Obchodní akademie a Vyšší odborná škola sociální,

Ostrava – Mariánské Hory, příspěvková organizace

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0322

Číslo materiálu VY_32_INOVACE_01_CJL_15

Název šablony III/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Tematický celek Národní obrození

Národní obrození v letech 1820 – 1848
Téma

Autor Mgr. Eva Mikulíková

Obor vzdělání Obchodní akademie, ekonomické lyceum, veřejná správa

Ročník 1.
Pracovní list nás teoreticky seznamuje s přínosem
2. generace národního obrození a jejími hlavními
představiteli, stručně se zmiňuje o rukopisných padělcích
Anotace a představitelích myšlenek panslavismu. Obsahem
pracovního listu je ukázka se zadanými úkoly.

Výklad učitele a řízený dialog, společná četba konkrétních

literárních děl a jejich klasifikace podle druhů a žánrů,
Metodický pokyn samostatná práce individuální i skupinová s porozuměním
obsahu textu.

Datum vytvoření Prosinec 2012

Národní obrození v letech 1820 – 1848

 Obchodní akademie a Vyšší odborná škola sociální,
Ostrava – Mariánské Hory, příspěvková organizace

Přínos 2. generace národního obrození:

Tato generace si kladla mnohem vyšší cíle: uzákonění spisovného jazyka, vytvoření české
vědy
a zároveň umělecky náročné literatury.

Významnou osobností pro druhou obrozeneckou generaci je Josef Jungmann.

Josef Jungmann (1773 – 1847)

Narodil se v Hudlicích u Berouna. Po studiích filosofie v Praze působil Jungmann jako

profesor na gymnáziu v Litoměřicích, později v Praze, kde kolem sebe soustředil pražskou
vlasteneckou společnost. Později se stal rektorem pražské univerzity.
Jeho hlavní význam spočívá v jeho vědecké a organizační práci.
Navazoval na myšlenky Josefa Dobrovského, oproti Dobrovskému píše česky. Navazoval na
veleslavínskou češtinu. Zasloužil se o vydání prvního vědeckého časopisu Krok.

Jazykovědné práce: Slovesnost, Historie literatury české, Slovník česko-německý

Slovesnost – učebnice, jež sloužila ke školním účelům, obsahovala dvě části – teorii literatury
a čítanku.

Historie literatury české – opírá se o německy psané dílo Josefa Dobrovského Dějiny českého
jazyka a literatury, v tomto díle podal seznam českých děl od nejstarších dob po svou
současnost.

Slovník česko-německý – pětidílný, skutečné veledílo, které poukazuje na bohatost češtiny,

obsahoval na 120 000 hesel.

Napsal mnohé časopisecké stati proti poněmčování. Nejznámější z nich je Rozmlouvání

o jazyce českém. Tato stať je jistým jazykovým programem generace, která se stavěla proti
poněmčování ve školách a požadovala zavedení češtiny do škol a úřadů.
V tomto díle spolu rozmlouvá současný Čech a Němec s Čechem veleslavínské doby.
Jungmann vyzdvihuje kvalitu veleslavínské češtiny a ostře kritizuje češtinu své doby. Čech
mluví špatně a nesrozumitelně, poloněmecky. Němec kritizuje Čechy za napodobování
němčiny.

Překladatelská činnost:

Josef Jungmann nebyl tvůrčím básníkem, básnická díla významných autorů překládal, o tom
svědčí velké množství překladů z němčiny, francouzštiny a angličtiny.
 Obchodní akademie a Vyšší odborná škola sociální,
Ostrava – Mariánské Hory, příspěvková organizace

Rukopisné padělky:

Obrozenci těžce nesli, že se v našich zemích nedochovaly hrdinské zpěvy. Proto se objevila
snaha vytvořit padělky, které by je nahradily, a tím by se posílilo národní sebevědomí.

Rukopis královédvorský – objeven v roce 1817 Václavem Hankou ve věžní kobce

ve Dvoře Králové.
Skladby byly kladeny do 13. století. Rukopis obsahoval 6 epických básní, 2 skladby
lyrickoepické a 6 lyrických písní.
Epické básně oslavovaly vítězné boje nad nepřáteli. Lyrické písně měly milostný obsah.

Rukopis zelenohorský – údajně objeven r. 1817 na zámku Zelená Hora, r. 1818 byl rukopis
anonymně zaslán Františku Kolowratovi. Za pravděpodobné padělatele byli považováni
Václav Hanka a Josef Linda.

Rukopis zelenohorský obsahoval část básně Sněmy a báseň Libušin soud s námětem sporu
bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví a jejich rozsouzení kněžnou Libuší. Skladby mají
pocházet z přelomu 8. a 9. století.

Prakticky od doby nálezu obou rukopisů se vedou spory o jejich pravost a autorství.
Okamžité pochybnosti měl Josef Dobrovský, naopak později za pravost rukopisů se postavili
František Palacký a Pavel Josef Šafařík.
V roce 1886 se do mnohých sporů významně zapojili profesoři české univerzity v čele
s Tomášem Garriguem Masarykem. Rukopisy byly touto skupinou označeny za padělky.

Význam rukopisných padělků:

 Posílení národního sebevědomí,

 inspirační podnět v literatuře (Mácha, Zeyer), výtvarném umění (Mánes, Myslbek,
Aleš), hudbě (Smetana).

František Palacký (1798 – 1876)

Český historik, politik, spisovatel je považován za zakladatele moderního českého

dějepisectví.

Narodil se v Hodslavicích na Moravě v českobratrské rodině. Vysokoškolská studia nabyl

v Trenčíně a Bratislavě. Výhodným sňatkem nabyl hmotného zabezpečení, a tak se mohl
věnovat budování národního povědomí.

Navazoval na myšlenky Josefa Jungmanna, ale i Josefa Dobrovského, byť měl odlišný názor
na pravost Rukopisu zelenohorského. Palacký se s Dobrovského kritikou neztotožnil.

R. 1868 se účastnil položení základní kamene Národního divadla.

 Obchodní akademie a Vyšší odborná škola sociální,
Ostrava – Mariánské Hory, příspěvková organizace

Dílo: Dějiny českého národa v Čechách a na Moravě (nejdříve psáno německy, později
česky).
V 5 dílech obsáhl historii českých zemí od nejstarších dob až po nástup Habsburků (1526).
České dějiny viděl v neustálém střetávání dvou protichůdných principů, slovanské
demokracie a germánského feudalismu. Za vrchol českých dějin považuje dobu husitskou.

Jako politik byl zastáncem austroslavismu – myšlenky federativního uspořádání rakouské

monarchie (budoucnost českých zemí viděl v zachování Rakouska, ale s vlastní českou
politickou samosprávou).

František Palacký se těšil nesmírné úctě celého národa, říkalo se mu také Otec národa.

Představitelé myšlenky panslavismu (všeslovanství)

Panslavismus (všeslovanství) – myšlenka slovanské vzájemnosti, vzájemného poznávání

a sbližování všech slovanských národů; idea byla navrhována v několika podobách, jedna
z nich předpovídala prvenství Rusů mezi slovanskými národy.

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)

Narodil se ve Strakonicích. Studia filosofie nedokončil, stal se vychovatelem a redaktorem

Pražských novin. Stal se profesorem slavistiky ve Vratislavi, ke konci života přešel do Prahy.

Sbíral lidovou slovesnost a stal se představitelem ohlasové poezie, která napodobuje obsahem
i formou lidovou tvorbu. Původně chtěl Čelakovský vytvořit ohlasy lidové poezie všech
slovanských národů, ale později se soustředil na písně ruské a české.

Dílo: Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých

Ohlas písní ruských (1829) – společnost přijala s velkým nadšením, navazuje na ruské byliny
(hrdinské zpěvy). Převažují epické básně, kde hlavní hrdinové, bohatýři, bojují proti
nepřátelům země.
Typické rysy básní: opěvování ruské přírody, hrdinství, rusismy (sobaka).
Nejznámější epické básně: Ilja Muromec, Ilja Volžanin
(Jména typických ruských hrdinů, jak je znal z bylin, ponechal, ale povahu jim změnil.)

Ohlas písní českých (1839) – převažují básně lyrické, historické, poučné, satirické, milostné,
český Ohlas nemá písně hrdinské.

Odlišnosti lidové poezie ruské a české charakterizoval v úvodu českého Ohlasu.

 Rusko přirovnává ke krajině mohutných lesů, jezer a moří, proto vznikly rozsáhlé
epické skladby.
 Obchodní akademie a Vyšší odborná škola sociální,
Ostrava – Mariánské Hory, příspěvková organizace

 Českou lidovou poezii přirovnal k říčkám, potůčkům, lesíkům, proto se objevují spíš
krátké lyrické básně.

Do Ohlasu byla zařazena balada Toman a lesní panna, která vypovídá o vášnivé lásce
a tajemných přírodních silách.

Mnohem většího úspěchu nabyl Ohlas písní ruských.

Další představitelé panslavismu:

Pavel Josef Šafařík, Jan Kollár - Slováci

Na Slovensku, které patřilo Uhrám, se používalo do 40. let 19. století jako spisovného jazyka
češtiny. K jazykové odluce došlo až r. 1843, kdy skupina kolem Ĺudovíta Štúra začala
používat jako spisovného jazyka středoslovenský dialekt (nářečí).

Seznam použité literatury, prameny:

BALAJKA, B., SOLDÁN, L., CHAROUS, E. Přehledné dějiny literatury I. Praha: Fortuna,
1995. ISBN 80-7168-198-9. s. 110 – 117.

MARTINKOVÁ, V. A KOL. Čítanka 1. Praha: Tripolia, 2001. ISBN 80-86448-14-2. s. 409.

URL: <http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/josef-jungmann/slovesnost.html> [cit. 2012-11-26]

PRÁCE S TEXTEM:
 Obchodní akademie a Vyšší odborná škola sociální,
Ostrava – Mariánské Hory, příspěvková organizace

1. ukázka:

Jiskra padla pod koníčkem,

sestra volá za bratříčkem:
„Slyš, Tománku, radu mou,
nedávej se doubravou:
objeď dolem k Svaté hoře,
ať nemám po tobě hoře,
dej se raděj v zápolí,
ať mě srdce nebolí."

1. Určete autora a název díla.

2. Využijte internetu a pokuste se o stručnou interpretaci básně.
3. Vysvětlete tvar slova nejraděj v předposledním verši.

2. ukázka:

Kde z těchto pramenův ničeho dobyti nelze, tu dlužno obrátiti se k přirozenosti a vnitřní
obrazovatedlnosti jazyka českého, a tvořiti slova k danému ponětí buď skládáním dvou
jiných, buď, což jemu více svědčí, odvoděním jich pomocí před- a zásuvek /affixa et suffixa/.
Oním spůsobem dějeme se Němcům, tímto latiníkům podobnějšími.

1. Určete autora a název díla.

2. Jak se jmenuje popsaný způsob tvoření slov?
3. Vyhledejte cizí slova, ze kterého jazyka jsou přejata a jaké termíny pro ně použijeme
v současné češtině.
4. Co to jsou příbuzné jazyky?
5. Na jaké skupiny dělíme slovanské jazyky?