Dějiny umělecké kultury 08/ Fakulta umění OU zimní semestr / 1.

ročník Pavel Šopák

Dějiny umělecké kultury 08

Gotika
Klíčová slova: gotika – Francie- Itálie – Německo – české země – katedrála – cisterciáci – mendikanti

Doporučená literatura:
Peter Kidson, Románské a gotické umění, Praha, Artia 1973, s. 46–84.
René Huyghe (ed.), Umění a lidstvo – Umění středověku, Praha, Odeon 1969.
Rolf Toman a kolektiv, Gotika, Praha, Slovart 2000.
Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin, Henschelverlag 1979.
Jaromír Homolka – Josef Krása – Václav Mencl – Jaromír Pešina – Josef Petráň, Pozdně gotické umění v Čechách, Praha 1985.
Helena Soukupová, Anežský klášter v Praze. Praha, Vyšehrad 2011.

Mocensko-politická struktura Evropy [obr. 01]

Gotická architektura v Evropě zahrnuje časové údobí 12. – 16. století na teritoriu od Pyrenejského poloostrova přes západní Evropu,
včetně Britského souostroví, Skandinávii, střední Evropu, Apeninský poloostrov až po Rumunsko na jihovýchodě, resp. po hranice 1
Východořímské říše (například v Řecku lze o gotice uvažovat jen u pevností, obdobně jako u Turecka). Ohnisko gotické architektury
tvoří bezesporu Francie, Anglie a německé země.

Španělské katedrály
Na Pyrenejském poloostrově se udržuje vláda arabského chalífátu a koexistují celky 1/ Portugalsko (roku 1128 vyhlásil portugalský
hrabě Alfons I. Dobyvatel nezávislost na Království León a roku 1139 vyhlásil Portugalské království), 2/ Království Leon (hlavní
město León – katedrála z let 1205–1301 [obr. 02]), 3/ Království Kastilie (hlavní město Burgos – katedrála stavěná po roce 1200 [obr.
03]; Ávila – katedrála, stavba po roce 1170 [obr. 04]), 4/ Navarry (hlavní město Pamplona) a 5/ Aragonu (hlavní město Zaragoza). –
Lety 722–1492 je vymezena reconquista = boj proti arabské nadvládě, zakončená dobytím Granady – posledního islámského území.

Dispoziční řešení španělských gotických katedrály je velmi rozmanité: v návaznosti na tradici románské stavby se objevuje se výrazné
trojlodí a výrazným trojlodním presbytářem (Santiago del Compostela, 1078–1128) [obr. 05]; gotické trojolodí s transeptem a věncem
kaplí okolo chóru (katedrála v Leónu, 1205–1303 [obr. 06]); trojlodí přecházející do presbytáře s ochozem, doplněným velkými
kaplemi (katedrála v Burgosu [obr. 07])

Apeninský poloostrov
V severní polovině poloostrova koexistují městské republiky, například Siena (republikou v letech 1125–1555) s kostelem Santa Maria
Assunta (1229–kolem 1380) [obr. 08] a Florencie, kde republika existovala od roku 1197 do poloviny 15. století – z té doby gotické
Dějiny umělecké kultury 08/ Fakulta umění OU zimní semestr / 1. ročník Pavel Šopák

kostel Santa Maria Novella (12748–1349) [obr. 09], kostel sv. Kříže [obr. 10] a kostel Santa Maria del Fiore [obr. 11]. Zcela
specifickou a velmi pozdní stavbou je dóm v Miláně [obr. 12], s jehož stavbou se započalo až v roce 1386. Profánní stavby
v Benátkách – palác Ca d´Oro a Dóžecí palác – připomínají vztahy Benátska k Byzanci.

Francouzská katedrální gotika

Kolem roku 1135 začal opat Suger – opat kostela St. Denis u Paříže – nahrazovat zchátralý kostel z karolinské doby (krypta
s dochovanými detaily [obr. 13]) za nový, plně gotický. Stavba byla dokončena roku 1144 a vznikl tak závazný vzor pro katedrální
stavby nejen ve Francii, ale také v jiných regionech Evropy (Španělsko, Německo, české země, severní Itálie). Autorem stavby byl
architekt Pierre de Montreuil (zemřel v roce 1267); svěcení hotové stavby se účastnila řada předních osobností Francie, včetně
biskupů z diecézí, kde se následujících dvou stech letech realizovala série gotických katedrál, majících společné rysy se St. Denis:
dvojvěžové průčelí se třemi vstupy, žebrové klenby, velká okna zdobená vitrážemi, subtilní, kamenicky dovedně propracované prvky
konstrukce. Tím se gotika stala kolem roku 1150 stylem regionu Ille-de-France, tj. jádra příští Francie.

Vrchol racionalismu představuje půdorys katedrály Notre Dame v Paříži [obr. 15 a 16], jejíž průčelí je blízké katedrále v Remeši [obr.
17 a 18], mající mimořádně složitou a umělecký náročnou výzdobou průčelní stěny s trojicí portálů a s velkým rozetovým oknem nad
2
středovým portálem. Různé konstrukční varianty, rozhojňující formální prostředky katedrální gotiky, sledujeme například na
katedrále Notre Dame v Noyonu [obr. 19], reprezentující bazální úroveň gotického slohu, uplatněného na novostavbě, která vyrostla
na místě staré ještě karolinské katedrály [obr. 20]. Mezi raně gotické katedrály náleží také katedrála Notre Dame v Laonu [obr. 21].
Vrcholnou stavbou je katedrála Notre Dame v Chartres – největší a nejvýznamnější katedrála ve Francii, stavěná od konce 11. století
do roku 1240, výjimečná množstvím soch [obr. 22].

Zcela odlišnou tradici rozvinula architektura cisterciáckých klášterů, které se staly vedle katedrál druhým význačným ohniskem, odkud
se idea gotické architektury distribuovala do dalších částí kontinentu (cisterciácký kostel v Pontigny, konec 12. století [obr. 23].

Typy sakrálních staveb v německých zemích

katedrála sv. Petra a Pavla v Naumburgu (kolem 1210–1330) [obr. 39] – pozdně románská stavba se dvěma protilehlými chóry,
reprezentující region Sasko-Anhaltsko; z podstatné části z první třetiny 13. století, stavebně proměněna v rané gotice po roce 1250
(západní chór s dvojicí věží je jednou z nejdůležitějších staveb rané gotiky vůbec) [obr. 40]
cisterciácký klášter s kostelem v Maulbronnu (konec 11. století – 15. století) – trojlodí kostel s rovným závěrem, hlavní loď se síťovou
klenbou [obr. 41]
katedrála sv. Mořice a sv. Kateřiny v Magdeburku (1209–1520) – trojlodí s pětidílnými klenbami v bočních lodích a ochozem kolem
presbytáře s věncem kaplí [obr. 42].
Dějiny umělecké kultury 08/ Fakulta umění OU zimní semestr / 1. ročník Pavel Šopák

katedrála Notre Dame ve Štrasburku (1176–1235–1479) – bazilikální trojlodí s opěrným systémem, transept na konci trojlodí,
rozšířený o apsidu presbytáře a přístavby kaplí, sakristií a předsíně severního vstupu [obr. 43]
Liebfrauernkirche v Trevíru 1242–1253) [obr. 44] – jeden z nejstarších gotických kostelů a současně nejstarší gotický centrální kostel
v Německu [obr. 45]
katedrála Panny Marie a sv. Petra v Kolíně nad Rýnem (1248–1560 a 19. století) – pětilodí s dvojvěžovým průčelím a trojlodním
transeptem, s chórem s ochozem a s věncem kaplí [obr. 46]
kostel sv. Alžběty v Marburku (1235–1283) – síňové trojlodí s dvojicí věží v průčelí, s transeptem a s křížovými klenbami [obr. 47]
kostel sv. Kříže ve Švábském Gmündu – síťové a hvězdové klenby síňového trojlodí (po roce 1300–1521) [obr. 48]
kostel sv. Vavřince v Norimberku – síťové a hvězdové klenby presbytáře (1439–1477), který navazuje na starší trojlodí [obr. 49]
kostel sv. Anny v Annabergu (1499–1525) – kroužené klenby síňového trojlodí [obr. 50]

Strukturální specifika jednotlivých období gotiky a regionálních stavitelských uměleckých tradic v rámci německých zemí vyčteme
z podélných a příčných řezů budov: katedrály ve Štrasburku a Kolíně nad Rýnem vyznačuje bazilikální řešení s vnějším opěrným
systémem [obr. 51]; kostely mendikantských řádů (například dominikáni) byly stavěné jako trojlodní vždy s výrazně protáhlým
presbytářem [obr. 52], přičemž hlavní loď od boční oddělily mohutné arkády (například dominikánský kostel v Esslingen [obr. 52a]);
3
cisterciácké kostely vyznačuje přehledné trojlodí přerušené transeptem a postrádající věže [obr. 53], jak vidíme na cisterciáckém
kostele v Salemu v Bádensku [obr. 53a]; pro velkou skupinu sakrálních staveb je typické síňové trojlodí (boční lodi jsou užší než loď
hlavní), prosvětlené velkými okny v bočních lodích [obr. 54], případně se objevují dvě hlavní lodi (dvoulodí; každá z lodí zakončena
vlastním presbytářem), doprovázené bočními loděmi, jak vidíme na městském farním kostele v tyrolském Schwarzu z druhé poloviny
15. století [obr. 55 a 55a]; o tzv. pseudobazilice hovoříme tehdy, když střední loď je poněkud převýšena, ale ne tak, aby mohly být
v jejích bočních stěnách nad bočními loděmi vedena okna [obr. 56]; síňová trojlodí stavěná v německých zemích v 15. století
představují vyvrcholení evropské gotiky, započaté francouzskými inovacemi z 12. a 13. století: právě tento typ staveb umožňuje
uplatnění vyspělé klenební techniky [obr. 57 a 57a], jak je tomu u kostela (Stiftskirche) v Tübingen [obr. 57b a 57c] z druhé poloviny
15. století.

Gotická architektura v Čechách a na Moravě

Gotická architektura tvoří ucelený soubor pravidel, týkajících se realizace staveb rozličné funkce, rovněž i ve svých detailech funkčně
uzpůsobených a po formální stránce vytříbených a koncepčně promyšlených. Dispozice kostelů, často i venkovských [obr. 58 až 60]
sleduje ve spojení presbytáře (=prostor určený pro kněze) a lodi nebo lodí (=prostor pro věřící) jasnou prostorovou koncepci. Takto je
tomu rovněž u klášterních staveb [obr. 61].

S prvky gotické morfologie se na stavbách, mnohdy ještě románského založení, setkáváme v průběhu 13. století. Ilustrativní je
benediktinský klášterní kostel v Polici nad Metují, stavěný v průběhu druhé poloviny 13. století, jehož trojlodí zaujme zřetelným
Dějiny umělecké kultury 08/ Fakulta umění OU zimní semestr / 1. ročník Pavel Šopák

odlišením části románské od gotické a efektních gotických detailů (ústupkový portál). Významem jej převyšují klášterní kostely v
Teplé (premonstráti) a v Předklášteří u Tišnova (cisterciačky).
Mezi řeholní komunity, které se zasloužily o prosazení gotiky v českých zemích, patří mendikanti, tj. řády spjaté s městským
prostředím (minorité, klarisky, františkáni a františkánky, dominikáni a dominikánky). Unikátní svým státně reprezentativním
(dynastickým) významem je klášterní komplex Anežského kláštera v Praze. Z měst, kde se dodnes dochovaly řádové stavby z rané
fáze gotiky, vyniká Jihlava a tamní tři gotické kostely (dva řádové a jeden farní).
Ve 13. století se gotika uplatňuje také ve vývoji hradní architektury (Svojanov, Buchlov, Týřov aj.). Typem hradu 13. století je zvláště
hrad s plášťovou zdí (např. Landšperk). Tento typ je rozšířen na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku. Proti těmto hradním stavbám, jež
vyznačuje nenápadnost a jednoduchost, vynikají královské hrady, z nichž Zvíkov a Bezděz zaujmou individuálně řešenými částmi (u
Zvíkova jde o nádvoří s arkádovými ochozy, u Bezdězu vyniká kaple).

Ve 14. století se morfologie staveb i podoba stavebních typů (hrad, kostel, městský dům, klášter s kvadraturou) staly integrální součástí
soudobého, již plně gotického umění. V tomto období má již smysl hovořit také o gotickém urbanismu, a nejde pouze o pražská města
(založení Nového Města pražského Karlem IV.), ale také o regionální centra a jejich výstavbu. S rozmachem měst je důležitá stavba
radnic. Významem, složitostí vývoje i uměleckým řešením, včetně dochovaného orloje jiné radniční domy předčí Staroměstská
4
radnice v Praze. Z dalších gotických radnic v českých vzpomeňme Novoměstskou radnici v Praze a radnici v Olomouci s krásným
arkýřem radniční kaple svatého Jeronýma [obr. 62]. Fasádu Staré radnice v Brně ozvláštňuje portál zdobený vysokými fiálami [obr.
63] – tyto dva příklady uměleckého dotvoření městské správní budovy ale náležejí již pozdní fázi gotického stylu.

Praha jako centrum českého státu a ve 14. a na počátku 15. století město se značnou mezinárodní prestiží a politickým a
hospodářským významem skýtá celé spektrum staveb, které jinde v českých zemích nenalezneme, např. dvojce věží po na koncích
Karlova mostu, objekt Klementina – univerzitní koleje, exkluzivní gotické vícepodlažní (věžovité) domy, konkrétně dům U Zvonu a na
prvém místě katedrálu jako nejvýznamnější sakrální stavbu Království i jeho viditelný symbol; stavba zahájená v roce 1344 byla
dokončena až ve dvacátých letech 20. století; historická fotografie z roku 1863 ukazuje tu část, která byla realizována ještě ve 14. a 15.
století [obr. 64].
Opustíme-li Prahu, pozoruhodným centrem umělecké tvorby údobí gotiky byla Kutná Hora, která ve středověkých Čechách plnila
funkci nejvýznamnějšího hospodářského centra státu (těžba stříbra). Vlašský dvůr, gotický městský palác, byl založen na konci 13.
století, sloužil k uložení peněz, jako dočasné sídlo panovníka i jako dějiště důležitých politických jednání [obr. 65].

Mimo města (České Budějovice, Plzeň), jejichž urbanistická osnova s velkým kvadratickým náměstím se dochovala do dnešní doby,
zaujímají ve 14. a 15. století význačné místo v gotické architektuře hrady. Vedle unikátního hradu Karlštejna, tvořeného obytným
Císařským palácem, budovu purkrabství a dvojicí věží s kaplemi, je to jen několik, které si zachovaly celistvost a nedochovaly se do
Dějiny umělecké kultury 08/ Fakulta umění OU zimní semestr / 1. ročník Pavel Šopák

dnešní doby v podobě zřícenin. Intaktně vyhlíží hrad Kost, byť by jeho hranolová věž na půdoryse nepravidelného lichoběžníku nebyla
ve vyšších patrech přístupná [obr. 66 až 68] s nenápadnou kaplí na jednom z nádvoří [obr. 69].

Městské architektuře dominují velké farní kostely. Kostel svatého Mořice v Olomouci [obr. 70] je příkladem stavby, která prošla
několika fázemi gotiky, což dokládá i asymetricky řešené průčelí s dvojící nestejně vysokých a hmotných věží [obr. 71].

Pozdní gotika (druhá polovina 15. století – po roce 1500) se v architektuře vyznačuje inovovanou morfologií. Nápadná je zejména
proměna kleneb, kde se objevuje motiv kroužení, kdy žebra nesledují přímý směr, ale jsou obloukově prohnuta [Olomouc; obr. 72].
Objevuje se také naturalismus, kdy se v architektuře užívá motivu suchých větví jehličnatých stromů (Hans Spiess, královská oratoř ve
Svatovítské katedrále v Praze; písmeno W na svorníku odkazuje ke králi Vladislavu Jagellonskému [obr. 73 až 75]). Nejvýznamnější
osobnost gotické architektury v českých zemích na počátku 16. století byl Benedikt Ried. Pocházel z jižního Německa a v českých
zemích byl pověřen prestižními a současně techniky náročnými zakázkami, konkrétně stavbou Vladislavského sálu a Jezdeckých
schodů, realizací paláce hradu v Blatné a dostavbou chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. V jeho tvorbě se již objevují prvky renesance
(okna Vladislavského sálu, Ludvíkovo křídlo Pražského hradu).
5
Gotická architektura na Slovensku
Nejstarší projevy gotické architektury na Slovensku sledujeme od první poloviny 13. století, například na románské rotundě v Chrasti
nad Hornádou se uplatnil motiv lancetového oblouku u okna věže tvořící jádro svatyně [obr. 76]. V kostele sv. Mikuláše v Liptovskom
Mikuláši (první písemná zpráva 1299) a v kostele v Kláštoru pod Znievom (Turiec; okr. Martin) [obr. 77] vidíme podobu gotiky z doby
před rokem 1300, tj. z doby nejstarších slovenských měst, stavěných v blízkosti hradů: mohutné arkády s okosenou hranou spočívají
na polygonálních pilířích bez hlavice. Ze sakrálních staveb vynikaly ty, které byly stavěné v královských městech, což je případ
kostela sv. Jakuba Staršího v Levoči (=centrum Spíše, osazené kolonizátory ze Saska), realizovaným v dlouhém časovém intervalu až
do roku 1400 – od provinčních staveb se tyto architektury lišily především důrazem na plastickou výzdobu [obr. 78]. Právě presbytář
ukazuje na nový typ gotické architektury, odvozený ze soudobého dvorského (lucemburského) prostředí kolem roku 1350. Podobně
významný je minoritský kostel v Levoči s navazující kvadraturou [obr. 79–80]. Trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Spišské
Nové Vsi [obr. 81] ukazuje způsob, jak arkády vycházející kontinuálně z pilířů polygonálního základu. Příklady gotických staveb
z Bratislavy ukazují na využití gotiky u staveb mendikantských řádů – klarisek v Bratislavě, jejichž kostel Povýšení sv. Kříže vyrostl
ve dvou etapách (po roce 1273 a po roce 1350 – z té doby vížka u presbytáře) a bratislavských františkánů [obr. 82], u jejichž kostela
vyrostla kaple sv. Jana Evangelisty (kolem roku 1360), která sloužila jako pohřební kaple bratislavských rychtářů. Patří do skupiny
tzv. krásných kaplí navazujících na francouzskou katedrální architekturu, zprostředkovanou Dolními Rakousy. Katedrála sv. Martina
v Bratislavě ve svém interiéru [obr. 83] ukazuje na využití různých klenebních schémat [obr. 84].
Zcela odlišnou problematiku gotického stavitelství ukazuje benediktinský klášter v Hronskom Beňadiku, který je nejstarším
benediktinským klášterem na Slovensku: tvoří jej o opevněný klášterní komplex, jehož dominantou je kostel Panny Marie a sv.
Dějiny umělecké kultury 08/ Fakulta umění OU zimní semestr / 1. ročník Pavel Šopák

Benedikta s mohutným, skutečně „pevnostním“ dvojvěžím v průčelí [obr. 85] a s okázalým, pozdně gotickým hlavním portálem [obr.
86]. Farní kostely přelomu 14. a 15. století ukazují na různá kompoziční schémata: průčelí mohlo být dvojvěžové (Trnava, farní kostel
sv. Mikuláše z let 1380–1421), nebo s jednou věží v ose (Prešov, konkatedrála sv. Mikuláše – původně jednolodí, rozšířené do
síňového trojlodí, přestavba 1502–1520) [obr. 87]. Vrcholným reprezentantem gotické sakrální architektury na Slovensku je katedrála
sv. Alžběty v Košicích, kterou doplnil karner [obr. 88].
Pozdně gotická architektura na Slovensku skýtá bohatý repertoár klenebních schémat: v kostelech a kaplích nacházíme klenby síťové
(evangelický kostel ve Štítniku v gemerské župě), hvězdové, kroužené (Banská Bystrica), přesekávané atd., užité nad jednolodními i
trojlodními dispozicemi [obr. 89–92]. Vyhraněným fenoménem pozdní gotiky je skupina spišských kostelů, jejichž společným znakem
je užití dvojlodního dispozičního schématu [obr. 93].

Seznam vyobrazení:
01 – zdroj: Peter Kidson, Románské a gotické umění, Praha, Artia 1973, třetí strana obálky.
02 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1d/Catedral_G%C3%B3tica_de_Le%C3%B3n.jpg
03 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/ba/Catedral_de_Burgos.jpg
04 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/21/%C3%81vila_Chatedral_main_view.jpg 6
05 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 267.
06 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 269.
07 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 271.
08 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 300.
09 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 303.
10 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 304.
11 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 305.
12 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9d/Milano%2C_Duomo%2C_2016-06_CN-03.jpg.
13 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6d/Underground_crypt_%40_Basilique_de_Saint-Denis_%40_Saint-
Denis_%2830624057081%29.jpg
14 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8c/Basilique_Saint-Denis_-_Fa%C3%A7ade_nord_-_Saint-Denis_-
_M%C3%A9diath%C3%A8que_de_l%27architecture_et_du_patrimoine_-_APMH00003933.jpg
15 – zdroj: Anton Springer – Josef Neuwirth, Handbuch der Kunstgeschichte 2, Leipzig 1924, s. 314.
17 – zdroj: Anton Springer – Josef Neuwirth, Handbuch der Kunstgeschichte 2, Leipzig 1924, příloha č. IX.
19 – zdroj: Anton Springer – Josef Neuwirth, Handbuch der Kunstgeschichte 2, Leipzig 1924, s. 312.
20 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d0/0_Noyon_-_Nef_et_ch%C5%93ur_de_la_cath%C3%A9drale_Notre-Dame_%281%29.JPG
21 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/83/Laon%2C_Cath%C3%A9drale_Notre-Dame_PM_14294.jpg
22 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/28/Notre_Dame_de_Chartres.jpg
23 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f5/Pontigny005.JPG
39 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 340.
40 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3f/Naumburg_Cathedral_from_NW.jpg
41 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 344.
Dějiny umělecké kultury 08/ Fakulta umění OU zimní semestr / 1. ročník Pavel Šopák

42 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 345.

43 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 347.
44 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c9/Trier_Liebfrauen_57193_040.jpg.
45 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 349.
46 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 351.
47 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 354.
48 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 358.
49 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 362.
50 – zdroj: Máté Major, Geschichte der Architektur 2, Berlin 1979, s. 364.
51 – zdroj: Georg Dehio, Geschichte der deutschen Kunst – der Abbildungen, II Band, Berlin – Leipzig, Walter de Gruyter & Co. 1930, s. 11.
52 – zdroj: Georg Dehio, Geschichte der deutschen Kunst – der Abbildungen, II Band, Berlin – Leipzig, Walter de Gruyter & Co. 1930, s. 20.
52a – zdroj:
https://de.wikipedia.org/wiki/St._Paul_(Esslingen_am_Neckar)#/media/Datei:Esslingen_am_Neckar,_M%C3%BCnster_Sankt_Paul,_Innenansicht.jpg
53 – zdroj: Georg Dehio, Geschichte der deutschen Kunst – der Abbildungen, II Band, Berlin – Leipzig, Walter de Gruyter & Co. 1930, s. 22.
54 – zdroj: Georg Dehio, Geschichte der deutschen Kunst – der Abbildungen, II Band, Berlin – Leipzig, Walter de Gruyter & Co. 1930, s. 28.
55 – zdroj: Georg Dehio, Geschichte der deutschen Kunst – der Abbildungen, II Band, Berlin – Leipzig, Walter de Gruyter & Co. 1930, s. 34.
55a – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a4/Stadtpfarrkirche_schwaz_innen_2_sk.jpg
56 – zdroj: Georg Dehio, Geschichte der deutschen Kunst – der Abbildungen, II Band, Berlin – Leipzig, Walter de Gruyter & Co. 1930, s. 35.
7
57 – zdroj: Georg Dehio, Geschichte der deutschen Kunst – der Abbildungen, II Band, Berlin – Leipzig, Walter de Gruyter & Co. 1930, s. 36.
57a – zdroj: Georg Dehio, Geschichte der deutschen Kunst – der Abbildungen, II Band, Berlin – Leipzig, Walter de Gruyter & Co. 1930, s. 40.
57b – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/70/Stiftskirche-tuebingen-luftbild.jpg
57c – zdroj: Tübingen_-_Stiftskirche_-_Blick_durch_das_Kirchenschiff_zu_Altar_und_Chor
63 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/27/Brno_City_Center_163.JPG
66 – zdroj: foto vlastní.
67 – zdroj: foto vlastní.
68 – zdroj: foto vlastní.
69 – zdroj: foto vlastní.
76 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 134.
77 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č.137–138.
78 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 146–149.
79 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 151–152.
80 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 153–154.
81 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 161.
82 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 169–170.
83 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 173.
84 – zdroj: https://www.archinfo.sk/diela/rekonstrukcia-a-obnova/uprava-interieru-kaplnky-sv-anny-katedrala-sv-martina-bratislava.html#!&gid=62443&pid=3
85 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 176.
86 – zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/af/Hronsky_Benadik-Hlavny_portal_klastorneho_kostola.jpg
87 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 187–188.
88 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 202.
Dějiny umělecké kultury 08/ Fakulta umění OU zimní semestr / 1. ročník Pavel Šopák

89 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 211–212.
90 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 213–214.
91 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 215–216.
92 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 210.
93 – zdroj: Karel Šourek (ed.), Staré umění na Slovensku, odkaz země a lidu. Soubor dokumentů, Praha, Melantrich 1938, obr. č. 230–233.