Boj ve městě

Dovolil bych se vás seznámit o taktice úderných sovětských skupin 62. armády za druhé světové války v bitvě o
Stalingrad. Vzhledem ke způsobu boje s nepřítelem, by se daly tyto skupiny, vzniklé během tuhých bojů o
Stalingrad, považovat za jednotky speciálního určení. Tyto jednotky vznikaly v průběhu bojů ve městě, které
vyžadovaly novou taktiku boje proti odhodlanému nepříteli.

Bylo by chybné si myslit, že boj ve městě je totéž co pouliční boj. V podmínkách, kdy se nepřítel ve městě pevně
usadil, je to boj o domy, budovy, čtvrti. Boj se vede na zemi, pod zemí i nad zemí: v bytech, na půdách, na
střechách, ve sklepech, v rozvalinách a jen zřídka
na ulicích a náměstích.

Taktické způsoby boje úderné skupiny

Zkušenosti učí: k nepříteli postupuj skrytě, přibližuj se plížením, využívej trychtýřů po pumách a rozvalin; v noci
kopej zákopy, ve dne je maskuj; k úderu se připravuj skrytě, bez hluku; samopal na řemenu měj připraven
k výstřelu, vezmi si 10-12 granátů – a rychlost a překvapení budou na tvé straně. Velitel může mít v úderné skupině
samé hrdiny, jestliže však nebude zteč připravena, těžko může čekat úspěch. Zteč musí být pečlivě připravena,
každou podrobnost je třeba přesně promyslit. Základem musí být dvě věci: znalost objektu a podrobný plán zteče.
Po průzkumu objektu musí velitel nutně znát odpovědi na tyto otázky: typ budovy, tloušťka stěn, střecha a sklepy,
kde jsou vchody a východy, charakter opevnění, umístění skrytých střílen, místo a typ zátarasů, zda má posádka
možnosti skrytě(zákopem) se spojit se svými jednotkami.

Stalingradští bojovníci prováděli zteč na nádraží a hřebíkárnu. Jejich zkušenosti říkají: do budovy vnikej ve dvou –
ty a granát; oba buďte nalehko – ty bez batohu, granát bez pláště; postupuj následovně: granát vpředu, ty za ním. Na
tuto zkušenost se lze spolehnout. Taktika úderné skupiny je založena na rychlosti akcí, na náporu, na největší
iniciativě a odvaze každého bojovníka. Taktickou pružnost potřebují tyto skupiny proto, neboť v okamžiku, kdy
proniknou do labyrintu místností obsazených nepřítelem, čeká je spousta překvapení. A tedy platí neochvějná
zásada: dobře se rozhlížej, na každém kroku číhá nebezpečí. Ale tak zlé to zase není: do každého rohu místnosti hod
granát a – vpřed! Pak je řada na samopalu – střílej na všechno, co zůstalo na podlaze. Ale ani to nestačí – ještě
granát a znovu vpřed. Další místnost – granát. Ohlédnout se – a ještě granát. Pročesat samopalem. A jen se nezdržuj!

Už uvnitř samotného objektu může nepřítel přejít k protiútoku. Neboj se. Ty ses chopil iniciativy. Bojuj granátem,
samopalem, nožem a lopatkou. Boj v domě je krutý. Proto buď vždy připraven na překvapení! A dávej pozor!

V jednom domě se událo toto: Velitel předpokládal boj ve sklepě. Ukázalo se však, že se tu v celé šíři budovy
provalila zeď. Aby bylo možno proniknout do druhé poloviny sklepa, muselo se sestoupit do první; tu však němci
postřelovali ze značné vzdálenosti. Další překvapení: nepřítel zazdil vchody do budovy a k palebným postavením
ponechal přístupy jen sklepem. A do třetice: dům dělila pevná stěna. A za ní se skrýval nepřítel.

Tehdy začala pracovat zajišťovací podskupina beranem, krumpáčem a hlavně trhavinou. Ve zdech nadělala díry,
aby bylo možno použít granátů a pokračovat v boji. V šestadvacáté hodině úporného boje v L-domu bylo zbylým
hitlerovcům, ukrytým ve sklepě, předloženo ultimátum. hitlerovci je odmítli. Zajišťovací podskupina tehdy
podminovala celé levé křídlo domu a pohřbila hitlerovce pod jeho rozvalinami.

Zajišťovací podskupina vytvořila tyto taktické zásady, nejednou potvrzené v praxi:

1.Střelci z kulometů, minometů a protitankových zbraní se vrhnou do budovy první, hned za nimi nesou jejich
pomocníci náboje a zásoby na 24 hodin boje.

2. Ihned, jakmile vniknou bojovníci do budovy, okamžitě obsadí střední nebo horního patra a palebné objekty, aby
mohli ostřelovat okolí a znemožnit zálohám nepřítele přiblížit se.

3. Jakmile bojovníci zaujali a zorganizovali palebná ohniska v budově, začínají budovat doplňková palebná
postavení na přístupech k objektu zpředu i na bocích (k zabezpečení dalších aktivních činnosti)

4. Když skupina obsadí dům, nesmí ztrácet čas a bez meškání musí budovat spojovací zákopy, upravovat dobyté
palebné kryty a budovat nové. Zdržovat se v domě nemá smyslu, je nutné se vytrvale přibližovat k nepříteli.

Iniciativa a odvaha
Každý bojovník úderné skupiny musí být iniciativní a odvážný, musí se spoléhat vždy jen na sebe, na své síly. Jeho
úkol za něj nikdo nesplní, jeho spolubojovníci mají dost své práce. Bojovník musí přesně vědět, odkud půjde na
zteč, kudy se dostane do domu, co a jak bude dělat potom. Při zteči zůstane často osamocen a musí jednat
samostatně, na své vlastní nebezpečí. Je zřejmé, že nelze čekat a ohlížet se na spolubojovníky. To by jim nejen
nepomohlo, nýbrž naopak uškodilo. A když vtrhneš do budovy, už těžko můžeš chtít od velitele, aby ti vysvětloval
tvůj úkol.

Úloha ženistů-podkopová minová zteč

První podkopovou minovou zteč provedla dvě družstva. Jejich úder směřoval na důležitý nepřátelský opěrný bod.
Minový podkop začínal v pětimetrovém výkopu a byl dlouhý 43 metry. Podzemní chodba byla 80 cm široká a metr
vysoká. Ženisté postupovali pod zemí tiše a nepozorovaně. Čtrnáct dní a nocí svítili v chodbě kahance. Vojáci
zapomněli na denní světlo, odvykli si stát zpříma. Nedostávalo se jim vzduchu. Oči jim zapadly, tváře zezelenali.
Konečně uslyšel jeden z ženistů nad hlavou šum a hlasy nepřítele. Do sklípku pod budovou bylo uloženo 3000 kg
trhaviny. Strašlivý výbuch otřásl volžským břehem. Dům, v němž se němci opevnili, vyletěl do vzduchu a v jeho
rozvalinách zůstali pohřbeny stovky němců.

Nové způsoby a metody boje ve velkém městě, vypracované stalingradskými vojáky, přinutil nakonec hitlerovce
zastavit postup a přejít do obrany.