Římské právo procesní (2.

přednáška – 04/10/2022)

Základní pojmy
Iurisdictio = soudní pravomoc
Žaloba (řádný procesní prostředek, kterým se domáháme svého práva), různé názvy:
- Actio
 Př.: Actio Publiciana in rem (publiciánská/věcná žaloba)
 Nejčastější, od slovesa ageo (pohánět, např. někoho k soudu)
- Condictio
 Př.: condictio indebiti (žaloba z nedluhu)
 souhrnné označení pro žaloby, které jsou u soudních sporů „přísného“ práva
- Petitio
 Př.: hereditas petitio (civilní dědic žádá o vydání pozůstalosti)
 žádost (žalobní petit)
- Querella
 Př.: querella inofficiosi testamenti (stížnost nepominutelného dědice, kterého
v závěti zůstavitel pominul)
 Stížnost (v češtině kverulant)
Strany
- Actor (žalobce) - Aulus Agerius  zkratka AA
- Reus (žalovaný) - Numerius Negidius  NN
- Iudex (soudce)
Řízení
- Nalézací x vykonávací (exekuční)
 N: soudce se snaží zjistit, která strana mluví pravdu a tudíž vyhraje
 V: pokud odsouzená strana neplní rozhodnutí  exekuce
- Sporné x nesporné
 S: existuje spor, každá strana tvrdí něco jiného
 N: spor neexistuje x soudní řízení musí proběhnout (manumissio, in iure
cessio)

Římské soudy
Jurisdikce (soudní pravomoc)
- král, konzulové (republika), obecně magistráti (např. praetoři, kurulští aedilové –
spory na trhu, správci provincií,…)
Rodinný soud
- hlavou pater familias (otec rodiny mohl soudit)
Soudy za republiky
- Iudex privatus = samosoudce (soukromý soudce), volen stranami (L,F  legisakční a
formulový proces)
- Decemviri (10 soudců) – spory o svobodu (L,F)
- Centumviri (108) – dědické spory (L,F)
- Recuperatores (3-5členů) – u praetora peregrina (F), otázky výše způsobené škody,…
Později kogniční proces (císařství)
- soudce pověřený s delegovanou pravomocí (iudex pedaneus)
- začíná vznikat hierarchie soudů, soud se stává podobnou isntitucí jako dnes

Vývoj procesního práva

SVÉMOC
- nejstarší fáze
- každý si své právo musí sjednat sám
- Talio = odplata (krevní msta až do 20.st. v Itálii)
- Rodina (rod) – dohoda náčelníků, král je smírčí orgán
- Postupně omezována ve prospěch orgánů státní moci
Omezení svémoci
- Zavádí je praetoři skrze různé interdikty
- lex iulia de vi privata (juilův zákon o soukromém násilí)
- Decretum divi Marci (Marcus Aurelius) – kdo vymáhá svémocí svou pohledávku, ztrácí
nárok
- ius in vocatio (LDT) – žalovaný mohl být silou odveden k soudu jen tehdy, když
dobrovolně odmítal jít a museli to dosvědčit svědci
Přetrvávání svémoci
- Nutná obrana (krajní nouze)
- Ius retentionis – zadržovací právo
- Ius talionis – právo odebrat svou věc (omezeno 389n.l.)
- Moc patera familias (za určitých okolností smí otec potrestat smrtí milence i ženu)

LEGISACTIO – PRÁVO LEGISAKČNÍ

- 1. vývojová fáze
- „Legis agere“ – žalovat slovy zákona (Gai. IV. 10-11)
- jednání značně formalizované – změna by mohla vést ke ztrátě nároku
- zrušen až r. 17 př.n.l. císařem Augustem x ne úplně
 centumviriální soud – dědická řízení
 cautio damni infecti – kauce hrozící škody (sousední stavba ohrožuje moji
stavbu  iniciuji právní řešení s vlastníkem druhé stavby)
5 základních variant žalob
- Nalézací řízení:
 Legis actio per sacramenti – obecný typ žaloby, strany se vyzývají k sázce
 Legis action per iudicis arbitrive postulationem – používána např. u žalob ze
sponse (formální slib), popř. u práv spoludědice a později u mezních sporů
 Legis actio per condictionem – ochrana závazků znějících na certum – tj.
pevně danou částku (množství věcí)
- Exekuční řízení:
 Legis actio per manus iniectionem – nucený výkon rozsudku vedený na osobu
dlužníka (později zmíněno)
 Legis actio per pignoris captionem – výjimečně povolovaná majetková
mimosoudní exekuce, věřitel zabere věc dlužníka a pronáší slavnostní slova x
při odporu dlužníka soudní řízení
FORMULOVÝ PROCES
- Vznik na přelomu 2 a 3. stol. př.n.l. u cizineckého praetora
- Od 1. pol. 2 stol. př.n.l. je převzat pro Římany fakultativně u městského praetora (lex
Aebutia de formulis)
- Ustupuje od poč. 3 stol. n.l.
- Zrušen 342 n.l.
Znaky
- Jednání ve 2 fázích: fáze in iure – apud iudicem
- Magistrát se neomezuje jen na správné provedení formálních kroků
- Magistrát se přímo podílí na vytvoření právního rámce – žalobní formule
- Magistrát není vázán jen zákonem, ale i aequitas – tj. spravedlností – tj. v tomto
duchu také může poskytovat/vytvářet procesní prostředky

EXTRA ORDINARIO COGNITIS – Kogniční proces

- Vzniká na počátku císařství, jako proces mimořádný (extra ordinario)
- Od r. 30. př. n.l. – rozdělení provincií na ty, které spravuje senát a císařské
 v těch má císař soudní pravomoc (svou pravomoc deleguje na soudce, kteří jej
zastupují - iudices pedanei)
- císař rozšiřuje svou soudní pravomoc na oblasti, které dosud mimo rámec soudních
sporů
 Speciální soudy – např. fideikomisní praetoři, praefectus praetorio, ….
- Postupně posiluje, od 342 n.l. (dominát) jediný soud
- Inspiroval římsko-kanonický proces
Znaky
- Jednota řízení - mizí fáze in iure, apud iudicem
- Soudce (iudex datus) je právně vzdělaný státní úředník vázaný zákonem
- Soud je státní instituce tj. je tu hierarchie – je možnost odvolání (trojinstančnost)
- Jednání zpoplatněno, strany obesílány soudem, proces postupně písemný (strany
nutně přítomny na začátku)

Proces legisakční a formulový – Fáze

IN IURE – o právo
- 1. fáze
- probíhá před magistrátem (praetor)
- „o právo“ – je posuzována a kvalifikována skutková stránka věci (zdali bude či ne
povolen spor)
- spor by měl proběhnout  praetor spolu se stranami vytváří žalobní formuli

Litiskontestace - konec fáze IN IURE

- Okamžik, kdy je formule (žaloba) hotova a není ji možno měnit
- Má povahu smlouvy sui generis (svého druhu) mezi stranami sporu
- Svou povahou podobná dnešnímu okamžiku podání žaloby
 rozhoduje právní stav věci v okamžiku litiskontestace (jestli v daném okamžiku
byla již pohledávka splatná nebo nikoliv)
 předmět sporu nesmí být žádnou ze stran zcizen
  nárok se stává zděditelným (i u věcí ryze osobní povahy – urážka)
 zvyšuje se právní odpovědnost žalovaného (i za náhodnou zkázu věci)
 má povahu novatio necessaria – nutné novace: nárok žalobce např. ze
smlouvy zanikne a vznikne nárok na totéž ze žaloby – pokud prohraje, nárok
jako takový zaniká – NE BIS IN IDEM, NE BIS I EADEM RE (nelze dvakrát v téže
věci)

APUD IUDICEM - před soudcem

- se žalobní formulí vystupují strany před soudce  začátek sporu
- Soudce nesmí formuli měnit – je jí vázán
- Soudce na základě žalobní formule posuzuje stav věci a na základě toho buď odsoudí,
nebo osvobodí
- Soudce nemusel být právník – pouze posuzoval x nemusel právně kvalifikovat

SPOR
Ideální cesta:
Spor  in iure praetor  existuje dle ius civile žaloba  litiskontestace  apud iudicem 
soudní spor
X
Spor  neexistuje dle ius civile žaloba  smůla.
X praetor není vázán pouze zákony, ale i ekvity
Spor  neexistuje dle ius civile žaloba  praetor uzná, že je nespravedlivé – vytvoří žalobu
na základě zásady ekvity  apud iudicem  soudní spor
- Praetorské právo vedle práva civilního

Žalobní formule
„Titius budiž soudcem! Vyjde-li najevo, že numerius negidius (žalovaný) dluží aulovi ageriovy
(žalobce) deset tisíc sesterciů, odsuď soudče numeria negidia ve prospěch aula ageriovana
deset tisíc sesterciů. Nevyjde-li najevo, osvobodiž žalovaného!“
- Římská žaloba = Žaloba konkrétní
 Existuje žaloba  existuje nějaký institut, který chrání
 Existuje žaloba  je možné se soudit
 dnes žaloba abstraktní
- Je dvojstranným jednáním (agere cum – „žalovat s…“ = žalobce + žalovaný)
 Žalobce a žalovaný žalují dohromady
Hlavní části žalobní formule
- Iudicis nominatio = jmenování soudce
 Strany se prvně musí domluvit, kdo povede soudní řízení
- Intentio = pasáž popisující předmět sporu
 Dluží nebo ne 10 tisíc
- Condemnatio = rozsudek
 V žalobní formuli obsažen požadavek obou stran
Další části
- Adiudicatio = zmocnění k vynesení konstitutivního rozsudku (žaloba na rozdělení
spoluvlastnictví)
- Demonstratio = před intencí – upřesňuje detaily sporu
- Taxatio = maximální výška hodnoty sporu (např. u urážky)
- Exceptio = námitka - podmínka ve prospěch obžalovaného (odpověď replicatio)
- Praescriptio – námitka - podmínka ve prospěch žalobce

Exekuce
- Po rozsudku má obžalovaný 30 dní na dobrovolné plnění
- Věřitel mohl dlužníka (na základě zmocnění od magistrátu) uvěznit u sebe
 Osobní ručení
 Buď dluh odpracoval, nebo jej někdo vyplatil
- Majetková (od pol. 2. stol. př. n.l.)
- Neplnil-li dobrovolně, podána žaloba z rozsudku
- Exekuce = prodej majetku odsouzeného (bonorum venditio)
- Konkurz má pro dlužníka infamující následky (ztráta cti)
 Pro Římany byla osobní čest způsobilost k právnímu jednání
- Původně byl dáván do konkursu celý majetek, později i jen pouhá část odpovídajíc
hodnotě
- Věřitelé uvedeni do držby a hledá se kupec majetku (dražba)
- Pohledávky děleny poměrně

Mimořádné prostředky ochrany

- Praetor k usnadnění řízení – vydávány dekretem
 S nadsázkou můžeme říct, že se jedná o něco podobného jako dnešní
předběžná opatření, která občas učiní soud
Interdictum
- Příkazy (zákazy) sloužící k urychlenému vyřešení nějaké situace (Př.: Ochrana držby)
- Historicky vychází z ochrany náboženských zájmů
Missio in bona (bonorum possessio) – uvedení do majetku
- např. při exekuci, nebo při uvedení do pozůstalosti
Missio in possessionem – uvedení do detence/držby
- Osoba je uvedena do detence (primo decreto), nebo držby (secundo decreto)
nějakého cizího majetku
- Př. Cautio damni infecti (kauze hrozící škody)
Restitutio in integrum
- Navrácení do předchozího stavu
- Např. u nezletilce, který pro nezkušenost učinil nějaké právní jednání, které je mu na
škodu, omluvitelná nepřítomnost, atp.
Praetorská stipulace (formální smlouva ve formě slibu)
- Slib učiněný na základě příkazu praetora
- Cílem je vytvořit záruku k existující povinnosti
- Při nesplnění povinnost platit