Když už jsem byl ve squeru pokročilejší vzal mě otec na pravidelnou akci, kterou pořádal klub tanců,

pod jehož hlavičkou kdysi tancoval. Zde jsem procvičoval své schopnosti v tanci a pohybu jako
takovém, a protože jsem zde byl zcela sám, když otec vedle v místnosti učil tance v kruhu řekl jsem si,
že musím zde s někým navázat kontakt, což pro mne jako stále do sebe uzavřeného člověka bylo
opravdu těžké. Bylo zde dost lidí, kteří byli v mne podobném věku. Rozhodl jsem se nenápadně vplížit
ke dvojici holek které se bavili s nějakým starším pánem. A za chvíli zjišťuji že s nimi zázračným
způsobem komunikuji. To byl asi můj největší výkon života. Po večeru pro mne hvězdném a
strávených blbin mně podobným jsem zjistil, že Šárka je fakt fajn, líbila se mi, ale museli jsme se
rozloučit. Zašli jsme za taťkou a dozvěděl jsem se nečekané noviny. Dlouholetá známost našich rodičů
nám společně strávený čas dokázala prodloužit, na místě jsem přespal a další en uběhl mrknutím oka.
Po návratu domů jsem na ní furt musel myslet, byla pro mne jako nedostupný bůh sedící na nebesích,
ke kterému my bylo předurčeno nedojít.

Na začátku září jsem začal chodit do druháku na střední, wow, opravdu nečekané že? Ale se
vzpomínkami na léto jsem se rozhodl s nadějí, že by tam náhodou mohla začít spolu s mamkou chodit
Šárka a taky s tím že jsem se zase pro změnu rozhodl že budu folkovým zpěvákem začal chodit s tátou
na sbor. Sice jsem si ji již dobře nepamatoval ale pamatoval jsem si, že s ní my bylo chvíli v životě
opravdu dobře. S těmito myšlenkami jsem dorazil tedy na první hodinu sboru. Jakou ze zvyku jsem si
začal v kolektivu mapovat lidi a přemýšlet kdo bude mít co na starosti či jaký bude. Z mých odhadů
jsem však poznal jen Libora, jak jsem odhad dobrého zpěváka a šibala. Sbormistryně Lucka mi přišla
dost fajn a pak přišla i Mája s s s Šárkou. Musim na rovinu řici že jsem se do ní asi zamiloval. Nebyl
jsem si jistý