ť) Richard Cole a Richard Trubo

� SCHODY DO NEBE
� LED ZEPPfUN BEZ CENZURY

0/ o L 0/ o X
Richard Cole with Richard Trubo

Stairway to Heaven: Led Zeppelin Uncensored

Přeložil Petr Pyšek

Copyright © 1 992 hy Richard Cole and Richard Trubo

Translation © 1 998 Petr Pyšek
ISB� 80-7207-181-5
 Claire a Lea Anne,
za vaši dlouholetou lásku a trpělivost.
-RC

Donně, Melisse a Mikeovi ...

když jsem kdysi snil o tom, že jednou budu mít rodinu,
představoval jsem si právě vás.
-RT
Obsah
Poděkování 7

Úvod - Rocková revoluce 9

1. Nouzové přistání 19

2. Pád 22
3. Robert 27

4. Bonzo 32

5. John Paul 34

6. Jimmy 36
7. Řečníkem na rockovém pohřbu 39
8. Nový začátek 44
9. Vítejte v Americe 52
10. Život na cestách 60
11. Zpátky na zem 68
12. Olověná šrajtofle 73

13. Chuť dekadence 79

14. V ďábelském tempu 91

15. Rybí historky 98

16. Dánská doga 103

17. Vymyšlený koncert 107

18. " Řekněte, kolik chcete" 116

19. Ty hajzlové Zeppelíni 124

20. Želízka 128

21. Přátelé 133

22. Vodní brouk 136

23. Na šikmé ploše 140

24. " Stairway to Heaven" 144

25. Případ nos . 150

26. Všední časy 153

"
27. " Snímky ptáků 157

28. Východní legrácky 166

29. U protinožců 177

30. Důvěrnosti z ložnice 185
31. Riskantní záležitost 188
32. Heroin . 194
33. Houses oj the Haly . 200
"
34. " Nemohlo by to být lepší 204
35. Homosexuální bary a turistické ranče 209
36. Jedeme do Kalifornie 212
37. Starship . 215
38. Krádež . 220
39. Natočte s nima film 228
40. " Dá si někdo předkrm, prosím?" 230
41. Král . 238
42. Clapton 240
43. Zpátky u Zeppelinu 245
44. Bezstarostné dny . 251
45 . Legendy 256
46. Útěk před berňákem 259
47. Zlý sen na Rhodu . 263
48. Dlouhá cesta zpátky 267
49. Prokletí 272
50. Potíže 275
51. Začátek konce 278
52. Seance . 284
53. Závěr turné 292
54. Truchlení 297
55. Návrat . 301
56. Bonzo 307
57. Časy dobré, časy zlé 312

Diskografie Led Zeppelin 319

Rejstřfk . 323
Poděkování
Tuto knihu by se mi nepodařilo napsat bez významného přispění mno­
ha lidí.
Děkuji svojí matce a otci za lásku a za to, že mě nenechali sejít ze
správné cesty, Jenny Carsonové za lbizu v létě roku 1 984 a také Dr. Bria­
nu Wellsovi, Mickey Bushovi a Andrewu Laneovi, kteří se se mnou po­
dělili o svoje zkušenosti, sílu a naději.
Jsem vděčný Richardu Trubovi za jeho spisovatelské nadání a vytr­
valost, svým nakladatelům u HarperCollins Tomu Millerovi a Jimi
Hornfischerovi, Jane Dystelové, svojí agentce u Acton & Dystel, Inc.
a její asistentce Miriam Goderichové; a také Skipu Chernovovi za pod­
poru a víru v tuto knihu. Alan, spolu s Toni Youngovou a Carol Booth­
byovou, pomohli s přepisováním. Taylor a jeho skvělá publikace Z050
se stali vynikajícím zdrojem informací o historii Led Zeppelin.
Díky patří publicistce Lauře Kaufmanové, Lewis and Quinn Mana­
gement, obchodnímu manažerovi Billovi McKenziemu, Donovi a Deb­
bie, Dannymu Goldbergovi, Eriku Wassermannovi a Teri Ostramové,
právníkům Lawrenci Yuddesovi a Richardu Tashijanovi, dále pak Mi­
chelle Anthonyové, Patricku Meehanovi a skupině Black Sabbath,
a také Tomu Hullettovi, manažerovi Three Dog Night a Throbs. Jim­
mymu a Karen Greenspoonovým a jejich dcerám Sherri a Kim jsem
vděčný za přátelství a organizační práci při šňůrách. Děkuji Sharon
a Ozzymu Osbourneovým za všechnu pomoc, laskavost a příležitosti,
které mi za ta léta poskytli; za mnohé vděčím i jejich zaměstnancům -
Kathy, Sherry, Lyn Seagerové a Michaelu Guarracinovi - stejně jako
London Quireboys a Litě Fordové. S vděčností musím vzpomenout
i svého přítele a řidiče Ronnie Portillu a taky Phila Carsona, Susan Si!­
verovou, Lisu Robinsonovou, KeIly Curtis Management a Alice I n
Chains. Děkuji Stu Millerovi. Díky patří i Tonymu, Mariovi, Michaelo­
vi, Mo a Steady z barů Rainbow a Grill v Západním Hollywoodu.
Zvláštní zmínku si za lásku a přátelství zaslouží Tony Roman, Leslie
St. Nicholas, Judy Wongová, Jenny Fernandová, Lionel Bart, Geoffrey
Sensier, Denise Taylorová, Marilyn Coleová, Michael Lewis, Ann
O'Neillová, Marcus Fishman, Marguerite Benedictová, Michael Sebba
a Maxine Millerová.
Vážím si mnohaleté pomoci a kamarádství party bedňáků Led
"
Zeppelin, kterou tvořili Kenny Pickett, Clive Coulson, Joe "Jammer
Wright, Mick Hinton, Ray Thomas, Sandy McGregor, Briane Condliffe,

7
Andy Leadbetter, Manfred Lurch, Henry The Horse " Smith, Perry,
"
Cracky a Pepe. Rusty Brutsche, David Cyrano " Langston a Benji Le
"
Fevre měli na starosti ozvučení, lan Iggy " Knight produkci a Kirby
"
Wyatt a Ted Tittle se starali o světla.
Asistenty kapely byli Dennis Sheehan, Rick Hobbs, Johnny Larke,
Rex King, John Bindon, Mitchell Fox, Dave Northover, Brian Gallivan
a Ray Washburn (asistent Petera Granta). Liz Gardnerová, Carol Brow­
neová, Cynthia Sacksová a Unity MacLaineová měly na starost admi­
nistrativu v Anglii, Shelley Kayeová, Genine Safferová a Sam Azar ve
Spojených státech. Steven H. Weiss byl naším právním zástupcem.
Bezpečnost kapely zajišťovali Patsy Collins, Wes Pommeroy, kapitán
Bob DeForest, Bill a Jack Dautrichovi, Johnny Czar, Fat Fred, Don Mur­
fett, Gerry Slater, Jim Callaghan, Paddy the Plank, Joe Tuths, Willie Vac­
car, Gregg Beppler, Steve Rosenberg, Jack Keily, Lou McClery, George
Dewitt a Bill Webber.
Můj největší dík však patří Jimmymu Pageovi, Robertu Plantovi, Joh­
nu Paulu Jonesovi, Johnu Bonhamovi a Peteru Grantovi za to, že jsem
dostal příležitost pracovat s největší rockovou kapelou všech dob.
Tato kniha byla ve velké míře inspirována památkou Johna Henry
Bonhama, mého drahého přítele a nejtalentovanějšího bubeníka, které­
ho rocková hudba měla.
- Richard Cole

Mnozí lidé byli nápomocni při shánění informací pro tuto knihu, po­
máhali při organizační práci či psaní, nebo přispěli inspirací. Někteří
z nich si však zaslouží zvláštní zmínku.
Nejvíce ze všech se samozřejmě zasloužil Richard Cole. Absolvoval
zdánlivě nekonečné pracovní schůzky, pídil se po faktech a vracel se
k původním zdrojům informací, počítaje v to jeho ohromující paměť.
Díky němu se podařilo celý projekt dokončit včas.
Tom Miller a Jim Hornfischer z vydavatelství HarperCollins zasaho­
vali do rukopisu ostře nabroušenými pery a ještě ostřejšími návrhy.
Agentka Jane Dystelová z Acton & Dystel, Inc. mne seznámila s Ri­
chardem Colem. V průběhu shromažďování podkladů i při vlastním
psaní byla pro mne neustálou oporou a pro knihu svými hlubokými
znalostmi přínosem.
Nakonec bych rád poděkoval svým rodičům, Billovi a Idě, kteří ve
mne vždy věřili, a Donně, Melisse a Mikeovi za lásku a podporu.
- Richard Trubo

8
Úvod - Rocková revoluce

Na Nový rok 1962 vkráčeli Beatles do londýnského studia West Hamp­

stead číslo 3 firmy Decca v Broadhurst Gardens a rocková hudba se na­
vždy změnila. Když nahráli pásek, na němž Paul McCartney pobruku­
je " Til1 There Was You " a John Lennon prozpěvuje " To Know Him Is To
Love Him ", rozjeli hudební expres, který rozvezl kulturní a sociální re­
voluci po celém světě od Abbey Road až po Hollywood a Vine.
Ve stopách Beatles se vydaly stovky britských kapel . Dave Clark
Five. Herman's Hermits. Rolling Stones. Na konci šedesátých let dotáh­
la syrová, těžkotonážní hudba Led Zeppelin rockovou revoluci do na­
prosto šílených rozměrů.
Před rozbřeskem Zeppelinovské éry jsem pracoval jako cestovní ma­
nažer s téměř tuctem jiných rockových skupin, pomáhal jsem kultivo­
vat jejich talent, učil se žít s jejich výstředností a dodávat jim sebedůvě­
ru. Práce to byla těžká, často stresující, ale nikdy jsem se při ní nenudil.
Občas jsem se cítil vyčerpaný, ale mnohem častěji mne naplňovala ra­
dostí. Od Who k Unit 4 + 2 . . . od New Vaudevil1e Band po Yar­
dbirds . . . ti všichni byli mým výcvikovým táborem, ve kterém jsem sbí­
ral ostruhy pro dvanáct let služby na cestách s Led Zeppelin.
Vyrostl jsem v Kensal Rise, v dělnickém prostředí vzdáleném tisíce
světelných let od nahrávacích frekvencí Led Zeppelin v Headley Gran­
ge či od prestižní Royal Albert Hall. Můj otec pracoval jako návrhář
výrobků z kovu; těsně před druhou světovou válkou pomáhal s výro­
bou tepaných vrat do Bank of England. Potom vyráběl automobily
u Rolls-Royce a když začala válka, přesunul se na linku vyrábějící le­
tadla. Jeho ruce dokázaly zázraky, ale i vzdělání pobral více, než se kdy
podařilo mně; čítal si historické knihy jen tak pro potěšení. Zatímco
otec ležel v příbězích o Gladstoneovi a Disraelim, mě mnohem víc zají­
mali Presley a Everly Brothers. Já bych býval trávil všechen čas v ob­
chodech s deskami, ale on mě bral do Britského muzea a do Parla­
mentu.
Když mi bylo třináct, rodiče se konečně smířili s mými skutečnými
zájmy, a koupili mi gramofon. Okamžitě jsem si začal budovat sbírku
pětačtyřicetiotáčkových singlů s nahrávkami od lidí jako Elvis, Ricky
Nelson, Buddy Holly a Chuck Berry. Pár britských zpěváků mne sice
taky dokázalo zaujmout - Lonnie Donegan nazpíval několik chytla­
vých melodií jako třeba " Rock Island Line " - ale nikdo v Anglii neuměl

9
tak provokovat a vyvolat mezi mládeží takovou hysterii jako Uttle Ri­
chard, když spustil " Good Golly, Miss Molly (She Sure Ukes to BaJJ) " .
Ve škole mi to docela šlo - zejména předměty, které jsem měl rád -
ale v prostředí, ve kterém jsem žil, se nikdy nekladlo rovnítko mezi
vzdělání a úspěch. Když mi bylo patnáct a začal další školní rok, ředitel
mi navrhl, ať jdu raději pracovat. Brzy mi došlo, že skutečný svět není
vůbec okouzlující a přitažlivý - určitě ne pro dospívajícího kluka, který
skoro nic neumí. Mojí první prací bylo svařování konví na mléko
v mlékárně Acton v severozápadním Londýně - těžká, monotónní, čas­
to deprimující činnost, ze které jsem rozhodně nezbohatl. Dělal jsem
čtyřicet šest hodin týdně a vyneslo mi to něco málo přes tři libry, tedy
zhruba deset dolarů.
Můj zájem o rockovou hudbu se ovšem celou tu dobu prohluboval.
Písně jako " Cryin'" od Roye Orbisona nebo " The Uon Sleeps Tonight "
od Tokens mi dokázaly zvednout hladinu adrenalinu a dokonce jsem
při jejich poslechu nějaký čas uvažoval, že bych se možná mohl živit
jako muzikant. Nakonec jsem si koupil starou bicí soupravu a doufal
jsem, že v sobě třeba objevím skrytý talent.
Stejně jako milióny ostatních teenagerů, i já jsem si vyfantazíroval
bohatý vnitřní život. V duchu jsem se viděl, jak vbíhám na pódium,
usazuji se za bicími, hraju pro tisíce ječících fanoušků a nakonec se ne­
chávám znovu a znovu vyvolávat zpátky. Tuhle scénu jsem si přehrá­
val v hlavě do omrzení. Bohužel moje nadání na splnění takových snů
nestačilo. Bylo pro mne velkým zklamáním, když jsem si hned po ně­
kolika prvních hodinách bušení do blan a třískání do činelů uvědomil,
že Gene Krupa a Buddy Rich mohou klidně spát. Jakož i John Bonham
o pár let později.
Když jsem trochu zmoudřel, začal jsem si hledat perspektivní práci,
což pro kluka z nesprávné části Londýna nebylo jednoduché. Střídal
jsem jedno místo za druhým; rozvážel jsem potraviny, pracoval jako
klempířský učedník a nakonec jsem se živil jako tesař. V osmnácti jsem
sehnal práci na lešení - sedm dní v týdnu, špinavá dřina, která zahrno­
vala i občasné demolice budov ve Wembley a v londýnském West
Endu. Plat třicet liber týdně.

Dveře do hudebního světa mi nakonec otevřela moje vášeň pro život

v klubech. Počátkem dvaašedesátého jsem se začal potloukat po taneč­
ních klubech ve West Endu, plných hudby a krásných holek. Šest veče­
rů týdně jsem flámoval v State Ballroom nebo Saint Mary's Hall

10
a chlastal v 1 00 Club nebo Marquee. Stačil mi bezvadný pocit, že se
něco děje a já jsem u toho.
Začátek šedesátých let byl vzrušující. Stovky rockových kapel z celé
Anglie se hrnuly do Londýna, Rolling Stones a Who ještě jezdili v do­
dávce a často hráli bez povšimnutí celý večer za pár liber a Led Zeppe­
lin neexistovali ještě ani jako výplod něčí představivosti. Nakukoval
jsem v těch dobách zvenčí do světa rockové hudby, který se mi zdál
neuvěřitelně okouzlující a fascinující, a cítil jsem osten žárlivosti, že pro
mne zbylo sice výhodné, ale přece jen místo na okraji. Mladí ctižádosti­
ví muzikanti, kteří později zakládali kapely jako Led Zeppelin, tehdy
zaplavovali rockové kluby, číhali, kde se co děje, slintali touhou dostat
šanci a splnit si svůj sen a snažili se navázat známosti, které by z nich
udělaly příští rockové superhvězdy.
Noční život se pro mne stal rutinou a nikdy mě neznavil tak, abych
ho měl dost; užíval jsem plnými doušky mejdany, alkohol, drogy, hlasi­
tou hudbu a lehké holky. Zapojil jsem se také do módních trendů a sty­
lů vyznávaných mladými muži - některým se říkalo Mods, jiným Roc­
kers a stali se stejně nedílnou součástí londýnské scény jako
Buckinghamský palác nebo Westminsterské opatství. Byli jsme děti
z chudinských čtvrtí, většina z East Endu, jiní z jižního Londýna. Když
byli novináři dobře naložení, psali o nás jako o " propagátorech nového
" "
stylu , většinou jsme pro ně ale byli " chuligáni , " výtržníci ", " rebelan­
" "
ti či " provokatéři . Ať už si psali co chtěli, pocity jsme měli všichni
stejné - naše ekonomická situace nás naplňovala zuřivostí. Když se se­
šla parta Mods či Rockers, mohli jste energií tryskající z jejich vzteku
klidně zbořit věž Parlamentu.
Zvláštní styl oblékání a agresivní odmítavé postoje a chování pro
nás byly cestou, jak se vyčlenit z průměru společnosti. Rockers byli po­
"
kračovateli takzvaných " teddy boy hoods z padesátých let. V džínách
a kožených bundách si na svých motorkách připadali jako nomádi ve
stylu Marlona Branda. Jejich rivalové, Mods, nosili kratší vlasy a chodi­
li dokonale oblečení v šatech šitých na míru v obchodech na Carnaby
Street, kde konfekční kalhoty do zvonu přišly na čtyři libry a úpletová
"
košile od Freda Perryho byla to jediné, co se " smělo nosit.
Vyznával jsem vzhled a životní styl Mods a stal jsem se jedním z tisí­
ců přívrženců tohoto hnutí, kteří zaplavili Anglii. Připadalo nám, že
jsme hybnou silou sociální revoluce, cítili jsme se jako Někdo. Britský
"
třídní systém nás sice mohl považovat za " chudáky , zapomenutou ge­
neraci, možná i vyvrhele, ale my jsme společně věřili, že každý z nás je

11
význačná osobnost. Vystavovali jsme na odiv svůj vzdor a sílu, někdy
jsme na druhé udělali dojem, někdy jsme je zastrašili. Ž ili jsme okamži­
kem, všechny peníze jsme hned utráceli a vysmívali jsme se radám ro­
dičů, abychom si " šetřili na horší časy " . Vždycky když někdo z kama­
rádů prohlásil " chci se akorát vožrat a pořádně si užít " , brali jsme to
jako ten nejlepší návrh, jak strávit večer.
Mods i Rockers nikdy nešli pro ránu daleko. Nejhorší to bývalo
v přímořských oblastech jako je Clacton, zpravidla během svátků nebo
o velikonocích. Ošklivé střety, ke kterým docházelo, v podstatě neměly
žádný opravdový důvod; šlo o násilí jako takové, možnost ventilovat
frustrace a uvolnit trochu agresivity. Jednoho červencového večera
jsme přijeli do Clactonu; věděli jsme, že na nás Rockers čekají, a tak
jsme se vyzbrojili k důkladnějšímu souboji než pouze pěstnímu. Nad
naším zbrojním arzenálem, sahajícím od nožů až po krumpáče, by
zblednul závistí i generál Montgomery. Rockers a Mods se shlukli na
protilehlých stranách ulice, pokřikovali na sebe nadávky a pak se na
sebe konečně vrhli. Nejdříve bylo tu a tam vidět pár izolovaných bojů­
vek, ale pak vypukla uprostřed ulice po celé délce bloku pořádná rvač­
ka. Dvacet minut panoval absolutní chaos. Boxery narážely do čelistí,
nože se zařezávaly do masa. Krev skrápěla chodník. Zuřivé kvílení se
mísilo s výkřiky bolesti.
Bitky jako byla tahle se dostávaly na titulní stránky britských, ale
i zahraničních novin (" Válka mladistvých ztroskotanců " ). Jedny novi­
ny otiskly varovný sloupek, že " společenská struktura Anglie je v roz­
kladu " . Ale čím více pozornosti nám věnovali, tím více jsme lpěli na
svém životním stylu - a na rockové hudbě - který milióny Britů pova­
žovaly za odpudivý.

Zhruba ve stejnou dobu, kdy si hudebníci, kteří se jednou stanou Led

Zeppelin, hledali svá místa v hudebním průmyslu, se i mně podařilo
proniknout do branže. V roce 1 964 jsem se vrátil ze Španělska, kde jsem
strávil na dovolené celé léto; poprvé jsem si vyzkoušel, jaký může být
život jinde než v prostředí londýnské dělnické třídy. Přijel jsem zpátky
nedočkavý a plný odhodlání uniknout těžkému, špinavému životu na
lešení.
Příležitost se nakonec naskytla v Soho, v klubu jménem Flamingo,
který vlastně stál trochu mimo dobu. V ostatních klubech se hrály pře­
vážně nejnovější rockové a popové proudy, ale Flamingo bylo zasvě­
cené soulu a jazzu. Zatímco konkurenční kluby byly nakloněny Beatles

12
a Dave Clark Five, Flamingo žilo hudbou Raye Charlese a Marvina
Gaye.
Mezi těmi, kdo ve Flamingu pravidelně vystupovali, byli Ronnie Jo­
nes a Nighttimers. Hráli spoustu skladeb od Otise Reddinga a Bobby
Blue " Bland - Respect " , Dock of the Bay ", Thaťs the Way Love Is " ,
" " " "
Call on Me " - a řadu dalších písní, které nezapřely vliv rhythm and
"
blues. Jejich muzika se mi líbila, poflakoval jsem se okolo i před vystou­
pením a po něm a občas jsem prohodil pár slov s jejich cestovním ma­
nažerem. Nikdy jsem přesně nevěděl, co všechno dělá, ale zdálo se mi,
že si žije úžasně - rozhodně větší odvaz než mých sedm dnů týdně na
lešenÍ.
Jednoho večera jsem si všiml, že si Nighttimers sami balí svoje nádo­
bíčko a nosí si je do dodávky - o to se přece vždycky staral jejich ces­
tovní manažer. Zašel jsem za Mickem Evem, vysokým hubeným saxo­
fonistou, který byl šéfem kapely. Mick svého času hrával s Georgie
Famem a Blue Flames, ale v době, kdy začal Georgie vydělávat balík -
čtyři sta liber za večer jako hlavní účinkující - rozhodl se Mick, že jejich
hudba se na jeho vkus příliš přiblížila popu a odešel si založit vlastní
kapelu.
Co se stalo vašemu bedňákovi? " zeptal jsem se.
"
Našel si něco jinýho, " řekl Mick.
"
Hledám si místo jako cestovní manažer, " povídám mu.
"
A víš o tom něco? "
"
Samozřejmě, že jsem nevěděl skoro nic. Ale zoufale jsem si nechtěl
nechat tuhle příležitost proklouznout mezi prsty. No, umím řídit do­
"
dávku, " řekl jsem a snažil se ho nějak zaujmout. Hodně jsem cestoval
"
a fakt se vyznám. "
Pak jsem si vzpomněl, že jsem jednou čtyři týdny pájel tranzistory.
A taky toho vím spoustu o elektronice, " dodal jsem.
"
Mick se na mne podíval, jako by chtěl říct: A nic lepšího neumíš? " .
"
Pak prohodil: No, já si fakt nejsem jistej, jestli vůbec ještě nějakýho
"
bedňáka potřebujem. "
Ale nějakýho mít musíte, " naléhal jsem, jinak byste ho nebyli měli
" "
ani dřív. "
Jenomže my jsme mu moc neplatili, Richarde. Dostával libru za ve­
"
čer a když jsme hráli dvakrát, měl dvě libry. Vydělával tak sedm liber
týdně. Ten kluk byl furt švorc. "
Tohle nebylo moc lákavé, zejména pro někoho jako já, protože tou
dobou už jsem si na lešení vydělával třicet liber týdně. Představa, že

13
dělám cestovního manažera, byla ale neodolatelná - život naplněný
cestováním, nestřídmým pitím a spoustou krásných holek. Tehdy jsem
si nedovedl představit dokonalejší způsob života.
Já tu práci beru, Micku, " vykřikl jsem a vystartoval po jeho ruce,
"
než mohl cokoli říct. Přikývl, i když si nejsem jistý, jestli věděl, k čemu
dal vlastně souhlas. Ale já jsem v tu chvíli nemohl být šťastnější; koneč­
ně jsem se stal součástí hudebního světa.
První vystoupení, které jsem s Nighttimers absolvoval, se konalo na
druhý svátek vánoční roku 1 964 v tančírně Carlton Ballroom na Kil­
burn High Road. Byli jsme jednou z mála rockových kapel, které tam
kdy hrály, protože tančírna byla většinou zadaná pro jamajské svatby
nebo přijímání židovských mladíků do stavu dospělých. Před prvním
vystoupením jsem řekl Mickovi: Nevím, jestli si máme radši uplést
"
dreadlocks nebo nasadit jarmulky, " ale myslím, že ten vtip nepochopil.
Během několika prvních dnů jsem zjistil, že práce cestovního mana­
žera u Nighttimers není příliš obtížná, pokud má člověk hlavu na svém
místě. V Anglii jsou stovky malých klubů a my jsme během těch šesti
měsíců, co jsem s nimi byl, hráli v mnoha z nich. Vozil jsem kapelu na
koncert a po něm domů v malé dodávce, připravil jsem klukům nástro­
je a aparaturu a vyzvedl jim v pokladně peníze, ze kterých po zaplace­
ní výloh moc nezbylo. Každopádně byla tahle práce mnohem zábav­
nější než lešenÍ.
Pouhé dva týdny s Nighttimers stačily, abych hudební branži zcela
propadl - zároveň jsem ale věděl, že chci víc, než pracovat pro malou
kapelu. Můj kamarád hrál se skupinou, která si říkala Chevelles. Jedno­
ho sobotního večera jsem se na ně vypravil do London Palladium, kde
dělali předkapelu Rolling Stones. Tehdy jsem viděl Stones poprvé živě,
sledoval jsem jejich zuřivé běsnění a vnímal, jaké to je, když někdo umí
opravdu hrát a ještě s takovým nasazením. Holky v obecenstvu byly
absolutně hysterické - ječely, plakaly, kvílely a vrhaly se k pódiu. Ně­
které si dokonce načuraly do kalhotek a potůčky moči se stékaly ze se­
dadel jako přítoky do Mississippi a vytékaly tam, kde svažující se hle­
diště končilo pod pódiem. Už předtím jsem slyšel o kapelách, co z nich
byli lidi celí pryč, ale tohle bylo neuvěřitelné.
Když jsem vycházel z Palladia, mumlal jsem si pro sebe pořád doko­
la: Kurva, tomu řikám kapela. " Tehdy jsem si slíbil, že to dotáhnu dál
"
než k Nighttimers. I Beatles potřebují cestovní manažery, usoudil jsem,
a tak jsem si vytkl ten nejvyšší cíl.

14
Netrvalo dlouho a přešel jsem k jiným kapelám. Nejdříve to byli Unit
4 + 2, parta kluků z rodin střední třídy, která zúročila nahrávací kon­
trakt písní " Concrete and Clay ", jež se dostala až na vrchol žebříčku.
Následoval další hit " I 've Never Been in Love Before " , který se vyšpl­
hal na osmou příčku. Stones to sice nebyli, ale pro mne znamenali bez­
pochyby krok směrem vzhůru.
Pracoval jsem pro Unit 4 + 2, ale nepřestal jsem udržovat kontakty
s Nighttimers, kteří získali nového hráče na klávesy jménem John Paul
Jones. John Paul byl první člen budoucích Led Zeppelin, se kterým
jsem se seznámil, ačkoli náš vztah v té době sestával sotva z něčeho víc
než pozdravů a pár prohozených slov. Jonesy byl už tehdy tichý, nikdy
toho moc nenamluvil a neplýtval zbytečně slovy. Jeho talent a intuitiv­
ní ovládání hammondek na mě ale velmi zapůsobilo. "Jseš pro tuhle
kapelu až příliš dobrý, " říkal jsem mu. " Co nevidět se přidáš ke skupi­
ně, která ti umožní opravdu ukázat, co umíš. " V té době si ani jeden
z nás neuvědomoval, jak prorocké to je tvrzení.

Když jsem měl večer volno, vracel jsem se do rušného klubového živo­
ta ve West Endu. V Scene jsem jednou na narazil na kapelu High Num­
bers. Bubeník Keith Moon útočil na svoje bicí jako šílenec. Kytarista
Peter Townshend měl ruce pohyblivé jak kreslený větrný mlýn, točil
jimi, bičoval kytaru a ždímal z ní akordy s energií hurikánu. Bušil do
strun s takovou silou a tak divoce, že měl špičky prstů odřené a místy
prosáklé krví. Bylo to jak hemofilikova noční můra.
High Numbers se mezi Mods brzy stali velkou módou. Později si
změnili jméno na Who a pomáhali psát významnou kapitolu rockové
historie. Když jsem pro ně začal v letech 1965 a 1966 dělat, bylo to jako
přejít ze zbytků na kaviár.
Živě hrajících Who jsem se nikdy opravdu nenabažil. Během deva­
desátiminutového vystoupení dokázali svojí hudbou zelektrizovat dav
a šokovat posluchače blbnutím na pódiu, zatímco kritici hledali ve
slovnících přídavná jména a slovesa, jež by vystihla, čeho byli svědky.
V okamžiku, kdy jste si začínali myslet, že Who jsou ta nejukázněnější
mistrovská kapela, kterou jste kdy viděli a slyšeli, muzikanti se najed­
nou, jakoby obdařeni chameleónskou schopností, změnili v zuřící, du­
ševně vyšinuté šílence. Pro ně to bylo prostě normální.
Z anarchie provázející hudbu šel někdy strach. Vzpomínám si na je­
den večer v pětašedesátém; Who hráli v londýnském klubu Railway
Tavern nedaleko stanice metra Harrow & Wealdstone. Pár stovek fa-

15
 noušků se vecpalo do malinkého sálu, emoce vzplanuly a během kon­
certu se lidé tlačili a strkali. Protože jsem byl zodpovědný za bezpeč­
nost kapely, zamířil jsem do zákulisí, když jsem viděl, jak je dav neklid­
ný. Byl jsem nervózní, aby nepropukla pořádná rvačka.
Ke konci vystoupení Peter zatočil kytarou a nechtěně narazil krkem
nástroje do velmi nízkého stropu nad pódiem. Vložil do toho takovou
sílu, že krk nevydržel a praskl. Peter chvilku ohromeně stál a zjišťoval
"
rozsah škody. Pak zařval: " Zatraceně! , zaskřípal zuby a propukl v di­
voký záchvat. Zuřivě mlátil s kytarou jako s cepem; jako profesionální
hráč baseballu vyzbrojený pálkou Louisville Slugger s ní nejprve
máchnul na jednu stranu, pak na druhou a tloukl přitom do podlahy,
potom třísknu I do zesilovače a znovu o zem. Znovu a znovu se s kyta­
rou jako s beranidlem vrhal proti zesilovačům a postupně víc a víc lik­
vidoval jak kytaru, tak aparaturu . Jak demolice pokračovala, dav, který
byl sám na pokraji hysterie, ji kvitoval souhlasným řevem.
Po tomhle prvním výlevu už se Townshend při dalších koncertech
nikdy nevrátil ke starým způsobům. Jakmile zaduněly závěrečné akor­
"
dy poslední skladby - ať už šlo o " My Generation nebo " Anyway,
"
Anyhow, Anywhere - publikum čekalo, až Peter začne demolovat
svoje drahé kytary, mlátit s nimi do zesilovačů jako kladivem, až z nich
budou lítat třísky, až je rozmlátí na cimpr campr s něhou sedmsetsed­
mačtyřicítky narážející do Empire State Building. Peter z toho měl vy­
loženě radost a opájel se tím, jak dokáže vybudit a rozpálit dav za cenu
pouhé kytary nebo dvou.
Také Moonie čas od času jen tak pro legraci přiživil davové šílenství.
Zvedl bicí a přehodil je přes pódium, prokopl blány, zlomil paličky,
skácel činely a nadělal třísky ze všeho, co ještě zůstalo pohromadě.
Tyhle scény se hodily spíš do blázince než do rockového klubu.
Publikum sice zuřivé destruktivní vložky milovalo, ale Who si je ten­
krát nemohli dovolit každý večer. Snad jen kapely jako Led Zeppelin
nebo Who, když později byli opravdu slavní, by utáhly náklady spoje­
né s těmito výbuchy. V letech 1 965 a 1 966, kdy jsem s nimi jezdil, je ale
tyto ničivé vichřice přiváděly do ohromných dluhů. To nebylo jako vy­
měnit pár prasklých strun týdně; Townshend a Moonie ničili drahé ná­
stroje a s nimi i rozpočet skupiny. Who v těch dobách dostávali 300 až
500 liber za večer, ale částka se lehce rozplynula, když bylo třeba koupit
novou kytaru (200 liber), bicí soupravu 000 liber) a zesilovače (350 až
400 liber). V jednu chvíli byli Who skoro 60 000 liber v minusu. Č lověk
nemusí být zrovna Einstein, aby mu bylo jasné, že kapela páchala fi-

16

..... -8 -.,.. I -
nanční sebevraždu. To samozřejmě vyvolávalo mezi členy skupiny vel­
ké napětí.
John Entwistle a Roger Daltrey byli, hlavně zpočátku, vyděšeni des­
"
truktivními útoky a tím, kolik kapelu stály. " To je naprosto směšný,
křičel John na Petera jednoho večera. " Každej večer, kdy hrajeme, při­
cházíme o peníze. Vydělali bysme jenom tím, že přestaneme hrát! "
Petera taková argumentace nemohla vyvést z míry. " Vyliž si prdel! "
řval na Entwistla. " Tohle je naše značka! Patří to k show. Fanoušci to
milujou. Tak se s tím smiř! "
Raději jsem se při těchhle hádkách držel stranou. Věděl jsem, že En­
twistle má pravdu, ale moje postavení nebylo takové, abych do toho
mohl zasahovat. Rozbroje v kapele mi ovšem dělaly starosti. Jak dlou­
ho mohou vydržet pohromadě, když si jdou jeden druhému takhle na
nervy, ptal jsem se sám sebe.
Entwistlovi nakonec došlo, že mrhá energií, protože Townshenda
stejně nikdy nezvládne, a přestal si stěžovat. Naštěstí kapela postupně
vydělávala víc a víc peněz, takže ji ničení aparatury už tolik nezatěžo­
valo a přestalo stát v cestě jejímu úspěchu.

V prvních měsících roku 1 966 se pro mne drogy a alkohol staly nejdů­
ležitější věcí v životě. Muzika Who mne pořád naplňovala radostí, ale
na vedlejší kolej ji odsouvala každá další hrst prášků, které byly tak
snadným zdrojem potěšení. Jak šel čas, drogy začínaly silně pozname­
návat Moonieho a zejména mě; oba jsme mívali častá a děsivá okna.
Dospělo to do takového stavu, že jsem cítil, že moje dny u Who jsou
sečteny.
V srpnu 1966 jsem se řítil v autě Londýnem, všechny jsem předjížděl
a silnice mi byla malá, dokud mne policista pomocí majáku a sirény
nepřinutil zajet k obrubníku. Dostal jsem třetí záznam za rychlou jízdu,
což mne o dva dny později u soudu stálo řidičák. Protože moje náplň
práce u Who byla z velké části řídit dodávku a převážet kapelu z jedné
štace na druhou, museli si za mne najít náhradu. Zuřil jsem kvůli ztrátě
místa, ale byla to jen a jen moje vina.
Když se moje dny s Who chýlily ke konci, hrála kapela na dobročin­
ném koncertě pro 10 000 lidí ve Wembley Empire Pool, kde sdílela pó­
dium s největšími rockovými hvězdami: Beatles, Rolling Stones, Yard­
birds, Animals, Walker Brothers a Lulu. Who hráli před Stones a byli

17
 " "
skvělí - od " La La La Lies přes " The Gooďs Gone a " Much Too
" "
Much až po " My Generation . Když ale Stones a po nich Beatles za­
končili koncert, rázem všichni zapomněli, že ten večer vystoupil taky
někdo jiný. Když Mick Jagger pobíhal po pódiu a pustil ze řetězu ener­
gií nabitého rockového Lucifera, pomyslel jsem si: " Copak tohle může
"
někdo překonat?
O třicet minut později to předvedli Beatles. John, Paul, George a Rin­
go přišli na scénu a nadšení v hale málem nadzdvihlo střechu. " I Feel
" " "
Fine . . . " Ticket To Ride . . . " We Can Work It Out . . . " She Loves
" "
You . . . " A Hard Day's Night . Naštěstí hráli jenom dvacet minut; kdy-
by to trvalo déle, desetitisícihlavý dav by snad postihla hromadná zá­
stava srdce. Byl to úžasný, radostný a naprosto vyčerpávající večer.
Zase jsem byl plný chuti do něčeho většího. Bylo mi jasné, že chci
zůstat v hudební branži, a měl jsem pocit, že jsem dozrál k něčemu víc,
než byli Who. Od Led Zeppelin mne dělily ještě dva roky a já během té
doby pracoval s řadou jiných muzikantů a kapel, mezi nimiž byli Yard­
birds, Jeff Beck Group, Vanilla Fudge, Young Rascals, Searchers, New
Vaudeville Band a Terry Reid. Ti všichni ale byli jen odrazovým můst­
kem na cestě k Led Zeppelin. Protože v mých očích - a v očích miliónů
fanoušků - se Led Zeppelin jednoznačně vypracovali v to nejlepší, co
mohla rocková hudba nabídnout.

18
, ------

1. Nouzové přistání
"
" Richarde, jednomu z tvých kámošů od Led Zeppelin se něco stalo.
Julio Gradaloni se zachmuřeně a nervózně prohrabával aktovkou, až
konečně vytáhl noviny a položil je na stůl.
"
" Co tím myslíš? zeptal jsem se a začal se mě zmocňovat tísnivý po­
"
cit. " Co se stalo?
Julio byl můj právní zástupce, věcný, podsaditý, mezi padesáti a še­
desáti. Seděl naproti mně v návštěvní místnosti vězení Rebibia nedale­
ko Říma. Trčel jsem tu zavřený už skoro dva měsíce kvůli podezření
z terorismu, mimo jiné. Těch několik týdnů za mřížemi jsem se zoufale
a bezvýsledně pokoušel přesvědčit policii a státního zástupce, že moje
uvěznění byl omyl a že vyhazuji do povětří budovy v Itálii asi tak často
jako sám papež. Byl jsem zmatený a znechucený. Toho rána na konci
září 1980 jsem ale díky Juliovi zapomněl na svoje vlastní problémy.
"
" Jeden z těch tvých muzikantů umřel, řekl Julio a snažil se zůstat
klidný, jak jen to šlo.
"
" Umřel! zůstal jsem jako přimražený. Po téměř dvanácti letech na
cestách s Led Zeppelin pro mne členové kapely - Jimmy Page, Robert
Plant, John Paul Jones a John Bonham - byli jako bratři.
Oba jsme několik vteřin mlčeli. Pak jsem ze sebe vykoktal: " Je - je to
"
Pagey? Jimmy je tak křehký, tak slabý, pomyslel jsem si. Možná si na­
konec kokain či heroin vybral svůj dluh, Jimmyho tělo už to prostě dál
nevydrželo.
Julio se mi nedíval do oči, pročítal italské noviny a chystal se mi pře­
ložit článek o Led Zeppelin.
"
" Ne, řekl pevným hlasem. " Jimmy Page ne. Tady píšou ,John Bon­
ham, bubeník Led Zeppelin, byl včera nalezen mrtev v domě jiného
člena světoznámé rockové skupiny . . . '"

Julio četl dál, ale já už ho po první větě neslyšel. Strnule jsem se opřel
rukama o stůl a sklonil jsem hlavu. Těžce jsem polknul a cítil jsem, jak
mi buší srdce.
"
" Bonham je mrtev, začal jsem si pro sebe opakovat. " Do prdele, já
"
tomu nevěřim. Ne, Bonzo ne. Proč Bonzo?
Opřel jsem na židli. To musí být nějaký omyl, myslel jsem si. Nedává
to smysl. Je tak silný. Co by ho mohlo zabít?
"
Přerušil jsem Julia v půli věty. " Píšou tam, na co umřel? Drogy?
"
" No, řekl Julio, " ještě nevědí. Ale píšou, že toho ten den spoustu
vypil. Zní to, jako by se upil k smrti. "

19
 Julio zkusil mluvit o něčem jiném. Chtěl se mnou probírat můj pří­
pad. Ale já nemohl. Nechme to na jindy, Julio, " zamumlal jsem, ne­
" "
mám na to dneska dost jasnou hlavu. "
Stěží si vzpomínám, jak jsem se dostal zpátky do cely. Vylezl jsem na
kavalec a tiše civěl do stropu pět metrů vysoké místnosti. Přemítal
jsem, jaký bude život bez Bonhama a dělalo se mi z toho špatně od ža­
ludku . . . život bez sól na bicí, sálajících energií, bez jeho nakažlivého
smíchu a dobrodružného ducha, který byl hnacím motorem mnoha
dlouhých, společně prohýřených nocí.
Jseš v pořádku? " přehlušil po chvíli Pietro, jeden z mých spoluvěz­
"
ňů, kravál z poblíž stojícího tranzistoráku .
Spíš ne, " řekl jsem. Jeden můj kamarád umřel. "
" "
Moji spolubydlící se mě pokoušeli utěšit, ale já jsem jejich slova příliš
nevnímal. Nakonec jsem pod náporem emocí vybuchl. Mrštil jsem pol­
štářem o zeď a začal jsem řvát: Sakra, hniju tady v zasranym kriminá­
"
le za něco, co jsem neudělal! Ani jsem nebyl se svym kamarádem, když
umíral. "
Začal jsem chodit po cele sem a tam. Třeba jsem mu mohl nějak
"
pomoct. Možná jsem mu mohl zabránit, aby se zničil. "
Už takhle jsem strávil v téhle vězeňské cele krušné dva měsíce. Kvůli
závislosti na heroinu jsem prodělal nucenou odvykací kůru; protrpěl
jsem dny a noci nevolností, svalových křečí, bolestí a průjmu a přitom
jsem se pokoušel přijít na to, jak se vyvléci z té boudy, která mě dostala
za mříže. Jednu chvíli jsem odpočíval v Excelsioru, jednom z nejlepších
římských hotelů, a vzápětí do mého pokoje vtrhli policisté se zbraněmi
v rukou a obvinili mne z teroristického útoku, který se odehrál téměř
dvě stě padesát kilometrů odsud. Tak začaly moje každodenní potíže -
dávno předtím, než mne ohromila zpráva o smrti Johna Bonhama.
V prvních dnech a týdnech po Bonzově smrti mi přišlo několik dopi­
sů od Unity MacLaineové, mojí sekretářky v kanceláři Led Zeppelin.
Koronerova zpráva uvádí, " psala, že se Bonzo udusil vlastními
" "
zvratky. Prý ten večer vypil čtyřicet panáků vodky. Označili to za ,smrt
nešťastnou náhodou'. "
Bohham zemřel v domě Jimmyho Page Old Mill House ve Windso­
ru - Pagey jej koupil počátkem téhož roku od herce Michaela Cainea.
Kapela se tu sešla 24. září a chtěla začít zkoušet na nadcházející americ­
ké turné, jež mělo odstartovat v polovině října 1 980. John začal brzy
odpoledne v nedaleké hospodě popíjet vodku s pomerančovým džu­
sem a pak pokračoval dvojitými panáky u Jimmyho doma. Byl stále

20
 -
------ ---

podrážděnější, choval se hlučně a neomaleně. Nadával, že během de­

vatenácti koncertů amerického turné bude pryč z domova.
Když John toho večera konečně odpadl, jeho osobní asistent a řidič
Rick Hobbs mu pomohl do postele. Uložil bubeníka " Zeppelínů " na
bok, přikryl ho a tiše za sebou zavřel dveře.
Druhého dne odpoledne se John Paul Jones a Benji Le Fevre, jeden
z techniků, po špičkách vplížili do ložnice, ve které Bonham spal. Benji
s Bonzem zatřásl, nejdříve zlehka, pak silněji, ale neprobudil ho. V pa­
nice horečně zkoumal, zda je Bonham v pořádku, ale ten nejevil znám­
ky života. Nedýchal, puls měl nehmatný a byl studený.
Přijela sanitka a členové kapely oněmělí hrůzou přihlíželi, jak se
zdravotníci snaží Bonhama přivést k vědomí. Nic nepomáhalo. Tou do­
bou mohl být mrtvý už celé hodiny.

Po dlouhém letu, jenž začal v roce 1 968, čekalo Led Zeppelin nouzové
přistání. Tahle kapela dala slovu " úspěch " v rockové hudbě novou ná­
plň, prodej desek a vstupenek na koncerty udělal z jejích členů přes noc
milionáře a skupina se stala největším magnetem, jaký rocková hudba
měla. Hrála odvázanou, dynamickou a velmi hlasitou muziku a před­
váděla ji s takovým sebevědomím a osobním kouzlem, že lístky na
koncerty mizely během několika hodin. Vestoje aplaudující publikum
a nekonečné přídavky se staly pravidlem. Harémy vzrušených dívek,
kterým pouhá zmínka o Led Zeppelin vháněla adrenalin do žil, se rva­
ly o možnost splnit kapele jakoukoli sexuální fantazii a letět s nimi je­
jich soukromým letadlem Starship; ložnice na palubě skýtaly soukromí
a smysly jitřily drogy a alkohol.
Byl jsem cestovním manažerem Led Zeppelin od samého počátku,
od prvního amerického koncertu v Denver Coliseum v roce 1 968, kde
dělali předkapelu Vanilla Fudge. Následujících dvanáct let jsem s nimi
byl na každém turné a při každém koncertě skoro až do konce jejich
kariéry - obnášelo to zařizovat letenky a hotely, pomáhat při výběru
měst, kde bude koncert, plánovat každou maličkost od velikosti pódia
po výšku ochranných zátarasů, zajišťovat nemilosrdně až vojensky vy­
hlížející bezpečnostní službu, eskortovat holky na pokoje členů kapely
a zásobovat Led Zeppelin drogami. Byl jsem svědkem toho, jak se
z nich za tu dobu stal hnací motor hudebního průmyslu.
Smrt Johna Bonhama ale ukázala, že ani Led Zeppelin nebyli vše­
mocní. Jejich hudba možná bude žít věčně, ale zaplatili strašlivou cenu.

21
2. Pád
Johna Bonhama jsem naposled viděl v létě 1 980, den předtím, než jsem
odletěl do Itálie. Po večerní zkoušce - skupina se připravovala na letní
šňůru po Evropě - jsme se sešli v hospodě Water Rat na King's Road.
Popíjeli jsme Brandy Alexanders a já nadával na manažera kapely Pete­
ra Granta, který mě místo na nadcházející turné posílal do Itálie skon­
covat s heroinem.
Nic si z toho nedělej, " říkal John, vyhrabeš se z těch sraček a přije­
" "
deš za náma zpátky, ještě než skončí léto. "
Vypadli jsme z hospody a John mě svezl ve svém kabrioletu Ferrari
Daytona Spider, který koupil před dvěma dny. Když mě zase vysadil
před hospodou, otočil jsem se k němu.
Uvědomuješ si, že tyhle evropský koncerty budou první, u kterejch
"
nebudu? " řekl jsem Johnovi, Doufám, že se vám bude stýskat, syčáci. "
"
Bonzo se usmál. Těžko, Cole, " utahoval si ze mě. S tím nepočítej. "
" "
Pak se zeptal: Jak moc seš naštvanej na Petera? "
"
"Hodně. Ale taky vím, že s tím potřebuju skoncovat jednou provždy.
A ty taky, Bonzo. "
Bonham se smál. Já s tím problémy nemám, " řekl vesele. Až zač­
" "
nu, tak toho prostě nechám. "
Chtěl jsem sice jet na evropské turné, ale zároveň jsem si uvědomo­
val, že ztrácím zájem. Hudba Led Zeppelin byla pořád stejně dobrá, ale
organizační zázemí se začínalo zahlcovat osobními spory. Pokud šlo
o moje pocity, neshody pomalu převládaly nad příjemnými zážitky.
V počátcích Led Zeppelin jsme byli uzavřená šestičlenná parta; Peter
a já jsme zajišťovali vše potřebné čtyřem hudebníkům. Těšilo nás sledo­
vat, jak se sláva skupiny rychle šíří, doprovázena ohromnými finanční­
mi zisky, které nám umožňovaly žít neuvěřitelně výstředním způso­
bem života. Pro partu muzikantů vzešlých převážně z dělnického
prostředí to představovalo nedodolatelné, opojné lákadlo.
Koncem sedmdesátých let však začaly vyplouvat na povrch známky
rozkladu Led Zeppelin. Jimmy, Bonzo a já jsme stále více zabředávali
do drogové závislosti a Roberta s Johnem Paulem to hodně štvalo. Ty
"
jsi jeden z těch, co za to můžou, " řekl mi jednou Robert. A mě zner­
"
vózňuje, když vidím, co se děje. Copak ty to nevnímáš? "
Myslel jsem si, že se Robert zbláznil. Zeppelinovské koncertní šňůry
se vždycky, od samého počátku, utápěly v alkoholu . . . šampaňské,
pivo, víno, skotská, Jack Daniels, gin . . . a drogy byly na denním pořád-

22
ku, i když jsme za ilegálně obstarávané dávky skoro nikdy neplatili.
Drogy pro kapelu mi často nosili fanoušci či přátelé; někdo zaklepal na
dveře mého hotelového pokoje, podal mi pytlík kokainu nebo
"
marihuany a povídá: " Tady máte od nás dárek. Kapela jen zřídka kdy
něco odmítla.
Když jsme s Bonzem a Jimmym začali jet v héráku, nikdo důrazně
nezasáhl - ani když už všichni museli vidět, co to s námi dělá. Jimmy
se dostal do takové závislosti na drogách, že občas přišel na zkoušku
o hodinu nebo dvě později. Bonzo byl i za normálních okolností nevy­
počitatelný, ale teď se začal chovat ještě výbušněji. A já kupoval v Lon­
dýně heroin od dealerů pár desítek metrů od Peterovy kanceláře a svo­
je každodenní organizační Zeppelinovské povinnosti jsem už neplnil
tak pečlivě jako dřív. Měl jsem sice stále pocit, že všechno zvládám, ale
nebyla to pravda. A vím jistě, že s Bonhamem a Pageym to šlo také
s kopce.
Od roku 1 980 jsme si s Peterem leželi jeden druhému v žaludku. Pe­
ter mi sice nikdy nedal padáka, ale vůbec jsme spolu nevycházeli. Měl
po krk mojí závislosti na heroinu a dal mi ultimátum.
"
" Vyber si, kam chceš jet odvykat, a já to zaplatím, řekl. " Ale nedo­
"
volím, abys nás stáhnul s sebou ke dnu.
Bývaly chvíle, kdy myšlenka na vypadnutí z toho kolotoče zněla lá­
kavě, zejména na turné. Peter chtěl vědět, kde jsem a co dělám, každou
minutu každého dne. Neustále jsem se cítil, jako bych měl průšvih, a to
"
se mi nelíbilo. " Proč mě buzeruješ? ječel jsem na něj. Z těch drog už
jsem byl paranoidní.
Uvažoval jsem dokonce o tom, že odejdu. Současně jsem se ale nebyl
ochoten vzdát skvostného života v limuzínách, luxusních hotelových
apartmá, drog a groupies.
Peter mi naháněl strach - chlap jako hora, tlustý, plešatějící, s věčně
rozcuchanými vousy. Byl dokonale v obraze a znal každý fígl a kličku
hudebního průmyslu. Na mezinárodním úspěchu kapely měl skoro ta­
kový podíl jako samotní muzikanti.

Pokud jde o Bonhama, občas začínala probleskovat velmi ošklivá

stránka jeho povahy. Nespokojenost a smíšené pocity z Led Zeppelin
v něm vyvolávaly záchvaty vzteku. Miloval hraní v nejlepší kapele na
světě a když ho kritici označovali za nejlepšího bubeníka v branži, do­
slova zářil. Jenomže čím dál víc ho otravovalo, že musí vyrazit na šňů­
ru nebo se dostavit na koncert, když zrovna neměl náladu. Stejně jako

23
zbytek skupiny už nemusel hrát kvůli penězům. A tak když se mu ne­
chtělo chytat letadlo do místa, kde se hrálo příště - když jeho velké
srdce zabolelo steskem po rodině - říkával mi: " Je to pořád těžší a těžší,
bejt někde, kde nechci. Potáhnu to dál, protože jsou na mě závislí ostat­
ní. Ale jednoho dne, a nebude to trvat dlouho, se na všechno vykašlu.
Prostě musím. "
Bonham ze sebe při půlhodinových sólech na bicí, po kterých zůstá­
valy potrhané blány bubnů a jemu krvácely ruce, vyplavoval všechnu
tu zlobu a bolest.

Jimmy Page byl stejně složitá osobnost, ale kapele zůstával neochvějně
oddán. Jeho nadšení nepolevovalo, protože " Zeppelíni " byli jeho dítě,
jeho výtvor. Jimmyho zdravotní stav však v ostatních vzbuzoval ne­
ustálé obavy, neboť kvůli vegetariánskému jídelníčku někdy hraničil až
s podvýživou. Působil křehce a byl náchylnější k nachlazení než my os­
tatní. Na pódiu ho ale zápal nikdy neopouštěl.
V počátcích Led Zeppelin jsme si byli s Jimmym velmi blízcí, i když
v dalších letech jsme spolu trávili mnohem méně času. Kdysi nás
spojovalo nadšení sběratelů umění, ale jak jsem postupně začal utrá­
cet stále více peněz za drogy, nemohl jsem si už dovolit uspokojovat
svoje umělecké zájmy, a tak se naše cesty v tomto ohledu rozdělily.
Jimmy o svoje bohatství nikdy moc nedbal, bral je jako prostředek
k zajištění soukromí - a uspokojování kokainových a heroinových
potřeb. Jeho skutečné lásky, které si cenil nade vše ostatní, však byly
hudba a Led Zeppelin.

John Paul Jones nějak procházel všemi útrapami kapely nezasažen.

Když se zapletl s drogami, zdálo se, že je to spíš ze zvědavosti, a nikdy
mu nepřerostly přes hlavu. Zachovával si téměř vždycky chladnou hla­
vu, nepřestával se ovládat. Navíc byl samotář a choval se tak i na ces­
tách; vyhovovalo mu být sám se sebou, stranou chaosu a výstředností,
které hrozily stáhnout Led Zeppelin ke dnu. Většinou se neúčastnil
skupinového šílení a jeho manželství přežilo nedotčeno všechny ty
roky koncertních šňůr; zdálo se, že mu žena a děti poskytUjí vše, co
potřebuje.
"
" Richarde, řekl mi během jednoho turné, " na tomhle čísle budu ná­
sledujících osmačtyřicet hodin; nebude-li to naprosto nutné, neříkej ni­
"
komu - a myslím opravdu nikomu kde jsem.
-

24
 Peter se rozzuřil, když John Paul zmizel. Možná byl Jonesy chytřejší
než kdokoli z nás, a proto si udržoval odstup, když jsme se my ostatní
postupně potápěli jak v tekutém písku.

Dokud neumřel Bonham, měl jsem vždycky pocit, že Robert Plant nese
hlavní břemeno negativní energie, která Led Zeppelin obklopovala.
Jeho oduševnělý zpěv mi od začátku říkal, že Robert má svým způso­
bem citlivou povahu. Proto mě nepřekvapilo, když jsem ho viděl v roce
1975 totálně na dně poté, co jeho žena Maureen skoro podlehla vnitř­
ním poraněním a četným zlomeninám, jež utrpěla při automobilové
nehodě na řeckém ostrově Rhodos, nebo o dva roky později, když jeho
syn Karac zemřel na těžkou infekci dýchacích cest. Na Karakově po­
hřbu byl Robert klidný a vyrovnaný. Později odpoledne jsme s ním
spolu s Bonhamem seděli na trávníku v Jenning's Farm u Birmingha­
mu, kde bydlel. Podávali jsme si láhev whisky a Robert, zasažený rana­
mi vlastního osudu i tím, kam se řítí Led Zeppelin, se nám otevřel.
Bezpochyby se ho dotklo, že Jimmy, John Paul a Peter nebyli při po­
hřbu jeho syna s ním. " Možná pro ně neznamenám tolik, co oni pro
"
mě, říkal monotónním hlasem plným bolesti. " Možná to nejsou tak
"
dobří přátelé, jak jsem si myslel.
O chvíli později začal Robert přemítat o celé naší minulosti a bu­
"
doucnosti. " Nemohli jsme si přát větší úspěch, řekl. " Z profesionální­
ho hlediska jsme nemohli dosáhnout víc. Ale kam nás to sakra přived­
"
lo? Proč ta hrůza nepřestává? Co se to k čertu děje?
Otázky, na které neexistovala odpověď.

A pak umřel Bonham. Pochybovačně jsem ve vězeňské cele vzpomínal

"
na řeči o " prokletí , které kapelu celé ty roky pronásledovalo. Mnohem
víc než my o něm vždycky mluvili diskžokejové a fanoušci. Kdykoli
někdo tohle téma nadhodil, tropili jsme si posměšky.
"
"Je to hovadina, řekl jednou Jimmy naštvaně. " Lidi se dozvěděli
o mém zájmu o okultismus a nechávají ho žít vlastním životem. "
Protože se skupina málokdy pokoušela žalovat tisk a neprobírala
s novináři soukromé záležitosti, obklopovala ji tajuplná atmosféra, kte­
"
rá živila pověsti o kletbě. " Ať si myslí, co chtějí, říkával Jimmy. " Když
tomu fanoušci budou chtít věřit, ať si poslouží. Trocha tajuplnosti ne­
"
uškodí.
Nejzlověstnější fáma se stala přímo mýtem. Podle ní na počátku čle­
nové skupiny - kromě Johna Paula, který odmítl - uzavřeli tajnou

25
 smlouvu a prodali svoje duše ďáblu za obrovský úspěch. Ř íkalo se, že
při krvavém rituálu byla na kapelu uvržena ďábelská kletba, která na­
konec způsobí úpadek Led Zeppelin a možná bude stát členy skupiny
život.
Pokud já vím, žádná taková smlouva neexistovala. Jimmy byl mis­
trem ve vyprávění smyšlených dobrodružných historek, zejména před
mladými ženami, které vždycky fascinovala " temná tvář " kapely. Mož­
ná že celý příběh o smlouvě s ďáblem začal právě takhle. Jimmy byl
zahloubaný do nadpřirozených záležitostí, ale s ostatními členy kapely
svoje pletky s okultismem probíral málokdy. Jeden z našich bedňáků
mi kdysi řekl: " Zkusil jsem na to jednou zavést řeč, ale Jimmy se rozzu­
řil. Nikdy už bych o tom nezačal mluvit. "
Jimmyho fascinovala černá magie a já jsem si v prvních hodinách
poté, co jsem se dozvěděl o Bonzově smrti, začal říkat, jak silná asi byla
jeho posedlost. Jimmy vlastnil dům, který kdysi patřil Aleisteru Crow­
leymu, britskému básníkovi, jenž experimentoval s kouzly, rituály,
seancemi, heroinem a " sexuální magií " . Jimmyho soused é byli pře­
svědčeni, že v domě straší, a kolovala mezi nimi historka o mladíkovi,
kterému tam kdysi uřízli hlavu a ta se pak kutálela po schodech jako
míč.
Bonzova smrt byla soustem pro londýnský bulvární tisk, který za­
plavily titulky jako " Kletba dostihla Led Zeppelin " . Podle jednoho brit­
ského reportéra " byla Bonhamova smrt odplatou za posedlost kytaris­
ty Jimmyho Page okultismem " .
Jimmyho tihle novináři přiváděli k zuřivosti. " Vůbec nevědí, o čem
mluví, " řval. " Měli by si ty svý ignorantský názory nechávat pro sebe. "
Jak jsem tak seděl v cele, v myšlenkách jsem se stále vracel ke kouz­
lům a čarám. Mohla za katastrofy, které se na Led Zeppelin lepily, něja­
ká nedefinovatelná zlá moc? Byla za ně nějak zodpovědná Jimmyho
fascinace okultními záležitostmi? Nebo se nám nakonec vymstilo, jak
nestřídmě a zhýrale jsme žili?
Ať už to bylo jakkoli, věděl jsem, že Led Zeppelin už nikdy nebudou
to, co dřív, pokud to vůbec přežijí. Před Bonhamovou smrtí, těch něko­
lik prvních týdnů v italském vězení, jsem se pokoušel vyrovnat s nepří­
jemnou situací tím, že jsem si pořád opakoval: " Jednoho dne to skončí.
Dostanu se odsud, skoncuju s heroinem a přidám se k ,Zeppelínům' na
americkém turné. Všechno bude zase dobrý, jako když jsme začínali. "
Ale smrt Johna Bonhama mě přinutila uvědomit si skutečný stav
věcí. Nejen že jsem musel překonávat žal ze ztráty přítele, ale taky jsem

26

.. .. .... , -
věděl, že s Led Zeppelin je konec. Během těch let se sice nikdy nemlu­
vilo o něčí smrti, ale všichni si uvědomovali, že by se někdo z nich
mohl rozhodnout skupinu opustit.
" Kdyby se to stalo, " pravil Jimmy věcně, " byl by to konec Led
Zeppelin. Prostě bychom zavřeli krám. Jakej by mělo smysl pokra­
čovat? "
A právě Bonham byl takovou nedílnou součástí kapely. Zejména
s Robertem se znali od mládí, z dob svých hudebních začátků dávno
před vznikem Led Zeppelin. I když se sice občas neshodli a pohádali
se - obvykle o takové malichernosti, jako kdo zaplatí za benzín do ně­
kterého z jejich mnoha aut - bylo mezi nimi silné citové pouto. Nedo­
vedl jsem si představit, že by Robert zpíval s někým jiným za zády než
s Bonhamem. Bylo by to jako zkoušet jezdit v autě se třemi koly. Když
zemřel Karac, Robert na pohřbu objal Bonhama a řekl: ,,5 tebou to táh­
nu nejdýl, Bonzo; můžu se spolehnout, že se mnou budeš vždycky,
když tě budu potřebovat, viď? "

Jimmy to vyjádřil bez obalu: " Hledat náhradu jen proto, abychom udr­
želi Led Zeppelin ve vzduchu, by bylo urážkou Johna Bonhama. "

3. Robert
" Roberte, proč chceš promarnit život v rockové kapele? Máš příležitost
získat skvělé vzdělání a udělat kariéru. Nenech se svést z cesty. Nepo­
kaž si to. "
Tato slova pronášel Robert Plant starší, jehož syna strašně lákal život
rockového zpěváka. Synovy hudební ambice se stávaly pro Planta star­
šího - stavebního inženýra, který se cítil lépe s Beethovenem než s Bea­
tles - noční můrou. Nedokázal se smířit s tím, že jeho chlapec promrhá
život honbou za nesplnitelnými sny.
Robert senior strávil mnoho bezvýsledných hodin starostlivým pře­
mítáním, jak svého syna přivést zpět k " úctyhodnějšímu " životu a po­
volání. Mladý Plant si po celou tu dobu vyráběl nástroje (harmoniky
a kazoo) a s každým z nich zacházel, jako by to byly stradivárky. Za­
tímco tatínek se trápil Robertovým nezájmem o školu, teenager si

27
 zkoušel pózy před zrcadlem a učil se zpívat napodobováním Elviso­
vých nahrávek.
Většina rockových muzikantů, kteří se vyrojili v šedesátých letech ­
od Beatles a Stones po Led Zeppelin - pocházela z dělnického prostře­
dí. Jejich rodiče prošli hrůzami a strastmi druhé světové války; zažili
barbarské bombardování Londýna Němci, po kterém zůstalo město
v plamenech a jeho velká část se proměnila v rozvaliny. Britská ekono­
mika, zdevastovaná válečnými roky, se snažila zotavit. Mnoho mla­
dých britských hudebníků, vyrůstajících při poslechu Franka Sinatry
a Stana Kentona, vidělo v rocku jedinou možnost, jak se vymanit z chu­
doby. Zároveň však pro ně představoval prostředek revolty a možnost
zaútočit na tradice střední a vyšší třídy, která v jejich očích ztělesňovala
útlak a trápení, jež jejich rodiny i oni sami museli snášet. Jak šel čas,
stávala se v jejich boji rocková hudba jednou z nejmocnějších zbraní.
Zatímco rock byl v první řadě doménou nejnižších vrstev, Plantovi
patřili jednoznačně mezi střední třídu. Robert se narodil v roce 1948 ve
West Bromwich v hrabství Staffordshire a vyrůstal v západní části
Midlands ve venkovském městečku Kidderminster. Měl tak dobrý pů­
vod, až to v počátcích Led Zeppelin vypadalo, že na nás " obyčejné "
pohlíží trochu přezíravě. Nikdy nepronášel nic blahosklonného, ale ně­
kdy z něj dýchala taková arogance, jako by stál společensky několik
stupínků nad námi.
Robert chodil do Základní školy krále Edwarda VI. ve Stourbridge,
kde patřily žertíky a vylomeniny ke každodennímu životu. Jednou
schoval tenisky do piana, takže učitel nemohl hrát - po téhle skopičině
ho vyloučili z hodin hudby, které měl nejraději.
Ve čtrnácti letech si Robert nechal růst vlasy (údajně aby na něj letěly
holky) a začal hrát s rockovými skupinami. Přestal věnovat tolik času
škole, i když některé předměty, jako třeba archeologie, ho docela bavi­
ly. Víc než cokoli jiného však cítil potřebu rozvíjet své hudební zájmy,
přestože rodina se na to dívala skepticky.
V určitém období Robert senior doufal, že jeho syna posedlost hud­
bou konečně pustí. Vozíval chlapce na vystoupení v Seven Stars Blues
Club, kde teenager zpíval s Delta Blues Band; doprovázel ho Chris
Wood na flétnu a Terry Foster na osmistrunnou kytaru. Jakmile zahráli
něco známého, publikum jásalo a mladičký zpěvák se dostával do extá­
ze. Robert ale také inklinoval k uvádění bluesových skladeb od nezná­
mých autorů jako Blind Boy Fuller, při kterých publikum ztichlo
a užaslo, jako kdyby hráli Carmen nebo Madame Butterfly.

28

.... .&1 � . -
 Robert byl dost chytrý na to, aby si uvědomil, jak slabé jsou vyhlídky
"
na úspěch. " Ani ti nejtalentovanější zpěváci se obvykle neprosadí, ří­
kával. " Dal jsem sám sobě čas do dvaceti; když v té době ještě nebudu
za vodou, začnu dělat něco jiného. "
Střídal kapelu za kapelou: Crawling King Snakes (pojmenovaní po­
dle jedné písně Johna Lee Hookera) . . . Black Snake Moan (ti si dali ná­
zev podle písně Blind Lemon Jeffersona) . . . New Memphis Bluesbrea­
kers. Jak tak šel z jedné skupiny do druhé, začínal jeho zpěv přitahovat
pozornost. Lidé se za ním doslova táhli, aby si poslechli ten oduševně­
lý, procítěný a silný hlas.
"
" Něco se možná začíná dít, říkal Robert přátelům; zpíval před plný­
mi sály a to bylo nadějné. Navzdory stoupajícímu uznání však zklamá­
ní stále převažovala.
Když se roku 1 966 přidal ke kapele jménem Listen, zalíbili se hleda­
čům talentů ze CBS Records, na které udělal ohromný dojem Robertův
silný hlas a skoro stejně na ně zapůsobilo jeho nepřetržité kroužení po
pódiu. CBS podepsala s kapelou kontrakt na tři singly; první z nich
byla prvotřídní cover verze hitu Young Rascals " You Better Run. " Její
vydání bohužel vyvolalo minimální pozornost a ještě méně si jí všimly
rozhlasové stanice a fanoušci kupující desky. Byl to krutý vstup do svě­
ta hudebního průmyslu.
Roberta neúspěch nahrávky znechutil, ale nevzdal se. "Jednou to
"
přijde, říkal kamarádům a snažil se neklesat na mysli. " Věřím si, a tak
"
mám z poloviny vyhráno. Ve skutečnosti ale bojoval s vnitřními po­
chybnostmi a začínal mít strach, zda se vůbec někdy začnou věci obra­
cet v jeho prospěch.
V roce 1967 CBS Records požádali Roberta, aby splnil závazek, který
učinili s Listen, a nahrál zbývající dva singly. Vypadalo to jako výborná
příležitost - mít studio sám pro sebe. Robertovo nadšení ale zchladil
výběr skladeb, které po něm CBS chtěla nahrát. Jedna z nich, " Our
"
Song byla přearanžovaná italská balada, ke které někdo napsal anglic­
ký text. Jeden Robertův přítel to komentoval: " Co se to z něj sakra po­
"
koušejí udělat? Novýho Toma Jonese? Robert byl z nahrávky na roz­
pacích. Měl chuť se někam schovat nebo osobně roztavit všechny
vinylové výlisky s tou písní. Jeho instinkt byl v tomto případě správný.
"
Prodej osmi set desek s " Our Song se nedal považovat za nijak pozo­
ruhodný, přestože nahrávací společnost se ho opravdu snažila prezen­
tovat jako nového Toma Jonese. Kampaň ovšem byla naprosto ne-

29
úspěšná. Roberta to načas nesmírně sklíčilo a zdálo se mu, že jeho ka­
riéra narazila do ošklivé cihlové zdi.
" Kdyby si jich pár nekoupila moje máma, tak by se ta zatracená
"
blbost neprodávala vůbec, dělal si Robert legraci. Zase tak moc ne­
přeháněl.
Navzdory svému středně třídnímu původu se Robert v té době při­
dal k Mods, nosil módní vysoké boty a vypasovaná sáčka a zúčastňo­
val se v Margate bitek s Rockers. Ostříhal si dlouhé blonďaté kadeře
a začal nosit francouzský sestřih podle Steva Marriotta, sólového zpě­
váka Srna 11 Faces, který při koncertě v Birminghamu, jenž Robert na­
vštívil, vznesl neodolatelný hudební dotaz: " Tak co, maj vaše kočky
"
housera?
Jak se Robertova vidina hudební kariéry rozplývala, pokoušeli se ho
rodiče nasměrovat na usedlejší životní cestu. " Proč se neučíš, mohl bys
získat diplom účetního, " navrhovala mu ustaraná matka. Robert byl už
beztak sklíčený - a teď ještě tohle!
Byl sice dost inteligentní, aby mu bylo jasné, že se možná honí za
nesplnitelným snem, ale nedostatek podpory ze strany rodičů ho de­
primoval. Pořád si myslel, že má na to, aby se stal hvězdou, zatímco
máma s tátou si říkali, kdy už vyroste z fantazírování, že se uplatní
jako hudebník. Byl znechucený, ublížený a někdy i naštvaný. Doma cí­
til narůstající napětí. Svým způsobem zoufale toužil rodičům dokázat,
že v muzice prorazí.
Pro klid v rodině nicméně Robert nakonec souhlasil, že půjde do
kursu pro účetní, i když jeho srdce dál patřilo bluesmanům jako byli
Robert Johnson, Tommy McClellan, Otis Rush, Muddy Waters a Sonny
Boy Wil1iamson, jejichž nahrávky často nacházel při prolézání bazarů.
Robert vhodil ručník do ringu po pouhých dvou týdnech účetnické­
ho kursu. Dvě libry za den, které dostával, nestály za řeč, ale co víc -
uvědomil si, že život je víc než účetní knihy a má dáti - dal. " Já prostě
nestrávím život počítáním peněz jinejch lidí, " stěžoval si kamarádům.
" To budu radši ten, kdo ty prachy vydělává. "
Robert se bez známky lítosti vrátil naplno k muzice. Stejně jako před­
tím střídal kapelu za kapelou, až skončil v partě, která si říkala Band of
Joy. Bohužel se od Robertových předchozích štací nelišila v jedné věci ­
o úspěchu nemohlo být opět ani řeči. Skupina nevystupovala příliš čas­
to a když už k tomu došlo, hrála většinou před poloprázdným sálem.
Jako by se Robert už tak necítil dost mizerně, ještě měl neustále spory
s manažerem kapely.

30
 " Víš, co je problém, Roberte? " zeptal se ho manažer jednoho dne.
" Já si myslím, že moc dobře nezpíváš. Měl bys vážně uvažovat o od­
chodu. "
Robert odešel rozzuřen a s narušeným sebevědomím. Ano, jeho hlas
byl trochu divoký, ale on měl pocit, že je svým způsobem jedinečný.
Pokoušel se kritiku nevnímat a nerozčilovat se, ale šlo to těžko. Byl roz­
hodnut pokračovat, i když mu hlas zatím nevydělával žádné peníze.
Podržel si jméno kapely, a tak se Band of Joy zformovali podruhé -
a pak ještě potřetí - aby se nakonec rozprchli na všechny strany. V po­
slední sestavě hrál na bicí dlouhovlasý kníratý vtipálek jménem John
Bonham, který nikdy nebyl úplně spokojen se silou a zuřivostí, kterou
do hraní vkládal. Aby svůj styl ještě zvýraznil, olemoval si bicí hliníko­
vou fólií, která jim dodávala praskavý výbušný zvuk, a doufal, že tím
skupině přiláká víc fanoušků.
Band of Joy se ale museli uchýlit ještě k dalším prostředkům, aby si
získali srdce obecenstva. Č lenové skupiny někdy vystupovali s poma­
lovanými tvářemi. Hráli ve fracích. Předstírali na pódiu vzájemné bitky
s dětskými pistolkami. Tlustý baskytarista v kaftanu a zvonových kal­
hotách se vrhal střemhlav do davu; v tvářích pod pódiem se v tu chvíli
zračila taková hrůza, jako by mezi ně padal Hindenburg (nebo snad
Zeppelin?). Pokud tím snad chtěl baskytarista něco sdělit, nikdo vlastně
nevěděl co.
Při jednom koncertě Band of Joy ve Victoria Hall v Selkirku hodil
opilý posluchač po Plantovi koláč. Protože Robert coby cíl byl neustále
v pohybu, rozpleskl se neškodně metr od něho.
" Band of Joy hráli asi dvakrát týdně, ale moc peněz jsme si nevydě­
lali, " vzpomínal Robert o pár let později. Kdybych tou dobou nebyl že­
natý a moje žena Maureen neměla práci, prostě bych nejedl. Bylo to
naprosto jednoduchý. Byl bych žil ze sociální podpory. "
Maureen byla v určitém ohledu Robertův zachránce a on to věděl.
Bez její finanční pomoci - nemluvě o podpoře duchovní - by to býval
možná vzdal už dávno, když ještě nebylo o Led Zeppelin ani vidu ani
slechu. S Maureen se potkali na koncertě Georgie Famea, brzy potom
spolu začali žít a nakonec se vzali. Když Robert nenosil domů peníze,
sama se postarala, aby měli střechu nad hlavou. Když ztrácel sebedů­
věru, pomáhala mu ji najít. Č asto říkával, že nebýt Maureen, nejspíš by
se z toho býval zbláznil.
Band of Joy se rvali dál. Postupně se vypracovali ke zhruba sedmde­
sáti librám za večer, hráli písně Sonny Boy Williamsona a Grateful

31
Dead a dokonce ve studiích Regent Sound nahráli pár demosnímků.
Nikdy se jim ale nepodařilo získat nahrávací kontrakt a to je velmi fru­
strovalo. Nakonec se Robert v depresi z toho" že kapela nikam nespěje,
rozhodl, že nestojí za to v téhle bitvě pokračovat. Band of Joy se roz­
padli.
Robert stál znovu před zásadním rozhodnutím o své budoucnosti.
Počátkem roku 1 967 pracoval na stavbě, rozléval asfalt na West Brom­
wich High Street a za vydělané peníze (šest šilinků a dvě pence na ho­
dinu) si kupoval alba Buffalo Springfield, Love a Moby Grape. Většinu
nahrávek britské rockové scény považoval za propadáky a myslel si, že
mají sotva cenu vinylu, do kterého je vylisovali. Ale při poslechu Gra­
pe - jejich kombinace blues, folku, rocku, rhythm & blues, country
a bluegrassu - neměl stání a všechno ho svrbělo, jak se chtěl vrátit
k muzice, byť k velké nelibosti rodičů.
S otcem se Robert usmířil až dlouho poté, co z něj Zeppelin udělal
milionáře; trvalo jim to celé roky. Robertův tatínek se těžce smiřoval se
synovou hudební kariérou a nic na tom neměnil jeho nesmírný úspěch.
Robert se tím hodně trápil. Jednou jsem si na dobročinném podniku
v Birmighamu povídal s PIan tem starším a nabídl jsem mu láhev
piva - bez skleničky. Znechuceně se na mne podíval, jako by chtěl říci:
" Kdo si sakra myslíte, že jsem, abych pil pivo z láhve? " Byl z jiného
světa.

4. Bonzo
Těžko si představit normálnějšího člověka, než byl John Bonham. Co
jsem ho znal, nikdy nic nepředstíral; nemuseli jste z něj loupat slupky,
abyste našli skutečného Bonhama. Všechna ta hřmotnost, bláznovství,
vtip a talent, to byl Bonzo. Přesně takový, jaký se jevil.
Už jako dítě, dávno předtím, než se stal bubeníkem Band of Joy nebo
Led Zeppelin, mlátil do všeho, čím mohl způsobit hluk. Narodil se
roku 1 948 v Redditchi, asi dvacet kilometrů jižně od Birminghamu.
Doma tloukl do hrnců a pánví nebo do plechové konvice na kávu, ke
které vedl drát, a pokoušel se napodobit zvuk bubínku.
Matka Johnovi koupila první opravdový bubínek, když mu bylo de­
set, a brzy potom přinesl otec domů z bazaru trochu obehrané kom-

32
pietní bicí. I kdyby byly prožrané rzí, pro Johna by to stejně byl ten
nejcennější poklad. Těžce snášel, když některý z jeho kamarádů bube­
níků nevěnoval svému nástroji péči, jakou si podle něho zasloužil.
V Bonzových očích to byl jen o stupínek menší přečin než zneužívání
dětí. Hudba byla jeho hlavní drogou a kd y ž den nehrál, připadal si jako
v absťáku.
Brzy poté, co John vyšel ze školy (v té době už byl Ringo Starr před­
mětem závisti každého anglického chlapce s bubenickými paličkami),
začal zkoušet, zda se muzikou uživí. Hrál s Terry Webbem and the Spi­
ders; měl na sobě dlouhou uzounkou kravatu a fialový plášť, vlasy ulí­
zané dozadu. Bubnoval trochu klidněji a s větším sebeovládáním, než
potom později.
Stejně jako Plant, i Bonham musel odolávat tlaku rodiny, aby nechal
"
hraní. "Johne, existuje spousta poctivých zaměstnání, říkal mu otec.
"
" Stačí opravdu chtít a můžeš si zajistit slušné živobytí. Bonhamův ta­
tínek byl tesař a stavař a John mu nějaký čas pomáhal, vyměniv paličky
za kladivo. Miloval však hudbu - nic, co v životě dělal, ho tak neuspo­
kojovalo - a zanedlouho už zase hrál s místními kapelami: Nicky Ja­
mes Movement, A Way of Life a Mavericks.
John věřil, že hudba je jediná věc, ve které je dobrý, ale obvyklý úděl
hladovějícího umělce se mu stejně nevyhnul. V osmnácti potkal svoji
budoucí ženu Pat, která si však zachovala dostatečně chladnou hlavu,
než aby si vzala někoho, jehož budoucnost mohla obnášet víc hladu
než slávy. Bonham měl ale výdrž.
"
" Je to jen otázka času, říkal Pat. " Dokážu to, když mi budeš věřit.
"
Neházej mě přes palubu.
Pat to navzdory mizerným vyhlídkám neudělala. Nakonec se necha­
la obměkčit a nastěhovali se spolu do čtyř a půl metrové maringotky.
Možná že občas, když Bonzo propadl trudnomyslnosti z toho, jak po­
malu všechno jde, když ztrácel náladu a vybuchoval, protože skuteč­
nost nesplňovala jeho očekávání, sliboval Pat, že toho nechá, pokud se
věci brzy neobrátí k lepšímu. Byly to ale plané sliby a oba to věděli.
Hudba byla jeho neoddělitelnou součástí. Nikdy doopravdy neuvažo­
val, že by to vzdal.
Někdy by si byl Bonzo vydělal víc žebráním než hraním. Když byl
členem Nicky James Movement, trpěli takovým nedostatkem peněz, že
často vystupovali s nesplacenými nástroji; několikrát se stalo, že jim po
koncertě zkonfiskovali nástroje nebo aparaturu, protože nebyli schopni
"
dodržet splátky. " Takhle se nedá dělat dobrá hudba, říkal si John, ale

33
neměl v té době moc na vybranou. Navíc pociťoval neochvějnou loaja­
litu k těm, se kterými směl hrát; miloval pocit, že je součástí skupiny,
a ten mu zůstal během celé dlouhé historie Led Zeppelin. I v těch těž­
kých dobách se šířil Bonzův věhlas: "Je to nejlepší bubeník v Anglii " . . .
" Hraje tak nahlas, že stěží slyšíte vlastní myšlenky " . . . " Zláme za tý­
den víc paliček, než většina bubeníků za život. "
Bonzo postupně vkládal do hry více technické dovednosti a méně
agresivity. I když zůstával týmovým hráčem, toužil po stejné pozor­
nosti, jaké se dostávalo muzikantům, za nimiž bubnoval - zejména
když viděl ostatní rockové bubeníky, jak pronikají do světel reflektorů.
Zbožňoval Gingera Bakera a záviděl mu od dob Graham Bond Organi­
zation, protože se nikdy nenechal zastínit ani takovými dvěma hudeb­
níky, jako byli Bond a Jack Bruce. " Takhle to chci, " bručel, " bejt rovno­
cennej člen kapely, nejen držet rytmus pro ty, co hrajou vepředu. "
Později, když roku 1 967 vyšlo album Fresh Cream s Bakerovým sólem
na bicí, jež bubeníka vyneslo do popředí zájmu, si Bonzo umínil, že
udělá vše, co bude v jeho silách, aby se stal hvězdou. Ani ne dva roky
nato byl členem Led Zeppelin.

5. John Paul
John Paul Jones byl tak trochu záhadou i pro ty, kdo ho dobře znali.
Metodicky pracoval na svojí hudbě s chladnou, neotřesitelnou sebedů­
věrou. Bez ohledu na to, kolik citu do ní vkládal, zůstával po celé ty
roky, co ho znám, vážný a spolehlivý. Věděl, na co má - a to také dělal.
Pravé jméno Johna Paula je John Baldwin. Pochází z rodiny, která
nadšeně podporovala jeho zájem o hudbu. Narodil se roku 1 946 v Sid­
cupu v Kentu, kde jeho otec působil jako pianista a kapelník. John Paul
už jako dítě hrával s tatínkem na klavír na svatbách, při uvádění židov­
ských mladíků do stavu dospělosti a na večírcích. Uvědomoval si, že to
nebyla Madison Square Garden ani London Palladium, dobrou prů­
pravu na věci příští mu však tohle hraní poskytlo.
John Paul se poprvé chopil basy brzy poté, co dorostl do puberty.
Absolvoval na nástroj jedinou hodinu, zdálo se však, že to úplně stačí.
Pak už se poddal svému hudebnímu instinktu a nechal se vést citlivý-

34
mi prsty a ovlivňovat muzikanty jako Charlie Mingus, Scott La Faro
a Ray Brown.
Johnova první basa byl Dallas. ("Měla krk jak kmen nějakýho stro­
mu. " ) Otec byl sice nakloněn synovu zájmu o hudbu, v baskytaře však
neviděl budoucnost. Byl přesvědčen, že její dny jsou sečteny, a naléhal
proto na syna, aby se soustředil na tenor saxofon.
Navzdory těmto neblahým předpovědím basa nikdy nedopadla jako
harmonika nebo citera. Jakmile navíc John Paul přesvědčil otce, že
i hraním na baskytaru se dají vydělat peníze, tatínek okamžitě změnil
názor.
V sedmnácti letech začal John Paul svoji pouť několika kapelami. Na
kytaru značky Burns hrál písně Jerryho Lee Lewise a Little Richarda;
z fialového saka a bílých bot, které nosil, by byl o pár let později na
rozpacích. Nejznámější z těchto kapel byla Harris/ Meehan Group
v čele s Jetem Harrisem a Tony Meehanem, kteří zpívali u Shadows
"
v době, kdy měli hit " Diamonds . Mladičký John Paul býval díky své
nezkušenosti v té době trochu nervózní, ale věřil si, a tak odváděl kva­
litní výkony.
Zanedlouho objevil John Paul lukrativnější tvář života hudebníko­
va - stal se studiovým hráčem. Odjakživa bral hraní vážně a byl velmi
metodický, takže měl brzy tolik nabídek, že je sotva stíhal - pracoval
s kýmkoli, počínaje Dusty Springfieldovou a Tomem Jonesem a konče
JeHem Beckem. Hraje v písničce Rolling Stones " She's a Rainbow "
a v DonO'Vanově " Sunshine Superman " . Dělal aranže pro Herman's
Hermits a při tom všem ještě vydal vlastní singl " Baja " , na jehož
B - straně byla píseň s nevysvětlitelným názvem " A Foggy Day In
Vietnam " . Nahrávka si bohužel získala asi takovou oblibu jako skuteč­
ná válka ve Vietnamu.
Jakkoli byl John Paul úspěšný ve studiu, přestalo mu to nakonec sta­
čit. Začal se poohlížet, jak rozšířit svoje hudební obzory mimo čtyři zdi
nahrávacích místností. Běžný fanoušek Johna Paula neznal, ale jemu to
nevadilo, protože nikdy necítil potřebu být slavný; za důležitější
vždycky považoval, aby se mohl hudebně realizovat a objevovat nové
cesty.
John Paul byl ale také opravdový domácký typ; ve studiu si vydělal
dost na pohodlné živobytí a mohl trávit spoustu času se svojí ženou
Mo a dvěma malými dcerkami. Hodně proto zvažoval, zda výhody
spojené s členstvím v nějaké kapele vyváží koncerty, cestování a odlou­
čení od rodiny, jež k tomu nedílně patří.

35
 Nakonec se mu naskytla příležitost, která se neodmítá. Nabídka při­
šla od mladého kytaristy jménem Jimmy Page, kterého John Paul po­
tkal ve studiu a jehož práce, zejména aranžmá několika písní z alba
Yardbirds, na něj udělala dojem. Jimmy si tehdy jméno John Paul Jones
zapamatoval a řekl si, že se nevidí naposled.

6. Jimmy
Jimmy Page se narodil roku 1 944 v Hestonu v Middlesexu, ale značnou
část mládí strávil ve Felthamu, londýnském předměstí ležícím tak blíz­
ko letiště Heathrow, že cítil, jak přistávají letadla. Až do dvanácti let
zabíjel čas rybařením a sbíráním známek; pak ale slyšel Elvisovu píseň
"
" Baby, Leťs Play House a jeho život se od základu změnil. Jimmyho
nezaujal pouze Elvisův nezaměnitelný hlas; to nástroje, které zněly
zpěvákovi za zády - elektrická kytara, akustická kytara, mlaskavá
basa - ho nutily hrát desku znovu a znovu až do omrzení, dokud ji
jehlou skoro neprodřel.
S hlavou plnou Elvise si Jimmy pořídil španělku s kovovými struna­
mi a zkoušel hrát, co slyšel. Není divu, že první pokusy zněly spíš na­
křáple, ale to nevadilo. Ze dne na den v tom byl až po uši. Cítil, jak se
ho zmocňuje vzrušení, a nedokázal odložit kytaru, ani když chtěl.
Ve škole Jimmy vynikal v běhu přes překážky, ale hudba brzy zastí­
nila všechno ostatní. Požádal kamaráda, se kterým chodil do školy,
aby ho naučil pár akordů. V místním obchodě s hudebninami si kou­
pil příručku pro samouky Play in a Day. Prohlížel zadní strany obalů
desek a hledal jména známých kytaristů - Scottyho Moorea, který
hrál na Elvisových deskách, Jamese Burtona, jenž vystupoval s Ricky
Nelsonem, a Cliffa Gallupa, doprovázejícího Gene Vincenta. Pořád
"
měl rád Top 40 - od " Stagger Lee " přes "Jailhouse Rock po " Save the
Last Dance for Me " - ale uvědomoval si, že stále více poslouchá spíš
hráče na jednotlivé nástroje než sólové zpěváky.
Jimmyho otec byl průmyslový personální manažer a synovy hudeb­
ní vlohy začal podporovat téměř mimovolně. Kromě hudby se Jimmy
vážně zajímal i o výtvarné umění, které Page starší považoval za ještě
horší slepou uličku. A tak když chlapec vyšel ze školy a na tancovačce
v Epsomu si ho všiml zpěvák Neil Christian a nabídl mu, aby nastoupil

36

... .. -.. , -
k jeho skupině Neil Christian and the Crusaders, Jimmyho tatínek si
jen trochu bolestně povzdechl. Vždy zdvořilý Christian totiž dokonce
přišel požádat o dovolení Jimmyho rodiče. " Dám na vašeho chlapce
"
pozor, slíbil.
Crusaders měli smůlu v tom, že se nikdy nedokázali naladit na stej­
nou vlnu se svým obecenstvem. I když si postupně získali příznivce,
hráli raději staré písničky Bo Diddleye, Chucka Berryho a Gene Vincen­
ta, zatímco lidé chtěli slyšet Top 10. Ještě horší bylo, že Crusaders jezdili
ve staré rozpadající se dodávce, na kterou bylo menší spolehnutí než na
chovance psychiatrické léčebny. Přes svůj talent tak byli od samého po­
čátku odsouzeni stát se novými Bill Haley and His Comets.
Jejich nadání nicméně nezůstalo bez povšimnutí. JeH Beck, kterého
seznámila s Jimmym sestra, jednou Crusaders viděl živě a pohled na
Pageyho na pódiu ho vyděsil. Ta kytara, řekl později přátelům, byla
skoro větší než ten " kluk kost a kůže, ze kterýho trčely ruce a nohy jak
"
párátka.
Jimmy se už tehdy zvláštně oblékal a svými kytarovými figurami
a melodickým frázováním někdy způsobil, že Neil Christian téměř pře­
stal uprostřed písně zpívat a přenechal svému mladičkému kytaristovi
střed pódia.
U Crusaders si Jimmy vydělával asi dvacet liber týdně, ale vystoupe­
ní následující v rychlém sledu za sebou si nakonec vybrala daň od jeho
zdraví. Na střední škole sice možná byl prvotřídní atlet, ale fyzické ná­
roky nepřetržitého vystupování jeho tělo nezvládalo. Z vyčerpání si
uhnal chronický kašel, ze kterého se vyklubala těžká infekční mono­
nukleóza.
Jednou večer Jimmy zkolaboval před klubem v Sheffieldu. Doktoři
ho ještě téhož večera vyšetřili, druhý den znovu a nabídli mu jednodu­
"
ché, ale nekompromisní řešení: " Zvolnit. Vyčerpaný a zesláblý Jimmy
neměl náladu zahrávat si se zdravím. Od Crusaders odešel.
Během rekonvalescence začal navštěvovat uměleckou školu v Sutto­
nu, ale jakkoli měl rád štětce a malířský stojan, samy o sobě mu ke štěs­
tí nestačily. Nebyl schopen se muziky úplně vzdát a kytaru brával do
ruky dál. Někdy ale uvažoval, že oželí vyčerpávající a únavné hraní ve
prospěch malířské kariéry, zdánlivě vystavující člověka v menší míře
stresovým situacím. " Možná je mi souzeno výtvarné umění," medito­
val občas, " a hudbu bych si měl nechat jenom jako koníčka. " Netrvalo
však dlouho a začal navštěvovat kluby ve West Endu jako Marquee
a Crawdaddy, kde jamoval s kýmkoli, kdo byl ochoten si s ním zahrát.

37
Někdy hrál celé hodiny hity Chucka Berryho, dokud mu nepopraskaly
puchýře na prstech. Nesmírně to miloval.
Stejně jako John Paul, i Jimmy se zapojil do studiové práce a zůstal
u ní šest let, během nichž definitivně odložil štětec a paletu - bezesporu
pro dobro věci. Téměř ze dne na den byl zavalen nabídkami k nahrává­
ní, nejen proto, že lepší kytarista by se těžko našel, ale také pro svoji
spolehlivost. Uměl zahrát jakýkoli žánr, od rocku přes blues až po jazz.
Zpočátku ho to vážně bavilo a někdy cítil posvátnou úctu k umělcům,
které měl doprovázet, ať už to byli Rolling Stones, Herman's Hermits,
Kinks nebo dokonce Petula Clarková či Burt Bacharach. Hrál na Dono­
vanově " Hurdy Gurdy Man " a v " I Can't Explain " od Who. Jednou si
ho také najali na nahrávání jakési hudební kulisy či podobného škváru
a občas dokonce dělal hudební doprovod k reklamám.
Jimmy neměl formální hudební vzdělání, a tak se zpočátku trochu
obával, zda se mu bude ve studiu dařit. Nikdo necítil hudbu lépe než
on, ale často si ho zvali, aby hrál podle představ někoho jiného, nikoli
svých vlastních. Což znamenalo hrát takt po taktu z listu.
Chvíli trvalo, než se naučil noty, a také si prožil pár strašlivých těž­
kých chvilek, když byl někdy nejistý a dělal trapné chyby. Č asto říká­
val, že když začínal, připomínal mu notový zápis hejno vran na tele­
grafních drátech. Přes to všechno si skoro okamžitě ve studiu velmi
slušně vydělával.
Není nijak překvapivé, že se Jimmyho zručnosti někteří muzikanti,
se kterými měl pracovat, tak trochu báli. Producent SheJ Talmy mu jed­
nou řekl: " Kinks nahrávají nové album, bude se jmenovat You Really
Got Me. Rád bych, abys na to dohlédl. "
Shel vysvětloval, že Jimmy bude se svým talentem při nahrávacích
frekvencích neocenitelným přínosem - ale kapela si tím tak jistá neby­
la. " K čemu ho potřebujeme? " ptal se prý naštvaně Peter Quaife. " Dave
Davies na kytaru zahraje přesně to, co potřebujem. To je prostě směšný,
Shele! "
Shel se stáhnul a počkal, až zlost a obavy vyprchají. Když se atmo­
sféra uklidnila, Jimmyho prostě přivedl. Kinks změnili názor natotata.
Stačilo, že slyšeli Jimmyho hrát, a nikdo už se s Shelem dál nepřel.
Jak plynuly roky a jedno nahrávání střídalo druhé, začal se Jimmy
nudit a pociťovat určitou prázdnotu. Stěžoval si přátelům, že ho práce
ve studiu připravuje o tvůrčí schopnosti. " Přijdeš, řeknou ti, co máš
hrát, a nejraději jsou, když vůbec neimprovizuješ, " říkal. " Je to všechno
strašně mechanický. "

38
 Někdy v té době, když byl Jimmy obzvlášť otrávený, potkal manaže­
ra Rolling Stones Andrewa Oldhama, který mu prozradil, že zakládají
novou nahrávací společnost. " Moc by ses nám hodil, Jimmy, " řekl mu
"
Oldham. " Nejen k nahrávání, ale taky jako producent.
Znělo to jako nová příležitost rozšířit si hudební obzory. Jimmy po ní
skočil a stal se domovským producentem nové značky Immediate Re­
cords, kde točil s Johnem Mayallem a Nico. Znovu získal chuť do práce,
kterou už zoufale potřeboval.
Tehdy narazil na Erika Claptona - a to doslova, na chodbě studia.
V rámci smlouvy s Immediate produkoval Erikovi pár bluesových
" "
kousků - písně jako " Double Crossin' Time a " Telephone Blues . Tihle
dva měli stejnou krevní skupinu a často spolu jamovali, když našli spo­
lečnou chvíli volna mezi nahráváním. Jednoho večera u Jimmyho
doma spolu hráli celé hodiny, předávali si navzájem energii, vzrušeni
tím, jak se jejich nesmírné talenty navzájem umocňují. Jimmy dokonce
část tohohle jamování nahrál na primitivní dvoustopý magnetofon.
V takových chvílích si Jimmy uvědomoval, že může hudebnímu svě­
tu nabídnout víc, než hraní mezi čtyřmi zdmi studia. Poohlížel se i jin­
de a měl v úmyslu hrát hudbu, jaká se bude líbit jemu samotnému.
Když přišel k Yardbirds - a později když založil Led Zeppelin - chtěl
mít všechno co nejvíc pod kontrolou.

7. Řečníkem na rockovém pohřbu

" Co to s váma je, vy hovada? To už ve vás nezůstalo ani trochu profe­
"
sionality?
Jimmymu Pageovi došla trpělivost. Přecházel sem a tam a držel ká­
zání Keithu Reifovi, sólovému zpěvákovi Yardbirds, pár minut po
skončení koncertu v Chicagu, při němž Keithovo pití získalo navrch
nad hudbou samotnou. Jimmy prudce nakopl opodál ležící pouzdro na
kytaru, až se převalilo na bok. Ruce měl založené na prsou, obočí svraš­
tělé hněvem a mluvil rozechvělým hlasem.
" Vylezeš na pódium, Keithi, a chováš se, jako bys byl v nějaký zasra­
" "
ný putyce, řval. " Co ti sakra je?
Ten večer si Keith přinesl několik lahví chlastu přímo na pódium -
skotskou, brandy, bourbon a pivo. Když dozněly poslední akordy

39
 " Heart Full of Soul " , sehnul se pro skotskou a chlastal přímo z láhve.
Totéž udělal po " For Your Love " a pak v podstatě po . téměř každém
dalším čísle. Celou tu dobu ho Jimmy sledoval, řval na něj " brzdi! ", ale
bezvýsledně. Keith byl tak nadrátovaný, že ho ostatní členové kapely
museli odtáhnout z pódia.
Yardbirds se rozpadali a Jimmy to věděl. V noci ho to probouzelo ze
spaní. Nečekali byste, že muzikant s tak obrovským talentem a vytříbe­
ným smyslem pro perfekcionismus bude hrobníkem jedné z nej­
známějších rockových kapel šedesátých let. Přesto když jsem začal po­
čátkem roku 1968 s Jimmym a Yardbirds pracovat, dělo se přesně tohle.
Yardbirds se drolili na kousky.
Jimmy už s nimi byl tou dobou skoro dva roky, přišel jako baskyta­
rista v červnu 1 966. Že se stal jedním z Yardbirds, vnímal jako únik . . .
a cestu, jak se konečně vyvléci ze svěrací kazajky, kterou jeho tvořivosti
nasazovala práce ve studiu. Nakonec se ukázalo, že si vytvořil i odra­
zový můstek k dvanáctiletému působení u Led Zeppelin.
Nejdřív se ale musel postavit do čela pohřebního průvodu Yard­
birds, kde mně připadla role jednoho z nosičů rakve. Dělal jsem jim
manažera na posledním americkém turné, jež začalo v březnu 1968.
Tehdejší manažer Yardbirds Peter Grant mě najal pro tuhle šňůru,
protože jsem předtím jezdil s jinou jeho skupinou, New Vaudeville
Band. Bubeník Mick Wilshire, kterého jsem potkal dva roky předtím na
dovolené ve Š panělsku, byl členem New Vaudeville Band a zařídil mi
první schůzku s Peterem Grantem. Když jsem poprvé vešel do Granto­
vy kanceláře, trůnil pohodlně usazen za obrovským psacím stolem. Pe­
ter byl jeden z největších chlapů, co jsem kdy viděl, a místnost byla při­
měřená jeho rozměrům. Když se vztyčil, aby mě uvítal, zalapal jsem po
dechu. Zdálo se to jako celá věčnost, než zvedl svých impozantních sto
devadesát osm centimetrů. Nepřekvapilo mě, když jsem se později do­
zvěděl, že kdysi dělal vyhazovače v nočním klubu, zápasníka ve wres­
tlingu a u filmu dubléra těžkotonážním britským hercům, jako byl Ro­
bert Morley - jen jsem byl ještě o něco opatrnější, když jsem se
pohyboval v jeho blízkosti.
Petera vychovávala matka v chudé londýnské čtvrti. Sotva přišel
do puberty, zběhl ze školy a všelijak se protloukal, až nakonec zakotvil
v hudební branži. Zajišťoval britské koncerty amerických hudebníků,
jako byli Everly Brothers či Little Richard, a tahle práce ho naučila cho­
vat se nemilosrdně ke každému, kdo mu zkřížil cestu. Slyšel jsem vy­
právět, jak jednou ztloukl pořadatele koncertu, který se pokusil ošidit

40

.. -CI � , .
Little Richarda o pár liber; nejen že ten ubožák skončil na pohotovosti,
ale Peter vzal navíc z jedné vody na čisto i pár policajtů, které někdo
zavolal, aby udělali pořádek. Prostě to bral, jako by se vrátil do wrest­
lingového ringu.
Měl jsem vždycky pověst ostrého hocha, ale Peter Grant - to mi do­
šlo rychle - byl třída sama pro sebe. Při tom prvním setkání jsem mu
pověděl něco o sobě a o kapelách, se kterými jsem pracoval. " Dobře,
Cole, " řekl nakonec, " místo cestovního manažera u New Vaudeville
Band je volný. Dám ti pětadvacet liber týdně. Ujednáno? "
" Ještě moment, " opáčil jsem bez zaváhání. " Chci třicet za tejden . . .
Ber nebo nech bejt! "
Peter byl mojí reakcí ohromen. Upřímně řečeno, já sám taky, protože
jsem se pořád s tím přerostlým chlapem cítil trochu nesvůj. Později mi
řekl: " Já nebyl zvyklej, že se mnou někdo takhle mluví. Ale na druhou
stranu, bral jsem to jako dobrý znamení. Řekl jsem si, že se hned tak
z někoho neposereš. "
Peter přistoupil na třicet liber týdně. Potřásli jsme si rukama, a když
jsem se obrátil ke dveřím, zahřměl: "Ještě něco, Cole. " Otočil jsem se
a spatřil, jak na mě míří ukazovákem. " Nechci v životě slyšet, žes s ně­
kym mluvil vo tom, co se dělo v tomhle zasranym kanc1u. Jestli jo, uře­
žu ti uši. Normálně ti je uříznu ! "
Vůbec jsem v tu chvíli nepochyboval, že by to udělal.
" Zavolej mi koncem týdne, Cole. To už budu vědět, kdy nastoupíš. "
Tak jsem se seznámil s Peterem Grantem. Strčil jsem nohu do dveří
jeho impéria a to mě nakonec přivedlo k Yardbirds.

Moje působení u Yardbirds byla těžce nabytá zkušenost jak pro mne,
tak pro Pageyho. V předpageovském období se Yardbirds těšili z ne­
smírné popularity, kterou začali získávat v Londýně v roce 1 963. V po­
lovině šedesátých let už jméno kapely bylo zárukou zájmu rockových
fanoušků po celém světě, do značné míry díky skvělým kytaristům.
Před Jimmym dali Yardbirds příležitost dvěma z nejlepších kytaristů té
doby - Eriku Claptonovi a Jeffu Beckovi. Po takové dvojici mohlo přijít
jen pár kytaristů. Jimmy Page byl jedním z nich.
Když Yardbirds v roce 1 966 opustil Paul Samwell-Smith, Pagey na­
stoupil na jeho místo. Na další dva roky se stal trvalou součástí kapely.
Jenže počátkem osmašedesátého, když jsem k nim přišel, už byli v po­
sledním tažení; nedalo se s tím nic dělat a všichni v kapele si to uvědo­
movali. Pokud se rocková kapela může totálně vyčerpat hraním a ztra-

41
tit jiskru, lepší příklad než Yardbirds by se těžko hledal. Z původní pě­
tice, která roku 1963 začínala, se pořád tři členové skupiny - Keith Relf,
Chris Dreja a Jim McCarty - drželi zuby nehty, i když o nějakém zápa­
lu pro věc nemohla být vůbec řeč.
Jimmy se od chvíle, kdy nastoupil k Yardbirds, snažil o kapelu sta­
rat, jak nejlépe to šlo. Na onom posledním turné v roce 1 968 Keith ReIf
už jenom markýroval. " Máme nasmlouvaný závazky a já jim chci do­
"
stát, říkal mi jednou odpoledne v hotelovém pokoji a usrkával pivo.
"
" Ale už mě to všechno unavuje. Jsem prostě vyčerpanej.
Relf se při téhle poslední šňůře utápěl v alkoholu a andělském pra­
chu a byl pouhým stínem člověka, kterým kdysi býval. Bral také hodně
LSD; často fetoval v hotelovém pokoji a zapaloval k tomu kadidlo. Jim­
my a já jsme si čas od času taky šňupli kokainu, ale Keith působil do­
"
jmem, že nemá absolutně zdání, kdy začíná mít dost. " Jsem v pohodě!
křičíval, když jsem projevil obavy. " Sakra, jseš můj manažer, ne moje
"
máma!
Turné jsme absolvovali v Greyhoundu, pořízeném na splátky. Vět­
šina sedadel byla z autobusu vyndaná, místo nich jsme měli postele
z plachtoviny ukotvené do podlahy, ve kterých jsme spali, nebo se
o to aspoň pokoušeli, když se nebydlelo v hotelu. Vzadu byl záchod,
ale jinak jsme v autobuse neměli žádnou hudební aparaturu ani věci
na vaření nebo elektrické zástrčky. Zkrátka neutěšené ubytování třetí
kategorie.
Jimmy se přirozeně ujal vedení kapely, připomínající bárku na roz­
bouřeném moři. Zatímco se ostatní muzikanti utápěli v depresích
a malomyslnosti a k poslednímu turné Yardbirds přistupovali, jako by
to byl pochod na smrt, Jimmy je jednoduše nakopal do zadku a pokou­
šel se v nich znovu vykřesat nadšení pro hudbu. " Dneska musíme di­
"
vákům za jejich peníze něco odvést, naléhal na zbytek kapely. Jenže
ostatní obvykle ignorovali i ty sebevášnivější apely.
Když se Keith Relf opil, hrál na harmoniku, jako by ji držel v ruce
poprvé. Taky pletl slova písní a dokonce vyřvával na diváky a na ostat­
ní Yardbirds sprosťárny. Mým úkolem ale každopádně bylo pokusit se
Keithe udržet v takovém stavu, aby dokázal hodinu zpívat, dostat od
pořadatelů peníze a později odrážet jejich stížnosti.
Většina stížností ovšem pocházela od Pageyho. " Co si ksakru myslí­
"
te, že děláte? bouřil po katastrofálním chicagském koncertu. " Ti fa­
noušci platí za to, aby nás slyšeli, Keithi, ne, aby koukali, jak se dokážeš
"
vožrat.

42
 "
Jeho hněv však zůstával nevyslyšen. "Já nikomu neubližuju, Jimmy,
"
říkal Keith. " Neslyšel jsem, že by někdo chtěl vrátit prachy.
Pozoroval jsem, že navzdory značnému stresu, jemuž byl vystaven,
se z Jimmyho stává dokonalý profesionál - stejné vlastnosti se u něho
pak projevovaly po celou dobu vlády Led Zeppelin. Dny Yardbids už
byly sečteny a blížila se jejich poslední hodinka, Pagey však stejně ně­
kdy trávil valnou část odpoledne pečlivou úpravou vlasů a vybíráním
stylového oblečení, kterému vévodila košile s nabíranými rukávy, sta­
romódní šátek a sametové sako. Vypadal jako britský gentleman
z osmnáctého století, zatímco zbytek kapely nosil džíny, korále a kafta­
ny. Jimmy měl pocit, že si fanoušci zaslouží něco speciálního, i kdyby
měl být jediný z Yardbirds, který jim to dopřeje.
Kromě Jimmyho profesionální hrdosti hrála roli ještě jedna skuteč­
"
nost. Doufal, že se jménem " Yardbirds půjde ještě něco podniknout.
Věřil, že má určitý zvuk a jednou přišel za Reifem a McCartym:
"Jestli nechcete pokračovat, já jo. Uvažuju o založení nový kapely
"
a rád bych měl práva na užívání jména.
"
Reif se smál. " Má něco z toho, co zbylo, vůbec nějakou cenu? Bez
zaváhání dodal: " Klidně si to nech. Já už s tim zkurvenym jménem ne­
chci mít nic společnýho. "
Podepsali jakousi formální dohodu a Jimmy získal vlastnická práva
"
na jméno " Yardbirds .
Poslední koncert proběhl v Americe 5. června 1 968 na automobilo­
vém závodišti na periférii města Montgomery v Alabamě. Seděli jsme
ten den ráno u hotelového bazénu, když rádio mezi hlasitým vytrubo­
váním nejčerstvějších zpráv oznámilo:
" Senátor Robert Kennedy, který byl postřelen včera večer v hotelu
"
Ambassador v Los Angeles, leží v kritickém stavu v nemocnici.
Rozrušilo mě to a styděl jsem se. Měl jsem pocit, že se mi země roz­
kládá před očima.
Poslední vystoupení Yardbirds se odehrálo na provizorním pódiu,
tvořeném dvěma desetimetrovými přívěsy. Fanoušci zaplnili prostor
od okraje špinavé závodní dráhy až k přívěsům a byli toho večera ob­
zvlášť nadšení. Než vešel Jimmy na pódium, prohodil ke mně: " Je to
smutný, co? Tahle skupina to mohla táhnout roky, stačilo trochu nadše­
"
ní. Š tve mě se dívat, jak dodělává taková skvělá kapela.
A to se taky ten večer stalo. Když kužel světla ozářil Reifa, pak Page
a přeskočil na Dreju a McCartyho, odehráli v Americe Yardbirds svůj
"
poslední koncert: " Heart Full of Soul , . . . " Over Under Sideways

43
Down " . . .Shapes of Things. " Když do noci odezněly poslední akordy
"
For Your Love", ustoupila všechna nostalgie, kterou jsem cítil, pocitu
"
úlevy, že už je to za námi. S Jimmym se pracovalo skvěle, ale napětí,
které v kapele panovalo, bylo chvílemi skoro nesnesitelné.

8. Nový začátek
Jimmy Page začal hned po zániku Yardbirds plánovat budoucnost.
Byl ale emocionálně vyčerpán tím, že právě on musel kapele podepsat
rozsudek smrti a chvílemi dokonce přemýšlel, že se na čas stáhne do
ústraní.
Možná že potřebuju pauzu, " řekl jednomu kamarádovi. Nejsem
" "
si jistej, jestli mám sílu teď hned začínat úplně od začátku s novou
kapelou. "
Jimmy ale neměl nicnedělání v povaze. Příliš ho bavilo dělat muzi­
ku. Zvuky, které dokázal vyluzovat na svoji kytaru, se uváděl do tran­
zu. Ani v dobách, kdy bral drogy, mu žádné pilulky nedokázaly přivo­
dit takovou euforii a opojení jako hudba. A jeho nástroj si jej jako každá
mocná droga, která člověka ovládá, přitáhl zpět, protože Jimmy nalé­
havě potřeboval další dávku povzbuzujícího prostředku.
Roli sehrály také praktické záležitosti - především tady byl kontrakt,
který bylo třeba dodržet. Yardbirds se sice rozpadli, ale zůstaly po nich
nesplněné koncertní závazky; skandinávské turné mělo bezprostředně
následovat. To znamenalo sestavit novou kapelu - Jimmymu se hlavou
honilo jméno New Yardbirds - která by vyjela na šňůru a odehrála zby­
lé koncerty.
A tak byl Jimmy na sklonku léta 1 968, v éře superskupin, postaven
před úkol dát dohromady novou skupinu. Č ím více o tom přemítal,
tím úchvatnější možnosti se mu rýsovaly. Byl si vědom překážek a ná­
strah, které na něho číhaly jak na minovém poli - především přebujelá
sebestřednost muzikantů a tlak, který rozložil nejednu superskupinu.
Nemám chu ť nechat si pod rukama rozsypat další kapelu, " říkal.
"
Yardbirds ve mně pořád ještě doznívají. "
"
Cream byli poslední superskupina, která se rozplynula jako pára.
Hráli v ní tři nejtalentovanější hudebníci oné doby - Eric Clapton, Jack
Bruce a Ginger Baker - a jejich první album z roku 1967 bylo explozí

44
energie a mělo velký vliv na hudební scénu. Věrni svému jménu, byli
skutečnou smetánkou rocku; spojovali bílé blues s tvrdým, dynamic­
kým rockem. Jenže koncem osmašedesátého se skupina rozpadala
a odehrála poslední koncerty v newyorské Madison Square Garden
a v Royal Albert Hall v Londýně.
Nad ostatky Cream začali kritici diskutovat, kdo by mohl vyplnit
bluesrockovou prázdnotu - pokud vůbec někdo takový existuje. Mlu­
vilo se o Ten Years After. Jiní pokukovali po Pink Floyd. Ale když se
konečně Jimmy rozhodl, že založí novou kapelu, z níž nakonec vzej­
dou Led Zeppelin, debata se uklidnila.
Jimmy strávil o samotě doma v Pangbourne mnoho bezesných nocí
a přemítal, koho přizvat do nové kapely; sepisoval si jména, přidával
muzikanty na seznam a zase je škrtal, zkoušel si představit, jak by sku­
pina vypadala v té které sestavě. Bral to celé velmi vážně. John Entwis­
tle, Keith Moon, JeH Beck . . . B. J. Wilson a Nicky Hopkins . . . ti všichni
byli na seznamu Jimmyho favoritů, stejně jako Steve Marriott a Steve
Winwood, oba žhaví kandidáti na post sólového zpěváka. Robert Plant
či John Bonham se tohoto soukromého konkursu vůbec nezúčastnili.
Jimmy v té době ani nevěděl, že existují.
Zkoušel jsem vzkázat Marriottovi, " vzpomínal Jimmy často. Byl
" "
jsem nadšený představou, že bych s nim byl v jedný kapele. Fakt jsem
si myslel, že by to mohlo fungovat. Pak mi ale jeho manažeři řekli, že
Steve má závazky u Small Faces. Neměl zájem. "
Jimmy pokračoval v proškrtávání seznamu svých kandidátů. Zane­
dlouho se dostal na místo sólového zpěváka Terry Reid. Jimmy ho vi­
děl zpívat a silný, hluboký hlas mu učaroval. Plán však zase nevyšel.
Zní to skvěle, " řekl mu Reid do telefonu. Bohužel ale musím od­
" "
mítnout. Jsem už dohodnutý s Mickey Mostem. Předpokládám, že tím
jsem ze hry. "
Jimmyho už to začínalo unavovat. Zavolal Terrymu ještě jednou
a zeptal se: Nemohl bys mi doporučit nějakýho zpěváka? " Nečekal, že
"
by mohlo padnout jméno, které dosud neměl na seznamu. Ale sílil
v něm pocit, že jeho snažení je možná beznadějné.
No, na jednoho kluka by ses měl podívat, " řekl Terry. Jmenuje se
" "
Robert Plant. Zpívá s kapelou, která si říká Hobbstweedle. "
Plantovo jméno Jimmymu nic neříkalo, Hobbstweedle se stěží dalo
vyslovit a Jimmy ani nikdo z okruhu jeho známých o nich v životě ne­
slyšel. Terryho úsudku ale důvěřoval natolik, že si Pian ta našel. Objevil
ho na koncertě v pedagogické škole nedaleko Birminghamu, kde zpí-

45
val pro publikum, které by se vešlo do dodávkového volkswagenu
a ještě by v něm zbylo místo.
Upřímně řečeno, většina skladeb, které Plant toho večera zpíval, Jim­
myho moc nenadchla - například písně od Moby Grape. Ale ten
hlas . . . Jimmy cítil, jak ho mrazí, když Planta poslouchá - jeho silný,
citový, tklivý sexy hlas, jako křik z hloubi Robertovy duše.

"
,,Jak to, že tenhle kluk ještě není hvězda? myslel si Jimmy. " Něco s ním
určitě není v pořádku. Třeba je to jeden z těch nesnesitelných lidí, kteří
s nikým nevydrží. "
Jimmy usoudil, že musí Planta lépe poznat, než mu nabídne místo
v kapele. Jenomže Robert mu nešel z hlavy. Ze dne na den zapomněl na
všechny ostatní, o kterých uvažoval - na Reida, Winwooda i Marriotta.
Pokud se z Roberta nevyklube nějaký asociál, je to zpěvák, kterého
chci, říkal si.
Pokud šlo o Roberta, byl nadšený, že ho oslovil Pagey, ale současně
mu to dělalo starosti. Pro rockového zpěváka, který stále ještě zápasil
o místo na výsluní, byl Jimmy Page jednou z hvězd rockové stratosféry,
kam se Robert sám toužil dostat. Když mu Jimmy řekl, že hledá zpěvá­
ka do nové kapely, kterou sám povede, uvědomil si Robert, že tohle by
konečně mohla být jeho vstupenka mezi slavné. A když ho pozval
k sobě domů do Pangbourne, Robert si slavnostně slíbil: " Tuhle šanci si
"
nenechám ujít. Taková příležitost se nemusí opakovat.
Na nádraží cestou do Pangbourne nervózního Roberta oslovila starší
žena, kterou podráždily zpěvákovy dlouhé vlasy. " Ostříhej se! Ostříhej
"
si ty vlasy! ječela. " Copak v sobě nemáš ani trochu slušnosti? "
Než se na cokoli zmohl, vlepila mu facku .
Robertem incident otřásl. Třeba je to špatné znamení, myslel si a sna­
žil se uklidnit. Možná k tomu setkání nemá dojít. Možná bych se měl
otočit a vrátit se domů.
Ale jakmile dorazil k Jimmymu, nervozita z něj spadla. Setkání Page
s Plantem jednoduše nemohlo dopadnout lépe. Celé odpoledne si po­
vídali o svém hudebním vkusu. Vykládali si historky. Společně se smá­
li. V jednu chvíli Jimmy řekl: " Chci, aby sis něco poslechl. " Došel ke
gramofonu a pustil album Joan Baezové, na kterém zpívá " Babe, l 'm
Gonna Leave You. "
"
" Co si o tom myslíš? zeptal se Jimmy. " Dovedeš si představit, že
"
bychom tohle hráli?

46
 Robert poslouchal a ani ne v polovině skladby přikývl. Když píseň
skončila, vzal Jimmyho španělku a začal vybrnkávat aranžmá. " To by
"
mohlo jít, řekl.
Chemismus začal působit. Robert byl na palubě. Mladičký zpěvák
by býval nejraději křičel radostí, ale ovládl se alespoň do té doby, než
zmizel z Pageova doslechu.

Robert těsně před odchodem domů ztratil slovo za svého starého ka­
maráda Bonhama. Plant a Bonham bydleli nedaleko od sebe a pořád se
sem tam vídali. Na pódiu spolu ale nestáli od rozpuštění Band of Joy.
Přesto si Robert uměl představit Bonza v nové kapele a ta myšlenka ho
nadchla. " Počkej s rozhodnutím o bubeníkovi, dokud ho neuvidíš
"
hrát, řekl Pageovi. " To se těžko popisuje. Myslím, že nikdo jinej nehra­
je na bicí jako on. Neznám nikoho, kdo by na ně hrál líp. "
Bonzo byl ale na turné s Timem Rosem a zdálo se, že je spokojený
tam, kde je. Koneckonců, dostával čtyřicet liber týdně, což bylo nejvíc,
kolik si kdy v životě vydělával. Bylo by pro něj nepříjemné přijít o stálý
příjem.
"
" Když máš něco, co funguje, nevyhodíš to z okna, řekl Bonzo Jim­
"
mymu do telefonu. ,,Já jsem teď spokojenej. Řek' bych, že se mi daří.
Jimmy ho ale stejně chtěl slyšet hrát, když na něj Robert pěl takovou
chválu. Zajel si do Country Clubu ve West Hampstead, když tam Bon­
zo vystupoval s Rosem. Koncert začal vcelku rutinně, ale asi po pěta­
dvaceti minutách hraní se stal Bonzo ústřední postavou. Ú točil na bicí
jako kamikadze a Jimmy ho sledoval s rozšířenýma očima. Bonzo svoje
bubny bombardoval a ostřeloval. Nalétával na ně a drtil je. Odložil do­
konce paličky a mlátil do nich rukama. Prováděl s nimi všechno mož­
né, div po nich nezačal skákat a nenadělal z nich třísky.
"
" Toho kluka musím mít, říkal si Jimmy. " Musí existovat způsob, jak
"
ho přesvědčit, aby si to rozmyslel.
Jimmy začal bubeníka zpracovávat. " Tahle kapela by mohla prora­
zit, Johne . . . Máme skvělej management . . . Já myslím, že to je pro nás
"
všechny skvělá příležitost . . . Přemýšlej o tom a ještě si promluvíme.
Jimmy angažoval Petera Granta, který se měl stát manažerem nové
kapely, aby mu pomohl Bonza ulovit. Vzali ho na oběd. Zasypávali ho
hromadami telegramů. Poslali Planta, ať to zkusí s tvrdým a nevybíra­
"
vým nátlakem. ,:Ne' pro nás není žádná odpověď, řekl nakonec Jim­
my. Myslel to vážně.

47
 Nakonec začala Bonzova skálopevnost slábnout. Věděl, že Page je
hvězda a samozřejmě, s Plantem pracoval. Možná, že tahle nová kape­
la má fakt perspektivu, myslel si. Jednoho dne konečně rozhodil ruka­
ma a povídá Jimmymu: " Vyhrál jsi! Jdeme na to! "
Page byl nadšen. " Nebudeš litovat, " řekl Bonhamovi. Ten ale stejně
několik týdnů v noci nemohl spát; ležel a přemítal, jestli se rozhodl
správně. Hodil za hlavu jistotu čtyřiceti liber týdně pro podnik, který
mu připadal riskantní. " Doufám, že jsem to nezpackal," říkal si.
Mezitím se o Jimmyho snaze sestavit novou kapelu doslechl John
Paul, který se právě poohlížel po příležitosti, která by mu umožnila
alespoň na čas zanechat studiové práce. Zavolal proto Jimmymu s tím,
že jakoby náhodou zavede řeč na novou kapelu. Klábosili čtvrt hodiny
a když se rozhovor chýlil ke konci, řekl John Paul svému starému spo­
luhráči z nahrávání ve studiu: " Dej mi vědět, kdybys potřeboval basá­
ka. " O pár dní později to Jimmy udělal.
Kapela byla konečně na světě. Zbývalo jen vyzkoušet, jak jim to pů­
jde hudebně dohromady. " Musíme se sejít a hrát, " řekl Jimmy Johnu
Paulovi. " Na příští týden něco zorganizuju. "
Dohodli se, že první zkouška bude v malém, vlhkém studiu v Ger­
rard Street v Londýně. Jimmy v noci před prvním setkáním moc dobře
nespal; přemítal, jestli všechno půjde tak, jak doufal. Robert přišel na
zkoušku se staženým žaludkem. Všichni moc chtěli, ale nikdo si nebyl
jistý, jak to nakonec dopadne. Bonzo pro jistotu stále ještě nosil v peně­
žence telefonní číslo Tima Rose.
Na téhle zkoušce se Jonesy poprvé setkal s Plantem a Bonhamem.
Planta trochu překvapilo, jak Jonesy vypadá. Není divu, Page Johna
Paula popsal jako " studiového veterána " ; Plant s Bonhamem si proto
říkali, jak jim asi půjde hraní s nějakým tatíkem. John Paul ale do tako­
vé škatulky moc nepasoval.
Na to odpoledne nebylo nic speciálního v plánu, ale když se chopili
nástrojů a nervózně po sobě pokukovali, navrhl Jimmy, aby zahráli
" Train Kept a-RoBin"', jeden z jeho oblíbených kousků z dob Yard­
birds. Zpočátku to trochu skřípalo, ale jen chvíli. Velmi rychle do sebe
všechno začalo zapadat. Přešli do " As Long As I Have You " , písně od
Gameta Mimmse. Pak následovalo " I Can't Quit You Baby. " Jak se hud­
ba odrážela od zdí, Jimmy si uvědomil, že se usmívá. Když hráli " Da­
zed and Confused ", skoro se mu zatočila hlava vzrušením.
" Vypadá to nadějně, " prohlásil Jimmy.

48
 Nikdo neprotestoval. Každý z těch čtyř chlapců, pro které byla
hudba vším, si uvědomoval, že konečně našel prostor k hudební sebe­
realizaci.
Když úvodní jam session končila, zeptal se Robert: " Fajn, a co dá!? "
Jimmy si nebyl jistý. "Ještě nevím, ale netoulejte se moc daleko od
domova. Chci to rozjet rychle. "

Dva dny po téhle jam session se Jimmy radil s Peterem. Page se ani
nesnažil krotit svoje nadšení.
" Š koda žes tam nebyl, " řekl. " Přál bych si, abys nás slyšel. Bylo to
kouzelný. Všechno do sebe prostě zapadlo. "
Peter cítil Jimmyho vzrušení. " Dobrý, do kdy to můžeš vypilovat,
abychom mohli začít? "
" Petere, to nebude trvat dlouho. Už ke konci týhle zkoušky jsme
všichni měli pocit, že jedem na plný obrátky. Rád bych odehrál pár ži­
vejch vystoupení. "
Peter vytáhl zbývající kontrakty Yardbirds a dal se do telefonování.
Netrvalo to ani týden a první minišňůra nové kapely byla dojednána;
měla začínat v polovině září v Kodani a Stockholmu. Na plakátech in­
zerujících tyto koncerty byla skupina uváděna jako New Yardbirds.
Před odjezdem do Skandinávie kapela zkoušela jen pár dní. Já byl
tou dobou ve Spojených státech s Jeff Beck Group, další skupinou, kte­
ré dělal Peter manažera. Udržoval jsem ale s Peterovou kanceláří čilé
styky, a tak jsem měl o New Yardbirds pravidelné informace. Peter
o nich mluvil hlasem plným očekávání. " Richarde, Pagey si myslí, že
tahle kapela by mohla bejt naprosto neuvěřitelná, " říkal. " Zdá se,
že všechno půjde hodně rychle. Zatraceně brzy z nich může bejt velká
kapela. "
Na svém prvním vystoupení v Kodani Yardbirds hráli " Communi­
cation Breakdown " , " Dazed and Confused ", " How Many More Ti­
mes " , " Babe I'm Gonna Leave You " a " White Summer " . Bonzo mi
později povídal, že se to neobešlo bez kiksů a problémů s aparaturou.
U pár písní se neshodli na začátku, byla za tím ale spíš nervozita než
cokoli jiného. Publikum však koncert ohromil, řekl. Š koda že jsem
tam nebyl.
Jakmile se vrátili do Londýna, Jimmy nedokázal ovládnout své nad­
šení. " Petere, chci okamžitě do studia, " řekl. " Nahrajeme něco z toho
na pásek. Náš zvuk už je dost dobrej na to, abychom něco natočili. "

49
 Skupina pochopitelně ještě neměla nahrávací kontrakt. Peter však
důvěřoval Jimmyho instinktu. " Jestli už jste fakt tak dobří, jdeme
na to. "
V říjnu si pronajali studia Olympic v jižním Londýně a dali se do
práce. Protože neměli za zády žádnou nahrávací společnost, dohodli se
Jimmy a Peter, že se o náklady na studio podělí napůl. Nepromarnili
proto ani minutu.
Celé album Led Zeppelin bylo natočeno za pouhých třicet hodin. Jim­
my a John Paul, kteří doslova strávili léta v nahrávacích studiích, hnali
práci dopředu a táhli Bonza s Robertem za sebou . Pagey všechno
zaranžoval a snažil se ze spoluhráčů dostat maximum. Každou píseň
do detailů promyslel. Spoléhal na živý zvuk kapely a výslednou na­
hrávku skoro neupravoval. Pečlivě rozmístil mikrofony, některé z nich
jen několik centimetrů od nástrojů, jiné na protilehlou stranu studia.
A výsledek byl neuvěřitelný.
"
" Nebylo to zase tak složité, prohlásil Jimmy. Kapela na skandináv­
ském turné zněla naživo tak dobře, že věděl, že stačí jít do studia a tam
to prostě zopakovat. Byla to sebedůvěra, ne drzost. Písně se od živého
"
provedení tak moc nelišily, s výjimkou " Babe I 'm Gonna Leave You ,
kterou přearanžoval na místě.
Robertovi se moc líbilo, co slyšel při přehrávání natočených pásků.
Byl nabitý nápady a pociťoval vzrušenÍ. Takoví skvělí muzikanti za
zády, to ho přímo popohánělo. Byl to tak krásný zážitek, prohlásil.
Nic nebrzdilo Plantovo frázování a vášeň, kterou do zpěvu vkládal.
A když v " Babe I 'm Gonna Leave You " zakvílel " baby, baby, baby " hla­
sem plným citu a napětí, stala se tato slova okamžitě Plantovou pozná­
vací značkou, která přetrvala po celou dobu existence kapely.
Pagey prohlásil, že se při nahrávání alba cítil nesmírně uvolněně,
vedl svou kytaru nebo se jí naopak nechával vést. Laskal steel kytaru
Fender 800 v " Your Time Is Gonna Come ", pak přesedlal na výpůjče­
ného akustického Gibsona v " Black Mountain Side " . Přinesl do studia
houslový smyčec a zuřivě jím přejížděl po kytarových strunách v " Da­
zed and Confused " a " How Many More Times. " Na " Cornrnunication
Breakdown " dokonce zpívá doprovodné vokály, což je v dvanáctileté
Zeppelinovské historii raritou.
John Paul si metodicky dělal svoji práci, ochoten přenechat ostatním
místo v popředí; přesto se i on stával středem pozornosti, například
když hraje na kostelní varhany v " Your Tirne Is Gonna Corne. " Dokázal

50
kapelu elektrizovat způsobem, ze kterého vám hodiny běhal mráz po
zádech.
A pak tu byl Bonham. V písních jako Good Times Bad Times " ne­
"
zůstával svojí pověsti nic dlužen, zasvětil svůj jediný basový buben
Ludwig bohům a vydoloval z něj víc, než by většina bubeníků vypáčila
z celého tuctu. Stávalo se, že se Jimmy otočil a fascinovaně zíral, co
John s bicími provádí.
Náklady na natočení alba byly pozoruhodně nízké - ani ne 1 800 li­
ber, počítaje v to i nezapomenutelný obal se vzducholodí Hindenburg,
klesající vstříc katastrofickému a ohnivému konci. Debut nakonec vy­
nesl ohromujících 3,5 miliónu liber, což byla zejména na tehdejší dobu
nevšední suma.

Když se nahrávání chýlilo ke konci, byla si kapela tak jista sama sebou,
že se jednomyslně rozhodli opustit jméno New Yardbirds; usoudili, že
se na ně nemusí spoléhat, aby získali zaslouženou pozornost. Jdeme
"
do toho, " řekl Jimmy. Ta muzika mluví sama za sebe. "
"
A tak změnili název kapely na Led Zeppelin. To jméno padlo při roz­
hovoru, který jsem vedl o několik měsíců dříve s Keithem Moonem
a Johnem Entwistlem v New Yorku, kde jsem byl s Yardbirds na turné.
Moona a Entwistla už Who unavovali, a tak žertovali, že založí novou
skupinu s Jimmym Pagem. Už pro ni mám jméno, " dělal si legraci
"
Moon. Nazveme ji Olověný Zeppelin, protože poletí jak balon naplně­
"
nej olovem. "
Všichni jsme řvali smíchy. Druhého dne jsem to říkal Jimmymu, kte­
rý se také smál a zjevně mu to uvízlo v hlavě. Nakonec změnil způsob
psaní z Iead " na led ", aby vyloučil možnost, že jméno kapely bude
" "
někdo špatně vyslovovat. 1

[ll Olovo se anglicky píše lead " a čte se led " . Slovo lead " lze však číst také
" " "
líd " a pak znamená "vést, vedoucí, vedení " . Moonem na vržené jméno Lead
"
Zeppelin se proto změnilo na Led Zeppelin, aby bylo jasné, že jde o olovo, byť
nesprávně napsané. - Pozn. překl.

51
9. Vítejte v Americe
Hudba, kterou kapela dokázala hrát, sice všechny nadchla a naplnila
sebevědomím, ale neznamenala automaticky okamžité přijetí publi­
kem. Peter Grant zařídil sérii vystoupení v britských klubech jako Mar­
quee a v několika univerzitních kolejích, mimo jiné v Surrey a Liver­
poolu. Na první koncerty však moc lidí nepřišlo a ještě se tvářili, že je
hned tak něco nerozhází. Zatímco kapela na jevišti řádila tak, že to sko­
ro vypadalo, že se muzikanti poperou, dav pod pódiem jen zdvořile
tleskal - ani náznak d ivokého, vřískavého nadšení, které se zanedlou­
ho stanekapela součástí Zeppelinovského fenoménu . Pro celou kapelu
to znamenalo vystřízlivění.
Jimmy jen potřásal hlavou. "Já to nechápu. Jsou úplně studený. Proč
nás neberou vážně? To je teda fór! "
Bonzo, jehož sebedůvěra vlažným přijetím utrpěla, na to měl teorii:
" Možná, že to co hrajeme, je na ně příliš, a oni nevědí, jak na to reago­
vat. " Naše hudba je tak živá a plná energie, že prostě publikum omrá­
čila, říkal si. Bylo to jako při osmém stupni Richterovy škály a lidi se tak
akorát stačili něčeho držet, snažili se vymanit z dosahu toho zemětřese­
ní a dávali pozor, aby jim něco nevyrazilo sklenici piva z ruky.
Tehdy Peter napřel pozornost do Ameriky - k turné a uzavření na­
hrávací smlouvy s odpovídající publicitou. Vynořil se ze Států po ne­
smlouvavých jednáních s Atlantic Records s nahrávacím kontraktem,
který byl naprosto bezprecedentní, uvážíme-li, že se týkal nové kapely.
Atlantic - značka, která pomáhala vytvořit nesmírný, i když krátce tr­
vající fenomén skupiny Cream - právě hledal další superskupinu a Pe­
ter je přesvědčil, že Led Zeppelin jsou pro ně to pravé. Ahmet Ertegun
z Atlantiku ještě ani neslyšel pásky z prvních nahrávacích frekvencí
a už byl rozhodnut, že si tuhle kapelu nenechá uniknout. Nakonec vy­
táhl šekovou knížku a vypsal šek na dvě stě tisíc dolarů předem - něco
takového v té době mohl požadovat jen někdo formátu Elvise Presley­
ho. Ještě větší význam však mělo, zejména pro Pageyho, že si Peter
vymínil, že kapela bude mít nad svojí hudbou absolutní kontrolu, a to
bezvýhradně.
Atlantic bezprostředně poté vydal tiskové prohlášení, jímž nafoukl
obrovskou reklamní bublinu, kterou odpůrci kapely okamžitě napadli.
V úvodním propagačním materiálu stálo, že " špičkoví angličtí a ame­
ričtí rocko.ví muzikanti, kteří první nahrávky [Led Zeppelin] slyšeli,
přirovnávali album k tomu nejlepšímu od Cream a Jimiho Hendrixe

52
a označili Led Zeppelin za další kapelu, jež dosáhne laťky nastavené
těmito in terprety. "
Vezmeme-li v úvahu zklamání, kterého se skupina dočkala v brit­
ských klubech, nemohla být smlouva s Atlantikem lepší. Kapela z ní
byla nadšená - Bonzo vystartoval a za svůj podíl si koupil Jaguára
XK 150. Počáteční reakce hudebního tisku však byly negativní, zčásti
také kvůli nafouklé kampani Atlantiku. Sloupkaři psali o Led Zeppelin
jako o komerční, kapitalistické, reklamou vyhnané skupině, která ještě
nepotvrdila svoje hudební kvality. Když Zeppelíni " zamířili do Států
"
na své úvodní turné, četli o sobě demoralizující články - a pokoušeli se
nic si z nich nedělat.

Můj první skutečný kontakt s Led Zeppelin přišel v prosinci 1 968. Prv­
ní album, které by podpořilo americkou šňůru, ještě ani nebylo na svě­
tě, ale Peter Grant přesto cítil, že stojí za to riskovat a pokusit se najít
si v Americe své místo. Anglie se nebude mačkat ve frontě na líst­
"
ky, aby viděla váš koncert, " řekl Jimmymu. Uvidíme, jak to bude za
"
oceánem. "
Peter vykreslil scénář amerického turné pro případ, že se všechno
bude dařit. Pokud kapela aspoň trochu zabere, říkal, mohlo by to strh­
nout lavinu nadšení, která by se mohla přehnat nejen Amerikou, ale
vrátit se zpět do Anglie a zasáhnout také Evropu.
Peter si uvědomoval, že je to neobvyklá, možná dokonce pošetilá
strategie. Vždyť skupina byla ve Státech ještě méně známá než v Anglii.
Přitom první album nevyjde dřív než v lednu. Byl ale přesvědčen, že
čekat, až se něco stane v Anglii, by se rovnalo sebevraždě.
Nová kapela může v Anglii dřepět několik měsíců na zadku a ni­
"
kdo si jí ani nevšimne, " říkal Jimmymu. Není tam zase tak moc míst,
"
kde se dá hrát. "
Amerika byla ve srovnání s Anglií potenciální zlatý důl; pokud ne
hned, tak určitě v budoucnu. Peter měl pětileté americké zkušenosti
s kapelami jako Yardbirds, Animals, Herman's Hermits a New Vaude­
ville Band. Nebál se a byl ochoten riskovat i s tak neověřenou komodi­
tou jako Led Zeppelin.
Peter měl pocit, že zná Ameriku skrz naskrz, že ví, do kterých měst,
klubů a amfiteátrů zavítat v průběhu prvního turné. Stejně jako Jimmy
o pár měsíců dříve, když hledal členy kapely, i Peter teď začal sestavo­
vat vlastní seznam a sepisoval místa, která nesmějí chybět, má-li být

53
úspěch Zeppelinu co největší. Fillmore v New Yorku a San Francisku.
Boston Tea Party. Grande Ballroom v Detroitu.
Seznam se rozrůstal. Když byl itinerář turné hotov, obsahoval přes
dvacet měst. " Tak, dáme se do toho, " řekl Peter své sekretářce.
Okamžitě ovšem vyvstaly komplikace. Peter naplánoval první ame­
rický koncert na 26. prosince do Denveru. Uvědomoval si, že kapela
bude muset odletět z Anglie těsně před vánocemi. " Seru strachy, když
jenom pomyslím, že jim mám říct, že budou muset bejt na Vánoce od
"
rodin, řekl jednomu ze svých asistentů. " Možná z těch termínů ještě
"
budu mít těžký spaní.
Tři členové kapely - John Paul, Robert a Bonzo - byli ženatí a podle
všeho vázaní na svoje protějšky dost na to, aby začali vysílat SOS při
pouhé zmínce, že je mají na vánoce opustit. Jimmy, jediný svobodný
člen skupiny, chodil s Američankou jménem Lynn, se kterou se sezná­
mil v Bostonu během turné s Yardbirds a přivezl si ji do Anglie, kde
spolu žili. Peter počítal s tím, že odloučit ho od ní také nebude lehké.
Do poslední chvíle proto odkládal seznámení kapely s podrobnostmi
americké šňůry.
Nakonec mu ruply nervy. Svolal si kapelu do kanceláře a pověděl
jim základní informace o turné po Státech. " Většinou budete hrát před
"
VanilIa Fudge, řekl. "J o a začínáte na Štěpána, hned po Vánocích. To
"
znamená, že musíte odjet z Anglie třiadvacátýho prosince. Také do­
dal, že on s nimi nepojede; zůstává na Vánoce doma.
Peter čekal, kdy vypukne zemětřesení. K jeho údivu sebou nikdo ani
"
prohlásil
neškubl, alespoň ne viditelně. " No jo, uděláme, co je třeba,
"
Robert. " Kdy nám to letí?
O pár týdnů později všichni svorně přísahali, že něco takového už
nikdy neudělají. V té chvíli ale cítili, že jsou předurčeni vybudovat ze
Zeppelinu další superskupinu a důvěřovali Peterovu úsudku.
Peter neměl pochybnosti o tom, co čeká kapelu na druhé straně At­
"
lantiku. " Proč by to nemělo jít dobře? ptal se sám sebe. Na žádný dů­
vod nepřišel.
Kluci si sbalili věci a Zeppelin byl připraven vplout do amerického
vzdušného prostoru.

"
" Ve čtyři buď na letišti v L. A., řekl mi Peter do telefonu přes oceán.
" To přistává letadlo s kapelou. A Richarde, ať se nedostanou do žádný­
"
ho průšvihu.

54
 Byl jsem v Los Angeles skoro týden, poté co jsem dotáhl do úspěšné­
ho konce americké turné s Terry Reidem. Byl jsem celý žhavý na novou
práci s Led Zeppelin. Jasně, znal jsem Jimmyho Page z letošního turné
s Yardbirds a předpokládal jsem, že všechno, do čeho se pustí, bude
samozřejmě prvotřídní. Moje očekávání navíc ještě posílilo několik te­
lefonátů s Peterem, který na mě každým dalším rozhovorem přenášel
svůj optimismus a nadšení z Led Zeppelin.
" Radši se něčeho drž, Richarde, " říkal Peter. " Nebudeš věřit tornu, co
slyšíš. Zní to fantasticky. "
Na letišti v L. A. vystoupil z letadla první Jimmy, pak Robert Plant
a John Bonham. Byl s nimi taky Kenny PickeU, který na první šňůře
pracoval jako bedňák. John Paul Jones se k nám měl připojit v Denve­
ru, kam přiletí z Newarku v New Jersey, kde s manželkou trávili Váno­
ce společně se zpěvačkou Madeline Bellovou.
Jimmy pro mne nebyl jediná známá tvář v kapele. Znal jsem Johna
Paula z dob svých začátků v hudební branži v Londýně. Vloni v říjnu,
když se začal Zeppelin formovat, jsem se v Peterově kanceláři na Ox­
ford Street krátce střetl i s Robertem a Bonzem; měl jsem tehdy krátkou
přestávku mezi šňůrami s jinými Peterovými kapelami. Protože jsem
věděl, že Led Zeppelin jsou Peterovými klienty, tušil jsem, že jednoho
dne s nimi budu pracovat, a vyměnili jsme si pár zdvořilostí. Tehdy mi
ale nedošlo, jak významná ona kapela v budoucnu možná bude.
Upřímně řečeno, byl jsem v Londýně jen na deset dní a daleko víc mě
zajímaly otevřené hospody než seznamování s Plantem a Bonhamem.
Během těch několika prvních dní jsem ale v Bonzovi okamžitě nalezl
zalíbení. Byl příjemný společník s výborným smyslem pro humor a na­
kažlivým smíchem. " Představuješ si takhle Vánoce, Cole? " vykřikoval,
když jsme jeli po Sunset Stripu a teploměr ukazoval skoro třicet stup­
ňů. " Nevzal jsem si ani jedno zasraný tričko a plavky taky nemám !
Koukej s tim počasim něco udělat, než s e vopravdu naseru. "
Proniknout k Robertovi bylo těžší. Od začátku ho obklopovala jakási
aura arogance - arogance mísící se s úzkostí - která vytvářela těžko
proniknutelnou slupku. On i Bonzo byli v Americe poprvé a zejména
Robert byl nervózní z toho, co jej čeká. " Budu v pohodě, jakmile absol­
vujeme první koncert, " říkal mi. Do té doby byl ale náladový, vznětlivý
a napjatý. Zatímco Bonham si dělal z Ameriky legraci, Robert vypadal
naprosto zdrceně z toho, že tu je. Nervozita z něj sálala na sto honů.
Během prvních tří dnů v L. A., před odletem do Denveru, absolvova­
la kapela pár tiskových konferencí, ale rozhodla se, že nebude zkoušet.

55
" Jsme vyhraný, " řekl John Paul. " Měli jsme v Anglii trochu času dostat
se do formy. "
V hotelu Chateau Marmont poblíž Sunset Boulevardu jsme si dali
vánoční oběd, který uvařil Bonzo. Moc jsme toho při jídle nenamluvili,
dolehl na nás v tom vánočním čase stesk po domově a pocit osamění.
" Nechci to rozpitvávat, ale je to na hovno, bejt na Vánoce tak daleko od
ženy, " stěžoval si Robert. " Fakt na hovno! "
Jimmy souhlasil, ale chtěl, abychom se na to podívali z dlouhodobé­
ho hlediska. " Je to oběť, " pravil, " ale vyplatí se to. Tahle kapela na to
má. Využijme příležitost co nejlíp. "
Šestadvacátého ráno jsme zamířili zpátky na losangeleské letiště
a nasedli do letadla společnosti TWA do Denveru. Téhož večera jsme se
setkali s Johnem Paulem a shromáždili jsme se v zákulisí Denver Coli­
seum; do zahájení prvního amerického koncertu Led Zeppelin zbývalo
jen pár minut.
Kapela se pokoušela v zákulisí uklidnit, ale téměř bezvýsledně. Ro­
bert a Bonzo byli nejvíce neklidní a nervózní. " Musíme je přimět, aby
"
řičeli nadšením, ale už aby to bylo za námi, prohlásil Robert. Nervóz­
ně přecházel sem a tam a kousal si nehty.
Koncert zahajovala skupina Zephyr s přitažlivou zpěvačkou a klá­
vesistkou Candy Givensovou. Během jejich vystoupení v zákulisí
vzrůstalo napětí. Bonzo nervózně poklepával na kartónové krabice na­
skládané v rohu šatny. John Paul se mlčky opíral o zeď, ruce skřížené
na prsou a beze slova zíral na strop, pohroužen v myšlenkách.
Za tři čtvrtě hodiny Zephyr opustil jeviště a Led Zeppelin byli uve­
deni na scénu. " Dámy a pánové, přivítejte prosím poprvé v Americe
Led Zeppelin z anglického Londýna! "
Jimmy, John Paul, Robert a John se na sebe podívali, kolektivně si
těžce povzdechli a jeden po druhém sestoupili po betonových scho­
dech na pódium. Uvítal je slušný, ale nijak bouřlivý potlesk.
Toho večera hráli na otočném pódiu. Jimmyho pouhá myšlenka na
pohyblivé jeviště děsila; vyzkoušel si je párkrát s Yardbirds a choval
vůči němu opovržení. " Je to jak zkurvenej kolotoč, kterej nejde zasta­
vit, " řekl ostatním pár minut před začátkem koncertu. " Pódium se točí
pomalu, ale pořád. Ztrácíš orientaci. Když se konečně zastaví, vůbec
nevíš, na jakou stranu koukáš. "
Snažil jsem se v zákulisí prolomit ledy a pokusil jsem se o vtip; ze­
ptal jsem se, jestli někdo pro jistotu nechce kinedril. Nikdo se ani ne­
usmál. Napětí doléhalo na všechny.

56
 Samozřejmě, že většina denverských fanoušků přišla na Vanilla Fud­
ge. Led Zeppelin se ale svojí úlohou předkapely nenechali zdeptat. Ro­
bert, vlnité vlasy barvy lnu planoucí ve fialovém světle a košili napůl
rozhalenou, poskakoval naboso po pódiu, kroutil se v roztodivných
pózách se sebevědomím Micka Jaggera a vzpínal svůj nadupaný hlas
k nebesům.
Good Times Bad Times " . . . Dazed and Confused " . . . Communi­
" " "
cation Breakdown " . Viděl jsem, jak z kapely postupně opadává napě­
tí. Po prvních skladbách se Bonzo uculil, jako by chtěl říct: Dobrý . . .
"
dobrý! "
Jimmy jako kouzelník tahající z klobouku překvapení přidával na
agresivitě, týral svého Fendera a vyluzoval z něj syrové, překvapivé
kvákání, prsty tančil po pražcích a ohýbal struny blyštivé kytary, kte­
rou mu dal JeH Beck.
I Can't Quit You Baby " . . . You Shook Me " . . . Your Time Is Gonna
" " "
Come. " Vzrušení v davu narůstalo s každou další písní.
Z Johna Paula sice vyzařoval chlad, ale jeho přesná basová linka po­
máhala rozpumpovat kapelu na samou hranici anarchie. A pak tu byl
Bonzo. Když se koncert přehoupl do druhé poloviny, přestal se kontro­
lovat a podnikal na blány svých bicích jeden zuřivý, vášnivý a nemilo­
srdný útok za druhým. Kdyby byl pilot bombardéru, určitě byste se mu
nechtěli dostat na mušku.
V jednu chvíli byla hudba jemná a precizní, vzápětí divoká a neklid­
ná. Č lověku z ní skoro krvácely uši. Když byl koncert u konce - pou­
hou hodinu poté, co začal - rockový svět vzal na vědomí, že mu Led
Zeppelin oznámil svůj přílet.
Když muzikanti utíkali z pódia, měli tváře zbrocené potem, ale hla­
dina adrenalinu byla pořád vysoká. Strašně se mi to líbilo, " řekl Ro­
"
bert a sáhnul do kartónové krabice se zbylými vepřovými žebírky
z místní restaurace. Dobrý to bylo, že jo? Fakt to bylo dobrý! "
"
Nikdo neprotestoval.

Denver byl jenom začátek. Pro mě nejpamátnější koncert se odehrál

v Portlandu ve státě Oregon o necelý týden později. V polovině vy­
stoupení hrál Bonzo předlouhé sólo na bicí; zdál se jím posedlý, jako by
se snažil přeřvat rytmické hromové dunění. Zbytek kapely na deset mi­
nut odešel; dívali se zpoza kulis za pódiem, omráčeni Bonzovým oslni­
vým, energickým výkonem.

57
 "
Otočil jsem se na Johna Paula, který stál vedle mě. " Ježíši Kriste,
řekl jsem. " Ten Bonzo je neuvěřitelnej. Celá tahle kapela je neuvěřitel-
' 1"
na.
Přes John Paulovu tvář přelétl u ličnický úsměv. Mrknul na mě, kývl
a vrátil se na pódium. Také si to uvědomoval. Všichni jsme cítili v kos­
tech, že Led Zeppelin čeká famózní budoucnost.
Za čtrnáct dní po úvodním koncertu v Denveru přiletěl Peter z Lon­
dýna do San Franciska, aby při třech koncertech ve Fillmore West popr­
vé viděl kapelu naživo. Jel jsem ho vyzvednout na sanfranciské letiště
a cestou jsem přemýšlel o své budoucnosti. Rozhodl jsem se, že stane-Ii
se z Led Zeppelin příští superskupina číslo jedna, chci být při její koru­
novaci.

Cestou zpátky do hotelu jsem sebral odvahu a povídám Peterovi: " Už

toho mám dost, nechci se dál srát se všema těma ostatníma kapelama,
se kterejma mě posíláš. Chci zůstat u Zeppelínů. Z těch něco bude. "
Peter se na chvilku odmlčel. Ř íkal jsem si, že asi přemýšlí, jak mi dát
nejlíp padáka.
Konečně pronesl: " Dobře, Cole. Když pojedou šňůru, budeš vždycky
"
s nima.
Byl jsem strašně rozrušený. " Kruci, díky, Petere. " Následujících dva­
náct let jsme byli - Zeppelin a já - téměř nerozluční.
Na koncertech ve FiUmore West hráli Led Zeppelin jako předkapela
Taj Majal a Country Joe and the Fish, což byl od začátku nerovný zápas.
Hudba Country Joe byla založená na politickém poselství a černém hu­
moru, který si dělal legraci ze všeho od války ve Vietnamu po braní
drog. Jejich rebelantské písně jako " Feel-Like-I 'm-Fixin'-to-Die Rag " se
v šedesátých letech staly hymnou miliónů mladých lidí. Jenomže ve
"
FiUmore museli Country Joe na pódium po " Zeppelínech , z čehož by
se asi nervově zhroutil každý muzikant ve stejné situaci. Když členové
Led Zeppelin odkráčeli z pódia a zanechali po sobě vyčerpané poslu­
chače, byla tišší, intelektuální hudba Country Joe asi tak vhodná jako
hodinka s Mitchem Millerem nebo Mantovanim.
Fillmorskými koncerty Zeppelin nikoho nezklamal - počítaje v to
i sebe. Po druhém koncertu v San Francisku se ke mně cestou do hotelu
Jimmy obrátil a řekl: " Tohle je pro nás zlom, Richarde. " Vzrušeně se
zasmál. " Když začíná předkapela zastiňovat hvězdy večera, znamená
"
to, že se něco děje. Drž si klobouk, pojedeme z kopce.

58
 Hned na tomhle prvním turné jsem zjistil, že nedokážu při koncertě
Led Zeppelin sedět, že prostě nejde nehybně dřepět, odolávat vybuze­
ným emocím a nepoddat se tomu jedinečnému, neskutečnému zážitku.
Řekl jsem Kennymu Pickettovi: Jestli tahle kapela vydrží pohromadě,
"
jestli osobní zájmy a ego každýho z nich nebudou nakonec důležitější
než hudba, můžou vydržet v showbusinessu tak dlouho jako málo­
kdo. "
Ty tři koncerty ve Fillmore se staly do značné míry palivem pro
zeppelinovský stroj; znamenaly náhlý vzestup zájmu o kapelu nejen
v Severní Kalifornii, ale i v ostatních částech země. V undergroundo­
vém rádiu je newyorský diskžokej označil za vtělení Beatles " . Fando­
"
vé vzali prodejny s deskami útokem a dožadovali se alba, které ještě
nebylo na světě. Společnost Atlantic Records byla zaplavena objednáv­
kami ještě předtím, než sjel první vinylový výlisek s pásu. Věci se dáva­
ly do pohybu.
V průběhu prvního amerického turné John Paul dvakrát - jednou
v Grande Ballroom v Detroitu a pak znovu v Image Club v Miami -
odešel při Bonzově sólu z pódia s užaslým výrazem ve tváři. Co je
"
s tou zatracenou aparaturou? " zaječel na mě. Neslyším ani svou vlast­
"
ní basu. "
Ve skutečnosti se dělo to, že hudba musela soupeřit s ohlušujícím
řevem davu. A ten často vyhrával.
Všechny zbylé pochyby o síle Led Zeppelin, pokud snad tou dobou
ještě nějaké existovaly, zmizely koncem ledna v Tea Party v Bostonu.
Tea Party byla přestavěná synagoga, ze které se stala veliká rocková
výkladní skříň. Tou dobou už byla kapela zkonsolidovaná třiatřiceti
dny na cestě a dvaceti osmi koncerty. Skupiny se na šňůrách buď stmelí
nebo začnou praskat ve švech. V případě Led Zeppelin muzikanti, jak
jeden druhého lépe poznávali, začali mít radost z toho, že jsou spolu.
A jak jejich hudba stále více krystalizovala, zdálo se, že se nemohou
dočkat, až budou zase na pódiu.
Zbylých dvacet tři hodin mě nezajímá, " prohlašoval Robert. Z ce­
" "
lýho dne mi jde jen o tu jednu hodinu hraní. "
Tea Party byla vyprodaná - ve skutečnosti se ale do klubu o čtyřech
stech sedadlech prodalo lístků příliš mnoho. Když Led Zeppelin za­
hájil svoje šedesátiminutové vystoupení, začali se skupina a diváci
vzájemně dohánět k šílenství. Jimmy došel ke kraji pódia, namířil krk
kytary na diváky a prsty mu tančily po pražcích; pak natáhl levou

59
nohu, jako by se chystal skočit do obecenstva. Dav propukl v hysteric­
ké orgie.
Po hodině hraní je fanoušci nenechali odejít. Hudba trhající ušní bu­
bínky hřměla dalších padesát pět minut. Publikum vstávalo a aplaudo­
valo, nezřídka uprostřed skladeb. Fanoušci brali pódium útokem. Ab­
solutní delirium. Přídavek stíhal přídavek. Celkem jich bylo dvanáct.
Skupina byla v té době pohromadě pouhé tři měsíce a jak znovu
a znovu přidávala, jednoduše jí došel repertoár. Po každém přídavku
přiběhli z pódia se zvláštními výrazy ve tvářích, ve kterých se mísila
"
rozjařenost s panikou. " Jaký ještě znáte skladby? ptal se Jimmy vzru­
"
šeně ostatních. " Co můžeme zahrát teď?
Když přehráli kompletní Zeppelinovský repertoár - některá čísla víc
než jednou - přešli na " Good Golly, Miss Molly " . . . " Long Tall Sally " . . .
starou elvisovskou klasiku . . . písně Chucka Berryho . . . prostě cokoli,
co byli schopni všichni improvizovat.
Když se od zdi konečně odrazil poslední tón a dav nabral dech a za­
čal se rozcházet, John Paul si zhluboka povzdechl: " To byl senzační
večer, co? "
Cestou do hotelu si Bonzo otřel obličej do ručníku, vyl radostí a ječel:
"
" Jako když do nich uhodí hrom. Ten večer v Boston Tea Party to byla
opravdová průtrž mračen.

1 0. Život na cestách
Ačkoli se Led Zeppelin těšil z počátečních úspěchů, nebylo první ame­
rické turné nijak úžasné.
Kromě zajišťování bezpečnosti kapely a starosti o to, aby před kaž­
dým koncertem bylo připravené fungující technické vybavení, jsem byl
zodpovědný za veškeré letecké přesuny a ubytování v hotelích - a vět­
šinou nešlo o první třídu. Létali jsme normálními linkami a škudlili na
letenkách, protože jsme důkladně podojili program společnosti TWA
"
" Poznejte Ameriku , který umožňoval poloviční slevu při všech přele­
tech po Americe. Snížili jsme tak cestovní výlohy o tisíce dolarů. Ve
většině měst jsme nocovali v Holiday Inn nebo jiném cenově dostup­
ném hotelu. Na letištích nás nečekaly limuzíny, ale pronajímali jsme si
auta, zpravidla většího forda od Hertze nebo Avisu. Protože nikdo

60
z nás neměl kreditní kartu, bylo najímání auta obvykle hrou kdo
s koho.
Úřednice u přepážky na letišti v San Francisku moji žádost o proná­
jem auta jednoduše odmítla. Společnost má svá pravidla, " řekla suše.
"
Nemáte kreditku, nedostanete auto. "
"
Dohadovali jsme se deset minut, vysvětloval jsem jí, že si je můžeme
najmout jinde. Nabídl jsem jí volňásky na koncert Led Zeppelin. Nic
nepomáhalo. Nakonec mi ruply nervy. Vytáhl jsem z kapsy 6 000 dola­
rů v hotovosti, hodil bankovky na přepážku a zařval jsem: Já to zatra­
"
cený auto kupuju! Dejte mi ty zkurvený klíče! Okamžitě! "
Celá se rozklepala, přestala odporovat, chvatně vyplnila papíry
a přistrčila ke mně klíčky. Chlapci, vy jste blázni! " řekla, polykajíc
"
slzy. Možná měla pravdu, ale my jsme konečně měli auto.

Kapela jezdila se mnou ve fordu, osobní zavazadla namačkaná v kufru.

Kenny Pickett řídil kamion s třítunovým přívěsem naloženým techni­
kou, v němž se mimo jiné vezl Pageyho Fender Telecaster, baskytarová
aparatura, zesilovače VOX AC-30, Bonzova bicí souprava Ludwig
a pár rezervních věcí. Při tomhle americkém turné hráli rta své nástroje
tak tvrdě, že když jsme zamířili domů, byla většina z nich zničená.
Při jedné děsivé cestě ze Spokane do Seattlu, pouhých několik dní po
příletu do Států, celá šňůra málem předčasně skončila - a s ní i Led
Zeppelin. Právě jsme odehráli koncert na škole Conzaga ve Spokane
a chystali jsme se odjet na letiště, odkud nás mělo letadlo konečně do­
pravit do Los Angeles. Oblast však zasáhl arktický blizard a nabíral na
síle. Náš let - jako ostatně všechny - byl zrušen.
Byli jsme v úzkých a byla nám zima. Washington je krásný stát, ale
my jsme přece jen měli na Nový rok jiné plány, než zůstat tu trčet v si­
biřském počasí ve dvaceti centimetrech sněhu, tím méně, že kapela
měla na 2. ledna sjednané vystoupení ve Whisky a Co Co v L. A .
Koukej nás dostat z tohohle zasranýho mrazáku! " křičel n a mě Ro­
"
bert. Jestli to nejde jinak, najmi pro nás letadlo! "
"
Najmout vám letadlo, jo? " řval jsem na něj já. uA kdo ho asi tak
"
zaplatí? Složíte se na něj z gáží? "
Několika horečnými telefonáty jsem zjistil, že bychom mohli chytit
letadlo ze Seattlu do Los Angeles - pokud se nám ovšem povede projet
s najatým fordem bouří na letiště do Seattlu. Jako rodilý Londýňan
jsem neměl moc zkušeností s ježděním ve vánici, ale dostat se
z Washingtonu pro mě představovalo dostatečnou motivací.

61
 Kapela nalezla do auta a já si sedl za volant - čekalo mě tři sta
kilometrů. Kenny Pickett byl v kamionu s přívěsem sám. Silnice byla
od začátku pokrytá sněhovou břečkou a závějemi a podmínky se ještě
zhoršovaly. Klouzalo to, bylo hůř a hůř vidět a já se bál čím dál tím víc.
" Pánové, napsali jste poslední vůle? " žertoval jsem nervózně.
Nikdo se nezasmál.
Pokoušel jsem se uklidnit; sáhl jsem na zadní sedadlo a nahmatal
láhev irské whisky. Podal jsem ji Bonzovi se slovy: " Otevři to! Rychle!
Potřebuju se uvolnit! " Láhev kolovala a každý si párkrát loknu I .
Asi v polovině cesty už byla silnice v takovém stavu, že to skoro ne­
bylo možné. V bouři před námi jsem zahlédl světla zaparkovaných po­
licejních aut. Postavili přes silnici zátarasy. " Do prdele, " pomyslel jsem
si. " Ať se nás ty parchanti radši nepokoušej vrátit. "
Dojeli jsme k zátarasu a k našemu autu přistoupil policista. Pootevřel
jsem okno a on na nás zaječel: " Silnice Snoqualmie Pass je neprůjezdná.
Sněží moc hustě. Sjeďte z dálnice a vraťte se zpátky. "
Zaúpěli jsme při představě další noci strávené ve Spokane. Začal
jsem přemýšlet o jiných kapelách - Beatles, Rolling Stones. Pochyboval
jsem, že se někdy dostaly do podobné šlamastyky. A začínal jsem být
zvědavý, jestli se mi vůbec podaří dostat nás z té naší.
Ovšem už když jsem sjížděl z dálnice, byl jsem rozhodnutý pokračo­
vat dál do Seattlu. Možná mi dodala odvahu whisky, ale každopádně
když jsme dojeli na okraj sjezdu z dálnice, prohlásil jsem: " Kurva, sje­
dem dolů po druhý straně a vrátíme se zpátky na dálnici. Kašlu na to,
co říkaj ty poldové. Stejně nás neuvidí ani nechytí. "
Objel jsem mimoúrovňovou křižovatku, vrátili jsme se na dálnici
a pokračovali do Seattlu. Cítil jsem se jako vítěz, že jsem policajty obe­
lstil. Po pár minutách jsem si ale uvědomil, že možná měli pravdu.
Souvislé vrstvy sněhu sypající se z nebe přerušovaly jen přívaly deš­
tě a krupobití. Vítr naháněl hrůzu. Byli jsme jediné auto na dálnici. Sil­
nice byla zčásti pokrytá ledem a auto klouzalo z jednoho pruhu do
druhého. Kdyby se podmínky bývaly ještě zhoršily, mohl jsem vy­
pnout motor a nechat auto doklouzat až do Seattlu.
To už jsem měl opravdu strach, ale nesměl jsem to na sobě před os­
tatními nechat znát. Jimmy se mnou v minulosti pracoval, takže mi dů­
věřoval a domníval se - pravděpodobně mylně - že vím, co dělám. Na­
víc zápasil s hongkongskou chřipkou a neměl sílu si na něco stěžovat.
Zbývající členové skupiny však byli naprosto zděšení tím, jak řídím,
zejména v serpentinách. A taky měli proč. V jednu chvíli jsme dojeli

62
k dlouhému, úzkému visutému mostu, jenž se doslova houpal v pory­
vech větru. Kdybychom v autě hlasovali, dál by se nejelo. Upřímně ře­
čeno, tehdy jsem dospěl do bodu, kdy jsem to téměř otočil.
Vjeli jsme na most. Cítil jsem, jak se pod námi chvěje a tep se mi
zrychlil. Byli jsem tak blízko okraje - a pádu do hloubky třiceti metrů -
že Bonzo a Robert byli úplně nepříčetní.
" Richarde, ty zkurvenej hajzle, ty nás zabiješ, " vřeštěl Robert a vytrhl
Paulovi láhev whisky z ruky.
" Ach můj Bože, " vřískal Bonzo. " Nemůžeš zastavit a počkat, až ta
bouřka přejde? "
" Držte hubu, vy čuráci, a lejte do sebe tu whisky, " řval jsem na ně.
Strachy bez sebe jsem sešlápl plyn až k podlaze a auto vyrazilo kupře­
du. Za okamžik jsme byli bez úhony na druhé straně mostu.
O půldruhého kilometru dál jsem zastavil. Potřeboval jsem si otřít
přední sklo a ulevit si od chlastu, který jsem do sebe nalil. Byla zima
a já se snažil to provést rychle - bohužel ne dost rychle. Močil jsem
u křoví opodál, když se auto na ledem pokryté silnici začalo sunout
zpátky. Ruční brzda byla zatažená, ale auto se nějak dalo do pohybu
směrem k pětadvacetimetrovému srázu.
Kluci ječeli. Možná jim hlavou probleskl celý dosavadní život. Mně
určitě. Rozběhl jsem se k autu, zapínaje si zuřivě poklopec. Nějak se mi
podařilo naskočit a škubnout volantem. Robert se vrhl hlavou napřed
na přední sedadlo a horečně tlačil na brzdový pedál rukama. Jako zá­
zrakem se nám podařilo vůz zastavit dříve, než jsme mohli vyzkoušet,
jak umí létat.
Robert byl úplně zsinalý vzteky. " Postarám se, abys dostal padáka,
Cole, " křičel vztekle. " Buď poletíš, nebo tě zabiju. "
Konečně jsme dorazili na seattleské letiště. Vrátil jsem vypůjčené
auto a všichni jsme zamířili do letištního baru, rozmrznout a dát si jed­
noho dva panáky. Cesta nás proměnila v uzlíčky nervů a zoufale jsme
se potřebovali napít.
" Rundu skotské, " řekl jsem barmanovi.
Barman se natáhl pro láhev a nonšalantně pravil: " Můžu vidět vaše
doklady? "
Podíval jsem se na Bonza, kterému poklesla brada na prsa. " Vy si
děláte srandu, " zasténal. Jemu ani Robertovi ještě nebylo jednadvacet.
" No tak, " řekl jsem barmanovi. " Právě jsme projeli po dálnici tím
peklem venku. "
Plant a Bonham si dali kafe a trochu naší skotské.

63
 Mezitím se na letišti konečně objevil i Kenny Pickett. Také proklouzl
kolem zátarasů a vjel na Snoqualmie Pass, ale měl nehodu . Jeho kami­
on dostal smyk, sjel z dálnice, projel plotem a skončil u někoho na
dvorku. Do událostí toho dne to docela zapadlo.

Když naše letadlo konečně přistálo v Los Angeles, zlepšil nám náladu
pohled na sluneční paprsky. Ještě lepší bylo, že všechna tři vystoupení
ve Whisky a Co Co dopadla prostě senzačně - stejně jako noční život,
jaký jsme v L. A . okusili.
Kapela se do Whisky zamilovala; klub byl na prahu přeměn, které
probíhaly na Sunset Strip. Staré podniky jako Crescendo a Ciro's byly
zavřené a nahradily je rockové kluby, lákající děti v předpubertálním
věku - rádoby sarkastické, celé žhavé odhodit nevinnost a přidat se
k módní a rockové revoluci i za cenu hodin strávených ve frontách, jež
musely vystát, aby se dostaly dovnitř.
Klub Whisky sídlil v budově, která kdysi bývala pobočkou Bank of
America. Byla zeleně vymalovaná a trezory a přepážky nahradilo pó­
dium, obří reproduktory a skleněné kabiny s tančícími dívkami, které
vás dokázaly udržet ve varu celé hodiny. Klub si brzy získal meziná­
rodní věhlas; jednou jej navštívil dokonce iránský šáh a nepochybně
mu vrtalo hlavou, proč něco takového není v Teheránu.
I když jsme právě nehráli, zdržovala se kapela ve Whisky, kde se
mohla zpíjet téměř do němoty, což nám všem šlo docela dobře. Za ta
léta jsem začal na chlast spoléhat, když jsem si potřeboval odpočinout,
uvolnit se a znecitlivět. John Paul měl rád gin s tonikem. Robert pil vět­
šinou víno, někdy skotskou. Jimmy měl slabost pro Jacka Danielse. Ale
Bonzo a já jsme nebyli tak vybíraví; pili jsme všechno od Drambuie
přes pivo po šampus.
Poživačnost se časem stala součástí legendy Led Zeppelin a na tom­
hle turné jsme tomu dali solidní a rychlý základ. Upřímně řečeno, zlís­
kat se co nejčastěji tak rychle, jak jen to šlo, bylo součástí rockové hry.
Alkohol se stal naším nerozlučným společníkem, pomáhal zbavit se
stresu z rozjíždění nové kapely a z cestování. Měli jsme taky spoustu
marihuany a občas jsme si šňupli jednu či dvě dávky kokainu. Alkoho­
lu jsme ale holdovali téměř denně. Pomáhal zabíjet čas. Zbavoval úz­
kosti. A spolehlivě odplavoval společenské zábrany.

Za pouhých pět dní v L. A. kapela objevila, že si může užít spoustu

dobromyslných legrácek, obzvláště v Chateau Marmont - starém hote-

64
lu s neuvěřitelnou historií. Jean Harlowová tu prožila románek s Clar­
kem Gablem. Paul Newman se v Marmontu seznámil s Joanne Wood­
wardovou. John Belushi tu v roce 1 982 zemřel.
Rockoví muzikanti cítili k tomuto hotelu zvláštní příchylnost. Gra­
ham Nash tu bydlel pět měsíců. Bedňáci Alice Coopera hráli vysvlečení
do naha v mezipatře fotbal. Jim Morrison vypadl z okna v prvním pat­
ře a poranil si záda a nohy.
Jimmy a já jsme v Chateau Marmont bydleli s Yardbirds a já jsem se
tam později vrátil s Terry Reidem. Když jsme se počátkem děvětašede­
sátého v Marmontu ubytovávali, rozhodl jsem se, že budeme bydlet
v bungalovech společně, abychom ušetřili. Robert s Bonzem bydleli
dole. Jimmy a já jsme měli pokoj nahoře a John Paul spal s Kennym.
Bonzo říkával, že když přijede po představení do hotelu, nemůže
srkat čaj nebo horkou čokoládu u televize. Bušil do bicích s energií ato­
mové bomby a pak mu trvalo doslova hodiny, než se zklidnil a uvolnil.
"
" Jsem moc vybuzenej, stěžoval si, poklepával si na nohy a škrabal si
ruce. " Potřebuju se uvolnit a kapku si ulevit. "
Takhle nějak začínalo legendární Zeppelinovské řádění. Neměli
v úmyslu za sebou nechávat spoušť, spíš se potřebovali vyrovnat
s nadbytkem energie a nudou, prostupující život tisíce kilometrů od
domova.
V Marmontu to začalo úplně nevinně. Jednou v noci po koncertě ve
Whisky jsme se s Jimmym rozhodli, že se trochu pobavíme. Naplnili
jsme kbelíky vodou a vajíčky a čekali jsme, až se Robert a Bonzo dovle­
čou do svého pokoje.
Trpělivost přinesla ovoce. Zaútočili jsme, právě když se chystali vejít
do dveří. Kbelíky se nahnuly a lepkavá tekutina zasáhla cíl. Robert
a Bonzo byli úplně promočení. Byla to naprostá klukovina, vtípek jak
ze základky; z něčeho takového jsme měli s Jimmym už dávno vyrůst.
Ale my jsme řvali smíchy, jak se nám fór vyvedl.

Z Los Angeles odletěla kapela do San Franciska, kde " kriminalita mlá­
"
deže pokračovala. Bydleli jsme v hotelu Alta Mira naproti mostu
Golden Gate v Sausalitu. Abych ušetřil pár dolarů a vyšel vstříc Jim­
myho vegetariánským choutkám, rozhodl jsem se pro pokoje s ku­
chyňkou - což nám poskytlo spoustu munice pro bitvu s potravinami.
Naše pokoje byly naproti sobě přes chodbu a v poledne Bonzo navrhl:
"
" Co kdybysme jim naservírovali oběd letecky?

65
 Vzal pár syrových vajec a začal je házet do druhého pokoje. Vejce
brzy došla, tak jsme si našli jinou munici - rajčata, pomeranče, brambo­
ry, sýr, koblihy, koláčky, ořechy. Řádění trvalo asi čtvrt hodiny, jídlo
plachtilo chodbou. Když bylo po všem, na zdech a oknech bylo nacáká­
no tolik cholesterolu, že by stačil ucpat tepny polovině San Franciska.
Peterovi někdy dělalo naše blbnutí starosti a byl přesvědčen, že pře­
stávám být schopen udržet v kapele pořádek. Já jsem ale zastával ná­
zor, že když dorazíme včas do koncertních hal a Led Zeppelin odvede
prvotřídní výkon, není důvod, abychom mimo pódium žili jako jeptiš­
ky nebo knihovníci. Naše řádění mi připadalo jako neškodná psi na, ale
možná, že už to byl odrazový můstek k něčemu mnohem horšímu -
ničení majetku a nakonec i ničení sebe sama.

Na tomhle prvním turné mi dal kamarád v San Francisku amylnitrát

a já jsem se o něj rozdělil s Bonzem. Když jsme jednou amylnitrát od­
poledne šňupali, volal Peter z Londýna. Mluvil s jedním členem skupi­
ny po druhém a všech se ptal, jak se mají.
Když přišla řada na Bonza, řekl Peterovi: " Tady je to skvělý, Petere.
Mám tu Richarda a Amy chce hrát! "
Bonzo zkomolil jméno drogy a Peter zřejmě nevěděl, co si má myslet.
" Amy chce hrá t! " řval Peter. " Sežeň toho čuráka Colea a dej mi ho
k telefonu! "
Uchopil jsem sluchátko a co nejnevinnějším hlasem jsem pravil.
" Ano, Petere, jak se ti dnes daří? "
" Kurva, co to s Bonzem děláš? " křičel. " Amy chce hrát! "
Peter si možná myslel, že je tam s námi groupie jménem Amy -
a chce si s námi hrát. Bohužel nešlo o nic tak vzrušujícího. Zatím,
dlužno dodat.
Peter nakonec usoudil, že naše hrátky jsou velmi pubertální. V dal­
ších letech se k nám občas přidal.

Nebyli jsme ale jen samá legrace a zábava. V polovině ledna se začaly
ve vztazích v naší skupině objevovat první vážné trhliny. Mohl za to
vtip, který si Robert špatně vyložil a který mezi ním a mnou způsobil
spoustu zlé krve; vzájemná averze trvala celé měsíce.
Přijeli jsme do Miami Beach, kde jsme měli hrát v Image Clubu,
a ubytovali jsme se v hotelu Newport na Collins Avenue. Hodinu po
příjezdu jsme se s Jimmym vydali k hotelovému bazénu, kde jsme si
povídali se dvěma dívkami. O pár minut později přišel Robert, obleče-

66
ný na procházku po městě. " Jdu se podívat po krámech v okolí, " řekl.
" Vrátím se tak za hodinu za dvě. "
Napůl žertem jsem mu řekl: " Až se budeš vracet, Roberte, přines
nám pár sendvičů. Dal bych si s tuňákem. "
Tón, jakým jsem to řekl, byl nejspíš na Robertův vkus příliš blaho­
sklonný - zejména proto, že já jsem měl pracovat pro něj a ne mu dávat
příkazy. " Dojdi si pro svý zasraný sendviče sám, " vypěnil. Potřásl zne­
chuceně hlavou a odešel.
Už tehdy, dávno předtím, než se Led Zeppelin vyšplhali na rockový
Olymp, jsem se naučil, že Robert je velmi silná ješitná osobnost, které
není radno se plést do cesty.
V následujících měsících jsme s Robertem byli neustále na kordy.
Zdálo se mi, že mě úmyslně buzeruje, občas mě dokonce ponižoval,
aby bylo jasno, kdo je šéf a kdo pouhý zaměstnanec. V hotelu volával
do mého pokoje s požadavky jako: " Richarde, zavolej pokojovou služ­
bu a řekni jim, ať mi sem pošlou snídani a čaj. " Chtěl jsem mu říct, ať si
zavolá do hotelové kuchyně sám, ale zdálo se, že mu dělá radost mě
naštvat. Vždycky jsem proto vyřídil, co po mně chtěl, abych se ho zba­
vil. Ale zuřil jsem. Začínal jsem mít pocit, že naše dlouhodobé vztahy
budou složité.
První americké turné Led Zeppelin končilo v New Yorku ve Fillmore
East. Bydleli jsme v hotelu Gorham na 55. západní, v krásném místě,
které objevil Chris Stamp pro Who a které si díky přijatelným cenám
a možnosti vařit ve vlastní kuchyni oblíbily rockové skupiny, jež se mu­
sely ohlížet na výlohy. New York už dychtivě očekával debut Led
Zeppelin. Š ířila se pověst o neuvěřitelně talentované kapele . . . o elek­
trifikovaných koncertech, jaké nemají obdoby.
Led Zeppelin měl ve FiUmore hrát, spolu s Delaney and Bonnie, jako
předkapela Iron Butterfly, skupiny, která byla ve Státech ohromně po­
pulární. Jejich druhé album ln-A-Gadda-Da-Vida se stalo obrovským hi­
tem - nakonec se udrželo v hitparádě sto čtyřicet týdnů - a do vydání
jejich třetí desky zbývaly už jen týdny. Když jste naslouchali jejich hud­
bě, měli jste pocit, že jste takhle maličcí; jako by do vás bušil tucet Mi­
keů Tysonů . Iron Butterfly však stejně byli nervózní, že mají hrát po
Led Zeppelin, a Peter to vycítil.
Peter se rád vytahoval a když dostal šanci, dokázal zaútočit na slabé
místo protivníka. " Led Zeppelin dokáže odrovnat kohokoli," řekl. Občas
se tím bavil.

67
 Led Zeppelin měli sice toho večera ve Fillmore hrát první, po nich
měli přijít Delaney and Bonnie a nakonec Iron Butterfly, ale Peter šel
požádat Billa Grahama, manažera Fillmore, o laskavost. " Bille, musíte
nechat hrát Zeppelin jako druhý, " naléhal Peter. " Udělejte to pro staré­
ho přítele. Chci vidět Zeppelin a Iron Butterfly hrát po sobě. "
Graham pokrčil rameny. " Jasně, proč ne! "
Peter dosáhl, čeho chtěl. Zaslechli jsme však, že když se členové Iron
Butterfly novinu dozvěděli, vyvedlo je to z míry. Znali historky o tom,
jak se " Zeppelíni " umějí odvázat, až téměř boří sály. Doug Ingle a Erik
Braunn z Iron Butterfly vyhrožovali, že vůbec nepůjdou na plac, řekli
nám zřízenci v zákulisí. Chtěli, aby Led Zeppelin vůbec nevystoupili.
" To je směšný, " řekl prý Graham Iron Butterfly. " Máte na dnešní kon­
cert smlouvu. Ani nápad, že z toho vycouváte, protože se vám nelíbí
předkapela. O pořadí kapel rozhoduju já, ne vy. "
Těsně před tím, než šli Led Zeppelin na scénu, se Peter skoro neovlá­
dal. Svolal kapelu do šatny a pověděl jim, co se odehrálo s Iron Butter­
fly. " Jděte a smeťte je z pódia! "
To nebyl snadno splnitelný příkaz, ale Led Zeppelin jej vyplnili do
puntíku. Vždycky, když vystupovali dva večery po sobě, odehráli na­
prosto neuvěřitelný koncert. Když s posledními akordy " How Many
More Times " opouštěli pódium, dav skandoval: " Zeppelin . . . Zeppe­
"
lin . . . Zeppelin. Ingle, Braunn a Lee Dorman byli vzteklí. Když začali
Iron Butterfly hrát, diváci se stále ještě dožadovali Led Zeppelin. Hlav­
ní hvězdy večera by nic nemohlo víc zdemoralizovat. Pro začínající ka­
pelu, jako byli Led Zeppelin, nemohlo být nic opojnějšího.
" Iron Butterfly je dobrá kapela, " řekl Peter s nádechem arogance
v hlase. " S Led Zeppelin se ale nemohou srovnávat. Nikdo se nemůže
"
srovnávat s Led Zeppelin.

1 1 . Zpátky na zem
Jimmy Page byl zmatený. První americké turné skončilo takovým úspě­
chem, že v kapele přetrvával pocit euforie ještě dlouho po návratu do
Anglie. Jenže teď se ohromený Jimmy v Peterově kanceláři probíral re­
cenzemi koncertů. A z toho, jak při tom vypadal, byste nabyli dojmu,
že tisk právě označil Led Zeppelin za původce rakoviny nebo infarktu.

68
 " To je absurdní, " mumlal si pro sebe. " Tihle kritici vědí o muzice
úplný hovno. Jsou mimo. Ú plně mimo. "
Peter měl pravdu, když mluvil o americké šňůře. Fanoušci ve Stá­
tech byli na průkopnickou kapelu jako Led Zeppelin připraveni. Ironií
bylo, že rockoví kritici evidentně nikoli.
Jimmy vnímal Led Zeppelin jako svoji kapelu. Když četl útočné, kri­
tické komentáře, jako by přihlížel mučení vlastního dítěte. Znechuceně
zmuchlal několik recenzí a mrštil papírovou koulí do odpadkového
koše.
Peter se ho snažil uklidnit. Měl skoro takový vztek jako Pagey, ale
uvědomoval si, že by kapele neprospělo nechat si od několika pomýle­
ných kritiků podrýt pohodu a sebevědomí.
" Podívej se na to ze správnýho úhlu, " říkal Peter. " Většina novinářů
je furt nasraná na Atlantik za tu kampaň při podpisu smlouvy. Teď za
to platíme. "
Většina médií hlásala, že Zeppelin je hrabivá kapela, která pomocí
reklamní kampaně oblbuje důvěřivé publikum. Vypadalo to, jako když
ignorují, že jsme na prvním americkém turné někdy hráli i za dvě stě
dolarů za večer a málokdy za víc než tisíc pět set. Kritici nás ale stejně
odepsali, aniž slyšeli jediný tón.
Média útočila nejvíc na Roberta, což nebylo ani tak překvapující.
Sólový zpěvák vždycky nese kůži na trh o něco víc než ostatní členo­
vé slupiny. A tisk se unisono tázal, kdo je ten mladý, dosud neznámý
zpěvák. Nikdy předtím nezpíval na velkých stadiónech přeplněných
diváky a najednou se ocitl ve středu zájmu a stal se hlavním terčem
kritiky.
Peter a já jsme zpanikařili a snažili jsme se ty nejzlomyslnější útoky
před Robertem utajit. Když jsme koupili noviny nebo nám přišly do
kanceláře výstřižky, vyhodili jsme recenze, o kterých jsme věděli, že by
Roberta opravdu ranily; bylo by absurdní nechat ho tím zdeptat. Je­
nomže něco se k němu stejně dostalo a demoralizovalo ho to.
Robert se v první chvíli naštval. Pak zaujal obranné postavení.
A nakonec reagoval arogantně. Mám-li být upřímný, myslím, že dos­
tal strach. Okázalá nafoukanost byla jen maskou, za kterou se pokou­
šel ukrýt bolest a předstírat, že se jej útoky nedotkly. Opak byl ale
pravdou. Později Robert prohlásil, že když byla zuřivá kampaň médií
v nejlepším, kapela se prostě rozhodla, že " nejlepší, co můžeme dělat,
je držet hubu a hrát. " Napadání v tisku Roberta ale velmi mrzelo.
Poznalo se to z toho, jak mluvil o novinářích, kteří se jej v zákulisí

69
pokoušeli přimět k rozhovoru . " Řekni jim, žádný rozhovory, dokud
nebudou vědět něco o muzice, " říkal mi. " Spousta z nich jsou napros­
tý ignoranti . "
Situace se příliš nezlepšila, ani když počátkem roku 1969 vyšlo ve
Státech první album Led Zeppelin. Hlavní FM stanice po celé Americe
stejně měly testovací výlisky debutu a hrály z něj v té době už několik
týdnů. Atlantic také distribuoval sedmipalcové reklamní desky s dvě­
ma dlouhými skladbami z alba - " Babe I 'm Gonna Leave You " a " Da­
zed and Confused " .
Přestože se diskžokejům zjevně líbilo, co slyší, a stále dokola mluvili
o originálním albu, nabitém syrovou energií, tisk neměl slitování. Ně­
kteří kritici dál trvali na tom, že Led Zeppelin jsou pouhými epigony
Jeff Beck Group, jiné kapely vzniklé na troskách Yardbirds, s Beckem
a Rodem Stewartem u kormidla.
V Rol/ing Stone setřel John Mendelsohn nové album Led Zeppelin
skladbu po skladbě: " Máme tu, zdá se, osvědčený recept. Přidejte do­
zvuky éry úspěšných britských bluesmanů Cream či Johna Mayalla
k vynikajícímu kytaristovi, ze kterého se po odchodu z Yardbirds a od
Mayalla stalo druhořadé hudební božstvo, slušné rytmické sekci a he­
zounovi, co zpívá výborně soul a docela slušně imituje černochy. Z ta­
kových ingrediencí je namíchána nejnovější britská kapela, která nena­
bízí snad nic, co už její dvojče Jeff Beck Group neřeklo stejně dobře nebo
lépe před třemi měsíci. "
Au!
Nezdálo se však, že by podobné útoky ovlivnily prodej alba. Deska
rychle šplhala vzhůru žebříčky a tentýž nepřátelský tisk začal kapelu
uhánět o rozhovory. Najednou byli celí žhaví mít Led Zeppelin na titul­
ní stránce a s křikem se dožadovali i bezvýznamných drbů. Nikdo
v kapele ale neměl příliš velkou chuť poskytovat rozhovory.
" To je směšný, " řekl Jimmy. " Sami vykopali válečnou sekeru, proč
bychom se s nimi měli vůbec bavit? Řekni jim, že nemáme čas. Řekni
jim, co chceš. "
Peter se snažil zůstat nad věcí a nenechat se tím vším vyvést z míry.
Zatímco si kapela lízala rány u tržené od nepřátelských novinářů, on už
plánoval nejbližší budoucnost. Přes všechen ten jekot o stroji na peníze,
přes veškeré nadšení publika výnos z první šňůry po Státech tak akorát
pokryl náklady. Když jsme se vrátili domů a všechno jsme sečetli, vý­
sledek mě překvapil.

70
 Peter tam seděl a probíral se doklady o výdajích. " Letenky . . . nájem
aut . . . hotely . . . jídlo . . . údržba zařízení . . . mzdy. Všechno, co jsme vy­
dělali, bylo fuč, ještě než jsme se vrátili. "
Peterovi to ale náladu nezkazilo. Reakce kapel jako Iron Butterfly ho
utvrzovala v tom, že Zeppelin má našlápnuto. Stav účtu ho v tu chvíli
nezajímal. Brzy se to zásadně zlepší, řekl mi.
Pokud jde o osobní příjmy, nikdo z nás v té době moc nevydělával.
Mně platili během šňůry pouhých sto dolarů za týden. Robert a Bonzo
pobírali totéž jako základní plat, který posílali domů ženám a dětem na
přilepšenou k záloze, kterou dostali od nahrávací společnosti. Šek od
Atlantiku pro ně znamenal příjemný finanční polštář; na něco takové­
ho nebyli zvyklí. Když se kapela tvořila, potřeboval Bonzo peníze tak
zoufale, že se Petera ptal: " Moh' bych za nějaký prachy navíc řídit ná­
klaďák s aparaturou . . . tak za padesát liber tejdně? "
Jimmy a John Paul nedostávali během prvního turné po Americe nic.
Kapela byla jejich investicí a oni předvídali, že se jim časem ohromně
vyplatí. Stejně jako Peter měli dobrý přehled o tom, co je právě k mání
v obchodech s deskami, aby poznali, že Zeppelin čeká raketový start ­
alespoň u fanoušků, když už ne u kritiky.
Jimmy byl rozhodnut vložit případné zisky tam, kam patřily - do
kapely samotné. Vykládal hrůzné historky - rozzuřil se vždycky už
tím, že nám je líčil - jak ho v minulosti okrádali, dobu u Yardbirds ne­
vyjímaje. " Kdysi jsme jezdili po Státech se Stones, těsně po tom, co jsme
se objevili v Antonioniho Zvětšenině," říkal. " Byli jsme na absolutním
vrcholu svojí popularity. A víte, co každej z nás dostal po pětitýdenní
šňůře? Šek na sto dvanáct liber! A to bylo kurva všechno! "
" A kde skončil zbytek těch peněz, co jste vydělali? " zeptal jsem se.
" To já nevim! Ale u nás teda ne! "
Tohle je mezi rockovými muzikanty obehraná písnička. Kapely při­
lákají platící zákazníky, na zdi si věší zlaté desky, ale bankovní účty
mají prázdné.
Mezi Jimmym a Peterem však fungoval zvláštní chemismus; zdálo
se, že se díky tomu těchto problémů vyvarují. Když se Peter stal mana­
žerem Yardbirds, už v jejich úpadkovém období, Jimmy cítil, že se sku­
tečně stará o své muzikanty, nejen sám o sebe. Peter byl poctivý a čest­
ný chlap - věc v hudebním businessu téměř neslýchaná. U Led
Zeppelin byl jako pátý člen kapely. Stejně jako jsem já odstraňoval pře­
kážky a řešil problémy při šňůrách, držel Peter tvrdou ochrannou ruku
nad obchodní stránkou jejich života. Ctil jednoduchý princip: kapela

71
táhne fanoušky do koncertních sálů, a proto má shrábnout výdělek. Byl
to vzácný, velice příjemný postoj.
Jimmy byl tak zvyklý, že se mu peníze ztrácejí z dohledu, že nedoká­
zal přestat škudlit ani ve zlatých dnech největší Zeppelinovské prospe­
rity. Jednou jsme v jakési londýnské hospodě popíjeli s kapelou jmé­
nem Liverpool Scene. Dobírali si Jimmyho, že s penězmi zachází jako
"
Jack Benny. " Olověná šrajtofle,povídá jeden z nich a Jimmymu už ta
přezdívka zůstala.
Po prvním americkém turné začal v Peterově kanceláři nepřetržitě
vyzvánět telefon. Američtí pořadatelé nedočkavě zjišťovali, kdy je
Zeppelin volný - jaký protiklad toho, co se dělo ve Spojeném králov­
ství. Doma byl zájem o kapelu pořád ještě minimální. V Anglii dokonce
první album vyšlo až v březnu a než se tak stalo, nikdo po něm nikte­
rak hlasitě nevolal.
Jakkoli tedy byli američtí pořadatelé nažhavení, abychom se vrátili,
velcí britští promotéři nejevili zájem. Jeden z nich to řekl do telefonu
bez obalu: " Petere, v Anglii vzniká nová kapela snad každou vteřinu.
K čemu potřebujeme další? "
Takové poznámky bolely. Svým způsobem však Jimmy a ostatní chá­
pali, o co jde. Když bylo debutové album vydáno v Anglii, sešla se sku­
pina v Peterově kanceláři a Jimmy rozebral situaci:
" FM stanice ve Státech jsou ochotný hrát dlouhý Zeppelinovský
skladby. Britský rádio je ale pořád zvyklý na singly, takže se tady hůř
"
dostáváme do vysílání. To je prostě fakt a musíme se s tím smířit.
Stejně jim ale zoufale záleželo na tom, aby je Anglie přijala. Sice
o tom moc nemluvili, ale chladná a rezervovaná odezva je štvala.
S nadějí, že publikum změní názor, vyjela kapela v březnu 1969 na
turné po malých britských klubech - Fishmongers' Hall a Marquee
v Londýně, Mother's v Birminghamu, Cook's Ferry Inn v Manchesteru
a Klook's Kleek v Edmontonu. Byly to malé kluby, které při návštěvě
tři sta až čtyři sta diváků praskaly ve švech, a malé byly i honoráře -
obvykle šedesát liber nebo šedesát procent z vybraného vstupného.
Někdy si ale přišli až na sto čtyřicet liber za večer.
Bylo úžasné, jak ústně šířené zvěsti vyprodaly skoro každé předsta­
vení. V takových sálech, byť plných, by ale nikdo nevydělal moc pě­
něz. Peter byl sice pořád ještě otrávený, ale trval na svém. " Ono se to
nakonec podd á i v Anglii. Mezitím je možná čas vrátit se do Spoje­
ných států. "
Možná si " Zeppelíni " byli souzeni spíš s Amerikou.

72
12. Olověná šrajtofle

Jimmy Page měl kůlnu na člunu kotvícím poblíž jeho domu; teď v ní
byl sám a prohlížel nástroje, na kterých se usadil prach. Spousta jich
pocházela z dob Yardbirds, některé byly dokonce ještě starší.
Před necelými dvěma měsíci, na konci prvního turné Led Zeppelin
po Americe, prakticky dosloužila většina starého vybavení Yardbirds,
které kapela používala. Na rozdíl od Petera Townshenda, který za nad­
šeného řevu obecenstva úmyslně ničil nástroje, Led Zeppelin na ně
prostě hráli tak dlouho, dokud se nerozpadly. Vždy šetrný Pagey však
nechtěl utratit moc peněz - nejraději vůbec žádné - za nové vybavení
pro druhé americké turné, které mělo začít už za dva týdny, koncem
dubna 1 969. Jak obnovit aparaturu, aniž bych musel zdevastovat už tak
dost chatrnou finanční situaci kapely?, ptal se sám sebe.
V kůlně skladoval i pár rozbitých Fenderů z dob Yardbirds. Vedle
stála aparatura Rickenbacker z první šňůry s Led Zeppelin; pořád by
ještě fungovala, ale já už potřebuju něco lepšího, myslel si Jimmy. Fa­
noušci by nic nepoznali, ale Jimmymu by to vadilo.
Pro perfekcionistu Page to bylo opravdové dilema. Chtěl mít všech­
no v dokonalém pořádku. Zároveň mu ale pouhá myšlenka na tisíce
dolarů utracených za novou aparaturu působila nesmírné utrpení. Olo­
věná šrajtofle se čelně srazila s olověným Zeppelinem a pro tuto chvíli
nastala patová situace.
Večer Jimmyho osvítil nápad. Zvedl telefon a zavolal Clivea Coulso­
na, který s námi měl jet jako bedňák na chystané americké turné. " Cli­
ve, než pojedeme do Ameriky, chci koupit Marshalla, " řekl mu Jimmy.
" To jsou pěkně drahý věcičky, " povídá Clive. " Kolik za to můžem
utratit? "
" Neutratíme ani penny, " vykřikl Jimmy. " Stačí nějaký náčiní a trocha
šikovnosti a nebude nás to stát vůbec nic. "
Druhého dne jsme s Clivem přijeli k Jimmymu domů a Pagey nám
vysvětlil, co má za lubem. Řekl Cliveovi, ať sundá zadní stěny z Fende­
ra i Rickenbackera a vymění v nich reproduktory. Jakmile budou ve
Fenderech reproduktory Rickenbacker, vezme je do bazaru Sound City
poblíž Piccadilly a vymění je za novou aparaturu Marshall.
" Když připočteš dovozní daň, jsou Fendery nejdražší zesilovače na
trhu, " řekl Jimmy. " Nikoho nenapadne, že v krabicích od Fendera jsou
repráky Rickenbacker. "

73
 Vyšlo to. Clive se vrátil ze Sound City s dvěma sadami nových repro­
duktorů Marshall - aniž utratil jedinou penci. Olověná šrajtofle tento­
krát vyšla ze srážky vítězně.

V posledních dnech před odletem na druhé koncertní turné po Spoje­

ných státech začala mít skupina trému. Za ta léta jsem se naučil, že
vůbec nezáleží na tom, kolik šňůr a koncertů má kapela za sebou . . . jak
dobře hraje a jak hlasitě jí davy aplaudují . . . začátek každého turné
prostě provázejí obavy. Půjde to zase tak hladce jako minule? Budeme
mít plno? Budou opouštět kluby a koncertní haly a těšit se, že na nás
přijdou příště zase?
Turné ale začalo a všechny obavy se ukázaly jako nepodložené. Ve­
čer co večer, město za městem, za sebou kapela nechávala fascinované
posluchače. San Francisco . . . Detroit . . . Chicago . . . Boston . . . New
York . . . třicet koncertů v devatenácti městech a hudba explodující ta­
kovou silou, že zastínila téměř všechno, co kdy zaznělo v obou Fillmo­
re, v Guthrie Theatre v Minneapolis, v Kinetic Circus v Chicagu
a v Boston Garden.
Druhé americké turné začalo v San Francisku nečekaným zaskřípě­
ním. Bill Graham, nevypočitatelný vlastník a manažer Fillmore West
v jedné osobě, byl bystrý, pracovitý obchodník, tvrdý a přímý, který se
k Yardbirds a Led Zeppelin choval vždy slušně. Dbal na každou malič­
kost a splnil nám každý rozmar, někdy i víc než to.
Když jsme ale dorazili ono květnové čtvrteční odpoledne do Fillmo­
re West, pár hodin před začátkem prvního koncertu, čekalo nás všech­
no, jenom ne srdečné přivítání. Clive šel za Grahamem, který hrál s ně­
kolika zaměstnanci basketbal v zadní části klubu.
" Pane Grahame, " řekl Clive, " tak jsme tady a chtěli bychom začít sta­
vět Zeppelinu aparaturu. Můžeme se do toho dát? "
Graham se k nám nasupeně otočil a namířil na nás ukazováček.
" S kým to sakra mluvíš, hochu? " řval a na krku mu naskákaly žíly.
" Budeme spolu mluvit, až já budu chtít. Nevidíš, že mám právě něco
na práci? "
Chudák Clive. Otočil se ke mně, jako by chtěl říci: " Kdy mi letí nej­
bližší letadlo zpátky do Londýna? " Z první ruky se tak naučil, že když
chtěl Graham na někoho pustit hrůzu, byl to výkon na Oskara. Nikdy
jsme nepřišli na to, proč tehdy ztropil takovou scénu, ale shodli jsme
se na tom, že při basketbalu ho už vyrušovat nebudeme. Já jsem na­
víc dospěl k vynucenému poznání, že zatímco někteří z nás, lidí pohy-

74
bujících se v okruhu Led Zeppelin, již nepochybovali o velikosti a vý­
znamu kapely, jiní ještě stále nebyli zcela připraveni rozvinout červený
koberec.

Stejně jako na prvním turné, i nyní hráli Led Zeppelin s Vanilla Fudge.
Tentokrát už ale Fudge nebyli vždy hlavní kapelou večera. V každém
městě nastupovala jako druhá ta skupina, jejíž nahrávky se zde, podle
průzkumu trhu, který si dělali Atlantic Records, více hrály. Nám na
tom nezáleželo, jestli vystupujeme první nebo druzí; reakce posluchačů
na Led Zeppelin byla vždy stejná - naprostá vřava.
Na začátku turné trvaly koncerty Led Zeppelin hodinu, postupně se
však začaly díky vřelé reakci publika prodlužovat . . . z hodiny
a čtvrt . . . na hodinu a půl . . . a ještě déle. Když skupině došly skladby,
začala improvizovat na melodie Otise Reddinga a Love. Robert se do­
konce občas pokusil do repertoáru propašovat jednu či dvě staré pís­
ničky Moby Grape, což ostatním moc nevonělo a málokdy to přešli bez
reptání; tvářili se tak ale hlavně proto, aby Planta trochu popíchli.
Každý koncert je jiný, " říkával Jimmy. I když repertoár stál na vlast­
"
ních Zeppelinovských písních, vždycky ponechávali prostor pro im­
provizaci - od Jimmyho tvořivých riffů po Bonhamova sóla na bicí, při
nichž i fanoušci v zadních řadách propadali kouzlu hudby Led Zeppe­
lin. Někdy kapela sama sebe překvapovala tím, kam tvůrčí improviza­
ce posunuje její hudbu a co je možné vydolovat z nástrojů využívaných
na samé hranici možností.
V polovině turné dosáhla sebedůvěra Led Zeppelin nebetyčných vý­
šin. Očekávali, že publikum bude šílet. Určitě nebyli blazeovaní, ale
překvapilo by je, kdyby za sebou po koncertě nezanechali zfanatizova­
ný dav. Zdálo se, že díky pověsti, která kapelu předcházela, byli náv­
štěvníci na pokraji hysterie už při jejím uvádění na scénu. Jakmile zača­
la hrát, vypuklo davové šílenství.
"Už jenom bejt tam a hrát je bezvadnej pocit, " řekl mi Bonham jed­
nou večer, když se chystal na pódium. Ale jakmile se ten dav rozjede,
"
je to naprosto šílený. Energie z těch fandů mě žene někam, odkud není
návratu. "
V průběhu turné si ale Led Zeppelin nemohli stále jen dopřávat ni­
čím nerušený luxus nepřetržitých ovací. Atlantic Records na ně neustá­
le naléhali, aby dokončili druhé album Led Zeppelin ll. První deska
vstoupila do žebříčku Billboardu na 99. pozici a vyletěla až na 10. příč-

75
ku. Nakonec zůstala v žebříčcích třiasedmdesát týdnů, počítaje v to
i návrat v roce 1 979 deset let po vydání.
-

Copak Atlantiku nestačí sedět a spokojeně počítat prachy z prodeje

"
prvního alba? " stěžoval si jednoho dne Robert. Mně prostě vadí, když
"
mi někdo takhle stojí s kvérem za zády. To není fér. "
Tak jim to řeknem ' na rovinu, " navrhoval Bonzo. Ať si prostě vyse­
" "
rou voko. "
Led Zeppelin stresovalo, že musí v průběhu turné čelit tlaku, který
na ně vyvíjí nahrávací společnost, ale zároveň byli také dokonalí profe­
sionálové. Uvědomovali si, že mají podepsanou smlouvu, kterou je tře­
ba brát vážně. Jimmy a Robert začali v hotelových pokojích zuřivě psát
písně ( Whole Lotta Love, " Ramble On " ), čmárajíce v případě potře­
" "
by poznámky a utržky textů na hotelové papíry. Robert poprvé napsal
sám celý text písně ("Thank You " ) a věnoval jej své ženě. Někdy se pís­
ně zkoušely doslova pár hodin poté, co byly napsány.
Kdykoli jsme měli den volna, ať jsme byli tam či onde, Jimmy našel
volné studio - Ardent v Memphisu, Gold Star v Los Angeles - kapela
se v něm zavřela od brzkého večera do pozdní noci a přidala k albu
další skladbu. Robert někdy chodil do studia sám a dotáčel vokály. Só­
lový zpěv na Whole Lotta Love " nahrál na jeden zátah ( bylo to napo­
" "
prvé přesně ono, nedalo se to prostě nijak vylepšit " ).
Jimmy věnoval Whole Lotta Love " ve studiu obrovskou pozornost.
"
Měl už na pásku Robertův vokál a trávil hodiny tím, že okolo něj vrst­
vil vše potřebné. Sestupné harmonické struktury docílil kovovým vá­
lečkem a efektem zpětného echa, kterého využil také na Ramble On " .
"
Mnohé efekty v W hole Lotta Love " i v ostatních skladbách alba
"
vznikly čirým experimentováním. Jimmy seděl v kontrolní kabině se
zvukovým inženýrem alba a doslova si hráli s potenciometry; posou­
vali je na jednu stranu, pak zase na druhou a sledovali, jaké zvuky vy­
loudí. Pro Whole Lotta Love " tak připravili oslňující nářez skřeků,
"
vřeštění a skřípání.
Jimmy také sám neúnavně pracoval na míchání Bring It On
"
Home " a pak What Is and What Should Never Be " . Dohrál vybrnká­
"
vání na dvanáctistrunku do Thank You " a hřmotícího Gibsona do
"
Ramble On " .
"
Někdy jsem byl celý nesvůj, když jsem pozoroval Page ve studiu.
Býval tu mnohem úzkostlivější než na pódiu. Vůbec nezáleželo na tom,
jak dobře přišel připraven; stejně se zdálo, že není skoro nikdy úplně
spokojen. Vždycky se chtěl ještě o trochu víc přiblížit k naprosté doko-

76
nalosti. Jimmyho sebědůvěra přicházela a zase mizela, jako se střídá
příliv s odlivem. Někdy se po dlouhých hodinách mixování složi!
s hlavou v dlaních, jako by se pokoušel setřást napětí a skrýt se před
skutečností - před dalším nahráváním a další prací na albu, jejíž konec
se zdál v nedohlednu. Byla to dlouhá, vyčerpávající práce a jakkoli Jim­
my miloval tvůrčí proces, někdy toho na něj bylo moc.
Párkrát jsem s Jimmym po koncertě v Minneapolis nebo Chicagu
chytal letadlo do New Yorku. Vezl jsem s sebou nedokončené pásky
zabalené ve fólii. Jeli jsme taxíkem do studií A & R, strávili jsme tam
půlden a zase jsme letěli na další koncert. Bylo to zničující, únavné
a strašlivě stresující. Jimmy však cítil, že je to nutné.

Turné pokračovalo, až jsme jednoho dne letěli do Baltimore, kde se měl

konat koncert v místním Merriweather Pavillion. Program turné zajiš­
ťovali Frank Barsalona a Barbara Skydelová z agentury Premier Talent,
která zastupovala také Who. Co kdybychom nechali Led Zeppelin
"
a Who vystoupit společně? " navrhl Frank Peterovi.
Peter se pohodlně opřel a chvíli přemýšlel. Jasně, tak jo. " Věděl, že
"
Who budou hlavním magnetem, ale věřil, že Led Zeppelin si uhrají
svoje i vedle ostřílenější kapely.
Obě skupiny znervózňovalo, že spolu mají hrát. Ú vod obstaral zpí­
vající komik jménem Uncle Dirty, pak nastoupil Zeppelin a odehrál vý­
borný, hodinu a půl trvající koncert. Who potom při devadesátiminuto­
vém vystoupení odhodili všechny zábrany a završili koncert takovým
ničením nástrojů, jaké do té doby svět neviděl.
Před koncem koncertu jsem šel vyzvednout honorář pro Led Zeppe­
lin, společně s Johnem Wiggy " Wolfem, jenž totéž obstarával pro
"
Who. Doufám, pánové, že jste si dost vydělali, " povídám Wiggymu.
"
Budete potřebovat pěknejch pár dolarů na ty nástroje, co Townshend
"
rozmlátil. "
Wiggy mi řekl, že Who dostávají šest tisíc sedm set padesát dolarů za
vystoupení. Fakt? " řekl jsem. My máme skoro to samý - šest tisíc. "
" "
Wiggy byl šokován. Nechce se mi věřit, že dostáváte jen o sedm set
"
padesát dolarů míň než my. "
No, vzhledem k tomu, že vás budou stát deset tisíc jenom nový ná­
"
stroje, řek' bych, že Zeppelin z toho protentokrát vyšel líp. "

Jako by pro jedno turné nestačily potíže spojené s prací na novém albu,
Led Zeppelin byli i nadále na kordy s tiskem. Zdálo se dokonce, že jak

77
se zvyšuje návštěvnost našich koncertů, sílí nezájem, či spíše antipatie
médií. Recenze uveřejněná ve Variety dobře vystihuje, jaké bezohled­
nosti jsme byli vystaveni :
" Č tveřice je posedlá silou, hlasitostí a melodramatickou teatrálností,
takže jí zůstává minimum prostoru pro typickou britskou chytrost
a hloubku. Extrémní hard rock, který Zeppelin hraje, poskytuje velký
prostor pro dynamiku a zdrženlivost ve výrazu. Tohle combo se ovšem
vzdalo muzikálního cítění ve prospěch čiré silovosti, která přitahuje je­
jich převážně adolescentní posluchače. "
Jimmyho dokázaly nepříznivé recenze úplně rozhodit. " Copak ty
"
kritici píšou ve vzduchoprázdnu?
stěžoval si jednoho dne, sedě v ho­
telu v Chicagu. " Copak neslyší, jak se posluchači dožadujou přídav­
"
ků? Znechuceně mrštil recenzí přes celý pokoj. " Píšou to tak arogant­
ně, jako by jejich názor byl ten nejpovolanější. Že umějí psát, ještě
"
neznamená, že rozumějí muzice.
John Paul někdy bral tyto záležitosti trochu podivínsky. " To, že nás
"
ignorujou, má jednu výhodu, říkal. " Nemotají se pořád kolem nás,
takže nemusíme ztrácet čas odpovídáním na jejich otázky, který jsou
"
někdy pěkně idiotský.
Pagey začínal mluvit o tom, že kapela nebude poskytovat médiím
žádné další rozhovory, což nadělalo vrásky lidem, zodpovídajícím u At­
lantic Records za publicitu. Později, když skupina získala takové posta­
vení, že si mohla klást podmínky, odmítal Jimmy bez výjimky všechny
žádosti o rozhovor a toto pravidlo zůstalo v platnosti po několik násle­
dujících šňůr. " Jakmile se média naučí stavět k naší hudbě lépe a objek­
"
tivněji, začnu s nimi zase mluvit, prohlásil.
Nepřátelství mezi kapelou a tiskem vyvrcholilo během posledních
tří týdnů turné, kdy s námi jezdila reportérka časopisu Lije Ellen San­
derová. Nikomu to nebylo příliš příjemné. Sanderová vlastně původně
navrhovala svému nakladateli, že udělá reportáž z turné Who; až když
to nevyšlo, vzala zavděk Zeppelinem jako náhražkou.
Mladá kapela jako Led Zeppelin by asi měla stát o zájem tak renomo­
vaného časopisu, jako byl Lije. Fakt je, že si s námi Peter jednou odpo­
ledne sedl a řekl: " Prosím vás, věnujte jí trochu pozornosti a buďte
zdvořilí. Je z velkýho americkýho časopisu a to, co napíše, si přečtou
"
milióny lidí.
Takže jsme se snažili. Tlachali jsme se Sanderovou na střídačku, ale
nikomu z nás nepřipadala ani trochu roztomilá. Nebyla s ní moc velká

78
legrace. Ani hudba, kterou kapela hrála, ji příliš nezajímala a naším sty­
lem života zcela zjevně opovrhovala.
Co Sanderová napsala, bylo poplatné problémům, které Led Zeppe­
lin měli s médii. Když nakonec stvořila reportáž o svých zkušenostech
z turné, vyznívaly její vzpomínky velmi nelichotivě a podle našeho ná­
zoru byly navíc z valné části nepřesné. Nejvíc nás pobouřilo její tvrzení,
že když odjížděla a přála nám " sbohem a dobrý let " , napadli ji dva čle­
nové kapely (neuvedla ovšem kteří). Prý ji chytili a roztrhali jí šaty.
Zdůrazňovala, že ji Peter Grant zachránil, než se stala obětí těch muzi­
kantských stvůr.
" Ale hovno! " řekl mi později Bonzo. " Možná jsme ji trochu trápili
a taky jí asi vadilo, že jsme byli zlitý. Ale jestli si myslela, že se ji pokou­
šíme znásilnit, tak má teda vo hodně bujnější fantazii, než většina spi­
sovatelů. "
Sanderová vyjádřila svoje dojmy nemilosrdně. " Kráčíte-li v zoolo­
gické zahradě mezi klecemi se zvířaty, vidíte je tak zblízka, že s nimi
můžete navázat duchovní spojení, " napsala. " Když se ale vyserou,
máte ten smrad z první ruky. "
Peter mě požádal, abych se pokusil najít nějaký způsob, jak kapele
ulevit od tlaku, kterému byla v průběhu turné vystavena. " Je to utrpe­
ní, " řekl mi jednou Pagey v letadle cestou do newyorského studia.
" Sotva jsme to rozjeli a já už jsem zralej na přestávku. "

13. Chuť dekadence

Při druhém americkém turné spousta dívek neustále postávala u vstu­
pu na pódium a v hotelích, kde jsme bydleli. Tyto mladé dámy se zají­
maly hlavně o Planta a Page, ale mnohé z nich nebyly vůbec vybíravé.
Kapela na mě začala spoléhat v zařizování noční zábavy všeho druhu
a dívky mi to usnadňovaly.
Již tehdy, v počátcích Led Zeppelin, jsem si všiml, že si skupina vy­
tváří svoje vlastní způsoby relaxace, které přetrvaly až do jejího konce.
Byly to samozřejmě holky, se kterými jsme brzy začali pořádat mejda­
ny, a někdy toho bylo až moc. A pak také nevyčerpatelné množství al­
koholu. Obojí pochopitelně představovalo vítané odreagování od stre­
su, vyvolaného cestováním a tlakem ze strany nahrávací společnosti,

79
který na nás tak silně dolehl v průběhu této americké šňůry. Jenomže
my jsme to s pitím začali brzy přehánět. Alkohol a později také drogy
se staly nedílnou součástí života skupiny a začaly si vybírat daň. Už
počátkem roku 1 969 byly patrné známky pádu, který jednou bude ne­
odvratný.
Když došlo na děvčata, Jimmy říkával: " Č ím mladší, tím lepší. " Více
než kdokoli jiný prahnul po nevinných dívkách s dětským obličejem,
jejichž těla teprve začínala nabývat ženských tvarů. Nebyl ale sám,
komu se líbila mláďátka. Snad to byl projev naší nezralosti, konec kon­
ců nám samotným bylo dvacet či jednadvacet let, takže čtrnáctky a pat­
náctky pro nás nebyly nic tak ztřeštěného - alespoň se nám to tehdy
zdálo. Pokud šlo o ženáče v kapele, většina z nich dokázala alespoň
dočasně odhlédnout od skutečnosti, že na ně v Anglii čekají manžel­
ky. Pokud je potom trápily výčitky svědomí, já jsem to rozhodně ne­
pozoroval.
"
" Můj sen je, povídal mi jednou Jimmy, " potkat mladou holku, která
bude vypadat jako Joni Mitchellová . . . štíhlá, ostře řezaný rysy, dlouhý
"
blond vlasy a hlas, co dokáže uspat.
Měl jsem oči otevřené, ale nikdy se mi nezdařilo splnit mu tohle přá­
ní, aby byl opravdu spokojen. Myslím, že se v tomto případě skuteč­
nost nikdy nemohla vyrovnat ideálu.
"
" Já ti řeknu, o čem sním, Richarde, říkal Jimmy. " Joni Mitchellová
"
sedí v nohách postele, hraje na kytaru a zpívá mi. Dále svoje fantazie
nerozvíjel, ale předpokládám, že by se mu líbilo pokročit s Joni od pou­
hého brnkání na kytaru trochu dál.
Č asto jsem se poflakoval v recepci hotelu, kde se mladé dámy shro­
mažďovaly, a zval jsem některé z nich do našich pokojů. Ačkoli byli
Led Zeppelin, stejně jako spousty dalších rockových kapel, často obvi­
ňováni z využívání těchto dívek, já myslím, že to nebyla pravda. Zříd­
kakdy jsme je sami vyhledávali; to ony se nám nabízely. Nikdy jsme je
nenutili dělat něco, co samy nechtěly. Hledaly zábavu, stejně jako my.
Ani na jedné straně nebyly ve hře žádné city. Jednou mi jedna blondýna
v Bostonu řekla: " Prostě si chci jen užít. Jestli se, kluci, chce někdo z vás
pobavit, tady jsem. " Měla na sobě uniformu povzbuzovaček středo­
školských sportovních týmů.
Některé dívky svoji přízeň přenesly ze dnů Yardbirds. Bývaly fanyn­
kami Jimmyho už dříve a zůstaly jimi i nadále. Zdálo se, že si groupies
vytvořily svoji vlastní hierarchii, každá byla odhodlána udržet se v zá­
kladní sestavě a nezahřívat lavičku náhradnic. Některé šíleně žárlily;

80
stačil pocit, že si jich Jimmy přestává všímat. A výměna jedné za dru­
hou měla vždycky hořkou příchuť - " Ke mně se Jimmy vždycky choval
jako k dámě, to se o tobě říct nedá! " . Čas od času se takové nepřátelství
zvrhlo v otevřený zápas s taháním za vlasy a vrážením prstů do očí.

Holky a chlast šly zpravidla ruku v ruce, i když tvrdý alkohol někdy
stačil sám o sobě. V pár městech jsme tehdy měli dva koncerty za večer.
Většinou začínaly v deset a o půlnoci a během hodinové přestávky
mezi oběma vystoupeními jsme bouchli nějaké to šampaňské; někdy
nezůstalo u jedné láhve. " Chlast mě uklidňuje, " říkával mi Bonzo.
" Když si dám jednu nebo dvě skleničky, cítím se prostě líp. " Těch skle­
niček bývalo ve skutečnosti deset až dvanáct.
V Kansas City jsem jednou večer, po koncertě v klubu jižně od řeky
Missouri, vezl kapelu zpět do Muehlbachu, jednoho z nejlepších sta­
rých hotelů ve městě. Zašli jsme ještě do hotelového baru a po pár skle­
ničkách skotské, šampaňského a ginu s tonikem odjeli John Paul, Ro­
bert a Jimmy výtahem do svých pokojů. Bonzo a já jsme usoudili, že je
třeba ještě něco upít, a tak jsme dělali barmanovi společnost.
Nakonec jsme se opili tak, že jsem vážně pochyboval, zda dokážeme
najít cestu do pokoje. Každopádně jsme to zkoušeli, vrávorajíce recepcí
jako dvojice notoriků - to označení se pro nás začínalo docela hodit.
Bonzo už se déle neudržel na nohou, složil se do ohromného křesla
a odmítal se hnout.
,,ldi nahoru beze mě, Cole, " blábolil a soukal ze sebe slova. " Já jsem
tady v pohodě. V úplný pohodě. "
Můj stav mi nedovoloval cokoli namítat. Chtěl už jsem hlavně být
v posteli. V pokoji jsem si vzal pár mandraxů na usnutí a doplazil
jsem se do postele v očekávání, že v ní zůstanu nerušeně až do rána.
Bonzo měl ovšem jiné plány. Okolo třetí ráno mě vyburcovalo řinčení
telefonu.
" Richarde! "
"
" Kdo je tam? zamumlal jsem.
" Hele, Richarde. Musíš mě vodsaď dostat! "
Už jsem poznával Bonzův hlas, ale pořád ještě jsem se teprve pokou-
šel zorientovat.
"
" To jsem já, Richarde. Přijď si sem pro mě.
" Kde si, ty píčo? "
" Kde asi myslíš? Jsem v base. Přijď sem zaplatit kauci. "

81
 Bonham pak předal telefon policistovi, který mi vysvětlil, že Bonza
zatkli, protože byl opilý na veřejnosti - v recepci hotelu Muehlbach.
Dal mi adresu policejní stanice vzdálené asi tři kilometry od hotelu.
Zuřil jsem; můj vztek ale pramenil z toho, že mě vzbudili, nikoli
z obav o Bonhamův osud. Nadávaje jsem se oblékl a nacpal si do kapsy
pět tisíc dolarů. O deset minut později jsem byl na policejní stanici.
"Jdu si pro Johna Bonhama, " řekl jsem seržantovi na příjmu. " Jsem
jeho manažer. " Říkal jsem si, že když se označím jako jeho manažer,
udělá to větší dojem, než kdybych řekl " cestovní manažer " . " Kolik dělá
kauce? "
" Kauce! " zachechtal se seržant. " Ten zkurvysyn nikam nemůže.
Musí se z toho vyspat. Přijďte si ho vyzvednout ráno, až vystřízlivL "
Vrátil jsem se tedy druhý den v devět ráno. Když Bonhama vedli do
čekárny policejní stanice, tvářil se jako ovečka. Pod levým okem měl
jednoho monokl a, vedle na tváři druhého.
" Myslim, že mě policajti trochu srovnali, " šeptal. " Fakt si na nic ne­
pamatuju. "
Nikdo z nás se ovšem z podobných zkušeností moc nepoučil. Tahle
šňůřa byla svědkem mnoha dalších nasávacích historek. Já jediný jsem
se snažil kluky držet trochu zpátky; bylo to na mně, zejména když
s námi nebyl Peter. Problém byl v tom, že jsem byl alkoholem posedlý
úplně stejně jako oni, ne-Ii víc.

V květnu, nedlouho před Bonhamovými jednadvacátými narozenina­

mi, měl Zeppelin dva koncerty v Rose Palace v Pasadeně. Pořadatel
koncertu Barry lmhoff věděl, co jsme zač, a tak připravil Johnovi tako­
vý dárek, že ho víc potěšit nemohl - metr dvacet vysokou láhev šam­
paňského!
Toho večera Bonzo mezi prvním a druhým koncertem vychlastal
sám skoro třetinu darované flašky. Když nadešel čas znovu se zasunout
za bicí soupravu, přitáhl obří láhev s sebou na pódium. Pro střízlivého
pozorovatele to byl nejspíš smutný pohled: bubeník, který v přestáv­
kách mezi skladbami zvedá láhev nad hlavu jako vzpěrač zápasící
s činkou a zalévá si ústa a krk proudem alkoholu. Bonzo byl tak opilý,
že dvakrát spadl ze stoličky. Na konci koncertu byla láhev prázdná.
lmhoff pro nás ale měl ještě jeden dárek: čtyři živé chobotnice.
Co máme dělat s chobotnicema? " ptal jsem se.
"
" Jsou bezvadný do vany, " prohlásil. " Užije se s nima mnohem víc
srandy než s gumovou kachničkou. "

82
 Vrátili jsme se do hotelu a pozvali si na pokoj dvě holky. Napadlo
mě, že by si to mohly s chobotnicemi užít lépe než já. " Děvčata, vypa­
dáte, že potřebujete trochu umejt, " řekl jsem jim. " Svlíkněte se a vlezte
si do vany. "
Nebyly proti a jakmile hupsly do vany, Jimmy přinesl chobotnice
a mrštil jimi do vody. " Ř íkali jsme si, že potřebujete společnost, " hih­
ňal se.
Dívky zůstaly pozoruhodně klidné a přemýšlely, co za potvory to
s nimi plave ve vaně. Sledovali jsme, jak chobotnice jaksi instinktivně
vědí, kde se shluknout a kam strkat chapadla. Jedna z dívek, brunetka,
od které Jimmy nemohl odtrhnout oči, vyjekla a vzápětí vzdychla,
když jí jedna z chobotnic přejela po genitáliích.
" Panebože, " zaječela. " Tohle si musim pořídit, to je jak osmiramen­
nej vibrátor. "
" Možná bysme s tim měli začít obchodovat, " řekl jsem ]immymu.
" Zaujalo by to určitě víc lidí než hudba. "

Strávili jsme v Los Angeles skoro celý týden a naše spotřeba pití přivá­
děla hotelovou službu v Chateau Marmont na pokraj vyčerpání. " Los
Angeles, to je něco, " říkával Bonzo. "Je to tu jiný. Dekadentní. "
V Anglii žili členové Led Zeppelin docela normální život s rodinami
či přítelkyněmi - jako v pohádce. Ale na cestách, a v Los Angeles ob­
zvlášť, si užívali. Samozřejmě, že jsme ve Státech strávili mnohem víc
času vysedáváním na letištích, koukáním na televizi nebo povídáním
o muzice. V paměti mi však nejživěji utkvěly ty divoké, spontánní oka­
mžiky. Jakoby ze den na den jsme se ocitli v postavení, že jsme mohli
téměř vše, čeho se nám zachtělo, a L. A. se zdálo zaplavené svobodo­
myslnými, povolnými dívkami, vždy ochotnými spolupracovat. Parta
londýnských kluků z dělnického prostředí si připadala, jako by našli
zaslíbenou zemi.
Jednou pozdě v noci v Marmontu jsem byl v pokoji u Bonza a každý
z nás u sebe měl holku. Rozhodně jsme nebyli žádní Casanovové, ale
přidat několik zářezů do opotřebovaných sloupků hotelových postelí
jsme ještě zvládli. Tou dobou už jsme vychlemtali pár láhví chlastu a le­
želi jsme každý na jedné posteli, zatímco naše svršky tvořily jedinou
hromadu na zemi uprostřed pokoje.
Byl jsem propletený se svou holkou - kočkou ze Santa Moniky jmé­
nem Robin - jako preclík, když se Bonzo rozhodl, že se zajde do kuchy-

83
ně napít a chytit druhý dech. V kuchyni si všiml dvou ohromných ple­
chovek fazolí a kuchař v něm nabyl vrchu.
Otevřel plechovky a vtančil do pokoje, v každé ruce jednu.
" Je čas povečeřet! " oznámil. " Pojďte si dát! "
Robin a já jsme oněmělí hrůzou vzhlédli k Bonhamovi, který stál
u naší postele, držel nám plechovky nad hlavami a pak je naklonil. Je­
jich studený obsah začal vytékat na naše nahá těla.
" Ty čuráku, " zaječel jsem a překulil jsem se na druhou stranu postele
v marné snaze uniknout z první palebné linie.
Během několika vteřin jsme s Robin plavali v mazlavých, čvachta­
vých fazolích, které nás pokrývaly od hlavy k patě. Byla to scéna jak
z Toma fonese.
Než jsme se stačili nadechnout, vešel do apartmá Peter Grant a zhod­
notil situaci. Peter někdy při podobných incidentech dával najevo zlost
nebo znechucení. Toho večera ovšem nikoli.
" Petere, " ječel Bonzo, " popadni lžíci a naber si! "
Peter stěží zadržoval smích a pak jej ovládla touha přispět vlastní
trochou do mlýna.
"
" Cole, ty zkurvený čuně, ty vážně nemáš úroveň? zařval. " Já tě na­
učim kultivovanejm způsobům. "
Peter popadl plnou láhev šampaňského, která stála vedle na toalet­
ním stolku, zatřásl s ní, vystřelil špunt a pokropil nás jejím obsahem.

Když jsme konečně opouštěli Marmont, Bonzovy oči skoro plavaly

v slzách dojetí. Poslední večer nasával velmi důkladně a rozhodl se, že
si zahraje na doktora. Od hotelového posluhy si vypůjčil bílý plášť
a vozík pokojové služby, na který uložil dívku jménem Candy. Byla to
hezká blonďatá puberťanda z Miami, se kterou jsme se seznámili při
prvním turné. V Marmontu se zjevila bez ohlášení a přímo dychtila po
troše nevázaného Zeppelinovského veselí. A my jsme ji nezklamali.
Bonham ji na vozíku svlékal a každý kousek šatstva, jehož ji zbavo­
val, doprovázel kdákavým chichotáním. Když byla nahá, prohlásil.
" Přišel čas trochu si zaoperovat, zlato. "
Odběhl do koupelny a vrátil se s holicí štětkou, krémem na holení
a břitvou. " Nebude to vůbec bolet, srdíčko, " říkal Candy, která ode­
vzdaně ležela, zatímco jí nanášel na genitální ochlupení holicí krém.
V následujících deseti minutách jsme se všichni, kapela a já, střídali
v holení jejího rozkroku. Robert pracoval vitálně a širokými záběry . . .

84
Jimmy s vášní Rodina či Michelangela. Candy se celou procedurou
prohihňala.
Když bylo po všem a obdivovali jsme svůj umělecký pokus, Robert
najednou přerušil zábavu bolestným pronikavým zavytím. " Kurva,
ne! " zavřeštěl. " Bonhame, jaks to moh' udělat? Jak jen si moh'? "
Robert zvedl štětku a mával s ní ve vzduchu. " Tohle je moje. Do pr­
dele, to je moje štětka. "
Všichni v pokoji vyprskli smíchy. John Paul poplácal Roberta po zá­
"
dech. " Až se budeš příště holit, hezky si to vychutnej, řekl.

Ne všechny holky, které jsme na druhém turné sbalili, byly tak pěkné
jako Candy. A my jsme si pochopitelně v našem postavení mohli dů­
kladně vybírat. O šeredách - takových těch, co se na ně podíváte a roz­
bolí vás z toho oči - se Bonham vyjádřil jasně: " Jestli přitáhneš nahoru
"
do pokoje ňákej šunt, máš padáka!
Casterky Sádrovky patřily k nejvytrvalejším; tvrdošíjně nám vnuco­
valy svá pozvání navzdory opakovaným prosbám, aby prostě zmizely.
Byly rozhodnuty, že vytvoří sádrové odlitky ztopořených penisů členů
kapely, snad aby je jednou mohly vystavit v Rock'n'rollové síni slávy.
Cynthia P. Casterová nám jednoho dne v Marmontu vykládala, jak se
dělají odlitky, které je tak proslavily. " Nejdřív muzikanta vzrušíme, ja­
kýmkoli způsobem, " povídala. " Moje asistentka pak začne pracovat na
tom odlitku a já zatím jedu dál. Ona je fakt docela dobrá. Měli byste to
vyzkoušet, kluci. To je vopravdový umění. "
Možná ano. Ale Robert to jednou v legraci přesně vystihl: " Nechápu,
jak bych moh' mít tvrdýho ptáka, kdyby se kolem mě motaly ty tlustý
"
slepice.
Znal jsem Casterky Sádrovky ještě z dob svého působení u Yard­
birds. Byly pořád stejně zmasilé a ordinérní. Myslím, že kdyby byly
"
bývaly jedinou možností, vybrali by si " Zeppelíni celibát. Já tedy
určitě.
Jednou odpoledne jsme se v Marmontu slunili u bazénu. Casterky
Sádrovky tam byly také a začaly nás doopravdy trýznit. Chtěly udělat
sádrové odlitky; my jsme o tom vůbec ani neuvažovali. Chtěly s námi
vést zdvořilostní hovor; my jsme chtěli, aby držely hubu.
Nakonec toho měl Bonzo dost. " Vy děvky, jediná možnost, jak vám
"
ty huby zavřít, je naplnit je vodou!
Vstal z lehátka, přistoupil k Cynthii a strkal ji k bazénu. Když stála
jen krůček od kraje, vší silou do ní strčil. Cynthia letěla vzduchem

85
a rozplácla se na hladině s razancí březí velryby. Následná tsunami
zmáčela polovinu atria.
Místo aby Cynthia klesla ke dnu jako potopená loď, zachránila se
díky početným vrstvám oděvů, mimo jiné i černým sametovým šatům
s neuvěřitelně nevkusnými volánky. Vzduch uvězněný v záhybech šat­
stva ji udržel na hladině; měla hlavu nad vodou, ale přece jen musela
bojovat a vydatně kolem sebe cákala.
"
" Vytáhněte mě ven, vy kreténi, bublala, ale v našem řehotu její slo­
va skoro zanikala.
Skočil jsem do vody a dotáhl ji ke schůdkům, kterými bazén poně­
kud nežensky opustila.

I přes takovéto klukoviny jsme nikdy neztratili ze zřetele pravý důvod

našeho pobytu v Americe. " Přijeli jsme sem kvůli muzice - to je prvo­
"
řadý, prohlašoval Bonzo, často napůl zpitý. Alkohol i nadále čas od
času způsoboval trapné situace a tak či onak ovlivňoval všechny členy
kapely.
Právě kvůli pití jsme někdy byli noční můrou pro spolucestující v le­
tadle, zejména když se nám posádka nepokusila omezit jeho přísun.
Jednou jsme letěli normální linkou z Athens ve státě Ohio do Minnea­
polis; Robert si dal pár skleniček a letadlo mu začalo být těsné. Vstal ze
sedačky, začal poskakova t uličkou jak něco mezi krysařem a španěl­
ským matadorem, a na chvilku se tak vymanil ze svazujícího progra­
mu turné. Chvíli čučel na jednu stranu, pak na druhou, zatřepal ruka­
ma a zapěl nezvyklý refrén:
"
" Záchod! Záchod! Záchod pro Roberta !
Bylo to tak nahlas, že ho slyšelo všech sedmdesát pasažérů letadla;
ohroměně zírali na toho bizarního chlapíka, který poskakoval letadlem
jako poblouzněný šílenec.
"
" Kde jsou záchody? Robert potřebuje na záchod ! Záchody!
Mnozí cestující byli zjevně zmateni, protože něvěděli, co se stane dál.
Já to taky netušil, ale víc, než jestli Robert najde toaletu, mě zajímalo,
kdy mi přinesou další pití. Naštěstí letuška vzala Roberta za ruku a do­
vedla ho k toaletám. Když praštil do dveří a vpotácel se dovnitř, jeho
koncert skončil stejně náhle, jako začal.
V určité fázi turné se začaly množit incidenty, jako byl tenhle. Uvě­
domil jsem si, že si nejspíš všichni potřebujeme trochu odpočinout
a navrhl jsem, že bychom mohli pár dní relaxovat v Honolulu, kde
jsme měli dohodnutý koncert. Návrh byl přijat jednomyslně.

86
V Diamond Head byly dva elegantní domy s úžasným výhledem na
Tichý oceán a pláž Waikiki; řada rockových kapel si je čas od času pro­
najímala. Peterovi se podařilo pro nás zajistit jeden z nich, vilu ve špa­
nělském stylu za mnoho miliónů dolarů, kterou by nám William Ran­
dolph Hearst záviděl. Během těch pár dnů jsme se pekli na tropickém
slunci jak křupky a zvali nás na projížďky plachetnicí a tradiční slav­
nosti zvané luau. Vzpomínám si, jak jsme se váleli na pláži a poslou­
chali Dylanovu " Lay Lady Lay ", která se právě ocitla na vrcholu žebříč­
ku. Snad nás Dylan inspiroval, protože jsme svůj havajský pobyt zčásti
trávili poléháváním v květinových věncích a zčásti líháním s ženami.
Svým způsobem to ale nakonec nebyla žádná výhra. Když jsme měli
program tak nabitý, že nebyl čas se zastavit, toužili jsme po pauze, ale
tady na Havaji, kde bylo konečně dost času na odpočinek, jsme se brzy
nepředstavitelně nudili. " To je divný, " všiml si jednou Bonzo, když od­
zátkovával plechovku piva. " Buď jsme v takovym fofru, že se div ne­
složíme, nebo toho máme na práci tak málo, že z toho cvokatíme. "
Buď jak buď, nikdo nebyl lepší než Bonzo, když šlo o vymýšlení, co
dělat - a nikdo nebyl lepší terč jeho vtipů než Plant. Občas spáchal ně­
jakou vylomeninu i na Johnu Paulovi, jako třeba když na Havaji prostr­
čil hadici skleněnými posuvnými dveřmi jeho pokoje a totálně ho vyto­
pil. Jenže John Paul byl takový kliďas, že ho nevyvedlo z míry, ani když
se místo v pokoji probudil v brouzdališti. Protože reagoval dost rezer­
vovaně, nebyl zdaleka tak atraktivním pokusným králíkem pro vtípky,
kterým jsme my ostatní bývali vystaveni. Daleko větší legrace přece
byla trápit někoho jako Robert, jenž často na šaškárny zaměřené na
svoji osobu reagoval hystericky.

Z Havaje jsme letěli do Detroitu, kde jsme měli vystoupení v Grande

Ballroom, bývalé továrně na matrace, kterou přeměnili v přední rocko­
vý klub. Letadlo přistálo v den koncertu ještě za tmy a dříve, než se
rozbřesklo, jsme se stačili ubytovat v hotelu Congress. Měli jsme za se­
bou noční let, během něhož jsme se vydatně posilovali alkoholem. Byli
jsme k smrti unavení, podráždění a jediné, po čem jsme toužili, bylo
rychle se ubytovat a trochu se vyspat.
Jak jsme se ale táhli se zavazadly hotelovou halou, upoutalo naši po­
zornost něco silnějšího než spánek. " Ten zkurvenej koberec je celej od
krve, " vykřikl John Paul a kradl se okolo ještě vlhké krvavé skvrny.
"Á, neblbni, Jonesy, " řekl jsem. " Amerika je sice drsná, ale nenech se
"
vysmát.

87
 Pak jsem se lépe podíval. Vůbec nebyl důvod se mu vysmívat.
Půl hodiny před naším příjezdem se v hotelu odehrál pokus o lou­
pež. Hotelový poslíček vytáhl na lupiče nabitou pistoli a recepce se
změnila v cosi, co připomínalo závěrečnou scénu z filmu V pravé po­
ledne.
"
" Ten sviňák sem vrazil a pokusil se nás oloupit, vyprávěl nám pos­
líček chvějícím se hlasem a ruce se mu pořád ještě třásly. " Odprásknul
jsem toho hajzla, skapal tady přede mnou. Právě odvezli tělo. "
Robert se podíval na koberec - přísahali bychom, že se z krvavých
skvrn ještě kouřilo. " Myslím, že budu zvracet, " zasténal Robert. " Fakt
"
že jo.
" "
" Vzpamatuj se, Roberte, řekl jsme. " Takový věci se stávají.
A pak Robert vybuchl. " Ježíši Kriste, proč vlastně bydlíme v tomhle
hotelu, Richarde? Dřeme jak šílený a ty nás ubytuješ v hotelu, kde to
"
vypadá jak na bitevním polL
"
" Myslíš, že všechno, co se nepovede, je moje chyba? zařval jsem na
něj. " Já toho hajzla nezastřelil. "
"
" Ani bych se nedivil, zabručel.

I večer v Grande Ballroom to bylo na levačku. Kapela se při koncertě

musela potýkat s vyhozenými pojistkami a výpadky proudu. Pokaždé,
když museli přestat hrát - jednou uprostřed "I Can't Quit You Baby "
a podruhé, když přecházeli do " Black Mountain Side " - nervozita
v přecpaném hledišti vzrostla. Brzy hrozilo, že neurvalost publika pře­
roste ve výtržnosti. Snad jen příjemná vůně marihuany, která se vzná­
šela vzduchem a dosedala na posluchače, zabránila násilnostem.
"
" Takovej zkurvenej večer! stěžoval si Bonzo cestou zpátky do hote­
"
lu. " Ř ekněte Detroitu, že sem už se teda nevrátíme.
Tehdy jsem poprvé zapochyboval, zda všechen ten zmatek stojí za to.

Ke konci turné už nás hektické tempo poznamenávalo všechny. Kapela

trochu víc spala a trochu méně flámovala. V letadle nám začínalo jít
spíš o klid než o další skleničku. Každý večer se však zdálo, jako by
hudba vlila kapele do žil nové síly; ty se hodily při občasném dalším
hýření.
Ačkoli naše vyčerpanost vrcholila, klubu Steve Paul Scene Led
Zeppelin nedokázali odolat. Na tomto místě, v srdci Manhattanu na

88
46. západní ulici a 8. avenue, hráli ve druhé polovině šedesátých let
Young Rascals a ostatní popové skupiny pro svoje nadšené obecenstvo
a Jimi Hendrix sem vtrhával bez ohlášení, ochoten jamovat s kýmkoli,
kdo si troufl se k němu přidat.
Když Zeppelíni " začali chodit do Steve Paul Scene, objednávali si
"
Page a Bonham koktejl zvaný lezu po zdi " , který měl takový říz, že
"
jste po něm zůstali jak praštění palicí; barman však nikdy neprozradil,
co v něm přesně bylo. Pokud se o vás nepostaralo pití, byla po ruce
vždycky spousta holek, které vám pomohly ukrátit noc.
Jednou večer jsme seděli u baru, když přišla k Robertovi vysoká zrz­
ka a ani ne za minutku mu seděla na klíně. Než se Robert vzpamatoval,
dostal francouzáka s nečekanou prémií. Jak se líbali, vsunula mu z úst
do úst seconal.
Co to sakra bylo? " vykřikl.
"
Spolkni to a já ti to povím, " řekla. Byl dost velký blázen na to, aby ji
"
poslechl. Kdykoli jsme pak znovu zavítali do Steve Paul's, Plant se po
té rusovlásce sháněl.
Od těch dob, jakmile jsme se ocitli na dosah od New Yorku, trvali
jsme - Robert, Jimmy a já - na tom, že se musí program přizpůsobit
tak, abychom se zastavili ve Steve Paul Scene, i kdyby to mělo na
poslední chvíli znamenat změny v koncertním plánu. Jednoho sobot­
ního večera měla kapela vystupovat ve Philadelphia Spectrum po
Jethro TulI. Trochu jsem to propočítal a zjištění, ke kterému jsme do­
Když po koncertě pojedeme sto padesát
spěl, nebylo příliš nadějné.
"
kilometrů do New York City, moc toho do zavíračky neurazíme, "
stěžoval jsem si Robertovi.
Hm, tak s tim něco udělej, " naléhal.
"
Tehdy nastal jeden z mála případů v historii kapely, kdy zábava
dostala přednost před hudbou. Možná jsem se cítil trochu provinile,
ale chtěl jsem se dostat do newyorských hospod stejně rychle jako
všichni ostatní. Šel jsem proto za Larry Spivakem, pořadatelem phila­
delphského koncertu, a vybalil na něj historku, která ho zaručeně
chytne za srdce.
Larry, je tu vážný problém, " řekl jsem mu pár minut před tím, než
"
měli jít Jethro TulI na scénu. Jimmymu Pageovi je velmi špatně, má
"
nějaké zažívací potíže. Nemyslím, že vydrží celý večer. Volal jsem naše­
mu doktorovi, probral jsem to s kapelou a kluci v Jimmyho zájmu sou­
hlasí, že budou hrát před Jethro TulI, aby se odsud dostal rychle do
postele. "

89
 Spivak byl konsternován. " O čem to sakra mluvíš? Většina lidí sem
přišla na Led Zeppelin. Nemůžu jen tak přehodit pořadí. "
Nehodlal jsem to vzdát.
" Larry, zajdi se podívat na Jimmyho do šatny sám. Chudinka malá
chudokrevná, vypadá, že se každou chvíli zhroutí. Musíme hrát první.
"
Nemá cenu o tom vůbec diskutovat.
Spivak byl naštvaný, ale začínal konečně věřit, že mu nezbývá než
kapitulovat. V osm hodin jsme zahájili koncert.
lana Andersona z Jethro TuH otrávilo, když se dozvěděl, že je pořa­
datel odsunul na pozdější dobu. Musel vědět, jak beznadějné je vystří­
dat na pódiu Led Zeppelin. Po zkušenostech Iron Butterfly z počátku
roku to nikdo nechtěl ani zkoušet. Byla to jasná sebevražda.
Jimmy s Andersonem příliš necítil. " Jethro Tul! je přeceňovaná kape­
" "
la, říkal. " Věnuje se jim mnohem víc pozornosti, než si zaslouží.
Když o rok později slyšel v rádiu v Los Angeles upoutávku na jejich
koncert v L. A. Forum, vymyslel vlastní posměšnou verzi. " Dámy a pá­
nové, " prohlásil, " dnes večer ve Foru vás bude nudit Jethro SpaL "
Toho večera jsme ve Spectru odehráli svůj koncert před Jethro Tul!
a v půl desáté už jsme seděli v autě a řítili se rychlostí zvuku do New
York City. Zaparkovali jsme před Steve Paul Scene chvíli po jedenácté
a užili jsme si bezvadné tři hodiny popíjení a flirtování.

Druhé americké turné končilo dvěma odvázanými koncerty ve Fillmo­

re East. Skupina opouštěla scénu s vědomím, že každý její člen má
přesně vymezenou úlohu. Když Led Zeppelin před rokem vznikli, bral
je každý jako superskupinu Jimmyho Page. Prvního června, necelých
pět měsíců po americké premiéře, se však letadlem do Londýna vracela
kapela, jejíž fanoušci začínali vnímat Roberta Planta jako mocnou své­
bytnou sílu a Pageova rovnocenného partnera. Také Bonham a Jones
byli uvolněnější a sebevědomější.
John Paul mi cestou domů řekl: " Tahle skupina se může stát jednou
z největších kapel v dějinách. Máme to fakt dobře rozjetý. Doufám, že
"
to nepromarníme.

90
14. V ďábelském tempu
Po příletu do Londýna kapela pokračovala ve vyčerpávajícím tempu.
Sotva jsme si vybalili po návratu z druhé šňůry po Americe, Peter
Grant začal mluvit o třetí.
" Cítím, že se věci dávají do pohybu, " řekl mi Peter ve své kanceláři
počátkem června 1 969, pouhé tři dny po návratu. " Tahle kapela by
měla bejt na šňůře, jak je rok dlouhej, mít jeden koncert za druhým. "
Pak dodal: ,Je čas zužitkovat zájem, kterej o nás je. "
Znepokojilo mě to a varoval jsem Petera, že by se mohla začít proje­
vovat únava. " Koncem posledního turné už začala kapela ztrácet švih, "
řekl jsem mu. " Jestli si nedáme pozor, Led Zeppelin nedojede na nesná­
šenlivý osobnosti jako ostatní kapely, ale jednoduše zkolabuje vyčerpá­
ním./I
I v Anglii se jelo dál v hektickém tempu. Druhé album, Led Zeppe­
lin II, ještě nebylo hotové a na rozdíl od debutu, natočeného za pár ho­
din, to vypadalo, že ho snad nikdy nedotáhneme do konce.
Jimmy by býval uvítal pár týdnů odstupu, nechat celý projekt uležet.
Ve Státech pracoval nesmírně usilovně, mezi koncerty spěchal z jedno­
ho studia do druhého, krhavé oči otevřené pozdě do noci jen silou vůle,
a teď zoufale cítil, jak moc by potřeboval na album více času.
Já jsem měl po návratu do Londýna tolik administrativní práce a dal­
ších povinností v Peterově kanceláři, že jsem trávil s kapelou ve studi­
ích Olympic velmi málo času. Kdykoli jsem ale za nimi zaskočil, třeba
jen na půl hodinky či hodinku, viděl jsem, jak Jimmy svádí bitvu s úna­
vou, jež si vybírala svoji daň. Vypadal strhaně. Měl čím dál temnější
kruhy pod očima. Začal kouřit víc než normálně.

Jednoho večera měl Jimmy před sebou ještě několik hodin ve studiu,
potřebných k dokončení " Living Loving Maid (She's Just a Woman) " .
Tuhle píseň neměl nikdo ve zvláštní oblibě; nikdy se nehrála na žád­
ném koncertě naživo. Ani ve studiu nikoho moc nenadchlo, co s tímhle
kouskem Jimmy prováděl. Byl proto čím dál znechucenější, až nakonec
zasténal: " Copak si nenajdeme čas užít si úspěch, kterýho jsme dosáh­
li? Nemůžem ani na chvíli vysadit? " Přecházel po místnosti, zapálil si
další cigaretu a pak jako by přesvědčil sám sebe, vrátil se zase k práci.
Tlak, kterému byli Led Zepppelin vystaveni, ještě umocňovala sku­
tečnost, že na červen již bylo sjednáno šestnáct koncertů v Anglii, na
místech jako Free Trade Hall v Manchesteru . . . Colston Hall v Bristo-

91
lu . . . Guildhall v Plymouthu . . . Town Hall v Birminghamu . . . City Hall
v Newcastlu. Kapelu teď ale na druhou stranu mohlo těšit, že se Anglie
v poslední době začala o její hudbu zajímat. V únoru jsme se vrátili
z prvního amerického turné domů do tehdy ještě totálně apatické Britá­
nie. Když ale skončila druhá šňůra po Státech, reakce v Anglii byla úpl­
ně jiná. Album Led Zeppelin doma vedlo žebříčky. Peter začal odmítat
mnohem více nabídek na vystupování v Anglii, než kolik jich přijímal.
Peter však zemi zaslíbenou neviděl v Londýně, nýbrž ve městech
jako Chicago, New York či Los Angeles. " Jakmile to půjde, chci se vrátit
" "
do Států, říkal. " Teď je na to vhodná doba.

Když Led Zeppelin přistáli 5. července v Atlantě, aby tu zahájili nové

turné, cítil jsem více než kdykoli předtím, že se z nich stala skupina
rovnocenných osobností. Pagey a John Paul byli možná po hudební
stránce zkušenější, ale nikdy se tím nevytahovali. Každý uznával kvali­
ty ostatních. Málokdy sice jeden druhého chválili, ale vzájemné uznání
se dalo vyčíst z pohledů, kterými se na pódiu častovali, či z podvědo­
mého přikyvování, kterým jako by každý oceňoval příspěvek ostatních
ke společnému dílu.
Tou dobou už si také byli vzájemně natolik blízcí, že spolu mohli
žertovat a popichovat jeden druhého s vědomím, že se dotyčný
pravděpodobně natrvalo nenaštve. Jako když jsme jednou večer popí­
jeli víno a dělali si legraci z nudných pořadů, které vysílala televize.
" A co ten chlápek, Percy Thrower!" řekl John Paul. " Víte kterej, ten co
dělá ten zahradnickej pořad. Celou dobu sleduje, jak rostou kytky. Co­
pak to může někoho bavit?"
"
" Hele, přerušil ho Jimmy. " My děláme to samý. Taky sledujeme, jak
"
Plant2 roste!
" "
" To je přece perfektní jméno! smál se John Paul. " Percy.
Od té doby jsme mu říkali Robert jen zcela výjimečně. Už z něj byl
navždy Percy. Nikdy si ale nestěžoval.
U některých jiných přezdívek jsme si ovšem dávali trochu větší po­
"
zor. Jimmymu jsme s Peterem říkali " stará mladá - nikdy jsme mu to
ale neřekli do očí. Přezdívka vznikla v Los Angeles, na letní americké
šňůře, kde jsme se jednou úžasně bavili tím, že jsme pozorovali Jimmy­
ho před koncertem. Stál v hotelu Chateau Marmont před zrcadlem

[21 Anglické slovo plant" znamená rostlina " . - Pozn. překl.

" "

92
a prohlížel se v něm jako uchazečka o titul královny krásy těsně před
tím, než nakráčí před porotu. Měl na sobě ohoz jak princátko, samý
samet a velur. Ve vlasech měl natáčky a když si je vyndal, strávil čtvrt
hodiny česáním. Byla to úžasná psina.
I když si Jimmy určitě zasloužil trochu popíchnout za to, že se fintil
jak pubertální holka před školním plesem, byli jsme příliš zbabělí na to,
abychom si z něj dělali legraci přímo. Jimmy byl na některé věci ne­
předvídatelně citlivý a nemělo smysl riskovat sopečný výbuch.
S Peterem jsme si ale na tohle téma užili. " Řekni starý mladý, že li­
muzíny jsou přistavený u vchodu . . . Neměla by se stará mladá začít
strojit na koncert? " Svým způsobem to byl laskavý žert, ale já si mys­
lím, že pokud by Jimmy nebyl ve výjimečně dobré náladě, bylo by ho
rozzuřilo, kdyby se o něm dozvěděl.

Při letním turné hráli Led Zeppelin na devíti festivalech pod širým ne­
bem, od Newport Pop Festivalu přes Woodinville Festival v Seattlu až
po koncert v Central Parku v New Yorku. Na těchto koncertech účinko­
valo mnoho skupin, což dalo " Zeppelínům " příležitost poměřit se os­
tatními kapelami, z nichž některé, jako třeba Doors či Byrds, byly v té
době více ceněné než my.
" Je to jen otázka času, kdy budeme absolutní vrchol my, kdy je
spláchneme z pódia, " říkal opakovaně Bonzo.
Na začátku turné jsme strávili volný den na koncertě pod širým ne­
bem v Singer Bowl ve Flushing Meadows, kde se kdysi konala Světová
výstava v New Yorku. Večer končil vystoupením Vanilla Fudge, Jeffa
Becka a Ten Years After. Dívali jsme se ze zákulisí a příliš jsme se ne­
vzdalovali od stolů s občerstvením plných piva, vína a hranolků, kde
jsme se mísili s kamarády muzikanty.
Kytarista Ten Years After, Alvin Lee, byl úžasný; pamatuju si, jak na
nás jeho hra zapůsobila - bleskurychlými prsty kytaru ukolébával
a hýčkal, píseň po písni posluchače zaplavoval hutným rockovým zvu­
kem, který mu zajistil pověst jednoho z nejuznávanějších rockových
hudebníků druhé poloviny šedesátých let.
" Je prostě fantastickej, " řekl Jimmy s očima přičarovanýma k Alvi­
novým prstům. Nebylo mnoho kytaristů, kteří dokázali Jimmyho tak­
hle fascinovat, a pro mne bylo téměř stejně zajímavé pozorovat, jak na
Leeovu hru reaguje, jako sledovat Alvina samotného.
Jenže jak Ten Years After hráli, Bonham byl čím dál neklidnější.
"
Celé odpoledne nasával a nebavilo ho to tam. " Vydrž to, Bonzo, říkal

93
jsem mu. " Za hodinu nebo tak nějak budeme odsud pryč. " Nakonec
se Bonham dostal do takového stavu, že málem vyletěl z kůže, popo­
cházel z místa na místo, škrabal si nervózně ruce a lil do sebe další
láhev piva.
Pak náhle jako by se proměnil v pana Hydea, v očích mu zasvítily
ďábelské plamínky a neodvratně se z něho stal Bonzo Zlomyslný. Tušil
jsem potíže.
" Ale ne, Bonzo, " zabručel jsem. Nevěděl jsem sice, co přesně se chys­
tá udělat, ale bylo mi jasné, že ve skautském oddíle by za to pravděpo­
dobně žádného bobříka nezískal.
" Kurva, já mu ukážu ! " zařval Bonham, prst namířený na Leea.
" Koukej !"
Na stole s občerstvením popadl krabici pomerančového džusu
a vkráčel dozadu na pódium, aby se dostal na dostřel.
" Je čas se kapku vobčerstvit! " zaječel. " Alvine, nechceš trochu
džusu? "
Aniž čekal na odpověď, mrštil Bonham krabicí po Leeovi. Džus se
okamžitě rozprskl a polil kytaristu i s nástrojem.
Dav zařval a Lee zalapal po dechu, jako by dostal studenou sprchu.
" Do prdele, co je? " zařval a nasupeně zíral na Bonhama. " Ty kreténe! "
Z Leeových očí sršely blesky. Hrál dál, ale nepřestával Bonhama sle­
dovat. Snad to bylo tím alkoholem, ale nezdálo se, že by měl Bonham
strach. Hrozil Leeovi ukazováčkem, jako by ho chtěl varovat, ať se
uklidní.
" Nenech se votrávit takovou prkotinou, " ječel Bonham. " Pomeran­
čovej džus ti prospěje. Vitamín C, dyť to znáš. "
Lee hrál dál a přitom zvedal kytaru a mířil s ní na Bonhama jako me­
čem nebo kulometem. Cítil jsem, že jejich střet bude ještě zajímavý, než
oba vychladnou.
Faktem ale je, že se v tom horkém, téměř čtyřicetistupňovém odpo­
ledni vedlo čím dál hůř Leeovi. Zaschlá pomerančová šťáva mu zalepi­
la ruce i kytaru. Nedokázal přehmatávat prsty, jak bylo třeba. Musel
zpomalit a při zbývajících písních, které skupina hrála, se trápil.
Když Lee opouštěl pódium, byl vzteky bez sebe. Rozzuřeně nás míjel
cestou do šatny.
" Ty jsi debil, Bonhame, " zamumlal. " Fakt debil. "
Bonzo byl ale neobyčejně potěšen. Začal se rozpustile chechtat, jaký
krásný zmatek způsobil.

94
 "
"Bonzo se musí vzpamatovat, řekl mi Jimmy. Č asté výtržnosti pra­
menící ze spojení Bonhama s alkoholem mu opravdu dělaly starosti.
"On je svůj nejhorší nepřítel. Možná i náš. "
"
" Potřebuje se jen vyřádit. řekl jsem. "Kdyby to neudělal takhle,
"
mohl by někomu rozbít hubu.
Ale Bonham toho dne ještě neskončil. Trpělivě si hodinu počkal, až
na pódium přijde Jeff Beck. Beck byl jeden z nejšílenějších bluesových
kytaristů, jaké jsem kdy viděl, chlápek, který dokázal přivést publikum
do varu pár minut po tom, co vběhl na scénu. To odpoledne se zdálo, že
přivádí do tranzu Bonhama.
Ve druhé polovině Beckova koncertu vklopýtal Bonham, tou dobou
ještě opilejší, na pódium. Zoufale jsem po něm vystartoval; podařilo se
"
mi ho chytit za ruku, ale vytrhl se mi. "Neboj, řekl. "Je to jen na chvil­
"
ku, Richarde. Hned se vrátím.
Beck mrkl po Bonhamovi, ale když neviděl žádný pomerančový
"
džus, věnoval se kytaře a riffům v " Rice Pudding
a nezdálo se, že ho
neohlášený příchozí nějak vyrušil.
Bonham se minutu či dvě komíhal a pak umluvil Mickeyho Wallera,
ať ho pustí za svoje bicí. Když se usadil na Wallerově stoličce, přestal
Beck hrát. Bonzo popadl paličky a okamžitě začal vyťukávat doprovod
jak při striptýzu.
" "
"Ale ne, pomyslel jsem si. "Začíná se nám to vymykat z rukou.
Č
Bicí zahřměly. inely se zachvěly. Dav začal tleskat do rytmu. Jak
Bonhamovo nadšení rostlo, hecoval publikum k ještě větší hlučnosti.
Ú spěšně.
V zákulisí jsme se s Plantem začali chichotat jak dva školáci. "Je to
" "
šílenec, povídám. "Měli by ho šoupnout pod zámek.
Dav řval stále hlasitěji, Bonzo seskočil z bubenické stoličky a vběhl
doprostřed pódia. Okamžitě ze sebe začal strhávat šaty. Vrstvu po vrst­
vě, jak striptérka - ňadérka napřed, prdelka potom.
První šla košile, pak kalhoty. To už jsme ho s Plantem povzbuzovali,
ať toho nenechává.
Bonham nás nemínil zklamat. V mžiku se zbavil všeho kromě spod-
ního prádla.
"
"Ještě? zavřeštěl do nejbližšího mikrofonu.
"
"Ještě! řval dav.
Bonham vyklouzl z trenýrek. Publikum, šílející při každém dalším
odhozeném kousku ošacení víc a víc, totálně odrovnalo, když se před
ním objevil tak, jak ho pánbůh stvořil. Jeho výbava měla úspěch.

95
 V tu chvíli se na pódium vřítil Peter jako sprinter na olympiádě prá­
"
vě vystřeli vší z bloků. " Ty kreténe! řval na Bonhama a řítil se k němu.
Ve stejnou chvíli se na pódium drápalo půl tuctu policistů, hotovících
se Bonhama zatknout.
Peter se k němu dostal dřív než policisté, popadl svého nahého bu­
beníka a utíkal s ním do zákulisí. Doběhl k prázdné šatně, sehnul hla­
vu, vrazil dovnitř, zabouchl za sebou dveře a zamkl je.
"
" Ty zasranej parchante! řval. " Jestli nebudeš voblečenej, než policaj­
"
ti vyrazí ty dveře, hledej si jinou kapelu!
Bonham, chovající se zčista jasna zcela střízlivě, poslouchal Peterovy
příkazy jako ovce. Popadl první kalhoty a košili, které byly po ruce,
a bylo mu jedno, že ani nejsou jeho. Byly mu sice malé, ale to Peterovi
nevadilo.
"
" Víš vůbec, co to provádíš? soptil Peter. " Uvědomuješ si, že tím, jak
se chováš, ohrožuješ budoucnost celý kapely? Co se to s tebou děje,
"
Johne? Chceš nám všechno zkazit?
Bonham neodpovídal. Jakmile se oblékl, otevřeli s Peterem dveře
a decentně odkráčeli okolo policistů, aniž utrousili slovo. Zbytek ka­
pely se k nim připojil u zadního vchodu na pódium a všichni jsme
zamířili k autu, které na nás už čekalo. Chvatně jsme odjeli a doufali
jsme, že celý incident bude zapomenut dřív, než Bonham vystřízliví.
Naštěstí byl.

Na festivalu ve Woodinvi1le se Bonham choval mnohem lépe. Věděl, že

kdyby došlo k dalším divokým scénám, stihl by ho Peterův hněv. Na­
víc jej toho d ne, stejně jako zbytek kapely, ovládala posvátná úcta
k Chucku Berrymu, který vystupoval před námi. Program byl sice cel­
kově nabitý - Vani1la Fudge, Byrds, Chicago Transit Authority, Doors ­
ale Berryho vystoupení nás fascinovalo nejvíc, od pečlivě načasované­
ho nástupu až po závěr, kdy naopak zmizel, než bys řekl švec.
"
" Je úžasný, jak málo času Berry potřebuje, upozorňoval nás Peter
předem. " Objeví se pár minut před tím, než jde na scénu, a mizí dřív,
"
než dozní potlesk.
Berry přijel v nafialovělém cadi1laku asi dvacet minut před začátkem
koncertu. Vypadal ještě hubenější, než jsem si ho představoval, slavný
knírek perfektně zastřižený. Nesl kytaru a přivedl si místní kapelu ze
Seattlu, tříčlenné combo, které poslední tři dny samo zkoušelo jeho pís­
ně. ,,,Sweet Little Sixteen' hraju od sedmi let, " řekl mi klávesista. " Ne-

96

... ,, -... , ..
chce se mi věřit, že dneska hraju se samotným Chuckem Berrym! Na
dnešek v životě nezapomenu. "
Jaký to byl protiklad toho, jak fungoval Led Zeppelin! Kapela sice
nepřijela na místo konání koncertu dřív než půl hodiny před začátkem,
ale naši bedňáci tam byli od osmi nebo devíti hodin ráno, půl dne před
plánovaným zahájením. Pracovali bez přestávky zhruba do půl páté -
ladili Jimmyho kytary, stavěli bicí pro Bonhamovy brutální nájezdy,
dolaďovali basu pro Johna Paula. Zkoušeli speciální efekty a ozvučení,
dokud si nebyli stoprocentně jistí, že Robertův hlas bude znít stejně
silně jako ve studiu. Naši technici byli umělci ve svém oboru a dokázali
vytvořit zázemí, které skupina vyžadovala. Samozřejmě, že si během
osmihodinové šichty vybrali tu a tam přestávku a zkonfiskovali trochu
Jacka Danielse či vína Blue Nun ze šatny kapely. Přesto tu nebyla ani
stopa po nenucenosti, kterou jsme viděli u Chucka Berryho.
O tři roky později jsem byl s Bonhamem a Plantem v Birminghamu.
Bylo to v období mezi šňůrami, táhli jsme od hospody k hospodě, popí­
jeli jsme pivo a flirtovali s děvčaty. Chuck Berry měl náhodou koncert
v klubu jménem Barbarella, a tak jsme si sedli a poslouchali.
V polovině Johnny B. Goode " přepadl Bonhama jeden z jeho zá­
"
chvatů nervozity, najednou neměl stání. To není možný, ten bubeník! "
"
zaúpěl. Chuck Berry, rock'n'rollová legenda, a voni za něj posadí ta­
"
kovýho neschopný ho bubeníka. Richarde, já musim něco udělat. Ten
chlápek neumí vůbec hrát! "
Co asi tak sakra můžeš dělat? " křičel jsem na něj. Sedět jak přibitej.
" "
Za chvíli půjdem. "
Jak koncert pokračoval, Bonham přestával svoji nervozitu zvládat.
Nakonec toho měl dost. Já už nemůžu . Ten zasranej bubeník je k niče­
"
mu. Musim ho tamvodsud dostat! "
Zničehonic se vydrápal na pódium, popadl bubeníka za košili a pro­
hlásil: Chuck chce, abych to vzal za tebe! "
"
Berryho to vylekalo, ale neřekl ani slovo. Bonham se posadil za bicí,
zašklebil se na Berryho a vypadal, že se celý třese, aby mohl začít hrát.
Počítám, že Berry věděl, kdo je jeho nový bubeník, ale s jistotou se to už
nikdy nedozvíme. Když zabrnkal úvodní takty Roll Over Beethoven " ,
"
vpadl Bonham s doprovodem tak mocným, že připomínal zemětřesení
a chvění muselo doléhat snad až k samému Beethovenovi. Bonham zů­
stal ještě na tři další skladby a pak odcházel, mávaje nadšenému publi­
ku. Berry na něj mrkl, jako by říkal: Tak tohle je skutečný bubeník! "
"

97
 Mnoho lidí chovalo vůči Bonhamovi obdobné pocity. Každý z nás
měl občas strach, že se Bonzo pohybuje na hraně. Někdy se choval jako
bláznivý stařec, který utekl z psychiatrické léčebny. Když ale umíte
hrát na bicí tak, jak to uměl on, lidi vám odpustí mnohem víc pruzení
než někomu, kdo nemá takový talent. A proto Bonzovy nevyzpytatelné
výstřelky pokračovaly s téměř neutuchající intenzitou.

15. Rybí historky

" Cole, já vim, že jsou čtyři ráno, ale copak všichni ty zasraný žraloci
v Puget Sound usnuli? "
John Bonham byl stále netrpělivější.
" Dám jim ještě deset minut, Cole. Už jen deset minut. Pak si do tý
vody dojdu. "
Bonham nepřetržitě žvanil, plácal nesmysly, ze kterých jsem po chví­
li začínal šílet. Pokoušel jsem se ovládnout a vůbec nereagovat. Možná
že když nebudu nic říkat, Bonham prostě zmlkne, myslel jsem si.
" Začínám se fakt nudit, Cole. Jestli budu muset, doplavu tam a naže­
nu ty hajzlíky zkurvený ke břehu. Holejma rukama. Myslim to vážně.
Prostě půjdu a udělám to! "
Už jsem toho měl dost. Zavři tu zatracenou hubu, Bonzo! Jestli bu­
"
deš takhle řvát, vzbudíš půlku Seattlu. Ty pitomý žraloci tu nejspíš ne­
jsou, protože se tě bojí! "
Seděl jsme na balkóně Bonhamova pokoje v prvním patře hotelu Ed­
gewater Inn, s pruty nahozenými do temných, klidných vod Puget
Sound v Pier 67. Edgewater Inn byl pozoruhodný hotel - vlastně mo­
tel - který se " Zeppelínům " nikdy neomrzel. Nebyl příliš elegantní, ale
jeho čtyři patra se tyčila přímo nad zálivem Elliot Bay a rybařit přímo
z hotelu bylo prostě úžasné. V hotelovém obchodě s dárkovými před­
měty prodávali rybářské pruty a když žraloci brali, bylo to stejně zá­
bavné jako safari někde v Africe.
Po pravdě řečeno, Bonham ani já jsme toho o rybaření moc nevěděli.
Prostě jsme připevnili návnadu na háček a čekali, co se bude dít. Znali
jsme ovšem dost odborných termínů, abychom dokázali alespoň po ně­
jakou dobu udržovat zasvěcenou konverzaci, ačkoli jsme přesně nevě­
děli, co který z nich znamená.

98
 " Co děláme dneska špatně, Cole? Myslíš, že navazujeme, když
máme navíjet? Nebo máme udice moc uzený? "
" Ať se propadnu, jestli vím. Když chytáme na Temži, nikdy takový
problémy nemáme, že ne? "
Ale takovými vtípky jsme se na dlouho nezabavili; asi i proto, že ne­
byly nic moc. " Copak ty zkurvený žraloci někam vodjeli? " pronesl
jsem, když jsem vynášel z pokojů lampičky a spouštěl je na prodlužo­
vačce z balkónové římsy, abychom si posvítili na vodu pod námi. " Ne­
vidim tam ani jednoho z těch zkurvysynů! "
Jimmy Page téhož večera chytal ryby z vedlejšího balkónu, ale vzdal
to, protože se večer příliš vlekl. " V jeho žilách zjevně nekoluje rybářská
krev, " utahoval si z něj Bonham. Jimmy ale spíš vypil příliš mnoho al­
koholu, který ho nakonec zmohl, a tak se odebral na kutě. Na téhle šňů­
ře po Americe jsme se oddávali kokainu trochu víc než na minulé, ale já
jsem dbal i na to, aby každý z nás měl chlastu, co hrdlo ráčí, a aby ni­
kdo nezůstal dlouho střízlivý.
Bonham sáhl po láhvi šampaňského - ten večer naší třetí. " Polejeme
tim trochu návnadu, " prohlásil. " Vožerem je. Donutíme je trochu líp
spolupracovat. "
Do tohoto okamžiku zkonzumoval Bonham většinu šampaňského
sám. Slušně zlískaní jsme ale byli oba - byl to zázrak, že ani jeden z nás
nepřepadl přes balkón do vody, která měla takových sedm stupňů.
Vlastně jsme nevěděli, kam až můžeme zajít - kolik toho můžeme vy­
pít, abychom pořád ještě jakž takž fungovali - a upřímně řečeno nás to
ani nezajímalo. Na tomhle letním turné se Bonzo a ostatní snažili ome­
zit spotřebu alkoholu pouze v průběhu několika hodin před vystoupe­
ním, ale jinak neměl výraz " mít dost " v jejich pijáckém slovníku místo.
Možná že jsme byli v Americe kvůli hudbě, ale rybaření (a popíjenO
v Edgewater Inn bylo bez debat jedním z nejzajímavějších rozptýlení,
kterým jsme zabíjeli dlouhé hodiny mezi koncerty. Třetí americké turné
bylo důležitým mezníkem v historii Led Zeppelin; mohli jsme si dovo­
lit kterýkoli hotel ve městě. V Seattlu ale vítězi! sentiment a naším favo­
ritem byl Edgewater Inn - navzdory skromnému ubytování a úporné­
mu, všudypřítomnému rybímu zápachu, který jako by se linul
i z ručníků a prostěradel.
" Jestli nás někdy ubytuješ jinde než tady, Richarde, budeš si muset
hledat jinou práci, " řekl mi jednoho dne Robert a píchl mě prstem do
prsou. Řekl bych, že žertoval jen napůl.

99
 Edgewater Inn jsem znal od roku 1968, kdy jsem jezdil s Terry Rei­
dem. Jednou hrál v Seattlu jako předkapela Moody Blues a já jsem před
koncertem klábosil v zákulisí s jejich flétnistou Rayem Thomasem
"
a cestovním manažerem Pete J acksonem. " Kde bydlíte? ptal se Pete.
" Až přijedete do Seattlu příště, musíte se ubytovat v Edgewater lnn. To
"
je neuvěřitelnej hotel. Chytáš ryby přímo z pokoje.
Moc se mi to nezdálo. " Chytáš ryby z pokoje! Tomu se dá těžko věřit,
"
Pete.
"
" Nekecá, řekl Ray. " Bydlívali tam Beatles. To oni nám o tom řekli.
Až tam přijedete, zajdi si do obchodu se suvenýrama. Maj tam fotky
"
Beatles, jak rybařej.
Třetí americké turné Led Zeppelin tudíž začalo s myšlenkou na ry­
baření. Během tří týdnů, než jsme se přes Atlantu, Philadelphii, New
York, Chicago, Milwaukee a Saint Paul ocitli na západním pobřeží, ka­
pela často probírala, kdy už se dostane do Seattlu.
"
" Kolik ještě dní máme před sebou, než přijedem do Edgewater Inn?
ptal se Jimmy.
"
" Já bych chytal, až bych škytal! řval Bonham, opilecky ztopořen,
jednou večer v newyorské Steve Paul Scene.
Všichni zasténali. Bonhamovy rýmovačky by Cole Porterovi rozhod­
ně strach nenahnaly. " Uklidňuje mě, když vím, že pro tuhle kapelu pí­
"
šou texty Jimmy s Robertem a ne ty, řekl jsem mu.
Když jsme konečně dorazili do Seattlu, zavolal jsem na místní trh
a objednal dvě a půl kila čerstvě uloveného lososa a stejné množství
steaků. To by nám mělo stačit jako návnada pro nadcházející dva
večery.
Jenže teď, při našem prvním rybářském pokusu, jsme s Bonhamem
ukrajovali třetí hodinu a byli jsme zralí to vzdát. Najednou mu ale něco
zabralo.
" "
" Panebože, Cole, už je to tady, zařval. " Mám ho!
Vyskočil ze židle a začal zuřivě navíjet vlasec. " To je macek, Cole! Já
"
to cejtim! Připrav foťák! Možná je to Moby Dick.
"
Pobízel jsem ho. " Nepotřebuješ pomoc? Vytáhni toho sviňáka sem!
Ř vali jsme tak hlasitě, že jsme zburcovali celý hotel. Světla v pokojích
"
se jedno po druhém rozsvěcovala. " Vem harpunu ! vřískal Bonzo. " UŽ
ji vidím! "

Zatímco se Bonham pral s vlascem, vytáhl jsem lampičku a držel ji

co nejdál nad vodou, abychom dobře viděli, až se ten monstrózní úlo­
" "
vek zjeví. " Drž ho, Bonzo, křičel jsem. " Ať ti ten parchant neuteče!

1 00
 V rozrušení jsem upustil lampičku. Zajela do vody rychleji než kotva.
"
" Vyser se na lampu ! Cos chytil, Bonhame? Myslíš, že je to žralok?
Když se ryba objevila kousek pod balkónem, došlo mi, že se Bonham
nechal unést svými dramatickými představami. Vůbec to nebyl Moby
Dick. Bonzo ulovil poněkud chudokrevně vyhlížející rybku, která pře­
stala bojovat dávno před tím, než byla vytažena z vody.
Bonham neprojevil ani náznak zklamání. " Richarde, to jen jen začá­
tek, " vykřikoval bez sebe vzrušením. " Můžeme chytat až do svítání.
Do rána máme tucet větších ryb. "
Měl pravdu. Následující tři hodiny braly jedna za druhou, většinou
červeně zbarvení chňapalové, ale taky pár žraloků šedých. Každý další
úlovek jsme vítali ještě hlučněji, než ten předcházející - zejména, když
jsme se píchli do prstu o háček. Chudák, kdo se tu noc pokoušel v hote­
lu spát.

Druhého dne jsme se chvástali před plným pokojem lidí; líčili jsme Pa­
geymu, Plantovi a několika bedňákům svoje úspěchy z předchozí noci.
Charles Atlas by některý z nich nahoru nevytáh', " vytahoval se Bon­
"
ham. "Tady v Americe je mají pořádně veliký. "
Co s nima budete dělat? " zeptal se Plant; držel si rukou nos a naku­
"
koval do odpadkového koše, který jsme naplnili mořskou vodou a dali
do něj mrtvé ryby. " Vsadil bych se, že budou cejtit celou cestu až do
Londýna. "
"
" Něco s nima uděláme, řekl jsem.
A taky jsme udělali, hned ten večer. Nakonec se z toho vyklubal
pravděpodobně nejproslulejší incident spojovaný s Led Zeppelin; ales­
poň z těch, co se odehrály mimo pódium. Proslul jako " žraločí histor­
ka " a šuškalo se o něm v rockových klubech a koncertních halách po
celém světě. A jako každý drb, i tahle historka byla překrucovaná a na­
fukovaná při každém dalším vyprávění. Ve skutečnosti se stalo tohle:
Měli jsme na pokoji nějaké holky a jedna z nich vypadala obzvlášť
svolná k hrátkám. Byla to vysoká sedmnáctiletá zrzka z Portlandu jmé­
nem Jackie, jedna z těch koček, co nás dokázaly zpít do němoty - a že
jsem moc takových v životě nepotkal. Šampaňské lemtala přímo z láh­
ve, o sexu mluvila jako o chlebu, a ještě navíc hodně peprnými výrazy.
A vypadalo to, že se nás snaží vyprovokovat; jako když chce vyzkou­
šet, na co si troufneme.
Co takhle pouta, kluci, to vám nic neřiká? " zeptala se najednou.
"
" Mně se moc líbí bejt svázaná. Fakt jo. "

101
 Podíval jsme se na Jimmyho a vyměnili jsme si úsměv.
" No, tak dáme holčičce, čeho si žádá, " prohlásil jsem. " Uděláme, co
budeme moct, aby byla spokojená. "
Zavolal jsem do recepce.
" Promiňte, tady je Richard Cole. Potřebovali bychom do pokoje dvě
stě čtyřicet dva co nejrychleji provaz. Máte nějaký? "
Na druhé straně nastalo dlouhé ticho.
K čemu potřebujete provaz? " otázal se recepční vyděšeně.
"
Bál jsem se, že se zeptá. " K čemu potřebujeme provaz? " usilovně
jsem hledal odpověď. " No, na zavazadla přece. Pár kufrů se nám tady
rozlejzá a když je pevně nesvážeme, rozpadnou se v letadle. "
O deset minut později jsme měli provaz. " Ne moc pevně, " hihňala se
Jackie, když se svlékla a uvelebila se na posteli, ke které jsme se ji chys­
tali přivázat. Spoutali jsme jí ruce, potom nohy a přivázali jsme provaz
k rámu postele.
" "
"Jen se uvolni, řekl jsem jí. " Myslim, že tohle se ti bude líbit.
Vzal jsem jednu červenou rybu a jemně jsem ji vsunul dívce do
vagíny.
" Co to sakra je? " zaječela.
Byl jsem svojí činností tak zaujatý, že jsem jí skoro neodpověděl. " Str­
kám tuhle červenou tlamu do tvý červený tlamy! " řval jsem.
Pak jsem jí strčil rybu do zadku. Jen vyjekla.
Mark Stein z Vanilla Fudge celou scénu filmoval. Fudge s námi vy­
stupovali na festivalu pod širým nebem ve Woodinville a Mark s sebou
měl přenosnou domácí kameru. " Ú směv! " chechtal se Mark a nechával
kameru běžet. Každý se podívá do kamery a řekne ,sýr'. "
"
Celé jsem to udělal, protože jsem prostě chtěl, a nikdy předtím jsem
nic podobného neprováděl. Možná to bylo laciné. Věděl jsem, že nám
to asi projde, prostě proto, že nám toho prošlo do té doby tolik. A nikdo
" "
ani neřekl: " Tak dost! nebo " Nechte tu holku bejt!
Jackie si rozhodně nestěžovala. Vydávala jen výkřiky, jako by reago­
vala na fyzické pocity, které to v ní vyvolávalo. "Ježíšmarjá! " křičela
v jednu chvíli. " Doprdele! Kurva, to je skvělý! " Chtěla po mně, abych
nepřestával. Když jsem toho konečně nechal, bylo to proto, že už mě to
nudilo. I ten nejdráždivější sex ztratí po chvíli svoje kouzlo.
Zvěst o téhle eskapádě se šířila rychle. Šuškalo se, že jsme holku zná­
silnili . . . že hystericky křičela . . . že mě prosila, abych toho nechal . . . že
se s námi rvala a snažila se uniknout . . . že jsme jí to dělali žralokem.
Nic z toho není pravda. Stejně však celé ty roky, když chtěli lidé kritizo-

1 02
vat Led Zeppelin, použili tuhle historku jako metaforu toho nejhoršího
lidského vandalismu, patřícího k rockové hudbě. Třicetiminutová pří­
hoda sloužila jako nevyvratitelný důkaz " zhýralosti " a " mravní zkaže­
nosti " poživačného světa rockové hudby. A Led Zeppelin byli jeho vů­
bec nejhoršími představiteli.
Přitom jsme se takhle chovali opravdu spíše výjimečně, rozhodně to
nebylo pravidlem. Když k tomu ale došlo, byli jsme s Bonhamem vůdci
gangu. Pokud se zábavy účastnili i ostatní, bylo to proto, že jsme je pře­
mluvili, nebo se přidali, aby zahnali nudu a odpočinuli si od šíleného
tempa života na cestách.

1 6. Dánská doga
Led Zeppelin přijeli v létě 1 969 do Los Angeles a ubytovali se na šest
dní v Chateau Marmont; v tom hotelu viselo ve vzduchu něco, co v nás
probouzelo výtržnické sklony. A v L. A. bylo po ruce vždycky dost dí­
vek ochotných ke všemu, co jsme si chtěli vyzkoušet.
Jednoho dne odpoledne se v Chateau Ma rmont objevil můj přítel
s dánskou dogou, tmavě šedým psem, který musel vážit dobrých šede­
sát pět kilo. Vypadal docela dobrácky a mně se zdálo, že by se dal při­
mět prakticky k čemukoli - nebo by to alespoň stálo za pokus.
Šel jsem za holkou jménem Jamie, která vysedávala dva dny u hote­
lového bazénu a doufala, že si jí všimneme. " Už jsi se milovala se
psem? " zeptal jsem se.
Ztuhly jí rysy. Ani jsem se jí nedivil.
" V poslední době ne, " odpověděla.
" No, uzavřeli jsme s Johnem Bonhamem sázku. Vsadili jsme se, že se
tý naší doze budeš děsně líbit a tak ji rozrajcuješ, že na tebe dostane
chuť. "
Jamie to vylekalo.
"Já vím, zní to šíleně, " řekl jsem. "Ale byla by psina to zkusit, ne? "
Jamie o tom chvilku přemýšlela. Pravděpodobně jí prolétla hlavou
všechna nedělní kázání v kostele i to, co se naučila jako dítě ve skautu.
Pak pokrčila rameny - vem to čert. " Tak jo. Ale můžu z toho kdykoli
vycouvat. Platí? "
"Jasně, " řekl jsem cestou do Bonhamova pokoje.

1 03
 Jamie a pes si změřili jeden druhého. To je šílený, " hihňala se při
"
svlékání.
Když byla Jamie nahá, sedla si na podlahu a roztáhla nohy. Můj ka­
marád postrčil psa k ní. " Tak pojď, hochu. "
Vypadalo to jako scéna z velmi špatného pornografického filmu. Pes
se ani nepohnul.
Mám nápad, " promluvil Bonham. V kuchyni zbylo od snídaně pár
" "
plátků slaniny. Má ten pes rád slaninu? "
Bonham odešel do kuchyně, vrátil se se slaninou a položil ji před
dívčinu vagínu. No tak, pejsánku, " řekl a pokoušel se nalákat psa
"
kupředu.
Pes zavyl, otočil se a odešel. Bylo po hře.
Stejně jako žraločí historka, i tohle bylo něco, co jsme nikdy předtím
nezažili. Dívka zpočátku trochu váhala, ale pak byla ochotná spolupra­
covat. Bonham později celou epizodu vysvětlil: Ta holka stejně nebyla
"
moc hezká, " prohlásil. Ten pes měl mnohem lepší vkus než my. "
"
Všichni jsme věděli, že postavení závratně populární rockové kapely
nám propůjčuje moc, jakou většina lidí nemá. Občas jsme možná holky
zastrašili, takže dělaly věci, ke kterým by jinak asi nesvolily. Jenže my
jsme byli mladí a výstřední, a tak jsme využívali svého postavení,
v sexu i v běžném životě.

Během tohoto turné se k nám na pár dní, do kterých spadaly koncerty

v Las Vegas a ostatních městech na Západním pobřeží, přidaly manžel­
ky členů kapely. V celé historii skupiny to bylo dost neobvyklé; ženy
zpravidla zůstávaly spokojeně doma, stranou hektického cestovního
tempa. Jakmile však byly s námi, chování chlapců se dramaticky zlep­
šilo; groupies kupříkladu zmizely téměř okamžitě.
Na téhle šňůře mě napadlo, že když na tom trochu zapracuji, mohl
bych sehnat lístky do přední řady na koncert Elvise Presleyho v hotelu
International. Elvis byl jeden z mála lidí, k nimž kapela vzhlížela. Ni­
"
kdo není lepší než on, " říkal Jimmy. Nikdo. "
"
Ještě téhož odpoledne jsem zavolal Billa Millera, kulturního ředitele
od společnosti International, jehož syn produkoval desky Rolling Sto­
nes, Traffic a Spencera Davise.
"
"Jmenuju se Richard Cole, řekl jsem mu. "Jsem blízký přítel vašeho
syna. " Což jsem sice nebyl, ale Pagey se s Jimmym Millerem znal a já
jsem usoudil, že to stačí. "Jimmy mi řekl, že kdykoli přijedeme do vaše­
ho města, seženete nám lístky na Elvise. "

1 04
 Bill ani na vteřinku nezaváhal. " Samozřejmě, " řekl. " Slyšel jsem
o vás od Jimmyho jen to nejlepší, Richarde. "
Snažil jsem se potlačit srních.
" Kolik jich potřebujete? " zeptal se.
Toho večera jsme seděli u stolů hned u pódia. Všichni jsme toho dne
viděli Elvise v akci poprvé. A nebyli jsme zklamaní.
John Paul jediný z nás nebyl v pohodě, nýbrž prožíval upřímné zou­
falství. Než jsme totiž vstoupili do sálu, kde se konal koncert, sledovali
jsme v hale hotelu pár minut vystoupení Ikea a Tiny Turnerových.
A když Tina zpívala " River Deep, Mountain High " a " Come Together "
a sváděla a trýznila diváky smyslnými pohyby odhalujícími nemálo
z jejích půvabů, John Paul se zamiloval.
Otočil se k manželce: " Mo, " řekl. " Co bych ti musel koupit, abys mi
dovolila vyspat se s Tinou Turnerovou? Vždycky jsem ji chtěl vopíchat.
Prosím tě, Mo. Řekni si cenu! Jakoukoli! "
Mo se rozhodla, že o takový obchod nemá zájem.

Jakmile byly manželky pryč, mohli jsme si zase dělat, co jsme chtěli -
a příležitostí bylo hodně. Vrátili jsme se do L. A., kde jsme dlouhé hodi­
ny popíjeli ve Whisky a v novém klubu Thee Experience. Jimmy a já
jsme se seznámili s Marshallem Brevitzem, majitelem Thee Experience,
o rok dříve v jiném jeho klubu v Miami. Byl to milý, trochu obtloustlý,
plešatějící chlapík. Pageymu se Marshall líbil, a tak když otevíral nový
klub na losangeleském Sunset Boulevard, navrhl Jimmy, že mu dodá­
me proslulosti tím, že se tam nakvartýrujeme.
Když ve městě pobývali Led Zeppelin, byla fronta lidí, kteří se chtěli
dostat do Thee Experience, často tak dlouhá, že jste nedohlédli konce,
ale jinak klub neměl z úspěchu některých známějších rockových sku­
pin z L. A nikdy nic. Marshall se dopustil chyby tím, že podnik umístil
na roh Sunset a Gardner, několik bloků západně od La Brea, ale příliš
daleko od nočního života Západního Hollywoodu. Whisky, Roxy,
Rainbow a Gazzari's měly vždycky narváno, protože byly vzdáleny je­
den od druhého sotva blok a lidé často zaskočili během jediného večera
do všech čtyř. Thee Experience byl ale prostě příliš stranou.
Pokoušeli jsme se mu tudíž pomoci. " Nalejvejte nám zadarmo a mů­
žete rozhlásit, že tady budou trávit večery Led Zeppelin, " říkal jsem
Marshallovi.
Když jsme se propili nocí, neexistovalo snad nic, co bychom nebyli
ochotni vyzkoušet, třeba i na veřejném místě jako byl Thee Experience.

1 05
 Jak ubíhaly dny a týdny, byli jsme čím dál zvrácenější, odhodili jsme
další zábrany a naše chování se stále více vzdalovalo společenským
normám. Jako bychom byli ochotni zkusit cokoli, vědomi si toho, že
v případě potřeby stačí oslnit leskem pouhého jména Led Zeppelin, jež
by nás pravděpodobně dostalo z každého průšvihu.
Jednou večer jsem v Thee Experience natvrdo dělal do mladé blon­
dýny, jež se mi jevila velmi nadějně, a vypadalo to, že se mnou půjde do
Chateau Marmont. Začali jsme líbat a osahávat a jak tak věci dostaly
přirozený spád, usoudil jsem, že by bylo škoda čekat, až se vrátíme do
hotelu.
"
" Srazíme dva stoly k sobě a rozdáme si to přímo tady! navrhl jsem.
Zprvu si myslela - nebo spíš doufala - že si dělám legraci. Když jí
došlo, že ne, začala se nervózně smát. " Dobře, " řekla, " ale najdeme si
nějaký stoly v rohu. "
Pomohla mi přesunout nábytek a pak jsme ze sebe strhali přesně to­
lik svršků, kolik bylo třeba, abychom si mohli zašukat přímo tady na
stolech, před očima poloviny klubu. Asi to z mé strany nebyl nejlepší
nápad, ale nikdo si nestěžoval. Rozhodně to však nebylo mládeži pří­
stupné představení.
O den později, když jsme opět jeli do Thee Experience, Robert vtip­
koval: " To teda nevím, jak trumfneme tvoje včerejší vystoupení. " Na­
konec se nám to skoro povedlo. Když jsme čekali, až nám přinesou třetí
rundu, dvě holky se dobrovolně nabídly, že si vlezou pod stůl a vykou­
ří nás. Zvládly to v rekordním čase.
Když si Bonzo zapínal poklopec, prohlásil: " Marshalle, myslím, že
jsme našli ten správnej magnet, kterej do tvýho klubu přitáhne lidi.
Tyhle holky mají zvláštní nadání, který by ti mohlo přilákat každej ve­
čer spoustu novejch zákazníků. Až se to roznese, budeš mít nejpopulár­
nější klub v Los Angeles. "
V těch dobách se našla spousta žen, které neznaly ostych a nic je ne­
přivedlo do rozpaků. Ani my jsme neměli důvod být ukáznění. Řezivo
bylo volně k mání a každý si mohl posloužit. Jak snadno člověk pro­
padl poživačnosti! Připadalo nám, že není proč se tomu bránit.

1 06

.. U ...... , .•
17. Vymyšlený koncert
Turné Led Zeppelin po Americe v létě roku 1969 končilo posledního
srpnového dne koncertem na Texas lnternational Festival v Dallasu.
Peter Grant dojednal za hodinový koncert honorář téměř 14 000 dolarů,
což pro nás v té době byla rekordní suma za jediné vystoupení. Stejně
jsme ale spoléhali na to, že druhé album, jehož vydání bylo definitivně
naplánováno na konec října, naši cenu vyžene mnohem výše.
Vrátili jsme se do Londýna a rozjeli se na dlouho očekávanou, ale
krátkou dovolenou. Šest týdnů po poslední děkovačce ve Státech se
kapela neochotně sešla v Paříži, kde měla začít propagace Led Zeppe­
lin fl. Vztah mezi kapelou a tiskem byl zatížen minulostí jak zlým snem
a všechno, co jenom trochu zavánělo nadbíháním novinářům, bylo pro
Zeppelin téměř nesnesitelné.
"
" Myslím, že je to součást hry, říkal Robert, ale sám touto stránkou
hudebního průmyslu opovrhoval - někde slušně sedět a klábosit nebo
zdvořile odpovídat na otázky lidí, jejichž povědomost o hudbě byla ne­
zřídka žalostná.
Eddie BarcJay, jehož společnost BarcJay Records distnbuovala alba
Led Zeppelin ve Francii, přemluvil Petera, aby kapela přiletěla přes ka­
nál a odehrála hodinové vystoupení na soukromém večírku, uspořáda­
ném na oslavu nadcházejícího vydání Led Zeppelin II. " Ať za kapelu
mluví její hudba, " řekl Eddie. " Zahrají pár skladeb a lidem z reklamy
a médií se to bude líbit. "
Znělo to skvěle. Jenže i ten nejlepší plán se někdy zhatí.
Ubytovali jsme se na Rue de la Pais ve Westminsteru, drahém hotelu
se stovkou pokojů, ve kterých byly mramorové krby a na podlaze par­
kety. Když jsme se zabydlovali ve svých pokojích, zazvonil telefon. Vo­
lal Clive Coulson.
" Richarde, jsme na místě a připravujeme aparaturu pro večerní kon­
cert. Kluci to asi neuslyší moc rádi, ale místo pódia je tu boxerskej ring.
V něčem takovym ještě nehráli, co? Myslíš, že budou ochotný hrát
v boxerskym ringu? "
Znal jsem odpověď, aniž jsem se musel chodit ptát.
"
"To je absurdní, řekl jsem. " Všechno sbalte, Clive. Dneska večer se
hrát nebude. Jestli chtějí, aby jim někdo hrál v ringu, ať podepíšou na­
hrávací kontrakt s Muhammadem Alim. "
I když se toho večera žádný koncert nekonal, na večírek jsme se do­
stavili. " Buďte co nejsrdečnější, " radil Peter kapele. "Já vím, že je to

1 07
 děsný, vydržet takovej večer. Já budu trpět stejně jako vy. Budeme se
kousat do rtů a vytřískáme z toho, co se dá. "
Večírek jsme přežili, předstírajíce, že se ve společnosti novinářů
skvěle bavíme. Také jsme zjistili, jak velký vliv měl Eddie Barc1ay na
francouzská média. Přestože z koncertu sešlo, druhý den se na něj
v novinách objevily recenze. " Zeppelin musel několikrát přidávat, "
psal jeden kritik. Ani blazeovaní šéfové nahrávacích společností se
"
jich nemohli nasytit. Vůbec nezáleželo na tom, co skupina hrála, od
" Good Times Bad Times " po " Ramble On " - posluchači křičeli nad­
šením. "
"
" Teda kamaráde, bručel John Paul, když jsme pročítali recenze
v pařížských novinách. " Když se vezme v úvahu problematický vztah
Led Zeppelin a médií, jsou tyhle francouzské recenze nejpříznivější
články, které o nás kdy kdo napsal, " žertoval. V tomto ohledu to zřejmě
byla pravda.
" Možná že bychom takhle mohli získat tisk na svoji stranu, " gloso­
val situaci Jimmy. " Když budeme mít někde sjednanej koncert, prostě
tam nepřijdeme. Vymyšlený koncerty se kritikům nepochybně líbí
mnohem víc! "
Když pařížský večírek skončil, vydali jsme se každý na svou vlastní
pěst do nočních klubů; společnost nám dělala půvabná koťátka, co pra­
covala pro Barc1aye. " Hlavně se vyhejbejte průšvihům, " varoval nás
Peter, ale dobře věděl, že jeho nepříliš přesvědčivě znějící radu nebude
brát nikdo vážně. Přesto se cítil povinován nám ji dát. "Chci, abychom
během zítřka vypadli z Paříže pokud možno bez šrámů. "

Druhého dne jsem se vzbudil okolo jedenácté a zavolal jsem Bonhamo­

vi, jestli chce, abych mu objednal snídani. Nezvedal telefon a když jsem
se zvedl a šel u něj zaklepat, bylo v místnosti ticho.
"Ten syčák je největší spáč, kterýho znám, " bručel jsem si pod vousy.
Musím ho nějak vzbudit. "
"
Vylezl jsem z okna svého pokoje ve druhém patře s úmyslem přesu­
nout se po římse kousek po kousku k Bonhamovu pokoji a vlézt
k němu oknem. Když jsem se ale vydal na dvacetimetrovou pouť, podí­
val jsem se poprvé dolů na ulici pod sebou. V tu chvíli jsem si najednou
uvědomil, že sebemenší uklouznutí a ztráta rovnováhy může zname-

1 08

.• w ...... . •
nat podstatný zásah do mých šanCÍ dožít se důchodu. Okamžitě jsem
začal postupovat opatrněji a pečlivěji. Krok za krokem.
Jenom pomalu, Richarde, " říkal jsem si. Není kam spěchat. Máš na
" "
to celej den. "
Když jsem byl asi v plovině, zaslechl jsem z ulice pod sebou křik.
Doprdele, zavřete tam dole ty huby, " pomyslel jsem si. Jestli jsem v tu
"
chvíli o něco nestál, bylo to rozptylování.
Dole se mluvilo francouzsky a já jsem většině nerozuměl. Zdráhal
jsem se podívat na ulici, raději jsem se soustředil na to, abych došel bez
úhony na místo určení. Když jsem nakonec mrknul dolů, spatřil jsem
malý, ale stále se zvětšující hlouček lidí, kteří sledovali každý můj po­
hyb. Uprostřed mého zorného pole stáli dva velmi hluční četníci.
A pak začala jejich francouzština dávat smysl. Co nejrychleji tam
"
odtud slezte, " vřeštěli. ,,Jestli se snažíte dostat do obchodu ke Cartiero­
vi, je tam bezpečnostní zařízení. Pojďte dolů, na něco se vás chceme
zeptat. "
Cartier! O čem to k čertu mluví?
Potom mi došlo, že Cartier sousedí s Westminsterem. Evidentně mě
považovali za pařížského lupiče fasádníka, který se chystá ukrást bižu­
terii za pár tisíc franků.
Najednou jsem začal být velmi nervózní - žádná velká výhoda pro
někoho , kdo se zrovna nachází na okenní římse tři patra nad zemí.
,,Jestli začnou nejdřív střílet a až potom se ptát, " pomyslel jsem si,
jsem v průšvihu. " Změnil jsem směr a soukal jsem se zpátky do svého
"
pokoje. Cestou jsem se na ně usmíval, občas jim zdvořile zamával
a doufal jsem, že se mi tím podaří zažehnat varovné výstřely.
Když jsem o pár minut později došplhal do svého pokoje, pořádně
jsem si oddechl. Četníci už na mne čekali a já jsem se jim snažil vysvět­
lit, že jsem se jenom pokoušel vzbudit přítele. Tvářili se na to velmi
skepticky. Dívali se na mě pohledem, který jako by říkal: To si neumíte
"
vymyslet nic lepšího? " Když mě ale prohledali a zjistili, že nemám kap­
sy nacpané drahokamy, neměli důvod mě zatknout. Po půl hodině vy­
ptávání mě nechali být.
Ironií bylo, že jsem riskoval život zbytečně. Bonham v té době vůbec
nebyl ve svém pokoji. O tři hodiny později ho před vchodem do West­
minsteru vyklopil taxík.
John se potom u Jimmyho v pokoji pokoušel pochopit, co v noci dě­
lal. Já tomu prostě nerozumím, " vykládal s udiveným výrazem v obli­
"
čeji. Řekl bych, že jsem včera večer trochu moc pil - skončil jsem na
"

1 09
 nějaký farmě dvacet kilometrů za Paříží. Nemám ani potuchy, jak jsem
se tam dostal a s kym jsem tam byl. Ráno jsem se na tý farmě probudil
na gauči úplně sám a v dálce bučely krávy. Zavolal jsem si telefonem
taxíka a ten mě z tý díry odvez'. "
Zkrátka další z mnoha pijáckých dobrodružství!

I po návratu do Anglie musel Peter Grant pořád myslet na Ameriku.

V rockové branži nebylo fikanějšího manažera. Dokázal vycítit příleži­
tost na tisíc kilometrů, zhodnotit pro a proti a okamžitě se rozhodnout,
zda je dosažitelná - a skoro vždycky správně. A kdykoli se kapela ocit­
la doma, přímo slintal, aby už ji měl zase zpátky ve Státech.
"Je to jen hra peněz, " prohlásil jednoho podzimního odpoledne roku
1 969. " Tahle kapela může vydělat spoustu prachů a vzbudit obrovskej
zájem, stačí jen trávit co nejvíc času v Americe. Já myslím, že v tuhle
chvíli se nemusíme bát, že by nás lidi začali mít dost. A vzhledem
k tomu, že vychází nový album, je ta správná chvíle na další turné. "
Peter strávil zbytek dne obvoláváním členů skupiny a vysvětlová­
ním, proč chce, aby Zeppelin už zase vyjel na šňůru. Když prozradil, co
má předběžně v plánu, nemusel ani sáhnou t k příliš důrazným donu­
covacím prostředkům. " Máme nabídku na dva koncerty v Carnegie
Hall, " řekl Jimmymu. " To je příliš lákavý a příliš prestižní, abychom to
mohli odmítnout. V polovině šedesátejch let hráli v Carnegie Stones
a od tý doby tam nevystupovala žádná rocková kapela. Myslím, že by­
chom to měli vzít. "
I když to znělo skvěle, kapela přijala zprávu se smíšenými pocity.
" Ne, Amerika už ne, " myslel si Bonzo, "jsme všichni utahaný. Dej nám
nějakou dobu svátek! " Každý chtěl strávit trochu víc času s přítelkyní
či manželkou. Otrávený Robert pořád dokola omílal, na co si do té
doby nikdo nestěžoval: " Vyděláváme tedka takový prachy; copak si za
ně nemůžeme koupit trochu odpočinku? "
Nakonec ale rozhodla Carnegie Hall. Čím více to do nich Peter hus­
til, tím neodolatelněji to znělo. "Tak jo, berem to, " uzavřel debatu Jim­
my. Peter a já jsme tedy strávili následující týden u telefonu a domlou­
vali třítýdenní šňůru po sedmnácti městech. Vezmeme to
z Východního pobřeží přes Středozápad na druhou stranu Ameriky
a na pár koncertů zaskočíme i do Kanady.
Nové album mělo vyjít uprostřed amerického turné, a tak se kapela
při koncertech zaměřila na repertoár z Led Zeppelin ll: " Whola Lotta
Love " . . . " Bring It On Home " . . . " What Is and What Should Never Be " .

110

... " ...... . .

" Thank You " se odvíjelo od John Paulova klávesového sóla. Také
" Moby Dick " se stal součástí vystoupení; Bonzovo sólo se později
v dalších letech protáhlo na dvacet minut, pak na půl hodiny a někdy
trvalo ještě déle. Pokud hráli skladby z první desky, často sáhli po no­
vém provedení; například " Dazed and Confused " Jimmy tvůrčím způ­
sobem zcela přetvořil, dokonce do skladby začlenil ú tržky písní Joni
Mitchellové a Eagles. Zbytek kapely se jím nechal vést. " Klidně může­
me improvizovat, " říkával Jimmy ostatním. " Skladby nemusí mít zá­
vaznou strukturu. "
Každý člen Led Zeppelin mohl píseň vzít a přetvořit ji podle toho,
co z ní chtěl ten večer mít. Naučili se, že mohou vzájemně důvěřovat
svému hudebnímu instinktu. Proto jim to často vycházelo přímo do­
konale.

Přibližně v polovině turné hrál Zeppelin v Boston Garden pro obrov­

ský dav fanoušků - dvacet tisíc platících diváků. V hale bylo neskuteč­
né vedro a po půl hodině navíc přestala fungovat klimatizace. To ale
nijak nevadilo. Fanoušci byli od první do poslední skladby jako u vytr­
ženÍ.
" Podle mne se tímhle koncertem Zeppelin dostal na absolutní vr­
chol, " prohlásil Peter v zákulisÍ. " Může bejt klidně stejnej kalibr jako
Beatles nebo Stones. Nebo dokonce většÍ. "
Peterovu úsudku obvykle stálo za to naslouchat. Rozhodl jsem se,
že pro vstup Zeppelinu do rockového nebe udělám, co bude v mých
silách.
Večer po onom bostonském koncertě zastavili Petera v hotelu fa­
noušci a vykládali mu, jak jim hudba Led Zeppelin pořád ještě duní
v hlavě. "Jejich kariéra dospěla do bodu, " řekl mi Peter, " že i kdybych
je teď chtěl trochu přibrzdit, už by to nešlo. Už se nedají zastavit. "

Když vyšlo album Led Zeppelin II, rozhodně nemělo obchody s deskami
samo pro sebe. Ve stejné době se objevila i jiná nová alba Let It Bleed
-

od Rolling Stones, beatlesovské Abbelj Road, The Best of Cream a Crosby,

Stills and Nash. Ta ale pravověrné Zeppelinovské fanoušky nezajímala.
Jakmile Led Zeppelin II přistál v regálech krámů s hudebninami, vinuly
se v některých městech kolem okolních bloků fronty nedočkavců, kteří
museli mít album hned první den. Deska se začala prodávat třetí týden
v říjnu a šlo to tak úžasně, že už 1 0 . listopadu - dva dny po skončení
podzimního amerického turné - byla zlatá; získala cenu udělovanou

111
Recording Industry of America. Jak prohlásil jeden diskžokej v Denve­
ru: " Statisíce přenosek jsou dnes večer obětovány na oltář Led Zeppe­
lin II, přehrávají album znovu a znovu a ještě jednou. "
Masový prodej nového alba během čtvrtého amerického turné sku­
pinu rozjařil. Dobrá nálada pomáhala překonávat únavu, která se do­
stavovala značně nepředvídatelně. Zvedala sebevědomí pošramocené
nelichotivými recenzemi, zasahujícími bolavá místa. A taky bylo o dů­
vod víc slavit.

V San Francisku jsme si najali apartmá ve Villa Roma, elegantním hote­

lu vystavěném okolo vnitřního nádvoří; měla se tu konat oslava úspě­
chu nového alba pro asi dvacet pět povětšinou místních hostů. Dostavi­
ly se také dvě naprosto dokonalé dívky - vysoké, dlouhovlasé, sexy
hlas, neodolatelná postava; nescházela jim prostě žádná ženská vlast­
nost, nad kterou naše libida obvykle zpozorněla. Kluci z kapely se
mohli přetrhnout, aby se dámám představili, a skoro se při tom navzá­
jem pošlapali.
Jedna z dívek si přinesla klec se třemi šedými holuby, které občas
nechávala proletět po místnosti. Zejména jeden z nich se choval jako
kamikadze, nalétaval do zdí, jako kdyby ho právě vyslali do akce.
Omráčený pták se vždycky nějak vzpamatoval, získal zpět ztracenou
rovnováhu a začal zase létat. Holubi se nám starali o zábavu a my jsme
konzumovali alkohol tak rychle, jak ho stačila pokojová služba nosit.
Oslava byla oficiálně ukončena asi ve tři hodiny ráno; to už jsem byl tak
opilý, že si moc nepamatuju - ani nevím, kdo nakonec skončil s těmi
dívkami.
Vyspali jsme se ve svých pokojích ve Villa Roma a druhého dne ráno
jsme šli s Jimmym a Johnem Paulem přes nádvoří na snídani. Naši po­
zornost upoutal zvuk vody, tekoucí - nebo spíš řinoucí se jak vodo­
pád - z balkónu v prvním patře a šplouchající dolů na beton.
" Pane bože, " vykřikl najednou John Paul. " To je ta místnost, co jsme
tam včera měli ten mejdan. "
Hlavou mi probleskl účet za napáchanou škodu. Jako jeden muž
jsme se otočili a sprintovali nahoru po schodech. Nervózně jsem v kap­
se kalhot hledal klíč od pokoje. Konečně jsem ho našel, nacpal do zám­
ku, rozrazil jsem dveře a vřítili jsme se do místnosti. Po prvních krocích
jsme byli po kotníky ve vodě.
" Do prdele! " vykřikl jsem. " Tady je to jak na plovárně, kurva. "

112
 Probrodil jsem se do koupelny a snažil se najít příčinu té sanfrancis­
ké potopy. Pachatelem byla přetékající vana; tou dobou už fungovala
jako zdroj přílivových vod nějakých sedm nebo osm hodin. Zavřel jsem
kohoutek, rychle jsem přelétl místnost očima a potřásl jsem nevěřícně
hlavou: " Kurva, kdo nechal puštěnou tu zatracenou vodu? "
Jimmy nakoukl do vany a spatřil příčinu potíží. " Podívejte se na to­
hle, " vzdychl. " Jeden z těch zasranejch holubů se zašprajcoval ve vý­
levce. Proto se to ucpalo. "
Sáhl jsem do vany a vytáhl, co z ptáčka zbylo. Tenhle sebevražedný
nálet se mu stal osudným. Voda ve vaně začala odtékat.
"
"Ty koberce jsou úplně v hajzlu, řekl Jimmy, když se brodil zniče­
ným pokojem. " Myslíte, že ten hotel má pojištění proti holubům? "
"
"Tohle bude drahý, přizvukoval John Paul. " Možná že na to pad­
nou tantiémy z nový desky. "
"
"Já bych se tím netrápil, řekl jsem jim. Byl jsem si opravdu jistý, že
není sebemenší důvod ke znepokojení. Koneckonců, kapelu jsem ve
Villa Roma ubytoval pod falešnými jmény. Dělal jsem to proto, aby nás
neotravovali fanoušci a taky abych zametl stopy, kdyby nám hrozily
případné další výlohy.
Když jsem o pár dní později líčil celou příhodu Bonhamovi, málem
z toho dostal hysterický záchvat. " To je úžasný, " prohlásil. " Nechce se
mi věřit, že se ti něco takovýho povedlo. " Pak se zeptal: " Na koho byl
ten pokoj napsanej? "
"
" Frank Barsalona, řekl jsem. Frank byl obchodní zástupce společ­
nosti Premier Talent, která se starala o organizační stránku koncertů.
" Každým dnem by mu měl přijít účet. Doufám, že má smysl pro
humor. "
" "
" A jestli ne, odtušil Bonzo, " tak třeba umí pokládat koberce.

Protože prodej nového alba vylétl do astronomických výšin a spolu

s ním rostla i popularita Led Zeppelin, začali se kluci z kapely občas při
prostojích na turné bavit s Peterem o tom, jak co nejlépe naložit s vydě­
lanými penězi. Také naši účetní v londýnské kanceláři jim poskytovali
rady, které je měly ze dne na den proměnit v daňové odborníky.
Během krátké přestávky v turné opustili všichni členové kapely
rychle americký kontinent - na radu našich daňových právníků, kteří
spočítali předpokládané příjmy skupiny za rok 1 969 a vyšlo jim číslo
okolo miliónu dolarů. Protože kapela v tom roce pobývala pracovně ve

113
 Státech téměř šest měsíců, hrozilo nám, že budeme muset platit daně
jak tam, tak v Británii - představa nijak přitažlivá pro někoho, jehož
příjmy se pohybují v sedmimístné výši.
Jonesy, Bonzo a Peter se rozhodli, že poletí do Londýna za rodinami.
My ostatní jsme se sešli v San Juanu v Portoriku. I když leželo nedaleko
od pevniny, nebylo Portoriko z daňového hlediska považováno za sou­
část Spojených států.
Jimmy, Robert a já jsme bydleli v hotelu Caribe Hilton v San Juanu.
Co nejvíc jsme si užívali každodenního opalování, podvečerních piňn
co!ndns a nočního hýření.
Přesvědčil jsem Jimmyho a Roberta, aby se se mnou jednou večer
vydali do Starého San Juanu, původního města s domy ze 16. a 17. sto­
letí, tvořeného asi sedmi bloky v každém směru . Hotelový poslíček nás
varoval: " Seňore, ve Starém San Juanu je to v pohodě během dne. Ale
v noci tam nechoďte, to je pro turisty příliš nebezpečné. Moc velká kri­
minalita. "
Stejně jsem tam Roberta a Jimmyho dotáhl; svraštělé obočí a pevně
semknuté rty však prozrazovaly, že se bojí. Začal jsem se poohlížet po
hospodě, ve které bychom si mohli dát dobré mexické pivo, jež by mož­
ná odplavilo jejich úzkost. Vešli jsme do první hospody, na kterou jsme
narazili na Calle San Sebastián, ale nebylo to, co jsem čekal. Spíš jsem
měl pocit, jako bychom vstoupili do Twilight Zone. 3 V hospodě byla
taková tma, že jsem sotva viděl svoje společníky, nemluvě už vůbec o
případných ostatních hostech. Když jsme procházeli hospodou, přímo
jsem cítil pár tuctů očí, jak na nás civí. O pár vteřin později někdo roz­
svítil.
Vypadali jsme opravdu jinak než ostatní hosté. Jako by právě vylezli
z pirátské lodi po perném dni vyplněném rabováním a mučením. My
jsme měli košile s květinovými motivy, náušnice a dlouhé vlasy - a té­
hle sebrance jsme určitě museli připadat trochu moc zženštilí.
"
" Vypadnem' odsud, prohlásil Robert a otočil se ke dveřím.
" Ne, Percy, " řekl jsem a chytil ho za ruku. " Objednáme si něco
k pití. "
"
" Ty ses zbláznil, Cole, přidal se Jimmy. " Nemyslím, že se s náma
"
chtějí kamarádit. Začínal se klepat s trachy.

[3] Televizní psychologicky laděný sci-fi seriál, který běžel v Americe v 60. le­
tech a v němž se hrdinům děly prazvláštní věci. - Pozn. překJ.

114

.. W ..... I .•
 Jsme v pohodě, " řekl jsem, protože moje touha po alkoholu tlumila
"
strach, který jsem cítil. Ani se nás nedotknou. " Jistý jsem si tím ale
"
moc nebyl.
Klub byl sám o sobě stejně nevábný jako každý jiný, který jsem znal ­
žádný div, že se mi nechtělo odejít. Sedli jsme si ke stolku, kterému
chyběla jedna noha, a objednali jsme si tři piva. O pár minut později,
sotva Jimmy odešel na záchod, přišla k našemu stolku nádherná brune­
ta natřená asi tak třemi kily makeupu - nepochybně šlapka. Usadila se
na Jimmyho židli mezi Planta a mě a snažila se přátelit.
Než se konverzace vůbec stačila dostat dál než ke Cómo estas? "
"
sehnula se a položila mi ruku do rozkroku.
Aach, " vzdychla. Grande! "
" "
S úsměvem jsem se podíval na PIan ta. To místo se mi začínalo líbit.
Dívka položila druhou ruku mezi nohy Robertovi. Óóó, " zasténala.
"
" Mucho grande!"
Robert se poprvé za celý večer zasmál.
To je velmi bystrá mladá dáma, " řekl. Velmi bystrá. "
" "
Když se Pagey vrátil, odmítl se podrobit jejímu rozkrokovému hod­
nocení. Padáme, než nás tady zabijou! " prohlásil.
"
Moje a Robertova ješitnost už byla pro ten večer dostatečně polaská­
na, a tak jsme souhlasili s kvapným ústupem.

Po skončení amerického turné jsme v letadle domů do Londýna probí­

rali, jak úžasný byl rok 1 969. Na počátku se vynořila prakticky nezná­
má skupina, která teď měla na dosah superhvězdný status. Koncerto­
vali jsme v nemilosrdném tempu - od prvního vystoupení před
čtrnácti měsíci v Kodani jsme jich odehráli sto šedesát. Skupina vydělá­
vala tolik peněz, že jsme museli i v průběhu turné přemýšlet, co udělá­
me s placením daní. Někdy bylo únavné i pouhé pomyšlení na to, jak
daleko jsme se dostali.

115
1 8. " Řekněte, kolik chcete "
"
" Kolik jsi říkal?
"
" Slyšel jsi dobře, Cole. Nabídli nám milión dolarů !
"
" A tys to odmítl?
"
" Prostě by to nebylo správný. Byla by to chyba.
Peter Grant vysvětloval, proč odmítl jednu z tuctů nabídek na kon­
certy, jež proudily do kanceláře Led Zeppelin. Led Zeppelin II se prodá­
valo tak mimořádně dobře, že mnozí pořadatelé skutečně nabízeli:
"
" Řekněte si, kolik chcete. Tak moc o kapelu stáli.
Jednu z nejlákavějších nabídek kapele učinila skupina amerických
pořadatelů, kteří navrhovali uspořádat na Nový rok koncert v Západ­
ním Německu a pomocí satelitu jej přenášet do kin po celých Spojených
státech a Evropě.
"
" Zaplatíme kapele půl miliónu dolarů, zněla jejich počáteční nabíd­
ka. " Začnete tak sedmdesátý rok slušným výdělkem. "
Nikoli však dost slušným podle Peterových měřítek - jakkoli úžasná
částka to byla za jediný večer práce. Stejně jako Jimmy, i Peter byl per­
fekcionista. A při pomyšlení, že svou kapelu vydá napospas satelitní­
mu vysílání, mu běhal mráz po zádech.
"
" Slyšel jsem, jaká je kvalita zvuku při takových přenosech, řekl
americkým obchodníkům. " Neudělalo to na mě dojem. Nesplňuje to
naše nároky. "
Američané si zpočátku mysleli, že si dělá legraci. Vždyť za pět set
tisíc dolarů by se snad kapela dala přesvědčit, že se dá snést trochu
statické elektřiny a o něco horší výšky, než by se jí líbilo. Č ím déle ale
mluvili s Peterem, tím jasněji si uvědomovali, že mluví vážně.
" Pro kapelu, která dbá na kvalitu, prostě není televize nejlepším mé­
diem, " říkal Peter. " Proto jsme nikdy nebyli v televizi. Satelitní přenos
na vzdálenost tisíců kilometrů nemůže být moc kvalitní. "
Američané si zjevně pořád ještě mysleli, že když nasadí správnou
cenu, Peter si to rozmyslí. Zavolali znovu o dva dny později a zvýšili
nabídku na milión dolarů.
Peter ani na vteřinu nezaváhal. " Odpověď pořád zní ne, " řekl jim.
" Můžete zvedat nabídku, jak vysoko chcete. Já si to nerozmyslím. Pro
tuhle kapelu je prvořadá kvalita. "
Cítil jsem k Peterovi obrovskou úctu, že se dokáže takhle rozhodo­
vat. Vždyť žádná rocková kapela si ještě nikdy v historii jediným kon-

116
certem nevydělala milión dolarů. Peter ale nebyl ochoten pro peníze
slevit ze svých uměleckých zásad.
Taky si myslím, že mu dělalo dobře naslouchat reakcím šokovaných
Američanů poté, co suše odmítl jejich nabídku, jako by pro nás milión
dolarů zas tak moc neznamenal. Sebevědomí nás všech, kdo jsme se
pohybovali v blízkosti Led Zeppelin, narůstalo - možná až příliš -
a nereflektovat na milión dolarů je také jedna z možností, jak světu de­
monstrovat vlastní velikost a důležitost.
Rozhodujícím důvodem Peterova postoje ale stejně byly zásady, kte­
rých se neochvějně držel, pokud šlo o zvukovou kvalitu. " V životě jsou
důležitější věci než peníze, " řekl mi jednou. Věděl, že budou další dob­
ré příležitosti. A tak jsme na Nový rok zůstali doma.

Zeppelin měl však o pár dní později stejně důvod k oslavě. Dychtivě
jsme očekávali 9. leden, den koncertu v Royal Albert Hall. " Anglie je
konečně naše, " pronesl Bonzo. " Po dnešním večeru o tom nebude ni­
kdo pochybovat. "
Na ten den shodou okolností připadaly také ]immyho dvacáté šesté
narozeniny. Lidé se shromažďovali u Royal Albert Hall, někteří i čtyři
nebo pět hodin před začátkem koncertu. Mnozí měli cedule přející Pa­
geovi všechno nejlepší k narozeninám. Jiní nebyli tak konkrétní:
" Máme tě rádi, ]immy " . . . " Zeppelin navždy. "
Robert měl pocit, že mu svět leží u nohou. Údaje o neskutečném pro­
deji desek pro něho byla pouhá abstraktní čísla; těžko si dokázal před­
stavit šesti a sedmimístné částky. Když se ale mohl dívat na obecen­
stvo, zahledět se do jednotlivých tváří a během pár minut je přivést
k vytržení, ztrácela pro něj čísla smysl. Věděli jsme, že se kritici mýlí.
Jestliže neměl tisk Zeppelin rád, byl to jeho problém. Ano, Roberta
štvaly nepříznivé recenze, kterých stále ještě bylo víc než kladných
ohlasů, ale věděl, že jeho kapela ovlivňuje lidské životy. Sám toho bý­
val svědkem z místa, které bylo vyhrazeno pouze jemu.
Royal Albert Hall byla na krátkém turné po Spojeném království třetí
zastávkou ze sedmi. A kapela nezaváhala. Plánovaný dvouhodinový
koncert se protáhl o třicet minut. Přidávali skladby jako " Since I've
Been Loving You " či " Thank You ", ale co víc, reakce publika byla tak
nadšená, že skupina několikrát spontánně změnila plánovaný průběh
koncertu. Při " Bring It On Home " rozehráli Pagey a Bonham dialog
mezi svými nástroji - jeden začal, druhý mu odpověděl a byla z toho
strhující exhibice, kterou si nikdo nepřál ukončit, kapela ani diváci. Při

117
některých písních byl aplaus tak mohutný, že v okamžiku, kdy už se
kapela chystala končit, reakce publika ji inspirovala k dalšímu pokra­
čování. Když se například " How Many More Times " chýlilo k závěru,
rozpoutali posluchači takovou hysterii, že skupina nemohla začít hrát
další číslo, " The Lemon Song " . Místo toho tedy začali s dalším riffem
z " How Many More Times " a protáhli skladbu ještě o osm minut.
Došlo i na ironii. Jakkoli populární byl původní Zeppelinovský re­
pertoár, opravdu do kolen šel dav při směsce starých rokenrolových
fláků, ve které nechyběly " Long Tall Sally " a " Whole Lotta Shakin' Go­
ing On. "
V zákulisí stál Roger Daltrey a se sklenkou v ruce a ohromeným vý­
razem v obličeji sledoval koncert. " UŽ vím, proč s těmahle klukama ne­
chce nikdo hrát, " pronesl v jednu chvíli. "Jsou totiž až moc dobrý. "
Daltrey s sebou měl přítelkyni Heather, která přivedla Jimmymu ori­
ginální dárek k narozeninám - krásnou a úspěšnou francouzskou mo­
delku jménem Charlotte Martinová . Heather byla přesvědčena, že Jim­
my a Charlote se k sobě budou hodit.
Setkal jsem se s Charlotte na jihu Francie v roce 1 966 a pak jsem na ni
narazil o dva roky později, když chodila s Erikem Claptonem. Patřila
k dívkám, na které nedokážete pohlédnout jen jednou. Vysoká. Š tíhlá.
Blonďatá. Perfektní zevnějšek. Museli jste se podívat podruhé.
Jenomže já jsem znal i Charlottinu odvrácenou tvář. Ke mně se cho­
vala rezervovaně, nepřátelsky a lhostejně. Měl jsem pocit, že pokud jste
se jí vyloženě nelíbili, vyznávala přístup " ber tak jak je, nebo nech být ".
Upřímně řečeno, neudělala na mě moc velký dojem.
Jimmy a Charlotte v sobě nicméně okamžitě nalezli zalíbení. Ten ve­
čer po koncertě s ní Jimmy pár minut mluvil a pak si mě vzal stranou:
"
" Můžeš nás hodit k Charlotte? Není to pro tebe moc velká zajížďka.
Odvezl jsem je a byl tak u začátku vztahu, který vydržel roky.
Po celou tu dobu jsme spolu, Charlotte a já, špatně vycházeli. Dál se
ke mně chovala chladně, jako bychom se neznali tehdy z Francie. Řekl
bych, že později jí konečně došlo, že k Led Zeppelin patřím a že má-li
trávit čas s Jimmym, bude se muset chovat alespoň trochu příjemně
i ke mně. Náš vztah se poté proměnil ve zdvořilý. Přesto mi nikdy ne­
bylo příjemné, že se pohybuje v naší blízkosti.
Když Charlotte cestovala s kapelou, bylo to často jako zlý sen. Na
rozdíl od manželek ostatních členů skupiny - Maureen Plantové, Pat
Bonhamové a Mo Jonesové - které byly vždycky velmi vstřícné, mi
Charlotte neustále působila problémy, což jen umocňovalo naše roz-

118
broje. Jako cestovní manažer jsem byl mimo jiné zodpovědný za bez­
pečnost kapely a když se na koncert přišly podívat manželky a přítel­
kyně, znamenalo to dohlížet na osm lidí místo čtyř.
I tak jsem se snažil, aby všechno běželo hladce. Když kapela chodila
přidávat, řekl jsem děvčatům: ,,Jděte si sednout do limuzín, za chvilku
odjíždíme. " Všechny mě poslechly - vyjma Charlotte.
"
" Chci tu zůstat a dívat se, dokud koncert neskončí, protestovala.
Č "
" erta starýho se budeš dívat! zařval jsem na ni.
"
"Ty mi nebudeš říkat, co mám dělat, ječela.
"
" Do prdele, to si piš, že budu! Koukej sakra padat do toho auta!
Nakonec poslechla, ale vždycky jsme si kvůli tomu museli nejdřív
vjet do vlasů.

Když jsme se vrátili do Londýna, potěšilo mě, že Charlotte s námi ne­

pojede na evropské turné, které mělo začít koncem února a během ně­
hož jsme měli hrát v Kodani, Helsinkách, Stockholmu, Amsterdamu,
Kolíně, Vídni, Hamburku a Montreaux. Na tohle turné po sedmi ze­
mích jsem sehnal pětitunový kamion. Nejen že jsme potřebovali převá­
žet vybavení Zeppelinu z jednoho města do druhého, ale já jsem navíc
tušil, že se cestou budou hromadit nákupy. To je totiž průvodní jev zbo­
hatnutí.
Na řízení jednoho z kamionů jsem najal chlápka jménem Manfred
Lurch; uměl několik jazyků a já jsem usoudil, že by měl být schopen
kdekoli se domluvit s celníky. Podle očekávání byl jak Manfred, tak ka­
mion k nezaplacení. Naložili jsme auto kořistí z několika záchvatů ná­
kupní horečky; bylo přecpané bluesovými alby, obrazy Ernsta Fuchse,
Escherovými litografiemi a nábytkem.

Ani sebelepší předvídavost by ovšem nestačila na to, co se nám během

tohoto turné stalo v Kodani. Měl to být pozitivně laděný, snad dokonce
až sentimentální koncert. Vždyť před sedmnácti měsíci se v Kodani
uskutečnilo vůbec první vystoupení Led Zeppelin. A vskutku, když
jsme 1 9 . února přistáli na letišti v Kastrupu, všichni jsme byli vzrušení
a těšili jsme se. " Tady to všechno začalo, " pronesl Jimmy Page. "Je to
skoro jak návrat domů. "
Jenže místo triumfálního návratu se kapela náhle rovnýma nohama
ocitla v bizarním sporu s jedním z nejslavnějších evropských rodů. Eva
von Zeppelin nechtěla, aby skupina užívala " v takovémto kontextu

119
 moje rodinné jméno. " Doslova přes noc zastínily hudbu Led Zeppelin
zákulisní spory.
" Nechť tito lidé, prohlašující se za hudebníky, chápou moje prohláše­
ní jako varování, aby raději neužívali jméno Zeppelin a nehráli v Dán­
sku svoji podřadnou hudbu, " oznámila Eva von Zeppelin tisku. " Po­
kud tak učiní, uvidíme se u soudu. "
Von Zeppelin nežertovala. Prohlásila, že je přímým potomkem le­
gendárního vzduchoplavce hraběte Ferdinanda von Zeppelina. Hrabě
Ferdinand byl na přelomu století průkopníkem letů v balonech lehčích
než vzduch, které po něm byly nakonec pojmenovány. A Eva nehodla­
la nechat hrát v Dánsku bez boje kapelu, která jí " ukradla " jméno.
Skupinu její tiskové prohlášení rozlítilo. V té době už se " Zeppelíni "
cítili pořádně d ůležitě a nebyli zvyklí, aby vůči nim někdo uplatňoval
nemístné požadavky. " Kdo to vůbec je, ta Eva von Zeppelin? " prohlásil
Robert Plant. " Nikdo o tý ženský jakživ neslyšel. Po čertech víc lidí sly­
šelo o nás! "
Možná ano. Ale Eva poskytovala tisku směšná prohlášení, v nichž
označovala Led Zeppelin za partu " vřeštících opic " . Když se její výra­
zivo stupňovalo, usoudil Jimmy, že je čas podniknout kroky ke zmírně­
ní následků.
" Navrhneme jí schůzku, " řekl Jimmy. "Třeba zjistí, že vůbec nejsme
nepříčetní šílenci. "
Eva opravdu souhlasila, že se setká s " vřeštícími opicemi " a promlu­
ví si s nimi v kodaňském studiu den před plánovaným koncertem.
Před jejím příjezdem nám Peter řekl: " Zůstaňte klidní a snažte se ji ne­
urazit ještě víc, než už je. Třeba se nám to povede vyžehlit tak, aby na
celou věc zapomněla. "
Schůzka byla vlastně docela příjemná. " Neděláme nic, co by zhano­
bilo jméno vaší rodiny, " naléhal Jimmy. " Hrajeme jen hudbu, a to hud­
bu, která těší milióny lidí. "
Po celou tu dobu trvala Eva na svém: Snažím se pouze chránit po­
"
věst svojí rodiny. "
" Milióny lidí nás znají pod jménem Led Zeppelin, " řekl Jimmy,
" a nemyslím, že by to někdo z nich považoval za urážku vaší rodiny. "
Setkání skončilo na mrtvém bodě, ale kapela cítila, že se jí podařilo
obměkčit srdce staré paní. Munice však ještě nebyla vystřílena. Když
Eva odcházela ze studia, přimrzl jí zrak na kopii obálky alba Led Zeppe­
lin na té pekelné scéně, kde řiditelná vzducholoď naráží do země.
-

120

.. " --.. I .•
 Eva von Zeppelin zalapala po dechu a pak její hněv vytryskl znovu
naplno. Vzduchem létaly nadávky a nebezpečné výhrůžky okamžitým
soudním předvoláním. Poté rozzuřená Eva konečně opustila studio.
Peter měl vztek. Nevěděl úplně přesně, co má dělat, ale měl jasno
v tom, že nechce skončit u soudu. " V životě jsem nic tak absurdního
neslyšet " říkal. Ale ta ženská je dost naštvaná na to, aby nás zažalova­
"
la. " V tu chvíli šla ješitnost stranou a Peter řekl: " Navrhuju hrát zítra
pod jiným jménem. "
Kapela se nejdřív bránila. " Vana ať si změní to svý zatracený jméno, "
vykřikl Bonzo. " Máme na něj stejný právo jako vona. "
Netrvalo ale dlouho a Peter získal ostatní na svou stranu. Ostatně
jako obvykle. Ten kodaňský koncert Led Zeppelin odehrál pod jménem
The Nobs, což je množné číslo slangového výrazu, kterým se v jistých
londýnských kruzích označuje mužský pohlavní orgán. Na toto jméno
si naštěstí Eva von Zeppelin výlučná práva nečinila.

Bezprostředně po kodaňském koncertu se v kapele pořád ještě vařila

krev. Stejně, proč jsme ustoupili? " ptal se Robert, když s ručníkem
"
v ruce pospíchal k limuzíně. " Kdo jí dal právo? "
Je to za námi, Percy, " řekl jsem mu. " Zapomeň na to. Zabavíme se
"
něčím jiným. "
Náš řidič byl příjemný chlápek jménem Jann. "Chcete se podívat po
kodaňských pamětihodnostech? " ptal se. " Co třeba zámek Christians­
borg? Nebo Stmget Mall? "
Po tom, co jsme zažili v uplynulých osmačtyřiceti hodinách, jsme ne­
měli moc velký zájem o klasické turistické atrakce. Zahrady Tivoli
a Malá mořská víla neutečou. Blížila se půlnoc a my jsme mysleli na
ženské.
Řeknu vám, co bychom rádi viděli, " řekl jsem Jannovi. Kodaňský
" "
erotický kluby. "
Jann náhle nápadně ztichl. " Erotické kluby? " mumlal nevěřícně.
Otočil se a mrknul na své pasažéry - Jimmyho, Roberta, Johna Paula,
Bonza, Petera a mě. Nevypadali jsme úplně jako členové britské krá­
lovské rodiny. Výraz v Jannově obličeji křičel: " Kde jsem přišel k těm­
hle šesti šaškům? "
Jeli jsme ještě deset minut a pak Jann zastavil před jedním z nejpopu­
lárnějších erotických klubů ve městě. " Tak jsme tady, " řekl. Předpoklá-

121
dal jsem, že se po nás chce, abychom vystoupili z limuzíny rychle a Jan
mohl odfrčet, aby ho nikdo neviděl na takovém místě. Jenže on se na­
jednou začal chovat úplně jinak.
"
" Vezmu vás dovnitř, řekl Jann. " Manažer je můj kamarád. Řeknu
mu, že jste moji vzácní hosté! "
Vzácní hosté! Myslím, že Jann přece jen nebyl žádný prudérní mini­
strant.
"
" Dobře se bavte! řekl nám manažer. "Jen nezapomeňte, pouze ke
koukání. "
Vstoupili jsme do tlumeně osvětlené místnosti a než si naše oči zvyk­
ly na přítmí, téměř jsme klopýtali jeden přes druhého. " Buď špatně vi­
dím, " glosoval Jimmy, " nebo jsme v týhle místnosti jediný oblečený? "
V následujících dvou hodinách nám program dal zapomenout na
Evu von Zeppelin. Holek tam bylo hodně, alespoň půl tuctu, a většina
z nich byla naprosto nádherná. Pár jich nosilo pití , ale většinou účinko­
valy v programu - a nehrály zrovna Shakespeara. Seděli jsme snad
metr od pódia, když jedna z nahých dívek začala provozovat svoje
hrátky přímo před námi. Hladila si ňadra. Kroutila pozadím. Sténala.
Hekala.
"
"Jsem zamilovanej, vzdychl Bonham.
Ř "
" ek bych, že ona taky, poznamenal Plant. " Blbý je, že sama do
sebe. "
Za pár minut se k d ívce přidala její kolegyně a začaly se přímo před
námi milovat. Nedlouho poté se připojila třetí dívka, pak čtvrtá. Potom
taky jeden nebo dva vibrátory. Zkrátka jedna velká šťastná rodinka.
"
" Promiňte, holky, ječel na ně Bonham. " Vy jste za to placený? Já
bych to dělal zadarmo! Fakt jo! "
Bonham přistoupil k jevišti, vyškubl jedné z holek vibrátor a zápolil
s ním, dokud z něj nevyndal baterie.
"
" Musíte si zasloužit mzdu, kočky, přeřvával hlasitou muziku. " Ne­
smíte nechat moderní technologie dělat všechno za vás! "
Mužští návštěvníci klubu vypadali dost stydlivě a evidentně byli
ohromeni naší neurvalostí.
"
"Jedna z těch holek je moje sestra, řekl Bonham vyděšenému zákaz­
níkovi. " Máma chtěla, abych sem zaskočil a dohlídnul na ni, aby se ne­
dostala do průšvihu. "
V Londýně jsme se nikdy s ničím podobným nesetkali. Zůstali jsme
ještě hodinu a bylo to pořád totéž - rajcovní sex, který je mnohem zá­
bavnější provozovat, než se na něj dívat; nám to ale nevadilo. Cestou

122
zpět do hotelu Robert prohlásil: " Až budeme příště v Kodani, Richar­
de, nezapomeň tohle zahrnout do programu. "

o čtyři měsíce později, těsně před další cestou do Dánska, jsem do ono­
ho erotického klubu zavolal. "Chceme si na sobotu večer rezervovat
celý podnik jen sami pro sebe, " řekl jsem. " Řekněte, kolik peněz nor­
málně vyděláte za sobotní večer a my vám to uhradíme v hotovosti. "
Při druhé návštěvě klubu jsme tam tedy byli jen my a děvčata. Znělo
to sice skvěle, ale už to nebyla taková zábava jako poprvé. Možná to
bylo tím, že podobná představení jsme si občas dopřávali v hotelových
pokojích - ovšem s tím rozdílem, že tam se publikum smělo zapojit do
hry. Protože jsme byli v klubu jediní hosté, nebylo také, koho bychom
šokovali svým chováním. V Carnegie Hall stejně jako v kodaňském
erotickém klubu, všude jsme byli rádi středem pozornosti. V tomto
smyslu ale v erotických podnicích docházelo ke střetu zájmů mezi
námi a dívkami, které v nich vystupovaly.

Naše zaujetí erotickými kluby neznamenalo, že jsme při pobytu v Ko­

dani v únoru 1 970 neměli i jiné zájmy. Ve skutečnosti jsme strávili mno­
ho času i v uměleckých galeriích. Zejména Jimmy se poohlížel po něja­
kých uměleckých dílech, která by si koupil. Našly se ovšem i jiné
způsoby, jak trávit čas.
Souhlasili jsme s Peterovým návrhem uspořádat tiskovou konferenci
v galerii vedle Stmget. Reportéři, kritici a lidé z vedení nahrávacích
společností naplnili galerii k prasknutí a o jejich spokojenost bylo po­
staráno dostatkem občerstvení a šampaňského. Jeden hudební kritik
zatlačil Bonhama a mě do rohu a začal důležitě a autoritativně žvanit
o různých věcech, z nichž nás ani jedna vůbec nezajímala. "Jakmile
začne být rocková skupina komerčně úspěšná, myslím, že něco ztrácí, "
blábolil. " Možná, že je to hlad, co dodává jejich hudbě sílu. Musíte si na
to, hoši, dávat pozor. Byl bych nerad, kdybych se musel dívat, jak se to
děje i vám. "
Jeho pozornost pak upoutal pop-artový obraz před námi. Začal ho
rozebírat, čímž ještě víc pokoušel naši trpělivost. " Velmi mi to připomí­
ná Lichtensteina a také vliv Rauschenberga je zde patrný, " prohlásil.
" Připadá mi velmi dynamický . . . velmi dynamický. "
Bonzo se ke mně otočil a zašeptal: "Takový sračky! "
" Když se na ten obraz dívám, " pokračoval kritik, " spatřuji v něm
velmi silný argument proti abstraktnímu expresionismu. "

123
 Bonzo se konečně dožral.
"
" Chcete vědět, co si o tom obraze myslím já? zařval.
"
" Samozřejmě, velmi rád, řekl kritik ustrašeně.
Bonzo přistoupil k obrazu, sundal ho ze zdi a zaječel: " Tohle si vo
něm myslim! "
Zvedl obraz, rozmáchl se a praštil s ním kritika přes hlavu. Rám
praskl, plátno se protrhlo vejpůl. Ú der srazil kritika na zem. Chytil se
za hlavu a kvílel bolestí.
Všichni přítomní ohromeně ztichli.
"
"Jsou tu ještě nějaký další obrazy, který mám zkritizovat? zakřičel
Bonzo, už na cestě ke dveřím.
Usoudili jsme, že nastala vhodná chvíle k odchodu. Petera jsme tam
nechali, aby se pokusil incident urovnat. Než jsme odjeli z města, přišel
nám z galerie za obraz, který Bonham zničil, účet na pět tisíc dolarů.
"
" To bylo naposled, co jsme měli tiskovku v umělecký galerii, prone­
sl John Paul cestou zpět do hotelu.
"
" Ode dneška je budeme dělat na striptýzu, řekl jsem. " To by bylo
mnohem lepší. "

1 9 . Ty hajzlové Zeppelíni
Henry Smith, jeden z našich cestovních manažerů, dával na letišti ve
Winnipegu dohromady naše vybavení. Právě jsme do tohoto kanad­
ského města přiletěli v rámci pátého amerického turné, které bylo za­
hájeno v březnu 1 970. Když ale Henry zkontroloval vybavení, zjistil, že
jedna kytara chybí.
" "
" Do prdele, řekl si. " To je jedna z Jimmyho kytar. Ten nebude rád.
Kapela už byla v hotelu, stejně jako já, když mi Henry zavolal a ohlá­
sil ztracenou kytaru. "Je to ta stará černá, " řekl Henry. " Ten Les Paul,
kterýho mu dal Keith Richard. "
Věděl jsem, že Jimmy nebude mít radost. Sešel jsem dolů do jeho
pokoje a řekl jsem mu, co se stalo. Jakmile uslyšel tu novinu, vybuchl.
" "
" Ztracená kytara! zařval. " Jak můžou sakra ztratit kytaru?
Kopl do pohovky. " Richarde, to je absurdní! Víš, jak mám tu kyta­
ru rád? "

1 24

.. " ...... ,
 Nepamatuji si, že bych předtím někdy viděl Jimmyho takhle naštva­
ného. Usoudil jsem, že ho nechám, aby se vypovídal.
"
"Jak je možný, že s ní někdo prostě jen tak odešel? křičel. " Copak na
letišti nikdo ty věci nehlídá? "
Jimmy zuřil celou hodinu. Kde byli naši manažeři, Richarde? Ne­
"
platíme jim dost za to, aby se starali o aparaturu? Mám chuť jim dát
všem padáka! "
Když jsem pak od Jimmyho odcházel, myslel jsem si: "Jestli je tohle
znamení, jak bude vypadat zbytek turné, jel bych domů nejradši
hned. "
Letištní policie nikdy po kytaře neobjevila ani stopu. Někdo ji
pravděpodobně ukradl z vozíku se zavazadly nebo z pohyblivého
pásu. Š ance, že ji dostaneme zpátky, byla prakticky nulová.
Jimmy byl ale zoufalý. Dal si do Rol/ing Stone inzerát, ve kterém pro­
sil o pomoc při hledání kytary. Čekali jsme, že se někdo ozve, ale nesta­
lo se. Kytara se nikdy nenašla. Někde u někoho skončil významný kou­
sek Zeppelinovských relikvií.
Jimmy se během celého turné očividně ze ztráty kytary nesebral. Ab­
solvoval všech devětadvacet koncertů, aniž by se to nějak podepsalo na
jeho hře. Občas však vypadal sklesle a já si myslím, že to bylo kvůli té
kytaře. Vůbec nezáleželo na tom, že se každý koncert vyprodal a že
turné vyneslo milión dolarů, ještě než vůbec začalo. Jimmymu ztracená
kytara všechno zkazila.

Když Peter plánoval šňůru v sedmdesátém, rozhodl se, že Led Zeppe­

lin budou hrát celé turné bez předkapely. Večer co večer, dvě a půl ho­
diny čistě jen " Zeppelínů " .
"S předkapelou je spousta sraní okolo, " prohlásil Peter. " Přestavět
aparaturu, starosti s jejím přesunem, může se toho víc rozbít. Když po­
jedeme sami, postavíme si svou aparaturu a můžeme ji tam nechat.
Rozhodně se nebojím, že byste neutáhli koncert sami. "
Peter také věděl, že fanoušci nechodí na koncert Zeppelinu proto,
aby poslouchali předkapelu. Řídil se zásadou " dát publiku, co chce ",
což znamenalo co nejdelší večer Zeppelinománie.
Kapele se Peterovým rozhodnutím ulevilo. Jako jediná skupina na
programu budou mít celý koncert plně ve své režii a to je nadchlo. Byly
večery, kdy by snad bývali hráli až do rána.
I když se členové Led Zeppelin mimo pódium někdy chovali
arogantně - a pověst kapely využívající a pravděpodobně i zneužívají-

125
cí mladá děvčata, která se motala kolem, stále bobtnala - nikdy nepo­
važovali svoje fanoušky za nezvratnou jistotu. Když se koncert vyve­
"
de, hrajeme prostě dá!, " říkal John Paul. Dokud vydrží fanoušci, vydr­
"
žíme taky. "
V polovině turné trvaly koncerty většinou tři hodiny, někdy i déle.
Jednotlivé skladby se protáhly na deset, patnáct, ba i dvacet minut.
"
" Dazed and Confused běžně trvalo čtyřicet minut. Dav propukal
v ovace uprostřed písní.
Nikdy se nedělala přestávka. Když se Jimmy a John Paul pustili do
dlouhé hudební exhibice, Bonham se odkradl z pódia. Pak jim to oplatil
svým dvacetiminutovým až půlhodinovým sólem na bicí - strhal ze
sebe košili, paličkami mrštil do publika a bombardoval bicí rukama,
dokud si na nich neudělal mozoly. Bonhamovy mezihry byly tak strhu­
jící, že se během nich nikdo z nás příliš nevzdaloval od pódia. Jednodu­
še řečeno, kapela byla prostě dobrá, a to každý večer a celý večer.
Jimmyho pobuřovalo, když slyšel o kapelách zvučných jmen, které
odehrály padesátiminutový koncert a dost - a někdy dokonce kratší,
když jim to nesedlo. Než se lidi rozkoukaj, maj to za sebou, " bručel.
"
"
" To prostě není vůči příznivcům fér. Jimmy z toho vyvozoval, že tako­
vé skupiny možná nemají moc co říci. Jaký to byl kontrast ve srovnání
s Led Zeppelin, kteří se snažili během jednoho večera vyjádřit tolik
různých nálad. To za padesát minut nestihnete.

Když se turné přesunulo na jih do Memphisu Raleighu a Atlanty, čekali

jsme, že nastane trochu menší pohoda, což však nemělo nic společného
s reakcí příznivců. Na Jihu na nás totiž lidé na letištích více než kde
jinde civěli, pískali nebo se nám smáli kvůli dlouhým vlasům. Ne že by
se to nedalo vydržet; snad jen že poté, co jsme viděli Bezstarostnou jízdu,
nás to trochu víc štvalo.
"Jestli zmerčíš, že za náma jedou řepáci v pickupu s puškou vystrče­
nou z vokna, tak se dekujem, " žertoval nervózně John Paul.
V Raleighu obtěžování zesílilo. Henry Smith si v zákulisí těsně před
začátkem koncertu odskočil na záchod a z kabinky zaslechl dva poli­
cajty: Něco na ty hajzly Zeppelíny nastražíme a pošlem je na chvíli do
"
báně. "
Henry zpanikařil a vystřelil ze záchodu; cestou si zapínal kalhoty.
Proběhl jako šipka publikem, až mě našel. "Jdou po nás! " drmolil.
"
" Jsou tu policajti a jdou po nás!

126
 I když jsem měl celkově menší sklony k paranoidnímu chování než
Henry, přece jen mě zneklidnilo, co mi řekl. Protože jsem nevěděl přes­
ně, kam se obrátit, našel jsem telefonní budku a zavolal místní pobočky
Pinkertona a Brinka, aby nám okamžitě zajistili ochranu.
"Jsem cestovní manažer rockové skupiny Led Zeppelin, " řekl jsem
chlápkovi, který zvedl telefon u Brinka. Nebyl jsem určitě zákazník, na
jaké byl zvyklý, a na moji stížnost, že muži v modrých uniformách mají
něco nekalého za lubem, se tvářil skepticky.
"Je mi líto, kamaráde, " ozvalo se u Brinka. " Ta historka nemá hlavu
ani patu. Zajišťujeme ochranu bankéřům, ne kytaristům. "
V tu chvíli se moje úzkost znásobila. V duchu jsem viděl, jak celá ka­
pela skončí pozdě večer ve vězení, což byla situace, kterou jsem neměl
nejmenší chuť řešit. Jako poslední instanci jsem zavolal Steva Weisse,
našeho právního zástupce v New Yorku . Pověděl jsem mu, co Henry
zaslechl na záchodě a jaké jsem měl problémy, když jsem se pokoušel
najmout si místní ochranku.
"Jseš právník, " řekl jsem mu. " Třeba na tebe víc dají a povede se ti
najít tady nějakou bezpečnostní službu, která by nám pomohla. Já se tu
momentálně necítím vůbec bezpečně a myslím si, že potřebujeme rych­
le sehnat ochranu.
Steve souhlasil. " Kapela toho má spoustu, co je třeba chránit, včetně
pověsti, " řekl Steve. " Uvidím, co se dá dělat. "
Steve vyřídil z New Yorku několik telefonátů a během pětačtyřiceti
minut se do zákulisí dostavili dva muži z bezpečnostní agentury - na­
krátko ostříhaní, v kravatách a pláštích. Vypadali velmi profesionálně
a pokud museli kvůli ochraně pár dlouhovlasých muzikantů opustit
prostředí, ve kterém byli zvyklí pracovat, nedávali to na sobě znát.
"Jsme tady, abychom dohlédli na to, že váš pobyt v Raleighu bude bez
problémů, " řekl jeden z nich.
Žádné problémy skutečně nenastaly. Jeden muž z ochranky si stoupl
ke vchodu do šaten vyhrazených kapele. Druhý stál v zákulisí, nespu­
stil skupinu z očí a sledoval cokoli podezřelého. Večer proběhl hladce.
Možná že mimořádná ochranka zabránila raleighským policajtům
v tom, aby ztrpčili Led Zeppelin život.
Když jsem pozdě večer líčil celý incident kapele, byli všichni ohro­
meni. " Kurva, no to je teda úžasný! " vykřikoval Bonzo. " Copak ty pol­
dové nemaj nic lepšího na práci, než honit rockový muzikanty? Na uli­
cích se vraždí a voni na nás vymejšlej marihuanovou boudu. To je fakt
absurdní! "

127
 Od té doby jsem se snažil být opatrnější na zakázané věci, které jsme
s sebou vozili. Zpravidla jsme měli nějaký ten kokain a prášky a někdy
mě drogy či jejich pouhá vidina zaslepily natolik, že jsem moc nedbal
na riziko, kterému jsme se vystavovali. Jakmile jsem však začal zase
myslet s jasnou hlavou, když strach převládl nad touhou, strašila mě
kdesi v hlavě zasutá myšlenka na policejní razii. Byl to další zdroj stre­
su, kterému jsem byl ve svém povoláním vystaven.

20. Želízka
" Tak jsme zase zpátky! "
Postarší paní v obchodě s dárkovými předměty v hotelu Edgewater
Inn v Seattlu zvedla k Bonzovi oči. " Kdopak jste? " zeptala se.
"
" Byli jsme tu vloni, řekl. " Vy se na nás nepamatujete? Patříme k va­
šim nejlepším rybářům. "
Zašli jsme si dolů do obchodu koupit rybářské pruty na večer. Cítil
jsem se trochu s tísněně a říkal jsem si, zda se žraločí historka, která do­
slova obletěla svět, nedonesla také k personálu samotného hotelu. Ta­
hle paní ale vypadala, že má jiné zájmy - v té chvíli hlavně urovnává­
ní cukrovinek v polici vedle kasy.
O pár minut později už jsme nahazovali udice do Puget Sound. "Je to
fajn, vrátit se domů, " řekl Robert.
Bylo to úžasné - začali jsme přesně tam, kde jsme posledně skončili.
Bonzo chytil během první půlhodiny dva žraloky. Také Jimmymu se
podařilo jednoho ulovit. Večer ubíhal a my je tahali z vody jak staří
profíci.
" Někdo do toho oceánu znova nasadil ryby, " vysvětloval si to
Bonzo.
Noc pokročila a naše rybaření nebralo konce, když tu ve tři ráno na
dveře našeho pokoje zaklepaly tři dospívající holky, dvě blondýny
a jedna tmavovláska. Všechny v mini, prsa se jim drala z blůziček a vr­
haly po nás šukavé úsměvy. Byla sice neděle brzy ráno, ale tyhle tři
rozhodně nevypadaly, že jdou do kostela.
Bonham a já jsme ale byli soustředění na rybaření. Pohlédli jsme na
sebe a potřásli hlavou. "Je nám líto, " řekl jsem. " Dneska chytáme ryby.
Přijďte zítra! "

128

•• W ..... f •
 Bylo to zvláštní, ale i groupies nás někdy nudily. Sláva a postavení
Led Zeppelin nám umožňovaly splnit si cokoli, o čem jsme snili, a tak
jsme stále hledali něco nového, čím bychom se zabavili. V té chvíli nám
rybaření úplně stačilo. Přitom tyhle dívky vypadaly svůdně a zjevně
měly chuť vyhodit si z kopýtka. Jenže v dalších městech budou jiné
holky, zatímco pokud šlo o ryby, bylo to " teď nebo nikdy. "
Při téhle návštěvě Seattlu jsme si uvědomili, jak ubíjející může být
smrad ze žraloků po pár dnech vysedávání v hotelu. " To je fakt těžký,
omezit trochu chlast, když tady všude smrdí ty hnusný ryby, " naříkal
Bonham.
"
"Třeba by to šlo, řekl jsem mu. " Ale potřeboval bys deodorantu jak
na středně velký město, abys ten smrad přerazil ! "
Nakonec jsme se rozhodli, že si najmeme ještě jeden, " rybářský " po­
koj, kde budeme skladovat úlovky přes den. Během pobytu jsme za
dvě noci ulovili asi třicet žraloků a házeli jsme je na hromadu uprostřed
pokoje.
"
" Co s těma čudlama budeme dělat? zeptal se Bonzo.
"
"Já nevím, řekl jsem. " Zkusíme je dávat do skříně. Když zavřeme
dveře, třeba to nebude tak smrdět. "
Začali jsme žraloky vcelku úhledně vršit do šatníku; každou minutu
nebo dvě jsme se posilňovali alkoholem. Konečně jsme je do skříně do­
konale naaranžovali, opatrně jsme zavřeli dveře a šli jsme si lehnout.
Druhý den ráno nás probudil jekot. Po chodbě běžela hysterická po­
kojská, která mimo vší pochybnost právě vyrazila z rybářského pokoje.
Uklízela v něm a přilákal ji puch vycházející z šatníku. Když otevřela
dveře, vyvalila se na ni přílivová vlna; třicet žraloků ji povalilo na pod­
lahu a ona se zpod nich hrabala, zápasíc o život. Možná si myslela, že ji
přepadly nějaké mimozemské stvůry.
O pár minut později přispěchal do pokoje ohledat škodu hotelový
manažer. Když spatřil ten masakr, vyjádřil svoje znechucení tím, že se
chytil se za plešatou hlavu. Mít nějaké vlasy, byl by si je pravděpodob­
ně vytrhal chomáč po chomáči.
"
" Chlapci, to se neumíte ani trochu slušně chovat? pravíl. " Nemáte
žádný respekt před soukromým vlastnictvím? "
Podíval jsem se na Johna Paula a zašeptal jsem: " Myslím, že odpo­
věď na obě vaše otázky je ,ne'. "
Odešli jsme s Johnem Paulem do svých pokojů pokusit se znovu
usnout. " Copak v celý Americe všichni ztratili smysl pro humor? " za­
bručel.

129
 Když jsme odjížděli z Edgewateru, hotel nám připočetl k účtu dvě
stě padesát dolarů za úklid - mytí koberců a odstranění skvrn, které
žraloci zanechali ve skříni.
Naše chování při incidentu v hotelu Edgewater bylo klasickou
ukázkou toho, že si je kapela vědomá svého postavení a úspěch a bo­
hatství z ní začíná možná dělat i trochu snoby. Je lehké začít počítat
s tím, že vám projdou věci, na které by se normální člověk neodvážil
ani pomyslet, zejména když vám opravdu procházejí. Těch dvě stě
padesát dolarů pro nás neznamenalo vůbec nic. Trocha legrace prak­
ticky zadarmo.

Bonzo to jednou vyjádřil, že " jsme v postavení, že si nemusíme nechat

od nikoho nic líbit. " Také to znamenalo, že můžeme zatočit s každým,
kdo dělal něco proti našim zájmům. Při turné v sedmdesátém takhle
často dopadli výrobci pirátských desek, pokud jsme je chytili při činu.
Popularita kapely bleskově vzrůstala, a tak byl čím dál větší zájem
o pirátské nahrávky koncertů, ať už na páscích nebo na deskách. Dvě
alba v obchodech nestačila. Mnozí fanoušci si žádali větší porci Led
Zeppelin, než jsme jim dali.
Při každém koncertě jsme s Peterem hlídali, jestli někdo z diváků
nemá magnetofon. " Tahají nám peníze z kapsy, " nadával Peter. " Ale
vodejít s nima ty parchanty nenechám. "
Pár minut po zahájení koncertu ve Vancouveru zpozoroval Peter
muže krčícího se pod pódiem s velmi slušně vypadajícím magnetofo­
nem; nad hlavou držel mikrofon.
"
" Podívej se na toho hajzla s tim mikrofonem a magneťákem! zavr­
Ú
čel Peter. "Je přímo na ráně. plnej cvok! "
Vyrazil jsem s několika bedňáky, popadli jsme chlapíka za límec,
zvedli ho na nohy a já jsem na něj zařval: " Tohle tady nemůžeš dělat, ty
kreténe! Jestli chceš nahrávku, jdi do obchodu a kup si ji jako každej
jinej! "
Zdvihli jsme chlapa do vzduchu a odložili ho vedle na podlahu.
Magneťákem jsme mrštili o bezpečnostní zátarasy, o které se rozbil na
kusy.
"
" Hezky si užij zbytek koncertu! zařval jsem na něj, když jsme od­
cházeli do zákulisí.
Měli jsme ovšem smůlu, protože ten chlap vůbec nepořizoval pirát­
skou nahrávku; nebyl to dokonce ani přespříliš horlivý fanoušek.

1 30

.. ,, � . .
 "J eden z techniků mi právě řekl, že ten chlápek, co jsme ho zmasili, je
státní úředník, " zvěstoval jsem Peterovi. " Dělá pro město a měřil hladi­
nu hluku. "
Vancouverská policie dorazila, ještě než koncert skončil, a skoro ho­
dinu nás v zákulisí vyslýchala. Naštěstí neměli policisté zájem rozma­
závat případ, který by si určitě našel cestu na titulní stránky novin.
Zaplatili jsme zničený magnetofon a incident byl urovnán.

Ze Středozápadu jsme se přes Denver přesunuli do Los Angeles. Přes­

tože jsme všichni toužili vrátit se do Chateau Marmont v L. A., Peter
trval na tom, že se přesuneme na Sunset Boulevardu o kus dál, do Con­
tinental Hyatt House. Od té doby, co sekta Charlieho Mansona zavraž­
dila Sharon Tateovou a její čtyři přátele, byl Peter bezpečností posedlý.
Marmont, s bungalovy rozesetými po celém pozemku, byl příliš snad­
ný terč pro případného vetřelce s nekalými úmysly. Peter měl pocit, že
uzavřený vysokopodlažní hotel nám poskytne lepší ochranu.
Plant a Bonham si už při prvním pobytu hotel ze zcela zřejmých dů­
vodů přejmenovali na " Dům orgií4 " . Dívky pořádající hon na Led
Zeppelin se rojily v recepci, pronikaly k výtahům a vyjížděly do osmé­
ho patra, kde jsme se oddávali zimnímu spánku. Protože nás však ne­
rozptylovaly žádné ryby, museli bychom být padlí na hlavu, kdyby­
chom odolávali jejich výzvám. Holky byly všude - v recepci, na
chodbách a nevyhnutelně i v našich postelích. Někdy jsme nacpali na
zadní sedadla naší dlouhatánské limuzíny tolik děvčat, že přetížené
auto uvízlo na chodníku ve výjezdu z Domu orgií a bylo potřeba zatla­
čit, aby přejelo přes obrubník a neochotně se vypotácelo na Sunset Bou­
levard. Byl to naprosto šílený týden.

Jednou odpoledne za mnou přišla v recepci hotelu nějaká sedmnáctka.

" "
"Slyšely jsme o Jimmyho bičích, řekla. " Fakt je používá?
"
" Ty máš ráda bičování?
"
"Já to přímo miluju!
Také jsem slyšel zkazky o Jimmyho zálibě v bičích, ale nikdy jsem
žádné neviděl. Nosil s sebou malé černé pouzdro; možná je ukrýval

[4 ) Hyatt House" má v angličtině velmi podobnou výsl ovnost jako "Riot

"
House", na který Plant s Bonhamem hotel překřtili. "Riot" znamená "orgie,
vylomeniny, hýření". - Pozn. překl.

1 31
 tam. Slečna Pamela, jedna z Jimmyho dívek na amerických šňůrách
z počátku sedmdesátých let, tvrdila, že podle ostatních děvčat se prý
Jimmy občas k bičům uchýlil; sama to však prý nikdy nezažila.
Nikdy jsem se nedozvěděl, jestli byly fámy o Jimmyho slabosti pro
biče pravdivé. Někdy jsme však používali i jiné rajcovní pomůcky, tře­
ba želízka.
Když jsme odjížděli na koncert do losangeleské haly Forum, připou­
tali jsme s Bonhamem dvě holky - hezkou drobnou tmavovlásku a její
vysokou blonďatou kamarádku - k našim postelím. Chtěli jsme mít jis­
totu, že tam budou, až se vrátíme. Jak řekl Bonzo, " musíme mít po celo­
denní dřině do čeho vklouznout! Tyhle holky vypadaj, že jsou na to jak
dělaný! "
Možná byste čekali, že když připoutáte holku k posteli, začne být
hysterická a prosit, abyste ji pustili. Tyhle dvě ne. Ani trochu neprotes­
tovaly proti dočasnému uvěznění.
" Zavolal jsem pokojovou službu, " řekl jsem dívkám, když jsme byli
na odchodu. V osm vám přinese sluha večeři. Máte tam taky pár cigár
marihuany, jestli chcete. Když budete něco potřebovat, zavolejte si po­
kojovou službu. Přejem vám příjemnej večer! "
Když jsme po koncertě přijeli do hotelu, dívky na nás čekaly. Snědly
večeři a kromě trochu odřených zápěstí jim prodělaná zkušenost nikte­
rak neublížila.
" Uděláme si mejdan? " zeptala se jedna z nich.
" Proč ne, " řekl Jimmy a vystřelil špunt z láhve šampaňského.
Následujících čtyřiadvacet hodin dívky neopustily pokoj. Ani jsme je
nemuseli poutat.

132

.. � ..;a. ,
21 . Přátelé
Když se na jaře 1 970 chýlilo americké turné ke konci, byli jsme všichni
vyčerpaní. Příliš dlouho na cestách, málo spánku, příliš mnoho alkoho­
lu a drog.
Robert se zdál být na pokraji zhroucení víc než kdokoli jiný. Trápilo
ho vleklé nachlazení a jeho hlas dostával zabrat. Ochraptěl tak, že sko­
ro nemohl mluvit, tím méně zpívat. Profesionální pýcha ho každý ve­
čer vyhnala na pódium, kde s hlasem dělal co mohl. " Musí se to pod­
dat, " říkal v Salt Lake City chraplavým hlasem a v obličeji se mu
zračilo zoufalství. " Můj hlas je vážně v háji; nevím, jak dlouho ještě vy­
drží. "
Dávali jsme do Robertova pokoje zvlhčovače vzduchu, aby se mu
hlas zklidnil a šetřil, a nechávali jsme je běžet celou noc. Nic ale nepo­
máhalo. Každý další koncert ho stál více úsilí, než ten předchozí.
V polovině dubna jsme bydleli v hotelu Biltmore ve Phoenixu.
" Možná že když si trochu odpočinu a vypadnu na pár hodin z hotelu,
bude mi líp, " řekl. Požádal mě, abych zařídil vyjížďku na koních.
Za hodinu už jezdil s agentem Atlantic Records jménem Mario po
nedaleké cestě na pronajatém koni. Robert se na čerstvém vzduchu cítil
skvěle. Po deseti minutách ježdění však přišel rychlý konec. Mariův
kůň shodil svého jezdce do kaktusů. Doktorovi zabralo skoro hodinu,
než mu vyndal všechny ostny.
Robert později vtipkoval: "Jasně, cítil jsem se mnohem líp, protože
jsem ta muka nemusel zažít já, ale Mario. "
Ve Phoenixu Roberta vyšetřil doktor a vůbec se mu nelíbilo, co zjistil.
Obával se možných dlouhodobých následků a naléhal, abychom zruši­
li poslední koncert turné, který se měl uskutečnit druhého dne v Con­
vention Center v Las Vegas. Robert ale nechtěl. " Nechte mě, já to zku­
sím, " řekl. " Je to už jenom jeden koncert. Byla by ostuda zklamat
fanoušky. "
Stejně jako všichni ostatní, ani Robert nesnesl pomyšlení na to, že by
zklamal publikum. Prohlásil sotva slyšitelným hlasem: " Budu pít dnes­
ka večer hodně horkého čaje a třeba se to zlepší natolik, že ten poslední
koncert odzpívám. "
Jenže druhý den ráno to nebylo ani o trochu lepší. Peter přišel ob­
hlédnout situaci. " Tak a je to, Roberte, " prohlásil. " Dneska večer žádnej
koncert. Odzpíval jsi jich devětadvacet v jednatřiceti dnech. Doktor
říká, že když si teď pořádně dlouho neodpočineš, než budeš zase zpí-

133
vat, můžeš si hlas zničit natrvalo. Nebudeš riskovat kariéru pro jeden
koncert. Už jsem se rozhodl. Letíme domů. "
Odletěli jsme z Phoenixu rovnou do New Yorku a odsud do Londý­
na. Poslušen doktorových příkazů, Robert cestou domů skoro nepro­
mluvil.

Po návratu do Anglie neměl Robert stání. Právě on, který si často stěžo­
val, že kapela nemá dost času na odpočinek, byl už za týden celý žhavý
vrhnout se zase do práce.
Robert nám prozradil, že se hádá s Maureen. Ano, život na cestách
byl hektický, ale doma prý to v té době bylo hotové peklo. Říkal si, že
kdyby s Maureen někam odjeli - třeba na pracovní dovolenou -
a vzali Jimmyho s sebou, mohlo by to otupit ostří jejich manželských
konfliktů.
A tak pouhý týden po návratu do Anglie zavolal Robert Jimmymu:
" Jsem připraven začít zase pracovat. Pojď, napíšem pár písní. "
Za ten rok a půl, co Led Zeppelin existovali, se Robertův talent rozvi­
nul nejvýrazněji ze všech. Nejen že zpíval s mnohem větším sebevědo­
mím, ale začal si věřit i jako skladatel. Ne, pořád se ještě nepovažoval
za Jimmyho rovnocenného partnera, ale už k tomu spěl. I když psal
písně s jedním z nejlepších v oboru, rozhodně nebyl bojácný či nejistý.
Jimmy a Robert začali přemýšlet, co společně podniknou. S Roberto­
vou rodinou a Charlottou Martinovou jeli do Jižního Walesu na hor­
skou chatu nazývanou Bron-Yr-Aur, což ve welštině znamená Zlaté
"
poprsí " . C,Přivezte mi jedno, " řekl jsem jim.)
Bron-Yr-Aur, ležící u řeky Dovey, bylo velmi primitivní ubytování ­
nebyla tam elektřina a svítilo se plynovou lampou. Robert a Jimmy si
našli čas na odpočinek, jezdili džípem po kopcích. Nezapomínali ale,
že hlavní důvod, proč přijeli, jsou písně pro třetí album: " Out On the
" " "
Tiles . . . " Celebration Day . . . " Bron-Y-Aur Stomp . Na procházky po
kopcích si nosili kazeťák a někdy i kytaru a domů se vraceli s melodií
i textem. Na jednom výletě si sedli v malém údolíčku, Jimmy začal vy­
brnkávat melodii a Robert začal okamžitě improvizovat verše. Kazeťák
naštěstí běžel. Z písně se rychle vyklubalo " Thaťs the Way " .
Při skládání některých písní pro toto album převzal Robert vůdčí
úlohu. Jeho fascinace keltskými legendami se stala hnací silou při sklá­
dání " Immigrant Song " . Pes Striders se mu stal inspirací pro " Bron-Y­
Aur Stomp " . Skladby vznikaly rychle.

1 34
 V polovině května byli Led Zeppelin připraveni nahrávat. Nikoho
však příliš netrápily formality, například v jakém studiu. "Jaký máme
možnosti? " zeptal se Bonzo.
" Najmeme si něco někde v ústraní a přivezeme si tam mobilní stu­
dio, " navrhl Jimmy. Nikdo nebyl proti.
Naše sekretářka Carol Browneová si sedla k telefonu a necelých
sedmdesát kilometrů od Londýna objevila rozlehlé venkovské sídlo
Headley Grange, které bylo k pronajmutí. Pomohl jsem kapele se za­
bydlením, zajel jsem otevřít účet v místním obchodě a vrátil se zpátky
s první várkou potravin a destilátů. Zatímco kluci nahrávali, vzal jsem
občas bedňáky Micka Hintona a Clivea Coulsona a zajeli jsme do měs­
ta, kde nás v místním baru celé hodiny ochotně zásobovali chlastem.
Třetí album odhaluje mnohostrannější podobu Led Zeppelin. Sálá
z něj stejná energie, která srazila Evropu i Ameriku na kolena, ale místy
zní romantičtěji a jemněji. Jimmy poprvé použil banjo - na " Gallows
Pole ", starém lidovém nápěvu, který zaranžoval spolu s Plantem. To
banjo patřilo Johnu Paulovi; Jimmy je spatřil opřené v koutě, zvedl je
a začal s ním blbnout. " Ten zvuk se mi moc líbí, " řekl Johnu Paulovi
a od té doby si s ním hrál při každé přestávce. Nakonec začal hledat
skladbu, v níž by mohl banjo použít. Hodilo se do " Gallows Pole " .
"
" Thaťs the Way nejprve několikrát nahráli elektrifikovaně. " Něco
tam nesedí, " opakoval Jimmy. " Prostě tomu pořád něco chybí. " Nako­
nec navrhl zkusit akustickou kytaru - a trefil se do černého. Píseň se
rychle vyloupla.
"
"Tangerine je skladba, jejíž kořeny sahaly nazpět k Jimmyho dnům
s Yardbirds. Robert přidal dvě stopy sólového zpěvu. Pagey poté do­
hrál neuvěřitelnou linku na steel kytaru. Tahle píseň měla pevnou
strukturu hned od začátku. V " Bron-Y-Aur Stomp " předvádí Jimmy
jedno ze svých nejlepších vybrnkávání. Bonzo zase v této skladbě za­
toužil po změně a začal používat jako bicí nástroj všechno možné, včet­
ně rukou; v nahrávce slyšíte dokonce i lžíce.
"
" Friends zkrášlují přidané smyčce. John Paul si ve studiu rozšiřoval
obzory a navrhl, že napíše aranžmá pro smyčcové nástroje. Dopadlo to
úžasně. Představa, že jej budou doprovázet housle, možná Roberta in­
spirovala; stoupá tu do výšek, při kterých praská sklo, a každým tónem
posouvá hranice svého hlasu o kousek dál. Trochu se debatovalo, jak
" Ú
" Friends začít a ukončit. vod nakonec obstaralo tlachání ze studia
a konec Moogův syntezátor.

1 35
 Všichni cítili, že třetí album vzniklo přesně tak, jak by se měla muzi­
ka skládat - mnohem pohodověji než dvojka, nahrávaná při turné, pod
tlakem, který nemusí být vždycky živnou půdou tvořivosti. " Takhle to
musíme od tedka dělat, " naléhal Pagey, když jsme jednou večer seděli
u krbu. Takové tempo mi dodává energii.ff Měl strach, že když nebu­
"
de kapela pracovat ve větší pohodě, celá se úplně vyčerpá.

22. Vodní brouk

"
" Myslíš, že ty auta fakt plavou?
Otázka byla určena Johnu Bonhamovi a vztahovala se k reklamě
Volkswagenu, která hlásala, že jejich brouk je vzduchotěsný a ve vodě
si počíná skoro tak dobře jako Mark Spitz. Právě jsme si s Bonhamem,
Johnem Paulem a bedňákem Jimem Dobsonem prohlíželi islandské pa­
mětihodnosti a jak ubývalo šampaňské v lahvích, které jsme měli s se­
bou, usoudili jsme, že s výjimkou samotného Ralpha Nadera není
k provedení zákaznického testu volkswagenu nikdo povolanější než
my.
"
" No, já to klidně zkusim, řekl Bonham, vždy ke všemu ochotný -
zejména když měl trochu v hlavě. Najdem nějaký jezero nebo řeku
"
a jdeme na to. "
Na Islandu jsme pobývali v červnu 1 970 na žádost britské vlády. Jas­
peru Parrotovi, britskému hledači talentů, jenž byl ovšem zvyklý spíš
na baletky než rockové hvězdy, byl přidělen úkol zorganizovat v této
zemi britskou kulturní přehlídku. Led Zeppelin byli požádáni, aby zde
zastupovali pop music. Peter to chápal jako důležité rozehřátí před vý­
znamnějším festivalem v Bathu v Anglii, který se konal pouhý týden
poté. Navíc jsme si všichni považovali toho, že jsme byli vybráni pro
reprezentaci svojí země v cizině.
Druhý den našeho pobytu v Rejkjavíku jsme se rozhodli strávit jako
turisté - najmeme si landrovery a vyrazíme po přírodních krásách.
U Hertze však nebyli moc vstřícní.
"
" Je mi líto, vysvětloval zaměstnanec. " Myslím, že v téhle zemi není
jediný landrover. Jaký jiný vůz byste si chtěli pronajmout? "
Vybrali jsme si volkswageny - jeden zelený, druhý bílý. Dobson a já
jsme si vlezli do jednoho brouka a John Paul s Bonzem do d ruhého.

1 36

.. U ..... . .
 Při prohlížení krajiny jsme si udržovali provozní teplotu nasáváním
Dom Perignon. Po třech hodinách zírání na ledovce, gejzíry, horké pra­
meny a sopky jsme se začínali nudit. Tehdy jsme jsme se rozhodli zjis­
tit, zda volkswagen opravdu umí plavat.
"
"Já vjedu s tím svým do vody, přihlásil se dobrovolně Bonham. "Je­
deme - najdem někde jezero a vyzkoušíme to. "
Dojeli jsme k řece a Dobson a já jsme vylezli z auta, abychom pro­
zkoumali terén.
"
" Tohle bude možná historický okamžik, řekl jsem Dobsonovi. " Po­
plave, nebo se potopí? "
Zkontrolovali jsme, zda má Bonhamovo auto pořádně zavřená
okna. Bonzo řídil, John Paul seděl vedle něho. Dojel ke břehu řeky,
zastavil a přehlížel vodní hladinu jako Evel Knievels, pohrdající smrtí
a soustřeďující se na hrdinský čin. Pak zařadil zpátečku a zacouval asi
patnáct metrů zpátky. Napětí narůstalo. Konečně zařadil jedničku,
šlápl na plyn a auto vyrazilo k vodě.
Volkswagen opustil pevnou půdu a žuchl do vody. Poskočil a minu­
tu či dvě se pohupoval na hladině; pak motor chcípl a auto začalo klid­
ně, kolébavě plavat.
" "
" Kurva, vono se to nepotápí! křičel Dobson. " To je neuvěřitelný!
Dobson zhodnotil situaci trochu předčasně. Voda se dostala k uzávě­
rům dveří a začala prosakovat do kabiny. V tu chvíli jsem najednou
dostal strach, až mi začal běhat mráz po zádech. Přímo jsem viděl novi­
nové titulky - " Rockoví hudebníci utonuli před očima přihlížejícího
manažera. "
"
" Do prdele, radši je vytáhneme, zaječel jsem na Dobsona. Začali
jsme se horečně brodit ledovou vodou k autu. Řeka byla dost mělká,
takže jsme i u auta ještě stačili.
Dobson a já jsme byli každý na jedné straně vozu. Bylo neuvěřitelné,
že Bonham se očividně pořád ještě bavil; zato John Paul byl zsinalý.
Z nějakého důvodu si totiž vzal na výlet do přírody kvádro. Řekl bych,
že ho chudáka nejvíc trápilo, že si ho možná zničí.
Začali jsme s Dobsonem tlačit volkswagen co nejrychleji ke břehu.
"
" Připomeň mi, abych s tímhle broukem nejezdil z mostu Golden Gate,
sípal jsme a snažil se nevnímat, že zimou necítím prsty u nohou.

[5J Motocyklový kaskadér, který v 60. a 70. letech proslul neohroženými veřej­
nými produkcemi. - Pozn. překl.

137
 Asi za tři minuty jsme vymanévrovali auto z vody. Bonzo otočil klíč­
kem a motor okamžitě naskočil.
"
" Udělal bych úžasnou televizní reklamu, řekl jsem Dobsonovi ces­
tou zpátky do hotelu. Měli jsme to natočit. ,S Led Zeppelin, kapelou,
"
která vám dala " Dazed and Confused " a " Whole Lotta Love " ' " si teď
můžete zaplavat ! ' "
Ještě týž den John Paul vysvětlil, proč ho tak sebralo, když se volks­
wagen začal potápět. S kvádrem to nemělo nic společnýho, " řekl mi.
"
" Někdo mi dal včera večer trochu trávy a já jsem si ji nacpal do pono­
žek. Nechtěl jsem ji namočit! "
Nápad s volkswagenem byl dost pošetilý, ba dětinský. Jenže kapelu
podobné skopičiny pořád lákaly; byl to způsob, jak ze sebe setřást tlak,
kterému byli vystaveni. Nebo taky prostě možnost, jak zahnat nudu.
Na Islandu šlo o to druhé.

Festival v Rejkjavíku za pár dní skončil a my jsme byli rádi, že se mů­

žeme vrátit domů. Peter nám nepřestával připomínat, že festival v Bat­
hu je za dveřmi a že to bude pro kapelu další významný mezník. Jako
obvykle měl všechno, co se týkalo Led Zeppelin, velmi dobře pro­
myšleno. Když to v Bathu půjde dobře, " řekl, "budeme doma stejný
"
hvězdy, jako jsme ve Státech. Proto stálo za to tomuhle koncertu něco
obětovat. "
O jaké oběti šlo? Peter odmítl nabídky ze Spojených států, včetně
dvou set tisíc dolarů za pouhé dva koncerty v Yale a v Bostonu. Místo
toho potvrdil na 28 . červenec vystoupení v Bathu za pouhých šedesát
tisíc dolarů . Bylo to však snadnější rozhodování, než by se mohlo zdát.
Pořadatel Freddie Bannister slíbil Peterovi, že se festivalu zúčastní dvě
stě tisíc posluchačů. O moc víc lidí už na vás nepřijde, pokud nejste
náhodou zrovna papež.
Led Zeppelin nebyli jediná kapela zvučného jména na programu.
The Byrds, Jefferson Airplane, Dr. John, Country Joe and the Fish, San­
tana, Rock a Frank Zappa s Mothers of Invention, ti všichni měli také
vystoupit. Moody Blues, kteří měli též hrát, vyhnal z pódia nečekaný
polední liják.
Jakkoli Peter stál o to, aby Led Zeppelin vystoupili v Bathu, nebyl
ochoten v určitých věcech ustoupit, a začal proto vyjednávat. Nešlo
mu o nic jiného, než vytěžit z celé akce pro skupinu maximum; to bylo
důležitější než peníze či veškeré další sliby. Při dohadování s Banniste­
rem prohlásil: " Led Zeppelin m usí hrát v sobotu jako poslední. A chci,

1 38

". 4.1 "- ' •

abychom šli na scénu při západu slunce. Přesně v osm. Ani o minutu
později. "
Bannister nechápal. " Proč v osm? "
" Přesně tou dobou zapadá slunce, " vysvětloval Peter. " Pokud v tu
chvíli přijdou chlapci na pódium, zapneme světla a zapadající slunce
jim nad hlavami vytvoří auru. " Petera rozhodně neopouštěl smysl pro
dramatičnost.
Bannister souhlasil s načasováním a přípravy mohly začít. Jimmy tr­
val na tom, že budou hrát skladby z chystaného alba; nejen proto, aby
podpořili jeho přijetí, ale také kvůli tomu, že je britské publikum uslyší
poprvé. Skupina se na pár dní zavřela v ústraní a zkoušela. 28. června,
v den festivalu, byla připravena.
Před Led Zeppelin hráli toho večera Flock. Přestože se ale blížila
osmá hodina, očividně nehodlali uvolnit scénu. Přidávali jednou. Pak
podruhé. Minuty ubíhaly a Peterova netrpělivost přešla v zuřivost.
" Koukejte dostat ty čuráky z pódia, " pořvával na Bannistera.
Freddie se zoufale snažil nikoho nedotknout. Naléhal na Petera: " Už
jsou skoro hotovi. Určitě už budou končit. "
Peter se nakonec přestal ovládat. Deset minut před osmou řekl: " Po­
staráš se o ty parchanty, že jo, Cole? "
Drsňák byla role, kterou jsem měl pořád výborně zmáknutou. Ob­
klopil jsem se z jedné strany Henry Smithem a z druhé Sandy McGre­
gorem, dalším bedňákem. Vyhlíželi jsme jako parta ranařů, pevně roz­
hodnutých někoho pořádně zvalchovat. Měli jsme pověst chlapíků, se
kterými není radno si zahrávat - a právem.
Vkráčeli jsme na pódium a začali jsme metodicky odpojovat apara­
turu. " Konec mejdanu, " zařval jsem na vyděšenou kapelu. Henry a já
jsme začali odnášet do zákulisí bicí a ostatní vybavení brzy následova­
lo. Flock na nás řvali, ať toho necháme; Bannister od zadního vchodu
na jeviště ostatně také. Těch deset minut panoval na pódiu totální blá­
zinec, ale my jsme svoji misi nakonec splnili. Stěhovací firma by to ne­
zvládla profesionálněji.
Zeppelin začal hrát se zpožděním pouhých pěti minut. Jimmy měl
svrchník a na hlavě dost směšnou křupanskou hučku. Robert, oděný
v košili s dlouhými rukávy a džíny, vypadal se strništěm na bradě ještě
neupraveněji než obvykle. John Paul měl koženou bundu, jako by se
chystal vstoupit k Pekelným andělům. Bonham si oblékl obyčejné bílé
tričko s krátkými rukávy, které stejně při koncertu roztrhal, nedbaje, že

139
 se s pozdní hodinou začíná ochlazovat. Nezdálo se, že by byl někdo
z nich vyveden z míry rozruchem, který panoval před pár minutami.
Zeppelin zahájil vystoupení s " Jmmigrant Song " a neohlížel se do
minulosti. Úvodní skladba byla jedna z těch, jež měly vtrhnout do
obchodů později téhož roku . Publikum bylo od začátku až do konce
neuvěřitelně vnímavé. Jak kapela hrála jednu po druhé skladby z no­
vého alba, nevědělo, zda se má snažit pochytit texty nových písní
nebo dát volný průchod křiku a tleskání, přes které ovšem byla hud­
ba hůř slyšet.
Zeppelin zahrál " Since J 've Been Lovin' You " , pak " Celebration
Day " a poté známější kousky z předchozích alb - " Bring It On Home "
a " Whole Lotta Love. "
" Milujeme Led Zeppelin, " zakřičel někdo na Roberta mezi písněmi.
" My vás taky! " vykřikl Robert do mikrofonu. "Jsme tu proto, abyste
se dneska večer dobře bavili. Dejte vědět, jestli se nám to daří! "
Led Zeppelin vypad21i, že by mohli hrát do rána. V závěrečných mi­
nutách dav úplně šílel. Poslední přídavek bylo " Communication
Breakdown " a po něm následovala směs s "Johnny B. Goode " a " Long
Tall Sally " . Když bylo konečně po všem, diskžokej stanice MC jménem
Mick Raven opakoval v extázi do mikrofonu: " Neuvěřitelné . . . Led
Zeppelin . . . jste fantassstičtí . . . Led Zeppelin . . . Anglie vás zbožňuje! "
Byla to pravda. Když " Zeppelíni " po třech hodinách a pěti přídav­
cích konečně opustili pódium, byli úplně bez sebe. Robert byl přesvěd­
čen, že to u domácího publika vyhráli na celé čáře. Popravdě řečeno,
Led Zeppelin už si nemuseli nic dokazovat. V Anglii pak nevystupova­
li skoro devět měsíců.

23. Na šikmé ploše

Týden po festivalu v Bathu, jen co Zeppelin znovu nabral dech, jsme
odjeli na krátké turné po Německu. Ve Festhalle ve Frankfurtu hrála
kapela pro jedenáct tisíc lidí, což byla největší návštěva, jaká kdy v Ně­
mecku přišla na rockový koncert. V Kolíně zase zhruba tisíc fanoušků,
kteří se nedostali do vyprodané haly, házelo kameny a rozbíjelo okna.
Navzdory nadšenému přijetí v Německu však kapela po festivalu
v Bathu prožívala útlum. Je těžké najít motivaci pár dní poté, co na vás

140

•.• --- f •
přijde dvě stě tisíc lidí. Ne že by koncerty odehráli povrchně, ale jiskra
z Bathu tam chyběla.
To se nedá nic dělat, " přemýšlel Jimmy. " Nemůžeme se stoprocent­
"
ně vybudit na každej koncert. Jsme taky jen lidi. "
Po koncertě ve Frankfurtu jsme našli nedaleko hospodu, pohodlně
jsme se usadili v rohu a pili jsme nepřetržitě až do zavíračky. Během
večera nezůstalo ostatními hosty naše opojení přemírou alkoholu ne­
povšimnuto. Každý z nás šesti - John Paul, Jimmy, Robert, John, Peter
a já - snášel dobře tvrdý alkohol a zanedlouho byl stolek, u kterého
jsme seděli, přeplněn láhvemi a sklenicemi. Jenom pingl měl předsta­
vu, kolik jsme toho vypili.
Když jsem nakonec šel zaplatit, byl jsem šokován. " Jste si jistý, že
jste to spočítal správně? " zeptal jsem se. " U toho stolu nás sedělo
jenom šest. "
Já vím, že vás bylo jenom šest! " zvolal hostinský. " Ale chlapci, vy
"
jste mi skoro vypili hospodu. V životě jsem neviděl nikoho takhle pít. "
Za čtyři hodiny jsme si objednali sto dvacet slivovic a asi sto šedesát
piv - celkem dvě stě osmdesát kousků v šesti lidech!
V jednu chvíli Bonham vykřikl: " Víte co, my toho za&ranýho ping­
la uštvem! Vo zavíračce bude tak utahanej, že nebude mít sílu nás
vyhodit! "
I když byla naše spotřeba alkoholu nesmírná, neměl jsem v úmyslu
ostatní kárat. Předně jsem chlastal stejně jako každý druhý. A pak, po­
řád jsem si ještě nemyslel, že by alkohol ovlivňoval jejich hudbu či moji
schopnost zajišťovat přesuny mezi jednotlivými štacemi. " Všichni jsme
v pořádku, " říkal jsem si. " Máme štěstí, že vydržíme tolik chlastat. "

Krátké německé turné bylo předehrou k návratu do Spojených států.

Na šesté šňůře po Americe nás čekalo šestatřicet koncertů během sedmi
týdnů. Všechny byly vyprodané a nikdy se nehrálo za méně než dvacet
pět tisíc dolarů.
Většina tisku však psala stále nepřátelsky. Nejsme proti tomu imun­
"
ní, " řekl Bonzo rezignovaně, " ale už to nebolí tolik, jako dřív. " Kromě
médií se ale Zeppelinu nemohl skoro nikdo nabažit, dokonce ani míst­
ní hodnostáři. Řada městských úředníků o Led Zeppelin nikdy nesly­
šela, ale protože jsme do jejich města přiváželi nějvětší rockovou atrakci
současnosti, měli zjevně pocit, že je třeba rozvinout červený koberec -
zejména v menších městech, která skupina často přehlížela, jako Tulsa
či Albuquerque.

141
 Prvotřídního zacházení se nám dostalo v Memphisu. Hráli jsme tam
rok předtím v dubnu a tamní radní byli rádi, že jsme se vrátili. Odpo­
ledne před koncertem předal starosta Memphisu kapele klíče od měst­
ské radnice.
"
" Memphis je Elvisův domov, naparoval se starosta, " ale vy, chlapci,
jste tu rovněž kdykoli vítáni. "
Led Zeppelin se vždycky při podobných oficiálních příležitostech
chovali slušně. Nikdo z nás ale nikdy nepochopil, proč se vlastně ne­
cháme tak otravovat. Ano, lichotilo nám, že jsme se zařadili po bok
Elvise a Carla Perkinse tím, že jsme dostali klíče od města. A Peter nám
sice říkal, " myslím, že to má cenu z hlediska publicity " - ale nezněl
příliš přesvědčivě.
Zejména Jimmy to považoval za naprosto promrhaný čas. Když jsme
opustili starostovu kancelář a vraceli se k limuzínám, bručel: Tahle
"
městská honorace, to jsou pravděpodobně stejný lidi, co na nás na leti­
ších pořvávali, ať se dáme ostříhat. Takový kecy! "
Ten večer byla atmosféra dusná jako nikdy předtím. Stejně jako při
většině koncertů na tomhle turné, i v Memphisu vyšla kapela na scénu
a obecenstvo šílelo. Jenže pár fanoušků v tom desetitisícovém davu za­
čalo přibližně v polovině vystoupení divočet. Vzduchem létaly kelím­
ky s pivem. Někdo zapálil dělbuchy. Temnou nocí se nesla nasládlá
vůně marihuany. Jak se blížil konec dvouhodinového koncertu, začal
být chlápek, který měl zřejmě na starost diváky - říkejme mu třeba
Bill - čím dál tím nervóznější.
Občas se stávalo, že se manažeři hal, ve kterých jsme hráli, chovali
nepředvídatelně nebo dokonce neurvale. Co však následovalo ono­
ho večera, překvapilo i mě. Hej, kámo, " zakřičel na mě Bill. Tady
" "
začne každou chvíli neskutečnej bordel. Radši ten koncert okamžitě
ukončíme! "
Užasle jsem se na Billa podíval a říkal jsem si, jestli si dělá legraci.
Nikdo po nás nikdy nechtěl, abychom předčasně ukončili koncert. Ale
Bill to nepochybně myslel smrtelně vážně.
"
" Musíte to říct támhle tomu velkýmu chlapovi, řekl jsem mu a uká­
zal na Petera.
Š li jsme za Peterem a Bill zopakoval svůj požadavek. Po téhle písni
"
musí vaše kapela z pódia! Koncert je u konce! "
Peter se na něj chladně podíval. " To neuděláme, " řekl klidně.
" No, nemáte jinou možnost. Koncert končí. Jestli budu muset, vypnu
proud ! "

1 42

., '" ......, . .
 "
"Starou belu vypneš' zavrčel Peter. " Tak především, proč tady sak­
ra prodáváte alkohol, ty blbče? Všechny potíže jsou hlavně kvůli
tomu. "
Bill se otočil k Peterovi a sáhl do kapsy kabátu. " Mám tu kurva něco,
co tě přesvědčí, ty zatracenej přerostlej hochu. "
Fakt neblafoval. Vytáhl dvaadvacítku a vrazil ji Peterovi do žeber.
" Teď už mi věříš? " zařval.
Zdálo se to celé naprosto bizarní. Představitelé města Memphisu se­
děli v první řadě a s potěšením naslouchali hudbě, kterou jim hráli vá­
žení hosté. A Peterovi hrozilo, že bude zprovozen ze světa. Bylo to jako
scéna ze špatného béčkového filmu. Strach jsem ale měl a všichni okolo
se báli pohnout.
Peter však neztratil nervy. " Co to má kurva bejt? " vykřikl. " Memphis
nám dá zatracený klíče od města a ty na nás teď budeš střílet? Tak na
tom si zejtra smlsnou všechny noviny! "
Nad tím Bill evidentně zapřemýšlel. Couvnu I právě v okamžiku,
kdy se na něj vrhli dva chlapci z naší ochranky, odzbrojili ho a mrštili
s ním o zeď. S vyraženým dechem se sesul na podlahu. Zeppelin hrál
ještě skoro hodinu, aniž došlo k sebemenšímu incidentu.

Během tohoto turné jsem si stále palčivěji uvědomoval, že potřebujeme

zajistit bezpečnost kapely důsledněji. Členové Led Zeppelin často ve
svých hotelových pokojích trpěli klaustrofobií a odmítali vzdát se náv­
štěv hospod a klubů; pozornost fanoušků jim dělala dobře a byli ochot­
ni snášet i příležitostné obtěžování od těch příliš hlučných či dotěr­
ných. Jenže mně začínalo působit zajištění jejich fyzické bezpečnosti
obrovské starosti. Byli jsme koneckonců ve Spojených státech, kde
zbraně a násilí patřily ke každodennímu životu. Dostával jsem se proto
do situací, kdy jsem byl strachy bez sebe, a také do situací, kdy jsem
reagoval nepřiměřeně.
Po koncertě v Madison Square Garden jsme odjeli limuzínami do
klubu Nobody's na Bleecker Street. Po pár pivech jsme si s Bonhamem
odskočili na záchod, kde jsem si všiml chlápka v černé kožené bundě.
Na bradě měl třídenní strniště a chyběl mu už jenom znak Pekelných
andělů a motorka.
Když jsem se postavil k vedlejšímu umyvadlu, abych si opláchnul
ruce, střetli jsme se očima. Stál necelý metr napravo ode mne a civěl do
prázdna. Vypadal, jako by právě opustil gang Charlieho Mansona.

143
 Za pár vteřin si rozepnul bundu a beze slova vytáhl z náprsní kapsy
nůž. Měl asi patnácticentimetrovou čepel a bezpochyby se s ním dalo
ublížit.
Na nic jsem se se neptal. Rozmáchl jsem se pravou rukou a pěstí ještě
od mýdla jsem ho napálil do brady. Nůž vyletěl do vzduchu, chlápek
přepadl dozadu, třískl se hlavou o vykachlíkovanou zeď a sesul se na
podlahu. Ztratil vědomí.
Bonham, který právě vylezl z kabinky, nevěděl, co se stalo a proč.
" Do prdele! To je tvůj kámoš, Richarde? " zeptal se s očima upřenýma
na pramínek krve vytékající z ubožákových úst a nůž, ležící o metr dál.
Neodpověděl jsem. Vyšli jsme ze záchodu a vrátili se ke stolu;
omdlelého výtržníka jsme tam nechali. O pár minut později jsme odjeli
do hotelu, aniž jsme se přesvědčili, jaké zranění jsem způsobil svému
sparingpartnerovi.
Možná jsem to přehnal, možná ne. Je ale pravda, že na tomhle turné
jsem začal být přehnaně citlivý na všechno, co se dělo okolo nás. Asi
jsem i občas chyboval. Cítil jsem ale, že si nemohu dovolit riskovat.
V Madison Square Garden si Zeppelin připsal nový rekord - kapela
poprvé ve své historii dostala za jediné vystoupení víc než sto tisíc do­
larů. Přesněji řečeno, dva večery po sobě.
V letadle do Londýna jsem popíjel čtvrtou skleničku a přemýšlel,
jaká bezpečnostní opatření uděláme na příštím turné. John Paul seděl
vedle mě - nejzodpovědnější člen kapely, na kterého bylo vždy spoleh­
nutí. Na tomto turné se uzavíral do sebe více než na předcházejících.
Možná že se snažil držet stranou našeho šílení. Snad se o samotě cítil
spokojeněji než s námi. A třebaže si Jonesy také vypil svoje, zdálo se, že
má věci lépe pod kontrolou, než kdokoli z nás ostatních.

24. "Stairway to Heaven"

Album Led Zeppelin III vtrhlo do obchodů dva týdny poté, co jsme se
vrátili do Londýna. Americké turné povzbudilo chuť publika na Led
Zeppelin a nová deska zaútočila jako hurikán. Ve Spojených státech do­
sáhl počet předem objednaných výlisků sedmi set padesáti tisíc, v Bri­
tánii jich bylo více než šedesát tisíc. Album bylo zlaté během jediného
dne na pultech.

144

•• " � I •
 Led Zeppelin II se v té době stále ještě drželo v Top 1 00 Billboardu.
V čtenářské anketě Melody Makeru byli Led Zeppelin zvoleni nejpopu­
lárnější rockovou skupinou roku 1 970 a zastínili dokonce i Beatles. Me­
lady Maker vysvětloval úspěch Led Zeppelin následovně:
" Prvenství Led Zeppelin je pozoruhodné, nikoli však nečekané. Je­
jich prestiž je nepochybně zasloužená. Mají své kouzlo, jsou schopní
a jejich přístup přesně odpovídá tomu, co vyžaduje hudební bu si­
ness . . . Spojují tradiční líbivý pop se vzrušivým, energickým a pře­
svědčivým moderním rockem. "
Docela dobré vysvědčení pro kapelu, která si musela zvyknout na to,
že ji nepřátelská kritika v minulosti zraňovala na nejcitlivějších mís­
tech. Když vyšlo Led Zeppelin III, skupina doufala v příznivější přijetí
alba v tisku, ale Jimmy nebyl příliš optimistický. "Ještě jsem média úpl­
ně neodepsal, " prohlásil, " ale nemám k tomu daleko. "
Jak se dalo čekat, recenze byly demoralizující - jedna jak druhá. Ty­
pickým příkladem byl Lester Bangs, který psal pro Rolling Stone. Vy­
znal se, že jeho vztah k Led Zeppelin je směsicí lásky a nenávisti a psal
o " nefalšovaném zájmu a povětšinou nenaplněných očekáváních, jež
částečně plynula z přesvědčení, že nikdo tak dekadentní a nechutný
přece nemůže hrát úplně špatnou hudbu. "
Bangs pokračoval: Většina akustických pasáží připomíná stan­
"
dardní Zeppelin, pouze s ubranými decibely, zatímco tvrdé partie zní
jako odpad ze Zeppelin II. Popravdě řečeno, můj první dojem z posle­
chu tohoto alba byl, že většině skladeb naprosto chybí osobitost. "
Snad ještě kousavější komentář vyšel v losangeleských Tirnes, podle
kterých Led Zeppelin vděčili za svoji popularitu nadměrnému užívání
drog, rozšířenému mezi jejich fanoušky. "Jejich úspěch je možné ale­
spoň zčásti připsat vzrůstající oblibě barbiturátů a amfetaminů u do­
spívajících návštěvníků rock'n'rollových koncertů; tyto drogy totiž
zvyšují vnímavost vůči dunivé hlasitosti a teatrální divokosti, což je to
jediné, co až dosud Led Zeppelin předvedl. "

Některé recenze odezněly, aniž zanechaly jizvy. Jiné psychicky deptaly.

Je to smečka zkurvenejch pisálků, " znechuceně nadával Robert jed­
"
nou odpoledne v Peterově kanceláři. "Živí se kritikou proto, že by sami
neuměli hudbu dělat. "
Bezprostředním důsledkem nepříznivého ohlasu na vydání Led
Zeppelin III bylo, že se kapela kolektivně rozhodla pro návrat do studia.

145
 Vypadalo to téměř jak obranný mechanismus, jako by tím chtěli říci:
"
" Když se kritikům tohle album nelíbí, uvidíme, co řeknou na další.
Robert a Jimmy se vrátili do Bron-Yr-Aur a začali psát písně pro
nové LP. Bez novin a telefonů se jim podařilo překonat zklamání z kri­
tických recenzí Led Zeppelin III a vrátit se k práci. V Bron-Yr-Aur však
tentokrát nezavládla taková tvůrčí atmosféra jako minule. Mnoho písní
pro nové album vzniklo až později přímo ve studiu.
Č tvrté album se zčásti nahrávalo v prosinci ve studiu firmy Island
v Londýně, ale po vánocích se skupina přesunula do Headley Grange
a opět se spolehla na mobilní nahrávací studio. V tomto domě se cítili
pohodlně, odpočívali a nechávali tvůrčí energii volně vyvěrat. Bonzo si
hned na začátku prošel celý dům pokoj po pokoji a postěžoval si: "Je to
zchátralejší, než když jsme tu byli naposled. " Tehdy jsem mu při po­
mněl, jak při naší poslední návštěvě obětoval zábradlí bohům, když
potřeboval dřevo na oheň. " Ten, komu ten dům patří, by se měl modlit,
aby bylo teplo, jinak mu z něj na konci tejdne zbydou tak akorát pili­
ny, " řekl jsem.
Skladba " Misty Mountain Hop " byla napsána v Grange, stejně jako
"
" The Battle of Evermore a tři další. A pak tu byla " Stairway to Hea­
"
ven . Robert většinu textu vymyslel improvizovaně při zkoušení; seděl
před hučícím krbem a přemýšlel - jak sám řekl - o tom, jak popsat do­
konalé duchovní souznění. Jimmy naslouchal a byl úplně unesen tím,
co slyšel. Od začátku cítil, že tahle píseň by mohla být výjimečná a že
převyšuje všechno, co Robert až dosud napsal.
Pozdě v noci pak Pagey pracoval na " Stairway " sám, formoval píseň
a dodával jí soudržnost. Svým Telecasterem vrstvil stopu za stopou, až
dosáhl přesně takových harmonií, jaké si představoval. Nahrál tři růz­
ná kytarová sóla, každé úplně jiné, a později po mučivém rozhodování
ve studiu vybral to, které považoval za nejlepší.
Písnička se nakonec stala jednou z nejpopu lárnějších Zeppe­
linovských skladeb, navzdory tomu, že romantická balada představo­
vala v kontextu jejich tvorby nesmírně dramatickou změnu stylu. Ob­
sahovala však i jiné prvky, které nezapřely ducha kapely, od
jazzovějších pasáží až po mnohem tvrdší zvuk, kterým se skladba začí­
ná propracovávat k závěru. Má-li některá píseň od téhle kapely nad­
"
časovou hodnotu, je to ,Stairway to Heaven', " řekl Jimmy, zářící jako
pyšný otec, při poslechu ve studiu. Měl pravdu. Skladba se stala nejžá­
danější písní v rozhlasovém vysílání na obou stranách Atlantiku.

146

,., ,, � . .
 Robertův text ke "Stairway to Heaven " udělal na Jimmyho takový
dojem, že se rozhodl sám s jejich psaním na čas přestat. " Není to nijak
obtížné rozhodnutí, " myslel si. " Robert se jako skladatel nesmírně vy­
pracoval. "
Pagey oznámil Robertovi, že se stává výhradním textařem kapely.
"Od nynějška se skláním před tvými schopnostmi a talentem. "
Jimmy trávil ve studiu stále více času a začínal být přímo posedlý
snahou vylepšit každou píseň nového alba. Poslouchal všechny sklad­
by rozpitvané na kousky a pak znovu vcelku. Při sestavování folkově
laděné " Battle of Evermore " s Robertem debatovali, jak jí vtisknout zře­
telnější podobu. Robert měl pocit, že je třeba píseň obohatit ještě jedním
hlasem. Nakonec pozval Sandy Dennyovou z Fairport Convention,
aby ho s ním nazpívala. Když zpěvačku s vysokým hlasem dostihlo
Plantovo S. O. S., myslela, že si dělá legraci. Není divu, Zeppelin měl
pověst uzavřené společnosti, která si zve hostující muzikanty do studia
i na koncerty zcela výjimečně. Robert ji však přesvědčil, že to myslí
vážně. Sandy svým znělým hlasem odpovídala Robertovi jak vyvolá­
vač představující hlas lidu, obklopena bohatým zvukem akustických
kytar a mandoliny.

Nahrávání čtvrtého alba skončilo v únoru 1971 . Když se připravovalo

k vydání, hovořilo se o názvu Led Zeppelin IV, ale Jimmy byl proti. Po­
řád ještě měl plné zuby kritiků a chtěl se jim možná svým způsobem
pomstít nebo je zmást. Chtěl proto, aby album vůbec nemělo jméno.
Dokonce si ani nepřál, aby na něm bylo jméno Led Zeppelin nebo kata­
logové číslo.
" Hudba je jediný, na čem záleží, " obhajoval Jimmy svůj postoj. " Ať si
to lidi kupujou kvůli hudbě, která se jim líbí. Nechci žádný nápisy na
obalu. Tečka! "
Jimmyho požadavek rozhořčil hlavouny od Atlantic Records. " AI­
bum bez názvu ! " vykřikovali. " A bez jména umělce na obalu! Chlapci,
podepisujete si svůj vlastní rozsudek smrti! "
Skupina však nepovolila. Atlantic učinil poslední zoufalý pokus
a snažil se uhrát alespoň nápis Led Zeppelin na hřbetě alba. I to kapela
odmítla.
Vztahy mezi Atlantikem a Led Zeppelin byly napjaté už před spo­
rem o titul alba. Peterovi ležela společnost v žaludku tak moc, že s ně­
kterými jejími vysokými úředníky už vůbec nemluvil. Většinu problé­
mů působilo nepřetržité naléhání, aby skupina začala vydávat singly

147
 s písněmi ze svých alb, což Peter stále neochvějně odmítal. Když Atlan­
tic přišel s návrhem, že " Whole Lotta Love " by byl perfektní singl, Pe­
ter se jim vysmál. Totéž se stalo s " lmmigrant Song " . A seznam tako­
vých skladeb stále narůstal.
Jeden z viceprezidentů Atlantiku zavolal jednoho dne do naší kance­
láře a pokoušel se dohadovat se mnou; zřejmě předpokládal, že bych
mohl Petera ovlivnit. " Ty písně se stejně hrají v rozhlase, jako kdyby už
na singlu vyšly, " argumentoval. " Proč to neusnadnit jim i fanouškům
a nevydat je jako singly? "
Peter měl svoje důvody. " Když nevydáme singl, lidé si kvůli jedné
písni koupí celé album. Skladby jako ,Whole Lotta Love' jsou stejně na
singl moc dlouhé. A my je za žádnou cenu nehodláme zkracovat na
dvě a půl minuty jen kvůli tomu, abychom udělali radost ředitelům
"
rozhlasových stanic.
Občas jako by Peter mluvil cizí řečí. Š éfové Atlantiku stále dokola
poukazovali na to, že singly nejen zvyšují frekvenci vysílání v rádiu,
ale jsou také cestou, jak prodat víc desek. Peter se přesvědčit nenechal.
Atlantik měl ovšem svoje vlastní plány. Bez vědomí kapely se roz­
hodl pro bezprecedentní vydání " Whole Lotta Love " jako singlu ve
Spojených státech. Za necelý měsíc se prodalo více než milión výlisků.
Led Zeppelin ale prodejní statistiky nezajímaly.
"
" Vrazili nám nůž do zad! vrčel Peter. " Řekli jsme jim, že to nemají
"
dělat a voni to, kurva, stejně udělali. Kdyby kapela neměla se značkou
podepsanou smlouvu, byla by ji hodila přes palubu už v roce 1 970.
Phil Carson, který právě v té době nastoupil jako šéf pobočky Atlan­
tiku v Londýně, tvrdí, že to byl on, kdo se stal terčem útoků Led Zeppe­
lin. Měl prý s Peterem jednoho dne střet, který téměř skončil fyziC­
kým násilím; Peter se stěží ovládal, mlátil do stolů a lavic a nechával
volný průchod svému hněvu. Phil, bývalý baskytarista ve skupině
Dusty Springfieldové, si určitě říkal, proč se vlastně chtěl stát úřední­
kem nahrávací společnosti a vystavovat se nevyzpytatelným projevům
temperamentu hudebníků a jejich manažerů.
V jednu chvíli, když Peter pěnil a Phil couval k oknu, myslel si
nejspíš, že jsou jeho dny sečteny. Phil věděl, že Peter kdysi dělal
wrestling a prohazoval soupeře provazy ven z ringu. Asi si dovedl
představit, jak letí z okna a přistává nosem na chodníku jako rozbitá
raketa. V tom okamžiku by byl asi raději risknul, že sjede v sudu
Niagarské vodopády.

148

.• " ...... I •
 Philovi se podařilo Petera přesvědčit, že využije svého vlivu k tomu,
aby už nebyl vydán žádný další singl. A ve Spojeném království se mu
to skutečně zdařilo.

Podobné krize jen posilovaly rozhodnutí Led Zeppelin trvat na svém.

Kapela nebyla ochotná bitvu o čtvrté album vzdát. " Berte jak je, nebo
nechte být! " řekl Jimmy Atlantiku. Byl dost rozzlobený na to, aby kvůli
těm sporům zdržel vydání celého alba.
Mezitím se vydání alba několikrát zpozdilo a nakonec bylo odloženo
na říjen 1 97 1 . Jimmy odletěl do Los Angeles kvůli mixování skladeb ve
studiích Sunset Sound. Nikdo, ani Pagey, však nebyl s výsledkem spo­
kojený. V L. A. znělo všechno dobře, ale když si přehrávali pásky
v Londýně, zvuk prostě nebyl dost kvalitní.
"Ten zvuk v L. A. byl prostě nějak nevěrohodný, " stěžoval si Jimmy.
Člověk cestuje tisíc mil, protože tam prej mají skvělý vybavení a při­
"
tom jsem mohl mít lepší zvuk, kdybych popojel o deset minut tady
v Londýně. To je směšný. " Jako kdyby nestačily spory s Atlantikem -
problémy se zvukem už beztak značný stres ještě prohloubily.

Atlantik nakonec na požadavky kapely přistoupil. Album vyšlo beze­

jmenné, ani slovo na obalu. Na přední straně byla fotografie starého
poustevníka, opírajícího se o hůl a nesoucího na zádech otep dřeva.
Celé měsíce a možná i roky se fanoušci a kritici dohadovali, co ta fo­
tografie znamená. Jimmy, který se stále více zajímal o metafyzické jevy,
v ní spatřoval symbol moudrosti, spoléhání na sebe sama a harmonic­
kého vztahu s přírodou.
Jimmyho sbírka knih o okultismu a nadpřirozených jevech se stále
rozrůstala. Nikdy o tom příliš nemluvil se spoluhráči z kapely a také se
nikdy nepokusil nikoho z nás zasvětit do nějakých metafyzických po­
jmů. A tak byť se nám to všem zdálo trochu divné, nikdo z nás nikdy
Jimmyho neotravoval, když byl naladěn na tuto vlnovou délku.
Jimmy však navrhl, aby každý člen skupiny vybral na obal nového
alba jeden metafyzický symbol. Většinou pocházely z knihy runových
symbolů, kterou jim jednoho dne odpoledne ukázal. Robert si zvolil
pírko v kruhu, znamení míru. Bonzo se rozhodl pro tři protínající se
kruhy, symbol jednoty. (Později se na toto téma v kapele žertovalo, že
prý si Bonzo vybral znamení nápadně připomínající emblém piva Bal­
lantine.) John Paulův symbol - tři elipsy protínající se uprostřed kru­
hu - představoval schopnosti a sebevědomí. Jimmy si svoje vlastní

149
 "
znamení sám navrhl; připomínalo slovo " zoso. Tvrdil však, že to žád­
né slovo není, a nikdy nám neřekl, zda to něco znamená, a pokud ano,
tak co.
Fanoušci dali albu mnoho jmen, z nichž se nejvíce ujalo Čtyři symboly
a 2050. Pro kapelu bylo ale opravdu bezejmenné.

Dokud se nové album nedostalo na pulty obchodů, zůstávala kapela ve

střehu. Nepokusí se Atlantik nějak obejít svůj souhlas s vydáním alba
"
v anonymním obalu? " Některejm těm parchantům já nevěřim, říkal
Bonzo. " My jsme umělci. Měli by dát na nás místo na ty svý průzkumy
"
trhu.

25. Případ nos

"
" Nestojí to za to, nechat se zavřít, Bonzo. Vypadneme odsud.
Měl jsem pravou ruku na Bonhamově rameni a snažil jsem se ho vy­
tlačit z kuchyně restaurace jednoho hotelu v Dublinu. Opíral se mi obě­
ma rukama o hruď a snažil se mě odtlačit, aby mohl podniknout výpad
proti hotelovému kuchaři. Ten byl na souboj vyzbrojen dokonale - má­
val nad hlavou porcovacím nožem a zaujal pózu šermíře připraveného
k boji.
"
" Hele, ty kreténe, řekl Bonham. "Já jsem chtěl akorát zatracený jíd­
"
lo. Co to na mě zkoušíš za kraviny?
Po koncertě na Boxing Stadium v Dublinu jsme se vrátili do hotelu
a Bonham krátce po půlnoci vtrhl do kuchyně; restaurace už tou dobou
byla půl hodiny zavřená. Měl v úmyslu se navečeřet a nebyl ochoten
"
považovat " ne za odpověď. Bonzo byl nejtvrdohlavější a nejvzdorovi­
tější člen kapely, i když dokázal být i jemný a něžný.
V březnu 1971 byla kapela na turné. Po více než pětiměsíční přestáv­
ce je Peter přemluvil, aby se vrátili na pódium; souhlasili, i když se smí­
šenými pocity. Rozhodně už si nepotřebovali koncertováním vydělat
víc peněz. A také scházel zápal, bez kterého se nedostaví vzrušení, jež
tak neodmyslitelně patří k živému hraní. Skupina odehrála v prvních
dvou letech své existence téměř dvě stě padesát vystoupení a kluci měli
"
pocit, že " si udělali své .

150
 Peter byl ale jako zaseklá deska a nepřestával upírat zrak zpět do
Ameriky. Doufal, že tam kapela stráví v létě alespoň měsíc a nechtěl,
aby byla opotřebovaná, až turné začne. Peter sice nevládl skupině že­
leznou pěstí, ale kluci mu podvědomě důvěřovali, a když byl o něčem
pevně přesvědčen, zpravidla se tím řídili. A tak když nastalo jaro, pře­
svědčil " Zeppelíny ", aby se upsali k několika koncertům v Irsku a Spo­
jeném království; nevylučoval ani pár vystoupení v Evropě. " Udrží vás
to ve formě, " řekl. " A daně z toho nebudou zase tak velký. "
Dva plánované koncerty v Irsku měly být svým způsobem unikátní.
Od konce šedesátých let, kdy začaly nepokoje mezi protestanty a kato­
líky a v ulicích zavládl neklid, se této zemi většina britských kapel běž­
ně vyhýbala. Led Zeppelin přesto souhlasil, že se tu během šňůry za­
staví - ač varován před únosy, bombami a jinými teroristickými
praktikami, jež se staly téměř každodenní součástí života v některých
částech Irska a Severního Irska.
Jimmy však nevypadal příliš znepokojeně. " Nevím, proč by se měli
zaměřit zrovna na Led Zeppelin, " prohlásil. " Naopak, možná se nám
povede, že lidi na chvíli zapomenou na to šílenství okolo sebe. "
Jedna taková srážka mezi policií a demonstranty se odehrála necelé
dva kilometry od Ulster Hall, místa konání koncertu v Belfastu, pou­
hých pár hodin před začátkem. Jeden z demonstrantů přišel o život
a dva policisté skončili v nemocnici. Č tyři auta vylétla do povětří.
Když se k nám dostaly zprávy o střetu, znervózněl jsem. Zajišťování
bezpečnosti kapely bylo psychicky nejnáročnější částí mojí práce a ces­
ta do Irska v tomto ohledu připomínala výlet do jámy lvové. Mluvil
jsem s Peterem o svém znepokojení, ale on usoudil, že žádná mimořád­
ná bezpečnostní opatření nejsou nutná. Já jsem byl ale nervóznější než
obvykle, i když s kapelou jsem o tom nemluvil, protože nebyl důvod
přenášet nervozitu i na ostatnÍ.
Po představení na nás čekala limuzína, abychom mohli rychle zmi­
zet, a odvezla nás do Dublinu, kde se měl nazítří konat další koncert.
Potřeboval jsem se trochu uklidnit a předpokládal jsem, že nikdo nebu­
de nic namítat, když se dostane na každého. Proto jsem se během dne
zastavil v obchodě s alkoholem a nakoupil irskou whisky Jameson; na
každého člena skupiny čekala v autě jedna láhev.
To je úžasný, jak takovej pohon to auto zrychlí, " řekl Robert. " Ri­
"
charde, měl bys to nakupovat po kartónech. "
Což bylo přesně to, co už jsem udělal. Kufr byl whisky plný - aby­
chom náhodou nezůstali na suchu.

151
Cestou do Dublinu jsme projeli několik drsně vyhlížejících scenérií. Na
ulicích parkovaly tanky. Vojáci chodili po zdech, pušky zlověstně pře­
hozené přes rameno. Prkna v oknech zakrývala stopy po kamenech,
vrhaných při pouličních bitkách. Některé domy už bomby úplně zniči­
ly. Č lověk při tom pohledu docela vystřízlivěl.
Když auto vjíždělo do Dublinu, měli jsme už pár láhví Jamesona
v sobě. A ani pár skleniček irské whisky po koncertě nedokázalo utlu­
mit Bonzův temperament, když se v hotelu začal poohlížet po něčem
na zub.
Náš řidič doprovodil Bonhama do kuchyně a když se hádka přiostři­
la, volal mi celý zoufalý na pokoj. " Krucinál, radši se seber a pojď dolů,
než John někoho oddělá nebo někdo zabije jeho. "
Seběhl jsem po schodech a když jsem vtrhnu I do kuchyně, Bonham
s kuchařem na sebe nenávistně zírali přes stůl.
" Řekl jsem vám, že máme zavřeno, vy zabedněnče! " křičel kuchař.
" Nepodáváme jídlo v půl dvanácté v noci! "
"Já nechci jídlo vo pěti chodech, " ječel Bonham. " Stačí mi zasranej
sendvič. Klidně si ho udělám sám, jestli jseš na to moc línej! "
Kuchař hrozivě mával nožem na porcování masa, dost velkým na to,
abyste s ním vyryli monogram do brontosaura. " Až s váma skončím, "
řekl kuchař, " budete vypadat, jako byste prošel kráječem na chleba! "
Bonham nevypadal zastrašeně. Vydal se okolo stolu za svým protiv­
níkem. Nevěřil jsem svým očím. Když Peter zahrnul do programu Ir­
sko, bál jsem se, abychom se nějak nezapletli do občanské války; ve snu
mě nenapadlo, že skutečné nebezpečí může nakonec hrozit od hotelo­
vého kuchaře.
Rychle jsem si stoupl před Bonza a tlačil ho zpátky. Nechtěl se nechat
a pokoušel se mě odstrčit stranou, tak jsem ho napálil pravačkou a mí­
řil jsem na nos.
Ne že bych se netrefil! Bonham pár kroků zavrávoral, zakopl o židli
a klesl na jedno koleno. Z nosu se mu valila krev - bylo jí tolik, že bo­
xerské utkání by okamžitě skončilo technickým K. O.
" Kurva! " ječel Bonham a opatrně si třel nos hřbetem pravé ruky. " Do
píči, Cole, s kym vlastně jseš? "
" Až vystřízlivíš, tak mi za to poděkuješ, " řekl jsem, vědom si mizi­
vých šancí, že se tato předpověď vyplní. Popadl jsem ho za košili a vy­
vedl z kuchyně. " Ten chlápek se tě chystal zmalovat, že by tě vlastní
máma nepoznala! "

1 52
 Možná jsem Bonhamovi ušetřil pár stehů a jednu či dvě jizvy, ale na
pohotovost jsme stejně museli. Moje pravačka sice nebyla tak ničivá
jako pěst Joe Fraziera, ale nos jsem mu stejně zlomil.
Když jsme seděli v čekárně u doktora, Bonham řekl hlasem plným
sarkasmu: "Jak jen se ti odvděčím? " Pak pokračoval s narůstajícím hně­
vem: " Nejspíš řeknu Peterovi, ať tě nakope do prdele, abys vyletěl rov­
nou na ulici. Kdyby bylo po mym, tak tě Peter propustí! "

Druhého dne neměl Peter náladu vůbec na nic. Když jsem se předešlé­
ho večera vrátil s Bonhamem z nemocnice, zašel jsem za ním; chtěl
jsem mu vysvětlit, co se stalo. Peter měl v pokoji několik láhví šampaň­
ského - nepočítali jsme kolik, ale během tříhodinového mejdanu jsme
je zlikvidovali. Druhý den dopoledne jsme vypili třicet šálků irské
kávy, což naší kondici moc neprospělo.
To bylo naposled, co jsme kocovinu léčili kávou!

26. Všední časy

Po návratu do Anglie koncertoval Zeppelin dál, tentokrát na turné na­
zvaném Návrat do klubů " , což byl Peterův nápad. Peter totiž navzdo­
"
ry obrovskému úspěchu nikdy nezapomněl na začátky kapely, kdy se
musela doma rvát o pozornost. V přeplněných klubech, kde tehdy hrá­
vali, měli svůj malý, ale věrný okruh přívrženců. A Peter se jim stále
cítil zavázán.
Touhle šňůrou poděkujeme fanouškům, kteří jsou s námi od šede­
"
sátého osmého a devátého, " řekl Peter, když nás seznámil se svým ná­
padem. A tak jsme na konci března hráli ve dvanácti klubech, včetně
Marquee v Londýně, Mayfair Ballroom v Newcastlu, Boat Clubu
v Nottinghamu a Stepmother's v Birminghamu. Návštěva tří set až
čtyř set lidí byla něco zcela jiného, než na festivalu v Bathu.
Turné po klubech však vypadalo mnohem líp na papíře než ve sku­
tečnosti. Nikoho z nás moc nebavilo. Kluby byly malé a touha vidět
Zeppelin pochopitelně mnohem větší než v dobách, kdy skupina začí­
nala. Teď to byla nejslavnější kapela na světě a doslova tisíce lidí se ne­
dostaly dovnitř. Otrávení fanoušci si někdy vybíjeli zklamání a hněv na

1 53
čemkoli, co bylo po ruce - ať už to byl klubový vyhazovač či pouliční
osvětlení. Párkrát zabránila pořádné rvačce až přivolaná policie.
Po příhodě v Irsku jsem měl nahnáno, a tak jsem trval na tom, že na
britské turné najmeme dva osobní strážce; Peter souhlasil. Přítomnost
svalnatých ochránců, Patsy Collinse a Jima Callaghana, mi dodávala
při většině koncertů potřebný klid. Turné " Návrat do klubů " se ale
bez incidentů neobešlo. Při vystoupení v nottinghamském Boat Clu­
bu se k pódiu prodral asi pětadvacetiletý kluk démonického vzezření
a minutu nebo dvě tam postával při " Whole Lotta Love " . Za pasem
měl zastrčený nůž, který sice ještě spočíval v pochvě, ale já jsem se
rozhodl nečekat, co se bude dít dál. Přispěchal jsem ke kraji pódia
a srazil jsem ho vahou svého těla k zemi. Patsy mi pomohl odtáhnout
ho do zákulisí, kde jsem mu zabavil nůž, vyrobil pár modřin v obličeji
a roztrhl košili.
" Na co máš ten nůž, kurva? " řval jsem, rozkročen nad ním a připra­
ven k další ráně.
" Moje holka je zamilovaná do Roberta Planta, " mumlal. " Když
o sněm básní, můžu z toho zcvoknout. Někdy mám chuť je oba zabít. "
" Moc legrační, " řekl jsem. "Já mám chuť zabít tebe! "
Dal jsem mu facku a sledoval jsem, jak mu naskočilo další jelito.
" Jestli se chceš dožít zítřka, nepřibližuj se po zbytek večera k pódiu blíž
než na patnáct metrů. " Strčil jsem ho zpátky do davu.
Když jsme hráli v Mayfair, Jimmy těsně před nástupem na scénu na­
dával na celé turné. " Jakmile jednou okusíš velký stadióny, jsou tyhle
malý kluby nanic. Je hezký bejt blízko obecenstva, ale rychle se zapo­
míná, jak malý jsou tady šatny. Myslím, že jsme to dotáhli dost daleko
a máme nárok na trochu víc luxusu. Tohle je fakt neuvěřitelný. "
Velké koncerty " Zeppelíny " rychle zkazily. Zvykli si na prostorné
šatny a nachystané občerstvení. Očekávali vynikající zvukovou apara­
turu a nebyli připraveni na provizorní reproduktory a přetížené pojist­
ky, které trefí šlak uprostřed koncertu. A tak přesto, že byli celí dychtiví
předvést fanouškům písně z nadcházejícího alba, písně jako " Stairway
to Heaven ", " Rock and Roll " a " Black Dog ", nedokázali skrýt nechuť,
kdykoli začala aparatura skřípat, vrzat a kvílet.
Ani finančně se to moc nevyplatilo. Skupina dostávala procenta ze
vstupného; když ovšem do klubu nacpete nanejvýš tři stovky lidí, za­
platí se vám leda tak benzín a možná pár lahví whisky. Není to žádná
"
Madison Square Garden, " prohlašoval sice Peter eufemisticky, ale měl
stále pocit, že celá akce stojí za to, alespoň pokud jde o publicitu. Přesto

1 54
už nikdy později nenavrhl, že by se mohl návrat do klubů zopakovat.
On ani nikdo jiný.

Pokud jde o mne, můj nejpamátnější zážitek z tohoto turné se váže

k novému hotelu v Manchesteru. Zeppelin hrál v Guild Hall v Presto­
nu, jenomže tam jsme nesehnali ubytování. Jeli jsme tedy do Manches­
teru s tím, že druhý den pojedeme vlakem do Londýna. Hotelu chybělo
do pěti hvězdiček pár světelných let, ale bylo to jediné slušné místo,
které dokázal náš pořadatel Tony Smith tak narychlo sehnat.
"
" Bude se vám tam líbit, žertoval Tony. " Krysy tam mají svý vlastní
pokoje, takže hosty moc neobtěžujou; akorát u jídla. "
Během koncertu v Prestonu si Patsy Collins a Jim Callaghan z něja­
kého důvodu usmysleli, že by byla ohromná legrace stáhnout ze mě
džíny, a tak po mně v zákulisí skočili a dali se do práce. Pár metrů od
koncertující kapely, za zvuků " You Shook Me " mi byly džíny zabaveny
a rozcupovány na kousky. Protože jsem měl sám poněkud zvláštní
smysl pro humor, dovedl jsem ocenit povedený žert, i když řízení do
Manchesteru jen ve spodním prádle bylo trochu nepohodlné. Pokud
jsem si vzpomínal, zmrzlá prdel v původním popisu práce cestovního
manažera Led Zeppelin opravdu nebyla.
Když jsme se ubytovávali, vklouzl jsem do hotelu postranním vcho­
dem, abych nevzbudil v recepci moc velký rozruch. V pokoji mě pak
potěšilo, že jsem ve skříni objevil číšnickou uniformu - příliš se blížila
mé velikosti, než abych ji tam nechal viset na ramínku. Když jsme večer
vyrazili do manchesterského klubu nazvaného Mr. Smith's, oblékl jsem
se do číšnického úboru. Bonham předpovídal, že se mi budou smát, ale
já si říkal, že to bude mnohem menší legrace, než kdybych přišel ve
spodním prádle.
Mr. Smith's byl vlastně klub pro lepší vrstvy - donáška ke stolkům
a holky kam se podíváš. Obsluha byla ovšem nemožná a " Zeppelíni "
nepatřili mezi hosty ochotné čekat na první rundu déle, než se ručička
na hodinách párkrát posune. Objednali jsme si víno, ale o deset minut
později jsme na něj pořád ještě čekali.
"
" Cole, dej se do práce! řekl nakonec Bonzo.
"
" Co tím myslíš?
"
" Máš vohoz jako ping I, tak dotlač ňákej chlast!
K sakru, pomyslel jsem si. Uhladil jsem si klopy a vyrazil jsem
k baru. Snažil jsem se chovat, jako bych tam patřil - vešel jsem za baro-

155
vý pult a vzal jsem si nejdřív pár láhví Muscadet a pak francouzské
burgundské.
V klubu bylo tolik lidí a ostatní personál moje přítomnost tak pře­
kvapila a zmátla, že nikdo ani nezvedl obočí. Museli si prostě myslet,
že jsem nový číšník.
"
" Ach, číšníku! afektovaně křičel Bonzo vysokým hlasem. "Což tak­
hle nějakou kořalku? Kolik unesete - a desetkrát se otočte! " Hystericky
se smál.
Skoro dvě hodiny jsem doplňoval vypité sklenice u Zeppe­
linovského stolku. Při každé příležitosti jsem si také dal pár drinků. Pití
šlo toho večera přirozeně na účet podniku.
Když jsme se vraceli do hotelu, přesvědčili jsme dvě dívky, aby šly
s námi. Byli jsme tak opilí, že jsme nemohli najít svoje pokoje, a tak
jsme skončili u Tonyho Smithe, kde jsme dopíjeli láhve, které jsem pro­
pašoval z klubu. Jimmy si vzal jednu z dívek do koupelny a vzápětí
bylo slyšet, jak teče voda do vany.
"
" Na Jimmyho jdou zase libůstky, prohlásil Plant.
O chvíli později jsem ucítil z koupelny kouř.
Co se to k čertu děje? " řekl jsem a nakoukl jsem do koupelny. Jim­
"
my rozdělal uprostřed umyvadla oheň z novin a ručníků. Houkl jsem
vedle do pokoje na ostatní, ať mi jdou pomoct.
Robert vystartoval jako posedlý na chodbu a rozbil sklo skříňky
s hasicím přístrojem, čímž spustil požární poplach. Postříkal plameny
a úspěšně je udusil právě v okamžiku, kdy do pokoje vtrhl hotelový
manažer, který měl noční službu.
" "
" Do prdele! vykřikl. " Co to tu provádíte, pitomci!
Robertovi to zapálilo o chvilku dříve než ostatním. " To je nábožen­
ský rituál, " řekl klidně. Tady můj přítel je velmi zbožný, silně duchov­
"
ně založený muž. Odříkával modlitbu při prastarém rituálu svých
předků. Byl to vskutku jímavý obřad. "
Bylo vidět, že Jimmy je na rozpacích. Jo. Je mi líto, jestli jsem způso­
"
bil rozruch. Už je po všem. "
Manažer zuřil. Nevypadal, že Robertovi sbaštil jeho vysvětlení.
Zeppelíni " sice počítali s tím, že jim podobné kousky projdou - což
"
se obvykle stalo - ale tentokrát to vypadalo, že bychom mohli mít
problémy.
"
" Myslím, že bychom měli co nejrychleji vypadnout, pošeptal jsem
Jimmymu. Zatímco manažer v koupelně sčítal škody, popadli jsme

1 56
svoje věci i dívky a seběhli jsme po schodech k autům. Minuli jsme ná­
draží a zamířili rovnou do Londýna.
Mimochodem, nikdy jsme se nedozvěděli, co měl vlastně znamenat
ten požár, který Jimmy v koupelně založil. Jistě, okultismus ho zajímal
stále více a ten oheň s tím možná nějak souvisel. Když jsem se zeptal,
poznamenal jen: " Nejvíc se mi líbilo Percyho vysvětlení. Řekněme, že
to byl pradávný rituál, který skončil v plamenech. "

27. "Snímky ptáků"

Už samotné jméno Kodaň v sobě mělo cosi lascívního. Možná to byly
vzpomínky na erotické kluby, které se mi vybavily, kdykoli se Peter
zmínil o možném návratu do Dánska. Nebo to bylo v těch bordelech,
barech a nočním životě vůbec.
V červnu a červenci 1971 se Led Zeppelin zase vrátili k větším kon­
certům; bylo to osvěžující uvolnění ze stísněných poměrů turné " Ná­
vrat do klubů " . " Bylo to, jako by nám navlíkli ňákou zkurvenou svěrací
kazajku, " vyjádřil se Robert o těch malinkých klubech. Proto když Pe­
ter ohlásil plánované evropské turné po Dánsku, Švédsku, Německu,
Rakousku a Itálii, jednalo se o návrat do hal, na které byli Led Zeppelin
zvyklí.
Po celé Evropě lidé šíleli ze " Stairway to Heaven " . Když kapela hrála
v KB-Hallen v Kodani, do vydání čtvrtého alba Led Zeppelin chyběly
ještě celé měsíce. Z toho, jak publikum ten večer bláznilo, když je Ro­
bert vedl po neodolatelných Schodech do nebe, byste ale spíš soudili,
že píseň trůní několik týdnů v čele žebříčků. Předcházela ji pověst, kte­
rá sama o sobě budila nadšení. A když Plant ohlásil " něco jako epos "
a Jimmy na svém dvoukrkém Gibsonu vyloudil dobře známý akord,
znamenalo to pro fanoušky opravdovou událost.
" Vsadím se, že jsou tam dneska stovky magneťáků a všichni se snaží
nahrát " Stairway to Heaven ", řekl Peter v zákulisí. " Ty piráti tuhle
skladbu zničí. "
Na konci koncertu Jimmy jen potřásl hlavou. " Máme v rukou oprav­
du kolosální skladbu, " prohlásil opojen reakcí publika na " Stairway to
Heaven " . "Jednu z těch písní, který žijou svým vlastním životem, " do-

1 57
 dal. Pagey věděl, že každý muzikant čeká na takovou skladbu. Led
Zeppelin se konečně jedna povedla.
Robert, Bonzo, Peter a já jsme měli po koncertě chuť zaskočit do hos­
pody. Střídali jsme jednu za druhou, protože jsme se rozhodli prodlou­
žit si noc, dokud s námi bude držet krok náš adrenalin.
Vešli jsme do jednoho poměrně hlučného baru a Robert pravil: " Uvi­
díme, co se tu dá podniknout. " Za deset minut jsme se seznámili s pěk­
nou, velmi štíhlou blondýnou, jejíž rty ve mně vzbuzovaly divoké
představy. Nejdříve členy skupiny nepoznala, ale když jsme se předsta­
vili, byla najednou mnohem přátelštější. Za pár minut Robert prohlásil:
"
" Musíme najít místo, kde budeme mít víc soukromí. Všechny odlehlé
rohy však byly obsazeny, a tak jsem nakonec vzal dívku za ruku
a všichni tři jsme odešli na pánské záchodky.
"
" Budeme hned hotovi, řekl jsem Robertovi, zapadl jsem s dívkou
do jednoho boxu a zavřel za námi dveře. Stáhl jsem si kalhoty a usadil
se na prkýnko. Aniž pronesla jediné slovo, dívka si přede mnou klekla
a začala mě kouřit. Jeden z požitků vyplývajících z funkce cestovního
manažera . . .
Slyšel jsem, jak Robert přechází před kabinkami sem a tam. " Hoď
sebou, Cole, " řekl tak hlasitě, že se to odráželo od zdí záchodu. Ale já si
dával na čas. " Trpělivost je ctnost, " ječel jsem nepřeslechnutelně vzru­
šeným hlasem.
Robert dál přecházel sem a tam. " Uklidni se, Percy, " hulákal jsem.
"
" Pusa jí ještě vydrží.
V tu chvíli Robertovi došla trpělivost. Zvedl nohu a učinil proti dve­
řím kabinky výpad jak nositel černého pásku v karate. Petlice to nevy­
držela a dveře se zhouply dovnitř takovou silou, že na mě vrhly blon­
dýnu, smýkly se mnou dozadu a dopředu a rozbily porcelánovou
mísu. Do zadku se mi okamžitě zabodla střepina a zanechala po sobě
sedm centimetrovů dlouhou ránu, ze které se vzápětí začala řinout
krev.
" Ty kreténe zkurvenej! " ječel jsem na Roberta; přitom jsem si osahá­
val zadek, abych zjistil, kolik mi z něj zbylo. "To si nemoh' ještě chvilku
počkat? "
Přitom jsem mohl děkovat pánubohu, že když dveře vlítly dovnitř,
blondýna neskousla; zranění by bylo mnohem horší než pouhá krváce­
jící prdel.
"
" Tohle tě naučí, řval Robert a s uspokojením pozoroval bizarní vý­
jev, jak si jeho cestovní manažer opatrně přikládá na řeznou ránu na

158

'y .... .. . •
zadku toaletní papír a vyděšená blondýna leze po čtyřech ke dveřím
záchodu. " Od teď budu chodit první já, " dodal.
Byl jsem naštvaný. Nejen, že dívka už nedostala příležitost dokončit
rozdělanou práci, ale také mi bylo jasné, že minimálně několik následu­
jících dní si budu muset sedat velmi opatrně.
"
" Proč s námi nejedeš do hotelu? pokoušel se Robert přesvědčit dív­
ku. Ta ale vypadala dost otřeseně. " Ne, díky, " řekla a zjišťovala, jestli se
jí neviklá některý ze zubů. " Radši pojedu domů. V baru na mě čeká
kamarádka. Určitě bude lepší, když pojedeme domů. "
Robert na mě nasupeně zíral, jako bych mu zkazil celý večer. Pak se
začal chechtat: " Vypadáš jako idiot, když si takhle vošaháváš tu svojí
zkurvenou prdel. " Měl jsem chuť ho opravdu pořádně vytočit.

V hotelu Palace jsme se s Robertem na chvíli zastavili v recepci a hádka

pokračovala. My dva jsme si od začátku nebyli příliš blízcí. Snad tu
byla jakási oboustranná zlá vůle, která asi přesáhla určité meze,
a i když jsme se k sobě většinu času chovali zdvořile, v situacích, jako
byla tahle, vyplulo nepřátelství na povrch.
"
" Mrzí mě, že ti ho neukousla! řval Robert a pár lidí v recepci se oto­
čilo naším směrem. Začali jsme do sebe strkat, šťouchat lokty a častovat
se sprostými nadávkami. Když dorazila hotelová bezpečnostní služba,
aby nás od sebe odtrhla, zavolal recepční policii.
"
"To jsou jen moji synové, vysvětloval Peter místním policistům, kte­
ří dorazili o pár minut později. "Já se o ně postarám. "
Celá příhoda pobavila nejvíc Petera. Cestou k výtahu se ale tvářil,
jako by se nám chystal pěkně umýt hlavu. " Vyřídím si to s vámi naho­
ře, " řekl a snažil se před hotelovým personálem tvářit vážně.
"
"Jenom mě nemlať bičem přes zadek, požádal jsem ho.

Upřímně řečeno, byl bych nejraději odjel domů. Jenže ke konci turné se
odehrál ještě jeden incident, tentokrát ohrožující samotnou existenci
kapely. Většinu turné sice nenastaly žádné problémy s bezpečností, mě
ale obavy z potenciálního ohrožení stejně nenechávaly v noci spát.
A koncert v Miláně se změnil v živoucí noční můru.
Zeppelin měl v rámci vládou sponzorovaného festivalu vystoupit na
cyklistickém stadiónu Vigorelli spolu s osmnácti dalšími kapelami.
V té době už měla kapela takovou pozici, že obvykle požadovala -

1 59
a také dostávala - honorář předem, včetně letenek. Byla to pojistka pro­
ti nepředvídatelným událostem, které mohly zmařit sebepečlivěji na­
plánovaný koncert - jako ostatně ten v Miláně. Peter později prohlásil:
" Milánský festival byl klasickou ukázkou toho, proč nemá cenu ani vy­
balovat nástroje předtím, než dorazí šek a převedou se peníze. "
Na italský stadión se vecpalo téměř patnáct tisíc lidí a z mého místa
na kraji pódia to vypadalo, že se většinu odpoledne chovají docela dob­
ře. Jenže půl hodiny před začátkem vystoupení Zeppelinu se ozvalo
několik explozí a zadní část stadiónu zahalil kouř.
Předpokládal jsem, že si s tím policie poradí, ale vypadalo to spíš,
že zmatek postupně narůstá, místo aby se situace zklidnila. ,,Já ty kre­
tény uškrtím, " řekl jsem bedňákovi Micku Hintonovi a začal jsem se
prodírat davem. Trochu ukvapeně jsem si řekl, že si to s těmi grázly
vyřídím sám.
Když jsem se ale prodral k ohnisku nepokojů, stěží jsem věřil svým
očím. Původci té anarchie byli ve skutečnosti policisté, nikoli fanoušci.
Zásahová jednotka se snažila uplatnit autoritu vskutku bizarním způ­
sobem - policisté divoce máchali obušky a rozlévali do davu kanystry
se slzným plynem. Dusící se, kašlající a vyděšené děti se rozbíhaly na
všechny strany - včetně pódia. Š ílenství propuklo.
Je ironií, že když jsme přijeli na stadión, udělaly na mě dojem desítky
policistů a dokonce i vojáků v uniformách, hlídajících u vchodů a na
ploše, v rukou štíty a v očích odhodlání udržet jakýkoli kvas pod po­
kličkou. " Kdyby byl každej koncert takhle zajištěnej, cítil bych se mno­
"
hem líp, řekl jsem Peterovi. To jsem ještě netušil, jak špatným jsem
prorokem.
Situace se sice zhoršovala, ale " Zeppelíni " se stejně rozhodli jít na
scénu. Koncert zahájili s " Immigrant Song " , pak následovaly jedna za
druhou skladby ze čtvrtého alba. Zřejmě poprvé v celé kariéře kapely
však byla její hudba zastíněna tím, co se dělo v hledišti. Vrátil jsem se ke
straně jeviště; Led Zeppelin pořád hráli a fanoušci se při tom doslova
vrhali na pódium v zoufalé snaze utéci před slzným plynem a nene­
chat se pošlapat zdivočelým davem.
" Prosím vás! " naléhal Robert do mikrofonu mezi písněmi. " Zacho­
"
vejte klid! Když se uklidníte, budeme hrát!
Peter, který neměl sklon podobné situace dramatizovat, si zjevně dě­
lal starosti. " Ty zasraný policajti rozpoutávají rvačku, " vykřikoval. " To
je naprosto neskutečný! "

160
 Sklíčený Robert se v jednu chvíli otočil na Jimmyho a zaječel: "Jak se
sakra řekne italsky ,uklidněte se'? Do prdele, tohle je strašný! "
Zákulisí bylo najednou přecpané lidmi. Fanoušci hledající útočiště
si mnuli oči, otírali si slzy a drželi se za podlitiny; pár jich také kouka­
lo, co by se dalo ukrást a strčit do kapes a batohů. Zavládla naprostá
anarchie.
Asi po třiceti minutách koncertu nám bylo s Peterem jasné, že už
víc vidět nepotřebujeme. Fanoušci běhali po jevišti a snažili se najít
bezpečné místo. Jiní seděli na pódiu a pozorovali zmatek zachvacující
stadión.
Dokonce i osobní strážci, které nám poskytl pořadatel k ochraně ka­
pely, dostali strach, opouštěli svá místa pod pódiem a utíkali se scho­
vat. V té chvíli už jsem byl k smrti vyděšený; doslova jsem se bál o naše
životy. Věděl jsem, že musíme vypadnout, ale neměl jsem potuchy
kudy.
Poslední kapkou bylo, když při " Communication Breakdown " při­
létla na pódium láhev od piva a trefila Micka Hintona do čela. Omráči­
la ho tak, že téměř ztratil vědomí, a z rány na čele mu začala kapat krev.
Ve stejné chvíli vybuchl necelých deset metrů od pódia kanystr se slz­
ným plynem. " Tady je to jak na bitevním poli, " ječel jsem. Tehdy Peter
odvolal Zeppelin ze scény.
" Musíme odsud kluky dostat, " křičel na mě a hnal se ke kapele. Po­
padli jsme Roberta a Johna Paula doslova za košile a provedli je slz­
ným plynem, který stoupal k jevišti. Bonham a Jimmy sprintovali za
námi. Plyn už byl tak hustý, že jsme museli šátrat rukama před sebou;
bylo to jak v londýnské mlze, jenom nás ještě navíc pálily oči. Když
jsme zamířili do tunelu plného kouře, slyšeli jsme za sebou exploze dal­
ších nádob se slzným plynem. Hledali jsme únikovou cestu a moje zou­
falství rostlo.
S pomocí Guse, jednoho z našich řidičů, jsme nakonec našli cestu na
ošetřovnu; jakmile jsme byli uvnitř, zamkl jsem dveře. Jimmy kašlal
a pokoušel se popadnout dech. Všichni jsme si mnuli oči. Ale alespoň
pro tuto chvíli jsme byli v bezpečí.
Zůstali jsme na ošetřovně hodinu, dokud se ten blázinec venku ne­
uklidnil. Občas někdo zabušil na dveře, nejspíš některý fanoušek zou­
fale hledal úkryt. "Jestli někdo otevře ty dveře, osobně mu zakroutím
krkem! " zařval Peter. " Okamžitě by se sem snažilo nacpat deset tisíc
lidí! "

161
 Bedňáci zachránili Jimmyho a John Paulovy kytary a bezpečně je
ukryli v jiné místnosti v zákulisí. Bonhamovy bicí však zůstaly napo­
spas davu. Když Bonzo rázoval po zákulisí sem a tam, uvědomoval
si, že venku zuřící zápas ve volném stylu jeho soupravu rozbije na
padrť.

Led Zeppelin se na pódium nevrátili. Popravdě řečeno, výtržníci je ro­

zebrali tak, že z něj mnoho nezbylo. Nakonec nás, hodinu poté, co jsme
se ukryli v zákulisí, deset dobře vyzbrojených policistů eskortovalo ze
stadiónu.
V letadle domů byla kapela čím dál tím zaraženější. " S takovym
svinstvem prostě při rockovym koncertě nepočítáš, " řekl deprimovaný
John Paul. " Fanoušci si přišli poslechnout muziku, ne se nechat pošla­
pat a rozbít si hlavu. Na čí straně ty policajti vlastně jsou? "
Robert bloudil prsty ve vlasech a skoro plakal. " Zkoušel jsem je
uklidnit. Ale ty zkurvený policajti se vůbec neovládali. Bylo to jak zlej
sen. Zasranej zlej sen! "
Led Zeppelin už v Itálii nikdy nevystoupili. Každý z nás měl téhle
země dost na několik životů.

Chvíli nám trvalo, než jsme se z milánského běsnění vzpamatovali. Pe­

ter celé dny opakoval: "Já to prostě nechápu . Něco takovýho by se Vl/­
bec nemělo stávat. "
Dlouhá přestávka by nám bývala bezesporu všem prospěla - nabrat
dech a rozvážit, co dál. Peter už ale mezitím promyslel termíny koncer­
tů severoamerického turné, které se mělo uskutečnit v létě 1 971 a jehož
začátek byl naplánován na 1 9. srpna do Vancouveru. Bylo těžké dát se
pro tuto šňůru emocionálně dohromady, ale tahle kapela vždycky do­
kázala dostát svým profesionálním závazkům a ani tentokrát tomu ne­
bylo jinak.
Itinerář turné zahrnoval jedenatřicet koncertů, mezi nimi tři v Los
Angeles Forum, dva v Boston Garden a jeden v Madison Square Gar­
den. Šňůra měla celkově vynést minimálně milión dolarů.
Bylo to už sedmé americké turné a sváteční pocit z toho, že jsme ve
Spojených státech, se začínal vytrácet - jako ostatně z živého hraní
obecně. Každý koncert byl vyprodaný, publikum kapelu všude fanatic­
ky přijímalo. Milánský incident nás však o hodně připravil. Ihned po
příletu do Ameriky se Zeppelin stáhl do ústraní; přesouvali jsme se
z jednoho města do druhého a pokud se nejelo na vystoupení, jen zříd-

162
ka jsme opouštěli hotel. Jimmy sice v New Orleansu či Dallasu vyrazil
do obchodu se starožitnostmi, to však byla spíše výjimka potvrzující
pravidlo.
"
" Nikdy jsem si nemyslel, že se z koncertování stane taková dřina,
"
poznamenal Robert. " Ale je to tak. Nikoho už to nebavilo tak jako
dřív.
S Peterem jsme hodně probírali bezpečnost kapely a shodli jsme se
na tom, že čím více času strávíme v hotelových pokojích mimo dosah
šílejících davů, tím lépe. Většinou nebyl problém najmout si někoho,
kdo nám dodal až na pokoj všechno, co jsme potřebovali - od nejvybra­
nějších jídel až po nejkrásnější dívky. V Montrealu jsme bydleli v hotelu
Queen Elizabeth, kde jsme se ubytovali den před koncertem v hale Fo­
rum. Bonzo si večer přišel prohlédnout apartmá, ve kterém jsme bydle­
li s Peterem; najednou se nám všem zastesklo po ú tulném domáckém
prostředí. Zavolali jsme hotelovou službu a objednali si několikrát do­
kola svoje oblíbená vajíčka s hranolky a hnědou omáčkou. Bez ohledu
na to, jak drahé vybrané lahůdky jsme si mohli dopřát, tohle pravé děl­
nické jídlo pro nás pořád mělo svoje kouzlo.
Dojedli jsme a ozvalo se klepání na dveře. Venku stály dvě dívky,
zrzka a tmavovláska. " Ahoj, " řekla ta zrzavá. " Setkali jsme se vloni
v New Yorku. Říkala jsem si, že vás zaskočíme pozdravit. "
Pozval jsem je dál; během půl hodiny Peter odešel a já skonči! s dív­
kami v posteli v ložnici. Obvykle to šlo takhle rychle. Obešlo se to té­
měř bez dvoření nebo nějakých hrátek; byl to sex, o jaký jsem stál, a ony
zjevně také.
Bonzo, který se nenechal rušit naší zábavou, se díval v obýváku na
televizi. Nevypadal, že by ho obtěžovalo, že se milujeme pár metrů od
něho. Pak mu ale začaly jít na nervy zvukové projevy jedné z dívek.
Popadl u dveří její botu. ,,Já ti dám, abys měla proč řvát! " Stáhl si kalho­
ty - a do boty se vysral!
O chvíli později, když brunetka hledala boty, objevila, co jí Bonzo
nechal na památku. V obličeji se jí zračila hrůza, ale byla zřejmě příliš
vyděšená, aby cokoli řekla. Opatrně vynesla botu z pokoje a obě dívky
odešly.
Druhý den večer přišel Bonham v polovině koncertu ve Foru na
chvilku do zákulisí a povídá: " Richarde, tomu nebudeš věřit. To hol­
ka, co jsem jí nasral do boty, sedí ve třetí řadě. Doufám, že to po mně
nehodí. "

163
 Po koncertě jsme nalézali do limuzín a chystali se odjet na letiště.
V tu chvíli se neznámo odkud vynořila ta brunetka a běžela k autům.
"
" Kurva, to nám tak chybělo, mumlal jsem si pro sebe.
Ochranka ji zadržela metr od první limuzíny. Dívka na nás zakřičela:
" Pamatujete si na mě? Včera jste mi na srali do boty! Chtěla jsem vám
jen poděkovat za báječnej večer! "
Nikdy nevíte, co udělá lidem dobře.

I když jsme riskovali daleko míň než dřív, nebyla tahle cesta do Ameri­
ky rozhodně chudá na události. Vyhrožovali nám smrtí mnohem častě­
ji, než na kterémkoli z předchozích turné. Od samého počátku existen­
ce Led Zeppelin jsme se čas od času setkávali s výhrůžkami, které jsme
však - možná naivně - ignorovali. Od roku 1 971 však docházelo k vý­
hrůžkám skoro každý týden. V Chicagu někdo zavolal pořadateli a tvr­
dil, že "Jimmyho dnes večer někdo z diváků zastřelL " V Detroitu kdosi
nechal tajně v recepci rukou naškrábaný vzkaz, ve kterém stálo: " Dva
členové Led Zeppelin neodjedou z Detroitu živL "
Možná se tak jen bavilo pár dementních cvoků. Já jsem ale věděl, že
si nemůžeme dovolit riskovat, že se někdo z kapely skutečně stane CÍ­
lem útoku nějakého mentálně narušeného magora. O výhrůžkách jsme
. vždycky zpravili policii a v některých městech jsme si najímali další
bezpečnostní službu, ale Peter a já jsme nikdy neměli jistotu, zda je
ochranky dost. A jakmile jsme opustili hotel, začal jsem být skoro
vždycky paranoidní strachy, že se něco stane.
Turné naštěstí proběhlo bez incidentů. Tyhle věci jsou asi nutnou
daní za slávu - ale strašně obtěžujL
Č lenové skupiny si z toho nedělali tak těžkou hlavu jako já. Poprav­
dě řečeno, občas jsem dostal vynadáno, když mě nebo kluky z ochran­
ky viděli, jak mlátíme někoho z publika. " Krucinál, Richarde, chovej
se k nim trochu ohleduplně, " domlouval mi Robert, když jsem se jed­
nou pustil do diváka v Minneapolis. Jenže Peter a já jsme byli roz­
hodnuti nepodceňovat potenciální nebezpečí, které tihle pošukové
představovali.
"
" Ty si dělej svou práci a já budu dělat taky svou, křičel jsem na Ro­
berta. " Spousta je jich ožralejch a zfetovanejch a nedá se odhadnout, co
provedou. Ať se ti to líbí nebo ne, já budu tak agresivní, jak bude třeba. "
Od začátku sedmdesátých let jsme si ve smlouvě s každým pořada­
telem vymínili, že pod pódiem u místí zátarasy. Nikdy jsme bez nich

164
nehráli, i když se někdy stávalo, že nesplňovaly naše požadavky a fa­
noušci přes ně dosáhli na pódium.
Americké turné v roce 1 971 končilo dvěma koncerty v Honolulu. Ka­
pela si najala stejný dům v Diamond Head jako v roce 1 969, ale tento­
krát Jimmy trval na tom, že ho bude mít celý pro sebe. Ostatní členové
kapely se rozhodli, že si pozvou manželky, a Jimmy - pořád jediný
svobodný - měl pocit, že není důvod, aby mu partnerky kamarádů ka­
zily jeho vlastní sexuální hrátky.
My ostatní jsme se tedy ubytovali o kus dál v Hiltonu. Některé naše
bedňáky to trochu mrzelo, protože slyšeli o luxusním bydlení v domě
na kopci. Ale ani Hilton nebyl k zahození. Bydleli jsme ve výškové
budově s výhledem na Tichý oceán, ze kterého se člověku tajil dech.
Mohli jsme také využívat veškerých výhod pokojové služby a během
čtyřdenního pobytu jsme jim doslova zlikvidovali zásoby alkoholu.
Díky tomu jsem se trochu odreagoval od starostí se zajišťováním bez­
pečnosti.
Jednou odpoledne jsme se - Peter, Bonzo a já - vrátili z pláže, seděli
jsme na balkóně mého apartmá a přemýšleli, co se zbytkem dne. Vešel
Johnny Larke, člen našeho týmu, mezi jehož povinnosti patřilo udržo­
vat ledničky plně zásobené, a ptal se, jestli něco nepotřebujeme.
Larku, " pravil Bonham, "jsme tady skoro čtyřiadvacet hodin a ještě
"
jsme nic nevyvedli. " Bonzo se nezměnil; pokud existovala možnost
způsobit pohromu nebo se dostat do problémů, neomylně ji našel. Co
"
se tady dá dělat? "
No, to exotický pití není špatný! " řekl Johnny.
"
Co tady mají? " zeptal se Peter. Johnny vzal nápojový lístek a podal
"
mu ho. Peter ho přejel pohledem a prohlásil: "Já ten zasranej seznam
číst nebudu, trvalo by to moc dlouho. Larku, ať nám pokojová služba
pošle každej drink na tom lístku čtyřikrát. Můžeš se k nám přidat. "
Za dvacet pět minut před sebou tlačili dva hoteloví posluhové do
našeho apartmá servírovací stolky. Alkohol, který přivezli, by stačil
otupit smysly všech lidí slunících se na pláži Waikiki Beach. Na stolcích
byla skoro stovka nápojů a my jsme vzali útokem jeden za druhým.
Ani jediný nepřišel nazmar. Celé odpoledne jsme chlastali mai-tai a ha­
vajskou whisky se sodou, zelené draké a " waikikské jů "; zbytek dne
pak měl dost mlhavé obrysy. Při tom stresu, který na mě během tohoto
amerického turné doléhal, mi činilo neobyčejné potěšení otupit si
smysly.

165
 Později odpoledne téhož dne jsme se fotili Jonesovým fotoaparátem.
Pár obrázků zbylo a snad že jsme měli trochu v hlavě, Bonham navrhl:
" Pojďte si vyfotit ptáky! Ať máme ňákou památku na Havaj! "
A tak jsme to udělali. Jonesy, Bonham, Plant a já jsme se vystřídali
před objektivem. Detailní záběry. Dokonce pár snímků širokoúhlým
objektivem. Byla to velká psina a celou dobu jsme se váleli smíchy. Bon­
zo navrhl, že bychom mohli snímky poslat do Nationa/ Enquirer a při­
vydělat si pár babek, ale nakonec převládlo střízlivější uvažovánÍ.

Později téhož roku na rodinné oslavě v John Paulově domě vytáhl Jo­
nesy diapozitivy z Havaje; na " snímky ptáků " mezitím zapomněl. Pro­
mítl asi deset obrázků z pláže a několik snímků od bazénu. A pak
dvoumetrové plátno v obývacím pokoji rozzářili " ptáci". John Paulův
tchán a tchýně jen zalapali po dechu, když se jim naskytl vskutku pri­
vátní pohled na Led Zeppelin.
Mo Jonesová druhý den zavolala Maureen Plantové a sdělila jí:
" Včera jsem viděla úžasný snímek tvého manžela z Havaje. Opravdu
rozkošný! "

28. Východní legrácky

Když Led Zeppelin začínali, vytkli si Jimmy Page a Rober Plant ambi­
ciózní cíl - hrát ve všech zemích světa.
Robert měl zálibu v cestování a exotických místech. Chtěl se všude
podívat a všechno vidět. Pokud by se mu to nepovedlo s kapelou, byl
by to udělal na vlastní pěst. Ale Zeppelin mu poskytoval perfektní pří­
ležitost toulat se po světě.
Jimmy byl cestováním podobně posedlý. Na rozdíl od Roberta měl
výhodu, že neměl rodinu, a tak ho doma nic nedrželo. Přitahoval jej
zejména Dálný východ, což souviselo s jeho stále silnější fascinací vý­
chodní filozofií a mystikou. Chtěl nasát aspoň trochu východní kultury
z první ruky a zároveň do těchto zemí přinést rock and roll.
Johna Bonhama a Johna Paula Jonese vyhlídka na cestování tolik ne­
uchvacovala. Mnohem lépe se cítili doma a raději trávili čas s rodinami
než na letištích a v hotelech. Pravdou je, že když jste Bonzovi a Jonesy­
mu připomněli rodinu, vyplulo na povrch jejich něžnější já. Zejména

166

' 1' wr ...... . •

Bonzo tím mnoho lidí překvapoval. Vždyť na cestách se občas choval
jako zuřivý šílenec. Jeho žena Pat však pro něj znamenala jistotu; byla
přístavem, díky němuž mohl zůstat Johnem Bonhamem. Mnoho lidí
nikdy nepoznalo Bonzovu vřelost, ale já si myslím, že to byla jedna
z jeho nejlepších vlastností.

V roce 1 971 nepřestávali Jimmy a Robert přesvědčovat své kamarády,

že je třeba vyrazit do dosud neprozkoumaných oblastí za mořem. John
Paul a Bonzo nakonec po týdnech diskusí souhlasili. Výsledkem bylo
šest vystoupení v Japonsku během jediného týdne - v Tokiu, Hirošimě,
Ósace a Kjótu.
Na konci září jsme odletěli první třídou do Japonska. Od prvního
dne jsem cítil, že tohle turné, i když je krátké, bude bohaté na události.
Jistě, byli jsme tady v první řadě kvůli hudbě. Jenže mimo pódium se
pořád něco dělo, jedna bizarní, podivná příhoda stíhala druhou.
Už před prvním koncertem v hale Budokan v Tokiu se Robert musel
vypořádat s prasklým rtem, dříve než vůbec zazpíval jediný tón. Ú žas­
né bylo, že se zranění na jeho zpěvu nijak neprojevilo. Nesmírně však
přitahovalo pozornost reportérů, i když se s nimi o tom Robert zatvrze­
le odmítal bavit.
"
" Do toho vám kurva fakt nic není, řval Robert na jednoho novináře.
"
"Je to čistě mezi mnou a Bonzem.
Vzájemný vztah Bonhama a Planta byl zajímavou směsicí přátelství
a averze. Kamarádili spolu velmi dlouho, ale někdy, jako by se znali až
příliš dobře, štěkali jeden na druhého jak manželé. Obvykle se hádali
o maličkosti a zlá krev nikdy nevydržela dlouho.
V zákulisí v Budokanu pokračovali před koncertem ve sporu, který
se táhl už týdny - hádali se kvůli třiceti sedmi librám za benzín ze spo­
lečného výletu do Skotska. Benzín tehdy zaplatil Bonzo a už ho otravo­
valo říkat Robertovi, aby mu na něj přispěl.
V Japonsku debata na tohle téma Bonza definitivně unavila. Usou­
dil, že nejúčelněji dosáhne svého pomocí pěstí. Rozmáchl se, jeho ruka
přistála na Robertově rtu a opustila jej krvácející, roztržený a opuchlý.
Robertem to otřáslo; ještě víc než bolest jej zasáhly emoce. Přikládal
si na ret kapesník a posílal Bonza do horoucích pekel. Za pár minut
ale začal koncert. Pak už jsem je nikdy neslyšel o Bonzově ráně znovu
mluvit.
" Robert a já se známe tak dlouho, že v takovejch bitkách není nikdy
žádná zášť, " řekl mi Bonzo později. "Jen se prostě občas neovládnem. "

167
 V roce 1971 byli Led Zeppelin tak úspěšní a bohatí, že jsme si mohli
dovolit zaplatit, kolik bylo třeba, aby každý koncert proběhl bez potíží.
Do Japonska jsme si přivezli Rustyho Brutsche, jednoho z majitelů
Showco v Dallasu, s jeho zvukovou aparaturou, která byla nejlepší
v branži. Cítil jsem, že než spoléhat na místní vybavení a inženýry, stojí
za to zaplatit o trochu víc a přivézt si nejlepší kvalitu s sebou. Bylo to
správné rozhodnutí.
Hudba Led Zeppelin se v Japonsku setkávala s velmi příznivým
ohlasem. Rocková hudba byla v Tokiu, stejně jako v celém Japonsku,
poměrně novou záležitostí, ale mládež naše skladby evidentně dobře
znala. Japonci jsou sice pověstní klidnějším a rezervovanějším vystu­
pováním než lidé na Západě, ale fanoušci na koncertech Led Zeppelin
si rozvázali kimona a rozpustili vlasy. Ovace propukly s počátečními
tóny Immigrant Song " a trvaly do závěrečného taktu posledního pří­
"
davku. Jednotlivé koncerty se od sebe trochu lišily, ale posluchači nej­
hlasitěji reagovali na staré rockové šlágry jako Bo Didleyho " I'm
a Man ", " Maybellene " od Chucka Berryho či " Twist and Shout " od Is­
ley Brothers. Možná toho věděli o rock'n'rollu víc, než jsme si mysleli.
Pokud šlo o mne, hudba byla ve stínu jiných záležitostí. Zbavil jsem
se paranoidního strachu, který mne pronásledoval v Americe, a všichni
jsme se dychtivě chystali ozkoušet japonský noční život. Tats Nagaši­
ma, náš pořadatel a hostitel, nás první večer v Tokiu vzal do restaurace,
která byla podle jeho slov nejelegantnější ve městě. " Bude se vám tam
líbit, " slíbi\.
Tats měl pravdu. Byla tam spousta japonského jídla sukiyai či smaže­
ných ryb a garnátů zvaných tempura, na koto a samisen hráli tradiční
folklór. Důležitější ale bylo, že přísun saké nevázl a všude byly velmi
přátelské gejši.
Dívky nám servírovaly saké v malých bílých náprstcích, což je tra­
diční způsob pití vína a podobných nápojů. Robert si za nás všechny
postěžoval: "Jestli to bude pokračovat tímhle tempem, tak dřív zestár­
nem, než se vožerem! "
Bonzo byl stejně netrpělivý: Nemůžete nám dát větší skleničky? "
"
požádal nakonec jednu gejšu. Třeba šálek na kávu. Nebo sklenici na
"
pivo. Nebo kýbl! "
Toho večera jsme také zjistili, že když nabídnete gejše saké, musí je
podle japonské tradice vypít. Chtěli jsme být přátelští, a tak jsme dív­
kám dávali stejné množství, jaké jsme konzumovali sami. Jak večer po­
kračoval, motaly se čím dál tím víc.

168
 " Zeppelíni " ovšem snášeli alkohol lépe než většina lidí, ať šlo o saké
nebo skotskou. Stejně jsme však toho večera některé věci úplně nechá­
pali. " Něčemu nerozumím, vysvětlete mi to někdo, " pravil Robert
a snažil se udržet rovnováhu. " Normální je, že když hodně pijem, žen­
ský vypadají líp a líp. Tady ale čím jsme vožralejší, tím tyhle gejši vypa­
dají starší a víc jetý! "
" Má pravdu, " přitakal jsem. Pak jsem ze zeptal Tatse: " Proč ty zasra­
ný krůty vypadaj tak starý a vošklivý? "
Snad jsem se zeptal trochu neomaleně. Tats, vysoký muž odpovídají­
cí představě typického, zdvořilého a slušného Japonce, vypadal vyle­
kaně. Odkašlal si však a odpověděl: " Tyto dívky, které nás nyní obslu­
hují, nejsou gejši, ale kuchyňský personál. Vy jste všechny gejši tak
opili, že je museli poslat domů. Zdvořilost jim nedovolovala vám říci,
že je nutíte pít příliš mnoho. "
Navzdory tomu, jak jsme byli opilí, mejdan té noci ještě pokračoval.
Skončili jsme v diskotéce zvané Byblos, kde jsme se začali nalévat ja­
ponským pivem; pili jsme ho snad po kartónech. Byli bychom si šňupli
i trochu kokainu, ale ten jsme nesehnali; zdálo se, že takové věci jsou
v Japonsku tabu. Ano, alkohol u nás byl pořád ještě na prvním místě,
ale jinak jsme začínali užívat kokain stále častěji - jednoduše proto, že
byl tak snadno k mání. Když šlo o to dostat se do nálady, nebyli jsme
moc vybíraví.
Pozorovali jsme cvrkot na diskotéce a najednou Bonzo vykřikl:
" Kurva, čum na toho diskžokeje! Von sedí v budce, která se furt hejbe! "
Diskžokej seděl na pohyblivé plošině, která se zvedala a klesala jako
splašený výtah. " Ten chlápek, to je snad špatnej vtip. Navíc za celej
večer nehrál ani jedny Zeppelíny, " pronesl Bonzo, když jsme stáli na
balkóně a sledovali klesající a stoupající výtah. " Myslím, že je třeba mu
dát vědět, jak nám je. "
" Ale ne, " pomyslel jsem si. " Mám pocit, že z toho budou problémy. "
Bonzo si rozepnul kalhoty a než jsem mohl zareagovat, začal močit
na kabinu, která k nám stoupala - a na diskžokeje v ní. O Johnově zá­
měru nebylo pochyb; diskžokeje by před koupelí v Bonzových těles­
ných výměšcích zachránil pouze deštník. Naštěstí žádný japonský zá­
kon nezakazoval čurat na diskžokeje!
Rychle jsem vyvedl Bonhama na ulici, kde jsme skočili do limuzíny,
která na nás čekala. Řidič nás odvezl do Hiltonu, ale když jsme přijeli,
byl Bonzo tak opilý, že jsem ho stěží dostal z auta; při cestě přes recepci

169
do našich pokojů spolupracoval ještě hůře. Na hotelových schodech
poklesl na jedno koleno a nevypadal, že by se chystal zvednout.
"
" Bonhame, pohni sebou, sakra, řekl jsem a táhl jsem ho směrem ke
vchodu. Nebylo to ale k ničemu. Nakonec jsem se naštval, nechal ho
ležet na chodníku metr od kanálu a odešel jsem do svého pokoje. Ko­
lemjdoucí Japonci Bonza obcházeli a nechávali ho dospat. Ještě před
rozedněním se nějak dostal sám do svého pokoje.
Později jsem si uvědomil, že kdyby se Peter dozvěděl, jak jsem ne­
chal Bonhama spát na chodníku, byl by nejspíš popadl samurajský meč
a přesekl mě vedví.

Ačkoli jsme byli v Japonsku pouhý týden, vypadalo to, jako bychom se
snažili dohnat všechno - pokud šlo o mravní zkaženost a zhýralost -
co jsme nestihli na předcházejících šňůrách. Jednoho dne jsme se s Bon­
zem rozhodli, že si v hotelovém obchodě s dárky a suvenýry koupíme
samurajské meče. Večer jsme s nimi začali šermovat jak párek cvoků.
Meče na sebe narážely a já jsem si dělal legraci: " Znáš číslo na nejbližší
pohotovost? Já myslím, že je lepší bejt připravenej. "
Po pár minutách jsme si pro svoji agresivitu našli jiný cíl a zaměřili
jsme se přímo na hotelový pokoj; rozsekali jsme, co se dalo . . . závěsy,
potahy a matrace, tapety, obrazy. Každým máchnutím meče náš účet za
hotel pravděpodobně narůstal o stovky dolarů za spáchané škody.
John Paul spal ve vedlejším pokoji; řekli jsme si, že ho pozveme, jestli
se nechce přidat k našemu řádění. Zaklepali jsem na dveře jeho pokoje,
pak jsem zabušili trochu silněji a nakonec jsme vešli dovnitř. Našli jsme
ho, jak pokojně spí, přemožen nadměrným množstvím alkoholu.
"
" Vytáhnem ho na chodbu, navrhl Bonzo. " Vsaď se, že tam bude
chrápat až do rána. "
Chytil jsem Johna Paula za nohy a Bonham ho vzal v podpaží. Vy­
nesli jsme ho na chodbu, hodili na něj přikrývku a nechali jsme ho tam
po zbytek noci.
Když personál hotelu Jonesyho objevil, zdvořilost mu nedovolila jej
probudit. Místo toho přinesli do našeho patra tři paravány a rozestavě­
li je kolem něj, aby spal co možná nerušeně. Zůstal tam až do rána.
Tokijský Hi1ton ale stejně moc nevěděl, co s námi. Když jsme odjíž­
děli, pozval si mne manažer do kanceláře. Nejlepší angličtinou, jaké byl
schopen, omluvně řekl: "Jsem si vědom, že jste velmi dobří hudebníci,
ale v našem hotelu nemůžeme takové chování trpět. Jeden z vašich lidí
se opil na ulici. Další spal na chodbě. Je mi líto, ale v tomto hotelu už

170
vás nebudu moci nikdy ubytovat. Až přijedete příště do Tokia, po­
ohlédněte se, prosím, po něčem jiném. "
Sajonara!
Výchovné přednášky od hotelových manažerů však na naše chování
neměly žádný vliv. Prostě mi nedocházelo, že to přeháníme a že by­
chom se měli trochu kontrolovat. O pár dní později na cestě expresním
vlakem do Ósaky jsme opět dali průchod svojí povznesené náladě a ne­
snažili jsme se vůbec krotit. Požádal jsem Tatse, ať nám do vlaku něco
obstará. " Dohlédněte, ať tam na cestu máme dvanáct termosek horkého
saké, šest lahví whisky Suntory a nějaké sendviče. "
Nehnul ani brvou. "Jako by to tam už bylo, " řekl.
Nastoupili jsme do vlaku a zlikvidovat zásoby nám netrvalo dlouho.
Pak začaly potíže. Jimmy se v Tokiu seznámil s hezkou japonskou dív­
kou jménem Kanuko; měla krásné hnědé oči a zdálo se, že o Led
Zeppelin toho moc neví. Jimmy ji pozval, ať nás provází po zbytek tur­
né a já jsem předpokládal, že s ní hodlá zacházet s úctou. Bonham se na
to ovšem díval jinak.
"
"Ta je pro Jimmyho moc slaďounká, sdělil mi Bonzo. " Ukážu jí, jak
to ve světě rock'n'rollu chodí doopravdy. "
Zatímco Jimmy s Kanuko jedli v jídelním voze, Bonzo našel na jejím
lůžku kabelku a vzal si ji s sebou na záchod. Vynořil se se sadistickým
výrazem v obličeji. " Hádej, co jsem udělal! " řekl. " Nasral jsem jí do ka­
belky! " Stával se z toho zvyk.
Bonzo kabelku zavřel a vrátil ji, kde byla. O půl hodiny později si ji
Kanuko vzala s sebou na dámskou toaletu. Ani ne za minutku vyšla
z místnosti, bledá, otřesená a v slzách. Bonzo mi zašeptal: " Vypadá to,
že jsem se do tý kabelky trefil! "
Kanuko šla za Jimmym a ukázala mu Bonzův umělecký výtvor. Jim­
my byl rázem naprosto nepříčetný. " Kdo to kurva udělal? " ječel, řítil se
chodbičkou a zuřivě hledal, komu má zakroutit krkem. Všichni jsme se
rozprchli, protože bylo jasné, že je dost rozzuřený na to, aby zavraždil
prvního, kdo mu přijde pod ruku.
Bonzo skočil do Peterova lůžka, aniž si uvědomil, že na něm Peter
leží. Nejen že na přerostlém, statném manažerovi přistál, ale ještě oba
zlil pitím, které držel v ruce.
" "
" Ty zasranej čuráku! vrčel Peter. " Slez ze mě! Kurva, slez ze mě!
Bonzo vyskočil, než se stačil vymotat, chytil od Petera jednu rychlou
na žaludek, a utekl.

171
 Robert našel útočiště na mém lůžku, takže já jsem se musel poohléd­
nout po jiném úkrytu. Mezitím se Peter malátně vydal na cestu vlakem
a rozmachoval se po každém známém obličeji, který se mu namanul do
cesty, můj nevyjímaje. Ostatní cestující ječeli, přesvědčeni, že vlak byl
přepaden teroristy.
" Cole, máš padáka! " řval Peter. ,,Jakmile tenhle zkurvenej vlak za­
staví, začni si shánět letenku do Anglie. Tady jsi skončil ! "
" Co jsem udělal? " naléhal jsem nepřesvědčivě, protože jsem nevěřil,
že by mě Peter opravdu vyhodil.
V tu chvíli už byl Tats Nagašima velmi blízko hysterickému záchva­
tu. Byl to skvělý chlapík, ale když vřava propukla, zdálo se, že začíná
propadat panice. Našel ve vlaku telefon a zavolal mezikontinentálně
Ahmetu Ertegunovi do New Yorku.
" Ahmete, máme tu strašné, ale strašné potíže. " Tatsovi se třásl hlas.
" Jsme všichni ve vlaku do Ósaky a kapela se zbláznila. Pan Grant ude­
řil pana Colea a pana Bonhama. Začal propouštět lidi. Já nevím, co
mám dělat. Chovají se, jako by se chtěli navzájem pozabíjet. "
Ahmet zůstal nad věcí. " Máte co do činění s Led Zeppelin, " řekl Tat­
sovi a snažil se potlačit smích. " Takhle se ti hoši chovají normálně. Nic
si z toho nedělejte. Až vystřízliví a dorazí na místo, budou v pořádku. "
A přesně to se stalo. Byli jsme jak hašteřící se sourozenci, jejichž ro­
dinná pouta přetrvají bouři. Druhý den jsme se jeden druhému omluvi­
li a po zbytek turné jsme spolu vycházeli výborně.

Pokud někdo čekal, že Peterův výbuch zuřivosti ve vlaku ukončí naše

třeštění, zmýlil se. Phil Carson z Atlantiku, který nás na japonském tur­
né doprovázel, se mě jednou zeptal: " Kluci, copak vy si nikdy nedáte
chvíli pokoj? " Odpověď byla " ne" . Ta šňůra byla jak nonstop film bratří
Marxů.
V Ósace se kapela zeptala Phila, zda by si s ní chtěl zahrát na basu.
Byl zatraceně dobrý baskytarista a protože Led Zeppelin zřídka něko­
mu řekli, aby s nimi vystoupil, považoval pozvání za čest. Netušil
však, že kapela má záludné postranní úmysly.
Phil vběhl na pódium v pravou chvíli. John Paul se přesunul ke klá­
vesám, Phil se chopil basy a okamžitě se chytil. Měl báječný pocit, když
se rozhlížel po nadšeném publiku. Asi po čtyřech minutách si ale na­
jednou uvědomil, že jediný nástroj, který slyší, je jeho vlastní baskyta­
ra. Rychle se rozhlédl kolem sebe - byl na pódiu sám. Kapela nachysta­
la žertík; uprostřed písně se vytratili z pódia a nechali Phila, ať si

1 72
poradí sám. Phil podnikl statečný pokus o baskytarové sólo, ale když
bylo jasné, že se kluci nevrátí, aby ho vysvobodili, rychle to vzdal. Po­
ložil nástroj a utekl z pódia také, zatímco " Zeppelíni " se váleli smíchy.
Byla to legrační příhoda, ale trochu mě znepokojila. Led Zeppelin
vždycky brali svoji hudbu nesmírně vážně. To sice platilo pořád, ale
tentokrát dopustili, aby žert dostal přednost před hudbou. Japonské
publikum bylo naprosto zmatené tím, co se před ním na pódiu odehrá­
lo. Pro Led Zeppelin to bylo velmi netypické a to mi dělalo starosti.
Příštího večera byl Phil znovu " Zeppelinizován ", i když tentokrát to
bylo až po druhém koncertu v Ósace. Mačkali jsme se v nočních klu­
bech až do svítání a v jednom z nich se kapela kolektivně rozhodla
stáhnout z Phila šaty. Začali košilí, pak došlo na kalhoty. Philovi brzy
došlo, že bojuje předem ztracený boj a rozhodl se s nimi spolupracovat;
systematicky se svlékal a nezastavil se ani u spodního prádla. Pár mi­
nut pobyl v klubu nahý a když jsme odcházeli, stáhl z jednoho stolku
bílý ubrus a zahalil se do něj.
V autě na cestě do hotelu se začali Robert a John Paul Philovi omlou­
vat za to, jak se k němu chovali, a to rozhodně nebylo normální. "Je mi
fakt líto, co jsme ti tam provedli, " řekl Robert. Pro Phila měl být jejich
náhlý soucit varovným znamením.
Limuzína zaparkovala před hotelem, kapela a Phil (stále ještě oděný
pouze v ubrusu) vystoupili a když došli k otočným dveřím, položil Ro­
bert Philovi přátelsky ruku kolem ramen: " Běž první, já půjdu za te­
bou . " Jakmile Phil vstoupil do dveří a ty se začaly otáčet, Robert se na­
táhl, popadl ubrus a strhl ho z něj; současně strčil do dveří, které úplně
obnaženého Phila vystřelily do hotelové recepce.
I když příručka společenského chování firmy Atlantic Records určitě
neobsahovala návod pro takovéto situace, Phil zůstal nezvykle klidný.
Ohlédl se na nás s vyděšeným výrazem ve tváři, ale uvědomil si, že je
tam jaksi navíc a ubrus zpátky nedostane. Přistoupil tedy k recepční­
mu a požádal ho: " Mohu dostat klíč od apartmá číslo 332?" Ohromený
recepční mu ho podal a Phil napochodoval do výtahu, který jej vyvezl
do jeho pokoje tak, jak ho pánbůh stvořil.

Když jsme přijeli do Kjóta, myslel jsem, že se nám to Phil pokusí opla­
tit. Jednou pozdě večer mi zavolal ze svého pokoje: " Richarde, prosím
tě, rychle ke mně přijď, " řekl zoufalým hlasem. " Mám tady nějakou
kočku a je v bezvědomí. "

173
 Ale no tak, kamaráde, pomyslel jsem si. To je určitě odveta za naše
fóry.
Došli jsme s Jimmym chodbou k Philovu pokoji, kde ovšem opravdu
ležela na zemi v bezvědomí japonská dívka. " Co se k čertu stalo? " ze­
ptal jsem se, když jsme si kolem ní klekli. Všiml jsem si, že Phil má
rozepnuté kalhoty i poklopec. A byl strašlivě zdeptaný.
"
" Líbal jsem ji, řekl. " Pak jsem vytáhl ptáka a ona omdlela. "
Jimmy poplácával děvče po tvářích a pokoušel se ji probrat. Konečně
začala nabývat vědomí.
" Díky bohu, " pravil Phil. " Bál jsem se, že má infarkt nebo tak něco. "
Zůstali jsme tam ještě pár minut, dokud se dívce neudělalo lépe. " Pa­
matuju si jen, že se rozepnul, já jsem se podívala dolů a on ho měl tak­
hle velkého. " Dala ruce asi třicet centimetrů od sebe - a pak omdlela
podruhé.
Od té doby vím, že si Phil zasloužil mnohem větší respekt, než jaký
jsme vůči němu chovali.

Během téhle výtržnické šňůry Led Zeppelin zjistili, jak jsou v Japonsku
populární - všechny koncerty byly úplně vyprodané. Nazdory této
skutečnosti ovšem nakonec vyšlo najevo, když jsem všechno sečetl, že
dlužíme peníze my Tatsu Nagašimovi. Bylo to poprvé, co jsme skončili
šňůru, malou nebo velkou, v minusu. Utratili jsme spoustu Tatsových
peněz za všechno možné - foťáky, starožitnosti, elektroniku, zničené
zařízení v hotelích a především japonské pivo a další alkohol. Peter
proto musel vypsat šek na mnohem větší částku v jenech, než mu bylo
milé. Osobně jsem Tatsovi předal peníze - dělalo to celkem dva tisíce
dolarů - a dal jsem mu sbohem.
Peter se k finanční stránce stavěl klidně. " Kdyby to pro nás nebylo
tak důležitý turné, dalo by se prohlásit za katastrofu, " pravil. " Ale my
jsme o sobě poprvé dali vědět na Dálném východě. "
Ano, z finančního hlediska to byla katastrofa, ale to nebylo to jediné,
co stálo za zamyšlení.

Po závěrečném koncertu v Japonsku odletěli John Paul, Bonzo a Peter

do Anglie, ale Jimmymu, Robertovi a mně se ještě domů nechtělo. Byli
jsme celí žhaví vidět trochu víc z této části světa, a tak jsme se rozhodli
využít toho, že jsme tady, a zaletět si do Bangkoku do Thajska.
Hned v prvních hodinách pobytu jsme navštívili Královský chrám
Smaragdového Buddhy, několik méně známých buddhistických kláš-

1 74
terů a místní muzeum. Nakupovali jsme v thajských obchodech, kde si
Jimmy pořídil létajícího koně ze zlata, skla a dřeva v téměř životní veli­
kosti. Já jsem koupil Peterovi dřeveného Buddhu, asi metr vysokého
a metr širokého. Hleděl jsem na kulatou sošku a povídám Jimmymu:
"
" Kdyby měla pár kilo navíc, tak je od sebe s Peterem nerozeznáme.
Pagey mi poradil, abych si tenhle vtip nechal pro sebe.
Večer jsme s pomocí řidiče Sammyho, kterého jsme najali na dobu
našeho pobytu, bez potíží našli bangkokské uličky lásky. Bordely vypa­
daly opravdu spíš jako lázně a byly přeplněné skrovně oděnými dívka­
mi. Sammy s námi do jednoho z nich zašel. U vchodu stály v řadách
minimálně dva tucty děvčat a každá měla na negližé připevněné číslo.
"
" Krásný holky, co? řekl Sammy. " Mohl bych se na ně dívat ce­
lou noc. "
No, já a moji přátelé se na ně nechceme dívat, " opáčil jsem Sammy­
"
mu. Chceme s nima šoustat! "
"
To je v pořádku, " řekl a moje žádost ho nevyvedla z míry. To dělaj
" "
taky. "
Sammy pohovořil s jednou z dívek, která za námi přišla; usmála se
a plaše řekla: " Můžete mít, co chcete. Stačí si vybrat dívky podle čísel. "
Najednou jsme si připadali jak malé děti v cukrárně. " Máme hroma­
du peněz, " řekl Robert a začal vyvolávat čísla: "Já si beru jedenáct, de­
vatenáct a čtyřicet jedna. "
Fajn, " řekl jsem, "ale než odsud vypadneme, chci jedenačtyřicítku
"
taky. "
Následující dvě hodiny jsme se s potěšením oddávali všemu od ma­
sáží až po dobrý staromódní sex. Když nám konečně došly síly a pod­
nik jsme opustili, Jimmy povídá: " Termín ,vyšukat mozek z hlavy' ur­
čitě vynalezli tady. "
Procházeli jsme se ulicemi Bangkoku a vzbuzovali jsme dost velkou
pozornost. Protože ale v Thajsku nikdy nikdo neslyšel o Led Zeppelin,
nebylo to kvůli naší hudbě. " Myslím, že si dělají legraci z našich dlou­
hých vlasů, " usoudil nakonec Robert. Navíc jsme měli náušnice, což
tady byla opravdová novinka.
Billy boy! Billy boy! " ječely děti, koukaly po nás a ukazovaly na nás
"
prstem. Sammy nám později prozradil: " V Thajsku ,Billy boy' znamená
teplouš, homosexuál. Mysleli si, že proto máte dlouhé vlasy. "
Z Bangkoku jsme všichni tři odletěli na čtyři dny do Bombaje. Uby­
tovali jsme se v hotelu Taj Mahal, přímo proti Bráně do Indie, a pak
jsme strávili nějaký čas v ulicích města. Před hotelem se nám asi deset

175
taxikářů nabízelo, že s námi vymění naše peníze za rupie. " Ne, raději
ne, " odpovídal jsem. Znervózňovalo mě, že bych měl svěřit peníze ně­
komu neznámému.
Robert mě ale nakonec přemluvil. " Krucinál, " povídal, " dej jednomu
z nich pár bankovek a uvidíme, s čím se vrátí. "
Sledoval jsem z balkónu svého pokoje v hotelu Taj Mahal, jak náš
designovaný směnárník mluví s dalším taxikářem a nějaké peníze pu­
tují z ruky do ruky. Ten druhý řidič nevypadal jako většina ostatních,
které jsem zatím viděl. Měl sice tutéž khaki uniformu, ale kalhoty měl
čistě vyžehlené, košili čerstvě vypranou, každý vlásek na hlavě na
svém místě a knír vypadal, jako by jej transplantovali z horního rtu
Clarka Gablea. " Ten chlápek by mohl hrát v Hollywoodu, " pozname­
nal jsem.
Když jsme dostali peníze, rozhodli jsme se zajít za vyšňořeným
taxikářem a požádat ho, aby nás provezl po městě. " Maráthí zrovna
nevládneme, " řekl jsem mu. " Potřebovali bychom průvodce, jestli
máte čas. "
Jmenoval se pan Razark a na tři následující dny se stal součástí naše­
ho doprovodu. Bral nás do indických nevěstinců, na disko, kde si Jim­
my zajamoval s několika překvapenými místními muzikanty, kterým
nešlo do hlavy, jak válí na jejich japonské kytary. Zavedl nás také do
obchodů, kde jsme nakoupili hudební nástroje, vonné oleje a šachy ze
slonoviny.
Razark nás dokonce pozval k sobě domů na jídlo. Skličující chudoba
čtvrti, kde bydlel, námi otřásla. Ulice byly plné chatrných boudiček,
které by nevydržely ani trochu silnější závan větru. " Můj dům je velmi
malý, " řekl omluvně Razark. " M á žena, já a naše čtyři děti bydlíme
v jedné místnosti, moje matka ve druhé. Není to moc, ale koupil jsem
"
ho za sedmnáct tisíc liber. V Bombaji se žije velmi draze.
Není divu, že chudí zůstávají chudí, pomyslel jsem si.
Poslední večer v Bombaji jsme přesvědčili Razarka, aby s námi zašel
do restaurace v sousedství. " Chceme, abyste nás vzal tam, kam chodíte
jíst vy, " řekl Jimmy.
" Ne, ne, " odvětil. " To není nic pro turisty. Mohlo by to pro vás být
zdraví nebezpečné. "
" O nás se nebojte, " řekl Jimmy. " Budeme v pořádku. My něco vy­
držíme. "
A tak nás Razark odvezl do malé indické restaurace, kde bylo místo
asi pro dvacet lidí. Být to v Londýně či v New Yorku, dávno by to tu

176
zavřel hygienik. Na Razarkovo doporučení jsme si všichni dali kuřecí
karí; když nám ho ale přinesli, dalo dost práce najít na kostech nějaké
maso.
Za hodinu jsme litovali, že jsme nevzali Razarkovo varování vážně.
Měli jsme křeče v žaludku a bylo nám tak zle, že jsme většinu noci ne­
spali. Ráno jsme měli příšerný průjem. Děsil jsem se, že lepší část nad­
cházejícího dne budu muset strávit v letadle.
Na cestě letadlem zpět do Londýna jsme všichni museli každých pět
minut kvapem na záchod. Měl jsme s sebou naštěstí Jonesyho krabičku
dětského zásypu, o kterou jsme se střídali, podnikajíce zoufalé pokusy
ulevit svým bolavým řitím. Když letadlo přistálo v Ženevě, bylo po
pudru, a tak jsme si museli zbytek letu až domů protrpět.
V letadle jsme většinu času strávili povídáním o zážitcích z Bombaje;
snad jsme se tak pokoušeli zapomenout na fyzické problémy. Podmín­
ky, ve kterých žil Razark, tento nesmírně slušný člověk, se svojí rodi­
nou, to pro nás byl tvrdý střet s realitou. Určitě jsme neměli pocit viny,
že sami žijeme tak výstředně; koneckonců, vždyť kapela si své bohat­
ství vydobyla tvrdou prací. Ale člověk uzavřený ve svém vlastním svě­
tě snadno přehlíží bídu a neštěstí ostatních. V Bombaji jsme dostali tvr­
dou lekci o tom, jak žije většina světa. Aspoň těch pár dní v Indii jsme
všichni vnímali jejich bolest.

29. U protinožců
Čtvrté album Led Zeppelin konečně vyšlo nedlouho poté, co jsme se
vrátili do Anglie. " Vydat tohle album bylo snad bolestnější než porod, "
poznamenal Jimmy.
Atlantic vydal album beze jména, jak na tom trvala kapela, což však
neodradilo fanoušky od toho, aby mu říkali Čtyři symboly nebo Zoso
a nakupovali je v ohromném množstvÍ. V Americe se album nikdy ne­
dostalo do čela žebříčku, usadilo se však na příjemné druhé příčce.
O tom, že bude zlaté, nebylo ani na chvilku pochyb.
Abychom podpořili prodej, vydali jsme se na krátké turné po Britá­
nii, sestávající z dvanácti koncertů; vrcholem byla dvě vyprodaná vy­
stoupení ve Wembley Empire Pool v Londýně. Všech devatenáct tisíc

1 77
sedadel ve Wembley se prodalo během několika minut; za možnost
spatřit nejlepší kapelu na světě se platilo jeden a tři čtvrtě dolaru.
Já jsem však byl při tomto britském turné myšlenkami v Austrálii
a na Novém Zélandě. Jakmile skončilo, poslal mě Peter k protinožcům;
letěl jsem připravit půdu pro naše první koncerty v této části světa, na­
"
plánované na únor 1 972. A tak zatímco " Zeppelíni nakupovali vánoč­
ní dárky, já nastoupil v Londýně do letadla směr Melbourne. V násle­
dujících dnech jsem zavítal do Perthu, Adelaide, Sydney, Brisbane
a Aucklandu. Jednal jsem s místními pořadateli, prohlížel, fotografoval
a když bylo třeba, měnil jsem místa koncertů. Také jsem zařizoval uby­
tování v hotelích.
Začátkem února jsem se přidal k Led Zeppelin a letěli jsme s Air In­
dia do Austrálie. Rozhodnutí letět s indickými aeroliniemi se nerodilo
snadno. Protože se Atlantic Records stali součástí Warner Brothers,
měli jsme možnost získat díky smlouvě Warnerů s Air India padesáti­
procentní slevu. Jenže naše řitě se sotva vzpamatovaly ze šrámů, jež
utržily v bitvě s indickou kuchyní, a my jsme si nebyli zcela jistí, co by
nás mohlo čekat. " Nejsem si jistej, jestli je v celém Spojeném království
"
dost zásypu na to, aby nám všem vydržel celou cestu až do Austrálie,
glosoval situaci Robert. Když nic jiného, dokázali jsme si z toho aspoň
dělat legraci.
Letadlo mělo mezipřistání v Bombaji, kde jsme si předem zařídi­
li přestávku - chtěli jsme si několik dní odpočinout, než budeme po­
kračovat do Austrálie. Vystoupit z letadla bylo přímo požehnáním.
V Bombaji jsme zavolali panu Razarkovi; zavezl nás na pláž, kde jsme
jezdili celé odpoledne na velbloudech - další indický zážitek, jenž
zanechal naše zadky odřené a pohmožděné. Vzal nás také do obcho­
du s hudebními nástroji, v němž si John Paul koupil nádhernou bicí
soupravu.
O dva dny později jsme nastoupili do tryskáče Air India, který nás
měl dopravit do Perthu. Jako bychom se ocitli v TWilight Zone. Let byl
tak chudý na alkohol, že když jsme konečně dorazili do Austrálie, při­
padali jsme si skoro jak po odvykací protialkoholické kúře. " Nemáš
"
nějakej kokain, Richarde? ptal se Bonham. " Potřebuju se od toho vše­
"
ho něčím odreagovat.
Po takové zkušenosti jsme mohli tušit, že ani australskou celnicí
neprojdeme bez problémů. Když jsme procházeli celním prostorem,
John Paul byl upozorněn, že se mu zabavují bicí. " Tyto bubny jsou

1 78
vyrobeny ze zvířecí kůže, " oznámil mu celník. " Obávám se, že to je
tady nezákonné. "
Když jsme nastupovali do přistavené limuzíny, Jimmy předpovídal:
" Koneckonců, to nejhorší máme za sebou. "
Jimmy byl věčný optimista, ale já jsem měl svoje pochybnosti. Uvi­
díme.

"
"Tady je protidrogová jednotka!
Na dveře mého hotelového pokoje někdo hlasitě klepal.
Byli jsme upozorněni, že máme prohledat váš pokoj! Otevřete! "
"
Pouhou hodinu poté, co jsme se ubytovali v našem hotelu v Perthu,
jsem se pokoušel usnout, když mě vzbudilo nečekané hlasité bušení na
dveře. Policisté postupovali chodbou, dožadujíce se vstupu do mého
pokoje i do pokojů členů kapely.
Jakmile jsem otevřel, policajti vtrhli do pokoje, dívali se pod matraci,
do zásuvek prádelníku a prohledali mi zavazadla. Seděl jsem na poste­
li, sledoval, jak se snaží, a věděl jsem, že alespoň já sám žádné drogy
nemám. Naštěstí je u sebe neměl nikdo z nás.
Policisté byli strašně zklamaní. Koneckonců, za úspěšnou razii na
světoznámou rockovou kapelu je pravděpodobně povýšení. A Led
Zeppelin, které provázela pověst dekadentní kapely, se museli jevit
jako snadný terč. Řekl bych, že jsme měli štěstí, že nám nic nepodstrčili.
"
"To na týhle šňůře nejspíš ještě přijde, poznamenal Bonzo.
Policie zmizela tak rychle, jako se objevila - bez omluvy či vysvětle­
ní - a vůbec ji nepřivedlo do rozpaků, že nás bezdůvodně obtěžovala.
Asi se takhle chovají normálně, říkal jsem si.
Pagey potřásl hlavou. " Zatracený pitomci! " řekl. " Kdyby den nebo
dva počkali, určitě u nás něco našli! "

Kapela se skutečně zaplétala s drogami čím dál tím víc - nejvíce s kokai­
nem a trávou. Ale po překvapivé návštěvě mužů v modrém nás Peter
varoval : Tady musíme bejt mimořádně opatrný. Nechci, aby někdo
"
z nás v týhle zemi skončil v poutech. "
Peter považoval za důležité snížit riziko, že nás zavřou. Nehodlal
toho ale docílit tím, že by kapelu odřízl od zakázaných látek, nýbrž
najmutím soukromé bezpečností služby, kterou hodlal postavit jako ná­
razník mezi nás a místní policii. Na Peterovu žádost jsem vyřídil pár
telefonátů a druhého dne ráno nám agent z místní bezpečnostní služby

179
přivedl tři mohutné, vysloužilé policejní detektivy, kteří nás doprová­
zeli až do konce turné.

Australští fanoušci byli pohostinnější než policisté, s nimiž jsme se set­

kali na úvod našeho pobytu. Každý z australských a novozélandských
koncertů znamenal nový rekord . V obou zemích na nás přišlo nejvíc
lidí, co zde kdy navštívili rockový koncert. Abychom přilákali co nejví­
ce posluchačů, konala se všechna vystoupení pod širým nebem a na
Peterův příkaz byl vždy stanoven náhradní termín pro případ deště.
Peter zatvrzele odmítal nechat hrát kapelu v dešti, protože se obával, že
při tom množství elektrických kabelů a zástrček hrozí reálné nebezpečí,
že by někoho mohl zabít elektrický proud. Když pak v Adelaide mrho­
lení přešlo v liják, byl koncert opravdu o den odložen.

Do míst konání australských a novozélandských koncertů jsem vždyc­

ky přijížděl o několik hodin dříve, abych se přesvědčil, že pódium
a okolní zátarasy odpovídají našim požadavkům. Někdy se stávalo, že
zátarasy nebyly dost vysoké nebo pevné, a tak jsem popadl kladivo
a vylepšil jsem je sám. To se stalo třeba v Aucklandu, kde měla skupina
hrát ve Western Springs. Přemluvil jsem Bonhama, aby šel se mnou,
zatloukli jsme pár hřebíků a dali věci do pořádku.
Když jsme byli s opravou hotovi, začali jsme se rozhlížet, co by se
dalo dělat, než otevřou brány. V zákulisí jsme podnikli nájezd na kartó­
ny s alkoholem a po pár pivech si Bonzo všiml dvou motocyklů Honda
zaparkovaných poblíž pódia. Hele, " povídá, co tam jen tak stojíte?
" "
Projedem se na nich, ne? "
Majitelem motorek byl Rem Raymond, pořadatel koncertu, který nás
na nich nechal pár minut jezdit. Měli bysme zkusit ještě něco, " navrhl
"
po chvíli Bonham. " Nikdy jsem nehrál ,kdo uhne je srab'. Zahrajeme si
to na motorkách! "
Zalapal jsem po dechu. Na to zapomeň, Bonzo, " řekl jsem. " Dneska
"
nemám chuť spáchat sebevraždu. "
"
" Richarde, odpověděl. " Udělej to pro starýho kamaráda. No tak,
Richarde. "
Začal kňourat a já sbíral odvahu. Nakonec jsem v chvilkovém poma­
tení smyslů souhlasil. " Fajn, ale varuju tě: když hraju ,kdo uhne je
srab', tak neuhejbám. "
Led Zeppelin často žili podle zásady " vzrušení za každou cenu " . Byl
to přístup k životu, při němž se nejdřív jedná a teprve potom přemýšlí.

180
Lepší příklad než to, k čemu jsme se právě chystali, si nebylo možno
představit.
Odjeli jsme s Bonhamem na přilehlé hřiště a já jsem si říkal: "Jediné,
"
na co to můžu svést, jsou tři piva. Zastavili jsme se asi padesát metrů
od sebe a otočili se čelem k sobě.
"
"Jestli to jeden z nás nepřežije, mumlal jsem si pro sebe, " doufám,
"
že to budu já. Jestli to bude Bonzo, Peter stejně zabije i mě.
Pro túroval jsem motor, přidal plyn a pak už jsme se vyřítili proti
sobě. Při rychlosti asi padesát kilometrů v hodině jsme u sebe byli sko­
ro okamžitě. Jenže když jsem byl asi tak šest metrů od Bonza, musel
jsem navzdory svému slibu uhnout. Motorka mi pod nohama sklouzla
do bláta a já se překulil přes ni.
"
" Krucinál! zařval jsem a otočil jsem se za Bonzem, který už byl v té
chvíli padesát metrů za mnou. Moje nepříliš ladné přistání mu zjevně
udělalo radost. Kromě roztržených džín a pošramocené pýchy jsem ji­
nak vyvázl nezraněn, ale motorka tak dobře nedopadla - ani při vlastní
nehodě, a jak se posléze ukázalo, ani vzápětí po ní. " Musela to bejt chy­
"
ba motocyklu! křičel jsem na Bonhama.
V tu chvíli jsem si všiml sekery, ležící vedle nějakého nářadí asi dva­
cet metrů od nás. Došel jsem k ní, zvedl ji a několik vteřin jsem stál nad
"
motorkou. "Je jako kůň se zlomenou nohou, prohlásil jsem. "Je třeba
"
ukonči t její trápení.
Rozmáchl jsem se jednou, podruhé a pak jsem sekerou systematicky
bušil do motocyklu, dokud jsem ho nezdemoloval. Paul Bunyan by ne­
mohl být brutálnější.
Když jsem Remu Raymondovi řekl, co se stalo, sebralo ho to. " Tro­
"
chu jsem se nechal unést, to je fakt, vysvětloval jsem mu. " Ale někde
"
poblíž je určitě dobrá opravna. Pošlete nám účet.
Jakmile jsme byli z doslechu, Bonzo zamumlal: "Jasně, pošlete nám
"
účet. My ho sice nezaplatíme, ale stejně nám ho pošlete!

Do Aucklandu přijeli fanoušci z nejvzdálenějších koutů země; někteří

jeli vlakem až tisíc pět set kilometrů, aby viděli skupinu hrát. Dohro­
mady jich bylo pětadvacet tisíc; každý zaplatil v průměru čtyři dolary
a byli svědky toho, jak kapela koncertuje do úplného vyčerpání. Na
stadiónu Western Springs se sice pořádaly závody sériově vyráběných
automobilů, ale tolik koňských sil, kolik vypustili ten večer Led Zeppe­
lin, nikdy neviděl.

181
 Robert se necítil úplně ve své kůži; prý ho trochu bolel žaludek. Přes­
to však označil koncert v Aucklandu za jeden z nejlepších na celém
australském turné. " Stairway to Heaven " naladila dav na to, co mělo
přijít. Stadión pak šílel při " Whole Lotta Love ", zahrané tentokrát ve
směsi se starými rock'n'rollovými fláky a Zeppelinovskou klasikou
(" Good Times Bad Times ", You Shook Me ", " I Can't Quit You " ) . Pl­
"
ných šestnáct minut trvalo neopakovatelné provedení " Whole Lotta
Love " a posluchači reagovali takovými výbuchy emocí, jako by se jim
před očima psala historie. Byla to koneckonců pravda.

Po takových koncertech byli kluci naprosto euforičtí. Připomínaly jim

první šňůry po Americe, kde fanoušci viděli Zeppelin poprvé. Bonzo
býval po koncertech tak na dupaný energií, že vykřikoval: " Teď několik
dní neusnu. " Někdy se zdálo, že nepřehání.
V Adelaide hráli den před námi Creedence Clearwater Revival
a když jsme se ubytovali v našem hotelu, ještě tam byli. Jejich bubeník
Doug Clifford měl v pokoji bicí soupravu, aby mohl cvičit. S Bonha­
mem pak bušili do bicích skoro do svítání. Úžasné bylo, že si nikdo
nestěžoval.

Pominu-Ii ovšem samotnou muziku, musím říct, že na tomhle turné

jsem měl hlavně spoustu problémů; legrace jsem si užil podstatně
méně. Když jsme se dlouho po půlnoci zapisovali v hotelu White He­
ron v Aucklandu, bylo všechno nějak na levačku . Recepční si nebyl
schopen ujasnit, které máme pokoje, a nakonec dal Petera a mě do stej­
ného apartmá. Přesněji řečeno, mě s Peterem ubytoval v jednom apar­
tmá s neznámým manželským párem!
Když jsme s Peterem odemkli a vešli do svého pokoje, byl onen chla­
pík právě se ženou v posteli a vypadal, že poslední věc, o kterou stojí,
jsou dva noční návštěvníci. Upřímně řečeno, to bych mu nevyčítal.
" Co sakra děláte v mém pokoji? " křičel, zatímco se jeho žena zakrý­
vala dekou.
"
" Zrovna jsem se vás chtěl kurva zeptat na to samý! řval Peter na
něho. " Velmi bychom ocenili, kdybyste odsud vypadli, hergot! "
Š li jsme celou záležitost vyřešit dolů do recepce. Jaké ale bylo naše
překvapení, když jsme tam našli našeho bedňáka Micka Hintona, jak
sedí u telefonního panelu.
" Co tady k čertu děláš? " zeptal jsem se.

182
 " Uplatil jsem toho zkurvenýho recepčního, aby nám došel do kuchy­
ně pro něco k jídlu, " odpověděl. " Řekl mi, ať mu tady na to zatím do­
hlídnu. "
Právě v tu chvíli zazvonil telefon.
Mick zvedl sluchátko a řekl: " Recepce. " Snažil se znít, jako když ví,
co dělá. Na druhém konci byl náš " spolubydlící" a stěžoval si na náš
neohlášený příchod.
Mick zněl naštvaně. " Podívejte se, jestli se vám tady nelíbí, tak táhně­
te do prdele! "
Host se zjevně pokoušel s Mickem dohadovat, ale bezvýsledně. " Ty
kriplel " hulákal Mick do telefonu. "Takhle to chodí v našem hotelu!
Hergot, radím ti, abys vod sud vypad! "
O čtvrt hodiny později manželé opustili hotel.

První březnový víkend jsme bydleli v Sydney v SobeII Townhouses

a aby byla nějaká změna, snažili jsme se chovat opravdu vzorně. Jed­
nou večer jsem požádal recepčního, zda by nám nemohl poradit nějaké
kluby, které by přežily útok Led Zeppelin. Druhá zastávka byla v Les
Girls; klub patřil Američanovi jménem Sammy Lee. "Je tam plno chla­
pů převlečených za ženské, " řekl nám recepční.
V Les Girls se toho ale dělo mnohem víc . . . vystoupení docela nada­
ných transsexuálů; byli dobří zpěváci, ještě lepší tanečníci a taky byli
velmi atraktivní. V polovině programu se Bonzo zeptal číšníka na to, co
nás všechny zajímalo: "Jsou to chlapi nebo ženský? "
"
"No, nechali si ufiknout péra a zvětšit prsa, odpověděl číšník. " Po­
kud jde o ně, považují se za ženské. "

"Jasně, podle toho, co říkáte, to nevypadá, že jsou pořád ještě chla­

pi! " řekl Robert trochu eufemisticky.
Později jsme zjistili že " holky " z Les Girls jsou v Austrálii docela po­
pulární. Když se doslechly, že se na ně dívají Led Zeppelin, přišly nás
pozdravit. Pozvali jsme je, ať se přijdou podívat druhý den na koncert
a po něm s námi jdou něco vypít.
Zeppelin hrál v Showgrounds v Sydney před osmadvaceti tisíci fa­
noušky. Po koncertě jsme zjistili, že " holky " jsou skvělá společnost
a ještě lepší kumpáni na noční tahy po zavíračce. Strávili jsme v Sydney
skoro celý týden a většinu času byli transsexuálové s námi. " Novináři
neví, jak se k tomu postavit, " snažil se Peter udržet vážnou tvář. "Jeden
se mě zeptal, jestli jsou všichni členové Led Zeppelin přihřátý. "

183
 S " holkama " ovšem byla výborná zábava, přesně to, co jsme hledali
i my. Samozřejmě, ve čtyři ráno, když jim na bradě vyrazilo strniště,
jejich krása trochu utrpěla. Jednou nad ránem se " holky " začaly zapo­
mínat a místo oslovení Louise a Marilyn se vrátily zpátky k Barney
a Burt. Už tohle samo o sobě byla podívaná, která stála za to.

Na cestu z Austrálie jsme si zabukovali letenky u společnosti BOAC.

Na John Paulovo naléhání jsme zařadili do programu třídenní zastáv­
ku v Thajsku; zaujaly ho naše historky z výletu, který jsme podnikli po
skončení japonského turné, a tak jsme se rozhodli ukázat mu Bangkok
a až potom pokračovat do Anglie. Na letišti v Bangkoku jsme ale ne­
prošli přes celníky.
"
" Promiňte, řekl jeden z nich, " ale vaše dlouhé vlasy jsou v Thajsku
nepřijatelné. Takhle vás do země nepustíme. "
Ohromilo nás to. " Byli jsme tady vloni, " pronesl Robert. " To jsme
nejspíš měli ještě delší vlasy. To je absurdní! "
Thajští úředníci však byli neoblomní. " Omlouvám se, " řekl jeden
z nich, " ale teď je to zákon. V zemi se nesmí nosit dlouhé vlasy. "
Nebyli jsme zvyklí, že není po našem. Ať se jednalo o sedadlo v prv­
ní třídě vyprodaného letu nebo nejlepší stůl v módní restauraci, kapela
byla zvyklá, že díky svému jménu a slávě vždycky dostane, co chce.
Tentokrát to ale nefungovalo. Více než půl hodiny jsme se dohadova­
li s každým, kdo byl ochoten nás poslouchat. Zkusili jsme všechno kro­
mě úplatku (který by nás pravděpodobně býval přivedl do vězení). Nic
nepomohlo. Nakonec nám došlo, že v téhle debatě prostě neuspějeme.
"
" Vy to asi nechápete, pateticky vykřikoval Robert. " Přijeli jsme do
vaší země utrácet peníze! " Možná, že v Thajsku už další cizí peníze ne­
potřebovali.
Za hodinu jsme opět seděli v letadle a mířili jsme do Londýna.

184
30. Důvěrnosti z ložnice
" Když jste nahoře, můžete vznášet požadavky, kterým by se lidé za
jiných okolností vysmáli. "
Těmito slovy Peter grant vysvětloval svoji strategii - využít protivní­
kovu slabinu - při dojednávání koncertních smluv.
Ve skutečnosti o žádné vyjednávání nešlo. Peter prostě tvrdě a ne­
kompromisně sdělil místním pořadatelům: " Odteď budou Led Zeppe­
lin dostávat devadesát procent z tržby. Tečka. " Ber nebo nech být, tak­
hle to stálo. Pořadatelé pro testovali - a pak se neochotně podepsali nad
vytečkovanou čáru.
Na začátku sedmdesátých let měla kapela zvučného jména za kon­
cert pod širým nebem zpravidla zaručenu pevnou částku (takových
padesát tisíc dolarů) a k tomu šedesát procent z tržby. Ale Led Zeppe­
lin nebyli obyčejná skupina. Peter se rozhodl, že pro ně budou platit
jiná základní pravidla.
" Odečteme platby za halu, ochranku, limuzíny, zvuk a světla, a pak
si vezmeme devadesát procent, " řekl Peter. " Nebudeme se ani obtěžo­
vat zálohou. "
Není divu, že si Peter za takové řeči nevysloužil čelné místo na se­
znamu vánočních gratulací většiny pořadatelů rockových koncertů
a jejich agentů. Někteří jeho chování vnímali jako arogantní. Jiní říkali,
že on i jeho skupina jsou strašlivě nafoukaní. A většina to prostě pova­
žovala za nefér. A všichni do jednoho zuřili. Led Zeppelin však Petero­
vo obchodování ve stylu kamikadze přinášelo obrovské výdělky.
Ujednání o devadesáti procentech znamenalo, že si kapela na začát­
ku sedmdesátých let zpravidla za jediné vystoupení přivezla domů
osmdesát až devadesát tisíc dolarů, někdy i víc. Na konci desetiletí by
byli po některých koncertech užili kamion od Brinka, aby jim odtáhl
domů ohromujících půl miliónu dolarů. Vždy vyprodané koncerty
spouštěly lavinu financí jak u Rockefellera. Příjmy se dělily na pět stej­
ných dílů a Peter inkasoval jako rovnocenný partner čtyř hudebníků.
" Podívejte, " argumentoval Peter při jednání s užaslými pořadateli,
" i když vám zůstane jen deset procent z tržeb, vyděláte víc než při prů­
měrném koncertě, ze kterého máte padesát procent. Stejně pro nás zaři­
zujete jen maličkosti. "
Při turné po Americe v létě 1 972 Peter poprvé vznesl bezpodmíne­
čný devadesátiprocentní požadavek, který rozbil na padrť standardní,
do té doby platné postupy v hudebním průmyslu.

185
 Pár týdnů před americkou šňůrou, v době, kdy Peter jezdil po Spoje­
ných státech a tloukl o stůl svými devadesáti procenty, se kapela sešla
v Stargroves, vesnickém sídle Micka Jaggera, aby nahrála první sklad­
by pro nové album. Využili Jaggerovo mobilní nahrávací studio a moh­
li si tak dovolit experimentovat víc než při kterémkoli předcházejícím
nahrávání. Jimmy přijel s několika písněmi na papíře, kompletně na­
psanými a zaranžovanými - například " Over the Hills and Far Away ".
Ve většině ostatních skladeb se ale hodně improvizovalo. Všichni pře­
kypovali tvůrčí energií a cítili se tak skvěle, že Jimmy věřil, že se kvalita
alba vyloupne sama od sebe, i bez důkladné předcházející přípravy.
Alepoň zpočátku k tomu Pagey přistupoval takhle. Když se ale na­
hrávání chýlilo ke konci, nebyl spokojen s výsledným zvukem. Ano,
nechyběl tvůrčí zápal, ale Jimmy začal uvažovat, že některé pasáže
bude třeba přetočit někde jinde.
Přesto kapela v nahrávání alba ve Stargroves pokračovala. Bonzo
přispěl originálním nápadem pro píseň " D'yer Mak'er", které dodal
nádech do-wopu. Nakonec zní i trochu jako reggae. Když se ji snažili
dotáhnout, vyšli ve Stargroves na zahradu a přehrávali si všechny ver­
ze, pohybovali se do rytmu a jejich taneční kroky připomínaly cosi
mezi trhanou chůzí Charlie Chaplina a Groucho Marxe.
Jako vždycky, když se " Zeppelíni " někde sešli, i ve Stargroves došlo
na nevázanou zábavu. Uvolňovalo se tím nahromaděné napětí a kape­
la jako by obnovovala duševní síly pro práci na další den. Byl to také
zvláštní způsob vyjádření vzájemné náklonnosti. Postupem času začali
mít jeden o druhého opravdový zájem, i když žádný z nich příliš nevy­
nikal v citových projevech. Společné blbnutí, ať už u láhve šampaňské­
ho či při plánování kanadského žertíku, však poskytovalo příležitost
demonstrovat vzájemnou příchylnost.
Ve Stargroves se stal terčem rozpustilých vtipů jeden z našich techni­
ků, říkejme mu třeba Steve. Přivezl si s sebou přítelkyni a Bonzo propa­
šoval do jejich ložnice mikrofon. Pak už jsme jen všichni čekali, až se
odeberou na kutě.
"
" Paráda! vykřikoval Bonzo, naslouchaje zvukům ozývajícím se
z ložnice. Tiskl si sluchátka na uši tak pevně, až jsem měl strach, aby si
je nezarazil do hlavy. " Souložej ! To bude skvělý! "
Když těžké oddechování nabralo na náruživosti, Bonzo začal na­
hrávat probíhající sexuální radovánky na pásek. Zároveň vytočil po­
tenciometry naplno a pustil zvuky z ložnice do reproduktorů instalo­
vaných po celém domě. V následující půlhodině se v každém pokoji

186

. ,. "" ...... , .
v domě - vyjma ložnice, kde Steve a jeho dívka provozovali svoji pos­
telovou akrobacii - rozléhal velmi hlasitý a velmi živý detailní zá­
znam jejich aktivity.
Jak stoupalo vzrušení v ložnici, rostlo i bujaré veselí v celém domě.
"Jedem, Steve! Nandej jí to! Do toho, Steve, do toho! "
Druhého dne ráno se Steve stal terčem krutého vtipkování - " Steve,
ta holka určitě skvěle sténá! " Nejspíš se ale nikdy nedozvěděl, co jsme
na něj nastražili a jak jsme ho tajně poslouchali zesíleného na sto
decibelů.

Jimmy se při nahrávání snažil udržet co nejpracovnější atmosféru. Stále

připomínal, že je třeba omezit náklady, což znamenalo přistupovat
k frekvencím s vážností chirurga, chystajícího se na operaci mozku.
Tentokrát se sice nepracovalo v tempu debutového alba Led Zeppelin,
při jehož nahrávání v roce 1 968 se řítili k cíli jak nadzvukový Concorde,
ale nedá se ani říci, že by současné album vznikalo v blazeované či lho­
stejné atmosféře. Jimmy prostě vyžadoval, aby byl konečný produkt
přesný jak lékárnické váhy.
To byl také důvod, proč jsme se nakonec přesunuli do studií Olym­
pic v Londýně. S kvalitnějším vybavením Led Zeppelin leccos vylepši­
li. Vrhli se na skladby jako " The Crunge ", ve které se Jimmy a John Paul
podřídili Bonzovu vedení a společně upředli funky jak od Jamese
Browna. Jimmy přidal bluesový riff, který nosil v hlavě sedm let a tady
pro něj konečně nalezl uplatnění. Robert v náhlém záchvatu inspirace
naškrábal do bloku slova k " The Song Remains the Same " , veden při
tom svojí představou společného jmenovatele všech lidí a věcí. Jimmy
dlouhé týdny pečlivě vrstvil košatou hudební strukturu; než připojil
Plantův text, počítal totiž s tím, že skladba bude instrumentální.

Zatímco kapela zůstávala zavřená ve studiu, Peter a já jsme vážně uva­

žovali o tom, že najmeme novináře, který by zprostředkoval kontakt
s tiskem; ten měl totiž pořád skupinu asi v takové oblibě jako dýmějo­
vý mor. Tuto možnost před několika týdny cestou z Austrálie poprvé
nadhodili Jimmy a Robert. Napadlo je, že zkušený novinář by mohl
nabídnout tisku olivovou ratolest usmíření a vykřesat naději, že k nám
začnou být trochu spravedliví.
,,Jestli hledáš někoho, kdo má přístup do médií oslovujících mládež,
zkus B. P. ,Beep' Fallona, " řekl jsem Peterovi. " Dělal dobrou tiskovou
kampaň pro T. Rex. Ví, co dělá. "

187
 Peter dal na moji radu. Protože kapela byla zaměstnána nahráváním,
převzal iniciativu sám a najal Fallona, který s námi pak zůstal asi rok.
Beep byl d robný mužík, který zrovna nevypadal, že by si dokázal zís­
kat tisk a manipulovat s ním. Když se však ve své londýnské kanceláři
pustil do práce, uměl si svými schopnostmi a šikovností zjednat pří­
stup k britským novinářům, zejména k těm, co Zeppelin tradičně odzí­
vávali.
Beep byl typ člověka, který vám snadno začne jít na nervy svojí
nadměrnou činnorodostí a divným způsobem řeči. Protože se mu ale
povedlo získat tisk na naši stranu, všichni souhlasili, že si svoji mzdu
zaslouží.

Když se kapela konečně na sklonku května vynořila ze studia, bylo

americké turné připraveno. Vzhledem k intenzivní práci na novém
albu měli Led Zeppelin pocit, že si to jaro skoro neodpočinuli. Dokonce
neměli ještě vůbec čas začít vážně přemýšlet o chystaných koncertech ­
co budou hrát, jaké zařadí nové písně.
Nicméně se sbalili a přichystali na let směrem záp.l d ním. Měli dosta­
tek víry ve vlastní síly, takže cítili, že i nadcháze)lcl koncerty budou
stejně dobré nebo lepší než ty, které odehráli v minulosti.

31 . Riskantní záležitost
Peter a já jsme se dohodli, že na přesuny mezi jednotlivými štacemi
letního turné roku 1972 najmeme letadlo Falcon. Cítil jsem, že při tak
nabitém, hektickém programu - třicet čtyři koncertů za měsíc a několik
málo dní - je soukromé letadlo zásadní. Letěl jsem tedy do Spojených
států napřed, abych dohodl pronájem devítimístného letadla.
Nakonec se mi podařilo dohodnout výhodnou cenu. Možná jsem se
přiučil, když jsem slýchal Petera telefonovat s pořadateli a nekompro­
misně prosazovat svou. Zástupce charterové společnosti seděl u stolu
proti mně a já ho nepřestával zpracovávat, aby mi dal co nejnižší cenu.
Přinesl láhev ginu a začali jsme probírat podrobnosti nájemní smlouvy;
po hodině a půl smlouvání - a nasávání - vypadal, že by přistoupil na
všechno.

1 88
 "Já se v té vaší hudbě moc nevyznám, " řekl, " ale bude nám velikou
ctí, když si najmete tohle letadlo. "
Na moje naléhání nám dal šest tisíc pět set kilometrů zdarma a slevil
pět tisíc dolarů, i když za cenu toho, že se obejdeme bez personálu. " To
nevadí, " řekl jsem. " Budeme mít raději jedno místo navíc pro sebe. "
Poslední dny před prvním koncertem šňůry jsem věnoval mnoho
času zajištění bezpečnosti. Vyhrožování smrtí členům kapely se sice na
předchozím turné stalo součástí života, ale přece jen se na to těžko zvy­
kalo. Při turné v roce 1 972 jsem měl někdy pocit, že na pódiu je skupina
snadným terčem; kdyby se nějaký magor rozhodl na jednoho z nich
vystřelit, nebylo by to až tak obtížné. Kdykoli jsem zaslechl hlasitý
práskavý zvuk - klidně to mohl být prasklý balonek - přikrčil jsem se
a rychle jsem se pohledem přesvědčoval, že jsou členové skupiny v po­
řádku. Nebylo pochyb o tom, že moje práce je čím dál tím víc stresující.
Celé tohle turné jsem se snažil vypořádat s úzkostí plynoucí z obav
o bezpečí Led Zeppelin. Na pozvání kapely jsem hrál pravidelně na
konga při " Whole Lotta Love ", což pro mne bylo vítané vytržení z kaž­
dodenního stresu, byť jen na pár minut.
Jednoho večera v Madison Square Garden, těsně před mým nástu­
pem na " Whole Lotta Love ", mi řekl viceprezident Atlantic Records
a sám bývalý bubeník Jerry Greenberg, jak moc by pro něj znamenalo,
kdyby si s Led Zeppelin mohl v téhle skladbě zahrát. " Dobrá, " řekl
jsem, " jestli s nima chcete hrát, slibte, že mi dáte sto dolarů, a můžete.
Dám vám paličky a můžete jít na věc! "
Jerry nezaváhal. " Platí! " Absolvoval na pódiu " Whole Lotta Love "
a já jsem se v zákulisí uchýlil k jedinému dalšímu prostředku, který mě
dokázal zbavit napětí - šňupnul jsem si kokain.

V Madison Square Garden došlo k jednomu z těch řídkých případů,

kdy fanoušci začnou být uprostřed koncertu kapele zcela jasně nebez­
peční. Zhruba v polovině prvního ze dvou skvěle šlapajících koncertů
se asi pětadvacet rozvášněných fanoušků protlačilo k pódiu a přelezli
zátarasy. Naše ochranka po nich vystartovala, aby je vytlačila stranou,
případně znehybnila dobře mířeným úderem. Chaos se začal stupňo­
vat a panice propadli i někteří fanoušci do té doby sedící na svých mís­
tech. Začali se tlačit pod pódium, jako by tam bylo nějaké útočiště.
Ochranka je nedokázala zadržet a desítky fandů lezly na pódium. Ne­
zdálo se, že by měli násilnické úmysly, ale okraj pódia se začal pod
jejich vahou propadat.

189
 Led Zeppelin právě hráli Battle of Evermore " a Peter dostal strach.
"
Dostaň kluky z pódia! " křičel, ačkoli ti se už v té chvíli sami dávali na
"
ústup. Nikdo z nás netušil, jak velká část pódia se zřítí; koncert byl oka­
mžitě přerušen. Světla v hledišti se rozsvítila a následujících patnáct
minut se technici horečnatě snažili pódium zpevnit. Současně se bez­
pečnostní služba vmísila do nadšením překypujícího davu, doufajíc, že
se jí podaří vnést mezi fanoušky trochu klidu. Koncert pokračoval
a k žádným dalším incidentům už nedošlo. Mě ale příhody, jako byla
tahle, budily v noci ze sna.
Většinu bezpečnostních opatření na tomto turné jsme svěřili Billu
Dautrichovi, bývalému policistovi z Philadelphie. Doporučil nám, ať
dokonale zamezíme přístupu ke kapele. Letěl do každého města pře­
dem, setkal se s šéfy místní policie a dohodl s nimi eskortu naší kolony
z letiště, na letiště a na místo konání koncertu. Bill pracoval v Bostonu
pro společnost Ogden Security, a on i jeho zaměstnavatel měli konexe
na policejních odděleních ve všech větších městech v zemi. Mluvíme
"
stejným jazykem, " prohlašoval Bill. Udělají pro mne, co potřebuju. "
"
Dautrich trval po každém vystoupení na bleskovém odjezdu. Když
"
to proběhne tak jak má, neměl by ,útěk' zabrat ani celou minutu, " říká­
val Bill. Každý člen kapely věděl předem, kudy bude po koncertě od­
cházet k limuzínám a do které nasedne. Jimmy, Robert a Peter zapadli
do prvního auta, Bonzo, John Paul a já jsme nalezli do druhého. Na
sedadle spolujezdce jel v každém z nich příslušník ochranky. Zbylé tři
limuzíny odvážely ostatní důležité členy kruhu vyvolených " - našeho
"
právníka Steva Weisse nebo pak v pozdějších letech publicistu a prezi­
denta Swan Song Dannyho Goldberga. Auta se zpravidla během třiceti
vteřin dala do pohybu, a když dojela na okraj rampy, rozezněly se siré­
ny a ječely většinu cesty do hotelu nebo na letiště.

Den po koncertě ve Winnipegu jsme neměli nic zvláštního v plánu. Se­

děli jsme u hotelu a Peter si stěžoval, že není co dělat.
No, " řekl jsem, co si vyjet na člunu? Na řece Assiniboine nemají
" "
čluny? "
Peter se na mě podíval, jako bych neměl všech pět pohromadě. Ri­
"
charde, " řekl. Nikdo po tobě nechce, abys vymejšlel vejlet pro skaut­
"
skej oddíl. Sežeň nám nějaký striptérky! "
Otevřel jsem Zlaté stránky a zavolal na pár míst. Za hodinu přijely
do hotelu dvě striptérky. Tou dobou už pokojová služba přinesla šede­
sát objednaných vodek s džusem; třetina jich zmizela, ještě než striptýz

1 90
začal. " Když ty holky budou šeredný, " řekl jsem Bonzovi, " můžem se
ožrat a dělat, že tady nejsou. "
Dívky si přinesly vlastní hudbu a pár převleků. Obě byly brunetky
něco málo přes dvacet; jedna byla velmi štíhlá, kdežto té druhé by pro­
spělo, kdyby pět kilo shodila. " Tohle je váš mejdan, pánové, " řekla ta
vychrtlá a pustila hudbu. " Řekněte nám, co máme dělat, aby se vám to
líbilo. "
Nudil jsem se už za deset minut. Děvčata dělala, co mohla, ale my
jsme se na striptérky koukali už tolikrát, a na těchle zadcích a prsou
nebylo nic obzvlášť rajcovního.
Nakonec, když už jsem skoro usínal, jsem odešel do ložnice, svlékl
jsem se a oblékl si některé svršky, jež si dívky přinesly s sebou - strip­
térské kalhotky, podprsenku, košilku, podvazkový pás, nylonky. Vypa­
dal jsem fakt úžasně. Cikánka Rose Lee by mi záviděla.
Vrátil jsem se do obýváku a začal jsem se svlékat, povzbuzován ka­
pelou. "Jseš fantastickej! " křičel Robert. " To jsou pohyby! Neuvěřitelný
pohyby! "
Užaslé dívky se posadily a sledovaly mne spolu s ostatními. Pět mi­
nut jsem se kroutil, svíjel a natřásal, než jsem si svlékl všechny části
oděvu. "Tyhle podvazkový pásy, to je vražda! "
Druhého dne mi Jimmy řekl: " Myslím, že bys měl zůstat u zařizová­
ní koncertních šňůr. Skoro se mi z toho udělalo špatně, když jsi tam
tancoval v těch striptérskejch kalhotkách. "
Bral jsem to jako kompliment.

Striptérky byly možná příjemné rozptýlení, ale Pagey na tomto turné

objevil někoho, kdo se rychle stal mnohem trvalejší součástí jeho živo­
ta. Jmenovala se Lori Maddoxová - vysoká, štíhlá, velmi přitažlivá,
s tmavými vlasy, snědou pletí, andělským obličejem, nádhernýma hně­
dýma očima a půvabnými, plnými rty.
Jimmy stále lpěl na Charlottě Martinové, ale do Lori se zbláznil hned
při prvním setkání. Byla to vlastně zásluha Beepa FaUona, že se ocitla
mezi lidmi pohybujícími se na tomto turné v blízkosti Led Zeppelin.
Asi před rokem pracoval ve Spojených Státech s kapelou Silverhead,
jejímž sólovým zpěvákem byl Michael Des Barres (svého času manžel
Pamely Des Barres). Jednoho dne odpoledne listoval Beep nějakým ča­
sopisem a všiml si fotografie Lori, nezletilé modelky. Věděl, že se s ní
před pár měsíci setkal, ale nebyl si jistý, kde to bylo. Nakonec ji našel

1 91
 a ukázal Jimmymu její fotku. Pagey skoro začal slintat. " Ta je nádher­
ná, " prohlásil. " Dej mi její telefon. "
Beep znal Pageyho dost dobře, takže věděl, že by se k sobě s Lori
skvěle hodili - a že po návratu do Londýna zažehnutou jiskru neudusí
ani Charlottina přítomnost. Vždyť Lori nejenže disponovala okouzlují­
cím zevnějškem, ale bylo jí teprve čtrnáct. A Jimmy, v té době osmadva­
cetiletý, měl pořád slabost pro dívky potýkající se s prvními umělými
řasami a klopýtající na svých prvních vysokých podpatcích.
Když jsme při letním turné roku 1972 konečně přijeli do Los Angeles,
Jimmy Lori zavolal. Sešli se v Hyatt House a Pagey se stěží ovládal.
Vypadala ještě lépe než na fotce, řekl. Prohlásil, že jí z očí vyzařoval
jakýsi magnetismus a když se na něj usmála . . . zkrátka, tahle dívka mu
připadala naprosto neodolatelná.
Mladinká dospívající dívka začala hrát ze dne na den v Jimmyho ži­
votě zásadní roli, což nebylo zrovna příjemné desítkám groupies, které
by za čas s ním strávený obětovaly i svoji první podprsenku. O Jim­
mym a Lori se vyprávělo v losangeleských klubech a dívky rozzuřené
tím, že tahle čtrnáctka prožívá, o čem ony jen snily, šířily zlomyslné
historky: " Slyšeli jste, že si Jimmy našel na hraní holku ze základní ško­
ly? " . . . " Můj táta mi vůbec nedovolil zavadit o kluka pohledem, dokud
jsem nebyla o tři roky starší, než je ona! " . . . " Kdyby jí tak někdo vy­
dloubal očil "
Nesly se také zvěsti o tom, že ostatní členové kapely jsou na Jimmy­
ho naštvaní kvůli poměru s nezletilou dívkou; trvalo to skoro celá
sedmdesátá léta, kdykoli jsme zavítali do L. A. Ale o to rozhodně ne­
šlo. Bonzo to vtipně okomentoval: "Já jsem jen nasranej, že Jimmy na
ni měl telefon dřív než já. " Kolem nás se pohybovalo mnoho mla­
distvých dívek a Lori nebyla zdaleka jediná ochotná podlehnout
Zeppelinovskému kouzlu.
A stejně, dodal Bonham, v Los Angeles chtěl dělat spoustu jiných
věcí, než flirtovat s holka ma. Fascinovala ho například auta a tenhle
jeho zájem kulminoval při projížďkách mezi L. A. International a " Do­
mem orgií " .

Jednoho odpoledne nás limuzíny vezly do La Cienega na Sunset Boule­

vardu. Když jsme míjeli prodejnu s nápisem Automobi/oví veteráni, Bon­
zo a Jimmy nás přinutili zastavit. Pohled na výlohu plnou veteránů
značek Alfa Romeo, Bugatti či Pierce Arrow pro ně znamenal totéž, co
pohled na krásnou dívku. No, řekněme, že skoro totéž.

1 92

., ... � , .
 Pagey vystoupil z limuzíny a kráčel rovnou ke Cord Sportsman 812
z roku 1937. Byl tmavomodrý, s bílými pneumatikami s pruhem po ob­
vodu a zapuštěnými reflektory. Netrvalo ani minutu, než prohlásil: " To
musím mít. " Původní cenu sedmnáct tisíc dolarů Jimmy usmlouval na
třináct tisíc pět set. Obchod byl uzavřen.
Mezitím si Peter prohlédl Pierce Silver Arrow v černé a modré barvě,
jedno z těch opravdu luxusních aut ze třicátých let, a rozhodl se, že ho
" nutně " potřebuje. Začal se dohadovat o ceně, zatímco Bonzo si opako­
vaně sedal na místo řidiče a zase vystupoval ven z Duesenberga Mo­
del A z roku 1928 se stupátky a klaksonem, který by bázlivější povaze
přivodil infarkt. " Toho musím mít, toho musím mít, " vzdychal Bonzo.
Na cenovce však stálo padesát tisíc dolarů a to mu přece jen připadalo
"
příliš. " Když slevíte na pětačtyřicet, můžeme se o tom začít bavit, řekl
prodavači. Ten na to nepřistoupil a Bonzo couvnul. " Dobře, my přije­
deme příští rok zas. Jestli ho budu pořád ještě chtít, přivezu si peníze
v hotovosti a pojedu v něm zpátky do Anglie! "
Jimmy i Peter, podlehnuvší nepřekonatelnému záchvatu nákupní
horečky, vyřídili svoje nákupy během hodiny. Peter mi řekl, ať zavolám
Atlantic Records, aby poslali člověka se šekem vyzvednout automobi­
ly. Ještě tentýž týden odpluly oba na lodi do Anglie.
Jakmile koncem července severoamerické turné skončilo, většina ka­
pely rychle odletěla do Londýna. Jimmy se chtěl ale zdržet. "Jestli je to
"
kvůli Lori, řekl jsem mu, " proč ji nepozveš, ať s námi jede do Anglie? "
Otočil se ke mně a nevěřícně se na mě podíval. " Lori je v L. A. dob­
ře, " pravil. " Chci trochu nakupovat. Strávíme pár dní v New Yorku. "
Ubytovali jsme se v apartmá ve Waldorf-Astoria a Jimmy začal na­
kupovat starožitnosti a procházet knihkupectví. Skončilo to tak, že
jsem musel najmout další dvě limuzíny, abychom jeho věci vůbec do­
pravili na letiště.

193
32. Heroin

Peter Grant si občas říkal, proč zrovna on má takové štěstí. Nejen že byl
manažerem špičkové světové rockové kapely, ale ještě to navíc šlo
hladce. Superskupiny se většinou rozpadaly dřív, než se pořádně rozje­
ly. Pokud však šlo o Led Zeppelin, Peter na sklonku roku 1 972 při osla­
vách čtvrtého výročí existence skupiny cítil, že by to takhle mohlo jít
donekonečna.
"Je to fakt úžasný, " říkal mi. "Já jsem skutečně nemusel vůbec ztrácet
čas urovnáváním konfliktů v kapele nebo přesvědčovat někoho, aby
neodcházel. Moje nejzávažnější rozhodnutí se týkají toho, kde domlu­
vit příští koncert. "
Necelé dva měsíce po návratu ze Států už nás Peter zase hnal na
cesty. Tentokrát jsme se vraceli do Japonska na sedm koncertů v Tokiu,
Ósace, Nagoji a Kjótu. Několikrát jsme hráli na stejných místech jako
v roce 1 971 v halách Budokan v Tokiu a Kaikan v Kjótu a ve Festival
-

Hall v Ósace. Tentokrát ovšem byly všechny koncerty okamžitě vypro­

dány. Stačilo jediné oznámení, pouhá zmínka v rádiu a mládež stála
frontu až k hoře Fuji.
Při krátké přestávce v japonské šňůře jsme odpočívali v Hongkongu.
Ubytovali jsme se v hotelu Mandarin, kde nás vyzvedl Andrew Yu, pří­
tel Tatse Nagašimy, a vzal nás do pětihvězdičkové restaurace. Zhruba
v polovině oběda jsem si vzal stranou mladíka, kterého nám Andrew
představil, a zeptal jsem se ho: " Moji přátelé a já bychom chtěli trochu
kokainu. Myslíte, že byste nám mohl nějaký opatřit? "
Přikývl, i když vzhledem k tomu, že neuměl moc anglicky, jsem si
nebyl jistý, zda pochopil, co jsem říkal. O patnáct minut později se ale
vrátil a zamával na mě, ať za ním jdu do kuchyně. Celá kapela šla za
mnou.
S postupem času nacházeli " Zeppelíni " stále větší zalíbení v kokai­
nu. Ne že bychom zanevřeli na alkohol. Ale lidé nám neustále nabízeli
kokain a nám se zdálo hloupé říkat ne. Bonzo mluvíval o tom, jak se
mu kokain dostane z nosu do mozku dřív než řekne švec. " Kurva, to je
něco nepopsatelnýho, " říkal se strnulým výrazem v očích. Když jsme
toužili po rychlém potěšení, sáhli jsme po kokainu.
V kuchyni restaurace se Andrewův kamarád zeptal: " Chcete brčka? "
Podal každému z nás jedno a rozprostřel bílý prášek po stole. " Posluž­
te si, " řekl pyšně a zářil spokojeností.

1 94
 Každý z nás si párkrát šňupnu I. Něco ale nebylo v pořádku. Vzal
jsem prášek mezi prsty a ochutnal ho. " Do prdele! " zařval jsem. " Co to
je? Koks teda určitě ne! "
" Nemoh jsem žádnej koks sehnat, " prohlásil náš dodavatel. " Tak
jsem vám přines heroin. Jste rádi? "
Něco podobného už jsem před lety zažil; dostal jsem trochu heroinu,
o kterém jsem si myslel, že je to kokain. Tehdy, stejně jako dnes, ve mně
pouhé slovo " heroin " vyvolávalo představu vyřízených feťáků, pícha­
jících si drogy v temných uličkách. O takový život jsem nestál.
Tady nám všem začalo být pár minut po šňupání příšerně zle. Možná
to bylo zčásti z psychologických důvodů, ale všichni jsme se najednou
chtěli vrátit do hotelu. " Umřeme na to? " zeptal se Bonzo. Řekl bych, že
si nedělal legraci.
Objednal jsem předtím do hotelu nějaké šlapky, ale o ty jsme teď
ztratili zájem. Chtěli jsme si hlavně lehnout. " Děvčata, " řekl jsem jim,
" až příště přijedeme do Hongkongu, tak si vás najdeme. Dneska v noci
nám všem bude velmi špatně. "

Naštěstí jsme se do d ruhého dne všichni dali dohromady. Byla to děsi­

vá zkušenost, ale zdálo se, že jsme se všichni zotavili. Jiný Andrewův
přítel nám zařídil na odpoledne výlet na člunu; ten našemu zdraví jistě
prospěje víc než to, co jsme podnikli včera večer. Předpokládal jsem, že
nám čerstvý vzduch udělá dobře.
Loď vyplula z přístavu Victoria, ale po čtvrt hodině plavby zálivem
nám kapitán připadal strašně nervóznÍ. Nakonec vypnul motor a ozná­
mil: " V lodi je díra a nabíráme vodu. "
Nabíráme vodu!
Přinejmenším na začátku jsme si mohli klidně hodit mincí, kdyby šlo
o to rozhodnout, kdo panikaří nejvíc. Všichni jsme začali horečně má­
vat na ostatní čluny, ať nás připlují zachránit. Jimmy se po několika
minutách začal chovat hystericky: "Já neumím plavat, " kňoural. "Jestli
budeme muset skočit do vody, někdo mi musí pomoct doplácat se ke
břehu. "
Chvíli bylo ticho. " Na mě se nedívej, " řekl John Paul. "Já taky ne­
umím plavat. "
Peter nakonec vybral jako dobrovolníka pro tento úkol mě. " Ty jsi
tady nejlepší plavec, Cole. Proč nedoplaveš ke břehu pro pomoc? "
" Seru na tebe! " ječel jsem. " Tam já neplavu. Co když jsou tady
žraloci? "

1 95
 Naštěstí k nám plul jiný člun.
"
" Moc se neradujte, řekl kapitán Robertovi, když se přiblížil. "To je
jen čínská džunka předělaná na plovoucí prodejnu. Ten nás nechce za­
chraňovat. Chce nám prodat pomeranče! "
Po dalších deseti minutách se našemu kapitánovi konečně podařilo
opravit čerpadlo v podpalubí a začal pumpovat vodu z lodi. Dovlekli
jsme se ke břehu, aniž si kdokoli z nás namočil byť jen ponožky.
Na palubě s námi byla mladá blondýnka, která mluvila s austral­
ským přízvukem; všiml jsem si, že se na mě většinu výletu usmívá.
Někdo z posádky mi řekl, že je to kapitánova přítelkyně, ale ona věno­
vala mnohem více pozornosti mně. " Vy si mě nepamatujete, že ne? "
řekla se smíchem. " Letos v Sydney jste mě svezl. A když jste se na mě
naštval, vyhodil jste mě z auta na ulici. "
"
" Pane bože, to jste byla vy?
"
" Nic si z toho nedělejte, opáčila. " Musela jsem se vrátit pěšky do
města, ale trocha pohybu mi jen prospěla. "
Pak vytáhla z kabelky malý igelitový sáček. " Chcete zkusit tohle? "
Vypadalo to jako heroin. Vzhledem k tomu, jak špatně mi bylo den
předtím, měl jsem nutkání to popadnout a hodit přes palubu. Ale při
pohledu na drogy - a na hezkou ženu - jsem se nechal svést a rozhodl
se vyzkoušet obojí. Š li jsme na záď a párkrát jsme si šňupli.
K večeru museli Led Zeppelin chytit letadlo do Japonska. Tou dobou
už začínal heroin působit naplno. Protože jsem s touhle drogou neměl
naprosto žádné zkušenosti, nevěděl jsem, co vlastně mohu čekat. Ten­
tokrát jsem byl, víc než co jiného, neuvěřitelně nervózní při odbavování
na letišti - řekl bych až paranoidní.
"
" Co je s tebou, Richarde? zašeptal Jimmy, když jsme stáli ve frontě.
"
" Potíš se jako prase. Jseš čistej, že jo?
"
" Sakra, jo, řekl jsem. " Nic u sebe nemám. Mám jen pocit, že se na
mě všichni dívají. Nevím, jak bych ti to popsal. "
Když jsme se dostali do letadla, dýchal jsem už jako blázen a cítil
jsem se totálně dehydratován. " Můžeme dostat něco k pití? " zeptal
jsem se letušky, jakmile jsme se usadili. Zoufale jsem toužil po čemkoli
tekutém, třeba i po sklenici vody.
"
" Budete muset počkat, až letadlo odstartuje, oznámila nám.
"
" Ať mě neserou! řekl jsem Jimmymu. Zvedl jsem se, ztěžka dýcha­
je, a šel jsem ke skříňce, ve které byl zamčen alkohol. Popadl jsem
prázdný servírovací stolek a začal s ním třískat do zámku, dokud se
nerozbil a skříňka se neotevřela. Cestující přihlíželi a asi přemýšleli,

1 96

.. .- . .
jestli se neocitli v letadle, které odváží chovance do ústavu pro dušev­
ně choré.
Vzal jsem si pár piv a vrátil jsem se na své místo. " Mrzí mě, jestli
jsem někoho přivedl do rozpaků, " řekl jsem Jimmymu. " Moje žízeň
prostě někdy odmítá čekat. " Kdybych byl jen trochu chytrý, skoncoval
jsem ten den s heroinem nadobro.

Po japonském turné jsme se rozhodli učinit další pokus o návštěvu

Thajska. Měli jsme stejně dlouhé vlasy, jako když nás před rokem na
letišti vrátili, ale tentokrát stál na naší straně významný spojenec - thaj­
ský král. Několik dní před tím jsem si totiž v Hongkongu postěžoval
Andrewovi Yu, jak málo pohostinní byli na letišti v Bangkoku. " Neboj­
te se, " odpověděl sebejistě. "Já znám osobně thajského krále. Seženu od
něj dopis, který ukážete celníkům. Neodváží se vás vrátit. "
Je příjemné znát vysoko postavené lidi.
V hotelu v Ósace nás zastihla zpráva od Andrewa, že až budeme ces­
tou do Bangkoku přesedat v Hongkongu, bude na nás čekat posel s do­
pisem od krále. Andrew slib dodržel, dopis tam byl, a když jsme - Ro­
bert, Jimmy, bedňák Ray Thomas a já - přiletěli do Thajska, provedli
nás přes celnici bez jediného dotazu. Tři dny jsme se pak seznamovali
s dekadencí po thajsku.
Z Bangkoku jsme odletěli do Bombaje; Jimmy a Robert si tam do­
mluvili jakési experimentální nahrávání. Jimmy s sebou přivezl kvad­
rofonní magnetofon Stellavox u rčený k nahrávání mimo studio, který
byl technicky o několik generací napřed ve srovnání se vším, co Indové
do té doby viděli. Jimmy si ho nechal vyrobit na objednávku ve Švýcar­
sku přesně podle svých představ a ten stroj měl kvalitnější zvuk než
všechna osmistopá studia v Bombaji dohromady. Několik indických
muzikantů jej chtělo koupit, ale nebyl na prodej.
K nahrávání byli přizváni špičkoví bombajští hudebníci, včetně čle­
nů městského symfonického orchestru. Robert, Jimmy a jejich indičtí
kolegové nahráli některé staré písně Led Zeppelin ve stylu rag, mimo
jiné " Friends " a " Four Sticks " . S vydáním těchto nahrávek se nepočíta­
lo a protože ani výsledná kvalita neodpovídala Jimmyho perfekcionis­
tickým nárokům, Led Zeppelin o změně tohoto rozhodnutí nikdy váž­
ně neuvažovali.

Po návratu do Anglie uložil Jimmy pásky z nahrávání v Bombaji ve

svém domě. Nedlouho předtím si koupil na venkově v Sussexu nový

197
dům, majestátní sídlo nazývané Plumpton Place. Dal sbohem Temži
a přestěhoval si všechno, včetně drahocenných starožitností a draho­
cenné přítelkyně Charlotty Martinové, do nového domu. Na přilehlém
padesátiakrovém pozemku, navrženém sirem Edwinem Lutyensem, se
rozkládaly vodní příkopy, terasy a tři vzájemně propojená jezera. Pro
Jimmyho však bylo důležitější, že v domě našel vhodnou místnost pro
vybudování nahrávacího studia. U trácel za extravagantní zařízení
domu, dokoupil další starožitnosti a z cest na Dálný východ si přivezl
mnoho věcí, mezi jinými sošky Buddhy či létajícího koně z Thajska, je­
hož křídla se rozpínala tři metry na každou stranu, a kdyby stál venku,
tak by jej snad prudký poryv větru opravdu vynesl do povětří.
John Paul trávil volný čas po turné se ženou a dětmi doma, ve své
usedlosti v severním Londýně. Byl to krásný dům ze dvacátých let;
útulné místo skvěle vyhovovalo člověku jako John Paul, který byl
v jádru opravdový domácký typ. Přestavěl dům podle svých potřeb
a vybudoval si nahrávací studio, ve kterém trávil stále více času. Cítil
se tu tak dobře, že by mu bývalo vyhovovalo opouštět domov vyloženě
zřídka, ba možná vůbec nikdy.
Robert odjel domů na svoji hektarovou ovčí farmu poblíž Kidder­
minsteru; naprosto jej fascinovalo jeho šestiměsíční děcko. Když farmu
koupil, vypadal dům na spadnutí. Spolu s Maureen však vložili do
jeho přestavby a obnovy srdce a zařídili jej rozkošným starým anglic­
kým nábytkem.
Bonzo si užíval klidu na nedaleké farmě ve West Hagley v hrabství
Worcestershire, přestože nedávno koupil nový čtyřhektarový poze­
mek nazývaný Old Hyde Farm. Bonzo všechno od základu přestavěl;
zvláštní pozornost při tom věnoval herně, kde uprostřed trůnil kuleč­
níkový stůl. Začal také chovat a šlechtit bílý herefordský skot, který
mu začal okamžitě přinášet zisky, ale hlavně, John na něj byl skutečně
pyšný.
Ohromilo mě, kde se v člověku, který se živí bušením do bubnů, vzal
"
takový vztah k dobytku. ,,Jasně, je to něco jinýho než muzika, řekl mi,
" ale to, co jsem udělal z těch bejků, mě naplňuje podobnym pocitem
"
z dobře vykonaný práce.
Kdysi jsme letěli linkou s Billem Wymanem z Rolling Stones, kterého
doprovázela jeho přítelkyně Astrid. Během letu jsme si s Billem a Bon­
zem povídali o Bonhamových herefordských býcích, kteří právě posbí­
rali ceny na místní výstavě. "Já ty bejky miluju, ráno vstanu a koukám
"
na ně, vykládal John a nadýmal se pýchou jako otec, když mluví

198
o svých dětech. Cestoval oblečen v pracovních kalhotách a měl klo­
bouk s širokou obrubou, kterým by žádný farmář nepohrdl jako ochra­
nou před sluncem.
O chvíli později odešel Bonham na záchod a Astrid se ke mně otočila
a zeptala se: " Kluci, proč s sebou vezete toho farmáře? " Zjevně Bonza
nepoznala. " Pořád mluví jen o těch zatracenejch kravách. On dělá u ně­
koho z kapely na farmě? "
"
" Ne tak docela, snažil jsem se ji vyvést z omylu co nejšetrněji. " To je
náš bubeník! To je John Bonha m ! "
Vypadala nesmírně udiveně a přivedlo ji to do rozpaků. " Zeppelíni "
byli víc než jen muzikanti, i když pro většinu lidí bylo těžké vidět za
jejich hudbou člověka.
Vždycky jsem měl pocit, že Jimmy je - ve srovnání s ostatními členy
skupiny - příliš složitá osobnost, aby dokázal žít jenom hudbou. Věděl
jsem, že nepřestává fušovat do okultismu; tuto stránku svého života
však stále považoval za velmi privátní. Občas se přede mnou zmínil
o muži jménem Aleister Crowley. Tento napůl básník, napůl kouzelník,
ale také horolezec, provozoval rituály černé magie. Mnohé z nich pro­
bíhaly v jeho " satanském chrámu " na Fulham Road a pro ostatní lidi
byl opravdovou záhadou.
Dělal jsem příležitostně Jimmymu neoficiálního řidiče při jeho zá­
chvatech crowleyovské nákupní horečky. Navzdory své lásce k auto­
mobilům - za ta léta vlastnil vozy jako Bentley, Austin Champ Army
Jeep, Cord Sportsman či starý Mercedes se stupátky - si Pagey nikdy
nepořídil řidičák. C,Nikdy jsem se o to nestaral, " říkal.) Proto se něko­
likrát stalo, že mi zavolal a řekl: " Richarde, mám chuť jít se podívat po
nějakých Crowleyho věcech. " Jezdili jsme z aukčních síní na výstavy
vzácných tisků, kde Jimmy nakupoval Crowleyho rukopisy nebo jiné
jeho věci - klobouky, obrazy, šaty.
"
" Co tě na tom chlápkovi tak fascinuje? zeptal jsem se při jedné z ta­
kových výprav.
"
" Ten člověk byl vážně pozoruhodný, řekl Jimmy. "Jednou ti o tom
povím, Richarde. "
Ale nikdy svůj slib nesplnil. Pokud měla veřejnost pocit, že Led
Zeppelin obklopuje jakési tajemno, nebyla sama. Já sám jsem k nim měl
velmi blízko, ale přesto jsem cítil, že s určitými věcmi by se Jimmy ni­
kdy nikomu nesvěřil. Zejména pokud se týkalo Crowleyho, seancí
a černé magie, měl jsem spoustu nezodpovězených otázek.

199
33. Houses of the Haly
Začínalo to být bolestně jednotvárné. Nezáleželo na tom, kde Led
Zeppelin hrají a kolik času jsme věnovali přípravě; zajištění bezpečnos­
ti zůstávalo tak jako tak hlavní, nervy drásající starostí. Na přelomu let
1 972 a 1 973 jezdila skupina po Británii a hrála na takových místech jako
New Theatre v Oxfordu či Empire v Liverpoolu; pak se vydala do Ev­
ropy na koncerty ve Švédsku, Norsku, Holandsku, Belgii, Německu,
Rakousku a Francii. A právě ve Francii jsem si začal říkat, jestli ještě
vůbec někdy zažiju koncert, při kterém bych měl klid.
Nejhorší zkušenost jsme učinili v Lyonu, kde byla bezpečnostní služ­
ba naprosto úděsná. Koncert se konal na basketbalovém stadiónu
s dvanácti tisíci míst k sezení. Jenomže už několik hodin před začát­
kem se desítky mladých fanoušků dostaly dovnitř a bloumaly po stadi­
ónu. Peter mě varoval: "Jestli bude třeba, musíte to s bedňákama zvlád­
nout sami. "
Přesně to se také stalo, a to hned po začátku koncertu. Z nejvyššího
balkónu začal někdo házet odpadky, mezi nimi také láhve od piva. Jed­
na z nich směřovala přímo na kapelu a roztříštila se o pódium. Sprška
skla zasypala Bonza a jeho bicí.
To mi stačilo. Podíval jsem se nahoru, našel jsem pachatele a vystar­
toval nahoru na balkón. Dva kluci z našeho doprovodu běželi za
mnou. Odtáhli jsme si ty výtržníky do uličky mezi sedadly a rozbili
jsme jim hubu. Myslím, že tihle to tenkrát schytali za všechny ty roky
úzkosti a frustrací, kdy jsem se strachoval o bezpečí kapely. Když jsme
je vyhazovali ze stadiónu, jeden z nich krvácel z rány na čele a já jsem
si uvědomil, že hrubá síla je asi to jediné, čemu tento druh fanoušků,
záměrně působících potíže, rozumí. Cestování bylo dost stresující samo
o sobě i bez neustálých starostí, zda členové kapely přežijí další koncert
bez úhony.
Po koncertě v Nantes jsme se rozhodli odreagovat pořádnou pitkou.
Kapela, bedňáci a pár dalších příživníků - celkem šestnáct lidí - se na­
cpalo do najatého volva. Doslova jsme viseli z oken a vylézali střechou;
řídil povětšinou Benoit Gautier, který pracoval u Atlantic Records v Pa­
říži. Byla to neohrožená jízda k napajedlu a všichni jsme se pořád natá­
čeli a kroutili ve snaze najít alespoň trochu přijatelnou pozici. Přitom
jsme kopali do přístrojové desky a roztrhali jsme čalounění. Bonham
a já jsme stáli v kufru, opírali jsme se o stahovací střechu a doslova
jsme ji vylamovali z pantů.

200
 Ještě než jsme stačili dojet do baru, všiml si našeho auta policajt,
a když viděl těla vyhřezávající ze všech otvorů, zastavil nás. Potřásl
nevěřícně hlavou a nakonec řekl francouzsky: Všechny vás zatýkám.
"
Je z vás cítit alkohol. "
Alkohol! " zařval Bonzo. Ještě jsme ani nezačali. Jestli chcete mít
" "
opravdu dobrej důvod nás zavřít, nechte nás tím jezdit po pár hodi­
nách popíjení. "
Strčili nás do cel; na můj návrh jsme začali zpívat britské pijácké
písničky a ze všech sil jsme se snažili, aby z nás policajty trefil šlak.
Mezitím si policejní kapitán uvědomil, že na nás opravdu nic nemá,
zavolal do našeho hotelu a zeptal se recepčního, jestli jsme tam oprav­
du ubytovaní.
Samozřejmě, že jsou, " řekl recepční. Ale my je zpátky nechceme.
" "
Dveře od jejich pokojů jsou celé zašpiněné a někdo z nich vyhodil
z okna televizi. "
Policista se choval, jako by nic neslyšel. No, my už jich tady máme
"
dost. Posíláme vám je zpátky do hotelu. Hodně štěstí! "
O pár minut později nás propustili a odvezli policejními auty do ho­
telu. Jakmile byli policajti z dohledu, přešli jsme ulici a zapadli do baru,
kde jsme strávili zbytek noci.

V březnu 1973 konečně vyšlo páté album Led Zeppelin. Kvůli nekoneč­
ným problémům s obalem se jeho vydání velmi zpozdilo. Led Zeppelin
si nechávali posílat z tiskárny náhledy a opakovaně je zamítali, zpra­
vidla kvůli naprosto nepřijatelným, nevěrným, příliš jásavým barvám.
Jimmy se bál, že barevně přeplácaný obal by vypadal jako kosmetická
reklama v módním časopise.
Album dostalo název Houses o[ the Holy, kterým pravděpodobně
skupina chtěla romanticky poukázat na duchovní auru, která jako by
se při koncertech vznášela nad jejími posluchači. Jméno kapely na oba­
lu opět chybělo. Místo toho zobrazoval nahé světlovlasé děti šplhající
vzhůru po balvanitém srá.lu. Ironií bylo, že titulní píseň vyšla až na
albu Physical Graffiti, vydaném v roce 1 975.
Kapela byla na Houses o[ the Holy dost pyšná. Pět alb a čtyři roky
koncertování jim dodávalo pevnou víru ve vlastní umělecké schopnos­
ti; cítili, že se mohou vydat, kamkoli je jejich hudební instinkt zavede.
Mnozí fanoušci však od skupiny, pevně usazené v nejvyšších sférách

201
světa rockové hudby, očekávali, že bude hrát stále ve stejném stylu. Led
Zeppelin ovšem na Houses o[ the Haly ukázali, že se chtějí jako hudební­
ci dále vyvíjet a hledat nové cesty, i kdyby to měly být cesty riskantní.
V " Rain Song " John Paul sám za pomoci svého mellotronu vytvořil
iluzi celého symfonického orchestru. V " No Quarter " Led Zeppelin
prokázali smysl pro vytvoření tajemné a dramatické atmosféry. A John
Bonham se na " The Ocean " představil v tom nejlepším kompozičním
světle; je hlavním autorem této skladby.
Kapela možná cítila, že hudebně roste, ale kritici žádným vývojem
neprošli. Krátce poté, co se Hal/ses o[ the Haly objevilo v obchodech,
rozpoutal na ně Rol/ing Stone zuřivou štvanici. Gordon Fletcher je
označil za " jedno z nejhloupějších a nejzmatečnějších alb, která jsem
letos slyšel. "
Led Zeppelin v květnu vyjížděli na dlouhé americké turné a nehod­
lali se nechat napadat nepřátelským tiskem na každé zastávce ve Stá­
tech. Beep Fallon už pro kapelu nepracoval a Peter měl v úmyslu na­
jmout prvotřídní americkou firmu působící v oblasti propagace
a veřejného mínění, s kontakty na nejdůležitější média, aby se pokusila
změnit situaci v náš prospěch. " Stones budou hrát v Americe ve stej­
nou dobu jako my, " řekl mi Peter. "Jestli nezačneme něco dělat, aby nás
bylo vidět, Stones nás, pokud jde o publicitu, úplně smetou a je úplně
jedno, že prodáme víc lístků. "
Stones se média věnovala mnohem více, trvale a byla k nim daleko
přívětivější; to pochopitelně členy Led Zeppelin dráždilo. Jistě, na Sto­
nes chodilo jiné publikum než na nás; přitahovali významné osobnosti
jako Truman Capote, Andy Warhol či Lee Radziwillová. Jagger a spol.
byli miláčky celebrit a Mick přes svoji chuligánskou image působil - ve
srovnání s tím, jak média vykreslovala " Zeppelíny" - dojmem kůrové­
ho zpěváčka.
My jsme byli zcela spokojení v relativní anonymitě místních barů,
hospod a striptýzů, ale to nám dozajista nepřinášelo publicitu toho
druhu, který jsme potřebovali. Většina tisku o nás stále psala, jako by­
chom rozpoutali druhou světovou válku.
Peter proto podnikl první kroky a zkontaktoval propagační firmu
Solters, Roskin & Sabinson, jednu z nejprestižnějších, nejvlivnějších
a nejdražších svého druhu ve Spojených státech. Promluvil si s Lee Sol­
tersem, upjatým mužem středního věku, který si vydělával na velmi
slušné živobytí zastupováním jedné z největších hollywoodských
hvězd. " Naše turné po Francii se chýlí ke konci, " vysvětlil mu Peter.

202
" Byl bych rád, kdybyste za námi mohl přiletět a seznámit se s kapelou.
Navzdory tomu, co se o nich říká, jsou to úplně normální, inteligentní
mladí mužové. "
Solters nastoupil do letadla a přiletěl na první schůzku s Peterem
a kapelou, která se uskutečnila v hotelu George V. v Paříži. Přivezl s se­
bou Dannyho Goldberga, který měl u firmy na starosti rock'n'rollovou
sekci a do jehož kompetence budou spadat i Led Zeppelin.
Goldberg byl dvaadvacetiletý vysoký, sympatický, výřečný chlapík,
s dlouhými vlasy většinou staženými do ohonu. Nosil stylové, pečlivě
vyžehlené džíny a košili ven z kalhot. Chodil do prestižní newyorské
přípravky, pak ho vyhodili z Kalifornské university v Berkeley. Ironií
bylo, že jednou napsal recenzi pro Rol/ing Stone, jednoho z největších
pronásledovatelů Led Zeppelin.
Hned na první schůzce s kapelou Solters navrhl, aby Led Zeppelin
změnili tvář. " Váš soukromý život dělá špatný dojem a zatlačuje do po­
zadí i hudbu. Proto musíme vaši image trochu popravit, " prohlásil au­
toritativně. " Protože jste se tak dlouho vyhýbali poskytování rozhovo­
rů, tisk nemá o čem psát a pořád dokola omílá zkazky o vašem
maniakálním chování. Musíme vás zařadit do hlavního proudu a změ­
nit image psanců . Také je třeba, abychom všechny přesvědčili, že jste
výborní hudebníci a žádná zvěř. "
Probírali, jak změnit vztahy s tiskem. Hovořili o tom, že bude nutné
poskytovat víc rozhovorů, i když se bude pečlivě vybírat komu. Pohrá­
vali si s myšlenkou na dobročinné koncerty. Na konci schůzky rukou­
dáním stvrdili, že propagační firma, počínaje americkým turné, přistu­
puje na palubu.
Kapela našla okamžité zalíbení v Dannym Goldbergovi. "Je prostě
úplně v pohodě, " řekl John Paul. Když neměl Danny vlasy stažené do
copu, měl je delší než kdokoli z nás. Během pár dní mu kapela přišila
přezdívku " Zlatovláska " . Byl vegetarián, čímž zabodoval u Jimmyho;
když nám ale řekl, že drogám se vyhýbá a dokonce ani nekouří, zírali
jsme na něj dost překvapeně.
Led Zeppelin si rychle vypěstovali důvěru v Dannyho mediální in­
stinkt a novinářské schopnosti. Když domluvil interview, kapela ho
poskytla a na nic se neptala. Když navrhl před koncertem nebo po něm
tiskovou konferenci, téměř nikdy neřekla ne.
Peter a Danny také kuli strategii pro nadcházející invazi do Ameriky.
Samotní " Zeppelíni " se sešli ve studiích Shepperton, kde zkoušeli; vět­
šinou připravovali živé provedení skladeb z Houses oj the Holy. Shep-

203
perton patřil Who a jeho zařízení umožňovalo jak dopilovat muziku,
tak vyzkoušet světla. Zařídil jsem u Showco v Dallasu, že jejich dva
nejlepší technici přiletěli do Londýna probrat světla a zvuk s kapelou
a otestovat je v Sheppertonu. Na tomto turné nehodlala kapela pone­
chat nic náhodě.
Než jsme odletěli do Států, podařilo se Dannymu dostat do Rol/ing
Stone článek o tom, že nadcházející akce je " největší a nejvýnosnější
rock'n'rollové turné v historii Spojených Států " . Počítalo se, že vynese
pět miliónů dolarů, což překonalo i Alice Coopera, který od své šňůry
v tomtéž roce čekal zisk čtyři a půl miliónu.
" Na konci tohohle turné bude každý říkat, že na Zeppelin nikdo
nemá, " sliboval Danny.
Vzali jsme ho za slovo.

34. "Nemohlo by to být lepší"

Sytě oranžové slunce laškovně vykukovalo za spuštěnou oponou bí­
lých mraků vznášejících se v Atlantě nad stejnojmenným stadiónem.
Pomalu se nořilo za horizont a Jimmy Page stál v hotelu na balkóně
svého apartmá s pohledem upřeným do dálky. Měl na sobě vybledlé
džíny a černé tričko, v ruce držel zpola vypitou skleničku červeného
vína a opíral se o zábradlí. Ze své pozorovatelny ve výškové budově
viděl jako na dlani, jak se něco málo přes kilometr odsud sjíždějí tisíce -
vlastně spíše desetitisíce - aut a lidí k Atlanta Stadium.
To nebylo na tomto místě v květnu 1973 nic neobvyklého. Jenomže
toho večera se v Atlantě nehrál žádný baseballový zápas. Toho večera
měli Led Zeppelin srazit Ameriku na kolena.
Dopravní zácpa houstla a Jimmy žasnu\. Auta na ulicích a dálnicích
vypadala jako sendviče a netrpělivě se prodírala k parkovištím u stadi­
ónu. Mustangy a camara, jeepy a volkswageny se zapnutými rádii,
auta plná mladých lidí natěšených na večer ve znamení decibelů.
Od roku 1968 Led Zeppelin odehráli přes čtyři stovky koncertů po
celém světě. Ale tenhle se v očích kapely něčím lišil. Byl to největší
americký koncert v historii Led Zeppelin, první z vyčerpávající šňůry
třiatřiceti měst a třiceti osmi vystoupení.

204
 Peter Grant mluvil ve velkých číslech - předpokládaný výnos z to­
hoto turné, až pět miliónů dolarů, by měl přispět k celkovému ročnímu
zisku ve výši třiceti miliónů, počítaje v to i prodej alb. Soudě podle sho­
nu po lístcích v Atlantě - čtyřicet devět tisíc dvě stě vstupenek zmizelo
v dubnu za pár hodin - byly Peterovy odhady pravděpodobně správ­
né. Dalších šestapadesát tisíc lidí se čekalo na stadiónu v Tampě . . . čty­
řicet devět tisíc na Kezar Stadium v San Francisku . . . čtyřicet sedm tisíc
v Pittsburghu na stadiónu Three Rivers. A seznam pokračoval.
John Paul se zpravidla držel zpátky, nemíval ve zvyku přehánět
a nadsazovat. I on však cítil jedinečnost nadcházející cesty do Ameriky.
" Tohle turné Ameriku omráčí, " předpovídal v letadle. A kdyby snad
celou zemi nedokázala ohromit samotná hudba, byly připravené lase­
ry, umělý kouř, pyrotechnici a otočná zrcadla. Najali jsme tým třiatřice­
ti techniků a měli jsme k ruce i další pomocníky, abychom se ujistili, že
efekty budou dokonale sladěné s hudbou.
Jak se teď hodinu před začátkem koncertu stadión plnil dlouhovla­
sými fanoušky v kalhotách do zvonu, bylo najednou jasné, že ty velko­
lepé přípravy měly smysl. " To je neuvěřitelnej pohled, " pronesl Jimmy
a upil doušek vína. Pagey už dávno nemíval před koncertem trému, ale
teď po velmi dlouhé době pocítil závan nervózního očekávání. Při tom­
to turné půjde o hodně.
Houses o! the Haly v žebříčcích rychle šplhalo nahoru. Ale kapela,
u níž se v průběhu let palčivá touha po uznání kritikou střídala s lho­
stejností, chtěla přesvědčit média, že měla pravdu, a dokázat jim, jak
ovlivnila hudební scénu. Tentokrát přijela vyzbrojena lépe než jindy,
s Danny Goldbergem a jeho publicistickou mašinérií na palubě.
Letěl jsem do Atlanty o dva dny dřív než kapela; měl jsem schůzku
s Tomem Hulettem, zástupcem agentury Concerts West na jihovýcho­
dě. Vytáhl jsem v jeho kanceláři poznámkový blok a načrtl naše poža­
davky pro páteční koncert . . . . potřebnou velikost pódia (dvacet pět
krát deset metrů) . . . výšku zátarasů (tři metry), které udrží rozvášněné
fanoušky pod pódiem . . . vzdálenost mezi pódiem a zátarasy (čtyři
a půl metru) . . . přesné umístění čtyř věží s tak výkonnými reprodukto­
ry, aby jejich nápor ohlušil průměrný bubínek . . . lokalizaci hlavních
bodových reflektorů, které by dokázaly ozářit polovinu státu Georgia.
Všechno jsme zapsali.
Let do Atlanty byl pro kapelu rezervován na 3. května, den před
koncertem. Připojil jsem se k nim v Miami, a když jsme se chystali
k odbavení, cítil jsem nervózní napětí.

205
 V Atlantě jsme se ubytovali v Hiltonu, hned jsme začali vydatně za­
městnávat pokojovou službu a vytrvali jsme dlouho do noci. Ani ne
dvacet čtyři hodin před koncertem na Atlanta Stadium jsme si objedná­
vali vše od šampaňského přes irskou kávu až po půlnoční občerstvení.
Než se kdokoli z nás stačil začít strachovat nebo nudit, převzal Bon­
ham režii večera do svých rukou. Řekl jsem mu, že technici, kteří bu­
dou mít zítra na starosti laserové efekty, mají aparaturu ve svých poko­
jích v hotelu. A Bonham se nedokázat ovládnout: " Přines sem ty
zasraný lasery, Richarde. Zkusíme, co se s tim dá udělat za bordel. "
Technici nám pomohli, a tak jsme za pár minut z balkónu našeho
apartmá brázdili chodník pod námi červenými a zelenými paprsky.
Několik chodců na noční procházce vyděsilo bombardování světly, jež
jako by dopadala z nebe.
" Přistáli Marťani! " ječel Bonham do noci. " Vyhlížejte Marťany! "
Smál se tak upřímně, že pokud šlo o něj, byl už úspěch turné v tuto
chvíli zaručen. Po čtyřech letech existence Led Zeppelin byl Bonzo po­
řád stejně dětinský.
Druhého dne odjeli bedňáci a osvětlovači brzy odpoledne na stadión
připravit světla, vyzkoušet mikrofony a zapojit a naladit nástroje. Mick
Hinton postavil Bonhamovy bicí. Ray Thomas zkontroloval Jimmyho
kytary a Brian Condliffe John Paulův mellotron, nástroj, který Led
Zeppelin použijí při koncertě poprvé. Benji Le Fevre uvedl do provozu
kontrolní panel speciálních efektů a v duchu si procházel, za co všech­
no bude večer zodpovědný.
Navzdory mé snaze neodpovídalo pódium a jeho okolí našim poža­
davkům. Zátarasy byly skoro o metr vyšší, což sice poskytne bezpeč­
nostní službě pocit větší jistoty, ale fanoušci nejblíž pódiu přes ně ne­
uvidí. Rozhodl jsem se, že o tom kapele neřeknu; v téhle chvíli už se
s tím stejně nedalo nic dělat.
Ve čtvrt na osm přijely limuzíny a policejní eskorta. Sehnal jsem ka­
pelu dohromady, sjeli jsme výtahem dolů na podzemní parkoviště
a rychle jsme nasedli do přistavených aut. Jakmile bouchly poslední
dveře, dala se kolona do pohybu a jela rychlostí asi pětašedesáti kilo­
metrů v hodině, provázena policejními motocykly s rozsvícenými vý­
stražnými světly. Policie zastavila dopravu všude, kde jsme projížděli,
jako kdyby jel prezident. Ani ne za pět minut jsme byli na stadiónu,
projeli jsme vchodem pro účinkující a řítili jsme se v doprovodu šesti
příslušníků ochranky do šaten domácího týmu.

206
 Dokonce i hluboko v útrobách stadiónu bylo před začátkem koncer­
tu slyšet, jak je publikum neuvěřitelně hlučné. Nadšení fanoušků se
stupňovalo, tleskali, vykřikovali a podupávali.
Přestože " Zeppelíni " spolu odehráli stovky koncertů, Robert později
vzpomínal, jak se mu před tímto vystoupením trémou svíral žaludek.
Popravdě řečeno, každý byl trochu nervóznější než obvykle. Napětí
zmizelo, až když Bonham poprvé udeřil do bubnů a Robert zazpíval
první tón.
Konečně světla na stadiónu potemněla. Kapela prošla zákulisím
a nastoupila na scénu. Když byl každý na svém místě, zvedl Bonham
paličky a vrazil je do bicích. Pódium ozářila světla a " Rock and Roll"
explodoval do atlantského večera.
Led Zeppelin začali hrát a lidé byli všude, kam se podívali. Lístky
nebyly na místa, a tak se tisíce fanoušků nahrnuly na plochu a snažily
se dostat co nejblíž k pódiu. Ještě víc jich bylo na tribuně, na každém
patře, v každé uličce. Publikum bylo na nohou a ječelo, aplaudovalo
a smálo se. Hluk začínal být skoro ohlušující. Po celém stadióně zářily
blesky fotoaparátů jako tisíce světlušek, objevovaly se a mizely do noci.
Danny Goldberg si v zákulisí pomyslel: ,Jestli je tohle znamení věcí
příštích, budu mít snažší práci, než jsem čekal. "
Kapela ani publikum nepolevili po celé tři hodiny. Robert si vykračo­
val po jevišti jako páv, pronásledován bílým světlem, jež přecházelo
v červené, pak oranžové a žluté. Držel mikrofon pouhých pár centimet­
rů od úst a někdy se ho dokonce dotýkal spodním rtem. Na konci písní,
když dav řval nadšením, natahoval Robert ruku s mikrofonem kupře­
du směrem k publiku, jako by jim chtěl požehnat a napumpovat do
nich obrovskými reproduktory novou energii.
Jimmy při hraní tančil na špičkách, svíjel se a otáčel ze strany na stra­
nu. Občas pokrčil pravou nohu v koleni a zvedl ji do výše, opřel si své­
ho Les Paula o stehno a udržoval rovnováhu. Probíral se strunami
s omračující rychlostí a jeho hudba překypovala emocemi, jež doloval
ze sebe i ze svého nástroje.
John Paul s pážecím sestřihem působil jako protiklad svých živějších
spoluhráčů. Měl na sobě strakaté sako s ohromnými klopami přišitými
k rukávům a většinu koncertu byl připoután ke klávesám; nevadilo
mu, že se Jimmy a Robert těší mnohem větší pozornosti. Bonham byl
ovšem, na rozdíl od něho, učebnicovým příkladem člověka překypují­
cího energií. Nepřetržitě pohyboval rty, ale zpoza zplihlého kníru si
nepřeříkával slova písní; vypadalo to, že se tou samomluvou snaží vy-

207
dolovat ještě trochu energie navíc, aby jeho pohyby mezi bubny a čine­
ly byly ještě přesnější. Při krátkých přestávkách mezi skladbami se sna­
žil popadnout dech a otíral si zpocené dlaně o džíny.
Na začátku " No Quarter " se ze suchého ledu uvolnila hustá mlha,
která rychle přikryla pódium a pak se vznášela, plula, bublala a prosa­
kovala mezi publikum. John Paulův mellotron vytvořil éterickou nála­
du a z mlžného oparu se vynořil Jimmy, následován Robertem. Robert
měl náramky na zápěstí; dal si ruce v bok, pak je rozpřáhl a jeho hlas se
vzepjal k nebi.
Dav úplně zešílel. Zelené lasery vystřelily vzhůru a ozářily noční
oblohu.
Pak kapela přešla do " Dazed and Confused " a využila všech zbýva­
jících efektů. Vybuchovaly kouřové bomby. Střílela děla. Laserem vy­
tvářené duhové obrazce braly dech - pokud vám ještě nějaký zbýval.
Nalevo u vchodu na jeviště stál Peter a nevěřícně kroutil hlavou:
" Lepší už by to být nemohlo. "

o tři hodiny později, po čtyřech přídavcích a za neustávajícího jekotu,

kterým se publikum dožadovalo dalších, skupina opustila pódium
a vběhla do nastartovaných limuzín. Kluci byli v totální euforii; auta se
rozjela, doprovázena policejními motocykly, které jim klestily cestu ze
stadiónu.
"
" Ukázali jsme jim to! vykřikl Robert a měl na mysli kritiky. "Jů, to
byl večer! "
Ani Peter neskrýval vzrušení. "Jsme největší událost, kterou Atlanta
viděla od dob Jihu proti severu ! "

Díky vyprodanému koncertu byla kapela o dvě stě padesát tisíc dolarů
bohatší než ráno. To byl ale jen začátek. Druhý den přišlo na stadión
v Tampě padesát šest tisíc lidí, a Led Zeppelin tak překonali rekord
Beatles v počtu návštěvníků na koncertě jediného interpreta ze Shea
Stadium v roce 1 965; tehdy navíc měli Beatles ještě několik předkapel.
Přišlo na ně pětapadesát tisíc lidí a koncert vynesl tři sta tisíc dolarů.
Zeppelin v Tampě vydělal téměř tři sta deset tisíc.
Byl důvod k oslavě a Led Zeppelin začali slavit, jakmile se vrátili do
atlantského Hiltonu. Bonham objednal pro začátek u pokojové služby
dvě láhve Brandy Alexanders, a když s nimi poslíček přišel, sdělil mu:
"
" Radši nám rovnou přineste čtyři další.

208
 Ty první dvě totiž zmizely doslova během několika vteřin, a když
dorazila druhá várka, Bonzo podotkl: " Přineste nám sem co nejdřív
džbánek. " Když se posluha znovu objevil, obdržel od Johna další pří­
kaz: " Radši nám přineste ještě dva džbánky. "
Zakrátko jsme s Bonhamem pili Brandy Alexanders přímo ze džbán­
ků. Přemíra alkoholu patřila k tomuto turné stejně jako vždycky v mi­
nulosti. V některých věcech se Led Zeppelin neměnili.

35. Homosexuální bary a turistické ranče

Po úspěchu úvodního koncertu pokračovalo turné roku 1973 ve veliké
pohodě. Kapela vyrážela mezi lidi víc než na předchozích dvou šňů­
rách, chodila do klubů a popíjela v okolních hospodách. Přitom muzi­
kantům pravděpodobně nehrozilo o nic menší nebezpečí než v minu­
losti. Tentokrát jsme však o tomto problému mluvili a oni cítili, že si
musí sami dávat pozor a nepřenechávat iniciativu těm cvokům, co je
otravovali potrhlými telefonáty. Na nočních výpravách nás často do­
provázel tělesný strážce, a tak měli pocit, že podnikli potřebné kroky,
aby se jim nic nestalo.
V New Orleansu jsme navštívili půl tuctu klubů, většinou ve fran­
couzské čtvrti; podnikli jsme svůj vlastní masopustní průvod po Bour­
bon Street, od Déja Vu přes lvanhoe do Fat City. Většinou jsme vysedá­
vali v homosexuálních barech, kde panoval podobný duch chvástavé
dekandence, s jakým jsme se setkali před rokem v Sydney. Zdálo se, že
neworleánští teplouši se dovedli vždycky bavit lépe než lidé v normál­
ních klubech.
Jedním z důvodů, proč jsme chodili do homosexuálních hospod,
bylo, že nás tam nikdo neotravoval a my jsme se mohli soustředit na
alkohol. Danny Goldberg sice nebyl naším výběrem nočních podniků
příliš nadšen, ale my jsme strašně rádi šokovali lidi a těžko si lze před­
stavit pro tento účel příhodnější místo, než je hospoda, v níž jsme byli
pouze my a pár transvestitů!
Jednou večer v New Orleans jsme se s Bonzem tak ožrali, že jsme
doslova nevěděli, který den je. Připomnělo mi to okna, jaká míval Keith
Moon, když jsem jezdil s Who.

209
 Uprostřed těch alkoholických orgií začal najednou Bonzo jančit a vy­
křikoval: " Cole, v kolik začínáme? Máme dneska koncert? "
"
" Počkej, řekl jsem, pokoušeje se chvilku urovnat si myšlenky. "Já
myslím, že ne. Až zítra. "
"
" No a co jsme dělali včera?
Neměl jsem ponětí. " Asi jsme tady většinu dne prochlastali. Praco­
vat musíme až zejtra, Bonzo. Fakt, na beton. Dej si ještě. "
Ve střízlivějších chvilkách by mě takový výpadek zneklidnil. Chlast
si vybíral svou daň, ale já měl málokdy dost jasnou hlavu na to, abych
si toho vůbec všiml.
Jednou večer se John Paul v baru v New Orleansu bavil se dvěma
transvestity. Nepřestávali s ním flirtovat, jako by se rozhodli ten večer
políčit právě na něj. Jedna z " holek " nakonec skončila u Jonesyho na
pokoji v hotelu Royal Orleans. Nejspíš si dali jednu nebo dvě cigarety
marihuany, od kterých chytla postel. Během pár minut ječely sirény
a hasiči rozbili sekerami dveře, aby se dostali k ohni.
Jonesy později tvrdil, že nevěděl, že ten transvestita byl chlap. Vypa­
dalo to, že mluví vážně, ale ať už to bylo jakkoli, všichni jsme věděli, že
jsme ho přistihli v poněkud trapné situaci. " Postaráme se, aby na tohle
Jonesy dlouho nezapomněl, " řekl jsem Robertovi.

Po zkušenostech v Louisianě jsme se rozhodli najít si v Texasu jiné uby­

tování, abychom se necítili tak klaustrofóbně. Pronajal jsem narychlo
turistický ranč poblíž Dallasu. Patřila k němu soukromá přistávací plo­
cha, ležící asi kilometr a půl daleko, takže jsme se snadno dostali na
koncerty v Houstonu, Dallasu, Fort Worthu a San Antoniu. Pozvali
jsme si na ranč pár dívek, které tam s námi bydlely, a výborně jsme se
bavili. Dalo se tam jezdit na koni, nechyběl bazén. Ani se nám odtud
nechtělo odjet.
Když jsme letěli na koncert do San Antonia, nechali jsme na ranči
Willyho Vaccara, jednoho z našich osobních strážců, kterému nebylo
dobře. Druhého dne nad ránem jsme se vrátili a našli ho, jak sedí na
schodech do domu a doslova se klepe. " Kurva, ten chlap, co mu tenhle
ranč patří, se zbláznil, " vyjel.
"
"Jak to myslíš? zeptal se Peter.
" Přišel do domu, mával biblí a vztekle křičel, že tam děláme hrozný
věci. "
A skutečně, o pár minut později se objevil majitel, starší chlápek jmé­
nem Jim s obrovskýn Stetsonem na hlavě, všemožně nám vyhrožoval

210

. - � , . -
a mířil na nás ve tmě puškou. U člověka, který má prst na spoušti, bys­
te uvítali trochu rozvahy, ale tenhle tak rozhodně nepůsobil.
"
" Nelíbí se mi, že ste na mym ranči, hoši! po texasku ospale převalo­
val slova. "Jsou tady s váma i děvčata, že jo? "
To mě naštvalo. "To si pište, že jsou. Zaplatili jsme nájem. Můžeme si
tady dělat, co chceme! "
"Je mi líto, chlapci. Chci, abyste vodcaď vypadli!"
Zmizel a za čtvrt hodiny jsme měli další návštěvu . V hlídkovém
voze přijel místní šerif se svým zástupcem. Loudavou chůzí došli
k domu. Šerifovi muselo být nejméně sedmdesát. Na nohou měl domá­
cí pantofle a byl ozbrojen stříbrnou pistolkou s perleťovou rukojetí.
Jeho parťák vypadal jako Švejk. Byl na ně fakt docela zábavný pohled.
Šerif se obrátil na majitele ranče, který se vrátil s ním. "Jime, máš
s těmi pány nějaké potíže? " zeptal se ho.
V následujících minutách jsme se snažili šerifovi vysvětlit svoji verzi
příběhu. Šerif očividně nevěděl, co má dělat. Nakonec nám řekl:
" Chlapci, běžte radši spát. Jestli tady zejtra večír budou zase ňáký potí­
že, tak přídu a strčim vás všechny pod zámek. Vyřešíme to celý zejtra. "
Druhý den dopoledne Peter zavolal pořadatelům, kteří měli na sta­
rosti organizační věci v Texasu, a ti mu řekli, že zapomněli poslat Jimo­
vi šek. Vzhledem k tomu, že nedostal zaplaceno, bylo jeho vzteklé a ne­
vyrovnané chování rázem o něco pochopitelnější.
"
" Proč odsud, kruci, nevypadneme? ptal jsem se kapely. " Kdo ví,
s čím přijdou přístě? " Začali jsme se chystat k odjezdu, když vtom při­
jel Jim, postavil se venku a čekal na nás.
"
" Nebudete mě tady srát! křičel. Vyhodil do vzduchu plechovku od
piva a vystřelil na ni. Minul.
Peter se ke mně otočil: " Do prdele! Ten chlap je cvok. Do plechovky
se možná netrefil, ale do mě se trefí určitě! "
Jim běžel k vratům a zamkl je, nepochybně proto, abychom nemohli
odjet bez zaplacení. Šel jsem za ním a zuřivě jsem se pokoušel vrata
vypáčením otevřít. On ale zvedl pušku a vyhrožoval, že mě zastřelí.
Nařídil mi, ať se vrátím do domu.
John Paul se po celou dobu schovával na záchodě a měl strach, že
začnou létat kulky. Robert se snažil brát všechno s nadhledem a stěžo­
val si, že před odjezdem potřebuje šálek svého ranního čaje; do té doby
prý není schopen nic dělat.
Po nějaké době jsme sehnali holky a všichni jsme nalezli do pronaja­
tých kombíků. Seděl jsem za volantem prvního auta; sešlápl jsem plyn

211
k podlaze a zamířil přímo na vrata. Pevně jsem se zapřel a cítil jsem, jak
se mi zrychluje tep. Auto narazilo do vrat a ta se rozsypala. Byli jsme
volní.
Řítili jsme se po dálnici co to šlo, nedbajíce na povolenou rychlost.
Protože jsem předpokládal, že nastanou potíže, kontaktoval jsem už
před dvěma hodinami našeho pilota a řekl mu, ať přistaví naše prona­
jaté letadlo raději na letišti Love Field než na soukromé přistávací ploše
u ranče. Cestou na letiště jsme zahlédli šerifa a jeho lidi v autech s kví­
lejícími sirénami; jeli proti nám k letišti na ranči, protože si mysleli, že
nás chytí tam. Jima a šerifa už jsme potom nikdy neviděli, ale moc po­
chybuju, že se z nich stali fanoušci Led Zeppelin.

36. Jedeme do Kalifornie

Koncem května 1973, když turné dorazilo do Los Angeles, se album
Houses of the Holy stalo nejprodávanější deskou ve Spojených státech.
Celá kapela byla jako opilá radostí. Na tomhle turné šlo zatím všechno
jako na drátkách a my jsme se cítili nepřemožitelní.
Jenže nálada se změnila doslova několik minut po tom, co naše naja­
té letadlo přistálo v Los Angeles. Jimmy si šel potřást rukama s čekající­
mi fanoušky a podepsat pár fotografií. " Dejte mi deset minut, pak hned
pojedeme, " řekl mi. Pagey se nakláněl přes plot, prostrkával jím ruce
a zdravil se s fanoušky. Přitom zachytil prstem o vyčnívající drát a jak
rychle ucukl, prst si vyvrtnu!.
" A do prdele! " zakřičel vzteky i bolestí. Otočil se a šel k autu, levou
ruku zkroucenou. " Myslím, že jsem v průšvihu, " řekl a vklouzl do li­
muzíny. Sesul se na sedadlo s podrážděným výrazem v obličeji.
Ani ne za hodinu prohlédl Jimmyho doktor. Usoudil, že nebude
moci zraněným prstem ovládat krk kytary. " Nejlepší léčba při takovém
zranění je klid, " znělo doporučení.
Jimmy byl minimálně na den nebo dva mimo provoz. Nezbývalo
nám opravdu nic jiného, než rychle změnit program. Jeden z koncertů
v losangeleském Foru jsme o čtyři dny odložili.
Jimmyho nehoda nás sice všechny otrávila, ale když bylo 31. května
Bonhamovi pětadvacet, Jimmy nedopustil, aby jeho zranění zkazilo
oslavy. Generální manažer jedné místní rozhlasové stanice s pomocí

212
Tonyho Mandiche z Atlantic Records a newyorského rozhlasového
diskžokeje J. J. Jacksona uspořádal po prvním losangeleském koncertu
pro Bonza večírek ve svém domě na kopci nad Hollywoodem. Bonzo se
dostavil v plavkách a tričku. Přišel také George Harrison a jeho žena
Patti.
George se byl podívat na koncertě ve Foru a zdálo se, že Led Zeppe­
lin upoutali jeho zájem. Jednou se mnou mluvil o tom, že se zajde na
skupinu podívat do Madison Square Garden, a navrhl, že " za námi
o přestávce zaskočí. "
" "
" No, odtušil jsem, " Led Zeppelin ale hrajou bez přestávky.
George to zmátlo. "Jak dlouho hrajou? "
"
"Většinou tak ke třem hodinám. Nikdy méně než dvě a půl.
"
" Do prdele! řekl a chvíli mu trvalo, než ta čísla vstřebal. lIS Beatles
jsme mívali ve smlouvě maximálně půl hodiny. Obvykle už jsme byli
za čtvrt hodiny pryč! "
Harrison cítil, že Led Zeppelin jsou něčím výjimeční. Když se s ním
chtěl Bonham vyfotit, byl proto bývalý Beatle polichocen - ale zároveň
trochu váhal. Věděl totiž, jaká pověst Led Zeppelin provází, zejména
pokud jde o kanadské žertíky, a nebyl si jistý, zda nemá Bonham kromě
fotografování za lubem ještě něco jiného. George se tedy rozhodl zaúto­
čit první. Popošel k narozeninovému dortu, uchopil jeho nejvyšší patro
a připlácl ho bubeníkovi shora na hlavu.
Hosté zalapali po dechu. Pak se ozval smích. John honil George a po
pár krocích ho dostihl; pak Harrisona zvedl a hodil ho do bazénu. V tu
chvíli vypukla šílená vřava. Bonza někdo strčil do vody a většina hostů
během chvilky také skončila v bazénu.
Mezitím Jimmy, který se snažil vyhnout riziku, že ho taky někdo str­
čí do vody, graciézně nakráčel v elegantních bílých šatech do bazénu
po schodech. " Sakra, já neumím plavat, " prohlásil. " Radši si sám najdu
místo na mělčině, než mě někdo šoupne do hloubky. "

Druhého června se na Kezar Stadium v jihovýchodním rohu parku

Golden Gate namačkalo čtyřicet devět tisíc diváků dychtivých koncer­
tu Led Zeppelin. Jimmyho prst ještě trochu bolel, ale byl den ode dne
pohyblivější. Při koncertech ve Foru to dokázal překonat a věděl, že
totéž zvládne i v San Francisku.

213
 Bill Graham, pořadatel vystoupení na stadiónu Kezar, byl u vytrže­
ní z toho, jak se prodávají vstupenky. " Mohli jsme jich prodat třikrát
tolik, možná víc, kdyby bylo místo, " říkal mi. Překupníci nastoupili
v plné zbroji, začali sami na pětadvaceti dolarech za lístek, ale brzy
zjistili, že jsou lidé ochotni dát mnohem víc . . . padesát, sto i dvě stě
dolarů.
Bill Graham otevřel brány Kezaru v půl šesté ráno a více než tři tisíce
fanoušků, kteří tábořili předešlé dvě noci v parku, vtrhlo dovnitř, jako
by tam dávali zadarmo peníze, a ne papírové létající talíře a balonky,
které nechal připravit Graham. Led Zeppelin se objevili až pozdě od­
poledne, po třech předkapelách (Roy Harper, Tuber, Lee Michaels), jež
obecenstvo spíše znervózněly, takže tím netrpělivěji očekávalo skupi­
nu, kvůli které přišlo.
V půl čtvrté koncert konečně začal a trval dvě a půl hodiny; hudba
Led Zeppelin otřásala městem, zvyklým do té doby mnohem více na
otřesy při zemětřesení. " Rock and Roll " odstartoval oslavu hudby Led
Zeppelin, hrajících ve vrcholné formě. Asi nejbouřlivěji reagovali po­
sluchači na " Dazed and Confused ", " The Song Remains the Same "
a " Whole Lotta Love" . Skupina ale mohla klidně hrát na vozembouch,
a stejně by srazila publikum na kolena.
Několik bloků odsud v Ú střední nemocnici Kalifornské univerzity
na Parnassus Avenue nadávali pacienti, že nemohli usnout kvůli hlu­
ku, který sem doléhal ze stadiónu. V téměř dva kilometry vzdálené po­
sádce přísahali vojáci, kteří měli službu, že cítili chvění. Třebaže na Ke­
zar se vešlo jenom čtyřicet devět tisíc lidí, o tom, že přijeli Led
Zeppelin, vědělo celé město.
Když jsem sečetl výnosy ze vstupného, dělalo to tři sta dvacet pět
tisíc dolarů. " To je skoro o šestnáct tisíc víc než v Tampě, " oznámil jsem
kapele cestou na letiště San Francisko International.
"
" Danny Goldberg to musí pořádně zužitkovat, vykřikoval Bonzo
a triumfálně máchal do vzduchu zaťatou pěstí pravé ruky. " Chci, aby
se ty zasraný Stouni dozvěděli, kolik na nás chodí lidí. Tomu se voni
vůbec nemůžou přiblížit. Ani přiblížit! "
Při letu zpět do L. A. však Led Zeppelin na chvíli zapomněli na
spousty prodaných lístků a davové šílenství. Letadlo se bezprostředně
po startu dostalo do vzdušného víru, vytvořeného jumbem vzlétnuv­
ším několik vteřin před námi. Poskočilo, na okamžik začalo ztrácet
výšku a celé se zatřáslo; všichni v kabině byli hrůzou bez sebe.

214

.... ..... , . -
 Nikomu nebylo moc do řeči, jen občas padla nějaká ta kletba, což by
člověk za takových okolností prominul i Matce Tereze. Všichni jsme se
drželi opěrek, zvedal se nám žaludek a začali jsme se potit.
Za ta léta každému z nás při létání někdy pracovaly nervy. Bonham
si prošel obdobím tak ochromujícího strachu, že nenastoupil do letadla,
dokud si nedal panáka. Ani Jimmy nikdy nelétal rád, a když se letadlo
dostalo do vzdušných vírů, vypadal někdy, že omdlí.
Toho dne nad San Franciskem, jakmile pilot letadlo vyrovnal, se Pe­
ter rozzuřil: " Už mám dost těch zkurvenejch letadýlek! Dneska tím le­
tíme naposled. Naposled! "
Peter mi dal instrukce, ještě než jsme přistáli v L. A.: " Teď před sebou
máme měsíc přestávky, než bude turné pokračovat. Až se zase rozběh­
ne, chci mít větší letadlo. Nezajímá mě, co to bude stát. Sežeň něco vel­
kýho, tak velký ho, až to bude vypadat, že se to stěží vod lepí vod
země. "

37. Starship

Kapela zamířila strávit plánovanou přestávku do Anglie, zatímco já

jsem většinu června sháněl letadlo, které by vyhovovalo jejich výstřed­
nímu vkusu, zbavilo je přehnaných obav a ještě jim cestování zpříjem­
nilo.
Spojil jsem se s Lou Weinstockem z cestovní kanceláře Toby Roberts
Tours, která zařizovala lety pro Elvise. Lou mi poslal informační bro­
žurku o boeingu zvaném Starship. Byl to typ 720 B, čtyřicetimístný
-

a speciálně upravený pro potřeby rockových hvězd, i když si ho dosud

ještě nikdo dlouhodobě nepronajaJ. Upřímně řečeno, pochyboval jsem,
že by si to někdo mohl dovolit.
Starship patřil zpěvákovi Bobbu Shermanovi a jednomu z tvůrců
skupiny Monkees. Byl opravdu elegantní - dlouhý bar, televize, umělý
krb v kabině a postel s kožešinovými potahy v ložnici. V baru měl za­
budované varhany Thomas. Byla tam i normálně vybavená kuchyně.
,,Je to jako Air Force One s atlasovými prostěradly, " řekl jsem Peterovi.
"
" Uvidíme, jakou usmlouváš cenu, řekl Peter. " Když tě poslouchám,
vypadá to, že by se tím skvěle cestovalo. A Danny Goldberg by to
pravděpodobně bezvadně využil pro veřejný mínění. "

215
 Po několika dlouhých telefonátech jsem obchod konečně uzavřel.
Cena za zbývající tři týdny amerického turné činila třicet tisíc dolarů.
Ano, bylo to drahé. Ale jestliže si kapela jednou zvykla na pohodlí a lu­
xus, nehrály peníze roli. Jak řekl Robert při prvním letu: "To je jak léta­
jící palác. "
Když jsme si letadlo začátkem července vyzvedávali na letišti
O'Hare v Chicagu, parkovalo vedle stroje Hugha Hefnera. Goldberg se
postaral, aby při prvním nastupování do Starshipu byla letištní plocha
plná novinářů. Jeden reportér se zeptal Petera: " Můžete srovnat vaše
letadlo s letadlem pana Hefnera? "
Peter se na vteřinu zamyslel a pak, ačkoli ještě vlastně nevěděl, jak
vypadá naše letadlo uvnitř, odvětil: " Hefnerovo letadlo působí vedle
Starshipu jako dětská hračička. "
Výrok se dostal na titulní strany rockového tisku, ale Bonham mi
později prozradil: " Rád bych dostal některý ty Hefnerovo holky do
Starshipu!"
"
" Neboj, řekl jsem mu. " Budeme mít hromady holek. Já na to do­
hlídnu. "
Kapela nejen že se do Starshipu zamilovala, ale také ji těšilo, že má
tak elegantní letadlo, které jí ostatní rockové skupiny budou závidět.
Stones se možná těšili větší pozornosti médií, ale nikdo neměl takové
letadlo jako my.
Abych plně využil všech výhod toho, že máme Starship, vymyslel
jsem, jak aspoň trochu omezit fyzické i duševní vyčerpání, které bylo
prakticky nevyhnutelným průvodním jevem cestování. Při tomto tur­
né, a pak i při všech následujících, jsme se ubytovávali pouze v několi­
ka amerických městech - New York, Chicago, New Orleans, Oallas,
Miami a Los Angeles - v hotelích, kde jsme se cítili dobře. Z těchto zá­
kladen jsme Starshipem vyráželi ke koncertům v Milwaukee, Clevelan­
du, Philadelphii, Bostonu a jiných okolních městech. Už jsme se nemu­
seli každou noc stěhovat do nových, neznámých hotelů.
Během letu na koncert panovala na palubě Starshipu poměrně pokoj­
ná atmosféra. Cestou zpátky však vypuklo peklo. Bez ohledu na to,
kolik bylo hodin a jak jsme byli u navení, nikdo nespal - zejména po­
kud bylo něco teplého k jídlu, pivo a letušky či jiné dívky, se kterými se
dalo flirtovat.
Je trochu ironií, že v době, kdy si Led Zeppelin neotřesitelně drželi
pozici největší kapely na světě, vrhaly se nám groupies do klína méně
než na začátku. Jedna sedmnáctiletá blondýnka, kterou jsme potkali na

216

. - -- , .
téhle šňůře v " Domě orgií" v Los Angeles, mi řekla: " Moje kamarádky
ani nechtěly zkoušet se k vám dostat, kluci. Vaše ochranka začíná být
tak nepropustná, že si řekly, že se jim to stejně nepovede. "
Mnohé groupies ze starých časů zmizely. Některé jednoduše vyrost­
ly. Pár se jich vdalo. Až příliš mnoho jich zemřelo na předávkování dro­
gami. I tak jsme pořád potkávali hodně holek, často v klubech jako
Rainbow Bar a Grill v L. A., a málokterá odmítla pozvání proletět se ve
Starshipu. Když byly ochotné, našla se i postel v ústraní.
Starship měl vedle jiných vymožeností také palubní telefon; vždycky
když jsme letěli do L. A., zavolal jsem do Rainbow, aby věděli, že jsme
na cestě. Obvykle jsem si nechal dát k telefonu Tonyho nebo Michaela,
kterým podnik patřil, a řekl jsem jim: " Přistaneme v půl desáté a pak
nám to bude z letiště trvat dvacet minut autem. Připravte pro nás, pro­
sím, stoly a nějaké Dom Perignon. " V Rainbow nikdy neřekli ne. Straš­
ně nás rozmazlovali, ale my jsme v této fázi kariéry kapely očekávali
zvláštní zacházení - a vesměs se nám ho dostávalo.
Naše oblíbené servírky v Rainbow, Linda a Charlotte, jakési naše
" mámy z putyky ", utvořily kolem území Led Zeppelin kordón, přes
který nenechaly nikoho projít, pokud od nás nedostaly výslovný po­
kyn. Největší šance získat povolení ke vstupu do našeho azylu měly
obvykle dospívající dívky nalíčené vrstvami makeupu, v přiléhavých
tričkách, kratičkých sukních a na jehlových podpatcích.
Starship ovšem skýtal i jiné kratochvíle. Ledničky byly vždy dobře
zásobené množstvím šampaňského, piva, vína, skotské, Jacka Danielse
a ginu. Ú troby letadla byly přecpané kartóny šampaňského Dom Pe­
rignon (ročník 1964 a 1966) a sinhálského piva. Pili jsme sice téměř co­
koli, ale čas od času jsme si oblíbili určitý druh alkoholu - nebo drog -
a ten se stal pak na dotyčné šňůře " hlavní volbou. "
John Paul, pokud zrovna nehrál v rohu kostky, si často sednul k var­
hanům; chlast tekl a my jsme zpívali hospodské písničky. Přizvali jsme
dvě letušky a stevarda, aby se k nám přidali, a tak i když brali svoje
letecké povinnosti zodpovědně, stali se členy Zeppelinovské rodiny.
Neotravovali jsme letušky, Susie a Biancu, protože by si to nenechaly
líbit. Ale škádlili jsme je vydatně.
Susie byla atraktivní osmnáctiletá blondýnka; Biance bylo dvaadva­
cet, měla snědou pleť a smysl pro humor. Po letech mi Susie řekla:
"Tehdy v třiasedmdesátém, když jste jednou vystoupili z letadla a my
jsme ho po vás uklízely, našly jsme stočené stodolarovky naplněné ko-

217
kainem. Bylo nám sice jasné, že si letadlo nenajala anglická královna,
ale zpočátku jsem z toho byla šokovaná. "

Jednou odpoledne jsme letěli do Cincinnati na koncert na stadiónu Ri­

verfront. Starship byl ve vzduchu sotva čtvrt hodiny, když se ze zácho­
da ozvalo bušení a řev.
Pomozte mi ven! Pomozte mi ven! "
"
Byl to Bonzo. Dveře na záchod byly zamčené. Zaútočil jsem několika
kopanci ve stylu Bruce Lee. Dveře se zatřásly a povolily. Naskytl se mi
pohled na Bonza, usazeného na toaletě, se spuštěnými kalhotami; do­
slova se nemohl hýbat.
Pomoz mi, sakra! "
"
Ať se snažil seč mohl, nebyl schopen vstát. Mechanická závada ven­
tilu za toaletou způsobila, že tlak vzduchu Bonza doslova vcucával do­
vnitř a držel ho připoutaného k prkýnku jako kotva.
Popadl jsem Bonhama za ramena a vysvobodil jsem ho. Panebože! "
"
vyjekl. Byl strašlivě otřesený, ale nic se mu nestalo. Natáhl si kalhoty
a nezdálo se, že by ho příhoda v nejmenším přivedla do rozpaků. Zřej­
mě byl rád, že zůstal naživu. Když se vracel do kabiny, mumlal: " V ži­
votě už nebudu věřit záchodovýmu prkýnku. "

Starship se prostě stal symbolem toho, jak vysoko Zeppelin vzlétl. Jistě,
bylo to výstřední, okázalé a snobské. Kapela to ale brala tak, že si na něj
vydělala. Letadlo však nebylo jedinou známkou jejich přesvědčení
o vlastní důležitosti. Během přeletů se mnou Peter hovořil o svých pIá­
nech svěřit příběh o životě kapely a její době filmovému plátnu. To byl
další důkaz jejich rostoucí domýšlivosti.
Moje první opravdové setkání s oním filmem se odehrálo ke konci
amerického turné roku 1973. V hotelu Sheraton v Bostonu jsem na na­
šem ubytovacím seznamu zaregistroval dvě neznámá jména. Zavolal
jsem Petera a zeptal jsem se: Kdo jsou kurva ty dva maníci? " Pozval
"
mě do svého pokoje, aby mě s jedním z nich seznámil.
Tohle je Joe Massot, " řek Peter, filmový režisér. Bude těch několik
" "
posledních koncertů jezdit s námi. "
Pokud měla kapela natočit film, Peter a Jimmy chtěli, aby to bylo
něco víc než pouhý dokumentární záznam koncertu. Každý člen sku­
piny měl dostat ve filmu prostor, který by prozradil něco o jeho osob­
nosti.

218
 Massot byl jedním z filmařů, se kterými Peter o projektu mluvil. Ten­
to vysoký snědý čtyřicátník, kuřák kubánských doutníků, byl přítelem
Charlotty Martinové, která mu jistě poskytla i důvěrné informace. Dva
roky předtím se podílel na filmu Zachariah, rockovém westernu, z ně­
hož se stal kultovní snímek, zčásti díky hercům jako Don Johnson
a hudbě Douga Kershawa a Country Joe and the Fish.
Kapelu oslovila řada filmařů, ale Massot měl představy, které sahaly
dál než k pouhému dalšímu Woodstocku. " Ten film musí být výpovědí
o rockové hudbě a způsobu života, jaký muzikanti vedou, " prohlásil
Massot. " Chci tam také mít nějaké hrané scény, v nichž se objeví členo­
vé kapely a pomohou je sami vymýšlet. "
Peter zpočátku Massotův nápad hraných scén odmítl. Čím víc o něm
ale přemýšlel, tím víc se mu zamlouval. Několikrát se s Massotem sešel,
a když si plácli, povolil mu ke kapele neomezený přístup s kamerou.
Peter trval na tom, že se film natočí za peníze Led Zeppelin. " Nechci
být nikomu zavázaný, " říkal. " Musíme na ty hochy dohlížet, aby nám
nepustili žilou. Ale chci, aby to byl náš film. "
Štáb s námi jel do Baltimoru, Pittsburghu a pak na tři dny do New
Yorku do Madison Square Garden. Massot si nejprve naločil nějaké zá­
běry z prvních koncertů a pak nafilmoval všechna tři vystoupení v Ma­
dison Square Garden. Štáb při natáčení používal jak ruční, tak pojízdné
kamery.
Kapela ale od začátku měla chvílemi pocit, že filmový štáb nejen
nemá potuchy, o co jde, ale začíná být fakticky na obtíž. Někteří členo­
vé štábu na ně často štěkali podivné příkazy a instrukce. " Tohle je vel­
mi důležité, " pravil jednou Massot. " Potřebujeme, abyste všichni hráli
ty tři večery po sobě v Madison Square Garden stejně oblečeni. Změní­
li se vaše oblečení, ztratí film kontinuitu. "
Robert si myslel, že si dělá legraci. "Je to filmař nebo módní porad­
ce? " ptal se mě.
Také Peter začínal být nervózní. " Myslíš, že vědí, co dělají? " zeptal
se, pozoruje štáb při práci. Museli jsme sice uznat, že Massot dal svůj
tým dohromady za necelý týden, ale ve vypjatých situacích ti hoši pů­
sobili dojmem, že by neuměli zacházet ani s dětským fotoaparátem,
o čemkoli vyžadujícím trochu víc profesionality ani nemluvě. Naštěstí
natočili tolik materiálu, že něco z toho dobré být muselo.

Někdy jsme trvali na tom, že určité věci zůstanou kamerám skryté. Při
druhém koncertě v Madison Square Garden měli při Bonzově sóle

219
 uprostřed " Moby Dick" ostatní minimálně dvacet minut volna; Bonzo
mezitím bušil do bicích. Měli jsme v šatně dospívající holku z Brookly­
nu, a tak zatímco Bonzo zabavil dav, nechávali se ostatní členové kape­
ly uspokojovat orálně.
U dveří do naší šatny hlídal newyorský policista, mezi jehož povin­
nosti patřilo držet filmový štáb v patřičných mezích. V jednu chvíli ne­
věříc ně vrtěl hlavou nad našimi mimopracovními aktivitami. " Vy si
teda žijete, kluci! " prohlásil. " To u nás na oddělení nemáme! "

Koncerty v Madison Square Garden byly perfektním vyvrcholením

turné roku 1973. Všechna místa byla obsazená a fanoušci stáli a tanco­
vali v uličkách. Za tři večery jsme vydělali přes čtyři sta tisíc dolarů.
Kdyby si býval Zeppelin mohl tisknout peníze ve vlastní tiskárně, ne­
šlo by to rychleji.

38. Krádež
Při koncertech v Madison Square Garden jsem cítil úlevu, že už turné
spěje ke konci. Jistě, nadšená reakce fanoušků nám večer co večer do­
dávala sílu, ale zároveň se střádal obvyklý stres z cestování . . . hektický
spěch z hotelů na letiště, z letišť na stadióny . . . horliví fanoušci, kterým
se vždycky nějak podařilo proniknout do výtahů či na schodiště a pak
nám bušili na dveře, ani v nejmenším nerespektujíce naši touhu po sou­
kromí. Byl už jsem zralý na konec šňůry.
"
"Je to fakt zápřah, člověk toho má za chvíli plný zuby, stěžoval si
Bonham poslední červencovou neděli, pár hodin před závěrečným
koncertem celého turné, posledním z oněch tří v Madison Square Gar­
den. Všechna tři newyorská představení byla vyprodaná. Každý z nás
už je ale chtěl mít za sebou, sednout do letadla a zamířit domů.
V New Yorku jsme se ubytovali v hotelu Drake na Park Avenue. Byl
to malý, tichý, elegantní hotel, který byste si spojovali spíš s britskou
královskou rodinou než s britskými rockery a jejich groupies, drogami
a nočními eskapádami. Pokojová služba ale trpělivě plnila naše příka­
zy vydávané uprostřed noci a personál toleroval dívky potulující se po
recepci a hledající cestu k výtahům. Občas kapela opustila útočiště
v hotelu a odjela popíjet a hýřit k Nobody's do Greenwich Village, ale

220

". ... 1IiIW· , •

většinou už byl každý v této fázi turné tak unaven, že jsme si spíš ne­
chali přinést všechno na pokoj a dokonce jsme někdy zabíjeli čas sledo­
váním televizních zpráv o aféře Watergate. ,Je úplně jedno, jaký máme
problémy, " snažil jsem se jednou odpoledne potlačit smích. " Nixon to
bude mít vždycky o trochu horší. "
V sedm hodin večer, v den posledního koncertu, zazvonil v mém po­
koji telefon.
"
" Richarde, limuzíny čekají dole. Sežeň kluky a jedem.
Za tři minuty jsme byli ve výtahu. Rychle jsme prošli halou k bledě­
modrým limuzínám, které před hotelem strážila dvě policejní auta. Já
jsem se zastavil v recepci, abych vyzvedl z naší bezpečnostní schránky
dvě stě tři tisíc dolarů, které jsem tam předtím uložil, většinou ve sto­
dolarových bankovkách. Druhého dne ráno jsme odlétali do Londýna
a já jsem si chtěl večer udělat pořádek ve financích.
Dvě stě tři tisíc dolarů byla samozřejmě značná částka na to, aby ji
člověk nosil s sebou v hotovosti. V těch dobách jsem ale běžně míval
v kapse nejméně padesát tisíc dolarů, abych mohl uspokojit rozmary
členů kapely, pokud by je znenadání posedla nákupní horečka. Jimmy
v Americe často nakupoval starožitnosti. Bonham si v závěru turné ob­
čas koupil auto a věděl, že snáze usmlouvá příznivou cenu, když může
položit na pult hotové peníze.
Když se však v třiasedmdesátém chýlilo turné ke konci, nosíval jsem
u sebe v hotovosti víc než obvykle. Potřeboval jsem zaplatit filmovému
štábu a také nájem za Starship musel být uhrazen, než odjedeme ze
země.
V hotelovém trezoru jsem vsunul klíček do schránky 51, vytáhl jsem
zásuvku a otevřel víko.
Peníze - celých dvě stě tři tisíc dolarů - byly pryč.
"
" Ne, to není pravda, pomyslel jsem si. Byl jsem úplně ohromený.
Několik vteřin jsem tupě civěl na schránku a cítil jsem, jak mi běží ne­
příjemný mráz po zádech. Sebral jsem, co v zásuvce zůstalo - naše
pasy a Jimmyho karta American Express - a pak jsem je zase dal zpát­
ky. Těžce jsem polknul, zasunul zásuvku zpátky na místo, zamknul
jsem a vrátil se do haly.
Peter Grant a náš právník Steve Weiss tam na mě čekali.
"
" Petere, peníze jsou pryč.
Za normálních okolností by si Peter myslel, že si dělám legraci. Ten­
tokrát se mi ale třásl hlas a tvářil jsem se vyděšeně.
"
"Jak to myslíš, že jsou pryč? zeptal se.

221
 "
"Jdi se podívat do bezpečnostní schránky. Peníze tam nejsou.
Panebože, " vyhrkl Steve.
"
Chvilku jsme zírali jeden na druhého.
"
" Odvezeme kapelu do Madison Square Garden, řekl Steve. " Není
třeba jim o tom teď říkat. "
Steve vyšel ven a dal limuzínám pokyn k odjezdu; v Garden budou
za pět minut.
Peter byl pruďas, ale teď zůstával nezvykle klidný, alespoň prozatím.
" Kdy jsi v tý schránce byl naposled? " zeptal se.
Vysvětlil jsem mu, že ve tři ráno vystoupili z výtahu tři fanoušci
a přinesli k Jimmymu do pokoje na prodej čtyři kytary. Jimmy si na
každou zahrál a po chvilce rozmýšlení si vybral Les Paula a souhlasil,
že za něj zaplatí hotově. Zavolal mi a řekl si o osm set dolarů.
"
" Takže jsem šel do schránky a vzal z ní osm set dolarů, vykládal
jsem Peterovi a Stevovi. " Odnesl jsem peníze k Jimmymu do apartmá,
nechal jsem si od těch kluků podepsat stvrzenku a vrátil jsem se zpátky
do svého pokoje. " Někdo se musel do schránky dostat od tří hodin
ráno do teď. "
Steve navrhl: " Radši zavoláme policii. "
Když jsme kráčeli požádat recepčního, aby zavolal policii, propadl
jsem najednou panice. Ukradené peníze mi samozřejmě dělaly starost,
ale popadla mě daleko větší hrůza z něčeho jiného. Až bude policie vy­
šetřovat krádež, může ji napadnout prohledat naše apartmá, která byla
plná drog, zejména kokainu. Jestli je policisté najdou, bude zmizelých
dvě stě tři tisíc dolarů mnohem menší problém než to, že nás zavřou za
drogy.
I na tomhle turné, stejně jako na většině předcházejících, nám nosili
drogy fanoušci a kamarádi. Za ta léta jsem si udělal hodně známostí,
a tak jsem věděl, komu zavolat, když jsme něco potřebovali. Kapela
v životě nic neodmítla. Když o tom zpětně přemýšlím, byl to zázrak, že
nás nikdy nezašili.
Policie tedy byla na cestě a mně teď dělaly hlavní starost drogy. Na­
řídil jsem jednomu z našich lidí, aby je z našich pokojů odstranil. " Ulil
jsem nějakej kokain pod koberec v mém pokoji, nedaleko lampy
u okna, " řekl jsem mu. " V dalších pokojích je pravděpodobně taky ko­
kain a marihuana. Podívej se k Jimmymu, k Robertovi, projdi je všech­
ny. Podívej se pod koberce a pod matrace. Všeho se zbav, rychle. "
° pár minut později přijelo ze stanice Midtown North asi deset new­
yorských policistů. Vzhledem k výši ukradené částky zavolali také FBI.

222

u ... . _
Peter, Steve a já jsme se s nimi střetli v hale a já jsem popsal, jak jsem
zjistil, že se peníze ztratily. Poslouchali, dělali si poznámky a prohlíželi
bezpečnostní schránku.
Protože se do schránky nevloupal nikdo násilím a já jsem měl zřejmě
jediný klíč, stal jsem se okamžitě hlavním podezřelým. FBI mě vyslý­
chala přes hodinu. Je pravda, že krádež mnou otřásla, ale pokud jsem
se jim při výslechu zdál nervózní, bylo to tím, že jsem se ho zoufale
snažil co nejvíc protáhnout, aby se nahoře stihlo uklidit. Většinou se
vyptával Bob Estrada, mladý a bystrý agent FBI.
"
" Kolik peněz bylo v té bezpečnostní schránce, Richarde?
" To vám přesně neřeknu. Musel bych to spočítat. Když chtěl některý
člen skupiny něco koupit nebo potřeboval peníze, vzal jsem ze schrán­
ky hrst bankovek a vedl jsem si evidenci, za co a kolik se utrácí. Na
konci turné jsem udělal vyúčtování. Myslím, že jsme tam měli dvě stě
tisíc dolarů. "
"
" Kde jste měl klíč?
"
" Schovával jsem ho mezi kostrou postele a rámem s drátěnkou.
"
" Věděl kromě vás někdo, kam ho schováváte?
"
" Nikdo.
"
" Mohl vás někdo vidět, jak ho tam dáváte?
" No, byla se mnou holka, jmenovala se Diane. Zůstala u mne včera
přes noc. Ale jsem si jistý, že mě neviděla klíč schovávat. "
"Jestliže jste měl jediný klíč, Richarde, jak se mohl do schránky dos­
tat někdo jiný? "
"Já nevím. Doufám, že se to podaří zjistit vám. Lidé v recepci mě
vídali, jak chodím do trezoru a ukládám nebo vybírám peníze. Pokud
by našli způsob, jak se tam dostat, věděli, že tam je hromada peněz.
Třeba existuje od toho klíčku duplikát. "
Nevěděl jsem, zda mi Estrada věří nebo ne. Na konci výslechu jsem
každopádně byl unavený, omámený a deprimovaný a chtěl jsem jenom
mít to už celé za sebou. Pozdě večer prohledala FBI naše apartmá, která
už tou dobou byla naštěstí dokonale " asanována ".
Kapela se o krádeži dozvěděla v průběhu koncertu, když Bonham
hrál svoje sólo v " Moby Dick ". Peter už mezitím dorazil do zákulisí
a oznámil novinu Jimmymu, Robertovi a Johnu Paulovi. Kupodivu to
přijali klidně. " Chovali se jako profesionálové, " řekl mi později Peter.
"Jasně že nebyli rádi. Kdo by byl, když se dozví, že je o dvě stě tisíc
dolarů chudší? Ale vrátili se na pódium a dohráli koncert. "

223
 V době, kdy koncert končil, se o krádeži dozvěděl tisk. Hudbu Led
Zeppelin najednou opět zastínila zákulisní aféra. Novináři se tísnili
v hale hotelu Drake, ale nezajímalo je, jak kapela dělá svoji muziku.
Vypadalo to, že Zeppelin bude médii ukřižován nanovo.
Limuzíny vysadily skupinu před hotelem a kluci šli k výtahům.
Ú nava z dlouhého turné již vykonala své a navíc neměli náladu nechat
se pronásledovat novináři. Ale reportéři začali vykřikovat otázky
("Kdo vzal ty peníze, Jimmy? ") a blesky fotoaparátů se rozzářily. "Já
o tom nic nevím, " říkal Jimmy novinářům. " Můžeme si o tom promlu­
vit později. Teď bychom byli opravdu rádi, kdybyste nás nechali na
pokoji. "
Peter, který byl čím dál nervóznější a podrážděnější, zařval na foto­
grafa newyorského listu Post: " Do prdele, přestaňte tady votravovat
s tím foťákem. Žádný fotky! "
Fotograf ho ignoroval. "Ještě dva snímky, " stál na svém.
Peter propadl záchvatu zuřivosti. Vzal chlápkovi Nikon a mrštil
s ním přes celou halu. Čočky se rozprskly. Připevněný blesk se rozpadl.
Fotoreportér lezl po zemi a marně se snažil zachránit svůj přístroj.
Policisté, kteří stále ještě pobývali v hotelu, přišli a zatkli Petera pro
napadení. Ten večer nám nic nevycházelo.
"
" To je naprosto absurdní, řekl Robert podrážděně. " Takhle se v tý­
hle zemi chovají k lidem? Nás tady kurva okradou a voni jednoho z nás
strčí do vězení! "
Petera odvezli do městského vězení, i když jen na hodinu. Vyfotili
ho, sejmuli mu otisky prstů a vedli ho do cely plné drsných zločinců.
V tom ho poznal jeden sympatický strážný - rock'n'rollový fanoušek,
který měl velmi rád Jimmyho Page, když hrál ještě s Yardbirds - a po­
radil mu, aby si sundal prsteny s tyrkysem, zlatý náramek a řetězy,
chce-li si ušetřit v cele problémy. " Až vás tam dají, " řekl mu strážný,
"
" s nikým se ani nebavte.
Zatímco Peter snášel zlostné pohledy svých spoluvězňů, Steve Weiss
horečně pracoval na tom, aby ho dostal ven na kauci. Mezitím přijela
FBI vyslechnout Petera ohledně krádeže.
"
" Grant! zařvala stráž.
"
" Tady! zakřičel Peter.
" Grante, přijela za vámi FB!."
FBI? Peterovi spoluvězni se po sobě nevěřícně dívali. Peter si okamži­
tě získal jejich respekt. Jeden z nich zabručel: " Ty musíš bejt pěkně těž­
kej kalibr, dyž tě chce FB!. " Netušili, že ho zavřeli za napadení Nikonu.

224

- -- , . -
V hotelu Drake mezitím FBI vyšetřovala členy kapely, jednoho po dru­
hém. Většina otázek se týkala mě a mojí povahy.
" Nevěřím, že s tím má Cole cokoli společného, " řekl Robert agentovi
FBI. Seděl na posteli, popíjel nealko a s každou další otázkou narůstala
jeho netrpělivost.
" Dlouhá léta je naším cestovním manažerem a celou tu dobu se stará
o naše peníze, " řekl Jimmy. " Pracuje pro nás, protože je důvěryhodný.
Pane bože, kdyby chtěl Richard ukrást nějaké peníze, je dost chytrý,
aby si počkal, až tam bude mnohem víc. "
Kapela věděla, že bych se nepokusil s nimi takhle vyjebat. Staral
jsem se jim o peníze na cestách a účetnictví vždycky souhlasilo - pří­
padné nesrovnalosti se nakonec pokaždé vysvětlily. Někdy jsem skon­
čil s pár set dolarovým mankem, a tak jsem šel za kapelou a poprosil je,
aby si vzpomněli, co ještě kde utratili. " Copak si nepamatuješ, " řekl
jednou Bonham, " že jsi mi před dvěma dny dal večer v baru tři sta do­
larů na pití? " Nebo mi Jimmy připomněl: " Richarde, nezapomeň, že
jsem dal dvě stě dolarů tý šlapce. " Všechno souhlasilo. Nikdy jsem ne­
udělal nic nepoctivého.

Pozdě večer v den krádeže, když FBI už neměla žádné další otázky,
jsem s kapelou zamířil na večírek do nedalekého hotelu Cariyle, kde
měli kluci přebírat ocenění od Atlantic Records. Prezident společnosti
Ahmet Ertegun chtěl předat skupině zlatou desku za album Houses o[
the Haly, které se tou dobou už tři měsíce drželo v popředí nebo přímo
v čele žebříčků.
Na večírku jsem měl poprvé od krádeže příležitost mluvit se členy
skupiny. " Mrzí mě ten zmatek dneska večer, " řekl jsem, rozpačitý a vy­
děšený. " K dobrýmu konci turné to moc nepřispěje. "
" Nic si z toho nedělej, Richarde, " řekl mi Bonham. " Když pomyslíš
na všechny ty zbraně a blázny tady v Americe, měli bychom bejt rádi,
že nikoho z nás nezastřelili. Normálně si to tady teď užij. "
Což se už svým způsobem dělo. Jeden můj přítel z nahrávací společ­
nosti doplnil moje zásoby kokainu, takže jsem byl pár minut po začát­
ku mejdanu pořádně sjetý. Rozdělil jsem se o drogy s kapelou - všichni
jsme potřebovali nějak utéct před večerními událostmi - takže když
nám Ahmet předával zlaté desky, byli jsme všichni pěkně uvolnění.
" Kdybysme to zlato roztavili, " snažil se Bonham zadržet smích, " ko­
lik kokainu by za to bylo, co myslíš? "

225
Newyorské noviny byly plné historky s krádeží. Na titulní straně Dai/y
News se skvělo: " Led Zeppelin okradeni o 203 tisíc. " V tisku se psalo
o největší krádeži z bezpečnostní schránky v historii New Yorku.
Danny Goldberg si uvědomil, že krádež rázem zničila jeho pečlivě
naplánovanou kampaň, jež měla přitáhnout pozornost k hudbě samé.
Snažil se zachovat klid, ale jevil známky stresu; někdy mluvil s reporté­
ry úsečně, zejména když mu kladli otázky, na které již nesčetněkr át
odpovídal. Denně dostával desítky žádostí o rozhovor, nikoli však
kvůli prodeji alb nebo počtu diváků, kteří přišli na koncert. Tisk byl
jako posedlý, zajímala jej nejen vlastní krádež, ale také finanční exce­
"
sy " a " extravagance " kapely, její bizarní " životní styl a nezodpověd­
" "
ný " přístup k penězům, díky němuž jsme nechali ležet přes dvě stě tisíc
v hotovosti v bezpečnostní schránce. To byla pro novináře noční můra.
Náš odlet do Londýna se kvůli krádeži zdržel o den a Danny navrhl,
abychom se setkali s novináři - zodpovíme otázky týkající se incidentu
a snad to přispěje k tomu, aby bylo všechno rychle za námi. Kapela
o jeho návrhu uvažovala, ale pak ho zamítla.
"
" To je směšný, řekl Robert. " Copak nemůžem jenom hrát svoji mu­
ziku a na všechny tyhle kraviny se vykašlat? "
Peter se rozhodl předstoupit před novináře sám. Přišel do společen­
ské místnosti hotelu, která se proměnila ve lví doupě hemžící se více
než dvaceti reportéry; televizní kamery stály v řadě jedna vedle druhé.
Peter měl na sobě puntíkovanou košili a kolem krku šátek; bylo na něm
vidět napětí posledních čtyřiadvaceti hodin, i když se snažil ovládat,
zejména při obzvlášť hloupých otázkách:
" Byl to celé pouze publicistický trik, aby se jméno skupiny dostalo
do novin? "
" To v žádném případě. Jediná publicita, o kterou Led Zeppelin stojí,
je ta, která se týká jejich hudby. "
"
" Nejste teď na Ameriku naštvaní? Přijedete sem ještě někdy?
" Incident přece nezavinila Amerika. Máme tuto zemi rádi, stejně
jako lidi, kteří tu žijí. "
Nahoře v pokojích zatím narůstala netrpělivost, členové skupiny už
chtěli domů. Zejména Jimmy byl pod značným tlakem. Vždycky se
zdál trochu bledý a jakoby podvyživený, ale tentokrát vypadal mno­
hem unaveněji než obvykle. Při hraní mi vyčerpání nevadí, " říkal,
"
" ale mimo jeviště snadno ztratím hlavu a těžko se ovládám. Ta krádež
mi moc nepřidala. Kdy už odsud sakra konečně vypadnem? "

226
31. července skupina konečně nasedla do limuzín, odjela na letiště JFK
a odletěla do Londýna. Ani na letišti jsme se však krádeže definitivně
nezbavili. Když jsme čekali na výzvu k nástupu na palubu a v Clipper
Clubu společnosti Pan Am jsme si objednávali jednu rundu drinků za
druhou, přišel za námi nečekaně Bob Estrada z FBI s nějakým kolegou.
" "
" Nazdar, chlapci, řekl Estrada. " Tak už odlétáte?
Jo, " řekl jsem, zaražen jejich přítomností.
"
"
" No, tak šťastnou cestu.
Odešli stejně rychle a záhadně, jako přišli. Udiveně jsme se po sobě
dívali.
Co to bylo? " zeptal se Jimmy.
"
U rčitě si pořád myslí, že ty peníze máme, " prohlásil Peter. V sadil
" "
bych se, že nám teď prohlížejí zavazadla. "
Možná měl pravdu. Když jsme si vyzvedli zavazadla na letišti
v Heathrow a prošli celnicí, zjistili jsme, že máme šaty přeházené
a v mnohem větším nepořádku, než když jsme je balili. Bonhamovi se
ztratily boty z hadí kůže; možná je FBI zabavila, rozpárala a zkoumala,
jestli náhodou v tlustých, na zakázku vyrobených podrážkách nenajde
ulitých oněch dvě stě tisíc dolarů. Další dvoje Bonhamovy boty - růžo­
vé a zelené - byly poškrábané a poničené.
Prošli jsme celní kontrolou a u chodníku už na nás čekaly limuzíny.
Jimmy si nedávno koupil krásný dům v Kensingtonu od herce Richar­
da Harrise a nemohl se už dočkat, až bude doma; jel proto svojí vlastní
limuzínou. Robert a Bonham, kteří bydleli pár kilometrů od sebe, jeli
společně. John Paul, Peter a já jsme odjeli každý v jedné limuzíně.
Cesta domů však stejně nikdy neproběhla v jednom zátahu. Bonham
a já jsme občas nařídili svým řidičům zastavit u hospody. Oběma nám
to domů trvalo asi dvě hodiny a tak dlouho jsme bez pití nevydrželi.
Vždycky jsme narazili na něco otevřeného, kde měli bohaté zásoby
anglického piva: Copper Kettle . . . George . . . Swan.

Snad to souviselo s hořkým koncem turné v roce 1973, ale Led Zeppe­
lin pak nevyjeli na šňůru osmnáct měsíců. Já měl všeho dost a usoudil
jsem, že nastal čas přehodnotit plány do budoucnosti. Žádné turné ne­
bylo na obzoru, v Peterově kanceláři se pro mne zase tak moc práce
nenašlo, a tak jsem trávil volný čas po hospodách a o samotě doma, ve
stodole ze sedmnáctého století přestavěné na nádherný dům s mimo­
úrovňovým podlažím. Mozek jsem měl ale tak často zatemněný alko­
holem, že se mi moc nedařilo zabývat se tím, co mě možná čeká.

227
 Strávil jsem krátkou dovolenou v Rumunsku u Černého moře,
a když jsem se vrátil, našel jsem vzkaz od Petera, abych se zastavil u něj
doma. Byla to jedna z nejkratších schůzek, které jsme kdy měli. " Jsi si
jistej, že s tou krádeží v New Yorku nemáš nic společnýho? " zeptal se.
Nemohl jsem věřit tomu, že to pro něho stále ještě není uzavřená
záležitost. " Naprosto, " řekl jsem zvýšeným hlasem, abych dal najevo
svoje znechucení. " Nevím, kdo ty prachy vzal, a to je pravda. "
"
" Myslíš, že ti mohl klíč sebrat bez tvýho vědomí některej z nosičů?
"
" V žádném případě. Pro mě je to celý naprostá záhada.
To bylo naposled, kdy se o krádeži mluvilo. Kapela později hotel
Drake zažalovala a získala slušnou úhradu škody. Jako by vyšší pro­
zřetelnost chtěla stvrdit moji nevinu!

39. Natočte s nima film

V říjnu 1973 byl Joe Massot se svým štábem připraven natočit umělec­
ky nejnáročnější, hrané scény filmu o Led Zeppelin. Se záběry z koncer­
tu, jež pořídil v New Yorku, byl spokojen a nyní se chystal vytvořit pa­
sáže věnované jednotlivým členům kapely; většinou je chtěl natáčet
nedaleko jejich domovů. Massot jim řekl, ať popustí uzdu fantazii
a vloží do filmování svoji osobnost. John Bonham byl toho názoru, že
nemá všech pět pohromadě.
"Já mu klidně ukážu ty svý zasraný bejky, ale jsem zvědavej, jak
z toho udělá něco zajímavýho, " prohlásil Bonzo. " Možná bysme ho
měli vzít do hospody a ukázat mu, jak se umíme zpít do bezvědomí. "
Pak se zeptal: " Vážně ten chlap ví, co dělá? "
Kapela zároveň začala vznášet požadavky, které útočily na Massoto­
vu trpělivost a schopnosti. Jimmy chtěl natočit záběry na strmém sva­
hu, kde se potká s postavou v kápi, která před objektivem kamery ze­
stárne o sto nebo i více let. Přál si hrát obě postavy a ještě chtěl scénu
natáčet v noci.
Massot a jeho štáb potřásali hlavou, jako by chtěli říct: " Další roz­
mazlená rocková hvězda s bláznivými nápady. " Přesto však postavili
na svahu hory lešení a rozmísťovali světla tak dlouho, až scéna přestala
v hledáčku kamery vypadat jako natočená v londýnském smogu.

228

'"" � , .
 Sám Jimmy toho ale brzy měl plné zuby. Massot musel natáčení scé­
ny opakovat a po šestém nebo sedmém pokusu měl Jimmy šplhání na­
horu a dolů po kopci dost. Snažil se nabrat síly o přestávkách mezi zá­
běry, ale sotva popadl dech, kamera už zase běžela.
Bonza zvěst o Jimmyho utrpení očividně potěšila. " Kdyby ten blbec
začal žrát maso, moh by běhat po Alpách. Obětoval bych klidně jedno­
ho svýho bejka, kdyby se vyprd na to svý zasraný vegetariánství. "

Koncem podzimu projevil Peter přání shlédnout natočený materiál

a většina toho, co viděl, se mu nelíbila. " Místy je to prostě směšný! "
řekl mi. " Už toho mám kurva dost! Tohle bude nejdražší podomácku
vyrobenej film, kterej kdy kdo natočil! "
Na sklonku roku 1973 Peter souhlasil, že se část filmu natočí při vel­
kém večírku uspořádaném u něj doma při příležitosti narozenin jeho
ženy. Ztrácel už sice o filmu iluze, ale chtěl ho dotáhnout do konce.
Peter měl dům zařízený ve středověkém stylu, a tak si na mejdan najal
obsluhu oblečenou ve středověkých kostýmech. Když zrovna neserví­
rovali jídlo, předváděli na zahradě pro pobavení hostů rytířská klání.
Když o několik měsíců později postupovaly práce na filmu stále
hlemýždím tempem, Peterovi došla trpělivost. Massot odešel a nahra­
dil ho filmař jménem Peter Clifton. I tak trvalo ještě dlouho, než byl
film dokončen. Do kin se dostal až za téměř tři roky. Byl to nekonečný
projekt.

Zatímco si film žil svým vlastním, nepředvídatelným životem, Led

Zeppelin začali se zkouškami na nové album. Jimmy pozval ostatní
k sobě domů do Plumpton Place, kde začali probírat a psát nový mate­
riál. Z posledního pobytu v Headley Grange pořád měli několik nepo­
užitých kousků, především " Houses of the Holy " a " Night Flight" .
Plant se dokonce vytasil s písní " Down by the Seaside ", kterou
s Pageym napsali před lety v Bron-Yr-Aur.
Jimmy přibližně ve stejné době pracoval na hudbě k filmu Kennetha
Angera, amerického režiséra, který natočil řadu krátkých kultovních
filmů - nejznámější z nich byl asi Scorpio Rising jež někteří kritici ne­
-

pochopili. Anger by\, stejně jako Pagey, oddaným stoupencem Aleiste­

ra Crowleyho. Fascinovalo ho zejména, že Jimmy vlastní dům, který
kdysi patřil Crowleymu. Pagey mu vyprávěl příběh o muži, který byl
v tom domě před několika stoletími sťat a jehož duch údajně stále ještě
žije. Vykládal i mnoho dalších historek o vraždách či sebevraždách

229
 v domě spáchaných, ale nikdo si nemohl být jistý, zda to jen nepracuje
Jimmyho fantazie.
Page a Anger se velmi spřátelili a když Anger začal natáčet Lucifer
Rising, nový film se satanistickým námětem, požádal Jimmyho o na­
psání hudby. Pro Jimmyho ale byli vždy prvořadí Led Zeppelin, a tak
i když měl volno, s dokončením Angerova projektu otálel.
Když konečně přehrál Angerovi něco z toho, co napsal, režisérovi se
to nelíbilo. Hudba mu připadala příliš strašidelná, a požádal tedy Jim­
myho, aby začal znovu. Celé se to vleklo a Anger začal po čase napadat
Jimmyho v tisku a kritizoval ho za nedostatek pracovní kázně. Slyšeli
jsme, že Anger před svými přáteli naznačuje, že Jimmy je možná závis­
lý na drogách.
Angerova obvinění mě šokovala. Vždyť pokud byl Pagey závislý na
drogách, platilo totéž o mně. Oba jsme brali spoustu kokainu. Já jsem si
ale nebyl ochoten připustit problémy, a tak jsem předpokládal, že je
nemá ani Jimmy. Kdybychom k sobě byli tehdy upřímnější a dokázali
se postavit své závislosti, mohli jsme si ušetřit spoustu bolestných zá­
žitků, které nás čekaly.

40. "Dá si někdo předkrm, prosím?"

Jak se blížil Nový rok, sliboval jsem si, že v roce 1974 to bude lepší.
Zdálo se, že newyorská krádež už je za námi, i když pro mne bylo stále
těžké hodit to celé za hlavu. Ne že bych na ni myslel každý den, ale
zapomenout mi zčásti pomáhal chlast a kokain. Někdy ale vzpomínky
vypluly na povrch a já na čas propadl melancholii.
Nový rok však přece jen vypadal slibněji. Seznámil jsem se s mladou
ženou jménem Marilyn, nádhernou herečkou a modelkou z Playboye.
Byla srdečná, citlivá, tvořivá a měla výborný smysl pro humor. A ani
nekousala. Někoho jsem potřeboval a ona vyplnila skutečné prázdné
místo v mém životě. Rychle jsem se zamiloval a ona taky. Netrvalo
dlouho a začali jsme mluvit o svatbě.
Když jsem přivezl Marilyn ukázat svojí rodině, moje drobná irská
matka si ji změřila a prohlásila: " Prokristapána, Richarde, ty už jsi měl
tolik ženských, že by ses měl usadit. A jak se tak dívám tady na tu tvou
dámu, tak měla určitě taky dost chlapů. Hodně štěstí vám oběma! "

230

... - f •
 Máma nebyla nikdy moc dobrý diplomat. Marilyn poklesla čelist
tak, že se do ní skoro uhodila o podlahu. Tolik jsem s ní cítil. Myslím, že
po tomhle neměla moji matku nikdy moc v lásce.
Když se rok 1973 blížil ke konci, domluvili jsme se s Marilyn na datu
svatby 2. ledna. Koupil jsem si šedý oblek a zařídil obřad v Caxton
-

Hall. Byl jsem nesmírně šťastný a cítil jsem, že se můj život vrací zpět
do normálních kolejí.
Svatební hostina se konala v Playboy Clubu v Londýně. Zúčastnili se
jí členové Led Zeppelin, Who a Bad Company, což znamenalo najmout
třicetičlennou ochranku, aby všechno proběhlo bez problémů a vý­
znamní hosté byli dobře zabezpečeni. Bezpečnostní služba pracovala
tak dokonale, že nepustila dovnitř ani majitele Playboy Clubu Victora
Lownese, dokud jsem jí to neodsouhlasil.
Když jsem se podepisoval do matriky v Caxton Hall, odehrála se pří­
hoda s ironickým nádechem. Matrikář, malý, plešatý, bezzubý mužík,
se mi podíval přes rameno na seřazené celebrity a vykřikl: "Ó, mohl
byste se mi podepsat, pane? " Předpokládal jsem, že oslovuje Pageyho,
Planta nebo Keithe Moona. On však přešel kolem nich a podal papír
a pero Lionelu Bartovi, autorovi Olivera! " Řekl bych, že tohle ukazuje
rockovým hudebníkům, kde je jejich místo! " žertoval jsem s Peterem.
Robert Gaines Cooper, majitel továrny na hrací automaty, který byd­
lel ve stejné vesnici jako já, mi jako svatební dar věnoval do užívání
během svatby šest automobilů Rolls-Royce, označených Phantom I až
VI. Samotná svatební hostina byl dar od Petera a jak jsem byl ten den
nadrátovaný, mnohokrát jsem opakoval, jak jsem mu vděčný.
Nicméně, jako čerstvý novomanžel jsem začal vážněji uvažovat
o tom, že je možná vhodná doba i na začátek nové profesionální karié­
ry. Led Zeppelin, odsouzení strávit začátek roku ve studiu při nahrává­
ní šestého alba, stále ještě na rok 1974 neplánovali žádné turné. Peter
mě požádal, abych se vrátil na šest týdnů do Spojených států a postaral
se tam o turné Maggie Bellové. Věděl jsem, že v Londýně moc práce
není, ale mně se v Anglii líbilo a měl jsem tam přátele. Rozhodl jsem se
proto, že budu mít oči a uši otevřené a hlídat, jestli se nenaskytne něja­
ká jiná příležitost.

Těsně po mé svatbě svolal Peter Grant tiskovou konferenci, na které

oznámil, že Led Zeppelin zakládají vlastní nahrávací společnost Swan
Song. Jejich pětiletý kontrakt s Atlantikem minulý měsíc vypršel a Jim-

231
 my s Peterem věřili, že nad vlastní značkou budou mít větší tvůrčí kon­
trolu - a možná i větší zisky.
Také ostatní umělci, mimo jiné i Beatles a Stones, si postupně zaklá­
dali vlastní značky. Často se zdálo, že jde především o posílení sebevě­
domí a vlastního významu; u Zeppelinu to určitě roli hrálo. Tiskovky
využili k tornu, že pěli chválu sami na sebe a vychloubali se, čeho chtějí
dosáhnout. Jimmy nicméně pravil: " Neděláme to proto, abychom si
zvýšili sebevědomí. Budeme vydávat také jiné umělce a pomáhat jim
v kariéře. Bude to mnohem širší záběr, než pouze Led Zeppelin. "
V několika týdnech podepsali s jejich novou značkou smlouvu Bad
Company, Maggie Bellová a Pretty Things a hledaly se další talenty.
Dannyho Goldberga přetáhli od firmy Solters, Roskin & Sabinson,
aby řídil novou značku z kanceláří ve výškové budově na Madison
Avenue v New Yorku. Také v Londýně byla otevřena pobočka se síd­
lem na King's Road. Pak začaly večírky. Letěli jsme oslavit založení
Swan Songu do Států; uspořádali jsme recepce v hotelech Four Seasons
v New Yorku a Bel Air v Los Angeles.
V letadle do New Yorku jsme sice řádně nasávali všichni, ale Bonzo
lámal dosavadní rekordy platné pro první třídu. Gin s tonikem. Char­
donnay. Pár skleniček šampaňského. Skoro sám stačil zaměstnat letuš­
ku na celých sedm hodin.
Když jsme za sebou měli něco přes polovinu letu, byl už Bonzo buď
příliš opilý nebo příliš líný, aby se zvedl a došel si na záchod. Zvo­
lil proto další možnost v pořadí - prostě se počural do kalhot a nasá­
val dál.
Po pár minutách začalo být Bonzovi nepříjemné sedět ve vlastní
moči. "Já už to dál nevydržim, " řekl, vymrštil se ze svého sedadla
u okna, přelezl přese mne a vydal se do druhé třídy. Jak pochodoval
chodbičkou, velké vlhké skvrny na jeho kalhotech přitáhly několik udi­
vených pohledů a uchechtnutí, ale Bonzovi to zjevně nevadilo.
Bonham se zastavil u Micka Hintona, který si na svém sedadle ve
druhé třídě bezelstně četl Sports Illustrated. " Micku, ty jseš můj asistent,
viď? " pravil Bonzo.
"
"Jasně.
"
" Měl bys udělat všechno, o co tě požádám, správně?
Správně. "
"
" Dobrá, tak já ti chci konečně oplatit tvoji laskavost. Rád bych ti na
zbytek cesty do New Yorku přenechal svoje místo v první třídě. Za-

232

.... ..... f •
sloužíš si, abych se k tobě choval mnohem líp, než doteď. Ty poletíš
první třídou a já druhou! Jdi si sednout na místo 3A. "
Mick byl u vytržení. " To je od tebe zatraceně hezký, Bonzo. Prostě
úžasný. "
Mick vstal, poplácal Bonhama po zádech a odešel do první třídy.
" Promiň, Richarde, já jen vklouznu vedle tebe, " řekl Mick. " Bonzo mi
přenechal svoje místo. "
" No, doufám, že máš vodotěsný kalhoty, " pravil jsem. " Bude to jak
zaplavat si v pisoáru. "
Mick se podíval na sedadlo a skoro se mu udělalo špatně. "Je to to, co
si myslím, že to je? " zeptal se.
Než jsem stačil odpovědět, letuška oznámila, že si všichni cestující
mají sednout na svá místa, protože letíme do vzdušných vírů. Mick se
snažil sedět nejopatrněji, jak to šlo, ale po zbytek letu se stejně nepřestal
na sedadle kroutit a svíjet. Když jsme se blížili k New Yorku, páchla
celá první třída smradem vycházejícím ze sedadla 3A.

Přijeli jsme do Manhattanu a hned jsme se ubytovali v hotelu St. Regis.

Na večírku ve Four Seasons jsem si vzal s pultu talíř a vysypal na něj
obsah svého sáčku s kokainem. " Dá si někdo předkrm, prosím? " řekl
jsem a strčil talíř klukům z kapely pod nos.
Chovali jsme se jako malé děti, které kradou cukroví, když se nikdo
nedívá. Shlukli jsme se v rohu a šňupali drogy přímo z talíře; většinu
jsem pro sebe urval já s Jimmym a Bonzem.
Večírek ve Four Seasons byl nákladný, ale Peter měl pocit, že to za
těch deset tisíc dolarů stojí. Stejně však nevyšlo všechno podle plánu.
Restaurace měla zajistit bílé labutě, které by elegantně proplouvaly
mezi hosty jako připomínka jména značky Swan Song. Pro bílé labutě
však bohužel není dopravními zácpami trpící a kriminalitou sužovaný
ostrov Manhattan ideálním životním prostředím, takže se jich tam moc
nevyskytuje. Restauraci se tudíž podařilo dodat jen jakési stárnoucí,
dýchavičné bílé husy, kterým dělalo potíže i kejhání.
"Já myslím, že bysme měli roztopit v troubě a dát si ty mrzáčky k ve­
čeři, " chichotal se Bonham a zlověstně si mnul ruce.
Po nějaké době nás unavilo, jak se husy motají na večírku, a začali
jsme je vyhánět na 55. východní ulici. Dvě z nich vystřelily jako šipky
a staly se okamžitě obětí newyorských ulic.

233
 V Bel Air bylo všechno mnohem víc nóbl. Na pozemcích hotelu byla
umělá jezírka, ve kterých plavaly elegantní bílé labutě. Vypadalo to
tam mnohem krásněji a mezi hosty bylo množství hollywoodských ce­
lebrit, dokonce i Groucho Marx.

V L. A. jsme bydleli v hotelu Hyatt House na Sunset Strip. Kapela ne­

měla ve městě hrát, diskžokejové rozhlasových FM stanic však přesto
celé dny a noci oznamovali, že Led Zeppelin vpadli do města. Stovky
fanatických přívrženců předpokládaly, že jsme v Hyatt House, a tak se
tam shromáždili také. V recepci se to hemžilo fotografy, uzávěrky nata­
žené, nastavenou expozici, a nevkusně přezdobenými dívkami, čekají­
cími na dotek, pomuchlá ní nebo třeba i víc.
Než jsme se vydali na cestu, sedli jsme si s Peterem a probírali jsme
bezpečnostní stránku celé akce. Po krádeži v hotelu Drake jsem cítil, že
potřebujeme posílit ochranu, a Peter byl téhož názoru. Báli jsme se, že
po veřejném přetřásání, kolik že u sebe kapela nosí peněz na hotovosti,
by mohli nějací ziskuchtiví zločinci považovat Zeppelin za perfektní cíl
svojí další velké akce.
Na návrh Billa Dautriche, našeho konzultanta v bezpečnostních
otázkách, jsme si pronajali celé osmé a část devátého a desátého patra
" Domu orgií " a zabezpečili jsme si prostor sami. " Takhle budete mít
lepší přehled, " řekl Bill. Každý člen kapely měl svoje vlastní rohové
apartmá a přede dveřmi stála ochranka, většinou losangeleský policajt
dočasně uvolněný ze služby. Další ochranka hlídala u výtahů, aby se
nezvaní hosté nedostali do patra.
Nikomu z kapely se taková opatření nezamlouvala. Zejména Jimmy­
ho to vyvádělo z rovnováhy. Ti policajti ho prý znervózňovali, protože
mu připomínali, že je možná opravdu důvod se strachovat. " Vždycky
jsme měli s našimi fanoušky výborné vztahy, " vykládal mi Jimmy.
" To je strašný, vždyť to vypadá, že jsme se obklopili tlupou najatých
rváčů. " Těžko se ale dalo polemizovat s faktem, že čím je kapela úspěš­
nější a slavnější, tím je také zranitelnější. Peter a já jsme v tomhle sporu
vyhráli.

Měl jsem Hyatt rád, přestože personál nebyl moc spolehlivý, pokud šlo
o buzení. Jednou v noci jsem proto zašel za naší ochrankou: " Řekněte

234

... � f •
tomu, kdo vás bude střídat, aby mě vzbudil v poledne, " řekl jsem mu.
"
" Ať mi zabuší na dveře pažbou pistole.
"
" Budík fungoval bezchybně. Když jsem vstal, rozhodl jsem se po­
zvat Bonhama, aby se mnou poobědval. Několikrát jsem k němu zkusil
zavolat, ale protože nebral telefon, vydal jsem se do jeho pokoje v desá­
tém patře. Chlápek před Bonzovými dveřmi, co vypadal jak naklono­
vaný Schwarzenegger, mi řekl: " Pan Bonham mi výslovně nařídil, že
ho nikdo nesmí rušit. "
"
"Jasně, rozhodně nechci, abyste měl s panem Bonhamem problémy,
řekl jsem a pomalu jsem se vracel do svého pokoje.
Okamžitě jsem vylezl na balkón a vyšplhal jsem po budově ze svého
osmého patra o dvě výš. Přelézal jsem z balkónu na balkón a v půli ces­
ty jsem se zastavil, abych si šňupnul kokainu, který mi dali nějací fa­
noušci. Posuvné dveře do Bonzova apartmá byly dokořán. Vešel jsem
do pokoje a začal ho budit.
"
" Vstávej, kamaráde, třásl jsem s ním vší silou. Budil se těžce, krok
za krokem. " Pojď, půjdeme něco sníst. "
"
" Kolik je sakra hodin? zeptal se roztřeseným, stěží ovládaným
hlasem.
"
" Přijď za deset minut ke mně.
Vyšel jsem z Johnova apartmá dveřmi, protože jsem si tentokrát pro
cestu do svého pokoje vybral schody. Bonzův strážce se na mě podíval
a div mu nevylezly oči z důlků.
Zdvořile jsem mu pokynul. " Dobrý den, " řekl jsem.
"
"Jak jste se tam dostal? zeptal se a drbal se na hlavě.
"
" Čert ví, odvětil jsem, otočil jsem se a zamířil ke schodům.

Hodně času jsme trávili v Rainbow Baru a v Grillu, odkud jsme si do

hotelu vodili dívky, se kterými jsme se tam seznámili. Přes den jsme je
pak přemluvili k opalování nahoře bez u bazénu na střeše. L. A. v nás
něčím vždycky probudilo sklony k dekadentnímu chování. A pokud
byly dívky ochotné - a to byly vždy - komu to mohlo vadit?
Jimmy měl ovšem plné ruce práce i bez holek z Rainbow. Jistě, pořád
udržoval poměr s Lori Maddoxovou, ale mnoho jiných dívek soupeřilo
o to, která se stane další z jeho " stálých " . Na tomhle turné upoutala
Jimmyho pozornost Bebe Buellová, vysoká plavovlasá modelka, která
kdysi patřila k Toddu Rundgrenovi. Zaujala ho také Krissie Woodová,
jejíž manželství s Ronniem Woodem z Rolling Stones se otřáslo právě

235
díky vzájemné přitažlivosti, kterou k sobě ona a Pagey pocítili. Na pár
dní přiletěla z Londýna dokonce i Charlotte Martinová.
Když se v obchodech objevila Ronnieho sólová deska ['ve Got My
Own A/bum To Do, uspořádali pro něj Warner Brothers večírek a my
jsme byli mezi pozvanými. Jimmy přišel s Charlottou, ale většinu veče­
ra se hádali. Jejich vztah už překonal mnohá úskalí a já jsem si myslel,
že je to jen další krátkodobý svár, i když pěkně ohnivý. Jenže když ve­
čírek skončil, Pagey odjel s Krissie a Ronnie s Charlottou. V lásce a vál­
ce vše dovoleno, asi tak bych to charakterizoval.
Později mi ale Ronnie říkal, jak ho to prohození partnerek naštvalo.
" Fakt se mi nelíbilo, jak se to vyvíjí. Pokud jde o mě, vzalo to rychlej
konec. " Předpokládám, že Ronnie ten večer nedostal, co si od uzavře­
ného obchodu sliboval.

Lori Maddoxová, v té době ani ne šestnáctiletá, na takové soupeření

neměla. Byla spíš sladké, pořád ještě svým způsobem nevinné dítě, kte­
ré střídavě umíralo touhou Jimmyho objímat nebo jej zabít. I tohle bylo
součástí zuřivé žárlivosti, jež panovala mezi dívkami, pro které trocha
pozornosti projevená členem Led Zeppelin byla Oskarem a Pullitzero­
vou či Nobelovou cenou zároveň.
Členům kapely se tohle všechno pochopitelně líbilo. Komu by se to
nelíbilo? Není divu, že lidé kroutili hlavou, když jsme si stěžovali, že se
v " Domě orgií ", navzdory všem těm holkám a chlastu, začínáme nudit.
Jednou k večeru jsme nevěděli, jak se rozptýlit, a já jsem navrhl, aby se
kluci oblékli do ženských hadrů. Nic lepšího jsme nevymysleli. " Uvidí­
me, jaký z vás budou hezký ,holky'! " pobízel jsem je. " Udělám pár fo­
tek a možná je dáme na obal příštího alba. Annie Lebowitzová si vedle
mě neškrtne! "
Tři groupies, které s námi byly toho dne, jsme ani nemuseli moc pře­
svědčovat, aby se svlékly. Jimmy, Robert a Bonzo se cpali do jejich šatů
a při tom trhali švy a dělali díry v nylonkách.
"
" Už tomu chybí akorát trochu makeupu, kluci, řekla Lori a pomá­
hala Jimmymu a ostatním se rtěnkou a líčením. Když byla proměna ho­
tová, bylo zajímavé, že se kluci necítili ani trochu trapně. Vlastně to spíš
vypadalo, že se jim nová vizáž líbí. Kdyby je tak viděli transvestiti
z New Orleans.
Improvizované fotografování nás tak zaujalo, že jsme téměř zapo­
mněli na domluvenou večeři s Georgem Harrisonem. " Poskytnem
Georgovi trochu erotiky a ukážeme mu, jak nám to sluší, " prohlásil Ro-

236
bert. George Harrison přijel do hotelu se Steviem Wonderem. Spatřil
Bonza, Roberta a Pageyho v ženských šatech a začal se smíchy válet po
podlaze. Jeho hysterický smích byl tak nakažlivý, že za chvíli ječeli smí­
chy všichni - tedy všichni kromě Stevieho.
" Co je tu tak legračního? " ptal se pořád Stevie a trochu se usmíval,
protože tuši!, že se něco děje, i když nevěděl přesně co.
" Do prdele, " pomyslel jsem si. " Doufám, že si Stevie nemyslí, že se
smějeme jemu. " Určitě to napadlo také všechny okolo. Smích ustal
a my bychom byli nejraději zalezli i s těmi zatracenými hadry někam
hluboko pod zem.

V Los Angeles přišly ještě další nepříjemné okamžiky, alespoň pro

mne. Většinu pobytu jsme si bez nějakých konkrétních důvodů lezli
s Robertem vzájemně na nervy. Přeli jsme se o maličkosti, jako třeba
v kolik hodin mají přijet limuzíny, kdo zavolá pokojové službě nebo
které holky si s sebou vezmeme z Rainbow. Byly chvíle, kdy jsem si
říkal, že bude nejrozumnější to vzdát a že všechno je lepší, než pořád
s Robertem bojovat.
Když o tom dnes uvažuju, otravovaly mě tenkrát i jiné věci, než pou­
ze spory s Plantem. Když se rozbíhal Swan Song, doufal jsem, že bych
mohl dostat nějaké vysoce postavené místo v nové společnosti a možná
i malý podíl z tantiém za prodané desky. Vždyť jsem k nim byl od sa­
mého počátku nesmírně loajální. Kromě Petera a samotných členů ka­
pely nikdo jiný nevložil do Zeppelinu tolik sebe sama, aby šlo všechno
hladce. Žádná taková nabídka se ale ani nepřipravovala a mně to pros­
tě nepřipadalo fér.
Posledních pár dní v L. A. jsem zuřil. Potřeboval jsem se vybít, uvol­
nit nahromaděný vztek. Jeden z posledních večerů jsme jedli v elegant­
ní indické restauraci ve Westwood Village, jižně od univerzity. Členové
Bad Company večeřeli u vedlejšího stolu. Obě skupiny byly v dobré
náladě a dobíraly si jedna druhou. " Až se pánové naučíte hrát, možná
se budeme moct bavit o hudbě na stejný úrovni, " žertoval Bonham.
Uprostřed večera popadl najednou Bonham mísu s vařenou zeleni­
nou a hodil ji směrem ke stolu Bad Company. Přistála na zemi, aniž
způsobila nějakou škodu, ale ve mně vyvolala zkrat. Mrštil jsem celým
svým hlavním chodem přes půl restaurace, kde se stůl Bad Company
ocitl pod palbou bombardováním střemhlav. Okamžitě se rozpoutal
boj; házelo se všemi potravinami, které byly po ruce, a trvalo to deset
minut.

237
 Poprašek karí se snášel na zákazníky u ostatních stolů. Kuře Tando­
ori se válelo po koberci. Zdi byly ulepené od rýže. Obě kapely to pova­
žovaly za náramnou zábavu, ale já jsem se aspoň částečně zbavoval
svojí frustrace. Personál restaurace se ovšem zachoval, jako by se blížil
konec světa. Manažer nakonec vstoupil do první bitevní linie a vykřikl:
"
" Volám policii!
V tu chvíli vstali u vedlejšího stolu dva policisté, kteří patřili k naše­
mu doprovodu, vytáhli placky a oznámili: " My jsme policie! " Když se
bitka konečně utišila, zaplatili jsme hotově čtyři sta padesát dolarů za
způsobenou škodu a šli jsme si po svých.
Věděl jsem, že si musím rozmyslet, zda mě práce pro Led Zeppelin
bude i nadále uspokojovat. V L. A. jsme však měli na programu ještě
jednu událost, na kterou jsem se těšil - návštěvu Elvisova koncertu.

41 . Král
"
"Jak by se vám, chlapci, líbily lístky do první řady na Elvise do Fora?
Jerry Weintraub, pořadatel koncertů jak Elvise, tak Led Zeppelin,
nám učinil nabídku, kterou nebylo možné odmítnout. Viděli jsme Elvi­
se před lety v Las Vegas a byl to výjimečný zážitek. Nehodlali jsme si
nechat ujít další večer s Králem.
Bohužel ani jeden z nás nebyl v takové formě, aby si mohl koncert
pořádně užít. Valnou část předchozí noci jsme prohýřili; Bonzo a já
jsme vlastně nespali vůbec, celou noc jsme chlastali a ládovali se kok­
sem. A tak jsme oba při Elvisově koncertu bojovali se spánkem. Bonzo
si dokonce párkrát zdřímnul, ale naštěstí nechrápal.
Na začátku koncertu, když Elvis odzpíval " Love Me Tender", udělal
krátkou pauzu a řekl vyprodané hale: " Chci, aby každý věděl, že je tu
dnes večer s námi moje oblíbená kapela, Led Zeppelin, a doufám, že je
přivítáte spolu se mnou. Světlo na Led Zeppelin, prosím. "
Ozářily nás reflektory a my jsme se všichni otočili a mávali nadšené­
mu obecenstvu. Tedy všichni kromě Bonza, který tvrdě spal. Vrazil
jsem mu loket do žeber, on sebou škubnul, probudil se a instinktivně si
zaclonil oči proti zářícímu světlu. ,,Ještě nikdy jsi neudělal tak dobrej
první dojem, " pronesl jsem, zatímco Bonzo zápasil se spánkem a snažil
se zůstat vzhůru.

238

Lol ..... . . _
 Elvis bydlel v apartmá v hotelu naproti hale Forum. Po koncertě za
námi přišel jeden z jeho bedňáků: " Chlapi, Elvis chce, abyste k němu
zašli do hotelu, " řekl. Bez váhání jsme souhlasili. Po koncertě v Las Ve­
gas jsme tehdy odešli s ostatními fanoušky normálním východem. Set­
kat se s ním ale bude opravdu vzrušující.
Na Led Zeppelin sice chodilo víc lidí a prodávali víc desek než Elvis,
ale když nás výtah vyvážel do nejvyššího patra hotelu, byli jsme všich­
ni nervóznÍ. Dva udělaní osobní strážci nás doprovodili chodbou do
Elvisova apartmá. "Je to Král, " říkal mi Robert potichu, " vůbec nevím,
o čem s ním budeme mluvit. Doufám, že umíš improvizovat. "
Elvis nám vyšel v ústrety. Potřásli jsme si rukama a všichni jsme se
cítili nemístně. Sám Elvis se zdál v prvních minutách nezvykle chladný.
Říkal jsem si, jestli jsme neměli zůstat doma.
Pak se Elvis začal usmívat. " Hele, " zeptal se, " jsou všechny ty histor­
ky, co se o vás povídají, pravda? "
"
"Jaké historky? zeptal se John Paul.
" No, co všechno vyvádíte na šňůrách, kluci. Musí to bejt pěkně
divoký! "
Pokud nám předtím nebylo do řeči, teď jsme najednou úplně oněmě­
li. Nakonec Robert nervózně řekl: " Ono se toho spousta napovídá. My
máme všichni rodiny a na cesty jezdíme především hrát hudbu. Jo, vět­
šinou hrajeme. "
Elvis chvíli přemýšlel. " A jak se bavíte? "
" Hodně posloucháme vaši hudbu, " řekl Robert a přešel do " Treat me
like a fool . . . " . Elvis se rozesmál od ucha k uchu.
"Tomu říkám dobrý hudební vkus! " zářil Elvis. " Možná to jednou
sám nahraju! "
Večer plynul a nakonec se s Elvisem nejvíc sblížil Bonham. Vykládali
si o silných autech a filmech Petera Sellerse (" Viděl jsem Clouseauovy
gagy snad tisíckrát a pořád jich nemám dost! " vykřikoval Elvis).
Konverzace se už k hudbě vracela jen výjimečně. Jimmy mi později
povídal, že mu nebylo příjemné bavit se s Králem o deskách Led
Zeppelin. "Nevěděl jsem, jestli mu nevadí, že toho prodáváme mno­
hem víc než on, " řekl Pagey. " Ale ten chlap je opravdová legenda ! "
A tak se většinou nezávazně tlachalo. V jednu chvíli Elvis prohlásil:
" Víte, já jsem nikdy vaši hudbu moc neposlouchal. Můj švagr mi jed­
nou pustil ,Stairway to Heaven' a to bylo fakt dobrý. Ale já nemám moc
času poslouchat. "

239
 Elvis se během večera uvolnil. Nabídl nám něco k pití. Pozval nás na
návštěvu, až přijedeme do Memphisu. Než jsme odešli, řekl: " Můžu
vám podepsat pár fotek? Můžete je dát svým ženám nebo dětem.
A chtěl bych, abyste se podepsali i vy mně. "
Když Bonzo škrábal svůj podpis na kus papíru, pošeptal mi: " Věřil
bys tomu? Elvis chce můj podpis! "
Ne, ani já bych tomu nevěřil.

42. Clapton
Po návratu do Anglie se Led Zeppelin stáhli do Headley Grange, kde
nahrávali materiál, ze kterého nakonec vzešlo dvojalbum Physica/ Graf­
fiti. Já jsem se těchto sezení příliš neúčastnil, ani v Grange ani později,
když se kapela přesunula do studií Olympic. Nebylo tam pro mě moc
práce a já jsem si v té době sám pro sebe ujasňoval, kam se vrtnout a co
pro mne bude nejlepší. Nicméně, z toho, co jsem viděl a slyšel, když
jsem se za nimi v Grange zastavil, mi bylo jasné, že Zeppelin neztratil
nic ze své energie.
Jednou z nejhezčích skladeb vzniklých při těchto frekvencích byl
"
" Kashmir , který po letech bude kapela řadit mezi svoji klasiku. Jimmy
tuto píseň původně nazval " Driving to Kashmir" a inspiraci pro ni na­
šel na dlouhé silnici vedoucí Saharou z Douliminu do Tantanu v Maro­
ku; Jimmy po ní několikrát jel a pokaždé mu připadalo, že nemá konce.
Monotónní pouštní scenérii občas narušil pouze jezdec na velbloudu.
Když jel tou silnicí Jimmy před pár měsíci sám, napsal k písni text plný
mystických odkazů. Výborně se hodil k mírně disharmonické, místy
nadpozemsky znějící hudbě.
Jimmy se při nahrávání " Kashmiru " vrátil ke kytaře Danelectro. Pra­
coval na riffech, které jsou dnes díky písni tak známé, předělá val je
a vracel se k několik let starým motivům. Struktura písně ho natolik
uchvátila a fascinovala, že se k ní musel opakovaně vracet a dolaďovat
ji. Později Jonesy přidal vzestupnou basovou linku a napsal skutečně
majestátní smyčcové aranžmá.
Kapela si byla jako obvykle vědoma toho, že je stále na vrcholu tvůr­
čích sil. Jimmy věděl, že dvojalbum je z hlediska případné kritiky zra­
nitelnější, už jenom proto, že se budou ptát: " Proč jste nevyhodili, co se

240

.... .... f •
opakuje, a nevydali normální album? " Od zlomyslných per většiny
kritiků stejně nemohli Led Zeppelin čekat žádnou laskavost a Pagey
jim nechtěl zbytečně připravovat munici.
Stále mi připadalo úžasné, jak se kapela dokáže vyvíjet a růst. Bon­
zovo bubnování na " In My Time of Dying " mi připadalo odvážnější
a energičtější než všechno, co jsem do té doby slyšel. Robertův zpěv na
"
" Down by the Seaside byl procítěně bolestný.
Jimmy neustále experimentoval, trávil dlouhé hodiny o samotě ve
studiu, upravoval svoje kytarová sóla a pracoval do naprostého vyčer­
pání. Tvrdil, že když jsou ostatní ve studiu s ním, je z toho někdy na
rozpacích a není si svými sóly jistý; proto je raději nahrával v ústraní.
Když jsem si ovšem vybavil, jak Jimmy na pódiu udržuje v tranzu tři­
cet, čtyřicet nebo padesát tisíc fanoušků každým zahraným tónem, kaž­
dým pečlivě hýčkaným akordem, jak se v něm snoubí něžnost i agresi­
vita a přecházejí jedna v druhou pouhým pohybem zápěstí či prstu,
zdála se mi jeho historka o rozpačitosti hodně přitažená za vlasy. Tak­
hle nehrál na kytaru nikdo jiný. Se skladbami jako " Ten Years Gone " se
donekonečna mořil, nahrál víc než tucet kytarových stop a všechny
perfektně ladily dohromady.
Když jsem slyšel tyhle snímky, nechápal jsem, jak jsem mohl vážně
uvažovat, že bych Led Zeppelin opustil. " Nikdo není lepší než oni, "
říkal jsem Marilyn. Ten sentiment jsem v sobě nosil dlouhá léta.
"
" Dělej, co ti velí srdce, řekla mi. " Ale jestli se ti naskytne příležitost
rozšířit si obzory, nezavrhni ji, aniž bys o ní přemýšlel. "

Ta příležitost konečně přišla, v květnu, v době, kdy Led Zeppelin stále

ještě pracovali na Physical Graffiti. Mluvil jsem s Jackem Calmesem, ka­
marádem ze Showco. Když jsem se mu zmínil o dilematu, které řeším ­
že by mi možná prospělo na nějaký čas odejít od Led Zeppelin - řekl:
Robert Stigwood [manažer Erika Claptonal hledá cestovního manaže­
"
ra na Erikovo americké turné. Robert a Atlantic se domnívají, že se Eri­
kovi povede úžasný comeback. Ty bys byl na tu práci perfektní. "
Jack dal Stigwoodovi vědět, že jsem volný. Stigwood trochu váhal,
zda si mne má najmout; jednak mu dělala starosti moje bouřlivácká
pověst, a jednak se bál, aby nenaštval Led Zeppelin, že jim ukradl "
"
manažera. Pozval mě ale na mejdan k sobě domů, nepochybně proto,
aby si o mně udělal úsudek. Když se večer chýlil ke konci, přišel za
mnou a začal se mnou záležitost probírat.

241
 " Dobře, když se dohodneme na penězích, můžeme to zkusit, " řekl
s náznakem úzkosti v hlase.
Druhého dne jsme si zavolali. Dohodli jsme se na platu patnáct tisíc
dolarů plus prémie za šest týdnů práce. Když jsem o své nové práci
řekl Peterovi a Led Zeppelin, nikdo z nich na to v podstatě vůbec neza­
reagoval.
Erikovým fanouškem jsem byl dlouho, a tak mě pozvání pracovat
s ním naplňovalo vzrušením. Měl jsem pocit, že začínám nanovo a ne­
mohl jsem se dočkat, až vyrazíme. Mým prvním úkolem bylo zařídit
vše potřebné pro nadcházející turné, od naplánování letů a hotelů až po
výběr míst, kde se budou konat koncerty. Po příjezdu do práce jsem si
každý den ráno nalil brandy a zázvorové pivo - a pak další a ještě dal­
ší. Přestože jsem byl neustále opilý, dařilo se mi práci odvádět. Podob­
ně jako u Led Zeppelin, i tady jsem dokázal nějak překonat opilost
a dokončit započatou práci, aniž bych se dopustil závažnějších chyb.
Když se dnes ohlížím zpátky, nevím dost dobře, jak jsem to zvládal.
Eric pracoval systémem pevná částka plus procenta, takže jakmile
jsme vyjeli na turné, po každém koncertě jsem udělal vyúčtování, aby
moje údaje souhlasily s čísly pořadatelů. Znovu a znovu jsem však v je­
jich součtech nacházel chyby.
Eric se svým týmem cestoval v dvacetisedadlovém, na zakázku vy­
robeném letadle; létala s námi jeho pětičlenná kapela, tři doprovodné
vokály a jeho přítelkyně (a pozdější manželka) Patti Harrisonová. Mick
Turner (který pracoval s Erikem v dobách Cream) měl na starosti bez­
pečnost. Já jsem si ale vzal s sebou Billa Dautriche, aby mi pomohl na­
plánovat vše dopředu, zajistit policejní doprovod a zabezpečit ochranu
přímo na místě.
Během celého turné hrál Eric na kytaru skvěle, v jeho hře byla všech­
na radost, zoufalství, vše, čeho dosáhl nebo o co se pokoušel, co tvořilo
jeho život v posledních letech. Protože jsem se dlouhá léta díval na Pa­
geyho, zvykl jsem si na kytaristy používající snadno ohebné " superten­
ké " struny. Eric však používal obyčejné standardní struny jako černí
bluesoví kytaristé. Dávají zabrat prstům, ale Eric v nich měl za ta léta
neuvěřitelnou sílu. Mozoly, které si na prstech udělal, prozrazovaly, jak
dlouho už se v branži pohybuje.
Jeho muzikantství bylo o to úžasnější, že většinu turné trpěl těžkým
zánětem spojivek; prostě si neviděl na prsty. Na pódiu občas klopýtal
a muselo to vypadat, že je opilý. Ke konci turné antibiotika konečně
zabrala a Erikovi se vrátil zrak i ztracená rovnováha.

242

u ..... , •
 Léky, které užíval během turné, nicméně Erikovi nezabránily v kon­
zumaci značných dávek alkoholu. Jack Daniels je báječný a dodá sílu,
ale Eric někdy pil nad míru, i když to nikdy neovlivnilo jeho schopnost
odehrát koncert.
Turné s Erikem pro mě bylo osvěžující, chvílemi mě dokonce napl­
ňovalo radostí. Jen málokdy jsem se dostal do stresu tak jako s Led
Zeppelin. Možná to bylo proto, že jsem se s Erikem neznal tak dobře
jako s chlapci od Led Zeppelin, kde každá chyba znamenala nechat na
holičkách nejlepší přátele. U Claptona jsem měl také velkou zodpověd­
nost, přesto jsem necítil napětí - s výjimkou prvního koncertu v Yale
Bowl v New Havenu ve státě Connecticut.
Protože to byl můj první koncert s Erikem, byl jsem trochu napjatý
a moje úzkost se ještě znásobila, když odpoledne před vystoupením
začalo pršet. " Možná budeme muset koncert zrušit, " řekl jsem Erikovi
pár hodin před začátkem, ale slíbil jsem, že udělám, co budu moci, aby
k tomu nemuselo dojít. Postavili jsme velké stany, ve kterých se pořá­
dala recepce pro zástupce nahrávacích společností a tisku, a mně neby­
lo jasné, jak to všechno zvládnu.
Pršelo dál a já jsem se ještě navíc pokoušel v zákulisí uklidnit dva
zástupce města, kteří šíleli z toho, že naše kamiony s aparaturou vjely
na trávu nasáklou deštěm a způsobily tak škodu ve výši deset tisíc
dolarů.
Budeme vás žalovat! " křičel jeden z nich. " Udělali jste tu z toho
"
hnojiště, sakra ! "
Aspoň to tu vypadá jako jinde v New Havenu, " mumlal jsem si pro
"
sebe.
Navzdory výhrůžkám žalobou a pokračujícím přeháňkám začal
koncert podle plánu.

Když jsme s Erikem byli v Memphisu, zavolal jsem Jerrymu Schillin­

govi, jednomu z Elvisových asistentů, s nímž jsem se seznámil dříve
téhož roku v Los Angeles. " Eric by se strašně rád setkal s Elvisem, "
řekl jsem Jerrymu. "Je nějaká šance, že bychom ho mohli navštívit
v Graceland? "
Jerry slíbil, že se Elvise zeptá, a později zavolal: " Elvis řekl, Jo, ať
přijdou. ' Dneska večer jde ale do kina Orpheum Theatre. Chce, abyste
se tam zastavili a dělali mu společnost v kině. "

243
 Pak se Jerry rozesmál. "Jo, ještě něco. Elvis mi řekl, ,Vím, kdo je Ri­
chard Cole, ale kdo je k čertu Eric Clapton?' "
Okolo desáté večer jsme s Erikem, Patti a mojí ženou Marilyn dorazi­
li do kina Orpheum. Elvis si pronajal celé kino od první řady až po stroj
na praženou kukuřici. Když jsme vešli dovnitř, Král tam ještě nebyl.
Správce kina nám řekl: " Elvis si pronajímá kino vždycky na pár večerů
v měsíci. Je to jediný způsob, jak se může přijít podívat na film a nikdo
ho neotravuje. Jo, a jakmile přijede, nebude se tu smět kouřit. "
Elvis se objevil asi za deset minut. Kráčel uličkou tlumeně osvětlené­
ho kina, obklopen suitou pomocníků a strážců . Kývl na nás a usadil se
o dvě řady před námi. Za celý večer jsme neprohodili víc než deset slov.
Pouhá Elvisova přítomnost však proměnila sledování Vraždy v Orient
expresu v mimořádný zážitek.

U Claptona jsem skončil v srpnu a rozhodl jsem se vzít si pár měsíců

volna. V Orleansu jsme s Erikem obědvali s Ahmetem Ertegunem
a Earl McGrathem z Atlantic Records. Ahmet mi říkal, že doufá, že se
na příští turné vrátím k Led Zeppelin. " Musíte se vrátit a dát všechno
do pořádku, " prohlásil. " Vy jste jediný člověk, který s nimi může pra­
covat. "
Teď jsem ale stál hlavně o trochu volna, i když to možná byla velká
chyba. Trávili jsme s Marilyn více času spolu a naše manželství začína­
lo skřípat. Kamarádi mě zásobovali heroinem a já začal pravidelně jed­
nou týdně fetovat, někdy i častěji. Tehdy nebyl heroin tak drahý, zhru­
ba třikrát levnější než kokain. Zdálo se, že Marilyn to nevadí.
Pak jsem ovšem začal brát heroin pravidelněji, dokonce každý den,
a to mezi nás začalo vrážet klín. Marilyn tíhla mnohem víc k alkoholu,
já se stával závislým na heroinu. Přestali jsme se spolu bavit. A začali
jsme se jeden druhému odcizovat.
Protože jsem zabředával do drogové závislosti stále víc, neznepoko­
jovalo mě postupné zhoršování našeho vztahu tak, jak zřejmě mělo.
Našel jsem si novou náhražkovou milenku, se kterou jsem byl ve vteři­
ně v rauši.

244
43. Zpátky u Zeppelinu
V říjnu 1974 mi zavolal Peter Grant.
" Chystáme nové turné Led Zeppelin, " řekl. " V lednu odjíždíme do
Ameriky. Rád bych si s tebou promluvil o tvém návratu do týmu, jestli
máš zájem. "
Nijak zvlášť jsem se o návrat k Led Zeppelin nestaral. Turné s Eri­
kem Claptonem se mi líbilo a uvědomil jsem si, že zapadnu kamkoli.
Moje osobní problémy s drogami a manželstvím mě ale tak deptaly, že
bylo vlastně hezké slyšet na druhém konci linky přátelský hlas.
Peter mi při tomto telefonním rozhovoru učinil atraktivní nabídku.
Místo by zahrnovalo služební vůz - BMW nebo jaguár - a můj plat by
byl dvaapůlkrát větší než předtím. V tu chvíli se mi zdálo, že moje roky
střádaná hořkost ustupuje. "Tentokrát nepropadnu staré nevraživosti, "
řekl jsem si. V duchu už jsem začal počítat, jak mi zvýšený plat pomůže
pokrývat spotřebu heroinu. Přijal jsem Peterovu nabídku.
Později téhož dne to přijeli Peter, Robert a Jimmy oslavit ke mně
domů a všichni čtyři jsme odjeli k Ringovi Starrovi do Surrey, kde na­
hrávala nové album Maggie Bellová. Společnost se pak přesunula do
klubu jménem Tramps, kde se trochu popíjelo.

Netrvalo mi dlouho vpravit se zase do Zeppelinovského způsobu živo­

ta. Příští týden pořádali Led Zeppelin v Chislehurst Caves oslavy
Halloweenu u příležitosti vydání prvního alba Swan Songu, kterým
bylo Si/k Torpedo od Pretty Things. Jídlo a pití (zejména víno) by bylo
stačilo pro celou britskou armádu. Prohýbající se stoly byly však jen
kulisou k zábavě. Vystoupilo jazzové combo, několik kouzelníků a po­
lykačů ohně.
Mnohem více pohledů přitahovaly nahoře bez a někdy úplně nahé
ženy, které se mísily s hosty a pohybovaly se místností v kádích napl­
něných třešňovým želé. Jiné nahé ženy představovaly panny obětova­
né na maketách oltářů. Striptérky přišly oblečené jako jeptišky a svlé­
kaly se takovým způsobem, že kdyby o těchto věcech rozhodoval
Vatikán, smažili bychom se v pekle do skonání světa.
Viděl jsem, že u Led Zeppelin zůstalo všechno při starém, alespoň
pokud jde o jejich potěšení z šokování lidí. Nevynechali žádnou příle-

245
 žitost, jak urazit všechny okolo, ale nebylo to předstírané. Prostě se
v takových situacích cítili dobře.

Koncem listopadu se začali členové Led Zeppelin scházet v přestavě­

ném divadle Liveware, kde měli zkoušet na blížící se americké turné,
před jehož začátkem je čekaly ještě dva koncerty v Evropě - jeden
v Rotterdamu, druhý v Bruselu. Jednalo se o první živé vystoupení ka­
pely po osmnácti měsících a oni se chtěli co nejrychleji dostat do formy
a vychytat všechny mouchy. John Paul byl však překvapen, jak málo
chyb se objevilo. Peter s ním souhlasil a řekl kapele: " Pánové, vy zníte,
jako kdyby ta pauza trvala osmnáct hodin a ne osmnáct měsíců. "
Mezitím se rozklad mého manželství ještě prohloubil. V prosinci mi
Marilyn přišla na krátkodobou známost. Pohádali jsme se a zase usmí­
řili, ale spory trvaly, znovu a znovu. Jednoho večera v zápalu boje ho­
dila dvě moje zlaté desky Led Zeppelin do hučícího krbu, kde shořely
na popel. Byl jsem bez sebe vzteky.

Když jsem se v prvním lednovém týdnu uvelebil v letadle do Holan­

dska, byla to pro mě úleva. Čekal nás zahřívací koncert před americkou
šňůrou a poprvé se zde měly hrát naživo věci z tou dobou ještě nevy­
daného alba Physical Graffiti. Na programu byl " Kashmir", dále " Tram­
pled Under Foot " a " In My Time of Dying " .
Vědomí, že uslyším Led Zeppelin znovu hrát, mě těšilo. Byl jsem
odhodlán, navzdory své závislosti na heroinu, Peterovi a ostatním do­
kázat, že by lepšího cestovního manažera nenašli. Měl jsem neuvěřitel­
ně skvělou náladu - alespoň do chvíle, než jsem poprvé spatřil, několik
hodin před plánovaným začátkem koncertu, rotterdamskou halu. Oka­
mžitě mi bylo jasné, že jsem udělal chybu, když jsem se na ni nezajel
před pár dny nebo týdny podívat. Strop byl tak nízký, že kdyby Robert
v zápalu koncertu vyskočil, mohl by se zranit na hlavě. Ještě horší bylo,
že podpůrné sloupy v sále sahaly od podlahy až ke stropu a budou tak
zakrývat mnoha posluchačům výhled. Věděl jsem, že kapela z večerní­
ho koncertu vytěží maximum, ale také jsem si uvědomoval, že zmíněné
nedostatky trochu přibrzdí jejich hudební entuziasmus.
Když jsem se odpoledne vrátil do hotelu, místní televizní stanice se
v mém apartmá chystala k rozhovoru se členy Led Zeppelin. S chlapí­
kem jménem Van, který byl pořadatelem koncertu, dělali rozhovor
v holandštině. Kamera ho sledovala, on vzal svůj kufřík Samsonite
a začal ho otvírat. Uvnitř byly guldeny v hodnotě dvacet tisíc liber -

246

'"' ..... . -
honorář Led Zeppelin za večerní koncert. Možná, že krádež v New
Yorku byla v mých vzpomínkách ještě příliš čerstvá, ale při pomyšlení,
že teď každý ví, kolik má u sebe kapela peněz v hotovosti, jsem zpani­
kařil. Jak Van nakláněl kufřík, aby ho televizní kamera mohla lépe za­
brat, instinktivně jsem vyskočil a karate úderem jsem víko přirazil -
i s rozdrceným Vanovým ukazováčkem pravé ruky. Zaječel, pak holan­
dsky klel a kamery to všechno natáčely pro televizní zprávy.
Počátek mého návratu do Zeppelinovské přední linie nevěštil nic
dobrého.

Netrvalo dlouho a Van nebyl jediný, kdo si léčil zraněnou ruku. Mezi
koncerty v Evropě a odletem do Států jsme se vrátili na tři dny do Ang­
lie. Během té krátké přestávky vystupoval Jimmy z vlaku a chtěl přidr­
žet dveře cestujícímu za sebou . Dveře se ale automaticky zavřely
a hlavní nápor odnesl prsteník Pageyho levé ruky. Strašně to bolelo,
a tak jakmile se Jimmy vrátil domů, obložil si zraněné místo ledem. Je­
nomže čas plynul a bolest nepolevovala. Nakonec šel ještě téhož dne
k doktorovi. Rentgen ukázal, že má zlomený poslední článek prstu.
Jimmy byl naštvaný sám na sebe a strašně ho to sebralo. " Když už se
to mělo stát, nemohlo to být během těch osmnácti měsíců, co jsme ne­
vystupovali? " říkal.
Okamžitě začal vymýšlet, jak zranění obelstít. Protože teď nemohl
prst používat, rozhodl se, že zkusí hrát " tříapůlprstovou technikou ",
jak to nazýval. Uvědomil si také, že některá standardní čísla Zeppe­
linovského repertoáru, jako třeba " Since I've Been Loving You " a " Da­
zed and Confused " bude nutné do doby, než se prst zahojí, z programu
vypustit.
Vztek ani zklamání ovšem nedokázaly narušit Jimmyho sebevědo­
mí. Říkal si, že i se zlomeným prstem je pořád lepší, než většina kytaris­
tů v plné síle.
"
" Většina fanoušků ani nepozná rozdíl, prohlašoval v letadle British
Airways cestou do Ameriky.
Jimmy sice nebyl při tom dlouhém letu z Londýna do New Yorku ve
své kůži, ale to nám ostatním nezabránilo v obvyklém řádění, které při­
tahovalo pozornost ostatních cestujících. Letušky v první třídě doplňo­
valy vypitý alkohol a jak hodiny míjely, kapela byla čím dál tím hlasi­
tější a obhroublejší; projevovalo se nejen nadšení z nadcházejícího
turné, ale také únava z dlouhého letu. Zejména Robert a Bonzo byli tak
hluční, že je bylo slyšet na půl cesty do Manhattanu, a někteří cestující

247
 si vyměňovali pohledy, jimiž jako by říkali " Kdo k čertu jsou ti lidé? "
Led Zeppelin se nikdy neobjevili v televizi, a proto většina lidí přes tři­
cet jejich tváře neznala.
Když jsme konečně přistáli na letišti JFK a letadlo zastavilo u termi­
nálu, začali jsme sbírat svoje příruční zavazadla. V tu chvíli k nám při­
šel pilot, a když se zmatek v kabině trochu uklidnil, řekl: " Váš pilot mi
právě telegrafoval, že blíž už se nedostane. " A ukázal z okénka na Star­
ship. Naposled ho používal při svém turné Elton John a teď byl čerstvě
natřen hvězdami a pruhy a na trupu se skvělo " Led Zeppelin " . Byl to
nádherný pohled.
Cestující okolo nás ohromeně zírali. Když jsme opouštěli letadlo, řekl
Peter posádce a letuškám z první třídy: " Nechcete si s námi v našem
letadle dát koktejl a něco na zub? "
Měli jsme protekční celní odbavení, a tak jsme se po pár krocích ocitli
ve Starshipu, kde další hodinu a půl do odletu pokračovala likvidace
zásob tvrdého alkoholu. " Tak takhle žijou rockové hvězdy! " vykřiko­
val jeden z bedňáků.

Turné pomohlo udělat reklamu dvojalbu Physica/ Graffiti, které vyšlo

během pobytu kapely ve Státech a ještě před vydáním si je objednalo
přes milión lidí. Když vzali fanoušci útokem obchody s gramodeskami,
aby si koupili nové album, stoupl zároveň prodej starších desek skupi­
ny. Koncem března bylo všech šest alb Led Zeppelin v Top 200 Billboar­
du, což se předtím žádnému rockovému hudebníkovi nepovedlo.
Zdálo, že jsme dokonce přesvědčili i některé kritiky. Jim Miller v re­
cenzi Physica/ Graffiti pro Rol/ing Stone album v podstatě pochválil.
Ale záleželo hlavně na tom, že se deska prodává, protože to svým
způsobem potvrzovalo, že má smysl vrátit se na koncertní pódia. John
Paul říkal, že když je publikum bere, hrají s větší zuřivostí, intenzitou
a vášní.
Led Zeppelin v nadcházejích měsících potvrdili, že jsou pořád jed­
ničkou hudebního průmyslu - a také nejlépe placenou skupinou na
světě. Na devětatřicet koncertů severoamerického turné se za několik
hodin prodalo více než sedm set tisíc lístků - a samotné koncerty byly
lepší než kdy dříve. Při každém vystoupení hudbu přenášel ozvučný
systém o síle neuvěřitelných sedmdesát tisíc wattů a složitá světelná
aparatura· s příkonem tři sta deset tisíc wattů. Nikdo nikdy nechtěl
zpátky peníze. Mnozí by si byli rádi připlatili, jen kdyby ještě nebyl
konec.

248

... ....... . . -
Turné pokračovalo a k Jimmyho prstu se brzy přidaly další potíže. Ani
ne dva týdny po začátku šňůry chytil Robert chřipku, měl vysoké ho­
rečky a sípal, jako by mu někdo nasypal do krku štěrk. V jednu chvíli
mu bylo tak zle, že nedokázal vstát z postele.
Udělalo na mě dojem, jak se k tomu Peter postavil. Stále považoval
Led Zeppelin za dlouhodobou investici a trval na tom, že Robertovo
zdraví má přednost před koncertováním. Zavolal do St. Louis místním
pořadatelům a nařídil jim přeložit příští vystoupení. To Robertovi po­
skytlo několik dní na vyléčení; nejen že je opravdu potřeboval, ale také
ocenil Peterův přístup. Ostatním členům kapely se tak naskytla příleži­
tost podniknout neplánovanou invazi do Los Angeles.
Bonham byl první, kdo v hotelu Ambassador East v Chicagu navrhl
odjet z města, zatímco se Robert bude léčit: " Nebudeme se přece plácat
tady. Vždyť je tu šílená nuda. V Rainbow Baru v L. A. bude určitě větší
sranda. "
John Paul proti tomu protestoval. Chtěl, aby je Starship vzal na Baha­
my; v duchu už cítil hřejivé sluneční paprsky a pozoroval dívky na plá­
žích. Ale v Los Angeles bude stejně teplé počasí. Po hodinové debatě
jsme se konečně dohodli na kompromisu. Nařídili jsme posádce Star­
shipu, ať natočí motory, a vyrazili jsme na západ.

Někdy jsem měl v průběhu turné pocit, že se z Led Zeppelin staly tako­
vé hvězdy a mají takový úspěch, že to má své negativní důsledky, ales­
poň pokud šlo o fyzickou bezpečnost. Na koncerty chodilo tolik lidí
a všichni byli tak nesmírně vybuzení, že zřejmě neexistoval způsob, jak
je udržet pod kontrolou. Vřava někdy dokonce vypukla už několik dnů
nebo týdnů před příjezdem kapely do města.
V Bostonu koncert vlastně ani nezačal. Fanoušci utvořili frontu na
lístky před Boston Garden, a protože byla zima, nechali je úředníci če­
kat přes noc uvnitř. V noci se ale mládež začala chovat jak šílená. Vlou­
pali se do stánků s jídlem a opili se ukradeným pivem. Vytrhali sedadla
z podlahy. Pouštěli vodu z požárních hadic. Celkem v Boston Garden
způsobili škodu za třicet tisíc dolarů. Bostonský starosta Kevin White
proto nařídil koncert zrušit, neboť se bál, že by se děly ještě horší věci.
Protože jsem si nebyl jistý, co nás čeká, vydal jsem příkazy, že na
všech koncertech turné roku 1975 musí být ochranka absolutně nepro­
pustná. Ve Spectru ve Philadelphii napadli dva naši námezdní rváči
fanouška, který se při " Stairway to Heaven " přiblížil k pódiu s foto­
aparátem v ruce. Zbili ho tak surově, že se Jimmymu skoro udělalo

249
špatně, když viděl, co se mu odehrává před očima. Udělal pár kroků
k okraji pódia, jako by se chystal zasáhnout. Když však spatřil tu hrůzu
zblízka, sklonil hlavu a odvrátil zrak. Nevydržel se na to dívat.
"
" Co se to tam, kruci, dneska večer dělo? řval na mě po koncertě.
" Budeš se muset naučit řešit takový situace míň brutálně! "
Já jsem ale chápal víc ochranku než Jimmyho. V prvních řadách pod
pódiem jsem si při koncertech Led Zeppelin užil svoje a věděl jsem, že
ochranka nikdy neútočila bezdůvodně, byť tím důvodem byl třeba ně­
kdy jejich vlastní strach či úzkost. Míval jsem občas pocit, že mě dav
pohltí a já budu muset bojovat o holý život. Při onom koncertě ve Spec­
tru, když se později začaly desítky fanoušků shlukovat na kraji hlediš­
tě, jsem se sám přesunul pod pódium a začal jsem je zuřivě mlátit kla­
divem do kolen.
Hodně jsem se naučil od dočasně uvolněných policistů, kteří obvyk­
le tvořili bezpečnostní službu. Na koncertě v pittsburgské Civic Arena
byl jeden z nich obzvlášť pyšný na svoje metody. " Půjčím ti obušek,
kdybys potřeboval někoho praštit po kebuli! " řekl klidně a podával mi
jeden z obušků plněných železem. Ukázal mi, jak si schovat do rukavic
závažíčka, a proměnit je tak v potenciálně smrtící zbraň. " Některý poli­
cajti takhle mlátí lidi, " řekl. V duchu jsem si řekl, že se v Pittsburghu
raději budu držet zpátky.
Když bylo turné v polovině, začínal jsem být posedlý snahou stopro­
centně zajistit, že bezpečí členů kapely nic neohrozí. Nikdy jsem
v Americe nenosil zbraň - to byla hranice, kterou jsem si sám pro sebe
stanovil. Ale nůž nebo kladivo, to byla nutnost. V určitých situacích
jsem se s nimi prostě cítil jistěji.
Den před koncertem v Madison Square Garden, když jsem začal
podléhat stresu, jsem řekl Peterovi: " Cítím se jako maník od tajný služ­
by, co hlídá prezidenta a ví, že se v příštích čtyřiadvaceti hodinách sta­
ne něco hroznýho. Jednou to dospěje tak daleko, že už to nebude stát za
všechny ty těžkosti. Ještě to tak není, ale určitě k tomu dojde. "

250
44. Bezstarostné dny
V New Yorku, kde se v rámci turné roku 1975 mělo konat šest koncertů
v Madison Square Garden a Nassau Colliseum, jsme se uvelebili v ho­
telu Plaza. Jimmymu připadalo jeho apartmá příliš okázalé. "Je to tam
jak v paláci ve Versailles, " stěžoval si. Johnu Bonhamovi bylo srdečně
jedno, zda bydlí v pokoji zařízeném nevkusně luxusně či stroze; pokud
tam byl kulečníkový stůl (což byl v New Yorku a Chicagu vždycky),
obešel by se bez všeho dalšího, včetně tekoucí vody.
V New Yorku, stejně jako ve všech dalších městech, kam Led Zeppe­
lin při tomto turné zavítali, jsme měli úplně jiný režim než místní oby­
vatelé. Celou noc jsme byli vzhůru a doznívalo v nás vzrušení a napětí
z absolvovaného koncertu. Když jsme se dost unavili, abychom doká­
zali usnout, slunce právě vycházelo.
Jednou večer v New Yorku zavolal Mick Jagger, jestli by někdo z nás
nechtěl zajít s ním a Ronnie Woodem do jednoho klubu v Harlemu.
Jimmymu, Bonzovi i mně to připadalo jako lepší nápad než trávit noc
v hotelu. Telefonicky jsem objednal pár limuzín, sešli jsme dolů a setka­
li jsme se s Mickem a Ronniem před hotelem Plaza. Jimmy nastoupil do
prvního auta s oběma Stones. Bonzo se snažil nasoukat k nim, ale oni
mu řekli, ať si vleze do druhého auta ke mně. To ho moc nepotěšilo.
Cestou se naši dva řidiči domlouvali rádiem a bavili se o tom, jak
nebezpečné je jezdit v tuto noční dobu do Harlemu. " Neměli bysme
někde zastavit a trochu se vyzbrojit? Nebo myslíš, že toho máme
dost? " ptal se jeden z nich. Neznělo to, jako když si dělá legraci.
Bonzo naslouchal jejich konverzaci a svítily mu oči. Byl pořád na­
štvaný, že ho nevzali do prvního auta, a když jsme stáli na červenou,
řekl řidičovi: " Matty, já vím, že tam máš pár bouchaček. Půjč mi jednu,
ale nejdřív se přesvědč, že není nabitá. "
Matty prohlédl berettu a podal ji dozadu Bonhamovi.
" "
" Fajn, pravil Bonham. " Teď zajeď vedle nich.
Když byly obě limuzíny vedle sebe, Bonzo naznačil Mickovi pohyby
úst, aby stáhl okénko. Mick se usmál a ochotně uposlechl. Jakmile byla
obě okénka stažená, John vytáhl berettu a namířil na ně. " Vy čuráci, já
vás naučim mě vodstrkovat! " řval.
Věděl jsem sice, že Johnova zbraň není nabitá, ale stejně jsem byl
při pohledu na Bonhama mávajícího revolverem celý nesvůj. Ve ved­
lejším autě byli úplně bez sebe hrůzou. Ze zadních sedadel se ozýval
jekot, jak se Mick, Ronnie a Jimmy současně vrhli na podlahu. Řidič

251
 sešlápl plyn až na podlahu a proletěl přes dvě červené, přesvědčen, že
Bonham zešílel a stal se z něho zabiják.
V klubu v Harlemu Bonzo všem vysvětlil, že to byl jen fór. Ostatní
stále ještě zuřili a moc vtipné jim to nepřipadalo.

O pár dní později byl obzvlášť chladný newyorský večer a Robert začal
nadávat na počasí. " Kdo vlastně naplánoval tohle zasraný turné? " vr­
čel a díval se po mně. " Proč už nejezdíme na letní šňůry? Mohli jsme si
zajet za teplejším počasím na Sibiř. "
"
" No, řekl Bonzo, " tak poleťte zejtra zpátky do L. A. Sedneme si
u bazénu a popijeme. Anebo ještě líp, žádnej bazén. Zůstanem celej den
v Rainbow a večer poletíme zpátky do New Yorku. "
Se Starshipem nebylo nic nemožné. Kromě výdajů za pohonné hmoty
by nám to žilou tak moc nepustilo. A pít bychom mohli začít už cestou
na západ.
Kapela mě pověřila, abych domluvil rychlý odlet do L. A. ihned po
koncertě v Madison Square Garden. Naplánoval jsem si to tak, že nás
limuzíny odvezou z Garden přímo na letiště v Newarku, kde bude če­
kat Starship. Potřebovali jsme jen policejní eskortu se sirénami a červe­
nými světly, abychom se na letiště dostali co nejrychleji.
Objevil se ale zádrhel. Jeden kluk z naší ochranky, říkejme mu třeba
Kenny, za mnou přišel, že nelze zajistit policejní doprovod. " Dělám, co
můžu, Richarde, ale policajti říkají, že limuzíny musí projet Lincolno­
vým tunelem a potíž je v tom, že každý jeho konec patří do jiného
okrsku. Policejní eskorta, která by vyjížděla z tunelu, musí být jiná, než
ta, která tam vjede. Myslím, že se s tím nedá nic dělat. "
Věděl jsem, že " Zeppelíni" nebyli zvyklí považovat " ne " za odpo­
věď. Všichni bez výjimky se stavěli přezíravě ke všemu, co se střetávalo
s jejich zájmy. Už jsem slyšel Bonza, jak vybuchuje vzteky (" Tohle jsi
teda pěkně podělal, Cole! " ) .
Řekl jsem tedy Kennymu, ať t o zkouší dál. " Uvidíme, c o se ti pove­
de, " dodal jsem. " Kdyby si to třeba byli ochotný rozmyslet za peníze,
dej jim, o co si řeknou. "
Večer v průběhu koncertu v Madison Square Garden za mnou Ken­
ny přišel do zákulisí, doprovázen uniformovaným newyorským poli­
cistou. " Richarde, dovol, abych ti představil Alana, " řekl Kenny. " Dnes
večer se vám postará o doprovod. "
Za chvíli si mě vzal Kenny stranou. " Alan chce tři sta dolarů. "
" "
" To není problém, zašeptal jsem. "Jak se ti to sakra povedlo?

252

u .... . . _
 "
" No, řekl Kenny, " technicky vzato není Alan dneska ve službě. ,Vy­
půjčil' si policejní auto z parkoviště svého okrsku a je ochoten vás pro­
vést Lincolnovým tunelem a na letiště, když mu dáte něco do kapsy.
Chce tři sta dolarů. "
"
" To za to stojí, řekl jsem. " Kdyby nic jinýho, nepřijdu díky tomu
pravděpodobně o místo. "
Kluci z kapely se smáli celou cestu na letiště. " To se mi líbí, řešit věci
takhle, " pronesl Jimmy. " Myslíte, že si ten policajt uvědomuje, že kdy­
by si byl řekl o tisíc dolarů, dostal by je taky? "

Turné v roce 1975 bylo první, při němž heroin zcela volně koloval mezi
doprovodem kapely. Alkohol a kokain sice pořád převládaly, ale já
jsem si svoji závislot na héráku pilně přiživoval. Jimmy, Robert a Bonzo
to občas zkusili taky. Bylo to poprvé, co jsem někoho z nich viděl brát
heroin, i když vezmu-li v úvahu, že jsem s kapelou nebyl od roku 1973,
mohli ho fetovat měsíce nebo dokonce roky, aniž bych o tom věděl. Ni­
kdo z nás nepoužíval jehlu a nezdálo se, že bychom v té dob� byli
opravdu závislí - i když si nejsem jistý, zda to platilo o mně. Pocity vy­
volané hérákem se mi samozřejmě líbily, ale pořád to vypadalo, že se
bez něj dokážu pár dní obejít a nemám žádné abstinenční příznaky.
Všichni jsme si do jisté míry uvědomovali rizika spojená s užíváním
heroinu. Ale Led Zeppelin byli jako dospívající děti, co jezdí na motor­
ce bez přilby. Mysleli jsme si, že jsme neomylní a že nás nikdo a nic
nemůže svrhnout s trůnu.
Peter věděl své, třebaže jsme jen experimentovali. Jednou se rozzuřil,
když mě v hotelu Plaza přistihl, jak si chystám dávku. " Kurva, ty jseš
vážně magor, že bereš tyhle sračky, " řekl a naléhal, ať to spláchnu do
záchodu. Udělal jsem to, jen abych ho uklidnil. Ještě téhož dne jsem si
koupil další.

Než jsme naposled během tohoto turné opustili New York, přístup Led
Zeppelin k médiím ochladl na dlouhodobě normální úroveň. Bonzo si
ve svém apartmá v klidu četl noviny, když mu jeden z našich bedňáků
ukázal výsledky nové ankety čtenářů Playboye. Časopis vyhlásil Karen
Carpenterovou lepším bubeníkem než Bonham.
"
" Ach bože, ne! zaúpěl Bonham. " Karen Carpenterová! Karen Car­
penterová!" Přecházel po místnosti. Popadl popelník a mrštil s ním přes
celý pokoj o zeď. "Já tomu nevěřim! Já du vod válu! Jestli je Karen Car-

253
 penterová lepší bubeník než já, tak jsem se asi minul povoláním! Půjdu
jezdit s taxíkem! Pomoc, prosim vás, pomozte mi někdo! "

Létali jsme si dál po Americe a často jsme si do Starshipu zvali děvčata.

Někdy mě to bavilo už kvůli tomu, jak užaslé dívky dělaly " ó " a " jé ",
když viděly, jak marnotratně si cestujeme. Bonza ovšem jejich zamilo­
vané oči za chvíli přestaly bavit. Po koncertě v Municipal Auditorium
v New Orleansu jsme letěli do Texasu a na palubě s námi byly čtyři
dívky, které nás doprovázely už tři dny. Tyhle kočky už mě unavu­
"
jou, " řekl mi Bonzo. " Nemůžeme si sehnat nějaký nový? "
Když jsme přistáli v Dallasu, Bad Company se zrovna chystali za pár
minut odstartovat ve svém pronajatém letadle Viscount. Kytarista
Mick Ralphs nařídil spustit schůdky a my jsme na chvíli zaskočili
k nim na palubu.
" Hele, nemůžete nás zbavit těchle zatracenejch zajíčků ? " naléhal
Bonzo.
Vypadalo to, že Mick má zájem. " Navrhnu vám obchod, " řekl. My
"
tady taky máme dvě holky, o který nestojíme. Vyměníme je za ty vaše
čtyři! "
A tak jsme si ženské prohodili. Často jsme s dívkami zacházeli jako
se zbožím, jako bychom si vyměňovali láhve šampaňského. Plant se mě
pokoušel přesvědčit: " Těm holkám to určitě nevadí. " A s novými tvá­
řemi z doprovodu Bad Company to možná bude v Texasu zajímavější.
Během pobytu v Dallasu se nám však omrzely i tyhle dvě nové dív­
ky. " Zbav se jich! " vykřikoval Bonzo. Jeho pozornost se přesunula na
druhou stranu ulice, v níž stál náš hotel; parkovala tam Corvette Sting­
ray z roku 1966 a Bonham se do ní okamžitě zamiloval. Musím ji mít,
pomyslel si. "Jak mám zjistit, komu patří? " zeptal se mě. " Zaplatím mu
cokoli ! "
Bonzo se vrátil do hotelu a zavolal si Jacka Kellyho, bývalého agenta
FBI, který pracoval v naší ochrance. "Jacku, udělej cokoli, ale sežeň mi
to auto. Když to bude potřeba, tak majitele zavři, a drž ho pod zám­
kem, dokud nebude souhlasit, že mi to zasraný auto prodá! "
Jack přes poznávací značku vyslídil majitele a Bonzo mu nabídl, že
auto okamžitě za hotové koupí. Zaplatil za ně nakonec osmnáct tisíc
dolarů a bylo mu úplně jedno, že takovou cenu možná ani nemá. Pro
něho to byla hračka, kterou chtěl. Sám si auto zavezl do kamionu v půj­
čovně Ryder a zaplatil řidiči tisíc čtyři sta dolarů, aby mu ho odvezl do
L. A., kde na něj mělo čekat v " Domě orgií", až tam dorazíme.

254

.... ..... , . -
 o týden později jsem se v L. A. vracel z baru Rainbow; vezl jsem si
tři dívky na zadních sedadlech bílé limuzíny, kterou jsem překřtil na
"
"děvkomobil . Před hotelem Hyatt House stál zaparkovaný kamion od
Rydera a z jeho korby zářila oslnivá světla. Požádal jsem řidiče naší li­
muzíny, ať zastaví za kamionem, abych viděl lépe, co se děje uvnitř.
Jakmile jsme přijeli blíž, slyšel jsem nějaké zvuky.
"
" Rrrrr, rrrrr. Byl to Bonham; seděl za volantem Stingraye a snažil
se co nejlépe napodobit zvuk sporťáku rozjetého na trojku. Vedle něj
seděl Keith Moon a dělal skoro stejný kravál. Naštěstí neměli klíčky,
protože při tom, jak byli ožralí, by nejspíš proměnili losangeleské
dálnice v jatka.

Los Angeles bylo poslední zastávkou na tomto americkém turné - tři

večery ve Foru a stejně tolik v Rainbow. Jako obvykle jsme se v této fázi
turné už těšili na konec. Díky svodům L. A. se však dal pobyt snést
trochu lépe. Znovu jsme si v " Domě orgií" zabrali celé osmé a část de­
vátého a desátého patra - říkali jsme jim " patra pohrom " . Měli jsme
tam spoustu prázdných pokojů, kam jsme mohli vždycky ulít holky,
které se na nás ten večer nabalily, a pak se stačilo přesouvat z jednoho
pokoje do druhého a člověk se nemusel s nikým dělit, protože při tom
množství byla minimální pravděpodobnost, že bychom narazili jeden
na druhého. Bonzo říkával: ,,Je to těžká práce, ale někdo to dělat musí! "
Bylo to klišé, ale sedělo.
Jednoho večera jsme si s Jimmym přivedli na pokoje dvě nezletilé
dívky. Otec jedné z nich ji našel a volal do devátého patra, kde naše
ochranka třídila hovory a rozhodovala, zda je k nám přepojit.
Táta oné dívky zněl hodně rozběsněně. " Moje dcera je v hotelu s jed­
ním z vašich hudebníků. Jdu zavolat policii! "
Ochranka měla připravenou standardní odpověď. " Nedělejte si sta­
rosti. Mluvíte s losangeleským policejním důstojníkem. Nikdo odpoví­
dající popisu vaší dcery tady není. Zkuste se zeptat v jiném hotelu. "
Netrápily nás výčitky svědomí, že jsme ho oklamali - nebo mu lha­
li - jenom proto, aby náš mejdan probíhal bez vyrušování. Když vás
kryje policie, nic se nezdá nemravné. Takhle prostě Zeppelin fungoval.

Poslední den v " Domě orgií " dolehla fádnost z cestování i na Bonza.
Aby zahnal nudu, rozhodl se zastřílet si na koš přímo z okna svého
apartmá - jenže ne s basketbalovým míčem, nýbrž s televizí. Šest ba­
revných televizorů RCA plachtilo jeden za druhým na Sunset Boule-

255
 vard a rozprskávaly se na tisíce u mělohmotných a skleněných kousků,
jež pokrývaly koberec před vchodem do hotelu.
"
" Tentokrát nehodlám mít žádný potíže, řekl mi Bonzo, než začal se
svojí střeleckou přehlídkou. Nevyhodil proto svoji televizi ze svého
okna na jižní straně hotelu, ale zkonfiskoval přístroje z pokojů našich
bedňáků na severní straně. Když se zaměstnanec hotelu přihnal do os­
mého patra, aby chytil ničemu při činu, našel v Bonhamově pokoji
všechno na svém místě - včetně zapnuté televize, v níž běžel odpolední
rodinný seriál.
Bonham se snažil tvářit jako neviňátko. " Také jsem si říkal, co je to za
hluk, " řekl zmatenému zaměstnanci. Pak zvýšil hlas: " Podívejte se, já
jsem host ve vašem hotelu a velmi bych ocenil, kdybyste se postaral
o to, aby tady nebyl takový kravál! "
Zástupce manažera se Bonhamovi v podstatě omluvil. Jakmile ode­
šel, vrazil jsem do Bonhamova apartmá a oba jsme propukli v smích.
"
" Hádej, co poletí z okna příště? řekl Bonham. Se zlověstným šklebem
ve tváři ukázal na velký bílý klavír uprostřed místnosti.
"
" Nééé, Bonzo, nééé, řekl jsem mu. Za pár vteřin jsme ovšem společ­
nými silami klavír zvedli a nesli ho k oknu. Nakonec jsme si však uvě­
domili, že i kdyby naše svalstvo v oné zkoušce nakrásně obstálo, klavír
by stejně oknem neprošel. " Zatraceně, " pravil Bonham. " Toho by si na
Sunset určitě všimli. "

45. Le gendy
Led Zeppelin určité lidi považovali téměř za bohy. V čele téhle společ­
nosti pravděpodobně trůnil Elvis, ale byli i další, vůči kterým jsme cho­
vali úctu. Bob Dylan byl jedním z nich. Není tedy divu, že nás rozruši­
lo, když se objevil na recepci, kterou jsme pořádali v L. A. pro zástupce
tisku a několik přátel.
Kapela se s Dylanem srdečně pozdravila, on se ale choval plaše a od­
tažitě. Stranil se lidí, postával u stolu s občerstvením a zdvořile si po­
třásal rukou s každým, kdo za ním přišel. Jestli to vypadá takhle, když
jste opravdu slavní, pomyslel si Bonzo, tak to raději nechci být už ani
o trochu známější, než jsem teď.

256

Lol � f . _
 Pozdě večer jsem klábosil s Jimmym a Robertem; vtom se připotácel
Ronnie Wood, téměř ochromený smíchy. " Právě jsem slyšel kameňák, "
řekl. "To si musíte poslechnout. "
" "
" Dobrý, Rone, řekl Robert, " uklidni se a pověz nám, co se stalo.
Ronnie se konečně ovládl a přestal se smát. " Peter před chvilkou šel
za Dylanem a představil se mu. Řekl ,Já jsem Peter Grant, manažer Led
Zeppelin'. A Dylan se na něj kouknul a povídá, ,Neotravujte mě se svý­
ma zasranýma problémama ! '"
Ronnie měl pravdu. To byl skutečně kameňák. A navíc dokládal,
kam až pronikla naše pověst.

Těsně před odjezdem z L. A. se Johnu Paulovi a mně poštěstilo setkat

se znovu s naším skutečným hrdinou Elvisem. Měl pronajatý dům na
Bel Air a když jsem tam zavolal, doufaje, že mě pozve, abych se zasta­
vil, vyřídil mi Jerry Schilling vzkaz od Krále: " Přiveďte s sebou Johna
Paula Jonese, protože je takový tichý. "
Přinesli jsme dvě láhve chlazeného šampaňského a já jsem měl na­
cpané kapsy heroinem, který jsem si zvolil jako drogu pro ten večer.
Když jsme dorazili, Elvis seděl v obývacím pokoji, měl na sobě modře
proužkované bavlněné volné kalhoty, jednoduchý župan a pantofle
s modrými bambulkami. V místnosti byl snad tucet asistentů a osob­
ních strážců; jeden z nich se ušklíbl, když jsme šli k Elvisovi, abychom
si s ním potřásli rukama.
Pozdravili jsme se a v místnosti dál panovala podivná nálada. Po
chvíli jsem pronesl: " Kurva, tady je sranda jak v márnici. "
Elvis okamžitě vyskočil a chytil mě za klopy. Nejdřív jsem si myslel,
že si dělá legraci, ale pak jsem znejistěl.
"
" V mém domě nebudete mluvit sprostě, pane Cole!
Strčil do mě a zaujal postavení karatisty; měl jsem docela strach, vě­
děl jsem totiž, že se Elvis léta věnuje studiu bojových umění. John Paul
stál necelý metr od nás, ohromený tím, co se před ním odehrává.
Byl jsem hubenější a hbitější než Elvis, ale také už jsem na návštěvu
přišel pěkně sjetý. A nestál jsem o to, abych vešel do dějin jako " ten
cestovní manažer, kterého zabil Elvis ".
Král napřáhl ruku a rozmáchl se po mně. Zastavil jsem úder levač­
kou a jeho ruka narazila na moje hodinky. Pásek se přetrhl a drahé zlaté

257
 hodinky Tiffany, dárek od Ahmeta Erteguna, se válely na bílém plyšo­
vém koberci.
"
" Ale ne, řekl Elvis, poklekl na jedno koleno a zapomněl, alespoň
pro tuto chvíli, že se právě chystal prolít moji krev. Zvedl hodinky, dal
si je kolem zápěstí a řekl: " Richarde, vy musíte mít strašně silné zápěstí.
To jsou krásné hodinky! Opravdu krásné hodinky! "
Nevěděl jsem, co mám dělat. Nakonec jsem prohlásil: " Prosím, přij­
měte je ode mne jako dar. Můžete si je nechat, Elvisi. "
Elvis nemohl od hodinek odtrhnout oči. Za okamžik se zvedl, beze
slova se otočil a vyšel na chodbu. V minutě byl zpátky a držel v ruce
jiné úžasné hodinky. "Tyhle, " prohlásil, " mají třicet dva kamenů. Vy si
kurva můžete nechat zase je." Teď mluvil sprostě sám.
Výměnám ještě nebyl konec.
Elvis se otočil k Johnu Paulovi: " Tak, co máte vy? "
Jonesy si rozepnul pásek laciných hodinek s Mickey Mousem, které
nosil, a podal je Elvisovi. Král se zasmál, znovu vyšel z místnosti a vrá­
til se s lazuritem vykládanými hodinkami Baume & Mercier. Podal je
Johnu Paulovi.
Večer se na chvíli proměnil v jakýsi kmenový rituál domorodců na
Nové Guineji, při němž se každý snaží dokázat své mužství tím, že da­
ruje větší a lepší dárek, než dostal. Zeptal jsem se Elvise, v jakém se na­
rodil znamení, a když řekl, že Kozoroha, sundal jsem si velký ametysto­
vý prsten se znamením, který jsem koupil v Brazílii, když jsem tam
v roce 1968 byl s New Vaudevi1le Band. " Nechte si ho, je váš, " řekl jsem.
Elvis opět odešel a přinesl zlatý prsten ve tvaru kovbojského klobou­
ku Johna Waynea. Tvořil jej jedenapůlkarátový diamant obklopený de­
víti menšími diamanty a nesl nápis " Ahoj, Linda. " Podal mi ho.
Večer pokračoval v tomto stylu ještě další půlhodinu; Elvisovi daro­
vací orgie zřejmě připadaly vzrušující.
Když jsme se s Johnem Paulem zvedli k odchodu, Elvis nás dopro­
vodil ke dveřím a řekl svým osobním strážcům: "To je v pořádku, jdu
doprovodit své přátele. Richard mě pohlídá. " Když jsme došli k naší
limuzíně, Elvis nám dokonce otevřel dveře. V řidičově obličeji se zračil
naprostý šok. V mém taky.
Když jsme se za měsíc vrátili do Anglie, čekala na mne zpráva od
Jerryho Schi1linga: " Šéf se takhle dobře nebavil několik let, " napsal mi.

Než jsme odjeli z L. A., bloumala recepcí " Domu orgií " hubená zrzka
v pomačkaných minišatech, posetá pihami a ověšená korálky, a otravo-

258

LI � . . _
vala recepční a poslíčky, že se musí sejít s Led Zeppelin, hlavně s Jim­
mym. Hotelový personál nakonec zavolal Dannyho Goldberga, který
se k nám připOjil v L. A. Danny si přišel s dívkou promluvit.
Musím mluvit s Jimmym Pagem, " naléhala pronikavým exaltova­
"
ným hlasem. "Jimmymu se stane něco strašného, možná dnes večer na
koncertě. "
Popisovala své vidění, podle kterého byl Jimmyho život v nebezpečí.
Když jsem naposled měla takový vidění, " řekla, " zastřelili pak jedno­
"
ho člověka přímo před mýma očima. "
Danny ji nechal pár minut žvanit a pak mu došla trpělivost a přeru­
šil ji.
Podívejte, Jimmy s vámi teď mluvit nemůže. Jestli mu chcete napsat
"
vzkaz, postarám se, aby ho dostal. "
Dívka se posadila, nadrápala na kousek papíru pár vět a podala jej
Dannymu. Neochotně odešla, načež Danny vzkaz zmuchlal a vyhodil.
O pár měsíců později se dívka objevila znovu - tentokrát v televizi.
Kapela bydlela v pronajatém domě v Malibu a pracovala na materiálu
pro příští album. Jednou večer byla puštěná televize a všichni s hrůzou
zírali na zprávy, ve kterých byla ona pihovatá dívka identifikována
jako Lynette " Squeaky " Frommeová, členka sekty Charlese Mansona.
Sbalili ji několik dní předtím, když v Sacramentu mířila nabitou pistolí
na prezidenta Geralda Forda.
Frommeová tehdy bezpochyby nepřišla v míru. Naštěstí se její cesty
nikdy nepotkaly s cestami Led Zeppelin.

46. Ú těk před berňákem

V dubnu 1975, krátce po skončení amerického turné, jsme se s Marilyn
dohodli, že se naše manželství pokusíme zachránit. Stále jsem sice jel
v heroinu víc, než jí bylo milé, ale snažila se to pochopit. Rozhodli jsme
se strávit dovolenou na Kanárských ostrovech, kde budeme mít chvil­
ku příležitost věnovat se jeden druhému.
Stejně jsem jen tak pro pořádek zůstával ve spojení s kanceláří Led
Zeppelin. Peter mě ovšem nehodlal postrádat celé dva týdny, protože
už připravoval další krok v životě kapely.

259
 "
" Poslouchej, co jsem vymyslel, řekl. " Chci, aby kapela hrála v Earls
Court. Chtěl bych tam udělat tři koncerty, možná víc. Kdy se vrátíš,
abys to mohl začít zařizovat? "
"
" No, jsem na dovolený, řekl jsem mu. Nejraději bych se byl nevracel
vůbec.
"
" Richarde, poslouchej, řekl. " Earls Court je jedno z nejprestižněj­
ších míst v Anglii. Pro mě je to opravdu důležitý. Opravdu důležitý. "
A tak jsme s Marilyn druhý den ráno sedli do letadla a vrátili se do
Londýna. Během těch pár dní, co jsme strávili na Kanárských ostro­
vech, se nám snad podařilo náš vztah trochu zlepšit. " Uvidíme, jak
nám to půjde ve skutečném světě, " řekl jsem jí v letadle cestou domů.
Druhého dne už jsem seděl v Peterově kanceláři a vyřizoval záleži­
tosti související s koncerty v Earls Court, které měly začít 17. května.
Hala měla sedmnáct tisíc míst k sezení a Peter byl toho názoru, že by­
chom neměli porušovat předpisy. " Chci použít všechno, co jsme měli
v Americe - lasery, speciální osvětlení, výkonné zesilovače - a k tomu
ještě promítání videa na obrovské plátno, " prohlásil. " A chci, aby lístky
zůstaly cenově dostupné. "
Mohli jsme samozřejmě vyrukovat s jakoukoli částkou za lístek a vě­
děli jsme, že by stejně bylo vyprodáno. Jenže Peter byl na jednu stranu
dobrý v získávání peněz pro kapelu, ale na druhou stranu citlivě hlídal
její pověst. Nastávající koncerty byly první v Británii po téměř dvou
letech a Peter po důkladném přemýšlení dospěl k závěru, že plus u ve­
řejnosti, získané za levné lístky, vyváží případné větší zisky z prodeje
mnohem dražších vstupenek. Trval na svém, a tak ceny lístků byly
opravdu nízké - od jedné do dvou a půl libry za sedadlo.
Jedenapadesát tisíc lístků na tři koncerty se začalo prodávat 19. dub­
na. Za pět hodin bylo vyprodáno. Dohodly se dva koncerty navíc a fa­
noušci okamžitě skoupili dalších třicet čtyři tisíc vstupenek. Mnozí
z těch, kteří si tu kupovali lísky, byli fanatickými přívrženci Led Zeppe­
lin od jejich počátků na konci roku 1968. Jiní našli ke skupině cestu až
prostřednictvím alba Physica/ Graffiti. Jejich společné nadšení však pro­
měnilo frontu na vstupenky ve festival sám o sobě, v hold největší ka­
pele, kterou rocková hudba měla.
Na převoz technického vybavení z Ameriky do Londýna jsem najal
nákladní Boeing 747. Přivezli jsme si také zkušený tým od Showco, aby
na celou produkci dohlédl. Nad pódiem bylo umístěno plátno 6 x 9
metrů. Ozvučení zajišťovala pečlivě nainstalovaná sedmdesátitisíciwa-

260
tová aparatura. Speciálně vypravené vlaky přivážely na koncerty fa­
noušky z celé země.
Kapela sice tři dny zkoušela, ale ani nemusela, protože po americ­
kém turné všichni přesně věděli, co chtějí. Explodovaly první tóny
" Rock and Roll" a pak už Led Zeppelin rozehráli jedny ze svých nejpa­
mátnějších, energií nejvíce nabitých koncertů. Robert, na sobě džíny
a blonďaté vlasy delší, než si většina britských posluchačů pamatovala,
řekl publiku, že pro ně má kapela víc než jen hudbu. " Tohle je cesta naší
historií - tím dobrým a špatným za posledních šest let. "
Kapela předvedla publiku tříhodinovou retrospektivu; hrála sklad­
by ze všech období, od počátečního Led Zeppelin [ přes jemnější akus­
tická čísla z Led Zeppelin III až po žhavou současnost Physical Graffiti.
Poslední večer, po závěrečném přídavku, když dozněly poslední tóny
"
" Black Dog , vykřičel Robert do přeplněné haly poděkování. " Strašně
se nám líbilo pro vás hrát. Uvidíme se zase, třeba v osmdesátých
letech. "
Ve skutečnosti už budou hrát Led Zeppelin ve Spojeném království
jen dvakrát - pokaždé na festivalu v Knebworthu v Hertfordshire.
Mnozí, a nejspíš většina z těch, kteří na ně přišli v Earls Court, je viděli
naživo naposled.
O pár týdnů později se mi Peter svěřil se svými důvody pro uspořá­
dání koncertů v Earls Court. Chápal je jako určitý " dárek na rozlouče­
nou ", který chtěla dát kapela zemi. " Stěhujeme se, " prohlásil. " Berňák
nás vyhání z Anglie. Tohle jsou tady na dlouho poslední koncerty. "
Šlo v podstatě o to, že Led Zeppelin vydělávali příliš mnoho peněz.
Jejich účetní jim proto poradili, aby se z finančních důvodů stali daňo­
vými exulanty. Ostatní rockové hvězdy, jako třeba Stones, si našli úto­
čiště mimo Británii už dřív. I když to ale mělo smysl z finančního hle­
diska, pro žádného člena Led Zeppelin to nebylo snadné rozhodnutí.
V první chvíli se všichni vzepřeli. " Tady jsem doma, " říkal si Bonzo. "Já
se nikam nestěhuju. " Pak se před nimi na stole objevila čísla. Bylo by
bláznovství odevzdat většinu z toho, co vydělali, vládě.
Také Robert o tom hodně přemýšlel. Nepřipadalo mu správné opus­
tit vlast čistě jen pro peníze. Ale spolu s ostatními si své bohatství vy­
dřel tvrdou prací. Všichni měli pocit, že by z těch peněz mělo co nejvíc
připadnout jim.
Všichni členové Led Zeppelin si ponechali svoje domy v Anglii, ale
pokud z nich neměl finanční úřad stáhnout kůži, směli v zemi strávit

261
jen omezený počet dní v roce. Jeden po druhém začali přesouvat svoje
rodiny do Švýcarska nebo Francie.
Bonzo odolával déle než ostatní. Pat Bonhamová čekala druhé dítě
a John chtěl, aby zůstali společně v Anglii, alespoň dokud se malé ne­
narodí. " Seru na prachy, " prohlásil jednou. " Zůstanu se svou ženou
tady, kde mě potřebuje. "
Ale když se jejich dcera Zoe narodila, Bonzo se vzpamatoval. Pořád
ještě mohl stihnout daňový exil pro tento rok. Začal v Evropě.
akonec celá kapela skončila na Jersey, největším z ostrovů v kanálu
La Manche poblíž západního pobřeží Normandie. Jersey je oblíbeným
turistickým letoviskem, ale podle Bonhama " místní hlavně chlastají
a chodí si za navzájem za ženama. " Kapela si na nějaký čas najala velký
dům, ve kterém celé týdny zabíjela čas, většinou pitím piva Pimm's,
prokládaného Tropical Pimm's a King Pimm's. To bylo asi tak to nejlep­
ší, co se dalo dělat - pokud si nechtěli třeba chodit navzájem za ženami.
Na Jersey se Bonham mohl ještě více oddávat svojí vášni pro auta,
zejména luxusní modely. Za ta léta si jich koupil desítky - v prvním
roce a půl úspěšné kariéry Led Zeppelin dvacet osm, a pak je přestal
počítat. Nikdy si je dlouho nenechal; nekupoval je jako investice, spíš
jen proto, že miloval rychlé vozy. Občas si vybral velmi prapodivné
auto, ačkoli kdo Bonza znal, toho to snad ani nepřekvapilo. Jednou
koupil pekařské auto, prostě proto, že se mu chtělo.
Ta pekařská dodávka patřila mezi věci, kterých si Bonzo nejvíce ce­
nil. Když jednou kapela zkoušela ve studiích Shepperton, zaparkoval ji
před budovou. Kolem šel farář z nedalekého kostela a v náhlém zá­
chvatu vtipnosti povídá Bonzovi a mně: " To auto vypadá velmi nebez­
pečně. Raději mu požehnám a tomu chlapci také. " Bonham se zdvořile
usmíval, když farář nabral trochu svěcené vody a pokropil auto i s ním.
Byl to pravděpobně nejtěsnější kontakt s náboženstvím, jaký měl Bon­
ham za celé roky.
Při pobytu na Jersey si Bonzo oblíbil Rolls-Royce, kterým jezdil po
ostrově. Jednou odpoledne ho zaparkoval před hospodou, kam rád
chodil. Měl na sobě obepnuté džíny a tričko, vzal kbelík s mýdlovou
vodou a houbu a začal auto mýt; nadělal při tom dost velký nepořádek.
Starší pán v kabátě a s kravatou, který šel kolem, se na chvíli zastavil
a pozoroval Bonzovo snažení. Co viděl, ho evidentně pobavilo. " Hm,
hm . . . to je poprvé v životě, co vidím, že si někdo sám myje svého Rolls
Royce! "

262

. . . -
 Bonzo si poznámku špatně vyložil. Zaskřípal zuby a zařval: " Přesně
tak! " Zabouchl otevřené dveře a začal do auta zuřivě kopat . . . jeden
kopanec za druhým dopadal na boky automobilu. Na chvíli přestal
a lapal po dechu a pak ten prapodivný výbuch pokračoval; trvalo to
celé několik minut. Když skončil, byla karosérie drahého automobilu
posetá desítkami promáčklin.
Stáli jsme tam se starším pánem, vyděšení Bonzovým záchvatem,
a čekali jsme, co udělá dál. On se ale uklidnil stejně rychle, jako vy­
buchl. Otočil se k překvapenému kolemjdoucímu. " Myslím, že je to
taky poprvé, co jste viděl, jak někdo rozmlátí svýho zasranýho Rolls­
Royce! Proč kurva nepřestanete votravovat a nejdete si po svejch! "
Bonzo zapadl do hospody a objednal si Pimm's. Přibývající léta mu
neubírala nic na excentričnosti.

47. Zlý sen na Rhodu

"
" Stalo se něco hrozného, Richarde. Strašná nehoda. Prostě strašná.
Charlotte Martinové se třásl hlas. Volala do kanceláře Led Zeppelin
z řeckého ostrova Rhodos a úzkost v jejím hlase naplňovala moje útro­
by nepříjemným očekáváním špatných zpráv, jež přijdou po lince ruše­
né praskáním statické elektřiny. Charlotte měla sklon přehánět a pro­
padat panice, i když o nic nešlo. Tentokrát však byla jakoby omámená.
"
" Plantovi sjeli ze silnice, řekla Charlotte. " Maureen řídila a narazila
do stromu. Bylo to strašný. Všichni jsou dost ošklivě zranění. "
Maureen Plantová řídila pronajatý sedan Austin Mini, vyprávěla
Charlotte, a Robert seděl vedle ní. Vzadu seděly děti Plantových a Scar­
let, dcera Charlotte a Jimmyho Page. Charlotte jela s Maureeninou se­
strou a švagrem ve druhém autě, které naštěstí nehavarovalo.
Při nárazu si Robert roztříštil pravý kotník a loket pravé ruky. Zlomil
si také řadu kostí pravé nohy. Robertův čtyřletý syn Karac měl zlome­
nou nohu a sedmiletá Carmen zápěstí. Scarlet vyvázla pouze s několi­
ka modřinami. V kritickém stavu však byla Maureen. Zlomila si pánev,
nohu, pořezala se v obličeji a utrpěla frakturu lebky. Ztratila také mno­
ho krve a protože měla vzácnou krevní skupinu, museli si doktoři při
transfúzi, kterou okamžitě potřebovala, vystačit s její sestrou Shirley.

263
 Doktor mi později řekl, že kdyby Shirley nebyla na Rhodu a ihned po
ruce, nemusela Maureen úraz přežít.
"
" Můžeš co nejdřív přijet? naléhala Charlotte. " A Richarde, jestli
můžeš, přivez nějaké britské doktory. Já si nejsem jistá, jestli ti místní
vědí, co dělají. Nemůžou sehnat pro Maureen další krev. Zjistím, co je
to za skupinu, a možná bys mohl přivézt nějakou s sebou. "
"
" Přiletím prvním letadlem, řekl jsem jí.
"
" Richarde, já mám hroznej strach, rozplakala se předtím, než zavě­
sila. " Nevím, jestli to všichni přežijou. "
Jimmy a Robert vzali v červenci a srpnu 1975 rodiny na dovolenou
na Rhodos; předtím se zastavili ve Švýcarsku a v Maroku. Jimmy pak
ale nechal ostatní na ostrově a odletěl do Itálie; hlavním důvodem bylo,
že si chtěl prohlédnou t statek na Sicílii, který kdysi patřil Alesteiru
Crowleymu a o jehož koupi uvažoval. Odsud odletěl do Londýna, aby
dohlédl na závěrečné úpravy " Dazed and Confused " pro dlouho zpož­
děný film o Led Zeppelin, v té době již pojmenovaný The Song Remains
the Same. Robert se měl s ostatními světoběžníky vrátit do Anglie v zá­
věru téhož týdne a skupina měla začít zkoušet na chystané letní ame­
rické turné.
Po rozhovoru se Charlotte jsem zůstal skoro celou noc vzhůru; snažil
jsem se telefonem sehnat jednoho z nejlepších lékařů v Anglii a pře­
svědčit ho, aby se mnou odletěl na Rhodos. Nakonec jsem dva doktory
přemluvil. Jeden z nich byl Dr. John Baretta, britský lékař ordinující
v Harley Street a ošetřující pracovníky řeckého velvyslanectví. Mluvil
plynně řecky a mně bylo jasné, že jeho jazykové znalosti budou stejně
cenné jako lékařské zkušenosti. Druhý byl Dr. Mike Lawrence, jeden
z prominentních chirurgů ortopedů; z toho, co jsem věděl o zraněních
Plantovy rodiny, mi bylo jasné, že budeme potřebovat někoho, kdo je
na operačním sále jako doma.
Dr. Baretta měl ještě jednu výhodu. Byl osobním lékařem Sira Rober­
ta McAlpinea, úspěšného stavebního inženýra a podnikatele, který
vlastnil několik letadel. Jedno z nich se dalo snadno přeměnit na létající
ambulanci a bylo speciálně zařízené pro pacienty upoutané na lůžko.
Já už jsem předtím zkusil pronajmout si na cestu letadlo, ale účetní
Zeppelinu to zamítli. " Ty zasranej kreténe, " řval jsem na jednoho
z nich, " mluvíš o penězích kapely. Robert a jeho rodina jsou vážně zra­
něný a ty mi říkáš, že mi je nedáš! "
"
" Správně, řekl. " Peter Grant odjel z města a vy nemáte právo jimi
disponova t. "

264

... � , . -
 Dr. Baretta rychle zařídil, že jsme mohli pozdě večer odletět jedním
z McAlpineových osobních letadel. V ledničce jsme vezli čtyři litry
krve Maureeniny skupiny. Byl jsem tak nervózní, že jsem celou noc ne­
spal. Dokonce jsem se obešel i bez alkoholu a drog.
V šest ráno jsme byli na místě a okamžitě jsme jeli taxíkem do ne­
mocnice. Byla to taková o něco větší pohotovost. " Moc velký dojem to
na mě nedělá, " řekl jsem Dr. Barettovi, když jsme vcházeli dovnitř a vy­
hýbali se švábům lezoucím po podlaze. Dva bezprizorní pacienti na
kolečkových křeslech vypadali, jako by už přestali doufat, že jim někdo
poskytne lékařskou péči.
Když Dr. Baretta a Dr. Lawrence vyšetřili pacienty a zjistili, jaké pa­
nují v nemocnici poměry, dohodli se, že bude nejlepší dopravit zraněné
co nejrychleji do Anglie. Pokoušeli se dohadovat s řeckými lékaři: " Od­
vádíte výbornou práci, ale pacienti potřebují být blíž domovu, " řekl jim
Dr. Baretta. Nemocnice však odmítla pacienty propustit. " Policie vyšet­
řuje, zda k nehodě nedošlo pod vlivem alkoholu nebo drog, " řekl nám
správce nemocnice, projevuje asi tolik soucitu jako Berlínská zeď. " Vaši
přátelé nemohou odjet ze země, dokud policie nerozhodne, zda někoho
neobviní. "
V podstatě nás tam věznili. " V týhle zkurvený nemocnici se chovaj
jako lůza, ne jako profesionálové, " stěžoval jsem si Charlottě. Byl jsem
tak rozladěný, že jsem začal uvažovat o tom, jak Roberta s rodinou
v noci tajně propašovat z nemocnice a vrátit se s nimi do Londýna.
"
" Myslím, že je jediný způsob, jak z toho ven, řekl jsem Dr. Barettovi,
"
"a taky si myslím, že se vám nebude zamlouvat. Doktor byl skutečně
"
proti " únosu , který jsem naplánoval, ale já už byl v té chvíli rozhod­
nutý. Popsal mi, jak bude třeba narovnat Robertovi nohu a vysvětlil mi,
že Maureen potřebuje operaci, a já jsem jsem chtěl, aby to všechno pro­
běhlo v Anglii.
Neztrácel jsem čas; najal jsem soukromou ambulanci a dvě dodávky
a zaparkoval jsem je u postranního vchodu. Ve dvě v noci jsme s Char­
lotte odvezli Roberta, Maureen a děti - i s jejich láhvemi s nitrožilní vý­
živou a dalším lékařským vybavením - nemocničními chodbami do
připraveného " únikového " auta. Pokud nás někdo viděl odjíždět, ne­
řekl ani slovo.
Později téhož dne už bylo naše letadlo v oblacích na cestě do Londý­
na; v Římě jsme doplnili pohonné hmoty. Konečně ve vzduchu - to
byla vážné úleva.

265
 Během letu jsme měli s Robertem poprvé příležitost si promluvit.
Vyprávěl mi, že jeli na návštěvu k Philu Mayovi z Pretty Things a jeho
ženě Elektře, kteří si na ostrově pronajali dům od Rogera Waterse
z Pink Floyd. " Když auto narazilo do stromu, " řekl Robert, " podíval
jsem se na Maureen a myslel jsem, že je mrtvá. " Na chvíli se odmlčel,
jak se snažil zadržet slzy. " Byla v bezvědomí, krvácela a děti vzadu kři­
čely. Pak přiběhla Charlotte a byla hysterická. "
Robert říkal, že na sanitku čekali celou věčnost a ona vůbec nepřijela.
" Nakonec, " pokračoval, " nás řidič kamionu se zeleninou naložil na
otevřenou korbu. Odvezl nás do nemocnice, ale házelo to s náma tak,
že jsem nohu táhnul většinu cesty za sebou po silnici. "
Zpráva se po ostrově rychle roznesla. Phil slyšel o autonehodě něja­
kých Angličanů a usoudil, že to asi byli Plantovi. Jeli s Elektrou do ne­
mocnice a spolu s Maureeninou sestrou se o ně pomáhali starat. " V řec­
kých nemocnicích vám ani nedají najíst, " prohlásil Robert. " Když
nemáte příbuzného nebo přítele, který vám něco přinese, nechají vás
umřít hlady! To je naprosto absurdní. "
Když jsme se blížili k Anglii, zařídil jsem telefonicky, aby na Heath­
row byla připravená ambulance. Maureen sice byla pod sedativy, ale
stejně měla velké bolesti. Plantovi byli převezeni do Guy's Hospital
a Maureen šla okamžitě na sál.
Náš příjezd se ovšem bizarním způsobem zkomplikoval. Letadlo
kroužilo půl hodiny ve výšce pěti kilometrů, aby oddálilo přistání,
a dotkli jsme se země až krátce po půlnoci, tedy dalšího kalendářního
dne. Ú četní Led Zeppelin mě ani v nastalém zmatku nezapomněli upo­
zornit, že Robert potřebuje snížit počet dní strávených v Británii kvůli
svému daňovému exulantství. " Pokud bude úředník z berňáku dotěr­
ný, může si vyžádat záznamy o letu, " řekl jeden z nich. " Když přistane­
te v půl dvanácté v noci, počítá se to, jako kdyby Robert strávil v zemi
celý den. Zkuste to oddálit, jestli to půjde. "
Rozběsnilo mě, že jsou pro ně i v takové situaci finanční záležitosti
prvořadé. " Na to zapomeňte, " řekl jsem mu. " Dopravíme je do ne­
mocnice, jak rychle to jen půjde. " Když jsme se ale blížili k Londýnu,
Dr Baretta mě přesvědčil, že stav pacientů je stabilizovaný. "Jestli
potřebujete půl hodiny počkat, neublíží jim to, " řekl mi. Svolil jsem
tedy, aby letadlo kroužilo v předepsané vzdálenosti tří mil, dokud se
nepřehoupne půlnoc. Věděl jsem, že to asi zachrání Robertovi mnoho
tisíc liber na daních, ale stejně jsem si myslel, že důležitější je zachrá­
nit mu život.

266

..... � . .
Nehoda odstavila Zeppelin na pár měsíců na vedlejší kolej. Miniturné
po Spojených státech, jež mělo koncem srpna a v září zavítat do osmi
měst, bylo zrušeno, stejně jako výjezdy do Evropy a na Dálný východ,
plánované na konec roku. Naše pozornost teď byla upřena k uzdravo­
vání Roberta a jeho rodiny.
Pro všechny to byly těžké, napjaté časy. Maureen zůstala v nemocni­
ci dlouhé týdny. Roberta s dětmi propustili za pár dní, ale doktoři mu
sdělili neradostnou novinu. " Nejspíš nebudete chodit šest měsíců, "
pravil jeden z nich. " A není jisté, jestli se úplně uzdravíte. "
Každý si ve skrytu duše uvědomoval, že budoucnost Led Zeppelin je
ohrožena. " Tohle může bejt konec Led Zeppelin, " prohlásil Peter.
" Není to ještě úplně jasný, ale možná jsme dojeli. "

48. Dlouhá cesta zpátky

I když bylo jasné, že Robert nebude moci několik měsíců chodit, stejně
přede mnou stál úkol dostat ho kvůli daním co nejrychleji z Anglie.
Peter pobýval mimo zemi ze stejných daňových důvodů, takže rozhod­
nutí, kam Roberta poslat, zůstalo na mně. Chtěl jsem shodou okolností
dát ocenit jeden ze svých obrazů a pozval jsem si domů Willieho Ro­
bertsona, svého pojišťovacího odhadce. Vyložil jsem mu Robertovo di­
lema a on navrhl: " Kmotrem mé dcery je Dick Christian, známý práv­
ník a báječný chlap. Žije na Jersey a určitě nechá Roberta bydlet ve
svém penziónu. "
Christian s nápadem souhlasil, a tak když Roberta propustili z ne­
mocnice, odvezla ho sanitka přímo k terminálu British Airways né;1
Heathrow. Robertson, Benji Le Fevre, Marilyn a já jsme letěli s ním. Pro­
tože Robert nemohl vyjít po schodech do letadla, dal jsem řidiči vyso­
kozdvižného vozíku dvacet pět liber, aby ho i s kolečkovým křeslem
zvedl ke dveřím.
Sádra byla tak těžká, že jsem se chvíli strachoval, aby vozík nepře­
padl. Nakonec se Robert do letadla dostal a pracovníci British Airways
odstranili v první třídě dvě sedadla, aby tam mohl sedět s nataženou
nohou.

267
 Christian se postaral o to, že po našem příletu na Jersey už čekala na
letišti limuzína a sanitka s nosítky. V penziónu nás přivítal sluha jmé­
nem Neville, kterého zjevně vyděsily naše dlouhé vlasy. Když přišel ke
dveřím Dick Christian, zračilo se v jeho obličeji to samé - měl výraz,
jako by chtěl říct: " Do čeho jsem se to nechal uvrtat? "
Christian - vysoký, blonďatý obrýlený muž středního věku - byl ale
nesmírně srdečný hostitel. Když jsme se pozdravili, řekl Nevillovi:
"
" Myslím, že moji hosté si potřebují dát trochu lahodného piva. Než
jsme se odebrali do domu, otočil se k řidičovi sanitky: " Budete tady
muset nechat nosítka. Pan Plant je možná bude potřebovat. Váš šéf jich
má určitě dost. "
Na několik týdnů se mojí pracovní náplní stala péče o rockového in­
validu. Byla to ta nejobtížnější práce v branži, kterou jsem kdy vykoná­
val. Robert měl sádru od špiček prstů až po zadek, cítil se příšerně
a otravovalo ho to. Občas se choval téměř nesnesitelně. " Vůbec nevím,
jestli někdy budu moct dělat na pódiu to, co dřív, " naříkal. " Nedovedu
si představit, že bych měl předstoupit na tři hodiny před publikum. To
rozhodně hezky dlouho nepůjde. "
Robert pil hodně piva; částečně tím zaháněl strach z budoucnosti.
Byl navíc otupělý prášky proti bolesti. Trávil dlouhé hodiny u klavíru,
který mu skýtal vítanou příležitost uniknout bolestivým rehabilitačním
cvičením s nohou a kotníkem, která se mu stala denní rutinou. Pak se
konečně postavil znovu na nohy, ačkoli ještě mnoho měsíců bude po­
třebovat hůl. Byla to dlouhá, velmi úmorná cesta zpátky.
V penziónu Dicka Christiana jsme měli pocit, že můžeme zůstat, jak
dlouho budeme chtít. Nabídl nám, že můžeme používat jeho maserati
a jensena, zaparkované před domem. " Všichni tady máme auta jako
tohle maserati, " říkal, " ale já nevím proč. Dáte tam trojku a jste na ved­
lejším ostrově! "
Týdny ubíhaly a jak Peter, tak Jimmy začínali mít obavy, že kapela
pomalu stagnuje. Pagey cítil, že jakmile bude mít Robert dost síly,
musí spolu začít zase psát a výhledově přemýšlet o návratu do studia.
Pravidelně jednou za několik dní volal, aby se dozvěděl, jak pokraču­
je uzdravování. " Čím déle budeme čekat, " řekl mi, " tím těžší bude
znovu začít. "
V září se konečně Robert cítil fajn. Prohlásil, že je dost silný fyzicky
i duševně a může začít pracovat na sedmém albu kapely, které se
nakonec bude jmenovat Presence. Pomohl jsem Robertovi zabalit
a rozloučili jsme se s Dickem Christianem, který nijak neskrýval smu-

268

,. � , .
tek nad tím, že odjíždíme. Peter chtěl nějak projevit náš vděk, a tak
nechal na zlaté desky Led Zeppelin vyrýt jména Dickových dětí a da­
roval jim je.

Pagey a PIant se dohadovali, kde začít znovu skládat. Anglie nepřichá­

zela v úvahu, protože byli oba daňoví exulanti. Zvažovali řadu mož­
ností a nakonec se rozhodli pro Malibu v Kalifornii. Najali si v Malibu
Colony dům přímo na pláži. Z jedné strany Tichý oceán, z druhé dívky
v bikinách - bylo to skvělé místo. Robert vyprávěl, jak mu hned v prv­
ních dnech po příjezdu dodalo tvůrčí síly, jak ho inspirovalo. Kdyby už
to nebyli udělali Beach Boys, byl by napsal Plant píseň o kalifornských
dívkách tehdy a tam.
Page s PIantem zůstali v Malibu přes měsíc; Bonzo s Johnem Paulem
přiletěli za nimi a začal se zkoušet materiál na nové album. Zpočátku
pracovali v najatém domě na pláži, ale pak se přesunuli do studií SIR
v Hollywoodu, kde začala formálnější část nahrávání.
"
" Achilles Last Stand vznikla během pobytu v Malibu. Píseň se do­
týkala Pageova a Plantova bolavého místa, odráželo se v ní, že si připa­
dali vyhoštěni a odsouzeni ke kočovnému způsobu života. Měli pocit,
že ztrácejí své kořeny v Anglii, aniž si našli jiné místo, kde by se cítili
dobře. Jimmy o kapele mluvil jako o " cikánech technologického věku ",
kteří kočují po světě a hledají domov.
Skladba "Tea for One " měla podobné téma. Robert se v ní vyznal
z pocitu osamění, jímž trpěl při dlouhém odloučení od své ženy a dětí
(Maureen byla po zranění pořád ještě v takovém stavu, že nemohla ces­
tovat). Když psal text, zavalila ho lavina emocí. Jsem pořád tady v Ma­
libu, odloučen od rodiny, říkal si. V takových okamžicích se mu zdálo,
že jeho život nemá valný smysl.
Benji Le Fevre byl v Malibu s kapelou; dohlížel na Roberta a obstará­
val, co bylo třeba. Později mi vyprávěl, že tam byla spousta heroinu,
i když on sám nesledoval, kdo ho bere. " Říkali jsme tomu baráku v Ma­
libu ,Henryho rezidence"', řekl Benji. ,Henry' je v Anglii slangový vý­
raz pro heroin.
Dr. Lawrence nabádal Roberta, ať co nejvíce chodí, a tak Robert větši­
nu pobytu v Malibu trávil pomalými, rozvážnými procházkami po plá­
ži; při chůzi se opíral o hůl. Počasí bylo v Kalifornii po celou dobu nád­
herné; teprve na konci pobytu se přihnala na pobřeží ničivá bouře,

269
 která jejich pronajatý dům téměř smetla do moře. Jimmy, který ve vět­
šině přírodních úkazů spatřoval skrytá poselství, usoudil, že bouře je
znamením, aby se odstěhovali. Začali tedy plánovat další nahrávání.
Tvůrčí proces v Malibu byl pro Roberta nesmírně ozdravný. I když
v počátečním období rekonvalescence chvílemi pochyboval, zda se
Zeppelin ještě někdy vrátí v plné síle na jeviště, nyní se díval do bu­
doucnosti - svojí i celé kapely - s optimismem. Chtěl do studia.

Jimmy navrhl, aby letěli nahrávat do studia Musicland v Mnichově.

Musicland byl v suterénu hotelu Arabella, což sice neznělo příliš ro­
manticky, ale studio mělo pověst jednoho z nejlepších v Evropě.
Zjistil jsem, že je v Musiclandu volno. " Můžeme prý začít okamžitě, "
oznámil jsem Jimmymu, " ale budeme sebou muset hodit, protože ho
mají zamluvené Stones a začínají natáčet za necelé tři týdny. "
Kapela tam chtěla natočit celé album Presence. V Mnichově byla leza­
vá zima a ve studiu jsme měli co dělat od rána do večera; občas jsme se
také oddávali drogám. Když jsme do města přiletěli, Bonzo skučel:
" Krucinál, co budem dělat v takový díře? " Bylo to jeho obvyklé rčení,
bez ohledu na to, kde jsme byli. Odpověď nabídl jeden z našich bedňá­
ků. Vytáhl z kapsy kabátu balíček héráku. " Tady je spousta tohohle
svinstva a je dobrý, " řekl. Následující tři týdny nás vydatně zásoboval.
Bonzo, Jimmy a já jsme v Mnichově fetovali hérák i během dne a ne­
shledávali jsme na tom nic špatného. Nikdy jsme nemluvili o riziku,
jaké to s sebou nese, a zřejmě o něm nikdo z nás ani moc nepřemýšlel.
Studené mnichovské počasí nás drželo zavřené ve studiu a nám připa­
dalo, že s heroinem lépe ubíhá čas.
S pomocí jednoho z našich bedňáků jsem se napojil na místní dealery
nedaleko studia; když jsem sebou hodil, stihl jsem dojít nakoupit hero­
in a vrátit se dřív, než se mi mráz zakousl do prstů na rukou i na nohou.
Faktem ale bylo, že zima ještě násobila příznaky užívání heroinu, které
jsem na sobě pozoroval - husí kůži, jektání zuby, třesavku, ztrátu citu
v končetinách; tohle všechno mi nikdy nedělal heroin sám o sobě. Ne­
přestával jsem myslet na to, že by mi to mohlo zůstat.
V podvečer a douho do noci soustřeďovali Led Zeppelin veškerou
svoji energii na práci, nezřídka dvanáct hodin v kuse. Jimmy jako vždy
převzal kontrolu nad průběhem frekvencí. " Hots on for Nowhere " slo­
žili ve studiu za necelou hodinu; stejně tak "Candy Store Rock ", hold
rockabilly padesátých let. Jimmy nahrál všechna svá sóla pro celé al­
bum v jediném maratónském, čtrnáctihodinovém zátahu; nedbal

270

u ..... , •
na únavu, sledoval kalendář a měl na paměti datum, kdy budou muset
vyklidit studio. Pro " Achilles Last Stand " přes sebe nahrál minimálně
šest kytarových partů; skonči!, až když už nemohl bolestí hýbat prsty.
Hotová nahrávka trvala přes deset minut.
Jimmy popoháněl ostatní; byl rozhodnut dokončit práci včas, ale cítil
napětí rostoucí každým dnem. Právě když začínal mít dobrý pocit, jak
vše zdárně pokračuje, překazila málem práci na albu další Robertova
nehoda. Plant už sice vstával z kolečkové židle, ale sádra na noze mu
tak vadila, že se pořád zdálo, jako by ztrácel rovnováhu. " Ten chudák
vypadá jak šikmá věž v Pise, " glosoval situaci Bonzo. Jednoho dne od­
poledne Robert rovnováhu neudržel.
"
" Hned se vrátím, řekl Pia nt, zvedl se z křesla a kulhal ze zvukařské
místnosti do jednoho ze studií. Udělal však snad jen deset kroků a za­
motal se do elektrického kabelu . Ztratil rovnováhu, klopýtl a upadl ce­
lou vahou těla na zraněnou nohu. Pád doprovázel hrozivý praskavý
zvuk. Všichni v místnosti zalapali po dechu. Zdálo se, jako by se o zem
rozbil samotný Zeppelin.
"
" Kurva! zařval Robert, rozpláclý na zemi na břiše. Převalil se na
bok a sténal při tom bolestí. " Ne, to ne, " kvílel. " Znovu ne! Znovu ne! "
Jimmy k Robertovi přiskočil první, položil mu ruku kolem ramen
a snažil se mu pomoci. V první chvíli jsme si říkali, že s ním raději ne­
budeme vůbec hýbat, ale Robert byl v tak nepohodlné pozici, že chtěl
zpátky do křesla. Museli jsme ho tam dopravit společnými silami
všichni tři.
Ten praskot mi pořád zněl v uších. Rozhodl jsem, že Robert musí
k doktorovi. Zavolal jsem sanitku, která ho odvezla do nemocnice.
"Jestli jsem si tu nohu zlomil znova, můžu zapomenout na to, že
bych ještě někdy chodi!, " říkal s bolestnou grimasou ve tváři. " Proč se
to muselo stát? Proč? "
Ten večer už se v práci nepokračovalo; čekali jsme, jak vážné to s Ro­
bertem je.
Naštěstí to byl planý poplach. Noha nebyla znovu zlomená. Všichni
si zhluboka oddechli, nejvíce pochopitelně Robert. Druhý den ráno už
kapela znovu nahrávala, i když Plant musel brát zvýšené dávky pro­
středků proti bolesti.
Jimmy si připadal jak ve víru emoCÍ. " Chvíli jsem si myslel, že jsme
zase tam, kde jsme byli, " řekl druhý den, stále ještě rozrušen, a snažil se
zachovat klid. Potřásl hlavou a dodal. " Začínám si říkat, jestli se vůbec
někdy přes tu Robertovu nehodu dokážeme přenést. "

271
 Navzdory chvilkovému zdržení spělo album ke zdárnému konci. Jim­
my nenáviděl tlak, kterému byl vystaven, ale uvědomoval si, že právě
v takových situacích odvádí bez ohiedu na únavu neuvěřitelně dobrou
práci. Dokázal se absolutně soustředit na to, co dělal, a výsledek byl
velmi originální.
Netrvalo dlouho a od příjezdu Stones do Musiclandu nás dělily už
jen dva dny. Zoufalý Jimmy zavolal Micku Jaggerovi. " Potřebujeme
trochu víc času, " řekl. " Nemohli byste, kluci, přijet o tři dny později? "
Mick souhlasil. Byl docela rád, že se mu naskytl objektivní důvod
prodloužit si o tři dny dovolenou.
Když bylo nahrávání konečně za nimi, Jimmy měl z výsledku radost.
Po natáčení některých předchozích desek opouštěl studio trýzněn po­
chybnostmi, přesvědčen, že měl udělat to či ono jinak a skladby tím
ještě vylepšit. S Presence však byl naprosto spokojený. S prchavým
úsměvem mi sdělil, že už mu skutečně nezbývají žádné síly.
Když se Stones objevili, uklízeli jsme právě svoji aparaturu. " Díky za
ten čas navíc, " řekl Jimmy Mickovi.
" "
" To je v pohodě, odpověděl Jagger. " Udělali jste pár skladeb?
Víc než pár skladeb, " prohlásil Jimmy. Nahráli jsme celý album
" "
a dokončili mixování. Album je hotový. "
Micka to ohromilo. " Počkej, " řekl, " ale vy jste tu byli jen tři tejdny! "
"
"Jo, a to nám stačilo, pronesl Jimmy.

49. Prokletí
"
" Nezdá se ti Jimmy nějak sklíčený a mrzutý?
Peter Grant seděl naproti mně v restauraci v L. A. Nedlouho po
skončení frekvencí v Mnichově jsme se tu sešli, abychom vyřídili něja­
ké záležitosti spojené s dokončením a uvedením filmu The Song Re­
mains the Same. Jimmy za námi přiletěl o pár dní později. Okamžitě po
jeho příjezdu si Peter začal dělat starosti.
"
"Jimmy se nějak změnil, říkal. " Je nervózní a celý nesvůj. Něco není
v pořádku. "
Okamžitě mě napadl heroin. Zdálo se sice, že jsme heroinové pře­
háňky v Mnichově ustáli a Jimmy mimo vši pochybnost fungoval ve

272

L.t ..- , •
studiu bezvadně, ale já sám jsem byl ve svém fetování až po uši a nesle­
doval jsem, do jaké míry tomu propadl Jimmy.
Během návštěvy L. A. si mně Jimmy postěžoval, že má bolesti. Měl
bolavý nos, ale já mu nehodlal držet přednášku o rizicích heroinu. Řekl
jsem Peterovi, že s Jimmym promluvím, ale ve skutečnosti jsem to ne­
měl v úmyslu.
O dva dny později jsme spolu letěli do Londýna. Jimmy se chtěl
vrátit do Anglie na školní představení své dcery. Cestou na letiště
L. A. International jsme uvízli v zácpě; Jimmy se ke mně otočil a poví­
dá: " Prokristapána, Richarde, nezačínej si s tímhle svinstvem. "
"
" O čem to mluvíš? zeptal jsem se.
"
" Heroin. Myslím, že v tom jedu. Je to příšerný.
"
" Zkoušel jsi s tím přestat?
"
" Zkoušel, ale nejde to. Je to fakt svinstvo.
Cestou domů už jsme o tom nemluvili. V té době jsem si myslel, že
v tom nevězím tak hluboko jako Pagey. Bral jsem sice heroin pravidel­
ně, ale pořád jsem měl pocit, že to zvládám.
Po tom rozhovoru s Jimmym jsem si slíbil, že se nenechám heroi­
nem zničit. Neuvědomoval jsem si, že už to pravděpodobně začalo.
Jakmile jsem v Anglii dorazil domů do Pangbourne, vešel jsem do
domu a zamířil rovnou pro půl gramu heroinu schovaného ve zlaté
skleničce. Na Vánoce už jsem byl z pravidelného šňupání dočista vy­
řízený. Na vánoční oslavě v Peterově domě mi bylo tak zle, že jsem
strávil většinu večera na záchodě, opakovaně jsem zvracel a modlil
se, aby už byl konec.
Bonzo na tom nebyl o mnoho lépe. Když jsme spolu byli naposled,
v hotelu George V. v Paříži, přišel za mnou Mick Hinton, že se Bonzo
válí v posteli a nejeví o nic zájem. " Co s ním je? " zeptal jsem se.
"
" Nevím, odpověděl Mick. "Jí tyčinky Mars, jednu za druhou.
Všechno ostatní odmítá. "
Šel jsem za Bonzem. " Vstávej, ty parchante zasranej, " řekl jsem.
Bonzo byl bledý, zmatený, téměř letargický. Evidentně neměl náladu
nechat se ode mne otravovat. " Nedokážu vstát z postele, ani kdybych
chtěl, " pravil. " Mám akorát chuť na sladký. "
" "
" Ale ty přece víš, co je s tebou, že jo? řekl jsem. "Jseš závislej.
Stejně se mu nedalo příliš pomoct. Zvedl jsem telefon u postele a za­
volal jsem jednomu pařížskému dealerovi, kterého jsem znal. Do hodi­
ny přivezl do Bonhamova pokoje třicet gramů héráku. Oba jsme si
šňupli a Bonzo pro zbytek dne zapomněl na tyčinky Mars.

273
 John Paul a Robert se s tím z nás vypořádali nejlépe. Jonesy byl té­
měř vždycky schopen odolat všem léčkám, do kterých jsme se my os­
tatní chytli. Uchoval si dost chladnou hlavu, aby věděl, kdy může expe­
rimentovat a kdy musí vycouvat. Robert neměl takový cit pro věc jako
John Paul, ale ani v době, kdy jsme Bonham, Pagey a já bojovali s hero­
inem, on sám mu doopravdy nepropadl. Možná mu prášky, které bral
dlouhé měsíce proti bolestem, stačily do konce života. Když konečně
pár dní po Vánocích 1975 odložil hůl - téměř pět měsíců po havárii -
cítil se jak osvobozený. Samozřejmě, s Baryšnikovem se ještě měřit ne­
mohl, ale většinu léčby už měl za sebou. Chtěl zase začít normálně žít.

Presence nakonec vyšla koncem března 1976, ale do obchodů se dostala

kvůli problémům s vyobrazením na obalu (jak jinak!) se zpožděním.
Onen obelisk na obálce vyvolal mezi příznivci nekonečné dohady
o tom, co vlastně znamená. Někteří se domnívali, že se zkrátka jedná
o zajímavé umělecké dílo. Mnohem častěji však posluchači předmětu
přisuzovali nějaký symbolický význam, to znamená, že jej spojovali
s Jimmyho rituály černé magie. Ačkoli Robert odpovídal novinářům co
nejneurčitěji - " znamená to, cokoli chcete " - fanoušci upozorňovali na
havárii na Rhodu a rozvíjeli teorie o tom, že Jimmyho fascinace okultis­
mem uhranula celou kapelu. Předmět na obalu Presence s tím vším měl
nějak souviset.
"
" Když si hrajete se zlými silami, zaplatíte za to, spekuloval jeden
losangeleský diskžokej. " Možná že Led Zeppelin strhává k zemi pro­
kletí, nad kterým nemají žádnou moc. "
Tehdy jsem poprvé siyšel někoho užít ve spojení s Led Zeppelin slo­
vo " prokletí". A nebylo to naposled. Jimmy považoval tyto dohady za
nesmysl. Zlobily ho, ale snažil se je ignorovat.
"
" Hele, zeptal se mě jednou Bonzo, ,, ví vlastně někdo, co dělá Jimmy,
když se zavře s těma svejma nadpřirozenejma sračkama? "
Jimmy o tom samozřejmě nemluvil a já myslím, že do toho nikomu
nic nebylo. Ale mlčení, jež okolo těchto záležitostí panovalo, bylo živ­
nou půdou pro fámy.

Nové album zcela určitě žádná kletba nepronásledovala. Presence vyle­

těla do čela prodejních žebříčků a stala se prvním albem v historii, kte­
ré bylo platinové na základě předem učiněných objednávek, ještě než
se začalo prodávat. Skladby jako " Achilles Last Stand " se navzdory de­
setiminutové stopáži hrály tak často, že si v některých rozhlasových

274

LI .... f . _
stanicích posluchači stěžovali ( Je to dobrá píseň, ale nemáte taky něco
"
jiného? ") .
Jimmymu a Johnovi se ulevilo, když viděli, jako dobře s e album pro­
dává. Po Robertově nehodě často mluvili o tom, jak silná kapela bude
při svém návratu . Dokáže se Zeppelin vznést z popela? Shodli se na
tom, že Presence dala na tyto starosti zapomenout.
Řada kritiků napsala velkorysé recenze. Jen Rol/ing Stone jako obvyk­
le propichoval svoji voodoo figurku jehlami. Stephen Davis sice při­
pustil, že Led Zeppelin jsou " heavy metalovými mistry světa ", ale pro­
špikoval recenzi poznámkami typu: " Dejte Angličanovi padesát tisíc
wattů, trochu kokainu a pár groupies, najměte mu letadlo a bude si
myslet, že je bůh. Začíná to být omletá písnička. "
Stejně jako ty negativní recenze.

50. Potíže
"Cole, potřebuju tvoji pomoc! Musíš sem rychle přijet! "
Právě jsem zaparkoval jaguára před hospodou nedaleko svého
domu, když v autě zazvonil telefon. Na druhém konci byl Peter Grant.
Zněl strašně zdeptaně.
" Mám tu vážný problémy, " řekl. " Gloria si přišla pro nějaký svý věci
a je tu s ní dole ten její chlap. "
" Co můžu udělat? " zeptal jsem se.
"
" Prosím tě, přijeď sem. Možná tady nastanou potíže.
Upřímně řečeno, vůbec jsem neměl náladu se sebrat a jet k Peterovi.
Právě jsem se vrátil z poslední cesty do New Yorku a Los Angeles.
Absolvoval jsem jich v létě 1976 několik, protože jsem se snažil vyřešit
přetrvávající problémy s The Song Remains the Same, z nichž většina
souvisela se zvukem a výtvarnou stránkou. Za normálních okolností
by se o to byl postaral Peter; ten byl ale v depresi z toho, že jej opouští
jeho žena Gloria, a nechtěl se vzdalovat z domova. Naštěstí na film
dohlížel Frank Wells, ředitel filmové divize Warner Brothers, a ten
perfektně pochopil, co se kapela snažila ve filmu předvést a co jím
chtěla říct.
Po Peterově telefonátu jsem nejprve zajel domů. Vyšel jsem po scho­
dech do ložnice, vzal dvě pistole, dal jsem je do kufru auta a odjel k Pe-

275
 terovi. Když jsem přijel, stál před vchodem a zvýšeným hlasem mluvil
s Glorií, a jejím přítelem. Nevypadalo to ovšem, že se chystají prát,
a tak jsem se rozhodl nezasahovat. Cítil jsem, že moje přítomnost by
mohla všechno jen zhoršit. Objel jsem dům a zastavil za ním. Peterovo
sídlo bylo obehnáno vodním příkopem a dovnitř jste se mohli dostat,
jen když jste přešli nebo přejeli přes padací most. Doufal jsem, že se mi
za domem podaří příkop nějak přeskočit a dostat se k zadnímu vcho­
du. Snad díky tomu, že jsem viděl spoustu filmů o Tarzanovi, jsem se
rozhodl vylézt na strom rostoucí vedle jednoho z nejužších míst příko­
pu a po větvi se dosoukat, jak nejdál to půjde. ,,Jestli se nedostanu dost
daleko, abych přeskočil na druhý břeh . . . , " myslel jsem si.
Naneštěstí jsem si nevšiml, že je strom prohnilý. Jak jsem balancoval
nad příkopem, větev praskla a já spadl na břicho do vody. Jako by už
tohle samo o sobě nestačilo, Peter měl rozbitou žumpu a odpad ústil
rovnou do příkopu. Najednou jsem plaval v moři sraček!
Vyhrabal jsem se co nejrychleji z příkopu. Nebyl na mě hezký po­
hled - a taky jsem zrovna nevoněl. Než jsem se dal do pořádku, Gloria
a její přítel odjeli.
Peter byl to odpoledne dost rozrušený. Stále se nemohl vyrovnat
s tím, že se jeho manželství s Glorií rozpadlo. Možná to přeháněl, ale
já jsem s ním sympatizoval. Marilyn a já už jsme měli zase problémy
a tentokrát se zdálo, že je s naším manželstvím konec. Hrozně jsme
se hádali kvůli věcem, které byly předmětem neustálých sporů téměř
od úplného začátku - drogy, vzájemná komunikace, věrnost. Nedlou­
ho potom jsme měli každý svého právníka a ti pracovali na našem
rozchodu.

Doufal jsem, že alespoň uvedení The Song Remains the Same bude po
dlouhé době dobrou zprávou. Světová premiéra byla naplánována na
říjen do kina Cínema I v New Yorku a pokud šlo o mne, proměnila se
v nervy drásající záležitost. Vyzkoušel jsem ozvučení kina, cítil jsem, že
je podprůměrné a věděl jsem, že kapela kvůli tomu bude zuřit. Film
potřeboval odpovídající ozvučení a dostatečnou hlasitost, aby se na di­
váka přenesla síla hudby Led Zeppelin. Navíc tu bylo dost jiných prob­
lémů - občasné rozmazané či zrnité záběry, nerovnoměrné tempo, met­
ráž přes dvě hodiny. Nehodlal jsem dopustit, aby to mizerný zvuk ještě
zhoršil.
,,Jestli to tady líp neozvučíme, tak ten film stáhnu, " varoval jsem pra­
covníky distribučního oddělení Warner Brothers. " Peter se členy skupi-

276

..
-- . .
ny teď sedí v letadle do New Yorku. Jestli nezjednáte nápravu během
několika hodin, osobně premiéru zruším. "
Lidé od Warner Brothers neměli radost, ale vzali moje hrozby vážně.
Nakonec svolili, abych se spojil se Showco v Dallasu, kteří přiletěli
s jednou ze svých exkluzívních kvadrofonických aparatur. Na tomto
zařízení zněly klasické Zeppelinovské skladby - " Stairway to Hea­
ven ", Whole Lotta Love " či Moby Dick" - skoro tak dobře jako naži­
" "
vo. O pár let později mi jeden z vedoucích pracovníku Atlantiku řekl:
"S tímhle ozvučením jste, pánové, zavedli LucasSound několik let před
Georgem Lucasem. "
Jenže o týden později při premiérách na západním pobřeží byl zvuk
naprosto příšerný. Jimmymu z toho bylo tak trapně, že skoro zalezl
pod sedadlo. Proč mi tohle děláte? " syčel.
"
Reklamní kampaň film představovala jako zvláštní způsob, kterým
"
chce kapela poskytnout miliónům svých přátel, po čem volali - osobní
a soukromou návštěvu u Led Zeppelin " . Slibovala, že film " ukáže, jací
opravdu jsou, a poprvé bude na koncertě Led Zeppelin sedět v první
řadě celý svět. "
Pagey však nebyl filmem nijak nadšen. Bez ohledu na zvukový sys­
tém Showco byl totiž toho názoru, že kapela v Madison Square Garden
neukázala všechno, co umí. Po nějaké době už se na film díval vyloženě
nerad. Také Bonzo měl výhrady a divil se, proč tam není víc humoru.
Peter o něm dál mluvil jako o " drahém domácím filmu " . Album s hud­
bou k filmu bylo nicméně pár dnů po vydání platinové.

Koncem roku mi Peter koupil jako vánoční dárek Austin-Healy 3 000.

Bylo to známkou toho, kam až se kapela dostala. V roce 1970 jsem od
nich dostal k vánocům motocykl 750 Triumph Chopper. Teď si moh­
li dovolit dávat mi klasické vozy, které se objevovaly na obálkách ča­
sopisů.
V prosinci začala kapela plánovat první živá vystoupení od koncertů
v Earls Court. Nové americké turné mělo sice odstartovat až v dubnu
příštího roku v Memorial Auditorium v Dallasu, ale zkoušet se mělo
začít o čtyři měsíce dřív v renovovaném divadle ve Fulhamu, které
nám půjčí Emerson, Lake and Palmer.
Při zkouškách do sebe od začátku všechno zapadalo. Dlouhé měsí­
ce před začátkem amerického turné začínala skupina získávat sebevě­
domí, jakého obvykle nabývala až v polovině turné. Mladé kapely
jako Clash nebo Sex Pistols se sice pokoušely odstavit " Zeppelíny " na

277
 vedlejší kolej, ti se tím ale zjevně neznepokojovali. Věděli, že pořád
dokážou mezi americkou mládeží způsobit zemětřesení. Čas jim dal
za pravdu.

51 . Začátek konce
John Bonham se nudil. Turné Led Zeppelin po Severní Americe roku
1977 ještě neběželo ani týden a on tady seděl sám ve svém apartmá
v hotelu Ambassador v Chicagu a toužil po něčem novém, jiném, ně­
čem, co by ho zabavilo.
" Co se tu dá dělat, Cole? " skučel do telefonu. " Nemůžu tady jen tak
v klidu sedět. Copak se v tomhle zkurvenym městě nedá podniknout
něco vzrušujícího? "
Tohle turné, v pořad í už jedenácté po Severní Americe, bylo něčím
jiné. Od začátku jsem z něj neměl dobrý pocit. Mělo být nejlepší, jaké
kdy Led Zeppelin podnikli. Na programu bylo jedenapadesát koncer­
tů, nejvíc, co kdy skupina na šňůře odehrála. Ve třiceti městech mělo
skupinu shlédnout 1,3 miliónu fanoušků. Bylo to také turné, na kterém
se kapela vzpamatovávala z Robertovy nehody a on sám cítil, že to
musí dokázat před posluchači naživo.
Stejně mi to ale připadá jako začátek konce kapely, řekl jsem jedno­
mu z našich bedňáků. Duch, který hnal Zeppelin kupředu od osmaše­
desátého, jako by zeslábl a v životě všech členů skupiny hrály příliš vý­
znamnou úlohu drogy. Nebylo by spravedlivé tvrdit, že tím trpěla
hudba; vyprodaná hlediště nikdy nevypadala zklamaně, alespoň ze zá­
kulisí, odkud jsem dozíral na průběh koncertů. Ale já jsem prostě cítil,
že zápal pro věc a kamarádství už nemají tu sílu co dřív. Na konci turné
měla kapela na svém kontě přes pět set padesát koncertů za téměř de­
vět let. Určité vyhasínání asi bylo nevyhnutelné.
Počet lidí doprovázejících Zeppelin na turné absurdně vzrostl a to
bylo také příčinou některých problémů, jež jsme to jaro a léto měli. Kaž­
dý člen kapely s sebou vozil svého osobního asistenta. Dennis Sheehan,
bývalý bedňák Maggie Bellové, se k nám připojil jako Robertův asis­
tent. Dave Northover, farmaceut a ragbyový hráč, pomáhal Johnu Pau­
lovi. Rex King, který disponoval jedním z nejstrašnějších pravých háků
v celé Anglii, se stal členem týmu, aby dohlížel na Bonza. S Jimmym

278

Lol � . •
pracoval Rick Hobbs, jeho londýnský řidič a majordomus. Dokonce i já
jsem měl asistenta, Mitchella Foxe, který pracoval v naší newyorské
pobočce, a Peterovi byl k ruce Johnny Bindon. Důsledkem této složité
struktury celé " organizace " bylo, že jsme se všichni spoléhali méně na
vzájemné kamarádství a podporu. Mitchel trávil většinu času tím, že
dohlížel na ostatní asistenty, takže jsem mohl udržovat se členy kapely
osobní kontakty. Vytvářely se partičky a původně velmi celistvý tým se
začal tříštit.
Já jsem se však dál pokoušel klukům z Led Zeppelin ulehčovat život,
jak nejvíc to šlo. Rezervoval jsem třeba Bonzovi dvoupokojové apartmá
v Ambassador East tak, jak si to přál - v jednom z pokojů byl pouze
kulečníkový stůl, žádný nábytek. Ale po hodinách hry ho i kulečník
omrzel.
"Zjistíme později, co se tu dá dělat, " řekl jsem mu. " Uklidni se a vy­
padnem odsud, než bys řek' švec. "
Bonham, víc než všichni ostatní, měl stále problémy s relaxací po
koncertě. Byl vybuzený a neklidný a občas míval potřebu si do něčeho
praštit ještě dlouho po tom, co odložil paličky. Když jsem od něj toho
dne odpoledne odešel do svého pokoje, který byl na stejné chodbě, roz­
hodl se uvolnit metodickým zdemolováním svého apartmá.
Křesla se rozbíjela o zeď. Pohovky vyletěly rozbitými okny. Lampič­
ky a noční stolky také. Hned za nimi putovala televize a explodovala
na výměníku klimatizace o víc než dvanáct pater níže.
Slyšel jsem rozruch a rozběhl jsem se chodbou; přidali se ke mně dva
členové naší ochranky. Dveře do Bonhamova apartmá byly pootevřené.
Když jsme vrazili dovnitř, obcházel zrovna kolem kulečníkového stolu
a bylo jasné, co plánuje jako další krok.
"No tak, nestůjte tam jen tak! " řval. " Ten stůl je těžkej jak slon! Po­
mozte mi! "
Vzal to čert! Z apartmá už se toho stejně moc zachránit nedalo. Kaž­
dý z nás popadl jeden roh kulečníkového stolu, nadzvedli jsme ho, na­
hnuli na stranu a pak jsme ho obřadně upustili na podlahu, až z něj
lítaly třísky na všechny strany. Náraz otřásl celou místností a možná
celým městem. Když otřesy ustaly, hnala už se možná jezerem Lake
Michigan přílivová vlna.
"Je čas na přídavek? " zeptal se Bonzo a sám si odpověděl souhlas­
ným kývnutím. Opakovali jsme destruktivní manévr znovu a znovu;
zvedali jsme stůl a rozbíjeli ho o podlahu, dokud nevypadal jako hro­
mádka dříví na podpal.

279
 Samozřejmě, Bonzo ani na dřívějších šňůrách nebral skoro žádné
ohledy na hotelové vybavení. Možná že za tím i tentokrát, stejně jako
v minulosti, byla nuda. Ale já jsem měl pocit, že je ve hře něco víc, že se
prostě všechno trhá ve švech.
Pár minut poté, co kulečníkový stůl naposled udeřil o podlahu, se ve
dveřích Bonzova apartmá objevil manažer hotelu. Jen zalapal po de­
chu, když viděl tu spoušť. Chvatně přistoupil k telefonu a zavolal si
sekretářku, která za chvilku dorazila s perem v ruce. Požádal ji, ať sepí­
še veškeré škody na zařízení apartmá; když se pustila do práce, stál jí
Bonzo po pravici a pobaveně jí pomáhal seznam vypracovat (" Nezapo­
meňte na poškozenou podlahu! " vykřikoval). Celý výbuch přišel na
pět tisíc sto dolarů.
V jednu chvíli už manažer neudržel na uzdě svůj vztek a obrátil naši
pozornost k zrcadlu, které nějak přečkalo Bonzův útok. Sarkasticky
ucedil: " Ach bože, vy jste vynechali zrcadlo! "
Bonham stěží potlačoval smích. " Tím bych si nebyl tak jistej! " zavr­
če\. Přešel místnost, vzal zrcadlo se zdi a praštil s ním o zem. Rozletělo
se na tisíc kousků.

Přes moje znepokojení každý koncert zvedl publikum ze sedadel a spe­

kulanti se vstupenkami nemravně vydělávali, inkasujíce za šestidola­
rový lístek pětasedmdesát babek. V Pontiaku v Michiganu zaplnilo
sedmdesát šest tisíc dvě stě dvacet devět fanoušků halu Silverdome do
posledního místečka, a tříhodinový koncert tak vynesl pozoruhodných
devět set tisíc dolarů za jediný večer. Vyprodali jsme také čtyři koncerty
v Chicago Stadium, čtyři v Capital Centre v Landoveru státě Mary­
land, šest v Madison Square Garden a šest v Los Angeles Forum. Od
dubna do července Zeppelin dokazoval, že je stále největším magne­
tem v rockové hudbě.
Peter se ani trochu nezpronevěřil svým závazkům vůči publiku.
V této době už se mohl klidně začít chovat tvrději, stylem " dáme jim to
sežrat " . Vždyť mu bylo jasné, že každý koncert se vyprodá bez ohledu
na to, kolik do jeho přípravy investuje energie a schopností. Ani při
osobních problémech, se kterými se potýkal v posledních letech, však
nikdy neztrácel ze zřetele, že všechno, čeho Led Zeppelin dosáhli, jim
umožnili fanoušci. Už při přípravě tohoto turné roku 1977 neústupně
trval na tom, že každý fanoušek si musí přijít za utracené peníze na své.
Ve velkých halách vyžadoval, že nad pódiem musí být instalováno ob-

280

" - f . _
rovské plátno, aby se lidé vzadu v sále cítili stejně tak součástí děje,
jako ti v prvních řadách.

V roce 1977 jsme se obešli bez Starshipu, ale ani tak jsme rozhodně ne­
cestovali nijak primitivně. Asi deset dní před začátkem turné mi zavo­
lali a sdělili, že letadlo je zadržováno na letišti v Long Beach, protože
jeden z motorů v průběhu letu téměř vypověděl službu. Zmínit se ka­
pele, která se v letadle trochu bála za každých okolností, o poroucha­
ných motorech Starshipu by pravděpodobně vyvolalo hromadný úprk
k nejbližší železniční stanici. Aniž jsem se tedy pouštěl do podrobného
vysvětlování, proč ta změna, dal jsem se do práce a sehnal jsem Ceasars
Chariot, sedmsetsedmičku v majetku společnosti Ceasars Palace. Byla
stejně luxusní jako Starship, ačkoli varhany Thomas v ní chyběly.
Varhany ale očividně nikoho netrápily. Většinu z nás nejvíc zajímalo,
jak se naložit do chlastu a drog minutu poté, co se letadlo odlepí od
země. Na tomhle turné se kartóny piva Singha rozplývaly, jako kdyby
byly z cukrové vaty.
Robert k tomu navíc užíval prášky proti bolestem. Jeho noha nebyla
od nehody v roce 1975 stále ještě úplně v pořádku a znemožňovala mu
fungovat naplno. Byl samozřejmě většinu každého koncertu na nohou,
a když kapela zbláznila dav písněmi jako " Rock and Roll ", " Whole
Lotta Love " a " Stairway to Heaven ", vykračoval si po jevišti jako páv.
V některých chvílích ale byla bolest příliš silná a bránila mu v typic­
kých pohybech, které se za ta léta staly Plantovým poznávacím zname­
ním. Někdy jsem na jeho obličeji pozoroval bolestivou grimasu. Pagey
se v takových chvílích snažil zmírnit tempo, dopřát mu odpočinek
a přitáhnout pozornost publika na sebe; přecházel sem a tam, svíjel se,
improvizoval, a zdál se docela spokojený, že pro sebe uchvátil většinu
jeviště.
Byly večery, kdy Robertova noha a kotník, opotřebované vyčerpáva­
jící šňůrou, doslova prosily o slitování. Bylo vidět, jak se mu ulevilo,
když koncert dospěl k akustické části, při níž se mohl posadit upro­
střed pódia vedle Bonza, Johna Paula a Jimmyho a mít nohu nataženou
před sebe, dokud neodezněly skladby " Black Country Woman "
a " Going to California ".
" Někdy ti závidím, Bonzo, " pravil Robert jednoho večera, " celej
koncert si jen sedíš na stoličce. Dej mi vědět, kdyby sis to chtěl někdy
prohodit."

281
 Robert se mi v průběhu turné svěřil, že publikum bylo někdy to jedi­
né, co mu zabránilo vhodit ručník do ringu. Jejich radost a nadšení ho
nutily zatnout zuby a zapomenout na bolest, jako kdyby neexistovala.
Fanoušci byli jeho opora a inspirace.

Z Roberta jeho úděl během turné nikdo nesňal. Počasí však zasáhlo při
koncertě pod širým nebem v Tampě a přimělo nás vystoupení zrušit,
což mnoha fanouškům nebylo příjemné. Maureen Plantová a Mo Jone­
sová přicestovaly s dětmi do Států navštívit Disneyland a strávit něja­
ký čas s kapelou. Letěli jsme je vyzvednout do Orlanda a pak jsme za­
mířili do Tampy, kde se prodalo sedmdesát tisíc vstupenek na koncert
na Tampa Stadium. Když se Ceasars Chariot blížil k Tampě, vytrvale
pršelo. Peter civěl s ustaraným výrazem z okénka. Znal jsem jeho zása­
du nikdy nenechat kapelu hrát v deštivém počasí a mít vždy po ruce
náhradní termín pro případ, že by se koncert musel kvůli dešti zrušit.
V roce 1972 došlo při koncertě Stone the Crows, jedné z Peterových
kapel, k tragické události. Maggie Bellová byla talentovaná sólová zpě­
vačka, kterou tisk začínal srovnávat s Janis Joplinovou, a Stone the
Crows si získávali rostoucí okruh přívrženců. Při jednom vystoupení
ve Walesu však kytaristu Lese Harveye zabil elektrický proud. Ostatní
členové skupiny, klávesák Ronnie Leahy a baskytarista Steve Thomp­
son, se ho snažili zoufale přivést k vědomí, ale Les zemřel na pódiu.
Stone the Crows se z tragédie nikdy psychicky nevzpamatovali. Mys­
lím, že Peter také ne. V roce 1973 se kapela rozpadla.
Vyšetřování prokázalo, že Harveye zabil elektrický zkrat. Peter poté
rozhodl, že riziko je příliš velké, a nepovoloval hraní za podmínek, kte­
ré zvyšují možnost zabití elektrickým proudem, tedy ani v dešti. Začal
svoje muzikanty velmi úzkostlivě chránit. Utratil spoustu peněz za
speciální transformátory schopné odfiltrovat napěťové impulzy ještě
dříve, než se mohly dostat ke komukoli z Led Zeppelin. Ani to však nic
neměnilo na tom, že zásada " v dešti ne" se stala neúprosným zákonem
pro všechny jeho skupiny.
Deset minut před přistáním v deštivé Tampě jsem si prohlížel lístky
na večerní koncert. " A do prdele! " vykřikl jsem. " Petere, podívej se na
tohle. Tady je napsáno, že se koncert koná za každého počasí. Kdo to
sakra na ty lístky da)? "
Peter byl pobouřen. Na koncert za každého počasí by nikdy nepři­
stoupil a neměl v nejmenším v úmyslu na tom ani protentokrát něco
měnit. Terry Bassett z agentury Concerts West byl v letadle s námi a Pe-

282

0_ "
. _
 "
ter mu dal najevo svoji nespokojenost. " Bassette, ječel na něj, " co se tu
hergot stalo? "
Terry nebyl chvíli mocen slova. V tu chvíli letadlo přistálo s takovým
drcnutím, že všichni na okamžik zapomněli, o čem je řeč. Peterův vztek
byl, alespoň dočasně, eliminován.
Déšť ustal hodinu před plánovaným začátkem koncertu a vypadalo
to, že se mraky trhají. Peter rozhodl, že se začne podle plánu. Kapela
začala s " The Song Remains the Same" a publikum bouřilo. Po dalších
dvou skladbách však v polovině " In My Time of Dying " vypukla bouř­
ka. Během dvou minut se z nebe řinuly proudy vody. Peter nezaváhal.
Okamžitě stáhnul kapelu z pódia a nařídil přikrýt aparaturu nepromo­
kavými plachtami. "Jestli to půjde, zkusíme to přečkat, " řekl. Publikum
se nehýbalo z místa. Pár lidí vytáhlo deštníky, ale většina promokla.
Nezdálo se však, že by někdo navlhnul na duchu.
Trpělivě jsme v zákulisí čekali, až přestane pršet, ale nic nenasvěd­
čovalo, že se tak stane. Nakonec Peter zavrčel: " Vypadneme odsud,
krucinál. "
Policie doprovodila naše limuzíny ze stadiónu předtím, než pořada­
telé oznámili lidem, že je koncert zrušen. Když je požádali, aby se v kli­
du rozešli, odpovědí jim bylo desetiminutové dupání. Zdálo se, že ně­
kteří fanoušci tomu nevěří. Jiní se naštvali.
Mnoho lidí zůstalo na stadiónu bez ohledu na vytrvalý déšť. " My
"
chceme Zeppelin! My chceme Zeppelin! skandovali. Házeli láhve na
pódium, kde se naši bedňáci snažili rozebrat aparaturu, než celý stadi­
ón zaplaví monzun.
Pak to začalo být ošklivé. Fanoušci se porvali mezi sebou. Nastoupi­
lo čtyřicet policistů vyzbrojených k potlačování pouličních nepokojů;
do té doby byli rozmístění před stadiónem, ale teď se vmísili do davu
a začali se ohánět obušky. Koncert se tak změnil v úplnou bitku. Padaly
rány pěstí a tekla krev. Ječely sirény policejních vozů a sanitek. Šedesát
fanoušků skončilo v nemocnici. Stejně dopadlo dvanáct policistů.
Když jsme dojeli na letiště a nastupovali do Ceasars Chariot, jeden
z našich tělesných strážců se zmínil o výtržnostech na stadiónu v Tam­
pě. Připomnělo nám to hrůzný zážitek z Milána v roce 1971. Všichni
"
jsme byli zdrcení, ale nejhůř to asi nesl Robert. "To je neuvěřitelný,
říkal. "Ty lidi si přišli poslechnout muziku a teď si rozbíjejí hlavy. "
Snad to bylo tím floridským vzduchem. Když se začaly prodávat
lístky, stovky horlivých fandů násilím vnikly do Orange Bowl, jednoho
z prodejních míst, a začaly vytrhávat sedadla, rozbíjet kanceláře a krást

283
 jídlo ze stánků. Přivolaná speciální zásahová jednotka z policejního od­
dělení v Miami nakonec situaci zvládla pomocí slzného plynu. V míst­
ním listu Herald byla druhého dne nepokojům věnována titulní strán­
ka: " Černá neděle v Orange Bowl skutečností: Minule balon, tentokrát
Zeppelin6. "

Incident v Tampě bohužel nebyl jedinou násilnou událostí, k níž došlo

při turné roku 1977. Po koncertě v Summitu v Houstonu napáchali zdi­
vočelí fanoušci škody za půl miliónu dolarů. Čtyřicet jich skončilo za
mřížemi pro výtržnictví a držení drog.

52. Seance
V průběhu turné v roce 1977 mne situace ve skupině zneklidňovala
čím dál tím víc. Na jevišti měla hudba Led Zeppelin stále takovou sílu,
že když jsem je viděl hrát, zaplašilo to některé moje obavy o to, jak
dlouho kapela vydrží. Mimo pódium jsme však spolu při turné trávili
stále méně času - jako bychom bydleli každý v jiném hotelu, ne na stej­
né chodbě. A když už jsme se sešli, vyplouvala někdy na povrch zlo­
myslnost a známky vzájemného nepřátelství.
Letěli jsme do Atlanty na koncert v Omni. Moje tehdejší přítelkyně
Rebecca cestovala s námi, stejně jako další kamarádka Linda, která bý­
vala servírkou v klubu Rainbow v Los Angeles. Rebecca si na cestu
Ceasars Chariot vzala překrásné indiánské šaty z jelenice. Někdo si jí
všiml a rozhodl se mě trochu potrápit. Musel přemluvit jednoho ze čle­
nů ochranky, aby z mojí dívky serval šaty - nejspíš proto, abych se po­
řádně naštval.
Šňupal jsem zrovna s Jimmym koks; vtom k nám onen osobní stráž­
ce přistoupil, popadl Rebecku za límec a trhl rukou prudce dolů. Šaty
se vepředu roztrhly a Rebecca tam v mžiku stála jen v podprsence
a kalhotkách, křičela a snažila se zakrýt rukama.

[6 ] Narážka na druhořadý film Black Sunday (Černá neděle), ve kterém skupina

teroristů shodí na stadion v Miami během baseballového zápasu balon naplně­
ný výbušninami. Slovní hříčka je zde umocněna tím, že výraz "zeppelin"
v angličtině znamená vzducholoď. - Pozn. překl.

284

.. .... . . -
 Pagey vyprskl smíchy. Peter řval s takovým potěšením, že se to odrá­
želo od stěn kabiny. Mně to vůbec nepřipadalo legrační.
"
" Vy zkurvený kreténi! vyštěkl jsem na ně. Zaklonil jsem se, vykopl
levou nohu a zaútočil jsem karate kopem na jedno z okének; dvě ze tří
tabulek se rozletěly na kusy. Okno se rozpadlo, tác s koksem vyletěl do
vzduchu a v kabině to vypadalo jak při sněhové vánici. Jimmy, který
z nás asi nenáviděl létání nejvíc, neměl daleko k mdlobám. Linda se
vrhla na podlahu v obavách, že se teď v letadle změní tlak a přestane
být ovladatelné.
"
" Já vás naučím se mnou vyjebávat! řval jsem, ukazováček na míře­
ný na Jimmyho. Nějak jsem si to popletl a měl jsem za to, že to byl on,
kdo mohl za obnažení Rebecky. " Souvisí to nějak s těma tvejma čer­
nejma magickejma sračkama ? Tohle teďka provozuješ, jo, ubližuješ
ženskejm? "

Než jsme se ubytovali v hotelu Peachtree Plaza, emoce trochu opadly,

ale naštvaný jsem byl pořád. Holky, Jone�y a já jsme pak seděli u stolu
v Bonzově apartmá a jen tak klábosili. Všiml jsem si, že stůl má po stra­
ně páku; když se pohnulo kloubem a pákou se otočilo na stranu, bylo
možné desku zvednout.
"
" Uděláme si seanci, navrhl Bonzo. "Jim my není jedinej, kdo se
může zabejvat tim nadpřirozenym sajrajtem! "
Jimmy byl tou dobou uchvácen Alesteirem Crowleym víc než kdy
předtím. Otevřel si dokonce v Londýně knihkupectví, kde se prodávala
pouze okultistická literatura. Jeho zájmy se možná zdály podivné, ale
nás nijak neobtěžovaly, protože Pagey se nám nikdy nepokoušel vymý­
vat mozky tím, čemu sám věřil. Na druhou stranu jsme to ale nemohli
ani zcela ignorovat, protože se občas říkalo, že Led Zeppelin jsou " pro­
kletá " kapela.
Rozhodl jsem se Pageymu pomstít za to, co se stalo v letadle. " Tro­
chu si z Pageyho vystřelíme, " řekl jsem. " Popravdě řečeno, docela by
mě potěšilo, kdyby se posral strachy. "
Jimmyho apartmá sousedilo s Bonhamových a dveře mezi nimi byly
trochu pootevřené. Ztlumil jsem světla začali jsme co nejhlasitěji odří­
kávat, tak aby to Jimmy slyšel:
"
" Ůůůmm . . . ůůůmm . . . ůůůmm!
Vzali jsme se za ruce a zavřeli oči. Chystali jsme se na konverzaci
s duchy, stěží zadržujíce smích.
"
" Ůůůmm . . . ůůůmm . . . ůůůmm!

285
 Bonzo zašeptal: "To jsou ale kraviny! "
Přivřenýma očima jsem viděl, že k nám konečně míří Jimmy a Peter
jde o krok za ním. Když se přiblížili, Linda zlehka zmáčkla páku kole­
nem. Stůl se začal zvedat.
Jimmyho a Petera to vyděsilo. Jimmy o krok couvl. Oba se tvářili,
jako by chtěli říct " kurva, zázrak! "
Stůl ještě dvakrát klesl a zase se zvedl. Nakonec to Peterovi začalo
být podezřelé. Přešel pokojem a ozvalo se cvaknutí vypínače. Místnost
zalilo světlo, Peter se spustil na všechny čtyři a objevil páku. Stejně jako
Jimmymu, ani jemu to nepřipadalo moc vtipné.

Turné pokračovalo a můj vztah s Robertem se nezlepšoval. Jistě, měl

svoje vlastní problémy; úplně stačilo, že musí vydržet jeden koncert za
druhým a překonávat bolest v noze. Trávil mnoho času o samotě, dlou­
hé hodiny vysedával ve svém apartmá, šetřil si nohu, sledoval televizi
a zkoušel všechen alkohol či drogy, které se ocitly v jeho dosahu. Při
koncertě však ze sebe vždycky vydoloval zbytky sil a dělalo mu dobře,
že je středem pozornosti.
Mezi koncerty však byl ještě popudlivější než normálně; frustrovalo
ho, že pořád nemá nohu úplně zahojenou. V Capital Centre v Landove­
ru, pár minut před nástupem kapely na scénu, chytil Johnnyho Bindo­
na a mě v zákulisí a začal se do nás navážet. " Tak co, vy parchanti, za
co dostáváte peníze? " houkl a zdůraznil svůj výrok tím, že zabodl uka­
zováček do hrudi nejdřív mně a pak i Johnnymu. ,,Já na pódiu zpívám
do roztrhání těla a vy tady zatím děláte hovno. "
Na podobné citové výlevy jsem nebyl zvědavý, zejména proto, že
jsem sám kapele obětoval devět let života. " Chodím a vybírám zasraný
peníze, to dělám! " opáčil jsem. " Kdybych to nedělal, budete, vy hajzlo­
vé, jezdit ze stadiónu místo limuzína ma stopem! "
Robert dodal: " No, hoši, jestli chcete být dnes večer užiteční, zaskoč­
te mezi publikum a přiveďte mi nějaká hezká děvčata. "
Měl jsem vztek. " Takovej arogantní zkurvysyn! " řekl jsem Bindono­
vi. Sotva se koncert rozběhl, rozhodli jsme se s Bindonem dát Roberto­
vi, co chtěl - a taky ho trochu vytočit.
Vmísili jsme se mezi publikum a našli pět nádherných holek, sotva
v pubertě, sedících v první řadě vedle sebe. " Kolik myslíš, že jim je? "
zeptal jsem se Johnnyho. " Koho to zajímá? Pleny už nenosí, takže jsou
pro Roberta dost dobrý. "

286
 Naklonil jsem se k těm koťátkům, představil jsem se a řekl: " Děvčata,
po koncertě vás odvezeme limuzínou do letadla Led Zeppelin. Kape­
la by se s vámi chtěla seznámit, nabídnout vám něco k pití a dát vám
autogramy. "
Začaly se vzrušeně chichotat. Ta, co seděla nejblíž ke mně - zdálo
se, že její rovnátka vibrují do rytmu hudby - řekla: " Žůůžo, kámo! "
V tu ránu mi bylo jasné, že se nedomlouvám s partou stipendistek
z Oxfordu.
Po koncertě jsem dívkám pomáhal do auta. Než jsem zavřel dveře,
řekl jsem jim: "Ještě něco vám musím říct. Až budete v letadle, nechci,
abyste se bavily s Robertem Plantem. Někdy se trochu neovládne
a kdybyste řekly něco špatně, mohly byste toho litovat. Takže když
na vás bude zkoušet mluvit, ani nemukněte. Jen na něj tupě zírejte.
Jasný? "
Vypadaly zmateně, ale jedna jako druhá přikývly.
Když jsme nastoupili do Ceasars Chariot, Robert spatřil dívky a za­
křenil se na mě. " Kurva, ty jsou krásný. Richarde, konečně sis zasloužil
ty svý zatracený prachy. " Robert se před dívkami všemožně předváděl.
Sundal si košili a korzoval chodbičkou.
Pak ale letadlo odstartovalo a já jsem se vyděsil. Počítal jsem s tím, že
dívky vypakujeme z letadla ještě před startem, ale šňupal jsem heroin
a to mě rozptýlilo. Teď už bylo pozdě. Letěly s námi do New Yorku.
Jedna z dívek vypadala obzvlášť zděšeně a začala plakat. " Kam nás
to vezete? " vzlykala. "Taťka mě zabije! " Došlo mi, že jsem tentokrát asi
zašel příliš daleko. Neměl jsem nervy na to, abych jim řekl, že s námi
letí do Velkého jablka.
Po dvaceti minutách letu za mnou jedna z nich přišla - bruneta
s umělými řasami, o které si při mrkání div nerozdírala nos. " Když už
jsme tady, nemohly bychom aspoň dostat Robertův autogram nebo
něco takovýho? "
Když už jsem boudu ušitou na Planta dotáhl takhle daleko, neviděl
jsem důvod nepokračovat. " Poslouchej, " řekl jsem přísně. " Nechci,
abyste s ním přišly jakkoli do styku. Jestli s ním promluvíte, otevřu
dveře letadla a vyhodím vás všechny ven. "
Polkla a vrátila se na místo.
Byl jsem na ni moc tvrdý, to je fakt. Dokonce jsem uvažoval, že bych
se omluvil. Ale právě v tu chvíli přišel Robert a pokoušel se s dívkami
flirtovat. Holky pořád koukaly po mně a já jsem jim hrozil prstem, ať
jsou zticha.

287
 Robert to definitivně vzdal až těsně před přistáním v New Yorku.
" Tohle jsou ty nejstudenější čubky, co jsem kdy viděl. Zkouším si
s nima něco začít a jen tam dřepěj. Koho jsi to sem kruci dotáh - partu
lesbiček? "
Když jsme přistáli na J. F. K., musel jsem vyřešit dilema - co s dívka­
mi? Posloužily účelu, pro který jsem je přivedl - naštvat Roberta - ale
měl jsem trochu pocit viny z toho, že jsem je unesl. Nemohlo jim být víc
než třináct nebo čtrnáct a to bylo i na moje zvrácené choutky příliš
málo. Nakonec jsem jim zaplatil na noc pokoj v Plaze a druhý den ráno
jsem je posadil do letadla domů.
O sedm let později za mnou v baru Cat and Fiddle v Los Angeles
přišla krásná mladá žena. " Ahoj, Richarde, ty si na mě asi nepamatuješ.
Když mi bylo čtrnáct, unesli jste mě a moje kamarádky a odvezli jste
nás do New Yorku. Měla jsem z toho hrozné potíže. Otec jedné z holek
byl senátor. Hledala nás policie a všichni jí pomáhali. "

Hádali jsme se s Robertem až do konce turné. Kdykoli na mě byl spros­

tý, pokusil jsem se ho nějak potrápit. Další příležitost se mi naskytla
během jednoho ze šesti koncertů, které kapela měla v Madison Square
Garden. Jedna dívka, jmenovala se Audrey, jezdila za Robertem z jed­
noho města do druhého. Byla trochu otravná, ale jinak celkem neškod­
ná. Zahlédl jsem ji v publiku před začátkem prvního newyorského
koncertu; seděla asi ve dvacáté řadě na sedadle do uličky. Audrey bude
svolná v podstatě ke všemu, pomyslel jsem si, zejména kd yž se dostane
blízko k Plantovi. Když jsem s ní mluvil a díval se na její průsvitné žor­
žetové šaty, napadaly mě v duchu úžasné věci.
Řekl jsem našim osvětlovačům: " Až bude Robert zpívat ,Stairway to
Heaven', jeden z bedňáků pošle tu holku uličkou k pódiu. Až vám dám
znamení, pustíte na ni reflektor. Myslím, že uvidíme skrz šaty úplně
všechno. "
Po " Achilles Last Stand " kapela přešla do " Stairway to Heaven " . Jak
začal Robert zpívat, jeden reflektor zůstal zaměřen na něho, zatímco
druhý svítil na Audrey, která kráčela uličkou jak k oltáři. Dívka úplně
zářila. Již předtím jsem upozornil ochranku, aby ji nechala vylézt na
okraj jeviště. Ve světle reflektorů byly její šaty skoro průhledné. Její pos­
tavu jste si ani nemuseli představovat.
Na pódiu propadli všichni záchvatu smíchu - kromě Roberta. Bonzo
se smál tak strašně, že skoro přestal bubnovat. Dívka stála plaše na pó-

288

.. - . . -
diu vedle Planta a ten mě spaloval nenávistným pohledem, který říkal:
"
"Tvé dny jsou sečteny, Cole.
Po koncertě byl Plant zuřivostí bez sebe. Honil mě v zákulisí po šat­
ně a celý se třásl touhou mi jednu vrazit. Jenže mě nechytil. Se svojí
chromou nohou pro mě nebyl žádným soupeřem.
Když jsme se nakonec zklidnili, zeptal jsem se ho: " Proč si myslíš, že
jsem to byl já, Roberte? "
"
"Já tě znám dobře, Cole. Kdo jinej by to asi tak moh' bejt?

Když jsme přijeli koncertovat do L. A., začala mi znenadání hořet půda

pod nohama kvůli financím. Nejdřív jsem si myslel, že se jedná o něja­
kou Robertovu odvetu. Pak mi došlo, že je to mnohem vážnější.
Vždycky jsem se staral o hotovost na drobná vydání, která ovšem
v případě Led Zeppelin byla všechno, jenom ne drobná. Kapela moji
důvěryhodnost nikdy nezpochybnila, ani při krádé'ži v New Yorku
v roce 1973. Během turné v sedmasedmdesátém však Peter z nějakého
důvodu pojal podezření, a tak mi jednoho dne do hotelu zavolala She\­
ley Kayeová, jedna ze společnic Steva Weisse. " Peter mě požádal,
abych provedla hloubkovou kontrolu financí, které obhospodařujete
od začátku turné. " Neměl jsem sice co skrývat, ale přesto mě překvapi­
lo a zmátlo, když si mě zavolala do Peterova apartmá, abych jí předlo­
žil všechny doklady.
Prošli jsme pečlivě účetní knihy, položku po položce. Zjistili jsme, že
jsem od místních pořadatelů vybral celkem sto deset tisíc dolarů v ho­
tovosti. Když jsme ale porovnali příjmy a výdaje, scházely doklady na
deset tisíc čtyři sta šedesát dolarů. Bylo mi záhadou, kam se peníze
poděly. " Ne, už ne, " říkal jsem si vztekle při vzpomínce na newyorskou
krádež.
Tehdy se k nám připojil Peter. Jako každý na tomhle turné, neměl
náladu se s ničím moc mazat. "Tak sakra kde jsou ty peníze, Richarde? "
" "
" Nemám představu, řekl jsem. " Fakt nevím.
V tu chvíli jsem začal cvokatět z toho, že jsem se možná při všem tom
fetování kokainu a heroinu pořádně seknul při účtování, aniž bych si to
uvědomoval.
Prošli jsme s Shelley znovu všechny transakce. " Někde musí být
chyba, " opakoval jsem. Pak se mi konečně rozsvítilo. " Počkejte, " řekl
jsem. "Tady stojí, že jsem v Houstonu inkasoval deset tisíc tři sta dola­
rů. To ale není pravda. Vzpomínám si, že jsem je původně chtě\, ale pak

289
 jsem řekl pořadateli, že je vlastně nepotřebuju. Můžete si to ověřit u Bil­
la McKenzieho v Concerts West. "
Opravdu jsem se nepokusil kapelu okrást. Shelley zavolala Billovi,
účetnímu Concerts West, který moji verzi potvrdil. Když jsme všechno
přepočítali v novém světle, scházely účty na pouhých sto šedesát dola­
rů, což byla natolik bezvýznamná částka, že Peter pravil: " Zapomeň na
to, Richarde. Myslím, že ti dlužím omluvu. " Potřásli jsme si rukama
a tím incident skončil.

Ten večer, když byla nepříjemnost s penězi zažehnána, jsem cítil, že se

potřebuju trochu odreagovat. Po koncertě v hale Forum jsme se s kape­
lou a Johnny Bindonem rozhodli, že si zajdeme vyhodit z kopýtka do
Rainbow. Když jsme tam seděli asi dvě hodiny, přišel za mnou bedňák
od Roda Stewarta s pozváním. " Rod dneska pořádá večírek. Nechcete
se zastavit? Určitě by vás rád viděl. "
Neviděl jsem Roda několik let a říkal jsem si, že bychom si určitě oba
rádi trochu zavzpomínali. Ještě důležitější bylo vědomí, že má stopro­
centně doma v baru tolik chlastu, že by mohl přivodit cirhózu jater půl­
ce Kalifornie. Nechali jsme se tedy odvézt limuzínami k Rodovu domu.
Když jsme tam přijeli, zazvonili u železných vrat a představili se, do­
stalo se nám poměrně chladného přijetí: " Pan Stewart by byl raději,
kdybyste odešli. "
Byl jsem po pár hodinách v Rainbow příliš opilý, takže jsem nehodlal
považovat " ne " za odpověď. Probudila se ve mně bojovnost a spolu
s jedním chlápkem z naší ochranky jsme začali bušit do vrat. Nakonec
se nám podařilo zvednout je z pantů a povalit na zem. Vjeli jsme přes
ně na příjezdovou cestu.
Na zvonění nikdo nereagoval. " Syčáci nepohostinný, co? " otočil
jsem se k Jonesymu - a začal jsem šplhat po okapové rouře. Díval jsem
se na to tak, že žádný večírek ještě nezkazilo, když se na něj někdo
dostavil vyraženými dveřmi. Zdálo se ovšem, že Rod má jiný názor.
Neotevřel dveře, zato jsem ho slyšel zevnitř ječet: " Cole, jestli ty a ti
tvoji debilní kamarádi do šedesáti vteřin nevypadnete z mého pozem­
ku, volám policii. "
Za normálních okolností bych to risknul a dveře vyrazil. Ale na tur­
né, které provázelo tolik potíží a z kterého už moc nezbývalo, to za to
nestálo. Otočili jsme se a vrátili se do Rainbow.

290

.� -- . . -
Při posledním ze šesti koncertů v Los Angeles Forum si kapela přizvala
k závěrečnému přídavku na pódium Keithe Moona. Dav šílel, když
hrál při Whole Lotta Love " na konga a kotle. V zápalu okamžiku si
"
nikdo z nás neuvědomil, že Keith stojí přesně tam, kde pyrotechnici
umístili kouřové bomby, které vybuchovaly na konci každé písně.
Když z pódia dozněly poslední tóny Whole Lotta Love ", explodoval
"
Keithovi přímo pod prdelí ohňostroj jak při oslavách 4. července. Chu­
dák Moonie musel vyskočit aspoň metr do výšky, zaječel a utekl z pó­
dia s výrazem absolutní hrůzy ve tváři.
Vy píči! " řval na nás potom. Vy jste věděli, že se to stane! Chtěli
" "
jste, abych se posral strachy, že jo? "

Na třítýdenní přestávku v turné se většina z nás vrátila do Londýna.

Jen Jimmy si naplánoval, že poletí s Mickem Hintonem do Káhiry, bez­
pochyby proto, aby se pustil po studia egyptologie ve vztahu k Ale­
steiru Crowleymu.
Cestou domů mi Bonzo řekl: Víš, proč Jimmy bere do Egypta Micka
"
a ne tebe? Ví, že kdyby se rozhodl někoho obětovat při nějakým rituá­
lu, s tebou by bylo daleko horší pořízení než s Mickem! "
Pohoda, myslel jsem si. Měl jsem v Anglii své plány, chtěl jsem mimo
jiné obnovit spojení se svými dodavateli heroinu. V tomto období živo­
ta to pro mě bylo důležitější než všechno ostatní. Tak hluboko jsem
klesl.
Bonzo čučel z okna letadla a povídá: Čím dýl koncertuješ a čím
"
slavnější a úspěšnější jseš, tím víc se každá další šňůra mění ve vobyčej­
nou zkurvenou rutinu. Je to jen práce. Máme hromady peněz, ale neži­
jeme. Máme osobní strážce a jsme vězňové vlastního úspěchu. Někdy
si říkám, že snad žiju v nějakým zasraným zlým snu. "

291
 53. Závěr turné
Po třech týdnech v Anglii, den předtím, než se mělo turné Led Zeppe­
lin znovu rozběhnout, jsem upadl a ulomil jsem si korunku jednoho
z horních předních zubů. Stalo se to ve velmi nevhodnou dobu, a tak
neměl zubař čas zub spravit před mým odjezdem. " Co kdybychom
vyndali ten zlatý zbytek, co tam zůstal, " řekl, " a až turné skončí, udě­
lám vám novou korunku. "
Nakonec jsme se dohodli na tomto řešení. S dírou zející mezi zuby
jsem při závěrečné části amerického turné vypadal ještě ničemněji než
obvykle.
Na let přes Severní pól do Seattlu jsem si vzal tři mandraxy a byl
jsem celou dobu pěkně otupělý. Asi jsem se choval i trochu nechutně
a zejména jedna z letušek v první třídě vypadala velmi pohoršeně,
když viděla můj náhrdelník s nápisem " Polibte mi prdel! " Nebyl to
zrovna dárek pro mámu ke Dni matek.
Posádka zalarmovala policii, která mě vzala do vazby pro údajné
výtržnosti během letu.
"
" Co si budeme vykládat! řekl jsem policistům. " Možná jsem byl tro­
chu hlučný, ale za to mě nemůžete zavřít. "
Oni se ale nepřestávali tvářit, jako že to je přesně to, co hodlají udě­
lat - dokud se neobjevil Bob DeForest, jeden z našich bezpečnostních
poradců. Byl to seattleský policejní kapitán a nesnášel, když nás otra­
vovali. Celý incident zřejmě zametli pod stůl, protože už jsem o něm
nikdy neslyšel.
" Možná jsme si měli počítat, kolikrát za ty roky nás mohli zašít a ne­
udělali to, " vtipkoval Bonzo. " Pravděpodobně bychom byli strávili víc
času ve vězení než na cestách! "

V Seattlu bydleli Led Zeppelin v Edgewater Inn. Stejně jako jsme to dě­
lali vždycky v " Domě orgií ", i tady jsme si z bezpečnostních důvodů
zabrali celé patro. Občas jsem zaslechl podivný hluk a šel jsem se podí­
vat na chodbu nebo jsem vykoukl z balkónu, abych zjistil, jestli má ten
randál něco společného s námi. Uklidnil jsem se tím a naštěstí se nic
zvláštního nedělo.
Poslední večer v hotelu jsem si všiml dvojice neznámých chlapů vy­
stupujících z výtahu v našem patře. Zastoupil jsem jim cestu. "Já jsem
bratr Jimmyho Page, " řekl jeden z nich. Mluvil se silným jižanským no­
sovým přízvukem, což mu příliš nezapadalo do role.

292

.. ....- . . -
 Neuvědomovali si, že nemám zrovna radost ze selhání naší ochran­
ky. Fanoušek, který si přišel pro autogram, se dal lehce se vší zdvořilo­
stí poslat pryč, ale v tomto případě jsem cítil, že budou potíže. Každo­
pádně první krok, lež o příbuzenském vztahu s Pagem, se jim moc
nevyvedl.
,,Jestli víte, co je pro vás dobrý, vy kreténi, tak se vodsaď kurevsky
rychle zdekujete! " zařval jsem na ně. Jeden z nich už se otáčel k odcho­
du, ale " Pageyho bratra " se můj požadavek zřejmě dotkl. Bez varování
po mně divoce vyrazil, ale jeho pěst mě minula o dobrého půl metru.
Odhad měl zřejmě dost mizerný. Postoupil jsem o krok a dvěma rych­
lými údery jsem oba srazil na zem.
To už se mi přihnal na pomoc Charlie, policista dočasně mimo služ­
bu, jenž byl členem naší ochranky. Odtáhli jsme vetřelce před hotel
a vyhodili je na parkoviště.
"
" Už mě to unavuje, řekl jsem Charliemu. Fakt je, že už mi všechno
na tomhle turné lezlo krkem. Přestávka v Londýně nepomohla, hned
první den po ní už zase nic nefungovalo.
Hned jak jsem se vrátil do svého pokoje, zjistil jsem, že to těm pobu­
dům nestačilo. Zavolali do Egdewater Inn policii a popsali jí, jak jsem je
napadl. Policisté si ovšem byli vědomi toho, že v hotelu bydlí Led
Zeppelin, a také věděli, že někteří jejich kolegové jsou členy našeho
bezpečnostního týmu. Zavolali mě dolů na parkoviště ke konfrontaci
s mými udavači.
"
"Tak, hoši, vy tvrdíte, že vás pan Cole napadl? zahřměl jeden z po-
licistů.
"
" Ano, odpověděl jeden z nich mírně.
"
" Pane Cole, ukažte jim svoje přední zuby.
Počastoval jsem je širokým bezzubým šklebem.
"
" Vy hajzlové, vy jste mu vyrazili zub! prohlásil policista. " Sakra,
radši se koukejte ztratit, než zavřu vás! "
Poprvé po dlouhé době mě něco rozesmálo. Policisté vyvedli oba
maníky z hotelu.

Poslední den pobytu v Seattlu jsme s Bonzem zašli do Plantova prázd­

ného pokoje. Z balkónu jsme koukali na Puget Sound. Myšlenky se mi
někam zatoulaly a Bonzo poskakoval po jedné noze - buď ho přepadl
záchvat úzkosti nebo potřeboval rychle na záchod. Nakonec se ukáza­
lo, že chce dát Seattlu dárek na rozloučenou.

293
 "
" Pojď, hodíme do oceánu ledničku ! zařehtal se. Proč ne? Sebrali
jsme z Plantova pokoje malou ledničku, přinesli ji na balkón, naklonili
jsme ji a hodili přes zábradlí; s cáknutím přistála v Puget Sound.
Robert byl náhodou v té době u Pageyho v pokoji o kus dál na chod­
bě a viděl, jak dala lednička placáka o hladinu. " To je skvělý! " zakřičel
a přesunul se na Jimmyho balkón. Pak nás spatřil na balkóně před
svým vlastním pokojem, jak se svíjíme smíchy. Najednou mu došlo, že
to, co právě sletělo střemhlav do vody, byla jeho lednička.
"
" Vy debilové! zařval. " V tý ledničce bylo šest lahví Dom Perignon!
Hergot! "
"
" No nazdar! dělal si z něj legraci Bonzo. " Nezdá se ti, že je Robert
naštvanej? Proč je ten Robert pořád naštvanej? "
O pár minut později jsme sledovali dva rybáře, jak manévrují člu­
nem k plovoucí ledničce. Vytáhli ji do člunu, otevřeli dvířka a vyházeli
láhve šampaňského do vody. " To je úžasný! " řval jsem. " Ten Dom Pe­
rignon byl ročník 1966. Měl větší cenu než ta zasraná lednička! "

Po vyprodaném vystoupení v Kingdome jsme ze Seattlu odletěli do

Tempe v Arizoně, kde nás čekal koncert v Activities Center. Když jsem
ubytovával kapelu v Marrioťs Camelback lnn, přišly ke mně v recepci
dvě holky. Jedna z nich mi připomněla, že jsme spolu spali při turné
v roce 1973. " Máme nějaký dárky. Můžeme je vzít nahoru? "
Pomohl jsem jí odnést nahoru asi tucet zabalených dárků a vzal jsem
je k sobě do pokoje. Nabídli jsme dívkám něco k pití a ony s námi strá­
vily celé odpoledne. Asi hodinu poté, co odešly, přišel Johnny Bindon
a ptal se mě, pro koho jsou ty dárky.
"
" Hele, řekl jsem, " tak je otevřeme. Jestli se nám bude něco líbit, jsou
pro nás! "
Byly tam uzounké indiánské šňůrky, opasky a krásná bižuterie.
Usoudil jsem, že se o to můžeme s Johnnym rozdělit.
Zhruba ve stejnou dobu jedna z dívek zavolala Robertovi, s nímž se
evidentně také znala. " Líbily se ti dárky ode mne? " zeptala se ho.
"
"Jaký dárky? řekl.
"
" Ty co jsem nechala u Richarda.
Robert rozzuřeně vyrazil chodbou směrem k mému pokoji. Vpadl
dovnitř a našel nás, jak s Johnnym sedíme na podlaze a stále ještě se
těšíme z dárků; všude kolem byly otevřené krabičky a zmačkaný balicí
papír. Museli jsme vypadat jak dva kluci nad vánoční nadílkou.

294

.. .- . . -
 " Vy čuráci zkurvený! " ječel Robert. " To jsou moje dárky. Jak jste moh­
li otevřít moje dárky? "
Ach jo. Zatraceně, ten kluk je milionář a vzteká se kvůli pár šňůr­
kám, pomyslel jsem si.
Podal jsem mu dárečky. " Nerad bych ti zkazil turné, Percy, " řekl
jsem. " My si užijeme dost legrace i bez toho. "

Z Arizony jsme pokračovali do Oaklandu, kde se koncem června usku­

tečnily dva koncerty v Coliseu. Z toho, jak turné až dosud probíhalo,
mě mělo napadnout, že nás i tady čeká nějaká katastrofa. Stejně bych
ale nečekal, že někdo z nás skončí ve vězení.
Problémy začaly už při prvním koncertu. Málokdy jsme zůstávali na
místě i po vystoupení, ale pořadatel Bill Graham nás přesvědčil, ať se
zúčastníme recepce, která se konala v rámci jeho programu " Den na
hřišti " . Předtím v průběhu koncertu viděl syn Petera Granta Warren na
šatně vyřezávanou dřevěnou plaketu s nápisem " Led Zeppelin " a ze­
ptal se, zda by si ji nemohl vzít. Jeden Grahamův zaměstnanec mu nato
bezdůvodně vlepil pohlavek. Bonham, který právě v tom okamžiku
přicházel na pár minut do zákulisí, to viděl, přiběhl k útočníkovi a ko­
pancem, na který by byl hrdý sám Pelé, ho napálil přímo do koulí.
Chlápek zaječel, zapotácel se, klesl na zem a na chvilku byl vyřazen ze
služby. Bonham mu vynadal, vrátil se na pódium a nejspíš si myslel, že
konfrontace skončila.
Mezitím se o incidentu doslechl Peter a přišel si najít chlápka, který
zfackoval jeho syna. Ten už sice nebyl v obranyschopném stavu, ale
Peter s Johnny Bindonem si ho stejně vzali stranou a zatlačili ho do pří­
věsu, který sloužil jako šatna, aby s ním celou záležitost ještě " prodis­
kutovali " . Za ta léta jsem Petera párkrát naštvaného viděl, ale takhle
vzteklého jestě nikdy. Z toho, co doléhalo k místu, kde jsem stál já, bych
řekl, že Grant a Bindon sáhli k mírné fyzické agresi; k tomu na něj ještě
celou dobu sprostě řvali. Hlídal jsem před karavanem, aby se dovnitř
nedostal nikdo z Grahamových přátel a nenarušil probíhající debatu.
Až později jsem si uvědomil, jak špatně to uvnitř dopadlo.
Když koncert skončil, nastoupili jsme do limuzín, protože jsme se
rozhodli, že na večeři nezůstaneme. Ve stejnou dobu odvážela sanitka
Grahamova asistenta do nemocnice, kde mu sešili obličej.
Druhý den hrál Zeppelin v Oaklandu pro Grahama ještě jednou
a obě znesvářené strany se k sobě chovaly rezervovaně. Jenže ani ne
dvacet čtyři hodin nato, když už jsme byli zase zpátky v pokojích hote-

295
 lu Hyatt v San Francisku, se konfrontace znovu vyhrotila. Dával jsem si
ve svém pokoji trochu koksu s jednou místní dívkou, kterou jsem po­
zval, aby se mnou strávila pár dní. Zazvonil telefon a na druhém konci
drátu se ozval Peter.
" Přijď ke mně do pokoje, Cole, a rychle. A dej si bacha, ať jseš čistej. "
Patro se hemžilo policajty. Bill Graham evidentně přivolal polovinu
lidí z oaklandského a sanfranciského policejního oddělení, včetně spe­
ciálních zásahových jednotek. Někteří drželi v rukou zbraně, jiní měli
v pohotovosti obušky. Graham jim musel říct, že tady na ně společně
čekají Jesse James, John Dillinger a Baby Face Nelson.
Gregg Beppler, člen naší ochranky, poznal jednoho z členů zásahové
jednotky, se kterým kdysi pracoval na policejním oddělení v Clevelan­
du, a pokusil se intervenovat v náš prospěch. " Nevím, co vám kdo řekl,
ale tihle chlapci od Led Zeppelin nejsou nebezpeční. Incident v Coliseu
se prostě vymkl z ruky. Schovejte zbraně. "
Policajti předložili zatykače na Bonza, Petera, Bindona a mě. Po ce­
lou dobu byli velmi zdvořilí a nevyrukovali s želízky, ale mysleli to na­
prosto vážně. Zatkli nás čtyři, přečetli nám naše práva a odvezli nás na
policejní stanici. Cítil jsem především znechucení. Myslím, že nám Bill
"
Graham ukazuje, jakou moc má v tomhle městě, " řekl jsem Bonzovi.
Peter zavolal z policejní stanice Steva Weisse, který okamžitě začal
pracovat na našem propuštění. Za dvě hodiny jsme byli všichni venku,
každý na kauci dvě stě padesát dolarů. Limuzína už na nás čekala před
vchodem do věznice a vrátili jsme se do Hyattu. " Do prdele! " křičel
Peter. " Co se to Graham pokouší dokázat? "
Bonzo jen potřásl hlavou. " Všimli jste si, že počkal, až odehrajeme
i druhej koncert, a teprve pak vypustil policii? Nechtěl se připravit
o peníze tím, že nás zavře moc brzy. "
" Padáme z tohohle zkurvenýho města, " prohlásil Peter. Za dvě hodi­
ny už jsme byli ve vzduchu, směr New Orleans.
Všichni jsme byli obviněni z násilí a ublížení na zdraví. Incident se
nakonec proměnil v tahanice se zákonem, které se vlekly celé měsíce.
Nakonec jsme byli odsouzeni k podmíněnému trestu .
Bill Graham zuřil, že jsme vyvázli s tak mírným trestem. " Připadá mi
neuvěřitelné, že ti chlapi vymlátí z někoho duši a soudce jim pak řekne
,Můžete jít'! " řekl tisku. Led Zeppelin byli děti štěstěny a také pro ten­
tokrát jim to vyšlo.

296

. - . . -
Následující víkend jsme měli hrát před vyprodaným hledištěm v Su­
perdome v New Orleansu. Guvernér státu Louisiana nás chtěl jmeno­
vat " čestnými občany " a vypadalo to, že se tu k nám budou chovat lépe
než v Kalifornii.
Nedlouho potom, co jsme se ubytovali v hotelu Maison Dupuy, vola­
la Robertovi manželka. Přepojil jsem mu telefon do jeho apartmá. O ně­
kolik minut později se Robert objevil ve dveřích mého pokoje jako ve
snách.
"
" Co se stalo? zeptal se Bonham.
"
" Karac, řekl Robert, dovlekl se ke křeslu sesul se do něj. " Můj syn je
mrtev. "

54. Truchlení
Zpráva o smrti Karaka Planta všemi otřásla. O nejrychlejším možném
návratu Roberta do Anglie se vůbec nediskutovalo, přestože to zname­
nalo okamžité zrušení posledních sedmi koncertů amerického turné.
Pokusil jsem se okamžitě vypravit Ceasars Chariot s Robertem na
palubě do Anglie, ale naši piloti za sebou neměli odpočinek předepsa­
ný před mezikontinentálním letem. Zavolal jsem tedy do pobočky
v New Yorku a probíral s nimi, jak dostat Roberta domů. Zatímco jsem
čekal, až mi zavolají zpátky, snažili jsme se ho všichni utěšit. Ale bylo to
těžké.
Robert nám zasmušile vyprávěl to málo, co se dozvěděl od ženy
o smrti svého pětiletého synka. Karac onemocněl infekcí dýchacích cest
a během dvaceti čtyř hodin se jeho stav dramaticky zhoršil. Zavolali
k němu záchranku, ale než stačili dojet do nemocnice, chlapec zemřel.
"
"To mění náhled na věci, co? řekl Robert. " Mám všechny ty peníze
a slávu, ale už nemám svého syna. Jakou to má opravdu cenu? "
Jak mluvil, koulely se mu po tvářích slzy. Pořád se sice ovládal, ale
bolest, kterou cítil, byla strašlivá.
U Led Zeppelin nebylo zvykem projevovat city. Kromě " je mi to
strašně líto" se nedalo mnoho říct. Robert právě prodělal nejničivější
ztrátu svého života. Všichni jsme to věděli. Každý z nás ho objal a po­
držel v náručí; dali jsme mu tak najevo, že jsme připraveni, kdyby nás
potřeboval.

297
 Taková ironie - myslel jsem, že turné roku 1977 bylo nabité zmatky
a nevraživostí. Členové skupiny se jeden druhému vzdálili jako dosud
na žádné šňůře. Panovalo neustálé napětí. Nechyběly hádky a hněv.
Když ale přišla skutečná krize, jako tato rána, hluboce nás všechny za­
sáhla. Veškeré neshody a spory, které se zdály v uplynulých týdnech
tak zásadní, byly najednou zcela bezvýznamné.

Vrátil jsem se k telefonu a dozvěděl jsem se, že Atlantic-Warner Brot­

hers svůj letoun půjčili Jimmymu Carterovi. Rozhodl jsem se tedy za­
bukovat Robertovi letenku v linkovém spoji do Londýna přes Newark.
Robert požádal Petera, jestli by mohl někdo letět s ním.
" Řekni si, koho s sebou chceš, " řekl Peter.
Robert chtěl, aby s ním letěl John Bonham, jeho osobní asistent Oen­
nis Sheehan a já. Dennis mu pomohl zabalit malou tašku a vyrazili
jsme na letiště. Za hodinu jsme byli na palubě letadla do Newarku, od­
kud pokračoval přípoj s British Airways na Heathrow.
Letěli jsme první třídou a skoro jsme nemluvili. Každý byl pohrou­
žen v myšlenkách. Hlavou se mi honily otázky. Může se Robert z tako­
vé osobní ztráty někdy vzpamatovat? Od havárie na Rhodu ještě ne­
uplynulo moc času a teď tahle strašlivá tragédie. Vzchopí se Robert
ještě někdy? A i kdyby, co bude s Led Zeppelin?
Robert se pokoušel v letadle spát, ale neustále sebou házel. Několi­
krát se s trhnutím probudil a sklonil hlavu, jakoby přemožen žalem
nad Karakovou smrtí. Bonzo seděl vedle něj a držel ho kolem ramen.
Po přistání v Londýně čekalo na Bonza a Roberta soukromé letadlo,
které s nimi odletělo do Birminghamu. Limuzína je odvezla do Rober­
tova domu, kde zůstali až do pohřbu. Já jsem odjel domů, druhý den
jsem si koupil šaty a připravil se na cestu na pohřeb do Birminghamu.
Karakův pohřeb se konal později tentýž týden. Bonzo byl kromě
Roberta jediný člen kapely, který se jej zúčastnil. Jimmy, John Paul
a Peter byli stále ještě ve Státech. Robert prožíval po většinu obřadu
strašlivá muka a vypadal vyčerpaně. Zůstával klidný, ale měl opuchlé
oči.

Po pohřbu jsme odjeli zpět na Robertovu farmu. Robert se mě ptal, kde

jsou Peter, John Paul a Jimmy. Bylo jasné, že ho jejich nepřítomnost ra­
nila; zejména ho to mrzelo na Jimmyho, se kterým společně skládali
písně.

298

. - . . -
 Také mě překvapilo, že tam nebyli. Možná měli na práci něco jiného.
Snad neměli rádi pohřby nebo nechtěli přijít do styku se smrtí. Ale Ro­
bert je tam nepochybně chtěl mít.
To odpoledne jsme asi hodinu seděli na trávníku na Plantově farmě.
Popíjeli jsme trochu whisky a pokoušeli se vzpomínat na staré dobré
časy, ale bylo to těžké. Robert byl roztržitý. " Nedává to žádný smysl, "
říkal. " Proč Karac? "
Při odchodu jsem Robertovi řekl, že se brzy ozvu. " Potřebuj u čas na
přemýšlení, " prohlásil. " Potřebuju si všechno utřídit. "
Objali jsme se. Nastoupil jsem do limuzíny a odjel zpět do Londýna.

Média téměř okamžitě znovu vyrukovala s mýtem " Zeppelinovského

prokletí" . Jeden londýnský bulvární plátek citoval jakéhosi okultistu,
který tvrdil, že kapela má další zlé události ještě před sebou. Diskžokej
jedné FM rozhlasové stanice v Chicagu prohlásil, že " kdyby se Jimmy
Page přestal zabývat těmi mystickými, podvodnými okultními záleži­
tostmi a vypouštět zlé síly, mohli by se Led Zeppelin soustředit jen na
svoji hudbu. "
Pochybuji, že někdy Robert vinil Jimmyho fušování do okultismu za
svoje osobní tragédie posledních let. Alespoň mi to nikdy neřekl. Vím
určitě, že tyhle spekulace slýchal a mohlo mu to občas vrtat hlavou. Ale
s kletbami a čárami to Robert stěží spojoval.
Pokud jde o Jimmyho, řeči o zlém osudu a prokletí Led Zeppelin ho
zlobily. " Lidé, kteří tohle říkají, vůbec nevědí, o čem mluví, hergot, "
řekl mi, " a Robert rozhodně nepotřebuje poslouchat takový blbosti. Po­
slední dobou se stalo hodně špatného, ale k tragédiím prostě někdy do­
chází. Proč to musí dělat ještě horší tím, že o tom takhle mluví? Proč
nenechají Roberta v klidu, alespoň když má smutek? "

Ti, kdo věřili v Zeppelinovské prokletí, získali další téma v září, pouhé
dva měsíce po Karakově smrti. Bonzo popíjel v hospodě nedaleko své­
ho domu. Bylo už notně po půlnoci, když sedl do svého jensena a chtěl
odjet domů. Necelé tři kilometry před cílem vjel příliš rychle do zatáč­
ky, auto dostalo hodiny a skončilo v příkopu.
Bonzo se zranil. Měl sice hrozné bolesti v oblasti břicha a špatně se
mu dýchalo, ale podařilo se mu nějak dostat k telefonu. Nezavolal však
policii ani sanitku, nýbrž řidiče, který pro kapelu často jezdil, a požádal
ho o odvoz. Auto nechal na místě nehody a druhý den ho dal odtáh-

299
 nout do opravy. Když se Bonzo konečně nechal vyšetřit, doktor zjistil,
že má dvě zlomená žebra.
Jakmile se zpráva o nehodě objevila v novinách, stala se další živnou
půdou pro teorie zastánců prokletí kapely.

Po Karakově smrti se Robert se svojí ženou a dcerou stáhli do ústraní.

Chlapcův skon byl nejen pohromou pro rodinu, ale také v Led Zeppe­
lin a jejich okolí začali všichni přemítat, jestli už kapele nezvoní hrana.
Po Robertově autonehodě šel Zeppelin na dlouhé měsíce stranou a teď,
o dva roky později, se to dělo znovu.
Jimmy a Peter se sešli v kanceláři Led Zeppelin v Londýně. Byli toho
názoru, že pro kapelu je důležité poskytnout Robertovi tolik času, kolik
bude potřebovat, než se rozhodne, co dál. " Berme věci tak, jak jsou, "
prohlásil Peter. " Nebudeme nic plánovat, dokud se na to nebude Ro­
bert cítit, ať je to za tři měsíce nebo za tři roky. "
Jimmy s Char10tte Martinovou a jejich dcerou Scar1et se rozhodli pro
dovolenou v Guadeloupe na Malých Antilách. " Nechceš jet s námi? "
ptal se mě. Protože v Londýně toho nebylo moc na práci, souhlasil
jsem. Nerozmyslel jsem si to, ani když Jimmy navrhl, že bychom
v Guadeloupe mohli oba zkusit přestat fetovat. " Znamená to bejt čtr­
náct dní bez heroinu, zato ale se spoustou bílýho rumu, " řekl. Říkal
jsem si, že když budeme většinu času ožralí, nebude nám třeba hérák
ani chybět.
Dokonce ani tehdy jsem si pořádně neuvědomoval, jak vážné to se
mnou je. Pořád jsem věřil tomu, že můžu kdykoli přestat a že mám vše
ještě pod kontrolou.
Jednoho nedělního odpoledne v Guadeloupe jsem nechal Jimmyho
v baru a pokusil jsem se vrátit do hotelu sám. Bohužel jsem byl tak opi­
lý, že jsem se cestou zpátky ztratil. Zastavil jsme se u obchodu s rakve­
mi značky Formica. Pár jich bylo vystavených u výlohy a já, jak jsem
byl zpitý do němoty, jsem do jedné vlezl a usnul. Za několik hodin mě
probudil hluk. Okolo rakve se shromáždila skupinka lidí, zjevně fasci­
novaných čímsi, co vypadalo jako mrtvola v rakvi. Otevřel jsem oči
a s vyděšeným výrazem ve tváři jsem se posadil. " Kde to sakra jsem? "
pomyslel jsem si. " A kdo jsou kruci ty lidi? "
Byl jsem sice vystrašený, ale to se nedá vůbec srovnat se zděšením,
jaké jsem vyvolal mezi těmi lidmi. Když jsem z rakve vyskočil a utíkal
z krámu ulicí pryč, jedna starší paní omdlela. Ještě několik bloků od­
tamtud jsem slyšel vřískot.

300

Ll
_ . . _
Když jsme se vrátili do Anglie, Jimmy se snažil pořád něco dělat.
hrál na dobročinném koncertě v Plumptonu pro dětskou nadaci Goal­
diggers.
z koncertů Led Zeppelin od roku 1969. Probíral s Peterem možnost vy­
dání živého alba - retrospektivního výběru z nejlepších koncertů za
celá ta léta - ke kterému však nikdy nedošlo.
Zaslechl jsem, že se Pagey k heroinu nedlouho poté vrátil, ale dlouho
jsme se neviděli, takže jsem to nevěděl jistě. Nicméně když se kapela
v následujícím roce dala znovu dohromady, zdálo se, že Jimmy v hérá­
ku vězí stejně jako já až po uši. Já když jsem se vrátil z Guadeloupe,
vypadal jsem zdravě a také jsem se tak cítil; cestou domů jsem se zasta­
vil u Petera.
dny jsem zavolal svému dodavateli heroinu a spadl jsem do toho zno­
vu.
času něčím vyplnit.

55. Návrat
Na sklonku roku 1978 Led Zeppelin už téměř šest měsíců nic nedělali.
Jimmy zoufale stál o to, aby se kapela vrátila do studia, kvůli sobě
i kvůli samotným Led Zeppelin.
že neztratil nic ze svých schopností, že dokáže svoji kapelu znovu do­
stat do obrátek.
Starosti mu dělalo i co se povídalo - že se Robert dosud utápí v zou­
falství, že se kapela rozpadá, že po devíti letech je se vším konec. "Jedi­
ný způsob, jak můžeme tyhle fámy zarazit, je začít zase pracovat."
John Paul a Bonzo byli připraveni, ale nikomu se nechtělo přesvěd­
čovat Roberta. Nakonec Peter v květnu svolal kapelu na hrad Clearwell
ve Forest of Dean poblíž waleských hranic.
a pár hodin si zahráli.
chybělo nadšení potřebné k tomu, aby mohl začít znovu.
říkal, že je třeba se vážně zamyslet nad obnovením činnosti, že už přišel
čas. Robert si tím ale tak jistý nebyl. Věděl, že jakmile se kapela dá zno­
vu do pohybu, uzavře se cesta zpět. A sám nebyl ještě přesvědčen, že je
na to připraven, a nevěděl, zda je pro něj teď hudba stejně důležitá jako
před Karakovou smrtí.

301
 Robert se nakonec rozhodl, že má-li se vrátit na jeviště, potřebuje se
do všeho vpravit pomalu, nikoli skočit rovnýma nohama před publi­
kum Zeppelinovských proporcí, padesát tisíc a víc. V červenci požádal
kapelu Turd Burglars, jestli by si s nimi mohl zajamovat, a nepočetné,
překvapené publikum v jedné hale ve Worcestershire ho vidělo poprvé
po roce zpívat na veřejnosti písně jako "Blue Suede Shoes". Byl prý
nervózní, říkal později, ale cítil se dobře. Skoro zapomněl, jak ho bavilo
zpívat lidem. Příští měsíc si během dovolené na ostrově lbiza zazpíval
se skupinou Dr.
vem Edmundsem, jedním z hudebníků nahrávajících u Swan Songu,
na koncertě v Birminghamu.
Většinu roku 1978 členové kapely vídali jeden druhého jen zřídka.
Peter nabádal ostatní, aby poskytli Robertovi potřebný čas, že se nako­
nec vzpamatuje. Občas se navzájem navštívili a Jimmy zkoušel opatrně
sondovat, nakolik je Robert připraven vrátit se do role rockového har­
covníka. Nechtěl na něj však naléhat, a nesnažil se proto získat závazný
slib, kdy jejich hudba znovu ožije.
V srpnu přijela celá kapela do hospody Red Lion ve Fulhamu na
moji svatební hostinu. Podruhé jsem se ženil na matričním úřadě
v Chelsea, ve stejný den jako Simon Kirke, bubeník Bad Company.
jsme společnou svatební hostinu a to také bylo naposled, co jsem měl
z tohoto manželství radost. Jeden kamarád mi o pár let později řekl:
"Jestli někdy opravdu existovalo nějaké prokletí Led Zeppelin, tvoje
"
manželství patřilo mezi jeho oběti. Možná měl pravdu.
Se svojí ženou Tracy jsem se seznámil na dovolené v Marbelle, kam
jsem to léto odjel pokusit se znovu skoncovat se závislostí na heroinu.
Hned první večer jsem - opilý, ale nezfetovaný - rozmlátil svůj Austin­
Healy 3 000. Byl to veliká škoda a kdybych nebyl hloupý, byl bych se
vrátil hned domů a mohl jsem si ušetřit další ztráty. Jenže já se tam
docela dlouho poflakoval, vypil jsem potoky šampaňského a přivezl
jsem si domů mladou ženu, kterou jsem si nakonec vzal.
Už první den po návratu do Londýna jsem jel v héráku zase. A když
mi můj dealer Ma1colm řekl, že se žení, rozhodli jsme se s Tracy připojit
se k němu, téměř jen tak z náhlého rozmaru. " Proč to nezkusit ještě
jednou," říkal jsem si. Jenže Tracy a já jsme se skoro neznali. Byla to
velká chyba.
Jimmy Page mi šel za svědka, protože, jak prohlásil, "ještě nikdy
jsem za svědka nebyl." Před svatbou jsem si pořádně šňupnul kokainu,
při obřadu mi bylo skvěle a v noci jsem svoji novou ženu pomiloval.

302
Pak už jsem s ní nikdy nespal. Pak mě ovládl heroin. Ten jediný mě
opravdu zajímal.

Nic mě nepřivedlo k rozumu, ani smrt Keithe Moona, který zemřel ve

stejném měsíci, kdy já jsem se ženil.
skonal. Jeli
Grove; oslavovalo se uvedení filmu The Buddy Holly Ston}, na kterém se
Paul hudebně podílel.
Byl jsem sjetý hérákem, zatímco Keith byl naprosto střízlivý.
"
"Richarde, řekl, "mně je skvěle.
alkoholem - se vším kromě ženských. A budu se znova ženit. Jsem
spokojenej, Richarde.
Nechtěl jsem se nechat zahanbit svým starým kumpánem, se kterým
"
jsme se tolikrát zpili a zfetovali. " Neboj, řekl jsem mu. ,,Já si to všech­
no hlídám. Heroin mám tak rád, že se mi s ním ještě nechce přestávat.
"
Ale jakmile se rozhodnu, tak ten samej den končím!
V téhle fázi už jsem se začal sám sebe ptát, jestli tomu sám věřím.
V ěděl jsem, že mi heroin nepřináší nic dobrého. Ale protože už jsem
několikrát zkusil přestat a nikdy to nevyšlo, nevěděl jsem, jestli se mi to
vůbec někdy podaří.
Když se večer v Coconut Grove nachýlil, rozhodl jsem se ještě zajet
do klubu Tramps a tam se konečně pořádně opít. Nechtělo se mi s tím
začít ve společnosti Moonieho.
"
se někde uvidíme.
Den nato jsem slyšel, že Keith zemřel na předávkování prášky - vzal
si příliš velkou dávku medikamentů, které užíval, aby dokázal čelit
svému alkoholismu.
Na Moonieho pohřbu ke mně přišel Pete Townshend, viditelně otře­
sený smrtí přítele.
je mrtev a ty jsi živ.
Jenom jsem se usmíval.
v tom vězím.
a vyndal jsem sáček s heroinem. Šňupnul jsem si, opřel se o sedadlo
a cítil jsem úlevu; byl jsem zase šťastný. Strčil jsem klíček do zapalová­
ní, nastartoval a odjel.

V prosinci 1978 se obnovení Led Zeppelin stalo skutečností. Robert cí­

til, že šestnáct měsíců po smrti svého syna je připraven vrátit se do
"
studia. "Možná že jsem čekal příliš dlouho, říkal, " ale prostě jsem se

303
 do toho nemoh nutit. Entuziasmus se musel vrátit sám. Jsem celej žha­
vej se do toho dát a zjistit, co to udělá."
Skupina začala se zkoušením materiálu na nové album, v EZEE Hire
v Londýně. Zdálo se, že od koncertu v oaklandském Coliseu v červenci
1977 uplynula celá věčnost - tam spolu totiž kapela hrála fakticky na­
posled. Kluci ale nemarnili čas a Zeppelinovské souznění se začalo
rychle vracet. Po několika hodinách ve studiu věděli, že se návrat
Zeppelinu podaří. John Paul si myslel: "Budeme stejně dobří, jako jsme
byli vždycky."
Nové album In Through the Out Ooor jsme letěli natáčet do studií Po­
lar ve Stockholmu, která patřila skupině Abba.
jet na takové místo uprostřed zimy, ale Jimmy a Robert o tom studiu
slyšeli úžasné věci. Strávili jsme tam tři týdny, ačkoli na víkendy jsme
létali domů.
jako kdyby se obával, že může dojít k další tragédii, když bude pryč.
Jimmy si s sebou každý pátek odvážel nahrané pásky a pracoval na
nich ve svém domácím studiu.
Jimmy ve studiích Polar podporoval kapelu v hledání nových cest,
a tak se hodně experimentovalo. Plant a Jonesy přidali do " Fool in the
Rain" rytmus samby. John Paul převzal otěže ve skladbě "Carouse­
lambra" a desetiminutová sága se odehrává v jeho režii; svoje klávesy
krotí jen tehdy, když Pagey kouzlí na dvoukrkého Gibsona.
den kousek následoval druhý, přesedal John Paul od mellotronu
k elektrickému piánu či klavinetu.
Jonesy a Plant sedli a napsali " All My Love" společně; je to jedna
z mála skladeb v celé historii Led Zeppelin, pod kterou není uvedeno
Pageyho jméno.
ké sólo, ale byl to hlavně Robertův zpěv, který vzal všem dech. Někteří
lidé se domnívají, že" All My Love" Robert zpívá Karakovi. Plant zcela
určitě nikdy nezpíval procítěněji a dojemněji. Jimmy nakonec pro tuto
skladbu použil úplně první nahrávku, kterou Robert nazpíval. Bonzo
měl pocit, že nikdy Planta neslyšel zpívat lépe.
Pagey byl přesvědčen, že "In the Evening" rozptýlí jakékoli pochyb­
nosti o tom, zda se Led Zeppelin dokáží vrátit s bývalou silou a tvrdos­
tí. Robertův výsměšný zpěv jako by chtěl kritiky varovat, ať se už nikdy
neopovažují tuhle kapelu přehlížet. Zbytek alba byl jako poleva na dor­
tu, připadalo Jimmymu.
Zatímco kapela nahrávala, já jsem trávil spoustu času poflakováním
po Stockholmu a hledáním trvalého zdroje heroinu. Nakonec jsem na-

304

.. - . . -
šel dealera, který bydlel na druhé straně mostu přímo proti studiím
Polar. Rozsvíceným světlem v obýváku mi dával znamení, že pro mne
něco má. Někdy jsem na tom byl tak zoufale, že jsem seběhl po eskalá­
toru, vystřelil ze dveří a doslova jsem sprintoval přes most k jeho
domu.
Občas se stávalo, že můj drogový kontakt několik dní neměl nic. Sna­
žil jsem se takové chvíle přečkat, seč jsem mohl. Protože to vypadalo, že
jsem schopen to vydržet, aniž bych trpěl vážnými abstinenčními pří­
znaky, začal jsem si zase myslet, že možná opravdu svůj návyk zvlá­
dám. Nikdy jsem neriskoval tak, abych si vozil drogy z Londýna do
Stockholmu. Pořád jsem měl dost jasnou hlavu, takže jsem si uvědomo­
val, jak riskantní by bylo převážet je přes celnici. A tak jsem kupoval
heroin, kdekoli se naskytla příležitost, a když nebyl, snažil jsem se
to přežít, jak se dalo. Nakonec se nade mnou slitoval sám osud - na
Vánoce jsme byli doma a tam jsem neměl se sháněním heroinu žádné
problémy.

V květnu začaly rockovým tiskem probleskovat zprávy, že Zeppelin

plánuje návrat na koncertní pódia. Proslýchalo se, že Peter vyjednává
s promotérem Freddiem Bannisterem o účasti kapely na srpnovém fes­
tivalu pod širým nebem v Knebworth Parku v Hertfordshire. Vyjedná­
vání však na nějaký čas uvízlo na mrtvém bodě, když Peter oznámil
požadovanou cenu: astronomický milión liber za dvě vystoupení.
Bannistera Peterův požadavek šokoval. Považoval to za nemožné,
ale zároveň věděl, jakým jsou Led Zeppelin magnetem. Několik dní
váhal a nakonec souhlasil. Potřásli si s Peterem rukama a podepsali
smlouvu. Lístky se prodávaly za sedm a půl libry.
Mezi předkapelami Led Zeppelin v Knebworthu byli Fairport Con­
vention, Commander Cody, New Barbarians Keithe Richardse a Utopia
Todda Rundgrena. Lidé, kterých se na dva koncerty dvě neděle po sobě
sešlo skoro půl miliónu, však měli nepochybně největší zájem o Led
Zeppelin. Neponechali jsme nic náhodě; přivezli jsme nejvýkonnější
aparaturu, kterou Showco mělo k dispozici pro koncerty pod širým ne­
bem. Tvořil ji ozvučovací systém o výkonu sto tisíc wattů, šestisettisíci­
wattový světelný park a kompletní lasery. Jonesy nechal svoje bílé kříd­
lo, mellotron a klavinet odvézt kamionem na místo, kam ze Států
přiletěli Brian Condliffe a Andy Ledbetter a dali mu nástroje dokonale
do pořádku. Mick Hinton znovu a znovu kontroloval Bonhamovu ko­
vovou soupravu bicích Ludwig, aby se ujistil, že je všechno v pořádku

305
 a blány správně vypnuté. Ray Thomas podepřel a vyrovnal do řady
pět kytar Jimmyho Page, připravených vydat to nejlepší, co v nich je.
Benji Le Fevre a Rusty Brutsche měli na starost zvuk a Chris Bodger
řídil videoprojekci, stejně jako kdysi v Earls Court. J. J. Jackson nás při­
letěl z New Yorku morálně podpořit a pomoci s tím, co bylo třeba.
První večer jsem při úvodních číslech - " The Song Remains the
" " "
Same , "Celebration Day a "Black Dog - na kapele pozoroval obavy
a úzkost. Jakmile se však uvolnili, každá píseň byla trefou do černého.
Koncert trval tři a půl hodiny. Robert v uhlově černých manšestrákách
a puntíkované košili rozepnuté až téměř do pasu se pyšně vypínal
a zpíval hlasem nabitým energií jako zastara, než osobní tragédie po­
znamenaly jeho tělo i duši.
"
Při "Stairway to Heaven se atmosféra zelektrizovala, jak dav začal
spontánně zpívat s sebou - deseti tisíce hlasů ve vzájemné harmonii.
Robert se díval na Jimmyho široce rozšířenýma očima, jako by nemohl
uvěřit tomu, co slyší. Bylo to, jako kdyby se spojilo celé město či malý
národ - nezapomenutelná chvíle, při níž běhal mráz po zádech.
Přestože dlouhý koncert končil hluboko po půlnoci, publikum se do­
žadovalo přídavků. Někteří na tom místě tábořili týden, bydleli ve sta­
nech a mokli, jen aby si zajistili na koncert dobrá místa. Led Zeppelin
" "
odehráli několik přídavků - " Rock and Roll , " Whole Lotta Love
"
a "Heartbreaker , vydali se z posledních zbytků energie a přeběhli do
připravených limuzín, které je bleskově dovezly ke dvěma čekajícím
vrtulníkům.
Jimmy se po koncertech v Knebworthu cítil jako znovuzrozený. Sku­
pina hrála ve Spojeném království naposledy před čtyřmi roky, a přesto
jako by se vůbec nic nezměnilo. Pagey navrhl, aby už nepodnikali
dlouhá letní turné, ale vystupovali spíše jednorázově na velkých ak­
cích. " Můžeme si udržet svoje fanoušky, aniž bychom se fyzicky i du­
"
ševně opotřebovávali, řekl. Nikdo se s ním nehádal.

In Through the Gut Door vyšlo v polovině srpna, zhruba týden po dru­
hém knebworthském koncertu. Fanoušci prahli po nových "Zeppelí­
"
nech a jen v Americe se prodaly ohromující čtyři milióny výlisků. To
zároveň oživilo zájem o starší desky kapely a v říjnu bylo všech devět
alb v Top 200 Billboardu. V éře, kdy vzestup a pád rockových kapel pro­
bíhal rychlostí blesku, byl Zeppelin populárnější než kdy předtím -
více než desetiletí poté, co vzlétl.

306

. � . . -
56. Bonzo
Měl jsem na Petera šílený vztek.
Tak už to bylo tady - počátkem roku 1980 chystali Led Zeppelin letní
evropské turné po Německu, Holandsku, Rakousku a Švýcarsku. Měly
to být první koncerty v Evropě po třech letech.
Já jsem ale Peterovi dělal starosti; lépe řečeno, zneklidňovalo ho, zda
jsem dál schopen vykonávat funkci cestovního manažera. "Sakra, Cole,
ty jseš tim zkurvenym heroinem sjetej skoro pořád. Já nevim, co jseš
"
vlastně ještě schopnej zvládnout. Pak ztišil hlas. Rozhodl se. " Na tohle
"
turné nepojedeš. Hledám si někoho jiného, aby to zorganizoval.
Byla to pro mě rána, ale během několika vteřin se šok změnil v hněv.
" Po více než pěti stech šedesáti koncertech," myslel jsem si, " si tenhle
"
chlap myslí, že to nezvládám? Můj drogami pokřivený pohled na svět
mi říkal, že ten, kdo není v obraze, je Peter, nikoli já.

Ačkoli jsem v Peterově kanceláři trávil trochu času téměř denodenně,

mnohem častěji jsem chlastal v okolních hospodách a scházel se s dea­
lery, kteří mi dodávali hérák. Pořád jsem měl rád Led Zeppelin, ale
moje druhá žena mě opustila a já jsem byl vtažen do světa, v němž tou
nejdůležitější věcí byly drogy. A tak zatímco jsem dělal jednu chybu za
druhou, Peterovi docházela trpělivost. Měl už prostě mé závislosti na
heroinu plné zuby a opakovaně mě upozorňoval, že když s tím nepře­
stanu, mohl bych přijít o práci. Dokonce se nabídl, že mi sežene pomoc.
V té době mi začal můj dealer heroin píchat, protože jsem chtěl, aby
droga účinkovala co nejrychleji. Děsilo mě pomyšlení, že bych si injekci
píchnuI sám, a vždycky jsem zavíral oči, když mi ji dával. Prohlašoval,
"
že mi píchá pouze " prvotřídní kvalitu , ale já jsem mu nevěřil, protože
všichni tihle dodavatelé byli lháři a magoři. Přemlouval jsem ho proto,
aby mi dal s každou další injekcí trochu větší dávku. Během jediného
týdne jsem se dvakrát předávkoval a pokaždé jsem skončil v nemocni­
ci, kde do mě museli napumpovat fyziologický roztok, aby mě přivedli
k vědomí. Když už se to nestalo do té doby, alespoň teď mi mělo dojít,
že mi heroin nesvědčí.
"
"Podívej se, řekl nakonec Peter, "až budeme na turné, chci, abys
někam odjel - je mi jedno, jestli to bude do protidrogové léčebny nebo
"
jenom na dovolenou - a přestal brát drogy. Já to zaplatím.
Když se na to podívám zpětně, je mi jasné, že Peter se skutečně obá­
val o moje zdraví. Tehdy jsem ale vnímal jenom to, že mě vyměnil, že

307
cestovním manažerem kapely bude někdo jiný a moje jízda s Led
Zeppelin je možná u konce.
Byl jsem v depresi. Přemítal jsem, jak se to všechno seběhlo a jak
z toho ven.
jsem se neochotně začal chystat na odvykací pobyt v Itálii. V srpnu
jsem s dívkou jménem Susan odletěl do Říma. Susan byla punkerka se
vzhůru trčícími zelenými a stříbrnými vlasy a zálibou v minisukních,
podvazkových pásech a síťovaných punčochách.
jsme se ubytovali v hotelu Excelsior a okamžitě jsme začali chlastat.
Dávali jsme si hlavně sladké pití jako třeba Brandy Alexanders, o kte­
rém jsem věděl, že by mi mohlo usnadnit postupné odvykání heroinu.
"
"Tentokrát myslím opravdu vážně, že s tím chci skoncovat, říkal jsem
Susan. "Hérák mi ničí život.
Druhý den ráno mi ho málem zničilo něco jiného. Vzbudilo nás hla­
sité bušení na dveře pokoje.
to je asi pokojská, ale bušení zesílilo a ozval se křik: " Policie! "
Zahalil jsem se do ručníku, a když jsem otevřel dveře, vpadnu I do
pokoje tucet ozbrojených policistů.
jsem.
" "
" Kde jsou ty zbraně? řvali. " Tak kde jsou?
O čem to kruci mluvíte? " ptal jsem se. Přimáčkli mě ke zdi a prohle­
"
dávali pokoj.
dili Susan a mně pouta a odvezli nás výtahem do přistavených policej­
ních aut.
Vzniklá situace mě úplně vyvedla z míry a měl jsem také pořádně
nahnáno. Když jsme vyšli na ulici, jeden z policistů dal znamení ostře­
lovačům na střeše vedlejší budovy, že mohou odložit zbraně.
ním autě jsem Susan řekl: "Neboj, za chvilku budeme zpátky.
se ale spletl. Susan sice za pár dní propustili, neboť policie uznala, že
není důvod ji dál zadržovat, ale mě zavřeli do místního vězení, odkud
jsem byl převezen do Regina Coeli, věznice s nejpřísnější ostrahou.
Moje cela byla rozdělena na několik komůrek; první večer jsem usínal
se třemi spoluvězni, a když jsem se probudil, bylo jich tam dvacet dva,
většinou kapesních zlodějů a pouličních kriminálníků.
přivítal jsem je, " doufám, že nejste vybíraví. K jídlu tady dávaj akorát
chleba a hlávkovej salát!
Ironií bylo, že mě nikdy z ničeho formálně neobvinili.
leonského zákoníku jsem však byl " vinen, dokud se neprokáže nevi­
na.

308

.-. . . -
lenou a když se vrátili, vstoupili do dvouměsíční stávky. Já jsem mezi­
tím tudíž dál seděl ve své cele, každým dnem zoufalejší, a přemítal
jsem, zda odsud vůbec někdy vylezu.
Můj právní zástupce Julio po nějakém čase konečně zjistil, proč jsem
tady. Podezřívali mě, že jsem vyhodil do povětří železniční nádraží
v Bologni, které přepadli teroristé v den, kdy jsem přijel do Itálie. Poli­
cisté a správa věznice se ze mě zoufale snažili dostat přiznání. Zmlátili
mě a pak mi slíbili vlídnější zacházení, když budu " spolupracovat".
"
"Nemám se k čemu přiznávat, opakoval jsem. " Proč mě podezíráte?
Nebyl jsem v Bologni od sedmašedesátého!"
Když mi konečně poslali z Excelsioru zavazadlo, musel jsem jít do
místnosti, v níž se zneškodňovaly nevybuchlé bomby, a vybalit si věci
sám. Mohl jsem se pouze domýšlet, že se bojí, aby v něm nebyla bom­
ba, a dávají přednost možnosti, že rozmetá na kousky raději mě, než
jednoho z nich.
chaři jako jeden muž stěží zadržovali smích, když mi nařídili ji vybalit
a já jsem z ní před jejich očima postupně tahal podvazkové pásy, pod­
prsenky a spodní kalhotky." Vy jste první terorista transvestita, kterého
tady máme!" řekl mi jeden z bachařů.
Ačkoli mě deptalo, že jsem zavřený - navíc za něco, co jsem nespá­
chal - přece jenom se stal život trochu snesitelnější, když mě převezli
podruhé, tentokrát do vězení Rebibia. V té době už jsem za sebou měl
vynucenou odvykací kůru, která byla sice nepříjemná, ale netrpěl jsem
ani zdaleka tak, jak jsem čekal. Uvěznění a úvahy, jak se odsud dosta­
nu, mě natolik zaměstnávaly, že mi abstinenční příznaky, bolesti a prů­
jem, připadaly nepodstatné.
Občas mi něco pobyt ve vězení zpříjemnilo. Seděl jsem v cele se dvě­
ma Italy, kterým manželky nosily báječná jídla a oni se o ně se mnou
štědře dělili.
pečené jehněčí, brambory, litry vína. Moji spoluvězňové měli také svůj
vlastní plynový sporák, a tak jsem se ve vězení naučil vařit obyčejná
jídla z těstovin.
chází plyn.
jeden z mých parťáků lámanou angličtinou, " ale když si litřík vycuc­
neš, bude ti fajn!" Aspoň nějaká možnost, jak se trochu omámit.
Od vězeňských doktorů bylo možné bez problémů získat prášky na
spaní. Když jsem si postěžoval na nespavost, předepsali mi nějaké pi­
lulky, po kterých jsem měl dvanáctihodinovou noc. Naučil jsem se, že
ve vězení utíká čas nejrychleji, když o sobě nevíte.

309
 Jakmile se mi podařilo dát o sobě vědět ven, lidé okolo Led Zeppelin
dělali, co bylo v jejich silách, aby mi pomohli. Peter pochopil, že jsem
byl falešně obviněn, a posílal mi do Itálie pět set dolarů měsíčně. Poslal
za mnou také právníka Jeffa Hoffmana, který přiletěl, aby se se mnou
"
setkal. " Nic proti mně nenajdou, sdělil jsem mu. " Možná nemám úpl­
"
ně čistej rejstřík, ale terorista nejsem!
Začal jsem si také psát se Susan, kterou jsem vyzval, aby bydlela
v mém londýnském domě a dávala na něj pozor. Jednou jsem ji popro­
sil, aby mi poslala nějaké kazety, a ona v dobré víře vybrala poněkud
bizarní alba - The Wall od Pink Floyd, jako bych kolem sebe neměl dost
zdí na celý zbytek života, a hudbu k filmu Rogera Daltreyho McVicar,
který pojednával o útěku z přísně střežené věznice. S kazetami přišel
dopis; psala mi, že v domě prasklo potrubí a voda jej zatopila do met­
rové výše. " Měla jsem strašný strach, protože neumím plavat," stálo
tam. Vypadalo to, že škody v domě jsou obrovské, a já jsem náhle pře­
stal spěchat zpátky domů. S prášky na spaní a plynovým sporákem se
vězení zdálo skoro snesitelné.
Všechno ale změnil jednoho dne odpoledne Julio, když mi celý ner­
vózní oznámil, že John Bonham zemřel. Jako bych dostal ránu do ža­
ludku, jako by mne část umřela. Možná se to stalo.

Peter se dozvěděl o Bonzově smrti doma v Sussexu od svého asistenta

Raye Washburna, který zvedl telefon zvěstující tragédii. Ray Petera
usadil, podal mu dvě pilulky valia a trval na tom, aby si je vzal.
"
"Máš telefon, řekl Ray.
" "
"Kdo to je? ptal se Peter. "Co se děje?
"
"Týká se to Johna Bonhama.
"
Peter začal být neklidný. "No, co je s ním?
"
"Je po smrti.
Zpráva o Bonhamově smrti se roznesla rychle. Tiskové agentury ji
bleskově šířily po celém světě. V kancelářích firmy Atlantic Records,
která před více než deseti lety pomáhala kapele s rozjezdem, se vysoce
postavení úředníci hroutili do křesel a sekretářky plakaly. V klubech
jako Rainbow v Los Angeles se scházeli fanoušci a truchlili společně,
jako by se mu v místech, která Bonzo rád navštěvoval, cítili blíž. Samo­
zřejmě, že se znovu vynořily řeči o prokletí Led Zeppelin, ale většinou

310
jen lidé společně nesli svůj smutek a bolest.
znali,
Bonzo byl můj nejbližší přítel a spojenec v kapele.
smrti mě úplně zdrtila.
oficiální zprávě o jeho smrti.
silná,
při jeho úmrtí,
skoncoval.
Konečně jsem si začal uvědomovat plné důsledky Bonhamovy smrti.
Tím,
přítele,
i Zeppelin.
Bonhamův pohřeb se konal ve farním kostele v Rushocku ve Wor­
cestershire,
debníků a fanoušků. Byli tam i ostatní členové Led Zeppelin. Vyhýbali
se reportérům,
mezi sebou si členové skupiny neměli mnoho co říci. Všichni tři se po­
koušeli zvyknout si na svět bez Bonza a vyrovnat se s tím,
Zdálo se,
jako začínající muzikanti bojovali o přežití a snili o tom,
Někdo. To
druhou a Bonzo už nebyl mezi živými.
níka tak zničující? ptal se Plant sám sebe.

Na podzim jsem byl konečně propuštěn z vězení; nic mi nedokázali ani

mě z ničeho neobvinili.
úředníků.
jemnosti."
Byl jsem venku s pocitem,
Čekal na mě jen vytopený dům a nejistota obklopující Led Zeppelin.
Nakonec jsem se vypravil na Filipíny,
Států a uvažoval jsem o své budoucnosti.
díky obrovským částkám,
jsem téměř všechny svoje úspory a můj dům byl postoupen bance na
pokrytí dluhů. Nebyl jsem si jistý,
ubírat,
Zatímco jsem byl pryč,
rozpustit - jak jsem ostatně čekal. Po Bonzově smrti zaplavily rockový
tisk dohady,

311
 Appice (z Vanilla Fudge) a Cozy Powell. Robert, Jimmy a John Paul ale
nikdy o ničem takovém neuvažovali. Sešli se na Jersey, aby si promlu­
vili o tom, co dál, a pak se v hotelu Savoy setkali s Peterem. "Nemůže­
me pokračovat bez Bonhama," prohlásil Plant a všichni souhlasili. Ni­
kdy opravdu neuvažovali o tom, že by si našli jiného bubeníka.
Dvanáct roků trvající let Led Zeppelin byl u konce.
Skupina vydala prostřednictvím Swan Song strohé prohlášení, ve
kterém stálo: "Ztráta našeho drahého přítele a hluboká soustrast, kte­
rou cítíme k jeho rodině, spolu s vědomím nerozlučnosti, jež sdílíme se
svým manažerem, nás vedou k rozhodnutí, že nemůžeme pokračovat
"
tak jako dřív.
Led Zeppelin prožil neuvěřitelný let, ale v tuto chvíli přistál na­
posled.

57. Časy dobré, časy zlé

V roce 1981 se ti z nás, kdo pracovali s Led Zeppelin, pokoušeli zvyk­
nout na to, že o kapele už je třeba uvažovat v minulém čase. Zeppelin
se nepochybně nesmazatelně zapsal do rockové historie, ale já jsem se
stejně potřeboval vyrovnat se skutečností, že už nebudou žádné nové
nahrávky, žádná další turné, žádné dobré i zlé časy.
Všichni, od lidí, kteří měli k Led Zeppelin blízko, až po milióny fa­
noušků, nicméně cítili, že o zbývajících členech skupiny ještě uslyšíme.
Pro Jimmyho, Johna Paula a Roberta představovala kapela dvanáct let
života a všem třem nějakou dobu trvalo, než se vzpamatovali ze zniču­
jící ztráty Johna Bonhama. Každý z nich se nějaký čas zabýval sám se­
bou; potřebovali se nejen zamyslet nad budoucností, ale také přemýšlet
nad filozofickými otázkami, na něž většinou nebyla odpověď: Proč se
na nás sneslo v tak krátké době tolik smůly? Proč zemřel Bonzo? Proč
jsme vlastně žili?
Pro Jimmyho byla tahle rekonvalescence těžkým obdobím. Vždyť
Led Zeppelin byli jeho výtvor, jeho dítě. Bylo obtížné začít po dvanácti
letech přemýšlet o novém začátku. Navíc dál bydlel v domě, kde John
Bonham zemřel, a protože mu ho každý den něco připomínalo, nemohl
se přes kamarádovu smrt přenést. Celé měsíce nevzal kytaru do ruky.
Někdy si kladl otázku, zda to ještě vůbec někdy udělá.

312

. ...� . . -
 Čas ale nakonec začal hojit rány. Jimmy produkoval poslední album
Led Zeppelin Coda, které vyšlo v roce 1982 a po celém světě se ho pro­
dalo více než milión kusů. Skládalo se z dříve nevydaného materiálu,
natočeného při studiových frekvencích počínaje rokem 1969, kdy bě­
hem přípravy alba Led Zeppelin II skupina nahrála písně jako " We're
Gonna Groove".
Na naléhání Erika Claptona uspořádal Pagey v roce 1983 dobročinný
koncert v Royal Albert Hall a uchvátil publikum strhujícím instrumen­
tálním provedením "Stairway to Heaven". Potom se rozhodl podstou­
pit namáhavý a úmorný proces sestavování nové kapely. Věděl, že ji
lidé budou srovnávat s Led Zeppelin, ale nakonec se rozhodl nad po­
dobné obavy povznést. Nová skupina Firm vydala dvě alba a trochu
koncertovala. Fanoušci od ní očekávali mnohem více, než se jí kdy po­
dařilo. Srovnávání s Led Zeppelin nemělo konce. Jimmy nakonec
pinu rozpustil.
V roce 1988 natočil Jimmy sólové album Ou trider a sestavil pro turné
skupinu, v níž hrál na bicí Jason Bonham, Johnův syn. Na koncertech
ve Spojených státech a Anglii se Jimmy nezdráhal zařadit řadu stan­
dardních čísel z repertoáru Led Zeppelin - nejen "Stairway to Hea­
ven",
že fanoušci chtěli slyšet svoje oblíbená Zeppelinovská čísla, nehodlal je
zklamat. Poprvé
něco, o co se může opřít.

Robert se mezitím snažil poslepovat střepy svého života znovu dohro­

mady.
vou smrtí a vzaly mu odvahu a sílu se vzpamatovat. Měl však pocit, že
po hudební stránce má stále co říci a že hudba by ho mohla vyléčit
rychleji než cokoli jiného.
Přesto si Robert prožil mnoho vnitřních pochybností a nejistoty, zda
je připraven na sólovou kariéru. V roce 1981 se rozhodl zkusit zpívat
po malých klubech, úmyslně se vyhýbal Zeppelinovskému repertoáru
a vrátil se místo toho k rhythm & blues. Posluchači na něj pokřikovali
"
"Stairway to Heaven nebo"Proč jsi s sebou nepřivedl Jimmyho a Joh­
na Paula? " Plant se jen choulil do sebe. Na jevišti se mu ale líbilo a drá­
ha sólového umělce se náhle zdála uskutečnitelná.
V roce 1982 Robert nahrál svoje první sólové album Pictu res at Ele­
ven. I když dvojice Page-Plant formálně ukončila svoji spolupráci
v roce 1980, Robert se stejně obrátil na Jimmyho, aby si poslechl pásky

313
natočené při počátečních frekvencích,
ka,
hitem na obou stranách Atlantiku. Robert od té doby vydává sólová
alba pravidelně.

John Paul se po roce 1980 vrátil na jeviště jen zřídka.

reflektorů mu docela vyhovoval.
Michaela Winnera z roku 1984 a pomáhal k němu dávat dohromady
hudbu. Produkoval několik desek pro jiné umělce a podílel se na filmu
Paula McCartneye Give My Regards to Broad Street. Na rozdíl od kolegů
z Led Zeppelin nikdy nezatoužil po sólové kariéře či vůdčí úloze v ně­
jaké skupině.

Miliónům fanoušků Led Zeppelin ovšem sólová činnost Page,

a Jonese nestačila.
níkem.
alespoň něco,
Bylo nevyhnutelné,
ly nekonečné fámy o obnovení Led Zeppelin.
nivci nezůstali úplně zklamaní.
ně na koncertě Live-Aid na JFK Stadium ve Philadelphii,
Tony Thompsonem a Philem Collinsem na bicí. Trochu to vázlo,
spolu předtím zkoušeli jen půl hodiny. Plant trochu chraptěl a Jimmy­
ho Gibson občas neladil. Když ale hráli Whole Lotta Love" a Stair­
" "
way to Heaven",
v pořádku,
O tři roky později si spolu všichni tři zahráli znovu na koncertě ke
40. výročí Atlantic Records,
a na bicí je tentokrát doprovázel Jason Bonham. Jason se na tento úkol
pečlivě připravil; nekonečné hodiny poslouchal desky kapely,
vázel je na bicí a dokonce si pouštěl videozáznamy z koncertů a studo­
val každý detail hry svého otce. Skupina zkoušela v Londýně bez Ro­
berta, který
jediné zkoušce v New Yorku.
Svoje půlhodinové vystoupení v Garden začali až v jednu hodinu po
půlnoci. Pagey více než hodinu nervózně přecházel v zákulisí,
boval sám o sobě a říkal si,
nu nikdo z diváků neodešel.
tónů Stairway to Heaven" bylo nadšené aplaudující publikum ve vy-
"

314
prodané hale - někteří dali za lístek až tisíc dolarů - na nohou. Robert
popletl pár veršů a Jimmymu se moc nepovedla některá sóla.
kovým dojmem byli spokojeni dokonce i samotní členové kapely. Led
Zeppelin se na třicet minut vrátili.
Bill Graham onen koncert pro Atlantik organizoval.
zášť,
1977, a uvědomil si,
hrát po Led Zeppelin. Změnil původní záměr,
ve finále všichni (Crosby,
Phil Collins, Genesis,
nezapomenutelné hity,
řil závěr večera Led Zeppelin. A tak to také mělo být.
Mluvil jsem s Jimmym těsně před oním newyorským koncertem. Je
"
to o nervy"
,
byli,
změnili.
de stejný bez Bonza.
fámy."

Já jsem v posledních letech začal nový život a zůstal jsem v hudební

branži. Velmi jsem se spřátelil se Sharon a Ozzie Osborneovými.
ron mi umožnila pracovat s mnoha svými kapelami,
Quireboys,
ron požádala,
hož se nakonec vyklubala devítiměsíční mezinárodní šňůra sto sedm­
desáti koncertů ve dvaadvaceti zemích.
byl zážitek s přídechem nostalgie,
báječného ducha a energii,
Život na cestách se ale v některých ohledech změniL Teď,
tahle slova,
domil,
vybraly strašlivou daň. Největší ztrátou byl samozřejmě Bonzo; stále
ještě se mi stýská po jeho vřelosti,
Dokonce i po Bonhamově smrti jsem potřeboval celé roky sebezpy­
tování,
čase odvykání konečně nechal kokainu,
Poslední skleničku jsem měl při oslavě svých čtyřicátých narozenin
v roce 1986 a od té doby jsem,
střízlivý a bez drog.

315
 Musím se přiznat, že turné s Quireboys jsem si užil mnohem více
právě díky tomu, že jsem byl střízlivý.
tatáž města a země, které jsem navštívil s Led Zeppelin - s tím rozdí­
lem, že tentokrát jsem nebyl posedlý alkoholem a drogami. QUireboys
si občas dali pár skleniček, ale drogy k jejich životu nikdy nepatřily.
Stejně jako Zeppelin, nikdy nepřijeli na koncert pozdě a hudba pro ně
byla naprostou prioritou.
Jak jsem řekl Jimmymu v roce 1988: "Dneska je to tak jiné.
Zeppelin jsme šli všichni ven a zhvízdali jsme se. Dneska sloužím mla­
dým kapelám jako ukázka toho, co se může stát, když dovolíš drogám
a alkoholu, aby tě ničily."
"
"Ty znáš nepochybně obě stránky, řekl Jimmy. Z
tvrdím, že má mnohem větší smysl být střízlivý.

Led Zeppelin si zajistili místo v historii rocku.

asi ze všech jejich písní považována za největší "klasiku"; stále patří
mezi nejžádanější skladby rozhlasového vysílání po celém světě.
V roce 1991, dvacet let poté, co se zrodila u krbu v Headley Grange, ji
časopisy jako Esquire oslavily, rozpitvaly a prohlásily za jednu z největ­
ších písní své doby, která pro určitou generaci znamenala to, co George
Gershwin či Cole Porter pro své současníky.
V roce 1990 Jimmy produkoval a Atlantic na kompaktních discích
vydal retrospektivní pohled na tvorbu Led Zeppelin - 45 skladeb digi­
tálně remasterovaných ve studiu Sterling Sound v New Yorku.
Když dnes poslouchám Zeppelinovské nahrávky, zjišťuji, že ve
zkoušce času obstály. Pořád je v nich ta kvalita a vášeň, díky kterým se
stali Led Zeppelin největší atrakcí rockové hudby. A z toho, jak se pro­
dávají kompaktní disky, je vidět, že zájem posluchačů neopadává. Od
posledního koncertu už uplynulo skoro deset let, a přesto se dva nové
CD komplety prodávají přímo skvěle. Z fanoušků, kteří s Led Zeppelin
vyrostli, jsou dnes třicátníci a čtyřicátníci; ti svůj zápal pro kapelu ne­
ztratili. Ale jsou tu i další, o málo starší než moje dcera Claire, kteří si
začínají kupovat nahrávky a jsou nesmírně zvědaví na skupinu, která
tolik přispěla k zábavní kultuře.
Jsem pyšný na úlohu, kterou jsem sehrál v životě kapely. Na začátku
roku 1992 jsem byl s Claire v Evropě a v Londýně jsme si zašli na večeři
s Robertem Plantem, jeho dcerou a zetěm.
staurace, Robert se otočil ke Claire a zeptal se: " Tak co, je Richard dobrý
táta? "

316

,-- .
. -
 Claire se usmála, kývla a odpověděla: "Ano."
Robert na mě vrhl rychlý pohled a pak se vrátil ke Claire: "Mně taky
"
dělal tátu, celé roky.
Takhle Robert viděl mých dvanáct let ve funkci cestovního manažera
Led Zeppelin.
hosi stařešinu a ochránce a ani po letech nepřestal oceňovat, co jsem
pro kapelu udělal.
Někteří rockoví komentátoři tvrdili, že Led Zeppelin nakonec zničily
jejich vlastní výstřelky - " sex, drogy a rock'n'roll", jež neoddělitelně
patří k hudební branži. Ohlédnu-li se dnes zpátky, vím, že Led Zeppe­
lin možná byli poživační.
svoji moc a šarm na děvčatech.
Nikdy však nedovolili, aby nevázaný život jakkoli ovlivnil jejich
schopnosti na jevišti či ve studiu.
ky a nepřestali si být vědomi, za co jim vděčí. Třicet let se pohybuji
v hudební branži a neviděl jsem nikoho, kdo by snesl srovnání s Led
Zeppelin. Jsou mimo jakoukoli diskusi největší rockovou kapelou na
světě.
Není mnoho věcí, kterých bych litoval, když se ohlédnu.
kapela, tak já jsme to přeháněli s drogami a zaplatili jsme za to strašli­
vou cenu.
se jim možná ani vyhnout nemohli.
Vyrovnat se s téměř okamžitou slávou mohlo být pro kapelu také
obtížné.
zinárodním věhlasem.
chali vylomeniny, které jsou průvodním jevem slávy. Nikdy to však ne­
dělali na úkor svojí hudby.
Zbylí členové Led Zeppelin jsou bez výjimky a právem hrdí na to,
čeho dosáhli. Nemyslím, že by na tom chtěli mnoho měnit.
které je postihly, se většinou nedaly ovlivnit. Kapela je příkladem vše­
ho, co se může povést - a nepovést - dostaví-li se obrovský úspěch.
"
Když se z nás stal"velký obchodní artikl , spousta legrace zmizela.
koušeli jsme se ji udržet chlastem a drogami, jimiž jsme také zaháněli
nesnesitelnou nudu. Nakonec jsme zábavu nezachránili, naopak jsme
zničili i zbytek toho dobrého, co na kapele bylo.

317
Všichni jsme věděli, že Led Zeppelin nebudou existovat věčně. Záro­
veň však nikdo z nás nebyl na konec připraven.
že svým způsobem to vůbec neskončilo. Kdykoli přijde čtrnáctiletý
kluk nebo holka do obchodu a koupí si svoje první CD "Zeppelínů",
kapela se znovu a znovu rodí.
dlouhý let.

318
Diskografie Led Zeppelin
(Je uveden název alba, značka, rok vydání a jednotlivé skladby):

Led Zeppelin, Atlantic Records,

1969
Good Times Bad Times ", Babe l'm Gonna Leave You ", You Shook
" " "
Me ", Dazed and Confused ", Your Time ls Gonna Come ", Black
" " "
Mountain Side ", Communication Breakdown ", ,,1 Can't Quit You
"
Baby ", How Many More Times ".
"

Led Zeppelin II, Atlantic Records,

1969
Whole Lotta Love ", What ls and What Should Never Be ", The
" " "
Lemon Song ", Thank You ", Heartbreaker ", Living Loving Maid
" " "
(She's Just a Woman) ", Ramble On", Moby Dick ", Bring It On
" " "
Home ".

Led Zeppelin III, Atlantic Records,

1970
lmmigrant Song ", Friends ", Celebration Day ", Since I've Been
" " " "
Loving You ", Out On the Tiles ", Gallows Pole " , Tangerine " ,
" " "
Thaťs the Way ", Bron-Y-Aur Stomp ", Hats Off to (Roy) Harper ".
" " "

[bezejmennel, Atlantic Records,

1971
Black Dog ", Rock and Roll ", The Battle of Evermore ", Stairway
" " " "
to Heaven ", Misty Mountain Hop", Four Sticks ", Going to Cali­
" " "
fornia ", When the Levee Breaks.
"

Houses o! the Haly, Atlantic Records,

1973
The Song Remains the Same ", The Rain Song ", Over the Hills and
" " "
Far Away ", The Crunge ", Dancing Days ", D'yer Mak'er", No
" " " "
Quarter ", The Ocean ".
"

319
Physical Graffiti, Swan Song,
1975
" " "
"Custard Pie , "The Rover , " In My Time of Dying , "Houses of the
Holy , "Trampled under Foot ,"Kashmir ," In the Light"," Bron-Yr­
" " "
-Aur", " Down by the Seaside", " Ten Years Gone", "Night Flight",
" " "
"The Wanton Song , "Boogie with Stu , " Black Country Woman ,
"
"Sick Again .

Presence, Swan Song,

1976
" " "
"Achilles Last Stand , "For Your Life , " Royal Orleans , "Nobody's
Fault But Mine , "Candy Store Rock , "Hots on for Nowhere", "Tea
" "
for One".

The Song Rema ins the Same, Swan Song,

1976
" " "
" Rock and Roll , "Celebration Day , "The Song Remains the Same ,
" " "
"Rain Song , " Dazed and Confused , " No Quarter , "Stairway to
Heaven", " Moby Dick", "Whole Lotta Love".

In Through the Out Door, Swan Song

1979
" " "
" In the Evening , "South Bound Saurez , " Fool in the Rain , "Hot
" " " "
Dog , " Carouselambra , " All My Life , "l'm Gonna Crawl .

Coda, Swan Song,

1982
" " "
"We're Gonna Groove , " Poor Tom , " I Can't Quit You Baby , "Wal­
" " " "
ter's Walk , "Ozone Baby , " Darlene , " Bonzo's Montreaux , "Wea­
ring and Tearing".

Led Zeppelin, Atlantic Records,

1990 (digitálně remasterováno, CD komplet)
" "
" W hole Lotta Love , "Heartbreaker , " Communication Break­
" "
down , " Babe I'm Gonna Leave You , "What ls and What Should

320
Never Be", "Thank You", " I Can't Quit You Baby", " Dazed and Con­
fused", "Your Time Is Gonna Come", " Ramble On", "Travelling Ri­
verside Blues", " Friends", "Celebration Day", "Hey Hey What Can
I Do", "White Summer /Black Mountain Side", " Black Dog", " Over
the Hills and Far Away", " Immigrant Song", "The Battle of Ever­
more", " Bron-Y-Aur Stomp", " Tangerine", "Going to California",
" " "
" Since I've Been Loving You , " D'yer Mak'er , " Gallows Pole ,
" "
"Custard Pie , " Misty Mountain Hop , " Rock and Roll", "The Rain
Song", "Stairway to Heaven", "Kashmir", "Trampled under Foot",
" " "
"For Your Life , " No Quarter , " Dancing Days , " When the Levee
"
Breaks , "Achilles Last Stand , "The Song Remains the Same", "Ten
"
Years Gone", " In My Time of Dying", " In the Evening", "Candy Sto­
re Rock", "The Ocean", "Ozone Baby", "Houses of the Holy", " Wea­
ring and Tearing", "Poor Tom", " Nobody's Fault But Mine", " Fool in
the Rain", " In the Light", "The Wanton Song", " Moby Dick/Bonzo's
Montreaux", " I'm Gonna Crawl", " All My Life".

321
Rejstřík

"
" Achilles Last Stand 269, 271, 274, bezejmenné album 147-150
288 bezpečnostní opatření 1 27, 131,
Air India 1 78 143-144, 1 54, 1 64, 1 89-190, 200,
"
" AH My Love 304 234, 249-250, 292-293
Anderson, lan 90 Bindon, Johnny 8, 279, 286, 290,
Anger, Kenneth 229-230 294-296
Astrid 198-199 "
" Black Mountain Side 50, 88
Atlanta, koncert na stadióně (1 973) Blue Flames 13
204-208 Bodger, Chris 306
Atlantic Records 52-54, 59, 69-70, Bombaj 1 75-178, 197
75-76, 78, 133, 147-150, 1 72-173, Bonham, Jason 313, 314
1 77, 1 78, 1 89, 1 93, 231, 241 , 244, Bonham, John (Bonzo)
298, 310, 3 1 5 autonehoda (1 977) 299-300
Austrálie, policejní razie ( 1972) 1 79 jako bubeník 33-34, 47-48, 57, 97,
1 26, 207-208, 241, 253-254
konzumace alkoholu a užívání
"
" Babe I'm Gonna Leave You 46, drog 22-23, 64, 81 -82, 94-95,
49-50, 70 99, 169-1 70, 232-233
"
" Baby, Leťs Play House 36 kořeny 32-34
Bad Com pany 231, 232, 237, 254, 302 pohřeb 311
"
" Baja 35 povahové vlastnosti 23-24, 32-34,
Baker, Ginger 34, 44 166-167
Band of Joy 30-32 rybaření v Edgewater Inn (Seattle)
Bangkok 1 74-175, 1 84, 197 98-99
Bangs, Lester 145 úmrtí 19-21, 25-26, 3 1 0-311
Bannister, Freddie 138-139, 305 výtržnosti a výstřelky 82--86, 94-98,
Barc\ay Records 107 1 23-124, 1 29, 136-138, 1 50,
Barclay, Eddie 107-108 1 52-153, 163, 169-1 72, 180-181,
Baretta, John 264-266 186-187, 213, 232-233, 251-252,
Barsalona, Frank 77, 1 1 3 256, 262-263, 279-280, 294
Bart, Lionel 7, 231 vztah k autům 192-193, 254, 262
Bassett, Terry 282-283 vztah k Plantovi 167
Bath, festival (1 970) 138-140 závislost na heroinu 270, 273
"
" Battle of Evermore, The 146, 147, Bonhamová, Pat 33, 1 1 8, 1 67, 262
190 Bonhamová, Zoe 262
Beatles, The 9, 12, 14, 1 7-18, 27-28, 54, Boston Garden 1 1 1 , 249
62, 1 00, 145, 208, 213, 232 Boston Tea Party 1 969, vystoupení
Beck, Jeff 35, 37, 41, 45, 57, 70, 93, 95 na, 59-60
Bellová, Maggie 231, 232, 245, 282 Braunn, Erik 68
Berry, Chuck 96-97 Brevitz, Marshall 1 05-106

323
 "
" Bring It On Home 76, 1 1 0, 1 1 7, 140 Collins, Phil 314, 3 1 5
Bron-Y-Aur Stomp " 134-135 "
" " Communication Breakdown 49,
Browneová, Ca rol 135 50, 57, 1 40, 1 6 1
Brutsche, Rusty 1 68, 306 Concerts West 205, 282, 290
Buellová, Bebe 235 Condliffe, Brian 206, 305
Cooper, Alice 204
Cooper, Robert Gaines 231
Callaghan, Jim 1 54-155 Coulson, Clive 73-74, 1 07, 135
Calmes, Jack 241 Country Joe and the Fish 58, 138, 219
"
" Candy Store Rock 270 Cream 44-45, 52, 70, 242
Carnegie Hall, koncert (1 969) 1 1 0-1 1 1
Crowley, Alesteir 26, 1 99, 229, 264,
"
" Carouselambra 304 285, 291
Carpenterová, Karen 253-254 "
" Crunge, The 187
Carson, Phil 148-149, 1 72-174
Crusaders, The 37
Casterová, Cynthia P. 85-86
CBS Records 29
Clapton, Eric 39, 4 1 , 44, 1 1 8, 241-244,
Daltrey, Roger 1 7, 1 1 8
313
Dautrich, Bill 1 90, 234, 242
Clifford, Doug 1 82 "
Clifton, Peter 229 " Dazed and Confused 48-50, 57, 70,
1 1 1 , 126, 1 38, 208, 214, 247, 264
Coda (album) 313
DeForest, Bob 292
Cole, Richard
Dennyová, Sandy 147
konzumace alkoholu a užívání
Dobson, Jim 136--1 38
drog 22-23, 189, 194-196, 244,
Donovan 35, 38
270-271 , 273, 300-303, 307-308
Dorman, Lee 68
kořeny 9-12
"
po rozpadu Led Zeppelin 315-316 " Down by the Seaside 229, 241
práce pro Erika Claptona 240-244 Dreja, Chris 42

rybaření v Edgewater Inn (Seattle) Dylan, Bob 87, 256--257

"
98-99 " D'yer Mak'er 1 86
svatba 231, 302
uvěznění v Římě, 1 9, 308-31 1
vykradení bezpečnostní schránky Earls Court (Londýn), koncerty (1975)

v hotelu Drake 220-228 260-261

výtržnosti a výstřelky 1 01-103, Edgewater Inn (Seattle) 98-1 01,

106, 108-109, 1 58-159, 1 43-144, 1 28-129, 292
180-181 Edmunds, Dave 302
vztah k Plantovi 67, 286--289 Entwistle, John 1 7, 45, 51
Coleová, Claire 3 1 6--3 1 7 Ertegun, Ahmet 52, 1 72, 225, 244,
Coleová, Marilyn 230-231, 241, 244, 258
246, 259-260, 267, 276 Estrada, Bob 223, 227
Coleová, Tracy 302-303 Eve, Mick 13-14
Collins, Patsy 1 54-155 EZEE Hire 304

324
Fallon, B. P. (Beep) 1 77-178, 191, 202 Grantová, Gloria 275-276
Fame, Georgie 13, 31 Greenberg, Jerry 189
FBI 222-227
Fillmore East (New York), koncerty
(1 969) 67-68, 90 Harris/Meehan Group 25
FiUmore West (San Francisco), kon- Harrison, George 213, 236-237
certy (1 969) 58-59 Harrisonová, Patti 213, 242, 244
Firm 313 Harvey, Les 282
Flock 138-139 Havaj, návštěva (1969) 86-87
FM rozhlasové stanice 70, 72, 234, Headley Grange 135, 146, 229, 240,
299 316
"
" Foggy Day in Vietnam, A 35 Hefner, Hugh 216
"
" Fool in the Rain 304 Herman's Hermits 35, 38, 53
Fox, Mitchell 279 heroin 1 94-196, 244, 270, 272-274, 3 1 5
Francie, koncerty (1 973) 200 High Numbers 1 5
"
" Friends 135, 197 Hinton, Mick 135, 160-1 61, 1 82-183,
Frommeová, Lynette " Squeaky " 206, 232, 273, 291, 305
258-259 Hobbs, Rick 21, 279
Hoffmann, Jeff 310
homosexuální bary 208-209
"
" Gallows Pole 135 Hongkong, návštěva (1 972) 194-196
Gautier, Benoit 200 Honolulu, pobyt (1971) 87-88,
Goldberg, Danny 190, 203, 205, 207, 165-166
209, 214-216, 226, 232, 259 "
" Hots on for Nowhere 270
" "
" Good Times Bad Times 51, 57, 1 08, " Houses of the Holy 229
182 Houses of the Holy (album) 1 85-187,
Gradaloni, Julio 1 9-20, 309-31 0 201-203, 205, 212, 225
Graham Bond Organization 34 Houston, koncert (1977) 284
Graham, Bill 68, 74, 214, 295-296, 3 1 5 "
" How Many More Times 49, 50, 68,
Grande BaUroom (Detroit), koncert 118
v ( 1 969) 88 Hulett, Tom 205
Grant, Peter
finanční záležitosti 1 1 6-117, 185,
261, 220-228, 289-290 Chateau Marmont (Los Angeles)
incident v Oaklandu kvůli synovi 64-65, 83-85, 1 03, 1 06, 131
295-296 Christian, Dick 267-269
jednání s Atlantic Records 147-149 Christian, Neil 36-37
kořeny 40-41
povahové vlastnosti 71-72, 282
setkání s Bobem Dylanem 257 Imhoff, Barry 82
úloha ve sporu o jméno Zeppelin Immediate Records 39
120-121 "
" Immigrant Song 124, 140, 1 48, 160,
Grant, Warren 295 168

325
 "
" In My Time of Dying 241 , 246, 283 Knebworth, festival (1 979) 305-306
In the Evening " 304 Kodaň 1 1 9-124
"
In Through the Out Door (album) kokain 1 89, 1 94-195, 222, 225, 230,
304-306 233, 235, 253, 275, 289, 302, 315
In-A-Gadda-Da-Vida (album) 67 krádež peněz v hotelu Drake 221-228
Ingle, Doug 68
Iron Butterfly 67--68, 71, 90
Irsko, koncerty (1971) 150-151 Larke, Johnny 165
Island, festival (1 970) 1 36 Lawrence, Mike 264-265, 269
Le Fevre, Benji 21, 206, 267, 269, 306
Led Zeppelin (album) 50-5 1 , 70, 92,
Jackson J. J. 213, 306 1 20, 1 87, 261
Jackson, Pete 1 00 Led Zeppelin II (album) 75-77, 92, 107,
Jagger, Mick 18, 57, 186, 202, 251 , 272, 110, 111, 116, 145, 261 , 313
Japonsko 166-1 75, 1 94 Led Zeppelin III (album) 134-135,
JeH Beck Group 18, 49, 50 144-146, 261
Jersey, Plantův pobyt na ostrově Led Zeppelin. Viz též jednotliví lidé
268-269 a témata
Jethro Tuli 89-90 finanční záležitosti 70-72, 113-114,
Jones, John Paul 1 5, 24-25, 48 1 1 6-117, 1 85, 261-262, 289-290
" 25-26, 274-275, 299,
konzumace alkoholu a užívání " prokletí
drog 64, 274 310-311
kořeny 34-36 rozpuštění skupiny 310-311
po rozpadu Led Zeppelin 314 spor o užívání rodinného jména
povahové vlastnosti 24-25, 144, Zeppelin 1 1 9-121
166, 274 vznik jména skupiny 51
setkání s Elvisem Presleym zakládání skupiny 44-49
257-258 Lee, Alvin 93-94
výtržnosti a výstřelky 1 36-138, Lee, Sammy 1 83
1 70, 210 Les Girls (Sydney) 1 83-184
Jones, Ronnie 13 Ufe (časopis) 78
Jonesová, Mo 35, 105, 1 1 8, 166, 282 Listen 29
Kanárské ostrovy, dovolená Rícharda Little Ríchard 10, 35, 40-41
Colea 259-260 Live-Aid, koncert ( 1 985) 314-31 5
Kanuko 1 71 Liverpool Scene 72
"
" Kashmir 240, 246, 31 3-314 " Living Loving Maid (She's Just
Kayeová, Shelley 289 A Woman) " 91
Keily, Jack 254 Los Angeles Forum, koncerty 346-348
Kezar Stadium (San Francisco), kon- Los Angeles Times 145
cert ( 1 973) 213-214 Los Angeles 2 1 2-215, 249, 255-258
King, Rex 278 Lucifer Rising (film) 230
Kinks, The 38 Lurch, Manfred 119
Kirke, Simon 302 Lyon, koncert ( 1 973) 200

326
MacLaineová, Unity 20
Maddoxová, Lori 1 9 1 -1 93, 235-236
Madison Square Garden {koncerty}
144, 1 89-190, 21 9-220, 250-252,
280, 288, 314
Malibu {Kalifornie}, pronájem domu
259, 269
Mandich, Tony 213
Marriott, Steve 30, 45-46
Martinová, Charlotte 1 1 8-119, 134,
1 9 1 -1 92, 208, 217,
293-296, 300
Massot, Joe 218-219, 228-229
May, Phil 266
Mayová, Electra 266
McAlpine, sir Robert 264-265
McCarty, Jim 42-43
McGregor, Sandy 1 29
mellotron 202, 206, 208, 304, 305
Melody Maker 145
Memphis {Tennessee}, předání klíče
od mčsta členům Led Zeppelin
142
Mendelsohn, John 70
Milán, koncert a rvačka
159-162
Miller, Bill 104
Miller, Jimmy 104, 248
" Misty Mountain Hop" 146
Mitchellová, Joni 80, 1 1 1
" Moby Dick" 1 1 1 , 220, 223, 227
Moby Grape 32, 46, 75
Mods 11-12, 15, 30
Moody Blues 100, 138
Moon, Keith 1 5-17, 45, 51, 209, 231,
255, 291
úmrtí 303
Morrison, Jim 65
Musicland, studio {Mnichov} 270-272
Nagašima, Tats 1 68-169, 171-172,
1 74, 194
Nash, Graham 65
New Haven {Connecticut}, koncert
Erika Claptona ( 1974) 243
New Orleans, návštěva (1973) 209-210
New Vaudeville Band 1 8, 40-41, 53,
258
New Yardbirds 44, 49-51
nezájem britských pořadatelů 72
Nicky James Movement 33
" Night Flight" 229
2 1 9, 236, Nighttimers 13-15
" No Quarter" 202, 208
Nobs, The 1 21
Northover, Dave 278
Oakland Coliseum, koncerty (1 977)
295-296
" Ocean, The" 202
Ogden Security 190
Oldham, Andrew 39
Olympic, studia {Londýn} 50-5 1 , 91,
1 87-188, 240-214
Orange Bowl, koncert (1 977) 283-284
(1971) "
" Our Song 29
Outrider {album} 313
Page, Jimmy
finanční záležitosti 73-74
jako skladatel 76-77, 134-136,
1 46-147, 229-230, 240-241 ,
269-272, 304
konzumace alkoholu a užívání
drog 22-23, 64, 270, 272-273,
300
kořeny 36-39
období u Yardbirds 39-44
po rozpadu Led Zeppelin 312-313
povahové vlastnosti a přístup
k práci 24, 240-241 , 270-271
výtržnosti a výstřelky 156-157
327
 vztah k okultismu a nadpřiroze­
ným silám 26, 1 49, 1 57, 1 99,
285-286
vztahy s dívkami 79-81, 131-132,
1 91-193, 235-236, 259
založení Led Zeppelin 44-49
zdravotní stav, zranění 37, 212, 247
ztráta kytary 1 24-1 25
Parrot, Jasper 136
Paříž, večírek na oslavu Led Zeppelin
II ( 1969) 1 07-108
Physical Graffiti (album) 201, 240-241 ,
246, 248, 260, 261
Pickett, Kenny 55, 59, 61--62, 64
Pictures at Eleven (album) 313
Plant, Karac 25, 27, 264
úmrtí 297-300
Plant, Robert
autonehoda (1 975) 263-267
daňové záležitosti 266-267
jako skladatel 76, 135-136, 146, 269
konzumace alkoholu a užívání
drog 64, 273
kořeny 27-32
po rozpadu Led Zeppelin 3 1 3-31 4
reakce n a Bonhamovu smrt 3 1 1
rehabilitace po nehodě 267-269,
271, 281-282
úmrtí syna 297-300
výtržnosti 86, 1 58-159
vztah k Bonzovi 1 67
zdravotní potíže 133-134
PIa nt, Robert Sr. 27-28, 32
Plantová, Maureen 25, 31, 1 1 8, 134,
1 66, 1 98, 282
autonehoda ( 1975) 263-267
Playboy (časopis) 230, 253
Plumpton Place (Pageův dům) 1 98,
229
Polar, studio 304-305
Portoriko, výlet (1 969) 114-11 5
Premier Talent 77, 1 1 3
Presence (album) 268-272, 274-275
328
Presley, Elvis 9, 28, 36, 52, 1 04-105,
142, 215, 238-240, 243-244, 256-259
Pretty Things 232, 246, 266
Quaife, Peter 38
QUireboys 3 1 5-31 6
" Rain Song, The" 202
Raleigh (Severní Karolína), perseku-
ce 1 26-128
Ralphs, Mick 254
" Ramble On" 76, 108
Raven, Mike 140
Raymond, Rem 180-181
Redding, Otis 13, 75
Reid, Terry 18, 45-46, 55, 65, 100
Rhodos, Plantova autonehoda na os-
trově (1 975) 263-267
Robertson, Willie 267
Rockers 11-12, 30
Rol/ing Stone (časopis) 70, 1 25, 1 45,
202-203, 248, 275
Rolling Stones 9, 11, 14, 17, 18, 28, 35,
38, 39, 62, 71, 104, 1 1 1 , 1 98, 251,
261, 270, 272
Rotterdam, koncert (1 975) 247
Royal Albert Hall (koncerty) 1 1 7-118,
313
Runové album. Viz Bezejmenné
Samwell-Smith, Paul 4 1
S a n Juan (Portoriko), výlet ( 1 969)
114-1 1 5
Sanderová, Ellen 78-79
Scream for Help (film) 314
Sellers, Peter 239
" She's a Rainbow" 35
Sheehan, Dennis 278, 298
Shepperton, studia 203-204, 262
Sherman, Bobby 2 1 5
Show co 168, 204, 241, 260, 277, 305 Texas International Festival ( 1 969)
Schilling, Jerry 243, 257-258 107
singly, spory o vydávání 1 47-149 "Thank You" 76, 1 1 1 , 1 1 7
"
Skydelová, Barbara 77 "Thaťs the Way 134-135
Smith, Henry 1 24, 126, 139 Thee Experience (Los Angeles)
Smith, Tony 155-156 105-106
Solters, Lee 202-203 Thomas, Ray 1 97, 206, 306
Solters, Roskin & Sabinson 202, 232 Thompson, Tony 282, 314

Song Remains the Same, The (film) tisk 25-26, 77-78, 145-146, 187-188,

21 8-220, 228-229, 264, 272, 275-277 202-203

" Townshend, Peter 1 5-17, 73, 77, 303
"Song Remains the Same, The 1 87,
214, 283, 306 Turd Burglars 302

Spectrum (Philadelphia), koncert turné Led Zeppelin

89-90 Austrálie a Nový Zéland (1 972)

Spivak, Larry 89-90

1 79-181
" Evropa (1 970) 1 1 9-122
"Stairway to Heaven 1 46--1 47, 1 54,
Evropa ( 1 97 1 ) 1 57-162
1 57, 1 82, 239, 249, 277, 281 , 288,
Japonsko ( 1 971) 1 66--1 75
306, 31 3-31 4, 316
Německo ( 1 970) 140-141
Sta mp, Chris 67
Japonsko ( 1 972) 194
Stargroves (venkovské sídlo Micka
Severní Amerika ( 1 970) 1 24-128,
Jaggera) 186
133
Starship (letadlo) 2 1 , 215-218, 221 ,
Severní Amerika (1971) 162-166
248-249, 252, 254, 281
Severní Amerika (1 972) 1 88-190
Stein, Mark 102
Severní Amerika (1 977) 277-297
Steve Paul Scene (New York City)
Spojené království ( 1 969) 72
88-90, 100
Spojené království, "Návrat do
Stewart, Rod 70, 290
klubů" ( 1 971) 1 53-155
Stigwood, Robert 241
Spojené království ( 1 971-1972)
Stone the Crows 282
1 77-178
Sunset Sound (Los Angeles) 149
" Spojené státy (leden 1969) 52-{j9
"Sunshine Superman 35
Spojené státy (duben až květen
Swan Song 1 90, 231 -233, 237, 246,
1969) 74-79, 82, 87-90
302, 312
Spojené státy (léto 1 969) 91-98,
103, 107
Spojené státy (podzim 1969)
Taj Mahal 1 75-176 1 1 0-112
Talmy, Shel 38 Spojené státy (1970) 141-143
Tampa Stadium 208, 282 Spojené státy ( 1973) 204-215, 220
"
"Tangerine 135 Spojené státy ( 1975) 246--256
"
"Tea for One 269 Turner, Ike 105
Ten Years After 45, 93 Turner, Mick 242
"
"Ten Years Gone 241 Turnerová, Tina 105

329
Unit 4+2 9, 1 5 "
" Whole Lotta Love 76, 138, 140, 148,
1 54, 1 82, 1 89, 214, 277, 281 , 291 ,
306, 314
Vaccar, Willy 2 1 0 Wilshire, Mick 40
Vancouver (Kanada) 130-131 Winner, Michael 314
Vanilla Fudge 18, 21, 54, 57, 75, 93, 96, Winwood, Steve 45-46
102, 3 1 2 Wolf, John (Wiggy) 77
Variety 78 Wonder, Stevie 237
Villa Roma (San Francisco) 1 1 2-1 1 3 Wood, Ronnie 235-236, 251 , 257
výrobci pirátských desek 1 30 Woodinville, festival ( 1 969) 93, 96,
102
Woodová, Krissie 235-236
Waller, Mickey 95 Wyman, Bill 198
Washburn, Ray 3 1 0
Webb, Terry 33
Weinstock, Lou 2 1 5 Yardbirds 9, 17-18, 36
Weintraub, Jerry 238 "You Better Run " 29
Weiss, Steve 1 27, 1 90, 221, 224, 289, "
" Your Time Is Conna Come 50, 57
296 Yu, Andrew 194-197
" What Is and What Should Never
Be " 76, 1 1 0
Whisky a Co Co, vystoupení (1 969) Zephyr 56
64 Zeppelin, Eva von 1 1 9-121
Who, The 9, 1 1 , 1 5-18, 38, 5 1 , 67, Z050. Viz bezejmenné album
77-78, 204, 209, 231 Zvětšenina (Blow-Up), film 71
žraločí historka 101-103

330
Obsah
Poděkování 7

Úvod - Rocková revoluce 9

1. Nouzové přistání 19

2. Pád 22
3. Robert 27

4. Bonzo 32

5. John Paul 34

6. Jimmy 36
7. Řečníkem na rockovém pohřbu 39
8. Nový začátek 44
9. Vítejte v Americe 52
10. Život na cestách 60
11. Zpátky na zem 68
12. Olověná šrajtofle 73

13. Chuť dekadence 79

14. V ďábelském tempu 91

15. Rybí historky 98

16. Dánská doga 103

17. Vymyšlený koncert 107

18. " Řekněte, kolik chcete" 116

19. Ty hajzlové Zeppelíni 124

20. Želízka 128

21. Přátelé 133

22. Vodní brouk 136

23. Na šikmé ploše 140

24. " Stairway to Heaven" 144

25. Případ nos . 150

26. Všední časy 153

"
27. " Snímky ptáků 157

28. Východní legrácky 166

29. U protinožců 177

30. Důvěrnosti z ložnice 185
31. Riskantní záležitost 188
32. Heroin . 194
33. Houses oj the Haly . 200
"
34. " Nemohlo by to být lepší 204
35. Homosexuální bary a turistické ranče 209
36. Jedeme do Kalifornie 212
37. Starship . 215
38. Krádež . 220
39. Natočte s nima film 228
40. " Dá si někdo předkrm, prosím?" 230
41. Král . 238
42. Clapton 240
43. Zpátky u Zeppelinu 245
44. Bezstarostné dny . 251
45 . Legendy 256
46. Útěk před berňákem 259
47. Zlý sen na Rhodu . 263
48. Dlouhá cesta zpátky 267
49. Prokletí 272
50. Potíže 275
51. Začátek konce 278
52. Seance . 284
53. Závěr turné 292
54. Truchlení 297
55. Návrat . 301
56. Bonzo 307
57. Časy dobré, časy zlé 312

Diskografie Led Zeppelin 319

Rejstřfk . 323
 Richard Cole
Richard Trubo

S CHODY DO NEBE
Led Zepp elin bez cenzury

Z anglického originálu STAIR WA Y TO HEA VEN:

Led Zeppelin u ncensored, vydaného nakladatelstvím
HarperCollins, New York 1992,
přeložil Petr Pyšek
Redakce Helena Plicková
Obálka Pavel Růt

Vydalo nakladatelství & vydavatelství

VOL VOX GLOBATOR,
Prvního pluku 7, 186 00 Praha 8,
jako 5. svazek edice Evolalce,
celkově jako svou 300. publikaci
Sazba z písma Palatino Martin Třešňák
Tisk Pavel Baštář, Příbram
Vydání první
Praha 1998