T. M.

FRAZIER
KING – 3

2016
 1. kapitola

THIA
10 let..

Nevím, proč to šlo tak špatně. Nikdy jsem tomu nerozuměla.

Protože když jsem se podívala zpět na svůj život, tak jsem mohla
určit přesný den a hodinu, kdy se to změnilo a udělat to, co nikdo
nečekal. Hlavně já. 3 týdny po svých 11. narozeninách jsem jela na
svém malém, červeném kole 3 míle do obchodu. Táta chtěl, abych
vysadila bednu s pomeranči, proto jsem si ji přivázala ke
skateboardu a přivázala provaz k předním kolům svého kola.
„Pohlídáš pult, Cindy?″ Zeptala se Emma May, jak zhoupla
svými boky a přešla ke dveřím s malou pěněženku ve své ruce.
„Jen si skočím vedle do salonu. Nikdo ani nepřijde,″ dodala,
jak otevřela zastaralou pokladnu použitím několika tlačítek a
bouchla svou pěstí na místo dole. Vytáhla nějakou hotovost,
usmála se na mě a prošla skleněnými dvdřmi, které se otevřely a
znovu zavřely. Emma May měla pravdu. Už předtím mě požádala,
abych dohlídla na obchod a nikdo nepřišel. Až do tohoto dne.
Nebylo to tak, jako kdybych dychtila po tom se dostat domů.
Matka se začala chovat divně. Čistila podlahy několik hodin,
dokud dřevo neztratilo svůj lesk. Mluvila sama pro sebe v kuchyni
a kdykoliv jsem se se na to zeptala, tak se chovala, jako kdyby
nevěděla, o čem to mluvím. Otec mi říkal, že to bude v pořádku, a
abych se jí nepletla do cesty a dala jí trochu prostoru. Udělala jsem
to, co řekl a zůstala tak daleko, jak to bylo možné a většinou se
dostalo domů až po západu slunce. Hlídání obchodu bylo dobrým
důvodem na prodloužení té doby. Po hodině jsem si začala hrát.
Upravila jsem stěnu s cigarety za pokladnou, otočila hotdogy na
válečku, který nefungoval a snažila se přečíst časopis, ale
nechápala jsem, co znamenalo „17 pozic na to, abyste ho donutili
cítit bolest″. Pokud byl někdo v bolesti, tak proč nešel za
doktorem? Nebo k zubaři. Tam jsem šla, když mě bolel zub.
Vzdala jsem to s časopisy a opřela se o starý stolek, který vrzal
pokaždé, když jsem se na něm otočila. Se svými nohami na pultu
jsem zapnula kanál na malé černobílé televizi, která byla položena
v rohu. V televizi hrálo jen něco o westeru a o počasí. Oba obrazy
byly rozmazané a jediný zvuk, který vycházel z reproduktorů, byl
zvuk statiky. Snažila jsem se vypnout tu věc, ale nic nefungovalo,
jen to bylo hlasitější.
Bylo to tak hlasité, že jsem neslyšela parkování motorek, ani
zvonek u dveří. Vytáhla jsem televizi ze zásuvky. Stále jsem držela
kabel, když jsem se podívala na tmavovlasého cizince a jeho zbraň.
„Vše, co máš,″ nařídil se svou zbraní namířenou k pokladně.
Kolébal se ze strany na stranu a jeho oči byly rudé.
„Nevím, jak..,″ začala jsem, ale ten muž mě přerušil.
„Prostě to zasraně udělej,″ nařídil, jak cvakl se zbraní a
přiblížil se, že jeho hrudník byl přitisklý k pultu a zbraň byla jen
kousek od mé hlavy. Sklouzla jsem ze stoličky, přitáhla ji k
pokladně, vyšplhala se na ni a posadila se na svá kolena a pokusila
se o komplinovaou kombinaci tla
ítek, které Emma použila, když ji otevřela. Nic.
„No tak. Teď děcko,″ zařval netrpělivě muž.
„Snažím se, možná to tisknu na špatném místě.″ Zkusila jsem
to znovu a tentokrát stiskla víc spodních než vrchních tlačítek. Muž
přišel k mé straně. Smrděl jako časy, kdy bylo mému bratrovi
špatně na zadní sedačce auta na cestě do Savanny.
 „Poslouchej, ty malá mrcho,″ řekl, jak zvedl svou zbraň do
vzdchu, jako kdyby mě s ní chtěl udeřit. Seskočila jsem ze stoličky
a přitiskla se k pultu. Zvonek u předních dveří naznačoval, že se
otevřely a pak se skrz místnost ozval zvuk a zarachotil s vitrínou
plnou skleněných lahví s hovězím masem.
„Co to kurva děláš?″ Zeptal se ten hlas. Muž se zbraní ztuhl s
rukou stále ve vzduchu.
„Dostávám zaplaceno, sráči,″ řekl ten muž. Přes pult se
objevila barevná paže a popadla muže za krk a přetáhla ho přes
pult, jako kdyby nic nevážil. Nastal rozruch a pak zvonek znovu
naznačil otevírání a zavírání dveří. Uběhlo pár minut, než jsem
vylezla ze svého úkrytu pod pultem, vyšplhala se na stoličku a
opřela se o ni, když se dveře otevřely. Dovnitř vešel blonďatý muž
se stejným typem kožené vesty jako ten muž se zbraní, až na to že
pod tím neměl triko. Měl svaly, které jste mohly vidět pod jeho
kůží jako zápasníci v televizi až na to, že nebyl tak obrovský a jeho
kůže byla zdobena tetováním, jedním přes jeho rameno a pak na
jeho paži. Stejné tetování na paži, které měl i ten se zbraní. Jeho
jasné oči měli stejný odstín jako kdyby byl akorát v bazénu.
Hluboké, leskle modré. Jeho pískově blonďaté vlasy byly stažené
dozadu, delší na vrchu a oholené na stranách. Mohawk - tak tomu
lidé říkali ve filmech.
„Jsi tady jediná?″ Zeptal se, jak prozkoumal místnost a
podíval se do všech tří uliček. Přikývla jsem.
„Jsi ten, který Skid akorát...″ Nedokončil svou větu, jak se
opřel svýma rukama o pult a zhluboka se nadechl. Jeho barevné
tetování se táhlo k vrchu jeho rukám a prstům. Měl na sobě tři
velké, stříbrné prsteny. Měl na své tváři strniště a když někdo
mluvil o vousech, tak jsem si vždy představovala dlouhé, bílé vlasy
rostoucí z brady a hnusného čaroděje nosícího dlouhé róby a velký,
modrý klobouk. Vousy tohohle chlapa byly trochu tmavější než
jeho vlasy a jen trochu dlouhé. Nebyl čaroděj. Nebo starý. Nebo
ošklivý.
 „Máš skvělý vlasy,″ řekla jsem. Měl skvělé všechno. Víc než
skvělé, byl.. pěkný? Mohl být chlap pěkný? Ne, nebyl pěkný. Byl
krásný.
„Díky, zlato,″ řekl, jak se opřel o pult. Voněl jako otcovo
auto, když vyměňoval olej a jako šeříkové mýdlo paní Kuchyňské.
„Tvé vlasy jsou taky skvělé.″ Bylo to poprvé v mém životě, co
jsem se červenala. Mé tváře hřály a když si toho ten muž všiml, tak
se usmál ještě víc a naklonil se blíž.
„Proč jsi tady sama? Nevěří v dětskou práci?″
„Nevím, ale nikdo sem nechodí od doby, co otevřeli novou
dálnici. Jen hlídám obchod, zatímco si Emma May zašla do salonu.
Říkala, že bude hnd zpět, ale pokud ji udělají krásnou, tak to chvíli
potrvá.″ Muž se usmál a opřel se o své lokty.
„Poslouchej. Mrzí mě to ohledně mého kamaráda,″ usmál se.
„Je velmi utahaný z dlouhé jízdy a byl opravdu pitomý.″
„Vypadal spíš opile. Možná po kocovině. Měl bys mu říct,
aby nepil a neřídil.″
„Odkud pocházíš?″ Vypadal pobaveně. Chtěla jsem udělat
cokoliv, abych ten výraz udržela na jeho tváři.
„Jo, dlouhé jízdy to můžou udělat lidem. Jsi ale v pořádku že?
Neublížil ti, že ne?″ Zatřásla jsem svou hlavou.
„Ne, jsem v pořádku a nemusí tě to mrzet. Natahovala jsem se
pro Emiinu zbraň, když vešel.″ Zvedla jsem zbraň zpod pultu, aby
to mohl vidět. Muž se podíval na zbraň a vybuchl smíchy, jak jsem
zbraň položila zpět pod pult.
„Co je tak vtipnýho?″ Zeptala jsem se.
„Páni, nemůžu se dočkat, až řeknu Skidovi, že ho málem
složila malá holka.″ Jeho oči se roztrhly, jak se hluboce a nahlas
smál.
„Nejsem malá holka,″ dohadovala jsem se. „Bude mi za měsíc
11. Kolik je tobě?″
 „21,″ usmál se a já už náhle nebyla naštvaná za to, že mě
nazval malou holkou. Pokud se na mě bude takhle usmívat, tak mi
může říkat, jak chce.
„Jak se jmenuješ, zlato?″ Zeptal se.
„Thia Andrews,″ řekla jsem pyšně, jak jsem k němu napřáhla
svou ruku, jak mě to i můj otec učil.
„Thia?″ Zeptal se, jak mi dával ten stejný pohled jako většina
lidí, když poprvé uslyšela mé jméno.
„Zkratka pro Cynthiu, ale ne Cindy. V mé třídě je 12 holek a 3
z nich jsou Cindy, takže jsem ráda, že jsem Thia a ne Cindy.″
Vyplázla jsem svůj jazyk a strčila svůj prst do svého krku.
Nesnášela jsem jméno Cindy, i když můj otec navrhoval Thiu jako
alternativu, má matka mi odmítla tak říkat a spokojila se s Cindy.
„Jak se jmenuješ?″ Ten muž vzal mou ruku do té své.
„Říkají mi Bear, zlato.″ Jeho kůže byla teplá až na chladný
kov jeho prstenů. Vypadala jsem tak malá a bledá v porovnání s
Bearem a má ruka vypadala jako ruce panenk.
„Mám kámoše, který taky jako dítě třásl rukami.″
„Táta říká, že je to zdvořilé.″
„Tvůj táta má pravdu. ″
„Tvůj přítel, který si potřásá s rukama, je milý jako ty?″
Zeptala jsem se.
„Neřekl bych, že jsem milý, ale můj kamarád? Řekněme, že je
jiný,″ usmál se.
„Jiný je dobrý. Mí učitelé říkají, že jsem jiná, protože mám
růžové vlasy, i když taky říkají, že mám problém s mluvení,″ řekla
jsem.
„Někdy je jiný opravdu dobrý, dítě,″ souhlasil Bear.
„Je Bear tvé skutečné jméno?″ Zeptala jsem se. „Je tvé
příjmení Grizlly nebo tak něco?″
„Ne. Bear je jen přezdívka, kterou mi můj klub dal. Všichni
členi mají přezdívky, až na to že je nazýváme silničními
přezdívkami.″
 „Jsi v klubu?″ Zeptala jsem se nadšeně. „To je skvělý. Pokud
Bear není tvé skutečné jméno, tak jaké teda?″
„Dokážeš udržet tajemství?″ Zašeptal, jak se podíval okolo a
ujistil se, že nikdo neposlouchal.
„Neřekl jsem své jméno nikomu několik roků. I můj otec mi
říká Bear. Ale mé skutečné jméno? Abel. A teď jsi jedna z pár lidí,
kteří to ví.″ Abel.
„To je opravdu skvělé jméno.″ I když mu spíš seděl Bear. Byl
vyšší než můj otec a měl hodně svalů a jeho ruce vypadaly jako
tlapy medvěda. Bear se natáhl do své zadní kapsy a vytáhl svorku
se složenými penězi. Více penězi, než jsem kdy viděla. Víc, než co
bylo v mé malé bance v mém pokoji. Víc než měla Emma May v
pokladně. Bear vytáhl tři bankovky a položil je na pult.
„Co to je?″ Zeptala jem se, jak jsem se podívala na jeho ruku,
která pokrývala peníze, které ke mně posunul.
„To je 300 dolarů.″
„Co si chceš koupit? Můžu zaskočit do salonu a sehnat
Emmu, protože..″
„Nic si nekupuju. Je to pro tebe. Za tvou dnešní pomoc. Za
ne..″
„300 za nezavolání šerifovi?″ Zeptala jsem se, jak mi to došlo.
300 dolarů bylo pro 10-ti letou holku stejně jako milion.
„Ber to jako dík za to, že jsi ho nestřelila,″ řekl Bear.
„To je v pohodě. Emma May by stejně byla naštvaná ohledně
krve.″ Emma May nenáviděla nepořádek. Bear se usmál.
„Jsi vtipná, dítě. Víš to?″
„Jsem?″ Byla jsem nazývána šílenou, divnou a upovídanou,
ale nikdy vtipnou. Rozhodla jsem se, že se mi líbilo být nazývána
vtipná.
„Jo,″ řekl, jak ke mně postrčil peníze a pak se podíval okolo
pultu.
„Žádné kamery?″
 „Nikdy jsem žádnou neviděla, ale Emma je chudá, to je to, co
mamka říká, protože použila na své svatbě falešné květiny, takže
možná nekoupila kamery,″ řekla jsem, abych dostala další úsměv
od Beara.
„Ujisti se, že ty peníze udržíš v bezpečí. Schovej je někde.
Neříkej to nikomu. Je to naše tajemství,″ řekl s mrknutím. Snažila
jsem se taky mrknout, ale namísto toho se mi podařilo na něj
mrknout oběma očima jako džin ve Snech džina. Bear se natáhl a
zastrčil pár šílených pramínků z mé tváře za mé ucho. Jeho prsty
byly drsné, ale něžné a když odtáhl svou ruku, nechtěla jsem nic
víc než, aby mé vlasy spadly a aby to mohl udělat znovu.
„Nechci tvé peníze,″ řekla jsem. Šla jsem minulý týden do
dolarového obchodu se svými třemi dolary a nemohla najít jedinou
věc, kterou bych chtěla. 300 bylo o mnoho víc, než bych chtěla.
„V mém světě, když někdo udělá laskavost, tak mu to
oplatíme,″ řekl Bear, jak opřel svou bradu svou hlavu. Mé oči se
podívaly na prsten lebky se stříbrným kamen v centru na jeho
prostředníčku. Bear následoval můj pohled.
„Líbí se ti?″ Zeptal se, jak si sundal prsten.
„Jo, nikdy jsem nic takového neviděla.″ Bear ho držel mezi
dvěmi prsty a podíval se na něj dolů, jako kdyby ho viděl poprvé.
Byl potichu a jeho čelo bylo svraštěné, jako kdyby nad něčím
přemýšlel, jako jsem to dělala já, když jsem si dělala úkol z
matematiky.
„Mám nápad,″ řekl, jak položil prsten na pult.
„Tenhle prsten? Je to slib. V mém klubu, když to někomu
dáme, tak to reprezentuje slib.″
„Slib skrz co?″ Zeptala jsem se, jak jsem zírala užasle na
prsten.
„Laskavost, cokoliv co potřebuješ. Znamená to, že tě
vlastním.″
„Mě?″
 „Jo,″ řekl, jak strčil bankovky do své kapsy a natáhl prsten na
můj palec. Byl tak velký, že jsem musela okolo toho uzavřít své
prsty.
„Páni, skvělý.″ Podívala jsem se na něj a usmála se.
„Děkuju. Udržím to v bezpe
í, slibuju a nepoužiju ho, dokud to nebude super důležité.″
„Vím, že to tak bude,″ řekl Bear. Díky pročištění krku jsme se
oba otočili k tomu zvuku. U otevřených dveří stál další muž a měl
na sobě stejný typ vesty.
„Musíme jít, chlape. Chop volal. Musíme se vrátit do 20-ti
minut do klubu.″
„Musím jít, zlato. Ujisti se, že to bude v bezpečí, dobře?″ Bear
poklepal svým prstem přes mou zavřenou pěst.
„Nikomu to neřeknu, přísahám,″ řekla jsem, jak jsem
naznačila kříž skrz svůj hrudník, něco, co děláte, jen když to
myslíte vážně a já chtěla, aby Bear věděl, že budu mlčet. S
mrknutím a zvonkem na dveřích byl pryč. Sledovala jsem, jak
pleskl hlavu tmavovlasého muže, který se snažil okrást obchod.
Vyměnili si nějaká naštvaná slova, než si nasadili helmy a zamířili
na silnici. Třetí muž je tiše následoval. Po 30-ti sekundách, co
poslední motorkář odjel, Emma May prošla dveřmi.
„Stalo se něco vzrušujícího, když jsem byla pryč?″ Zeptala se,
jak zamířila dozadu. Schovala jsem prsten do svých šortek a pak
překřížila své prsty za svými zády.
„Ne, madam. Nic.″
***
BEAR
Sluneční světlo bylo oslepující. Skid nebyl jediný s
kocovinou. Pařili jsme v Coral Pines s nějakými kočkami až do
rána. Skid pořád ještě nepřišel na hodnotu očních kapek a silné
kávy. Ten sráč měl štěstí, že jsem ho nenechal na parkovišti u té
benzínky.
 „Co sis myslel na té benzínce? Hlavně v tom stejném okresu
jako klub. Nevím, co ti řekli, když tě naverbovali, bratře, ale
nejsme banda zasraných delikventů. Nejezdíme a neokrádáme
benzínku nebo neděláme něco jiného, co by na nás uvedlo do risku.
Teď máme rozjetou určitou sračku a tyhle věci by se nám nemuseli
vyplatit. A kdo sakra drží zbraň na malou holku? Měl bych tě
zastřelit, abych tě naučil lekci. Kde byl tvůj mozek, chlape?″ Pleskl
jsem Skida do jeho hlavy a odkopl tak jeho sluneční brýle.
„Prospekte,″ zakřičel jsem ke Gusovi. „Proč nedělám pitomé
sračky? Proč nemíříme zbraněmi na malé holky?″
„Děje se teď velká sračka. Musíme být v utajení,″ řekl Gas.
„A protože je to posraný.″
„Chlape,″ řekl Skid, jak si utřel své oči. „Jsem stále ze
včerejška opilý. Mrzí mě to, bylo to zasraně pitomý. Jen to neříkej
Chopovi.″ Sklonil se, aby zvedl své brýle a já přemýšlel o tom, že
ho nakopu do hlavy. Ale pak jsem se uklidnil, když jsem pomyslel
na ty sračky, který jsem udělal, když jsem byl naverbován, sračky,
který by složili mého otce, kdyby to věděl.
„Tohle je jen pro jednou. To je vše, co dostaneš. Znovu to
vytáhneš a budeš se vypořádávat s Chopem a já tam nebudu, abych
tě zachránil.″ Nasedl jsem na svou motorku.
„Co to mělo být s tím prstenem?″ Zeptal se Gas. „To je
poprvý, co jsem o tom slyšel. Uniklo mi něco, o čem bych měl
vědět? Mám se taky vzdát prstenu? Protože nemám tak pěkný s
lebkou, jaký jsi jí dal.″ Gus se vždy chtěl všechno dozvědět a ta
možnost, že by mu něco uniklo, ho nutila vypadat nervózně.
„Ne, chlape. Byla to vše kravina. Prsten za výměnu toho, že
nikomu nezavolá a neřekne své matce a tátovi, co velcí, zlí,
motorkáři udělali,″ řekl jsem.
„Kreativní,″ řekl Gus, jak si natáhl své rukavice.
„Dal jsi té holce svůj prsten s lebkou? Neměla ta věc
diamant?″
 „Jo a ty mi zaplatíš každý peníz.″ Zapnul jsem motor a motor
motorky ožil. Usmíval jsem se celou cestu domů při pohledu na
Skidovu tvář, když jsem řekl, že mi dlužil. Nikdy jsem znovu
nepomyslel na ten den nebo na tu dívku. Až do doby, co uplynulo
7 let, kdy se to vrátilo a koplo mě to do zadku.
2. kapitola
THIA
O 7 LET POZDĚJI
Ticho. Děsivější než jakýkoliv výbuch nebo výstřel z kanonu.
Hlasitější než bouřka a desetkrát děsivější. Nesla jsem jeden z
jablečných koláčů v jedné ruce a držela se s tou druhou kola, jak
jsem přejížděla přes díry na špinavé cestě, která vedla k domu, ve
kterém jsem žila se svými rodiči. Každý den, když jsem se dostala
ze své brigády v obchodě, jsem byla uvítána hašteřivými hlasy
svých rodičů. Díky žádnému domu v okolí se jejich hlasy táhly
přes stromy a já je mohla slyšet dřív, než jsem uviděla světlo v
okně. Než můj malý bratr zemřel, nikdy jsem je neslyšela se hádat.
Když se Sunladiova kooperace rozhodla importovat jejich
poramenče a zrušit kontrakt s rodinným obchodem, hašteření se
změnilo na nenávistné křiky. Položila jsem své kolo do špíny a
opatrně vzala koláč do druhé roky. S nechopností zavázat svou
tkaničku, jsem třásla svou botou, jak jsem šla, abych se ujistila, že
nezakopnu. Na mé vlhké kůži se objevila husí kůže, díky čemuž na
mých pažích a mém krku stály chlupy, jako kdybych měla být
udeřena bleskem. Pak jsem si toho všimla. Ticho.
„Mami?″ Zavolala jsem, ale nikdo se neozval.
„Tati?″ Zavolala jsem znovu, jak jsem otevřela dveře. Lampa
na stole svítila, ale odstín lampy byl nakloněn do strany, jako
kdyby se něco dělo. Uslyšela jsem ze zadní místnosti rozruch.
„Jste tam?″ Zeptala jsem se, jak jsem položila koláč na pult,
šla přes chodbu a otevřela dveře do pokoje rodičů, ale byl prázdný.
To stejné i v koupelně a mém pokoji. Na konci chodby byly
pootevřené dveře do bratrova starého pokoje. Má matka udržovala
Jesseho místnost jako svatyni od doby, co zemřel a nechávala
dveře zavřené a šeptala, když byla na chodbě, jako kdyby tam měl
spát a ona ho nechtěla probudit.
„Mami?″ Zeptala jsem se znovu, jak jsem otevřela dveře.
„Pojď, Cindy. Jsme tady,″ řekla radostně. Bylo to poprvé za
několik let, co jsem slyšela matčin hlas tak radostný, i když jsem
nesnášela, že mi říkala Cindy, protože se díky tomu můj žaludek
obrátil. Něco bylo špatně, že jsem ani nechtěla vědět, co na mě
čekalo na druhé straně dveří. A měla jsem pravdu i neměla. Protože
tam byla má matka, seděla na staré houpací židli, kde četla
Jessemu, svírala jeho oblíbeného dinosaura, houpala se sem a tam,
tam a zpět a svírala vycpané zvíře u svého hrudníku. Její oči byly
rudé s tmavými kruhy pod nimi, ale i tak měla úsměv na své tváři.
„Jsem tak ráda, že jsi doma Cindy - loo - hoo,″ řekla, jak
použila přezdívku, kterou mi neříkala několik let. „Jsi připravena
jít?″ Zeptala se.
„Kam, mami? Kde je táta?″
„Tvůj otec nechtěl čekat, proto už odešel, ale já jsem chtěla,
abys šla s námi, takže jsem na tebe počkala.″ Její úsměv byl velký,
ale její oči se leskly a byly prázdné.
„Kam šel?″ Zeptala jsem se znovu, jak jsem vešla do mísnosti.
„Neboj se, brzo se k němu připojíme. Jen jsem si prvně chtěla
promluvit s Jessem,″ řekla, jak hladila dinosaura.
„Mami, Jesse je mrtvý,″ připomněla jsem jí. „Zemřel před
několika lety.″ Matka přikývla, než se podívala na zeď plné Star
Wars a pak kupu lega v rohu.
„To vím.″
„Dobře, protože jsem si na sekundu myslela, že jsi říkala..″
„Jen jsem mu chtěla dát vědět, že se k němu brzo připojíme,″
řekla matka, když přesunula vycpané zvíře z jedné paže do druhé,
což byl moment, kdy jsem si všimla zbraně na jejím klíně.
„Mami?″ Zeptala jsem se, jak se celé mé tělo začalo třást z
toho, co řekne.
 „Řekni mi, kde je táta,″ zašeptala jsem.
„Říkala jsem ti to. Je pryč. Odešel bez nás, protože se nemohl
dočkat. Vždy byl netrpělivý.″ Zatřásla svou hlavou a zakroutila
svýma očima.
„Jsi jako on v hodně směrech,″ řekla.
„Proč máš zbraň, mami?″
„Děvče, jak jinak bychom se sešli s Jessem a tvým otcem?
Vím, že tady jsou i jiné způsoby, ale myslím si, že tahle je
nejrychlejší a nejúčinější. Přece jenom nechceme, aby dlouho
čekali,″ řekla, jak pohladila dinosaurova záda. Sem a tam se
prohýbala a nikdy nepřerušila pomalé tempo. Židle vrzala s
každým houpáním skrz dřevěnou podlahu. Přistoupila jsem k ní a
doufala, že jí vezmu zbraň, ale ona viděla, kam jsem se dívala,
zvedla pistol a zamávala s ní ve vzduchu.
„Ne. Tvůj otec taky chtěl být ten, který to chtěl držet, ale já
trvala na něčem jiném. Tohle je práce pro matku a nikoho jiného.
Je načase, abych převzala kontrolu a postarala se o tuhle rodinu.
Měla nás na tom stejném místě.″ Má noha na podlaze zněla tak tiše
jako bijící bubny.
„Cindy. Nikdy jsi nebyla dobrá v čekání na to, až budeš na
řadě, ale dobrou zprávou je, že budeš první.″
„Kam jsi poslala tátu, aby se setkal Jessem?″ Zeptala jsem se,
jak mě za mýma očima štípaly slzy, ale adrenalin probíhající skrz
mé žíly zabraňoval od jejich přelití.
„Na tom nezáleží,″ řekla matka, jak odfoukla tmavý pramínek
vlasů, který ji spadl do očí.
„Ale pokud to musíš vědět, tak je v našem pokoji. Byl to větší
nepořádek, než jsem očekávala. Až tě pošlu za ním, tak si myslím,
že to bude ve vaně a pak tam za tebou vlezu. Možná nechám pro
šerifa nějaké bělidlo, červené skrvny jsou ty nejhorší, hlavně na
bílé barvě,″ řekla s radostným hlasem, se kterým mě uvítala.
Ustoupila jsem dozadu, zatímco mě matka sledovala a usmívala se
od ucha k uchu. Nešla za mnou, když jsem se otočila a otevřela
dveře do jejich ložnice, která byla prázdná. Matka zešílela. To
neznamená, že je otec mrtvý. Mohla by lhát. Mohla by si to
vymýšlet. Obešla jsem postel. Prosím, buď naživu. Na podlaze
vedle postele leželo tělo mého otce a jeho oči a pusa byly otevřené.
Zalapala jsem a zakryla si svou pusu.
„Ne, ne, ne,″ zakřičela jsem. Couvla jsem do haly a když jsem
se podívala druhým směrem, tak se už má matka nehoupala na
židli. Otočila jsem se, abych utekla, ale namísto toho jsem vběhla
do hebké saténové, růžové, noční košile mé matky.
„Jsi připravena, zlato?″ Zeptala se, jak naklonila svou hlavu.
Zbraň byla v jejích rukách, ale nebyla zvednuta.
„Musím taky něco říct Jessemu,″ řekla jsem, jak jsem šla k
jeho pokoji. Matka se pleskla zbraní do čela.
„Samozřejmě. Budu tady čekat a poté, co se s nimi sejdeme,
tak si dáme zmrzlinu.″
„Zmrzlina je dobrá, mami,″ vzlykla jsem, jak jsem ji obešla a
předstírala, že jsem zabočila k Jesseho pokoji. Matka mi udělala
prostor a já vzala tu šanci, dala se do běhu a běžela opačným
směrem. Zeď vedle dveří explodovala, jak se kulka protrhla skrz
omítku. Má matka se smála, jak jsem sešla schody na verandě.
Jedna z tkaniček mých bot se zachytila na zábradlí a já se prohnala
vzduchem a přistála na svém hrudníku. Vzduch byl vytržen z mých
plic a já se otočila na svá záda a lapala po něm.
„Vymluvila ses minulý rok na výlet k Naně, z tohohle se už
ale nedostaneš,″ řekla má matka, jak se na mě podívala z verandy.
Ze svého periferního vidění jsem uviděla otcovu starou pušku,
kterou používal k vyděšení havětí od jezení pomerančů. Nemyslela
jsem si, že byla použita od předchozích havětí. Bylo ale možné, že
to nemuselo fungovat.
„Nevymlouvám se z toho, mami,″ řekla jsem, když jsem se
mohla nadechnout. Pomalu jsem se vytáhla na nohy a obešla dům.
K jediné šanci, kterou jsem měla na přežití.
 „Jen jsem si myslela, že to můžeme udělat spolu, víš,
zároveň,″ řekla jsem, jak jsem mimikovala její radostný hlas.
„Cindy, to je skvělý nápad. Vždy jsi byla můj drahoušek.
Tvrdohlavá a občas i teror, ale dokázala jsi být i sladká. Milovala
jsem způsob, jakým sis hrála s mými náhrdelníky a náušnicemi,
když jsi byla dítě.″ Matka opřela zbraň proti svému hrudníku a
povzdechla si.
„Můžeš mi udělat laskavost, mami? Můžeš použít tátovou
starou pušku? Takhle budu mít něco, o čem si s ním promluvím, až
se tam dostaneme. A já můžu použít zbraň, se kterou jsi otce
poslala za Jessem. Bude to zábava a víš, jak je pro mě těžké si o
něčem promluvit s otcem.″
„Víš,″ řekla, jak vzala pušku. Zakymácela jsem se a držela se
zdi, abych nespadla.
„Přála bych si, aby tvůj otec myslel taky na něco tak milého.
Bylo by to o mnoho snažší. Měla jsi ho slyšet, jak křičel a řval.″
Matka vybuchla smíchy. „Prosil.″ Matka prozkoumala zbraň, aby
se ujistila, že byla nabitá, než mi ji dala. Zachytila jsem ji a ujistila
se taky.
„No dokážeš si to představit? Prošení tvého otce. Bylo to
směšný.″ Pod měsíčním světlem se matčina pokožka leskla. Vždy
jsem záviděla jejím dlouhým, tmavým kudrlinám a přirozeně
růžovým rtům. Podle mě vždy vypadala jako sněhurka. Vždy jsem
sledovala její pomeranče na její oblíbenou pomerančovou
marmeládu a uvažovala, proč jsem měla narůžovělé vlasy, zelené
oči a pihy. Sněhurka stála ve své saténové košilce a namířila na mě
zbraň. Se svým srdcem bijícím v mém hrudníku jsem na ni zvedla
svou pistol.
„Miluju tě, zlato, uvidíme se na druhé straně,″ řekla. Slzy
zaplnily mé oči. Měla jsem jen chvíli. I kdyby zbraň ucukla na
první spoušť, tak na druhý už ne. Má matka se na mě usmála s
rozšířenýma očima. Sněhurka stiskla spoušt. Zadržela jsem svůj
dech, ale nic se nestalo. Matka poklepala na zbraň, jak to viděla
dělat mého otce a než byla schopna dostat svůj prst znovu na
spoušť, tak jsem vystřelila. Krev se roztekla okolo zdi a změnila
bílou barvu na zářivě červenou. Matka měla pravdu o jedné věci.
Bylo to rychlé. Klekla jsem si a sevřela svůj hrudník. Má mysl
otupěla. Nemohla jsem stvořit myšlenku. Oba mí rodiče byli mrtví
a já nevěděla, co dělat. Komu zavolat. Zabila jsi svou matku.
Kvílela jsem do noci se samotou a ztrátou. Natáhla jsem se pod své
triko a vyhledala komfort, jako vždy když se mí rodiče hádali, tím,
že jsem sevřela prsten, který jsem nosila na řetízku. Přejela jsem
přes chladný kov. Vodojem zasáhl blesk, díky čemuž jsem dostala
svou odpověď. Věděla jsem, kam jít. Za kým jít.
3. kapitola
THIA
Pršelo. Na Floridě bylo léto. Vždy pršelo. Někdy během 40-ti
minutové jízdě na kole od domu k Logan pláži jsem ztratila
všechny své pocity do svých noh, jak jsem zběsile šlapala se sílou
postranního deště. Snažila jsem se vzít starý Ford svého otce.
Polička na klíče byla prázdná, díky čemuž tady bylo jen jedno
místo, kde mohly být. Donutila jsem své nohy k chůzi a šla do
místnosti, kde bylo otcovo tělo. Díky tomu, že jsem ho už viděla
dříve, nepominul dopad toho, jak jsem šla okolo postele a našla
svého otce v divném úhlu s jeho vlasy stále vlhkými s jeho krví.
„Tati,″ zařvala jsem, jak jsem přešla přes ten rudý potok, který
se začal objevovat okolo jeho hlavy, dokud neopustil místnost
mých rodičů a neproklouzl do prostoru mezi zdí a podlahou,
nerozšířil se doleva a doprava a nepokryl podlahovou lištou
červenou barvou. Má celá rodina byla mrtvá, ale já neměla čas na
to myslet. Byla jsem vděčná, protože síla toho, co se stalo,
vyhrožovala, že mě rozdrtí. Něco uvnitř mě, konečná nitka naděje,
mi říkala, že pokud se dostanu k Bearovi, tak to bude v pořádku.
Nemohl to nechat zmiznout, ale mohl to udělat tak, aby to bylo v
pohodě. Slíbil ti něco. Pomůže ti. Může za tebe přemýšlet. Jen se
tam musíš dostat. Nemohla jsem se donutit, abych se podívala do
otcových kapsí. Jen by to bylo skutečnější, kdybych se ho dotkla.
Bez další možnosti jsem vzala své kolo a zamířila ven. Díky
každému pohybu mých nohou, byly mé svaly v mých stehnech
těžší a těžší. Jediná věc, která mě pobízela dopředu, bylo
vykoupení, které jsem doufala, že najdu, když jsem se dostala ke
klubovně Plážových bastardů a k Bearovi.
4. kapitola
THIA
Déšť nepovolil ani v čase, kdy jsem se dostala k bráně. Na
stoli
ce sedělo hubené děcko. Skrz jeho plastové pončo jsem mohla
vidět záplatu, na které bylo napsáno PROSPEKT. Sledoval mě, jak
jsem položila své kolo a přešla k němu se svými svaly ve svých
nohou, které ještě nedostaly zprávu, že jsem neskončila se
šlapáním.
„Musím vidět Beara,″ řekla jsem.
„Prosím. Můžeš mu říct, že je tady Thia? Thia z benzínky.
Musím s ním mluvit. Je to velmi důležitý.″
„Jak důležitý?″ Zeptal se prospekt, jak posunul párátko, které
viselo z jeho rtů z jedné strany na druhou. Natáhla jsem řetízek,
aby mohl vidět Bearův prsten lebky.
„Tak důležitý.″ Prospekt se skepticky podíval na prsten, než
se postavil, vzal řetízek z mé ruky a zmizel za kovovou bránou.
Když se o 10 minut později vrátil, bylo to, jako kdyby byl úplně
někdo jiný.
„Jsem Pecker,″ řekl, jak ustoupil do strany, abych mohla vejít.
„Jak že se jmenuješ?″ Úsměv nahradil jeho dřívější mračení.
„Thia,″ řekla jsem, jak jsem vešla do klubovny Plážových
bastardů, i když jsem tomu spíš říkala pozemek. Byl to starý motel
nebo apartmánový komplex. Tři patra vysoký s otevřenými
místnostmi a otevřeným dvorem, kde byl prázdný bazén. Na straně
byly skleněné dveře, které vypadaly, že byly starým barem nebo
restaurací a vypadalo to, jako kdyby to Bastardi stále využívali pro
originální účel. Bar byl plně obsazen a několik mužů nosících
záplatu hrálo kulečník.
„Kde je Bear?″ Zeptala jsem se znovu. Díky dešti se má čelist
začala třást a mé zuby drkotat. Mé vlhké triko a šortky přilehly k
mému tělu. Mé vlasy byly přilepené k mému čelu a tvářím a
stékala z nich voda do mých o
í.
„Bear je teď zaneprázdněný, ale říkal mi, že na něj můžeš
počkat v jeho pokoji,″ řekl Pecker, jak jsem za ním šla po schodech
do druhého patra a držela se hliníkového zábradlí. Kousla jsem se
do svého prostředníčků a vsála kapku krve, která se objevila na
povrchu.
„Promiň, měl jsem tě varovat.″ Déšť tekl do dvora s takovou
sílou, že Bastardi nepotřebovali hadice, aby naplnily prázdný
bazén. Malá stříška nebyla žádnou ochranou pro postranní déšt.
Pecker se postavil před tmavě zelené dveře, otevřel je a pokynul
mi, abych vešla dovnitř.
„Sejde se tady s tebou,″ řekl s úsměvem. Vešla jsem do tmavé
místnosti, ale otočila se, když se za mnou zabouchly dveře.
„Kde jsi to vzala?″ Zeptal se výhrůžný hlas. Můj krk se
zpevnil, jak jsem se otočila k tváři toho hlasu. Na kraji postele
seděl muž, který vypadal tak, jak jsem si pamatovala Beara až na
to, že tento muž měl šedé vlasy a tvář plnou tvrdých rysů a držel
Bearův prsten.
„Kde je Bear? Jste jeho otec?″ Zeptala jsem se, jak jsem
objala své paže okolo svého pasu. Muž se postavil, usmál se a
uzavřel prostor mezi námi. Couvla jsem, abych se vyhnula
kontaktu, díky čemuž má hlava narazila do dveří.
„Nejsem si jist, zda jsi mě slyšela, zlato,″ řekl vysmívavě.
„Ale ptal jsem se tě na zasranou otázku a nevím, kdo si myslíš že
jsi, nebo kde jsi, ale řeknu ti to.″ Naklonil se dolů, aby se na mě
podíval se známými modrými oči.
 „Jsem Chop. Přezdívka pro kráječe, protože..,″ usmál se, jak
přejel svým mozolnatým prstem po mé tváři, díky
emuž jsem se odtáhla, ale on popadl mou tvář tak tvrdě, že se
má pusa otevřela a stiskl mé tváře, dokud se nedotkly.
„Nepotřebuješ vědět ten příběh, že? Vedu tuhle sračku.
Záplata to říká. Jsi v mém domě, takže mi řekneš, kde jsi to kurva
sehnala, než to strčím do tvého zasraného krku a zadusím tě s tím.″
Chop znovu zvedl řetízek, díky čemuž se díky světlu z lampy leskl
diamant na tom prstenu. Chop možná měl stejnou barvu očí jako
Bear, ale neměly tu krásu. Chop vyzařoval s nestabilitou, vztekem
a násilností. Byla to chyba. Šla jsem na pozemek s hledáním..co
jsem vlastně hledala? Pomoc? Ochranu? Bezpečí? Věděla jsem ale,
že v této místnosti s Bearovým otcem jen kousek od mé tváře jsem
se necítila v bezpe
í. Když jsem hned neodpověděla, Chop pokrčil rameny.
„Dobře, ať je po tvém.″ Našla jsem svůj hlas, když přitiskl
prsten k mým rtům.
„Bear mi ho dal,″ řekla jsem.
„Kravina. Kde jsi ho vzala?″ Zařval, jak se snažil vnutit prsten
mezi mé rty.
„Bylo mi 10,″ zařvala jsem a když jsem otevřela svou pusu,
prsten proklouzl dovnitř a narazil dozadu mého krku. Vydusila
jsem to a Chop ustoupil dozadu, aby prozkoumal prsten ve světle
lampy. Nevěděla jsem, zda chtěl, abych pokračovala, ale i tak jsem
to udělala.
„Dal mi to, když mi bylo 10, protože jsem mu udělala
laskavost.″ Nevěděla jsem, zda dostanu Beara do potíží tím, že
řeknu Chopovi, co se stalo, proto jsem pokračovala.
„Řekl mi, že pokud někdy budu potřebovat pomoc, tak ať sem
přijdu, ukážu prsten a on mi pomůže.″ Chop mě odmávl.
„Zmlkni,″ nařídil, jak zkroutil prsten ve své ruce, jako kdyby
nevěřil, že tam byl. Jeho tvář pokryl zvrácený smích, než vybuchl
smíchy.
 „Je zasraně mrtvý, ale to děcko bylo vždy vtipný.″
„Co to znamená?″ Zeptala jsem se s nejistostí, jak mé zuby
znovu drkotaly díky zimě nebo strachu.
„Znamená to, že můj chlapec ti to dal, protože nikdy
neočekával, že se ukážeš nebo ho poslechneš,″ řekl, jak položil
prsten do své kapsy.
„Nic by pro tebe neudělal až na to, že by ti možná ukázal
svého ptáka.″
„Ne! Říkal, že je to motorkářský slib. Je to váš způsob..″
„Zlato, nemáme žádný takový kód a vím to, protože naše kódy
mají co dělat se zabíjením. Jako co, kde kdo a kdy.″ Bear mi lhal?
Jo, lhal mi a já byla pitomá malá holka, která na to skočila. Nikdy
mi nechtěl pomoct. Jen mi to nechtěl říct.
„Můžu si s ním aspoň promluvit?″ Zeptala jsem se s
posledním kouskem naděje. Nezáleželo na tom, že prsten, ke
kterému jsem 7 let přilnula, byl vtipem. Pořád jsem potřebovala
pomoc.
„Jen potřebuju..″
„Bear už není Plážovým bastardem. Sundal si svou záplatu
jako nějaká pi*a a vyšel ven, protože je to zbabělec. Není už
motorkář. Není přítel. Není ani zasraný chlap. Víš, co je?″ Zeptal
se Chop, jak ke mně přistoupil. Zatřásla jsem svou hlavou, jak jsem
ztuhla při jeho pohledu.
„Je mrtvý. Mrtvý sráč, který stále dýchá.″ Chop přitiskl svůj
nos k mému krku a rameni a vdechl. Ztuhla jsem a snažila se
odtáhnout, ale jeho velké, svalnaté tělo mě věznilo.
„Ale brzo to napravím,″ zašeptal s jeho dechem proti mému
uchu, díky čemuž se mi chtělo zvracet.
„Pokud tady není, tak bych měla jít,″ řekla jsem s vnitřním
alarmem, který dosahoval velké hlasitosti v mé hlavě. Uteč. Uteč.
Uteč. Natáhla jsem se pro kliku a když jsem ji našla, otočila jsem s
ní, ale ona se nepohla.
„Je to zamknuté zvenku,″ řekl Chop se zdviženým obo
 ím, jak mě popadl za ramena a hodil na zem. Přistála jsem na
boku, díky čemuž se mými žebry prodrala bolest. Chop si klekl a
obkročil mě s jeho stehny, které mě věznily na špinavém koberci.
„Vybral si toho sráče Kinga nad svými bratry. A zaplatí za
to.″
„Nechte mě být,″ zakřičela jsem, jak jsem se svíjela a snažila
se uvolnit, ale on mi v tom bránil. Snažila jsem se bouchat svými
pěstmi proti jeho hrudníku, ale on popadl mé zápěstí a bolestivě s
nimi zakroutil.
„Prosím, nechte mě být,″ zařvala jsem.
„Neboj se, maličká. Nezabiju tě. Ve skutečnosti se ujistiím, že
ti kluci zajistí odvoz.″
„Opravdu?″ Zeptala jsem se, i když jsem věděla, že by nebyl
na mě, kdyby bylo jeho plánem mě někde vysadit.
„Jo. Kluci tě ráno zavezou.″
„Ráno?″ Zeptala jsem se. Polovina byla sotva slyšitelná a
zbytek byl šepot.
„Jo, ráno. Protože se prvně chceme ujistit, že až tě Bear uvidí,
tak pochopí, že je mrtvý chlap a že pokud chce pořád dýchat, tak
by neměl vejít na tuhle stranu cesty.″
„Dobře, nechte mě být. Pokud ho uvidím, tak mu to řeknu,″
slíbila jsem.
„Ne, ty pitomá holko. Ty jsi ta zpráva.″ Chop strčil mé ruce
nad mou hlavu, naklonil se dolů a kousl tvrdě skrz mé triko do mé
bradavky. Zařvala jsem, když se Chop posadil, usmál se a
obdivoval čertvou krev na mém krku, kde byly jeho zuby.
„S bratry se s tebou pobavíme, mrcho.″
„Bratry?″ Zeptala jsem se, nebo jsem si alespoň myslela, že
jsem se zeptala, protože Chop sevřel svou pěst a přirazil ji do mé
čelisti, díky čemuž jsem viděla hvězdičky. Jeho usmívající obraz se
nade mnou mihl, jako kdyby se světla v místnosti vypínala a
zapínala. Jednu sekundu jsem ho viděla a druhou jsem viděla
černě, i když jsem věděla, že tam byl díky té drtící váze na mně.
 „Nezná mě. Nebude se starat. Nedělejte to. Prosím, nedělejte
to.″ Chop mě ale ignoroval.
„Počkej, až se tě ujme Murphy. Rád láme malé holky,″
povzdechl si. „Když jsme tě sledovali vejít dovnitř, tak jsem mu
slíbil, že mu nechám tvou kundičku, i když si myslím, že
ochutnávka neublíží.″ Chop se posadil na svá kolena a jak jsem si
už myslela, že ze mě sleze, tak mě obrátil, díky čemuž má hlava
narazila proti skříni. Pak s jedním drsným tahem stáhl mé mokré
šortky a spodní prádlo.
„Ne,″ zakřičela jsem, jak jsem kopala svýma nohama. Chop
použil své koleno, aby roztáhl mé nohy a své prsty, které vnutil
dovnitř mě. Cítila jsem jeho dlouhé nehty škrábnout uvnitř mých
stěn. Cítila jsem každý tah jeho prstů, dokud už nemohl dál díky
svému prstenu.
„Tak zasraně těsná. Je opravdu špatný, že jsem bastard, který
drží své sliby ke svým bratrům. Budeš to muset připomenout
Bearovi, až ho uvidíš.″ Chop ze mě vytáhl svůj prst, díky čemuž
mé vnitřnosti pulzovaly. Odtáhla jsem se a otočila se na něj, když
na mě mrkl, než vtáhl svůj prst do své pusy.
„Chutnáš tak zasraně dobře, zlato. Je velká škoda, že zničíme
tvé malé tělo, protože by se nám tady hodila nějaká nová
kundička.″ Chop si rozepl svůj pásek, stáhl své rifle a s jednou
rukou mě popadl. Jeho enormní erekce se uvolnila z jeho riflí, díky
čemuž jsem se otočila k podlaze, jak jsem nechtěla vidět to, co
ucítím. Sevřela jsem svá stehna a snažila se stisknout své nohy k
sobě, ale díky dalšímu úderu do mé tváře, jsem přišla o ochotu
bojovat. Jak má hlava přistála na koberci, měla jsem malátné
obrazy točícího se pokoje. Snažila jsem se zvednout svou hlavu,
ale můj krk ji nemohl podepřít. Má hlava byla až příliš těžká. Bylo
to až příliš. Chop pustil mé paže, když ucítil můj boj umřít a
roztáhl svým kolenem mé nohy. Ucítila jsem na svých zádech
těžkou erekci.
 „Zničím tvůj zadek. Půjdu na to nasucho, takže to bude bolet,″
zašeptal chladně, jak přejel svými zuby po mém uchu a kousl mě
do ušního lalůčku.
„Ale prvně chci otestovat a vidět, jak těsný tvůj zadek je.″
Chop do mě přitiskl svůj palec, díky čemuž po mé páteři vystřelila
bolest, jako kdybych byla bodnuta. Čím víc do mě pronikal, tím
větší bolest jsem cítila. Použila jsem všechnu sílu, která mi zbyla,
abych promluvila.
„A to jste říkal, že Bear není mužem.″
„Co to říkáš, maličká?″ Zeptal se Chop, jak se posunul blíž,
dokud jsem nezkolabovala proti paži, která mě držela.
„Říkal jste, že Bear už není mužem. To vy nejste chlap. Nejste
nic. Jste zasraný odpad,″ zapištěla jsem, jak se bolest navýšila.
„A to jsem byl natolik milý, že jsem ti nechal zahřát se.″ Chop
odtáhl svůj palec, ale úleva byla dočasná, protože popadl svou
špičku a přitiskl ji proti těsnému balíku nervů, kterému akorát
přestal ubližovat.
„Už to stačilo.″ Snažila jsem se vnitřně připravit na bolest, ale
nebylo tady množství přípravy pro to, co přijde. Rozdrtí mě.
Ucítila jsem, jak začal pronikat dovnitř a taky ostrý bodající pocit.
A pak to bylo pryč. Chop byl pryč. Jak okno explodovalo, sklo
letělo vzduchem, roztříštilo se do milion kousků a pokrylo každý
povrch v místnosti včetně mé pokožky s malými střepy, které ke
mně přilnuly jako malé hvězdy. Točení. Místnost. Všechno se
točilo. Zvenku se ozýval křik, rána a pohyb. Dveře se otevřely a
několikrát se zabouchly. Podlaha pode mnou zmizela a byla
nahrazena kolébající se vibrací auta. Otevřela jsem jedno své
oteklé oko.
„Kdo jsi?″ Zeptala jsem se. Stíny zakrývaly řidiče. Déšť kapal
na přední sklo rychleji, než to mohly stěrače stírat.
„Jsem Gus,″ řekl bez jakékoliv emoce.
„Ahoj, Gusi,″ řekla jsem, jak se motání vrátilo. Má hlava
spadla proti oknu spolujezdce. Gus, déšť, klubovna, Chop, rodiče,
všechno začalo blednout do povzdálí, dokud jsem nebyla
obklopena ničím. Byla jsem v nicotě a chtěla v ní existovat tak
dlouho, dokud mě bude mít. Znělo dobře žít v permanentním stavu
nicoty. Možná byla takováto smrt. Umírala jsem? Nevěděla jsem,
ale v tom momentu mi to bylo zasraně jedno. Přišla si pro mě
temnota. Nebojovala jsem s ní. Zavřela jsem své oči a dovolila, aby
mě celou spolkla. Část mě doufala, že mě tam bude držet navždy.
Nikdy jsem se nechtěla probudit, abych čelila realitě toho, z čeho
se můj život stal. Nebyl to život. Byla to noční můra.
5. kapitola
BEAR
Nebyl jsem ožralý. Byl jsem za hranicí ožralosti. Nové slovo,
které potřebovalo být vynalezeno na level posranosti, kde jsem byl.
Zkroutil jsem tmavé vlasy ve své ruce, zatáhl za ně a dostal tak
sten od té, jejíž jmeno jsem neznal, a té která lízala mé koule. Její
kamarádka, která měla tu stejnou barvu vlasů, jen kratší, natáhla
kondom na mého ptáka a ponořila se na něj. Motelový pokoj byl
tmavý a zástěny byly tak vellké, že mohlo být klidně poledne a já
bych to nepoznal. Den, noc. Vše to bylo spletené. Místo páchlo po
sperma, potu a trávě. Nebylo pochyb, co se tady dělo posledních
několik dní, co jsem tady byl. Spánek byl zbyte
ný, protože kdykoliv jsem usnul, tak na tom nebylo nic
utěšujícího. Což bylo i díky opakovaným snům, kterým jsem se
snažil vyhnout a hodně to mělo dělat s množstvím trávy, která byla
uvnitř mých nosních dírek. Udělal jsem se? Jak smutný to bylo?
Bylo mi to ale zasraně jedno. Nezáleželo na tom, že byly dvě,
mohlo by jich být i dva tisíce vlhkých, připravených,
předkloněných a čekajících a nezměnilo by to zasranou věc. Ať už
se stalo cokoliv, tak byl konec. Ani jsem si nepamatoval, kde jsem
potkal ty holky nebo kdy a neznal jsem jejich jména, protože jsem
se neobtěžoval zeptat. Podle jejich pohledů to nebylo jejich první
rodeo. Možná nebyly děvky klubu, ale mohl bych vidět jejich typ
na vrchu a tyhle dívky měly na sobě napsané mrchy Plážových
bastardů. Měl jsem náhlé nutkání být sám. Hned. Zapálil jsem si
cigaretu, odhodil zapalovač na noční stolek a sledoval ho se točit,
dokud nespadl přes kraj.
„Vypadněte,″ odsekl jsem, jak jsem mávl ke dveřím a ujistil
se, že jsem mával k východu a ne ke koupelně. Jo.Východ. Jedna z
nich se po zapnutí světel rozběhla po místnosti jako šváb, jak
hledala své oblečení a boty. Jakmile našla to, co hledala, zatřásla s
ramenem té druhé holky, která byla stále nahá na posteli.
„Clarisso, musíme jit.″ Podívala se zpět na mě s tvrdým
výrazem.
„Teď, Clarriso, musíme jít teď.″ Clarrisa zasténala, otočila se
na svůj bok a sevřela přikrývku ke svému hrudníku.
„Zasraně spím, Julie. Nech mě na pokoji. Babička nás
vyzvedne do kostela až ve 12. Můžu dnes spát.″ Julie se pořád
snažila probudit svou kamarádku, ale beze štěstí. S každým
tikáním starých hodin na zdi jsem ucítil, jak má krev začala vřít.
Jak se druhá ručička přiblížila k číslu 10, bylo to, jako kdyby se v
mých uších ozvala bouřka. Sebral jsem těžký popelník ze stolu a
hodil ho proti zdi, díky čemuž jsem vytvořil díru basketbalového
míče a zvuk, který nastal skrz to ticho, byl jako tornádo, které se
prodralo oknem. Popel se roztrousil z díry ve zdi a zaplnil malý
prostor s pachem cigaret. Clarrisa se vyřítila z postele, jako kdyby
byla vzhůru několik hodin. Popadla svou kabelku a její ubohé šaty
z podlahy, čímž nechala své boty v povzdálí, než otevřela dveře.
Julie byla za ní, jak obě vyběhli nahé do denního světla které bylo
tak oslepující, že jsem viděl bíle. Hádal jsem, že to byla odpověď
na mou otázku, zda byl den nebo noc. Vstal jsem z postele, zakryl
své oči před světlem, šel ke dveřím a zabouchl je, než jsem se
otočil a spadl na tvrdou matraci. Hodil jsem svou cigaretu na
podlahu a dle dír na koberci jsem mohl říct, že jsem nebyl první.
Lákala mě napůl prázdná lahev whisky. Popadl jsem ji, zaklonil
svou hlavu a nalil kapalinu do své pusy. Neobtěžoval jsem se
omotat své rty okolo lahve ze strachu, že by se whiskey vylila.
Polykal jsem ji, dokud můj krk nehořel a dokud nebyla lahev
prázdná. Nechal jsem svou hlavu poklesnout a tentokrát na polštář,
která byla cítit po kundičce. Hodil jsem ho na podlahu a přitiskl
svou tvář do matrace.
„Zvládáš tuhle sračku opravdu dobře, Beare,″ ozval se v mé
hlavě můj nejlepší kámoš. Preppy byl jasný v mé mysli, jako
kdyby seděl na kraji postele.
„Jsem pro párty, ale tohle ne. Tady umírá párty. Ten sráč
potřebuje pár ran do srdce.″
„Zmlkni, Prepe. Nemají být mrtví lidé zticha? Protože pokud
jo, tak ty můj nežijící kamaráde selháváš v té celé mrtvé věci,″ řekl
jsem nahlas.
„Oo, je roztomilý, že si myslíš, že tím že jsem mrtev, budu
zticha. Neskončil jsem, Beare. Byl jsi opravdu zlý na ty děvky a
děvky jsou mými oblíbenými lidmi. Nebylo to skvělý, chlape.
Vůbec ne.″
„Poznamenám si to,″ řekl jsem, jak se místnost začala točit.
Zavřel jsem své oči v pokuse to zastavit, ale nefungovalo to.
Vykopl jsem jednu svou nohu z postele a ukotvil ji na podlaze, ale
můj level střízlivosti byl mimo ten starý trik. Když jsem znovu
otevřel své oči, nejenom že se místnost točila rychleji, ale mohl
jsem přísahat, že jsem tam viděl stát Preppyho s mračením na jeho
obvykle šťastné tváři a s jeho motýlkem, který se točil a potemněl,
jak černý kruh popadl mou vizi. Viděl jsem svého mrtvého
nejlepšího kámoše. Měl jsem pravdu. Byl to nový level opilosti.
„Tohle utápění se ve své vlastní sračce mě začíná zasraně srát
a jsem zasraně mrtvý!″ Byla to poslední věc, kterou jsem slyšel
nebo si to myslel díky té divné komunikaci mezi mým zasraným
mozkem, než má vize zčernala a popadla mě temnota. Ale i
dostatek whiskey mě nemohlo zachránit před sny.
Cítil jsem teplo proti svému boku tak blízko, že to pálilo.
Ucítil jsem praskat oheň a když jsem otevřel své oči, mohl jsem
vidět uhlíky z ohně. Ucítil jsem na své pokožce popáleninu, když
jedna ruka přistála na mém krku. Snažil jsem se vstát, ale nemohl
jsem. Nemohl jsem hýbat svými pažemi. Ležel jsem na svém břiše
proti pár plastovým židlím. Byl jsem svázán. Okolo mě bylo
několik mužů. Smáli se. Dloubali do mě. Bouchali mě do tváře.
Kopali mě do boku. V jednom bodě židle spadly na bok a já s nimi
a já si myslel, že se má žebra zlomila díky cihlovému táboráku.
Slyšel jsem rozkaz, aby mě postavili a a by to bylo ihned. Když
znovu postavili židle, zvedl jsem svou hlavu a uviděl Eliho, muže,
který byl zodpovědný za můj současný stav, jak seděl s jeho
rozkročenými nohami a s cigaretou v puse. Když kouř očistil jeho
tvář, odhalil pobavený úsměv. Ten, který vyříznu z jeho tváře. Mé
kalhoty byly stažené. Snažil jsem se křičet a protestovat, ale v mé
puse byl roubík. Jeden z nich položil své zasrané ruce na můj zadek
a roztáhl ho. Dloubali s něčím do mého zadku a já křičel skrz tu
bolest, jak mě znovu napadali. Koncentroval jsem se na věci, které
jim udělám, až budu volný, abych se vyhnul omdlení. Protože budu
volný. Tohle nebyl způsob, jakým to skon
í. Přemýšlel jsem o pomstě. Vytažení jejich zubů. Chlap v
klubu ví, jak to udělat ve způsobu, který maximalizuje ztrátu krve.
Oběť umírá bolestivou smrtí díky ztrátě zubů. To bude ale poté, co
vytáhnu jejich střeva skrz jejich zadky. Myslí si, že to co mi dělají,
je mučení. Ti sráči nemají zasrané ponětí co je muka.
Byl jsem tak ztuhlý, že se jeden z nich zeptal, zda jsem vytuhl.
Mé oči byly zavřené, když jsem ucítil přítomnost jednoho z nich
před sebou, jak strčil prst do mého oka, ale já nezareagoval. Byl
jsem v nejhorší bolesti, jakou jsem kdy cítil, ale našel jsem své
místo klidu a nenechal ho, dokud nezabiju každého z těch sráčů.
Šetřil jsem si energii na to, až ji využiju. Byl jsem zasraný Plážový
bastard. Svině na mě dupali už do doby, co byl inkoust stáhle vlhký
na mém rodném listu. Tohle nebylo mé poprvé, co jsem byl svázán
a mučen. Byla tady šance, že to nebude ani mé poslední. V mé
mysli nikdy nebylo pochyb, že tady zemřu. Nikdy. Můj roubík byl
odtažen a já uslyšel nemýlitelný zvuk stažení zipu. Skoro jsem se
usmál, protože jsem věděl, co přijde. Usmál se na své kamarády,
jak strčil svého malého ptáka do mé pusy. Bojoval jsem s bulkou
vzrůstající v mém krku a s mými reflexy bojovat. Zůstal jsem v
klidu po jednu, dvě a tři sekundy. Nejdelší tři sekundy mého
života. Uzavřel jsem své zuby okolo jeho ptáka, dokud se nestřetly
uprostřed. Když zakřičel a snažil se odtáhnout, držel jsem se
pevněji a trhl svou hlavou do strany. Mou pusu zaplnila měď a já si
nemohl pomoct a usmál se, jak muž skákal bolestí. Můj smích byl
mimo kontrolu, jak jeho krev tekla po stranách mé pusy a já
vyplivl to, co zbylo z jeho malého ptáka na zem. Vybuchl zvuk
střelby a těla okolo mě začala padat. Nastala exploze a díky ohništi
jsem byl zvednut do vzduchu a přistál jsem na trávě a čekal, než
budu rozvázán.
Protože jsem věděl, že to byl King. Věděl jsem, že si pro mě
přišel. Věděl jsem, že bylo teď na čase zabíjet. King táhl svázaného
a napůl bezvědomého Eliho do svého auta a já střelil poslední
Eliho muže, když jsem uslyšel hlas. A pak jsem náhle nebyl pokryt
v krvi a neukončoval životy. Seděl jsem vedle nejkrásnější holky,
které jsem kdy viděl. Mé kamarádky. Kingovy holky.
„Byla bych pro tebe dobrou motorkářskou děvkou,″ řekla,
díky čemuž se můj pták probudil. Její modré oči byly
nesoustředěné. Její zorničky měly velikost měsíce, ale nějak díky
způsobu, jakým na mě zírala, jsem věděl, že viděla skrz mě. Skrz
mé kraviny, skrz motorkáře a muže uvnitř. A v ten moment byla
jedinou osobou na světě, která mohla vidět skrz mou záplatu a já
musel mít sklony k sebevraždě, protože jsme byl ochoten strpět
hněv Kinga, abych s ní byl. Nezajímalo mě ani, že byla opilá. Bude
jednodušší to, co jí řeknu. Ale právě teď mě nezajímalo nic jiného
než přitisknutí svých rtů na ty její. Růžové, baculaté a krásné.
Představil jsem si je omotané okolo mého ptáka, díky čemuž byly
mé rifle pevnější, když se můj pták rozhodl, že se mu líbila ta
myšlenka stejně jako mně. Když jsem za sebou uslyšel cvaknutí
zbraně, věděl jsem, že to byl King. Cvaknutí byla zdvořilost,
protože jsem byl přítel. Věděl jsem, že většina, která se našla na
konci jeho zbraně, nedostala to stejné zdvořilé varování. Podíval
jsem se zpět na dívku, které říkali Doe a chtěl ji tak moc, že jsem ji
skoro mohl cítit na svém jazyku. Zvažoval jsem, že budu ignorovat
svého přítele a schytám kulku. Myslel jsem si, že by za to stála.
Byla na Kinga naštvaná a měla právo být. Akorát nachytala jeho a
nějakou mrchu. Skoro jsem chtěl uzemnit toho sráče za to, že ji
naštval. Řeknu Kingovi, aby odpálil. Řeknu mu, aby mě zastřelil,
pokud to chce. Hodlal jsem napravit to špatné. Nikdy jsem ji neměl
na té párty poslat za Kingem. Měl jsem ji vzít do své postele a držit
ji tam od sekundy, kdy jsem ji spatřil. Namísto toho ji ale můj
pitomý zadek poslal ke Kingovi, aby byl šťastnější. Jako kdyby se
ten sráč někdy usmál. Doe se otočila a podívala se na Kinga a i
přes všechnu tu bolest a hněv na její tváři jsem mohl vidět, jak se
ohledně něj cítila. Nikdy jsem neviděl skutečnou lásku, ale věděl
jsem, že to bylo ono, díky čemuž se můj žaludek obrátil, protože
jsem věděl, že jsem to viděl. Sakra, mohl jsem to cítit. Jako
statickou elektřinu, která mezi nimi vířila.
Bolelo mě od ní odtáhnout své ruce, protože jsem věděl, že je
to naposledy, co jsem se jí dotkl, protože mi nepatřila. Nikdy
nemohla. Prošel jsem okola Kinga, šťouchl do něj svým ramenem
a dal mu zdvořilé „naser si″ postrčení. Když jsem se vrátil zpět do
domu, skoro jsem se zhroutil, když jsem ucítil píchnutí ve středu
mého hrudníku. Bolelo to tak moc, že jsem si myslel, že ten sráč
změnil názor a opravdu mě střelil. Buď to, nebo jsem měl infarkt.
Ale když jsem otevřel své oči a podíval se dolů, zíral jsem na
svého nejlepšího kámoše Preppyho, krev vytékající z jeho
hrudníku, jak znovu přede mnou umíral. Z jeho o
í bledl život, díky čemuž se bolest v mém hrudníku navýšila.
Podíval jsem se dolů, kde se skvrna od krve na mém hrudníku
shodovala s tou Preppyho. Bolest byla nesnesitelná. Ale bolest
nebyla díky nějaké kulce. Bylo to protože jsem ho nemohl
zachránit. A pak mě napadl roj včel. Bzzz. Bzzz. Včely? Bzz. Bzz.
 Na konci stolu vibroval můj mobil a hrál to stejné laciné
vyzvánění. Byla to nějaká šťastná, zasraná melodie, která se nikdy
neshodovala s mou méně než šťastnou náladou. Byl jsem vděčný,
že to přestalo. Ponořil jsem svou tvář zpět do matrace. O tři
sekundy později to začalo znovu, ale já to ignoroval. Pak znovu.
Jen jedna osoba měla mé
íslo a když jsem poprvé odešel z Logan pláže, tak mi volal
každý den. Nikdy jsem to ale nezvedl. Hovory se zpomalily na
jednou za týden. Nikdy jsem to nezvedl. Když hovory přestaly,
ucítil jsem bolest i úlevu. Mobil zapípal počtvrté, díky čemuž jsem
to už nemohl snést. Natáhl jsem se, stiskl zelené tla
ítko a přitáhl mobil k uchu bez jediného slova.
„Beare? Jsi to ty?″ Zeptal se ženský hlas. Doe.
„Jsem ráda, že jsi to zvedl. Nemusíš nic říkat, ale musíš přijít
domů. Něco se stalo,″ řekla s ustaraným hlasem, který se protrhl
skrz mou mlhu, jak jsem se rychle, až příliš rychle, posadil na
posteli a viděl hvězdičky.
„Nevím, kde za
ít. Je to..,″ zastavila se. Znělo to, jako kdyby zakrývala
sluchátko svou rukou.
„Jsi tak průbojný,″ řekla, ale ne mně. Na lince se ozval
rozruch, jako kdyby byl mobil někomu předán a já ihned věděl
komu, než jsem ho uslyšel něco říct.
„Donutím tě litovat tvé chytrácké pusy, až děti půjdou do
postele.″ Nepotřeboval jsem to teď slyšet. Bylo těžké snést tu
neustálou bolest hlavy, která bušila mezi mýma ušima.
„Jsi tam?″ Zeptal se King. Odpověděl jsem se zavrčením a
zvukem svého zapalovače, jak jsem si zapálil cigaretu. Kouř
otevřel mé plíce a poslal dostatek nikotinu do mého mozku, aby se
ta rezavá kolečka v mé hlavě začala znovu točit.
„Jsem tady,″ řekl jsem v případě, že neslyšel mé vrčení. Můj
hlas byl suchý a škrablavý. Natáhl jsem se pro lahev Jacka
Danielse, ale byla prázdná. Naklonil jsem se a otevřel svou pusu,
díky čemuž zbytky vytekly do mé pusy. Jedna, dva, tři, konec.
„Zníš jako zasraná sračka,″ řekl King.
„Taky tě zdravím,″ zazpíval jsem.
„Děje se tady něco důležitějšího, než zvuk tvého zasraného
hlasu a i tak moc, jak bych se o to za tebe postaral, tak nevím, kde
bych začal.″
„Co?″
„Gus byl tady.″ Sakra. Vyletěl jsem z postele a znovu byl až
příliš rychlý, protože jsem spadl na podlahu, díky čemuž mobil
sklouzl na koberec. Otočil jsem se na svá záda, popadl telefon a
znovu ho přitiskl k uchu. Alespoň jsem neztratil svůj kouř,
pomyslel jsem si, jak jsem se podíval na cigaretu visící z mých rtů.
„Co se to tam kurva děje?″ Zeptal se King. Podíval jsem se na
hodiny na nočním stolku.
„Nestarej se. Měl by ses bát o to, proč je bratr u tvých
zasraných dveří ve tři hodiny ráno.″ Klub šel po mně. I přesto, jak
moc chtěli sejmout Kinga, ti zabijáčtí civilisti přinesli až příliš
mnoho tepla, ale stále jsem nemohl pomyslet na jediný důvod, proč
tam Gus byl, kromě toho, že by sejmul mého přítele, aby se ke mně
dostal.
„Už tady není. Měl s sebou dívku.″
„Gus má holku? Je to divný sráč, ale dobře pro něj,″ řekl jsem.
„Ne, zmlkni a poslouchej..″
„Mám bolest hlavy velikosti zasraného Grand Canyonu, takže
dojdi k věci a řekni mi, co je tak zasraně důležité uprostřed noci, že
nestačilo poslat sms,″ řekl jsem. Strop nade mnou plesnivěl v
rozích a když jsem zavřel jedno oko, mohl jsem vidět skvrnu
výtrusů, které se rozrůstaly.
„Je jedna odpoledne,″ řekl King. „Akorát jsem ti poslal fotku.
Podívej se na ni,″ řekl King. Proklikal jsem se přes zprávy a pak
klikl na ikonu a když se objevila fotka, nasál jsem dech. Byla to
holka. Nahá, pohmožděná a zakrvácená. Její vlasy byly v divném
odstínu rudé a blonďaté. Možná i růžové? Nebo možná byla krev v
jejích vlasech.
„Dostal jsi to?″ Zeptal se King.
„Akorát se na to dívám, ale proč mi kurva posíláš fotku mrtvé
holky?″ Klikl jsem na reproduktor, abych mohl mluvit s Kingem i
se dívat na tu fotku. Vypadala povědomě. Její oči byly zavřené a
její šíleně zbarvené vlasy pokrývaly většinu její tváře.
„Nejsem Preppy. Netvrdne mi z takových sraček pták.″
„Není to mrtvá holka, kreténe. Je naživu, ale je tady a je
pomlácená.″
„Tak ji vezmi do zasrané nemocnice..,″ začal jsem, jak jsem
byl připraven ukončit konverzaci a podplatit jednu ze služek, aby
mi do obchodu zaběhla pro alkohol.
„Beare,″ zařval King. „Je tady, v garáži. Gus ji zachránil, než
ji mohl klub dodělat víc, než to šlo, ale slyšel tvého otce říkat, že ji
tady pro tebe nechá.″ Proč by to dělali? Nemusel jsem nad tím moc
přemýšlet. Jak jsem znal svého otce a to, jak jednal, tak jsem věděl,
že tady byl jen jeden důvod, proč zbil bezbranou holku. Vlastně
jich tady bylo pár. Ale byl tady jen jeden důvod, proč by ji zbil a
odhodil někde, kde věděl, že se to ke mně donese. Aby poslal
zprávu. Zatímco King mluvil, popadlo mě uvědomění, i když jsem
neslyšel, co říkal. Byly to růžové vlasy. Neviděl jsem je po
dlouhou dobu. Ne od doby..
„Podívej se na její zasranou ruku, kreténe,″ vyštěkl King, jak
mě přitáhl zpět do přítomnosti. Mohl jsem prakticky vidět skrz
mobil žílu v jeho krku, která vždy pulzovala, když byl naštvaný.
Použil jsem své prsty, abych to zaostřil na její ruku, díky čemuž se
můj dech zadrhl, když jsem uviděl, co svírala mezi svými prsty.
Prsten. Bastardský prsten lebky. Můj prsten.
„Jsem na cestě.″

6. kapitola
BEAR
 Otupělost, která ke mně byla dobrá přes těch posledních pár
měsíců, byla nahrazena se známým hněvem, který poháněl celý
můj život. Hněv, který mi dovoloval brát životy. Hněv, který mi
dovoloval nenávidět nepřátele, které jsem potkal. Nicméně tento
nový druh hněvu ve mně vřel jen díky jednomu muži a tím byl
Chop. Stále jsem byl opilý. Bylo těžké nebýt. Pokud jsem chtěl být
kompletně střízlivý, tak by trvalo měsíce, abych pročistil svůj
systém. Možná roky. Prolomené čáry dálnice se spletly v jeden
dlouhý pruh bílé a žluté, jak jsem šlapal na plyn, motor řval a
sténal. Červená linka tachometru pulzovala s váháním a výšila se,
jak jsem tlačil staré auto k jeho limitům. Dal jsem prsten té malé
holce jako zasraný vtip. Způsob, jakým ji utišit a donutit ji cítit se
dobře natolik, aby nezavolala policii. Nikdy jsem neočekával, že se
ukáže v klubu. Proč by potřebovala mou pomoc? Myslel jsem si,
že zapomněla na prsten a ten falešný příběh za tím. Mýlil jsem se
ale. Jen protože to byla ta stejná holka na fotce, kterou mi King
poslal, to neznamenalo, že to nebyla past, kterou vymyslel Chop,
aby mě dostal zpátky na Logan pláž. Můj otec byl kretén, ale byl
chytrý. Nešel by po mně na veřejnosti a se vším dohledem okolo
Kingova domu se ujistil, aby se držel co nejdál. Ale ta holka?
Mohla být klidně na jejich výplatní listině. Jen by mě mohla navést
do klidného místa bez dozoru, aby mě mohli Bastardi vzít zpět do
klubovny a pověsit mě uprostřed dvora, aby na mě mohli házet
plechovky, dokud bych nezačal páchnout.
Ale co když šla do klubu, protože potřebovala mou pomoc?
Potřebovala, abych splnil slib, který jsem nikdy neplánoval
dodržet. Na fotce svírala zatracený prsten, jako kdyby to pro ni
byla ta nejvzácnější věc. Cítil jsem ze spodku svého jádra zátah, ale
jako každá nechtěná emoce táhnoucí se skrz můj mozek jsem to
odstrčil. Můj stupidní vtip skončil na Kingově prahu. Plánem bylo
se dostat na Logan pláž a potichu uklidit nepořádek, který jsem
udělal. Pak bych poslal holku na její cestu a zamířil zpět. Každý
hrbol na cestě způsobil, že jsem se podíval nahoru do zrcátka.
Zadní okna byla potemněná a zbytečná jako mnich s 2.5 cm
ptákem. Má motorka byla přivázaná k autu s těžkými pásky, které
byly připojené k hákům na spodku. Mechanická stvůra byla
mrhána, když měla jet po silnici stejně jako já. Pronajal jsem si
auto pod falešným jménem ze starého dvora, který obchodoval jen
s papíry, žádnými počítači. Neskrýval jsem se před klubem. Nebyl
jsem zbabělec, ale nehodlal jsem zdůraznit svůj příjezd a ohrozit
Kingovu rodinu. Neskrýval jsem se, potřeboval jsem čas. Čas na
co? To jsem si nebyl jist. Přes těch posledních pár měsíců jedinou
věc, kterou jsem dokázal, bylo být v pustině s chlastem, trávou a
kundičkami a tak dlouho dokud jsem zvládal své obchody, jsem se
k tomu vracel. Můj otec nebyl pitomý, aby vzal náš boj do ulic, ale
byl pitomý natolik, aby mi poslal zprávu tím, že zbil holku, o které
věděl, že jsem jí slíbil, že ji ochráním. Před jakou dobou to bylo? 6,
7 let? Byl to jako jiný život. Ten, ve kterém jsem si byl jist svého
místa v klubu. Ten, kde jsem byl spokojený s tím být naivním
vojákem, jehož hlavní starostí byla kundička a párty. Byl jsem v
tom ponořen už od svých 12-ti. Odpaněn stejným způsobem jako
jiní kluci, kteří vyrůstali v klubu.
Starý člen, pro mě to byl můj otec, mě posadil uprostřed
místnosti plné napůl opilých a sjetých bratrů a napůl nahé děvky
dvakrát tak staré, která mi dávala smutnou výmluvu pro striptýz na
písničku Bon Joviho, ke kterému vzhlížel každý bratr. Ta děvka si
klekla a kouřila mě, než se posadila a otočila se ke mně zády.
Držela se opěradla pro podporu, když na mě dopadla a vzala mého
ptáka dovnitř své kundičky. Dav jásal a můj starý muž si potřásl
rukou s mužem Tankem, cinkl s lahví, vytáhl vršek svého nože a
pocákal mě i děvku svým pivem poté, co jsem se udělal za méně
než 20 sekund. Nejlepší den mého života. Dal bych cokoliv, abych
to mohl vrátit. Abych si byl nevědom té posrané sračky, díky které
jsem se obrátil proti svým bratrům a strhl si svou záplatu. Byl jsem
šťastný, že jsem byl jen mravencem v jeho kupě a dělal to, co
žádal. Můj život mimo klub vždy Chopa štval. Ten fakt, že jsem
měl blízko k civilistům, hlavně k Preppymu a Kingovi, mu nikdy
neseděl. Využil každé šance, aby mě varoval ohledně toho, abych
je nechal být a připomněl mi, kde měla má loajalita ležet a jak
outsideři působily problémy v našem světě. Nikdy jsem to tak
neviděl. King s Preppym byli klubu užiteční. Bastardi se na ně
spoléhali, když bylo pro nás něco až příliš veřejné a oni se
spoléhali na nás, když potřebovali něco uklidit. Přijali mé bratry a
otevřeli nám své domy a náš divoký styl paření. Chop dokonce
zašel tak daleko, že jim nabídl záplaty. Myslel jsem si, že to udělal
díky faktu, že nad nimi neměl žádnou moc. Samozřejmě, že
odmítli. King byl býkem, který běžel svým směrem a Preppy byl
divokým oslem, který běhal mezi býky bez žádného směru. Vyšel
jsem ze své cesty a ujal se příležitosti, abych ukázal Chopovi, že
má loajalita byla u něj. U klubu. Tiskl jsem spouště. Nořil jeho
problémy. Žil svůj život dle našeho kódu. Ale nikdy to nebylo
dostatečné.
Čím více mi vnucoval jeho nápad, abych opustil své přátele,
tím méně jsem to chtěl. Začal jsem trávit méně a méně nocí na
pozemku a více nocí v Kingově garáži. Pořádali jsme párty pro mé
bratry na jeho dvoře, kteří přijali Kinga a Preppyho nejenom jako
mé kamarády, ale i přátele klubu. Preppy zemřel v našem klubu
před několika měsíci, protože byl mezi mými bratry zrádce. Krysa.
Chopa víc zajímala krev na betonu než Preppyho smrt nebo zrádce.
A to mě udeřilo. Důvod, proč se Chop staral o mou loajalitu byl,
protože se musel starat. Když na to přišlo - život nebo smrt. Zbraň
držena na Chopa a na mé přátele. Musel jsem hrát Boha a vybrat si,
který život zachráním a já si vybral své přátele, jedinou rodinu,
kterou jsem měl. Myslel jsem si, že to už věděl dávno přede mnou.
Když odmítl Kingovi pomoct zachránit jeho holku, usnadnil mi to.
King nebo záplata. Nebylo to ani rozhodnutí, které to dělalo těžké.
King mi zachránil život v čase, kdy mně nepřišel zachránit ani
jeden Bastard, když mě Eli a jeho gang sráčů svázali a mučili.
Chop mluvil o loajalitě, ale nikdy neudělal zatracenou věc, aby si ji
zasloužil.
Cítil jsem se naze bez kůže své záplaty proti mé pokožce. A
ne dobrý druh nahoty. Ten druh studu. Chybělo mi to. Chyběl mi
můj klub. Chyběli mi mí bratři. Chybělo mi znát své místo na světě
a vědět, kým jsem byl, protože jak jsem jel zpět do bran pekla, tak
jsem neměl zasrané ponětí. Věděl jsem jen, že mi Chop nechyběl.
Možná jsem dal ze vtipu té malé holce svůj prsten, ale tohle už
nebyl vtip. Tohle byla zasraná válka.
7. kapitola
BEAR
Den, kdy jsem potkal Kinga, byl krvavý.
Ulomil jsem dva zuby a získal jizvu, která se táhla po mém
levém loktu. Dostali jsme se do bitky, ani nevím kvůli čemu.
Cokoliv, ohledně čeho se 14-ti letí kluci prali. 14-ti letí kluci, kteří
obchodovali s drogami, ukradenými auty, rozdělali je na části a
utíkali před zákonem. Vyměňovali jsme si úder za úderem, dokud
jsme nebyli krvaví a pomlácení a ani jeden z nás nemohl vidět skrz
škvíry našich oteklých, černých o
í. Preppy, nějaké vychrtlé děcko, které přišlo s Kingem, sedělo
na nějakém poleni a pořád přejížděl svými prsty přes záhyby na
jeho kalhotách. Vypadal nedojatě tou bitkou. Ve skutečnosti
vypadal znuděně.
„Už jste vy p*če skončili?″ Zeptal se Preppy s
povzdechnutím, jak poklesl svými rameny.
„Mlátíte se jako mrchy. Až se jeden z vás vzdá, tak se vsadím,
že je to protože si musíte vyměnit své zasrané tampony.″ Preppy
zatřásl svou hlavou a zakroutil svýma očima. King měl na mně
položenou svou váhu, ale já se překulil na svůj bok. Pokaždé, co
mě uvěznil, jsem se dostal z jeho sevření a doručil další úder do
jeho žeber. Vypadalo to, že to bude trvat několik hodin. Vrhali
jsme se nemilosrdně po sobě. Kutáleli se na mokré zemi a já se
snažil vyplivnout bahno, jakmile vtrhlo do mé pusy, abych mohl
popadnout dech. King narovnal svou paži a praštil svou rukou do
mé tváře, díky čemuž byla má hlava odtažena dozadu. Mým nosem
se protrhla bolest, která vibrovala proti mým lícním kostem. Krev
tekla z mých nosních dírek k mým rtům a zaplnila tak mou pusu s
příchutí mědi. Bylo to už potřetí, co jsem měl zlomený nos.
Zvukem se prodral hlasitý jekot. S Kingem jsme otočili své hlavy
směrem ke zvuku a uviděli Preppyho, který se díval na své bílé
triko v naprostém děsu. Jeho bledá tvář ještě víc zbledla.
„Co to kurva?″ Zapištěl, jak seskočil z polena, vytáhl jednu
kšandu ke svému loktu a odhalil bahno přímo nad svým
hrudníkem. Sotva jsem zaregistroval, že jsme s Kingem přestali
bojovat. Jeho ruce byly stále u mého krku a mé koleno bylo
přitisklé do jeho břicha. Preppy se podíval z místa na svém triku
zpět na nás. Jeho tváře zrudly a jeho pěsti se sevřely. Než jsem
mohl zaregistrovat, co se to s tím děckem dělo, tak se s řevem
vyřídil do vzduchu, kterému by mohl soupeřit zasraný zachránce a
přistál přímo mezi mnou a Kingem, dostal ze mě všechen vzduch a
poslal Kinga dozadu. Preppy se pak vrhl na nás se vším, co měl,
ale to děcko bylo stavěno jen z loktů a kolenou. Nebylo to moc.
„Vy sráči,″ zakřičel svým puberťáckým hlasem, jak se nám
snažil ublížit za to, že jsme mu zašpinili oblečení. S Kingem jsme
vybuchli smíchy a poté, co Preppy bojoval se vším co měl, si lehl
na svá záda a smál se s námi. Všichni tři jsme strávili zbytek dne
sjížděním se na vrchu vodojemu. Byla to noc, kdy Preppy nakreslil
na vodojem obrovského ptáka. Zjistil jsem ten den, že byl Preppy
zodpovědný za všechny ptáky, které byly nasprejované na stop
značkách a světlech po městě.
„Používám i speciální barvu. Ta sračka nikdy nesleze. I
přesto, že jsem pryč, tak má velká, černá a krásná péra jsou stále v
tomto sráčském městě.″
„Máš rád velká, černá péra?″ Zeptal jsem se, jak jsem ho
šťouchl do žeber.
 „Jen toho svého,″ řekl Preppy, jak popadl svého ptáka skrz
své kalhoty. King zakroutil svýma očima.
„Nejsi černý, kreténe.″
„Jsem od pasu dolů, sráči, viděl jsi někdy velikost mého
zasraného ptáka?″ Preppy se natáhl pro svůj pásek.
„Preppy, pokud znovu vytáhneš svého ptáka, tak tě přehodím
přes ten vodojem,″ varoval ho King.
„Tvá chyba,″ řekl, jak odtáhl svou ruku z pásku, poadil se
mezi mně a Kinga a naklonil se přes zábradlí, aby se podíval na
světla pod námi.
„Budeme vlastnit tohle zasrané město.″
Do výhledu se dostal vodojem Loganovy pláže. Kraj
namalovaného ptáka okolo písmena L byl stále viditelný, i když se
to město několikrát snažilo zakrýt levnou barvou. Pach slaného
vzduchu smíchaný s opalovacím kremém a rybami zaplnil ovzduší
skrz otevřené okno a s vůní domova přišla i vzpomínka..doufal
jsem, že město neinvestovalo do slušné barvy, protože bych v noci
vyšplhal navrch a obnovil Preppyho ptáka. Když jsem zajel na
dlouhou a špinavou příjezdovou cestu, která vedla ke Kingově
domu, tak mě popadl zvláštní pocit. Kdysi to byl domov. Teď to
bylo poslední místo, kde jsem chtěl být. V mém hrudníku
přetrvával pocit strachu a rostl s každým pohybem auta. Zbav se té
holky a co nejdřív vypadni. Třípatrový dům po mé pravici byl
hlavním domem, ale tam jsem nemířil. Minul jsem ohniště, díky
kterému se mi chtělo zvracet, ale vytřásl jsem tu myšlenku z hlavy
a vzpomněl si na čas, kdy byl Preppy tak sjetý, že všechny
přesvědčil, že mohl chodit přes pálivé uhlíky. Všichni jsme byli
pro. Ale jeho nohy? Druhý stupeň popálenin. King stál před jeho
nově postavenou garáží s jeho pažemi založenými u jeho hrudníku.
Byl muž pár slov a nikdy nepromluvil, než si to nepromyslel, což
byl opak jeho holky, která vždy řekla tu první věc, která jí přišla na
mysl. King byl vždy velkým sráčem, ale když byl minulý rok
propuštěn z vězení, byl ještě větší, jako kdyby přešel z toho, aby
byl něčí mrchou výměnou za to, že to dělal to velení. Jeho vlasy
byly krátké a tmavé a měl ještě tmavější pohled ve svých o
ích. Vypadal stejně, ale bylo na něm něco odlišného, i když
jsem nevěděl co. King zvedl kryt klíčového panelu na straně
garáže, který tam předtím nebyl a naťukal kód. Pravou stranu jeho
krku pokrývala gáza. Garáž se automaticky otevřela. King na mě
mávl a já vjel do tmavého místa. Jak se mé o
i přizpůsobily, byl jsem opatrný, abych nesrazil motorky a
auta v různých fázích opravy, které byly ukryty po několika
vrstvou prachu.
Vypnul jsem motor a vyšel ven.
„Máš něco jiného krom černých triček a tmavých riflí?″
Zeptal jsem se, jak jsem se snažil oživit náladu a vyhnout se
jakékoliv těžké konverzaci.
„To říká chlap, který nevlastní triko.″
„To mi lezlo na nervy,″ řekl jsem, jak jsem si přetáhl triko
přes svou hlavu a hodil ho zpět do auta. „O mnoho lepší.″ King
zakroutil svýma očima, ale já mohl vidět záchvěv úsměvu. Ne na
jeho rtech ale ve všem jiném. Těžko se ho četlo, ale nějak se mi to
podařilo. Trvalo mi to ale skoro 15 let.
„Garáž vypadá o mnoho lépe,″ řekl jsem, jak jsem šel za
Kingem. Hlavní garáž byla dvakrát tak velká, než ji Eli srovnal k
zemi.
„Dostal ses do bitky s upírem?″ Zeptal jsem se, jak jsem
ukázal na jeho krk.
„Nové tetování,″ řekl, jak otevřel dveře do stejného místa, kde
jsem kdysi přespával.
„Kdo ti to udělal?″ Zeptal jsem se. King udělal mnoho těch
mých a pohybovaly se od malého škrábance až k mému pravému
rukávu, což nebyl obraz, ale portrét příjezdové cesty během západu
slunce a motorku na vrchu mostu.
„Ray,″ řekl s úsměvem.
 „Do prdele. Nechal jsi svou mrchu, aby tě potetovala?″ Zeptal
jsem se, jak jsem se natáhl.
„Odpal. Znovu jí řekni mrcho a utopím tě v zasrané zátoce.″
Vešli jsme do bytu, ale nevypadalo to jako provizorní oblast jako
předtím. Byl to žijící prostor. Výzdoba Plážových bastardů, které
jsem přišpendlil ke zdi, byla pryč a ty zdi byly teď holé. Ve
vzduchu přetrvával pach čerstvé barvy. Obývací pokoj byl zaplněn
gaučem a televizí. Po mé levici byla malá kuchyň. A kromě studia,
které jsem měl předtím, tahle oblast měla dveře navíc, které asi
vedly do ložnice. Dveře se otevřely a Doe vyšla ven a usmála se.
„Beare,″ řekla s lesknoucíma se očima. Její blonďaté vlasy
byly delší, než jsem si pamatoval.
„Doe,″ řekl jsem nejist, jak ji uvítat. Bylo to trapný. Byla
jediná holka, o které jsem si myslel, že by mohla být moje. Nebylo
to tak, že bych byl do ní zamilovaný, byla ale jediná, o které jsem
zvažoval, že s ní zvážím víc času než čas na to, než se udělám. Pro
mě? To bylo dost. Doe vypadala jako Doe, ale taky jinak. Nemohl
jsem sice pobrat Kingovu změnu, ale Doe byla o mnoho snažší.
Měla na sobě zbarvené šortky, černé triko a žabky. Ale vršek byl
okolo prostředku volnější, než jsem byl na to zvyklý a zvedal se,
jak ke mně šla. Když mě objala, nemohl jsem si pomoct a podíval
se do jejího výstřihu. Rozhodně předtím nenosila něco s výstřihem.
„Říkej jí Ray,″ řekl King. Byl jsem idiot. Slyšel jsem Kinga,
jak jí tak říká, ale nezaregistroval to.
„Ray,″ opravil jsem se. Nebyl jsem tak vnímavý jako King,
když mě nachytal, jak na ni zírám.
„Přestaň zírat na její zasraná prsa,″ zavrčel King, díky čemuž
se Ray usmála. Držel jsem ji o trochu déle a když se snažila
odtáhnout, pleskla mě hravě po rameni a usmála se, než jsem ji
konečně pustil. Chyběl mi její hlas a smích. Bylo milé i to, jak na
mě King vrčel. Bylo to normální.
 „Nechala sis zvětšit svá prsa, krásko?″ Zeptal jsem se, abych
naštval Kinga, i když jsem věděl, že nebyly falešné díky tomu, jaký
byly proti mému hrudníku, když mě objala.
„Protože ti můžu říct, že byly vždy zasraně fantastický.″
„Beare,″ varoval mě King a já uvažoval, jak daleko bych mohl
zajít, dokud by nevytáhl svou zbraň.
„No tak, Beare, opravdu nevíš proč?″ Zeptala se, jak naklonila
svou hlavu do strany. King zatáhl za její paži a přitáhl si ji ke
svému hrudníku. Můj hrudník se upevnil. Podíval jsem se znovu na
Ray a měla pravdu, byly jemné, ale i tak vypadaly, jako kdyby
měly explodovat z jejího trika. Zbytek ní byl taky zakulacenější a
její stehna byla trochu silnější. I její tvář se zaplnila. A jo, její
zadek byl větší, ale sexy. 7 kilo na ní nevypadalo dobře, ale skvěle.
„Nepamatuješ si to?″ Zeptala se, jak si překřížila své paže přes
svůj hrudník, díky čemuž se její prsa vystrčila navrch ještě víc.
King se natáhl a roztáhl je a tehdy jsem si toho všiml skrz látku
jejího trika. Lehce zakulacené břicho. Jako kdyby nedávno..
„Kurva, jsem to ale sračka,″ přiznal jsem, jak jsem si
uvědomil to, na co jsem zapomněl.
„Gratuluju, lidi,″ řekl jsem, jak jsem Ray objal a byl obdařen
dalším zavrčením od Kinga. Teď mě můj hrudník bolel z nového
důvodu. Mí přátelé, bližší než jakákoliv rodina, čekali dítě, zatímco
jsem byl pryč a já si ani nepamatoval, že Ray byla těhotná. Z druhé
místnosti se ozval křik a pak se zastavil.
„Dělá to každých pár minut od doby, co ji sem Gus přivedl,″
řekla Ray, jak se odtáhla od Kinga. „Sally, která vede jeden z babi
kovských domů je sestra v důchodu, takže ji očistila a
obvázala nejlépe jak jí to dovolila, ale pokaždé co se snažila sundat
její šortky, aby se podívala na její zranění, ta holka kopala a
křičela. Ať se stalo cokoliv, tak to bylo brutální.″ King se na mě
podíval a já věděl, na co myslel. Byl jediný, kdo věděl, co mi Eli a
jeho skupina sráčů udělala a prohledával mou tvář skrz nějakou
reakci. Nebyl jsem trouba. Nebyl jsem nějaká kočka, jejíž
panenství bylo ukradeno. Bylo to mučení. Zabili jsme každého
toho sráče? Jo.
„Je milé, že jste si ji vzali k sobě, ale pomysleli jste někdy na
to, že by mohla být na jejich výplatní listině? Že není oběť, ale že
chce jen získat informace?″
„Jo napadlo. Neříkej nic takového okolo ní. Ale něco ti
povím. Pokud její zmlácení bylo jen pro představení, tak je to
velmi působivý,″ řekl King.
„Měl bys tam jít a podívat se na ni. Pokud se začne třást, tak
Sally říkala, abychom jí dali do teplé sprchy,″ řekla Ray.
„Kurva,″ řekl jsem, jak jsem prošel svými vlasy. „Co když je
to skutečný? Co jí to kurva udělali?″
„Ray s ní byla celou noc a buď spala nebo křičela, ale neřekla
nic o tom, co se stalo,″ řekl King.
„Je to zasrané dítě,″ zaječel jsem. „Nemyslíš si, že by..″
Odpověděl jsem si na svou vlastní otázku. „Jo udělal. A nejenom
on.″ Přešel jsem ke gauči a posadil se, jak se můj žaludek obracel,
když jsem pomyslel na Chopa, jak znásilňuje tu malou holku a pak
to nechá udělat ty zvrácené sráče.
„Jak dostala tvůj prsten?″ Zeptal se King.
„Byl jsem pitomé děcko a dal jí to, protože nezavolala poldy,
když na ni Skid mířil zbraní na benzínce. Nikdy jsem nečekal, že ji
znovu uvidím. Řekl jsem jí příběh. Lež. Řekl jsem jí, že kdyby
někdy něco potřebovala, ať mě vyhledá a dá mi prsten a já udělám
to, o co mě požádá. Myslel jsem si, že na to zapomene.″
„Měl bys tam jít a podívat se na ni,″ řekla Ray. „Pokud tě
opravdu chtěla vyhledat skrz pomoc a vidět tě, tak to, že jsi tady,
by mohlo pomoct.″
„Proč?″ Zeptal jsem se. „Nezná mě. Neviděl jsem ji od doby,
co jsem jí dal ten prsten.″ Vyřítil jsem se z gauče. „Chop mi chtěl
poslat zprávu tím, že zmlátil a možná znásilnil tu malou holkou.
Proklouznu zpět do klubovny a podříznu krk svého otce a pak
znovu odjedu. Tahle sračka by neměla být u tvého prahu.
Nedovolím, aby se to znovu stalo. Dám ji do dodávky a vyhodím ji
v nemocnici. Oba budeme do rána pryč.″
„Nemyslíš si, že když ji vezmeš do nemocnice, tak riskuješ že
zničíš cokoliv, na co tě potřebovala?″ Zeptala se Ray.
„Nikdy jsem si nemyslel, že bych tě slyšel navrhnout
nemocnici,″ řekl King.
„Byla to lež. Vtip. Byl jsem zasrané děcko.″ Sklonil jsem
svou hlavu do svých rukou. A teď jsi zasraný sráč táhnoucí se k
třicítce, řekl Preppy.
„Běž dovnitř a řekni mi, zda ta holka vypadá jako zasraný
vtip.″
„Postarám se o to. Už nejsem Bastard. Nebojím se nemocnic
nebo toho, že by mě chytili. Navíc pokud je zasraná krysa, tak co
na tom záleží? Stejně ji někde vyhodím.″
„Kde?″ Zeptala se Ray.
„Kdekoliv,″ řekl jsem.
„To bolí,″ řekla Ray, jak se odtáhla od Kinga.
„Nemůžeš utíkat navždy, chlape,″ řekl King.
„Neutíkám před těmi sráči,″ zařval jsem. Rayiny oči se
podívaly k zavřeným dveřím, díky čemuž jsem sklonil svůj hlas.
Ne, ale utíkáš před sám sebou.
„Musím zkontrolovat dítě,″ řekla Ray, jak přistoupila ke
dveřím a zvedla něco jako vysílačku na její cestě.
„Dětský monitor,″ řekla, jak ho zvedla s pevným úsměvem na
tváři. Poslední věc, kterou jsem chtěl, jí bylo ublížit, ale nevěděl
jsem, jak to napravit. Jen jsem potřeboval odejít. Být sám. Vyřešit
svůj zasraný život. Proč to nechápali?
„Jak se dítě jmenuje?″ Zavolal jsem na ni, ale už bylo pozdě.
Ray už byla pryč. King zvedl gázu ze strany svého krku a odhalil
nové tetování, kde bylo šedým a černým písmem napsáno NICOLE
GRACE.
„Pojmenoval jsi své dítě po té děvce, která střelila tvou
holku?″ Zeptal jsem se.
 „Bylo tam toho víc a ty to víš. Navíc, Nicole Grace je o
mnoho lepší než to, jak ji Sammy s Max pojmenovali.″
„Jak?″
„Palačinkové dítě,″ řekl King, jak zakroutil svýma očima a
usmál se.
„Možná o trochu lepší. Ale ty vole, chlape. Ray to udělala? Je
to zasraně dobrá práce.″ King si odtrhl zbytek gázy a vyhodil to do
nejbližšího koše.
„Jo je. Lepší se každým dnem. Měl bys vidět to, co maluje.″
„Jak se jmenuje?″ Zeptal se King, jak trhl svou hlavou k
zavřeným dveřím.
„Thia,″ řekl jsem. „Její matka ji říká Cindy, ale ona to
nesnáší,″ řekl jsem, jak jsem si vzpomněl na její slova před
několika lety. „Pokud je to Chopova past a ona je za tím, tak mi
věř, že mi je jedno, kolik jí je. Pošlu ji zpět do klubovny v
zatraceném pytli.″
„Souhlasím,″ řekl King. „Jak dlouho to bylo, co jsi jí
naposledy viděl?″
„6 let, možná 7?″ Řekl jsem, jak jsem se poškrábal pod
nosem. „Proč?″
„Protože ta holka tam..je mladá. Ale není to děcko.″ Jak
poslední slovo opustilo jeho pusu, další křik se prodral vzduchem.
„Seženu Ray,″ řekl King.
„Ne, nech ji u dítěte. Půjdu dovnitř. Měl bych vyřešit, co se to
kurva děje.″ King přikývl, ale zastavil se a prohledal mou tvář skrz
něco, o čem jsem věděl, že už tam nebylo.
„Jsi si jist, že jsi v pohodě, chlape?″
„Jo, jsem. Jdi se prospat,″ řekl jsem, jak jsem ho odmávl.
King odešel, ale pak se ještě otočil.
„Promysli si ten plán ohledně podříznutí krku svého otce.
Promluvíme si o tom ráno. Ať už budeš potřebovat cokoliv, tak
jsem pro.″ Tehdy jsem si uvědomil, co bylo na Kingovi jiné. Hněv.
Hněv, který utápěl před tím, než Ray přijela, byl pryč. Proto
vypadal odlišně. Klidně. Zasraně mě to děsilo.
8. kapitola
BEAR
Co se to se mnou kurva děje? Možná to bylo tou zasranou
trávou nebo pícháním, ale za
ínal jsem zpochybňovat svůj zdravý rozum. Ta fotka dívky,
kterou mi King poslal, byla rozmazaná a já nemohl vidět její tvář,
ale věděl jsem, že to byla ta stejná dívka z benzínky s těmi divnými
růžovými vlasy. Thia. Jmenovala se Thia. Myslel jsem si, že jsem
věděl, co očekávat, jak vejdu do místnosti. Mýlil jsem se ale.
Thiiny dlouhé vlasy byly rozprostřené na polštáři a nebyly tak
růžové, jak jsem si pamatoval, ale víc blonďaté se záchvěvem
červené. Její pokožka byla bledá až na tmavou modřinu na straně
jejího rtu a stehu zakrývající řezanec na straně jejího oka, který byl
každou sekundou tmavší. Kruhy pod jejíma očima byly tmavě
fialové. Byla pěkně zmlácená. Taky byla zasraně krásná. Byl jsem
z ní tak unešen, že jsem si myslel, že vůbec nebyla v bezvědomí,
ale že mě pleskla po hlavě. Když se její rty rozdělily, aby nasála
dech, prohnula svá záda a vystrčila svá prsa proti tenké přikrývce,
než znovu zkolabovala. Můj zasraný pták se probral k životu.
„Zasraně špatné načasování, kreténe,″ zamumlal jsem si pro
sebe. Ať už to byla past nebo ne, někdo, pravděpodobně můj otec,
ji pěkně dodělal. Vidět ji ve skutečnosti bylo jiné než na fotce.
Díky tomu, že jsem byl ve stejné místnosti jako ona a sledoval ji,
jak zápasila ve spánku, se hněv k mému otci navyšoval. Žíly v
mém krku se napnuly, jak jsem sevřel své pěsti. Nezabiju Chopa.
Vykuchám toho sráče. Thia sebou divoce mlátila, její paže a nohy
byly ochablé a zbytečné, jak se válela ze strany na stranu. Její pusa
se otevřela a zavřela, její nos se svraštil a její obo
í se stáhlo, jako kdyby měla ve svém snu s někým nějakou
rozpolcenou konverzaci. Znovu sebou mlátila a tentokrát odkopla
přkrývku. Nasál jsem dech. Neměla na sobě triko ani podprsenku a
její prsa byla velká, zakulacená a perfektní. Můj pták nedostal mou
zprávu o tom, aby si dal pohov, protože se znovu zkroutil v mých
kalhotech, jak se všechna krev z mého mozku vehnala k mému
ptákovi, dokud se nenapínal bolestivě proti mému zipu. Thia se
převalila na bok, takže mi čelila a já byl schopen mít lepší výhled
na její růžové bradavky. Na jejím levém prsu bylo znamínko, a
když jsem se naklonil blíž, tak jsem viděl rudě. Zuby. Zasraný
kousanec na její zasrané bradavce. Stál jsem nad Thiou, jak se ve
mně míchala nenávist, vztek a chtíč. Dodal jsem useknutí hlavy do
svého listu věcí, které Chopovi udělám a možná i spálím jeho
zasrané bradavky. Na druhou stranu, pokud ta mrcha pracovala pro
Chopa, tak bude ostuda dokončit to, co začal na jejím perfektním
těle.
Přešel jsem přes místnost, křupl svými klouby a nadechl se.
Pokud bylo tohle Kingovo staré místo, tak jsem už pravděpodobně
udělal díru v zasrané zdi a náhle si přál, aby ta stará garáž, která
byla kdysi pokryta plakáty Johnyho Cashe a Plážovými bastardy,
nebyla nahrazena novou, čerstvou, bílou barvou. Thia se náhle
posadila a její oči se otevřely a odhalily kulatou a smaragdově
zelenou barvu.
„Beare,″ zašeptala, jak se na mě podívala. Její jedna ruka
vyletěla k jejímu hrudníku, aby popadla můj prsten lebky, který
pohuboval na řetízku mezi jejími prsy. Otevřel jsem svou pusu, ale
neměl šanci nic říct, protože se její oči zakroutily a ona se začala
svíjet.
9. kapitola
THIA
Teplo. Byla jsem omotána ve svazku tepla a pohodlí, kterého
jsem se nikdy nechtěla zbavit.
„Jsi mrtvá, zlato?″ Narušil to ticho hluboký hlas, jak mě volal
z temnoty. Teplá voda narazila na mou pokožku. Seděla jsem na
kluzkém povrchu vany, zatímco mě silné pažy táhly proti širokému
a tvrdému hrudníku. Něco velkého a tvrdého naráželo do mých
zad, díky čemuž jsem otevřela své oči. Do mých žil vplula panika,
jako kdybych byla střelena do srdce. Posadila jsem se, otočila se a
zírala přímo do modré tůňky, díky které jsem měla husí kůži a
měla v krku hrudku. Nemohlo to být. Myslela jsem si, že jsem
utekla. Chop.
„Ne,″ zakřičela jsem, jak jsem se odtáhla a snažila se
přetáhnout svou nohu přes okraj, ale podařilo se mi ji zvednout jen
natolik, abych narazila svým kolenem přímo do strany vany. Silné
ruce se okolo mě omotaly a zatáhly mě dolů. Nemohla jsem
dýchat. Tohle se nedělo. Ale dělo. Nemohla jsem zasraně dýchat.
„Podívej se na mě,″ nařídil hlas a když jsem
nespolupracovala, držel svou jednu ruku na mých ramenech a
použil tu druhou, aby k sobě otočil mou bradu. Bojovala jsem proti
němu s každým kouskem síly, ale nestačilo to. Byla jsem unavená
a slabá. Svaly v mém krku se vzdaly a já byla donucena se podívat
do očí mého věznitele. V jasných očích přede mnou byla tvrdost,
hněv a násilí. Mělo to co dělat s mým vyčerpáním, nicméně tam
nebyla nenávist, ani zloba. Nebyl to on. Nebyl to Chop. Přece
jenom jsem utekla. Ale kam?
„Beare?″ Zeptala jsem se. I přes to, že jsem byla obklopena
vodou, můj krk byl suchý a škrablavý a má slova vyšla, jako
kdybych několik měsíců vdechovala písek.
„Jakto že jsi tady?″
„Ne, prvně mi odpovíš na mé otázky,″ řekl Bear, jak se na mě
podíval, jako kdyby mě předtím nikdy neviděl.
„Neboj se o to, kde jsi nebo jak jsem tady. Musíš se spíš
obávat o to, jak mi vysvětlíš, proč jsi tady a kdo tě poslal.″ Po jeho
tváři tekly kapky vody, které dopadaly na jeho vousy, které byly
delší, než jsem si pamatovala. Bear odtáhl několik mokrých vlasů
ze svého čela. Odtrhla jsem se od jeho doteku, jak bylo mé tělo
stále v módu paniky. Vzpomněla jsem si na to dloubání do mých
zad a podívala se dolů, kde byly jeho rifle vyboulené. Bearovy oči
se podívaly stejným směrem.
 „Nemůžu si pomoct. Můj pták jen ví, že jsem tady s někým,
kdo má kundičku.″ Zvedla jsem své ruce, abych zakryla svá nahá
prsa, jak jsem si byla vědoma své nahoty, ale naštěstí jsem měla
stále na sobě své šortky. Mé svaly byly jako guma, která tála v
teple slunce jako pneumatika uprostřed dálnice. Použitá, teplá,
zbytečná a rozbitá. Bear chtěl vědět, proč jsem tady. Proč jsem
tady byla? Než jsem šla do klubovny, tak se něco stalo. Ještě před
Chopem. Ale můj mozek byl mlhou a já nemohla vidět obrazy dne,
které byly mimo dosah.
„Nechápu,″ řekla jsem. Tentokrát, když promluvil, tak jsem
ucítila zatáhnutí u rohu svého rtu. Dotkla jsem se toho místa svými
prsty a našla strup z čerstvé rány.
„Nepamatuješ si, jak jsi šla do klubovny?″ Zeptal se Bear, jak
zvedl své obočí. Nevěděla jsem, kdo ten muž sedící přede mnou
byl, protože tam nebyl žádný šarm ani pohodovost, která z něj
vyzařovala před sedmi lety. Tento muž byl prázdnou verzí jeho
mladšího já. Zavřela jsem své oči a sklonila své čelo ke svým
kolenům.
„Pamatuju si, jak jsem jela na kole. Pamatuju si déšť.
Pamatuju si, jak jsem šla k bráně. Prospekt jménem..Pick? Peck?
Ne, Pecker mě pustil dovnitř.″
„Nikdy se mi ten sráč nelíbil,″ řekl Bear. Proč jsem šla do
klubvony? Mysli, Thio, mysli. Proč jsi teď s Bearem? Obrazy, ke
kterým jsem se natahovala, se začaly mihnout v mé mysli jako
polaroidové fotky, které byly vhozeny do kupy. Každá obsahovala
záblesk vzpomínky. Má matka sedící v křesle v Jesseho starém
pokoji. Zbraň v její ruce. Otcovo tělo bez života. Zbraň v mé ruce.
Mačina krev proti straně domu. Zalapala jsem, když se obrazy
začaly čím dál tím víc hromadit a zaplňovaly můj mozek s fotkami
toho, co jsem nechtěla nikdy znovu vidět. Nemohlo to být
skutečný. Měla jsem být mrtvá. Matka měla pravdu. Půjdu do
pekla. Protože tak jsem se cítila. Můj žaludek se zvedl. V mém rku
se objevila hrudka. Zakryla jsem si svou pusu.
 „Hej, jsi tam? Vrať se,″ řekl Bear, ale zněl daleko, jak se
obrazy stále mihly mým mozkem. „Potok krve. Tolik krve.″ Bear
popadl má ramena a začal se mnou třást.
„Čí krev? O čem to kurva mluvíš?″
„Zabila jsem svou matku,″ řekla jsem, jak jsem se naklonila
přes stranu vany v čase, kdy jsem vyzvracela do záchodu to málo,
co mi zbylo v žaludku.
„Proto jsem přišla za tebou.″ Utřela jsem si svou pusu a
rozdrápala strup na svém rtu, díky čemuž mou pokožku pokryla
čerstvá krev a zvratky.
„Zabila jsem ji.″ Bear vypl kohoutek, naklonil se přese mě a
popadl svůj mobil.
„Kde?″ Zeptal se, jak stiskl tlačítko na mobilu. Obrazovka se
rozzářila, než Bear přitáhl svůj mobil k uchu.
„Sakra, holka. Kde?″
„Kde co?″ Zeptala jsem se.
„Kde? Kde je tělo tvé matky? Kde je teď?″ Zeptal se
naštvaně, jak mě posunul, aby mohl vstát. Matčino tělo.
„Je..,″ řekla jsem, jak jsem se snažila popadnout svůj dech
natolik, aby mi znovu nebylo špatně.
„Doma. V Jessepu.″ Bez teplé vody proti mé pokožce jsem se
začala třást. Pokožka na mých prstech bolela.
„Ray, je tam King?″ Vyštěkl do mobilu. „Řekni mu, aby sem
došel.″ Bear stiskl tlačítko a hodil mobil na pult. Pak se postavil,
zvedl mě za má ramena, jak přešel přes kraj vany na kachličky,
zavřel víko toalety a posadil mě na něj, jak sundal ručník z věšáků
a hodil mi ho, než jsem se do něj omotala.
„Tvé rifle jsou mokré,″ řekla jsem, jak jsem zírala na
prosáklinu skrz tmavé rifle na Bearových bocích, které byly níž než
byly obvykle díky váze vody. Na jeho pažích, ani hrudníku nebylo
místo, které by nebylo pokryto tetováním, které bylo zbarvené
proti jeho svalnaté pokožce
 „Sestra říkala, že tě máme dát do teplé vody, kdybys
vyšilovala, což jsem i udělal,″ řekl. „Nepomyslel jsem na to, co
mám na sobě.″ Bear se naklonil, aby mě zvedl, ale já ho odmítla a
uvolnila svou paži z ručníku, abych zakryla svá prsa.
„Můžu chodit,″ ujistila jsem ho. Postavila jsem se a držela se
raději pultu.
„Zvládnu to,″ řekla jsem znovu, ale tentokrát jsem se snažila
přesvědčit sama sebe, když se má kolena podlomila.
„Jen potřebuju pár sekund.″ Bear zavrčel, sklonil se a přetáhl
mou paži přes své rameno.
„Říkala jsem, že to zvládnu,″ zaječela jsem, ale nepomohlo to.
„Zasraná, tvrdohlavá mrcha,″ zamumlal Bear, jak mě vtáhl do
malé ložnice, posadil mě na kraj matrace a šel zpět do koupelny.
Dveře se otevřely a objevil se muž se staženým obočím, který byl
určitě King, se kterým Bear volal. Krátké, tmavé vlasy a tmavé
triko se napínalo proti jeho svalnatému hrudníku. Byl to obvroský
muž. Alespoň 182 cm, i když Bear byl stejně vysoký nebo možná i
vyšší. Natáhl se a popadl kliku dveří, díky čemuž se jeho svaly
natáhly, jak vešel dovnitř. Také byl pokryt tetováním, ale Bear byl
zakryt celý a tenhle chlap měl stále místa na pokožce, která nic
nepokrývala. Okolo jeho předloktí byly omotané kožené náramky.
Pustil kliku a založil si své paže okolo svého hrudníku, díky čemuž
odhalil přezku. Tehdy jsem si uvědomila, že to nebyly náramky ale
pásky. Jeho pokožka byla tmavá a jeho oči měly zeelnou barvu.
Nepodíval se na mě ani jednou.
„Co potřebuješ?″ Zeptal se Beara, jak vyšel z koupelny stále
bez trika, a jak si akorát zapínal suchý pár riflí a upravil si své
vlhké vlasy.
„Musíme jít do Jessepu. Potřebuju, abys mi s něčím pomohl.
Beru dodávku,″ řekl Bear, jak prošel okolo Kinga, vyšel z
místnosti a pak se znovu objevil.
„Úklid?″ Zeptal se King. „Proto je tady?″ Naklonil svou bradu
mým směrem, což bylo jediné uznání mé přítomnosti. Úklid? Co je
úklid? Každý instinkt v mém těle mi říkal, abych ho vyhledala, ale
moc jsem nepromyslela to, co jsem od něj žádala. Pravděpodobně
protože jsem nevěděla.
„Zdá se,″ řekl Bear, jak se prohrabal taškou na podlaze a
nasadil si pár černých ponožek. Pak strčil své nohy do páru
černých bot a otočil se ke mně.
„Jaká je adresa farmy?″
„Na čísle nezáleží. Je to Andrewsova farma na Adrewsově
ulici.″ Jako hodně hájí v Jessepu, které tam byly tak dlouho jako ta
naše, byly silnice obvykle pojmenovány po farmách.
„Je to jediná háj na ulici. Schránka na konci. Malý, bílý dům.
Krev,″ řekla jsem a stále doufala, že to byla noční můra a že jsem
nedávala motorkáři adresu, aby uklidil tělo mé matky.
„Před jakou dobou?″ Zeptal se King, než se ke mně Bear
otočil.
„Nejsem si jista,″ řekla jsem, protože jsem nevěděla, jak
dlouho jsem byla v klubovně nebo kdy jsem sem přišla.
„Byl to pátek po mé směně v práci. Okolo šesté večer, možná
sedmé?″ Poškrábala jsem se na nose, jak jsem si snažila
vzpomenout.
„Myslím..,″ dodala jsem, jak jsem si snažila vzpomenout, kdy
se můj život navždy změnil.
„Je uvnitř nebo venku?″ Zeptal se Bear, díky čemuž jsem si
hned vzpomněla způsob, jakým bylo její tělo pokleslé proti straně
domu, díky čemuž se můj krk stáhl.
„Venku,″ řekla jsem, jak jsem si vzpomněla na moment, když
jsem přesvědčila svou matku, aby si se mnou vyměnila zbraně.
„Musíme se tam dostat, než ten pach..,″ začal Bear, díky
čemuž se můj žaludek znovu zvedl. King přikývl.
„Mám to, co potřebuješ, v garáži. Kolik?″ Zeptal se, ale
tentokrát se ke mně Bear neotočil.
„Jednu.″
 „Ne,″ řekla jsem, jak se v mých očích objevily slzy. Oba se na
mě podívali se zmatenými výrazy.
„Ne,″ zopakovala jsem, jak se má hlava třásla. „Dvě. Jsou tam
dvě,″ řekla jsem, jak jsem držela dva své prsty, zatímco jsem zírala
na strop.
„Nachystám to,″ řekl King, než zmizel. „Sejdeme se v garáži.″
Bear si přede mě klekl, zatímco slzy tekly po straně mé tváře a jak
se můj pohled odvrátil od stropu na naštvané oči osoby, o které
jsem si myslela, že by mohl být mým zachráncem.
„Tohle je tvé jediné varování, zlato. Pokud zjistím, že nějak
pracuješ s klubem, že jsi na jejich výplatní listině..″ Jeho oči
ztmavly a já se snažila podívat pryč, ale on popadl můj krk a
naklonil se, že se špička jeho nosa dotýkala té mé. Jeho dech se
mihl proti mým rtům, než promluvil.
„Pokud je to nějaká zasraná past, tak bys měla věřit, že to co ti
můj otec udělal v klubu, bude jako kdybys oloupala své zasrané
koleno ve srovnání s tím, co ti udělám.″
10. kapitola
BEAR
S Kingem jsme naplnili dodávku plachtou, různými typy pilek
- obě elektrické a manuální, vrtačkou a dostatkem čistících
prostředků, abychom mohli začít s úklízecí službou.
„Myslíš si, že šel Gus zpět do klubovny?″ Zeptal se King.
„Pravděpodobně. Pokud by zmizel na příliš dlouho, tak by
zjistili, že byl ten, kdo vzal tu holku. Chop byl vždy paranoidní
ohledně krys,″ usmál jsem se. „Ten sráč má teď pravděpodobně
infarkt ohledně toho, jak se snaží vyřešit, co se to stalo.″
„Neudělal to v utajení. Ten sráč řekl, že odpálil bombu jako
rozptýlení, aby se dostal k té holce,″ řekl King.
„Šílený je, že ten sráč měl bombu. Pravděpodobně jich má
plno ve svém pokoji. Vždy byl divný. Jednou když jsem byl ve
sprše a když jsem odtáhl závěs, tak tam jen stál a zíral. Vyděsil
mě.″
 „Děsivý sráč,″ řekl King.
„Jo, ale má své výhody. Je loajální, což se nedá říct tyto dny o
hodně lidech.″ S Kingem jsme popadli dveře dodávky a zabouchly
je.
„To, co jsi pro něj udělal, si zasloužilo loajalitu.″
„Zachránil jsem jeho život. Ten sráč to měl dostat do hlavy,″
řekl jsem.
„Od koho?″
„Mně. Gus se skoro nestal prospektem, protože se skoro
nedožil svých 16. narozenin. Nachytal jsem ho, jak zíral do okna
skladiště, kde mě sledoval, jak jsem zpochybňoval jednoho z
našich rivalů. To děcko bylo mrtvé. Až na to, že když už jsem měl
stisknout poušť, abych ho sejmul, tak ten sráč ani nemrkl. Pak se
mě zeptal, jestli bylo dobré vykuchat chlapa a pak zkritizoval mou
volbu nože, kterou jsem použil na chlapa před ním. Rozhodl jsem
se, že byl užitečnější jako Bastard než mrtvý. Další den se stal
prospektem. Ten malý sráč se stal nejlepším zpovídačem klubu.
Koupil jsem mu celou výbavu nožů, když byl zapojen. Díval se na
nože a já nevěděl, zda bude brečet nebo přijde ke mně. Možná
obojí.″
„Jsem připraven. Tak pojďme,″ řekl King.
„Ne, chlape. Není potřeba, aby ses vystavil risku skrz tu
sračku. Půjdu tam, zneškodním tu kravinu a dostanu tu zasranou
holku z tvého domu. Čím dřív to udělám, tím dřív zas budu na
cestě.″
„Naser si. Pojedu s tebou.″ King ukázal ke dveřím bytu. „Víš,
že můžeš zůstat, že? Byt je tvůj. Vždy byl. Smýšlel jsem o tm, že
bych to s tebou přebudoval. Také jsem vybudoval i něco jiného.
Tak trochu rozpadlou budovu na ostrůvku.″
„Rozpadlou? Jako nějaký kryt?″ Zeptal jsem se. Zadní
ostrůvek byl akrem půdy, která se prolínala do břehu na druhé
straně zátoky. Pokud byste se podívali skrz vopdu z Kingova
pozemku, tak jste nemohli ani poznat, že to byl ostrůvek. Když se
sem King s Prepem poprvé nastěhovali, tak ani nevěděl, že tam
byl, dokud jsme nejeli po něm na loďce.
„Něco takového. Ukážu ti to pak,″ řekl King. Zatřásl jsem
svou hlavou.
„Nebudu tady tak dlouho. Jen bych ohrozil tvou rodinu. Máš
teď děti chlape. Nebyl bych schopen se sebou žít, kdyby se jim
něco stalo.″ Jako se něco stalo Preppymu. To nebyla tvá chyba,
kreténe. Byla to moje. Nemohl jsem se vyhnout té kulce. Chápeš,
co jsem tehdy udělal? Bože jsem směšný.
„Myslíš si, že jsem pitomý? Nejsem. Vím, že klub už nezabíjí
civilisty,″ řekl King. „Navíc jsme tady zakryti, jako by už nebyl
žádný zítřek. Vidíš?″ Zeptal se King, jak ukázal k vysokému rohu
garáže, kde blikalo červené světlo.
„Mám tady kamery. Všechno je napojeno na můj mobil. Taky
jsem dal místnímu šerifovi polovinu z babičkovského operace a
všechnu trávu, kterou můžou vykouřit, díky čemuž na nás teď
dohlíží. Klub měl pár dohod jižně, takže přestali podplácet zákon.
Takže tady můžeš zůstat. Nikdo nepřijde k našim dveřím.″ Ztuhl
jsem, když jsem si vzpomněl na to, když to Eli udělal. Nepřišel jen
ke dveřím. Zboural své vlastní dveře i polovinu Kingovy garáže.
King si musel všimnout mé reakce.
„Nikdy,″ řekl. Nenáviděl jsem ten způsob, jakým se na mě
díval, jako kdyby se mě chtěl zeptat, jak se mi daří, proto jsem
změnil téma.
„Myslel jsem si, že plánuješ jít po civilistech?″ Zeptal jsem se
překvapeně, když jsem uslyšel o tom, že King stále rozjížděl
operaci se skleníkem.
„Je tady jen tolik civilistů, který chlap jako já dokáže udržet.
Nepřináším nic k našemu prahu. Jsme ale zaneprázdnění. Do doby
než jsme neměli Nikki, Grace sledovala děti a Ray byla mým u
něm. Je zasraně úžasná. Dokáže malovat líp než já.″
„Proto musím odejít,″ řekl jsem. „Stále máš všechno rozjeté a
já toho nejsem součástí.″
 „Bratře, nebylo nám nic do té zasrané věci od doby, co jsme
děti a proto musíš zůstat. Ta sračka bez tebe není stejná. Alespoň
zůstaň dokud to nevyřešíš a nepročistíš si svou hlavu. Pak pokud
budeš chtít stále vyrazit na cestu, tak se můžeš vrátit do Bearovy
cesty po Americe, aniž bys znovu přemýšlel o Loganově pláži.″
Usmál jsem se nad tím, jak dobře mě znal. Lépe než kdokoliv, lépe
než já. Znal mě tak dobře, že věděl, že tady není možnost, že bych
zůstal. Loganova pláž byla mým domovem, tady jsem se narodil a
vyrůstal. Ale právě teď tady pro mě nebylo nic jiného než
problémy a já nechtěl nic víc než položit prostor mezi sebe a svou
motorku a neustálou připomínku sraček, které byly na každé ulici,
každém znaku a každém kousku písku mého města.
King ignoroval mé odmítnutí jeho pomoci a otevřel dveře
dodávky. Pak nastavil detektor radaru a zahákl ho za zásuvku na
zapalovač. Červená světla zablikala a vydala zvuk jako kovový
detektor tyčíčí se nad kovem v písku.
„Zvážil jsem, že to zkrátí cestu. Kojoti by už mohli teď
táhnout hlavu její matku po hlavní ulici. Každá minuta se počítá.″
Přikývl jsem. Čas rozhodně nebyl na naší straně.
„Dobře.″
„Ta holka..,″ řekl King jak mi hodil balík černých rukavic.
Vždy jsme měli určeno - „tvá jízda, tvá pravidla″, což se i jednalo i
dodávky.
„Řekla ti, proč tam na slunci teď hnijí dvě těla?″ Zatřásl jsem
svou hlavou.
„Ne, moc toho neřekla. Jen mumlala. Máme štěstí, že jsme z
ní aspoň vytáhli adresu. Ani bys se mnou neměl jezdit. Tahle celá
věc by mohla být past. Pokud se ti něco stane nebo půjdeš do
vězení, Ray mě zabije.″ King si odsloužil čas ve vězení za to, že
nechal svou matku, která byla mrcha, zemřít v ohni, který ani
nezačal. Věříte tomu? Neodsloužil si svůj čas, za to že ji zabil.
Odsloužil si to za to, že nezachránil tu pič*, která zanedbávala jeho
dítě. 4 roky to pro mě byla kravina a stále to tak je.
 „Když jsem za tebou přišel po té celé sračce s Eliem a požádal
tě, abys mi pomohl získat mou holku, váhal jsi? Ne. Skočil jsi do
toho jako nějaký zabiják.″
„Jo, protože to byla Ray, ale tohle není má holka. Tohle je jen
nějaká holka. Ujetá, mrcha zabíjející rodiče, která možná a možná
ne kouří ptáka mého otce. Tohle není situace života nebo smrti,″
řekl jsem, jak jsem zopakoval stejná slova, který můj kámoš
použil.
„Je to jen problém, který je potřeba napravit.″
„Viděl jsi tisíc tisíc Plážových mrch přijít a odejít z klubu.″
King trhl svou hlavou k místnosti, kde byla Thia.
„Odpověz mi, vypadá jako některá z nich?″
„Ne, ale mohla by toho být součástí. Chop by mi neposlal
někoho, kdo by měl po sobě napsané kontejner se spermatem,
proto by mi poslal nevinně vypadají dívku s tlustým rtem a ještě
většími prsy.″ Pěkně chlape.
„Posloucháš se vůbec? Máš s tou holkou historii, ne? Dostate
nou, abys znal její jméno,″ řekl King.
„Jo, ale..,″ začal jsem se dohadovat.
„Ale nic. Skid je v zemi několik let. Jaké jsou šance, že řekl
tvému otci ten příběh předtím, než ho kartel sejmul a že si to tvůj
otec pamatoval a rozhodl se, že potřebuje vyhledat tu holku, změnit
ji na děvku klubu a pak ji za tebou poslat, aby se ti pomstil za
opuštění klubu, ze kterého tě v podstatě vystrčil?″ Zeptal se King,
jak naznačil obrovskou a jasnou díru v té celé Thiině konspiraci,
dokud pár sekund z předešla nevypadalo jako to nejvíce prosté
vysvětlení pro Thiu, které naskočilo v mém životě.
„Když to tak podáš,″ řekl jsem, jak jsem si uvědomil, jak
pitomě ta myšlenka zněla, když to King řekl nahlas, ale neměnilo
to fakt, že mi něco na té holce nesedělo, i když jsem nemohl vyřešit
co. Což bylo v pohodě tak dlouho, dokud se nezdržím natolik,
abych to vyřešil.
 „Do čeho ses mezitím pustil?″ Zepta se King se starostí, díky
čemuž mě opět překvapil.
„Ničeho dobrého,″ řekl jsem upřímně. „Těším se, až se k tomu
zase vrátím poté, co uvidím, co ta šílená mrcha udělala své rodině.″
„Říkala, že to druhé tělo byl rodinný člen?″ Zeptal se King.
„Ne, je to jen pocit,″ přiznal jsem. „Zabila svou matku a
pokud je opravdu nevinná, tak jen dává smysl, že to druhé tělo není
jen tak někdo náhodný, proto jsem zvážil, že je to pravděpodobně
další člen její rodiny.″
„Neber to špatně, ale co ti je do toho? Říkal jsi, že ani tu holku
neznáš a že ten prsten a slib byl jen zasraný vtip.″
„Nezajímá mě to. Ani ta holka. Není to o ní.″ Naskočil jsem
do dodávky a zabouchl dveře.
„Ale už jsem ti to řekl. Čím dříve to napravím, tím dříve ji
budu moct poslat pryč a vrátit se zpět na silnice, dokud nevyřeším
svůj další krok. Pokud to neudělám, tak možná způsobí problémy a
bude se poflakovat déle, než bude vítána. Bylo celkem načase,
abych se vrátil zpět do města a viděl, o čem je ten povyk,″ řekl
jsem neschopen přiznat trochu své motivace, která byla na pět
písmen a která mě honila za těch několik roků. VINA.
„Teď to dává o hodně větší smysl,″ řekl King, jak si zapálil
jointa a podal mi ho, než jsem se nadechl a podal mu ji zpět.
„Nemyslel jsem si to, chlape,″ řekl jsem, jak jsem nastartoval
dodávku a vyjel s ní z garáže. Otočil jsem se, dokud jsme nevyjeli
po úzké příjezdové cestě. Vyjel jsem na hlavní silnici a čekal na
detektor radaru až zapípá, i když King říkal, že byl spojen s
místními poldy. Ulevilo se mi, když to zůstalo potichu.
„Víš ty co?″ Zeptal se King, jak zvedl kousek trávy ze špičky
svého jazyka, než si znovu popotáhl.
„Co?″ Zeptal jsem se, jak mi znovu podal jointa.
„Možná už nemáš záplatu, ale pořád jsi zasraný bastard,″ řekl,
než vybuchl smíchy.
 „Naser si,″ vyplivl jsem, jak se pořád smál. Byla tady otázka,
na kterou jsem se ho chtěl zeptat od doby, co jsem se vrátil zpět.
„Pamatuješ si tu noc, kdy jsme mluvili o tom, že slyšíš
Preppyho?″ Zeptal jsem se. King přikývl.
„Jo, tu noc, co jsme podpálili Eliho a jeho tým.″ Žíla v jeho
krku začala pulzovat, jak si vzpomněl na noc, kdy jsem byl mučen.
Noc, kdy zachránil můj život.
„Jo. Jen jsem zvědavý. Stále ho slyšíš?″ Když King zvedl své
obočí, vysvětlil jsem to.
„Prep. Stále s tebou mluví? Stále ho slyšíš?″
„Po celý čas, chlape. Na chvíli utichl, ale jak jsme se usadili s
dětmi, byl zpět. Někdy, když Max se Sammym křičí, myslím si, že
je ještě hlasitější než oni. Jako čtvrté dítě, které se dostalo mezi nás
a namísto spaní se rozhodlo běhat kolečka okolo obývacího
pokoje.″ King se ke mně otočil.
„Co ty?″
„Jo, pořád. Hlavně když jsem na sračky nebo to posírám.
Nebo když si myslí, že jsem posraný. Myslíš si, že je to divný?″
Zeptal jsem se, i když jsem věděl, jak divný bylo žít s druhým
hlasem v hlavě, kerý se tam vedral, kdykoliv se mu zachtělo.
Lichotíš mi, Beare.
„Myslíš, zda si myslím, že je divné, že oba slyšíme hlas
našeho mrtvého kámoše, který k nám promlouvá?″ Usmál se.
„Ne.″
„Když to říkáš ty.″ Znovu jsem si popotáhl a držel kouř ve
svých plících, dokud nepálil. Stiskl jsem plyn a jel silnicí směrem k
tělům rodičů Thii Andrewsové. Ale všechen ten spěch byl
zbytečný. Prišli jsme pozdě. Zasraně pozdě.
11. kapitola
THIA
Nechtěla jsem poslouchat. Měla jsem odejít, ale když jsem
zjistila, že dveře byly zamknuté a já byla uvězněna vevnitř, tak
jsem si nemohla pomoct a poslouchala to, co jsem slyšela na druhé
straně. Nezajímá mě ta holka. Když Bear řekl ta slova, neměla mě
píchat jako sršeň do srdce. Věděla jsem, že mu to bylo jedno.
Dokud neodjeli, neuvědomila jsem si, že to co Chop řekl o prstenu
a o Bearově falešném slibu, byl vtip. Tohle je pro něj stále nějaký
vtip. Pravděpodobně nejeli do Jessepu. Pravděpodobně byli na
cestě do nějakého tetovacího studia, kde Bear řekne všem o
stupidním triku, jak přehrál děcko, které uvěřilo jeho stupidní lži a
vrátilo se o několik let později a stále se drželo prstenu, který pro
ni znamenal vše a pro něj nic od momentu, co ho položil do mé
ruky. Věděla jsem, že jsem mu byla ukradená. Proč jsem se teda
cítila, jako kdyby mě někdo kopl? Poté, co můj bratr zemřel, mi
můj otec vždy říkal, že pod váhou tragédie přichází velká
zodpovědnost. Vzala jsem si to k srdci a jak roky ubíhaly, tak jsem
nabírala víc a víc zodpovědnosti, aby se můj otec mohl starat o
mou matku, která proklouzávala do svého bláznovství. Předtím,
než Sunladio korporace zrušila náš kontrakt, tak mi bylo sedmáct a
vedla jsem háj a občas vynechávala školu, abych se sešla s
pouličními prodavači nebo se ujistila, že objednávky šly na čas.
Jednu noc během vzácného mrazíku jsem shromáždila pracovníky
a strávili jsme celou noc postřikováním pomerančů, abychom je
díky zimě neztratili. Díky váze této tragédie jsem sebrala
zodpovědnost, ale pod váhou nových věcí to bylo až příliš a drtilo
mě to, než jsem se mohla nějak zodpovědně rozhodnout.
Proč jsem vůbec opustila město? Proč jsem nezavolala
šerifovi? Věděla jsem proč. Zpanikařila jsem. Panika a strach
zatemnila jakýkoliv druh logiky, ale jak mně začala logika
dostávat, tak mě i popadla závažnost mé ztráty. Milovala jsem
svého otce. Naučil mě, jak vysvětlovat, když pomeranče byly
vyzrálé ze sbírání a ze způsobu, jakým voněly. Naučil mě, jak
rybařit. Nechal mě sedět před sebou v traktoře, když žnul pole za
domem - jediné místo, které nebylo zabráno pomeranči. Nemyslela
jsem si, že jeho ztráta bude něco, z čeho se budu moct posunout.
Můj bratr umřel, když jsem byla mladá, a i když to bolelo jako
peklo, tak bolelo víc, když jsem viděla své utrápené rodiče.
Milovala jsem svou matku, ale nebude mi chybět. Ne tak jako můj
otec. Nebyla mou matkou už delší dobu. Můj otec snášel její
ledabylost, díky které odmítla vstát z postele a odmítla brát své
léky nebo poté co Jesse zemřel, tak odmítala uznat, že stále měla
jedno dítě. Tu noc, kdy zabila mého otce, byla šílenější, než kdy
jindy díky tomu pohledu smrti v jejích očích. Neměla jsem na
výběr a mou jedinou lítostí bylo, že jsem se tam nedostala dřív.
Nebyla jsem schopna zachránit svého otce. Zodpovědnost
neznamenala útěk. Nebylo to ale to, co jsem udělala? Utekla jsem.
Co kdybych se vrátila do Jessepu? Co kdybych šerifovi řekla to, co
se stalo. Znali mou matku, a i když s mým otcem zakryli její
problémy, tak by museli pochopit, že jsem neměla na výběr.
Nefungovala takhle spravedlnost? Vinní lidé neutíkali. Ale já
zpanikařila a namísto vyhledání šerifa skrz pomoc, mi do mysli
vplul jen Bear. Dostat se k němu bylo mým jediným záměrem a
skrz své vidění byl vším, co jsem viděla na konci. Byla to ale
chyba.
Nechtěla jsem být slabou holkou. Nikdy jsem nebyla slabá a
nesnášela jsem, že jsem teď byla. Vrátím se a budu čelit tomu, co
na mě přijde. Snad se dostanu zpět v čase, abych mohla říct svůj
příběh, než někdo vkročí do noční můry našeho domu. Také jsem
si představila úlevu, kterou Bear bude cítit, až se vrátí a uvidí, že
jsem pryč. Neměla jsem triko a nebylo to tak, že bych mohla jít do
Jessepu s ručníkem, proto jsem popadla černé triko z Bearova
oblečení na podlaze. Než jsem mohla zaregistrovat to, co jsem
dělala, tak jsem zvedla triko ke svému nosu a vdechla. Prací
prostředek, pot a cigarety neměly vonět tak dobře. Navlékla jsem si
ho přes svou hlavu. Na Bearovi to bylo těsné, ale na mně to bylo
volné. Malý byt, ve kterém jsem byla, byl prostý, ale voněl novou
barvou. Když jsme vybudovali novou kůlnu ve skleníku a dveře,
tak jsme dali pár klíčů navrch. Dveře byly vyšší, takže s mými 160-
ti cm to byl problém. Posunula jsem židli ke dveřím a ignorovala
protest mých svalů. Opatrně jsem vylezla na židli a ucítla vrch
zeminy. Žádné štěstí ale. I když jsem to měla vědět vzhledem k
tomu, že jsme se štěstím nebyli kamarádi nejenom několi let, ale
můj celý život. Podívala jsem se okolo bytu skrz něco, co bych
mohla použít jako klíč, jako malý šroubovák nebo pilník, když
jsem si všimla pokrývku v rohu místnosti zakrývající to, co
vypadalo jako malý výklenek. Přešla jsem přes místnost tak rychle,
jak mi to mé zlomené tělo dovolovalo, zatáhla za spodek pokrývky
a uvolnila ji z toho, kde byla strčená. Jak spadla na podlahu,
odhalila celý život skrytý pod ním. Bearův život. Stará televize, o
mnoho tlustší než moderní oblazovka s dřevěným obložením po
stranách. Navrchu televize byl štos knížek od Harleyho Davidsona
a za tím byly tři dlouhé háky držící meče se zlatými rukojeťmi. Na
podlaze proti zdi byl plakát Johnnyho Cashe s titulem AT SAN
QUENTIN (jeho album), kde byla velká vlajka s obrovský nápisem
Plážoví bastardi držena s jejich logem vykukujícím z ohybu jako
nepozvaný host.
Už jsem chtěla prohledat kuchyňské šuplíky, když něco v
centru toho štosu zachytilo mou pozornost. Fotka tří mladých
kluků. Jeden z nich byl Bear, jeho modré oči prakticky zářily skrz
starou fotku a i když jsem ho potkala, když mu bylo 21, na fotce
byl ještě mladší, takže nejspíš tak 15 nebo 16. Neměl žádné vousy
a jeho tváře měly lehkou zakulacenost, která nakonec vybledla a
ukázala ostrou intezitou dnešního Beara. Měl na sobě záplatu, která
měla napsané PROSPEKT na jedné straně ve tvaru U na spodku.
Další kluk byl King, ale s trochu delšími vlasy, které byly až příliš
krátké na to, aby ukázaly kudrliny, které obklopovaly jeho tvář.
King se usmíval a narozdíl od Beara vypadal na fotce usazeně a
možná trochu smutně. Uprostřed dvou teenagerů, kteří vyrostli ve
velké muže, byl chlapec, který byl menší než Bear a King, což
podle jakýkoliv standartů ho to stále dělalo větším. Byl oblečen
jinak s jeho jiným trikem a riflemi, i když nevypadali, jako kdyby
šli někam, co by vyžadovalo formální oblek. Seděli na modrém
piknikovém stole a za nimi byly stromy a třpytící se voda.
Ten kluk, kterého jsem neznala, měl na sobě bílé triko
zastrčené do khaki kalhot se zeleným motýlkem a kšandy a stejně
jako na plakátě Johnyho Case, akorát tiskl kameru. Písmena FU
byla vytetována na jeho prostředníčku. S tím vším, co se dělo a s
potřebou utéct jsem byla překvapena, že jsem se díky té fotce
zastavila. Přejela jsem svými prsty přes tváře tří chlapců a
uvažovala, zda věděli, jakými muži se stanou. Žárlila jsem na to
přátelství, které vyzařovalo z té fotky. Sociálně trapný bylo lehkým
označením, ale poté, co Jesse umřel a já toho měla víc a víc, přátelé
už nebyly problémem, protože jsem na ně neměla čas. Mezi mou
brigádou v obchodě a snažením se nezhroutit pod tím tlakem,
nebyly školní tance a první polibky nikdy prioritou. Ani nebyly
faktorem. Měla jsem jen jednoho přítele. Buck. Říkala jsem mu
Buck. Byl jediný, který nehledě na to, kolikrát jsem mu řekla, že
jsem nemohla jít ven, si vždy našel čas, aby mě přišel zkontrolovat.
Přinášel mi oběd. Byl jediný mezi mořem dospělých, který si
uvědomil, že jsem toho měla víc, než by normální teenager mohl
snést. Buck byl zástupce šerifa. On a šerif Buckingham byli
jediným zákonem v Jessepu. Možná pokud bych šla prvně za
Buckym, tak by mi pomohl s přesvědčením šerifa. Že tohle byla
jen tragická nehoda. Nemohla jsem jít do vězení. Ne že bych si
myslela, že být ve vězení by bylo nějakou prioritou před tím, co se
stalo mým rodičům. Ale protože jsem nemohla tady sedět a dusit se
tím, co jsem udělala. Co jsem mohla udělat jinak. Že má celá
rodina byla mrtvá. Nepřežila bych. Myšlenka přežití mě zavedla
zpět do přítomnosti a mému úkolu. Položila jsem fotku a šla do
kuchyně, kde byly všechny šuplíky a kabinety prázdné. Byla jsem
frustrovaná s každou sekundou. Přešla jsem k mečům a odtáhla
jeden z rukojetě a oddělala pomalu z pochvy, abych se neporanila.
Možná jsem nebyla schopna odemknout dveře, ale mohla jsem
odříznout zasranou kliku, což jsem i udělala.
 S řevem jsem usekla kliku ze dveří a odhalila tak pod ní
stříbrný mechanismus. Strčila jsem své prsty do malého prostoru,
otočila dva konce malé kovové tyče a rozdělala západku. Jak jsem
vyšla z krytu bytu do světla dne, tak mě oslepilo ranní slunce. Poté,
co se mé oči přizpůsobily, jsem šla příjezdovou cestou kolem
třípatrového domu. Nebyla jsem si jista, kde jsem byla, dokud jsem
nesešla cestu a nespatřila po své pravici silnici a nevěděla, že jsem
byla stále na Loganově pláži a že pokud bych zabočila doleva, tak
bych našla cestu na dálnici. Přála jsem si, abych měla otcovo auto
nebo své kolo. Ani náhodou jsem nemohla jít zpět do klubu, abych
si ho vzala. Zatřásla jsem svou hlavou a odmítala si přiznat, co se
mi tam stalo. Ještě ne. Jedna strašná událost po události. Jedna
tragédie na zaměření mého smutku a hněvu. Jednou si dovolím být
naštvaná na klub a na Chopa. Prokleju svět za to, co mi udělal nebo
se snažil, ale ne dnes. Vyřítila jsem se po cestě směrem k Jessepu a
směrem k domu. Díky zranění, které mi Chop způsobil, byl každý
můj krok bolavý. S novým odhodláním jsem kulhala dopředu.
Dnešek byl za mé rodiče. Dnešek byl za mého otce. A dnes budu
pro ně a pro něj silná. Zítra budu brečet, ale ne dnes. Jen ne dnes.
***
BEAR
Vjeli jsme zpět ke Kingově cestě, když jeho mobil zazvonil.
„Mládě,″ řekl, než se zastavil. „Víš, jakým směrem šla?″
Spatřil jsem postavu kulhající na cestě a ihned spoznal divoce
růžové vlasy.
„Nevadí, vidíme ji,″ řekl, jak ukončil hovor.
„Kam si to kurva myslí, že jde?″ Zamumlal jsem, jak jsem se
naklonil skrz volant. Zastavil jsem se zapištěním brzd a s úsilím
zaparkovat.
„Vezmu to do garáže, zatímco se s tím vypořádáš,″ řekl King.
Přikývl jsem, seskočil na silnici a rychle doběhl Thiu, která se
hýbala o hodně rychleji, než ji to její kulhání mělo dovolit. Měla na
sobě černé triko. Mé triko. Bylo na ní tak velké, že jsem nemohl
říct, zda pod tím něco měla, dokud vánek nezvedl lem a neodhalil
stejné zakrvácené šortky, které na sobě měla noc předtím.
„Máš na sobě mé triko,″ řekl jsem a zavrčel, jak jsem dohnal
její zběsilé tempo. Nevadilo mi to triko, protože má krev vřela díky
tomu, že nezůstala tak, jak jsem jí to nařídil.
„Pošlu ti ho,″ řekla hořce, jak zaměřila své oči na silnici před
sebou.
„Kam si to kurva myslíš, že jdeš?″ Zeptal jsem se, jak jsem
popadl její rameno a otočil ji k sobě.
„Říkal jsem ti, abys zůstala. Sakra, zamknul jsem tě. Jak ses
kurva dostala ven?″
„Nejsem nějaké zvíře, které můžeš zavřít. Jdu domů. Neboj
se, už nebudu břemenem. Řeknu šerifovi, co se stalo, což jsem
měla udělat hned. Nebudeš na mě znovu muset myslet.″ Snažila se
uvolnit z mého sevření, ale ani náhodou jsem to nehodlal dopustit.
Čím více mluvila, tím naštvanější jsem byl a tím víc se mé prsty
nořily do jejích paží.
„Myslíš si, že je to snadný?″ Řekl jsem mezi zatnutými zuby.
„Myslíš si, že můžeš jít domů jako kdyby se nic nestalo? Protože
mi věř, že to tak nefunguje.″ Očekával jsem, že ukáže trochu
strachu, ale ta holka byla odvážná a dýchala skrz svraštěný nos,
jako kdyby měla vydechnout oheň a vyzývala mě každým svým
pohledem.
„Mám pro tebe novinky, děvče. Nemůžeš nikam jít.
Zapomínáš že klub ví, kdo jsi a že máš ke mně spojení, takže jsi
tady venku mrtvá. Ať se ti to líbí nebo ne, tak tady zůstaneš, takže
se vrať do toho zasraného domu, než popadnu ty tvé šílené vlasy a
zatáhnu tě tam.″
„Vím, že to celé byla zasraná lež,″ řekla, jak se na mě
podívala. Jak na mě zírala, tak z ní vyzařoval strach a hněv.
„Cože?″ Zeptal jsem se, jak jsem se prohrábl skrz její vlasy a
zatáhl za ně, ale ona zůstala silná.
 „Řekla jsem Chopovi o tvém slibu, o prstenu a on se mi
vysmál do tváře. Pak jsem uslyšela Kinga říkat, že to celé byl vtip.″
Zvedla své triko natolik, aby odhalila spodní stranu jejích prsou a
ukázala fialové, černé a modré modřiny na svých žebrech.
„Připadá ti to jako vtip?″ Pak ukázala na svůj oteklý ret a na
steh okolo jejího oka.
„Vypadá to jako vtip?″ Poprvé ve svém životě jsem byl v
šoku. Chtěl jsem mlátit tu holku za to, že mě neposlechla, ale
poprvé jsem si uvědomil, že by neměla ta zranění, kdybych jí nedal
ten prsten nebo jí neřekl tu lež.
„Odteď do převezmu.″ Strčila do mého hrudníku, ale bylo to
zbytečné, měl jsem oproti ní navíc 45 kilo. Nikam nepůjde.
„Nech mě být. Chci jít domů,″ zakřičela, jak se svíjela, než
jsem ji popadl za pas a zvedl ji. Uvolnil jsem svůj stisk, ale
nepoložil ji dolů.
„Poslouchej slova, která řeknu,″ řekl jsem, jak jsem se
naklonil dolů a narušil její osobní prostor.
„Řekl jsem, že nechci, abys odešla? Prosím tě, abys zůstala?
Co jsem řekl?″ Zeptal jsem se, jak jsem se snažil tu holku donutit,
aby viděla ten důvod. Thia zalapala a její oči se rozšířily.
„Říkal jsem, že nemůžeš odejít.″ Thia se přestala svíjet, ale
držela se.
„Proč? Proč nemůžu?″
„Zaprvé protože jsem to řekl. Stále nevím, zda pracuješ pro
mého kreténního otce...,″ začal jsem, i když díky tomu, co King
řekl, byla ta možnost nepravděpodobná.
„Nepracuju,″ odsekla.
„Zmlkni a poslouchej. Něco ti ukážu, ale potřebuju použít své
ruce. Pustím tě. Zasraně se pohneš a já příště nebudu něžný,″
varoval jsem ji, jak jsem ji pustil, když jsem ucítil napětí v jejích
pažích blednout a položil ji zpět na nohy. Vytáhl jsem svůj mobil a
otevřel itnernet, kde už byla stránka novinek Loganovy Pláže.
Klikl jsem na ranní nejnovější novinky a otočil to, aby mohla vidět
displej. Thia zbledla. Její už tak bílá pokožka zbledla ještě víc, jak
četla titulek.
MANŽEL A MANŽELKA NALEZENI V DOMĚ V
JESSEPU.
CHYBĚJÍCÍ DCERA JEDINOU PODEZŘELOU.
POLICIE NAZÝVÁ VRAŽDU „MASAKROVÁNÍM
POMERANČOVÉHO HÁJE".
Vypnul jsem mobil a řekl jí.
„A zadruhé, potože jsme byli pozdě.″
12. kapitola
THIA
Byla jsem oficiálně chtěná a nechtěná. Všechno najednou.
Bear mě nehodlal nechat být. Už nebylo možné jít domů a přiznat
se šerifovi. Ten titulek byl usvědčující. Uvěřili by mi, kdybych jim
řekla pravdu? Čelila bych obviněním, kdyby mi věřili? Nemohla
jsem to udělat, ale i tak jsem chtěla udělat něco, co by odtáhlo tu
hrudku v mém krku a hrudníku, která mě dusila s každým dechem.
Nadechni se, stiskni. Vydechnout, těsnější. Nadechnout se,
stisknout. Vydechnout se, ještě těsnější. Přála jsem si, abych byla
otupělá. Chtěla jsem být. Toužila jsem po lhostejnosti, protože
jsem byla nekontrolovatelný vlak, řítila se dopředu plnou rychlostí
směrem ke konci dráhy a narazila a viděla to tak jasně, jako kdyby
se to opravdu stalo. Boj ve mně vybledl tak rychle, jak se i vytořil.
Byla jsem uvězněna. Na tomto místě. V tomto strašném životě.
Zítřek přijde až příliš brzo.

13. kapitola
BEAR
Thia seděla na kraji postele a zírala do zdi s nečitelným
výrazem. Seděla na tom místě od doby, co poraženě svěsila svou
hlavu a potichu mě následovala zpět do garáže. Ray přišla a
donesla nějaké oblečení a kartáček pro Thiu, která jí poděkovala a
zmizela do koupelny, ale když se vrátila, s Ray jsme si všimli, že i
když jsme slyšeli sprchu a umyvadlo, tak měla na sobě stále ty
stejné šortky. Oba jsme si střelily zmatené pohledy.
„Sestra, která tě předtím kontrolovala se jmenuje Sally,″ řekla
Ray. „Nedovolila jsi jí tě všude zkontrolovat. Volala a má starost.
Chce vědět, zda může přijít a podívat se, zda jsi v pořádku,″ řekla
Ray.
„Jsem v pořádku, ale děkuju.″ Thia zatřásla svou hlavou a
nabídla Ray malý úsměv, který se sotva mohl po
ítat za úsměv. Byla v té stejné pozici a zírala do ničeho. Vyšel
jsem s Ray ven a nechal Thiu v pokoji.
„Mrzí mě ty dveře. Postarám se o to, než odejdu,″ řekl jsem,
jak jsem sebral meč a kliku od dveří. Zapomněl jsem, jak těžký ten
meč byl. Thia musela opravdu chtít odejít, pokud to zvedla a
ohnala se tím, že rozřízla zasranou kliku. Ray si založila své paže
pod svůj hrudník.
„Jaký je tvůj plán?″
„To bych rád věděl. Chce odejít. Řekl jsem jí, že ji klub
dostane. Ukázal jsem jí ten novinový článek. Je tak či tak mrtvá,
ale i tak chce odejít, tak proč bych ji tady měl držet?″
„Jsi chlap, který ví něco málo o tom, jak se cítí.″
„Proč si to myslíš?″
„Nevím, možná protože nemá kam jít. Možná protože se jí
staly děsné věci, o kterých nechce mluvit,″ řekla Ray, jak na mě
zvedla své obo
í. „Zní ti to povědomě?″
„Nepomyslel jsem na to tak,″ řekl jsem, jak jsem se přel o zeď
a přejel si svou rukou po svém vousu.
„Vy chlapi nikdy nic nevíte,″ řekla Ray s úsměvem, který se
nedostal až k jejím o
ím.
„Grace se zítra staví. Možná byste ji měli pozdravit, abyste za
to nebyli prokleti.″
 „Kurva. Grace. Ani jsem nepomyslel na to, jak se jí daří.″
Malé rádio v Rayině ruce začalo řvát, jak ho zvedla a mávla s ním
ve vzduchu. Grace bojovala s rakovinou, ale v čase kdy jsem
odešel, tvrdila, že nebyla připravena umřít a jen tak vypadala
znovu dobře. Tvrdohlavé ženy byly trendem v mém životě, ale byl
jsem rád za Gracinu tvrdohlavost. Pokud by někdo mohl jít do
války se smrtí a vyjít z toho jako vítěz, tak to byla ona.
„Musím jít. Možná bys měl něco naplánovat. Buď ji nech být
nebo ji tady nech, tak či tak se musíš rozhodnout, protože nic z
toho není pro ni fér.″ Ray otevřela zlomené dveře a šla do garáže.
Stiskl jsem automatický průchod a následoval ji ven.
„Vem si to od někoho, kdo ví, o čem to je.″ Sledoval jsem
Ray odejít a následoval ji svýma očima skrz okno, dokud nešla
zpět do domu. Ray měla pravdu. Musel jsem se rozhodnout, ale
nemohl jsem přijít na rozhodnutí, které by ji udrželo v bezpečí a
donutilo ji být pryč. Mohl bych ji vyvést z města a dostat ji někam,
kde by na ni klub nemohl, ale pokud ji zákon najde, tak nezáleželo,
kde byla, pokud by skončila ve vězení nebo někde kde skončí
mrtva. Pokud.. Vytáhl jsem svůj mobil z kapsy a jak mé prsty
naťukaly číslo, ztuhl jsem nad tím, co jsem hodlal udělat.
„Kancelář Bethany Fletcherové.″ Po svém hovoru jsem našel
Thiu tam, kde jsem ji nechal.
„Nedostali jsme se na tvou ulici,″ začal jsem, jak jsem se před
ni postavil. Její pohled se přesměroval k podlaze.
„Zákon už okolo položil pásky a vpouštěl dovnitř koronera.
Sklonili jsme své hlavy a jeli pryč.″ Klekl jsem si před ní a snažil
se ji donutit, aby se na mě podívala ale ona se otočila a tentokrát
vylezla na postel a skrčila se pod přikrývku. S jejími zády
otočenými ke mně přitáhla přikrývku ke své bradě.
„Nech mě na pokoji. Chci spát,″ řekla prázdným hlasem.
„Nasrat,″ řekl jsem, jak jsem se odstrčil od zdi. Chtěl jsem jí
říct, co se kurva stalo, protože jsem si myslel, že to chtěla vědět.
Co jsem to dělal? Ray se mýlila. Nemohl jsem se s tou holkou
spojovat a jen protože byla pitomá, že uvěřila mým lžím před sto
lety, to neznamenalo, že jsem jí něco dlužil. Nemusel jsem zůstat,
abych dohlížel na nějaké děcko, které se zni
í. Když už mluvíme u sebe-destrukci. Prohrabal jsem se svou
taškou na podlaze a tápal ve vnitřních kapsách, dokud jsem nenašel
to, co jsem hledal. Přešel jsem k jedinému povrchu v místnosti -
malému nočnímu stolku, kterému Thia čelila. Nestaral jsem se o to,
co si o mně myslela. Rozdělil jsem trochu prášku na dřevěném
stole do tří linek. Cítil jsem na sobě Thiiny oči, jak jsem šňupl
všechny tři linie falešného štěstí do svého zasraného nosu. Naklonil
jsem svou hlavu a popotáhl, jak se ta dávka usadila v mém mozku.
To bylo lepší. Teď jsem se opravdu nestaral, co si o mně myslela.
Mohl bych začít létat a dostat se na druhou stranu zátoky a bylo by
mi to jedno.
„Kurva,″ řekl jsem, jak jsem přitiskl svůj prst do zbytku a
otřel ji proti své žvýkačce.
„Relaxuješ nebo máš problém?″
„Podívejme, kdo náhle může mluvit.″ Zakroutil jsem svýma
očima, sundal si své triko a hodil ho navrch své tašky.
„Vypadá to, že se s tebou dobře bavím?″ Odsekl jsem. „Není
to problém, alespoň ne teď.″ Pomyslel jsem na to, co jsem řekl a
jak se má dávka zlepšila, tak jsem souhlasil se svým dřívějším
prohlášením.
„Vlastně teď nemám žádný problém,″ zazpíval jsem, jak jsem
si užil pár chvil, než jsem dopadl, když jsem se oblbl natolik, že
vše bylo v pořádku.
„Ne, jen se tak cítíš,″ opravila mě.
„Já vím, je mi to ale jedno.″ Otočil jsem se směrem ke dveřím.
„Můžu si dát taky?″ Zeptala se, díky čemuž jsem se zastavil.
„Co?″ Zeptal jsem se, jak jsem se otočil. Thia ale stále seděla.
„Říkal jsi, že se teď nestaráš. Taky to tak chci mít,″ řekla se
slzami v očích.
„Ne,″ řekl jsem bez přemýšlení.
 „Proč ne?″ Zeptala se naštvaně, jak odhodila přikrývku ze
svého klína a postavila se, než ke mně přešla. Její kulhání bylo
sotva všímatelné a její prsa poskakovala proti tenkému materiálu
jejího trika.
„Proč můžeš vymazat své problémy a já ne? Chop mi řekl, že
už nejsi v klubu, takže bereš kokain, abys to odehnal, že?
Předstíral? Já chci taky předstírat.″ Chop na ní očividně udělal víc
práce. Očividně si dal načas, aby ji zkazil.
„Ne,″ řekl jsem, ale měla pravdu. Pak jsem si vzpomněl na to,
co Ray řekla a náhle si přál, abych nepoužil své poslední zásoby.
„Je v pohodě, když zapomneš, ale já nemám dovoleno se
aspoň na pár minut necítit tak, jako kdyby se svět okolo mě
zhroutil? Jako že nejsem sama? Jako že nejsem uvězněna? Jako že
neskončím buď mrtva nebo ve vězení?″ Nechtěl jsem jí říct, že
kdyby šla do vězení, tak by tam klub poslal nějakého starého
přítele, aby ji tam zabil. Vězení bylo pro Plážové bastardy jako
letní kemp. Letní kemp se sebevraždou. Bylo mi to až tak blízké,
že jsem mohl vidět agónii v jejích očích a vrásky na jejím čele.
Mohl jsem cítit mýdlo, které jí Ray dala a nějaký druh vanilky. Její
vlasy byly stále vlhké a spadaly okolo jejích ramen ve vlnách. Byla
drobná a dosahovala jen k mému hrudníku. Její stehna a končetiny
byly svalnaté a překvapivě útlé a dlouhé na tak malou věc. Když se
postavila na své špičky a chtěla něco říct, tak jsem měl nutkání
kousnout citlivou pokožku mezi jejím krkem a ramenem.
„Co ti udělal?″ Zeptal jsem se jemně.
„Chop. Řekni mi, co udělal.″
„Proč?″ Zeptala se.
„Nevím,″ odpověděl jsem upřímně. A jen tak s tou jednou
otázkou se začala znovu odtahovat. Sklonila se a ustoupila dozadu,
jak její ramena povadla a jak se vrátila do postele a znovu zvedla
přikývku ke své bradě.
„Nic,″ zalhala, jak se otočila na bok ke mně zády a ignorovala
mě.
 „Nic, na čem by záleželo.″
„Povím ti, jak to bude,″ řekl jsem. „Uděláme dohodu. Řekneš
mi, co se stalo a já ti pomůžu na čas zapomenout,″ řekl jsem a
myslel to tak, jen ne tak jak si myslela. Byl jsem zasraně dobrý v
úplatkách. Sakra, byla to pořádně dobrá dávka.
„Už jsme se shodli na tom, že ti to je jedno,″ řekla, jak mi
přehodila má slova z dřívějška. Vyřítil jsem se ke kraji postele a
obrátil ji na záda. Snažila se mě odstrčit, ale já chytil její zápěstí a
držel je.
„Musíš si sundat ty zatracené šortky, ale něco tě nutí si je
nechat. Jsou vlhké, takže vím, že sis je nesundala v zasrané sprše.
Proč mi neřekneš co se stalo v klubu, než tě svléknu donaha,
přetáhnu přes své rameno a hodím tě do zasrané zátoky.″
„To bys neudělal,″ řekla s očima plnýma strachu, na který
jsem byl zvyklý v očích někoho, komu jsem vyhrožoval, i když jí
to chybělo až na moment, kdy se poprvé probudila.
„Zkus mě,″ varoval jsem ji a miloval, že jsem z ní konečně
dostal nějakou reakci. Prázdnota a vzdálenost byla kravina, která
mě štvala. Hněv. S tím jsem mohl vyjít. Po její tváři stekla slza a
její ramena se násilně zatřásla. Co to kurva?
„Dělej, jak myslíš,″ zaskuhrala. Ta prázdnota z dřívějška se
znovu vrátila.
„Nechci o tom mluvit. O ničem.″ Pustil jsem její zápěstí, díky
čemuž se znovu otočila.
„Prosím, Beare. Nech mě na pokoji. Jen chci spát.″ V mém
životě mě nikdy žádná holka tak nenaštvala. Má vyhrůžka by na ni
nefungovala. Popadl jsem z tašky lahev whiskey a zapálil si
cigaretu na cestě ven. Kámo, je sexy, když je naštvaná, ozval se
Preppy v mé hlavě.
„Zmlkni,″ zamumlal jsem. Měl pravdu, ale nebudu ji
považovat sexy. Bez makeupu nebo učesaných vlasů, byla zasraně
sexy. Můj pták byl připraven na píchání. Upravila jsem se a posadil
se na gauč na dlouhou noc beze spánku se svým kámošem Jackem
Danielsem.
***
„Naser si.″ Skrz dveře se ozval násilný křik. Zvedl jsem svou
zbraň ze stolu, běžel ke dveřím, otevřel je a byl připraven na
jakéhokoliv sráče, který byl dostatečně odvážný na to, aby po mně
šel uprostřed zasrané noci. Thia byla na posteli a křičela, jako
kdyby byla napadena, ale místnost byla prázdná. Její oči byly
zavřené a její záda se prohýbala z postele s každým novým
výbuchem. Zadní část její hlavy narážela do zdi, ale to ji
nezpomalilo.
„Naser si. Nenávidím tě. Nemůžeš mi to udělat. Nemůžeš.
Nedovolím ti to,″ řvala. Nevěděl jsem, co dělat, ale věděl, že když
bude pořád třískat do zdi, tak si ublíží. Klekl jsem si na matraci,
vzal ji do náruče a drtil ji proti svému hrudníku, ale ona nepřestala.
Bouchala svými pěstmi do mé tváře a mého hrudníku, prostě do
čehokoliv, s čím se střetla. Zabořila i do mé pokožky své nehty a
projela s nimi přes mé lopatky.
„Přestaň,″ zavrčel jsem, jak jsem držel její paže u jejích boků.
„Zasraně se probuď.″
„Naser si,″ zakřičela, jak se po mně ohnala, i když její malé
pěsti byly spíš jako vibrace proti mému hrudníku.
„Ti, to jsem já, probuď se!″ Zařval jsem hlasitěji. „Sakra,
holka, ublížíš si. Zasraně se probuď.″ Thia se uklidnila, ale já ji i
přesto pořád držel. Trvalo to několik minut, ale pak jsem ucítil, jak
boj opustil její tělo a jak proti mě poklesla. Nepohla se a neřekla
ani slovo, proto jsem si myslel, že usnula, dokud nepromluvila
proti mé pokožce se svým duchem ovívajícím mou bradavku.
„Zabila jsem svou matku.″
„Já vím,″ řekl jsem s nejistostí nad tím, co jsem měl říct.
„Pojď za mnou,″ řekl jsem. Pro jednou poslechla, sklouzla z
postele a následovala mě ven do noci. Šel jsem k ohni, místu, kde
se Eli s jeho muži smáli, jak mě mučili. Chtěl jsem ji vzít na molo,
ale rozmyslel jsem si to, protože kdyby mě znovu naštvala, tak
jsem nevěděl, zda bych odolal své hrozbě z dřívějška a nehodil její
zadek do zátoky. Na chvíli ty vzpomínky, které mě následovaly
jako posedlé štěně, se musely stáhnout k dívce s růžovými vlasy.
„Sedni si,″ nařídil jsem, jak jsem ukázal na plastovou židli.
Thia se posadila a sledovala mě, jak jsem zapálil kus malého
kousku slámy. Když to jasně zazářilo, postavil jsem to na kraj
ohniště a na to dal dvě malá polena.
„Proč ten oheň?″ Zeptala se.
„Oheň je skrz trochu světla a..″ Thia se pleskla po paži a když
odtáhla svou ruku, odhalila velkého komára.
„A kvůli těm zasraným krvesráčům.″ Thia setřásla komára ze
své paže, jak kouř začal stoupat do nebe.
„Mělo by se o to postarat.″ Posadil jsem se na kraj cihle a čelil
Thii, jak si k sobě stáhla své nohy a pod svým malým trikem
roztáhla materiál přes svá kolena a zabila jakoukoliv šanci na to,
abych zíral na její prsa. Zabalil jsem kousek trávy a popadl svůj
zapalovač.
„Sleduj,″ řekl jsem, jak jsem připravil trávu a držel svůj palec
přes díru na straně, dokud nebylo načase inhalovat kouř, který jsem
vytvořil. Vydechl jsem a natáhl svůj zapalovač a misku.
„Není to dávka, ale trochu se díky tomu uvolníš.″ Thia
obrátila zapalovač ve své ruce, zkoumala misku, jako kdyby to byl
nějaké artefakt z muzea a přejela svými prsty přes modré sklo.
Pokusila se to zapálit, ale upustila zapalovač, když zapálila jen své
prsty.
„Tady,″ řekl jsem, jak jsem zvedl zapalovač z trávy a držel
plamen nad miskou, jak udělala to, co jsem jí ukázal, odtáhla palec
od díry, nabrala dech a vydechla s kašláním.
„Nezabila jsem ale svého otce,″ řekla, když kašlání polevilo.
„To má matka. Přišla jsem domů a ona seděla v bratrově starém
pokoji a měla na svém klíně otcovu pistoli,″ řekla zmateně. I přesto
jak moc jsem si myslel, že Thia mohla pracovat pro Chopa, tak mi
nikdy nesedělo, že by zabila své rodiče, ale ztuhl jsem nad
zmínkou bratra a uvažoval, zda mi řekne, že tam někde bylo třetí
tělo, ale ona zaplnila mé nejasnosti, než jsem mohl přijít k
nějakému vysvětlení.
„Můj bratr zemřel, když jsme byli děti. Nebyli jsme ve věku
tak moc od sebe. Hráli jsme si na verandě. Byli tam vždy pavouci.
Háje vydávaly dost vlhka a pavouci milovali dobré, vlhké teplo a
trochu místa na úkryt. Uviděli jsme pavouka šplhat do pracovních
bot mého otce, proto jsem na něj chtěla šlápnout, ale můj bratr to
chtěl zkontrolovat, a proto se natáhl do bot..,″ řekla.
„Vzali ho do nemocnice, ale už bylo pozdě. Černá vdova. Ne
vždy osudná u dospělých, ale u dětí..″
„Nemusíš mi to říkat,″ řekl jsem, jak jsem ji nechtěl poslat
zpět do šoku, který by její příběh mohl spustit.
„Vím jaké to je nechtít si prožívat tu strašnou sračku pořád
dokola.″ Thia ale i tak pokračovala, než se podívala na kouř.
„Má matka se začala stahovat každým dnem. Většina dnů
uprchla a ona se mnou ani nepromluvila. Obchody začaly jít do
prdele. Vždy se hádali. Jednu noc jsem přišla domů a..,″ vzylkla.
„Už se nehádali.″
„Můj otec už byl mrtvý. Má matka nás chtěla poslat na stejné
místo. Říkala, že budeme všichni spolu. Přesvědčila jsem ji, že
bychom měli jít ve stejný čas. Vyměnila jsem si s ní zbraň a dala jí
tu, o které jsem věděla, že vždy se vždy zadrhla na první zátah.
Byla tak odhodlaná. Nemělo smysl se dohadovat. Mohla jsem ji
střelit do paže nebo nohy, ale nemohla bych zaručit, že by upustila
zbraň nebo že by přestala střílet. Pohled odhodlání v jejích očích
mi říkal, že by pořád pokračovala. Nemohla jsem to dovolit.
Myslela jsem na svého otce. Vždy mi říkal, že jsem byla jeho silná
holka. Proto jsem udělal to, co jsem musela a namířila na její
hrudník a vypálila.″
„Budu si to pamatovat jako nejhorší zážitek ve svém životě.″
Thia zatřásla svou hlavou. „Nic na tom nemůžu změnit. Holky v
mém věku hrají sporty, chodí tancovat, pařit a líbají kluky. Taková
jsem nikdy nebyla. Musela jsem pracovat v háji a v obchodě.
Nedělala jsem nic jiného než pracovala a sledovala rozpad své
rodiny. Myslela jsem si, že už se to nemůže zhoršit..ale teď tohle.″
Mávla okolo domu a na mě a usmála se, než si znovu popotáhla a
podala mi to. Její kašlání už nebylo takové jako poprvé.
„Ti, kolik ti je?″ Zeptal jsem se, jak jsem si pročistil svůj krk a
vplížil se do teritoria, do kterého jsem neměl. Byla revolverem, ale
byla tam na ní nějaká nevinnost, díky které jsem se ohledně ní cítil
špatně a toužil po ní. Tohle je pro ni, ne pro tebe, říkal jsem si.
Byla to ale zčásti lež.
„17,″ vzlykla. „Brzo 18.″
„Byla jsi někdy políbena?″ Zeptal jsem se, jak se její oči
střetly s těmi mými. „A ne polibek na tvář nebo lehké setkání rtů,
ale opravdový zasraný polibek. Ten, který tě nechá bez vzduchu v
tvých plicích a tvá stehna se tisknou k sobě a žádají o víc,″ řekl
jsem hluboce. Můj pták se probral k životu při pomyšlení na můj
jazyk přejíždějící po jejích rtech.
„Proč?″ Zašeptala a jakmile ta slova opustila její pusu, tak
jsem věděl, že nevrátím to, co jsem chtěl udělat. Odstrčil jsem se
od ohniště, vytáhl ji z židle a přitiskl její prsa ke svému hrudníku a
svého vztyčeného ptáka proti jejímu břichu. Zvedl jsem její bradu a
podíval se do jejích zmatených, esmeraldových očí. Thia sledovala
svýma očima můj palec, jak jsem přejel po jejím spodním rtu. Na
její tváři bylo až příliš moc linií zpovídajících to, co jsem měl za
lubem. Věděl jsem, že se bude chtít odtáhnout a zastavit mě, ale už
bylo pozdě. Jen jedna ochutnávka.
„Odpověz na tu otázku,″ řekl jsem.
„Ne,″ řekla se zatřásnutím své hlavy a než se mohla
dohadovat, naklonil jsem se a přitiskl své rty na ty její. Už jsem i
tak šel do pekla. Aspoň si tu jízdu užiju.
14. kapitola
THIA
 Bear mě líbal. Mimo ten vnitřní šok jsem se prohnula proti
jeho hrudníku a prohloubila naše spojení. Cítila jsem se chladně na
místě, kde byly jeho rty, ale i tak teple a brnivě mezi svými stehny.
Opravdový polibek.
„Nepotřebuju tvou lítost,″ řekla jsem, jak jsem se dotkla svých
rtů, jako kdybych se potřebovala ujistit, že to co se stalo, bylo
skutečný. Bear se znovu naklonil a tentokrát přejel svým nosem
přes mou čelist. Zavřela jsem své oči a jeho slova vibrovala za mé
ucho přímo do hlubokého místa uvnitř mě, které brnělo.
„Stále to bude nejhorší čas v tvém životě, Ti, ale když si
vzpomeneš na celou tu sračku, která se stala, můžeš si vzpomenout
i na svůj první polibek a možná to odtáhne trochu potíží. Nech mě
to pro tebe udělat. Nech mě ti pomoct.″ Bear popadl mou tvář a
znovu přitiskl své rty na ty mé. Pak popadl má zápěstí a zatáhl je
okolo mého krku, než vklouzl svými pažemi okolo mého pasu a
jeho prsty se ponořily do mých boků. Všechno na tom polibku bylo
něžné a jemné. Nic jako to to, jaké by líbání s Bearem mělo být.
Díky pocitu jeho vousů na mé tváři jsem se chtěla natáhnout a
zatáhnout za ně. Byly jemnější. On byl jemný. Bear otevřel svou
pusu natolik, aby něžně vsál můj spodní ret a přejel svým jazykem
po kraji. Zasténala jsem a ihned se cítila trapně díky tomu zvuku.
Bear se odtáhl a přejel svou rukou přes svůj vous.
„Promiň, nechtěla jsem..,″ začala jsem, ale pak jsem si
uvědomila, co udělal. Po celý čas, co mě líbal, i když to bylo jen
pár sekund, jsem nepomyslela na klub ani na své rodiče. Bylo to 30
sekund blaha. Chtěla jsem víc.
„Pokud budeš pořád vydávat takové zvuky, Ti,″ zasténal Bear,
jak se jeho hrudník rapidně zvedal a padal. Vsála jsem svůj spodní
ret do své pusy a ochutnala to, kde byl Bearův jazyk.
„Nemůžu ti slíbit, že to jen přestane s polibkem.″
„Říkal jsi, že když ti řeknu, co se stalo v klubu, tak mě donutíš
zapomenout,″ připomněla jsem mu. „Chci, aby jsi to dodržel,″
řekla jsem a byla si vědoma to, co jsem chtěla, ale nejista, zda mi
to Bear dá.
„Žádná tráva, Thio. Už jsem ti řekl..″
„Ne,″ přerušila jsem ho. „Donuť mě zapomenout. Přesně
takhle,″ řekla jsem, jak jsem se natáhla a dotkla se jeho rtů. Bear
zasténal a překvapil mě, když vsál mé prsty do své pusy. Mé
bradavky ztvrdly, jako kdyby byly dotknuty chladným vánkem.
Bear mě přitáhl proti svému tvrdému tělu a zasténal. Hluboká
vibrace rezonovala s
ástmi mého těla, o kterých jsem nevěděla, že mohly něco cítit.
„Nechci drogy. Chci, abys byl mou drogou. Donuť mě
zapomenout, Beare. Prosím,″ prosila jsem. „Všechno to odtáhni.″
Bear se podíval dolů a já si byla na minutu jista, že mi řekne, že
lituje toho, že mě políbil a že nemůže udělat to, o co jsem ho
žádala. Byl motorkář. To, co dělali, nebylo tajemstvím. Vím, že byl
zvyklý na zkušené ženy, děvky klubu. Proč by mě chtěl políbit?
„Řekni mi, proč máš na sobě stále ty šortky a znovu tě
políbím,″ řekl, jak zatáhl za pásek mých šortek.
„Nevím, jak budeš reagovat. Všechno tě naštve,″ řekla jsem
upřímně.
„Nemůžu ti slíbit, že nebudu naštvaný, ale můžu ti slíbit, že
nebudu naštvaný na tebe,″ řekl Bear. „Chápeš, Ti?″ Bear prohledal
mé oči.
„Nic z toho není tvá chyba. Rozumíš?″ Přikývla jsem.
„Bojím se,″ přiznala jsem. Nenáviděla jsem, když jsem se
bála. Jak jsem vyrůstala, tak jsem byla odvážná. Ta, která se starala
o všechny ostatní.
„Pro mě ta slova jsou jako přiznání, že ta noční můra je
skutečná a já nechci, aby to bylo skutečné. Nechci nic z toho. A
nejhorší
ástí je, že se cítím slabě a to nejsem já. Nejsem slabá holka.
Vždy jsem byla silná.″
 „Řekni mi to a znovu tě políbím. Možná tě to donutí
zapomenout a možná ne. Možná ti to pomůže nabrat trochu síly.″
Bear se usmál a prohnul se do mě s tvrdostí mezi jeho nohama,
díky které jsem skoro uskočila dozadu, dokud neřekl.
„Nebo to možná přidá jen trochu více mučení mému tvrdému
ptákovi.″ Bear dal najevo, že jeho erekce byla přirozenou reakcí.
Teď to bylo jasné. Chtěl mě. Lehkost v jeho hlase a tón, který jsem
od něj neslyšela posledních 24 hodin, pomohl uvolnit těsná kola
okolo mého mozku, díky čemuž jsem mu řekla pravdu.
„Mám je na sobě, protože nechci vidět modřiny. Nechci si
připomínat to, co udělal.″ Můj hlas praskal s přiznáním. Nesnášela
jsem slabost ve svém hlase.
„Nejsem ještě připravena tomu čelit.″ Bearovy nosní dírky
plály, ale když mě nachytal, jak zírám na jeho rty, tak se natáhl,
popadl mou tvář, naklonil se dolů a přitiskl další polibek na mé rty.
Tentokrát tvrději a měl pravdu. Byl naštvaný, ale krmil hněv svým
polibkem, každým kousancem a svým jazykem, jak jsem se ztratila
v jeho rtech a během pár sekund okolo nás nebylo nic. Žádný oheň,
žádná zátoka, žádní duchové strašných věcí. Byly jsme tady jen my
dva a naše hladové a naštvané rty.
„Víc,″ řekl Bear, jak se odtáhl a políbil roh mé pusy, kde se
strup začal oddělávat. Bear přejel svými rty po mé klíční kosti a po
každém kousku pokožky a zanechal cestu ohně, o které jsem
nevěděla, že byla možná. Pak se ale zastavil.
„Řekni mi víc,″ řekl, jak jsem se naklonila a on udělal totéž.
Zamračila jsem se na nedostatek kontaktu.
„Byla jsem v pokoji s Chopem. Vypadáš teď jako on,″ začala
jsem.
„Ne tak docela, ale ve způsobu, díky kterému můžu říct, že to
byl tvůj otec.″
„Už jsem to slyšel,″ zamumlal. „Ale něco si vyjasněme. Byl
mým otcem od doby, co jsem se narodil, ale nikdy pro mě nebyl
otcem.″
 „To věřím,″ řekl.
„Pokračuj,″ nařídil, jak pokládal polibky na mé paže a pak na
holou pokožku mezi mým trikem a šortkami. Prohledala jsem své
myšlenky, ale nemohla je najít s jeho rty putujícími k
ásti, která pulzovala potřebou.
„Místnost s Chopem,″ řekl Bear.
„Jo..prospekt mu už dal ten prsten. Tvůj prsten. Byl naštvaný.
Vyhrožoval mi. Udeřil mě.″ Nasála jsem dech, když jsem si
vzpomněla, jak mě hodil na podlahu. Bear musel vycítit mé napětí
a váhání, protože se naklonil a pohltil mou pusu. Každý polibek
byl lepší než ten poslední. Bear otevřel svou pusu, než si jeho jazyk
našel ten můj. Nemohla jsem odolat nutkání vsát špičku jeho
jazyka. Bear zasténal do mé pusy a prohloubil polibek. Snažila
jsem se opakovat pohyby jeho jazyka, ale nebyl tady žádný rymus,
žádné tempo kromě jasné potřeby. V mém jádru vzplanuly jiskry a
nutily mě se cítit prázdně. Stiskla jsem svá stehna k sobě, jak jsem
potřebovala víc. Cokoliv. Jen něco víc. Bear zahákl své prsty za
pás mých šortek a stáhl je z mých stehen.
„Počkej,″ řekla jsem, jak jsem se natáhla pro gumu. Bear
popadl mé zápěstí, když jsem se snažila natáhnout své šortky.
„Ti, nech mě ti pomoct,″ řekl, jak se na mě podíval. V tom
momentu jsem viděla Beara v obchodu před sedmi lety, Beara,
kterému jsem věřila. Uvolnila jsem stisk na svých šortkách, než je
stáhl dolů a já z nich vyšla. Zavřela jsem své oči a čekala na
cokoliv, co udělá, ale znovu je otevřela, když jsem ho uslyšela říct.
„Zůstaň tady.″ Bear vlezl zpět do bytu a objevil se za méně
než minutu s vlhkou žínkou, než si přede mě klekl.
„Já..,″ začala jsem, ale neměla jsem ponětí, co říct.
„Neopíchám tě,″ řekl Bear. A když se naklonil a přejel svým
jazykem okolo mého pupku, díky čekuž se má kolena podlomila a
oslábla z jeho dotyku, přísahala jsem, že jsem ho uslyšela říct.
„Ještě ne.″
 „Pokračuj,″ řekl, jak sklouzl k mému břichu a sál a kousal vše
na cestě a vyhýbal se kompletně mým prsům a nechal mé triko na
místě. Pak vklouzl svými prsty do mých kalhotek a já se připravila
na to, co najde. Většina mých zranění brněla, ale vše co mi dělal,
brnělo ještě víc, jako kdyby to to bylo před několika hodinami
nebo dny.
„Kousl mě do bradavky a pak mě obrátil na břicho,″ řekla
jsem, jak jsem si vzpomněla, jak mě jeho zuby kously do masa skrz
mé triko.
„Píchal tě?″ Zeptal se Bear, jak zvedl svou hlavu, aby mohl
svědčit mé odpovědi.
„Říkal, že zničí mé tělo, že mě roztrhá na cucky a pošle mě k
tobě v kouskách,″ zašeptala jsem. Bear zavrčel, jak stáhl mé
kalhotky.
„Co to děláš..,″ začala jsem, ale zastavila se, když Bear
přitiskl chladnou žínku mezi mé nohy.
„Dotkl se tě tady?″ Zeptal se Bear, jak přejel s žínkou přes
můj záhyb a otvor a očistil mě od suché krve. Přikývla jsem.
„Škrábl mě svým prstem. Uvnitř. Se svými nehty.″ Bear
ponořil svou hlavu mezi mé nohy, přejel svým jazykem přes můj
klitoris a strčil ho do mého otvoru a pak vytáhl. Začala jsem se
chvět a poprvé to nebylo, protože jsem byla v šoku. Nebo možná
ano. Chvěla jsem se díky jednomu dlouhému tahu vlhkého jazyka
přes mé jádro a nebyla si jista, jak dlouho ještě vydržím stát. Teplo
z ohně a které ze mě vyzařovalo, bylo až příliš. Bylo až příliš teplo.
Až příliš..ó můj bože, znovu to udělal.
„Do prdele,″ zavrčel Bear, jak se naklonil a zeptal se. „Dotkl
se tě tady?″ Bear přejel přes můj klitoris, ale tentokrát roztáhl má
stehna a strčil žínku mezi mé půlky, díky čemuž jsem sebou
škubla. Bearovy oči vystřelily nahoru.
„Jen svým palcem a pak se snažil použít svého..chtěl..ale
nedostal se daleko. Nastala exploze a já pak byla v autě nebo v
něčem s chlapem jménem Gus. Ale bolelo to,″ přiznal jsem.
 „Bylo to, jako kdyby použil vrtačku.″ Bear se sklonil, opřel
své velké ruce o má stehna a roztáhl mé nohy, aby pro sebe udělal
místo. Zatlačila jsem proti němu a cítila se náhle plaše a trapně, ale
on mi to nedovolil.
„Ti, nech mě. Roztáhni pro mě své nohy. Otevři a nech mě
vidět, co ti udělal. Nech mě to zlepšit.″ Zdráhavě jsem otevřela svá
kolena, než Bear zalapal.
„Jsi pohmožděna, ale hojí se to,″ řekl Bear a šokoval mě, když
přejel svým jazykem na stejném místě jako žínka a prvně se
ponořil do mých záhybů. Myslela jsem si, že přestane, když se
dostane dál, ale ne. Přejel svým jazykem mezi mými půlkami a
citilivému balíku zraněných nervů a čistil mě ve způsobu, kterým
to žínka nedokázala.
„Beare, nemusíš..,″ řekla jsem, jak jsem se snažila zatáhnout
za jeho vlasy, ale on odtáhl mou ruku a přitiskl polibek na pevný a
poškozený balík nervů. Všechno ve mně se svíralo a ta senzace mě
překvapila, proto jsem sevřela svá stehna okolo Bearovy hlavy a
pustila ho, když se usmál do mého jádra. Zasténala jsem a pak
přetáhla svou ruku přes svou pusu.
„Řekla jsi mi všechno, Ti?″ Zeptal se proti mému klitorisu,
než ho nasál do své pusy. Mé boky vystřelily, ale on mě držel
pevně na místě.
„Jo,″ řekla jsem bez dechu.Bear se náhle postavil a já spadla
překvapeně do židle.
„Pak jsme skončili,″ řekl chraplavým hlasem, jak si utřel svou
pusu. Pak uhasil ohniště s vodou z červeného kýblu a střelil mi
pohled kompletního odporu, než zamířil zpět ke garáži. Nechal mě
samotnou, polonahou, vibrující na místech, kde byl jeho jazyk a v
divu nad tím, co se to kurva stalo. Nezahojil mě. Nedonutil mě
zapomenout. Ne, jen mě víc zlomil.
15. kapitola
THIA
 Komáři velikosti malých ptáků bzučeli u mých uší jako malí
supi kroužící ve vzduchu nad obětí. Nevěděla jsem, jak dlouho
jsem seděla venku, ale když jsem zjistila, jak se hýbat, jsem šla
zpět do garáže, ale Bear tam nebyl. Nevrátil se tu noc, ani další
ráno. Bylo to stejně nejlepší. Klika byla v určitém bodě nahrazena,
ale dveře už nebyly zamknuty. Nebyla jsem vězeň. Už mě tady
nedržel. Říkal mi, abych odešla. Chtěl, abych odešla. Nemusel mi
to říkat dvakrát. Nenáviděla jsem Beara. A nejenom protože mě
nechal ve tmě bez toho, aniž by se na mě podíval, ale protože jsem
ho nechtěla nenávidět. Nechtěla jsem, aby se mi líbil, ale jako idiot
jsem spustila svou stráž a dovolila si být znovu jeho vtipem. To, co
se stalo tu noc předtím, se už nikdy nestane. Můj život byl nějakým
krutým vtipem, ale já nehodlala dovolit, abych byla jeho vtipem na
jeho účet. Osprchovala jsem se beze svých šortek. Mýdlo píchalo.
jak voda stékala po mém těle a do mých trhlin, ale netrvalo dlouho
a po minutě jsem byla schopna se umýt a usušit se bez toho, abych
trpěla. Setřela jsem páru ze zrcadla a můj žaludek nadskočil, když
jsem uslyšela otevírání dveří do bytu. Vrátil se. Nesnášela jsem se,
že jsem doufala, že to byl on. Nezasloužil si mou naději.
„Thio?″ Ozval se ženksý hlas, jak se otevřely dveře do
ložnice. „Tady jsi,″ usmála se Ray. „Přinesla jsem ti nějaké
oblečení,″ řekla, jak položila triko a pár šortek na postel.
„Díky,″ řekla jsem, jak jsem se posunula k té kupě. „Neměla
jsem šanci ti říct, jak moc si vážím..″
„Nedělej si starosti. Věř mi, vím, že tady není snadné být
nová,″ řekla upřímně. „Kdysi jsem měla někoho, kdo mi pomohl a
teď jsem ráda, že ti i já můžu pomoct.″ Ray se podívala z podlahy
na strop, jako kdyby se snažila zadržet slzy.
„Nicméně,″ řekla, jak setřásla to, co jí přešlo přes mysl.
„Uvažovala jsem, zda by si nechtěla trochu vyjít ven? Naobědvat
se? Viděla jsem, že jsi moc nejedla jídlo, které jsem ti nosila, takže
možná potřebuješ jen nové prostředí. Trochu změnu.″ Stála jsem
tam, aniž bych odpověděla, protože jsem nevěděla, co říct. Musela
jsem něco vymyslet, ne obědvat, ale také jsem ji nechtěla zklamat.
„Možná mi můžeš pomoct, abych neuškrtila děti?″ Hledala
jsem důvody, proč by to neměl být dobrý nápad, než mě to
napadlo.
„Děti?″ Ta dívka nevypadala natolik staře, aby měla dítě natož
děti. Viděla jsem ji skoro každý den po určitý čas, ale tohle bylo
poprvé, co jsem cítila, že se mlha vyčistila natolik, že jsem byla
schopna o ní myslet víc než o donašečce oblečení a jídla. Rayiny
vlasy byly světle blonďaté, až skoro bílé. Byly taky dlouhé, visely
přes její ramena a končily pod jejími prsy. Její jedno rameno bylo
zakryto barevným, ale ženským tetováním, které se vyvrbilo do
částečného rukávu. Zatímco Bearova tetování mu dodávala tvrdý
okraj, Ray dělaly opak. Lehce růžová a modrá ji dělala jemnou.
Více ženštější. Byla rozhodně mladá, možná mého věku nebo
trochu starší, ale měla na sobě zralost, díky které jsem si myslela,
že mohla mít 19 nebo i 30.
„Převlékni se. Děti milují terorizování nováčků,″ řekla, jak
poplácala oblečení. Držela jsem se svého ručníku omotaného pod
svými pažemi.
„Nejsem moc na děti,″ zalhala jsem. Vždy jsem milovala děti
a byla jsem prakticky matkou pro Jesseho, ale to nemusela vědět.
Ray mrkla, jako kdyby viděla skrz mě a já věděla, že tady nebyl
způsob, abych z toho vyvázla.
„Dobře, protože ani já ne,″ řekla, jak mi hodila triko.
„Ale během posledního roku mám tři, takže si pospěš, než dvě
nejstarší zboří dům.″ Ray byla v obývacím pokoji, když jsem vyšla
z pokoje. Podívala se na mě a hodila mi pár žabek, do kterých jsem
vklouzla. Perfektně s šortkami seděly. I když černé triko, které mi
dala, bylo trochu těsné přes má prsa, ale bylo čisté a pohodlné a já
byla za to vděčná.
„Jak si získala takovou barvu vlasů?″ Zeptala se Ray, jak jsem
šla za ní do vlhkého tepla. Přešla přes trávník - tou stejnou cestou
jako Bear, když mě bral k ohništi. Má zrádná pokožka zabrněla a
chlupy stály na konci, když jsem si vzpomněla, jak přitiskl své rty
na mé. Když mě něžně umyl, když použil svůj jazyk..
„Jsi přítomna?″ Zeptala se Ray, jak šťouchla do mého ramene.
„Jo, promiň. Jen jsem byla jinde,″ přiznala jsem. „Nic
nedělám se svou barvou vlasů. Když jsem se narodila, můj otec
řekl, že to byl hasičský vůz, ale jak jsem vyrůstala, tak se začala
ujímat blonďatá barva. Od 5-ti do 12-ti let to byla prakticky
růžová, jsem ráda, že to trochu vybledlo. Děti ve škole si
nemysleli, že je to úžasný,″ řekla jsem.
„Jo, děcka dokážou být svině,″ řekla Ray. „Jsem ráda, že ti to
oblečení sedí. Alespoň je teď někdo využije. Snažila jsem se dnes
do těch šortek vtlačit svůj zadek, ale nešlo to, protože byly těsné,
takže si myslím, že jsem si poškodila své dámské části, jak jsem se
je snažila zapnout,″ řekla s povzdechem. Ray byla krásná a v
slunečním světle její modré oči vypadaly jako obrovské ledovce.
Pokud by přibrala, tak by to bylo nejlepší, protože neměla
nadváhu. Žárlila jsem na její křivky. Hlavní dům měl tři patra,
který v noci vypadal tmavě a výhrůžně, ale ve světle dne jinak. Byl
starý a potřeboval opravu, ale bylo krásné, jak to sedělo v centru
travnatého pozemku jako kapusťnák, který se dostal z povrchu
vody. Pach barvy sílil, jak jsme minuli ohniště, kterého jsem si
nevšímala.
„Chceme vymalovat dům. Mám ale potíž s vybráním barvy.
Co myslíš?″ Ukázala na místo, kde se žebřík opíral o stranu domu.
Pěkná šedá barva byla vymalována do velkého čtverce proti
vybledlé zídce s několika dalšími malými čtverci, všechno v
různých odstínech šedé. Byla tam i nějaká modrá s trochou
levandulového odstínu.
„Dělala jsem to dnes ráno, ale pořád se nemůžu rozhodnout.
Myslím si, že ty děti tlumí můj mozek.″ Když otevřela zadní dveře,
napadl nás křik a pištění dětí. Znělo to jako domov. Když jsem ho
ještě měla.
 „Mami. Mami, řekni, aby Sammy přestal,″ křičela malá
roztomilá holčička s blonďatými copánky, která skočila do Rayiny
náruče a skoro ji složila.
„Sammy přestaň pronásledovat svou sestru,″ varovala Ray
malého kudrnatého chlapce, který běhal okolo jejích noh celou
cestu až do kuchyně. Velká okna visela na zdi vedle předních
dveří. Kuchyň, obývací pokoj a jídelna byla v jednom otevřeném
prostoru.
„Pojď dovnitř. Je to tady rozdělané, ale akorát jsme skončili s
novými dřevěnými podlahami. Sammy upustil barvy na starý
koberec, ale bylo to asi nejlepší. Už to bylo staré,″ řekla Ray, jak
postavila holčičku na podlahu, která se vypařila se svými nohami
ve vzduchu, než její nohy dosáhly na zem. Sammy ji znovu začal
nahánět a křičet.
„Max pojď sem.″ Oba se vyříili chodbou v tornádu křiků a
smíchu.
„Neprobuďte dítě,″ zavolala Ray po nich v šepotu, který bylo
nemožný slyšet. Akorát když jsem uvažovala, zda Ray nechala děti
v domě samotné, když přišla pro mě, uslyšela jsem pročištění krku
a spatřila starou ženu s bílými vlasy sedící v centru kuchyně. Vedle
ní byl džbán zeleného pití a prázdná sklenice plná ledu, o který
měla opřený svůj ukazováček. Digitální monitor se opíral o zeď, na
níž byla obrazovka malého dítěte omotaného v růžové přikrývce.
Proto Ray kritizovala svou váhu. Měla malé dítě.
„Grace, přísahám, že pokud je znovu necháš sníst všechny
nanuky, tak je pošlu za tebou,″ řekla Ray, jak otevřela koš.
„Nic nepřiznávám,″ řekla Grace, aják si olízla svůj palec a
otočila noviny. Ray se natáhla do koše a vytáhla krabici nanuků,
než zatřásla s prázdnou krabicí a hodila ji zpět do koše.
„Jsou ty všechny děti tvoje?″ Zeptala jsem se, díky čemuž se
Grace podívala nahoru.
„Jo, všichni,″ řekla Ray, jak si sedla na židli naproti Grace a
ukázala na místo vedle sebe.
 „Je to dlouhý příběh, ale Max je v podstatě Kinga a Sammy je
můj, ale teď jsme rodina. Nicole Grace se narodila minulý měsíc.″
Možná si stěžovala na děti, ale díky způsobu, jakým se dívala do
chodby, kde akorát zmizela malá holčička s chlapcem, jsem
přemýšlela, že Ray byla více než šťastná se svou současnou,
rodinnou situací.
„Mám teď volno?″ Zeptala se Grace, jak popadla džbán a
podívala se na Ray, jako kdyby ji žádala o povolení.
„Do toho,″ řekla Ray. Grace se usmála a nalila si sklenku, než
se napila a vydala přehnaný zvuk.
„To je lepší.″ Grace se přesunula na stranu se svými
překříženými nohami a loktem podepřeným o stůl a otočila se k
mně.
„Mojito?″ Zeptala se, jak zvedla svou sklenku a zatřásla s ní.
„Ne, děkuju, madam,″ řekla jsem.
„Ale prosímtě, říkej mi Grace. A je v pořádku, pokud nechceš,
protože zbyde víc pro mě,″ řekla, jak vypila polovinu svého pití.
„Takže jsi ta dívka..″
„Jmenuje se Thia,″ řekla Ray. „Thio, tohle je Grace.″
„Thia je krásné jméno. Abel mi říkal, že je to zkratka pro
Cynthiu, že?″
„Ano,″ řekla jsem. Jméno Abel znělo povědomě, i když jsem
nevěděla, koho Grace myslela.
„Vítej. Ráda tě poznávám. Chtěla jsem tě vytáhnout z té
tmavé garáže, ale byla jsem varována, abych ti dala trochu
prostoru, že vyjdeš, až budeš připravena a tady jsi.″ Grace se
natáhla a se sílou, o které jsem si nemyslela, že má, mě vytáhla a
objala tak moc, že málem rozdrtila mé plíce.
„Ráda tě konečně poznávám.″
„Nápodobně,″ řekla jsem se svými tvářemi přitisklými proti
její klíční kosti, jak mě drtila ke svému hrudníku. Ray se usmála.
Grace se odtáhla a posadila mě zpět na židli. Pak se taky postavila,
roztáhla své nohy a znovu se napila.
 „Děkuju, že jsi přivedla mého chlapce domů,″ řekla Grace.
„Vašeho chlapce?″ Zeptala jsem se.
„Abela,″ řekla.
„Koho?″
„Beara,″ řekla Ray. Abel. Bear byl Abel. Věděla jsem to.
Říkal mi to poprvé, co jsme se potkali, ale vždy jsem ho brala jako
Beara a úplně jsem zapomněla, že mi řekl své skutečné jméno.
Abel.
„Nepřivedla jsem ho domů. Potřebovala jsem jeho pomoc a
nevěděla jsem, kam jinam jít,″ řekla jsem nejista, co jí říct. „Je to
dlouhý příběh.″ A ten, o kterém jsem nechtěla mluvit. Nikdy.
Grace mě odmávla.
„Není potřeba to vysvětlovat. Jsi teď tady a to i můj chlapec a
to je vše, na čem záleží.″
„Jste Bearova matka?″ Zeptala jsem se.
„Ne, ale jsem nejbližší věcí, kterou má. Někdo musí na ty
kluky dohlížet. Než sem Ray přišla, všichni měli jen mě a já se
ujistila, aby věděli, že můj domov byl i jejich domovem,″ řekla
Grace. Ray otočila stříbrný prsten na své levé ruce a já uvažovala,
zda to byl zásnubní prsten nebo svatební.
„A teď, když jsi tady, se nemusím tolik o Abela bát.″
„Mrzí mě to, ale nezůstanu tady,″ řekla jsem. „Odcházím.
Opravdu brzo.″ Nemuseli vědět, jak moc brzo. Grace hodila
noviny, které akorát četla, na stůl a já je zachytila, než mohly
spadnout ze stolu. Hlavní titulek na přední stránce byl stejný jako
mi Bear ukazoval před pár dny. Až na to, že tentokrát tam byla pod
článkem fotka dívky. Má fotka.
„Nepřipadá mi, že někam brzo půjdeš.″ Grace si povzdechla a
opřela se, jako kdyby to bylo ujednáno a já zůstala i přes svůj
argument. Což jsem si všimla, že bylo určitým typem Grace.
Ignorovat vše, čemu nechtěla věřit a usadit se se svou verzí.
„Jsem tak šťastná, že si vás mí chlapci našli, děvčata,″ řekla
Grace i přes můj argument, že jsme s Bearem nebyli spolu. Chtěla
jsem se dohadovat, ale Ray mi střelila pohled, jako kdyby mi
říkala, že jsem bojovala prohranou bitvu.
„Mám ráda Abela jako svého vlastního ode dne, kdy ho
Brantley přivedl do domu.″
„Brantley?″ Zeptala jsem se.
„Kinga,″ opravila ji Ray. „Mého Kinga. Mého snoubence.″
„Abel řídil svou motorku po mém trávníku po lijáku a
zanechal hlubobé údolí v mých záhonech a pak po sobě zanechal
skvrnu po oleji.″ Grace vzala svou skleničku a podívala se na led,
jako kdyby si přehrávala den, kdy potkala Beara.
„Byl příliš mladý na řízení té zatracené věci, říkala jsem mu
to, ale příště co přijel, už na tom jezdil přirozeně. Ten chlapec byl
zrozen pro motorku. Muž a mašina.″ Viděla jsem ho na motorce
jen jednou, když odjížděl od benzínky a i když jsem byla ještě dítě,
věděla jsem, o čem Grace mluvila.
„Byl taky zábavný,″ řekla Grace.
„Zábavný?″ Zeptala jsem . Bear byl hodně věcí. Nezdvořilý.
Hrubý. Sexy. Rozzuřený. Neviděla jsem ho ale vtipkovat.
„Velmi. Říkával mi ve čtvrteční večery nové vtipy o matčině
sekané. Nejsměšnější vtipy, které slyšel v klubu. Většina z nich
byla odporná, že jsi je nemohla zopakovat a říct na 10 mil od
kostela.″ Grace zatřásla svou hlavou.
„Jak stárl, pomalu ale jistě, světlo v chlapcových očích bylo
temnější a v čase, kdy odjel, tam už nic nezbylo. Zlomil mi srdce.″
Grace si utřela slzu, která jí vytekla z oka.
„Zaslouží si něco lepšího než chodit sám po tomto světě se
svým zlomeným srdcem.″ Ray se postavila, když se dítě na
obrazovce pohnulo.
„Budu hned zpět,″ omluvila se, jak zamířila pryč a vrátila se o
pár minut později s malým dítětem v růžové přikrývce.
„Není mé dítě krásné?″ Řekla Grace hrdě.
„Jo, je,″ souhlasila jsem. Byla to malá věc plná hnědých
kudrlin. Zívla a otevřela své oči a já měla nutkání si ji pochovat,
ale nechtěla jsem se ptát. Ray mě neznala dobře a byla jsem si jista,
že tady bylo určité mateřské pravidlo o tom, jak dlouho musíte
někoho znát, než ho necháte držet své dítě. Ray musela vidět můj
výraz, protože se zeptala.
„Chtěla by sis ji pochovat?″ Než jsem mohla odpovědět,
něžně mi položila dítě do náruče. Její ruce a nohy byly svraštěné a
její tváře baculaté, že její obrovské oči vypadaly menší.
„Nejsi moc na děti, co?″ Řekla Ray, jak se opřela o pult a
řekla mi lež z předešla.
„Až budeš na řadě, tak si myslím, že bude Abel skvělým
otcem,″ řekla Grace. „Jako můj Brantley.″
„Grace,″ řekla jsem neschopna se podívat od té malé věci ve
svém náručí.
„S Bearem nejsme spolu. Jsem pro něj problémem, ne
nějakým řešením.″
„Grace mi kdysi říkala tu stejnou věc a já jsem to taky
popírala. Ale vyšlo najevo, že jsem se mýlila,″ řekla Ray, jak se
opřela o své lokty. Grace přejela svým prstem přes tvář dítěte.
Kontrast staré a vrásčité ruky proti nevinné pokožce byl krásný
pohled, díky kterému mé srdce skoro zpívalo. Trocha elánu jako
malý srdeční přístroj.
„Jak se jmenuje?″ Zeptala jsem se.
„Nicole Grace, ale budeme jí říkat Nikki,″ řekla Ray pyšně.
Grace se usmála při zmínce svého jména.
„Viděla jsem Abela ráno poprvé, od doby co je zpět.″ Grace
se na mě podívala. „Stále vypadá naštvaně, ale můžu říct, že se
něco mění a vím, že se světlo brzo vrátí. Ber mě za slovo. Můj
Abel bude zpět. Takže řeknu, že se taky mýlíš, jen sis to ještě
neuvědomila.″ Grace se usmála na dítě a pak na mě. Vrásky okolo
jejích očí měnily tvar jako její rty zkroucené do úsměvu.
„Nejsem zdravá žena, Thio. Cítím se teď dobře, ale můj čas na
zemi je limitovaný.″
„Mrzí mě to..,″ začala jsem, ale Grace mě přerušila.
 „Nech toho. Nemusí tě to mrzet. Jen neubliž mému chlapci,
abych nestrávila svůj zbývající čas tím, že bych tě pronásledovala a
donutila tě za to zaplatit.″ Grace se opřela do židle a já se podívala
na Ray, abych viděla, zda jsem si zmýlila výhružku za Graciny
slovy, ale Ray tam jen stála a smála se.
„Kdo chce oběd?″ Zeptala se Grace, jak vstala a zamířila k
ledničce. Ray se postavila na špičky, otevřela kabinet, vytáhla
talíře a prostřela stůl, zatímco jsem tam seděla s dítětem v náručí.
„Co se to akorát stalo?″ Zašeptala jsem k Ray, která pokrčila
rameny.
„Blahopřeju, akorát jsi byla Grace ohrožena.″
„Co to má vůbec znamenat?″ Zašeptala jsem, jak jsem
nechtěla, aby mě Grace slyšela a nechtěla probudit malou holčičku,
která usnula v mém náručí.
„V určitém způsobu,″ řekla Ray, jak položila přede mě talíř.
„To znamená, vítej do rodiny.″ Grace přinesla nějaký druh
dušeného masa a salátu. I když mi Ray nosila posledních pár dní
jídlo, bylo to první jídlo, které jsem ochutnala. A bylo to
fantastické. Grace usnula krátce po obědě na gauči a děti taky spali
po odmítnutí jídla, protože chtěli dresing a čokoládové mléko.
„Děkuju, že jsi mě sem vytáhla. Cítím se dobře v zemi
živých,″ řekla jsem, jak mě Ray dovedla k zadním dveřím. „Je milé
vědět, že nehledě na ty strašné věci, se svět pořád obrací.″
„Poslouchej, Thio, vím, že si procházíš hodně věcmi a vím, že
je to těžké, ale musíš si pamatovat, že nejsi jediná osoba, která
ztratila rodinu a rozhodně nejsi jediná osoba, která si prošla
nějakými sračkami. Nevím, co ti Chop udělal v klubu a jen díky
tomu, že nad tím uvažuju, mám husí kůžu, ale musíš vědět, že nejsi
jediná v tomto domě, kdo si prošel něčím tak strašným.″
„Ty?″ Věděla jsem, že toho na Ray a jejím příběhu bylo víc,
než jen krásná mladá žena přede mnou.
„Jo a jednou ti řeknu celý příběh, ale není to ani tak o mně.″
 „Grace?″ Podívala jsem se na místo, kde spala na gauči. Její
chrápání bylo hlasitější s každým nádechem.
„Kdo by Grace ublížil?″ Ray zatřásla svou hlavou.
„Ne, ne Grace.″
„Kdo tedy?″ Doufala jsem, že neřekne jedno z dětí. Ray se
podívala ke garáži a pak na mě.
„Bear.″ Byla to poslední osoba, kterou jsem očekávala, ale
poté co to řekla, to dávalo smysl. Proč nenáviděl, že jsem byla v
bolestech. Proč mě chtěl zahojit. Proč mě nenáviděl. Proč chtěl,
abych byla pryč. Byla jsem víc než jen břemenem. Byla jsem
připomínkou. Nebylo divu, že ode mě minulou noc odešel.
Vypořádával se se svou vlastní sračkou. Nepotřeboval se vypořádat
i s tou mou. Pokud jsem si předtím nebyla jista, tak teď ano. V
sekundě až přijdu na to jak, tak budu pryč. Kašlu na následky.
16. kapitola
BEAR
„Máš nějakou trávu?″ Zeptal jsem se Ray, která byla na gauči
v obývacím pokoji.
„Nevím, Beare, umíš klepat?″ Zeptala se Ray, jak na mě
házela dýky.
„Nikdy předtím jsem neklepal.″
„Předtím jsem taky nikoho nekrmila,″ řekla Ray, díky čemuž
jsem si všiml dítěte přitisknutého u Rayina holého prsa. Nikdy
jsem předtím neviděl krmení dítěte. Ne osobně. Vždy jsem si
myslel, že to bude něco strašného, ale mýlil jsem se. Ať už k tomu
bylo dítě připojené nebo ne, nahé prso bylo stále nahé prso, a i
když jsem věděl, že mé city k Ray nebyly nikdy skutečné, tak byla
stále krásná..a její prso bylo stále venku.
„Máš nějakou trávu?″ Zeptal jsem se znovu, jak jsem se snažil
nedívat se na její prso, ale podařil se mi pravý opak. Ray popadla
malou deku z gauče a přetáhla ji přes své rameno.
„Můžeš se teď podívat.″
 „Nemysli si, že jsem někdy přestal,″ přiznal jsem. „Ale máš?
Je to důležitý.″ Bylo to opravdu důležitý. Posral jsem to. Políbil
jsem Thiu. Přitiskl jsem svůj jazyk do její kundičky a mohl jsem
říct, že jsem nikdy neochutnal něco tak zasraně úžasnýho. Ale pak
jsem vstal a nechal ji tam sedět a uvažovat, co udělala špatně, když
neudělala nic. Byl to pravý opak. Udělala všechno správně. Byla
tak vnímavá a já věděl, že kdybych strávil víc času se svou pusu na
ní nebo dotýkání se jí, tak by se udělala. Aktivovala mě ta
myšlenka toho, že by se udělala na mém jazyku a donutila mě
ztratit kontrolu. Sakra, byl to pravděpodobně ten první, zasraný
polibek. Její nevinný jazyk, který si našel cestu k tomu mému. Můj
pták byl tak tvrdý, až to bolelo a byl jsem pár sekund od toho,
abych si ji vzal na kraji toho ohniště. Pokud by nebylo praskání
ohně, připomínky toho,
ím jsem si prošel, tak bych to asi udělal. Tráva byla mou věcí
na usmíření. Můj způsob, jak jí ukázat, že jsem chtěl, aby
zapomněla a že to nezahrnovalo to, abych se dostal se svým
ptákem skrz její panenskou kundičku. Také jsem ji musel říct i
něco jiného. Něco, co mě udržovalo při mém plánu, abych se
dostal na silnici.
„Myslíš si, že můžu kouřit trávu, zatímco krmím?″ Zeptala se
Ray, díky čemuž mě přitáhla zpět do přítomnosti.
„Beru to tak, že podle toho, jak se na mě díváš, jako kdybych
byl na sračky, je odpověď ne,″ řekl jsem.
„Máš pravdu,″ řekla Ray. „King je ve svém studiu. Má
všechno zamčené díky dětem, ale asi něco má.″ Ray upravila dítě a
triko, než stáhla deku.
„Bylo to tak těžký?″ Rád jsem se dohadoval s Ray skoro tak
moc, jako s Ti. Zrovna jsi přiznal, že se s ní rád dohaduješ. Máš na
ni zálusk, ty jedna zasraná pí*o! Zakroutil jsem svýma očima nad
Preppyho komentářem. King byl ve svém novém studiu, na druhé
straně garáže, stejně jako Ray i řekla. King byl skrčený přes stůl s
jeho tužkou hýbající se přes stránku. Naklonil jsem se, abych se
podíval na to, co maloval. Byl to starý styl draka, který šlehal
plameny a byl to jeden z těch detailních návrhů, které jsem ho viděl
dělat. Dramatický a výrazný.
„Pěkná práce,″ řekl jsem, jak jsem se podíval okolo jeho
studia. Jeho staré studio bylo malou místností s neonovými
barvami a plakáty. Tento byl čistší a více vyspělý a sterilní. Na
stěně byly obrázky dřívějších tetování, které dělal a přes dveře
viselo Kingovo tetování s lebkou nosící korunu.
„Díky. Je dobré mít znovu pracovní místo vzhledem k tomu,
že děti zaberou každý kousek domu. Nikdy jsem netušil, že mají
děcka tolik sraček,″ řekl, jak rozmázl čáru se svým malíčkem a
utřel vršek stránky.
„Vždy mě překvapuješ, bratře. Tohle je nová úroveň sračky,″
řekl jsem, jak jsem ukázal na draka.
„Nikdy neuhádneš, pro koho to je,″ řekl King, jak se otočil na
stoličce.
„Pro koho?″
„Rayina otce.″
„Nekecej. Senátor se nechá potetovat? Co se stalo starým
dobrým dnům, kdy jsme plánovali jeho rychý konec?″ Zeptal jsem
se, jak jsem se podíval na zeď na různé druhy tetování, které
udělal.
„Věci se mění. Má různé druhy jizev, kde schytal kulku do
hrudníku a ramene. Chce draka, aby
ást zakryl, protože mu to připomíná staré Jet Liho (herec),
které měl rád.″
„Pokud bych měl nějaký místo, tak bych tě nechal, abys mi to
udělal. Klidně i na prso, chlape,″ řekl jsem. „Když už mluvíme o
prsou, akorát jsem viděl Ray a uvažoval jsem, zda máš nějakou
trávu.″
„Proč jsi začal s prsama?″ Zeptal se King, jak postavil svůj
návrh na tabuli vedle okna a mračil se na mě, jako kdybych mu
akorát řekl, že jsem ji prstil v jeho posteli.
 „Protože tvoje holka akorát krmila tvé dítě. Byla v obývacím
pokoji. Uklidni se, chlape, není to tak jako kdybych viděl
bradavku.″
„Za
ínáš znít jako Preppy,″ řekl King. „A jediný důvod, proč nejsi
mrtvý je protože mi řekneš, že sis zakryl své oči, otočil svůj zadek
a vyšel ze dveří, když sis uvědomil, že bylo její prso venku.″
„Jistě. To zní dobře. To se přesně stalo,″ řekl jsem
sarkasticky. „Ale opravdu, máš nějakou trávu? Nic nemám a něco
potřebuju.″
„Na sjetí?″ Zeptal se King. Chytrák.
„Jo, sráči. Ale není to pro mě, ale pro Ti. Zeptala se mě, proč
jsem hulil a já jí řekl, abych si trochu ulevil. Překvapila mě, když
mě prosila, aby mohla taky zapomenout.″ Opomenul jsem mu říct,
že jsem se jí také chtěl omluvit, že jsem ji prstil bez toho, abych to
dokončil. Za to, že jsem jí slíbil zapomenout a namísto toho utekl,
když jsem se dostal k té dobré
ásti.
„Proč jsi jí to nedovolil? Nikdy předtím jsem tě neviděl
zastavit holku od toho, aby si užila,″ řekl King.
„Nic jsem neměl a nebylo to správný. Není nějaká děvka
klubu.″
„Konečně ses rozhodl, že po tobě nejde?″ Zeptal se King.
„Jo.″
„Vyřešil jsi, co s ní uděláš?″
„Nic se nezměnilo. A někomu jsem zavolal, což by mělo
pomoct.″
„Komu?″ Zeptal se King ostražitě.
„Bethany Fletcherové,″ přiznal jsem.
„Páni.″
„Nemůžu zavolat právníkům klubu. Už pro mě nepracují.
Zvážil jsem, že pokud dostanu Ti z toho, že zastřelila své rodiče,
tak ji odsud dostanu, aby se k ní klub nedostal.″
 „Nemůžu uěřit, že jsi zavolal Bethany,″ řekl King.
„Když jsi ve válce s ďáblem, tak se někdy musíš vypořádat i s
démonem,″ řekl jsem.
„Doufám, že víš, co děláš.″
„Vím.″ Neměl jsem ponětí. King přešel ke zdi, kde velká
malba roztékajících se hodin visela ze stropu. King posunul malbu
a odhalil skrytý sejf. Stiskl tla
ítko a když to otevřel, uvnitř byl další sejf, který vyžadoval
kód.
„Chceš, abych počkal, zatímco vytáhneš klíč, abys otevřel sejf
číslo 3?″ Zeptal jsem se.
„Naser si,″ řekl King. „Děti tady lítají. Věci se mění. Nemůžu
mít ty sračky všude jako kdysi.″ Bylo těžké si představit Kinga,
muže, který dělal, co chtěl, bez toho, aniž by se staral o to, co je
správné nebo špatné, jak se v noci schovává, aby se sjel v garáži
poté, co šli děti spát.
„Má matka dělala všechno přede mnou,″ řekl. „Nechci to
dělat. Chci, aby nevěděli o těch špatných sračkách. Chci, aby věřili
na Santa Clause, velikonočního zajíčka a zatracenou zubovou vílu,
dokud jim nebude 40.″
„Proč?″ Zeptal jsem se, jak jsem nechápal to, co myslel.
„Protože to jsou děti. Chci, aby to byli jen děti. Hráli si s
hracími zbraněmi a nebát se, že použijí ty skutečné, než budou staří
na to, aby řídili. Chci, aby jejich největší starostí bylo, zda budou
mít na večeři pizzu nebo hotdogy. Ty a já? Neměli jsme šanci být
dětmi. Bylo nám to ukradeno a namísto dětství nám byl dán velký
plát drsné reality. Neudělám jim to.″ Od doby, co jsem se vrátil do
Loganovy pláže, jsem měl dojem, že King zjemnil, ale mýlil jsem
se. Tím, že chtěl chránit své děti, nebyl jemný. Byl ještě víc
šílenější v jiném směru, protože měl jiný účel.
„Jednoho dne to pochopíš. Budeš mít jednou své a pak si
uvědomíš, že psychopat, který jsem byl, ten, se kterým si nebylo
rady zahrávat, ten který by se měl bát sám sebe, bude chránit svou
rodinu.″
„Právě teď nevím, co bude zítra, takže se neohlížím tak daleko
do budoucna. Mé dny jsou stejně spočítány. Klub mě zabije v
sekundě, kdy vstoupím na jejich území. Možná nebudu žít natolik,
abych někoho zbouchl.″ King mi hodil malý pytlík a já si ho strčil
do zadní kapsy. Pak zavřel sejf, opřel se o svůj stůl a založil si své
paže u hrudníku.
„Promiň, neuvědomil jsem si, že ses změnil na takovou pí*u,
zatímco jsi byl pryč.″
„Naser si,″ řekl jsem.
„Starý Bear bral tu sračku jinak. Řekni mi něco, chlape. Stále
to chceš? To kladívko? Protože před pár měsíci jsi řekl, že to
nechceš, že se potuluješ okolo jako ztracené štěně.″
„Teď je mou odpovědí - nevím,″ řekl jsem upřímně. „Ptal
jsem se sám sebe na tu stejnou zasranou věc.″
„Nenajdeš svou odpověď na spodku Jacka.″
„Odkdy ses stal mou zasranou matkou?″
„Od doby, co mě můj starý přítel požádal, zda si pamatuju to,
kým jsem byl a uvědomil si něco. Myslel jsem si, že potřebuješ
stejnou připomínku,″ řekl King, jak mi předhodil slova, která jsem
mu řekl před několika měsíci.
„Chceš vědět, co by ten starý přítel řekl?″
„Jasně,″ řekl jsem, protože jsem to chtěl vědět.
„Starý Bear by neřekl, že ho klub zabije v sekundě, co vstoupí
na jejich území. Starý Bear by neřekl ani jednu sračku, protože by
na ně spustil peklo, dokud by to už nebylo jejich zasrané území,″
řekl King.
„Jak to mám sakra udělat? Jsem to jen já. Všichni bratři
poslouchají Chopa. Jsem jediný voják, když jich je několik. Jít do
klubu by byla sebevražda a já nejsem ještě připraven.″
„To je vtipný, protože před sekundou to znělo, jako kdyby ses
vzdával.″
 „Ne, jen dělám vše, abych se dostal skrz život, chlape.″
„To je ještě vtipnější,″ řekl King, jak si zapálil cigaretu.
„Co je?″ Zeptal jsem se otráveně.
„Že si myslíš, že to co děláš, je žití,″ řekl King.
„To říká někdo, kdo je civilista.″
„Byl bych pro tebe vojákem,″ řekl King. Už jsem si chtěl
zapálit cigaretu, ale jeho slova mě donutila zastavit, oheň se mihl
od mého kouře a proplul vzduchem, zatímco jsem nabral to, co
akorát řekl.
„Ne,″ řekl jsem. „Máš Ray a děti. Pokud zjistí, že se pomstíme
klubu, tak by tě zabila, než bys měl šanci něco udělat.″
„Vidíš? Proto vím, že nic nevíš,″ řekl King, jak ukázal na dům
skrz okno.
„Ray s dětmi jsou pro mě vším, ale ona mě přijme za to, koho
jsem a co potřebuju. Když nastane čas a ty uvidíš skrz všechny ty
kraviny, tak jdu do toho.″ King se pomátl.
„Ne a neříkám to jen tak. Nemohl bych ti to dovolit. Pokud tě
Ray nezabije, tak rozhodně zabije mě.″
„Jo?″ Řekl King, jak si sedl na svůj stůl a otočil se ke mně
zády, než zvedl svou tužku a začal s dalším náčrtem.
„Proč to teda navrhla?″ Přemýšlel jsem o Kingově nápadu
pomstít se klubu. Uvažoval jsem, zda to vůbec byla možnost. S
každým krokem k bytu, se to vsáklo do mého mozku a v čase, kdy
jsem otevřel dveře, se to usadilo, ale netrvalo to dlouho, protože
jakmile jsem otevřel dveře, tak jsem to ucítil ve vzduchu. Věděl
jsem to, než jsem vůbec nakoukl do ložnice. Věděl jsem to, než
jsem běžel za Ray se jí zeptat, zda ji viděla. Věděl jsem to, než
jsem spatřil svůj prsten na stole. Thia byla pryč.
17. kapitola
THIA
Jed černé vdovy byl šeskrát mocnější než jed jeho bratrance.
Ale narozdíl od temného příbuzného, první odpovědí hrozby černé
vdovy byl ústup, dokud není proveden přímý kontakt. Útok byl
poslední možností. Posledním uchýlením. Stejně jako já. Měla
jsem hodně společného s pavoukem, který zabil mého bratra, než
jsem měla s Bearem. Šerif Donaldson nebýval nikdy ve své
kanceláři až do tří odpoledne. Město Jessep možná bylo velké v
polích, ale bylo nás málo, tak málo, že náš šerif pracoval jen na
částečný úvazek. Jessep byl jedním z nejstarších měst na Floridě a
starým znamenalo, že mělo svá práva, která byla napsána před
dávnou dobou. Jedno z kouzel bylo, že ta práva nebyla upravena a
zanechala všechny druhy jižních pravidel. Pod Jessepeho zákonem
neměli muži dovoleno nosit ženské oblečení, ale to ještě nekončilo.
Trestem pro muže, kteří by byli nachytáni při nošení saténových
rób by byl vážnější, než pro ty, kteří by byli chyceni v sukních.
Ukázka nahoty byla taky velkým ne. Orální sex i mezi provdaným
párem byl taky přísně zakázán. Bylo ilegální zpívat na veřejnosti,
zatímco jste nosili plavky. Ten, co dělal pravidala možná neměl rád
zpívání, protože bylo také ilegální zpívat koze. I na její narozeniny.
Bylo ilegální pro svobodné ženy skákat v neděli z padáku.
Šlapala jsem do svého města na kole, které jsem našla v garáži
plážové jachty s potetovanou oranžovou vlajkou připevněnou k
zadní sedačce. Jela jsem do Jessepu bez zastávky, jak jsem
potřebovala položit prostor mezi sebe a Beara a mou touhou čelit
tomu, co mě čekalo a pohánělo dopředu, díky čemuž jsem šlapala
rychleji a rychleji, dokud jsem nakonec nezpomalila, když jsem
zatočila ke značce s nápisem Vítejte v Jessepu, populace 64.
Chtěla jsem jít do šerifovy kanceláře, ale byly teprve 2
hodiny. Nechtěla jsem jít do domu, ale než jsem si to uvědomila,
tak jsem slezla z kola a zírala na žlutou pásku, která se z jedné
strany odpojila a teď plála ve větru. Šla jsem pomalu po cestě a
vzala kolo s sebou. Neměla jsem v plánu se procházet po verandě
nebo sedět ve starém křesle a dýchat pach shnilých citrusů. Ale
udělala jsem to. Odpolední déšť přeměnil matčinu krev na straně
domu z čerstvě rudé na světle hnědou. Kdokoliv, kdo nevěděl, co
se stalo, by si myslel, že je to skvrna od bahna. Ale já věděla, co se
tady stalo. Nevěděla jsem ale, co se stane dál. Pak jsem to uviděla.
Pavouka. Stála jsem na verandě a držela koště s rozbitým madlem.
Sledovala jsem, jak se otočil okolo černého brouka a použil pár
svých dlouhých noh. Hleděl si svého a omotával si svůj oběd,
zatímco jsem stála jen kousek od něho a plánovala jeho smrt.
Slunce začalo zapadat, bylo to jedno z mála hodin, kdy počasí bylo
přijatelné, než se letní déšť usadil nad Jessepem. Věděla jsem, jaké
to bylo být sama a na chvíli jsem zvažovala, že ušetřím pavouka,
ale rychle jsem si to rozmyslela. Takový zabil Jesseho. Musel
zemřít. Vypadalo to, že jsem byla dobrá v zabíjení. Nachystala
jsem žebřík, vyšplhala po něm a položila koště na nevinného
pavouka, který neměl ponětí o tom, co ho čeká.
„Promiň, chlapče,″ zašeptala jsem, než jsem ho rozdrtila.
Dokola a dokola jsem mlátila a drtila ho. Zabíjela jsem toho
pavouka dokola a dokola, dokud mé ruce nekrvácely z koštěte a
slzy netekly po mé tváři a poté, co kousek pavouka zbylo na koštěti
a na trávě.
„Slečno Andrewsová?″ Zeptal se muž. Popadla jsem svýma
rukama vršek žebříku, abych se udržela a pustila koště, které
spadlo na verandu a skutálelo se do trávy. Vysoký muž stál na
špinavé cestě a držel složku a kapesník, kterým si utíral pot ze své
rudé tváře. Měl na sobě pomačkaný šedý oblek a úsměv.
„Mrzí mě to, slečno. Nechtěl jsem vás polekat,″ řekl jižným
přízvukem. Pokud by jeho oblečení nedávalo najevo to, že nebyl
místní, tak by to dělal jeho přízvuk.
„Hledám slečnu Andrewsovou,″ řekl muž, jak napřáhl složku,
aby se kryl před sluncem, jak mě sledoval scházet po žebířku.
„Kdo to chce vědět?″ Zeptala jsem se, jak jsem si utřela své
oči, zvedla zlomené koště z trávy a hodila ho na verandu.
„Jmenuju se Ben Coleman a jsem tady ohledně Sun..″
Nepotřebovala jsem, aby dokončil větu, abych věděla, proč byl
tady. Sunnlandi korporace byla supem a asistovala v matčině spádu
do šílenosti, než se svrhla a vzala s sebou i mého otce. Ben
Coleman si očividně nevšiml pásky, která plála ve větru. Stál v
úterní noc na příjezdové cestě a měl na sobě pomačkaný oblek a
tekl z něj pot, jako kdyby byl akorát v dešti, který jsem mohla v
povzdálí vidět. Ben se přiblížil a napřáhl ke mně svou ruku. Složila
jsem žebřík a prošla okolo něho ke kůlni.
„Můžete odejít pane Colemane. Vím, proč jste tady a nechci s
tím mít nic společného.″ Postavila jsem žebřík v kůlni a zavřela
dveře. Mohla jsem cítit blížící se déšt, než jsem ho mohla vidět.
Dělala jsem si vždy legraci ze svého otce, když říkal, že mohl cítit
déšť, ale jak jsem stárla, tak jsem cítila změnu ve vzduchu a
naučila se poznávat vůni energie čerstvého kyslíku, než se objevily
mraky a hvězdy a změnily noční oblohu z černé na šedo.
„Slečno Andrewsová, jen si to s vámi musím projít. Myslíme
na háj,″ řekl Ben, jak ke mně napřáhl složku.
„Měli jste zájem o mé rodiče, když vaše společnost zrušila
kontrakt se Sunnlandiem z 60. lét? Protože bych se jich zeptala,
zda se cítili, jako kdyby jste chtěli pro ně to nejlepší, ale nemůžu.
A podle pohledu na vaší tváři víte, proč nemůžu. Takže ať už jste
tady z jakéhokoliv důvodu, běte si to prodat někam jinam. Nemám
zájem a nemám čas. Musím se sejít s šerifem.″ Vítr nabral na
rychlosti a odvál mé vlasy do mé tváře. Benovo sako se otevřelo,
jak mě pronásledoval na mé cestě k domu. Tehdy jsem spatřila
jeho zbraň. Buď byl obchodník, který byl zvyklý na jižnost nebo
nebyl vůbec obchodník. Déšť už promočil otevřené pole vedle
domu a byla to jen otázka pár sekund, než si to najde cestu sem.
„Přestaňte s těmi kravinami, pane Colemane. Pokud je to
vůbec vaše jméno. Co chcete?″
„Potřebuju, abyste se podívala na tu složku. Řekněte mi, co si
myslíte. Je to nabídka na koupi háje. Velmi štědrá.″ Ben napřáhl
složku.
„Vypadněte z tohoto pozemku a vezměte si to s sebou,″
varovala jsem ho.
 „Donutíte mě na to jít tvrdě, slečno Andrewsová. Byl jsem
ochoten vám udělat štědrou nabídku, ale nedáváte mi na výběr.
Vzhledem k tomu, že vám nebylo 18, když vaši rodiče umřeli a
neměli žádný spis o tom, že tento pozemek je váš, tak nebude váš,
dokud neprojde drahým a velmi zdlouhavým soudním procesem.
Nerad to říkám, ale bez smlouvy s distributorem jako Sunnlandio,
háj za moc nestojí. Také musíme přihlížet na to, že jste byla pryč,
proto se asi chcete sejít s šrifem. Ale v Sunnladiu bychom se o to
rádi postarali teď a rádi bychom nabídli peníze, než čekali na
soudce.″ Tehdy mě udeřila závažnost situace a zlo, které číhalo v
oblecích, kravatách a zakrývalo přestupek ve složkách a kufříkách.
„Proto jste to udělali? Proto jste zrušili kontrakt mých rodičů?
Abyste znehodnotili půdu, než abyste je obtěžovali nějakými
kravinami?″
„Slečno Andrewsová, nerozhodl jsem se tak, ale přiznávám,
že je zákon na naší straně. Jen se snažíme zefektivnit situaci tím, že
budeme mít váš podpis.″
„Není mi ani ještě 18. Nemůžu nic podepsat,″ řekla jsem.
„Vaše narozeniny nebyly před dvěmi dny na 12. července?″
Zeptal se, jak otevřel svou složku a přečetl datum, než ji znovu
zavřel. Zmeškala jsem své narozeniny? Objevil se nával deště a
prosákl vše při cestě včetně muže v obleku, který tam pořád stál a
usmíval se, jak se jeho vlasy přilepily k vršku jeho hlavy.
„Půjdu zítra k soudu, abych vyplnil nabídku a požadoval, aby
se háj dal zhodnotit. Buď to můžete podepsat teď nebo se připravit
na bitvu, kterou nevyhrajete. Bitvu, kterou si nemůžete dovolit.
Zákon je na naší straně.″ Viděla jsem rudě. Tak rudě, že jsem si
přála, aby se objevil blesk a zásahl jeho oblek. Ben položil složku
na verandu a střelil mi namyšlený úsměv, než odešel.
„Pane Colemane?″ Zeptala jsem se sladce, díky čemuž se
otočil.
„Ano, slečno Andrewsová?″ Zakřičel při zvuku deště.
 „Řekl jste akorát, že je zákon na vaší straně?″ Zeptala jsem se,
jak jsem naklonila svou hlavu do strany.
„Ano.″
„Tak tedy..″ Naťukala jsem kód na zámku na krabici a
otevřela ji. Odtáhla jsem to, co jsem potřebovala a co bylo
připevněné k víku. Narozdíl od té starší, se kterou jsem riskovala
svůj život, když jsme s matkou hráli ruskou ruletu, byla tahle ta,
která fungovala na první výstřel.
„Věděl jste, že tady v Jessepu může kdokoliv střelit někoho na
jejich pozemku bez nějakého důvodu?″
„To byste neudělala,″ řekl beze strachu a výzvy s rukou na
jeho saku, přičemž věděl že neměl čas vytáhnout svou vlastní
zbraň. Chyběl jen jeden krok. Coleman udělal jeden krok dopředu,
jak si myslel, že blafuju. Stiskla jsem spoušť.
„Vítejte v Jessepu, pane Colemane.″
18. kapitola
BEAR
Skrz noc se ozvalo prásknutí tak hlasité, že jsem to slyšel i
přes řev své motorky, jak se to okolo mě prodralo, jako kdybych
uvízl ve vlně. Něco malého, ale rychlého prosvištělo okolo mého
ucha jako křik a bylo to tak blízko, že jsem ucítil teplo u svého
krku. Kulka. Prásk Ozvěna. Prásk. Ozvěna. U zadku jsem měl dvě
motorky, které jsem poznával a které jsem pomáhal vyrobit.
Bastardi. Věděl jsem, že tady byla možnost, že v sekundě co
opustím Loganovu pláž, tak mě ti sráči budou sledovat. Problémem
ale bylo, že jsem byl příliš pohlcen v hledání Thii, jak jsem
naskočil a vyjel bez přemýšlení a bez toho, abych Kingovi řekl,
kam mířím. Kurva. Můj hrudník píchal, jako kdyby mě akorát
strefila kulka. Plážoví bastardi možná nedbali zákona, ale nebyli
chladní. Jeden z kódu, dle kterého jsme se řídili bylo: vždy se dívej
muži do očí, když vezmeš jeho život. Klub musel jít ještě víc do
sraček, než jsem si myslel, protože dvě píč* za mnou vypálily na
má záda a ignorovaly ten jasný kód. Prásk. Ucítil jsem teplo u
svého krku, jak okolo prolétla kulka. Minul jsem značku Vítejte v
Jessepu a snažil se setřást ty sráče tím, že jsem zajel doprava. Ale
bez štěstí. Kulky možná létaly, Thia možná byla v nebezpečí nebo
už byla mrtvá, ale když jsem nabral rychlost, naklonil se dopředu a
táhl stroj ke svým limitům, tak mi byl připomněn čas, kdy rychlost
nebyla dostatečná.
Bylo mi 5 let a byl jsem na místě spolujezdce, kde jsem
předtím nikdy nebyl. Má matka řídila. Mumlala si pro sebe a
kousala si své nehty. Když mě vyzvedla ze školy, nasedl jsem do
jejího červeného kabrioletu, ale ona minula ulici, do které jsme
vždy zatáčeli, ta, která nás vzala ke klubu. Zastavili jsme se jen,
když jsme vyměnili její auto za tohle. Malou Toyotu, kterou jsme
jeli, páchla jako když mi bývalo špatně po vypití sody, kterou on
nechával na kulečníku. Jedinou speciální věcí na jeho sodě bylo
množství zvratků, díky kterým jsem poznačil podlahu otcovy
pracovny. Doktor Pepper byl o hodně lepší. Matka si zapálila
cigaretu a otevřela své okýnko. Auto zaplnil kouř, který vydechla,
ale nevadilo mi to, protože jsem byl na to zvyklý. Všichni v klubu
kouřili. Viděl jsem kdysi v televizi, že díky kouření přestanete růst
a já chtěl být vysoký jako můj otec, proto jsem se rozhodl, že
počkám s kouřením, dokud nevyrostu. Venku byla tma, ale
vzhledem k tomu, že jsme byli na silnici, pokaždé když jsme
minuli pouliční světlo, tak vnitřek auto zjasněl a pak potemněl jako
kdyby někdo zapínal a vypínal světlo. Nepočítal jsem, kolikrát se
vypínač zapnul, ale bylo to hodněkrát. Zastavil jsem, když jsem se
dostal ke stovce, protože to bylo nejvyšší číslo, které jsem znal.
Pokaždé, když nás minula motorka, tak matka popadla volant
pevněji a držela svůj dech, dokud nezrychlila. Pořád se dívala do
zrcátka a odtahovala své vlasy ze svých očí. Měla na své tváři pot,
a když se auto rozsvítilo, tak jsem si všiml, že z jejích očí tekly
slzy.
„Co se děje, pi*o?″ Zeptal jsem se. Matka zakroutila svýma
očima a střelila mi naštvaný pohled.
 „Jen protože mi tak říká tvůj otec, to neznamená, že je pěkné
tak někomu říkat. Říkej mi jen mami, dobře?″
„Pičo neznamená krásná dívko?″ Zeptal jsem se zmateně,
protože Tripod byl ten, kdo mi řekl co to znamená a on byl více
prezidentem klubu mého otce, takže toho věděl hodně.
„Ne, zlato, neznamená. Je to špatné slovo, takže to už nikdy
neříkej, dobře?″ Matka se prohrábla skrz mé vlasy a vrátila se zpět
ke kontrolování zrcátka. Až se vrátím do klubu, tak se znovu
zeptám Tripoda na to slovo. Můj otec říkal, že dívky někdy
nerozumí věcem jako kluci, proto byla matka zmatená.
„Jak to slovo může být špatné?″ Zeptal jsem se.
„Může, Abele,″ řekla. Matka měla na své tváři pohled, který
mívala, než mě poslala do kouta, ale alespoň už její oči neslzely.
Neměl jsem to rád. Také jsem neměl rád, když byl její nos pokrytý
krví poté, co se dohadovala s Chopem, mým otcem.
„Mami, co se děje?″ Zeptal jsem se znovu. Matka zatřásla
svou hlavou a usmála se.
„Nic, zlato. Nic se neděje. Ve skutečnosti je všechno skvělé.″
„Ale já se chci vrátit do klubu,″ řekl jsem.
„Ne,″ zařvala matka, jak bouchla pěstí do volantu, zhluboka
se nadechla, vdechla cigaretu a típla ji o popelník. Pak se natáhla a
popadla mé koleno, díky čemuž jsem se usmál, protože to bylo mé
lechtivé místo.
„Abele, jedeme někam, kde to budeš milovat. Je to ještě lepší
než klub, slibuju.″ Matka odtáhla svou ruku a zapálila si další
cigaretu. Pokrčil jsem rameny a začal se radovat hlavně protože
jsem si myslel, že mě matka možná bere do Disneylandu. Nikdy
jsem tam nebyl, ale bylo to jediné místo, které by mohlo být lepší
než klub. Vrátil jsem se k roztahování paží mého panáka a svázání
je za jeho záda, jak jsem to viděl dělat policisty, když včera
zatknuli strýčka Gatora. Policisté nebyli přátelé klubu, takže jsem
neřekl svému otci, jak skvělé byly ty sirény a světla. Říkal, že
strýček Gator nebude brzo doma, ale že ho budeme moci navštívit
příští měsíc. Uslyšel jsem známý rachot a otočil se, abych se
podíval za sebe.
„Hej, mami, táta je tady,″ řekl jsem, ale ona jen přikývla a její
oči začaly znovu slzet. Motorky obklopily auto a má matka
zpomalila, ale nezastavila. Poznal jsem Tanka a jeho motorku,
když zajel vedle nás. I s jeho přilbou a jeho žlutými brýlemi jsem
mohl říct, že byl naštvaný díky rysům okolo jeho pusy. Něco
křičel, ale já ho nemohl slyšet skrz další motorky. Má matka ho
slyšela, protože třásla svou hlavou. Viděl jsem, jak Tank vykopl
svou nohu a pak explodovalo zadní okýnko a sklo bylo všude. I
když jsem se skryl, bylo už příliš pozdě. Zachytil jsem kousek do
rohu svého oka. Byl to hluboký, pálivý škrábanec. Má matka
zakřičela a pak jsem ucítil, jak auto zajelo doprava a penumatiky
přejely přes nerovnou zem, než se auto zastavilo. Sundal jsem svou
ruku ze svého oka a snažil se ho otevřít, ale v sekundě, co jsem to
udělal, se automaticky zavřelo a byl jsem si jist, že kousek skla byl
možná stále v mém oku. Matka popadla mou tvář a podívala se na
mé oko. Motorky se zastavily okolo auta, díky čemuž jsem viděl
Chopa, jak slezl ze své motorky a hodil svou helmu na zem. Má
matka sebrala malý kousek střepu z mého oka, který byl poskvrněn
krví.
„Miluju tě, Abele. Teď a navždy. Pamatuj si to,″ zašeptala, jak
Chop otevřel dveře a vytáhl ji za vlasy z auta. Matka křičela a
kopala, ale Chop ji nepustil, dokud nebyli zakryti stromy na straně
silnice. Možná jsem je neviděl, ale mohl jsem je slyšet.
„Nevíš, jak zasraně poslouchat?″ Zakřičel Chop. „Říkal jsem
ti, že pokud znovu vejdeš na Loganovu pláž nebo poblíž mého
děcka, tak ti vyříznu prsa a pověsím je na plot klubu. Vypadám,
jako kdybych žertoval, ty pič*?″ Slyšel jsem je už předtím na sebe
křičet, ale něco na tomto bylo jiné.
„No tak, chlape,″ řekl mi Tank, jak mě vyvedl z auta k jeho
motorce.
 „Proč sis kurva myslela, že mi můžeš ukrást mé děcko a žít?″
Zakřičel. Musel ji udeřit, protože jsem uslyšel matku zakřičet.
Listy se na stromech zatřásly a já nemohl odtáhnout pozornost od
místa, kde jsem věděl, že byli. Tank mě pořád vedl ke své motorce,
ale já šel dozadu.
„Musela jsem se o to pokusit,″ zakřičela má matka. „Musela
jsem se pokusit mu dát život, kde by neskončil..,″ zastavila se.
„Řekni to, mrcho. Víš, jak to funguje. Tohle skončí stejně
nehledě na to, co řekneš..řekni to, zatímco máš ještě šanci,″ řekl
Chop. Uslyšel jsem ckvanutí.
„Chtěla jsem ho odsud dostat, aby nebyl jako ty,″ zakřičela
má matka a jakmile poslední slova opustila její pusu, tak nastal
praskající zvuk. A pak nic. Tank mě posadil na svou motorku a
nastartoval ji, než ostatní udělali to stejné. Biggie, jeden z těch
mladších chlapů, naskočil do Toyoty a odjel. Pager, jeden z
nejstarších Bastardů, čekal na kraji, když se Chop objevil s krví na
jeho tváři a s jeho zbraní ve své ruce, než hodil zbraň Pagerovi,
který ji omotal v látce. Tank něco Chopovi nasignalizoval, díky
čemuž Chop přikývl, než se jeho oči uzamkly s těmi mými. Po
chvíli přerušil naše spojení, aby si setřel krev ze své tváře. Nebál
jsem se ho. Ani, když zbil mou matku. Ani, když mě zbil poté, co
jsem udělal něco, co se mu nelíbilo. Ani, když mě vzal na jeho loď
a donutil mě sledovat, jak střelil muže a hodil jeho tělo do
Everglades(národní park na Floridě). V tomto momentě, kdy jsem
se třásl, jsem se poprvé bál svého otce. Otec se teď podíval na svou
krví pokrytou dlaň. Po mé páteři proběhl mráz, jak jeho oči znovu
našly ty mé a jak se usmál.
V mých zádech explodovalo teplo a prošlo skrz mé rameno
následováno otupující bolestí, jak se kulka střetla s kostí a protrhla
se skrz předek mého ramene. Už předtím jsem byl střelen, ale
nebyl to pocit, na který byste si zvykli. Malé granáty trhající vaši
pokožku a svaly, které explodovaly, jakmile se to zabořilo hluboko
ve vás. Každý nerv v mé páteři vyskočil a mé paže se zkroutily a
zajely s motorkou do strany, díky čemuž se vychýlila ze silnice.
„Kurva,″ zakřičel jsem skrz své zuby, zatímco jsem popadl
řídítka a narovnal svou motorku, než přední pneumatika mohla
narazit do strany. Pod mými pneumatiky se objevila tráva a špína a
pohltilo mě blato, jak má kola najela na silnici. S kulkami
létajícími okolo mé hlavy, to vzalo vše, abych jel rovně a nabral
svou rychlost. Jen pár fajfek na tachometru špatným směrem a byl
jsem mrtvý muž. Možná jsem neměl záplatu, ale nebyl jsem sráč.
Jel jsem za Thiou, neutíkal jsem. Šlápl jsem na brzdy a otočil svou
motorku k těm sráčům, kteří po mně šli. Tank a Cash. Dva bratři,
které jsem povýšil na prospekty.
Nevděční sráči. Dva bratři, kteří zjistí, že jen protože jsem už
neměl záplatu, to neznamenalo, že jsem byl slabý. Nebo že jsem
zapomněl, jak stisknout spoušť. Má motorka se točila, jak jsem
zvedl své ruce z řídítek a vytáhl obě zbraně ze svého poudzra. Díky
náhlému pohybu se nad mými zády protrhla bolest, ale můj cíl byl
jasný. Užil jsem si pohled šoku těch sráčů, jak se ke mně hnali a
jak jsem začal pálit. Cashe jsem sejmul jako prvního. Jeho motorka
se otočila do strany, jak jsem vystřelil dvakrát do jeho hrudníku.
Tank byl po něm, jak přepadl přes svá řídítka poté, co jsem ho
střelil do pravé tváře. Má motorka se vymkla kontrole, ale
vypadalo to, jako kdyby se namísto toho okolo mě svět točil.
Obkroužily mě háje a taky pach něčeho shnilého. Hnal jsem se ze
silnice do příkopu, kterému jsem se tak tak vyhnul. Přepadl jsem
dopadu a prohnal se s úsměvem vzduchem. Možná jsem padal, ale
věděl jsem, že jsem bral ty sráče s sebou. Mou poslední
myšlenkou, než jsem narazil na zem, byla dívka s růžovými vlasy.

19. kapitola
THIA
Pan Coleman se vypotácel na svůj vlastní povel a já vběhla do
háje, než si mohl vzpomenout, že měl vlastní zbraň. Byla jsem
znechucena nad tím, co jsem udělala a ještě víc tím, že jsem toho
nelitovala. Když mé plíce pálily a už jsem nemohla déle utíkat, tak
jsem si klekla.
„Mrzí mě to, tati. Mrzí mě, že jsem to pro tebe nemohla
zachránit. Pro nás. Ale hlavně, že jsem tě nemohla zachránit,″ řekla
jsem. Okolo mě šustily listy a občas jsem uslyšela spadnutí
pomeranče. Zvažovala jsem, že bych to vše spálila a zašla jsem tak
daleko, že jsem sebrala list z nejbližšího stromu, abych vyzkoušela,
jak suchý byl a jak rychle by hořel, když se země pode mnou
zatřásla a trocha listí a špalku spadla okolo mých kolen. Žila jsem
na Floridě celý svůj život, ale nikdy předtím jsme tady neměli
zemětřesení. Bylo zemětřesení vůbec možné? V povzdálí se ozval
burácející zvuk, díky čemuž jsem se panicky postavila a připravila
na změnu. Burácení bylo hlasitější, díky čemuž mé srdce bilo
rychleji a každý sval v mém těle ztuhl, jak sekundy ubíhaly a
zaplnily to ticho. Byl to zvuk, který jste cítili, než jste ho slyšeli.
Bruácení, které bylo hlasitější a vibrovalo ve vašich kostech.
Zemětřesení na dvou kolech. Motorka. A podle zvuku to vypadalo,
že víc než jedna. Bear. Přišel si pro mně.
Nebuď pitomá, Thio. Milion lidí jezdilo na motorkách, není to
on. Ale mohl by to být klub. A pak..prásk. Nastala tak hlasitá
exploze, že mé vlasy vlály ve větru jako bomba. Výbuch jasných
pomerančů vybuchl do noci následovaný kontrastem šedého kouře
proti černé obloze. Běžela jsem směrem k explozi, než jsem si to
mohla promyslet a došla k silnici za méně než minutu. Trosky
kovu byly rozprostřené po obou stranách silnice. Nebyla jsem si
jista, zda to byla jedna nebo dvě motorky, dokud jsem neuviděla
dvě těla ležící bez života v divných úhlech. Běžela jsem k prvnímu
tělu, jak mé srdce začalo nabírat na rychlosti. Mužovy paže byly
pokryty v tolika krvi, že jsem nemohla poznat jeho rysy nebo
tetování. V panice jsem si klekla a použila všechnu sílu, abych
otočila toho muže, ale on se ani nepohl. Pak jsem si představila
tvář muže, kterého jsem nechtěla, ale potřebovala jsem vědět, zda
to byl on. Zkusila jsem to znovu a použila všechnu sílu. Nebyla
jsem úspěšná v jeho kompletním otočení, ale podařilo se mi ho
dostat na bok. V sekundě, kdy jsem uviděla jeho kulatou tvář a
krátké hnědé vlasy, tak jsem vydechla úlevou. Když jsem přišla k
troskám, byla jsem si jista, že to byl náraz, nehoda. Byla jsem si
jista, že ta dvě mrtvá těla ležící na silnici zemřela díky nárazu.
Mýlila jsem se ale. Přiběhla jsem k dalšímu muži, jehož tvář byla
otočená s jeho stranou otočenou do strany a jeho otevřenýma
očima a pusou. V jeho tváři byla díra od kulky, díky čemuž jsem
zalapala, postavila se a couvla k háji, jako kdybych skrz nějaký
důvod musela držet své oči od trosek a od těl, nebo by po mně
vystartovala. Tehdy jsem si uvědomila, že panika, že jedno z těch
těl mohlo být Bearovo, byla pro nic. Oba muži měli na sobě
záplaty Plážových bastardů. Přišli si pro mě. Ne Bear. Věděla jsem,
že by to neudělal, ale stále jsem si nemohla pomoct a cítila se
zklamaně a v tu stejnou chvíli se i bála. Mohlo by jich být i víc.
Pomalu jsem couvala, dokud mě neobklopily stromy. Okolo mě
zacvrlikali cvrčci. Žáby kvákaly a moucha bzučela na verandě, i
když to bylo asi míli vzdálené. Couvala jsem víc a víc, dokud jsem
nenarazila na něco tvrdého a velkého, což nebyl strom. Po mé
páteři přeběhl mráz, jak se ruka omotala okolo mého pasu a další
zakryla mou pusu a utlumila můj křik.
„Ti, přestaň, to jsem já,″ zavrčel Bear do mého ucha, jak jsem
ho obkročila a ztuhla. Přišel si pro mně. Bear uvolnil svůj stisk a já
se otočila v jeho náruči. Měsíc byl velký a jasný a choval se jako
světlo nad našimi hlavami. Bear neměl triko a byl pokrytý špínou.
Jeho normálně blonďaté vlasy a vousy byly pokryty bahnem a jeho
rifle byly roztrhané v koleni.
„Jak moc rušná je tahle silnice?″ Zeptal se náhle.
„Není. Je tady další farma, ale je jiným směrem. Jsme v tiché
uličce.″
„Má sem někdo přijít? Pošťák nebo doručovatel? Musím
přemýšlet.″
 „Ne, nic. Pošta chodí do města a háj byl nějakou dobu mimo
obchod.″ Kap. Kap. Kap. Nebyly tady žádné hadice ani voda
vzhledem k tomu, že vodárenská společnost vypnula přísun vody
díky tomu, že jsme nemohli zaplatit účet. Rána. Bear se otočil.
„Co to kurva bylo?″ Zeptal se.
„Pomeranče. Zní to, jako kdyby padaly ze stromy,″ řekla
jsem. S jeho zády otočenými ke mně jsem uviděla zdroj kapání.
Šlo to z Beara. Krev. Kapky krve, které vypadaly černé pod
světlem měsíce, kapaly z jeho ramene na jeho pásek a padaly na
zem.
„Jsi zraněný,″ řekla jsem. Bear se otočil, jeho oči potemněly a
zářily jako modré plameny.
„Je mi u prdele mé rameno, Ti. Starám se jen o to, že ses
vybrala tam, kde to není bezpečné.″ Bear se na mě podíval, jako
kdybych ho nějak zradila, což jsem nechápala.
„Možná jsi mi nevěřila, když jsem říkal, že po tobě půjde
klub.″ Bear přikývl k tělům na silnici.
„Už mi věříš?″ Zeptal se s planoucími nosními dírkami.
Ustoupila jsem dozadu a on přistoupil dopředu a nedovolil mi mezi
nás položit prostor.
„Proč jsi přišel?″
„Co jsem akorát řekl? Přišel jsem, protože jsi neposlouchala.
Přišel jsem, protože to není bezpečný a pokud bych nepřišel, tak
bys byla buď mrtvá nebo by sis to přála, jakmile by se k tobě
dostali,″ řekl Bear. Poprvé jsem se ho bála. Ne protože jsem si
myslela, že by mi ublížil, ale protože jsem ho nikdy neviděla tak
naštvaného.
„Nechápu tě,″ řekla jsem.
„Nemusíš,″ zavrčel a jako kdyby se snažil něco dokázat, tak
přitiskl své rty na ty mé. Chtěla jsem ho odstrčit. Chtěla jsem mu
říct ne. Ale po přemýšlení, že by mohl být jedním z těl na té silnici,
mi to mé tělo nedovolilo. Můj mozek chtěl na něj křičet, praštit ho,
ale když jeho jazyk přejel přes mou pusu a vyhledal otvor, tak se
mé zrádcovské rty pro něj otevřely a já zasténala, když jeho jazyk
našel můj a když jsem se přitiskla proti jeho špinavému tělu. Bear
popadl mou tvář a líbal mě, jako kdyby na mě křiřčel a trestal mě
za to, že jsem ho neposlechla a za to, že jsem byla i nebyla v jeho
životě. Vzala jsem jeho trest, vrátila mu ho a říkala mu všechny
věci s naším polibkem, který jsem nechápala. Pod lemem mého
trika se chlad jeho prstenů přitiskl proti pokožce mých zad. Bear se
odtáhl a zíral skrz mě, jako kdyby mohl vidět do mé duše.
„Musíš mě jen zasraně poslouchat. I když si chci popovídat o
tom, jak mi řekneš, jaký jsem sráč a já ti řeknu, že jsi ta nejvíce
otravná holka, kterou jsem kdy spatřil a jak chci mít na tobě svou
pusu, tak musím prvně vyřešit pár problémů, než se stanou většími
problémy.″ Bear omotal zablácenou ruku okolo mého krku a
uzavřel mezi námi prostor.
„Co?″ Zeptala jsem se, jak jsem se chvěla pod váhou jeho
pohledu a nějak zapomněla na ta mrtvá těla, která ležela kousek od
nás.
„Víš, jak šít?″
„To je zvláštní otázka.″
„Ne tak zvláštní vzhledem k tomu, že krvácím,″ řekl Bear, jak
mě pustil a popadl své rameno.
„Je to čisté, jen se to musí dát dohromady.″
„Sakra. Tady,″ řekla jsem, jak jsem utrhla své triko, stoupla si
na špičky a přitiskla to k jeho lopatce.
„Kurva,″ zasténal Bear. Uvolnila jsem tlak, jak jsem si
myslela, že mu ubližuju.
„Možná bys mě měla nechat vykrvácet. Možná by to za to
stálo,″ řekl, jak si olízl své rty. Sledovala jsem jeho pohled na má
nahá prsa. Mé bradavky ztvrdly pod jeho pohledem.
„Kurva, Ti, možná jsi nestiskla spoušť, ale mám takový pocit,
že mě zabiješ.″ Jeho ruce se usadily na mém zadku, zatímco jsem
se snažila zastavit krvácení a jeho prsty se zabořily do mého masa,
jak jsem se koncentrovala na jeho ránu.
 „Co dalšího musíme udělat?″ Zeptala jsem se, jak jsem ucítila
rudnutí na svých tváří a svém krku a byla vděčná za noc, která
skryla mé ztrapnění.
„Úklid.″
20. kapitola
THIA
„Nemůžu tam jít,″ řekla jsem, jak jsem se zastavila u verandy
s překříženými pažemi přes svůj hrudník.
„Jehle a nit?″ Zeptal se Bear, jak držel mé zakrváceno triko
přes své rameno.
„Kde to najdu?″ Zeptal se, díky čemuž jsem si ulevila, že mě
nebude nutit jít dovnitř.
„Šicí místnost, přímo na levo. Matka to nechávala v krabici v
šuplíku.″ Bear mizel do domu a o pár minut později se objevil s
celou matčinou krabicí.
„Žádná světla,″ řekl Bear, jak si schoval zapalovač, který
používal v tmavém domě. Samozřejmě, že tam nic nesvítilo. Už
před jejich smrtí nebyl zaplacený účet a smrt neplatí účet za
elektřinu. Většinu času ani bydlení. Bear mi hodil modré triko,
které vzal z mého pokoje a já se jím zakryla.
„Díky,″ řekla jsem. Bear odpověděl jen malým zavrčením.
Otevřela jsem krabici na verandě a vytáhla baterku, na které jsem
stiskla tlačítko, díky čemuž baterka oživla.
„Byla jsi tady celý den a ani sis ji nesehnala?″ Zeptal se Bear,
jak se posadil na vrchní schod se svými zády otočenými ke mně.
Posvítila jsem světlem dolů, jak Bear vytáhl z krabice to, co
potřeboval.
„Neplánovala jsem sem vůbec jít.″
„Proč ses teda vrátila?″ Zeptal se, jak si nalil vodku z lahve,
které jsem si nevšimla, že vytáhl a pak mi ji podal.
„Nalij to na mé rameno.″ Popadla jsem lahev a použila
baterku, abych si posvítila na Bearovu ránu. Měl pravdu s tím, že
to bylo čisté, ale bylo to o mnoho hlubší, než jsem si myslela.
 „Sakra,″ řekla jsem,jak jsem spustila baterku. „Jen to tam
nalij, Ti a řekni mi, proč jsi tady, pokud to nebylo tvým plánem?″
Posvítila jsem baterkou na jeho ránu a skrz nějaký důvod zavřela
své oči, jak jsem nalila alkohol na jeho ránu, díky čemuž se každý
sval v Bearově těle napnul.
„Ti, mluv. Hned,″ řekl Bear skrz zatnuté zuby, jak popadl
lahev z mé ruky a nalil zbytek do díry na jeho rameni a opřel svou
ruku o schod, ze kterého strhl staré, shnil dřevo. Když skončil,
hodil dřevo na dvůr, položil lahev a podal mi jehli s nití.
„Šerif Donaldson není až do odpoledne v kanceláři. Chtěla
jsem ho navštívit, ale pak jsem skončila tady a byla rozptýlena.″
Rozptýlení bylo dobrým termínem pro Bena Carsona a jeho
troufalost vstoupit na háj.
„Chtěla ses přiznat?″ Zeptal se Bear se hněvem, jak si založil
své paže přes svá stehna a naklonil se dopředu, abych měla lepší
přístup na jeho ránu. Položila jsem baterku na zábradlí a zašila
Bearovu kůži, jak mě to má matka učila a snažila se předstírat, že
to nebylo jeho maso a svaly, které jsem dávala dohromady, ale jen
nějaká kůže.
„Jo, myslela jsem si, že to vyklopím a dostanu to, co si
zaslužím. Můj kamarád Buck je zástupce a zvážila jsem, že mě
možná ušetří. Není to tak, že bych někomu chyběla, kdybych šla do
vězení. Svět by se stejně točil. Nikdo by ani nevěděl, že jsem
pryč.″
„Já jo.″
„Jo, ty jo, ale byl bys rád, kdyby ses mě zbavil,″ řekla jsem
hořce.
„Ti..,″ začal Bear. Přestala jsem dýchat a čekala na to, co
řekne.
„Aaaa,″ zavrčel, jak jsem ponořila jehli hlouběji.
„Promiň,″ zašeptala jsem a pomyslela na to, že jsem si přece
jenom měla pamatovat, že jsem zašívala osobu.
 „Mám pro tebe právníka,″ překvapil mě Bear. „Poslední
člověk, tkerému bych zavolal, ale udělá co je třeba.″
„Co jsi udělal?″
„Sehnal jsem právničku. Pokud ďábel nosí nóbl oblek a
červenou rtěnku, tak to je Bethany Fletcher. Je ale dobrá. Právě
teď řeší všechny sračky. Obvolává a noří se hlouběji do tvého
případu. Právě teď jsi žádána jen skrz zpovídání, nejsi zatčena.
Utekla si předtím, než jsem ti to mohl říct.″
„Opravil jsi dveře, ale nechal jsi je odemknuté. Myslela jsem
si, že jsi mi tak říkal, abych odešla,″ řekla jsem upřímně.
„Říkal jsem ti, že nejsi zasraný vězeň,″ opravil mně. „Myslel
jsem si, že mně poslechneš a a uděláš to, co je ti řečeno. Vidím, že
to byla chyba a neboj se, nedopustím, aby se to znovu stalo. Měl
jsem poslechnout Kinga a připoutat tě k zasrané posteli.″ Jeho celé
tělo se napnulo a má jehle ztuhla neschopna se pohnout do jeho
svalu. Ignorovala jsem jeho hrozbu a soustředila se na svůj úkol.
„Vím, že je to těžký, ale snaž se nenapínat. Ta bolest bude jen
horší.″
„Jo?″ Zeptal se Bear pobaveně. „Kde ses to naučila?″ Jeho
svaly se lehce uvolnily a jehle se pohybovala dovnitř a ven s větší
snadností, díky čemuž bylo sešívání rychlejší. Usmála jsem se a
vzpomněla si na vzpomínku.
„Doktor Hartman mi to řekl, když spravil mé koleno. S mým
bratrem Jessem a mým kamarádem Buckem jsme cvičili s
navijáky, které jsme dostali na Vánoce. Nebyly nové, ale pro nás
byly.″
„Máte tady vodu?″ Zeptal se Bear.
„Jo, máme rybník uprostřed háje, docela hluboký. Doktor
Miller tím občas naplňoval různé věci, které nachytal v jezeře. Ale
ten den jsme necvičili u rybníku. Byli jsme na suché půdě.
Postavili jsme obruče na zem a zatížili je. Bylo to dobré cvičení,
ale hádám, že jsme nepotřebovali ty háky. Šla jsem blízko za
Buckem, když měl vrhnout, avšak zachytil hák u kolena.″ Natáhla
jsem svou nohu na přední schod, aby mohl Bear vidět dlouhou
jizvu táhnoucí se od vršku mého kolene do spodku.
„Neuvědomil si, že mě zahákl, takže mi natrhl kůži a strhl ji z
mého kolene. 12 stehů,″ řekla jsem, jak jsem odtáhla svou nohu.
Bear napřáhl svou levou ruku a ukázal na jizvu mezi jeho palcem a
ukazováčkem.
„Stejné zranění. Odlišný kamarád. Bylo nám asi 16 a rybařili
jsme. Pokud jsme někdy chytili pár ryb, tak jsme je prodali do
restaurace na druhé straně cesty za pár babek. Někdy byly i
dobrým jídlem. Ale jedinou věcí, kterou jsme ten den chytili byl
chlast a kousek kůže z mé ruky.″
„Jsem hotova,″ řekla jsem, jak jsem utrhla niť a svázala ji v
několika uzlech, zahodila jehli a klekla si vedle Beara. Byla to
divná pozice, díky které jsem skoro spadla, avšak Bear si toho
všiml, protože popadl mé předloktí, roztáhl své nohy, přitáhl mě
mezi ně, položil mé lokty na svá stehna, pustil mé paže a své ruce
položil na má záda.
„Lepší,″ řekl, jak se na mě podíval. Byla jsme si vědoma jeho
pohledu, jak jsem uzavírala jeho ránu, která byla vepředu menší
než vzadu. Bear mě sledoval, jak jsem pracovala. Kraj jeho vousu
se otíral o mou pokožku a díky jeho teplému dechu jsem brněla
mezi stehny. Potřebovala jsem se soustředit na práci, než mu znovu
ublížím.
„V domě byla fotka tebe, když jsi byl mladší. Ty a King s
dalším klukem s motýlkem. Byl to Preppy?″ Bear se naklonil
dopředu, opřel svůj nos do zátylku mého krku a přikývl se svými
rty a vousem, díky kterým má pokožka vzplanula. Tolik ke
koncentraci. Pročistila jsem si svůj krk.
„Bydlí na Loganově Pláži?″ Zeptala jsem se, jak jsem
dokončila poslední steh. Niť byla kratší po zašití předku i zadku
jeho ramene. Musela jsem uzavřít pusu okolo nitě, mé rty byly na
jeho pokožce, jak jsem to zkousla svými zuby a odolala nutkání ho
ochutnat svým jazykem, než jsem niť utáhla jako na druhé straně.
Foukla jsem na jeho pokožku, abych odtáhla trochu bolesti, jak se
Bear postavil a zachytil mě, než jsem klopýtla a postavil mě zpět
na nohy.
„Je mrtvý,″ řekl Bear, jak zvedl lahev vodky a nalil ji do obou
stran své rány a zasyčel. To byl konec naší osobní konverzace, po
které se Bear vrátil k obchodům. V čase, kdy se zeptal, jak hluboký
byl rybník uprostřed háje a testoval traktor na druhé straně domu,
tak jsem začala přemýšlet nad tím, co myslel tím úklidem. Poté co
jsem ho sledovala připoutat těla jeho dřívějších bratrů ke zbytku
motorek a ponořit je do rybníku, tak jsem měla lepší nápad.
***
THIA
„Slunce brzo vyjde,″ řekl Bear, jak se podíval do dáli, kde
růžová barva začala zaplňovat noční oblohu. Bear vytáhl svůj
mobil a naťukal na něj něco. Jeho rty se tiše pohybovaly, jak něco
četl a pak si strčil svůj mobil zpět do kapsy, když skončil. Seskočil
z traktoru a přišel ke mně, aby mi pomohl, díky čemuž jsem
zakroutila svýma očima. Nasedala jsem a vyskakovala z traktoru
od doby, co jsem byla v plenkách. Bear ke mně přešel, díky slunci
šlo vidět, jak byl špinavý a zpocený, ale i přesto byl obklopen
světlem, jako kdyby byl nějakým andělem.
„Bethany mi napsala. Domluvila, že budeš šerifem zpovídána
v její kanceláři v Coral Pines. Chtěl to udělat až zítra, ale jí se
podařilo ho odstrčit na dalších 48 hodin, protože se chce s tebou
prvně sejít a projít si nějaké věci.″
„Jaké věci?″ Zeptala jsem se.
„Tvůj příběh,″ řekl Bear. „Chce se ujistit, že řekneš správnou
věc a že víš, jak odpovědět na jeho otázky.″
„Jakou správnou věc?″ Zeptala jsem se, jak jsem ho
následovala okolo domu, kde rozmotal hadici.
„Zabila jsem svou matku poté, co zabila mého otce. To je
vše.″ Bear si povzdechl, jak držel konec hadice a hledal kohoutek.
Přešla jsem na místo, kde byl kohoutek skrytý za křovím a zapnula
vodu.
„Kdy se naučíš přestat mě zpovídat a zasraně poslouchat?
Tvůj příběh,″ řekl, jak mezi námi uzavřel prostor. „Bude takový,
jaký ti Bethany řekne.″
„Kdy se naučíš, že nemám ráda, aby mi někdo říkal, co mám
dělat?″ Založila jsem si své paže okolo svého hrudníku, jak Bear
upravil hadici a otestoval rozprašovač. Jeho oči plály hněvem a
varováním, díky kterému jsem se s ním měla přestat dohadovat.
Dobře. Nebudu. Ale to neznamenalo, že jsem s ním souhlasila.
„Říkala jsi, že šerif nebude v kanceláři až do odpoledne,″ řekl.
„Jo, do 2 nebo 3,″ řekla jsem. „Buck možná bude okolo.″
„Dobře. Má motorka není v nejhorším stavu, ale potřebuju pár
částí. Můžeme udělat objížďku a pak zamířit zpět na Loganovu
pláž.″ Můj žaludek si vybral tu chvíli, aby zakručel. Jak dlouho to
bylo od doby, co jsem jedla? Pak jsem si vzpomněla. Od oběda s
Grace a Ray.
„A musíme ti sehnat nějaké jídlo,″ dodal Bear. Mé tváře
zrudly.
„Počkej, chceš,abych šla s tebou? Proč?″
„Ptáš se až na moc otázek,″ zavrčel Bear, jak si rozepl své
rifle a stáhl si je dolů. Pak na sebe otočil hadici a spláchl události
noci. Otočila jsem se, protože jsem si nebyla jista, co dělat nebo
kam se dívat.
„Ptám se, protože to chci vědět,″ řekla jsem, jak do mé mysli
vplul obraz Bearova nahého zadku. Mé bradavky ztvrdly a něco
uvnitř mě se sevřelo. Nepotřebovala jsem s ním jet zpět na
Loganovu pláž. Musela jsem se přihlásit do zařízení pro teenagery,
kteří nemůžou udržet své hormony na uzdě.
„Proč jsi za mnou šel? Proč ses chtěl ujistit, že mě klub
nezabil?″ A protože jsem nemohla odolat a protože má pusa jela,
tak jsem dodala.
 „A proč jsi mě políbil?″ Čekala jsem, než odpoví, ale nic se
nestalo. Uslyšela jsem vypnutí vody a pak když jsem se chtěla
otočit a vidět, zda odešel, tak jsem ucítila jeho teplý dech na svých
zádech. Jeho vlhké teplo. Jeho nahé, vlhké teplo. Přitáhl mě k sobě
se svým silným hrudníkem na mých zádech a tvrdými stehny proti
mému zadku. S jednou rukou pod lemem mého trika proti mému
holému břichu vdechl do mého ucha.
„Přestaň se ptát na tolik otázek,″ řekl se špičkou svého jazyka,
která se sotva dotkla mé pokožky, ale poslala vlnu vlhkosti mezi
mé nohy.
„Jen mi odpověz,″ řekla jsem. Vyšlo to spíš ale jako prosba.
Bear se usmál, což vibrovalo proti mému krku. Naklonila jsem se k
němu, díky čemuž má záda přišla do kontaktu s jeho rostoucí
erekcí.
„Chceš opravdu vědět proč?″ Zeptal se, jak přejel svým
palcem po mých prsou.
„Chceš opravdu vědět, proč jsem tě políbil? Proč jsem políbil
tvou sladkou kundičku? Chceš vědět, že tě stále můžu cítit na svém
jazyku a zasraně toužím po víc? Chceš vědět, že jsi byla těšná
okolo mého jazyka a já si celou dobu představoval, že to byl můj
pták, který tiskl tvou panenskou pí*u?″ Zeptal se, jak se proti mně
prohnul.
„Jo,″ prosila jsem. „Jo, chci to vědět.″
„Protože jsem zasraně chtěl,″ řekl, díky čemuž můj žaludek
skoro vyskočil z mého těla. Naznačil svá slova kousnutím do mého
krku, než mě strčil dopředu a otočil na mě hadici. Chladná sprcha
uhasila ten plamen, který se začal tvořit v mém břiše.
„Hajzle,″ zakřičela jsem, jak jsem běžela ke spršce a
plánovala ho zabít a dát ho k tělům na spodku rybníku. Bear mi
hodil hadici a já ji zachytila.
„Očisti se.″
„Mohl jsi mi to říct,″ řekla jsem.
 „Kde by v tom byla ale zábava?″ Bear se sklonil, zvedl své
rifle ze země a navlékl si je. Zakryla jsem si své oči, ale nemohla si
pomoct a podívala se skrz své prsty, když jsem zachytila další
záblesk jeho pevného zadku.
„Mrzí mě to. Neuvědomil jsem si, že to byla zábava,″ řekl
Bear. „Můžeš odtáhnout svou ruku a přestat předstírat, že ses
nedívala.″
„Nedívala jsem se,″ zalhala jsem. Bear se usmál a vyšel
schody k domu, jak jsem skončila s oplachováním a přála si, aby
byla voda o hodně studenější.

21. kapitola
THIA

„Můžu jít do města sama,″ řekla jsem, jak jsem si sedla na

místo řidiče v otcově starém Fordu. Bear vzal z domu nějaké mé
suché oblečení, ale já nemohla najít klíčky. Po pár minutách
vytahování drátů zpod volantu se mu podařilo auto nastartovat.
„Jen mi řekni, co potřebuješ a já to seženu.″ Chtěla jsem už
zavřít dveře, ale Bear natáhl svou ruku a zachytil je.
„Nenechám tě jet samotnou,″ řekl Bear. „Máme trochu času
předtím, než klub zjistí, že Tank s Cashem už nejsou na tomto
světě. Tankův mobil byl rozmlácený, ale poslal jsem pár zpráv
Chopovi, než si zašli zaplavat. Máme tak trochu času.″
„Dobře. To znamená, že je to bezpečné. Nemusíš jet se
mnou,″ dohadovala jsem se a snažila se zavřít dveře, ale znovu mě
zastavil.
„Bojíš se, že mě s tebou někdo uvidí nebo tak něco? Bojíš se,
co si budou měšťáci myslet?″ Dobíral si mě.
„Ne.″
„Takže si myslíš, že velký motorkář vyděsí domácí,″ řekl
Bear, jak si nasedl dovnitř. Neměla jsem na výběr a posunula se na
místo spolujezdce, aby mě nerozdrtil. Pravdou bylo, že jsem okolo
něj nemohla přemýšlet. Pár minut pro sebe by mi možná pomohlo
pročistit trochu Bearovy mlhy, která mě pronásledovala, ale ani
náhodou jsem mu o tom nemohla říct, takže jsem přišla s něčím, co
byla stále pravda, i když méně důležitá na mém měřítku důvodů,
proč jsem ho s sebou nechtěla vzít. Hodila jsem své ruce do
vzduchu a ukázala svou frustraci.
„Myslím si, že nevlastníš ani jedno triko a Emma May v Stop
n Shop se na tebe jen jednou podívá a bude mít infarkt číslo tři.″
Roh Bearovy pusy se zvedl do samolibého úšklebku, díky čemuž
se mu u očí objevily vrásky. Bear se ke mně naklonil blíž a blíž.
Odtáhla jsem se, usadila se na místě a snažila se nereagovat.
„Myslíš si, že jsem sexy, Ti?″ Jeho chaldný dech plál po mém
krku.
„Žárlíš? Bojíš se, že díky mně budou kalhotky nějaké staré
dámy stejně vlhké jako ty tvoje?″
„Co to děláš?″ Zeptala jsem se bez dechu, když se natáhl přes
můj klín.
„Řídím docela divoce,″ řekl Bear, jak přetáhl pás přes můj pas
a zacvakl ho dovnitř. Vydechla jsem úlevou a zklamáním, když se
posadil a nastartoval auto. Pak se zvedl a vytáhl něco, co viselo z
jeho kapes. Triko. Bear si ho nasadil. Bylo to spíše těsné, černé
triko. Hlavně to zdůrazňovalo jeho svaly na hrudníku a na jeho
břiše, které putovaly až dolů, a které zvýrazňovaly jeho nízké
položené rifle.
„Vidíš? Mýlila ses, vlastním triko,″ řekl Bear s mrknutím.
Díky jedné, dlouhé paži natažené přes sedačku se jeho prsty otřely
o mé rameno, jak zatočil a zamířil pryč z cesty.
„Jako kdyby to mělo pomoct,″ zamumlala jsem.
„Nepochytil jsem to,″ řekl Bear, ale já měla pocit, že jo.
„Umím řídit,″ řekla jsem.
„To jsem si jist, ale teď jsi se mnou, takže to znamená, že já
řídím.″ Otočila jsem svou hlavu k oknu a zakroutila svýma očima.
Sledovala jsem minout háj, jak jsme najeli na cestu a projeli místo,
kde Bear projel špínou, aby vymazal jakékoliv stopy nárazu z
minulé noci. Pomeranče byly vysoce postavené pod stromi. Strašný
pach, který pokrýval vzduch už několik týdnů před nocí, co
změnila všechno, se změnilo na něco, co páchlo jako jídlo v
ledničce, které tam už bylo dlouho.
„Proč to tady smrdí, jako kdyby někdo zemřel?″ Zeptal se
Bear. Střelila jsem mu očividný pohled.
„Možná, protože tady někdo zemřel?″ Řekla jsem sarkasticky.
„Není to to, co jsem myslel, Ti. Víš to. Proč pomeranče
hnijí?″
„Když Sunnlandio stáhlo svůj kontrakt, tak se to stalo zbyte
ným.″
„Proč?″ Zeptal se Bear ustaraně, jak si zapálil cigaretu
použitím starého zapalovače na palubní desce. Pak stáhl okýnko a
opřel se svým loktem o kraj se svými vlasy, které plály. Pokrčila
jsem rameny a snažila se neproklínat na Sunnladio korporaci.
„Zjistili, že bylo levnější to dovážet z Mexika.″
„Proč ale nechali pomeranče shnít?″
„Sklizeň je docela drahá,″ vysvětlila jsem. „A když nemáš
kupce, tak se to stává stejným mrháním jako pokus o sklizeň.
Supermarkety a velké společnosti už mají své vlastní kontrakty
nebo vlastní háje nebo jako Sunnladio se přesunuli k jinému
dovozu. Je levnější je nechat shnít, což nestojí za nic, protože je to
docela ztráta. Nemůžeš je ani darovat, protože to stále znamená, že
je někdo musí posbírat a doručit.″
„Dělala jsi to celé sama?″ Zeptal se Bear, jak si popotáhl z
cigarety. Řekla bych mu, co se stalo předtím s hájem, ale díky
tomu, že jsem čelila tisíci hnijícím pomerančům, byla ta situace
skute
nější. I více narušující.
„Většinu. Táta měl na starosti matku. Dělala jsem, co jsem
mohla. Farmy po celé Americe jsou na stejné palubě. Ať už to jsou
pomeranče nebo jiné plodiny. Nechávají se shnít, protože si
nemůžou dovolit je posbírat. Lidé po celé zemi hladoví a já sedím
uprostřed tun a tun mrtvých ovocí.″ Zatřásla jsem svou hlavou.
„Kolik že ti kurva je?″ Zeptal se Bear náhle. Když se mě
předtím zeptal, tak jsem řekla 17, ale to bylo předtím, než mi pan
Carson připomněl, že jsem zmeškala své narozeniny.
„18,″ řekla jsem. Bear zvedl své obočí, jako kdyby mu to
nesedělo.
„Měla jsem nedávno narozeniny.″
„Nemůžu uvěřit, že jsi celou tu sračku dělala sama.″ Bear
vyhodil svou cigaretu z okna.
„Ze svých 18-ti let bych nemohl poskládat dvě věty, hlavně
holky, které visely okolo klubu a ty jsi tady vedla zasraný háj.″
„Zníš, jako kdybych něčeho dosáhla, přitom jsem nic
neudělala. Jen pravý opak. Možná kdybych to věděla, tak jsem to
mohla zachránit,″ povzdechla jsem si. „Není na tom nic
zaujímavého.″
„Jak jsi žila? A co tvá rodina?″
„Měla jsem práci v Stop n Shopu pár nocí v týdnu.″
„Stop n Shop?″ Zeptal se Bear.
„Jo, na místě, kde to celé začalo,″ řekla jsem a zírala z okna,
jak jsme minuli řadu po řadě mého selhání.
„Také jsem jezdila o víkendech uklízet motely,″ řekla jsem.
„Poté, co jsem zaplatila výdaje na háj, tak občas stačilo i pro
nás.″
„Uvědomuješ si, že je to šílený, že? Měla jsi 2 práce, abys
podpořila tu druhou?″ Zeptal se Bear.
„Tady zaboč,″ řekla jsem, jak jsem ukázala na širší cestu
skrytou za přerostlým keřem. Bear zabočil a vůz nadskočil a
kolébal se ze strany na stranu, jak jsme jeli přes hrbolatější cestu
do města.
„A nenazývej mě šílenou,″ dodala jsem, jak jsem si založila
své paže okolo svého hrudníku.
 „Beru zpět to, jak jsem si myslel, že jsi na 18 dospělá, protože
právě teď kňučíš jako malé dítě,″ řekl Bear, jak jsme minuli první
značku, když jsme dorazli ke kraji města k Margiinýmu skladišti,
který byl spíš dvůr odparků.
„Nekňučím,″ dohadovala jsem se. „Tady můžeš zaparkovat,″
ukázala jsem na prázdnou ulici před Stop n Shop.
„Loganova pláž není zrovna velkým městem, ale tohle město
je jako město duchů.″ Bear vypnul motor a vyšel ven. Udělala jsem
to stejné a když jsem seskočila dolů, Bear byl už u mě.
„Jo, od doby co zavřeli výjezd z dálnice, jediné lidé tady jsou
farmáři a většina z nich mizí, opouští své farmy a stěhuje se tam,
kde je práce.″ Zakryla jsem si své oči před sluncem a podívala se
okolo. Dvě auta a John Deere byly zaparkovány naproti v ulici
před Mickeyho rybářským obchodem a barem. Dvě motorky byly
svázané před Tick Tock kavárnou.
„Podle mě je to celkem rušný,″ dodala jsem. Bear se podíval
znovu dokola, jako kdyby mu něco uniklo.
„Železářství má sekci s auty,″ řekla jsem, jak jsem zamířila do
obchdou. „Většinu částí na spravení aut, ale možná tam najdeš to,
co potřebuješ,″ řekla jsem, jak jsem ukázala na obchod.
„Chytej,″ řekl Bear, jak mi hodil něco, co jsem zachytila dřív,
než to mohlo spadnout na zem.
„Proč?″ Zeptala jsem se, jak jsem zírala na lebku s
diamantovým okem, který byl mým majetkem většinu mého
života.
„Není to moje.″
„Jen mi to pohlídej. Zavolám ti, až skončím,″ řekl Bear. „Buď
rychlá a buď opatrná.″ Zakroutila jsem svýma očima a stiskla
prsten, který jsem položila na řetízek okolo svého krku. Známá
váha byla více pohodlnější než jakékoliv objetí. Přikývla jsem a
zamířila ke dveřím.
„Ti, potřebuju tvé číslo.″ Bear si z přední kapsy vytáhl mobil.
„Nemám mobil.″
 „Pokud nemáš mobil, tak proč jsi akorát souhlasila, že ti
zavolám, až skončím?″
„Jen tak.″ Popadla jsem své ruce a zakřičela, jak jsem otevřela
skleněné dveře a nechala Beara se smát na silnici.
***
BEAR
„Ztratil ses?″ Zeptal se mě chlap za pultem v obchodu. Měl na
sobě overal bez trika a riflový materiál natahující se přes jeho velké
břicho. Ztratil? Možná jsem jen nacházel svůj směr. Chlap se na
mě podíval a jeho oči se zastavily na tetování na mém rameni.
Lebka symbolu Plážových bastardů.
„Nechci žádné potíže,″ řekl muž, jak zvedl své ruce, jako
kdybych ho měl okrást.
„Polož své ruce dolů, chlape. Nehledám dnes potíže,″ řekl
jsem.
„Nevypadá to, jako by ses vyhýbal potížím,″ řekl, jak ukázal
na mé nové zranění.
„Do toho ti nic není, ale myslel jsem to vážně, že nehledám
problémy.″ Měl jsem problém. Hlavně ve formě holky s růžovými
vlasy s přístupem, díky kterému jsem šílel. A tvrdl. Muž přikývl.
„Už to bylo nějakou dobu, co byli bastardi v těchto částech.
Jen ti chci dát vědět, že se nic nezměnilo. Stále mávám bílou
vlajkou. Stále jsem nečinný.″
„Nečinný?″ Zeptal jsem se. Ten muž se otočil a ukázal na
velký vlčí symbol na svých zádech, který byl symbolem pro vlčí
vále
níky, i když určité části byly zakryté páskami z overalu. Chop
začal boj s válečníky před nějakou dobou ohledně zbraně z Miami.
Neznal jsem fakta jen to, že jsme byli ve válce a že bych měl vlčí
válečníky srovnat se zemí.
„Kdysi mi říkali Kost, ale teď jsem jen Ted.″ Muž se otočil.
„Nemusíš se ničeho bát. Jsem teď tak trochu mimo,″
zavtipkoval jsem, jak jsem zatáhl za lem svého trika, které jsem
hodlal sundat, jakmile nasednu do auta, protože zatímco jsem nosil
svou záplatu, tak jsem byl zvyklý na kůži, prosté triko mě škrtilo.
Ted přikývl a uvolnil se, když mu došlo, že jsem nehodlal
pokračovat v dekádě staré války mezi starými muži nad něčím, co
mi bylo jedno.
„Co pro tebe můžu udělat?″ Zeptal se s úsměvem. Podíval
jsem se okolo obchodu, ale neviděl nic, co bych mohl použít.
„Nepředpokládám, že tady máš sekci s motorkami. Potřebuju
nějaké části.″ Podíval jsem se ze dveří a uviděl Thiu v obchodě
naproti ulici, jak zaplňovala červený košík. Ted zatřásl svou
hlavou.
„Nemám, ale možná bych měl něco jiného.″ Ted se skrčil pod
pult a přešel ke dveřím, které byly zakryty s klíčemi na malých
hácích. Neuvědomil jsem si ani, že to byly dveře, dokud neotočil
klikou a neotevřel je. Ted ustoupil do strany a mávl na mě. Skoro
jsem zakopl, když jsem uviděl to, co bylo na druhé straně. Bylo to
vrakoviště. Vrakoviště motorek.
„Určitá ženská nechtěla, abych něco dělal s motorkami od
doby, co jsem odešel od válečníků, takže mě donutila to celý
přestěhovat z domu. Myslí si, že jsem to vyhodil.″ Bylo tam
několik motorek v různých fázích rezu. Části visely ze stropu a ze
zdi. Na podlaze byla vyklizena malá cesta, ale jinak tam byly části
nakupené na sobě.
„Už nejsem voják, ale nikdy jsem neztratil lásku ke strojím,
které mě donutily řídit,″ řekl Ted, jak mě poplácal po zádech. Rival
klubu nebo ne, Ted, chlap z obchodu, který se oblékal, jako kdyby
hrál v jednom z těch venkovských seriálu, byl jedinou osobou na
zemi, která chápala, čím jsem si procházel.
„Díky téhle místnosti mi tvrdne můj zasraný pták, Tede,″ řekl
jsem. Ted se usmál a přešel zpět k pultu.
„Prohledej to a najdi to, co potřebuješ. Přijdeme na cenu, až
uvidím, co jsi našel.″ Trvalo mi jen 15 minut na zjištění toho, co
jsem potřeboval. Zaplatil jsem mu a rozloučil se. Hodil jsem části
do kufru a utřel si své špinavé dlaně o své rifle. Porozhlédl jsem se
po Thii, ale nespatřil jsem ji skrz skleněné dveře. Šel jsem tím
směrem, když se ve vzduchu ozval křik. Natáhl jsem se dovnitř
auta, popadl své zbraně a běžel směrem ke křiku. Směrem k Thii.

22. KAPITOLA
THIA
„Sundej ze mě své ruce, Bucku,″ zakřičela jsem. Kopala jsem
ho do míst, kam mě to napadlo, hlavně abych udělala nějakou
škodu na jeho velké postavě. Mé malé paže a nohy se nedaly
srovnávat s těmi jeho, jak si mě přetáhl přes ramena jako pytel
cementu, ale možná jsem ho mohla donutit, aby mě vyslechl.
„Polož mě dolů,″ nařídila jsem. Nic se ale nestalo. I přes mé
úsilí se Buckovi podařilo mě dostat do malé místnosti, do které
jsem nechtěla vejít.
„Ne,″ protestovala jsem a popadla dveřní rám s každým
kouskem síly. Držela jsem se tak pevně, že jsem cítila, jak mé prsty
křupaly a ozývaly se jako nějaké míče. S posledním zavrčením
Buck popostoupil a mé prsty sklouzly z rámu. Než jsem mohla být
naštvaná ohledně ztráty svého stisku, tak mě stáhl ze svých
ramenou a hodil do kovové cely a zavřel dveře. Přistála jsem na
svém boku na chladném betonu, ale nezůstala jsem tam dlouho, jak
jsem se vyřítila z podlahy. Držela jsem se mříží, jak Buck otočil
starodávným klíčem v zámku. Kovový klíč vydal pištivý zvuk, jak
se táhl po mřížích, díky čemuž má čelist bolela a mé uši byly, jako
kdyby krvácely.
„Mám se šerifem domluvenou schůzku. Nemůžeš mě tady
držet.″
„Nemyslíš si, že to nevím? Jsem zástupce. Vrátíme se k tomu,
co se stalo s tvými rodiči, ale tohle není o tom. Tohle je o jistém
panu Carsonovi,″ řekl Buck, jak opřel své ruce o pásek se zbraní.
Sakra
 „Oba víme, že jsem byla v právu a není to tak, jako kdybych
mu opravdu ublížila,″ dohadovala jsem se.
„Kolikrát ti musím říkat, abys mi říkala zástupce Douglasi,
kdykoliv jsem v práci? Možná jsi nad něčím nerozmýšlela, ale
novinka, tentokrát nám není 10 a nenachytali nás, jak jsme
sprejovali po Griffinově novém Johnovi Deerovi. Střelila jsi
chlapa, Thio! Co čekáš, že udělám? Podívám se jinam, zatímco
Doktor Sandersson dává jeho nohu dohromady?″ Buck si sedl před
mou celu na dřevěnou bednu pokrytou zeleným logem. Z bedny se
zvedl prach a rozvířil se okolo něj. Buck ho odfoukl a zaměřil se na
svého nového zajatce. Mně. Zadní místnost Stop n Shopu se
zdvojnásobila jako šerifova stanice. Police pokrývaly každý kousek
místa na zdi. Několik maleb pokrývalo místo na jedné zdi, kde pár
řad s policemi odstranilo místo na dřevěný stůl, kde Buck s šerifem
Donaldsem měli psát své záznamy. Jako bývalý zaměstnanec Stop
n Shop jsem věděla, že krabice na policí nad stolem obsahovala
starou televizi, která viděla víc činu než jakékoliv papírování. Není
to tak, jako kdyby se v Jessepu něco stalo. Samotná cela měla
zatahovací postel, která visela na řetězu a byla velká pro dva malé
lidi nebo jednoho velkého. Pokud bych nedoplňovala krabice pro
Emmu May, tak bych nevěděla, že naše město mělo nějakou
stanici. Nebo celu, ve které jsem byla zamknuta.
„Střelila jsem ho jen do nohy,″ zakřičela jsem a dupla nohou
jako nějaké batole.
„Sotva zakřičel.″ Buck zakroutil svýma očima a odtáhl svůj
široký klobouk a odhalil vlasy, díky kterému vypadal na víc jak 20
a ne na 19 a také červené znamení okolo jeho čela, kde tiskl svou
hlavu až moc pevně. Bear si setřel s kapesníkem pot ze své tváře.
„Buď je tvá hlava větší než je už teď, Bucky nebo ten klobouk
má díru. Tak či tak bys ji měl změnit, jinak se mozek, který ti ještě
zbývá, dostane ven skrz tvé uši.″
„Zástupce Douglas,″ opravil mě Buck tentokrát pomaleji, jak
zdůrazňoval každou slabiku.
 „Zníš opravdu vážně,″ řekl sarkasticky. Nebyla jsem. Ani
trochu. Jedinou věcí, kterou bych změnila na tom, co se stalo, bylo
to, že bych využila blížící se bouřky, něco co jsem zvažovala, když
jsem střílela plechovky, ale zapomněla, když se můj terč stal živou
osobou.
„Jediná věc, která mě mrzí, je ta, že jsem minula,″ řekla jsem.
Byla jsem spratek, ale bylo mi to jedno. Dospívala jsem už od
svých 14. Být zamknuta v cele někým, s kým jsem se koupala, byla
dobrá příležitost na strávení trochu nevyužitého času.
„Thio, vyhrála jsi každou střílecí soutěž od doby, co jsme byli
děti. Střelila jsi ho do stehna. Řekl bych, že to byla pěkná trefa,″
řekl Buck, jak se naklonil dopředu a poškrábal se na nose. Nebyla
to první bolest hlavy, kterou jsem mu způsobila.
„Nemířila jsem na jeho nohu, ale na jeho koule,″ zakřičela
jsem, jak jsem si založila své paže okolo svého hrudníku a opřela
se o mříže a frustrovaně vydechla.
„Nemůžeš jen tak střílet lidi,″ řekl Buck, jako kdybych byla
dítě, které se potřebovalo naučit lekci. Nebylo to ale nutné. Má
mysl plula k rybníku uprostřed háje, která teď měla víc než jen
řasy. Nenáviděla jsem, když jsem byla brána za dítě. Bylo to už
dlouho od doby, co jsme byli s Buckem skuteční přátelé a celý
život od doby, co věděl, čím jsem si procházela nebo něco o mém
životě, který mu dával autoritu mě soudit nebo mě považovat za
dítě. Střelila jsem Buckovi svůj nejfalešnější jižní úsměv.
„Víš stejně jako já, že se ve státech se zákonem dá střelit
kohokoliv na pozemku za jakýkoliv důvod. Zákon je jedinou
dobrou věcí na žití v tomto městě. Takže mě pusť ven.″
„Jsem si jist, že to v zákoně není,″ řekl Buck, jak si položil
svůj klobouk na hlavu a postavil se.
„Vím, že to tak není, ale ty víš, co myslím. Nechovej se tak,
jako že nevíš, o čem mluvím. Všichni to tady vědí. V očích
jakéhokoliv venkovana, který napsal zákon a jakéhokoliv
venkovana, který to uchoval v knihách, jsem neudělala nic
špatného.″ Namísto odemknutí cely se Buck otočil a zamířil ke
dveřím.
„Co to děláš?″ Zeptala jsem se. „Nemůžeš mě tady držet.″
Buck zatřásl svou hlavou.
„Možná tě ráno nevezmu k soudci, ale přesto jak moc to nerad
přiznávám, zákon je zákon a máš pravdu, nemůžu tě zatknout.″
„Tak odemkni tu celu,″ řekla jsem, jak jsem se natáhla k
Buckovi skrz mříže a jak se chtěla zachránit.
„Ale budu tě tady držet až do tvé schůzky se šerifem a ujistím
se, že nikam nepůjdeš, dokud nedáme do pořádku to, co se stalo s
domem tvých rodičů. Proč jsi mi nezavolala? Mohl jsem pomoct.
Mohl jsem něco udělat, ale namísto toho jsi utekla. Kam jsi šla?″
„Prostě jsem utekla. Šla jsem..″ Jak jsem se snažila přijít na
něco přijatelného, přejela jsem svou rukou přes Bearův prsten.
„Šla jsi za ním, že?″ Zeptal se, jak jsem se podívala dolů na
místo, kam zíral a jak mi vzal prsten.
„Bucku,″ začala jsem ale pak si uvědomila, proč mě Buck
držel v cele.
„Víš, Thio, bolí mně, že jsi za mnou nepřišla, ale bolí mně
ještě víc, že ses obrátila na úplného cizince. Buď tady nějakou
chvíli a přemýšlej. Možná ti to prospěje.″ S přikývnutím a
úsměvem byl Buck pryč.
„Tohle je kravina,″ zakřičela jsem na zavřené dveře. „Už
nejsme ve školce, Bucku. Nemůžeš mě tady nechat,″ řekla jsem,
jak jsem bušila na mříže. Mé ruce vibrovaly a svrběly z citlivé kůže
a kosti proti tvrdému kovu. Sklonila jsem se a otřela je, abych
ulevila bolesti. Když jsem se postavila, abych s nimi zatřásla,
uvědomila jsem si, že se Buck nevracel.
„Sakra,″ řekla jsem a bez přemýšlení znovu udeřila mříže. Má
pravá ruka se změnila do brňavky. Celá situace byla daleko od
vtipné. Nebylo ani vtipné to, že motorkář, který projížděl město,
mě hledal a ani to, co udělá Buckovi, pokud se mu postaví do
cesty.
 „Bucku,″ zavolala jsem, ale tentokrát ne proto aby mě pustil,
ale protože jsem ho musela varovat, ale už bylo příliš pozdě. Na
druhé straně dveří nastal rozduch následovaný ranou.
„Kde je, ty kreténe?″ Ozval se známý, hluboký hlas. Sakra.
Dveře se otevřely a ve dveřích se objevil vyděšený Buck. Jeho oči
se rozšířily a jeho dlaně byly vytažené nahoru. Za ním se zbraní
přitisklou mezi jeho lopatkami byl Bear.
„Jsi v pořádku, Ti?″ Zeptal se Bear skrz své zuby se
svraštěným nosem.
„Jsem v pohodě, Beare. Tohle je Buck. Zástupce šerifa. Je
přítel, o kterém jsem ti říkala. Myslela jsem si tedy, že byl přítel,
dokud mě sem nehodil,″ řekla jsem, jak jsem omotala své ruce
okolo chladných mříží.
„Kolikrát ti musím připomínat, že jsi někoho střelila?″ Zařval
Buck. Bear do něj strčil, díky čemuž spadl dopředu a popadl mříže,
aby nespadl. Buck se otočil na Beara.
„Máš povolení na ty ukryté zbraně?″
„Vypadá to, že něco ukrývám, sráči?″ Zasyčel Bear. Bear
pokynul svou bradou k pouzdru, které měl uložené okolo svých
paží, které na sobě předtím neměl. Musel ho mít v autě, ale
neviděla jsem ho, jak to tam dával. Buck zvedl své ruce a sklouzl
na zem se svými zády opřenými o mříže.
„Poslouchej, jen dělám svou práci.″
„Ne, neděláš, Bucku. Ano, střelila jsem ho, ale byl na mém
pozemku a neodešel, když jsem ho o to žádala. Zákon je zákon.
Nemáš právo mě tady držet, protože si myslíš, že potřebuju
vychladnout! Chápu, že jsi raněný, ale musíš mě nechat jít.″
„Pokud neporušila žádný zákon, tak ti navrhuju, abys ji pustil,
než poruším zákon, díky kterému nebudeš žít natolik dlouho, abys
mě za něj zatknul,″ varoval Bear. Buckovy ruce se třásly, jak
vytáhl klíč ze své kapsy a odemkl dveře cely. Bear se natáhl
dopředu, popadl mě za loket a vytáhl mě z cely a z místnosti. Bear
nechal Bucka na podlaze a zabouchl a zamkl dveře. Bearovy kroky
byly dlouhé, proto mi trvalo ho dohnat. Jeho stisk se okolo mé paže
upevnil, jak mě táhl k autu. Už jsem se ho chtěla zeptat, co se děje,
ale něco mi říkalo, že jsem nechtěla vědět odpověď. Bear otevřel
dveře spolujezdce, ale nečekal, než vklouznu dovnitř. Popadl mě za
pas, hodil mě dovnitř a zabouchl veře.
„Křičela jsi,″ řekl Bear skrz zatnuté zuby, jak se dostal na
místo řidiče a nastartoval auto.
„Jo, protože byl Buck kretén,″ řekla jsem. „Je jen raněný a
snaží se něco dokázat.″
„Měl bych se vrátit a zabít toho sráče za to, že na tebe stáhl
ruce,″ řekl Bear, jak třel se svou jednou rukou svůj krk, zatímco ta
druhá ruka držela volant. Bear najel na silnici a během pár sekund
jsme byli pryč z města.
„Nehodlal mi ublížit,″ ujistila jsem ho. Bála jsem se toho, že
se na mně ani nepodíval. Byla jsem ještě více ustaraná, když utichl.
Šustění kamínků pod podvozkem znělo jako kulky v tichu.
„Máš s tím chlapem historii? Je tvůj přítel nebo tak něco?″
Zeptal se Bear.
„Buck? Ne. Byl můj kamarád. Jen kamarád. Teď je jen kretén,
který pracuje pro šerifa.″ Jeho čelist byla tvrdá a sval v jeho spánku
skákal a jeho krk byl naputý. Bear náhle zajel na stranu silnice a
zaparkoval. Pak se na mě vyřítil. Má záda narazila na dveře, jak
položil své ruce nad mou hlavu a zamračil se na mě.
„Stáhl na tebe ruce. Křičela jsi. On ale nepřestal. Zabil bych
ho. Skoro jsem to i udělal.″ Bearovy oči potemněly a zářily s
intenzitou.
„Pokud se tě ještě jednou dotkne, tak to udělám. Rozumíš?
Očekávej, že zlomím jeho zasraná zápěstí nebo ukončím jeho
život, ale já si vyberu, co to bude. Ne ty. Rozumíš?″ Přikývla jsem,
ne protože jsem souhlasila, ale protože jsem věděla, že myslel
vážně každé slovo.
„Hodná holka. Tahle sračka mezi námi? Nemám ponětí, co to
je, ale něco to je. Proto jsem ti dal svůj prsten. Víš to taky, a proto
si neváhala a dala sis ho na sebe.″ Při té vzpomínce jsem ucítila
prsten pod svým trikem.
„Ale, Ti, myslím vážně, když ti říkám, že pokud potřebuješ
někoho zastřelit, tak jsem to já, kdo bude střílet.″ Bear přejel svým
nosem po linii mé čelisti.
„Je to jasný?″ Zeptal se, jak se odtáhl, popadl mou čelist a
prohledal mé oči.
„Ano,″ zašeptala jsem ztracena v tom, že jsem souhlasila,
protože mé myšlenky byly soustředěny na fakt, že byl Bear jen
kousek od mé tváře. Od mých rtů. Tam i putovaly jeho oči, když je
můj jazyk navlhčil.
„Dobře, teď mě zasraně polib,″ řekl Bear, jak drtil své rty na
ty mé.

23. kapitola
THIA
Bearovy rty na mých nebylo jen něco úžasného. Byla to
událost. A pěkně magická. Proto jsem to ale musela zastavit.
Všechno muselo přestat. Odtáhla jsem se, ale on se nepohnul, tyčil
se nade mnou a ztěžka dýchal. Jeho rty se leskly z našeho polibku a
jeho vlasy padaly do jeho tváře. Jeho svaly se napínaly, jak se
opíral o okýnko nad mou hlavou. Jeho modré oči odrážely chtíč, o
kterém jsem věděla, že musel vidět v těch mých, protože to bylo
tak pohlcující, že jsem se cítila, jako kdybych měla vyskočit ze své
vlastní kůže.
„Už to nemůžeš udělat. Nedovolím ti to. Pokud mě plánuješ
políbit a pak odejít, aby sis něco dokázal o tom, jaký vtip jsem, tak
teď přestaň, protože si se mnou nebudeš zahrávat.″
„To si myslíš, že se stalo, když jsem tě nechal u toho ohniště?
Že jsem hrál nějakou zasranou hru?″
„Jo.″
 „Jedinou hru, kterou jsem hrál, bylo to, že jsem byl dobrým
chlapem, což bylo extrémně těžký a nerozumím tak docela všem
pravidlům.″
„Hodný chlap? Odešel jsi, protože jsi hrál roli hodného
chlapa? Co to vůbec znamená?″
„Znamená to, že jsem odešel, protože jsi byla sužována a to,
že jsem tě líbal, byla chyba.″
„Aha.″
„Ne ve směru, jakým si myslíš, Ti. Byla to chyba, protože
jsem byl pár sekund od položení si tě přes ohniště a přiražení svého
ptáka do tvé těsné, malé a perfektní kundičky. Odešel jsem, protože
to byla správná věc, což je pro mě nové. Myslel jsem si, že jsem se
měl cítit dobře ohledně správného rozhodnutí, ale nebylo to tak.
Litoval jsem, že jsem si tě nevzal. Zasraně mě to bolelo tu noc.″
Natáhla jsem se a odstrčila vlasy z jeho tváře, které padaly do jeho
očí, když se naklonil do mé dlaně.
„Stále jsem bolavý.″
„Nelži mi.″
„Nemáš právo říkat sračky, o kterých nic nevíš. Protože ti
něco řeknu, Ti. Pokud by mi na tobě nezáleželo, tak bych zůstal po
tom polibku, poté co jsem tě ochutnal. Píchal bych tvou panenskou
kundičku, dokud bys nemohla chodit, jasně vidět a zasraně myslet.
Donutil bych tě vidět Boha, pokud vůbec existuje. Ale já se staral.
Takže jsem tě nechal samotnou a odešel.″
„Co teď teda?″ Zeptala jsem se pohlcena jeho přiznáním.
„Skončil jsem s necháním tě o samotě.″ Bear propletl své ruce
do mých vlasů a přitáhl mé rty k těm jeho.
„Chci tě. Chci tě víc než cokoliv. Jsem zasraný chlap s
odměnou na své hlavě a jsem tvrdý celý dny při pomyšlení na to,
že budu uvnitř tebe. První noc, když jsem tě uviděl v té posteli, jak
jsi držela můj prsten, to bylo jako kdyby ses topila a byl to tvůj
amulet. Věděl jsem to.″
 „Co?″ Zeptala jsem se, jak se Bear naklonil, aby přejel svými
rty přes ty mé.
„Že jsi byla moje. I když se ohlédnu na den, kdy jsme se
poprvé potkali. Už tehdy jsi byla moje. Ne v tom směru, jak si tě
chce teď můj pták nárokovat, ale ve směru, který mě nutil se starat
a já se nestarám o lidi, Ti, ale ten první den? Záleželo mi na tobě.
Takže ne, nepolíbím tě a pak odejdu.″ Bear si stáhl své triko a
hodil ho na podlahu.
„Protože nepřestanu u líbání. Nepřestanu, dokud nebudeš
moje v každém směru. Pokusím se ti neublížit, ale tohle se teď
děje. Varuju tě, že tě chci tak moc, že má verze něžnosti může být
stále zasraně tvrdá.″ Bearovy rty se znovu setkaly s mými a jeho
jazyk tancoval s tím mým. Mé srdce tlouklo v mém hrudníku a já
byla tak vlhká mezi nohami a má vnitřní stehna sklouzla po té
druhé, jak jsem se snažila najít nějaké napětí, což bylo nemožné
vzledem k Bearově velké postavě v malém autě. Bear se posadil a
přitáhl mě do svého klína. Jeho erekce se tiskla k místu, kde jsem
ho potřebovala nejvíc. Odhodila jsem svou hlavu dozadu, zasténala
a nestarala se, jak jsem zněla, a jak jsem se proti němu prohnula.
„Kurva,″ zavrčel, díky čemuž jsem to udělala znovu a
milovala reakci, kterou jsem od něj dostala. Slyšela jsem otevírání
dveří a pak jsem najednou byla ve vzduchu. Bearovy ruce byly na
mém zadku, jak mě nesl ke kufru a stáhl zadní dveře. Pak mě
položil na záda. Chladný kov se zařezal do mé nahé pokožky. Bear
se proti mě prohnul a tlačil svou tvrdost proti mému jádru a
vytvářel vlnu těsnosti v mém břiše.
„Nebudu ti slibovat něco, co ti nemůžu dát,″ řekl Bear s rukou
na mém břiše. „Takže mi řekni, abych přestal. Hned teď. Než bude
pozdě a já se nebudu moct ovládat. Tohle je tvá poslední šance na
útěk, holčičko,″ varoval mě Bear, jak mluvil okolo mé pusy, jak se
náš polibek změnil do posedlosti dvou rtů.
***
BEAR
 Byl jsem sobecký. Byl jsem kretén. Potřeboval jsem ji píchat
víc, než jsem potřeboval dýchat. Čekal jsem na to, že mi řekne ne.
Že mě pošle do prdele. Řekne mi, že si uvědomila, že by byla
chyba mě pustit dovnitř a že bych jí přinesl jen zlomené srdce a
bolest. Ta pitomá mrcha ale nic takového neudělala.
„Jo,″ zasténala, jak zavřela své oči, prohnula svá záda a strčila
svá prsa proti mému hrudníku, díky čemuž se mé vnitřní monstrum
probralo a chtělo víc než ji jen opíchat. Chtěl jsem ji ovládnout.
Vlastnit ji. Nárokovat si ji. Naklonil jsem se k jejímu uchu a
zašeptal.
„Pitomá holko.″
„Co jsi ty teda?″ Zašeptala.
„Já?″ Usmál jsem se, jak jsem přejel svou rukou po straně
jejího trika, zvedl ho a třel její prso.
„Jsem chlap, který opíchá pitomou holku.″
***
THIA
Měl pravdu. Byla jsem pitomá, protože když popadl mou
bradavku, tak jsem skoro vybuchla a všechny racionální myšlenky
mě opustily.
„Už se tě někdo takhle dotkl?″ Zeptal se Bear, jak zahákl své
prsty o mé kalhotky. Zatřásla jsem svou hlavou, jak jsem sotva
popadala dech.
„Co takhle?″ Zeptal se, jak našel můj záhyb a přejížděl prsty
přes mou vlhkost a můj klitoris. Byla jsem v jednom ohni. Každý
nerv v mém těle hořel a každý z nich chtěl, aby mě Bear udělal
svou. Každý slib, který opustil jeho pusu, mě nutil se cítit poprvé
za pár týdnů naživu a nejenom jako osoba, která žila na půdě
mrtvých, ale živá osoba s potřebami a chtíčem. Prostě se to stalo,
že můj chtíč a mé potřeby byly na té stejné stránce. Bear. Jeho rty
napadly mou pusu, než se přesunul k mému krku a prohýbal se
proti mně. Mé vnitřnosti se zatínaly a roztínaly, mé jádro se
upevňovalo a mé smysly jely naplno, zatímco jsem viděla jen
Beara a to, když do mě strčil prst, díky čemuž jsem zasténala.
„Jsi tak zasraně těsná, zlato. U ohniště, když ses měla udělat
na mém jazyku, tak jsem cítil, jak těsná jsi byla, ale právě teď jen s
jedním prstem..″ Bear přitlačil a já zasténala.
„Tvá kundička bude škrtit mého zasraného ptáka.″ Bear vytáhl
mé triko a odhalil jedno z mých prsou.
„Perfektní prsa,″ zamumlal, jak ponořil svůj jazyk do mé
bradavky, která už byla napnutá. Jak jsem nemohla vědět, že to
bradavky dokážou udělat? Cítila jsem, jako kdyby byly spojeny s
mým jádrem a pokaždé, co mě Bear hladil svým jazykem, tak to
bylo, jako kdyby lízal můj klitoris. Bear zahákl svůj prst uvnitř mě
a vsál mou bradavku do své pusy. Do prdele.
„Ano,″ řekla jsem. „Ano, prosím. Víc.″
„Dostaneš víc. O hodně víc.″ Bear do mě zatlačil a táhl svůj
prst podél mých vnitřních stěn, než se vytáhl a pak znovu vrazil
dovnitř. Rychleji a rychleji, dokud jsem nejezdila na jeho ruce.
Dovnitř a ven bylo sladkým mučením. Bear sál mou bradavku,
zatímco jeho ruka na mě pracovala, dokud to svírání v mém břiše
nebylo bolestivé. Bear popadl můj krk a líbal mě, jako kdyby mě
píchal nejenom s jeho prsty, ale i s jeho jazykem. Byli jsme ve
válce, válce vášně a chtíče, hněvu a nenávisti a každého pocitu,
který jsem měla k tomuto matoucímu muži od svých 10-ti let. Tlak
se navýšil a když dodal svůj palec, který hladil můj klitoris, tak
jsem zakřičela do jeho pusy, jak mě popadla exploze potěšení jako
bomba v mém jádře a rozšířila se skrz zbytek mého těla ve vlnách
čisté extáze. Stále jsem viděla hvězdičky, když mě Bear zvedl a
posadil mě znovu na svůj klín s mým nohami roztaženými přes
jeho pulzující tvrdost, díky čemuž se mé vnitřnosti chvěly, jako
kdybych akorát neměla úžasný orgasmus.
„Tvé udělání je ta nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděl,″
řekl Bear, jak odstrčil pramínek vlasů z mé tváře a zatáhl ho za mé
ucho. S jednou rukou zvedl mé triko a hodil ho do kufru.
 „Potřebuju ti je hned sundat. Potřebuju tě, zlato. Potřebuju být
uvnitř tebe,″ řekl Bear napnutým hlasem, díky čemuž po mé páteři
přeběhl mráz. Bear jednou rukou stáhl mé šortky a já zvedla své
boky, aby je mohl spolu s kalhotkami sundat. Byli jsme tváří v
tvář, pokožka na pokožce. Znal všechna má tajemství. Věděl, kdo
jsem a pokaždé, co jsem chtěla utéct a skrýt se před ním, tak mi to
nedovolil. Byla jsem plně odhalena zevnitř i zvnější a i když jsem
okolo nikoho nebyla nahá, cítila jsem se víc pohodlněji s Bearem,
než plně oblečena s kýmkoliv jiným. Bearovy oči byly přivřené s
chtíčem, jak ustoupil dozadu, aby se na mě podíval s uznáním a
chtíčem. Bear si rozepl pásek a knoflíky na svých riflích. S jednou
rukou na mém krku mě zatlačil, dokud má záda nebyla opřena proti
chladnému kovu auta. Jeho ruka se táhla dolů mezi má prsa a jeho
palec našel můj klitoris, díky čemuž jsem zasténala. Mohla jsem
cítit rez části pneumatik, jak hřbet kufru popadl mé lopatky a dělal
těžký pohnout svými pažemi. Nebylo to romantický. Ale také to
nebyla lež. Byli jsme to my. Bear popadl mé nohy, jak na mě
vyšplhal a přejel svýma rukama po mých nohách a roztáhl je, aby
pro sebe udělal místo. Tehdy jsem ho viděla. Jeho tlustého ptáka,
který se pohupoval s jeho pohyby a jak se jeho špička leskla. Jeho
prst byl velký a kompletně mě zaplňoval, ani náhodou se nemohl
do mně vejít, ale věřila jsem mu a bylo mi to jedno.
Mohl mě roztrhat na dvě poloviny a stále by mi to bylo jedno,
protože to nebylo to, čeho jsem se bála. Bála jsem se toho, co udělá
s mým srdcem. Bear se zastavil a opřel se svými rukami o strany
mých kolenou, než naklonil svou hlavu, přejel svým jazykem přes
můj záhyb a strčil ho co nejdál mohl. Pak se odtáhl a olízl si své
rty.
„Nikdy jsem neochutnal nic lepšího,″ řekl se svými rukami na
mých stehnech a s prsty, které se bořily do mého citlivého masa,
jak roztáhl mé nohy co nejvíc to šlo. Pak mě políbil tvrdě a
dychtivě, jak jeho erekce sklouzávala po mé vlhkosti, dokud jsem
se pod ním nesvíjela a ta potřeba, která byla předtím utlumena,
byla teď zpět a byla stokrát mocnější. Bear se mezi nás natáhl,
popadl svou špičku a navedl ji k mému vchodu. Jeho pokožka byla
jemná a teplá a ten kontakt byl až příliš. Díky očekávání toho, že
bude uvnitř mě, jsem projížděla svými nehty po jeho zádech, díky
čemuž Bear zasténal, zavrčel a zaklel do mého ucha, než se vyřítil
dopředu a roztáhl můj otvor do bodu bolesti a zaplnil mě.
„Do prdele, Ti. Otevři se pro mě,″ řekl, jako kdyby byl v
nějaké bolesti. Bear roztáhl má kolena, dokud jsem nebyla otevřená
a Bear nemrhal časem a vtlačil se s jedním přírazem dopředu.
Opravdu mě trhal. Bolelo to. Ale bylo mi to jedno. Nemohla jsem
být víc plna. Tělem i srdcem. Obě nadšené. Obě v klidu. Obě v
bolesti.
„Kurva. Věděl jsem, že to bude zasraně úžasný, zlato. Ale
Kriste, tvá panenská kundička mě opravdu dusí,″ zasténal Bear, jak
se žíly na jeho krku zpevnily, jak zatlačil, dokud ve mně nebyl
dostatečně daleko, jak to naše těla dovolovala.
„Nepochybuj, že mi to nikdy nepatřilo. Vždy jsi mi patřila,″
řekl, jak zíral do mých očí, které byly vlhké od bolesti a něčeho, co
ve mně bublalo. Strach. Úleva. Láska? Nemohla jsem nad tím
dlouho přemýšlet, protože se Bear začal hýbat, vytahovat se ze mě,
tlačit znovu dovnitř a nořit se ve mně. Pocit fyzické bolesti byl
stále tam, ale změnil se na druh příjemné bolesti. Pokaždé, co do
mě přirazil, tak jsem zalapala. Když se vytáhl a táhl svého ptáka
podél citlivých nervů, dostal ze mě sten. Tvrději a rychleji do mě
přirážel a vytahoval se, dokud jsem neviděla rozmazaně a mé
vnitřnosti se okolo něj nesevřely. Byla jsem ztracena v potěšení, v
tom momentu a v Bearovi. Tehdy jsem věděla, že se z toho nebudu
moct vrátit.
„Cítím, jak se okolo mě upevňuješ, Ti. Vím, že jsi blízko.
Přemýšlel jsem od první noci nad tím, jak se uděláš na mém
ptákovi.″ Bear do mě tvrdě přirazil, natáhl se mezi nás a použil
svůj palec, aby třel můj klitoris. Skoro jsem tam byla. Skoro jsem
byla na kraji.
 „Jsi tak zasraně úžasná,″ řekl Bear, jak přitiskl své rty na ty
mé. Tehdy jsem se ztratila. Tehdy jsem se udělala. Jeho palec. Jeho
pták. Jeho rty. On. Udělala jsem se, dokud jsem si nemyslela, že
mé vnitřnosti vyletí ven. Udělala jsem se, dokud to nebolelo tak
moc, že jsem málem vytuhla. Vlna potěšení se jen navýšila s
každým pulsem mé úlevy. Bear mě líbal, píchal a nárokoval si mě,
dokud mezi námi nebyla jen jedna pravda, kterou Bear naznačil,
když řekl.
„Nepochybuj o tom, že mi tato kundička vždy patřila. Ty jsi
mi vždy patřila.″ Bear mě znovu políbil, než nařídil.
„Polož okolo mě své ruce.″ Udělala jsem, jak řekl a omotala
své paže okolo jeho krku. Bear položil své ruce na má stehna,
zvedl mě a naklonil mětak, aby do mě mohl přirazit ještě hlouběji.
Rychleji a rychleji přirážel dovnitř a ven, dokud jsme nehltali své
pusy a zuby a dokud nenaklonil svou hlavu a neotevřel svou pusu a
nevypustil řev, díky kterému jsem si myslela, že se znovu udělám.
S konečným přírazem se držel uvnitř mě, pulzoval a plnil mě
teplem, spokojením, láskou a zmatením.
„Ti,″ zasténal Bear. Udělal to, co i sliboval. Nárokoval si mě,
mé tělo a duši. V kufru auta na straně silnice s pachem hnijících
pomerančů a teplým vánkem, v tom momentě nebylo žádného
úkrytu, žádné popírání pravdy. Bear měl pravdu. Vždy jsem byla
jeho.
***
BEAR
Moje.
***
THIA
Byli jsme nazí, dýchali a měli spletené končetiny. Mé paže
byly položené na nějaké části, kterou Bear koupil pro motorku.
Bear čelil s tváří dopředu mezi mými prsi a stále uvnitř mě. Zvedl
svou tvář, podíval se na mě a zvedl svůj prsten, který spadl na
stranu.
 „Stále nemůžu uvěřit tomu, že sis ho celé ty roky nechala.″
„Nikdy jsem ho nesundala,″ řekla jsem. Pak jsem si přála,
abych to neřekla, protože jsem si uvědomila, jak pateticky to znělo.
„Myslím..″
„Nikdy sis ho nesundala?″ Zeptal se Bear s očima tak
jasnýma, že soupeřily s barvou oblohy bez mraků.
„Ne,″ řekla jsem upřímně. „Řekla jsem svým rodičům, že
jsem ho našla, ne že by se starali, kde jsem ho vzala, měli dostatek
svých starostí. Buck byl jediná osoba, která znala pravdu. Myslím,
že proto je naštvaný, že jsem utekla za tebou.″
„Řekni mi něco a buď upřímná,″ řekl Bear. V mém krku se
vytvořila hrudka, jak si hrál s prstenem a otáčel ho ve své ruce.
„Opravdu jsi střelila toho chlapa?″ Zeptal se s úsměvem.
„Jo, bylo to pitomý, ale byl ze Sunnlandia. Snažil se koupit
háj a vzhledem k tomu, že zrušili kontrakt, tak to bylo zbytečný.″
„Byla to past.″
„Očividně. Měla jsem prvně myslet a pak střílet, ale byla jsem
tak naštvaná.″
„Takže umíš střílet?″ Zeptal se Bear, jak mě líbal okolo břicha
a jeho strniště mě lechtalo.
„Jo. Můj otec mě to naučil. Vyhrála jsem pár soutěží, když
jsem byla mladší. Dcery amerických farmářů.″
„Zní to jako venkovský typ randění.″
„Zní, že?″ Řekla jsem s úsměvem.
„Je tak zasraně sexy, že umíš střílet,″ řekl Bear, jak ze mě
sklouzl. Mé jádro se upevnilo, jako kdybych ho nechtěla nechat jít.
„Tak zasraně sexy,″ řekl Bear znovu, tentokrát přes můj
klitoris. Jeho rifle zavibrovaly a se stenem se Bear natáhl, vytáhl
mobil a podíval se na displej, než se zamračil.
„Musíme jít.″ Hravost byla pryč. Jeho čelist byla znovu
napnuta, jak mi hodil mé oblečení.
„Oblékni se,″ nařídil. „Hned.″
 „Co se děje? Kdo ti napsal?″ Zeptala jsem se, jak jsem si
nasadila triko a přesunula se ke konci kufru ke svým šortkám.
„Více bastardů je na cestě.″
„To ti napsali? Zeptala jsem se zmateně. Bear si natáhl své
rifle a seskočil z kufru. Pak mě zvedl a zavřel dveře.
„Ne, napsali to Cashovi,″ řekl, jak mi hodil mobil, který vzal z
Cashova těla. Podívala jsem se na displej.
BRZO TAM BUDEME.
Jeli jsme k Loganově pláži v otcově autě, aniž bychom se
vrátili pro Bearovu motorku, která byla skryta v kůlni pod starou
plachtou. Bear neřekl ani slovo. Kouřil cigaretu a pořád
kontroloval zrcátka. Zavolal Kingovi, aby mu řekl, že jsme na
cestě. King už na nás čekal v garáži v čase, kdy jsme se vrátili.
„Budu hned zpět. Jdi do bytu a poslechni mě a zůstaň tam,″
nařídil Bear a když jsem se podívala do jeho očí, viděla jsem víc
než jen rozkaz. Viděla jsem prosbu.
„Dobře,″ řekla jsem trochu ostřeji, než jsem chtěla. Šla jsem
do jeho bytu, zatímco King s Bearem odešli z garáže a zavřeli za
sebou dveře. Ray mi přinesla trochu jídla, ale rychle odešla,
protože byli děti sami v domě. Přepínala jsem kanály v televizi a
studovala stránky magazínu z roku 2007. Osprchovala jsem se,
oblékla si jedno z Bearových trik a schoulila se v posteli. Ani
náhodou jsem nemohla spát bez toho, aniž bych věděla, kde byl.
Chtěla jsem odejít, zjistit, kde byl, ale také jsem musela dodržet
svůj slib, proto jsem zůstala. Bylo po půlnoci, když jsem uslyšela
otevírání a zavírání dveře. Nemohla jsem ho v té tmě vidět a
nevěděla jsem, co říct. Na co se zeptat. Matrace se ponořila, když
se Bear posadil na kraj postele. Uslyšela jsem, jak si stáhl své boty
a pak rozepl svůj pásek a sundal své rifle. Má záda byla napadena
chladným vánkem, jak zvedl přikrývky, ale rychle byla nahrazena
Bearovým teplem, jak se ke mně posunul a překvapil mě, když se
natáhl, popadl mě za pas a přitáhl mě ke svému hrudníku. Byl
nahý. Jeho erekce se pohnula v sekundě, kdy přišla do kontatku s
mým holým zadkem. Bear položil svou bradu na vršek mé hlavy a
jeho ruka se pohybovala po mém břiše.
„Kam jsi šel?″ Zašeptala jsem.
„Snažil jsem se něco vyřešit. Věci se tak trochu změnily. Musí
se změnit i plán,″ řekl Bear. Uvolnila jsem se do jeho sevření, když
jsem ho slyšela uznat to, co se stalo mezi námi.
„Máš nový plán?″
„Ještě ne,″ řekl Bear s povzdechem.
„Můžu nějak pomoct?″
„Tohle. Tohle pomáhá,″ řekl do mého krku, jak jsem se
prohnula proti jeho teď tvrdé erekci.
„Jsi v pohodě?″ Zeptal se, jak vklouzl svou rukou mezi mé
nohy.
„Tady, myslím. Trochu jsem předtím zešílel a zapomněl se tě
zeptat.″
„Jsem v pohodě,″ řekla jsem. Byla jsem trochu bolavá, ale nic
nemohlo převážit rozsah toho, co se mezi námi stalo.
„Dobře, protože tě potřebuju uvnitř sebe, Ti.″ Bear přejel
svým jazykem přes můj krk a mé rty se rozdělily, když vsál můj
ušní lalůček do své pusy. Pak do mě strčil jeden svůj prst.
„Kurva, tvá kundička už je pro mě zasraně vlhká,″ řekl Bear,
jak hladil můj klitoris, díky čemuž jsem zasténala.
„Udělám to rychle a tvrdě,″ zamumlal proti mé pokožce, jak
zvedl mou nohu, přitlačil do mě, roztáhl mě a zaplnil ve dvou
tvrdých přírazech. Začal do mě pumpovat ještě předtím, než bylo
na něj mé tělo připraveno a ta bolest dělala každý tah mučivě
erotický.
„Nikdy jsem nic takového necítil, Ti. Chci tě píchat a naplácat
ti. Nevím, co to je, ale nutí mě to chtít mít uvnitř tebe svého ptáka a
vidět tě téct mým semenem. Chci tě označit. Chci tě zasraně
vlastnit,″ zavrčel, jak se jeho přírazy staly tvrdší a více zběsilé.
 „Co mi to kurva děláš?″ Zeptal se. Za mýma očima hrály
jiskry a Bear to musel vycítit, protože se natáhl a přejel svými prsty
přes můj klitoris, dokud jsem se neudělala.
„Kurva, tak zasraně dobrý,″ zasténal, jak našel svou úlevu a
přitáhl mě tak blízko, že jsem si myslela, že rozdrtí jedno z mých
žeber. Nechtěla bych to ani jinak.

24. kapitola
BEAR

Říkal jsem pravdu, když jsem řekl Ti, že jsem neměl ponětí,
jaký byl plán. Všechno se tak rychle změnilo. S ní, a abych byl
upřímný tak i se mnou. Chtěl jsem si tu noc předtím promluvit s
Kingem, ale měl celou noc klienty, proto jsem seděl na doku s
nedotknutou lahví Jacku vedle sebe a snažil se přijít na další krok a
během těch hodin vyřešil jen to, že jsem nic nevěděl. Ještě ne. Můj
nový plán byl prostý. Sejdeme se s Bethany a pak uvidíme. Prvně
se vypořádáme se zákonem.
„Kam si kurva myslíš, že jdeš?″ Vyštěkl jsem, jak Ti vyšla z
garáže a prošla okolo místa, kde jsem byl skrčený na cestě a snažil
se dát svou motorku dohromady. King poslal dodávku, aby ji vzala
z úkrytu u Tiina domu a naštěstí se vrátila bez zvýšení podezření.
Utřel jsem si pot na čele a zapálil si cigaretu, která byla strčená
mezi mými rty. Podíval jsem se na Tiiny dlouhé a svalnaté nohy,
díky čemuž se můj zasraný pták probral, jako vždy když byla
poblíž. Bože, byla nádherná a byla moje.
„Hledala jsem tě.″ Thia si založila své paže okolo svého
hrudníku a nadzvedla svá prsa proti látce mého trika, které jsem ji
nechal mít.
„Vzbudila jsem se a ty jsi byl pryč. Víš, je v pohodě být milý.
Nemusíš na mě pořád řvát.″
„Moc jsem nespal,″ řekl jsem, jak jsem vstal a popotáhl z
cigarety. Cítil jsem se špatně za to, že jsem jí nadal, ale pravdou
bylo, že když jsem ji viděl odcházet, zažíval jsem obrazy toho, jak
se snažila utéct a ihned byl v pozoru.
„Nemůžu spát s tvým zadkem přitisknutým k mému ptákovi.
Potřebuješ něco?″ Zeptal jsem se, jak jsem znovu popotáhl a
nechal nikotin napadnout můj mozek. Pravdou bylo, že v těchhle
dnech kdy jsem na to šel tvrdě, to vypadalo, že na mě svět křičel.
Ti se podívala dolů na chodník.
„Jo. Ne. Já..ano?″
„Ti, vyklop to,″ řekl jsem, jak jsem se podíval na její hojící se
tvář. Modřiny okolo jejího oka byly sotva viditelné. Každou
minutou, která uběhla, vypadala víc a víc píchatelně a teď když
jsem ji měl, jsem chtěl víc. Myslel jsem si, že jsem chtěl vyjít ven
ve slávě. Teď jsem si myslel, že byl bych rád ponořen uvnitř své
holky. Mé holky.
„Můžeme pro dnešek jen předstírat?″ Zeptala se, jak se
prohnula a zkousla si svůj ret.
„Předsítrat? Co?″ Popotáhl jsem a vklouzl svou druhou rukou
do zadní kapsy a opřel se o stranu garáže.
„Předstírat, že jsem Thia Andrewsová, holka, jejíž rodiče ne..″
Ti se podívala pryč, vzlykla a zatřásla svou hlavou.
„A ty jsi Bear a nejsi naštvaný na celý svět.″ Usmála se a
naklonila svou hlavu do strany. „Ne dnes.″ Prohledal jsem její tvář,
ale nebyly tam žádné stopy vtipu. Thia nakreslila pomocí svých
žabek kruh na chodníku.
„Dnes chci být jen normální holkou a ty můžeš být normálním
klukem a budeme dělat to, co normální lidé dělají, abychom
neuvízli v těch špatných sračkách, které se dějí.″ Thia mezi námi
uzavřela prostor a podívala se na mě s bledýma a zelenýma očima.
„Prosím, Beare. Prosím. Jen mi dej dnešek. Buď normální. Jen
dnes.″ Ten nápad byl směšný, ani jsem nevěděl, co to bylo být
normální. Normální bylo to, s čím jsem soupeřil od doby, co jsem
opustil klub. Nevěděl jsem, jak být normální. Oteřel jsem svou
pusu, abych jí to řekl, ale bolest v jejích očí, když uviděla mé
blížící se odmítnutí, mě zlomila. Thia zatřásla svou hlavou a
otočila se.
„Nevadí. Věděla jsem, že..″ Natáhl jsem se, popadl její pas a
přitáhl ji k sobě.
„Běž se obléct,″ řekl jsem. „A buď venku za 20 minut.″ Zněl
jsem jako kretén. Dával jsem rozkazy holce, která se chtěla
poflakovat jako normální děcko, ale po rocích bytí kreténem bylo
těžké zlomit návyk.
„Opravdu?″ Zeptala se, jak poskočila a usmála se. Ta holka na
sobě neměla ani kousek make-upu, nic na ní nebylo falešného, ale i
tak byla hezčí než jakákoliv supermodelka, kterou jsem viděl v
magazínu, nehledě na úžasnou kundičku, se kterou měl můj pták to
potěšení. Opravdu jsem potřeboval přemýšlet nad něčím jiným..
„20 minut,″ zopakovala, jak zakašlala, když mé srdce
vynechalo zasraný rytmus. Kdo jsi? Zasrané děcko? S novým
úsměvem na své tváři se otočila a šla zpět do bytu. Típl jsem svou
cigaretu a zamířil do hlavního domu.
„Počkej,″ zavolala Ti. Otočil jsem se a našel ji znovu venku.
„Kam jdeš?″ Zeptala se. Ukázal jsem na dům.
„Chceš být normální, ne?″
„Jo.″ Znovu jsem začal jít, ale Ti na mě znovu zavolala.
„Pak musím přijít na to, co normální lidé dělají.″
***
BEAR
Ray se na mě dívala, jako kdyby mi narostla další hlava, když
jsem se jí zeptal na to, kam si myslí, že bych měl Ti vzít.
„Beare, jsem 18-ti letá technicky ovdovělá holka se třemi
dětmi. To není normální, nehledě na to jak se na to podíváš,″ řekla.
Měla pravdu. Nemohl jsem vzít Ti někam dál, proto jsem se
rozhodl pro park. Bylo to veřejné, takže kdyby se to klub dozvěděl,
tak by stejně nic nepodnikl.
„Tady, tohle si vem,″ řekl jsem, jak jsem podal Thii
baseballovou čepici.
 „Co? Má to být nějaký druh převleku?″
„Prostě si to dej na sebe,″ řekl jsem, jak jsem ji sledoval
proplétat vlasy skrz otvor vzadu.
„Poznáváš mě?″ Zeptala se sarkasticky.
„Chytračko.″
„Kde je tvůj převlek?″ Zeptala se. Oblékl jsem si triko.
„Tady.″
„Triko? Tvým převlekem je triko?″
„Jo.″
„Vtipný je, že to dává smysl,″ řekla Ti, jak se na mě podívala.
„Opravdu?″
„Ne.″ Ti otevřela dveře, vyskočila z auta a skočila na nejbližší
piknikový stůl, díky čemuž její prsa nadskočila. Park byl malý, ne
víc než 5 akrů s plážovou oblastí, akorát namísto písku to bylo
pokryto borovicovými jehličkami, které pokrývaly obrovské
jezero. Malé borovice byly srovnané po kraji vody a každý 10.
strom byl pryč, aby tam bylo místo na piknikový stůl nebo lavičku.
Okolo byli lidé, ale ne až příliš mnoho. Ti zvedla své paže,
zhluboka se nadechla a vdechla čerstvý vzduch. Pak se na mě
podívala, jak jsem se přiblížil, díky čemuž se můj hrudník napl.
„Tohle místo je perfektní,″ řekla, jak mi střelila další skvělý
úsměv. Pak seskočila na lavičku a přešla ke kraji, než přistála na
nohou ve špíně jako nějaká gymnastka, zvedla své paže nad hlavu
a ustoupila dozadu, jako kdyby byla v olympijských hrách.
„7,″ řekl jsem, jak jsem ukázal falešné skore.
„Kravina,″ řekla. „To bylo aspoň 11. 7? Prosímtě.″ Thia
skočila na další lavičku a zvedla svůj ukazováček do vzduchu.
„Znovu,″ prohlásila, jak si to celé přehrála.
„Promiň,″ řekl jsem, jak jsem nasál vzduch mezi svými zuby a
naklonil svou hlavu ze strany na stranu. Stál jsem pod ní a má tvář
byla jen kousek od jejích stehen.
„Porotci se na to podívali znovu a všichni souhlasili. I když by
to mohlo být..,″ řekl jsem, jak jsem ji otočil, takže mi čelila.
 „Ale máš extra body, protože se mi líbí tvůj zadek.″ Otočil
jsem svou hlavu do strany a opřel svou tvář o zadek, jako kdyby to
byl polštář. Nebyl jsem schopen přetrvávat příliš dlouho na sexy
obrazu mé tváře přitisknuté proti jejímu nahému zadku, protože se
natáhla a plácla mě se svou čepicí po hlavě, jako kdybych byl včela
poletující okolo jejích noh.
„Beare,″ zapištěla hravě, jak seskočila z lavičky a držela se
svého zadku, jako kdybychom byli v šatně a ona ho chránila před
plesknutím s ručníkem.
„Jen sledovat tě okolo skákat je vyčerpávající,″ řekl jsem, jak
jsem se natáhl do svých riflí a vytáhl cigarety. Jednu jsem si zapálil
a odfoukl kouř ze své tváře.
„Mamka mě nazývala skákající fazolí, protože jsem nikdy
neseděla pořádně,″ přiznala, jak si konečně sedla.
„To sedí,″ řekl jsem, jak jsem byl schopen se uvolnit, když to
skákání přestalo. Popotáhl jsem z cigarety a vydechl kouř. Trvalo
mi snad věčnost přijít na to, kam vzít Ti. Až příliš dlouho, když
slunce začalo zapadat za horizont. Líbila se mi noc. Líbila se mi
tma. Kouření ve tmě bylo pro mně vždy lepší než ve dne. Možná to
mělo co dělat s tím, žejsem mohl vidět kouř proti noční obloze.
Nebo možná, že jsem viděl uhlíky z konce cigarety nebo žlutý
plamen, když jsem nažhavil svůj zapalovač. Kouření mi
připomínalo domov. Byl bych sračka, kdybych dělal nějaká
protikouřová prohlášení. Ti se naklonila a zavřela oči, jako kdyby
chytala paprsky, které už dávno zmizely.
„Připadá mi, že toho o mně tolik víš,″ řekla, i když jsem si
nemyslel, že to je pravda. Nemyslel jsem si, že jsem věděl, kým
byla Thia Andrewsova.
„Ale nevím toho tolik o tobě.″
„Víš víc než kdokoliv jiný,″ řekl jsem a byla to pravda, kromě
Kinga a možná Grace. V tom krátkém čase co jsem s ní byl, zjistila
o mně víc než muži v klubu. Muži, kteří měli být mí bratři. Většinu
jsem znal ode dne, co jsem se narodil. Opřel jsem se o své lokty a
nasál stejné imaginární paprsky. Popadl mě pocit klidu. Chtěl jsem
vypálit tu vzpomínku do své paměti, protože jsem věděl, že to
nepotrvá dlouho. Po zítřejším setkání s Bethany se bude muset
něco vymyslet. Můj mobil zazvonil.
„Bethany,″ řekl jsem Ti, jak jsem zvedl mobil k uchu.
„Jo,″ řekl jsem.
„Máme problém,″ řekla Bethany. Podíval jsem se na Ti, která
ji naštěstí neslyšela. Postavil jsem se a odešel.
„Povídej,″ řekl jsem tak klidně, jak se mi to podařilo.
„Už není chtěna skrz vypovídání,″ řekla Bethany.
„To je skvělý,″ řekl jsem, jak jsem se podíval na Ti, která se
usmála.
„Ne, není, protože je na ni vypsán zatykač.″ Kurva.
„Skončili s analýzou zbraně a zavolali si nějaké CSI z Atlanty.
V celém domě jsou jen tři páry otisků a jen dva páry na obou
zbraních. Její matky a Thii a vzhledem k tomu, že je matka
mrtvá..″
„Jak tedy budeme postupovat?″
„Přizná se. Snažila jsem se zavolat pár lidem a mezitím dám
dohromady obrannou strategii v případě, že se to přesune k soudu.″
„Je tady nějaká alternativa?″ Zeptal jsem se, jak jsem prošel
okolo stromů, jako kdyby mě zajímaly nějaké zasrané borovice,
které rostly v parku dřív, než jsem se narodil.
„Mám další nápad,″ řekla Bethany. „Ale možná se ti to
nebude líbit. Ve skutečnosti se ti to vůbec nebude líbit.″ Nemuselo
se mi to líbit. Ti byla mrtvá, pokud ji zavřou. Rovnou bych ji mohl
zavézt do klubu a vyhodit ji u brány. To se ale nestane.
„Povídej,″ řekl jsem.
„Jak moc lpíš na té holce?″
„Cože?″ Zeptal jsem se.
„Potřebuju vědět, zda je to píchačka nebo zda si ji zbouchl
nebo zda je to pravý. Věř mi, je to důležitý.″ Podíval jsem se na
Thiu. Nemusel jsem hledat odpověď. Thia zvedla pampelišku,
mávala s ní ve větru a sfoukla ji, když jí díky vánku padaly lístky
do pusy.
„Pravý.″ Nechal jsem Bethany povídat, než jsem zavěsil a šel
zpět k Ti. Slíbil jsem jí normální den a dám jí ho nehledě na
cokoliv. Stále jsme měli dnešek. Ne zítřek, ale dnešek.
„Co řekla?″ Zeptala se Ti, jak jsem si sedl vedle ní.
„Jen se ujišťovala, že tam budeme zítra načas. Je tak trochu
založená na detaily,″ řekl jsem, což byla pravda, jen jsem nedodal
část o policajtech čekajících se zatykačem. Pomyslel jsem na útěk.
Na to, že bych vzal Ti na svou motorku a zamířil pryč tak rychle,
jak by to má motorka dovolovala. Aletrnativa, kterou Bethany
nabídla, nebyla moc alternativou. Rozhodnutí, které budu muset
udělat, bylo snadné. Také to bude konec něčeho, co nemohlo ani
začít.
„To je asi dobrá věc na právnících.″
„To jo,″ řekl jsem.
„Jak už jsem říkala,″ řekla, jak přerušila mé myšlenky. „Ani
nevím, jaká je tvá oblíbená barva..″ Thia se zastavila v půli věty,
podívala se na mě a nabrala mé triko, boty a rifle, což bylo všechno
černé.
„Dobře, nevadí, takže tvá oblíbená barva je černá, co tvůj
oblíbený film? Oblíbený svátek? Ani nevím, kolik ti je.″ Usmál
jsem se a zatřásl svou hlavou.
„Dobře, protože kromě toho že jsi špatný motorkář, který má
problémy s otcem a má oči, díky nimž by mohl roztát zámek
cudnosti, toho o tobě moc nevím a ty víš o mně vše, takže to vzdej
a vyklop to, Beare. Prohrabej se ve špíně. Vytáhni nějaké dobré
věci,″ nařídila Ti, jak do mě šťouchla svým loktem. Pak zvedla své
nohy na stůl a objala svá kolena k hrudníku.
„Roztát zámek cudnosti, jo?″ Zeptal jsem se, jak jsem na ni
zvedl své obočí. Thia zakroutila svýma očima.
„Je to jediná část, která je s tebou spojena. Je to jen výraz.″
 „Ten, který jsem neslyšel,″ dobíral jsem si ji a cítil se trochu
špatně, když její tvář začala rudnout, proto jsem si pročistil svůj
krk.
„Nikdy jsem ale neslyšel polovinu sraček, která vyšla z tvé
pusy.″ Thia pokrčila rameny.
„Nejsi první osoba, která mi to říká. Můj otec mi to vždy
říkal.″
„Dobře, Ti. Vyhrála jsi,″ řekl jsem, jak jsem změnil téma.
„Ale oblíbený film? To je těžký, o jaké kategorii mluvíme?″
„O všech,″ řekla s úsměvem. „Začni s dramou.″ Zvedl jsem na
ni své obočí.
„Dáma se dožaduje.″
„Jo,″ řekla. „Vsadím se, že je to Zjizvená tvář.″
„Zeptej se kohokoliv v klubu, ale myslím si, že to je odpověď,
kterou ti dají. Ale líbí se mi klasiky. Sledoval jsem hodně starých
westernovek. Nemám oblíbený, ale cokoliv s Clintem Eastwoodem
a čím starší, tím lepší.″
„Western? Myslela jsem si, že řekneš Kmotr nebo Zjizvená
tvář.″
„Co je špatnýho na westernu? Westerny jsou sračky.″
„Proč jsou westerny sračky?″ Zeptala se Ti.
„Protože na starém zápědě byli muži skutečnými muži.
Chopili se situací. Zvládali své obchody a tím si zasloužili respekt
a sejmuli kohokoliv, kdo se jim postavil do cesty. Kovbojové byli
první chlapi, kteří měli koule na to nedbát zákona a srát na spole
nost.″ Držel jsem svou cigaretu mezi svými rty, vytáhl své
triko nahoru a ukázal na jedno z tetováních na mém hrudním koši.
„Tohle bylo jedno z mých prvních tetování.″ Thia zalapala.
„Clint Eastwood? Máš jeho tetování?″ Thia si svou rukou
zakryla pusu.
„Viděla jsem tě bez trika a věděla jsem, že je to portrét, ale
neuvědomila jsem si, že je to Clint Eastwood.″ Stáhl jsem své triko
dolů a popotáhl si z cigarety.
 „Směj se, Ti. C. E. byl Chuckem Norrisem, než tady vůbec
byl ten pravý.″
„Prosím, neříkej mi, že máš tetování Chucka Norrise,″ řekla,
jak popadla své břicho a smála se. Milovala jsem ten zvuk. Budu si
ten zvuk pamatovat.
„Co je špatného na tetování Chucka Norrise?″ Zkameněl jsem.
„Nemyslím to tak. On..″ Vybuchl jsem smíchy, jak se snažila
z toho dostat. Mohl jsem ji ještě chvíli nechat tápat, protože
vypadala tak rozkošně, když byla celá rudá, ale měl jsem problém s
udržením vážné tváře.
„Jen si dělám srandu,″ řekl jsem. Thia si ulevila.
„Díky Bohu. Nevěděla jsem, jak se z toho dostanu.″
„Takže teď znáš můj oblíbený, co tvůj? Stejná kategorie.″
Thia se usmála tak jasně, že jsem si myslel, že její pusa spolkne její
tvář.
„Mám dva.″
„No..?″ Zatlačil jsem.
„Zjizvená tvář a Kmotr.″ Smál jsem se ještě víc, než za
posledních 27 let a to díky šílené holce s růžovými vlasy. Holce, do
které jsem se zamiloval. Kurva.
„Jsi jiná, Ti,″ řekl jsem, když jsme se oba zotavili.
„Ale věděl jsem to ode dne, kdy jsem tě potkal.″
„Myslíš den, kdy tvůj kamarád na mě mířil zbraní,″ opravila
mně.
„Jo, den, kdy dětská verze tebe skoro srovnala motorkáře
sedmkrát většího než tebe,″ řekl jsem.
„Neměl se snažit okrást dítě,″ dohadovala se.
„Snažil se okrást obchod, ne dítě,″ řekl jsem. Thia mi střelila
pohled, který říkal - ale prosím tě.
„Takže říkáš, že kdyby byla u pultu Emma May, tak by to
skončilo lépe? Protože ti můžu říct, že by to nebylo lepší pro Skida,
Skuda, Skuzze nebo jak se jmenuje, protože Emma May se nestará
o nic takového. Zeptej se jejího prvního manžela.″ Thia se
poškrábala na bradě a svraštila svůj nos.
„Nebo jejího čtvrtého..″ Způsob, jakým Thia mluvila svýma
rukama, mi připomínal charakter, který byste našli v komiksové
knize. Ten s opravdu pěknými psy.
„Vidíš, co mám na mysli?″ Naznačil jsem. „Nikdy jsem
nikoho neslyšel říkat takové sračky. Jsi jiná.″
„Jiná,″ řekla pomalu, jako kdyby to zkoumala a otáčela na
svém jazyku. Thia zkroutila pramínek svých vlasů okolo svých
prstů.
„Není jiný jen milý způsob pro šílený?″ Zeptala se vážně, jak
se podívala na své nohy. Natáhl jsem se a zvedl její bradu, aby se
na mě podívala, a aby mě mohla vidět.
„Ne, řekl jsem jiný a to jsem i myslel. V mém světě je to
dobrá věc. Ne, je to zasraně skvělá věc. Nejsi jako ostatní holky,
rozhodně ne jako plážové mrchy.″ Když Ti zmateně svraštila svůj
nos, dodal jsem.
„Myslím děvky klubu,″ řekl jsem. „Když souhlasím, tak na to
zareaguješ tak či tak, pořád mě překvapuješ tím, že děláš něco
opačného. A já jsem opravdu těžko překvapený,″ řekl jsem, jak
jsem típl cigaretu o spodek své boty.
„Vsadím se, že to říkáš všem holkám. Vsadím se, že to
fungovalo už tak tisíckrát.″ Ti odtáhla svou bradu, podívala se na
stůl a začala seškrabovat starou, červenou barvu, která bublala na
povrchu. V její odpovědi byl náznak žárlivosti a pokud by to vyšlo
z pusy někoho jiného, tak bych ukončil konverzaci a hned odešel,
ale nebylo to jen tak od někoho, ale od Thii. Bylo to..roztomilý.
Mohl jsem jí lhát a říct, že byla jediná holka, které jsem to řekl, ale
mezi námi už byla jedna lež nebo raději opomenutá pravda z mé
strany a já nechtěl přidávat další.
„Byla tady jedna holka. Byla jiná, ale ne tak jako ty. Myslel
jsem si, že bude pro mě jiná,″ přiznal jsem nahlas a vzpomněl si na
záchvěv bolest, kterou jsem cítil, když jsem uviděl Kinga a Ray
píchat proti sloupu u domu tu noc, kdy jsem se ji snažil udělat
svou, ale selhal jsem.
„Co se stalo? Proč to skončilo?″ Zeptala se, jak se podívala
nahoru od místa, kde seškrábla pěkný kus barvy a odhalila pod
červenou barvou pásek modré.
„Můj nejlepší kámoš ji zbouchl,″ řekl jsem a pak čekal. Ale
nic nepřišlo. Lítost. Hořkost, která obvykle následovala při
pomyšlení mého nejlepšího kámoše s holkou, kterou jsem myslel,
nikdy nepřišla. Nic.
„Myslíš Kinga a..Ray? Ty a Ray?″
„Ne, já a Ray nic. Nikdy to ani nezačalo. Byl to jen nápad v
mé hlavě. Nápad, který rychle vymizel. Nikdy mi nezáleželo na
žádné ženě, a proto mě to trochu zmátlo za něco, co nebylo.″
„Mrzí mě to,″ řekla Thia. Věřil jsem, že ji to mrzelo, avšak
jakákoliv hořkost nebo žárlivost byla pryč. Zatřásl jsem svou
hlavou.
„Nemusí. Jsem za ně šťastný.″ Opravdu jsem to myslel.
„Ti, žárlíš?″ Dobíral jsem si ji, i když jsem věděl, že to tak
nebylo. Šťouchl jsem do ni až příliš tvrdě, že skoro spadla ze stolu,
ale Thia rychle se zotavila a použila své ruce, aby získala svou
rovnováhu. Oficiálně jsem se pomátl. Nejenom, že jsem s ní
flirtoval, ale také jsem si ji dobíral jako nějaké děcko.
„Ne, nežárlím,″ dohadovala se. „Neměla jsem se ani ptát. Nic
mi do toho není. Navíc nemusíš říkat holce, že je jiná, abys ji
dostal do postele, pravděpodobně se jen usměješ a řekneš „zlato″ a
už to je,″ řekla Ti, jak roztáhla a překřížila své nohy, díky kterým
jsem je chtěl roztáhnout a ponořit svou tvář do jejího těsného tepla.
Položil jsem svou ruku na tu její, abych ji uklidnil, ale když se naše
ruce setkaly, neočekával jsem statickou enregii, která mezi námi
zajiskřila. Ti se na mě podívala a její čelist spadla. Taky to cítila.
Snažil jsem se odtáhnout svou ruku, ale nemohl se. Nechtěl jsem.
Sevřel jsem svou ruku okolo té její a trhl s ní na svůj klín, díky
čemuž zapištěla. Skoro jsem zapomněl, co jsem chtěl říct, když
jsem si všiml, že mé rty byly srovnané s místem, kde se její krk a
rameno setkávalo. Thia se snažila ze mě slézt, ale já ji držel pevně
a naklonil se do toho místa, aniž bych se jí dotkl.
„Máš pravdu. Nikdy jsem žádné kočce neřekl něco, co nebyla
pravda, abych ji dostal do postele,″ řekl jsem proti její pokožce,
díky čemuž se zachvěla.
„Co jsi jim říkal?″ Zeptala se, jak naklonila svou hlavu a dala
mi tak víc přístupu k jejímu krku. Její otázka mě překvapila.
„Chceš příklad?″ Zeptal jsem se s úsměvem. „Dobře, povím ti
to.″ Popadl jsem jednou rukou její krk a držil ji pevně u pasu.
Voněla jako nějaký druh holčičích sraček, díky čemuž byl můj pták
ještě tvrdší, než byl z jejího viklání na mém klíně. Každý její
pohyb poslal vlnu krve do mého ptáka. Konverzace, kterou jsme
měli, dělala jen málo toho, aby uklidnila vztyčení za mým zipem.
Věděl jsem, že než se vrátíme do auta, tak bude vlhká a bude téct
mým semenem. Přejel jsem svým nosem po jejím rameni a krku
směrem k jejímu uchu, kde jsem zešílel, protože jsem jí zašeptal
slova, která jsem řekl ženám předtím, než jsem je opíchal.
„Řekl jsem jim pravdu. Co jsem od nich chtěl. Co jsem s nimi
chtěl udělat.″ A pak ta slova opustila mé rty.
„Sundej si své oblečení a klekni si.″
„Cože?″ Zeptala se Ti nervózně.
„To jsem říkal, když jsem chtěl píchat.″ Posunul jsem její
vlasy z jejího krku a přejel tam svými rty. Její pokožku pohltila
husí kůže, jak jsem přešel od jednoho ucha k druhému.
„Řekl jsem jim, aby mě píchali. Vykouřili mi ho. Zajezdili si
na mém ptákovi. Předklonili se a zvedli si svou sukni. Donutili mě
se udělat.″ Thia zalapala a já věděl, že má slova na ni měla efekt,
hlavně když se její pohyby staly menším bojem a více třením.
„Pokračuj. Řekni mi víc. Co ještě?″ Zeptala se, jak zavřela své
oči a nechala svou hlavu spadnout do strany. Vidět Ti vzrušenou
bylo za hranicí krásy. Byla to paráda. Popadl jsem ji za pas a otočil
ji ve svém klíně, aby mi čelila. Její nohy se okolo mě omotaly, jak
jsem i doufal. Thia otevřela své oči a pak už její pusa chtěla něco
říct o její náhlé změně pozice, ale já přejel špičkou svého prstu přes
její klíční kost, následoval to místo svými rty a vydechl dech, o
kterém jsem nevěděl, že jsem ho zadržoval, když znovu zavřela své
oči a začala se pomalu prohýbat sem a tam na mém klíně, díky
čemuž jsem zasyčel. Nechtěl jsem ji dostat z jakékoliv reality, ve
které existovala, protože to byla realita, jak měla okolo mě
omotané své nohy a tlačila svou kundičku na mého ptáka a byla
vzrušena mými slovy a lehkými doteky, že jsem mohl cítit, jak
prostor mezi jejími nohami vlhne, jak jsme pokračovali s tím, co
jsme dělali a pokud by bylo po mém, tak bychom nikdy nepřestali.
Byli jsme plně oblečení. Byli jsme na veřejném místě.
Ale i tak to malé místo, které jsme sdíleli, vonělo po sexu.
Jako kundička. Tiina kundička. Zasténal jsem do jejích vlasů a můj
pták ztuhl do bodu bolesti, ale nebylo to dostatečné na to, abych
přestal. Nechtěl jsem nikdy přestat,
„Roztáhni své nohy,″ pokračoval jsem napnutým a drsným
hlasem. Každá část mě bolela, jak jsem chtěl strhnout její šortky na
piknikovém stole a ponořit svého ptáka hluboko do ní, že by to
byla schopna cítit ve svém krku.
„Ukaž mi svou kundičku.″ Věděla, že jsem k ní mluvil a už
neopakoval ty sračky z minulosti. Její rty se rozdělily, její tvář se
otočila k obloze a její pohyby se změnily. Pomalu se na mě
pohybovala a i přes své rifle a její šortky jsem cítil teplo její
kundičky proti mému ptákovi. Jen při tom pomyšlení dělání té
stejné věci s Ti bez oblečení, jsem byl na pokraji udělání se. Sevřel
jsem její vlasy a použil je jako otěže, jak jsem si ji k sobě přitáhl,
zatímco jsem promluvil proti její pokožce.
„Udělám tě tak tvrdě, že to bude zasraně bolet.″ Thia se opřela
a vystrčila na mě svá prsa. Upevnil jsem svůj stisk na jejím pasu,
díky čemuž zasténala a tentokrát mé boky sebou trhly nahoru a můj
pták do ní přírazil s takovou sílou, že ta bolest vibrovala až k mé
špičce. Stálo to za to, protože ten zvuk, který jsem dostal z Ti, byl
úžasný. Byl to spíš řev než sten, něco, co vyšlo z ní a explodovalo
to do formy zvuku, díky čemuž jsem se třásl s neuvěřitelnou
potřebou, která se pořád tvořila. Byl jsem zaslepen vším okolo nás
a mohl jen vidět, cítit a myslet na to, jak opíchám svou holku.
„Chci tě,″ vydechl jsem. „Chci tě opíchat.″ Thia položila svou
ruku přes pusu, když si uvědomila, jak hlasitá byla, ale já ji odtáhl.
„Nikdo tě neslyší,″ řekl jsem, jak jsem se podíval okolo na
místo, kde bylo o 10 stolů dál pár teenagerů.
„Můžeš být tak hlasitá, jak chceš. Navíc se mi líbí, když
křičíš.″ Slunce už zapadlo, ale pravdou bylo, že i kdyby bylo světlo
a sledovaly nás tisíce lidi, tak bych zastavil jen tehdy, když by si
pro nás šli policajti.
„Chci tě znovu ochutnat. Donutím tě křičet mé jméno. A když
si budeš myslet, že je to nemožné se znovu udělat nebo se
zlomit..tak tě uzdělám znovu a zlomím tě.″ Nebo se aspoň
pokusím.
„Beare,″ zasténala Ti, jak se proti mně prohnula. Byl jsem
skoro na pokraji, ale když jsem otevřel svou pusu, abych jí řekl,
aby přestala, tak nic nevyšlo. Byl jsem tak pohlcem v tom, jaká
byla proti mému ptákovi, že mi trvalo pár sekund zaregistrovat
šustění nejbližšího keře. Uviděl jsem hlavně jejich zbraně, než jsem
uviděl, kdo je drží.
„Čas předstírání je u konce, zlato,″ zavrčel jsem do jejího
ucha.

25. kapitola
BEAR
Poznal jsem, kdy Thia zaregistrovala, že jsme nebyli sami,
protože její nohy se napnuly okolo mého pasu. Otočil jsem se,
abych čelil hrozbě, natáhl se za sebe, odtáhl její kolena a držel ji
skrytou za sebou.
 „Zůstaň potichu,″ nařídil jsem. Natáhl jsem se do svých kalhot
pro zbraň, ale sotva jsem se jí dotkl, když se první chlap s
bastardsko záplatou vyřítil z keřů.
„Nemyslím si, Beare,″ řekl Mono s velkým úšklebkem na
jeho tlusté tváři.
„Ruce pryč z té zbraně nebo začnu střílet a je velká šance, že
ta pěkná kočka za tebou bude plná kulek stejně jako ty.″ Mono se
zastavil kousek před námi. Pustil jsem svou zbraň a popadl
zapalovač.
„Jen chci svůj dým, chlape,″ řekl jsem, jak jsem si zapálil
další cigaretu.
„Můžeš říct Harrisovi, aby vyšel z těch zasraných keřů,″ řekl
jsem, jak jsem ukázal na keř. „Vím, že irská dvojčata nikdy
necestují sami. Navíc můžu odsud vidět jeho plešatou hlavu.″ Tiina
kolena se třásla proti mým zádům, proto jsem ji stiskl, abych ulevil
jejím nervům, ale její třes se jen zintenzivnil. Harris se vyřítil z
keřů se stejným stupidním úšklebkem na své tváři a přidal se ke
svému bratrovi se zvednutou pistolí.
„Chop na mě poslal vás? Myslel jsem si, že pošle někoho se
zasranými mozky, ale on namísto toho pošle zasraná dvojčata, aby
udělali jeho špinavou práci.″ Mono s Harrisem se přidali do klubu
ve stejný čas, co jsem byl zasvěcen. Jméno irská dvojčata nemá co
dělat s tím, že si jsou podobní, protože nebyli příbuzní a kromě
jejich plešatých hlav a červených vousů, nemohli vypadat víc
odlišně. Mono měl asi 182 cm, zatímco Harris měl 190 a byl o
hodně štíhlejší. Jejich osobnosti byly identické, z jejich pokojů v
klubu vždy řvala muzika a na snídani pili hořké pivo. Mono plivl
na zem a usmál se. Jeho zuby byly pokryté černým asfaltem.
„Nebyl jsi těžko k nalezení, mohl ses snažit o trochu víc.″
Zafuněl jsem a popotáhl si z cigarety.
„Byl jsem několik týdnů ve městě. Byl jsem celou tu dobu
pod vašimi nosy, vy sráči.″
 „Je snažší tě sejmout, když King není u tvého zadku, i když
bych rád sejmul tu pí*u jako postranní škodu.″
„Je tady jen pár míst, kam bys mohl jít. Dával jsem i pozor na
tu starou zasranou dámu, kterou máš tak moc rád.″ Grace.
„Jsem překvapen, že jste mě vy dva pitomci vůbec našli,″ řekl
jsem. „Vy dva nedokážete najít ani své zasrané ptáky. Ani náhodou
jste mě nemohli vystopovat sami.″ Mono si odfrkl a přišel dopředu,
dokud jsme nebyli u sebe. V klubu byli dva stopaři a já doufal, že
to byl Gus, protože kdyby to byl Rage, tak bych nepřežil. Rage
nikdy neminul cíl. Nikdy.
„Zemřeš, sráči,″ řekl. „Pokud zklapneš a přijmeš svou smrt
jako chlap, tak možná nezabijeme tu pěknou malou věc za tebou,
až si s ní pohrajeme.″
„Nedotknete se jí,″ varoval jsem je.
„Ustup nebo zemřeš sledováním Mona, jak ji píchá, než ji
podřízne krk,″ řekl Harris, jak přešel k piknikovému stolu, aby se
podíval na Thiu. Pak si olízl své rty a vsál své spodní zuby.
„Ne,″ zavrčel jsem, ale pak ucítil zatáhnutí u pásku svých
kalhot. Ne. Ty pitomá holko. Nedělej to. Byla to má chyba. Ti
zemře, protože jsem jí lhal, protože jsem ji musel držet ve svém
životě. Díky tomu oba zemřeme. Mono s Harrisem si nevšimli, co
měla Ti za lubem a Ti nedostala mou telepatickou zprávu, takže
když jsem ucítil finální zátah a uvolnění své zbraně, věděl jsem, že
to bylo teď nebo nikdy. Přežijeme, protože to tak bude. Protože Ti
musela přežít. Nehledě na cokoliv.
„Posouvám se,″ řekl jsem, jak jsem ustoupil k Harrisovi a dal
Ti výhled, než vypálila. Vyřítil jsem se po Harrisovi a naštěstí už
měl svou ruku na jeho zbrani a zápasil o ni, když vypálila a
namířila do nebe. Spadl jsem na něj a v sekundě kdy jsem dostal
jeho zbraň, tak jsem ji na něj otočil a střelil ho do spánku. Otočil
jsem se a očekával, že bude Mono ležet na zemi, ale neležel, stál.
Krev stékala z jeho ramene a jeho dobrá paže byla omotaná okolo
Thii a jeho nůž u jejího krku.
 „Co jsi to kurva akorát udělal?″ Zařval Mono s nožem
zařezávajícím se do její pokožky a kapkami krve stékajícími z
jejího krku.
„Pusť ji nebo ti odstřelím hlavu,″ varoval jsem ho, jak jsem na
něj otočil svou zbraň. Byl to trik a on to věděl. Neměl jsem na něj
mušku. Ani náhodou bych ho nemohl střelit, aniž bych nestrefil
Thiu. Mono se usmál.
„To je mi jedno.″ Pokrčil rameny a podíval se na mě.
„Oko za oko.″ Mono upevnil svůj stisk na Tii a táhl svůj nůž
podél jejího krku. Vyřítil jsem se na ně, ale ani náhodou jsem k
nim nemohl doběhnout včas.
„Ne.″ Ozvala se střela, než se Monovy oči zkroutily v hlavě a
strana jeho krku explodovala. Jeho pohled byl prázdný, jak pustil
Ti a spadl do špíny.
„Ti,″ řekl jsem, jak jsem k ní vyběhl a zvedl ji ze země.
„Jsem v pohodě?″ Zeptala se, jako kdyby to byla otázka a ne
prohlášení. Prozkoumal jsem místo, kde krev tekla z jejího krku.
Řez byl asi centimentr široký.
„Není to hluboký,″ ulevil jsem si. Možná jeden nebo dva
stehy. Díky Bohu.
„Kdo ho střelil?″ Zeptala se Ti, jak ukázala na Mona, jak se
zvedla a držela svůj hrudník. Přešel jsem přes Monovo tělo, vzal ji
ke stolu a posadil ji, abych vyšetřil její zranění.
„Kdo?″ Zeptala se Thia znovu, jak zkoumala keř skrz více
Bastardů. Nemusel jsem se rozhlížet, protože jsem věděl, kdo
střelil Mona.
„To já,″ ozval se známý hlas s trochou španělskou přízvuku.
Otočil jsem se a čelil Gusovi.
„Nemáš za co.″
***
THIA
Bylo to poprvé, co jsem viděla Guse od doby, co mě zachránil
tu noc před Chopem.
 „Takové mrhání,″ řekl, jak zíral na dvě mrtvá těla. Gus přitáhl
jednoho k tomu druhému, takže teď leželi vedle sebe. Bear
zkoumal mé tělo skrz rány, které tam nebyly, zatímco jsem se
snažila popadnout svůj dech.
„Ahoj. Jsem Gus,″ řekl Gus, aniž by sundal své oči z těch těl.
Jeho tón byl klidný. Mluvil o stupínek dole, než většina lidí.
„Pamatuju si tě,″ řekla jsem, jak Gus přikývl.
„Doufal jsem, že využijí pro stopování tebe a ne Rage,″ řekl
Bear poté, co se spokojil s tím, že jsem nikde krom malé rány na
krku nekrvácela. Otočil se ke mně, stáhl vlasy z mé tváře a opřel
své čelo o to mé.
„To byl pitomý krok,″ řekl.
„Beare,″ začala jsem se dohadovat.
„Nech mě to dokončit,″ přerušil mě. „Byl to pitomý krok, ale
jsem rád, že jsi to udělala, jinak bychom byli oba mrtví.″ Bear se
natáhl a vytáhla jointa ze své kapsy. Nezapálil si ho, namísto toho
podal joint a zapalovač Gusovi, který si to od něj vzal, aniž by
sundal své oči z těch těl a a zapálil si ho a popotáhl si z něj. Gus si
klekl vedle motorkářů a překvapil mě, když přejel svým
ukazováčkem přes Monovu zakrvácenou tvář a zanechal bílou
stopu po jeho tváři. Pak se postavil a přitáhl si svůj zakrvácený prst
pod svůj nos, zavřel oči a vdechl krev, jako kdyby vdechl víno.
„Je to škoda,″ zopakoval, jak otevřel své oči a použil hadřík ze
své kapsy, aby si utřel krev z prstu. Tu noc, kdy mě Gus zachránil,
byl jen stínem - žádná tvář, žádné tělo. Vzdálená vzpomínka na
explozi a jízdu v dodávce. Gus byl teď žijící osobou s olivovou
pokožkou a tmavými vlasy vpředu dostatečně dlouhými na sčesání.
Na jeho čele visely vlasy. Jeho výška spadala někde mezi mými
164 cm a Bearovými 182 cm. Neměl na sobě záplatu, jen
modrobílé triko a rifle se žlutými botami. Nebyl atraktivní, ne v
tom směru jako Bear. Gusovy tváře, které byly pokryty tmavými
vlasy, říkaly, že byl těžší než jeho střední postava. Jeho pravý
spánek zdobilo tetování. Bělmo jeho očí bylo jasnější než většina
černosti jeho velkých zorniček, které se boulily z jeho hlavy, když
mluvil. Byla jsem si vědoma, že často nemrkal a nachytala se, jak
jsem zírala do jeho očí a snažila se ho nachytat při činu.
„Měli by mít protézu. Vzal bych si načas a začal odzadu.
Zadek je dobré místo na začátek, když vytahuješ zuby. Stoličky
jsou nejvíce bolestivé a nejtěžší na vyndání. Také jsou nejkrvavější
a když by krev stékala po jejich krku, tak by se tím udusili. Mohl
bys to cítit ve vzduchu.″ Gus zatřásl svou hlavou a podíval se na
Beara.
„Byla by to krása.″
„Jsem si jist, že jo, chlape,″ řekl Bear, jak se opřel o stůl. Byl
očividně zvyklý na Bearovo chování.
„Dlužíš mi,″ řekl Gus, jak se před nás postavil. „Dvakrát,″
dodal, jak zvedl dva prsty. Jeho hlas nikdy nespadl, ani se nezvedl
s jeho slovy.
„Dvakrát,″ souhlasil Bear. „S bouřkou, která se blíží mým
směrem, si nemyslím, že to bude problém.″ Gus se ke mně otočil,
díky čemuž jsem zvedla svou ruku.
„Nikdy jsme nebyli řádně představeni. Jsem Thia,″ řekla jsem,
jak jsem si pročistila svůj krk a odstranila zbytky nervozity ve
svém hlase. Gus se podíval na mou ruku a uskočil dozadu, jako
kdybych držela pavouka. Bear položil svou ruku na mé předloktí a
něžně ji odtáhl.
„Gus si netřese rukama,″ řekl Bear, jak Gus třásl svou hlavou
a jeho pěsti se zatnuli, jak ode mně popošel.
„Bojíš se mě? Akorát jsem tě viděla zabít chlapa a pak otřít
prst v jeho krvi,″ řekla jsem. Gus roztáhl své paže, když uviděl, že
jsem už nedržela ruku, postavil se a uhladil si své triko.
„Krev je čistá. Krev je krásná. Krev je život a sledovat
vyprchat život je dárek, který si často dopřávám. Ruce jsou špinavé
jako motelové pokoje,″ řekl, jak se zadusil, když zmínil „motelové
pokoje″ a otočil svou pusu do ohybu svého loktu. Pak se zhluboka
nadechl a dal se do kopy.
 „Věděli jste, že většina motelových pokojů je pokryta výkaly
a semeny?″ Zeptal se Gus. „A nemluvím o posteli. Záleží to na
věku motelu, počtu dostupných pokojů a počtu parkovacích míst.
Tak či tak je každý povrch pokryt semenem nebo výkaly.″
„No paráda,″ řekl Bear s úsměvem.
„Je to pravda,″ řekl Gus, jak se otočil na Beara. „A není to
vtipný. Teď mi dlužíš potřetí.″ Gus si popotáhl z jointu a podal ho
zpět Bearovi, který ho podržel mezi svými rty a vdechl, dokud
červený uhlík na špičce netekl popelem.
„Vím, že to není vtipný, chlape. Taky není vtipný, že kdyby
Ti nepopadla zbraň a ty ses neukázal, tak bychom byli kopou
mrtvol.″
„Držím své sliby,″ řekl Gus. „Zachránil jsi mi život.″
„Nikdy jsem o tom nepochyboval, bratře, ale nemusel sis
kvůli mně sundat svou záplatu. Nikdy bych tě o to nežádal,″ řekl
Bear, jak pokynul na Gusovo volné místo.
„Nesundal jsem si to kvůli tobě, ale kvůli sobě.″
„Proč?″ Zeptala jsem se.
„Protože jsem zjistil, kdo byl ten špeh.″
„Jaký špeh?″ Zeptala jsem se.
„Ten, který krmil Isaaca informacemi a pak Eliho. Ten, který
se mě dvakrát snažil zabít, ale stále neudělal svou zasranou práci,″
informoval mě Bear. „Ale na tom teď nezáleží, protože Chop mě
chce zabít sám.″
„Třikrát,″ opravil mě Gus.
„Cože?″ Zeptal se Bear se zvednutým obočím.
„Třikrát,″ řekl Gus. „Poprvý, když pustil Isaaca dovnitř, když
věděl, jaké byly jeho plány. Podruhé, když řekl Elimu, kde jsi byl a
potřetí dnes, právě teď.″ Bear potichu seděl, popotáhl si z jointa a
třel své spánky.
„Kurva,″ zařval, jak se postavil navrch stolu.
 „Nechápu,″ řekla jsem. „Co má co dělat tvůj odchod z klubu a
špehem s..,″ zastavila jsem se, když mi to došlo. Bear se na mě
podíval a přikývl.
„Ten špeh je..,″ začala jsem, ale zastavila se, když mně to
popadlo. Bear zavrčel a dokončil mou větu.
„Můj zasraný otec.″ Gus přikývl.
„Chop. Chop je ten špeh.″
***
THIA
Tolik k normálnosti.

26. kapitola
published by Evča on St, 03/16/2016 - 01:52
BEAR
„Takže tvůj otec měl na tebe spadeno ještě předtím, než sis
strhl záplatu? Proč?″ Zeptal se King, jak si zapálil jointa a podal
mi ho.
„Nedává to smysl.″
„Já vím. Musí toho být víc. Můj otec je kretén, ale není
pitomý. Problémem je, že nemůžeme získat víc informací. Gus si
sundal svou záplatu. Je venku, což znamená, že uvnitř nemám
nikoho dalšího.″ Byli jsme zpět v jeho tetovacím studiu a já mu
akorát řekl, co se stalo v parku. Naštěstí Gus dychtil po zvládnutí
úklidu, takže jsme ho tam nechali.
„Nezáleží na tom. Pokud mě chce mrtvého, tak to tak je. Na
důvodu nezáleží. Jediným problémem je, že je ochoten projít skrz
Ti, aby se ke mně dostal.″
„Ale proč Thia? Máš další lidi, ke kterým se může dostat. Mě.
Grace. Ray. Proč si vybral ji?″
„Protože je Chop kretén, ale není ani pitomý. Podíval se na ni
a věděl..,″ zastavil jsem se. „Dodržuje kód nebo alespoň dává
najevo bratrům, že to tak je, zatímco chodí za jejich zády a plánuje,
jak dlouho mě zabije.″
 „Stále to ale nedává smysl. Jak by se skrz Thiu, mohl dostat k
tobě..,″ začal King, ale pak se zastavil, když jsem mu střelil pohled.
Odpověděl si na svou vlastní otázku.
„Holky v klubu, staré dámy, i bastardské mrchy, nejsou
považovány za civilistky. Je to férová hra, protože si myslel, že sis
ji nárokoval.″ Opřel jsem si svou hlavu o zeď.
„Nárokoval jsem si ji.″
„Sakra.″ Postavil jsem se z gauče a předstíral, že jsem byl
zaujat v novém návrhu, na kterém King pracoval, aby dokončil
Rayin rukáv. Byla to jména jejich tří dětí vyřezaná do
mangrovníku.
„Nikdy jsem si nemyslel, že ten den uvidím, chlape.″
„Bylo to pitomý. Už dvakrát a ani jednou jsem si ho nedal.″
King se usmál a pokynul mi, abych mu přinesl jointa, proto jsem
mu ji strčil do ruky.
„Co je tak vtipnýho?″
„Na něco se tě zeptám, chlape. Ze všech holek, které jsi
píchal, kolikrát sis ho zapomněl dát?″
„Ani jednou,″ přiznal jsem.
„Je to vtipný. Nikdy jsem na to nemyslel s Ray. Nikdy mi to
nepřišlo na mysl a upřímně pokud jo, tak by mě nezajímaly
následky. Bylo správné cokoliv, co by ji se mnou udrželo. Možná
jsem to prvně nevěděl, ale teď to vím.″
„Teď máš 3 děcka, chlape. Dvě z nich trhají dum na cucky.″
„Jo, je to zasraně skvělý. Stále si nemyslím, že si ho nandám,″
řekl s úsměvem.
„Nemyslím teď na děti. Myslím na to, jak udržet tu holku
naživu.″
„Tvou holku.″
„Jo, mou. Řekl jsem to. Jsi šťastný?″
„Je to začátek,″ řekl King. „Přemýšlel jsi nad tím, co ti řekla
Bethany? Protože pokud si tím projdeš, tak jí to budeš muset říct.
Měla by to vědět. Jsou tady věci, které s ní musíš probrat. Byl jsem
tam, chlape. Nechceš, aby o ničem nevěděla.″ Zapálil jsem si
cigaretu. King měl pravdu, ale neměl jsem ponětí, jak s ní načít
konverzaci.
„Mám něco dalšího na mysli,″ řekl jsem.
„Pokud přemýšlíš, že uděláš něco pitomýho, tak ne,″ varoval
mě King.
„Pitomý bylo to, že jsem ji vzal na veřejné místo a skoro ji
zabil. Pitomý bylo slibovat něco desetiletému děcku, co jsem
neplánoval dodřžet. Pitomá je každá zasraná věc, kterou jsem ve
svém životě udělal. Musím ji udržet v bezpečí.″ Típl jsem cigaretu
o popelník na stole.
„Na tom nic pitomýho není.″
***
Thia byla v domě a pomáhala Ray s dětmi nebo večeří.
Upřímně jsem tomu nevěnoval pozornost, protože jsem byl
zaměřen na fakt, že kdyby nebylo Guse nebo Tiina rychlého
myšlení, tak už by teď nedýchala. Byl jsem zaneprázdněný s
přemýšlením svým ptákem namísto toho, abych se bál o její
bezpečí. Myslel si svým srdcem, kteréne. Je to další užitečný orgán
v tvém těle, informoval mě Preppy. Slíbil jsem si, že i když ta
sračka začala jako lež, tak dodržím slib k ní. Ochráním ji, ale i sám
sobě jsem si něco slíbil. Nejenom, že ji ochráním, ale nedovolím ji
se dostat do mého života. Byla lepší. Lepší než já. Ochráním ji.
Nemohl jsem si ji jen tak nechat pro sebe. O 30 minut později a o
jednu zprávu, byla ruka holky omotaná okolo mého ptáka. Pil jsem
přímo z lahve Jacka, dokud jsem se nestaral, což nefungovalo,
protože Ti měla projít každou sekundou těmi dveřmi a uvidět, co
jsem byl za chlapa. Doufal jsem, že budu dostatečně opilý na to,
abych neviděl tu bolest v jejích očích. Abych nezaregistroval
pohled zklamání na její tváři. Proč jsem se vůbec staral? Věděla, že
jsem plánoval odejít od momentu, co jsme se setkali. Nikdy jsem jí
neřekl, že se to změnilo. Nikdy jsem jí neslíbil, že zůstanu. Nebo
že ona zůstane. King byl zavřený několik let. Donutil jsem ho
slíbit, že zavolá do vězení skrz pár laskavostí, protože jsem ji teď
dokázal chránit, ale nebudu moct, až spolu nebudeme. Kurva, proč
to tak bolelo?
„Mmm,″ zamumlala, když jsem jí nevěnoval pozornost. Nebyl
jsem ani tvrdý. Pokaždé, co jsem se začal probouzet z komatu, ve
kterém jsem byl, byl můj nový stav vždy přiveden do vlny
zklamání. Nebylo to tak, že jsem chtěl zemřít. Jen jsem chtěl žít ve
stavu bezvědomí. Žádal jsem o tolik? Bezvědomí nemělo
myšlenky na motorkáře bez domova. Bezvědomí nemělo zmatené
myšlenky o Ray, i když nedávno ty myšlenky začaly blednout.
Bezvědomí ji rozhodně nemělo. A zítra ji už ani nebudu mít. Chtěl
jsem, aby to byla její ruka položená na mém ptákovi, proto jsem žil
ve své imaginaci a ve lži jen pár dalších ignorantských momentů.
Jodi mě pohladila. Nebo to byla Dee? Danni? Denise? I přes tu
expertýzu jsem se cítil jemnější. Pomyslel jsem na růžové rty a
jahodovo - blonďaté vlasy, ale pokaždé, co se objevila za mými
zavřenými víčky, tak zmizela. Frustrovaně jsem zasténal. Holka,
která mi ho kouřila, vydala zvuk jako znak pobídnutí, jak nabrala
na tempu a kouřila mě rychleji. Její falešné nehty cvakaly, zatímco
na mě pracovala. Ani náhodou jsem se nehodlal udělat a byl jsem
za to rád. Chtěl jsem se potrestat za to, co udělám. Za to, co
uvidím. Jediný vzestup, který jsem dělal, bylo z mé výšky, což
byla poslední věc, kterou jsem chtěl. Bylo načase zestřízlivět.
Rozmyslel jsem si to.
Nemohl jsem to udělat. Nemohl jsem jí ublížit. Najdu jiný
způsob. Popadl jsem ji a donutil ji zastavit od její zbytečné práce,
ale nebyla to ona, na kterou jsem se podíval, ale Ti. Má Ti, která
stála u kraje postele a dívala se přímo. Věděl jsem ale lépe. Thia to
skrývala. Když jsem uviděl její výraz, tak mě to děsilo, protože to
bylo víc, než její já. Byla naštvaná. Byl to čistý vztek. Nahá
blondýna klečící vedle mě věnovala Tii sotva nějakou pozornost a
pokračovala v mém hlazení, než se na ni podívala i přes mou ruku
na její paži.
 „Chceš se přidat?″ Zeptala se Thii. Možná tam nebyla. Možná
jsem jen snil. Protože Thia Adrewsová byla v mých snech od první
noci ve sprše. Dokud nepromluvila, tak jsem si nebyl jist, zda to
nebyl jen sen. Myslel jsem si, že uteče. Udělal jsem to, aby utekla.
Ne z domu, ale ode mě. Ale neutekla. Ta holka mě vždy
překvapila. Přešla k posteli s odhodlaným pohledem, který jsem v
jejích očích nikdy předtím neviděl. Natáhla se přese mě a vytáhla
jednu z mých zbraní z mých pouzder, což byla jediná věc, kterou
jsem měl na sobě. Pak namířila na tu nahou blondýnu a odjistila
pojistku.
„Vypadni.″ Ten falešný, svůdný pohled na tváři blondýny
ihned zmizel a byl nahrazen strachem, než vyskočila z postele a
vyběhla ze dveří, aniž by se podívala zpět. Věděl jsem, že jsem byl
kretén, ale nemohl jsem si pomoct. Možná to bylo, protože jsem
byl opilý. Možná protože jsme byl unaven z nevědění co dělat nebo
komu věřit nebo jak ochránit holku, která se dostala do mého
zlomeného srdce. Usmál jsem se. Smál jsem se absurditě svého
života, která se stala situací, ve které jsem akorát byl. Thia na mě
otočila zbraň, díky čemuž jsem si všiml slz vyhrožujících přelití z
rohu jejích krásných, zelených očí. Ztuhl jsem.
„Sakra.″ Ti vzlykla, i když se snažila zakrýt fakt, že byla na
pokraji slz. Převzal mě neznámý pocit. Mé srdce pokleslo do mého
žaludku, díky čemuž jsem se cítil špatně. Vina. Spáchal jsem každý
zločin. Dělal jsem sračky, na které by rozumní chlapi ani
nepomysleli, i tak jsem ale necítil kousek viny. Až doteď. Do Thii.
Láska. Byla jediným druhem mučení, se kterým jsem nebyl
obeznámen. Rychle jsem zjišťoval, že byla nejvíce bolestivá.
„Víš,″ začala. Její hlas se třásl stejně jako zbraň v její ruce.
„Opravdu musíš přestat se snažením se toho, abych tě
nenáviděla.″ Tápal jsem ve svých zamlžených myšlenkách skrz
odpověď.
„Proč?″ To bylo to nejlepší, s čím jsem přišel. Ti položila
zbraň na mé holé břicho a já odolal nutkání se natáhnout a stáhnout
ji na sebe. Už chtěla otočit kliku na dveřích, ale ještě se otočila. Její
tvář pokrývaly slzy, díky čemuž se mé jádro zkroutilo ve způsobu,
který jsem nenáviděl stejně moc jako sebe. Thia se na mě podívala
a držela můj pohled.

27. kapitola
BEAR
Ani dostatek kávy nebo chladné vody by mě nedostalo zpět do
střízlivostí poté, co jsem viděl pohled na Tiině tváři. Alkohol s
hněvem šli ruku v ruce jako středoškolská zlatíčka. Vypil jsem
dostatek Jacka na uložení do komatu, ale i tak poté co odešla z
pokoje, jsem byl střízlivější než předtím. Oblékl jsem si rifle a
vyběhl za ní. Thia nebyla v obývacím pokoji. Nebyla ani v garáži.
Bál jsem se, že odešla a začal přemýšlet, kam by mohla jít nebo
kdo ji tam venku chtěl ublížit, když jsem ji spatřil na doku. Byla
předkloněná a její ruce se zběsile hýbaly. Neuvědomil jsem si, co
dělala, dokud neodvázala provaz z doku a neseskočila z něj. V
čase, kdy jsem se dostal na dok, se už od něj odstrčila a byla příliš
daleko na to, abych se natáhl a přitáhl ji zpět.
„Ti, musíme si promluvit.″
„Myslím si, že jsi toho řekl dost.″
„Ti, pojď zpět.″ Ti mě ignorovala, jak zběsile pádlovala.
Očividně byla nezkušená a nehnula se daleko moc rychle. Svaly v
jejích pažích se napínaly, jak pádlovala rychleji, aniž by ukázala
trochu pokroku.
„Pod dokem je proud. Je to pro mě a Kinga boj dostat skrz to
loď, takže to můžeš vzdát a vrátit se,″ řekl jsem, jak jsem se skrčil
na hráz. Thia pádlovala rychleji a zpomalila, jen když se dostala
trochu dál od doku a ode mě. Nelhal jsem. Skrz proud se těžko
dostávalo, když jste nevěděli, kde začínal a kde končil. Trvalo nám
měsíce na vyřešení toho, jak to přeplavat za méně než pár minut. I
přesto, že jsem nesnášel fakt, že dělala svou zatracenou věc, aby se
ode mě dostala, tak jsem byl dojat její sílou. Toužil jsem po jejím
odpuštění tak moc jako po jejím těle. Její duši. Jejím duchovi a
jejím srdci. Z mých rtů plivaly v rychlém úspěchu slova. Musel
jsem se k ní dostat, než bude příliš daleko na to, aby mě slyšela.
Mluvil jsem tak rychle, že jsem neměl čas se opravovat a vybrat ta
správná slova, proto jsem to nechal, tak jak to bylo, protože bych
kdybych si to nechal projít hlavou, tak by mě začala nenávidět a i
přesto, že takový byl plán, nepočítal jsem s úderem do své duše.
Chtěl jsem jí říct všechno. Začal jsem s pravdou. Necenzurovaný
Bear.
„Nechtěl jsem ji. Nikdy jsem ji nechtěl,″ zakřičel jsem.
„Nevím, co dělám. Už nevím nic.″
„Vypadá to, že jsi jí dal přednost,″ řekla Ti, jak ztěžka funěla,
ale dělala pokrok. Pokud takhle vydrží dalších pár minut, tak bude
mimo proud a mimo můj doslech.
„Co chceš, abych řekla? Skoro jsi v tom parku zemřela.
„To i ty.″
„To je ale můj život. Jsem zvyklý na sráče, kteří na mě míří
zbraní. Ty bys ale neměla.″
„Nerozhoduješ o mém životě, Beare. Ne ty, ani nikdo jiný.″
„Když jsem s tebou, je to jako kdybys mě položil na
nedosažitelný stojan. Nezasloužím si takový druh uznání.″ Snažil
jsem se popadnout svůj dech, ale slova ze mě pořád plula.
„Děsí mě to. Ať už si myslíš o mně cokoliv nebo víš, kdo
jsem, nevíš nic. Nevíš věci, které jsem udělal, lidi, kterým jsem to
udělal. Nevíš, že jsem zabíjel lidi, protože mi to tak bylo nařízeno
nebo protože jsem si myslel, že to bylo dobré pro obchody klubu
nebo protože se mnou zacházeli špatně. To chceš slyšet? Protože je
to pravda. Všechno jsem to dělal, ale i tak se na mě díváš, jako
kdybych byl dobrák, díky čemuž si chci vyškubat vlasy, protože je
to lež. Pravdou je, že nejsem dobrý chlap. Jsem špatný a klub či ne,
nezměnilo se to.″ Projel jsem si svou rukou skrz své vlasy a
zhluboka se nadechl. Nebyla to zasraná, milostná báseň, ale byla to
pravda.
 „Kdy jsem to řekla?″ Zeptala se Ti, jak zapomněla pádlovat,
díky čemuž loď plula blíž ke mně.
„Řekni mi, kdy jsem řekla, že tě chci změnit?″ Její hlas byl
hlasitější.
„Myslíš si, že jsem nějaký idiot? Vím, kdo jsi a kdo jsou
Plážoví Bastardi. Vyrostla jsem napříč okresu ne státu. Chci vědět
proč si nějak myslíš, že na tom záleží? Nemám tě na stojanu.
Nemám žádné brýle. Možná patřím mezi pár lidí na světě, kteří
znají tvé pravé já. Chtěla jsem tě kvůli tobě, ne přesto kdo jsi.
Nebyl jsi na podstavci, byl jsi v mém srdci.″ Ti plula zpět ke mně a
já bojoval se svým původním plánem odstrčit ji, ale čím víc se
dostávala blíž, tím odhodlanější jsem byl napravit to, co jsem
zničil. Zítřek přijde nehledě na to, co se stane večer. Klekl jsem si,
abych ji přitáhl, ale když uviděla mou paži, tak zatřásla svou
hlavou. Pádlovala ještě s větší silou a díky jejím zuřivým pokusům
se dostat ode mě co nejdál voda cákala do lodi. Srát na to. Akorát
řekla, že mě chce díky tomu, kdo jsem a to byla dobrá věc, protože
ji ukážu, kým jsem byl. Už jsem byl bez bot a měl na sobě ještě
rifle, které jsem si stáhl. Z Tiiny pozice jsem věděl, že mě nemohla
ve stínech vidět. Hodil jsem své rifle na dok. Bylo to varování. Šel
jsem si pro ni. Byl jsem kompletně nahý, ale bylo mi to jedno.
Lehce slaný vzduch voněl jako zasraná svoboda. Můj nos napadl
zatuchlý pach mokřin, ale já chtěl víc. Víc bylo plánem. Víc bylo v
lodi uprostřed zátoky a já si nemohl pomoct a myslel na to, jak
malá, nevinná a zranitelná vypadala. Můj pták ztvrdl.
„Co to děláš?″ Zavolala Ti se strachem v jejím hlase, který
nedělal nic s uklidněním mého stání.
„Náhle se cítím na plavání,″ řekl jsem zlomyslně, jak jsem
protáhl své paže.
„Ne. Drž se dál. Beare. Myslím to vážně,″ zakřičela Ti, jak
veslovala tak tvrdě, že byla konečně schopna se odpoutat od
proudu a plout klidně po vodě.
„Nepůjdeš sem. To si jen myslíš.″
 „To teda půjdu,″ zamumlal jsem, nasál dech a ponořil se do
tmavé vody jako predátor lovící svou oběť.

28. kapitola
published by Evča on Pá, 03/18/2016 - 02:04
THIA
Bear se zatraceně pomátl. V sekundě, co jsme odešli z parku,
už nebyl ten stejný. Věděla jsem, že chtěl, abych ho nachytala s
nějakou holkou. Neštvalo mě a nelámalo mi srdce to, co mu dělala.
Byl to fakt, že jsem věděla, že to dělal naschvál. Chtěl, abych ho
nachytala. Chtěl mi ublížit. I když jsem byla mimo proud,
pokračovala jsem v pádlování a chtěla se dostat co nejdál od břehu,
aby Bear vzdal plavání a otočil se. Jak jsem se blížila ke břehu na
druhé straně, myslela jsem si, že uvidím další domy obklopující
zátoku, ale zbytek pobřeží byl pokryt stromy, které se nahýbaly s
lehkým vánkem a mangrovníky, které seděly na vrchu vody na
malých hůlkách, které mi připomínaly pilíře, které držely Kingův a
Rayin dům. Nemyslela jsem si, že Bear skočí do vody. Byla to
prázdná hrozba, která nebyla až tak prázdná. Místo, kde Bear
skočil do vody, se vytvořily vlny, které se rozrostly, než se
rozplinuly. V čase, kdy dorazil k lodi, se z malých vlnek staly
velké, díky čemuž se loď prohýbala ze strany na stranu. Tehdy
jsem si uvědomila, že ve vodě nebyl žádný nepokoj, ani žádný
náznak pohybu. Kde byl? Můj hněv byl nahrazen starostí. Počítala
jsem do 10. Nic. Počítala jsem znovu. Nic.
„Beare,″ zakřičela jsem. Žádná odpověď. S jedním pádlem ve
vzduchu jsem otočila loď a plula zpět, odkud jsem připlula a
zkoumala znaky života. Pádlovala jsem jen párkrát, než vedle lodi
něco vybuchlo. Mé srdce vyletělo do mého žaludku, jak se Bear
objevil na povrchu vody a prosákl mé vlasy a oblečení.
„Proč se staráš? Proč jsi naštvaná?″ Zeptal se Bear, jak popadl
stranu lodi.
 „Řekni mi, Ti a buď zasraně upřímná, protože oba víme, že
neumíš lhát. Proč ti záleží na tom, zda píchám nebo se upíjím do
zasraného hrobu?″ V jeho očích tancoval plamen a voda stékala do
jeho tváře a pusy.
„Řekni mi to,″ vyzýval mě.
„Hned teď, protože to potřebuju vědět.″ Bear zvedl svou nohu
přes stranu lodi. Držela jsem se stran, abych nepřepadla, když se
loď naklonila trochu víc do strany a vpustila dovnitř pár
centimentrů vody. Bear přetáhl svou druhou nohu do lodi, díky
čemuž se loď znovu narovnala. S limitovaným prostorem se
posadil za mě na stoličku s mými zády přitisklými k jeho hrudníku.
Jeho kolena byla roztažená podél mých boků. Otočila jsem se do
boku, abych se na něj zamračila. Bear přejížděl svou rukou po své
hlavě a skapával ze sebe vodu. Taky byl nahý. Kompletně, ničivě a
krásně nahý. Chtěla jsem ho nenávidět a byla si jista, že to tak i
bylo, ale nemyslela si, že mě jeho přítomnost neovlivňovala. Pod
světlem měsíce jeho tetování a hladká pokožka vypadala, jako
kdyby se leskla a zářila se stejným světlem odrážejícím se od vody.
Jeho hrudník a paže se napínaly z jeho plavání. Jeho břišní svaly se
zvedaly a padaly, jak se snažil popadnout svůj dech. Nachytala
jsem se, jak jsem po nich putovala a táhla se až k jeho.. Odvrátila
jsem svůj pohled ke stromům.
„Vyhrál jsi, Beare, cokoliv, o čem se snažíš dohadovat. Je to v
pohodě. Souhlasím. Jen jdi.″
„Kravina,″ řekl. „Nevyhrávám. Posral jsem to, To. Pokud je
tohle výhra, tak nechci vědět, jaká je prohra, takže mi prosím řekni,
co jsem vyhrál?″ Bylo to přesně to, co jsem chtěla slyšet. Byla to ta
stejná kravina.
„Chtěl jsi mě odstrčit,″ připomněla jsem mu. „Chtěl jsi mi
ublížit. Misa splněna. Teď vypadni z mé lodi.″
„Zaprvé, tohle je má loď. Postavil jsem ji s Kingem a
Preppym, když jsme koupili tohle místo, takže pokud někdo
vypadne, tak jsi to ty. Zadruhé, snažil jsem se tě odstrčit.
Přesvědčil jsem se, že jsem to i chtěl udělat. Myslel jsem si, že
bude lepší, když mě budeš nenávidět. Myslel jsem si, že ti bude líp,
když mě budeš nenávidět.″ Jeho oči se setkaly s těmi mými.
„Část mě si stále myslí, že je to pravda. Ale nic na pohledu na
tvé tváři nevypadá, že jsem udělal tu správnou věc. Realita tvé
nenávisti se nedá srovnávat s tím, jak jsem si to představoval.″
Jeho hlas ztichl a jeho slova se ponořila do bariéry, kterou jsem
sotva stíhala.
„Ranilo mě to, Ti.″ Neposlouchej. Lže. Nevěř mu.
„Znám ten pocit,″ řekla jsem hořce. Neposlouchej. Lže. Nevěř
mu.
„Myslela jsem si, že jsi kretén, ale opravdu si nemohl
dostatečně rychle odtáhnout její ruku ze svého ptáka, co? Dává to
smysl. Prosím, pokračuj,″ řekla jsem sarkasticky, jak jsem opřela
svou bradu o svou zavřenou pěst a naklonila se k němu, abych si
poslechla zbytek jeho směšných lží. Vánek nabral na rychlosti,
díky čemuž mé vlasy spadaly přes má ramena. Bear se natáhl přes
mé rameno a přejel svými klouby po straně mého krku. Zachvěla
jsem se, jak odtáhl mé vlasy dozadu a přejel svými prsty přes mou
pokožku.
„Nedotýkej se mě,″ řekla jsem a snažila se nedávat najevo
touhu, která mnou probíhala.
„Řekl jsem si, že tě nemůžu mít, ale nemůžu tě setřást. Proč si
myslíš, že to tak je?″ Zeptal se Bear. Jeho slova šeptala po mém
holém krku a jeho prsty se táhly po mých pažích i přes můj protest.
Část mě se chtěla otočit a drtit své rty na ty jeho. Část mě ho chtěla
utopit v zátoce. Byla jsem ztracena v tom pocitu, jak se má
pokožka probrala a sval uvnitř mě se napnul a zatnul. Byla to
válka. Touha versus hněv. Hněv prohrával, ale já nebyla ochotna to
jen tak vzdát. Nebo jsem si to alespoň myslela. Otevřela jsem svou
pusu, abych se dohadovala, i když si můj mozek myslel ta slova a
má pusa doručila zprávu, ale nebyla jsem si plně vědoma toho, co
jsem říkala.
 „Nemůžeš mě setřást, protože tě miluju, ty zasraný kreténe,″
řekla jsem. Popadla mě náhlá lítost a strach, díky čemuž jsem
zvažovala, že skočím do zátoky, abych se vyhnula Bearově reakci.
Jeho stehna se okolo mě zpevnila. Po asi věčnosti konečně
promluvil a mé srdce se znovu začalo tříštit.
„Ne, nemůžeš mě milovat.″
„Ne?″ Zeptala jsem se, jak jsem cítila návrat svého hněvu a
své pomsty proudit ke svému krku a svou krev pulzující ve svých
žílách.
„Ne. Tak jsi tedy idiot. Nemáš právo mi to říkat. A novinka:
milovala jsem tě od doby, co jsem tě poprvé uviděla, když jsem
byla ještě dítě a budu tě milovat, dokud mi nebude 100 let a i poté,
co budu pohřbena.″ Otočila jsem se, díky čemuž se Bear posunul,
aby udělal prostor pro má kolena, která byla nebezpečně blízko
jeho ptákovi, který byl tvrdý a pulzoval, jak jsme se dohadovali.
„Nemáš právo mi něco říkat. Láska tak nefunguje. To, jak se
ohledně tebe cítím, je jedna věc a věř tomu nebo ne, ani ty to ode
mě nemůžeš vzít.″ Popadla jsem pádla a snažila se pádlovat zpět k
pobřeží, ale Bear uzamkl svá stehna okolo mně, abych se nemohla
otočit. Pak ode mně vzal pádla a hodil je přes palubu.
„Co to kurva?″
„Nikam nejdeme,″ řekl Bear, jak se na mě podíval. Kde
předtím byl hněv, bylo teď zmatení. Bolest. Tehdy jsem si to
uvědomila. Řekl mi, že mě nemůže milovat, ne protože nechtěl
mou lásku, ale protože si nemyslel, že toho byl hoden. Srát na to.
Popadla jsem jeho tvář a přitáhla ho k sobě.
„Přišel jsi do mého života, když už jsem nic neměla,″ řekla
jsem mu. Myslela jsem si, že se budu cítit slabě za pravdu, ale
nebylo to tak. Cítila jsem se s každým novým přiznáním silnější.
Našla jsem v pravdě sílu.
„Byl jsi pro mě vším.″ Naklonila jsem se dopředu a umístila
malý polibek na roh jeho pusy, díky čemuž se jeho rty rozdělily a
jeho pohled spadl k mým rtům, jak jsem se odtáhla.
 „Jen si musíš vzpomenout, jak být sám sebou.″
„Nemůžu,″ řekl Bear tak potichu, že jsem si nebyla jista, zda
to vůbec řekl.
„Nemůžu,″ zopakoval. Jeho ramena spadla a jeho pohled
putoval k podlaze lodi.
„Proč? Řekni mi proč?″ Dožadovala jsem se, jak jsem vstala.
Bear byl teď v úrovni mého hrudníku.
„Jsem ztracen,″ přiznal, díky čemuž se mé srdce ponořilo.
„Pak ti pomůžu najít tvůj směr,″ řekla jsem s novým
odhodláním, jak jsem třela svým palcem jeho spánky. Bear se
naklonil do mého doteku a zavřel oči, ale netrvalo to dlouho,
protože se odtáhl.
„Není to tak lehký. Jsem motorkář bez klubu. Cítím se jako
nicka, protože nevím, kdo jsem.″ Díky jeho brutální přítomnosti
jsem měla mít radost, jak konečně rozlouskl svou skořápku, ale to
štěstí nikdy nepřišlo, protože mé srdce bolelo. Bolest se ale rychle
změnila na hněv.
„Co tedy chceš?″ Zeptala jsem se. Vyšlo to trochu drsněji, než
jsem chtěla. Bear zatřásl sovu hlavou a zůstával potichu.
„Odpověz mi, sakra.″ Bear se na mě podíval a já uviděla, jak
dal skořápku znovu dohromady.
„Chi to, co každý chlap, Ti. Lahev Jacku a vykouření. Jsi pro
to, zlato? Jsi pro omotání těch krásných rtů okolo mého ptáka?
Nebo bych měl přinést tu kočku, aby dodělala svou práci? Nebo se
k nám můžeš připojit. Je to to nejmenší, co můžeš udělat za to
předešlé vyrušení.″ Bearovy oči se leskly se záchvěvem zla, ale já
viděla skrz jeho lži a skrz bolest skrývající se pod povrchem, pod
fasádou, ke které přilnul, když nechtěl ukázat své pravé pocity.
Udeřila jsem ho do tváře. Tvrdě. Jeho ruce se zabořily do mých
boků, jak se mnou trhl, díky čemuž se loď otřásla.
„Opatrně,″ varoval mě.
 „Můžeš se mě snažit rozptýlit tím, že se naštvu, ale nebude to
fungovat. Ne tentokrát. Takže mi to řekni, Beare,″ zopakovala jsem
svou otázku.
„Co chceš?″ Byla jsem naštvaný díky tomu, že ten krásný
chlap přede mnou nemohl vidět to, co jsem v něm viděla já.
„Nezáleží na tom, co chci,″ řekl Bear, jak posunul své ruce na
má záda a přitáhl si mě blíž.
„Nemůžu mít to, co chci.″
„Proč ne?″
„Protože to co chci, není zasraně možné,″ řekl. „Řekni mi, Ti.
Přivedeš mého mrtvého kámoše zpět? Protože Preppy zemřel před
mýma očima a já ho nemohl zachránit. Chceš mi dát klub? Chci,
aby byly věci, tak jak mají být předtím, než se to všechno posralo.
Odtáhneš ty noční můry? Ty, ve kterých prožívám znovu to, jak
mě Eli a jeho muži mučili a strkali nějaký klacek do mého zadku a
své ptáky do mé pusy? Protože chci všechno a víc než cokoliv
chci..″ Bear se podíval pryč, ale já nehodlala dopustit, aby přestal.
Přitáhla jsem jeho pohled k tomu svému a držela ho.
„Co? Co dalšího chceš?″ Zeptala jsem se jemně. Když
neodpověděl, bála jsem se, že jsem ho ztratila. Po věčnosti konečně
promluvil a když tak udělal, tak díky jeho slovům mě opustil
vzduch.
„Tebe,″ přiznal se silným hlasem.
„Byl jsem delší dobu zničený chlap. Nemůžu tě taky zničit.″
„Nezničil jsi mě,″ řekla jsem. „Zachránil jsi mě.″ Ani jsem si
nevuědomila, že se loď začala naklánět, dokud už nebylo příliš
pozdě. Ztratila jsem svůj stisk na Bearovi a spadla do tmavé vody,
ale Bearovy silné paže mě zvedly.
„Drž se strany,″ řekl, jak poklepal na stranu lodi. Nemohla
jsem dosáhnout na zem, ale Bear mohl, protože se držel lodi a šel s
námi k nejbližšímu břehu. Byla jsem tak pohlcena Bearem, že jsem
si ani nevšimla, jak blízko jsme pluli. Kingův a Rayin dům vypadal
ze zátoky docela malý. V oknech blikala světla. Vypadalo to jako
několik mil pryč, nejenom kousek. Náhle jsem byla ve vzduchu a
pak jsem přistála na pláži a Bear byl na mě. Jeho rty se přitiskly na
ty mé, dokud jsem nemohla dýchat, jeho ruka hladila má prsa a
jeho pták byl tvrdý a připravený mezi mýma nohama.
„Zlato, mrzí mě to,″ řekl, jak sklonil své čelo k tomu mému v
momentu zranitelnosti. Jeho hlas byl drsný a chvějící se.
„Pomoz mi. Prosím. Nevím, co dělám.″
„Co se snažíš udělat?″ Zeptala jsem se. Bear se zvedl, aby se
mi mohl podívat do očí.
„Snažím se tě milovat.″ Byli jsme dvě zmučené duše. Oba ve
směrech, než by jedna osoba měla zažít. Ale našli jsme se.
Potřebovali jsme se. Posadila jsem se natolik, abych ho k sobě
přitáhla. Zlomené mušle v hlíně se zabořily do mých zad. Voda ze
zátoky stékala přes mé holé nohy. Bear byl milion věcí a možná
mu mělo být za chvíli 30, ale byli jsme si podobní v mnoha
ohledech. Byl jen kluk, který neměl ponětí, co dělá a já byla jen
holka, která neměla ponětí o tom, co dělat s těmi všemi pocity,
které okolo mě pluly. Jen jsem věděla, že jsem ho chtěla, a že jsem
ho milovala.
„Slib mi nehledě na cokoliv, že to se mnou nevzdáš. Slib mi
to, Ti,″ řekl Bear se svýma zavodněnýma očima. Utřela jsem roh
jeho očí, díky čemuž se naklonil do mého doteku.
„Nevzdám to s tebou,″ slíbila jsem a myslela to i tak. Nikdy to
s ním nevzdám. Ani jeden z nás nevěděl, co pro nás měla
budoucnost přichystaného. Věděli jsme jen, že jsme měli dnešek.
Byli jsem jen normálním klukem a holkou, kteří se snažili přijít na
to, jak se milovat. Dnes. Zítra vyřešíme zbytek. Dnes Bear stáhl mé
šrotky a kalhotky na stranu a ponořil svého tvrdého ptáka dovnitř
mě a píchal mě, dokud jsem nemyslela jen na něj a dokud se
orgasmus neprotrhl mým tělem, slzy nestékaly po mé tváři a
nepopadlo mě nadšení nad věděním, že ten stupidní kluk, který
dělal chyby, mě miluje. A to bylo dostatečné. Pro dnešek. Protože
zítřek
 29. kapitola
THIA
Bear odstrčil loď zpět do vody a použil tloustou větev, aby nás
dostal na druhou stranu zátoky
„Opravdu mě to mrzí,″ řekl Bear znovu, když jsme byli v půli
cesty.
„Opravdu tě miluju,″ řekla jsem a myslela to tak.
„Víš, že jsi jediná osoba v mém životě, která mi to řekla?″
Zeptal se Bear.
„Co se děje?″ Zeptala jsem se, jak jsem si všimla rozruchu
dějícího se u břehu, ke kterému měl Bear otočená záda, jak jsme
pádlovali.
„Kdybych to věděl. Tohle je pro mě celé nové,″ řekl Bear,
avšak nepochopil to, co jsem myslela.
„Ne, otoč se,″ řekla jsem, díky čemuž se Bear podíval za mně,
kde žena nosící bílý kostým stála u břehu. Její tmavé vlasy byly
stažené do drdolu a její rtěnka byla tak červená, že jsem ji mohla
vidět i v tom tlumeném světle doku. Vedle ní byly tři policejní
strážníci s jejich zdviženými zbraněmi namířenými na naši loď.
Bear se otočil a jakmile uviděl to, k čemu jsme mířili, tak se snažil
otočit loď, ale bylo už příliš pozdě, protože jsme najeli na proud,
který nás hnal ke břehu.
„Mrzí mě to,″ řekla žena. „Vím, že to nemělo být až do zítřka,
ale nemohla jsem je udržet. Snažila jsem ti volat.″
„Beare, o čem to mluví?″ Zeptala jsem se. „Co se děje?″
„Kurva,″ zaklel Bear, jak hodil zbytečnou větev do vody.
„Cynthia Anne Andrewsova?″ Zeptal se jeden ze strážníků.
„Proč volají mé jméno?″ Zeptala jsem se Beara, který se
podíval na podlahu lodi a pak na mě.
„Nezapomeň na svůj slib, Ti. Nevzdávej to se mnou,″ řekl, jak
loď narazila na břeh. Jeden ze strážníků mě popadl, díky čemuž
jsem zapištěla.
 „Nedotýkej se jí,″ varoval ho Bear, jak se postavil. Strážník se
odtáhl, ale držel svou zbraň.
„Ti, musíš jít s nimi.″
„Cože?″ Zeptala jsem se. Mé srdce rapidně tlouklo v mém
hrudníu.
Ray s Kingem vyšli z domu a stáli kousek od ženy a od
policistů a sledovali tu scénu.
„Thio, jsem Bethany, tvůj právník a má pravdu, musíš jít se
mnou.″
„Myslela jsem si, že je to jen schůzka? Myslela jsem si, že to
bude až zítra,″ řekla jsem, jak mi došlo pochopení toho, co se dělo.
„Mrzí mě to,″ řekla a já jí věřila. Bear se sklonil, aby mě
zvedl, ale já ho setřásla. Šla jsem do vězení a Bear to věděl. Proto
se mě snažil odstrčit. Věděl, že si pro mě jdou a chtěl přerušit to,
co jsme měli, než jsem byla pryč.
„Ne, nedotýkej se mě,″ dohadovala jsem se, ale Bear mě
neposlouchal, jak mě popadl za mé nohy.
„Pamatuj si svůj slib,″ zašeptal, jak mě táhl směrem k
čekajícím strážníkům. Bethany hodila Bearovy jeho rifle a on si je
navlékl, než vešel na břeh. Malá loď se za ním táhla a aniž by byla
svázána, tak byla rychle odtáhnuta do mangrovníků. Svěsila jsem
svou hlavu a držela své ruce za svými zády, jak jsem čekala na
spoutání. Bethany přišla ke mně a stiskla mé rameno, aby mě
utěšila, ale nefungovalo to.
„Jste zatčen za vraždu Wayna a Trinity Andrewsové, cokoliv
řeknete..,″ začal jeden ze strážníků. Tehdy jsem se podívala nahoru
a všimla si, že jejich pozornost nebyla na mě. A ani na jejich
zbraních, ale na Bearovi.
„Ne,″ zakřičela jsem, jak jsem vyběhla dopředu, ale Bethany
mě chytila za triko a zatáhla mě zpět. Strážníci spoutali Beara a
stáhli své zbraně. Pak ho strčili dopředu k jednomu z čekajících
aut, které bylo zaparkované u domu. Světla rotovala v odstínu
modré a červené barvy.
 „Kingu,″ zakřičela jsem, ale on se na mě varovně podíval a
říkal mi, abych zmlkla. Uvolnila jsem se z Bethanyho sevření a
vyběhla dopředu. Bear uskočil doprava a uhnul strážníkům natolik,
aby se ke mně otočil. Vběhla jsem do něj, omotala své paže okolo
jeho krku, své nohy okolo jeho pasu a líbala ho tak zuřivě, dokud
mě jeden ze strážníků neodtáhl.
„Nemusíš to dělat. Prosím. Prosím, nedělej to,″ prosila jsem
ho, jak jsem stále nechápala to, co se dělo. Po mé tváři tekly slzy,
jak mě strážníci posunuli před Kinga, který omotal své paže okolo
mých ramen a jehož stisk mi nedovoloval se přiblížit k Bearovi.
Ray se postavila vedle mě a Bethany vedle ní. Strážníci strčili
Beara dopředu a narazili s jeho tváří do auta, kam ho strčili, ale než
tak udělali, tak se na mě Bear ještě podíval.
„Miluju tě,″ naznačil a s ozvěnou bouchnutí dveří a oddálení
od Beara, jsem přísahala, že jsem slyšela i zvuk svého
rozpadajícího se srdce.

30. kapitola
BEAR
Doručoval jsem údery do Corpovy tváře, dokud to nebyl
nepořádek krve a můj oranžový overal nebyl pokrytý červenou
barvou. Ten sráč si to zasloužil za to, že po mně šel se zasraným
hřebíkem. Jakmile jsem věděl, že byl Corps v okrese, tak jsem také
věděl, že po mně půjde. Byla škoda, že poslali pí*u, aby udělal
chlapskou práci. Čekal jsem dva týdny, dokud neudělal svůj krok,
ale já byl připraven. Podle zbytku toho, co kdysi bývala jeho tvář,
jsem mohl říct, že on nebyl.
„McAdamsi, máš návštěvu,“ řekl strážný. Corps zasténal, jak
jsem doručil poslední úder do jeho čelisti a sejmul ho. Postavil
jsem se, jak stráž otevřela mou celu.
„Vidím, že tvá návštěva šla dobře,″ řekl strážný, jak něco
naťukal na svém mobilu, než mě zavedl do návštěvnické oblasti.
Byl to idiot, který ho sem dal, přičemž si byl vědom toho, co Corps
plánoval.
„To jo. Není dobrou společností. Moc toho nenamluví. Jen
sténá. Myslím si, že je nemocný. Má bolest hlavy,″ zavtipkoval
jsem, jak se na mě strážný podíval natolik, aby zakroutil svýma
očima a otevřel dveře, které dělily blok cel od chodby, která vedla
do oblasti pro návštěvníky.
„Můj právník přišel už dříve. Kdo je tady?“ Zeptal jsem se.
„Nějaká kočka,“ řekl, jak otevřel dveře a já se zastavil.
„Vezmi mě zpět,“ řekl jsem. Řekl jsem Kingovi, aby sem Ti
nepouštěl. I přesto jak moc jsem ji chtěl vidět, jsem nechtěl, aby
mě viděla tady. Její příchod nebude dávat smysl s přiznáním, které
jsem podepsal.
„Nemůžu, máš návštěvu. Ukázala svůj průkaz a zapsala se.
Musíš jít. Máš pět minut,“ řekl, jak otevřel malou místnost, která
vypadala jako kavárna. Zkoumal jsem stoly, které byly většinou
prázdné. Trvalo mi pár sekund na uvědomění si toho, že Ti nebyla
mezi návštěvníky. Byl tam jen jeden stůl, kde seděla žena, která se
dívala na své ruce.
„Ona?“ Zeptal jsem se strážného.
„Jo,“ řekl, jak za mnou zavřel dveře. Přešel jsem k ní a už jí
chtěl říct, že navštívila špatného vězně, když se podívala nahoru a
všechen vzduch z mých plic byl pryč.
„Abele?“ Řekla, jak se podívala zpod tmavě hnědého obočí.
Má hlava se otočila a já mrkl, abych se ujistil, že jsem neměl
halucinaci.
„Mami?“