Baroko a Rokoko

Matěj Dolejš
Obsah
1 Baroko.................................................................................................................................1
1.1 Barokní architektura.....................................................................................................1
1.2 Barokní malířství..........................................................................................................2
1.3 Barokní sochařství........................................................................................................2
1.4 Barokní divadlo............................................................................................................2
1.5 Barokní hudba..............................................................................................................3
1.6 Barokní literatura..........................................................................................................3
2 Rokoko.................................................................................................................................4
2.1 Architektura v rokoku..................................................................................................4
2.2 Malířství v rokoku........................................................................................................4
Zdroje..........................................................................................................................................6
1 Baroko
Doba vzniku: 17. a 18. století
Místo vzniku: Itálie
V 17. století vzniká v Itálii nový umělecký sloh – baroko. Nejpozději do 18. století se
pak rozšířil do celé Evropy a jejích kolonií. V Evropě v té době probíhá silná rekatolizace a
baroko slouží jako jeden z jejích prostředků.
Baroko navazuje na manýrismus, liší se od něj tím, že vše je vyhnáno do extrému.
Typickými znaky jsou bohaté plastické prvky, dramatický pohyb, dojem mohutnosti a iluzivní
výzdoba. Baroko se snaží upoutat běžné lidí právě svou mohutností, uhranout diváka.

1.1 Barokní architektura

Ve srovnání s předchozími architektonickými slohy působí mohutným dojmem. U
církevních staveb se objevuje složitý kruhový nebo eliptický půdorys, klenby a kupole jsou
zdobeny iluzivními freskami, které často volně přecházejí až na sloupy. Dokonce se zde
objevuje i pomalovaný strop a na něm pověšené sochy (Chiesa di San Giuseppe dei Padri
Teatini v Palermu). Světské stavby se snaží dát najevo bohatství jejich majitele, luxus i
pohodlí ve kterém žije. Hlavní důraz se klade na zevnějšek, a proto občas vznikají falešná
okna, dveře atd. Nově se v baroku začíná pracovat se světlem, prostory již nejsou tak temné
jako dříve, dokonce se pracuje i se světlem pronikajícím přes barevné sklo. Na výzdobu se
používá v hojné míře zlato, štuk, umělý mramor a výrazné barvy. To vše má přinést dojem
bohatství, vznešenosti a nadřazenosti. Normální chudý člověk si v těchto obrovských
chrámech a palácích připadal malý a nicotný, což bylo tehdy považováno za správnou cestu
k pokoře. Na stavbu budov se používaly především cihly a malta. Díky silné vrstvě malty se
dala tvořit bohatá štuková výzdoba. Architekti si také začínají pohrávat s různými druhy
kleneb, a propojují je spolu dohromady, což na jednu stranu vypadá úchvatně, na druhou to
klade vysoké požadavky na kvalitu a přesnost práce.
Z italských mistrů je známý především Gian Lorenzo Bernini, který vybudoval
kolonádu na náměstí sv. Petra, která měla svým nedokončeným kruhovým tvarem
představovat ruce církve, připravené k objetí každého křesťana. V českých zemích se poté
projevovali Kryštof a Kilián Ignác Dienzenhoferovi, kteří se specializovali především na
církevní stavby.

1
1.2 Barokní malířství
V barokním malířství se navazuje na manýrismus, ten je dále rozvíjen. Objevuje se
temnosvit, v obrazech je více postav, objevují se i žánrové obrazy.
Nejznámější autoři jsou Diego Velázquez (který sloužil u Španělského dvora a maloval
zde portréty královské rodiny), Carravagio a Peter Paul Rubens s Rembrandtem van Rijnem,
kteří oba představovali umírněnější protestantský proud, nepřeháněli tolik světelný kontrast a
malovali spíše klidnější scenerie, i zátiší. V českých zemích působí hlavně Petr Brandl.

1.3 Barokní sochařství

V sochařství se na rozdíl od renesance dává vše do pohybu. Sochy již nejsou statické a
se strnulým výrazem, ale plné energie, emocí, mají svaly napnuté k prasknutí, zuby zakouslé
do rtu. Celá kompozice je pak diagonální.
Hlavním představitelem italského barokního sochařství je již zmiňovaný Gian Lorenzo
Bernini. Z jeho tvorby bych uvedl sochu Davida, který se užuž chystá vystřelit ze svého
praku, poté Vidění sv. Terezie, kde je nejzajímavější Terezin oddaný výraz ve tváři, když ji
probodává anděl. V Čechách se nechal Berninim inspirovat Matyáš Bernard Braun, jenž je
znám především pro své sochy na Karlově mostě.

1.4 Barokní divadlo

V barokním divadle se nově propojují všechny jeho složky, tj. činohra, tanec, zpěv a
hudba. Základním principem je iluze a zapojení smrti, která není brána jako utrpení, ale jako
důkaz pomíjivosti světa. Autoři se také snaží o splynutí pravdy a lži, skutečnosti a snu, života
a smrti. Nedílnou součástí divadla se stávají kulisy, kdy herci se snaží poodkrýt jejich
potenciál a jsou malované profesionálními umělci. Objevují se také látkové závěsy. Dále herci
začínají používat gestikulaci a deklamaci (zdůrazňování některých slov). Díky všem těmto
prvkům jsou diváci zcela ohromeni.
Hlavními autory divadelních her byli Molière, ten byl známý především svými
satirickými díly, např. Zkrocení zlé ženy, Shakespeare, dodnes uctívaný díky Romeovi a Julii
nebo Hamletovi. Ze španělských autorů určitě stojí za to zmínit Lope de Vegu, jenž se
proslavil hlavně komedií Ovčí pramen.

2
1.5 Barokní hudba
Barokní hudbu nejvíce poznamenal vznik nových hudebních stylů: opery a baletu. Jako
v každém období vzniká spousta nových hudebních nástrojů. Barokní hudba je velmi
zmatečná, rozvíjí se tzv. polyfonie, což je souznění několika rovnocenných hlasů.
Hlavními představiteli barokní hudby jsou Johann Sebastian Bach, k jehož
nejznámějším dílům patří Tokáta a fuga, nejpopulárnější varhanní skladba všech dob nebo
Braniborské koncerty. Dalšími jsou například Antonio Vivaldi, známý především díky cyklu
Čtvero ročních období, George Fridrich Händel (Mesiáš, Esther).
Z českého prostředí to pak jsou Adam Václav Michna z Otradovic, který složil Lotunu
českou nebo Sacra et litaniae. Dále je to Jan Dismas Zelenka, jenž se stejně jako Adam
Michna z Otradovic soustředil na duchovní skladby.

1.6 Barokní literatura

Barokní literatura se inspiruje v antice a humanismu, částečně také ve středověkých
památkách. Výsledkem toho jsou často zmatená díla, která mísí antiku, pohanství a
křesťanství dohromady. Hlavní téma barokní literatury je marnost (vanitas). Díky tomu se
v tématech často objevuje smrt jako cíl a smysl lidského života. V literatuře se využívá
různých přesmyček, akrostichonů (všechna první písmena jednotlivých veršů básně dávají při
čtení odshora dolů skrytý význam) a dalších uměleckých prostředků. Mimo to autoři hojně
používají složité metafory, alegorie (dílo se skrytým významem) a paraboly (alegorie
s poučením). Nejvýznamnější díla jsou legendy, duchovní písně, a kázání. Dále vznikají
dějepisné spisy nebo lyrika (duchovní i světská).
Jedním z nejznámějších barokních autorů je bezpochyby Giambattista Marino (také
Marini), italský básník. Jeho básně jsou citlivé, obrazné, ale neprocítěné. Tématem je smyslná
láska ve všech svých podobách. Ve své době byl velmi populární, soustřeďovali se na něj jeho
obdivovatelé, kteří tvořili díla podobná těm jeho. Dokonce bylo po něm pojmenováno i italské
barokní období poezie, marinismus. Jeho nejvýznamnější díla jsou epos Adone, jenž má
kolem čtyřiceti pěti tisíc veršů nebo báseň Le Fischiate.
Dalším neméně známým je španělský básník Luis de Góngora y Argote, jímž se
Marini inspiroval. Tento autor svá díla oficiálně nevydal, avšak dostala se k nám jako přepisy
jiných autorů. Z jeho děl jsou známy především Samoty, jež jsou mnohými proklínané a
druhými obdivované. Stejně jako u Mariniho, i ve Španělsku bylo po něm pojmenováno
období – gongorismus.

3
 Z české literatury určitě stojí za zmínku Jan Amos Komenský, který žil v exilu. Tam
ho vyhnala neutěšená situace v českých zemích po bitvě na Bílé hoře, kdy byli pronásledováni
všichni „nepohodlní“ lidé. Napsal dokonce v té době nejpopulárnější česky psané dílo
Labyrint světa a ráj srdce, ve kterém se Komenský zabývá smyslem lidského života.

2 Rokoko
Doba vzniku: 1735–1770/1790
Místo vzniku: Francie
Rokoko vzniká na konci 1. poloviny 18. století jako vývoj baroka. Ve Francii se z něj
stává samostatný sloh, zatímco ve střední Evropě je toto sporné. Pro střední Evropu se proto
používá termín pozdní baroko.
Rokoko se projevuje v podstatě jenom v architektuře, malířství a výzdobě interiérů.
Přebírá většinu znaků baroka, hlavní odlišnost je ve výzdobě, kdy v době rokoka jsou stěny
zdobeny ornamenty, rokajemi (abstraktní a nesymetrický obrazec nad oknem nebo dveřmi),
štuky, zlatem, objevují se fresky a motivy rostlin (nejčastěji popínavých).

2.1 Architektura v rokoku

Jak již bylo řečeno rokoko zdobí stěny různými dekorativními prvky. Stěny jsou pořád
prolamované, ale již ne tolik jako v baroku, kýženého efektu se dosahuje pomocí rokají a
štuků. Církevní stavby (nejčastěji jezuitské chrámy) jsou většinou velmi bohatě zdobené, mají
prolamovaný pozlacený oltář, zrcadla, tapiserie (nástěnné koberce s námětem), pestrobarevné
textilie, květinové náměty (keramika), také ptáci a ovoce.
Nejznámější světové stavby z období rokoka jsou zahrady ve Versailles a Schönbrunu.
Dále je to také Kateřinský palác v Rusku. V Česku je to potom zámek Nové Hrady u Skutče.
Nábytek si ve většině evropských zemí pořizují hlavně šlechtici, v Rakousku dokonce
i bohatí měšťané. Nábytek je většinou s jednoduchými liniemi, je praktický a nákladný. Nově
se začínají dělat lustry, ty jsou buď kovové, nebo skleněné. V domácnostech také nesmí
chybět porcelán a české řezané sklo. Výborný příklad všeho výše uvedeného je zámek Dobříš
i se zahradou a interiéry.

2.2 Malířství v rokoku

V českých zemích jsou nejproslavenějšími autory Václav Vavřinec Reiner, známý díky
své výzdobě oltářů, poté Jan Petr Molitor (fresky). Nejvýznamnější z nich je však
Antonín Kern, jenž se specializoval na tapiserie. Jako další díla potom vznikají

4
krajinomalby, zátiší s květinami. Všechna tato díla nesou klasické prvky baroka a
rokoka, tedy prostorovou iluzi, dekorace, jsou hravé a noblesní.

5
Zdroje
http://www.guide-jana-zemanova.com/cs/dejiny-umeni/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Baroko
https://cs.wikipedia.org/wiki/Barokn%C3%AD_architektura
https://cs.wikipedia.org/wiki/Barokn%C3%AD_divadlo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Barokn%C3%AD_hudba
https://cs.wikipedia.org/wiki/Barokn%C3%AD_literatura
https://cs.wikipedia.org/wiki/Adam_V%C3%A1clav_Michna_z_Otradovic
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maty%C3%A1%C5%A1_Bernard_Braun
https://cs.wikipedia.org/wiki/Moli%C3%A8re
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lope_de_Vega
https://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Sebastian_Bach
https://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Friedrich_H%C3%A4ndel
https://cs.wikipedia.org/wiki/Adam_V%C3%A1clav_Michna_z_Otradovic
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Dismas_Zelenka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Amos_Komensk%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Giambattista_Marino
https://cs.wikipedia.org/wiki/Luis_de_G%C3%B3ngora_y_Argote
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rokoko