19.11 2018 Martina Hadwigerová, II.

Ezop. Bajky podle Ezopa. 2. vydání. Praha: Aventium, 1996. 80 s. ISBN 80-7151-069-6.

Ezop

1. Ezop se narodil roku 620 př.n.l. Je považován za zakladatele řecké bajky. Byl bajkař, spisovatel
a mytograf. Údajně pochází z Malé Asie. O jeho životě toho není příliš známo, ale narodil se
pravděpodobně jako otrok thráckého nebo fryžského původu. Po propuštění z otroctví hodně cestoval.
Procestoval Řecko, Babylonii a Egypt. Podle pověsti byl Ezop křivě obžalován ze svatokrádeže
a v Delfách odsouzen k smrti roku 564 př.n.l. Údajně byl shozen ze skály do propasti. Zemřel ve věku
56 let. Ezopovy bajky patří k jedním z jeho nejúspěšnějších děl.

2. Ezop své bajky přednášel ústně. Šlo o krátké prozaické příběhy se stručným dějem, v nichž
vystupovala skupina postav, hlavně zvířata, které přebírají lidské vlastnosti. Někdy se v bajkách
vyskytují skuteční lidé a postavy řeckých bohů. Ezopova tvorba se stala postupně známou po celém
světě. Nejvíce se mi líbila bajka, která se jmenuje Liška a čáp. Jednoho dne liška pozvala čápa na
večeři. Když přišel, dala mu na talíř řídkou kaši. Liška kaši s chutí lízala, ale čáp svým dlouhým
zobákem jíst z talíře nemohl, a tak šel domů hladový. Za několik dní později pozval zase čáp k sobě
lišku na večeři a dal jídlo do dlouhé úzké nádoby. Hned začal svým zobákem jídlo vytahovat a pobízel
lišku, aby také jedla. Když liška zaraženě seděla, řekl jí: ,,Odpusť, ale oplácím ti stejné stejným. Toto
je moje odplata za to, jak ses ke mně chovala ty." Ponaučení z této bajky plyne to, že nemáme dělat
druhým to, co nechceme aby oni dělali nám. A že když už to uděláme, musíme si nechat líbit odplatu.

3. Ezop Působil v Řecku asi v 6. století př. n. l. Ve 3. století př. n. l. byly Ezopovy bajky písemně
zaznamenány a později zpracovány v římském prostředí do veršované podoby. Každá bajka obsahuje
na konci většinou didaktické poučení. Ezopovy bajky byly v jeho době adresovány tehdejším
mocipánům. On sám byl otrokem, toužil po své vlastní svobodě, nechtěl se podřizovat a přes své bajky
vyjadřoval své pocity a nesouhlas s tehdejšími poměry. Na jeho tvorbu navázali pozdější bajkaři jako
třeba Jean de La Fontaine nebo Ivan Andrejevič Krylov. Bajky evropských národů jsou právem
označovány jako ezopské.

4. Bajek je v knize hodně, jsou krátké, čtivé a na konci vždy s ponaučením. Častý je dialog, který dává
bajkám spád, posiluje dramatičnost a dynamiku příběhů. Autor v knize nepoužívá moc souvětí, spíše
se vyskytuje hodně jednoduchých vět. Kniha je psána pro mládež srozumitelně, nevyskytují se tam
hovorové ani zastaralé výrazy. Autor využívá antropomorfizaci - zvířátka se chovají a uvažují jako
lidé. Celá kniha je psána v Er-formě. Postavy se nijak nevyvíjí, je jich málo a bajky mají jednoduchou
zápletku.

5. Kniha se mi velmi líbila, četla se mi dobře a byla zábavná. Spoustu příběhů jsem znala, ale ráda
jsem si je přečetla ještě jednou. Taky se mi líbilo, že je kniha doprovázena velkými barevnými
ilustracemi a že na konci každé bajky je ponaučení s nějakou myšlenkou, kterou chtěl autor sdělit
čtenářům.