Líčení: místo, kam se rád vracím

Je mnoho míst, která mají svoji krásu a kouzlo a jejich příroda je okouzlující
s přirozeně ozdobnou faunou. Bohužel jsou i místa na která bych se už nikdy
podívat znovu nechtěl, ale i tyhle místa mají své kouzlo. Je jedno místo, na které
když se pokaždé vrátím je to vždy úplně nádherný pocit pohody klidu a míru.
Jedno z mých nejoblíbenějších míst a zákoutí, kam se rád vracím, leží dost
daleko od centra, kde bydlím. Je daleko od civilizace na odlehlém místě, kde
zpívají přírodou zbarvení ptáčci. A vysoké duby, smrky i další stromy se tyčí do
výše a kymácí se ve větru jako obrovské stožáry, které chrání to překrásné
místo. Pod srázem se vine rozbouřený potok se smaragdově zelenou vodou, ve
které žijí všemožné ryby a vodní hmyz. Jelikož toto místo je na horách tak tu je
většinou mrazivé a kruté počasí, které hraje tónem hrůzy a strachu. A však se
někdy poštěstí a vyleze krásně zářící sluníčko, které rozjasní celé smutné
podnebí zaseknuté nad dech beroucími horami. Toto místo mi slouží
k odpočinku, uvolnění, ale také jako místo, kde se dá pořádně zapotit. Jezdím
sem už od nějakého prvního roku svého života a nikdy se nestalo že bych
odjížděl se slzičkou v oku nebo smutkem na tváři. Ale jen přeci je zde
nejkrásnějším obdobím zima, která ve mně vyvolává pocit štěstí, když vidím
padat z oblohy ty krásné krystalicky vytvarované vločky ve velikosti olivy je to
prostě nádhera.
Za jakéhokoliv ročního období toto místo ve mně vyvolává hřejivé pocity u
srdce, proto se sem vždy rád vracím.