ŠKVORECKÝ JOSEF - TANKOVÝ PRAPOR

ŠKVORECKÝ JOSEF

Prozaik, esejista, překladatel a exil. Nakladatel

27. 01. 1924 náchod, československo

Josef škvorecký je spisovatel prózy, poezie, esejů, překladatel a publicista.

Josef škvorecký se narodil v náchodě v rodině bankovního úředníka a místního sokolského činovníka. Po
absolvování náchodského reálného gymnázia v roce 1943 musel pracovat ve válečném průmyslu v náchodě a v
novém městě nad metují jako nekvalifikovaný dělník. Ve volném čase hrál v náchodské jazzové kapele.

Po válce vstoupil josef škvorecký na pražskou lékařskou fakultu, záhy však přestoupil na studium angličtiny a
filozofie na uk s perspektivou středoškolského profesora. Po studiu krátce působil jako učitel.
DÍLA:

zbabělci - vystižně zobrazuje zbabělost, pseudovlastenectví a prospěchářství tzv. "slušných lidí".

Sedmiramenný svícen - 1964, soubor povídek s židovskými motivy
legenda emöke - 1963, baladický příběh o velké lásce a lidské malosti
bassaxofon - 1967, novela
dvě legendy - sbírka příběhů, kam patří i legenda emöke a bassaxofon
mirákl - vydáno v torontu 1972, s podtitulem "politická detektivka", soustředěná k událostem 50. A 60. Let
prima sezóna - soubor pěti novel z každodenního života válečné doby. Hl. hrdina Danny smiřický
Příběh inženýra lidských duší - vydáno v torontu 1977, autor vychází z exilových zkušeností. Danny smiřický,
nyní profesor na univerzitě, rozebírá s typickou nadsázkou pocity emigranta v cizí zemi
nezoufej! - vydáno v mnichově 1979
dívka z chicaga - vydáno v mnichově 1980
blues libeňského plynojemu - 1992
o nich - o nás - 1968, srovnává angloamerické písemnictví s českým
zločin v dívčí škole - detektivní

TANKOVÝ PRAPOR

JAZYKOVÉ ZPRACOVÁNÍ:
Dílo je psáno hovorovým jazykem s mnoha vulgarismy. Autorův styl je plný vtipů, kterým se člověk musí smát.
Používá také zkratek typických pro tehdejší dobu (FO, PPOV, PO...), také se objevuje slovenština (to je vraj taká
- taký - ako sa hovorí...)
"Juraji! Hergot vstaň a vlez dovnitř!"
"Vyser se na mě!"
"Neser Juraji!"
"Tak hergot neblbni! Je tu Borovička!"
"Ať si trhne nohou!"
HLAVNÍ MYŠLENKA:
Autor v díle zobrazil život vojáků za komunismu, jejich život na vojně v trochu jiné podobě, než by si "soudruzi"
představovali, ale tím je kniha zajímavá a vtipná. Zobrazuje v knize několik vojenských cvičení - lépe řečeno
pokusů o ně.

Rádoby nelehký život vojáka, v díle se vojáci snaží čelit trapnosti té doby a tuposti jejich velitelů. Vše je však
popsáno jakoby s výsměchem a vtipem.

1
HLAVNÍ POSTAVA:
Danny Smiřický - autobiografická postava mladého vojáka. V knize je Danny popsán takto: "Je to člověk bojácný,
a proto svědomitý." Byl velitelem tanku a měl rád svou Lizetku, také si však prožil románek s Janinkou.
MÍSTO A DOBA DĚJE:
Děj se odehrává ve vojenském výcvikovém prostoru v Kobylci a popisuje poslední půlrok od jara do zimy roku
1954.
UKÁZKA ZAUJETÍ:
"Bola u tých druhých Erdessývcov, čo sú jej otca setry manžela bratranca mojho strýka, od nevesty manžela
mojej sestry."
"U nás na Žižkově je jeden chlap, kterej má jedenáct dětí, samý syny, a manželka si dala na jaře pomoct, pač on
říká, že prej kdo by to živil, a že prej dyž ty syny pojmenoval podle dvanácti apoštolů, tak na tohodle by už vybyl
jenom Jidáš, a jak by k tomu prej takový dítě přišlo, a farář by mu ho stejně nepokřtil a jiný jméno by mu dát
stejně nemoh, páč má vrozenej smysl pro pořádek a byl by z toho nervózní, a aby neměl pokřtěnýho, to si
nemůže vzít na svědomí, ponivač on je věřící katolík,tak..."
DĚJ:
Vypravěčem celého románu je hlavní hrdina Danny Smiřický, který se snaží "přežít" poslední půl rok své
vojenské služby. Celé dílo začíná na starém vojenském cvičišti, kde už od začátku je poznat, že zas tak tvrdé to
na vojně nebylo. Celá doba a rozkazy velitelů je vyloženě směšná.
"Soudruhu rotný, mě sem poslal Hospodin, abych vám prej pomoh s vokopem. Ale..."
"Ta píča!" zaznělo z řidičského otvoru, a na předprseň se u něho vyhrabal podsaditý voják v zamaštěné
kombinéze s desátnickými prýmky na prsou. Von si myslí, že se kvůli němu strháme. Ať si posere hlavu, kráva."
Do toho všeho přijíždí major a snaží se udělat pořádek, ale většina má z něho stejně jenom srandu, samozřejmě
kromě jeho podřízených. Jednou z nejzdařilejších částí knihy je "snaha" vojáků získat FO - Fučíkův odznak.
Žádný z vojáků sice nic neví, ale nakonec odznak všichni dostanou.
"Jak říká veliký Stalin, soudruzi: My tak nějak novými formami své práce přebudujeme dosavadní systém výuky
na základě soudružské spolupráce mezi učitelem a žákem. My tu nikdo z nás nejsme vedeni úsilím někoho tady,
jak se někdy říká, koupat. My tu jenom tak přátelsky budem diskutovat a debatovat knihy, které by měl každý
svazák znát ke svému růstu."
V knize nechybí ani milostná zápletka Dannyho s velitelovou dcerou Janinkou a mnoho dalších vojenských scén
popsaných s neobyčejným vtipem jako např. dovádění poručíka se soudružkou Babinčákovou, kdy jsou
přistiženi majorem. Všechny kapitoly mají svůj název podle toho, co se v nich odehrává - například Divizní kolo
armádní soutěže tvořivosti, Kulturně masový večírek na rozloučenou, Noc v posádkovém vězení atd.
Kniha končí právě oním večírkem na rozloučenou, kdy se Danny loučí s Janinkou a majorek se utopí v jímce.
Kuchař mu přiskočil na pomoc a spojenými silami vytáhli těžkou hadici ven. V sacím otvoru vězel nějaký černý
předmět. Když jej vyňali, zjistili, že je to vycházková důstojnická hilínka nezvykle malých rozměrů.
VLASTNÍ NÁZOR:
Kniha byla naprosto skvělá, protože přesně popisuje trapnost minulého režimu. Někomu se tam nemusí líbit
vulgarismy, ale v nich je ta vtipnost a výsměch a bez nich by ta kniha snad neměla ani smysl.