Romeo, Julie a tma

Autor: Jan Otčenášek

Děj:

Pavel, mladík, který dokončuje maturitu, potká židovskou dívku Ester → dozvídá se, že utekla před
transportem do Terezína, načež ji ukryje v pokoji

vedle krejčovské dílny jeho otce → druhý den se všichni dozvídají o atentátu, spáchaném na říšského
protektora Reinharda Heydricha → již tak napjatá

situace v okupované Praze se ještě vyostřuje, ve velkém nebezpečí jsou všichni nepřátelé
nacistického Německa, tedy v tuto chvíli včetně Pavla, který

ukrývá Židovku → Pavel však nebezpečí necítí, naopak se s Ester postupně sbližuje → situace se velmi
zhoršuje, mnoho lidí je každý den popraveno,

Pavel s Ester však plánují společnou budoucnost → další den se rozhodnou, že spolu chtějí mít dítě →
ráno se však situace značně zhorší, kolaborant

Rejsek se začne dobývat do Esterčina úkrytu, je však zaměstnancem krejčovny vyhnán → zmatená a
rozrušená Ester však přesto vyběhne na ulici, kde

ji zahlédnou vojáci a poté ji zastřelí → Pavel následně uvažuje nad sebevraždou, ale z temných
myšlenek ho vytrhne vzpomínka na Ester a její větu: “Ty

musíš žít.” → příběh končí Pavlovým odhodláním vše zlé překonat a “jít dál”

O autorovi:

 Prozaik, scénárista
 Díla z doby okupace
 *1924-1979
 Narodil se v Praze
 Publikoval v Literárních novinách, Hostu do domu, Květech, Rudém právu atd.

Kontext díla:

 Vydáno roku 1958

 Patří k autorovým milostným dílům
 1959 natočen stejnojmenný film
 Česká poválečná literatura
 Podobné dílo – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (Arnošt Lustig)

Název díla: Romeo Julie a tma (podobenství s láskou v díle Romeo a Julie od Shakespeara + tma

zobrazuje temné časy 2. světové války)

Literární žánr: Novela

Téma: Zakázaná láska mezi dvěma mladými lidmi, ukrývání před nacisty
Motivy: Válka, holocaust, láska, židi, skrývání, heydrichiáda

Kompozice: 13 kapitol, chronologicky, psáno v er-formě, vypravěč v ich-formě, na začátku i na konci

se objevuje stejná přímá řeč

Jazykové prostředky: Spisovný jazyk, německá slova, hovorové výrazy, dialogy, přirovnání,

personifikace, cit. zabarvená slova

Postavy: Pavel – student gymnázia, odvážný, citlivý, obětavý

Ester – židovka, nenastoupila na transport do Terezína, touží po normálním životě,

ohleduplná

Rejsek – spojenec s nacisty, chce udat Ester,

Rodiče Pavla – starostliví, otec Pavlovi později pomáhá

Dějová linie: 1. Pavel chce jít do kina, ale ještě má čas, tak jde do parku, kde potká dívku, která pláče

2. Dívka se mu zalíbí a zjistí, že je židovka, a že nenastoupila na transport do Terezína

3. Rozhodne se, že dívku schová v pokoji vedle dílny jeho otce

4. Pavel a Ester spolu tráví hodně času a postupně se zamilovávají

5. Ester zjistí, jaké nebezpečí hrozí Pavlovi a jeho rodině za skrývání židovky a chce

odejít

6. Němci prohledávají domy a Rejsek se snaží vyštvat Ester z úkrytu, ta zpanikaří a snaží

se utéct

7. Ester je zastřelena německými vojáky

8. Pavel je opět sám

Čas: Rok 1942, druhá světová válka, heydrichiáda

Prostředí: Místnost vedle krejčovské dílny, Praha

Přesah: Roku 1959 natočil Jiří Weiss stejnojmenný film, podle kterého byla v roce 1997 vytvořena

stejnojmenná televizní adaptace

Podobné dílo – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (Arnošt Lustig) – o židovské dívce, která

se postavila nacistům

Rozbor ukázky:

Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek. Mají svůj osobitý život a tvář. Jejich puchřející zdi

vsákly již snad všechny pachy, které přebývají v blízkosti lidských příbytků. Dávno z nich vyprchala nic

neříkající vůně malty a vápna, tak příznačná pro ty moderní a někdy i trochu fádní krabice na

předměstských pláních, které se dosud nevzmohly na své dějiny. Zdi starých domu jsou živé. Jsou

oživeny osudy, které se mezi nimi odehrávaly. Co všechno viděly? Co slyšely? Staré domy mají také

svůj hlas. Poslouchej: kdosi kráčí po pavlači volným krokem, ztěžklým únavou, a tichounce si hvízdá …

teď se zastavil, kratičký zásvit sirky šlehne po stěně… pak jde dál a prošlapaná závitnice dřevěných

schodu teskně zaduní, odkudsi brebentí do soumraku rozhlas, prásknutí dveří jej umlčí, vzlykne dítě…

a) Nachází se hned na začátku, následuje popis Pavlových myšlenek a místa, kde se nachází

b) Téma: Rozjímání nad „zážitky“ domů

c) Motivy: Staré domy, vzpomínky, staří lidé, osamělost

d) Slohové postupy: úvahový a popisný

e) Jazykové prostředky: personifikace - Co všechno viděly? Co slyšely?

Spisovná čeština, řečnické otázky, nedokončená promluva, apoziopeze

f) „Staré domy jsou jako staří lidé...“ se nachází i na konci knihy, kde se Pavel opět stává osamělým

Neumělecký text:

Pavlač je předsazená konstrukce přečnívající před nosnou zdí, která slouží jako přístupová cesta

k jednotlivým bytům v jednom podlaží. Na konci 19. století se používaly především u bytových

objektů nižší kategorie. V nynější době se používají především v oblastech mírnějšího klimatu u

bytových objektů s menším počtem podlaží. V dřívější době se nejčastěji používaly pavlače

podepřené kamennými krakorci a později ocelovými konzolami.

Souvislost uměleckého a neuměleckého textu: V uměleckém textu se pojednává o pavlačovém

domě, ve kterém tráví čas hlavní postava, neumělecký text se zabývá pavlačovými domy

Téma: Co jsou pavlačové domy

Jazykové prostředky: Odborné názvy, souvětí

Slohový postup: výkladový

LITERÁRNÍ KONTEXT

• Literatura 2. poloviny 20. století

• Reakce na válku

• Tématika holocaustu

Další autoři o 2. sv. válce:

Rusko: Boris Polevoj (Příběh opravdového člověka), Alexandr Fadějev (Mladá

Garda) Michail Šolochov (Osud člověka),

Německo: Bruno Apitz(Nahý mezi vlky), Gunter Grass (Plechový bubínek), Erich

Maria Remarque (Čas žít, čas umírat)

USA: Joseph Heller- USA ( Hlava XXII), Norman Mailer (Nazí a mrtví)

Nizozemí- Deník Anny Frankové

O holocaustu:

Arnošt Lustig (Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou), Ladislav Fuks (Pan Theodor

Mundstock), Norbert Frýd (Krabice živých)