23.

Vznik a vývoj rock’n’rollu

K pojmu (non)artificiální a populární hudby

Artificiální a nonartificiální hudba – termín uvedli poprvé muzikologové Jiří Fukač a Ivan Poledňák. Je to
výraz pro „hudbu, která se vyznačuje specifickými uměleckohodnotovými aspiracemi“ (viz SČHK). Navazují na
historické musica artificialis a ars musica. Tento pojem má nahradit pojmy umělecká hudba nebo vážná či
klasická hudba, které nedostávaly nárokům přesného terminologického označení (prakticky je nelze definovat,
jejich význam je dám územ). Fukač a Poledňák navazují na Eggebrechtovo pojetí funkcionální (tedy +-
„populární“) a autonomhí hudby (založená na „ztvárnění intendovaného obsahu artificiálními postupy.
Autonomní h. = artif. h. F. a P. pak chápali pojmy artificiální a nonartificiální polárně, tj. jsou to krajní body
úsečky, na které se náchází jednotlivá umělecká díla. Můžeme tedy podle F. a P. říci o díle, že je spíše
artificiální či spíše nonart. popř. vysoce artificiální atd. Ale označit celý žánr nebo žánrový trs (populární
hudba, jazz) jako nonartificiální je v rozporu s definicí pojmu. Bohužel v našem hudebním školství se tato
dezinterpretace – po smrti Jiřího Fukače – ujala.

Všechny pokusy o rozlišení tzv. „vážné“ hudby a „populární“ hudby ztrostkotávají na tom, že nejsme
schopní jasně definovat, co je to umění. (Viz „Fontána“ Marcela Duchampa.) Moderní muzikologie od tohoto
rozlišení upouští, popřípadě používá termín populární tak, jak je zažitý. Je ale neudržitelné, považovat
populární hudbu za apriori umělecky méně hodnotnou než vážnou/klasickou. Měli bychom se vyrovnat s
faktem, že skladby Pink Floyd jsou nesporně umělecky hodnotnější než tvorba Telemannova a skladby Johna
Coltranea jsou harmonicky mnohem komplikovanější a virtuoznější než Verdiho opery, atd.

Obsah termínu populární hudba je daný zvykem (nedá se předně definovat, v jeho užití nepanuje shoda), má
široké rozpětí od tradiční evropské populární hudby, přes všechny žánry rockové hudby po elektronickou a
samplovanou hudbu.

PREHISTORIE ROCKNROLLU
DELTA BLUES – jižanské blues typické pro muzikanty z okolí Mississippi
Robert Johnson (1911 Mississippi – 1938)
 bluesový kytarista, tvrdil že má talent od ďábla
 zemřel mladý (27 let), okolnosti neznáme, legenda o tom, že ho zavraždil žárlivý manžel ženy se kterou
flirtoval, neznáme ani místo, kde je pohřben
(ve 27 letech zemřela řada slavných umělců: Brian Jones, Jimi Hendrix, Janis Joplin, Jim Morisson, Kurt
Cobain, Amy Winehouse)
 ikonická skladba pro delta blues: Crossroads – člověk na křižovatce, faustovké téma
 mikrotonalita → expresivní zpěv, nenapodobitelné (obdivovali ho Eric Clapton i Keith Richards –
R.Stones)
Muddy Waters (1913 Mississippi -1983)
 otec moderního chicagského blues, pracoval na plantážích, odtud ho vytáhl Alan Lomax
 napodoboval Jonhsona, používal zesilovač – je přímým můstkem mezi delta blues a rock'n'rollem →
ovlivnil rhythm and blues, rock'n'roll, country music, hard rock, …
 proslavil se hity: Hoochie Coochie man, I Just Want to Make Love to You, Im Ready
 macho styl, pro něj netypický, ale přinesly mu úspěch
 skladba Rollin Stone → inspiroval název stejnojmenné kapely

BOOGIE WOOGIE
 afroamerická hudba
 přímý inspirátor rocknrollu (stejný rytmus, stejný bas, sedmičkové akordy, postup bluesové dvanáctky
T-S-T-D-S-T-(D-T))
 nový je tam „rollující“ bas, který se později přenese na kontrabas
 rocknroll je často jen boogie woogie zahraná kapelou (bicí, kontrabasbas, kytara)
první hity: Pinetop Smith: Pinetops Boogie Woogie 1928 (Smith – narozen v Alabamě, afroameričan)
Meade Lux Lewis: Honky Tonk Train Blues (1927) (Afroameričan z Kentucky)
pozdější vlivné dílo např.: Albert Amons: Boogie Woogie Stomp 1936 (Amons – afroameričan)
RHYTHM AND BLUES (R'N'B)
 ve 40. letech nahradil starší termín „race music“ - termín je krajně nejednoznačný
 marketingová kategorie, kterou vydavatelské firmy pouzžívají k označení afroamerické hudby městského původu
„urbane, rocking, jazz based music with a heavy, insistent beat“
 50. léta – tímto termínem se označují bluesové kapely
 ale i elektrické blues, soul, gospel
 60. léta pojmem RNB se označují Rolling Stones, The Who, The Animals
 70. léta – soul a funk
 80. léta – contemporary RNB – mix všeho: soul, funk, pop, hip hop a dance music (disco)
 předchůdci původního RNB – afroameričani, kteří se přesunuli z jihu do velkých měst Chicago, Detroit, New York, Los
Angeles (jsou to autoři ranného jazzu, blue a boogie woogie): Lonnie Johnson, Leroy Carr, Cab Calloway, Count Basie a T-
Bone Wlaker

ROCKABILLY
 vyskytuje se tam ostinátní rytmus v saxofonu nebo v kontrabasu, ironický podtón, cool atmosféra, sóla, rozvážný rytmus
 Bill Haley and his Comets: Thirteen women
 prošlo velkým, ale lineárním vývojem – dnešní fanoušci rozlišují rockabilly, psychobilly (charakteristický je kontrabas v
jinak elektrifikované kapele a morbidní image – umlčí make up, rakve, gotické oblečení,...),gothabilly

BILL HALEY: Rock around the clock – historie jednoho z největších rock'n'rolloových hitů
- autorem nebyl Bill Haley, ale zkušení brodwayští písňoví skladatelé Max C. Freedman a James E. Myers, vyšla v roce 1953
nazpívaná zpěvákem Pascalem Vennitti, bez většího zájmu publika. Kromě toho je píseň silně podobná (vlastně totožná) písni Move
it over country hvězdy Hanka Williamse, který v roce 1953 zemřel. Písňových skladatelů bylo zoufale málo a tak umělci neustále
předělávali starší songy. Bill Haley vydal tuto skladbu na singlu v roce 1954 společně s relativně úspěšnou skladbou Thirteen women
na A straně (Rock around... byla na B-čku). Ani tehdy nikoho nezaujala. Až když ji režisér Richard Brooks použil ve filmu
Blackboard Jungle, stala se hitem, který trhal všechny možné rekordy. Za popularitu jistě vděčí strhující Haleyho interopretaci, ale
zárověň lze říct, že se svězla na vlně zájmu o rocknroll, kterou připravili jíní.

Další slavné předělávky, díky kterám se Haley proslavil:

Shake, Rattle and rock – původně big Joe Turner (afroameričan)
See you later alligator – původně Bobby Charles (Cajun)

- rock’n’roll nastoupil v 50. letech 20. století a proměnil hudební, společenskou i organizační strukturu celé tzv.
moderní populární hudby (tj. hudba po nástupu afroamerického principu: jazz, rock) x tradiční populární
hudba (opereta, dechovka – evropská tradice)
- reakce na nudnou a bezbarvou populární hudbu pro střední třídu (sentimentální melodika), na posluchačsky
náročný jazz (viz bebop, cool jazz – netaneční, pro intelektuální publikum)
- hudební průmysl (vývoj LP desek – ze 78 singlových otáček na příjemnějších 45), nahrávací studia,
rozhlasové stanice, později televizní pořady
- rozvoj elektricky zesílených nástrojů
- americký časopis sledující a hodnotící vývoj rock’n’rollu: ROLLING STONE
- název: v USA rock’n’roll (označení pro rockovou hudbu, od 50. let po současnost), v Anglii tzv. beat-music, u
nás: rock’n’roll pouze pro hudbu 50. let, jinak bigbít, popřípadě rock
- pojmenování vymyslel clevelandský rozhlasový DJ Alan FREED, a to kvůli zpřístupnění nového typu
populární hudby pro bělošské publikum (dosud se označovala jako rhythm and blues, to mělo pro bělošské
publikum jistou nedůvěryhodnou příchuť něčeho černošského) – viz jeho pořad Moondog’s Rock’n’roll Party
(Moondog byla Freedova přezdívka)
- pojem ale údajně existoval v černošských kruzích už od 30. let jako obecné vyjádření radosti z rytmu

PŮVOD ROCK’N’ROLLU:
- v USA, směsice prvků:
- delta blues-boogie woogie (viz výše)
- country and western – country vznikalo v Americe od počátku 20. stol. mezi bílými osadníky, až kolem roku
1920 začalo být nahráváno a věhlas interpretů se dostává za hranice jejich rodného údolí. Je to ale hudba umělá,
její kořeny je ovlivněna evropskou  populární hudbou 19. stol. a raným blues. Dalším zdrojem jsou písně a
balady přistěhovalců z Anglie, Irska a Skotska, původní nástroje housle a kytara, výrazná melodika. Centrum:
Nashville.
- swing – jako univerzální jazyk populární hudby (taneční charakter, zvuk orchestru, který byl typický i pro
začátky rock’n’rollu)
ZAČÁTKY – 50. LÉTA
Bill HALEY (1925–1981) – legenda rock’n’rollu, první úspěch r. 1954 s písní SHAKE, RATTLE AND ROLL,
úspěch v USA i v Anglii, rock’n’rollovou éru ale odstartovala nahrávka ROCK AROUND THE CLOCK,
použitá v roce 1955 ve filmu BLACKBOARD JUNGLE (o učiteli, který hledá kontakt s žáky, chce se jim
přiblížit tím, že jim přehrává oblíbené desky jazzu a taneční hudby, to je pro žáky mrtvá historie, vzbouří se a
v nastalém zmatku desky rozbíjí) – jeho promítání bývalo občas spojeno s ničením inventáře kina: mladí diváci
vytrhávali sedadla, aby měli v uličkách více místa k tanci, v Londýně zastavila menší tancovačka na Tower
Bridge provoz, pohoršení v médiích
černý rock’n’roll (vychází spíš z boogie woogie)
Fats DOMINO (1928) – pianista z New Orleansu, začínal už v roce 1949, ještě poměrně pomalý a klidný
rytmus, ale mladé publikum na něj reagovalo až extaticky; běžné obsazení orchestru inspirováno swingem (alt a
tenor saxofony, bicí, kontrabas, v popředí piano)
Little RICHARD (1932) – pianista, výbušnější typ, inspirace v kostelních amerických zpěvech, výrazným
rytmem (v dětství žila jeho rodina u vlakové dráhy – použití pravidelného rytmu v levé ruce), hit TUTTI
FRUTTI
Chuck BERRY (1926) – tvůrce jednoduchých tříakordových melodií, přesto senzace díky jeho intonaci, hit
píseň MAYBELLENE (o automobilové honičce, oblíbené zábavě amerických teenagerů), témata jeho písní
byla pro mládež blízká (škola, holky, dospívání, telefonování, zaměstnání, rock’n’roll), další hity, které převzali
např. i Beatles: ROLL OVER BEETHOVEN, ROCK AND ROLL MUSIC, SWEET LITTLE SIXTEEN

bílý rock’n’roll (více inspirace country and western, používalo se také označení rockabilly):
Buddy HOLLY (1936–1959) – z Texasu (vliv Mexika), začínal jako DJ, jako začínající muzikant hrál
v komorním obsazení (kytara a bicí), později přidal kytaru a baskytaru, tzn. jako první použil typického
rockového obsazení – 2 kytary, baskytara, bicí; mohutný zvuk orchestru tak byl nahrazen smyslem pro detail a
intonační nuance, Holly jako zpěvák byl mistrem úsporného výrazu; zemřel při letecké havárce
Jerry Lee LEWIS (1935) – pianista, show u piana (spíš u něho postával než seděl, hrál nohou v countryové
kozačce apod., první rocker, který na pódiu zničil svůj nástroj, zapálil piano)
Elvis PRESLEY (1935–1977) – kytarista, zpěvák (sametový hlas), z Memphisu (Jih), vycházel z country, ale
obohatil ji o temperamentní projev (pro bělochy netypický), posedlost rytmem i v pohybu, bez něhož nemohl
zpívat, pohoršení rodičů, protože se Presley stal masově obdivovaný a běžně vystupoval v televizi (ne tak
černošští hudebníci)
- první nahrávka – píseň THAT’S ALL RIGHT, MAMA, poté nahrávky u menších společností, od roku 1956
spolupráce s velkou americkou společností i se špičkovými skladatelskými týmy, vznik nejznámějších
nahrávek: HEARTBREAK HOTEL, HOUND DOG, JAILHOUSE ROCK
- 1958 odchod na dva roky na vojnu, po návratu byl už rock’n’roll v jeho rané podobě na ústupu, do repertoáru
tedy zařazoval spíše balady (LOVE ME TENDER) a písně inspirované italskou kantilénou (IT’S NOW OR
NEVER)
- důležité – Presley měl schopného manažera, kterého vlastně hudba nezajímala, ale uměl se pohybovat ve světě
showbyznysu (nechával vyrábět elvisovské předměty: přívěšky na klíče, osušky, ale také zařídil Presleymu
účinkování ve spoustě hollywoodských filmů – většinou vlastně propadáků) – je pak symbolem úspěchu pro
budoucí hudební manažery

60. LÉTA – BRITSKÁ INVAZE – MERSEY SOUND

- v USA vzrůstá obliba skupin – např. BEACH BOYS (muzikanti nejen interpretují, ale píší texty, skládají,
aranžují, větší autentičnost v projevu), rock’n’roll na konci 50. let ztrácí na síle a v popředí jsou zpěváci-
výtvory nahrávacích společností, kteří interpretují hudbu studiových skladatelů s doprovodem studiových
orchestrů
- použití vokálů, živost hudby, bezprostřednost, běžné ale byly adaptace osvědčených rock’n’rollových písní
např. Chucka Berryho
BEATLES – Liverpool (přístavní město), hlavní představitelé tzv. Mersey soundu (podle řeky Mersey
protékající Liverpoolem) – vznik velkého množství beatových kapel, všechny měly podobný zvuk (inspirace
importovanými prvky rock’n’rollu, periferie – místo poflakování se mladíci věnovali kytaře, kostelní písně
anglikánské církve – melodika, vícehlas, jednoduché texty), otázkou je, proč zrovna Beatles vynikali (asi proto,
že byli nejkreativnější, mix různých vlivů: rock’n’roll, country, lidové balady a postupně i vlastní přínos)
- 1955 začíná spolupráce Johna LENNONA (1940–1980) a Paula McCARTNEYHO (1942) – spolužáků ze
střední školy, stali se zakladateli skupiny a také tvůrci písní (podepisovali se zásadně dohromady, i když
později už písně spolu neskládali a více se jako autoři odlišovali)
- 1958 přibyl George HARRISON (1943–2001), mladý, ale velmi nadějný sólový kytarista
- název se měnil, slovní hříčka (různé legendy vzniku – souvisejí také s mystifikační hrou Johna Lennona)
- vystupovali v klubu CAVERN, velký úspěch v Hamburku (další přístavní město, v klubech se vyžadovalo
hlasité hraní celou noc – kapely to zocelovalo a tam se právě tříbily), v Cavern je objevil i jejich budoucí
manažer Brian EPSTEIN
- 1962 definitivní obsazení: bubeník Richard Starkey alias Ringo STARR (1940), definitivní obsazení: sólová
kytara (Harrison), doprovodná kytara (Lennon), baskytara (McCartney, držení leváka) a bicí (Starr) – stává se
typickým pro beatové a rockové kapely, čitelná výstavba písně: sloka – refrén se snadno zapamatovatelnou
melodií, rytmus rock’n’rollový, někdy také bělošský (viz dechovkový rytmus v některých písních: Love me do,
All my loving)
- 1962 první singl u společnosti EMI LOVE ME DO, od roku 1963 je singl téměř nepřetržitě na prvním místě
britského žebříčku, 2,5 mil. prodaných desek, Beatlemania, šílenství, které nikdo v populární hudbě nezažil
(možná se dá přirovnat k obdivu kastrátů v období italské barokní opery)
- 1964 legendární turné po USA, velký úspěch, do pozadí zatlačeny černé hvězdy rock’n’rollu a rhythm and
blues, trvanlivost úspěchu ale byla zpochybňována, média proklamovala, že za Beatles stojí hlavně reklama,
jejich vizáž (účesy, obleky) a jen z 5 % hudba
- co Beatles tedy udrželo na vrcholu – proměna stylu: rané svěží písně s jednoduchou melodikou a texty o lásce,
inspirované Berryho rock’n’rollem, poté náročnější texty – podníceno setkáním s folkovou hvězdou Bobem
Dylanem, důmyslná aranžmá – zapojování smyčců: YESTERDAY, klavíru – LET IT BE, sitár – WITHIN
YOU WITHOUT YOU (hraje guru tohoto nástroje Ravi Shankar), koncepce alba (později specifické např. pro
Pink Floyd) – SGT. PEPPER’S LONELY HEARTS CLUB BAND (1967, jeden den v životě člověka,
jednotliví členové představovali fiktivní postavy, cyklus otevřen stejnojmennou písní, uzavřen A DAY IN THE
LIFE, pop-artový přebal: barevná koláž z lepenkových modelů slavných lidí) – nejúspěšnější a nejvýše
hodnocené album historie rock’n’rollu!!!
- filmy A HARD DAY’S NIGHT, HELP, YELLOW SUBMARINE (vyniká osobitý humor členů kapely)
- ocenění Řádem britského impéria (uděleno královnou Alžbětou II., netypický krok pro tradicemi sešněrovaný
královský dvůr), Lennon autor kontroverzního výroku: Beatles jsou populárnější než Kristus
- další alba: RUBBER SOUL (1964), REVOLVER (1966), ABBEY ROAD (1969), LET IT BE (1970) –
poslední album
- rozchod kapely, sólové projekty (výrazný pacifismus v díle Lennonově, McCartneyho písničkářská plodnost,
Harrisonova východní inspirace, Starr – podnítil řadu benefičních koncertů, herecká kariéra)

BÍLÉ RHYTHM AND BLUES

- anglické (Londýn), reakce na rané Beatles (neproblematický zvuk, slušňácká vizáž):
ROLLING STONES – vycházeli z černošského rhythm and blues, oproti Beatles důraznější rytmus, razance
v sólovém zpěvu, drsnost; pro Evropu neznající americkou černošskou hudbu to byla novinka
- rok 1963, název z černošského blues (valící se kámen nikdy neobroste mechem), sami černochům moc
neimponovali (diletantské pojetí blues), ale pro bělošské publikum byli zjevením, Mick JAGGER (1943) nebyl
výborný zpěvák, ale ovládal bohaté výrazivo – typické pro blues, často přehlušován hudbou, posluchači si musí
domýšlet (Fats Domino: „Nikdy nezpívejte příliš zřetelně.“)
- technická virtuozita nebyla patrná u žádného z dalších členů Rolling Stones: Keith RICHARD (1943, sólová
kytara, inspiroval Johnyho Deppa v roli Jacka Sparrowa), Brian JONES (1942–1969, kytara, zemřel na
následky užívání drog – spustil tak lavinu dalších úmrtí mladých a nadějných hudebníků, nahrazen Mickem
TAYLOREM), Bill WYMAN (1936, baskytara), Charlie WATTS (1941, bicí)
- r. 1965 hit I CAN’T GET NO SATISFACTION
- existují a hrají dodnes, roku 1990 pozváni Václavem Havlem do Československa, koncert na Letné (na místě,
kde se do roku 1989 konaly spartakiády)
- další kapely: YARDBIRDS, THE WHO (Pete TOWNSHEND – vedoucí kapely, první, který zničil kytaru
přímo na pódium jako součást show), rockové opery TOMMY a QUADROPHENIA), CREAM (členem byl
výborný kytarista Eric CLAPTON, autor hitů LEYLA nebo TEARS IN HEAVEN)

FOLK ROCK
- folk – vznikl z lidových, dělnických písní, anglosaských lidovek v USA, vyjádření sociální nespokojenosti,
neměl tendenci zapojit se do proudu populární hudby, kde převažoval především zábavní prvek, od 60. let se
překvapivě stávají z písničkářů hvězdy, autoři hitů (důležitá je jejich přesvědčivost, naléhavost)
- hudební prostředky – akustické nástroje (kytara, foukací harmonika)
- předchůdci: otec a syn LOMAXOVÉ, dále Woody GUTHRIE (1912–1967, sběratel lidových písní, hráč na
pětistrunné banjo), Pete SEEGER (1919)
- 60. léta: trio PETER, PAUL & MARY, Joan BAEZ (1941), Joni MITCHELL (1943), Bruce
SPRINGSTEEN (1949), anglický DONOVAN (1946), kanadský Leonard COHEN (1934)
- důležitý inovátor: Bob DYLAN (1941) – vl. jm. Robert Zimmermann, negace židovského (tedy
obchodnického, maloměšťáckého) původu pseudonymem odkazujícím na velšského básníka Dylana Thomase,
poznal Guthrieho, věnoval se folku, ale vždy ho fascinovalo černošský rock’n’roll, začínal jako doprovazeč, r.
1961 natočil svoji první LP desku
- r. 1962 vyšel jeho hit BLOWIN’ IN THE WIND, nahrán triem Peter, Paul & Mary, ale zpíval ji snad každý
folkař, texty s bohatými básnickými obrazy (inspirace francouzským symbolismem a básníky beat generation,
někdy používá metodu proudu vědomí – typické pro surrealismus), vyjadřujícími pocity mladé velkoměstské
generace potácející se v labyrintu světa, také milostné písně – Dylan se stal mluvčím své generace, ale jeho
komplikovaná osobnost zároveň nesouhlasila s pojetím jeho písní jako hymen boje za občanská práva, bránil se
zaškatulkování do žánru folk music; typický syrový hlasový projev, v současnosti spíše recitace, zaniká
melodie
- r. 1965 folkový festival v Newportu (pořádá se od roku 1959) – skandál, hrál na elektrickou!!! kytaru, folkoví
fanoušci ho vypískali, důležité ale pro vývoj rocku (závažnější texty v rockových písní, k elektrifíkaci dospěl
údajně po setkání s členy Beatles)
- další hity: MR. TAMBOURINE MAN, LIKE A ROLLING STONE, KNOCKING ON HEAVEN’S DOOR
- r. 1966 havaroval na motorce, odmlčení, návrat až r. 1968, ale výjimečně se objevoval na veřejnosti, odmítl
účinkování na festivalu ve Woodstocku

SAN FRANCISCO, HIPPIES, PSYCHEDELICKÝ ROCK

 někdy používán pojem UNDERGROUND, klubový život (sepětí s výtvarným uměním, filmy,
happeningy), reakce na politický vývoj v USA – smrt Kennedyho, válka ve Vietnamu, hesla: Drop-out nebo
Do your own thing, u generace hippies pak Make love, not war, protože tato hudba tvořila nechtěně kulisu k
válce o vietnam, mluví se také o vietnam war music (viz film S. Kubricka: Full Metal Jacket)
- San Francisco (Kalifornie) = město zaslíbené, přímořské, liberálnější, centrem básníků beat generation (tam
vedly cesty Jacka Kerouaca zachycené v románu On the road – Na cestě), v 2. pol. 60. let označení „nový
Liverpool“ (velké množství skupin, jaké od liverpoolské éry nemělo obdoby)
- nejznámější skupiny: JEFFERSON AIRPLANE (písně SOMEBODY TO LOVE, WHITE RABBIT –
postava z knížky Lewise Carrola Alenka v říši divů, tajemnost, fantazie, surrealismus, omamné látky),
MAMAS AND PAPAS, GRATEFUL DEAD (rozsáhlé instrumentální improvizace) + další skupiny, jejichž
názvy měly být dokladem bohaté fantazie (Summerfallwinterspring, Hmmm, Bronze Hog, The Only
Alternative and his Other Possibilities atd.)
- festival v Monterey (jižně od S. F., r. 1967) – přehlídka nezávislých kapel
- Janis JOPLIN (1943–1970) – zpěvačka z Texasu, přesun do San Franciska za hudbou, typická expresivním a
strhujícím projevem, hvězda Woodstocku, hit PIECE OF MY HEART, MERCEDES BENZ
- zemřela na otravu heroinem
- festival ve WOODSTOCKU (15.–18. srpna 1969), podtitul: 3 Days of Piece & Love, na farmě 69 km od
městečka Woodstock (stát New York), jedna z nejdůležitějších událostí historie rock’n’rollu, přehlídka soudobé
folkové, country a rock’n’rollové hudby, předpokládaný počet účastníků byl 50 tisíc, ale reálné číslo se zřejmě
pohybovalo kolem 100 tisíc, přes nepřízeň počasí (pršelo) si uchovalo přátelskou až láskyplnou atmosféru,
v pozdějších letech se festivaly podobného typu opakovaly, ale byly ještě masovější, na jednom byl dokonce
někdo zastřelen
- někteří z účinkujících: pátek: Ravi Shankar, Arlo Guthrie, Joan Baez; sobota: Santana, Grateful Dead,
Creedence Clearwater Revival, Janis Joplin, The Who, Jefferson Airplane, neděle-pondělí: Joe Cocker, Country
Joe and the Fish; Crosby, Stills, Nash & Young; Jimi Hendrix
- účast odmítli: Bob Dylan, The Beatles, The Doors, Led Zeppelin, Joni Mitchell
- muzikál HAIR (1967)
- Jimi HENDRIX (1942–1970) – rodák ze Seattlu, nejdříve se prosadil v Anglii (zahájení kariéry v roce 1966),
černoch s excentrickým vzhledem a famózní hrou na elektrickou kytaru (držení leváka, ale bez předělání strun),
objevil nové možnosti tohoto nástroje – sóla střídána s hutnými akordy (dojem dvou kytar: sólové a
doprovodné, ve své kapele EXPERIENCE měl jenom baskytaristu a bubeníka), využití dalších efektů –
krabičky na deformaci zvuku, efekt zpětné vazby; uvolněný zpěv s bluesovou intonací mluvené řeči (pustil se
do zpěvu, když slyšel Dylana), pro Ameriku byl objeven na festivalu v Monterey
- adaptoval Dylanovu píseň ALL ALONG THE WATCHTOWER, další hit: PURPLE HAZE (uvedl na
Woodstocku s předehrou vycházející z hudebního motivu americké hymny, začíná opakováním intervalu
zvětšené kvarty = diabolus in musica), nejčastěji zpíval píseň HEY JOE
- zemřel na předávkování barbituráty, ve spánku vdechl vlastní zvratky (další rána do světa hudby této éry)

ART ROCK – 60. A 70. LÉTA

- označení pro široké spektrum kapel a hudebníků, inspirovaných některými principy artificiální hudby,
především delší minutáž skladeb, hudební koncept, vzdaluje se původnímu konceptu rock’n’rollu, někdy
dokonce citace art-skladeb (př. EMERSON, LAKE & PALMER – skladba KNIFE EDGE cituje Janáčkovu
Sinfoniettu, místy kontrapunkt, jiná skladba vychází z tématu Musorgského OBRÁZKŮ Z VÝSTAVY), použití
tzv. hammondek (elektronické varhany), inspiroval se evidentně slovenský fenomenální varhaník Marián Varga
- někteří představitelé: VELVET UNDERGROUND – underground ze San Franciska, avantgarda,
psychedelický rock, spolupráce s pop-artovým výtvarníkem a filmařem Andym Warholem, důležitá autorská
dvojice: John CALE a Lou REED, u nás na ně navázali The Plastic People of the Universe
- THE DOORS – losangeleská skupina, zpěvák Jim MORRISON (1943–1971) – výrazný baryton, zároveň
autor básnických, mnohdy surrealistických textů, idol (krásná tvář, kožené kalhoty), rebel, zemřel na infarkt
(následek pití, další smrt uzavírající divoká 60. léta), důležitou roli ve skupině měl Ray MANZAREK –
dodával hrou na hammondky The Doors jejich typický zvuk; př. skladby: THE END, RIDERS ON THE
STORM
- PINK FLOYD – anglická skupina, tvořila se v době, kdy Beatles vydali album Sgt. Pepper’s Lonely Hearts
Club Band, členové studenti architektury a výtvarného umění: Syd BARRET (1946–2006, kytara, zpěv, po
vydání prvního alba skupinu opustil kvůli své psychické labilitě, nahrazen Davidem GILMOUREM, 1944),
Nick MASON (1945, bicí), Rick WRIGHT (1945, klávesové nástroje) a Roger WATERS (1944, baskytara,
autor většiny písní) – zvuková bohatost, obraznost textů (psychedelie Syda Barreta), náročné jevištní produkce,
vrcholná konceptuální alba: THE DARK SIDE OF THE MOON, WISH YOU WERE HERE, ANIMALS, film
o mašinérii hudebního průmyslu THE WALL (odsud známý hit ANOTHER BRICK IN THE WALL),
jednoduchá melodika, ale hutný zvuk elektrických kytar, syntezátorů, náročné stopáže skladeb – přesto početné
publikum
- Frank ZAPPA (1940–1993) – kalifornský skladatel, zpěvák, inspirace Edgarem Varésem, skupina Mother of
Invention, blues, časté překvapivé hudební zvraty, ale především textové i hudební ironie (odkazy na politiku,
užití vulgarismů)
- další: GENESIS, YES, KING CRIMSON, JETHRO TULL (příčná flétna důležitější než kytara), polské a
výborné trio SBB

HARD ROCK – 70. LÉTA

- typický tvrdší zvuk kapely, výrazné, hutné kytarové riffy, mnohdy ale zůstává delší minutáž skladeb (některé
skupiny možno řadit i do art-rocku)
- LED ZEPPELIN – frontmanem je anglický kytarista Jimi PAGE (1944), hit: STAIRWAY TO HEAVEN
- DEEP PURPLE – anglická skupina, výrazný rockový hlas zpěváka Iana GILLANA (1945), prvního
představitele Ježíše v rockové opeře Jesus Christ Superstar (studiová verze), hit SMOKE ON THE WATER
- ZZ TOP nebo BLACK SABBATH (pseudosatanistická image – provokace, jejich romantickou zálibu v
morbiditě převzaly death/blackmetalové kapely, kapela měla obrovský vliv na novější žánry, zejména drone
metal a stoner rock)
JAZZ ROCK
- rockové prvky v jazzové hudbě
- Miles DAVIS, MAHAVISHNU ORCHESTRA, WEATHER REPORT

PUNK ROCK – 70. LÉTA

- nová vlna rock’n’rollu, reakce na překombinovanost art-rocku, výsměch předchozí generaci hippies (ideály
jsou naivní – no future), přímočarost, uličnictví, rebelství, zjednodušení melodiky, tanec pogo (bez pravidel –
podobně jako u rock’n’rollu), opět harmonicky jednoduché písně, důležitost textů (x rock’n’roll) – kritizují
všechny a všechno, arogance, provokace; v 90. letech na něj navazuje grunge).
- SEX PISTOLS – anglická skupina, vznik 1975, ostrý zvuk, diletantský zpěv, hit ANARCHY IN THE U.K.
(I’m Antikrist, I’m Anarchist), GOD SAVE THE QUEEN (Bůh chraň královnu / není to lidská bytost / a žádná
budoucnost neexistuje / v zasněné Anglii / Když není budoucnost / jak může být hřích / jsme květiny hozené do
popelnice / jsme jed ve vaší lidské mašinérii / my jsme budoucnost / vaše budoucnost); cíleně vyvolali zájem o
punkovou módu (spínací špendlíky, otrhaná trika, punkový účes), módní návrhářka Vivien Westwood. Punkeři
se nikdy netajili záměrem kolonizovat mainstream. Punk stal prakticky okamžitě módou a punkové produkty
(alby i oblečení) fetišem.
- další podobné skupiny: RAMONES, CLASH
 Patti SMITH (1946) – americká písničkářka a básnířka, obdivovatelka beat generation, Boba Dylana a
Jeana Arthura Rimbauda, často recitovala na svých koncertech, výrazné melodické písně, někdy naopak
recitativnější, výrazný hlubší hlas; nejlepší album: EASTER (1978, odtud hit BECAUSE THE NIGHT)

Subkultury – termín, který uvedl to kulturní teorie anglický sociolog a teoretik médií Dick Hebdige (*1951) v
knize Subcultures: The Meaning of a Style (1979). Subkultury definuje jednoznačně jako třídně, místně a
časově podmíněné (zabývá se autentickými anglickými subkulturami 60. a 70. let: teddy boys, mods aj.) V
globálním online světě již subkultury nejsou možné. To, co se dnes subkulturami hojně nazývá, jsou prostě
fanouškovské skupiny, které mají svoji kulturu. Slovíčko sub- ztrácí význam a „subkultura“ = kultura. Punk
nikdy nefungoval jako skutečná subkultura.

HEAVY METAL - 70. LÉTA

 návaznost na hard rock, hlavně na eponymní album Black Sabbath, zrychlení tempa, název žánru –
různé varianty (slovní spojení z písně Born to Be Wild, termín spisovatele beat generation Williama Burroughse
či publicistické označení Hendrixova stylu hry na kytaru: hraje, jako když padá těžký kov)
 kapely: IRON MAIDEN, MOTORHEAD, JUDAS PRIEST, METALLICA
- mainstreamový metal si zakládá na virtuozitě (přesněji řečeno rychlosti) kytarové hry, přímá inspirace barokní
hudbou, zejména Vivaldim, Bachem, dále interprety jako Paganini, hojně je předělávají, na druhou stranu
existují metalové kapely, které se hlásí k evropské moderně (Bartók, Schoenberg, Webern) a komponují
zajímavou hudbu (Psyopus, Behold... the Arctopus, aj.)

REGGAE – SKA
– jamajské rytmy, uvolnění afroamerického bluesového rytmu, odlehčení, základ pozdějšího diska, ska –
rychlejší varianta reggae-rytmů, prosadil se nejvíce v 80. letech, náboženský základ v tzv. rastafariánství,
idealizace původního místa, odkud byli černoši deportování do Jamajky, např. Etiopie = země zaslíbená
- popularizace calypsa (písně černošských otroků z oblasti Barbadosu, Jamajky, Trinidadu, obdoba work songs
amerických černochů; také populární tanec)
- Bob MARLEY (1945–1981) – typický rasta-vzhled (barevná čepice, dredy – 8 let nestříhal), hit WOMEN,
NOT CRY, EXODUS (viz rasta – výzva k odchodu), užíval ženských doprovodných vokálů, typická rytmičnost
(3 osminové ♫♪ + 1 osminová pomlka)

DISCO – 70. A 80. LÉTA

- odlehčená, především taneční hudba, postavená na výrazné melodice, snadno zapamatovatelné, rytmus jak u
reggae, akorát zvukově výrazněji elektronický, rytmicky důležité činely
- zlatý fond disca: BEE GEES – bratři Gibbové, falzetový hlasový rejstřík, písně použity ve filmu
SATURDAY NIGHT FEVER (výborné taneční kreace Johna Travolty), ABBA – švédská!! skupina, zpívající
anglicky, dva manželské páry, výrazné ženské vokály, skladatelská invence
- pokleslejší přístup: BONEY M. – především taneční skupina
- parodie: role Arnoštka z filmu Kouř divadla Sklep

GRUNGE – 90. LÉTA

- návrat punkové estetice s hlubším ideovým obsahem, skladby jsou prokomponovanější, silně disharmonické,
plné kontrastů.
 NIRVANA – skupina ze Seattlu, výrazný leader Kurt COBAIN (1967–1993) – zažil brutální rozvod
rodičů, utekl z domu, žil u kamarádů, pod mostem (o tom píseň Something in the Way), nenáviděl se a chtěl se
zabít, velké bolesti žaludku, bolest necítil jen pod vlivem drogy, několik let ho živila přítelkyně Tracy, Kurt
doma maloval, hrál a staral se o zvířátka, osudově se zamiloval do punkerky Tobi Vail, která jeho cit ne zcela
opětovala (ale spolupracovala s ním v punkovém undergroundu), prakticky všechny skladby na albu celé album
Nevermind věnoval zničujícímu vztahu k Tobi, potom potkává Courtney Love, to už jsou oba závislí na
heroinu, Courtney se z toho dostane, Cobain ne. Kapela prorazila singlem Smells like teen Spirit (Teen Spirit =
dámská voňavka, kterou používala Tobi). Kurtova hvězdná kariéra byla sledem depresí, absťáků a totální
euforie. Bylo velmi nebezpečné zvát ho na živá vystoupení (často byl hraní neschopný nebo naopak ničil
aparatury). Na slavném unplugged koncertě pro MTV má absťák, který mu paradoxně pomohl k maximálně
expresivnímu výkonu (viz Pennyroyal Tea, MTV Nirvana unpluged). Než se zastřelil, napsal dopis na
rozloučenou, ve kterém se přiznává, že nevidí způsob, jak se zbavit závislosti. A vlastně ani důvod, proč by to
dělal.
 v počátcích byla Nirvana personálně spřízněna se stylově nezařaditelnou, dodnes aktivní a novátorskou
kapelou Melvins. Kurtův nejlepší přítel Dylan Carlson (přežil těžkou závislost na heroinu) je leaderem kapely
Earth, zakladatelů drone metalu.
- grungeové kapely mají společné to, že každá zní úplně jinak. Méně destruktivní polohu představují
Soundgarden a Pearl Jam. Společný je snad ironický postoj k okolnímu světu a důraz na vnitřní život.

Lteratura: Lubomír Dorůžka: Panoráma populární hudby 1918/1978

Antonín Matzner a kol.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část věcná
Miroslav Vaněk: Byl to jenom rock’n’roll?
+ výborný seriál Dancing in the Street (v české distribuci jako Historie rock’n’rollu)
Badatelé populární hudby: Jiří Černý (hudební publicista, pravidelné poslechové pořady na Leitnerce), Jan Rejžek (hudební
publicista), Aleš Opekar (muzikolog, jeden z tvůrců seriálu Bigbít, pořady o populární hudbě na ČRo 3, stanice Vltava, sobotní
Čajovna)