Lev pustinný 

(Panthera leo) je savec čeledi kočkovitých a jeden z pěti druhů velkých koček rodu Panthera. Lev je po tygrovi druhá největší
kočkovitá šelma. U lvů se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus, hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva. Samci váží 150–250 kg
a samice 90–165 kg. V divočině se lvi dožívají 10–14 let, kdežto v zajetí se mohou dožít i věku 20 let. Dříve se lvi vyskytovali v celé Africe, ve
velké části Asie, v Evropě a dokonce i v Americe, dnes se vyskytují pouze v Africe a v nevelké části Indie. Jsou to společenská zvířata
a loví ve smečkách. Jejich nejčastější kořistí jsou velcí savci, především kopytníci. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí lva
jako zranitelný druh.

Obsah

 1Populace a rozšíření
o 1.1Historický areál
o 1.2Současný výskyt

 1.2.1Asie
 1.2.2Afrika

 2Potrava a lov

 3Sociální chování

 4Rozmnožování

 5Fyziologická charakteristika

 6Hříva

 7Historický vývoj

 8Poddruhy
o 8.1Dříve
o 8.2Současnost

 8.2.1Lev berberský (Panthera leo leo)

 8.2.2Lev kapský (Panthera leo melanochaita)
o 8.3Pleistocén

 8.3.1Panthera leo fossilis

 8.3.2Panthera leo sinhaleyus
o 8.4Nejasný status

 8.4.1Lev jeskynní (Panthera spelaea)

 8.4.2Lev americký (Panthera atrox)
 8.4.3Panthera youngi
 8.4.4Lev evropský (Panthera leo europaea)

 9Variace
o 9.1Bílí lvi
o 9.2Kříženci lvů s ostatními velkými kočkami

 10Útoky na člověka

 11Ohrožení, ochrana

 12Reference

 13Externí odkazy

Populace a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Lvice v olomoucké zoo na Svatém kopečku.

Historický areál[editovat | editovat zdroj]
V období pleistocénu byli lvi hojně rozšířeni na všech kontinentech včetně Ameriky. K velkým změnám došlo koncem poslední doby ledové kolem
roku 10 000 př. n. l. Lvi v této době vymizeli z Ameriky a velkých části Evropy i Asie. V Evropě byli poslední lvi vyhubeni kolem roku 100 n. l.[2] Do
té doby přežívali v malých populacích na Pyrenejském, Apeninském a především Balkánském poloostrově. Podle Hérodota byli lvi kolem roku
480 př. n. l. v Řecku poměrně běžní, uvádí, že napadali velbloudy ze zásobovacích kolon perského krále Xerxa I. během jeho válečného
tažení. Aristoteles v roce 300 př. n. l. již lvy na území Řecka považuje za vzácné. Na Kavkaze je doložen výskyt lva ještě v 10. století.
[3]
 V Palestině byli lvi vyhubeni již ve středověku. S masivním rozšířením střelných zbraní v průběhu 18. století vymizel lev z velké části svého
asijského areálu. Na přelomu 19. a 20. století vymřeli lvi také v severní Africe. V Íránu byl poslední živý lev spatřen v roce 1941.[4] Poslední
eurasijští lvi (poddruh Panthera leo persica) dnes žijí v severozápadní Indii. V Africe na jih od Sahary je lev stále ještě poměrně hojný.

Současný výskyt[editovat | editovat zdroj]

Dnes žije naprostá většina divokých lvů v Africe, malá populace asijských lvů přežívá v indickém státě Gudžarát.

Asie [editovat | editovat zdroj]

Lev byl vyhuben na většině území svého původního areálu. Dnes žijí asijští lvi pouze na území národního parku Gir Forest v severozápadní Indii.
Na území o rozloze 1412 km² v lesnatém státě Gudžarát žije zhruba 650 lvů.[5] Jejich stavy zůstávají stabilní.

Afrika [editovat | editovat zdroj]

V dnešní době žije nejvíce lvů ve východní a jižní Africe, avšak jejich stavy se rychle snižují. V roce 2015 byla africká lví populace odhadována na
cca 23 000 kusů žijících v divočině (jde sice o nejmenší možný počet, nicméně pravděpodobnější odhad-maximální počet je 39 000).[6] V 90.
letech 20. století byl stav populace odhadován na 100 000 jedinců. Stále se zvyšující kontakt s lidmi je pokládán za hlavní důvod, který vede ke
snižování jejich stavů. Zbylé populace od sebe bývají geograficky izolovány, což může vést k tzv. inbreedingu – potlačení dalšího
rozvíjení genofondu. Lev patří do velké pětky afrických zvířat.