EVANGELICKÁ

TEOLOGICKÁ Jméno: Ernán Acosta

FAKULTA Číslo Studenta: 38849324
Univerzita Karlova 1 ročník
_________________________________________________________________________________
Teoretická východiska pastorace – Ph.D Ladislav Beneš

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v  Praze 8 – Kobylisích

Kostel U Jákobova žebříku

O Českobratrské Církvi Evangelické

Českobratrská církev evangelická má ve své dnešní podobě rovněž krátkou historii. Vznikla v roce
1918, těsně po skončení první světové války, sloučením bývalé Evangelické církve augsburského
vyznání (luterské), které jako jediné evangelické církve povoloval v Čechách a na Moravě toleranční
patent císaře Josefa II z roku 1781. Významné bylo, že se k nové unii přihlásily všechny české sbory
dříve helvetského nebo augsburského vyznání . Většina sborů před sloučením patřila k helvetskému
vyznání, proto převládající ráz církve je kalvinistický. Luterské tradici přežívají jen regionálně, zejména
na severovýchodní Moravě. K těmto dvojím sborům přistoupily po roce 1920 sbory vzniklé
z přestupového hnutí a po roce 1945 řada sborů v někdejších Sudetech. Dnes má Českobratrská církev
evangelická si 117000 členu (při sčítaní lidu 2011 se k ní přihlásilo necelých 52000).
Snahy o spojení obou „oktrojovaných“ konfesí na základně domácí, české reformace propukaly v  19.
století spontánně: v letech 1848-1849, v roce 1868, v letech devadesátých 19. st. a po roce 1905 již
plánovitě. Měly i své odpůrce jak na straně reformované (Jan Karafiát, 1846-1929), tak na straně
luterské (Gustav A. Skalský, 1857-1926). Ideový základ spojení dal svou vědeckou prácí, zvláště svým
spisem „česká konfese“ (1912), historik a teolog Ferdinand Hrejsa (1867-1953). Katalyzátorem snah o
spojení se mělo stát Husovo výročí r. 1915. Jeho oslavy však byly v důsledku válečných událostí
ztlumeny. Když konec války přinesl zároveň zánik celorakouských struktur, do nichž byly české církve
předtím včleněny, nestálo již spojení nic v cestě. Došlo k němu na generálním sněmu obou církví 17. a
18. prosince 1918.
Svou přihlášku k české reformaci vyjádřila Českobratrská církev evangelická v roce 1918 přijetím dvou
konfesí – České z roku 1575 a Bratrské. Zvláštní rezolucí se však generální sněm r. 1918 přihlásil také
k dědictví luterskému a kalvinistickému na doklad, že zamýšlena nebyla církev „česká“, národní. Tomu
byl dán výraz i tím, že r. 1945 církev přijala další dvě konfese – Augsburskou a Druhou helveskou. Toto
„čtyřkonfesí“ je možno interpretovat jako věroučnou neurčitost, ale také jako výraz vědomí o
předběžnosti každého věroučného dokumentu a jako přihlášku k nekončícímu zápasu o nové
vyjádření víry v konkrétní chvíli. Dokladem tohoto zápasu jsou i Zásady českobratrské církve
evangelické z r. 1927 a jejich nová verze z r. 1968. Celkový ráz církve je však ponejvíce určen tradicí
kalvinistickou – v učení, bohoslužbě i zbožnosti. K němu patří i tradice lidového „písmáctví“ vzniklá
v době protireformační, a uctivá pozornost k bibli.
Českobratrská církev evangelická stála u zrodu různých ekumenických iniciativ: při založení Svazu
evangelických církví v Republice československé v r. 1927, Ekumenické rady církví v Československu
v r. 1955, při ekumenickém překladu bible do češtiny (práce byly ukončeny r.1979). Byla mezi prvními
[Escriba aquí]

členskými církvemi Světvového reformovaného svazu, Světové rady církví, Konference evropských
církví a r. 2004 byla přijata též do Světového luterského svazu; je členkou Leuenberského společenství
církví v Evropě (GEKE) s vlastním synodem těchto reformačních církví katolickou. Svou ekumenickou
otevřenost dává najevo i tím, že k večeři Páně zvé všechny pokřtěné křesťany bez rozdílu církevní
příslušnosti.
Českobratrská církev evangelická se spravuje zásadami presbyterně-synodního zřízení. V čele
jednotlivých místních sborů stojí volené staršovo spolu s farářem, voleným všemi členy sboru. Církev
je rozdělena do 13 seniorátů, kterým stojí v čele výbory s paritním zastoupením laiků a duchovních.
Totéž platí o synodní radě, která řídí práci celé církve za vedení synodního seniora. Nejvyšším orgánem
je synod, skládající se z volených poslanců, duchovních i laiků. Zasedá každoročně.

Tradice a co její charakterizuje

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 8 - Kobylisích není zdaleka jen farnost, je to i
komunitní centrum a podle faráře je místo setkávání křesťanů různých národů a tradic. Charakterizuje
ji otevřenost a jádrem života sboru je nedělní bohoslužba se zvěstováním Božího slova a vysluhováním svaté
večeře Páně. Setkání také probíhají během týdne k biblickým hodinám a jiným setkáním různých generací.

V této komunitě jsou velmi důležité hodnoty solidarity, tolerance, začlenění atd. A to se odráží v
mnoha projektech, které tato farnost provádí, stejně jako ve spolupráci s různými institucemi.

Pastorace a činnosti
Ve farnosti U Jákobova žebříku chápou pastoraci v nejširším pojetí a jejich aktivity mají působivý
rozsah: od ekumenických setkání pro děti, setkání středních generací, kázání mimo jiné pro starší
dospělé. Osobně si myslím že vytvářet podrobný seznam jejich činností a jejich provádění je nezbytné
k pochopení rozsahu této farnosti.
Biblické hodiny pro děti
Biblické hodiny pro děti jsou určeny pro školní děti a jsou součástí křesťanské výchovy. Navazují na
tradici tzv. „výuky náboženství“. Nekonají se ve škole, jak tomu bylo v dřívějších dobách, ale scházejí
se v pátek v odpoledních hodinách ve sborových prostorách na faře. Čte se z bible, děti se
seznamujou se základními biblickými příběhy, tématy a osobnostmi. A to formou přiměřenou
a přijatelnou pro všechny přítomné. Biblická hodina již zdaleka není monolog učitele, ale interaktivní
výukou se do výkladu a témat zapojují samotné děti. Modlí se, zpívá, maluje, tvoří, nacvičuje vánoční
program a v poslední době také se hraje .
Učí se vytvářet sborové společenství, snaží se mít mezi sebou vztahy plné otevřenosti, důvěry,
přátelství a ohleduplnosti.
Biblická hodina je určena pro školní děti nejen tohot farního sboru, ale i pro ty děti, které nežijí v
církvi. Každého rádi přivítájí, místa je tam dost.
Tyto činnosti i běhěm pandemie nepřestali uplně probíhat, vikářka Anna Pokorná s farářem Ondřejem
Kolářem a několika dalšími pomocníky (včetně panáčků z Lega či kobyliské veverky) je nahradíli a
vytváříli krátká videa.
Kobyliská mládež
Mládežníci z Prahy i z dalších koutů České republiky, většinou studenti různých škol a oborů. Dohodli
se na pravidelnosti jejich setkání i na celém rámci – tedy na tom, že se zaměří na výklad příběhů
o Abrahamovi. Na dalších setkáních se složení účastníků výrazně měnilo, ale počet nikdy neklesl pod
[Escriba aquí]

pět. „14. února jsme se v počtu osmi lidí zamýšleli nad příchodem Abrahama a Sáry do Egypta, o dva
týdny později si Marky Pecharová připravila program na téma schizofrenie. Tím jsme zahájili volnou
sérii našich vlastních programů na témata, která nás zajímají. V tomto rámci následoval 13. března
program s tématem křesťan a smrt. Tak trochu jsme se tím připravili na Velikonoce, jak už hudebně,
tak myšlenkově. Rozebírali jsme otázky trestu smrti, smrti v sebeobraně, sebevraždy, výstavu The
Human Body, ale i hřbitovy, úmrtí v různých prostředích a přístup společnosti ke smrti.“ Vzpomíná
Jan Šotola, presbyter farnosti. V současně době táto skupina je mnohem větší. Bezpochyby je
potěšením vidět, jak byla zaznamenána biblická rada z Kazatelu: „Pamatuj na svého Stvořitele ve
dnech svého jinošství...“ (Kaz 12:1)
Třicátníci
Každá věková skupina prostě prožívá svou víru trochu jinak, má jiné životní zkušenosti, zaměstnávají ji
odlišné věci, trápí ji jiné starosti. Zcela přirozeně proto chceme hovořit o víře a sdílet se s lidmi, kteří
jsou nám věkově blízcí. Jestliže takový prostor pro sdílení má starší generace a mládež, proč by jej
nemohli mít i třicátníci? Na to přísel farář Ondřej Kolář z kostelu U Jakobova žebříku díky dobré
zkušenosti z jiných sborů (včetně jého předchozího působiště v Brně II), které ukazují, že po
podobných schůzkách jednoduše je poptávka. Navzdory neustálé snaze prezentovat biblické hodiny
jako setkání otevřená každému, kdo se přehoupl přes mládežnický věk, asi každý farář dosvědčí, že
biblické zůstávají spíš doménou starší generace. Je scestné nad tím bědovat nebo z toho dokonce
vyvozovat unáhlený závěr, že později narození nemají zájem o Boží slovo, jsou povrchnější, méně
zbožní a podobně.
„Do střední generace se vejde poměrně slušné věkové rozpětí: od těch, co ještě magické třicítky
nedosáhli, až po čerstvé padesátníky. Přesto mám pocit, že tento rozptyl nevede k roztříštěnosti.
Nacházíme společnou řeč, vedou se živé diskuse, dvě hodinky (od sedmé večer zhruba do deváté)
uběhnou – alespoň z mého pohledu – jak nic“ Říká Pan Kolář.
Na schůzkách střední generace, se obvykle hovoří o nějakém (často aktuálním) tématu, Třicátníci se
nakonec rozhodli, že jim tato témata bude dodávat a úvod k nim zajišťovat kniha, kterou čtou na
pokračování. Jmenuje se Bůh – můj bližní, před pár lety byla přeložena z francouzštiny a vydána
nakladatelstvím Mlýn. Je to jakýsi katechismus pro současného (nejen evangelického) člověka. Nemá
ovšem podobu běžné věrouky, která se opírá o vyznavačské texty (Apoštolské vyznání víry, Desatero
atd.), ale spíš sleduje problémové okruhy, v nichž se dnešní věřící snadněji najde: Utrpení mezi
vysvětlením a tajemstvím, Jedná Bůh ve světě?, Opilost mocí, Věda a víra – jde to dohromady?
Pozoruhodné nejsou jen názvy kapitol, ale i styl výkladu: srozumitelný, příliš nezatížený církevní
mluvou, a přitom hluboký, jdoucí ihned k jádru věci.
Korejská komunita sboru ČCE
Málo lidi mohli vyprávět o Korejské komunitě sboru Českobratrské evangelické církve u Kobylisích než
Hyunwoo Lee. Od roku 2009 je člen ve staršovstvu, na zacátku jen jako tlumočník od českého do
korejského jazyka a obracenně o jeho prvním dojmu vypraví: „Milé tváře bratra faráře Erdingra,
Rejchrta a dalších členů sboru, které vídám jednou týdně –
možná ani ne, pokud přijdu o něco později do kostela – v neděli. A hlavně tvarohové, marmeládové
domácí buchty paní Jany a káva!
Jednání nejednání, tlumočení a netlumočení. Nevím. Jsem tady prostě rád. Dozvím se nové zajímavé
věci, o dění ale i o bolestech našeho sboru. Budu mluvit jen za sebe, ale vidím skutečné demokratické
jednání (které nevidíme v parlamentu tohoto státu), solidaritu členů staršovstva, vůli něco udělat pro
sbor, tedy pro tělo našeho Ježíže Krista kterého vyznáváme. Krásnější už to být nemůže!
[Escriba aquí]

Trápí mě občas ta skutečnost, že opravdu nemohu přeložit slovo od slova, ale jen to nej-důležitější
a že nemohu všechny radosti a slzy předat Korejcům, neboť pensum prodiskutované věci je skutečně
takové, že to moje hlava a jazyk prostě nezvládají“. To ukazuje, jak pravdivá byla slova žalmisty, když
psal: „Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, neboť se nad námi mohutně
klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja“. (Ž 117:1,2)

Zdroje:

DOLISTA, Josef: Perspektivy církve. Vybrané kapitoly z eklesiologie. Kostelní Vydří : KN 2000.

FILIPI, Pavel: Křesťanstvo. Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. Brno :  CDK
20124 (19981).

FILIPI, Pavel a kol.: Malá encyklopedie evangelických církví. Praha : Libri 2008.

MARTINEK, Michael: Přehled křesťanských církví a jejich aktivit v ČR. Praha : Portál 2016.

MARTINEK, Michael a kol.: Praktická teologie pro sociální pracovníky. Praha : Jabok 2008.