Professional Documents
Culture Documents
Učebnice Elektrostatika PDF 1B 2021 2022
Učebnice Elektrostatika PDF 1B 2021 2022
Elektrotechnika
1
2
Střední průmyslová škola strojnická a
Střední odborná škola prof. Švejcara,
Plzeň
ELEKTROTECHNIKA
Jitka Roubalová
3
Anotace
Jsou zde vysvětleny fyzikální základy elektrotechniky, jejich souvislosti a jejich využití při
řešení praktických úkolů.
Jednotlivé kapitoly jsou doplněny řešenými příklady typickými pro daný okruh. Příklady jsou
řešeny i s podrobným výpočtem, aby použité výpočetní postupy ukázaly čtenáři, že vhodným
krácením a prací s exponenty je možné výpočty zjednodušit a tak se vyvarovat chyb
způsobených „kalkulačkovými překlepy“.
Učebnice je rozdělena do pěti částí, z nichž každá obsahuje uzavřený tématický celek.
Jednotlivé části:
- Fyzikální základ elektrických jevů a teorie elektrostatického pole
- Stejnosměrný proud a řešení obvodů stejnosměrného proudu
- Magnetické pole a elektromagnetická indukce
- Střídavý proud a řešení obvodů střídavého proudu
- Trojfázová soustava
4
Obsah
Anotace....................................................................................................................................... 3
Úvod ........................................................................................................................................... 9
5
4.6 Spojování rezistorů .................................................................................................... 48
4.6.1 Sériové zapojení rezistorů .................................................................................. 48
4.6.2 Paralelní zapojení rezistorů ................................................................................ 49
4.7 Řešení elektrických obvodů stejnosměrného proudu s jedním zdrojem ................... 51
4.7.1 Obvody se sérioparalelním zapojením rezistorů ................................................ 51
4.7.2 Transfigurace ...................................................................................................... 56
4.8 Zdroje stejnosměrného napětí a proudu ..................................................................... 60
4.8.1 Reálný zdroj napětí ............................................................................................. 60
4.8.2 Spojování zdrojů napětí ...................................................................................... 62
4.9 Specifické způsoby využití rezistorů v praxi ............................................................. 64
4.9.1 Dělič napětí ........................................................................................................ 64
4.9.2 Změny rozsahů měřících přístrojů pomocí rezistorů .......................................... 66
4.9.3 Určení velikosti odporu pomocí měření napětí a proudu ................................... 68
4.9.4 Určení teploty pomocí měření odporu rezistoru ................................................ 69
4.10 Nelineární prvky v obvodech ................................................................................. 70
4.11 Řešení elektrických obvodů stejnosměrného proudu s více zdroji .............................. 74
4.11.1 Řešení elektrických obvodů s více zdroji aplikací Kirchhoffových zákonů ......... 74
4.11.2 Řešení elektrických obvodů metodou smyčkových proudů .................................. 77
4.11.3 Řešení elektrických obvodů metodou uzlových napětí ......................................... 80
4.11.4 Řešení elektrických obvodů metodou lineární superpozice .................................. 83
5 Magnetické pole ................................................................................................................ 88
5.1 Zobrazování magnetického pole ................................................................................ 88
5.2 Magnetické pole vybuzené elektrickým proudem ..................................................... 89
5.2.1 Magnetické pole vodiče ..................................................................................... 89
5.3 Veličiny magnetického pole ...................................................................................... 91
5.3.1 Magnetický tok ................................................................................................... 91
5.3.2 Magnetická indukce ........................................................................................... 91
5.3.3 Magnetomotorické napětí a magnetické napětí .................................................. 92
5.3.4 Intenzita magnetického pole............................................................................... 93
5.3.5 Vztah mezi zdrojem magnetického pole a jeho silovým působením ................. 94
5.4 Hopkinsonův zákon ................................................................................................... 97
5.5 Magnetické vlastnosti látek ....................................................................................... 97
5.5.1 Magnetické vlastnosti feromagnetických materiálů ........................................... 98
5.6 Řešení magnetických polí ........................................................................................ 104
5.6.1 Magnetické pole přímého vodiče ..................................................................... 104
5.6.2 Magnetické pole kruhového závitu .................................................................. 106
5.6.3 Magnetické pole tenké cívky............................................................................ 106
5.6.4 Magnetické pole válcové cívky ........................................................................ 107
5.6.5 Magnetické pole prstencové cívky ................................................................... 109
5.7 Řešení magnetických obvodů .................................................................................. 110
5.7.1 Výpočet magnetických obvodů buzených elektrickým proudem .................... 111
5.8 Elektromagnetická indukce ..................................................................................... 119
5.8.1 Indukční zákon ................................................................................................. 119
5.8.2 Pohybové napětí ............................................................................................... 122
5.8.3 Vlastní indukčnost ............................................................................................ 124
5.8.4 Vzájemná indukčnost ....................................................................................... 126
5.8.5 Spojování cívek ................................................................................................ 130
5.8.5 Přechodový jev na indukčnosti ........................................................................ 134
5.9 Energie magnetického pole ..................................................................................... 135
6
5.10 Ztráty ve feromagnetických materiálech.............................................................. 136
5.11 Silové působení magnetického pole ..................................................................... 138
5.12.1 Elektromagnety ................................................................................................ 140
6 Střídavé proudy ............................................................................................................... 143
6.1 Časový průběh harmonických střídavých proudů ................................................... 144
6.2 Fázorové zobrazení střídavých harmonických veličin ............................................ 146
6.3 Efektivní a střední hodnota střídavých harmonických veličin ................................ 146
6.3.1 Efektivní hodnota střídavého proudu ............................................................... 146
6.3.2 Střední hodnota střídavého proudu .................................................................. 147
6.4 Vznik střídavého harmonického napětí ................................................................... 148
6.5 Typy zátěží v obvodech střídavého proudu ............................................................. 152
6.5.1 Odporová zátěž ................................................................................................. 152
6.5.2 Induktivní zátěž ................................................................................................ 153
6.5.3 Kapacitní zátěž ................................................................................................. 155
6.5.4 Vzájemná indukčnost v obvodech střídavého proudu...................................... 159
6.6 Řešení obvodů střídavého harmonického proudu ................................................... 160
6.6.1 Sériový RC obvod ............................................................................................ 160
6.6.2 Sériový RL obvod ............................................................................................ 162
6.6.3 Sériový LC obvod ............................................................................................ 164
6.6.4 Sériový RLC obvod .......................................................................................... 165
6.6.5 Paralelní RC obvod .......................................................................................... 167
6.6.6 Paralelní RL obvod ........................................................................................... 168
6.6.8 Paralelní LC obvod ........................................................................................... 169
6.6.9 Paralelní RLC obvod ........................................................................................ 170
6.6.10 Sérioparalelní RLC obvody ................................................................................. 174
6.6 Výkon v obvodech střídavého harmonického proudu ............................................. 178
6.7 Rezonance ................................................................................................................ 181
6.7.1 Sériový rezonanční obvod ................................................................................ 181
6.7.2 Paralelní rezonanční obvod .............................................................................. 183
6.8 Kompenzace účiníku ............................................................................................... 187
7 Trojfázová soustava ........................................................................................................ 190
7.1 Vznik trojfázového střídavého harmonického napětí .............................................. 190
7.2 Výroba trojfázového proudu .................................................................................... 192
7.3 Přenos energie v trojfázové elektrizační síti ............................................................ 196
7.4 Připojování spotřebičů k trojfázové síti ................................................................... 198
7.4 Zapojení trojfázových spotřebičů ve trojfázové síti ................................................ 200
7.4.1 Zapojení trojfázového spotřebiče do hvězdy ................................................... 200
7.4.1 Zapojení trojfázového spotřebiče do trojúhelníka ............................................ 202
7.5 Výkon trojfázového proudu ..................................................................................... 206
7.5.1 Svorkovnice trojfázového spotřebiče, přepojování hvězda - trojúhelník ......... 207
7.6 Točivé magnetické pole ........................................................................................... 207
7.7 Kompenzace účiníku ............................................................................................... 212
8 Přehled nejdůležitějších veličin a vztahů ........................................................................ 214
Přehled obsahuje nejdůležitější veličiny uváděné v učebnici, jejich jednotky včetně jejich
značek a základní vztahy mezi veličinami. ........................................................................ 214
8.1 Elektrostatické pole ................................................................................................. 214
8.2 Stejnosměrný proud ................................................................................................. 215
7
8.3 Magnetické pole ...................................................................................................... 217
8.4 Střídavé proudy........................................................................................................ 219
8.4 Trojfázová soustava ................................................................................................. 221
Použitá literatura .................................................................................................................... 222
8
Úvod
9
1 Fyzikální veličiny a jejich jednotky
Fyzikální veličina je vlastnost hmoty, děje nebo jevu, kterou je možné změřit. Jednotkou
fyzikální veličiny je pevně stanovené množství této veličiny. Konkrétní hodnotu každé
veličiny stanovíme počtem jednotek, jimiž ji měříme.
Například: veličina = délka (označení l), jednotka = metr; veličina = čas (označení t),
jednotka = sekunda.
Mezi různými fyzikálními veličinami platí vztahy, které je možné vyjádřit matematickým
zápisem.
Například: veličina = rychlost (označení v); rychlost je dráha s za určitý čas t, matematický
zápis vyjadřující tento vztah je v = s/t. Jednotkou rychlosti je m/s.
Pro jednoznačné vyjádření velikosti fyzikálních veličin bylo dohodou stanoveno několik
základních veličin, jejichž jednotky byly nezávisle na sobě zvoleny. Tyto jednotky se
nazývají základní jednotky a tvoří mezinárodní soustavu jednotek SI (Systéme International
d'Unités). Mezinárodní soustava jednotek SI má tři kategorie jednotek:
Metr m délka
Kilogram k hmotnost
Sekunda s čas
Ampér A elektrický proud
Kelvin K teplota
Mol mol látkové množství
Kandela cd svítivost
b) Doplňkové jednotky
doplňují základní jednotky soustavy SI.
10
Například: elektrický proud (označení I) je množství elektrického náboje (označení Q)
proteklého vodičem za určitý čas, matematický zápis tohoto vztahu je I=Q/t. Elektrický
náboj je tedy definován jako Q=I·t, jednotka je A·s (ampérsekunda) a má vlastní název
Coulomb [C].
Mimo tyto jednotky SI existují ještě tzv. vedlejší jednotky, které mají odlišnou definici než
jednotka pro tutéž veličinu v SI. Mezi vedlejší a odvozenou (základní) jednotkou existuje
vždy převodní vztah. Vedlejší jednotky se dělí na dovolené (úředně se smí používat) a
nedovolené (úředně se nesmí používat).
Dovolené:
Čas: hodina [h], minuta [min]: 1 h=3600 s a 1 min=60 s
Hmotnost: tuna [t]: 1t = 1000 kg
Objem: litr [l] : 1l=1dm3=0,001 m3
Úhly: stupeň je rozdělen na 60 minut a 1 minuta na 60 vteřin (/180 rad = 1 stupeň)
Nedovolené:
Délka: palec [inch]: 1 inch=2,54 cm, stopa [ft]: 30,48 cm, yard [y]: 1y =914 mm
Výkon: kůň [k]: 1 k = 735,49875 W.
11
2 Fyzikální základ elektrických jevů
12
zdroje. Pól s přebytkem záporného náboje se označuje jako – (minus), pól s nedostatkem
záporného náboje jako + (plus).
Póly jsou vyvedeny na svorky, což jsou místa, kde se ke zdroji připojuje spotřebič.
Nahromaděný náboj vytváří mezi póly zdroje elektrické napětí. Pokud se póly zdroje propojí
vodičem, přebytek záporných elektronů ze záporného pólu je přitahován ke kladnému pólu,
na němž je nedostatek elektronů a je tedy nabit kladně. Elektrický náboj prochází vodičem;
tento jev se nazývá elektrický proud I. Směr proudu je dohodou stanoven od + k -.
Elektrický proud je tedy pohyb elektrického náboje ve vodiči a je definován jako množství
elektrického náboje, který projde průřezem vodiče za jednotku času:
Q
I ( A; C, s)
t
Jednotkou elektrického proudu je ampér (A), což je jedna ze základních jednotek v SI
soustavě. Tedy jednotka elektrického náboje coulomb má v SI rozměr: Q I t C A s .
Coulomb je též označován jako ampérsekunda.
13
3 Elektrostatické pole
Elektricky nabité těleso se ve svém okolí projevuje silovým působením na jiná elektricky
nabitá tělesa – v okolí elektricky nabitého tělesa tedy existuje elektrické pole.
Silové působení elektrického náboje, který je v klidu, se nazývá elektrostatické pole.
Elektrický náboj může být záporný, což je působeno přebytkem elektronů nad počtem
kladných protonů, nebo kladný, tehdy je elektronů v materiálu nedostatek.
Elektrostatické pole může existovat v jen v nevodivém prostředí, ve vodivém by vlivem
elektrického pole nastal pohyb elektrického náboje až do doby, kdy by se náboje různé
polarity vyrovnaly, síla by přestala působit a elektrické pole by přestalo existovat. Elektrický
náboj se vyskytuje vždy jen na povrchu vodičů.
Víme, že náboje se stejnou polaritou se navzájem odpuzují, náboje opačné polarity se
navzájem přitahují.
Na obr. 5 je znázorněno elektrostatické pole dvou opačně nabitých elektrod. Kladná elektroda
volnou kladně nabitou částici odpuzuje, záporná ji přitahuje. Elektrostatické pole působí na
částici silou danou vektorovým součtem sil vyvolaných oběma elektrodami.
14
Obr. 5 - Elektrostatické pole dvou opačných nábojů
Síla, která působí v elektrostatickém poli na pokusnou elektricky nabitou částici, je přímo
úměrná velikosti náboje Q této částice. Silové schopnosti elektrostatického pole lze vyjádřit
veličinou E – intenzita elektrického pole.
F E Q ( N ; C, N C 1 )
Intenzita elektrického pole E je síla, která v daném místě působí na jednotkový kladný náboj;
je tedy určena jako podíl elektrické síly, která by v daném místě působila na bodový náboj, a
tohoto náboje.
Z toho
F
E ( N C 1 ; N , C )
Q
Působí-li v různých bodech elektrostatického pole síla různé velikosti nebo směru, nazýváme
toto pole nehomogenní.
Působí-li ve všech bodech elektrostatického pole síla stejné velikosti i směru, nazýváme toto
polem homogenním.
Příklad 1:
Intenzita elektrického pole v bodě X je 50 kV/m. Určete, jakou silou působí elektrostatické
pole na částici nabitou nábojem 30 C.
Řešení:
15
3.2 Homogenní elektrostatické pole
Homogenní pole se vyskytuje mezi dvěma rovnoběžnými vodivými deskami, které nesou
stejně velké náboje opačné polarity. Intenzita tohoto pole má v každém bodě stejný směr a
velikost.
Je-li v prostoru pole volná částice nabitá elektrickým nábojem Q, působí na ni v elektrickém
poli síla F E Q . Tato síla urychluje částici a vyvolá její pohyb po siločáře. Přemístí-li se
částice s nábojem Q po siločáře z bodu 1 do bodu 2 ve vzdálenosti l, vykoná se práce A:
A F l ( J; N, m )
Po dosazení F=E Q dostaneme
A F l E Ql
Pokud budeme z bodu 1 do bodu 2 přemisťovat nabitou částici s jednotkovým nábojem, pak
práci potřebnou k tomuto přemístění nazýváme elektrické napětí – označení U.
A
U (V ; J , C )
Q
Jednotkou elektrického napětí je volt (V). 1 V je práce, která je potřebná k přemístění náboje
o velikosti 1 C. Rozměr (V) je (JC-1).
Elektrické napětí se vždy vztahuje ke dvěma bodům elektrického pole, na rozdíl od intenzity
pole (což je vektor vázaný ke konkrétnímu jednomu místu v poli).
F A
Protože E , lze po dosazení ze vztahů A F l E Q l a U vypočítat:
Q Q
A U Q
F U
E l l ( V m 1 )
Q Q Q l
Intenzitu elektrického pole je tedy možné vyjádřit také jako spád napětí U:
U
E ( V m 1 ;V , m )
l
Napětí je v poli rozloženo rovnoměrně. Místa, která mají proti některé elektrodě stejné napětí
(tzv. potenciál) se nazývají ekvipotenciály.
16
Obr. 7 - Vektory intenzity elektrického pole a hladiny ekvipotenciál
Příklad 2:
Jaká je intenzita elektrického pole mezi dvěma kovovými deskami, jejichž vzájemná
vzdálenost je 3 mm, je-li mezi nimi napětí 24 V?
Řešení:
U 24 24 10 3
E 3
8 10 3 8000 ( V m1 )
l 3 10 3
Dva elektrické náboje na sebe silově vzájemně působí. Měřením bylo zjištěno, že síla, kterou
se náboje přitahují (kladný a záporný), případně odpuzují (kladný a kladný nebo záporný a
záporný), je přímo úměrná součinu jejich velikosti a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich
vzdálenosti.
17
kde se nazývá permitivita daného prostředí. Pokud se náboje nacházejí ve vakuu, tato
hodnota se označuje 0 – permitivita vakua. Její hodnota je 0 = 8,85410-12 (CV-1m-1).
V jakémkoliv jiném nevodivém prostředí platí
r 0
kde r je poměrná permitivita daného prostředí; r je vždy větší než 1, pro vzduch je přibližně
rovna 1.
Poměrná permitivita dielektrik se pro konkrétní materiály získává měřením a uvádí se
v tabulkách.
Tedy síla, jíž na sebe navzájem působí dva elektrické náboje v obecném nevodivém prostředí
je
1 Q Q
F 1 2 2 … Coulombův zákon
4 r 0 r
Příklad 3:
Jak velkou silou na sebe vzájemně působí dva elektrony ve vakuu, je-li jejich vzdálenost
1 mm?
Řešení:
1 Q1 Q2 1 1,602 10 19 1,602 10 19
F 2,3 10 22 ( N )
4 r 0 r 2
4 8,854 10 12 3 2
(1 10 )
Obr. 9 - Ekvipotenciály v okolí nabité kulové částice a intenzita el. pole. Velikost intenzity
v bodě A a B je tatáž EA = EB, směr je vždy do středu kulové plochy
18
F
Víme, že intenzita elektrického pole E a platí Coulombův zákon
Q
1 Q1 Q2
F , Q Q1 a Q2 1C .
4 r 0 r2
Intenzita elektrostatického pole E v bodu A ve vzdálenosti r od středu koule tedy bude:
Q
E kde r 0
4 r 2
je konstanta zohledňující vliv okolního nevodivého prostředí.
Na jedné ekvipotenciále bude stejná velikost intenzity elektrostatického pole E, její směr však
bude v každém bodu do středu koule.
Vyskytuje-li se v prostoru více nábojů, výsledná intenzita pole bude dána vektorovým
součtem intenzit polí vyvolaných dílčími náboji.
Při přiblížení tělesa 1, které je nabito záporným nábojem, k vodivému tělesu 2 v neutrálním
stavu se poruší jeho elektrická rovnováha – viz obr. Elektrony v tělese 2 se odpuzují a část
tělesa přivrácená k tělesu 1 je tudíž nabitá kladně. Po oddálení tělesa 1 od tělesa 2 se
elektrická rovnováha tělesa 2 obnoví.
19
Pokud bychom těleso 1 neoddálili od tělesa 2 a dotykem ruky odvedli elektrony z tělesa 2 do
země, zůstane těleso 2 nabito kladným elektrickým nábojem.
Tento jev se nazývá elektrická indukce.
Mezi dvěma vodivými deskami A a B o ploše S1 nabitými nábojem +Q1 a -Q1 je homogenní
pole. Vložíme-li do prostoru pole dvě navzájem přiléhající vodivé destičky o ploše S2 podle
obr. 12 a) a uvnitř pole je oddálíme – viz obr. 12 b) a poté je z prostoru pole vyjmeme, na
destičkách bude indukovaný elektrický náboj; jeho velikost bude Q2, kde
Q1
Q2 S2
S1
a) b)
Obr. 12 - Elektrická indukce – indukovaný náboj
Příklad 4:
Jaká je hodnota el. indukce ve vzdálenosti 2 mm od středu malé vodivé kuličky nabité el.
nábojem 310-12 C?
Řešení:
Q Q 3 10 12 3 10 12
D 5,97 10 14 (C m 2 )
S 4 r 2
(2 10 ) 4 4 10 4
3 2 6
D r 0 E
9 a) 9 b)
Obr. 13 - Atom vodíku a) v neutrálním stavu b) polarizovaný (dipól)
Atomy nebo molekuly, ze kterých se izolant skládá, se vlivem vnějšího elektrického pole
polarizují. Tím se v materiálu vytvoří vnitřní elektrické pole působící proti původnímu
vnějšímu elektrickému poli, které polarizaci dielektrika způsobilo. Tím je celkové elektrické
pole (dané součtem vnějšího pole a vnitřního pole polarizovaného dielektrika) menší než
původní pole. To je také důvodem, proč r je vždy větší než 1 (r =1 pouze pro vakuum).
9 a) 9 b)
Obr. 14 - Polarizace dielektrika a) a vnitřní elektrické pole dielektrika b)
21
3.6.2 Elektrická pevnost dielektrika
Jak již bylo uvedeno, nabité částice izolantu jsou ve struktuře materiálu pevně vázány a
nemohou se vlivem elektrického pole pohybovat – proud neprotéká. Ale překročí-li intenzita
elektrického pole určitou hodnotu, síla elektrické pole působící na nabité částice v materiálu
je větší než síla vazby v atomu a pak dojde k porušení vazby a dochází k tzv. průrazu izolantu
- proud začne izolantem protékat.
Hodnota takové intenzity se nazývá elektrická pevnost dielektrika. Elektrická pevnost izolantů
se pro konkrétní materiály získává měřením a uvádí se v tabulkách.
Tabulka elektrických vlastností některých izolantů
Materiál r Ep (kV/mm)
vzduch 1,0006 2 až 3
minerální olej 2,2 až 2,4 20 až 30
parafín 1,9 až 2,2 20 až 30
kondenzátorový papír 2 až 5 30 až 58
kabelový papír 2,5 až 4 7 až 10
polyelylén 2,2 až 2,3 45 až 60
slída 6 až 7 40 až 80
sklo 3,5 až 4 20 až 50
porcelán 5,5 až 6,5 20 až 45
3.7 Kondenzátor
Kondenzátor je pasivní elektronická součástka sloužící k nahromadění a uchování
elektrického náboje; je tvořená dvěma vodivými deskami (elektrodami), mezi nimiž je
dielektrikum.
Pokud na desky připojíme elektrické napětí, na deskách se nahromadí elektrické náboje
opačných polarit.
Obr. 15 - Kondenzátor
22
Konstanta platí pro daný kondenzátor, nazývá se kapacita kondenzátoru a označuje se C.
Q C U
Q Q C
Jednotkou kapacity je farad (F). C a tedy rozměr jednotky farad je ( F ).
U U V
Jednotka farad (F) je velká, běžně se kapacita kondenzátorů měří v F, nF a pF.
Příklad 5:
Jaká je velikost náboje na deskovém kondenzátoru ve svitkovém uspořádání, je-li rozměr
elektrod 2 cm x 20 cm a jako dielektrikum je použit kondenzátorový papír o tloušťce 0,1 mm
a r = 4. Napětí připojené ke kondenzátoru je 24 V.
Řešení:
Q C U
S
C 0 r kde S 2 10 2 20 10 2 4 10 3 (m2)
l
S 4 10 3
C 0 r 8,854 10 -12 4 3
8,854 10 -12 160 1417 10 -12 ( F )
l 0,1 10
1,417 10 -9 ( F ) 1,417(nF )
23
3.8.1 Paralelní spojování kondenzátorů
Schéma paralelního spojení tří kondenzátorů je na obr. 17 a).
Chceme-li určit výslednou kapacitu daného zapojení, nahradíme spojení všech 3
kondenzátorů jediným kondenzátorem – viz obr 17 b), jehož působení bude stejné jako
působení všech tří propojených kondenzátorů, to znamená, že připojíme-li k náhradnímu
kondenzátoru stejné napětí, musí se na něm objevit stejný náboj jako na původním zapojení.
1a) 1b)
Obr. 17 - Paralelní spojení kondenzátorů
U C U (C1 C2 C3 )
C C1 C2 C3
Při paralelním zapojení kondenzátorů se výsledná kapacita zapojení rovná součtu kapacit
jednotlivých kondenzátorů.
Tato náhrada platí pro libovolný počet sériově spojených kondenzátorů.
24
1a) 1b)
Obr. 18 - Sériové spojení kondenzátorů
1 1 1 1
C C1 C2 C3
Při sériovém zapojení kondenzátorů se převrácená hodnota výsledné kapacity zapojení rovná
součtu převrácených hodnot kapacit jednotlivých kondenzátorů.
Tato náhrada platí pro libovolný počet paralelně spojených kondenzátorů.
Příklad 6:
Máme 4 kondenzátory o stejných kapacitách C = 1 F. Tyto kondenzátory jsou spojeny do
série. Určete výslednou kapacitu tohoto zapojení.
25
Řešení:
1 1 1 1 1 4 C 1
Cvýsl 0,25 F
Cvýsl C C C C C 4 4
Obecně platí, že spojíme-li n kondenzátorů o stejných kapacitách C, výsledná
kapacita takového spojení je C/n.
Příklad 7:
Jaká je celková kapacita a celkový el. náboj v obvodu podle obr. 19, je-li napětí 24 V a
kapacity jednotlivých kondenzátorů jsou C1 = 1 F, C2 = 0,5 F, C3 = 1,2 F a C4 = C5=
200 nF?
Řešení:
Kondenzátory C4 a C5 jsou zapojeny do série; nahradíme je kondenzátorem
C4,5:
1 1 1 C 4 C5 200 200
z toho C4,5 100 (nF) = 0,1F
C 4 , 5 C 4 C5 C4 C5 200 200
Tím jsme získali náhradní zapojení dle obr. 20
26
Příklad 8:
Pro správnou funkci elektrického obvodu je potřebná kapacita CV = 2,5 F. K dispozici máme
libovolný počet kondenzátorů o kapacitě C = 1 F. Navrhněte zapojení kondenzátorů tak, aby
byl splněn daný požadavek.
Řešení:
Víme, že kapacity paralelně spojených kondenzátorů se sčítají a dále víme, že
spojíme-li n kondenzátorů o stejných kapacitách C, výsledná kapacita
takového spojení je C/n; 2,5 lze psát jako 1 + 1 + 0,5 a z toho plyne, že
potřebné zapojení je sérioparalelní podle obr. 21:
Příklad 9:
Kondenzátor s kapacitou C1 = 4 F je nabitý na napětí 24 V. K němu paralelně připojíme
kondenzátor o kapacitě C = 2 F nabitý na napětí 12 V. Jaké je výsledné napětí na
propojených kondenzátorech?
Řešení:
Náboj na prvním kondenzátoru Q1 je
Q1 U1 C1 24 4 10 6 96 10 6 (C)
Náboj na druhém kondenzátoru Q2 je
Q2 U 2 C2 12 2 10 6 24 10 6 (C)
Při paralelním spojení se náboje sčítají, tedy celkový náboj
Q Q1 Q2 96 10 6 24 10 6 120 10 6 (C)
Výsledná kapacita tohoto zapojení je
C C1 C2 4 2 6 (F)
Napětí na spojených kondenzátorech je
Q 120 10 6
U 20 (V)
C 6 10 6
27
3.9 Přechodový jev na kondenzátoru
V následující kapitole platí, že veličiny, které jsou označeny malými písmeny, jsou okamžité
hodnoty veličiny, tj. veličiny v konkrétním okamžiku daného fyzikálního děje. Na rozdíl od
okamžitých hodnot se ustálené hodnoty veličiny, které jsou s časem konstantní, značí velkými
písmeny.
t0 : i=0 uR = Ri = 0 a uC = U0
Průběh proudu a napětí je na obr. 23.
28
Obr. 23 - Průběh proudu a napětí při přechodovém ději na kondenzátoru
Nárůst napětí uC se postupně zpomaluje, proud klesá, klesá i napětí na odporu uR. Průběh je
dán částí exponenciální křivky, tečna v jejím počátku vytne na ose času hodnotu tzv. časové
konstanty .
t
uc U 0 1 e kde R C
Z předchozích kapitol víme, že Q = DS, D = E a U = El. Po dosazení těchto vztahů platí
1 1 1 1
WC Q U D S E l E S E l E 2 S l
2 2 2 2
Z tohoto výrazu je patrné, že energie nabitého kondenzátoru je úměrná ploše desek S a jejich
vzdálenosti l, tedy objemu V = Sl prostoru mezi deskami kondenzátoru. Energie
nahromaděná v jednotce objemu je
1
E2 S l
WC 2 1 1
wC E 2 D E
V S l 2 2
Příklad 10:
Vzduchový kondenzátor má plochu desek 20 cm2, jejich vzdálenost je 1 mm a napětí na
kondenzátoru je 12 V. Po odpojení kondenzátoru od zdroje posuneme desky do vzájemné
vzdálenosti 1,5 mm. Určete, jak se změní napětí mezi deskami kondenzátoru.
Řešení:
Kapacita kondenzátoru ve výchozím stavu
S 20 10 4
C1 0 r 8,854 10-12 1 8,854 10-12 2 17,708 10-12 F
l1 1 10 3
Náboj na kondenzátoru
Q U1 C1 12 17,708 10-12 212,496 10-12 C
Kapacita kondenzátoru po posunutí desek
S 20 10 4
C2 0 r 8,854 10-12 1 3
8,854 10-12 1,333 11,80533 10-12 F
l2 1,5 10
Napětí po posunutí desek
Q 212,496 10 -12
U 18 V
C 11,80533 10 -12
30
Příklad 11:
Jak velkou energii získáme při úplném vybití kondenzátoru o kapacitě 5 mF, je-li nabit na
napětí 230 V?
Řešení:
1 1
WC C U 2 5 10 6 230 2 2,5 10 6 52900 132250 10 6 0,132250 J
2 2
31
Z výsledku je patrné, že toto uspořádání dielektrik se chová jako dva kondenzátory o
S S
kapacitách C1 r1 0 1 a C2 r 2 0 2 spojené paralelně.
l1 l2
Pozor: elektrická pevnost uspořádání dielektrik vedle sebe má elektrickou pevnost danou
dielektrikem s menší elektrickou pevností.
Mějme dvě deskové elektrody oddělené dvěma dielektriky s relativními permitivitami r1 a r2
podle obr. 26 – tzv. vrstvené dielektrikum.
Náboj i plocha jsou pro obě dielektrika stejné, to znamená, že elektrická indukce v obou
materiálech je stejná
Q
D1 D2 D
S
D D
Intenzita elektrického pole je pro první dielektrikum E1 a pro druhé E2 .
0 r1 0 r 2
Celkové napětí mezi deskami
U = U1 + U2
kde
D D
U1 E1 l1 l1 a U 2 E2 l 2 l2
0 r1 0 r 2
Pak po dosazení
D D Q Q l1 l2
U l1 l2 l1 l2 Q ( )
0 r1 0 r 2 S 0 r1 S 0 r 2 S 0 r1 S 0 r 2
S l1 1 l2 1
Protože platí C 0 r1 , je a
l S 0 r1 C1 S 0 r 2 C2
32
1 1 1
Tedy U Q( ) a protože U Q , pak
C1 C 2 C
převrácená hodnota kapacity vrstveného dielektrika je rovna součtu převrácených hodnot
kapacit dílčích dielektrik:
1 1 1
C C1 C 2
Vrstvené dielektrikum se chová jako dva paralelně spojené kondenzátory.
Intenzity elektrického pole jsou tedy v opačném poměru než relativní permitivity jednotlivých
dílčích dielektrik.
r2
Lze tedy psát E1 E a dosazením získáme
r1 2
r2 l r1 l 2
U U1 U 2 E1 l1 E2 l2 E2 l1 E2 l 2 E2 ( r 2 l1 l2 ) E2 r 2 1
r1 r1 r1
Z toho
U r1
E2
r 2 l1 r1 l 2
Pozor: elektrická pevnost každého jednotlivého dielektrika musí být větší než vypočtená
intenzita tohoto dielektrika Ep > E.
Příklad 12:
Mezi dvěma kovovými deskami je napětí 600 V. Desky jsou navzájem izolovány papírem
tloušťky 0,2 mm a slídou tloušťky 0,3 mm. Vypočítejte elektrické namáhání jednotlivých
dielektrik a zkontrolujte, zda jejich elektrická pevnost vyhovuje pro dané napětí.
Materiál r Ep (kV/mm)
1 kondenzátorový papír 4 40
2 slída 7 60
33
Řešení:
Intenzita elektrického pole ve slídě je
U r1 600 4 2400
E2 923,0769 V/mm
r 2 l1 r1 l2 7 0,2 4 0,3 1,4 1,2
r2 7
E1 E2 923,0769 1615,385 V/m
r1 4
Obě hodnoty jsou menší než je Ep propříslušný materiál, elektrická pevnost
vyhovuje.
34
dU E dr kde E je intenzita pole v daném místě.
Celkové napětí mezi kulovými plochami je dáno součtem všech dílčích napětí dU mezi
kulovými plochami (vypočítá se pomocí integrálního počtu):
Q r r
U 2 1
4 0 r r1 r2
35
3.12.3 Dvě soustředné válcové plochy
Mezi dvěma soustřednými válcovými plochami je radiální elektrostatické pole.
Celkové napětí mezi válcovými plochami je dáno součtem všech dílčích napětí dU mezi
válcovými plochami (vypočítá se pomocí integrálního počtu):
Q r
U ln 2
2 r l 0 r r1
Kapacita dvou soustředných válcových ploch je
Q 2 0 r l 2 0 r l
C
U r2 r
ln 2,3 log 2
r1 r1
Příklad 13:
Jaká je kapacita jednoho metru koaxiálního kabelu? Vodič má průměr 1 mm, izolací je
kabelový papír a plášť kabelu má průměr 5 mm. (r = 3)
36
Řešení:
37
4 Stejnosměrný proud
Připojíme-li vodič ke zdroji elektrické energie, na jehož svorkách je elektrické napětí U, začne
vodičem protékat elektrický proud I.
Směr proudu je dohodou stanoven od + k -.
Elektrický zdroj zajišťuje napětí na svých svorkách tak, že udržuje trvalý přebytek záporného
náboje – elektronů – na svém záporném pólu a na kladném pólu jeho nedostatek (například
akumulátor, dynamo, solární článek…).
38
4.2 Intenzita proudového pole
Intenzita proudového pole E je poměr napětí na vodiči k délce l, na které je napětí měřeno.
U
E (V m 1 ; A, m)
l
Elektrický proud v pevném vodiči je usměrněný pohyb volných elektronů. Proud bude tím
větší, čím bude větší urychlování elektronů, tedy síla působící na elektrony, a tato síla je
přímo úměrná připojenému napětí.
Elektrony ve svém pohybu narážejí na iontovou mřížku materiálu vodiče a na různé nečistoty
obsažené v materiálu. Tím se jejich pohyb brzdí a tudíž musí být znovu urychlovány. Říkáme,
že vodič klade elektrickému proudu odpor.
Odpor vodiče je závislý na materiálu, ze kterého je vodič vyroben, a na rozměrech vodiče.
Připojíme-li k vodiči elektrické napětí, jehož velikost měníme, a měříme velikost proudu,
zjistíme, že proud je přímo úměrný velikosti připojeného napětí.
39
1
R jednotkou odporu R je ohm – označení - (;V,A -1)
G
Pak lze psát
U
I
R
Čím je větší napětí U, tím je větší proud I a čím je větší odpor R, tím je menší proud I.
Tento vztah se nazývá Ohmův zákon.
Rezistory
Rezistory jsou pasivní elektrotechnické součástky, jejichž základní vlastností je elektrický
odpor R.
Příklad 14:
Určete odpor žárovky, odebírá-li ze sítě o napětí 230 V proud 0,5 A.
Řešení:
U 230
R 460 ()
I 0,5
l
R (; m, m 2 ) nebo (; 10 6 m, mm2 )
S
kde l je délka vodiče
S je průřez vodiče
je konstanta platná pro konkrétní materiál vodiče a nazývá se rezistivita materiálu. Je
to odpor vodiče z tohoto materiálu o délce 1 m a průřezu 1 mm2 při teplotě 20oC.
40
Rezistivita se pro konkrétní materiály získává měřením a uvádí se v tabulkách.
Materiál mm2m-1
Měď 0,0178
Hliník 0,0285
Stříbro 0,0163
Ocel 0,13
Konstantan 0,5
Chromnikl 1,1
Cekas 1,1
Příklad 15:
Určete odpor měděného vodiče o kruhovém průřezu s průměrem 1 mm a délce 150 m.
Řešení:
l
R () kde S r (0,5) 0,785 mm2
2 2
S
l 150
R 0,0178 3,4 ()
S 0,785
Příklad 16:
Určete délku měděného vodiče o kruhovém průřezu s průměrem 2 mm, je-li jeho odpor 3 .
Řešení:
l RS
R () z toho plyne l
S
S r 2 (1) 2 3,14 mm 2
R S 3 3,14
l 529 (m)
0,0178
41
Odpor vodiče tedy se vzrůstající teplotou roste, a to lineárně v širokém pásmu teplot. Při
zahřátí vodiče o 1o C se odpor vodiče o velikosti 1 změní právě o hodnotu ; konstanta se
nazývá teplotní součinitel odporu a je dána druhem materiálu vodiče a uvádí se v tabulkách -
(1/oK).
Pokud se teplota vodiče zvýší z teploty 1 na teplotu 2 o = 2 - 1 , bude přírůstek
odporu R = R2 - R1 mít velikost
R R1
Odpor vodiče po zahřátí tedy bude
R2 R1 R R1 R1
Tedy
R2 R1 (1 )
Příklad 17:
Měděný vodič o teplotě 20o C je připojen na napětí 24 V a protéká jím proud 20 A.
Určete odpor tohoto vodiče při provozní teplotě 60o C.
Řešení:
Při teplotě 20o C má vodič odpor R1
U 24
R1 1,2 ()
I 20
Přírůstek teploty je
2 1 60 20 40( o C )
Odpor při teplotě 60o C
R2 R1 (1 ) 1,2 (1 0.0042 40) 1,4016()
42
Příklad 18:
Teplota venkovního měděného vedení se v průběhu roku mění v rozsahu od -25o C do +40o C.
Kolikrát bude odpor při maximální teplotě větší než odpor při minimální teplotě?
Řešení:
Teplotní rozdíl: 2 1 40 (25) 65( o C )
Odpor při -25o C: R1
Odpor při -25o C: R2 R1 (1 ) R1 (1 0.0042 65) 1,273 R1
Odpor bude právě 1,273 x větší.
Protože napětí je vlastně práce při průchodu elektrického náboje 1 coulomb průřezem vodiče,
je tedy práce vykonaná průchodem elektrického náboje Q
A Q U (J; V, C)
Q
Protože proud je I , lze dosadit
t
A Q U U I t (J; V, A, s)
Elektrická práce, kterou vykoná stejnosměrný proud při svém průtoku mezi dvěma místy
elektrického obvodu, je tedy dána součinem napětí mezi těmito místy s protékajícím proudem
a s časem, po který tento proud protéká.
U
Protože platí Ohmův zákon I a zároveň A U I t , dostaneme dosazením vztah
R
U U2
A U I t U t t nebo A U I t I R I t R I 2 t
R R
Tato práce se ve vodiči mění v tepelnou energii – teplo - W = A.
V praxi bylo zjištěno, že prochází-li vodičem elektrický proud, vodič se ohřívá. Elektrická
práce potřebná k průchodu stejnosměrného elektrického proudu vodičem se všechna mění
v teplo (tento fakt experimentálně ověřili fyzikové Lenc a Joule).
Teplo vzniklé průtokem elektrického proudu vodičem se nazývá Joule-Lencovo teplo.
A U I t
P U I (W; V, A)
t t
Jednotkou výkonu je watt – označení W (W=Js-1)
Dosazením Ohmova zákona získáme výrazy pro výkon
43
U U2
P U I R I I R I 2
nebo P U I U
R R
Příklad 19:
Topný rezistor o odporu R = 50 je připojen na napájecí napětí 230 V po dobu 20 minut.
Jaký je výkon a jaká je energie odebraná ze sítě během zapnutí topného tělesa?
Řešení:
U 230
Odebíraný proud I 4,6( A)
R 50
Výkon P U I 230 4,6 1058(W )
Doba provozu t = 20 minut, to je 20 60 = 1200 s
Odebraná energie W A P t 1058 1200 1269600(J) 1,269(MJ)
Jednotka energie (práce) joule (J =Ws) je z hlediska praxe velmi malá. Proto se běžně
používá pro měření elektrické práce jednotka watt hodina (Wh = 3600 J) a jednotka kilowatt
hodina (kWh = 36001000 J =3,6 106 J).
Pokud je nějaký elektrický spotřebič připojen ke zdroji elektrického napětí, není veškerá
energie W1 odebraná ze sítě přeměněna na práci odvedenou spotřebičem W2, existují vždy
ztráty, například zahřívání přívodních vodičů – část energie se mění v teplo. Rozdíl mezi
vykonanou prací a přivedenou energií nazýváme ztráty – WZ.
Platí
W2 W1 WZ
Poměr mezi energií využitou a přivedenou označujeme jako účinnost
W2
a je to vždy číslo 1
W1
Účinnost se většinou vyjadřuje v procentech:
W2
100 (%; J , J )
W1
W1 W
Protože příkon je P1 a výkon je P2 2 , je možné vyjádřit účinnost
t t
W2 P t P
100 2 100 2 100 (%;W , W )
W1 P1 t P1
44
Příklad 20:
Rychlovarná konvice vykazuje odpor R = 120 a je připojena na napájecí napětí 220 V po
dobu 5 minut. Její účinnost je 80%. Vypočtěte velikost tepelné energie předané vodě
v konvici.
Řešení:
U 220
Odebíraný proud I 1,83( A)
R 120
Příkon P1 U I 220 1,83 403,3(W )
80
Výkon P2 P1 403,3 323(W )
100
První Kirchhoffův zákon (proudový) a druhý Kirchhoffův zákon (napěťový) jsou základem
nutným pro řešení elektrických obvodů.
U
R
I
45
Místo, kde se vodič rozvětvuje (eventuálně spojuje), se nazývá uzel. A, B … uzly.
Nerozvětvená dráha mezi dvěma sousedními uzly se nazývá větev obvodu.
Smyčka je uzavřená dráha v obvodu.
Pro řešení rozvětvených obvodů využíváme kromě Ohmova zákona dva Kirchhoffovy
zákony.
I1 I 2 I 3 I 4 I 5
Pokud pokládám proudy do uzlu přitékající za kladné a proudy z uzlu odtékající za záporné,
lze psát
n
I
k 1
k 0
Příklad 21:
Řešení:
n
I
k 1
k 0 I1 I 2 I 3 I 4 3 5 I3 6 I3 2 A
46
4.5.2 Druhý Kirchhoffův zákon
U k 1
k 0
Tedy U1 + U2 – U = 0.
Druhý Kirchhoffův zákon je možné formulovat i takto: Součet všech napětí na jednotlivých
odporech v uzavřené smyčce je roven součtu napětí všech zdrojů v této smyčce.
Příklad 22:
Určete proud v obvodu a napětí na odporech R1 = 20 a R2 = 30 , jsou-li napětí zdrojů Ua =
6 V a Ub = 4 V. Obvod je zapojen podle obr. 38.
Řešení:
Podle druhého Kirchhoffova zákona U1 U 2 U b U a 0
R1 I R2 I U b U a 0
20 I 30 I 4 6 0
50 I 2
I 0,04 A
U1 R1 I 20 0,04 0,8 V U 2 R2 I 30 0,04 1,2 V
47
4.6 Spojování rezistorů
RV R1 R2
Obdobným způsobem lze odvodit vztah pro n sériově zapojených rezistorů. Dostaneme výraz
RV R1 R2 ... Ri ... Rn
Výsledná hodnota odporu n sériově zapojených rezistorů je rovna součtu hodnot odporů
jednotlivých rezistorů zapojených do série.
48
4.6.2 Paralelní zapojení rezistorů
Je znázorněno na obr. 41
Obdobným způsobem lze odvodit vztah pro n paralelně zapojených rezistorů. Dostaneme
výraz
1 1 1 1 1
... ...
RV R1 R2 Ri Rn
Převrácená hodnota výsledného odporu n paralelně zapojených rezistorů je rovna součtu
převrácených hodnot odporů jednotlivých rezistorů.
49
Příklad 23:
Určete proud v obvodu a napětí na odporech R1 = 100 a R2 = 400 , je-li napětí zdroje U =
12 V. Obvod je zapojen podle obr. 43.
Řešení:
Příklad 24:
Určete proudy v obvodu a napětí na odporech R1 = 100 R2 = 400 a R3 = 200 je-li
napětí zdroje U = 220 V. Obvod je zapojen podle obr. 44.
Řešení:
Výsledný odpor v obvodu určíme ze součtu převrácených hodnot jednotlivých
odporů
1 1 1 1 1 1 1 4 1 2 7
RV R1 R2 R3 100 400 200 400 400
400
RV 57,14
7
50
U 220
Proud odebíraný ze zdroje je I 3,85 A
RV 57,14
Napětí na všech jednotlivých odporech je stejné U = 220 V
U 220
Proudy v jednotlivých větvích jsou I1 2,2 A
R1 100
U 220 U 220
I2 0,55 A I3 1,1A
R2 400 R3 200
Pro ověření správnosti výpočtu můžeme použít 1. Kirchhoffův zákon. Musí platit:
I I1 I 2 I 3
Příklad 25:
Určete proud odebíraný ze zdroje, napětí na jednotlivých rezistorech R1 , R2 a R3 a proudy
ve větvích pro obvod zapojený podle obrázku 45:
Zde jsou rezistory R1 a R2,3 zapojeny sériově, takže jejich výsledný odpor
R1,2,3 = R1 + R2,3
Náhradní obvod pak je
U
Proud I1 odebíraný ze zdroje je I1
R1, 2,3
Obvod opět převedeme na původní zapojení a postupně počítáme napětí na
jednotlivých rezistorech a proudy v jednotlivých větvích obvodu:
52
Aplikací 2. Kirchhoffova zákona dostaneme U AB U U1
U AB U AB
Aplikací Ohmova zákona dostaneme I2 a I3
R2 R3
1
Pozn.: Podobné příklady mají více správných možností řešení pro jednotlivá napětí a proudy.
Tento příklad vyřešíme (se stejnými – správnými – výsledky) též tímto postupem:
Zjednodušení obvodu je stejné, i výpočet celkového proudu I1 a napětí U1.
Další postup může být následující:
Aplikací Ohmova zákona dostaneme U AB I1 R2,3
U AB
I2
R2
Aplikací 1. Kirchhoffova zákona dostaneme I 3 I1 I 2
Příklad 26:
Vypočtěte proudy a napětí na všech prvcích obvodu zapojeného podle obrázku 49.
Řešení:
Rezistory R4 a R5 jsou zapojeny paralelně, takže nahradíme-li je jediným
rezistorem R45, platí pro jeho odpor
1 1 1 R4 R5
tedy odpor R45
R45 R4 R5 R4 R5
53
Získáme zjednodušené zapojení
54
Odpory R1 a R2345 jsou spojeny sériově, výsledný celkový náhradní odpor pro
tento obvod je
R12345= R1 + R2345
což je celkový odpor původního zadaného obvodu - Rc.
Celkový proud odebíraný ze zdroje
U U
I1
RC R12345
Napětí U1 na rezistoru R1
U1 R1I1
Vypočteme proudy I2 a I3
U AC
I2
R2
U AC
I3
R345
U BC U 4 U 5
U BC R45 I 3
55
Obr. 53 - Schema zapojení pro příklad 26 – ověření správnosti výpočtů
4.7.2 Transfigurace
V některých obvodech se může vyskytnout taková topografie zapojení, v níž rezistory nejsou
zapojeny ani do série, ani paralelně - viz obr. 54, a tak tyto obvody nelze zjednodušit
postupným nahrazováním paralelních a sériových úseků, jak bylo uvedeno v předchozích
příkladech.
a) b)
Obr. 55 - Zapojení rezistorů do trojúhelníka a do hvězdy
Po této úpravě se již jedná o sérioparalelní obvod a lze postupovat jako v předchozích
příkladech.
Vztahy pro přepočet rezistorů trojúhelníka na rezistory hvězdy vychází z požadavku, že mezi
stejnými svorkami zapojení musí být v obou případech stejný odpor; pak je náhrada správná.
Pro celkový odpor mezi svorkami 1 a 2 v trojúhelníku platí
R12 ( R31 R23 )
RCelk12
R12 R31 R23
Pro celkový odpor mezi svorkami 1 a 2 v zapojení do hvězdy platí
RCelk12 R10 R20
Při splnění požadavku stejného odporu mezi týmiž svorkami po náhradě platí
R12 ( R31 R23 )
R10 R20
R12 R31 R23
Stejně získáme vztahy i pro svorky 2 a 3 i pro svorky 3 a 1
57
R23 ( R12 R31 )
R20 R30
R12 R31 R23
Z těchto tří rovnic lze vypočítat odpory rezistorů R10, R20 a R30 v zapojení do hvězdy pro
adekvátní náhradu trojúhelníka hvězdou
Obdobně lze vypočítat odpory rezistorů R12, R23 a R31 v zapojení do trojúhelníka pro
adekvátní náhradu hvězdy trojúhelníkem
Příklad 27:
Určete výsledný odpor, celkový proud odebíraný ze zdroje a napětí na rezistoru R5, je-li
napájecí napětí U = 6 V. Velikosti odporů jednotlivých rezistorů jsou: R1 =20 , R2 = 30 ,
R3 =50 , R4 =40 , R5 =60 zapojení rezistorů je na obr. 57
Řešení:
Trojúhelník tvořený odpory R1 =20 , R2 = 30 , R3 =50 nahradíme hvězdou a
dále zjednodušujeme podle obr. 58
58
1. 2.
3. 4. 5.
Obr. 58 - Postupné zjednodušování obvodu
59
Napětí na náhradním rezistoru Rc4b5 je
1
U c 4b5 Rc 4b5 I 30 5 V
6
Proud náhradním rezistorem Rb5 je
U c 4b 5 5 1
I b5 0,0667 A
Rb5 75 15
Napětí rezistoru R5 je
1
U 5 R5 I b5 60 4 V
15
60
Obr. 60 - Reálný zdroj
Podle zatěžovací charakteristiky dělíme zdroje na tvrdé a měkké. Výhodou tvrdého zdroje je
malý pokles svorkového napětí s rostoucím zatížením zdroje, což je dáno malým vnitřním
odporem zdroje Ri; měkký zdroj vykazuje značný úbytek napětí, protože má značně velký
vnitřní odpor Ri.
Propojíme-li přímo výstupní svorky zdroje, bude obvodem protékat tzv. proud nakrátko Ik.
61
U tvrdých zdrojů jsou proudy nakrátko velké a mohou způsobit technické problémy, případně
zničení zdroje; u měkkých zdrojů je proud nakrátko výrazně nižší než u tvrdých zdrojů,
měkké zdroje jsou lépe zkratuodolné.
Příklad 28:
Určete proud nakrátko zdroje napětí, je-li napětí naprázdno 6 V a svorkové napětí při odběru
proudu 0,2 A je 5,8 V.
Řešení:
Proud nakrátko bude
U0
Ik
Ri
Svorkové napětí U je
U U 0 I Ri
5,8 6 0,2 Ri
Odtud vypočítáme vnitřní odpor zdroje Ri
6 5,8
Ri 1
0,2
Proud nakrátko tedy je
U0 6
Ik 6 A
Ri 1
62
Protože zatěžovací proud protéká všemi sériově spojenými zdroji, je nutné sledovat, zda jeho
hodnota nepřekročí jmenovitou hodnotu proudu jednotlivého zdroje; v takovém případě by
hrozilo poškození zdroje.
a) b)
Obr. 63 - Spojování zdrojů a) do série a b) paralelně
Příklad 29:
Mějme k dispozici libovolný počet stejnosměrných zdrojů napětí o napětí naprázdno U0 = 1,5
V a vnitřním odporu Ri = 2 . Jmenovitý proud zdroje je In = 0,05 A.
Sestavte zdroj, jehož napětí naprázdno bude 4,5 V a jmenovitý proud bude 0,1 A.
Určete proud nakrátko takto navrženého zdroje.
63
Řešení:
Pro napětí naprázdno 4,5 V musí být tři takové zdroje v sérii; pro jmenovitý proud
0,1 A dva zdroje paralelně, schéma zapojení je na obr. 64.
Mimo nejběžnější využití rezistorů jako topných těles a omezovačů proudu se rezistory
využívají i v některých specifických případech. Nejčastější je využití pro děliče napětí, změny
rozsahů měřících přístrojů a měření teploty.
64
a) b)
Obr. 65 - Dělič napětí
Příklad 30:
Dělič napětí realizujte posuvným rezistorem o odporu 1k- viz obr 66.
Vypočítejte a nakreslete graf závislosti výstupního napětí děliče na poloze jezdce a) pro dělič
naprázdno, b) je-li dělič zatížen rezistorem o odporu 500 a c) je-li dělič zatížen rezistorem o
odporu 1500 Napájecí napětí je 24 V.
Řešení:
R1 + R2 = 1000 ,
tedy R1 = 1000 – R2
65
a) pro nezatížený dělič platí
R2 R
U2 U 2 24
R1 R2 1000
b) pro zatížený dělič platí
R2 Rz R2 500
U2 U 24
R1 R2 R1 Rz R2 Rz (1000 R2 ) R2 (1000 R2 ) 500 R2 500
c)
R2 Rz R2 1500
U2 U 24
R1 R2 R1 Rz R2 Rz (1000 R2 ) R2 (1000 R2 ) 1500 R2 1500
Obr. 67 - Závislost výstupního napětí děliče na poloze jezdce pro různé zatěžovací odpory
66
Měřený proud I m I A I b a pro vzájemný poměr proudů v obou větvích platí
I A Rb
I A R A I b Rb a tedy
I b RA
Měřený proud se v uzlu rozdělí do dvou větví – do ampérmetru a do bočníku, a to
v převráceném poměru vnitřního odporu ampérmetru a bočníku.
Je-li měřicí rozsah ampérmetru právě IA a proud, který potřebujeme změřit, bude n x větší,
tedy I m n I A , pak pro splnění předchozích podmínek platí pro velikost odporu bočníku
IA R IA R RA
b b Rb
I m I A RA n I A I A RA (n 1)
Tímto bočníkem jsme zvětšili měřící rozsah ampérmetru právě n-krát.
Napětí na předřadném odporu a na voltmetru se dělí ve stejném poměru jako jsou odpory
předřadného rezistoru a voltmetru. Celkové měřené napětí je rovno součtu napětí na
předřadném odporu a na voltmetru.
U V RV
U m UV U p
U p Rp
Je-li měřicí rozsah voltmetru právě UV a napětí, které potřebujeme změřit bude n x větší, tedy
U m n UV , pak pro splnění předchozích podmínek platí pro velikost předřadného odporu
UV R
U p U m UV n UV UV UV (n 1) a po dosazení V
U V (n 1) R p
Příklad 31:
Navrhněte bočník k miliampérmetru o rozsahu 10 mA s vnitřním odporem 30 tak, aby bylo
možné měřit proudy do velikosti 200 mA.
67
Řešení:
200
Rozsah potřebujeme zvětšit n 20 krát.
10
RA 30
Odpor bočníku bude Rb 1,58
(n 1) (20 1)
Příklad 32:
Navrhněte předřadný odpor k voltmetru o rozsahu 120 V, který má vnitřní odpor 5000 tak,
aby bylo možné měřit napětí do velikosti 600 V.
Řešení:
600
Rozsah potřebujeme zvětšit n 5 krát.
120
Odpor předřadného rezistoru bude R p RV (n 1) 5000 (5 1) 20000
Příklad 33:
68
Určete velikost neznámého odporu, je-li hodnota naměřená na voltmetru 16 V, proud
ampérmetrem je 20 mA a vnitřní odpor voltmetru je 5000 . Schéma zapojení podle obr. 70.
UV 16 16 16
Řešení: Rx 952
UV
0,02
16 0,020 0,0032 0,0168
IA
RiV 5000
Příklad 34:
Určete teplotu teplotně závislého rezistoru o teplotním součiniteli odporu , je-li
hodnota jeho odporu při 20o C rovna 200 . Obvod je napájen tvrdým zdrojem napětí o
velikosti 6 V, proud měříme miliampérmetrem s vnitřním odporem 30 a naměřený proud je
20 mA. Schéma zapojení podle obr. 71.
Řešení:
69
U RA I A 6 30 20 10 3 5,4 103 5400
R2 270
IA 20 10 3 20 20
Měřená teplota je tedy
R2 R1 270 200 70
2 1 20 20 107,5 o C
R1 200 4 10 3
0,8
Příkladem nelineárního prvku je žárovka; při nižším připojeném napětí se vlákno nažhaví na
nižší teplotu a odpor je tedy větší než při jmenovitém napětí, kdy je vlákno více nažhavené a
odpor je tedy vyšší.
Na obr. 73 je a) je pracovní charakteristika rezistoru RL, velikost odporu RL je konstantní a
pracovní charakteristika je přímková – lineární. Na obr. 73 b) je pracovní charakteristika
nelineárního pasivního prvku.
a) b)
Obr. 73 - Charakteristika lineárního a nelineárního pasivního prvku
Pokud obvod obsahuje byť i jen jeden nelineární prvek, jeho řešení se liší od řešení lineárních
obvodů. Používáme tzv. graficko-početní metodu řešení obvodu, která využívá grafické
zobrazení voltampérových charakteristik nelineárního prvku.
Pro použitý zdroj napětí nakreslíme jeho pracovní zatěžovací charakteristiku a hledáme
pracovní bod pro daný nelineární prvek na tomto zdroji grafickým řešením. Pracovní bod je
dán průsečíkem voltampérové charakteristiky nelineárního prvku se zatěžovací
charakteristikou zdroje.
70
Postup řešení je podrobně vysvětlen na následujícím příkladu:
Mějme reálný zdroj o napětí naprázdno U0 a proudu nakrátko Ik. K němu je připojen
nelineární odpor, jehož voltampérovou charakteristiku máme k dispozici.
a) b) c)
Obr. 74 - a) obvod s nelineárním odporem b) VA charakteristika nelineárního odporu
c) zatěžovací charakteristika zdroje
Příklad 35:
Určete proud nelineárním prvkem RN s VA charakteristikou podle obr. 76 b). Obvod je
napájen tvrdým zdrojem napětí o velikosti 6 V, odpor rezistoru R1 = 100 . Schéma zapojení
podle obr. 76 a).
a) b)
71
Obr. 76 - Schéma zapojení a VA charakteristika nelineárního prvku
Řešení:
Lineární rezistor R1 a nelineární prvek RN jsou zapojeny v sérii, to znamená,
že napětí U1 a UP se sčítají. Sestrojíme tedy VA charakteristiku rezistoru –
je to přímka odpovídající velikosti odporu rezistoru R1 - a napětí lineárního
a nelineárního prvku graficky sečteme.
Zatěžovací charakteristika ideálního zdroje je přímka rovnoběžná s osou
proudu a její hodnota je konstantně 6 V. Zakreslíme ji do grafu a průsečík
křivky součtu s přímkou zatěžovací charakteristiky je pracovním bodem,
z něhož odečteme velikost pracovního proudu IP.
VA charakteristika rezistoru R1 je přímka daná dvěma body:
U = 0, I = 0 a U = 5 V, I = 5/100 = 0,05 A
Příklad 36:
Ke zdroji o napětí naprázdno U0 = 6 V a vnitřním odporu Ri = 20 je připojena žárovka
paralelně spojená s rezistorem R1 = 40 . VA charakteristika žárovky je dána naměřenými
hodnotami závislosti proudu žárovky na připojeném napětí - viz tabulka.
U (V) 1 2 3 4 5 6
72
I (A) 0,1 0,165 0,22 0,25 0,28 0,3
Řešení:
V tabulkovém kalkulátoru sestrojíme graf pro VA charakteristiku žárovky,
rezistoru R1, součtu proudů paralelně spojených prvků a zakreslíme zatěžovací
charakteristiku zdroje. Průsečík křivky součtu s přímkou zatěžovací
charakteristiky je pracovním bodem, ze kterého odečteme výsledky.
Pro VA charakteristiku rezistoru R1 platí Ohmův zákon, I1 = U/R1.
U0 6
Pro zatěžovací charakteristiku platí: Ik 0,3 A
Ri 20
73
4.11 Řešení elektrických obvodů stejnosměrného proudu s více
zdroji
Obvody, které obsahují více zdrojů a několik smyček, se řeší buď aplikací Kirchhoffových
zákonů a Ohmova zákona na daný obvod, nebo některou z dále uvedených metod, které řešení
zjednoduší. Tyto metody ale také vychází z Kirchhoffových zákonů a Ohmova zákona.
V tomto obvodu známe velikosti a polaritu napětí U1 a U2 a velikost odporů rezistorů R1, R2 a
R3.
Neznámé, které potřebujeme vypočítat, jsou proudy I1, I2 a I3 a napětí UR1, UR2 a UR3.
Potřebujeme tedy 6 rovnic pro vyřešení šesti neznámých.
Nejdříve si zakreslíme předpokládaný směr proudů ve větvích a zvolíme si orientaci
zvolených smyček x a y.
Poté píšeme soustavu rovnic s využitím Kirchhoffových zákonů.
Pro uzel A platí (podle I. Kirchhoffova zákona)
I1 I 2 I 3 (1)
74
Pro smyčku x platí (podle II. Kirchhoffova zákona)
U R1 U R 2 U 2 U1 0 (2)
Pro smyčku y platí (podle II. Kirchhoffova zákona)
U R 2 U R3 U 2 0 (3)
Tyto 3 rovnice doplníme na požadovaných 6 rovnic aplikací Ohmova zákona, podle kterého
platí
U R1 I1 R1 (4) U R 2 I 2 R2 (5) U R3 I 3 R3 (6)
Tím je připravena soustava šesti rovnic. Jejím vypočítáním vyřešíme daný obvod.
Do rovnic (2) a (3) dosadíme (4), (5) a (6):
I1 R1 I 2 R2 U 2 U1 0 (2a)
I 2 R2 I 3 R3 U 2 0 (3a)
Do rovnice (3a) dosadíme (1):
I 2 R2 ( I1 I 2 ) R3 U 2 0 (3b)
Upravíme (3b):
I 2 R2 I1 R3 I 2 R3 U 2 0
I 2 ( R2 R3 ) I1 R3 U 2 0
U 2 I1 R3
I2 (3c)
R2 R3
a dosadíme do rovnice (2a):
U 2 I1 R3
I1 R1 R2 U 2 U 1 0 (2b)
R2 R3
Dostali jsme jednu rovnici o jedné neznámé; tu upravíme a vypočítáme proud I1:
U2 I R
I1 R1 R2 1 3 R2 U 2 U1 0
R2 R3 R2 R3
R3 R2 U2
I1 R1 I1 R2 U 2 U 1
R2 R3 R2 R3
U2
R2 U 2 U 1
R2 R3 U R U 2 R2 U 2 R3 U 1 R2 U 1 R3
I1 2 2
R R R1 R2 R1 R3 R3 R2
R1 3 2
R2 R3
U 1 ( R2 R3 ) U 2 R3
I1
R1 ( R2 R3 ) R3 R2
Hodnotu proudu I1 dosadíme do (3c) a získáme proud I2.
75
I1 a I2 dosadíme do (1) a vypočítáme proud I3.
Napětí UR1, UR2 a UR3 na rezistorech R1, R2, R3 vypočítáme dosazením I1, I2, I3 do (4), (5) a
(6).
Tím je obvod kompletně vyřešen.
Příklad 37:
Řešení:
U R 2 I 2 R2 0,14 100 14 V
U R3 I 3 R3 -0,06 100 6 V
Smyčka a: ( I a I b ) R2 U 2U1 I a R1 0
Smyčka b: I b R3 U 2( I b I a ) R2 0
Dostali jsme dvě rovnice pro dvě neznámé. Soustavu rovnic vyřešíme.
I a R2 I b R2 U 2U1 I a R1 0
I b R3 U 2 I b R2 I a R2 0 I b R3 I b R2 U 2 I a R2
U 2 I a R2
Ib
R2 R3
U 2 I a R2
I a R2 R2 U 2U1 I a R1 0 … jedna rovnice o jedné neznámé
R2 R3
U 2R2
U 1 U 2
R2 R3 U 2R2 U 1 R2 U 1 R3 U 2R2 U 2R3 U R U 1 R3 U 2R3
Ia 1 2
R R R2 R2 R2 R3 R2 R2 R1 R2 R1 R3 R2 R3 R1 R2 R1 R3
R2 2 2 R1
R2 R3
U I R
Hodnotu smyčkového proudu Ia dosadíme do I b 2 a 2 a získáme smyčkový proud Ib.
R2 R3
Skutečný proud I1 je shodný se smyčkovým proudem Ia, skutečný proud I3 je shodný se
smyčkovým proudem Ib. Skutečný proud I2 je roven rozdílu smyčkových proudů Ib a Ia:
I 2 Ib I a
Napětí na jednotlivých rezistorech vyřešíme aplikací Ohmova zákona:
U R1 I1 R1 U R 2 I 2 R2 U R3 I 3 R3
Z postupu řešení je patrné, že výpočet je výrazně pohodlnější a rychlejší než při použití řešení
Kirchhoffovými zákony.
Příklad 38:
78
Metodou smyčkových proudů vyřešte obvod podle obr. 83 a).
Napětí zdrojů jsou U1 = 10 V a U2 = 20 V, odpory rezistorů R1 = 200 , R2 = 100 a R3 =
300 R4 = 200 .
a) b)
Obr. 83 - Schéma zapojení pro příklad 38
Řešení:
Rezistory R3 a R4 jsou spojeny paralelně; můžeme tedy zadaný obvod zjednodušit
na obvod podle obr. 83 b), kde R34 je:
R3 R4 300 200 600
R34 120
R3 R4 300 200 5
Zavedeme smyčkové proudy Ia a Ib a napíšeme rovnice pro smyčky:
a: ( I a I b ) R2 U 2U1 I a R1 0
( I a I b ) 100 20 10 I a 200 0
b: I b R34 U 2( I b I a ) R2 0
I b 120 20 ( I b I a ) 100 0
Upravíme a dosadíme
I a 300 10
a: I a 100 I b 100 20 10 I a 200 0 Ib
100
I a 300 10 I 300 10
b: 120 20 ( a I a ) 100 0
100 100
Dosazením jsme získali jednu rovnici o jedné neznámé Ia, kterou vyřešíme.
79
I a 300 10 - 0,003571 300 10
Ib 0,089286 A
100 100
Výhodnost této metody se projeví zejména u složitějších obvodů, v nichž by bylo řešení
pomocí Kirchhoffových zákonů spojeno s řešením soustavy o mnoha rovnicích a tudíž by
bylo matematicky obtížné.
80
Obr. 84 - Řešení obvodu metodou uzlových napětí
V tomto obvodu známe velikosti a polaritu napětí U1 a U2 a velikost odporů rezistorů R1, R2 a
R3.
Jako referenční uzel zvolíme uzel označený R. Uzlové napětí v uzlu A k referenčnímu uzlu R
je UA.
Z I. Kirchhoffova zákona pro uzel A platí
I1 I 2 I 3
Proudy vyjádříme pomocí II. Kirchhoffova zákona a Ohmova zákona z uzlového napětí a
dosadíme do výchozí rovnice
U1 U A U 2 U A U A
R1 R2 R3
Vypočítáme UA
(U1 U A ) R2 R3 (U 2 U A ) R1 R3 U A R1 R2
U1 R2 R U A R2 R3 U 2 R1 R3 U A R1 R3 U A R1 R2
U1 R2 R U 2 R1 R3 U A R1 R2 U A R2 R3 U A R1 R3
U R R U 2 R1 R3
UA 1 2 3
R1 R2 R2 R3 R1 R3
Příklad 39:
Metodou uzlových napětí vyřešte obvod podle obr. 85 a).
Napětí zdrojů jsou U1 = 10 V a U2 = 20 V, odpory rezistorů R1 = 200 , R2 = 100 a R3 = 30
R4 = 90 .
81
a) b)
Obr. 85 - Schéma zapojení pro příklad 39
Řešení:
Rezistory R3 a R4 jsou spojeny sériově; můžeme tedy zadaný obvod zjednodušit
na obvod podle obr. 85 b), kde R34 je:
R34 R3 R4 30 90 120
Zvolíme referenční uzel a zapíšeme vztah proudů pro uzel A:
I1 I 2 I 3
U1 U A U 2 U A U A
R1 R2 R34
Vypočítáme UA:
10 U A 20 U A U A
200 100 120
6 (10 U A ) 12 (20 U A ) 10 U A
60 6 U A 240 12 U A 10 U A
300
UA 1,071429 V
28
Vypočítáme proudy ve větvích:
10 U A 10 10,71429
I1 -0,00357 A
200 200
Záporná hodnota znamená, že proud protéká v opačném směru,
než byl původní předpoklad.
20 U A 20 10,71429
I2 0,09285714 A
100 100
U A 10,71429
I3 0,089286 A
120 120
Napětí na jednotlivých rezistorech:
82
U R1 I1 R1 -0,00357 200 -0,71429 V
U R 2 I 2 R2 0,09285714 100 9,285714 V
U R3 I 3 R3 0,089286 30 2,678571V
U R 4 I 3 R4 0,089286 90 8,035714 V
Je-li v elektrickém obvodu zapojeno několik zdrojů, pak proud a napětí na jednotlivých
prvcích obvodu je dán součtem všech proudů / napětí /, které by v obvodu byly, pokud by byl
připojen vždy jen jeden ze zapojených zdrojů samostatně. Pozor – tato metoda platí pouze
tehdy, jsou-li všechny prvky v obvodu lineární!
Postup výpočtu předvedeme na řešení obvodu podle obr. 86.
V tomto obvodu známe velikosti a polaritu napětí U1 a U2 a velikost odporů rezistorů R1, R2 a
R3.
Postupně vyřešíme všechny obvody, a to - pokaždé s jiným - jediným zdrojem; druhý zdroj
jako by nebyl. Poté sečteme výsledky jednotlivých řešení a získáme tím řešení zadaného
obvodu.
a) b)
Obr. 87 - Rozdělení obvodu při metodě lineární superpozice
83
Nejprve řešíme obvod se zapojeným zdrojem U1. Obvod, v němž získáme dílčí výsledky,
je na obr. 87 a).
R2 R3
R23
R2 R3
R123 = R1 + R23
U1
I1
/
R123
U R1 R1 I1
/ /
U AB U1 U R1
/ /
/ /
U U
I 2 AB I 3 AB
/ /
a
R2 R3
1
Pak řešíme obvod se zapojeným zdrojem U2. Obvod, v němž získáme dílčí výsledky, je na
obr. 87 b)
R1 R3
R13
R1 R3
R123 = R2 + R13
U2
I1
//
R123
U R1 R1 I1
// //
U 2 U R1
// //
U AB
// //
U AB U AB
I1 I // 3
//
a
R1 R3
Pokud by v obvodu bylo více zdrojů, postupovali bychom stejně i pro případné další zdroje.
Celkové řešení proudů v zadaném obvodu získáme sečtením všech dílčích řešení:
I1 I1 I1 I2 I2 I2 I3 I3 I3
/ // // / / //
Příklad 40:
84
Obr 88 - Schéma zapojení pro příklad 40
Řešení:
Rezistory R3 a R4 jsou spojeny sériově; můžeme je tedy nahradit odporem R34:
R34 R3 R4 110 130 240
Rezistory R34 a R5 jsou spojeny paralelně; můžeme je tedy nahradit odporem R345:
R5 R34 240 240
R345 120
R5 R34 240 240
Tím jsme obvod zjednodušili – viz obr. 89 a)
a) b) c)
Obr 89 - Zjednodušená schémata zapojení pro příklad 40
Nyní vyřešíme obvod pro napájení zdrojem U1, zdroj U2 není – viz obr. 89 b):
R2 R345 100 120
R2345 54,54545
R2 R345 100 120
R12345 = R1 + R2345 =200 + 54,54545 =254,54545
U1 10
I1 0,039286 A
/
R12345 254,54545
U AB U1 U R1 10 7,857143 2,142857 V
/ /
85
/
U 2,142857
I 2 AB 0,02142857 A
/
R2 100
1
/
U 2,142857
AB 0,017857 A
/
I 345
R345 120
Dále vyřešíme obvod pro napájení zdrojem U2, zdroj U1 není – viz obr. 89 c):
U2 20
I2 0,114286 A
//
R12345 175
U AB U 2 U R1 20 11,4286 8,571429 V
// //
//
U 8,571429
AB 0,042857 A
//
I1
R1 200
1
//
U AB 8,571429
I 345 0,071429 A
//
R345 120
U R5 U AB 10,71432 V
U 5 10,71432
I5 0,044643 A
R5 240
86
U AB 10,71432
I3 I4 0,044643 A
R34 240
87
5 Magnetické pole
Magnetické pole se vyznačuje silovými účinky, je to tedy silové pole. Vzniká v okolí
magnetických materiálů nebo v okolí vodičů, kterými protéká elektrický proud.
Už ve starověku lidé zpozorovali, že některé materiály, zejména magnetovec (železná ruda,
Fe3O4 , která se nacházela u řeckého města Magnesie - odtud magnet), přitahují menší železné
předměty; drobné železné piliny se na magnetu udržely. Pokud se takový předmět z okolí
magnetu vyjmul, sám vykazoval magnetické účinky - zůstal zmagnetovaný. Mimo to lidé
zpozorovali, že lehký zmagnetovaný předmět volně umístěný v prostoru (magnetka) ukazuje
vždy k severu.
Tyto magnety nazýváme permanentní (stálé) magnety.
Později bylo pozorováno, že stejné magnetické pole vzniká v okolí vodičů, jimiž protéká
elektrický proud, tedy v okolí pohybujícího se elektrického náboje.
Magnetické pole se projevuje nejen silovými účinky na feromagnetické předměty, ale také
silovými účinky na vodiče, kterými protéká proud.
a) b)
Obr. 90 - Magnetka a) a magnetické pole tyčového magnetu b)
Pokud bychom magnet rozdělili, každá z obou částí bude mít opět oba póly- severní a jižní.
Póly není možné oddělit. Magnetická indukční čára je vždy uzavřená.
88
Obr. 91 - Rozdělení tyčového magnetu
a) b) c)
Obr. 92 - Magnetické pole a) mezi nesouhlasnými póly magnetů b) mezi souhlasnými póly
c) podkovovitého magnetu
Jsou-li magnetické indukční čáry rovnoběžné a jsou od sebe stejně vzdálené, pak je silové
působení tohoto pole ve všech jeho bodech stejné. Takové pole se nazývá homogenní.
89
Obr. 94 - Magnetické pole přímého vodiče protékaného proudem
Smysl magnetického pole přímého vodiče je dán směrem protékajícího proudu a je zobrazen
na obr. 94.
Pro snadné určení smyslu pole používáme Ampérovo pravidlo pravé ruky, případně pravidlo
pravotočivého šroubu.
Ampérovo pravidlo pravé ruky:
Uchopíme-li vodič do pravé ruky tak, aby palec ukazoval směr proudu, pak prsty obepínající
vodič ukazují směr indukčních čar magnetického pole.
90
5.3 Veličiny magnetického pole
a) b)
Obr. 96 - Deformace homogenního magnetického pole vlivem proudu ve vodiči
Velikost této síly je úměrná velikosti proudu I a té délce vodiče l, která se nachází
v magnetickém poli:
F konst I l
F B I l (N; T, A, m)
91
Obr. 97 - Silové působení magnetického pole na vodič protékaný proudem
Pokud vložený vodič nebude kolmý ke směru indukčních čar, ale bude s nimi svírat úhel ,
pak síla působící na vodič bude
F B I l sin viz obr. 98
92
Pro přímý vodič je původcem magnetického pole proud I, který vodičem protéká,
magnetomotorické napětí je tedy
Fm = I
Obecně platí, že magnetomotorické napětí je rovno algebraickému součtu všech proudů, které
daná indukční čára obepíná.
n
Fm I i
i 1
a) b)
Obr. 99 - Magnetomotorické napětí a) a magnetické napětí b)
Mezi každými dvěma body na téže indukční čáře se definuje magnetické napětí U m. Součet
všech magnetických napětí na jedné indukční čáře je roven magnetomotorickému napětí pro
tuto indukční čáru.
n
Fm U mi
i 1
Směr a smysl vektoru H je dán směrem indukčních čar, vektor H v daném bodě je tečný ke
křivce magnetické indukční čáry.
93
Obr. 100 - Intenzita magnetického pole pro přímý vodič
94
Příklad 41:
Určete intenzitu magnetického pole na povrchu vodiče o průměru 2 mm, protéká-li jím proud
8 A. Jaká bude intenzita magnetického pole ve vzdálenosti 1 cm od povrchu vodiče?
Řešení:
Intenzita magnetického pole na povrchu vodiče
I 8 4
H 10 3 1273,239545 (A/m)
2 r 2 1 10 3
Intenzita magnetického pole ve vzdálenosti 1 cm od povrchu vodiče
I 8 40
H 10 2 115,74905 (A/m)
2 r 2 11 10 3
11
Příklad 42:
Určete intenzitu magnetického pole ve vzdálenosti 2 cm od středu svazku vodičů podle obr.
101. Velikost proudů v jednotlivých vodičích je I1 = 20 A, I2 = 7 A, I3 = 15 A.
Příklad 43:
Určete velikost a směr síly, která působí na vodič v homogenním magnetickém poli – viz obr.
102, a = 200 mm, b = 150 mm, o magnetické indukci 0,6 T protéká-li vodičem proud I = 15A.
95
Řešení:
Velikost síly působící na vodič je
F B I l 0,6 15 0,2 1,8 N
Síla bude kolmá k ose vodiče i k vektoru magnetické indukce B a bude směřovat
do zředěného pole – tedy „do papíru“.
Příklad 44:
Jaký je celkový magnetický tok mezi póly pro předchozí příklad?
Řešení:
B S 0,6 (0,2 0,15) 0,018 Wb
Příklad 45:
Jaký je proud I2 ve vodiči, je-li v bodě A na obr. 1 magnetická indukce B = 0,002 T?
I1 = 30 A, I3 =40 A, r = 15 mm, okolní prostředí je vzduch.
Řešení:
Z toho plyne
B
Fm 2 r H 2 r
0 r
0,002 2
Fm 2 r 15 10 3 10 4 150 A
4 10 7
2
Fm I1 I 2 I 3 z toho I 2 Fm I1 I 3 150 30 40 80 A
96
5.4 Hopkinsonův zákon
Víme, že B , z toho B S .
S
Um
Protože platí B H a H , získáme dosazením
l
U S
B S H S m S U m
l l
S
Výraz U m se označuje Gm a nazývá se magnetická vodivost (permeance). Jednotkou je
l
henry (H).
S
Gm U m (H)
l
Platí tedy
Gm U m
Rozměr jednotky henry:
Wb T m2
Gm (H ) ( ) ( )
Um A A
Převrácená hodnota magnetické vodivosti je magnetický odpor (reluktance) Rm.
1 1 l
Rm , tedy Rm (H-1), kde 0 r
Gm S
Magnetický odpor je odpor, který klade dané prostředí průchodu magnetického toku.
Pro magnetický tok v každé části magnetického obvodu tedy platí vztah
Um
- Hopkinsonův zákon
Rm
97
Z hlediska magnetických vlastností dělíme materiály do tří skupin:
Látky diamagnetické, kde r 1 . Tyto látky nepatrně zeslabují magnetické pole. Patří
sem např. měď, zlato, stříbro, voda, zinek a další.
Látky paramagnetické, kde r 1. Tyto látky nepatrně zesilují magnetické pole. Patří
sem např. hliník, platina, vzduch a další.
Látky feromagnetické, kde r 1 (až 104 krát). Tyto látky výrazně zesilují magnetické
pole. Patří sem železo, nikl, kobalt a jejich slitiny.
Pro praktické výpočty se hodnota r pro všechny diamagnetické i paramagnetické látky
pokládá za rovnu jedné r 1 .
98
Při prvním zmagnetování materiálu se jedná o tzv. křivku prvotní magnetizace.
Z magnetizační křivky je patrné, že až do bodu B – tzv. kolena - roste magnetická indukce
strmě, což znamená, že malým přírůstkem intenzity magnetického pole dosáhneme velkého
přírůstku magnetické indukce.
Nad bodem B je většina domén již natočena podle směru vnějšího magnetického pole; tato
část magnetizační charakteristiky se nazývá oblast nasycení. Se stejným přírůstkem intenzity
magnetického pole dosáhneme podstatně menšího přírůstku magnetické indukce. Proto se při
navrhování magnetických obvodů snažíme pohybovat se v oblasti magnetizační křivky mezi
body A a B, kde má permeabilita největší hodnotu. V této části křivky má magnetizační
charakteristika téměř lineární průběh a je největší.
99
Při změně polarity magnetického pole je nutné vynaložit určitou energii na přemagnetování
feromagnetického materiálu. Tato energie se mění v teplo, představuje tedy ztráty ve
feromagnetickém materiálu; nazývají se hysterezní ztráty a jsou úměrné ploše hysterezní
smyčky.
Různé feromagnetické materiály mají různý průběh magnetizační charakteristiky a různý tvar
hysterezní smyčky. Je to dáno jejich složením a vnitřní krystalickou strukturou konkrétního
materiálu. Magnetizační a hysterezní křivky materiálu udává výrobce na základě měření na
vzorku příslušného materiálu.
Podle tvaru hysterezní smyčky se materiály dělí na magneticky tvrdé a magneticky měkké.
Magneticky tvrdé materiály mají velkou remanentní magnetickou indukci a velkou koercitivní
intenzitu, tedy hysterezní smyčka je široká a má velkou plochu. Na likvidaci remanence u
takového materiálu by bylo nutné velmi silné vnější magnetické pole. Proto se tyto materiály
používají k výrobě trvalých (permanentních) magnetů. Jednou zmagnetovaný materiál si svůj
magnetismus udrží bez jakékoliv vnější podpory. Jedná se převážně o slitiny oceli a chromu,
wolframu a molybdenu.
Magneticky měkké materiály mají malou remanentní magnetickou indukci a malou
koercitivní intenzitu, tedy hysterezní smyčka je úzká a má malou plochu. Proto se používají
tam, kde dochází k častému přepólování magnetického pole, tedy v obvodech napájených
střídavým proudem. Malá plocha hysterezní smyčky je zárukou malých hysterezních ztrát.
Jedná se převážně o slitiny železa s křemíkem nebo niklem.
a) b)
Obr. 107 - Materiály magneticky a) tvrdé a b) měkké
100
Protože feromagnetické materiály mají tendenci vracet se k předchozímu magnetickému
stavu, má i po dosažení hodnoty – Hc při rychlém odpojení budícího proudu materiál
zachovánu určitou magnetickou indukci, k níž se vrací – viz bod X na obr. 108 a). Pro úplné
odmagnetování feromagnetického materiálu je nutné při každém cyklu přemagnetování
snižovat budící proud, tedy i intenzitu magnetického pole, tak dlouho, až magnetizmus klesne
k nule. Vrcholy takto vzniklých hysterezních smyček leží na křivce, která je téměř shodná
s křivkou prvotní magnetizace a nazýváme ji komutační křivka – viz obr 108 b).
a) b)
Obr. 108 - Odmagnetování feromagnetického materiálu a komutační křivka
101
Obr. 110 - Magnetizační charakteristika pro šedou litinu
Obr. 111 - Magnetizační charakteristika pro plechy pro elektrotechniku 2,2 W/kg
102
Obr. 112 - Příklady výstupů při měření magnetizačních charakteristik
103
5.6 Řešení magnetických polí
Indukční čáry každého magnetického pole jsou uzavřené křivky obepínající elektrický proud,
který toto pole vyvolal. Intenzita magnetického pole H je podíl proudu a délky příslušné
n
I F
indukční čáry H , případně H m , kde Fm I i , tedy součet všech proudů, které se
l l i 1
podílely na vygenerování příslušného magnetického pole.
Pro komplikované tvary se pro výpočet intenzity magnetického pole používá Biot-Savartův
zákon.
Biot-Savartův zákon:
Pozn.: Tento vztah berte jako fakt; jeho odvození není možné bez znalosti vyšší matematiky,
která není obsahem středoškolských osnov.
Magnetické indukční čáry magnetického pole přímého vodiče, kterým protéká proud I, mají
tvar soustředných kružnic, které leží v rovině kolmé k ose vodiče, se středem ve středu
průřezu vodiče – obr. 114 a). Intenzita magnetického pole má na téže indukční čáře všude
stejnou velikost a její směr je tečný k magnetické indukční čáře. Smysl se určuje pravidlem
pravotočivého šroubu (nebo pravidlem pravé ruky).
I
Intenzita magnetického pole vně vodiče má velikost H
2 x
kde x je vzdálenost bodu, v němž určujeme intenzitu, od středu vodiče.
Průběh H jako funkce vzdálenosti od středu x pro x > r je lomená funkce, průběh je tedy
I
hyperbolický – obr. 1 b). Maximální intenzity dosáhne pole na povrchu vodiče: H r
2 r
I
Ve vzdálenosti b od středu vodiče je intenzita Hb
2 b
104
a) b)
Obr. 114 - Magnetické pole přímého vodiče a) a průběh intenzity magnetického pole b)
Intenzitu uvnitř vodiče generuje pouze ta část proudu, kterou obepíná příslušná indukční čára.
Tato funkce H = f (x) je pro x < r lineární, průběh intenzity H v závislosti na vzdálenosti od
středu vodiče je přímkový.
Příklad 46:
Určete maximální intenzitu magnetického pole a intenzitu magnetického pole ve vzdálenosti
15 mm od povrchu vodiče o průměru 10 mm, protéká-li jím proud 160 A.
Řešení:
Maximální intenzita je na povrchu vodiče a je
I 160 16000
H max 5093 A/m
2 r 2 5 10 3
Intenzita ve vzdálenosti 5 mm od povrchu vodiče je
I 160 160 103 4 103
H5 1273 A/m
2 x 2 (5 15) 10 3 40
105
5.6.2 Magnetické pole kruhového závitu
a) b)
Obr. 115 - Magnetické pole kruhového závitu a) pohled na závit b) řez A – A
Magnetické pole kruhového závitu je pole nehomogenní. Indukční čáry mají tvar
nesoustředných kružnic – viz obr. 115 b). Hodnota intenzity magnetického pole se určuje ve
středu závitu aplikací Biot-Savartova zákona na kruhový závit:
I l
H sin
4 r 2
Úhel ve středu závitu je 90o, pro kruhový závit tedy platí
I l
H
4 r 2
Celková intenzita magnetického pole H bude dána součtem dílčích intenzit po celé délce
závitu:
2 r
I l I 2 r I I
H 2
l 2 r
0 4 r 4 r 0 4 r 2r
2 2
I
Tedy H , kde r je poloměr závitu.
2r
Příklad 47:
Určete, kolik závitů musí mít tenká cívka o rozměrech podle obr. 117, protéká-li jí proud 2A,
aby intenzita magnetického pole ve středu cívky byla 100 A/m.
N I D D2 D1
H kde r a D
2r 2 2
107
Obr. 119 - Magnetické pole válcové cívky
Um N I
H
l l
Příklad 48:
Vypočítejte intenzitu magnetického pole a celkový magnetický tok ve středu válcové cívky,
která má 500 závitů, průměr 15 mm, délku 10 cm a feromagnetické jádro, jehož relativní
permeabilita je 80. Cívkou protéká proud 0,5 A.
Řešení:
Intenzita magnetického pole ve středu cívky je
N I 500 0,5
H 500 0,5 10 2500 A/m
l 10 10 2
Magnetický tok vypočítáme ze vztahu B
S
BS kde
108
15 15
S r 2 ( 10 3 ) 2 ( ) 2 10 6 176,7146 10 6 m2
2 2
B S 0,251327 176,7146 10 6 0,4441322 10 4 Wb
Pro praktický výpočet pokládáme magnetické pole za homogenní; v takovém případě bude
intenzita magnetického pole v celém průřezu prstence stejná. Délka indukční čáry pak je 2r,
kde r = D/2, D je střední průměr prstence. Tento předpoklad je tím přesnější, čím je D větší
než d.
Magnetické napětí Um je
Um N I
Intenzita magnetického pole uvnitř cívky je
Um N I
H
l 2 r
Příklad 49:
Vypočítejte intenzitu magnetického pole a celkový magnetický tok v toroidu, která má 400
závitů, průměr průřezu jádra 20 mm, střední průměr prstence 10 cm a feromagnetické jádro
vyrobené z oceli. Cívkou protéká proud 0,8 A.
Řešení:
Intenzita magnetického pole je
N I 400 0,8 320 3200
H 1018,592 A/m
2
D 10 10 2
0,1
2
2 2
109
Magnetický tok vypočítáme ze vztahu B
S
BS kde hodnotu magnetické indukce B zjistíme
z magnetizační křivky pro materiál jádra – viz obr. 1:
10
S r 2 ( 10 3 ) 2 5 2 10 6 78,53982 10 6 m2
2
B S 1,42 78,53982 10 6 1,115265 10 4 Wb
a) b)
Obr. 122 - Magnetický obvod a) rozvětený b) nerozvětvený se dvěma cívkami
110
Pokud má magnetický obod více větví, magnetický tok se do nich rozdělí, a to tak, že čím
menší bude magnetický odpor větve, tím větší část magnetického toku bude procházet touto
větví. Na obrázku 1 a) jsou průřezy obou krajních větví stejné, poloviční než průřez střední
větve, takže tok se rozdělí na dvě stejné části. Téměř 100% toku se bude uzavírat po dráze
dané feromagnetickým jádrem, protože magnetický odpor okolního prostředí (vzduchu) je
mnohonásobně vyšší nez odpor feromagnetického obvodu. Nepatrná část magnetického toku,
která se uzavírá vzduchem, s nazývá rozptylový tok.
Pro každé místo, kde se magnetický tok dělí (tzv. uzel magnetického obvodu) obecně platí, že
součet všech magnetických toků do uzlu vstupujících se rovná součtu všech magnetických
toků z uzlu vystupujících.
n
k 1
k 0
Příklad 50:
Vypočítejte velikost budícího proudu v cívce o 200 závitech navinuté na toroidním kroužku
z oceli s rozměry podle obr. 123 tak, aby celkový magnetický tok 410-4 Wb. D = 80 mm,
d = 20 mm.
111
Řešení:
Magnetické indukce je
B
S
20 3 2
kde S r2 ( 10 ) 10 2 10 6 314 10 6 m2
2
4 10 4 400
B 6
1,27 T
S 314 10 314
Hodnotu intenzity magnetického pole H zjistíme z magnetizační křivky pro
materiál jádra – viz obr. 123: H = 1250 A/m
Magnetomotorické napětí je
Fm H l H D 1250 80 10 3 1,25 80 314,1593 A
Budící proud bude
Fm 314,1593
I 1,570796 A
N 200
Příklad 51:
Vypočítejte velikost magnetického odporu jádra z předchozího příkladu a relativní
permeabilitu materiálu při daném budícím proudu.
Řešení:
Um
Z Hopkinsonova zákona je
Rm
Um
Rm kde Um pro celé jádro je rovno Fm
Fm 314,2 314,2 10 4
Rm 4
78,54 10 4 H-1
4 10 4
Magnetický odpor tohoto jádra je možné řešit také ze vztahu
1 l
Rm
S
B 1,27
kde 0,001016 (Hm-1)
H 1250
1 l 1 80 10 3 1 10 3 80 10 3
Rm 0,787 10 6 H -1
S 0,001016 314 10 6
1,016 314
112
B 1,27 1270 10 10 3
r 0,808507 10 3 808,5
0 H 4 10 1250
-7
4 1250
Magnetická indukce je B , je tedy po celé délce indukční čáry stejná.
S
B
Intenzita magnetického pole H je dána vztahem H .
0 r
Protože relativní permeabilita vzduchu je výrazně menší než relativní permeabilita
feromagnetického materiálu, bude intenzita ve vzduchové mezeře podstatně větší než
intenzita ve feromagnetickém materiálu.
B B B
H >> H Fe
0 r 0 0 rFe
Magnetické napětí ve vzduchové mezeře je
B
U m H
0
Magnetické napětí ve feromagnetické části obvodu je
B
U mFe H Fe l l
0 r
Celkové magnetomotorické napětí je
Fm U m U mFe
Po dosazení
B B
Fm U m U mFe l
0 0 r
113
Příklad 52:
Určete, jaký počet závitů musí mít toroidní cívka navinutá na toroidním kroužku z oceli se
vzduchovou mezerou s rozměry podle obr. 1 tak, aby hodnota magnetické indukce ve
vzduchové mezeře byla 1,2 T. D = 80 mm, d = 20 mm, = 1,5 mm. Budící proud může mít
hodnotu maximálně 0,8 A.
Řešení:
Magnetické indukce je 1,2 T a je stejná ve vzduchové mezeře i ve
feromagnetickém jádru.
Intenzita magnetického pole ve vzduchové mezeře je
B 1,2 12 10 6
H 0,95493 10 6 A/m
0 4 10 7
4
Intenzitu magnetického pole ve feromagnetické části odečteme z magnetizační
charakteristiky pro ocel HFe = 1200 A/m.
Magnetické napětí ve vzduchové mezeře je
Fm 1735,188
N 2168,985 2169 závitů
I 0,8
Příklad 53:
Vypočítejte celkový magnetický tok v magnetickém obvodu podle obr. 125. Cívka 1 má 500
závitů a protéká jí proud 0,6 A, cívka 2 má 200 závitů a protéká jí proud 0,9 A. Jádro je
vyrobeno z plechů pro elektrotechniku 2,2 W/kg.
114
Obr. 125 - Magnetický obvod pro příklad 53
Řešení:
Délka střední indukční čáry je
l 2 (70 90) 320 mm
Celkové magnetomotorické napětí je
Fm Fm1 Fm2 N1 I1 N 2 I 2 500 0,6 200 0,9 300 180 120 A
Intenzita magnetického pole
Fm 120
H 375 A/m
l 0,32
Magnetickou indukci odečteme z magnetizační charakteristiky materiálu jádra
B = 1,2 T
Celkový magnetický tok je
B S 1,2 (0,03 0,03) 1,2 3 3 104 1,08 103 Wb
Příklad 54:
Vypočítejte magnetomotorické napětí v magnetickém obvodu podle obr. 126 tak, aby
magnetická indukce ve vzduchové mezeře byla 1,6 T. Jádro je vyrobeno z plechů pro
elektrotechniku 2,2 W/kg. Navrhněte počet závitů cívky a velikost budícího proudu.
115
Řešení:
Délka střední indukční čáry ve feromagnetické části obvodu je
l 2 (70 90) 2 318 mm
Magnetické indukce je 1,6 T a je stejná ve vzduchové mezeře i ve
feromagnetickém jádru
Intenzita magnetického pole ve vzduchové mezeře je
B 1,6 4 10 6
H 1,27324 10 6 A/m
0 4 10 7
Intenzitu magnetického pole ve feromagnetické části odečteme z magnetizační
charakteristiky pro plechy pro elektrotechniku 2,2 W/kg – HFe = 3500 A/m.
Magnetické napětí ve vzduchové mezeře je
U m H 1,27324 10 6 2 10 3 2,546479 103 A
Magnetické napětí ve feromagnetické části obvodu je
U mFe H Fe l 3500 318 10 3 1113 A
Celkové magnetomotorické napětí je
Fm U m U mFe 1113 2546,5 3659,5 A
Protože Fm N I b , navrhneme vhodný budící proud, dopočítáme počet závitů a
provedeme korekci proudu pro celé číslo počtu závitů.
Například je-li pro Ib možné použít maximálně 5 A; pak
Fm 3659,5
N 731,9 - navrhneme tedy např. N = 800 závitů a
I 5
F 3659,5
budící proud bude I b m 4,574375 A
N 800
116
Je-li zadána konkrétní hodnota Fm, při řešení postupujeme tak, že zvolíme libovolný tok 1 a
pro něj vypočítáme příslušné magnetomotorické napětí Fm1. Tok volíme tak, aby Fm1 < Fm.
Poté zvolíme libovolný tok 2 a pro něj vypočítáme příslušné magnetomotorické napětí Fm2;
tok volíme tak, aby Fm2 > Fm.
Tím získáme dva body magnetizační křivky a nakreslíme průběh funkce f ( Fm ) :
Při volbě hodnot 1 a 2 se snažíme, aby úsek mezi nimi byl co nejmenší; pak je lineární
náhrada magnetizační křivky velmi přesná.
Výsledný magnetický tok výsl. získáme odečtem jeho hodnoty pro zadané magnetomotorické
napětí z grafu funkce f ( Fm ) .
Příklad 55:
Vypočítejte magnetický tok v magnetickém obvodu ze dvou různých feromagnetických
materiálů, a to z plechů pro elektrotechniku s měrnými ztrátami 2,2 W/kg a z šedé litiny podle
obr. 128. Budící proud je 1,5 A a cívka má 500 závitů.
117
Řešení:
Magnetomotorické napětí v magnetickém obvodu
Fm N I 500 1,5 750 A
Délka střední indukční čáry ve feromagnetické části obvodu – plechy - je
l plechy 2 45 90 180 mm
Délka střední indukční čáry ve feromagnetické části obvodu – litina - je
llitina 2 25 90 140 mm
Zvolíme magnetický tok 1 = 510-4 Wb a vypočteme magnetomotorické napětí
Fm1:
Protože průřez v obou materiálech je stejný, bude i magnetická indukce B stejná
pro oba materiály:
B kde S 30 103 30 103 900 106 m2
S
5 10 4
B 0,555556 T
S 9 10 4
Intenzitu magnetického pole ve feromagnetické části – plechy - odečteme
z magnetizační charakteristiky pro plechy pro elektrotechniku 2,2 W/kg – Hplechy =
200 A/m.
Intenzitu magnetického pole ve feromagnetické části – litina - odečteme
z magnetizační charakteristiky pro šedou litinu – Hlitina = 2400 A/m.
Magnetomotorické napětí pro tok 1 je Fm1
Fm1 U mPlechy U mLitina H Plechy l Plechy H Litina l Litina
200 180 10 3 2400 140 10 3 36 336 372 A
Zvolíme magnetický tok 2 = 710-4 Wb a vypočteme magnetomotorické napětí
Fm2:
B kde S 30 103 30 103 900 106 m2
S
7 10 4
B 0,777778 T
S 9 10 4
Intenzitu magnetického pole ve feromagnetické části – plechy - odečteme
z magnetizační charakteristiky pro plechy pro elektrotechniku 2,2 W/kg – Hplechy =
400 A/m.
Intenzitu magnetického pole ve feromagnetické části – litina - odečteme
z magnetizační charakteristiky pro šedou litinu – Hlitina = 5300 A/m.
Magnetomotorické napětí pro tok 2 je Fm2
Fm 2 U mPlechy U mLitina H Plechy l Plechy H Litina l Litina
400 180 10 3 5300 140 10 3 72 742 814 A
Z hodnot Fm1 = 372 A, 1 = 510-4 Wb a Fm2 = 814 A, 2 = 710-4 Wb sestrojíme
v Excelu graf funkce f ( Fm ) :
118
Fm (A) 372 814
Wb 0,0005 0,0007
Indukční zákon:
Časovou změnou magnetického toku spřaženého s vodivou smyčkou se ve smyčce indukuje
elektrické napětí u:
d
u kde d = změna (přírůstek nebo úbytek) magnetického toku
dt
dt = změna času, za který se magnetický tok změnil o d
119
Obr. 130 - Magnetický tok spřažený se smyčkou a indukční zákon
Pozn.:
Malá písmena označující veličinu znamenají, že se jedná o okamžitou hodnotu
veličiny, která se v průběhu času může měnit.
Pokud bude smyčka, ve které se indukuje napětí, uzavřená, bude jí protékat proud i.
Smysl indukovaného napětí bude takový, aby proud v obvodu působil magnetickým polem,
které vybudí, proti změně spřaženého magnetického toku (Lencův zákon).
Vodivá smyčka, skrz kterou prochází měnící se magnetický tok, je základním principem
získávání elektrické energie.
Indukované napětí u a vnitřní (elektromotorické) napětí zdroje e jsou stejně velká a mají
opačnou polaritu: u = -e
Bude-li procházet magnetický tok cívkou o N závitech a bude se měnit v závislosti na čase –
viz obr. 132, bude se v cívce indukovat napětí
d
uN (závity jsou „spojeny“ do série napětí se sčítají)
dt
120
Napětí v závitu (v cívce) se bude indukovat pouze tehdy, bude-li se měnit magnetický tok
závitem (cívkou). Čím rychlejší bude změna toku, tím větší bude indukované napětí. Bude-li
tok konstantní, indukované napětí je nulové.
Příklad 56:
Jaké je indukované napětí v cívce o 150 závitech, je-li v celém prostoru uvnitř cívky
homogenní magnetické pole, jehož magnetická indukce se mění plynule za 0,05 s z 0 na 0,8 T
a za následující 0,05 s z 0,8 T na 0? Vnitřní průřez cívky je 2cm2. Vypočítejte indukované
napětí a nakreslete graf závislosti u = f(t).
Řešení:
Magnetický tok je
BS
Na začátku a na konci bude magnetický tok roven 0
Po 0,5 s bude tok
B S 0,8 2 104 1,6 10 4 Wb
Změna magnetického toku bude
d 1 0 1,6 104 0 1,6 10 4 Wb
Změna času bude
dt 0,05 s
Protože změna bude plynulá, indukované napětí bude konstantní, a to
d 1,6 10 4
uN 150 150 32 10 4 4800 10 4 0,48 V
dt 0,05
V průběhu prvních 0,05 s se magnetický tok plynule zvětšuje, indukované napětí
je tedy konstantní a kladné; v průběhu dalších 0,05 s hodnota toku plynule klesá,
indukované napětí bude záporné.
Průběh indukovaného napětí v závislosti na čase je na obr. 133.
121
5.8.2 Pohybové napětí
Mění-li se magnetický tok vodivou smyčkou, indukuje se ve smyčce elektrické napětí.
Na obr. 134 jsou dva rovnoběžné vodiče, jejichž vzájemná vzdálenost je l, které jsou na
jednom konci vodivě spojeny, a na druhém konci (v bodu X) na nich kolmo leží další vodič;
vzájemný dotek vodičů je vodivý. Toto uspořádání vodičů tvoří smyčku. Kolmo k ploše této
smyčky působí magnetické pole o magnetické indukci B. Velikost ani směr magnetického
toku se nemění.
Začne-li se příčný vodič pohybovat rychlostí v ve směru osy pevných podélných vodičů – viz
obr. 134 – z bodu X do bodu Y, bude se ve smyčce indukovat napětí u – tzv. pohybové napětí.
d
Velikost indukovaného pohybového napětí vypočítáme z indukčního zákona u .
dt
Za čas t se příčný vodič posune o vzdálenost s v t . Magnetický tok smyčkou se tedy
zmenší o hodnotu :
B S B s l B v t l
Velikost napětí indukovaného při pohybu vodiče bude
d ( B v t l )
u B l v
dt t
Začne-li se příčný vodič pohybovat rychlostí v zpět z bodu Y do bodu X, magnetický tok
smyčkou se zvětší o hodnotu a ve smyčce se bude indukovat napětí obrácené polarity:
d B v t l
u B l v
dt t
Pohybujeme-li vodičem v rovině kolmé k indukčním čarám, objeví se na koncích vodiče
elektrické napětí – tzv. pohybové indukované napětí
Lenzův zákon:
Indukovaný elektrický proud v uzavřeném obvodu má takový směr, že svým magnetickým
polem působí proti změně magnetického indukčního toku, která je jeho příčinou.
122
Obr. 135 - Lenzův zákon
Pokud se magnetický tok zmenšuje, je směr proudu takový, aby jím vyvolané magnetické
pole původní magnetický tok zesilovalo – viz obr. 135, a naopak pokud se tok zvětšuje, směr
proudu bude takový, aby jeho magnetické pole původní pole zeslabovalo.
Příklad 57:
Jaké je indukované napětí ve vodiči, který se pohybuje v homogenním magnetickém poli o
magnetické indukci B = 1,2 T rychlostí 0,5 m/s, je-li délka, jíž vodič zasahuje do
magnetického pole 30 cm, osa vodiče je kolmá k magnetickým indukčním čarám a vektor
rychlosti v svírá se směrem indukčních čar úhel a) 90o b) 0o a c) 60o?
Řešení:
a) Při úhlu 90 o bude indukované napětí největší, a to
u B l v 1,2 0,3 0,5 0,18 V
b) Při úhlu 0 o bude indukované napětí nulové; pohyb probíhá ve směru
indukčních čar, a tudíž magnetické pole neprotíná, změna toku ve smyčce je
nulová.
u=0
c) Při úlu 60o se bude na elektromagnetické indukci podílet pouze ta složka
rychlosti, která je kolmá k indukčním čarám; složka s indukčními čarami
rovnoběžná neovlivní velikost indukovaného napětí. Vektor rychlosti
rozložíme na dvě kolmé složky a vypočítáme složku kolmou k indukčním
čarám:
123
Indukované napětí pak bude
u B l vkolmá 1,2 0,3 0,25 0,09 V
Um N I
Protože platí Hopkinsonův zákon , kde U m N I , a tedy po dosazení ,
Rm Rm
můžeme vyjádřit vztah pro změnu magnetického toku v závislosti na změně budícího proudu
za čas dt
N di
d
Rm
N di
Rm
u
dt
N di
d Rm N 2 di
uN N
dt dt Rm dt
N2
Výraz byl nazván vlastní indukčnost cívky a značí se L. Pak lze psát
Rm
124
di N2
u L kde L je vlastní indukčnost cívky L
dt Rm
u dt (V ) ( s)
L (H ) V s A1
di ( A)
Velikost vlastní indukčnosti závisí na konstrukčních a materiálových parametrech cívky.
N2 S
L N 2 0 r
Rm l
kde S je průřez cívky, l je její délka, 0 je permeabilita vakua a r je relativní permeabilita
materiálu, ze kterého je vyrobeno jádro cívky.
Pokud je jádro cívky z neferomagnetického materiálu, je indukčnost cívky konstantní,
nezávislá na velikosti budícího proudu.
Cívka, která má jádro z feromagnetického materiálu, má indukčnost výrazně větší dík vyšší
hodnotě r , ale její velikost není konstantní, závisí na velikosti budícího proudu. To se
v praxi řeší přidáváním vzduchových mezer do magnetického obvodu jádra cívky, čímž se
nelinearita indukčnosti omezí na minimum. Pro výpočet indukčností se v praxi využívají
empirické vzorce.
Příklad 58:
Jaké je indukčnost cívky s jádrem z elektrotechnické lepenky o průměru 1cm, má-li 50 závitů
vinutých těsně v jediné vrstvě, průměr vodiče je 0,4 mm.
Řešení:
Indukčnost cívky je
N2 S
L N 2 0 r
Rm l
kde l = N 0,4 = 50 0,4 = 20 mm
a S = r2 = 52 =78,53982 mm2
S 78,54 10 6
L N 2 0 r 50 2 4 10 7
l 20 10 3
125
78,54 10 6
25 10 4 10 10
2 7 3
3,93 10 6 H
20
Příklad 59:
Vypočítejte indukčnost toroidní cívky o 1500 závitech navinuté na toroidním kroužku z oceli
se vzduchovou mezerou s rozměry podle obr. 139. D = 80 mm, d = 20 mm, = 1,5 mm.
Relativní permeabilita materiálu jádra je 400.
Řešení:
Magnetický odpor ve vzduchové mezeře Rm
1 1 1,5 10 3
Rm
0 S 4 10 7 (10 10 3 ) 2
10 7 1,5 10 3 10 4 100 10 6
2,53 10 6 H-1
4 4
Indukčnost cívky je
N2 N2 1500 2 1,5 2
L 0,549 H
Rm Rm RmFe (2,53 1,56) 10 6 2,53 1,56
Pokud do blízkosti cívky 1 (primární cívky), kterou protéká proud I1, umístíme další cívku 2
(sekundární cívku), nastane následující situace: proud I1 v primární cívce vybudí magnetický
tok 1, jehož část 12 se uzavírá i cívkou 2 – viz obr. 140.
126
Obr. 140 - Vzájemná indukčnost
Bude-li se proud I1 v cívce 1 v průběhu času měnit, bude se měnit i magnetický tok 1 a tím i
jeho část 12 cívkou 2. Víme, že pokud se mění magnetický tok cívkou, v cívce se indukuje
elektrické napětí. Z uvedeného vyplývá, že změnou proudu I1 v primární cívce se bude
indukovat elektrické napětí U2 v sekundární cívce. Lze psát
di1
u 2 konst
dt
Konstantu v uvedeném vztahu nazýváme vzájemná indukčnost a označujeme ji M. Jednotkou
vzájemné indukčnosti je henry (H).
Velikost vzájemné indukčnosti pro dvě cívky určíme pomocí Hopkinsonova zákona.
Magnetický tok 1 a tím i jeho část 12 sekundární cívkou byl vybuzen magnetomotorickým
napětím primární cívky Fm1:
Fm1 N1 I1
Je-li magnetický odpor magnetické cesty mezi primární a sekundární cívkou Rm12, je velikost
magnetického toku 12 sekundární cívkou
N1 I 1
12
Rm12
Napětí U2 indukované v sekundární cívce změnou proudu I1 v primární cívce tedy bude
d12 N di N N di di
u2 N 2 N2 1 1 2 1 1 M 1
dt Rm12 dt Rm12 dt dt
Velikost vzájemné indukčnosti je
N 2 N1
M
Rm12
Pokud budou obě cívky navinuty na společném feromagnetickém jádru - viz obr. 141, téměř
všechen magnetický tok 1 vygenerovaný primární cívkou se bude uzavírat i prostorem
sekundární cívky. V ideálním případě bude12 = 1.
127
Obr. 141 - Vzájemná vazba mezi cívkami
N N N N N N1
2 2 2 2
M ( 2 1 )2 2 2 1 2
2
L1 L2
Rm Rm Rm Rm
a tedy
M L2 L2
Změní-li se proud v primární cívce o hodnotu di za čas dt, napětí indukované v primární
cívce bude
2
di N1 di
u1 L1
dt Rm dt
a napětí indukované v sekundární cívce bude
di N1 N 2 di
u2 M
dt Rm dt
u1
Poměr napětí je
u2
2
N1 di
u1 Rm dt N
1
u 2 N1 N 2 di N 2
Rm dt
128
Ve skutečnosti nebývá magnetický tok 1 stoprocentně spřažen se sekundární cívkou, ale
dochází k jistému magnetickému rozptylu, magnetický tok 12 je oproti toku 1 menší právě
o tento rozptylový tok, který se uzavírá vzduchem nebo konstrukčními prvky v okolí cívek.
Pak
M L2 L2 ; M L2 L2 kde je činitel vazby obou cívek, 1 .
Příklad 60:
Vypočítejte vlastní indukčnosti cívek L1 a L2 a jejich vzájemnou indukčnost M. Počet závitů
primární cívky je 1000, počet závitů sekundární cívky je 150, magnetický obvod je na obr.
142. Činitel vazby mezi cívkami je 0,9. Relativní permeabilita feromagnetického materiálu je
800.
Řešení:
Délka střední indukční čáry je
l 2 (70 90) 320 mm
Magnetický odpor RmFe
1 l 1 320 10 3
Rm Fe
0 r S 4 10 7 800 (30 10 3 ) 2
320 10 3 10 7 10 2 10 4
0,353678 10 6 H-1
4 8 9
Indukčnost první cívky
2
N1 1000 2 1
L1 2,827433 H
RmFe 0,353678 10 6
0,353678
Indukčnost druhé cívky
1,5 2 10 2
2
N2 150 2
L2 0,0636 H
RmFe 0,353678 10 6 0,353678
Vzájemná indukčnost cívek
M L2 L2 0,9 2,83 0,0636 0,381704 H
129
Příklad 61:
Vypočítejte, jaké napětí se bude indukovat v primární i sekundární cívce z předchozího
příkladu, změní-li se proud v primární cívce z 0,1 na 0,6 A za 0,02 s.
Řešení:
Napětí indukované v primární cívce
di 0,6 - 0,1
u1 L1 2,827433 70,7 V
dt 0,02
Napětí indukované v sekundární cívce
di 0,6 - 0,1
u2 M 0,382 9,54 V
dt 0,02
Pozn.: pokud by rozptylový tok byl nulový, pak by indukované napětí ve druhé
cívce bylo u2ideál.
N 2 N1 di1 1000 150 0,6 - 0,1 0,15 0,5
u 2ideál. 10,60288 V
Rm12 dt 0,353678 10 6
0,02 0,353678 0,02
Spočítáme-li poměr u1 / u2ideál , dostaneme 70,7/10,6 = 6,67
Spočítáme-li poměr N1/N2, dostaneme 1000/150 = 6,67
Z rovnosti vyplývá, že pro ideální vazbu mezi cívkami platí
u1 N1
… transformační poměr.
u2 N 2
Spojíme-li do série dvě cívky o indukčnostech L1 a L2, můžeme je v obvodu nahradit jedinou
cívkou o indukčnosti L, která má stejné vnější účinky jako dané sériové spojení – viz obr. 143,
to znamená, že při stejných změnách proudu v obvodu se bude v obou případech indukovat
stejné napětí.
130
Pokud mezi oběma cívkami není žádná vazba, tedy vzájemná indukčnost M = 0, pro první
obvod lze psát:
di di
u u1 u 2 kde u1 L1 a u 2 L2
dt dt
di di di
Po dosazení u L1 L2 ( L1 L2 )
dt dt dt
Pro výslednou indukčnost platí
di
u L
dt
Z rovnosti těchto vztahů je patrné, že L L1 L2
Celková indukčnost dvou cívek zapojených do série, mezi nimiž není vzájemná magnetická
vazba (M = 0), je rovna součtu indukčností jednotlivých cívek.
Analogicky lze vyjádřit výslednou indukčnost n sériově zapojených cívek:
Pokud je do série zapojeno několik cívek, mezi nimiž není vzájemná vazba, platí pro
výslednou indukčnost tohoto zapojení vztah
n
L Lk
k 1
Pokud je mezi oběma cívkami vzájemná vazba – viz obr. 144, tedy je nenulová vzájemná
indukčnost M, pak pokud se jejich magnetická pole sčítají, lze psát:
131
Obr. 145 - Náhrada sériově spojených cívek se vzájemnou indukčností M zapojených „proti
sobě“
Spojíme-li paralelně dvě cívky o indukčnostech L1 a L2, můžeme je v obvodu nahradit jedinou
cívkou o indukčnosti L, která má stejné vnější účinky jako dané paralelní spojení – viz obr.
146, to znamená, že při stejných změnách proudu v obvodu se bude v obou případech
indukovat stejné napětí.
Pokud mezi oběma cívkami není žádná vazba, tedy vzájemná indukčnost M = 0, pro první
obvod lze psát:
u u1 u2 a i i1 i2 , tedy také di di1 di2
di1 di2
kde u1 L1 a u 2 L2
dt dt
di1 di2
a tedy u L1 a u L2
dt dt
di1 u di2 u
z toho a
dt L1 dt L2
132
Po dosazení di di1 di2
u u
di
L1 L2
Pro výslednou indukčnost platí
di di u
u L z toho
dt dt L
1 1 1
Z rovnosti těchto vztahů je patrné, že
L L1 L2
Převrácená hodnota celkové indukčnosti dvou cívek zapojených paralelně, mezi nimiž není
vzájemná magnetická vazba (M = 0), je rovna součtu převrácených hodnot indukčností
jednotlivých cívek.
Analogicky lze vyjádřit výslednou indukčnost n paralelně zapojených cívek:
Pokud je paralelně zapojeno několik cívek, mezi nimiž není vzájemná vazba, platí pro
výslednou indukčnost tohoto zapojení vztah
n
1 1
L k 1 Lk
Pokud je mezi oběma cívkami vzájemná indukčnost M a civky jsou zapojeny paralelně – viz
obr. 147, pak jejich magnetická pole působí souhlasně a analogicky platí:
1 1 1
L L1 M L2 M
Pokud je mezi oběma cívkami vzájemná indukčnost M a civky jsou zapojeny antiparallně –
viz obr. 148, pak jejich magnetická pole působí proti sobě a lze psát:
1 1 1
L L1 M L2 M
133
Příklad 62:
Jaká je vzájemná indukčnost dvou cívek spolených do série, je-li celková indukčnost
sériového spojení cívek 180 mH, vlastní indukčnost první cívky je 100 mH a vlastní
indukčnost druhé cívky je 40 mH?
Řešení:
Výsledná indukčnost při sériovém spojení dvou cívek je
L L1 L2 2M
Z toho
L ( L1 L2 ) 180 (100 40)
M 20 mH
2 2
di
uiL L .
dt
Bude-li proud konstantní(di = 0), indukované napětí je nulové. Cívka připojená ke zdroji
stejnosměrného napětí bude v ustáleném stavu vykazovat pouze ohmický odpor R daný
odporem drátu, z něhož je cívka navinuta (POZOR - většinou se jedná o měděný drát, odpor
bude tedy velmi malý a při větších napětích by velký proud během krátké doby cívku
poškodil).
V okamžiku připojení cívky ke zdroji stejnosměrného napětí nastává tzv. přechodový děj na
indukčnosti:
Nárůst proudu se postupně zpomaluje, indukované napětí cívky klesá, proud roste a roste i
napětí na odporu uR. Průběh je dán částí exponenciální křivky, tečna v jejím počátku vytne na
ose času hodnotu tzv. časové konstanty .
t
L
uL U 0 e kde
R
135
Wm U m U m 1
wm BH
V 2 V 2 S l 2
1 1
Wm wm V B H V B H S l
2 2
Příklad 63:
Vypočtěte energii, která je nahromaděna v magnetickém poli cívky.
Řešení:
Energie magnetického pole je
1
Wm U m
2
N I
kde Um N I a
Rm
Po dosazení
1 1 N I 1 N2 I2
Wm U m N I
2 2 Rm 2 Rm
N2
Protože L
Rm
1
dostaneme výraz Wm LI 2
2
136
Obr. 151 - Vířivé proudy v spojitém feromagnetickém materiálu a v izolovaných plechách
Mimo to vířivé proudy vyvolávají při svém průtoku materiálem teplo (vyvinutá tepelná
energie W P t R I 2 t ). Tato energie je nežádoucí jednak proto, že se jedná o ztrátovou
energii a jednak proto, že vede k nežádoucímu ohřívání materiálů.
Čím bude větší frekvence (počet změn směru proudu za jednotku času), tím budou větší
jednak ztráty dané zeslabením toku, jednak tepelné ztráty vířivými proudy. Celkové ztráty
způsobené vířivými proudy budou úměrné druhé mocnině frekvence a magnetické indukce:
Pv f 2 B2.
Vířivé proudy je možné omezit tím, že se magnetické obvody elektrických strojů sestavují
z tenkých, navzájem izolovaných plechů (plechy pro elektrotechniku mají tloušťku 0,5 mm,
transformátorové plechy 0,35 mm); tím se jádro rozdělí a omezí se výraznější zeslabování
budícího toku ve středu jádra. Mimo to se do materiálu pro tyto plechy přidává malé
množství křemíku, čímž se výrazně zvětší jejich elektrický odpor. Plechy se vyrábí
válcováním za studena, čímž se zvýší jejich magnetická vodivost v jednom směru.
V některých speciálních případech lze vířivé proudy využít, například při indukčním ohřevu.
Hysterezní ztráty
Při změně polarity magnetického pole je nutné vynaložit určitou energii na přemagnetování
feromagnetického materiálu. Tato energie se mění v teplo, představuje tedy ztráty ve
feromagnetickém materiálu, které se nazývají hysterezní ztráty a jsou úměrné ploše hysterezní
smyčky.
137
Čím četnější je počet přemagnetování za jednotku času, tím budou ztráty větší; hysterezní
ztráty jsou tedy úměrné nejen ploše hysterezní smyčky, ale i frekvenci.
Ph f B2.
F B I l
Tento vztah platí tehdy, je-li vodič kolmý k indukčním čarám magnetického pole. Pokud svírá
vodič s vektorem magnetické indukce B úhel , bude na vodič silově působit pouze ta složka
magnetického pole, která je na vodič kolmá.
Směr síly je dán Lenzovým pravidlem: vodič bude silou F vytlačován ze zesíleného
magnetického pole do pole zeslabeného.
Prochází-li vodičem proud, vzniká v jeho okolí magnetické pole. Víme, že magnetické pole
působí silou na vodiče, kterými prochází proud. Z uvedeného vyplývá, že na vodič, kterým
protéká proud, působí v blízkosti jiného vodiče, kterým protéká proud, síla.
138
Obr. 154 - Vzájemné silové působení dvou rovnoběžných vodičů
Velikost síly F:
F B1 I 2 l
kde B1 0 r H1 0=410-7 (Hm-1), pro vzduch je r přibližně 1.
I1
kde H 1
2 r
Dosazením získáme vztah
I1 2 I1 I 2 l
F B1 I 2 l 4 10 -7 I2 l 10 -7 (N; A ,A ,m ,m)
2 r r
Stejně velká síla působí i na druhý vodič:
Obr. 155 - Vzájemné silové působení dvou rovnoběžných vodičů – síla působící na druhý
vodič
I2 2 I1 I 2 l
F B2 I1 l 4 10 -7 I1 l 10 -7
2 r r
139
Obr. 156 - Smysl síly při vzájemném silovém působení dvou rovnoběžných vodičů
Základní jednotka v soustavě SI pro elektrotechniku je jeden ampér (A) a jeho definice zní:
Stejnosměrný proud o velikosti 1 A je takový proud, který při průchodu dvěma přímými
rovnoběžnými nekonečně dlouhými vodiči o nekonečně malém průřezu a vzájemné
vzdálenosti 1 m vyvolá ve vakuu mezi těmito vodiči přitažlivou sílu 210-7 N na 1 m délky
vodičů.
Příklad 64:
Jakou silou na sebe působí při zkratu dva vodiče v rozváděči, jsou-li v délce 30 cm
rovnoběžné a jejich vzdálenost je 5 cm? Proudy tečou opačným směrem a velikost zkratového
proudu v nich je 40 A.
Řešení:
Vodiče se odpuzují a velikost síly je
2 I1 I 2 l 2 40 40 0,3 -7
F 10 -7 2
10 1,9200 10 -3 N
r 5 10
5.12.1 Elektromagnety
Elektromagnety se obvykle skládají z pevného feromagnetického jádra, na kterém je navinuta
cívka, a z pohyblivé kotvy – viz obr. 157.
Prochází-li cívkou proud, vytvoří se magnetické pole, jehož indukční čáry se uzavírají
feromagnetickým jádrem a přes vzduchovou mezeru feromagnetickou kotvou.
140
Víme, že magnetické pole přitahuje předměty z feromagnetických materiálů, takže na
pohyblivou kotvu působí přitažlivá síla elektromagnetu a přitahuje kotvu k jádru.
V souladu se zákonem zachování energie platí, že pokud magnetické pole vykoná práci danou
posunem kotvy o vzdálenost dl silou F, musí se o stejnou hodnotu snížit energie
magnetického pole. Je-li magnetická indukce ve vzduchové mezeře B, pak změna energie
magnetického pole
1 1 B 1 B2
Wm B H S dl B S dl S dl
2 2 0 2 0
A F dl
1
Z rovnosti Wm = A plyne, že síla F B2 S
2 0
N I
Platí, že B a ;
S Rm
kde Rm je magnetický odpor vzduchové mezery Rm >> RmFe a proto se pro praktický výpočet
hodnota RmFe zanedbává.
1 2 1 N2 I2
F S
2 0 S2 2 0 Rm 2 S
141
Při pohybu kotvy se mění délka vzduchové mezery a tím i Rm a následně síla F. Při úplném
přitažení kotvy k jádru dojde ke styku ploch feromagnetických materiálů, uplatní se pouze
magnetický odpor feromagnetické cesty RmFe a magnetická indukce se výrazně zvýší.
Příklad 65:
Vypočítejte nosnou sílu elektromagnetu z obr. 157, je-li vzdálenost kotvy od jádra 3 mm,
plocha průřezu jádra S je 9 cm2, cívka má 300 závitů a proud cívkou je 2 A.
Řešení:
Magnetický odpor vzduchové mezery je
2 lv 2 3 10 3 10 3 100 106
Rm 5,305165 106 H-1
0 S 4 10 7 9 10 4 2 10 7 3 10 4 6
142
6 Střídavé proudy
Střídavý proud je takový proud, který v průběhu času mění svoji velikost a svůj směr. Pokud
se tyto změny ve stejných časových intervalech opakují, pak se jedná o takzvaný periodický
střídavý proud. Čas jednoho cyklu průběhu proudu se nazývá perioda a značí se T.
Střídavé proudy se graficky znázorňují svým časovým průběhem; na vodorovné ose se vynáší
čas, na svislé ose okamžitá hodnota proudu. Okamžité hodnoty se značí malými písmeny
označení příslušné veličiny.
Speciálním případem periodických střídavých proudů je proud harmonický. Harmonický
proud je střídavý proud, jehož časová závislost je sinusová. Proud ve spotřebitelské síti je
právě proud harmonický. Střídavé proudy používané v elektrotechnice jsou převážně proudy
harmonické. Babyčka.
Počet period za jednu sekundu se nazývá kmitočet nebo také frekvence, označuje se f a její
jednotkou je hertz, značka Hz.
Doba jedné periody je
1
T (s; Hz)
f
Příklad 66:
Řešení:
1 1
T 0,02 s
f 50
143
6.1 Časový průběh harmonických střídavých proudů
2 f (rads-1)
Platí tedy
i I max sin( t )
Pokud sinusový průběh nezačíná nulovou hodnotou, ale je na časové ose posunutý o úhel ,
nazýváme úhel fázový posun. Fázově posunutý průběh sinusoidy je
i I max sin( t )
Tento průběh harmonického proudu se před základní sinusoidou předbíhá:
144
Pokud je sinusový průběh na časové ose posunutý o úhel -, je fázově posunutý průběh
sinusoidy
i I max sin( t )
Příklad 67:
Určete, za jaký čas dosáhne okamžitá hodnota proudu poprvé nulové hodnoty, a okamžitou
hodnotu proudu v čase 0,015 s, je-li maximální hodnota proudu 25 mA a frekvence je 50 Hz
a proud je fázově zpožděn o 30o.
Řešení:
Doba periody je
1 1
T 0,02 s
f 50
Úhel odpovídající času T je 2.
i(0,015) I max sin( t ) 25 sin(2 f 0,015 )
6
i(0,015) 25 sin(2 50 0,015 ) 25 sin(314 0,015 ) -21,6207 mA
6 6
145
6.2 Fázorové zobrazení střídavých harmonických veličin
Časový průběh harmonického proudu i = f(t) má stejný tvar jako křivka, která vznikne
průmětem rotujícího fázoru do svislé osy - viz obr. 163.
146
W
P I U R I 2
t
Pro střídavý proud platí, že energie dW, která se vyvine na odporu R za malý časový interval
dt je
dW R i 2 dt
dW R i 2 dt R I max
2
sin 2 ( t ) dt
Pokud sečteme všechny dílčí energie dW po dobu celé periody T, dostaneme hodnotu
„Rplocha pod křivkou i2 “. Jsou-li si vyšrafované plochy nad a pod přímkou I2 na obr. 164
rovny, pak plocha pod přímkou I2 po dobu jedné periody je rovna ploše pod křivkou i2 po
dobu jedné periody a tudíž stejnosměrný proud I I 2 je efektivní hodnota střídavého
proudu daného průběhu. Platí
2
I max I max
I
2
I což je I I max 0,707
2 2
147
Obr. 165 – Střední hodnota harmonického proudu
Jsou-li si vyšrafované plochy nad a pod přímkou Imed na obr. 165 rovny, pak plocha pod
přímkou Imed po dobu jedné půlperiody je rovna ploše pod křivkou i po dobu jedné půlperiody
a tudíž stejnosměrný proud Imed je střední hodnota střídavého proudu daného průběhu. Platí
T
pro stejnosměrný proud: I med Q a
2
pro střídavý proud: „plocha pod křivkou i po dobu T/2“ = Q
Z rovnosti přeneseného náboje pro stejnosměrný a střídavý proud lze pomocí integrálního
počtu dospět k výrazu
2
I med I max což je I med 0,637 I max
Příklad 68:
Jaká je maximální hodnota napětí v běžné domácí jednofázové zásuvce?
Řešení:
Napětí v zásuvce je 230 V ~ 50 Hz, jedná se o harmonické napětí o efektivní hodnotě
230 V. Maximální hodnota tohoto napětí je tedy
U max 2 U 2 230 325 V
148
Tento vztah platí tehdy, je-li vektor magnetické indukce B kolmý k ose pohybujícího se
vodiče a zároveň rychlost v je kolmá k ose vodiče i k vektoru magnetické indukce B
magnetického pole – viz obr. 166.
Je-li rychlost v konstantní a velikost ani směr vektoru magnetické indukce B se nemění, je
velikost indukovaného napětí konstantní, s časem se nemění.
Otáčí-li se v magnetickém poli s konstantní velikostí magnetické indukce B závit - viz obr.
168, jedná se také o pohyb vodiče v magnetickém poli, a proto se ve vodiči indukuje v
každém okamžiku napětí u.
Čela závitu (kóta a) leží mimo magnetické pole, oba boky závitu (kóta b) se otáčivým
pohybem o úhlové rychlosti pohybují v magnetickém poli. Rychlost jejich pohybu je jejich
149
obvodová rychlost v, v = ∙ r (kde r = a/2 , ∙f , f =n/60 , n je počet otáček za
minutu).
Je-li závit v poloze kolmé k magnetickému poli – viz obr. 169 a), boky závitu v tomto
okamžiku mají rychlost pohybu o velikosti v a o směru rychlosti stejném jako je směr
indukčních čar magnetického pole. To znamená, že vodiče neprotínají magnetické pole a
velikost indukovaného napětí je nulová: ui = 0.
a) b) c)
Obr. 169 – Různé polohy závitu při otáčení v magnetickém poli
Je-li závit v poloze shodné se směrem magnetického pole – viz obr. 169 b), boky závitu
v tomto okamžiku mají rychlost pohybu o velikosti v a směru rychlosti kolmém na směr
indukčních čar magnetického pole. To znamená, že vodič protíná magnetické pole rychlostí v
a velikost indukovaného napětí je v něm v této poloze maximální možná a to
ui B l v
kde:
B … je magnetická indukce magnetického pole
l … je aktivní délka závitu (tj. délka v magnetickém poli)
v … je rychlost otáčení závitu
v=r
r = a/2
Protože magnetické pole protínají oba boky závitu, oba stejně velkou rychlostí se stejným
směrem, ale s opačným smyslem pohybu, v každém boku se indukuje napětí ui B l v a tato
napětí jsou v sérii, tedy celkové napětí indukované v závitu v této poloze je
ui 2 B l v 2 B l r U max
Je-li otáčející se závit v obecné poloze – viz obr. 169 c), ve které normála k ploše závitu svírá
s vektorem magnetické indukce magnetického pole úhel , pak rychlost, kterou boky závitu
kolmě protínají magnetické pole, je složka vx rychlosti v; složka vy je s vektorem magnetické
indukce rovnoběžná, proto se na indukování pohybového napětí nepodílí. Indukované napětí
v závitu v obecné poloze je
150
Závit se otáčí úhlovou rychlostí , úhel je tedy
t
Pokud se bude v magnetickém poli s konstantní magnetickou indukcí B otáčet nikoliv jeden
závit, ale N závitů spojených do série – tedy cívka o N závitech, bude indukované napětí N-
krát větší:
ui N U max sin( t )
Příklad 69:
Nakreslete průběh napětí v závislosti na čase, otáčí-li se závit podle obr. 168, kde a = 4 cm,
b = 8 cm a pro t = 0 je = 0o v magnetickém poli o konstantní hodnotě magnetické indukce
B = 0,7 T rychlostí n = 300 ot./min. Nakreslete fázorový diagram pro čas 0,05 s.
Řešení:
Indukované napětí bude harmonické, to znamená, že bude mít sinusový průběh.
ui 2 B l v sin( t )
Frekvence otáčení a tím i průběhu napětí je
n 300
f 5 Hz
60 60
Úhlová rychlost je
2 f 2 5 31,4 s-1
Rychlost otáčení v
a 4 10 2
v r kde r 2 10 2 m
2 2
v r 31,4 2 10 0,628 m/s
2
Tedy
ui 2 B l v sin t 2 0,7 8 102 0,628 sin31,4 t 7,0336 102 sin31,4 t
151
a) b)
Obr. 170 – Průběh indukovaného napětí a fázor napětí v čase t = 0,05 s pro příklad 69
V čase 0,05 s napětí ui dosáhlo své maximální hodnoty, tedy fázor napětí se pootočil
právě o 90o. Fázorový diagram pro tento čas je na obr. 170 b).
152
Okamžitá hodnota proudu v obvodu je
a) b)
Obr. 172 - Induktivní zátěž v obvodu střídavého proudu
Z výše uvedeného je patrné, že při nárůstu proudu je di > 0 a proto je napětí kladné;
maximální velikost napětí se indukuje v momentě, kdy je v obvodu maximální změna proudu.
Pokud proud klesá, je hodnota di záporná a napětí je záporné. V okamžiku, kdy se proud
nemění, je di = 0 a tedy i napětí je nulové.
153
Proud nejvíce roste při fázovém úhlu t = 90o, tedy v čase T/4; v tomto okamžiku je napětí
maximální, tedy Umax. Nulový přírůstek proudu di = 0 je při fázovém úhlu t = 180o, tj.
v čase t = T/2; v tomto okamžiku je napětí u = 0. Od tohoto okamžiku začíná proud klesat, di
< 0 a napětí u je záporné. Proud nejvíce klesá při fázovém úhlu t = 270o, kterému odpovídá
čas t = 3T/4; v tomto okamžiku je maximální záporné napětí, tedy -Umax.
Z toho plyne, že pokud cívkou protéká střídavý harmonický proud, v cívce se jeho působením
indukuje napětí, které se fázově předbíhá před proudem o 90o.
Platí-li pro průběh napětí vztah
u U max sin( t )
pak průběh proudu je
i I max sin( t )
2
di
Ze vztahu ui L je patrné, že indukované napětí je tím větší, čím je větší jednak
dt
indukčnost cívky L a jednak čím je větší změna proudu di za časový interval dt. Změna
proudu di je tím větší, čím je větší maximální hodnota proudu Imax a čím je větší úhlová
rychlost viz obr. 173.
Platí
U max I max L I max X L
kde XL je tzv. indukční reaktance
X L L ()
Indukční reaktance XL je odpor, který klade indukčnost průchodu střídavého harmonického
proudu. Indukční reaktance je závislá na frekvenci; při napájení cívky stejnosměrným
proudem je nulová. (U reálné cívky je pak proud omezen jen činným odporem R vodiče, ze
kterého je cívka navinuta, a vzhledem k tomu, že se cívky vinou z výborných vodičů, je tento
odpor minimální).
Pro maximální a efektivní hodnoty platí vztah analogický Ohmovu zákonu
U max U
I max a I
XL XL
Proud se fázově zpožďuje za napětím o 90o – viz obr. 172 b). Velikost proudu je přímo
úměrná připojenému napětí a nepřímo úměrná indukční reaktanci XL.
154
Obr. 174 – Frekvenční závislost indukční reaktance a závislost proudu na frekvenci
Obr. 175 - Časové průběhy okamžitých veličin napětí, proudu a výkonu na ideální cívce
155
vybíjí – během jedné periody změní polaritu náboje na svých deskách – mění se polarita
elektrického pole.
a) b)
Obr. 176 - Kapacitní zátěž v obvodu střídavého proudu
Kondenzátor se nabíjí a na jeho deskách se hromadí elektrický náboj, který vytváří elektrické
pole mezi deskami kondenzátoru a tím napětí mezi deskami. Za čas dt se zvětší náboj na
deskách kondenzátoru o dq
dq i dt
Tím se zvětší napětí na kondenzátoru o du
dq i dt
du
C C
Z této rovnice vyjádříme i
du
i C
dt
Z výše uvedeného je patrné, že při nárůstu napětí je du > 0 a proto je proud kladný;
maximální velikost proudu v obvodu bude v momentě, kdy je změna napětí maximální. Pokud
napětí klesá, je hodnota du záporná a proud je záporný. V okamžiku, kdy se proud nemění, je
du = 0 a tedy i proud je nulový.
Napětí nejvíce roste při fázovém úhlu t = 0o, tedy v čase t = 0; v tomto okamžiku je proud
maximální, tedy Imax. Nulový přírůstek napětí du = 0 je při fázovém úhlu t = 90o, tj. v čase t
= T/4; v tomto okamžiku je proud i = 0. Od tohoto okamžiku začíná napětí klesat, du < 0 a
proud i je záporný. Napětí nejvíce klesá při fázovém úhlu t = 180o, kterému odpovídá čas t
= T/2; v tomto okamžiku je maximální záporný proud, tedy -Imax.
Z toho plyne, že pokud je na kondenzátoru střídavé harmonické napětí, v obvodu protéká
proud, který se fázově předbíhá před napětím o 90o- viz obr. 176 b).
156
I max U max C
Aby platila analogie s Ohmovým zákonem, zavádíme pojem kapacitní reaktance XC , kde
1
XC
C
Pak lze psát
U max U
I max a pro efektivní hodnoty I
XC XC
Kapacitní reaktance XC je odpor, který klade kondenzátor průchodu střídavého harmonického
proudu obvodem. Kapacitní reaktance je závislá na frekvenci – viz obr. 177.
1 1
XC
C 2 f C
Obr. 178 - Časové průběhy okamžitých veličin napětí, proudu a výkonu na ideálním
kondenzátoru
157
V časovém intervalu t = 0 až T/4 je okamžitý výkon kladný – viz obr. 178, ze zdroje se
dodává do kondenzátoru energie na vytvoření elektrického pole, kondenzátor se nabíjí.
V časovém intervalu T/4 až T/2 je okamžitý výkon záporný, energie z kondenzátoru se vrací
do zdroje, kondenzátor se vybíjí, elektrické pole zaniká. V další půlperiodě se kondenzátor
nabíjí v opačné polaritě a opět se vybíjí – opět se ze zdroje během třetí čtvrtperiody dodává
energie na nabití kondenzátoru a během poslední čtvrtperiody se energii vrací do zdroje
v důsledku vybíjení kondenzátoru. Z průběhu veličin je patrné, že okamžitý výkon kmitá
s dvojnásobnou frekvencí, což je dáno tím, že během jedné periody se kondenzátor nabije
nejprve s jednou a poté s opačnou polaritou náboje na deskách.
V obvodu s ideálním kondenzátorem se nespotřebovává žádná energie – dochází pouze
k přelévání energie za zdroje do kondenzátoru při jeho nabíjení a nazpátek z kondenzátoru do
zdroje při vybíjení jeho elektrického náboje. Výměnný výkon je jalový kapacitní výkon, značí
se Q a jeho efektivní velikost je
Q U I (VAr; V, A)
Proud, který se předbíhá před napětím o úhel 90o, se nazývá jalový kapacitní proud a
nedodává žádný činný výkon. Jedná se o proud nabíjející a vybíjející kondenzátor.
Příklad 70:
Nakreslete graf frekvenční závislosti kapacitní reaktance pro kondenzátor s kapacitou 2 F
pro rozsah frekvencí 10 Hz až 500 Hz.
Řešení:
1
V Excelu sestrojíme graf závislosti X C
2 f C
158
6.5.4 Vzájemná indukčnost v obvodech střídavého proudu
Protéká-li střídavý harmonický proud i1 primární cívkou o indukčnosti L1 s N1 závity,
indukuje se v ní napětí u1
di1
u1 L1 jehož efektivní hodnota je U1 I1 L1
dt
V sekundární cívce o indukčnosti L2 s N2 závity se vlivem proudu v primární cívce indukuje
napětí u2
di1
u2 M jehož efektivní hodnota je U 2 I1 M
dt
159
Poměr primárního a sekundárního napětí je
2
N
I1 1
U1 Rm N
1
U2 N N N2
I1 2 1
Rm12
U 1 N1
Poměr se nazývá transformační poměr.
U2 N2
Schopnost měnit velikost napětí v závislosti na poměru počtu závitů primární cívky k počtu
závitů sekundární cívky se využívá při transformaci napětí. Z hlediska ztrát při přenosu
elektrické energie je výhodné přenášet výkon o co nejvyšším napětí – P = UI – a tím omezit
přenosový proud, neboť ztráty jsou úměrné druhé mocnině proudu – P = RI2. Pro dálkové
přenosy se napětí transformuje nahoru na hodnoty 220 kV nebo 400 kV. Pro spotřebu se
napětí se transformuje dolů na napětí distribuční sítě a dále na spotřebitelské napětí
400/230 V.
Při řešení obvodu je výhodné vycházet z veličiny, která je společná pro oba prvky. Protože
je obvod tvořen jedinou smyčkou, oběma prvky obvodu protéká tentýž proud I; IR = IC = I, a
tedy společná veličina je proud. Proud I zakreslíme do fázorového diagramu.
160
Napětí na rezistoru UR je ve fázi s proudem a jeho velikost je
UR R I
Napětí na kondenzátoru UC se za proudem zpožďuje o /2 a jeho velikost je
1 1
UC X C I kde kapacitní reaktance X C
C 2 f C
Celkové napětí v obvodu je podle 2. Kirchhoffova zákona rovno součtu napětí na jednotlivých
prvcích obvodu. Vzhledem k tomu, že napětí jsou fázově posunuta, tento součet je vektorový
– viz obr. 181. Pak z pravoúhlého trojúhelníka platí
U U C2 U R2 ( X C I ) 2 ( R I ) 2 I X C2 R 2
Z X C2 R 2 ()
Pak
U I Z
Velikost proudu protékajícího obvodem je
U U
I
Z X C2 R 2
Fázový posun proudu před napětím udává úhel , kde z pravoúhlého trojúhelníku podle obr.
181 je cos
U RI
cos R
U U
Příklad 71:
Vypočítejte velikost proudu v obvodu, v němž je do série zapojen rezistor, jehož odpor je
200 a kondenzátor o kapacitě 0,5 F. Nakreslete fázorový diagram a určete velikost
fázového posunu mezi napětím a proudem. Napětí U = 12 V, frekvence f = 2 kHz.
Řešení:
Velikost proudu je
U U
I
Z X R2
2
C
161
Napětí na rezistoru UR
U R R I 200 0,047 9,39 V
Napětí na kondenzátoru UC
U C X C I 159 0,047 7,47 V
Fázový úhel je
U R 9,39
cos 0,782479 = 0,672159 rad = 38,5o
U 12
oběma prvky obvodu protéká tentýž proud I, IR = IL = I, společná veličina pro oba prvky je
tedy proud I. S ním ve fázi je napětí na rezistoru UR
UR R I
Napětí na cívce UL se před proudem předbíhá o /2 a jeho velikost je
UL X L I kde induktivní reaktance X L L 2 f L
Celkové napětí v obvodu je podle 2. Kirchhoffova zákona rovno součtu napětí na jednotlivých
prvcích obvodu. Vzhledem k tomu, že napětí jsou fázově posunuta, tento součet je vektorový
– viz obr. 183. Pak z pravoúhlého trojúhelníka platí
U U L2 U R2 ( X L I ) 2 ( R I ) 2 I X L2 R 2
162
Impedance obvodu je
Z X L2 R 2 ()
Pak
U I Z
Proud protékající obvodem je
U U
I
Z X L2 R 2
Fázové zpoždění proudu za napětím udává úhel , kde z pravoúhlého trojúhelníku podle obr.
183 je cos
U RI
cos R
U U
Příklad 72:
Vypočítejte velikost proudu v obvodu, v němž je do série zapojen rezistor, jehož odpor je
80 a cívka o indukčnosti 400mH. Nakreslete fázorový diagram a určete velikost fázového
posunu mezi napětím a proudem. Napětí U = 230 V, frekvence f = 50 Hz.
Řešení:
Velikost proudu je
U U
I
Z X L2 R 2
X L L 2 f L 2 50 0,4 125,7
Proud
U 230
I 1,54 A
X L2 R 2 125,7 2 80 2
Napětí na rezistoru UR
U R R I 80 1,54 124 V
Napětí na cívce UL
Fázový úhel je
U R 124
cos 0,537029 = 1,003885 rad = 57, 5o
U 230
163
Obr. 184 – Fázorový diagram pro příklad 72
U U L UC X L I X C I I ( X L X C )
164
6.6.4 Sériový RLC obvod
Sériovým RLC obvodem se rozumí sériové spojení rezistoru, ideální cívky a kondenzátoru.
Všemi prvky obvodu protéká tentýž proud I; společná veličina pro všechny prvky je tedy
proud I. S ním ve fázi je napětí na rezistoru UR
UR R I
U (U L U C ) 2 U R2 ( X L I X C I ) 2 ( R I ) 2 I ( X L X C ) 2 R 2
Impedance obvodu je
Z ( X L X C ) 2 R 2 ()
Pak
U I Z
Proud protékající obvodem je
U U
I
Z ( X L X C )2 R2
Fázové zpoždění proudu za napětím udává úhel , kde z pravoúhlého trojúhelníku podle obr.
186 je cos
U RI
cos R
U U
165
Příklad 73:
Vypočítejte velikost proudu v obvodu, v němž je do série zapojen rezistor, jehož odpor je
120 cívka o indukčnosti 800 mH a kondenzátor o kapacitě 40 F. Nakreslete fázorový
diagram a určete velikost fázového posunu mezi napětím a proudem. Napětí U = 230 V,
frekvence f = 50 Hz.
Řešení:
Velikost proudu je
U U
I
Z ( X L X C )2 R2
kde velikost induktivní reaktance je
X L L 2 f L 2 50 0,8 251,4
avelikost kapacitní reaktance je
1 1 1 250
XC 79,57747
C 2 f C 2 50 40 10 6
Proud
U 230 230
I 1,0974 A
( X L X C )2 R2 (251,4 79,6) 2 120 2 209,6
Fázový úhel je
U R 131,7
cos 0,572579 = 0,961148 rad = 55, 1o
U 230
166
6.6.5 Paralelní RC obvod
Paralelním RC obvodem se rozumí paralelní spojení rezistoru a kondenzátoru.
Na všech paralelně spojených prvcích je stejné napětí. Společná veličina pro všechny prvky je
tedy napětí
U = UR = UC
Do fázorového diagramu zakreslíme napětí U.
Proud rezistorem IR je ve fázi s napětím a jeho velikost je
U
IR
R
Proud kondenzátorem IC se před napětím předbíhá o /2 a jeho velikost je
U 1 1
IC kde kapacitní reaktance X C
XC C 2 f C
Celkový proud v obvodu je podle 1. Kirchhoffova zákona rovný součtu proudů jednotlivými
prvky obvodu. Vzhledem k tomu, že proudy jsou fázově posunuty, tento součet je vektorový –
viz obr. 188. Pak z pravoúhlého trojúhelníka platí
I I C2 I R2
Fázový posun proudu před napětím udává úhel , kde z pravoúhlého trojúhelníku podle obr.
188 je cos
I
cos R
I
Celková impedance paralelního RC obvodu je Z a vypočítáme ji ze vztahu
2
U U
2
1 1
I I I
2
C
2
R
U 2
R
2
XC XC R
U 1 1 1 1
I Z 2
2
Z 1 1 Z XC R
2
2
XC R
167
6.6.6 Paralelní RL obvod
Paralelním RL obvodem se rozumí paralelní spojení rezistoru a ideální cívky.
Na všech paralelně spojených prvcích je stejné napětí. Společná veličina pro všechny prvky je
tedy napětí
U = UR = UL
Do fázorového diagramu zakreslíme napětí U.
Proud rezistorem IR je ve fázi s napětím a jeho velikost je
U
IR
R
Proud cívkou IL se za napětím zpožďuje o /2 a jeho velikost je
U
IL kde indukční reaktance X L L 2 f L
XL
Celkový proud v obvodu je podle 1. Kirchhoffova zákona rovný součtu proudů jednotlivými
prvky obvodu. Vzhledem k tomu, že proudy jsou fázově posunuty, tento součet je vektorový –
viz obr. 189. Pak z pravoúhlého trojúhelníka platí
I I L2 I R2
Fázový posun proudu za napětím udává úhel , kde z pravoúhlého trojúhelníku podle obr.
189 je cos
I
cos R
I
Celková impedance paralelního RL obvodu je Z a vypočítáme ji ze vztahu
2
U U
2
1 1
I I I
2
L
U
2
R 2
XL R
2
XL R
U 1 1 1 1
I Z 2
2
Z 1 1 Z XL R
2
2
XL R
168
6.6.8 Paralelní LC obvod
Paralelním LC obvodem se rozumí paralelní spojení ideální cívky a kondenzátoru.
Na obou paralelně spojených prvcích je stejné napětí. Společná veličina pro všechny prvky je
tedy napětí
U = UL = UC
Do fázorového diagramu zakreslíme napětí U.
Proud cívkou IL se za napětím zpožďuje o /2 a jeho velikost je
U
IL kde indukční reaktance X L L 2 f L
XL
Proud kondenzátorem IC se před napětím předbíhá o /2 a jeho velikost je
U 1 1
IC kde kapacitní reaktance X C
XC C 2 f C
Celkový proud v obvodu je podle 1. Kirchhoffova zákona rovný součtu proudů jednotlivými
prvky obvodu - viz obr. 190. Pak platí
U U
I I L IC
XL XC
Impedance LC obvodu je
U U 1 1
Z
I U U 1 1 1
C
XL XC XL XC L
Při určité frekvenci nastane situace, kdy
I L I C … pak celkový proud odebíraný ze zdroje I = 0.
Tento stav se nazývá paralelní rezonance. Obvodem prochází tzv. cirkulační proud, kterým se
opakovaně vzájemně vyměňuje energii mezi kondenzátorem (energie elektrického pole) a
cívkou (energie magnetického pole). Tato situace nastává tehdy, je-li
1
C
L
což je při frekvenci f0 - takzvaná rezonanční frekvence:
169
1 1 1
C 2 f 0 C f0
L 2 f 0 L 2 L C
Na všech paralelně spojených prvcích je stejné napětí. Společná veličina pro všechny prvky je
tedy napětí
U = UR = UL = UC
Do fázorového diagramu zakreslíme napětí U.
Proud rezistorem IR je ve fázi s napětím a jeho velikost je
U
IR
R
Proud cívkou IL se za napětím zpožďuje o /2 a jeho velikost je
U
IL kde indukční reaktance X L L 2 f L
XL
Proud kondenzátorem IC se před napětím předbíhá o /2 a jeho velikost je
U 1 1
IC kde kapacitní reaktance X C
XC C 2 f C
Celkový proud v obvodu je podle 1. Kirchhoffova zákona rovný součtu proudů jednotlivými
prvky obvodu. Vzhledem k tomu, že proudy jsou fázově posunuty, tento součet je vektorový –
viz obr. 191. Pak z pravoúhlého trojúhelníka platí
I ( I L I C ) 2 I R2
Fázový posun proudu za napětím udává úhel , kde z pravoúhlého trojúhelníku podle obr.
191 je cos
I
cos R
I
Celková impedance paralelního RL obvodu je Z a vypočítáme ji ze vztahu
170
2 2
U U U 1 1 1
2 2
I ( I L I C ) I
2 2
R U
X L XC R X L XC R
2
1 1 1
2
U 1 1
I Z
Z 1
2
1 1
2 Z L
X X C R
XL XC R
Příklad 74:
Vypočítejte velikost všech proudů v obvodu, v němž je paralelně zapojen rezistor, jehož
odpor je 300 cívka o indukčnosti 800 mH a kondenzátor o kapacitě 10 F. Nakreslete
fázorový diagram a určete velikost fázového posunu mezi napětím a proudem. Napětí U =
230 V, frekvence f = 50 Hz. Určete frekvenci, při níž by proud I byl minimální.
Řešení:
171
Obr. 192 – Fázorový diagram pro příklad 74
Příklad 75:
Řešení:
Skutečnou cívku si lze představit jako sériové zapojení rezistoru o odporu rovném
odporu vodiče, z něhož je cívka navinuta a čistě induktivní zátěže o indukčnosti
rovné indukčnosti reálné cívky (obr 193).
172
Jalová složka napětí, která se o /2 předbíhá před proudem, je
U L X L I 314 0,732113 229,88 V
Fázový posun mezi napětím a proudem je
U R 7,321
cos 0,03183
U 230
1,538961 rad 88,17594 o
Zátěž cívkou je převážně induktivní.
Z vypočtených hodnot je možné nakreslit graf průběhu napětí a proudu v závislosti
na čase:
u U max sin( t ) 2 230 sin(2 50 t )
přepis závislosti u = f(t) pro Excel, je-li čas vynášen v ms:
=ODMOCNINA(2)*230*SIN(2*PI()*50*A3*0,001)
i I max sin( t ) 2 732 sin(2 50 t 1,539)
přepis závislosti i = f(t) pro Excel, je-li čas vynášen v ms a proud v mA:
=ODMOCNINA(2)*732*SIN(2*PI()*50*A3*0,001-1,53896051458503)
Obr. 194 – Průběh napětí a proudu a fázorový diagram pro reálnou cívku pro příklad 75
173
6.6.10 Sérioparalelní RLC obvody
Při řešení sérioparalelních obvodů střídavého harmonického proudu, kde se vyskytují fázové
posuny mezi jednotlivými veličinami, které jsou různé od /2 , je vhodné rozložit vektory
v obecné poloze na činné a jalové složky. Ty je pak možné řešit výše uvedenými postupy
s využitím trigonometrie pravoúhlého trojúhelníku.
Řešení sérioparalelních obvodů si předvedeme na konkrétních příkladech.
Příklad 76:
Určete celkový proud a proudy v jednotlivých prvcích obvodu podle obrázku 195. Cívka má
indukčnost L = 100 mH, odpor rezistoru je R = 1 ka kapacita kondenzátoru C = 0,1 F.
Obvod je připojen ke zdroji o napětí 24 V ~ 1 kHz.
Řešení:
Označíme proudy v jednotlivých větvích obvodu a napětí na všech prvcích.
Nakreslíme fázorový diagram pro daný obvod: první zakreslíme proud IRL. Napětí UR
je s proudem IRL ve fázi, napětí UL se před proudem předbíhá o 90o. Vektorový
součet napětí UR a UL je totožné s napětím UC , URL = UC = U. Proud IC se o 90 o
předbíhá před napětím. Celkový proud je dán vektorovým součtem proudů IRL a IC.
Indukční reaktance cívky je
X L L 2 f L 2 1000 100 103 628
Proud IRL je
U 24 24 24
I RL 0,020325 A
X L R
2 2
628 1000
2 2
1394384 1180,84
174
Úhel RL mezi napětím U a proudem IRL je
U 20,325
cos RL R 0,846875 = 32,12661o
U 24
Proud kondenzátorem IC je
U
IC
XC
1 1 1 10 6
kde X C 1591,549
C 2 f C 2 1000 0,1 10 6 2 10 2
24
IC 0,01508 A
1591,549
Proud IRL rozložíme do dvou navzájem kolmých složek. Složka, která je ve fázi
s napětím, je činná složka IRLč a složka kolmá na fázor napětí jalová indukční složka
IRLj.
a) b)
Obr. 196 – Rozklad proudu na činnou a jalovou složku a) a určení výsledného proudu b)
I ( I RLj I C ) 2 I RLč
2
(0,015228 0,01508) 2 0,0172132 0,0172133 A
I RLč 0,017213
cos 0,999963 = 0,5o
I 0,017213
Z výsledku je patrné, že výsledný proud odebíraný ze zdroje je menší než proud ve
větvi RL.
175
Příklad 77:
Určete, jak velká by musela být kapacita kondenzátoru paralelně připojeného k cívce o
indukčnosti 30 mH a odporu je 10 která je připojena ke zdroji o napětí 24 V ~ 0,4 kHz, aby
byla induktivní složka proudu plně vykompenzována kapacitním proudem.
Řešení:
Induktivní složka proudu bude plně vykompenzována tehdy, bude-li jalová složka
proudu IRL mít stejnou velikost jako je velikost proudu kondenzátorem IC.
Nejprve nakreslíme fázorový diagram; první vyneseme proud procházející cívkou IRL
- viz obr. 198 a)
a) b) c)
Obr. 198 – Řešení příkladu 77
176
Proud IRL rozložíme do směru napětí U (to bude činná složka proudu IRL) a do směru
na něj kolmého (jalová složka proudu IRL) - viz obr. 198 b)
I RLč I RL cos 0,315547 0,131478 0,041487 A
Proud kondenzátorem je
U
IC 0,312807 A
XC
a tedy kapacitní reaktance je
U 24
XC 76,72451
I C 0,312807
Kapacita kondenzátoru musí být
1 1
XC C
2 f C 2 f X C
1 1 106
C 10 6 5,185922 10 6 F
2 400 76,72451 2 400 76,72451
Induktivní složka proudu bude plně kompenzována, je-li připojen kondenzátor o
kapacitě 5,186 F. Pak proud I odebíraný ze zdroje je rovný činné složce proudu IRL,
což je 0,041487 A.
Příklad 78:
Nakreslete fázorový diagram a určete proudy a napětí na všech prvcích obvodu podle obr.
199. Řešte obecně.
Řešení:
Nakreslíme proudy a napětí v obvodu.
177
Protože UC = UL = UAB, začneme kreslit fázorový diagram od tohoto vektoru. IL se
zpožďuje za napětím UAB o 90o, IC se před napětím UAB o 90o předbíhá. Vyneseme
tedy tyto vektory. Celkový proud I je vektorovým součtem proudů IL a IC. Napětí UR
je ve fázi s celkovým proudem I. Vektorový součet UR a UAB dává celkové napětí U.
U 2 U R U AB
2 2
UR R I
U AB
IC
Xc
U AB
IL
XL
I I L IC
Po dosazení:
U 2 U R U AB R I U AB R I L I C U AB
2 2 2 2 2 2
2
U U
R AB AB U AB 2
XL Xc
U AB U AB
2
2
2 1
12
1
U R U AB U AB R
2 2
XL X c X c
L
X
X X 2
2 R X c X L
2
U U AB
R L 2
1 U AB
1
2 2 c 2
X L X c
X X
L c
U
U AB
R X X
2
c L
12
XL Xc
Nyní můžeme dosadit do vztahů pro výpočet IL a IC a určit celkový proud I a napětí
na odporu UR. Fázový posun φ pak vypočítáme z cosφ, cosφ = UR/U.
178
Vzhledem k tomu, že ve střídavých obvodech je obecně mezi napětím a proudem fázový
posun , pak součin efektivních hodnot napětí U a proudu I není jen dodavatelem tepelné
nebo mechanické pohybové energie, ale jeho část slouží k předávání energie do a
z magnetického nebo elektrického pole. Tato veličina se nazývá zdánlivý výkon, značí se S a
její jednotkou je voltampér.
S U I (VA; V, A)
Proud I je proud odebíraný zátěží ze zdroje. Tímto proudem je zatěžován nejen zdroj, ale také
přívodní vodiče k vlastní zátěži.
Energie, která vykonává práci, je takzvaná činná energie. Ta se spotřebovává jako tepelná
nebo pohybová energie v elektrických strojích a přístrojích.
Jejím měřítkem je činný výkon P, který je dán součinem napětí a té složky proudu, která je
s napětím ve fázi, tedy činné složky proudu. Je-li fázový posun mezi napětím a proudem ,
pak činná složka proudu je
I Č I cos
činný výkon je
P U I Č U I cos (W, V, A)
Hodnota cos se nazývá účiník. Při čistě odporové zátěži je cos = 1, při čistě kapacitní a
induktivní zátěži je cos = 0.
Součin napětí a jalové složky proudu (tj. proudu, který je před, případně za napětím posunut o
90o), nevykonává na zátěži žádnou práci, nespotřebovává energii, slouží pouze k přelévání
energie do a ze zdroje. Tento součin se nazývá jalový výkon, značí se Q a jeho jednotkou je
voltampér reaktanční.
Q U I j U I sin (Var, V, A)
Vztah mezi těmito třemi výkony P, Q, S určíme výpočtem:
P U I cos Q U I sin S U I /2
179
Na obr. 201 je obecná zátěž napájená zdrojem střídavého harmonického napětí. Ampérmetr A
měří celkový proud I odebíraný ze zdroje. Wattmetr W měří činný výkon P, voltmetr V měří
napětí U. Z naměřených hodnot je možné vypočítat zdánlivý výkon S, jalový výkon Q a
hodnotu cos, která se nazývá účiník.
Příklad 79:
Na konkrétní cívce změřte její indukčnost L a její činný odpor R. Pro danou frekvenci f určete
zdánlivý, činný a jalový výkon a účiník cos.
Řešení:
1. Skutečnou cívku připojíme ke zdroji stejnosměrného napětí – viz obr. 201 a). Cívkou
prochází stejnosměrný proud, proto nedochází ke změně magnetického toku a tak se
v cívce v ustáleném stavu neindukuje napětí. Proud procházející obvodem je omezen
jen odporem cívky (f = 0, tedy XL = 0).
Měříme napětí na cívce a proud obvodem, odpor R určíme z Ohmova zákona R = U/I.
Pozor, protože je odpor cívky R velmi malý, je nutno při měření omezit proud
předřazeným odporem.
a) b)
Obr. 201 – Měření indukčnosti
2. Cívku připojíme ke zdroji střídavého napětí o známém kmitočtu f – viz obr. 201 b).
Proud procházející cívkou je omezen jednak jejím odporem R, ale zejména její
induktivní reaktancí XL.
Změříme opět proud a napětí na cívce a z naměřených hodnot U, I a z vypočtené
hodnoty R získané v měření se stejnosměrným napájením určíme výpočtem XL
(náhradní schéma cívky a příslušný fázorový diagram je zakreslen na obr. 193) a poté
indukčnost cívky L:
180
U XL
Z X L Z 2 R2 L
I 2 f
UR R I R
cos
U Z I Z
S U I P U I cos Q U I sin
6.7 Rezonance
Rezonanční obvody jsou RLC obvody, a to buď sériové, nebo paralelní. Víme, že velikosti
indukční reaktance XL i kapacitní reaktance XC jsou závislé na frekvenci napájecího napětí,
tudíž i chování rezonančních obvodů je frekvenčně závislé.
Rezonance RLC obvodu je stav, kdy se kapacitní a induktivní složky příslušných veličin
rovnají. Tento stav nastává pří konkrétní frekvenci pro daný obvod; tuto frekvenci nazýváme
rezonanční frekvence a značí se f0.
Obr. 202 – Sériový rezonanční obvod, náhradní schéma a jeho fázorový diagram
Z ( X L X C )2 R2
Pro případ rezonance, kdy XL = XC, je tedy impedance obvodu je minimální, označujeme ji
jako rezonanční impedanci s označením Z0
Z0 = R.
2 2 L C 2 L C
Rezonanční křivka
Je závislost velikosti impedance Z na frekvenci Z = f(f):
1
Z ( X L X C ) 2 R 2 (2 f L )2 R2
2 f C
Fázový posun je také závislý na frekvenci, je-li XL >XC, proud se za napětím zpožďuje o úhel
, je-li XL <XC, proud se před napětím předbíhá o úhel . Pro f = f0 je XL >XC, úhel = 0.
Z fázorového diagramu pro RLC sériový obvod (viz obr. 186) platí
1
2 f L
2 f C
arctg
R
Frekvenční závislost proudu I je
U U
I
Z 1
(2 f L )2 R2
2 f C
Obr. 204 – Sériový rezonanční obvod - rezonanční křivky s různým činitelem jakosti
Pak U L0 X C 0 Q U
Pokud je frekvence f > f0, je kapacitní reaktance menší než reaktance indukční, bude převládat
kapacitní proud a obvod bude mít kapacitní charakter.
Naopak pokud je frekvence f < f0, je kapacitní reaktance větší než reaktance indukční, bude
převládat induktivní proud a obvod bude mít induktivní charakter.
Proud cívkou je
U U
I RL
X L R
2 2
2 f L 2 R 2
Jalová složka proudu IRL je
U L I RL X L X 2 f L
I RLj I RL sin RL kde sin RL L
U I RL Z RL Z RL 2 f L 2 R 2
Po dosazení
U 2 f L 2 f L U
I RLj
2 f L 2
R
2
2 f L 2
R
2
2 f L 2 R 2
Činná složka proudu IRLč je
U UR U I RL R
I RLč I RL cos RL
2 f L R
2 2 U 2 f L R
2 2
I RL 2 f L 2 R 2
U I RL R R
I RLč U
2 f L R
2 2
I RL 2 f L R
2 2
2 f L 2 R 2
Proud kondenzátorem je
U U
IC 2 f C U
XC 1
2 f C
Pro rezonanci
I RLj I C
2 f 0 L U
2 f 0 C U
2 f 0 L 2 R 2
L
C
2 f 0 L 2 R 2
(2 f 0 ) 2 L2 C C R 2 L 0
2
1 1 R
f0
2 LC L
184
Celkový proud při paralelním spojeni cívky a kondenzátoru je
2 2
2 f L U R
I ( I RLj I C ) I
2 2
2 f C U
2 f L R 2
RLč
2 f L 2
R 2
2
2 2
2 f L R
U 2 f C
2
2 f L R 2 f L R
2 2 2
Rezonanční křivky
Rezonanční křivky jsou závislosti I = f(f) a Z = f(f). Získáme je zakreslením grafu
matematického vyjádření příslušných funkcí:
2 2
2 f L R U
I U 2 f C
2
a Z
2 f L R 2 f L R
2 2 2
I
185
Platí
I C 0 I RL 0 Q I 0
Proud procházející kondenzátorem a proud procházející cívkou jsou Q krát větší než proud
odebíraný ze zdroje.
Příklad 80:
Řešení:
Ad a) Rezonanční frekvence
1 1 1
f0
2 L C 2 3 10 2 10
3 6
2 30 10 4 2 10 6
100 10 3
2,055 10 3 Hz
2 60
Rezonanční impedance
Z0 = R =10
Proud odebíraný ze zdroje při rezonanci
U 24
I0 2,4A
R 10
Napětí na kondenzátoru (a i na cívce) při rezonanci
U C 0 U L 0 0 L I 0 2 f 0 L I 0
2 2,055 103 3 10 3 2,4 92,9516 V
Činitel jakosti
U C 0 92,95
Q 3,873
U 24
Ad b) Rezonanční frekvence
2 2
1 1 R 1 1 10
f0 3
2 L C L 2 3 10 2 10
3 6
3 10
2
1 10 9 10 4 1
166666667 11111111 1985 Hz
2 3 2 3 2
186
R 10
I 0 I RLč U 24
2 f 0 L R
2 2
2 1985 3 10 3 10 2
2
10 10
24 24 0,16 A
2 1,985 3 10 2
2
1500
Rezonanční impedance
U 24
Z0 150
I 0 0,16
Činitel jakosti
I C 0 0,5987
Q 3,741657
I 0,16
Pozn.:
Pro praktické výpočty se pro rezonanční kmitočet u paralelních obvodů používá vztah totožný
se vztahem pro výpočet rezonanční frekvence pro sériový obvod.
1
f0
2 L C
Vzhledem k tomu, že u skutečné cívky je R výrazně menší než XL, je tento vztah dostatečně
přesný (pro ideální paralelní LC obvod by byl přesně tentýž jako pro sériový).
Induktivní zátěž ve střídavých obvodech při vytváření magnetického pole pouze předává
energii ze zdroje do magnetického pole a zpět z magnetického pole do zdroje. Induktivní
jalové proudy tedy nedodávají žádnou činnou energii, nicméně jsou potřebné pro zajištění
činnosti elektrických strojů, které většinou pracují na principu elektromagnetických jevů.
Jalová induktivní složka proudu tedy musí být dodávána ze zdroje do spotřebiče, což
vyžaduje, aby zdroj byl dimenzován na celkový proud, nikoliv jen na činný; zdroj bude tedy
větší, těžší a cenově nákladnější. Přívodní vodiče jsou též zatěžovány celkovým proudem a
tím se zvyšují tepelné ztráty Pz R I 2 na přívodních vodičích. Mimo to i vodiče musí být
dimenzovány na zatížení celkovým proudem, musí tedy mít větší průřez a tím jejich cena
roste.
Pokud do obvodu induktivního charakteru paralelně připojíme kondenzátor, proud
kondenzátorem bude fázově posunut o 180o proti jalové induktivní složce proudu odebíraného
původní zátěží. Tím se celkový výsledný proud sníží, ačkoliv magnetizační proud (= jalová
složka původního odebíraného proudu) zůstává zachován a funkce elektrických strojů také
zůstává zachována. Snížením celkového proudu dosáhneme odlehčení zdroje i přívodního
vedení. Tento postup se nazývá kompenzace účiníku.
Pozor: nikdy se nesmí vyskytnout stav úplného vykompenzování na cos = 1, což je stav
paralelní rezonance. Účiník se kompenzuje na hodnotu přibližně cos = 0,95.
Příklad 81:
Jednofázový asynchronní motor o výkonu 0,3 kW připojený na napětí 230 V má účiník 0,7.
Určete, jaký kondenzátor je třeba připojit paralelně k motoru, aby byl účiník kompenzován na
hodnotu 0,95.
Řešení:
Před připojením kompenzačního kondenzátoru:
Činný výkon je
188
P U I Č U I cos
Z toho plyne, že odebíraný proud je
P 300
I 1,863354 A
U cos 230 0,7
Činná složka proudu je
P 300
Ič 1,304348 A
U 230
Jalová induktivní složka proudu je
I jkomp I komp
2
I č2 1,3729982 1,3043482 0,428718 A
189
7 Trojfázová soustava
Převážná většina běžných menších domácích spotřebičů je konstruována na napájení
jednofázovým střídavým proudem. Větší spotřebiče, ať už domácí, nebo většina
průmyslových zařízení, jsou napájeny trojfázovým proudem. Stejně tak i výroba a rozvod
elektrické energie v přenosových sítích je realizována trojfázově. Z jednotlivých fází jsou pak
napájeny i běžné jednofázové spotřebiče.
Výroba, rozvod a použití trojfázových proudů přináší řadu výhod. Největší z nich je dána
využitím točivého magnetického pole, které vzniká právě v důsledku napájení vinutí
trojfázových motorů trojfázovým proudem a bude popsáno v jedné z dalších kapitol. Další
velkou výhodou je úspora materiálu při realizaci rozvodné sítě a menší ztráty při distribuci
elektrické energie; podrobnější vysvětlení této problematiky bude v dalším textu.
190
a po dosazení dostaneme vztah pro závislost napětí indukovaného v závitu otáčejícím se
konstantní úhlovou rychlostí v magnetickém poli s konstantní magnetickou indukcí B na
čase t:
ui U max sin( t )
Budou-li se v tomtéž magnetickém poli otáčet tři závity, které budou navzájem prostorově
pootočené o 120o - viz obr. 210, bude se v každém z nich indukovat jednofázové střídavé
harmonické napětí o shodné maximální hodnotě a o shodné frekvenci; lišit se budou úhlovým
posunem jednotlivých napětí.
Tato tři napětí, jejichž průběhy jsou navzájem posunuty o 120o, a jejichž fázory jsou
pochopitelně také navzájem pootočeny o 120 o, se nazývají fázová napětí. Jednotlivé fáze se
označují L1, L2 a L3, nebo také U, V, W – viz obr. 211.
Obr. 211 – Fázorový diagram a časový průběh trojfázového střídavého harmonického napětí
191
Matematický zápis časových průběhů jednotlivých fázových napětí je
uU U max sin( t )
2
uV U max sin( t )
3
4
uW U max sin( t )
3
Z fázorového diagramu i z časového průběhu fázových napětí je patrné, že součet okamžitých
hodnot všech tří fázových napětí je v každém okamžiku roven nule:
uU uV uW 0
192
průchodkami ze statoru. Jednotlivé fáze se označují písmeny U, V, W, začátky se označují
U1, V1, W1, konce U2, V2, W2.
193
Rotor je pohyblivá část alternátoru; je umístěn souose uvnitř statoru. Magnetický obvod
rotoru ve tvaru válce je vykovaný z legované oceli jako jediná část spolu s hřídelem; na
válcové ploše má podélné drážky, ve kterých je uloženo budící vinutí napájené přes kroužky
stejnosměrným proudem. Rotor je poháněn turbínou a otáčí se jmenovitými otáčkami n
(ot/min).
Stejnosměrný rotorový budící proud vybudí magnetické stejnosměrné pole. Rotor se otáčí
jmenovitými otáčkami n (ot/min), tedy s frekvencí f = n/60, jeho úhlová rychlost je =2f.
Spolu s rotorem se otáčí i stejnosměrné magnetické pole. Jeho indukční čáry protínají stojící
vodiče vinutí jednotlivých fází uložené ve statoru a tím se ve statorovém vinutí indukuje
elektrické napětí. Princip vzniku trojfázového napětí je stejný jako v případě popsaném
v kapitole 7.1, rozdíl je jen v tom, že se neotáčí vinutí, ale magnetické pole. Výhodou tohoto
uspořádání je, že velké výkony vyrobené přeměnou mechanické energie rotačního pohybu na
elektrickou energii vyvádíme pevnými průchodkami a výrazně menší výkon budícího proudu
přivádíme do budícího vinutí přes pohyblivé kroužky. Vyvádění vyrobených velkých výkonů
přes kroužky by bylo z provozního hlediska značně problematické.
Toto provedení alternátoru se používá při výrobě elektrické energie v parních a jaderných
elektrárnách, tj. tam, kde je alternátor poháněn parní turbínou – tyto alternátory jsou
označovány jako turboalternátory. Jmenovité otáčky turboalternátorů jsou zpravidla
3000 ot/min.
Pro hydroelektrárny je konstrukční provedení rotoru jiné; rotor má vyniklé póly, na kterých
jsou umístěny cívky budícího vinutí. Princip výroby elektrické energie je ale shodný
s předchozím provedením.
Obr. 219 – Rotor s vyniklými póly, na nichž jsou cívky budícího vinutí
Pro alternátory malých výkonů může být rotor realizován permanentním magnetem.
a) b)
Obr. 220 – Zapojení statorového vinutí alternátoru do hvězdy
a) bez středního vodiče b) s vyvedeným středním vodičem
195
UU UV UW U f
Obr. 221 – Fázová a sdružená napětí na výstupu z alternátoru při zapojení do hvězdy
196
Celkový přenášený výkon je úměrný součinu UI. Proto se snažíme přenášet elektrickou
energii s co největším napětím; pak při stejném přenášeném výkonu bude proud menší a tím
výrazněji bude menší jeho druhá mocnina, jíž jsou úměrné ztráty.
Elektrická energie vyrobená v alternátorech má různá napětí podle typu alternátoru. Běžně se
napětí alternátorů pohybují v řádech 6 až 20 kV. Toto napětí je pro dálkový přenos relativně
nízké, ztráty ve vedení by byly vzhledem k velikosti přenášeného výkonu značné. Proto se
energie transformuje na vyšší napětí pomocí strojů nazývaných transformátory.
Transformátory jsou netočivé elektrické stroje využívají vzájemnou indukčnost dvou cívek.
Na společném feromagnetickém jádru složeném z transformátorových plechů jsou nasunuty
dvě cívky: primární a sekundární. Tyto cívky mají různý počet závitů. Protéká-li první cívkou
proud I1, vybudí magnetický tok , který se uzavírá i prostorem druhé cívky. Tok indukuje
v každém jednotlivém závitu obou cívek stejné napětí; tedy napětí U1 v první cívce je úměrné
počtu závitů první (primární) cívky N1 a napětí U2 ve druhé (sekundární) cívce je úměrné
počtu závitů N2 druhé cívky.
Z uvedeného je patrné, že
U 1 N1 N2
(= transformační poměr) a tedy U 2 U1
U2 N2 N1
Má-li sekundární cívka větší počet závitů než cívka primární, energie se transformuje na vyšší
napětí; naopak pokud má primární cívka větší počet závitů než cívka sekundární, energie se
transformuje na nižší napětí
Velké energetické transformátory mají velmi vysokou účinnost; lze tedy zjednodušeně říci, že
vstupní výkon převáděné energie je roven výkonu výstupnímu
P1 = P2 = P
Je-li N2 > N1 , vstupní napětí U1 a proud I1 , pak
N2
U 2 U1 > U1
N1
Sekundární napětí je větší než primární. Protože platí
P P
I2 a I1
U2 U1
pak I2 < I1
proud v sekundárním vinutí je menší než proud v primárním vinutí.
197
Vzájemný poměr proudů při transformaci je
I 1 U1 I 1 U1 I 1 N 1 I 2 N1
I2 →
U2 N2 N2 I1 N 2
U1
N1
Pro N2 > N1 se napětí transformací zvyšuje, proud naopak snižuje – ztráty při přenosu energie
se sníží.
Napětí pro dálkové přenosy elektrické energie (tzv. páteřní sítě) jsou 220 kV a 400 kV.
Distribuční síť pracující v rámci regionů má napětí 110 kV.
Velké energetické bloky mají výstup z alternátoru připojen k transformátoru, který zvýší
výstupní napětí energie z alternátoru na vyšší hodnotu – některou z uvedených hodnot pro
dálkový nebo distribuční přenos energie.
Pro rozvod v konkrétním místě spotřeby se energie transformuje zpět na menší napětí,
zpravidla 22 kV a následně přímo u spotřebitele na 400 V.
Spotřebitelské sítě jsou dvojího druhu: sítě TN – S a sítě TN – C. Každá síť obsahuje tři
fázové vodiče označení L1, L2 a L3.V síti TN – C je vyveden střední (nulový) vodič, který
slouží jednak jako zpětný vodič pro jednofázové spotřebiče a současně jako ochranný vodič;
jeho označení je PEN. V síti TN – S je zvlášť vyveden střední vodič sloužící jako zpětný
vodič pro jednofázové spotřebiče – označuje se N, a zvlášť ochranný vodič označený PE.
Aby bylo zatížení sítě co nejrovnoměrnější, zapojujeme jednotlivé jednofázové spotřebiče
mezi různé fáze a nulový vodič.
Nulový vodič PEN, případně ochranný vodič PE slouží jako ochranný vodič při ochraně před
dotykem neživých částí elektrického zařízení nulováním. Neživá část elektrického zařízení je
taková vodivá část zařízení, která za normálních provozních podmínek není pod napětím, ale
vlivem poruchy se na ní může napětí objevit, například při poruše izolace. Pak na kovovém
krytu nebo kostře může být napětí až 230 V a dotyk osoby se zařízením pod napětím může být
zdraví ohrožující.
198
Obr. 224 – Spotřebitelská síť TN - C
Ochrana nulováním
Ochrana nulováním spočívá v automatickém odpojení zařízení od sítě, objeví-li se na neživé
části zařízení elektrické napětí.
Pokud elektrické zařízení na obr. 226 pracuje bezporuchově, protéká fázovým vodičem
jmenovitý proud IN daného zařízení IN = Uf / RN, kde RN = R2.1 je jmenovitý odpor v dané
fázi. Na tento proud je dimenzován jistící prvek F (zkratová spoušť jističe nebo tavná
pojistka); proud může procházet zařízením po libovolnou dobu.
199
Dojde-li k poškození izolace a následnému doteku živé části elektrického zařízení (např.
fázového přívodního vodiče) s vodivou neživou částí (například kostrou zařízení), objeví se
na neživé části fázové elektrické napětí. Je-li zařízení izolované od země a není na něm
aplikována žádná ochrana, proud se nemůže uzavírat jinou cestou než při normálním
bezchybném provozu. Zařízení tedy funguje dál, ale na kostře je nebezpečné napětí. Dotkne-li
se obsluha kostry, dojde přes odpor těla k uzavření obvodu zemí, přes tělo prochází elektrický
proud a dochází k úrazu elektrickým proudem – viz obr. 226 a).
a) b)
Obr. 226 – Ochrana nulováním
Pokud je nulovací svorka zařízení propojena s ochranným vodičem PE – viz obr. 226 b), při
poruše izolace začne obvodem procházet proud, který je omezen jen odporem kostry RK, který
je výrazně menší než provozní odpor RN dané fáze elektrického zařízení. Procházející proud
IK = Uf / RK tedy bude výrazně vyšší než jmenovitý fázový proud zařízení IN a jeho
působením se rozpojí jistící prvek F2.1 (zkratová spoušť jističe nebo tavná pojistka). Tím se
daná fáze zařízení odpojí od sítě a nebezpečí úrazu elektrickým proudem pomine.
Souměrné zatížení
Jsou-li impedance ve všech třech fázích stejně velké ZU = ZV = ZW = Zf, pak velikosti proudů
v jednotlivých fázích jsou také stejně velké a jejich hodnota je
200
Uf
If
Zf
Proudy jsou vzájemně posunuty o 120o a jejich fázory svírají s fázory fázových napětí úhel
daný typem impedance ve fázi spotřebiče.
Obr. 228 – Fázorový diagram při zapojení do hvězdy a souměrném zatížení fází
Nesouměrné zatížení
Nesouměrné zatížení nastává buď vlivem poruchy při souměrném zatížení, nebo připojením
různých jednofázových spotřebičů na jednotlivé fáze - viz obr. 225. Trojfázové motory a další
trojfázové spotřebiče budou v bezporuchovém stavu zatěžovat síť rovnoměrně, ale zásuvky,
světelné obvody a další jednofázové spotřebiče rovnoměrné proudové zatížení mohou porušit;
přestože je snaha připojovat v domovních rozvodech jednotlivé obvody na různé fáze pokud
možno rovnoměrně, nikdy se nedosáhne stále stejné spotřeby všech odběratelů ve všech
201
obvodech. Pak prochází středním vodičem zpět do uzlu N napájecího transformátoru proud IN,
který je vektorovým součtem proudů ve všech třech fázích. Proudy v jednotlivých fázích jsou
UU UV UW
IU IV IW
ZU ZV ZW
Velikosti jednotlivých fázových napětí jsou stejné
UU UV UW U f
a fázory fázových napětí UU, UV a UW jsou vzájemně pootočeny o 120o.
Obr. 229 – Fázorový diagram při zapojení do hvězdy při nesouměrném zatížení fází
Fázový posun mezi proudem a napětím v jednotlivých fázích U, V, W je dán typem zátěže
v jednotlivých fázích U, V, W.
Pozor:
Ve spotřebitelských sítích nízkého napětí (230 V / 400 V) se nesmí střední vodič nikde
přerušit. Veškeré jistící a spínací přístroje musí být zapojeny mezi fázovým přívodem a
spotřebičem!
202
Jednotlivé zátěže ZUV, ZVW, ZWU jsou připojeny na sdružená napětí UUV, UVW, UWU, která jsou
stejně velká a vzájemně posunutá o 120o:
UUV = UVW = UWU = US kde U S 3 U f
Proudy v jednotlivých zátěžích jsou
US US US
IUV IVW IWU
ZUV ZVW ZWU
a fázový posun mezi proudy a napětími je dán typem zátěže.
Proudy v přívodních fázových vodičích jsou podle I. Kirchhoffova zákona
IU + IWU - IUV = 0 IU = IUV - IWU
IV - IVW + IUV = 0 IV = IVW - IUV
IW + IVW - IWU = 0 IW = IWU - IVW
Souměrné zatížení
Jsou-li impedance všech tří zátěží stejně velké ZUV = ZVW = ZWU = ZS, pak velikosti proudů
v jednotlivých zátěžích jsou také stejně velké a jejich hodnota je
US U f 3
IS
ZS ZS
Proudy v zátěžích jsou vzájemně posunuty o 120o a jejich fázory svírají s fázory fázových
napětí úhel daný typem impedance spotřebiče.
Proudy ve všech třech přívodních fázových vodičích jsou stejně velké a navzájem pootočené
o 120o. Jejich velikost vypočteme z rovnoramenného trojúhelníku – viz obr. 232:
If 3
IWU cos 30o IWU
2 2
I f 3 IWU
203
Obr. 232 – Proudy v přívodních vodičích při zapojení do trojúhelníka při souměrném zatížení
Nesouměrné zatížení
Nesouměrné zatížení nastává, mají-li impedance všech tří zátěží různé parametry. Pak je
různá i velikost a fázový posun proudů v zátěžích a tím i proudů v přívodních vodičích – viz
obr. 233.
Příklad 82:
204
Obr. 234 – Schéma zapojení pro příklad 82
Řešení:
Obr. 235 – Fázorový diagram při zapojení do trojúhelníka podle obr. 234
205
Proud ve všech fázových přívodech bude mít stejnou velikost
IV IU IW I f 3 I 3 2,30207 3,987303 A
Příklad 83:
Trojfázový spotřebič připojený k síti 230/400 V 50 Hz obsahuje tři stejné rezistory o odporu
R = 80 spojené do hvězdy. Určete fázový proud, který tento spotřebič odebírá ze sítě, a
celkový odebíraný výkon. Jak se změní výkon, zapojíme-li jednotlivé rezistory do
trojúhelníku?
Řešení:
Každý z rezistorů je připojen na jedno z fázových napětí. Proud jednou fází bude
Uf 230
If 2,875 A
R 80
Výkon jedné fáze je tedy
Pf U f I f 230 2,875 661,25 W
206
Výkon všech tří fází je
P 3 Pf 3 U f I f 3 230 2,875 1983,75 W
Zapojíme-li rezistory do trojúhelníka, bude na každém z rezistorů sdružené napětí
US. Proud každým z rezistorů bude
US 3 U f U 400
IS 3 f 3If 5A
R R R 80
Výkon na jednom rezistoru je tedy
PS U S I S 3 U f 3 I f 3 Pf 400 5 2000 W
Výkon všech tří fází je
P 3 PS 3 2000 6000 W
Výkon při zapojení rezistorů do trojúhelníka je 3 x větší než při zapojení do hvězdy.
a) b) c)
Obr. 236 – a) připojení vinutí ke svorkovnici b) spojení vinutí do hvězdy c) spojení vinutí do
trojúhelníka
Pokud k cívkám statorového vinutí jenotlivých fází, které jsou zájemně pootočny o 120o,
připojíme fáze L1, L2 a L3 trofázového zdroje – viz obr. 237, vytvoří se v prostoru uvnitř
statoru točivé magnetické pole.
207
Obr. 237 – Připojení statorového trojfázového vinutí k trojfázové síti
a) b) c)
208
d) e) f)
V okamžiku t2 bude cívkou fáze U protékat proud iU v kladném smyslu, tedy od počátku U1
cívky ke konci U2, cívkou fáze W bude protékat proud iW v záporném smyslu, tedy od W2 do
W1, cívka fáze V je v tomto okamžiku bez proudu. Proudy iU a iW vybudí magnetická pole;
jejich součet je magnetický tokem - obr. 238 c). Tok bude mít opět stejnou velikost jako
v případu a) a b), ale jeho vektor bude pootočen o dalších 60o.
Situaci v časech t3, t4 a t5 popisují obrázky 238 d), e) a f). Velikost magnetického toku je stále
stejná, vektor magnetického toku se otáčí, a to stejnou úhlovou rychlostí jako je úhlová
rychlost napájecího napětí.
Magnetické pole charakterizované otáčejícím se magnetickým tokem nazýváme točivé
magnetické pole.
Velikost celkového magnetického toku točivého magnetického pole bude v každém okamžiku
dána vektorovým součtem magnetických toků vybuzených jednotlivými fázovými vinutími.
Ty jsou úměrné proudům v příslušných fázových vinutích.
V okamžiku t0 = 0 je velikost proudu iW
4 4 3
iw I max sin( t ) I max sin( ) I max
3 3 2
Magnetický tok je úměrný proudu, platí tedy
3
w max
2
kde max je maximální hodnota magnetického toku vybuzeného jednou fází
209
3 3 3
2 W cos(30 0 ) 2 max max
2 2 2
Celková velikost magnetického toku točivého magnetického pole je tedy
3
max
2
Závěrem lze říci, že napájíme-li trojfázovým proudem tři statorová vinutí vzájemně pootočená
o 120o, vznikne v prostoru uvnitř statoru točivé magnetické pole o otáčkách ns 60 f a
3
velikosti max .
2
Pokud do prostoru statoru vložíme otočný magnet umístěný na hřídeli o ose společné s osou
statoru, točivé magnetické pole bude silově působit na magnet, magnet bude unášen točivým
magnetickým polem a roztočí se stejnými otáčkami jako, jsou otáčky točivého magnetického
pole (takzvané synchronní otáčky):
ns 60 f
Pokud by se navzájem prohodily dva ze tří fázových přívodů, smysl otáčení točivého
magnetického pole by se změnil na opačný – viz obr. 241.
V okamžiku t0 bude fázor magnetického toku orientován podle znázornění na obr. 241 a).
V okamžiku t1 bude fázor magnetického toku orientován podle znázornění na obr. 241 b);
v dalších okamžicích podle časového průběhu proudů se fázor magnetického toku vždy
pootočí proti směru hodinových ručiček.
210
a) b)
Obr. 241 – Změna smyslu otáčení točivého magnetického pole
Této vlastnosti točivého magnetického pole se využívá při reverzaci chodu motoru – viz obr.
242. Pozor: stykače S1 a S2 musí být vzájemně blokovány, aby nedošlo ke zkratu mezi
přívodními fázemi.
211
7.7 Kompenzace účiníku
Princip kompenzace účiníku a důvody, proč je nutné účiník kompenzovat, byly popsány
v části učebnice zabývající se střídavými proudy.
Z předchozích kapitol této části vyplývá, že připojené transformátory a motory zatěžují
elektrizační síť značnými induktivními – magnetizačními – proudy. Ty je nutné kompenzovat,
neboť velké jalové výkony by zatěžovaly jak alternátory, tak i přenosové transformátory a
vedení a bylo by třeba tato zařízení na ně dimenzovat – instalovaný výkon elektrárenských
bloků by pak nebyl plně využit na výrobu a přenos činné energie. Kromě toho velké jalové
proudy při průchodu vedením způsobují velké ztráty Jouleovým teplem.
Účiník kompenzujeme na hodnotu cos = 0,95 až 0,98 připojením zátěží, které mají kapacitní
charakter. Účinek kompenzace se projeví vždy jen v napájecí části elektrické sítě, za místem
připojení kompenzačních bloků směrem ke spotřebiči se na napájecích poměrech nic nemění.
Velcí spotřebitelé elektřiny jsou povinni účiník sledovat a kompenzovat ho na požadovanou
hodnotu. Případné nedodržení kompenzace je dodavatelem sledováno a odběratel je
penalizován.
Kompenzace účiníku - Power Factor Corrrection – se většinou provádí připojováním bloků
kondenzátorů k síti.
212
Centrální kompenzace je typická pro rozsáhlé napájené systémy, obvykle je připojena
v hlavní rozvodně závodu na přípojnicích vstupní trafostanice. Vlivem nesoudobosti
spotřebičů opět klesá potřebný kompenzační výkon, rovněž je nutná regulace.
Kondenzátorové baterie jsou spínány regulátorem podle aktuálního požadavku
kompenzačního výkonu.
213
8 Přehled nejdůležitějších veličin a vztahů
Přehled obsahuje nejdůležitější veličiny uváděné v učebnici, jejich jednotky včetně jejich
značek a základní vztahy mezi veličinami.
1 Q1 Q2
F … Coulombův zákon
4 r 0 r2
síla, jíž na sebe navzájem působí dva elektrické náboje v obecném nevodivém
prostředí
permitivita daného prostředí (CV-1m-1)
r 0
0 permitivita vakua 0 = 8,85410-12 (CV-1m-1)
r poměrná permitivita r > = 1
Q
E intenzita elektrického pole ve vzdálenosti r od středu koule
4 r 2
s nábojem Q
D elektrická indukce
Q
D (C m 2 ; C, m 2 )
S
D r 0 E
C kapacita kondenzátoru farad (F)
Q S
C C 0 r
U l
214
Paralelní spojení kondenzátorů
Cvýsl. C1 C2 ... Ci ... Cn
C 4 0 r r1
Kapacita dvou soustředných válcových ploch je
Q 2 0 r l 2 0 r l
C
U r2 r
ln 2,3 log 2
r1 r1
J Proudová hustota
I
J ( A m 2 ; A, m 2 )
S
V technické praxi se pro běžné typy vodičů používá jednotka A/mm2.
R elektrický odpor ohm ()
U
I … Ohmův zákon
R
l
R (; m, m 2 ) nebo (; 10 6 m, mm2 )
S
rezistivita materiálu
G vodivost siemens (S)
1
G
R
215
Závislost elektrického odporu na teplotě R2 R1 (1 )
teplotní součinitel odporu (1/oK).
I
k 1
k 0
U
k 1
k 0
Spojování rezistorů
Sériové RVýsl . R1 R2 ... Ri ... Rn
1 1 1 1 1
Paralelní ... ...
RVýsl . R1 R2 Ri Rn
Transfigurace
R10 R20 R R
R12 R10 R20
R23 R20 R30 20 30
R30 ; R10 ;
R R
R31 R10 R30 10 30
R20
Svorkové napětí reálného zdroje při zatížení
U U 0 I Ri
Proud nakrátko
U0
Ik
Ri
216
8.3 Magnetické pole
217
Magnetické pole tenké cívky
N I D D D1
H kde r , D 2
2r 2 2
Magnetické pole válcové cívky
Um N I
H
l l
Magnetické pole prstencové cívky
Um N I
H
l 2 r
Indukční zákon
d
u
dt
pro cívku o N závitech
d
uN
dt
Pohybové napětí
u Bl v
M L2 L2
kde je činitel vazby obou cívek, 1
Transformační poměr
u1 N1
u2 N 2
Spojování cívek
sériové L L1 L2
sériové se vzájemnou indukčností M L L1 L2 2M
antisériové se vzájemnou indukčností M L L1 L2 2M
218
1 1 1
paralelní
L L1 L2
1 1 1
paralelní se vzájemnou indukčností
L L1 M L2 M
1 1 1
antiparalelní se vzájemnou indukčností
L L1 M L2 M
Přechodový jev na indukčnosti
t
L
uL U 0 e kde
R
Energie magnetického pole
1 1
Wm U m Wm B H S l
2 2
Silové působení magnetického pole
F B I l sin
Přitažlivá sílu elektromagnetu
1 N2 I2
F
2 0 Rm 2 S
219
Odporová zátěž
U max
u U max sin( t ) i sin( t ) I max sin( t )
R
Induktivní zátěž
u U max sin( t ) i I max sin( t )
2
U max
I max
XL
XL induktivní reaktance ()
XL L
Kapacitní zátěž
u U max sin( t ) i I max sin( t )
2
U
I max max
XC
XC kapacitní reaktance ()
1
XC
C
Sériový RLC obvod:
Z impedance obvodu ()
UR R I
Z ( X L X C )2 R2 cos
U U
Paralelní RLC obvod:
IR
I ( I L I C ) 2 I R2 cos
I
Výkon v obvodech střídavého proudu:
P činný výkon P U I cos (W, V, A)
S zdánlivý výkon S U I (VA; V, A)
Q jalový výkon Q U I j U I sin (Var, V, A)
P2 Q2 S 2
cosφ účiník
P
cos
U I
Rezonance:
f0 rezonanční frekvence
1
f0
2 L C
220
0 L
Q činitel jakosti obvodu je Q
R
S S3 f 3 U f I f (VA, V, A)
Q Q3 f 3 U f I f sin (VAr, V, A)
221
Použitá literatura
222