl áš tě při nákupu součástek
ní žštjakosti. Náklady na stav-

.
PI bu j sou malé a vlastní zhoto-
vení neklad e zvláštnf nároky
na dílenské vybavení. Vzhle-
dem ke své jednoduchosti pos-
Obr. 5.1 CLIkov< schéma zkouše{ky. Hodnoty kytuj e p ř ek v apiv ě mnoho
odporů nejsou závazné. poUZE doporučené, služeb .

K čemu se zkoušeěka h odí a co je mo žn o zkoušet:

• Na tranzistorech: zkouška funkčnosti tranzistoru obou vodivostí,
rozlišení elektrod. u neznámého tranzistoru, indikace zvětšení zbytko-
véh o proudu, porovnání zesilovacího či nitele v různých pracovních
bodech , odliš ení unipolárního tranzistoru od bipol árního tranzistoru.
• Na diodách: zkouška v propustném i z ávěrném sm ěru při U = 4,5 V,
určen í anody a katody u libovolné diody .

179
178
 * N a tyristorech a triacích : zkouš ka funkce tyristoru a triaku, zkouška Porovn áte-li p o z orn ě obr. 5. 2
"citlivosti" řídicí elekt rody, odliše ni jednotli vých elekt rod, zkouška a 5.3, pak zjistíte, že zapojení p ro
př echodu . PNP i
zkoušení NPN a PNP t ranzistoru
* Na optoe lek trických prv cích : zkouš ka
funk čnosti svítivých diod , roal i- nej sou stejná. V prvém p řípadě j de
E
šení vývodu anoda . ka tod a , vyhledání jednotlivých segmen t ů č ísli­
covky LED, rozl išení zákla dní vodivosti čfs licovky - společ ná a noda,
+ • o zapojení se společným emitorem,
v druhém p řípad ě zapojení se spo-
společná katoda . I c lečným kolektorem . Při naš em po-
už ití je rozd íl nepa t rný, pro tože
• Další použití: odhad ka pacity elekt rolytických kondenzátorů od 2 ~F
výše, zkouška celistvosti elektrické ho obvod u, odhad menš ích odporu pro udové zesílení mají zhruba stej-
v obvodu . Obr. 5.3 Zkou~í tranzistoru vodivos- né. Žárov ka v obou p řípadech zastu-
ti PNP. Pružný drátvychýlíme k zápar- puje pr acovní odpor, avšak vlivem
němu naptti. nízkého od po ru vlákna pra cuj e
Zá kl ad n í činnost z kou šeč ky:
t ranzistor v ětšinou ve spínacím r e-
Pří zkoušení musíme respektovat připoj ení sp rávné polarity napětí
žimu. Velikost otevření tran zisto ru určuje odpo r v bázi, přes který se
k jednotlivým ele ktrodám. a to u obou vodivostí tranzi storů. ptivádi napětí. Odpor se mění současně s přepín áním pracovního bodu .
k olek tor + Označe ná velikost odporu v bázi ne ní závazná, ev ěek ukazuje se jako

Tranzistor NPN optimální. Snahou je zvolit takový odpor, který umožni usuzovat na
{ velikost zesířovacího činitele tranzistoru. Čím menší odpor , tím větší
emitor proud teče bází a obráceně. Tranzistor s malým zesilovacím činitelem
Bázi připojíme k malému kladné- a v ětš ím odporem v bázi se projeví malým kolektorovým proudem, žárov-
mu n apětí pomocí pružného drátu, ka mát o svítí.
který vychýlíme ke šroubu s označe­
NPN i
Důležitým parametrem je kolektorový proud 1cE. V praxi se vyskytuje
ním plus (obr . 5.2) Do cesty je vřazen
odpo r R, který má různou velikost
podle polohy přepínače. Potom pře­
t + •
od veli kosti několika miliampér až po řádově ampéry. Zkoušečka se snaží
při způsobit této sk utečnosti a dává možnost volby ve čtyřech hodnotách
ICEm. Velikost určuje proud žárovek a v jednom případě proud lu minis-
chodem bá ze - emito r teče proud, kte- ce nční diody se sériovým odpo re m. Rezistor omezuje proud světe lné di ody
rý otevře obvod kolekto r - emitor. v našem případ ě n a 10 mA. Nejslabší žárovka by měla propouštět proud
Žárovk a se rozsvítí. Kdybychom p ří ­ 40 + 50 mA při 3,5 V. Tak ovou neseženem e, a tak použijeme žárovku
vedli na bázi zápo rné napětí, žádný Obr. 5.2 Zkoukní tranzistoru uodi- 6 WO,OS A. Tyto žárovky se dříve používaly do zadních svítile n u jízdního
proud n epoteče, žárovka nes vítí, při ­ ooeti NPN. Pružný drát vychýlíme ke kola . V n ašem zapojení vyhoví, avšak mus ím e si zvyknout na menš í svit,
to m t ranzistoru to nijak neu šk odí. kladnému napití. k terý zpočátku ruší. Další žárovka je běžná: 3,5 V/O,2 A. Posl ední žárovka
má h odnotu 4 VlO,5 A, al e v nouzi použijeme žárovku 2,5 V/O,S A. Tou by
kole kt or - te kl vě tš í proud, d obře použite lný při zkouškách výkonových tranzi storů .
Tranzistor PNP . Ploché baterii kl však škodí.
{
e m itor +
Na bázi přived eme mal é zápo rné n a pětí pom ocí pružn ého drátu, který 5.1 Konstrukční uspořádání
vychý líme ke šrou bu s o značením minus (obr. 5.3). Žá rovka se rozsvítí,
protože obvodem emito r - k olektor t eče proud. Ptivedením kl adného
Zákla d zko ušečky tv o ří desk a kuprextitu s plošnými spoj i podle
napětí na bá zi žádný proud tranzistorem n epote če, přitom tranzistoru t o
ob r. 5.4. Zároveň slouží jako horní díl krabi čky . Na vrc hu z ní vyčnívá
nijak ne škodí. Tyto zásady nám zpětn ě umo žní rozpoznat vodi vost ne zn á-
htídel p řepína č e s p řístrojo vým knofl ík em , dále jsou tu č tyři otvory pro
mého tr anz istoru včetně rozlišeni j eh o elekt rod.
žárovky a světe lnou diodu , čtyři dutinky pro zaso uvá ní vývodu polovodi-

180 181
čov~c h součás tek a kon ~n ě p~ žný drát procház ející des kou v bHzkosti
dut mky B. J eh o poloha Je mezt dv ěm a šrou by. Deska s měřuje plošným '
spoji dovnitř.
0En-. 5.4 KJj~ pl~ných spojfJ hornídesky.
Krab ičku zhotovíme z libovol-
néh o i zol ačního materiálu, ja-
kým je novo d ur, ABS či j iný
plast . Hodí se i překližka , sololit
n eb o o bo us t ra n ně pl átovaný
k u prextit (obr . 5.5). Vespod ji
uzavírá při š roubovan ě dn o n apř .
z plechu, na které m ů žeme even-
ku přilepi t s tručný náv od ke
zk ouš en í polovod ičových so učás­
tek. Konstrukce krabičky um ož-
ňuj e spojování je dnot livých dílů
lepením . K tomu ú čelu slouží vý-
zt uhy na bočn í cích, ke kterým
dosedají če la krabičky. Celkové
rozm ěry určuj e plochá bateri e
společ ně s vedle umístěn ou dru-
182
I
110
Obr. 5.5 Krabitka zkouJetky v rozložen ém
stavu. Pfilepená výzt uha na botnicich
u možňuje pevné spojeníjednotlivých dl1a.
hou des kou pl ošn ých spo-
jů ,kt erá nese přepínač
s ostatními součás tka mi.
/
11Q
"'
~ I Obr . 5.6 80tnice krabitky
s pňlepenou výztuhou.
5.2 Postup mechanických prací
J ednot livé díly krabi čky zhotovíme podle výkresu tak, aby byly zcela
pravoúhlé a protilehlé stěny stejně dlouhé. Na bočnice přil epíme výztuhy
v podobě menších bočnic (obr. 5.6). Umožnf kromě jiného přilepení horní
desky, ptišroubování spodní desky a pevné spojem jednotlivých dílů. Do
jednoho z čel vyvrtáme dva otvory pro
25 20 25
izolované zdítky (obr . 5.7). N ésleduje
slepení díl ů k ra bičky . Předtím máme sa-
moztejměpři praven ou horní a dohrl des-
ku • nemusí být dohotovené. Tí m že je
vlož:fmedo sestavované krab ičky t alene­
přilepí me ), máme jistotu , že bu dou
v krab i čce dobře "sed ě t". Zároveň sesta-
I· J vu krabičky výrazně zpevní a zajistí pra-
Obr . 5.7 Pťedni če ío krabitky vé úhly. Sestavu omotáme provázkem
s otvory pro zdífky. nebo drá tem a nechám e zasc hnout .
Plošn é spoje horní des ky
vyro bíme obvyklým z půso­
bem . Před vrtánim lehce
odů1čťk uje me kvůli přes nos­
ti, protože otvory pro dutin-
ky jsou blí zk o se be a na
plošném spoj i nemají místa
naz byt. Kdyby se při páj ení
uzoun ký plošný spoj poško-
dil , bez problém ů j ej nahra-
..I dím e dr átk em . Následuje
výroba druhé desky plošných
Ob,. 5.8 Deska plošných spojů pro uchycení spoj ů , určené pro instalaci žá-
žárovek, LED a rezis torů.
ptepina če, rovek, přepín ače a svě tel né
183
 di ody (obr . 5.8). Otvory v této ma lé desce by m ěly být souosé s otvory drát, poměděný ocelový, případně obyčejný ocelový, pokud není zrezlý.
v horní desce. J eden otvor tu chybí, protože svě tel nou di odu uchyUme Vytvaruj eme jej podle obr . 5 .10. Na ko nec drátu zvednutého vzhůru
pomocí drá tových vývodů . Velký otvor pro přepín ač j e nejl epší vyříznout na sunem e kostičku z plastu, podobn ě jako na dvojici š roubků. Zlepší se
lu pé nk ovou pilkou. Sem pa k vložíme kulatý přepína č hřídel e m ze strany Um vzhled zkoušečky.
plošných spojů. Dosedne první tadou ostnů na plošn ý spoj , ka m jej později
p řipájím e . Do třech menších otvoru vsuneme žárovky. Jak budeme p áj et
Nyní se vráUme k horní des ce Obě desk y plošných spojů ošettťme obvyklým způ sobem . Tam kde
(obr. 5.9 ). Otvory pro tři žárov ky ze budem e páj et větší součástky , plošný spoj před em pocínuj eme . Týká se to
strany plošn ých spojů velkým vrtá- míst pro žárovky a přepínač. Mechanicky očist í m e, to je oškrabeme
kem nebo nožem zahloubíme, aby
baňky žárov ek dosedly k des ce co
o o .:. šrou bovice žárovek na tom místě, kd e bud em e pájet. Není třeba pájet
celou šroubo vici. Po očištěn í tato místa pocínujeme, nejlépe siln ěj ší odpo-
nejtěsněji . Tím zajisUme dobré p0-
zorovén í vlákna žárovek u hotové
zkoušečky. S vě telnou d iodu ne-
o rovou páječkou . Pistolová páječka svým výkon~m většinou nepo s~čuje ,
proto že šroubovice značnou ploch ou stačí pt;iváděné teplo vy z áti~ d.o
prostoru . Při pájeni zdítek musíme rovněž pájená místa předem očistit
cháme otvore m jen m írně vy ční- o o a leh ce pocínova t , aby vlastni pájení probíhalo rychl e. Jinak se teplem
vat. Nechceme-li , aby světlo jedné poškodí plastická hmota s~ . závitem . Zdířky pájíme ptimo k plošným
žárovky pronikalo k sousední žá· spoj ům, matice tedy nepoužijeme.
rovce , nasadíme na baňku žáro\Tky Obr. 5.9 Horní deskil krabitky ph pohle-
papírovou trubičku, zvenku začer­ du shora. Doplníme kostkou z plastu za-
něnou. čtyti úzk é trubičky - d utin- Irrýt>ajíá šroubky a kostkou nJlsozenouna 5.3 Montáž součástek
ky, do kterých budem e zasouvat konec pružného drátu .
vývody t ranzisto rů , zhot ovím e
Do krabičky us adíme horní des-
z prázdných náplní do propisovacích tužek . Plasto vou trubičku odstraní-
ku, až se opte o vnitřní výztuhy
me a mosazný hrot s k uli čkou v užší části odtízne me tak, aby nezbylo více
bočnic a přilepím e ji. Pod ni vložíme
než asi 3 mm . Důkl ad ně vype reme v rozpouštědle (líh, ni t roted id.lo) a na-
menší desku, kterou j sme předem
strčíme do otvorů des ky shora. Ves pod by m ěly trubičky vyčnívat asi
1 m m. Dulčík em konce troc hu roztáhneme do plošn ého spoje, a by pevn ě osad ili žárovkami a přepínačem
držely a při pájení se nepohybovaly. (obr. 5 .11). Žárovky jsou dosud ne-
připájené , takže při otoče nf krabič­
Zbývají dva otvory o 0 3 mm , kam vložíme mosazné šroubky ze strany ky horní de skou dolů , kle snou do
plošných spojů . Na desce je upevní me mosa znými maticemi. Na přečn í­ připrav ených zahloubených otv o-
vající části šroubků nasun em e kostku z plastu, do které jsme vyvrtali rů hlavni desky. Net ýk á se to žá-
otvory. K horní desce svrchu patH j eště rovky s v ětší baňkou , pro kterou je
pružný drát, který proch ází otvore m u B. Obr. 5.11 Malá deska plošných spojiJ
s vloženým pftpínatem a žárovkami . vhodné kvůli zmenšeni vzdálenos-
Vespod j ej ohneme a připáj ím e k pl ošn é-
tí mezi deskami zahloubit otvor
mu spoji. V norm ál ní poloze bud e upro-
i v menší d esce . Pak ovšem přek á ž ej í dva kulaté výstupky v blízkosti
s tře d me zi š ro u bky, p ř ř pa d ně mezi
hřídele přepínače. Prostě je odpilujeme . Přepína č připevn íme k hlavní
matkami. Budeme ho vychylovat na j ed-
desce maticí, takže obě desky drží pohromadě . Do vyvrtaných otvorů
nu nebo druhou stranu, kd e se bud e
vodivě dotýkat š ro ubk ů . Musí být pru ž-
I.
" 1 vložím e vývody světelné diody a diodu vsunem~ d~ otvoru hlavní desky.
Anod a patti na stejný plošný spoj, kde budou pti~áJeny žárovky. Drá~vé
ný a přiměřen ě tv rdý, a by d ob ře drže l ve Obr. 5.10 Pružn ý drát uprolllný
vývody di ody nyní připájíme, stejně jako šroubovice ě ércvek - šrou bovice
s třed ní poloze, to je vracel se po vychý- na horní desce, pohybující se mezi
lení na stej né místo. Hodí se mosa zný dcěma šroubky.

184 185
j en na mal ém kousku plošn ého spoje. Rezistor 200 n při pájím e na plošn ý
spoj ke k atodě diody.

Přep ín aě a jeh o n a stavení

Z celkové ho sché ma tu j e zřej-
mé, že pře p ína č spí ná ve čtyřech
polohách dvakrát dva kontakty.
M ůž em e tu použít různé přepína­
če, které vyhovují zmíně ným poža-
da vk ům , bu do u se však zřejmě
lišit jak rozměrově, tak konstruk- - ,,-
cí. Podle rozměru a tvaru přepína­ -, - Obr. 5.14 Pfipojrnížárot'ek, ra is- Obr. 5.15 Pohled do vnit fku zlrouJe(ky.
- ,-
če pak u pra vím e mech ani ck ou tonl tl LED k malédesce pl~ných Propojrní obou desá pl~ných spojů, ph-
část z koušečky . Přepín a č na obr.
-' spojů . pojení pfivodnfch voditů od baterie.
5.12 je starší vlnový p řepín ač p0-
užívaný v t ranzistorových přij řm a ­ Obr. 5.12 Zkou§ka sqmutíkon taktů pfr- mek (obr. 5. 13). Vým ěna žárovek tu nehrozí, proto že se opotřebov évají jen
mál o. V objím kách by se drobným i otřesy uvol ň ovaly a zkoušečka by
čích a je k dostání ve výp rodeji . pínJlá Q označeni místa prozasunuti tr-
Vyrábějí se však i podob né přepí­
nepre coval a spolehlivě . Rezistory um ístíme a při páj í m e podle obr : 5.14.
nu podlotky. Zbývá připájet tři propoje mezi obě ma des kami, dále obě zdířky k horní
nače, kte ré s drobnými úpravami lze
desce a pHvody k baterii (obr. 5. 15). Poh yblivé vodi če by m ěly být z lanka
použít. Doporučený přepínač vyhovuje konstrukcí, svými rozm ěry i celko-
vým počtem poloh (8 ). Přepínač překontrolujeme následujícím způsobe m : Oicny) nikoliv z drátu . Zakončím e je kontaktními n ástrčkami , které
koupíme v obchodě s mod el ářskými potřebami. I kd yž baterie vydrlí velmi
Pomocí žárovky a ba te rie uza vřeme obvod přes dva vývody - ostny
dlouho, nás trčky us nadní její výměnu.
podle obr . 5.12. Sepnuty jsou práv ě ty kontakty ke k terým s měřuje
zbroušená část hřídelky. Platí to i pro ostatní kontakty pod první dvoj icí.
Dvojice se při otáčení hHde le m ění. Dál e musíme zajistit aretaci poloh, tj. 5.4 Štítek na horní desku
čtyři polohy z možných osmi. K to mu účelu je pod maticí kulatá podložka
s úzkou ohnutou částí - trnem , který se zasouvá do otvo ru v čele přepín a če.
NejdHve otočí me htídelkou proti směru hodinových ručiček až na doraz . Řadu ú dajů potřeb ných ke správn é obslu-
Potom zasuneme podl ožku s trnem podle obrázk u do třetího otv oru zleva .
Tím jsme vyme zili č tyři polohy,
cY"\lem/"> ze zkoušečky za znamenáme shora na desku
prostřednictvím štítku . Zhotovím e ho nejj ed-
potřebn é pro či nnost z koušečky.
~ O~ nodu ššeji z pap íru či te nké ho plastu o stej-
ném roz m ěru jako je h orní deska (obr. 5.16).
Dříve než p rvní řadu os tn ů ptepí- luvbh .
na če definitivn ě připáj íme k ploš- Rýsuj eme tuší a popisujem e Propísotem . Aby
nému spoj i, přesvědč í me se, j estli se povrch nepoškodil, p ř estřík áme bezbar-
vyh ovuje úhel natočen í přepínače . vým lak em . První vrstva musí být velmi slabá
Jde o to, aby č tyři dvojice spínaných a teprve po zasc hn utí opa k ujeme sttfkání. Při
ostnů s měřovaly k če l u krabičky, netrpělivo sti se písm ena "rozplavou". Otvory
kdeje pro páj ení součástek na ma lé na štítk u předem vy-
de sce při pra ven plošn ý spoj. Obr. 5.16 ~t ítek s nápi- ří z n e me podle horní
Žárovky propojujeme tak, že vo- Obr. 5.13 Žánwky nemaiíobjímkyapro- sy pfipevnl ný lItl horní desky. Kolem mosaz-
di če pájíme přímo na střední vývody pojovad vodit pájíme pfímo na stfední desce. ný ch trubiček může­
uprostřed izol átoru, tedy bez objí- vývody uproetted izolátoru. me vystřihnout jeden

186 187
 v ět š í otvor kvůli zjednodušení. Abycho m m ohl i přilepit štítek na h
desk u, m us f m.e Jej
" 'je "št ě rozříznou t v m íst ech, k de p ružný drát proorní
štít kem. Po přilepení ne nf rozHz nutf vidět.
----
'rl
:J e
Pomocné nák resy 8 označením vod ivos ti a připojení bá ze n ej sou pnro.
zeně nut né, avšak Z~átk~ značně pomáhají ph orientaci. Poku d zkou.
š~k~ vyrábí více zájemců, Je možn é zhotovit štítek fotografickou cestou
Rýsujeme na pauzovací papír , p řípadn ě si pom ůžeme Propisotem P to .
tuto, ptedlohu okopírujeme na,konts;ktní fotop~pír. Štítek pak bud~ ~m~
n ápisy a kresby bíl é. Podobnym způsobem můžeme zhotovit do lní UUk
na dno zkoušečky 8 popisem hled ění vývodů neznámého tranzistoru. Y
5.5 Zkoušení polovodičovýchsoučástek
Nejčasté~i potřebujeme rychle zjistit, jestli tranzistor je vadný nebo
funkčn!: YYJmeme ho napt. zob~u ktert nepracuje a nevíme,jestlije či
není pnčinou špat?é f~ce. Ale I tranzistory ze zásoby je vhodné pře­
zko~et dříve než je,za páJíme do obvodu , abychom měli jistotu, že jsou
v pořádku: K tomu učelu by posloužil i ohmmetr, avšak práce 8 ním je
zdlouhavější, méně ptehledná a málo pohodlná. S naší zkoušečkou to jde
snadno.
* NPN .tranzistor. ptepínač n~ kolektorový proud 40 mA , elektrody
tranzistoru podle nákresu, tj . kolektor na +, emitor na -. Pružným
drá~m ptivede~e na bázi kladn é napětí. Žárovka se rozsvítí. Přepne­
me-ll na LED, tj . proud 10 ~, nesmí ani nepatrně LED prosvěcovat.
Znamenalo by to, že tranzis~ r má zvětšený zbytkový proud. I pti tomto
praC?vnún bodu m usf tranzistor vykazovat norm ální činnost. Zkouší-
me-li běž~~ ktemíkový tranzistor určený do napěťových zesilovačů ,
může~e Jej vyzkoušet také v pracovním bodu ICEm = 0,2 A. Tak ový
proudJe~tě smí tranzistorem procházet . Nevíme-lí tojistě, raději proud
nezvyšujeme.
* PNP tr.anzistor: kolektor na -, emitor na +, pružným drátem p řivedeme
n~. bázl záporné napětí. Tranzistor se chová stejně j ako v předchozím
p řípad ě.
Když na bázi při v ed em e nesprá vnou polaritu na pětí tranzist oru se nic
nestane, právě tak, jako když přehodíme elekt rody kolektor, emito r.
J e-li t ranzisto r vadný, vykaz uje hlavně d vě závady:
* Zkrat mezi dvojicí vývodů. Žárov ka nebo LED trval e svítí a to i tehdy
když vývody přehodíme. "
188
• Přechod B-C nebo B·E je
pře hození vývodů.
přerušen . ž ércvka an i LED nesvítí i při
•
V obou uved ených případ ech tranzistor vytadíme.
Zm ěna pracovního bodu tranzistoru:
Přepínáme-li na silnější žárovku, tj. na pracovnf bod s větším kolekto-
rovým proudem, musíme vždy uvážit , jestli nepřekraěujeme maximální
hodn otu kolekto rového proudu IcEm. Tu to hod notu výrobce uvádí v kata-
logu . Neznáme-liji, zkoušíme raději s menš ím proudem. Rozhodně nebu-
deme vysokofrekvenční t ranzistory přijtmečového typu zkoušet při
ICEm = 0,2 A. Tím bychom se s nimi ihned rozloučili, protože některý
přechod by se odpálil. V řadě p řípad ů by byl přřlí š velký i proud 40 mA .
To se týká hlavně germaniových vysokofrekvenčníchtranzistoru. Nízko-
frekvenční tranzistory běžně snesou proud 200 mA . Pracovní bod. s ještě
vyšším kolektorovým proudem se hodí pouze pro výkonové tranzistory.
U nich někdy zjišťujeme vyšš í zbytkový proud při přepnutí na LED, ale
při nízkém napětí 4,5 V se ještě nemusí projevit. Takové zjištění však
nemus í signalizovat vadný tranzistor. ObzvláAť to platí pro germaniové
tranzistory.
Pti určitém cviku dokážeme podle svitu f.árovky odhadovat zesilovací
činitel tranzistoru hne. Tak např. u tranzistorů tuzemské tady KF503-508
zjistíme při přepínání rozdílný svit žárovek, což svědčí o rozdílném zesi-
lcvactm činiteli v různ ých pracovních bodech. Podobné zkušenosti získá-
me i u s pínacích výkonových tranzistorů tady KU60 1-607. U některých
ji ných tranzistorů pozorujeme, že rozsah využitelných pracovních bodů
omezuje jejich malý zesi lovací činitel buď v dolní nebo v horn í proudové
oblasti.
Znovu si při po m eňm e, že při zkoušení tranzistorů m ůže dojít k pcško-
zení nebo ke z ničení jedině velkým proudem JcEm. Jinak je manipulace
zcela bezpečná.
Zkouška neznámého tranzistoru:
Protože uspořádání vývod ů elektrod m ů ž e být různé a navíc t ranzistor
nem us í být funkční , nebudeme se pokoušet najít zkusmo rozložení vývo-
d ů , i kd yž nás to k tomu svádí. J i stěj š f j e metoda sys tematic kého hl edání
s polečné elekt rody - báze . V praxi to znamená, že hledáme d va přechody ,
které zřetelně vykazují st av svíti- nesvítí. K této zkoušce poslouží dutinky
+ a _, J estliže při zas unutí dvou vývo dů žá rovka svítí, pak pti záměně
vývod ů svítit nesmí. Zkoušíme tedy každý vývod s každým , to jsou tři
možnosti. U dvojice vždy hned přehodíme vývody, tak že ná s čeká šest
zkoušek. Naleze né dva přechody tj. dv ě dvojice vývod ů musí mít j eden
189
~o:ct společný. Tfmj~ právě hledaná báze. Po t omto prv ní m výsledku je
j iš SItuace p ře hl edn ěj š í .
Na lezenou bázi zasuneme do jedné z dutinek
s označením B. Zbylé dva vývody jsme dosud nerozlišili , a proto je lh ost ej_
n ě , kam je zasuneme. Ne řadu přichází pružný drát, kterým přivedeme
postupně plus a minus na bázi. Kdyf se žárovka nerozsv ítí, zaměnfme
tyto dvojice a znovu zkouštme plus a mi nus na bázi. V jednom p řípad ě se
žárovka rozsvítí, nej edná-li se o obzvl éšf malý zesilovací činitel (stává se
u vysokofrekvenčnfch tranzistorů ) .
Nyní již dokážeme určit i vodivost tranzistoru. Jednozna čně o tom
info rmuje polarita napětf přivedená na bázi, při níf tranzistor pracoval
a žárovka svítila.
Zapamatujeme si:
Pracoval-li tranzistor s bází ptipojenou na plus, má vodivost NPN.
Pracoval-li tranzistor s bází připojenou na minus, má vodivost PNP.
Dále je jednoduché rozli šit kolektor a emitor . U tranzistoru NPN je
kolektor zasunut v dutince + , emitor v dutince -. Vodiv ost PNP má
kolektor v dutince -, emitor v dutince +. To ostatně známe z dřív ěj ška .
MMe se stát, že neuspějeme vůbec a tranzistor odmítá popsaným
způsobem se projevit. Pak je tranzistor vadný anebo nepattí mezi bípo-
lámf tranzistory.
Chování unipolárních tranzistonije nejlepší vyzkoušet v praxi . Poslou-
ží napf. BF2 45 (J ·FET s kanálem N). Kolekto r (O) vložíme do dutinky +,
emitor (S) do dutinky -, Vstupní elektrodu G zasuneme do B. Pohyblivým
vodičem se dotkneme postupně obou polarit napětí. Zjišťujeme, že na pě­
tím na vstupnf elektrodě zvětšujeme nebo zmenšujeme protékající kolek -
torový proud. Nesmf nás však překvapit, že proud se bude m ěnit t jinak .
Elektros tatické napětí vzniklé na skříňce z plas tu se dostává různě na
vstupní elektrodu a podílí se tak nek ontrolov aně na změně kolektorového
pro udu . Zkoušíme na rozsahu 10 mA .
N ě které vysokofrekvenční tranzistory mají Myti vývody . V takovém
p řípad ě je jeden vývod spojen s kovovým pouzdrem. Ten najde me nej d říve
a vyřadíme jej ze zkoušení. Zkoušečka to snadno zvládne pomocí dvou
vodi čů zasunu tých do zdířek , pti přepínači v libovolné poloze. Jeden
z vodičů připoj ím e na pouzdro, druhým hledáme při pojený vývod . Další
postu p zkoušení j e stejný jako u jiných tranzistoru. Pouze kolekto rový
proud volíme mal ý, abycho m nezn ám ý tranzistor nezničili .
Zkoušení diod
Germani ové a detekční diody zkoušíme na rozsahu 10 mA, ostatní na
r ozsazích vyšších. Ma-lí dioda typové označení, zvolíme proudovou hod -
190
notu podle katalogu. Diody s delšími vývody vkládáme do zdířek , 8 krát-
kými vývody do dutinek. Propustný nebo závěrný směr se musí projevit
stejně jako u tranzistorů, a proto ověřuj e me v obou směrech .
Jak zjistíme, který vývod je katoda a který anoda? Vývody budeme
určovat při zapojení diody v propustném smě ru, kdy žárovka svítí. Potom
elektroda zasunutá do záporné zdířky je katoda, v kladné zdířce anoda.
Při trošce cviku rozlišíme germaniovou diodu od křemíkové diody .
Pozná se to tak, že při křemíkové diodě svítí žárovka o trochu m éně než
při germaniové diodě . Na křemíkové diodě vzniká o n ěkolik d esetin voltu
v ětěí úbytek napětí na přechodu. v ždy porovn áv ám e s plným svite m
žárovky při zkratovaných dutinkách plu s a minus .
Zk ouš ení Zenerových d iod
Většina Zenerových diod se vzhledem k nízkému zkoušecímu napětí
chová j ako běžné křemíkové diody . Zkoušečkou zjiš ťujeme, jestli j e pro-
pu stný a závěrný sm ěr v pořádku , stej ně jako u běž n ý ch di od. Práv ě tak
zjišťujeme anodu a katodu. Výjimku tvoří Zen erovy (stabili za ční) diody se
Zenerovým napětím ni žším než 4,5 V. Jmenujme alespo ň půl watto vé
BZX83VOOO,8 až BZX83VOO4,3.Jsou to Zenerovy di ody s napětím od 0,8 V
až po 4 ,3 V. Při nich bude v propustném sm ěru žá rovka svítit stej ně j ako
u jiných diod a v závěrném sm ěru může být svit menší než v propustném
směru podle velikosti Zenerova napětí.
Zkoušen í tyristoni
Do dutinek zasuneme katodu na plus, anodu na minus a řídicí elek tro-
du na B. Žárovka přitom nesmí svítit. Nyní se pružným drátem dotkneme
kladného vývodu a tyristor by měl sepnout. Znam ená to, že žárovka se
rozsvítí trvale a bude svítit i kd yf vrátíme drát do střední polohy. Nelze
ji zhasnout ani připojovánímpružného drátu na minus . .Jestl íže se neroz-
svítí nebo jen blikne, pak musí následovat přepnutí p ř eptnaěe na v ětš í
proud. S tím zároveň zařazujeme menší odpor do obvodu řídící elektrody.
Jestliže nyní tyristor sepne, pak usuzujeme, že řídicí elektr oda potřebuje
větší buzení, tj . větší proud. M ů ž eme tak vybrat "citlivější" tyristor mezi
ostatními, což někdy může být potřebné . Nevíme-Ii která elektr~a~~s~
toruje anoda a která kat oda , pak prostě odzkoulUme obě mo~nosh ~ řídicí
elektrodou připojenou na B. Pohyblivý vodič přitom vychyluJe~e vyhrad-
ně na plu s. Pod le toho jak máme rozmístěné vývody když tyristor sepn~,
určíme anodu a k atodu . Na zdířce nebo dutince + je katoda, na opačné Je
a noda. Při zkoušení nastavujeme na přepínači rozsah 0,2 A nebo 0,5 A.
191
 Zkoušení triaků
Řídicí elekt rod u zas une me do dutinky B, zbylé dvě rozmístíme l íbovet,
n ě . Pohyblivým vodi čem se d otknem e + a -. V jednom případ ě mus í t riak
sep nout a žárovka trval e svftit . Následuj e druhá zkouška, při které HdiCÍ
elek trodu pon echám e na B, ale o bě elektr ody v dutinkách přemístím e .
Znovu vychý lí me vodič , av šak te n tokrát na o pačno u stran u než kd e se pnul
v prvním případě . Opět se mu sí žárovka rozsvítit a nezha sne ani po
vrácení vodiče do stře dní polohy. Triaky zkoušíme na rozsahu 0,2 A nebo
0,5 A. Stává se , že v jednom p řípad ě se pne při menším proudovém
rozsahu, v druhé m p řípad ě pot tebuj e v ě tš í bu zení, tzn. přepínám e na v ě tš ř
rozsah. Tuto skutečnost vez meme na vědomí. Od triaku tyristor vzhledově
nijak nerozpoznáme a pokud se smaže označení, a toje častý ptipad, pak
nezbývá než popsaným způsobem součástky odz koušet . Jak se snadno
přesvědčíte , jde to rychl e.
Zkoušení optoelektrických prvků a svítivých diod
Propojovacími vodiči zasunutými do zd ířek "oťukáv ám e" postupn ě
libovolné dvojice vývodů čía lí ccvky, až se některý segm ent rozsvítí. J eden
z těchto dvou vývodů je společný i pro dalš í segmenty, což si ověříme.
Propojovad vodič nech ám e při poj en ý k jednomu ze dvou nalezených
vývodů. Druhým vodičem se postupně dotýkáme dalších vývodů . Pok ud
se rozsvítí pouze pů vodn ě nal ezený se gment, zaměním e vývody, tj . trvale
ptipojeným vývode m bude ten druhý. Teď se již budo u postupně rozsvě­
cova t d al ší segmenty. Tak jsme nal ezli společnou anodu nebo katod u
čís lícovky. J e-li spo leč ný vývod na minus p6lu, jedná se o segmentovku se
s polečnou ka tod ou . Na pl us ed ířce j e společná an oda . Může se stát, že se
takto nepodařf rozs vítit všechny segmenty. V to m přípa dě stejným způ­
sobem hledáme zbytek segment ů .
Pozor! Zkoušíme výhra dně na rozsahu 10 mA, takže jednotlivými
segm en ty i svítivou diodou ve zkou š ečce teče p roud přibližně 5 mA.
Pochopitelně obojí svítí nízkým j asem.
Svítivé diody bez ohle du na barvu zkoušíme tak, že je zasuneme do
dutinek plu s a minus. Proud nastavíme opět na 10 mA . Rozsvttí-l í se, pak
v dutince minus máme katodu, v kladné anodu . Nesvítf-li, prostě vývody
zaměníme . Velká v ět šina LED má dovolený maximální proud IF =30 mA.
Zkoušíme-li právě tak ovou diodu, pak můžeme přepnout na žá rovku
s rozsahem 40 mA. Výsl edný proud jen o něk olik miliampér překročí
povolený maximální proud, což diod ě neu škodí . Uškodit ji však m ů ž e
proudový náraz pti zapnuU, kdy vlákno žárovky má ještě malý odpor.
I když je to jen oka mžik, nelze vyloučit, že cho ulostivější LED by mohl a
"odejít". Rozhodně to nezkoušíme u nízkopříkonových LE D, které dobře
192
avtt r ji ž pti p roudu zmíněných 5 mA. U ostatních světel ných diod si takto
m ůž eme vyz ko uš et, jak by asi svítily při maximálnfm proudu.
Zkouška e lek t rol ytických kond en zátorů
Na rozsahu 10 mA zkouš íme, jestli kond en zátor není ve zkratu, p.ří­
padně jestli jeho kapacita přibližně odpovřd é uved en é hodnotě . Polanta
vývodů kondenzátoru musí odpovfdat polaritě zkou š ečky. Tedy plu s na
plu s, minus na minus. Při zasunutí kondenzá1?ru poz0TU:je me krátké ~ebo
delěí bliknutí svítivé diody. Podl e d élky sVJ.~u usuzuj eme na vel~ost
kapacity. Svftl-li trvale, je kondenzátor vadny. T~ platí.ovše m pro j aký-
koliv kondenzátor. Neblíkne-li vůbec, nemá ka pacitu a ru 2 J.l.F . J estlIže,Je
ele ktrolytický konden zátor delš.í dobu mimo .provoz,. pak opakovanym
nabíjenfm a vybíjení m se zlepší Jeho vlastnosti, formuje se.
Další m ožn ost i p oužití zkoušeěky .
Postupně si každý sám najde, kde se je ště up~atní tato umverz~
zkoušečka. Nebyla zmínka o běžné kontrole elektnckého obvodu: není-li
r erušen p řípadně je-li v obvodu z ařazen mal ý odpo r . Ten ov ěřujeme na
p . lžším p-udovém roz sahu K to mu účelu doplní me zkoušečku dvěma
nejnrzs •v ' . • h k uškach
pro pojovacími vodiči. Ty se ostatně hodí 1 při dříve popsanýc z o .. .'
Pozornost můžeme zaměřit i na integrovan~ .obvody. Vyplatí se Zjistit
např. chování třísvorkov ého pozitivního stabilíaétoru v p?uzdte.~.22~
kd yž: vstup zasuneme na +, výstu p na -, ~e~ na B. Pohybl ivý VodIČ pnto
přivede plus i mínus. Takto je možné objevit řadu dalších možností, ale to
je ji ž zál ežitostí každého jednotli vce.
ZkouAečka je tedy určena k jednoduchému a rychlému oVětov~f
funkčnosti součástek. Proto se stane nepostradatelným pomocn íkem pre-
devštm mladého zájemce o elektroniku. který dosud není vybaven řadou
m ěřicích přístrojů.. Um ožní splnit v praxi mn ohokrát ověřenou zásad u, ž~
součástky před zapoj ením do obvodu m ám e vyzkoušet, abychom pozdě~1
neztráceli čas s hledáním závady. Vyvarujeme se tak zbytečných kompli-
kad a zklamání.
193