Ponorka je plavidlo schopné plout pod vodou.

Ponorky mohou pracovat ve velkých

hloubkách, do kterých se potápěči nedostanou. Ponorka může být civilní (vědecká nebo
turistická) nebo vojenská. Vojenská ponorka bývá vyzbrojena širokým arzenálem zbraní,
zvláště torpédy, případně raketami. Velký pokrok pro ponorky znamenalo zavedení jaderného
pohonu (Jaderná ponorka), protože podstatně zvětšuje jejich akční rádius a zbavuje je nutnosti
pravidelného a častého vynořování (při pohonu spalovacím motorem je spotřebováváno velké
množstvi kyslíku). Jaderný pohon je však velmi drahý a až na výjimky je vyhrazen jen pro
vojenské ponorky.
Ponorky mají v trubu podélné dutiny ( vyrovnávací nádrže ), které lze naplnit vzduchem nebo
vodou. K ponořní je třeba naplnit tyto nádrže vodou. Ponorka poháněná vrtulí je pak
nasměrována specialními kormidly do hloubky. Aby se ponorka mohla vynořit, je třeba
stlačeným vzduchem vytlačit vodu z nádrží.
Vzhledem k tomu že spalovací motory spotřebují k činnosti velké množství vzduchu a
vytvářejí zplodiny, musí být ponorky vybaveny jinými pohonnými jednotkami. V malých
ponorkách se používají elektromotory napájené z akumulátorů, větší ponorky pracují na
jaderný pohon.
Historie
První doloženou a plně funkční ponorkou byla ponorka Turtle, sestrojená roku 1776 Davidem
Bushnellem v průběhu války za nezávislost USA.
Prvním úspěšným nasazením ponorky v přímém boji bylo nasazení konfederační ponorky
David proti unijní lodi.
První světová válka
První hromadné nasazení ponorek provedlo Německo během 1. světové války. Využilo je k
narušování zásobovacích tras spojenců.
Druhá světová válka
Ve 2. světové válce Německo opět nasadilo stovky ponorek operujících převážně v Atlantiku.
Taktika již byla mnohem účinnější než za 1. světové války. Ponorky neoperovaly jednotlivě,
ale v takzvaných vlčích smečkách. Ponorky vážně ohrozily zásobování Velké Británie.
Zavedením konvojů, leteckého hlídkování a nových protiponorkových zbraní byla však jejich
hrozba po roce 1943 silně utlumena.
Studená válka
Za Studené války se ponorky opět dostaly do popředí, neboť „v zájmu zachování míru“ se
USA i SSSR snažili vyrobit účinější zbraně a zároveň potřebovali vědět další kroky
protivníka, jeho přesuny armád a podobně. Proto byly vytvořeny stále tišší a tišší ponorky,
schopné pozorovat protivníka nebo připlout nepozorovány až k pobřeží a odpálit jaderné
hlavice nesené na palubě.
Typy ponorek
dělení podle pohonu
parní ponorka (neúspěšné pokusné typy na přelomu 19. a 20. století)
elektroponorka (jen u miniponorek)
dieselová ponorka
diesel-elektrická ponorka (pod hladinou využívala akumulátory)
Jaderná ponorka
vojenské ponorky (dle určení)
stíhací (přepadové) ponorky
nosiče strategických nukleárních střel
zásobovací ponorky (používané za 2. svět. války k doplňování zásob bojových ponorek)
miniponorky (za 2. svět. války používané převážně k sabotážním účelům proti zakotveným
lodím)