Novoslovienskijjazykdec 2009 Final

See discussions, stats, and author profiles for this publication at: https://www.researchgate.
net/publication/49296696
Novoslovienskij jazyk /
Book · January 2009

DOI: 10.13140/RG.2.1.1670.4405 · Source: OAI
CITATIONS READS
0 471
1 author:
Vojtech Merunka
Czech Technical University in Prague
80 PUBLICATIONS 199 CITATIONS
SEE PROFILE
Some of the authors of this publication are also working on these related projects:
BORM - Business Object Relation Modeling Approach View project
Conceptual Normalization View project
All content following this page was uploaded by Vojtech Merunka on 13 April 2016.
The user has requested enhancement of the downloaded file.

NOVOSLOVIENSKIJ
JAZYK
NS
НОВОСЛОВІЕНСКІЙ ІАЗЫК
НОВОСЛОВИЕНСКИІ ІАЗЪИК
ΝΟΒΟΣΛΟΒΙΕΝΣΚΙΪ ΙΑΖΥΚ
Praga, December 2009

Doc. Ing. Vojtěch Merunka, Ph.D.
Novoslovienskij jazyk
(Novoslověnský jazyk)
monografie, první vydání
811.163 – Slovanské jazyky
recenzovali
Doc. PhDr. Marie Fenclová, CSc.
Mgr. Jiří Fišer, Ph.D.
Dr. Jan Kotlan, CSc.
Tato kniha je registrovaná jako publikace podílející se na řešení výzkumného záměru

Spolupráce vědců ČR s laboratořemi CERN - LA08015 Ministerstva školství mládeže
a tělovýchovy ČR.
vydala
Nová Forma, s. r. o.
tř. 28 října 1308/24
370 01 České Budějovice
www.novaforma.cz
jako svou 187. publikaci
náklad 400 výtisků

počet stran 129 (112 normostran)
publikace neprošla grafickou a jazykovou korekturou
 2009, Vojtěch Merunka

 2009, Nová Forma s. r. o.
ISBN 978-80-87313-51-0
obrázek na obálce knihy je koláž ze dvou fotografií Asemanského breviáře z počátku 11. století
( Codex Assemanus, Vatikánská knihovna) a z jedné fotografie středověké chorvatské hlaholice
( RADAN, V. Missale Romanum Glagolitice Editio Princeps 1483, San Jose State University 2006).
-2-
Ничто іест твоіе віедіеніе, ако ли то дроуги не знайоут
Scire tuum nihil est, nisi te scire hoc sciat alter
Ničto jest tvoje viedienie, ako li to drugi ne znajut

Your knowledge is nothing when no one else knows that you know it.
Aulus Persius Flaccus, Sat. I-27
za moju ženu Ivetu, dietiatie Jana i Aničku

i vsi prijateli slovienskoj kultury
Vojtieh
-3-
Predslovie
Tuta kniga jest moj projekt novoslovienskego jazyka. Čitajte ju i pošlite drugom
svojim, ako li oni hočut ju vidieti. Vieruju, že novoslovienskij jazyk pomože vsim, iže
hočut komunikovati s členy roz‛ličnih slovienskih narodov Europy i imajut interes
v slovienskoj kulturie i istorii.
Projekt novoslovienskego jazyka demonstruje zajedni koreny vsih slovienskih
jazykov, jakože i jih ot‛nosy ot najstarejšej istorii do sustvienego vremene.
Mnogo mi bude prijatno, ako li mi napišete, jako budete novoslovienskij jazyk
prisvojili i upotrebili. Takože predlοgaju v‛kupie s Vami dielati napravienie jego
nedostatkov za jego bolše roz‛vitie. Novoslovienskij jazyk ima svoje webove stranicy
na Internetie na adresie http://sites.google.com/site/novoslovienskij.
Vojtieh
Тоута книга іест мой пройект новословіенскегω іазыка. Читайте йоу и пошлите
дроугωм свойим, ако ли они хочоут йоу видіети. Віероуйоу, же новословіенскій
іазык поможе всим, иже хочоут комоуниковати с члены розъличних
словіенских народωв Еуропы и имайоут интерес в словіенской коултоуріе и
історіі.
Пройект новословіенскегω іазыка демонстроуйе заіедни корены всих
словіенских іазыкωв, іакоже и йих отъносы от найстарейшей історіі до
соуствіенегω времене.
Многω мі боуде приіатнω, ако ли мі напишете, іако боудете новословіенскій
іазык присвойили и оупотребили. Такоже предълогайоу въкоупіе с Вами
діелати направіеніе іегω недостаткωв за іегω болше розъвитіе.
Новословіенскій іазык има своіе web-ове страницы на адресіе
http://sites.google.com/site/novoslovienskij.
Войтіех
Τουτα κνηγα ιεστ μοϊ προϊεκτ νοβοσλοβιενσκεγω ιαζυκα. Τζηταϊτε ϊου η ποσζλητε
δρουγωμ σβοϊημ, ακο λη ονη χοτζουτ ϊου βηδιετη. Βιερουϊου, ζχε νοβοσλοβιενσκιϊ
ιαζυκ πομοζχε βσημ, ηζχε χοτζουτ κουμουνηκοβατη ς τζλενυ ροζ‛λητζνηχ
σλοβιενσκηχ ναροδωβ Ευροπυ η ημαϊουτ ηντερες β σλοβιενσκοϊ κουλτουριε η
ιστοριι.
Προϊεκτ νοβοσλοβιενσκεγω ιαζυκα δεμονστρουϊε ζαιεδνη κορενυ βσηχ
σλοβιενσκηχ ιαζυκωβ, ιακοζχε η ϊηχ οτ‛νοσυ οτ ναϊσταρεϊσζεϊ ιστοριι δο
σουστβιενεγω βρεμενε.
Μνογω μι μπουδε πρηϊατνω, ακο λη μι ναπισζετε, ιακο μπουδετε νοβοσλοβιενσκιϊ
ιαζυκ πρησβοϊηλη η ουποτρεμπηλη. Τακοζχε πρεδ‛λογαϊου β‛κουπιε ς Βαμη
διελατη ναπραβιενιε ιεγω νεδοστατκωβ ζα ιεγω μπολσζε ροζ‛βητιε.
Νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ ημα σβοιε web-οβε στρανητσυ να αδρεσιε
http://sites.google.com/site/novoslovienskij.
Βοϊτιεχ
-6-
Slovo ot recenzentov
(P‛lne texty uloženi sut na adresie http://sites.google.com/site/novoslovienskij)
Těžištěm práce je popis systému „novoslovanského jazyka“, tak jak jej navrhuje
Vojtěch Merunka. … Práce je dalším zajímavým pokusem vytvořit umělý univerzální
slovanský jazyk. Každé úsilí, směřující k porozumění mezi nositeli slovanských
jazyků, pokládám za cenné. Proto tuto práci doporučuji k publikaci.
Marie Fenclová
Vytváření umělých jazyků se v období globální internetové komunikace stále více
rozšiřuje. Hnací silou však už není snaha o vytvoření univerzálního celosvětového
jazyka, ale spíše snaha o hlubší porozumění současným jazykům a mnohem obecněji
pojatá mezijazyková komunikace.
Můžeme se tak setkat s formálními jazyky, zaměřenými na formalizaci základních
jazykových konstrukcí (Lojban), jazyky využívající exotických a distinktivních
jazykových konstrukcí (klingonština), jazyky spojující lingvistické charakteristiky
většího počtu jazyků nebo jazyky zaměřené na specializované řečové akty (s
neúplnou syntaxí a gramatikou). Cíle také mohou být různé od jazykových her,
komunikaci v rámci vymezených skupin (sociálních, jazykových, apod.), pomocné
jazyky pro překlady, výuku nebo analýzu přirozených jazyků (metajazyky),
komunikace s umělou inteligencí.
Novoslověnský jazyk je součástí této nové vrstvy umělých jazyků. I když primárním
cílem je usnadnění komunikace mezi uživateli slovanských jazyků, autor zohlednil i
cíle, které nejsou sice tak ambiciózní, ale rozhodně přínosné. Jako pomocný jazyk
umožňuje sjednotit pohled na slovanské jazyky a jejich strukturu, ukázat možnosti
vytvoření jednotného jazyka na základě historické příbuznosti jazyků i současné
konvergence slovanských jazyků dané stálým ovlivňováním v rámci jazykového
kontinua.
Jiří Fišer
Oceňuji koherenci předložené práce, její logickou strukturu, kterou lze oprávněně
očekávat od člena české pedagogické a akademické obce. Zřetelně vnímám autorovu
zásadní oporu na analýzu geneze a stavu národních forem církevní slovanštiny
s podstatným přihlédnutím i ke komparaci existujících slovanských jazyků.
Cíl autorovy práce je nepochybně všeslovanský, směřující ke kvalitnějšímu vjemu
kulturně historické sounáležitosti v rodícím se společenském systému Evropské unie,
ve kterém lze oprávněně předpokládat integrační orientaci vývoje jednotlivých
jazyků i vědeckou tvorbu nových verbálních nosičů komunikace.
Samozřejmě, že novoslověnština nenahradí a nemůže nahradit moderní národní
jazyky západních a jižních Slovanů, ale příbuznost jejích kořenů, podobné tendence
formovavší dnešní jazyky Slovanstva, a především její užitečnost, to vše a mnoho
dalšího dává novoslověnštině velkou šanci.
Práce zavádí čtenáře in-medias-res rovnou do gramatiky, což připomíná intelektuála,
který si dvacet let po univerzitě otevře před spaním na libovolném místě Kantovu
Kritiku čistého rozumu a zbytek noci stráví v chmurné meditaci o normalitě reality,
reálnosti jejího obrazu či o kvalitách vlastního úsudku.
Pro mne ze všeho uvedeného vyplývá, že adresátem práce jsou subjekty schopné
v reálné potenci udělat ze Slova sílu, například slovanští intelektuálové, vědci a
studenti, pravoslavné církve slovanských zemí Evropské unie a polští humanisté.
Tedy souhrnně a obecněji evropská intelektuální ekuména.
K roli východních Slovanů a především dnešního Ruska: Ukrajince a Bělorusy
považuji za slovanský etnos nehledě k násilí jeho vikingských vládců, kteří kmenové
svazy vyvraždili (Drevjané), jiné rozbili (Poljané) a staletí exportovali jako vojenské
otroky a veslaře na byzantská bojiště či jako harémové otrokyně do islámského světa;
nebo je ponechali jako poddanou sběř na práci a množení (Smerdi). Dnešní Rusy ale
nepovažuji za evropský slovanský etnos, neboť kromě uvedených praktik vládců a
jejich poslužné aristokracie, byly zbytky původního etnika rozmělněny Chazary, při
tatarských nájezdech a poté disimilovány pětisetletým imperiálním kolonialismem.
Jediné, co spojuje novoruské národy s jejich předchůdci, je přísně vertikální struktura
politické moci a nevyvratitelné přesvědčení, že právě oni mají globální historické
poslání. ... Noví Rusové jsou jiný národ. Nehledě na to, co si o své úloze v dějinách
myslí, jsou národ, kterého se idea Slovanů žijících v Evropě už netýká.
Rusko se také stále rychleji stává muslimskou zemí a je neúprosně neřešitelné, že již
za pár let se počty křesťanského a muslimského obyvatelstva vyrovnají. Tendence
k muslimizaci bude působit dál a Kreml se jí zřejmě přizpůsobí, neboť již dnes hlásá
Vladimír Vladimírovič Putin, že je Ruská federace islámskou velmocí. ... Co když
budoucí Rusko nebude ani slovanské ani křesťanské? Je to vážná otázka nejen pro
Rusko, ale i pro Evropu. V každém případě stále více slovanských občanů Evropské
unie chápe, že „záře nad Slovanstvem“ nevychází ani z Kremlu, ani z Vasilije
blaženého1, ale z jejich vlastních vzájemných vazeb, vlastní kultury a historie.
V kontextu uvedeného jsem přesvědčen, že funkční kulturně historická vzájemnost, a
to i na bázi novoslověnského jazyka je možná, pokud se slovanská etnika v Evropě
zbaví rusofilního panslovanství jako nástroje ruského imperialismu, a když se kromě
jiného také naše evropské pravoslavné církve osvobodí od ruských pozlátek a
zdůrazní optimismus dobrého Slova v nové evropské ekuméně.
Tento svůj postoj a odpovídající teorii v jeho základu nazývám „euroslavismem“ a
dokazuji silný vývojový potenciál těchto reálných jevů v objektivní společenské
existenci Evropské unie. Je třeba cíleného vývoje, aby se potenciál změnil
v plnohodnotné bytí. Těmto procesům Vojtěch Merunka svou prací pootevřel dveře.
Děkuji a blahopřeji.
Jan Kotlan
1 Poznámka autora: Jméno tohoto moskevského chrámu je odvozeno z řeckého slova Βασιλιάς = král.
-8-
S‛stav
1 Motivacia.........................................................................................................................15
1.1 Zašto novoslovienskij a ne russkij? ......................................................................16
1.2 S‛vremena realna upotreba....................................................................................17
1.3 Srovnanie staroslovienskego i c‛rkvenoslovianskego jazyka s
novoslovienskim ................................................................................................................18
1.4 Novoslovienskij jazyk i jazyky Glagolica i Slovianski ......................................19
1.5 Novoslovienskij jazyk i s‛vremeni slovienski jazyky ........................................19
1.6 Latinska, glagolska, kyrillska i grečska abeceda ................................................19
1.7 Blagodarienie ...........................................................................................................20
2 Novoslovienska abeceda..............................................................................................21
3 Orthografia i fonetika...................................................................................................22
3.1 Megki i tvrdi s‛glasni ..............................................................................................24
3.2 Samoglasni i jotacia v gramatikie .........................................................................24
3.3 Problema e, ie i problema ie, jať............................................................................25
3.4 Dvie orthografie ......................................................................................................25
3.4.1 Plna orthografia v kyrillskoj abecedie ..........................................................25
3.4.2 Plna orthografia v latinskoj abecedie............................................................25
3.4.3 Legka orthografia v kyrillskoj i latinskoj abecedie .....................................25
4 Grammatika....................................................................................................................29
4.1 Suštestveni imena ...................................................................................................29
4.1.1 Mužskij rod, tvrdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi .....................30
4.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji .................30
4.1.3 Ženskij rod, tvrdij vzor: žena, ženy...............................................................31
4.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši.............................................................31
4.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša)..............................31
4.1.6 Ženskij rod, oprostenij mehkij vzor: kost, kosti ..........................................31
4.1.7 Strednij rod, tvrdij vzor: slovo, slova............................................................32
4.1.8 Strednij rod, dualnij tvrdý vzor: oko, oka...................................................32
4.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola.............................................................32
4.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole) .............32
4.1.11 Neredovnij strednij tvrdij vzor: ime, imene; kamen, kamene..................33
4.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere............................................33
4.1.13 Neredovnij tvrdij strednij vzor: nebo, nebese ............................................33
4.1.14 Neredovnij tvrdij strednij vzor: dietia, dietiate..........................................33
4.2 Miestoimena ............................................................................................................34
4.2.1 Lični i reflexivni miestoimena .......................................................................34
4.2.2 Lične miestoime on, ona, ono ........................................................................35
4.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen .........................................................36
4.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen .... 37
4.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se ............................................................. 37
4.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš ..................................... 38
4.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego ....................................................... 38
4.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što .............. 38
4.2.9 Ot‛nosni miestoimena, miestoime iže .......................................................... 39
4.3 Prilagatielni imena ................................................................................................. 40
4.3.1 Završenia prilagatielnih imen ....................................................................... 40
4.3.2 Eskalacia prilagatielnih imen ........................................................................ 41
4.3.3 Neredovni prilagatelni imena ....................................................................... 41
4.3.4 Pytatielne prilagatielne ime jakij, nejasni prilagatielni imena.................. 41
4.4 Čisla .......................................................................................................................... 42
4.4.1 Osnovni čisla.................................................................................................... 42
4.4.2 Serijni čisla........................................................................................................ 43
4.4.3 Umnožitielni čisla ........................................................................................... 43
4.4.4 Frakcie............................................................................................................... 43
4.4.5 Pokazyvatielni čisla ........................................................................................ 43
4.4.6 Pytatielni čisla.................................................................................................. 43
4.5 Glagoly..................................................................................................................... 44
4.5.1 Systematicke v‛gledienie na novoslovienski glagoly................................. 45
4.5.2 S‛vršeni i nes‛vršeni glagoly .......................................................................... 46
4.5.3 Primier glagola dielati, dielaju, dielaš, dielaj’ ............................................. 47
4.5.4 Primier glagola pisati, pišu, pišeš, piš’......................................................... 48
4.5.5 Primier glagola nesti, nesu, neseš, nes’ ........................................................ 49
4.5.6 Primier glagola slyšeti, slyšu, slyšiš, slyš’ ................................................... 50
4.5.7 Primier glagola vidieti, vidu, vidiš, vid’ ...................................................... 51
4.5.8 Primier glagola hotieti, hoču, hočeš, hoč’ .................................................... 52
4.5.9 Primier glagola variti, variu, variš, var’....................................................... 53
4.5.10 Primier glagola piti, piju, piješ, pij’............................................................... 54
4.5.11 Primier glagola gibnuti, gibnu, gibneš, gibni.............................................. 55
4.5.12 Primier glagola kuti, kuju, kuješ, kuj’ .......................................................... 56
4.5.13 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi ............................................................... 57
4.5.14 Neredovnij glagol jasti, jadu, jaš, jaz’ ........................................................... 58
4.5.15 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl ....................... 59
4.5.16 Polzovanie glagola byti v rozličnih s‛vazieh............................................... 59
4.5.17 Budušte vreme................................................................................................. 60
4.5.18 S‛stavieni prošli vremena – pred‛prošli, pred‛sustvieni i pred‛budušti.. 60
4.5.19 S‛pisek vsih glagolnih vremen ...................................................................... 61
4.5.20 Kondicional ...................................................................................................... 61
4.5.21 Konjunktiv........................................................................................................ 61
4.5.22 Infinitiv v objektu - supinum......................................................................... 61
4.5.23 Pasivnij rod ...................................................................................................... 62
4.5.24 Transformacia aktivnego iz‛rečenia na pasivne i nazad ........................... 62
4.5.25 Dublet glagolov byti a imieti ......................................................................... 62
- 10 -
4.5.26 Reflexivni glagoli, medium ............................................................................63
4.5.27 Upotrebienie ličnih miestoimen ....................................................................63
4.5.28 Suštestveni imena ot glagolov .......................................................................63
4.6 Narečia......................................................................................................................64
4.6.1 Narečia tvorieni iz prilagatielnih imen.........................................................64
4.6.2 Narečia tvorieni iz slovnih s‛vazov...............................................................64
4.6.3 Pytatielni a pokazyvatielni narečia jako, tako .............................................64
4.6.4 Pytatielni a pokazyvatielni narečia zašto, zato ...........................................64
4.6.5 Narečia tvorieni iz miestoimen......................................................................65
4.6.6 Eskalacia narečiej .............................................................................................66
4.6.7 Vremene narečie iz 2.p. sušt. imen s pokazyvatielnym imenem sij .........66
4.6.8 Vremene narečie iz 6.p. a 7.p. suštestvenih imen .......................................66
4.6.9 Pričastia ot glagolov ........................................................................................66
4.7 Pred‛logy ..................................................................................................................67
4.8 S‛jednienia ................................................................................................................68
4.9 Časticy ......................................................................................................................68
4.10 Meždumetia .........................................................................................................68
4.11 Morfologia ............................................................................................................69
4.11.1 Nes‛glasnij atribut............................................................................................69
4.11.2 Tvorienie prilagatielnih imen ........................................................................70
4.11.3 Atribut nes‛jednienij........................................................................................71
4.11.4 Ženskij rod ........................................................................................................71
4.11.5 Umenšienia .......................................................................................................71
4.11.6 Tuzi slova iz drugih jazykov..........................................................................71
4.11.7 S‛stavieni slova.................................................................................................72
4.12 Slovnij red.............................................................................................................73
4.12.1 Modernij i arhaičnij s‛stav iz‛rečenij .............................................................73
4.12.2 S‛glas subjekta s glagolom..............................................................................73
4.12.3 Syntakticka dekompozicia .............................................................................74
4.12.4 Negacia..............................................................................................................74
4.13 Proste iz‛rečenie ...................................................................................................75
4.13.1 Iz‛rečenie uviedomienia..................................................................................75
4.13.2 Iz‛rečenie nakazania ........................................................................................75
4.13.3 Iz‛rečenie pytania.............................................................................................75
4.14 Rozvite iz‛rečie.....................................................................................................75
4.14.1 S‛jednieni iz‛rečia .............................................................................................75
4.14.2 Nes‛jednieni iz‛rečia ........................................................................................76
5 Texty po novoslovienskem jazyku ............................................................................77
5.1 Otče naš ....................................................................................................................77
5.2 O pismenech ............................................................................................................78
5.3 Pismo Rastislava cesaru Michailu ........................................................................79
5.4 Slovieni na svietie ...................................................................................................80
5.5 Slovieni na svietie - v grečskoj abecedie ............................................................81
5.6 Kyjevski listy............................................................................................................82
- 11 -
5.7 Molitva svatego Efrema......................................................................................... 83
5.8 Proslovia i citaty ..................................................................................................... 84
6 Appendix – Vybrani tablicy v legkoj latinskoj orthografii.................................. 85
6.1 Suštestveni imena ................................................................................................... 85
6.1.1 Mužskij rod, tvrdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi .................... 85
6.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji................. 85
6.1.3 Ženskij rod, tvrdij vzor: žena, ženy .............................................................. 86
6.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši ............................................................ 86
6.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša) ............................. 86
6.1.6 Ženskij rod, oprostenij megkij vzor: kost, kosti.......................................... 86
6.1.7 Strednij rod, tvrdij vzor: slovo, slova ........................................................... 87
6.1.8 Strednij rod, dualnij tvrdý vzor: oko, oka .................................................. 87
6.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola ............................................................ 87
6.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole)............. 87
6.1.11 Neredovnij strednij tvrdij vzor: ime, imene; kamen, kamene ................. 88
6.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere ........................................... 88
6.1.13 Neredovnij tvrdij strednij vzor: nebo, nebese............................................ 88
6.1.14 Neredovnij tvrdij strednij vzor: dietia, dietiate ......................................... 88
6.2 Miestoimena ............................................................................................................ 89
6.2.1 Lični i reflexivni miestoimena ....................................................................... 89
6.2.2 Lične miestoime on, ona, ono........................................................................ 90
6.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen......................................................... 91
6.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen .... 92
6.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se ............................................................. 93
6.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš ..................................... 93
6.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego ....................................................... 94
6.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što .............. 94
6.2.9 Otnosni miestoimena, miestoime iže ........................................................... 95
6.2.10 Završenia prilagatielnih imen ....................................................................... 96
6.3 Čisla .......................................................................................................................... 97
6.3.1 Osnovni čisla.................................................................................................... 97
6.3.2 Serijni čisla........................................................................................................ 98
6.3.3 Umnožitielni čisla ........................................................................................... 98
6.3.4 Frakcie............................................................................................................... 98
6.3.5 Pokazyvatielni čisla ........................................................................................ 98
6.3.6 Pytatielni čisla.................................................................................................. 98
6.4 Glagoly..................................................................................................................... 99
6.4.1 Primier glagola dielati, dielaju, dielaš, dielaj’ ........................................... 100
6.4.2 Primier glagola pisati, pišu, pišeš, piš’....................................................... 101
6.4.3 Primier glagola nesti, nesu, neseš, nes’ ...................................................... 102
6.4.4 Primier glagola, slyšu, slyšiš, slyš’.............................................................. 103
6.4.5 Primier glagola vidieti, vidu, vidiš, vid’ .................................................... 104
6.4.6 Primier glagola hotieti, hoču, hočeš, hoč’ .................................................. 105
6.4.7 Primier glagola variti, varju, variš, var’ ..................................................... 106
- 12 -
6.4.8 Primier glagola piti, piju, piješ, pij’ .............................................................107
6.4.9 Primier glagola gibnuti, gibnu, gibneš, gibni ............................................108
6.4.10 Primier glagola kuti, kuju, kuješ, kuj’.........................................................109
6.4.11 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi..............................................................110
6.4.12 Neredovnij glagol jasti, jadu, jaš, jaz’..........................................................111
6.4.13 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl......................112
7 Novosloviensko-češskij slovniček...........................................................................113
8 Literatura.......................................................................................................................125
9 Index ..............................................................................................................................126
- 13 -
1 Motivacia
Název Novoslovienskij jazyk pochází z označení velkomoravských Slovanů z 9.
století, jak bylo jimi samotnými zaznamenáno v původních pramenech (Slovieni).
Novoslověnský jazyk je pokusem o vytvoření umělého univerzálního slovanského
jazyka na základě historicky doložených fází vývoje slovanských jazyků. Myšlenka
umělého univerzálního jazyka není ve světě nová. Od 19. století vznikla celá řada
umělých jazyků, z nichž významná část je slovanského (nebo baltoslovanského,
slavogermánského nebo slavoiránského) základu.
Vznik novoslověnštiny byl přímo inspirován následujícími panslovanskými jazyky:
• Uměle vytvořené Slovio od Marka Hučka (www.slovio.com), které je
redukované až téměř na úroveň Esperanta,
• uměle vytvořená Glagolica od Slavoboje Richarda Ruibara (www.matica.org),
která má na rozdíl od Slovia úplnou flexi,
• uměle vytvořené Slovianski (ve variantě s flexí i bez flexe) od Ondreje Rečnika
a Gabriela Svobody (slovianski.narod.ru) a
• současná mluvená církevní slovanština, která přímo vychází z původního
živého staroslověnského jazyka a má několik dialektů (především ukrajinský,
ruský, srbský a bulharský).
Novoslověnština je další uměle vytvořený indoevropský jazyk podobně jako
Esperanto, Ido, Interligua, Latino sine flexione, Lingua terrana, Occidental, Volapük,
Slovio, Glagolica, Slovianski, Slavisk, Seversk, a další. Ve všech uvedených jazycích
je sice přítomná žádoucí jednoduchost, ale podle mého názoru použitelnost jazyka2
nespočívá pouze v maximálním zjednodušení (které např. u Esperanta působí až
komickým dojmem).
Univerzální jazyk musí mít především logickou stavbu, jasná, srozumitelná ale
morfologicky bohatá pravidla a co nejméně výjimek a idiomů a umělých novotvarů.
Univerzální jazyk by ani neměl být příliš zkratkovitý a naopak by měl z důvodu
lepší srozumitelnosti upřednostňovat slova v plnějších tvarech. (Zde například podle
mého názoru selhalo Esperanto ve svém systému zájmen a příslovcí.) Tento
požadavek je naléhavější než snaha o co nejnižší počet koncovek.
Novoslověnština byla vytvořena jako experimentální jazyk, který by se měl velmi
podobat živým jazykům a který by mohl sloužit k následujícím účelům:
• K porozumění staroslověnštině a dnešní církevní slovanštině na konverzační
úrovni – zde jde nejen o určitou míru zjednodušení a modernizace, ale
2 V novoslověnštině jsem využil svoje znalosti z následujících přirozených jazyků: čeština,

staročeština, slovenština, srbochorvatština, ruština, bulharština, staroslověnština, latina, italština,
novořečtina, arabština a hebrejština.
zároveň také o sjednocení rozkolísané flexe v různých dialektech
staroslověnštiny (především u přídavných jmen a zájmen),
• k porozumění textům ve středověkých slovanských jazycích z období těsně po
rozpadu slovanské jazykové jednoty (např. stará ruština nebo staročeština).
• k porozumění mezi dnešními Slovany navzájem (podobně jako Slovio a
především Glagolica a Slovianski) a také
• k základní konverzaci cizinců se Slovany bez nutnosti se učit jednotlivé
konkrétní slovanské jazyky (podobně jako jiné umělé panslovanské jazyky).
Novoslověnština je rovněž zajímavým experimentem alternativní historie. Nebýt
protislovanských aktivit některých protagonistů bavorské církve (především
nitranského Wichinga), invaze Maďarů do střední Evropy a následného rozpadu
kontaktů mezi moravským (později českým) a bulharským, srbským a kyjevským
(později ruským) státem, mohla by se historie vyvíjet jinak. Možná by tak došlo
k podobnému jevu, který známe z arabského světa: Po rozpadu jazykové jednoty
v průběhu středověku došlo v moderní době k celoarabskému národnímu obrození a
došlo k ustanovení moderní spisovné arabštiny na základě jazyka Koránu. Tento
umělý jazyk, kterým se sice živě nemluví v žádné arabské zemi, je uznávaným
standardem pro vzájemnou komunikaci Arabů a pro styk arabských národů s cizinci.
1.1 Zašto novoslovienskij a ne russkij?

V této problematice nelze opominout existenci ruského jazyka. Je to nejpočetnější
slovanský jazyk a množství jeho nositelů dohromady převyšuje počet všech nositelů
ostatních slovanských jazyků. Ruština si vydobyla také silnou mezinárodní pozici. Je
jedním ze světových jazyků, je jednacím jazykem OSN. Ruština se vyučuje například
v USA, Číně, Indii, arabských zemích a Íránu. Je třeba přiznat, že ve většině případů
se pod rouškou slavistiky na zahraničních univerzitách skrývá pouze ruština.
Jako Slované jsme hrdí na to, že Ruská federace je největším státem na světě a že
v minulosti byla Ruská říše mnohdy jediným státem na světě, ve kterém se její
vládnoucí vrstva hlásila ke slovanství. Velmi nás také těší ruské výkony v oblasti
vědy a kultury a koneckonců i sportu. Na druhou stranu nemáme radost z častého
ruského vnímání neruských Slovanů, které lze ve zkratce navzdory kulturně
historické realitě popsat: „Jiní Slované jsou podle nás jen takoví pokažení Rusové.“
Ruština sice plynule navazuje na zjednodušenou staroslověnštinu, ale na druhou
stranu obsahuje celou řadu jevů, které komplikují její použití jako „univerzálního
slovanského mezijazyka“. Ruština je velmi specifickým východoslovanským
jazykem, který je od západoslovanských a jihoslovanských jazyků poměrně vzdálen.
Ruština se od jiných evropských slovanských jazyků liší především v následujícím:
• Ztrátou sloves být a mít. (např. он большой, у меня ...),
• nadužíváním osobních zájmen u sloves (např. я делаю, ты делаешь, ...),
• vokalizací a аkavou výslovností (např. окно = [akno], молоко = [malako]) a
• neslovanskou slovní zásobou (např. собака, лошадь, туман, бумага, ...).
- 16 -
1.2 S‛vremena realna upotreba
Nelze reálně očekávat, že by se tento umělý novoslověnský jazyk stal dalším
slovanským esperantem nebo že by se nějak masově používal ke komunikaci.
V realitě moderního světa však více než kdy jindy dochází k migraci obyvatel
(turistika, cestování za zaměstnáním, ...). V této realitě dneška je velmi naléhavá
potřeba se umět co nejrychleji domluvit alespoň na základní úrovni konverzace a
poté zvládnout opět co nejrychleji a nejefektivněji místní jazyk. Kromě toho lze
očekávat vlivem těchto faktorů určité integrační tendence mezi jazyky a to například
v oblasti tvorby slovní zásoby pro nově vznikající pojmy nebo pod vlivem
vzájemného kulturního přibližování národů sdílejících společný prostor.
Je skutečností, že v prostoru Evropské unie se již dnes nachází polovina slovanských
národů. Jsou to Bulhaři, Češi, Lužičtí Srbové, Poláci, Slováci, Slovinci a Rusíni a ve
formě imigrantů také všechny zbývající slovanské národy (Bělorusové, Bosňáci,
Chorvati, Slavomakedonci, Srbové, Ukrajinci a také Rusové). Přestože se slovanské
jazyky již tisíc let vyvíjejí jako samostatné jazyky samostatných národů, tak je dodnes
stále patrná jejich velká příbuznost, která se ve všech uvedených oblastech
komunikace samozřejmě projevuje. Novoslověnský jazyk je proto originální reakcí
na popsané tendence. Svoje místo si tento jazyk již získal v následujících oblastech:
• Jako pomocný jazykový nástroj, jehož znalost usnadňuje rychlé osvojení si
slovanských jazyků receptívní metodou, kdy se osoba (především vědec nebo
student na stáži v zahraničí) znající velmi dobře jiný slovanský jazyk se učí
čtení a poslechu jiného příbuzného jazyka tak, že je postupně schopna tento
jiný slovanský jazyk přijímat. Receptívní metoda byla vypracována
frankofonními lingvisty a používá se v mnohonárodnostních komunitách
Evropské unie (například v Evropských laboratořích jaderného výzkumu
CERN). Novoslověnština, která na začátku pomáhá jako mezijazyk
nastartovat porozumění jinému slovanskému jazyku a schopnost se domluvit,
může být postupně nahrazována konkrétními znalostmi osvojovaného jazyka.
• Jako univerzální společný jazyk napodobující kulturně historickou realitu pro
zájemce z řad experimentální archeologie, kde se spolu setkávají nadšenci
z různých slovanských národů.
• Jako prakticky použitelný jazyk pro domluvu na úrovni základní konverzace
s mnohonárodnostní slovanskou komunitou Pravoslavné církve (například
v monastýrech jihovýchodní Evropy).
• Jako doplněk k výuce vlastivědy na základních školách například při školních
exkurzích do archeoskanzenů nebo při školních besídkách a představeních na
historická témata, kde novoslověnština imituje původní staroslověnský jazyk.
• Jako praktická pomůcka k demonstraci příbuznosti dnešních slovanských
jazyků. Například dnešní mladý Čech a Bulhar si jen obtížně rozumí, ale
novoslověnština je pro oba dva mnohem srozumitelnější.
- 17 -
1.3 Srovnanie staroslovienskego i c‛rkvenoslovianskego jazyka s
novoslovienskim
Novoslověnštinu lze považovat za velmi blízký dialekt staroslověnštiny a dialektů
dodnes používané církevní slovanštiny. Největší odlišnosti novoslověnštiny od
církevní slovanštiny jsou jen v samohláskách jinak shodných slabik a používání
jotace ve zjednodušeném pravopisu.
Novoslověnština může sloužit jako náhradní jazyk za církevní slovanštinu a
staroslověnštinu. Odlišnosti novoslověnštiny téměř nekomplikují vzájemnou
komunikaci s partnery ovládajícími tyto původní jazyky. Partneři při hovoru
většinou rozdíly nepoznají nebo je tolerují, protože i samotné dnes používané
církevněslovanské dialekty (srbochorvatský, bulharský, srbochorvatský,
ukrajinskorusínský, československý, ruský, …) se mezi sebou liší ve výslovnosti,
slovní zásobě i gramatice, jak jsem si sám ověřil v pravoslavných klášterech, při
bohoslužbách a v muzejích. Novoslověnština se od svých zdrojů liší v následujícím:
1. Na rozdíl od církevního jazyka není tak posunuta do východního dialektu a
snaží se zůstat vyváženěji více mezi západoslovanskými a jihoslovanskými
jazykovými jevy. Proto může místy působit překvapivě „česky“.
2. Novoslověnština obsahuje fonetické změny, které nastaly již v církevní
slovanštině a které jsou uměle prodlouženy, protože sledují shodný nebo
podobný vývoj v živých slovanských jazycích.
3. Došlo ke splynutí jednoduchého minulého času a aoristu. (Již v církevní
slovanštině je patrný jev splývání koncovek aoristu a imperfekta.)
4. Novoslověnština má na první pohled méně jerů. Jery slouží jen k označení
slabikotvorných souhlásek, oddělení předpon a kmene, měkčení a pro
rozlišení pádových a časovacích koncovek. Náhradou za jery je vynechávané е
podobně jako ve většině dnešních evropských jazyků (např. отец, отца).
5. Došlo ke splynutí určité a neurčité formy přídavných jmen. (Podobně jako ve
většině živých slovanských jazyků.)
6. Nosové samohlásky (ѧ, ѫ), ligatury (я, ю, ѥ, ѩ, ѭ, ѹ) a písmeno jať (ѣ) byly
nahrazeny obyčejnými samohláskami nebo jejich spřežkami.
7. Zmenšení počtu skloňovacích a časovacích vzorů, což vede v omezených
případech k odlišným koncovkám u některých pádů nebo slovesných osob.
8. Sjednocení odlišného způsobu časování tematických a atematických sloves.
9. Samohláska v koncovkách minulého času se řídí samohláskou v koncovce
infinitivu. (Jako například ve staročeštině.)
10. Sjednocení supina a infinitivu do jednoho tvaru. (Jako u dnešních slovanských
jazyků kromě slovinštiny.)
11. Nepřítomnost druhé palatizace ve skloňování podstatných jmen. (Jako
například ve slovenštině.)
12. Příslovce vytvořené ze slovesných participií se používá jako přechodníky.
- 18 -
1.4 Novoslovienskij jazyk i jazyky Glagolica i Slovianski
Vzhledem k podobnosti projektu novoslověnštiny a jazyků Glagolica
(www.matica.org) a Slovianski, navrhuji pro všechny jazyky používat stejný slovník.
Novoslověnština bude mít pouze svůj základní vokabulář odvozený z klasické
staroslověnštiny a církevní slovanštiny, ale všechna slova týkající se moderního
života budou shodná se Slovianski, případně Glagolicí. Velmi cenné jsou především
principy tvorby slovní zásoby (http://steen.free.fr/slovianski/voting_machine.html) ze
současných jazyků od tvůrců Slovianski a morfologie Glagolicy.
Novoslověnštinu lze proto považovat za gramaticky bohatší (ale také složitější)
formu stejného panslovanského jazyka. Z tohoto důvodu, že si neklade za hlavní cíl
být jen „všeslovanským esperantem“, ale především přiblížit porozumění
současných i minulých živých slovanských jazyků.
1.5 Novoslovienskij jazyk i s‛vremeni slovienski jazyky

Novoslověnština je umělým jazykem, který je pravidelnější než současné mluvené
slovanské jazyky, ale není zjednodušen na takovou úroveň umělých jazyků, která by
působila rušivě. Jazyk obsahuje gramatické formy shodné nebo podobné současným
slovanským jazykům. Proto by porozumění v novoslověnštině nemělo bránit
nedodržení gramatických pravidel použitím jiných rodů nebo flexe podle
současných mluvených jazyků. Slované různých národů to tak dnes běžně činí při
komunikaci mezi sebou (např. mluví-li Ukrajinec česky nebo Čech chorvatsky atd.).
1.6 Latinska, glagolska, kyrillska i grečska abeceda

Latinka v různých variantách diakritiky nebo spřežek je hlavním kndidátem na
novoslověnské písmo. Hlaholice (odvozená z její chorvatské verze) je s ohledem na
nesrozumitelnost použitelná pouze pro různé dekorativní příležitosti.
Nejen z úcty k historii je také vhodným písmem novoslověnská Cyrilice. Toto písmo
možná existovalo dříve3 než hlaholice a bylo zavedeno v Bulharsku učenci
vyhnanými z Moravy podle řecké abecedy. Pravopis v Cyrilici využívá různé
varianty zápisu zvukově stejných samohlásek k odlišení různých gramatických
útvarů, které mají stejnou zvukovou podobu a má proto i gramatickou funkci. Jde o
vynález z konce 9. století, který pravděpodobně učinil již Klimentův tým v Ochridu.
Zajímavou možností je ještě použití současného řeckého písma. K tomu mě vedl fakt,
že Řekové nemají standardizovaný způsob zápisu slovanských slov a jmen, přestože
jsou v dlouhodobém historickém kontaktu se Slovany. Proto je návrh transkripce do
řeckého písma zároveň návrhem pro jednotný přepis slovanské fonetiky.
3Viz. MOJDL, Lubor. Encyklopedie písem světa I. : Písma Evropy, Kavkazu a helénské oblasti a BOR, Matej
et al. Veneti: First Builders of European Community.
- 19 -
1.7 Blagodarienie
Při práci na novoslověnštině jsem využil zkušenosti s tvorbou mezinárodního
umělého jazyka Lingua Terrana, kterou jsem se zabýval v minulých letech. Práce na
novoslověnštině byla pro mě velkým zážitkem, protože jsem se pravděpodobně
v malé míře dotknul podobných problémů, jaké v minulosti řešili naši slovanští
obrozenci (Josef Dobrovský, Josef Jungmann a další při restauraci českého jazyka,
Antonín Bernolák, Ľudovít Štúr při konstrukci slovenského jazyka, a z dalších
národů Vuk Karadžić, Konstantin Maladinov a Partenij Zografski) a panslavisté
(Bohuslav Balbín, Pavel Šafařík, Ján Kollár a další). Proto nelituji vynaloženého času
ani v případě, kdyby se tento projekt nijak nevyužil. A našim obrozencům vyslovuji
upřímnou úctu a obdiv.
Je mojí povinností poděkovat všem, kteří se zasloužili o vznik, rozvoj a uchování
slovanského jazyka a kultury:
Je to především geniální Konstantin (Cyril) řečený filozof, profesor Manaurské
univerzity v Konstantinupoli, filogog, tvůrce hlaholice, spolu s bratrem Metodějem –
prvním slovanským arcibiskupem, překladatelem Bible a autorem řady dalších
církevních i světských publikací. Bratři Cyril a Metoděj, kteří za svého působení na
Veliké Moravě povznesli tehdejší Slovanské národy do výšin civilizace, jsou po
zásluze prohlášeni západní i východní církví za jedny ze svatých patronů dnešní
sjednocující se Evropy.
K nim všichni, kteří jim v jejich díle pomáhali: učedníci a pokračovatelé Gorazd,
Angelár, Sáva, Lazar, Naum řečený Chrabr a Kliment Ochridský – tvůrce Cyrilice.
Východořímský císař Michailos III. , konstantinupolský patriarcha Fotios – učitel
Konstantinův, knížata Rostislav, Kocel a Bořivoj a král Svatopluk. A v neposlední
řadě osvícený římský papež Hadrianus II. a jeho bibliotekář Anastasius. Dále
všichni, kteří v různých místech Evropy pokračovali v započatém díle, slovanskou
kulturu rozvíjeli a pomohli ji uchovat. Jsou to kromě mnoha dalších bratři a sestry
z Preslavi, Ochridu, chorvatských ostrovů, Sázavského kláštera, Svaté Hory Athos a
mnoho dalších v různých slovanských národech až do dnešních dnů.
Děkuji také Slavoboji Richardu Ruibarovi za úsilí, které věnuje jazyku Glagolica,
Ondreji Rečnikovi a Gabrielu Svobodovi za jazyk Slovianski a Rumjanu Lazovu za
překrásný font cyrilského písma, které používám.
SLАVU SLАVOM !
СЛАВУ СЛАВОМ ! СЛАВОУ СЛАВѠМ !
СΛАВОY СΛАВОМ ! ΣΛΑΒΟY ΣΛΑΒΩΜ !
- 20 -
2 Novoslovienska abeceda
Novoslovienskij jazyk se može pisati latinskoj, grečskoj,
kyrillskoj ili glagolskoj abecedoj.
Novoslovienskij jazyk se mozhe pisati latinskoj, greczskoj,
kyrillskoj ili glagolskoj abecedoj.
Νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ σε μοζχε πησατη λατινσκοϊ, γρετζσκοϊ,
κυριλλσκοϊ ηλη γλαγολσκοϊ αμπετσεδοϊ.
Новословіенскій іазык се може писати латінской, гречской,
куріллской или глаголской абецедой.
Новословіенскій іазык се може писати латінской, гречской,
куріллской или глаголской абецедой.
НОВОСЛОВИЕНСКИІ ІАЗЫК СЕ МОЖЕ ПИСАТИ ЛАТИНСКОІ, ГРЕЧСКОІ,
КРИЛЛСКОІ ИЛИ ГЛАГОЛСКОІ АБЕЦЕДОІ.
znak latinica ime stari znaky Рр r rieci, ρω

Аа а az, αλφα Сс s slovo, σιγμα
Бб b buky Тт t tvrdo, ταυ
Вв v viedi, βητα Уу y yžica, υψιλον ѵ
Гг g glagol, γαμμα ОУоу u uk ѹ, ѫ
Дд d dobro, δελτα Фф f fert, φι
Ее e jest, εψιλον э Чч č, cz červ
Жж ž, ż, zh živiete Ѳѳ th thita, θητα
Зз z zemia, ζητα Хх h hier, χι
Ѕѕ dz dzielo дз Щщ št, szt šta шт
Іі i, j iže, ιοτα ї Цц c ci
Йй j ije Шш š, sz ša
Ии i ita, ητα Ъъ ‛ tvrdij jer
Кк k kako, καππα Ыы y jery
Лл l liudie, λαμδα Ьь ’ megkij jer
Мм m myslite, μυ ІЕ іе ie, je je, ě ѥ, ѣ
Нн n naš, νυ ІОУіоу iu, ju ju ю, ѭ
Ѯѯξ x ksi, ξι кс ІА іа ia, ja ja я, ѧ, ѩ
Оо o on, ομικρον Ѱѱ ps psi, ψι пс
Пп p pokoj, πι Ѡѡ o ot, ωμεγα
Novoslověnština zachovává latinský a řecký pravopis cizích slov). Proto obsahuje i

písmena řecké abecedy, která se pro domácí slova nepoužívají. Slova z ostatních
jazyků je možné přepisovat foneticky (jako např. v chorvatštině nebo ruštině), ale
vlastní jména by měla vždy zůstávat v původním pravopise.
3 Orthografia i fonetika
novoslovienski International Phonetic Alphabet latinica азбука αλφαβήτα
а А ʌ a Аа Αα
б Б b (nezněle jako p) b Бб ΜΠ μπ
в В v (také na konci slova) v Бв Ββ
г Г g (nezněle jako ɣ) g Гг Γγ
д Д d (nezněle jako t, дь,ді = ɟ) d Дд Δδ
е Е ɛ e Ее Εε
ж Ж ȝ ž Жж ΖΧ ζχ
з З z z Зз Ζζ
ӡѕ Ѕ ʣ dz ДЗ дз, Ѕ ѕ ΔΖ δζ
і И (І) i (mezi samohl. a na zač. slova j)i Іі Ιι
й І j j Й й, J j Ϊϊ
и И i i И и, I i Ηη
к К k k Кк Κκ
л Л l (alternativně ль = ʎ) l Лл Λλ
м М m (před souhláskou ɱ) m Мм Μμ
н Н n (před souhl. ŋ, нь,ні =ɲ) n Нн Νν
ҩѯ Ѯ ks x КС кс Ξξ
о О ɔ o Оо Οο
п П p p Пп Ππ
р Р r (alternativně рь = r̝2) r Рр Ρρ
с С s (v cizích slovech také z) s Сс Σσ
т Т t (ть,ті = c) t Тт Ττ
у i (po а a е jako ʊ) y Уу Υυ
оу У ʊ u ОУ оу ΟΥ ου
ф Ф f f Фф Φφ
ч Ч ʧ č Чч ΤΖ τζ
х Х x h Хх Χχ
щ Щ ʃt (alternativně ʃʧ nebo ʦ) št Щщ ΣΖΤ σζτ
ц Ц ʦ c Цц ΤΣ τσ
ш Ш ʃ š Шш ΣΖ σζ
ъ Ъ jen mezi souhláskami slabý vokál ɜ‛ Ъъ ‛
ы ЪИ y y Ыы Υυ
ь Ь jen mezi souhláskami slabý vokál ɜ’ Ьь ’
іе ИЕ (#) j
ɛ ie, je ІЕ іе ΙΕ ιε
іоу ИУ (Ю) j
ʊ iu, ju ІОУ іоу ΙΟΥ ιου
іа ИА ( ) j
a ia, ja ІА іа ΙΑ ια
ѱ ПС ps ps ПС пс Ψψ
ѡ О ɔ o Оо Ωω
1. Přízvuk je vždy na první slabice (jako ve slovenštině a češtině) a u slov s více
než třemi slabikami je ještě slabší přízvuk na lichých slabikách uvnitř slova.
- 22 -
2. Samohlásky se vyslovují krátce. Mírně prodloužené jsou jen samohlásky před
třemi a více souhláskami (např. grēčskij, prāzdnij, cesārstvie).
3. Novoslověnština má zachovány slabikotvorné souhlásky л, р shodně jako
čeština a slovenština. Před slabikotvornou souhláskou se píše tvrdý jer ъ.
Tvrdý jer také slouží jako vokalizační spojka. Jery zde zůstaly proto, že jejich
výslovnost může v závislosti na mluvčím kolísat od téměř plného [o,e] (podle
ruštiny) až po téměř žádný zvuk jako v srbochorvatštině.
4. Měkký jer se píše ke změkčení souhlásek д, т, н, л, р na дь, ть, нь, ль, рь.
Vyslovovat měkké varianty рь, ль jako české [ř] nebo slovenské [ľ] se nemusí.
5. Oba jery ъ, ь jsou také pravopisnou součástí pádových a časovacích koncovek.
6. Výslovnost щ může kolísat od [št] jako v jihoslovanských jazycích přes [c]
v západoslovanských jazycích až ke [šč] ve východoslovanských jazycích.
7. Výslovnost г je u domácích slov v neznělé formě téměř jako [h] (jako např.
v češtině, ukrajinštině nebo novořečtině). Důsledně znělé ostré [g] se píše гк.
Dvojhláska гг se vyslovuje [ng] a v latince se přepisuje ng.
8. Výslovnost х (latinkou h) je jako české [ch] (Stejně jako např. v chorvatštině).
9. Samohlásky і, и, іе, іа, іо měkčí předchozí souhlásky д, т, н, л, р. Ostatní
samohlásky (pozor, ani samohláska е) včetně koncovky –ій nic neměkčí.
Мěkčení je nepovinné a ve slovech cizího původu se nedělá.
10. Rozlišuje se tvrdé е a měkké іе. Tvrdé е se vyslovuje jako э [ε] v ruštině a nic
neměkčí. Měkké іе se vyslovuje krátce a lehce stejně jako e [jε] v ruštině. Větší
chyba je іе (a ostatní jotované samohlásky) vyslovit dlouze jako samostatnou
slabiku [i-j-ε], než výslovnost іе stlačit na samotné neměkčené [ε].
11. Tvrdé ы se vyslovuje na rozdíl od měkkého і,и tvrdě (jako v polštině či
francouzštině). Znak у se ale ve slovech řeckého původu tvrdě nevyslovuje.
12. Novoslověnština není „akavá“ jako ruština. Samohláska o se vyslovuje [o].
13. První palatizace ve skloňování a časování je tvořena dvojicemi г→ж, к→ч,
х→ш. Např. дроуг→дроуже, око→очи, гріех→гріешити.
14. Novoslověnština nemá druhou palatizaci. (Podobně jako ruština nebo
slovinština). Proto například 1. p.j.č.: ruka, 2. p.j.č.: ruky, 3. p.j.č.: rukie.
15. Koncovka -ов, -ѡв je bilabiální jako slovenské [ov] a ne jako české [of].
16. V zápisu dvojhlásek ie, ia, ое, ie apod. se nevkládá písmeno j. Stejně jako
v latině a řečtině a tedy jinak než např. v chorvatštině, slovinštině a srbštině.
Na začátku slova nebo po samohlásce se v latince píší jako je, ju, ja.
17. Dvojhlásky еу, ау se vyslovují [eu], [au] a v latince se také přepisují eu, au.
18. Různé cyrilské znaky pro zvuky [i] a [o] se používají v pádových koncovkách
a předložkách k rozlišení pádu a čísla. (і,о pro jednotné číslo či akuzativ; и, ѡ
pro množné číslo či genitiv). Proto například 7.p.j.č. оком, ale 3.p.mn.č. окѡм.
- 23 -
3.1 Megki i tvrdi s‛glasni
Měkké a tvrdé souhlásky tvoří devět párů. Kromě toho má novoslověnština dalších
devět souhlásek, které jsou obojetné.
г д к л н р т х ц
б в з ӡѕ м п с ѳ ф
tvrdá.
měkká ж дь ч ль нь рь ть ш ч
3.2 Samoglasni i jotacia v gramatikie
Systém šesti novoslověnských а (a)

samohlásek: е (e) о,ѡ (o)
і,и (i) оу (u)
ы (y)
Jotované formy tří samohlásek, které
měkčí souhlásky д, т, н, л, р shodně іа (ia, ja)
jako і, и: іе (ie, je) іоу (iu, ju)
Novoslověnština má v cyrilském a řeckém písmu na rozdíl od latinky a

novoslověnské hlaholice tři různé znaky pro dva zvuky měkké [i] a polosamohlásku
[j]. Jsou to znaky і, и, й (v alfabetě ι, η, ϊ). Do latinky se přepisují takto:
і ι Většinou jako i (И), ale na začátku slova a mezi samohláskami jako j (І).
и η Vždy jako i (И).
й ϊ Vždy jako j (І).
Použití znaků і, и a й stejně jako použití znaků о, ѡ v pádových nebo časovacích
koncovkách se v cyrilici a alfabetě řídí následujícím pravopisným pravidlem:
singulár nebo akuzativ duál nebo plurál nebo
singuláru genitiv singuláru
zvuk „j“ і й
zvuk „i“ і и
zvuk „o“ о ѡ
Proto například моіе = moje (střední rod, jedn. č., akuzativ), ale мойе = moje (střední
rod, množné číslo, akuzativ).
Dva zápisy polosamohlásky [j] se využívají také k rozlišení synonym. Například u
slovesa йаде, йе = jade, je (іасти=jíst) a slovesa іест, іе = jest, je (быти=být).
Znak і se v kmenech slov pro zvuk [j] a také na konci slov nepoužívá. Proto
například край = kraj nebo мой = moj.
- 24 -
3.3 Problema e, ie i problema ie, jať
Dnešní východoslovanské jazyky a bulharština používají ve zvýšené míře jotované ѥ
a zapisují ho v cyrilici i latince jako obyčejné e. V novoslověnštině se ale zvuky [ε] a
[jε] důsledně rozlišují ve výslovnosti i zápisu (jako е a іе).
Ve staroslověnštině (i hlaholsky psané staročeštině) se zvuk [jε] a samohláska [jať]
zapisovala stejným znakem %., což asi znamená, že rozdíl mezi nimi byl malý nebo
žádný. V cyrilici se ale zvuk [jε] zapisuje jako ѥ a [jať] jako ѣ. Čeští jazykovědci
někdy přepisují obě samohlásky shodně jako ě, slovenští používají pro [jε] zápis ie a
pro [jať] používají zápis ä. Novoslověnština tyto samohlásky ve výslovnosti
nerozlišuje a zapisuje obě jako іе.
3.4 Dvie orthografie
3.4.1 Plna orthografia v kyrillskoj abecedie

V této publikaci se používá pravopis, ve kterém se rozlišují v cyrilském písmu
(azbuce) dva znaky і,и pro měkké [i] a dva znaky о,ѡ pro [o]. Tento pravopis je
takzvaný plný a slouží k přesnějšímu vymezení gramatického tvaru u synonym.
Podobně tomu je pro případ využití řeckého písma, kde jsou shodně jako v cyrilském
písmu různé znaky pro dvě zvukově stejná [i] a [o] jako v cyrilici, a kde je tvrdý a
měkký znak jednoznačně nahrazen dvěma různými apostrofy (normální apostrof pro
měkký znak a obrácený apostrof pro tvrdý znak) a měkké souhlásky jsou opět
jednoznačně vyjádřeny spřežkami.
3.4.2 Plna orthografia v latinskoj abecedie

Plná verze cyrilského (nebo řeckého) písma je schopna úplně zaznamenat fonetickou
podobu novoslověnského jazyka a navíc s sebou nese i gramatickou informaci pro
rozlišení různých synonymních gramatických tvarů. Novoslověnský jazyk proto
potřebuje mít i v latinském písmu přepis, který by byl vzájemně jednoznačným
zobrazením do cyrilského písma. Není to možné udělat jinak, než s pomocí
speciálních diakritických znamének. Pro znak ѡ bylo zvoleno v novoslověnštině
nepoužívané dvojité w, které se omeze hodně podobá. (Pro zajímavost: v keltských
jazycích psaných latinkou znak w také označuje samohlásku.)
3.4.3 Legka orthografia v kyrillskoj i latinskoj abecedie

Plná verze cyrilice je bohužel jen záležitostí speciálního lingvistického softwaru. Na
obyčejné4 ruské, ukrajinské, bulharské nebo srbské klávesnici chybí potřebné znaky.
Stejné to je i pro případ latinky na počítači s polskou, československou nebo
slovinskochorvatskou podporou. Praktická situace je taková, že při běžném psaní na
4Proto jsem naprogramoval vlastní ovladač klávesnice pro psaní plnou verzí Cyrilice. Ovladač je
volně ke stažení na webové adrese novoslověnštiny.
- 25 -
konkrétním počítači s nainstalovanou podporou písma a klávesnice pro dnešní živé
jazyky5 bohužel nejde použít ani plnou cyrilskou verzi ani plnou latinskou verzi.
Tvrdé a měkké znaky je sice možné jednoznačně nahradit apostrofy, ale v latinské
abecedě chybí znaky, které by odpovídaly řeckým η, ω nebo cyrilským и, ω a
samozřejmě v latince chybí všechny měkké souhlásky. Proto je novoslověnský
pravopis v konkrétní národní cyrilici i národní latince zjednodušený, různá [i] a [o]
se zapisují jen jedním znakem a měkčené souhlásky se píší s pomocí diakritických
znamének nebo spřežkami.
Z praktických důvodů je potřeba zavést hned několik zjednodušených pravopisů jak
v latinském písmu, tak i v cyrilici. Jsou to tyto následující
1. Ukrajinský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky ω, θ, ψ, ξ. Tento pravopis je
doporučený pro psaní s použitím azbuky. Je ho možné použít i na ruské a
bulharské klávesnici, kde lze v ruštině nepoužívaný znak i psát dočasným
přepnutím do latinky (podržením klávesy pravý Alt).
2. Bulharskoruský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky і, ω, θ, ψ, ξ.
3. Srbský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky ы, и, ω, θ, ψ, ξ.
4. Polský přepis do latinky. Zde chybí znaky и, ω, θ, ψ, ξ a pro všechny měkké
souhlásky je možné využít polská diakritická znaménka nebo spřežky.
5. Československo a zároveň slovinskochorvatský přepis do latinky. Zde chybí
znaky и, ω, θ, ψ, ξ a pro všechny měkké souhlásky je možné využít háčky
jako diakritická znaménka. Tento pravopis je doporučený pro latinku.
6. Latinský přepis pro ostatní neslovanské jazyky s využitím základní znakové
sady, kde se můžou využít pouze spřežky ze znaků ASCII. Tento pravopis,
který vychází z polského pravopisu, je doporučený všude tam, kde není k dispozici
podpora pro diakritická znaménka.
Ruština (a ostatní východoslovanské jazyky) má svůj vlastní přepis z azbuky do
latinky. Tato transkripce vznikla v USA, je odvozená z interpretace latinských
písmen a spřežek v angličtině6, a používá se například pro přepis jmen v cestovních
dokladech apod. Tento způsob transkripce pro novoslověnštinu ani pro jiné
slovanské jazyky nedoporučuji z následujících důvodů:
1. Ruská transkripce do latinky ignoruje dlouhodobě zavedený způsob
používání latinky v západních a jižních slovanských národech (Polské a
staročeské spřežky, nebo háčky a jiná diakritická znaménka).
2. Ruská transkripce je vůči azbuce nejednoznačná a vychází z aplikace
anglického pravopisu na ruštinu (Např. více variant výslovnosti písmena y).
5 Jedinou výjimkou je pouze novořečtina.

6 Možná právě z tohoto důvodu je bohužel skutečností, že velká část dnešních Rusů není schopna s
latinkou pracovat jako s univerzálním písmem a proto bez ohledu na podobnost jazyků nedokážou v
latince ani přibližně přečíst a pochopit například polský nebo srbochorvatský text.
- 26 -
Doporučené abecedy jsou zvýrazněny silným písmem.
plna orthografia lehka orthografia
kyrillica latinica αλφαβήτα оукра- боул- сърбски polski CZ, HR, proste
інски гарски и SLO i ASCII
роусски SK
а a α а а а a a a
б b μπ б б б b b b
в v β в в в w v v
г g γ г г г g g g
д d δ д д д d d d
е e ε е е е e e e
ж ż ζχ ж ж ж ż ž zh
з z ζ з з з z z z
і ı ι і и и i i i
и i η и и и i i i
й j ϊ й й ј j j j
к k κ к к к k k k
л l λ л л л l l l
м m μ м м м m m m
н n ν н н н n n n
ѯҩ x ξ кс кс кс ks x x
о o ο о о о o o o
п p π п п п p p p
р r ρ р р р r r r
с s σ с с с s s s
т t τ т т т t t t
у y υ у у у y y y
оу7 u ου оу оу оу u u u
ф f φ ф ф ф f f f
ч ĉ τζ ч ч ч cz č cz
х h χ х х х h h h
щ ŝt σζτ щ щ щ szt št szt
ц c τσ ц ц ц c c c
ш ŝ σζ ш ш ш sz š sz
ъ ‛ ‛ nebo nic ъ ъ ‛nebo nic ‛nebo nic ‛nebo nic ‛nebo nic
ы ŷ υ ы ы у y y y
ь ’ ’ nebo nic ь ь ’nebo nic ’nebo nic ’nebo nic ’nebo nic
ѱ ps ψ пс пс пс ps ps ps
ѡ w ω о о о o o o
7 Je to původně řecká ligatura O+Y, která má ve znakové sadě UNICODE samostatný kód 0478 a 0479.
- 27 -
4 Grammatika
Novoslověnština má následující slovní druhy:
1. suštestveni imena (pod. jména) 6. narečia (příslovce)
2. miestoimena (zájmena) 7. predlogy (předložky)
3. prilagatielni imena (př. jména) 8. sjednotienia (spojky)
4. čisla (číslovky) 9. časticy (částice)
5. glagoly (slovesa) 10. meždumetia (citoslovce)
4.1 Suštestveni imena

Podstatná jména jsou trojího rodu (mužský, ženský a střední) shodně jako ve všech
slovanských jazycích, latině a řečtině.
Podstatná jména mají 7 pádů včetně vokativu.
Podstatná jména používají jednotné, dvojné a množné číslo.
Dvojné číslo se nemusí používat, slouží hlavně k porozumění textům ve
staroslověnštině, některých současných jazycích8 a pro párová slova oči, uši, nogie,
rukie. Duál by se neměl používat pro počet větší než 2. Duál má vždy shodný 1.4.5.,
2.6. a 3.7. pád.
U mužských tvarů se rozlišuje životnost jako například v češtině a staroslověnštině.
Jde-li o pojem, který je schopen aktivně vykonávat slovesný děj, je považován za
životný. Potom má akuzativ singuláru shodný s genitivem singuláru, jinak je
akuzativ singuláru shodný s nominativem singuláru.
U některých slov se v koncovkách mimo 1. pád j.č. vynechává samohláska е. (Tato
samohláska vznikla náhradou za jer.) Proto se například skloňuje отец, отца, отцоу,
отца, отче, ...
Skloňovací vzory mají mezi sebou řadu podobností. Platí, že v rámci jednoho rodu se
koncovky liší jen tvrdostí samohlásek a souhlásky v pádových koncovkách se
nemění.
Z důvodu zachování podobnosti se staroslověnštinou jsou do novoslověnštiny
zahrnuty 4 nepravidelné vzory (kmeny s vkládanými n, r, s a t souhláskami) ime,
imene, mat’, matere, nebo, nebese a dietia, dietiate:
1. Tyto nepravidelné vzory mají shodnou specifickou podobu jednotného čísla.
Jejich duál a množné číslo je však na rozdíl od staroslověnštiny shodný
s pravidelnými vzory příslušného rodu.
2. Mužská varianta vzoru ime, imene v podobě kamy, kamene však
v novoslověnštině chybí a slovo kamen se skloňuje pravidelně.
8 Např. dnešní chorvatština používá pro množné číslo podstatných jmen koncovky podobnější
novoslověnskému duálu než plurálu.
4.1.1 Mužskij rod, tvrdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi
j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál)
1.p. (nom.) бог хлеб бог-и хлеб-ы бог-а хлеб-а
2.p. (gen.) бог-а хлеб-а бог-ѡв хлеб-ѡв бог-оу хлеб-оу
3.p. (dat.) бог-оу хлеб-оу бог-ѡм хлеб-ѡм бог-ома хлеб-ома
4.p. (akuz.) бог-а хлеб бог-ы хлеб-ы бог-а хлеб-а
5.p. (vok.) бож-е хлеб-е бог-и хлеб-ы бог-а хлеб-а
6.p. (lok.) бог-іе хлеб-іе бог-ех хлеб-ех бог-оу хлеб-оу
7.p. (instr.)бог-ом хлеб-ом бог-ы хлеб-ы бог-ома хлеб-ома
Jde vlastně o jediný vzor, který má dvě formy 4. p. j. č. a 1. a 5. p. mn. č. podle
životnosti.
4.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji
1.p. (nom.) моуж край моуж-и край-и моуж-а край-а
2.p. (gen.) моуж-а край-а моуж-ѡв край-ѡв моуж-оу край-оу
3.p. (dat.) моуж-оу край-оу моуж-ам край-ам моуж-ама край-ама
4.p. (akuz.) моуж-а край моуж-е край-е моуж-а край-а
5.p. (vok.) моуж-і край-і моуж-и край-и моуж-а край-а
6.p. (lok.) моуж-і край-і моуж-ах край-ах моуж-оу край-оу
7.p. (instr.)моуж-ем край-ем моуж-и край-и моуж-ама край-ама
Jde vlastně o jediný vzor, který má jen dvě formy akuzativu j.č. podle životnosti.
Životnost není založena biologicky a je dána jen schopností vykonávat slovesné děje
a generovat výsledky (mluvit, vidět, chodit, dělat, …). (Např. robot a stroj je životný).
Poznámka č. 1.
Ve staroslověnštině a ve větší míře v církevní slovanštině jsou také mužská podstatná
jména s koncovkami ve více pádech množného čísla obsahující –ov– (například –ове,
-ов, -овем, ...) podobně, jako v dnešních jihoslovanských jazycích. Je to ale rys
specificky jihoslovanský, který se v novoslověnštině nevyskytuje.
Poznámka č. 2.
Ve staroslověnštině bylo obvyklé, že některé skloňovací vzory se svými koncovkami
byly nezávislé na rodu (například platily zároveň pro mužský i ženský rod). Tento
jev se v některých současných slovanských jazycích modifikoval do zvláštních vzorů,
které míchají koncovky více pravidelných vzorů (např. český vzor předseda jako
smíšení koncovek vzorů žena a pán) a nebo ke změně rodu celého slova (např. ruské
slovo дедушка). V novoslověnštině se tento jev v omezené míře vyskytuje v původní
podobě. Je to například slovo mužského rodu владыка, nebo слоуга či воіевода
které se v j.č. skloňuje stejně jako жена, i když zůstává slovem mužského rodu.
- 30 -
4.1.3 Ženskij rod, tvrdij vzor: žena, ženy
1.p. (nominativ) жен-а жен-ы жен-іе
2.p. (genitiv) жен-ы жен-ъ жен-оу
3.p. (dativ) жен-іе жен-ам жен-ама
4.p. (akuzativ) жен-оу жен-ы жен-іе
5.p. (vokativ) жен-о жен-ы жен-іе
6.p. (lokal) жен-іе жен-ах жен-оу
7.p. (instrumental) жен-ой жен-ами жен-ама
4.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši

1.p. (nominativ) доуш-а доуш-и доуш-е
2.p. (genitiv) доуш-і доуш-ей доуш-оу
3.p. (dativ) доуш-і доуш-ам доуш-ама
4.p. (akuzativ) доуш-оу доуш-и доуш-е
5.p. (vokativ) доуш-е доуш-и доуш-е
6.p. (lokal) доуш-і доуш-ах доуш-оу
7.p. (instrumental) доуш-ей доуш-ами доуш-ама
4.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša)
1.p. (nominativ) боур-і-а боур-і-и боур-і-е
2.p. (genitiv) боур-і-і боур-і-ей боур-і-оу
3.p. (dativ) боур-і-і боур-і-ам боур-і-ама
4.p. (akuzativ) боур-і-оу боур-і-и боур-і-е
5.p. (vokativ) боур-і-е боур-і-и боур-і-е
6.p. (lokal) боур-і-і боур-і-ах боур-і-оу
7.p. (instrumental) боур-і-ей боур-і-ами боур-і-ама
Vzory duša a buria jsou vlastně jediný vzor ve dvou variantách podle tvrdosti
poslední souhlásky ve kmeni.
4.1.6 Ženskij rod, oprostenij mehkij vzor: kost, kosti

1.p. (nominativ) кост кост-и кост-и
2.p. (genitiv) кост-і кост-ій кост-ій
3.p. (dativ) кост-і кост-им кост-има
4.p. (akuzativ) кост кост-и кост-и
5.p. (vokativ) кост-і кост-и кост-и
6.p. (lokal) кост-і кост-их кост-ій
7.p. (instrumental) кост-ій кост-ими кост-има
- 31 -
4.1.7 Strednij rod, tvrdij vzor: slovo, slova
1.p. (nominativ) слов-о слов-а слов-іе
2.p. (genitiv) слов-а слов-ъ слов-оу
3.p. (dativ) слов-оу слов-ѡм слов-ома
4.p. (akuzativ) слов-о слов-а слов-іе
5.p. (vokativ) слов-о слов-а слов-іе
6.p. (lokal) слов-іе слов-ех слов-оу
7.p. (instrumental) слов-ом слов-ы слов-ома
4.1.8 Strednij rod, dualnij tvrdý vzor: oko, oka

1.p. (nominativ) ок-о ок-а оч-и
2.p. (genitiv) ок-а ок-ъ оч-ій
3.p. (dativ) ок-оу ок-ѡм оч-има
4.p. (akuzativ) ок-о ок-а оч-и
5.p. (vokativ) ок-о ок-а оч-и
6.p. (lokal) ок-іе ок-ех оч-ій
7.p. (instrumental) ок-ом ок-ы оч-има
Tento vzor se od vzoru слово liší jen v duálu, který je shodný se vzorem кост.
Podle vzoru око, ока, очи se také skloňuje оухо, оуха, оуши.
4.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola

1.p. (nominativ) пол-е пол-а пол-и
2.p. (genitiv) пол-а пол-ей пол-оу
3.p. (dativ) пол-оу пол-ем пол-ема
4.p. (akuzativ) пол-е пол-а пол-и
5.p. (vokativ) пол-е пол-а пол-и
6.p. (lokal) пол-і пол-ех пол-оу
7.p. (instrumental) пол-ем пол-еми пол-ема
4.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole)
1.p. (nominativ) цесарств-і-е цесарств-і-а цесарств-і-и
2.p. (genitiv) цесарств-і-а цесарств-і-ей цесарств-і-оу
3.p. (dativ) цесарств-і-оу цесарств-і-ем цесарств-і-ема
4.p. (akuzativ) цесарств-і-е цесарств-і-а цесарств-і-и
5.p. (vokativ) цесарств-і-е цесарств-і-а цесарств-і-и
6.p. (lokal) цесарств-і-і цесарств-і-ех цесарств-і-оу
7.p. (instrumental) цесарств-і-ем цесарств-і-еми цесарств-і-ема
- 32 -
4.1.11 Neredovnij strednij tvrdij vzor: ime, imene; kamen, kamene
1.p. (nominativ) име имен-а имен-іе
2.p. (genitiv) име-н-е имен-ъ имен-оу
3.p. (dativ) име-н-і имен-ѡм имен-ома
4.p. (akuzativ) име имен-а имен-іе
5.p. (vokativ) име имен-а имен-іе
6.p. (lokal) име-н-і имен-ех имен-оу
7.p. (instrumental) име-н-ем имен-ы имен-ома
Podle vzoru име se v jednotném čísle skloňuje také ден mužského rodu.
4.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere
1.p. (nominativ) мать мате-р-и мате-р-е
2.p. (genitiv) мате-р-е мате-р-ей мате-р-оу
3.p. (dativ) мате-р-і мате-р-ам мате-р-ама
4.p. (akuzativ) мате-р мате-р-и мате-р-е
5.p. (vokativ) маті мате-р-и мате-р-е
6.p. (lokal) мате-р-і мате-р-ах мате-р-оу
7.p. (instrumental) мате-р-ей мате-р-ами мате-р-ама
Podle vzoru мать se skloňuje také доць (dcera).
4.1.13 Neredovnij tvrdij strednij vzor: nebo, nebese
1.p. (nominativ) небо небе-с-а небе-с-іе
2.p. (genitiv) небе-с-е небе-с-ъ небе-с-оу
3.p. (dativ) небе-с-і небе-с-ѡм небе-с-ома
4.p. (akuzativ) небо небе-с-а небе-с-іе
5.p. (vokativ) небо небе-с-а небе-с-іе
6.p. (lokal) небе-с-і небе-с-ех небе-с-оу
7.p. (instrumental) небе-с-ем небе-с-ы небе-с-ома
Podle vzoru небо se skloňuje i тіело а чоудо.
4.1.14 Neredovnij tvrdij strednij vzor: dietia, dietiate
1.p. (nominativ) діетіа діетіа-т-а діетіа-т-іе
2.p. (genitiv) діетіа-т-е діетіа-т-ъ діетіа-т-оу
3.p. (dativ) діетіа-т-і діетіа-т-ѡм діетіа-т-ома
4.p. (akuzativ) діетіа діетіа-т-а діетіа-т-іе
5.p. (vokativ) діетіа діетіа-т-а діетіа-т-іе
6.p. (lokal) діетіа-т-і діетіа-т-ех діетіа-т-оу
7.p. (instrumental) діетіа-т-ем діетіа-т-ы діетіа-т-ома
Podle vzoru діетіа se skloňují např. теліа, козліа, жребіа, осліа a další mláďata.
- 33 -
4.2 Miestoimena
Zájmena se dělí na
1. osobní
2. zvratné
3. ukazovací
4. přivlastňovací
5. tázací
6. vztažná
4.2.1 Lični i reflexivni miestoimena

Osobní zájmena. Zvratné zájmeno zastupuje pojem totožný se subjektem věty.
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) аз ты není
2.p. (genitiv) мне тебе себе
3.p. (dativ) мніе, мі тебіе, ті себіе, (jedn.сі, mn.си)
4.p. (akuzativ) мне, ме тебе, те себе, се
5.p. (vokativ) аз ты není
6.p. (lokal) мніе тебіе себіе
7.p. (instrumental) мной тебой себой
mn.č. (plurál) dv.č. (duál)

1.p. (nominativ) мы вы мы вы
2.p. (genitiv) нас вас най вай
3.p. (dativ) нам вам нама вама
4.p. (akuzativ) нас, ны вас ны вы
5.p. (vokativ) мы вы мы вы
6.p. (lokal) нас вас най вай
7.p. (instrumental) нами вами нама вама
- 34 -
4.2.2 Lične miestoime on, ona, ono
Pádové koncovky zájmen on, ona, ono slouží jako vzor pro pádové koncovky
přídavných jmen a některých dalších zájmen a číslovek. Proto hovoříme
o skloňovacím vzoru он, она, оно. Podle něj se skloňuje například také staro i
novoslověnské zájmeno всій, вса, все (každý, každá, každé; celý, celá celé; úplný,
úplná, úplné).
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) он она оно
2.p. (genitiv) іегѡ, ніегѡ іей, ніей іегѡ, ніегѡ
3.p. (dativ) іемоу, ніемоу іей, ніей іемоу, ніемоу
4.p. (akuzativ) го, іего іоу іе
5.p. (vokativ) není
6.p. (lokal) ніем ніей ніем
7.p. (instrumental) нім ной нім
mn.č. (plurál)
1.p. (nominativ) они
2.p. (genitiv) йих, них
3.p. (dativ) йим, ним
4.p. (akuzativ) йе
6.p. (lokal) них
7.p. (instrumental) ними
dv.č. (duál)
1.p. (nominativ) оне
2.p. (genitiv) йоу
3.p. (dativ) има, нима
4.p. (akuzativ) йе
6.p. (lokal) йоу
7.p. (instrumental) нима
Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody.
Je-li zájmeno v roli podstatného jména s předložkou, přidává se na začátek hláska н
(např. к ніемоу, о них). Tvar bez hlásky н je pro situace, kde je zájmeno jen
v pomocné roli vedle jiného podstatného jména (např. jako přívlastek: о іегѡ книгіе,
на их слово).
Zájmeno он, она, оно může mít ještě variantu овій, ова, ове pro určení osoby méně
určité, vzdálenější.
- 35 -
4.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen
V novoslověnštině je jen jeden druh přídavných jmen, který se skloňuje podle

jednoho vzoru. он, она, оно :
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) -ій -й -а -іа -е -іе
2.p. (genitiv) -егѡ -іегѡ -ей -іей -егѡ -іегѡ
3.p. (dativ) -емоу -іемоу -ей -іей -емоу -іемоу
4.p. (akuzativ) -его -іего -оу -іоу -е -іе
5.p. (vokativ) -ій -й -а -іа -е -іе
6.p. (lokal) -ем -іем -ей -іей -ем -іем
7.p. (instrumental) -ім -йім -ой -й -ім -йім
mn.č. (plurál)
1.p. (nominativ) -и -йи
2.p. (genitiv) -их -йих
3.p. (dativ) -им -йим
4.p. (akuzativ) -е -йе
5.p. (vokativ) -и -йи
6.p. (lokal) -их -йих
7.p. (instrumental) -ими -йими
dv.č. (duál)
1.p. (nominativ) -е -йе
2.p. (genitiv) -оу -йоу
3.p. (dativ) -има -йима
4.p. (akuzativ) -е -йе
5.p. (vokativ) -е -йе
6.p. (lokal) -оу -йоу
7.p. (instrumental) -има -йима
Končí-li kmen na souhlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka v levém
sloupci. Končí-li kmen na samohlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka
v pravém sloupci. Proto např. наш-а, ale тво-іа.
Zájmeno он, она, оно (jako měkký vzor) a zájmeno той, та, то (jako tvrdý vzor) se
používají jako vzory pro skloňování.
- 36 -
4.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen
Skloňují se podle vlastního vzoru, který je podobný vzoru он, она, оно.
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) т-ой т-а т-о
2.p. (genitiv) т-огѡ т-ей т-огѡ
3.p. (dativ) т-омоу т-ей т-омоу
4.p. (akuzativ) т-ого т-оу т-о
6.p. (lokal) т-ом т-ей т-ом
7.p. (instrumental) т-ім т-ой т-ім
mn.č. (plurál)
1.p. (nominativ) т-и
2.p. (genitiv) т-іех
3.p. (dativ) т-іем
4.p. (akuzativ) т-и
6.p. (lokal) т-іех
7.p. (instrumental) т-іеми
dv.č. (duál)
1.p. (nominativ) т-е
2.p. (genitiv) т-оу
3.p. (dativ) т-іема
4.p. (akuzativ) т-е
6.p. (lokal) т-оу
7.p. (instrumental) т-іема
Zájmeno той, та, то slouží také k označení určitého členu.
Varianta тоутой, тоута, тоуто se používá pro případ označení subjektu na shodném
místě (тоу), jako je nositel děje.
4.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se

Zájmena сій, са, се (tento, tenhle, tato, tahle, toto, tohle) se skloňují podle měkkého
vzoru он, она, оно, jako:
- 37 -
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) с-ій с-а с-е
2.p. (genitiv) с-егѡ с-ей с-егѡ
3.p. (dativ) с-емоу с-ей с-емоу
4.p. (akuzativ) с-его с-оу с-е
6.p. (lokal) с-ем с-ей с-ем
7.p. (instrumental) с-ім с-ой с-ім
Poznámka: Příslovce сегѡдніе (doslova: tohoto dne) je významově totožné

s příslovcem днес, což je obojí zkratka z původního дне сегѡ.
4.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš

Zájmena мой, твой, свой, наш, ваш se skloňují podle vzoru он, она, оно, jako například:
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) мой наш моіа наша моіе наше
2.p. (genitiv) моіегѡ нашегѡ моіей нашей моіегѡ нашегѡ
3.p. (dativ) моіемоу нашемоу моіей нашей моіемоу нашемоу
4.p. (akuzativ) моіего нашего моіоу нашоу моіе наше
5.p. (vokativ) мой наш моіа наша моіе наше
6.p. (lokal) моіем нашем моіей нашей моіем нашем
7.p. (instrumental) мойім нашім мой нашой мойім нашім
4.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego

Tato zájmena jsou nesklonná – mají ve všech pádech stejný tvar jako genitiv zájmen
on, ona, ono: іегѡ, іей, іегѡ, их, йоу.
4.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što
Zájmena кой, коіа, коіе (který, která, které = dotaz na identifikaci) se skloňují podle
vzoru он, она, оно. Zájmena іакій, іака, іаке (jaký, jaká, jaké = dotaz na vlastnost) se
také skloňují podle vzoru он, она, оно.
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) кой іакій коіа іака коіе іаке
2.p. (genitiv) коіегѡ іакегѡ коіей іакей коіегѡ іакегѡ
3.p. (dativ) коіемоу іакемоу коіей іакей коіемоу іакемоу
4.p. (akuzativ) коіего іакего коіоу іакоу коіе іаке
6.p. (lokal) коіем іакем коіей іакей коіем іакем
7.p. (instrumental) койім іакім кой іакой койім іакім
- 38 -
Zájmena кто (kdo) a що (co) nemají plurál a duál (tam je zastupuje zájmeno koji, koji,
koja) a skloňují se v singuláru кто podle vzoru той a що podle vzoru он takto:
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) кто що, что
2.p. (genitiv) к-огѡ ч-егѡ
3.p. (dativ) к-омоу ч-емоу
4.p. (akuzativ) к-ого что
5.p. (vokativ) není není
6.p. (lokal) к-ом ч-ем
7.p. (instrumental) к-ім ч-ім
4.2.9 Ot‛nosni miestoimena, miestoime iže

Vztažná zájmena, která začínají vedlejší věty, se tvoří z libovolných tázacích zájmen
přidáním koncovky -же.
Například кой → койже.
Pro novoslověnštinu je ale typické vztažné zájmeno vzniklé ze zájmen on, ona, ono
ve spojení s koncovkou –же, které je v mn.č. a duálu stejné pro všechny rody.
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) иже иже иже
2.p. (genitiv) іегѡ-же, ніегѡ-же іей-же, ніей-же іегѡ-же, ніегѡ-же
3.p. (dativ) іемоу-же,ніемоу-же іей-же, ніей-же іемоу-же,ніемоу-же
4.p. (akuzativ) іего-же іоу-же іе-же
6.p. (lokal) ніем-же ніей-же ніем-же
7.p. (instrumental) нім-же ной-же нім-же
mn.č. (plurál)
1.p. (nominativ) иже
2.p. (genitiv) их-же, них-же
3.p. (dativ) им-же, ним-же
4.p. (akuzativ) йе-же
6.p. (lokal) них-же
7.p. (instrumental) ними-же
dv.č. (duál)
1.p. (nominativ) иже
2.p. (genitiv) йоу-же
3.p. (dativ) има-же, нима-же
4.p. (akuzativ) йе-же
6.p. (lokal) йоу-же
7.p. (instrumental) нима-же
- 39 -
4.3 Prilagatielni imena
Všechna přídavná jména mají pádové koncovky podle jednotného vzoru он, она, оно.
Novoslověnština nerozlišuje neurčité a určité tvary přídavných jmen a při skloňování
ponechává jen jednu pádovou koncovku.
Například:
staroslověnsky novoslověnsky
neurčitý tvar určitý tvar
1.p. (nominativ) добръ рабъ добрый рабъ добрій раб
2.p. (genitiv) добра раба добраіегѡ раба добрегѡ раба
3.p. (dativ) доброу рабоу доброуіемоу рабоу добремоу рабоу
4.p. (akuzativ) добра раба добраіего раба добрего раба
4.3.1 Završenia prilagatielnih imen

Přídavná jména (což jsou také participia sloves) mají dva druhy koncovek. První je
trojice –ій, -а, -е a druhá je trojice -, -а, -о. Oba druhy se skloňují stejně podle vzoru
он, она, оно při dodržení pravidla, že u mužského rodu se podle životnosti rovná
1.p.j.č. nebo 2.p.j.č. a 5.p.j.č. a u středního rodu 1.p.j.č. se vždy rovná 4. а 5. p.j.č.
Příklad (jednotné číslo)
1.p. (nominativ) добр-ій добр-а добр-е
2.p. (genitiv) добр-егѡ добр-ей добр-егѡ
3.p. (dativ) добр-емоу добр-ей добр-емоу
4.p. (akuzativ) добр-ій, -его добр-оу добр-е
5.p. (vokativ) добр-ій добр-а добр-е
6.p. (lokal) добр-ем добр-ей добр-ем
7.p. (instrumental) добр-ім добр-ой добр-ім
1.p. (nominativ) петров- петров-а петров-о

2.p. (genitiv) петров-егѡ петров-ей петров-егѡ
3.p. (dativ) петров-емоу петров-ей петров-емоу
4.p. (akuzativ) петров- , -его петров-оу петров-о
5.p. (vokativ) петров- петров-а петров-о
6.p. (lokal) петров-ем петров-ей петров-ем
7.p. (instrumental) петров-ім петров-ой петров-ім
- 40 -
4.3.2 Eskalacia prilagatielnih imen
Druhý stupeň (komparativ) se tvoří vložením slabiky –ейш- mezi kmen a pádovou
koncovku. Pro porovnání slouží 2.p. bez předložky.
Například:
богатейшій тебе. bogatejšij tebe
Třetí stupeň (superlativ) se tvoří z druhého stupně přidáním předpony най-. Pro
vymezení množiny, v rámci které se porovnává, se používá předložka из s 2.p.
Například:
богатій, богатейшій, найбогатейшій. bogatij, bogatejšij, najbogatejšij
V církevní slovanštině se pod vlivem ruštiny nepoužívá superlativ a jeho funkci

zastupuje komparativ. Novoslověnština ale používá všechny tři stupně shodně jako
staroslověnština a většina dnešních slovanských jazyků nebo jiných evropských
jazyků.
4.3.3 Neredovni prilagatelni imena

Shodně jako ve staroslověnštině jsou některá přídavná jména nepravidelná. Jsou to
především:
první stupeň komparativ (2. stupeň)
беликій velikij болшій bolšij
добрій dobrij лоучшій lučšij
благій blagij оуншій unšij
малій malij меншій menšij
ӡзлій zlij горшій goršij
4.3.4 Pytatielne prilagatielne ime jakij, nejasni prilagatielni imena

Zájmeno іакій se používá se v případě dotazů na vlastnost nějakého subjektu. Jako
odpověď lze použít neurčitá přídavná jména:
ніеіакій niejakij nějaký

ниіакій nijakij nijaký, žádný
инакій inakij jiný
такій takij takový
всіакій vsiakij každý
- 41 -
4.4 Čisla
4.4.1 Osnovni čisla

1 іедин, іедна, іедно 11 іединнадесіат 21 двадесіат іедин
2 два, двіе, двіе 12 дванадесіат 22 двадесіат два
3 три 13 тринадесіат 23 двадесіат три
4 четыри 14 четыринадесіат 24 двадесіат четыри
5 піат 15 піатънадесіат 25 двадесіат піат
6 шест 16 шестънадесіат 26 двадесіат шест
7 седм 17 седмънадесіат 27 двадесіат седм
8 осм 18 осмънадесіат 28 двадесіат осм
9 девіат 19 девіатънадесіат 29 двадесіат девіат
10 десіат 20 двадесіат 0 ноула
10 десіат 110 сто десіат 2000 двіе тысащіе

20 двадесіат 200 двіе стіе 3000 три тысащы
30 тридесіат 300 три ста 4000 четыри тысащы
40 четыридесіат 400 четыри ста 5000 піат тысащъ
50 піатъдесіат 500 піат сѡт 104 тьма (klasicky)
60 шестъдесіат 600 шест сѡт 105 легеѡн (klasicky)
70 седмъдесіат 700 седм сѡт 106 леѡдр (klasicky)
80 осмъдесіат 800 осм сѡт 106 милион
90 девіатъдесіат 900 девіат сѡт 109 билион
100 сто 1000 тысаща 1012 трилион
іедин se skloňuje jako ukazovací zájmeno той, та, то v jednotném čísle,

např. іедин хлеб
два se skloňuje jako ukazovací zájmeno той, та, то v duálu,
např. два хлеба
три, четыри se skloňuje jako ukazovací zájmeno той, та, то v množném čísle,
např. три хлебы, четыри хлебы
піат аž десіат se skloňuje jako podstatné jméno podle vzoru кост. Další číslovky se
také skloňují jako podstatná jména (сто → слово, тысаща → жена, милион → хлеб).
Počítaný subjekt je u nich v 2.p.mn.č. v neshodném přívlastku.
např. піат хлебѡв, осм хлебѡв, сто хлебѡв, тысаща хлебѡв, ...
- 42 -
4.4.2 Serijni čisla
Řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména podle vzoru он, она, оно.
1 првій 11 іединнадесіатій 21 двадесіат првій
2 вторій 12 дванадесіатій 22 двадесіат вторій
3 третій 13 тринадесіатій 23 двадесіат третій
4 четвертій 14 четыринадесіатій 24 двадесіатчетвертій
5 піатій 15 піатънадесіатій 25 двадесіат піатій
6 шестій 16 шестънадесіатій 26 двадесіат шестій
7 седмій 17 седмънадесіатій 27 двадесіат седмій
8 осмій 18 осмънадесіатій 28 двадесіат осмій
9 девіатій 19 девіатънадесіатій 29 двадесіат девіатій
10 десіатій 20 двадесіатій 0 ноултій
10 десіатій 110 сто десіатій 2000 двіе тысащній

20 двадесіатій 200 двіе сотній 3000 три тысащній
30 тридесіатій 300 три сотній 4000 четыри тысащній
40 четыридесіатій 400 четыри сотній 5000 піат тысащній
50 піатъдесіатій 500 піат сотній 104
60 шестъдесіатій 600 шест сотній 105
70 седмъдесіатій 700 седм сотній 106
80 осмъдесіатій 800 осм сотній 106 милионтій
90 девіатъдесіатій 900 девіат сотній 109 билионтій
100 сотній 1000 тысащній 1012 трилионтій
4.4.3 Umnožitielni čisla

Násobné číslovky se tvoří přidáním koncovky –крат a chová se jako příslovce.
Například двакрат, осмъкрат, ....
4.4.4 Frakcie
Kromě slova половина se zlomky tvoří z řadových číslovek koncovkou –ина a skloňují
se podle vzoru жена. Vyjadřované množství je v 2.p. jako přívlastek neshodný.
Například третина, осмина, сѡтнина, ...
4.4.5 Pokazyvatielni čisla

толикѡ tolik
4.4.6 Pytatielni čisla

коликѡ kolik, коликій kolikátý
- 43 -
4.5 Glagoly
Slovesa mají dva vidy: dokonavý (perfektivum) a nedokonavý (imperfektivum)
označovaný zkratkou (F jako futurum). U dokonavých sloves slouží přítomný tvar
k vyjádření budoucího času a proto tato slovesa nemají přítomný čas.
Všechna slovesa mají základní (u nedokonavých přítomný nebo u dokonavých
budoucí) a minulý čas. Minulý tvar vznikl splynutím aoristu a imperfekta do
jednoho minulého tvaru, který je dokonavý nebo nedokonavý podle typu slovesa.
Participia se skloňují podle vzoru он, она, оно včetně minulého -л- participia, které je
dáno prvním pádem jednotného, dvojného a množného čísla a rodem, a které se
používá ke tvorbě složených minulých časů.
Kromě pravidelných sloves je definován i omezený počet nepravidelných sloves a
k tomu samostatné sloveso быти (být), které se používá jako existenční, sponové i
pomocné. Pro všechna slovesa platí následující pravidla:
1. Každé sloveso má infinitivní kmen (shodný s minulým kmenem nebo
odvozeným z infinitivního kmene) a přítomný kmen. Kmeny jednoho slovesa
se mohou lišit slabikami a souhláskami. Přítomný kmen může být oproti
minulému kmeni měkčí (palatizovaný).
2. Imperativ se tvoří z prézentního kmene odtržením osobní koncovky a
přidáním -і, -іме, -іте nebo -ь, -ьме, -ьте.
3. Přítomná participia se řídí samohláskami v přítomných tvarech. Činné
přítomné participium podle 1. os. j.č. (a zároveň 3. os. j. č.) a trpné přítomné
participium podle 2. os. j. č. (a zbylých osob). Například:
- Participium přítomné činné: пишоу → пишоущій, видоу → видоущій.
- Participium přítomné trpné: пишеш → пишемій, видиш → видимій.
4. V minulých osobních tvarech je samohláska koncovky shodná (většinou také
v minulých participiích) se samohláskou v koncovce infinitivu (nebo е pokud
je koncovka infinitivu bez samohlásky. Například:
- писати → писах, писашій, писаній.
- нес ти → несех, несешій, несеній.
5. Participia trpná minulá mají u sloves s infinitivem -ити a -оути souhlásku v
koncovce -т-, všechna ostatní souhlásku -н-. (Například коутій, писаній).
6. L-participia se tvoří z infinitivního kmene a tvoří se výhradně jen výměnou
koncovky –ти za koncovku –л∗.
7. U sloves, kde samohláska koncovky minulých tvarů je odlišná od samohlásky
přítomných tvarů, je možné v 3. os. j.č. zkrátit tuto koncovku o -ше. Například
віедіеше→віедіе, слышеше→слыше.
8. Tvar 2. os. min. času j.č. -ша je navržen uměle, aby se odlišil od 3. os. Ve
staroslověnštině je koncovka druhé osoby a třetí osoby shodná.
- 44 -
4.5.1 Systematicke v‛gledienie na novoslovienski glagoly
Pro většinu indoevropských jazyků a proto i pro slovanské jazyky je typické, že mají
složitý slovesný systém. Novoslověnština není výjimkou, ale na rozdíl od jiných
jazyků lze na slovesné vzory nahlížet jako na kombinace menšího počtu
jednodušších vzorů.
Oddělíme-li od sebe přítomný a minulý čas a imperativ, tak novoslověnské časování
má jen dva druhy časování přítomného času, dva druhy imperativu odvozovaného
z prézentního kmene a dva druhy minulého času. Minulý kmen se tvoří
z infintivního kmene podle následujícíhо pravidlа:
Slovesa s jednohláskovým infinitivním kmenem mají minulý kmen tvořený z
infinitivního připojením slabiky -йе na jeho konec. Například пити, пийех, пийеше,
-
пийешій nebo коути, коуйех, коуйеше, коуйешій. Ostatní slovesa mají infinitivní a
minulý kmen slabikově shodný.
Samohláska v koncovce minulých participií je u sloves s koncovkou -ити kromě
sloves s jednohláskovým infinitivním kmenem vždy іе. Například варити, варіемій,
варіеній. U všech ostatních sloves je samohláska v koncovce minulých tvarů shodná
se samohláskou, která je v koncovce infinitivu.
minulý čas -∗х -∗хом -∗хова

( minulý kmen, znak ∗ nahrazuje -∗ша -∗сте -∗ста
různé samohlásky v koncovce) -∗ше -∗хоу -∗сте
imperativ -ь -і
přítomný čas -ьме -іме
(prézentní kmen) -ьте -іте
-оу -еме -евіе нести, писати, йасти, піети гибноути, послати, ити, …
-еш -ете -ета хотіети, беседовати, пити,
-е -оут -ете коути діелати, имати, …
-(і)оу -име -ивіе варити, говорити, видіети міестити, ѡпростити,
-иш -ите -ита слышети, побіедити, … сіеднити, цесарити, …
-и -(і)оут -ите
K jednoznačnému určení, jak se má sloveso časovat, stačí k infinitivu uvést 1. a 2. os.

jednotného čísla přítomného času a imperativ. To je dostatečná informace, protože
všechny ostatní tvary včetně duálů a participií jsou z těchto údajů jednoznačně
odvoditelné podle pravidel.
Například:
побіедити, F побіедоу, побіедиш jako побіедити, F -оу, -иш
nebo піети, піейоу, піейеш jako піети, піейоу, -еш
- 45 -
U sloves s prézentním kmenem končícím na -ай se koncovky přítomného času
můžou stáhnout na
-айоу → -ам -айеме → -аме -айевіе → (-авіе)
-айеш → -аш -айете → -ате -айета → (-ата)
-айе → -а -айоут → (-ат) -айете → (-ате)
4.5.2 S‛vršeni i nes‛vršeni glagoly

Slovesa jsou ve slovanských jazycích ve dvou videch: dokonavý a nedokonavý.
Novoslověnština má pravidla, jak vytvořit z nedokonavého slovesa dokonavé a
naopak:
1. Dokonavé sloveso se z nedokonavého tvoří přidáním předpony. (Předpony
jsou odvozené z předložek) Končí-li předpona souhláskou, píše se mezi
předponu a kmen tvrdý jer (ъ). Nejobvyklejší předpony jsou на- a оу-.
2. Nedokonavé sloveso se z dokonavého slovesa může vytvořit přidáním
koncovky -вати za kmen.
3. Koncovka –ати, -ети a koncovka –ноути může tvořit dvojici, která z jednoho
kmene tvoří dokonavé i nedokonavé sloveso.
Například:
пишоу → напишоу (F)
píšu (nedok.) → napíšu (dok.)
писати, пишоу → преписати, препишоу (F) → преписовати, преписоуйоу)

psát (nedok.) → přepsat (dok.) → přepisovat (nedok.)
читати, чтоу → пречитати, пречтоу (F) → пречитавати, пречитавайоу)
číst (nedok.) → přečíst (dok.) → pročítat (nedok.)
дати, дайоу(F) → давати, давайоу

dát (dok.) → dávat (nedok.)
двигати, движоу ↔ двигноути, двигноу (F)

pohybovat (nedok.) ↔ pohnout (dok.)
лежети, лежоу ↔ легноути, легноу (F)
ležet (nedok.) ↔ lehnout (dok.)
- 46 -
4.5.3 Primier glagola dielati, dielaju, dielaš, dielaj’
Jako sloveso діелати, діелайоу, діелаш, діелайь se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku –ати.
infinitiv діел-ати
imperativ діелай-ь, -ьме, -ьте
participium čin. př. діелай-оущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. діелай-ем-ій, -а, -е
participium čin. min. діел-аш-ій, -а, -е
participium trp. min. діел-ан-ій, -а, -е
základní (přítomný nebo budoucí) čas
singulár plurál duál
1. osoba діелай-оу діелай-еме діелай-евіе
2. osoba діелай-еш діелай-ете діелай-ета
3. osoba діелай-е діелай-оут діелай-ете
minulý čas
1. osoba діел-ах діел-ахом діел-ахова
2. osoba діел-аша діел-асте діел-аста
3. osoba діел-аше діел-ахоу діел-асте
složený minulý čas
L-participium діел-ал, -ала, -ало, -али, -але
Stejně jako toto sloveso se časuje například

дати, F даіоу, даш, дай
давати, даваіоу, даваш, давай
- 47 -
4.5.4 Primier glagola pisati, pišu, pišeš, piš’
Jako sloveso писати, пишоу, пишеш, пишь se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku –ати.
infinitiv пис-ати
imperativ пиш-ь, -ьме, -ьте
participium čin. př. пиш-оущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. пиш-ем-ій, -а, -е
participium čin. min. пис-аш-ій, -а, -е
participium trp. min. пис-ан-ій, -а, -е
1. osoba пиш-оу пиш-еме пиш-евіе
2. osoba пиш-еш пиш-ете пиш-ета
3. osoba пиш-е пиш-оут пиш-ете
minulý čas
1. osoba пис-ах пис-ахом пис-ахова
2. osoba пис-аша пис-асте пис-аста
3. osoba пис-аше, пис-а пис-ахоу пис-асте
L-participium пис-ал, -ала, -ало, -али, -але
Jako toto sloveso se časuje například

брати, бероу, береш, берь - brát
плакати, плачоу, плачеш, плачь – plakat
- 48 -
4.5.5 Primier glagola nesti, nesu, neseš, nes’
Jako sloveso нести, несоу, несеш, несь se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku –ти po souhlásce (mají potlačené е).
infinitiv нес-ти
imperativ нес-ь, -ьме, -ьте
participium čin. př. нес-оущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. нес-ем-ій, -а, -е
participium čin. min. нес-еш-ій, -а, -е
participium trp. min. нес-ен-ій, -а, -е
1. osoba нес-оу нес-еме нес-евіе
2. osoba нес-еш нес-ете нес-ета
3. osoba нес-е нес-оут нес-ете
minulý čas
1. osoba нес-ех нес-ехом нес-ехова
2. osoba нес-еша нес-есте нес-еста
3. osoba нес-еше нес-ехоу нес-есте
L-participium нес-л, -ла, -ло, -ли, -ле

печти, пещи, печоу, печеш, печь s L-participiem пекл, пекла, пекло
можти, мощи, могоу, можеш, можь s L-participiem могл, могла, могло
- 49 -
4.5.6 Primier glagola slyšeti, slyšu, slyšiš, slyš’
Jako sloveso слышети, слышоу, слышиш, слышь se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku -ети.
infinitiv слыш-ети
imperativ слыш-ь, -ьме, -ьте
participium čin. př. слыш-оущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. слыш-им-ій, -а, -е
participium čin. min. слыш-еш-ій, -а, -е
participium trp. min. слыш-ен-ій, -а, -е
1. osoba слыш-оу слыш-име слыш-ивіе
2. osoba слыш-иш слыш-ите слыш-ита
3. osoba слыш-и слыш-оут слыш-ите
minulý čas
1. osoba слыш-ех слыш-ехом слыш-ехова
2. osoba слыш-еша слыш-есте слыш-еста
3. osoba слыш-еше, слыш-е слыш-ехоу слыш-есте
L-participium слыш-ел, -ела, -ело, -ели, -еле
- 50 -
4.5.7 Primier glagola vidieti, vidu, vidiš, vid’
Jako sloveso видіети, видоу, видиш, видь se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku -іети.
infinitiv вид-іети
imperativ вид-ь, -ьме, -ьте
participium čin. př. вид-оущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. вид-им-ій, -а, -е
participium čin. min. вид-іеш-ій, -а, -е
participium trp. min. бид-іен-ій, -а, -е
1. osoba вид-оу вид-име вид-ивіе
2. osoba вид-иш вид-ите вид-ита
3. osoba вид-и вид-оут вид-ите
minulý čas
1. osoba вид-іех вид-іехом вид-іехова
2. osoba вид-іеша вид-іесте вид-іеста
3. osoba вид-іеше, вид-іе вид-іехоу вид-іесте
L-participium вид-іел, -іела, -іело, -іели, -іеле

віедіети, віедоу, віеш, віедь s tím, že v přítomném čase jsou přípustné i zkrácené
tvary:
infinitiv віед-іети
1. osoba віед-оу, віем віед-име, віеме віед-ивіе
2. osoba віед-иш, віеш віед-ите, віете віед-ита
3. osoba віед-и, віе віед-оут віед-ите
- 51 -
4.5.8 Primier glagola hotieti, hoču, hočeš, hoč’
Jako sloveso хотіети, хочоу, хочеш, хочь se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku -іети.
infinitiv хот-іети
imperativ хоч-ь, -ьме, -ьте
participium čin. př. хоч-оущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. хоч-ем-ій, -а, -е
participium čin. min. хот-іеш-ій, -а, -е
participium trp. min. хот-іен-ій, -а, -е
1. osoba хоч-оу хоч-еме хоч-евіе
2. osoba хоч-еш хоч-ете хоч-ета
3. osoba хоч-е хоч-оут хоч-ете
minulý čas
1. osoba хот-іех хот-іехом хот-іехова
2. osoba хот-іеша хот-іесте хот-іеста
3. osoba хот-іеше, хот-іе хот-іехоу хот-іесте
L-participium хот-іел, -іела, -іело, -іели, -іеле
- 52 -
4.5.9 Primier glagola variti, variu, variš, var’
Jako sloveso варити, варйоу, вариш, варь se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku -ити а-ыти.
infinitiv вар-ити
imperativ вар-ь, -ьме, -ьте
participium čin. př. вар-іоущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. вар-им-ій, -а, -е
participium čin. min. вар-іеш-ій, -а, -е
participium trp. min. вар-іен-ій, -а, -е
1. osoba вар-іоу вар-име вар-ивіе
2. osoba вар-иш вар-ите вар-ита
3. osoba вар-и вар-іоут вар-ите
minulý čas
1. osoba вар-их вар-ихом вар-ихова
2. osoba вар-иша вар-исте вар-иста
3. osoba вар-ише вар-ихоу вар-исте
L-participium вар-ил, -ила, -ило, -или, -иле

бранити, бранйоу, браниш, брань
творити, творйоу, твориш, творь
- 53 -
4.5.10 Primier glagola piti, piju, piješ, pij’
Jako sloveso пити, пійоу, пійеш, пийь se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku
-ити (také -ыти).
infinitiv п-ити
imperativ пий-ь, -ьме, -ьте
participium čin. př. пий-оущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. пий-ем-ій, -а, -е
participium čin. min. пий-еш-ій, -а, -е
participium trp. min. п-ит-ій, -а, -е
1. osoba пий-оу пий-еме пий-евіе
2. osoba пий-еш пий-ете пий-ета
3. osoba пий-е пий-оут пий-ете
minulý čas
1. osoba пий-ех пий-ехом пий-ехова
2. osoba пий-еша пий-есте пий-еста
3. osoba пий-еше пий-ехоу пий-есте
L-participium п-ил, -ила, -ило, -или, -иле

бити, бийоу, бийеш, бийь
крыти, крыйоу, крыйеш, крыйь
- 54 -
4.5.11 Primier glagola gibnuti, gibnu, gibneš, gibni
Jako sloveso гибноути, гибноу, гибнеш, гибні se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku -оути.
infinitiv гибн-оути
imperativ гибн-і, -іте, -іме
participium čin. př. гибн-оущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. гибн-ем-ій, -а, -е
participium čin. min. гибн-оуш-ій, -а, -е
participium trp. min. гибн-оут-ій, -а, -е
1. osoba гибн-оу гибн-еме гибн-евіе
2. osoba гибн-еш гибн-ете гибн-ета
3. osoba гибн-е гибн-оут гибн-ете
minulý čas
1. osoba гибн-оух гибн-оухом гибн-оухова
2. osoba гибн-оуша гибн-оусте гибн-оуста
3. osoba гибн-оуше гибн-оухоу гибн-оусте
L-participium гибн-оул, -оула, -оуло, -оули, -оуле

двигноути, двигноу, двигнеш, двигні – pohybovat
- 55 -
4.5.12 Primier glagola kuti, kuju, kuješ, kuj’
Jako sloveso коути, коуйоу, коуйеш, коуйь se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku –оути.
infinitiv к-оути
imperativ коуй-ь, -ьте, -ьме
participium čin. př. коуй-ещ-ій, -әа, -е
participium trp. př. коуй-ем-ій, -а, -е
participium čin. min. коуй-еш-ій, -а, -е
participium trp. min. к-оут-ій, -а, -е
1. osoba коуй-оу коуй-еме коуй-евіе
2. osoba коуй-еш коуй-ете коуй-ета
3. osoba коуй-е коуй-оут коуй-ете
minulý čas
1. osoba коуй-ех коуй-ехом коуй-ехова
2. osoba коуй-еша коуй-есте коуй-еста
3. osoba коуй-еше коуй-ехоу коуй-есте
L-participium к-оул, -оула, -оуло, -оули, -оуле

обоути, F обоуйоу, обоуйеш, обоуйь
- 56 -
4.5.13 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi
Používá se ve smyslu chodit i jezdit. Použití dopravního prostředku se vyjadřuje 7.
pádem. Například: идоу аутом = jedu autem, идоу колом = jedu na kole.
infinitiv ити
imperativ ид-і, -іте, -іме
participium čin. př. ид-оущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. ид-ем-ій, -а, -е
participium čin. min. ид-еш-ій, -а, -е
participium trp. min. ид-ет-ій, -а, -е
1. osoba ид-оу ид-еме ид-евіе
2. osoba ид-еш ид-ете ид-ета
3. osoba ид-е ид-оут ид-ете
minulý čas
1. osoba ид-ех ид-ехом ид-ехова
2. osoba ид-еша ид-есте ид-еста
3. osoba ид-еше ид-ехоу ид-есте
L-participium иш-ел, -ла, -ло, -ли, -ле
- 57 -
4.5.14 Neredovnij glagol jasti, jadu, jaš, jaz’
infinitiv йасти
imperativ йаз-ь, -ьте, -ьме
participium čin. př. йад-оущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. йад-ем-ій, -а, -е
participium čin. min. йад-аш-ій, -а, -е
participium trp. min. йад-ан-ій, -а, -е
1. osoba йад-оу, й-ем йад-еме, й-еме йад-евіе
2. osoba йад-еш, й-еш йад-ете, й-ете йад-ета
3. osoba йад-е, й-е йад-оут йад-ете
minulý čas
1. osoba йад-ах йад-ахом йад-ахова
2. osoba йад-аша йад-асте йад-аста
3. osoba йад-аше, йад-а йад-ахоу йад-асте
L-participium йад-л, -ла, -ло, -ли, -ле
- 58 -
4.5.15 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl
Je jediné sloveso, které má vlastní jednoduché tvary budoucího času a kondicionálu
(původně aoristu). Tyto tvary se používají také ve spojení s jinými slovesy.
infinitiv быти
imperativ боуд-ь, боуд-ьме, боуд-ьте
participium čin. př. с-оущ-ій, -әа, -е
participium trp. př. іес-мій, -а, -е
participium čin. min. быв-шій, -әа, -е
participium trp. min. бы-тій, -а, -е
budoucí čas
1. osoba боуд-оу боуд-еме боуд-евіе
2. osoba боуд-еш боуд-ете боуд-ета
3. osoba боуд-е боуд-оут боуд-ете
přítomný čas
1. osoba іес-м, с-оу іес-ме іес-віе
2. osoba іес-и іес-те іес-та
3. osoba іес-т, і-е с-оут іес-те
minulý čas
1. osoba б-іех б-іехом б-іехова
2. osoba б-іеша б-іесте б-іеста
3. osoba б-іеше, б-іе б-іехоу б-іесте
kondicionál
1. osoba б-ых б-ыхом б-ыхова
2. osoba б-ыс б-ысте б-ыста
3. osoba б-ы б-ыша, б-ы б-ысте
L-participium бы-л, -ла, -ло, -ли, -ле
4.5.16 Polzovanie glagola byti v rozličnih s‛vazieh

1. Pro vyjádření ekvivalence (něco je něco) jsou oba dva subjekty v 1. pádě.
Například аз іесм оучитіел az jesm učitiel (já jsem učitel).
2. Pro vyjádření příslušnosti k něčemu/někomu. Vlastnící subjekt je v 2. pádě.
Například та книга іест оучитіела ta kniga jest učitiela.
3. Jako pomocné sloveso ve složených tvarech s participii nebo infinitivy jiných
sloves. Tato varianta je gramaticky shodná s variantou č. 1.
- 59 -
4.5.17 Budušte vreme
Budoucí čas se u dokonavých sloves, F tvoří základním tvarem (např. напишоу,
напишеш, ...). U nedokonavých sloves, se používá kombinace budoucího tvaru slovesa
быти s infinitivem příslušného slovesa. Význam budoucího času mají i kombinace
sloves хотіети, начинати, ити s infinitivem.
Například:
боудоу писати budu pisati
идоу (на)писати idu (na)pisati
хочоу (на)писати hoču (na)pisati
4.5.18 S‛stavieni prošli vremena – pred‛prošli, pred‛sustvieni i pred‛budušti

Se tvoří složením minulého, přítomného nebo budoucího tvaru slovesa быти spolu s
L-participiem příslušného slovesa.
Například:
předbudoucí čas (аз) боудоу діелал
(он) боуде діелал
předpřítomný čas (аз) іесм діелал, соу діелал
(он) іест діелал
předminulý čas (аз) біех діелал
(он) біеше діелал
L-participium se klade obvykle za tvar slovesa быти, který se na rozdíl od češtiny

píše i pro 3. osobu (jako např. v srbštině a chorvatštině).
Složený minulý čas se používá jen ve vztahu k nějakému základnímu času
(minulého, přítomného nebo budoucího) v hlavní větě souvětí nebo v předchozí větě
stejné části textu. Složený minulý čas vyjadřuje události, které předcházejí9
základnímu času z hlavního kontextu.
Například:
(hlavní čas je podtržený, vedlejší jemu podřízený složený čas je tečkovaný):
Заблагодариме, же боудете розъдіелили ѡтъпад. Poděkujeme (budoucí čas), že roz-
Zablagodarime, že budete rozdielili otpad. třídíte (před poděkováním) odpad.
Благодариме, же іесте розъдіелили ѡтъпад. Děkujeme (přítomný čas), že jste
Blagodarime, že jeste rozdielili otpad. roztřídili (před poděkováním) odpad.
Благодарихом, же біесте розъдіелили ѡтъпад. Děkovali jsme (minulý čas), že jste roz-
Blagodarihom, že bieste rozdielili otpad. třídili (před poděkováním) odpad.
9 Proto se v hlavních větách vyjadřujících minulý děj dává přednost základnímu tvaru minulého času
(jako např. v bulharštině nebo novořečtině) před složeným předpřítomným časem (který např.
v ruštině a češtině plní úlohu jediného minulého času).
- 60 -
4.5.19 S‛pisek vsih glagolnih vremen
напишоу (хочоу/будоу писати) budoucí čas
napišu (hoču/budu pisati) (hlavní čas)
будоу писал předbudoucí čas
budu pisal (budoucí předcházející hlavnímu budoucímu času).
пишоу přítomný čas
pišu (hlavní čas)
іесм писал přepřítomný čas
jesm pisal (minulý vzhledem k hlavnímu přítomnému času)
писах minulý čas
pisah (hlavní čas)
біех писал předminulý čas
bieh pisal (minulý předcházející hlavnímu minulému času)
4.5.20 Kondicional
Se tvoří kondicionálem slovesa быти po L-participiu.
Například:
(аз) діелал бых, (он) діелал бы (az) dielal byh, (on) dielal by
4.5.21 Konjunktiv
Konjunktiv v novoslověnštině významové splývá s imperativem. Tvoří se ze všech
oznamovacích tvarů (i trpných) přidáním částice да před sloveso. (Podobně jako se
tvoří tázací způsob přidáním částice ли za sloveso.)
Například:
да пишеш (= пишь) da pišeš (= piš) ať píšeš, piš!
да пишоут da pišut ať (oni) píšou!
4.5.22 Infinitiv v objektu - supinum

Infinitiv sloves může být v pozici předmětu věty, kde se chová podobně jako
předmět, tedy jako podstatné jméno ve 4.p.j.č. Toto „druhé sloveso ve větě“ (ve
staroslověnštině supinum) může mít, stejně jako má první sloveso stejné věty, svoje
vlastní příslovce, předmět a další větné členy. Má-li toto druhé sloveso jiný podmět
než první sloveso, vyjadřuje se 3. pádem k prvnímu slovesu, má-li předmět,
vyjadřuje se 2. pádem:
Například:
добрѡ іест мі вас слышети dobro jest mi vas slyšeti rád vás slyším
хочоу тебіе ловити рыбоу hoču tebie loviti rybu chci, abys ty lovil rybu
ale
хочоу ловити тебіе рыбоу hoču loviti tebie rybu chci pro tebe lovit rybu
- 61 -
4.5.23 Pasivnij rod
Trpný rod se tvoří jakýmkoliv oznamovacím tvarem slovesa быти a participiem
trpným minulým, které má v mužském rodě 1.p.j.č. zkrácenou koncovku o koncové
hlásky –ій, takže má v 1.p.j.č. koncovky -, -а, -о. Ostatní pády jsou podle participia
trpného minulého dle vzoru он, она, оно.
Například:
budoucí čas (аз) боудоу несен
(az) budu nesen
předbudoucí složený čas (аз) боудоу был несен
(az) budu byl nesen
přítomný čas (аз) іесм несен, соу несен
(az) jesm nesen, su nesen
předpřítomný složený čas (аз) іесм был несен
(az) jesm byl nesen
minulý čas (аз) біех несен
(az) bieh nesen
předminulý složený čas (аз) біех был несен
(az) bieh byl nesen
4.5.24 Transformacia aktivnego iz‛rečenia na pasivne i nazad

V aktivní větě je činitel děje v 1.p. a případný předmět děje v 4.p. Ostatní pády jsou
stejné jako v odpovídající pasívní větě.
Např. аз пишоу книгоу az pišu knigu
V pasívní větě je předmět děje v 1.p. a případný činitel děje je v 7.p. bez předložky.
Ostatní větné členy jsou stejné jako v odpovídající pasívní větě.
Např. книга іест мной писана kniga jest mnoj pisana
Libovolnou větu je takto možné přeměnit z aktivní na pasívní a naopak.
4.5.25 Dublet glagolov byti a imieti

Slovesa быти a имати tvoří dvě formy jediného fiktivního slovesa vyjadřující vztah
příslušnosti něčeho/někoho k někomu/něčemu. Sloveso имати si lze představit jako
aktivní formu a sloveso быти jako pasivní formu této dvojice.
Například:
господ има книгоу gospod ima knigu pán má knihu
книга іест господа kniga jest gospoda kniha je pána
Z tohoto důvodu se namísto trpných participií slovesa imieti dává přednost
aktivním participiím slovesa byti.
- 62 -
4.5.26 Reflexivni glagoli, medium
Zvratná slovesa jsou slovesa, která jsou ve vazbě se zvratným osobním zájmenem се.
Toto zájmeno zastupuje pojem totožný se subjektem (podmětem) věty. V řadě
slovanských jazyků se tato vazba používá pro vyjádření trpného rodu. K tomu ale
v novoslověnštině přímo slouží trpný rod. Proto by se vazba se zvratným zájmenem
měla používat jen pro případ, kdy se použité zvratné zájmeno týká původce děje, což
není trpný rod, ale gramatická kategorie medium.
Například:
мыйоу се myju se (já myju sám sebe)
myju se
коупил іесм сі книгоу koupil jsem si knihu (pro sebe)
kupil jesm si knigu
ale
ауто іест мыте auto se myje (je někým myto,
auto jest myte nemyje se samo)
4.5.27 Upotrebienie ličnih miestoimen

Osobní zájmena (аз, ты, он, мы, вы, ...) se používají jen výjimečně pro zdůraznění
subjektu slovesného děje. Vzhledem k bohaté flexi sloves nejsou povinnou součástí
věty (na rozdíl např. od moderní ruštiny).
4.5.28 Suštestveni imena ot glagolov

Podstatná jména slovesná se tvoří koncovkou –іе přidanou k příčestí trpnému
minulému. Jsou středního rodu podle vzoru цесарствіе.
Například.
видіеніе, слышеніе, несеніе vidienie, slyšenie, nesenie
- 63 -
4.6 Narečia
4.6.1 Narečia tvorieni iz prilagatielnih imen

Příslovce se tvoří z přídavných jmen koncovkami -ѡ pro přídavná jména
končící tvrdými a obojetnými souhláskami, koncovkou -іе pro přídavná jména
končící měkkými souhláskami a koncovkou -ски pro přídavná jména končící
koncovkou -скій.
Například
добрій добрѡ dobro
малій малѡ malo
новій новѡ novo
лоучшій лоучшіе lučšie
новословіенскій новословіенски novoslovienski
Existují i příslovce, která vznikla jiným způsobem než odvozením z přídavných jmen
různými způsoby.
4.6.2 Narečia tvorieni iz slovnih s‛vazov

Jsou příslovce, která mají původ v nějakém slovním spojení – najčastěji předložky
s podstatným jménem v daném pádě nebo samotným podstatným jménem.
Jsou to například:
въкоупіе v‛kupie vcelku
въспіать v‛spiat’ zpátky
горіе gorie nahoru
долоу dolu dolu
летіе letie v létě
зиміе zimie v zimě
оутріе utrie zrána
вчера včera včera
дома doma doma
днес dnes dnes
безъпрестани bez‛prestani bezpřestání
отныніе otnynie odteď
4.6.3 Pytatielni a pokazyvatielni narečia jako, tako

іакѡ (jak) такѡ (tak) jsou příslovce pro dotazy na způsob slovesného děje.
4.6.4 Pytatielni a pokazyvatielni narečia zašto, zato

зачтѡ (proč) затѡ (proto) jsou příslovce pro dotazy na příčinu slovesného děje.
- 64 -
4.6.5 Narečia tvorieni iz miestoimen
Jsou příslovce týkající se místa, času, způsobu a míry.
4.6.5.1 Narečia ot miesta: kdie, kamo, kadu, ...

кдіе kdie kde
сдіе sdie zde, tady (lze ukázat)
тоудіе tudie tamtudy
ондіе ondie tam
овдіе, тоу ovdie, tu tady
никдіе nikdie nikde
ніекдіе niekdie někde
камѡ kamo kam

сіемѡ siemo sem (lze ukázat)
тамѡ tamo tam
онамѡ onamo tam (daleko)
овамѡ ovamo tady, sem
никамѡ nikamo nikam
ніекамѡ niekamo někam
A další jako například индіе = jinde apod.
4.6.5.2 Narečia ot vremene: kogda, ...

когда kogda kdy
сегда segda tehdy (lze určit)
тогда togda tehdy
онегда onegda onehdá
овегда ovegda tehdy, někdy
всіегда vsiegda vždy, pokaždé
никогда nikogda nikdy
ніекогда niekogda někdy
4.6.5.3 Narečia ot puta: jako, ...

іакѡ jako jak
такѡ tako tak
ниіакѡ nijako nijak
ніеіакѡ niejako nějak
инакѡ inako jinak
- 65 -
4.6.5.4 Narečia ot mierenia: koliko, ...
коликѡ koliko kolik
толикѡ toliko tolik
ничтѡ ničto nic
ніеколикѡ niekoliko několik
4.6.6 Eskalacia narečiej

Druhý stupeň se tvoří příponou -ейшіе a třetí stupeň přidáním předpony най- ke
druhému stupni. Příklad:
брзіе, брзейшіе, найбрзейшіе rychle, rychleji, nejrychleji
brzie, brzejšie, najbrzejšie
4.6.7 Vremene narečie iz 2.p. sušt. imen s pokazyvatielnym imenem sij

Časová příslovce vzniklá spojením ukazovacího zájmena сій jsou:
дне сегѡ → днес10 dnes dnes
поледне сегѡ → поледнес polednes dnes v poledne
йоутра сегѡ → йоутрас jutras dnes ráno
вечера сегѡ → вечерас večeras dnes večer
нощі сей → нощіс noštis dnes v noci
4.6.8 Vremene narečie iz 6.p. a 7.p. suštestvenih imen

Podstatné jméno označující čas v 7.p. bez předložky je příslovcem označujícím
periodicitu událostí. Podstatné jméno označující čas v 6.p. (jakoby s předložkou в) je
příslovce jednorázového času.
Například
патком patkom = každý pátek, v pátek pravidelně
зиміе zimie = v zimě
4.6.9 Pričastia ot glagolov

Příslovce vytvořená z činných příčestí (participií) lze použít jako přechodník
přítomný nebo přechodním minulý. Protože se stále gramaticky chová jako příslovce,
tak je neohebný a proto nemá osobní tvary jako například přechodníky v češtině.
Například:
бывшіе, видіешіе, идешіе, ... byvšie, vidiešie, idešie
несоущіе, слышоущіе, ... nesuštie, slyšuštie
10 Slovo „dnes“ ve staroslověnštině vzniklo jinak: z baltoslovanského akuzativu s koncovkou –s.

- 66 -
4.7 Pred‛logy
Předložky se pojí s různými pády. Většina z nich má také funkci předpon.
Jsou to například:
s 2. p. без bez bez
ради radi kvůli
из iz z, od
до do do
ѡт ot od
оу u u
s 3. p. к k k, u
близ bliz poblíž
посредіе posredie uprostřed
мимо mimo mimo
кроміе kromie kromě
s 4. p. над nad nad (kam)
под pod pod (kam)
пред pred před (kam)
чрез črez skrze
в v v (kam)
за za za, pro
на na na (kam)
вніе vnie vně
междоу meždu mezi (kam)
s 6. p. в v v (kde)
ѡ o o
по po po, za, podle
при pri při
на na na (kde)
s 7. p. над nad nad (kde)
под pod pod (kde)
пред pred před (kde)
с s s
междоу meždu mezi (kde)
- 67 -
4.8 S‛jednienia
Základní spojky jsou:
slučovací и i a, i
ни ... ни ni...ni ani ... ani
odporovací а, но a, no ale
vylučovací или ili nebo
и или i ili a nebo
příčinné ибо ibo protože
іакоже jakože protože
Roli spojek mezi hlavní a vedlejší větou mají také různá ukazovací, tázací a vztažná
zájmena, číslovky a příslovce vedlejších vět.
4.9 Časticy
Částice měly ve staroslověnštině velmi důležitou roli podobně jako v jiných starých
jazycích. Novoslověnština proto řadu z nich převzala, ale protože je jazykem
moderním, tak je používá v omezenější a přesněji vymezené míře:
souhlasné да da ano, aby, ať
ей ej ano, ovšem
odporovací не ne ne
ни ni ni
tázací ли li li (u tázacích sloves)
zdůrazňovací же že že
оубо ubo proto, tedy, nuže
бо bo neboť
али ali cožpak
аще ašte jestliže, až
ако ako jestli, když
4.10 Meždumetia
Citoslovce jsou jednotlivá slova nebo ustálená větná spojení jako například:
ѡ, ѡх, ах ó, och, ach, се, оува hle, оувы běda, лоутіе škoda
Za citoslovce ja také považována přímá řeč v «uvozovkách».
- 68 -
4.11 Morfologia
Slova se odvozují pomocí předpon a přípon stejným způsobem jako ve všech
současných slovanských jazycích. Předpony jsou shodné s předložkami.
Všechny předpony (nejužívanější jsou на- na- a оу- u-) slouží ke změně
nedokonavých sloves na dokonavá. Např. написати, оудіелати napisati, udielati.
Přípona –овати –ovati mění dokonavá slovesa na nedokonavá.
4.11.1 Nes‛glasnij atribut

Neshodný přívlastek si lze představit jako zbytek nějaké věty, ve které byl subjekt,
kterému přívlastek patří, podmětem nebo slovesem.
4.11.1.1 Atribut iz subjektu iz‛rečenia s glagolom byti

Tento přívlastek vzniká z vět, kde subjekt přívlastku je podmět a slovesem je nějaká
forma slovesa быти. Mohou to být i věty, kde sloveso быти vyjadřovalo trpný rod
nebo nějaký jiný složený slovesný tvar. Přívlastek se tvoří převzetím větných členů
beze změny předložky či pádu a jejich přiřazením za subjekt. Výjimku tvoří původce
děje u pasivních vět v 7.p., který se nahrazuje 2.p. s předložkou ѡт.
Například:
книга іест Петра → книга Петра
kniga jest Petra → kniga Petra
жена пришла іест из града → жена из града

žena prišla jest iz grada (města) → žena iz grada
слово іест писане Богом → слово ѡт Бога

slovo jest pisane Bogom → slovo ot Boga
4.11.1.2 Atribut iz subjektu iz‛rečenia s drugim glagolom

Většina ostatních sloves vyjadřuje nějakou činnost v nějakém místě a čase. Proto lze-
li na děj takového slovesa nahlížet podobně jako na existenci vyjádřenou slovesem
быти, je možné tvořit přívlastky stejným způsobem jako v předchozím případě.
Například:
вълк жийе в лесіе → вълк іест в лесіе → вълк в лесіе
v‛lk žije v lesie → v‛lk jest v lesie → v‛lk v lesie
вълк иде из леса → вълк іест из леса → вълк из леса

v‛lk ide iz lesa → v‛lk jest iz lesa → v‛lk iz lesa
- 69 -
4.11.1.3 Atribut iz glagola iz‛rečenia
Tento přívlastek je tvořen přeměnou celé věty na jediný rozvitý větný člen.
1. Ze slovesa věty vzniká podstatné jméno slovesné (nebo jeho homonymum),
2. z příslovce věty vzniká přídavné jméno (shodný přívlastek) tohoto
podstatného jména slovesného,
3. z podmětu věty (původce děje v 1.p.) vzniká neshodný přívlastek v 2.p.
s předložkou ѡт,
4. z předmětu věty (v 4.p.) vzniká neshodný přívlastek v 2.p. bez předložky a
5. ostatní větné členy se stávají přívlastkem beze změny pádu či předložky.
Například:
ніекто чърта тебе → чъртаніе тебе
niekto č‛rta tebe → č‛rtanie tebe (črtati = kreslit)
ale
ты чърташ ніекого → чъртаніе ѡт тебе
ty č‛rtaš niekogo → č‛rtanie ot tebe
той чловіек добрѡ види великій град

→ добре видіеніе великего града ѡт того члобіека
toj človiek dobro vidi velikij grad
→ dobre vidienie velikego grada ot togo človieka
4.11.2 Tvorienie prilagatielnih imen

V novoslověnštině se používá především univerzální přípona -скій pro odvození
přídavného jména (Např. словіен → словіенскій). Dále platí, že přídavné jméno lze
vytvořit použitím pádových koncovek podle vzoru он, она, оно z libovolného
příslovce a naopak (Např. добрѡ ↔ добрій).
4.11.2.1 Tvorienie prilagatielnih imen iz nes‛glasnego atributa

Pro některé pády či předložková spojení se používají vyhrazené koncovky.
Předložky z neshodných přívlastků mohou sloužit také jako předpony:
pád a předložka koncovka příklad
ѡт s 2.p. -ій, -а, -е доух ѡт бога → божій доух
2.p. bez předložky -ов, -ова, -ово (m. rod) книга Петра → Петрова книга
-ин, -ина, -ино (žen. rod) книга Аны Анина книга
-ен, -ена, -ено (stř. rod)
3.p. , 6.p. -овскій, -овска, -овске сбор к Петроу → Петровскій сбор
из 2.p., с 7.p. -ній, -на, -не ніечто из железа → железне
без 2.p. безъ-ній, -на, -не ніечто без железа → безъжелезне
над 7.p. надъ-ній, -на, -не ніечто над земіей → надъземне
ostatní tvary předložka-скій,-ска,-ске междоу грады → междоуградскій
- 70 -
4.11.3 Atribut nes‛jednienij
Volný přívlastek je tvořen více podstanými jmény (nebo jinými slovy ve jmeném
tvaru), která jsou řazena za sebe a jsou všechna ve stejném pádě. Například:
Кто іест той філософ оучитіел наш? Kto jest toj filosof učitiel naš?
Видиме філософа оучитіела нашего. Vidime filosofa učiela našego.
4.11.4 Ženskij rod

Přípona –ица slouží k vytvoření ženského tvaru.
Například цесар, цесарица cesar, cesarica (císař, císařovna),
лис, лисица lis, lisica (lišák, liška).
4.11.5 Umenšienia
U osobních jmen a také některých názvů zvířat a věcí lze na zdrobňování použít
následující přípony:
1. pro mužský rod -ек, -ичек
2. pro ženský rod -ка, -ичка
3. pro střední rod -тко
Například:
Ана → Анка, Аничка Ana → Anka, Anička
слон → слонек, слоничек slon → slonek, sloniček
лисица → лисичка lisica → lisička
теліа → теліатко telia → teliatko
4.11.6 Tuzi slova iz drugih jazykov

Novoslověnština zachovává pravopis cizích slov z latiny a řečtiny (např. акуадукт
aquaduct, ѳеатро theatro). Z ostatních jazyků se doporučuje psát slova foneticky
(např. лейзр lejzr). V latince se ale původní pravopis toleruje (např. лейзр laser).
Slova přejatá z cizích jazyků mají rod a skloňují se. Latinské koncovky -us, -a, -um a
řecké koncovky –os, -i/a, -o/on se zachovávají dle potřeby v nominativu a
v akuzativu a vokativu, ale v ostatních pádech se odtrhávají, protože nejsou součástí
slovního kmene. (Tedy jinak než například v ruštině nebo slovenštině. Proto např.
museum, musea, museu, museum, museum, museje, museom podle vzoru slovo)
U vlastních jmen a názvů, kde se respektuje zápis u všech jazyků, je možné přidávat
fonetický zápis v hranatých závorkách. V cyrilici má přednost tvar z řečtiny, a proto
se na rozdíl od latiny rozlišuje znak, kterým se zapisuje zvuk [i]. Proto například
Маріа, Маріе, Маріі, ... podle vzoru доуша s jotou (і) namísto ity (и), která je jinak ve
slovanštině pro zvuk [i] v domácích i cizích slovech obvyklejší.
- 71 -
4.11.7 S‛stavieni slova
Spojení mezi slovy uvnitř složeného slova nemůže být tvořeno dvěma souhláskami.
Novoslověnština vyžaduje vokalizaci. Pokud první slovo končí souhláskou, tak je
potřeba mezi skládaná slova vložit jer ъ. Pozor, nevkládá se ani е ani о jako
například v ruštině.
Pokud se spolu skládají slova, která byla součástí nějakého gramatického spojení
(například podstatné jméno s přívlastkem neshodným), zachovává se ve spojení
příslušná flexe podle původního gramatického tvaru.
Například
хлебъзавод hleb‛zavod pekárna (pekárenská továrna)

металъфабрика metal‛fabrika kovodělná továrna
сребро srebro majetek (doslova stříbro)

ліоубити liubiti mít rád
ліоубіе сребра liubie srebra náklonnost k majetku (srebro je v 2.p.j.č.)
сребраліоубіе srebraliubie chamtivost
празднѡ prazdno naprázdno (příslovce)

празднѡсловіе prazdnoslovie tlachání, plané řeči
- 72 -
4.12 Slovnij red
Novoslověnština má volný pořádek slov. Díky pádům a další flexi není význam
slova určen jeho polohou ve větě. Proto se na počátek věty mohou klást libovolné
větné členy11 za účelem zdůraznění jejich významu. (Shodně jako ve většině
současných slovanských jazyků.)
4.12.1 Modernij i arhaičnij s‛stav iz‛rečenij

Stavba věty sleduje vývoj podle současných slovanských jazyků. Originální podoba
přes tisíc let staré staroslověnštiny by působila příliš archaicky. Archaická skladba je
však použitelná pro nadpisy, kratší slavnostní sdělení a podobně.
Hlavní rozdíly přináší tabulka:
archaická podoba moderní podoba
pořádek subjekt-objekt-sloveso subjekt-sloveso-objekt
slov ve větě моуж книгоу пише моуж пише книгоу
muž knigu piše muž piše knigu
přívlastek podstatné jméno-přídavné jméno přídavné jméno-podstatné jméno
shodný жена велика велика жена
žena velika velika žena
určitý člen, subjekt-člen-přívlastek člen-přívlastek-subjekt
přivl. zájm. жена та велика та велика жена
žena ta velika ta velika žena
4.12.2 S‛glas subjekta s glagolom

Shodně jako v moderních slovanských jazycích, přísudek v jakémkoliv slovesném
tvaru zachovává rod a číslo subjektu (podmětu věty). Například:
коупил іесм сі книгоу koupil jsem si knihu (já jsem muž)
kupil jesm si knigu
коупила іесм сі книгоу koupila jsem si knihu (já jsem žena)
kupila jesm si knigu
коупили іесме си книгоу koupili/y jsme si knihu (muži nebo ženy)
kupili jesme si knigu
коупила соут си книгоу koupila si knihu (stř. rod mn. č.)
kupila sut si knigu
V dnešní době se může v českém jazyce jevit jako problém rozlišování mužských a
ženských koncovek L-participia a shoda univerzálního množného tvaru s mužským.
V novoslověnštině tento problém není. Koncovky se řídí vzorem on, ona, ono.
Množné tvary pro všechy rody jsou shodné (-и) a u duálu také (-е).
11Podobně jako v jiných soudobých indoevropských jazycích se například v rámci celé věty už
neuplatňuje Wackernagelův zákon. Jeho platnost je již jen doporučená pouze v rámci jednoho
syntaktického celku věty (např. podmětu).
- 73 -
4.12.3 Syntakticka dekompozicia
Novoslověnština se řídí moderními postupy teorie syntaktické analýzy. Každou
větu proto musí být možné zleva doprava slovo po slově dekomponovat
zásobníkovým automatem do podoby derivačního stromu. Platí zde pravidlo, že
přestože je v novoslověnštině volný pořádek slov, tak slova, která tvoří jeden celek,
nemohou být „promíchána“ se slovy z jiného celku, jak se to namnoze vyskytuje
v historických textech (překlad Koránu, renesanční čeština, biblické citáty). Příklad:
не знам, аще ли тамѡ в глубокем лесіе был іест той старій чловіек
ne znam, ašte li tamo v glubokem lesie byl jest toj starij človiek
nevím, jestli tam v hlubokém lese byl ten starý člověk
Dekompozice do derivačního stromu:
souvětí
hlavní věta spojka vedlejší věta
podm ět přísudek ašte li
(az) zápor sloveso

přísudek podm ět
ne znam
člen subjekt
příslovce m ísto sloveso toj přívlastek cloviek
tam o předložka subjekt participium spona starij
v přívlastek lesie byl jest
glubokem
Stejný derivační strom zapsaný pomocí závorek:

((ne znam) (ašte li) (((tamo)(v (glubokem lesie))(byl jest))(toj (starij človiek))))
Proto nelze pořádek slov promíchat například takto:
ne znam, ašte li v glubokem tamo lesie toj starij byl človiek jest
4.12.4 Negacia
Novoslověnština respektuje vícenásobný zápor, který se vyvinul ve všech moderních
slovanských jazycích. Platí však upřesňující pravidlo, že jednotlivé větné celky stojící
vedle sebe jsou nadřazeným celkem interpretovány jako logický součin. Pokud by se
v rámci jednoho větného celku uvnitř věty vyskytlo více negací, platí v rámci tohoto
celku zákon dvojí negace stejně jako v matematické logice. Příklad:
никто ничего не видіеше nikdo nic neviděl (niekto ∧ nieczto ∧ vidiesze)
nikto ničego ne videše
иміех не ничего, но ... měl jsem ne nic, ale ... niczego = nieczto = nieczto
imieh ne ničego, no …
- 74 -
4.13 Proste iz‛rečenie
4.13.1 Iz‛rečenie uviedomienia

Oznamovací věta má volný pořádek slov a sloveso v oznamovacím tvaru.
4.13.2 Iz‛rečenie nakazania

Rozkazovací věty jsou dvojího typu:
1. Standardní se slovesem v imperativu. Např. пишь книгоу! = Piš knihu!
2. Přací, které mají sloveso v oznamovacím tvaru (základním nebo kondicionálu)
a na začátku věty je částice да = kéž, ať. Např. да имаш добре време! = Ať máš
dobré počasí!
4.13.3 Iz‛rečenie pytania

Tázací věty jsou dvojího typu:
1. Uvozené tázacím zájmenem, přídavným jménem, číslovkou nebo příslovcem.
Např. кто іест той чловіек? = Kdo je ten člověk?
2. Oznamovací věta doplněná o částici ли stojící na začátku věty po částici nebo
za slovesem. Např. имате ли книгоу? = Máte knihu?
4.14 Rozvite iz‛rečie
4.14.1 S‛jednieni iz‛rečia

Věty v souřadném souvětí se oddělují čárkou a jsou od sebe odděleny následujícími
spojkami nebo časticemi. Věty ve slučovacím poměru je také možné psát bez spojky
jen oddělené čárkou.
slučovací и a, i
ни ... ни ani ... ani
odporovací а, но ale
vylučovací или nebo
и или a nebo
důvodové ибо neboť
důsledkové оубо protože
Příklady vět:
Біех дома, но ты тамѡ іеси не был. Byl jsem doma, ale ty jsi tam nebyl.
Bieh doma, no ty tamo jesi ne byl.
- 75 -
4.14.2 Nes‛jednieni iz‛rečia
Podřadná souvětí se píší s hlavní větou na začátku a vedlejší větou v indikativu nebo
kondicionálu, která je vždy nějak uvozena, za touto hlavní větou.
V souvětích tvořených jen jednou hlavní a jednou vedlejší větou je také možné
postavit řádně uvozenou vedlejší větu jako první a následující hlavní větu oddělit jen
čárkou.
Druhy vedlejších vět a způsoby jejich uvození jsou uvedeny v tabulce:
vztažné иже univerzální vztažné zájmeno
(odkazující se na nějaký např. кто же jakékoliv tázací zájmeno, tázací číslovka
pojem z hlavní věty) nebo tázací příslovce s částicí же
účelové да aby
(doplňující předmět іакоже že, protože, neboť
hlavní věty) же že (nepřímá řeč popsaná vedlejší větou)
podmínečné ако [... ли] jestliže, když (logická podmínka)
аще [... ли] jestliže, až, až by, když (časově)
V souvětích lze použít v hlavní větě ukazovací příslovce. Například такѡ (tak),
případně ještě v druhé hlavní větě příslovce инакѡ (jinak).
Příklady vět:
Отче наш, иже іеси на небесех. Otče náš, jenž jsi na nebesích.
Otče naš, iže jesi na nebeseh.
Хочоу, да имате доброу цестоу. Chci, ať máte dobrou cestu.

Hoču, da imate dobru cestu.
Говорише, же был іест дома. Říkal, že byl doma.

Govoriše, že byl jest doma.
Ако ли боуде зима, боудоу ити аутом. Jestli bude zima, pojedu autem.
Ako li bude zima, budu iti autom.
Аще боудете богати, достанете то ауто. Až budete bohatí, dostanete to auto.

Ašte budete bogati, dostanete to auto.
Такѡ то діелай, да быхом то видіели. Tak to dělej, abysme to viděli.

Tako to dielaj, da byhom to vidieli.
- 76 -
5 Texty po novoslovienskem jazyku
5.1 Otče naš

Pro srovnání zde předkládám i kanonizované znění Otčenáše v současném
církevněslovanském jazyce ruské redakce:
církevně slovansky v ruské redakci (starý pravopis s diakritikou, ligaturami a zkratkami)
novoslověnsky cyrilicí novoslověnsky latinkou

Отче наш, иже іеси на небесех, да Otče naš, iže jesi na nebesech, da
свети се име твоіе, да приде цесарствіе sveti se ime tvoje, da pride cesarstvie
твоіе, да боуде воліа твоіа іакѡ на tvoje, da bude volia tvoja jako na
небесі, и на земліі. nebesi, i na zemlji.
Хлеб наш насоущій дайь нам днес, Hleb naš nasuštij daj’ nam dnes,
и ѡтъставь нам длоуги наше, i ot‛stav’ nam dlugi naše,
іакѡ и мы ѡтъставліаме длоужникѡм jako i my otstavliame dlužnikom
нашим. našim.
И не въведь нас в напаст, но изъбавь нас I ne v‛ved’ nas v napast, no iz‛bav’ nas
ѡт лоукавегѡ (неприіазни). ot lukavego (neprijazni).
Іакѡ твоіе іест цесарствіе и сила и слава Jako tvoje jest cesarstvie i sila i slava
v vieki. Amin.
в віеки. Амин.
5.2 O pismenech
Toto je výtah ze spisu připisovaného Naumovi z Preslavi řečeného Chrabr, žáku
Konstantina a Metoděje. Naum, který žil v 2. polovině 9. století a přežil likvidaci
slovanského písemnictví na Moravě, byl velký zastánce slovanské literatury a
podporoval hlaholici. (Jeho spolužák, Kliment z Ochridu je pravděpodobně
vynálezcem nebo standardizátorem cyrilice.)
выбране іест из трактата монаха Храбра О писменех
Прежде оубо Словіени не имахоу книгъ, но чъртами и ріезами

читахоу и гатахоу, погани соущіе.
Римскими и гречскими писмены писахоу словіенскоу реч без
оустроіеніа. Но іакѡ може быти добрѡ писане гречскими
писмены слово Бог или Живот или Широта или Іазык? И такѡ
біехоу многа лета.
Потом чловіекаліоубец Бог помиловаше род словіенскій и
послаше іемоу сватего Константина Філософа, иже им
сътворил іест писменъ три десіате осм по чиноу писмен
гречских.
Си же соут словіенски писмена. Константін Філософ іест нам
писмена сътворил и книгы преложил. И Меѳодій, братр іегѡ.
Соут іеще живи, иже соут видіели их в времена Михаила
цесара гречскегѡ и Растица кніаза моравскегѡ.
Vybrane jest iz traktata monaha Hrabra O pismeneh
Prežde ubo Slovieni ne imahu knig, no črtami i riezami

čitahu i gatahu, pogani suštie.
Rimskimi i grečskimi pismeny pisahu sloviensku reč bez
ustrojenia. No jako može byti dobro pisane grečskimi
pismeny slovo Bog ili Život ili Širota ili Jazyk? I tako
biehu mnoga leta.
Potom človiekaliubec Bog pomilovaše rod slovienskij i
poslaše jemu svatego Konstantina Filosofa, iže im
s‛tvoril jest pismen tri desiate osm po činu pismen
grečskih.
Si že sut slovienski pismena. Konstantin Filosof jest nam
pismena s‛tvoril i knigy preložil. I Methodij, bratr jego.
Sut ješte živi, iže sut vidieli ih v vremena Mihaila cesara
grečskego i Rastica kniaza moravskego.
- 78 -
5.3 Pismo Rastislava cesaru Michailu
(vybrane i okratiene jest iz žitia svatego Konstantina Filosofa)
Растислав моравскій кніаз послаше к цесароу Михаилоу

глаголіе:
Ліоудіем нашим поганства се ѡтъвргашим и по христіански се
закона държоущим оучитіела не имаме такего, иже бы нам
в свой іазык исторіоу віеры христіанскей сказал.
Такѡ пошлі нам владыко епископа и оучутіела такего, бо ѡт
вас на вси страны добрій закон изъходи.
Цесар себраше събор и призваше Константіна Філософа, рекаше
іемоу: «Філософе, нам потреба іест тамѡ тебіе ити.»
Ѡтъвіетише іемоу Філософ: «С радостій идоу тамѡ, ако
имайоут боуквы в іазык свой.»
Ѡтъвіетише іемоу цесар: «не имайоут, но аще ли ты хочеш,
може то тебіе Бог дати.»
Идеше потом Філософ на молитвоу, съставил іест писмена и
начаше писати: «Изъкони біе Слово, и Слово біе оу Бога, и Бог
біе то Слово ...»
Rastislav moravskij kniaz poslaše k cesaru Mihailu

glagolie:
Liudiem našim poganstva se ot‛vrgašim i po hristianski se
zakona d‛ržuštim učitiela ne imame takego, iže by nam
v svoj jazyk istoriu viery hristianskej skazal.
Tako pošli nam vladyko episkopa i učitiela takego, bo ot
vas na vsi strany dobrij zakon izhodi.
Cesar sebraše s‛bor i prizvaše Konstantina Filosofa,
rekaše jemu: „Filosofe, nam potreba jest tamo tebie iti.“
Ot‛vietiše jemu Filosof: „S radostij idu tamo, ako imajut
bukvy v jazyk svoj.“
Ot‛vietiše jemu cesar: „Ne imajut, no ašte li ty hočeš, može
to tebie Bog dati.“
Ideše potom Filosof na molitvu, s‛stavil jest pismena i
načaše pisati: „Iz‛koni bie Slovo, i Slovo bie u Boga, i Bog
bie to Slovo ...“
- 79 -
5.4 Slovieni na svietie
(Inspirovane jest staroslovienski pisanimi stranicami na adresie Wikipedie
http://cu.wikipedia.org/)
МОДЕРНИ СЛОВІЕНСКИ НАРОДЫ

Словіени соут іедна из найсилніейших віетвіей индоеуропских
народѡв.
Словіени сіедоут в іоужной, средной и выходной области
Еуропы и в Азіі. На еуропскем северіе и заходіе не жиіоут.
Въкоупіе на Земліі жийе три ста миліонѡв словіенских
ліоудей.
Вси Словіени имайоут свойе държавы, толикѡ сами Лоужицски
Сърби свойоу държавоу не имайоут и падаіоут под Германіоу.
Роусска държава Рѡссіа іест найболша дършава на свіетіе.
Іоужни словіенски народи соут Илурски Словіени, Хървати,
Илурски Сърби, Босніаки, Черногорци, Славомакедонци и
Боулгари.
Заходни словіенски народи соут Чехи, Карпатски Словіени,
Полаки и Лоужицски Сърби.
Выходни словіенски народи соут Роуси, Оукраінци, Біелороуси
и Роусыни.
MODERNI SLOVIENSKI NARODY

Slovieni sut jedna iz najsilniejših vietviej indoevropskih
narodov.
Slovieni siedut v južnoj, srednoj i vyhodnoj oblasti Europy
i v Azii. Na europskem severie i zahodie ne žijut.
V‛kupie na Zemlii žije tri sta milionov slovienskih
liudej.
Vsi Slovieni imajut svoje d‛ržavy, toliko sami Lužicski
S‛rbi svoju d‛ržavu ne imajut i padajut pod Germaniu.
Russka d‛ržava Rossia jest najbolša d‛ržava na svietie.
Južni slovienski narodi sut Ilyrski Slovieni, H‛rvati,
Ilyrski S‛rbi, Bosniaki, Černogorci, Slavomakedonci i
Bulgari.
Zahodni slovienski narodi sut Čehi, Karpatski Slovieni,
Polaki i Lužicski S‛rbi.
Vyhodni slovienski narodi sut Rusi, Ukrainci, Bielorusi i
Rusyni.
- 80 -
5.5 Slovieni na svietie - v grečskoj abecedie
ΜΟΔΕΡΝΗ ΣΛΟΒΙΕΝΣΚΗ ΝΑΡΟΔY

Σλοβιενη σουτ ιεδνα ηζ ναϊσηξνιεϊσχηχ βιετωιεϊ ηνδοευροπσκηχ ναροδοβ.
Σλοβιενη σιεδουτ β ιουζχνοϊ, σρεδνοϊ η βυχοδνοϊ οβλαστι Ευροπυ η β Αζιι. Να
ευροπσκεμ σεβεριε η ζαχοδιε νε ζχηϊουτ.
Βκουπιε να Ζεμλιι ζχηϊε τρη στα μηλιονωβ σλοβιενσκηχ λιουδεϊ.
Βση Σλοβιενη ημαϊουτ σβοϊε δρζχαβυ, τοληκω σαμη Λουζχητσκη Σρμπη σβοιου
δρζχαβου νε ημαϊουτ η παδαϊουτ ποδ Γερμανιου. Ρουσσκα δρζχαβα Ρωσσια
ιεστ ναϊμπολσχα δρζχαβα να σβιετιε.
Ιουζχνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Ηλυρσκη Σλοβιενη, Χρβατη, Ηλυρσκη Σρμπη,
Μποσνιακη, Τζερνογορτση, Σλαβομακεδοντση η Βουλγαρη.
Ζαχοδνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Τζεχη, Καρπατσκη Σλοβιενη, Πολακη η
Λουζχητσκη Σρμπη.
Βυχοδνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Ρουση, Ουκραιντση, Μπιελορουση η
Ρουσυνη.
МОДЕРНИ СЛОВІЕНСКИ НАРОДЫ

Словіени соут іедна из найсилніейших віетвіей индоеуропских народѡв.
Словіени сіедоут в іоужной, средной и выходной области Еуропы и в Азіі. На
еуропскем северіе и заходіе не жийоут.
Вкоупіе на Земліі жийе три ста миліонѡв словіенских ліоудей.
Вси Словіени имайоут свойе държавы, толикѡ сами Лоужицски Сърби своіоу
държавоу не имайоут и падайоут под Германіоу. Роусска държава Рѡссіа
іест найболша дршава на свіетіе.
Іоужни словіенски народи соут Илурски Словіени, Хървати, Илурски Сърби,
Босніаки, Черногорци, Славомакедонци и Боулгари.
Заходни словіенски народи соут Чехи, Карпатски Словіени, Полаки и
Лоужицски Сърби.
Выходни словіенски народи соут Роуси, Оукраінци, Біелороуси и Роусыни.
- 81 -
5.6 Kyjevski listy
Čast oracii iz glagolskego misala, iže davno napisan jest na Velike Moravie i segda
leži v Museu Ukrajinskej Akademii Nauk. (Ramovanij text jest po staroslovienski.)
Cěsarьstvě našemь, Gospodi,

milostьjo tvoejo prizьri,
i ne otъdazь našego tuzimъ
i ne obrati nasъ vъ plěnъ
narodomъ poganьskymъ.
Christa radi, Gospodi, našego
i že cěsaritъ sъ Otьcemь
i sъ Svěntymь.
Цесарствіе наше Господі милостій твой призрі,

и не ѡтъдайь нашего тоузим
и не обрать нас в пліен народѡм поганским.
Христа ради, Господа нашего,
иже цесари с Отцом и с Сватім ...
Cesarstvie naše Gospodi milostij tvoj prizri,

i ne ot‛daj’ našego tuzim
i ne obrat’ nas v plien narodom poganskim.
Hrista radi, Gospoda našego,
iže cesari s Otcom i s Svatim ...
- 82 -
5.7 Molitva svatego Efrema
Svatij Efrem Syrskij umiraše 373 leta. Ta molitva byzantskego rita dodnes na Veliku
Pashu rečena jest. Ramovanij text je iz‛prva po grečski i potom po staroslovienski.
Κύριε καὶ Δέσποτα τῆς ζωῆς μου, Gospodi i Vladiko <ivota moeg8,
πνεῦμα ἀργίας, περιεργίας, φιλαρχίας, καὶ duha unyn2, nebre<en2, srebrolþb2 i
ἀργολογίας μή μοι δῷς. prazdnoslov2 {<eni { mene.
Πνεῦμα δὲ σωφροσύνης, ταπεινοφροσύνης, Duha <e cýlomudr2, smiren2,
ὑπομονῆς, t]rpen2
καὶ ἀγάπης χάρισαί μοι τῷ σῷ δούλῳ. i lþbve daru\ mi rabu tboemu.
Ναί, Κύριε Βασιλεῦ, δώρησαι μοι τοῦ ὁρᾶν E\ Gospodi Cesarþ, da<d[ mi zrýti
τὰ ἐμὰ πταίσματα, mo0 sogrýqen2,
καὶ μὴ κατακρίνειν τὸν ἀδελφόν μου, i e<e ne 8su<dati brata moeg8,
ὅτι εὐλογητὸς εἶ, εἰς τοὺς αἰῶνας ÿk8 blagosloven] esi
τῶν αἰώνων. vo býki.
Ἀμήν Amin[
Господі и Владыко живота моіегѡ,

доуха оуныніа, небреженіа, сребраліуобіа и
празднѡсловіа ѡтъжень ѡт мне.
Доуха ціеломоудріа, съмиреніа, търпіеніа
и ліоубві дароуйь мі, рабоу твемоу.
Ей Господі Цесаре, дайь мі зріети мойа съгрешеніа,
же не ѡсоуждайоу брата моіегѡ,
іакѡ благословен іеси в віекы.
Амин
Gospodi i Vladyko života mojego,

duha unynia, nebreženia, srebraljubia i
prazdnoslovia ot‛žen’ ot mne.
Duha cielomudria, smirenia, t‛rpienia
i ljubvy daruj’ mi, rabu tvemu.
Ej Gospodi Cesare, daj’ mi zrieti moja s‛grešenia,
že ne osuždaju brata mojego,
jako blagosloven jesi v vieky.
Amin
- 83 -
5.8 Proslovia i citaty
Tu sut citati i proslovia do novoslovienskego jazyka iz starih knig preloženi.
Свіетилник тіелоу іест око.

Аще ли око іест просте, все тіело просте іест.
Аще ли око твоіе лоукаве іест, все тіело твоіе темне іест.
Svietilnik tielu jest oko.
Ašte li oko jest proste, vse tielo proste jest.
Ašte li oko tvoje lukave jest, vse tielo tvoje temne jest.
Savvina kniga, Mat. 6-22, iz 11. st.
(svietilnik = svítilna, ukazatel; lukavij = zlý, špatný; vsij = celý, úplný, každý)
Scire tuum nihil est, nisi te scire hoc sciat alter

Ничто іест твоіе віедіеніе, ако ли то дроуги не знайоут.
Ničto jest tvoje viedienie, ako li to drugi ne znajut.
Tvoje vědění je na nic, pokud to neznají druzí.
Aulus Persius Flaccus, Sat. I-27
- 84 -
6 Appendix – Vybrani tablicy v legkoj latinskoj orthografii
6.1 Suštestveni imena
6.1.1 Mužskij rod, tvrdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi
1.p. (nom.) bog hleb bog-i hleb-y bog-a hleb-a
2.p. (gen.) bog-a hleb-a bog-ov hleb-ov bog-u hleb-u
3.p. (dat.) bog-u hleb-u bog-om hleb-om bog-oma hleb-oma
4.p. (akuz.) bog-a hleb bog-y hleb-y bog-a hleb-a
5.p. (vok.) bož-e hleb-e bog-i hleb-y bog-a hleb-a
6.p. (lok.) bog-ie hleb-ie bog-eh hleb-eh bog-u hleb-u
7.p. (instr.)bog-om hleb-om bog-y hleb-y bog-oma hleb-oma
Jde vlastně o jediný vzor, který má dvě podle životnosti.
6.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji
1.p. (nom.) muž kraj muž-i kraj-i muž-a kraj-a
2.p. (gen.) muž-a kraj-a muž-ov kraj-ov muž-u kraj-u
3.p. (dat.) muž-u kraj-u muž-am kraj-am muž-ama kraj-ama
4.p. (akuz.) muž-a kraj muž-e kraj-e muž-a kraj-a
5.p. (vok.) muž-i kraj-i muž-i kraj-i muž-a kraj-a
6.p. (lok.) muž-i kraj-i muž-ah kraj-ah muž-u kraj-u
7.p. (instr.)muž-em kraj-em muž-i kraj-i muž-ama kraj-ama
Jde vlastně o jediný vzor, který má dvě formy akuzativu j.č. podle životnosti.
6.1.3 Ženskij rod, tvrdij vzor: žena, ženy
1.p. (nominativ) žen-a žen-y žen-ie
2.p. (genitiv) žen-y žen-‛ žen-u
3.p. (dativ) žen-ie žen-am žen-ama
4.p. (akuzativ) žen-u žen-y žen-ie
5.p. (vokativ) žen-o žen-y žen-ie
6.p. (lokal) žen-ie žen-ah žen-u
7.p. (instrumental) žen-oj žen-ami žen-ama
6.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši

1.p. (nominativ) duš-a duš-i duš-e
2.p. (genitiv) duš-i duš-ej duš-u
3.p. (dativ) duš-i duš-am duš-ama
4.p. (akuzativ) duš-u duš-i duš-e
5.p. (vokativ) duš-e duš-i duš-e
6.p. (lokal) duš-i duš-ah duš-u
7.p. (instrumental) duš-ej duš-ami duš-ama
6.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša)
1.p. (nominativ) bur-i-a bur-i-i bur-i-e
2.p. (genitiv) bur-i-i bur-i-ej bur-i-u
3.p. (dativ) bur-i-i bur-i-am bur-i-ama
4.p. (akuzativ) bur-i-u bur-i-i bur-i-e
5.p. (vokativ) bur-i-e bur-i-i bur-i-e
6.p. (lokal) bur-i-i bur-i-ah bur-i-u
7.p. (instrumental) bur-i-ej bur-i-ami bur-i-ama
Vzory duša a buria jsou vlastně jediný vzor ve dvou variantách jotace.
6.1.6 Ženskij rod, oprostenij megkij vzor: kost, kosti

1.p. (nominativ) kost kost-i kost-i
2.p. (genitiv) kost-i kost-ij kost-ij
3.p. (dativ) kost-i kost-im kost-ima
4.p. (akuzativ) kost kost-i kost-i
5.p. (vokativ) kost-i kost-i kost-i
6.p. (lokal) kost-i kost-ih kost-ij
7.p. (instrumental) kost-ij kost-imi kost-ima
- 86 -
6.1.7 Strednij rod, tvrdij vzor: slovo, slova
1.p. (nominativ) slov-o slov-a slov-ie
2.p. (genitiv) slov-a slov-‛ slov-u
3.p. (dativ) slov-u slov-om slov-oma
4.p. (akuzativ) slov-o slov-a slov-ie
5.p. (vokativ) slov-o slov-a slov-ie
6.p. (lokal) slov-ie slov-eh slov-u
7.p. (instrumental) slov-om slov-y slov-oma
6.1.8 Strednij rod, dualnij tvrdý vzor: oko, oka

1.p. (nominativ) ok-o ok-a oč-i
2.p. (genitiv) ok-a ok-‛ oč-ij
3.p. (dativ) ok-u ok-om oč-ima
4.p. (akuzativ) ok-o ok-a oč-i
5.p. (vokativ) ok-o ok-a oč-i
6.p. (lokal) ok-ie ok-eh oč-ij
7.p. (instrumental) ok-om ok-y oč-ima
Tento vzor se od vzoru slovo liší jen v duálu, který je shodný se vzorem kost.
Podle vzoru oko, oka, oči se také skloňuje uho, uha, uši.
6.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola

1.p. (nominativ) pol-e pol-a pol-i
2.p. (genitiv) pol-a pol-ej pol-u
3.p. (dativ) pol-u pol-em pol-ema
4.p. (akuzativ) pol-e pol-a pol-i
5.p. (vokativ) pol-e pol-a pol-i
6.p. (lokal) pol-i pol-eh pol-u
7.p. (instrumental) pol-em pol-emi pol-ema
6.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole)
1.p. (nominativ) cesarstv-i-e cesarstv-i-a cesarstv-i-i
2.p. (genitiv) cesarstv-i-a cesarstv-i-ej cesarstv-i-u
3.p. (dativ) cesarstv-i-u cesarstv-i-em cesarstv-i-ema
4.p. (akuzativ) cesarstv-i-e cesarstv-i-a cesarstv-i-i
5.p. (vokativ) cesarstv-i-e cesarstv-i-a cesarstv-i-i
6.p. (lokal) cesarstv-i-i cesarstv-i-eh cesarstv-i-u
7.p. (instrumental) cesarstv-i-em cesarstv-i-emi cesarstv-i-ema
- 87 -
6.1.11 Neredovnij strednij tvrdij vzor: ime, imene; kamen, kamene
1.p. (nominativ) ime imen-a imen-ie
2.p. (genitiv) ime-n-e imen-‛ imen-ou
3.p. (dativ) ime-n-i imen-om imen-oma
4.p. (akuzativ) ime imen-a imen-ie
5.p. (vokativ) ime imen-a imen-ie
6.p. (lokal) ime-n-i imen-eh imen-ou
7.p. (instrumental) ime-n-em imen-y imen-oma
Takto se ještě skloňuje také den mužského rodu.
6.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere
1.p. (nominativ) mati mate-r-i mate-r-e
2.p. (genitiv) mate-r-e mate-r-ej mate-r-u
3.p. (dativ) mate-r-i mate-r-am mate-r-ama
4.p. (akuzativ) mate-r mate-r-i mate-r-e
5.p. (vokativ) mati mate-r-i mate-r-e
6.p. (lokal) mate-r-i mate-r-ah mate-r-u
7.p. (instrumental) mate-r-ej mate-r-ami mate-r-ama
Podle vzoru mati se skloňuje také doci (dcera).
6.1.13 Neredovnij tvrdij strednij vzor: nebo, nebese
1.p. (nominativ) nebo nebe-s-a nebe-s-ie
2.p. (genitiv) nebe-s-e nebe-s-‛ nebe-s-u
3.p. (dativ) nebe-s-i nebe-s-om nebe-s-oma
4.p. (akuzativ) nebo nebe-s-a nebe-s-ie
5.p. (vokativ) nebo nebe-s-a nebe-s-ie
6.p. (lokal) nebe-s-i nebe-s-eh nebe-s-u
7.p. (instrumental) nebe-s-em nebe-s-y nebe-s-oma
Podle vzoru nebo se skloňuje i tielo a čudo.
6.1.14 Neredovnij tvrdij strednij vzor: dietia, dietiate
1.p. (nominativ) dietia dietia-t-a dietia-t-ie
2.p. (genitiv) dietia-t-e dietia-t-‛ dietia-t-u
3.p. (dativ) dietia-t-i dietia-t-om dietia-t-oma
4.p. (akuzativ) dietia dietia-t-a dietia-t-ie
5.p. (vokativ) dietia dietia-t-a dietia-t-ie
6.p. (lokal) dietia-t-i dietia-t-eh dietia-t-u
7.p. (instrumental) dietia-t-em dieta-t-y dietia-t-oma
Podle vzoru dietia se skloňují např. telia, kozlia, žrebia, oslia a další mláďata.
- 88 -
6.2 Miestoimena
6.2.1 Lični i reflexivni miestoimena

Zvratné zájmeno zastupuje pojem totožný se subjektem věty.
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) az ty není
2.p. (genitiv) mne tebe sebe
3.p. (dativ) mnie, mi tebie, ti sebie, si
4.p. (akuzativ) mne, me tebe, te sebe, se
5.p. (vokativ) az ty není
6.p. (lokal) mnie tebie sebie
7.p. (instrumental) mnoj teboj seboj
mn.č. (plurál) dv.č. (duál)

1.p. (nominativ) my vy my vy
2.p. (genitiv) nas vas naj vaj
3.p. (dativ) nam vam nama vama
4.p. (akuzativ) nas, ny vas ny vy
5.p. (vokativ) my vy my vy
6.p. (lokal) nas vas naj vaj
7.p. (instrumental) nami vami nama vama
- 89 -
6.2.2 Lične miestoime on, ona, ono
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) on ona ono
2.p. (genitiv) jego, niego jej, niej jego, niego
3.p. (dativ) jemou, niemou jej, niej jemou, niemou
4.p. (akuzativ) go, jego ju je
6.p. (lokal) niem niej niem
7.p. (instrumental) nim noj nim
mn.č. (plurál)
1.p. (nominativ) oni
2.p. (genitiv) jih, nih
3.p. (dativ) jim, nim
4.p. (akuzativ) je
6.p. (lokal) nih
7.p. (instrumental) nimi
dv.č. (duál)
1.p. (nominativ) one
2.p. (genitiv) ju
3.p. (dativ) jima, nima
4.p. (akuzativ) je
6.p. (lokal) ju
7.p. (instrumental) nima
Je-li zájmeno v roli podstatného jména s předložkou, přidává se na začátek hláska n
(např. k niemu, o nih). Tvar bez hlásky n je pro situace, kde je zájmeno jen
v pomocné roli vedle jiného podstatného jména (např. jako přívlastek: o jego knigie,
na ih slovo).
Zájmeno on, ona, ono může mít ještě variantu ovij, ova, ovo pro určení osoby méně
určité, vzdálenější.
- 90 -
6.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen
V novoslověnštině je jen jeden druh přídavných jmen, který se skloňuje podle vzoru.
on, ona, ono :
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) -ij -j -a -ja -e -je
2.p. (genitiv) -ego -jego -ej -jej -ego -jego
3.p. (dativ) -emu -jemu -ej -jej -emu -jemu
4.p. (akuzativ) -ego -jego -u -ju -e -je
5.p. (vokativ) -ij -j -a -ja -e -je
6.p. (lokal) -em -jem -ej -jej -em -jem
7.p. (instrumental) -im -jim -oj -j -im -jim
mn.č. (plurál)
1.p. (nominativ) -i -ji
2.p. (genitiv) -ih -jih
3.p. (dativ) -im -jim
4.p. (akuzativ) -e -je
5.p. (vokativ) -i -ji
6.p. (lokal) -ih -jih
7.p. (instrumental) -imi -jimi
dv.č. (duál)
1.p. (nominativ) -e -je
2.p. (genitiv) -u -ju
3.p. (dativ) -ima -jima
4.p. (akuzativ) -e -je
5.p. (vokativ) -e -je
6.p. (lokal) -u -ju
7.p. (instrumental) -ima -jima
Končí-li kmen na souhlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka v levém
sloupci. Končí-li kmen na samohlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka
v pravém sloupci. Proto např. naš-a, ale tvo-ja.
Zájmeno on, ona, ono (jako měkký vzor) a zájmeno toj, ta, to (jako tvrdý vzor) se
používají jako vzory pro skloňování.
- 91 -
6.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen
Skloňují se podle vlastního vzoru, který je podobný vzoru on, ona, ono.
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) t-oj t-a t-o
2.p. (genitiv) t-ogo t-ej t-ogo
3.p. (dativ) t-omu t-ej t-omu
4.p. (akuzativ) t-ogo t-u t-o
6.p. (lokal) t-om t-ej t-om
7.p. (instrumental) t-im t-oj t-im
mn.č. (plurál)
1.p. (nominativ) t-i
2.p. (genitiv) t-ieh
3.p. (dativ) t-iem
4.p. (akuzativ) t-i
6.p. (lokal) t-ieh
7.p. (instrumental) t-iemi
dv.č. (duál)
1.p. (nominativ) t-e
2.p. (genitiv) t-u
3.p. (dativ) t-iema
4.p. (akuzativ) t-e
6.p. (lokal) t-u
7.p. (instrumental) t-iema
Zájmeno toj, ta, to slouží také k označení určitého členu.
Varianta tutoj, tuta, tuto se používá pro případ označení subjektu na shodném
místě (tu), jako je nositel děje.
- 92 -
6.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se
Zájmena sij, sa, se (tento, tenhle, tato, tahle, toto, tohle) se skloňují podle měkkého
vzoru on, ona, ono, jako:
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) s-ij s-a s-e
2.p. (genitiv) s-ego s-ej s-ego
3.p. (dativ) s-emu s-ej s-emu
4.p. (akuzativ) s-ego s-u s-e
6.p. (lokal) s-em s-ej s-em
7.p. (instrumental) s-im s-oj s-im
Poznámka: Příslovce segodnie (doslova: tohoto dne) je významově totožné

s příslovcem dnes, což je obojí zkratka z původního dne sego.
6.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš

Zájmena moj, tvoj, svoj, naš, vaš se skloňují podle vzoru on, ona, ono, jako
například:
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) moj naš moja naša moje naše
2.p. (genitiv) mojego našego mojej našej mojego našego
3.p. (dativ) mojemu našemu mojej našej mojemu našemu
4.p. (akuzativ) mojego našego moju našu moje naše
5.p. (vokativ) moj naš moja naša moje naše
6.p. (lokal) mojem našem mojej našej mojem našem
7.p. (instrumental) mojim našim moj našoj mojim našim
- 93 -
6.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego
Tato zájmena jsou nesklonná – mají ve všech pádech stejný tvar jako genitiv zájmen
on, ona, ono: jego, jej, jego, jih, jou.
6.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što
Zájmena koj, koia, koie (který, která, které = dotaz na identifikaci) se skloňují podle
vzoru on, ona, ono. Zájmena jakij, jaka, jake (jaký, jaká, jaké = dotaz na vlastnost)
se také skloňují podle vzoru on, ona, ono.
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) koj jakij koja jaka koje jake
2.p. (genitiv) kojego jakego kojej jakej kojego jakego
3.p. (dativ) kojemu jakemu kojej jakej kojemu jakemu
4.p. (akuzativ) kojego jakego koju jaku koje jake
6.p. (lokal) kojem jakem kojej jakej kojem jakem
7.p. (instrumental) kojim jakim koj jakoj kojim jakim
Zájmena kto (kdo) a što (co) nemají plurál a duál (tam je zastupuje zájmeno koji, koji,
koja) a skloňují se v singuláru kto podle vzoru toj a što podle vzoru on takto:
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) kto što
2.p. (genitiv) k-ogo č-ego
3.p. (dativ) k-omu č-emu
4.p. (akuzativ) k-ogo čto
5.p. (vokativ) není není
6.p. (lokal) k-om č-em
7.p. (instrumental) k-im č-im
- 94 -
6.2.9 Otnosni miestoimena, miestoime iže
Vztažná zájmena, která začínají vedlejší věty, se tvoří z libovolných tázacích zájmen
přidáním koncovky –že.
Například koj → kojže.
Pro novoslověnštinu je ale typické vztažné zájmeno vzniklé ze zájmen on, ona, ono
ve spojení s koncovkou –že, které je v mn.č. a duálu stejné pro všechny rody.
j.č. (singulár)
1.p. (nominativ) iže iže iže
2.p. (genitiv) jego-že, niego-že jej-že, niej-že jego-že, niego-že
3.p. (dativ) jemu-že, njemu-že jej-že, niej-že jemu-že, njemu-že
4.p. (akuzativ) jego-že ju-že je-že
6.p. (lokal) nem-že nej-že nem-že
7.p. (instrumental) nim-že noj-že nim-že
mn.č. (plurál)
1.p. (nominativ) iže
2.p. (genitiv) jih-že, nih-že
3.p. (dativ) jim-že, nim-že
4.p. (akuzativ) je-že
6.p. (lokal) nih-že
7.p. (instrumental) nimi-že
dv.č. (duál)
1.p. (nominativ) iže
2.p. (genitiv) ju-že
3.p. (dativ) ima-že, nima-že
4.p. (akuzativ) je-že
6.p. (lokal) ju-že
7.p. (instrumental) nima-že
- 95 -
6.2.10 Završenia prilagatielnih imen
Přídavná jména (což jsou také participia sloves) mají dva druhy koncovek. První je
trojice –ij, -a, -e a druhá je trojice -, -a, -o. Oba druhy se skloňují stejně podle vzoru
on, ona, ono při dodržení pravidla, že u mužského rodu se podle životnosti rovná
1.p.j.č. nebo 2.p.j.č. a 5.p.j.č. a u středního rodu 1.p.j.č. se vždy rovná 4. a 5. p.j.č.
Příklad (jednotné číslo)
1.p. (nominativ) dobr-ij dobr-a dobr-e
2.p. (genitiv) dobr-ego dobr-ej dobr-ego
3.p. (dativ) dobr-emu dobr-ej dobr-emu
4.p. (akuzativ) dobr-ij, -ego dobr-u dobr-e
5.p. (vokativ) dobr-ij dobr-a dobr-e
6.p. (lokal) dobr-em dobr-ej dobr-em
7.p. (instrumental) dobr-im dobr-oj dobr-im
1.p. (nominativ) petrov- petrov-a petrov-o

2.p. (genitiv) petrov-ego petrov-ej petrov-ego
3.p. (dativ) petrov-emu petrov-ej petrov-emu
4.p. (akuzativ) petrov- , -ego petrov-u petrov-o
5.p. (vokativ) petrov- petrov-a petrov-o
6.p. (lokal) petrov-em petrov-ej petrov-em
7.p. (instrumental) petrov-im petrov-oj petrov-іm
- 96 -
6.3 Čisla
6.3.1 Osnovni čisla

1 jedin, jedna, jedno 11 iedinnadesiat 21 dvadesiat iedin
2 dva, dvie, dvie 12 dvanadesiat 22 dvadesiat dva
3 tri 13 trinadesiat 23 dvadesiat tri
4 četyri 14 četyrinadesiat 24 dvadesiat četyri
5 piat 15 piat‛nadesiat 25 dvadesiat piat
6 šest 16 šest‛nadesiat 26 dvadesiat šest
7 sedm 17 sedm‛nadesiat 27 dvadesiat sedm
8 osm 18 osm‛nadesiat 28 dvadesiat osm
9 deviat 19 deviat‛nadesiat 29 dvadesiat deviat
10 desiat 20 dvadesiat 0 nula
10 desiat 110 sto desiat 2000 dvie tysaštie

20 dvadesiat 200 dvie stie 3000 tri tysašty
30 tridesiat 300 tri sta 4000 četyri tysašty
40 četyridesiat 400 četyri sta 5000 piat tysašt‛
50 piat‛desiat 500 piat sot 104 t’ma (klasicky)
60 šest‛desiat 600 šest sot 105 legeon (klasicky)
70 sedm‛desiat 700 sedm sot 106 leodr (klasicky)
80 osm‛desiat 800 osm sot 106 milion
90 deviat‛desiat 900 deviat sot 109 bilion
100 sto 1000 tysašta 1012 trilion
jedin se skloňuje jako ukazovací zájmeno toj, ta, to v jednotném čísle,

např. jedin hleb
dva se skloňuje jako ukazovací zájmeno toj, ta, to v duálu,
např. dva hleba
tri, četyri se skloňuje jako ukazovací zájmeno toj, ta, to v množném čísle,
např. tri hleby, četyri hleby
piat až desiat se skloňuje jako podstatné jméno podle vzoru kost. Další číslovky se
také skloňují jako podstatná jména (sto → slovo, tysaša → žena, milion → hleb).
Počítaný subjekt je u nich v 2.p.mn.č. v neshodném přívlastku.
např. piat hlebov, osm hlebov, sto hlebov, tysašta hlebov, ...
- 97 -
6.3.2 Serijni čisla
Řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména podle vzoru on, ona, ono.
1 prvij 11 iedinnadesiatij 21 dvadesiat prvij
2 vtorij 12 dvanadesiatij 22 dvadesiat vtorij
3 tretij 13 trinadesiatij 23 dvadesiat tretij
4 četvertij 14 četyrinadesiatij 24 dvadesiatčetvertij
5 piatij 15 piat‛nadesiatij 25 dvadesiat piatij
6 šestij 16 šest‛nadesiatij 26 dvadesiat šestij
7 sedmij 17 sedm‛nadesiatij 27 dvadesiat sedmij
8 osmij 18 osm‛nadesiatij 28 dvadesiat osmij
9 deviatij 19 deviat‛nadesiatij 29 dvadesiat deviatij
10 desiatij 20 dvadesiatij 0 nultij
10 desiatij 110 sto desiatij 2000 dvie tysaštnij

20 dvadesiatij 200 dvie sotnij 3000 tri tysaštnij
30 tridesiatij 300 tri sotnij 4000 četyri tysaštnij
40 četyridesiatij 400 četyri sotnij 5000 piat tysaštnij
50 piat‛desiatij 500 piat sotnij 104
60 šest‛desiatij 600 šest sotnij 105
70 sedm‛desiatij 700 sedm sotnij 106
80 osm‛desiatij 800 osm sotnij 106 miliontij
90 deviat‛desiatij 900 deviat sotnij 109 biliontij
100 sotnij 1000 tysaštnij 1012 triliontij
6.3.3 Umnožitielni čisla

Násobné číslovky se tvoří přidáním koncovky –krat a chová se jako příslovce.
Například dvakrat, osm‛krat, ....
6.3.4 Frakcie
Kromě slova polovina se zlomky tvoří z řadových číslovek koncovkou –ina a
skloňují se podle vzoru žena. Vyjadřované množství je v 2.p. jako přívlastek
neshodný. Například tretina, osmina, sotnina, ...
6.3.5 Pokazyvatielni čisla

toliko tolik
6.3.6 Pytatielni čisla

koliko kolik, kolikij kolikátý
- 98 -
6.4 Glagoly
Pro většinu indoevropských jazyků a proto i pro slovanské jazyky je typické, že mají
složitý slovesný systém. Novoslověnština není výjimkou, ale na rozdíl od jiných
jazyků lze na slovesné vzory nahlížet jako na kombinace menšího počtu
jednodušších vzorů.
minulý čas -∗h -∗hom -∗hova

( minulý kmen, znak ∗ nahrazuje -∗ša -∗ste -∗sta
různé samohlásky v koncovce) -∗še -∗hu -∗ste
imperativ -’ -i
přítomný čas -’me -ime
(prézentní kmen) -’te -ite
-u -eme -evie nesti, pisati, jasti, pieti gibnuti, poslati, iti, …
-eš -ete -eta hotieti, besedovati, kuti,
-e -ut -ete dielati, imati, piti, …
-(i)u -ime -ivie variti, govoriti, vidieti miestiti, oprostiti,
-iš -ite -ita slyšeti, pobiediti, … siedniti, cesariti, …
-i -(i)ut -ite
- 99 -
6.4.1 Primier glagola dielati, dielaju, dielaš, dielaj’
Jako sloveso dielati, dielaju, dielaš, dielaj’ se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku –ati.
infinitiv diel-ati
imperativ dielaj-’, -’me, -’te
participium čin. př. dielaj-ušt-ij, -a, -e
participium trp. př. dielaj-em-ij, -a, -e
participium čin. min. diel-aš-ij, -a, -e
participium trp. min. diel-an-ij, -a, -e
1. osoba dielaj-u dielaj-eme dielaj-evie
2. osoba dielaj-eš dielaj-ete dielaj-eta
3. osoba dielaj-e diela-jut dielaj-ete
minulý čas
1. osoba diel-ah diel-ahom diel-ahova
2. osoba diel-aša diel-aste diel-asta
3. osoba diel-aše diel-ahu diel-aste
L-participium diel-al, -ala, -alo, -ali, -ale
Stejně jako toto sloveso se časuje například

dati, F daju, daješ, daj’
davati, davaju, davaješ, davaj’
imati, imaju, imaješ, imaj’
- 100 -
6.4.2 Primier glagola pisati, pišu, pišeš, piš’
Jako sloveso pisati, pišu, pišeš, piš’ se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku –ati.
infinitiv pis-ati
imperativ piš-’, -’me, -’te
participium čin. př. piš-ušt-ij, -a, -e
participium trp. př. piš-em-ij, -a, -e
participium čin. min. pis-aš-ij, -a, -e
participium trp. min. pis-an-ij, -a, -e
1. osoba piš-u piš-eme piš-evie
2. osoba piš-eš piš-ete piš-eta
3. osoba piš-e piš-ut piš-ete
minulý čas
1. osoba pis-ah pis-ahom pis-ahova
2. osoba pis-aša pis-aste pis-asta
3. osoba pis-aše, pis-a pis-ahu pis-aste
L-participium pis-al, -ala, -alo, -ali, -ale

brati, beru, bereš, ber’ - brát
plakati, plaču, plač’ – plakat
- 101 -
6.4.3 Primier glagola nesti, nesu, neseš, nes’
Jako sloveso nesti, nesu, neseš, nes’ se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku –ti po souhlásce (mají potlačené e).
infinitiv nes-ti
imperativ nes-’, -’me, -’te
participium čin. př. nes-ušt-ij, -a, -e
participium trp. př. nes-em-ij, -a, -e
participium čin. min. nes-eš-ij, -a, -e
participium trp. min. nes-en-ij, -a, -e
1. osoba nes-u nes-eme nes-evie
2. osoba nes-eš nes-ete nes-eta
3. osoba nes-e nes-ut nes-ete
minulý čas
1. osoba nes-eh nes-ehom nes-ehova
2. osoba nes-eša nes-este nes-esta
3. osoba nes-eše nes-ehu nes-este
L-participium nes-l, -la, -lo, -li, -le

pečti, pešti, peču, peč’ s L-participiem pekl, pekla, peklo
možti, mošti, možu, mož’ s L-participiem mogl, mogla, moglo
- 102 -
6.4.4 Primier glagola, slyšu, slyšiš, slyš’
Jako sloveso slyšeti, slyšu, slyšiš, slyš’ se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku -eti.
infinitiv slyš-eti
imperativ slyš-’, -’me, -’te
participium čin. př. slyš-ušt-ij, -a, -e
participium trp. př. slyš-im-ij, -a, -e
participium čin. min. slyš-eš-ij, -a, -e
participium trp. min. slyš-en-ij, -a, -e
1. osoba slyš-u slyš-ime slyš-ivie
2. osoba slyš-iš slyš-ite slyš-ita
3. osoba slyš-i slyš-ut slyš-ite
minulý čas
1. osoba slyš-eh slyš-ehom slyš-ehova
2. osoba slyš-eša slyš-este slyš-esta
3. osoba slyš-eše, slyš-e slyš-ehu slyš-este
L-participium slyš-el, -ela, -elo, -eli, -ele
- 103 -
6.4.5 Primier glagola vidieti, vidu, vidiš, vid’
Jako sloveso vidieti, vižu, vidiš, vid’ se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku -ieti.
infinitiv vid-ieti
imperativ vid-’, -’me, -’te
participium čin. př. viž-ušt-ij, -a, -e
participium trp. př. vid-im-ij, -a, -e
participium čin. min. vid-ieš-ij, -a, -e
participium trp. min. bid-ien-ij, -a, -e
1. osoba vid-u vid-ime vid-ivie
2. osoba vid-iš vid-ite vid-ita
3. osoba vid-i vid-ut vid-ite
minulý čas
1. osoba vid-ieh vid-iehom vid-iehova
2. osoba vid-ieša vid-ieste vid-iesta
3. osoba vid-ieše, vid-ie vid-iehu vid-ieste
L-participium vid-iel, -iela, -ielo, -ieli, -iele

viedieti, viedu, viediš, vied’ s tím, že v přítomném čase jsou přípustné i zkrácené
tvary:
infinitiv vied-ieti
1. osoba vied-u, viem vied-ime, vieme vied-ivie
2. osoba vied-iš, vieš vied-ite, viete vied-ita
3. osoba vied-i, vie vied-ut vied-ite
- 104 -
6.4.6 Primier glagola hotieti, hoču, hočeš, hoč’
Jako sloveso hotieti, hoču, hočeš, hoč’ se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku -ieti.
infinitiv hot-ieti
imperativ hoč-’, -’me, -’te
participium čin. př. hoč-ušt-ij, -a, -e
participium trp. př. hoč-em-ij, -a, -e
participium čin. min. hot-ieš-ij, -a, -e
participium trp. min. hot-ien-ij, -a, -e
1. osoba hoč-u hoč-eme hoč-evie
2. osoba hoč-eš hoč-ete hoč-eta
3. osoba hoč-e hoč-ut hoč-ete
minulý čas
1. osoba hot-ieh hot-iehom hot-iehova
2. osoba hot-ieša hot-ieste hot-iesta
3. osoba hot-ieše, hot-ie hot-iehu hot-ieste
L-participium hot-iel, -iela, -ielo, -ieli, -iele
- 105 -
6.4.7 Primier glagola variti, varju, variš, var’
Jako sloveso variti, varju, variš, var’ se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku -iti a-yti.
infinitiv var-iti
imperativ var-’, -’me, -’te
participium čin. př. var-iušt-ij, -a, -e
participium trp. př. var-im-ij, -a, -e
participium čin. min. var-ieš-ij, -a, -e
participium trp. min. var-ien-ij, -a, -e
1. osoba var-iu var-ime var-ivie
2. osoba var-iš var-ite var-ita
3. osoba var-i var-iut var-ite
minulý čas
1. osoba var-ih var-ihom var-ihova
2. osoba var-iša var-iste var-ista
3. osoba var-iše var-ihu var-iste
L-participium var-il, -ila, -ilo, -ili, -ile

braniti, braniu, braniš, bran’
tvoriti, tvoriu, tvoriš, tvor’
- 106 -
6.4.8 Primier glagola piti, piju, piješ, pij’
Podle vzoru piti, piju, piješ, pij’ se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -
iti (také -yti).
infinitiv p-iti
imperativ pij-’, -’me, -’te
participium čin. př. pij-ušt-ij, -a, -e
participium trp. př. pij-em-ij, -a, -e
participium čin. min. pij-eš-ij, -a, -e
participium trp. min. p-it-ij, -a, -e
1. osoba pij-u pij-eme pij-evie
2. osoba pij-eš pij-ete pij-eta
3. osoba pij-e pij-ut pij-ete
minulý čas
1. osoba pij-eh pij-ehom pij-ehova
2. osoba pij-eša pij-este pij-esta
3. osoba pij-eše pij-ehu pij-este
L-participium p-il, -ila, -ilo, -ili, -ile

biti, biju, biješ, bij’
kryti, kryju, kryješ, kryj’
- 107 -
6.4.9 Primier glagola gibnuti, gibnu, gibneš, gibni
Jako sloveso gibnuti, gibnu, gibneš, gibni se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku -uti.
infinitiv gibn-uti
imperativ gibn-i, -ite, -ime
participium čin. př. gibn-ušt-ij, -a, -e
participium trp. př. gibn-em-ij, -a, -e
participium čin. min. gibn-uš-ij, -a, -e
participium trp. min. gibn-ut-ij, -a, -e
1. osoba gibn-u gibn-eme gibn-evie
2. osoba gibn-eš gibn-ete gibn-eta
3. osoba gibn-e gibn-ut gibn-ete
minulý čas
1. osoba gibn-uh gibn-uhom gibn-uhova
2. osoba gibn-uša gibn-uste gibn-usta
3. osoba gibn-uše gibn-uhu gibn-uste
L-participium gibn-ul, -ula, -ulo, -uli, -ule

dvignuti, dvignu, dvigneš, dvigni – pohybovat
- 108 -
6.4.10 Primier glagola kuti, kuju, kuješ, kuj’
Jako sloveso kuti, kuju, kuješ, kuj’ se časují slovesa,
která mají v infinitivu koncovku –uti.
infinitiv k-uti
imperativ kuj-’, -’te, -’me
participium čin. př. kuj-ešt-ij, -a, -e
participium trp. př. kuj-em-ij, -a, -e
participium čin. min. kuj-eš-ij, -a, -e
participium trp. min. k-ut-ij, -a, -e
1. osoba kuj-u kuj-eme kuj-evie
2. osoba kuj-eš kuj-ete kuj-eta
3. osoba kuj-e kuj-ut kuj-ete
minulý čas
1. osoba kuj-eh kuj-ehom kuj-ehova
2. osoba kuj-eša kuj-este kuj-esta
3. osoba kuj-eše kuj-ehu kuj-este
L-participium k-ul, -ula, -ulo, -uli, -ule

obuti, F obuju, obuješ, obuj’
- 109 -
6.4.11 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi
Používá se ve smyslu chodit i jezdit. Použití dopravního prostředku se vyjadřuje 7.
pádem. Například: idu autom = jedu autem, idu kolom = jedu na kole.
infinitiv iti
imperativ id-i, -ite, -ime
participium čin. př. id-ušt-ij, -a, -e
participium trp. př. id-em-ij, -a, -e
participium čin. min. id-eš-ij, -a, -e
participium trp. min. id-et-ij, -a, -e
1. osoba id-u id-eme id-evie
2. osoba id-eš id-ete id-eta
3. osoba id-e id-ut id-ete
minulý čas
1. osoba id-eh id-ehom id-ehova
2. osoba id-eša id-este id-esta
3. osoba id-eše id-ehu id-este
L-participium iš-el, -la, -lo, -li, -le
- 110 -
6.4.12 Neredovnij glagol jasti, jadu, jaš, jaz’
infinitiv jasti
imperativ jaz-’, -’te, -’me
participium čin. př. jad-ušt-ij, -a, -e
participium trp. př. jad-em-ij, -a, -e
participium čin. min. jad-aš-ij, -a, -e
participium trp. min. jad-an-ij, -a, -e
1. osoba jad-u, jem jad-eme, jeme jad-evie
2. osoba jad-eš, ješ jad-ete, jete jad-eta
3. osoba jad-e, je jad-ut jad-ete
minulý čas
1. osoba jad-ah jad-ahom jad-ahova
2. osoba jad-aša jad-aste jad-asta
3. osoba jad-aše, jad-a jad-ahu jad-aste
L-participium jad-l, -la, -lo, -li, -le
- 111 -
6.4.13 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl
Je jediné sloveso, které má vlastní jednoduché tvary budoucího času a kondicionálu
(původně aoristu). Tyto tvary se používají ve spojení s jinými slovesy.
infinitiv byti
imperativ bud-’, bud-’me, bud-’te
participium čin. př. s-ušt-ij, -a, -e
participium trp. př. ies-mij, -a, -e
participium čin. min. byv-šij, -a, -e
participium trp. min. by-tij, -a, -e
budoucí čas
1. osoba bud-u bud-eme bud-evie
2. osoba bud-eš bud-ete bud-eta
3. osoba bud-e bud-ut bud-ete
přítomný čas
1. osoba jes-m, su jes-me jes-vie
2. osoba jes-i jes-te jes-ta
3. osoba jes-t, je s-ut jes-te
minulý čas
1. osoba b-ieh b-iehom b-iehova
2. osoba b-ieša b-ieste b-iesta
3. osoba b-ieše, b-ie b-iehu b-ieste
kondicionál
1. osoba b-yh b-yhom b-yhova
2. osoba b-ys b-yste b-ysta
3. osoba b-y b-yša, b-y b-yste
L-participium by-l, -la, -lo, -li, -le
- 112 -
7 Novosloviensko-češskij slovniček
abeceda protože
абецеда (abeceda), -ы та бо (bo)
adresa Bůh
адреса (adresa), -ы та Бог (bog), -а той
já bohatý
аз (az) богатій (bogatij), -а -е
Azie velký
Азіа (azia), -і та болшій (bolšij), -а -е
jestliže, když (logická podmínka) Bosna

ако (ako) Босна (bosna), -ы та
aktivní, činný Bosňák

активній (aktivnij), -а -е Босніак (bosniak), -а той
cožpak budoucí
али (ali) боудоущій (buduštij), -а -е
amen písmeno
амин (amin) боуква (bukva), -ы та
archaický, starý Bulhar

архаичній (arhaičnij), -а -е Боулгар (bulgar), -а той
přívlastek, atribut Bulharsko

атрибоут (atribut), -а той Боулгаріа (bulgaria), -і та
auto bouře
ауто (auto), -а то боуріа (buria), -і та
ach bratr
ах (ah) брат (brat), -а той
jestliže, až, až by, když (časově) brát

аще (ašte) брати (brati), бероу -еш -ь
bez rychle
без (bez) бързіе (brzie)
bezpřestání rychlý
безъпрестани (bezprestani) бързій (brzij), -а -е
rozhovor, beseda, diskuze být

беседа (beseda), -ы та быти (byti)
besedovat, diskutovat, hovořit v

беседовати (besedovati), -оуйоу -еш -ь в (v)
Bělorus vařit
Біелороус (bielorus), -а той варити (variti), -іоу -иш -ь
miliarda veliký
билион (bilion), -а великій (velikij), -а -е
bít dnes večer

бити (biti), бийоу бийеш бийь вечерас (večeras)
šťastný, veselý vzájemný

благій (blagij), -а -е възаіменій (vzaimenij), -а –е
děkovat vzor
благодарити (blagodariti), -іоу -иш -ь взор (vzor), -а той
blahoslavený ví (vědět)
благословеній (blagoslovenij), -а -е віе (vie), віеди
poblíž vědět
близ (bliz) віедіети (viedieti), віедоу -иш -ь
věk, doba, čas počítat, odhadovat
віек (viek), -а той гатати (gatati), -айоу -айеш (-аш) -айь
víra hynout, umírat

віера (viera), -ы та гибноути (gibnuti), -оу -еш -і
věřit hlava
віеровати (vierovati), -оуйоу -оуйеш -оуйь глава (glava), -ы
větev, odnož sloveso

віетва (vietva), -і та глагол (glagol), -а той
víš (vědět) nahoru

віеш (vieš), віедиш горіе (gorie)
vidění horší
видіеніе (vidienie), -іа то горшій (goršij), -а -е
vidět pán
видіети (vidieti), -оу -иш -ь господ (gospod), -а той
vládce, představený, biskup paní

владыка (vladyka), -ы, -и той господа (gospoda), -ы та
vně host
вніе (vnie) гост (gost), -а той
vůle, záměr město, osada

воліа (volia), -і та град (grad), -а той
čas, doba, počasí gramatika

време (vreme), времене то грамматика (grammatika), -ы та
každý řecký
всіакій (vsiakij), -а -е гречскій (grečskij), -а -е
vždy, pokaždé hřích

всіегда (vsiegda) гриех (grieh), -а той
celý, úplný, každý ano, aby, ať

всій (vsij), вса все да (da)
druhý, další, jiný dávat

вторій (vtorij), -а -е давати (davati), -айоу -айеш (даш) -ай
včera dát
вчера (včera) дати (dati), F дайоу даш
zavést, uvést dva

въведити (vvediti), F -оу -еш -і два (dva), -оу
pohled, názor dvacet

въгледіеніе (vgledienie), -іа то двадесіат (dvadesiat), -і
dohromady, vcelku, celkem dvacátý

въкоупіе (vkupie) двадесіатій (dvadesiatij), -а -е
vlk dvakrát
вълк (vlk), -а той двакрат (dvakrat)
zpátky dvanáct
въспіать (vspiať) дванадесіат (dvanadesiat), -і
vchod dvanáctý
въход (vhod), -а той дванадесіатій (dvanadesiatij), -а -е
vy dvě, dva
вы (vy) двіе (dvie), -оу
pohnout
выбрати (vybrati), F выбероу выбереш двигноути (dvignuti), F -оу -еш -і
vybrat
выберь
devět
девіат (deviat), -і
východ, východ (světová strana)

выход (vyhod), -а той
devátý
девіатій (deviatij), -а -е
východní
выходній (vyhodnij), -а -е
devatenáct
девіатнадесіат (deviatnadesiat), -і
- 114 -
devadesát ano, ovšem
девіатъдесіат (deviatdesiat), -і ей (ej)
devadesátý biskup
девіатъдесіатій (deviatdesiatij), -а -е епископ (episkop), -а той
devatenáctý stupňování
девіатънадесіатій (deviatnadesiatij), -а -е ескалаціа (eskalacia), -іі та
den Evropa
ден (den), дне той Еуропа (europa), -ы та
deset evropský
десіат (desiat), -і еуропскій (europskij), -а -е
desátý sekat, žnout

десіатій (desiatij), -а -е жати (žati), жноу жнеш жні
dělat že, že (nepřímá řeč popsaná

діелати (dielati), -айоу -айеш (-аш) -айь же (že)
vedlejší větou)
dítě
діетіа (dietia), -іате
železo
железо (železo), -а то
dluh, hřích, nedostatek

длоуг (dlug), -а той
žena
жена (žena), -ы та
dlužník, hříšník
длоужник (dlužnik), -а той
živý
живій (živij), -а -е
dnes
днес (dnes)
život
живот (život), -а той
do
до (do)
životopis, žití
житіе (žitie), -іа то
dobrý
добрій (dobrij), -а -е
žít
жити (žiti), жийоу жийеш жийь
dobře
добрѡ (dobro)
hříbě
жребіа (žrebia), -ате то
dolu
долоу (dolu)
za, pro
за (za)
doma
дома (doma)
заблагодарити (zablagodariti), F -іоу -иш
poděkovat
доставати (dostavati), -айоу -айеш (-аш) -ь
dostávat
-айь
dokončit, ukončit
завршити (završiti), F -оу -иш -ь
dostat
достати (dostati), F -аноу -неш -нь
společný, jednotný
заіедній (zajednij), -а –е
dublet, dvojice
доублет (dublet), -а той
zákon, nařízení
закон (zakon), -а той
duch, princip
доух (duh), -а той
proto
затѡ (zato)
duše
доуша (duša), -і та
západ
заход (zahod), -а той
dcera
доці (doci), доцере та
západní
заходній (zahodnij), -а -е
přítel, druh, bližní

дроуг (drug), -а той
proč
зачтѡ (začto)
jiný, další, ostatní

дроугій (drugij), -а -е
zvát
звати (zvati), звоу -еш
stát, země, území

държава (država), -ы та
Země
Земіа (zemia), -і та
držet
държети (držeti), -оу -иш -ь
v zimě
зиміе (zimie)
- 115 -
zlato Srb
злато (zlato), -а то Илурскій Срб (ilyrskij srb), -а той
zlý mít
злій (zlij), -а -е имати (imati), -айоу -айеш (-аш) -айь
vidět, zřít, pozorovat jméno

зріети (zrieti), зроу зреш зрі име (ime), имене то
jazyk jiný
іазык (jazyk), -а той инакій (inakij), -а -е
jaký jinak
іакій (jakij), іака іаке инакѡ (inako)
protože, jakož jinde

іакоже (jakože) индіе (indie)
jak indoevropský
іакѡ (jako) индоеуропскій (indoeuropskij), -а -е
jeho (on) zpočátku, zkraje

іегѡ (jego) изъкони (izkoni)
jeden, sám historie, dějiny

іедин (jedin), -огѡ исторіа (istoria), -і та
jedenáct jít
іединънадесіат (jedinnadesiat), -і ити (iti), идоу идеш иді
jedenáctý nich (oni)

іединънадесіатій (jedinnadesiatij), -а -е их (ih)
jedna jed
іедна (jedna), -ей йад (jad), -а той
jedno jídlo
іедно (jedno), огѡ йаденіе (jadenie), -іа то
jí (ona) jíst
іей (jej) йасти (jasti), йадоу йадеш (йеш) йазь
jotace ji (ona)
іотаціа (jotacia), -і та йоу (ju)
i, a jižní
и (i) йоужній (južnij), -а -е
a nebo dnes ráno

и или (i ili) йоутрас (jutras)
protože k, u
ибо (ibo) к (k)
který (vztažné zájmeno) kámen

иже (iže) камен (kamen), камене
z, od kam
из (iz) камѡ (kamo)
zbavit
изъбавити (izbaviti), F -іоу -иш -ь Карпатскій Словіен (karpatskij slovien), -а
Slovák
той
věta
изъреченіе (izrečenie), -іа то
kde
кдіе (kdie)
pocházet, vycházet
изъходити (izhoditi), -оу -иш -ь
kníže
кніаз (kniaz), -а той
nebo
или (ili)
kniha
книга (kniga), -ы
Ilýrie (Balkán severozápadně od

Илуріа (ilyria), -і та
Řecka) kdy
когда (kogda)
Slovinec kůzle
Илурскій Словіен (ilyrskij slovien), -а той козліа (kozlia), -іате
- 116 -
kdo osobní
кой (koj) личній (ličnij), -а -е
kolikátý Lužice
коликій (kolikij), -а -е Лоужица (lužica), -ы та
kolik Lužický Srb

коликѡ (koliko) Лоужицскій Срб (lužicskij srb), -а той
kůň zlý, špatný

конь (koň), коньа той лоукавій (lukavij), -а -е
kořen, původ škoda

корен (koren), -не той лоутіе (lutie)
kost lépe
кост (kost), -і та лоучшіе (lučšie)
koupit lepší
коупити (kupiti), F -іоу -иш -ь лоучшій (lučšij), -а -е
kovat, kout malý

коути (kuti), -оуйоу -оуйеш -оуйь малій (malij), -а -е
kraj málo
край (kraj), -а той малѡ (malo)
kromě matka, máma

кроміе (kromie) мать (mať), -ере
krýt měkký
крыти (kryti), крыйоу крыйеш крыйь мегкій (megkij), -а -е
kdo mezi
кто (kto) междоу (meždu)
azbukový, cyrilský citoslovce

куриллскій (kyrillskij), -а -е междоуметіе (meždumetie), -іа то
nadávat, štěkat menší

лайати (lajati), -оу -еш меншій (menšij), -а -е
latinský měřit
латинскій (latinskij), -а -е міерити (mieriti), -іоу -иш -ь
stotísíc (po staru) umisťovat

легеѡн (legeon), -а той міестити (miestiti), -іоу -иш -і
lehký místo, umístění

легкій (legkij), -а -е міесто (miesto), -а то
milón (po staru) zájmeno

леѡдр (leodr), -а міестоиме (miestoime), -ене то
les milión
лес (les), -а милион (milion), -а
v létě milióntý
летіе (letie) милионтій (miliontij), -а -е
léto milost, odpuštění

лето (leto), -а то милост (milost), -і та
láska mimo
ліоубва (liubva), -і та мимо (mimo)
lidé minout
ліоуди (liudi), -ей ты миноути (minuti), F -оу -еш -ь
li (u tázacích sloves) moderní, soudobý

ли (li) модерній (modernij), -а -е
lišák moci
лис (lis), -са той можти (možti), -жоу -жеш -ь
liška moje
лисица (lisica), -ы та моіа (moja)
tvář, osoba moje

лицо (lico), -а то моіе (moje)
- 117 -
můj ne
мой (moj) не (ne)
modlitba nebe, obloha

молитва (molitva), -ы та небо (nebo), -есе
mnich nedbalost, lajdáckost

монах (monah), -а той небреженіе (nebreženie), -іа то
morfologie, tvarosloví neurčitý

морфологіа (morfologia), -іі та нейасній (nejasnij), -а -е
motivace problém, nepřízeň

мотіваціа (motivacia), -і та неприіазн (nepriiazn), -і та
muž nepravidelný, nepořádný

моуж (muž), -а той нередовній (neredovnij), -а -е
muzeum nosení
моусеум (museum), моусеа то несеніе (nesenie), -іа то
my nést
мы (my) нести (nesti), -оу -еш несь
myslet nedokonavý
мыслети (mysleti), -оу -иш -і несъвръшеній (nesvršenij), -а -е
mýt, omývat nesouhlasný, neshodný

мыти (myti), мыйоу мыйеш мыйь несъгласній (nesglasnij), -а -е
na nějaký
на (na) ніеіакій (niejakij), -а -е
nad nějak
над (nad) ніеіакѡ (niejako)
příslušet, náležet někam

надълежети (nadležeti), -оу –иш –ь ніекамѡ (niekamo)
zpátky, naopak někde

назад (nazad) ніекдіе (niekdie)
příkaz někdy
наказ (nakaz), -а той ніекогда (niekogda)
přikázat několik
наказати (nakazati), F -жоу -жеш -жь ніеколикѡ (niekoliko)
pokušení, past ni
напаст (napast), -і та ни (ni)
napsat ni...ni, ani...ani

написати (napisati), F -шоу -шеш -шь ни...ни (ni...ni)
příslovce nijaký
наречіе (narečie), -іа то ниіакій (niiakij), -а -е
národ nijak
народ (narod), -а той ниіакѡ (niiako)
jsoucí, dnešní nikam

насоущій (nasuštij), -а -е никамѡ (nikamo)
začít nikde
начати (načati), F -чноу -чнеш -чні никдіе (nikdie)
nikdy
начинати (načinati), -айоу -айеш (аш) - никогда (nikogda)
začínat
айь
nic
ничтѡ (ničto)
náš
наш (naš)
ale
но (no)
naše
наша (naša)
nový
новій (novij), -а -е
naše
наше (naše)
novoslověnský
новословіенскій (novoslovienskij), -а -е
- 118 -
nově osmdesát
новѡ (novo) осмъдесіат (osmdesiat), -і
noha osmdesátý
нога (noga), -ы осмъдесіатій (osmdesiatij), -а -е
nula osmnáct
ноула (nula), -ы осмънадесіат (osmnadesiat), -і
nultý osmnáctý
ноултій (nultij), -а -е осмънадесіатій (osmnadesiatij), -а -е
noc základní
ношт (nošt), -і основній (osnovnij), -а -е
dnes v noci otec

нощіс (noštis) отец (otec), отца той
objekt, předmět u
обйект (objekt), -а той оу (u)
oblast, území, kraj proto, tedy, nuže

област (oblast), -і та оубо (ubo)
hle
обоути (obuti), F обоуйоу обоуйеш оува (uva)
обоуйь
obrátit oznámit, nahlásit

объратити (obratiti), F -іоу -иш -ь оувіедомити (uviedomiti), F -іоу -иш -ь
tato, tahle běda

ова (ova) оувы (uvy)
tady, sem
овамѡ (ovamo) оудіелати (udielati), F -айоу -айеш (-аш)
udělat
-айь
tady, tu
овдіе (ovdie)
Ukrajina
Оукраіна (ukraina), -ы та
tito, tihle
ове (ove)
оуменшити (umenšiti), -оуйоу -оуйеш -
zmenšit, zdrobnit
оуйь
tehdy, někdy
овегда (ovegda)
násobit, rozmnožit
оумножити (umnožiti), -іоу -иш -ь
tento, tamten
овій (ovij), ова ове
umřít
оумрети (umreti), F -оу -еш -і
oko
око (oko), ока очи то
lepší
он (on), она оно они она оуншій (unšij), -а -е (ѡт благій)
ona
она (ona)
smutek, skleslost, truchlivost
оуныніе (unynie), -іа то
tam
онамѡ (onamo)
využití, použití
оупотреба (upotreba), -ы та
tam
ондіе (ondie)
zrána
оутріе (utrie)
onehdá
онегда (onegda)
ucho
оухо (uho), оуха оуши то
oni
они (oni)
učitel
оучитіел (učitiel), -а той
ono
оно (ono)
o, ó
ѡ (o)
oslátko (mládě osla)

осліа (oslia), -іате
zkrátit
ѡкратити (okratiti), F -іоу -иш -ь
osm
осм (osm), -і
zjednodušit
ѡпростити (oprostiti), F -іоу -иш -і
osmý
осмій (osmij), -а -е
od
ѡт (ot)
- 119 -
odpovědět zajetí, vězení
ѡтъвіетити (otvietiti), F -іоу -иш -ь пліен (plien), -а той
po, za, podle

ѡтъвргати (otvrgati), -айоу -айеш (-аш) - по (po)
zavrhnout, odklonit
айь
zvítězit, porazit
побіедити (pobiediti), F -оу -иш -ь
ѡтъгнати (otgnati), F -женоу -женеш -
zahnat
жень
pohan, analfabet
поган (pogan), -а той
ѡтъдати (otdati), F -айоу -айеш (-аш) -

pohanství, analfabetismus
поганство (poganstvo), -а то
vydat, předat
айь
pod
под (pod)
vztah
ѡтънос (otnos), -а той
ukázat
показати (pokazati), F -жоу -жеш -жь
odteď
ѡтъныніе (otnynie)
показывати (pokazyvati), -айоу -айеш -
odpad
ѡтъпад (otpad), -а той
ukazovat
айь
určit, zařadit
ѡтъредити (otrediti), -іоу -иш -ь
Polák
Полак (polak), -а той
zanechat, nechat
ѡтъставити (otstaviti), F -іоу -иш -ь
pole
поле (pole), -а то
och
ѡх (oh)
dnes v poledne
поледнес (polednes)
pasívní, trpný
пасивній (pasivnij), -а -е ползовати (polzovati), -оуйоу -оуйеш -
používat
оуйь
každý pátek, v pátek pravidelně

патком (patkom)
polovina
половина (polovina), -ы
péci
печти (pečti), -оу -еш -ь
Polsko
Полска (polska), -ы та
pět
піат (piat), -і
послати (poslati), F пошлоу пошлеш
pátý poslat
піатій (piatij), -а -е пошлі
padesát uprostřed
піатъдесіат (piatdesiat), -і посредіе (posredie)
padesátý potřeba, nutnost

піатъдесіатій (piatdesiatij), -а -е потреба (potreba), -ы та
pětkrát cesta, způsob

піатъкрат (piatkrat) поут (put), -а той
patnáct tlachání, plané řeči

піатънадесіат (piatnadesiat), -і празднѡсловіе (prazdnoslovie), -іа то
patnáctý první
піатънадесіатій (piatnadesiatij), -а -е првій (prvij), -а -е
zpívat, pět před

піети (pieti), піейоу піейеш піейь піейех пред (pred)
psát předložka
писати (pisati), пишоу пишеш пишь предълог (predlog), -а той
písmeno navrhnout, předložit, položit

писмено (pismeno), -а то предъложити (predložiti), F -оу –иш –ь
pít přemluva, úvod

пити (piti), пийоу пийеш пийь предъсловіе (predslovie), -іа то
plakat před, dříve než

плакати (plakati), -чоу -чеш -чь прежде (prežde)
- 120 -
přeložit rozvoj
преложити (preložiti), F -оу -иш -ь розъвитіе (rozvitie), -іа то
přepsat rozvinout
преписати (prepisati), F -шоу -шеш -шь розъвити (rozviti), F -ийоу -ийеш -ийь
při rozdělit
при (pri) розъдіелити (rozdieliti), F -іоу -иш -ь
pohlédnout různý
призрети (prizreti), -оу -еш -ь розъличній (rozličnij), -а -е
přídavný ruka
прилагатіелній (prilagatielnij), -а -е роука (ruka), -ы та
přidávat Rus
прилагати (prilagati), -айоу -айеш -айь Роус (rus), -а той
příklad Rusín
приміер (primier), -а той Роусын (rusyn), -а той
přisvojit, přivlastnit Rusko

присвойити (prisvojiti), F -оу -иш -ь Рѡссіа (rossia), -і та
přijít ryba
прити (priti), F придоу придеш придь рыба (ryba), -ы та
přechodník, příčestí s
причастіе (pričastie), -іа то с (s)
problém ta (ukazovací zájmeno)

проблема (problema), -ы та са (sa)
proslov, promluva pouhý, samotný, sám

прословіе (proslovie), -іа то самій (samij), -а -е
prostý, čistý (duchovně) samohláska

простій (prostij), -а -е самогласен (samoglasen), -на той
minulý jenom, pouze, jen

прошлій (prošlij), -а -е самѡ (samo)
plný sbor, setkání

пълній (plnij), -а -е сбор (sbor), -а той
ptát se, tázat se svatý

пытати (pytati), -айоу -айеш (-аш) -айь сватій (svatij), -а -е
otrok, sluha osvítit, posvítit

раб (rab), -а той светити (svetiti), F -іоу -иш -ь
kvůli spojení, svaz

ради (radi) свіаз (sviaz), -а той
radost svět, světlo

радост (radost), -і та свіет (sviet), -а той
řád, pořádek, uspořádání svítilna, ukazatel

ред (red), -а той свіетилник (svietilnik), -а той
pravidelný, řádný svoboda

редовній (redovnij), -а -е свобода (svoboda), -ы та
říkat, mluvit svobodný

рекати (rekati), речоу речеш речь свободній (svobodnij), -а -е
zvratný, odrazový svůj

рефлексивній (reflexivnij), -а -е свой (svoj), сва све
řeč, mluva zde, tady

реч (reč), -і та сдіе (sdie)
řez, zářez hle, ti (ukazovací zájmeno), se

ріез (riez), -а той се (se)
(zvratné zájmeno)
římský
римскій (rimskij), -а -е
sebe
себе (sebe)
rod, pokolení
род (rod), -а той
- 121 -
sobě slyšení, představení
себіе (sebie) слышеніе (slyšenie), -іа то
slyšet
себрати (sebrati), F себероу себереш слышети (slyšeti), -оу -иш -ь
sebrat
себерь
mírnost, tichost, odevzdanost

смиреніе (smirenie), -іа то
sever
север (sever), -а той
stý
сотній (sotnij), -а -е
tehdy
сегда (segda)
subjekt, podmět
соубйект (subjekt), -а той
dnes, dnešního dne

сегѡдніе (segodnie)
přítomnost
соуствіе (sustvie), -іа то
sedm
седм (sedm), -і
přítomný
соуствіеній (sustvienij), -а -е
sedmý
седмій (sedmij), -а -е
podstatný, esenciální
соущественій (suštestvenij), -а -е
sedmdesát
седмъдесіат (sedmdesiat), -і
setina
сѡтнина (sotnina), -ы
sedmdesátý
седмъдесіатій (sedmdesiatij), -а -е
seznam, přehled
съписек (spisek), -ска той
sedmnáct
седмънадесіат (sedmnadesiat), -і
chamtivost, láska k majetku

сребралйоубіе (srebraljubie), -іа то
edmnáctý
седмънадесіатій (sedmnadesiatij), -а -е
stříbro, majetek, jmění

сребро (srebro), -а то
řada, série
серіа (seria), -іі та
střední
средній (srednij), -а -е
řadový, sériový
серийній (serijnij), -а -е
starý
старій (starij), -а -е
sedět, sídlit
сіедети (siedeti), -оу -иш -ь
staroslověnský
старословіенскій (staroslovienskij), -а -е
spojení, spojka
сіедніеніе (siednienie), -іа то
sto
сто (sto), -а
spojit, sjednotit, sloučit

сіеднити (siedniti), F -іоу -иш -і
strana, země
страна (strana), -ы та
sem
сіемѡ (siemo)
stránka
страница (stranica), -ы та
ten (ukazovací zájmeno)

сій (sij), са се
střední
стредній (strednij), -а -е
síla, energie
сила (sila), -ы та
dnešní
съвременій (svremenij), -а -е
Slovan
Слав -а той (slav -a toj)
dokonavý
съвршеній (svršenij), -а -е
sláva
слава (slava), -ы та
shoda
съглас (sglas), -а той
Славомакедонец (slavomakedonec), -а
Makedonec (slovanský)
той
souhláska
съгласен (sglasen), -на той
Slovan
Словіен (slovien), -а той
souhlasit
съгласити (sglasiti), -іоу -иш -ь
slovo
слово (slovo), -а то
shodný, nesouhlasný
съгласній (sglasnij), -а -е
složit, sestavit
сложити (složiti), F -оу -иш -ь
prohřešení, hřích
съгрешеніе (sgrešenie), іа то
slon
слон (slon), -а той
obsah
съдржай (sdržaj), -а той
- 122 -
traktát, spis
съказати (skazati), F скажоу скажеш трактат (traktat), -а той
říci, povědět
скажь
transfomace, přeměna
трансформаціа (transformacia), -іі та
skladba, soustava, složení

състав (sstav), -ы та
třetí
третій (tretij), -а -е
Srb
Сърб (srb), -а той
třetina
третина (tretina), -ы
srovnání
съровнаніе (srovnanie), -іа то
tři
три (tri), -их
složit, postavit
съставити (sstaviti), F -іоу -иш -ь
třicet
тридесіат (tridesiat), -і
съставовати (sstavovati), оуйоу -оуйеш -
skládat, stavět
оуйь
třicátý
тридесіатій (tridesiatij), -а -е
stvořit, udělat, sestrojit

сътворити (stvoriti), F -іоу -иш -ь
třikrát
трикрат (trikrat)
syn
сын (syn), -а той
trilión
трилион (trilion), -а
ta, ti
та (ta)
třináct
тринадесіат (trinadesiat), -і
takový
такій (takij), -а -е
třináctý
тринадесіатій (trinadesiatij), -а -е
tak
такѡ (tako)
trpělivost
търпіеніе (trpienie), -іа то
tam
тамѡ (tamo)
ty
ты (ty)
tvořit, vyrábět
творити (tvoriti), -іоу -иш -ь
tisíc
тысаща (tysašta), -ы
tvrdý
твърдій (tvrdij), -а -е
tisící
тысащній (tysaštnij), -а -е
text
текст (text), -а той
desettisíc (po staru)
тьма (ťma), -ы
tele
теліа (telia), -іате
filosof
філософ (filosof), -а той
temný, zlý, špatný

темній (temnij), -а -е
zlomek
фракціа (frakcia), -іі та
tělo
тіело (tielo), тіелесе то
chléb
хлеб (hleb), -а той
to
то (to)
chtít
хотіети (hotieti), -чоу -чеш -чь
tehdy
тогда (togda)
Chorvat
Хърват (hrvat), -а той
ten
той (toj), та то
křesťanský
христіанскій (hristianskij), -а -е
tolik, jenom, pouze, jen

толикѡ (toliko)
císař, král, vladař
цесар (cesar), -а той
tady, tu
тоу (tu)
vládnout
цесарити (cesariti), -іоу -иш -і
tamtudy
тоудіе (tudie)
císařovna, královna
цесарица (cesarica), -ы та
cizí
тоузій (tuzij), -а -е
císařství, království
цесарствіе (cesarstvie), -іа то
tento
тоутой (tutoj), -а -о
cudnost, skromnost
ціеломоудріе (cielomudrie), іа то
- 123 -
citát div, kouzlo
цітат (citat), -а той чоудо (čudo), -есе
část, součástka skrze

част (čast), -и та чрез (črez)
částice číst
частица (častica), -ы та чтіети (čtieti), чтоу чтеш чті
Černohorec co
Черногорец (černogorec), -горца той что (čto)
čtvrtý náčrtek, náčrt, nákres

четвертій (četvertij), -а -е чърта (črta), -ы та
čtyři kreslit, črtat

четыри (četyri), их чъртати (črtati), -айоу -айеш (-аш) -айь
čtyřicet šest
четыридесіат (četyridesiat), -і шест (šest), -і
čtyřicátý šestý
четыридесіатій (četyridesiatij), -а -е шестій (šestij), -а -е
čtyřikrát šedesát
четырикрат (četyrikrat) шестъдесіат (šestdesiat), -і
čtvrtina šedesátý
четырина (četyrina), -ы шестъдесіатій (šestdesiatij), -а -е
čtrnáct šestnáct
четыринадесіат (četyrinadesiat), -і шестънадесіат (šestnadesiat), -і
čtrnáctý šestnáctý
четыринадесіатій (četyrinadesiatij), -а -е шестънадесіатій (šestnadesiatij), -а -е
Čech šířka, prostor

Чех (čeh), -а той широта (širota), -ы та
Česko, Čechy, České země co

Чехіа (čehia), -і та що (što)
čin, dílo divadlo

чин (čin), -а той ѳеатро (theatro), -а то
číslo, číslovka
число (čislo), -а то
- 124 -
8 Literatura
1. ALEŠ, Pavel. Biskup Gorazd : z díla. 1. vyd. Brno : Ústřední církevní

nakladatelství, 1988. 316 s.
2. BARTOŇ, Josef. Uvedení do klasické staroslověnštiny. 1. dotisk vyd. Praha :
Karolinum, 2004. 70 s. ISBN 80-7184-980-4.
3. BOR, Matej et al. Veneti: First Builders of European Community : Temeron Books,
Inc. 1996, 533 pages, ISBN 978-0968123607.
4. BARTOŇ, Josef. Uvedení do novozákonní řečtiny. 4. upr. vyd. Praha : Koniash
Latin Press, 2004. 164 s. ISBN 80-86791-17-3.
5. DAVIS, Martin D., WEYUKER, Elaine J. Computability, Complexity and
Languages (Fundamentals of Theoretical Computer Science). Academic Press
Inc. New York, 1983. 425 pp. ISBN 0-12-206380-5.
6. DOSTÁLOVÁ, Růžena, FRANC-SGOURDEOU, Catherine. Základní kurz
novořeckého jazyka. 1. dotisk vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 491 s.
ISBN 80-210-2395-3.
7. HAUPTOVÁ, Zoe, VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská čítanka. 1. vyd. Praha :
Karolinum, 2004. 189 s. ISBN 80-246-0478-7.
8. HORÁK, Antonín. O Slovanech úplně jinak. 1. vyd. Vizovice : Lípa, 1991. 318 s.
ISBN 80-285-0010-1.
9. KRYŠTOF, Vladyka. Byzantologie I. : Úvod a přehledné dějiny byzantského státu. 1.
vyd. Prešov : Prešovská univerzita, 1995. 175 s. ISBN 80-7097-325-0.
10. MOJDL, Lubor. Encyklopedie písem světa I. : Písma Evropy, Kavkazu a helénské
oblasti. 1. vyd. Praha : LIBRI, 2005. 183 s. ISBN 80-7277-288-0.
11. QUILES, Carlos, LOPEZ-MENCHERO, Fernando. A Grammar of Modern Indo-
European. 2nd Edition. Asociación Cultural Dnghu, Academia Byblos, Badajoz,
2009, 824 pp. http://dnghu.org/en/Grammar-Indo-European-Language/ ISBN
1448682061
12. ŠTEC, Mikuláš. Staroslovienčina a Církevná slovančina. 1. vyd. Prešov :
Prešovská univerzita, 1997. 249 s. ISBN 80-88885-20-5.
13. VEČERKA, Radoslav. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. 1. vyd. Brno :
Masarykova univerzita, 1991. 112 s. ISBN 80-210-1375-3.
14. VONDRÁK, Václav, BARTOŇ, Josef. Vokabulář klasické staroslověnštiny. 1. vyd.
Praha : Koniash Latin Press, 2005. 137 s. ISBN 80-85917-60-2.
15. ZERVA, Georgia. Nebojte se řečtiny : průvodce novořeckým jazykem. 2. rozš. vyd.
Praha : Athis Europeen, 1999. 118 s. ISBN 80-239-5066-5.
9 Index
akavý jazyk, 16, 23 e vynechávané, 18, 29
Alfabeta, 19, 24 Efrem Syrskij, 83
Anastasius, 20 Esperanto, 15, 19
Angelár, 20 euroslavismus, 8
angličtina, 71 Evropská unie, 8, 17
aorist, 18, 44, 59 Fotios, 20
arabské země, 16 francouzština, 23
arabština, 16 futurum, 44
archeologie experimentální, 17 Glagolica, 15, 16, 19, 20
archeoskanzen, 17 Gorazd, 20
arcibiskup, 20 gramatický pravopis, 25
Athos, 20 Hadrianus II., 20
Balbín Bohuslav, 20 harémové otrokyně, 8
baltoslovanské jazyky, 66 Hlaholice, 19, 20, 24
Bernolák Antonín, 20 homonymum, 70
Bible, 20, 74 Hučko Marek, 15
bibliotekář, 20 Ido, 15
bilabiální, 23 imperfektivum, 44
Bořivoj, 20 imperfektum, 18
bulharština, 26 Indie, 16
byzantská bojiště, 8 infinitiv, 18
CERN, 17 infinitivní kmen, 44
čeština, 23 Interlingua, 15
čeština renesační, 74 International Phonetic Alphabet, 22
Chazaři, 8 Internet, 5
Chorvatsko, 20 Írán, 16
chorvatština, 21, 23, 60 Islám, 8
Chrabr, 20, 78 jať, 18
Čína, 16 jihoslovanské jazyky, 23
církevní slovanština, 15, 19, 41, 77 jihoslovanský plurál, 30
citáty biblické, 74 Jungmann Josef, 20
cizí jazyky, 71 Kant, 7
Cyril svatý, 20 Karadžić Vuk, 20
Cyrilice, 19, 20, 23, 24, 71, 78 keltské jazyky, 25
dekorativní příležitosti, 19 kláštery, 20
derivační strom, 74 klávesnice, 25
Dobrovský Josef, 20 Kliment Ochridský, 20, 78
dokonavé sloveso, 44 klingonština, 7
Drevjané, 8 Kocel, 20
duál, 29 Kollár Ján, 20
dvojí negace, 74 kolonialismus, 8
- 126 -
komparativ, 41 papež římský, 20
kondicionál, 59 Pasha, 83
Konstantin svatý, 20, 78, 79 patriarcha konstantinupolský, 20
Konstantinupol, 20 perfektivum, 44
Korán, 16, 74 periodicita událostí, 66
Kreml, 8 Persius, 3, 84
křesťané, 8 Poljané, 8
latina, 23, 71 polština, 26
Latinka, 71 přechodníky, 18, 66
Latino sine flexione, 15 Preslav, 20, 78
Lazar, 20 prézentní kmen, 44
Lazov Rumjan, 20 příbuznost slovanských jazyků, 17
Lingua Terrana, 15, 20 přídavná jména neurčitá a určitá, 18
lingvista frankofonní, 17 psaní na počítači, 25
lingvistický software, 25 Putin Vladimír Vladimírovič, 8
logický součin, 74 Rastislav, 79
Lojban, 7 receptívní metoda, 17
Maďaři, 16 Rečnik Ondrej, 15, 20
Maladinov Konstantin, 20 řečtina, 23, 71
Manaurská univerzita, 20 r-kmeny, 29
matematická logika, 74 Rostislav, 20
Metoděj svatý, 20, 78 Ruibar Slaviboj R., 15, 20
Michailos III., 20, 79 Ruská federace, 8, 16
minulý kmen, 44 ruská transkripce do latinky, 26
Mojdl Lubor, 19 ruský imperialismus, 8
monastýry, 17, 20 rusofilní panslovanství, 8
muslimové, 8 ruština, 16, 21, 23, 41, 63, 72
Naum, 20, 78 Šafařík Pavel, 20
nedokonavé sloveso, 44 Sáva, 20
negace, 74 Savvina kniga, 84
nepravidelná slovesa, 44 Sázavský klášter, 20
nezávislost skloňování na rodu, 30 s-kmeny, 29
n-kmeny, 29 školní představení, 17
nosové samohlásky, 18 slavistika, 16
Noví Rusové, 8 slavnostní sdělení, 73
novočeština, 23 slovanská historie, 16
Occidental, 15 slovenská jazykověda, 25
Ochrid, 20 slovenština, 22
OSN, 16 Slovianski, 15, 16, 19, 20
ostatní jazyky, 71 slovinština, 23
otroci, 8 Slovio, 15, 16
palatizace, 18, 23 Smerdi, 8
panslavismus, 19 srbština, 23, 26, 60
panslavisté, 20 stahování koncovek, 46
- 127 -
staroslověnština, 29, 35, 41, 61 určitý člen, 37
Štúr Ľudovít, 20 USA, 16
superlativ, 41 Vasilij blažený, 8
supinum, 18, 61 Velika Morava, 15, 18, 20, 82
Svatá Hora, 20 veslaři, 8
Svatopluk, 20 vlastivěda, 17
Svoboda Gabriel, 15, 20 vokalizace, 72
synonyma, 24 Volapük, 15
syntaktická analýza, 74 východoslovanské jazyky, 23
Tataři, 8 Wackernagelův zákon, 73
t-kmeny, 29 Wiching, 16
trpný rod zvratným slovesem, 63 západoslovanské jazyky, 23
učení se jazykům, 17 zásobníkový automat, 74
Ukrajinska Akademia Nauk, 82 životnost, 29, 30
ukrajinština, 23 Zografski Partenij, 20
umělé jazyky, 15
- 128 -
Vojtěch Merunka se narodil v roce 1967 v Čáslavi a po
absolvování čáslavského gymnázia absolvoval inženýrský
obor elektronické počítače na FEL ČVUT v Praze. Je doktorem
v oboru zpracování dat a matematického modelování a
docentem v oboru informační management. Přednáší
softwarové inženýrství na PEF ČZU v Praze a na FJFI ČVUT
v Praze. Zabývá se objektově orientovaným modelováním
systémů, speciálními programovacími jazyky a také historií,
jazyky a písmy.
View publication stats

Novoslovienskijjazykdec 2009 Final

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Novoslovienskijjazykdec 2009 Final

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

See discussions, stats, and author profiles for this publication at: https://www.researchgate.

Book · January 2009

BORM - Business Object Relation Modeling Approach View project

Conceptual Normalization View project

The user has requested enhancement of the downloaded file.

Praga, December 2009

Tato kniha je registrovaná jako publikace podílející se na řešení výzkumného záměru

náklad 400 výtisků

publikace neprošla grafickou a jazykovou korekturou

 2009, Vojtěch Merunka

Ničto jest tvoje viedienie, ako li to drugi ne znajut

za moju ženu Ivetu, dietiatie Jana i Aničku

2 V novoslověnštině jsem využil svoje znalosti z následujících přirozených jazyků: čeština,

1.1 Zašto novoslovienskij a ne russkij?

1.5 Novoslovienskij jazyk i s‛vremeni slovienski jazyky

1.6 Latinska, glagolska, kyrillska i grečska abeceda

znak latinica ime stari znaky Рр r rieci, ρω

Novoslověnština zachovává latinský a řecký pravopis cizích slov). Proto obsahuje i

3.2 Samoglasni i jotacia v gramatikie

Systém šesti novoslověnských а (a)

Novoslověnština má v cyrilském a řeckém písmu na rozdíl od latinky a

3.4 Dvie orthografie

3.4.1 Plna orthografia v kyrillskoj abecedie

3.4.2 Plna orthografia v latinskoj abecedie

3.4.3 Legka orthografia v kyrillskoj i latinskoj abecedie

5 Jedinou výjimkou je pouze novořečtina.

4.1 Suštestveni imena

4.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši

4.1.6 Ženskij rod, oprostenij mehkij vzor: kost, kosti

4.1.8 Strednij rod, dualnij tvrdý vzor: oko, oka

4.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola

4.2.1 Lični i reflexivni miestoimena

mn.č. (plurál) dv.č. (duál)

V novoslověnštině je jen jeden druh přídavných jmen, který se skloňuje podle

4.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se

Poznámka: Příslovce сегѡдніе (doslova: tohoto dne) je významově totožné

4.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš

4.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego

4.2.9 Ot‛nosni miestoimena, miestoime iže

4.3.1 Završenia prilagatielnih imen

1.p. (nominativ) петров- петров-а петров-о

V církevní slovanštině se pod vlivem ruštiny nepoužívá superlativ a jeho funkci

4.3.3 Neredovni prilagatelni imena

4.3.4 Pytatielne prilagatielne ime jakij, nejasni prilagatielni imena

ніеіакій niejakij nějaký

4.4.1 Osnovni čisla

10 десіат 110 сто десіат 2000 двіе тысащіе

іедин se skloňuje jako ukazovací zájmeno той, та, то v jednotném čísle,

10 десіатій 110 сто десіатій 2000 двіе тысащній

4.4.3 Umnožitielni čisla

4.4.5 Pokazyvatielni čisla

4.4.6 Pytatielni čisla

minulý čas -∗х -∗хом -∗хова

K jednoznačnému určení, jak se má sloveso časovat, stačí k infinitivu uvést 1. a 2. os.

4.5.2 S‛vršeni i nes‛vršeni glagoly

писати, пишоу → преписати, препишоу (F) → преписовати, преписоуйоу)

дати, дайоу(F) → давати, давайоу

двигати, движоу ↔ двигноути, двигноу (F)

Stejně jako toto sloveso se časuje například

Jako toto sloveso se časuje například

Jako toto sloveso se časuje například

Jako toto sloveso se časuje například

Jako toto sloveso se časuje například