17.10.

22 9:06 Turkmenistán – Wikipedie

Turkmenistán
Turkmenistán (turkmensky Türkmenistan, rusky Туркмения, Turkm'enija) je turkický stát ve Turkmenistán

střední Asii. Do roku 1991 byl jako Turkmenská sovětská socialistická republika (Turkmenská SSR)
Türkmenistan
součástí Sovětského svazu. Na jihovýchodě sousedí s  Afghánistánem, na jihozápadě s  Íránem, na
severovýchodě s  Uzbekistánem, na severozápadě s  Kazachstánem a na západě s  Kaspickým mořem.
Název Turkmenistán pochází z perštiny a znamená „země Turkmenů.“ Hlavním městem je Ašchabad.

V některých oblastech je Turkmenistán bohatý na přírodní zdroje (ropa, zemní plyn); většinu země však
pokrývá Karakumská poušť. V  Turkmenistánu existuje vláda jedné strany a do své náhlé smrti 21.
vlajka znak
prosince 2006 jej vedl doživotní prezident Saparmurat Nijazov (nazývaný „Turkmenbaši“ či „otec
Turkmenů“). V čele státu jej od 11. února 2007 nahradil Gurbanguli Berdymuhamedov. Hymna
Hymna nezávislého Turkmenistánu
Geografie
Obsah
Dějiny
Po rozpadu SSSR

Geografie
Politický systém
Zahraniční vztahy
Lidská práva

Ekonomika
Ropa a zemní plyn

Obyvatelstvo
Náboženství
Poloha Turkmenistánu
Odkazy
Reference Hlavní město Ašchabad

Literatura Rozloha 488 100 km²

(52. na světě)

Externí odkazy
z toho 4,9 % vodní
plochy

Dějiny Nejvyšší bod Aýrybaba

(3139 m n. m.)
V 7. století př. n. l. bylo území součástí Baktrie. Od 3. století př. n. l. se stalo součástí Parthské říše. V 6. Časové pásmo +5
století připadlo území tureckému kaganátu. Od 8. století se do země postupně dostávali Arabové a začali Poloha 39° s. š., 60° v. d. (http
šířit islám. Dnešní obyvatelé jsou potomky kočovných Turkmenů, kteří přišli v  11. století. Následné s://geohack.toolforge.or
období je plné válek mezi jednotlivými kmeny o nadvládu nad územím. Turkmeni podnikali ještě
g/geohack.php?languag
v  19.  století časté otrokářské nájezdy do šíitské Persie, otroky pak prodávali v Chivě a dalších
e=cs&pagename=Turk
středoasijských chanátech. Až do roku 1884, kdy území Turkmenů ovládlo carské Rusko, na
severovýchodě Persie „strach z Turkmenů mařil veškeren obchod a ochromoval i orbu“.[3] menist%C3%A1n&para
ms=39_N_60_E_type:l
V  roce 1869 zabrali Rusové východní břeh Kaspického moře. Válka, kterou Turkmenové vedli proti andmark)
carskému Rusku, trvala 30 let a stála život asi 15 000 Turkmenů. Jednou z rozhodujících byla bitva u Geodata (OSM) OSM (https://www.open
Geok-Tepe v  roce 1881. Na konci války Rusové ovládli celé území a přetvořili jej na ruský Turkestán.
streetmap.org/browse/r
Území dnešního Turkmenistánu bylo na začátku 18. století nazýváno podle obyvatel „Zemí Turkmenů“ a
jednalo se o oblast osídlení turkmenských rodů vymezenou na východě řekou Amudarjou, na západě elation/223026), WMF
Kaspickým mořem, na severu poloostrovem Mangyšlak a městem Chivou a na jihu turkmeno- (https://tools.wmflabs.or
chorazanskými horami. V době před postupným ovládnutím území dnešního Turkmenistánu na konci g/wiwosm/osm-on-ol/k
19. století carským Ruskem patřily východní oblasti částečně k  chivskému chanátu a částečně ml-on-ol.php?lang=wiki
k bucharskému emirátu. Západní část dnešního Turkmenistánu nespadala pod žádnou administrativní data&uselang=cs&title=
kontrolu a jednalo se především o oblasti využívané pasteveckými nomády. Q874)

Pod nadvládou carského Ruska zůstala země do bolševické revoluce v roce 1917. Turkmenistán vyhlásil Obyvatelstvo
nezávislost a začal bojovat proti bolševickému Rusku. Do Turkmenistánu byly poslány britské jednotky, Počet obyvatel 5 509 696
které Turkmenům v  boji pomáhaly. Avšak Britové své jednotky stáhli v  roce 1920 a oslabení (116. na světě,  2017)
Turkmenové byli Rudou armádou poraženi. V  roce 1924 vznikla na území Turkmenská sovětská
Hustota zalidnění 9,9 ob. / km²
socialistická republika.
(208. na světě)
Ozbrojený odpor trval do 30. let 20. století. Faktem ale je, že Turkmenistán byl poprvé ve své historii HDI ▲ 0,728 (střední)
sjednocen. Do země začal pronikat evropský styl života. Turkmenové začali nosit evropské oblečení a (108. na světě, 2007)
osvojili si některé evropské vymoženosti. Byla zavedena elektřina či vodovod. Postavena železnice a
silniční síť. SSSR potřeboval ze země vytvořit prosperující zemi. Při plánované válce se Západem chtěl ze Jazyk turkmenština (úřední),
střední Asie mít ekonomickou základnu, daleko od raket či letadel tzv. imperialistů. Ovšem odboj ruština, uzbečtina,
v Turkmenistánu nikdy úplně nepřestal. kazaština
Náboženství 89 % islám, 9 %
pravoslaví
Po rozpadu SSSR
Státní útvar

https://cs.wikipedia.org/wiki/Turkmenistán 1/4
17.10.22 9:06 Turkmenistán – Wikipedie
Snahy o sebeurčení a o samostatný stát se vyplnily v roce 1991, kdy se SSSR Státní zřízení prezidentská republika
rozpadl na 15 nástupnických států. V  témže roce se Turkmenistán stal Vznik 27. října 1991
členem Společenství nezávislých států. Vůdcem nově vzniklé republiky se
(nezávislost na
stal Saparmurat Nijazov. Sám sebe představoval jako zastánce turkmenské
Sovětském svazu)
kultury a muslimských tradic. Avšak de facto se stal neomezeným vládcem
země. Začal si říkat „Türkmenbaši“ (otec Turkmenů). Západ ho obviňoval Prezident a Serdar
z porušování lidských práv a vytváření kultu osobnosti. V roce 1999 mu byla předseda vlády Berdymuhamedov
potvrzena funkce prezidenta do konce jeho života. Nijazov zemřel 21. Měna turkmenský manat
prosince 2006. Novým prezidentem se stal Gurbanguli Berdymuhamedov.
(TMT)
Svého protivníka Ovezgelda Atayeva nechal vsadit do vazby. Ve volbách
v únoru 2007 byl Berdymuhamedov zvolen 89 % voličů za prezidenta. Volby HDP/obyv. (PPP) 16 532[1] USD
však byly mezinárodními pozorovateli označeny za nedemokratické. 27. září (70. na světě, 2015)
2008 byla schválena nová ústava, která zrušila systém jedné strany a Giniho koeficient 40,8[2] (1998)
povolila volnou soutěž politických stran.
Saparmurat Nijazov Mezinárodní identifikace
(Turkmenbaši) V  únoru 2012 byl Berdymuhamedov zvolen na dalších pět let prezidentem. ISO 3166-1 795 TKM TM
Berdymuhamedov získal 97  % hlasů a žádnému opozičnímu kandidátovi
MPZ TM
nebylo dovoleno kandidovat. V roce 2017 byl zvolen potřetí, když získal
téměř 98 % hlasů.[4] Telefonní předvolba +993
Národní TLD .tm
Geografie multimediální obsah na Commons

Podnebí Turkmenistánu je silně kontinentální. Naprostou většinu země - asi 90 % - tvoří pouště a stepi, vodních
ploch je zanedbatelné množství, obdělavatelná půda zaujímá asi 1,6  %. Většina země leží v  nížinách, hory se
vyskytují pouze na jihu země jako severní okraj Íránské vysočiny. Turkmenistán má velmi slabou říční síť - kromě
Amudarji, v Afghánistánu pramenícího Murghabu a řeky Atrak, vlévající se do Kaspického moře, není v zemi větší
řeky. Významný je proto Karakumský kanál, dokončený v roce 1988, který se táhne podél jižní hranice státu přes
jeho hlavní město a v  jeho nejvýchodnějším cípu se napojuje na řeku Amudarja. Tento uměle vybudovaný
zavlažovací kanál, který znamená přísun vláhy pro zemědělství a pitné vody, spojuje většinu jižních měst a obcí
Turkmenistánu a je podél něj vybudována hlavní tepna jinak sporé železniční sítě. Střední a severní část země,
pokrytá pouštěmi, je prakticky bez měst a větších obcí. Ještě v  19. století byla velká část území Turkmenistánu
neznámou a neprobádanou zemí, na mapách z  této doby se objevují velké chyby a nepřesnosti – jsou zde
zakreslovány neexistující řeky, nesprávně je zakreslován tok řek existujících a další. Některé nepřesnosti jdou
ovšem na vrub geografickým změnám – především pobřeží Kaspického moře doznalo za posledních 200–300 let
některé posuny (na místě dnešní osady Kjumiš-Tepe byl ostrov Kjumiš-Tepe, ostrov Ogurčinskij měl zcela jiné
obrysy, z některých ostrovů se staly poloostrovy). Mapa Turkmenistánu

Politický systém
Turkmenistán je prezidentská republika, zemi tedy vládne prezident, který vykonává funkci hlavy státu a  hlavy vlády zároveň. Od roku 2022 je
prezidentem Serdar Berdymuhamedov. Za vlády Saparmurata Nijazova, prvního prezidenta samostatného Turkmenistánu, systém jedné strany
a v Parlamentu mohla být jen jedna strana. V září 2008 však Lidová rada jednomyslně přijala usnesení o přijetí nové ústavy. Ta vedla ke zrušení Rady
a významnému zvýšení velikosti Parlamentu v prosinci 2008 a rovněž umožňuje vytváření více politických stran.[5]

Zahraniční vztahy

Prohlášení Turkmenistánu o  „trvalé neutralitě“ bylo v  roce 1995 formálně uznáno OSN. Saparmurat Nijazov prohlásil, že neutralita zabrání
Turkmenistánu v  účasti na mezinárodních obranných organizacích, ale umožní vojenskou pomoc. Neutrální zahraniční politika má v  ústavě země
významné místo. Turkmenistán udržuje diplomatické vztahy se 139 zeměmi. Nejdůležitějšími spojenci jsou Afghánistán, Arménie, Írán a Rusko.

Lidská práva

Turkmenistán byl široce kritizován za porušování lidských práv a svým občanům nastavil přísná omezení na cesty do zahraničí. Problémem země je
diskriminace menšin. Univerzity byly povzbuzovány k tomu, aby odmítaly uchazeče s ne-turkmenskými příjmeními, zejména etnické Rusy.[6] Je také
zakázáno vyučovat zvyky a jazyk Balúčů i Uzbeků, jejichž jazyk se dříve vyučoval na některých státních školách.

Podle Světového indexu svobody tisku z roku 2014 dle Reportérů bez hranic z roku 2014 měl Turkmenistán 3. nejhorší hodnotu svobody tisku na
světě.[7] V roce 2020 se index svobody tisku v Turkmenistánu snížil a Turkmenistán se umístil na 2. nejhorším místě a předstihl pouze Severní
Koreu.[8]

Ekonomika
Turkmenistán je zemědělsko-průmyslový stát. Tradice je v  chovu dobytka (karakulské ovce, kozy, velbloudi).
Průmysl je zaměřen na zpracování textilních plodin (bavlny a vlny) a zpracování nerostů a především fosilních
paliv.

Ropa a zemní plyn

Turkmenistán má značné zásoby ropy a zejména zemního plynu, o jehož vývozu a stavbě potřebného
produktovodu v  současné době jedná s  Čínou. V  těžbě zemního plynu zaujímá země 4. až 5. místo na světě.[9]
Hlavní město Ašchabad v roce
Většinu turkmenské ropy těží turkmenská státní společnost Türkmennebit z ropných polí u měst Balkanabat[10] a
2015
Hazar poblíž Kaspického moře, které mají dohromady odhadovanou rezervu 700 milionů tun. Ropa je také
prostřednictvím kanálů vyvážena tankery do Evropy přes Kaspické moře.

Obyvatelstvo

https://cs.wikipedia.org/wiki/Turkmenistán 2/4
17.10.22 9:06 Turkmenistán – Wikipedie
Většinu obyvatel tvoří Turkmeni. Nejvýznamnějšími menšinami jsou Uzbeci a Rusové. Počet Rusů se kvůli emigraci a nízké porodnosti snížil z 18,6 %
obyvatel v roce 1939 na 9,5 % v roce 1989[11] a na přibližně 4 % v roce 2003.[12] Dalšími etniky jsou Kazaši, Tataři, Ukrajinci, Arméni, Balúčové a
Kurdové.

Náboženství

Dominantním náboženstvím v Turkmenistánu je islám, který vyznává 89 % obyvatel a pravoslavné křesťanství, které vyznává 9 % obyvatel.[13]

Bývalý prezident Nijazov nařídil, aby se základy islámu učily ve školách. V náboženských třídách na školách a v mešitách se v arabštině učí o Koránu
či o historii islámu.[14]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Turkmenistan (https://en.wikipedia.org/wiki/Turkmenistan?oldid=305227787) na anglické
Wikipedii.

1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online].
[cit. 2017-01-14]. Dostupné online (http://data.worldbank.org/indicator/
NY.GDP.PCAP.PP.CD?year_high_desc=true).
2. Turkmenistan [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2009-07-31].
Dostupné v archivu (https://web.archive.org/web/20070612214157/htt
ps://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tx.html)
pořízeném dne 2007-06-12. (anglicky)
3. Drsní lidé v drsné zemi aneb Hostem u chorásánských Kurdů (http://w
ww.reflex.cz/clanek/lide-a-zeme/84237/drsni-lide-v-drsne-zemi-aneb-h
ostem-u-chorasanskych-kurdu.html). Reflex. 11. ledna 2018.
4. Absurdní nařízení. Prezident Turkmenistánu zakázal černá auta,
protože se mu nelíbí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-01-04 [cit.
2022-09-17]. Dostupné online (https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/pre
zident-turkmenistanu-v-zemi-zakazal-cerna-auta/r~5a9d6c12f13611e
7aabeac1f6b220ee8/).
5. Political structure. country.eiu.com [online]. [cit. 2021-02-09].
Dostupné online (http://country.eiu.com/article.aspx?articleid=487259
232&Country=Turkmenistan&topic=Summary&subtopic=Political+stru
cture).
6. Home. Institute for War & Peace Reporting [online]. [cit. 2021-02-09].
Dostupné v archivu (https://web.archive.org/web/20210329121504/htt
ps://iwpr.net/) pořízeném z originálu (https://iwpr.net/node/46)
dne 2021-03-29. (anglicky)
7. World press freedom index. RSF [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné
online (https://rsf.org/en/ranking/2014). (anglicky)
8. 2020 World Press Freedom Index | Reporters Without Borders. RSF
[online]. [cit. 2021-02-12]. Dostupné online (https://rsf.org/en/ranking).
(anglicky)
9. KOTRBA, Štěpán. Rozdělování Turkmenbašiho zásob plynu
pokračuje [online]. Britské listy, 2007-8-31 [cit. 2009-07-31]. Dostupné
online (http://www.blisty.cz/art/36077.html).
10. Balkanabat | Turkmenistan. Encyclopedia Britannica [online]. [cit.
2021-02-11]. Dostupné online (https://www.britannica.com/place/Balk
anabat). (anglicky)
11. Moya Flynn. Migrant Resettlement in the Russian Federation:
Reconstructing 'homes' and 'homelands'. [s.l.]: Anthem Press, 2004.
Dostupné online (https://books.google.com/books?id=YLeAxHLmgR8
C&pg=PA15). ISBN 978-1-84331-117-1. S. 15. (anglicky)
12. Turkmenistan [online]. CIA World Factbook, 2003 [cit. 2011-08-16].
Dostupné v archivu (https://web.archive.org/web/20070612214157/htt
ps://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tx.html)
pořízeném dne 2007-06-12. (anglicky)
13. Turkmenistan - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2021-
02-12]. Dostupné online (https://www.cia.gov/the-world-factbook/count
ries/turkmenistan/).
14. About this Collection | Country Studies | Digital Collections | Library of
Congress. Library of Congress, Washington, D.C. 20540 USA
[online]. [cit. 2021-02-12]. Dostupné online (https://www.loc.gov/collec
tions/country-studies/about-this-collection/).

Literatura
ROUX, Jean-Paul. Dějiny Střední Asie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-867-9. S. 435. L´Asie Centrale. Historie et
civilisations.
Turkmenistan - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu (https://web.archive.org/w
eb/20110808061658/http://www.amnesty.org/en/region/turkmenistan/report-2011) pořízeném dne 2011-08-08. (anglicky)
Turkmenistan (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu (https://web.archive.org/web/20110823231528/http://www.fre
edomhouse.org/template.cfm?page=22&country=8153&year=2011) pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky)
Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Turkmenistan Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné
v archivu (https://web.archive.org/web/20110520235606/http://www.bertelsmann-transformation-index.de/fileadmin/pdf/Gutachten_BTI2010/CIS/T
urkmenistan.pdf) pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky)
Bureau of South and Central Asian Affairs. Background Note: Turkmenistan [online]. U. S. Department of State, 2010-10-31 [cit. 2011-08-16].
Dostupné v archivu (https://web.archive.org/web/20110724044233/http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/35884.htm) pořízeném dne 2011-07-24.
(anglicky)
CIA. The World Factbook - Turkmenistan [online]. Rev. 2011-07-08 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu (https://web.archive.org/web/200706122
14157/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tx.html) pořízeném dne 2007-06-12. (anglicky)
Library of Congress. Country Profile: Turkmenistan [online]. 2007-02-16 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online (http://memory.loc.gov/frd/cs/profiles/T
urkmenistan.pdf). (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Moskvě. Souhrnná teritoriální informace: Turkmenistán [online]. Businessinfo.cz, 2011-03-10 [cit. 2011-08-16]. Dostupné
v archivu (https://web.archive.org/web/20120111074012/http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/turkmenistan-2011-03-10.pdf) pořízeném dne 2012-

https://cs.wikipedia.org/wiki/Turkmenistán 3/4
17.10.22 9:06 Turkmenistán – Wikipedie
01-11. (česky)
ALLWORTH, Edward, a kol. Turkmenistan [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online (http://www.britannica.com/EBch
ecked/topic/610152/Turkmenistan). (anglicky)

Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Turkmenistán na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Turkmenistán ve Wikislovníku
Kategorie Turkmenistán ve Wikizprávách
Bedekr – Turkmenistán (http://www.bedekr.cz/staty/Asie/Turkmenistan/) Archivováno (https://web.archive.org/web/20071016135525/http://www.b
edekr.cz/staty/Asie/Turkmenistan/) 16. 10. 2007 na Wayback Machine

NKC: ge131145 (https://aleph.nkp.cz/F/?func=find-c&local_base=aut&ccl_term=ica=ge131145) • BNE: XX453272 (http://catalogo.bne.es/uhtbin/auth

BNF: cb15359153f (https://catalogue.bnf.fr/ark:/12148/cb15359153f) (data) (https://data.bnf.fr/ark:/12148/cb15359153f), cb119424697 (https://catalog
• GND: 4061255-7 (https://d-nb.info/gnd/4061255-7) • HDS: 044995 (https://hls-dhs-dss.ch/fr/articles/044995) • LCCN: n91129790 (https://id.loc.gov/
Autoritní data MBAREA: 98e38a45-b90e-3575-943e-23e26ce3a69f (https://musicbrainz.org/area/98e38a45-b90e-3575-943e-23e26ce3a69f) • NARA: 10045272 (h
NDL: 00577553 (https://id.ndl.go.jp/auth/ndlna/00577553) • NLI: 987007567638905171 (http://uli.nli.org.il/F/?func=find-b&local_base=NLX10&find_co
RERO: 02-A005474829 (http://data.rero.ch/02-A005474829) • SELIBR: 163806 (https://libris.kb.se/auth/163806) • SUDOC: 027367681 (https://www.
TDVİA: turkmenistan (https://islamansiklopedisi.org.tr/turkmenistan) • VIAF: 144179578 (https://viaf.org/viaf/144179578) • WorldCat Identities: lccn-n

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Turkmenistán&oldid=21684773“

Stránka byla naposledy editována 17. 9. 2022 v 08:12.

Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Turkmenistán 4/4