1) Zrod sociologie, zakladatel sociologie a její smysl, pojem modernizace, hlavní složky

modernizace.

1. Zrod sociologie
- přelom 18. a 19. století
- vznik 1838 - zakladatel August Comte
- definován přechodem západní společnosti od tradičního k modernímu pojetí
- nová sociální realita, kterou nelze vysvětlit tradičními teoriemi

Auguste Comte
• 1798 - 1857
• zakladatel pozitivismu a sociologie
pozitivismus
- způsob myšlení, který se snaží vyhýbat(repeler) spekulacím a vychází pouze z daného tj. z
jednotlivých ověřitelných faktů
- pozitivistické paradigma je jedním z paradigmat, určujících základ teorií a hypotéz pro
sociologii
- vychází z jeho teorie pozitivní filosofie a z jeho filosofie dějin (3 stádia - teologická
(náboženství), metafyzická (filozofická spekulace) a pozitivní epocha)
• sociologie (jeho nová věda) musí převzít vědecké řízení lidských společností
• společnost je sdružení svobodných a rovných lidí, ALE potřebuje řád - ten zajišťují elity -
intelektuální vůdci
Smysl sociologie
• Sociologie = věda, která se snaží podat celkový obraz společnosti (společenských vztahů a jevů),
její strukturu a zákonitosti(sistema,regularidad) jejího vývoje. Snaží se formulovat obecně platné
principy společenského vývoje a poznat pravidla života sociálních skupin
• sociologové např. řeší sociální problémy
poskytují služby politikům (průzkum veřejného mínění(opinión))
ovlivňují spotřebitele (reklama)
zjišťují představy a požadavky spotřebitelů (průzkum trhu)
• odkrývá problémy chudoby, vyloučení(exclusion), marginalizace, znevýhodnění,
vyhoření(quemado?), krize
• základní sociální disciplíny např. sociologie sociálního rozvrstvení(distribución, estratificación)
(stratifikace)
sociologie pohlaví
sociologie rasových a etnických skupin
Modernizace
• obecně = uvádění něčeho na současný stav (např. modernizace továrny =nákup poslední
technologie a zavedení(establecimiento) soudobých(contemporaneo) výrobních procesů)
• společenské vědy = přechod od společností tradičního typu k společnosti „moderní”
- politický, kulturní i ekonomický přechod ke společnosti ústavně řízené, podporující ekonomické i
politické svobody a legitimované vůlí lidu
• industrializace: společnost založená převážně na zemědělské (agrární) a řemeslné výrobĕ →
společnost industriální, založená na strojní a průmyslové výrobĕ
• urbanizace: stěhování do měst, společnost mění svůj způsob života z venkovského na městský
• emancipace: vyproštění(liberación) ze závislosti na někom nebo na něčem, získání svobody,
společenské nezávislosti, rovných práv
• racionalizace: proces, ve kterém jde o dosažení jasně vyjádřeného cíle, vhodně použité
prostředky (myšlení a úsilí) pomohou, aby byl výsledný cíl co nejefektivnější a nejekonomičtější
• sekularizace: odkouzlení světa
2) Tradiční, moderní a postmoderní společnost-odlišení

2. Společnost
- skupina jednotlivců, která má společné postoje, kulturu, a instituce
- členové společnosti mohou pocházet z různých etnických skupin, mohou být rozdílně staří, různého
pohlaví i náboženství
- skupina lidí, kteří žijí na zvl. území, jsou podřízeni témuž systému polit. moci a autority a jsou si vědomi
toho, že mají odlišnou identitu od jiných skupin, které je obklopují(rodean)
Tradiční
• formy společnosti před průmyslovou revolucí
• 1. Materiální produkce je založena na využívání přír. forem energie (síly zvířat, větru, vody), v
důsledku jednoduché techniky a slabé produktivity práce je hustota obyv. relativně nízká,
přibližně devět desetin obyv. žije mimo města a zabývá se zemědělstvím
2. Mocenská struktura se vyznačuje specif. dvojvrstevností - mocenské vztahy jsou
vyjednávány bez účasti ovládaných, vládcům stačí k udržení pozice loajalita vojenského a
správního aparátu
3. Způsob interpretace světa odpovídá omezeným šancím na kontrolu, změnu a předvídání
běhu událostí, komplexní filozofické a nábboženské systémy nalézají omezené publikum pouze u
vzdělaných špiček obyv.; většina populace nemá možnost ani důvod při výkladu světa
překračovat rovinu běžných přísloví, moudrostí zdravého rozumu a náb. představ týkajících se
zákl. pravidel morálky
4. Sociálně je svět tradiční společnosti značně diferencován, myšlenka o rovnosti lidí je
považována za absurdní, společnost je rozdělena do mnoha stavů, kvalita jednotlivců není v prvé
řadě posuzována podle jejich osobních schopností a výkonu, nýbrž podle příslušnosti ke stavu
• Gemeinschaft označuje tradiční společnost, která byla založená na spolupráci a solidaritě jejích
členů, na osobních vazbách mezi nimi a dále na morálce, tradicích či náboženství (F. Tönnies)
Moderní
• někdy též označována jako industriální
• společnost jako produkt radikálních změn, k nimž došlo v oblasti ekonomiky, mocenských vztahů,
soc. uspořádání, stylu života i výkladu světa
• generalizace trhu
• stavovské členění je nahrazeno členěním třídním
• rozvoj dělby práce, urbanizace, rozvoj transportu a komunikace
• stát hraje v moderní společnosti daleko větší roli, zasahuje do života jedince ve větší míře,
domácnost přestává být soběstačným subjektem
• ustupuje se od velkorodin, preferuje se forma malé rodiny složené z rodičů a dětí
• rysy moderní společnosti:
a) industrializace ( odklon od zemědělství, více práce v průmyslu),
b) urbanizace ( migrace do měst ),
c) sekularizace ( odluka církve od státu)
Postmoderní
• společnost zklamaná z modernismu, nedůvěřující v „konstruktivní“ racionalismus, odmítající ideu
pokroku, předvídatelné a plánovatelné budoucnosti
• bez univerzálního hodnotového systému, ohrožená ekologickými katastrofami
• vystupuje programově proti uniformitě i proti všem fungujícím nástrojům spol. kontroly
• odmítavý postoj k základům, za které bojovala společnost moderní: například k industrializaci,
rychlé a rozšířené výstavby měst a odmítání zásad z předchozích let
• v postmoderně je vše možné - není jednotná víra, neuznáváme autority = absurdní svoboda
 3) Klasičtí sociologičtí autoři- hlavní myšlenky a pojmy, které zavedli (zaměřte se na 1
autora z této nabídky Comte, Weber, Durkheim, Pareto a jeho myšlenkový přínos)
3. Klasičtí sociologičtí autoři
Vilfredo Pareto
• 1848 - 1923
• Ital
• svoboda v jednání podle něho patří minulosti a společnost je třeba změnit násilím
• lidské jednání rozděluje do dvou kategorií, na logické – jednající v něm předem promýšlí
adekvátní prostředky k dosažení stanoveného cíle a mimologické – prostředek není záměrně
propojen s účelem
- 4 typy mimologického jednání:
1) chování, jež je bezmyšlenkovitě provozováno v rámci běžné konvence (podání ruky)
2) náboženské rituály, kdy se jednající mylně domnívají, že prostředek vede k zamýšl. cíli
3) zcela absurdní, reflexivní akty
4) jednajícímu se zdá logické, ale ve skutečnosti vede k jinému cíli
Rezidua
- to, co v našem myšlení zůstává, odečteme-li jeho logickou složku, jsou to věci ukryté hluboko v lidské
povaze a vědě nepřístupné
- predispozice k určitým druhům chování
- 6 hlavních typů:
1. Kombinační instinkt – schopnost člověka ustavovat prvky do stále nových sestav, obvykle se
projevuje jako vynálezy moderní vědy
2. Trvalost agregátů – protiklad kombinačního instinktu, odmítání změny
3. Potřeba manifestovat sedimenty jednání - lidskou potřeba aktivně se projevovat, být činorodý
4. Rozum a sociabilita – vztahuje se k sociálnímu životu, tato rezidua mají vztah k disciplinovanosti
5. Integrita individua – je doplněním předchozí třídy, tato rezidua jsou aktivována, když pospolitosti
hrozí rozpad, jsou jistým sebezáchovným instinktem
6. Sexuální reziduum
Derivace
- většina lidského jednání je mimologická, řídí se predispozicemi, člověk má však potřebu prezentovat
své jednání jako dokonale rozumné
- za tímto účelem se používají pseudologická vysvětlení, tedy derivace → lidé jimi tedy zakrývají své
skutečné pohnutky a dodávají zdání racionality i chování, které vůbec racionální není
Paretovo pravidlo
- 80/20
- zhruba 80 % důsledků vyplývá jen asi z 20 % příčin
- např. 20 % populace se podělí o 80 % úrazů, nebo 20 % zločinců páchá 80 % zločinů
Teorie elit
• podle reziduí v chování určuje Pareto uplatnění členů společnosti v rámci elit
• představa hierarchie společnosti jako kužel - na jednom vrcholu jsou dva základní typy elit -
souhrnně “spekulanti” (lišky a lvi), proti nim jedinci bázlivý a opatrní, kteří se nechají ovládat -
“rentiéři”
lišky - vládci prohnaní, pružní, umí ostatní přesvědčit
lvi - jsou schopni a ochotni použít sílu a opozici potlačují násilím
• cirkulace elit - stálé střídání lvů a lišek u moci
4) Českásociologie – základní informace o alespoň jednom českém
sociologovi a jeho práci.
4. Česká sociologie
Jan Keller
• 1955 (současný český sociolog)
• jeho sociologie je tematicky velmi pestrá, přesto v ní lze vysledovat tři relativně samostatné
okruhy, které charakterizují tři následné fáze ve vývoji jeho sociologie
1) zájem o samotnou sociologii, její teorii, dějiny a současnost (80. léta)
2) problematika vztahu společnosti k vnějšímu přírodnímu prostředí, ekologické hrozby (90. léta)
3) vnitřní problémy moderních společností (2000 - …) - krize sociálního státu, české sociální
reformy, nejistota v moderních společnostech atp.
DÍLO:
• Nedomyšlená společnost (1992)
• Úvod do sociologie (1992) - populární učebnice sociologie
• Dvanáct omylů sociologie (1995) - tvrzení o osamělosti sociologie, nezájmu o ni ze strany širší
společnosti, která si ji (kdysi) pořídila v očekávání, že jí pomůže vyřešit některé její problémy
• Až na dno blahobytu (1993) - popisuje realitu konzumní společnosti
• Šok z ekologie, aneb politické systémy v rozpacích (1996) - analyzuje vztah velkých
ideologických směrů – liberalismu, konservatismu a socialismu – k ekologickým výzvám

Tomáš Garrigue Masaryk

• 1850 - 1937
• díla: Česká otázka, Otázka sociální (polemika s marxismem), Moderní člověk a náboženství,
Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti, Rukověť sociologie, O oprávněnosti a
prospěšnosti osmihodinové práce
• zakladatel československé sociologie
• nevytvořil kompaktní sociologický systém,ale zaměřoval se na dílčí otázky – náboženství,
sebevraždy a nacionalismus
• lidé nežijí v pravdě, potřeba myslet racionálně, víra musí být v souladu s rozumem
• důraz na sociální statiku
5) Základní sociologické pojmy- struktury (statika)- skupiny, klasifikace, typy.
5. Základní sociologické pojmy - struktury (statika)
= sociální struktura - zachycuje, co je ve společnosti přes všechny změny relativně stálé
= teorie přirozeného uspořádání
• pojednává o daném stavu společnosti, v němž vládne zákon vzájemné souhry, tj. soc. konsensus
( = souhlas většiny lidí určité skupiny, společenství nebo společnosti v názorech a postojích k
nejdůležitějším aspektům jejich společného života)
• instituce, které zajišťují rovnováhu společnosti - náboženství, rodina a stát
• důležité místo zde má Comtova teorie rodiny, v níž rozlišuje dva zákl. rodinné vztahy: mezi
pohlavími vytvářejícími rodinu a mezi pokoleními
Skupiny
• rozlišujeme seskupení (agregáty) X sociální kategorie X sociální skupiny
• člověk je součástí mnoha sociálních skupin (rodina, škola, kroužky, město, stát, atd.)
• znaky sociální skupiny: percepce, motivace, cíle, organizace, normy, vzájemná závislost,
interakce
• malé/velké, přechodné/stálé, formální/neformální
• primární/sekundární
Třídy
• klíč dělení - ekonomické rozdíly
• je možná mobilita
6) Základní sociologické pojmy – procesy (dynamika)-změna, revoluce, vývoj, inovace,
konflikt.

6. Základní sociologické pojmy - procesy (dynamika)

• tradiční označení části sociologie, která se zabývá společenským vývojem a změnou
• teorie společenského pokroku, teorie nevyhnutelného a neustálého vývoje lidstva
• Comte ji chápal jako základ své pozitivisticky orientované sociologie
• základní pravidla sociální dynamiky:
1) společenský vývoj vykazuje pravidelnost, která se dá uchopit v podobě obecného zákona
2) takovým základním zákonem je zákon tří stádií
3) ve společenském vývoji se projevuje princip konsensu, tj. vzájemné závislosti všech částí
sociálního celku
4) dějiny jsou realizací, vtělením řádu, vývoj má progresivní směr
• předpokládá se, že vývoj jde směrem dopředu a v budoucnu nám bude lépe
→ pokrok = vyšší úroveň uspokojení potřeb
• může dojít k regresi = návrat k nižším vývojovým stupňům
• rozlišujeme vývoj kontinuální a diskontinuální
REVOLUCE
• kvalitativní změna systému
• náhlá změna společnosti, náhlá změna systému
• původně – nejprve změna politická, poté kulturní a ekonomická
• pravděpodobnost revoluce se zvyšuje pokud hrozí válka, stát je ve válce, krize
• masová – týká se všech ve společnosti
použití násilí – stará politická moc se brání
zásadní změny
KONFLIKT
= důsledek špatné organizace společnosti
• srážka či střet dvou nebo vícerých, do určité míry se vylučujících nebo protichůdných snah, sil,
potřeb, zájmů, citů, hodnot nebo tendencí, případně aktérů
• konflikt je průvodním jevem sociálního života
• Karl Marx - konflikt mezi buržoazií (průmyslová třída) a proletariátem (dělnická třída)
7) Sociální
anomie- definice, autoři, anomické situace a důsledky anomie pro
společnost.
7. Sociální anomie
= neexistence společenských pravidel v době rychlých společenských změn; takový stav společnosti,
kdy přestávají platit zákony
• je stavem vyvolaným rozpadem hodnotových a normativních systémů
• stav anomie je tak symptomem toho, že se určité formy soc. života vyčerpaly, že jsou zastaralé,
neživotné, přežilé a že je třeba je změnit
Autoři
É. DURKHEIM
• zavedl pojem anomie do sociologie
• pojednává o ní v díle Le Suicide (1897)
- studie o sebevraždě
- dělí sebevraždy na tři typy:
a) egoistická - přetržení vazeb jedince k druhým
b) altruistická - zdůraznění pocitu identity se soc. skupinou, který vede až k odhodlání obětovat
za ni svůj život
c) anomická - dochází k ní v důsledku porušení soc. rovnováhy, tedy prudkého otřesu životního
standardu, a to jak v době hosp. krize, tak i v období vysoké konjunktury, v okamžiku, kdy
přestávají platit závazné normy chování a soudržnost skupiny (viz skupinová koheze)
R. K. MERTON
• jeho zásluhou se rozšířilo používání tohoto pojmu v současné sociologii
• důsledek tlaku určité soc. struktury na soc. jedince, který se projevuje tím, že nutí spíš k
nonkonformnímu než ke konformnímu jednání
• moderní společnost musí podle Mertona (vzhledem ke své složitosti a obtížné kontrole jednání) s
možnostmi odchylného jednání počítat
T. PARSONS
• anomie jako základ fašizace soc. života
• zkoumal anomii ve specifickém. kontextu situace německé společnosti před nacistického a
nacistického období
• anomie může být podle Parsonse konsekvencí téměř každé změny soc. situace, která podrývá
dříve ustálené definice situace, ustálené formy života či symboly

Důsledky anomie
• v anomické situaci je interakce znemožněna, dochází k vynucené orientaci a posléze, když se
nelze vyhnout kontaktu, vznikají anomické konflikty
• důsledkem je vytváření vlastních norem a technik kontroly situace, které je trvale možné pouze v
rámci vytváření malých soc. skupin s vlastní subkulturou
• v počátcích vede k amorálnímu a nezákonnému chování, rozpadu sociálních vazeb a hlavně ke
ztrátě důvěry ve společnost
• anomická společnost nakonec odmítne tradiční hodnoty, normy a způsoby a požaduje „nový
řád“ - tento „nový řád“ může být reprezentován i ideologicky pokřiveným obrazem bájných
předků, jak tomu bylo v případě nacistického Německa
• v konečném důsledku anomie vede k násilí, revolucím i válkám
 8) Globalizace a rizika. Proč se hovoří o rizikové společnosti? Pojmenování doby-
charakteristika doby, v níž žijeme.

8. Globalizace a její rizika

• Politický, ekonomický, sociální, kulturní proces odstraňování hranic, který v uplynulých dekádách
značně zesílil
• hlavní hybnou silou je především ekonomika
• rychlost globalizačních procesů podporuje pokrok informačních, komunikačních a počítačových
technologií
• vzdálené skutečnosti ovlivňují člověka ve větší míře a příměji než v minulosti
1. fáze
- 50.-80. léta 20. století (pomoc rozvojovým zemím a mírová spolupráce uvnitř západního
a východního bloku)
- teorie postindustriální společnosti - rozvoj sektoru služeb
- Daniel Bell - teorie konvergence, nové technologie sjednocují svět, tehdy ještě rozdělený
na tzv. Západ a Východ
- Mc Luhan - „Globální vesnice“ - díky mass médiím dochází ke zmenšování světa
- 70. léta - konec velkých historických vyprávění a optimistického pojetí pokroku –
modernizace je završením, už budou jen varianty známého (Fukuyama - Konec civilizace)
- rozvoj konzumerismu (McDonalds, Shell, Addidas
- globalizace institucí - Světová banka, Mezinárodní měnový fond
2. fáze
- 80. léta až dosud
- liberalizace mezinárodního obchodu
- korporace se stávají nezávislými na národních státech
- migrace do západního světa
- různé hodnoty, ideje, náboženství - tavící kotlík s idejemi
- masový turismus
Riziková společnost
• pojem zavedl Ulrich Beck - nezamýšlené důsledky růstu ekonomiky
• rozměr nebezpečných následků je v rozporu s institucionalizovanými kritérii a s opatřeními proti
riziku
• instituce na jedné straně garantují bezpečnost, na straně druhé legalizují praktiky, které skrytě
nebo otevřeně upevňují a šíří katastrofální situaci
Současná doba
• Doba postfaktická (Stanislav Komárek)
• postfaktický = objektivní fakta mají menší vliv na utváření veřejného mínění než emoce;
slovo je symbolem hluboké změny společnosti, kdy stále více lidí je kvůli odporu k
takzvaným elitám ochotno ignorovat fakta a dokonce akceptovat i zjevně lživé informace
• Společnost sítí
• termín, používaný k označení nového typu společenské organizace, spojeného s
rozvojem telekomunikačních technologií, zejména internetu
• autorem je sociolog Manuel Castells
• “...společnost, kde klíčové společenské struktury a aktivity jsou organizovány kolem
elektronicky zpracovávaných informačních sítí.”
• Moderní společnost (= modernita)
• Postmoderní společnost
9) Hlavní teoretické směry v sociologii – 3 hlavní paradigmata.
9. Hlavní teoretické směry v sociologii
Strukturálně funkcionalistická (konsensuální) teorie
• Talcott Parsons
• společnost je víceméně stabilní, neustále se vyvažující celek, sociální systém, který je složen z
prvků, subsystémů, uspořádaných do struktury vzájemných vztahů spolupráce, funkcí,
podřízenosti a nadřízenosti a vzájemných funkčních vztahů mezi nimi a k celku
• svými funkcemi se subsystémy udržují v rovnováze a pozvolna se proměňují
• tyto funkce mohou být pozitivní nebo negativní, (tj. mohou přispívat k udržení stability a
rovnováhy nebo je mohou narušovat), zamýšlené nebo nezamýšlené
• této rovnováhy je dosahováno plněním funkcí, činností subsystémů a tím, že se jednotlivci
podřizují hodnotovému systému dobrovolně nebo formou nátlaku
• změny probíhají graduálně, nikoliv revolucí

Konfliktualistická teorie
• Marx, Dahrendorf, Coser
• konflikt je všudypřítomný a přirozený
• je základem společenského života -soupeření o nedostatkové statky
• konflikt je také pozitivním, neboť je zdrojem změny
• konflikt je nevyhnutelný, vždy nastává mezi držiteli moci, kteří mají zájem na zachování statu
quo, a těmi, kdo chtějí daný stav zvrátit, protože jim nevyhovuje
• základní optika - od (mocenských) struktur k jedinci

Sociálně konstruktivistická a interpersonální teorie

• to, co společnost udržuje, je každodenní interakce jejích členů podle významů, které jim připisují
• sociální realita je obnovována a udržována ve vzájemných interpretacích
• svět, který nás obklopuje, je závislý na našem přístupu k němu- podle toho se různě jeví
• neexistuje jedna sociální realita, ale pluralita sociálních zkušeností, důraz na subjektivitu v
přikládání významů vnějším podnětům
• od jedince ke struktuře
 10) Sociologická imaginace v pojetí C. W. Millse a její význam pro sociální práci

10. Sociologická imaginace

• obecný druh uvažování, který usiluje o pochopení osobních problémů ve vztahu k celé povaze
společnosti
• metoda poznání, která propojí subjektivní individualitu se sociálním prostředím
• dívat se na život zblízka i z nadhledu, vidět strukturu a determinaci stejně jako volbu a akt
• pochopení osobního života přes život veřejný, poznávat biografii s historií
• schopnost přecházet plynule od intimních záležitostí jedince k velkým problémům současných
společností
v sociální práci
• třeba to není jenom klientova vina, ale celého prostředí?
• umění nadhledu
• vidět problém v širších souvislostech než pouze u klienta
 11) Kultura a civilizace. Kulturní stereotypy, habitus. Masová kultura, kulturní diverzita.

11. Kultura a civilizace

• kultura = jedna z centrálních kategorií společenských věd, ve svém nejširším pojetí vyjadřující
specifický lidský způsob organizace, realizace a rozvoje činnosti, objektivovaný ve výsledcích
fyzické a duševní práce
• civilizace = dosud nejvýznamnější stadium společenského vývoje, zpravidla charakterizované
dělbou práce, existencí organizované územní komunity (města, státu) a znalostí písma nebo
podobných dorozumívacích znaků
Kulturní stereotypy
• stereotyp = je společensky zakořeněný soubor představ o člověku nebo skupině lidí, který
výrazně ovlivňuje vnímání, hodnocení i postoje vůči nim
• příklady kulturních stereotypů
• Češi si stále na něco stěžují.
• Němci nemají smysl pro humor.
• Britové jsou snobi.
• Američané jsou tlustí.
• ...
Habitus
• soubor potřeb a dovedností, které si jedinec osvojí v procesu socializace
• vzhled, zevnějšek, životní styl, jazykové a manuální dovednosti, etiketa, vkus
• jedinec se chová podle svého habitu, který se mu jeví jako přirozený a samozřejmý
• autor pojmu v sociologii - Norbert Elias
Diverzita
• je základní vlastností systémů, vyjadřující rozrůzněnost jejich prvků
• zároveň je často vnímána jako míra stability systému, protože uniformní systém v případě krize
většinou kolabuje celý, kdežto v systému diverzním prochází krizí jednotlivé jeho části, ale celek
zůstává funkční
• v lidské společnosti vlivem společenských i biologických procesů diverzita vzniká samovolně
• často považována za jev negativní - především za podnět k diskriminaci, konfliktům, válkám
Vyloučení
• vyjadřuje názor, že hierarchie v občanské společnosti hmotného dostatku už není na vertikální
ose, ale že se společnost dělí na integrované a vyloučené ze společnosti
• mechanismy vyloučení jsou i psychologické, jde také o útok na integritu osobnosti vylučovaných
jedinců
• symbolické vyloučení (my a oni) dnes často zprostředkovávají masmédia
• sociální vyloučení
- jedinci, skupiny či komunity mají znesnadněné či zcela zamezené příležitosti podílet se
na běžném chodu společnosti a zapojit se do sociálních, ekonomických a politických
aktivit majoritní společnosti
- příčinou může být chudoba; nízké vzdělání; slabá sociální opora; status cizince či
menšiny; zdravotní, mentální, sociální postižení…
• politické vyloučení
- je upřením občanských, politických, ale i základních lidských práv a vyloučením z toho,
ovlivňovat společnost i utvářet vlastní osud
• kulturní vyloučení
- je odepření práva jedince či kolektivity participovat na kultuře společnosti a sdílet její
kulturní kapitál, vzdělanost i hodnoty
 12) Etnické menšiny a migrace z pohledu sociologie. Integrace, asimilace.

12. Etnické menšiny a migrace z pohledu sociologie

• mešina = skupina lidí definovaná nějakým sociologicky významným společným znakem, která se
početně nemůže rovnat jiné skupině, tvořící v dané společnosti většinu
• etnikum (etnická skupina) = kulturně definované a diferencované skupiny lidí
• otázka menšin se stává aktuální tím, že je jí odpíráno nějaké právo, jež užívá většina
Etnicita
• jeden ze způsobů identifikace a sebeidentifikace skupin a jednotlivců
• etnicita = vzájemně provázaný systém kulturních, rasových, jazykových a teritoriálních faktorů,
historických osudů a představ o společném původu, působících v interakci a formujících etnické
vědomí člověka, jeho etnickou identitu a orientaci
• kulturní praktiky a názory určité skupiny lidí, které ji odlišují od ostatních
• příslušníci skupiny se považují za odlišné od jiných skupin ve společnosti a ta je tak také vnímá
• nejčastěji uváděné charakteristiky, jimiž se etnické skupiny navzájem odlišují, jsou jazyk; dějiny a
představy o společném původu; kultura, náboženství, styl oblékání (zdobení)
- charakteristiky jsou trvalé, relativně stabilní, vzájemně provázané,
• všichni příslušníci etnika nemusí sdílet všechny etnické charakteristiky
• etnické rozdíly jsou vždy naučené
Etnická identita
• etnicita X etnická identita - nelze jednoduše spojovat kulturní a biologické charakteristiky. Ten,
kdo vypadá jako Vietnamec (etnicita), bude pravděpodobně nositelem vietnamské kultury, ale
nikoli díky své genetické výbavě, ale díky tomu, že si vietnamskou kulturu osvojil skrze výchovu
(etnická identita)
• identita = osobitá charakteristika nebo charakter náležející konkrétnímu individuu nebo sdílená
všemi členy určité sociální kategorie nebo skupiny
Migrace
• prostorové přemisťování osob přes libovolné hranice (zpravidla administrativní), spojené se
změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, příp. natrvalo
• imigrace a emigrace - přistěhování a odstěhování
• „čistá migrace“ je rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých a označuje se také jako
migrační přírůstek nebo „migrační saldo“
• výzkum sociální integrace migrantů..
13. Integrace a asimilace
• řada autorů mezi pojmy nerozlišuje
Integrace
• nejvyšší úroveň socializace
• proces začleňování člověka do společnosti
• integrace bývá také definována jako „oboustranný psychosociální proces sbližování minority
znevýhodněných a majority intaktních”
• schopnost naučit se správně žít, cítit se přijatý a identifikovat se s majoritní společností
• komplikace při integraci se týkají převážně lidí a skupin, kteří se od ostatních liší (lidé s
postižením, etnické menšiny, přistěhovalci a uprchlíci, lidé propuštění z vězení) a proto k jejich
úplné socializaci nedochází přirozeným způsobem → nutné těmto lidem pomáhat a jejich
integraci do společnosti podporovat
Asimilace
• přizpůsobení menšiny nebo přistěhovalce okolní většinové společnosti
• zahrnuje ovládnutí a přijetí většinového jazyka, obyčejů a kultury aspoň v té míře aby odlišnosti
nebránily ve společenském uplatnění, ale může znamenat i úplné splynutí s většinovou
společností
• jednostranný proces - jedinec se přizpůsobí všemu, odlišnou kulturu nijak neovlivňuje
 13) Co je náboženství pro sociologii? Jaké jsou funkce náboženství z pohledu
sociologie? Hlavní myšlenky Durkheima a Webera.
14) Jaká je souvislost mezi protestantskou etikou a duchem kapitalismu? Sekta a sektářství – co jsou
hlavní rysy sekty? Jak se sociologicky liší od etablované církve či uznávaného náboženství?
15) Pojem postsekulární společnost a hlavní charakteristika proměny náboženského života v
průmyslových zemích
Sekta a sektářství – co jsou hlavní rysy sekty? Jak se sociologicky liší od etablované církve či uznávaného
náboženství?

Sekta jako náboženská organizace byla vymezená Ernstem Troeltschem v kontrastu s církví (tzv.typologie církev-
sekta). Zatímco církev je definována jako konzervativní typ náboženské organizace zaručující společnosti stabilitu,
sekta je spíše zaměřená na vnitřní dokonalost a vůči společnosti a státu může mít indiferentní nebo i nepřátelský
vztah. Často rekrutuje svoje členy z nižších sociálních vrstev.[35] Pro sektu je typické, že se jedná o dobrovolnou
asociaci, jejíž členové musí prokázat kvalifikaci k tomu stát se jejími členy například pomocí zkušenosti konverze,
znalostí doktríny či osobní zásluhou. V případě nedodržení pravidel a standardů dochází k vyloučení nebo
exkomunikaci členů.

E. Troeltsch si dále všiml toho, že z hlediska církví jsou sekty považovány za odpadlé od pravé nauky, zatímco sekty
se naopak považují za pravé reprezentanty původní, nezkažené církevní nauky. [36] Podle Sage Dictionary of
Sociology sekta představuje radikální výzvu církvi i celé širší společnosti, odmítá hierarchickou dělbu práce
typickou pro církev. V té je diferencovaná skupina kněží, kteří slouží bohu i za ostatní, méně zbožné členy
společnosti a církve. Naopak sekta vyžaduje zbožnost po všech svých členech a nerozlišuje mezi laiky a kněžími.[37]
Obě organizace, jak církve tak sekta, si přitom nárokují výlučné vlastnictví spasitelské pravdy, čímž se odlišují od
dalších dvou typů náboženských organizací jako jsou vyznání a kult.
R. Stark a W. Sims Bainbridge uvádějí typologii T.O'Deaa podle které jsou ideálně-typické atributy sekty
následující:

• oddělení od společnosti, odchod nebo vzdor světu s jeho hodnotami,

• výlučnost postoje a sociální struktury,
• důraz na zkušenost konverze, předcházející členství,
• dobrovolné členství (na základě vlastního rozhodnutí),
• duch regenerace,
• postoj etické přísnosti, často asketického charakteru.[40]

16) Sociální vyloučení- definice, ohrožené skupiny. Příčiny sociálního vyloučení

14. Sociální vyloučení

= jedinci, skupiny či komunity mají znesnadněné či zcela zamezené příležitosti podílet se na běžném
chodu společnosti a zapojit se do sociálních, ekonomických a politických aktivit majoritní společnosti
• ohrožené skupiny:
• lidé bez domova či přístřeší, popř. osoby v substandardních formách ubytování či bydlení
• lidé se zkušeností s uvězněním, lidé navracející se z výkonu trestu odnětí svobody
• lidé ohrožení závislostí
• lidé žijící v sociálně vyloučených lokalitách a lidé, kteří vedou rizikový způsob života
• lidé s obtížemi v oblasti dluhové problematiky a ohrožení důsledky zadlužení či předlužení
• lidé s nedostatečnými kompetencemi či zdroji pro adekvátní sociální fungování, lidé
propadající se záchrannou sociální sítí, např. lidé s dlouhodobými obtížemi v oblasti
pracovního uplatnění
• příčiny:
• nízké vzdělání, nekvalifikovanost
• chudoba
• slabá sociální opora (nefunkční rodina apod.)
• status cizince či menšiny
• Zdravotní, mentální, sociální handicap (i vysoký věk), včetně závislých
• Nezaměstnanost
 17) Chudoba- definice, měření chudoby, ohrožení chudobou, vývoj chudoby, nová
chudoba
15. Chudoba
= označuje sociální status člověka vyznačující se hmotným nedostatkem
= základní odepření možností a příležitostí a znesvěcení lidské důstojnosti, neschopnost efektivně se
podílet na životě společnosti, mít nedostatek k uživení a ošacení rodiny, nemít školu nebo nemoci
navštívit nemocnici, nemít půdu pro vypěstování jídla nebo práci, aby si člověk vydělal na živobytí, nemít
přístup k úvěrům, znamená to nejistotu, bezmocnost a vyloučení jedinců, domácností či komunit,
náchylnost násilí a často také žití v omezeném a zranitelném prostředí bez přístupu k čisté vodě či
hygienickým zařízením (podle OSN)
Měření chudoby
• objektivní ukazatelé chudoby - absolutní a relativní míry
• subjektivní pociťování chudoby – srovnání s druhými
• absolutní chudoba
• jedinec či domácnost mají nižší příjmy, než jsou minimální příjmy, stanovené
společností na zajištění základních potřeb
- je stanovena pevná laťka chudoby
• 1,25$ na den (od 2005)
• životní existenční minimum v ČR je od roku 2019 3410,- Kč
• minimální mzda 14 600,- Kč (87.30,- Kč za hodinu)
• blízko k pojmu bída
• relativní chudoba
• vyjadřuje poměr mezi jedinci či domácnostmi dané společnosti
• práh chudoby je vypočten z údajů o příjmech všech příslušníků dané společnosti a
obvykle je udáván jako 60% mediánového příjmu
• extrémní chudoba je pod 50% mediánového příjmu
• v ČR medián mezd 29 549,- Kč --- 60% = 17 729,- Kč
• subjektivní chudoba
• vždy vyšší
• v ČR se kolem 33% rodin považují za chudé
Vývoj chudoby
• v 19. a první polovině 20. století – v podstatě rozšířená, běžná, nijak stigmatizující
• po 2. sv.v. hospodářský rozmach a politické změny učinily chudobu v E. a USA výjimečnou
(marginální) - týkala se např. těch, co nepracovali a měli nízký důchod apod.
• v posledních 20. letech se opět rozšiřuje – zasahuje střední vrstvy, stává se diskvalifikující
(zadluženost, propad) a vede k vyloučení
• „Nová chudoba“ od 90. let
Nová chudoba
• pojem od 90. let
• dnešní chudoba je zcela nová v tom, že je zároveň masová a zároveň postihuje země
nejvyspělejší - všichni si mysleli, že čím bude určitá země vyspělejší a bohatší, tím rychleji se
budou ostrůvky bídy zmenšovat, až postupně zcela zmizí
• bohatí bohatnou a chudí chudnou
• „Nová chudoba“ je nová především v tom, že před ní nechrání práce - člověk sice práci má, její
dočasný charakter a mizerná odměna za ni mu však neumožňují vymanit se z bídy
• veště nedávno platilo, že v dobách prosperity se počty bezdomovců snižovaly. Od poloviny
sedmdesátých let dvacátého století však bezdomovců v těch nejvyspělejších zemích přibývá v
dobách dobrých i zlých
 18) Nejistá práce – sociologické proměny světa práce a zaměstnání
16. Nejistá práce
• stabilní poválečný ekonomický růst a kompromis mezi kapitálem a prací, který propojoval růst
profitu firem, mezd a produktivity práce, umožňoval relativně snadno najít stálé zaměstnání -
práce na dobu neurčitou, na plný úvazek, s placenou dovolenou, pojištěním a zaručeným
slušným příjmem v případě nemoci
• růst zpomalil a zisky firem začaly klesat, tento kompromis byl narušen
• zvýšená mezinárodní soutěž, v jejímž rámci se začalo volat po větší „pružnosti“ pracovních trhů
• rapidní technologická inovace umožnila zvýšenou automatizaci výroby
• zvyšování nejistoty
• rozšíření nestabilní, flexibilní práce
• francouzští sociologové začali hovořit o „prekaritě“ – nepředvídatelné, nejisté situaci, v níž se
nacházela řada pracujících
• mezi italskými odboráři se vynořil nový výraz „prekariát“, složený ze slov „prekérní“ a „proletariát”
• prekariát = označení pro špatně placené, nedůstojné zaměstnání v sektoru služeb – zaměstnání
s nízkou prestiží a bez budoucnosti
Smlouva na nula hodin
• umožňuje naprosto flexibilní nasazování pracovníků podle potřeby zaměstnavatele
• pro takto zaměstnané to může znamenat, že často předem neví, kdy budou pracovat
Prekariát
• Britský sociolog Guy Standing hovoří o prekariátu jako o společenské třídě a pozoruje její růst v
rozvinutých zemích světa
• uklízeči, prodavači, číšníci, zaměstnanci rychlých občerstvení, pracující v sociálních službách,
ale i lidé pracující ve výrobě či stavební dělníci
• pracují na částečný úvazek, na dohodu, na dobu určitou, přes agenturu, na černo, nebo jsou
placeni od kusu
• platy jsou nízké, množství hodin nejisté, kariérní možnosti minimální
• období nejistého zaměstnání střídána obdobími nezaměstnanosti
• Standing rozlišuje tři hlavní skupiny, z nichž prekariát čerpá a nabývá na síle
• upadající průmyslová dělnická třída
• imigranti, kteří ve svých nových domovech hledají lepší životní podmínky
• mladí vzdělaní lidé z univerzit a vysokých škol, kteří nemohou nalézt odpovídající
zaměstnání a kteří trpí statusovou frustrací, nesplněnými očekáváními kvalitního
zaměstnání a kariéry
• prekarizace práce odpovídá radikálnímu systémovému zhoršení životních podmínek
zaměstnanců a lidí práce
• v rozvinutých společnostech dochází ke vzniku nové specifické třídy – prekariátu –, jejíž životní
situace je charakterizována omezováním práv ve vztahu k zaměstnavateli, klesajícími mzdami,
nejistotou její pracovní, a tudíž také životní situace a obecně podmínkami tzv. pracující chudoby
 19) Občanská společnost – v čem je specifikum tohoto typu společnosti?
17. Občanská společnost
= občanský sektor - oblast lidské činnosti nacházející se mezi rodinou, trhem a státem; vyplňují ji
soukromá sdružení občanů zakládaná dobrovolně; organizovaná občanská společnost
• typy organizací:
• občanská sdružení, zapsané spolky, spolky
• církve a církevní organizace
• nadace a nadační fondy
• obecně prospěšné organizace (o. p. s.)
• ústavy (za účelem provozování společensky prospěšné činnosti)
• sociální družstva
Participativní (participační) demokracie (versus zastupitelská demokracie)
• občanské společnosti podporují participaci občanů, zatímco příznivci elitní nebo ekonomické
teorii preferují zastupitelskou demokracii - volby
Sociální sítě - reálné a virtuální
• reálně - běžné vztahy s naším okolím
• virtuální - facebook,...
Organizovaná a neorganizovaná občanská společnost
• organizovaná - organizované skupiny či sdružení, které jsou oddělené od státu, těší se jisté míře
autonomie ve vztahu k státu a jsou vytvořené dobrovolně členy společnosti s cílem ochraňovat
nebo rozšiřovat svoje zájmy, hodnoty nebo identity (spolky,...)
• neorganizovaná - skupina lidí, která je obecně považována za společnost, ale není formálně
organizována
Význam občanské společnosti pro zachování demokracie
• občanskou společnost lze vnímat nejen jako zdroj legitimity a stability státu, ale také jako zdroj
odporu vůči arbitrární, represivní a arogantní státní moci
• občanská společnost poskytuje autoritu politické moci a ponechává si právo odvolat její držitele,
které si najala, aby zajišťovali ochranu práv občanů
• stát potřebuje občanskou společnost, aby mu připomínala, že není „lidem“ a aby mu stanovovala
hranice
 20) Sociální hnutí
18. Sociální hnutí
• skupiny lidí nejčastěji neformálně sdružené, které mají společný cíl, jenž chtějí prosadit -
systematická kolektivní snaha o žádoucí změnu
• decentralizovaná organizační struktura
• různé formy prosazování požadavků
• veřejné formulování a uplatňování kolektivních sociálních požadavků vůči mocenským
strukturám, jež má různé zaměření, formu, intenzitu, druh působení, dobu trvání i důsledky
• v průběhu 19. st. s industrializací, urbanizací a boji za podporu měšťanstva se ve všech
západních zemích formoval pojem „veřejné“, který se stal součástí struktury politického života
• kolektivní boje boje za sociální změnu
• 4 dimenze hnutí (Mario Diani)
• síť neformálních interakcí
• sdílené přesvědčení a solidarita
• kolektivní akce
• řeší se konfliktní společenská témata
• klasifikace sociálních hnutí
• Transformační - usiluje o dalekosáhlé a převratné změny ve společnosti
• Reformní - usiluje o změnu pouze určitých aspektů ve společnosti
• Spasitelské hnutí - cílem hnutí je spasit lidi před způsobem života, jenž považují za
zkažený
• Nápravné hnutí - usilují o nápravu pouze konkrétních nedostatků jedince
Typy hnutí
• Tradiční sociální hnutí
• stavěla na osvícenství, věřili v pokrok, vědu a techniku kolektivní snaha o prosazení
zájmu
• některá hnutí se později stávají organizacemi (např. Armáda spásy)
• jedno z prvních - dělnické hnutí (19. století), hnutí za svobodu projevu, demokratické
hnutí apod.
• Studentská hnutí
• 60. léta 20. století – dekáda protestních hnutí
• protesty proti stávajícímu fungování univerzit
• nesouhlas s kolektivním přístupem na školách díky masifikaci vysokého školství,
nesouhlas s hierarchickou organizací univerzit a nemožností podílet se na rozhodování
• hlavní cíle si studentská hnutí dávala především reformy v oblasti školství, možnost
politické participace a změnu společnosti směrem k posílení autonomie jednotlivců
• Environmentální hnutí
• Feministická hnutí
• Mírová hnutí
• Hnutí hippies
• ...
 21) Média a společnost

19. Média, společnost a sociologie

• média - latinsky střed či prostředek; činitel, nástroj, technologie nebo člověk, který nám něco
zprostředkovává - zprostředkování informací či zábavy
• v současnosti funguje pojem média nejčastěji jako označení pro hromadné sdělovací prostředky
→ masmédia
• technologie - zajišťují produkce a přenos sdělení (sekundární komunikační média = snaží se o
záznam)
• lidé - ti, kteří produkují mediální obsahy
• kódy - např. jazyk (primární komunikační média)
Periodizace vývoje lidské komunikace (nejde o nahrazování, ale o postupné přidávání
1. epocha znamení a signálů
2. epocha mluvení a jazyka
3. epocha psaní
4. epocha tisku
5. epocha masové komunikace
Marshall McLuhan
1. období orální kmenové kultury - “svět ucha”, doba akustického prostoru
2. doba psané kultury, rukopisů - akustické vnímání je nahrazeno vizuálním
3. období “Gutenbergovy galaxie” - tištěná kniha se stává konzumním zbožím
4. nástup elektřiny
+ pojem “Globální vesnice” - metafora pro společnost, kterou sbližuje užívání nejrůznějších médií, pojem
se rozšířil v 90. letech s rozvojem počítačových sociálních sítí
Média a sociologie
• média jako společenská instituce - mají vliv na vznik, utváření a posilování sociálních vztahů
• utváření kulturního prostředí
• 2 modely komunikace:
• přenosový model
- ZDROJ → SDĚLENÍ → PŘÍJEMCE
- klíčový pojem - reprodukce sdělení
• kulturální model
- vymezuje estetická a etická pravidla či společensko-kritický rozměr filmu, literatury,
televize, rádia, obrazu textu a dalších
Sociálně-integrující role médií
• podporují demokratické uspořádání společnosti - poskytují občanům informace, pojetí médií jako
„hlídacího psa demokracie“
• nastolování agendy (agenda setting) - tím, co se objeví v médiích a jak se to prezentuje, média
utvářejí významy událostí a jejich jednotlivých interpretací
• sociální reprodukce stávajících mocenských poměrů - neslouží společnosti jako celku, ale jen
dominantním skupinám
• teorie sociální konstrukce reality - média pro příjemce svět „konstruují“, naznačují mu, co je
„normální“, „extrémní“, „přijatelné“ nebo „deviantní”
Dopad, vliv médií
• Zesilující účinek - tím, že média věnují nějakému tématu zvýšenou pozornost, zvyšují v
krátkodobém horizontu jeho důležitost
• Potvrzující účinek - pokud média potvrdí něco, o čem se člověk domnívá, že to tak je, přijme to
dotyčný jako pravdu
• Znecitlivění - představa, že jsme-li dlouhodobě vystaveni emocionálně vzrušivým podnětům
(násilné záběry ve filmech či zpravodajství), můžeme si na ně zvyknout
• Trivializace - zjednodušují složitá témata, cílem je upoutat pozornost diváka
 20. Základní myšlenky sociologie medicíny a zdraví
• nemoc je typem sociální dysfunkce, vylučuje nás ze sociálních rolí a omlouvá nás ze sociálních
povinností
• být pacientem je sociální role a je spojena s očekáváním určitého chování
• působí jako mobilizační faktor společnosti - úloha rodiny (především)
• vnímání nemoci je sociálně podbarveno
• obraz nemoci
• stigma nemoci
• prestiž nemocí
• hierarchie nemocí
• pociťovaná emoční opora vede k lepšímu zdraví a pomáhá zmírňovat efekt negativních životních
událostí - nejsilnějším zdrojem opory je intimní a důvěryplný vztah k blízké osobě
Význam nemoci
• objektivní - nemoc jako choroba
- objektivně zjištěná odchylka od normy
• subjektivní - nemoc jako stonání
- subjektivní symptomy jako bolesti, únava, dysfunkce
• sociální - neschopnost
- krátkodobá/dlouhodobá pracovní neschopnost
- posouzení profesní způsobilosti
Medicinalizace
• tendence definovat přirozené jevy života jako nemoc
• proces expanze medicíny do stále širších oblastí společnosti a její snaha o řešení problémů,
které nejsou ve své podstatě nemocí
• může se vyskytovat ve 3 oddělených úrovních (Peter Conrad):
• Konceptuální úroveň (úroveň pojmu) – medicínská terminologie je přijata k definování
určitého problému
• institucionální úroveň – organizace přijímají lékařský přístup k léčení daného problému,
na který se specializují
• úroveň interakce lékař – pacient – problém je jasně definovaný jako medicínský a léčen
patřičným medicínským postupem
 22) Sociální struktura, pojem střední třída a její současné postavení. Rozdíl mezi třídou
a vrstvou.
21. Sociální struktura
• uspořádání relativně stálých sociálních prvků sociálního systému, které charakterizují povahu
celého systému
• systém sociálních vztahů
• 3 souvislosti
• umožňuje konkretizovat jeden ze způsobů, jimiž společnost ovlivňuje chování svých členů
- lidské jednání zcela autonomní, je podmiňováno vnějšími soc. tlaky a vlivy
- je nutné stanovit postavení daného jedince v rámci celkové sociální struktury., tedy
lokalizovat jeho sociální postavení
• umožňuje provádět komparativní analýzu společností podobného historického a
kulturního typu
• umožňuje sledovat vývoj téže společnosti v čase
- analýzy rozdílností třídních, stavovských a kastovních systémů
- úvahy o povaze a mechanismech revolucí, které obvykle vedou k restrukturaci sociální
struktury
• sociální status = kategorie, do kterých lze zasadit člověka (pohlaví, věk, vzdělání..), určuje
sociální postavení jedince
- status získaný - vlastním úsilím jedince
- status připsaný - připsán okolní společností, bez našeho přičinění
Střední třída
• základ stability demokratické společnosti
• široká sociální vrstva lidí s nejméně středním vzděláním či odbornou kvalifikací
- z řad především duševně pracujících, ale i vysoce kvalifikovaných dělníků - není jednotná, dále
se dělí
• nejčastěji zaměstnanci, z oblasti služeb, státní správy, ale i samostatní drobní podnikatelé,
farmáři, či příslušníci svobodných povolání
Třída x vrstva
• v rámci tříd (nejen) se dále ještě skupiny lidí řadí do vrstev
- kvalifikovaná dělnická vrstva
- vyšší vrstva odborníků, manažerů a podnikatelů
- živnostenská vrstva
 23) Sociální a kulturní kapitál. Definice, rozlišení hlavních typů, hlavní autoři a vztah pojmů k sociální práci

22. Sociální a kulturní kapitál

Sociální kapitál
• soubor sociálních vztahů, jenž může být využit při uspokojení potřeb na principu důvěry,
samozřejmosti a vzájemnosti
• autor Pierre Bourdieu
Rozdělení
• individuální
- jedinec disponuje zdroji
- dva typy:
• mobilizační - vyznačuje se vysokou aktivací sociálních sítí za účelem zisku
• interakční - klade důraz především na intenzitu samotných společenských interakcí
• kolektivní
- společnost disponuje zdroji
- tři typy:
• svazující (bonding)
- stmelování a propojování stejných se stejnými
- udržuje homogenitu, upevňuje identitu, vytváří vzájemnost, skupinovou loajalitu a
mobilizuje solidaritu, inkluzi
• přemosťující (bridging)
- zahrnuje vzdálenější kontakty charakteristické slabšími vazbami, které mají schopnost
překračovat hranice společenských skupin
- jedná se např. o styky mezi lidmi z různých profesí, z různých etnických či sociálních
skupin
- tato forma vazeb spojuje lidi napříč odlišnými sociálními skupinami a vrstvami,
napomáhá šíření informací a vytváří obecnou lidskou vzájemnost i širší identity
- např. Dobrovolnické projekty, integrace bezdomovců, nezaměstnaných, seniorů…
• vertikální (linking)
- propojování velmi různých - v evropském/mezinárodním/světovém měřítku
- např. evropské ženy učí podnikat indické ženy
Kulturní kapitál
• kulturní statky, obrazy, knihy, habitus, formální vzdělání-diplom
• + symbolický kapitál - prestiž, čest, pověst,“kredit“, diplom, funkce, ocenění
 24) Pojem sociální deviace a sociální patologie – definice, oblasti, rozdíly, nuance
(pozitivní deviace- patologie normality/konformity).
23. Pojem sociální deviace a sociální patologie
• norma = ustálené pravidlo chování, jednání, myšlení, které se má respektovat
• deviace = odchylka jednání člověka nebo skupiny, které se odchyluje od sociální, kulturní nebo
morální normy
• pozitivní deviace = opak patologie normality, někdo jedná deviantně, ale ve výsledku je to
správně
• patologie normality= něco, co je většinově považováno za normální/správně, ale evidentně je to
problematické
Sociální deviace
• ne každá odchylka od normy (deviace) je patologická, i když skupiny mají obecně tendenci
vnímat odchylné chování negativně
• Cesare Lombroso - patologicky chovající se jedinec tak činí na základě prokazatelné odchylky od
normy v jeho tělesné stavbě či psychice (stavba lebky, hormony, chromozomy, emoce…..)
• Witkin, Jacobs, Brunton a Melville
- nadbytečný agresivní chromozom Y - 42% XYY mužů mělo trestní záznam oproti 9%
normálních mužů
- teorie rozeného zločince, projev degenerace
- mentální retardace, podprůměrný IQ
- Sheldon – mezomorfní konstituce , atletik
Sociální patologie
• termín moderní vědy, cca z konce 18. století, vyjadřující propojení lékařského a sociálního
přístupu – sociální problémy (spojené tehdy s industrializací a urbanizací) jsou vnímány jako
nemoc společnosti
• označuje odchylné chování, jež hrubým, závažným a nebezpečným způsobem (na rozdíl od
sociální deviace) ohrožuje chod společnosti a její reprodukci
- veškerá kriminalita, prostituce, závislosti, sebevražda, i psychiatrická onemocnění, politický
extremismus, někdy je sem řazena i rozvodovost
• stanovení, co je patologické, se odvíjí od pojetí normality akceptovaného danou společností,
proto je to vázané na historický a kulturní kontext (např. pojetí homosexuality)
• užší pojem než sociální deviace
25) Hlavní teorie sociální patologie, které vysvětlují příčiny patologického jednání

24. Hlavní teorie sociální patologie

• normativní teorie
• biologické teorie
• patologicky chovající se jedinec tak činí na základě prokazatelné odchylky od
normy v jeho tělesné stavbě či psychice (stavba lebky, hormony, chromozomy,
emoce…..)
• nadbytečný agresivní chromozom Y (Witkin, Jacobs, Brunton a Melville) - 42%
XYY mužů mělo trestní záznam oproti 9% normálních mužů
• Sheldon – mezomorfní konstituce , atletik
• psychologické teorie
• Teorie rozeného zločince, projev degenerace
• narušení vývoje v raných fázích dětství
• otázka adoptovaných dětí
• dědí se delikvenční potenciál
• Eysenck - extroverze a neuroticismus - kreativita a nízký arousal = jedinec
potřebuje silné podněty k nabuzení
• interpretativní/relativistické teorie
• vycházejí z představy, že každý z nás se může dopouštět patologického chování v
závislosti na situaci, do níž se dostaneme, na kontextu, v němž se čin provádí, a na
společenské reakci, jež po činu následuje
• společnost se aktivně podílí na tom, jak se z lidí stávají patologicky jednající osoby
• rozhoduje společenské hodnocení, společenská role, společenská moc
• teorie etiketizace
• teorie stigmatizace
• teorie sekundární deviace
(popsané u otázky 25.)
 26) Sociologické teorie sociální patologie- pojem sekundární deviace, obětní beránek, etiketizace,
stigmatizace.

25. Sociologické teorie sociální patologie

Sekundární deviace
= utvrzení odchylného chování v důsledku reakce společnosti a přijetí „role“ zločince, blázna, apod.
Obětní beránek
• metaforické označení, převzaté ze Starého zákona, pro náhradní objekt agrese
• frustrace vyvolává agresivní chování, které se však většinou nemůže obrátit proti reálnému
původci, proti skutečné příčině frustrace, protože tato skutečná příčina není známa nebo
původce frustrace je natolik mocný, že proti němu agresi obrátit nelze → frustrovaný dav nebo
masa (na psychol. a individ. úrovni samozřejmě také jedinec) obrací svou agresi k náhradnímu
objektu, který je dostupný a dostatečně bezbranný
• děti, národnostní menšiny, velmi často židé, cizinci, stoupenci odlišného náboženství, lidé nějak
poznamenaní atd.
Teorie etiketizace
• labelling = ústřední pojem tzv. etiketizační teorie
• zakladateli jsou H. P. Becker, K. T. Erikson a J. I. Kitsuse
• v etiketizační teorii se rozlišuje porušení soc. normy, která je objektivním faktem, a deviace, která
je výsledkem interpretačních a hodnotících činností
• deviantní chování není objektivní charakteristikou určitých forem chování, ale vlastností, kterou
jim přisuzuje veřejnost → aby jedinec byl pokládán za devianta, musí být za devianta označen,
deviace mu musí být připsána, přisouzena
Teorie stigmatizace
• zvláštní případ soc. předsudku vůči určitým osobám, jimž jsou pak díky tomu připisovány různé
negativní vlastnosti
• v širším smyslu, který se většinou používá v s-gii, znamená s. apriorní negativní hodnocení,
vystupující buď jako atribuce, nebo etiketizace čili labelling
 27) Sociologie a gender – kulturní pohlaví v sociální roli muže a ženy. Postavení ženy
ve společnosti. Skleněný strop.
26. Sociologie a gender
= vysvětluje rozdíly mezi muži a ženami na základě panujících kulturních vzorců ve společnosti
• přijímány v rámci socializace, v interakcích, v médiích, literatuře
• genderové stereotypy
• sexismus = hodnocení osob na základě genderových stereotypů (obvykle negativní nebo
znevýhodňující)
Feminismus
• teorie a praxe, které tematizují otázky týkající se postavení žen ve společnosti
1. Humanistický feminismus (1. vlna)
- 19. století - moderní společnost + liberalismus
- svobodný jedinec, který činí racionální – rozumná rozhodnutí
- mobilní a flexibilní pro potřeby trhu a kariéry - týká se pouze bílých mužů
- ženy jsou považovány za emocionální, domácí, neracionální
- kritika této koncepce ze strany feminismu - ženy jsou schopné zaujímat tytéž pozice,
jako muži
→ Boj o volební práva žen + vzdělání
2. Feminismus diference (2. vlna)
- 60. léta 20. st.
- ženy se nemají podřizovat společenským normám stanoveným muži, mají artikulovat
své vlastí hodnoty, vize společnosti a světa, angažovanost ve věcech veřejných, mají
také ve společnosti rozvíjet etiku péče a starosti
- situace v ČSSR - 1948 - vysoká zaměstnanost žen = double burden (práce a rodina)
- zároveň glass ceiling (=žena se při šplhání po kariérním žebříčku zasekne o “skleněný
strop”, zatímco muž šplhá výš)
3. Ekologický feminismus (3. vlna)
- názor: muži prostřednictvím technologií ovládají, kontrolují a využívají přírodu stejně
tak, jako si přejí kontrolovat a ovládat ženy - analogie mezi přístupem k přírodě a k
ženskému tělu/ženskému životu, který má být k dispozici mužům
4. Poststrukturalistický feminismus (4.vlna)
- zpochybňování termínů „mužské vlastnosti“, „ženské vlastnosti“
- namísto toho „člověk“ – komplexní, polymorfní znaky, charakteristiky
- cíl post-strukturalismu: DEKONSTRUKCE VŠECH STEREOTYPNÍCH KATEGORIÍ,
budování nových identit
 28) Rodina- základní pojmy, funkce, pohled sociologie – proměny rodiny- trendy ve 20.
a 21. Století
27. Rodina
• skupina jednotlivců spojená pokrevním příbuzenstvím, sňatkem či adopcí
• ekonomická jednotka
• dospělí jsou zodpovědní za výchovu dětí
• primární sociální skupina
• nukleární rodina = partneři + děti (pojem současných rodin) (rodiče + dítě)
široká rodina = široké příbuzenstvo
• základní článek společnosti
• partnerská dyáda je nejfunkčnější z hlediska biologické reprodukce společnosti (rodičovství)
• moderní státy se shodují v potřebě ochrany rodiny
Funkce rodiny
• biologické zachování (pokračování rodu)
• emocionální (jistota vztahů, přilnutí, citové odezvy, pocit bezpečí, péče)
• sociální (socializace, výchova dětí, předávání sociokulturních vzorců, životního stylu)
• materiální, ekonomická - zajištění obživy svým členům, bydlení, vzdělávání, životní úroveň, péče
o oslabené členy
Pojetí rodiny
• konzervativní interpretace
• liberální interpretace
• kolektivistické interpretace
• rodina jako přežívající instituce – funkce rodiny budou přebírány společenským servisem
(„caring society“), tzv. „vyvlastnění rodiny“ („defamilializace“) – směs kolektivní
(institucionální) výchovy a péče – materiální zabezpečení prostř. služeb – konzumerství a
komercionalizace rodiny (př. porody doma nebo v porodnicích?)
• feministické koncepce
• interpretace rodiny jako prostředku znevýhodnění („zotročení“) ženy
Vývoj rodiny
• mladá rodina – zakládání rodiny, adaptace, materiální zázemí, první děti
• zralá rodina – výchova dětí
• fáze odchodu dětí z rodiny – efekt prázdného hnízda
• stárnoucí rodina – staří manželé, prarodičovství, péče o vnoučata a rodiče (sendvičová role)
• vdovství – ztráta životního partnera
Současné trendy
• pokles významu „velké rodiny“
• tendence ke svobodné volbě manželského partnera
• větší důraz na práva žen v rozhodování o rodinných záležitostech
• růst sexuální svobody
• rozšiřování práv dítěte
Budoucí trendy
• hodnota rodiny není na ústupu, spíše bude stoupat, spočívá mj. v její ekonomické výhodnosti
• děti jsou instrumentem úspěchu
• nerodinný způsob života (singles) – výraz osobní volby nebo selhání
• téma ochrany dětí v nestabilních rodinách
• rodiny imigrantů – socializace dětí, integrace
 29) Stárnutí a stáří z pohledu sociologie.

28. Stárnutí a stáří z pohledu sociologie

• gerontosociologie = sociologie stáří, sociální gerontologie
• předmět: stáří a stárnutí jako sociální kategorie měnící svůj obsah podle spol. a kulturního
kontextu
• objekt: skupiny „starých“ lidí a jejich vztah k jiným skupinám a jejich pozice ve společnosti
• X Geriatrie - medicína chorob ve stáří – akutních i chronických nemocí
• jedinec má určitou pozici ve společnosti na základě svého věku
• senioři nemají přístup ke zdrojům (nezapojují se na pracovním trhu) → ekonomicky i mocensky
znevýhodněni → nižší status…
• v moderní společnosti věk = rys jednice i role
• objektivní, chronologický věk vs. subjektivní věk
• současné stáří modelováno společností, která adoruje mládí a jeho atributy (krása redukovaná
na vzhled těla)
• horní věková hranice stáří je ostře vymezená smrtí - spodní věková hranice – jevy a procesy,
které tvoří stáří, vstupují do života člověka postupně - teprve úhrn těchto procesů tvoří stáří
• všichni chceme žít dlouho, těšíme se z úspěchů medicíny - ale zároveň vytěsňujeme stáří ze
života společnosti, bojíme se stárnutí
Členění stáří
• Vlastní stáří 75 – 89
• Dlouhověkost 90 a více
• Staří senioři 75 – 84
• Velmi staří senioři 85 a více let
• Kmetský věk – nad 90 let - „Přestárlý“
Důsledky stárnutí populace
• pozitivní
- budou-li senioři zdraví, mohou déle pracovat, něco tvořit, pečovat o rodinu, vnoučata, pomáhat
slabším jako dobrovolníci, obohacovat život společnosti o své vzpomínky a zkušenosti, zapojovat
se ve veřejném životě
• negativní
- ve vysokém věku přibývá nemocí a snižuje se soběstačnost
- proto bude třeba více zařízení pro staré osoby s postižením a pro dlouhodobě nemocné
- bude třeba podporovat rodinné příslušníky, kteří budou poskytovat péči svým nemocným
příbuzným (vzdělávat je, umožnit jim odpočinek, hodnotit jejich finanční zabezpečení a v případě
potřeby pomoci)
• ekonomické - důchody, pojištění, chudoba ve stáří, náklady na péči
• medicínsko sociální - funkční ztráty, závislost, potřeba služeb
Pojmy
• ageismus = vnímání starých lidí jako odlišných bytostí, které nemají v této společnosti své místo,
obtěžují, překážejí, zdržují a zatěžují společnost
• diskriminace seniorů = důsledkem ageistických postojů
• defamilizace péče = odpovědnost za péči nemá již rodina, ale společnost, komunita, stát
 30) Panství a moc. Proč jsou tyto pojmy v sociologii důležité, vyberte 1 autora,
který se mocí či panstvím zabýval a uveďte jeho pojetí

29. Panství a moc

• kategorie popisující strukturu mocenského uspořádání společnosti
• moc založená na pocitu závaznosti vůči autoritě, která vyžaduje podrobení ze strany ovládaných
Podoby
• typy panství (moci) – otázka legitimity moci, tj. od čeho odvozuje moc svůj nárok na uznání
• tradiční panství
- víra v právoplatnost moci díky přenosu vlády v rámci panovnického rodu
• charismatické panství
- úloha osobností, síla osobnosti vždy revoluční činitel, problém nástupnictví
• legální panství
- zákon, právo, volby - lidé poslouchají zákony, nikoli ty, kdo je tvoří
Max Weber
• Weberova teorie panství obsahuje prakticky všechny zásadní problémy sociologie politiky a
moderní politologie
• pojmy racionalizace a byrokracie
• ideální typ
• konstrukt, který lze použít k porozumění nějaké životní situace
• není míněn jako dokonalý či vytoužený model jevu, ale jako jeho „čistá“ a ničím
nenarušená podoba
• jde o nástroj mající lidem přiblížit, do jaké míry se realita blíží jejich představám usilujícím
o pochopení světa
• ideální typ vzniká na základě vyfiltrování klíčových znaků jevu, zprůměrováním nebo
shrnutím jeho společných rysů