1.

HISTORICKÉ ČASOPISY
I. České časopisy

1. S CELOSTÁTNÍ PŮSOBNOSTÍ

A. Český časopis historický

 1895-1948, za okupace přerušeno, 1953-1990 Československý časopis historický
 4x ročně
 vydává Historický ústav Akademie věd
 věnuje se tématům cca do 1918
B. Časopis Matice moravské
 2x ročně v Brně
 od 1869
C. Historica
 od 1959
 vydává Akademie věd
 vycházel ve světových jazycích (RUS, ANG, FR)
D. Judaica Bohemiae
 od roku 1964
 vychází ve více jazycích
 od roku 1990 už jenom anglicky
 z „českých časopisů“ je nejvíce známý v zahraničí

2. REGIONÁLNÍ ČASOPISY

A. Jihočeský sborník historický I. Documenta Pragensia

B. Husitský Tábor J. Ústecký sborník historický
C. Táborský archiv K. Východočeský sborník historický
D. Archivum Trebonense L. Středočeský sborník historický
E. Minulostí Západočeského kraje M. Pražský sborník historický
F. Vlastivědný sborník Litoměřicko N. Jižní Morava
G. Sborník vlastivědných prací O. Severní Morava
z Podblanicka P. Slezský sborník
H. Vlastivědný věstník moravský

3. ZAMĚŘENÉ NA URČITÉ OBDOBÍ

A. Mediaevalia historica Bohemica - středověk

B. Folia historica Bohemica - raný novověk
C. Studia Comeniana et historica – raný novověk
D. Soudobé dějiny – 20., 21. století
E. Moderní dějiny – 19., 20. století
F. Studie k sociálním dějinám - k 19. století, zanikly
G. Historie a vojenství- zaměřen hlavně na 20. století, vydáván Vojenským historickým ústavem

4. SPECIALIZOVANÉ

A. Archeologické časopisy
 a. Archeologica historica
b. Archeologické rozhledy
c. Živá archeologie
d. Památky Archeologické (PA)
 od roku 1853 název Památky Archeologické a Místopisné (PAM), název PA od roku
1953
 od roku 1947 vydáván Archeologickým ústavem později Akademií věd

B. Archivní časopisy
a. Archivní časopis
b. Sborník archivních prací E. Kulturní historie
(SAP) a. Kuděj – Kulturní dějiny
 od 1952
F. Sborníky akademických ústavů
C. Dějiny umění a. Historická demografie (od
a. Umění a řemesla roku 1967)
b. Umění b. Statistika a demografie
c. Ars vitraria (1959-1970)
c. Sešity Ústavu pro soudobé
D. Folkloristika a etnografie dějiny ČSAV
a. Český lid) d. Hospodářské dějiny
 od roku 1891 e. Historická geografie
 kraje, hudba, zvyky

5. ČASOPISY VYDÁVANÉ UNIVERZITAMI

A. Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica

B. Opera historica (zaměřena víceméně na středověk a raný novověk)
C. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis
D. Opuscula historiae atrium – dějiny umění
E. Acta Universitatis Masarykiensis
F. Theatrum historiae
G. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis

6. POPULARIZAČNÍ ČASOPISY

A. Dějiny a současnost
 Nakladatelství Lidové noviny, od 1958, v roce 1969 byl zakázán
B. Historický obzor – už nevychází
C. Historické listy ?

7. OSTATNÍ

A. Sešity UDVZK- Ústav pro dokumentaci vyšetřování zločinů komunismu

B. Časopis Národního Muzea (ČNM)
 Od roku 1818 byl český a německý (Časopis Muzea Království Českého,
Časopis Českého Muzea ČČM)
 Od roku 1948 Časopis Národního Muzea (ČNM)
C. Sborník Národního Muzea (SNM)
  Více řad - 1. historie 2. přírodní vědy 3. literární historie
D. Časopis Společnosti přátel starožitností (ČSPS)
 od roku 1888
 po 2. sv. válce vydáván Národním muzeem
 od roku 1962 změna názvu na Muzejní a Vlastivědné práce (MVP)
 po roce 1989 návrat k původnímu názvu
 od roku 2008 se časopis úplně osamostatnil
E. Právně historický sborník (PHS) ?
F. Zprávy památkové péče (ZPP)
G. Acta Comeniana
 vychází jednou za rok
 věnuje se dějinám myšlení v raném novověku
 vychází i v cizích jazycích, nejednotnost (Nj, Aj, Fr)
H. Studia Comeniana et historica
 vydávána muzeem J. A. Komenského (Uherský Brod)
I. Obnovená tradice
 Časopis k dějinám rodu Schwarzenberg

II. Zahraniční časopisy

1. Ústředí časopisy
Německo: Historische Zeitschrift
Rakousko: Mitteilungen des Instituts für Österreichische Geschichtsforschung
Francie: Revue historique
Velká Británie: The English Historical Review
Itálie: Rivista storica italiana
USA: The American Historical Review, The Journal of Modern History
Polsko: Kwartalnik historyczny, Przeglad historyczny
Maďarsko: Századok
Slovensko: Historický časopis (obdoba ČČH)

2. Německé časopisy:
Historische Zeitschrift
Historisches Jahrbuch
Zeitschrift für historische Forschung
Geschichte und Gesellschaft
Zeitschrift für Bayerische Wischenschaft
Zeitschrift für geschichte Wissenschaft

3. Anglické časopisy: 4. Francouzské časopisy:

Past and Present Annales
The English Historical Review Revue historique
The Historical Journal Le Moyen Age revue

Bůžkovy otázky

1. 3 archeologické časopisy:
 Památky archeologické
  Archeologické rozhledy
 Živá archeologie
2. 2 časopisy o hmotné kultuře:
 Kwartalnik Historii Kultury Materialnej (Polsko)
 Časopis společnosti přátel starožitností
 Památky archeologické
3. 3 časopisy, které za normalizace mohly vydávat západní myšlenky:
 Husitský Tábor
 Studia Comeniana et historica
 Documenta Pragensia
4. 3 časopisy, které si za normalizace zachovaly vědeckou tvář (víceméně totožná otázka,
ale může zmást):
 Husitský Tábor
 Studia Comeniana et historica
 Documenta Pragensia
5. 3 anglické časopisy:
 Past and Present
 The English Historical Review
 Historical Journal
6. 3 časopisy zaměřené výhradně na raný novověk ve střední Evropě/vycházející v ČR:
 Opera historica (ČR)
 Folia Historica Bohemica (ČR)
 Studia Comeniana et historica (ČR)
 Früh Neuzeit
 Zeitschrift für historische Forschnung

7. 3 české časopisy k archivnictví:

 Sborník archivních prací
 Archivní časopis
 Sborník archivu Ministerstva vnitra
8. 3 francouzské časopisy:
 Revue historique
 Revues des Annales
 Le Moyen Age revue
9. 3 historické časopisy vycházející na Moravě:
 Časopis Matice Moravské
 Vlastivědný věstník moravský
 Jižní Morava
10. 4 jihočeské sborníky:
 Husitský Tábor
 Archivum Trebonense
 Výběr
 Táborský archiv
11. 3 německé časopisy:
 Historische Zeitschrift
 Geschichte und Gesellschaft
  Zeitschrift für historische Forschung
12. 3 popularizační časopisy:
 Kulturní dějiny - Kuděj
 Dějiny a současnost - ĎaS
 Historický obzor
13. 3 regionální časopisy:
 Jihočeský sborník historický
 Středočeský sborník historický
 Západočeský historický sborník

14. 3 univerzitní časopisy o historii:

 Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica (UK)
 Opera historica (JU) se sice tváří jako časopis, ale nemá ISSN, je to spíše ediční řada
 Opuscula historiae artium (MU)
 Acta Universitatis Palackianae Olomucensis (UP)
15. Americká historiografie – co rozbouralo americké paradigma + 2 časopisy:
 koncept jinakosti (black history)
 Journal of Social History, Journal of Interdisciplinary History, Labor history
16. Časopisy k pomocným vědám historickým:
 Studie o rukopisech
 Rodokmen, Časopis pro rodopis, znakosloví a ostatní pomocné vědy historické
 Scriptorium (zahraniční)
 Der Archivar (zahraniční)
17. Časopisy k umění a etnografii:
 Umění
 Český lid
18. Formální část ČČH:
 Studie a materiály
 Diskuse
 Obzory literatury (recenze a zprávy, výběr ČČH ze zahraničních časopisů)
 Z vědeckého života (konference, semináře, nekrology)
19. Hlavní časopis, který se po roce 1945 zabýval současnými dějinami:
 Soudobé dějiny
20. Německý časopis o české tématice:
 Bohemia (od Collegia Carolina, München, hlavní redaktorka Ch. Brenner)
21. Univerzální časopis ve Velké Británii a v Rakousku:
 The English Historical Review
 Mitteilungen des Instituts für Österreichische Geschichtsforschung
22. Ústřední historický časopis pro ČR a jak často vychází:
 ČČH, 4x do roka
23. V jakém případě se časopisy číslují mimo rok a ročník ještě číslem + příklad:
 Když není číslován průběžně, Dějiny a současnost
 Z historie pražského Stalinova pomníku, Dějiny a současnost, Praha 1998, č. 5, s. 11-16.
24. Ve které platformě publikovali angličtí marxisticky orientovaní historikové (+ dva
historiky) a jejich časopis:
 např. Eric Hobsbwam, E. P. Thompson
  časopis Past and Present
25. Když budeme chtít se svědek pracovat jako s pramenem – jakou metodu použijeme,
autoři, kteří se jí zabývají a v jakém časopise:
 Oral history
 Vaněk
 Soudobé dějiny
26. Kdo působí ve sborníku Husitský Tábor?
 František Šmahel, Miloš Drda, Petr Čornej
27. Podtrhněte u následujících názvů současných českých časopisů, co je v nich špatně:
Československý časopis historický, Sborník archivních studií, Archivní sborník, Folia
historica Bohemica, Středočeský časopis historický.
 Československý časopis historický, Sborník archivních studií, Archivní sborník, Folia
historica Bohemica, Středočeský časopis historický.
28. Podtrhněte u následujících názvů současných českých časopisů, co je v nich špatně:
Časopis pro soudobé dějiny, Archivní sborník, Sborník archivních prací, Studia
Comeniana et politica, Sborník Matice moravské
 Časopis pro soudobé dějiny, Archivní sborník, Sborník archivních prací, Studia
Comeniana et politica, Sborník Matice moravské

Nevychází – Historické listy, Statistika a demografie, historický obzor a Studie k sociálním

dějinám
 2. ARCHIVY
1. Národní archiv (NA)
2. Státní oblastní archivy (SOA)
3. Státní okresní archivy (SOkA)

NA: prameny s centrální působností, Desky zemské a Česká dvorská kancelář, židovské matriky.

MZA (Moravské zemské archivy): písemnosti z moravských centrálních institucí + nahrazují

české SOA

SOA: písemnosti institucí s krajskou působností, rodinné archivy šlechtických rodů a velkostatků,
řeholnických institucí, matriky, prameny k vysokým školám, kláštery, biskupství
 součástí rodinných archivů jsou cestovní deníky šlechticů, osobní korespondence,
rodokmeny, jmenovací dekrety, nobilitační a erbovní listiny, testamenty, dobové rodinné
fotografie, písemnosti shromážděné sběratelskou činností členů šlechtických rodin.

SOkA: písemnosti institucí s okresní nebo místní působností, archivy měst, cechů, spolků,
písemnosti středních a základních škol, místních církevních institucí, fondy podniků a družstev,
fary, vikariáty.

1. NÁRODNÍ ARCHIV

 prapůvod v archivu Českého gubernia

 počátky v době vlády Marie Terezie
 původní název Státní ústřední archiv (SUA) – od 2005 přejmenován na Národní archiv
 sídlo v Praze v ulici Milady Horákové, Archivní areál Chodovec
 dělí se na šest oddělení: 1) archiválie do 1848
2) 1848 – 1918
3) 1918 – 1945
4) 1945 – 1992
5) kontrola spisové služby fondů státní správy po roce
1992
6) fondy nestátní provenience

ad. 1) ulice Milady Horákové

co zde najdeme:
ČDK – Česká dvorská kancelář
ČG – České gubernium do 1763
fond Dietale – materiály k zemským sněmům
prezídium Českého gubernia do 1780 – pro potřeby purkrabího
Archiv pražského arcibiskupství – od 1344
Archiv klášterů (např. Břevnovského kláštera)
Archiv zemských úřadů a soudů
Archiv stavovský
Desky zemské (DZ) – větší, menší, stavovské
Židovské matriky
ad. 2) – 6) sídlo na Chodovci
 Ústřední sbírka
Bohemica Kinských
Zemský výbor – významný orgán zemských stavů – vznikl 1713 v 
Národní výbor 1848 – konec 1873

2. STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIVY

 V České republice je jich dohromady sedm

 na Moravě to jsou „zemské archivy“
 písemnosti institucí s krajskou působností, rodinné archivy šlechtických rodů a
velkostatků, řeholnických institucí, matriky, prameny k vysokým školám, kláštery,
biskupství

A) SOA Praha

 Pozor, zde není archiv Pražského arcibiskupství, to je v Národním archivu

 Sídlo na Chodovci
 Uchovává např. pergamenovou listinu Fridricha I. Barbarossy z r. 1166
 Zde jsou soustředěny matriky celého Středočeského kraje
 Pobočky: Benešov, Mnichovo Hradiště,
 spadající SOkA: Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora (tam opis horního zákoníku Ius Regale
Montanorum), Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Příbram, Rakovník, Praha -Východ, Praha
– Západ
 Rodinné archivy (RA): Chotkové, Šternberkové, Valdštejnové, Thurn-Taxis, Clam-Martinic,
Černínové.
 Velkostatky (Vs): Smečno, Křivoklát, Český Šternberk, Jemniště, Stará Boleslav, Karlštejn…

B) SOA Hradec Králové

 Ve východních Čechách
 matriky, velkostatky, archiv různých podniků
 SOkA: Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Svitavy
(se sídlem v Litomyšli), Trutnov, Ústí nad Orlicí
 RA: Kinský, Nádherní z Borutína, Colloredo – Mansfeld, Kolovrat, Trauttmansdorf,
Mensdorf-Pouilly, Šlikové
 Vs: Adršpach, Broumov, Litomyšl, Lanškroun, Lipnice nad Sázavou, Náchod, Žleby atd.

C) SOA Litoměřice

 V severních Čechách
 litoměřické biskupství, kláštery, pozemkové knihy
 pobočka Děčín – zde oddělení šlechtických archivů, lesního a vodného hospodářství
 Odloučené pracoviště Žitenice – zde RA Lobkobiců, pod nimi Pernštejnové (archiv v
soukromých rukou Lobkoviců)
 SOkA – Česká Lípa, Chomutov/Kadaň, Jablonec nad Nisou, Liberec,
Litoměřice/Lovosice, Louny, Most, Semily, Teplice
 RA: Rohanové, Thun-Hohenstein, Clam-Gallas, Clary-Aldringen
 Vs: Frýdlant, Liberec, Děčín, Nelahozeves, Mělník, Roudnice nad Labem, Doksany
atd.

D) SOA Plzeň
  V západních Čechách
 Pobočka v Nepomuku, dříve v Klatovech a ve Žluticích
 SOkA: Domažlice, Cheb, Karlovy Vary, Klatovy, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany, Sokolov,
Tachov
 RA: Nosticové, Windischgrätz, Mensdorff-Pouills, Coudenhové – Kalergi
 Vs: Aš, Sokolov, Jáchymov, Bečov, Kraslice, Kynšperk, Láně Kynžvart, Plasy, Kladruby atd.

E) SOA Třeboň

 Pobočky: v Jindřichově Hradci, Českém Krumlově a v Českých Budějovicích

 SOkA: České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice,
Strakonice, Tábor
 RA: Buquoyové, Schwarzenbergové (primogenitura v Českém Krumlově,
sekundogenitura v Třeboni), Páni z Hradce (v Jindřichově Hradci), Slavatové
z Chlumu a Košumberka (v Jindřichově Hradci), Černínové z Chudenic (v Jindřichově
Hradci), Vratislavové z Mitrovic, Krajířové z Krajku, Rožmberkové (ti ve fondu Cizí
rody- Třeboň), Eggenberkové (Český Krumlov)ěwš
 Vs: Hluboká nad Vltavou, Třeboň, Protivín, Netolice atd.

MZA Brno

 šlechtické archivy, velkostatky, podniky, církevní instituce, úřady, soudy, Moravské a

Moravskoslezské gubernium
 Stavovský archiv
 SOkA: Blansko, Brno-venkov, Břeclav, Havlíčkův Brod, Hodonín, Jihlava, Kroměříž,
Pelhřimov, Třebíč, Uherské Hradiště, Vsetín, Vyškov, Zlín, Znojmo, Žďár
 RA:Ditrichsteinové, Dalbergové, Haugvicové, Kounicové, Lichtenštejnové,
Harrachové, Mitrovští z Nemysle
 Vs: Hodonín, Slavkov u Brna, Bítov, Vizovice, Bučovice, Dačice, Třebíč, Mikulov
atd.

ZA Opava

 fary, církevní instituce

 pobočka v Olomouci – Olomoucké biskupství, jezuité, olomoucká univerzita
 SOkA: Bruntál, Frýdek-Místek, Jeseník, Karviná, Nový Jičín, Olomouc, Opava,
Prostějov, Přerov, Šumperk
 RA: Bellegardové, Žerotínové
 Vs: Hukvaldy, Starý Jičín, Valašské Meziříčí, Těšín, Bruntál, Velké Losiny, Bouzov
atd.

3. NESTANDARDNÍ ARCHIVY - SPECIALIZOVANÉ

 Jedná se o archivy státních i jiných institucí spravující z pověření Ministerstva vnitra

České republiky vlastní archiválie.
 archiválie týkající se NM
A. Archiv Národního muzea  osobní pozůstalosti
 sídlí v Holešovicích
B. Archiv Akademie věd ČR  pozůstalosti malířů, rytců
 sídlo na Bulovce
 Archiv české společnosti nauk F. Archiv Židovského muzea
 na Smíchově
C. Literární archiv památníku národního  nejdůležitější v Čechách
písemnictví (LAPNP)  úřední knihy – pinkasy
 na Strahově – i klášter  archiv židovských obcí a města
 osobní pozůstalosti (Jungmann, Prahy
Dobrovský, Kalista)
G. Archiv hlavního města Prahy
D. Archiv University Karlovy (AUK) H. Archiv Národní knihovny
 na Ovocném trhu (naproti I. Archiv České televize
Stavovskému divadlu) J. Archiv Českého rozhlasu
 většina zničena za 2. světové války K. Archiv Poslanecké sněmovny
 univerzitní matriky L. Archiv Senátu
 tištěné disertace, katalogy M. Archiv kanceláře prezidenta ČR
posluchačů N. Národní filmový archiv

E. Archiv Národní galerie atd.

 na Zbraslavi

4. ZAHRANIČNÍ ARCHIVY
- všechny v Rakousku:

A) Haus- Hof- und Staatsarchiv HHSTA

 vznik 1749, sídlo ve Vídni
 pětisvazkový inventář – Ludwig Bittner
 prameny týkající se Habsburků, osobní pozůstalosti, korespondence, deníky, rukopisy
 prameny zahraniční politiky, evidenční prameny dvořanů, rodinné archivy Kolowrat
Akten

B) Allgemaines Verwaltungsarchiv
 fondy ministerstev
 1927 požár archivu – přesun jinam (konec pro mnoho materiálů k české historii)
 válečný archiv, polní akta

C) Hofkammerarchiv
 sídlo ve Vídni
 účetní knihy, materiály Horní komory

D) Österrichische Nationalbibliothek
 rukopisy

E) Oberösterreiches Landesarchiv
 Lamberkové, Schtamberkové
5.
ARCHIVNÍ ČASOPISY

a) české  Archivní časopis

 Sborník archivních prací  Archivní zprávy?
  Archivum Trebonese  Archivalische Zeitschrift (DE)
 Archivar (DE)
 Nederlands Archievenblad (NL)
b) zahraniční  Revue internationale des archives, des
 Slovenská archivistika (SK) bibliothèques et des musées (FR)

Publikace Průvodce po archivech

Jarmila Hanzalová: Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České
republice

6. ZKRATKY

 AHMP – Archiv hlavního města Prahy  RA – Rodinný archiv

 AMV – Archiv ministerstva vnitra  Vs – Velkostatek
 MZA – Moravský zemský  fol. – folio
 SOkA – Státní okresní archiv  fas. - fascikl
 SOA – Státní oblastní archiv  kart. – karton
 VHA – Vojenský historický archiv  inv. č. – inventární číslo
 NA – Národní archiv  v – verso (rub)
 SUA – Státní ústřední archiv  r – recto (líc)
 ZA – Zemský archiv  s. f. – sine folio
 AM – Archiv města  c. d. – citované dílo
 AF – Archiv fary  l. c. ´- locus citatio
 AM – Archiv města  sign. - signatura
 AO – Archiv obce

7. POJMY

archiv - shromažďuje, uchovává, ochraňuje, eviduje a zpřístupňuje historicky cenné dokumenty a

písemnosti vzniklé z činnosti fyzických a právnických osob

archivní fond - jedná se soubor písemných a jiných příbuzných dokumentů, který vznikl
výběrem pro správní, vědecké nebo provozní účely z písemných a jiných dokumentů
shromážděných organickou činností jejich původce, také soubor vybraného dokumentárního
materiálu úřední i neúřední povahy vzniklý z politické, vědecké, hospodářské nebo jiné
veřejné činnosti jednotlivce

archivní sbírka - soubor archiválií vytvořený záměrnou sběratelskou činností bez zřetele na původce
archiválií, vznikly ze sběratelské činnosti

inventář - seznam, soupis nebo spis dostupných položek

katalog - vhodně uspořádaný seznam, výčet či soupis navzájem různých entit stejného významu,
povahy, charakteru, účelu

vnitřní archivní pomůcky – katalog, inventář, regest, elench (registraturní pomocná kniha obsahující
signaturu, název a čísla jednací pod ní zařazená), repertář (starší označení pro rejstřík)
8. BŮŽKOVY OTÁZKY

1. Co to jsou zvláštní archivy a tři příklady.

 Archivy státních i jiných institucí spravující z pověření MV ČR vlastní archiválie.
 Archiv Národní knihovny, Památníku národního písemnictví, UK, Národního muzea
2. Rozdíl mezi archivním fondem a archivní sbírkou + příklad?
 Archivní fond: jedná se soubor písemných a jiných příbuzných dokumentů, který
vznikl výběrem pro správní, vědecké nebo provozní účely z písemných a jiných
dokumentů shromážděných organickou činností jejich původce
 příklad: archivní fond - RA Ditrichsteinů, RA Chotků - organicky vzniklý soubor
písemných a příbuzných dokumentů, které shromáždila určitá instituce, osoba
 Archivní sbírka: soubor archiválií vytvořený záměrnou sběratelskou činností bez
zřetele na původce archiválií
 příklad: sbírky map, matrik - soubor archiválií různého druhu a od různých
původců, které byly spojeny podle obsahového a formálního hlediska
 Fond vzniká organicky, sbírka uměle
3. Jaký je rozdíl mezi archivním katalogem a inventářem?
 Obě jsou to pomůcky pro zpracované fondy.
 Katalog je podrobnější, vhodně uspořádaný seznam, výčet či soupis navzájem
různých entit stejného významu, povahy, charakteru, účelu
 Inventář je seznam, soupis nebo spis dostupných položek, musí obsahovat stručný
popis archivních písemností: regest, datace, inv. č., sign., číslo kartonu,…
4. Jaké prameny zvolíte, abyste pronikli k myšlenkovému světu zmrhané dívky na panství
Třeboň v 18. stol? V jakém fondu a archivu byste hledali a jaké metodologické
východisko využili?
 trestněprávní prameny,
 fond velkostatek Třeboň, státní oblastní archiv Třeboň,
 historickoantropologické

3. Vědecká pracoviště
A. Muzea

1. Praha

 Národní muzeum
o založeno 15. 4. 1818 pod názvem Vlastenecké muzeum v Čechách
o zakladatel hrabě Kašpar Maria Sternberg (1761-1838)
o Od roku 1848 neslo název České muzeum, v období let 1854–1919 pak Muzeum
Království českého.
o Byla ustavena Společnost vlasteneckého muzea v Čechách jako majitelka a správkyně
sbírek i jako organizátorka veškeré muzejní práce.
 Jejím prvním předsedou se stal hrabě Sternberg.
 Majitelkou muzea zůstala Společnost až do roku 1934, kdy byly muzejní
sbírky převzaty do vlastnictví a správy Země České.
 V roce 1949 byly převedeny do vlastnictví státu.
o Druhou významnou osobností v dějinách muzea byl historik František Palacký (1798-
1876).
 o Další osobnosti vztahující se k NM: Jan Krejčí, Karel Vrba, Antonín Frič, Bernard
Bolzano, Antonín Dvořák, Emil Holub, Vojtěch Náprstek, Josef Dobrovský, Karel
Jaromír Erben, Václav Vladivoj Tomek, Josef Emler a další.
o Velmi úzký vztah k muzeu měl Jan Evangelista Purkyně i slavný francouzský badatel,
usedlý v Praze, Joachim Barrande, jehož sbírky položily základy světové slávy
paleontologického oddělení Národního muzea.
o Před postavením nové budovy muzeum sídlilo provizorně ve Šternberském (1821–
1846) a Nostickém paláci (1846–1892).
o 1891 dokončena stavba budovy NM na Václavském náměstí, poničena během 2.
světové války a v srpnu 1968
o Tvoří je pět odborných ústavů - Přírodovědecké muzeum, Historické muzeum,
Knihovna Národního muzea, Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických
kultur, a Muzeum české hudby
o časopis Národního muzea
o současný ředitel PhDr. Michal Lukeš, Ph.D.
 Muzeum hlavního města Prahy
o Praha od pravěku po baroko
 Památník národního písemnictví
o specializované literární muzeum
o Jedná se o významnou českou muzeální, kulturní, vědeckou, poznávací a vzdělávací
instituci, která se specializuje na sběr a studium významných artefaktů vztahující se k
českému písemnictví.
 Keplerovo muzeum
o věnované Jahonesovi Keplerovi, funguje od roku 2009
 Národní zemědělské muzeum
 Národní technické muzeum
 Židovské muzeum
 Uměleckoprůmyslové muzeum

2. Jihočeský kraj

 Jihočeské muzeum (ČB)

o pěkné archeologické oddělení – Chvojka, ředitel Mgr. Pavel Šafr
 Muzeum koněspřežky (ČB)
 Muzeum voskových figurín (ČK)
 Lovecký zámek Ohrada (Hluboká n/Vlt.)
o Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství
o Pobočka Národního zemědělského muzea
 Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu (Planá)
 Muzeum Jindřichohradecka (JH)
 Muzeum vojenských, historických a válečných vozidel (Ledenice)
 Prácheňské muzeum (Písek)
 Hornické muzeum (Rudolfov)
 Husitské muzeum (Tábor)
 Minimuzeum Zlaté stezky (Vimperk)

3. Plzeňský kraj
  Západočeské muzeum v Plzni
 Patton Memorial Pilsen
o Památník americké armády

4. Pardubický kraj

 Východočeské muzeum (Pardubice)

5. Královéhradecký kraj

 Muzeum východních Čech v Hradci Králové

6. Liberecký kraj

 Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě

7. Moravskoslezský kraj

 Slezské zemské muzeum v Opavě

 Hornické muzeum (Ostrava)
 Průmyslové muzeum (Ostrava)

8. Jihomoravský kraj

 Moravské zemské muzeum (Brno)

 Muzeum romské kultury (Brno)
 Technické muzeum v Brně
 Muzeum města Brna
 Muzeum vinařství, zahradnictví a životního prostředí (Valtice)
 Včelařské muzeum (Rosice)

9. Zlínský kraj

 Slovácké muzeum (Uherské Hradiště)

 Muzeum Jana Ámose Komenského (Uherský Brod)

10. Olomoucký kraj

 Letecké muzeum Olomouc

 Muzeum umění Olomouc

B. Akademie věd

 předchůdcem Královská česká společnost nauk (1784-1952) – humanitní a přírodní vědy

 zakladatelé: filolog Josef Dobrovský, historik Gelasius Dobner a matematik Joseph Stelliny.
 Později v jejím čele stál František Palacký.
 Československá akademie věd byla založena roku 1953. Od roku 1992 pak místo této instituce
byla založena Akademie věd ČR.
 AV ČR zahrnuje 51 vědeckých ústavů rozdělených do tří oblastí a celkem devíti sekcí:
  Pod tuto instituci do sekce historických věd patří: Archeologický ústav AV ČR- Praha,
Archeologický ústav AV ČR- Brno, Historický ústav AV ČR, Masarykův ústav- Archiv AV
ČR, Ústav dějin umění AV ČR, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR.
 pracovníci- Josef Žemlička, Jaroslav Pánek, Tomáš Sterneck, Svatava Raková, Jiří Riedl,
Jaroslav Boubín atd.

C. České univerzity, kde se vyučuje historie:

1. Filozofická fakulta Univerzita Karlovy v Praze

 Známí vyučující: Kovář, Klusáková, Skřivan, Pelikán (nejnovější dějiny), Žemlička,

Bobková, Hrbek, Mikulec, Koldinská, Horský, Tinková
 Archiv UK
 Časopis Acta Universitatis Carolinae

2. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v  Brně

 Známí vyučující: Malíř, Válka, Wihoda, Knoz, Chocholáč, Malý

 Časopis Acta Universitatis Masarykiensis

3. Filozofická fakulta Palackého univerzity v Olomouci

 Známí vyučující: Pavel MAREK (19. století), Miler

 Časopis Acta Universitatis Palackianae

4. Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

 Známí vyučující (mimo ČB): Bůžek, Jiroušek, Král, Smíšek, Bezecný, Grulich, Ryantová
 Časopis Opera historica

5. Filozofická fakulta Západočeská univerzity v Plzni

 Známí vyučující: Skřivan, Polišenská

6. Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

 Nevalné úrovně, bez významnější osobnosti

7. Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity v  Opavě

 Známí vyučující: Uhlíř

 Časopis Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis

8. Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě

 Známí vyučující: Dokoupil (sociální dějiny), Myška, Krejčík (PVH), Lisový (starověk, dříve
působil na FF JČU), Zářický (sociální dějiny), Brňovják (sociální a hospodářské dějiny)
 Časopis Historica, sborník Historie-Historica

9. Filozofická fakulta Univerzity Pardubice v Pardubicích

  Známí vyučující: Vorel, Lenderová, Maur, Kubeš, Velková, externě Mikulec
 Časopis Theatrum Historiae

10. Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové v  Hradci Králové

 bez výraznější osobnosti

11. Přírodovědně-humanitní a pedagogická fakulta v  Technické univerzitě v Liberci

 Známí vyučující: Kvaček

 Sborník Fontes Nissae
 Opět historie na nevalné úrovni

D) Další ústavy:

 Historický ústav AV ČR
 Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
 Vojenský historický ústav
 Orientální ústav AV ČR
 Ústav dějin umění AV ČR
 Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR
 Národní galerie

E) Zahraniční univerzity:

1. Německo
 Univerzita Heidelberg, Lipsko, Rostock, Freiburg, Mnichov, Main, Tübigen, Berlín atd.
2. Rakousko
 Univerzita v Salzburgu, Vídni, Štýrském Hradci, Linci
3. Francie
 Sorbona, Université de Paris, Université de Toulouse, Université de Poitiers
4. Velká Británie
 Oxford, Cambridge, St. Andrews, Glasgow (obě Skotsko)
5. Itálie
 Bologna, Padova, Neapol, Siena, Modena, v Pise, v Římě, ve Ferraře, v Turíně
6. Španělsko
 Universidad de Salamanca, Universidad de Valladolid, v Madridu, ve Valencii, Santiago
de Compostela
7. Portugalsko
 Coimbra
8. Švýcarsko
 Basilej, Kostnice
9. Polsko
 Krakov

F) Bůžkova otázka:
1. Vyjmenujte, kde v Evropě jsou specializovaná badatelská centra pro výzkum hmotné
kultury?
 Univerzita v Nizozemí, Archeologický ústav ve Varšavě a Univerzita v Křemži
 4. Prameny
- jsou základním stavebním prvkem každé historické práce
- je předpokladem přístupu historika k určitému tématu, je předpokladem jeho pokusu o
rekonstrukci tématu či období
- k historii se dostáváme pouze prostřednictvím dochovaných pramenů, historikova
interpretace vychází z řady faktorů- dějiny nelze interpretovat objektivně
- řada definic
o historickým pramenem je vše, co někdy existovalo v historii a zachovalo se do
současnosti- tato definice zahrnuje i pozůstatky živé a neživé přírody
o některé prameny efektivní a některé potenciální (nelze využít veškeré pozůstatky
minulosti, ovšem s postupem poznání možná využijeme i nyní nevyužitelné
informace)

- dělení podle formy

- hmotné
o písemné
- nehmotné (např. tradice)

- písemné prameny se dále dělí podle toho, co písemné prameny obsahují

o institucionální původ- pocházejí z činnosti instituce (listiny, patenty, školní kroniky)
o osobní povaha- pocházejí z činnosti konkrétního jedince, nějakým způsobem odhalují
jeho myšlenky, pocity, vnímání okolí (korespondence, deníky)
o literární povahy- nějakým způsobem se snaží sdělit informace
 narativní prameny- zejména legendy a kroniky
 publicistika etc.
- značná část písemností je zpřístupněna v edicích pramenů (odborné dílo zpřístupňující
prameny v různých formách)
o kritické edice- pramen kriticky rozebrán
o vědecko-popularizační edice- zpřístupňují pramen pouze jako přepis
o výukové edice- používají se při výuce

Prameny a edice pramenů ke středověku a ranému novověku

- následující dlouhý seznam je nutno vstřebat a začít pročítat, seznámit se s konkrétními

edicemi

Narativní prameny

- legendy- typ literatury s ustálenou formou, značně náročný na interpretaci- často se vzdalují
od historické reality, ale jsou cenným pramenem o myšlení středověkých lidí
o legendy často jedinými prameny

o Václav Chalupecký, Na úsvitu křesťanství, Praha 1942.- sborník, přinášející překlady

staroslověnských a latinských legend, doplněno o komentář (Život Konstantinův,
18
 Život Metodějův, Kristiánova legenda- asi nejdůležitější pramen k 10. stol., na pomezí
legendy a kroniky, přináší životy čtyř svatých)
o Jaroslav Ludvíkovský, Kristiánova legenda, Praha 1978.
o Jaroslav Kolár, Středověké legendy o českých světcích, Praha 1998.- přináší navíc
vojtěšské a prokopské legendy

- kroniky a letopisy
o Kosmova kronika česká (Chronicon Bohemorum), dokončena 1125, poprvé tiskem až
na počátku 17. stol.,
 existuje jediná kritická vědecká edice- Bertold Brechholz, Die Kronik der
Böhmen der Kosmas von Prag, Berlin 1932.,
 řada popularizačních edic- ediční řada nakladatelství Svoboda 70. a 80. let-
ed. Marie Bláhová, Zdeněk Fiala, Kosmova kronika česká, Praha 1972.
o pokračovatelé Kosmovi- Kanovník vyšehradský (do 40. let 12. stol.), Mnich sázavský
(do r. 1162), Vincentius a jeho kronika (1158-1160), opat Jarloch (do r. 1198)
 ed. Marie Bláhová, Zdeněk Fiala, Pokračovatelé Kosmovi, Praha 1984.
 Josef Emler, Kosmova kronika česká a jeho pokračovatelé a letopisy
hradišťsko-opatovické, Praha 1874.- letopisy hradišťsko-opatovické-
benediktýnské letopisy, dovedené do r. 1163 (?)
 Zdeněk Fiala, Letopis Vincence a Jarlocha, Praha 1957.

o druzí pokračovatelé Kosmovi- tzv. Letopisy české (1198-1278)

 Karel Hrdina, Rudolf Holinka, Příběhy krále Přemysla Otakara II. a o zlých
letech po smrti krále Přemysla Otakara II.- část Letopisů českých Annales
Otacariani (výjimečná výpovědní hodnota)

o Chronicon Aula regiae- Zbraslavská kronika, vzniká v poslední čtvrtině 13. stol.
v zbraslavském klášteře, dovedena do r. 1338
 Zdeněk Fiala, Zbraslavská kronika, Praha 1976.
 Josef Emler, Zbraslavská kronika, Praha 1884.

o Kronika tak řečeného Dalimila

 Marie Bláhová, Kronika tak řečeného Dalimila, Praha 1977.
 Jiří Daňhelka, Nejstarší rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila, Praha 1957.
 Josef Jireček, Kronika Dalimilova, Praha 1882.

o Beneš Krabice z Weitmüle (Kronika pražského kostela, do r. 1375), Giovanni

Marignola (Světová kronika), Neplach a jeho kronika, Přibík Pulkava z Radenína
(Česká kronika), Vita Caroli Quarti
 Marie Bláhová, Kroniky doby Karla IV., Praha 1987.
 František Heřmanský, Zdeněk Fiala, Čtení o Karlu IV. a jeho době
 Jakub Pavel, Jiří Spěváček, Jaroslav Krása, Karel IV., vlastní životopis, Praha
1979.
 ed. Josef Emler, Vita Caroli Imperatoris, Praha 1882.
19
  Josef Emler, Kronika Přibíka Pulkavy z Radenína, Praha 1883.
 Josef Emler, Kronika Beneše Krabice z Weitmile, Františka Pražského,
Neplacha a Marignoly, Praha 1884.

o František Pražský- kaplan biskupa Jana IV. z Dražic, zanechal po sobě zápisky z let
1283-1353

o Staré letopisy české (umělý nápis, vytvořený Fr. Palackým)- několik částečně
provázaných zápisků pražských měšťanů 1328-1526
 Jaroslav Porák, Jaroslav Kašpar, Staré letopisy české, Praha 1980.
 František Palacký, Staří letopisové čeští
 Jaroslav Charvát, Dílo Františka Palackého, Praha 1941.- zpřístupnění
Palackého

o řada narativních pramenů z doby husitství- Relace Petra z Mladoňovic (přímý

účastník kostnického koncilu, svědek smrti Jana Husa a Jeronýma Pražského), Kronika
Mikuláše Biskupce z Pelhřimova (biskup táborské církve, 1420-1444, plná
teologických pojednání, odraz soudobých sporů), Husitská kronika Vavřince z Březové
(1419-1421, pozice umírněného Pražana), Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi (pokus
o Žižkův portrét, autory jeho příznivci), Kronika Bartoška z Drahonic (Zikmundův
příznivec, kronika velmi stručná 1419-1443), Deník táborského kněze o jednání Čechů
na koncilu basilejském (1433)
 Ivan Hlaváček, Ze zpráv a kronik doby husitské, Praha 1981.
 Marie Bláhová, Vavřinec z Březové, Husitská kronika, Praha 1979.
 Václav Novotný, Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, Praha 1923.
 Václav Novotný, Historické spisy Petra z Mladoňovic, Praha 1932.
 Jaroslav Goll, Kronika husitská vavřince z Březové
 Josef Macek, Deník Petra Žateckého, Praha 1953.
 Dana Martínková, Alena Hadravová, Jiří Matl, Eneáš Silvius Piccolomini,
Historie česká, Praha 1988.

o období poděbradské a jagellonské na narativní prameny vcelku chudé- cestopisy

 Rudolf Urbánek, Deníky panoše Jaroslava a Václava Šaška z Býřkova (členové
poselstev Jiřího z Poděbrad- panoš Jaroslav 1464 k fr. králi, Václav Šašek mise
Lva z Rožmitálu 1464-1467)
 Bohumil Ryba, Jan z Rabštejna Dialogus, Praha 1946. (komentované dějiny
správy)
o Kronika o bouři pražské roku 1524 aneb knihy o pozdvižení jedněch proti druhým
v obci pražské (malostranský písař Bartoš, pohled na utkání dvou církevních frakcí-
staroutrakvistů a luteránů)
 J. V. Šimák, Kronika pražská Bartoše písaře, Praha 1907.

o Kronika o založení země česká Martin Kuthen ze Sprinzberga)

 Zdeněk Tobolka, Martin Kuthen ze Sprinzberka, Kronika o založení země
české
o Václav Hájek z Libočan, Kronika česká
20
  Jaroslav Kolár, Václav Hájek z Libočan, Kronika česká, Praha 1981
 Václav Flajšhaus, Kronika česká, Praha 1918-1933.
o Sixt z Ottersdorfu (přímý účastník prvního protihabsburského odboje)
 Josef Janáček, Sixt z Ottersdorfu O pokoření stavu městského léta 1547,
Praha 1950.
o Jan Blahoslav, O původu jednoty bratrské a řádu v ní
 Otakar Odložilík, Jan Blahoslav, O původu jednoty bratrské a řádu v ní, Praha
1928
o Marek Bydžovský z Florentýna
 Jaroslav Kolár, Svět za tří českých králů. Výběr z kronikářských zápisků o
letech 1526-1596
o Mikuláš Dačický z Heslova
 Antonín Rezek, Mikuláš Dačický z Heslova Paměti, Praha 1876-1880.
 Eduard Petrů, Eduard Pražák, Mikuláš Dačický z Heslova, Praha
 Jiří Mikulec, Mikuláš Dačický z Hesova Paměti, Praha 1986.
o Václav Březan, Životy posledních Rožmberků
 Jar. Pánek, Václav Březan, Životy posledních Rožmberků, Praha 1985.
 Anna Kubíková, Rožmberské kroniky. Sumovní výtah, Česk Budějovice 2005.
o Pavel Skála ze Zhoře (do r. 1623)
 Karel Tiefrung, Pavel Skála ze Zhoře. Historie česká od roku 1602 do roku
1623, Praha 1865-1870.
 Josef Janáček, Pavel Skála ze Zhoře. Historie česká. Od defenstrace k Bílé
hoře
 Josef Polišenský, Historie o válce české 1618-1620. Výbor z historického
spisování Pavla Skály a Ondřeje Haberweschla z Habernfeldu

Prameny osobní povahy

- Deník Adama Mladšího z Valdštejna

o Marie Koldinská, Petr Maťa, Deník Adam Mladší z Valdštejna 1602-1633, Praha 1977.
- Jindřich Hýzrle z Chodů
o Lýdie Petráňová, Příběhy Jindřicha Hýzrle z Chodů, Praha 1979.
- Historické spisování Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka
o Josef Jireček, Vilém hrabě Slavata. Paměti od roku 1608 do roku 1619, Praha 1866-
68.
- Pavel Stránský ze Zap a Zapské Stránky, O státě českém
o Bohumil Ryba, O státě českém, Praha 1940.

21
 5. SEZNAM HISTORIKŮ A JEJICH OKRUH ZÁJMU
Středověk:
Ariés Philippe (Francouz) –
dějiny mentalit
Barber Malcolm (Brit) –
křížové výpravy, rytířské
řády kacířství
Bednaříková Jarmila –
stěhování národů,
germánské kmeny
Petr Čornej – dějiny
husitství, historiografie
Duby Georges – stedověká
kultura, umění a společnost;
hospodářské a sociální
dějiny středověké Francie
Dvorník František –
byzantolog
Fiala Zdeněk – české
středověké dějiny a dějiny
dějepisectví
Gurevič Aron (Rus) –
středověká kultura,
strukturální metoda
Havlík Lubomír Emil –
středověké dějiny a
Velkomoravská říše
Hlaváček Ivan – středověká
diplomatika, kodikologie a
epigrafika
Novověk:
Aries – Dějiny smrti
Bejblík – renesanční
kavalír
Bergold – smrt, mor
Bloch – Králové
divotvůrci
Burke – Italská
renesance, Lidová kultura
Černý – baroko v ČZ
Čornejová – jezuité
Charvát Petr – archeologie
a dějiny Orientu, starší české
dějiny
Charvátová Kateřina –
cisterciáci
Kalista Zdeněk – české
baroko
Kavka František – starší
české dějiny
Kuthan Jiří – architektura
posledních Přemyslovců
Le Goff Jacques –
středověká kultura
Lutovský Michal – raně
středověká archeologie
Macek Jaroslav – české
středověké dějiny
Mezník Jaroslav -
středověké dějiny střední a
západní Evropy,
komparativní metoda
Měřínský Zdeněk -
archeologie středověku,
medievistika, české a
rakouské středověké dějiny,
castellologie, vývoj osídlení,
historická vlastivěda,
topografie.
Delumeau – Strach na
západě
Denis – Čechy po Bílé
hoře
Englund – 30letá válka
Evans – Habsburkové
Ferro – Dějiny Francie
Foucault – šílenství
Francek – zločin a trest
22
Molnár Amadeo - česká a
evropská reformace a
středověké kacířství
Seibt Ferdinand (Němec) -
středoevropské středověké
dějiny, česko-německé
vztahy
Spěváček Jiří –
Lucemburkové
Šmahel František - dějiny
pozdního středověku,
zvláště počátky české
reformace, dějiny
humanismu, dějiny
Univerzity Karlovy a
pozdně středověká filosofie
Šusta Josef – Přemyslovci,
Lucemburkové
Tauer Felix (pozn. Čech) -
dějiny, kultura a jazyky
Blízkého východu, Persie a
Střední Asie
Třeštík Dušan - raný
středověk ve střední a
východní Evropě, filosofie
dějin
Žemlička Josef -
Přemyslovci
Furet – Velká
francouzská revoluce
Ginzburg – Sýr a červi
Grulich – historická
demografie
Hamannová –
Habsburkové
Hlobil – renesance na
Moravě
Horský – Kepler
Hrbek – barokní Le Roy – Karneval Prescott – Inkové
korunovace, absolutismus v Romans Raková – Amerika
Hroch – kacíři, VFR Ledvinka – hospodaření Rataj – Turci
Janáček – prakticky šlechty Rejchrtová – reformace
cokoliv (objevy, Rudolf Maťa – svět české Skřivan – Zámořské
II. atd.) aristokracie objevy
Just – Rudolfův Majestát Matějek – Morava za Skýbová - korunovační
Kalista – české baroko 30leté války klenoty, kacíři
Kollmann – Valdštejn Míka – poddaní Šindelář – Vestfálský mír
Kopčan – Turci, v Čechách Švankmajer – Rusko za
Slovensko Molnár – reformace Kateřiny II.
Kopecký – Český Neumann - české baroko Tinková – zločin, hřích
humanismus Ohler – náboženské Urbánek – dějiny
Kovář – Anglie poutě myšlení
Knoz – pobělohorské Pánek – Rožmberkové, Válka – dějiny Moravy
konfiskace, absolutismus, stavovská opozice Vlnas – Jan Nepomucký,
Žerotín Petráň – Staroměstská novokřtěnci
Křivský, Zámořské exekuce Vorel – Pernštejnové
objevy Polišenský – Třicetiletá Vybíral – bitva u Moháče
Kybal – Jindřich VIII. válka, Anglie Winter - města

Český časopis historický:

2003
Beneš Zdeněk – Kleió ve škamnách a na stupínku (několik poznámek k situaci českého školního
dějepisu)
Kozák Jiří – spory o úpravu ústavních poměrů Čechů a Slováků 1945-1948
Baron Roman – politická kultura v moderní polské historiografii
Melville Ralp – Účast české šlechty na první pražské měšťanské petici z 15. března 1848
Kašpar Oldřich – dějiny karibské oblasti
Dejmek Jindřich – Edvard Beneš
David Zdeněk V. – utrakvismus a novoutrakvismus

2004
Boubín Jaroslav – Petr Chelčický
Stoklásková Zdeňka – vývoj domovského práva v Rakousku 1750-1863
Stočes Jiří – hlavní směry současné historiografie středověkých univerzit
Mahel Richard – Josef Janáček
Wihoda Martin - polská koruna českých králů
Fasora Lukáš – obecní samospráva v Čechách 1850-1918

2005
JAN Libor - proces se Závišem
Horský Jan – Nešpor Zdeněk: typologie české víry raného novověku
Brandes Detlef - českoslovenští komunisté a vyhnání Němců
Svoboda Miroslav - majetek johanitů v Čechách v husitské době
Hermann Tomáš – Kleisner Karel - ruská věda v emigraci
Fasora Lukáš - soc. a profesní struktura brněnské komunální reprezentace 1851-1904

23
Bahenská Marie - ženy ve 2. pol. 19.st
Kárník Zdeněk - dějiny Slovenska v meziválečné době
Doležalová Eva - čes. a ang. ordinační seznamy pozdního středověku – srovnání
Bolina Pavel - příspěvek k interpretaci Kosmových desátkových údajů
Miller Jaroslav – Čenikovský Petr - urbární historie raného novověku ve středovýchodní Evropě

2006
Šima Karel - národní slavnosti 60. let 19. st.
Peřinová Helena - raný novověk
Županič Jan - nová šlechta v R-U
Randák Jan - vnímaní revoluce 1848
Adámková Iva- Suger ze Saint-Denis
Klamková Hana - holocaust sloven. Židov - sloven. historiografie
Prázdný Aleš - Dějiny a hermeneutika
Pelc Martin - něm. historické diskuze -kultura a společnost
Hájek Jan – Kubů Eduard - středoevrop. model – ekonomický nacionalismus v čes. zemí 19./20.st
Pencák Marcel - 1927 - uzákonění zem. zřízení
Hoffmannová Jaroslava - Goll, J. A. Schumpeter

2007
Kalous Antonín - Olomoucké biskupství 1482 – 1497 (spor)
Peřinová Helena - Postavení šlechty ducha (oděvní řád, pravidlo – raný novověk ve Svaté říši římské)
Filipová Lucie - Německo – francouzské partnerství měst a obcí
Doležel Stephan - K počátkům Historické komise Sudetských zemí (1. pol. 20. století)
Maťa Petr - česká aristokracie

2008

Fejtová Olga - Praha – Vratislav – RN vztahy

Schindling - Konfesionalizace
Miller Jaroslav - Městská historiografie – utopie?
Hlobil Tomáš - Estetika, výtvarné umění 2. Pol. 18. století
Němeček Jan - Čistka na Ministerstvu zahraničí po 1945
Salač Vladimír - Praha v pravěku a raném středověku
Pátrová Karin - Kapituly Vyšehrad, Stará Boleslav, Litoměřice…12 – 14. století
Wanner Michal - Albrecht z Valdštejna
Fojtek Vít - Reakce Washingtonu na Československou krizi 1968
Macháček Jiří - Archeologie
Bar Přemysl - Jindřich IV. a Přemyslovci
Sušová Veronika - Politika – Rusko a Předlitavsko 1875 -1917/1918
Krahulcová Zuzana - Vyhnanci v Hesensku – 50. léta
Nešpor Zdeněk - Katolická církev 1945 – 1989

2009
Ogilvie Shegelah - vesnice a 2. nevolnictví v raném novověku
Houska Ondřej -1924 československo-italská smlouva
Dvořáčková-Malá Dana - model středověkého panovnického dvora, sociální systém
Nigrin Tomáš - stavba Berlínské zdi

24
Stočes Jiří - rektoři na UNI UK před husity
Francois Etienne - místa a paměti, tj. Němci a nacismus
Ondro Grečinková Martina - osvícenství
Klimek Tomáš - středověká literární klišé
Lach Jiří - Leichterovo nakladatelství

2010
Antonín Robert – Karel IV.; polská politika posledních Přemyslovců
Šimůnek Robert – středověká šlechta; hrad
Pokorný Jiří – něm. mecenát v 19. století
Cibulka Pavel – vývoj něm. liberálů na Moravě na přelomu 19. a 20. stol.
Macháčová Jana – Matějíček Jiří – tender před r. 1848 v raném dělnickém hnutí
Boubín Jaroslav – Petr Chelčický
Kozmanová Irena – Fridrich Vilém Braniborský, 17. stol.

2011
Audoin-Rozeau Stéphane - První světová válka
Irmanová Eva - Horthy a jeho doba – proměny hodnocení
Pokorná Magdaléna - Výklad světa po revoluci 1848
Kvaček Robert – Tomeš Josef – Vašek Richard - Události roku 1938

Historici zmiňovaní v Iggersově Dějepisectví 20. století a jejich okruh zájmu (výběr):
Ankersmitt Frank - postmoderní kritik dějepisectví Annales – francouzský časopis (viz
poznámky)
Ariés Philippe – dějiny mentalit
Ashton T. S. – anglický přední nemarxistický historik
Bachtin Michail Michajlovič – studie HA a sémiotiky, dějiny smíchu
Beard Charles – představitel americké Nové historie
Becker Carl - představitel americké Nové historie, kladl důraz na roli idejí
Berr Henry – fr. historik, vydavatel časopisu Revue de scienthese historique, který tvoří
prehistorii školy Annales
Broudieu Pierre – sociolog, předpoklad třídních sil není hmotný kapitál, ale v určitém
kulturním kontextu směnitelný !kapitál symbolický!,
Braudel Fernand – je pro kvantifikativní dějiny, ale sám kvantifikaci důsledně nedodržuje
Brunner Otto – něm. historik soc. dějin
Bujak Frantiszek – představitel polské školy hos. a soc. dějin – kontakty s Annales ještě před
válkou
Burckhardt Jacob - v první pol. 19. st. kritika his.
Burk Endmund – jakýkoliv útok na stávající společenský řád je znásilnění ducha dějin –
inspirace pro Rankeho
Derrida Jacques - - každé historické dílo je historikovou subjektivní konstrukcí
Duby Georges – zaměřil se na výzkum postojů a názorů lidových vrstev v jejich
hospodářských a společenských souvislostech
Ferro Marc – zabýval se první sv. v. a bolševickým Ruskem, silně antropologický úhel
pohledu
Foucault Michel – představa dějin jako jednotného procesu vynálezem moderní epochy,
která již dospěla ke svému konci
Geertz Clifford – kulturní antropolog
Henry Louis – fr. historický demograf
Kocka Jürgen – historik orientován na sociální vědy
25
Michelet Jules – fr. historik, dílo Dějiny a revoluce, zohledňuje ženy,
Miller Perry – v jeho rekonstrukci amerických dějin hrálo hlavní roli náboženství
Perrot Michael – rozbor symbolických a rituálních aspektů dělnického odporu
Ranke Leopold von - důraz na politické události, zdůraznění role státu, jeho cílem bylo
přetvořit historii v přísnou vědu pěstovanou odborně školenými historiky, úzce spojoval
vědecké bádání a kritickou metodu,
Rutkowski Jan – představitel polské školy hos. a soc. dějin – kontakty s Annales ještě před
válkou
Sabean David - všeobecný výzkum protoindustrializace a působení tohoto procesu v rámci
specifických lokalit na ústavu Maxe Plancka
Sahlinse Marschal – dílo Smrt kapitána Cooka – pokus vysvětlit kapitánovu smrt v kontextu
náboženského systému Havajců a jednak na pozadí expanze západoevropského kapitalismu.
Schmoller Gustav von – představitel tzv. mladší historické školy národního hospodářství –
díla jeho školy postrádala hlubší teoretické a metodologické reflexe
Tenfelde Klaus – studie o podmínkách dělnické třídy na základě symbolů a rituálních
aspektů
Thompson Edward P. – britský marxistický historik
Historici zmiňovaní v Dülmenově Historické antropologii a jejich okruh zájmu:
Áries – Smrt, dětství Geertz – Etnologie Medick – Solciální
Bausinger – Lidová Ginzburg – Lidová antropologie
kultura kultura, mikrodějiny Meyerová – Žena
Beck – Mikrodějiny Gurevič – Lidová kultura v dějinách
Blicke – Dějiny protestů Hausenová – Žena Mitterauer – Dějiny
Schulze - Dějiny v dějinách, gender každodennosti
sociálních konfliktů Imhof – Dějiny Moser – Lidová kultura
Bocková – Žena každodennosti, rodina Muchembled – Lidová
v dějinách, gender Jungová – Taneční a kultura
Borscheid – Sociální a sváteční kultura Niethammer – Dějiny
hospodářské dějiny Kaschuba – Lidová každodennosti
Bourdieu – Etnologie kultura Peukert – Dějiny
Braun – Lidová kultura Kienitzová – Prostituce všedního dne
Breit – Předmanželská Kocka – Sociální dějiny Pritchard - Etnologie
sexualita Kramer – Lidová kultura Rüsen – Žena v dějinách
Brüggemeier - Dějiny Kühn – maskulinita Sahlinse – Etnologie,
dělnictva Kuhnová – Žena kultura
Burgard – Mikrodějiny v dějinách Schindler – Lidová
Darton – Mikrodějiny Labouvieová – kultura, mikrodějiny
Davisová – Lidová Těhotenství a porod Schulteová – Lidé na
kultura Le Roy Ladurie – okraji společnosti
Dinges - maskulinita Karneval Schulzová – Žena
Douglesová – Etnologie Lippová – Etnografie v dějinách
Dürrová – Gender Lüdtke – Každodennost, Schusterová – Prostituce
Ehmer – Dějiny historická antropologie Tenfelde – Dějiny
každodennosti, venkovské obecně dělnictva
hospodářství Martin – Historická Teuteberg – Sociální a
Elias – Proces civilizace antropologie obecně hospodářské dějiny
Foucault – Šílenství, trest Mauss – Sociologie a Thompson – Kultura
Frevertová – Gender antropologie, jídlo Turner – Etnologie

26
Wehler – Sociální dějiny Wierlingová - Žena Worsley – Etnologie
v dějinách Wunderová – Gender
Důležití historici zmiňovaní v Burkeho Francouzské revoluci v dějepisectví a jejich okruh
zájmu – viz Annales (výběr):
Burckhardt – kulturní dějiny, italská renesance
Delumeau – strach na západě
Emmanuel Le Roy Ladurie – mikrohistorie, historie rolníků ve středověku a novověku
Ernest Labrousse – sociální a ekonomické dějiny
Fernand Braudel - Materiální civilizace, ekonomie a kapitalismus, Dynamika kapitalismu
Fustel de Coulanges – dílo Antická obec, dějiny náboženství, morálky a příčiny
Gabriel Le Bras – zajímal se o teologii, historii, právo a sociologii, nebyl členem Annales
Georges Duby - dějiny středověké společnosti, umění a kultury, hospodářské a sociální dějiny
středověké Francie.
Gustav Schmoller - hospodářské dějiny
Hobsbawm – 19. století, marxistický historik
Jacques Le Goff – dějiny středověku
Jean-Louis Flandrin – dějiny rodiny, sexuality
Leopold von Ranke – hlavně dějiny Německa, Pruska, psal o VFR, Valdštejnovi...
Louis Henry – Historická demografie, rodina
Lucien Febvre – mj. Německá selská válka, Martin Luther, náboženství
Marc Bloch – Králové divotvůrci
Marc Ferro - – Dějiny Francie, dějiny bolševického Ruska
Maurice Halbwachs – Sociolog, kolektivní paměť
Michelet – dějiny zdola (dějiny těch co trpěli, pracovali, umírali)
Michelle Vovelle – dílo: Barokní zbožnost a dechristianizace
Nora - Francie 20. století, nakladatel, dílo Místa paměti
Pierre Goubert – 17. století
Pierre Chaunu - Španělská Amerika, sociální a náboženské dějiny Francie v 15- 18. století
Revel – kulturní historie

FF JČU:

Beneš Jaromír – archeologie (kulturní Hlaváček Petr – kulturní a náboženské dějiny

krajina)
Bezecný Zdeněk – dějiny vyšších
společenských vrstev, životní styl šlechty
Blüml Josef - historiografie
Blümlová Dagmar – kultura, historiografie
Bůžek Václav – šlechta v raném novověku
Cerman Ivo – česká šlechta, Chotkové
Dibelka Jaroslav – středověk, raný novověk,
gender studies
Doležal Stanislav – antika, raný středověk,
Gótové
Dvořák Jiří – historická geografie,
Českobudějovicko
Fidler Petr – Dějiny umění
Grulich Josef – historická demografie
Hilský Martin - Shakespeare
27
středověku a raného novověku
Hrdlička Josef - Hodovní stůl a dvorská
společnost, Jindřichův Hradec
Chvojka Ondřej – pravěk (doba bronzová)
Jiroušek Bohumil – historiografie (Gollova
škola)
Krajíc Rudolf – archeolog, Táborsko
Král Pavel – šlechta v raném novověku, smrt
a pohřby
Látal Hynek – Dějiny umění
Martínková Lenka – Pelhřimovsko,
diplomatika
Novotný Miroslav – raný novověk, školství,
náboženství
Rameš Václav – genealogie, heraldika
Rauchová Jitka – 20. století, dějiny
divadelnictví
Ryantová Marie – šlechta, náboženství, žena
v dějinách
Cizinci, kteří se věnují české historii:
Robert John Weston Evans – Rudolf II.
Berthold Bretholz – Dějiny Čech a
Moravy
Ferdinand Seibt – Karel IV.
Matthew Spinka – Jan Hus
Howard Kaminski – husitství
Přednášky a testy z novověku (na co Bůžek upozorňoval):
Aretino – Rozpravy o mravech hříšných
kurtizán
Bahlcke – dějiny východní Evropy
Berenger – Leopold I.
Bílek – dějiny konfiskací
Bobková – Obnovené zřízení zemské
Bukovinská – kunsthistorička – Rudolf II.
Burckhardt – renesance
Castiglione – kniha Dvořan
Catalano – protireformace v Čechách
Čechura – Friedrich Falcký
Edelmayer- Maxmilián II.
Franzen – Malé církevní dějiny
Fučíková - kunsthistorička – hlavně
rudolfínská výstava
Gindeli – Rudolf II.
Hegerer – Ferdinand II.
Hilský – Shakespeare
Himl – Zrození vagabunda, neusedlí lidé
v Čechách
Hrejsa – Česká konfese
Hubková – Friedrich Falcký (letáky!)
Chaline – Bílá hora
Janiš - Vladislavské zřízení zemské
Jedin – dějiny koncilů
Kapie – Marie Terezie
Kavka – Husitský epilog na koncilu
tridentském
Kohler – Ferdinand I., Maxmilián II.
Kopčan – Turecké nebezpečí
Krofta – Majestát Rudolfa II.
Témata a historici, kteří se jimi zabývali (výběr):
28
Smíšek Rostislav – šlechta v raném novověku
Sterneck (Kahuda) Tomáš – heraldika,
genealogie
Šimek Eduard – numizmatika
Ernest Denis – husitská revoluce až
třicetiletá válka
Wojcziech Iwanczak – polský bohemista
Joachim Bahlcke – Lexikon historických
míst Čech a Moravy.
Macek - Vladislavské zřízení zemské
Macůrek – Dějiny Polska
Malý – Vladislavské zřízení zemské
Mann – Valdštejn
Maur – Tomáš Müntzer, německá selská
válka, absolutismus
Menclová – literární dějiny
Mikulec – barokní náboženství
Miller – dějiny měst
Muchka – umění na dvoře Rudolfa II.
Novák J. B. – Rudolf II.
Odložilík – Anglie
Pekař – Bílá hora, Valdštejn
Petchar – Habsburkové
Reinhard – konfesionalizace
Seipel – Ferdinand I.
Schilling - Utváření konfesí,
konfesionalizace
Spielman – Leopold I.
Stloukal – šlechtická/stavovská byrokracie
Šimák – Vladislavské zřízení zemské
Štorchová – žena v dějinách
Toufar – novokřtěnci
Uhlíř – Bílá hora
Urfus – Josef II. (právní historik)
Vasari – renesance
Vocelka - Rudolf II.
Wihoda – Vrcholný středověk střední a
západní Evropy
Winkelbauer – Obnovené zřízení zemské
 1. 20. století: Kroupa, Kvaček, Kuklík
2. Absolutismus: Hrbek, Knoz, Maur
3. Anglie: Kovář, Polišenský, Hilský
4. Dějepisectví: Hroch, Havránek, Jiroušek
5. Dějiny měst: Winter, Hoffmann, Miller, Sedláček, Sterneck
6. Dějiny myšlení: Urbánek
7. Dějiny smíchu: Bachtin, Lichačov, Spunar
8. Dějiny těla: Elias, Foucault, Breit, Schusterová, Jungová
9. Domácnost a rodina: Hausenová, Imhof, Mitterauer
10. Etnologie: Burke, Ginsburg, Daviesová, Geertz
11. Gender studies: Bocková, Čadková, Stráníková, Štorchová, Ratajová, Dibelka,
Hausenová
12. Habsburkové: Hamannová, Evans, Janáček
13. Historická zahraniční antropologie: Dülmen, Mitterauer, Medick, Lüdtke, Dressel,
Kaser
14. Hospodářské dějiny: Grulich, Ledvinka, Chocholáč
15. Husité: Čornej, Šmahel, Kejř
16. Každodennost: Bůžek, Drda, Lenderová, Koldinská, Medick, Teueberg, Geremek, Zíbrt
17. Kriminalita: Himl, Tinková, Francek
18. Morava: Válka, Mezník, Matějek, Zuber, Hlobil
19. Narativní dějiny: Hayden White, Lawrence Stone, Zenon Davisová
20. Reformace: Molnár, Vlnas
21. Smrt: Bergold, Áries, Braudel
22. Šlechta: Vorel, Maťa, Pánek, Smíšek, Bezecný
23. Třicetiletá válka: Polišenský, Englund, Denis
24. Umění: Fučíková, Bukovinská
25. Venkov: Grulich, Maur, Stloukal, Zíbrt, Petráň

Historici, kteří píší různé slovníky, příručky…

Boháč – Topografický slovník

Buben – Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společenství v českých zemích
Hoffmanová, Pražáková – Biografický slovník archivářů v českých zemích
Kotyška – Úplný místopisný slovník království českého
Kuča – Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
Palacký – Popis království českého
Petráň, Radoměrský – Encyklopedie české heraldiky
Profous – Místní jména v Čechách, jejich zvyk, původní význam a změny
Rameš – Slovník pro historiky a návštěvníky archivů
Sedláček- Místopisný slovník království českého, Hrady, zámky a tvrze království českého
Schaller - Topografie des Königreichs Böhmen I-XVI
Sklenář – Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů
Sommer - Das Königreich Böhmen: statistisch-topographisch dargestellt
Svoboda, Šmilauer – Místní jména
Vorel, Pánek – Lexikon současných českých historiků

Testové otázky:

I. Autoři, na které se Bůžek rád ptá:

29
1. Áries – Dějiny smrti
2. Blicke – Dějiny protestů, myšlení a
rituály protestujících
3. Bloch – Králové divotvůrci
4. Burke – Italská renesance, lidová
kultura
5. Čornej - Husité
6. Čechura – Friedrich Falcký,
Lucemburkové
7. Davisová – Lidová kultura,
mikrodějiny
8. Delumeau – Strach na západě
9. Derrida - Filozofie
10. Dibelka – Gender
11. Dinges – Gender, konstrukce
maskulinity
12. Dülmen – Historická antropologie
obecně
13. Elias – Etnologie, sociální
antropologie, civilizační dějiny
14. Ferro – Dějiny Francie, dějiny
bolševického Ruska
15. Foucault – Dějiny šílenství
16. Francek J. – Zločin a trest
17. Geertz – Symbolická antropologie,
etnologie, dílo Interpretace kultur
18. Geremek – Dějiny každodennosti ve
středověku, okrajové vrstvy
společnosti
19. Havránek – Úvod do studia dějepisu,
metody historikovy práce, 19. – 20.
století
20. Henry – Historická demografie,
metoda rekonstrukce rodiny
21. Himl - Zrození vagabunda, neusedlí
lidé v Čechách
22. Hlaváček – PVH (Vademecum)
23. Hoffmann – České město ve
středověku
24. Hroch – Kacíři, VFR, Úvod do studia
dějepisu
25. Chocholáč – Peníze v oběhu
26. Imhof – Dějiny každodennosti –
bádání o rodině
27. Jiroušek – Gollova škola
28. Kejř – Husité
29. Klusáková – Obraz toho druhého
(osmanská města)
30
30. Knoz – Absolutismus, pobělohorské
konfiskace, Žerotínové
31. Kocka – Sociální vědy,
32. Kořalka – Palacký, česko-německé
vztahy
33. Kroupa – 20. století v Čechách
34. Křen – Česko-německé vztahy
35. Kuklík – Protektorát a Mnichovská
krize
36. Kula – Hospodářské dějiny
37. Kvaček - 20. století – Osudná mise
38. Lenderová – Gender, lidová kultura,
39. Levi – Mikrohistorie
40. Malý - Testamenty
41. Marek - Škola Annales, společenská
struktura moravských královských
měst
42. Medick – Dějiny sociální
každodennosti dělníků
43. Mezník – Lucemburská Morava
44. Mikulec – Barokní náboženství
45. Mitterauer – Sociální dějiny,
historická antropologie
46. Myška – Regionální dějiny, dějiny
Ostravy
47. Nodl – Karel IV., dějepisectví
48. Nora – Francie 20. století, nakladatel,
dílo Místa paměti
49. Pekař – Jan Žižka
50. Petráň – Staroměstská exekuce
51. Raková – Amerika
52. Roubík – Vojenské dějiny
53. Sabean - všeobecný výzkum
protoindustrializace
54. Sak – Rieger, 19. století
55. Sedláček – Hrady, zámky
56. Seibt – Karel IV.
57. Semotanová – Historická geografie,
kartografie
58. Schlumbohm – Životní styl
nenižších vrstev venkovského
obyvatelstva (historická antropologie,
mikrohistorie)
59. Schulze – Dějiny sociálních konfliktů
60. Skřivan – Zámořské objevy
61. Spunar – Smích a pláč středověku
62. Smetánka – Dílo: Legenda o
Ostojovi, mikrohistorie
63. Šmahel – Husité
 64. Štaif – Hospodářské a sociální dějiny
65. Teuteberg – Stolování, stravování
(sociální a hospodářská historie)
66. Tinková – Zločin, hřích
67. Válka – Dějiny Moravy
68. Wihoda – Vrcholný středověk střední
a západní Evropy
69. Vorel – Pernštejnové
70. Vošahlíková – gender studies
71. Vovelle – Velká francouzská
revoluce, dějiny mentalit
72. Wehler – Německo 19. století,
historická sociální věda
73. White – Narativní historie,
postmoderna, dějepisectví
74. Winter – Dějiny měst
75. Zíbrt - Staročeský lucidář, dějiny
tance, každodennost
76. Zuber – Dějiny moravské církve
77. Žemlička – Počátky Přemyslovců,
raný středověk

II. Otázky týkající se konkrétních historiků:

1. Kterou metodou se zabývají Roubík a Semotanová?
 Roubík – topografie, Semotanová – historická geografie, topografie
2. Jak byste charakterizovali snahy Čeňka Zíbrta?
 chtěl porozumět lidové kultuře a zvykům v historii česko-slovenského lidu
 redaktor kulturněhistorického a národopisného sborníku Český lid – zájem o obyčejného
člověka – historická antropologie, kulturní historie
3. Čeněk Zíbrt - srovnej jeho kulturní dějiny s kulturní každodenností.
 etnografie x mentalita
4. Hrochova metoda a kde ji použil?
 komparativní, Národní hnutí 19. století, Buržoazní revoluce
5. O čem píše Jürgen Kocka a Hans Wehler a charakterizujte jejich metodu?
 o sociálních dějinách, mikrohistorie
6. O čem psal Ariés + zařaďte časově?
 O smrti, Dějiny smrti vydány 1977
7. Jakou metodu používá Maur?/ Jakou metodu spojují jména Maur, Horský a…?
 Historická demografie
8. Rozdíl mezi pojetím Kocky a Medicka?
 Kocka sociální dějiny + mikrohistorie – Medick: makrohistorie (Kocka Medicka kritizoval)
9. Rozdíl mezi pojetím Kocky a Schlumbohmem? (těch podotázek bylo víc…)
 mikrohistorie X makrohistorie

10. Čím se inspiroval František Kutnar a v jakém díle?
 Školou Annales, Malé dějiny brambor
11. Co mají společné a o čem píší Zíbrt a Geertz?
 etnologie, mj. o lidové kultuře
12. V čem se lišilo pojetí kultury Zíbrta a Geertze?
 popis x hustý popis
 rozdíl mezi Zíbrtovým a Geertzovým pojetím kultury (Zíbrt kulturu jen popisuje na základě
pramenů, Geertz používá tzv. hustý popis k interpretaci symbolů)
13. Charakteristika Čeňka Zíbrta a jeho díla?
 kulturní historik přelomu 19. a 20. stol., národopisec, sbíral písně, zvyky, tradice
14. Jak chápal strukturu Macek a jak Šmahel?
 Macek – sociálně, Šmahel – problémově.

31
 15. Co přinesl Pierre Bourdieu při svém zkoumání individua a do jakých se to promítlo témat?
 kategorie symbolického/ sociálního kapitálu, ovlivnilo to témata jako prestiž a čest
16. Proč je Třeštík postmodernista?
 Objektivní poznání minulosti je nemožné, historik sám sebe projektuje do minulosti, odmítá
kauzalitu a reprezentativnost.
17. Peter Burke – metodické východisko – 2 témata?
 mikrohistorie, lingvistický obrat, historická antropologie – psal o italské renesanci, lidové
kultuře, věnoval se dějinám jazyka.
18. Lidová kultura, jak ji vidí Peter Burke?
 v protikladu ke kultuře elit, kultura lidových vrstev, není specifická, je součástí každodenního
života člověka a formuje lidský život jako takový

III. Vyjmenujte:
1. minimálně jedno dílo popisující  "obraz toho druhého".
 Tomáš Rataj – Ve stínu půlměsíce (Obraz Turka), Luďa Klusáková – Obraz toho druhého
2. české autory a jejich díla, kde používají komparativní metodu.
 např. Macek – Jagellonský věku, Bůžek - Rytíři renesančních Čech, Pekař - Žižka a jeho doba
3. 3 české historiky inspirované ruskou sémiotikou.
 Kollár, Petrů, Čornej
4. 2 příslušníky narativních dějin.
 Hayden White a Lawrence Stone
5. 2 teoretické práce o historické antropologii.
 Dülmen – Historická antropologie,
6. 2 poválečné marxistické historiky v Británii a kde publikovali.
 např. Eric Hobsbwam, E. P. Thompson; časopis Past and Present
7. prameny ke studiu mentalit vdov v 18. století a kdo se tím u nás zabývá.
 testamenty; P. Král, T. Malý
8. představitele Gollovy školy.
 Josef Pekař, Josef Šusta, Václav Novotný, Jaroslav Bidlo, Zdeněk Nejedlý
9. tři zástupce českého meziválečného pozitivismu.
 Rudolf Urbánek, František Michálek Bartoš, Václav Chalupecký
10. kdo se zabýval gendrovou historií a jejich díla.
 Cizí: Bocková - Dějiny, dějiny žen, dějiny rodu; Hausenová – Ženy hledají své dějiny
 České: Kopičková – Eliška Přemyslovna. Královna česká; Lenderová – K hříchu i modlitbě;
Ryantová – Život raně novověké šlechtičny v českém království; Janáček – Ženy české
renesance.
11. historiky, kteří se zabývají narativní historií postmodernistického věku.
 Lawrence Stone, Hayden White, Natalie Davisová
12. 5 topografických příruček.
 Jaroslav Schaller – Topographie des königsreichs Böhmen I – XVI
 August Sedláček – Místopisný slovník historický království českého., Hrady, zámky a tvrze
království českého.
 František Roubík – Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách.
 J. V. Šimák – Středověká kolonizace v českých zemích

32
  F. Palacký – Popis království českého čili Podrobné poznamenání všech krajův, panství, statkův,
měst, městeček a vesnic, někdejších hradů a tvrzí, též samot a zpustlých osad
 L. Horák – Historický popis země moravskoslezské
 A. Profous – Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny
 J. Schwoy – Topografie Moravy
13. 3 autory topografických slovníků.
 Schaller, Schwoy, Profous
14. 5 historiků v 80. letech.
 Šmahel, Polišenský, Macek, Žemlička, Pánek
15. 2 české historiky a jejich díla k srovnávací metodě.
 Hroch – Národní hnutí
 Macek – Tři ženy krále Vladislava

IV. Kdo:
1. píše o Menocchiovi a Chiesu a co je spojuje?
 Ginzburg (o Menocchiovi – v Sýr a červi.) a Lévi (Chiesu) - spojuje je mikrohistorie
2. se odklonil od strukturálního přístupu a kam?
 Emanuele Le Roy Ladurie k antropologickému přístupu.
3. odstranil autora jako určující prvek textu?
 Michel Foulcaut
4. ve svém díle použil penitenciář?
 Aron J. Gurevič – Nebe, peklo, svět
5. studoval smrt na základě hromadných pramenů?
 Michelle Vovelle, Piere Chaunu, Král
6. studoval smrt na základě nehromadných pramenů?
 Philippe Ariés
7. kritizoval kolektivní mentality?
 Robert Mandrou Lloyd – Domestifikované metality.
8. sepsal první mikrohistorickou analýzu pramene?
 Carlo Ginzburg – Benandanti. Čarodějnictví a venkovská kultura v 16. a 17. století.
9. objevil téma karnevalu?
 Michael Bachtin – dějiny smíchu, Francois Rabeleis – Lidová kultura středověku a renesance,
Jacques Heers – svátky bláznů a karnevaly.
10. sepsal první mikrohistorické dílo 19. století?
 Alain Corbin
11. se věnoval dějinám pachů?
 Alain Corbin – Narcis a miazma
12. byli čeští pozitivisté?
 Pekař, Krofta, Nejedlý, Vlastimil Kybal
13. v Čechách sepsal první syntézu novověku?
 Josef Šusta
14. přišel s novým pohledem na husitství?
 Václav Novotný
15. patří do proudu levicového dějepisectví?
 Václav Husa, Jan Slavík, Oldřich Říha

33
 16. tvořil biefeldskou školu? Kdy vznikla a čím se zabývala?
 H. U. Wehler a Jürgen Kocka, počátek 80. let 20. století, sociální dějiny – časopis Geschichte
und Gesellschaft
17. kdo se zabýval výzkumem smíchu a jaké prameny byste k tomu použili?
 Bachtin, Lichačov, prameny ikonografické, ego prameny
18. byl nejvýznamnější polský bohemista?
 Wojcziech Iwanczak
19. ovlivnil Františka Krause?
 Bronislav Geremek – Slitování a šibenice
20. navazoval na Gureviče?
 Jacques Le Goff – Kultura středověké Evropy
21. se zúčastnil sporu Pekaře s Masarykem?
 Krofta, Rádl, Nejedlý, Slavík
22. je autorem dvou nejstarších topografických děl pro Čechy a dvou pro Moravu?
 Čechy – J. Schaller, J. G. Sommer, Morava – F. J. Schwoy, G Wolný
23. vydává bibliografie české historiografie?
 Nejspíš: Momentálně se nevydává, poslední 1980 vydala ČSAV. AV ČR vydávání zastavila.
24. Kdo do českého prostředí zprostředkoval v návaznosti na ruské autory smích (nebo tak
nějak položená otázka)?
 Kollár, Spunar (pouze Spunar nestačí)

V. Mix:
1. Na čem založili evropští historici své práce?
 Na důkladné znalosti pramenů
2. Jakou metodu použijete při využití svědků, kdo u nás se tím zabývá a v jakém časopise se o
tom můžete poučit?
 Oral history, Vaněk, Soudobé dějiny
3. Téma Bílá hora - kdo z historiků ji pojímal: marxisticky, pozitivisticky, reportáž?
 POZOR – reportáž není metoda, může být otázka položena i jinak!
 Marxisticky - Kavka
 Pozitivisticky – Pekař
 Reportáž - Petráň
4. Co spojuje Baptistu a Chiesa, jací historikové?
 mikrohistorie, Ginzburg a Lévi
5. Jaká je práce s prameny amerických historiků?
 Svatava Raková - Nové trendy v raných amerických dějinách: paralely a inspirace
 Není to o pramenech, spíše Oral history

34
 6. ŠKOLA ANNALES

Předzvěst Annales

- do 20. století: dominantní žánr dějepisectví – politické a vojenské dějiny /poprvé vážně
zpochybněno během osvícenství – polovina 18. století /

Časopisy: 1856 – Historische Zeitschrift

1876 – Revue Historique

1886 – English Historical review – všechny kladly důraz na politické dějiny

- Burchardt – 19. století, širší pojetí dějin, vzájemné působení státu, náboženství, kultury

- Michelet – volal po dějinách zdola

- hospodářské dějiny – Gustav Schmoller, srovnání Francie, Anglie

- August Comte – zakladatel sociologie, volal po historii beze jmen

- kolem roku 1900 se přiostřila kritika politických dějin / Německo – Karl Lamprecht postavil proti
politickým dějinám – dějiny hospodářské a kulturní, v USA se s politickými dějinami rozešel F. J.
Turner, J. H. Robinson – založil hnutí „ Nové dějepisectví“.

- začátek století ve Francii – debata o povaze dějepisectví /Ernest Lavisse – psal především politické
dějiny, ale i historii umění, Charles Seignobos – i on píše i dějiny kultury, Kritika: tří modelů: politika,
individuum, chronologie /

- 1900 založil Henri Berr časopis Revue de Synthese Historique – snaha podpořit spolupráci historiků
zejména se sociologií a psychologií, Berrův ideál historické psychologie nejvíce oslovil Luciena Febvra
a Marca Blocha

První generace Annales

- dva vůdci: Lucien Febvr- specialista na 16. století a Marc Bloch – medievalista

- Lucien Febvre – roku 1897 začal studovat Exile Normale Supérieure, největší vliv na něho měli: Paul
Vidal de la Blache – zeměpisec, Lucien Lévy-Bruhl – filozofický antropolog, Emil Male – historik
umění, Antoin Meillet – lingvista

- v disertační práci se zaměřil na svůj rodný kraj – „ Franche–Comté „- název „ Filip II. a Franche-
Comté „ – měla zeměpisný úvod, po historické geografii se zaměřil na dějiny renesance a reformace,
zvláště ve Francii

35
- Marc Bloch – studoval na téže škole, jeho otec Gustav tam přednášel starověké dějiny, nejvíce ho
ovlivnil sociolog Emil Durkheim, zajímal se o středověk, o oblast Ile-de France, ze zeměpisu vycházel
méně než Febvre

- 1920-1933 oba působili ve Štrasburku- zde je ovlivnili psycholog Charles Blondel a sociolog Maurice
Halbwachs

- Králové divotvůrci – Blochova kniha, jedno z největších historických děl 20. století, v knize se
neomezil pouze na středověk, ale na mnohem delší období, zabýval se rituální léčbou doteky králů –
přežívala až do 17. století, průkopnické dílo k dějinám mentalit, přispěl zde zájmem o komparativní
dějiny, nejvíce srovnával Anglii a Francii, nedostatek: k výzkumu léčby dotekem nepřistupoval
z hlediska ideologie

Založení Annales

Annales / Annales d´histoire économique et sociale/ - první číslo vyšlo 15. 1. 1929

- v prvních číslech převažovaly hospodářské dějiny / Pirenne, Heckscher, Hamilton atd., hlavní slovo
měl Bloch /

- Bloch: Studie o francouzských agrárních dějinách- zabývá se dlouhodobým vývojem / 13. – 18.
století/, srovnává Anglii a Francii, tématicky velice široké, využíval katastrálních map, používal
regresivní metodu – čtení dějin pozpátku, od známého k neznámému

- studie: Feudální společnost- syntéze pojednávající o 4 stoletích / 900-1300/, mnoho témat:

nevolnictví, svoboda, idea království apod., nejoriginálnější část: středověké pojetí času, kolektivní
paměť, dílo velmi sociologické

- 1933 odešel Febvre do Paříže, v roce 1936 Bloch – Sorbonna / štrasburská skupina zanikla/, Annales
se stává ohniskem nové školy

- 30. - 40. léta Febvre – napsal manifesty požadující interdisciplinární bádání, problémově zaměřenou
historii, dějiny emocí apod.

- 1944 byl Bloch zastřelen – během války napsal: Podivná porážka a Úvod do studia historie – úvahy o
účelu a metodách historické vědy

Druhá nastupující generace Annales

- Fernand Braudel, Pierre Goubert, Maurice Agulhon a Georges Duby

- Febvr se během války stáhl na venkov, díla: o Markétě Navarské a Francoisi Rabelaisovi – hlavní
přínos: kladené otázky, použité metody, voluntaristické pojetí dějin

- po válce založil Šestou sekci Ecole pratique des Hautes Etudes – 1947- sociální vědy

36
- 1955 zemřel, následníkem měl být Fernand Braudel

- Fernand Braudel – studie: Filip II. a Středozemní moře, její vznik paradoxně umožnila válka, byl
v zajateckém táboře.

- Kniha Středozemní moře – 3 části: třetí část – politické a vojenské dějiny, druhá část- kolektivní
osudy a pohyby celku, první část – geohistorie, ovlivněn tradicemi Annales, nejvíce Henri Pirrenem.
Nedostatky: pomíjí význam bitvy u Levanta. Přínos: pozměnil naše chápání času a prostoru, potřeba
pozorovat věci ve velkém měřítku, snaha rozdělit historický čas na: geografický, sociální a
individuální, zkoumat dějina jako celek, snažil se začlenit do bádání každodenní život/ nebyl první/
avšak spojil je s dějinami velkých hospodářských a sociálních pohybů doby. Vždy se zajímal o hmotné
dějiny. 1956 – výkonný redaktor Annales, v roce 1962 odešel Mandrou .Ke konci života chtěl napsat
totální dějiny Francie – pouze kapitoly: zeměpis, demografie a hospodářství. Byl mu vyčítán
determinismus – člověk drcen vahou minulosti. Byla mu cizí dva hlavní směry uvnitř Annales:
kvantitativní dějiny a dějiny mentalit. 1985 zemřel.

- 50. - 70. léta – vzestup kvantitativních dějin- nejdříve v hospodářství, pak sociální dějiny,

Třetí generace Annales

– i dějiny náboženství a mentalit

- Ernest Labrousses – přes něho pronikly do skupiny Annales marxistické myšlenky a statistické
metody, napsal: Nástin vývoje cen a příjmů ve Francii v 18. století a Krize francouzského hospodářství

- Historická demografie – Louis Henry – metoda rekonstrukce rodiny, Pierre Goubert – propojení
cenových a populačních trendů v 17. století, špatným časům se přizpůsobovali na venkově pozdějším
uzavíráním sňatků, ženy tak porodily méně dětí, důraz na sociální demografii – šance na přežití se
v různých sociálních skupinách lišily

1969 – nástup třetí generace Annales- Georges Duby, Robert Mandrou, Jaques Le Goff , Emmanuel
Le Roy Ladurie – měl být nástupce Braudela /dějiny mentalit/

- 60. léta – došlo k upevnění pozic Annales na univerzitách – Caen, Rennes, Lyon, Toulouse

- Roland Mousnier – významný historik stojící mimo Annales, publikoval v Revue Historique ,
spolupracoval na badatelském projektu o 18.století s Labroussem

Le Roy Ladurie – nejbrilantnější Braudelův žák, pocházel z Normandie, měl rád jih, napsal
Languedočtí sedláci- uspořádána podobně jako Středozemní moře, začíná výkladem zeměpisu, knihu
rozčlenil na 3 fáze / 1500-1700/ - 1. hospodářská expanze – růst populace obyvatelstva v kraji/ až do
1650-1680/, poté 2 fáze – úpadek- nedostatek potravin, mnoho lidí zemřelo nebo odešlo, zvýšil se
sňatkový věk, vrchol krize počátek 18.st., použil zde kvantitativní metody- studium ce, úmrtnosti,
sňatečnosti, porodnosti atd., od tradic Annales se odtrhl chronologickým členěním / nepoužil členění
na structure a conjoncture / , v každém úseku se zabýval kulturním vývojem a dějinami zdola, tj. jak
obyčejní lidé reagovali na hospodářský vývoj v kraji, hlavní přínos: spojení precizních kvantitativních

37
hospodářských a sociálních dějin s brilantně napsanými politickými dějinami, dějinami náboženství
a psychohistorií, vypracoval pozoruhodnou komparativní studii o dějinách klimatu v dlouhodobé
perspektivě- studoval odlišné doby vinobraní v různých částech Evropy, rané vinobraní – teplý rok,
pozdní vinobraní – chladný rok./ podobnost s Braudelovou komparací vývoje obyvatelstva Evropy a
Asie /.

- třetí generace- 1969- André Burguiére, Jacques Revel, Jacques Le Goff, Francois Furet

- nikdo nebyl vůdce

- rozšíření předmětu bádání – problematika dětství, snů, těla a dokonce pachů / jiní se vrátili
k politickým dějinám a dějinám událostí/, jedni se zabývali kvantitativní historií, jiní se stavěli proti ní,
velký zájem o historickou antropologii

- poprvé se objevují ženy: Christiane Klapischová – dějiny rodiny v Toskánsku- středověk, renesance,
Arlette Fargeová – pařížskou ulici 18. století, Mona Ozoufová – svátky během Francouzské revoluce,
Michéle Parrotová – dějiny práce, dějiny žen / starší generace Annales byla kritizována, že opomíjeli
ženy /, Georges Duby a Michéle Perrotová – mnohosvazkové dílo o historii žen

- tato generace je mnohem přístupnější k idejím ze zahraničí

- mnozí rok a více pobývali v USA – v Princetonu, Ithace, Madisonu, San Diegu, mluví a čtou anglicky,
pokoušeli se o syntézu Annales s americkými intelektuálními směry – psychohistorií, dějinami lidové
kultury atd.

- centrem není Paříž

- dějiny žen se nerozvíjejí pouze ve Francii, ale i v USA, VB, Nizozemsku, Skandinávii, západním
Německu a Itálii

- tři ústřední témata: znovuobjevení dějin mentalit, pokus o uplatnění kvantitativních metod
v kulturních dějinách, návrat k vyprávění

Dějiny mentalit

– v Braudelově generaci byly odkázány na okraj, kdo obrátil pozornost na dějiny mentalit? Philippe
Ariés- amatérský historik, studie: Staletí dětství – pojem přesněji pocit dětství ve středověku
neexistoval, do 7 let – za zvířata, poté – zmenšenina dospělých, objeveno ve Francii v  17. století, toto
dílo má řadu slabin, avšak jeho zásluhou se dětství stalo předmětem bádání, Člověk tváří v tvář smrti
– sleduje vývoj během 1 tisíciletí, 5 odlišných postojů: od zkrocené smrti až po neviditelnou smrt.
Používá rozmanité prameny včetně krásné literatury a umění, nikoliv však statistiku, je neochotný
brát v úvahu regionální a sociální odlišnosti. Na jeho dílo především odpověděli historičtí
demografové – dějiny rodiny, dějiny sexuality, dějiny lásky- ústřední postava: Jean- Louis Frandrin –
povaha rodičovské autority, postoj k malým dětem, vliv církevního učení na sexualitu, citový život
selského lidu

38
- Alphonse Dupront- příslušník Braudelovy generace, zabýval se kulturními dějinami, konkrétně
křížovými výpravami- jako posvátnými válkami, v nedávně době se zaměřil na poutě, zasazoval se o
sblížení dějin náboženství a psychologie, sociologie a antropologie.

- Robert Mandrou – vůdčí osobnost historické psychologie, dílo: Úvod do moderní Francie- kapitoly o
zdraví, emocích a mentalitách, rozešel se s Braudelem ohledně další cesty Annales, Mandrou chtěl
navázat na Febvra, důraz na historickou psychologii a dějiny mentalit. Kniha o lidové kultuře v 17. a
18. století, Souci a čarodějové ve Francii v 17. století

-Jean Delumeau – původně historik hospodářských a sociálních dějin, pak dějiny reformace, nedávno
dějiny strachu a hříchu na křesťanském Západě

Psychohistorie

Delumeau – s opatrností využil myšlenky psychoanalýzy, Emmanuel Le Roy Ladurie – uvádí díla
Fredova, podobným směrem se vydal – Alain Besancon – studie o otcích a synech – car Ivan Hrozný a
Petr Veliký, amarická psychohistirie se zaměřovala na individuum, francouzská na skupiny, k syntéze
nedospěly

Ideologie a sociální imaginace

- na počátku 60. let dva nejvýznamnější nováčci na poli dějin mentalit: Jacques Le Goff / čas
kupectva, čas církve ve středověku, asi 1980 – Zrození očistce- měnící představy o posmrtném
životě / a Georges Duby - nejprve historik hospodářských a sociálních dějin středověké Francie, v 60.
letech se obrátil na dějiny mentalit, poslední dobou – dějiny ideologií, kulturní reprodukce a sociální
imaginace, Kniha: Tři stavy- kněží, rytíři a rolníci / tato tradice dělení sahá hluboko do indoevropské
tradice/, ideologie- není pasivním odrazem společnosti, ale plán k jejímu aktivnímu utváření.

Seriální historie – třetí rovina

- dějiny mentalit byly v druhé generaci Annales zatlačeny z těchto důvodů:

1. kladl se důraz na hospodářské a sociální dějiny

2. kvantitativní metody byly vhodnější pro hospodářské a sociální struktury

Kvantitativní nebo-li seriální metoda přístupu ke kulturním dějinám / význam studia sérií pramenů /
např. notářských zápisů / během dlouhého časového úseku za účelem zachycení proměn v postojích-
Lucien Febvre/1941/, nepředložil však přesné statistiky

- statistické metody – výzkum dějin náboženských praktik, dějin knihy a dějin gramotnosti

- náboženské praktiky – Gabriel Le Brase – statistické údaje o účasti na přijímání, statistické údaje o
nově vysvěcených kněžích atd. /1931/, katolický kněz, kolega ve Štrasburku, založil školu církevních
39
historiků a sociologů náboženství / především téma: dechristianizace Francie na poč. 18. st. – použili
kvantitativní metody/, Le Bras a jeho následovníci nebyli členy Annales, vlastní časopisy, jejich práce,
ale byly školou Annales ovlivněny / př. disertace o dějinách diecéze La Rochellev 17. a 18. st.- začíná
geografickým popisem diecéze, následuje rozbor náboženských poměrů, končí událostmi a trendy
1648-1724, práce Le Brasova kruhu naopak ovlivnily práce některých historiků Annales, zaměřovali se
více na kulturu- zvláště

postoj ke smrti

- /nejoriginálnější studie – Michelle Vovelle – zkoumal postoj ke smrti a o onomu světu na základě
závětí – rozebral asi 30 000 závětí, pokusil se proměny v myšlení a cítění změřit / jak často jsou
v závětích zmiňováni svatí patroni, kolik si testátor přál zádušních mší, jak byl vypraven pohřeb či
dokonce hmotnost svící použitých při ceremonii /postřehl posun od barokní pompy pohřbů v 17. st.
ke zdrženlivosti v 18. st. – studie: Barokní zbožnost a dechristianizace

- tato studie inspirovala Sierra Chaunu – kolektivní výzkum postojů ke smrti v raně novověké Paříži,
použil obdobné metody

- nejpozoruhodnější příklad seriální historie – zpracování posmrtného života amatérskými historiky

s pomocí počítače

dějiny gramotnosti

– ředitel jedné francouzské školy provedl výzkum podpisů v matrikách, zjistil velké rozdílu mezi
jednotlivými departmenty a vzestup gramotnosti na konci 17. století, nejdůležitější projekt –
Francoise Furet Jacques Ozouf – dospěli např. k závěru, že v 18. století se šířila gramotnost více
v ženské než mužské části populace

dějiny knihy

– Robert Mandrou – zabýval se levnými knihami, tzv. modrou knihovnou, prostudoval asi 450 titulů
– 120 – náboženské, pak almanachy a rytířské romány, dospěl k závěru, že se jednalo o odpočinkovou
literaturu

Klíčovou postavou dějin knihy byl Henri-Jean Martin- Příchod knihy – přehled dějin knihtisku

Daniel Roche – výzkum každodenního života prostého pařížského lidu v 18. století, byla zde rozsáhlá
kapitola o čtenářské kultuře lidových vrstev, výzkum se opíral především o soupisy pozůstalostí,
dospěl k závěru, že čtení a psaní hrálo významnou roli především u služebnictva

70. léta – obrat k antropologii, návrat politických dějin a renesance vyprávění

40
- především symbolická antropologie

- Jacques Le Goff – pracoval 20 let na kulturní antropologii středověku, analyzoval středověké

legendy, zkoumal symbolická gesta v sociálních vztazích – zejména rituál vazalské přísahy.

- Emmanuel Le Roy Ladurie – vydal se týmž směrem, kniha: Montaillou- vesnice, kde se na počátku
14. století rozšířila katarská hereze, kacíři byli pronásledováni, vyslýcháni, trestáni biskupem
Jacquesem Fournierem / protokoly z výslechů/, kniha je rozdělena na 2 části: 1. hmotná kultura obce
– kamenné domy postavené bez použití malty, skrz štěrbiny ve zdech šlo špehovat sousedy 2.
mentalita obyvatel vesnice – pojetí času a prostoru, dětství a smrti, sexuality, boha a přírody, nelze
mu vytknout, že by zapomněl na jedince, svým postavám vdechnul život, je to též studie sociálních a
kulturních dějin, její originalita nespočívá v kladených otázkách, ale to, že k rekonstrukci
každodenního života využil inkviziční protokoly, raný příklad toho, co bylo později nazváno
mikrohistorie. Vytýkán nedostatečný kritický přístup k inkvizičním protokolům a vznáší otázku
typičnosti, tj. jaký větší celek vesnice reprezentuje? I když kniha má chyby, odhalila možnosti
antropologické historie.

- Roger Chartier- nezabývá se sedláky, ale představami o sedlácích sdílených vyššími vrstvami,
nezabývá se tuláky, ale představami …, distancuje se od objektivních faktorů, tím se shoduje se
současnou antropologií

- Michel Foucault- ovlivnil historiky Annales, díky němu objevili dějiny těla, kritizoval opomíjení
myšlení

- neimpozantnější historický projekt posledních let ve Francii – Místa paměti - - témata. Trikolóra,
Marseillaisa, Panteon, obraz minulosti v encyklopediích a v učebnicích, názorný příklad
antropologického přístupu / reflexivní antropologie – využití minulosti pro přítomnost/

Návrat k politickým dějinám

- historikům Annales často vytýkáno opomíjení politických dějin / u Blocha by neobstálo, u Febvra –
ano, výjimkou je Le Roy Ladurie – předložil několik politických studií, Georges Duby – napsal např.
monografii o středovějé bitvě u Bouvines, politické dějiny převládaly u těch historiků Annales, kteří se
zabývali současnými dějinami, tj. dějinami po roce 1789- Francois Furet a Michelle Vovelle. Výjimečná
postavy na tomto poli – Maurice Agulhon – studie: Republika na vesnici – pojednává o politickém
chování prostého lidu

Annales v zahraničí

- Belgie Henri Pirenn , Británie – R. H. Tawneym– před 1. sv. válkou

- 1953 vyšel italský a španělský překlad Braudelova Středozemního moře / italští historikové –
Ruggiero Romano, Alberto Tenenti, Armando Sapori, Delio Cantimorimo, Dějiny Itálie – vydávané
od roku 1972, zahájil Giulio Einaudi – vzdával hold Blochovi

- o Annales se živě zajímali v Polsku – Jan Rutkowski- psal ve 30.letech pro Annales, založil podobný
časopis, další historici – Bronislav Geremek – městská chudina, tako do polštiny bylo přeloženo
Středozemní moře a inspirovalo polskou studii o Baltském moři. Ještě větší ohlas měl Braudelův esej
41
o historii a sociálních vědách – Witold Kula – Hospodářské teorie feudálního systému, provedl
analýzu polských velkostatků v 17. a 18. století, poukázal na to, že statkáři v době, kdy ceny žita
rostly, produkovali méně a naopak. Vysvětlení tohoto paradoxu hledá v mentalitě.

- naopak v Německu – 50. a 60. léta – dominantní postavení politických dějin / hlavní historické
diskuse se soustředily na Hitlera a roli Německa v obou válkách. Teprve 70. léta – obrat k dějinám
všedního dne, lidové kultury a mentalit- dozrála poválečná generace

- Británie – do 70. let překlady děl Annales vzácné, s výjimkou Marca Blocha, tato škola byla pro Brity
nesrozumitelná

Annales a jiné oblasti historie

- školu Annales ovládali badatelé raného novověku – Febvre, Braudel, Le Roy Ladurie, za nimi
medievalisté – Bloch, Duby, Le Goff

- dějiny mimoevropského světa zůstaly více či méně školou Annales nedotčeny / především Afrika,
Asie a Amerika- složitější, nejvíce Brazílie – Gilbert Freyr – slavná trilogie o sociálních dějinách
Brazílie, Nathan Wachtel – Pohled poražených – líčí dějiny raného koloniálního období v Peru
z pohledu Indiánů

Annales a jiné disciplíny

Zejména 3 obory: zeměpis, sociologie a kulturní antropologie- poměrně nedávno, hlavně Bradel,
Oskar Spate – geograf, autor Dějin Pacifiku

Sociologie – Maurice Halbwachs, Georges Friedmann, Georges Gurvitsch, v Anglii teprve nedávno,
první obrátili pozornost na Annales marxističtí sociologové – Norman Birnbaum a Emmanuel
Wallerstein

Kulturní antropologie – nejdříve Lévi-Strauss, Evans-Pritchard /studie o Čarodějnictví, věštění a magii

u středoafrických Standů – částečně inspiroval Blochovými Králi divotvůrci, Evans obhajoval těsnou
spolupráci mezi antropologií a historií, zdálo se, že dojde ke sblížení, avšak antropologický obrat
k historii byl doprovázen obratem k vyprávění a událostem, což skupina Annales zavrhovala.

Marshall Sahlins – historicko-antropologická práce o Havajských ostrovech – ovlivněn Braudelem,

zejména statí o dlouhém trvání, Sahlins šel však dál, kladl si otázku, jak se během tohoto procesu
přetváří kultura.

Češi a Annales

- 30. a 40. léta 20. století u nás žádný vliv neměla (německý pozitivismus, pak marxismus)

42
- výjimky: Bedřich Mendl – dějiny středověkých měst – kolektivní mentalita středověkého
měšťanstva (přes Henri Pyrene)

Josef Šusta – do Annales posílal recenze

- 1947/1948 – do Prahy přijel Jacques Le Goff – českými historiky téměř nepovšimnut

- 1. pokusy o kontakty – 50. léta 20. století – kontakty levicově smýšlejících studentů filozofické
fakulty v Praze s pařížskou Sorbonnou (František Šmahel v Paříži na výměnném pobytu)

- Václav Husa – prameny hromadné povahy, marxista

- Květa Mejdřická – dějiny francouzské revoluce – myšlenkový svět

- Koloman Gajan – sociologicko-sociální pohled

- Josef Macůrek – pohled na kolektivní mentality v karpatské oblasti

- z levicově smýšlejících intelektuálů – František Šmahel, Josef Válka, Jaroslav Marek – eseje

- v 60. letech překlad ze školy Annales – Marc Bloch – Obrana historie aneb historik a jeho řemeslo –
Praha 1967, psaná esejisticky

- pak překlady až po r. 1989

- od 70. let – kontakty zakazovány, pouze osobní – František Šmahel, Josef Macek, Josef Válka –
Jacques Le Goff, Georges Duby, Jean Delumeau, Robert Mandrou

- 80. léta – drobné pokusy

- zásadní význam – Jiří Kroupa – disertace (Josef Válka) Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a
moravská společnost.

- Rudolf Zuber – církevní historik, Dějiny Moravské církve v 18. století – 2 svazky

- blízko měl Josef Macek – Jagellonský věk v českých zemích

- 90. léta – rychlé překlady

Skupina Annales

- velká pozornost Francii

- velká pozornost ranému novověku 1600-1789

- málo pozornosti dějinám po roce 1789

- nepatrný význam přisuzován jedincům /Bradel odbyl Filipa II., avšak odbýt Napoleona, Bismarcka,
Stalina by bylo mnohem obtížnější/

43
- obohatili především hospodářské dějiny

- politické dějiny byly podceňovány / zejména v 50.-60. léta /

- zabývá se dějinami dlouhodobých struktur

- používá kvantitativní metody

- popírá svobodu lidského jednání

Konflikt mezi svobodou a determinismem, sociální strukturou a lidským jednáním – vždy rozděloval
historiky Annales / Febvre – krajně voluntaristický, Bloch umírněnější, obrat k determinismu nastal u
druhé generace- geografický – Bradel, hospodářský-Labrousse, třetí generace – návrat
k voluntarismu/

- durkheimovská tradice podporovala generalizaci a komparaci / blíže k ní měl Bloch /

- vidalovský přístup – se zaměřoval na specifika regionu/ blíže k němu měl Febvre /

- ve druhé generaci převládal Vidalův vliv

- pro třetí generaci se stala důležitá sociální antropologie – disciplína zabývající se obecným i
zvláštním/ - mohla přinést historikům rovnováhu

Nejvýznamnější výsledky: historie zaměřená na problémy, komparativní dějiny, historický

psychologie, geohistorie, dějiny dlouhého trvání, seriální dějiny, historická antropologie

Největší přínos: zpřístupnila obrovské oblasti historického bádání – souvisí s objevováním nových
pramenů a metod, spoluprací s jinými obory, od zeměpisu k lingvistice, od ekonomie k psychologii

POJMY:

Civilisation = kultura v širokém antropologickém smyslu, u Braudela – hmotná kultura

Conjoncture = trend, zavedl Braudel, krátký, maximálně středně dlouhý, nezabýval se vzájemnými
souvislostmi

Ethnohistoire = antropologická historie ve Francii

Histoire événementielle = pohrdavé označení pro dějiny událostí

Histoire globale = ideál formovaný Braudelem, neznamená psát úplné dějiny, ale badatel má
systematicky překračovat hranici daného problému

Histoire l´imaginaire = Duby, nese pečeť neomarxismu, přejat z knihy Imaginární zřízení společnosti

44
Histoire immobile = nehybné dějiny

Histoire probléme = historie zaměřená na problémy, Febvre

Histoire quantitative = dějiny hrubého domácího produktu, makroekonomické dějiny

Histoire sérielle = zavedl 1969 – Chaunu, analýza dlouhodobých trendů pomocí zkoumání kontinuity
a diskontinuity sérií homogenních dat

Histoire totale = Febvre, historie všeho (hospodářských, sociálních a politických dějin)

Longue durée = Braudel ve své stati, založeno jeho Středozemní moře, dlouhý časový úsek

Mentalité = Georges Lefebvre – zavedl pojem dějiny kolektivních mentalit

Nouvelle histoire = nová historie

Outillage mental = men0tální výbava

Psychologie historique = historická psychologie, Febvre – studie o Rabelaisovi

Structure = Chaunu, veškeré jevy ve sféře společnosti a hospodářství, které trvají dostatečně dlouho
na to, aby unikly zraku běžného pozorovatele

BŮŽKOVY OTÁZKY

1. Dlouhá epocha podle Ferdinanda Braudela?

 dlouhodobá perspektiva, jev, který není pro bádání ohraničen konvenční epochou,
použil ve Středozemním moři (longue durée)
2. Který autor Školy Annales ovlivnil svým dílem (a kterým) Zdeňka Smetánku?
 Le Roy Ladurie, Montaillou, okcitánská vesnice v letech 1294-1324, dějiny pojaté ze
zdola
3. 2 čeští historici, kteří se ve 30. letech hlásili ke škole Annales?
 Šusta, Mendl

4. Čeští historici nepřímo inspirovaní Annales v 80. letech?

 Kroupa, Válka, Zuber, Šmahel
5. Nejvýznamnější historik Annales mimo Francii, tedy ve střední a východní Evropě?
 Bronislav Geremek
6. Kdo z Annales zavedl pojem Nouvelle histoire a jeho obsah?
 Le Goff v roce 1975, obsah: poprvé zde použil pojem „historická antropologie“
7. Kdo z Annálu ovlivnil italské historiky, jakým dílem a aspoň 2 Italové?
 Braudel svým Středozemním mořem, Italové Romano, Tenenti, Sapori, Cantimorimo
8. Kteří čeští historici byli ovlivněni východisky školy Annales (3)?
 Husa, Gajan, Macůrek, Mejdřická
9. Aspoň 2 meziválečné historiky ovlivněné školou Annales.
 Mendl, Šusta

45
10. který francouzský historik ovlivnil polské historiky + které (škola Annales)
 Braudel ovlivnil Geremka a Kulu
11. Kdo se inspiroval strukturálním přístupem školy Annales v Čechách?
 Macek, Šmahel
12. Kdo to byla tzv. Historická skupina?
 Skupina marxistických historiků, která ve 30. letech 20. století vytvořila
metodologickou opozici proti ČČH a jeho pozitivismu, kolem sborníku Dějiny
a přítomnost
 Sympatizují a znají školu Annales, ale ve vlastních pracích marxismus, Zdeněk
Nejedlý
13. Kdy v Čechách začalo ovlivnění školou Annales?
 Na počátku 60. let
14. Jaké dílo školy Annales u nás vyšlo v 60. letech?
 March Bloch – Obrana historie aneb historik a jeho řemeslo
15. Kdy u nás začaly vznikat práce ovlivněné Annales? Kdo je tvořil?
 2. polovina 80. let 20. století - Jiří Kroupa (žák Josefa Války) – Alchymie
štěstí: Pozdní osvícenství a moravská společnost 1770 – 1810 – prvky dějin
mentalit
 Druhý byl Rudolf Zuber – dějiny moravské církve v 18. století.
16. Jak byla chápána struktura v první třetině 20. století z pohledu školy Annales?
 Stát – společnost – společenské struktury – lidé – individuum. Vnitřní svět
struktury – normy, hodnoty, potřeby, představy, postoje – způsob jednání a
chování, jímž se jedna struktura liší od druhé struktury ve společnosti. Způsob,
kterým společnost vnímá a prožívá svůj život.
17. Jaké prameny objevily přístupy školy Annales?
 Literární a výtvarná díla – ikonografické
18. Čím se konkrétně zabývá škola Annales?
 Ekonomie, lingvistika, antropologie, kolektivní mentality, dějiny rodiny,
měst…
19. Co znamená pojem stát pro školu Annales? Co pojem individuum?
 Stát – společnost – společenské struktury – lidé – individuum. Individua jsou
jednotky, které tvoří celek.
20. Čím se inspiroval František Kutnar a v jakém díle?
 Školou Annales, Malé dějiny brambor
21. Rusové ovlivnění Annales.
 Gurevič, Lichačov, Bachtin
22. Kdo z českých historiků úzce spolupracoval s časopisem Annales?
 Josef Šusta (celé meziválečné období)
23. Kde byla centra historie nouvelle?
 Štrasburg, Sorbona, Centrum věd o člověku (1968)
24. Kdo první aplikoval metody Annales na dějiny 18. a 19. století?
 Alain Corbin
25. Kdo navazoval na Henriho Pyrene (nebo podobně položená otázka)?
 Bedřich Mendl

46
 7. Metody

Co je to metoda?

Popis postupu a prostředků potřebných k získání historických poznatků.

Prameny nejdříve musíme shromáždit poté podrobit kritice a nakonec pramen interpretovat (k tomu
si musíme vybrat metody a položit základní badatelské otázky).

Důležité je hledat souvislosti mezi jednotlivými prameny.

1. Induktivní metoda
-metoda empirického studia jevů, která postupně přechází od jednotlivých faktů k obecným údajům
o společenské skutečnosti→ úplná indukce

-častější je případ, kdy historik nezná charakteristiky všech částí souboru (chybí prameny,…)→
neúplná indukce a prostý výčet

-na základě nalezení podstatné souvislosti, která podmiňuje existenci určité charakteristiky u všech
prvků souboru→ vědecká indukce

-vždy jde ruku v ruce s dedukcí

o z 500 se mi podařilo z pramenů zjistit, že umělo 480 lidí česky, předpokládám,
že jich uměl plný počet
o Musíme pracovat s dostatečně reprezentativní složkou subjektů
- Příklad
o Sociální profil městské rady v raně novověkém městě.
o Prvky = členové městské rady
o Otázky – jaká charakteristika spojovala její členy (geografický původ,
majetkové zázemí)
o Indukce úplná – informace mám u všech
o Indukce neúplná – informace u někoho chybí (neúplná pramenná základna
o Nalezení podstatné souvislosti – dobová norma, která tuto podmínku stanoví

2. Deduktivní metoda
-takový způsob tvorby vědeckého zobecnění, kdy se výsledné tvrzení odvozuje z jednoho nebo
několika tvrzení, úsudku,… a to s použitím formální logiky

-má 3 fáze:

1) Soubor výchozích tvrzení (premis)

2) Seznámíme se s logickými prostředky usuzování a odvozování
3) Formulujeme výsledný názor (důsledek)
47
-tyto metody používáme, když máme nahromaděný materiál a potřebujeme se v něm orientovat

-důležité tam, kde chceme určit souvislosti, které nelze vyčíst z pramenů

- Nepřesně lze říci, že zatímco indukce byla cestou od jednotlivého k obecnému, pak
dedukce je naopak cestou od obecného (prameny doloženého) k jednotlivému.
- Historik ji používá zpravidla tehdy, pokud není prameny schopen doložit jednotlivé a
„odvozuje ho“ od již známého
- Klíčové pro dedukci jsou premisy.
o Musí vždy jít o pramenně doložené skutečnosti a ne o „pouhé“ předpoklady.

3. Přímá metoda
-minulost poznáváme a popisujeme prostřednictvím jednoho či více pramenů

-tento pramen z popisované minulosti vyrůstá a bezprostředně o ní vypovídá

-předpoklad, že historik je schopen očistit a vyhodnotit pramen tak, že se může stát totožným
s historickou skutečností

-základním měřítkem je míra spolehlivosti pramene, má blízko ke kritice pramenů

- Pro aplikaci přímé metody musíme mít mimořádný pramen nebo soubor pramenů,
které se k události přímo vztahují (vznikly v době události), stejně tak nám má jít
pouze o popis té události
 Popis slavnostního vjezdu panovníka provedený nějakým svědkem
- musíme provést kritiku pramene – a ptát se např.: Jak je možné, že píše i o hostině,
když na ní nebyl...
- Pokud nemáme k dispozici dostatek pramenů nebo prameny nevypovídají
jednoznačně, případně pokud chceme pochopit význam, vnímání, symboliku etc.
zkoumané události, s přímou metodou si nevystačíme
o Popisy vjezdů panovníků – zde lze použít... Je to ale možné ztotožnit
s historickou realitou? Měly tyto prameny za úkol událost pouze popsat, nebo
bylo jejich účelem něco jiného? Jakou roli hrál výběr „faktů“? Jakou roli při
takové redukci hrálo zaměření popisu na konzumenta, kterému byl popis
určen?
o Např.
 Dochované cestopisy cizích cestovatelů – lze využít přímou metodu pro
popis poměrů v této zemi
 jakou roli hrál v takovém případě selektivní výběr skutečností? Jakou
roli hrálo to, jestli se dostal na šlechtický zámek nebo do kláštera nebo
k panovníkovi? jakou roli hrála jeho intelektuální jazyková výbava?

4. Nepřímá metoda
-historik chce více, má složitější otázky

-využívá obdobné prameny, když nejsou ty, které potřebuje

48
-např. inferenční nepřímá metoda= ze známého chování jedince usuzujeme na konkrétní činnosti či
motivaci, které nemáme v pramenech přímo doloženou

-využití i mimopramenného poznání, obecných znalostí,…

-navazuje na přímou metodu

Nebezpečí:

 V absolutizaci přímé metody

 Ztotožnění s indukcí (hromadění materiálu bez systému)
 Izolace nepřímé metody od přímé
 Podřízení přímé metody nepřímé
Metoda ilustrativní- historik se domnívá, že na základě mimopramenného poznání již zná souvislosti
historického vývoje i motivaci chování osobností

- použijeme ji také v případě, že nemáme takový historický pramen, který by nám

neodpověděl na naši otázku
- poznání složitějších vztahů, jednání či motivací, které zpravidla nemůžeme poznat
z jednoho pramene
- patří sem inferenční postup – usuzujeme ze známého chování jedince konkrétní
činnost či motivaci, kterou v prameni nemáme => jednáme na základě souvislostí
- Např.
o odhady počtu obyvatel v předstatickém období
 někde víme o počtu domů a víme, že v tom městě žilo zhruba v 650
domech 4500 obyvatel – nepřímou metodou podobný poměr mezi
počtem domů a obyvatel na další města
o nebezpečí tohoto postupu spočívá v odlišnosti jednotlivých lokalit (velikost,
povaha a struktura obyvatelstva)

5. Diachronní přístup (nelze označit jako metodu !!!)

-popis dynamiky vývoje určitého jevu

-proměny k nimž došlo během určitého časového období + souběžně s myšlenou chronologickou
osou

-tradiční, teritoriální (např. osobnost od narození až po smrt, dějiny města od založení, změny)

př.: F. Šmahel – Dějiny Tábora

Bož. Kopičková – Jan Želivský
o Dějiny města popisujeme od počátků po současnost. Dějiny války popisujeme
od počátku po její konec. Lidský život od narození po smrt.
o Lze využít zejména při léčení dějiny malých jednotek (vesnice, podnik) nebo
méně významného jedince

49
6. Synchronní přístup (nelze označit jako metodu !!!)
-historik sleduje, jaký byl stav na mnoha místech v téže době

-analyzující a zobecňující pohled, neomezuje se časovým průřezem

-zdůrazňuje dočasnou stabilitu, neměnnost studovaných společenských vztahů

Nebezpečí:

 Studování jednotlivých dílčích skutečností izolovaně, považovat je za jedinečné

 Přecenění relativní neměnnosti určitých vztahů, tedy podcenění historického vývoje

- při líčení si vybereme určitý moment a k němu hledáme souvislosti

- Větší územní jednotky, významnější osobnosti, složitější události.
- Na časové přímce popisujeme jednu věc.
- Např.
o Jak v době vypuknutí třicetileté války vypadal venkov, jak vypadala města.
- Využívá při analýzách složitějších společenských struktur k určitému datu/krátkému
časovému období.
- Synchronní je dobré kombinovat s diachronním přístupem. Je to zejména záležitost
syntéz dějin nějakého státu (českých zemí), jejichž výklad je z povahy věci
diachronní, ovšem aby bylo možné postihnout jednotlivé struktury/ oblasti vývoje (s
různou dynamikou vývoje – hospodářské dějiny, náboženské dějiny, kulturní dějiny
apod.) kombinuje se s postupujem synchronních.

7. Progresivní metoda
-výrazně se ztotožňuje s diachronním přístupem

-tam, kde historik sleduje a zachycuje minulé události tak, jak po sobě následovaly od starší doby do
novější

-považuje se za metodu jednoduchou, pro historika samozřejmou

-v tradičním chápání jí chybí kvalitativní určení vývoje a pokroku v historickém dění, také hledisko
důsledků

 Progresivní metoda využívá diachronní přístup. Historik sleduje a zachycuje minulé

události tak, jak po sobě následovaly od starší doby až po novější období, tedy
paralelně s tím, jak probíhal historický proces. Jde při ní zejména o sledování příčin a
následků, vyvozování jevů z minulých děju (otázka určení „počátku“).
 Jdeme dopředu

50
8. Retrospektivní metoda
-posuzujeme to, co se stalo dříve, podle toho, co se stalo později

-opírá se o uznání základní zákonitosti historického vývoje

Nebezpečí:

 Modernizace
 Podcenění progresivní metody

- Při jejím použití postupujeme ve výkladu proti směru časové osy. Vzhledem k tomu,
co víme, můžeme určit, jaké jevy v minulosti byly klíčové pro výsledek. Z budoucího
je odvozováno minulé, o němž např. nemáme k dispozici prameny. Máme dochované
cechovní privilegia až ze 17. Století, a předpokládáme (nemůžeme vyvrátit), že cechy
byly obdobně organizovány i v 16. Století.
- Umožňuje to odhalit „důležité“ procesy v dějinných které důležitou měrou ovlivnily
konečnou podobu aniž je třeba doboví pozorovatelé postřehli nebo považovali za
důležité.

9. Prozopografie
-výzkum osob, které jsou součástí nějakého širšího kolektivu, sledovány jsou společné znaky, na
jejichž základě lze charakterizovat, jak společné znaky přispívají v rozhodování (např. britský
parlament) „kolektivní biografie“

-časopis Středověká prozopografie

-Lorenze Stone, George Beech- formulace prozopografie, výzkum společenských charakteristik a jak
ovlivnili jejich konkrétní konání v životních situacích

-person vorschung – jedna osoba a lidé s ní spjatí (Něm.)

-collective biography – Lorenz Stone (60’s-80’s) – celého uzavřeného (anglo-saská)

přesné určení lidí, kteří mají být zkoumáni – nějaký společný rys

-ve výzkumu dva přístupy

 Škola lidových mas

 Výzkum elitních skupin:

př. Wolfgang Reinhard: Augšpurské elity 16. století, prozopografie hospodářských a elitních skupin
1500-1620, otázka, jak vypadala elita města Augšpurku, kdo ho řídil,…, zaměřil se na 4 typy vztahů-
příbuzenství, skupinová soudržnost, přátelství a vztah patron-klient

51
10. Historická demografie
-úkolem je studium historického vývoje počtu, skladby, rozmístění a pohybu obyvatelstva od
nejstarších dob až po současnost→ sleduje stav a pohyb obyvatelstva

Stav= skladba (věk, pohlaví, profese, hustota obyvatelstva)

Pohyb- přirozený (úmrtnost, natalita,…)

- teritoriální

-využívá zejména evidenční prameny

-mezioborová disciplína, čerpá z demografie a historické vědy

Př.:

J. Grulich - Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18.
století

- souvislosti mezi populačním vývojem a životními cykly

- komparace – migrace, počty manželství uzavřených v daných letech, porovnání mezi panstvími

E. Maur, Historická demografie

1

11. Historické modely (modelová analýza)

-má ve zjednodušené formě představit nějaký složitější jev

-je třeba si předem definovat, co je cílem, zvolit si grafický systém (bloky, množiny, pyramidy,…) a
prvky systému a vztah mezi nimi

- podstatou je zjednodušené grafické znázornění (schémátko) charakteristik určitého

celku. V ideálním případě jsou takovým celkem složité procesy nebo komplikované
systémy (kdo s kým mohl komunikovat na panovnickém dvoře)
- didaktický model má objasnit složitější vztahy (viz učebnice – šipečky, bublinky)

12. Metoda sondy

-využívá se tam, kde soubor pramenů a dat je tak veliký, že by bylo složité je zpracovat→ sonda je
dostačující

-lze udělat 2 způsoby

52
 1. ze souboru dat vyberu určitý počet vzorků→ vytváření reprezentativního vzorku, různé
techniky výběru (náhodný výběr)
2. vyberu si historický soubor pramenů nebo dat, který bude zástupný pro všechny → vzorek
nevytvoříme sami
Studie:

Král – testamenty, rozdíl mezi životem a smrtí

- volíme ji, pokud máme analyzovat velké soubory dat a údajů, a z různých důvodů to
není možné (hmotná kultura měšťanů v 18. stol. – chci analyzovat obecně na pouze
třech městech)
- pro sondu si vybereme vzorek z rozsáhlejšího souboru a pokusíme se zobecnit
- nejde o přirozený historický výběr, ale o výběr historika
- opět jde o reprezentativní vzorek
- pro jeho stanovení musíme nejprve stanovit kritéria výběru – na základě nějaké
vlastnosti, znaku nebo zcela náhodně
o i zde jde o reprezentativnost zkoumaného vzorku
- lze využít více sond a ty pak komparovat
- Dnes se využívají případové studie (case study, Fallstudie)
o jev v minulosti zkoumáme tak, jak dopadá na život jedince v dané lokalitě
o u případové studie jde výběr ovlivněn dochováním pramenů a jde nám o jejich
důkladnou analýzu – nemáme snahu zobecňovat

13. Historická geografie a geografická metoda

-geografická metoda využívá historické geografie

-historická geografie se zajímá o geografické jevy v minulosti

Historické klimatologie

-klima v určitém období dějin a jaké byly následky pro dějinný vývoj

Historická mapa- vznikla v určitém období dějin na základě tehdejších poznatků

Př.:

Bednaříková, stěhování národů

Roubík – Přehled vývoje vlastivědného popisu Čech

14. Komparativní metoda

-asi nejsložitější metoda, nelze zaměňovat s prostým srovnáváním

-srovnává pouze v první fázi, dále se podnikají další kroky

-v úvodu je třeba si určit, co se bude srovnávat→ problém nastává se složitějšími jevy, uvědomit si
samotný význam pojmů, jevů
53
Cíle:

shody x neshody

na základě společných znaků vytváření určitých typů

jevy a typy dát do obecného historického vývoje

příčiny, proč k jevům došlo

-srovnání podél časové osy (periodizace)

-srovnání v jednom bodě (určité území v jednom časovém období)

-srovnání analogických historických událostí (jeden jev v různých časových - období)

- metoda historicko srovnávací

- určité procesy a jevy studuji na několika souborech a vzájemně je srovnávám
o jak vypadala správní struktura v jednotlivých typech měst (města x městečka x
velkoměsta)
- určit si cíl komparace
- zkoumané hledisko musí být přítomno ve všech zkoumaných objektech
- uvědomit si, zda postupuji synchronně nebo diachronně

Př.: Macek v Jagell. věku

Bůžek, Rytíři renesančních Čech

Pekař, Žižka a jeho doba

15. Stratifikace
-rozvrstvení určité společnosti nebo skupiny lidí na základě určitého kritéria !!! (k tomuhle nikde nic
moc není, něco je v otazkách)

Př.:

Václav Bůžek – Hana Bůžková – Jana Stejskalová: Měšťanské domácnosti v předbělohorských

jižních Čechách

Ludmila Nesládková: Sociální stratifikace moravských Židů v novověku

54
16. Historická sémantika
Studium odrazu společenského jednání a chování v jazykových pramenech, sleduje vznik slov, jejich
používání a zánik významu slov v historickém kontextu.

J. Macek - Česká středověká šlechta

Př. Popisuje zde vývoj slova pán v průběhu historie a přiřazuje mu 8 významů např.: pán jako šlechtic,
pán jako dominantní osoba v určité společnosti, Pán jako Hospodin etc…)

17. Historická antropologie

Historická antropologie- se zabývá konkrétním jedincem v dějinách. Zkoumá jeho jednání, postoje,
pocity, způsob myšlení a snaží se je interpretovat v rámci jeho dobového způsobu vnímání.

Vyšla z etnologie (resp. antropologie), sociálních dějin, dějin lidové kultury, mikrohistorie, dějin
mentalit a dějin každodennosti.

Tematicky i metodicky se vymezila vůči tradiční makrostrukturální historiografii, která vnímá

dějinami jako relativně jednotný lineární vývoj a v jeho rámci studuje ne jedince, ale společenské
vrstvy a třídy a strukturální procesy jako je např. modernizace či urbanizace apod.

-výzkum lidové kultury (okraj společnosti = jednoduchých lidí)

Richard van Dülmen, Carlo Ginsburg, Natalie Davis, Peter Burke

Tři hlavní směry historické antropologie:

etnologie – Burke, Ginsburg, Daviesová, Raková

sociální dějiny – Biedefeldská škola (Kocka, Medick)
každodennost – rodinné struktury - Miterrauer, Imhof, Teuteberg

(18.) Mikrohistorie (vlastně to patři pod H-A).

-podle menší lokality nebo skupiny lidí či přímo skrze konkrétní osobu zkoumá historii

-velké množství dostupných pramenů

-regionální dějiny x mikrohistorie regionu

Př.:
55
J. Grulich, Zkoumání maličkostí

Čechura, Třeboňské panství

Petráň, mikrohistorie aneb o nedějinách – přes anonymní striktury se snaží „dopátrat“ situaci,
myšlenkový postoj. Nový pohled na známé věci, prostřednictví „nenormálního se snaží pochopit to
„normální“. (nedějiny = to co nenajdeme v pramenech)

M. Nodl: Mikrohistorie a historická antropologie

Ginsburg – Sýr a červi – mlynář v 16. století – Furlansko (SV Itálie), má heretické
názory – 3 procesy, jak si představuje že vznikl svět (jakási sýrová hmota, do které
udělali díry červy), trestně-právní agenda využita k mikrohistorii
Negativa mikrohistorie:

- norma × praxe
- může dojít ke zkreslením
- nejdříve situace obecná, poté teprve konkrétní
- to, co se dokáže na jednom panství, nemusí být pravdou na druhém

Každodennost jako metodologické východisko

- hodně rozšířené
- každodennost je taková metoda historikova pohledu na minulost, při které lze zobrazit
všední život průměrného člověka. (1) (průměrný venkovan, měšťan, šlechtic, duchovní –
společensky determinován)
- nechává stranou událostní dějiny, pokus o rekonstrukci dějin žitých – dějin všedního dne
(2)
- důraz na hmotné předměty (3), postižení běžných procesů (4) (napr. Vstávání, snídaně,
vyměšování, odchod do zaměstnání, dějiny volného času, způsob obživy, dějiny spaní
atd.)

Strukturní analýza
- aplikace synchronního přístupu
- jde o poznání trvalých vnitřních vztahů uvnitř relativně uzavřeného celku
- převládá synchronní hledisko, zajímají nás hlubší vztahy mezi prvky zkoumaného
celku (mezinárodní politika v určitém období), který spolu tvoří určitý systém
- minulost studujeme jako soustavu vztahů mezi prvky tohoto systému, které se
navzájem ovlivňují
- na rozdíl od synchronního postupu nám nejde o „prostý“ rozbor vnitřního uspořádání
nějakého celku jde o analýzu vzájemného fungování prvků
- systémová nebo sociologická metoda
- můžeme studovat struktury celého systému nebo dílčí strukturu/struktury tohoto
systému (ovšem nikoli izolovaně)
- důležité pro aplikace strukturní analýzy je nejen pramenné poznání, ale také
mimopramenný výzkum (teorie sociálních vztahů apod.) Pramenný výzkum nelze
dokazovat ze zlomkovitě dochovaných pramenů
o nemůžu z jedné svatební smlouvy mluvit obecně o důležitosti nepokrevního
příbuzenství
56
 - pro interpretaci pramenů je samozřejmě důležitý i diachronní přístup, tedy uvědomění
si, v jaké době strukturu analyzujeme a jak do této doby vypadala

Kvantitativní metody
- jejich předchůdcem bylo ilustrativní používání číselných údajů získané z různě
věrohodných pramenů, které mělo doložit výklad (velikost armády...)
- uvedení těchto údajů povazujeme do konce 18. stol. za ne úplně věrohodné a do té
doby hovoříme o předstatistickém období, která nemá s kvantitativní metodou moc
společného.
- Kvantitativní metody pracují s rozsáhlými soubory dat za pomoci výpočetní techniky,
rozvoj a rozmach technologií umožnil také rozmach kvantitativních metod
- Kvantitativní metody využívají statistické postupy používají statistické postupy a je
pro její aplikaci potřeba znát základní statistické pojmy (střední hodnoty, modus,
medián, jednoduchý a vážený průměr, variační rozpětí...)
- některé poznatky o minulosti nelze získat jinak, než prací s velkým počtem
statistických údajů
- před jejich zpracováním je samozřejmě třeba podniknout jejich kritiku, abychom
věděli, „co“ vlastně kvantifikujeme (jak pramen vznikl, co ne/zahrnuje, kdo ho
vytvořil, pro koho byl určen, míra „pravdivosti“)
- statistické metody jsou užitečné při zpracovávání tzv. hromadných faktů (velké
soubory shodných jevů)
- pomáhají stanovit statistická pravidla vztahů mezi rozdílnými složkami historické
skutečnosti
- také usnadňují popis historické skutečnosti tam, kde se skládá z velkého počtu jevů
- kvantifikovat můžeme údaje z materiální složky lidské existence, ale také ze sféry
společenských vztahů
- statistika a kvantifikace kladou důraz na dobře dochované pramenné metody – nelze
pracovat s mezerovitě dochovanými prameny
- důraz klade na reprezentativnost zkoumaného pramenného zlomku
- Otázka, jak velký musí být zkoumaný soubor, aby výsledky bylo možné zobecnit. Od
množství a typů zjištění údajů se odvíjí i míra zobecnění zjištěných poznatků. (typy –
podhorské/nížinné panství; velké/malé panství...)
- Při práci s prameny si musím nejdříve říct, co mne zajímá => na jakém pramenném
základě to chci zkoumat
o volím mezi úplnou (vše co mi matriky nabídnou – natalita, mortalita,
sňatečnost, kmotrovství, počet sňatků) a neúplnou (jen třeba mortalita)
statistikou
- výsledkem zkoumání nemůže být pouze číslo, nehovoří o objektivní společenské
zákonitosti – tabulka, graf jsou kolikrát názornější

Typologie (typologická analýza)

- postižení obecných rysů
- navazuje v jistém na komparaci – jde ale o definici charakteristických prvků určité
skupiny
- provádíme podle určitých znaků (jako u komparativní metody)
- typologii měst mohu provést podle velikosti např.
57
 - typologie může vyústit v konstrukci typického jevu
o „ideální typ“
- umožňuje poznat co spojovalo a naopak odlišovalo příbuzné celky jednoho souboru,
vztažené k takovému nereálnému „ideálnímu typu“ (abstrakci)

Periodizace
- rozčleňujeme diachronní historický vývoj na dílčí časové úseky (pravěk, starověk,
novověk)
- úseky mají svou charakteristiku, podle kterého se periodizace tvoří (každý úsek musí
být nějak charakterizován – české země podle vládnutí jednotlivých dynastií)
- je nutné vymezit takové území (město, panství, země) nebo dílčí oblast dějin (dějiny,
technika, válka)
- Pro celé periodizované období by mělo být použito jedno kritérium
- na základě rozdílných kritérií můžeme dospět k odlišné periodizaci určitého území

Bůžkovy otázky k metodám:

1. Co je to historická sémantika?
 Studium odrazu společenského jednání a chování v jazykových pramenech,
sleduje vznik slov, jejich používání a zánik
 význam slov v historickém kontextu
2. 2 česká díla ke komparativní metodě?
 M. Hroch, V národním zájmu; V. Bůžek, Rytíři renesančních Čech, Macek, Tři
ženy krále Vladislava
3. 3 směry historické antropologie plus české/zahraniční autory?
 gender – A. Velková, Šmahelová, Lenderová
 mikrohistorie – J. Petráň
 individualita – V. Bůžek
 rodina – Horský, Horská, Seligová
4. Co je opakem lidové kultury a jaká zásadní kniha k tomu vyšla?
 Oficiální, elitní, vyšší kultura (šlechta)
 Jiří Kroupa, Alchymie štěstí
5. 3 témata z 20. století, kde se dá použít metoda strukturální pojetí (sociální
stratifikace)?
 Velmi problematické, ve 20. st. převládají politické dějiny, na které se
strukturální metoda uplatňuje jen těžko.
6. Hlavni směry antropologie (3) a jejich autory?
 etnologie – Burke, Ginsburg, Daviesová, Raková
 sociální dějiny – Biedefeldská škola (Kocka, Medick)
 každodennost – rodinné struktury - Miterrauer, Imhof, Teuteberg
7. Z čeho se skládá „svět individua“ (charakteristika pojmu) a na základě jakých
konstruktů k němu lze přistoupit?
 Myšlení, identita, obraz; z historicko-antropologické perspektivy
 konstrukty jsou vnější a vnitřní
8. 3 témata historické antropologie 20. století?
58
  gender history, tělo a sexualita, vlastní a cizí (Židé, Romové)
9. Co vznikne z prozopografické metody?
 kolektivní biografie
10. 3 česká díla na ryzí biografické metodě?
 Charvátová – Václav II., Stellner - Fridrich Veliký, Maráz - Václav III.,
11. 2 příklady, kde se dá použít oral history?
 oral history – očitá svědectví pamětníků, u nás se tím zabývá Vaněk (časopis
Soudobé dějiny)
 výpověď o světových válkách, zkušenosti s lágry, vzpomínky na různé kluby a
spolky, politickými režimy atd.
12. Česká strukturální díla?
 Bůžek a kol, Společnost v českých zemích v raném novověku, Praha 2010.
 Válka, Dějiny Moravy
13. Kolektivní biografie mlynářů – myšlenkový postup?
 shromáždění dostatku údajů, vymezit soubor sledovaných jedinců (i
reprezentativní výběr – sonda), hledání biografických údajů pro všechny členy
souboru
14. Dějiny mentalit – vysvětlit a 3 čeští představitelé?
 zajímá se o život lidí v kolektivu, skupině, tito lidé se zpravidla nevyskytují
v politickém a veřejném životě, proto se nedostávají do sféry zájmu tradičního
dějepisu, vysledování sociálních skutečností a kolektivního vědomí, jehož
nositelem je společnost jako celek.
 Bůžek, Raková, Dibelka, Král, Knoz
15. Co je sociální stratifikace a 1 příklad?
 rozdělení, například společnosti, na různé vrstvy podle určitých hledisek
 Dle měšťanského inventáře se dá poznat, jaký měl měšťan kulturní rozhled,
jaké předměty měly reprezentativní význam atd. Přes hmotný pramen se
dostanu k intelektuální stránce měšťana.
16. Co je prozopografie a 1 příklad + 1 výzkum v českých zemích?
 Výzkum osob, které jsou součástí nějakého širšího kolektivu, sledovány jsou
společné znaky, na jejichž základě lze charakterizovat, jak společné znaky
přispívají v rozhodování (např. britský parlament)
 zaměřuje se na kolektivní biografii, na skupinu osob v určitém čase, studuje
jejich společné znaky, jak se chovali, jak jednali, co dělali…
 např. Václav Bůžek - Rytíři renesančních Čech, Jordánková- Městští písaři
v Brně
17. 2 témata politická antropologie z posledního století?
 demonstrace, manifestace, obraz politika…
18. Historická zahraniční antropologie?(nevím, jestli chce jen autory…)
 Wehler, Kocka, Blicke, Schulze, Medick, Schulmbolm, Burke, Ginzburg,
Dülmen, Davisová, Mitteraurer, Imhof, Dressel
19. Mizí studium politických dějin v historické antropologii?
 Ne, ale do interpretace je vnášen pohled konkrétního člověka.
 Práce Barbary Stollberg – Rilingerové – položila základ novým politickým
dějinám, tím, že rozvíjí koncept symbolické komunikace.
20. Zajímá nás při studiu historické antropologie reprezentace? Co nás konkrétně
zajímá?

59
  Nezajímá, zajímá nás vnitřní a vnější svět individua (člověka, aktéra) – jeho
pocity, hodnoty, myšlení, jak se vnímal on sám i pohled toho druhého.
21. Jaké jsou české historicko – antropologické práce?
 Bůžek – Král: Pamět urozenosti, Daniela Tinková: Hřích, zločin, šílenství
v čase odkouzlování světa, Pavel Himl: Zrození vagabunda.
22. Nějaké téma výzkumu, kde bych použila stratifikaci?
 2 typy stratifikace – sociální a profesní
 výzkum úrovně každodenní kultury raně novověkých měšťanských domácností
23. 2 teoretické práce o historické antropologii?
 Richard van Dülmen, Historická antropologie
 Martin Nodl – Mikrohistorie a historická antropologie
24. 2 témata, která by se dala vypracovat pomocí metod politické antropologie?
 symbolická komunikace (Stollberg-Rillinger), polititcká antropologie (Le
Goff)
25. Jak lze sledovat chování jedince?
 Pouze krátkodobě.
26. Jakou nevýhodu má studium kolektivních mentalit?
 Vytlačuje jednotlivce.
27. V jakých vztazích můžeme vnímat jedince?
 Člověk ve své kulturní krajině, v určitém sociálním prostoru, člověk v kontextu
modernizačních a civilizačních procesů, člověk ve svém vnitřním a vnějším
světě, v imaginárním světě představ (tender, společnost, v prostoru, ve vztahu
k náboženství)
28. Jaké snahy se objevují v 60. a 70. letech?
 Lidová kultura, mikrohistorie
29. Znaky symbolické komunikace během rituálů.
 Např.: příjezd krále do města – je na vyvýšeném místě, má hermelín či plášť
určité (červené nebo purpurové) barvy, důležitý zasedací pořádek aj.
30. Jak uchopíte imaginaci světa šlechtice heuristicky a metodologicky?
 heuristicky – pomocí pramenů osobní povahy, metodologicky pomocí
historické antropologie, mentality
31. Postup historikovy práce?
 heuristika – shromažďování údajů a materiálů
 kritika – porovnávání, vyhodnocování, vyřazování
 interpretace – kladení otázek, pokus o vlastní výklad
 syntéza – samotné psaní práce, zhodnocení procesu
32. Maurova metoda?
 Historická demografie
33. Hrochova metoda a jeho dvě díla?
 komparativní metoda
 Národní hnutí, Buržoazní revoluce
34. Kdo sepsal první mikrohistorické dílo 19. století?
 Alain Corbin
35. kritizoval kolektivní mentality?
 Robert Mandrou, Lloyd – Domestifikované metality.
36. 2 autoři a díla k gender studies? (viz kostra č. 5)
 Jana Ratajová, Lucie Storchová – Žena není příšera, ale nejmilejší stvoření
boží, Jana Ratajová, Lucie Storchová – Nádoby mdlé hlavy nemající
60
37. Metody pro zkoumání změn v používání příboru.
 Historická antropologie: Dějiny každodennosti
38. Rozdíl mezi metodou a metodologií?
 Metoda: způsob, jak pracovat s prameny, jak si klást otázky, cesta k vytyčenému
cíli (Husa), souhrn prostředků a pracovních postupů k získání historických
poznatků, daný postup v rámci určitého oboru, jak přicházet k poznatkům, který
musí být ověřený a ověřitelný
 Metodologie: obsahuje životní postoje, zkušenosti historika, jeho filozofické
teorie závislá na světovém názoru historika, souhrn znalostí o metodách v daném
oboru
39. Rozdíl mezi women history a gender history?
 women history popisuje dějiny žen a věnuje se dějinám pouze z jednoho pohledu
 gender history se zajímá již o obě pohlaví a jejich odlišnosti ve vnímání světa
40. Minimálně jednu knihu o pohledu na toho druhého.
 Tomáš Rataj, České země ve stínu půlměsíce
41. Jaký rozdíl spatřujete v pojmech komparace a stratifikace?
 Komparace – je metoda, která porovnává (je to nejsložitější metoda) např.: shody
a neshody, názory různých historiků
 Stratifikace - rozvrstvuje určitou společnost nebo skupinu lidí na základě
společných kritérií
42. Uveďte aspoň tři zástupce české historické vědy, kteří si ve svých dílech volí
každodennost jako metodologické východisko!
 Sedláček, Zíbrt, Winter
43. K čemu slouží prozopografický přístup?
 Výzkum osob, které jsou součástí nějakého širšího kolektivu, sledovány jsou
společné znaky, na jejichž základě lze charakterizovat, jak společné znaky
přispívají v rozhodování (např. britský parlament) -využití při výzkumu
středověkých a raně novověkých dějin
44. Co je historická antropologie?
 Produkt anglo-amerického dějepisectví, rekonstrukce individuálních lidských
osudů, sítě vztahů, rituály, kritika vůči škole Annales, která zkoumá v dlouhých
epochách a z dějin se vytratil „jedinec“
 Nadřazený pojem pro např. každodennost, dějiny mentalit, mikrohistorii atd.
45. Co je mikrohistorie?
 Zkoumá krátkodobé dějinné události, které ovlivnily běh dějin („makro události“)
46. Z jakých metodologických východisek se tvoří new political history? + dva světoví
představitelé.
 Symbolická komunikace – Barbara Stollberg-Rillingerová,
 politická antropologie – Jacques Le Goff
47. Jaké jsou české historicko – antropologické práce?
 Bůžek – Král: paměti urozenosti, Daniela Tinková: Hřích, zločin, šílenství v čase
odkouzlování světa, Pavel Himl: Zrození vagabunda.
48. Vysvětli strukturalizmus a pozitivizmus.
 Strukturalismus zdůrazňuje důležitost struktur a vztahů mezi nimi, škola Annales
 Pozitivismus je směr, který se snaží o objektivní poznání faktů. „Jak se to stalo?“
49. Jakou metodu byste použili ke zkoumání kolektivní biografie schwarzenberských
úředníků v 19. století?
 prozopografie
61
 8. EDICE

A) Účel Vydání - zpřístupnit historické prameny

Vědecké edice
-nejnáročnější typ, zpřístupnění pramene v úplném znění a originálním jazyce, s překladem a
vědeckým aparátem
Obsahuje:
-úvod, editoři představují pramen čtenářům
-poznámkový aparát: poznámky věcné (vysvětlení jmen, lokalit)
poznámky textové (všímají si jazykových zvláštností)
-komentáře (historické, odborné)
-ediční zásady
-seznam pramenů a literatury (u studií v časopise není)
Populární edice
-určené širšímu okruhu čtenářů (např. kroniky české vyd. v 80. letech)
-pouze minimální věcné poznámky
-některé vědecké edice jsou zdařilé a mohou být užitečné (Kron. posl. Rožmberků, J. Pánek)
Edice pro školní výuku
-Naše nár min. v dokumentech

Druh Edice
a) edice soustředící se na jeden typ písemností
legendy- Fontes rerum bohemicarum
listiny- Codex diplomaticus
b) monofondové edice
-zpřístupňuje prameny z jednoho fondu
-berní rula
-nejstarší zpovědní seznamy
-dílo jedné osobnosti (J.A. Komenský)
-edice jednoho pramene (městské kroniky)
c) tematické edice
-různé typy písemností z různých archivních fondů k jednomu tématu (prameny
k nevolnickému povstání v r. 1680)

B) Způsob Zpřístupnění Edice

a) regestové edice
-zkrácené znění
-obsah je podán pouze formou komentáře, některé části okomentovány v úplném znění
b) in extenso
-v plném znění, se vším, co je na listině, co k tomu patří, důsledně reprodukuje všechny
vnitřní znaky
c) faximile
-úplně totožné, stejné všechny vnější i vnitřní znaky (podoba písma, velikost,…)

Jak má edice vypadat, co má obsahovat:

-vydat ji jako celek (originál, jazyk, překlad)
-vydání části písemnosti= výtahová edice
-dnes bývají edice jako celky
Reprodukce
62
  tisk
 faximile= zachovává původní podobu
 spojení tisku a faksimile
Jaký text použít v edici
 originál- základ
 opis nebo koncept nejblíže originálu
-součástí vědecké edice je informační aparát
Edice má mít
1. Úvod- vysvětlit, proč jsou písemnosti zpřístupňovány, u výběrových edic vysvětlit
hledisko výběru, vysvětlit, jakým způsobem text zpřístupňuji
 Transliterace- způsob zápisu v originále, požívá se spíše u cizojazyčných textů
a filology
 Transkripce- po formální stránce je text převeden do dnešního úzu
-změny hlásek (rz→ ř)
-tvorba vět, doplnění interpunkce
-tyto zásahy do textu je třeba si předem vytyčit a uvést je v ediční
poznámce
Grafické symboly:
[ ] –označení části textu, kterou do textu vložil editor, vysvětlení, doplnění
[...] –místo, kde byl text vypuštěn
[!] –pokud je v originále gramatická chyba a my ji neopravíme, tím toto oznámíme čtenáři
[?] –editor si není jistý významem, text je nečitelný
‹ › -označení textu, který byl přeškrtán
‹###› -přeškrtnutý text není čitelný
{ } –pro marginální (na okraji písemnosti) a interlineární (mezi řádky) vsuvky
( ) –nemají žádný specifický význam, jsou používány normálně
2. Soubor editovaných dokumentů
-jak dokumenty řadit
 chronologicky- písemnosti, které nelze časově zařadit, se dávají až nakonec, ty, které
lze zařadit jen částečně se dávají nakonec určitého období
 tématicky
-každý dokument by měl mít registrační číslo a záhlavní regest- jméno původce a příjemce,
stručný obsah, způsob dochování (čistopis, opis), způsob vyhotovení, jazyk a místo uložení,
datace
3. Poznámkový aparát
Textové poznámky
-označeny malými písmeny abecedy
-velkou část jich mohou tvořit grafické symboly
Věcné poznámky
-arabské číslice
-dovysvětluje nebo identifikuje informace, kritika pramene zde
-odkazy na pramennou základnu
-literatura
4. Kronika událostí
-historické události, které se staly v popisovaném období (historický rámec)
-samostatná kapitola
5. Rejstříky
 Jmenný (abecedně, základní bibliografické komentáře)

63
  Místní (věcné zařazení, dnešní název)
 Věcný (sám určit, co má a nemá význam)
 Záhlavní regest
-krátký výtah o obsahu listiny, uvést jazyk a způsob uchování
 Text písemnosti
-poznámkový aparát (poznámky pod čarou, zde i delší údaje o lidech), uvést, odkud čerpáme,
vysvětluje některé věci
 Historické komentáře
-patří spíše k narativním pramenům, dovysvětluje některé zmíněné historické události
v pramenu
 Rejstříky
-podívat se na nějaký rejstřík, odkaz v edici (str.), základní životopisné a profesní údaje nebo
o místě pouze o jaký jde typ, velmi stručně

E)

Fontes Rerum Bohemicarum (prameny dějin českých) – edd. Josef Emler, Josef Jireček,
Jaroslav Goll a další.

Archiv Český (Čili Staré písemné památky české i moravské sebrané z archivů domácích i
cizích) – edd. František Palacký, Josef Kalousek, Gustav Friedrich

Archivum coronae regni bohemiae (2822 písemností z let 1158 – 1935), edd. Václav
Hrubý, Rudolf Koss, Otakar Bauer, Antonín Haas

Berní rula – edd. Aleš Chalupa, František Beneš, a další.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (ediční řada patnácti svazků moravských listin
a listů) – ed. Antonín Boček

Codex iuris municipalis regni Bohemiae (sbírka pramenů práva království českého) – ed.
Jaromír Čelakovský
Městské (úřední) knihy
Jiří Čapek: Městské a jiné ú řední knihy archivu hlavního města Prahy
František Hofmann: Městské knihy litomyšlské do konce 15. století
Rostislav Nový: Městské knihy v Čechá ch a na Moravě 1310-1526
Ivana Ebelová : Pamětní kniha města České Lípy 1461-1722
Petr Fiala: Svatojakubská kaple v Ivančicích v městských knihá ch 15. století
Desky zemské
LETOŠNÍK, Václav: Die böhmische Landtafel. Inventar, register, Übersichten. Praha 1944.
DVORSKÝ, František - EMLER, Josef: Reliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae
- Nejstarší zbytky desk zemských půhonných. Praha 1868.
EMLER, Josef: Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consuptarum -
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořelých. sv. I., Praha 1870, sv. II.,
Praha 1872.
VAVROUŠKOVÁ, Anna: Desky zemské království Českého. Desky zemské větší č. 4, Praha
1935.
64
VAVROUŠKOVÁ, Anna: Desky zemské království Českého. Desky zemské větší č. 1, Praha
1941.
BURDOVÁ, Pavla: Desky zemské Království českého, Praha 1990.
BURDOVÁ, Pavla: Desky zemské 1541-1869. Seznamy kvaternů. Rejstřík, Praha 1990.
BURDOVÁ, Pavla: Desky zemské 1541-1869. Inventář, Praha 1990.
Moravské Zemské desky
CHLUMECKÝ, Petr - CHYTIL, Josef - DEMUTH, Karl - WOLFSKRON, Adolf: Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren). I. sv. řady brněnské 1348 - 1466,
Brno 1856.
KALINA, Tomáš: Moravské zemské desky. II. sv. řady brněnské 1480 - 1566, Brno 1950.
ROHLÍK, Miloslav: Moravské zemské desky. III. sv. řady brněnské 1567 - 1641, Praha 1957.
CHLUMECKÝ, Petr - CHYTIL, Josef - DEMUTH, Karl - WOLFSKRON, Adolf: Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348 -
1466, Brno 1856.
MATĚJEK, František: Moravské zemské desky. II. sv. řady olomoucké 1480 - 1566, Brno
1948.
MATĚJEK, František: Moravské zemské desky. III. sv. řady olomoucké 1567 - 1642, Brno
1953.
HRUBÝ , František: Moravské zemské desky z let 1348-1642, Brno 1931.
Urbáře
Josef TRUHLÁŘ(ed.), Registrum bonorum rosenbergiorum MCCCLXXIX compilatum – Urbář
zboží rožmberského z roku 1379
Adolf KALNÝ a kol.(edd.), Soupis urbářů jihočeských archivů 1378-1773
Adolf Ludvík KREJČÍK(ed.), Urbář z roku 1378 a účty kláštera Třeboňského z let 1367-1407

Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica pragensem per archidiocesim (knihy

konfirmační obsahovaly záznamy o obsazování uprázdněných církevních beneficií) – ed.
František Antonín Tingl

Libri erectionum archidioecesis pragensis saeculo XIV. et XV (erekční knihy, do nichž byl
sepisován církevní majetek, což znamenalo pojištění tohoto majetku) – edd. Klement Borový,
Antonín Podlaha

Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia (svazek zahrnuje písemnosti

listinné i hospodářské povahy doby prvních tří avignonských papežů, které se týkají území
nebo osob tehdejšího českého státu) – ed. Zdeňka Hledíková

Zpovědní seznamy arcidiéze pražské z let 1671-1725 – ed. Josef Vítězslav Šimák

Pražské synody a koncily předhusitské doby (obsahuje souhrnnou edici provinciálních a

synodálních statut pražské diecéze) – edd. Jaroslav Polc, Zdeňka Hledíková

Tereziánský katastr – ed. Aleš Chalupa

Městské kroniky
Ludwig Schlesinger (ed.) - Deutsche Chroniken aus Böhmen
Sixt z Ottersdorfu (ed. Josef Janáček) - O pokořeni stavu městského léta 1547
Jaroslav Kolár (ed.) - Pamětná knížka Jana Rakovnického z let 1575–1605
Jaroslav Kolár (ed.) - České paměti 16.–17. století
65
J. Dvorský (ed.) - Pražské paměti Jan Piláta Rakovnického z Jenštejna z let 1575–1605
Marek Bydžovský z Florentina (ed. Jaroslav Kolár) - Svět za tří českých králů
Österreichische Zentralverwaltung (rakouská centrální správa) – ed. Adolf Holzhausen

Osobní korespondence šlechty

Zdeněk KALISTA (ed), Korespondence Zuzany Černínové z Harasová s jejím synem
Humprechtem Janem Černínem z Chudenic, Praha 1941.
František DVORSKÝ(ed), Staré písemné památky žen a dcer českých, Praha 1869.
František DVORSKÝ (ed.), Listy paní Kateřiny ze Žerotína, rozené z Valdštejna. Praha 1894–
1895.
Pavel MAREK (ed.). Svědectví o ztrátě starého světa. Manželská korespondence Zdeňka
Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny z Pernštejna, České Budějovice 2005-
Josef HRDLIČKA, Rodinný život posledních pánů z Hradce ve světle jejich korespondence,
Opera historica 6, 1998, s. 145-272 (spoluautor Václav Bůžek).
Alfred Arnech – Korespondence Marie Antoinetty s Marií Terezií
Alfred Arnech – Korespondence Marie Terezie s Josefem II.
Alfred Francis Pribram – Korespondence hraběte Pöttinga s Leopoldem I. – 1662-1673
Marie Ulrichová – Milostná korespondence kněžny Vilemíny Zaháňské a kancléře
Metternicha

Deníky
Milena LENDEROVÁ,: "A ptáš se, knížko má..." Ženské deníky 19. Století, Triton, Praha
2008, s.360.
Marie KOLDINSKÁ – Petr MAŤA (edd), Deníky rudolfinského dvořana. Adam mladší
z Valdštejna 1602 – 1633, Praha 1941.
Max DVOŘÁK (ed.), Dva deníky Dra Matyáše Borbonia z Borbenheimu, Historický archiv 9,
1896.
Miroslava DURAJOVÁ – Rostislav SMÍŠEK (edd.), Hieronymus der Ältere Schlick, Das
Tagenbuch. Eine selbstdarstellung aus den Jahren 1580 – 1582, České Budějovice 2008.
František HRUBÝ, Deník Lva Viléma z Kounic
Deník Zdeňka Brtnického z Valdštejna
Josef Kulišenský (ed.) – Česká touha cestovatelská – obsahuje různé cestovní deníky
Johann Josef Khevenhüller-Metsch – Aus der Zeit Maria Theresia – léta 1742-1776
Karl Zinzendorf – Deníky – 1761-1813 – 55 svazků – zatím neexistuje kompletní edice
Zdeněk Kalista – Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic
Alessandro Catalano – Deníky kardinála Arnošta Harracha
Karl Graf Zizendorf
Paměti
Pavel Skála ze Zhoře – Historie česká
Jan Jiří Matthiad Račenský – Paměti
Jiří Tesák Mošovský – Paměti
Antonín Rezek (ed.) – Paměti Mikuláše Dačického z Heslova
Jiří Kezelius Bydžovský - Kronika mladoboleslavská
Remek (ed.) - Bartoškova kronika
Ferdinand MENČÍK (ed), Paměti Jana Jiřího Haranta z Polžic a Bezružic od roku 1624 do
roku 1648, Praha 1897.
Jana RATAJOVÁ (ed.), Alžběta Lidmila z Lisova, Rodinné paměti, Praha 2002.
Josef Jireček – Paměti Viléma Slavaty
Paměti Jindřicha Hýzrla z Chodů – v edici Živá díla minulosti; pojednává o válce s Turky
66
Paměti Gasparda de Chavagnac

Manu Propria
Cílem edice MANU PROPRIA je zpřístupnit čtenářům v moderních edicích staré texty
subjektivní, autobiografické povahy
Jana RATAJOVÁ (ed.), Alžběta Lidmila z Lisova – Rodinné paměti.
Jiří KUBEŠ (ed.), Kryštof Václav z Nostic – Deník z cesty do Nizozemí v roce 1705
Jaroslav PÁNEK, Jan Zajíc z Házmburka – Sarmacie aneb zpověď českého aristokrata

1. Jaké dvě základní funkce má poznámkový aparát?

 vysvětlovací, odkazovací
2. 3 české edice a jejich editoři?
 Fontes Rerum Bohemicarum – edd. Josef Emler, Josef Jireček, Jaroslav Goll a další.
 Archiv český – edd. František Palacký, Josef Kalousek, Gustav Friedrich
 Berní rula – edd. Aleš Chalupa, František Beneš, a další.
3. Jak se liší conspect a excerptum?
 conspect – poznámky z díla dle stran - přesné citace z díla
 excerptum – výpisky vlastními slovy
4. Co obsahuje záhlavní regest kritické edice?
 původce, příjemce, datace, stručný obsah, datace, místo uložení, jazyk, datum a
místo vydání
5. Jakou funkci ve vědeckém textu má jeden odstavec?
 1 odstavec – 1 myšlenka, přehledné členění textu
6. Jak spolu souvisí úvod a závěr?

7. Co má obsahovat úvod vědecké práce?
 Proč se autor vybrané problematice věnuje, zhodnocení a kritika pramenů a
literatury, metodologická a metodická východiska, základní badatelské problémy
8. Co má obsahovat závěr vědecké práce?
 Shrnutí odpovědí na otázky vytyčené v úvodu, ne na otázky, které nebyly stanoveny,
shrnutí výsledků bádání v rovině faktografické, komentář využití pramenů, naznačení
dalších perspektiv
9. Edice v historii Argo, Nakladatelství Lidové noviny?
 Argo – Každodenní život, Historické myšlení, Memoria medii aevi – Paměť
středověku
 Lidové noviny – Česká historie

10. Jak se liší transliterace a transkripce?

 transliterace – přepis textu přesně po jednotlivých písmenkách
 transkripce – přepis textu podle moderního pravopisu
11. Rozdíl mezi konspektem a excerptem?
 Konspekt: (u vypisování z knih) ne1parafrázování, ale přímo citace s odkazem na
stránku
 Excerpt: výpisky vlastními slovy
67
68
 9. Citace

CITAČNÍ NORMA ČČH:

1. Monografie

úplný bibliografický záznam: v soupisu literatury vyžadující abecední řazení dle příjmení

PŘÍJMENÍ, Jméno, Hlavní titul. Podtitul, Místo, Nakladatelství, Rok, 100 s.

PŘÍJMENÍ, Jméno – PŘÍJMENÍ, Jméno – PŘÍJMENÍ, Jméno, Hlavní titul. Podtitul, Místo, Nakladatelství, Rok,
100 s.

citace monografie v poznámkovém aparátu: horním indexem číslo vydání

Jméno PŘÍJMENÍ, Hlavní titul. Podtitul, Místo Rok2, s. 100.

 bezprostředně následující citace stejného díla:

Týž, První substantivum, s. 1.

Tamtéž, s. 1.

 bezprostředně NEnásledující: křestní jméno autora se zkracuje na iniciálu!

J. PŘÍJMENÍ, První substantivum, s. 1.

 citace JINÉHO díla od téhož autora: zkracuje se křestní jméno!

díl knihy vždy římskými bez tečky!

J. PŘÍJMENÍ, Hlavní titul I-II, Místo Rok, s. 100.

Týž, Hlavní titul. Podtitul, Místo,Rok, s. 10. (pokud bezprostředně následuje)

2. Periodikum

časopis s průběžným číslováním stran (ČČH, ČMM, StCH):

Jméno PŘÍJMENÍ - Jméno PŘÍJMENÍ, Hlavní titul. Podtitul, Název časopisu Ročník, Rok, s. 10.

časopis bez průběžného číslování stran (ĎaS):

Jméno PŘÍJMENÍ, Hlavní titul. Podtitul, Název časopisu Ročník, Rok, č. 1, s. 1-10.

další možnost-rozsah i přímý odkaz - první zmínka:

Jméno PŘÍJMENÍ - Jméno PŘÍJMENÍ, Hlavní titul. Podtitul, Název časopisu Ročník, Rok, s. 1- 10, zde s. 3.

Jméno PŘÍJMENÍ, Hlavní titul. Podtitul, Název časopisu Ročník, Rok, č. 1, s. 1-10, zde s. 3.

69
  navazují citace: zkracování jako u monografie

3. Sborník

sborník neperiodického typu: příspěvky z konferencí, katalogy výstav

Jméno PŘÍJMENÍ, Hlavní titul. Podtitul, in: Jméno Příjmení – Jméno Příjmení (edd.), Název sborníku.
Podtitul, Místo Rok, s. 1-10.

Jméno PŘÍJMENÍ - Jméno PŘÍJMENÍ, Hlavní titul. Podtitul, in: Jméno Příjmení (ed.), Název sborníku.
Podtitul, Místo Rok, s. 1-10.

další možnost-tématicky zaměřený sborník: periodicky vycházející? OH

Jméno PŘÍJMENÍ, Hlavní titul. Podtitul, in: Jméno Příjmení (ed.), Tématický okruh sborníku. Podtitul,
Místo Rok (= Název sborníku Svazek), s. 1-10.

 navazují citace: zkracování jako u monografie

4. Edice

edice výběrová-monofondová či tematická: nemá vžitý název-soubory korespondencí apod.

Jméno PŘÍJMENÍ (ed.), Hlavní titul. Podtitul, Místo Rok, s.10.

Jméno PŘÍJMENÍ - Jméno PŘÍJMENÍ (edd.), Hlavní titul. Podtitul, Místo Rok, s. 10.

edice pramene s vlastním autorem: paměti různých osobností apod.

Jméno PŘÍJMENÍ (ed. Jméno PŘÍJMENÍ), Hlavní titul. Podtitul, Místo Rok, s. 10.

Jméno PŘÍJMENÍ (ed.), Jméno Příjmení, Hlavní titul. Podtitul, Místo Rok, s. 10.

edice všeobecně známého dokumentu:

Hlavní titul. Podtitul, ed. Jméno PŘÍJMENÍ, Místo Rok, s. 10.

ediční řada:

Jméno PŘÍJMENÍ (ed.), Hlavní titul. Podtitul, Místo Rok (= Ediční řada Svazek), s. 10.

Citace archivních fondů a dokumentů:

Obecně lze říci, že se cituje sestupnou tendencí:

Archiv, pobočka Místo, Fond/Sbírka, kart. 1, inv.č. 1, sign. 1, fol. 1 r. nebo s.f.

Archiv, pobočka Místo, Fond/Sbírka, kniha č. 1, fol.

70
Citace desek zemských:

NA Praha, DZV, DZV 19, fol. D.26v. (Archiv / fond / číslo knihy / folio a číslo zápisu)

Zkracování:

Tamtéž, ....→uvedou se pouze změny

Noviny:

Lidové noviny ze dne 1. 1. 2000.

Lidové noviny, 1. 1. 2000.

Poznámka-zkratky

 zkratka c.d. jako citované dílo se nepoužívá

 pomlčka v názvu díla je možná-nemusí tam být nutně tečka-záleží na autorovi, jak svůj výplod
nazval
 pokud se rozhodnete zkracovat jméno autora (autorky) TÝŽ, TÁŽ používejte jenom českou
variantu, nebo jenom latinskou IDEM, EADEM-kombinace není možná
 v testu pozor na rozepisování nebo nerozepisování zkratek str.-s., folio-fol.
 u novin se neuvádí, kde jste vyhrabali, jestli u babičky na půdě nebo v archivu, takže pozor až
to bude v testu; vycházejí hromadným nákladem, tak proto se to neuvádí
 citovat z internetu není zakázáno, ale velmi důrazně nedoporučeno
 pokud na internetu naleznete plné znění pramenu např. v digiarchivu, citujte, jako byste jej
fyzicky drželi v ruce

BŮŽKOVY PŘÍKLADY:

1) David Kalhous, Slovanské písemnictví a liturgie 10. a 11. věku, Český časopis historický 108,
2010, s. 1-33.
2) Tamtéž, s. 23-24.
3) David Kalhous, Kristian und Grossmähren, Brno 2005, s. 49.
4) Týž, K české státnosti 12. století, in: Helena Krníčková (ed.), Querite primum regnum Dei, Brno
2006, s. 356-365.
7) D. Kalhous, Slovanské písemnictví, s. 30.
9) D. Kalhous, c. d., s. 361. CHYBA!!!!!!

ad 1)

kdyby tenhle článek vyšel jako knížka – muselo by to být inverzní – tj. Kalhous, David,
Slovanské písemnictví, Praha 2010, 33 s. (musí to mít počet stran)

71
ad 2)

- tamtéž jen v citaci ihned následující

- vztahuje se k bezprostředně předcházející
ad 3)

- kdyby to bylo v pozn. 2 – bylo by tam „Týž“ – to se taky vztahuje k pozn. bezprostředně
následující
ad 4)

- Týž – protože je to bezprostředně následující

- kdyby tam bylo Kalhous místo týž tak je to chyba
- je tam „in“ protože je to příležitostná publikace, ne periodicky vycházející např. časopis
- dává se male „i“ – protože po čárce se píše malé písmeno, ne velké
- kdyby jich bylo víc, tak tam bude „edd.“
ad 7)

- musíme jen takhle, nelze tamtéž, protože citujeme to co není navazující

- nelze dát týž, protože nenavazuje na pozn. 6
- zkracujeme na 1. smysluplné substantivum – tj. písemnictví
ad 9)

- to by byla chyba
- protože od toho autora tam máme víc děl a my nevíme, na jaké odkazujeme
- c.d. lze jen tehdy, pokud od toho jednoho autora máme jen jedno dílo
- běžně ale funguje, že se to spíš píše s tím substantivem

Citování pramenů v archivu (Bůžkův příklad)

1) Národní archiv Praha, Stará manipulace, inv. č. 1 078, sign. II K 34, kart. 234.
 vždy typ archivu, kde je, název fondu (sbírky s velkým písmenem), obligatorní charakteristiky
(nemusí být všechny)
 chyby by byly: př. stará s malým s, nebo chyběla Praha

2) Státní oblastní archiv Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Rodinný archiv pánů z Hradce, inv. č.
2 567, sign. II 4 L, kart. 12, Zachariáš z Hradce Vilémovi z Rožmberka, 29. 6. 1567.
 pokud to nemá karton tak se nepíše

3) Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, Archiv města Třeboně, inv. č. 299, sign. III Z 11, kart.
234, kniha trhová (1789-1892).

4) Státní okresní archiv České Budějovice, Lidové noviny, 27. 4. 1997. CHYBA!!!!!
 protože Lidových novin je např. půl milionu, ale ten dopis je jenom jeden
 musí se tu podtrhnout ten SOkA ČB

ČASTÉ CHYBY!

1. Peter Burke, Italská renesance, Praha xxx.

3. Týž, Lidová kultura, yy xxx. – tady je špatně to za třetí, ale i Týž!
72
 1) Špatně archiv – SOkA Praha neexistuje
2) Chyběla tečka za citací.
3) U ČČH nesmí být in.
4) Pozor na rodinné archivy, dává tam špatně místo uložení
5) např. Dušan Tomášek, Causa Emil Hácha, Themis, Praha 1995, 107 s. - s. nesmí být
na konci
6) špatné město Slavatů (ti jsou v Jindřichově Hradci)
7) archiv města Třeboň dává do SOA Třeboň - je to v SOkA
8) u citací novin chyběla čárka (lepší je prý napsat „chybí čárka“)
 Bylo to takhle – Lidové noviny 15. 6. 1978, s. 3.
9) SOA České Budějovice, Velkostatek České Budějovice, Kronika města 1444-1758 – což je
celý špatně, to musíte podtrhnout všechno,
10) Nebo SOKA Třeboň, či SOA Jindřichův Hradec a podobný nesmysly (SOA Třeboň, SOkA
JH)
11) matriky – jsou v SOA, nikoli v SOkA
12) matriky nejsou v Národním archivu, tam jsou jen židovské
13) u novin – se necituje, v jakém archivu jsou
14) nemůže být dvakrát po sobě Tamtéž s odkazem na stále stejnou stranu - podruhé stránky
podtrhnout
15) neexistuje Rodinný archiv Pernštejnů, protože patří pod Lobkovice
16) pozor na str. – musí být jen s.
17) i. č. místo inv. č.,
18) (Ed.) – musí být (ed.)
19) bylo tam in: ČMM, 25, 1999, č. 3 – podtrhnout in (není to sborník!), čárku za ČMM a č. 3,
protože číslo se píše jen u ĎaSu;
20) bylo tam pokaždé celé jméno i příjmení, takže někdy se muselo zkrátit jen křestní jméno
21) když to bylo přímo pod sebou, muselo se to podtrhnout celé, protože tam má být týž;
22) jedna citace byla špatně zkrácená jen na první slovo, což bylo přídavné jméno – musí se
krátit od prvního smysluplného podstatného jména,
23) SOkA Litoměřice místo SOA, Archiv města Třeboně je v SOkA J. Hradec, nikoli
v Třeboni!
24) Když byla stejná knížka citována podruhé, tak tam neuvedl zkrácenou citaci, takže se mělo
podtrhnout všechno od prvního smysluplného substantiva dozadu a u autorů se při
zkrácené citaci zkracují i křestní jména.
25) krácení na dvě substantiva – má být jen jedno
26) Č., k. místo kart.
27) Z. Bezecný při první zmínce – má být Zdeněk Bezecný, protože se zmiňuje poprvé
28) RA Kinských v SOA Plzeň, - má být v SOA Hradec Králové
29) u ČČH chybělo číslo – to musí být arabskou číslicí,
30) v citaci u jedné knížky bylo 145 s. místo s. 145.
31) Název díla. Praha 2000, tam měla být čárka místo tečky.
32) že noviny nejsou v archivu – u novin se nepíše, kde jste je našli, vychází hromadně
33) nelze psát příjmení autora bez alespoň 1 písmena z křestního jména
34) nejde po „tamtéž“ napsat hned „týž“

Doporučení:
73
  když si nejste jistí, jestli jste to dobře podtrhli, raději mu napište, jak je to správně; stejně tak
pokud něco chybí
 podtrhávejte přesně, můžete mít tak zbytečnou chybu
 vezměte si raději pero, co se dá vyzmizíkovat, protože mi bylo řečeno, že když se spletete a
pak se opravíte, tak už vám to neuzná
 vyvarujte se gramatických chyb

1. Jaké jsou dvě funkce citací?

2. Napiš úplnou bibliografickou citaci knihy, kterou právě čteš.

 Burke, Peter, Francouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales (1929-1989), Praha,
Nakladatelství Lidové noviny, 2004, 137 s.

DESATERO!

1. zkontrolovat po sobě jdoucí čísla

2. zkontrolovat tečky za citací
3. zkontrolovat, jestli jsou tam správné zkratky
4. zkontrolovat, že všude mezi slovy jsou čárky. Kromě titulu + podtitulu
5. zkontrolovat (ed.)/(edd.)
6. zkontrolovat správnost in:
7. arabská číslice u časopisů
8. bacha na archivy
9. pozor na zkracování autora + týž/táž
10. pozor na zkracování díla + tamtéž

74
 11. Pojmy a další záležitosti
anotace - stručná charakteristika obsahu práce, její název, počet stran, členěný do kapitol, zda práce
obsahuje rejstříky

- nehodnotí !!!

archiv - shromažďuje, uchovává, ochraňuje, eviduje a zpřístupňuje historicky cenné dokumenty a

písemnosti vzniklé z činnosti fyzických a právnických osob

archivní fond - jedná se soubor písemných a jiných příbuzných dokumentů, který vznikl výběrem pro

správní, vědecké nebo provozní účely z písemných a jiných dokumentů shromážděných organickou
činností jejich původce

- také soubor vybraného dokumentárního materiálu úřední i neúřední povahy vzniklý z politické,
vědecké,

hospodářské nebo jiné veřejné činnosti jednotlivce

archivní sbírka - soubor archiválií vytvořený záměrnou sběratelskou činností bez zřetele na původce

archiválií

- vznikly ze sběratelské činnosti instituce (archivu) nebo osoby, tématické (sbírka map, pečetí, fotek)

bohemocentrismus - česká historická věda se uzavřela do sebe samé a interpretovala pouze dějiny
české kotliny bez širšího kontextu

čistopis - konečný text písemnosti

články - studie, statě, pojednání

- skupina značně různorodou a rozsáhlou, u některých převažuje analytický, u jiných syntetický

pohled

75
- společným rysem těchto prací je, že jsou výsledkem vlastního badatelského výzkumu autora a usilují
o zpracování vytčeného úseku komplexně a se všemi náležitostmi vědecké historické práce

diskontinuita - začátek bádání úplně od nuly (kontinuita - navážeme na předcházející bádání)

diskurs - způsob chápání a porozumění skutečnosti v určité epoše a oboru, který se charakteristickým
způsobem promítá do jazyka a jeho možnosti tak podstatně ovlivňuje

- dobový diskurs - znalost dobových reálií - mluvená podoba, písemná podoba, autority, náboženství

- postmoderní diskurs - chápe, že výběr faktů je subjektivní, paradigmata se prolínají a rychle mění

diskuze (po referátu) - musí být kratší než samotný referát, věcná, spíše problémová či polemická

epistéme - Michel Foucault užívá pojmu k označení typu myšlení a poznávání, myšlenkového
diskursu, který charakterizuje určitou dějinnou epochu

- je jakési myšlenkové nevědomí dané doby, takže ovšem určuje podobu i hranice jejího myšlení

- Foucault v knize Archeologie vědění rozlišuje tři hlavní epistéme: renesance, osvícenství a
romantismus

fakt o historii - nějaká událost, skutečnost v historii, historik ji uchopuje a dále s ní pracuje a tím
vzniká

historický fakt

- dá se předpokládat, ale nemusí být pravdivý

heuristika - shromažďování a studium literatury i pramenů a jejich kritika

- jde o zhodnocení dokumentární hodnoty studovaných materiálů s cílem postihnout jejich

informační kapacitu, určit historickou hodnotu, pravost a věrohodnost, a tím také jejich vztah
k sledované historické události, jevu či skutečnosti

- současně se shromažďováním historického materiálu probíhá jeho rozbor a hodnocení, výběr a

třídění

nejen podle věrohodnosti a pravosti, ale také podle důležitosti a vhodnosti použití

76
historická sémantika - studium odrazu společenského jednání a chování v jazykových pramenech,
sleduje vznik slov, jejich používání a zánik

historický fakt - je obsažen v historické skutečnosti, je její součástí a nese informaci o této
skutečnosti

- je doložený v pramenech, nedá se vyvrátit

- př. 1278 smrt Přemysla Otakara na Moravském poli

historismus - způsob, kdy se nedíváme na věci z dnešního pohledu

interdisciplinalita - multioborový přístup k dějinám, širší pohled, širší interpretace, propojuje všechny
vědy, které se zabývají člověkem

interpretace - informace z pramene se snažíme převyprávět

- výklad pramenných informací, které historik získal o předmětu svého bádání a které užívá
k vytváření faktů

inventář - seznam, soupis nebo spis dostupných položek

katalog - vhodně uspořádaný seznam, výčet či soupis navzájem různých entit stejného významu,
povahy, charakteru, účelu

kauzalita - vědecký předpoklad, že lze u všeho vysledovat přirozenou a pochopitelnou, logickou

příčinu

- lze vše vysvětlit jedním vědeckým, všeobsáhlým zákonem

- nic si vnitřně neodporuje

- přirozené, logické vyústění historických skutečností

77
- ale postmodernismus objevil, že existuje množství vědeckých paradigmat (úhlů pohledu) a že se
nedá všechno vysvětlovat jednotně, že v našem vědění vždycky budou rozpory a že se nedá každý jev
vysvětlit a předpovídat vyzkoumáním příčin

komparace - metoda, při jejímž použití historik srovnává pohledy historiků na dané téma

kompilační práce - nepřinášejí nové vědecké poznatky

- kritickým zhodnocením dosavadní literatury - nové pohledy, vědecké poznatky, hypotézy, závěry

- je založena na dosavadních poznatcích- využívá odborné literatury

- učebnice, populárně vědecké spisy

koncept - návrh znění budoucího čistopisu

konstrukt - heuristická část, zvolíme a vytvoříme si nějakou teoretickou představu - vznikl konstrukt -
je umělý, metodologický

- neustálé kladení otázek a hledání odpovědí

- model toho, kam se chce mé bádání ubírat

korelační koeficient = r - měří těsnost závislosti dvou statických souborů , jeho hodnota se pohybuje
v uzavřeném intervalu od -1 do +1; použití např. pro zhodnocení stupně vzájemné závislosti cen
pšenice v Praze a Dačicích v letech 1681-1690

kritika – vyjádření k tomu, zda má pramen odpovídající výpovědní hodnotu

- vnější - pravost pramene, zda je pramen tím, za co se vydává

- vnitřní - výpovědní hodnota, obsah písemnosti, snaží se určit míru shody informace s pravdou

kultura - integrovaná kategorie, která je výrazem pro ducha a atmosféru doby, způsob, kterým
společnost jako celek vnímá a prožívá svůj život

78
literatura - obsahuje informace již odvozené a vycházející z pramenů

- představuje odborné zpracování a publikování výsledků výzkumu

long dureé - dlouhé trvání dějin

- některé skutečnosti zejména materiální se v toku času mění velmi pomalu, a proto je k jejich
uchopení potřeba studovat dlouhý časový úsek

- např. dějiny postele, spaní

- přišel s tím Fernand Braudel

mentalita - způsob myšlení, duševní a duchovní uzpůsobení jednotlivce nebo skupiny závislé na
individuálních dispozicích

metoda - souhrn prostředků a pracovních postupů k získání historických poznatků

- pomáhá vysvětlovat skutečnosti, shromáždit nové prameny, provést jejich kritiku, interpretovat
fakta

metodika - formuluje pravidla a procedury realizace konkrétního poznávacího postupu

monografie - nejvýznamnější a nejdůležitější druh historických prací

- snaží se podat relativně vyčerpávající, komplexní (i když spíše analytické) zpracování a hodnocení

- zkoumají určitou historickou událost, kratší historické období, jednu stránku vývoje v delším
časovém úseku nebo celkový historický vývoj na vymezeném území

muzeum - shromažďuje, uchovává, ochraňuje, eviduje a zpřístupňuje hmotné historicky cenné

předměty

neopozitivizmus - směr, podle kterého by měl tvořit historik objektivní dějiny

- kritizován postmodernou

- návrat k pozitivizmu, nová interpretace faktů

79
opis - doslovný přepis čistopisu písemnosti

paradigma - souhrn základních představ, domněnek historiků v dané době

- historické paradigma - soubor ustálených metod a přístupů, které jsou hodné následování

postmodernismus - směr vzniklý na konci 20. st.

- pluralita názorů, odmítá kauzalitu v dějinách, dává přednost imaginaci, kreativitě, hře symbolů

pozitivizmus - směr, který se snaží o objektivní poznání faktů

- kladl jednostranný důraz na dějiny státu, státních institucí, práva, politiky – popis velkých dějin.

- odpověď na otázku „ jak to vlastně bylo“, narativní výklad dějin, důraz na politické dějiny, dějiny
velkých lidí

- Gollova historická škola

pramen - představuje prvotní zdroj informací (je nejblíže minulé skutečnosti, je zpravidla její součástí

nebo i bezprostředně odráží) a dokladuje historické dění (to, co se zachovalo)

provenienční princip - způsob třídění archivního materiálu na základě tzv. respektování archívního
fondu jakožto organického celku písemné pozůstalosti jednoho původce

- provenienční systém se prosadil ve Francii v roce 1841 a na jeho základě přistupovali roku 1898
holandští archiváři k pořádání archívního fondu (tzv. holandská archívní teorie) a vytkli jako druhou
hlavní zásadu tzv. registraturní princip, tj. nezbytnost dodržovat i původní členění písemností ve
spisovně, které odráží organizační strukturu a kompetenci původce fondu

- nedůslednosti v praktické činnosti spisové služby vedly k dalšímu rozvinutí provenienčního systému
uplatňováním ryze archívních induktivních přístupů (historický, strukturní a volný provenienční
princip)

recenze - psaný posudek díla, klady zápory

- subjektivní kritický postoj ke knize

80
- hodnotí se i formální stránky, přínos, poznámkový aparát

- píše fundovaný člověk

referát - patří sem referáty (přednášky) na konferencích, vědeckých sympoziích, na VŠ, ale i
populárně

vědecké referáty

- koreferáty - vztahují se k referátu, ale doplňují ho i o jiné informace

relativní chronologie - časová následnost vzniku jednotlivých pramenů

stratifikace - rozdělení, například společnosti na různé vrstvy podle určitých hledisek

- např. psychologická, sociologická

- nelze určit, která skupina má vyšší postavení

strukturalizmus - zdůrazňuje důležitost struktur a vztahů mezi nimi

- škola Annales

syntetické práce - takové historické dílo, které na základě stavu historického poznání a vlastní
činnosti autorů vytváří celkový hluboký, vědecký komplexní pohled na určitou historickou etapu,
dějiny určitého oboru lidské činnosti v minulosti, a to se zaměřením na podstatné, obecné a zákonité
faktory a tendence

syntéza - vědecký výklad o nových skutečnostech, které objevil

transkripce - přepis zvukové podoby jazykového projevu do podoby grafické pomocí ustáleného
systému značek

- fonetický přepis

- přepis podle moderního pravopisu

81
transliterace - přepis textu z jednoho písma do písma jiného bez ohledu na fonetickou hodnotu
grafémů

- přepis každé litery jedné grafické soustavy literou jiné grafické soustavy (písmeno po písmenu)

zpráva - stručné info o nové literatuře, bez hodnocení

BŮŽKOVY OTÁZKY

1. Co je to neopozitivizmus?
 Směr, podle kterého by historik měl tvořit objektivní dějiny, byl kritizován postmodernou.
 Návrat k pozitivizmu, nová interpretace faktů
2. Jaké nepřesnosti skrývají literární prameny?
 fabulaci, jsou subjektivně zabarvené.
3. Jaké nebezpečí hrozí při používání ikonografických pramenů?
 zkreslení, dva možné roviny výkladu:
 ikonografická - identifikace námětu díla a porozumění jeho přímému významu
 ikonologická - přihlíží k formě zpracování a usiluje o rozbor hlubšího významu díla
4. Jaké znaky má dnešní postmoderní diskurs?
 chápe, že výběr faktů je subjektivní, paradigmata se prolínají a rychle mění
 Do pozadí ustupuje kauzalita dějinných procesů
 míra reprezentativity, pokus o zobecňování
5. Co je to postmodernismus?
 směr vzniklý na konci 20. st., který odmítá kauzalitu v dějinách, dává přednost imaginaci,
kreativitě, hře symbolů
 pluralita názorů
6. Postmoderní diskursy ve 20. století?
 Návrat k vyprávění, mikrohistorie, lingvistický obrat, Dichte beschreibung, Oral history (?)
7. Rozdíl mezi anotací a recenzí?
 Anotace: stručná charakteristika obsahu práce, její název, počet stran, členěný do kapitol,
zda práce obsahuje rejstříky, NEHODNOTÍ
 Recenze: psaný posudek díla, klady zápory, HODNOTÍ se formální stránky, přínos,
poznámkový aparát, atd.
8. Rozdíl mezi historickým faktem a faktem o historii?
 Historický fakt: je obsažen v historické skutečnosti, je její součástí a nese informaci o této
skutečnosti, je doložený v pramenech a nedá se vyvrátit.
 Fakt o historii: nějaká událost, skutečnost v historii, historik ji uchopuje a dále s ní pracuje a
tím vzniká historický fakt. Dá se předpokládat, ale nemusí být pravdivý.
9. Definuj historické paradigma.
 Soubor ustálených metod a přístupů, které jsou hodné následování.
 souhrn základních představ, domněnek historiků v dané době
10. Jak chápete diskurs?
 způsob chápání a porozumění skutečnosti v určité epoše a oboru, který se charakteristickým
způsobem promítá do jazyka a jeho možnosti tak podstatně ovlivňuje
11. Co je to strukturalizmus?
82
  zdůrazňuje důležitost struktur a vztahů mezi nimi (škola Annales)
12. Jaké nebezpečí hrozí při interpretaci barokních literárních textů?
 příliš podléhají náboženství
13. Co je to kauzalita?
 vědecký předpoklad, že lze u všeho vysledovat přirozenou a pochopitelnou, logickou příčinu
14. Co je to epistéme
 Michel Foucault užívá pojmu k označení typu myšlení a poznávání, myšlenkového diskursu,
který charakterizuje určitou dějinnou epochu
 je jakési myšlenkové nevědomí dané doby, takže ovšem určuje podobu i hranice jejího
myšlení
15. Co je to lingvistický obrat?
 směr zaměřený na obrat filozofie k jazyku
16. Opak intertextuality? (Opak kauzality?)
 kauzalita (intertextualita)
 v českém prostředí Mojmír Otruba - mezitextovost - veškerá „literatura se nutně rodí z
literatury“
17. Co je to historismus?
 způsob nahlížení, kdy se na věci nedíváme z dnešního pohledu
18. Co je podstatou provenienčního principu?
 způsob třídění archivního materiálu na základě tzv. respektování archívního fondu jakožto
organického celku písemné pozůstalosti jednoho původce
 vytvoření dokonalého archivního celku, jenž by odpovídal struktuře a funkci původce fondu
 způsob třídění archivního materiálu - archivní dokumenty se člení a seskupují podle svého
původu do organických celků - fondů.
19. Co je to korelační koeficient + příklad použití?
 r - měří těsnost závislosti dvou statických souborů
 použití: zhodnocení vzájemné závislosti cen pšenice v Praze a v Dačicích v letech 1681-1690
 (měří se jím těsnost zkoumané závislosti dvou statistických souborů, jeho hodnota se
pohybuje v uzavřeném intervalu od -1 do +1; použití např. pro zhodnocení stupně vzájemné
závislosti cen pšenice v Praze a Dačicích v letech 1681-1690)
20. Čím se liší historickodemografický a historickoantropologický přístup z hlediska objektu
zkoumání a z hlediska volby heuristiky?
 hd: kvantitativní metody, nezájem o člověka jako o aktéra dějin, důležitá jsou výsledná čísla
– výzkum na dostatečně kvalitativním vzorku, potřebujeme hlavně evidenční prameny
 ha: zajímá se o člověka jako o aktéra dějin, vycházíme z ego pramenů
21. K čemu musí dojít, aby se z teorie historika stalo paradigma?
 Teorii musí potvrdit základní pramenný výzkum
22. Rozdíl mezi women history a gender history?
 women history – týká se výhradně dějin žen
 gender history – týká se obojího pohlaví a např. popisuje rozdílný historický přístup k nim
23. Jaké bylo heslo německého pozitivismu?
 Jak to vlastně bylo? Wie es eingentlich gewessen ist?
24. Znamená jiný pohled na dějiny i jiný pohled na prameny?
 Snaží se vidět pod prameny.
25. Co znamená interdisciplinalita, kde ji lze použít.
 Spolupráce s jinými vědními obory.
 Historická antropologie, kolektivní mentality.
26. Co je to imaginace?
 představa
27. Co je to pozitivismus?
83
  směr, který se snaží o objektivní poznání faktů
 odpověď na otázku „ jak to vlastně bylo“?
28. Jaká jsou rizika u trestně právních pramenů?
 zaznamenáni jen delikventi, ne celá společnost, jedná se jen o určitou část, ne celek
29. Čím nahrazuje postmoderní diskurs princip kauzality v dějinách?
 opak kauzality v postmodernistickém diskursu
30. Jaký rozdíl spatřujete v činnostech, jež se označují jako konstrukt a interpretace?
 konstrukt – představa, že by to tak teoreticky mohlo fungovat
 interpretace – převyprávění a vysvětlení pramene
31. Jak byste se charakterizovali pojem "svět individua" a jaké konstrukty ho tvoří?
 konstrukty jsou vnější a vnitřní svět
32. 2 způsoby, jak se člověk mohl ocitnout na okraji společnosti + 3 čeští autoři, kteří o tom psali?
 Buď se tak už narodili, nebo něco spáchali.
 autoři – Himl, Dibelka, Tinková (nemáme psát Francka, pokud bude v zadání „historiky“)
33. Jaký rozdíl spatřujete v historiografických pojmech ''mentalita“ a „myšlení“?

84