Oheň

Odborku jsem získal dne:

Oheň byl od pradávna pro člověka zejména

zdrojem bezpečí, světla, tepla a prostředkem
k přípravě potravy. Kromě toho hořel u všech důležitých událostí,
u porad, u slavností, u obřadních tanců, u porad náčelníků, při vítání hostů,
při uzavírání míru, vyhlašování války, rozsuzování sporů atd. Je v něm něco co nás
přitahuje. Znalost ohňů, jejich symboliky zvyků a možnosti využití patří k jedné z
hlavních dovedností dobrého táborníka a měla by být součástí znalostí každého
člověka.

Ohniště
zásady přípravy základního ohniště a pravidla bezpečnosti
ideálně využíváme předem určená místa, využíváme starších ohnišť, pokud žádné
není, volíme povolená místa
lesní zákon zakazuje v lese kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a
tábořit mimo vyhrazená místa a rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně do
vzdálenosti 50 m od okraje lesa
oheň nerozděláváme na nevhodných místech či při nevhodných podmínkách
(na kořenech, pod převislými větvemi, na jehličnatém podkladu, hrabance, suché
trávě, poli dozrávajícího obilím, loukách se sušícím se senem, za sucha a větrného
počasí (rychlé šíření), v blízkosti stanů nebo jiných hořlavých materiálů
volíme hliněný nebo travnatý podklad (odstraněním drnu)
při rozdělávání ohně na sněhu nejprve sníh odklidíme, udusáme, na ten položíme
rošt ze syrových kulatin a na něm teprve oheň rozděláme. Když napadne málo
sněhu, je možné prohrabat se na zem a založit oheň na zemi.
oheň vždy ohraničíme – kameny vhodného tvaru a rozměrů (ne z potoka -
praskají), nebo valem z hlíny promíchanou s vodou
přesvědčíme se o dostupnosti paliva v okolí, před rozděláním ohně si připravíme
dostatečnou zásobu palivového dříví
volíme kryté místo
ohniště rozděláváme co nejmenší
připravíme si vodu nebo materiál k uhašení
oheň máme stále pod kontrolou
 Postup při zapalování ohně
K podpalu používáme:
březovou kůru (zásadně jen z padlé břízy), suchou trávu, seno, suché smrkové
větvičky, jemné klestí a drobné třísky. Po rozhořelém základu přidáváme větší
polínka. Při dešti využijeme suché větvičky malých smrčků (suché větvičky jsou
těsně u kmene, po dlouhodobém dešti vysychají nejrychleji koncové větvičky),
březová kůra hoří i vlhká a je-li vše promočené, dají se použít třísky naštípané ze
středu polena.
K zapálení využíváme:
sirky, křesadla, třením dřev, lupa, apod.
Podpalujeme vždy po větru, oheň potřebuje dostatek vzduchu.
Připravený materiál uspořádáme (nejlépe do hvězdice, či pyramidy) tak, aby měl
vzduch dostatek místa k proudění a oheň se mohl rozhořet.
Předem si připravíme dostatečnou zásobu dřeva, k jehož sběru využíváme
výhradně soušky, spadlé stromy a větve. Zásadně svévolně v lese žádný strom
nekácíme! Dřevo štípáme na silných větvích, nebo na pařezech
Vlhké dřevo rozestavíme okolo ohně tak, aby teplo a kouř rozložené dřevo
vysušovalo.
Většinou volíme jehličnaté stromy, ze kterých se ohně dělají nejčastěji. Podle
účelu lze volit i jiné druhy, vždy však jen uschlé stromy a keře. Souška je
zpravidla takový strom, kterému se snadno odloupává kůra.
Táborové ohně: polena suchých jehličnanů borovice, smrku, hodí se i bříza.
Vaření: drobnější suché chrastí jehličnanů (zejména smrkové a jedlové - rychle
hoří, dlouhým plamenem, nehodí se borové nebo modřínové obsahuje hodně
pryskyřice – černé nádobí). Z listnáčů jasan, topol, akát a olše (dává hodně
dýmu).
Pečení: buk, habr, javor, jilm a hl. jasan, švestka, jabloň, hrušeň) méně vhodné –
bříza, lípa, topol, olše a vrba.
Sušení: jasan, buk, borovice
Likvidace ohniště
oheň zalijeme vodou
popel a ohořelé dřevo naházíme do předem připravené odpadové jámy
kameny odneseme a místo po ohništi zakryjeme drny
místo opouštíme vždy čisté a upravené!
NA OHNI NEPÁLIT ODPADKY – VŽDY ODNÉST ZPĚT DO CIVILIZACE!!
 Druhy ohnišť
Slavnostní oheň

Mezi slavnostní ohně patří: pagoda, hranice a pyramida.

Užitkové ohně:
Vaření na kamenech. Plotna.

Závěs pro více kotlíků, jsou různé závěsy. Jednoduchý závěs.

 Rozdělávání ohně pomocí dřeva sirkového, tužkového a
palcového.

Sirkové dřevo tvoří větvičky a třísky do tloušťky sirky – zápalky, pokládá se jako
první vrstva na trojúhelník vytvořený ze silnějších dřev. Trojúhelník tvoří
písmeno A.

Tužkové dřevo je dřevo o tloušťce tužky – propisky – fixi – pastelky. Toto dřevo
klademe na dřevo sirkové v okamžiku, kdy již hoří.

Palcové dřevo má tloušťku okolo dvou centimetrů. Na ohniště se pokládá, když už

je v plamenech i dřevo tužkové.

Pak lze přikládat dřevo i větší tloušťky.

Otázky ke splnění odborky:

Jaké máme druhy ohnišť, vyjmenuj aspoň dva slavnostní, dva užitkové a dva
strážní ohně.

Nakresli nebo zhotov správně ohniště s jedním vybraným druhem ohniště.

Zhotov ve spolupráci s kamarádem, jeden kotlíkový závěs.

Jak správně zapálíš oheň, popiš, předveď.

Kolik metrů od lesa nesmíme rozdělat oheň?

Jaké dřevo k přikládání nejlépe použijeme?

Která kůra se používá k zapálení ohně?

Proč máme mít okolo ohniště pořádek?

Kdy opouštíme ohniště, nebo jak ohniště zahladíme?