ČESKÁ STŘEDOVĚKÁ LITERATURA

1. STAROSLOVĚNSKÉ PÍSEMNICTVÍ

- nejstarší literatura vznikala na našem území v 9. století a byla psána staroslověnsky

(makedonské nářečí starobulharského jazyka) - jazykem, který k nám na žádost panovníka
Velkomoravské říše Rastislava přinesli v roce 863 dva učení bratři ze Soluně - Konstantin a
Metoděj
- Rastislav tehdy požádal byzantského císaře, aby na Velkou Moravu poslal věrozvěsty, kteří
by šířili křesťanství v jazyce srozumitelném místnímu obyvatelstvu; ti s sebou přinesli
staroslověnské texty a také překlad části bible
- ještě před příchodem na Velkou Moravu sestavil Konstantin první slovanskou abecedu, tzv.
hlaholici (vznikla z malých písmen řecké abecedy); ta byla později nahrazena jednodušší
cyrilicí (vznikla z velkých písmen řecké abecedy a později se stala základem ruské azbuky)
- oběma bratrům se podařilo přesvědčit tehdejšího papeže, aby staroslověnštinu zvláštní bulou
uznal jako další bohoslužebný jazyk; po smrti obou bratří však byli staroslověnští kněží
z Velké Moravy vyhnáni, nový papež slovanskou liturgii zakázal

Proglas - veršovaná předmluva k překladu evangelia, jeho autorem byl zřejmě sám
Konstantin. Autor zde zdůraznil právo každého člověka na jemu srozumitelný bohoslužebný
jazyk a zároveň zdůraznil nutnost vzdělání.

Život Konstantinův, Život Metodějův - literární památky vysoké úrovně, byly zřejmě
napsány, aby obhajovaly dílo obou věrozvěstů. Protože v nich zcela chybí zázračné prvky,
které jsou typické pro legendu, označují se jako „životy“.

- po zániku Velké Moravy se kulturní vývoj na našem území přesouvá do přemyslovských

Čech, kde se vedle písemnictví latinského objevuje i písemnictví staroslověnské - Legenda
o sv. Ludmile, Legenda o sv. Václavu
- v 10. stol. také vzniká první česká duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny - za jejího autora
je pokládán sv. Vojtěch

2. LATINSKÉ PÍSEMNICTVÍ

- rozvíjelo se v 11. a zejména ve 12. století, vznikaly památky náboženského rázu, které byly
často inspirovány staršími legendami staroslověnskými - jednalo se hlavně o václavské a
ludmilské legendy

Kosmova Kronika česká

- vznikla ve 20. letech 12. století a po vzoru antických i středověkých dějepisců začínala
nejstaršími mytickými dobami a končila rokem 1125
- Kosmas čerpal z pramenů trojího druhu: z bájivých vyprávění starců, z hodnověrných zpráv
svědků a z toho, co sám zažil - tomu také odpovídá dělení kroniky do tří částí
- Kosmas byl zastáncem latinské liturgie, takže se vůbec nezmiňuje o staroslověnské liturgii
na Velké Moravě; dopustil se i některých dalších historických nepřesností a mylných datací
- jeho kronika má vysokou literární úroveň, Kosmas byl vynikajícím vypravěčem - využívá
různé citáty, glosy, často užívá přímou řeč k oživení děje a také různých odboček od hlavní
 dějové linie

3. POČÁTKY ČESKY PSANÉ LITERATURY

- v 11. a ve 12. století byla čeština jazykem pouze hovorovým, jako jazyk literární se
uplatňuje od konce 13. století
- už ve 12. století se v latinských textech objevovaly první české prvky - tzv. bohemismy
(např. koncovky) a také první česká slova - tzv. bohemika; o něco později se objevovaly tzv.
glosy (krátké české vpisky do latinských textů)
- v počeštěné podobě se dochovala již zmiňovaná duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny, ve
12. století potom vzniká píseň oslavující sv. Václava - Svatý Václave, vévodo české země
- větší vzestup potom zaznamenává česky psaná literatura na přelomu 13. a 14. století, kdy se
kromě textů duchovních objevují i první památky světské

Alexandreis - epické dílo na vysoké úrovni, vzniklo na počátku 14. století podle cizího vzoru,
autor musel být velice vzdělaný. Hlavním hrdinou je Alexandr Makedonský - na jeho osobě
autor ukazuje, jak by měl vypadat ideální středověký panovník.
Dochovaly se pouze zlomky textu, které zachycují mládí Alexandra a jeho vojenské tažení.

Dalimilova kronika - první česky psaná kronika, je veršovaná a ačkoli nese název
Dalimilova, autora přesně neznáme - autorství Dalimila Meziříčského je omyl z pozdějšího
období. Autor byl velice vzdělaný a měl výborný historický přehled, ale úrovně Kosmovy
kroniky toto dílo nedosahuje.
Kronika začíná potopou světa a končí nástupem Jana Lucemburského na český trůn. Má
politický charakter, vyjadřuje obavy Čechů z narůstajícího počtu cizinců, zvláště Němců,
v našich zemích - např. v úryvku o Oldřichovi a Boženě schvaluje autor sňatek Oldřicha
s prostou selkou, zdá se mu to lepší než sňatek s německou šlechtičnou, který by pro poddané
nebyl dobrý.

4. LITERATURA DOBY KARLOVY

- v období třicetileté vlády Karla IV. (1346 - 1378) zaznamenaly české země velký politický i
kulturní rozmach - pražské biskupství bylo povýšeno na arcibiskupství a v roce 1348 byla
v Praze založena Karlova univerzita
- literatura tohoto období byla žánrově velice rozmanitá, kromě středověkých legend a
literatury odborné se objevuje tzv. žákovská poezie, rozvíjí se satira a jako specifický žánr
se vyvíjí drama
- drama vzniklo z latinských evangelií o Kristově smrti a zmrtvýchvstání - ty byly postupně
překládány do češtiny a obohacovány o nové prvky, jejichž cílem bylo pobavit publikum,
postupně byly tyto hry z kostelů vykázány a hrány na tržištích
- žákovská poezie se rozvíjela zejména v prostředí univerzitních studentů, oblíbené byly
tzv. makarónské verše - pravidelně se střídal řádek psaný latinsky s řádkem psaným česky

Legenda o sv. Prokopovi - vznikla v polovině 14. století, jejím námětem bylo působení
Prokopa v Sázavském klášteře, který sám založil a byl jeho prvním opatem. Legenda končí
vyhnáním německých mnichů ze Sázavy, kteří předtím vyhnali mnichy pěstující slovanskou
liturgii. Dílo bylo tematicky i jazykově blízké lidovým vrstvám, bylo napsáno tzv. nižším
stylem.
Legenda o sv. Kateřině - rovněž napsána v první polovině 14. století, má vysokou
uměleckou hodnotu.

Mastičkář - veršované drama z poloviny 14. století, v němž se autor se vysmívá šarlatánství
středověkých lékařů, dochoval se pouze zlomek původního textu.
Děj se odehrává na tržišti, kde mastičkářův pomocník Rubín vychvaluje zboží svého pána, ale
zároveň se mu vysmívá. K dalším postavám patří tři zbožné ženy - Marie, které nakupují
vonné masti, aby mohly nabalzamovat tělo mrtvého Krista.

Podkoní a žák - satirická skladba psaná česky, vznikla na konci 14. století. Námětem je spor
mezi podkoním a žákem o to, kdo z nich se má lépe. Oba sice vychvalují výhody svého stavu,
ale stejně z jejich dialogu nakonec vyplývá, že se mají oba stejně špatně. Jejich spor končí
rvačkou a zůstává v podstatě nerozřešen, autor nehledá řešení, snaží se čtenáře pouze pobavit.

Satiry Hradeckého rukopisu - vznikly na konci 14. století a lze je rozdělit do dvou
samostatných částí: Desatero kázanie božie rozebírá hříchy, jichž se lidé dopouštějí proti
Desateru, a Satiry o řemeslnících a konšelích potom poukazují na nepoctivost středověkých
řemeslníků (ševci, kováři, sladovníci, lazebníci, pekaři a řezníci) a zástupců městské rady.

5. HUSITSKÁ LITERATURA

- už na konci 14. století se prohloubila společenská krize, ovlivněna částečně krizí církevní
- byl kritizován zahálčivý život církve, její hromadění majetku a zejména tzv. odpustky,
jež měly sloužit k vykoupení hříchů
- velkým kritikem církve byl zejména Jan Hus, k jeho předchůdcům patřili Konrád
Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže nebo Tomáš Štítný ze Štítného

Jan Hus (asi 1371 - 1415)

- kněz, kazatel, spisovatel, byl znám svými radikálními názory na nutnost nápravy církve
- přisuzuje se mu také pravopisná reforma, jejímž výsledkem byla náhrada spřežkového
pravopisu diakritickým (ten využíval grafických značek, z nichž se později vyvinuly háčky a
čárky)
- v roce 1414 byl pozván na kostnický koncil, aby odvolal „své bludy“, nedostal vůbec
žádnou možnost, aby své učení obhájil, a tak byl - i přes glejt od císaře Zikmunda, který mu
měl zajistit bezpečnost - upálen jako kacíř
- jeho smrt dala popud k mohutnému nástupu husitského hnutí
- dílo: Knížky o svatokupectví - Husovo nejradikálnější dílo, kritizoval zde morálku církve,
zejména prodej odpustků
O církvi - spis psaný latinsky, v němž Hus vyjádřil své přesvědčení, že hlavou církve
není papež, ale sám Kristus, a proto nejsou křesťané povinni poslouchat papeže, pokud
jsou jeho rozhodnutí v rozporu s biblí.

Jistebnický kancionál (kancionál = zpěvník) - soubor duchovních písní, které tvořily součást
husitské bohoslužby; objevují se zde také písně bojové, tzv. chorály - např. Ktož sú boží
bojovníci.

Budyšínský rukopis - soubor husitských skladeb, nejznámější je Hádání Prahy s Kutnou

Horou - alegorické dílo, v němž je Praha představena jako husitské město, zatímco Kutná
Hora jako město katolické. Spor mezi oběma městy řeší v závěru sám Kristus, který se
přiklání na stranu Prahy.

Petr Chelčický (asi 1390 - 1460)

- nejvýznamnější představitel literatury tzv. polipanského období
- psal odborná pojednání - tzv. traktáty - např. O trojím lidu, v němž kritizoval středověké
dělení společnosti na tři stavy (šlechta, duchovní, poddaní), protože podle Nového zákona
jsou si všichni rovni
O boji duchovním - traktát, v němž Chelčický odmítal jakýkoli boj vedený zbraněmi
(včetně husitství), za jediný povolený pokládal duchovní boj proti hříchům

Sieť viery pravé

 autor se inspiroval podobenstvím o rybolovu (Bible, Nový zákon, evangelium sv. Lukáše)
 je to alegorie
 do rybářské sítě se chytnou dvě velryby, papež Silvestr I. a císař Konstantin (díky
Konstantinově donaci ze 4. st. začala církev získávat bohatství a moc) – hlavní ničitelé sítě,
tedy pravé křesťanské víry
 síť symbolizuje pravou křesťanskou víru, kterou se lidé zachraňují z hříchů; jednotlivé uzlíky
v ní symbolizují boží zákony, jež se nesmí porušovat
 Kritizuje celou tehdejší společnost – zejména církev, šlechtu, měšťany i univerzitní mistry,
celou společenskou hierarchii a zastává myšlenku rovnosti všech lidí

Husitská literatura –lit. žánry

Kancionál - cantio=píseň; zpěvník; soubor duchovních písní určený pro
křesťanskou
bohoslužbu
Traktát - pojednání; šíření náboženských a politických idejí
Postila - post lila verba=po těchto slovech; výklad kněze po čtení písma;
souvislý
výklad biblického textu; později celá sbírka
Alegorie (jinotaj) - doslovné znění díla má vypovídat o něčem jiném; vlastní smysl je
skryt;
symbol, podobenství (např. Komenský – Labyrint světa a ráj srdce,
Orwell – farma zvířat…)