CQB - 3.

díl
ANATOMIE LIDSKÉHO TĚLA
K tomu, aby se stal člověk úspěšným bojovníkem, je třeba vědět jen to, jak silný úder zasadit, ale také to, kam jej
umístit, aby měl maximální možnou účinnost. Lidské tělo se skládá z podpůrné konstrukce nejrůznějších
kostí,kterou drží pohromadě šlachy a svaly, obepínající a chránící životně důležité (vitální) orgány, které jsou často
ještě ukryty pod vrstvou tuku. Některé kosti jsou křehčí a lámou se snáze než jiné, některé jsou opět důležité z
hlediska struktury. Právě tak jsou některé orgány pro život naprosto nezbytné (vitální), zatímco jiné jsou citlivé
(zranitelné) vůči úderu.

Terminologicky existuje jistý rozdíl mezi vitálními a zranitelnými místy. Doslovný význam výrazu vitální je „to, co
je k životu nezbytně nutné“. V boji zblízka to může být kterékoli místo na lidském těle, na něž úder způsobí smrt
nebo těžké zranění, tzn. okamžité zneškodnění útočníka. Zraněné místo nemusí být nutně vitální, čili životně
důležitá oblast lidského organismu, jen prostě dobrý „příležitostný terč“, je to kterékoli místo na těle, kde lze
způsobit bolest nebo zlomeninu, což v konečném efektu přispěje k porážce útočníka.

Existuje několik způsobů, jak v boji zblízka zvítězit. Výstřel na hlavu nebo na srdce útočníka obvykle (nikoliv však
vždy) znamená rychlou smrt. O tomto předmětu pojednává podrobněji kapitola IV., která se týká střelby na velmi
krátkou vzdálenost. Zde se soustřeďme na schopnost zneškodnit násilníka holýma rukama, nohama nebo jinou částí
těla, kterou můžeme použít nějakým způsobem jako zbraň.

Účelem výcviku je naučit se uštědřit úder nebo sérii úderů, které zarazí útok v co nejkratší možné době, přičemž
nemusí nutně dojít k přílišné újmě na zdraví. Prvořadým záměrem není útočníka zabít nebo zmrzačit, ale
ZASTAVIT útok, případně hrozbu útoku. Při tom je možné, že nakonec nezbyde nic jiného než útočníka těžce zranit
nebo i zabít, obvykle to však nebývá původním záměrem akce.

Existuje několik různých způsobů, jak člověka zneškodnit a učinit jej neschopným boje. Je možno útočit na některá
nervová centra, např. mozek nebo páteř; na oběhový systém, který rozvádí pomocí krve kyslík do celého těla i do
mozku; na dýchací soustavu, která se skládá z plic, průdušnice a hrtanu; nebo na kosterní soustavu, čímž se rozumí
lámání a přerážení či proražení kostí. Aby byl účinek co největší, stanoví filosofie boje zblízka tu zásadu, že je nutno
útočit současně a systematicky na několik těchto oblastí.

Předchozí odstavec možná vzbudil ve čtenáři dojem, že lidské tělo je velice křehké, zranitelné a snadno podléhá
útokům zvenčí. To je sice do jisté míry pravda, ale na druhou stranu je toto tvrzení od pravdy na míle vzdáleno.
Člověk může učinit druhého člověka neschopným boje velice snadno, avšak pouze tehdy, naskytnou-li se mu k tomu
ideální podmínky. Tvrdý útočník však nemá nikterak v úmyslu nechat se lehce zdolat. Člověk (jako živočišný druh)
byl obdařen jistými schopnostmi a atributy, které mu pomohly přežít. Jsou to: funkční a plodný mozek; silné kosti,
které chrání vitální oblasti organismu; silné, pružné a odolné svalové tkáně; tukové polštáře na různých částech těla;
rychlé reflexy, činorodost a smysl pro rovnováhu; a smysly, které jej včas upozorní na hrozící nebezpečí. Když
sledujete patnáctikolový boxerský zápas, pak si teprve uvědomíte, jak ohromné množství „ublížení“ je schopen
lidský organismus snést, jestliže je správně vycvičen a nachází se v dobré kondici.

Při boji muže proti muži je nejdůležitějším kritériem právě kondice a trénovanost protivníka, na níž závisí jeho
schopnost přežití. Po absolvování kvalitního výcvikového programu boje beze zbraně bývá člen oddílu zvláštního
určení poměrně dobře vybaven po stránce fyzické i psychické a je schopen si poradit ve většině situací, které mohou
nastat. Je však třeba vzít v úvahu i to, že případný útočník s největší pravděpodobností na ulici již vyrostl, že je jeho
přirozeným prostředím, že již prožil celá léta mezi kriminálními živly a drsnými hochy nejrůznějších typů a přežil.
K tomu přičteme „postgraduální“ trénink, který obdržel ve federálních či státních věznicích - „Folsomskou
univerzitu“ nebo v podobných zařízeních. Dva roky až deset let strávených v tomto prostředí plném konfliktů mezi
jednotlivými gangy a rasových problémů, v němž při boji o holé přežití konfrontuje své „bojové techniky“ s
ostatními vězni, udělá téměř z každého muže tvrdého a nebezpečného protivníka.

Při výcviku boje zblízka je třeba se naučit nejen jak a kam udeřit, ale také tomu, jak odhadnout úmysly protivníka a
jak si vytvořit příležitost pro útok na vitální místa. Následující kapitoly pojednávají o tom, jakým způsobem nejlépe
útočit na tyto nejdůležitější anatomické oblasti.

VITÁLNÍ A ZRANITELNÁ MÍSTA LIDSKÉHO TĚLA

Oči, hrdlo a rozkrok, to jsou nejméně chráněná místa, na něž se obvykle útočí a nejčastěji se výuka soustředí právě
na údery a techniky zaměřené právě do těchto míst. Jsou to výtečné fungující terče, avšak ostřílení pouliční rváči to
dobře vědí a proto si je také při bitce nejlépe chrání. Člen oddílu zvláštního určení potřebuje přece jen širší znalosti,
týkající se vitálních bodů či oblastí, aby nebyl při volbě a technikách útoků omezen na tak malý počet terčů. Útokem
na tyto vitální oblasti způsobí protivníku maximální bolest při minimální námaze. Někdy stačí samotný pocit bolesti
k tomu, aby útočník přestal být schopen bojovat, aniž by byl vlastně zraněn.

HLAVA:
a) oči
b) spánky
c) nos
d) spodní čelist
e) uši
f) hrdlo (ohryzek)
g) lební báze

Přestane-li útočník vidět, obtížně se mu pokračuje v boji. Údery na nos a na spodní čelist jsou velice bolestivé a
snadno útočníka desorientují. Údery na lební bázi (spodinu lebeční) a do obou spánků mohou způsobit bezvědomí
nebo i smrt. Úderem miskou dlaně na ucho nebo na obě uši lze prorazit ušní bubínek, což způsobí soupeři silnou
bolest a ztrátu rovnováhy. Úder na hrdlo způsobí dušení, bezvědomí nebo i smrt.

TRUP:
a) klíční kost
b) hrudní kost
c) žebra
d) solar plexus
e) žaludek
f) ledviny
g) genitálie
h) páteř

Při střetnutí s urputným, popřípadě rozzuřeným útočníkem neexistuje stoprocentní záruka, že jediná rána postačí ke
zneškodnění. Psychické rozpoložení a fyzická kondice mohou do značné míry oslabit účinek úderů, obzvláště pak
úderů vedených na trup. Protivník se silnou konstrukcí a mohutným svalstvem bývá velice málo a pouze s obtížemi
zranitelný konvenčními údery do prsou, na žaludek nebo na ramenní klouby a kosti. Avšak i takovýto mohutný
útočník má tři zaručeně zranitelná místa: hrdlo, solar plexus a genitálie.

KONČETINY:
a) všechny klouby: ramenní, loketní, zápěstní, záprstní, klouby prstů, kolenní, kotníky
b) šlachy
c) nárt
d) holeň

Kosti ani klouby nejsou považovány na vitální oblasti z hlediska přímého ohrožení života, avšak zlomenina v těchto
zranitelných místech nezřídka bezpečně ukončí boj. Zranění velkých kloubů jako jsou loket nebo koleno vyloučí z
boje postiženou končetinu a tím útočníka odzbrojí ne-li zcela vyřadí a zneškodní, případně může dojít i k trvalému
poškození.