Přehled dějin světové kinematografie 3

2. hodina, 14. 10. 2020

2. FRANCOUZSKÁ NOVÁ VLNA

Přednášející: David Čeněk

Povinný film: Bez střechy a bez zákona (Agnes Varda, 1985)

(Bordwell)

HISTORICKÝ KONTEXT

SITUACE VE SVĚTĚ

- s nástupem televize se producenti zaměřili na nové publikum – koprodukce, erotické filmy,

snažili se přitáhnout „mladou kulturu“ (vynořila se ve většině západních zemí na konci 50.
let)
- atributy dospívající generace – sexuální svoboda, rocková hudba, nové módní styly,
vzrůstající zájem o fotbal a další sporty
- po roce 1958 – ekonomický boom, který posílil odpočinkový životní styl => zvýšil se životní
standard v Evropě (podobné jevy i v Japonsku, východní Evropa)
- po roce 1958 – inovace přicházely ze všech stran – starší autoři i noví filmaři
- spousta „nových vln“, „mladých filmů“, „nových filmů“ => kritizovaly a oživily tradici
modernismu => řada z nich se pak stala velkými postavami kinematografie
- konec 50. let – k existujícím akademiím v SSSR, východní Evropě, Francii a Itálii připojily
národní filmové školy založené v Nizozemsku, Švédsku, západním Německu a Dánsku
- internacionalizace filmové kultury
- nárůst kin „náročného diváka“, filmové kluby
- nárůst mezinárodních festivalů – San Francisco, Londýn (vznik 1957), Adelaine a NYC (1963),
Chicago a Panama (1965), Brisbane, San Antonio, Šíráz v Íránu

FORMÁLNÍ A STYLISTICKÉ TRENDY

- široké spektrum rozdílných filmařů

- není tam velká jednota, jako třeba u němé éry
- poprvé bylo vědomí celkové historie filmu (Cinématheque Francaise v Paříži, National Film
Theatre v Londýně, Museum of Modern Art v New Yorku)
o objevování filmů z celého světa
o filmové školy promítaly zahraniční klasiku
o starší autoři uctíváni – Jean Renoir pro Truffauta, Fritz Land pro Alexandera Klugeho,
Alexandr Dovženko pro Andreje Tarkovského
- vstřebali estetiku neorealismu a uměleckého filmu 50. let
- technické inovace – bezprostřednější způsob natáčení
- kamery nepotřebovaly stativy, zrcadlové hledáčky, pohled byl totožný s obrazovým polem
objektivu => původně pro potřeby dokumentárních filmařů
- režisér mohl natáčet kontaktní zvuk a nahrávat ruchy prostředí mimo odhlučněné studio
- kamera se mohla zaměřovat na postavy uprostřed davu
- rychlé a levné natáčení
- rozšíření užití dlouhých záběrů – hlavní stylistický trend poválečné éry
o plan-sequence – vnitrozáběrová montáž
o lehké kamery výhodou
- někdy dlouhé záběry v kombinaci s nečekaným střihem
 Přehled dějin světové kinematografie 3

2. hodina, 14. 10. 2020

- narativní forma – objektivní realismus náhodných událostí, které se vymykaly příběhové linii
typu „příčina-následek“
o zesíleno neherci, skutečným prostředím a improvizací
o někdy natáčení ve vlastních bytech nebo v místech, kde režiséři žili
- subjektivní realismus uměleckého filmu
o flashbacky byly užívány k zesílení mentálních stavů postav (Alain Resnais –
Hirošima, má láska – subjektivizace flashbacků, ovlivnil tím hodně filmařů)
- přibývalo scén fantazií a snů – fragmentárnější, neuspořádanější
- autorský komentář – rytmické pohyby kamery kolem postav Truffauta (= lyrický tanec),
Chytilová a Sedmikrásky – pohled hrdinek na muže
- kombinace objektivního a subjektivního realismu s autorským komentářem => narativní
dvojznačnost
- film se stával reflexivnějším – odkazujícím více na své vlastní materiály, struktury, historii,
než na realitu mimo sebe sama

(prezentace z hodiny)

FRANCOUZSKÁ NOVÁ VLNA

- sociologické označení poválečné generace – použito poprvé v roce 1957

- časové ohraničení 1958-1962
- kritický koncept vlny – textové zázemí Cahiers du cinéma (1951)
o estetický program, manifest, skupina děl, skupina umělců, vůdčí / teoretik, odpůrci

- ZÁKLADNÍ ZNAKY
o autor = režisér
o improvizace (scénář, dialogy, vedení herců)
o dekorace (natáčení v přirozeném prostředí)
o malý štáb
o přímý kontaktní zvuk
o citlivý film (odmítání umělého osvětlení)
o neherci
o neznámí herci (nový způsob vedení herců)

- SCÉNÁŘ
- Scénáristi nové vlny:
o Paul Gégauff
o Daniel Boulanger
o Jean Gruault
o Gérard Brach
o Spisovatelé: Alain Robbe-Grillet, Marguerite Duras (nový román)
- Možné způsoby psaní scénáře
o Vývoj: pevně daný scénář – improvizace – synopse
o Komentář / hlas mimo obraz
 Přehled dějin světové kinematografie 3

2. hodina, 14. 10. 2020

(Bordwell)

FRANCIE: NOVÁ VLNA A NOVÝ FILM

- konec 50. let – idealismus, politická hnutí poválečných let => apolytičtější kultura konzumu a
odpočinku
- „Nouvelle vague“
- mladí, kteří četli filmové časopisy, chodili na projekce ve filmových klubech (spíše neobvyklé
filmy než z „tradice kvality“)
- filmový průmysl nebyl připravený na tyto nové typy konzumentů
- 1958 – pokles návštěvnosti kin
- velkorozpočtové filmy končily jako propadáky
- vládní podpora kinematografie – umožňovala realizovat rizikovější projekty
- CNC – Centre National de la Cinématographie – 1953 – program „prime de la qualité“ (=
podpora kvalitě) => krátkými filmy debutovali noví režiséři
- 1959 – systém avance sur recettes (návratná dotace na produkci) – umožňoval získat
prostředky na celovečerní filmy (na základě scénáře)
o 1958-1961 díky tomu debutovalo hodně režisérů
- vznikly dva výrazné trendy – NOVÁ VLNA a LEVÝ BŘEH

NOVÁ VLNA

- „romantický obraz mladého režiséra, který bojuje za možnost točit osobní filmy vítězící nad
konvenčním průmyslem“ (…while on FAMU)
- většina režisérů nové vlny se však rychle připojila k mainstreamu (…after FAMU)
- někteří zpopularizovali novou koncepci osobního filmu + inovace v oblasti formy i stylu
- vůdčí režiséři byli prvně filmovými kritiky Cahiers du cinéma
- auterská politika => režisér má vyjadřovat osobní vizi světa (nejen scénářem, i stylem)
- začínali krátkými filmy – pomáhali si vzájemně s financováním svých projektů
- ČTYŘI FILMY – měly iniciační vliv
o Bratranci (1959) – Chabrol
o Krásný Serge (1959) – Chabrol – hlavní cena v Berlíně
▪ Tyto filmy otevřely téma nerovnosti mezi venkovským a městským životem
v nové Francii
o Nikdo mě nemá rád (1959) – Truffaut, hlavní cena za režii v Cannes (mezinárodní
ohlas pro novou vlnu)
o U konce s dechem (1960) – Godard, nejinovativnější – portrét posledních dnů
jednoho desperáta
- mnoho filmů byly výhodné pro producenty i z finančního hlediska
o natáčení v exteriérech, užití přenosné techniky, nepříliš známých herců, malý štáb
o vznikaly za méně než polovinu běžných nákladů
- zvuk často až v postsynchronu
- první tři roky byly vysoce ziskové pro novou vlnu
- nové tváře: Belmondo, Jean-Claude Brialy, Anna Karina, Jeanne Moreau
- zároveň se tyto filmy dobře prodávaly do zahraničí
- režiséři chápali mladou generaci
 Přehled dějin světové kinematografie 3

2. hodina, 14. 10. 2020

- podobná témata – nedůvěra k autoritám, podezření k politickým a romantickým závazkům

- divácky vděčné jednání postav – stopy pop-existencialismu
- femme fatale – často
- narativní postupy – jako Antonioni, Fellini – taky pracovali s náhodnými událostmi, vedlejšími
epizodami
- tendence k otevřeným koncům – závěr Nikdo mě nemá rád (končí stop-záběrem)
- filmová historie pro filmaře hrála velkou roli
- U konce s dechem – hrdina napodobuje Humphreyho Bogarta
- Paříž nám patří (1960) – mládež si tam promítá Metropolis
- Nikdo mě nemá rád – chlapec krade fotosky z Léta s Monikou
- nová vlna neměla jednotné stylistické hnutí jako třeba německý expresionismus nebo
sovětská montážní škola
o krátké spojenectví rozličných temperamentů
o Godard a Truffaut – nejdůležitější, nejvlivnější

CLAUDE CHABROL

- svůj první film financoval z dědictví své ženy + grant z prime qualité
- podle něj se člověk stává režisérem v momentě, kdy získá peníze na svůj první film
- Bratranci – úspěch, umožnilo mu to natočit rychle několik filmů
- Obdivoval Hitchcocka
o dělal náladová psychodramata s prvky groteskního humoru (Hodné holky, Ofélie)
- psychologické thrillery – Nevěrná žena (1969), Bestie musí zemřít (1969)
- špionážní filmy – životní napětí střední třídy
- do r. 2001 natočil víc než 50 filmů + kratší televizní filmy
- komerčně nejflexibilnější, nejpragmatičtější postoj z nové vlny

ERIC ROHMER

- téměř o deset let starší než většina jeho kolegů z Cahiers¨

- úspěch později než ostatní
- zůstal nejvěrnější odkazu André Bazina
- Znamení lva (1959) – podobný Zloději kol
o peripetie muže, který ztratil domov uprostřed pařížského léta
- morální příběhy – studie můžu a žen snažících se vybojovat rovnováhu mezi erotickými a
emocionálními pohnutkami
- Sběratelka (1966)
- Má noc u Maud (1967)
- Klářino koleno (1970)
- jeho filmy mají atmosféru románu citů nebo filmů Jeana Renoira

JACQUES RIVETTE

- jeho filmy usilují o zachycení nekonečnosti samotného života

- Šílená láska (1968) – trvá déle než 4h – dokumentární štáb, který natáčí film o práci
divadelní skupiny
- Out 1 (1971) – 12h
- tyto metráže mu umožňují rozvíjet postupně denní rytmus, za kterým se napůl skrytě splétají
konspirace
- Paříž nám patří – fascinace divadlem, inspirace Langovými filmy
 Přehled dějin světové kinematografie 3

2. hodina, 14. 10. 2020

- Rivettovo dílo hodně ovlivnilo fr. filmy 70. let

JACQUES DEMY

- jeho filmy jsou technicky propracovanější

- Lola (věnována Maxi Ophulsovi na památku jeho Loly Montes) – debut
- Zátoka andělů (1963) – umělé dekorace, kostýmy
- Paraplíčka ze Cherbourgu (1964)
o velký komerční úspěch

TRUFFAUT A GODARD

- byli přátelé, oba psali do Cahiers de cinéma, spolurežiséři (1958 – natočili spolu krátký film)
- občas protivníci

Francois TRUFFAUT

- svěřenec André Bazina

- Uličníci (krátký film, 1958) => film mu získal prostředky na Nikdo mě nemá rád
- Nikdo mě nemá rád (1959) => počátek autobiografické linie jeho díla
- Střílejte na pianistu (1960) – improvizované, vášnivě parodické pojetí detektivní zápletky
- Jules a Jim (1962) – pochmurné, lyrické ztvárnění nešťastné lásky
- STYL
o rané filmy: nájezdy, rychlý střih, nenucená kompozice, bizarní humor či nečekané
násilí
o extrémní změny nálad v Střílejte na pianistu => prudké odstřihy
- Antoine Doinel (Truffautovo částečně biografické alter ego, ztvárnil ho herec Jean-Pierre
Léaud) – Nikdo mě nemá rád + další (např. Ukradené polibky, Láska ve 20 letech)
- vkládal do svých filmů odkazy na oblíbené části filmové historie, oblíbené režiséry apod.
(Hitchcock, Renoir, Lubitsch)
- velký fanoušek němého filmu
o Jules a Jim – situovaný do počátků kinematografie – umožnil němé záběry,
staromódní rámování masek
- nechtěl zničit tradiční film, ale obnovit jej
o „Jistá tendence francouzského filmu“ – nejprovokativnější esej v Cahiers
o poprvé použil termín politika autorů => „politika“ označuje způsob, jakým se dívat
na filmy a hodnotit je, nahlížet na režiséry, kteří užívají osobitý styl či specifický mód
narace jako na „auteury“
- natočil cca 25 filmů, zemřel v 52 letech (nádor na mozku)
- v některých svých filmech i hrál (třeba Americká noc), hrál taky ve Spielbergových Blízkých
setkáních třetího druhu
- filmy různorodé – lehká zábava, hořkosladké studie mládí (Ukradené polibky), filmy
meditativních poloh (Divoké dítě), v pozdější fázi živote psychologičtější filmy (Zelený pokoj)

Jean-Luc GODARD (*1930)

- jeho dílo bylo drsnější než Truffautovo

 Přehled dějin světové kinematografie 3

2. hodina, 14. 10. 2020

- bouřlivý a náročný kritik, nejprovokativnější tvůrce nové vlny

- U konce s dechem (1960) – finanční úspěch (Belmondův drzý projev, Truffautův scénář)
o ruční kamera, trhavý střih, pocta Jean-Pierru Melvilleovi, béčkovým filmům
o skok po ose „jump cut“
- další desetiletí točil 2 filmy ročně
- více než ostatní režiséři nové vlny začal definovat strukturu filmu a styl
- Žena je žena – stejně jako U konce s dechem má film lineárnější charakter
- postupně se dostával k fragmentárnější, kolážové struktuře
- často kladl vedle sebe hrané scény a dokumentární materiál (reklamy, skeče, davy proudící
ulicemi) – většinou nesouvisí s vyprávěním
- míchal konvence populární kultury (detektivky, hollywoodské filmy) a odkazy na filozofii a
avantgardní umění
- Godardovy filmy se dost lišily, takže se nedají brát jako standard za novou vlnu
o u nové vlny převládají spíše ty tradičnější filmy
- Pohrdání (1963) – zatímco Truffautův film ve filmu – Americká noc, je spíše hravý, v Pohrdání
je natáčení líčeno jako cvičení v sadomasochismu
o scénárista nechává svoji ženu s vlivným producentem, aby dostal práci, ale ženu
podezřívá a vyčítá jí, že byla nevěrná
o jeho hry a její pohrdání vedou k její smrti
o Fritz Lang v tomto filmu hraje sám sebe – nahlížen jako otrok v exilu
o kritika filmového světa – paradoxně je ten svět líčen jako velkorozpočtový film
s úchvatnými barevnými záběry
- 2.pol. 60 let – Godard stále budil pozornost
o „nejnapodobovanější režisér“ nové vlny
o nejvlivnější tvůrce celé éry (hodně ovlivnil třeba Tarantina)
o Truffaut: „Je kinematografie před Godardem a po něm.“

LEVÝ BŘEH

- starší generace, méně šílená do filmu

- rozvíjeli film ve vztahu jeho příbuznosti k ostatním uměním – hl. literatuře
- Alain Resnais
- Agnes Varda
- Georges Franju
o známí díky svým neobvyklým dokumentům
- taky tíhli k filmovému modernismu a jejich vzestup čerpal ze zájmu mladého publika o
experiment

Alexandre ASTRUC

- kamera-pero – významná esej

o povzbudil tím k formování autorské teorie
- Špatné známosti (1955) – flashbacky, vypravěč mimo obraz, aby vysvětlil minulost ženy na
policejní stanici, která tam byla přivedena ve spojitosti s lékařem provádějícím interrupce

Agnes VARDA
 Přehled dějin světové kinematografie 3

2. hodina, 14. 10. 2020

- La pointe courte (1954)

o krátký film
o náhodné procházky jednoho páru
o neherci, nestylizovaný plenér – kontrast se stylizovaným dialogem páru vedeným MO
o eliptický střih
- Cléo od 5 do 7 (1962) – úspěch Resnaisovy Hirošimy jí pomohl debutovat
o film 95 min života herečky, která očekává závažné výsledky zdravotního vyšetření
o 13 kapitol + různé odbočky
o nevázanost filmu kontrastuje se závažností morbidního tématu, posouvá jej blíže
nové vlně
o experimentování s manipulováním času má blíže k intelektuálnosti levého břehu
- Štěstí (1965) – kontroverzní
o závěr, který ukazuje, že partnerka může být nahrazena jinou ženou
o modernistický útok na tradiční morálku

Alain RESNAIS

- Hirošima, má láska (1959) – prototyp filmu levého břehu

o scénář – Marguerite Duras – francouzská spisovatelka
o intelektuální, šokující, vzájemně srovnává minulost a přítomnost
o francouzská herečka přijíždí do Hirošimy, kde má hrát v protiválečném filmu =>
seznámí se s Japoncem, se kterým stráví dva dny – spí spolu, mluví, hádají se a
docilují podivného porozumění
o odkazy na atomovou destrukci Hirošimy, utrpení tím způsobené
o film končí smířením dvojice => obtíže poznání každé historické pravdy jsou podobné
jako v porozumění mezi dvěma bytostmi
o scénář – budovaný jako duet pro mužský a ženský hlas, který se prolíná s obrazy
o divák často neví, jestli zvuková stopa představuje konverzaci vycházející z obrazu,
imaginární dialog nebo komentář namluvený postavami filmu
o příběh X dokumentární záběry
o flashbacky a montáž používá jako časové přesmyčky náhle a fragmentárně
▪ dvojznačnost – je to vzpomínka nebo fantazie?
o VO komentář Francouzky v druhé části filmu
o druhá část filmu má pomalejší tempo než první, divák se lépe orientuje
o Cannes – 1959 – Cena mezinárodní kritiky => senzace
- Loni v Marienbadu (1961)
o nový extrém modernistické mnohoznačnosti
o mísení fantazie, reality a snu
- Muriel – bez flashbacků, minulost je viděna v amatérských záběrech mladíka, které natočil
během traumatického pobytu v Alžíru

- nová vlna i levý břeh měly krátké trvání – bylo stále obtížnější financovat jejich filmy, filmy
nebyly tak ziskové, obtížněji se novým režisérům debutovalo
- přesto kinematografie Francie 60. let je jedna z nejobdivovanějších a nejvíc napodobovaných
Přehled dějin světové kinematografie 3

2. hodina, 14. 10. 2020