Lady Fuckingham

Oscar Wilde

Přeložil Jakub Kaifosz

Znění tohoto textu vychází z díla Lady Fuckingham tak, jak bylo
vydáno nakladatelstvím Československý spisovatel v Praze v roce
2011. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text re-
dakčně zpracován.

§
Text díla (Oscar Wilde: Lady Fuckingham), publikovaného Městskou knihovnou v Praze,
je vázán autorskými právy a jeho použití je definováno Autorským zákonem
č. 121/2000 Sb.

Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a grafická úprava), jehož autorem je Městská
knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo
komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

Verze 1.0 z 22. 1. 2021.
 OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
ČÁST I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
Příběh Alice Marchmontové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
ČÁST II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
ČÁST III . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
ČÁST IV. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
 Úvod

Drazí čtenáři,
snad není ani v nejmenším třeba se omlouvat za otištění ná-
sledujícího nadmíru erotického a peprného vyprávění mladé
patricijské dámy, jejíž dobrodružství uspokojí každého nefal-
šovaného milovníka dráždivého čtení.
Tématem pamětí je jedna velmi okouzlující a bystrá bytost
něžného pohlaví, obdařená tak vybraným smyslem pro cit
a tak vřelou povahou, že nedokázala odolat svůdným silám
nejdokonalejšího božího stvoření; jelikož Bůh stvořil člověka
dle obrazu svého jako muže a ženu a jeho první přikázání
bylo: „Ploďte a množte se a naplňte zemi!“, což lze najít v knize
Genesis, kapitole první.
Přirozený pud vštípil našim prapředkům myšlenku, že ko-
pulace je tou nejpřímější a nejpřijatelnější formou uctívání,
kterou mohli svým božstvům nabídnout, a jsem si jist, že ti
mí čtenáři, kteří nejsou bigotními katolíky, budou souhlasit,
když řeknu, že v naplňování přirozených tužeb žádného hří-
chu není, a proto bychom jich měli plně užívat. Přece jen nás
k tomu Stvořitel velmi dobře vybavil.
Ubohá dívka neměla dlouhého života, a kdo by jí tedy za­
zlíval, že těch svých pár motýlích let prožila naplno.
Úryvky textů, ze kterých se mé vyprávění skládá, byly na-
lezeny v balíčku, který svěřila svému věrnému sluhovi. Ten
po jejím náhlém skonu, zemřela tak mladá, bylo jí pouhých
dvacet tři let, přešel do mých služeb.

–6–
 Jako autor jsem si plně vědom, že hrubost mého stylu může
být pro někoho urážlivá, avšak doufám, že má snaha poskyt-
nout čtenářům dokonalé potěšení bude dostatečnou omluvou
za mé nedostatky.
AUTOR

–7–
ČÁST I
Drahý Waltře,
jak já tě miluji! Leč běda! Co budu živa, se to nedovíš. Sotva mů-
žeš tušit, že si tvá křehká pozornost získala srdce ubohé tuberačky,
která je jednou nohou v hrobě, zatímco mě vozíš v mém pojízdném
křesle. Jak dychtím po sladké lásce tvých rtů; po tvé nekonečné
lordské erekci; po vzrušených pohybech tvého…; ale takových
radostí už se nedočkám. I ten nejmenší záchvěv vzrušení by mě
dojista zabil a mohu tak jen vzdychat při pohledu na tvůj dobrotivý
milující obličej a obdivovat rozměry mého miláčka, který o sobě
nechává skrz nohavice tvých kalhot neustále vědět, jako by to byl
svazek klíčů; je to vskutku klíč všech klíčů, který by dokázal ode-
mknout každou panenskou skříňku.
Může to sice vypadat jako podivný koníček (tohle mé psaní, které
v krátkosti mapuje některá má dobrodružství), ale má minulost je
to poslední povyražení, které ještě mám, a mohu tak znovu prožívat
ty slastné pocity, které jsou mi teď již nadobro odepřeny, a doufám,
že mé vyprávění plné eskapád a pošetilostí poslouží k radosti i tobě
a budeš si mě takovou dlouhá léta pomatovat. Jediné, o co tě žádám,
drahý Waltře, je, aby sis v náručí svých budoucích milenek vždy před-
stavoval, že si užíváš společnosti Beatrice Fuckinghamové. Sama jsem
mnohokrát pouštěla při koitu svou představivost z uzdy a probouze-
lo to ve mně nepopsatelné pocity slasti; ta představa, že se nacházím
v náruči někoho, po kom tak bezradně toužím, ale nemohu ho mít.
Má renta přestane být vyplácena v okamžiku mé smrti, ale v obálce
nalezneš kromě tohoto textu i několik set liber v bankovkách, které
se mi povedlo našetřit. Dále jsem přiložila lokýnku tmavě hnědých
chloupků, které jsem pro tebe ustřihla z mé mons veneris; ostatní
přátelé a příbuzní mohou obdivovat prameny mých vlasů, ale jen tvá
upomínka pochází z toho neposvátnějšího místečka lásky.

–9–
 Vždy se mi povede opomenout mého otce, Markýze z Fuckingha-
mu, ale sama jsem často na pochybách, zda‑li ho za svého rodiče
vůbec mohu vydávat, neboť to byl velmi použitý stařec a ze sou-
kromých dopisů, které si vyměňovali s mou matkou, je nad slunce
jasné, že za početí své překrásné dcerušky může děkovat jednomu
ze svých pohledných nohsledů. Ostatně o tom sám v jednom dopise
matce píše, že by snad i mohl na vše zapomenout, kdyby ovoce jejího
styku s Jamesem byl syn a dědic, který by udržel jeho nenáviděného
synovce mimo možnost dosáhnout na majetek a titul, a dokonce si
přál, aby znovu vyzkoušela, zda by další obdělání nepřineslo úrodu,
která by více odpovídala jeho představám. Zemřel brzy nato, co
dopis dopsal a má matka, po které mám sklony k tomuto strašlivé-
mu druhu požitkářství, mě také v útlém věku opustila. Zanechala
mi 20 000 liber, které zdědila po smrti svého manžela, a šlechtický
titul, který tak směšná částka nikdy nemohla dosyta uživit.
Mí opatrovníci byli velice opatrní a šetřiví, do školy mě poslali
v osmi letech a do vzdělání a školních potřeb investovali jen 150 li-
ber ročně, dokud nenabyli pocitu, že nadešel čas, kdy mohu být
vypuštěna do světa, a tak jsem značně vydělala na úrocích z mých
peněz.
První čtyři roky školy proběhly bez zvláštních událostí a za ce-
lou tu dobu jsem měla jen jediný vážný škraloup, díky němuž jsem
poprvé mohla pocítit rákosku na svém těle.
Slečna Birchová byla docela benevolentní učitelka a k tělesným
trestům se uchylovala jen v nejzazších případech. To pro ni byly ty
prohřešky, které mohly zásadně ovlivnit budoucí charakter jejích
svěřenců, proto z nich musely být od zárodku pečlivě vymláceny.
Bylo mi tenkrát skoro sedm let, když jsem našla zálibu v kreslení
obrázků na svou břidlicovou školní tabulku. Jedna z našich gu-
vernantek, slečna Penningtonová, byla nadmíru mrzutá a vážná
ženská pětatřiceti let a její vzezření ve mně vyvolávalo nevídaný
zápal pro karikatury. Obrázky jsme si pak při vyučování lišácky

– 10 –
posílaly mezi sebou za neutišitelného chichotání a nepřípustné
nepozornosti. Byla jsem ze svých náčrtků tak nadšená a ješitná, že
ani opakované napomínání či úkoly navíc nedokázaly zarazit mé
konstantní darebné vyrušování. Až jednoho odpoledne, kdy stará
Penn byla zaneprázdněna děním ve třídě, usnula slečna Birchová
za svou katedrou. Náhlá inspirace vedla mou ruku a zrodilo se ně-
kolik velmi neslušných náčrtků. Na jednom z nich seděla ta stará
ženská na záchodové míse; ale druhý obrázek měl spíše venkovský
nádech a Penningtonová si na něm s vyhrnutými šaty přičapávala
uprostřed pole, aby si mohla ulevit. První dívka, které jsem obrázky
ukázala, málem vyprskla smíchy a další dvě byly tak nedočkavé,
že se na špičkách natahovaly přes její rameno, aby se na mé dílo
mohly také podívat, když tu se najednou jako jestřáb vrhla po ta-
bulce Penn, a než jsem mohla obrázky smazat, triumfálně ji odnesla
slečně Birchové, která se mezitím probudila. Při prvním pohledu
na ty nemravnosti se neubránila úsměvu, ale okamžitě se ovládla.
„Za to bude muset mladá dáma trpět, slečno Penningtonová,“
pronesla závažně slečna Birchová. „Poslední dobou jsou s ní a těmi
jejími obrázky jen samé potíže, ovšem toto už je naprosto obscénní.
Když dneska kreslí tohle, co přijde zítra? Pošlete pro Susan, ať při-
nese mou rákosku! Musím tu holku potrestat, dokud ve mně ještě
vaří krev, jinak bych za chvíli určitě byla příliš shovívavá, a nakonec
jí to jen tak odpustila.“
Padla jsem na kolena a škemrala o milost, slibovala jsem, že: „Už
nikdy, nikdy, nikdy neudělám takovou hloupost.“
Slečna Birchová: „Na následky jsi měla myslet, než jsi začala ta-
kové ohavnosti kreslit. Samotná myšlenka, že jedna z mých dívek je
schopná takových zvěrstev, mě přímo děsí! Takhle chlípné nápady
ti nesmí vytanout na mysli ani na okamžik, a já je odtamtud teď
vymrskám.“
Slečna Penningtonová mě s vážným, ale spokojeným výrazem
chytla za zápěstí právě ve chvíli, kdy se ve dveřích objevila Susan,

– 11 –
asi dvacetiletá zavalitá a silná služka, s hrozivým svazkem březo-
vých větviček úhledně staženým sametovou červenou stuhou.
„Nyní poklekněte, slečno Beatrice Fuckinghamová, přiznejte se
ke svému hříchu a polibte rákosku,“ řekla slečna Birchová, vzala
metlu ze Susaniných rukou a nastavila mi ji před obličej jako krá-
lovna žezlo.
S ryzími slzami lítosti v očích jsem poklekla na zem, abych urych-
lila a co nejvíce zmírnila nevyhnutelný trest. Prosila jsem i o tu
špetku shovívavosti, která v ní zbyla, protože jsem věděla, že trest,
který měl být vzápětí vykonán, jsem si zasluhovala a nechtěla jsem
znovu urazit slečnu Penningtonovou, která si takovou karikaturu
nezasloužila; pak jsem políbila rákosku a vydala se napospas svému
osudu.
Slečna Penningtonová řekla zlomyslně: „Hle, jak rychle vyvolá
pohled na rákosku pokrytecké pokání, slečno Birchová.“
Slečna Birchová se připojila: „Tomu já ale zrovna rozumím,
slečno Penningtonová, ovšem přísnost je třeba v pravý čas zmírnit
soucitem. A teď si vyhrň šaty, ty naše nestydatá umělkyně, a odhal
své vlastní pozadí, ať na něm může být vykonán spravedlivý trest.“
Třesoucíma se rukama jsem vyhrnovala sukně, načež mi nakáza-
ly, abych sundala i spodní prádlo; když jsem tak učinila, čaply moje
šaty a spodničku a vytáhly mi je až k ramenům; pak mě položily
na katedru, Susan stála přede mnou a držela mi obě ruce, zatímco
stará Penn a francouzská guvernantka, která právě vešla do třídy,
každá držela jednu z mých nohou, takže jsem byla bezmocně roz-
tažená jak dlouhá tak široká.
Slečna Birchová zlověstně mávla rákoskou ke zbytku třídy: „Ať je
vám toto mrskání výstražným varováním, mladé dámy. Slečna Beatri-
ce si toto potupné zacházení právem zaslouží za své nemravné, měla
bych je spíše nazvat obskurní, kresbičky. Napadne tě ještě někdy
kreslit takové obrázky, ty otravná nestydo? Tu máš a ještě a další,
doufám, že ti to brzy prospěje. Jen si křič, však ti hned přidám.“

– 12 –
 Svazek větví dopadal na mé obnažené pozadí nevídanou silou.
Jemná kůže pálila a každá další rána ji už už natrhla. „Áh! Au! Ou!!!
Nebesa! Smilujte se, madame. Oh! Už nikdy nic takového neprove-
du. Uá! Už to dál nevydržím!“ Křičela jsem, kopala a kroutila se při
každé další ráně, takže mě zprva jen těžko dokázaly udržet, ale brzy
už jsem byla svou snahou naprosto vyčerpaná.
Slečna Birchová podotkla: „Jen ať ti to prospěje, ty zpustlá holko.
Kdybych ti to nezatrhla, celá škola by byla brzy demoralizována.
Ah! Ha! Tvůj zadek už se nám pěkně vybarvuje, ale ještě nejsem
hotova.“ Řezala do mě čím dál tím silněji.
V tu chvíli jsem zahlédla její tvář. Obvykle bývala bledá, ale teď
byla rudá vzrušením a její oči zářily nezvyklým nadšením. „Dávejte
si pozor na mou rákosku, mladé dámy, Nenuťte mě ji používat. Jak
se vám to líbí, slečno Beatrice? Jen nám prozraďte, jak moc je to
příjemné!“ A dál mě práskala přes zadek a stehna.
Křičela jsem: „Ach! Oh! Áh‑r‑r‑r! Je to strašné! Ach, já snad zemřu,
pokud se nade mnou neslitujete, slečno Birchová. Ach! Ach, můj
bože, jsem hrozivě potrestána, rozsekána na kousíčky. Ta rákoska
musí být snad rozpálená do ruda! Tolik to pálí!“
Pak už jsem si jen připadala jako těsně před smrtí. Mé výkři-
ky vystřídaly tlumené vzlyky, sténání, pak hysterický pláč, který
se postupně utišoval, načež jsem musela omdlít, neboť si dál nic
nepamatuji. Vzbudila jsem se v posteli se zjizvenou napuchlou zad-
nicí a trvalo to snad čtrnáct dní, než všechny stopy toho strašného
mrskání zmizely.
Když mi bylo dvanáct let, byla jsem zařazena ke starším dívkám
a dostalo se mi báječné spolubydlící, které budeme říkat Alice
Marchmontová. Byla to překrásná plavá dívka krásných křivek,
velkých smyslných očí a těla tak pevného a hladkého, jako by bylo
ze slonoviny. Velmi jsem se jí zalíbila a již druhou noc, co jsem s ní
spala (měly jsme malý pokojíček jenom pro sebe), mě líbala a objí­
mala tak láskyplně, že jsem z toho byla zprvu zmatená, neboť se

– 13 –
mnou dělala takové věci, že mi srdce vzrušením nadskakovalo, a ač
jsme měly zhasnuté světlo, cítila jsem, jak se červenám při každém
jejím horkém polibku, zatímco z doteků jejích rukou, šmátrajících
po těch nejintimnějších místech, mi běhal mráz po zádech.
„Tolik se třeseš, drahá Beatrice,“ zareagovala hbitě. „Čeho se
tolik bojíš? Můžeš na mě také sahat, kde jen se ti zalíbí. Je to tak
příjemné. Strč mi do pusy svůj jazyk, je to velký stimul lásky a já tě
chci tolik milovat, drahá. Kde to máš ruku? Polož ji sem. Cítíš, jak
už mi kolem kundičky začínají růst chloupky? Tvoje se taky již brzo
objeví. Šimrej mi prstem moji skulinku, přesně tam,“ láskyplně mě
zaučovala do tajů prstění.
Byla jsem jí skvělým žákem i přesto, že jsem byla ještě tak mladá.
Její doteky rozohňovaly mou krev a způsob, kterým sála můj jazyk,
byl mimořádně skvostný. „Ách! Ó! Ještě přitlač, pořádně! Rychleji,“
vzdychala a znenadání napnula všechny své končetiny v jakémsi
křečovitém záchvatu a na prstech jsem cítila něco krémového a tep-
lého. Chvíli mě bláznivě líbala a pak zůstala ležet docela bez hnutí.
„Copak se stalo Alice? Chováš se tak divně a zašpinilas mi prst, ty
jedna nezbedo,“ rozjařeně jsem šeptala. „Šimrej mě dál těmi svými
prstíky, začíná se mi to docela líbit.“
„A bude čím dál víc, drahá. Již brzy. Měla bys mě milovat za to, jak
překrásné hře jsem tě to právě naučila,“ odpověděla a pokračovala
v prstění. Byla jsem v takovém blahu, že jsem málem ani nevěděla,
co dělám. Prosila jsem ji, ať do mě vjede prsty, jak jen nejhlouběji to
půjde. „Ach, ách! To je úžasné! Hlouběji! Přitlač!“ Při svém prvním
panenském orgasmu jsem málem omdlela rozkoší.
Další noc jsme se znovu oddávaly naší lascivní zábavě, když
odněkud najednou Alice vytáhla jakousi klobásu, vyrobenou
z jemné kozinky a vycpanou tak pečlivě, že byla tvrdá jako kámen,
a instruovala mě, abych do ní tu věc zasunula a jezdila s ní tam
a zpátky, zatímco ona mě dál prstila. Ležela jsem na ní vahou ce-
lého těla a jazyk jsem měla hluboko v jejích ústech. Bylo to něco

– 14 –
překrásného. Nedokážu slovy popsat, jak byla v tu chvíli vzrušená.
Pohyby nástroje v mých rukou ji uváděly do extází. Pevně k sobě
tiskla moje tělo a skoro zakřičela: „Ach ano, můj drahý chlapče!
Zabíjíš mě rozkoší!“ Udělala se mi přes celou mou zaneprázdněnou
ruku.
Jen co jsme se znovu alespoň na chvíli zklidnily, zeptala jsem
se Alice, co tím myslela, když o mně mluvila jako o svém drahém
chlapci.
„Ach, Beatrice,“ opověděla, „jsem už příliš ospalá, ale zítra v noci
ti budu vyprávět svůj příběh a vysvětlím ti, jak je možné, že moje
kundička dokáže tak dobře přijmout tu koženou věc, zatímco ta
tvoje prozatím ne; budeš si pak připadat ještě více osvícena filozofií
života, drahoušku. A teď mě polib a pojďme pro dnešek už na kutě.“

– 15 –
 Příběh Alice Marchmontové

Druhý den jsem byla tak nedočkavá. Jen co jsme se setkaly v naší
útulné svatyni, vyhrkla jsem: „A rychle do postele, hořím zvědavos-
tí, vyprávěj mi už ten svůj příběh, Alice.“
„Brzy se dočkáš jak příběhu, tak mých doteků, když mě jen ne-
cháš v klidu se svléknout. Beztak nemohu hned skočit do postele,
musím nejdřív zkontrolovat svoje soukromé kudrlinky. Co na ně
říkáš Beatrice? Sundej si košilku, porovnáme si kundičky,“ řekla
a vmžiku se svlečená prohlížela před zrcadlem. Brzy jsem zaujala
místo po jejím boku. „Máš tak překrásně našpulenou malou štěr-
binku, Beatrice,“ pronesla a poplácala mě po mons veneris. Jsme
tak překrásné protiklady. Ta má je světle blonďatá a tvoje bude
brunetka. Podívej, mé chloupky už povyrostly na půl palce.“ Do-
nekonečna protahovala svoje vzrušivé hrátky, dokud mi nedošla
trpělivost. Hodila jsem na sebe znovu noční košilku, skočila jsem
zpátky do postele a řekla jsem, že to určitě byly jenom samé vý­
mysly, že vůbec žádný příběh neexistuje a že se s ní odmítám znovu
milovat, dokud neutěší mou zvědavost.
„Jaká to nevychovanost, pochybovat o  mém slibu,“ vykřikla
a skočila za mnou do postele. Překvapila mě, vyhrnula mi košilku
a naplácala mi na holou. Pak se smíchem pokračovala: „V budoucnu
už si snad o slibu mladé dámy pochybovat nedovolíš. Začnu tedy
vyprávět, i když za tu svou opovážlivost by sis zasloužila počkat si
až do zítřka.“
Po krátké pauze, během které jsme se uvelebovaly v posteli,
začala vyprávět o tom, jak byla‑nebyla jedna malá holčička. Bylo jí
asi deset let a jmenovala se Alice. Její rodiče byli bohatí a žili v pře-
krásném domě obklopeném malebnými zahradami a pěkným parčí-
kem. Alice měla asi o dva roky staršího bratra, ale její matka ji tolik

– 16 –
milovala, že ji ani na okamžik nepouštěla z dohledu (byla to přece
její jediná dceruška). Jedinou výjimkou bylo, když si chtěla hrát
v parku a zahradách. To ji měl na starosti jen komorník William.
William byl slušný pohledný muž ve věku třiceti let a s rodinou
byl od dob, kdy byl sám ještě malý kluk. Alice měla Williama tuze
ráda. Sedávala mu na koleni, když seděl pod stromem nebo na lavič-
ce a on jí předčítal pohádky z knížek. Byli si tak důvěrní, že když byli
o samotě, říkala mu holčička „drahý příteli Willie“ a jednala s ním
jako se sobě rovným. Alice byla nadmíru zvědavá holčička a často
přiváděla Williama do rozpaků všelijakými otázkami. Třeba jak se
dělají mláďata, proč kohout tak hrubý na chudinky slepice a pořád
jim skáče po zádech a klove do nich svým ostrým zobákem atd. „Má
drahá,“ odpovídával, „nejsem ani slepice, ani kráva, tak jak bych
něco takového mohl vědět? Už se mě na tak bláznivé věci neptej.“
Ale Alice se nenechala jen tak jednoduše odbýt. „Ach, Willie, ty to
určitě víš, a jen mi to nechceš prozradit. Musím to vědět!“ Ale její
snaha vždy přišla vniveč.
Tak to šlo nějakou tu dobu, dokud malé holčičce zbývalo jen pár
měsíců do jejích dvanáctých narozenin, kdy se přihodilo něco, čeho
si do té doby nikdy nevšimla. Pan William měl ve zvyku se od sedmi
do osmi ráno vždy na hodinu před snídaní schovávat ve své komoře.
Když zvědavá Alice zkoušela dveře otevřít, byly vždy zamčené. I klí-
čová dírka byla zabarikádovaná, takže nemělo smysl se ani pokoušet
něco zahlédnout. Alice si ovšem vzpomněla na chodbu, která vedla
za Williamovou místnůstkou. Kdyby se do ní dostala, mohla by do
Williamovy komůrky nahlédnout, protože uvnitř chodby byly ještě
dveře, které byly sice taky zamčené, ale částečně prosklené. Světlo
do chodby dodávalo zvenčí malé okénko, které bylo asi čtyři stopy
nad zemí a zevnitř se zavíralo jen na malý háček. Alice brzy přišla na
to, že když si stoupne na stoličku a rozbije jednu z okenních tabulek,
bude moct okénko otevřít a dostat se jím dovnitř. To udělala a těšila
se na ráno, kdy snad konečně zjistí, co to tam ten Willie provádí.

– 17 –
 Dalšího dne brzy ráno namluvila služce, že se půjde před snídaní
nadýchat čerstvého vzduchu na zahradu, a spěchala ke své pozoro-
vatelně, protáhla se okénkem, nehledě na všechen prach a špínu,
v chodbě si sundala boty a přikradla se ke skleněným dveřím, ale
k jejímu nemilému překvapení bylo sklo časem tak zašlé, že přes něj
nebylo vidět zhola nic. Štěstí jí nakonec ale přálo, neboť zjistila, že
skrz klíčovou dírku a několik prasklin v dřevěném rámu má dokona-
lý výhled na celou místnost, která byla zalitá slunečním světlem ze
střešního okna. Pan William tam ještě nebyl, ale brzy se objevil s vel-
kým košem nádobí z předešlého dne a nějakou dobu se zaměstnával
počítáním vidliček, lžiček a všeho možného, s čímž byl brzy hotov,
a začal si prohlížet malou knížku, kterou vytáhl ze šuplete. V tu chvíli
dovnitř vkročila bez ohlášení osmnáctiletá tmavovlasá Lucy, jedna
z nejkrásnějších služebných, se slovy: „Tady jsou ještě nějaké talíře,
které jste zapomněl na příborníku. Po čem jen to koukáte, pane
Williame, že ani nedokážete posbírat všechny talíře?“ Williamovy
oči zazářily blahem, když ji čapnul kolem pasu a svůdně ji políbil na
tvář. „Nechávám je tam pro vás, drahoušku. Vím, že mi je vždycky
přinesete.“ Pak jí ukázal něco v knížečce a zeptal se: „Co byste říkala
téhle pozici, drahoušku? Líbilo by se vám to?“ Dívka zrudla studem,
když pohlédla na obrázek. Knížka spadla na zem a William si dívku
vysadil na koleno a pokoušel se jí dostat rukou pod šaty. „Ach! Ne!
Ne!“ opakovala tlumeným hlasem, „vždyť víte, že dnes nemůžu,
možná zítra. Dnes se musíte ovládat, pane. Tak‑tak‑tumáte; ale teď
už musím jít,“ řekla a rukou mu zajela do rozkroku. Bohužel jsem ze
svého místa jasně neviděla, co přesně se tam odehrává. Po chvilce
nebo dvou najednou vyskočila a i přes všechny jeho snahy ji zadržet
unikla z komory. Velmi vzrušený William padl na pohovku a mumlal
si: „Ta malá čarodějnice, takový ďáblík; nemohu si pomoct, ale zítra
už bude v pořádku.“ Alice, která vše soustředěně sledovala, byla
v šoku, když uviděla, že má vepředu rozepnuté kalhoty, ze kterých
mu trčí napnutý masitý klacek s rubínovou hlavičkou. Pan William

– 18 –
se ho jednou rukou chopil, asi aby si ho zasunul zpátky do pumpek,
ale zaváhal, vzal to topůrko do dlaně své pravé ruky a třel jej nahoru
a dolů. „Ach, jsem takový hlupák, že ji nechám, aby mi tohle dělala.
Oh! Oh! Nemohu si pomoct; musím.“ Vzdychal, když mu pravá ruka
začala zrychlovat. Jeho obličej zbrunátněl a o sekundu později něco
vystříklo z jeho nástroje a potřísnilo mu to ruce a kalhoty. Pár kapek
dostřelilo i na metr daleko a rozplesklo se o zem. Tím byla jeho extá-
ze u konce. Chvíli tam ještě bezvládně ležel, pak se vzchopil, otřel si
ruce do ručníku, uklidil vše do poslední kapky a odešel z místnosti.
Alicino srdce bilo nadšením, ale někde hluboko cítila, že ještě
neodkryla celé tajemství a zapřísáhla se, že Williama a Lucy bude
druhý den sledovat dál. Pan William ji vzal na jejich obvyklou pro-
cházku, předčítal jí, když mu seděla na koleni, a Alice musela pořád
přemýšlet, kam jen se poděla ta obrovitá žilnatá věc, kterou ráno
viděla. S dětskou nevinností se rukama dotýkala míst, odkud před-
tím příšera trčela, ale nenahmatala nic víc, než nějakou měkkou
hromádku, kterou měl v kapse.
Dalšího rána Alice zpoza nepoužívaných dveří sledovala, jak
pan William přišel s nádobím a netrpělivě čekal na Lucyin příchod.
„Ach,“ mumlal si, „jsem tvrdý jako váleček na těsto už jen z pomyš-
lení na mého drzého drahouška,“ ale jeho myšlenky přerušila Lucy,
která se pustila do pečlivého zamykání dveří. Padla do jeho náruče
a zasypala ho polibky. „Ach, jak jsem po něm ty tři, čtyři dny tou-
žila. Taková škoda, že se ženy musí jednou měsíčně vzdávat svého
potěšení. Jakpak se dnes ráno má?“ Nervózně rozepnula kalhoty
pana Williama a sevřela v ruce jeho pendrek.
„Nač takový spěch, Lucy?“ vzdychal její milenec, málem zadušen
návalem jejích polibků. „Nepokaž to všechno svou nedočkavostí,
nejdřív musím mít svůj polibek.“
Něžně ji položil na sofa a nadzvedl jí šaty tak vysoko, že Alice
viděla celé její bělostné nohy, ale co ji fascinovalo nejvíce, byly
našpulené ruměné pysky Luciiny kundičky, které se otevíraly mezi

– 19 –
jejími otevřenými stehny. Její mons veneris byla porostlá překrás-
nými černými kudrlinkami.
Komorník byl na kolenou než bys řekl švec, přilepil své rty na její
štěrbinku a zběsile ji sál a líbal k očividnému potěšení mladé dívky,
která slastí vzdychala. Konečně už to pan William nemohl vydržet
a vyrazil se svým kopím do útoku a k Alicině překvapení zabod-
nul svou zbraň hluboko do zející štěrbiny, až se celý ztratil v jejím
břiše. Chvíli jen nehybně leželi a užívali si své propojení, pak Lucy
nadzvedla svůj zadek a komorník jí odpověděl šťouchancem a dali
se do vzrušujícího zápasu. Alice pozorovala, jak lesklá mužná kláda
zajíždí a vyjíždí z pochvy, zatímco ji stydké pysky sevřely pokaždé,
když se vysouvala, jako by se bály, že se už nikdy nevrátí. Netrvalo
to dlouho a jejich pohyby zuřivě zintenzívněly, dokud se najednou
nesetkali v křečovitém objetí a jak slastí omdlévali, všimla si Alice
krémových pramínků, které vytékaly Lucy z pochvy, zatímco na
sobě oba leželi ve spokojené letargii po své milostné bitvě.
Pan William prolomil ticho: „Tolik se těším na zítra Lucy. Brzy se
již vrátí ta stará špionka Mary z dovolené a pak již nebudeme mít
takových příležitostí.“
„Ach, ty jeden darebáku, chtěla bych teď ještě trochu víc, ať si
nás klidně někdo načapá. Musím to mít,“ řekla, přitiskla své rty
k jeho, zkřížila nohy za jeho zády a znovu do toho začali bušit. Ve
skutečnosti to přitom byl velmi statný muž, ale ve srovnání s její
touhou jako by jeho váha byla v tu chvíli muší.
Komorníkovy výmluvy a strachování mu byly naprosto k niče-
mu; její nadšení ho brzy znovu uvedlo do vzrušeného stavu a po
nekonečné salvě vzdechů, slastných slovíček a něžnostech brzy
upadli do krátkého smyslného bezvědomí. Avšak pan William už
byl příliš nervózní, nevydržel dlouho ležet, vyňal slizké nádobíčko
z její zpěněné kundičky. Ovšem jaký to byl kontrast oproti jeho
předchozímu stavu, pomyslela si Alice. Najednou byl o tolik menší
a jeho ohnivá hlava byla smutně svěšená.

– 20 –
 Lucy vyskočila, urovnala si šaty, poklekla na zem před svého
ochablého miláčka a s chutí si jej ještě na chvilku strčila do úst
k velkému potěšení pana Williama, který znovu slastí zrudl v obli-
čeji. Když byla Lucy hotová se svým savým polibkem, byl Williamův
pyj znovu napřímený a připravený na další kolo jejich radovánek.
Lucy se tlumeně zasmála: „A takhle vás zde dnes zanechám,
mí miláčkové; myslete na mě do zítra. Nemohla jsem si pomoct
a neposkytnout vám ještě jednu krátkou kuřbičku na rozloučenou,
potom jak jste mě krásně uspokojili. Je to jako se na chvilku ocitnout
v nebi.“
Políbili se na rty a rozešli se. Pan William znovu zamkl dveře,
zatímco Alice se spěchala připravit na snídani.
Bylo krásné teplé květnové ráno a brzy po snídani se vydala Alice
se svým opatrovníkem Williamem do parku. Její krev vařila, jak
toužila také okusit slasti, které se Lucy očividně dostávalo nadmíru.
Loudali se až k jezeru, kde poprosila Williama, aby ji vzal na pro­
jížďku loďkou; odemkl přístřešek na čluny a posadil ji do pěkného,
pohodlného člunu, vybaveného měkkými sedačkami a polštářky.
„Ve stínu je tak příjemně,“ pronesla Alice, „přisedni si ke mně do
lodi Willie, budeš mi chvíli číst, než vyrazíme na projížďku.“
„Jak si přejete, slečno Alice,“ odvětil s neobyčejnou úctou a při-
sedl do lodi.
„Ach, bolí mě trochu hlava. Položím si ji na chvilku k vám do klí-
na,“ řekla Alice, sundala si klobouk a natáhla se přes sedátko. „Proč
se dnes ráno chováš tak strojeně, Willie? Vždyť víš, že nemám ráda,
když se mi říká slečno, to si můžeš nechat pro Lucy.“ Zpozorovala
jeho zmatení a dodala: „Jen se červenejte, pane, studem byste se
propadl, kdybyste jen věděl, co všechno na vás a na Lucy vím.“
Alice malátně položila hlavu do jeho klína a užívala si zmatku,
který v něm vyvolala. Pak záměrně položila ruku na hrbolek, který
jako by měl v kapse, jako by se chtěla podepřít a pokračovala: „Mys-
líš, Willie, že někdy budu mít tak krásné nohy jako Lucy? Nemyslíte,

– 21 –
že bych již brzy měla začít nosit dlouhé šaty, pane? Začínám se totiž
trochu stydět, jak mi všichni koukají na lýtka.“ Komorník měl co
dělat, aby zachoval klid. Ranní dostaveníčko s Lucy měl ještě v živé
paměti a Aliciny iluze společně s její měkkou dívčí ručkou spočíva-
jící na jeho přirození (i přesto, že ji považoval za úplné neviňátko)
v jeho horečnaté krvi probudily chutě, které se snažil vší silou
zahánět, ale jeho pyj se kousíček po kousíčku začínal zvětšovat.
William si byl jistý, že Alice musí cítit, jak sebou pod její rukou šku-
be. Maličko se zavrtěl v sedátku, aby setřásl její ruku trochu níže na
stehno, a pokusil se odpovědět co nejvážnějším tónem (byl si jistý,
že Alice nemohla nic ani tušit): „Tropíte si ze mě dnes ráno samou
legraci. Copak nechcete, abych vám něco přečetl, Alice?“
Alice na něj vzrušeně, s nezvyklou brunátností v obličeji, spusti-
la: „Ty jeden zlobivče, tentokrát mi popravdě odpovíš na mé otázky:
Jak se dělají děti? A kde se berou? Snad v tom lůně, o kterém sestry
a doktoři tak často mluví? A není to lůno náhodou kudrnatý mech
na dámském podbřišku? To tam má přece Lucy! Viděla jsem vás ji
tam líbat, pane!“
William byl na omdlení. Po čele se mu kutálely veliké kapky
potu, ale jeho ústa nebyla schopna slova. Alice šeptem pokračovala:
„Ráno jsem to všechno viděla, Willie, drahoušku, a jakou rozkoš jí to
ta tvá rudohlavá věcička působila. Musíš mi to tajemství prozradit,
nikdy to nikomu nepovím. Tohle je ta obluda, kterou jsi do ní tak
zběsile strkal. Musím ji vidět a osahat si ji. Ach, jak mým dotekem
ztvrdla. Legrační to záležitost! Vytáhnu to stejně, jako to udělala
Lucy.“ Rozepnula mu kalhoty a vypustila ven ten bující stroj lásky.
Políbila ten červený sametový žalud se slovy: „Jak sladká a hebká
věcička na dotyk. Ach, musím ji trochu pomazlit.“ Její doteky byly
jako oheň pro jeho smysly. Oněmělý překvapením i nadšením se
poddával choutkám umíněného děvčete. Avšak tato nová pozice
byla tak vzrušující, že se nedokázal udržet a semeno vystříklo
z jeho pyje na její ruce a obličej.

– 22 –
 „Ó,“ vykřikla. „Přesně to jsem tu obludu viděla dělat včera ráno.
Stříká to tak i uvnitř Lucy?“
William se trochu vzpamatoval a jal se utírat její obličej a ruce
svým kapesníkem. Zasunul tu sprostou hračku zpátky na své místo
a řekl: „Ó, můj bože! Jsem ztracen! Co jste to provedla, Alice? To je
strašné! Nikdy to nesmíte znovu zmínit. Již nikdy si s vámi nesmím
vyjít na procházku.“
Alice se dala do pláče. „Ach! Ach, Willie! Jsi tak zlý! Copak myslíš,
že to povím? Chci se o tu rozkoš s Lucy podělit. Ach, líbej mě tak,
jak jsi líbal ji, a už o tom dnes nebudeme mluvit.“
William tu malou holčičku miloval až moc na to, aby jí tu rozkoš
odpíral. Avšak přemohl se jen k velmi letmému oblíznutí její pa-
nenské kundičky. Snad aby ji jeho erotická vášeň hned nepobouřila.
„Jak nádherné je cítit tam tvůj půvabný jazyk, jak krásně mě
všude šimral a zahříval, ale příliš jsi pospíchal a přestal právě ve
chvíli, kdy to bylo zatím snad nejhezčí, drahý Willie,“ řekla Alice,
objala ho a vášnivě líbala.
„Pomaleji, miláčku; nesmíš být tak impulzivní. Pro někoho tak
mladého je tohle velmi nebezpečná hra. Musíš si dávat pozor na to,
jak se na mě budeš dívat, jak si mě budeš všímat před ostatními,“
řekl William a opětoval její polibky, naprosto bezbranný proti po-
kušení tak nádherného poměru.
„Ach tak!“ řekla na svůj věk až příliš chápavá Alice. „Bojíš se Lucy.
Nejlepší bude ji také vzít do našeho důvěrného kroužku. Zbavím
se své služebné. Stejnak jsem ji neměla ráda, a řeknu mamince,
aby jako náhradu přijala Lucy. Nebude to tak skvělé, drahý? Pak
budeme při svých hrátkách v naprostém bezpečí.“
William s již chladným mozkem a urovnanými myšlenkami ne-
mohl než obdivovat toto moudré uspořádání, a tak plán odsouhlasil
a chopil se vesel. Vypluli na projížďku, aby zklidnili svou rozpálenou
krev a utišili hlasitý tlukot svých pulzujících srdcí.

– 23 –
 Následující dva, tři dny byly sychravé a venkovním vycházkám
zrovna nepřály. Alice využila této doby, aby přesvědčila svou matku
o výměně služebné a dosadila na její místo Lucy.
Z Lucyiny malé komůrky vedly dvoje dveře, jedny na chodbu
a jedny přímo do komnaty mladičké dámy, se kterou sousedila.
První noc šla ve svém novém pokojíku Lucy na kutě, ale neležela
v posteli ani půl hodiny (přemítala o čerstvých změnách, které ji tu
a tam mohly dostat i do těsné blízkosti Williama), když pro ni Alice
zavolala. V mžiku byla u postele mladé dámy se slovy: „Co si přejete,
slečno Alice, není vám zima? Tyhle sychravé noci jsou tak chladné.“
„Ano, Lucy,“ řekla Alice, „to bude přesně ono. Je mi zima a jsem
rozrušená. Co kdyby sis vlezla ke mně do postele? Brzy mě tak
zahřeješ.“
Lucy skočila pod peřiny a Alice se schoulila k její hrudi, jako by se
chtěla zahřát, ale ve skutečnosti si přála cítit obrysy její plné postavy.
„Polib mě, Lucy,“ řekla, „jsem si jistá, že tě budu mít o tolik raději
než Mary. Nemohla jsem ji vystát.“ Láskyplná odpověď vybídla Alici,
aby pokračovala. Mačkala ňadro své společnice. „Máš tak velikán-
ská prsa, Lucy. Rozvaž si košilku, chci si na ně položit hlavu.“
Nová služebná byla vroucí a milující povahy. Dovolovala své mla-
dé paní všechny důvěrnosti a Aliciny ruce zvídavě jezdily po jejím
těle, mačkaly hebkou pevnou kůži na jejích ňadrech, břiše a zadku;
takové dotyky jako by vířily její krev a burcovaly každý slastný cit.
Vzdychala a líbala svou malou dámu znovu a znovu.
„Máš tak překrásnou prdelku! Tak pevnou a vypouklou! Ach,
Lucy! A co všechny ty chloupky na tvém podbřišku? Kdy jen ti sta-
čily narůst, drahoušku?“
„Ach, slečno, nechte toho, taková hanba, za dva tři roky budete
na chlup stejná. Když to začalo růst, byla jsem zprvu vyděšená, bylo
to tak nepřirozené.“
„Jsme obě pouhé dívky, není nic špatného na tom se navzájem
dotýkat, nebo snad ano? Jen se přesvědč, jak jsem já tam dole jiná.“

– 24 –
 „Ach, slečno Alice,“ třela Lucy bříško mladé slečny o své, „ani
nevíte, jaký to je pocit, když se mě takhle dotýkáte.“
„Je to snad lepší, když se tě tam dotýká komorník William, drahá?“
řekla Alice posměšně a pošimrala prstem její zarostlou kundičku.
„Že vám, slečno, není hanba! Snad si nemyslíte, že bych ho na
sebe nechala jen sáhnout;“ očividně byla zmatená.
„Není třeba mít strach, Lucy, nikomu to nepovím, ale všechno
jsem to viděla skrze ty staré skleněné dveře od jeho komory. Znám
tvé tajemství a chci se k té vaší zábavě také připojit.“
„Proboha, slečno Alice, co jste jen viděla? Budu muset ihned
opustit váš dům!“
„Ale no tak, neboj se, vždyť víš, že mám pana Williama moc ráda
a nikdy bych nedopustila, aby se mu přihodilo něco špatného. Ale
sama pro sebe si ho nechat nemůžeš. Sehnala jsem ti práci služeb-
né právě proto, abych předešla tvé žárlivosti a uchovala tak naše
tajemství.“
Lucy byla strachem bez sebe. „Copak ten surovec zašel tak dale-
ko, aby zkazil i vás, slečno Alice? Zabiji ho, je‑li tomu tak,“ naříkala.
„Uklidni se, Lucy, ne tak nahlas, někdo tě uslyší. Ještě nic ne-
provedl, ale viděla jsem, jakou tobě působí rozkoš. Když do tvé
štěrbinky zasouvá tu věc. Jsem rozhodnuta se o vaši radost také
podělit, tak hlavně nežárli a budeme všichni tři šťastní.“
„To by vás zabilo, má drahá. Ta jeho obrovitá věc by vás rázem
roztrhla vejpůl.“
„Ale, ty blázínku,“ láskyplně ji líbala, „hlavně střež naše tajemství.
Nic hrozného se mi nemůže stát.“
Lucy jejich smlouvu stvrdila polibkem a prožily spolu lásky­plnou
noc plnou všemožných druhů líbání, šimrání a Alice se od své spo-
lečnice naučila téměř všem tajuplným detailům bitvy o Venuši, než
obě usnuly v pevném objetí.
Hezké počasí se brzy vrátilo a Alice si, v doprovodu pana ko-
morníka Williama, vyšla na jednu ze svých obvyklých procházek.

– 25 –
Netrvalo dlouho, než se ztratili za hustým mlázím na odlehlém
konci parku a usadili se na travnatém paloučku, kde byli v bezpečí
před cizími zraky.
William s sebou prozíravě vzal deštník a navrch ještě veliký ka-
bát a plášť, které rozprostřel na trávě, aby se nemusel strachovat,
že by se snad slečna Alice mohla nachladit.
„Ty můj dobráku,“ řekla Alice, posadila se, chytla ho za ruku
a stáhla ho vedle sebe. „Nyní již všemu rozumím a ty mě teď musíš
udělat šťastnou tím, že ze mě uděláš ženu, tak jako z Lucy. Musíš to
udělat Willie, drahoušku, brzy již nebudeš moct odolat, to zařídím.“
Rozepnula mu knoflíky u kalhot a pevně chytla jeho již ztopořenou
kládu. „To je ale roztomilý drahoušek, jak jen dychtím cítit v sobě
jeho šťávu; vím, že to bude bolet, ale to mě nezabije, a pak, ach, ta
nebeská blaženost, kterou ve mně probudíš, tak jako když se činíš
s Lucy, když si ji bereš. Jak to jen uděláš? Lehneš si na mě?“
William se nedokázal bránit jejímu laskání a těsně před vrcholem ji
donutil kleknout si mu na obličej, zatímco on ležel na zádech, aby tak
mohl kundičku své paní nejdřív řádně navlhčit svým jazykem. To mla-
dou holčičku tak dráždilo a vzrušovalo, že vilně dosedla na jeho ústa,
čelem k jeho ztopořenému ocasu, kterého se po celou tu dobu ani na
chvilku nepustila. Tak poprvé pocítila radosti panenského orgasmu.
„Přišel čas, Alice, drahoušku, jsme oba dobře připraveni. Kdybych
si ovšem lehl já na tebe, mohl bych být až příliš prudký a ublížit ti.
Proto bude nejlepší, když se o všechno pokusíš sama a sedneš si
obkročmo na mě, nasměruješ tu jeho hlavičku přímo do sebe a pak
se na něj budeš přitlačovat, jak ti jen bolest dovolí; úspěch našeho
experimentu tak závisí jen na tvé odvaze,“ řekl William.
„Uvidíš, že odhodlání mi chybět nebude,“ a počala konat, jak
nařídil. Usadila žalud do své vlhké štěrbinky a brzo v ní už mizelo
na prvních pár centimetrů.
Bolest ze všeho toho škubání a roztahování už začínala být ne-
únosná, najednou ale Alice přirazila celou vahou svého těla, a ač

– 26 –
málem padla bolestí do mdlob, posunula se alespoň o dobrých osm
centimetrů.
„Jsi to ale statečná dívka, má drahá Alice,“ řekl uznale William.
„Jen co se znovu zmátožíš, malinko se nadzvedni a pak přiraz vší
svou silou. Zbývá už jen tak málo, než se stanu vlastníkem všech
tvých přeslastných půvabů.“
„I kdybych měla zemřít,“ zašeptala potichu. „Ať už to bude bolet
jakkoliv, nezdráhej se tomu, drahý Willie, tentokrát napomoci,“
a jak se z něho nadzvedla, chopil se její zadnice, aby jí mohl být
nápomocen.
Zaťala zuby, zavřela oči, a jak se zoufale znovu vrhla na Willia-
movo kopí lásky, protrhla se panenská blána a jeho věc se do Alice
zabořila až po kořen. Ve smrtelných mdlobách padla dopředu a po-
tůčky panenské krve stvrdily vítězství lásky. Komorník vysunul svůj
zkrvavený úd, ovšem byl na takovou havárii dobře připraven a jal se
dívku co nejrychleji znovu oživit. Její oči se brzy otevřely, usmála se
a zašeptala tenkým hláskem: „Ach, to poslední bodnutí bylo strašné,
ale už je to pryč. Proč jsi ho schoval? Okamžitě ho tam vrať, ať mohu
dostat tu blahodárnou injekci, o které mluvila Lucy.“
Přilepil své rty na její a s citem vsunul hlavu své klády do její
zakrvácené skulinky, postupně tam zatlačil na tři čtvrtiny a pak,
místo toho, aby se prodíral dále, se začal pomalu a opatrně hýbat
tam a zpět. Brzy tam bylo již dostatečně vlhko, aby mohl cítit stisky
její milující vagíny, které ho brzy dostaly do další prekérní situace.
Nečekaným přírazem se do ní zabořil až po rukojeť a napumpoval
svou podstatu do jejího nitra. Málem že u toho vším tím citem ne-
pozbyl vědomí.
Leželi nehybně a vychutnávali svou vzájemnou tělesnou blíz-
kost. Pan William ho pak vytáhl a kapesníčkem otřel panenskou
krev nejprve z její kundičky a pak i ze své zbraně, načež prohlásil,
že si kapesníček navěky uschová jako památku rozkoše, kterou mu
darovala, a strčil jej do kapsy. Komorník se po zbytek dne zdržel

– 27 –
dalších milostných hrátek a Alice se po zaslouženém odpočinku
vrátila do domu. Byla šťastná, že si zajistila část lásky milého a věr-
ného Williama, aniž by v nejmenším litovala své oběti.
Ovšem nepředvídatelné okolnosti zčistajasna zabránily, aby
uskutečnili své plány na štěstí. Tentýž den doporučil lékař Alicinu
otci pobyt na jihu Evropy a hned následujícího rána se vydali spo-
lečně i s komorníkem do města, aby zařídili vše potřebné. Alicina
matka se k nim měla připojit, jen co budou obě děti náležitě umís-
těny do školy.
Lucy a její mladá paní se navzájem utěšovaly, jak jen to dané
podmínky dovolovaly, ovšem během několika dní převzala péči nad
domem tetička a Alice byla odeslána právě na tuto školu a je nyní
ve tvých rukou, drahá Beatrice, zatímco můj bratr je nyní na vysoké
škole a vídáme se jen o prázdninách. Požádáš své poručníky, drahá,
aby ti dovolili strávit příští prázdniny se mnou? Představím ti Fre-
dericka, jenž, nemýlím‑li se, je stejného ražení jako jeho sestřička.

– 28 –
ČÁST II
Přeskočím detaily všech praktik, které jsme já a má souložnice
skoro každou noc prováděly a jen letmo poznamenám, že dvě větší
lesbičky by člověk široko daleko nenašel.
Muselo to počkat až do vánočních prázdnin, než jsem byla
představena Frederickovi, kterého jsme společně vybraly, aby mě
připravil o věneček, což, jak jsme se shodly, neměla být vůbec nijak
komplikovaná operace, jelikož vším tím prstěním a také hojným
využíváním Aliciny kožené štangle salámu, která, jak jsem se do-
zvěděla, byla vytvořena především k jejímu uspokojení, byla moje
kundička perfektně vycvičená a dalo se dokonce i pozorovat, jak
na ní pomalu raší hnědé kudrlinky. Bylo mi téměř třináct let, když
jsme jednoho mrazivého prosincového rána přijeli k internátu,
kde nás již vítala tetička, ovšem mé oči hned padly na mladistvou,
leč mužnou postavu, která jí stála po boku. Frederick byl pravým
opakem své sestry, co se rysů a pleti týkalo, beztak to byl ovšem
velmi pohledný mladík sedmnácti či osmnácti let.
Od chvíle, co jsem poprvé slyšela o  Aliciných pletichách
s Williamem, jsem vždy zevrubně kontrolovala, jak napěchované
má každý chlapec či muž kapsy u kalhot, a musím říct, že jsem byla
velmi potěšena pohledem na vybavení pana Fredericka.
Alice mě představila svým příbuzným, ale Frederick mě očividně
považoval ještě za dítě, a ne za možný terč flirtu a lásky, takže moje
a Alicina první soukromá konverzace se týkala především toho,
jak mu co nejlépe a nejrychleji otevřít oči a obrátit co nejvíce jeho
pozornosti k přítelkyni jeho sestry.
Lucy, kterou jsem viděla poprvé, měla ustláno v malém pokoji
hned vedle Aliciny komnaty, o kterou jsem se s její mladou paní nyní
dělila. Frederickův pokoj k nám přiléhal z druhé strany, takže jsme
byli sousedi a mohli jsme si tak klepáním na zdi předávat signály

– 30 –
a špehovat se klíčovou dírkou nepoužívaných dveří, které vedly
přímo z jednoho pokoje do druhého, ovšem byly již léta zamčené
a zatlučené, aby bylo komunikaci mezi nájemníky zabráněno.
Brzy nám bylo jasné, že Lucy má se svým mladým pánem více
než vřelé vztahy, což se Alice rozhodla využít v náš prospěch.
Brzy svou femme de chambre přesvědčila, že si nemůže uzurpo-
vat a užívat mladého pána jen pro sebe, a když zjistila, že by měl té
noci Lucy v jejím pokoji navštívit, trvala na tom, že Lucy musí spát
s ní a já že budu nastrčena na místo Frederickova miláčka.
Byla jsem nadmíru ochotná se tohoto plánu účastnit a o desáté
hodině večerní jsem zaujala místo v pohodlné posteli femme de
chambre a jala se předstírat hluboký spánek. Lucy naolejovala
zámek ve dveřích tak, aby se otevíraly bez jediného zašramocení,
ovšem celý pokoj byl schválně zahalen do tmy pevně zataženými
záclonami.
Dle mého nejlepšího odhadu se kolem jedenácté hodiny dveře
potichu otevřely a ve světle, které vycházelo z chodby, jsem spatřila
postavu oděnou jen do košile, jak opatrně vplouvá do pokoje a míří
k posteli. Dveře se zavřely, vše znovu pohltila tma a srdce se mi z pří-
chodu vytouženého uchvatitele mého panenství strašlivě rozbušilo.
„Lucy! Lucy!! Lucy!!!“ šeptal mi do ucha tichým hlasem. Odpově-
di se nedočkal, slyšet bylo jen těžké dýchání spícího člověka.
Slyšela jsem, jak drmolí: „Dočista na mě zapomněla, ale vsadím
se, že to, co mám mezi nohama, ji brzo vytrhne ze spánku,“ pak se
rozhrnula prostěradla a vklouzl do postele vedle mě. Mé vlasy byly
rozpuštěné stejně, jak je na noc nosívá Lucy, na tváři jsem ucítila
horký polibek a zároveň i ruku, která se kradla kolem mého pasu,
aby mi mohla stáhnout noční košilku. Samozřejmě jsem dál lišácky
předstírala, že tvrdě spím, ale nedokázala jsem se netřást po celém
těle, jak se můj osud naplňoval.
„Tolik se třeseš, Lucy; děje se něco? Haló? Kdo je to; to snad ani
nemůžeš být ty!“ zašeptal a s výdechem pokračoval: „Ach! Ach!

– 31 –
Alice.“ Otočila jsem se ve chvíli, kdy mi již sundal košilku, pevně jsem
kolem něj omotala ruku, ale stále jsem předstírala hluboký spánek.
„Můj bože!“ vyhrkl: „To ta prokletá Beatrice leží v Luciině posteli;
ale neodejdu, trošku si zašpásuji, v takové tmě mě nemůže poznat.“
Jeho ruce jako by zkoumaly každičkou část mého těla. Cítila jsem
jeho bující pyj přitlačený mezi naše břicha, a i když jsem přímo
hořela vzrušením, umíněně jsem ho nechala dělat si, co chce, a dále
předstírala spánek. Jeho prsty jezdily po mé štěrbince a třely mi
klitoris. Nejdřív jsem ucítila, jak mi kolenem roztahuje nohy, a zane-
dlouho už mi cpal hlavu svého náčiní do kundičky. Já jsem vším tím
vzrušením celá zvlhla a smočila tak jeho prsty i kládu v krémovém
mokru. „Ta malá potvůrka se mi tady snad ze spaní celá udělá. To se
ty slečinky snad musí po nocích navzájem bůhvíjak uspokojovat,“
mumlal si dál pro sebe. Pak se naše rty poprvé setkaly. Neměl se
proč bát, protože jeho tvář byla hladká, jako tvář dívky.
„Ach! Alice!“ špitla jsem, „Podej mi tu svoji štangli salámu, přesně
tam drahá, pořádně ji tam vraž,“ a přirážela k jeho pomalu se pro-
bíjejícímu ptáku. Oplatil mi nečekaným bodnutím, bolestí, že jsem
nevykřikla, ale mé ruce nervózně objímaly jeho tělo a držely ho tak
stále na správném místě.
Něžně zašeptal: „Beatrice, drahá, já jsem Frederick, slibuji, že ti
mnoho neublížím; jak ses proboha ocitla v Luciině posteli?“
Předstírala jsem probuzení, maličko vykřikla a ve snaze ho od
sebe odstrčit jsem zvolala: „Ach, jak mi ubližujete! Pro rány boží
přestaňte! Pusťte mě, pane Fredericku, jak se jen opovažujete!“
A pak jako by mě celé to úsilí zmohlo, jsem bezvládně padla zpět na
postel a vydala se mu na milost. Hrubiánsky se mě zmocnil a snažil
se mě umlčet salvou polibků. Byla jsem ztracena. Ač to co následo-
valo, bylo nadmíru bolestivé, díky všemu tomu předešlému prstění
byla cestička již dostatečně protažena, a brzy mě již vlastnil úplně
celou, ačkoliv, jak jsem později vyčetla ze skvrn na mé košilce a na
prostěradle, nebyla to zrovna bitva bez nějakého toho krveprolití.

– 32 –
 Využíval všech výhod, aby mohl pokračovat v pohybech se strhu­
jící energií, dokud jsem již dále nemohla odolávat a odpovídala
jsem na jeho slastné bodance malými přírazy zadečku směrem
k jeho vzrušující zbrani (leželi jsme vedle sebe na boku). Netrvalo
dlouho a oba jsme plavali ve vzájemné povodni blaženosti, a když
byla bouřka vzdechů, polibků a objetí za námi, leželi jsme malátně
vedle sebe naprosto uspokojeni, když tu náhle odlétla prostěradla
a plesk‑plesk‑plesk, někdo se jal plácat do našich pozadí a Alicin
lehký, rozjařený smích se rozléhal tmou. „Ha! Ha! Ha! Ha! Pane
Fredericku, tohle vás učili tam na vysoké škole? Lucy, pomož mi,
musíme toho bídáka potrestat; přines světlo.“
Lucy se objevila se svíčkou v ruce a okamžitě za sebou zamkla
dveře, aby neměl žádnou šanci utéci. Všimla jsem si, že byla nadše-
ná z podívané, kterou jí naše propojená těla připravila, jelikož, jak
jsem byla dříve instruována, jsem se ho zuby nehty držela v před-
stíraném zděšení a snažila se schovávat svůj obličej na jeho hrudi.
Frederick byl naprosto zmatený a zprvu se bál, že ho sestra pro-
zradí, ale jak pokračovala, pomalu se uklidňoval. „Co jen udělám?
Nemohu to říct tak staré dámě, jako je tetička. To ponížení, které by
to přineslo malé Beatrice před mými vlastními zraky, a to již v dru-
hý den její návštěvy. Kdyby jen maminka s tatínkem byli doma, ti
by věděli, co si počít, ale takhle se musím rozhodnout sama. Takže,
Fredericku, vy se necháte za své činy řádně zbičovat, nebo mám
snad napsat dopis tvému otci a poslat ráno zostuzenou Beatrice
domů s tím, že vy jí budete muset přislíbit sňatek, pane? Právě jste ji
pro kohokoliv jiného zprznil. Kdo myslíte, že by si vzal cruche casée,
kdyby to věděl, kdo by ji nezavrhl, když by se na to přišlo, tak jak by
tomu bylo první noci o její svatbě? Ne, ty zlobivý chlapče, rozhodla
jsem se tě potrestat a zároveň jí nabídnout všechnu kompenzaci,
ke které máš prostředky.“
S pláčem jsem ji prosila, aby na něj nebyla tak přísná, tolik mi zase
neublížil a nakonec přece jen důkladně potěšil mé vzrušené smysly.

– 33 –
 „Neslýchané!“ řekla Alice a dál si užívala své role dámy: „Ta dívka
je stejně zkažená jako ten chlapec. Nic z toho by se nestalo, kdybys
nebyla tak povolná a nenechala volný průběh jeho drzosti, Beatrice.“
Frederick se vymanil z mého objetí, jal se chytat svou sestru
kolem krku a láskyplně ji líbat, vůbec se nepozastavoval nad svým
obnaženým stavem, dokonce jí nadzvedl košilku a hladil její podbři-
šek s drzými slovy: „Jaká škoda, Alice, že jsi má sestra, jinak bych ti
poskytl stejné potěšení jako Beatrici, ale podrobím se tvému trestu,
ať už je sebetěžší, a dále ti slibuji, že tady můj malý miláček se stane
mou budoucí ženou.“
„Ty jeden skandálníku, takhle urážet mou cudnost a vystavovat
své zkrvavené ohanbí mému zraku, ale já tě potrestám a pomstím
sebe i Beatrici; jsi můj vězeň, takže pěkně odpochoduj do druhého
pokoje, mám tam pořadač, který jsem si přivezla ze školy jako ku-
riozitu; ani jsem nečekala, že ho budu moct tak brzy využít.“
Když přišel do Alicina pokoje, přivázali společně s Lucy jeho ruce
ke sloupkům postele, pak připevnili jeho kotníky k držadlu toho
těžkého pořadače tak, aby ho měli dobře nataženého.
Alice, zatímco vytahuje ze šuplete prut, zašeptá: „Teď mu pře-
hoď košili přes ramena, ať se přesvědčíme, že mu teče krev z té jeho
nestydaté zadnice, kterou mu Beatrice může otírat kapesníčkem,
aby tak měla upomínku na tu nehoráznost, kterou mu dokázala tak
rychle a jednoduše odpustit.“
Hall byl rozsáhlý dům a v našem křídle byly obsazeny pouze
naše pokoje. Všechny ostatní byly rezervovány pro hosty, kteří
s námi měli přijet oslavit Vánoce, takže nebylo proč se strachovat,
že by nás někdo uslyšel, a Alice si tak nemusela dávat pozor na
sílu svých švihů. Máchla nad hlavou svazkem prutů a přetáhla ho
přes jeho buclatý bělostný zadek, až to zahřmělo. Obviněného to
nadmíru překvapilo, neboť očekával spíše nějakou hravější zábavu.
„Ach bože! Alice, vždyť mi natrhnete kůži, dávejte si přece pozor,
na tomhle jsme se nedomluvili.“

– 34 –
 Alice mu se spokojeným úsměvem odvětila: „Ale, ale! To jste
si myslel, že si s vámi jenom hraji? To jste se krutě zmýlil, pane.
Zneužijete? Zneužijete znovu mou mladou přítelkyni?“
Seřezala ho aspoň půltuctem ran následujících rychle po sobě
a každý švih za sebou zanechával dlouhé rudé čáry. Jeho hladký
zadek rozkvétal jako broskev. Oběť se v naprosté bezmoci kousala
do rtu a vztekem skřípala zuby. Najednou vyhrkl: „Ach! Ach! Vy
ďáblice! To chcete můj zadek stáhnout z kůže? Dávejte si pozor
nebo se vám jednoho výjimečného dne pomstím.“
Alice mu s velkým klidem a odhodláním, ovšem i s vzrušeným
zábleskem v oku řekla: „Tak vy se budete vztekat? To se mi budete
mstít za vykonávání spravedlnosti, pane? Budu vás mrskat přes
ten váš nestoudný zadek, dokud mě neodprosíte a neslíbíte, že se
vzdáte jakékoliv podlé pomstychtivosti.“
Oběť se svíjela v bolesti a hněvu, ale síla Aliciných ran se stále
stupňovala. Ze zadku se stávala jedna velká podlitina. „Ach! Ha!“
pokračovala. „Jakpak se vám to líbí, Frede? Mám ještě trochu přitla-
čit?“
Frederick se vší silou snaží vyprostit, ale uzly ne a ne povolit!
V očích se mu zrcadlily slzy plné strachu a ponížení, ale tvrdohlavě
se snaží dál a dál, dokud se najednou neprobudí jeho mužný pyj
a nezačne se stavět do pozoru.
Alice se k němu rozzuřeně obrátí: „No, jen se na toho panáčka
podívejte, on mě snad ještě bude urážet a vystavovat tady tu svou
vilnou kládu. Přála bych si mu to jediným švihem prutu useknout.“
A řádně ho přetáhla přes břicho i přes penis.
Frederick zavyl bolestí, po tvářích se mu válely slzy jako hrachy
a zahekal: „Oh. Ach. Ech. Mějte smilování Alice. Vím, že si to zaslou-
žím. Ach, slitujte se už, drahá!“
Alice bez toho, aniž by povolila, povídá: „To už se doopravdy
začínáte kát? Okamžitě mě poproste o odpuštění za to, jak jste mě
urazil ve vedlejším pokoji.“

– 35 –
 „Ó! Drahá Alice! Přestaňte! Dost! Nemůžu ani chytit dech. Budu!
Budu vás prosit o odpuštění! Nemohu za to, že se ta má věc topoří.“
„Lehni! Lehni, ty potvoro!“ Pleskla ho ještě jednou prutem přes
klín. „Tvůj páníček se za tebe stydí!“
Frederick je v agónii; jeho tělo se zmítá do všech stran, když úpí:
„Ach, Alice, pusťte mě. Přísahám, že udělám, jen co mi přikážete.
Oh! Oh! Ach! Přinutila jste mě k tomu,“ a jak to vyslovil, zavřel oči
a před našimi zraky z jeho našponovaného klacku vystřelil hustý
proud spermatu.
Alice upustila svůj prut a společně jsme toho skleslého viníka
zbavily pout.
„A teď na kolena, pane, a polibte prut,“ řekla.
Beze slova poklekl a políbil ten opotřebovaný pahýl se slovy:
„Ach, Alice; těch posledních pár chvil bylo nádherných. Vysály ze mě
všechnu bolest. Má drahá sestřičko, děkuji vám za váš trest a svůj
slib Beatrici splním.“
Setřela jsem mu ze zadnice krev, pak jsme mu daly pár skleniček
vína a dovolily mu spát po zbytek noci v Luciině pokoji, kde si to
také náležitě užili, zatímco já a Alice jsme se oddávaly našim nej-
oblíbenějším dotekům.
Můžete se vsadit, že jsme se s Frederickem brzy znovu oddávali
rozkoším, a to dokonce i s požehnáním jeho sestry; vypěstovala
si ovšem také závislost na rákosce a jednou či dvakrát týdně nás
zvala do svého pokoje na mrskací seance, při kterých jsme bývaly
oběťmi já a Lucy; ovšem to pálení na našich zadcích jen umocňo-
valo náš prožitek, který jsme následně nacházely v náručí našeho
společného milence.

Vánoce byly tady a společně s nimi i několik hostů, slečen a pánů

našeho věku, kteří s námi přijeli strávit svátky. Naše společnost se
skládala z pěti pánů a sedmi dam, když vynechám tetičku, která byla
na naši zábavu moc stará a zaměstnávala se starostmi o dům, a tak

– 36 –
jsme si každý den po večeři mohli dělat, co jen se nám zachtělo. Já
a Alice jsme brzy proměnily našich pět kamarádek v lesbičky otevře-
né čemukoliv, zatímco Frederick připravoval své přátele mužského
pohlaví. Na Nový rok slavil své osmnácté narozeniny a na tu noc
jsme s Lucyinou pomocí připravovali v našem křídle opravdové or-
gie. Měli jsme dobrou zásobu sendvičů, ledu a šampaňského. Tetička
nám nařídila, abychom byli v posteli nejpozději do jedné hodiny
ranní, což jsme dodrželi, a po nádherném večeru plném tance a her,
který v nás všech působil jen stále větší návaly vzrušení z toho, co
nás teprve čekalo, neboť jsme všichni cítili, že to, co se bude odehrá-
vat nahoře, bude teprve slastný zážitek, jsme se odebrali do ložnic.
Teta spávala tvrdě a byla docela hluchá, nehledě na to, že Frede-
rick pod záminkou přípitku nalil do služebníků nejprve pivo, potom
víno a nakonec ještě kapku brandy na dobrou noc; tak jsme si mohli
být jistí, že nás nechají být. Když už jsme u toho, dva nebo tři z nich
dokonce snad ani tu noc spát nešli.
Frederick se celého večera ujal a Alice mu byla velmi užitečnou
asistentkou. Jak již jsem zmínila, všichni překypovali vzrušením
a byli svolni k čemukoli. V každém z nás pumpovala modrá krev.
Když se všichni shromáždili v Alicině pokoji, předstoupila před nás
jen v jednoduché dlouhé košilce de nuit. „Dámy a pánové, věřím,
že se již všichni nemůžeme dočkat našich nevázaných radovánek.
Doufám, že jste spokojeni s mým úborem,“ a se zkaženým úsměvem
dodala: „Snad moc neodhaluje křivky mé figury,“ a utáhla si košili
pevně kolem těla, aby bylo dobře vidět na záhyby jejího pozadí
a pár hedvábných růžových punčoch.
„Bravo! Bravo! Bravo, Alice! Budiž nám příkladem,“ ozývalo se
ze všech stran. Všichni hosté odcupitali do svých pokojů a vrátili
se civilně oděni, avšak příliš krátké šosy pánských košilí způsobily
mnoho povyku.
„Pánové, po pravdě řečeno jsem nečekala, že bude vaše spodní
prádlo až tak nemravně krátké,“ švitořila Alice.

– 37 –
 Frederick se smíchem rychle přiskočil k Alici, chytl její košilku
a utrhl velký kus kolem dokola, tak že jí sotva zahalovala prdelku.
Alice se červenala jak malá holka, málem že nepropukla v hněv,
ale se smíchem se vzchopila: „Ach, Frede, cítím se teď tak zostuzena.
Doufám, že mě v tom nenecháš samotnou a pomůžeš i ostatním.“
Dívky ječely, jak se na ně pánové vrhli. Byl to opravdu strhující
moment; mladé dámy oplácely a trhaly mučitelům košile ze zad
a celá tahle první potyčka za sebou zanechala všechny v naprosté
nahotě. Polévalo je horko, když si prohlíželi všechny ty odkryté
pánské i dámské půvaby.
Frederick s lahví šampaňského v ruce povídá: „O nuda veritas
jsme všichni slyšeli, připijme tedy na její zdraví; ať naši půvabnou
společnost vítá s otevřenou náručí.“
Všichni si připili, víno rozohnilo naše touhy a nebylo mezi námi
jediného mužského orgánu, který by se nenacházel v božském
stadiu erekce.
„Jen se podívejte, dámy, na ty nezbedné hochy,“ volala Alice, „asi
si myslí, že se jen tak poddáme jejich mladistvému chtíči. Zaváže-
me jim všem oči, pak se ozbrojíme mrskacími rákoskami, a pak ať
sebrat se snaží. Ať nás zasáhne Kupidův šíp!“
„Sláva, sláva!“ ozvalo se odevšad a brzy měli pánové přes oči
kapesníky a dámy v rukou třímaly sedm mrskacích rákosek. „A teď
si nás pánové chyťte,“ smála se Alice a oháněla se prutem hlava
nehlava. Ostatní dívky ji vmžiku následovaly. Ve velkém pokoji se
strhly nevázané orgie. Dívky s mrštností srnek dlouho zkoušely
pánskou trpělivost, zatímco se slepci váleli po pokoji a fasovali ze
všech stran další mrskance na své oblé zadnice při každém pokusu
vstát.
Slečna Vavasourová přepadla přes jednoho z lískaných gentle-
manů, byl to zrovna mladý markýz z Bucktownu, který se jí pevně
chytil kolem pasu a svého úlovku se ne a ne pustit, i když je ostatní
zasypávali dalšími ranami.

– 38 –
 „Přestaňte! Přestaňte! Byla spravedlivě chycena a nyní bude
obětována na Oltáři lásky,“ křičela Alice.
Lucy zatím protlačila doprostřed pokoje malý červený gauč.
Všichni se v dobré náladě pustili do aranžování páru na pohovku.
Dáma ležela na zádech s polštářem pod zadkem a mladý markýz
klečel na kolenou pevně zasazen mezi její stehna. Oba byli ještě za-
čátečníci, ale nemohli byste si představit kouzelnější pár. Mladému
pánovi bylo sedmnáct let, měl tmavé vlasy i oči, velmi podobné jeho
společnici, a i tmavé ochlupení jejich nádobíčka bylo téměř totožné;
špička jeho klády vypadala se staženou kůžičkou jako veliký rubín,
který na Frederickovo pozvání představil její pootevřené dychtivé
ruměné štěrbince. Jejich dotek ji rozžhavil doruda a brzy již šíp
lásky proklouzl jejím panenstvím. Dobrý rádce Fred šeptal taktéž
zrudlému mladému pánovi do ucha další rady. Ten pod sebou vší si-
lou tiskl mladou dámičku a vrhl se do krutého útoku, jen co ucítil, že
jeho oř již prorazil hlouběji dovnitř. Její bolestivé sténání se snažil
tlumit polibky. Byl to jeden z těch případů veni, vidi, vici. Jeho útok
byl tak impulzivní, že její panenská blána praskla již při úvodním
vpichu a mladý pán ji tak již brzy ovládal až po kořínky pubické-
ho ochlupení. Když chvilku odpočíval, otevřela oči a s nepatrným
úsměvem řekla: „Ach! Máte ho opravdu ostrý, ale i tak již cítím první
záchvěvy rozkoše z naší lásky. Jen pokračujte, drahý, náš příklad již
brzy rozohní ostatní ke stejným činům.“ Vyzývavě nadzvedávala
svou prdelku a láskyplně mu tiskla obličej na svá prsa.
Další průběh jejich rozkošných pletek v nás vzbudil ten nejhlubší
chtíč, a když oba spokojeně odpadli, někdo zhasl světlo. Následova-
lo mnoho smíchu a zmatků, jak se pánové snažili pochytat zbytek
dam, a pak už jen polibky a vzdechy.
Ucítila jsem, jak mě obepíná silná paže a další ruka šmátrala
po mé kundičce. Šepot v mém uchu zněl slovy: „Překrásné! Jste to
opravdu vy, má drahá maličká Beatrice, nemohl jsem se zmýlit, jeli-
kož jen ta vaše je v této společnosti bez jediného chloupku. Polibte

– 39 –
mě, drahá, již se nemohu dočkat, až budu znovu uvnitř té vaší malé
uzoučké záležitosti.“ Rty se setkaly ve svůdném polibku. Nacházeli
jsme se v blízkosti Aliciny postele, můj společník mě na ni položil,
vzal mé nohy do podpaždí a již brzy postupoval hluboko do mé
toužící kundičky. Svírala jsem ho tak pevně, že se málem hned udě-
lal, ale vzchopil se a razantními pohyby mě přivedl do dokonalého
záchvatu lásky. Orgasmus následoval orgasmus a brzy jsme jich
měli každý na šest za sebou a při posledním jsem se nedokázala
udržet a vší tou slastí jsem se mu zakousla do ramene. Po chvíli se
vzdálil, aniž by mi prozradil své jméno. Pokoj byl stále ponořen do
tmy a bylo slyšet, jak se všichni stále pilně činí. Měla jsem potom
ještě dva partnery, ale s každým jsem byla už jen jednou. Na tu noc
nezapomenu, dokud budu na tomto světě dýchat.
Dalšího dne jsem se s Fredovou pomocí dověděla, že můj první
partner byl Charlie Vavasour, který si je jistý, že se během včerejších
událostí dokonce propojil i se svou vlastní sestrou, což přiznala
i ona, ačkoliv si myslela, že on o tom nic neví. Pokušení jejího bra-
tra pro ni bylo příliš. Orgie z nás učinily tajné společenství přátel
a kdokoliv se od té pověstné slavnosti jen zeptá: „Pamatujete na
Fredovy narozeniny?“ může se svobodně oddávat milostným hrát-
kám s kýmkoliv, kdo šifru pochopí, a i já jsem od té doby zažila
nejeden další podobně nádherný večírek.

– 40 –
ČÁST III
Vrátily jsme se do školy a já si pilně dopisovala s Frederickem. Naše
lístky jsme přikládali k Alicině korespondenci. Čas se táhnul, ale asi
si dokážete představit, jak si jej my dívky dovedeme obratně krátit.
Několik následujících let teď přeskočím, abyste mě našli ve věku
sedmnácti let. Moji poručníci se již nemohou dočkat, až mě budou
moct představit u dvora, kde se podle nich určitě někomu zalíbím,
a zbaví se tak nadobro své svěřenkyně.
S Alicí jsme se natolik sblížily, že přesvědčila tetičku, aby s mými
opatrovníky ujednala, že do své plnoletosti budu moct bydlet v je-
jich domě. Bylo to nadmíru vyhovující pro všechny strany, neboť
jsem ve společnosti Alice mohla vycházet daleko častěji do společ-
nosti, což násobilo šance na to, že potkám nějakého gentlemana,
který se zamiluje do hezké tvářičky.
Lady St. Jeromová, taktéž Alicina teta, si vzala na starosti tu věc
s představením Alice a mé maličkosti dvoru. Ovšem jak uvedla ve
svém dopise, ve stejném salonu bude zároveň představena hvězda
prvotřídního kalibru, ale i tak bychom mohly mít prchavou šanci za­
ujmout mladého Lothaira, manželskou výhru sezóny, pokud se ovšem
okamžitě nezamiluje do překrásné lady Corisandové. K setkání mělo
dojít v Cercy House na plesu vévodkyně, jenž měl být slavným uve-
dením její nejoblíbenější dcerky do společnosti. Lady St. Jeromová
nám na něj opatřila pozvánky. Skoro celé tři týdny jsme se natěšeně
třásly očekáváním při přípravách na náš velkolepý debut. Klenoty mé
matky se předělávaly, aby vyhovovaly současné módě, a každé tři až
čtyři dny jsme jezdily do města za dvorním kloboučníkem.
Večer před velkým dnem jsme společně s Alicí a tetičkou dorazily
do městského sídla lorda St. Jeroma v St. James Square. Její Jasnost
byla nadmíru okouzlující třicátnice bez rodiny, která nás před veče-
ří představila své neteři, slečně Clare Arundelové, otci Colemanovi,

– 42 –
rodinnému zpovědníkovi, monsignoru Berwickovi a komorníkovi.
Večeře byla mimořádná a po ní následoval velmi příjemný večer
ve společnosti tichého humoru otce Colemana a jiskřivého důvtipu
monsignora, který se pečlivě snažil vyhýbat jakékoliv náboženské
tematice. Slečna Arundelová, krásných zasněných fialových očí
a tmavohnědě zlatých vlasů, byla fascinována především vtipnými
průpovídkami druhého jmenovaného, což ve mně a v Alici vzbudi-
lo dojem, že mezi oběma duchovními a místními dámami existuje
jakési záhadné pouto.
Lord St. Jerome byl mimo město. S Alicí jsme si vyžádaly společ-
ný pokoj. Sousedil s prostornou chodbou, která vedla do malé kaple
nebo oratoria. Obě jsme byly sklíčené z představy následujícího dne
a zároveň plné očekávání, neboť jsme se zítra měly ve městě znovu
setkat se starými přáteli, především se sourozenci Vavasourovými,
takže jsme málem ani nezamhouřily oka; Alice znenadání vyskočila
z postele a se slovy: „Právě někdo prochází naší chodbou!“ opatrně
otevřela dveře. „Vešli do oratoria,“ řekla. „Viděla jsem, jak někdo
vklouzává do dveří; musím vědět, co se tam odehrává; kdyby se ná-
hodou někdo objevil, schováme se do jednoho z prázdných pokojů.“
Nazula si pantofle a přehodila si přes ramena šál. Následovala
jsem jejího příkladu, a když jsme byly připravené na naše dobro-
družství, polehounku jsme se vydaly dolů chodbou. Brzy jsme se
ocitly přede dveřmi do oratoria. Zpoza dveří bylo slyšet několik
tlumených hlasů, ale bály jsme se dveře pootevřít, abychom na sebe
hlukem neupozornily.
„Pst!“ zašeptala Alice. „Byla jsem zde ještě jako velmi mladá dívka
a teď si vybavuji, že nebožka stará lady St. Jeromová bývala v pokoji
hned vedle, ze kterého vedl do kaple soukromý vchod. Jestli se tam
dostaneme,“ řekla a otočila klikou, „měly bychom mít na všechno
pěkný výhled. Pokoj už se nepoužívá, říká se totiž, že v něm stará
lady straší.“ Dveře povolily jejímu tlaku a vklouzly jsme do temného
pokoje, který osvětlovalo jen několik tenkých paprsků měsíce.

– 43 –
 Alice za námi zavřela dveře a vedla mě za ruku. Po zádech mi
přeběhl mráz, ale neztrácela jsem odvahu. Brzy jsme našly dveře
potažené zeleným plátnem. Byly zamčené na zástrčku z naší strany.
„Pst!“ zasyčela, „tohle vede do velice tmavého zákoutí hned za zpo-
vědnicí“ a pomalu uvolnila zástrčku a potichounku jsme se vkradly
do kaple úzkou chodbou, která byla propojena se zpovědnicí s dě-
rovanou dřevěnou stěnou, která nás ukrývala před zraky ostatních,
ovšem z naší strany nabízela perfektní výhled do interiéru kaple.
Z konverzace, kterou uvnitř vedla lady St. Jeromová a její neteře
s oběma knězi, nám spadla čelist.
„Kardinál vám, sestro Clare, nařizuje, abyste za každou cenu
svedla Lothaira. Jakýkoliv hřích, kterého se přitom dopustíte, je již
nyní plně odpuštěn,“ šeptal otec Coleman.
Monsignore se naklonil k lady St. Jeromové se slovy: „Přesně tak.
Sestra Agáta vám bude po celou dobu nápomocna. Je to sice jeptiš-
ka, ale dle moderní církevní politiky dovolujeme některým sestrám
vstoupit ve svazek manželský, pokud jejich spojení s vlivnými muži
prospěje zájmům církve. Tajné sesterství svaté Bridget je jedna z nej-
vlivnějších světových politických institucí, jelikož je stále neznámé
a všechny jeho členky přísahaly věrnost tělem i duší. Stejně tak svaté
sesterství, do kterého jsme vás na přání Jeho Eminence právě přijali,
sestro Clare, vám dovoluje si užívat všech existujících požitků, které
jen tento svět skýtá, a ještě navíc vám zajišťuje nebeské odměny.“
Obličej Clare Arundelové se v ostrém světle začervená, a jak jí
rodinný zpovědník zašeptá něco do ucha, promění se lehká červeň
v ruměnec. „Ach, ne! Ne! Ne! Ne! Nyní ne,“ vykřikne.
„Ale ano,“ pravil monsignore, „první sesterský čin je učinit poká-
ní ihned po přijetí a vy jste přísahala poslušnost jak těla, tak duše.
Sestra Agáta vám zaváže oči, strhne váš šat a předloží vaše tělo
k zahanbení.“
Lady St. Jeromová urychleně zbavila svou neteř ošacení a ne-
chala ji tam stát jen v košilce. V mžiku měla přes oči utažený šátek

– 44 –
a byla donucena si kleknout na polštář a opřít své ruce i obličej
o oltář. Otec Coleman se vyzbrojil důtkami, zatímco lady vyhrnu-
la své neteři košilku tak, aby odkryla její bělostné pozadí, stehna
a záda. Pak odstoupila a usadila se na koleni monsignora, který se
uvelebil ve velkém křesle poblíž jejich oběti. Uchopil ji pevně kolem
pasu a jejich rty se spojily ve vášnivý polibek, zatímco jejich ruce se
oddávaly vzájemnému osahávání oblasti klína.
Důtky padly na překrásný zadeček; každá rána dostávala z oběti
bolestný výdech a zanechávala za sebou na křehké kůži dlouhé rudé
šrámy.
Zpovědník během lískání poučoval oběť o jejích budoucích po-
vinnostech a donutil ji, aby mu slíbila, že všechna jeho přikázání
vyplní.
Zadek té ubohé holky byl brzo celý zkrvavený, což jako by roz­
ohňovalo všechny přihlížející tak, že zpovědníkův klacek rozhrnoval
jeho sutanu, zatímco se lady St. Jeromová rožnila na monsignorově
kládě.
„A nyní se vzdáte církvi i svého panenství, sestro!“ pravil Cole­
man a rozložil kolem sebe několik velkých polštářů, sňal jí z očí
šátek a pod zadek jí podstrčil dva polštáře, aby si ji pohodlně
připravil na svůj útok. Poklekl mezi její roztažená stehna, rozevřel
sutanu a bylo vidět, že pod ní už na sobě nemá zhola nic. Přilehl
na její nádherné tělo a zašeptal jí něco do ucha, pravděpodobně,
aby se chopila jeho připravené vilné zbraně, protože ji okamžitě
sama začala směrovat do své štěrbinky (aspoň z našeho úhlu to
tak vypadalo). Byla očividně velmi dychtivá, a aby zároveň ulehčila
zbičované zadnici, nadzvedala ji naproti každému jeho přírazu,
a tak byl celý uvnitř co nevidět, což provázel ostrý výkřik ve chvíli,
kdy protrhl její panenskou blánu. Chvíli leželi potěšeni svým vzá-
jemným propojením, ovšem dívka byla nedočkavá, a tak položila
dlaně na jeho obnaženou zadnici a neřestně ho začala přitlačovat
do svého klína. V tutéž chvíli se monsignore a sestra Agáta, kteří již

– 45 –
své dílo dokonali, zvedli ze židle a ozbrojeni jeden důtkami, druhý
útlou hůlkou, odhrnuli Colemanovi sutanu a začali trestat knězův
hnědý chlupatý zadek. Prosil je, aby ho nechali na pokoji, ale jejich
pobídky ho hnaly k ještě silnějším a rychlejším přírazům do sleč-
ny Clare, kterou to očividně velmi těšilo; křečovitě sebou kroutila
a křičela v extázi. Tak erotické delirium jsem od té doby neviděla
a nikdy již znovu ani neuvidím. Konečně se do ní udělal a po chvíli
se vyprostil z jejího naléhavého objetí, neboť to vypadalo, že se
dívka dožaduje druhého kola.
Bylo zřejmé, že se již chystají na odchod z kaple, a tak jsme se
vzdálily i my.
Dalšího dne jsme byly představeny a z čilého chování lady St. Je-
romové či ostýchavosti slečny Clare by nikdo ani náhodou neuhodl,
čemu se v brzkých hodinách ranních oddávaly.
Večer jsme se všichni účastnili vévodkynina plesu. Lord Caris­
brooke, kterému jsem byla přednostně představena, byl mým
partnerem při tanci. Mezi ostatními páry byli Lothair a slečna Arun­
delová tváří v tvář lady Corisandové a vévodovi z Breconu.
Netrvalo dlouho a Lothair, hrdina toho včera, mě vysvobodil
a nenápadně si mě odvedl do zimní zahrady. Byl to mnohem zá-
bavnější společník, než jsem čekala, neboť lady St. Jeromová nám
ho popisovala jako příliš zapáleného pánbíčkáře, který se chtěl co
nevidět přidat k římskokatolické církvi. Zimní zahrada byla doce-
la velká. Procházeli jsme se, dokud už skoro nebylo slyšet hudbu
a smích, a posadili jsme se na lavičku před líbeznou fontánou. Ve
chvíli, kdy můj společník podotknul: „Jak je milé se na pár minut
vzdálit od víru večerní zábavy,“ jsme uslyšeli, jak se k nám blíží
tiché kroky pravděpodobně velmi zamilovaného páru, soudě podle
dáminých slov a vilného smíchu: „Ach! Ne! Jak jen si můžete něco
takového myslet; nikdy bych se neopovážila být Montairymu nevěr-
ná, ani polibkem;“ následovala drobná potyčka, pak jsme uslyšeli
mlasknutí rtů o měkkou tvářičku a pak: „Ach ne! Pusťte mě! Chci se

– 46 –
okamžitě vrátit,“ ovšem džentlmen očividně protestoval a se slovy:
„Ale no tak, no tak, uklidněte se, Viktorie. Můžeme se na chvíli po-
sadit támhle u fontány. Potřebujete si na chvíli odpočinout.“
„Nesmí nás zde zastihnout, mysleli by si, že je špehujeme. Scho-
váme se a nikomu o tom neřekneme ani slovo.“ Vzal mě za ruku
a zatáhl za roh, kde jsme se skryli za listoví tamní exotické flóry.
Srdce mi poskakovalo, neboť jsem cítila, jak je rozrušený. Stáli
jsme nehybně a stále se drželi za ruce, zatímco druhý páreček se
usadil na lavičce, kterou jsme tak bleskově opustili. Byl to vévoda
z Breconu a jakási dáma. Měla jsem na ně dobrý výhled a řekla bych,
že Lothair jakbysmet.
„Ne abyste na mě zkoušel ty vaše nestydaté žertíky, sire. Jen mě
pěkně nechte se uklidnit,“ vzdychla lady Montairová.
Vévoda poklekl a vzal ji za ruku. Snažila se mu afektovaně vy-
trhnout, ale on ji nepustil. „Nejdražší Viktorie, mějte soucit. Copak
lze nemilovat ty vaše překrásné oči, ty svůdné našpulené rtíky. Už
jen to, že vás milovat nesmím, mě žene k tomu, abych využil první
šance. Je zbytečné snažit se odolat našemu osudu. Proč jen mi Bůh
lásky nabídl takovouto šanci?“
S afektovanou prudérností od něj odvrátila obličej; avšak zdá se,
že jeho slov se ani v nejmenším neděsí. Jednou rukou přitiskne její
prsty na své rty; ale kdepak to má tu druhou? Pod jejími šaty. První
se dotkne jejího kotníčku a pomalu se krade nahoru. Vrtí sebou,
ale on je tak rychlý a impulzivní, že si osvojí její nejdražší půvaby,
než bys řekl švec. Zírá na něj ztrápenýma očima, ale neuběhne ani
sekunda a už je na nohou, vyhrnuje jí šaty, odhalí její výstavní nohy
v bílých hedvábných punčochách, krásné modré podvazky se zla-
tými sponami, její příliš malými krajkovými dlouhými kalhotkami
stažená stehna. Jeho rty se ve stejnou chvíli přilepí na její, ruce
něžně roztáhnou bránící se stehna a šup, už je mezi nimi. Položí
její ruku na svůj bodec lásky a společně naleznou cestu do ráje. Oba
jsou tak nažhavení a zbrklí, že je vše hotovo v rámci několika minut.

– 47 –
 Ve spěchu ho políbí, on jí urovná šaty a  ona pronese: „Jak
strašné, ale nemohla jsem odolat Vaší Výsosti bez toho, abych si
úplně nepomačkala šaty. Bylo to vážně pořádné znásilnění, pane,“
s úsměvem. „Tak, a teď pospěšme zpět dovnitř, než se po nás za-
čnou shánět.“ Políbí ji a smluví si tajnou schůzku na druhý den
někde v jižní Belgravii, aby si mohli společně užít za většího klidu,
a pak se vypaří.
Nedokážu popsat znepokojení, které se projevilo u mého part-
nera během této krátké scénky; Lothair se celý pohnutě chvěl a já
jsem se třásla také. Choulila jsem se k němu a rukou jsem se do-
týkala boule na jeho kalhotách, která mě pokaždé tak fascinovala.
Cítila jsem, jak se zvětšuje a chce se prorvat nohavicí na svobodu;
nervózně mi tiskl ruku a během celého výjevu ze sebe nevydal ani
hlásku; jen co byli z dohledu, s úlevou vydechl a vyvedl mě z našeho
úkrytu. „Musel to pro vás být strašný pohled,“ řekl. „Sám jsem měl
co dělat, abych se ovládl. Zatracená žena, takhle podvádět svého
manžela!“ Pak se konečně podíval na mě a řekl: „Nemyslíte, že pro
muže je nejlepší se nikdy neoženit?“
Ačkoliv jsem na takové věci byla zvyklá, jeho pohnutost ve mně
vzbudila sympatie a mé rozrušení bylo naprosto přirozené, když
jsem odpovídala: „Ach! Můj pane, víte tak pramálo o tom, jak fun-
guje svět; viděla jsem něco mnohokrát horšího než to, čeho jsme
právě byli svědky, zrovna minulé noci. Aktéry byli muži, kteří přísa-
hali svůj věčný celibát, a dokonce padla zmínka i o vás, oběti jejich
příšerného spiknutí.“
„Můj bože! Ihned mi prozraďte, o co se jedná, má drahá,“ vyprsk­
nul.
„Až později. Nyní se musíme vrátit. Znáte nějaké místo, kde bych
se mohla s Vaším Lordstvem soukromě setkat a pohovořit si? Pokud
ano, čekejte mě zítra ve dvě odpoledne v Burlington Arcade. Budu
v přestrojení,“ odpověděla jsem.

– 48 –
V rychlosti si poznamenal detaily naší schůzky a spěchali jsme
zpět do salonů, ze kterých jsme se vypařili před dobrými dvace-
ti minutami. O chvíli později, když jsem šeptala Alici vše o mém
dobrodružství, si k nám přisedla lady Montairyová, která nám byla
představena již dříve. „Ach,“ vzdychla si šibalsky, „jste na dobré ces-
tě, abyste si odsud dnes odnesla hlavní cenu. Má sestra Corisande
proti vám nemá šanci.“
„Tančila jsem s ním jen jednou,“ zdrženlivě jsem odpověděla.
„Ach!“ zasmála se, „narážela jsem spíše na vaši procházku zimní
zahradou. Vypadali jste tak zamilovaně.“
„Neoddávali jsme se ovšem žádnému pas seul, tak jako vy a Jeho
Veličenstvo,“ ušklíbla jsem se a užívala si jejího rozrušenému zma-
tení. Překvapením oněměla, v jejích očích byl vidět strach, a tak
jsem neváhala a rychle ji uklidnila: „Jsem vaše přítelkyně, lady
Montairyová, vaše tajemství je u mě v bezpečí. A doufám, že už se
od vás nedočkáme žádných poznámek ohledně mě a Lothaira.“
Nervózně mi stiskla ruku a zeptala se: „Pamatujete na Fredovy
narozeniny? Osobně jsem tam nebyla, ale můj bratr Bertram a jeho
bratranec a sestřenice Vavasourovi ano. Vydával se za jejich bratra
Charlieho, který byl tou dobou nemocen a nemohl se dostavit. Byla
jsem do vašeho spolku již iniciována. Určitě se brzy znovu uvidíme,“
dodala s úsměvem; „Ale teď musím znovu za svými povinnostmi.“
Večeře byla pohádková a domů jsme se vracely naprosto okouz-
leny, především vyhlídkou na budoucí radosti.
Následujícího dne jsem si vymyslela výmluvu, že jdu navštívit
starého spolužáka ze školy a kolem druhé hodiny jsem se šourala po
Burlington Arcade. Lothair se dostavil na vteřinu přesně, a zatímco
jsem si prohlížela výlohu s panenkami, zašeptal mi do ucha: „Je to
od Vaší Jasnosti taková laskavost a dokazuje to, že se na vás mohu
spolehnout. Připravil jsem vše naprosto znamenitě, musíme pou-
ze přejít přes ulici do hotelu Bristol v Burlingtonských zahradách,
kde jsem objednal oběd pro sebe a svého bratrance v soukromém

– 49 –
apartmá. Znají mě tam příliš dobře na to, aby strkali nos do mých
věcí.“
Služebná mě v ložnici zbavila kabátu a klobouku a znovu jsem
se připojila k Lothairovi v sousedním apartmá, kde již byl naserví-
rován přepychový oběd.
Lothairova předešlá stydlivost jako by byla ta tam, náhle ga-
lantně trval na tom, abych se první občerstvila, než se dáme do
povídání. „Beztak,“ řekl, „trocha šampaňského vám dodá odvahy; to,
čeho jsme byli svědky včera večer byl pro nás pro oba takový šok,
že pokud byste dnes raději neříkala nic, budu to naprosto chápat
a nebudu vás do ničeho nutit.“
Během oběda byl velmi zábavný, a když už jsme skoro měli do-
jedeno, poprosila jsem ho, aby zazvonil pro trochu mléka, které mi
bylo doneseno. On zatím pečlivě zkoumal zbytky paté de foie gras.
Nalila jsem mléko do skleniček od šampaňského a do jeho sklenky
jsem lstivě přidala asi deset kapek afrodiziaka, které mi poskytla
Alice. „A nyní, můj pane, vás vyzývám k přípitku mým nejoblíbe-
nějším nápojem, šampaňským s mlékem. Je to opravdu lahodné!“
Dolila jsem mléko šumivým vínem a podala jsem mu sklenku, které
jsem se předtím ještě dotkla rty.
Jeho oči svítily blahem, obrátil nápoj do sebe a prázdnou sklenku
zahodil přes rameno se slovy: „Již nikdo se k této sklenici rty nepři-
blíží, byla to opravdu výzva, lady Beatrice, po které mě pouhý otisk
neuspokojí.“ Poté vstal a trval na tom, že musí dostat polibek, ke
kterému jsem ho údajně vyzvala.
„Teď si ale sedněme, ať mohu vyslechnout tu strašlivou zprávu,
kterou jste již nakousla. Kdo byli ti prokletí muži?“
„Monsignore Berwick a otec Coleman,“ odvětila jsem. „Slyšel jste
někdy o tajném sesterství svaté Bridget, jehož jeptišky odevzdávají
svou duši i tělo církvi?“
„Ne, nikdy, pokračujte,“ řekl Lothar, a tak jsem pokračovala:
„Všechny jeptišky jsou ze šlechtických rodů, které se odevzdaly,

– 50 –
jak již jsem říkala, zájmům svaté matky církve, aby uspokojovaly
a ukájely chtíče jejích kněží a vdaly se za vlivného muže, u kterého
jsou si jisty, že ho mohou vést na hedvábné stužce manželství, na-
příklad lady St. Jeromová nebo slečna Arundelová.“
„Neuvěřitelné,“ vykřikl Lothair, „ale nemohu pochybovat o vašich
slovech, drahá Beatrice – snad vám tak mohu říkat.“ Díval se na mě
zamilovanýma očima. Bylo nad slunce jasné, že afrodiziakum již
začalo zabírat. Vzala jsem ho za ruku, byla žhavá, jako kdyby měl
horečku, a podívala jsem se mu zblízka do tváře: „Můj drahý pane,
nestrávila bych tady ani minutu, kdybych si myslela, že snad o mých
slovech pochybujete.“
„Říkej mi Lothaire, drahoušku, odhoď jakoukoliv zbytečnou obe-
zřetnost,“ dal mi ruku kolem pasu a společně s dalším polibkem na
tvář řekl: „Jen pokračuj, pověz mi vše o těch ďábelských kněžích,
kteří mě plánují lapit do pasti.“
„Dbej mých rad, Lothaire,“ pokračovala jsem, „brzy si všimneš,
že slečna Clare není to, co bývala. Její ostýchavost a rezervovanost
nahradily svůdné a podmanivé pohledy. Kardinálovy pokyny jí
dokonce povolují dát všanc svou čest, bude‑li potřeba, ovšem to
již je komodita, kterou, jak jsem na vlastní oči viděla, odevzdala
zpovědníkovi.“ Pak jsem mu popsala scénu, které jsme byly svědky
v kapli, což v něm společně s afrodiziakem začalo probouzet vilné
vzrušení.
„Čest! Čest!“ křičel vzrušeně, „běda! Drahá Beatrice, včera bych
raději pozbyl svého života nežli cti, ale dnes je to pryč jako stín.
Čest! Co je to? Musíš být má, nemohu se ubránit ohňům vášně, které
mě pohlcují. Samotný hřích činí tuto myšlenku ještě nádhernější.“
Mé chabé pokusy odolat byly k ničemu. Byl to přece jen silný mladý
muž. V mžiku jsem ležela na sofa a jeho prsty se nořily do mé dych-
tící kundičky, ovládaly ho jen sexuální pudy, ale i přesto jsem aspoň
naoko předstírala odpor a jen jsem se zavřenýma očima podléhala
jeho síle, jako bych byla zostuzena pohledem na jeho obnažené tělo.

– 51 –
 Hrubě mi roztáhl stehna, a jak se na mě vrhl, ucítila jsem měkký
žalud jeho penisu mezi pysky mé vagíny. Bojovala jsem, co mi síly
stačily, a jelikož jsem si ráno omývala genitálie silným roztokem
vody a kamence, byla moje kundička tak těsná a bránila se jeho
pokusům o penetraci, jako bych ještě doopravdy byla panna. Mé
tlumené bolestné výkřiky ovšem byly upřímné, neboť velikost jeho
přirození mi velmi ubližovala, ale postupně se protlačil dovnitř, což
v poslední chvíli zakončil hojným výstřikem.
„Ach, drahoušku, to bylo překrásné,“ stále ležel se svou zbraní
zasunutou až po rukojeť a užíval si lascivních stahů, které jsem mu
poskytovala.
Jeho rty byly zamčené do mých a sametový koneček jeho jazyka
byl pamlsek, který jsem nedokázala odmítnout, a sála jsem jej, do-
kud jsem se málem neudusila. Znovu se udělal pod vlivem stimu-
lujících emocí, které jsem v něm vyvolávala. Chvíli nehybně ležel,
zatímco jsme oba lapali po dechu, a pak jsem ho pohyby zadkem
začala popohánět k dalšímu výkonu.
Byla to eroticky nadmíru dráždivá záležitost. Nemohla jsem ho
unavit. Zas a zas mě plnil šťávou lásky do mé nenasytné dělohy
a trvalo více než hodinu, než jsme si konečně řekli, že pro teď naši
hru již vzdáme.
Celou tu dobu jsme byli spojeni tak pevně jako siamská dvojčata.
Pohánělo nás jen jedno srdce a jedna duše, zatímco jsme si ustavič-
ně navzájem předávali jeden senzační výstřik spermatu za druhým.
Když jsme se vzpružili a umyli, začal mě prosit o odpuštění za
svou impulzivnost a přísahal, že ze mě učiní svou manželku, ale
vzpomněla jsem si na jeho slova z předešlého večera: „Že pro muže
by bylo lepší se nikdy neoženit,“ a co se mě týkalo, byla jsem toho
názoru, že takto přesladké milostné poměry se mezi „oddanými“
neodehrávaly.
„Ha! Ha!“ smála jsem se. „Můžeš si teď užívat rovnou dvě jeptišky
od svaté Bridget. Nech si ode mě poradit a padni do jejich pasti.

– 52 –
Představím tě ještě jedné tajné společnosti, o které nemáš ani po-
tuchy. Jsou oddáni požitkům lásky bez jakékoliv chlípné kontroly
kněží. Potkáme se později tento týden a ty mi povíš, jak si vedeš.“
Láskyplně se se mnou loučil. Na cestě zpátky na St. James Square
jsem se dozvěděla, že lady Montairy mi přinesla od vévodkyně
pozvání k tomu, abych strávila několik dní v Cercy House, než se
budeme muset vrátit na venkov.
„Jak milé,“ řekla Alice, „vévoda odcestoval pracovně do Paříže
a vévodkyně je často velmi zaneprázdněna. Budeme se tam mít jako
na Venušině ostrově.“
Lothair s námi toho dne večeřel, ale ani jeden z nás nezradil, ať
už slovem či pohledem, naše nové přátelství.
Slečna Arundelová byla velmi atraktivní a působila na něj přímo
přitažlivě. Neustále se jen usmívala a obracela se na něj plna sympa-
tií a dokonce i něžnosti. Okouzlila by ten večer snad každého muže,
nejen tak snadno ovlivnitelného Lothaira. V úžasném bílém rouchu
ověnčeném fialkami, které právě dorazilo z Paříže, vypadala božsky.
Na hlavně měla fialkový věneček, hluboký a zářící jako její oči, který
obdivuhodně kontrastoval s jejími hnědými vlasy.
Viděla jsem, že je naprosto uchvácen. Všechny nás pozval, aby-
chom dalšího dne přijeli za ním na večeři do Richmondu, ale Alice
musela za mě i za sebe odmítnout, jelikož už nám ve městě zbývalo
jen velmi málo času, a neopětovat pozvání vévodkyně do Cercy
House by byl hřích. Plánovaly jsme se svolením lady St. Jeromové
odjet již brzy ráno.
Naše plány je všechny nadmíru uspokojovaly. A tak nás dalšího
dne v Cercy House vítala jménem vévodkyně, která byla zaneprázd-
něná ve svých komnatách, lady Bertha St. Aldegondeová. Lady
Montairyová nás zavedla do našich apartmá a jen co urychleně pro-
pustila všechno služebnictvo, jala se nás srdečně objímat – nejprve
mě, pak Alici – se slovy: „Skvělé, že jste dorazily již tak brzy. Právě
včas na jeden velmi důležitý obřad. Matinka si myslí, že zítra všichni

– 53 –
vyrážíme na Akademii, ale ve skutečnosti jedeme někam úplně ji-
nam. Realita je taková, že budeme přijímat Corisande do Venušina
kruhu, jak říkáme spolku, který jste spoluzakládaly. St. Aldegonde,
ač neustále působí lhostejně a na co sáhne, to pokazí, je jádrem celé
věci. Bertha ho ve všem rozmazluje. Závist je naší rodině neznáma.
Setkáte se tam s Bertramem, Carisbrookem a Breconem. Lothair
vše dovede do dokonalosti, neboť Corisande chce okusit a vyzkou-
šet každého, aby se mohla rozhodnout, který jí vyhovuje nejvíc.“
„Snad ale nebudeme muset čekat až do zítřka. Nemůžeš nám
uspořádat menší oslavu dnes večer v našem pokoji, Viktorie?“ ze-
ptala se Alice.
„Ano,“ odvětila. „Ale pouze dámskou jízdu. My a Corisande. Můj
pokoj je hned vedle vašeho. Pánové budou zatím v klubech. St. Alde-
gonde nikdy nechce na noc ženu. Míní, že nejlepší je to hned po
ránu, protože jeho pták je netvrdší jen s prázdným žaludkem, těsně
před snídaní.“
Vévodkynina indispozice byla toho večera dobrou výmluvou pro
všechny dámy, aby se mohly uchýlit do svých komnat dříve. Rychle
jsme se zbavily svých služebných a oděny jen do nočních košilek
jsme se vydaly do komnat lady Montairyové.
Bertha St. Aldegondeová byla úžasná žena s nadmíru vyvinutou
figurou a hnědými kadeřemi, výraznýma tmavýma očima a smysl-
nou bradičkou. Victoria Montairyová byla také překrásná a drahou-
šek Corisande byla ve své neposkvrněné košilce snad nejkrásnější
ze všech.
Společně s Alicí jsme ji začaly zuřivě líbat a ona oplácela se stej-
ným zápalem.
„Jaký to tedy máme program?“ zeptala se Alice lady Berthy.
„St. Aldegonde a Montairy se oba šetří na zítřejší velký obřad,“
odpověděla. „Jsou to takoví slaboši, ti muži; jako bysme se snad
my chtěly šetřit. Victoria a já nemáme dost nikdy; čím víc se nám
dostává, tím víc vyžadujeme. O to hůř jsou schopni plnit naše přání.

– 54 –
Copak to je nějaká spravedlnost? Každý manžel by měl mít ještě
náhradníka, který by nastoupil, když už oni nemůžou.“
„No, máš‑li po ruce pár robertků, mohly bychom ti tady s Beatri-
ce trošku pomoct, zatímco Corisande bude na naši práci dohlížet
s rákoskou v ruce,“ řekla Alice.
Robertky byly monstrózní, zhotoveny z té nejlepší vulkanizova-
né indické gumy, překrásných tvarů se všemi náležitými doplňky.
Připevnily jsme si je kolem pasu, jen co byly pomazány směsí mléka
a želatiny. Všechny jsme se svlékly úplně do naha.
Lady Bertha si mě posadila na koleno, začala mě vilně líbat
a s dildem si hrála, jako by to bylo živé. „To je nám ale pěkný paná-
ček,“ smála se: „snad je dost veliký na to, aby mě uspokojil.“ Prsty
jsem zatím obráběla její klitoris a přitiskla své rty k mým a málem,
že ze mě nevysála život, jak byla vzrušená z mých doteků, pod
kterými její klitoris dočista ztuhl. Přitáhla si mě na gauč a já jsem
zabodla to monstrum do její splavené kundičky. Zadkem vycházela
vstříc každému bodnutí, zatímco můj zadek bičovala rákoska; bylo
to úžasné.
Vášnivě jsem reagovala na všechny doteky lady Berthy, která mě
pevně držela za zadek, zatímco mi dvěma prsty pravé ruky prstila
naráz pochvu i řitní otvor. Na Alici a její družku jsme úplně zapo-
mněly. Snad nikdy v životě jsem takovou slast nezažila. Nechávala
jsem se unášet kombinacemi emocí, zatímco sebou Bertha nadšeně
škubala pod mojí vahou v extázi. Naše doteky a polibky mě dovádě-
ly až na samotný vrchol blaha. Roztékala jsem se v oceán vlhkosti.
Snažně jsem ji prosila, aby na sebe teď vzala mužskou roli ona.
„Ale ovšem, drahoušku,“ odvětila, „často to takhle dělám Victorii.
Odepni si robertek.“ Vyměnily jsme si bleskurychle pozice. Nalé-
hala jsem, aby mi první přisedla na ústa, abych jí mohla líbat kun-
dičku a hrát si jazykem s jejím vzrušeným klitorisem. Okamžitě
tak provedla a dostalo se mi tak dechberoucího výhledu na její
náčiníčko. Nádherné kopečky poseté lesklými černými chloupky;

– 55 –
z pootevřených vroubkovaných ruměných pysků její kundičky trčel
dužnatý klitoris velikosti mužského palce. Rozevřela jsem pysky
prsty a projížděla se jazykem po jejích nejintimnějších partiích.
Vzala jsem do pusy její velkolepý klitoris, válela jsem si ho po jazy-
ku a hravě do něj kousala. Bylo to na ni přespříliš. S křikem se mi
udělala přes celou bradu a ústa.
Sesunula se na mě a já ji přivítala s roztaženýma nohama. „Teď ti
oplatím všechnu tu přenádhernou slast, kterou ti dlužím,“ vzdechla.
Vášnivě mě líbala a vsávala můj jazyk do své pusy s takovou vervou,
že jsem lapala po dechu, prsty mi doširoka rozevřela štěrbinku, pak
do ní nasměrovala svůj klitoris a narvala ho tam společně i s pysky
a vším ostatním. Rukou naše vybavení držela pevně pohromadě.
Nedokážu ani popsat, jak neobvyklé a rozkošné spojení to bylo.
Obě jsme byly tak rozvášněné a vzrušené. Ani na moment jsme se
nerozpojily, kroutila se ve mně a její pysky a chloupky šimraly mé
citlivé partie těmi nejsenzačnějšími způsoby. Plavaly jsme oceánem
vlhkosti, zatímco Corisande povzbuzovala svoji sestru stimulující-
mi ranami rákoskou.
Když konečně bylo po všem, odebraly jsme se na odpočinek
a nevstaly až do následujícího pozdního rána. Osvěžily jsme se
studenou sprchou a jen tak tak stihly snídani a přípravy na naši
návštěvu Akademie. Jely jsme do Burlington House, ale zdržely se
jen půl hodinky, pak jsme znovu nastoupily do kočáru, který nás
dovezl k honosnému domu na břehu Temže v Cheyne Walk; stál tam
úplně o samotě hluboko v nitru svých vlastních pozemků.
U  dveří nás přivítala tichá stará žena, která byla domovnicí
a správkyní Venušina kruhu. Uvedla nás do velikého salónu, který
zabíral skoro celé první podlaží. Uprostřed ho podpíralo několik
zdobených zlatočerných sloupů a celé apartmá vypadalo úplně jako
sál Alhambry. Okna byla zastřená krásnými zlatými a černými závě-
sy, a ačkoliv bylo venku světlo, celý pokoj osvěcovala zvláštní sestava
voskových světel, která byla umělecky rozmístěna po stěnách.

– 56 –
 V pokoji stál novic vévoda z Breconu a jeho sponzoři Bertram
a lord Carisbrook; přítomni byli i lordové Montairy a St. Aldegonde,
společně ještě s několika dalšími dámami a pány. Všichni nás s Alicí
zahrnovali komplimenty, jakožto zakládající členky této společnosti.
Lord St. Aldegonde, úřadující prezident, se zeptal Corisande
a vévody, zda přísahají, že o Venušině kruhu a jeho tajemstvích
budou navěky mlčet, načež si neodpustil poznamenat, že je celá
přísaha pravděpodobně stejně zbytečná, neboť se přece o spolku
museli od někoho dovědět, ačkoliv věří, že ti, kteří jim tajemství
svěřili, tak činili s čestnými úmysly. Oba nováčci přísahali a poté, co
si navzájem potřásli rukama, vyzval prezident všechny k přípravám
na večerní bál, jelikož už nikdo další neměl dorazit.
Společnost se odebrala do pokojů a za pár minut se všichni znovu
shromáždili v salonu, každý oděn pouze do roucha Adamova až na
hedvábné punčochy, podvazky a elegantní taneční obuv. Aby si ni-
kdo nemohl závidět partnera, byla hned vedle občerstvení umístěna
hluboká krabice, do které měl každý gentleman na útržku pergame-
nu vhodit své jméno, a slečny si tak své partnery pro první valčík
a následující pas de deux mohly spravedlivě vylosovat. Corisande si
vytáhla lorda Carisbrooka a mou výhrou byl St. Aldegonde.
Nesmím také opomenout, že na jednu z dam čekal lístek s nápi-
sem „piano“ a poslední nevylosovaný gentleman jí musel při hraní
otáčet listy. Lístek si vytáhla lady Bertha, shodou okolností geniální
pianistka, a okamžitě se pustila do dobře známé a oblíbené skladby
z Argyll Rooms a všichni se v mžiku dali do pohybu. Bylo to o tolik
víc vzrušující než náš dýchánek s páskami přes oči na Fredovy
narozeniny. Bertha hrála tak dlouho, dokud se každý páreček ne-
uchýlil do jedné z připravených pohovek, které byly rozestavěné
po pokoji. Můj partner měl opravdu výjimečnou erekci, ale zašep-
tal: „Ještě ne, Beatrice, nejdřív se musíme postarat o Corisande.“
Ostatní kolem nás se oddávali radostem a nevypadalo to, že by
kdokoliv potřeboval sebemenších rad. Všechny páry se seskupily

– 57 –
do půlkruhu kolem gauče, na kterém Carisbrooke líbal a hladil
Co­risande, zatímco vzdychající překrásná dívka s láskyplným
pohledem hypnotizovala jeho výstavního ptáka, kterého třímala
v ruce. „Teď, drahoušku,“ řekl galantně, „musíš jakožto nováček
políbit náčiní každého z přítomných pánů a poté tě zasvětíme do
tajů Venuše.“ Corisande brala celá rudá do rukou jedno péro za
druhým a jemně políbila každou měkkou sametovou hlavičku.
„A teď ty, Brecone,“ řekl můj partner, „udělej to samé všem dámám
a tato část obřadu bude u konce.“
„S radostí a na kolenou,“ řekl vévoda a každá z nás nastavila svou
kundičku. Carisbrooke pak něžně zaklonil Corisande a strčil jí pod
zadek měkký polštář. Pak se připravil do pozice, ale nedokázal
ovládnout své vzrušení a vystříkal se jí přes celé břicho. Trochu
spermatu vystřelilo tak vysoko, že potřísnilo náhrdelník, který
zdobil její dekolt.
Zahanbeně zrudl, zatímco Corisande lapala po dechu ve vzru-
šeném očekávání.
Lady Bertha, která měla v naší společnosti nejchladnější hlavu,
okamžitě otřela sperma z podbřišku své sestry a navlhčila jím její
štěrbinku; pak chytla do ruky pyj Jeho Lordstva a nasměrovala ho
přímo do dychtící propasti lásky.
„Vraž to do ní, chlapče. Nadzvedni prdýlku a vyjdi mu vstříc,
drahoušku,“ smála se a plácala Corisande z boku po zadečku svou
volnou rukou.
Šíp lásky zuřivě vyrazil v pravou chvíli. Kolize s její panenskou
blánou byla nadmíru destruktivní a panenská obrana padla s hrůz-
ným výkřikem bolesti, načež dívka padla do mdlob. Dobití panenství
oběti bylo dokončeno a Brecon se jí snažil přivést zpět ke smyslům
pulzováním svého pyje uvnitř její kundičky, zatímco se ji i ostatní
snažili probudit solemi a posilňujícími prostředky.
Když se probrala, očividně již zapomněla na bolest předešlého
sexuálního útoku. V očích měla roztomilou malátnost, plácala ho

– 58 –
po zadku a tiskla si ho na bedra. Okamžitě reagoval na její něžné
výzvy a dívka si libovala ve všemožných koitálních slastech. Svůj
zkrvavený pyj vytáhl až poté, co se oba již několikrát udělali.
Můj partner si mě odvedl ke gauči a ostatní si také šli za svým.
Stále byl tvrdý jako nikdy a já jsem se nemohla dočkat, až bude
ve mně, ale k mému velikému překvapení na mě nasedl obráceně,
nastavil mi zadek před obličej a požádal mě, abych k sobě pevně
přitlačila svá ňadra, aby se mezi nimi mohl prohánět svou žilnatou
kládou. Byla to opravdu svůdná pozice. Propůjčila jsem všechnu
svou vášeň jeho potěšení a on mě svým jazykem dovedl na vrchol
přesně ve chvíli, kdy zaplavil mé břicho a ňadra spermatem.
Alice byla hotová s lordem Montairym.
Jména gentlemanů se potom vrátila do krabice a dámy byly vy-
zvány k novému losování. Pokud si ovšem některá z dam vytáhla
předchozího partnera, musela lístek vrátit a vytáhnout si jiný.
Tak jsme prožili překrásné odpoledne. Čas od času jsme se
občerstvovali šampaňským a zmrzlinou nebo něčím vydatnějším,
jelikož uctívání Venuše a Priapa vyžaduje neustálou stimulaci vy-
branými pokrmy.
V tomto krátkém náčrtku mých dobrodružství není možné po-
pisovat vše ve vyčerpávající úplnosti, ale mohu zaručit, že dámy
vyčerpaly všechny pány, než se nechaly odvézt zpět domů na večeři.

– 59 –
ČÁST IV
Musím se nyní vrátit ke svému poměru s Lothairem. Slíbil mi, že
se znovu setkáme za týden, a nemohla jsem se dočkat, až uslyším
všechny zajímavosti o jeho cestě do Richmondu.
Obědvali jsme znovu v hotelu Bristol a byl stejně rozohněný
a impulzivní jako tenkrát, ovšem tentokrát k tomu nebylo třeba
afrodiziakum. „Ach, Beatrice,“ řekl, když jsme vysílení leželi na sofa
po celé sérii lahodných styků, „nedokážu ani z půli vyjádřit všechen
vděk a oddanost, kterou k tobě cítím za to, že jsi mě tak nesobecky
postoupila těm dvěma jeptiškám, i když jsi mě sama mohla učinit
víc než šťastným. Ale první mi vyprávěj o tom vašem Společenství
lásky, kterému jsi slíbila mě představit, a pak budeš moct vyslech-
nout vyprávění o mém dobrodružství.“
Letmo jsem mu popsala tajemství Venušina kruhu a donutila ho
slíbit, že mě doprovodí na další seanci.
„Vím, že sis myslela, že jsem naprosto okouzlen slečnou Arunde-
lovou, ale nikdy jsem nezapomněl na tvé rady a rozhodl se propůjčit
sebe pouze jako proselytu, přijmout všechny výhody, které mi lstivě
nabízely, a získat tak zevrubný náhled do jezuitských plánů, dokud
se nerozhodnu jim otevřít oči. Ovšem to je hra, kterou budeme hrát
ještě dlouho. A teď, co se týče cesty do Richmondu. Lady St. Jero-
mová a slečna Arundelová byly během cesty velmi temperamentní
a přitažlivé. Pak jsme si užili krásnou projížďku na řece, zatímco
jsme čekali na večeři, ke které jsme se dostavili s obrovským apeti-
tem. Naléval jsem je obě hojně vínem a donutil jsem je přislíbit, že
mě nenechají jíst zákusek o samotě, jelikož jsem nekuřák a žádní
jiní pánové nebyli přítomni. Vše šlo jako na drátkách, diskuzím
o náboženství jsme se vzájemně obloukem vyhýbali, pak se obě
dámy přesunuly od stolu na pohovku, kde jim již světlo lustru to-
lik nesvítilo do tváří. Každá v sobě již měla dvě až tři skleničky

– 61 –
šampaňského a dávaly si dobrý pozor, aby nepřekročily hranice
slušného chování. V tu chvíli jsem vzal do ruky novou láhev a vyzval
jsem je k přípitku na blahobyt křesťanské církve.
„Amm!“ řekla slečna Arundelová s blyštícíma se očima. „Ale
o které církvi se bavíme?“
„Drahé dámy,“ spustil jsem, „formulujme tedy přípitek dle našich
přání a já ve vaší společnosti s radostí připiji plnou číší čemukoliv.“
„Potom tedy,“ řekla Clare, „připijme na blahobyt svaté římskoka-
tolické církvi a na dlouhý život jeho svátosti Piovi IX.“
Jejich oči jiskřily a obě překypovaly nadšením.
„Pro vaši konverzi bychom udělaly všechno, drahý Lothaire,“
řekla lady St. Jeromeová. „Pojďte se posadit mezi nás, ať si můžeme
vážně promluvit.“
Posadil jsem se tedy mezi ně, a jelikož už jsem měl také trochu
připito, opovážlivě jsem obtočil své ruce kolem jejich pasů a bez
přemýšlení řekl: „Inu! To jsou pouhé nesmysly; ovšem měl‑li bych
říct pravdu, s radostí bych zaprodal tělo i duši za rozkoš, kterou
byste mi mohla s vaší neteří poskytnout.“
Slečna Arundelová si hlasitě vzdychla, ale lady St. Jeromeová
potichounku zašeptala: „Ale copak tím přesně myslíte? Přidejte
se k naší církvi a uděláme pro vás cokoliv,“ a položila mi ruku na
stehno, nebezpečně blízko mého náčiní.
„Cokoliv! Cokoliv! Budete mít naše svolení naprosto k čemuko-
liv,“ zašeptala Clare a položila mi hlavu na rameno.
„Hlavně žádné kšeftování s knězi. Chci se oddat jen vám, drahé
dámy, pokud vám záleží na mé duši, nyní je čas mě zachránit; od-
mítnete‑li mě a budu odsud muset odejít zoufalý a neuspokojený,
již nikdy taková možnost nenastane!“ vykřikl jsem, padl na kolena,
zachytil jsem se jejich lýtek a schoval obličej do Clařina klína.
Obě se rozrušeně třásly a i já jsem byl notně rozrušený. Z jejich
pohledů se ale dalo vyčíst, že nyní je ta pravá chvíle, kterou by si
neměly nechat proklouznout mezi prsty.

– 62 –
 Lady St. Jeromeová promluvila jako první. „Drahý Lothaire, tolik
litujeme vašeho utrpení. Ach! Ach, že se nestydíte, pane. Slíbíte?
Slíbíte nám to?“ Pod šaty jsem jí vyjížděl rukou po stehně, což ji
značně znepokojovalo a vzrušeně sebou škubala, zatímco Clare
v tichosti pevně sevřela svoje stehna, když viděla, že mi reakce její
tetičky dodávají další odvahu.
„U všech svatých přísahám, že učiním vše, co si budete přát.
Vstoupím do vaší církve, jen co se podvolíte mým impulzivním
touhám,“ řekl jsem a využil chvilkového zmatení, abych dobyl její
jeskyňku lásky.
„Clare, drahá,“ Vzdychala Její Jasnost, „mohly bychom se snad
obětovat šlechetnějším účelům; poddáme‑li se jeho živočišným
touhám, přivedeme zároveň ztracenou ovečku zpět k úpatí kříže.“
Stehna slečny Clare povolila a má drzá ruka pronikla do jejího
mechového útočiště. „Ach, jak je nepředstavitelně skvělé naráz
vlastnit oba vaše rozkošné půvaby. Nyní vás budu líbat a na pře-
skáčku užívat,“ řekl jsem uchvácen svými novými možnostmi.
„Omluvte mě na moment, drahý Lothaire, Clare je celá zmate-
ná, pokusme se zachovat její cudnost, jak jen to půjde,“ zvedla se,
zamkla dveře a pak skoro zavřela všechen přívod plynu.
Zvedl jsem sukně slečny Arundelové, hodil ji na záda na pohovku,
vysvobodil svou pulzující zbraň, vrhl se mezi její bránící se stehna
a vykřikl: „Ušetřila jste mě nezáviděníhodného výběru. Nedokáži
ukonejšit svou vášeň. Clare musí být její první obětí.“
Zákoutí, ve kterém jsme se nacházeli, bylo skoro pohlcené do
tmy, ale mé rty si neomylně našly cestu ke rtům krásné mladé dívky.
Celá se chvěla pod mou vahou a vydala ze sebe tlumený výkřik, když
žalud mého pyje narazil na pysky její kundičky.
„Statečnost, drahá,“ šeptal jsem jí do ouška, „budu se snažit, aby
to nebolelo víc, než musí. Roztáhni nohy a otevři se mi, jak jen mů-
žeš. Trpíš přece pro ušlechtilou věc.“ Dělal jsem, jako bych nevěděl,
že již není panna.

– 63 –
 Lady St. Jeromeová se zatím vrátila na gauč a jala se povzbuzo-
vat Clare v jejím bolestivém údělu. Pak Její Výsost vzala do ruky
můj klacek se slovy: „Drahý Lothaire, smím vám ukázat správnou
cestu? Jako vdaná žena o tom vím své.“ Její doteky jen stupňovaly
mé vzrušení. Stahovala mi předkožku a směrovala můj žalud zby-
tečně moc nahoru od opravdového vchodu do dívčiny štěrbinky,
abych měl pocit, že odpor, který cítím, je opravdový. Panu Ptákovi to
ovšem udělalo tak dobře, že se rázem vystříkal na celou její dychtící
kundičku. Konečně mě po velkém boji dostaly dovnitř, ale i přesto
jsem prosil Její Výsost, aby mé nádobíčko nepouštěla a pokračovala
v tom, co dělá. Udělal jsem se celkem třikrát, pokaždé o něco silněji
než před tím, zatímco se pode mnou mladá dívka roztékala žhavou
láskou.
Navzdory jejímu naléhání, abych pokračoval dál, dál, dál, jsem
se dokázal vyprostit z jejích spárů a poznamenal jsem, že by mi
takhle nezbylo nic, čím bych mohl oplatit vstřícnost její tetičce.
„Ale Clare, drahoušku,“ řekl jsem, „mohu ti ještě nabídnout služby
svého jazyka.“ A tak uvolnila cestu lady St. Jeromeové, která ze sebe
dychtivě strhávala sukně, abych měl, dle jejích slov, větší volnost, ač
doopravdy myslela spíše na své potěšení. Její kundisko bylo dosta-
tečně mokré už jen od pohledu na naše předešlé zápolení.
Slečna Clare byla učenlivá dívenka a rychle se nastavila nad obli­
čej své tetičky, abych to neměl rty k její vzrušené kundičce daleko.
Lady St. Jeromeová měla dar velmi úzké štěrbinky, kterou ještě
navíc dokázala mistrně utahovat. Lapila moji kládu jako delikátně
hebká ručka a začala se kroutit a přirážet k mým bodancům pánví.
Oběma rukama jsem mačkal její prsa, jelikož se mě držela tak pev-
ně, že nebylo třeba, abych ji k sobě jakkoliv tiskl. Naše propojení
bylo tak úžasné, že jsem se okamžitě znovu udělal pod dotekem
její neviditelné ruky, jak jsem přezdíval jejímu kundisku. Pak jsem
se vzchopil a užíval si vší té vlhkosti a lásky ještě dobrou půl hodi-
nu, zatímco obě dámy sténaly, vzdychaly a někdy dokonce křičely

– 64 –
v orgasmickém šílenství, které jsem jim působil. Clare byla stejně
vzrušená jako její tetička, která si obratně pustila volný řitní otvor
a plně tak uspokojovala všechny své touhy, jen co se ujistila, že jsem
v ní dostatečně zaražený na to, aby si mohla uvolnit jednu ruku.
Nedokážu vlastně ani říct, jak to všechno dopadlo, protože to
nebralo konce. Ovšem kolem jedenácté hodiny jsme se vzbudili z ja-
kési slastné letargie, do které jsme všichni upadli a brzy jsme se dali
i dostatečně dohromady, abychom zazvonili pro náš kočár a vyrazili
zpět do města. Okénka jsme měli zavřená pod záminkou, aby se
dovnitř nedostal chladný noční vzduch, a dokud nebylo pod koly
slyšet zvuk žulového chodníku, který nás varoval před příjezdem
na St. James Square, střídaly se obě dámy ve vášnivém rajtování na
mém stále ztopořeném ptáku.
Slíbil jsem jim, že se neožením, a vyslovil jsem své přání, aby mě
do svaté církve přijal sám svatý otec brzy po Vánocích, když budu
na návštěvě v Římě. Tak získám spoustu času k provozování své
hry. Dokážu jezuitům, že se dokážu vyrovnat lstem, které na mě
zkoušeli, když jsem byl ještě mladý neznalý chlapec na návštěvě ve
Vauxe. Mohu milovat Clare, když na to nemyslím, ale pokaždé, když
na to jen vzpomenu, začnu ji se vším všudy nenávidět.“

Náš čas ve městě již byl skoro u konce, a tak na můj popud zorga-
nizovali Bertram a St. Aldegonde urychleně Lothairovu iniciaci do
Venušina kruhu.
Stále jsme byli v Cercy House, ovšem tentokrát se obřad konal
pod záštitou malé soukromé slavnosti u vévody z Breconu, kde
jsme opustili naše kočáry a vyjeli v kočárech Jeho Výsosti na výlet
do přírody, který samozřejmě nevedl dál než do Cheyene Walk.
Všechno bylo připraveno na Lothairovu iniciaci a rychle jsme se
převlékali do šatů, které pro nás stvořila matka příroda. Losovali
se partneři pro první tanec, já si vytáhla vévodu z Breconu a Alice
Lothaira, zatímco lady Corisande se usadila u piana, odkud svou

– 65 –
bravurní hrou doprovázela náš neřestný tanec, při kterém pánové
při výměně partnerek uštědřovali vypouklým dámským zadečkům
štiplavé facky, na které dámy odpovídaly plácáním po jejich zto-
pořených penisech. Všechny jsme byly během chvíle tak vzrušené
a rozdováděné, že jsme měly co dělat, abychom se udržely, když nás
Lothair obcházel dokola a líbal naše chvějící se kundičky.
Všimla jsem si, že lady Bertha všem něco našeptává, a brzy jsem
se také dozvěděla, že pro nás má vymyšlené ještě jedno extra po-
vyražení, kterému měl za oběť padnout samozřejmě novic, a že to
Venušinu kruhu přinese ještě větší rozkoš i užitek.
Líbací obřad byl u konce a Alice právě oznamovala Lothairovi,
že musí vykonat ještě jedno pokání, než se stane plnohodnotným
členem našeho spolku. Ukázala směrem na „Berkleyina koně“, kte-
rého právě dovezli doprostřed salónu. Vypadalo to jako obyčejné
schůdky potažené rudým suknem a opatřené polstrovaným stupát-
kem, na které se měla oběť postavit, zatímco ruce měla napnuté
nad hlavu tak, že musela stát na špičkách. Ignorantský Lothair
na schůdky galantně vystoupil a byl rázem připevněn za zápěstí
k nejvyšším kruhům koně.
St. Aldegonde se radostně šklebil, když bez milosti příliš pevně
utahoval řemeny i přes Lothairovy protesty.
„To přece nic není, můj chlapče,“ řekl St. Aldegonde, „ještě nemáš
proč si stěžovat na bolest. Jen počkej, až ucítíš šimrání rákosek na
svých zádech. Udělá ti to stejně dobře, jako to udělalo mně. Je to ta
nejvíc povzbuzující věc na celičkém světě. Jen se zeptej Berthy, jak
jí to minulé noci dělalo dobře.“
Zbytek společnosti se zatím vybavil krásně pletenými rákoskami.
Alice předstoupila před Lothaira se slovy: „A nyní nám, pane,
zodpovíte všechny naše otázky pod hrozbou těžkého trestu. Za
prvé, do Venušina kruhu nesmí vstoupit nikdo jiný než ortodoxní
členové anglikánské církve. Jeden z našich členů mě právě informo-
val o vašem plánovaném výletu do Říma. Že byste snad byl jezuita

– 66 –
v přestrojení? Máte k tomu co říct, můj pane?“ a přetáhla ho ráko-
skou po zadnici tak silně, až se mu svraštil celý obličej.
„Můj bože, trestáte mě bez čekání na odpověď.“
Než stačil domluvit, obklopily ho všechny přítomné dámy a na
jeho bezmocné pozadí se snesl prudký déšť bolestivých šlehanců.
Všechny křičely: „Odpověď! Odpověď!! Odpověď!!! Žádné vytáčky!
Nešetřete ho!“ a pánové, kteří stáli opodál, začali řezat zadečky
svých partnerek se slovy: „Pošlete to tomu jezuitovi; zpráskejte ho,
jak zákon káže!“
Lothair zprvu ani nemohl nabrat dech, ale brzy již vitálně křičel:
„Dost! Dost!! Není to pravda! Nezabíjejte mě!“
Celá jeho záda a mužný zadek byly posety rudými ránami a tam,
kde se rákosky dostaly až na maso, se koulely kapky krve.
„Omluvte tedy naše neoprávněné rozhořčení, pokud tedy oprav-
du jezuita nejste. Ale co ta katedrála, kterou jim plánujete vystavět,
hm?“ řekla Alice a s každým dalším slovem mu uštědřila jednu
peprnou ránu navíc.
„Ach! Bože! Jak jste se o tom dozvěděli? Teprve jsem dal kreslit
plány.“
„Drahý pane, snad se nebudete zlobit, když vám takové myšlenky
vypráskám z hlavy. To vás nenapadá, jak jinak využít vaše peníze?
Slibte mi, že ze sebe neuděláte hlupáka,“ drmolila Alice a tnula do
něj silněji a silněji, dokud nevyl bolestí.
„Ah! Oh! Slečno! Jak krutá dokážete být, slečno Marchmontová!
Ah! Pro rány boží, vysvoboďte mě! Pusťte mě! Ne‑ne‑ne‑neudělám
to. Dám na to své slovo!“
„Rychle začněte prosit o odpuštění, můj pane, nebo teprve ucítí-
te, co znamená krutost. Vskutku krutost! Pro mladou dámu, která
jen vykonává svou bolestivou povinnost!“ Chopila se nové, neopo-
třebované rákosky a vší silou ho mlátila přes rozsekaný zadek.
Lothair se svíjel v nepopsatelných bolestech a jeho pohledný penis
bujel v šokující erekci. Jeho žalud byl tmavě fialový od vší té krve, která

– 67 –
do něj proudila a roztahovala ho. „Ah! Ah!!! Oh! Oh!! Prosím vás o od-
puštění, věřím, že mě ušetříte a uvolníte má pouta,“ sténal v agónii.
„Teď, když jste se omluvil, zeptám se vás ještě na takovou bez-
významnou věcičku. Mé povinnosti jsou pro mě daleko bolestivější
a nepříjemnější než pro vás. Tělesné utrpení se ani v nejmenším
nemůže vyrovnat utrpení mysli,“ řekla a stále pokračovala ve zne-
hodnocování jeho syrově vyhlížející zadnice. S úsměvem se rozhlí-
žela po ostatních hledajíc u nich povzbuzení a pokračovala: „Pokud
jste tedy upustil od plánů vystavět katedrálu, darujete čtvrtinu
peněz, které by stála, na vybudování patřičné svatyně pro setkání
Venušina kruhu?“
„Oh! Au! Ano! Tak učiním! 50 000 liber! A teď mě okamžitě pro-
pusťte!“
Všichni dokola tleskali a vykřikovali: „Dost! Dost už! Je to slušný
hoch,“ a pak se strhla bitka o nové oběti, které byly většinou slabší-
ho pohlaví, ovšem lady Bertha i lady Victoria s pomocí diplomacie
ulovily své manžely, ťaly do nich rákoskami hlava nehlava a křičely:
„Hra nekončí! Hra nekončí!“
Alice mezitím sundala ubohého Lothaira z koně, který se do ní,
k jejímu potěšení, okamžitě pustil a oba se ztratili v záplavě orgasmů.
Můj partner si mě přehodil přes koleno a jal se rozštípávat můj
holý zadek hlasitými ranami. Křičela jsem a bránila se, co mi síly
stačily, až konečně jsem lapila a zakroutila jeho zduřelou kládou
a ukázala mu, že tahle bolestivá hra se dá hrát i ve dvou. Okamžitě
prosil o příměří a já se rychle narovnala, nasedla mu zadkem do
klína a jeho pták se zarazil hluboko do mých vnitřností. Objal mě
rukama tak, aby v každé dlani třímal jedno mé prso, a prsty mi
masíroval bradavky, zatímco jsem se vozila nahoru a dolů po jeho
stožáru. Zaklonila jsem hlavu, abych opětovala jeho polibky, a naše
jazyky se setkaly. Byla to úžasná pozice a jeho dávky, které mu tekly
po stehnech a úplně vytápěly jeho pubické ochlupení, do mě stří-
kaly s nevídanou silou.

– 68 –
 St. Aldegonde a Montairy si po řádném zlískání pro změnu uží-
vali svých manželek. Ani jeden z nich ovšem nevěnoval pozornost
jejich zejícím kundičkám, neboť se oba oddávali šukání jejich zad-
nic, což si obě dámy s potěšením užívaly. Celou tu dráždivou scénu
doplňovala drahá Corisande na piano všem známou melodií. Byla
to píseň Každej to dělá.

Dělá to šlechtic a dělá to chuďas,

dělá to smíšek, dělá to pruďas.
Černý, bílý,
drzý, slušný,
autokrat i lid venkovský.

Každej to dělá — pilně jak včela,

žebrák i fešná fiflena.
Ti co byli, ti co jsou —
a ti, co přijdou, též budou.

Starý to zkoušej,
mladý to dělaj.
Slepí, chromí,
prudcí, krotcí,
v krajích chladných nebo teplých.
Každej to dělá, et cetera.

Dělaj to ti, co jsou v právu,

i ti s cenou na svou hlavu.
Také jeptiška a kněz,
se rádi nechaj svést,
když jen objeví se chvíle vhodná.
Každej to dělá, et cetera.

– 69 –
Dělá to slimák i všichni brouci,
holubi i lovní ptáci.
Kočky, psi,
myši i krysy,
sloni i velryby, přeci.
Každej to dělá, et cetera.

Dělá to kohout se slepicí,

červenky i kolibříci.
Medvěd grizzly
s medvědicí,
ropuchy v bahně za vesnicí.
Každej to dělá, et cetera.

Dělá to divočák i klokan,

kukačka i zpěvný skřivan.
Vrabec v křoví,
v polích zajíc,
ve smečkách i v hustých rojích.
Každej to dělá, et cetera.

Dělá to komár, veš i včela,

od rána až do večera.
I žížaly v díře
a červi v sýře
to dělaj jako vzteklý zvíře.
Každej to dělá, et cetera.

Král to dělá s královnama,

sultán, paša s huriskama.
I španělský don má k tomu sklon,
po celém světě je po tom shon.

– 70 –
 Každej to dělá, každej to dělá,
šlechtic i ta nejmenší hnida.
S korunou král,
i hovnivál
to dělá a dělat bude dál!

Její průzračný melodický hlas se rozléhal salonem, a když přišlo

na refrén, všichni se rozverně přidali. Nikdy předtím jsem nezažila
tak vzrušivé a dekadentní výjevy jako ty, kterými jsem v tu chvíli
byla obklopena. Když nás k naší nelibosti donutily poslední orgas-
mické výstřiky ukončit naše angažmá, nastoupili jsme, po chvilce
odpočinku, zpět do kočárů a vyjeli k vévodovu sídlu, jako bychom
toho odpoledne nic zvláštního než vyjížďku nezažili.
Byl to nezapomenutelný den, neboť jen co jsme se navrátily do
Cercy House, zašeptala mi Corisande do ucha, že pánové jsou všich-
ni smrtelně znaveni, a proto se rozhodla společně se svými sestra-
mi uspořádat dámský večírek. A pánové si zatím budou lízat rány
u karet, vína a kouření. Jelikož je do rána neuvidíme a odpolední
události nás zanechaly horoucí a neuspokojené, byli nám přiděle-
ni čtyři pohlední mladící, dva lokajové a dvě pážata, kterým jejich
paničky zatím nedaly ani špetku volnosti. Lady St Aldegondeová je
donutila přísahat, že o tom, co dnes v noci možná uvidí, neceknou
ani hlásku a zaúkolovala je připravit náš soukromý salonek. Vše
musí být nachystané, jakmile si zbytek společnosti toho večera
půjde za svým.
Dorazily jsme domů po desáté hodině, ale Bertha vše zařídila tak
obratně, že během pár minut čekali lokajové společně s pážaty na
své přísahy mlčenlivosti. Vše slibovalo překrásný večer, hlavně díky
tomu, že jsme ty hošíky musely pro naše záměry nejprve získat.
Za méně než hodinu a půl bylo vše připraveno. Vévodkyně byla
zavřená ve svém pokoji, a tak Bertha propustila celé služebnic-
tvo až na Johna, Jamese, Charlese a Luciena (nadmíru pohledné

– 71 –
francouzské páže) společně se dvěma služebnými, Fanny a Bridget.
Nás bylo toho večera pět dam, seděly jsme kolem stolu a hrály karty,
což měl být údajně účel celého večírku. Oděny jsme ovšem byly
pouze do negližé, jako by nám bylo úplně jedno, kde které z nás co
vykukuje.
„Štěstí mě dnes večer opustilo,“ poznamenala lady Montairyová
a práskla s kartami o stůl. „Zůstanu‑li zde s vámi sedět, úplně mě
zruinujete. Co byste řekli na menší tanec? Služebnictvo se k nám
může pro zábavu přidat. Pojď sem, Luciene, zatančíme si valčík
kolem pokoje. Cítím se tak pokleslého ducha, že je mi jedno, čím
to zaženu.“
„Ovšem, sestro! Jak jen se ten váš klouček červená. Popravdě
bych ale sama uvítala nějaký ten taneček, kdyby se o tom pomlčelo,“
navázala Corisande.
„Pojďme si alespoň jednou zařádit, jak se patří. John, James
i všichni ostatní takové tajemství jistě udrží, bůhví jak zábavné
večírky služebnictvo tam u sebe dole vlastně provozuje,“ smála se
Bertha.
„Co jen si bude Vaše Jasnost přát,“ odpověděl za všechny s váž-
ným výrazem John, „jsem si jistý, že ani jeden z nás takové tajemství
nezradí, přejí‑li si dámy zašpásovat se svým služebnictvem.“
Bertha se posadila za piano a salon byl vyklizen, aby nic nepřeká-
želo našemu valčíku. Lady Montairyová tančila s Lucienem, já jsem
o tanec požádala Charlese, krásného sedmnáctiletého mladíka,
zatímco Alice a Corisande se podělily o pohledné lokaje a Bridget
s Fanny utvořily dámský pár.
Náramně jsme se bavily a naši partneři byli celí zchvácení vzru-
šením při každém slastném kroku, ke kterým nás hnaly obratné
prsty lady Berthy. Lehké a ladné pohyby mladíčků nás velmi uspo-
kojovaly a jejich chování bylo více než vytříbené. Jejich každodenní
zkušenosti s jejich nadřízenými jim byly velmi užitečné, teď když
se konečně mohli chovat jako část smetánky.

– 72 –
 Konečně jsme z naprostého vyčerpání ukončili náš tanec a lady
Montairyová vtiskla Lucienovi přeslastný polibek, odvedla si ho na
pohovku, jako by ho na ni chtěla usadit k odpočinku, a my ostatní
jsme následovaly její kroky. Můj partner mi vzrušeně oplácel objetí
a jeho horké smyslné rty ve mně probouzely nevídaný chtíč.
Odvedla jsem si ho do přilehlého pokoje, který byl osvícen jen zá-
řícím měsícem, a otevřeli jsme okno do překrásné zahrady, jelikož
jsem předstírala, že potřebuji trošičku vychladnout. Usadili jsme se
do temného zákoutí a užívali si chladný vánek, který s sebou nesl
omamnou vůni květin. Toužila jsem po svém partnerovi, ovšem na
druhou stranu jsem nechtěla být první z dam, kdo prolomí stále
existující bariéry slušnosti, ač jsem věděla, že Bertha a její sestry
tak plánovaly. Stále se ale se svými společníky k ničemu, co by stá-
lo za řeč, neměly. Nedokázala jsem déle vyčkávat. „Charlesi,“ řekla
jsem, „víš, co je to láska? Měl jsi už někdy milenku?“
„Ne, má paní, stále se mi nenaskytla ta příležitost. Zatím mohu
na ta překrásná stvoření jen pohlížet a myslet na to, jak je těžké
je nelíbat. Drahá paní, kdybyste jen věděla, jak intenzivní požitek
mi dopřály doteky vašich rtů, přestože pro vás to byl jen zbytečný
zahozený polibek z legrace,“ pohnutě odpovídal.
„Ty můj hlupáčku,“ potichu jsem se zasmála, „kdybych věděla,
jakou ti to udělá radost, dala bych ti rovnou další. Polib mě tedy
hned, zde v přítmí, pokud je to opravdu taková slast. Mě to nic stát
nebude,“ a jala jsem se ho velmi vášnivě líbat. Přitiskl si mé chvějící
se tělo na prsa a cítila jsem, jak se i jeho tělo vzrušením třese.
„Proč se tak třeseš, Charlesi?“ zeptala jsem se zcela nevinně a po-
ložila mu ruku na stehno v naději, že učiním velmi důležitý objev.
Má ruka jakoby nevědomky pobídla jeho motor lásky a po hmatu
jsem cítila, že nebudu zklamaná. Hned ale vykřikl: „Ach, má paní, jsem
tak zahanben, dočista jsem se kvůli vám zbláznil,“ pak z ničeho nic vy-
svobodil z kalhot svůj pulzující pyj a vodotrysk spermatu mi potřísnil
celou ruku, zatímco jsem předstírala, že vůbec nevím, co se děje.

– 73 –
 „Ach, drahoušku! Ach, Beatrice! Odpusťte mi! Taková rozkoš!“
vyhrkl, začal mě vášnivě líbat a dělat všelijaké nestoudnosti s mými
ňadry, které mačkal ve svých rukou.
„Ach, co jen to provádím? Ach, Charlesi! Taková drzost!“ rychle
jsem pustila jeho zduřelý penis a začala jsem předstírat, že se sna-
žím vysvobodit z jeho spárů, ale zamilovaný mladík už zašel příliš
daleko a než bys řekl švec jeho ruce už mi brousily pod sukněmi
v mé svatyňce.
Můj partner byl příliš impulzivní; nedbal mých chabých protestů
a ač jsem dělala, co jsem mohla, abych udržela kolena u sebe, ne-
trvalo dlouho, než jeho smělá ruka dobyla moji vlhkou jeskyňku.
„Musím vás mít, i kdybych měl zemřít, drahá paní,“ šeptal mi do
ouška a nečekaně mě přitlačil hluboko do pohovky a pokusil se mi
nadzvednout šaty.
„Ach! Ne! Ne! Omdlévám. Vaše hrubost mě tolik děsí!“ vzdechla
jsem a snažila se zadusit své touhy simulováním bezmoci, načež
jsem naoko omdlela a připravila si tak opravdu vzácnou chvilku,
neboť můj partner takové situace určitě využije a bez zábran se
pustí do dobývání mých nejtajnějších půvabů.
Ve stinném zákoutí, kde stála naše pohovka, byla téměř úplná
tma. „Můj drahoušek je zcela bez sebe!“ šeptal a opatrně roztáhl
moje stehna, „nejdřív ji políbím.“ Cítila jsem, jak poklekl mezi mé
nohy a prsty jemně rozevírá pysky mé kundičky. „Musel jsem ji
tolik vzrušit, vždyť je celá mokrá!“ pokračoval v mumlání a pak
jsem ucítila jeho rty přímo na mém maličkém ztopořeném klitori-
su. Prohnalo to celým mým tělem ostrý záchvěv vzrušení a musela
jsem se držet, abych ho nechytila rukou za hlavu nebo mu ji alespoň
nestiskla stehny.
Trvalo to pouhých pár chvil, které ovšem v mém vzrušeném stavu
jako by trvaly věčnost. Moje kundička sebou při šimravých dotecích
jeho sametového jazyka škubala a vlhla jako nikdy. Bože, jak jen jsem
si přála cítit v sobě jeho ptáka! Nemohla jsem malátnost předstírat

– 74 –
již ani vteřinu a ve chvíli, kdy se moje pysky rozevřely do široka
a úpěnlivě prosily, aby je okamžitě ošoustal, hbitě vyskočil na nohy,
roztáhl mi kolena, jak jen to šlo, a zaútočil svou horkou kládou přes-
ně na střed; pomalu a postupně se protlačoval dovnitř, zatímco jsem
svaly stahovala svou už tak příliš úzkou štěrbinku, aby si nemyslel,
že to půjde zas tak jednoduše. Líbal mě na rty jako pominutý a volal:
„Drahá paní, nejdražší Beatrice, ach, ta láska, jaká to slast!“
Cítila jsem, jak horký proud jeho esence stříká hluboko do mých
vnitřností. Potom mě na moment zalehl, vyčerpán silou svého obdi­
vuhodného výstřiku.
Stále jsem sice předstírala nepřítomnost, ale kundičkou jsem ho
štípala a tahala za pulzující penis. Skoro okamžitě se probudil ze
své slastné letargie a rozhýbal svou pánev se slovy: „Tomu říkám
ženská! I v bezvědomí její slaďoučká kundička reaguje na pobídky
mojí klády. Kéž bych ji tak dokázal svou láskou probudit!“ Vzrušivě
mě líbal a líbal, přírazy zrychlovaly a sílily, dokud moje krev nevy-
stoupala na bod varu, až jsem to již nemohla vydržet, hodila jsem
mu ruce kolem krku a salvou zamilovaných polibků jsem ho ujistila,
že to, co dělá, mi působí opravdu nevídanou rozkoš.
„Tady je máme, ty naše potvůrky. Cožpak Beatrice, ta s ničím ne-
otálí, vždyť má Charlese v sobě až po rukojeť,“ smála se lady Bertha
a v pokoji najednou bylo světla ažaž. Všichni ostatní následovali za
ní a někteří z nich vypadali, že se právě oddávali něčemu nadmíru
podobnému. John měl rozepnuté kalhoty a lady Montairyová se celá
brunátná zamilovaně tiskla k francouzskému pážeti, což mě ujistilo,
že si se svým partnerem moc dobře rozuměla, a aby toho nebylo
dost, stály vzadu Fanny a Bridget, celé zaláskované, až se jim z toho
oči blyštily a tvářičky zapalovaly.
Charles byl úplně zmatený a cítila jsem, že náhlé překvapení ho
vyvedlo úplně z míry, a tak jsem mu rychle přehodila nohy přes
zadek, pevně ho objala a vykřikla: „Tenhle nezbedný chlapec si na
mě, drahoušku, tolik dovoloval, že jsem strachy omdlela, a když

– 75 –
jsem přišla k sobě, bylo moje panenství v prachu, a teď když jsem
vzrušená jako nikdy, chce pláchnout z mé svatyně! Přetáhni ho
pořádně přes tu jeho nestydatou zadnici, ať dokončí, co začal, teď
když už si sám sobecky přišel na své!“
Snažil se vysvobodit z mého sevření, ale držela jsem ho pevně,
zatímco ho všichni ostatní bez milosti lískali, což ho poutalo k jeho
sedlu ještě daleko pevněji a mně tak činilo nevídanou slast. Byla
jsem potěšena o to více, když jsem v sobě ucítila přímo nepřiroze-
nou tuhost jeho masivního údu. Šukal mě vší silou, zatímco okřiko-
val ostatní, ať ho nechají být, že vše zvládne sám.
Ozvěny ran, které přistávaly na jeho zadku, mi působily inten-
zivní rozkoš a nepamatuji si, že bych za svůj život zažila úžasnější
šukec. Trvalo to pořádně dlouho, jelikož se před tím již dvakrát
vystříkal. Konečně jsme se udělali, zoufalí rozkoší. Naše esence se
současně mísily.
„Ať už vás nikdy nenačapám, jak se zase někam společně vytrácí-
te,“ řekla lady Montairyová a ještě naposled přetáhla toho chudáka,
který se i přes vyčerpávající výstřik prohnul pod její silou. „To pak
není žádná zábava, když se někteří tváří, jacípak nejsou přeslušní,
a pak ještě navíc vyjde najevo, že to chtěli víc než kdokoliv jiný.“
Všichni jsme se vrátili do salonu, občerstvili se šampaňským,
želé a dalšími posilujícími delikatesami a smáli se a škádlili ty čtyři
mladé klučiny a dvě služebné všelijakými řečmi o jejich miláčcích
a sexuálních zkušenostech, dokud Bertha nesepsala jména všech
žen v naší společnosti na papírky, které pak zamíchala v dlaních,
aby si chlapci mohli vybrat své výhry. Navrch prohlásila, že vytáh-
nou‑li si Fanny nebo Bridget, budou muset být i přes jejich protesty
řádně ošoustány, panenství nepanenství.
Nejprve nás poprosila, abychom jí pomohli svléct naše kavalíry
úplně donaha, protože jedině tak si budeme moct užít jejich mla-
distvých krás (John, nejstarší z nich, měl pouze devatenáct let). Byli
to dobře stavění mladí hoši, ovšem dechberoucí proporce penisu

– 76 –
Mistra Charlieho ten večer ukradly všechnu slávu pro sebe. Měl
dobrých osm palců a navíc byl ještě tlustý jak zápěstí. Mé přítel-
kyně tály v extázi při pohledu na tu kládu a zbylí hoši mohli jen
závidět, jak si každá dáma přála být vylosována právě obdařeným
Charlesem.
„Žádné podvádění nebo intriky se konat nebudou. Dostala jsem
neotřelý nápad, co se způsobu losování týče,“ řekla Bertha a vytáhla
si šaty tak vysoko, aby bylo vidět vykukující pysky její kundičky.
Pak si mě přitáhla k sobě, do rukou mi dala lístky s našimi jmény
a instruovala mě, abych jí je nacpala do kundy tak, aby vyčuhovaly
jen konečky všech sedmi papírků. Když bylo hotovo, měl každý
gentleman přistoupit a pusou si jeden papírek vytáhnout.
Byla to veliká taškařice a Bertha vypadala, že by se jí spíš za-
mlouvalo, kdyby ji rovnou všichni chlapci ošukali místo toho, aby
ji jen šimrali papírky, ale beztak se nakonec ze všeho toho losování
udělala.
John si vytáhl Bridget, James lady Montairyovou, Charles Berthu
a já měla to štěstí, že si mě vytáhl pohledný Lucien, který na mě
celou dobu po očku zamilovaně pokukoval, což mě ani v nejmenším
nepobuřovalo.
Corisande a Fanny byly mezitím vybaveny několika velmi pěkně
tvarovanými dildy z indické gumy, které nebyly nijak zvlášť veliké.
St. Aldegonde je prý nechal vyrobit, aby ho jimi mohla manželka
čas od času šoustat do zadku, když potřeboval nějakou tu stimulaci
navíc. „Nyní nám, drahoušci, poslouží, abychom těmhle mladíkům
mohli ukázat, co je to dvojitá rozkoš, zatímco se budou oddávat
svým partnerkám,“ řekla lady St. Aldegondeová.
Netrvalo dlouho a stáli jsme v salónu všichni naprosto nazí, až
na pěkné střevíce a punčochy, které dle mého vypadají daleko lépe
než holá lýtka a bosé nohy.
Největší zájem vzbuzovala Bertha s Charlesem, jelikož všichni
ostatní byli velmi zvědaví, jak si povede Charlesův pták v akci. Byl

– 77 –
celý nedočkavý, když si ho Bertha položila na záda na měkký gauč
s pružinami a pro začátek se jala jeho obřího ptáka navlhčit ústy
a teprve pak se postupně svezla po jeho grandiózním nádobíčku
až ke kořenu. Jejich rty se pevně spojily a bylo vidět, že si Bertha
opravdu užívá pocitu, že má celého Charlese jen pro sebe. Ukázala
jsem prstem na její zakulacený zadek a Fanny, která hned věděla,
která bije, naskočila na pohovku za záda své paní a zarazila špič-
ku dobře promazaného dilda do její svraštělé snědé zadnice. Ve
stejnou chvíli rukama vysvobodila ptáka z její dychtící kundičky
a jala se prsty šimrat její zduřelý klitoris. Byl to věru překrásný
výjev a všechny nás velice vzrušovalo, když do toho začali zase se
vší vervou bušit. Fanny byla snad nejvíc vzrušená ze všech a ne-
přestávala je oba stimulovat zepředu rukama. Corisande najednou
zaútočila zezadu na Fanny a netrvalo dlouho, než všichni čtyři pluli
ve stejném rytmu.
Řvali rozkoší a jeden by se jejich orgasmů těžko na prstech
dopočítal; nelze dobře takovou scénu popisovat. Zatímco jsme se
s Lucienem líbali a všelijak hladili, vzala jsem do ruky jeho kládu.
Škubala sebou pod mým stiskem a já jsem tahala jeho předkožku
tam a zpátky, dokud jsem nezačala mít strach, že se mi udělá do
ruky. Padla jsem zpátky na pohovku a přitáhla ho k sobě. Nasmě-
rovala jsem jeho pulsující pyj do své pootevřené kundičky, zatímco
mě mladík objímal a líbal ještě zamilovaněji než předtím. Měla jsem
dobrý výhled na dění v celém pokoji. Lady Bertha stále zapáleně
rajtovala v Charlesově sedle, podpořena rovnou dvojitou anální
stimulací Fanny a Corisande a se zájmem sledovala, jak čas od času
její služebná rukama zjišťuje stav Charlesova péra a zároveň šílí
z požitku dilda, který ji brázdí zezadu. Lady Montairyová jezdila
na Jamesovi, který seděl na židli, zatímco John byl celý bezradný
ze stále se úspěšně bránící Bridget, která se vykrucovala každému
útoku jeho lačného péra a poskytovala mu vše, jen ne přízeň své
svatyňky.

– 78 –
 Konečně to bylo za námi. „A teď,“ řekla lady Bertha, „si odpoči-
neme a nabereme alespoň trochu sil, abychom se pak mohli plně
soustředit na Fanny a Bridget a řádně je připravili o panenství. Za-
tím vám budu vyprávět o jednom dobrodružství, které jsem zažila
v Brenthamu pár měsíců po své svatbě.“

Asi víte, že St. Aldegonde chtěl zastupovat svou zemi v parlamentu

a volby měly být již brzy, dokonce se povídalo, že rozpuštění parla-
mentu bylo přímo na spadnutí, takže jsme nesměli ztrácet čas. Náš
plán bylo získat na svoji stranu jednoho movitého velkostatkáře,
s jehož podporou už by bylo vše ostatní procházka růžovým sadem.
Byl to jeden z mých dávných obdivovatelů a byl velmi zklamaný,
když se dozvěděl o mém sňatku s Jeho Výsostí, a tak jsme si byli víc
než jisti, že bude na truc všemi prostředky podporovat naši opo-
zici. Jedné noci jsme se připravovali na kutě po naprosto skvostné
mrdačce (je to krásné, když jste čerstvě oddaní), když mě najednou
rozesmála jedna má skvělá myšlenka.
St. Aldegonde byl celý nedočkavý, na co že jsem přišla, a tak jsem
ho políbila a řekla: „Miláčku, (dnes už to dělám, jen když ho potřebuji
k něčemu přemluvit) dokázal by ses zříct části mé kundičky, aby sis
zajistil místo v parlamentu?“ „Nejdražší Bertho,“ řekl, „v tuhle chvíli
by mě nedonutilo žárlit vážně nic na světě, protože jsi právě vysála
poslední kapičku mrdky z mého ptáka,“ zívl a pak si uvědomil, oč zde
běží. „Máš na mysli pana Stiffingtona, drahoušku? To je skvělý nápad
a zatraceně levný způsob, jak ho dostat na naši stranu. Nehledě na
to, že kundu mu žádný soud jako úplatek neuzná.“
Vyhlídka dobrodružství společně s dobrem, které bych konala
pro svého manžela, ze mě rázem učinilo obětavou dobrovolnici,
a jelikož jsme vše museli provést v nejpřísnějším utajení, rozhodlo
se, že do Brenthamu pojedu přestrojená za služebnou.
Dalšího dne jsme se jako by vydali do Paříže, ale St. Aldegondeho
jsem zanechala na železniční stanici a vyrazila směr Brentham poté,

– 79 –
co jsem se v hotelu převlékla do jiných šatů. Brenthamská domov-
nice byl jediný člověk, který věděl o našem plánu, ale samozřejmě
zdaleka ne vše.
Vydávala mě za svou neteř, která zrovna má několik dní volna,
a mezi služebné jsem hned zapadla. Nikoho by ani nenapadlo, že
bych mohla být lady Bertha, jelikož jsme měli být v zahraničí na
výletě.
Vozka mě bez otálení odvezl do Mainly Hall, sídla pana Stiffing­
tona, pod záminkou doručení jakéhosi vzkazu, který musel být
předán z ruky do ruky.
Pán byl naštěstí doma a brzy jsem byla uvedena do knihovny, kde
se po snídani, kolem jedenácté hodiny dopolední, probíral svými
dopisy a jinými záležitostmi.
„Tak, mladá dámo, kdepak máte ten důležitý dopis z Brenthamu;
to nemohli poslat podkoního? U Joviše! Vy jste mi ale pohledná
slečinka,“ všiml si znenadání mého vzezření.
„Šlechetný pane,“ začervenala jsem se, „jsem jedna ze služebných
lady Berthy a přináším velmi důležitý dopis od lorda St. Aldegonda.“
Byl to velmi statný a pohledný muž kolem pětatřiceti let, plný
životní energie; jeho oči si mě zapáleně prohlížely, když tu náhle
prokouknul mé přestrojení a vítězně vykřikl: „Ha! Lady Bertha
osobně! Copak je důvodem této šarády?“
Byla jsem docela zmatená, ale on přitáhl pohovku, abych se
mohla posadit a říct mu, co mám na srdci, zatímco si ke mně přisedl.
„Váš hlas a zájem pro vstup mého manžela do parlamentu,“ řekla
jsem tlumeným hlasem, „víme, že jste velice vlivný, a tak jsem se
vydala zajistit si vaši přízeň osobně.“
„Jak ale můžete čekat, že budu podporovat muže, který mě při-
pravil o vaši líbeznost?“ odpověděl. „Jak jste mě mohla odmítnout
pro nějakého lordíka?“
Podívala jsem se zasmušile na zem a odpověděla skoro nesly-
šitelným hláskem: „Kdybyste jen znal naše rodinné potřeby, snad

– 80 –
by to ulehčilo vašemu zraněnému sebevědomí. Za naším nuceným
sňatkem, kterému jsem svou slabou vůlí podlehla, nestálo nic než
perspektiva jeho vévodství a je to nyní má povinnost, starat se jen
a jen o jeho zájmy.“
„Drahá Bertho,“ vykřikl vzrušeně, „slyším dobře, že byste raději
byla dala přednost mně? Copak nemáte slitování nad mou ne­
opětovanou láskou? To se kvůli mně ani maličko neusmějete, když
vám hledím do tváře?“ Jal se vášnivě líbat mou ruku. „Mohu vašeho
manžela podporovat, ovšem, ovšem za malou úplatu. Musím si
rozmyslet, co po vás budu žádat, drahoušku. Vaše panenství už mi
ukradl, ale beztak vás musím mít! Nic ho to stát nebude a nikdo se
o tom nemusí dozvědět.“ Začínal být velmi neodbytný. Jednu ruku
měl kolem mého pasu a můj brunátný obličej pokrýval horlivými
polibky. Jeho druhá ruka zatím cestovala po mých prsou a pak steh-
nech, a zatímco mě přes šaty osahával, donutil mě, abych nahmatala
jeho ztopořený penis, který právě vypustil z kalhot. Už jen pouhý
dotek mnou prohnal vzrušivé brnění a padla jsem na znak v před-
stíraném bezvědomí.
V tu chvíli hbitě vyskočil, zamkl dveře, pak ze šuplíku vytáhl
malou knížku a jakousi krabičku, poklekl vedle mě, nadzvedl mi
šaty, začal mi líbat nohy od chodidel až po mé kalhotky, roztáhl
mi stehna, což mi v kalhotkách rozevřelo kundičku a kochal se
tím dechberoucím výhledem. „Máte tak přenádhernou pipinku,
překrásně jemnou a mistrně tvarovanou,“ zašeptal a přitiskl rty na
mou mons veneris. Pak jsem ucítila, jak jeho prsty šetrně rozevírají
mé pysky, aby mohl políbit můj malý knoflíček lásky. Bylo to tak
vzrušující, že jsem to nevydržela, zarazila mu hlavu hluboko mezi
svá stehna a udělala jsem se mu přes celý jazyk s hlubokým a slast-
ným vzdechem. „Je má! Tolik se jí to líbí! Stačilo se jí jen dotknout
jazykem a byla hned hotová!“
„Podívej drahoušku,“ vzpřímil se a pokračoval, „myslel jsem, že
pár nevinných polibků tvé svatyňky tě postaví zase na nohy, ale ne-

– 81 –
míním si tě přivlastnit celou. Tahle knížka ti ukáže cestu k dokonalé
blaženosti a osvětlí ti zákoutí slasti, o kterých se ti dosud ani nesnilo.“
Šaty mi nechal vyhrnuté, do jedné ruky mi vrazil svůj aparát
a ukázal mi v knížce několik skvělých kresbiček, které všechny po-
jednávaly o způsobech, jak si užít pořádnou anální píchačku. Viděl,
že jsem z toho naprosto u vytržení, a tak neztrácel čas, obrátil mě na
pohovce na kolena, pomazal mi mou titěrnou řitní skulinku jakou-
si mastičkou, kterou vytáhl z krabičky, pak nanesl trochu také na
svůj zduřelý pyj, rukama našpulil můj zadeček, roztáhl mi doširoka
nohy, aby mu nic nestálo v cestě, ovšem najednou se ozvalo: „Au!
Ah! Ne, ne! To nevydržím!“ Křičela jsem jako na lesy a z očí se mi
valily slzy velikosti hrachu. Cítila jsem, jak se jeho kláda pomalu
probojovává hlouběji utaženým jícnem mé zadnice; bolelo to, jako
by do mě někdo bodal svazkem jehel. Můj zoufalý svěrač neměl
jinou možnost než začít krůček po krůčku povolovat. Celou tu dobu
mě přeslastně zepředu prstil a s každým dalším milimetrem jsem
ho začínala milovat víc a víc a nepřála si nic jiného, než aby už
byl konečně celý uvnitř, neboť všechna ta bolest se mi najednou
jevila jako předzvěst nevídané slasti, která měla následovat, neboť
jeho pohyby ve mně probouzely vzrušení, které mě neustále drželo
na samém vrcholu. O zklamání se tedy v žádném případě nedalo
mluvit. Ani o kousíček nezacouval, dokud se natřikrát bouřlivě ne-
udělal. Oba jsme křičeli slastí a je snad zázrak, že jsme z té přemíry
nádherna nepřišli o holý život.
Má mise tedy byla úspěšná a Jeho Lordstvo se stalo členem par-
lamentu.

Historka lady Berthy nás všechny tak vzrušovala, že jsme se nemoh-

li udržet a vzájemně jsme si pohrávali s našimi intimními partiemi.
Ovšem jen co byl příběh u konce, popadli jsme Fanny a Bridget a…
Ale je mi jasné, že číst si dokola o tom samém může být někdy mírně
únavné, a proto jen letmo zmíním, že John a Charles připravili dívky

– 82 –
o panenství ve velkolepém stylu, jelikož obě děvčata brzy pochopi-
la, že jim již žádné další výmluvy nebudou tolerovány.
To bylo mé poslední dobrodružství ve městě. V další části se
soustředím na události po svatbě s lordem Crim‑Conem, ke které
došlo brzy poté.
Nyní se dostáváme k velice důležité epoše mého života, která
kdysi naplnila můj manželský osud.
Stalo se to den před naším odjezdem, když jsme se po ránu pro-
cházeli po Kensington Gardens s lady St. Jeromeovou. Naše cesta
se nečekaně zkřížila s cestou velmi pohledného vysokého muže
ve věku obstarožních třiceti let s těma nejuhrančivějšíma černýma
očima, který se dožadoval, aby mu Její Jasnost představila své dvě
okouzlující mladé přítelkyně (tedy mě a Alici).
Lady St. Jeromeová se zlověstně usmála, otočila se na nás a pro-
nesla: „Drahé dámy, dovolte, abych vás představila hraběti z Crim-
‑Conu, nejgalantnějšímu gentlemanovi široko daleko. Upozorňuji
vás ovšem, že jeho přízeň si získáváte na vlastní nebezpečí.“ Když
si všimla, jak se hraběti zle zkřivila pusa, rychle dodala: „Omluvte
mě, můj pane, varuji‑li před vámi lady Beatrici Fuckinghamovou
a slečnu Alici Marchmontovou, ovšem vaše pověst nebezpečného
milovníka vás vždy předcházela a tyto dámy jsou zde pod mojí
ochranou, a tak jen konám svou povinnost.“
Škleb vystřídal souhlasný úsměv, když hrabě odpověděl: „Dě-
kuji, děkuji, má nejdražší sestřenice, tvá zbožnost vždy staví mé
nedostatky do toho nejhoršího světla. Na světě není ničeho, co bych
mohl učinit, abych ti dokázal své počestné úmysly. Již tolikrát jsem
tě prosil, abys mi našla nějakou pěknou a hodnou ženušku, která
by mě vodila za ručičku a slušně si mě vychovala.“
„Dobrou manželku sis mohl najít už dávno, ty mizerný pokrytče,“
oplácela Její Jasnost, „říká se, že cesta na jedno místo je dlážděna
dobrými úmysly. A přesně tam taky skončí ty tvoje. Já se jen snažím
chránit svoje nevinné přítelkyně.“

– 83 –
 „Hrome, myslím, že to útulné místečko, o kterém mluvíš, dobře
znám. Bývalo přesně mezi nohama, nemýlím‑li se, má paní.“
Lady St. Jeromeová zrudla až po uši a rozzlobeně vykřikla: „Tak to-
hle už je ale naprosto nepřípustné, aby se Vaše Lordstvo pouštělo do
svých obscénních narážek. Drahé dámy, tolik se omlouvám, že jsem
vás představila tak odpornému exempláři moderní společnosti.“
„Nabízím usmíření a přísahám, že se budu od této chvíle chovat
tak vytříbeně, jak jen to umím, a nikdy znovu vás již neurazím,“
řekl s upřímným výrazem, „Ovšem věřte mi, má drahá sestřenice,
když říkám, že se opravdu chci oženit a být napraven. Myslíš, že
by například jedna z těchto dvou sličných dam, které se pro mé
úmysly zdají více než vhodné, chtěla pojmout za muže takového
vypelichaného lišáka, jakým bezesporu jsem?“
„Pane, vy jste vážně nenapravitelný! Mluvit takovým způsobem
a ještě k tomu před rovnou dvěma mladými dámami najednou,“
odporovala naše hostitelka.
„Ha, vy mi nevěříte, drahá sestřenice, ale přísahám před Bohem,
že nežertuji, hned vám to i dokážu,“ řekl, vytáhl z kapsy zápisníček,
na dva listy papíru něco naškrábal a sevřel je v dlani tak, aby vyču-
hovaly jen jejich cípy. „Teď jeden z nich vylosujte, drahá sestřenice.“
„Ale jen z legrace, abychom se dozvěděly, co vlastně zamýšlíte,“
řekla lady St. Jeromeová a vytáhla mu jeden papírek z ruky. Podívala
se na něj a vyprskla smíchy: „Beatrice! Zde se píše, že se stanete
lady Crim‑Conovou! Máte‑li ovšem o takového bezbožného hříšníka
zájem.“
„Myslím to smrtelně vážně, drahá dámo, mohu vám říkat Beatri-
ce? Je to tak šťastné jméno; hlavně pokud se rozhodnete učinit mě
šťastným.“
Nedokážu slovy vyjádřit, jak jsem si v tu chvíli připadala. Vědě-
la jsem, že je bohatý, že má významný titul, a i přes jeho špatnou
pověst to bylo opravdu lákavé sousto i pro tak nenasytnou dívku,
jako jsem byla já.

– 84 –
 Najednou už mě držel za ruku a lady St. Jeromeová společně
s Alicí, které šly před námi, si vykračovaly všemi směry, jen ne tím,
který vedl domů, aby poskytly Jeho Lordstvu co nejvíce času k ne-
čekaným námluvám. Neumím vysvětlit, jak se to stalo, ale než jsme
došli zpátky do domu, přislíbila jsem mu, že si ho vezmu, a svoji
jsme byli během pár týdnů.
Nechci se moc rozepisovat o svatebním obřadu, jelikož přikročit
rovnou k popisu naší první noci je daleko lákavější. Když jsem se
o něm poprvé zmínila, popsala jsem ho jako starého třicátníka.
Přesně takový i byl. Vypadal sice velmi pěkně a zachovale, ale jeden
by se nezdráhal ho klidně odhadnout i na let padesát.
Jeho mladistvá energie byla již dávno vyčerpána vysilujícím
hýřením, a tak místo toho, aby mohl k milování přistupovat ryzím
způsobem, bylo zapotřebí vykonat celý seznam odporných chlíp-
ností, aby se vůbec dokázal sexuálně vzrušit.
První noc jsme prožili v hotelu Lord Warden v Doveru, neboť
jsme zároveň vyráželi na výlet po Evropě.
Během našich krátkých námluv jsem mu nic nedovolila, jelikož
mi zdravý rozum dobře napovídal, že takový muž by odkopl i tu
nejkrásnější dívku, vydala‑li by se mu na milost ještě před svatbou.
Takže, obřad v kostele svatého Jiří na Hanover Square právě
skončil a my jsme se usazovali do kočáru, který nás měl odvézt
zpět do sídla lady St. Jeromeové, když mě nečekaně a velmi hrubě
políbil, rukama mi vjel pod šaty, drsně se zmocnil mojí kundičky
a výsměšně mi sdělil, ať se nechovám tak prudérně, protože ví, že
jsem jenom malá kurvička, která si to rozdávala už s Lothairem
a mnohými dalšími, a že právě to byl důvod, proč si mě vzal, že
od teď jsem jeho malá čubka, která udělá, na cokoliv jen pomyslí,
i kdyby to byly věci, ze kterých by každá cudná dívka rázem omdle-
la. „Nehledě na to,“ dodal, „že jsem si vždycky chtěl pořídit sirotka,
který by neměl žádné zatracené rodiče, kterým by si mohl chodit
stěžovat. A už, prosím tě, přestaň tak hloupě brečet,“ všiml si, jak mi

– 85 –
po rudých tvářích kanou slzy pokoření, „stačí, když mým podivným
choutkám budeš alespoň trošku povolná a nebudeme si mít na co
stěžovat.“
Lepší radu jsem v tu chvíli asi ani dostat nemohla. Jeho očividná
znalost mých intrik ho stavěla do takové výhody, že jsem si jen usu-
šila slzy a rozhodla se učinit to nejlepší i z takhle prohnilé dohody,
políbila jsem ho tak vroucně, jak jen jsem uměla, a prosila ho, „aby
alespoň nezlobil ve společnosti jiných lidí, pak že ze mě bude mít
vše, co si bude přát.“
Tu noc, když jsem zalézala do postele, abych zde vyčkala na Jeho
Lordstvo, jsem snad musela být rozumu úplně zbavená. Přikryla
jsem své nahé tělo jen prostěradlem, tak jak mi nařídil, a hned se
začala prstit. V jeho společnosti jsem ten večer musela vypít nespo-
četně sklenic šampaňského a vyslechnout si ty naprosto obscénní
přípitky, kterými překypoval, jako například: „Na tvrdé klády a na-
držené pičky.“ Nebo: „Na holku, která by raději položila život, než
aby si nezašukala.“ A jeden, který mě toho večera strašlivě vzrušil:
„Na dámu, která se před vámi bude s radostí prstit, dokud se sama
neudělá, pak vám vykouří ptáka, dokud přetlakem nepraská, a nej-
raděj i to má ve své těsné sevřené prdelce.“
Právě se škytnutím vešel do pokoje, strhl ze mě prostěradlo
a zvolal: „Ty jsi mi ale pěkná čubička, Beatrice, a jelikož jsem se
dnes opil do docela dobré nálady, dokonce mi pro jednou, dra-
houšku, i ten můj pták stojí, tak s tím něco provedeme. Ráno jsem
vypil na tucet vaječných bílků a zapil je mlékem a před chvilkou
jsem si navíc dal horkou čokoládu říznutou afrodiziakem, abych
byl alespoň pro jednou trochu nadržený.“
Bleskurychle shodil kabát, kalhoty i všechno ostatní, dokud ne-
byl stejně tak nahý jako já. Jeho oči démonicky svítily nepřirozeným
leskem.
Vyskočil na postel a zachraptěl: „Ha, moje malá krasotinka se nám
tady prstila a už je celá mokrá. Tak začni kouřit mýho ptáka, nebo

– 86 –
tě zabiju, ty malá píčo!“ zařval divoce, obrátil se, zarazil mi hlavu
mezi stehna a vášnivě se jazykem pustil do mé vagíny, zatímco jeho
zatraceně dlouhý penis (na druhou stranu ovšem nebyl zrovna moc
silný) se uhnízdil mezi mými prsíčky, která jsem zmáčkla rukama,
aby mi je mohl ojet, zatímco jsem vším tím vzrušením zblázněná
olizovala a brala do pusy jeho varlata.
Lízal mě tak zuřivě, že jsem konstantně cítila jeho zuby, jak se
ostře zarývají do mého klitorisu, zatímco mručel: „Udělej se! Tak se
udělej, ty malá kurvo,“ a s každým okamžikem byl hrubější a kru-
tější, dokud mě jeho silné kousance nedonutily vykřiknout v agónii
a jak jsem se snažila vykroutit, vystříkl mi do pusy hustý gejzír
krémové mrdky.
„Po čertech skvělý výstřik,“ mumlal si mezi mými stehny, „akorát
z té tvojí kundičky to trochu krvácí!“ pokračoval a slastně vylízával
krvavou směs.
„A teď mi vykuř čůráka,“ řekl v obnovené zuřivosti, otočil se a vra-
zil mi ho před obličej. „Omrdám tě jako psa, ty nevěrná malá čubko.“
Vzala jsem do rukou to dlouhé žihadlo a masírovala ho vší silou,
zatímco jsem rudou hlavičku jen olizovala jazykem, dokud jsem
necítila, že je tvrdý jako ocel.
„Tak dělej, otoč se na kolena, ty malá kurvo,“ práskal mě přes
zadek takovou silou, že to muselo být slyšet hodně daleko, ovšem
naše apartmá bylo na konci chodby s pokoji, které byly všechny
pronajaté jen pro nás.
Klekla jsem si na kolena a nastavila zadek, jak bylo ode mě poža-
dováno. Myslela jsem si, že to je jen jeho oblíbená poloha k dobytí
mé kundičky, ale najednou plivnul na žalud svého dlouhého tvrdého
náčiní, zaútočil s ním na můj nemile překvapený řitní otvor a požit-
kářsky zaburácel: „Budu si představovat, že jsi chlapec a vezmu ti
tvé jediné zbylé panenství, tvoje kunda poslouží jindy, ke svatební
noci panenství prostě patří!“
„Ach, ne, ne, ne, jen to ne!“ křičela jsem celá vyděšená.

– 87 –
 „Nesmysl, ty jedna nadržená čubko, vystrč prdel a pusť mě
dovnitř, nebo s tebou zatočím ještě hůř a pak tě vyhodím z okna
a všem řeknu, žes sama vyskočila ze všeho toho přílišného vzrušení
a bude z toho sebevražda!“
Tolik jsem se bála o svůj život, že jsem se vydala na pospas svému
osudu a zaťala zuby, zatímco se žalud jeho klacku rval jako tisíc
jehel do mého staženého zadku. Když byl konečně uvnitř, pustil
se rukama mého podbřišku, ze kterého mi po celou dobu trhal
chloupky, aby zintenzivnil mou bolest, pak mi obtočil obě své paže
kolem krku a začal mi pomalu smyslně šukat zadek, dokud jsem se
slastným výkřikem nepodlehla dalšímu orgasmu, když jsem ucítila,
jak horká láva jeho spermatu vystřikuje do mých vnitřností.
Jeho erekce stále nepovolovala, jelikož byl stále příliš vzrušený,
díky afrodiziaku, které mu kolovalo krví, a tak neopustil mou řiť,
dokud jsme se oba neudělali do třetice.
Vytáhl svůj dlouhý ochablý pták, který nyní páchnul směsí
mrdky a fekálií, a než jsem stačila utéct, bleskurychle mě přivázal
hedvábnými stuhami ke sloupkům postele.
„Teď, ty můj roztomilý chlapečku, co tě mám tak pěkně chyce-
ného, z tebe vytřískám další erekci, jen co si tě pěkně očistím,“ řekl
a přinesl studenou vodu a umývadlo. Tak pečlivě ochlazoval a pe-
čoval o mé pošramocené pozadí, že jsem mu byla i docela vděčná.
Konečně se také omyl, otřel nás oba hebkým ručníkem, vytáhl malé
dlouhé kožené pouzdro, které neskrývalo zbraň, jak jsem si myslela,
ale mnoho sebemrskačských pomůcek.
Pyšně mi je ukázal, pak vybral pěkný bičík z koňské oháňky
s rákosovým držadlem a začal mě s ním bičovat mezi stehny a přes
pysky mé kundy. Bylo to tak vzrušující šlehání, že jsem ho prosila,
aby mě už konečně řádně ošukal a uspokojil tak mou dychtivou
vydrážděnou rozpálenou kundičku.
„Pták mi ještě dostatečně nestojí, ty moje krásná malá rajdo, až
se uděláš, slibuju ti, že tě dosucha vylížu,“ vyhrkl, padl na kolena

– 88 –
a obrátil moje tělo tak, aby se mi dostal ke kundičce. Doteky jeho
jazyka byly v mém vzrušeném stavu nepopsatelně slastné. Kroutila
jsem sebou v extázi a jednou nohou jsem třela jeho péro mezi svým
chodidlem a jeho stehnem, dokud jsem necítila, že znovu příšerně
nabývá; v tutéž chvíli jsem skoro omdlela záplavou emocí a potěšila
tak svého chlípného manžela dalším bohatým orgasmem.
Myslela jsem, že už mě konečně omrdá, když sebou jeho motor
přímo škubal vzrušením, ale místo toho mě k sobě znovu otočil
zády, vybral si rákosku spletenou jen ze čtyř proutků, elegantně
ovázanou modrou a rudou stužkou, a začal mě mrskat přes zadek.
Jeho lehounká rákoska do mě tnula nevídanou silou. Všechny mé
prosby o milost byly zbytečné a z očí mi tekly slzy skutečné agónie;
on se zatím tvářil o to spokojeněji a posmíval se výsledkům každého
svého švihu. Nejprve mi popisoval, jak růžovoučký to mám zadek,
a pak řekl: „Teď už tnu do masa a ta tvá prdel krvácí, jak se patří,
ty čubo!“ a pokračoval, dokud se každá rákoska nezlomila o můj
zakrvavený zadek. Když už všude kolem nás ležely jen třísky, zno-
vu zaútočil na mou ubohou řiť, jak jen nejhruběji to uměl, v extázi
z vědomí mé kruté bolesti; tentokrát byl ale celý uvnitř podstatně
dříve než prvně a brzy jsem na vše zapomněla pod vlivem slastných
pohybů jeho extatické pánve. Potom už si nepamatuji nic, neboť
jsem pravděpodobně musela omdlít; předpokládám, že mi uvolnil
pouta a nechal mě klesnout do postele, neboť když jsem přišla
k sobě, kradlo se již do místnosti skrze okno slunce a Jeho Lordstvo
chrápalo po mém boku.
To, jak se ke mně choval o naší svatební noci, se ukázalo jako
velmi mírné v porovnání s tím, čím mě nutil projít poté. Ovšem
brzy jsem ho omrzela, ač mě čas od času vyzbrojil dildem a nutil
mě šukat ho zezadu a rukama ho zepředu honit, dokud se neudělal.
Jeho další oblíbenou zábavou, která mu poskytovala výjimečné
potěšení, bylo ukazovat mi svou sbírku oplzlých knížek, obrázků
a fotografií tak dlouho, dokud neviděl, že jsem sama vzrušená, a pak

– 89 –
se mi vysmíval, že jsem si za muže vzala použitého vyhořelého sta-
rocha, jako je on, když jsem mohla mít třeba takového Lothaira, atd.
Jednoho dne, poté co se takto na můj účet pobavil, mě položil na
pohovku, zavázal mi oči, svázal mi ruce a nohy, abych se nemohla
hýbat, pak mi vyhrnul šaty a šimral a vjížděl do mě svými prsty,
dokud jsem nebyla nenaplněnou touhou celá bez sebe a prosila ho,
aby mě omrdal nebo aspoň došel pro to své dildo a uspokojil mě
jím.
„Je to opravdu veliká hanba tě takhle jen škádlit, ty moje malá
kurvičko,“ smál se, „skočím tedy do vedlejšího pokoje pro své dildo.“
Nebyl pryč ani pár sekund a už jsem cítila, jak prsty rozevírá py-
sky mé dychtící kundičky, aby do mě mohl zasunout dildo, ale místo
toho mi tam vjel svojí kládou, obtočil mě svýma rukama a najednou
z něho začala vycházet mladistvá energie, kterou jsem nepoznávala.
Jeho pyj otékal a plnil mou vlhkou kundu jako nikdy předtím. Topila
jsem se v blažené extázi a zamilovaně jsem mu děkovala za tak
přeslastné důkazy jeho mužnosti.
Najednou jsem ucítila na jeho penisu ještě něčí cizí prsty, jak do
mě společně s jeho stále ocelovým pyjem vjíždějí.
„Ah! Oh!! Oh!! Kdo je to?“ křičela jsem zpod sukní, které jsem
měla přetažené přes hlavu.
„Ha! Ha!! Ha!!! Ona ještě snad bude předstírat, že si celou tu dobu
myslí, že ji šukám já, a ne James!“ Slyšela jsem, jak se směje, a ve
stejnou chvíli mi z očí strhl pásku a odhrnul sukně, abych viděla, že
nade mnou je doopravdy mladý komorník, který do mě dál a dál bo-
dal svým pulsujícím ptákem na cestě ke svému druhému orgasmu.
„Polib ji, strč jí jazyk do pusy, chlapče! Šukej! Mrdej ji, jak nejlíp
dovedeš! Nebo se to o to víc podepíše na tvém zadku!“ řvalo Jeho
Lordstvo, které si jednou rukou hrálo s komorníkovými varlaty
a druhou ho zuřivě plácalo po zadku. „Vidíš, jak předstírá, že se
stydí. Je to vážně rozkošné, vidět, že se stále ještě umíte červenat,
lady Beatrice.“

– 90 –
 Křičela jsem a protestovala proti takové urážce, ale Jamesovo
vášnivé přirážení mě brzy donutilo na všechno znovu zapomenout,
vyvolalo ve mně vzpomínku na orgii, které se v Cercy House účast-
nilo služebnictvo a v mé fantazii mě znovu držel zázračně vybavený
Charlie.
Udělali jsme se podruhé, ale komorník se stejnou vervou pokra-
čoval dál a Jeho Lordstvo, které si všimlo, že se naprosto topím ve
svých citech a na útoky svého podmanitele láskyplně a zapáleně
odpovídám, mi uvolnilo ruce a nohy, abych si to mohla důkladně
užít.
„Pevně se drž, Jamesi,“ volal Crim‑Con, „nebo tě vyhodí ze sedla.
Ale ta malá ďáblice si nesmí myslet, že si všechno to potěšení nechá
jen pro sebe!“
S těmi slovy se vydrápal na pohovku za záda mladého komorníka
a přes změť těl jsem viděla, jak jeho dlouhé útlé žihadlo pulsuje
vzrušením a bez sebemenších problémů zajíždí do komorníkovy
zadnice, kde se velmi pravděpodobně nenachází poprvé, ovšem
tentokrát potřeboval trochu více vzrušení ke vztyčení svého sto-
žáru, a tak mě obětoval svému catamitovi, aby ho naše necudné
pohyby přivedly do vzrušeného stavu.
Nebudu popírat, že od té chvíle jsem s Jamesem vycházela více
než dobře. Jeho Lordstvo ho v noci často zvalo do našeho pokoje,
kde jsme ho připouštěli ke všelijakým svévolím a chlípnostem. Jed-
nou se dokonce Jeho Lordstvu podařilo vsunout svůj dlouhý útlý pyj
do mého kundiska zároveň s Jamesovým, když jsem na komorníko-
vi rajtovala jako svatý Jiří. Zažívala jsem při tom velmi intenzivní
slast a kromě toho, že jsem pravděpodobně docílila něčeho zdánlivě
nemožného, jsem je také zároveň oba neobvykle uspokojila.
Od té doby působil Crim‑Con dosti znuděně a lhostejně, ať už
jsme prováděli cokoliv, a dokonce trval na tom, že bude spát v jiné
ložnici a nechá nás na pokoji. Ovšem ani já, ani milenec jsme nebyli
tak slepí, abychom si mysleli, že už docela vyhořel, a po společné

– 91 –
konzultaci jsme došli k závěru, že se Jeho Lordstvo zamilovalo do
mého mladého pážete, patnáctiletého mladíka, který byl v mých
službách teprve velmi krátce a spal v pokoji na konci dlouhé chod-
by, kde byly i obě naše ložnice.
Crim‑Con se ve svém pokoji vždy zamykal, jelikož ho, podle jeho
slov, neustále obtěžuji, a tak jsme jedné noci posypali celou chodbu
moukou, abychom záhadě přišli na kloub, a dalšího rána jsme byli
odměněni lordovými šlépějemi, které vedly jak do, tak z pokoje
pážete.
Nechtěli jsme mu kazit radost, ale na druhou stranu jsme si
chtěli užít alespoň pohled na jejich obcování, jelikož jsme počítali
s tím, že se bude jednat o scénu nadmíru vzrušivou, a tak jsme
druhý den místo prozkoumali a zjistili, že hned vedle pokoje pážete
je další komnata, která našim úmyslům perfektně vyhovuje, a jeli-
kož byla vybavena jako pokoj pro hosty, stačilo vyrobit pár dobře
situovaných špehýrek a průhledů, skrz které vše z postele vsedě
nebo vleže uvidíme.
Když jsme se tu noc konečně odebrali na kutě (celý večer jsem
trávila s Jamesem v salonu, kde jsme vymýšleli co nejvzrušivější
a nejchlípnější praktiky, kterými bychom mohli potěšit Jeho Lord-
stvo, jež se spokojilo s tím, že jen nezúčastněně přihlíželo a poku-
řovalo doutník, neboť se očividně šetřilo na svůj pozdější závazek),
ustlali jsme si s Jamesem místo našich obvyklých lůžek ve volném
pokoji, který sousedil s ložnicí pážete jménem Reuben.
Přišli jsme ovšem příliš brzy, a tak skrze špehýrky nebylo vidět
nic jiného než tma, a jelikož byla docela teplá noc, lehli jsme si jen tak
nepřikrytí do postele, abychom vyčkali příchodu lorda Crim‑Cona.
Mezitím jsme si krátili čas líbáním a osaháváním našich genitálií,
dokud nebyl můj pohledný komorník již tak vzrušený a nedočkavý,
že si přál zchladit svou vášeň uvnitř mé dychtivé pičky, přestože měl
za sebou den plný těžké práce, což by ovšem vše pokazilo, neboť by
nás páže dozajista slyšelo a celý šmírovací večer by tak byl v tahu.

– 92 –
 Zrovna když jsem mu šeptala, aby se ztišil, uslyšeli jsme z ve-
dlejšího pokoje škrtnutí sirky, a když jsme se přitiskli k našim
špehovacím špehýrkám, oba nás překvapilo, že Reuben nebyl
v pokoji sám, ale společně s komorníkovým pomocníkem, vysokým
šestnáctiletým mladíkem, se kterým jsme vůbec nepočítali. Vždy
se choval tak odměřeně a chladně, a to i k Jamesovi, že jsme ani na
chvíli nepomysleli, že by mohl být zapleten do jakýchkoliv avantýr
s lordem.
Reuben zapálil několik svíček, pak se otočil ke svému společ-
níkovi, který si zatím na posteli pomalu honil svůj ztopořený pyj,
aby byl připraven k použití, a řekl: „Wille, Jeho Lordstvo zde bude
co nevidět, ještěže jsem se od tebe včas odtrhl, jinak by ses udělal,
a všechno pokazil. Jeho Lordstvo nás má nejraději čerstvé a na­
držené, a kdyby nedejbože zjistil, že jsme již spolu obcovali nebo
se i jen prstili a honili, vzteky by vybouchl!“
Reuben a Will byli oba docela nazí a mezi jejich těly byl docela
velký rozdíl, neboť Will byl štíhlý a vysoký blondýn a Reuben měl
úplnou postavu Adonise, buclatý růžový obličej a černé ohnivé oči.
Jeho penis byl také ve stavu grandiózní erekce, ovšem ani jeden
z chlapců ještě neměl ani chloupek kolem kořenu svých klád.
„Jsi tak roztomilý chlapec, Reubene. Není divu, že tě Jeho Lord-
stvo svedlo. A k tomu jsi ještě tak nesobecký a nezapojil jsi mě do
vaší zábavy. Už se těším, jak tě skvostně omrdám, jen co dorazí náš
pán. Miluji tě daleko více a vřeleji než kteroukoliv překrásnou dívku
na tomto světě! A když ještě pomyslím, jak tučně si vyděláme!“
Oba hoši leželi na posteli, vášnivě se líbali a pohrávali si se svými
kládami tak láskyplně, že jsem jen čekala na první výstřik, když tu
najednou přestali, jelikož uslyšeli za dveřmi vrznout podlahu, dveře
zavrzaly v pantech a dovnitř vstoupil lord Crim‑Con s velkou stolní
lampou v ruce.
„Okamžitě toho nechte, vy rošťáci jedni nadržení!“ vykřikl,
„jestlipak už jste si tady neužívali beze mě? Jestli ano, tak to teprve

– 93 –
uvidíte, vy malý hajzlíci,“ procedil mezi zuby děsivě sugestivním
způsobem. Vyděšení chlapci na moment zbledli a pak se oba začali
doruda červenat.
Ruben odpověděl jako první: „Ach ne, můj pane, byli jsme velice
opatrní, Will mi pouze vyznával lásku a těšil se, jak mě senzačně
před vašimi zraky omrdá.“
„Bravo! A tak se taky stane, můj drahoušku. Já ti zatím budu
kouřit tvého ptáčka a uvidíme, jestli jste mi nelhali.“
Položil lampu na malý noční stolek vedle postele, takže pokoj byl
rázem skvěle osvětlen, pak se posadil na postel, rozepnul noční ko-
šili, která odhalila jeho dlouhého povislého ptáka, a oba chlapce si
posadil na svá obnažená stehna, zatímco je líbal, vjížděl jim jazykem
do úst a porovnával jejich dvě okouzlující toporné klády.
To vše byly ale jen přípravné hrátky. Zeptal se Reubena, zdali je
pod polštářem vazelína, odhodil svůj zbývající svršek a rozvalil se
na zádech na posteli.
„Teď si, ty můj buclatý krasavče,“ řekl pážeti, „klekni na má prsa
a nastav mi svého ptáka ke kuřbě, a ty, Wille, si vyskoč za něj, abych
mohl nasměrovat tvůj penis do jeho řitního otvoru.“
Jamesovu pomocníkovi nebylo třeba nic opakovat dvakrát. Na
požadovaném místě se ocitl, než bys řekl švec, a už rval svůj osmi-
palcový penis do tmavé vrásčité řiti svého miláčka.
Jeho Lordstvo bylo tak horlivé, že lubrikovalo Willův penis a zad-
nici pážete ve stejnou chvíli, kdy přijímalo Reubenových sedm palců
mezi své rty. Willovu kládu nasměroval lord na cíl tak bravurně, že
zmizela po kořen v zadku mladého chlapce během okamžiku a Will
si tak mohl hned užívat všech slastných pocitů a tlaků, které jim
jejich láska poskytovala.
Jeho Lordstvo zatím vzrušeně převalovalo v puse své sousto
a jen s nastraženýma ušima jsme ho slyšeli mumlat: „Krása! Šukej
ho! Dělej! Přidej! Stříkej! Ah‑r‑r‑r‑,“ pak vyšlehl v Reubenových
očích temný plamen, jeho pták sebou zaškubal a začal stříkat svou

– 94 –
lahodnou šťávu do Crim‑Conových úst, dokud netekly kapky husté
krémové mrdky po lordových rtech a bradě, zatímco lord Crim‑Con
mlaskal a sál dál s velkým gustem. Navíc jsme viděli, že jeho dlouhé
žihadlo nabývá svého mužného stavu.
Will zuřivě mrdal prdel svého miláčka; vypadalo to, že se udělali
ve stejnou chvíli, a kdyby se tak pevně nedržel Reubenova krku, byl
by z vší té slasti padl vyčerpáním naznak.
Ani my jsme během takto vzrušujícího výjevu nezůstávali ne-
činní. James instinktivně navlhčil žalud svého penisu i můj řitní
otvor slinami a brzy již jeho ohromná mašina projížděla tou nejužší
nebeskou bránou. Jeho pohyby byly vážně božské. Takový výbuch
tělesné rozkoše jsem snad do té doby nikdy necítila a podívaná, kte-
rá se mi odehrávala před očima mě společně s jeho přírazy a naším
společným orgasmem nutila sténat v požitkářské agónii.
Mé tělo zachvátilo zuřivé šílenství chtíče. Viděla jsem, jak klacek
Jeho Lordstva stojí jako mramorový sloup a oba chlapci se střídají
v líbání a sání jeho tmavě rudé hlavičky.
Pošeptala jsem svému milenci, aby mě následoval, a rychle jsem
vyběhla z našeho úkrytu do vedlejšího pokoje, ve kterém spolu
obcovali.
Dveře nebyly zamčené, a než se stačili vzpamatovat z překvape-
ní, padla jsem zády na lordovo břicho, svou vahou jsem mu málem
vyrazila dech a i přes všechny jeho protesty typu: „Ty zasraná, pe-
kelná čubko,“ jsem si triumfálně vrazila do zadnice jeho ztopořený
klacek, zatímco James mi rval do mé vzteklé rozevřené kundy svého
přesyceného pulsujícího čůráka.
Oběma chlapcům byly mé záměry více než jasné, a tak přede
mě poklekli a nastavili své penisy, abych si s nimi mohla pohrávat,
zatímco Crim‑Con, který mě stále proklínal a častoval nadávkami,
sténal pod naší vahou, ale i přesto jsem cítila, že si to dosyta užívá,
jelikož jeho pták byl čím dál tím tvrdší, díky překrásným pohybům
a tlakům, které jsem mu poskytovala; nehledě na to, že membrána

– 95 –
mezi jeho a Jamesovým údem byla tak tenká, že jsem měla pocit,
že se o sebe v mé kundě třou dva penisy.
Oběma chlapcům zatím lezly vzrušením oči z důlků, jak vulgárně
jsem masturbovala jejich pyje a oba současně postříkali mé pev-
né zaoblené poprsí, ale i přesto jsem je oba udržovala ztopořené
polibky tu na jeden, tu na druhý žalud, zatímco Crim‑Con šimral
prsty jejich šourky a prstil jim řitní dírky, dokud se oba málem
nezbláznili.
Nikdy jsem v sobě tak dobře necítila manželův klacek a společ-
ně s Jamesovým nádobíčkem, které praskalo ve švech vzrušením,
mě přeplňovali až po okraj, ale i přesto jsem stále chtěla víc a víc
a víc! Kdybych měla celé tělo poseté kundami, přála bych si, aby
byla každá zaplněna pořádně toporným ptákem. Byla to překrásná
chvíle. Ah! Ah! Takhle bych chtěla zemřít! Unikala jsem do zcela
jiného světa, mé smysly mě opouštěly, opravdu jsem byla v ráji!
Nic víc si z téhle výjimečné chvíle už nepamatuji, ale James mi
dalšího dne vyprávěl, že jsem je všechny pořádně polekala, když
jsem upadla do přímo smrtelných mdlob, a museli mě odnést do
mého pokoje, kde trvalo dlouho, než mě dokázali vzkřísit a než
jsem začala znovu trochu dýchat a upadla do hlubokého neklid-
ného spánku. Také mi vyprávěl, že jsem rozkousala penisy obou
mladíků až do krve. „A co se týče Jeho Lordstva,“ dodal, „bojím se,
že toho už nezachrání nic. Byl tak vyčerpán, že jsme museli zavolat
dr. Spendlovea, a i on se obává nejhoršího.“
Jeho očekávání se také naplnilo a Jeho Lordstvo nežilo déle než
čtyřicet osm hodin a ani já jsem se už nikdy neuzdravila. Přemíra
chlípností, k nimž té noci došlo, natolik pošramotily mou tělesnou
konstituci, že jsem od té doby už jen chřadla. Doktor na mě naléhal,
že bych si měla dávat velký pozor na způsob, kterým se od teď
budu oddávat milostným hrátkám, avšak kvůli mé chabé, nervózní
a vznětlivé povaze jsem se jmenovaných rozkoší, které byly jedinou
předzvěstí budoucího ráje, nikdy úplně vzdát nedokázala. I přesto,

– 96 –
že jsem byla stále slabší a chatrnější, jsem nedokázala odmítnout
jedinou sebemenší šanci oddávat se sexuálním radovánkám, nebo
při tom alespoň sledovat jiné.
Exekutoři vše vyřídili a nově nastupující hrabě odměnil tučnou
provizí jak Jamese, tak oba mladé chlapce za to, že mu dopomohli
k titulu a majetku o dobrých pět až deset let dříve.
„A na mě jste ani nepomyslel, můj pane?“ zeptala jsem se ho poté,
co mi toto prozradil, „copak si také nezasloužím vaše díky? Kam se
poděl váš vděk pro malou Beatrice?“
Zvědavě se na mě podíval. Byl to velmi pohledný osmadvacetiletý
chlapík, ale bohužel měl za manželku pěknou, ovšem velmi tlustou
ženu, která mu, kromě vlastního jmění, už na svět přivedla devět
dětí, a nevypadalo, že by s tím plánovala přestat.
„Nevím, co si o tobě, Roberte, myslet,“ řekla jsem, „jsi tak jiný než
tvůj ubohý bratr, jsi každý den spokojený se stejnými věcmi; každý
pohled, každý úsměv patří jen a pouze tvé báječné ženě. On měl na
druhou stranu slabost pro každou pěknou ženskou, na kterou jen
narazil. Jaké jen to máš srdce, že nemáš soucitu pro mou ztrátu?“
Tolik se mi líbil a tolik jsem nenáviděla novou lady Crim‑Cono-
vou, že jsem se rozhodla ho svést a uspokojit tak zároveň svůj hněv
i vášeň.
„Na co narážíte, Beatrice, drahá, jsem z vás na rozpacích.“
„Ach! Vždyť víte, jak křehká a osamělá jsem žena, a přesto jste
mi nedaroval ani jeden soucitný bratrský polibek. Vím, že mě paní
hraběnka nenávidí, ale již za pár dní odjíždím do Hastingsu,“ řekla
jsem a začala plakat, jako by mi srdce pukalo. Slzy z mých očí do-
padaly na jednu z jeho rukou, kterou nesouhlasně položil do mého
klína, a posadil se vedle mě.
Něžně mě políbil na čelo, bylo to spíše otcovské gesto, a řekl:
„Kéž bych jen věděl, jak tě rozveselit, má drahá.“
„Má drahá,“ znělo nadmíru srdečně, a tak jsem usoudila, že ledy
byly prolomeny, a vrhla jsem se mu kolem krku. Vášnivě jsem ho

– 97 –
líbala na oplátku jeho otcovského polibku a vzlykala tenkým zlome-
ným hláskem: „Ach, Roberte, neumíš si představit jaké to je, být zde
zanechána nešťastná, smutná a ještě k tomu úplně osamocená na
tomhle krutém, krutém světě. Neobětoval bys pro mě jen maličko,
maličko těch svých milujících úsměvů, kterých dostává tvá žena
takový přebytek?“
Slabě si povzdechl a ucítila jsem, jak se mi kolem pasu krade jeho
ruka. Něžně si mě k sobě přitáhl a vypadalo to, že se mých polibků,
které se vášnivě stupňovaly, vůbec neštítí.
„Ztratí snad něco hraběnka, když mě jednou jedinkrát políbíš?“
zašeptala jsem.
Citelně se rozechvěl, když se naše rty konečně setkaly v dlouhém
milujícím polibku. Konečně jsem také vzrušila jeho milostný cit,
který do té doby odpočíval v jeho ctihodných a ženatých prsou.
„Miluji tě, Roberte, drahoušku, a není vůbec třeba, aby ses o ta-
kové malicherné maličkosti zmiňoval lady Cecílii,“ zašeptala jsem,
když se od sebe odtrhly naše rty.
„Krajíc již rozkrojeného bochníku ještě nikdy nikomu nechy-
běl, drahá Beatrice,“ řekl, přitáhl si mě k sobě, zadíval se do mých
stydlivých očí a pokračoval, „beztak jí to mohu velmi jednoduše
vynahradit, aby o nic nepřišla.“
„Tvůj bochník je nakrájený na velmi tenké krajíce, drahý,“ opo-
věděla jsem, „vezmeme‑li v potaz, kolik dětí se o něj musí dělit
a mazat si je máslem, Roberte.“
Přitáhl si mě ještě blíže a začali jsme se lascivně líbat, dokud
jsem, sedě na jeho klíně, neucítila pod svým zadkem, jak se mu
bouří pták v kalhotách. Jeho obličej zrudl a z jeho jindy klidných
očí sálal výjimečný plamen; okamžitě jsme si rozuměli. Beze slova
mě povalil zády na gauč (přece jen jsem se mu vůbec nebránila),
a když jsem zavřela oči, cítila jsem, jak mi nadzvedává šaty a jeho
ruce putují po mých stehnech až ke svatému grálu. Moje nohy se
mechanicky otevřely, aby měl co nejlepší přístup k mé svatyňce

– 98 –
a netrvalo dlouho, než plně přijal mé němé pozvání a ucítila jsem
nos jeho statného berana dorážet na bránu mé ovdovělé pičky.
Touha po konečně pořádné šukačce mě sžírala již několik dní,
a tak jsem nemohla jeho impulsu odolat, ač mu to mohlo přijít
velmi neslušné, a chopila jsem se jeho skvostného motoru lásky
a vlastnoručně jsem ho nasměrovala do svého milujícího přístavu.
Hltala jsem jeho ptáka jako šílená, sténala jsem blahem a prožívala
orgasmus za orgasmem, ještě než se stačil vůbec pohnout.
Když jsem otevřela oči, uviděla jsem, že je z mé extáze nadšený.
„Ach, ty můj drahoušku, nejdražší Roberte, nedokážeš si představit,
co to je pro mladou vdovu být ochuzena o tu přirozenou útěchu,
kterou umí poskytnout pouze sex. Teď přitlač, můj chlapče, ať mů-
žeme být naprosto šťastní, spojme své duše v ejakulát lásky a pak
mi řekneš, jestli mi tu a tam ještě odlomíš pár drobečků ze svého
krajíce.“
Po několika přírazech jsem se znovu udělala a ve stejnou chvíli
jsem ucítila nesmírně horkou záplavu jeho spermatu uvnitř své
dychtivé kundy. Naše rty byly uzamčené v zuřivých zamilovaných
francouzských polibcích, pak jsem mu tím nejprostopášnějším způ-
sobem přehodila přes zadek nohy a nadzvedla svou pánev, abych
byla ještě blíž jeho mužným pohybům.
Hraběnka zatím byla na vyjížďce kočárem, a tak jsme byli nej-
méně ještě na pár hodin v bezpečí; i přesto jsem ho ale z rodinných
důvodů donutila nechat si alespoň jeden nebo dva výstřiky až na
večer, a tak se vrhl na kolena, aby mohl ještě vzdát čest Venuši. Řva-
la jsem extází pod rozličnými doteky jeho jazyka, které doprovázel
slovy: „To je mi ale kundička jak se patří! Tak maličká a uzounká!
A to jemné ochlupení!“ atd.
Den nebo dva nato musela lady Cecílie, k našemu velkému po-
těšení, odjet na venkov, aby se postarala o svou nemocnou matku.
Má ložnice se nacházela hned vedle jejich, takže opravdu nebyl
problém, aby Robert nečekaně proklouzl pod mé pokrývky. Zjistila

– 99 –
jsem, že toho o pořádné šoustačce ví pramálo, neboť se se svou
ženou oddával pouze rodinnému stylu soulože, který jim také při-
nesl tolik ovoce. Tolik se za svou nevědomost styděl, když jsem ho
s nimi s posměškem konfrontovala, a to především když přišlo na
anální hrátky. Čestně mi pak odpřisáhl, že až se hraběnka vrátí,
bude trvat na svých manželských právech na celé její tělo, aby se
tak do budoucna vyvaroval dalších dětí. Navrhl mi také, abych si
vyrobila průhled do jejich pokoje, a mohla tak pozorovat jejich
zábavné hrátky.
Byla jsem velmi pyšná na své vítězství a zařekla se, že ho donutím
zneuctít svou ženušku všemi možnými způsoby, jelikož by to mohla
být zábavná podívaná. A tak jsem ho uváděla do tajů všemožných
praktik, dokud jsem si nebyla jistá, že jsem z doposud počestného
manžílka nevytvořila chlípného nemravu.
Hrabě svůj slib dodržel. „Můj Robert,“ jak jsem mu říkala při na-
šem milování, ode mě dostal velmi dobrou školu, a tak když se lady
Cecílie navrátila domů, byl více než připraven si vzít, co mu patřilo.
Po večeři v den hraběnčina návratu mě našel, jak sedím samotná
v zimní zahradě, posadil se vedle mě a zašeptal mi do ucha, jakou
má radost, že může ještě dostat poslední rady, než se odebere na
lože se svou bezpochyby netrpělivou ženou.
„Úplně jsi mě včera večer a dnes brzy ráno vysušila, drahá Beatri-
ce,“ řekl, dal mi ruku kolem pasu, naše rty se setkaly v dlouhém
dechberoucím polibku a pak pokračoval, „dnes v noci ji uspokojím
jen něčím opravdu výjimečně vzrušivým. Po tak dlouhé odmlce ji
budu muset omrdat aspoň třikrát nebo čtyřikrát; jak se jen mám
s takovou situací vyrovnat?“
„Vezmi si nejdřív mě,“ odpověděla jsem, „máme spoustu času,
než uloží děti ke spánku. Dodám ti tak potřebný elán na tvou
večerní zábavičku. Už jen ta myšlenka, že ji dnes připravíš o její
anální panenství, tě musí nesmírně vzrušovat, a čím víc se ona bude
bránit, o to víc si to užiješ.“

– 100 –
 Rukou jsem mu zlehka přejížděla přes kalhoty po jeho bouřící se
kládě; můj kouzelný dotek ho okamžitě donutil ocelově ztvrdnout,
a když jsem konečně vysvobodila vězně z jeho cely, byl tak napnutý
a roztoužený jako nikdy předtím.
Postavila jsem se, abych mohla jeho motoru lásky věnovat nej­
prve horký polibek, pak jsem si nadzvedla šaty, otočila se k němu
zády a s roztaženýma nohama jsem se nabodla na jeho dýku tak,
aby mé dychtivé kundě neunikl ani ten nejmenší dílek celé jeho
délky. Chvíli jsme nehybně seděli a užívali si slasti našeho vzájem-
ného propojení, než jsme se strhujícími pohyby oba začali vzájemně
dovádět k šílenství, které utiší jen nesvatější extáze orgasmu.
Myšlenka, že právě okrádám jeho ženu o její vytoužené vyhlídky,
činila náš styk ještě pikantnějším. Doslova jsem kvílela, když jsem
konečně dosáhla vrcholu, pak jsem otočila hlavu, abych mohla zpe-
četit všechnu tu krásu tím nejvášnivějším polibkem, který mi vždy
dodával tak nezměrné radosti.
Tentokrát se společně se mnou neudělal, ale na minutu nebo dvě
si odpočinul, pak mě položil obličejem dolů na desku stolu, neustále
nabodnutou na jeho kopí, a pokračoval ve slastných pohybech, za-
tímco mi zepředu rukama dráždil klitoris, dokud jsem se mu málem
nevykroutila násilným orgasmickým škubáním, které ve mně v tu
chvíli vyvolával. Znenadání se vysunul a mohutným přírazem zajel
až po rukojeť do menšího vstupního otvoru, jelikož tomu byla naše
poloha velmi příznivá.
„Ah! Oh‑oh‑oh‑o‑o‑o‑oh!!“ křičela jsem a roztékala se v moře
vlhkosti, zatímco plnil mou řiť a pohyby umělce mi prsty brouzdal
v mé splavené kundičce. „Ach, bože! Roberte! Můj Roberte! Udělej
se! Vystříkej se do mě! A‑Ach! Už to cítím, tak krásně to hřeje!“
mumlala jsem vzrušeně, zatímco se jeho horké sperma rozlévalo
v mých těsných vnitřnostech.
Když jsme znovu nabrali síly a upravili se, začali jsme znovu
probírat, jak naložit s jeho ženou. Jeho penis byl ale stále tvrdý

– 101 –
jako policejní obušek, a tak jsem, ze strachu, že by nás lady Cecílie
načapala, raději odešla do salonu hrát na piano, zatímco on zůstal
ve skleníku a vykouřil si za oknem mezi květinami cigaretu.
Hraběnka předstírala únavu (bylo nám jasné, proč tolik spěchá
na lože), takže se celá rodina odebrala spát daleko dříve, než bylo
obvyklé. Naštěstí jsem si stihla vyrobit průhled do jejich pokoje,
ještě než Robert s Cecílií vešli dovnitř.
Robert měl ve zvyku před spaním ještě obcházet přízemí domu
a kontrolovat, zdali je vše dobře zabezpečené, a tak do pokoje vešla
první hraběnka a okamžitě se začala svlékat.
Byla asi stejného věku jako její manžel, nesmírně hezká, vyšší
dáma světlých zlatohnědých vlasů, hlubokých modrých očí, na-
špulených třešňových rtíků a perleťových zubů. Jak se postupně
svlékala, odhalovala více a více svých svůdných půvabů. Krev mi
vzrušením z pohledu na ni vařila. Její ohromná kyprá prsa byla stále
zakulacená a pevná, a když si přetáhla košilku přes hlavu, odhalila
své bělostné bříško bez jediné vrásky (všech devět porodů bylo
naprosto bezproblémových a své děti odmítala kojit, neboť by jí
to zničilo postavu) a svou zarostlou mons veneris, pokrytou jem-
nými kudrnatými rezavými chloupky, skrz které prosvítal obrys
její štěrbinky.
Postavila se před velké zrcadlo a začala se prohlížet. Měla jsem
pocit, že se dokonce z pohledu na své tělo stydlivě začervenala,
pak se ale její třešňové rty roztáhly ve spokojený úsměv a obnažily
její perleťové zoubky, zatímco se poplácávala po bocích a po břiše
(očividně si již představovala Robertovu nadšenou reakci, až ji zde
takto nalezne). Hravě roztáhla pysky své pičky a jala se ji důkladně
zkoumat v zrcadle. Doteky prstů v ní vyvolaly další stydlivé zrud-
nutí, ale nedokázala odolat a začala nedočkavě přejíždět bříškem
ukazováku tam a zpátky po svých ruměných rtech lásky.
Vzrušením jsem hořela a i přes všechnu nenávist, kterou jsem
k ní cítila, jsem v tu chvíli měla sto chutí jí tu její vlhnoucí pičku

– 102 –
dosucha vylízat. Náhle se ale rozlétly dveře a ohromený Robert
ztuhl v jejich rámu: „Vypadá to, že jsi již přišla o zhola všechnu svou
cudnost, Cecílie; proč se někdy takhle neukážeš i přede mnou?“
„Ach, Roberte, drahý, tolik jsi mě vylekal, přišel jsi dřív než
obvykle! Jen jsem si prohlížela to místečko, které vím, že jen co
zhasneš, tolik toužíš laskat.“
„Vážně jsem neměl ani tušení, že máš tolik okouzlující postavu,
Cecílie. Když už jsem tě tady načapal nahou, nech mě alespoň chvíli
užívat si tuto pastvu pro oči. A světla dnes zhasínat nebudeme, má
drahá. Musím nyní detailně prozkoumat každý tvůj půvab. Měl
bych tě také mimochodem upozornit, že zatímco jsi byla pryč,
jsem objevil několik velmi neslušných knížek, které patřily mému
zesnulému bratrovi, a tolik mi rozpálily fantazii pozoruhodnými
popisy všelijakých způsobů sexuálních radovánek, že jsem se musel
zastydět naší nevinné ignoranci a nyní mám v plánu s tebou mnoho
z nich na vlastní kůži vyzkoušet.“
Zatímco mluvil, rval ze sebe šaty a viděla jsem, jak jeho čůrák
trčí do prostoru bojovněji než kdy před tím. Když se nad tím tak
zamyslím, mám pocit, že mu snad ani od naší poslední konverzace
stát nepřestal.
Vrhl se do jejího náručí, začali se mazlit a líbat, zatímco se chopi-
la jeho klacku a snažila se ho, couvaje k posteli, nasměrovat na cíl.
„Tam ne, Cecílie, lásko, dnes tě míním připravit o jedno jiné
panenství; ten směšný způsob, kterým jsme to dělali doteď, vede
jen k dalším a dalším dětem a těch už mám na krku dost. Již žádné
další nechci, zruinovaly by každého sebebohatšího otce! Od teď
to budeme dělat po francouzsku, rozumíš? Plánuji tě dnes dobýt
zezadu,“ pronesl velmi vážným tónem, ale nedokázal potlačit své
vzrušení.
„To jsou mi ale odporné řeči! To se nikdy nestane, Roberte! Nic
takového mi dělat nebudeš!“ vykřikla a zrudla studem až po kořín-
ky vlasů.

– 103 –
 „Ale já musím a také tak učiním, Cecilko! Podívej se třeba tady
na tuhle knížku, je tam spousta rozličných způsobů, jak ‚to dělat‘.
Koukej, tady si to třeba dělají navzájem pusou a tady už šousta-
jí – ach, ten vulgární výraz tě děsí – ale to je přesně to, co dělají.
Šoustají, tak se tomu říká: mrdání‑šoustání‑prcání. Mrdají se do
zadků, do podpaždí, mezi kozy, to je další hrubý výraz pro ňadra,
kamkoliv‑kdekoliv. Pro muže to všechno vyjde nastejno, všechno,
čemu říkají KUNDA, nepochybuji o tom, že jsi na to slovo již někdy
narazila. Bývá napsané na dveřích, okenicích nebo i na chodní-
cích. Nádherně vulgární slovo, Cecilko. Na co myslíš, že si v pánské
společnosti připíjejí všichni muži? Celou tu dobu, co jsi byla pryč,
jsem netoužil po ničem jiném!“ (Viděla jsem, jak se ji snaží donu-
tit pohlédnout na stránky malé francouzské knížky s názvem La
Science Pratique.)
„Roberte, ty ses dočista zbláznil! Tu odpornou knihu okamžitě
spálím, nebudu se učit jejich oplzlým způsobům!“ a vytrhla mu
knížku z ruky.
„Jsi moje žena a každičký kousek tvého těla patří mně a mohu
si s ním dělat, co se mi zamane; nechtěj mě dohnat ke krajnostem,
Cecílie, nebo to bude zatraceně bolet. Jsem totiž pevně rozhodnut
ti nyní narvat ptáka do prdele. A to hned!“ a začal ji přetáčet na
břicho.
„Roberte, proboha Roberte, taková hanba! Co kdyby Beatrice
uslyšela, jak máš nevymáchaná ústa. Takhle mě nikdy nezneužiješ!“
hlava jí padla do dlaní a začala vzlykat.
„Ale ano! Jen si bul jako malé děcko. Tvoje slzy mě ještě víc po-
puzují. Budeš‑li se mi bránit, nepřestanu tě fackovat a mlátit, dokud
nebudeš pěkně poslušná!“
Chvíli s ním zápasila, ale její ženská síla ji brzy opustila a koneč-
ně ji převalil na břicho tak, aby měla zadek na kraji postele a nohy
na zemi. Vši silou ji prásknul dlaní přes zadnici, doširoka jí roztáhl
nohy, rozevřel rukama půlky jejího majestátního zadku, slinami

– 104 –
navlhčil svůj žalud a její hnědou svraštělou řiť a vyrazil do útoku
na její panenskou pevnost.
Slyšela jsem ji sténat bolestí, jak hrubě prorážel jejím svěračem.
„Ah – to píchá! Oh, oh – vždyť mě roztrhneš, Roberte – oh, ach,
bož‑e‑e‑e‑eh – oh, ach!“
Konečně se dostal celý dovnitř, na chvilku si odpočinul a pak ji
začal vášnivě mrdat.
Podle toho, jak kroutila zadkem, jsem usoudila, že se jí to muselo
líbit. Jeho ruce se zatím zaměstnávaly hrátkami s jejím kundiskem.
Byli tak překrásně vzrušení a dokonce se udělali společně, ale
Robert nepřestával, a když se udělali podruhé, křičeli zatraceně
nahlas, a když Robert konečně dostříkal, upadla Cecílie do mdlob
a Robert ji zavalil svým vyčerpaným tělem.
Jen co se mu ji povedlo po chvíli konečně vzkřísit, prohlásil, že
od teď si budou užívat všech nových dobrodružství, které skýtá
ta pěkná malá francouzská knížka. „Už nikdy znovu nebudeš mít
nafouklé břicho, Cecílie. Už nikdy se nebudeme muset obávat dal-
ších dětí. A teď mi musíš kouřit ptáka, dokud zase nebude pořádně
toporný,“ řekl a strčil jí ho do pusy.
„Ne, ne! Něco tak odporného dělat nebudu, vždyť sis ho ještě ani
neumyl poté, cos ho vytáhnul z mého zneuctěného zadku!“ vzlykala
a její oči přetékaly slzami, jelikož v jeho obličeji nenacházela ani
špetku soucitu.
„A co je mi do toho? Když řeknu kuř, tak budeš kouřit, tak dělej,
drahoušku, a odpusť si ty úšklebky, jenom mě rozesmívají. Teď si
s tebou konečně budu dělat, co chci. Byl jsem od svatby až do teď
takový hlupák, když jsem neuplatňoval své právo si s tebou, tvojí
kundou, prdelí nebo kozama dělat, co se mi jen zamane. Můžeš mi
přece poskytnout tolik rozkoše bez hrozby dalších potomků. Tak-
že do práce a já tě zatím budu mrdat velkým dildem. Nezapomeň
spolykat každou kapičku mé mrdky, až začnu stříkat.“

– 105 –
 Vrazil jí slizkou špinavou kládu mezi neochotné rty, pak vytáhl
ohromné dildo, které měřilo snad víc než dvanáct palců a bylo širší
než sevřená pěst, pomazal ho vazelínou a začal ho pomalu zasouvat
do její vylekané kundy.
„Ach, ne! Ne! Vždyť je to obludně velké!“ vykřikla, ale to už jí
špička gumové klády plnila vnitřnosti a i přes všechen pláč a bolest
byl brzy dildo na deset čísel hluboko v její roztažené kundě.
Jelikož byla otočená vagínou směrem ke mně, mohla jsem velmi
dobře sledovat, jak je beznadějně přeplněná tím nástrojem zkázy
z indické gumy, a z celého toho spektáklu jsem pukala chtíčem
a vášní. Bylo přímo nemožné se nadále držet zpátky. Tolik jsem
toužila tam být s nimi a přidat se k jejich smyslným orgiím. Každý
vpich té obludnosti jí teď způsoboval nezměrnou rozkoš. V jakémsi
deliriu stále kouřila jeho pulsujícího ptáka a všechny předchozí
okolky a stud byly ty tam. Zuřivě jsem si prstila kundu, zatímco ve-
dle křičeli při dalším a dalším orgasmu, dokud nebyli divák i herci
naprosto vyčerpáni.
Když jsem se následujícího rána vzbudila a nahlédla škvírkou do
vedlejšího pokoje, hraběnka se právě probouzela. První si osahala
kundičku, aby zjistila, zůstalo‑li vše v dobrém pořádku, nepoško-
zeno obřím dildem z minulé noci. V jejích očích se zrcadlila touha
a nemohla se přestat červenat při vzpomínkách na včerejší dob-
rodružství. Strhla prostěradlo ze svého manžela a začala si hrát
s jeho ochablým pohlavím, pak tu jeho kládu vzala do úst a začala
si s ní řádně užívat, dokud mu klacek nestál jako mramorový sloup.
Zrovna dosedávala na žalud, když se Robert, který hluboký spánek
jen předstíral, aby zjistil, co má jeho nadržená ženuška za lubem,
probudil, a trval na tom, že jí ho znovu místo do kundy vrazí do
zadnice.
Pomalu dosáhl svého, ač soudě dle jejího výrazu, to nebyla bez-
bolestná operace. Ovšem jen co se konečně zarazil dovnitř až po
kořen, užili si překrásnou prdelo‑mrdačku. Rajtovala na něm tak

– 106 –
bujaře i poté, co se udělal, že brzy znovu ztvrdl, a podruhé už se
udělali společně, líbajíce se v erotickém šílenství.
Skulinka ve zdi mi poskytla výhled na mnoho dalších vášnivých
soubojů lady Cecílie a jejího manžela, než jsem musela, kvůli svému
chatrnému zdraví, odjet do Hastingsu.
Můj prostředník pro mě zajistil a vybavil pěknou maličkou re-
zidenci bokem od všetečných sousedů, která čítala na třináct nebo
snad čtrnáct pokojů a byla obklopená zahradami a ovocnými sady.
Služebnictvo představovali jen kuchař a hospodyně. Oběma bylo
kolem pětadvaceti let a hospodyně byla dcera zesnulého kupce. Byla
to velmi zábavná společnice, ovšem prozatím jsem se k ní chovala
velmi rezervovaně a slušně.
Kvůli mé slabosti pro mladé chlapce a dívky jsme měli po ruce
také dvě překrásná patnáctiletá pážata a dvě dívenky stejného věku,
které pracovaly jako mé dvorní dámy.
Zprvu jsem se cítila nadmíru vyčerpaná ze všech excesů, kte-
rých jsem se účastnila či kterých jsem alespoň byla svědkem v čase
stráveném s novým hrabětem, ovšem díky jemnému osvěžujícímu
vzduchu jižního pobřeží jsem se brzy znovu cítila ve své kůži a tou-
žila se znovu oddávat slastiplným hrátkám lásky, ke kterým můj
horký temperament vždy tolik tíhl.
Rozhodla jsem se tedy svést každého člena mého panenského
služebnictva, jelikož jsem si byla více než jista, že se každý z nich
doposud choval pouze nadmíru mravně a cudně.
Dvě nejmladší dívky, které pracovaly jako mé dvorní dámy, spaly
v pokoji hned vedle mého a naše pokoje propojovaly dveře, aniž by
tedy bylo nutné vyjít na chodbu.
Zachvátila mě nesmírná vášeň a rozhodla jsem se, že obě dívky
prostě musím co nejdříve obeznámit alespoň s lesbickými hrátka-
mi a učinit z nich tak dvě velmi užitečné společnice, které budou
sloužit výhradně mým záměrům.

– 107 –
 Není třeba říkat, že netrvalo dlouho, než se můj plán, který jsem
již měla v hlavě dokonale vymyšlený, dal do pohybu. Téhož večera,
když byly obě slečinky hotové s mými přípravami na noc a zanechá-
valy mne v mém pokoji pouze v noční košilce před mým hřejivým
krbem, kde jsem s nohama nahoře předstírala, že jsem začtena do
velmi působivé romance, jsem řekla:
„Nechte otevřené dveře, drahouškové. Cítím se tak zasmušile,
že možná budu potřebovat vaši společnost, nebudu‑li moct dnes
v noci usnout.“ Obě mi zdvořile popřály dobrou noc a už za pár
minut jsem uslyšela, jak si spolu ve vedlejším pokoji špitají a chi-
chotají se.
„Děvčata!“ zvolala jsem zvýšeným hlasem, „okamžitě pojďte
sem! Jsem velmi zvědavá, co je tolik k smíchu. Přijďte tak, jak jste.
Žádné přioblékání. Ať vidím, jak se studem červenáte. Annie! Patty!
Copak mě neslyšíte?“
Ze strachu, aby mě nerozzlobily, spěchaly obě dívenky do mého
pokoje jen ve svých nočních košilkách, rudé studem.
„Tak mi tedy prozraďte, co vás tolik pobavilo?“
„Prosím, má paní, to Patty,“ řekla Annie a zlomyslně se podívala
na svou společnici.
„Ty sedmilhářko! Má paní, to Annie všechno začala,“ odsekla ta
druhá vystrašeně.
Přehazovaly si vinu jako horkou bramboru, ale nic víc jsem z nich
dostat nedokázala.
Konečně jsem řekla: „Dokážu si velmi dobře představit, čím jste
se vy dvě zabavovaly; řekněte mi popravdě, že vy jste si prohlížely
svoje kundičky v zrcadle?“
Podle jejich výrazů jsem musela trefit hřebíček na hlavičku, a tak
jsem pokračovala: „Bezpochyby jste se vsázely, které z vás už raší
víc chloupků. Tak ukaž, Annie,“ nečekaně jsem chňapla po lemu její
košilky a v mžiku ji měla přetaženou přes hlavu tak, že zakrývala
její obličej, ale obnažovala celé její mladistvé tělo. „Vždyť ta malá

– 108 –
nestyda nemá ani jediný chloupek, kterým by se mohla chlubit!
Pořádně jí za to naplácej na zadek, Patty!“
Patty se nenechala pobízet a plácání se rozlehlo po pokoji spo-
lečně s úpěnlivými vzlyky Annie, abychom ji nechaly být.
Krev mi vařila. Pohled na její překrásný zadeček, celý zarudlý
a růžový následkem ostrých plácnutí, ve mně probouzel chtíč po
dalších nemravnostech. Propustila jsem tedy naši oběť a jen co
jsem jí něco zašeptala do ucha, rázem se její uplakané oči rozzářily.
Vrhla se na Patty a dříve, než bych to stačila napsat, už měla i druhá
dívka košilku přetaženou přes hlavu.
Zpráskala jsem její prdelku tak, že byla místy skoro modročer-
ná, a poskytlo mi to, i přes její srdcervoucí prosby o milost a pláč,
nevídané pobavení.
Když jsme ji konečně vysvobodily, posadila jsem si ji na klín a slí-
bala jí slzičky z tváří. Brzy se znovu usmívala a láskyplně se ke mně
tulila. Její společnice zatím pukala závistí a s ruměncem ve tváři se
také dožadovala mých polibků, které jsem jí s horoucí láskou též
poskytla, načež jsem ji poprosila, aby přinesla karafu vína a pár
skleniček, neboť jsem potřebovala zvednout náladu.
„Ach, má nejdražší paní,“ vzdychala Patty a znovu a znovu mě
líbala, „nemáte ani tušení, jak velmi vás všichni milujeme a jak je
nám líto, že vás na tomto světě osud zanechal úplně osamocenou
a nešťastnou. Udělali bychom naprosto všechno, aby na vaší bledé
tváři znovu zářil úsměv.“
„Pak se tedy spolu vyspíme a zaskotačíme si v mé posteli. Ale pa-
matujte si, děvčata, že to musí být jen naše tajemství,“ odpověděla
jsem rychle, chopila se číše vína a nakázala jim, aby učinily stejně.
Po dvou až třech skleničkách měly oči otevřené dokořán. I ten
nejmenší dotek či vtípek v nich vyvolával nezastavitelné záchvaty
smíchu. Červenaly se a vypadalo to, že jsou nadmíru vzrušené.
Patty, která mi stále seděla na koleni, byla vším tím vzrušením
málem na omdlení, neboť zatímco líbala můj obličej a laskala má

– 109 –
ňadra, jsem jí nenápadně prstila její naprosto holou kundičku, což
v ní vyvolávalo pocity, kterým neměla šanci vůbec rozumět.
„Obnažte se, dívky. Odhoďte vše, co ještě máte na sobě, drahouš-
kové. Chci cítit vaše hebká těla na svém. Chci vás obě objímat a hýč-
kat po celém těle. Chcete, abych vám přečetla básničku o hrnčíři,
který si za ženu vzal tvou jmenovkyni, Patty?“ řekla jsem a jelikož to
vypadalo, že jsou připravené na cokoliv, požádala jsem Annie, aby
mi z knihovny přinesla rukopis s názvem Strašidelný dům.
„Teď poslouchejte příběh o hrnčíři a ne abyste se smály, dokud
celá báseň neskončí. Možná vám bude připadat trošku přidrzlá,
ale není to nic, o čem by velké holky, jako vy, neměly vědět.“ A pak
jsem začala:

Mladý Hodge byl velký šibal,

povoláním hrnčíř.
Zamiloval se do Patty Price,
služky farářovy.

Tenhle Hodge měl pořád plné ruce

svých hrnců, džbánů, pánví.
Říkával: „Smutný osud má
muž, který nemá ženy.

Brzy si vezmu Patty Price

do svého útulného domku.
Sám farář totiž oddá nás,
budem chcát do stejného hrnku.“

Hodge pěkný hrnek udělal

a přines’ ho svý lásce.
Řek’: „Chtěl jsem ti ho ukázat,
teda říct, že miluji tě.

– 110 –
Teď jmenuj den, ten šťastný den,
jehož noc přinese mi rozkoš.
Kdy tvá kunda a můj čůrák v něm
konečně smísí svou horkou moč.“

Svoji byli již do týdne

a Hodge měl velké štěstí,
že hned při prvním šoustání,
protrh’ blanku panenství.

Pak usnul v jejím náručí,

však probudil se náhle.
A posadil se na posteli
zděšením bílý nenadále.

„Ach, lásko! Lásko! Měl jsem sen,

sen, který poděsil mě zjevně.
Oba jsme stáli v mé dílně
a já objímal tě pevně.

Pak líbal jsem tě na tváře,

na rukou svých tě nosil.
Až všechny své jsem hrníčky
na malé kousky rozbil.“

Patty se jen zasmála:

„Žádné hrnce prasklé nejsou.
Jen rozmrdalsʼ mi na kusy
blanku mou panenskou.“

A od těch dob až dodnes,

Hodge prasklinu jí ucpává

– 111 –
 ptákem větším než cihla,
však prasklina jí puká dál.

A tak si služky odevšad,

dávejte pozor na své nádobí.
Neboť co protrhne mužný pyj,
už se vám nikdy znovu nezhojí.

Zahodila jsem rukopis a dřív, než bys řekl švec, jsem měla prst
v kundičce každé z nich. „Jaké překrásné nádobí to obě máte! Musím
si vás položit na postel a uštědřit jim polibek. Co si myslíte o mém
nádobí, pokrytém jemným kudrnatým mechem? Je to sice prasklá
pánev, ale s tím už nic nenadělám, když mi ji můj manžel rozbil.“
„A bylo to opravdu tak krásné, má paní? Ach, tolik vás miluji, nechte
mě jen nahlédnout,“ vykřikla Patty, seskočila z mého kolena a klekla si
mezi má stehna, aby měla lepší výhled. Nejdříve moji kundu zvědavě
zkoumala, pak ji láskyplně políbila a pak rozhrnula chloupky a vjela mi
hbitě dvěma prsty dovnitř. Její šimrání mě tak uspokojovalo, že jsem
se zaklonila v křesle a přitáhla si Annie na svá prsa, objímala a líbala
ji, zatímco jsem jí stále jedním prstem brouzdala hluboko v kundičce.
Moje nohy se mechanicky otevíraly, aby umožňovaly důkladnou pro-
hlídku, když Patty zvolala: „Moje prsty jsou už tak hluboko a je tam
tak krásně teplo a vlhko. Mám chuť se do toho pustit pusou!“
Za pár minut už jsme po sobě lezly na posteli. Dívky se smály,
ječely a červenaly se, zatímco jsem zkoumala a líbala jejich kundič-
ky. Jazykem jsem jezdila kolem dokola jejich ztopořených klitorisů
a ony mě na oplátku odměňovaly svými prvními panenskými orgas-
my, které jsou vždy tak slastné a krémové. S jakou láskou opětovaly
všechny mé dotyky a pohlazení. Patty se horlivě věnovala mé kun-
dě, což jí působilo stále větší a větší potěšení, zatímco Annie dávala
přednost mým bradavkám, a já jsem ji dál prstila.

– 112 –
 „Jak báječné by bylo vidět vás přijít o panenství společně,“ řekla
jsem.
„Ach, nemohla by nás o něj připravit vaše pážata, drahá paní? Tolik
jsem zamilovaná do Charlieho!“ prosila bez přemýšlení vzrušená Patty.
„Pokusím se to zařídit; ale musíme být opatrné, aby na naše
tajemství nepřišli dříve, než zjistím, jak dobře jsou vybaveni,“ od-
pověděla jsem.
„O Charliem dobře vím, že je to troufalý a drzý rošťák, dostatečně
nestydatý na to, aby se propůjčil čemukoliv. Jednou jsem ho do-
konce přistihla, jak si ve spižírně hraje s tím svým náčiním. Myslel
si, že ho nikdo nevidí, když v tu chvíli jsem náhodou vešla. Celé to
tak podivně trčelo a mělo to červenou špičku. I v obličeji byl rudý
a jako by lapal po dechu, jenže ten ďábelský nestyda mi začal tou
věcí mávat před obličejem a dožadoval se polibků se slovy: Tak co
říkáš na tohle, Patty? Takhle vypadá, když… Ach, paní, nemohu ani
vyslovit, co řekl potom.“
Zatlačila jsem na ni, a konečně se jí rozvázal jazyk: „Zrovna jsme
čekali na vás, má paní, když řekl: Ach, Patty, je tak překrásná, ta
krásná ústa a zuby. A ty milující oči, těžko se můžu udržet, abych
na ni hned neskočil. Vážně!!“
„Dobře tedy, pane Charlie,“ zasmála jsem se, „ani by mi tolik
nevadilo, kdybyste si mě někdy v budoucnu, až na to bude vhodná
chvíle, osedlal. A slibuji, že vám dvěma drahouškům hned porefe-
ruji, jaké to všechno bylo. Ale nejdřív vám přečtu ještě jednu píseň
ze Strašidelného domu a zítra vám oběma seženu vlastní výtisk,
abyste se ji mohly co nejdříve naučit zpívat.“

ŽÍT A POZNÁVAT
Na melodii – Kapky brandy

Když jsem byla ještě hodná malá holka, dámo,

topořeným pyjům, ptákům rozuměla jsem pramálo,

– 113 –
bylo mi z nich upřímně spíše trochu k blití.
Pro kundu já znala jsem jen jedno využití,
neměla jsem potuchy, jak slastná umí býti,
a řeči o šoustání mě často nudívaly k smrti.
Však teď o kolik chytřejší jsem ve svém moudrém
                                                                                     stáří!
Nohy roztáhnu každému, kdo se mnou chce se
                                                                                     pářit,
můj stud a skromnost společně vzaly nohy na
                                                                                ramena,
a šoustání teď oddávám se jak smyslů zbavená!
Ze všech věcí nejradši mám v zadku tuhý pták,
i když mnoha ptáků najednou by člověk měl se bát.
Když si dnes kundu prohlížím v odrazu ze zrcadla,
je chudinka celá zarudlá, našpulená a zvadlá.
Já šoustám prostě ráda, ráno, v poledne i večer,
i v neděli já ze šoustání celičký den teču.
Nesuďte mě, přátelé, já promrdám i šábes!
Výjimečně jenom v pondělí aspoň s análem je
                                                                                   ámen.
Ať už je horký nebo studený, ptákem já nepohrdnu,
Chlapům všech věků i tvarů vzkazuju:
Pro vaše péra vždycky zvlhnu!
Na vrcholu se udržím klidně i přes hodinu,
má kunda žhne jen pro šukec a pro šukec i zhynu.
A tomu, kdo nahlas vyřkne, že snad: „Šukání je
                                                                                  zločin,“
tomu já klidně řeknu do očí, že právě křivě svědčil.
Vražte mi do každé ruky pyj a mou kundu stočte
                                                                                  na jih.
I do zadku jeden pořádný mi vryj,
mé díry dychtí jenom po nich.

– 114 –
 Budu je šoustat, kouřit, laskat,
do krve honit je rukama,
dokud se každý z nich nevystříká
do kundy, pusy či anála!
Strčím je tam pak všechny zpět,
nebudu od nich chtít za nájem.
Sláva mé kundě, té patří svět!
Sláva všem pěkným ptákům, pane,
budu šukat, co bude tenhle svět,
dokud se mnou nebude ámen,
A doufám, že se, drahý pane,
pak prošukám i rájem.“

Když jsme se ráno vzbudily, bylo už moc pozdě na zopakování

našich včerejších lesbických radovánek, a tak jsem je rychle vzbu-
dila, aby mi mohly přinést snídani, a slíbila jim, že se během dne
podívám Charliemu na zoubek.
Po obědě jsem zaúkolovala Charlese, aby přinesl do letního altá-
nu v zahradě několik dek a stoličku, jelikož jsem si chtěla dát šlofíka
a byla jsem si jistá, že venkovní vzduch mi bude v takhle pěkný
slunečný den prospívat daleko více než uzavřený pokoj.
Annie a Patty se na sebe důležitě podívaly, když jsem Charlese
úkolovala, ale můj vztyčený prst zastavil jakékoliv jejich další spik-
lenecké projevy.
Naše zahrada, která se rozkládala za domem, byla dosti velká
a v některých částech nabízely pohodlný stín úctyhodné jilmy, hlav-
ně kolem břehů malého kulatého rybníčku, který měl v průměru
asi dvacet yardů a u jehož jižní strany stál pod stromy náš altánek.
Následovala jsem do zahrady Charlese, který činil, jak jsem řekla,
a když jsme došli na místo, rozprostřel deky přes gauč, který zde
byl připravený, neboť kůže mohla být zvlhlá. Poté přinesl polštář,
který dal na stoličku a podsunul ji pod mé nohy.

– 115 –
 Neměla jsem na sobě nic víc než jen volný župánek a košilku
s prosvítajícím spodním prádlem.
„Je to tak skličující,“ poznamenala jsem a mdle se svezla na po-
hovku, jen co byl hotový s přípravami, a s nedbalou elegancí jsem
odhalila svůj krk a část svého dekoltu.
„Ach! Ó, můj bože, ta strašlivá křeč!“ vyjekla jsem a kroutila se
v očividné bolesti, přitom jsem si vytáhla župan tak, abych odhalila
své pravé lýtko. „Ta muka!“
Charles padl na kolena k mým nohám rychleji než divoká šelma.
„Ach, má paní, je to pravdu tak zlé? Mám vám propnout chodidlo?“
„Ne, ne, tam ne, musíš mi namasírovat lýtko! Přitlač, Charlesi.
To je můj hodný chlapec!“ reagovala jsem s bolestným šklebem ve
tváři. „Výš, pokračuj výš po mé noze! Na chodidle to nepomáhá!“
Nevím, jak se to stalo, ale špička mé bolavé nohy se dotkla jeho
kalhot přesně tam, kde se nacházela ta nejzajímavější část jeho
anatomie. Střevíček mi upadl z nohy a ucítila jsem, jak se mu topoří
penis a škube sebou pod doteky mých prstů. Charles celý zrudl
v obličeji a po zádech mu projel mráz, ale nepřestával masírovat
moji nohu těsně pod kolenem. Nemusím snad ani říkat, co se mnou
v tu chvíli dělal můj vilný temperament.
Můj župan se celý otevřel, takže Charles měl perfektní výhled na
mé nohy, spodničku i dekolt v celé jejich kráse. Když se nad tím tak
zamyslím, možná i má vráska lásky prosvítala skrze košilku.
Moje krev dosáhla bodu varu a již jsem nedokázala tomu pře-
krásnému Adonisovi dále odolávat.
„Vstaň, Charlesi, už je to mnohem lepší,“ řekla jsem tlumeným
hlasem, „a modli se, abys nikomu neřekl, co jsi zde dnes viděl. Ta
křeč ve mně vyvolala tak strašnou agónii, že jsem nedokázala ovlá-
dat své pohyby!“
„Drahá paní, vaše tajemství jsou u mě navěky v bezpečí,“ odpo-
věděl, a když vstával, díval se stydlivě do země. „Políbím i zem pod
vašimi chodidly, abych dokázal svou oddanost!“

– 116 –
 „Ne. Jsi tak laskavý hoch, Charlesi, že jen pro tentokrát ti věnuji
polibek já sama. Pojď blíž! Jsi tak pohledný chlapec. No tak, nestyď
se, opravdu tě políbím, když to nikdy nikomu neřekneš.“
„Ach, madam, taková laskavost od tak šlechetné dámy pro ubohé
páže, jako jsem já! Takovou laskavost vám v životě nezapomenu
a kdykoliv za vás položím vlastní život,“ řekl s upejpavým vzruše-
ním.
„Pojď sem,“ vzala jsem jeho překrásný obličej do svých dlaní
a několikrát ho políbila. „Proč mě nepolíbíš, Charlesi?“
„Ach, má paní, jak bych si mohl něco takového jen dovolit?“ ze-
ptal se a jeho horké rty div že ze mě posledního dechu nevysály, jak
vroucně mě začal líbat.
„Ano, ano,“ mumlala jsem, „líbej mě, drahý chlapče! Byl bys mi
věrný, kdybych do tvých rukou svěřila svůj život, svou čest, abys je
opečovával?“
„Tyto polibky ze mě učinily vašeho otroka až do skonání věků,
nejdražší paní. Nic na světě ze mě vaše tajemství nedostane.“
„Pak tedy, Charlesi, věz, že jsem zamilovaná do tvého těla! Musíš
být můj dokonalý Amor a vysvléci se celý do naha, abych se mohla
ukájet pohledem na živoucí sochu. Uděláš to pro mě? Nikdo se to
nikdy nedozví!“ zeptala jsem se ho.
Jeho obličej byl celý zrudlý a všimla jsem si, jak se třásl, když se
naše pohledy setkaly. „Pospěš, Charlesi, když splníš mé přání, věnuji
ti zlatou minci a obstarám ti zbrusu nové šaty.“
Začal se soukat z kabátku, zatímco jsem mu rozepínala kalho-
ty. Stáhla jsem je dolů a moje ruce mu zajely pod košili, kde jsem
nahmatala jeho pevnou slonovinovou lascivně zaoblenou prdýlku,
a nemohla jsem si nevšimnout, že jeho spodky byly vepředu napnu-
té a celé zmáčené spermatem.
Konečně jako by mi porozuměl a než bys řekl švec, přede mnou
stál hotový Adam v ráji.

– 117 –
 Moje nedočkavé ruce se chopily jeho kouzelného malého ptáčka
(měřil asi tak šest palců) a jeho napnutých, krásně zakulacených
varlat, které zdobil řídký chomáček kudrnatých hnědých chloupků.
„Copak je tohle, Charlesi? Býváš zde často takhle mokrý?“ upo-
zorňovala jsem ho na blyštící se sperma, které mi protékalo mezi
prsty.
„To je mi ale velikánská kláda na tak malého chlapce. Už ses
někdy miloval s dívkou, Charlesi?“
„Ne, má paní, ale chtěl jsem to již několikrát zkusit s Patty, ale
ona nikdy nechce.“
„Tak se tedy pomiluj se mnou, Charlesi. Hned teď! A poté se pro
tebe pokusím získat Patty. Tolik bych vás dva chtěla vidět spolu,“
řekla jsem, vzala jeho ptáka do pusy, sála a dráždila ho rty a jazy-
kem, dokud jsem necítila, že už má skoro podruhé na krajíčku.
„A nyní, pane, na kolena a polibte mě,“ řekla jsem, vypustila ho
z pusy, padla na gauč a roztáhla nohy, zatímco jeho ruce mi roz­
­hrnuly spodky a obnažily pysky mé kundy pohledu mladého chlap-
ce. Okamžitě na ně přilepil svou pusu a ah! oh! Pohyby jeho slastné-
ho jazyka mě dovedly na vrchol během ani ne dvou sekund, zatímco
moje bosá noha masírovala jeho pulsující pyj o jeho stehno. Bála
jsem se ale, že už se brzy podruhé udělá, a tak jsem ho něžně při-
táhla k sobě a nasměrovala jeho šíp lásky přesně do černého.
Vůbec sice nevěděl, co dělá, ale jeho nejhlubší instinkty ho do-
nutily vší silou přirazit.
Extáze, kterou jsem cítila, když do mě vjížděl jeho panický pyj,
byla nepopsatelná! Nabýval v mé dychtivé kundě takových velikostí
a objemu, že jsem málem slastí omdlévala.
Chvíli jsme nehybně leželi a škádlili se všelijakými polibky, do-
kud jsem nepatrnými pohyby zadkem nevyburcovala chlapcovu
pánev k mužným odpovědím.
Jak jen jsem si toho chlapce užila! Vědomí, že v  sobě mám
doopravdy panické péro, tolik přidalo celému našemu řádění na

– 118 –
pikantnosti, že jsem nakonec musela přemírou citů křičet z plných
plic, když jsem ucítila, jak jeho horký balzám života stříká do mé
nenasytné dělohy.
Musel mě ošoustat celkem třikrát, než jsem mu dovolila se znovu
obléct a jít si po svých. Strávil se mnou něco přes dvě hodiny, avšak
všechen ten čas jsme hojně využili milováním nebo povídáním si
o něm a také o druhém pážeti, Samovi, se kterým se Charles dělil
o lože. Ačkoliv byl Sam také velmi pohledný, kolovalo mu v žilách
tolik indické krve, že měl pokožku černou skoro jako noc.
Při odpovídání na mé zvídavé otázky mi Charlie také prozradil,
že si spolu často pohrávali a třeli o sebe své penisy, dokud z nich
nestříkala hustá bílá tekutina a navrch ještě dodal: „Drahá paní,
nebudete tomu věřit, ale jeho nádobíčko je ještě o dva palce delší
než to moje, nehledě na to, že je to zároveň ta nejčernější část ce-
lého jeho těla!“
„Myslíš, že by si rád pohrál společně s námi?“ zeptala jsem se.
„Zcela určitě. Sam je pro každou taškařici! To on mě naučil vše,
co vím a umím, a musím vám prozradit, s čím se mi ještě svěřil:
jeho poslední pán, plukovník Culo, který si ho přivezl z Kalkaty, ho
celou cestu držel ve své kajutě a Sam ho svedl tím, že mu honil
a vykuřoval ptáka, který byl prý tak pěkný, že mu Sam dokonce
dovolil, aby mu plukovník omrdal jeho prdýlku. Plukovník totiž
nebyl zrovna od přírody obdařený, víte, a dostal se dovnitř velmi
lehce s použitím malého množství pomády. Když ho pak plukovník
musel propustit, neboť se bál, že mu Sam zprzní dcery, dostal na
cestu celých padesát liber. Často se mi chce také dostat do zadnice,
protože říká, že to je moc fajnový pocit, ale já bych nikdy nezašel
dále než jen k nevinnému hraní s našimi ptáčky.“
„Dobře, přijďte tedy společně dnes večer, asi tak hodinu poté, co
všichni půjdou spát, ke dveřím pokoje dívek. Najdete je otevřené.
Dostavte se oděni pouze do košil a dávejte dobrý pozor, abyste
nevzbudili kuchaře ani hospodyni.“

– 119 –
 Když jsem byla hotová s vydáváním příkazů, políbila jsem ho
a šla se obléci k večeři.
Těsně než jsme se odebrali na lože, jsem pohostila kuchaře s hos-
podyní výborným portským, do kterého jsem přidala sakra silné
narkotikum, abych zajistila, že se nevzbudí, ani kdybychom s pážaty
tropily bůhví jak velký hluk.
Patty a Annie byly vzrušením a očekáváním celé nervózní, když
jsem je seznámila s jejich večerním programem. Ležely jsme spolu
nahé v posteli, ony rozžhavené do ruda, a tiskly se ke mně svými
nahými tělíčky a po zarudlých tvářích jim kanuly vyděšené slzičky
v očekávání bolestivého odpaňování.
Konečně jsme zaslechly nějaký šramot v jejich pokoji, který je
tak vyděsil, že se obě bleskurychle schovaly pod postel. Vešla jsem
do jejich pokoje, který se topil ve tmě, kde stáli oba mladí chlapci
a otáleli se zaklepáním na dveře.
„Sundejte si košile a boty,“ zašeptala jsem. „Sáhněte si, i já jsem
zcela nahá. Mezi námi bude odteď naprosto vše dovolené,“ a ruka-
ma jsem je zatahala za jejich ptáky. Oba byli tvrdí jako ocel a začali
instinktivně dorážet na mé nahé břicho, a tak bylo jednoduché
rozpoznat, která kláda patří Samovi. Zacouvala jsem k posteli
a přivinula jsem k sobě obdařeného chlapce. To vám byl ale ma-
cek! Dosahoval až takových velikostí, že moje kundisko praskalo ve
švech, když se do mě pokoušel vklouznout. I když se málem udělal
už při prvním přírazu, držela jsem ho pevně kolem pasu a opírala
se o kraj postele, takže se mi nemohl vyvléknout a byl nucen po-
kračovat v našem slastném mrdání. Poprosila jsem Charlieho, aby
Samovi zarval svůj pyj do řitního otvoru, a mohl se tak ujistit, že
se mnou Sam odvádí dobrou práci. Charlie nebyl nijak neochotný
a i přesto, že jsme neměli po ruce žádný lubrikant, byl brzy až po
kořen v Samově zadnici, i když se to neobešlo bez nějakého toho
menšího škubání a vykrucování.

– 120 –
 Můj kavalír měl najednou dvakrát tolik energie. Moje ruce se
zatím pustily jeho zadnice a začaly si hrát s Charlieho šoustajícím
ptákem a příslušenstvím. Charlie si mrdání Samova pozadí králov-
sky užíval, zatímco moje kunda hltavě odpaňovala dalšího doposa-
vad cudného ptáčka. Byl to opravdu roztomilý zážitek, odpanit dva
chlapce v jeden den. Zaplavovalo mě to těmi nejžhavějšími pocity
blaha! Moje kunda se nekontrolovatelně chvěla vzrušením v objetí
s jeho černou kládou. Cítila jsem, jak uvnitř mého těla stříkají gej-
zíry elixíru lásky a umírala v extázi. Tu nebeskou blaženost jsme
spolu zažili dokonce třikrát, bez toho, aby jeho klacek opustil mou
svatyni. Věděla jsem, že každý další takovýto exces jen zkracuje můj
nahnutý život, ale nemohla jsem si pomoci.
Konečně bylo vše u konce a vešli jsme do mého pokoje, kde
vše osvěcovalo na tucet svíček. Postavy obou mladíků se odrážely
v zrcadlech, které obklopovaly můj pokoj, a vypadalo to, jako by
mé apartmá bylo přeplněné nadrženými černými a bílými mladí-
ky. Všichni měli povislé lesklé ptáky, které právě vysvobodili z té
nejsladší bitvy lásky.
„Poslouchejte, drahouškové. Copak neslyšíte to hlasité dýchání
dvou dívek, které vychází zpod mé postele? Vsadím se, že zatímco
jsme se bavili ve vedlejším pokoji, se tady ty dvě mršky navzájem
prstily!“ vykřikla jsem. „Osvěžme se ale první sklenkou šampaň-
ského! Pak uvidíme, jestli se nám je podaří vytáhnout na světlo,
chlapci moji!“
Omyli jsme se a po pár skleničkách šampaňského jsme všichni
tři znovu přetékali energií. V ruce jsem držela malý bičík s dlouhým
šlahounem. Chlapcům jsem nakázala, aby nadzvedli přehozy poste-
le a začala jsem překvapené plaché dívky pod postelí bičovat hlava
nehlava. Nemusela jsem mrsknout bičíkem více než šestkrát a už se
obě dívenky s křikem hbitě škrábaly ze svého bezpečného úkrytu.
Honila jsem je kolem dokola po pokoji a šlehala je bičíkem přes
jejich poskakující růžové zadečky. Pohled na nahá těla, bolestné

– 121 –
výkřiky a tenké šrámy na zarudlých dívčích zadnicích vzrušily oba
chlapce tak, že jejich povadlá přirození okamžitě vystřelila vzhůru.
Nemohla jsem se dočkat, až se pážata zhostí dívek, a doufala jsem,
že jejich odpaňování bude probíhat tím nejhrubějším možným
způsobem. Ano, přiznávám, že jsem v sobě v ten moment cítila
nesmírnou krutost a jediné, co jsem si přála vidět, byla hrůzná
agónie zrcadlící se v obličejích dívek, až budou co nejbolestivěji
připravovány o věnečky.
Vím, že mnoha mužům dodává skutečný pocit zadostiučinění jen
a pouze bolest, kterou mohou způsobit ženám, jež tím zprzní, ale
pro ženu je něco takového naprosto nesrozumitelné. Přesto musím
přiznat, že jediné, čeho jsem v tu chvíli chtěla být svědkem, byla
krev a muka!
Konečně jsem dívky donutila pokleknout, políbit zduřelé penisy
obou chlapců a ještě navíc při tom prosit o odpanění.
Charlie si vybral Patty a Sam Annie. Přikázala jsem jim, aby
dívky položili na měkký turecký koberec uprostřed pokoje a pod
zadky jim strčili polštáře. Pak oba moji šampióni poklekli mezi
jejich rozcapené nohy, rozhrnuli pysky jejich splavených kundiček
a vložili špičky svých ptáků do růžových štěrbinek svých obětí.
Byl to překrásný pohled. Byla jsem svědkem všech zrudnutí či
bolestných zkřivení v obličejích dívek, zatímco chlapci nelítostně
mrdali jejich panenské kundičky, podpořeni šlahounem mého bi-
číku, který jsem se neostýchala rázně používat, abychom společně
dosáhli vítězství. Konečně bylo dokonáno, a jelikož bylo očividné,
že se již obě pážata do poslední kapky vystříkala, pocítila jsem
najednou lítost, že vše proběhlo tak rychle.
Slzy dívek se brzy proměnily v zamilované úsměvy, když jsem
jim dovolila se omýt a zasedli jsme společně k vínu a želé. Vyprávěli
jsme všelijaké vtípky a historky, dokud jsem si nevšimla, že po mně
oba mladíci znovu vilně pokukují.

– 122 –
 Krev mi znovu stoupla do hlavy. Musela jsem je mít oba znovu
jen pro sebe. Dívky se ale tentokrát také přidaly a snažily se nám
sekundovat, jak jen mohly.
Sam a Charles mi oba seděli po boku a bylo očividně jasné, že
jsou oba znovu připraveni na další radovánky. Posadila jsem tedy
Sama na kraj postele, nasunula jsem se čelem k němu na jeho pul-
sující pyj a zavolala na Charlieho, aby do mě vrazil tu svou kládu
zezadu společně se Samovou. Nebylo to zrovna nejjednodušší,
neboť Sam sám o sobě zabíral více než dost místa, ale byla to má
nejoblíbenější poloha a s pomocí obou dívek byl Charlie brzy také
po kořen vevnitř. Annie a Patty pak na můj příkaz šimraly můj kli-
toris a pysky mé přeplněné kundy a neopomíjely ani péra a koule
mých dvou milenců.
Nedokážu slovy popsat, jak nadmíru lascivní bylo tohle spojení
trio in uno. Byla jsem tak vlhká, že jejich klády se v mé rozohněné
kundě po chvíli bez menších potíží smyslně otíraly nahoru a dolů,
nahoru a dolů, a pak: „Ach! Oh! Oh! Už budu! Umírám extází! Kde to
jsem? Ach! Nebesa! Ach, bože, ta blahodárná rozkoš!“ Načež jsem
málem omdlela přemožená přemírou citů, jen abych se probrala
právě ve chvíli, kdy do mě oba zběsile pumpovali svou horkou šťávu.
Vzrušení dosahovalo takových extrémů, že oba šampióni, stále
pevní jako ocel, bez otálení pokračovali, zatímco dívky, které ne-
chtěly být zastíněny jejich výkony, vyskočily na postel, Patty se ke
mně otočila zadkem a vrazila si Samův obličej mezi svá stehna, aby
ji mohl okamžitě začít lízat. Annie ji obkročila a přičapla si tak,
abych na její kundu i řiť mohla dosáhnout svým jazykem, který se
nabídnuté příležitosti zhostil s nevídaným zápalem a vychutnával
si jak její dychtivou kundičku, tak její zarudlý svraštělý análek.
Vše pokračovalo, dokud jsme nebyli na pokraji všech našich sil
a museli jsme se vyčerpáním rozpojit. Ještě dlouho jsem je objímala
a líbala, než jsem je konečně propustila do jejich komnat.

– 123 –
 Druhého dne jsem se probudila těžce nemocná a na pozítří
muselo být zavoláno pro doktora. Patty na mé naléhání sehnala
doktora, který měl velmi limitovanou praxi a u nějž jsem si byla
jistá, že nebude vysílen obskakováním jiných nemocných paniček.
Jen co dorazil, odebralo se všechno služebnictvo do svých poko-
jů, aby nás ponechalo o samotě.
„Má drahá paní,“ řekl dr. Loveshaft, „copak jste to prováděla, že
jste se ocitla ve stavu takto nepřirozeně vyčerpávajícího rozrušení?
Nesmíte přede mnou nic tajit, pokud chcete, abych vám doopravdy
mohl pomoct.“
„Ach, doktore,“ odvětila jsem šeptem, „prosím, zhasněte. Při svět-
le krbu je vidět více než dost. A přiložte ucho blízko k mým rtům.
Svou zpověď vám stěží dokážu pošeptat a nechci, abyste viděl, jak
se studem červenám.“
Jen co tak učinil, vrhla jsem se mu nervózně kolem krku, přitáhla
jeho obličej ke svým horečnatým rtům a líbala ho jako smyslů zba-
vená se slovy: „Potřebuji lásku. Nemám, koho bych milovala. Ach!
Oh! Nejdřív mě ošukejte a až pak si mě vyšetřete. No tak, zachovejte
se jako galantní muž, jsem opravdu těžký případ nymfomanky!“
Zatímco jsem ho jednou rukou stále držela v milostném objetí,
druhou jsem šmátrala po jeho penisu, který byl z mého neodbyt-
ného naléhání už celý zduřelý a připravený na akci. A že vám to byl
ptáček dlouhý a tlustý! Rozepnula jsem mu tedy kalhoty a zmocnila
se té jeho klády bez toho, aby mi kladl sebemenší odpor.
„Svlékněte si šaty, můj milovaný, medicína počká,“ vyhrkla jsem
a vrazila mu jazyk do úst.
Byl to velmi laskavý doktor a naše konzultace trvala něco krátce
přes hodinu.
Od té chvíle to s mým zdravím šlo už jen strmě z kopce. I přes
všechnu doktorovu vytrvalou péči (jak o mé zdraví, tak o mou ne-
nasytnou kundu) se můj stav neustále zhoršoval a na zimu jsem
musela být odvezena na Madeiru. Celý svůj dlouhý příběh bych

– 124 –
tedy chtěla uzavřít dobrodružstvím, které jsem zažila cestou tam
na palubě lodi.
Má hospodyně, které budu říkat třeba slečna Prudeová, mi dělala
na cestě společnici. Měly jsme rezervovanou pěknou velkou kajutu
na zádi parníku, vybavenou postelemi, nebo lépe řečeno čtyřmi
lůžky, neboť nás měly doprovázet ještě Annie s Patty jakožto slu-
žebné. To si sice slečna Prudeová také myslela, jenže můj plán byl
tuto mladou cudnou dámičku svést, ať chce nebo nechce. Stačilo
tedy Annie mírně podplatit, aby své místo na lodi přenechala mému
milovanému Charliemu, přestrojenému za dívku.
Jelikož do Southhamptonu se jezdívá přes noc, vyrazili jsme
ještě před rozbřeskem. Má společnice se mnou jela ve vlakovém
kupé první třídy, zatímco služebnictvo cestovalo jiným vagónem
a staralo se o naše zavazadla. Slečna Prudeová si záměny zatím ani
v nejmenším nevšimla a já jsem se odebrala na lože, jen co jsme
nastoupili na parník, a přenechala vše v rukou dívek.
Prvních pár dnů nás všechny trápila mořská nemoc, především
mou společnici, ale třetího dne už docela pookřála a falešná Annie
se nám držela co nejvíce z dohledu, dokud jsme znovu všichni nešli
spát. Služebnictvo si vlezlo do svých postelí a předstíralo spánek.
Slečna Prudeová a já jsme si mezitím odložily a posadily se vedle
sebe na otoman. Poprosila jsem ji, aby zhasla lampu, ona tak učinila,
pak jsem ji chytla rukou kolem pasu a přitáhla si ji něžně blíž k sobě.
„Není to senzační, teď když už nám není špatně? Je to tak skvělý
pocit, plout na lodi. Ach, kéž byste jen, drahá, byla právě teď pohled-
ný mladý muž!“ řekla jsem a jala se ji zamilovaně líbat. Strkala jsem
jí jazyk do pusy, zatímco mé ruce putovaly pod její noční košilkou,
dokud nenahmataly ty nejsladší zarostlé a panensky posvátné
partie.
„Že se nestydíte, má paní! Taková drzost!“ bránila se polohlasně.
Na druhou stranu se jí to ovšem nepříčilo, jelikož její hruď zma-
teným vzrušením přímo nadskakovala.

– 125 –
 „Jaké je vaše křestní jméno, drahoušku? Slečna Prudeová zní tak
chladně,“ zeptala jsem se mezi salvami polibků.
„Selina, ale prosím, již přestaňte, má paní!“ vydechla, když mé
prsty konečně nalezly mezi jejími pysky roztoužený klitoris.
„To je překrásné jméno, Selina! Musíš mi říkat Beatrice, prosím,
a budeme spolu spát na jedné posteli, vejdeme se tam přece obě.
Budu vás líbat po celém těle, drahá. Ano, i tam,“ řekla jsem a pokle-
pala jí dlaní na kundičku, „a ty pro mě určitě uděláš totéž. A jestli
ne, jistě se ráda podíváš, jak moc Patty miluje, když mi může lízat
štěrbinku. Ah! Ah! Brzy tě, Selino, naučím, co je doopravdy krásné,
i když ti to doposavad mohlo připadat jako ta nejsprostší věc na
světě.“
„Copak jsi, drahoušku, nikdy nepřemýšlela nad tím,“ pokračovala
jsem, „proč se k sobě některé dívky tolik mají? Já ti to tedy prozra-
dím, protože spolu provozují všechny ty zapovězené radosti, které
jsou vyhrazeny pouze manželským párům.“
Celá se třásla. Moje prsty ji už šimraly hluboko v kundě a cítila
jsem, jak překrásně vlhne.
„Ach! Oh! Musím si alespoň líznout! Každá tvá panenská kapička
má cenu své váhy v diamantech!“ řekla jsem vzrušeně, povalila ji na
otoman, padla na kolena, roztáhla její bránící se stehna a zabořila jí
hlavu mezi nohy. Můj jazyk se koupal v hustém krémovém výtoku,
který teče jen z pravých panen. Jejich šťáva lásky totiž nevytéká tak
často, jak by měla, a proto je daleko krémovější než ta, která vytéká
z dívek, které často šoustají nebo se alespoň prstí.
Užívala si to plnými doušky. Jak sebou kroutila a škubala v ne-
změrném vzrušení!
Konečně jsem vstala, abych probudila Patty. Pak jsem se vráti-
la ke své milence a zašeptala jí do ucha: „Selino, drahoušku, brzy
poznáš, jaké to je být s opravdickým mužem. Patty si nasadí dildo
a pořádně tě s ním ošuká, zatímco bude šimrat moji řitní dírku a ty
mi vylížeš kundu. Nezní to prostě nádherně, miláčku?“

– 126 –
 „Děsíš mě, drahá Beatrice! Co je to dildo? A bude to bolet?“ šep-
tala polohlasně.
„Totéž, co mají mezi nohama muži, Selino! Funguje to úplně stejně
až na tu výjimku, že s dildem není třeba se strachovat, zda otěhotníš
či ne,“ odpověděla jsem sladce. „Tak, Patty už je připravená, já si tě
takhle obkročím, abys dosáhla pusou na moje růžové pysky a mohla
je pěkně políbit. Bude se ti to tuze líbit. Budeš vzrušená jako nikdy
předtím. Jen počkej, až ucítíš mezi nohama dildo, to teprve bude
něco!“ a nasedla jsem na její pootevřená ústa.
Krev jí vařila. Dychtivě bodala jazykem mezi pysky mé roztouže-
né kundy, která ji okamžitě odměňovala potopou vlhkosti. Selina si
to užívala snad ještě víc než kterákoliv ostřílená kundolizka. Nohy
měla doširoka roztažené a pan Charlie zrovna neplýtval časem a její
nabídky s radostí využil, jelikož jsem ovšem té roztoužené panně
seděla na obličeji, vůbec nečekala rychle se blížící zkázu.
Otevřel něžně prsty pysky její nadržené kundičky a vychytrale
přejížděl rudou hlavičkou svého penisu nahoru a dolů po jejím
klitorisu, dokud vzrušením nekřičela: „Oh! Ah! Vraž to! Vraž to
tam, Patty, drahoušku! Musím to mít! Oh! Ah! Oh‑h! To už bolí!
Prosím, dost!“ a v tu chvíli Charlie protrhl mohutným přírazem
její panenskou blánu. Přisedla jsem jí celou vahou těla na obličej,
aby nemohla křičet bolestí, a vášnivě jsem prožívala všechnu bo-
lest, kterou jsme jí v tu chvíli působili. Byla totiž výjimečně úzká
a Charlieho nebylo třeba podceňovat. Narážel do ní jak splašený
beran, a i když stříkal v předčasné extázi, nepřestával, dokud nebyl
až po kořen v její pokořené kundě. Pak si na pár chvil odpočinul
a jen svým zduřelým klackem škubal v její uzoučké zásuvce lás-
ky, dokud jí nebyla všechna bolest úplně ukradená. Její nejhlubší
instinkty začaly nadzvedávat její pánev, a tak brzy klínem opětovala
každý Charlieho příraz s nevídanou energií. Vypadalo to, jako by
její kundu vůbec nešlo uspokojit, teď když konečně ochutnala to
pravé ořechové.

– 127 –
 Konečně jsme z ní slezli a znovu rozžhnuli lampy, aby si mohla
pořádně prohlédnout, jak že to vypadá „dildo“! Byla překvapením
naprosto bez sebe, když zjistila, co se ve skutečnosti odehrávalo,
ale naše intriky nám odpustila, jelikož rozkoš, kterou jsme jí právě
poskytli, byla nepřekonatelná.
Když jsme se omyli studenou vodou, důkladně si užívala pohledu
na Charlieho obcování s Patty a vlastníma rukama šimrala jejich
varlata a pysky, zatímco se oddávali slastnému prcání.
Jelikož nám na lodi nezbývaly více než dvě další noci, rozhodla
jsem se, že si spolu strávený čas musíme dosyta užít. Měla jsem spa-
deno na dva mladé velmi pohledné námořníčky, kteří s námi byli na
palubě, do kterých jsem se během prvních dnů naší cesty po uši za-
milovala, neboť mi během mé nemoci věnovali nezměrné pozornosti.
Dalšího překrásného rána jsme právě dosnídali na slunné palubě.
„Dobré ráno, mylady,“ řekl mladý Simpson a nadzvedl svoji čapku
s toužebným pohledem.
„Pojď sem, ty jeden rarášku,“ smála jsem se, a když se přiblížil,
zašeptala jsem:
„Dokážeš udržet tajemství?“
„U mě bude tajemství Její Výsosti ve větším bezpečí než v té
nejpevnější železné truhlici,“ zněla jeho odpověď.
„Brzy vás budu muset opustit, víš, a proto bych tobě a mladému
Williamovi chtěla dnes večer ve své kajutě darovat dárek na roz-
loučenou, pokud jste schopní se dostavit, až budou všichni již tvrdě
spát. To už budete i mimo službu, nemýlím‑li se.“
„Přesně tak,“ odpověděl, „od desáté hodiny večerní až do šesti do
rána. A můžete počítat s tím, že budeme velmi nenápadní.“
Položila jsem mu prst na rty na znamení přísného utajení a ladně
jsem od něj odplula. Zbytek dne jsem pak strávila na zádi a sledovala,
jak voda ubíhá, celá zasněná a natěšená na slibné večerní radovánky.
Učinila jsem potřebná opatření pro jejich návštěvu a podplatila
palubní průvodčí, aby si v noci nevšímali jakýchkoliv zvuků, které

– 128 –
budou vycházet z mé kajuty, jelikož plánuji malou párty pro dvě až
tři spolucestující dámy, než budu muset opustit loď ve Funchalu,
madeirském přístavu.
Po večeři jsme s mými společnicemi zalehly oblečené do postelí.
Lampy jsme nechaly žhnout a občerstvení rozložily na stole. Po chvíli,
když už se po celé lodi rozléhalo jen ticho, najednou vrzly dveře naší
kajuty a dovnitř vstoupili dva pohlední hoši ve svých svátečních uni-
formách, zasalutovali a oba mě stačili rychle políbit, ještě než jsem se
pracně zvedla z gauče. Patty zamkla dveře a s podlým úsměvem na
rtech jim důležitě sdělila, že by se měli okamžitě začít chovat slušně,
nebo budou z naší společnosti obratem vykázáni. Místo odpovědi ji
oba chlapci vmžiku popadli a začali ji líbat i přes její předstíraný odpor.
Námořníci měli ukrutný hlad, a tak spořádali zvěřinový koláč,
než bys řekl švec, a žvanec spláchli několika sklenkami šampaň-
ského, kterým na nás postupně připíjeli.
Pila jsem skleničku za skleničkou, abych nezůstávala pozadu.
Mé tělo sžíral plamen vášně, který toužil po jediném. Užít si s těmi
dvěma štramáckými námořníčky. Jen co se posilnili, poprosila jsem
je, aby se posadili na otoman, každý po mém boku. Jen co se Simp-
son začal usazovat, strhla jsem si ho na klín a se smíchem pronesla:
„To je mi ale překrásné miminko, takový drahoušek. Dej mamin-
ce pusinku!“
Naše rty se setkaly v nekonečném polibku, který mladého ná-
mořníka celého vzrušením rozechvěl, a když se naše rty rozpojily,
přitiskl svou tvář do mého dekoltu.
„Už jsi někdy měl nějakou milou, drahoušku?“ zeptala jsem se.
„Ano, mám jednu pěknou dívku v Cape. Vždy když se k ní vrátím
na břeh, nádherně se pobavíme.“
„Cože! To jsi tak opovážlivý, že si na ni něco dovoluješ?“
„Ano, dokonce mě jednou pustila k sobě do postele.“
„Ty jeden drzý rarachu, jak se opovažuješ něco takového přede
mnou vůbec zmiňovat? Slečno Prudeová, dívky, svažte ho a stáhněte

– 129 –
mu kalhoty! Jeho zadek krutě doplatí na jeho neslušné řeči!“ vykřik­
la jsem a odstrčila ho od sebe v předstíraném zhnusení.
„To jsou mi žerty! Petere, kamaráde, pomoz mi, nebo se mě to
hejno slepic snad doopravdy zmocní,“ vyhrkl, když si uvědomil, že
proti naší přesile zmůže pramálo.
Stačilo jen, abych se na Petera Williamse koutkem pusy usmála,
a hned byl na naší straně. Bylo opravdu k popukání pozorovat, jak
hloupě vypadal přivázaný k jedné z postelí se staženýma kalhota-
ma. Celý zrudl, když mu vyhrnuli košili a obnažili jeho bělostnou
prdelku, která byla již po několika dobře mířených ranách od celé
naší společnosti, jež si taškařici nadmíru užívala, překrásně růžová.
„Všichni ustupte stranou,“ řekla jsem příkře, „ať mu můžu na-
servírovat ještě zákusek, který si tolik za své neslušné řeči zaslouží,“
a přistoupila jsem k němu s rákoskou v ruce.
Byl to věru statečný hoch a dělal, co mohl, aby nepropukl v pláč,
i když jsem si během bičování jeho pozadí všimla, jak mu po rudých
tvářích stekly tři veliké slzy. Také jsem si všimla, že jeho klacek byl
ztvrdlý jako pohrabáč. Když jsme ho rozvázali, ani si neobtěžoval
znovu natáhnout kalhoty a hned nám spěchal pomoct lapit svého
přítele Petera, kterého jsme natáhli na otoman, na můj příkaz si na
něj celá společnost plnou vahou sedla a já jsem mu vysázela jeho
podíl rákoskou na zadek, dokud úpěnlivě neprosil o milost.
Když si pak společně lízali rány a upravovali své uniformy, všich-
ni jsme se jim hlasitě posmívali a nadzvedávali jim košile, abychom
si mohli ukazovat na rudé šlice, které křižovaly jejich vypouklé zad-
nice, a netrvalo dlouho, než jsme je oba celé vysvlékli. Před námi
stáli dva překrásní mladíci s překrásně pulsujícími erekcemi.
„No pánové, jestli je tohle všechno, co jste chtěli ukázat tady dív-
kám, tak vám tedy povím, že to nestojí ani za řeč,“ pronesla jsem
posměšně a polechtala jejich klacíky krutou rákoskou. „I tady Annie
má většího bimbase než vy dva námořníčci dohromady! Svlékněme
se všichni, abyste se mohli dobře podívat.“

– 130 –
 To byl náš smluvený signál, že všechna slušnost může rázem jít
stranou, a tak jsme všichni dali volný průchod našim nejniternějším
instinktům a vášním.
Mám pocit, že ani jeden z těch mladičkých námořníků dívku
nikdy před tím neměl, a tudíž jsem je také připravila o panictví.
Jako obvykle jsem se nedokázala ovládat a okamžitě jsem musela
uspokojit svou vášeň pro dvojitou nálož ptáků, které jsem dychti-
vě pozřela svou rozpálenou kundou, zatímco Charlie zuřivě mrdal
slečnu Prudeovou, dokud neomdlévala v záplavách mrdky, což jsme
všichni také s velkým zájmem sledovali.
Vydrželo nám to snad až do páté hodiny ranní. Šoustali jsme,
kouřili, lízali a dělali všechno, co vás jen může napadnout. Dokonce
jsem i přesvědčila Charlieho, aby mi ošukal prdel a přitom se sám
nechal prznit Simpsonem, načež se k nám připojil i Peter Williams
a slečna Prudeová a Patty nás všechny šimraly, masírovaly a vzru-
šovaly, jak jen to šlo.
Konečně nás námořníci museli opustit a musím přiznat, že to
byla ta nejchlípnější orgie, které jsem se kdy zúčastnila, jelikož jsem
hned po jejím sladkém konci upadla do tak chatrného stavu, že
ani můj pobyt na Madeiře už ničemu pomoci nedokázal, a násle-
dujícího května jsem se vrátila do Anglie, kde se o mě od té doby
stále a s láskou staráš ty, nejdražší Waltře, a tudíž dobře víš, jakou
rychlostí mě tohle mé požitkářství přivádí do hrobu. Ach! Kdybych
jen měla aspoň tolik sil, abych si to mohla ještě naposledy užít,
byl bys právě ty mým chrabrým rytířem v bitvě slasti a rozkoše,
které již se nikdy nedožiji. Modlím se k Bohu, abych mohla zemřít
na vrcholu, ve chvíli, kdy tvá samotná duše bude stříkat do mých
vnitřností, ale běda! již to není možné! Přesto, existuje‑li na onom
světě blaženost, věřím, že to není nic jiného než věčná mrdačka.
Amen! Déle již své pero neudržím.

– 131 –
Oscar Wilde
Lady Fuckingham

Překlad Jakub Kaifosz

Fotografie na obálce Munimara/Shutterstock.com
Redakce Jaroslava Bednářová

Vydala Městská knihovna v Praze

Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1

V MKP 1. elektronické vydání

Verze 1.0 z 22. 1. 2021

ISBN 978‑80‑274‑1235‑8 (epub)

ISBN 978‑80‑274‑1236‑5 (pdf)
ISBN 978‑80‑274‑1237‑2 (prc)