PŘEHLED TECHNICKÝCH MATERIÁLŮ

Materiály používané ve strojírenství se rozdělují na:

1. kovy (tvárnost, krystalografická struktura, tepelná a elektrická vodivost apod.)
2. nekovy – plastické hmoty, dřevo apod.

Materiály kovové - technické slitiny železa

Nejužívanější technické slitiny jsou ty, ve kterých převládá železo. Jsou to slitiny železa
s uhlíkem a jinými prvky – dělí se na dvě skupiny:
- železa kujná
- železa nekujná
-
K nekujným železům se řadí surová železa a litiny s obsahem uhlíku nad 2,14 %.
Kujná železa jsou především oceli a litina temperovaná.
Surové železo je slitina železa s obsahem uhlíku větším než 2,14 % a dalšími prvky -
křemíkem, manganem, fosforem a sírou. Podle vzhledu lomu se dělí na surové železo bílé,
šedé polovičaté, podle použití na ocelárenské, slévárenské a přechodové. Surová železa jsou
pro výrobu ve strojírenství nevhodná. Musí se dále hutnicky zpracovávat – vyrábějí se z nich
oceli nebo se dále zpracovávají ve slévárnách.
Bílé surové železo se zpracovává především v ocelárnách, kde slouží jako výchozí
materiál k výrobě oceli. Ve slévárnách se z bílého surového železa odlévají součásti
vystavené značnému otěru. Většina odlitků se zpracovává tepelně tzv. temperováním, která dá
odlitkům vlastnosti kujných želez.
Šedé surové železo je typická slévárenská slitina železa. Používá se hlavně ve
slévárnách, kde se přetavuje v kuplovnách, kelímkových nebo elektrických pecích a
zpracovává se na různé druhy šedých litin pro výrobu běžných odlitků.

Ocel je slitina železa s uhlíkem (do 2,14 %) a doprovodnými

prvky (Mn, Si, P, S, ), které se dostaly do oceli při výrobě. Kromě doprovodných
prvků obsahují některé oceli úmyslně přídavné prvky, tzv. přísadové prvky (legující prvky –

1
legury), jako Cr, W, Mo, Ni aj. Pro své mechanické a technologické vlastnosti je ocel
nejdůležitějším technickým materiálem.
Pro usnadnění volby nejvhodnějšího a nejhospodárnějšího materiálu z velkého
množství značek ocelí jsou vypracovány materiálové normy. Každá značka oceli má vlastní
materiálový list (normu jakosti – příklad tab. 1), obsahující všechny informace, které danou
ocel charakterizují, a údaje nutné pro technologické zpracování oceli.

2
 Tab. 1- Příklad materiálového listu chromové oceli 14 101

Rozdělení ocelí

V následujícím přehledu (obr. 1) jsou oceli rozděleny se zřetelem na způsob výroby,

na použití a na chemické složení.

OCEL

Obr. 1 – Schéma rozdělení ocelí

Ocel k tváření je jednotný název pro veškeré kujné železo vyrobené ve stavu tekutém.
Podle použití se dělí na konstrukční a nástrojové, podle chemického složení se dělí na oceli
uhlíkové a slitinové.

3
 Oceli uhlíkové – jejich vlastnosti jsou dány především obsahem uhlíku. Dělíme je na
nízkouhlíkové do obsahu 0,25 % C, středně uhlíkové s obsahem od 0,25 do 0,6 % C a
vysokouhlíkové nad 0,6 % C.
Oceli slitinové (legované) se dělí na nízkolegované se součtem prvků do 2,5 %,
středně legované od 2,5 do 5 %, výše legované 5 až 10 % a vysokolegované se součtem
legujících přísad nad 10 %. Vlastnosti těchto ocelí jsou dány druhem a množstvím legujících
přísad.

Barevné označení ocelí

Normalizované hutní výrobky z ocelí tříd 10 až 19 se označují jedním až třemi pruhy

4
 Označování ocelí ke tváření dle ČSN ( tab. 2 )
Oceli k tváření jsou rozděleny do devíti tříd jakosti podle chemického složení. Jsou to třídy
10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17 a 19.
Skládá se ze základní číselné značky a zpravidla ještě z doplňkových číslic.
Základní číselná značka oceli je pětimístné číslo. Je to označení základního materiálu, tj.
oceli v ingotu, popř. litém předvalku:

Tab. 2 – Schéma číselného označení a význam jednotlivých čísel

Číslo normy jakosti příslušné značky oceli je číslo šestimístné. Vytvoří se tím, že se
předřadí základní číselné značce oceli číslice 4.
Norma předepisuje i způsob psaní a čtení uvedených značek. První dvojčíslí značky oceli se
píše a čte odděleně. Například ocel 10 370 se čte: ocel deset třistasedmdesát. První dvojčíslí
čísla normy jakosti oceli se píše odděleně od následujícího čtyřčíslí. Například pro ocel
10 370 je číslo normy jakosti ČSN 41 0370; čte se: norma jakosti oceli čtyřicet jedna
nula tři sedmdesát.
Doplňkové číslice jsou odděleny od základní číselné značky tečkou.

5
První doplňková číslice vyjadřuje konečný stav oceli, tj. druh tepelného zpracování. Význam
jednotlivých číslic je uveden v tabulce 3:

Tab. 3 – Číselné označení TZ

Druhy TZ se uvádějí v materiálových listech kromě doplňkové číslice i slovně

Druhá doplňková číslice určuje stupeň přetváření u plechů a pásů ( tab. 4 ) :

Druhá doplňková číslice za číselnou Konečný stav oceli

značkou oceli
za studena nepřeválcovaný
1x xxx . x0
za studena lehce převálcovaný
1x xxx . x1
za studena doválcovaný a nežíhaný
1x xxx . x2 (čtvrttvrdý)
za studena doválcovaný a žíhaný
1x xxx . x3 (polotvrdý)
1x xxx . x4 tvrdý na 3/4

1x xxx . x5 tvrdý na 4/4

1x xxx . x6 tvrdý na 5/4

1x xxx . x7 speciálně zpevněný

6
 Druhá doplňková číslice za číselnou Konečný stav oceli
značkou oceli
přetvářený podle zvláštního předpisu
1x xxx . x8
1x xxx . x9 přetvářený podle zvláštního ujednání

Tab. 4 – Význam druhé doplňkové číslice

Oceli konstrukční

Oceli konstrukční obvyklé jakosti

Do této skupiny patří oceli třídy 10 a 11. Jejich společným znakem je použití
nejlevnějšího způsobu výroby a surovin. Odtud plyne jejich horší čistota a méně definované
mechanické a technologické vlastnosti. Význam číselné značky je, až na určité výjimky,
stejný (tab. 5 a 6 ).
Výjimku tvoří oceli třídy 10 s dvojčíslím 00, tzv. obchodní jakost, a to 10 000 a 10 004 a oceli
třídy 11, zvlášť vhodné k obrábění, tzv. oceli automatové – 11 1xx.

Tab.5 - Význam číslic u oceli tříd 10

) V desítkách MPa – tzv. pevnostní řada

7
 Tab. 6 – Význam číslic u oceli 11

Význam páté číslice základní značky ( tab. 7 ):

Pátá číslice v číselné značce oceli Význam

1x xx0 normální jakost

zaručenou tvařitelnost (vhodnost ke
1x xx1 tváření
1x xx2 zaručenou mez kluzu
zaručenou mez kluzu a zaručenou
1x xx3 svařitelnost
zaručenou mez kluzu a uklidněnou
1x xx4 ocel
1x xx5 zvýšenou odolnost proti korozi
zaručenou tvařitelnost a zvýšenou
1x xx6 odolnost proti korozi

zaručenou mez kluzu a zvýšenou

1x xx7 odolnost proti korozi
zaručenou mez kluzu, zaručenou
1x xx8 svařitelnost a zvýšenou odolnost
proti korozi
zaručenou mez kluzu, uklidněnou ocel
1x xx9 a zvýšenou odolnost proti korozi

Tab. 7 - Význam páté číslice základní značky

8
Poznámka: Při zkujňování se okysličuje i část železa na oxid železnatý (FeO), který se v oceli rozpouští. Protože
zhoršuje její mechanické vlastnosti, musí se tekutá ocel po dokončení zkujňovacího pochodu v peci odkysličit
(dezoxidovat). Odkysličení se děje přísadou látek, které mají větší afinitu ke kyslíku než železo. Nejčastěji použí-
vaná odkysličovadla jsou feromangan, ferosilicium a kovový hliník. Do oceli se přidávají před odléváním ještě v
peci nebo v pánvi. Tento postup se nazývá uklidňováním oceli. Ocel uklidněná má vyrovnanější složení než ocel
neuklidněná.

Oceli třídy 10

Jsou to nejlevnější oceli, mají většinou nízký obsah C, bez zaručeného stupně čistoty a bez
záruky chemického složení. Jsou většinou dobře svařitelné a obrobitelné. Zaručuje se u nich
obvykle minimální mez pevnosti v tahu, popř. meze kluzu, tvárnost za tepla a u výběrových
taveb svařitelnost. Používáme je ve stavu tepelně nezpracovaném jako plechy a dráty.
10 000 a 10 004 - nejlevnější v této třídě, pro podřadné stavební a zámečnické práce a
betonovou výztuž.

10 340 (0,1%) až 10 451 - největší skupina představuje řada značek s minimální

zaručenou pevností v tahu, odstupňovanou od 340 do 520 MPa. Jsou to oceli značek pro
stavbu mostů, jeřábových a lodních konstrukcí, ale též na svorníky, šrouby, nýty aj.;

10 500, 10 650 a 10 750 - nejpevnější oceli třídy 10 jsou oceli k výrobě kolejnic a
výhybek

Oceli třídy 11

Tyto oceli proti ocelím třídy 10 mají předepsanou čistotu, zaručenou pevnost v tahu,
mez kluzu a tažnost. Někdy se zaručují i jiné vlastnosti. Vyžaduje se od nich, aby nebyly
náchylné k lámavosti za studena i za červeného žáru. Jsou odstupňovány podle obsahu C, od
nejmenší pevnosti 280 MPa do 900 MPa. Jsou dodávány ve formě tvářených profilů, drátů,
plechů, výkovků a výlisků. Oceli některé jakosti jsou dodávány i jako kotlové plechy, bezešvé
trubky a hlubokotažné plechy. Používají se ve stavu normalizačně žíhaném, popř. i ve stavu
jinak tepelně zpracovaném. Jednotlivé pevnostní řady jsou tyto:

Oceli pevnostní řady 28 (oceli 11 300 až 11 330) s pevností 280 MPa až 330 MPa
se používají hlavně na součásti vyráběné hlubokým tažením (oceli 11 300, 11 302 a 11
320), např. součásti karosérií, nebo mírným tažením a ohýbáním (ocel 11 330).
Oceli pevnostní řady 34 s obsahem C do 0,1 % mají pevnost v rozsahu 340 až 420
MPa. Jsou dobře svařitelné, tvárné za studena i za tepla. Používají se převážně na šrouby,
výlisky, výkovky a výtažky.

Oceli pevnostní řady 37 s představitelem 11 373 a oceli řady 42 s představitelem 11

423 mají obsah C asi 0,2 % a pevnost v mezích 370 až 450 MPa, popř. 420 až 550 MPa. Dají
se svařovat a pro méně náročné součásti cementovat. Slouží k výrobě méně namáhaných
jednodušších strojních součástí, např. hřídelí, čepů, menších ozubených kol aj.

9
Některé vybrané druhy, např. 11 364, 11 416 a 11 474, mají zaručenou svařitelnost a
vyšší čistotu a používají se ke stavbě parních kotlů.

Oceli pevnostní řady 50 s představitelem 11 500 mají pevnost v tahu 500 až 600
MPa. Nejsou již vhodné ani pro cementování, ani pro svařování. Lze je však zušlechťovat na
pevnost asi 700 MPa do tloušťky 40 mm. Používají se na výrobu čepů, svorníků, hřídelí,
méně namáhaných ozubených kol, pístních tyčí a patří mezi nejrozšířenější oceli pro strojní
součásti.

Oceli pevnostní řady 60 a vyšší, např. 11 600, 11 700 a 11 800, mají obsah C nad
0,4 %. Vyrábějí se z nich náročnější strojní části vystavené většímu opotřebení a větším
měrným tlakům, např. vodicí hřídele, vřetena lisů, klíny aj. Do průřezu 40 až 50 mm se dají
zušlechťovat, ocel 11 600 na pevnost 700 MPa a ocel 11 800 na pevnost 900 MPa.
Zvláštní skupinu ocelí třídy 11 tvoří oceli snadno obrobitelné, oceli automatové
(0,2% S a 1% Mn ). Jsou vyráběny v několika druzích s pevností v tahu 500 až 900 MPa a
používají se na součásti vyráběné na rychlořezných automatech. Hutě je dodávají v tyčích
tažených za studena. Mezi nejvíce používané patří oceli 11 107, 11 108 a 11 110. Největší
pevnost má ocel 11 140.

Oceli konstrukční ušlechtilé

V porovnání s předchozími ocelemi tříd 10 a 11 mají tyto oceli lepší a stejnoměrné

vlastnosti, vyšší čistotu a zaručené chemické složení. Kromě ocelí konstrukčních uhlíkových
třídy 12 obsahuje tato skupina konstrukční slitinové oceli tříd 13 až 16, s celkovým obsahem
přísadových prvků maximálně 5 %. Tyto přísadové prvky jim dávají vynikající vlastnosti,
zvláště ve spojení s tepelným zpracováním. Jejich použitím se dosahuje špičkové úrovně
strojů a strojních zařízení. Patří sem i oceli třídy 17, které obsahují většinou nad 10 %
přísadových prvků. Označujeme je jako oceli se zvláštními vlastnostmi.
Také označování ocelí tříd 12 až 16 a význam jednotlivých číslic v číselné značce je
v tabulce 8. V číselné značce ocelí je obsaženo chemické složení oceli, a to jak po stránce
kvalitativní, tak kvantitativní. Rozdělení těchto ocelí do tříd 12 až 16 bylo provedeno podle
obsahu přísadových prvků nebo podle kombinace přísadových prvků. Rozdělení a číselné
označování ocelí k tváření je uvedeno ve Strojnických tabulkách.
Třída 12 zahrnuje uhlíkové (nelegované) ušlechtilé oceli; třetí číslice je zde proto vždy 0.
Třída 13 zahrnuje ušlechtilé oceli legované Mn, Si a jejich kombinací
Třída 14 zahrnuje ušlechtilé oceli legované Cr a jeho kombinacemi s Mn, Si a Al
Třída 15 zahrnuje ušlechtilé oceli legované Cr a jeho kombinacemi s Mo, V, W, Mn a Al
Třída 16 zahrnuje ušlechtilé oceli legované Ni a jeho kombinacemi s Cr, Mo, W a V.

10
 Tab. 8 – Význam číslic u ocelí tříd 12 – 16

Oceli třídy 12
Oceli konstrukční třídy 12 jsou oceli ušlechtilé uhlíkové. Mají obsah uhlíku od 0,06 do 0,7
% a některé, např. pružinové, až 0,9 % C. Prakticky jsou rozděleny na oceli určené
k cementování, k zušlechťování a pro povrchové kalení. Tvoří skoro polovinu hmotnosti
všech vyráběných konstrukčních ušlechtilých ocelí.
Oceli k cementování mívají obsah C od 0,06 do 0,2 %. Mají pevnost jádra poměrně nízkou,
ale vysokou houževnatost. Tvrdost cementované vrstvy po zakalení a popuštění je asi HRC =
62. Patří sem např. oceli 12 010, 12 020 a 12 024. Oceli s nižším obsahem C používáme na
součásti strojů a silničních motorových vozidel, např. čepy, zasouvací vidlice, řetězová kola,
lisované součásti určené k cementování aj. Oceli s vyšším obsahem C (12 024) používáme na
součásti s vyšší pevností v jádře, např. řetězová kola, vodítka aj.
Oceli k zušlechťování obsahují 0,25 až 0,7 % C. Jsou prokalitelné asi do průměru 40 mm.
Používají se pro velmi široký okruh součástí nejrůznějších strojů. Velké součásti, jako klikové
hřídele čerpadel, lisů, velkých spalovacích motorů, pístnice a vřetena k soustruhům a
vrtačkám, se vyrábějí z ocelí 12 040, 12 050 a 12 060 ve stavu normalizačně žíhaném, menší
a více namáhané součásti automobilů, motocyklů aj. strojů, jako součásti řízení, ruční a
nožní páky, kování, táhla, závěsy aj. se zušlechťují. Typické oceli k zušlechťování jsou
oceli 12 030, 12 040, 12 050, 12 060 a 12 061. Některé z nich dosahují po zušlechtění
pevnosti až 1 200 MPa.
Oceli k povrchovému kalení obsahují 0,4 až 0,6 % C. Požívají se na vačkové hřídele,
pojistky, západky, kluzné kameny, dopravní válečky, přítlačné kladky aj.

Oceli třídy 13
Jsou to již oceli slitinové. Zušlechťují se tam, kde ocel ušlechtilá uhlíková nevyhovuje, ale
ocel chrómová nebo chrómniklová by byla drahá. Používáme je na středně namáhané části
silničních motorových vozidel, kde se vyžaduje větší odolnost proti opotřebení. Převažuje
v nich jako legující prvek mangan. Představitelem této skupiny je ocel 13 240.
K cementování se oceli této třídy nehodí.
11
Další skupinu tvoří tzv. oceli pružinové, které obsahují hlavně křemík v množství asi 1,7 %.
Jsou to hlavně oceli 13 251 a 13 470 se zvýšenou mezí únavy.
Zvláštní skupinu tvoří oceli pro dynamové a transformátorové plechy, které se vyznačují
malými hysterezními ztrátami a ztrátami vířivými proudy. Obsahují až 4,6 % křemíku.

Oceli třídy 14
Jsou to oceli legované chrómem, popř. ještě manganem a křemíkem. Patří mezi naše
nejdůležitější slitinové oceli. Široký rozsah použití mají oceli chrómové k cementování. Mají
nízký obsah C a až 1,3 % Cr. Používáme je na značně namáhané součásti motorových
vozidel, všechny druhy ozubených kol, vačkové hřídele aj. Jsou to oceli značek 14 220, 14
221, 14 223 a 14 224.
Další oceli této třídy jsou oceli k zušlechťování, používané pro výrobu nejdůležitějších strojů
a vozidel. Jsou prokalitelné až do průměru 60 mm. Zušlechťují se na pevnost až 1 300 MPa
(ocel 14 331). Některé z této skupiny ocelí můžeme nitridovat a povrchově kalit.
Zvláštní skupinu tvoří oceli na valivá ložiska. Obsahují asi 1,0 % C, 0,8 až 1,6 % Cr a asi
1 % Mn pro zvýšení prokalitelnosti. Vyznačují se vysokou tvrdostí a odolností proti
opotřebení a vysokou pevností v tlaku. Jsou to oceli 14 109, 14 208 a 14 209.

Oceli třídy 15
V této třídě je použito k legování ocelí velkého počtu kombinací přísadových prvků. Tím se
vysvětluje jejich značný počet a jejich specifické vlastnosti. Jsou to: velmi dobrá
prokalitelnost a vhodnost k zušlechťování; vysoká mez pevnosti a mez kluzu při normální
teplotě; zaručená mez tečení; zvýšená odolnost proti korozi. Tyto vlastnosti rozdělují oceli
třídy 15 do určitých skupin podle použití. Většina ocelí této třídy se používá na součásti
tepelných energetických zařízení a tlakových nádob, na součásti vystavené vysokým teplotám
a na tlakové nádoby v chemickém průmyslu.

Oceli zvlášť vhodné k zušlechťování jsou např. oceli 15 230 a 15 260, prokalitelné do
průměru 80 až 90 mm, a ocel 15 334, prokalitelná do průměru 150 mm. Používají se na velmi
namáhané součásti strojů a letadel, např. klikové hřídele leteckých motorů, hlavy vrtulí, torzní
tyče, náročná ozubená kola aj.
Oceli se zaručenou mezí tečení (žáropevné) se používají na stavbu energetických zařízení, a
to jak tlakových nádob, tak na strojní součásti parních turbín a jiných strojů. Některé z ocelí
této třídy můžeme povrchově kalit plamenem, cementovat a nitridovat.

Oceli třídy 16
Jsou to oceli legované niklem v množství od 1,0 do 5 %. Samotné oceli niklové se však
nepoužívají. Nikl je zde obsažen v kombinaci s chrómem. Jsou to nejkvalitnější oceli na
vysoce namáhané součásti. Jsou dobře prokalitelné, některé až do průměru 140 mm. Dosahují
také vysoké meze kluzu a vysoké pevnosti při dostatečné houževnatosti.

12
Tvoří opět různé skupiny, jako oceli k cementování, zušlechťování aj. Cementační oceli se
používají pro součásti velmi namáhané v průřezu i na povrchu. Důležitá je skupina pro
součásti pracující za nízkých teplot, např. lopatky turbokompresorů. Pokud jde o druhy
polotovarů, dodávají se hlavně ve tvaru předvalků, výlisků, ale také ve tvaru tyčí, popř. i jako
plechy válcované za tepla.

Oceli třídy 17 - oceli konstrukční ušlechtilé se zvlášními vlastnostmi

(korozivzdornost, žáruvzdornost, žárupevnost)

Tab. 9 - Význam číslic u ocelí tříd 17

Význam číselné značky oceli třídy 17 (tab. 9):
Třetí číslice - charakterizuje přísadovou skupinu.
Čtvrtá číslice - vyjadřuje obsah bohatost legovacích prvků (většímu obsahu prvků v oceli
odpovídají postupně číslice od nuly výše) – tab.10, 11, 12 13
Pátá číslice - rozlišuje jemněji oceli, přičemž se přihlíží ke stoupajícímu obsahu C.

13
Tab. 10 – Význam 4. číslice pokud je 3. číslice 0, 1, 2, a 3

Tab. 11 – Význam 4. číslice pokud je 3. číslice 4

14
 Tab. 12 – Význam 4. číslice pokud je 3. číslice 5

Tab. 13 – Význam 4. číslice pokud je 3. číslice 6

Oceli chrómové – chróm je nejdůležitější přísadou všech korozivzdorných a žáropevných

ocelí, protože usnadňuje přechod oceli do pasivního stavu. Jako slitinový prvek ovlivňuje
rovnovážný diagram železo–uhlík v tom smyslu, že zvyšuje oblast tuhého roztoku 
(austenitu). Patří tedy mezi tzv. feritotvorné prvky. Spolu s uhlíkem má podstatný vliv na
strukturu oceli. Z tohoto hlediska rozdělujeme oceli chrómové na oceli chrómové feritické,
poloferitické a martenzitické:
- oceli feritické mají více než 18 % Cr; mají vysokou odolnost proti opalu v různých
plynných prostředích; jsou nekalitelné; používají se na součásti různých pecí aj.
- oceli poloferitické obsahují 8 až 18 % Cr; používají se jako korozivzdorné, popř.
žárovzdorné; uplatňují se především v průmyslu potravinářském, pro stavební kování, bytová
zařízení, odstředivky, pračky, příbory aj.

15
 - oceli martenzitické jsou kalitelné; odolnost proti korozi je poněkud nižší než u obou
předchozích; proto se používají v méně agresivních prostředích anorganických i organických
kyselin, např. v nožířství, ve výrobě čerpadel, v potravinářském průmyslu zdravotnictví aj.

Oceli chrómniklové – nikl rozšiřuje ve slitinách železa pole austenitu. Vhodnou kombinací
s Cr a C je možno dosáhnout v ocelích čistě austenitickou strukturu. Proto nazýváme tuto
skupinu ocelí chrómniklové austenitické oceli. Jsou nekalitelné. Jejich základním typem je
ocel s 18 % Cr a 8 % Ni. Plechy z těchto ocelí se dají dobře tvářet za studena a svařovat. Mají
vynikající odolnost proti působení chemických vlivů i při zvýšené teplotě.
Podle použití dělíme chrómniklové oceli na korozivzdorné, žárovzdorné a žáropevné.
Oceli korozivzdorné používáme hlavně v chemickém a potravinářském průmyslu, ale jsou
vhodné i na běžné spotřební zboží, jako příbory, kuchyňská zařízení aj. Jejich korozivzdornost
se zvyšuje legováním Mo. Př. 17 240 ( 18% Cr, 10% Ni, 0,07% C )
Oceli žárovzdorné nesnesou velká mechanická namáhání. Používají se na součásti kalících a
žíhacích pecí, formy pro lisování skla aj.
Oceli žáropevné jsou legovány ještě titanem. Používají se hlavně v energetice pro provozní
namáhání 600 až 650oC, popř. do 800oC. Nejběžnější je ocel 17 246.

Oceli manganochrómniklové vznikly ze snahy nahradit nikl manganem. Obsahují 17 až

20 % Cr, 4 až 6 % Ni a 10 až 17 % Mn. Lze je zpracovat za studena lisováním a hlubokým
tažením a jejich brousitelnost a leštitelnost je velmi dobrá. Používají se proto na součásti
osobních železničních vozů, na zařízení mlékáren a konzerváren, ve výrobě spotřebního zboží
a nemocničních zařízení.
Oceli manganochrómové mají všechen nikl nahrazen manganem. Obsahují 17 až 20 % Mn a
7 až 11 % Cr. Jsou to austenitické žáropevné oceli, které se používají hlavně v energetice.

Oceli niklové jsou vlastně slitiny s vysokým obsahem niklu. Spolu s dalšími prvky tvoří
slitiny žáropevné. Obsahují 60 až 70 % Ni.

Oceli manganové jsou velmi odolné proti opotřebení. Používají se na součásti vystavené
velkému otěru při současném tlaku a rázu, např. na součásti bagrů, drtičů, mlýnů na kámen,
uhlí aj.

Oceli nástrojové

Oceli třídy 19
Všechny nástrojové oceli jsou oceli ušlechtilé. Pro řadu společných rysů a technickou
významnost mají vyhrazenu samostatnou třídu 19. Rozdělují se na uhlíkové, slitinové a
rychlořezné ( tab. 14 a 15 ):

16
 Tab. 14 – Rozdělení nástrojových ocelí

Tab. 15 – Význam 1. dvojčíslí u uhlíkových nástrojových ocelí

Oceli nástrojové uhlíkové

Na jejich vlastnosti má největší vliv v první řadě obsah uhlíku. Tvrdost oceli v zakaleném
stavu vzrůstá se stoupajícím obsahem uhlíku asi do 1,0 % C, kdy dosahuje maxima asi HRC =
67. Při vyšším obsahu C se tvrdost oceli již výrazně nemění, ale zvětšuje se obsah cementitu,
který zvyšuje řezivost a odolnost proti otěru. Nevýhodou je, že se do určité míry snižuje
houževnatost. Většina uhlíkových ocelí má obsah C od 0,7 do 1,5 %. Podle tvrdosti a se
zřetelem na obsah uhlíku se rozdělují takto:
- oceli velmi houževnaté do 0,7 % C
- oceli houževnaté 0,8 až 0,9 % C
- oceli houževnaté tvrdé 0,95 až 0,2 %C
- oceli tvrdé 0,25 až 1,35 %C
- oceli velmi tvrdé nad 1,4 % C

Jestliže požadujeme u nástrojů velkou houževnatost a vysoká tvrdost není nutná, používáme
oceli s obsahem do 0,7 % C. Jsou to různé druhy malých vřetenových nástrojů, průbojníky,
nástroje pro zpracování potravin, kůže, dřeva, papíru aj. Vyžadujeme-li však vysokou tvrdost
a dostatečnou houževnatost, potom jsou vhodné oceli s obsahem 0,8 až 1,2 % C. Jsou to

17
zejména ruční nástroje na kovové materiály. Klade-li se požadavek na největší tvrdost,
řezivost a odolnost proti otěru i za cenu nízké houževnatosti, používáme oceli s obsahem nad
1,2 % C – např. pilníky.

Oceli nástrojové slitinové

Slitinové oceli se používají k výrobě nástrojů, u nichž uhlíkové oceli nemohou zajistit
nejdůležitější, popř. speciální požadavky na mechanické a fyzikální vlastnosti. Hlavními
přísadami jsou tzv. karbidotvorné prvky (Cr, W, V a Mo), které tvoří tvrdé a až do
vysokých teplot stálé karbidy, a dále prvky nekarbidotvorné (Ni, Si a Co). Ze slitinových
ocelí se vyrábí prakticky všechny druhy řezacích, stříhacích, tvářecích a jiných nástrojů. Jde o
nástroje malé, střední i velké a členité, se značnými požadavky na výkon a životnost. Proto
počet slitinových ocelí je velký.
Proti ocelím uhlíkovým jsou slitinové oceli charakteristické zejména větší
prokalitelností a zvýšenou odolností proti popouštění. Jsou však náročnější na tepelné
zpracování. Jejich výhodou při tepelném zpracování je, že legující prvky posunují převážně
„S“ křivky doprava, čímž je usnadněno kalení. (viz tepelné zpracování ocelí )
Podle provozních podmínek se rozdělují oceli nástrojové slitinové do dvou velkých skupin:
oceli nástrojové slitinové pro práci za studena,
oceli nástrojové slitinové pro práci za tepla.
K hlavním požadavkům na slitinové oceli pro práci za studena je možno zařadit požadavky na
vysokou tvrdost, odolnost proti otěru a dobrou řezivost při vyhovující houževnatosti a
prokalitelnosti. Chemické složení těchto ocelí je různé podle požadavků, které jsou na určité
nástroje kladeny. Hlavním legujícím prvkem je Cr. Podle požadovaných vlastností obsahují
ještě W, Mo,V a Ni v různých kombinacích a množstvích.
Oceli pro práci za tepla mají velkou odolnost proti popouštění, vysokou houževnatost
při poměrně značné pevnosti a prokalitelnosti. Pokud jde o chemické složení, liší se tyto oceli
od předchozích nižším obsahem C a vyšším obsahem W, až 15 %.

Oceli nástrojové rychlořezné

Tvoří samostatnou skupinu vysokolegovaných nástrojových ocelí. Používají se k výrobě
výkonných a vysoce výkonných řezných nástrojů a také nástrojů pro tváření za studena.
Od ostatních nástrojových ocelí slitinových se liší jednak obsahem legujících přísad, jednak
podmínkami tepelného zpracování. V porovnání s uhlíkovými a slitinovými nástrojovými
ocelemi mají v zakaleném a popuštěném stavu vysokou tvrdost, řezivost, velkou odolnost
proti otěru a hlavně odolnost proti popouštění. Vysokou tvrdost si zachovávají i při teplotách
kolem 600oC. Hlavními přísadovými prvky jsou W, Cr, V, Mo a Co. Nejpoužívanější druh,
19 824, má 0,7 % C, 18 % W, 4,3 % Cr a 1,4 % V.
Pro nejvíce namáhané nástroje k obrábění se používají oceli, které obsahují ještě další legující
prvek, kobalt v množství od 5,0 do 11,5 % - jsou to oceli 19 852 až 19 861.
Př. Poldi označování
Radeco – 19 810 Stabil – 19 312
Radeco C - 19 858
Tenax N – 19 732
Tenax NB – 19 733 Tenax H – 19 735

18
Slitiny železa na odlitky
Číselné označení slitin Fe na odlitky je šestimístné a skládá se ze základního a doplňkového
čísla ( viz obr.2 a tab. 16 )

Obr. 2 – Obecné číselné označení sliti železa na odlitky

19
 Tab. 16 – Rozdělení slitin Fe na odlitky a podrobný význam jednotlivých čísel

První doplňkové číslo má stejný význam jako u tvářených ocelí, význam druhého
doplňkového čísla je jiný ( viz tabulka 17 )
Druhá doplňková číslice Způsob odlévání odlitků u slitin Fe
0 do pískových forem
1 staticky do kovových forem kokil
2 odstředivě
3 pod tlakem
4 přesným litím
5 do skořepinových forem
6 až 8 neobsazeno
9 zvláštním způsobem (jinak než 0 až 5)
Tab. 17 – Význam druhé číslice u slitin Fe na odlitky

Litiny
Litina je slitina Fe s C, Si, Mn, P a S, v níž množství uhlíku přesahuje
2,14 %

Litina s lupínkovým grafitem – LLG ( starší označení - šedá litina ) - uhlík je vyloučen v
podobě lupínků.

Podle chemického složení se dělí LLG takto:

- šedé litiny nelegované
- šedé litiny legované a zvláštní slitiny železa na odlitky.

LLG má poměrně malou pevnost v tahu, od 100 do 350 MPa. Zato pevnost v tlaku je asi 3 až
4krát větší než pevnost v tahu. Pevnost v ohybu je 1,5 až 2krát vyšší než v tahu.
Velmi důležitou vlastností šedých litin je velká schopnost útlumu chvění, což je zvlášť
důležité ve stavbě obráběcích strojů (např. stojany obráběcích strojů).

Šedé litiny nelegované

Jsou odstupňovány podle pevnosti v tahu a podle tloušťky stěn odlitků.
42 24 10 - má nejmenší pevnost v tahu 100 MPa. Používá se na tenkostěnné odlitky o
tloušťce stěn od 4 do 15 mm. Jsou to např. trouby na nízký tlak, poklopy, sloupy, součásti
kamen, skříně rozváděčů, sanitní a smaltované zboží aj.
42 2115 - se používá na odlitky o tloušťce stěn od 5 do 30 mm s menšími požadavky na
pevnost. Příkladem použití jsou součásti zemědělských strojů, ložiska, řemenice aj. Šedá litina
42 2420 se používá na odlitky o tloušťce stěn od 8 do 40 mm. Jsou to odlitky strojních
součástí, součástí motorů, turbín, pístových strojů, válců kompresorů apod.

20
42 2425 - se používá na odlitky o tloušťce stěn od 15 do 50 mm, jako jsou ozubená kola a jiné
značně namáhané strojní součásti, a na odlitky středně těžkých obráběcích strojů.
42 2430 - slouží k výrobě značně namáhaných strojních odlitků o tloušťce stěn od 25 do 70
mm.
42 2435 - je vhodná pro výrobu těžkých a vysoce namáhaných strojních součástí o tloušťce
stěn od 40 do 100 mm. Jsou to např. tělesa čerpadel, stojany těžkých obráběcích strojů apod.
42 2456 - patří k nelegovaným šedým litinám se zvláštními vlastnostmi. Její použití není
omezeno tloušťkou stěny odlitku. Má dobré kluzné vlastnosti. Proto se používá na ložisková
pouzdra, písty pro hydrauliku aj.

Šedé litiny legované a zvláštní slitiny železa na odlitky

Tak jako u ocelí na odlitky je možno přísadou dalších prvků dosáhnout speciálních vlastností i
u šedých litin. Jsou to hlavně žárovzdornost a zvýšená odolnost proti korozi v agresivních
chemických prostředích.
Jsou označeny ČSN 42 2465 až 42 2491. Většina z nich jsou žárovzdorné oceli legované Cr,
Si, Mn, které odolávají teplotám až do 800oC. Jejich pevnost je poměrně nízká, 100 až 180
MPa. Používají se na odlitky roštnic, sázecích otvorů pecí, kovových forem pro odlévání šedé
litiny aj. Jsou zde dále dvě žárovzdorné šedé litiny, které obsahují hlavně hliník (Al)
v množství až 30 %. Používají se na odlitky vystavené působení spalin s příměsí SO2 o teplotě
až 1 150oC. Speciální křemíkovou šedou litinu s obsahem až 16 % Si používáme na odlitky
pro přístroje a zařízení vystavené prostředí kyseliny dusičné a sírové. Chrómová šedá litina 42
2491 s 18 % Cr má pevnost 550 MPa a odolává teplotě do 850oC.

Litina s kuličkovým grafitem ( starší název tvárná litina )

Tato litina je důležitým konstrukčním materiálem. Vyrábí se očkováním šedé litiny, tj.
přidáním hořčíku do pánve před odlitím. Po odlití je základní kovová hmota perlitická, v níž
je vyloučen grafit v podobě kuliček, které základní hmotu tolik neporušují. Pevnost základní
hmoty bývá až na 900 MPa, zvýší se tažnost a vrubová houževnatost.
V porovnání s ocelemi na odlitky má výhodný poměr meze kluzu k mezi pevnosti v tahu,
který je asi 0,7, kdežto u ocelí na odlitky je asi 0,55. Vyšší je i únavová pevnost a schopnost
útlumu. Proto se používá tvárných litin na odlitky strojních součástí, které byly dříve
vyráběny kováním nebo z ocelí na odlitky.

Litina s kuličkovým grafitem feritická

42 2303 a 42 2304 - obě mají základní hmotu feritickou, která se získá feritizačním žíháním.
Je to ohřev na 700 až 1 000oC, pomalé ochlazování v peci do 600oC a dochlazování na
vzduchu. Jejich pevnost je menší, 380 MPa u litiny 42 2303 a 420 MPa u litiny

21
42 2304. Naproti tomu mají vysokou houževnatost a mez únavy.
Používají se na odlitky o tloušťce stěn 5 až 100 mm i více. Jsou vhodné na součásti silničních
vozidel, zemědělských strojů, převodové a ložiskové skříně, tělesa armatur a na jiné odlitky
dynamicky namáhané.
Litina s kuličkovým grafitem feriticko-perlitická
42 2305 - má strukturu tvořenou feritem a perlitem a zrnitým grafitem. Hodí se na odlitky o
tloušťce stěn 5 až 100 mm i více, namáhané mechanicky i dynamicky. Nejmenší pevnost
v tahu je 500 MPa.
Litina s kuličkovým grafitem perliticko-feritická
42 2306 - má strukturu tvořenou perlitem, feritem a zrnitým grafitem. Hodí se na odlitky o
tloušťce stěn 5 až 100 mm, namáhané mechanicky a otěrem. Jsou to např. klikové a vačkové
hřídele, ozubená kola, válce, písty aj. Nejmenší pevnost v tahu je 600 MPa.

Litina s kuličkovým grafitem perlitická

42 2307 - má nejmenší pevnost v tahu 700 MPa. Je vhodná na odlitky o tloušťce stěn 5 až 75
mm. Vzhledem k vyšší pevnosti se používá na součásti značně namáhané mechanicky a
odolné proti otěru, např. ozubená kola, rozváděcí kola čerpadel, brzdové bubny apod.
Litiny s kuličkovým grafitem 42 2308 a 42 2309 - mají strukturu vytvořenou perlitem,
sorbitem a zrnitým grafitem. Mají nejvyšší pevnost ze všech šedých litin, a to 800 a 900 MPa.
Jsou vhodné na odlitky o tloušťce stěn 5 až 35 mm, značně mechanicky namáhané, u nichž se
požaduje otěruvzdornost.
Litina s kuličkovým grafitem 42 2340 - má strukturu tvořenou feritem a zrnitým grafitem. Je
tepelně stálá a má poměrně vysokou pevnost, asi 300 MPa. Je proto vhodná na roštnice, vrata
pecí apod.

Temperovaná litina
je houževnatý a snadno obrobitelný materiál, jehož mechanické a technologické
vlastnosti tvoří přechod mezi ocelí na odlitky a šedou litinou. Vyrábí se tepelným
zpracováním odlitků z bílé litiny temperováním v temperovacích pecích.
Temperování je dlouhodobé žíhání, jehož účelem je rozklad ledeburitického
cementitu bílé litiny na železo a grafit. Vyloučený grafit, zvaný temperovaný grafit, má tvar
nepravidelných zrn, jejichž účinek je podobný účinku zrn ve tvárné litině. Podle postupu
tepelného zpracování a převládající struktury základní kovové hmoty se rozdělují
temperované litiny na:
- temperované litiny feritické,
- temperované litiny perlitické.

Temperované litiny feritické mají strukturu složenou z feritu a temperovaného grafitu.

Vzhled lomu je černý. Mají menší pevnost a dobrou houževnatost. Temperovaná litina

22
feritická s černým lomem se označuje ČSN 42 2531, 32, 33 a 42 2534. Jejich pevnost v 10
MPa odpovídá přibližně poslednímu dvojčíslí číselné značky. Používají se na odlitky
s tloušťkou stěn od 3 do 30 mm, s požadovanou vysokou tažností. Jsou to stavební kování,
šroubové klíče, armatury v elektrotechnice, součásti pro automobily apod.
Temperované litiny perlitické mají strukturu složenou převážně z perlitu a temperovaného
grafitu. Vzhled lomu je stříbřitě šedý – bílý. Mají větší pevnost a tvrdost a menší houževnatost
než temperované litiny feritické.
Temperovaná litina perlitická s bílým lomem je označena ČSN 42 2536, 40, 45 a ČSN
42 2555. Jejich pevnost v 10 MPa odpovídá přibližně poslednímu dvojčíslí číselné značky.
Používají se na odlitky s tloušťkou stěn od 3 do 30 mm. Uplatňují se ve stavbě strojů.

Tvárná litina a temperovaná litina se pevnostně vyrovnají ocelím na odlitky ve vyžíhaném

stavu. Mají menší tažnost a houževnatost, ale menší citlivost k účinkům vrubů a větší
schopnost útlumu. Z hlediska slévárenské technologie je nejjednodušší výroba odlitků ze šedé
litiny. Poněkud složitější je výroba odlitků z tvárné a temperované litiny a nejobtížnější je
výroba z ocelí na odlitky.

Poznámka:
42 21 xx – surové železo
42 22 xx – feroslitiny
42 25 xx – kromě temperované i bílá litina a tvrzená litina
ADI litina - V posledních letech se rozšířil sortiment LKG o litiny typu ADI (Austempered
Ductile Iron), u kterých se výsledná struktura získá izotermickým rozpadem austenitu v bainitické
oblasti. Takto zpracované litiny se vyznačují mimořádně příznivou kombinací pevnosti a tažnosti,
která v rozsahu pevnosti hodnot 800 až 1500 MPa přesahuje vlastnosti zušlechtěných uhlíkových
ocelí. Do průmyslové výroby se začali prosazovat po roce 1980 a do roku 1995 se objem jejich
produkce každoročně prudce zvyšuje.

Východiskovým materiálem pro výrobu ADI je jakostní feritická nebo feriticko perlitická LKG.

Na legování, zejména pro zvýšení prokalitelnosti, se využívají Mo a Ni, nebo Cu ,protože posouvají
začátek izotermického rozpadu k delším časům.

23
Označování ocelí dle ČSN EN
Pro označování materiálů dosud platí kromě označování podle platných ČSN EN a ČSN ISO
po přechodnou dobu prozatím i značení ČSN. Je však vhodné používat označení podle ČSN
EN.
Pro označování materiálu můžeme používat buď

označování značkou podle ČSN EN 10027-1

( které se rozděluje do dvou skupin

• Skupina 1: značky ocelí vytvořené podle jejich použití a mechanických

nebo fyzikálních vlastností
• Skupina 2: značky ocelí vytvořené podle jejich chem. složení )
nebo

číselné označování podle ČSN EN 10027-2

OZNAČOVÁNÍ ZNAČKOU PODLE ČSN EN – podle použití a

mechanických nebo fyzikálních vlastností
Značka je kombinace písmen a čísel a skládá se ze základních a přídavných
symbolů např.

První písmeno základního symbolu charakterizuje účel použití a poskytují základní

informace o oblasti použití. V případě, že se jedná o odlitky, předřadí se před uvedené
písmeno navíc písmeno G ( tab.18 )

24
 Tab. 18 – Význam písmen základní značky

Význam přídavného symbolu je v tabulce 19.

Skpina 1:
Nárazová práce Zkušební
27 J 40 J 60 J teplota °C
A = precipitačně vytvrzeno, 1)
JR KR LR + 20
M = termomechanicky válcováno, 1)
J0 K0 L0 0 N = normalizačně žíháno nebo normalizačně
J2 K2 L2 - 20 válcováno, 1)
J3 K3 L3 - 30 Q = zušlechtěno, 1)
G = jiné charakteristiky, pokud je to potřebné,
J4 K4 L4 - 40
následuje jedna nebo dvě číslice.
J5 K5 L5 - 50
J6 K6 L6 - 60
Skupina 2:
C = se zvláštní tvářitelností za P = štětovnice,
studena, Q = zušlechtěno,
D = pro žárové pokovování S = pro stavbu plavidel,
ponorem, T = na trubky,
E = pro smaltování, W = odolné proti atmosférické korozi,
F = pro kování,
H = duté profily, Chemické značky pro další stanovené prvky, např. Cu,
L = pro nízké teploty, je-li třeba, uvedou se spolu s číslem, které udává
M = termomechanicky válcováno, desetinásobek střední hodnoty rozsahu předepsaného

25
 N = normalizačně žíháno nebo
pro obsahu prvku (zaokrouhleno na 0,1 %).
normalizačně válcováno

Tab. 19 – Význam přídavných symbolů

Příklady označení s jejích rozborem ( s využitím tabulek 17 a 18 ):

S 355 J2G1 W
S – ocel pro strojní konstrukce
355 – minimální mez v kluzu Re = 355 MPa
J2 – vrubová houževnatost 27J při - 20°C
G1 – neuklidněná ocel
W – odolná proti atmosferické korozi

E 360 C
E – konstrukční ocel
360 - minimální mez v kluzu Re = 360 MPa
C – ocel vhodná k tváření za studena

Některé oceli mají další specifikace např. oceli pro ploché výrobky ( tab. 20 )

Tab. 20 – Oceli pro ploché výrobky

Příklad:

DC 04 EK
DC – plochý výrobek válcovaný za studena
04 – určený pro zpracování tvářením za studena
EK – vhodný pro konvenční smaltování

26
Kromě výše zmíněných způsobů označení se za značkou mohou objevit i další doplňující
značky charakterizující tepelné zpracování, povrchovou úpravu atd. ( tab. 21, 22 a 23 )

TABULKY PŘÍDAVNÝCH SYMBOLŮ PRO OCELOVÉ VÝROBKY

Příklady symbolů pro zvláštní požadavky

Symbol i) Význam

+CH zpracováno na tvrdost jádra

+H prokalitelnost

+Z15 minimální kontrakce ve směru kolmém k povrchu = 15 %

+Z25 minimální kontrakce ve směru kolmém k povrchu = 25 %

+Z35 minimální kontrakce ve směru kolmém k povrchu = 35 %

 Tyto symboly jsou od předchozích odděleny znaménkem (+). Symboly stanovují charakteristické zvláštní požadavky pro
i)

oceli. Z praktického hlediska jsou ale považovány za přídavné symboly pro ocelové výrobky.

Tab. 21 - Význam doplňujících symbolů pro zvláštní poždavky

Příklady symbolů pro druhy povlaků

Symbol j) Význam

+A žárově pohliníkováno ponorem

+AS povlak ze slitiny Al-Si

+AZ povlak ze slitiny Al-Zn (Al > 50 %)

+CE elektrolyticky pochromováno (ECCS)

+CU povlak Cu

27
 +IC povlak anorganický

+OC povlak organický

+S žárově pocínováno ponorem

+SE elektrolyticky pocínováno

+T žárově pokoveno slitinou Pb-Sn (Terne)

+TE elektrolyticky pokoveno slitinou Pb-Sn (Terne)

+Z žárově pozinkováno ponorem

+ZA žárově pokoveno slitinou Zn-Al (Zn > 50 %)

+ZE elektrolyticky pozinkováno

+ZF povlak Zn a Fe (difúzně žíhaný)

+ZN elektrolyticky pokoveno slitinou Zn-Ni

 Tyto symboly jsou od předchozích odděleny znaménkem (+).

j)

Tab. 22 - Význam doplňujících symbolů pro druhy povlaků

Příklady symbolů pro tepelné zpracování

Odpovídající ČSN 42
Symbol k) Význam 0002

+A žíhaný na měkko .3

28
+AC žíhaný na globulární karbidy .2

válcovaný (bez zvláštních podmínek na válcování nebo tepelné

+AR .0
zpracování)

+AT rozpouštěcí žíhání .

+C zpevněný zpracováním za studena .x1 až 6

zpevněný zpracováním za studena na minimální pevnost v tahu od xxx

+Cxxx .x1 až 6
[MPa]

zpevněný zpracováním za studena na minimální tažnost 0,2 % od xxx

+Cpxxx -
[MPa]

+CR válcovaný za studena .0

+DC dodávaný stav podle výrobce -

+FP zpracovaný žíháním na ferit-perlit a rozsah tvrdosti .9

+HC válcovaný za tepla a zpevněný za studena -

+I isotermicky zpracovaný .9

+LC lehce přetažený za studena případně lehce převálcovaný .21, .31

+M termomechanicky tvářený .9

+N normalizačně žíhaný nebo normalizačně válcovaný .1

+NT normalizačně žíhaný a popouštěný .5

+P precipitačně vytvrzený .9

29
 +Q kalený .4

+QA kalený na vzduchu .4

+QO kalený do oleje .4

+QT zušlechtěný .6

+QW kalený do vody .4

+RA rekrystalizačně žíhaný .2

+S zpracovaný na střihatelnost za studena -

+SR žíhaný na snížení pnutí -

+T popouštěný -

+TH zpracovaný na rozsah tvrdosti -

+U nezpracovaný .6

+WW zpevněný zpracováním za tepla -

 Tyto symboly jsou od předchozích odděleny znaménkem (+).

k)

Tab. 23 – Význam doplňujících symbolů pro tepelné zpracování

OZNAČOVÁNÍ ZNAČKOU PODLE ČSN EN – podle chemického složení

Značky ocelí této skupiny obsahují údaje o chemickém složení oceli. Základní značka začíná
písmenem nebo číslem podle druhu oceli ( tab. 24 )

30
 Tab. 24 – Význam prvních písmen u značení podle chem. složení
Příklady:
- pro oceli nelegované se středním obsahem Mn < 1% ( bez automatových ocelí )

C – uhlíková ocel
35 – obsah uhlíku v setinách tj. 0,35 %
E – předepsaný maximální obsah S
- pro oceli nelegované s obsahem Mn > 1%, nelegované automatové ocelí a legované
oceli pokud je obsah jednotlivých legovacích prvků nižší než 5 % ( bez rychlořezných
ocelí )

10 – obsah uhlíku v setinách tj. 0,1 %

CrMo – hlavní legující prvky
9 - 2,25 % Cr ( viz tabulka příkladu 9/4% Cr )
10 - 1 % Mo ( viz tabulka příkladu 10/10% Mo )

31
- pro legované oceli s minimálním obsahem jednoho legovacího prvku ≥ 5%( kromě
rychlořezných )

X - legovaná ocel s minimálním obsahem jednoho legovacího prvku ≥ 5%

5 – obsah uhlíku v setinách tj. 0,05 %
CrNi – legovací prvky
18 - 18 % Cr
8 - 8 % Ni

- pro rychlořezné oceli

HS – rychlořezná ocel
6-6%W
5 - 5 % Mo
2-2%V
5 - 5 % Co

Číselné označování podle ČSN EN 10027-2

32
Číslo skupiny oceli:
- oceli nelegované
- oceli jakostní
- 00 – oceli obvyklých jakostí
- 01 – konstrukční oceli pro všeobecné použití s Rm < 500MPa
- 02 - konstrukční oceli neurčené k tep. zprac. s Rm < 500MPa
- oceli ušlechtilé
- 11- konstr. oceli na strojní součásti s < 0,5%C
- oceli legované
- oceli jakostní
- 08 – oceli se zvláštními fyz. vlastnostmi
- 09 – oceli pro různé oblasti použití
- oceli ušlechtilé ( výběr )
- 35 – oceli na valivá ůožiska
- 40 – nerezavějící oceli s < 2,5%Ni bez Mo, Nb a Ti
- 43 - nerezavějící oceli s ≥2,5%Ni bez Mo, Nb a Ti
- 44 - nerezavějící oceli s ≥2,5%Ni s Mo bez Nb a Ti
- 89 – vysoce pevné, svařitelné oceli

Označování litin podle EN

1 2 3 4 5 6

1 – EN – evropská norma

33
2 – GJ – litiny
3 – MW – první písmeno je druh litiny ( tab.25 ), druhé písmeno doplňující informace (tab.26)

Tab. 25 – Písmena
charakterizující druh litiny

Tab. 26 – Doplňující informace k druhu litiny

4 a 5 – 360 – 12S – Mechanické vlastnosti (Rm = 360MPa, tažnost 12% ) – tab. 27

34
Tab. 27 – Mechanické vlastnosti

6 – W – Další požadavky na litinu ( W – vhodnost ke svařování ) – tab. 28

35
Číselné označování hliníku a jeho slitin dle ČSN EN 573-1:2005 (42 1401)

Tabulka č. 1: Význam číslic v označení tvářeného hliníku a jeho slitin

Význam 1. číslice Význam 2. číslice Význam 3. a 4. číslice
Skupina
Číslice Řada    
slitin
Změny v mezním obsahu
Určují minimální obsah Al v
doprovodných nebo slitinových
%. Jsou shodné s číslicemi,
prvků 0: nelegovaný hliník s
Al min. uváděnými v označení min.
1xxx 1000 běžným obsahem doprovodných
99,00% procentuálního obsahu Al
prvků 1 - 9: určují zvláštní
stanoveného na 0,01%, za
regulaci obsahu doprovodných
desetinnou čárkou
nebo slitinových prvků
2xxx 2000 Cu
3xxx 3000 Mn
4xxx 4000 Si Modifikace dané slitiny Nemají zvláštní význam,
5xxx 5000 Mg 0: základní slitina rozlišují pouze různé slitiny
6xxx 6000 Mg a Si 1 - 9: modifikace základní slitiny ve skupině
7xxx 7000 Zn
8xxx 8000 ostatní
9xxx 9000 neobsazeno -

Označování stavu tvářených výrobků z hliníku a slitin hliníku podle ČSN EN 515:1996
(42 0053)
Označení stavu tvářených výrobků z hliníku a slitin hliníku se může připojit za označení
slitiny, odděluje se pomlčkou. Základní stavy se označují písmeny, viz. Tab. č. 2. Dále se tyto
stavy rozdělují a označují jednou nebo více číslicemi, které následují po označení základního
stavu. Číslice následující za označením základního stavu se vztahují ke specifickému pořadí
základních postupů zpracování. Význam jednotlivých znaků v označení stavu výrobku, viz.
Obr. č. 2.

36
Tabulka č. 2: Význam písmen pro označení základního stavu
Písmeno Stav výrobku Charakteristika
Tvářené výrobky, u kterých nejsou řízené tepelné podmínky
F z výroby nebo deformační zpevnění. Pro tento stav se nespecifikují meze
mechanických vlastností.
Výrobky žíhané k získání stavu s nejnižší pevností. Tímto
stavem se může označit i výrobek, jehož požadované vlastnosti
O žíhaný
odpovídají stavu žíhanému a je jich dosaženo tvářením za tepla.
Za písmenem může následovat číslice, viz. Tab. č. 3.
Výrobky tvářené za studena po žíhání (nebo po tváření za tepla)
nebo tvářené za studena a částečně žíhané nebo stabilizované k
zajištění specifických mechanických vlastností.
Za písmenem vždy následují minimálně 2 číslice. První číslice
deformačně
H (viz. Tab. č. 4) vyjadřuje typ tepelného zpracování, druhá číslice
zpevněný
(viz. Tab. č. 5) vyjadřuje stupeň deformačního zpevnění a třetí
číslice (viz. Tab. č. 6) se používá v některých případech pro
označení specifického postupu zpracování, popř. lze použít i
další číslice.
Toto označení vyjadřuje nestabilní stav a používá se pouze pro
po rozpouštěcím slitiny, u kterých probíhá po rozpouštěcím žíhání samovolné
W
žíhání stárnutí při normální teplotě. Označení je specifikováno pouze
pokud je vyznačena doba přirozeného stárnutí. Např.: W 1/2 h.
tepelně
zpracovaný k Výrobky, tepelně zpracované, s nebo bez dodatečného
získání deformačního zpevnění k získání stabilního stavu.
T
stabilních stavů Po písmenu následuje jedna nebo více číslic, které vyjadřují
jiných než F, O, zvláštní postup zpracování, viz. Tab. č. 7 – 11.
H

Tabulka č. 3: Význam číslic v označení žíhaného stavu

Označen
Stav výrobku Charakteristika
í
O1 vysokoteplotně Tvářené výrobky, tepelně zpracované přibližně při stejné
žíhaný a pomalu teplotě a době jako při rozpouštěcím žíhání a pomalu
ochlazený ochlazené na normální teplotu, pro zajištění rozměrové
stability. Tento stav se používá pro výrobky, které se

37
 třískově obrábějí před rozpouštěcím žíháním prováděným u
uživatele. Meze mechanických vlastností se pro tento stav
nespecifikují.
Tvářené výrobky, speciálně tepelně-mechanicky
tepelně-mechanicky zpracované. Tento stav se používá pro výrobky
O2
zpracovaný superplasticky tvářené před rozpouštěcím žíháním
prováděným u uživatele.
Plynule odlitý drát nebo pás, vysokoteplotně žíhaný k
odstranění nebo snížení segregací, za účelem zlepšení
O3 homogenizovaný
následné tvařitelnosti a/nebo k usnadnění rozpouštěcího
žíhání.

Tabulka č. 4: Význam první číslice po písmenu H v označení deformačně zpevněných

stavů
Označen
Stav výrobku Charakteristika
í
pouze deformačně Výrobky deformačně zpevněné na požadovanou pevnost bez
H1x
zpevněný dodatečného tepelného zpracování.
Výrobky deformačně zpevněné více než je požadováno u
konečných výrobků a následně částečně žíhané ke snížení
deformačně pevnosti na požadovanou hodnotu.
H2x zpevněný a Pro slitiny, které se odpevňují při normální teplotě, mají
částečně žíhaný stavy H2x a H3x stejné min. meze pevnosti v tahu. Pro
ostatní slitiny mají stavy H2x stejnou min. mez pevnosti v
tahu jako stavy H1x a vyšší tažnost.
Výrobky deformačně zpevněné, mechanické vlastnosti se
po deformačním stabilizují nízkoteplotním tepelným zpracováním nebo
H3x zpevnění a ohřevem během výroby. Stabilizace zlepšuje tvárnost. Toto
stabilizaci označení se používá pro nestabilní slitiny, které se při
normální teplotě postupně odpevňují.
po deformačním
Výrobky deformačně zpevněné, které mohou být (během
zpevnění a
H4x vypalování nebo sušení následujícím po barvení nebo
lakování nebo
lakování) podrobeny určitému částečnému žíhání.
barvení

Tabulka č. 5: Význam první číslice po písmenu H v označení deformačně zpevněných

stavů
Označení Charakteristika
Číslice na druhém místě za písmenem H vyjadřuje konečný stupeň deformačního zpevnění a
je stanovena min. hodnotou meze pevnosti v tahu. Nejtvrdší stav z běžné výroby se označuje
číslicí 8 (Hx8). Pevnost stavu Hx8 je odvozena z min. pevnosti v tahu slitiny ve stavu
žíhaném O (viz. níže). Ostatní stavy označené Hx1 - Hx9 vyjadřují pevnosti slitiny
vzhledem k pevnosti ve stavu žíhaném O a deformačně zpevněném Hx8.
Stavy, jejichž pevnost v tahu je přibližně v polovině meze kluzu pevností v
Hx1
tahu ve stavu O a pevností v tahu ve stavu Hx2.
Hx2 Stavy, jejichž pevnost v tahu je přibližně v polovině meze kluzu pevností v

38
 tahu ve stavu O a pevností v tahu ve stavu Hx4.
Stavy, jejichž pevnost v tahu je přibližně v polovině meze kluzu pevností v
Hx3
tahu ve stavu O ve stavu Hx2 a pevností v tahu ve stavu Hx4.
Stavy, jejichž pevnost v tahu je přibližně v polovině meze kluzu pevností v
Hx4
tahu ve stavu O a pevností v tahu ve stavu Hx8.
Stavy, jejichž pevnost v tahu je přibližně v polovině meze kluzu pevností v
Hx5
tahu ve stavu Hx4 a pevností v tahu ve stavu Hx6.
Stavy, jejichž pevnost v tahu je přibližně v polovině meze kluzu pevností v
Hx6
tahu ve stavu Hx4 a pevností v tahu ve stavu Hx8.
Stavy, jejichž pevnost v tahu je přibližně v polovině meze kluzu pevností v
Hx7
tahu ve stavu Hx6 a pevností v tahu ve stavu Hx8.
Min. pevnost v Zvýšení pevnosti Min. pevnost v Zvýšení pevnosti
tahu ve stavu O pro stav Hx8 tahu ve stavu O pro stav Hx8 [MPa
[MPa] [MPa] [MPa] ]
do 40 55 45 - 60 65
Hx8 65 - 80 75 85 - 100 85
105 - 120 90 125 - 160 95
165 - 200 100 205 - 240 105
245 - 280 110 285 - 320 115
325 a vyšší 120 -
Stavy, jejichž min. mez pevnosti v tahu je vyšší o min. 10 MPa než mez
Hx9
pevností v tahu stavů Hx8.
Poznámka: Pokud hodnota meze pevnosti nekončí číslicí 0 nebo 5, zaokrouhluje se nahoru
na 0 nebo 5.

Tabulka č. 6: Význam třetí číslice po písmenu H v označení deformačně zpevněných

stavů
Označen
Charakteristika
í
Číslice na třetím místě za písmenem H označuje variantu dvojmístného označení. Používá
se v případě, kdy stupeň určení stavu a/nebo mechanických vlastností je rozdílný, ale
zároveň blízký stavům s dvojmístným označením nebo v případě, kdy je významně
ovlivněna jiná mechanická vlastnost.
Výrobky, které nelze kvalifikovat jako žíhané, protože jsou i po konečném žíhání
Hx11 dostatečně zbytkově deformačně zpevněné, ale zároveň ne natolik aby
odpovídaly stavu Hx1.
Výrobky, jejichž stavu bylo dosaženo tvářením za zvýšené teploty nebo malou
H112 deformací tvářením za studena, a u kterých jsou specifikované meze
mechanických vlastností.
Výrobky ze skupiny slitin 5xxx (obsah Mg min. 4%), u kterých jsou
H116
specifikované meze mechanických vlastností a odolnost proti vrstevnaté korozi.
Dezénové nebo vzorované plechy a pásy vyrobené z odpovídajícího stavu Hxx.
Např.: dezénový plech vyrobený za stavu H42 se označuje H424. H114 – pro
Hxx4
výrobky vyrobené ze stavů O, Hx1, H111, H112. Mechanické vlastnosti stavu po
dezénování nebo vzorování se mohou lišit od výchozího stavu.

39
 Pro svařované trubky. V závislosti na slitině a geometrii trubky mohou být meze
Hxx5
mechanických vlastností odlišné od odpovídajícího stavu Hxx výchozího pásu.

Tabulka č. 7: Význam první číslice po písmenu T (stavy po tepelném zpracování k

získání stavů jiných než F, O, H)
Označen
Stav výrobku
í
ochlazený ze zvýšené teploty
tváření a přirozeně stárnutý k
T1
dosažení dostatečně
stabilního stavu
ochlazený ze zvýšené teploty
tváření, tvářený za studena a
T2
přirozeně stárnutý k dosažení
dostatečně stabilního stavu
po rozpouštěcím žíhání  , 1)
tváření za studena a
T3 přirozeném stárnutí k
dosažení dostatečně
stabilního stavu
po rozpouštěcím žíhání   a1)
přirozeném stárnutí k
T4
dosažení dostatečně
stabilního stavu
ochlazený ze zvýšené teploty
T5
tváření a uměle stárnutý
po rozpouštěcím žíhání   a1)
T6
umělém stárnutí
po rozpouštěcím žíhání 1) a
T7
přestárnutí / stabilizaci
po rozpouštěcím žíhání 1),
T8 tváření za studena a umělém
stárnutí
po rozpouštěcím žíhání  , 1)
Charakteristika
Výrobky, které nejsou zpracované za studena po
ochlazení ze zvýšené teploty tváření nebo u
kterých se tváření za studena při vyrovnání nebo
napřímení neprojeví na mezích mechanických
vlastností.
Výrobky, které jsou pro zlepšení pevnosti tvářené
za studena po ochlazení ze zvýšené teploty tváření
nebo výrobky, u kterých má tváření za studena při
vyrovnání nebo napřímení významný vliv na meze
mechanických vlastností.
Výrobky, pro zlepšení pevnosti tvářené za studena
po rozpouštěcím žíhání nebo výrobky, u kterých
má tváření za studena při vyrovnání nebo
napřímení významný vliv na meze mechanických
vlastností.
Výrobky, které nejsou po rozpouštěcím žíhání
tvářeny za studena nebo u kterých se tváření za
studena při vyrovnání nebo napřímení neprojeví
na mezích mechanických vlastností.
Výrobky, které nejsou tvářené za studena po
ochlazení ze zvýšené teploty tváření nebo u
kterých se tváření za studena při vyrovnání nebo
napřímení neprojeví na mezích mechanických
vlastností.
Výrobky, které nejsou po rozpouštěcím žíhání
tvářené za studena, nebo u kterých se tváření za
studena při vyrovnání nebo napřímení neprojeví
na mezích mechanických vlastností.
Výrobky uměle stárnuté po rozpouštěcím žíhání za
bod maximální pevnosti za účelem řízení nějaké
jiné významné charakteristické vlastnosti než
mechanické vlastnosti.
Výrobky tvářené za studena pro zlepšení pevnosti
nebo výrobky, u kterých má tváření za studena při
vyrovnání nebo napřímení významný vliv na meze
mechanických vlastností.

T9 umělém stárnutí a tváření za Výrobky tvářené za studena pro zlepšení pevnosti.

studena
1)
 Poznámka: u některých slitin řad 6000 nebo 7000 se dosáhne stejných mechanických

40
vlastností jak při rozpouštěcím žíhání provedeném v peci, tak i při dostatečně rychlém
ochlazení (k udržení složek v tuhém roztoku) ze zvýšené teploty tváření. V těchto případech
se označení T3, T4, T6, T7, T8 a T9 používá pro oba způsoby zpracování.

Tabulka č. 8: Přehled použití číslic na prvním místě po písmenu T

Tváření za Ochlazení z teploty Rozpouštěcí žíhání prováděné
Stárnutí
studena tváření v peci 1)
ne T1 T4
přirozené
ano T2 T3
ne T5 T6
umělé před stárnutím T7
-
po stárnutí T9
1)
 Poznámka: u některých slitin řad 6000 nebo 7000 se dosáhne stejných mechanických
vlastností jak při rozpouštěcím žíhání provedeném v peci, tak i při dostatečně rychlém
ochlazení (k udržení složek v tuhém roztoku) ze zvýšené teploty tváření. V těchto případech
se označení T3, T4, T6, T7, T8 a T9 používá pro oba způsoby zpracování.

Tabulka č. 9: Význam dalších číslic po písmenu T a W

Označen
Stav výrobku Charakteristika
í
Za označení stavů T1 až T9 je možné přidat jednu nebo více číslic pro označení variant
zpracování, které významně mění charakteristiky výrobku vzhledem k původnímu stavu T.
Tato číslice (popř. více číslic) může vyjadřovat:
-rozpouštěcí žíhání a/nebo precipitační vytvrzování
-stupeň tváření za studena po rozpouštěcím žíhání
-uvolnění vnitřního pnutí
Tx51 po uvolnění uvolnění vnitřního pnutí Deska, plech, válcovaná nebo za studena
vnitřního vypnutím dokončená tyč, volně kovaný nebo
pnutí kruhový výkovek a válcovaný kruh, které
se po rozpouštěcím žíhání nebo po
ochlazení ze zvýšené teploty tváření
vypnou na požadované hodnoty. Po
vypnutí se dále nevyrovnávají. Trvalá
Txx51 deformace:
Desky: 1,5 - 3 %,
Plechy: 0,5 - 3 %,
Válcované nebo za studena dokončené
tyče: 1 - 3 %, Volně kované nebo
kruhové výkovky, válcové kruhy: 1 - 5
%.
Tx510 Lisovaná tyč, profil, trubka a tažená
Txx510 trubka, které se po rozpouštěcím žíhání
nebo po ochlazení ze zvýšené teploty
tváření vypnou na požadované hodnoty.
Po vypnutí se dále nevyrovnávají. Trvalá
deformace:

41
 Lisované tyče, profily a trubky: 1 - 3 %,
Tx511 Průtlačně lisovaná tyč, profil, trubka a
tažená trubka, které se po rozpouštěcím
žíhání nebo po ochlazení ze zvýšené
teploty tváření vypnou na požadované
hodnoty. Po vypnutí se mohou mírně
Txx511 vyrovnat, aby vyhověly normalizovaným
mezním úchylkám. Trvalá deformace:
Lisované tyče, profily a trubky: 1 - 3 %,
Tažené trubky: 0,5 - 3 %.
Tx52 Výrobky u kterých se vnitřní pnutí uvolní
stlačením po rozpouštěcím žíhání nebo
uvolnění vnitřního pnutí
po ochlazení ze zvýšené teploty tváření.
Txx52 stlačením
Trvalá deformace:
1 - 5 %.
Tx54 po uvolnění uvolnění vnitřního pnutí Zápustkové výkovky u kterých se vnitřní
vnitřního kombinací vypnutí a pnutí uvolní dodatečným tvářením za
Txx54 pnutí stlačení studena v konečné zápustce.
W51
Nestabilní stavy po rozpouštěcím žíhání a
W52 Wxx
uvolnění vnitřního pnutí
W54
po rozpouštěcím žíhání
ze stavu žíhaného (O, Zkušební materiál tepelně zpracovaný ze
O1, atp.) nebo z výroby stavu žíhaného (O, O1, atp.) nebo ze
T42 označení stavu z výroby (F). Toto označení se
(F) a přirozeném stárnutí
číslicí 2 na k dosažení dostatečně může také použít pro výrobky tepelně
druhém stabilního stavu zpracované z jakéhokoliv jiného stavu,
místě po T4 pokud je toto zpracování prováděno
nebo T6 po rozpouštěcím žíhání uživatelem a jeho výsledkem jsou
ze stavu žíhaného (O, mechanické vlastnosti odpovídající těmto
T62
O1, atp.) nebo z výroby stavům.
(F) a umělém stárnutí
Typu T7 velmi omezeně Výrobky uměle přestárnuté za účelem:
T79
přestárnutý -zlepšení vlastností jako korozní
Omezeně přestárnutý k odolnost, lomová houževnatost, odolnost
dosažení maximální proti vrstevnaté korozi,
T76 pevnosti v tahu současně -získání vhodného kompromisu mezi
s dobrou odolností proti těmito uvedenými vlastnostmi a pevností
vrstevnaté korozi v tahu
Omezeně přestárnutý,
mezi T73 a T76, k
dosažení dostatečné
T74 pevnosti v tahu,
odolnosti vůči korozi za
napětí, vrstevnaté korozi
a lomové houževnatosti
T73 plně přestárnutý k
dosažení nejlepší

42
 odolnosti proti korozi za
napětí

Tabulka č. 10: Další rozšíření stavů písmene T

Označení Charakteristika
Označuje rozpouštěcí žíhání při nižší než normalizované teplotě nebo
vyjadřuje omezené rychlosti kalení nebo omezené a řízené úrovně tváření
Číslice 1 na za studena nebo umělého stárnutí za podmínek vedoucích k přestárnutí.
druhém místě Používá se u tvářených výrobků, u kterých je požadována jedna nebo více
po T z následujících vlastností: zlepšení tažnosti, zlepšení tvařitelnosti, menší
deformace, zlepšení lomové houževnatosti, atd. než odpovídá podmínkám
Tx.
Číslice 1, 3 - 9 Zvýšená úroveň tváření za studena po rozpouštěcím žíhání nebo umělém
na druhém místě stárnutí. U některých zvláštních typů stavů T8 se číslice na druhém místě
po T3, T8, T9 používá k označení různého stupně nedostárnutí.
Číslice 1, 3 - 5
na druhém místě Označení různých stupňů nedostárnutí.
po T5, T6
Číslice 6 na
Označení úrovně mechanických vlastností, zpravidla vyšší než T5, T6,
druhém místě
získané speciálně řízeným zpracováním.
po T5, T6

Tabulka 11: Přehled možných použití číslic na druhém místě po písmenu T

Způsob zpracování
Číslice na 2.
místě Zkušební přestárnut Tváření za nedostárnut Zvláštní
materiál í studena í zpracování
1 - 1)
T31, T81 T51, T61 1)

2 T42, T62 -
3 T73 T83 T63
4 T74 T64 1)
- 1)
5 1)
T65
6 T76 T36, T86 - T56, T66
7 1) T37, T86
8 1) 1)

9 T79 T39, T89

1)
Poznámka: možné budoucí využití

Tabulka 12: Příklady symbolů pro stavy zpracování

Označen
Charakteristika
í
H14 deformačně zpevněný - 1/2 tvrdý
H18 deformačně zpevněný 4/4 tvrdý (plně zpevněný)
H111 žíhaný a mírně deformačně zpevněný (méně než H11) během po sobě

43
 následujících operací jako je vypínání nebo rovnání
mírně deformačně zpevněný po tváření za zvýšené teploty nebo po tváření za
H112
studena s omezenou velikostí (specifikují se meze mechanických vlastností)
dezénované nebo vzorované plechy nebo pásy vyrobené z odpovídajícího stavu
H114
Hxx
H22 deformačně zpevněný a částečně žíhaný - 1/2 tvrdý
H24 deformačně zpevněný a částečně žíhaný - 1/2 tvrdý
H28 deformačně zpevněný a částečně žíhaný - 4/4 tvrdý (plně zpevněný)
T3 po rozpouštěcím žíhání, tváření za studena a přirozeném stárnutí
po rozpouštěcím žíhání, uvolnění vnitřního pnutí vypnutím řízenou velikostí
(trvalá deformace pro plech - 0,5 až 3%, pro desku -1,5 až 3%, pro válcovanou
T351 nebo za studena dokončenou tyč -1 až 3%, pro volně kovaný a kruhový výkovek
a válcovaný kruh -1 až 5%) a přirozeném stárnutí. Po vypnutí se tyto výrobky
dále nevyrovnávají
T4 po rozpouštěcím žíhání a přirozeném stárnutí
po rozpouštěcím žíhání, uvolnění vnitřního pnutí vypnutím řízenou velikostí
(trvalá deformace pro plech - 0,5 až 3%, pro desku -1,5 až 3%, pro válcovanou
T451 nebo za studena dokončenou tyč -1 až 3%, pro volně kovaný a kruhový výkovek
a válcovaný kruh: -1 až 5%) a přirozeném stárnutí. Po vypnutí se tyto výrobky
dále nevyrovnávají
T6 po rozpouštěcím žíhání a umělém stárnutí
po rozpouštěcím žíhání, uvolnění vnitřního pnutí vypnutím řízenou velikostí
(trvalá deformace pro plech - 0,5 až 3%, pro desku -1,5 až 3%, pro válcovanou
T651 nebo za studena dokončenou tyč -1 až 3%, pro volně kovaný a kruhový výkovek
a válcovaný kruh -1 až 5%) a umělém stárnutí. Po vypnutí se tyto výrobky dále
nevyrovnávají
po rozpouštěcím žíhání a umělém stárnutí - úroveň mechanických vlastností je
T66 vyšší než u T6, čehož se dosáhne speciálně řízeným zpracováním (pro slitiny
sérií 6000)
T8 po rozpouštěcím žíhání, tváření za studena a umělém stárnutí
T9 po rozpouštěcím žíhání, umělém stárnutí a tváření za studena

Porovnání (pouze směrné) a) odpovídajících stavů tvářených výrobků z hliníku a slitin

hliníku podle ČSN 42 0055: 1993 a ČSN EN 515: 1996 (42 0053)
Podle ČSN 42 0055 (doplňkové dvojčíslí) c) Podle ČSN EN 515 b)
.00 F
.01 H112
.10;.11;.15 O
.12;.13;.14 O2
.17 H12
.18 H22
.21;.23;.24;.25 H14
.22;.26 H24
.27 H16

44
 .28 H26
.30;.31;.35 H18
.32;.36 H28
.41 H19
.60;.61 T4
.63 T3
.70;.71 T6
.72;.74 T9
.73 T8
a)
je-li v tabulce na jednom řádku uvedeno více stavů, nelze jednotlivé stavy navzájem
jednoznačně přiřadit
b)
stavy podle ČSN EN 515, které nejsou uvedeny v tomto sloupci norma ČSN 42 0055
nestanovuje
c)
stavy podle ČSN 42 0055, které nejsou uvede

45