Postmoderna

✗ název postmoderna se vžil pro označení kultury nové doby, kdy začíná být velmi
intenzivně vnímána krizovost dosavadní civilizace a vyčerpanost celého moderního
myšlení (období začínající racionalismem a osvícenstvím); v postmoderní době se
kniha stává labyrintem, v němž je třeba hledat určité hodnoty; při tomto hledání
náleží významná úloha čtenáři; ten je autorem zván ke spolupráci, k textové hře; na
rozdíl od moderny, která byla zaměřena na omezený okruh čtenářů, postmoderna
počítá i s masovými konzumenty
✗ postmoderní dílo se staví proti avantgardním tendencím, které si většinou hrají jen
s formou literárního díla; postmoderní romány mají sklon k mystifikaci a umožňují
velké množství interpretací

Umberto Eco (1932)

✗ italský filozof, estetik a sémiolog (sémiologie = nauka o znacích), v 70. letech se

stal prvním profesorem sémiotiky na univerzitě v Bologni
✗ Eco je držitelem řady prestižních ocenění a několika čestných doktorátů
✗ proslavil se koncepcí tzv. otevřeného díla – to ponechává čtenáři značnou svobodu
při interpretaci, nabízí více možných výkladů
✗ román Jméno růže - vzorové postmodernistické dílo; Eco román koncipoval
současně jako historickou detektivku, filozofický traktát, sondu do problematiky
tolerance a studii o symbolech; hlavním hrdinou příběhu je františkánský mnich,
bývalý inkvizitor Vilém z Baskervillu, který má vyluštit záhadu děsivých vražd
mnichů v jednom opatství na severu dnešní Itálie; ústředním motivem románu je
knihovna opatství pojatá jako labyrint, tajemství, symbol lidské vzdělanosti, ale
také jako místo zápasu o svobodu lidského poznání; rozluštění celého tajemství
vražd je spojeno právě s ní: v knihovně je ukrýván vzácný rukopis – Aristotelova
Poetika; v závěrečné části románu se dozvídáme, že všechny vraždy má na svědomí
bývalý knihovník, slepý stařec Jorge, který dělal vše pro to, aby Aritotelovu
Poetiku před čtenáři ukryl (kniha má stránky napuštěné jedem); příběh vyvrcholí
požárem knihovny, při němž shoří celé opatství; z významné knihovny středověkého
světa zbudou jen útržky pergamenů a pahýly knih; z těchto torz vytváří mnich
Adso, jenž tehdy dělal zkušenému Vilémovi pomocníka, text Jména růže; Eco román
vytvořil pro dva typy čtenářů: jednak pro čtenáře vzdělaného, kultivovaného a
jednak pro čtenáře běžného; každý z nich si však po přečtení odnese něco jiného
✗ další díla: romány Baudolino, Foucaltovo kyvadlo, Tajemný plamen královny Loany ,
Ostrov včerejšího dne, Pražský hřbitov
Salman Rushdie (1947)

✗ britský prozaik indického původu; vystudoval univerzitu v Cambridge

✗ za román Satanské verše byl ajatolláhem Chomejním odsouzen k trestu smrti; od
roku 1988, kdy román vyšel, je nucen se skrývat pod ochranou Scotland Yardu;
kniha je zakázána v řadě zemí, její výtisky byly veřejně páleny, v Tokiu byl roku
1991 ubodán její japonský překladatel, v roce 1993 byl zastřelen její norský
překladatel...
✗ Rushdie není zdaleka tím nevinným umělcem, jak sám sebe často prezentuje a jak
je v západním světě zcela nekriticky přijímán; Satanské verše byly údajně
plánovány jako obchodní artikl, který dodá zboží reklamu a prodejnost
✗ román Satanské verše - ústředním tématem díla je různorodost kultur a
různorodost náboženská; text románu je třeba vnímat jako jednu velkou fikci, kde
se prolínají postavy reálné s postavami nereálnými; protagonisté románu Džibríl
Farišta a Saládín Čamča jsou po katastrofě letadla, které se po teroristické akci
několika únosců zřítí do vln Atlantiku, znovuzrozeni a berou na sebe podoby
Archanděla a Satana; autor ukazuje, jak je obtížné od sebe odlišit dobro a zlo,
protože ve skutečném životě společnosti i jednotlivého člověka je vše velmi úzce
propojeno; hlavním důvodem odsouzení Satanských veršů je znesvěcení islámu - pro
jméno proroka Muhammada použil Rushdie podle středověkých protiislámských
filipik pojmenování Muhound (hound - angl. výraz znamenající honicí pes nebo
sprosťák), Muhammadovy manželky umístil do nevěstince a nejoblíbenější z nich
navíc charakterizoval jako epileptičku; román kromě této zásadní ironie vykazuje i
mnoho dalších prvků postmoderní poetiky; především to jsou četné odkazy díla na
řadu děl světové literatury (Bible, Korán, Shakespearova dramata, opera Carmen,
příběh krysaře z Hammeln...)

Haruki Murakami (1949)

✗ japonský spisovatel a překladatel, kterého už od dětství silně ovlivňovala západní

kultura (zejména literatura a hudba); patří k představitelům japonské poválečné
generace, která vědomě nenavazuje na tradici japonského písemnictví
✗ k základním tématům jeho próz patří osamělost člověka a únava ze života ve
velkoměstě
✗ v roce 2006 obdržel Murakami za své dílo cenu Franze Kafky
✗ román Norské dřevo – melancholický příběh; odehrává se v Japonsku na konci 60.
let, v době studentských nepokojů; v popředí stojí křehký vztah mezi Tóruem a
Naoko; Tóru Watanabe je uzavřený, tichý vysokoškolák, Naoko jeho přítelkyně z
dětství; jejich cit bohužel nedojde naplnění, protože je zatížený sebevraždou
Tóruova kamaráda a současně bývalého přítele Naoko; Naoko začne mít psychické
problémy, zhroutí se a musí se léčit v horském sanatoriu; Tóru se ji neúspěšně
 pokouší vytáhnout z její samoty; do jeho života pak vstoupí impulzivní mladá žena
Midori a Tóru se ocitá v situaci, kdy si musí vybrat mezi dvěma ženami, mezi
budoucností a minulostí; stav Naoko se však zhorší a v závěru románu dívka spáchá
sebevraždu; Murakami se soustřeďuje především na postavy a jejich osobní
prožitky; v románu hraje důležitou roli střídání tempa – pasáže, v nichž vystupuje
Naoko, jsou pomalé a lyrické, ostatní části jsou více dějové a mají rychlejší spád
✗ další Murakamiho díla: Kafka na pobřeží, Na jih od hranic, na západ od slunce

✗ další představitelé postmoderny: Kurt Vonnegut, Vladimír Nabokov, Milan Kundera