2

výzkum a vývoj

Geografické makroregiony světa

Problematice makroregionální diferenciace světa se v odborné literatuře věnuje poměrně značná pozornost. Narážíme na ni téměř
každodenně i v médiích. Různé koncepty diferenciace světa nabízejí vedle geografů také ekonomové, politologové či jazykovědci nebo
etnologové. Zásadní problém tkví ve skutečnosti, že převážná většina konceptů nabízí vlastní originální makroregiony, ale metodám
jejich formování se věnuje jen malá pozornost. Danou problematikou se v naší literatuře již v roce 1985 zabýval např. V. Häufler. Uvá-
dí, že „socioekonomická geografie vůbec, a politická zvlášť, nám dluží delimitaci, resp. taxonomizaci světa na odůvodněné regiony,
důležitou i pro poznávání globálních procesů“.
Členění světa na šest (nebo sedm?) kontinentů a čtyři oceány, s nimiž „stará“ geografie vystačila, má dnes význam spíše „histo-
rický“. Samozřejmě je možné se opřít o některé práce odborného charakteru pracující s „mocenským potenciálem“ (např. Hampl
2010) a nedávnou dizertační práci Polonského (2012), jejichž autoři se touto tematikou zabývali hlouběji. Ale v odborné, pedagogicky
orientované literatuře je takových prací minimum. Protože jsme nedávno koncepčně i autorsky připravili učebnici pro střední školy
(používanou ovšem vzhledem k chybějícím domácím zdrojům i na řadě vysokých škol) zaměřenou na regionální geografii světa, resp.
světové makroregiony (Bičík, Anděl, Havlíček a  kol. 2010), pokusili jsme se nad vymezováním světových makroregionů hlouběji
zamyslet. Makroregionální členění světa je klíčové pro hierarchicky tříděné informace vymezující ve světě podobné celky, které se na-
vzájem často i podstatně liší. K nim je možné pak přidávat detailnější informace o zemích, které takové makroregiony charakterizují,
a na nich demonstrovat charakteristické problémy těchto celků. Právě hierarchické uspořádání obrovského množství informací pak
vede k snadnějšímu pochopení odlišností makroregionů a jejich vnitřní podobnosti či rozdílnosti.

Diskuse s literaturou ní na Střední pevninskou, ostrovy Karibi- „rozvojové vnitrozemské země“ na straně
Zahraniční literatura zabývající se dife- ku a  vlastní Jižní). Světadíly (kontinenty) jedné a  zároveň je i  součástí Evropy, kde
renciací světa na makroregiony je poměr- jsou dále členěny do čtyř, popř. pěti oblastí je řazeno mezi rozvinuté země (spolu se
ně početná, ale je skoupá na metodické a označovány podle světových stran. Např. Severní Amerikou, Japonskem, Austrálií
poznámky, které by zdůvodnily jejich Severní Evropu tvoří vedle tradičních zemí a Novým Zélandem) na straně druhé. Jako
konstrukci. Příkladem mohou být některé dále Pobaltí a  Britské ostrovy. Česko se problematické vnímáme i  začlenění např.
učebnice (např. Jackson a Hudman 1990), řadí do Východní Evropy, kam patří např. velmi bohatých Baham či Amerických
ale i diferenciace světa užívaná Organiza- nesmyslně i celá Ruská federace. Panenských ostrovů mezi „malé ostrovní
cí spojených národů, navržená pro statis- Podobně „negeograficky“ vyznívá eko- rozvojové země“ (kam se patrně omylem
tické účely k  provádění statistických ana- nomická makroregionalizace OSN, zahr- vloudila i  Papua-Nová Guinea – viz Stan-
lýz (Standard Country or Area Codes for nující do „bohatého Severu“ také Austrálii, dard Country or Area Codes for Statistical
Statistical Use 2012). Na základě systému Nový Zéland a  Jižní Afriku. Ekonomický Use 2012 nebo Baar 2014). Striktní dodržo-
kódování M49 je svět rozdělen na makro- rozvoj států světa v  metodice OSN se od- vání zvolených kritérií vede často i k velmi
geografické oblasti a  podoblasti. Makro- ráží ve vyčlenění transformujících se zemí, problematickým výsledkům. Zde připome-
geografické oblasti jsou uspořádány tak, kam již nepatří naše republika, ale pouze neme nedávný článek v Geografických roz-
aby v  maximální možné míře kopírovaly země Společenství nezávislých států, země hledech týkající se vymezení pojmu „Čes-
hranice světadílů (kontinentů) – těch je bývalé Jugoslávie a Albánie. Nedůslednost ký ráj“ (Semian 2012).
pět, přičemž Amerika se dále dělí na Se- zde vidíme i  v  zařazení např. Moldavska Důvody diferenciace světa na nejvyš-
verní a Latinskou Ameriku (tu někteří čle- do dvou makroregionů. Náleží mezi tzv. ší makroregionální úrovni jsou různorodé.
Polonský (2012) podle účelu rozlišuje čty-
Tabulka 1: Makroregiony světa v pojetí vybraných autorů
ři alternativní druhy: akademické studie,
Autor MORRIS HÄUFLER
DE BLIJ –
CLAWSON HUNTINGTON učebnice a  školní atlasy, pragmatické re-
MULLER gionalizace (regionální působnost a  správa
Rok 1972 1985 1997 2007 1996 tzv. globálních aktérů) a  přehledové regio-
Západní a Střední kapitalistická Evropa Evropa *západní civ. nalizace (populární příručky, databáze atd.).
Evropa Jižní socialistická *pravoslavná civ. Pokusy o odpovědnější konstrukci makrore-
Východní gionů světa jsou ovšem věcí velice složitou,
Rusko SSSR SSSR Rusko *Rusko *Rusko neboť vymezování komplexních celků na
*Střední východ *Jihozápadní *Jihozápadní *Centrální *islámská civ. této úrovni se může pouze rámcově přiblí-
Jižní Jižní Jižní Eurasie indická civ. žit objektivní realitě. Každý pokus v  sobě
Asie Jihovýchodní Jihovýchodní Jihovýchodní *Střední buddhistická civ.
Centrální Čína, Korea Čína, Korea východ čínská civ.
nutně skrývá subjektivní pohled toho, kdo
a východní Japonsko Japonsko japonská civ. vymezování realizuje. Vždy se bude jednat
*Střední východ *Jihozápadní *Jihozápadní *Střední *islámská civ. o  volbu „lepšího“ ze všech špatných mož-
Afrika Subsaharská Subsaharská Subsaharská východ africká civ. ných řešení.
Subsaharská Na vymezování makroregionů se pohlí-
Severní
Kanada Severní Severní USA *západní civ. ží převážně z  jednoho hlediska, většinou
USA − západ Amerika Amerika a Kanada ekonomického. Vedle ekonomických fak-
Amerika
USA − východ
Latinská Střední Střední Střední Latinská latinskoamerická
torů by širší pozornost měla být věnována
Amerika Jižní Jižní Jižní Amerika civ. i  faktorům politickým (speciálně geopoli-
Austrálie Austrálie Austrálie Austrálie *západní civ. tickým), sociokulturním a  více také fakto-
Austrálie
Pacifik rům environmentálním (Hampl 2010). So-
Celkem cioekonomické aspekty zdůrazňoval např.
15 13 12 8 8
makroregionů
Morris (1972) či již v  úvodu zmiňovaný
Poznámka: V některých komplikovanějších případech se jedná o zjednodušené pojetí.
Häufler (1985). Jeho pojetí má však poně-
Vysvětlivka: * znamená příslušnost ke dvěma světadílům
Zdroje: Morris, J. W. (1972), Häufler, V. (1985), De Blij, H. J., Muller, P. O. (1988), Clawson, D. L., kud politickoekonomický charakter (kapi-
Johnson, D. L., Haarmann, V., Johnson, M. L. (2007), Huntington, S. (1996) talistický, socialistický a  třetí svět). Důraz

Geografické rozhledy  3/14–15

 3

výzkum a vývoj
na sociokulturní predispozice klade např. de
Blij a P. O. Muller (1988) nebo Huntington
(1996), členící svět podle civilizací. Zajíma-
vý je přístup Coleho (1996), který rozčlenil
svět do dvanácti celků podle jejich tech-
nicko-ekonomické vyspělosti na jedné ose
a na druhé pak podle jejich vybavenosti pří-
rodními zdroji (viz Bičík 1977). A co když
se budeme snažit při vymezování o využití
i  neměřitelných veličin, jako je štěstí (viz
nedávná rezoluce OSN), pohostinnost,
ochota pomoci jiným makroregionům či
státům apod.? Přehled makroregionů vyčle-
něných různými autory s odlišnými přístupy
viz tabulka 1.

Metodické poznámky
ke konstrukcím makroregionů Obr. 1: Makroregiony světa podle OSN. Zdroj: Standard Country or Area Codes for Statistical Use
světa 2012. Kartogramy na obr. 1–4 zpracoval L. Bobr.
Zásadním metodologickým problémem je
nalézt hledisko, které by alespoň rámcově
odráželo jak aspekty sociální či ekonomic-
ké, tak i  politické nebo environmentální.
Patrně nejblíže tomuto pojetí je diferencia-
ce světa podle civilizací, které se vyznačují
jistým stupněm integrace a představují nej-
širší kulturní entitu (Huntington 1996). Do
makroregionalizace světa by se nepochybně
měly promítnout práce zaměřené na analý-
zu světového systému (Wallerstein 1979,
1984 aj.), znázorňující polaritu jádra – se-
miperiferie – periferie. Tomuto schématu
odpovídá již dnes překonané členění na tři
vyspělé makroregiony, k  nimž je přiřazo-
ván jimi dominantně „ovládaný“ makrore-
gion(y) na jižní polokouli. Severní Amerika
tak ovládala Jižní Ameriku, Evropa Afriku, Obr. 2: Makroregiony světa podle De Blije a Mullera (1997). Zdroj: De Blij, H. J., Muller, P. O. (1988),
Japonsko dominovalo především v Jihový- částečně upraveno.
chodní a Východní Asii. Jižní Asie a Jihozá-
padní Asie (resp. včetně severní muslimské
Afriky) se stala v  důsledku bohatství ropy
a někdejšího vlivu Evropy dějištěm mocen-
ských bojů i  jiných vyspělých makroregi-
onů (SSSR, resp. Ruska, USA, v  poslední
době pak i Číny).
V kulturní geografii rozlišují H. J. de Blij
a P. O. Muller (1988) třístupňový systém di-
ferenciace světa. Kulturní svět (či kulturní
říše) zahrnuje největší a  nejkomplexnější
území, které může být charakterizováno na
základě podobnosti obecných kulturních
tradic. Příkladem je např. angloamerický,
čínský či latinskoamerický svět. Každý
z  těchto kulturních světů je složen z  tzv.
kulturních regionů. Např. Mexiko a  Bra-
zílie představují takovýto region v  rámci
latinskoamerického světa. Obdobně kul-
Obr. 3: Makroregiony světa podle Huntingtona (1996). Zdroj: Huntington, S. (1996), částečně upra-
turně odlišný je i  region východoevropský veno.
a jihoevropský (mediteránní). Regiony jsou
složeny z kulturních subregionů. Kanada je celku. Svět podle těchto principů člení do představu o tom, jak by takováto konstruk-
angloamerický region a  Quebec je potom dvanácti geografických říší či makroregio- ce měla probíhat, a  uvádí následující zá-
subregion uvnitř Kanady. Při regionalizaci nů, z toho tři jsou vyvinuté a devět je nevy- sady: Makroregiony by měly být vzájem-
světa chápou autoři kulturní geografii vel- vinutých (rozvojových). ně srovnatelné z  hlediska velikosti území
mi široce, přihlížejí k ekonomice, urbaniza- Z  českých geografů se vymezováním a populace, pokud možno územně spojité,
ci, politické, fyzické i  historické geografii makroregionů světa zabýval např. Novotný a  hlavně by měly být organické z  hledis-
a také k syntéze geografie obyvatelstva jako (2003). Jako jeden z mála podává ucelenou ka vztahu jádra a  periferie, společensko-

Geografické rozhledy  3/14–15

4

výzkum a vývoj
byla vyčleněna „poloostrovní“ Jižní Evro-
pa, vyznačující se politickými i ekonomic-
kými specifiky. Následující koncepce již
pojímají integrující se Evropu jako jeden
celek, s  výjimkou Huntingtona, který stá-
le vidí historické rozdíly mezi katolickou
či protestantskou Evropou na straně jedné
a Evropou ortodoxní na straně druhé.
Ruský makroregion se zmenšil v  no-
vějších koncepcích o  republiky bývalého
Sovětského svazu (s  výjimkou Clawsona,
který k Rusku připojuje ještě centrální Eu-
rasii). Jihozápadní a Jižní Asie bývá větši-
nou vymezena shodně, integrujícím činite-
lem je zde islám, resp. hinduismus (indické
civilizace). Složitější situace je podle Hun-
tingtona na jihovýchodě Asie, jež se člení
na dvě části – buddhistickou a islámskou.
Od Východní Asie některé koncepce od-
Obr. 4: Makroregiony světa podle Bičíka a kol. (2010). Zdroj: Bičík, I., Anděl, J., Havlíček, T. a kol. dělují Japonsko (Huntington 1996, Häufler
(2010). Kartogramy jsou k dispozici v Materiálech na webu Geografických rozhledů.
1985, Hampl 2010, 2014). Posledně jme-
ekonomické vyspělosti a kulturní integrity (1987) navazuje již zmiňovaný Novotný nované tři makroregiony Clawson slučuje
(Novotný 2003, Hampl 2010, 2014, Polon- (2003). Odlišuje se od ostatních autorů ze- do jednoho celku pod dosti zavádějícím
ský 2012). jména snahou diferencovat svět na relativně názvem Asie.
Důležitou otázkou je počet makroregi- stejně velké makroregiony (subsystémy). Relativně nerozporuplná situace je u Af-
onů, ten se podle autorů výrazně liší – od Těch stanovil dvanáct – rozdělil Ameriku riky, která je členěna na Subsaharskou a is-
šesti (kontinentální koncepce) či osmi (Cla- i Afriku vždy na relativně srovnatelné celky. lámskou (ta je součástí širšího islámského
wson 2007, Huntington 1996) po 15 (Morris Ameriku dále na subsystém kanadský, ame- světa zasahujícího zhruba stejnou velikostí
1972) či 23 (Toynbee 1963). Východiskem rický, brazilský a latinskoamerický; Afriku do Jihozápadní Asie). Rozsáhlé území Se-
pro makroregionalizaci současného světa pak na subsystém jihoafrický, středoafrický verní Ameriky člení pouze Morris do tří
může být civilizační přístup, který v  sobě a  islámský, který sem zasahuje ze západní makroregionů, u  ostatních koncepcí s  vý-
zahrnuje prvky i pohledy nejen kulturní, ale Asie. jimkou Novotného tvoří jeden celek. Latin-
také ekonomické, politické, vojenské a so- Podíváme-li se na jednotlivé světadíly, ská Amerika se člení s výjimkou Clawsona
ciální (i  když mnohdy zprostředkovaně). zjišťujeme, že uvedené koncepce regionali- a  Huntingtona na Střední a  Jižní, někteří
Huntington (1996) rozlišuje současných zace světa se liší zejména v Evropě a Asii. autoři ovšem vydělují jako samostatný ce-
osm hlavních civilizací (někdy i  jedenáct). U starších prací se jednoznačně projevoval lek ostrovy Karibiku. Austrálie tvoři jeden
Podobně jako Toynbee (1963) uvádí, že hra- vliv „železné opony“, která Evropu rozdě- makroregion, s výjimkou Huntingtona, kte-
nice jsou velmi vágní, neboť do civilizace lovala do dvou částí (Häufler 1985), popř. rý řadí vlastní Austrálii a  Nový Zéland do
rovněž náleží lidé, kteří sdílejí její nábožen-
ství či v širším slova smyslu kulturu, ale žijí Tabulka 2: Základní charakteristiky makroregionů podle Bičíka a kol. 2010 (údaje k roku 2012)
v zemích s převládajícím počtem osob jiné Index Makroregion Rozloha Obyv. HDP Gramot- Délka Popul. Homo- Homo-
civilizace. (mil. (mil.) -PPP nost dožití přírů- genita genita
Za základní civilizace považuje S. Hun- km2) ($) (%) (roky) stek ekono- kulturní
tington (1996) civilizaci západní, islám- (%) mická
skou, hinduistickou (indickou), čínskou 1A Evropa 4,5 585 28 500 100 77 0,1 ** **
a  japonskou (někdy označované jako civi- Severní
lizace Dálného východu). Další civilizace 2A 21,8 338 46 500 99 78 0,9 *** ***
Amerika
již tak vyhraněné nejsou – buddhistická má Severní
3A 22,4 217 11 500 100 66 0,1 ** **
řadu společných prvků s civilizací čínskou Eurasie
i japonskou. Západní civilizaci tvoří Evropa 4A Oceánie 9,6 33 27 000 95 77 0,9 * **
(bez ortodoxních zemí), Severní Amerika
vyspělá
a  země osídlené Evropany, jako Austrálie 5A 0,7 205 38 000 100 81 0,1 *** **
Východní Asie
a  Nový Zéland. Té jsou pak příbuzné pra-
méně vyspělá
voslavná (ruská) a  latinskoamerická civi- 5B
Východní Asie
11,9 1 350 7 000 94 73 0,4 ** ***
lizace, která má vlastní identitu, odlišující
ji od Západu. Jako samostatná je pojímá- 6B JV Asie 5,1 572 4 500 91 69 1,2 * *
na i  civilizace africká, o  její existenci má 7B Jižní Asie 5,1 1 545 2 500 57 67 1,7 ** **
Huntington pochybnosti a  označuje ji jako JZ Asie
pravděpodobnou. Sever Afriky a  východní 8B
a Sev. Afrika
14,1 425 9 500 75 72 1,6 * ***
pobřeží Středomoří jsou součástí islámské Latinská
civilizace, Etiopie je historickou civilizací 9B
Amerika
19,8 567 10 500 90 73 1,2 ** ***
sama o sobě a pod vlivem kolonialismu se Subsaharská
na určitých místech objevují prvky civiliza- 10B 27,5 775 2 500 64 49 2,3 * *
Afrika
ce západní.
Poznámka: bodová hodnota homogenity od * (minimální) po *** (maximální)
Na uvedenou koncepci v  kombinaci Vysvětlivka: A – rozvinutý (jádrový) makroregion, B – méně rozvinutý makroregion
s  přístupy Toynbeeho (1963) a  Braudela Zdroj: Bičík, I., Anděl, J., Havlíček, T. a kol. (2010)

Geografické rozhledy  3/14–15

 5

výzkum a vývoj
západní civilizace. Za samostatnou kapito-
lu uvedených makroregionálních členění
pokládáme studie Hampla (2010, 2014).
Pracuje na vysoké teoretické úrovni s jasně
formulovaným metodickým aparátem a ne-
jen že makroregiony vymezuje, ale zároveň
rozvádí myšlenku jejich sbližování či odda-
lování z  hlediska několika analyzovaných
parametrů. Vzhledem k  tomu, že jsou obě
studie k  dispozici na www.geography.cz
a  v  českém jazyce, odkazujeme čtenáře
s  hlubším zájmem o  tuto problematiku na
oba citované články.

Makroregiony světa –
didaktické ztvárnění
Pro naše učebnice regionální geografie je
nezbytné uvedené postupy makroregionali-
zace určitým stupněm modifikovat. Jednak
by makroregiony, podle kterých se charak-
terizují a  zejména vyhodnocují jednotlivé
části světa, měly být relativně homogenní,
měly by však určitě odrážet i princip pola-
rity jádrových (vyspělých), resp. relativně
méně vyspělých makroregionů. Navíc by Pohled z Victoria Peak na ostrově Hongkong nabízí úžasný pohled na naježené mrakodrapy patřící
měly zachycovat i  princip „čím blíže leží k nejvyšším v Asii. Vynikající přírodní podmínky (členité pobřeží a hluboké zálivy) umožnily rych-
daný region k  naší republice (včetně jeho lý rozvoj jednoho z center globálního významu. V pozadí pevninská část Hongkongu – poloostrov
Kowloon. Foto: M. Balej
významnosti), tím by studenti o  něm měli
vědět více“. integrity. Čtyři z  nich náleží mezi jádro- Austrálie spolu s  Oceánií. Mezi méně
V  učebnici pro gymnázia Bičík a  kol. vé (vyspělé), pět mezi relativně periferní vyspělé náleží Subsaharská Afrika, Jiho-
(2010) byl učiněn pokus o členění do mak- (méně vyspělé) a  jeden – Východní Asie západní Asie a  Severní Afrika (islámský
roregionů na základě zkušeností autorů se − byl rozčleněn na makroregion jádrový/ svět), Jižní Asie, Jihovýchodní Asie a La-
snahou o geografickou syntézu podle výše vyspělý – Japonsko, Tchaj-wan a  Jižní tinská Amerika.
analyzovaných studií a  také práce J. Co- Korea) a méně vyspělý (Čína, Mongolsko,
leho (1996). Svět byl rozdělen do deseti Severní Korea). Mezi jádrové makroregio- Jiří Anděl, PřF UJEP v Ústí nad Labem
makroregionů územně spojitých, tak aby ny se řadí: Evropa (vyspělá a postsociali- jiri.andel@ujep.cz,
byly co nejvíce organické z hlediska spo- stická mimo bývalý SSSR), Sever Eurasie Ivan Bičík, PřF UK v Praze
lečenskoekonomické vyspělosti a kulturní (postsovětský prostor), Severní Amerika, bicik@natur.cuni,cz
Geographical Macro-Regions of the World. This article explores attempts to divide the world into macro-regions and describes some of the
issues involved. It introduces readers to a variety of conceptual approaches to global regions that have been employed by economists, political
scientists, linguists and ethnographers, in addition to geographers. In addition to descriptions of the various principles of macro-regionalization,
the article includes tables and maps for illustration and discusses the significance of each of the approaches. The concluding section focuses on
teaching methods for exploring the topic in question and even presents a unique approach, the result of which is a regional geography textbook
for grammar schools.

Literatura a zdroje dat:
Baar, V., Baarová, B. (2014): Malé státy Oceánie ve 21. století. Geo-
grafické rozhledy 24, 2, s. 2–5.
BIČÍK, I. (1997): Světové makroregiony. Geografické rozhledy 4/96-97,
s. 140–41.
Bičík, I., Anděl, J., HAVLÍČEK, T. a kol. (2010): Makroregiony světa.
Nakladatelství České geografické společnosti, Praha, 150 s.
Braudel, F. (1987): Grammaire des civilisations. Paris
COLE, J. (1996): Geography of the World Major Regions. Routledge,
New York, 474 s.
DE BLIJ, H. J., MULLER, P. O. (1988): Geography (regions and Con-
cepts). Wiley, New York, 662 s.
CLAWSON, D. L., JOHNSON, D. L., HAARMANN, V., JOHNSON, M. L.
(2007): World Regional Geography. Pearson, London, 659 s.
HAMPL, M. (2010): Regionální diferenciace společnosti: Obecné typy
vývojových procesů. Geografie, 115, 1, s. 1–20.
HAMPL, M. (2014): Je nástup konvergenčních tendencí v  diferenciaci
globálního systému potvrzením obecných představ o vývoji územních
a sociálních hierarchií?, Geografie 119, 1, s. 26–49.
HÄUFLER, V. (1985): K socioekonomické typologii zemí a geografické
regionalizaci Země. Sborník ČSGS, 90, 2, s. 135–143.
HUNTINGTON, S. (1996): The Clash of Civilization and the Remarking
of World Order. Simon and Schuster, New York, 447 s.
Jackson, R. H., Hudman, L. E. (1990): World Regional Geography.
Wiley. New York, 588 s.
MORRIS, J. W. (1972): World Geography. New York, McGraw-Hill Book
Company.
NOVOTNÝ, J. (2004): Společenskoekonomická diferenciace světa se
zvláštním důrazem k rozdílům regionálním. Dizertační práce. PřF UK,
Praha, 150 s.
NOVOTNÝ, J. (2003): Sociogeografická diferenciace současného světa.
Geografie − Sborník ČGS Praha, 108, 1, s. 14–35.
POLONSKÝ, F., NOVOTNÝ, J. (2010): Cognitive Mapping of Major
World Regions among Czech Geography Students. Journal of Maps,
s. 311–318.
POLONSKÝ, F. (2012): Makroregionalne štruktúry sveta; reprezentácie,
percepcie a objektivizácie. Dizertační práce. PřF UK, Praha, 163 s.
SEMIAN, M. (2013): Český ráj. Ale který? Geografické rozhledy, 21, 3,
s. 26–27.
Standard Country or Area Codesfor Statistical Use. Statistical Services
Branch Statistics Division United Nations, New York, NY 10017, USA
http://unstats.un.org/unsd/methods/m49/m49.htm
TOYNBEE, A. (1963): Civilization on Trial and the World and the West.
Cleveland and NewYork, Meridián Books.
WALLERSTEIN, I. (1979): The Capitalist World – Economy. Cambridge
University Press, Cambridge, MA, 305 s.

Geografické rozhledy  3/14–15