1a) Chammurapiho zákoník a Zákon 12.

Desek
Chammurapiho zákoník
 Chammurapi byl král starobabylonské říše a jeden z nejschopnějších válečníků, diplomatů
a organizátorů své doby. Zcela nově organizoval státní správu, vytvořil babylonský aparát
s kvalifikovanými úředníky, do čela krajů postavil místodržící
 Chammurapiho zákoník je babylonský zákoník, vydaný králem Chammurapim pochází přibližně
z roku 1686 př.n.l a patří tak mezi nejstarší dochované zákoníky.
 Při archeologických pracích v prostoru starověkého města Súsy (dnes v Íránu) byla roku 1901
nalezena dioritová deska Chammurapiho zákoníku popsána klínopisem.
 Zákoník se skládá z výkladu zvykového práva. Řeší právní otázky ohledně rodiny, soukromého
vlastnictví, majetku, obchodu, cen, mezd, půjček, násilných zločinů a postavení různých
společenských vrstev včetně otroků.
 Zákoník rozděloval tehdejší obyvatelstvo Babylónie do tří skupin:

 Avílové (privilegovaná a nejbohatší vrstva)

 Muškéni (neprivilegované svobodné obyvatelstvo)
 Otroci (nesvobodné obyvatelstvo)

 Monolit býval zasazen do země a vystaven na veřejném místě v Babylóně, kde zaručoval veřejný
přístup k právnímu řádu všem osobám.

Zákon dvanácti desek

 Zákon nebo Zákoník dvanácti desek je nejstarší kodifikace římského práva z poloviny 5. století
př.n.l. Jednalo se dvanáct bronzových desek, které byly vystaveny na Foru Romanu.
(kodifikace=shrnutí práva do písemné formy)

Vznik
– Podle tradice vznik tento nejstarší zápis římského práva jako jakýsi kompromis mezi patriciji
a plebejci, kteří požadovaní písemné sepsání zvykového práva. Patricijové totiž nepsané právo tajili
a vykládali ve svůj prospěch.
– Podle římské tradice, byly tyto zákony sepsány desetičlennou komisí decemvirů, kterou zvolilo lidové
shromáždění.

Historie
– po vpádu Gallů (389 př.n.l) do Říma se bronzový originál ztratil a k jejich obnově již nedošlo.
– Jednalo se o tak základní dokument, že z něj vyházelo celé období římské republiky.
– Zákon dvanácti desek nahradila až římská císařská kodifikace práva, jež vrcholí kodexem Corpus
iuris civilis, kde již vliv zákona dvanácti desek není patrný.

Obsah
– Desky obsahovaly základy práva procesního, dědického a rodinného, dále pak základní zásady práva
trestního. /vražda, krádež, korupce soudce, velezrada.
Význam
– Zákon dvanácti desek má v dějinách práva mimořádný význam.
– neodvolává na božský původ je výsledkem vyjednávání a kompromisu a předpokládá, že se může
pozdějšími zákony změnit
– Stanovil základními principy hmotného i procesního práva a položil základy soukromého práva.

1b) Jednotlivé etapy vývoje římského práva

– Starověký Řím byla civilizace vzešlá z města Říma, založeného na Apeninském poloost. v 8. st. př.n.l.
– Forma vlády Říma se v průběhu staletí proměnila nejprve z království na republiky a nakonec
v císařství. Římské území bylo obýváno různými národy s rozličnými jazyky, náboženstvím a kulturou.
1. Vývoj římského práva
 Římská obec (polis) 8. století př.nl
 Městské státy
 Království
 Nastolení republiky 5.století př.n.l
 Vytvoření supervelmoci – císařství. 1. století př.n.l- 6století n.l
Každá z těchto epoch měla jiné potřeby, než muselo právo reagovat.

A) ZVYKOVÉ PRÁVA- řím. Obec, městské státy a království

 Obec a městské státy – podobně jako ve starověkém Řecku, vyvinul se i římský právní systém
z nepsaného zvykového obyčejového práva, ve kterém se prolínaly dvě oblasti, tudíž oblast vztahů
mezi lidmi a bohy.
 V době království již zákony vydával král. Říkalo se jim královské zákony. Pobyty nepsané a jejich
vykladači zůstali kněží.
B) PRÁVO V OBDOBÍ REPUBLIKY
 Po konci království ( 5. Století př.n.l.) se změnil nejen politický systém,ale i způsob tvorby zákonů
 Rodová společnost se rozpadla, přibývalo svobodných ,,plebejů“ , kteří žádali, aby se zákony
napsali a mohli se s nimi seznámit všichni
 To vedlo k vzniku Zákona dvanácti desek, což je počátek psaného římského práva a největší rozmach
a rozvoj právní vědy.
 Roku 367.př.n.l. Byl založen magistrát (úřad) městského preatora. Preátoři se stali nejvyššími muži
soudní moci. Zaručovali právní ochranu podle Zákona dvanácti desek a zvykového práva

C) PRÁVO ZA VLÁDY CÍSAŘ

 Po zániku republiky kolem r. 100 př.n.l. se radikálním způsobem změnilo rozložení právní moci.
 Jediným zákonodárstvím se stala principia tj. nařízení císař ( císařské ,,božství“). Vláda se změnila na
dominát (samovláda císaře)následoval úpadek práva.
 Jediným zdrojem práva se staly leges generales, tj. císařská nařízení, která platila, jakmile byla
publikování
 Právní věda přestala právo rozvíjet a vymizelo. Právě z těchto důvodů vznikla potřeba právo
kodifikovat /shrnout) – Corpus iuris civilis
2. Rozdělení římského práva
římská republika znala tři základní systémy práva, ze kterých vycházela:
1. Ius civile – bylo právo civilní, občanské – vycházelo ze zvykového práva. Platilo pro spory mezi
římskými občany.
2. Ius honorarium vycházelo z činnosti magistrátů, především městských preatorů.
3. Ius gentium – právo (jiných) národů. Původně se jednalo o právo řešící spory mezi cizinci na
římském území, později řešilo i spory římských občanů s cizinci.

A. Ius privatum, právo soukromé, jehož primárním cílem je ochránit prospěch jednotlivce,
někdy i proti společnosti.
B. Ius publicum, právo veřejné, tj. právo, které ukládá povinnosti a práva římské říše

3. Rozdělení římského práva v období císařství

Zhruba od konce 1. století př. n. l. lze pozorovat snahu o propojení a integraci těchto systémů do
jednoho. To ve svých důsledcích umožnilo rozvoj císařství a císař jako hlavní garant práva vydával svá
nařízení (countitutiones principan) ve třech respektive čtyřech krocích:
1. Edicta- obecné slovo pro vyhlášku císaře či úředníka
2. Mandata- instrukce, které císař poskytuje svým úředníkům, aby jednali v jeho nejlepší vůli
3. Decreta- císařovy rozsudky a výklad konkrétního sporu, který byl závazným řešením pro podobné
spory
4. Rescripta- císařovy odpovědi na dotazy

1c) České právo v době předbělohorské /zemské, městské, zvláštní/

Základním systémem feudálního práva v Čechách bylo jeho dělení na právo:

 Šlechtické –zemské upravovalo základní vztahy mezi šlechtou a panovníkem, mezi státem
a panovníkem, počet a pravomoc zemských úředníků
 Práva zvláštní ta byla zemskému právu podřízena. Mezi práva zvláštní pak patřilo především
právo:
*městské
*církevní
*horní
*práva, která upravovala právní poměry vznikající cechů
 Právo městské a zemské mělo mnoho styčných bodů a vzájemně se ovlivňovalo. Tato práva však
zvýhodňovala především šlechtu.
 Existovala zde nerovnost společenská, od které byla odvozena i nerovnost právní.
 Právo je chápáno především jako privilegium, nezná a neuplatňuje princip rovnosti, a to ani mezi
příslušníky jednotlivých společenských skupin, či stavů.

 První zachycení obyčejů, neměly platnost zákona, jednalo se o příručky usnadňující fungování
zemského soudu a byly shrnuty pod názvem: Paměti úředníků
 Vyššího stupně a váhy právního zpracování jsou až Právní knihy
 Rožmberská právní kniha
 Kniha pána z Rožmberka z roku 1359,
 Nejstarší česká právní kniha
 Obsahuje šlechtické právo procesní a majetková
 Příručka pro praktické používání u šlechtického zemského soudu
 Řád práva zemského – šlechtického
 2. polovina 14. století
 Latinsky psaná
 Obsahovala procesní právo, majetkové, trestní právo

 Právní kniha Ondřeje z Dubé

 Obsahovalo Výklad práva země české, bylo vyvrcholení kultury českých právních knih husitského
období.
 Situace vhodná pro kodifikaci šlechtického práva se vytvořila koncem 15. a počátkem
16. Století, v době rozmachu moci stavů – vyšší šlechty a úpadku moci panovníka.

 Zákoník se jmenoval: Vladislavské zřízení zemské je vydaný roku 1500 – oficiálně jako Zemská
zřízení království českého.
 Právní kodifikace českého zemského práva
 Obsahovalo předpisy o právu ústavním, správním, majetkovým, závazkové, právu dědickém,
trestním, o poddaných a výkonu krajské policie.

Právo městské
 Vznik v souvislosti s procesem kolonizace, kdy se v českých městech usazovali řemeslníci
z německých oblastí. K jeho kodifikaci došlo v 16. Století.
 Zákoník městských práv 1579 vydán pod názvem „ Práva městská Království českého“ a platil
až do 18. století.
 Obsahoval právní předpisy, které upravovaly veškeré dění ve městech, život jejich obyvatel,
správu i soudnictví.
Právo horní
 14. století úzce souvisí s využíváním nerostného bohatství, především zlata a stříbra. Králi patřilo
nerostné bohatství a právo na jeho využití. Král toto právo propůjčuje a požaduje za to podíl
těžby.
Právo církevní
 Právo, které bylo tvořeno nebo vyhlášeno církevními institucemi a platilo jak uvnitř církve, tak
i vůči veřejnosti-
 Od 14. století v Českých zemích působily inkviziční soudy, jejichž účelem bylo vyhubení kacířství.
 Husitské hnutí přineslo úpadek vlivu církevního práva
2) Objektivní právo – Právní řád ČR

 Od 19. století se dělí blok práva na dvě skupiny a to na právo objektivní a subjektivní.
 Objektivním právem rozumíme soubor platných právních norem, které vytváří jednotlivá odvětví
českého práva a nazýváme je Právním řádem ČR.

V současné době se třídí české právo na tato odvětví

 Ústavní – obsahem jsou normy o uspořádání státu

- Ústavní právo je soubor právních předpisů nejvyšší právní síly, kterému jinak říkáme ,, ústavní
pořádek České republiky´´.
-
A/ Předmětem ústavního práva jsou společenské vztahy, které se týkají:
o Základních prvků státu
o Formy státu a jeho organizace
o Omezení státní moci ve prospěch jednotlivce

B/ Systém ústavního práva zahrnuje:

 normy práva hmotného – upravují práva a povinnosti subjektů ústavního práva – pravomoci
a působnosti státních orgánů
 normy práva procesního – upravují postupy při uplatňování práva hmotného do praxe
 normy práva organizačního – upravují dělbu moci státních orgánů
 normy sankční – řeší porušování ústavně

 Správní – obsahují normy týkající se činnosti státního administrativního aparátu

Zákon č. 500/2004 Sb. ze dne 24.června 2004 správní řád

 Správní právo je odvětví českého práva, které upravuje veřejnou správu, její organizaci
a činnost včetně vztahů vznikajících při jejím výkonu mezi příslušníky veřejné správy na
jedné straně a FO, PO na straně druhé.

Prameny:
a) podle orgánu, který pramen vydal
 Prameny vydávané ústředními orgány – ústavní zákony, ústava, zákony a opatření senátu,
nařízení vlády, obecně závazné právní předpisy ministerstev
 Prameny vydávané místními orgány – obecně závazné vyhlášky krajů, obecně závazné
vyhlášky obcí, nařízení krajů, nařízení obcí
b) podle stupně právní síly – ústavní zákony, zákony, vyhlášky a nařízení ministerstev, krajů a obcí
c) podle toho, zda jde o prameny prvotní nebo odvozené
 Prvotní – úst. zákony, zákony, zák. opatření senátu
 Odvozené – nařízení vlády, vyhlášky ministerstev apod.
Veřejná správa
 Úkolem veřejné správy je prostřednictvím orgánu výkonné moci rozhodnout, řídit
a organizovat veřejné záležitosti při realizaci zákonů na veřejných úsecích.
Hl. úkoly:
 Ochrana veřejného pořádku
 Ochrana státu
 Realizace zahraniční politiky
 Provádění hospodářské politiky státu
  Péče v sociální oblasti (zdravotnictví, kultura…)
 Ochrana životního prostředí
 Zabezpečování dopravy a spojů
 Trestání přestupků a jiných správních deliktů
 Rozhodování a právech a povinnostech osob

Je rozdělena do 2 oblastí:
 Státní správa – ministerstva, vláda a jim podřízené složky
o Ústřední
o Místní
 Samospráva – obce a kraje
o Územní
o Zájmovou

 Finanční – upravuje oblast daní a poplatků a cel

A) Daně
 Daně se vyvinuly z poplatku (regálů)a přináší potřebné příjmy do státní pokladny.
 Daně jsou platební povinností, které stanový stát zákonem k získání příjmů pro úhradu
celospolečenských potřeb – pro veřejný rozpočet.
 Souhrn daní a poplatků tvoří daňovou a poplatkovou soustavu státu.
 Tato soustava je tvořena různými druhy daní a poplatků.
Daňová soustava a druhy daní
 Přímé – postihující přímo majetek nebo příjem FO a PO
 Nepřímé – se spojují s příjmem při jejich uplatnění, plátcem je spotřebitel (nákup alkoholu,
cigaret)
o Daň z přidané hodnoty – 21% nebo snížená 15%
o Daň spotřební
B) Poplatky
 Poplatky jsou platby, které mají zajistit:
 Aby žadatelé přispěli na úhradu nezbytných výdajů soudů a státní správy.
 Aby státní správa nebyla zbytečně přetěžována

 Státní poplatky – výnos je určen do státního rozpočtu – správní, soudní, ostatní

 Místní poplatky – výnos je příjmem rozpočtu obcí – ze psů, lázeňský a rekreační, z ubytovací
kapacity, užívání prostranství, poplatek ze vstupného, z provozu výherních automatů

C) Clo
 Clo má povahu poplatků, stává se součástí ceny dováženého zboží.
 Je povinnou platbou, která je vybírána při přechodu zboží před hranice státu od osob
dovážejících zboží, nebo pro které je dováženo.
Fce: fiskální – naplňování příjmové stránky státního rozpočtu, obchodně politická – nástroj
hospodářské politiky státu, na výši cla reaguje dovoz, vývoz
Dělení cla:
 Dovozní, vývozní, tranzitní (podle směru přechodu zboží přes hranici)
 Autonomní (určuje stát), smluvní (vícestranné smlouvy), referenční (pro rozvoj.země)
 Podle cíle hosp. politiky – odvetní, retorzní, ochranné, vyrovnávací, antidumpingové,
diskriminační
 Občanské hmotné – obsahem je úprava majetkových vztahů, nový občanský zákoník, který je platný od
2012 a účinný od 2014

 Občanské procesní – obsahuje postupy soudů při projednávání věcí v civilním řízení /OSŘ/

 Obchodní – reguluje majetkové vztahy v podnikatelské sféře, reguluje majetkové vztahy v podnikatelské
sféře, stalo se součástí nového občanského zákoníku a dále ho řeší zákon o obchodních společnostech
a korporacích účinných od 2014.

 Pracovní – upravuje pracovně právní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem

 Rodinné- upravuje vztahy v manželství, SJM (společné jmění manželů), náhradní rodinou péčí
a vzájemnou vyživovací povinnost (zákon o rodině ztratil účinnosti 1. 1. 2014 a rodinné právo nám řeší
druhá část nového občanského zákoníku)

 Trestné hmotné – vymezuje jednání, které je trestné a ukládá tresty

Dělení trestního práva

Trestní právo

Hmotné Procení

Trestní zákon Trestní řád

– Obě složky tvoří jeden celek, který se vzájemně doplňuje (jedna složka bez druhé nefunguje).
– Podle povahy objektu trestní odpovědnosti trestní právo dospělých a mladistvých.
– Odvětví práva veřejného.
– Úkolem je chránit veřejné vztahy před trestnými činy, tím že určuje co je trestný čin, stanovuje
tresty a ochranná opatření, které stanový soudy.
– TP hmotné (trestní zákon)stanovuje ve své obecné části co je tr. čin a vymezuje škálu trestů.
– Ve zvláštní části uvádí sankce a vymezuje všechny typy trestných činů.

 Trestní procesní – upravuje procesní postupy orgánů činných v tr. řízení

= jsou všechny úkony vykonané subjekty tr. řízení, se kterými tr. řád spojuje určité právní účinky –
vznik, zánik nebo změnu trestně procesních vztahů.
Procesní úkony dělíme na:
– Úkoly orgánů v tr. řízení
– V přípravném řízení
– V řízení před soudem
– Při udělování milostí
– Úkony osob zúčastněných na tr. řízení – znalecké posudky, překlady.
3a) Právo jako společensko vědní disciplíny, jeho funkce a právní vědomí

Právo je:
 Společensko-vědní disciplína
 Nástroj společnosti k prosazování spravedlnosti
 Systém právních norem stanovených a vynutitelných státem
 Reguluje chování fyzických a právnických osob ve společnosti
Je to systém:
 Otevřený /staré zákony zanikají a nové vznikají/
 Dynamický /vztahuje se k určité době/
 Cílený /vytvoření právní jistoty ve společnosti/

Chrání

Život Zdraví Svobodu Bezpečnost Majetek

Základní funkce práva:
-regulace společenských vztahů
-prevence a řešení mezilidských konfliktů
-trestání trestných činů
-vytváření stavu právní jistoty ve společnosti
Práva- vzniká na určitém stupni vývoje lidské společnosti v souvislosti se vznikem státu – 3000 let p.n.l
 Rodové, obyčejové – ústní forma, prolíná se s bohy
 Psané- kodifikace zákonů- zákon 12 desek – Řím
Právní vědomí – je souhrn právních názorů, pocitů a skutečných vědomostí, vyjadřujících vztahy občan
k platnému právu. Pro společnost je důležité, aby nastal soulad mezi právnímu vědomím a právem.

3b) Právní systémy a prameny práva, ze kterých vychází

Právní systém- v závislosti na společném systému, v němž právo vzniklo a v němž se uplatňuje,
rozlišujeme v soudobé společnosti tři typy právní kultury:

Systémy

Evropský Anglosaský Náboženský

1)Kontinentální evropský typ

-hlavním pramenem tohoto práva je zákon a normativní smlouvy, takzvané – psané právo ( základ položen
ve Francii 18. století velká buržoazní revoluce, svržení krále, nastolení republiky, moci se ujímá
Bonaparte Napoleon- Bonapartův právní kodex dává základ vzniku Kontinentálního práva)

2) Anglosaský typ

-hlavním pramenem tohoto práva je právní obyčej a soudní precedent, převažuje zde soudní praxe
-je typické pro VB, USA, Austrálii, Nový Zéland a bývalé kolonie Anglie, vychází z feudálního práva

3) Rozvojových a náboženských zemí

-toto právo vychází z kontinentálního a anglosaského práva v závislosti na bývalých koloniích a do

právních norem vstupují normy náboženské /islám, hinduismus, budhismus, judaismus atd./

Prameny práva
Pramen práva- je forma, v nichž je právo obsaženo a ze které vychází a čerpá.

Druhy pramenů práva:

Prameny práva

Normativní smlouvy
Zákony Právní obyčeje Soudní precedenty
mezinárod. smlouvy

Zákony – právo psané – vzniká v legislativním procesu, je vynutitelné státní mocí. Jeho
prostřednictvím se stanovují závazná pravidla chování pro občany, organizace, státní orgány, atd.

Právní obyčeje- právo nepsané, je pramenem práva tehdy, jestliže na základě dlouhotrvajícího jednání
a chování se jeho obsah natolik zkonkretizoval, že z něho vychází nejen všechny subjekty, ale i státní
orgány /vánoce, velikonoce/

Soudní precedens – je pramenem práva tehdy, jestliže soud svým rozhodnutím řeší případ dosud
právními normami neupravený. Závazný je v tom smyslu, že veškerá další rozhodnutí v případech stejného
druhu jsou vázána tímto rozhodnutím. Při tvorbě pramenů práva má rozhodující úlohu soudní praxe.
Právní rozhodnutí soudu se stává precedentem práva pro další případy.

Normativní smlouva – smlouva, jejíž ustanovení jsou obecná a upravují celou skupinu právních vztahů
stejného druhu. (např. kolektivní smlouvy mezi zaměstnavateli a odbory)

Mezinárodní smlouva - je schvalována zákonodárným orgánem státu a má přednost před jeho vnitřním
zákonodárstvím
3c) Síla právních norem a prameny práva v ČR
Právní norma je nejmenší částice práva, vzniká v legislativním procesu, z jednotlivých norem se skládají
zákony, ze zákonů odvětví práva a z odvětví se skládá PRÁVNÍ ŘÁD ČR- právo objektivní

Síla právních norem- určuje postavení předpisů a zákonů v právním řádu. /ústavní zákony, zákony,
provádějící vyhlášky a vládní nařízení./

V ČR mají pravomoc vydávat normativní akty /zákony/ tyto orgány:

-Parlament ČR /přijímá v legislativním procesu ústavní zákony a zákony, kdy mluvíme o prvotních/
originálních/ pramenech práva
-Orgány výkonné moci /vláda, ministerstva/ vydává nařízení vlády a vyhlášky, kdy jde o druhotné
prameny práva, která jsou odvozena od zákonů s cílem upřesnit zavedení zákona do praxe.
-Orgány územních samosprávních celků /kraje,obce/ty vydávají nařízení a obecně závazné vyhlášky
-Rozhodnutí ústavního soudu mají též význam na úrovni pramenů práva a jsou závazné pro všechny
orgány a osoby

Podle stupně právní síly a podle toho kdo normativní akt vydal, musí být vždy odvozena i síla PN.
4a) Systém práva, jeho členění, platnost a účinnost právních norem
1. Právo mezinárodní a národní
- Národní právo /vnitrostátní/ upravuje pouze vztahy mezi subjekty na území daného státu a je
tvořeno jednotlivými odvětvími českého práva – Právním řádem ČR
- Mezinárodní právo má vyšší právní sílu a je nadřazeno právu vnitrostátnímu /listina základních
práv a svobod/

2. Právo veřejné a soukromé

- Tradiční právní teorie, jejichž základem je římské právo, rozlišují právo veřejné a soukromé.
- Právo veřejné upravuje vztahy ve společnosti, u nichž stát a jeho orgány vystupují jako
nadřazení nositele moci vůči podřízeným osobám. Typickými veřejnoprávními normami jsou normy
práva trestního, finančního a správního.
- Právo soukromé normy upravují společenské vztahy na základě rovného postavení účastníků a to
i tehdy, když jedním z účastníků je stát. Do této oblasti soukromého práva patří právo občanské,
rodinné a obchodní.

3. Právo hmotné a procesní

- Hmotné právo obsahuje práva a povinnosti subjektů
- Procesní právo uvádí svými právními normami hmotné právo do života

4. Právo subjektivní a právo objektivní

- Právo subjektivní je tvořeno právy jednotlivých subjektů/PO a FO/které vstupují do právních
vztahů a jednání
- Právo objektivní je tvořeno právním řádem ČR a tvoří ho jednotlivá odvětví našeho práva,
objektivní právo je nadřazeno subj. právu , neznalost zákona nás neomlouvá

 Platnost právní normy právní norma je patná, jsou –li splněny všechny předepsané náležitost.
Zejména to, že byla vydána příslušná státním orgánem v mezích jeho pravomoci a že byla řádně
vyhlášena. Je-li vše splněno, je právní předpis platný ode dne jeho vydání.
 Účinnost právní normy dnem účinnosti právní normy, je povinen každý se touto normou řídit. Datum
bývá zpravidla uvedeno v posledním paragrafu předpisu nebo automaticky 15 dnem ode dne platnosti.
 Publikace právních předpisů Ústav, ústavní zákony, zákony, zákonná opatření, vládní nařízení a
vyhlášky ministerstev se uveřejňují na Sbírce zákonů ČR

4b) Subjektivní právo a právní vztahy

Subjektivní právo
- právo každého subjektu- FO i PO
- vykonávat svoje subjektivní práva z povinnosti, ale nesmí překročit meze stanovené právem
objektivním

Právní vztahy
- vzájemné vztahy mezi lidmi jsou vztahy společenské
- právními vztahy se stávají tehdy, jestliže jsou upraveny právní normou
- u každého právního vztahu rozlišujeme
 PRÁVNÍ
VZTAHY

SUBJEKTY OBSAH PŘEDMĚT

 Subjekty (účastníci, FO, PO)
 Obsah (práva a povinnosti)
 Objekt (předmět)

PO- nadace, ústavy, církve, státní organizace, obchodní společnosti, stát, kraje, obce, fundace
FO- vzniká narozením
- zaniká smrtí
- 0-15 NEZLETILÍ
- 15-18 MLADISTVÍ
- 18 -> PLNOLETÍ

a) Subjekt právního vztahu

- Subjekty jsou FO a PO
- Právo přiznává subjektům právních vztahů dvojí způsobilost:
1. způsobilost k právům a povinnostem (právní- subjektivita, osobnost)
 u člověka vzniká narozením a zaniká smrtí a je stanovena normami příslušného
právního odvětví
 způsobilost k právnímu jednání
 vzniká v plném rozsahu zletilosti (18) občan může svým vlastním jednáním
zakládat, měnit nebo rušit právní vztahy

Mimo FO mohou být subjektem právních vztahů i PO. Jde o uměle vytvořené subjekty.
Ke zřízení PO je zapotřebí písemná smlouva nebo zakládací listina a zápis do obchodního či jiného
rejstříku.

b) Obsah právního vztahu

- obsahem právního vztahu jsou oprávnění a povinnosti účastníků tohoto vztahu V právní teorii se
rozlišují tyto druhy právních povinností:
 něco dát
 něco konat
 zdržet se něčeho
 něco strpět

Práva a povinnosti jsou v právním vztahu vzájemně podmíněna, přičemž oprávnění jednoho subjektu
zpravidla odpovídá povinnosti jiného subjektu. Příkladem je kupní smlouva.

c) Objekty právních vztahů

- objektem, nebo také předmětem právního vztahu je to, k čemu vzájemná práva a povinnosti
subjektů směřují. Tímto objektem mohou být věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty
Věci dělíme na :
a) Hmotné
1. Nemovité- pozemky, stavby, rybníky, lesy…
2. Movité- vše, co není spojeno se zemí pevným základem
b) Nehmotné- výsledky tvůrčí lidské činnosti (autorská práva)
4c) Právní úkony
Jsou skutečnosti spočívající v určitém lidském chování. Toto jednání lze nazývat:
 Právní- pokud je právo schvaluje
 Protiprávní- pokud je právo zakazuje
Může spočívat:
 V aktivním jednání
 V nečinnosti neboli opomenutí či zdržení se něčeho
Aby šlo o právní jednání, musí jít o chování vědomé.

Právní jednání lze učinit:

 Výslovně /ústně, či písemně/
 Konkludentně /projev vůle učiněný jinak škrtnutí podpisu, roztrhání listiny atd./

Druhy právních jednání:

Právní
jednání

Jednostranné Dvoustranné Vícestranné

 Jednostranné /závěť, vydědění/

 Dvoustranné /smlouvy/
 Vícestranné /smlouva s několika stranami/

- Náležitosti právního jednání - Aby byl právní úkony platný, musí splňovat zákonem požadované
náležitosti např. způsobilost k právním úkonům apod.
- S ohledem na požadavek právní jistoty se v některých případech vyžaduje obligatorně /povinně/
písemná forma jednání /smlouvy o koupi nemovitosti/
- VADY právních jednání mají za následek NEPLATNOST a možnost jednostranného odstoupení od
smlouvy!!!
5a) Stát, státní moc a územní organizace obyvatelstva
Stát
- Je systém, který se skládá z orgánů, úřadů, ústavů a dalších zařízení. Je to nástroj společnosti,
jenž uplatňuje svou svrchovanou moc nad obyvatelstvem nacházejícím se na jeho území.
- Je formou organizace společnosti, jejíž specifika je dána dobou a regionem.
- Je to celek, který se vyznačuje vnitřní pevným řádem /ústavou, pořádkem, kázní a soustavou
kontroly a trestů/.
Znaky státu:
- Státní moc
- Územní organizace obyvatelstva
- Suverenita a výlučnost
- Daně a poplatky
- Existence práva
Stát – disponuje mocí – soudní, zákonodárnou, výkonnou, tu dává na území, které je vyčleněno
hranicemi.

Územní organizace obyvatelstva

Stát organizuje obyvatelstvo podle struktury území. V ČR jsou to:
A) Nižší samosprávné celky – obce
B) Vyšší samosprávné celky – kraje

A/obce
 Obec je v nejširším slova smyslu společenství lidí, kteří se sdružují nebo žijí pospolu v určitém
místě, mají shodné zájmy, spolupracují a společně řeší problémy, které ze soužití v obci
vyplývají.
 Obec v užším slova smyslu je nejnižší správní jednotkou státní správy /prosazování zákonů a
nařízení vlády do praxe na území obce/ - výkon samosprávy.
K výkonu vlastní samostatné působnosti si obec zřizuje svoje orgány:
- Obecní zastupitelství
- Obecní rada
- Obecní úřad

 Samosprávou obce rozumíme její samostatnost v rozhodování a správě těch záležitostí, které se
bezprostředně dotýkají zájmů obyvatel.

B/Kraje
- Vyššími územně správními celky jsou kraje. Smyslem existence krajů je dosažení lepšího
fungování veřejné správy. Jejich úkolem je pečovat o všestranný rozvoj svého území. Orgány
kraje jsou : Krajské zastupitelstvo, rada kraje, hejtman a krajský úřad.

Přehled krajů
Jihočeský, Jihomoravský, Karlovarský, Královéhradecký, Liberecký, Moravskoslezský, Olomoucký,
Pardubický, Plzeňský, Pražský, Středočeský, Ústecký, Vysočina, Zlínský
5b) Funkce státu, formy vlády, demokracie a její principy
A/ vnitřní: -bezpečnostní – právní – ekonomická – sociální -kulturní
B/ vnější: -diplomacie – zahraniční obchod – obrana státu

Forma vlády
-Na světě je v součinnosti kolem 200států, které se od sebe liší svoji formou
-Jde o vztah ke státní moci, zejména možnost účasti na správě veřejných záležitostí včetně utváření
orgánů státní moci

Formy vlády dělíme na:

A/ demokratické
- na řízení státu se podílí zprostředkovaně všichni občané
- Demokracie je princip, s jehož pomocí mohou lidé tvořící nějaké společenství spravedlivě rozhodovat
o věcech, které se jich týkají. /rodina, třída, sportovní tým, politická strana, celá společnost/
- Důsledkem uplatnění demokracie je to, že nikdo nemá jen samé výhody, zatímco ostatní by byli
zatíženi jen samými nevýhodami.
- Demokracie předpokládá diskusi, umění naslouchat těm, kteří mají jiný názor, ochotu ke
kompromisům a vzájemnou toleranci.
 Princip demokracie:
 Parlamentní volby
 Svoboda tisku a projevu
 Pluralita politických subjektů
 Dodržování právního řádu
 Dělba moci ve státě /zákonodárná, výkonný, soudní/
 Formy demokracie:
 Přímá – referendum
 Nepřímá- volby /parlamentní, senátní, krajské, obecní/

B/ nedemokratické, totalitní, autokratické

 Vládne zde úzký okruh osob
 V čele diktatury bývají silné osobnosti /Stalin, Hitler/
Typy totalitních autokracií:
-aristokracie /vláda šlechty/
-teokracie /vláda církve/
-oligarchie /moc kapitálu/
-diktátorská autokracie /diktátor, absolutní moci/

Podle vzájemných vztahů mezi hlavou státu, zákonodárným a výkonným orgánem rozlišujeme:
 Parlamentní rep. – vedoucí postavení má parlament /ČR/
 Prezidentská rep. - vedoucí postavení má prezident /USA/
 Parlamentní monarchie – demokrat. zřízení – panovník nemá velké pravomoci- tradice /Norsko/
 Dualistická monarchie – přežitky feudalismu – silný panovník s centralizovanou mocí /Saudská
Arábie/
 Jiné formy vlády – zpravidla diktátorské režimy /Kuba, Severní Korea/
5c) EU-vznik, smlouvy, pilíře
Po skončení 2. světové války staly vítězné mocnosti před problémy politickými i ekonomickými, které již
neúspěšně řešili na konci 1. sv. války:
-narovnání francouzsko- německých vztahů
-poválečná obnova evropského hospodářství
-zapojení poraženého Německa do spolupráce v Evropě
-obrana evropských demokracií před komunismem, SSSR
-obnova předválečného postavení Evropy ve světě
-vztahy s USA

Postupná hospodářská integrace Evropy

 Euratom
Přijetí Římských smluv – 1957 – vznik EHS
Evropské hospodářské společenství
 Zakládající státy: Německo, Francie, Itálie, Belgie, Holandsko, Lucembursko.
 Od roku 1968 mají tyto země:
o Volný pohyb zboží
o Volný pohyb pracovních sil
o Volné podnikání a pohyb kapitálu
Od roku 1973 se EHS postupně rozšířilo o Velkou Británii, Irsko, Dánsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko,
Rakousko, Švédsko a Finsko.

Vytvoření Evropské unie

Nejdůležitější zakladatelské smlouvy:
 Maastrichtská smlouvy 1992
 Amsterodamská smlouva 1997
 Smlouva z Nice 2000
Základní pilíře EU:
-společnou zahraniční a bezpečnostní politiku
-spolupráci ve věcech vnitřních, polic. a justičních
-otázky společné azylové a imigrační politiky
-zavedení bankovek a jednotné měny euro /2002
Orgány EU:
-E Rada – předsedové vlád – hlavní rozhodovací orgán
-Rada EU-tvořena ministry jednotlivých resortů
-Evropská komise –nahrazuje evropskou vlády
-Evropský parlament – 625 poslanců na 5 let
-Evropský soudní dvůr – dodržování zákonů
-Evropský účetní dvůr – výdaje, příjmy

Další důležité smlouvy:

>Schengenská dohoda:
 Společná vízová politika vůči třetím zemím
 Společná kontrola vnějších hranic EU
 Společné zásady přepravy a pohybu zboří
 Společné zásady ochrany osobních údajů
>Lisabonská smlouva
Jejím cílem je vytvoření demokratičtější, transparentnější a efektivnější Evropy.
V současné době je v EU 28 států. ČR přestoupila v r.2004.
6a) Ústavní právo
 Dne 28.10.1918 vyhlášen samostatný Československý stát

 1992/1993 dochází k rozpadu federace a ke vzniku samostatné ČR- Ústava ČR platná doposud!
 Ústavní – obsahem jsou normy o uspořádání státu
- Ústavní právo je soubor právních předpisů nejvyšší právní síly, kterému jinak říkáme ,, ústavní
pořádek České republiky´´.

A/ Předmětem ústavního práva jsou společenské vztahy, které se týkají:

o Základních prvků státu
o Formy státu a jeho organizace
o Omezení státní moci ve prospěch jednotlivce

B/ Systém ústavního práva zahrnuje:

 normy práva hmotného – upravují práva a povinnosti subjektů ústavního práva – pravomoci
a působnosti státních orgánů
 normy práva procesního – upravují postupy při uplatňování práva hmotného do praxe
 normy práva organizačního – upravují dělbu moci státních orgánů
 normy sankční – řeší porušování ústavně

Druhy ústav
1. rigidní a flexibilní
ústavy, které lze měnit, pouze složitými postupy -> rigidní, které lze změnit – flexibilní
2. psané a nepsané
ústavy psané jsou obsažené v jednom a více zákoníků, pokud je ústava tvořena jinými formami práva
(soudní precedent, historický dokument) mluvíme o ústavě nespané
3. reálné a fiktivní
Pokud se shoduje se skutečností= reálná, když se rozchází se skutečností= fiktivní
4. původní a přenesené
Původní jsou ty, z kterých se opisuje, o přenesených mluvíme, když jsou importována na další území
5. revoluční
Vítězná třída je prosadí do společnosti
- Dohodnuté (kompromis USA- SXJ)
- Oktrojované (nejstarší- panovník se vzdává svých pravomocí ve prospěch společnosti a samosprávy
6. z hlediska státního zřízení a formy vlády
Federativní, unitární, republikánské, demokratické…

Funkce:
 Právní- je to zákl. zákon s nejvyšší právní silou, která stabilizuje právní řád
 Politická- stanovuje zákl. práva v boji o politickou moc ve státě
 Ideologická- vyjadřuje zaměření státu a společnosti
 Kulturní- vyjadřuje kulturní hodnoty společnosti a národa
 Regulace základních společenských vztahů- pomáhá regulovat ve společnosti konflikty
6b) Státní moc
–moc zákonodárná a legislativní proces

Státní moc

legislativní výkonná soudní

 Legislativa – tvoří a vydává zákony

 Exekutiva – prosazuje zákony do praxe
 Jurisdikce- kontroluje dodržování zákonů

Moc zákonodárná a legislativní proces

Orgánem zákonodárné moci je Parlament ČR a je tvořena dvěma komorami

parlament

Poslanecká
senát
sněmovna
Poslanecká sněmovna- má silnější ústavní postavení než senát.
Má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu 4 let a to systémem poměrného zastoupení(=poměr
získaných hlasů mezi stranami ve volbách určuje počet křesel v PS)
Právo volit do PS má každý občan starší 18 let a právo být zvolen poslancem má každý starší 21 let.

Senát- záruka stability politického systému, nelze jej rozpustit

Má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu 6 let. Volby do senátu se konají každé 2 roky, kdy se volí jedna
třetina senátorů. Právo volit do Senátu má každý občan ČR starší 18 let a právo být zvolen senátorem
každý, kdo dosáhl věku 40 let.

Hlavním úkolem PARLAMENTU je projednání a přijímání zákonů, tedy legislativní proces!!!! Poslanci i
senátoři mají mandát, ke kterému se vztahuje imunita.

Legislativní proces
 PS předkládá návrh zákona vládě k vyjádření
 Vláda návrh připomínkuje a vrací do PS
 PS návrh zákona dopracuje, schválí a pošle do senátu
 Senát projedná a schválí
 Přijatý návrh zákona je předložen prezidentu ČR
 Pokud podepíše, vychází ve Sbírce zákonů
– moc výkonná, její dělení a hlavní úkoly

Moc výkonná
Mezi orgány moci výkonné patří dle Ústavy:

Moc výkonná

Státní
prezident vláda
zastupitelství
Prezident
Hlava státu. Je volen na společné schůzi obou komor. Funkční období je pětileté a nelze ho zvolit
vícekrát jak 2x po sobě. Prezidentem může být osoba starší 40 let a musí získat nadpoloviční většinu
všech zvolených poslanců i senátorů. Ze své funkce není nikomu odpovědný. Může se svého úřadu vzdát,
nemůže být však odvolán.

Pravomoci prezidenta
 Zastupuje stát navenek
 jmenuje a odvolává předsedu a členy vlády
 svolává zasedání poslanecké sněmovny
 rozpouští PS
 je vrchním velitelem ozbrojených sil
 jmenuje generály
 jmenuje soudce
 jmenuje prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu
 jmenuje členy Bankovní rady ČNB
 uděluje amnestii
 uděluje vyznamenání

Vláda
Vrcholný kolektivní orgán výkonné moci, která řídí a kontroluje administrativní aparát. Skládá se
z předsedy, místopředsedy a ministrů. Je odpovědná poslanecké sněmovně, která může projevit
nespokojenost s její činností a vysloví vládě nedůvěru. V takovém případě podává vláda demisi. Členové
vlády – ministři řídí jednotlivá ministerstva národního hospodářství a státní správy.
Státní zastupitelství
Zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení.

- Moc soudní, soustava soudů, soudci z povolání a zvláštní ústavní orgány

Moc soudní
 soudní moc je nezávislá
 není odpovědná žádné jiné moci ať už zákonodárné či výkonné
 nestrannost soudců nesmí nikoho ohrožovat ani do její činnosti zasahovat
 soudní moc se uplatňuje při poskytování ochrany právům občanů
 pouze soudy mohou rozhodovat o vině a ukládání trestů
Soudce z povolání
 bezúhonný občan s vysokoškolským právnickým vzděláním a praxí justičního činitele
 má složenou odbornou justiční zkoušku
 do funkce je jmenován prezidentem na dobu bez časového omezení
 soudce je při rozhodování vázán zákonem
 soudce rozhoduje buď sám jako samosoudce nebo v zákonem stanovených případech jako člen
senátu
 funkce soudce zaniká ve věku 70 let
 ústavní soudci jsou jmenování na funkční období 10 let

Soustava soudů:
→ Ústavní soud ČR v Brně
→Nejvyšší soud ČR v Brně
→Nejvyšší správní soud v Brně
→Vrchní soud v Praze
→Vrchní soud v Olomouci
→Krajské soudy a Městský soud v Praze
→Okresní soudy, obvodní soudy v Praze a Městský soud v Brně

- V civilním i trestním řízení platí zásada dvouinstantčnosti, odvolání proti rozhodnutí první instance
rozhoduje instance nadřízená

Zvláštní ústavní orgány

A)NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD
Má řadu kontrolních oprávnění:
 kontrola hospodaření se státním majetkem
 kontrola plnění státního rozpočtu
 kontrola zadávání státních zakázek

B)ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA

 má za úkol pečovat o cenovou stabilitu a stabilitu měny

C)ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
 Obce:nižší samosprávné celky
 Kraje: vyšší samosprávné celky (krajů je 14)
6c) Listina základních práv a svobod
 Je komplex zvláštních norem, které definují základní práva a svobody.
 Jsou připojena k Ústavě ČR. Zaručuje to, že základní svobody a práva jsou nezrušitelná a
nepromlčitelná a to pro všechny bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry, náboženství,
politického a jiného smýšlení.

Současné pojetí lidských práv je řešeno až po 2.sv.válce , dokumentem byla ,, Všeobecná deklarace
lidských práv,, v roce 1948. Z mezinárodních organizací s lidskými právy se zaobírá OSN.

LIDSKÁ PRÁVA JSOU PRÁVA FYZICKÝCH OSOB a dělíme je:

A)z obecného hlediska:
→univerzální: platná pro všechny občany
→nezrušitelná: nelze je odejmout
→nezadatelná: člověk se jich nemůže vzdát
→nepromlčitelná: člověk o ně nemůže přijít tím, že je nevykonává

B/ ze specifického hlediska
 Základní lidská práva
o Právo na život
o Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí
o Osobní svoboda
o Zákaz nucených prací
o Vlastnické právo
o Nedotknutelnost listovního tajemství
o Náboženská svoboda
 Politická práva
o Svoboda projevu
o Petiční právo
o Právo shromažďovací
o Právo volební
o Politický pluralismus
 Hospodářská, sociální a kulturní práva
o Právo podnikat
o Odborářská a zaměstnavatelská práva
o Právo na ochranu zdraví
o Právo na zabezpečení ve stáří
o Právo na ochranu rodiny
o Právo na vzdělání
o Kulturní práva
o Ekologická práva
 Práva národnostních a etnických menšin
 Právo na soudní a jinou právní ochranu
V ČR zajišťují ochranu všech práv nezávislé soudy a navíc Ústavní soud v Brně
Veřejný ochránce práv – ombudsman (Judr. Šabatová)- je volen Poslaneckou sněmovnou na funkční
období 6 let a může být zvolen nejvýše na dvě po sobě následující funkční období.
7) Systematika NOZ a zásady soukromého práva
Občanské právo je odvětví práva soukromého, je to souhrn právních norem, které upravují společenské
vztahy tvořící předmět občanského práva, tedy majetkové vztahy fyzických i právnických osob a
majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem. Jsou to vztahy, v nichž mají účastníci rovné postavení.
A/Systematika – základní členění OZ
1. Obecná část
Řeší problematiku právního postavení člověka jako jednotlivce, včetně práv, která jsou spjata s jeho
osobou.
Zahrnuje pět hlav:
 1. řeší charakteristiku soukromého práva
- každý má právo na ochranu svého života, zdraví a svobody
- nikdo nesmí pro nedostatek věku a rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět
nedůvodnou újmu
- vlastnické právo je chráněno zákonem
- každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, v dobré víře v souladu s dobrými mravy
- daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny
- každý si může přiměřeným způsobem pomoci, je-li jeho právo ohroženo a je zřejmé, že by
zásah veřejné moci přišel pozdě
 2. se věnuje charakteristice FO a PO
Fyzická osoba
 Právní osobnost člověka vzniká nerozením a zaniká smrtí
 Každý člověk odpovídá za své jednání, Kdo se vlastní vinnou přivede do stavu, v němž by
za svoje jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná
 Na počaté dítě se hledí jako na narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům
 Zánik právní osobnosti člověka- smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou po
prohlídce těla lékařem /úmrtní list/
 Pokud z okolností vyplyne závěr, že člověk zemře jako oběť neštěstí a tělo nebylo
nalezeno, považuje se den událost za den jeho smrti
 Plně svéprávným se člověk stává zletilostí / 18let/
 Svéprávnosti- je schopnost samostatně právně jednat a vlastním jednáním nabývat
subjektivní práva a povinnosti¨

Právnická osoba
 Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku
 Po je uměle vytvořený subjekt zaregistrovaný v různých typech rejstříků a subjektem
práva může být v souladu se zákonem
 Každá PO má povinnost vést o svých majetkových poměrech spolehlivé záznamy firmou
účetnictví
 Údaje o PO se vedou v různých veřejných rejstřících, které vedou soudy nebo jiné
orgány veřejné moci /obchodní, spolkový, profesní, nadační atd./
 Veřejné rejstříky jsou přístupné každému /název, adresa, sídlo, předmět činnosti, den
vzniku a zániku, statutární orgán/
 Právnická osoba se zakládá písemnou formou
Název PO musí být:
 Odlišný od jiné PO a musí vylučovat možnost záměny
 Musí označovat právní formu PO /s.r.o., a.s. atd./
 Název PO nesmí být klamavý
 Druhy právnických osob
1. Korporace – spolky
-Korporaci-spolek, vytváří jako PO společenství nejméně 3 osob
-Hlavní činností spolků je jen uspokojování a ochrana zájmů, pro které byl spolek založen.
-Podnikání a zisková činnost nemůže být hlavní činnost spolku
2.Fundace, nadace
-PO jako jsou nadace a nadační fondy se nazývají obecně fundace.
-Jedná se o PO s vyčleněním majetku, sloužícímu ke společensky užitečnému účelu.
-Vnitřní poměry fundace upravuje její statut.
3.Ústav
-Je PO za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky a to
s využitím své osobní a majetkové složky.
-Ústav je zřizován za účelem poskytování služeb /školy, muzea, nemocnice, vědecké a
výzkumné ústavy/.
 3. upravuje problematiku smluvního (a obecného) zastoupení
 4. se zabývá pojetím a klasifikací věcí
 5. řeší pojmy právních skutečností, jednání a událostí, promlčení a prekluzi

2. část druhá
 řeší problematiku rodinného práva, rodinných vztahů, upravuje manželství, osvojení, opatrovnictví,
…

3. Část třetí
Třetí část se zaobírá majetkem člověka. Má tří hlavy:
o V první jsou základní ustanovení majetkových práv
o Druhá hlava řeší práva věcná
o Třetí hlava upravuje práva dědická

4. Část čtvrtá
o Je věnována relativním majetkovým právům, tedy právu obligačnímu neboli závazkovému
s pojmy dlužník, věřitel, pohledávka, dluh, smlouva a klíčovým pojmem je závazek( právní pouto)
neboli obligace, což znamená povinnost poskytnout nějaké plnění.

5. Část pátá
o Řeší přechodná a závěrečná ustanovení

B)Zásady soukromého práva

Nový OZ byl zpracován jako základní pilíř soukromého práva a stal se občanským kodexem
kontinentálního typu. Vychází z těchto zásad:
o Respektuje tradice středoevropského právního myšlení
o Odpouští právní tradice totalitarismu
o Integruje právní normy soukromého práva a stává se obecným kodexem soukromého práva
o Tvoří právní normy, které upravují vzájemná práva a povinnosti osob
o Týká se především soukromého života lidí v jejich vzájemném styku, nikoliv osob a orgánů
veřejné moci
o Otvírá prostor svobodnému utváření soukromého života
o Soukromá osoba si v privátní sféře může dělat, co chce a nemusí to nikomu zdůvodňovat,
pokud to není v rozporu se zákonem.
8a) Občanské právo hmotné

Občanské právo- je souhrn práv.norem, které upravují společenské vztahy tvořící předmět občanského
práva, tedy majetkové vztahy fyzických i práv. osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem.

 Občanské hmotné – obsahem je úprava majetkových vztahů, nový občanský zákoník, který je platný
od 2012 a účinný od 2014

A/Systematika – základní členění OZ

1. Obecná část
Řeší problematiku právního postavení člověka jako jednotlivce, včetně práv, která jsou spjata s jeho
osobou.
Zahrnuje pět hlav:
 1. řeší charakteristiku soukromého práva
 2. se věnuje charakteristice FO a PO
 3. upravuje problematiku smluvního (a obecného) zastoupení
 4. se zabývá pojetím a klasifikací věcí
 5. řeší pojmy právních skutečností, jednání a událostí, promlčení a prekluzi

2. část druhá
 řeší problematiku rodinného práva, rodinných vztahů, upravuje manželství, osvojení, opatrovnictví,
…

3. Část třetí
Třetí část se zaobírá majetkem člověka. Má tří hlavy:
o V první jsou základní ustanovení majetkových práv
o Druhá hlava řeší práva věcná
o Třetí hlava upravuje práva dědická

4. Část čtvrtá
o Je věnována relativním majetkovým právům, tedy právu obligačnímu neboli závazkovému
s pojmy dlužník, věřitel, pohledávka, dluh, smlouva a klíčovým pojmem je závazek( právní pouto)
neboli obligace, což znamená povinnost poskytnout nějaké plnění.

5. Část pátá
o Řeší přechodná a závěrečná ustanovení

B)Zásady soukromého práva

Nový OZ byl zpracován jako základní pilíř soukromého práva a stal se občanským kodexem
kontinentálního typu. Vychází z těchto zásad:
o Respektuje tradice středoevropského právního myšlení
o Odpouští právní tradice totalitarismu
o Integruje právní normy soukromého práva a stává se obecným kodexem soukromého práva
o Tvoří právní normy, které upravují vzájemná práva a povinnosti osob
o Týká se především soukromého života lidí v jejich vzájemném styku, nikoliv osob a orgánů
veřejné moci
o Otvírá prostor svobodnému utváření soukromého života
o Soukromá osoba si v privátní sféře může dělat, co chce a nemusí to nikomu zdůvodňovat,
pokud to není v rozporu se zákonem.
8b) FO - právní osobnost, nezvěstnost, domněnka smrti, podoba, soukromí, tělesná
integrita

A/ Právní osobnost a svéprávnost

 Právní osobnost člověka vzniká nerozením a zaniká smrtí
 Každý člověk odpovídá za své jednání, Kdo se vlastní vinnou přivede do stavu, v němž by za svoje
jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná
 Na počaté dítě se hledí jako na narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům
 Zánik právní osobnosti člověka- smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou po prohlídce těla
lékařem /úmrtní list/
 Pokud z okolností vyplyne závěr, že člověk zemře jako oběť neštěstí a tělo nebylo nalezeno,
považuje se den událost za den jeho smrti
 Plně svéprávným se člověk stává zletilostí / 18let/
 Svéprávnosti- je schopnost samostatně právně jednat a vlastním jednáním nabývat subjektivní
práva a povinnosti
 Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá uzavřením manželství, ta se již při rozvodu
neztratí
 Každý nezletilý je způsobilý k právním úkonům dle jeho individuální a rozumové vyspělosti –
částečná svéprávnost nezletilých
 Závislá práce nezletilých mladších 15 let, kteří nedokončili školní docházku je zakázaná
 Soud může na žádost nezletilce staršího 16 let, který je schopen se sám živit přiznat
svéprávnost
 Omezit svéprávnost může jednat soud a to jen v zájmu člověka, kterého se to týká /pouze
prokázaná duševní porucha/ a to na dobu nezbytně nutnou, nejméně 3 roky. Jedná se o dočasné
opatření, potom musí dojít k prodloužení. V rozhodnutí musí soud určit opatrovníka

B/ Nezvěstnost a domněnka
 Prohlásit osobu za nezvěstnou může pouze soud na návrh osoby, která má na tom právní zájem
/manžel, spoluvlastník, zaměstnavatel atd./
 Správu věcí nezvěstného provádí opatrovník určený soudem.
 Člověka, který byl prohlášen za nezvěstného, lze prohlásit za mrtvého po uplynutí 5let
 Člověka mladšího 18let lze prohlásit za mrtvého až po uplynutí 25 let od jeho narození
 Člověka nezvěstného po „neštěstí“ po uplynutí 3let
 Člověka, který nebyl za nezvěstného prohlášen, opustil bydliště a není o něm známo, kde je po
uplynutí 7 let

C/podoba, soukromí, dušev. a těl. Integrita

 Zachytit a rozšiřovat jakýmkoliv způsobem podobu člověka je možné jenom s jeho povolením
 Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného člověka, sledovat jeho soukromý život, nemá li k tomu
zákonný důvod /vstup, videozáznam, odposlech, písemnosti osobní povahy atd. – deklarace práv na
ochranu soukromí
 Svolení není potřeba ů úředním účelům nebo ve veřejném zájmu, pro potřebí zpravodajství
 Člověk je nedotknutelný a lidské tělo je pod právní ochranou i smrti člověka
 kdo chce provést na jiné zákrok, musí mu srozumitelně vysvětlit povahou tohoto zákroku
 Souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu v případě oddělení části těla,
která se již neobnoví
 Za nesvéprávného uděluje souhlas jeho zákonný zástupce
 Člověk má právo rozhodnout, jak bude naloženo po jeho smrti s jeho tělem
 Pitvu nebo použití lidské tělo nelze bez předešlého souhlasu zemřelého.
8c) PO – vznik, název, zánik, smluvní zastoupení a druhy PO

a/Obecná ustanovení
 Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku
 Po je uměle vytvořený subjekt zaregistrovaný v různých typech rejstříků a subjektem práva
může být v souladu se zákonem
 Každá PO má povinnost vést o svých majetkových poměrech spolehlivé záznamy firmou účetnictví
 Údaje o PO se vedou v různých veřejných rejstřících, které vedou soudy nebo jiné orgány
veřejné moci /obchodní, spolkový, profesní, nadační atd./
 Veřejné rejstříky jsou přístupné každému /název, adresa, sídlo, předmět činnosti, den vzniku a
zániku, statutární orgán/
 Právnická osoba se zakládá písemnou formou

Název PO musí být:

 Odlišný od jiné PO a musí vylučovat možnost záměny
 Musí označovat právní formu PO /s.r.o., a.s. atd./
 Název PO nesmí být klamavý
 Je zakázáno založit, PO jejíž cílem by byla nezákonná činnost
 Zakazuje se založit, PO jejíž cílem by byla nezákonná činnost
 Zakazuje se založit PO ozbrojenou nebo s ozbrojenými složkami
 PO si vytváří ke svému řízení orgán o jednom členu nebo kolektivní /statutární orgán/, ten za ni
rozhoduje ve všech záležitostech podle zásady dobré víry
 Zánik PO zapsané do veřejného rejstříku se děje výmazem z veřejného rejstříku

B/ Druhy právnických osob

1. Korporace – spolky
- Korporaci-spolek, vytváří jako PO společenství nejméně 3 osob
- Hlavní činností spolků je jen uspokojování a ochrana zájmů, pro které byl spolek založen.
- Podnikání a zisková činnost nemůže být hlavní činnost spolku
- zisk činnosti spolku lze užít pro spolkovou činnost, včetně správy spolku
- základními znaky spolku je samospráva a dobrovolné členství
- spolek se zakládá přijetím stanov na ustanovující schůzi a vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku
- orgány spolku jsou volené a je to statutární orgán, nejvyšší orgán (členská schůze-nejméně do 1x do
roka, kontrolní a rozhodčí komise, jejich období je pětileté)

2.Fundace, nadace
- PO jako jsou nadace a nadační fondy se nazývají obecně fundace.
- Jedná se o PO s vyčleněním majetku, sloužícímu ke společensky užitečnému účelu.
- Vnitřní poměry fundace upravuje její statut.
- Má charakter právnické osoby s cílem veřejně prospěšného a dobročinného účelu, který směřuje
k podpoře okruhu osob vyžadujících pomoc.
- Nadace mohou podnikat, ale nesmí to být jejich hlavní činnost.
- Nadace se zakládá nadační listinou formou veřejné listiny a vzniká dnem zápisu do veřejného
rejstříku.
- Majetek nadace tvoří nadační jistina /500 000,-/ a ostatní majetek, který používá nadace k zajištění
vlastní činnosti a naplnění svého účelu založení.
- Statutárním orgánem nadace je správní rada, která má nejméně 3 členy /funkční období je 5 let/.
- Hospodaření nadace je dostupné ve výroční zprávě.
- Kontrolním a revizním orgánem je dozorčí rada.
3.Ústav
- Je PO za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky a to s využitím své
osobní a majetkové složky.
- Ústav je zřizován za účelem poskytování služeb /školy, muzea, nemocnice, vědecké a výzkumné
ústavy/.
- Vzniká zápisem do veřejného rejstříku a zakládá se zakládací listinou.
- Zakladatel ústavu jmenuje a odvolává členy správní rady.
- Statutárním orgánem je ředitel, kterého volí i odvolává správní rada, která je nejvyšším orgánem
ústavu a které je ředitel odpovědný za svoji činnost.
- Společným jmenovatelem těchto PO není výdělečná činnost!!!

PO i FO může být zastoupena, pokud sama za sebe nemůže jednat

Oprávněn je zástupce, který jedná osobně nebo pověří osobu, za kterou zodpovídá
Uvádí se písemná plná moc-> smlouva o zastoupení
Plná moc musí obsahovat určení rozsahu zastoupení
Plná moc generální- oprávnění k zastupování ve všech záležitostech
Plná moc speciální- pouze k jednomu právnímu úkonu
Prokura- zvláštní plná moc, ve které zmocňují podnikatelé prokuristu k právnímu jednání a řešení provozu
obchodního závodu či pobočky

9a) Věcná práva k věcem vlastním- Vlastnictví

- Upravuje Občanský zákoník

A/Systematika – základní členění OZ
1. Obecná část
Řeší problematiku práv. postavení člověka jako jednotlivce, včetně práv, která jsou spjata s jeho osobou.
Zahrnuje pět hlav:
 1. řeší charakteristiku soukromého práva
 2. se věnuje charakteristice FO a PO
 3. upravuje problematiku smluvního (a obecného) zastoupení
 4. se zabývá pojetím a klasifikací věcí
 5. řeší pojmy právních skutečností, jednání a událostí, promlčení a prekluzi

2. část druhá
 řeší problematiku rodinného práva, rodinných vztahů, manželství, osvojení, opatrovnictví,…

3. Část třetí
Třetí část se zaobírá majetkem člověka. Má tří hlavy:
o V první jsou základní ustanovení majetkových práv
o Druhá hlava řeší práva věcná
o Třetí hlava upravuje práva dědická

4. Část čtvrtá
o Je věnována relativním majetkovým právům, tedy právu obligačnímu neboli závazkovému
s pojmy dlužník, věřitel, pohledávka, dluh, smlouva a klíčovým pojmem je závazek( právní pouto)
neboli obligace, což znamená povinnost poskytnout nějaké plnění.

5. Část pátá- řeší přechodná a závěrečná ustanovení

- Věcná práva jsou majetková práva, která se váží jak na věci hmotné, tak i nehmotné /energie,
duševní vlastnictví, pokuty, ochranné známky/.
- Jsou spojena s přímým právním ovládáním věci.
- Věcná práva jsou zapisována do veřejných seznamů /různé typy, rejstříků – katastr nemovitostí,
patentový rejstřík, rejstřík průmyslových vzorů atd./.
- Neznalost zapsaných údajů nikdo neomlouvá.
- Zapsaný stav ve veřejném seznamu má být v souladu se skutečným stavem, což sleduje ochranu
těch, kteří nabyli věcné právo v dobré víře za úplatu. Patří nám mezi právo občanské

Věcná práva k věci vlastní

o Držba
o Vlastnické právo
o Spoluvlastnictví
o Společné jmění manželů

- Vlastnictví je základním věcným právem. Je chráněno Ústavou a Listinou základních práv a svobod.
Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a používá stejné ochrany.
Druhy
vlastnictví

Soukromé
osobní Družstevní státní
- Vlastnictví je právní panství nad věcí, všestranná, přímá moc vlastníka, který s věcí může nakládat dle
své libosti /užívat, zničit, darovat atd./
- Je omezen pouze zákonem – LZPS- každý má právo a majetek, výkon vlastnických práv nesmí
poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí

Obsah vlastnického práva:

 Oprávnění věc držet – mít jí u sebe
 Oprávnění věc užívat – využívat užitných vlastností věci uspokojení svých potřeb
 Oprávnění věc používat- tedy brát z ní plody a jiné užitky, výnosy z pole, plody stromů, mláďata
zvířat, úroky z vkladů
 Oprávnění s věcí nakládat – rozhodovat o jejím osudu,
 Oprávnění s věcí nakládat – rozhodovat o jejím osudu, smluvně ji přenechat do nájmu, půjčit jí,
odkázat ji závětí, darovat ji, zničit ji apod.
Výkon práv a povinností však nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a
nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Omezení vlastnického práva

Může vyplývat ze zákona, nebo z rozhodnutí soudu i správního orgánu.
 Veřejné právní omezení
 Použití bez souhlasu vlastníka /stav nouze, živelná pohroma, naléhavý veřejný zájem/ vždy se
musí jednat o dobu nezbytně nutnou. Vlastník věci je povinen strpět, aby byla jeho věc použita.
 Vyvlastnění /závažné omezení vlastnického práva vedoucí až k jeho zániku/ - je to nucený
přechod vlastnického práva na stát a to na základě úředního rozhodnutí – např. při stavbě
dálnice.

Vlastnictví – nabývání, přechod, ochrana a soukromoprávní omezení vlastnického práva

  Vlastnictví je základním věcným právem. Je chráněno Ústavou a Listinou základních práv a
svobod. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a požívá stejné ochrany.
 Vlastnictví je právní panství nad věcí, všestranná, přímá moc vlastníka, který s věcí může
nakládat dle své libosti /užívat, zničit, darovat atd./.
 Je omezen pouze zákonem – LZPS – každý má právo na majetek, výkon vlastnických práv, nesmí
poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí.
Nabývání vlastnického práva
Naše právo nezná tzv. věci bez pána, které nejsou ve vlastnictví někoho. Stát se vlastníkem věci lze
několika způsoby:
 Převodem vlastnického práva – zejména smlouvou kupní, darovací
 Přechodem vlastnického práva – věc přechází na nového vlastníka nezávisle na vůli vlastníka,
např. dědictví
 Originárně – původní nabytí věci, které ještě nebylo ve vlastnictví nikoho
 Vydržení – někdo, kdo není vlastníkem věci, ale dlouhodobě, oprávněně drží věc v dobré víře, že
je jeho. Vydržet vlastnické právo lze u věci movité i nemovité. Vydržecí doba musí být
nepřetržitá a to u věci movité tři rok a u věci nemovité deset let.
 Vytvořením výrobou – vlastník ke zhotovení věci užije svůj materiál
 Ze zákona a z rozhodnutí státního orgánu – jen ojediněle

Přechod vlastnického práva na nového vlastníka:

 Věc movitá – se nabývá převzetím věci /z ruky do ruky/
 Věc nemovitá – vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí
Pokud někdo není vlastníkem věci, nemůže ani převést vlastnická práva na jinou osobu /riziko nabývání
věci od překupníků/

Prostředky ochrany:
 Svépomoc – k ní je oprávněn každý, kdo je ohrožen na majetku, pokud bezprostředně hrozí zásah
do jeho vlastnického práva a obrana svépomocí je přiměřená. Dále je jasné, že by zásah orgánu
veřejné moci přišel pozdě.
 Ochrana soudní – nejdůležitější prostředek ochrany vlastnického práva. Poskytuje se při podání
žaloby směřující k ochraně vlastnictví. Vlastnické právo se nepromlčuje.

Soukromoprávní omezení
 Imise a vnikání zvířat
 Práva k věcem nacházejícím se na pozemku jiného vlastníka

9b) Spoluvlastnictví

- jedna věc může být ve vlastnictví jedné osoby ale i několika osob
- občanský zákoník upravuje 2 formy spoluvlastnictví
A) Podílové spoluvlastnictví
 je ideálním spoluvlastnictvím, kdy každý vlastník má svůj díl na věci vyjádřen zlomkem, např. 1/3.
To má pak význam při dělení výnosů, rozhodování, vydávání prostředků na údržbu.
 velikost podílu jednotlivých spoluvlastníků vyplívá ze smlouvy
 pokud není určeno, má se za to, že podíly všech jsou stejné
 při manipulaci, údržbě apod. platí že pokud se vlast. nedohodnou, platí princip majorizace
 ostatní spoluvlat. mají vždy předkupní právo k věci, ale jinak si spoluvlast. může rozhodovat o
svém podílu na majetku sám
 předkupní právo se nesmí respektovat při převodu svého podílu na osobu blízkou
B) Společné jmění manželů
 může vzniknout mezi manžely
 každý z manželů má vlastnické právo k celé věci, ale je v nakládání s věcí omezen právem druhého
manžela, který má stejná práva
 nemůže vzniknout mezi druhem a družkou
 snoubenci mohou upravit smlouvou své budoucí majetkové vztahy, formou předmanželské smlouvy
 společné jmění manželů vzniká ze zákona, nabytím věci dvěma manžely, nebo jedním z nich po
uzavření manželství
 pokud jde o náležitost nikoliv běžnou je potřebný souhlas obou manželů /prodej nemovitosti/
 bez tohoto souhlasu obou manželů je právní úkon neplatný
 společné jmění manželů zaniká současně se zánikem manželství /rozvod, smrt/
 zaniklé společné jmění po rozvodu lze vypořádat dohodou bývalých manželů nebo soudem

9c) Věcná práva k věcem vlastním – držba

Pojem a podstata
 DRŽBOU se rozumí faktické ovládání věci, faktické panství a moc nad věcí, které je chráněné
právem. - Věc musí být ve sféře možnosti ovlivnění
 Pokud někdo není vlastníkem věci, ale věc ovládá a má ji dočasně u sebe, mluvíme o DETENCI,
která se pojí např. s nájmem, výpůjčkou apod. (půjčovna aut, lyží, kol apod.)

Podoby držby
 Držba vlastní- co vlastníme
 Držba nevlastní- co máme u sebe, ale nepatří to nám

Kvalifikovaná držba
Taková držba, která je chráněna právem:
1. Řádná držba – musí zakládat na platném právním titulu, tj. uchopení věci ničí.
2. Poctivá držba – přesvědčení o tom, že věc je opravdu moje.
3. Pravá držba – získaná ,,férovým“ způsobem (ne krádeží), např. zaběhlý mladý pes – po 3
měsících, pokud se majitel neozve

Nabytí držby
 Bezprostředně uchopením – jde o nabytí přímé, jedná se o ujmutí se držby svou mocí
 Pozor: nesmí být zrušena držba někoho jiného, uchopení se lze ujmout držby pouze u věci ničí
 Odvozeně
 Převodem – dřívější držitel musí mít úmysl na ně přivést držbu, vyžaduje se aktivní jednání
převodce (kupní smlouva)
 Přechodem (typicky dědění) – nevyžaduje se aktivní jednání, držitel se držby ujme jako právní
nástupce (nikdo na jiného nemůže převést víc práv než sám má)

Ochrana držby
 Soudní ochrana- lze se domáhat zrušení držby a uvedení v předešlý stav (soudy)
 Svépomoc- držitel se smí svémocnému rušení držby vzepřít a věci, jež mu byla odňata a znovu se
zmocnit, nepřekročí-li přitom meze nutné obrany
Držba zaniká:
o Vzdáním se držby
o Trvalou ztrátou možnosti vykonávat obsah práva
Pokud je někdo z držby vypuzen a neuchová si
10) Věcná práva k věcem cizím – věcná břemena, právo zástavní a zadržovací

-Upravuje je Občanský zákoník

A/Systematika – základní členění OZ

1. Obecná část
Řeší problematiku právního postavení člověka jako jednotlivce, včetně práv, která jsou spjata s jeho
osobou.
Zahrnuje pět hlav:
 1. řeší charakteristiku soukromého práva
 2. se věnuje charakteristice FO a PO
 3. upravuje problematiku smluvního (a obecného) zastoupení
 4. se zabývá pojetím a klasifikací věcí
 5. řeší pojmy právních skutečností, jednání a událostí, promlčení a prekluzi

2. část druhá
 řeší problematiku rodinného práva, rodinných vztahů, upravuje manželství, osvojení, opatrovnictví,
…

3. Část třetí
Třetí část se zaobírá majetkem člověka. Má tří hlavy:
o V první jsou základní ustanovení majetkových práv
o Druhá hlava řeší práva věcná
o Třetí hlava upravuje práva dědická

4. Část čtvrtá
o Je věnována relativním majetkovým právům, tedy právu obligačnímu neboli závazkovému
s pojmy dlužník, věřitel, pohledávka, dluh, smlouva a klíčovým pojmem je závazek( právní pouto)
neboli obligace, což znamená povinnost poskytnout nějaké plnění.

5. Část pátá
o Řeší přechodná a závěrečná ustanovení

- Věcná práva jsou majetková práva, která se váží jak na věci hmotné, tak i nehmotné /energie,
duševní vlastnictví, pokuty, ochranné známky/.
- Jsou spojena s přímým právním ovládáním věci.
- Věcná práva jsou zapisována do veřejných seznamů /různé typy, rejstříků – katastr nemovitostí,
patentový rejstřík, rejstřík průmyslových vzorů atd./.
- Neznalost zapsaných údajů nikdo neomlouvá.
- Zapsaný stav ve veřejném seznamu má být v souladu se skutečným stavem, což sleduje ochranu
těch, kteří nabyli věcné právo v dobré víře za úplatu.

A) Právo stavby
 Právo stavby je zvláštní věcné právo stavebníka mít stavbu na pozemku jejího vlastníka
 Právo stavby zde zatěžuje jako břemeno cizí pozemek tím, že osoba, které toto právo náleží
(stavebník) je oprávněn mít na pozemku jiného vlastníka stavby
Právo lze zřídit: smlouvou
vydržením
rozhodnutím orgánu veřejné moci
B) Věcná břemena
 Věcná břemena znamenají omezení vlastnického práva vlastníka nemovité věci ve prospěch jiné
 osoby tím, že vlastník nemovitosti je povinen ve prospěch někoho jiného něco konat, něčeho se
zdržet nebo něco strpět
Druhy věcných břemen:
 Služebnost – znamená zatížení věci, které postihuje vlastníka věci tím, že musí ve prospěch
jiného něco strpět (chůze, voda, cesta, ploty) poskytuje právo užívat cizí věc pro vlastní potřebu
 Reálné břemeno- je zatížení věci zapsané do veřejných seznamu, vlastník věci musí vůči
oprávněné osobě něco konat, něco ji dávat ( udržovat studnu pro cizího vlastníka, starat se o
někoho, dávat někomu plody)
- Věcná břemena jsou právem věcným, váží se tedy k nemovitosti a nikoliv k osobě vlastníka. Každý
další vlastník takové nemovitosti je povinen věcná břemena spojená s nemovitostí respektovat.

Vznik věcných břemen:

 Smlouvou o zřízení věc.břemen - musí být písemná
 Dědictvím- v souvislosti s dědictvím nemovitostí
 Rozhodnutím příslušného orgánu- soud, jiný státní orgán
 Vydržením- nepřetržitý výkon tohoto práva nejméně 10 let
 Ze zákona- umožňovat vstup na pozemky
- Věcná břemena zanikají především:
 Smrtí osoby, zánikem nemovitosti, smlouvou

c) Zástavní právo
 Zástavou může být každá věc, movitá i nemovitá, ale musí jít o věc individuálně určenou s  níž lze
obchodovat
 Zástavní právo je využíváno k zajištění pohledávky ze závazkového vztahu, kdy předmětem je
dluh peněžitý i nepeněžitý
 Dává věřiteli možnost náhradního uspokojení, jelikož je zde určitá věc vyhrazená jako zástava,
pro případ, že dluh nebude splacen
 Pokud je předmět zástavy nemovitosti, označuje se takové právo jako hypotékární zástavní právo
neboli hypotéka
 Princip priority, podstata spočívá v tom, že je-li více dlužníků, má zástavní věřitel přednost před
ostatními
 Zástavní právo vzniká nejčastěji smlouvou, u nemovitostí je povinná písemná forma

D) Zadržovací právo
 Spočívá v tom, že věřitel může odmítnout vydat dlužníkovi jeho věc, dokud mu dlužník věc
nesplatí
 Předmětem zadržovacího práva může být jen věc movitá
 Užívat zadrženou věc může věřitel jen se souhlasem dlužníka
 Pokud dlužník nesplní svůj dluh, věřitel může zadrženou věc zpeněžit a uspokojit se z výtěžku
prodeje
11a) Základní pravidla dědění

 Je to souhrn právních norem, které upravují přechod práv a povinností zemřelé FO na dědice.
 Dědic je ten, komu náleží dědické právo, zůstavitel je FO, která něco zanechala.
Projednání dědictví:
- Smrt je třeba prokázat předepsaným způsobem – úředním zjištěním smrti – lékař – prohlídka –
vystavení úmrtního listu – matrika – soud – notář – dědické řízení – soud – vystavení rozhodnutí,
nabytí dědictví potvrzuje soud!!!

Základní pravidla dědění

 Dědictví se nabývá již okamžikem smrti zůstavitele. Dědic je pouze omezen v manipulaci
s majetkem do doby vypořádání dědictví soudem.
 Zůstavitel může použít smlouvu či závěť při ustanovování pozůstalosti, ale zákon chrání
neopomenutelné dědice, jimž se musí dostat povinný díl!!
 Neopomenutelným dědicem jsou potomci zůstavitele.
 Ochrana neopomenutelných dědiců spočívá v tom, že:
o Nezletilým potomkům (mladším 18 let) se musí dostat nejméně tři čtvrtiny jejich zákonného
dědického podílu.
o Zletilým potomkům pak alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jejich zákonného dědického podílu.
 Toto neplatí, pokud byli neopomenutelní potomci platným způsobem vyděděni listinou o vydědění.

Tyto důvody spočívají v tom:

 Potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi.
 O zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl.
 Byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze.
 Vede nezřízený život.

Z dědického práva je vyloučen dále nezpůsobilý dědic!!!!

o Kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, předku či potomku.
o Kdo se dopustil zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele /fyzickém či
psychickém nátlaku na zůstavitele se snahou změnit či zrušit nebo zfalšovat závěť/.

 Dědic má právo dědictví odmítnout. Musí tak učinit výslovně u soudu a to do jednoho měsíce od
doby, kdy byl soudem vyrozuměn o nároku na dědictví.
 Odmítnutí se pak týká veškerého dědictví a tento projev vůle se již nedá odvolat.
 Do pozůstalosti patří pohledávky i dluhy.
 Pokud dědic odmítne pozůstalost, nestává se dědicem, nepřechází na něj ani dluhy pozůstalých.
11b) Právní síla dědických titulů a jejich stručná charakteristika

 Patří mezi majetková práva, je to souhrn právních norem, které upravují přechod práva a
povinností zemřelé FO na dědice
 Dědic je ten, komu náleží dědické právo, zůstavitel je FO, která něco zanechala

Dědické tituly (druhy dědictví) mohou působit i vedle sebe a navzájem se prolínat
Právní síla titulů:
Dědické
1. Dědění podle dědické smlouvy
tituly
2. dědění ze závěti
3. dědění ze zákona
Dědická Dědění ze
Závěť
smlouva zákona
A) Dědická smlouva
 Tou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu za dědice a druhá strana to přijímá. Jedná se o
dvoustranné právní jednání
 Dědickou smlouvu nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o
ní zůstavitel mohl pořídit závěť
 Musí být pořízená ve formě veřejné listiny a zůstavitel si může za svého života volně disponovat
se svým majetkem, jak chce

B) Závěť (testament)
 Je projev zůstavitele a jedná se o jednostranné právní jednání. Musí mít písemnou formu!!!
 I po pořízení závěti může nakládat s tímto majetkem a dědicům připadne to, co se nacházelo
v majetku zůstavitele v době jeho smrti
 Závěť může pořídit ten, kdo je plně způsobilý k právnímu jednání (zcela svéprávný) a starší 18let
 Osoba starší 15 let může pořídit závěť pouze formou veřejné listiny (notářskou)

 Závěť holografní (vlastnoruční) musí být celá sepsána a podepsána vlastní rukou.
 Závěť alografní, jinak než vlastní rukou /počítač/, musí být pořizovatelem vlastnoručně podepsána a
to před dvěma svědky, kteří se musí rovněž na závěť podepsat.
 Závěť formou notářského zápisu sepíše na požádání kterýkoliv notář.
 Závěť s podmínkou – vůlí zůstavitele se musí dědicové řídit a lze ji vázat na splnění určitých
podmínek /dostudovat apod./. Podmínky nesmí zasahovat do osobních záležitostí.
Z obsahu musí být patrno, koho ustanovuje svým dědicem, každá pozdější závěť ruší závěť předešlou.

C) Dědění ze zákona (zákonná posloupnost)

 Pokud nedojde k dědění podle děd. smlouvy, či závěti nastane dědění podle zákonné posloupnosti
 Zákonný okruh dědiců vychází především z příbuzenského, rodinného nebo obdobného stavu

Zákonné dědice dělíme:

1. třída zákonných dědiců- manžel a děti zůstavitele, který stejným dílem
2. třída zákonných dědiců- manžel, rodiče a osoba, která žila se zůstavitelem ve společné
domácnosti alespoň po dobu 1 roku před jeho smrtí. Všichni rovným dílem, zvýhodněn je pozůstalý
manžel, který vždy dědí nejméně polovinu
3. třída zákonných zástupců- sourozenci (bratr, sestra) a osoba, která žila se zůstavitelem ve
společné domácnosti nejméně po dobu 1 roku. Všichni dědí rovným dílem.
4. třída zákonných zástupců- prarodiče zůstavitele- děd, bába a to každý rovným dílem
5. třída zákonných zástupců- prarodiče rodičů zůstavitele (praděd, prabába)- stejným dílem
6. třída zákonných zástupců- strýc, teta, bratranec, sestřenice, prasynovec, všichni stejným dílem
DĚDICTVÍ POTVRZUJE SOUD A TO TOMU, KDO HO NEODMÍTL!!
12a) Závazky – pojem, prameny, zásady

Občanské právo- je souhrn práv.norem, které upravují společenské vztahy tvořící předmět občanského
práva, tedy majetkové vztahy fyzických i práv. osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem.
 Zvykové právo- tvoří právní normy, které upravují závazky. Závazky patří mezi dvoustranné a
vícestranné právní úkony
 Pojem závazek- znamená vztah, mezi věřitelem a dlužníkem
 Pohledávka- právo požadovat po druhém účastníkovi právního vztahu nějaké plnění tedy něco
vykonat, dát, strpět, opomenout, zdržet se něčeho
 Věřitelem- je ten, kdo má pohledávku
 Dlužníkem- je ten, kdo má dluh
Nejčastějším a také nejdůležitějším právním důvodem vzniku závazkových právních vztahů jsou právní
úkony, a to nejčastěji dvoustranné právní úkony, tedy smlouvy.

Zásady
a) Zásada smluví rovnosti stran (dávám, abys mi za to něco dal) (dávám, abys pro mne za to něco
udělal) (dělám něco, abys mi za to něco dal)
b) Zásada smluvní volnosti stran
c) Zásada pacta sunt servanda smlouvy buďte plněny, dodržovány

d) Zásada ochrany dobré víry zákon by měl chránit toho, kdo sám jednal v dobré víře

Složky smluv
 Podstatnými složkami (náležitostmi) smluouvy jsou takové, bez kterých by nebyla
identifikovatelná a bez nichž by zpravid la ani nevznikla. Jde o vymezení základních práv
a povinností účastníků smlouvy a předmětu plnění:
o Název smlouvy
o Paragrafové znění smlouvy
o Subjekty smlouvy /FO,PO/
o Předmět smlouvy
o Cena
o Podpisy subjektů
o Datum
 Obvyklými složkami jsou taková ujednání, která se zpravidla ve smlouvě uvádějí, ale nejsou
nezbytná a není-li jich, nemá to na ujednání smlouvy a jejich platnost vliv.
 Nahodilými složkami jsou takové jednání, která se ve smlouvě vyskytují zcela nepravidelně.
Upravují otázky podružně, bez nichž se může smlouva obejít.

Druhy smluv
 Kupní smlouva vzniká okamžikem, kdy se prodávající a kupující shodli na předmětu koupě a na ceně.
 Předmětem koupě může být věc movitá i nemovitá.
 Předmětem kupní smlouvy nemohou být peníze, pokud jsou stále zákonným platidlem.
 Vlastnické právo k věci přehází z prodávajícího na kupujícího rozdílně podle toho, zda předmětem
prodeje je věc movitá, či nemovitá
o U nemovitých věcí dochází k nabytí vlastnického práva povolením vkladu vlastnického
práva do katastru nemovitostí příslušného katastrálního úřadu.
o U movité věci přechází vlastnictví k ní na kupujícího převzetím věcí z ruky do ruky

 Směnná smlouva – obdoba kupní smlouvy, kde ale protihodnotou za získanou věc je jiná věc.
 Darovací smlouva – dárce něco bezplatně přenechá nebo slíbí přenechat obdarovanému.
 Nájemní smlouva – pronajímatel přenechá za nájemné na dohodnutou dobu nájemci do užívání určitou věc,
např. byt.
 Pojistná smlouva – pojistitel za pravidelně odváděné pojistné poskytne v případě vzniku nahodilé události
pojistníkovi dohodnuté finanční plnění.
 Smlouva o dílo – zhotovitel na svůj náklad a nebezpečí zhotoví, upraví, opraví nebo udržuje pro objednatele
určitou věc.
 Pachtovní smlouva – propachtovatel přenechá pachtýři za pachtovné nebo část výnosu určitou věc, např.
zemědělský pozemek, k dočasnému užívání.
 Licenční smlouva – nabyvatel získá od poskytovatele oprávnění k výkonu práva jeho duševního vlastnictví.
 Smlouva o úschově – schovatel převezme od složitele movitou věc do úschovy.
 Zprostředkovatelská smlouva – zprostředkovatel za provizi zprostředkuje pro zájemce uzavření nějaké jiné
smlouvy.
 Smlouva o přepravě – dopravce přepraví cestujícího nebo jeho věc na určené místo.
 Smlouva o ubytování – ubytovatel poskytne objednateli přechodné ubytování.
 Pracovní smlouva – upravuje pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

12b) Řešení škod dle občanského práva, reparační a satisfakční funkce, rozsah
náhrady, jednotlivé typy

Občanské právo-je souhrn právních norem, které upravují společenské vztahy tvořící předmět
občanského práva, tedy majetkové vztahy fyzických osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a
státem.
Rozsah a způsob náhrady škody
 Při poškození věci se poškozenému hradí skutečná škoda, popřípadě i ušlý zisk
 Výše škody vychází z ceny, jakou měla věc v době poškození. Vychází z pořizovací ceny
a přihlíží se k jejímu stáří, stavu, amortizaci.
 V důsledku škody způsobené na zdraví se poškozenému hradí, kromě věcné škody, dále náklady
spojené s léčením, náhrada za bolest, za ztížení společenského uplatnění, ztráty na
výdělku, přiměřené náklady spojené s pohřbem a náklady na výdělku, přiměřené náklady
spojené s pohřbem a nálady na výživu pozůstalých
 Reparační funkce zajišťuje, aby poškozenému byla škůdcem nahrazena škoda úplně buď
v penězích, nebo uvedením věci v předešlý stav.
 Satisfakční funkce zajišťuje tomu, kdo utrpěl škodu na zdraví, přiznání práva i na přiměřené
peněžité zadostiučinění za vytrpěné bolesti a za ztížení dalšího společenského uplatnění

Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu

A. Škoda jde o majetkovou újmu vyjádřenou penězi
B. Porušení právní povinnosti
C. Příčinná souvislost mezi škodou a porušením právní povinnosti
D. Zavinění / úmysl, nedbalost/
 13a) Rodinné právo, funkce rodiny, manželství, výchova dětí a SJM

 Upravuje Občanský zákoník

A/Systematika – základní členění OZ
1. Obecná část
Řeší problematiku práv. postavení člověka jako jednotlivce, včetně práv, která jsou spjata s jeho osobou.
Zahrnuje pět hlav:
 1. řeší charakteristiku soukromého práva
 2. se věnuje charakteristice FO a PO
 3. upravuje problematiku smluvního (a obecného) zastoupení
 4. se zabývá pojetím a klasifikací věcí
 5. řeší pojmy právních skutečností, jednání a událostí, promlčení a prekluzi

2. část druhá
 řeší problematiku rodinného práva, rodinných vztahů, manželství, osvojení, opatrovnictví,…

3. Část třetí
Třetí část se zaobírá majetkem člověka. Má tří hlavy:
o V první jsou základní ustanovení majetkových práv
o Druhá hlava řeší práva věcná
o Třetí hlava upravuje práva dědická

4. Část čtvrtá
o Je věnována relativním majetkovým právům, tedy právu obligačnímu neboli závazkovému
s pojmy dlužník, věřitel, pohledávka, dluh, smlouva a klíčovým pojmem je závazek( právní pouto)
neboli obligace, což znamená povinnost poskytnout nějaké plnění.

5. Část pátá
o Řeší přechodná a závěrečná ustanovení

 Rodinné právo upravuje otázky manželství, jeho vznik, povinnosti, práva manželů a zánik
manželství, příbuzenské vztahy, vztahy mezi rodiči a dětmi, určování rodičovství a vztahy,
které vznikají při náhradní rodinné péči jako je osvojení, pěstounství, poručnictví apod.
 Pramenem rodinného práva je nový občanský zákoník, který upravuje vztahy, v němž se lidé ocitají
v každodenním rodinném životě /rovnost muže a ženy, mateřství, odpovědnost rodičů, ochrana
rodiny, mravní a tělesný rozvoj dítěte/ a zákon o registrovaném partnerství.

Funkce rodiny
 Biologická, ekonomická, výchovná, sociální.

Manželství
Manželství se uzavírá
 Svobodným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným:
 Před obecním úřadem
 Před orgánem církve
 V cizině lze uzavřít manželství před zastupitelským úřadem ČR
 Prohlášení se činí v přítomnosti 2 svědků
 Kdo chce uzavřít nové manželství, musí prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo
 Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude
jejich společným či zda si nechají svá dosavadní
Manželství nemůže být uzavřeno
 Mezi předky, potomky a sourozenci
 Totéž platí o příbuzenství založeném osvojením
 Se ženatým mužem nebo vdanou ženou
 Nemůže uzavřít nezletilý
 S osobou s duševní poruchou
 S osobou zbavené způsobilosti k právním úkonům
 Manželství je neplatné, jestliže prohlášení o uzavření manželství bylo učiněno v důsledku
bezprávní výhružky

Rodičovská zodpovědnost zahrnuje

 Péči o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte
 Zastupování nezletilého dítěte
 Správu jmění dítěte
 Dítě, žijící ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat a
přispívat na úhradu společných potřeb rodiny
 Rodiče mají být osobním životem a chováním příkladem dětem
 Nevykonává-li rodič řádně svou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, soud jeho
rodičovskou zodpovědnost omezí
 Zanedbává-li rodič svoji výchovu, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví

SJM
 Může vzniknout pouze mezi manžely
 SJM je vše, co obecně může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto za trvání manželství byť
i jenom jedním z manželů
 Výjimku tvoří
o Věci získané darem
o Dědictvím
o Věci sloužící k osobní potřebě
o Věci vrácené v restituci

 Každý z manželů má vlastnické právo k celé věci, ale je v nakládání s touto věcí omezen právem
druhého manžela, který má stejná práva.
 Nemůže vzniknout mezi druhem a družkou.
 Snoubenci mohou upravit smlouvou své budoucí majetkové vztahy formou předmanželské smlouvy.
 SJM vzniká ze zákona, nabytím věci oběma manžely, nebo jedním z nich po uzavření manželství.
 Předmanželská smlouva má větší právní sílu.
 Věci, které každý z manželů do manželství přináší, zůstávají ve výlučném vlastnictví toho
z manželů, který je vlastnil před svatbou.
 Pokud byla věc darována oběma manželům, stává se věc součástí jejich podílového
spoluvlastnictví nikoli společného jmění.
 Během manželství mohou manželé uzavřít dohodu, podle níž rozšíří nebo zúží zákonem stanovený
rozsah společného jmění.
 Jsou vzájemná práva a povinnosti manželů v jejich majetkovém vztahu.
 Míra účasti každého z manželů není dána žádným podílem, oba jsou vlastníky každé společné věci,
přičemž právo jednoho z nich je omezeno stejným právem vlastnickým druhého.
 Běžné záležitosti týkající se společných věcí může vyřizovat každý z manželů, aniž by
potřeboval souhlas druhého.
 Pokud jde o záležitost nikoliv běžnou je potřebný souhlas obou manželů /prodej společné
nemovitosti apod./
  Bez tohoto souhlasu obou manželů je právní jednání neplatné.
 Společné jmění zaniká současně se zánikem manželství /rozvod, smrt/.
 Zaniklé společné jmění po rozvodu lze vypořádat dohodou bývalých manželů nebo soudem.

13b) Náhradní rodičovská péče

 Rodinné právo upravuje otázky manželství, jeho vznik, povinnosti, práva manželů a zánik
manželství, příbuzenské vztahy, vztahy mezi rodiči a dětmi, určování rodičovství a vztahy,
které vznikají při náhradní rodinné péči jako je osvojení, pěstounství, poručnictví apod.
 Pramenem rodinného práva je nový občanský zákoník, který upravuje vztahy, v němž se lidé ocitají
v každodenním rodinném životě /rovnost muže a ženy, mateřství, odpovědnost rodičů, ochrana
rodiny, mravní a tělesný rozvoj dítěte/ a zákon o registrovaném partnerství.

 Osvojení (adopce)
 Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.
 Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem stejný poměr jako mezi rodičem a dítětem.
 O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele. Ten se zapíše do matriky jako rodič.
 Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba.
 Osvojit lze pouze nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.
 K osvojení musí dát souhlas rodiče osvojovaného dítěte popřípadě zákonný zástupce a je
třeba i souhlasu dítěte staršího 12 let.
 Souhlas rodičů není potřeba pokud:
o Soustavně neprojevovali o dítě opravdový zájem /3 měsíce/
o Byli zbaveni rodičovské odpovědnosti
o Jsou nesvéprávní a nejsou schopni rozpoznat následky svého jednání
o Zdržují se na neznámém místě

 Před rozhodnutím soudu musí být dítě nejméně po dobu 6 měsíců v péči budoucího
osvojitele /preadopční péče/.
 Soud o předání dítěte osvojiteli rozhodne až poté, co provede šetření ohledně vzájemné
vhodnosti dítěte a osvojitele /bydlení, sociální prostředí, zdravotní stav atd./.
 Osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou.
 Dítě má postavení společného dítěte manželů a osvojencem a původní rodinou.
 Osvojenec má příjmení osvojitele.
 Výjimečně lze osvojit i zletilého, pokud to není v rozporu s dobrými mravy /byl osvojen jeho
nezletilý sourozenec apod./

 Poručenství
 Je typické pro případy, že rodiče zemřeli nebo nejsou známi.
 Poručníka jmenuje soud a ten má vůči dítěti všechny povinnosti a práva jako rodič.
 Poručník nemá k dítěti vyživovací povinnosti.
 Poručníkem lze jmenovat pouze osobu svéprávnou a s řádným způsobem života.
 Poručník odpovídá za řádné plnění své funkce soudu a podléhá jeho stálému dozoru.
 Každé závažné rozhodnutí poručníka týkající se dítěte musí být schváleno soudem.
 Poručník nejméně 1x za rok podává soudu pravidelné zprávy o osobě dítěte, jeho vývoje a
předkládá účty ze správy jeho jmění.
 Poručíkovi náleží hmotné zabezpečení jeho pěstounovi.
 Opatrovnictví
 Soud jmenuje dítěti opatrovníka, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na
straně druhé, přičemž zákonný zástupce nehájí dostatečně zájmy dítěte.
 Soud v rozhodnutí uvede proč je opatrovník jmenován, jaká má práva a povinnosti.
 Pro opatrovníka platí stejná ustanovení jako pro poručníka.

 Pěstounská péče
 Rodičovskou výchovu může také nahradit pěstounská péče, která má přednost před péčí o dítě
v ústavní výchově.
 O svěření rozhoduje soud.
 Jde o opatření dočasné povahy, které končí plnou svéprávností dítěte.
 Biologičtí rodiče mohou požadovat od pěstounů dítě zpět.
 Při pěstounské péči zůstávají zachovány původní rodinné vztahy.
 Pěstouni musí umožnit biologickým rodičům se s dítětem stýkat.
 Dítě nenese příjmení pěstouna.
 Při výchově svěřeného dítěte mají pěstouni práva a povinnosti rodičů, ale nemají k němu
vyživovací povinnost.
 Na zajištění potřeb dítěte dostávají pěstouni příspěvek od státu a odměnu za výkon pěstounské
péče.
 Biologičtí rodiče musí platit výživné státu.

 Ústavní výchova
 Je-li výchova dítěte, jeho tělesný, či duševní stav ohrožen a narušen a je v rozporu se zájmem
dítěte, může soud nařídit ústavní výchovu.
 Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu 3 let.
 Ústavní výchovu lze dále opakovaně prodloužit, jestliže důvody pro to nadále trvají.
 Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu o 1 rok po dosažení zletilosti
14a) OSŘ- pojem, prameny, zásady a základní druhy žalob

Občanským soudním řízením, neboli civilním procesem nezýváme postup soudu, v němž se jedná a
rozhoduje o právech a povinnostech občanů i PO z oblasti práva občanského, obchodního rodinného a
pracovního

Prameny OSŘ: Občanský soudní zákon z.č. 99/1963 Sb.

Ústava ČR
LZPS
z.č. 519/1991 Sb.

Subjekty OSŘ
 Osobou zúčastněnou na řízení je každý, kdo se aktivně účastní průběhu řízení. Soudci,
zapisovatelka, žalobce /navrhovatel/, žalovaný /odpůrce/, jejich zástupci, svědci, znalci,
notáři, státní zástupci, advokáti, FO,PO, stát atd.
 Všichni účastníci řízení musí mít právní subjektivitu a způsobilost k právním úkonům – plná je
až zletilostí 18 let /nezletilí mají zákonné zástupce /
 Zástupcem účastníka může být zákonný zástupce – rodič, opatrovník stanovený soudem, obecný
zmocněnec, advokát, notář. Všichni musí mít k zastupování plné moci.

Zásady OSŘ:
 Zásada volného hodnocení důkazů – důkazem může být vše, co může sloužit ke zjištění stavu
projednávané věci
 Zásada arbitrárního pořádku – soud určuje, který úkon a v jakém pořadí vykoná
 Zásada projednací- soud přihlíží pouze k tomu, co mu sporné procesní strany přednesly a k těm
důkazům, které mu ve svých tvrzeních nabídly
 Zásada rovnosti účastníků před soudem- všichni mají stejná práva a povinnosti
 Zásada veřejnosti – přístup pro každého, kdo se chce jako divák zúčastnit
 Zásada vyšetřovací – typická pro nesporné řízení, ve kterém jde především o veřejný zájem a soud
nese odpovědnost za shromáždění všech potřebných důkazů

Respektování těchto zásad má přispět k tomu, aby každému bylo zajištěno právo na spravedlivý proces,
který je dále jištěn nezávislostí soudů

V OSŘ rozlišujeme dva základní druhy řízení:

 Sporné – má spíše funkci represivní a lze ho zahájit jenom z iniciativy účastníka a to podáním žaloby
 Nesporné – má spíše funkci preventivní a lze ho zahájit i bez návrhu účastníka

Druhy žalob
 Žaloba statusová – tou soud rozhoduje o osobním stavu / rozvodu, určení otcovství, osvojení,
prohlášení za mrtvého /
 Žaloba na plnění - tou se lze domáhat vydání rozhodnutí, kterým bude uloženo něco konat, něco
strpět, něčeho se zdržet /vydat věc, vyklidit byt, zaplatit peníze, strpět chůzi po pozemku /
 Žaloba určovací - určuje, zda tu nějaké právo nebo právní vztah je či není / že je smlouva
neplatná, že žalobce je nebo není vlastníkem nemovitosti /
Soustava občansko-právních soudů
Soudní moc je nezávislá a ze své činnosti není odpovědná žádné jiné moci
Soustava soudů: Nejvyšší soud ->Brno
Nejvyšší správní soud ->Brno
Vrchní soudy-> Praha, Olomouc
Krajské soudy
Okresní soudy

V civilním řízení platí zásada dvouinstančnosti. Pokud soud rozhodne 1. Instance, odvolání proti tomuto
rozhodnutí projednává a rozhoduje soud 2.instance, proti kterému nelze podat řádný opravný
prostředek, pouze mimořádný. V občansko-právním řízení rozhoduje senát nebo samosoudce.

14b) Jednotlivé etapy OSŘ- předběžná opatření, smírčí řízení, zahájení řízení,
druhy žalob

Předběžná opatření
 Před zahájením řízení může soud nařídit na návrh navrhovatele předběžná opatření, která slouží
k tomu, aby byly předběžně a prozatímně upraveny poměry účastníků. / zaplatit část mzdy, platit
část výživného atd./

Smírčí řízení
 Před zahájením řízení může být dán návrh, aby soud provedl pokus o smír /smírčí řízení/. Tento
smír se nazývá smír prétorský čímž se vyjadřuje, že k němu došlo před zahájením řízení. Tento smír
má stejné účinky jako rozsudek

Zahájení řízení
 K zahájení řízení před soudem musí být dán určitý podnět. Ten může vzejít ve věci veřejného zájmu
od soudu a pak lze řízení zahájit bez návrhu.
 Ve většině případů dochází k zahájení řízení návrhem – žalobou a toho čeho se žalobce domáhá je
vyjádřeno v žalobním petitu, kde žalobce přesně uvede znění výroku, jakým by měl soud rozhodnout
 Žalobou vládne žalobce, který ji může změnit i stáhnout v průběhu řízení
15a) OSŘ- civilní soudy, jejich organizace, průběh řízení, formy, náklady řízení

Soustava soudů- soudní moc je nezávislá a ze své činnosti není odpovědná žádné jiné moci
Soustava soudů:
 Nejvyšší soud (Brno)
 Nejvyšší správní soud (Brno)
 Vrchní soudy (Praha, Olomouc)
 Krajské soudy
 Okresní soudy

- V civilním řízení platí zásada dvouinstančnosti. Pokud soud rozhodne 1. Instance, odvolání proti
tomuto rozhodnutí projednává a rozhoduje soud 2.instance, proti kterému nelze podat řádný opravný
prostředek, pouze mimořádný. V občansko-právním řízení rozhoduje senát nebo samosoudce.
- mimořádných opravných prostředcích rozhoduje především nejvyšší soud
- Ústavní soud řeší především věci čistoty legistalivy

Průběh řízení a dokazování

 Povinnosti soudu je postupovat co nejrychleji
 Jednání je veřejné a řídí ho předseda senátu
 Žalobce přednese žalobu a potom žalovaný přednese svoje stanovisko
 Jednání může být při nesrovnalostech odročeno k dalšímu stání
 Soud zajišťuje důstojnost jednání / pořádková pokuta do 50 000,-Kč/
 Každý z účastníků přednáší svá tvrzení o sporné skutečnosti a povinnost označit potřebné důkazy se
nazývá důkazní břímě
 Co se má dokazováním zjistit se nazývá předmět důkazu
 To čím se má skutečnost prokázat se nazývá důkazní prostředek – důkaz
 Za důkazy slouží všechny prostředky, kterými se dá zjistit stav věci / listiny, posudky, ohledání.../
 Důkazy rozlišujeme na přímé a nepřímé
 Svědci jsou povinni vypovídat pravdu / křivé svědectví/
 Hodnocení důkazů je věcí soudu – zásada volného hodnocení důkazu a arbitrážního pořádku

Rozhodnutí a náklady řízení

- Konečným cílem celého civilního soudního procesu je rozhodnutí, které má tři formy :
 Rozsudkem rozhoduje soud o věci samé. Musí jím být rozhodnuto o celém předmětu řízení tak,
jak byl vymezen žalobou. Právní moc nabývá rozsudek, pokud nebyl napadnut odvoláním a to do
15 dní od doručení do vlastních rukou /rozvod, náhrada škody,vydání věci apod./
 Usnesením tím se rozhoduje vždy mimo rozhodnutí ve věci samé. Rozhoduje se jím zejména
zastavení nebo přerušení řízení, o nákladech řízení o schválení smíru apod.
 Platební rozkaz je vydáván ve zkráceném řízení a jeho předpokladem je žaloba na zaplacení
určité částky a to do 15 dnů od doručení.
Náklady řízení nese strana, která ve sporu prohrála - zásada procesní úspěšnosti ve sporu

15b)OSŘ – exekutor a druhy exekucí

Exekutor
 Je fyzická osoba, kterou pověřil stát úřadem, a která tuto činnost vykonává za úplatu.
 Do funkce je jmenován ministrem spravedlnosti /vysokoškolské právnické vzdělání, 3 roky výkon
exekutorské praxe a složení zkoušek/.
 Všichni exekutoři mají za povinnost být členy Exekutorské komory ČR v Brně.
Druhy:
 Srážky ze mzdy – na základě soudního rozhodnutí srazí plátce mzdy povinného vymáhanou částku a
zašle ji oprávněnému. Musí být ponechána částka životního minima.
 Přikázání pohledávky – spočívá v odepsání příslušné částky z účtu povinného u peněžitého ústavu a
připsání na účet oprávněného.
 Prodej movitých věcí – soudní vykonavatel sepíše movité věci povinného, provede odhad ceny a věci
se prodají v dražbě. Výtěžek se rozdělí mezi věřitele.
 Exekuce prodejem nemovitosti – se využívá k vymáhání vysokých částek, takto lze postihnout i
spoluvlastnický podíl na nemovitosti.
 Exekuce vyklizením – se provede přestěhováním povinného do náhradního ubytování.
 Výkon rozhodnutí provedením prací – oprávněný si vykoná práce sám nebo je zadá jiné firmě a to na
náklady povinného
 Výkon rozhodnutí slouží především k rychlému zajištění práv oprávněného
 Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, aby byl uspokojen oprávněný/ne
nemovitost kvůli 10 000,-Kč /
 Výkon provádí soudní vykonavatel - exekutor
 Při právech třetí osoby / věci v bytě / musí tato osoba uplatnit na svůj majetek tzv. vylučovací
žalobu na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí
 Úkony exekutora se považují za výkony soudu
 Způsob provedení exekuci si volí exekutor, který vydá exekuční příkaz a v něm určí, jaký
majetek bude exekucí postižen
 Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, odvolání je možné pouze proti
soudnímu rozhodnutí o nařízení exekuce

15c) Krátce charakterizuj trestní řízení, OSŘ a uveďte rozdíly

OSŘ – postup soudu v něm se jedná a rozhoduje o právech a povinnostech občanů a PO v oblasti práva
občanského, obchodního, rodinného a pracovního
Dělí se na:
 Sporné –represivní fce, zahajuje se podáním žaloby
 Nesporné – preventivní fce, lze ho zahájit i bez návrhu účastníka

Subjekty – subjektem je každý, kdo se aktivně účastní na řízení – soudci, zapisovatel, žalobce, žalovaný,
jejich zástupci, svědci, znalci, notáři, stát. zástupci, advokáti, stát, FO, PO

Trestní řízení – zákonem upravený postup podle trestního řádu pro OČTŘ a další subjekty trestního
Řízení, jejichž úkolem je odhalit pachatele a uložit mu sankce.
Působí k upevňování zákonnosti ve státě, vychovává občany, předchází TČ.
Předmětem řízení je úprava postupu zjišťování a objasňování TČ a úprava práv a povinností OČTŘ.

Úkolem je: zjistit skutek a pachatele, právní kvalifikace skutku, uložit trest, rozhodnout o ochranných
opatřeních, rozhodnout o nároku poškozeného na náhradu škody
Subjekty: OČTŘ, obhájce, poškozený, osoba proti níž je vedeno tr. řízení, zúčastněná osoba, znalci, ..

Porovnání
OSŘ rozhoduje o právech a povinnostech osob.
Trestní řízení rozhoduje o vině a trestu.
16a) Pojem, prameny a systematika trestního práva hmotného, působnost TZ

Dělení trestního práva

Trestní právo

Hmotné Procení

Trestní zákon Trestní řád

 Obě složky tvoří jeden celek, který se vzájemně doplňuje (jedna složka bez druhé nefunguje).
 Podle povahy objektu trestní odpovědnosti trestní právo dospělých a mladistvých.
 Odvětví práva veřejného.
 Úkolem je chránit veřejné vztahy před trestnými činy, tím že určuje co je trestný čin, stanovuje
tresty a ochranná opatření, které stanový soudy.
 TP hmotné (trestní zákon)stanovuje ve své obecné části co je tr. čin a vymezuje škálu trestů.
 Ve zvláštní části uvádí sankce a vymezuje všechny typy trestných činů.

Úvod do studia trestního práva

 Trestní právo hmotné je odvětvím práva veřejného, jehož úkolem je chránit společenské
vztahy před trestnými činy, tím, že určuje co je trestný čin, stanoví za ně tresty i
ochranná opatření, které stanoví soudy.
 Trestní právo hmotné /trestní zákon/ stanoví ve své obecné části co je trestný čin, jaké jsou
jeho zákonné náležitosti, a vymezuje škálu trestů. Ve zvláštní části pak taxativně vymezuje
všechny typy trestných činů a uvádí sankce za jejich spáchání.

Dělení pramenů z obecného hlediska

Materiální – jsou vyjádřeny zejména v trestní politice státu a představují ty společenské okolnosti,
které vedly zákonodárce vytvoření dané právní normy /příčina /
Formální – jsou všechny právní předpisy, které obsahují normy práva trestního /důsledek /

Přehled pramenů trestního práva hmotného

 Ústava ČR a LZPS
 Mezinárodní ratifikované smlouvy
 Hlavním pramenem je trestní zákoník
 Právní předpisy hmotně právní povahy
o O výkonu trestu a odnětí svobody
o O odpovědnosti mládeže za protiprávní činy
o Rozhodnutí prezidenta o amnestii
o Nálezy ústavního soudu
 Zákony upravující méně závažná protispolečenská jednání
o Zákon o přestupcích
o Zákon na úseku celním a devizovém
 Právní předpisy obsahující normy práva procesního
o Trestní řád
o Zákon o policii
o Zákon o státním zastupitelství
 o Zákon o vězeňské službě
o Zákon o soudech a soudcích
 Právní předpisy EU, zabývající se problematikou tr.p

Systematikou /strukturou/ trestního práva rozumíme uspořádání jednotlivých částí, ze kterých se toto
právo skládá.
Trestní zákoník – zákon č.40/2009 Sb. se dělí na tři části:
 1. Část – obecná § 1-139 má 7 hlav
 2. Část – zvláštní § 140 – 418 má 13 hlav
 3. Část – přechodná a závěrečná ustanovení § 419 -421
Obecná a zvláštní část spolu tvoří nerozlučný celek, který se navzájem doplňuje
 Obecná část
 Člení se na 7 hlav a obsahuje ustanovení společná buď všem trestným činům, nebo některým
jejím skupinám, obsahuje výklad některých pojmů, pojednává o trestní odpovědnosti a upravuje
postupy při rozhodování soudnictví ve věcech mládeže.
 Zvláštní část
 Dělí se na 13 hlav a obsahuje znaky jednotlivých přečinů, zločinů a zvlášť závažných zločinů a
stanoví tresty.
I. TČ proti životu a zdraví
II. TČ proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství
III. TČ proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
IV. TČ proti rodině a dětem
V. TČ proti majetku
VI. TČ hospodářské
VII. TČ obecně nebezpečné
VIII. TČ proti životnímu prostředí
IX TČ proti ČR, cizímu státu a mezinárodní organizaci
X. TČ proti pořádku ve věcech veřejných
XI.TČ proti branné povinnosti
XII. TČ vojenské
XIII.TČ proti lidskosti, míru a válečné TČ

 Přechodná a závěrečná ustanovení

Řeší přechod stávající právní úpravy na novou s účinností od 1.1 2010.

Působností zákona se označuje okruh společenských vztahů, na které se právní norma vztahuje a za
jakých podmínek se zákon uplatňuje.

Působnost časová
– Čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán / zákaz
retroaktivity /
– Trestnost činu se posuzuje podle doby jeho spáchání. Podle pozdějšího zákona se posuzuje jen
tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější
– Pachateli lze uložit pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se
o trestném činu rozhoduje

Působnost místní
– Vymezuje území, na kterém se zákon uplatňuje a to se zřetelem k místu, kde byl TČ spáchán.
– Otázku trestní odpověd. si řeší každý stát samostatně
 Zásada teritoriality – působnost trestního zákona se vztahuje na celé území státu
  Zásada registrace – podle TZ ČR se posuzuje trestnost činu spáchaného mimo území ČR na
palubě lodi, letadla, které jsou registrovány v ČR, velvyslanectví mimo osob s diplomatickou
imunitou
 Zásada personality – působnost TZ se vztahuje na všechny občany ČR a osoby bez státní
příslušnosti, které mají povolen trvalý pobyt na území ČR
 Zásada ochrany – se vztahuje na ochranu zájmů státu a jeho orgánů
– Občan ČR nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu.

Působnost věcná
– Vyjadřuje, na jaký okruh společenských vztahů se trestní zákoník vztahuje, protože chrání
veřejné i individuální vztahy, zájmy a hodnoty / život, zdraví, majetek atd. /

Působnost osobní
– Zahrnuje výjimky z  působnosti TZ, které jsou odůvodněné postavením pachatele, kterého vyjímá
z pravomocí orgánů činných v TŘ /diplomat/

16b) Trestný čin – pojem a znaky TČ, dělení TČ

Trestný čin
 Tr. činem rozumíme pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně.
 K trestní odpovědnosti je třeba úmyslného zavinění, nestanoví li trestní zákon výslovně, že stačí
zavinění z nedbalosti
 Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je dále určován významem chráněného zájmu (život,
zdraví, majetek), který byl činem dotčen, osobou pachatele (nezletilec, mladiství, osoby blízké
mladistvým, dospělí, recidivisti) a mírou jeho zavinění (úmysl, nedbalost)
Trestný čin musí vykazovat :

 Protiprávnost

 Typové znaky trestného činu/ skutková podstata TČ/ (Obligatorní znaky (povinné))
o Objekt
o Objektivní stránka
o Subjekt
o Subjektivní stránka

 Obecné znaky uvedené v TZ ( Fakultativní znaky ( nepovinné))

o Stanovený věk
o Rozumová a mravní vyspělost
o Příčetnost

 Trestné činy spáchané mladistvými nazýváme provinění

 České trestní právo spočívá na zásadě individuální odpovědnosti, nezná odpovědnost kolektivní‘
 Do věku 15 let nezletilí – beztrestní, trestní odpovědnost začíná u osob starších 15 let
 Ve věku 15 – 18 mladiství, nad 18 plnoletí

Dělení trestných činů

 Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon
stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do 5 let.
 Zločiny jsou všechny TČ, které nejsou podle TZ přečiny s trestní sazbou od 5 do 10 let
 Zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí
svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let.
17a) Znaky skutkové podstaty TČ

Dělení trestního práva

Trestní právo

Hmotné Procení

Trestní zákon Trestní řád

 Obě složky tvoří jeden celek, který se vzájemně doplňuje (jedna složka bez druhé nefunguje).
 Podle povahy objektu trestní odpovědnosti trestní právo dospělých a mladistvých.
 Odvětví práva veřejného.
 Úkolem je chránit veřejné vztahy před trestnými činy, tím že určuje co je trestný čin, stanovuje
tresty a ochranná opatření, které stanový soudy.
 TP hmotné (trestní zákon)stanovuje ve své obecné části co je tr. čin a vymezuje škálu trestů.
 Ve zvláštní části uvádí sankce a vymezuje všechny typy trestných činů.

Přehled pramenů trestního práva hmotného

 Ústava ČR a LZPS
 Mezinárodní ratifikované smlouvy
 Hlavním pramenem je trestní zákoník

Systematikou /strukturou/ trestního práva rozumíme uspořádání jednotlivých částí, ze kterých se toto
právo skládá.

Trestní zákoník – zákon č.40/2009 Sb. se dělí na tři části:

 1. Část – obecná § 1-139 má 7 hlav
 2. Část – zvláštní § 140 – 418 má 13 hlav
 3. Část – přechodná a závěrečná ustanovení § 419 -421
Obecná a zvláštní část spolu tvoří nerozlučný celek, který se navzájem doplňuje

 Obecná část
 Člení se na 7 hlav a obsahuje ustanovení společná buď všem trestným činům, nebo některým
jejím skupinám, obsahuje výklad některých pojmů, pojednává o trestní odpovědnosti a upravuje
postupy při rozhodování soudnictví ve věcech mládeže.

 Zvláštní část
 Dělí se na 13 hlav a obsahuje znaky jednotlivých přečinů, zločinů a zvlášť závažných zločinů a
stanoví tresty.
I. TČ proti životu a zdraví
II. TČ proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství
III. TČ proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
IV. TČ proti rodině a dětem
V. TČ proti majetku
VI. TČ hospodářské
VII. TČ obecně nebezpečné
VIII. TČ proti životnímu prostředí
 IX TČ proti ČR, cizímu státu a mezinárodní organizaci
X. TČ proti pořádku ve věcech veřejných
XI.TČ proti branné povinnosti
XII. TČ vojenské
XIII.TČ proti lidskosti, míru a válečné TČ

Skutková podstata TČ je souhrn objektivních a subjektivních znaků, které určují jednotlivé druhy
trestných činů a odlišují je navzájem. / krádež, vražda, loupež /
Pomocí znaků skutkové podstaty trestného činu určujeme právní klasifikaci.

Znaky skutkové podstaty

1. Povinné /obligatorní/ - musí existovat u každé SPTČ
A/ Objekt- společenské vztahy, hodnoty a zájmy, které tr. zákon chrání
 Obecný chrání zájmy společnosti, ústavní zřízení, zájmy FO a PO
 Skupinový uveden v názvech jednotlivých hlav a oddílů – TČ proti majetku
 Individuální nezbytná podmínka k určení znaků skutkové podstaty TČ

B/ Objektivní stránka – vnější stránka TČ. Vnímáme ji svými smysly, charakterizuje způsob
spáchání a jeho následky /slyšíme výstřel/
 Jednání (konání, opomenutí)
 Následek – projevuje se změnou na objektu a je způsoben útokem na objekt, rozsah
následku spoluurčuje i stupeň škodlivosti pro společnost a tím i výši trestu
 Následek – je povinným znakem základní skutkové podstaty
 Těžší následek – závažnější, přitěžující okolnost
 Zvlášť těžký a těžko napravitelný následek
Je jednou z podmínek uložení výjimečného trestu
– Zvláštní význam má následek TČ u majetkových deliktů.
– Zde se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla
předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává.
Hranice výše škody
 škoda nikoli nepatrná - nejméně 5 000 Kč
 škoda nikoli malá - nejméně 25 000 Kč,
 větší škoda nejméně 50 000 Kč,
 značná škoda nejméně 500 000 Kč
 škoda velkého rozsahu nejméně částky 5 mil.

 Příčinný vztah mezi jednáním a následkem

Spojuje jednání s následkem, určitá osoba může být trestně odpovědná jen tehdy,
jestliže svým jednáním následek způsobila

C/ Subjekt
 Subjektem /pachatelem/ TČ je odpovědná FO, která svým jednáním uskutečnila všechny
znaky TČ. /pachatel, spolupachatel, organizátor, pomocník /
 Pachatelem může být pouze osoba :
- která je v době činu příčetná
- která dosáhla v době činu věku 15 let
- která je rozumově a mravně vyspělá /mladiství/
 Subjekt je znak, který nám plně charakterizuje osobu pachatele TČ a to na zásadě
individuální trestní odpovědnosti. České trestní právo nezná odpovědnost právnických
osob
 D/ Subjektivní stránka
 Obsahuje soubor znaků, které charakterizují psychiku pachatele ve vztahu k trestnému
činu. Zahrnuje znaky týkající se psychiky pachatele.
Znaky subjektivní stránky / povinné/ :
 Zavinění
Je vnitřní, psychický stav člověka k určitým skutečnostem, jenž zakládají TČ. Má li jít o
trestný čin, vždy v něm musí být obsaženo zavinění a to buď ve formě úmyslu nebo
nedbalosti. „Není TČ bez zavinění“

Dvě formy zavinění

 Úmyslné
o Úmysl přímý – pachatel věděl a chtěl ohrozit zájem chráněný zákonem
o Úmysl nepřímý – věděl, že svým jednáním může způsobit porušení chráněného
zájmu a přesto konal, je s tím smířen.
 Nedbalostní
o Nedbalost vědomá – pachatel věděl, že může způsobit ohrožení zájmu
chráněného zákonem, ale spoléhal, že takové ohrožení nezpůsobí
o Nedbalost nevědomá – pachatel nevěděl, že může ohrozit zájem chráněný
zákonem, ale vzhledem k okolnostem to vědět měl a mohl.
o Nedbalost hrubá – zřejmá bezohlednost

Další znaky subjektivní stránky / nepovinné/:

- Pohnutka /motiv/
- Cíl /záměr /
- Účel

E/ Protiprávnost (pokud chybí – nutná obrana, krajní nouze..)

2. Nepovinné /fakultativní/ - vyskytují se pouze u některých SPTČ

 Místo – veřejnosti přístupné / výtržnictví /
 Doba jednání - ve strážní službě
 Zvláštní způsob provedení – týrání spáchané „ zvlášť surovým způsobem“
 Hmotný předmět útoku – lidé nebo věci, na které pachatel útočí /krádež, hrob, těhotná žena /
 Účinek – změna na hmotném předmětu / usmrcení osoby, poškození věci /
 Prostředek – např. zbraň
 Pohnutka – pro výkon pravomoci úřední osoby
17b) Souběh TČ, recidiva

– souběhu TČ hovoříme tehdy, jestliže pachatel spáchal dva a více TČ dříve, než soud prvního
stupně za některý z nich vyhlásil odsuzující rozsudek
– souběh je potřeba odlišit od recidivy, která předpokládá, že se pachatel dopustí TČ, ačkoliv byl
již dříve pro jiný TČ pravomocně odsouzen

Druhy souběhu
 Souběh vícečinný- pachatel spáchá jeden den krádež a za týden, znásilnění
 Souběh jednočinný- otec znásilní vlastní 20ti letou dceru (znásilnění, soulož mezi příbuznými)

Účinky souběhu
Souběh TČ znamená vyšší společenskou škodlivost, čemuž musí odpovídat i uložení příslušného trestu
 Úhrnný trest- ukládá se ve společném řízení podle ustanovení, které se vztahuje na TČ nejpřísněji
trestný (tresty se nesčítají)
 Souhrnný trest- ukládá se v případech, kdy nebylo možno provést společné řízení a rozhodovat
společným rozsudkem. Původní rozsudek se ruší a nahrazuje se rozsudkem novým, obsahujícím trest
za všechny spáchané TČ. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest dřívější

Recidiva
 Je jednání, kterého se pachatel dopustil, ač byl již dříve pro jiný TČ pravomocně odsouzen
 Recidiva stejnorodá- jestliže byl pachatel odsouzen pro stejný čin nebo čin téhož druhu (krádež,
zpronevěra
 Recidiva nestejnorodá- jestliže byl pachatel dříve odsouzen pro TČ jiného druhu (znásilnění, krádež)
Recidiva je přitěžující okolností. U spáchání zvlášť závažného zločinu, za který byl již pachatel jednou
odsouzen, může soud zvýšit horní sazbu až o jednu třetinu

Mnohost trestné činnosti

Vedle recidivy je nutno od souběhu jednočinného odlišit tzv.
 Pokračování v trestném činu- pachatel se dopustí pouze jednoho TČ, protože uskutečňuje jeden a
týž záměr a stále naplňuje skutkovou podstatu pouze jednoho TČ (vedoucí prodejny si koncem
každého týdne přisvojí určité potraviny)
 Trestný čin trvající- jde o udržování protiprávního stavu, který trvá déle a posuzuje se jako jediné
jednání (prodej závadných potravin)
18a) Okolnosti vylučující protiprávnost

Pod tímto označením rozumíme některé okolnosti, které způsobují, že pachatelův čin, který se podobá
svými rysy TČ, není protiprávní, tedy není TČ.

Krajní nouze § 28 - podmínkou je nebezpečí

 Jde o střetnutí různých právem chráněných zájmů, při čemž na záchranu jednoho z nich je nutno
obětovat zájem druhý.
 Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněného tímto zákonem,
není trestným činem.
 Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak nebo
způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější, než ten, který hrozil.

Podmínky KN
 Odvrací se nebezpečí, které přímo hrozí chráněnému zájmu
 Nebezpečí hrozí přímo a bezprostředně
 Nebezpečí nebylo možno odvrátit jinak
 Následek nesmí být závažnější, než ten který hrozil

Nutná obrana § 29 - podmínkou je útok

 Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebezpečí nebo trvající útok na zájem
chráněný tímto zákonem, není trestným činem.
 Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku
 Podstatou nutné obrany je odvrácení útoku, tedy úmyslného a protiprávního jednání jiného člověka
na zájmy chráněné tímto zákonem /zdraví, život, majetek /
 K činu v nutné obraně je oprávněn kdokoliv, i osoba, proti které útok nesměřuje.

Podmínky NO
 Útok ohrožuje zájmy chráněné zákonem
 Útok přímo hrozí a trvá
 Nejde o NO pokud byla zjevně nepřiměřená

 Vybočení /exces/ z mezí nutné obrany je pro společnost nebezpečné a proto může být
trestné. /obrana zjevně nepřiměřená útoku/

Svolení poškozeného § 30
 Trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez
omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny.
 Svolení podle odstavce 1 musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak
trestný
 Svolení musí být učiněno dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně
 Nelze udělit souhlas s usmrcením a ublížením na zdraví

Přípustné riziko §31

 Trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době
svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, společensky prospěšnou
činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky
prospěšného výsledku dosáhnout jinak.
 Při zvažování míry rizika je třeba v rámci přiměřenosti posuzovat optimální hranici mezi velikostí
zamýšleného pozitivního výsledku a velikostí následku, který může nastat. /lékaři, boxeři, hokejisté
Oprávněné použití zbraně § 32
 trestný čin nespáchá ten, kdo použije zbraně v mezích příslušných zákonných předpisů.
 Osobami oprávněnými k použití zbraně jsou zejména vojáci, policisté, celníci, vězeňská a justiční
stráž. Musí však při použití zbraně postupovat v souladu s příslušnými předpisy.

18b) Vývojová stádia TČ, formy účastenství

Základem trestní odpovědnosti je především dokonaný TČ. Pro společnost jsou ale nebezpečná i taková
jednání, která předchází dokonání TČ. / vývojová stádia TČ/

A/ Příprava
– Je trestná pouze u zvlášť závažného zločinu .
– Je to pro společnost nebezpečné jednání spočívající ve vytváření podmínek pro jeho spáchání,
přičemž nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu. / přepadení banky-opatření plánů, zbraní,
nástrojů, časová rozehra apod./

B/ Pokus
– Je jednání pro společnost nebezpečné a bezprostředně směřující k dokonání trestného činu, jehož
se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, ale k dokonání činu nedošlo /pokus o znásilnění/
– Pokus je charakterizován především nedostatkem následku, který je znakem skutkové podstaty TČ.
– Pokus je trestný u všech úmyslných TČ

C/ Dokonaný trestný čin

– Dojde k realizaci a dokonání zamýšleného jednání

D/ Zánik trestnosti
Trestnost přípravy a pokusu zaniká
 Jestliže pachatel dobrovolně upustil od jednání směřujícího k spáchání zvlášť závažného zločinu
 Dobrovolně učinil o přípravě a pokusu oznámení v době, kdy nebezpečí z dokonání mohlo být včas
odstraněno
 Oznámení je nutno provést státnímu zástupci, či PČR

Účastenství
 TČ může být spáchán samotným jednáním pachatele, nebo společným jednáním 2 a více osob.
 Jde o trestní činnost, jehož zvláštní formou je účastenství
 Pachatel = trestnou činnost spáchal sám a kdo naplnil skutkovou podstatu TČ přípravy nebo pokusu.
 Spolupachatel = FO, která úmyslný společným jednáním naplnila skutkovou podstatu TČ přípravy nebo
pokusu.
 Organizátor = ten, kdo TČ plánoval nebo řídil.
 Návodce = ten, kdo navádí k TČ.
 Pomocník = ten, kdo pomáhá ke spáchání
19a) Trestní sankce a druhy trestů, zánik trestnosti

Trestní sankce lze ukládat jen na základě trestního zákona. Pachateli nelze uložit kruté
a nepřiměřené trestní sankce. Výkonem trestní sankce nesmí být ponížena lidská důstojnost.

Trest
– Trest je prostředkem státního donucení, je to právní následek spáchaného trestného činu.
– Ukládají ho v trestním řízení k tomu povolané soudy
– Účelem trestu je ochrana společnosti před trestnými činy a jejich pachateli
– převýchova pachatele směřující k tomu, aby vedl řádný život.
– Trest musí být přiměřený okolnostem případu.

Druhy trestů
a) odnětí svobody
b) domácí vězení
c) obecně prospěšné práce
d) propadnutí majetku
e) peněžitý trest
f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
g) zákaz činnosti
h) zákaz pobytu
i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání
k) ztrátu vojenské hodnosti
l) vyhoštění

Výjimečný trest
Výjimečným trestem se rozumí jednak :
 trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let
 jednak trest odnětí svobody na doživotí.
Tento trest může být uložen jen za zvlášť závažný zločin, kdy možnost nápravy pachatele je obzvlášť
ztížená.

A/ odnětí svobody
 Podmíněně může soud odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři roky se zkušební
dobou na 1-5 let, odsouzenému mohou být na tuto dobu uložena přiměřená omezení
 podrobit se léčení /alkohol,drogy/
 zdržet se návštěv nevhodného prostředí
 zdržet se hazardních her
 veřejně se omluvit

 Nepodmíněně
 s ostrahou
 se zvýšenou ostrahou

B/ domácí vězení
Tento trest může být uložen až na 2 roky a to u přečinu, pokud dá pachatel písemný slib, že se ve
stanovené době / SO,NE – celý den, v pracovních dnech od 20:00 do 05:00 / bude zdržovat na určené
adrese. Při nedodržení pravidel, může soud udělit trest odnětí svobody až na 1 rok.
C/ Obecně prospěšné práce
Za přečin a trest spočívá v povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu / od 50 do 300
hod. / obecně prospěšné práce / úklid, školství, zdravotnictví, kultura, sport atd. /
Práce nesmí sloužit k výdělečným účelům odsouzeného a musí být vykonány do 1 roku od uložení trestu

D/ Propadnutí majetku
Tento trest se ukládá u výjimečného trestu za zvlášť závažný zločin, při kterém pachatel získal
majetkový prospěch. Propadlý majetek připadá státu a propadnutí se nevztahuje na prostředky
nezbytné k uspokojení svých životních potřeb.

E/ Peněžitý trest
Tento trest se ukládá za úmyslný TČ, při kterém pachatel získal majetkový prospěch. Ukládá se
v denních dávkách a činí nejméně 20 až 730 celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí nejméně
100,- Kč a nejvíce 50 000,-Kč dle majetkového poměru pachatele. Připadá státu.

F/ Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty

Soud může uložit trest propadnutí věci v těchto případech:
 věci které bylo užito ke spáchání TČ
 věci, která byla ke spáchání TČ určena
 věci, kterou pachatel získal TČ nebo jako odměnu za něj
Propadlá věc připadá státu.

G/ Zákaz činnosti
Ukládá se na dobu jednoho až deseti let, dopustil li se pachatel TČ v souvislosti s touto činností.
Odsouzenému se v této době zakazuje výkon určitého zaměstnání. Do doby výkonu trestu se
nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody.

H/ Zákaz pobytu
Ukládá se na dobu jednoho až deseti let za úmyslný TČ, vyžaduje li to dosavadní způsob života
pachatele, trest se nevztahuje na místo trvalého pobytu. Soud může určit pachateli přiměřená
omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život.

CH/ Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné akce

Ukládá se na dobu až 10 let, pokud se pachatel dopustil úmyslného TČ v souvislosti s návštěvou takové
akce. Odsouzený je povinen spolupracovat s probačním úředníkem / převýchova, psychologické
poradenství atd./ a dostavovat se podle pokynů k určenému útvaru PČR

I/ Ztráta čestných titulů a vyznamenání

Je trvalá a má povahu vedlejšího trestu. Týká se vyznamenání, čestných uznání, vědeckých a
uměleckých titulů.
Nezahrnuje ztrátu titulů získaných vysokoškolským vzděláním. /Ing., Mgr. Atd./

J/ Ztráta vojenské hodnosti

Ukládá se za úmyslný trestný čin s nepodmíněným odnětím svobody nejméně na 2 roky. Ukládá se vedle
jiného trestu.

K / Vyhoštění
Pouze pachateli, který není občanem ČR a to jako trest samostatný i vedle jiného trestu na dobu od
jednoho roku do deseti let i na dobu neurčitou.
Zánik trestnosti
Trestnost přípravy a pokusu zaniká
 Jestliže pachatel dobrovolně upustil od jednání směřujícího k spáchání zvlášť závažného zločinu
 Oznámení je nutno provést státnímu zástupci, či PČR
 Obecné důvody zániku trestní odpovědnosti
 Účinná lítost- pachatel dobrovolně zamezí škodlivému následku TČ, nebo učiní dobrovolné
oznámení na PČR
 Promlčení- zde zaniká trestnosti činu uplynutím doby stanovené zákonem
o 20let, jde-li o TČ, za který TZ dovoluje uložení výjimečného trestu
o 15 let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně 10 let
o 10 let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně 5 let
o 5 let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně 3 léta
o 3 léta u ostatních TČ
 Nepromlčitelné jsou TČ zločiny proti míru, proti lidskosti, válečné zločiny atd.
 Zvláštní případy zániku
o Smrt pachatele
o Milost presidenta

19b) Subjekty trestného činu – přitěžující a polehčující okolnosti

Subjektem /pachatelem/ trestného činu je odpovědná FO, která svým jednáním uskutečnila /naplnila /
všechny znaky TČ. /pachatel, spolupachatel, organizátor, pomocník /
Pachatelem může být pouze osoba :
 která je v době činu příčetná
 která dosáhla v době činu věku 15 let
 která je rozumově a mravně vyspělá /mladiství/

Polehčující okolnosti
Pachatel
 spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávislých
 spáchal trestný čin v silném rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku životních zkušeností
 spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti
 spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku
 spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil
 spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých
 spáchal TČ odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky NO nebo KN
 spáchal trestný čin v právním omylu, kterého se bylo možno vyvarovat
 trestným činem způsobil nižší škodu nebo jiný menší škodlivý následek
 přičinil se o odstranění škodlivých následků TČ nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu
 svůj trestný čin sám oznámil úřadům
 napomáhal při objasňování své tr. činnosti nebo významně přispěl k objasnění TČ spáchaného jiným
 přispěl zejména jako spoluprací. obviněný k objasňování tr. činnosti spáchané členy organiz. skupiny
 trestného činu upřímně litoval
 vedl před spácháním trestného činu řádný život.
 Přitěžující okolnosti
Pachatel
 spáchal trestný čin s rozmyslem
 spáchal TČ ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové, etnické, náboženské, nenávisti
 spáchal trestný čin surovým způsobem, zákeřně, se lstí
 spáchal trestný čin využívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti
 ke spáchání trestného činu zneužil svého zaměstnání, postavení nebo funkce
 spáchal trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně života a zdraví nebo na ochraně majetku
 spáchal trestný čin ke škodě dítěte, osoby blízké, těhotné, nemocné, nemohoucí
 svedl k činu jinak trestnému, jiného, zejména dítě mladší patnácti let
 spáchal trestný čin za krizové situace, živelní pohromy
 trestným činem způsobil vyšší škodu nebo jiný větší škodlivý následek
 trestným činem získal vyšší prospěch,
 spáchal více trestných činů
 spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení
20a) Pracovní právo, pracovně právní vztahy, jejich zásady

 Pracovní právo je souhrnem právních norem upravujících pracovně právní vztahy mezi FO a PO a
vztahy s výkonem práce související. /dovolená, mzda, ochrana zdraví apod. /
 Pracovně právní vztahy vymezujeme jako vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jehož
předmětem je výkon práce.
 PP mají svoji specifiku a to princip nadřízenosti /zaměstnavatel/ a podřízenosti /zaměstnanec/
 Výsledky pracovní činnosti zaměstnance jsou vlastnictvím jeho zaměstnavatele a práce zaměstnance
je odměněna mzdou, která je zdrojem jeho finančních příjmů
 PP má postavení samostatného právního odvětví, které se pohybuje na rozhraní práva veřejného a
soukromého.

Prameny :
 Mezinárodní:
 Deklarace lidských práv
 Lisabonská smlouva
 Úmluvy mezinárodních organizací práce
 Vnitrostátní
 Ústava, LZPS
 Zákoník práce a kolektivní smlouvy

Pracovně právní vztahy

 Prac. právní vztahy jsou vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, předmětem je výkon práce.
 Subjekty PP vztahů jsou zaměstnanec a zaměstnavatel.
 Pracovní vztahy můžou vzniknout jen se souhlasem obou subjektů.
 Zaměstnavatel – FO i PO, která má pracovně právní subjektivitu.
o FO – způsobilost být zaměstnavatelem vzniká narozením a zaniká smrtí. Plná způsobilost
k právním úkonům jako zaměstnavatele vzniká dosažením 18 let.
o PO – způsobilost vzniká zápisem do obchodního rejstříku.
 Zaměstnanec – FO, která má pracovně právní subjektivitu (15 let). Mezi 15 – 17 rokem (mladiství) má
různá omezení – práce v noci, přes čas, škodlivé prostředí apod. Dohoda o hmotné odpovědnosti až po
18ti. Způsobilost k pracovně právním úkonům nemá osoba s duševní poruchou. Žák školy si může
sehnat brigádu až po dosažení 15 let.

Zásady - Zaměstnavatel
 nesmí přenášet riziko z výkonu práce na zaměstnance
 musí zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a dodržovat zákaz diskriminace
 musí dodržovat zásadu poskytování stejné mzdy za práci stejné hodnoty
 musí seznamovat zaměstnance s pracovními předpisy
 nesmí zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu z pracovněprávního vztahu ukládat
peněžní postihy
 nesmí zaměstnance jakýmkoliv způsobem postihovat proto, že se zákonným způsobem domáhá
svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů
Zaměstnanec
 má právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní doby
 musí dodržovat podmínky bezpečnosti práce
 Má povinnost předcházet škodám
 Má povinnost seznámit se s prac.řáde a dodržovat ho
 Má povinnost plnit úkoly stanovené nadřízeným pokud jsou v souladu s prac.smlouvou
Odborové orgány
 Odborové orgány jsou organizace zaměstnanců k hájení a prosazovaní mzdových, pracovních a
sociálních zájmů zaměstnanců vůči zaměstnavatelům.
 Významné místo jim zaručuje LZPS – každý má právo svobodně se sdružovat, odbory vznikají
nezávisle na státu, právo na stávku je zaručeno.
 Mají právo účastnit se pracovně právní vztahů, včetně kolektivních vyjednávání.
 Právo uzavřít kolektivní smlouvu za zaměstnance má pouze odborová organizace.

Tripartita – systém pracovních vztahů, v nichž vedle zaměstnanců a zaměstnavatelů je zastoupen i stát.
Cílem je formou dohody předcházet v  kritických hospodářských situacích konfliktům a zajistit sociální
smír.

20b) Pracovní poměr – druhy, vznik, změna a zánik

 Vzniká prac. smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a to na základě svobodného projevu.

 Jeho obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti a jejich základem je pracovní závazek
 FO se musí podrobit lékařské prohlídce před uzavřením smlouvy
 Musí být seznámen s prac. řádem a BOZP
 Obsahem pracovního závazku je povinnost zaměstnavatele umožnit zaměstnanci od sjednané doby
výkon práce v souladu s právními normami zákoníku práce.

Druhy pracovních poměrů

 hlavní pracovní poměr – takový, kde zaměstnanec pracuje převážnou část pracovního týdne u
jednoho zaměstnavatel
 další pracovní poměr
 na dobu určitou
 na dobu neurčitou

Vznik :
A/ jmenováním vzniká u vedoucích zaměstnanců, zejména rozpočtových či příspěvkových organizací
B/ volbou / družstva, sdružení občanů apod./
C/ uzavřením pracovní smlouvy je uzavírána písemně

Podstatné náležitosti pracovní smlouvy:

 druh práce, na který je zaměstnanec přijímán
 místo, kde bude práci konat
 den nástupu do práce

Další možné náležitosti pracovní smlouvy

 ujednání o mzdě
 zvyšování kvalifikace
 zkušební době /3 měsíce /
 přidělení služebního aut. a pod.
 bližší označení druhu a místa výkonu práce
 údaj o délce dovolené a způsobu vybírání
 údaj o výpovědních dobách /2 měsíce /
 údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení
 údaj o mzdě a způsobu odměňování, splatnosti mzdy, termínu výplaty, způsobu vyplácení mzdy…
Pracovní smlouva musí být se zaměstnancem uzavřena písemně! Právní jistota zaměstnance.
ZMĚNY PRACOVNÍHO POMĚRU
Obsah pracovního poměru je možné změnit jen dohodou. Změnu pracovní smlouvy je nutné provést
písemně. Může se týkat druhu práce, místa práce, dne nástupu, mzdy atd.

Převedení na jinou práci

A/ Zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci :
 pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobilost konat dosavadní práci
 nesmí-li konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo onemocnění nemocí z povolání
 koná-li těhotná zaměstnankyně práci, která by ohrožovala její těhotenství
 v zájmu ochrany zdraví jiných osob před infekčním onemocněním
 jestliže je toho třeba podle rozhodnutí soudu
 je-li zaměstnanec pracující v noci uznán nezpůsobilým pro noční práci

B/ Zaměstnavatel může převést zaměstnance na jinou práci

 bylo-li proti zaměstnanci zahájeno trestní řízení pro podezření z úmyslné trestné činnosti
spáchané při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním
 jestliže to je třeba k odvrácení, živelní události a to na nezbytně nutnou dobu.

Skončení pracovního poměru :

 dohodou – kdykoliv /pracovní neschopnost, mateřská /
 výpovědí
 jedná se o jednostranný právní úkon, jehož důsledkem je skončení pracovního poměru
 musí být písemná, podepsána a doručena druhému účastníkovi do vlastních rukou
 zaměstnavatel musí uvést důvod
 od okamžiku doručení běží lhůta výpovědi, doba dva měsíce a je stejná pro zaměstnance i
zaměstnavatele
 zaměstnavatel může dát výpověď zaměstnanci pouze z taxativních důvodů uvedených v ZP
/zrušení podniku, porušení kázně, nadbytečnost, ztráta odborné a zdravotní způsobilosti.../
 Povinnosti zaměstnavatele v souvislosti s výpovědí :
 Nedat výpověď v ochranné době /nemoc, mateřská/
 Do 15 ti dnů vydat pracovní posudek
 Vydat zaměstnanci zápočtový list
 Potvrzení o výši průměrného výdělku
 Povinnost vyplatit odstupné

 PP jeden rok - jednonásobek PMV (průměrný měsíční výdělek)

 PP 1-2 roky - dvojnásobek PMV
 PP více jak 2 roky- trojnásobek PMV
 Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru z důvodů pracovního úrazu, přísluší
odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

 okamžitým zrušením
 do jednoho měsíce od důvodu vedoucího k okamžitému zrušení PP
 do vlastních rukou jinak je neplatné
 důvodem je hrubé porušení pracovní kázně
 nebo pravomocné odsouzení za úmyslný trestný čin
 nesmí se dát ženě v době mateřské dovolené
 zrušením ve zkušební době- kdykoliv bez uvedení důvodů
 uplynutím sjednané doby
 dosažení věkové hranice odchodu do důchodu
 smrtí zaměstnance
 zánikem zaměstnavatele
 hrubé porušení režimu dočasné pracovní neschopnosti

20c) Pracovní kázeň, pracovní řád, pracovní doba

 Dodržování PN vztahujících se k pracovně právním vztahům všech osob v pracovním procesu.
 Zaměstnanec musí dodržovat právní normy platné v době jeho pracovního poměru.
 U některých zaměstnanců může do prac. kázně spadat i chovat se na veřejnosti tak, aby
nepoškozoval dobré jméno zaměstnavatele.
 Zaměstnanec musí pracovat svědomitě podle svých schopností, plnit pokyny nadřízeného.
 Být včas na pracovišti, odcházet po skončení prac. doby, kvalitně plnit prac. úkoly.
 Dodržovat právní předpisy, BOZP a předcházet škodám.
 Státní zaměstnanci musí rozhodovat nestranně, nepřijímat dary, nezneužívat informace.
 Vedoucí zaměstnanci musí řídit a kontrolovat činnost podřízených, nést důsledky za pochybení svých
podřízených.

Pracovní řád
 Zaměstnavatelé vydávají prac. řády = vnitřní předpisy, které musí zaměstnanec dodržovat. Jsou
závazné pro všechny zaměstnance. Upravují vnitřní chod podniku. Musí být veřejně přístupný. Všichni
zaměstnanci s ním musí být seznámeni. Nesmí být tvrdší než zákon.

Pracovní doba
 Pracovní doba je stanovena určitým počet pracovních hodin ve vztahu k určitému kalendářnímu
období (denní, týdenní, měsíční, roční).

Druhy pracovních režimů:

 Jednosměnný
 Dvousměnný
 Třísměnný
 Nepřetržitý – zaměstnanci se střídají ve směnách v nepřetržitém provozu.
 Pracovní pohotovostní doba
 Práce přes čas – je konaná zaměstnancem na příkaz. Práce nad rámec stanovené pracovní doby.
Nesmí činit víc jak 8h/týdně a max 150h/ročně. Zaměstnanci náleží příplatek 25% průměrného
hodinového výdělku a ve dnech nepřetržitého odpočinku 50%.

Stanovená týdenní pracovní doba

 Délka prac. doby týdně nesmí překročit 40h.
 Délka stanovená pracovní doby nesmí týdně překročit:
o U pracujících v podzemí 37,5h
o S třísměnným pracovním režimem 37,5h
o S dvousměnným pracovním režimem 38,75h
 Pružná pracovní doba = zaměstnanec si sám zvolí začátek případně konec prac. doby.
 Noční práce = práce v době mezi 22:00– 06:00h, kdy zaměstnanec odpracoval během noční doby
nejméně 3h. Náleží mu příplatek 20% průměrného hodn. výdělku.
 Přestávka v práci – zaměstnanec má právo po 6h nepřetržité práce na přestávku nejméně 30 min.
Mladistvý po 4,5h. tyto přestávky se napočítají do prac. doby. Bezpečnostní přestávky u řidiče po 4h
řízení. Při práci trvalého rázu u počítače po 1 na 5min, 2h na 10min, po3h na 15min.
21a) Postavení pracovního práva v Právním řádu ČR
 Pracovní právo je souhrnem právních norem upravujících pracovně právní vztahy mezi FO a PO a
vztahy s výkonem práce související. /dovolená, mzda, ochrana zdraví apod. /
 Pracovní právo je samostatným právním odvětvím, ale prolíná se s dalšími právními odvětvími
 Je na rozhraní práva veřejného a soukromého
 Pracovní právo upravuje právní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli
 PP mají svoji specifiku a to princip nadřízenosti /zaměstnavatel/ a podřízenosti /zaměstnanec/
 Výsledky pracovní činnosti zaměstnance jsou vlastnictvím jeho zaměstnavatele a práce zaměstnance
je odměněna mzdou, která je zdrojem jeho finančních příjmů
Prameny :
 Mezinárodní:
 Deklarace lidských práv
 Lisabonská smlouva
 Úmluvy mezinárodních organizací práce
 Vnitrostátní
 Ústava, LZPS
 Zákoník práce a kolektivní smlouvy

21b) Dovolená – druhy, způsoby čerpání. Mzda, plat.

Cílem dovolené je zotavení zaměstnance po práci.

Druhy:
 Dovolená za kalendářní rok – zaměstnanci, který konal alespoň 60 dní v roce. Výměra dovolené
činí alespoň 4 týdny v roce. Dovolená učitelů a pracovníků vys. škol je 8 týdnů. Zaměstnanci
přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Zaměstnanci přísluší
mzda za 4 týdny nevyčerpané dovolené: v případě skončení prac. Poměru a v případě, že
zaměstnanec nemohl tuto dovolenou vyčerpat do konce příštího kalendářního roku.
 Dovolená za odpracované dny – pokud zaměstnanec nekonal práci déle jak 60 dnů stejného
zaměstnavatele, náleží mu dovolená v délce 1/12 za každých 21 odpracovaných dní.
 Dodatková dovolená – dovolená zaměstnanců pracujících v těžkých a zdraví škodlivých
podmínkách činí 5 týdnů/rok (horníci,…).
 Mateřská dovolená – začíná 6 týdnů před termínem porodu. V souvislosti s porodem a péčí o dítě
náleží matce dovolená po dobu 28 týdnů. Na mateřskou dovolenou může nastoupit i otec a to 6
týdnů po porodu. Pokud matka porodila 2 a více dětí – 37 týdnů.
 Rodičovská dovolená – k péči o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout na žádost rodičů
dovolenou nejdéle do 3 let dítěte.

Čerpání dovolené
 Určuje zaměstnavatel podle plánu dovolených.
 Pokud je čerpána po částech, musí činit jedna část min. 14 dní.
 Zaměstnavatel může učit hromadné čerpání dovolené.
Zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené:
 V době pracovní neschopnosti
 V době mateřské či rodičovské dovolené
 V době vojenských cvičení
Krácení dovolené:
 Pro výkon testu odnětí svobody či vazby
 Pro neomluvené a zmeškané směny
 Pro překážky v práci na straně zaměstnance
Dovolená se krátí za každou neomluvenou směnu o 1 – 3 dny.
Každý zaměstnanec má právo na nejméně 2 týdny dovolené.

Mzda a plat
- za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda a plat nebo odměna z dohody

Mzda = peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem za práci a to zpravidla podnikatelským subjektům.

Plat = je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, který je:
 Stát, Uzemní samosprávní celek, Státní fond, Příspěvková organizace, Školská pracovní osoba,
Rozpočtové organizace
Mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle prac. výkonnosti .
Výše mzdy se sjednává především v pracovní smlouvě a výše mzdy nesmí být nižší, než minimální mzda
Za mzdu se nepovažují plnění poskytovaná podle zvláštních předpisu souvisejících se zaměstnáním:
odstupné, cestovní náhrady, odměny za prac. Pohotovost, náhrada mzdy, výnosy z akcií, přesčasy,
příplatky za práci v noci…

Minimální mzda
 Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci. Do mzdy se pro tento účel nezahrnuje
mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním
prostředí a za práci v sobotu a neděli
 Základní sazba minimální mzdy činní nejméně 13 350 Kč za měsíc
 Nedosáhne-li mzda, plat nebo odměna z dohody minimální mzdy, je zaměstnatel povinen zaměstnanci
poskytnout doplatek

Mzda za noční práci a další příplatky

 Příplatek za noční práci- u platu příplatek 20% u mzdy 10%
 Zvláštní příplatek- zaměstnanci, který vykonává práci v prac. podmínkách spojených s mimořádnou
zátěží, rizikem ohrozí života a zdraví nebo obtížnými par. Režimy, přísluší zvláštní příplatek
 Příplatek za vedení- vedoucímu zaměstnanci přísluší příplatek, a to podle stupně řízení a náročnosti
řídící práce
 Osobní příplatek
 zaměstnanci, který dosahuje dobrých par. výsledků, může zaměstnavatel poskytnout osobní
příplatek až do výše 50% platového tarifu
 Zaměstnanci, který je vynikajícím odborníkem a vykonává práce zařazené do desátá až šestnácté
platové třídy, může zaměstnavatel poskytnout osobní příplatek až do výše 100% platového tarifu
 Odměna- za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného prac. Úkolu může zaměstnavatel
poskytnout zaměstnanci odměnu
 Platový výměr
 zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci v den nástupu doprán platový výměr, který musí být
písemný
 V platovém výměru je zaměstnavatel povinen uvést údaje o platové třídě a platovém stupni, do
nichž je zaměstnanec zařazen, a o výši platového tarifu a ostatních pravidlech měsíčně
poskytovaných složek platu
21c) Druhy odpovědnosti za škodu dle zákoníku práce.

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu

 Zaměstnavatel odpovídá za škodu zaměstnanci vzniklou prac. úrazem.
 Zaměstnavatel odpovídá za škodu vzniklou zaměstnanci nemocí z povolání.
 Zaměstnavatel musí nahradit škodu, i když dodržel všechny povinnosti vyplývající z právních
norem, pokud se povinnosti nahradit škodu nesprostí.
Zaměstnavatel se odpovědnosti zprostí, pokud dokáže, že škoda vznikla:
 Tím, že zaměstnanec porušil právní nebo jiné předpisy, i když s nimi byl seznámen.
 V důsledku opilosti postiženého.
Zaměstnavatel se nesmí zprostit odpovědnosti, pokud zaměstnanec strpěl pracovní úraz při
odvrácení škody hrozící zaměstnavateli.

 Škoda se zpravidla charakterizuje jako majetková újma vyčíslitelná v penězích- škoda skutečná, ušlý
zisk
 Každý zaměstnanec i zaměstnavatel má povinnost předcházet škodám na majetku, životě i zdraví

Druhy odpovědnosti dle zákoníku práce

 Obecná odpovědnost za škodu
 Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněním porušením
povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ní
 Podmínky:
 porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ní
 vznik škody (majetková újma vyčíslitelná v penězích)
 příčinná souvislost mezi porušením povinnosti zaměstnancem a vznikem škody
 zavinění zaměstnance (úmyslné, nedbalostní)
 Rozsah náhrady je v plné výši pokud ji zaměstnanec způsobil úmyslně v opilosti nebo pod vlivem
návykové látky. Jinak nesmí náhrada škody převýšit 4,5 násobek průměrného měsíčního hrubého
výdělku!

 Zvláštní druhy odpovědnosti

 Odpovědnost za škodu na odložených věcech
 pokud si zaměstnanec odložil věci na místo k tomu určené (šatna, skříňka, pracovní stůl)
odpovídá za ni zaměstnavatel a nemůže se této odpovědnosti zprostit (do výše 5 000 kč)
 Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech
 Uraz při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s prací (bolestné, náhrada za ztrátu
výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po ni, náhrada věcné škody, náhrada nákladů
vynaložených na léčení)
 Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách
 Tehdy byla-li zaměstnancem uzavřená písemná dohoda o hmotné odpovědnosti, potom zákon
předpokládá presunci zavinění manka a je na zaměstnanci, aby se vyvinil a odpovědnosti se
zprostil
 Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů
 Zaměstnanec odpovídá za věci, které mu byly předány oproti podpisu. Podmínkou je, že
zaměstnanec musí mít tyto věci ve své dispozici. Opět zde je princip předpokládaného
zavinění

Pracovní úraz není úraz, který se zaměstnanci stal při cestě do práce nebo z ní.
22a) Správní právo, prameny, veřejná správa, její úkoly, dělení a organizace

Zákon č. 500/2004 Sb. ze dne 24. června 2004 správní řád

 Správní právo je nejrozsáhlejším odvětví českého práva, které upravuje veřejnou správu, její
organizaci a činnost včetně vztahů vznikajících při jejím výkonu mezi příslušníky veřejné správy
na jedné straně a FO, PO na straně druhé.
Člení se na:
 Správní právo hmotné (upravuje práva a povinnosti veřejné správy a PO a FO)
 Správní právo procesní (upravuje postupy správních orgánů ve správních řízeních)

Prameny pole stupně právní síly:

 prameny práva jsou normy, ve kterých je právo obsaženo
- ústavní zákony
- zákony
- vyhlášky a nařízení ministerstev
- vyhlášky a nařízení krajů a obcí

Veřejná správa
 Úkolem veřejné správy je prostřednictvím orgánu výkonné moci rozhodnout, řídit a organizovat
veřejné záležitosti při realizaci zákonů na veřejných úsecích.
 Je to dynamická složka, která nadřazeně zasahuje a zajišťuje ve veřejném zájmu úkoly, které se
mění podle vývoje společnosti a jsou označovány jako veřejný zájem nebo státní úkoly
 Odráží historii, politické, ekonomické a kulturní podmínky jednotlivých zemí v daném období
společenského vývoje. Každý stát má svá vlastní specifika
 Prostřednictvím veřejné správy stát realizuje státní politiku, která je výrazem jeho zájmu a vůle
vůči podřízeným složkám
Hl. úkoly:
 Ochrana veřejného pořádku, státu a životního prostředí
 Realizace zahraniční politiky
 Provádění hospodářské politiky státu
 Péče v sociální oblasti (zdravotnictví, kultura…)
 Zabezpečování dopravy a spojů
 Trestání přestupků a jiných správních deliktů
 Rozhodování a právech a povinnostech osob
Je rozdělena do 2 oblastí:
 Státní správa – ministerstva, vláda a jim podřízené složky
o Ústřední a místní
 Samospráva – obce a kraje
o Územní a zájmovou
Ke svojí činnosti si utváří další ústřední a poradní orgány:
o Česká školní inspekce, Česká obchodní inspekce
o Katastrální úřad, Báňský úřad
o Policie ČR a vězeňská služba…

Kompetence Ministerstva vnitra:

o Veřejný pořádek a bezpečnost
o Státní symboly
o Krizové řízení a IZS
o Státní hranice
22b) Územní samospráva, její orgány

Obce jsou základní samosprávní celky – vesnice, města, statutární města, hl. město Praha
Obce mají 2 úkoly:
 Zabezpečovat vlastní samosprávu
 Plnit přenesené úkoly státní správy
Obec, která má více než 3 000 obyvatel se nazývá městem.
-občanem obce je FO, která je občanem ČR a má v obci trvalé bydliště
- obec může používat svůj znak, prapor a razítko
- může ukládat pokuty až 200 tisíc korun
Základ samosprávy je založen na:
o Osobním základu obce
o Katastrálním vymezení obce
o Ekonomickém základu obce

Orgány obce:
 Zastupitelstvo obce – nejvyšší samosprávní orgán. Počet zastupitelů je závislí na velikosti obce 5
– 55 členů. Zastupitelstvo rozhoduje o rozvoji obce, schvaluje územní plán, rozpočet obce,
vydává vyhlášky, zřizuje obecní policii. Z řad zastupitelů se volí starosta, místostarosta a rada
obce. Zastupitelstvo se schází dle potřeby, nejméně 1x za 3 měsíce, z jednání se vede zápis a
usnesení je platně při nadpoloviční většině.
 Rada obce – je výkonným orgánem. Organizuje, řídí, kontroluje chod obce a ze své činnosti je
odpovědná zastupitelstvu obce. Tvoří ji starosta, místostarosta a další členové voleni ze
zastupitelů. Má 5 – 11 členů. Nevolí se v obcích kde je méně jak 15 zastupitelů. Schází se podle
potřeby, jednání jsou neveřejná, pořizuje se zápis a musí být nadpoloviční většina.
 Starosta obce – zastupuje obec navenek, zodpovídá se zastupitelstvu. Svolává a řídí
 zastupitelstvo a radu obce. Uzavírá a končí pracovní poměr zaměstnanců obce. Plní úkoly
stanovené zákonem. Odpovídá za informování veřejnosti.
 Obecní úřad – tvoří budovy, starosta, místostarosta, tajemník a zaměstnanci
obecního úřadu. Plní úkoly uložené zastupitelstvem nebo radou obce.

Kraje
– územní společenství občanů, kterému náleží právo na samosprávu.
Královéhradecký, pardubický, Středočeský, Moravský, Vysočina, Jihočeský, Karlovarský, Praha, Zlínský,
Liberecký, Ústecky, Jihomoravský, Plzeňský, Olomoucký
 Zastupitelstvo
 Výkon zastupitele je veřejná funkce. Předkládá návrhy zákona PS. Vydává vyhlášky kraje. Provádí
kontrolní činnost atd.
 Rada kraje
 Hejtman kraje
 Krajský úřad

22c) Úkoly v přestupkovém řízení- zákon č.250/2016 Sb. o přestupcích

Upravuje podmínky odpovědnosti osob za přestupek, druhy správních trestů, postupy správních orgánů
Přestupkové řízení spadá do správního práva
Přestupek-je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen,
vykazuje znaky stanovené zákonem a nejde o TČ
Odpovědná FO za přestupek
 0-15=nezletilí
 15-18=mladiství
 18-> dospělí

Zásady přestupkového řízení:

 Zásada ústnosti
 Zásada presumpce neviny
 Zásada in dubio pro reo
 Zásada obhajoby
 Zásada neveřejnosti
Okolnosti vylučující protiprávnost:
 krajní nouze (paragraf 28)
 nutná obrana (paragraf 29)
 svolení poškozeného (paragraf 30)
 přípustné riziko (paragraf 31)
 oprávněné použití zbraně (paragraf 32)
Zánik odpovědnosti za přestupek:
- uplynutím promlčecí doby (1rok, 3roky horní sazba pokuty vyšší jak 100tis)
- smrtí FO
- zánikem PO, která nemá právního nástupce
- vyhlášením amnestie
Příslušnost v řízení o přestupcích
 Místní - dle místa spáchání
 Věcná – nestanoví-li zákon jinak je příslušným orgánem obecní úřad s rozšířenou působností
o Obce, orgány PČR, jiné správní orgány / celní úřady, úřady práce, finanční a katastrální úřady atd. /

Fáze přestupkového řízení:

1. Přípravné řízení
 Jeho hlavním úkolem je zjistit skutečnosti, které by vedly k zahájení přestupkového řízení. Podněty
podávají nejčastěji orgány PČR, které mohou vyžadovat :
o Podání vysvětlení, odborná vyjádření
o Podklady od státních orgánů
o Vyčíslení škody
o Lékařská vyšetření a odběry krve
o Ohledání místa činu a další úkony
O zjištěných skutečnostech sepíše orgán policie úřední záznam, založí spis, ve kterém jsou oznámení a
další listinné a jiné důkazy a potom nejpozději do 30 dní věc oznámí místně a věcně příslušnému orgánu:
 Státnímu zástupci /pokud jde o trestný čin/
 Orgánu samosprávy
 Příslušnému orgánu- kázeňské přestupky /AČR, PČR, vězeňská služba, BIS, další bezpečí. služby/
 Jinému příslušnému správnímu orgánu /celní úřad, Česká obchodní inspekce, hygiena,
živnostenský úřad, atd./

Správní orgán věc odloží:

- Z důvodů imunity, amnestie
- Z důvodu nezletilosti, duševní poruchy
- Z důvodu promlčení a prekluze – 1 rok u přestupků
 - Osoba zemřela před zahájením řízení
2. Řízení o přestupku - dokazování
 Zahájením řízení se občan podezřelý z přestupku stává obviněným z přestupku.
 Účastníci řízení se mohou nechat zastupovat advokátem, zástupce je povinen se prokázat plnou mocí
 Zákonný zástupce je určen přímo zákonem a to v případu nízkého věku a nedostatku plné právní
způsobilosti.
 Projednávání přestupků probíhá ústně a je neveřejné
 Nejprve se vždy k oznámení vyjadřuje obviněný
 Dokazování provádí vždy správní orgán a průběh celého řízení je protokolován

Způsob ukončení řízení

· Obviněný není vinen, nedopustil se přestupku
· Obviněný je vinen a k zjednání nápravy stačilo projednání přestupku a trest není uložen
· Obviněný je vinen a uloží se mu sankce:
 Napomenutí
 Pokuta
 Zákaz činnosti
 Propadnutí věci
· Po projednání přestupku mohou být uložena i ochranná opatření, která nejsou trestem, ale částečně
omezují účastníka řízení na určitých právech. / zákaz návštěvy kulturních, sportovních a dalších akci /

Řízení se zastavuje v těchto případech:

o Skutek se nestal, nebo není přestupkem
o Skutek nespáchal obviněný
o Spáchání skutku nebylo prokázáno
o Imunita, obviněný zemřel
o Za přestupek byla uložena bloková pokuta
o Odpovědnost za skutek zanikla, navrhovatel vzal svůj návrh zpět

3. Rozhodnutí o přestupku:
Je závěrem celého řízení, musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci, má nejprve
ústní a následně písemnou formu.

Zvláštní druhy přestupkového řízení:

 Přestupkové řízení proti mladistvým
 do 15 let nezletilý
 od 15 do 18 let mladiství (potřeba prozkoumat poměry ve kterých vyrůstá, zda nesloužil 3.osobě)
 Přestupky osob podléhajících zvláštní pravomoci
 bezpečnostních sborů, vyřizují se podle kázeňského řádu
 Přestupky osob požívající imunitu a výsady
 nelze projednat přestupky (prezident, poslanci)
 Příkaz na místě a příkazový blok
 provádí se na místě, pokud je přestupek spolehlivě zjištěn (bloková pokuta nebo napomenutí)
 Řízení o návrhových deliktech- až na základě návrhu poškozeného
 Příkazní řízení
 je zkrácené přestupkové řízení, lze využít pokud:
o Nejsou pochybnosti o tom, že pachatel se dopustil přestupku
o Věc nebyla vyřízena blokově
o Nemá být rozhodnuto o náhradě škody
o Nejedná se o mladistvého
 o Pokuta max. do 10tis
23a) Pojem a předmět trestního řízení, prameny a související vědní obory
Trestní právo- je odvětvím veřejného práva a dělí se na hmotné a procesní
Trestní právo procesní
zákon č. 141/1961 Sb. + novelizace
zákon č. 41/2009 Sb. - trestní řád
Systematika trestního řádu- 5 částí a 25 hlav
1. část- společná ustanovení
2. část- přípravné řízení
3. část- řízení před soudem
4. část- úkony související s trestním řízením
5. část- přechodná a závěrečná ustanovení
Trestní právo procesní- trestní řád - chrání společnost před trestními činy, upravuje postup OČTŘ
při zjišťování a řešení tak, aby TČ byly odhaleny a pachatelé podle zákona potrestáni

TRESTNÍ ŘÍZENÍ
 zákonem upravený postup podle trestního řádu pro OČTŘ a další subjekty
 trestního řízení, jehož úkolem je zjistit, zda byl TČ spáchán, odhalit pachatele a uložit mu sankci,
dále působící k upevňování zákonnosti ve státě, vydává občany a předchází trestné činnosti
Předmět TŘ- úprava postupu zjišťování a objasňování tr. činnosti a úpravu práv a povinností OČTŘ
HLAVNÍ ÚKOLEM JE :
a) zjištění pachatele
b) zjištění skutku
c) právní kvalifikace skutku
d) vyložit a vykonat trest
e) rozhodovat o ochranných opatřeních
f) rozhodovat o nároku poškozeného na náhradu škody
Související právní odvětví a vědní obory
- trestní právo hmotné /ústavní právo/
- mezinárodní práva /kriminalistika, ohledání místa činu/
- soudní psychiatrie, soudní psychologie /motivace jednání/
- kriminologie a penologie /kriminalistika a vězeňství/
PRAMENY
- Ústava, LZPS
- Mezinárodní ratifikované smlouvy
- Nálezy ústavního soudu
- Zákon o trestní řízení (trestní řád)
- Zákon o policii, o vězeňské službě, o soudech, o státním zástupci, o znalcích a tlumočnících

23b) Zásady trestního řízení

Zásady trestního řízení
- Zásadami rozumíme právní principy, jimiž se řídí trestní řízení, jsou základem pro práci OČTŘ
- ZÁSADY = musí být vyhledávány a aplikovány ve souladu s listinou základních práv a svobod
A/ Zásady společné celému trestnímu řízení
 řádný zákonný proces (stíhat lze jen způsobem stanoveným TŘ)
 zásada přiměřenosti (co nejméně zasahovat do lidských práv)
 zásada rychlého procesu
  zásada práva na obhajobu

B/ Zásady zahájení trestního řízení

 zásada oficiality (OČTŘ postupují v TŘ z úřední povinnosti, nevyčkávají na návrhy a podněty)
 zásada legality (státní zástupce je povinen stíhat všechny TČ o nichž se dozví)
 zásada obžalovací (řízení před soudem jo možno jen na základě obžaloby podané státním zástupcem
C/ Zásady dokazovací
 zásada presumpce neviny -in dubio pro reo- (pochybnosti mluví ve prospěch obviněného a kdo nebyl
odsouzen pravomocným rozsudkem - nelze na něho hledět jako na neviného)
 zásada bezprostřednosti (přihlíží se k důkazům provedených před soudem a před stejným senátem)
 zásada vyhledávací (okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného)
 zásada ústnosti (svědci, znalci, tlumočníci, obviněný)
 zásada volného hodnocení důkazů (pro OČTŘ ve všech stádiích trestního řízení)
D/ Zásada veřejnosti
E/ Zásada spolupráce OČTŘ se zájmovým sdružením občanů
F/ Zásada zjištění skutkové podstaty bez důvodných působností

23c) Subjekty trestního řízení a jejich úlohy v jednotlivých etapách

Subjekty trestního řízení
subjekty trestního řízení jsou ty osoby, které mají vliv na průběh trestního řízení. Trestní řád dává
subjektům určitá procesní práva a ukládá povinnosti
 OČTŘ (soud, státní zástupce, policejní orgány)
 Osoba, proti níž se vede trestní řízení
 obhájce
 poškozený
 zúčastněná osoba
 osoby se samostatnými obhajovacími právy (ZZ, opatrovník, sourozenec, osvojitel, manželka)
 úředník probační a mediační služby
 znalec, tlumočník, zapisovatel, svědek
 zástupce zájmového sdružení občanů
 orgán sociálně-právní ochrany

Vývojové stádium PODEZŘELÁ OBVINĚNÁ OSOBA OBŽALOVANÁ ODSOUZENÁ OSOBA

pachatele OSOBA OSOBA
PŘEDBĚŽNÉ HLAVNÍ LÍČENÍ OPRAVNÉ VYKONÁVACÍ
PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ PROJEDNÁNÍ ŘÍZENÍ ŘÍZENÍ
OBŽALOBY
PROVĚŘOVÁNÍ VYŠETŘOVÁNÍ
Končí vynesením
rozsudku
Začíná obvinění
PŘIJETÍ
TRESTNÍ STÍHÁNÍ
TRESTNÍHO
POLICEJNÍ ORGÁN +
OZNÁMENÍ
STÁTNÍ ZÁSTUPCE (SZ) SZ + SOUDCE SOUDCE + SZ
= NEZASTUPITELNÁ ÚLOHA
NEPOVINNÁ POVINNÁ ČÁST ZÁVISÍ NA
POVINNÁ ČÁST TŘ ČÁST TŘ TŘ ODVOLÁNÍ
= U SLOŽITÝCH ODSOUZENÉ
PŘÍPADŮ OSOBY
 TRESTNÍ ŘÍZENÍ

Obviněný a obhájce
Podle stádií trestního řízení nazýváme osobu proti které, je vedeno tr. řízení:
 Podezřelý – není zahájeno tr. stíhání
 Obviněný – zahájeno tr. stíhání až do hlavního líčení
 Obžalovaný – po nařízení hlavního líčení
 Odsouzený-vydán rozsudek, který nabyl právní moci
Práva obviněného
 Má právo nevypovídat, radit se se svým obhájcem.
 Nesmí být donucen k doznání silou nebo psychických nátlakem.
 Má právo vyjadřovat se ke všem skutečnostem dávajícím mu za vinu.
 Pokud si nezvolí sám obhájce, je mu stanoven soudem.
 Může se obhajovat sám, může lhát a vymýšlet si, ale nesmí nikoho křivě obvinit.
 Má právo prostudovat si celý spis, být přítomen při projednávání věci a hl. líčení.
 Má právo na závěrečnou řeč, používat svůj rodný jazyk.
 Má právo podávat opravné prostředky, a aby vše bylo projednáno co nejrychleji
Obhájce
a) Zvolený- se kterým s obviněným domluví
b) Ustanovený- ex-offo- ustanovuje soud
 Vysokoškolsky vzdělaná osoba (úplné právnické vzdělání, advokát)
 Je právním zástupcem osoby, proti které se vede TŘ
 Hájí zájmy obviněné osoby a poskytuje ji právní pomoc
 Pomáhá zajišťovat okolnosti svědčící v prospěch obviněného
 Má právo nahlížet do spisu, účastnit se vyšetřovacích úkonů
 Mluvit s obviněným ve vazbě bez přítomnosti 3 osoby
 Klást otázky svědkům, pronést závěrečnou řeč

Nutná obhajoba- i tehdy, když si to obviněný nepřeje

- Vazba, výkon trestu odnětí svobody
- Mladiství, zbaví způsobilosti k právním úkonům
- Řízení proti uprchlíkům a os., kdy zákon stanoví hranici vyšší jak 5 let
Další osoby s obhajovacími právy- SZ, opatrovník
Mají právo zvolit obviněnému obhájce, podávat návrhy na opravné prostředky, zúčastnit se všech úkonů,
kterých se účastní obviněný: blízké osoby, v řízení proti mladistvým- orgán sociální právní ochrany

Poškozená osoba
Poškozený- ten, komu bylo TČ ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda
Poškozený může být: FO, PO, Stát
 Poškozený může dát tr. oznámením podmět k tr. stíhání
Právo žádat, aby soud v TŘ uložit v rozsudku povinnost nahradit škodu, kterou lze vypočítat v penězích

Poškozený je procesní stranou, která má právo předkládat návrhy na:

 Doplnění dokazování, nahlížet do spisu, zúčastnit se hl. líčení
 Je oprávněn navrhnout soudu povinnost obviněnému nahradit škodu
 Má nárok na náhradu nákladů potřebných k uplatnění svých nároků
 Má právo vyslýchanému klást otázky
Druhy rozhodnutí soudu o nároku poškozeného:
 Přizná poškozenému nárok na náhradu celé škody vůči obžalovanému
  Odkáže poškozeného s celým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních
 Přizná uplatněný nárok jen z části a se zbytkem škody odkáže poškozeného na OSŘ
24a) Trestní právo procesní, práva a povinnosti OČTŘ

TRESTNÍ PRÁVO - je odvětvím veřejného práva a dělí se na hmotné a procesní

Trestní právo procesní

zákon č. 141/1961 Sb. + novelizace
zákon č. 41/2009 Sb. - trestní řád
Systematika trestního řádu- 5 částí a 25 hlav
1. část- společná ustanovení
2. část- přípravné řízení
3. část- řízení před soudem
4. část- úkony související s trestním řízením
5. část- přechodná a závěrečná ustanovení

Trestní právo procesní- trestní řád - chrání společnost před trestními činy, upravuje postup OČTŘ
při zjišťování a řešení tak, aby TČ byly odhaleny a pachatelé podle zákona potrestáni

TRESTNÍ ŘÍZENÍ
 zákonem upravený postup podle trestního řádu pro OČTŘ a další subjekty
 trestního řízení, jehož úkolem je zjistit, zda byl TČ spáchán, odhalit pachatele a uložit mu sankci,
dále působící k upevňování zákonnosti ve státě, vydává občany a předchází trestné činnosti
Předmět TŘ- úprava postupu zjišťování a objasňování trestní činnosti a úpravu práv a povinností OČTŘ

HLAVNÍ ÚKOLEM JE :
a) zjištění pachatele
b) zjištění skutku
c) právní kvalifikace skutku
d) vyložit a vykonat trest
e) rozhodovat o ochranných opatřeních
f) rozhodovat o nároku poškozeného na náhradu škody

Související právní odvětví a vědní obory

- trestní právo hmotné /ústavní právo/
- mezinárodní práva /kriminalistika, ohledání místa činu/
- soudní psychiatrie, soudní psychologie /motivace jednání/
- kriminologie a penologie /kriminalistika a vězeňství/

PRAMENY
- Ústava, LZPS
- Mezinárodní ratifikované smlouvy
- Nálezy ústavního soudu
- Zákon o trestní řízení (trestní řád)
- Zákon o policii
- Zákon o vězeňské službě
- Zákon o soudech
- Zákon o státním zástupci
- Zákon o znalcích a tlumočnících
24b)Práva a povinnosti OČTŘ (soudy, SZ, PO)
Soudy
- Hlavním úkolem soudů je rozhodovat spory patřící do jejich pravomoce a to v oblastech
a) civilní řízení (projednávat a rozhodovat spory v občanském správním řízení)
b) trestní řízení (projednávat a rozhodovat v trestných věcech
 Toto vykonávají nezávislé soudy ČR
 rozhoduje senát nebo samosoudce, před soudem jsou si všichni rovni
 soudní dvoinstančnost, možnost opravných prostředků

Soudce-vysokoškolsky vzdělaná osoba jmenovaná do funkce prezidentem

Pravomoc soudů - je dána trestním řádem
Příslušnost soudů - vymezení okruhů působnosti mezi soudy různých stupňů

A/ Věcná příslušnost
- řízení prvním stupni koná z pravidla okresní soud, pokud zákon nestanová jinak
- krajský soud slouží jako odvolací soud nebo začíná v právním stupni u dolní sazby nejméně 5 let
B/ Místní příslušnost
- soud, v jehož obvodu: byl trestný čin spáchán
- soud, v jehož obvodu obviněný bydlí nebo pracuje
- soud, v jehož obvodu vyšel čin najevo

Rozhodování soudů v přípravném řízení j e zapotřebí z důvodu zásahu do svobod jedince rozhodnutí
soudce na návrh státního zástupce při :
- vzetí do vazby - zatčení
- domovní prohlídce - odposlech
- zkoumání duševního stavu - použití agenta
- sledování osob a věcí - otevření zásilky, záměně zásilky

Organizace soudů
Nejvyšší soud Brno
Nejvyšší správní soud Brno
Vrchní soudy Praha, Olomouc
Krajské soudy, Okresní soudy, Obvodní soudy, Městský soud Praha

Státní zástupce (jmenován ministerstvem vnitra)

 podává jménem státu ve veřejném zájmu obžalobu v tr. řízení a dozoruje dodržování zákonnosti v
přípravném řízení
 jen on: oprávněn k podání obžaloby, soud rozhoduje jenom o skutku, jenž je uveden v žalobním návrhu

Státní zástupce jako OČTŘ je:

 orgán veřejné žaloby v trestním řízení
 vykonává dozor nad dodržování právních předpisů, kde se vykonává vazba, odnětí svobody, ochranné
líčení, zabezpečovací detence a všude kde je omezována svoboda

Při výkonu dozoru je oprávněn:

- dávat pokyny k vyšetřování trestního činu
- vyžadovat od PO spisy za účelem prověření jejich postupu
- zúčastňovat se provádění úkonů PO
 - osobně provádět vyšetřování
- rušit nezákonná rozhodnutí PO
Výlučné úkony státního zástupce
- rozhodnout o zastavení stíhání
- podat obžalobu
- rozhodnout o prodloužení vazby
- nařídit exhumaci mrtvoly
- vyžádat obviněného z ciziny
- zajistit majetek obviněného

V přípravném řízení při šetření trestné činnosti je potřebný předchozí souhlas státního
zástupce pro PO v těchto případech:
- zadržení podezřelého
- příkaz k odnětí věci
- zajištění peněz v bance
- osobní prohlídka
- prohlídka obytných prostor a pozemků
Předchozí příkaz musí být vždy PÍSEMNÝ!!! Organizace státních zastupitelství je stejná jako u soudů
(nejvyšší Brno, Vrchní Praha a Olomouc, Krajské, Okresní a Obvodní)

Policejních orgánů
 Úkolem PO je vydávat a pověřovat oznámení a vyšetřovat TČ.
 Při své práci postupuje z vlastní iniciativy a co nejrychleji.
 Při provádění těchto úkolů je vázán pokyny státního zástupce.
 V průběhu TŘ vystupují PO hlavně ve fázi přípravného řízení, kde pomáhají SZ šetřit tr. činnost.
Policejními orgány se rozumí:
 Útvary PČR, Inspekce PČR, Vojenská policie, Vězeňská služba, BIS, Celní orgány

Místí příslušnost PO se odvozuje:

 Od místa spáchání TČ
 Od místa trvalého bydliště podezřelé osoby
 Od místa kde TČ vyšel najevo

 PO jsou povinni při plnění úkolů navzájem spolupracovat a plnit úkoly i pro jiné PO a to na základě
písemného dožádání (zpravidla do 10 dnů).
 K rychlému zásahu PO se zřizují výjezdové skupiny, které se zpravidla skládají z kriminalisty,
kriminalistického technika, psovoda a dalších PO dle potřeby případy. Ty vyjíždějí na místo činu a
provádějí neodkladné a neopakovatelné úkony.
 PO je povinen informovat SZ o stavu tr. řízení, na žádost mu předloží ke kontrole originál spisu.
 K úkonům, kde rozhoduje soud, předloží PO SZ podnět (písemný), aby soudce vydal příkaz
k provedení požadovaných procesních úkonů.

24c) Role OČTŘ v jednotlivých etapách trestního řízení

Podle trestního řádu lze rozdělit tr. řízení na jednotlivé etapy:
1. Přípravné řízení – úkolem je obstarat podklady pro podání žaloby. Hlavní práce je na PO a státním
zástupci. Tento úsek začíná přijetím nebo vyhledáním podnětu o TČ a končí podáním žaloby.
  Prověřování – od přijetí oznámení do zahájení tr. stíhání usnesením. Shromažďují se podklady
důležité pro rozhodnutí, zda byl TČ spáchán. Zajišťuje se důkazní materiál. Pokud PO prokáže, že
se nejedná o podezření z TČ tak věc odloží nebo ji odevzdá jinému orgánu k prošetření.
 Vyšetřování –tr. stíhání až podání obžaloby. Pokračuje, pokud se prokáže, že byl TČ spáchán a že
ho spáchala osoba a nejdou zde okolnosti vylučující zahájení tr. stíhání. Po je odpovědný za
zákonné plnění všech úkonů. SZ má právo zasahovat a řídit činnost PO. Nese odpovědnost nad tr.
stíháním. Obviněný nesmí být k výpovědi donucen, má právo nevypovídat, může lhát.

2. předběžné projednání obžaloby – nepovinná etapa, následuje po ukončení přípravného řízení a před
hl. líčením. Provádí ho senát, jestliže po prostudování spisu dojde k názoru, že není možné nařídit hlavní
líčení. Je nutno prověřit zda PO a SZ dodrželi zákon o průběhu TŘ. Přezkoumává důvody obžaloby. Nelze
posuzovat otázku viny a trestu (to lze jen hl. líčení).
Varianty rozhodnutí:
 Postoupí věc jinému orgánu
 Zastaví tr. Stíhání, Přeruší trestní stíhání
 Vrátí věc státnímu zástupci
 Nařídí hlavní líčení

3. hlavní líčení – nejdůležitější stádium trestního řízení. Rozhoduje o vině a trestu. Lze ho konat jen na
základě obžaloby. Vedoucí úlohu má soud. Státní zástupce ztrácí právo rozhodovat.
Má 4 fáze:
 Zahájení – zahajuje předseda senátu. Za přítomnosti senátu, zapisovatele, SZ. Pokud se některá
z následujících stran nedostavíodročení. SZ na výzvu předsedy senátu přednese obžalobu.
 Dokazování – po přednesení obžaloby a vyjasnění otázky na splnění případné náhrady škody, soud
přejde k dokazování. SZ dokazuje vinu obžalovanému. Odpovědnost za zjišťování skutkového
stavu věci nese soud.
 Závěr – po ukončení dokazování dostanou prostor závěrečné řeči. Po jejich skončení a po poradě
má obžalovaný právo na poslední slovo.
 Rozhodnutí – soud rozhoduje o skutku, který je uveden v obžalobě.
Alternativy rozhodnutí:
 Vrácení věci státnímu zástupci na dořešení
 Vynesení rozsudku (odsuzující, zprošťující)
 Postoupení věci jinému orgánu (jinému soudu pro nepříslušnost…)
 Zastavení tr. Stíhání, Podmíněné zastavení tr. stíhání
 Přerušení tr. stíhání (dočasné opatření)
Vývojové stádium PODEZŘELÁ OBVINĚNÁ OSOBA OBŽALOVANÁ ODSOUZENÁ OSOBA
pachatele OSOBA OSOBA
PŘEDBĚŽNÉ HLAVNÍ LÍČENÍ OPRAVNÉ VYKONÁVACÍ
PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ PROJEDNÁNÍ ŘÍZENÍ ŘÍZENÍ
OBŽALOBY
PROVĚŘOVÁNÍ VYŠETŘOVÁNÍ
Končí vynesením
rozsudku
Začíná obvinění
PŘIJETÍ
TRESTNÍ STÍHÁNÍ
TRESTNÍHO
POLICEJNÍ ORGÁN +
OZNÁMENÍ
STÁTNÍ ZÁSTUPCE (SZ) SZ + SOUDCE SOUDCE + SZ
= NEZASTUPITELNÁ ÚLOHA
NEPOVINNÁ POVINNÁ ČÁST ZÁVISÍ NA
POVINNÁ ČÁST TŘ ČÁST TŘ TŘ ODVOLÁNÍ
= U SLOŽITÝCH ODSOUZENÉ
 PŘÍPADŮ OSOBY

TRESTNÍ ŘÍZENÍ
25a) Procesní úkony v TŘ, dokazování, důkazní prostředky

Trestní právo procesní- trestní řád - chrání společnost před trestními činy, upravuje postup OČTŘ
při zjišťování a řešení tak, aby TČ byly odhaleny a pachatelé podle zákona potrestáni

TRESTNÍ ŘÍZENÍ
 zákonem upravený postup podle trestního řádu pro OČTŘ a další subjekty
 trestního řízení, jehož úkolem je zjistit, zda byl TČ spáchán, odhalit pachatele a uložit mu sankci,
dále působící k upevňování zákonnosti ve státě, vydává občany a předchází trestné činnosti
Předmět TŘ- úprava postupu zjišťování a objasňování trestní činnosti a úpravu práv a povinností OČTŘ
HLAVNÍ ÚKOLEM JE :
a) zjištění pachatele
b) zjištění skutku
c) právní kvalifikace skutku
d) vyložit a vykonat trest
e) rozhodovat o ochranných opatřeních
f) rozhodovat o nároku poškozeného na náhradu škody

Procesní úkony
= jsou všechny úkony vykonané subjekty tr. řízení, se kterými tr. řád spojuje určité právní účinky –
vznik, zánik nebo změnu trestně procesních vztahů.
Procesní úkony dělíme na:
 Úkoly orgánů v tr. řízení
 V přípravném řízení
 V řízení před soudem
 Při udělování milostí
 Úkony osob zúčastněných na tr. řízení – znalecké posudky, překlady.
 Opravní prostředky

S prováděním procesních úkonů souvisí právní instituty:

 Zapisování
 Lhůty
 Doručování
 Nahlížení do spisu
 Pořádková pokuta
 Podněty stran mino OČTŘ

Druhy procesních úkonů

A. Dožádání – OČTŘ vykonávají úkony sami, ale v některých případech mohou dožádat o výkonu jinou
osobu (lhůta 10 dní).
B. Sepisování protokolu – má charakter listinného důkazu, podepisují ho všechny přítomné osoby,
vyslýchaná osoba všechny strany (místo, čas, předmět, úkon, jméno, vylíčení, průběh úkonu, poučení,
adresa doručení atd.)
C. Podání – je úkonem tr. řízení, který je činěn ústně, písemně a osoba se v něm domáhá, něco žádá,
nebo navrhuje. Musí být z podání patrno, kterému OČTŘ je určeno a co sleduje.
D. Lhůty – čas, ve kterém musí být procesní úkon proveden jsou přizpůsobené složitosti úkonu.
  Zákonné (stanový zákon)
 Soudcovské (stanový OČTŘ)
 Do lhůty se nezapočítává 1. den, kdy nastala událost. Jeli konec lhůty neděle pak 1. prac. den.
E. Doručování – úkon, kdy se písemnost od OČTŘ má dostat do rukou adresáta.
F. Běžné doručení – při nepřítomnosti se uloží (pošta) a adresát se o tom vyrozumí. Po třech dnech se
považuje za doručenou.
G. Do vlastních rukou – důležité důvody (obžaloba) po 10 dnech od uložení se považuje za doručenou, i
když se adresát o uložení nedozvěděl (právní fikce).
H. Zásilku nelze uložit:
 Obviněnému o usnesení o zahájení tr. řízení
 Obžaloba
 Rozsudek
 tr. příkaz
 předvolání k hl. líčení
Jestliže adresát je zastižen a odmítne zásilku převzít, považuje se zásilka za doručenou.
I. Nahlížení do spisu – činit si výpisky, kopie procesních úkonů mohou obviněný, poškozený, zúčastněná
osoba, jejich obhájci a zák. zástupci. Nahlížení do spisu může být odepřeno v přípravném řízení ze
závažných důvodů stát. zástupcem nebo PO. Nelze odepřít obhájci a obviněnému.

Dokazování
 Hl. úkolem TŘ je zjistit, zda se skutek stal, zda je trestným činem kdo je pachatel OČTŘ a jejich
postup nazýváme dokazování.
Zásady:
 Zásada zjištění skutkové podstaty věci
 Zásada vyhledávací
 Zásada presumpce neviny
 Zásada volního hodnocení důkazů
 Zásada bezprostřednosti a ústnosti

Důkazní prostředky:
Důkaz = věc, která může sloužit k objasnění věci.
 Výpověď obviněného – může se hájit jakýmkoli způsobem, může lhát. Obhájce má právo být
přítomen výslechu, zajišťuje se předvoláním nebo předvedením. Musí se zjistit jeho totožnost.
Nesmí mu být kladeny sugestivní otázky.
 Výpověď svědka – vypovídá, co vnímal svými smysly. Nejčastější důkazní prostředek. Má
povinnost vypovídat pravdu (pozor na křivou výpověď), u osoby mladší 15 let potřeba dětského
psychologa.
 Výpověď poškozené osoby
 Znalecké posudky
 Věci a listiny důležité pro tr. řízení
 Rekognice – znovupoznání osob a věcí
 Vyšetřovací pokus – zjišťuje se, zda se popsaná událost mohla stát.
 Konfrontace - porovnávání výpovědí a odstraňování nesrovnalostí.
 Rekonstrukce – obnovení situace a okolností, za kterých byl TČ spáchán
 Ohledání MČ – situační náčrt, fotodokumentace, ohledání MČ (pachové, mykroskopické,
trasologické, daktyloskopické, mechanoskop., biolog., balistické, věcné atd.

Předmětem dokazování je:

 Zda se skutek stal
  Jestli ho spáchal obviněný
 Okolnosti, které vedly ke spáchání skutku
 Polehčující a přitěžující okolnosti
 Jaká byla způsobena škoda
 Okolnosti, které vedly ke spáchání TČ

Dělení důkazů
 Usvědčující (proti obv.) X ospravedlňující (ve prospěch obv.)
 Původní (očitý svědek) X odvozené (osoba, která o věci slyšela)
 Přímé (přímo potvrzují danou skutečnost – daktylky) X nepřímé (zapadají do řetězce důkazů)
 Absolutně neúčinné (získané nezák. způsobem) X relativně neúčinné (vadu důkazu lze dostatečně
odstanit)

25b) Zajištění osob a věcí pro účely trestního řízení

Zajištění osob
Aby tr. řízení splnilo svůj účel, je potřebné v mnoha případech zajistit, aby osoby, zvířata, věci potřebné
k jeho úspěšnému provedení.
Zajištění osob – dělíme do dvou skupin
a) úkony směřující k zajištění osob provádění procesních úkonů
 Předvolání – procesní úkon, písemná forma, do vlastních rukou (předvolání svědka, znalce,
obviněného), aby se dostavil v určitý den a hodinu k procesnímu úkonu (podání vysvětlení..)
 Předvedení – donucením OČTŘ zajišťuje přítomnost osoby pro potřebu TŘ proti její vůli
(obviněný, svědek..)
 Pořádková pokuta – donucovací opatření k zajištění důstojného průběhu tr. řízení (až 50 000)

b) úkony směřující k zajištění obviněného a podezřelého

 Vazba – jen osoba, proti které bylo zahájeno tr. řízení , rozhoduje o ní soudce a v přípravném řízení
je na návrh státního zástupce. Nemá výchovný charakter.
o Útěková – aby pachatel neutekl
o Předstižná – aby pach nepůsobil na svědky
o Koluzní – aby pachatel dále nepáchal trestnou činnost
Nelze vzít do vazby:
o Nedbalostní TČ s horní hranicí trestní sazby 3 roky
o Úmyslné TČ s horní hranicí trestní sazby 2 roky
Vazba může trvat max. 4 roky.
Vazbu nelze nahradit zárukou (zájmové sdružení občanů), písemným slibem obviněného,
dohledem probačního pracovníka ani peněžitou zárukou.
 Příkaz k zatčení – zatčení se rozumí zjištění pobytu, zadržení a krátkodobé omezení osobní svobody
obviněného. Prování PO do 24h musí být dodán k soudu, ten do 24h rozhodne o vazbě.
 Zadržení – krátkodobé opatření spojené s omezením svobody pro potřeby tr. řízení.
o Zadržení obviněného – důvod vazby, neodkladnost věci.
Zadržení musí být oznámeno státnímu zástupci a do 48h musí být předán soudu.
o Zadržení osoby podezřelé – přistižen při TČ (může kdokoliv), předchozí souhlas
SZ, naléhavý případ, důvody vazby, podezření ze spáchání TČ (PO).

Zajištění věcí
Kromě zajištění osob je třeba z hlediska objasnění skutkové podstaty TČ opatřit také věci důležité pro
tr. řízení.
 Vydání a odnětí věci – Každý kdo má o sebe věc důležitou pro TŘ má povinnost ji na vyzvání vydat,
může být i odňata (pořádková pokuta).
o PO potřebuje předchozí souhlas státního zástupce, nebo se jedná o neodkladný úkon
(sepisuje se protokol).

 Domovní prohlídka – Pouze tehdy pokud je podezřelý, že v bytě je věc nebo osoba důležitá pro TŘ.
Vykonává PO na základě písemného příkazu (předseda, senát, soudce), sepíše protokol o úkonu a
umožní přítomnost osobě, která bydlí dané prostoru.
 Prohlídka jiných prostor a pozemků – kanceláře, sklady, provozovny bez příkazu pouze při
neodkladném úkonu. Příkaz dává předseda senátu, státní zástupce, a to písemně, sepisuje se protokol
o procesním úkonu.
 Vstup do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek – PO může vstoupit pokud věc nesnese odkladu,
vstup je nezbytný (příkaz k zatčení, předvedení, vazba, ochrana života, zdraví...) jinak- příkaz soudu.
 Osobní prohlídka – provádí se v tom případě, kdy je podezření, že někdo má u sebe věc důležitou pro
TŘ. nařizuje ji předseda senátu. V přípravném řízení státní zástupce. Vykonává ji osoba stejného
pohlaví. Bez příkazu lze provést u osoby zadržené, jeli podezření, že u sebe má zbraň. Osoba musí
tento úkon strpět, lze použít donucovacích prostředků, protokol.
 Zadržení a otevření zásilky – Je li potřeba pro trestní řízení zjistit obsah nedoručených poštovních
zásilek nařídí předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce i státního zástupce nařídit
záměnu a sledování zásilky potřebné pro trestní řízení
 Odposlech – předseda senátu v a přípravném řízení na návrh státního zástupce, soudce může nařídit
odposlech a záznam telekomunikačních zařízení u ZZZ (organiz. Zločin, únos, obchodování s lidmi,
korupce atd.)
 Záměna zásilky a sledování zásilky - při podezření, že zásilka obsahuje látky, zbraně, padělané
peníze, střelivo, výbušniny, mže předseda senátu v přípravném řízení se souhlasem soudce i státního
zástupce nařídit záměnu a sledování zásilky potřebné pro tr. řízení.
 Zajištění peněžních prostředků – nasvědčuje ji skutečnost, peněž prostředky na účtu u banky jsou
určeny ke spáchání TČ nebo pochází z tr. činnosti, může předseda senátu v přípravném řízení státní
zástupce rozhodnout o zajištění těchto peněžních prostředků.

25c)Přípravné řízení
Podle trestního řádu lze rozdělit tr. řízení na jednotlivé etapy:
 Přípravné řízení
 Předběžné projednání obžaloby
 Hlavní líčení
 (Opravné řízení) Vykonávací řízení

Přípravné řízení – úkolem je obstarat podklady pro podání žaloby. Hlavní práce je na PO a státním
zástupci. Tento úsek začíná přijetím nebo vyhledáním podnětu o TČ a končí podáním žaloby.
 Prověřování
 od přijetí oznámení do zahájení tr. stíhání usnesením.
 Shromažďují se podklady důležité pro rozhodnutí, zda byl TČ spáchán.
 Zajišťuje se důkazní materiál.
 Pokud PO prokáže, že se nejedná o podezření z TČ tak věc odloží nebo ji odevzdá jinému orgánu
k prošetření.
 Vyšetřování
 Od zahájení tr. stíhání do podání obžaloby.
 Pokračuje, pokud se prokáže, že byl TČ spáchán a že ho spáchala osoba a nejdou zde okolnosti
vylučující zahájení tr. stíhání.
 Po je odpovědný za zákonné plnění všech úkonů.
 Stát. zástupce má právo zasahovat a řídit činnost PO.
 Nese odpovědnost nad tr. stíháním.
 Obviněný nesmí být k výpovědi donucen, má právo nevypovídat, může lhát.