Sepie

František Halas
Znění tohoto textu vychází z díla Básně tak, jak bylo vydáno na-
kladatelstvím Československý spisovatel v Praze v roce 1957. Pro
potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpra-
cován.

Text díla (František Halas: Sepie), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není

vázán autorskými právy.

Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a grafická úprava), jehož autorem je Městská
knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo
komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

Verze 1.0 z 17. 2. 2020.
 OBSAH

Sepie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Listopad. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Moudrost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Arara. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Jaro. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Nechci jaro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Mazurské bažiny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Útěcha. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Neznámý voják . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Klid. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Spáč. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Asrael . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Paříži až tě nebude. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
Thais. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
U hrobu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Dětská báseň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
Krev dětství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Večer. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Žárovka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Bouře. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Něha. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
Ticho. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Vzkaz. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
Spánek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Stín. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
Prší. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Náhrobek. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
Milosrdenství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Babí léto. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
Dva. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Pijáci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Poesie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
Portrét. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
Lyrické smetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Sepie

Sepie sepie
ty prcháš ve svém inkoustu
můj mne neskryje
Jak to děláš má sepie

Zrána strážce majáku

sbírám své vlaštovky
Sny narazily o hlavu
už nevzletí

Pak mám podezíravé oči

trápím se nepostihlými slovy
prý je to osud básníků
kdo ví kdo ví

Slova přicházejí jak slzy

slova tekou jako med
od slov ke rtům ty vzdálenosti
nepřejdeš

Tropy pod lampou

leč jako cizinec tu zabloudíš
nepoznáš že slova tvá to jsou
znamenala vše i nic

Zuby času zoubky Berenice

plížíš se jak maniak
hvězdy nejsou berné mince
fantasie vyplašený pták

–7–
Sepie sepie ty prcháš ve svém inkoustu
kol věcí z veršů zeď hřbitovní
a poesii na vše jak patinu
Sepie sepie řekni mi

–8–
Listopad

Melancholie s pěstěnými nehty

Erynie našeho století
polibky bolí nejvíc když prší
mušelín mlh a nikdo v něm netančí

Dernier cri prerafaelistické ocúny

listí bobtná zlatem a neškrdlí
větve skládají slib chudoby
vlasy těm novickám paty pokryly

Dívka si hřeje ruce o svá ňadérka

pták zpívá k mdlobě
klíček růžového jadérka
zpod prstů se jí dere

Stříbrný nůž na brusu tmy

hrozny hvězd cukernatí
měsíci Háfizi opilý
víno smrti kvasí

–9–
Moudrost

Pravdy ty
staré jak víno které stáčel Noe
jsou dopity
kde najít nové

Gordický uzel vrásek

přesekni jedním sekem
bez otázek
smíchem

Nač Proč
Ropucha na prameni
zab a shoď
bez truchlení

Neumírat smrtí
životem umřít
za smrt i rak se stydí
hleď všeho užít

Evropa slehne
do kouta noste jí sny
z úst jí padají růže
a karabiny

– 10 –
Arara

Zajíc zešílí v březnu

láska ta nemoc stará
lhát jako ďábel
z jara

Ta první
víte
jako když dítě uvízne v trní
krvácíte

Pak v srdci sládne

víno a amfora
a vše se opakuje
Arara

– 11 –
Jaro

Kreslí jaro krásu žen

do křivek všech příslibností
chodím láskou zasažen
jako vždycky do úzkosti

Taví vítr sněžnost těl

kreslí něžně jímku klína
jaro jsi můj nepřítel
bolí ta a bolí jiná

Každá nosí v sobě zmar

pošetilých pološtěstí
Jaká to jen řada mar
chodí dole po náměstí

– 12 –
Nechci jaro

Nafintěné jaro brčálový čase

nafoukané jaro fantidlo
po fialky marně kde co namáhá se
nespolknu to vnadidlo

Nechci ani slyšet povídání listí

a nechci pít čím krmíš pupeny
jenom ten můj podzim jenom ten mi zjistí
jak je knotek touhy stažený

– 13 –
Mazurské bažiny

Lesklé plody šrapnelů s hořkým jádrem smrti

kdo prosil o tu ocelovou manu
tvář mrtvých prázdná jak palimpsesty
spí v bahnu

Zavšivenci po příkladu svých vší

do kůže země se zahryzli
nebesa plyny rezaví
setniny zbloudily

Mazurské bažiny podivných žab

lstivá melodie smrti
bahnem se zalykat
a zpívat příšerný zpěv lásky

Maminko
Maminko

– 14 –
Útěcha

Je to tak jednoduché
postavit vejce po Kolumbovi
básník to činí po sté
se všemi slovy

Zůstává mu prvenství
objevů známých věcí
a smutek cesty polární
co v moři končí

– 15 –
Neznámý voják

V drátěných zásekách
zapomenutý příběh Absolona
visí tam bílý a nah
výbuch magnesia

Kolínka trav se hrůzou chví

zákop padlými přetéká
všude mosazné zeminy
a vyhřezlá nesmrtelnost člověka

S omamné růže domova

odváté listí
pošta ale kdožpak dbá
těch co jsou mrtvi

Vyšplíchly věže až k nebi

padá cupanina mlhy
obvazu padlí nechtí
mlčí jak sfingy

Hleďte rozbitého blázna

ještě do květu žene
bliznou mu helma
hlava v ní hnije

Slánky očí zejí dokořán

a nikdo nezatlačí je
na spleti mrtvých měsíc Tamerlan
krutě si libuje

– 16 –
Otevřena je zas hospoda světa
za okny vzpomínka kulich houká
válka je zapomenuta
světová válka

Křest vodou křest ohněm krví křest

a nemá jména voják
jen jako levhart má po sobě skvrny
větší než čtyrák

Neznámý Samson krypt

rozkopne mrvu kytic
koho jde zahrdlit
kam se jde pomstít

– 17 –
Klid

V hloubce očí Atlantidy spí

mapu obličeje měl bys znát
slzy vzácné perly Kleopatřiny
hleďte spolykat

Vrásky něžná kostra tlícího listu

síto jímž vytéká života voda živá
ztvrdlé ličidlo bývalých excentriků
rakev červotočivá

Žebrácké hole vzpomínek

smějme se ať nám není zima
netlucme marně na brány let
je to hanba

– 18 –
Spáč

Otrhávám andělům křídla bezmocným mouchám

plazí se v prachu svého peří růžové žížaly vzduchu
v tisíci facettách očí tisíckrát opakovaný obraz pádu

Odcházíš spat bratříčkovat se se smrtí

v její černé vůni Jakubův žebř se pne
fukar tmy čistí zlatou pšenici ty ležíš rozdvojen

V ohnivých mušlích sopek plynové bubliny plují

těsto příštích kovů a démantů škvíří jak spálená
                                                                                      kůže
geologické vrstvy obvazy historií dávno zahojených

V uhlí něžná kopie kapradí krátery kouří

slzy lávových úbočí Kristus pláče do hrdel
                                                              smutných pijanů
měsíc urna s vyvátým popelem do níž jen bludná
                                                               vlasatice nahlíží

Hedvábné roubení řas oko bobule plná jisker

hle pupila se šíří kreslíc Archimedovy kruhy
                                                                              odstupte
obočí svázané u kořene nosu se podobá osmě
                                                              naznak zvrácené

Skladiště plna pytlů ponrav kropenka měsíce je

                                                                                prázdná
hřbitov se žehná tisíci kříži bez únavy a nadarmo
rakve visí v kořání růží Lazare ze svého sna procitni

– 19 –
Sen prázdný hrob k ránu družina slzí vrávorá
dolů k tvým ústům ztraceným sůl této země
každý zvuk zvenčí houká a pochmurně krákorá

Nosíš svůj smutek rukopis nikdy nedopsaný

houbu jedovatou a nesmírně půvabnou
talíř své krve s bílými krvinkami

Zíváš domino v ústech hra bez konce

na česno rtů blouznivé vosy slétnou
blábolíš babylonskými jazyky Vše je pochybné

Srážíš dávno uzrálé ovoce veršů se stromů poznání

pavučiny v koutech vzpomínky v nichž na chvíli
                                                        trápí se tvůj vzdech
mumie s pozlacenými víčky spí v museích a to je
                                                                                      láska

– 20 –
Asrael

Poznáte naše křídla

a bude již pozdě
Asrael nám je srovná
do pouzdra rakve

Rakev leklá ryba břichem se točí vzhůru

na tůni ticha
kdo dral tu dřevěnou vlnu
že je tak měkká

Pak zbude jen anděl

a bude hledět tklivě
krev z tisíce žilek
zbarví kříže

Tak sami jako klobouk v šatně

chrysantéma se schoulí na hrobě
tolik podobna Sulamitce
nezahřeje už kosti promrzlé

Holé pruty bez růží se chvějí

oči jezinky vyšlehaly
abychom nikdy neřekli
co jsme uviděli

Však jednou pootevřená ústa růží

v úskočném jaru prozradí vše
zapomeňte zapomeňte že dole jsou červi
a přivoňte

– 21 –
Paříži až tě nebude

a býk znovu unese Evropu

vzpomeneme dob kdy ona tak dekoltovaná
ňadra svá Moskvu a tebe odhalovala
až bláznili jsme naplno
ale nezaměňovali jedno s druhým

Byli jsme nemluvňaty před tím co přišlo

viděli jsme viděli
jak tato Evropa fosforeskující hnilobou
vrásčitá hranicemi
po příkladu Amazonek upálila si prs
aby lépe napjala luk budoucnosti
v niž jsme již nevěřili

Bylo to století laskavé a ukrutné jako vlčice

kojící bezpočet Romulů a Remů
události naříkaly v listoví novin
jichž sloupce jak Jakubův žebř
se prohýbaly pod tíží sestupující ohromnosti
ale zatím již něžní a zoufalí vojáci
zakládali širé imperium

Nečekalo se na návrat básníků

zůstali všichni pod štítem
dobře jim dobře jim
nebylo třeba zpěváků ani klenotníků
tvé stáří Evropo odešlo zároveň s nimi
rozhalila ses jako Fryné až ke kotníkům
a odpustili jsme ti vše

– 22 –
Řeč davů ploužila se jako dým z Kainova ohně
ale pak prodrala se nebesy
zkrvavenou oblohou šátkem Veroniky
prolínala tvář minulých století
smírně dohasínajíc
hvězdy které dosud skrývaly
text hrůznější Apokalypsy
rozkvetly bezelstněji než kručinky

Otevřeli jsme ústa dokořán

podobná zmlklým hlavním děl
kde uhnízdili se ptáci a několik ubohých kvítků
byla to citoslovce cudná a lakonicky lyrická
která říkala vše

Paříži až tě nebude

– 23 –
Thais

Trouchniví kráska rozkošná

co mnichům brala spaní
Thais mumie Thais líbezná
spí mimo milování

A Serapion v železech
už kajícností studí
Thaidiných ňader malý vzdech
se ztratil v žebrech hrudi

U nožek má pár botiček

Vím jednou vstane jistě
zlato jí steče zpod víček
a zrovna na tom místě

kde denodenně čekávám

Proč jen tak dlouho dříme
největší láska říkám vám
ta moje v Musée Guimet

– 24 –
U hrobu

Luna se svléká k půlnoci

přináší křižák smrti šat
naposled básník se poděsí
a napne se na márách

Zelené věnce břečťanu

andělští čalouníci připjali
kdo vejde v nirvánu
probudit mrtvé kteří čas zaspali

Jak je básníku v rubáši

když mech oči zarůstá
a dívka růži přináší
kladouc ji na ústa

I na rtech básníku růže hnijí

na smetiště je vyváží
a v hospodách pak víno pijí
veselí hrobaři

Hrobník smrti nevzpomíná

mezi hroby strach svůj zapomněl
i v kameni jsou děsem ústa siná
Charles Baudelaire

– 25 –
Dětská báseň

Noc kropenatá slípka v kukani tmy

snese jen vejce jediné
bledá skořápka ještě dlouho tam leží
když hladové slunce žloutek vypije

– 26 –
Krev dětství

Ztracenou končinu šlarafie

kde had hospodáříček v mandelů šelmovství spí
mi vraťte

Zpustlo čihadlo na chytání lelků

potměšile se trousí krhavé stíny
slyš cupot rarášků v pleskotu dešťů

S dětských hodin poslední chmýří odlétá

zabloudil jsi v letech svých
a z dálky anděl strážný zkormoucen haleká

– 27 –
Večer

Žároviště speklých kovů doutnavé autodafé

ucpi pevně jedovaté inkousty
když připlouvá mlčelivá ryba s prstenem v břiše

Smrtihlav usedá do zlatolisté osiky

den půjčovna masek se zavírá
a básník je obrácen na ruby

V tichu úst zašlou legendu má a mlčí

prašivec neukazuje se již
jen smutek jak periskop nade vším trčí

Ztřeštěnec jakýsi bez řádu prolistovává snář

slepené listy medem bláznovství
tu pojednou v svitu měsíce ponrav má plnou tvář

– 28 –
Žárovka

Do kosti studí svět železem prorostlý

skřípot rezivých čepů tě vzrušuje
a náhle zaskočen jsi stihomamem svým

Konec Slunce provaluje se

satrapa se hotovící
vzít všecko s sebou do rakve

V toto zatmění myšlenek

dáno ti hledět začouzeným sklem stínů
pozdrav plnící se volata žárovek

– 29 –
Bouře

Sirná řeka zásvětí v deltách blesků se propadá

z rachotící jeskyně vyplaven bledý mlok světla
a zplihlý fábor duhy

Ocel oblohy rozřezána rafiemi hodin se sesouvá

lstivé hvězdy obtáčí pupeční šňůra tvá
tak živeno je tvé zatracení

Síť nervů se sesychá úzkostí v napjatou sítnici

oči nehostinných zprahlých věčností
kde vítán není ani úsměv

Hranice svraštělého obočí krčí se hrozivě

proti dotěrnému milosrdenství noci
jež hladit chce

– 30 –
Něha

Teplé šelesty krouhají nervovou tkáň dlaní

odkrýváš její ňadra a stane se ti jak Popelce
s těmito holubicemi z popela života vybíráš zrní

Však slizké minuty třísní čistotu tvého odevzdání

sleduješ jich stopy z rozdrceného opálu
její pleť se chvěje je pouze blanou kryjící srdce

Trouchnivíš naráz a duse se prachem rozpadlého

                                                                                        těla
probíháš bez zastavení bez jediného doušku svým
                                                                                životem
a nečekaje třetího zakokrhání zapřeš i tu
                                                         jež nad tebou pláče

– 31 –
Ticho

Černá tráva ticha saranče slov ji sžírají

kouř se vzpíná košík hadů plný
díváš se za zrcadlo kdo je tam ukrytý
a v tom je život celý

Žluť čepiček prstů mimikry snivosti

zvedáš je k ústům márnicí hlasů škrcených
chtěje tak ukrýt jich pohyb převislý
na způsob růží do hrobu házených

Spirála ticha se rozvíjí v snubní prstence

prázdnoty
konfety v nichž jsi zapleten blázen ubohý
lítou lítostí posedlý
příliš známou aby byla bez tajemství

Měsíc zvolna a s pompou zapadá

je to tvář mrtvé v jícnu krematoria mizející
již pokryje černá deska kolumbária
se jmény souhvězdí

– 32 –
Vzkaz

Už jede rytíř
v brnění kosti chrastí
hlavy dopitý kalich
smrt vrabec v hrsti

Holuby na střeše
ať chytají jiní
život jak polibek Jidáše
zradí

– 33 –
Spánek

Hrášek pod desíti peřinami

tlačí sen zlý
přezrálé ovoce hlavy
stíny ujídají

Slyšíš růst trávu jak to děsí

víc uhodnout vždy než se má
sen cizopasí
na spánku jenž život padělá

Hnízdo kštice tak zavšivené

noc bez konce had svůj ocas požírající
a nutkání bláznivé
klepnouti boha přes prsty

– 34 –
Stín

Stín každý i tvůj je stínem věčnosti

dvojčata siamská jež rozloučí jen smrt
číhá na každý pohyb bezděčný
tvůj černý chrt

Viděti se stále v poloze z níž se už neobrátíš

skoupá míra země ti vyměřena je
tvá černá křídla když bílá s dětstvím ztratíš
a každodenní pád tvůj Ikare

Kaluž smutku to z tebe vytéká

oči se v ní zhlížejí bez naděje a útěchy
což tento průvod konce nemá
Tys rakev stín tvůj vraník pohřební

– 35 –
Prší

V plískanici dnů závěj ticha mokvá

plíseň kořalek ničí dřeň náhlé radosti
vlhké a rozmarné jak podzimní počasí
v němž černý anděl proletuje výkyvy kyvadla

Malstrom tmy jehož stěny objíždí

usmýkaná zátka hlavy ucpávající výkřiky
lačné nicoty
vtahovaná až v samé předpeklí

Aniž vidíš přítomnost bohů je neklamná

odlíváš jim vína naslouchaje něžnému srkotu
Hrůzo Medardova kápě v hodinách
neustává ve svém tikotu

– 36 –
Náhrobek

Košík útlých a bílých kostí

lýko zapomenutých opánků
tu mrtvou nosíš
jak poustevnický rak na hřbetě sasanku

Zbytky klepet o celý svět otřelých

berly o které se opíráš
proč neumřít padá sníh
rubáš už máš

Není to bělmo slepcových očí

vypoulených ke slunci
sáhni v ně teplými prsty
otevřeš černé zorničky

Ze všeho smutku na konec

jen smutek za nehty
když prsty zaryješ
do hlíny

– 37 –
Milosrdenství

Rakovina naděje ničí tvůj obličej

život zploštělý štěnice hladová
tuto útěchu nikdy neztrácej
milosrdenství dešťů tvrdost hlíny načechrává

Z vypáčených očí krada své dětství přečisté

štěstí jež nám dáno a zůstává
když sesychá ovoce měsíce
a kradí je zaskočena naděj tvá

– 38 –
Babí léto

Noc reklamní prospekt prázdnoty

text hvězd zbytečná interpunkce naší planety
jež v prázdnu točí se jak ty kol osy své
bědná kostnice

Babí léto ústa opřádá

nemluv toť vlasy děda Vševěda
plíživou pravdu zániku jíž se vyhýbáš
na podzim poznat máš

– 39 –
Dva

Jen tak ze zvyku a ještě více z umění

v tísni hodin zmaten bývalou horoucností
zachce se ti lásky a pomilování

Zbavuje ji šatu hryzavého tajemství

nalézáš voštinu kůže v níž uložen med půvabů
a užíváš něhy jak těla zástěny

V chumelenici polibků pak skryješ tvář bez krve

vosk slov aby neslyšela štkání
a ona drží hlavu tvou v klíně podobna Juditě

– 40 –
Pijáci

Ebenový sekretář ve kterém šťáráš

zlaté oprýskání jímž prázdnotu zříš vytékat
víko vyskočí zakoktáš
před rozlohou boží tváře ustrnutím jat

Předhoněná láska i smrt je tu bdící

okvětí tmy stříbrnou patou drcená
jíž šáleni jsou pijáci
když sedlina smutku je vínem vypláchnuta

Stále napjati ale bez šípů a cíle nevidí

v troufalosti své drnčící zpuchřelé tětivy
v široširé poušti trpkosti
horečně přitakují na vše z nevíry

Zlatoústí blázni sázejí vše na slovo

dají se bez důvodu do pláče
najdou-li je to udeření Mojžíšovo
na pramen skrytý ve skále

– 41 –
Poesie

Tisíce úskoků a úlisností

past políčená v temnotách
umění vyzvědačství
jemuž sám propadáš

slídě si v patách a soudě se

z vyzrazených tajemství
ztrestán sám sebou nejvíce
tvé básně kniha stížností

Viděl jsi umírat poesii na slovo v hrdle zaskočené

však nikdy neumře
jednou najdeš svá slova jak terno loterie
a vyhraješ vše

Omezena je stolistá růže básníků

máš rád jen ty s hadím jazykem
jehož půle je nářkem andělů
a druhá útokem

Ultima Thule kam odcházíš

s nekonečnou něhou vůči všemu co jsi znal
louče se hlasem veskrze falešným
s rozkošnou churavostí jíž ses rozstonal

– 42 –
Portrét

Svou moudrost potichu opouštím

tvář rozbitu slzami a smíchem
brzy pojde mezi senem svým
Buridanův osel

Smích slzy a stále lačněti

radost i smutek unaví
je mi jen stále trpěti
jak tomu oslovi

– 43 –
Lyrické smetí

Slečno řekněte mi
jak to děláte
že hodiny neoněmí
když se svlékáte

***

Anděl smrti perutí šelestí

a pak je hodinářem
umrlčí hodinky
natahuje v pelesti

***

Dejte jí Nobelovu cenu

za gesto jímž zvedá sukni svou
ale ta se dává jen básníkům
kteří nic podobného nesvedou

***

Hle to je ta jež svléká se docela

a není přece nahá úplně
stačí že se zarděla
a to je šat jenž vždycky zůstane

***

– 44 –
Růžový čenich štěňátka olizuje rosu
pak spí a pelichá
však ve svém malém bříšku
sto malých růží má

***

Blažený údiv už se snáší

vlaštovce po křídle
poslední hvězdu jitro zháší
v rozlitém modřidle

***

Věděla co je bída
ale už nic víc
nevinnost teď hlídá
sedm voskovic

– 45 –
František Halas
Sepie

Edice Čeští básníci 20. století

Ilustrace na obálce Kudryashka/Shutterstock.com
Redakce Jaroslava Bednářová

Vydala Městská knihovna v Praze

Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1

V MKP 1. elektronické vydání

Verze 1.0 z 17. 2. 2020

ISBN 978-80-274-0521-3 (epub)

ISBN 978-80-274-0522-0 (pdf)
ISBN 978-80-274-0523-7 (prc)