Antická kultura

Antika – označení pro kulturu starověkého Řecka a Říma

 8.st. př. l. – 5. st. n. l.
antická kultura – dodneška považována za symbol něčeho krásného a
dokonalého,staví na ní celé evrop. umění
– základní rysy: vychází z mytologie, zaměřovala se především na člověka, vícebožství
antropomorfismus – podobnost lidstvu, božstvo bylo podobné lidem
víra v osud – fatalismus
kalokaghata – uměřenost, harmonie, rovnováha mez vnitřní a vnější krásou
 řecké umění se rozvíjelo v mnoha oblastech
o architektura – chrám bohyně Athény, amfiteátr, sochy, reliéfy, obrazy
do
kamene, fresky, keramika, Parthenón – na vrchu Akropolis
 literatura
 divadlo
 hudba – lyra
Řecká literatura
-3 období: 1. archaické – 8.-6. st. př. n. l.
2. attické – 5.-4.st. př. n. l. – vrcholné rozkvět literatury
3. helénistické – 3. – 1. př. n. l. – pozvolný úpadek ř. literatury, období vzniku
¨ římské literatury
Archaické období – nejstarší slovesné umělecké projevy byly ústní
8. st. př. n. l. – Homér – básník, Ilias, Odyssea
Odyssea – Penelopa – žena Odyssea – symbol věrnosti
 Odysseus se vrací do rodné Ithaky z Trojské války. mnoho překážek, cesta trvá
10 let, bohyně Athéna nad ním drží och. ruku
Iliada – popisuje posledních 50 dnů Trojské války, Řekové vítězí pomocí lsti –
Trojský kůň,
 oba eposy se staly základní památkou antic. kultury, vzor epické literatury
Sapfo – psala milostnou poezii, lyrickou, která oslavovala krásu, lásku k bohyně
Afroditě,
založila básnickou školu pro dívky
Anakreon – ve své poezii oslavoval životní radosti – láska, milostné vztahy, víno
 motiv básní: příroda, krajina, pastýřská idyla
Ezop – bajkař – bajka = alegorický příběh ve kterém vystupují zvířata – mají lid.
vlastnosti,
nejčastěji zesměšňují lid. chyby, v závěru přichází pointa (rozuzlení, překvapivý
závěr)
– řecky = Aisópos
Attické období – rozkvět řecké kultury a literatury
 doba, kdy vzniklo a začalo se rychle rozvíjet drama
 každoročně se na jaře konaly velké slavnosti na počest boha Dionýsa –
vznikaly výjevy, scénky ze života bohů – TRAGOS /kozí zpěvy/ – tragédie
 tragédie – obrovská obliba, společenská a náboženská funkce
– vycházeli z mytologie, konaly se v amfiteátrech
 komedie – vznikla později
Charakteristické znaky řeckého divadla
 hráli ho pouze muži v maskách
 konány v amfiteátrech – přírodní divadlo s kruhovým půdorysem
 přísná pravidla, zásada tří jednot – místa, času, děje
 stavba řeckého dramatu: 1. Expozice – úvod do děje
2. Kolize – první konflikty
3. Krize – konflikty se vyhrocují, dosahují nejvyššího bodu
4. Peripetie – náhlý dějový zvrat
5. Katastrofa – tragické ukončení příběhu s trestem,..
Katarze – „očistný účinek“ dramatického děje
Dramatici:
Aischylos
– Spoutaný Prométheus, Orestea
Sofokles
– Král Oidipus, Antigona
Král Oidipus – Bohové trestají Théby morem, protože nenalezli vraha a proto král
Oidipus
pátrá po vrazích krále Laia. Oidipus je věštcem nařčen z otcovraždy. Pátrá
po pravdě. Jeho žena Iokasta ho varuje, ale marně. Zjišťuje, že ho zabil on
sám v horách při hádce. Dozvídá se, že Iokasta a Laius byli jeho rodiče a
Polybos ho jen vychovával. Iokasta páchá sebevraždu a Oidipus si vypíchne
oči a odchází do vyhnanství.
próza attického období – více druhů prozaické tvorby – historická, filosofická,
řečnické umění
historická próza – Herodotes (otec historie)
Thúkydidés – zakladatel moderní historie
řečnictví – považováno za skutečné umění
 různé typy – oslavné, k předčítání, kritické, politické
 Démosthenés – své nejlepší kritické projevy proti vladaři Filipu
Makedonskému
 filipika = útočné kritické projevy
filosofická próza
– filosofie = láska k moudrosti, společenská věda, která se zabývá nejobecnějšími
otázkami lidské existence, „matka věd“
– tzv. klasická řecká filosofie reprezentována 3 jmény:
Sokrates – nezanechal žádnou památku, ale jeho myšlenky zachytil Platón
Platón – tzv. „filosofický dialog“
– spisy Faidrós /O kráse/
– Ústava
Aristoteles – zajímal se o umění
– spisy: Poetika, Rétorika
Období helénismu
 závěrečná fáze řecké a antické kultury
 doba, kdy se řecká kultura rozšiřuje na velká území dobývaná Alexandrem
Velikým – Blízký východ, Asie
 typická kosmopolitismem = světoobčanství, označení pro sbližování kultur
 umělci svůj zájem soustřeďují na lidské soukromí
 základ exaktních věd – fyzika, geometrie, matematika
Euklidés, Archimedés
 oblíbený žánr: Nová komedie – satirické
např. Menandros – Škarohlíd
 v próze se začínají objevovat dobrodružné a milostné náměty
  v poezii byly v móde básně, tzv. „pastýřské idyly“ – Theokritos
 2.-1. st. přn. l . řecká kultura přebírána římskou
ŘÍMSKÁ KULTURA
 3. st. přn. l. – 5. st.
 převzala náměty, žánry, myšlenky řecké kultury, napodobovala ji
 3 období – staré období – 3.-2. st. přn. l.
 klasické ob. – 1. přn. l.
 postklasické o. – 0 – 476 – pozvolný úpadek Říma
 díky římské kultuře se řecká k. rozšířila dále do Evropy
Římské umění
 projevovalo se v architektuře, výtvarném umění, sochařství, literatuře, vědě,
filosofii
 památky: Koloseum, Korintský sloup, Vítězný oblouk, akvadukty, chrámy, vily,
atrium (uvnitř zahrada s vodotryskem), reliéfy (vytesané plastické obrazy)
fresky
Římská kultura – mytologické náměty (epos, komedie, milostné básně,..)
Divadlo- oblíbené
 komedie Titus Maccius Plautus – denní námět
 Vychloubačný voják
Komedie o hrnci –
 tragédie Lucius Annaeus Seneca (4přn. – 65n.l) – vychovatel a rádce císaře
Nerona
 pěstoval skoro všechny slovesné druhy: epigram, tragédii, satiru, řečnictví,
dopis, prózu historickou a filosofickou.
 Phaedra
 Listy Luciliovi – Proslul především svou sbírkou 124 dopisů adresovaných
příteli Luciliovi, určených však veřejnosti. Tyto listy pokládáme za nejzralejší
Senecovo dílo.
Řečnictví
Marcus Tullius Cicero (106-43 přn. l)
 významný politik, právník, filosof, spisovatel a nejslavnější řečník, obránce
republikánského zřízení
 vybroušená latina, ciceronská latina – vzor nejdokonalejší podoby latiny
 Rozmluvy
Próza
Publius Vergilius Maro
 Aeneis – národní epos o minulosti Říma a vládnoucího císař. rodu, vydán na
pokyn císaře Augusta, vzor pro středověké rytířské eposy
Ovidius
 Proměny – společný znak a spojující pilíř díla – hlavní motiv proměny světa:
mytologických postav a lidí v přírodní jevy, nebo přírodních skutečností v lidi,
nejčastější námět – láska.
 Umění milovat – nejpověstnější Ovidiovo dílo. paní, aby netrpěly úhony“. V 1.
knize radí básník mladým mužům, kde si mají hledat dívku a jak si získají její
lásku, v druhé, jak si mohou její náklonnost udržet. V třetí dává podobné rady
dívkám. I když jde o dílko „naučné“, je míněno jako zábavná četba, jiskřící
duchaplným humorem a skvělými postřehy ze života tehdejší římské
společnosti.
Gaius Valerius Catullus (87-54 př. n. l.)
 poezie tohoto básníka patří k vrcholům světové milostné a přírodní lyriky
 byl však i sžíravý ironik a drzý posměváček s jazykem břitkým jako meč.
 Pozdrav domovu, Písně pro Lesbii
Petronius
 Satirikon – dobrodružně mravoučný latinsky psaný román s výrazně satirickou
tendencí, zachoval se jen v několika zlomcích. Zachycují Řím v době úpadku,
především morálních hodnot.