HISTORIE Stavitel Antonín Fischer z 

Fryštáku
a Holešova (1841–1905)1
1. část
J A N G A L E TA , M A R T I N Š O L C

První část článku o významné, leč zapomenu-

té osobnosti Holešovska se primárně zaměří
na osobnost Antonína Fischera, na jeho ško-
lení, veřejnou a politickou činnost a na pro-
voz jeho stavební irmy. Fischer totiž svými
kontakty i rozhledem převyšoval běžné mě-
řítka maloměstského stavitele, a byť uvidíme,
že se to možná jen málo projevilo na vzhledu
jeho realizací, nelze pominout, že se jistě odra-
zilo v jejich počtu.1

Antonín Fischer (obr. 1) se narodil 13. červ-

na 1841 ve Fryštáku v rodině podsedníka
a tkalce Filipa Fischera a jeho ženy Petronily,
rozené Kapplové. Jeho životní pouť se pak
skončila v Holešově v domě na Palackého tří-
dě 545, kde 10. prosince 1905 zemřel na mrtvi-
ci a následně byl pohřben do honosné secesní
hrobky s bronzovým reliéfem anděla na míst-
ním hřbitově.2 (obr. 3) Během šedesáti pěti pro- Obr. 1. Portrét Antonína Fischera (repro: Ludvík Jadrníček.
žitých let však toho stihl opravdu hodně a to Městečko Fryšták, s. 216).
nejen ve svém oboru – tedy ve stavitelství, ale
také ve veřejném a spolkovém dění.
Malíř a spisovatel Ludvík Jadrníček, který se s Antonínem Fischerem znal osobně, přináší
ve své knize Městečko Fryšták z roku 1933 mnoho cenných, byť ne vždy ověřitelných informací.
Nechme jej několikrát přímo promluvit, nejprve ke stavitelovu otci Filipovi (1812–1866): „... byl
tichý, přičinlivý, rozumný muž, od všech ctěn a vážen... Bavil se rád s učenými lidmi a rád je hostil (viz
Bartoš). Jaké vážnosti požíval, vysvítá z dopisu dra. Vilib. Absolona jeho synovi, kde píše mezi jinými:

1/ Tento příspěvek vznikl v návaznosti na výstavu Slavné stavby Antonína a Vladimíra Fischerových ve Zlí-
ně, Holešově, Fryštáku a okolí, která byla uspořádána nakladatelstvím Foibos Books a Kotěrovým centrem
architektury na podzim 2015 a v zimě 2016 postupně ve všech třech městech. Za všestrannou pomoc au-
toři děkují mimo jiné Mgr. Ondřeji Machálkovi z Městského muzea a galerie Holešov. Příspěvek zároveň
vznikl v rámci speciického výzkumu na Semináři dějin umění Filozoické fakulty Masarykovy univerzity
v Brně.
2/ V hrobě jsou pohřbeni i další lidé, Fischerova žena Františka, jejich dcera Jitka, její muž Karel Groh, je zde
umístěno i jméno jejich syna Vladimíra Groha, popraveného nacisty v roce 1941. Navíc zde leží i syn druhé
Fisherovy dcery Olgy, sedmiletý Toníček Peška. Že šlo od počátku o rodinnou hrobku Fischerů, dávají
Evangelický kostel v obci Rusava (foto: Jan Galeta, 2015). vědět i pozůstatky nápisu RODINA FISCHEROVA na horním oblouku.

1 30 / k a p i to l a XXXXXXXXXXXX S t av it el Ant onín Fis c her z   Fry š t ák u a  Hol eš ova / 1 3 1

 Obr. 2. Podpis a iremní razítko A. Fischera,
1902, Stavební úřad Holešov. Spisovna,
k. ú. Holešov, č. p. 661 (foto: Martin Šolc,
2016).
‚Ctím v něm muže rozšafného a osvíceného, vlastence velečinného, pečujícího neustále o blaho obce a ob-
čanů‘ “.3 Antonín Fischer tedy vyrůstal v prostředí podnětném a pobízejícím k činorodosti, jeho
otec dokonce kandidoval do moravského zemského sněmu, byť neúspěšně. František Skopalík
k tomu napsal: „Valaši byli pro kandidáta pana Fišera z Fryštáka, milého přítele mého, občana pořádného
a strana hanácká stála při mně… “.4 Zároveň šlo u Fischerů o prostředí vlastenecky české, což v té
době na Moravě ještě zdaleka nebývalo běžné. Z Fryštáku tehdy pocházela nebo je s ním spjata
velmi silná generace osobností, které se vepsaly do kulturních a vědeckých dějin Moravy a tito
muži byli vrstevníky a blízkými přáteli Antonína Fischera. Krom již zmíněných Absolona a Bar-
toše jmenujme ještě MUDr. Jana Fischera či etnografa a spisovatele Jana Havelku.
Byť o Fischerových školních letech nevíme nic, hypoteticky můžeme předpokládat, že vycho-
dil reálnou školu, snad v Olomouci, kde studovali i Bartoš a Havelka. Právě s těmito přáteli se měl
poté vydat na studia do Vídně, avšak jediným a ne příliš přesným zdrojem je nám Jadrníček,
který píše: „studoval stavitelství na technice vídeňské, praxi počal roku 1864 u architekta Baumgartena“5
a „roku 1862 byl Vilibald Absolon zapsán na lékařské fakultě vídeňské university. Z jeho přátel zároveň
inskribovali Jan Fischer na fakultě lékařské, Bartoš a Havelka na ilozoické a Antonín Fischer na technice
pro obor stavitelství“6 a dále ještě cituje vyprávění jistého V. J.: „Dyš sem měl v roku 65tém dva synky
ve Vídni, toš sem se tam chťéł jednúc za něma podívat... Tam mě na štacióně čekali fryštáčtí študenti, toš
stavitel Fischer a Absolon, u kterých sem potém bývał“.7 Není tedy zřejmé, měl-li Fischer nastoupit stu-
dium na k. k. Polytechnisches Institutu roku 1862, či jindy a zároveň není řečeno, kdy jej ukončil,
pouze to vypadá, že studoval ještě i během své praxe. Zásadní však je, že jméno Antonína Fischera
3/ Bartošem je míněn etnograf František Bartoš. MUDr. Vilibald Absolon byl mimo jiné zetěm archeologa
a speleologa Jindřicha Wankela a otcem archeologa Karla Absolona. Viz JADRNÍČEK, Ludvík. Městečko
Fryšták. Brno, 1933, s. 216.
4/ SKOPALÍK, František. Ze Záhlinic, in: Moravské noviny 29. 3. 1861, roč. XIII, č. 26. s. 107, citováno dle FIŠER,
Zdeněk (ed.). František Skopalík. Život a dílo v dokumentech II. Brno, 2015, s. 188.
5/ JADRNÍČEK, Ludvík. Městečko Fryšták. Brno, 1933, s. 216.
6/ Ibidem, s. 193.
7/ Ibidem, s. 181. J. V. je zřejmě autorův otec Valentin Jadrníček.
1 32 / k a p i to l a H I S T O R I E
se v seznamech studentů polytechniky v 60. letech vůbec nevyskytuje.8 Pokud tedy nemáme Ja-
drníčkova tvrzení šmahem zamítnout, nabízí se rozumná hypotéza, že Fischer na školu docházel
jako zv. Gasthörer, tedy hostující, nepravidelný posluchač, nezapsaný k řádnému studiu. Bylo
by to i logické, neboť nepocházel z bohatých poměrů a takto by si mohl ke studiu přivydělávat,
např. u zmíněného architekta Baumgartena.
Každopádně profesorem pro Bauwissenschaft, čili nauku o stavitelství, byl tehdy na poly-
technice specialista na inženýrské stavby Joseph Stummer von Traunfels (1808–1891)9 a na před-
náškách mohl Fischer mezi spolužáky potkat i takové pozdější osobnosti jako Alexandera Wiele-
mansa von Monteforte, autora justičních paláců ve Vídni, Olomouci a Brně, Maxe Fleischera,
projektanta mnoha synagog, například v Českých Budějovicích či Brně, Josefa Hudeze, autora
bývalé radnice v Místku a univerzity v Lublani či urbanistu Camila Siteho. Během pozdější praxe
v architektonické kanceláři Antona Baumgartena (1820–1887)10 se pak Fischerovi dostalo zauče-
ní do skutečného provozu projekční irmy. Baumgarten mezi léty 1864–1866 navrhoval a stavěl
pět rozsáhlých neorenesančních nájemních domů, některé přímo na Ringstraße (např. pro bratry
Todescovy na Dumbastraße 2). Můžeme předpokládat, že Fischer se podílel na kreslení plánů
k těmto domům či přímo provozu na staveništi. A jak uvidíme, odrazil se Baumgartenův styl
i v jeho vlastní tvorbě, které se věnoval hned po návratu do Fryštáku, kde roku 1866 založil sta-
vební irmu (obr. 2).
Podle Jadrníčka se měl Antonín Fischer ve Vídni spolu s výše jmenovanými přáteli účast-
nit místního českého společenského života. Pravidelně se prý scházívali v hostinci a podíleli
se na činnosti spolků Morava, Beseda, Pokrok a Zpěváckého spolku, přičemž navazovali zná-
mosti i s takovými osobnostmi jako byl Ladislav Rieger, František Palacký či Karolina Světlá.11
Byť se toto možná více týkalo jeho literárně zdatných přátel, než Fischera samotného, ani jemu
nebyla cizí Jadrníčkem zmíněná slovanská vzájemnost, kterou prý tehdy pěstovali. Můžeme tak
soudit třeba i ze jmen, které dal svým dětem (Vladimír, Jitka, Olga). Stejně tak mu nebylo cizí čes-
ké vlastenectví a koneckonců Rieger s Palackým byli později čestnými členy Čtenářského spolku
v Holešově, kterému Fischer předsedal.12 I vzhledem k tomu, jak činný byl později ve spolkovém
životě Fryštáku a Holešova, lze věřit také v jeho aktivní účast na českém dění Vídni.
Podívejme se blíže právě na společenské působení Antonína Fischera po návratu z hlavního
města. Ve Fryštáku stál roku 1867 u založení Zpěváckého kroužku a v roce 1883 Pěvecko-čtenář-
ského spolku Rovnost. Ani po přestěhování do Holešova v roce 187513 jeho společenské aktivity
8/ Tuto informaci laskavě sdělila MMag. Alexandra Wieser z Universitätsarchiv Technische Universität Wien,
za což jí autoři ze srdce děkují.
9/ Skoro čtyřicet let stál v čele ředitelství společnosti Severní dráhy a projektoval např. železnici z Lipníka
do Bohumína, mosty u Bohumína a Břeclavi a spolupracoval s jinými architekty, přičemž řešil technické
hledisko projektů (např. Nordbahnhof ve Vídni. 1859–1865). Viz Hedwig Gollob, Joseph Mauritius Stum-
mer von Traunfels, Bläter Für Technikgeschichte, Band 14, 1952, s. 64–80.
10 / Studoval na vídeňské akademii a je autorem takřka třiceti velkých honosných nájemních domů typu
hof a paláců, hlavně ve Vídni. Patřil k představitelům zv. přísného historismu a neorenesance, viz Inge
Scheidl, heslo Anton Baumgarten, Architektenlexikon Wien 1770–1945, [online, cit. 2016-08-01]. Dostupné
z <htp://www.architektenlexikon.at/de/1011.htm>.
11 / JADRNÍČEK, Ludvík. Městečko Fryšták. Brno, 1933, s. 192–195.
12 / ŽELEZNÁ, Irena. Z historie Čtenářského spolku a Městské knihovny Holešov, in: Střípky z historie Holešov-
ska II. Holešov, 2014, s. 19.
13 / Státní okresní archiv Kroměříž (dále SOkA KM), fond A8 Okresní úřad Holešov, Sčítací operáty Holešov
1900, č. u. j. 318h, č. p. 4/98. – Jadrníček uvádí rok 1874, viz JADRNÍČEK, L. Městečko Fryšták. Brno, 1933,
s. 216.
S t av it el Ant onín Fis c her z   Fry š t ák u a  Hol eš ova / 1 3 3
neutichaly. Stal se členem Matice školské v Brně (tu spoluzakládal jeho přítel František Bartoš
a jejím úkolem bylo zřizovat a provozovat české školy) a byl předsedou jejího holešovského od-
boru.14 Přispíval také na různé vlastenecké či dobročinné účely, daroval třeba 10 zl. na zakoupení
bot pro chudé holešovské žáky.15 Coby předseda holešovského Čtenářského spolku uspořádal
sbírku pro Národní divadlo v Brně a zaslané peníze doprovodil těmito slovy: „Na oslavu otevřeni
Národního divadla v Praze uspořádal výbor čten. spolku v Holešově v neděli dne 18. t. m. domácí zábavu
s tombolou, jejíž čistý výnos obnášející 60 zl. zasíláme s prosbou, aby odveden byl fondu národního divadla
v Brně. Kéž bychom se dočkali brzy podobné slavnosti v Brně, jakou slaví bratři naši v Praze! Ant. Fischer,
starosta spolku. Ferd. Štěpán, jednatel“.16 Přispěl i Matici Besedního domu v Brně17 a byl také členem
holešovského Sokola, ve stavebním odboru pomáhal organizovat stavbu Sokolovny, jíž se však
už nedožil.18
Neopomenutelný byl Antonín Fischer i svou politickou činností, kterou přispěl k rozvoji
Holešova, v jehož obecním výboru působil od přelomu 70. a 80. let. Už v roce 1881 se výrazně
zasazoval, aby město podpořilo vznik trati z Hulína do Bystřice pod Hostýnem, která se pak ote-
vřela roku 1882.19 Minimálně od roku 1893 zastával post radního20 a v obecním výboru pracoval
až do své smrti. Jeho domovskou partají byla moravská Národní strana, tedy moravská odnož
zv. staročechů vedená Aloisem Pražákem. Z jeho dalších veřejných funkcí v rámci správy města
jmenujme třeba předsednictví Holešovské místní školní rady roku 1892.21 Působil i jako stavební
znalec při stavbách ve městě, a to dokonce i těsně před svou smrtí, kdy se 17. října 1905 účastnil
určení stavební čáry při novostavbě domu Albína Gotwalda v dnešní Bezručově ulici.22
Svou jednoznačně českou povahu a národní hrdost projevil při mnoha příležitostech. V roce
1883 žádaly obce holešovského okresu, aby se škola v Holešově změnila z německé na českou23
a zemská školní rada delegovala toto rozhodnutí na město Holešov. Tam se podle anonymní-
ho pisatele listu Moravská orlice (v podstatě stranických novin moravské Národní strany) ode-
hrál tuhý vnitřní boj v obecním výboru a jen Antonín Fischer měl být zárukou toho, že příznivci
německé školy nebudou mít většinu.24 O dva roky později pak právě jeho neúčast na zasedání
výboru dopomohla k tomu, že čestným občanem Holešova byl jmenován okresní hejtman Ig-
naz Flaschar, který byl Němec, což zvedlo vlnu nevole. Anonymní pisatel se doslova vyjádřil:
„Nešťastnou náhodou odcestoval stavitel Fischer téhož dne za svým povoláním a tak odstraněn i onen člen
výboru, který byl nejvíce nebezpečným“. Fischer podal pak proti tomuto jmenování protest.25 Roku
14 / Z Holešova, Moravská orlice, 17. 3. 1895, roč. XXXIII, č. 64. s. 4.
15 / Z Holešova, Moravská orlice, 14. 1. 1894, roč. XXXII, č. 10. s. 5.
16 / Pro Národní divadlo v Brně, Moravská orlice, 25. 11. 1883, roč. XII (XXI), č. 271. s. 2. Místopředsedou Čtenář-
ského spolku byl již od roku 1879, tedy záhy po svém přibytí do Holešova (Z Holešova, Našinec, 5. 1. 1897,
roč. XI, č. 3. s. 2), předsedou byl minimálně od roku 1883 (Matici školské v Brně, Moravská orlice, 18. 9. 1883,
roč. XII (XXI), č. 213. s. 2).
17 / Matice Besedního domu v Brně, Moravská orlice, 8. 9. 1892, roč. XI (XX), č. 203. s. 3–4.
18 / Slavnostní spis Sokola holešovského. Holešov, 1906, s. 14.
19 / KOPŘIVA, Vojtěch – ŠŮSTAL, Martin. Střípky z dějin tratí kroměřížské dráhy. Kroměříž, 2002, s. 6.
20 / Národopisná výstava v Holešově, Moravská orlice, 9. 3. 1893, roč. XXXI, č. 56. s. 2.
21 / Konkurs, Moravská orlice, 27. 11. 1892, roč. XXX, č. 272. s. 6.
22 / Stavební úřad Holešov. Spisovna, k. ú. Holešov, č. p. 58.
23 / Deputace z Holešovska, Moravská orlice, 8. 2. 1883, roč. XII (XXI), č. 31. s. 2.
24 / Z Holešova. Moravská orlice, 6. 5. 1883, roč. XII (XXI), č. 104. s. 4.
25 / Z Holešova. Našinec, 29. 11. 1895, roč. XVII, č. 141. s. 2.
1 34 / k a p i t o l a H I S T O R I E
1891 měl čestnou roli při vyprovázení ostatků zemědělského odborníka a poslance moravského
zemského sněmu i říšské rady Františka Skopalíka. Ten totiž zesnul v Holešově a jeho rakev byla
3. března slavnostně vypravena do Záhlinic. Fischer, který svůj vztah ke Skopalíkovi vyjádřil
v jednom z jejich vzájemných dopisů z roku 1880 slovy: „Račte i na budůcnost Vaši přátelskú lásku
ke mně zachovat; budu se vždy vynasnažovat, Vašeho přátelství hodným se ukázat,“ kráčel v čele tohoto
průvodu s pochodní v ruce.26 O dva roky později se účastnil slavnostního odhalení Skopalíkovy
pamětní desky v Záhlinicích, kde na hostině pronesl přípitek věnovaný „národní písni jako nej-
krásnějšímu plodu lidu našeho, v první řade lidu rolnického“.27 V roce 1901 pak coby holešovský radní
spolupodepsal a snad i spoluformuloval prohlášení adresované c. k. vládě předsedy Ernesta von
Koerbra v otázce zřízení české univerzity v Brně, kde se mimo jiné píše: „by pro národ Český v hlav-
ním městě Moravy zřízena byla druhá univerzita, odůvodňujíce její potřebu tím, že národ Český, náležející
k nejvěrnějším strážcům vznešené dynastie habsbursko-lotrinské, má-li i nadále zůstati pevným sloupem
říše rakousko-uherské, musí vědecky a osvětově býti zdokonalován“.28
Antonín Fischer se vyznamenal i spolupořádáním mnoha společenských akcí, jmenujme např.
Radhošťskou slavnost v Holešově v roce 1890, kde se angažovala i jeho žena Františka a dcera
Jitka, a která sestávala z deilé spolků ze širokého okolí, hudby, taneční zábavy atd.29 Roku 1893,
když se připravovala Národopisná a průmyslová výstava v Holešově, která byla lokální před-
skokankou velké Národopisné výstavy v Praze 1895, byl Fischer zvolen předsedou odboru in-
stalačního a dekoračního a měl tak zřejmě na starosti nejen celý prostorový rozvrh výstavy, ale
i její uměleckou výzdobu. Sám se se svou irmou výstavy účastnil i jako vystavující a celá akce
se navíc konala ve školní budově, kterou před pár lety vyprojektoval a postavil.30
Zcela samozřejmě se pak Fischer věnoval i ekonomickým zájmům. Dlouhá léta byl členem
výboru Občanské záložny v Holešově, do 24. března 1904 pak dokonce místopředsedou.31 Roku
1895 byl s mnoha jinými zvolen do výboru Rolnického akciového pivovaru Záhlinice a mezi lety
1902 a 1905 byl členem jeho správní rady.32 Jistě tedy patřil i mezi jeho akcionáře, zvláště když
jeho irma projektovala a stavěla pivovarské budovy.
Právě o jeho vlastním stavebním podnikání toho ale mnoho nevíme – tedy krom samotných
realizací. Podle Jadrníčka složil roku 1868 stavitelskou zkoušku v Brně, ale samostatně projek-
toval a stavěl již dříve. Navíc prý „vypsati všechny stavby, které p. Fischer provedl, je skoro nemožné,
může se ale směle říci, že devět desetin veškerých staveb, které se v okrese holešovském v letech 1866
do 1905 budovaly, pochází od něho“.33 A ačkoliv toto tvrzení musíme brát s nadsázkou, jeho archivně
26 / SOkA KM, fond B-a 120 Archiv obce Záhlinice, Inv. č. 399. – K úmrtí poslance Skopalíka. Moravská orlice,
5. 3. 1891, roč. XXIX, č. 52. s. 1.
27 / Oslava památky Skopalíkovy. Moravská orlice, 12. 7. 1893, roč. XXXI, č. 156. s. 1.
28 / Pro zřízení české univerzity na Moravě. Moravská orlice, 27. 1. 1901, roč. XXXIX, č. 23. s. 2.
29 / Z Holešova. Moravská orlice, 17. 8. 1890, roč. XXVIII, č. 188. s. 4.
30 / Národopisná výstava v Holešově. Moravská orlice, 9. 3. 1893, roč. XXXI, č. 56. s. 2. – Upomínka na výstavu
v Holešově 1893. Holešov, 1893. – VÁLKOVÁ, Veronika. Dějiny muzejnictví v Holešově. Nepublikovaná diplo-
mová práce. Filozoická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2009.
31 / Zapsání do rejstříku společenstev. Amtsblat zur Brünner Zeitung, 9. 5. 1904, č. 106, s. 1. – PILAŘOVÁ, Rad-
ka. Spořitelna města Holešova v letech 1894–1948. Nepublikovaná diplomová práce. Filozoická fakulta Uni-
verzity Palackého v Olomouci, 2013.
32 / SOkA KM, fond Rolnický akciový pivovar Záhlinice – Eintragungen in das Genossednschafts-Register.
Amtsblat zur Brünner Zeitung, 14. 5. 1902, č. 110. s. 2. – Zapsání do rejstříku společenstev. Amtsblat zur
Brünner Zeitung, 17. 6. 1905, č. 138. s. 1.
33 / JADRNÍČEK, Ludvík. Městečko Fryšták. Brno 1933, s. 216–217.
S t av it el Ant onín Fis c her z   Fry š t ák u a  Hol eš ova / 1 3 5
 či v literatuře doložené stavby tvoří dlouhý seznam a ten zdaleka nebude kompletní. Netušíme
tedy sice, kolik lidí přesně zaměstnával, ani jakých byli profesí, jistě jich však muselo být velké
množství a nemusíme pochybovat, že měl vlastní stavbyvedoucí (políry), zedníky,34 tesaře,35 po-
vozníky, snad i štukatéry, kameníky, v pozdějších letech jistě i kresliče atd., přičemž vlastnil také
cihelnu36 a velký pozemek na dnešní holešovské Grohově ulici, kde byl sklad stavebního dřeva,
kůlny, stodola a domek hlídače.37 Víme navíc, že roku 1887 byl v Holešově stavitelem jediným
a pokud mu v 90. letech konkuroval Josef Drahoš,38 nebylo to na dlouho, neboť se záhy odstěho-
val do Kroměříže. Zde se nabízí hypotéza, že někteří z mladší generace holešovských stavitelů,
např. Jan Janáč,39 Jan Rolek (1879–1942) či Josef Kloz, kteří pak byli činní až do 30. let,40 pracovali
před svým osamostatněním právě ve irmě Antonína Fischera, kde mohli nabýt potřebné zkuše-
nosti. Jako zaměstnance irmy máme pramenně doloženého Rudolfa Dvořáka na pozici „stavitel-
ský asistent,“ který Fischera zastupoval při jednání o stavbě domu Pokorných roku 1890.41
Pokud jde o Fischerův osobní život, jsme odkázáni na skoupé údaje matrik. Oženil se 10. října
1869 ve Fryštáku s dcerou starosty Valentina Rektoříka a měl s ní tři děti – Vladimíra, který se stal
architektem a rektorem VUT v Brně, Jitku, která vystudovala penzionát Vesna v Brně,42 provdala
se za soudního radu Karla Groha a jejím synem byl historik Vladimír Groh a nakonec Olgu, která
se provdala za Josefa Pešku, ředitele pivovaru v Záhlinicích.43 Jen díky dobovým svědectvím
můžeme říci i něco o povaze Antonína Fischera. Ludvík Jadrníček o něm napsal, že to byl „Milý
pán, upřímný rádce, dobrý zpěvák a neúnavný pracovník ve svém oboru“.44 Další charakteristiku pak
přináší neznámý pisatel Moravské orlice, který se vyjadřuje těmito slovy: „Jest on mužem rázným,
národovcem horlivým a což hlavní, národovcem zjevným... Slyšel jsem nazývati pana Fischera rebelantem,
inu lidé takoví, jimž jest láska k národu, národní česť, hrdosť i statečnost rebelantstvím, odsuzují se takovým

34 / Při stavbě kostela v Rusavě je v letech 1873 a 1874 doloženo osm jeho zedníků a polír. FIŠER, Zdeněk (ed.).
Daniel Sloboda. Dokumenty I. – Deníky. Přerov 2001, s. 242 a 246.
35 / V roce 1879 posílal Fischer čtyři tesaře do Záhlinic na stavbu hostince, viz SOkA KM, fond B-a 120 Archiv
obce Záhlinice, Inv. č. 400.
36 / Handelsadressbuch und Gewerbeadressbuch der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthumes Schlesien, Brünn
1887, s. 187.
37 / Stavební úřad Holešov. Spisovna, k. ú. Holešov, č. p. 538.
38 / Upomínka na výstavu v Holešově 1893. Holešov, 1893, s. 44.
39 / Jan Janáč totiž na konci roku 1905, po smrti Antonína Fischera, převzal jím projektovanou a realizovanou
stavbu lednice ve dvoře Záhlinické pivnice v Holešově, což by mohlo ukazovat na jistou kontinuitu a po-
tvrzovat vyslovený předpoklad. Viz Stavební úřad Holešov. Spisovna, k. ú. Holešov, č. p. 58.
40 / CHATRNÝ, Jindřich – JANEČKA, Jaroslav – OBŠIVAČ, Jan – ŠMÍD, Miroslav. Areál Strategické průmyslové
zóny Holešov v proměnách času. Holešov, 2009, s. 24.
41 / Stavební úřad Holešov. Spisovna, k. ú. Holešov, č. p. 59. – Tento Rudolf Dvořák je snad totožný se stejno-
jmenným stavitelem z Vyškova, který se např. roku 1896 účastnil soutěže na turnovskou sokolovnu, viz
Zprávy stavebné. Technický obzor, 10. 4. 1896, roč. IV, č. 10. s. 84.
42 / Z „Vesny“. Moravská orlice, 14. 11. 1889, roč. XXVII, č. 262. s. 5.
43 / MZA, fond Matrik, sign. 7594, Matrika ř. k. fary Holešov, oddaní 1896–1913, s. 8. – Jadrníček uvádí J. Pešku
jako sládka ve Velkých Popovicích (Městečko Fryšták. Brno, 1933, s. 216). Sládek tohoto jména tam po roce
1908 skutečně byl a šlo tedy nejspíše o stejnou osobu (viz ČIŽMÁŘ, Zeno. Velkopopovická legenda. Velké
Obr. 3. Hrob rodiny Fischerovy v Holešově (foto: Martin Šolc, 2016). Popovice, 2004, s. 10).
44 / JADRNÍČEK, Ludvík. Městečko Fryšták. Brno, 1933, s. 216.

1 36 / k a p i to l a H I S T O R I E S t av it el Ant onín Fis c her z   Fry š t ák u a  Hol eš ova / 1 3 7


Obr. 4. Stará škola ve Fryštáku před Fischerovou přestavbou a po ní (repro: Ludvík Jadrníček. Městečko Fryšták, s. 93).
výrokem sami... “.45 O zbožnosti a zároveň zámožnosti pana stavitele pak vypovídá pořízení vit-
rážového okna do fryštáckého kostela sv. Mikuláše roku 1885.46 Zbožnost ukazuje nejen donace
na výzdobu svatostánku, ale také ikonograie vitráže provedené prestižní irmou Benedikta Škar-
dy z Brna. Zobrazení sv. Antonín a sv. Františka jsou totiž jmenovci a tím pádem zřejmě i osobní
patroni manželů Fischerových. Movitost donátora pak ukazuje cena – okno prý stálo 350 zl.,
což v té době byl takřka roční plat obyčejného zedníka.47 V roce 1898 pak Fischer přispěl 250 zl.
i na nová barevná okna pro kostel v Holešově.48
A než přejdeme ke stavební činnosti Antonína Fischera, ještě drobná poznámka o jazyce
a pravopisu. Fischer sám své jméno vždy psal v německé podobě, tak, jak je používáno i v tom-
to článku, signoval takto výkresy i dokumenty. Pokud se někde objevuje varianta Fišer (např.
v úmrtní matrice), jde vždy o chybu. Co se týká jazyka, v jakém jsou psány jeho stavební výkresy
a dokumenty, pak lze říci, že se vždy řídil svým zákazníkem, takže např. pro Seilerny, Wrbny či
židovskou obec jsou plány psány německy, pro české objednavatele česky.
45 / Z Holešova. Našinec, 29. 11. 1895, roč. XVII, č. 141. s. 2.
46 / JADRNÍČEK, Ludvík. Městečko Fryšták. Brno, 1933, s. 112.
47 / SEJBAL, Jiří. Základy peněžního vývoje. Brno, 1997, s. 314.
48 / Z Holešova. Moravská orlice, 29. 12. 1898, roč. XXXVI, č. 295. s. 3.
1 38 / k a p i t o l a H I S T O R I E
Počátek kariéry
Nyní se obraťme k jeho stavebním aktivitám. Fischerovým zřejmě prvním projektem i staveb-
ní akci po návratu z Vídně se stalo rozšíření staré školy ve Fryštáku (P. I. Stuchlého 26, 1866–
1867).49 Tato přístavba byla čistě utilitární, jen školu rozšířila o druhou polovinu a je skromným
začátkem kariéry, nijak nedávajícím najevo, že její autor má za sebou zkušenost z hlavního města
mocnářství (obr. 4).
Jeden z dalších úkolů však byl naopak prestižní. Šlo o novostavbu evangelického kostela
v horské obci Rusava (úvod. fotograie příspěvku). Stavbu inicioval farář a botanik Daniel Slobo-
da, muž s velkým rozhledem, který nechal plány vypracovat u jednoho z nejlepších architektů 19.
století, u Ludwiga von Förstera z Vídně (1797–1863). Sloboda i jeho syn Miloslav měli četné osob-
ní kontakty na různé Fryštáčany a snad právě takto se Antonín Fischer roku 1869 dostal k tomu,
že převzal stavbu s hotovými základy po staviteli Kotasovi z Bystřice pod Hostýnem. Výstavba
se pro nedostatek inancí táhla už od roku 1865, zednické práce byly ukončeny 1872, věž (kterou
však Fischer již asi nestavěl) až 187850 a k vysvěcení došlo teprve 1883.51 Zajímavé je, že, plány kte-
ré pro Slobodu vypracoval Förster, sice hmotou odpovídají realizované stavbě,52 avšak pojetím
fasády nikoliv. Försterův plán počítal s omítáním a zdobením v duchu zv. Rundbogenstil (tedy
s obloučkovým vlysem pod střechou či zvýrazněnými záklenky oken), realizovaná podoba kos-
tela je však z neomítaného kamene a prostá. Také věž byla nakonec provedena jako čtyřboká a ne
osmiboká. Je zřejmé, že tato zjednodušení byla způsobena nedostatkem inancí, zajímavější však
je hypotetická možnost, že za nimi stojí Antonín Fischer a je tak spolu se slovutným Försterem
spoluautorem kostela.53
Pokračování v příštím čísle
***
Mgr. Jan Galeta (n. 1982) absolvoval Seminář dějin umění na Filozoické fakulty Masarykovy univerzity
v Brně. V současné době zpracovává svou dizertační práci a působí v Kotěrově centru architektury v Praze.
Momentálně se specializuje na zv. národní domy na přelomu 19. a 20. století, ale obecně se zabývá dějina-
mi architektury v posledních dvou stech letech.
***
Mgr. Martin Šolc (n. 1984) absolvoval Seminář dějin umění na Filozoické fakultě Masarykovy univer-
zity v Brně. V současnosti působí v rámci Národního památkového ústavu, v Metodickém centru moderní
architektury v Brně, kde se zaměřuje na praktickou, výzkumnou a metodickou činnost v památkové péči.
Jeho badatelským zájmem, potažmo tématem disertační práce, je architektura 19. a 20. století a umění
v kontextu židovských rodin.
49 / JADRNÍČEK, Ludvík. Městečko Fryšták. Brno, 1933, s. 216.
50 / Z Rusavy. Našinec, 8. 11. 1878, roč. X, č. 131. s. 3.
51 / MACŮREK, Josef. Z minulosti východní Moravy v 18.–19. století. Brno, Kroměříž 1980, s. 78, 82–83. – FIŠER,
Zdeněk (ed.). Daniel Sloboda. Dokumenty I. – Deníky. Přerov 2001, s. 219–221, 224, 231, 232, 235, 241, 242, 246,
259.
52 / Jeden publikoval FIŠER, Zdeněk (ed.). Daniel Sloboda. Dokumenty VII. O Rusavě a Valaších pod Hostýnem.
Rusava, 2002, s. 89.
53 / Toto tvrzení si v budoucnu vyžádá další průzkum archiválií.
S t av it el A nt onín Fis c her z   Fry š t ák u a  Hol eš ova / 1 3 9