Heinz-Wolfgang Schnaufer

- Narozen v Calwu, roku 1922, Heinz-Wolfgang Schnaufer byl nejstarším ze čtyř dětí
Alfréda Schnaufera, původem inženýra, později obchodníka s vínem. Od mládí nad
svými vrstevníky vynikal fyzicky i psychicky, byl nadaným studentem a vynikajícím
sportovcem. Jeho budoucí kariéra byla pravděpodobně předurčena v brzkém věku, už
jako dítě vyjádřil touhu přidat se k organizaci Německé mládeže a k létání s větroni.
Láska k obojímu poháněla jeho touhu přidat se k armádě a stát se letcem.
- Díky jeho studijním úspěchům nebylo překvapením, že prošel přijímacími testy na
důstojníka Luftwaffe v listopadu 1939, krátce před jeho osmnáctými narozeninami.
Po dokončení základního vojenského výcviku, který zahrnoval manipulaci se zbraní,
polní výcvik a fyzický trénink, začal v dubnu 1940 svůj letecký výcvik. Coby poručík byl
o rok později vybrán pro kurz na vícemotorových stíhačích, jako pilot těžkého stíhače
Bf 110.
- V dubnu 1941 bylo počáteční nadšení z letounů Bf 110 pryč – slabiny letounu byly
odhaleny a ukazovaly se jeho vážné nedostatky v boji ve dne. Nicméně se vzrůstající
frekvencí nočních náletů bombardovacích skupin RAF a vzhledem k tomu, že se Bf
110 začal prokazovat jako vhodný stroj proti této hrozbě, se Schnaufer dobrovolně
přihlásil k tréninku nočních stíhačů. Konečně v listopadu 1941 byl Schnaufer, coby
čerstvě kvalifikovaný pilot zařazen k II. /NJG 1 (2. skupina 1. noční stíhací eskadry).
Nicméně kvůli období špatného počasí se Schnaufer zúčastnil během temné zimy
1941-1942 pouze několika vzletů.
- V únoru 1942 byla Schnauferova skupina převelena do Koksijde v Belgii a Schnaufer
byl součástí obrovského vzdušného deštníku, který poskytoval ochranu lodím
Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen při operaci Cerberus. Po převelení do štábu
II. /NJG 1 sestřelil Schnaufer první nepřátelský letoun, Handley Page Halifax, v noci z
prvního na druhého června 1942. Během útoku na druhý britský bombardér byl
Schnauferův Bf 110 zasažen obrannou palbou, Schnaufer zasažen do nohy, přestala
mu fungovat směrovka, a jeden z motorů jeho letounu začal hořet. Oheň se mu
podařilo uhasit a doletět zpět na své letiště. On a jeho radista Friedrich Rumpelhardt
byli za své první vzdušné vítězství oceněni Železným křížem II. třídy.
- Po vyléčení svého zranění začaly Schnauferovi úspěchy brzy narůstat. V noci 1. srpna
sestřelil dva letouny Wellington a jeden Whiteley během jediné hodiny, za což byl
oceněn Železným křížem I. třídy. Na konci měsíce, tentokrát za pomoci vzdušného
radaru Lichtenstein, sestřelil Schnaufer svůj pátý bombardér a stal se leteckým esem.
Do konce roku 1942 měl na kontě 7 sestřelů. Kvůli absencím Schnauferova radisty
Rumpelhardta kvůli onemocnění a několika odborným kurzům, úspěšně létal během
roku 1943 s několika jinými radisty. S každou misí sbíral víc a víc zkušeností, což se
projevovalo i na jeho vzdušných úspěších. V noci z 29. na 30. května si opět připsal tři
sestřely během jediného letu, to stejné zopakoval o měsíc později 29. června. Se
sedmnácti nočními sestřely byl Schnaufer 1. července 1943 povýšen do hodnosti
nadporučíka.
- O měsíc později byl Schnaufer převelen k IV./NJG 1 operující z Leeuwardenu v
Holandsku. Krátce po jmenování novým velitelem letky byl navíc oceněn Německým
křížem ve zlatě. Se změnami v operačních předpisech německých nočních stíhacích sil
byla posádka letounů Bf110 zvýšena na tři, a Schnaufera a jeho radistu doplnil
palubní střelec. Další krok v evoluci nočních stíhačů byl podstatnější – Schnaufer byl
jedním z prvních, kdo testoval systém nových, vzhůru střílejících kanónů Schrage
Musik, instalovaných na německé noční stíhače.
- V noci 31. prosince, opět se svým radistou Rumpelhardtem, sestřelil Schnaufer svůj
42. nepřátelský letoun a byl oceněn Rytířským křížem. Začátkem roku 1944 byl ale
kvůli operaci slepého střeva a následnému popraskání stehů donucen dát si podruhé
v kariéře od létání na několik týdnů volno. Na frontu se vrátil v březnu roku 1944 jako
velitel skupiny IV./NJG 1, a hned v květnu byl povýšen na kapitána.
- Během jediné noci 25. května sestřelil pět britských bombardérů. Další čtyři sestřely
následovaly v noci 22. června a vynesly mu povýšení jeho Rytířského kříže o dubové
ratolesti. O pouhý měsíc později navíc k Rytířskému kříži získal od samotného Hitlera
meče, zatímco jeho radista a střelec získali Rytířský kříž, což dovedlo posádku k titulu
nejvýš vyznamenané noční posádky v historii. V noci 9. října Schnaufer sestřelil své
sté letadlo a byl opět oceněn Rytířských křížem, tentokrát s dubovými ratolestmi,
meči a brilianty.
- Ve věku dvaadvaceti let a s německými silami nočního stíhání, která kvůli postupu
spojeneckých sil neustále střídaly letiště, byl Schnaufer jmenován vůbec nejmladším
velitelem eskadry Luftwaffe a koncem listopadu 1944 převzal velení nad NJG 4. Na
konci roku 1944 měl na kontě 106 sestřelů a předstihl tak Helmuta Lenta, do té doby
nejúspěšnějšího nočního stíhače na světě. V únoru byl Hermanem Göringem
informován, že se stane inspektorem Nočních stíhacích sil, Schnaufer ale požádal, aby
mohl pokračovat v kariéře jako bojový pilot. Jeho pravděpodobně největší úspěch
přišel 21. února 1945, kdy ráno sestřelil dva nepřátelské bombardéry Lancaster, při
nočním vzletu pak dalších 7 Lancasterů během devatenácti minut, takže celkem 9
bombardérů během 24 hodin. Jeho poslední sestřel byl zaznamenán 8. března a stal
se jeho 121. vzdušným vítězstvím.
- Po několikaměsíčním testování vhodnosti letounu Dornier Do 335 pro noční boj byl
Schnaufer zajat britskými jednotkami v květnu roku 1945. S velkým zájmem RAF byl
vyslýchán a poté propuštěn, aby se vrátil domů pomoci své matce s rodinným
vinařským podnikem. V červenci roku 1950 měl během pracovní cesty autonehodu
poblíž francouzského Bordeaux. Po dvoudenním boji o život zemřel dne 15. července
1950 ve věku 28 let