Luminiscenční Vlastnosti Fosforů Ve Vysoce Výkonných LED Aplikacích (PDFDrive)

Univerzita Karlova v Praze
Matematicko-fyzikální fakulta
DISERTAČNÍ PRÁCE
RNDr. Martin Rejman
Luminiscenční vlastnosti fosforů ve

vysoce výkonných LED aplikacích
Fyzikální ústav AV ČR, v.v.i.
Vedoucí disertační práce: doc. Ing. Martin Nikl, CSc.

Studijní program: Fyzika
Studijní obor: Kvantová optika a optoelektronika
Praha 2016
Poděkování za podporu patří celé mojí rodině, sestře Lucii. Speciální poděkování
patří firmě CRYTUR spol. s r.o. Turnov, která mi vypracování disertační práce
umožnila. Rovněž děkuji svému vedoucímu práce, Martinu Niklovi.
Prohlašuji, že jsem tuto disertační práci vypracoval(a) samostatně a výhradně
s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů.
Beru na vědomí, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze
zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona v platném znění, zejména skutečnost,
že Univerzita Karlova v Praze má právo na uzavření licenční smlouvy o užití této
práce jako školního díla podle §60 odst. 1 autorského zákona.
V Jablonci nad Nisou dne . . . . . . . . . . . . Martin Rejman

Název práce: Luminiscenční vlastnosti fosforů ve vysoce výkonných LED aplika-
cích
Autor: RNDr. Martin Rejman
Ústav: Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.
Vedoucí disertační práce: doc. Ing. Martin Nikl, CSc., Fyzikální ústav AV ČR, v.
v. i., Cukrovarnická 10/112, 162 00 Praha 6
Abstrakt: Fosfor v LED diodách slouží k down-konverzi záření z blízké UV nebo mod-
ré oblasti k delším vlnovým délkám, aby výsledné složené záření budilo bílý dojem.
Pro změřené absorpční a emisní spektrum materiálu YAG:Ce byla sestavena simula-
ce umožňující modelování a optimalizaci návrhu fosforem konvertovaných LED diod.
Pro určení rozptylové charakteristiky neleštěného vzorku bylo provedeno měření úhlové
závislosti na vlastním automatizovaném goniospektrometru. Byla studována závislost
CIE-xy souřadnic záření bílé LED na teplotě, tloušťce vzorku či posuvu excitačního
spektra. Pomocí programového balíku Geant4 byly simulovány 2 geometrie představu-
jící potenciální zdroj bílého světla s proměnlivou barevnou teplotou.
Klíčová slova: LED, YAG, simulace, CIE, Geant4, teplotní závislost
Title: Luminescence properties of phosphors in high power LED applications
Author: RNDr. Martin Rejman
Institute: Institute of Physics ASCR, v. v. i.
Supervisor: doc. Ing. Martin Nikl, CSc., Institute of Physics ASCR, v. v. i., Cuk-
rovarnická 10/112, 162 00 Praha 6
Abstract: For selected YAG:Ce sample the temperature dependent absorbtion and
emission spectra were measured and used to simulate white LED behavior. Various
CIE-xy dependencies were observed. Sample surface scaterring parameters were calib-
rated using a custom-made automated goniospektrometer, which provided measured
data with fine accuracy. Finally, the measured data were used to construct a Geant4
simulation to optimize two light devices for output intensity and target CIE-xy coor-
dinates.
Keywords: LED, YAG, simulation, CIE, Geant4, temperature dependence

Obsah
I Přehled 1
1 Motivace práce 2
2 Cíle práce 3
II Rešeršní část 4
3 Zdroje světla 5
3.1 Inkadescentní zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
3.2 Moderní luminiscenční zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
4 Vnímání světla lidským okem 8

4.1 Fotometrické a radiometrické veličiny . . . . . . . . . . . . . . . . 9
4.2 Kvalita barev – CIE-xy, CIELAB . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
4.3 Zdroje bílého světla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
4.3.1 Korelovaná barevná teplota . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
4.3.2 Schopnost reprodukce barev . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
5 Fyzikální jevy a veličiny 17

5.1 Materiál YAG, prvek Ce3+ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
5.2 Luminiscence materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
5.3 Další fyzikální jevy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
6 Fosfory 22
6.1 Monokrystal YAG:Ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
6.2 Keramika YAG:Ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
6.3 Práškové fosfory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
6.4 Barevná centra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
7 Metody simulace LED diod 27

7.1 Monte-Carlo simulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
7.2 Raytracing, sledování částic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
7.3 Integrace Maxwellových rovnic – FDTD . . . . . . . . . . . . . . 29
III Experimentální část 30

8 Charakterizace materiálů 31
8.1 Teplotní charakteristiky YAG:Ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
8.1.1 Experimentální metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
8.1.2 Teplotní závislost absorbance . . . . . . . . . . . . . . . . 31
8.1.3 Teplotní závislost emise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
8.1.4 Bílé LED diody, CIE souřadnice . . . . . . . . . . . . . . . 36
8.1.5 Vlastnosti výstupního spektra PC-LED . . . . . . . . . . . 37
8.2 Vliv barevných center . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
i
8.3 Ladění spekter ternárních sulfidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
8.3.1 Skládání spekter různých fosforů . . . . . . . . . . . . . . 40
8.3.2 Dvojitě excitovaný fosfor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
9 Simulace 45
9.1 Geant4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
9.2 Root . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
9.3 Základní schéma simulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
9.4 Experimentální vstupy do simulace . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
9.4.1 Spektrum zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
9.4.2 Drsnost povrchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
9.4.3 Absorpční a emisní spektrum . . . . . . . . . . . . . . . . 51
9.4.4 Očištění experimentálních dat . . . . . . . . . . . . . . . . 51
9.5 Detekční geometrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
9.5.1 Uspořádání simulované aparatury . . . . . . . . . . . . . . 55
9.5.2 Umístění clon a jejich vliv na výsledek . . . . . . . . . . . 55
9.5.3 Model detektoru a jeho implementace v modelu . . . . . . 56
9.6 Měřící aparatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
9.7 Kalibrační měření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
9.7.1 Vliv šíření světla v desce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
9.7.2 Vliv přítomnosti okrajů desky . . . . . . . . . . . . . . . . 63
9.7.3 Vliv reabsorpce záření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
10 Optimalizace parametrů 66
10.1 Simulované geometrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
10.1.1 Konverzní fosfor (KF) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
10.1.2 Parabolický reflektor (PR) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
10.2 Kritéria optimalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
10.2.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
10.2.2 Hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
10.3 2D optimalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
10.3.1 Konverzní fosfor (KF) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
10.3.2 Parabolický reflektor (PR) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
10.4 Teplotní závislost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
10.5 Numerická citlivost vstupu a výstupu . . . . . . . . . . . . . . . . 82
IV Závěr práce 83
11 Diskuse výsledků a závěry 84
Seznam publikovaných článků 87
Seznam tabulek 100
Seznam použitých zkratek 102
Přílohy 103
ii
Část I
Přehled
1
1. Motivace práce
Po objevu modré LED dochází v současné době k mohutnému rozvoji na poli
zdrojů bílého světla poskytovaného kombinací modré diody a doplňkových fosforů
různého složení. Fosfory jsou k dispozici ve formě prášků, polykrystalů, keramiky
či monokrystalů, kdy každá forma přináší určitou kombinaci výhod a nevýhod
pro různé aplikace.
Monokrystalický fosfor spojuje v jednom materiálu minimální absorpci světla
nezářivými procesy a konverzi světla kratší vlnové délky na světlo s vyšší vlnovou
délkou. Nabízí se tak možnost integrovat funkci fosforu s funkcí fokusační či tva-
rovací optiky, což může vést ke zjednodušení konstrukce zdrojů bílého světla při
zachování požadovaných vlastností, a to i v oblastech vysokého optického výkonu,
kde může docházet vlivem tvorby ztrátového tepla k degradaci materiálu LED
diody.
Předběžná náplň práce dle zadání

Cílem práce je optimalizovat výstupní intenzitu z luminiscenčního fosforu na bázi
(Y,Gd)3 (Ga,Al)5 O12 :Ce3+ v žádoucím směru:
• Porovnat účinnosti fosforu ve formě prášku, polykrystalu a monokrystalu,

případně keramiky a jejich teplotní závislosti.
• Ověřit vliv barevných center a dalších bodových defektů v monokrystalu.
• Provést matematické simulace šíření světla z fosforu.
• Optimalizovat tvar výstupního fosforu k zajištění maximální homogenity a

intenzity výstupního záření.
Navazujícím cílem práce je obdobným způsobem prozkoumat možnost uplatnění

nových fosforů na bázi sulfidů dostupných na pracovišti školitele.
2
2. Cíle práce
Mohutný rozvoj zdrojů světla na bázi LED diod otevírá široké možnosti jejich
konstrukce a uplatnění dle výhod jednotlivých uspořádání. Jednou z možností je
využití monokrystalického materiálu pro konverzi modrého světla na žluté.
Pro návrh komplexu LED dioda – fosforový optický člen a zajištění jeho spo-
lehlivé funkce spojuje tato práce výsledky studia fosforů z různých pohledů. Pro
zajištění požadované funkce monokrystalického fosforu a dosažení správného slo-
žení výstupního světla je cílem práce analyzovat:
• absorpční a emisní vlastnosti monokrystalu YAG:Ce,
• teplotní zhášení monokrystalického fosforu YAG:Ce,
• vliv barevných center a dalších bodových defektů na YAG:Ce monokrystal,
• možnosti ladění spektra fosforů (na vzorcích ternárních sulfidů obecného

složení ALnS2 (A = Na, K, Rb; Ln = La, Gd, Lu, Y).
Prostorové rozložení výstupního záření je simulováno pomocí paprskové opti-

ky v programovém balíku Geant4, barevná kvalita světla je hodnocena pomocí
metodiky CIE (příp. CQS), což umožňuje přímé porovnání dosahovaného výstupu
s již dostupnými průmyslovými aplikacemi. Cílem výpočetních simulací je:
• porovnání různých uspořádání budicí LED a fosforu,
• porovnání vlivu úpravy povrchu fosforu na výstup světla z monokrystalu,
• optimalizace tvaru a povrchu fosforu s ohledem na požadované výstupní

spektrum a intenzitu světla v různých směrech.
Pomocí studia teplotních vlivů na chování fosforů je možno rovněž zhodnotit

vhodnost materiálů pro jejich praktickou aplikaci při teplotách nad 100 ◦C, jichž
je běžně dosahováno při použití vysokých budicích světelných výkonů. Propojení
získaných vědomostí umožní určit perspektivní směry vývoje monokrystalické-
ho fosforu v oboru výkonných bílých LED diod a optimalizovat výstupní výkon
navrženého světelného zdroje.
3
Část II
Rešeršní část
4
3. Zdroje světla
3.1 Inkadescentní zdroje
Základním osvětlením, které dnešní civilizace začala používat, bylo osvětlení vy-
užívající inkadescence – tvorby tepelného záření při ohřátí na určitou teplotu,
zejména tedy slunce a oheň ve všech dostupných podobách. Vynález elektrické-
ho proudu umožnil Thomasi Edisonovi sestavit žárovku, jejíž princip se využívá
dodnes. Rozžhavené wolframové vlákno ve vakuované baňce je ohřáto na vysokou
teplotu cca 2500 ◦C, tj. cca 2800 K, a vydává světlo teplé bílé barvy.
Wolframové vlákno, stejně jako každé jiné těleso, tak vyzařuje tepelné záření,
které ho udržuje v tepelné rovnováze s okolím. Spektrum toho záření a jeho
závislost na teplotě popsal Max Planck 14. prosince 1900, komentovanou historii
a odvození uvádí např. Boya (2004). Rovnice (3.1) udává závislost hustoty energie
záření černého tělesa v závislosti na jeho frekvenci ν a teplotě T , c je rychlost
světla ve vakuu a h je Planckova konstanta:
8πν 2 hν
u(ν,T ) = 3
(3.1)
c exp(hν/kT ) − 1
Inkadescentní zdroje se vyznačují širokým spektrem zobrazeným pro různé

teploty na obr. 3.1. Spektrální složení viditelného světla vnímají lidé jako barvy,
různá barevná složení pak mohou být vnímána jako barva bílá díky adaptování
se zraku na aktuální světelné podmínky v okolí. Vnímanou kvalitu bílé barvy je
možno vyjádřit pomocí tzv. korelované barevné teploty (correlated color tempe-
rature, CCT, podrobněji viz kap. 4), kterou lze v případě např. žárovky přímo
ztotožnit s teplotou vlákna. Ostatním zdrojům lze hodnotu CCT přiřadit na zá-
kladě výpočtu ”porovnávajícího” podobnost spektra zdroje se spektrem záření
černého tělesa určité teploty.
Spektrum záení erného tlesa

50
380nm 800nm 3500K
45 4000K
hustota energie [kW/srad/m3]
5000K
40
6500K
35
30
25
20
15
10
5
0
0 500 1000 1500 2000
vlnová délka [nm]
Obrázek 3.1: Hustota energie záření černého tělesa o různých teplotách.
5
Z obr. 3.1 rovněž vidíme, že část vyzařované energie leží mimo viditelné spek-
trum. Část nad 800 nm tvoří teplo, pro běžnou žárovku je to cca 95% celkové
energie. Část pod 380 nm je UV záření, které může poškozovat např. obrazy,
používá se k likvidaci bakterií, pro člověka je zdraví škodlivé.
V rámci zvyšování účinnosti přeměny elektrické energie na světlo, prodloužení
životnosti a dnes velice sledované energetické úspornosti byly vyvinuty další druhy
zdrojů (Chitnis et al. , 2016). Halogenové lampy používají místo vakua v žárovce
směs plynů a upravenou konstrukci.
Z hlediska účinnosti je vedoucím osvětlovacím zdrojem dříve široce používa-
ná sodíková výbojka. Veškerá dodaná energie se přeměňuje na monochromatické
žluto-oranžové světlo, na které je lidské oko nejcitlivější. Používá se mimo jiné
k osvětlování veřejných prostor a ulic. Naopak je nevhodné do vnitřních pra-
covních prostor, jelikož se kvůli monochromatičnosti jedná o zdroj s mimořádně
špatným indexem zobrazení barev (CRI, kap. 4).
Dalším druhem z pohledu fyzikálních principů jsou světelné zdroje přidávající
k výboji ještě konverzi záření na bázi luminiscence. Běžně používané zářivky po-
užívají pro generování světla elektrický výboj a následnou konverzi vytvořeného
UV záření na viditelné pomocí vrstvy fosforu, kompaktní zářivky používají sto-
čenou trubici k dosažení tvaru a velikosti žárovky, zároveň obsahují i potřebnou
elektroniku k zapálení výboje. Nevýhodou zářivek je hlavně přítomnost rtuti, což
je činí nebezpečným odpadem.
3.2 Moderní luminiscenční zdroje

Další možností pro generování světla je využití elektroluminiscence přímo v ma-
teriálové struktuře. Vzniká tím odvětví tzv. pevnolátkových světelných zdrojů
(”solid-state lighting”, SSL), které používají světlo emitující polovodičové diody
(LED), organické LED diody nebo světlo emitující polymery.
Nástup LED diod byl umožněn rozsáhlým rozvojem polovodičového průmyslu
vedoucím k miniaturizaci elektronických součástek a k jejich masové produkci,
což je učinilo cenově dostupnými. Využívají polovodičového přechodu, na jehož
rozhraní dochází při průchodu elektrického proudu k rekombinaci nosičů náboje
a vyzáření fotonů na vlnové délce odpovídající šířce zakázaného pásu (obr. 3.2).
+ -
p-type n-type
hole electron
conduction band
light
Fermi level
recombi-
nation
band gap
(forbidden band)
valence band
Obrázek 3.2: Pásové schéma PN-přechodu LED diody, kde dochází k luminis-
cenci.
6
Svítící dioda byla objevena již kolem roku 1962 (Chitnis et al. , 2016). Rozvoj
SSL zdrojů světla byl umožněn až s objevem postupu výroby efektivní modré
diody, za což byla v roce 2014 udělena Nobelova cena vědcům Akasakimu, Ama-
novi a Nakamurovi. Využit byl III-V polovodič GaN se zakázaným pásem 3.4 eV,
k úspěšné konstrukci modré LED diody tak, jak se používá dnes, bylo třeba zvlád-
nout technologii pěstování krystalů GaN a jejich dopování. Pro dosažení potřebné
účinnosti bylo potřeba zahrnout do konstrukce rovněž hetero-polovodičový pře-
chod a kvantové jámy, díky čemuž došlo k přesnějšímu vymezení oblasti rekom-
binace nosičů, což snížilo ztráty na minimum. (Class of Physics of Royal Swedish
Academy of Sciences, 2014)
Vznikly bílé zdroje světla s modrou
či UV LED diodou buď využívají čás-
tečné konverze budicího záření (modrá
dioda s konverzním fosforem přeměňu-
jícím modré světlo na žluté, UV exci-
tace tří různých fosforů červené, zelené
a modré barvy) nebo přímo produkují-
cí trojici potřebných barev (sestava tří
diod, modré, červené a zelené - RGB
stejně jako zobrazení v počítači).
Výhodou diodového osvětlení je ny-
ní již snadná konstrukce, minimální
rozměry, široká škála dostupných vl-
nových délek diod, dále dlouhá život-
nost až 100 tisíc hodin, nenáročnost na
údržbu, rychlý čas rozsvícení (zářivka
může začít správně svítit až po několi-
Obrázek 3.3: Barevná RGB dioda slože- ka sekundách či minutě, zahřátí sodí-
ná ze tří diod. en.wikipedia.org (2016) kové výbojky trvá i několik minut).
Nevýhodou je citlivost na teplotu,
a to jak LED diody samotné, tak i případných fosforů konvertujících světlo, u kte-
rých dochází při vyšší teplotě jak k teplotnímu zhášení luminiscence (to se však
při poklesu opět vrátí do původního stavu), tak k nenávratným změnám ve fos-
forech, což snižuje světelný výstup. Je potřeba dobře zvolit proudové zatížení a
případně způsob plánovaného využití s ohledem na tepelnou degradaci, případně
je potřeba sestavu chladit.
Další převratnou technologií bu-
dou organické LED diody. Místo vrs-
tev pevných látek využívají OLED pro
luminiscenci přechody v organických
molekulách, jejichž několik vrstev tvo-
ří výslednou svítící strukturu, která je
umístěna mezi elektrody. Díky tomu
získávají lepší možnosti oproti tradič-
ním LED: možnost vytvářet ohebné
svítící prvky, sytější podání barev a za-
jímavé možnosti uplatnění v designu
výrobků díky ohebnosti displejů.
Obrázek 3.4: Ohebný OLED displej.
en.wikipedia.org (2016)
7
4. Vnímání světla lidským okem
Světlo lidé vnímají pomocí světločivných buněk oka, dělíme je do dvou skupin
podle jejich účelu a detekčních schopností na tyčinky a čípky. Tyčinky poskytují
černobílé vidění v režimu nízké intenzity osvětlení, čípky poskytují barevné vidění
během dne za dostatečného osvětlení. Citlivosti jednotlivých buněk uvádí obr.
4.1 a 4.2, obr. 4.3 uvádí spektrální složení barev odpovídajících barvocitlivým
buňkám oka.
Obrázek 4.1: Oblasti uplatnění světločivných buněk oka dle úrovně okolního
osvětlení. Převzato z (Schubert, 2003).
Porovnání skotopického a fotopického vidění

1.0
Fotopické v.
0.9 Skotopické v.
0.8
Relativní citlivost
0.7
0.6
0.5
0.4
0.3
0.2
0.1
0.0
350 400 450 500 550 600 650 700 750 800
λ [nm]
Obrázek 4.2: Porovnání barevného denního (fotopického) a černobílého nočního

(skotopického) vidění lidského oka. Závislosti např. ukazují, že lidské oko je nejcit-
livější na žlutou barvu. Data ”2deg luminous efficiency” a ”CIE (1951) Scotopic”
stažena z (www.cvrl.org, 2016a).
8
Citlivost buněk vnímajících barvu
1.0
L
0.9 M
S
0.8
Relativní citlivost
0.7
0.6
0.5
0.4
0.3
0.2
0.1
0.0
350 400 450 500 550 600 650 700 750 800
λ [nm]
Obrázek 4.3: Dopočítané spektrální složení barev odpovídající čípkům v oku

vnímajících krátké, střední a dlouhé vlnové délky světla (S,M,L). Data ”2deg
Stockman & Sharpe cone fundamentals” z (www.cvrl.org, 2016a). Pomocí těchto
barev lze složit libovolnou barvu, kterou může člověk vidět. (Stockman & Shar-
pe, 2000).
4.1 Fotometrické a radiometrické veličiny

Přenos energie zářením obecně a nezávisle na člověku zkoumá obor zvaný radi-
ometrie. Viditelné světlo a způsob, jakým ho vnímají lidé, zkoumá naopak fo-
tometrie. Oba obory používají vlastní jednotky i názvy, uvádíme proto celkový
přehled českého a anglického názvosloví veličin a jednotek vč. základních vztahů
mezi nimi.
Výchozí veličinou fotometrie je zářivá energie Q a její tok Φe určitou plo-
chou za určitý čas pro všechny vlnové délky světla dopadajícího do detektoru.
Vymezíme-li pro sledování pouze určitý prostorový úhel Ω, definujeme pak záři-
vost (4.1).
dΦe
Ie = (4.1)
dΩ
Pro fotometrii je podstatná veličina záře Le,Ω , resp. spektrální záře Le,Ω,λ
(4.2) zkoumaného zdroje světla, jež září z plochy A a svírá úhel θ mezi kolmicí
9
na plochu a směrem k detektoru, který sbírá světlo z prostorového úhlu Ω. Index
λ pak určuje vlnovou délku, pro kterou se zkoumání provádí.
d2 Φ e
Le,Ω,λ = (4.2)
dΩ dAcosθ dλ
Veličina Značka Jednotka

Zářivá energie Q J
Zářivý tok Φe W
Zářivost Ie W.sr−1
Záře Le,Ω W.m−2 .sr−1
Spektrální záře Le,Ω,λ W.m−2 .sr−1 .nm−1
Tabulka 4.1: Radiometrické veličiny

Započtení vlivu oka jakožto nedokonalého detektoru provádí radiometrie po-
mocí váhových funkcí citlivosti oka na určité vlnové délky světla. Zavádí proto i
další sadu jednotek, které jsou mírou zrakového vjemu v reakci na světlo určité
intenzity a vlnové délky.
Z historického hlediska první fotometrickou veličinou byla svítivost udávaná
v kandelách (cd) vyjadřující hustotu světelného toku daného bodového zdroje do
různých směrů. Dnes se na žárovkách již zpravidla uvádí údaj o světelném toku
v lumenech, jelikož s nástupem úsporných zdrojů a různorodosti osvětlovacích
technologií již údaj o příkonu svítidla nevypovídá dostatečně o poskytovaném
světelném výkonu. Pomocí světelné účinnosti K zdroje lze ze zářivého toku jed-
noduše určit poskytovaný světelný tok dle (4.3).
Φv = K.Φe (4.3)
Údaj o světelné účinnosti je tak jednou z podstatných charakteristik udávají-
cích kvalitu zdroje světla.
Veličina Anglický název Značka Jednotka

Svítivost Luminous intensity Iv cd
Světelná energie Radiant energy Qv lm.s
Světelný tok Luminous flux Φv lm = cd.sr
Jas Luminance Lv cd.m−2
Osvětlení Illuminance Ev lx = lm.m−2
Světelná účinnost Luminous efficacy K lm.W−1
Tabulka 4.2: Fotometrické veličiny
4.2 Kvalita barev – CIE-xy, CIELAB

Jelikož je vnímání očima subjektivní, bylo třeba stanovit vhodnou metodiku po-
rovnávání barev a zafixovat definicí parametry průběhu experimentů pro pozo-
rování barev (Guild, 1931). Až do doby nástupu LED osvětlení prodělala tato
10
metodika pouze drobnější úpravy, upřesnění a aktualizace. Uvádíme přehled hlav-
ních změn. Při vyhodnocování a porovnávání výsledků je třeba vždy zjistit, jaký
výpočet autor provedl, aby bylo srovnání správné.
Nejpoužívanější metodikou je výpočet barevných souřadnic CIE-xy souřadnic
pro CIE 1931 2 ◦ standardního pozorovatele (CIE 1931 2◦ Standard Observer ).
Míra vnímání barevného stimulu je závislá na prostorovém úhlu, ze kterého
záření přichází, s větším úhlem je aktivováno více buněk na sítnici. Vycházejíce
z odhadu, že barvu vnímající čípky jsou rozloženy v okolí 2◦ od osy oka, většinou
v tzv. žluté skvrně, byly experimenty konstruovány tak, aby dodržely tento po-
zorovací úhel. Osoby účastnící se experimentu následně porovnávaly barvy, které
jim byly prezentovány – úkolem bylo pomocí tří ovládacích prvků odpovídajících
jednotlivým barevným filtrům nastavit dvě barevná pole tak, že byla vnímána
jako stejnobarevná: první pole obsahovalo skládanou barvu, druhé pole pak barvu
”měřenou”. Následnou standardizací měřených hodnot organizací CIE (Commis-
sion internationale de l’Eclairage) vznikají váhové funkce barevných stimulů oka
(CIE 1931 color matching functions), které zobrazuje obr. 4.4.
CIE váhové funkce barevných stimulů oka

2.0
x̄1931
1.8 ȳ1931
váha příspěvku [abs. jedn.]
z̄1931
1.6 x̄2012
1.4 ȳ2012
z̄2012
1.2
1.0
0.8
0.6
0.4
0.2
0.0
350 400 450 500 550 600 650 700 750 800
λ [nm]
Obrázek 4.4: Váhové funkce CIE 2◦ standard observer pro výpočet hodnot ba-
revných stimulů oka X, Y , Z. Hodnoty funkcí 1931 dle (Guild, 1931), návrh 2012
dle (www.cvrl.org, 2016b)
Výsledný barevný stimul je vyjádřen pomocí veličin X, Y , Z:

Z 800
X = Le,Ω,λ x̄ dλ
380
Z 800
Y = Le,Ω,λ ȳ dλ (4.4)
380
Z 800
Z = Le,Ω,λ z̄ dλ
380
kde Le,Ω,λ je spektrální záře zkoumaného zdroje světla.
11
Barevný vjem dělíme na tři základní kvality: odstín barvy (hue), sytost (chro-
ma) a světlost (lightness). Toto rozdělení se v praxi promítá tak, že se místo
hodnot X, Y , Z používají přepočítané hodnoty x, y, Y (4.5), které tím tvoří
nejčastěji používaný barevný prostor CIE-xyY. Hodnota Y odpovídá jasu záření,
který často není hlavním zájmem zkoumání, vykreslují se tak pouze x a y. Ne-
dokonalostí barevného prostoru CIE-xyY je nepřítomnost některých barev (např.
černá, hnědá) v diagramu 4.5. Tuto nedokonalost odstranila definice jiného ba-
revného prostoru – CIELAB.
X Y Z
x= ,y= ,z = (4.5)
X +Y +Z X +Y +Z X +Y +Z
Kombinace x,y se vynáší do CIE-xy diagramu 4.5 s následujícími vlastnostmi:
1. Hraniční křivka obsahuje čisté spektrální barvy, které nelze dosáhnout mí-
cháním jakýchkoliv jiných barev.
2. Ideální bílá barva, ve které je každá složka spektra zastoupena se stejnou

intenzitou, má souřadnice (0.3, 0.3).
3. Diagram není ”lineární” – výsledek smíchání dvou barev 50:50 se nebude

nacházet na polovině jejich spojnice.
4. Trojúhelník znázorňuje 3 různé barvy, vnitřní plocha pak všechny barvy,

které lze získat jejich smícháním.
5. Reálně zobrazená barva (na monitoru, v tisku) je orientační a nemusí od-

povídat vizuální předloze, liší se dokonce mezi různými nebo i stejnými
zařízeními. Aby byla zaručena reprodukce barev, musejí zařízení podílející
se na zpracování obrazu a tisku podporovat práci s kalibrací barev pomocí
barevných profilů.
Barevný prostor CIELAB odstraňuje hlavní nedostatek CIE-xyY prostoru, což

je nesoulad mezi vnímaným rozdílem dvou barev a v rozdílu jejich reprezentací
v diagramu barevného prostoru. Jak by se mohlo mylně zdát z obr. 4.5, polovina
vnímaných barev by byla zeleno-modrá, což však neodpovídá realitě. Prostor
CIELAB charakterizují 3 veličiny:
• Světlost L∗ : 0 je černá barva a 100 odpovídá difúzní bílé barvě.
• Zeleno-červená a∗ : záporné hodnoty jsou do zelena, kladné do červena.
• Modro-žlutá b∗ : záporné hodnoty jsou do modra, kladné do žluta.
Zároveň je to prostor relativní, a je tedy třeba určit, k jakému bílému barev-

nému bodu (tj. k jakému osvětlovacímu zdroji) chceme vypočítané souřadnice
vztáhnout.
12
Obrázek 4.5: Barevný prostor CIE-xyY na CIE-xy diagramu se znázorněnou bílou
barvou uprostřed a RGB barevným prostorem. Volně použitelné i pro publikované
grafy, převzato z (commons.wikimedia.org, 2016).
Obrázek 4.6: Prostorové schéma barevného prostoru (vlevo), příklad souřadnico-

vého znázornění CIELAB (zde vzorové barvy z modelu CQS ”Ref.” a LED dioda
”Test”). Převzato z (Davis, 2010).
Přepočet z CIE-xyY do CIELAB lze provést pomocí vztahů (4.6) a definované

pomocné funkce:
L∗ = 116f (Y /Yn ) − 16
a∗ = 500 [f (X/Xn ) − f (Y /Yn )] (4.6)
b∗ = 200 [f (Y /Yn ) − f (Z/Zn )]
(
6 3

t1/3 t > 29
f (t) = 1 29 2
4 6 3

3 6
t + 29
t ≤ 29
Konstanty Xn ,Yn ,Zn jsou souřadnice referenčního bílého bodu (např. pro inka-
descentní zdroj D65 (Ohta & Robertson, 2006) o teplotě 6504 K1 jsou rovny
Xn = 95.047, Yn = 100.000, Zn = 108.883).
1
V době definice přesně 6500 K, ale vlivem upřesnění použitých fyzikálních konstant došlo
k posuvu na 6504 K.
13
Nejnověji definovaný barevný prostor je CIECAM02 (Fairchild, 2004), který
bere v úvahu i různé korekce vnímání, probíhající při zpracování obrazu člověkem
(tzv. optické iluze). Má použití především v oblasti praktických aplikací v tisku
a zobrazovací technice.
4.3 Zdroje bílého světla

Zdroje bílého světla jsou namísto barevnosti hodnoceny dalšími kritérii, zejména
barevnou teplotou a schopností reprodukce barev (index CRI, CQS, . . . ). Znalost
těchto hodnot a použití správných světelných zdrojů je zásadní i v praktickém
životě.
4.3.1 Korelovaná barevná teplota

Korelovaná barevná teplota (correlated color temperature, CCT) vyjadřuje po-
dobnost spektra určitého zdroje světla s inkadescentním zdrojem o dané teplotě,
například míru shody umělého LED osvětlení s denním světlem v určitou dobu
(během dne se CCT přirozeného světla mění).
Obrázek 4.7: Porovnání zdrojů světla s různou barevnou teplotou CCT, od teplé
až po studenou bílou barvu. Převzato z www.fosilum.si (2016).
Přítomnost více světelných zdrojů s různou CCT barevnou teplotou způsobí

obtíže např. při fotografování – některé objekty budou mít žlutý nebo naopak
modrý nádech, a to v závislosti na nastavení fotoaparátu. Např. blesk fotoaparátu
vyzařuje bílé světlo o teplotě 6500 K.
Vnímání bílé barvy lidmi je pro změny CCT osvětlení vybaveno adaptačním
mechanismem, který barevné vjemy upravuje oproti skutečnosti. Např. pokud
v místnosti opatříme okna červenými propustnými závěsy, uvidíme bílý papír
na stole nejdříve červený, po určité době ho však již budeme vnímat jako bílý.
Současně se změní i vnímání dalších barev, protože je ”červená” odečtena (ze
žluté tak uvidíme zelenou).
Inkadescentním zdrojům lze přiřadit hodnotu CCT přímo na základě jejich
teploty, pro obecný zdroj světla to již neplatí. Hodnotu CCT lze vypočítat pomocí
14
Konstanta 3000K – 50 000K 50 000K – 100 000K
xe 0.3366 0.3356
ye 0.1735 0.1691
A0 -949.86315 36284.48953
A1 6253.80338 0.00228
t1 0.92159 0.07861
A2 28.70599 5.4535×10−36
t2 0.20039 0.01543
A3 0.00004 0.00000
t3 0.07125 0.00000
Tabulka 4.3: Konstanty pro výpočet CCT dle rovnice (4.7).
různých aproximací na základě spektrálního složení světla. Uvádíme metodu pro

výpočet CCT v rozšířeném oboru hodnot až do 100 000 K dle (Hernandez-Andres
et al. , 1999), kdy využijeme vztahy (4.7) a konstanty uvedené v tab. 4.3, x a y
jsou dříve vypočítané CIE-xy souřadnice. Výpočet je smysluplný pouze v blízkém
okolí čistě inkadescentních zdrojů s planckovským spektrem (kap. 3.1).
n = (x − xe )/(y − ye )
CCT = A0 + A1 e−n/t1 + A2 e−n/t2 + A3 e−n/t3 (4.7)
4.3.2 Schopnost reprodukce barev

Podstatným kriteriem hodnocení barevného zdroje je jeho schopnost věrně repro-
dukovat barvy předmětů, které jsou jím nasvětleny. Barvu předmětu vnímáme
prostřednictvím světla, které je od předmětu odraženo.
Za účelem kvantifikování této schopnosti byl vypracován index podání barev
CRI (Color Rendering Index). Na základě vybraných barevných vzorků je hodno-
ceno, jakým způsobem se liší vnímaná barva vzorků pod testovacím osvětlením,
např. D65 (Ohta & Robertson, 2006), a pod osvětlením daným zdrojem. Rozdíly
jsou vyhodnoceny a výsledkem je hodnota CRI od 0% do 100%.
Metodika pro výpočet CRI byla ustanovena po předchozím vývoji již v roce
1974, ještě dlouho před tím, než se široce rozšířily LED zdroje světla. Hodnoceny
byly zdroje se širokým spektrem, které nebylo možno tvarovat. LED diody přiná-
šejí nové možnosti míchání spektrálních vlastností, takže použití metodiky CRI
pro tyto zdroje skýtá následující nedostatky:
1. Vnitřní struktura spektra je optimalizována tak, aby na testovacích vzorcích

bylo dosaženo maximální shody a tím vysokého CRI. Pro podání např.
sytých tónů barev mohou být takové zdroje nevhodné.
15
2. Dobré podání barev u malé skupiny vzorků a špatné u zbytku může i přesto
vést k vysokému CRI.
3. Vylepšení saturace barev je penalizováno.
Uvedené a další potíže v současné době řeší různé přístupy. V jejich porovnání
Smet et al. (2011) nejlépe hodnotí přístup Memory Color Metric (MCM), navr-
žený samotným autorem, který vychází z barevných informací, jež si pamatujeme
o běžných objektech, např. ovoci. Změna vnímání těchto barev je pak základem
hodnocení, které je statisticky vyhodnoceno. MCM tedy hodnotí barvu v tom
smyslu, jestli je taková, jakou ji podle paměti očekáváme.
Přístup Color Quality Scale (CQS) je založen podobně jako CRI na měřených
rozdílech v barevnosti předem definované sady vzorků (Davis, 2010), postup vý-
počtu hodnoty CQS je popsán v (Davis & Ohno, 2010).
Ačkoliv je metodika CQS uvedena jako druhá nejlepší, pro vyhodnocení světla
zdrojů zkoumaných v této práci ji považujeme za lepší, jelikož neobsahuje lidský
faktor ve formě barevné paměti objektů, čímž poskytuje objektivnější srovnání.
16
5. Fyzikální jevy a veličiny
V rámci této práce propojujeme dvě oblasti fyzikálních jevů – vznik fotonů během
luminiscenčního procesu a jejich následné šíření materiálem, rozptyl a detekci.
Popíšeme proto základní vlastnosti zkoumaného cérového granátu, jeho možné
formy (kap. 6) a související fyzikální procesy.
5.1 Materiál YAG, prvek Ce3+

Yttrium aluminium granát (YAG), chemickým složením oxid Y3 Al5 O12 , je mate-
riál již dlouhou dobu využívaný ve spojení s různými dopanty v laserové optice
(první laser založený na Nd:YAG byl vytvořen v roce 1964 (Geusic et al. , 1964)),
detekci vysokoenergetického záření gamma, elektronů a dalších nabitých částic.
Nově též jako konverzní fosfor v osvětlovací LED technice při dopování např.
cérem.
Krystalovou strukturu granátu (obr. 5.1) tvoří obecně 3 prvky A, B, C a kyslík
v poměru A3 B2 C3 O12 , přičemž B a C může být jeden prvek, u YAG-u je to hliník.
Každý z prvků má ve svém okolí jinou konfiguraci kyslíkových atomů: atom A
je tak umístěn v dvanáctistěnu, atom B v osmistěnu a atom C ve čtyřstěnu.
Základní buňka krystalu je kubická, obsahuje celkem 160 atomů tj. 8 ”molekul”.
Mřížková konstanta nedopovaného YAG-u je 12Å (A. Selim & R. Varney, 2015).
Obrázek 5.1: Krystalová buňka struktury granátu Y b3 Al5 O12 včetně konfigurace
umístění jednotlivých atomů (osmi-, čtyř- a dvanáctistěn). Převzato z (Zhou Yan-
chun, 2014).
Matrice YAG-u je aktivována prostřednictvím dopování cérem. Cér (angl.

Cerium, chem. zn. Ce) je měkký kov stříbřitě šedé barvy, patří do skupiny lan-
thanoidů a má atomové číslo 58. Byl objeven roku 1803, poprvé izolován již
17
v roce 1839, je prvkem vzácných zemin, elektronová struktura je [Xe]4f 1 5d1 6s2 .
Index lomu YAG:Ce je 1,8394 při pokojové teplotě a pro vlnovou délku 520nm.
(refrectiveindex.info, 2016)
5.2 Luminiscence materiálu

Energie z částic či záření dopadajícího na luminiscenční materiál musí být nej-
prve absorbována, aby mohlo následně dojít k jejímu vyzáření prostřednictvím
luminiscenčního procesu. Samotná matrice materiálu je excitována v případě, že
dopadající částice mají dostatečně velkou energii: rychlé elektrony, RTG záření
(50 eV – 100 keV), γ-částice (100 keV a více). Procesy záchytu energie v matrici
jsou komplexní, ve chvíli, kdy dopadající částice ztratí tolik energie, že se dosta-
ne pod ionizační práh matrice, dochází k termalizaci vytvořených sekundárních
nosičů náboje. G. Blasse (1994a) uvádí, že po ukončení termalizace má excitova-
ný materiál populaci elektron-děrových párů stejnou, jako bychom nosiče náboje
excitovali např. pomocí UV záření přímo do vodivostního pásu. Toho se využívá
v radioluminiscenčních metodách pro charakterizaci materiálů, např. (Jarý et al.
, 2015; Robbins, 1980). Přímá excitace aktivátoru je možná pouze pomocí UV
nebo viditelného záření naladěného na absorpční přechod(y) aktivátoru.
Obrázek 5.2: Konfigurační diagram se znázorněním amplitudy pravděpodobnosti

pro základní (ν = 0) a excitovaný (ν = n) vibrační stav (vlevo). Znázornění
způsobu vzniku širokého absorpčního pásu: pro R = R0 je absorbována energie
E0 , v méně pravděpodobných stavech je absorbována energie E0 + ∆E1 resp.
E0 + ∆E2 , čímž dochází k přechodu do různých vibračních hladin ν 0 (vpravo).
Vzniká tak rozšířený absorpční pás, jehož tvar je určen konkrétním postavením
základní a excitované hladiny (dole). Převzato z (G. Blasse, 1994a).
18
Pro popis energetických přechodů v materiálech se využívá konfiguračního
diagramu (obr.5.2), který vynáší závislost potenciální energie E aktivátoru na
konfigurační souřadnici R, popisující např. vzdálenost okolních atomů od rov-
novážné polohy R0 daného vibračního modu. Pro jednoduché vibrační mody je
energetická závislost parabolická, vypočítáním vlnové funkce těchto vibračních
modů zjistíme, že pro nejnižší energii se bude systém s největší pravděpodobnos-
tí vyskytovat v minimu, tj. R = R0 , zatímco pro vyšší vibrační stavy se bude
nacházet s největší pravděpodobností na okrajích paraboly (stejně jako harmo-
nický oscilátor se nejčastěji vyskytuje v bodech obratu). Optické přechody částic
lze v konfiguračním diagramu znázornit vertikálními přechody, jelikož jsou pova-
žovány za natolik rychlé, že během nich nedojde ke změně okolního potenciálu.
Absorpce kvanta vibrační energie jsou znázorněny šikmým přechodem, kdy do-
chází jak ke změně potenciální energie, tak ke změně koordinační souřadnice.
V materiálu YAG:Ce pozorujeme díky iontu Ce3+ dva absorpční pásy 4f 1 −
4f 0 5d1 a 4f 1 − 4f 0 5d2 odpovídající 461 nm resp. 340 nm (Xu et al. ; He et al.
, 2014; 2016). Excitace modrou LED diodou je znázorněna na obr. 5.3 šipkami
z počátku souřadné soustavy.
Obrázek 5.3: Koordinační diagram přechodu 4f 1 − 4f 0 5d1 materiálů YAG:Ce

a LuAG:Ce. Základní stav je rozštěpen na dvě hladiny spin-orbitální interakcí.
Vertikální šipky vyvedené plnou čarou znázorňují absorpční (vzhůru) a emisní
(dolů) proces, zatímco čárkované šipky u průsečíku excitovaného a základního
stavu vpravo nahoře znázorňují nezářivý přechod nosičů náboje z excitovaného
do základního stavu pro teplotu materiálu dostatečně vysokou na to, aby dodá-
ním tepelné energie došlo k překonání bariéry. Dochází tak k teplotnímu zhášení
luminiscence. Převzato z (Ivanovskikh et al. , 2012).
19
Základní stav 4f 1 Ce3+ je v matrici YAG rozštěpen na dvě hladiny díky spin-
orbitální interakci, excitovaný stav je rozštěpen interakcí se silným krystalovým
polem na pět hladin. Emise probíhá z nejspodnější excitované hladiny 5d1 a díky
Stokesovému posunu je emisní pás posunut až do žlutozelené oblasti spektra (jak
uvádí Pawade et al. (2015), v jiných matricích je typicky v modré či UV oblasti).
Doba života, která je úměrná druhé mocnině vlnové délky (De Vries et al. , 1987),
je typicky 70 ns pro emisi 550 nm (např. 175 nm emise v LaF3 :Nd3+ má dobu
života pouze 6 ns) (G. Blasse, 1994a).
Potenciální energie v místě aktivátorů je dána jejich okolím, počtem a polohou
okolních atomů. Matrice se strukturou granátu poskytuje tři různé polohy pro
umístění atomů aktivátoru (obr. 5.1), což umožňuje značnou variabilitu ve využití
takových materiálů.
Excitovaný stav je dále charakterizován dobou života nosičů náboje na dané
hladině (Khong et al. , 1994; Lippitsch & Draxler, 1993). Teplotní závislost doby
života fotoluminiscence a její intensity umožňuje stanovit velikost energetické
bariéry pro nezářivý přechod do základního stavu emisního centra, pokud se jedná
o klasické teplotní zhášení (Bachmann et al. , 2006), blíže viz kap. 8.1.
Z excitovaného stavu do základního se může elektron dostat buď zářivým
nebo nezářivým přechodem. Zářivý přechod je proces žádoucí, vedoucí k emisi
fotonu v žlutozelené oblasti spektra. Nezářivé přechody jsou nežádoucí, excitační
energie přeměňuje na energii tepelnou a je následně absorbována matricí bez dal-
šího užitku. Uvádíme výčet procesů konkurujících žádanému přechodu v pořadí
významnosti z pohledu této práce:
Teplotní zhášení luminiscence Za pokojové teploty brání nosičům náboje v ne-

zářivém přechodu do základního stavu energetická bariéra daná rozdílem
energií průsečíku potenciálových křivek excitovaného a základního stavu a
minima excitovaného stavu emisního centra. S rostoucí teplotou elektron
obsazuje vyšší vibrační hladiny excitovaného stavu, až dokáže energetickou
bariéru překonat (čárkované šipky na obr. 5.3), což se projeví poklesem
počtu emitovaných fotonů. (Bachmann et al. , 2006; Arjoca et al. , 2015)
Koncentrační zhášení luminiscence Při vysoké koncentraci iontů aktivátoru
v mříži dochází k poklesu vzájemné vzdálenosti jednotlivých center, což
umožňuje přenos energie mezi nimi. Pohlcená energie se může zachytit na
defektu daleko od původního místa excitace a její nosič se nezářivě vrátí do
základního stavu. (He et al. , 2016)
Vznik barevných center Při růstu monokrystalů vznikají vedle žádoucích zá-
řivých center aktivátoru ještě centra vedlejší, pocházející např. od příměsí
jiných prvků v tavenině, jiných oxidačních stavů aktivátoru nebo bodových
defektů matrice obecně. Výsledkem jsou energetické hladiny v zakázaném
pásu materiálu. Ty mohou umožnit nezářivou rekombinaci a tím ztrátu po-
tenciálně vyzářených fotonů. Rovněž může docházet k luminiscenci z těch-
to přídavných hladin, což dává těmto defektům pojmenování (A. Selim &
R. Varney, 2015), blíže viz kap. 6.4.
Teplotní pokles absorpce Velikost absorpce je určena silou oscilátoru odpoví-
dajícímu danému optickému přechodu. Vlivem okolního prostředí v krysta-
lové mříži a změnou populací okolních hladin při různých teplotách dochází
20
k poklesu síly oscilátoru, což se projeví poklesem absorpce v závislosti na
teplotě (Bachmann et al. , 2006).
Schopnost materiálu konvertovat absorbované záření na emitované fotony vy-

jadřuje interní a externí kvantová účinnost. Interní kvantová účinnost charakteri-
zuje přímo materiál a udává, jaké procento absorbovaných fotonů je konvertováno
na žádoucí emitované fotony. Externí kvantová účinnost pak obdobnou informaci
poskytuje o celém zařízení, např. WLED diodě – emitované fotony mohou být
zpětně pohlceny na konstrukčních prvcích nebo se nemusí dostat ven např. kvůli
totálnímu odrazu.
5.3 Další fyzikální jevy

V rámci sestavení bílé LED diody a v souvisejících simulacích pracujeme ještě
s dalšími oblastmi fyzikálních jevů, pro které uvádíme stručný popis:
Totální odraz Pro vzorky vyrobené z monokrystalického materiálu je třeba

uvažovat zejména v simulacích přítomnost totálního odrazu na rozhraních,
YAG:Ce má vysoký index lomu. Ve spojení s ”ideálně leštěným povrchem”
v simulaci může docházet k nefyzikálně dlouhému záchytu fotonu v desce
z krystalu, pokud neexistuje cesta ven skrze rozhraní bez totálního odrazu.
Interference, difrakce Strukturované povrchy moderních aplikací či např. úpra-

vy povrchu LED diod pomocí fotonických krystalů vyžadují pro simulaci
zvláštní přístup mimo klasickou paprskovou optiku, např. pomocí přímého
řešení elektromagnetických rovnic (viz kap. 7.3).
Difúzní rozptyl Broušené či jinak opracované drsné povrchy materiálu způ-

sobují rozptyl světla a narušení podmínek totálního odrazu, což pomáhá
vyvazování světla z materiálu do okolního prostředí.
Rayleighův rozptyl Popisuje elastický rozptyl elektromagnetického záření na

částicích, např. vzduchu, v našem případě např. na částicích prášku lumi-
noforu, který se používá pro konverzi na bílé světlo. V simulaci je pak třeba
počítat se zvláštním procesem, který zajistí průchod rozptylujícím prostře-
dím.
21
6. Fosfory
Fosforové a scintilační materiály jsou důležitou součástí vědeckých projektů coby
detektory záření různého druhu, na druhou stranu se s rozvojem LED osvětlení
dostávají mezi nejširší skupiny lidí – v práškové formě se YAG:Ce používá jako
konvertující fosfor pro bílé diody (Meyer & Tappe, 2015), stejně jako mnoho
dalších materiálů dostupných v současnosti (Tsao et al. , 2014; Ye et al. , 2010;
Yadav et al. , 2013; Yamamoto & Yamamoto, 2014). Vznikají v řadě forem:
Monokrystal (SC) se pěstuje z taveniny metodou Czochralského nebo Bridge-
manovou metodou (Yoshimura et al. , 2015; Hurle, 1993), za vysoké teploty
až 2000 ◦C (Zorenko et al. , 2010), těmito metodami lze vyrábět krystaly
o průměru 100mm i více. Malé krystaly lze pěstovat metodou micro-pulling-
down (µ-PD) (Yoshikawa et al. , 2007) – vyrostou v dostatečném objemu
pro optická a další měření, pomocí výstupní trysky je možno ovlivňovat i
tvar vznikajícího krystalu (elipsa, obdélník).
Monokrystalická vrstva (SCF) vzniká nanášením pomocí epitaxe z kapalné
fáze (LPE) při teplotě 950–1050 ◦C (Mares et al. , 2007), lze dosáhnout
i tloušťku vrstvy pouze 1 µm. Hlavní použití má jako scintilační vrstva,
mohou se vyrovnat pěstovaným monokrystalům co do scintilačního výtěžku
fotonů. (Zorenko et al. , 2010; Zorenko et al. , 2016a; Zorenko et al. , 2016c)
Polykrystal obsahuje makroskopická zrna monokrystalického materiálu. Může
vzniknout např. při nezvládnutém procesu růstu monokrystalu, kdy dojde
k vytvoření jinak orientované části.
Nanokrystal je fáze tvořená krystaly s typickým rozměrem v řádu jednotek či
desítek nanometrů. Lze je vyrábět různými postupy (Tsuruoka et al. , 2016)
a díky prostorovému omezení světla u nich dochází ke vzniku vlastností,
které nejsou u makroskopického monokrystalu vůbec přítomny. Např. Shir-
mane & Pankratov (2016) zkoumá modrý emisní pás v YAG:Ce excitovaný
energií 5.9 eV.
Keramika je neamorfní nekovová látka vytvořená uměle, kdy se např. prášková
směs kontrolovaně spéká (Raukas et al. , 2012). Proces umožňuje kontro-
lu nad složením a mikrostrukturou vzniklé látky. V poslední době vznikají
průhledné keramické materiály konkurující svými parametry monokrysta-
lickým materiálům. (Fujita et al. , 2008; Nishiura et al. , 2011)
Prášek se vyznačuje typickým rozměrem zrn nad 100 nm (Kanai et al. , 2016).
Hlavní uplatnění nachází v LED osvětlovací technice jako konverzní fosfor.
Prášková forma umožňuje v aplikaci ladit vlastnosti LED (Fu et al. , 2012),
snadno se kombinuje s jinými prášky za účelem dosažení lepšího složení
výstupního spektra.
Výhodou YAG:Ce fosforu pro LED osvětlení je, že jeho absorpční pás je svým
maximem dobře naladěn na emisi modré diody, což umožňuje jeho účinnou excita-
ci (Meyer & Tappe, 2015). Polohu emisního pásu lze navíc ovlivnit např. záměnou
ytria (Y) za lutecium (Lu) či gadolinium (Gd), případně lze ve struktuře granátu
nahradit hliník (Al) pomocí galia (Ga).
22
6.1 Monokrystal YAG:Ce
Základní formou fosforu je z hlediska simulace YAG:Ce monokrystal, protože ho
lze dobře opracovat (obr. 6.1) do požadovaného tvaru a dosahuje vynikajících op-
tických i luminiscenčních kvalit. Až do teploty 250 ◦C je interní kvantová účinnost
téměř rovna jedné (Arjoca et al. , 2015), má teplotní vodivost 10 W/mK, dobu
života fotoluminiscence 63 ns (obr. 8.4), a může dosahovat světelné účinnosti až
150 lm/W (Xie et al. , 2014). Podstatné jsou rovněž vlastnosti opracovaného po-
vrchu, který výrazně ovlivňuje výstup světla z monokrystalu (Nizhankovskyi et al.
, 2016a). Jako příklad použití uvádíme zpracování na fosfory pro PC-WLED (obr.
6.1), dalším významným použitím je zpracování krystalu na stínítka pro zobra-
zovací systémy (Schauer & Bok, 2013).
Obrázek 6.1: Možnosti zpracování surového monokrystalu. Řezáním na drátové

pile a následným rozdělením na destičky vzniká fosfor určený pro fosforem kon-
vertovanou bílou LED diodu (PC-WLED). Převzato z http://www.crytur.com.
6.2 Keramika YAG:Ce

Vysoce transparentní optická keramika dosahuje transmise až 82%, maximum
emisního pásu leží mezi 525 nm a 545 nm. (Osipov et al. , 2016)
6.3 Práškové fosfory

Výroba práškového fosforu může být provedena různými metodami a podle toho
je dosažen i různý výsledek (obr. 6.2), prášek YAG:Ce dosahuje světelné účin-
nosti 32 lm/W (Ye et al. , 2010), morfologie zrn má značný vliv na výstup světla
z fosforu.
Spojením moderní technologie nanovláken s luminiscenčním materiálem vzni-
kl fosfor, jehož struktura je vláknová, vlákna jsou však tvořena nanokrystaly (obr.
6.3) (Xu et al. , 2016). Takto vzniklý fosfor je možno přímo aplikovat na LED di-
odu, podařilo se dosáhnout světelné účinnosti až 62 lm/W. Nevýhodou materiálu
je, že nemá přesně stanovenou tloušťku, což znesnadňuje přesné určení použitého
množství fosforu, takže je potřeba toto měřit pomocí času, po který byla vrst-
va nanášena. Perfektní struktury a efektivní luminiscence se dosahuje po žíhání
(kalcinaci) na 1000–1200 ◦C.
23
Obrázek 6.2: SEM snímky práškových fosforů vzniklých různým postupem výro-
by. Převzato z (Ye et al. , 2010).
Obrázek 6.3: Detail vlákna fosforu, které vzniklo pomocí elektrospinningu při
napětí 25 kV. Převzato z (Xu et al. , 2016).
24
6.4 Barevná centra
Barevná centra jsou obecně defekty způsobující, že materiál absorbuje ve spekt-
rální oblasti, ve které za normálních okolností absorpci nevykazuje.
Defekty mohou vznikat již při pěstování krystalu, nebo též ozářením materiálu
ionizujícím zářením. Krystaly YAG:Ce obsahují vysoký počet antisite defektů
(až 0.2at% YAl ), kdy dojde k prohození dvou kationtů v mříži (Zorenko et al.
, 2010), což je způsobeno pěstováním krystalu při vysoké teplotě až 2000 ◦C.
Vzniklé defekty se chovají jako pasti, fungují rovněž jako UV emisní centra. To
vede ke komplikovanému přenosu energie na Ce3+ luminiscenční centra, čímž
se vytváří významná pomalá složka luminiscence. To nevadí pro využití fosforu
pro LED aplikace, pro aplikace v zobrazovací technice je však pomalý dosvit
nežádoucí. Další typické bodové defekty jsou kationtové nebo aniontové vakance.
Koncentraci aniontových (kyslíkových) vakancí je možné snížit pomocí tem-
perace na vzduchu (Bok et al. , 2015). Neutrální kyslíkový atom při zaplnění
kyslíkové vakance potřebuje dodat dva elektrony k zaplnění vazebných orbitálů.
To může stabilizovat čtyřvalentní cér, který je typický absorpčním přechodem
s přenosem náboje a projevuje se širokým absorpčním pásem pod cca 350 nm.
(Nikl et al. , 2014)
Praktické seznámení se s vlivem defektů na luminiscenční proces proběhlo při
měření vlivu temperace na luminiscenční intenzitu a spektrum (ne)temperovaných
desek (obr. 8.7).
Obrázek 6.4: Abs. koef. vzorků YAG:Ce temperovaných na vzduchu po dvanáct

hodin při různé teplotě (vložený graf ukazuje rozdíl oproti netemp. vzorku). Po-
zorujeme nárůst absorpce pod vlnovou délkou 300nm. Převzato z (Bok et al.
, 2015).
25
Obrázek 6.5: Katodoluminiscence vzorků YAG:Ce temperovaných na vzduchu po
dvanáct hodin při různé teplotě, přítomen byl pouze signál z emise céru (470-
800 nm). (vložený graf ukazuje dosvit katodoluminiscence pro netemperovaný
vzorek a interval vlnových délek 290-310 nm ). Převzato z (Bok et al. , 2015).
26
7. Metody simulace LED diod
Naměřené fyzikální veličiny a jejich teplotní závislosti lze využít k předpovědi cho-
vání různých uspořádání optické soustavy fosfor – LED dioda a rovněž k následné
optimalizaci výkonnosti v rámci stanovených kritérií. Pro počítačovou simulaci
lze využít obecně dvou přístupů:
• výpočet na základě známých rovnic pro chování systému v závislosti na

měřených parametrech,
• využití pravděpodobnostního přístupu k řešení systému se známými dílčími

vlastnostmi.
Odvození požadovaných charakteristik WLED, tedy zejména úhlové závislos-

ti intenzity a spektra výstupního záření, je možné pouze pro teoretické případy
jednodušších konstrukcí. V praxi se tak přistupuje k řešení pomocí postupů za-
ložených na metodě Monte Carlo, jejichž vstupem jsou dílčí pravidla pro chování
simulovaných objektů. Neznámé komplexní vztahy mezi vstupem a výstupem
jsou nahrazeny množstvím výpočtů jednotlivých realizací chování soustavy.
7.1 Monte-Carlo simulace

Metoda Monte Carlo (MCM, Monte Carlo method) byla pojmenována v roce
1946 během prací na vývoji jaderných zbraní, samotná myšlenka použití náhod-
ného procesu k výpočtu konkrétní veličiny je zmíněna již v 18. století při řešení
problému tzv. Buffonovy jehly. Od té doby se MCM používá v různých oblastech,
již zdaleka ne pouze na poli matematiky či fyziky (Kroese et al. , 2014).
MCM spočívá v provedení velkého počtu náhodných realizací např. šíření fo-
tonu skrz fosfor a v následném statistickém vyhodnocení výsledku. Ze závislosti
výstupů na volených parametrech se následně dedukují vztahy, které řídí simu-
lovaný systém, jsou nalezeny číselné hodnoty simulovaných veličin nebo dochá-
zí k porovnání dosažených výsledků s experimentálními daty za účelem ověření
pravdivosti vyslovené hypotézy.
Statistický přístup se uplatní v různých fyzikálních procesech:
• úhlové a spektrální vyzařování zdroje (LED diody),
• rozptyl v práškovém fosforu či na rozhraní dvou prostředí,
• absorpce fotonu fosforem, jeho případná down-konverze a následná emise.
Výhodou MCM je rovněž možnost výpočtu detailních statistik chování systé-

mu díky tomu, že (na rozdíl od analytického přístupu) jsou k dispozici jednotlivé
realizace probíhajících procesů.
7.2 Raytracing, sledování částic

Hlavní částí simulace optické soustavy je šíření fotonů, jenž je pro většinu aplikací
dobře popsáno pomocí aproximace paprskové optiky, která platí, pokud rozměry
27
objektů soustavy jsou mnohem větší než vlnová délka světla (neplatí např. pro
jemně strukturované povrchy, fotonické krystaly a další pokročilé úpravy materi-
álu).
Základním principem metody raytracingu je modelování šíření fotonů coby
paprsků skrz definované prostředí. Výchozím bodem paprsku je zdroj světla, který
může být bodový, plošný či objemový, s různými charakteristikami. Interakce
s jednotlivými prvky, jejíž fyzikální podstata je známá, je zpracována prostým
výpočtem. Zaznamenány jsou průchody paprsků určitou detekční plochou, na
které se sčítá např. procházející energie a spektrum paprsků.
Raytracing se používá rovněž např. v počítačové grafice, kde je kladen důraz
na rychlost zobrazení. Fyzikální věrnost nemusí být úplná, což poskytuje pro-
stor pro optimalizace. Pro fyzikální simulace se využívá sledování částic (particle
tracking), který sleduje šíření částice od zdroje do detektoru i za cenu toho, že
některé částice detektoru nedosáhnou.
Podstatnou součástí simulací jsou optické vlastnosti jednotlivých elementů,
pro světelné zdroje potom spektrální úhlové rozložení výstupního záření. Výrob-
ci diod dokonce poskytují pro dodávané světelné zdroje již připravené soubory,
tzv. ray-files. Díky tomu lze bez dalšího měření daný zdroj přímo začlenit do
simulované sestavy.
Komerční balíky, dostupné dnes na trhu v různých cenových relacích, posky-
tují kromě simulace fyzikálních procesů rovněž např. podporu optimalizace geo-
metrických tvarů čoček, zrcadel či dalších parametrů. Uveďme největší zástupce:
TracePro, Zemax, LightTools.
Obrázek 7.1: Ukázka možností optimalizace kolimátoru pomocí softwarového ba-

líku LightTools. Vlevo znázornění probíhajících paprsků, vpravo graf výstupní
intenzity světla. Převzato z (optics.synopsys.com, 2016).
Pro účely simulací v této práci využíváme volně dostupný softwarový balík
Geant4 (Agostinelli et al. , 2003) (kap. 9.1) vytvářený v CERN za účelem simu-
lování částicových experimentů. Využití Geant4 má následující výhody:
• implementován model drsnosti povrchu UNIFIED (Levin & Moisan, 1999),
28
• implementována simulace fotoluminiscence fosforu,
• možnost excitace fosforu pomocí dalšího ionizujícího záření, např. elektronů,
• využití více procesorů pro výpočet.
7.3 Integrace Maxwellových rovnic – FDTD

Jestliže rozměry optických elementů mají rozměry srovnatelné s vlnovou délkou
záření, které na ně dopadá, je třeba opustit pojetí paprskové optiky a zvolit
podrobnější přístup. Podobně podrobné výsledky jako MCM simulace poskytuje
metoda FDTD.
Přímým řešením Maxwellových rovnic pomocí metody konečných prvků v ča-
sové oblasti (Finite Difference Time Domain, FDTD) lze simulovat např. difrakč-
ní mřížky či fotonické krystaly, které je možno vytvořit např. pomocí laserového
opracování. Jedná se o pokročilou numerickou metodu integrace rovnic, jejímž vý-
sledkem je časové řešení hodnot elektrického a magnetického pole v definovaném
prostoru.
Výpočetní prostor vzhledem k podrobnosti řešení nemůže být příliš velký.
Nabízí se využití FDTD pro simulaci chování např. strukturovaného rozhraní,
pro které se vypočítá reflexní a transmisní spektrum pro různé dopadající rovinné
vlny. Získané hodnoty se dále uplatní v jednodušší simulaci paprskovou optikou.
Pozoruhodným softwarovým balíkem je Meep (ab initio.mit.edu, 2016) šířený
volně pod open-source licencí. Obr. 7.2 ukazuje model šíření elektromagnetického
pole pravoúhlým vlnovodem.
Obrázek 7.2: Profil elektromagnetického pole vstupujícího spodním okrajem a

šířícího se pravoúhlým vlnovodem. Simulováno metodou FDTD pomocí progra-
mu Meep. Převzato z (ab initio.mit.edu, 2016), kde je rovněž animovaná verze
časového řešení.
Příkladem využití FDTD k výpočtu ovlivnění povrchu další strukturou je

fosfor pokrytý nano-kuličkami polystyrenu o velikosti 0.6 mikrometru (Ge et al.
, 2015). Pomocí pokrytí se dosáhlo vylepšení vyzařování světla v kolmém směru
na povrch o 27% při zachování stejné vyzářené intenzity.
29
Část III
Experimentální část
30
8. Charakterizace materiálů
8.1 Teplotní charakteristiky YAG:Ce
Pro účely teplotních simulací je nejprve potřeba získat experimentální data o cho-
vání materiálu fosforu při změně teploty. Toto měření bylo provedeno na praco-
višti vedoucího práce1 na dvou aparaturách, výsledkem jsou hodnoty absorpčních
a emisních spekter v rozsahu teplot 77 K až 500 K, dále měření dosvitu fotolumi-
niscence. Pomocí simulace je vysvětlen pozorovaný nárůst doby života s teplotou
až do cca 500 K.
8.1.1 Experimentální metody

Pro měření teplotních závislostí absorbance a emise bylo firmou Crytur2 zapůjče-
no sedm vzorků YAG:Ce ve formě leštěných výkružků tloušťky 0.1 mm a 0.2 mm
připravených z monokrystalu pěstovaného Czochralského metodou. Každý ze sed-
mi vzorků má jinou koncentraci dopantu Ce3+ , označujeme je A-G od nejnižší
po nejvyšší koncentraci. Vzorky s vysokou koncentrací byly vyrobeny v poloviční
tloušťce, aby se předešlo saturaci absorpce.
Spektra absorbance byla měřena zvlášť při pokojové teplotě a pro vzorek
s nejmenší absorbancí následně i v kryostatu (zn. Oxford Instruments, plněný
kapalným dusíkem) v rozmezí teplot 77 K – 500 K. Měření probíhalo na UV/VIS
spektrofotometru Shimadzu 3101PC.
Excitační spektra fotoluminiscence (photoluminescence excitation, PLE) a
spektrum emise (photoluminescence, PL) byla měřena na experimentální aparatu-
ře využívající spektrofluorometr Horiba Jobin Yvon 5000M. Excitačním zdrojem
byla deuteriová lampa pro měření PLE, modrá dioda 455 nm pro měření PL a
nanosekundová pulsní LED dioda pro měření dohasínání doby života luminiscen-
ce. Teplotní rozsah kryostatu (zn. Janis, plněný kapalným dusíkem) byl v těchto
měřeních 77 K až 800 K.
Detekční část spektrofluorometru tvoří jednomřížkový monochromátor a čítač
fotonů TBX-04. Měřená spektra byla korigována na spektrální závislost excitační
energie (měření PLE) a na spektrální závislost citlivosti detekce (měření PL).
Měření doby života luminiscence (Lippitsch & Draxler, 1993) bylo provedeno na
stejné aparatuře, vyhodnoceno bylo pomocí fitování jednoexponenciální závislos-
ti. Žádný další signál, např. afterglow (Bok et al. , 2015), nebyl pozorován.
8.1.2 Teplotní závislost absorbance

Absorbance A je definována (8.1) jako záporný dekadický logaritmus transmi-
tance T = II0 , kde I a I0 je intenzita záření vzorkem prošlá resp. na vzorek
dopadající.
I
A = −log10 T = −log10 (8.1)
I0
1
Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i., Cukrovarnická 10/112, 162 00 Praha
2
Crytur, spol. s r.o., Turnov, Česká republika, http://www.crytur.com
31
V simulaci je absorbance vhodnější parametr než transmitance, jelikož absor-
bance roste lineárně s tloušťkou vzorku nebo koncentrací dopantu, čímž pouhým
násobením vstupního parametru můžeme uměle zvyšovat koncentraci dopantu
v simulovaných fosforech.
Nejdříve byla změřena absorbance všech sedmi vzorků při pokojové teplotě
295 K (obr. 8.1), kde pozorujeme dva obecně známé absorpční pásy s maximy na
340 nm a 461 nm (Bachmann et al. , 2009) odpovídající přechodům 4f − 5d2 resp.
4f − 5d1 centra Ce3+ (Bok et al. , 2015). Pro pozdější výpočty využijeme exci-
tační pás 460 nm. Nejnižší absorbanci vykazuje vzorek A, proto ho použijeme pro
další měření, čímž předejdeme riziku saturace signálu v případě příliš intenzivní
absorpce.
Absorbance vzork pi pokojové teplot
0.7 0.3 G
A F
E
0.6 0.2
D
C
0.5 0.1 B
Absorbance
A
0.4 0.0
200 300 400 500 600 700
0.3
0.2
0.1
0.0
300 350 400 450 500 550
Vlnová délka [nm]
Obrázek 8.1: Absorbance všech vzorků měřená při pokojové teplotě 295 K (vzorky
A-D resp. E-G mají tloušťku 0.2 mm resp. 0.1 mm; absorbance pro E-G je za
účelem srovnání vynásobena faktorem 2). Graf ukazuje absorpční pásy 340 nm a
461 nm, ve výřezu je zobrazeno celé měřené spektrum pro vzorek A s nejmenší
absorbancí.
Teplotní závislost absorbance byla s použitím kryostatu a kapalného dusíku

změřena v rozsahu 77 K až 500 K, na obr. 8.2 vidíme detail hlavního absorpční-
ho pásu 461 nm. S rostoucí teplotou se maximum absorbance pásu snižuje, jeho
FWHM (plná šířka pásu v polovině maxima šířka) se naopak zvyšuje. Díky tomu
dochází pro dvě vlnové délky (436 nm a 483 nm) k tomu, že absorbance nabývá
konstantní hodnoty 0.10 resp. 0.08 (21% resp. 17%). Velikost absorbance klesá
o 50% z 0.32 na 0.16 (z 52% na 31%) při změně teploty ze 77 K na 500 K, zároveň
mírně klesá poloha maxima z 461 nm na 454 nm. (Procentuální údaje vyjadřují,
kolik záření je vzorkem s danou absorbancí A pohlceno, tj. 1 − 10−A .) Šířka pásu
roste ze 34 nm na 51 nm. Celkový integrál absorbance klesá o 25%.
8.1.3 Teplotní závislost emise

Emisní spektrum vzorku A spolu s teplotní závislostí doby života luminiscence
bylo měřeno v teplotním rozsahu od 77 K do 800 K, s krokem 25 K od teploty
32
Absorbance vzorku A, T=77-500K
077 K
100 K
0.3
150 K
200 K
0.25 250 K
300 K
Absorbance
0.2 295 K *
350 K
400 K
0.15 450 K
500 K
0.1
0.05
0
420 440 460 480 500 520 540
Vlnová délka [nm]
Obrázek 8.2: Teplotní závislost absorbance hlavního pásu 461 nm vzorku A, který
je použit pro pozdější simulace, v rozsahu teplot 77 K – 500 K. Pro vlnovou délku
436 nm a 483 nm závislost na teplotě mizí, absorbance nabývá hodnot 0.10 resp.
0.08 (21% resp. 17%). Hodnota maxima absorbance klesá z 0.32 na 0.16 (z 52%
na 31%), vlnová délka v maximu se snižuje ze 461 nm na 454 nm. FWHM se
zvětšuje ze 34 nm na 51 nm. (Procentuální údaje v závorkách udávají procento
absorbovaného záření ve vzorku s danou absorbancí A, tj. 1 − 10−A .)
250 K (obr. 8.3). Maximum emise je na 524 nm pro teploty pod 300 K a posouvá
se na 531 nm pro teploty vyšší. Nejvyšší emise nastává pro teplotu 475 K, kdy je
pás rovněž nejširší.
Teplotní zhasínání se začíná projevovat od teploty 500 K, intenzita emise kle-
sá až téměř k nule při teplotě 800 K. Při vyšších teplotách vidíme v grafu dva
artefakty, jednak parazitní světlo z aparatury, jednak teplotní záření, které při
teplotách nad 700 K již zasahuje do viditelné oblasti.
Měřené doby života luminiscence vzorků A a G vidíme na obr. 8.4, kde zároveň
vynášíme i integrovanou intenzitu emise (480 – 660 nm). Pro účely další diskuse
rovněž uvádíme transmitanci vzorku A a teoretické modely.
Teplotní závislost doby života τ (T ) luminiscence je modelována pomocí jed-
nobariérového modelu přechodu nosičů náboje nezářivou cestou (Arjoca et al.
, 2015)
1
τ (T ) = E , (8.2)
Γν + Γ0 e− kT
kde Γν je četnost zářivých přechodů, Γ0 je četnost nezářivých přechodů, E je
aktivační energie, T je teplota a k je Boltzmannova konstanta. Podobnou závislost
lze použít i pro modelování teplotní závislosti intenzity emise (Bachmann et al.
, 2006). Aktivační energie vypočtená z modelu je E = 0.88 ± 0.01 eV resp. E =
0.83 ± 0.10 eV pro dobu dohasínání resp. pro intenzitu emise. Model velice dobře
vystihuje měřenou závislost pro teploty nad 600 K, kde již hlavní roli přebírá
proces zhášení luminiscence. Rozdíl mezi realitou a modelem integrované intenzity
dobře ukazuje přítomnost parazitního signálu mezi 700 K a 800 K, kde model klesá
pod měřené hodnoty až k nule. Teploty pod 500 K však vyžadují pozornost.
33
Teplotní závislost emisního spektra, vzorek A
Intenzita emise [rel.j.]

20.00 77K
100K
15.00 200K
300K
10.00 400K
450K
5.00
0.00
20.00 475K
Intenzita emise [rel.j.]
500K
550K
15.00 600K
625K
650K
10.00 700K
750K
800K
5.00
0.00
500 550 600 650 700
Vlnová délka [nm]
Obrázek 8.3: Teplotní závislost emise vzorku A v rozsahu teplot 77 K až 800 K.

Zhášení luminiscence nastává při 500 K, pro teplotu 800 K je již emise téměř nu-
lová. Při vyšších teplotách vidíme v signálu i příspěvek parazitního světlo z apa-
ratury, nad 700 K se objevuje rovněž teplotní záření samotného vzorku.
Emisní charakteristiky vz. A, T=77-800K

Norm. integr. intenzita, transmitance [%]
100 100
80 80
60 60 Doba života [ns]
40 40
doba života, vzorek A

20 doba života, vzorek G 20
integr. emise vzorku A
transmitance vz. A
0 0
0 100 200 300 400 500 600 700 800
Teplota [K]
Obrázek 8.4: Měřené teplotní závislosti: doby života luminiscence pro vzorky A a
G (pravá osa Y), normované integrované (480-660 nm) intenzity emise vzorku A
(levá osa Y), transmitance vzorku A (levá osa Y). Závislosti doby života a inte-
grované intenzity jsou proloženy modelem jednobariérového nezářivého přechodu
nosičů náboje, konstantní část předpovídaných hodnot (77 K – 450 K) je nahraze-
na simulovanou závislostí doby života na překryvu absorpčního a emisního pásu.
Jednobariérový model a simulace nárůstu doby života jsou napojeny v teplotě
450 K.
Jednobariérový model předpovídá konstantní dobu života pro nízké teplo-

ty, z experimentu však pozorujeme nárůst doby života pro rostoucí teplotu až
do 450 K. Arjoca a kol. vysvětlují tento nárůst přítomností dalšího nezářivého
přechodu, který je rostoucí teplotou deaktivován (Arjoca et al. , 2015), zatím-
34
co Bachmann a kol. (Bachmann et al. , 2009) připisují tento nárůst reabsorpci
záření. Díky možnosti simulace se přikláníme k druhému vysvětlení.
Protože použité vzorky jsou z obou stran leštěné, může v objemu vzorku
docházet k vnitřním odrazům fosforem konvertovaných fotonů. Ty mohou být
reabsorbovány díky rostoucímu překryvu absorpčního a emisního pásu, jak je
vidět porovnáním obr. 8.2 a obr. 8.3.
Pomocí Geant4 (Agostinelli et al. , 2003) jsme provedli Monte-Carlo simu-
laci závislosti doby života luminiscence na teplotě. Paralelní svazek fotonů se
spektrem modré LED diody jsme zamířili na kruhovou destičku s měřenými fy-
zikálními parametry (absorbance, emise, index lomu) a modelovaným leštěným
povrchem (model UNIFIED, (Levin & Moisan, 1999)). Proces fotoluminiscence
byl simulován pomocí upraveného fyzikálního procesu z Geant4 založeného na
procesu posuvu vlnových délek (wave-length shifting, WLS), který simuluje ab-
sorpci a reemisi fotonu s definovanou dobou života. Integrační koule byla použita
jako detektor času příletu fotonu a jeho energie.
V reálném experimentu byl vzorek uchycen na kryostat pomocí teplovodivé
pasty, jedna strana vzorku tak mohla působit odrazivě (simulováno pomocí při-
dané odrazivé destičky na jedné straně vzorku). Vzorek byl rovněž nakloněn o 45◦
kolem dvou os tak, aby se předešlo odrazu excitačního záření do detektoru.
Simulace doby života luminiscence
sigmaalpha = 0.025, reabs.

sigmaalpha = 0.250, reabs.
Rozdíl doby života od 60ns [ns]
25
P ekryv abs. a em. pásu
sigmaalpha = 0.025, bez reabs.
P ekryv pás [lib.j.]

20 sigmaalpha = 0.250, bez reabs.

15 1.50
1.25
10 1.00
0.75
5 0.50
0.25
0 0.00
50 100 150 200 250 300 350 400 450 500
Teplota [K]
Obrázek 8.5: Pro dvě vybrané drsnosti povrchu σα byla simulována teplotní
závislost doby života. Reabsorpce byla povolena, nebo zakázána (takže se mohou
absorbovat pouze excitační modré fotony, zbytek již nikoliv). Pro srovnání je
zobrazena teplotní závislost překryvu absorpčního a emisního pásu. Pozorujeme
nápadnou shodu doby života s překryvem pásů.
Aby bylo možné zhodnotit vliv reabsorpce na nárůst doby života luminiscence,
byl fyzikální proces v simulaci upraven tak, aby umožňoval pouze jednu absorpci
každého fotonu, čímž je možné deaktivovat proces reabsorpce. Pro účely simulace
byl zvolena základní doba života luminiscence 60 ns, předmětem studia je odliš-
nost od této hodnoty. V simulaci byly do histogramu zaznamenány časy dopadů
jednotlivých fotonů, fitováním jedno-exponenciální závislosti byla získána doba
života pro danou teplotu.
Pro různé teploty byla simulována doba života se zapnutou a vypnutou reab-
35
sorpcí. Jelikož pro míru reabsorpce je podstatná i povrchová úprava vzorku, byly
provedeny dvě sady simulací pro drsnost povrchu σα = 0,25 resp. 0,025.
Obr. 8.5 znázorňuje výsledky simulací včetně vypočteného překryvu absorpč-
ního a emisního pásu. Bez reabsorpce nepozorujeme žádný vliv teploty na dobu
života. Naopak s reabsorpcí pozorujeme nárůst, který přesně odpovídá nárůstu
překryvu absorpčního a emisního pásu. Pro hladší povrch pozorujeme nárůst
o 25 ns, pro větší hrubost doba života roste o 17 ns. Rozdíl 8 ns je tak způsoben
častějšími odrazy fotonů uvnitř vzorku samotného.
Nyní se vrátíme k obr. 8.3, můžeme již objasnit pozorované závislosti. Růst
doby života pro teploty pod 450 K je způsoben převážně reabsorpcí fotonů při
procesu jejich down-konverze. Skutečná doba života nosičů náboje na luminis-
cenčním centru je tedy nejnižší pozorovaná, tj. τ (77 K) = 63 ns.
Simulovanou závislost z obr. 8.5 se σα = 0,025 jsme použili jako náhradu
za konstantní hodnotu doby života v obr. 8.4 předpovídanou jednobariérovým
modelem pro teplotní rozsah 77 K – 450 K. Hodnoty modelů byly navázány pro
teplotu 450 K, simulovaná závislost byla vynásobena vhodným koeficientem tak,
aby aproximovala pozorovanou závislost. Dosažená shoda je pozoruhodná.
Vynesena je rovněž rostoucí závislost transmitance na teplotě, která je ve
zdánlivém rozporu s růstem emisní intenzity pro teploty od 77 K do 500 K. Ten-
to rozpor připisujeme experimentálnímu uspořádání, kdy optická dráha fotonů
může být ve vzorku až dvakrát delší než skutečná tloušťka vzorku, navíc k pro-
dloužení optické dráhy mohou přispět i vnitřní odrazy. Uzavíráme, že není možno
stanovit jednoznačnou souvislost mezí absorbancí vzorku měřenou na průchod a
integrovanou intenzitou emise měřenou v daném uspořádání.
8.1.4 Bílé LED diody, CIE souřadnice

Měřená data lze využít pro návrh bílých LED diod založených na žlutém konver-
tujícím fosforu (PC-WLED). Sloučením modrého excitačního spektra se žlutým
spektrem konvertujícího fosforu vzniká při vhodném poměru bílé světlo. Vyu-
žíváme fosfor ke konkrétní ukázce významnosti teplotní závislosti absorbance a
emise.
Pro účely této simulace je třeba data očistit tak, jak je popsáno v kap. 9.4.4.
Následně využíváme jednoduchou metodu modelování konverzního procesu fosfo-
ru s cílem získat výsledné bílé světlo. Přesnější, ale i náročnější, je využití Monte-
Carlo simulace vzhledem k tomu, že povrchová úprava fosforu a geometrie bílé
LED diody jsou významnými prvky ovlivňující výsledek. Pro kvalitativní analýzu
vlivu teplotních změn však vystačíme s následujícím postupem:
1. Určíme spektrum excitační modré diody a tloušťku vzorku fosforu, který

použijeme ke konverzi.
2. Spočteme absorbované a prošlé záření pomocí absorbančního spektra.
3. Počet emitovaných fotonů určíme tak, že ho položíme roven počtu absorbo-

vaných fotonů, protože vnitřní kvantová účinnost monokrystalického fosforu
se pro nízké teploty blíží jedničce (Ivanovskikh et al. , 2012). Teplotní změny
se tak promítnou výhradně prostřednictvím teplotní závislosti absorbance
a emise.
36
4. Jelikož se absorpční a emisní pás překrývají (obr. 8.2, 8.3, příp. 8.5), je
dbáno na zákon zachování energie, kdy emitovaný foton nesmí mít větší
energii než foton absorbovaný.
5. Samotný proces emise je izotropní v prostoru, jelikož provádíme kvalitativní

hodnocení, vliv prostorového rozložení záření a případné geometrie LED
diody zahrnujeme do koeficientu určujícího počet konvertovaných fotonů,
které se dostanou do detektoru. Pro excitační záření uvažujeme, že se do
detektoru dostane veškeré záření, které není absorbováno.
6. Sloučením prošlého excitačního a konvertovaného spektra získáme výsledek,

pro který vypočteme souřadnice CIE 1931 x, y, a ty zaznamenáme do grafu.
8.1.5 Vlastnosti výstupního spektra PC-LED

Kombinovaný obr. 8.6 znázorňuje CIE−xy souřadnice jak pro vypočtená spektra,
tak pro spektra měřená.
Červená plná kolečka znázorňují emisní spektra pro teploty od 77 K do 800 K,
oblast s hustě naskládanými body je zobrazena ve výřezu vlevo nahoře. Data jsou
měřena pro teploty 77 K, 100 K, 150 K, 200 K, 250 K a dále s krokem 25 K. Ve
výřezu pozorujeme postupné změny, se zvyšující se teplotou se postupně mění
poloha maxima emise a současně se emisní pás rozšiřuje. Následuje pokles emisní
intenzity, čímž dochází ke změně poměrů ve spektru a tím k většímu posunu
směrem k modré oblasti. Závěrečný zlom směrem do červené oblasti je způsobem
rostoucím vlivem teplotního záření. Barevný diagram CIE lze pro orientaci nalézt
na obr. 4.5.
Modré hvězdy vlevo dole znázorňují spektra použitých LED diod označená ja-
ko L1 a L2. Červená linka se středem v bodě L1 ukazuje spektra, která vzniknou
posunem L1 o ± 10 nm – využijeme je pro studium vlivu variability výrobního
procesu LED diod (zejména co do posuvu maxima emise). L3 odpovídá spekt-
rálně úzkému zdroji s maximem na 483 nm a pološířkou (FWHM) 4 nm, který
využijeme pro excitaci fosforu v bodě, kde absorbance nezávisí na teplotě.
Fialové obdélníkové oblasti reprezentují tzv. CCT-biny, tj. oblasti definované
průmyslem pro určitou barevnou teplotu. Poslední znázorněný obdélník odpovídá
teplotě 6500 K, což je studené bílé světlo, nebo rovněž záblesk fotografického
blesku.
Černé trojúhelníky znázorňují závislost výstupu pro fixní tloušťku vzorku fos-
foru (zde konkrétně pro sedminásobek měřené absorbance vzorku A) a teploty
77 K, 100 K, 150 K . . (50 K krok) . . 450 K, 500 K. Závislost není lineární, není
proto možné aproximovat závislost na tloušťce vzorku spojnicí koncových bodů
(tuto vadu se snaží vyřešit barevný prostor CIELab zmiňovaný na obr. 4.6). Pro
přehlednost byla pro tento výpočet použita LED dioda se spektrem L2, čímž jsme
dosáhli nepřekrytí závislostí v grafu.
Zelené křížky představují závislost výstupu na tloušťce fosforu pro fixní tep-
lotu 350 K, simulovanou násobením původní absorbance vzorku A (0× až 30×)
s použitím excitační LED L1 (vynesen je každý druhý bod, znázorněno pomocí
2× a 4×). Závislost je lineární pro malé odchylky od určité hodnoty, rozdíl mezi
krokem na začátku a na konci (již je zkonvertováno téměř vše) je však značný.
37
CIE-x,y souadnice pro mená a simulovaná spektra
0.8
540
0.59
0.7 77K 550
0.58
0.57 560
0.6
325K
0.56 475K
0.5 0.55
0.36 0.37 0.38 800K
CIE y
0.4 Detail
0.3 CCT 6500K

4x 500K
0.2 Detail 300K
L3 480 2x
0.1
470 500K
0 L1 L2 400 77K
0.05 0.1 0.15 0.2 0.25 0.3 0.35 0.4

CIE x
Obrázek 8.6: Měřená a vypočtená spektra znázorněná v CIE-x,y prostoru v zá-

vislosti na různých parametrech (tloušťka fosforu, teplota, excitační spektrum).
Podrobnosti viz text. Vidíme křivku spektrálních barev od 400 nm do 560 nm (žlu-
tá), CIE CCT-biny s vyznačenou studenou bílou barvou o CCT teplotě 6500 K
(fialové obdélníky), měřená emisní spektra v závislosti na teplotě (červená koleč-
ka a vložený graf), excitační spektra (modré hvězdy a červená linka vlevo dole),
závislost na tloušťce fosforu (zelené křížky), závislost na teplotě fosforu pro fixní
tloušťku (černé trojúhelníky), excitaci posunutým spektrem L1 (modré prázdné
kroužky), laserová excitace se spektrem L3 v závislosti na teplotě.
Modré kruhy znázorňují závislost výsledného spektra pro fixní teplotu 350 K
na posuvu spektra L1 (±5×2 nm kroků, celkem 11 hodnot, hodnota neposunutého
spektra leží na zelené lince). Vidíme, že posuv spektra o 10 nm směrem do UV
oblasti má za následek značný pokles konvertovaného záření, což způsobí posuv
do modré oblasti. Posun na druhou stranu zvyšuje podíl žlutozelené. V důsledku
těchto závislostí je třeba kontrolovat výrobní variabilitu LED diod. Např. pro
diody složené z více čipů je možné, že každá z diod bude mít jiné spektrum,
ačkoliv všechny diody budou v toleranci.
Fialové křížky, jejichž detail je vyveden vpravo dole, znázorňují závislost vý-
stupu na teplotě pro úzkospektrální excitaci zdrojem L3 na 483 nm, tedy v poloze,
kde nabývá absorbance stejných hodnot pro různé teploty (obr. 8.2). Porovnáním
s černými trojúhelníky pro standardní LED diody vidíme daleko menší rozptyl
hodnot, navíc se objevuje nová vlastnost – bod obratu pro pokojovou teplotu.
Pro 300 K až 350 K je pro L3 excitaci výstup nezávislý na teplotě.
8.2 Vliv barevných center

V předchozí sekci byla měření prováděna na temperovaných vzorcích, kde v oblasti
emise centra Ce3+ (480–700 nm) nebyly pozorovány žádné parazitní absorpce.
Barevná centra přítomná v deskách YAG:Ce po pěstování se odstraňují tem-
perací, jejíž vliv na vlastnosti materiálu byl experimentálně studován ve firmě
38
CRYTUR3 na deskách z krystalu YAG:Ce, 1ks temperované a 1ks netempero-
vané ze začátku krystalu, pro porovnání dále 1ks netemperované desky z konce
krystalu. Povrch desek byl neupravený, po řezu na drátové pile.
Deska z krystalu se ohřívala pomocí ploténkového vařiče, její teplota se sledo-
vala pomocí na povrch přiloženého termočlánku. Excitaci desky zajišťovalo horní
modré LED osvětlení, emisní spektrum se snímalo pomocí spektrometru Avantes
AvaSpec a optického vlákna s kosinovým korektorem. Výsledná spektra byla zin-
tegrována pro hodnoty vlnových délek nad 470 nm a normalizována v maximu na
jedničku. Měřena byla teplotní závislost od pokojové teploty do 600 K a poté se
nechala destička chladnout, přičemž se opět zaznamenávala teplota a spektrum.
Teplotní zhášení (ne)temperovaných desek krystalu YAG:Ce
1
Iλ>470 [% maxima]
0.8
0.6
0.4
0.2 začátek krystalu, netemp.

začátek krystalu, temp.
konec krystalu, netemp.
0
300 350 400 450 500 550 600 650
Teplota vzorku [K]
Obrázek 8.7: Měření zhášení luminiscence. Závislost integrálu intenzity emise pro
λ > 470 nm na teplotě vzorku je zobrazena pro netemperované desky ze začátku
(horní, fialová) resp. konce krystalu (spodní, modrá); závislost pro temperovanou
desku ze začátku krystalu je uprostřed (zelená). Do 450 K se vliv temperace na
výstupní intenzitě téměř neprojeví, pro vyšší teploty způsobí rychlejší zhášení
luminiscence.
Vzorek po temperaci vykazuje pokles na 50% maxima o 30 ◦C dříve než ne-

temperovaný vzorek. V rozmezí teplot 300K – 400K, což je běžná provozní teplota
LED diod, má temperovaná deska o málo nižší intenzitu než deska netemperova-
ná, celkový pokles signálu tvoří cca 3% z maxima.
Deska z konce krystalu má větší koncentraci dopantu (nikoliv o tolik, aby
docházelo ke koncentračnímu zhášení) a více růstových defektů způsobených pří-
tomností šlíry, která se směrem ke konci krystalu rozšiřuje. Proto vidíme ještě
rychlejší pokles emise než u desek ze začátku krystalu.
Pro měření vzorku v kryostatu (obr. 8.4) nastává pro 600 K pokles integrova-
né intenzity emise na 70%, zatímco v tomto experimentu pozorujeme pro stejnou
3
Crytur, s.r.o., Palackého 175, 511 01 Turnov, Česká Republika, http://www.crytur.com
39
teplotu již pouze 20% hodnoty při pokojové teplotě. Připisujeme to poklesu ab-
sorpce s teplotou, dle obr. 8.2 dochází k poklesu absorbance na 50% již pro 500 K,
což v kombinaci se zhášením luminiscence způsobí pozorovaný pokles u měřených
desek.
8.3 Ladění spekter ternárních sulfidů

8.3.1 Skládání spekter různých fosforů
Materiál YAG:Ce a jeho vlastnosti je znám již dlouhou dobu, jeho nové uplatnění
v oblasti pevnolátkových zdrojů světla přineslo i nové požadavky na úpravu jeho
vlastností prostřednictvím materiálového inženýrství. Pro ladění se využívá mož-
ností různých kodopací, případně se centrum Ce3+ zabuduje do podobné matrice,
např. (Lu,Gd,Y)3 (Al,Ga)5 O12 .
Cílem konstrukce bílé LED diody je získat spektrum záření s určitými kvali-
tami. Toho lze dosáhnout buď využitím více různých materiálů pro konvertující
fosfory či více různých zdrojů viditelného záření. Další možností je uzpůsobit je-
den materiál potřebám dané aplikace (Reddy et al. , 2014; Kumar et al. , 2014).
Nové možnosti užití nejen pro studovanou oblast pevnolátkových zdrojů světla
poskytují rovněž europiem dopované ternární sulfidy (Smet et al. , 2010), mate-
riály obecného složení ALnS2 (A = Na, K, Rb, Ln = La, Gd, Lu, Y), jejichž
studiem se zabývají články (Jarý et al. , 2015; Havlák et al. , 2016), zde uvádíme
pro zaměření této práce zajímavý výtah.
Obrázek 8.8: Diagram krystalové struktury ternárních sulfidů, orientace rozměrů

a a c, znázorněno protažení mřížky v případě nárůstu vzdálenosti c (vpravo).
Závislost emisní energie centra Eu2+ na hexagonalitě, poměru rozměrů a/c mřížky
(vlevo). Převzato z (Jarý et al. , 2015).
Oproti monokrystalům YAG-u, které vznikají tažením z taveniny, vznikají

v našem případě krystaly ternárních sulfidů chemickou reakcí oxidů A2 CO3 a
Ln2 O3 v atmosféře H2 S. Směs oxidů je v korundové lodičce umístěna do korundové
nebo safírové trubice a v elektrické odporové peci je směs postupně zahřívána
až na teplotu 1000 ◦C resp. 1200 ◦C pro sloučeniny A=K, Rb resp. A=Na za
použití Ar atmosféry. Následuje 60 až 120 minut žíhání v H2 S atmosféře, a dále
pomalé chladnutí opět v Ar atmosféře (1 ◦C/min). Po dosažení pokojové teploty
40
je výsledný produkt dekantován ve vodě a v alkoholu, poté je uskladněn v Ar
atmosféře.
Vzniklé krystaly mají formu malých destiček. Rentgenovou difrakční analý-
zou bylo ověřeno složení jednotlivých vzorků a jejich krystalografická struktura.
Ternární sulfidy se vyznačují hexagonální strukturou, kterou lze kromě dalšího
charakterizovat poměrem a/c, tzv. hexagonalitou. Ta udává objem prostoru, ve
kterém jsou v mříži zabudované atomy dopantu Eu, což je určující pro okolní
krystalové pole. Závislost emisní energie centra Eu2+ na hexagonalitě spolu se
schématem struktury zobrazuje obr. 8.8.
CIE coordinates
0.9
540
Excitation:
0.8 ~ 390 nm
~ 450 nm
0.7
KYS2
455nm
0.6 KYS2
393nm KGdS2
455nm
RbGdS2 KLaS2
0.5 389nm RbLaS2 590 455nm
CIE y
389nm
RbLuS2 KGdS2 NaLuS2
389nm 395nm 455nm
0.4 KLaS2
395nm
RbYS2 NaYS2
395nm 438nm
0.3 White point
0.2 KLuS2
395nm
NaLuS2
480 430nm
0.1
Blue LED
455nm 460
0
0 0.1 0.2 0.3 0.4 0.5 0.6 0.7 0.8
CIE x
Obrázek 8.9: CIE-xy souřadnice emisních spekter ALnS2 pro vyznačené excitace
390 nm resp. 450 nm (tmavé resp. světlé body). Přerušované čáry značí oblasti
barev, které lze dosáhnout mícháním emisních spekter více materiálů spolu s po-
užitým excitačním spektrem. Dále je vyznačen bod určující čistě bílou barvu, a
CIE-xy souřadnice použité excitační modré LED diody.
Díky společné poloze excitačních pásů je možno využít různé kombinace ALnS2
pro vytvoření barevné či bílé laditelné LED diody. Rozměr průmyslové diody je
plně srovnatelný s rozměrem vypěstovaných krystalků, naskýtá se i možnost pří-
mé aplikace krystalu na flip-chip modrou LED, která má elektrody napojeny
mimo čelní povrch, který je volně využitelný.
Emisní spektra ALnS2 jsou zobrazena v CIE-xy diagramu (obr. 8.9) pro dvě
excitace 390 nm resp. 450 nm. Přerušovanými čarami jsou pak znázorněny oblas-
41
ti barev, které lze dosáhnout kombinací daných materiálů a excitace. Excitaci
KLuS2 , RbYS2 a RbLuS2 na 390 nm lze využít pro ladění barevné teploty CCT
zdroje bílého světla. Obdobné platí pro NaLuS2 a KLaS2 excitované na 455 nm,
navíc ve spojení s již existujícími fosfory (např. YAG:Ce) může červená emise
vylepšit podání barev (CRI) výsledného zdroje světla.
Pro demonstraci laditelnosti CCT světelného zdroje byla vypočteno spekt-
rální složení pro CCT 6500 K (studená bílá barva) a 3000 K (teplá bílá barva).
Numerickou optimalizací byl stanoven potřebný poměr spekter KYS2 , NaLuS2 a
modré excitace 455 nm, uveden je na obr. 8.10.
Mixed spectra for target CCT

7
29% 6500 K 3000 K
57%
6
5
Light intensity [arb.u.]
Blue 44%
NaLuS2
LED
4
34%
3 27%
KYS 2
2
9%
0
400 450 500 550 600 650 700 750 800
Wavelength [nm]
Obrázek 8.10: Demonstrace laditelného zdroje studeného resp. teplého bílého

světla, 6500 K resp. 3000 K, kombinovaného z NaLuS2 a KYS2 . Procentuální
poměry jednotlivých složek jsou uvedeny nad resp. pod znázorněnými spektry.
Barevné obdélníky u hodnot CCT představují orientační barvu získaného světla.
42
8.3.2 Dvojitě excitovaný fosfor
Konstrukčně lepší volbou pro vytvoření bílé LED diody by bylo použití jediného
materiálu, který by poskytoval dostatečně široké emisní spektrum.
Toho se podařilo dosáhnout pomocí fosforu Kx Na1−x LuS2 :Eu2+ , který pro vy-
branou kompozici poskytuje různé emisní pásy pro excitaci 390 nm resp. 455 nm.
Studium tohoto materiálu popisuje (Havlák et al. , 2016).
Krystaly s různou kompozicí byly připraveny chemickou reakcí obdobně jako
v předchozí podkapitole. Následně bylo využito RTG difrakce k určení přesného
poměru x jednotlivých vzorků. Určením poměru atomů draslíku a síry a využi-
tím předpokládaného stechiometrického složení Kx Na1−x LuS2 :Eu2+ byl dopočítán
poměr draslíku a sodíku.
Pro měřená emisní spektra byly vypočteny hodnoty CIE-xy (obr. 8.12) zná-
zorňující dosažitelné barevné možnosti. Vyneseny jsou hodnoty pro excitaci v UV
a modré oblasti, 395 nm resp. 455 nm.
Kompozice K0.82 Na0.18 LuS2 :Eu2+ a K0.74 Na0.26 LuS2 :Eu2+ vykazují pro různou
excitaci znatelně rozdílný emisní pás. Toho lze využít pro konstrukci zdroje bí-
lého světla, který bude laditelný pomocí proměnné intenzity excitace ze dvou
simultánně použitých excitačních zdrojů u 450 nm a 380 nm. Široká možnost
laditelnosti spektra zdroje v oblasti od studené do teplé bílé barvy je demonstro-
vána výpočtem spektra pro dvě požadované CCT teploty 3600 K resp. 5800 K
(obr. 8.11), teplou resp. studenou bílou barvu, čehož lze s výhodou využít pro
vytvoření cirkadiánního zdroje světla. (Berson et al. , 2002)
Obrázek 8.11: Optimalizované spektrum pro fosfor K0.82 Na0.18 LuS2 :Eu2+ excito-
vaný nezávisle 390 nm a 460 nm LED diodou. Simulovaná barevná CCT teplota
je 3600 K (teplá bílá) a 5800 K (studená bílá).
43
CIE coordinates for Eu2+-doped KxNa1-x LuS2
0.9
Excitation: Samples:
540
0.8
395nm K LuS2 1
455nm K 0.93Na0.07 LuS2 2
0.7
2 K 0.85Na0.15 LuS2 3
2
1 K 0.82Na0.18 LuS2 4
1 4 K 0.74Na0.26 LuS2 5
0.6
3 K 0.68Na0.32 LuS2 6
3 4
0.5 K 0.16Na0.84 LuS2 7
590
CIE y
Na LuS2 8
5
6
0.4
White color 6
3600K
77
5 88
Blue LED 5800K
0.3 460nm
0.2 UV LED
395nm
480
0.1
460
0
0 0.1 0.2 0.3 0.4 0.5 0.6 0.7 0.8
CIE x
Obrázek 8.12: CIE-xy souřadnice emisních spekter pro různý poměr zastoupení
složek ve fosforu Kx Na1−x LuS2 :Eu2+ a dvě různé excitace. Pozoruhodné je zejmé-
na složení x = 0.82 a x = 0.74 dosahující značně rozdílná spektra pro různou
excitaci, což umožňuje ladění výstupního spektra pomocí proměnlivé excitace.
Dále jsou zobrazeny souřadnice excitačních LED diod s označením vlnové délky
excitace, a body studené resp. teplé bílé barvy 5800 K resp. 3500 K. Čárkovaná
linka vymezuje oblast barev, kterou lze získat kombinací jednotlivých fosforů.
44
9. Simulace
Výpočty v rámci této práce využívají programového balíku Geant4 a programu
pro zpracování dat Root z dílny laboratoří CERN (Evropská organizace pro ja-
derný výzkum, sídlem v Ženevě ve Švýcarsku). Tato kapitola popisuje konkrétní
prvky, které byly pro simulaci využity.
9.1 Geant4
Softwarový balík Geant4 (Agostinelli et al. , 2003) vytvářený v CERN za účelem
simulování částicových experimentů zahrnuje širokou paletu fyzikálních procesů
zejména z oblasti interakce vysokoenergetických částic s hmotou, včetně gene-
rování a šíření fotonů. Díky tomu je možné využít volné dostupnosti programu
k simulacím optických soustav metodou Monte-Carlo.
Balík je navržen pro masivní provádění výpočtů, oproti komerčním balíkům
působí strohým a zdánlivě nepřívětivým uživatelským dojmem, jelikož veškeré si-
mulace se nastavují programováním pomocí jazyka C++ s využitím předpřipra-
vených knihovních funkcí zprostředkovávající jednotlivé fáze simulace. Kvalitní
optimalizace výkonnosti výpočtu je občas vykoupena složitostí či vyžadováním
předem dané struktury programu. To může poskytovat i výhodu např. v možnosti
definování fyzikálně nereálných konfigurací – např. povrch fosforu může rozpty-
lovat pouze při průchodu fotonu do fosforu, při průchodu ven se stejné rozhraní
může chovat jako ideálně hladké.
Obrázek 9.1: Simulace depozitu energie v DNA pomocí Geant4. Sledovaným vý-
sledkem je míra absorpce energie z dopadajícího záření v prostorovém modelu
vlákna DNA. Absorbovaná energie může způsobit porušení vlákna DNA. Výsle-
dek programu ”dna4pdb” distribuovaného spolu s Geant4.
Geant4 poskytuje mocný nástroj, díky kterému je možno se zabývat průběhem

simulace do libovolné podrobnosti. To i díky tomu, že jsou k dispozici kompletní
45
zdrojové kódy programu – uživatel má velice zajímavou možnost nahlédnout pod
pokličku nejen programátorům, ale i fyzikům, kteří zpracovali jednotlivé fyzikál-
ní děje do programové podoby. K dispozici je i referenční příručka teoretického
popisu procesů, což poskytuje výhodu zejména v případě potřeby úpravy progra-
mu. Tato možnost byla využita při simulaci reabsorpce záření při zkoumání doby
života luminiscence a její teplotní závislosti (kap. 8.1), kdy bylo potřeba zajistit,
že absorpční proces proběhne pouze jednou.
Vytěžování dat – záznam informací o průběhu simulace – není nijak předem
určeno, zůstává na libovůli uživatele, jakým způsobem zapracuje detektory do
simulace. Detektorem se stává libovolný objekt, kterým procházejí simulované
částice. Při vstupu, šíření či výstupu z objektu lze zaznamenávat data o právě
simulované částici: energie, směr, uživatelsky přidané informace nebo například
časovou souřadnici, která vzhledem k částicovým simulacím bere v úvahu rovněž
teorii relativity.
Poslední volbou uživatele je způsob, jakým bude získaná data zaznamenávat
a zpracovávat. Pro tento účel byl v CERN vyvinut softwarový balík Root.
9.2 Root
Program Root (Brun & Rademakers, 1997), rovněž vytvářený v CERN, poskytuje
knihovny v jazyce C++ pro zpracování a vizualizaci dat, opět se zaměřením na
objem a efektivitu zpracování. K dispozici je rovněž zdarma včetně zdrojových
kódů.
Základním prvkem pro záznam dat je histogram (např. detekovaných energií
v určitém úhlu, datový typ TH1D pro jednorozměrný histogram), opět v důsled-
ku značného objemu dat, které se běžně v CERN při simulacích zpracovávají.
Výhodou oproti programům typu MS Excel (nejdříve se zaznamenají všechna
data a teprve následně se zpracovávají) je zvýšení efektivity zpracování, odpadá
totiž nejen nutnost skladování dat, ale rovněž i potřeba dynamicky se měnících
paměťových struktur programu. Šetří se tím procesorový čas. Místo dvojice úda-
jů (energie částice, detekční úhel) se tak již rovnou zaznamenává pouze údaj,
že v určitém rozmezí úhlů (jeden kanál v histogramu) přibyla určitá detekovaná
energie.
Již samotný návrh knihovny si tím vynucuje učinění včasných rozhodnutí
o struktuře získávaných dat, což usnadňuje následné vyhodnocení.
Pro vstup experimentálních dat je využíváno běžných grafů (datový typ TGra-
ph), které ukládají dvojici hodnot x a y. Umožňují rovněž interpolaci dat mezi
zadanými hodnotami. Nejspolehlivější je využít lineární interpolaci, neboť poly-
nom vyššího stupně může způsobit v okolí nuly záporné hodnoty, ačkoliv měřená
veličina je vždy kladná. Např. v případě energií vede tento jev k obrácení toku
času v simulaci, na což Geant4 upozorní a simulaci ukončí.
Získané histogramy lze snadno vykreslit a dále s nimi interaktivně pracovat,
v případě simulace běžící pouze na jednom procesoru je dokonce možné grafy
aktualizovat v průběhu simulace.
46
9.3 Základní schéma simulace
Základním kamenem simulace optické soustavy modré LED diody a konvertují-
cího fosforu je definice světa, ve kterém se fyzikální děj odehrává: zdroj částic,
zkoumaný objekt, detekční prvky a působící fyzikální jevy.
Jako zdroj částic vstupujících do simulace je použit obecný zdroj částic (Ge-
neral Particle Source, GPS) implementovaný přímo v Geant4, který poskytuje
dostatečné možnosti nastavení:
• bodový, plošný nebo objemový zdroj s rovnoměrným rozmístěním míst, ve

kterých jednotlivé částice vznikají,
• určení tvaru, velikosti a prostorové orientace zdroje,
• určení úhlové charakteristiky vyzařování,
• použití změřeného spektra LED diody pro definici distribuce energií fotonů.
Velice zajímavá je možnost využít i jiné částice pro excitaci záření z fosforu,
zejména elektrony, protony a rovněž gamma záření. Díky tomu je možno celý
simulační aparát včetně vyhodnocení opakovaně použít, případně drobně modi-
fikovat bez potřeby dalších změn.
Definice experimentální sestavy se provádí určením poloh geometrických ob-
jektů představujících jednotlivé součásti aparatury, přiřazením materiálů a mate-
riálových parametrů, nastavením vlastností optických rozhraní jednotlivých částí.
Kromě materiálu fosforu, jehož parametry jsou definovány na základě provede-
ných měření, lze rovněž použít definovanou tabulku materiálů např. pro kovové
odrazné prvky, vzduch či vakuum.
Jednotlivé fyzikální procesy, které mají v simulaci probíhat, je možno akti-
vovat samostatně, nezávisle na ostatních. V simulaci jsou většinou aktivovány
následující procesy:
• transport částic,
• absorpce a následná fotoluminiscence,
• odraz a lom na rozhraní podle Fresnelových vzorců,
• rozptyl na broušeném rozhraní dle modelu UNIFIED (Levin & Moisan, 1999).
Detekční část obstarává integrační koule, která obklopuje celou experimentální

soustavu a má dostatečný poloměr na to, aby bylo možné úhel dopadu na povrch
koule definovat jako úhel šíření ze středu koule, kde je umístěna výstupní štěrbina.
Spuštění simulace zobrazí buď interaktivní okno (obr. 9.2) nebo provede přímo
výpočet bez interakce s uživatelem. V obou případech je možno simulaci ovládat
zadáváním příkazů (např. nastavení parametrů pro zdroj částic, nebo spuštění
simulace vystřelením částic), další volby jsou začleněny přímo ve zdrojovém kódu
programu, a nelze je během simulace měnit. Geant4 příliš neomezuje, které pa-
rametry lze měnit mezi jednotlivými běhy simulace, komfort ovládání programu
závisí opět na jeho tvůrci.
47
Obrázek 9.2: Grafické rozhraní simulace po vystřelení 10 fotonů zobrazí dráhy
jednotlivých částic během jejich cesty mezi clonami či rozptyl na rozhraní fosforu
(konverzní proces je zde deaktivován).
theta - InactiveHits theta - ActiveHits
1 2
Entries 250413 Entries 16640
3000 Mean 90.01 Mean 90.02
Std Dev 24.17 14000 Std Dev 1.08
2500 12000
2000 10000
8000
1500
6000
1000
4000
500
2000
0 0
0 50 100 150 200 0 50 100 150 200
phi - InactiveHits phi - ActiveHits

3 4
Mean 0.0785 Mean 0.03984
800 25.45
10000 Std Dev 27.71 Std Dev
700
8000 600
500
6000
400
4000 300
200
2000
100
0 0
−150 −100 −50 0 50 100 150 −150 −100 −50 0 50 100 150
spectrum - InactiveHits spectrum - ActiveHits

7 8
18000 Mean 458 Mean 457.8
Std Dev 15.39 1200 Std Dev 15.23
16000
14000 1000
12000
800
10000
600
8000
6000 400
4000
200
2000
0 0
350 400 450 500 550 600 650 700 750 800 350 400 450 500 550 600 650 700 750 800
Obrázek 9.3: Příklad statistického vyhodnocení předchozí simulace pro 1 000 000
částic pomocí programu Root: vlevo všechny zachycené události, vpravo událos-
ti pouze v horizontální rovině. Shora dolů po řádcích: detekované hodnoty θ,
detekované hodnoty ϕ, celkové zachycené spektrum energií částic.
48
9.4 Experimentální vstupy do simulace
Jednotlivé simulované fyzikální procesy jsou definovány sadou fyzikálních pa-
rametrů uvedených v referenční příručce Geant4. Níže uvádíme postup určení
jednotlivých parametrů včetně případných grafů hodnot či odkazů na ně.
9.4.1 Spektrum zdroje

Prvním vstupem je spektrální složení zdroje fotonů, tj. simulované LED diody.
Využíváme standardní zdroj částic GPS, spektrum záření nastavíme těmito pří-
kazy:
/ gps / ene / type Arb
/ gps / h i s t / f i l e spectrum455nm−energyHistogram . t x t
/ gps / h i s t / i n t e r Lin
Do souboru spectrum455nm-energyHistogram.txt uložíme experimentální data
ve formě energetické závislosti spektrální intenzity. Pokud jsou měřená data např.
ze spektrometru měřena ve vlnových délkách, je třeba přepočítat vlnové délky
λ(nm) na energii E(eV), zároveň je třeba přepočítat též intenzitu vztaženou na
úsek vlnových délek Inm na intenzitu vztaženou na úsek energií IeV – využijeme
vztahů (9.1) dle (G. Blasse, 1994b).
E(eV ) = 1239.84/λ(nm), IeV = Inm ∗ λ2 (9.1)

Nastavíme rovněž polohu kruhového zdroje o poloměru 1 mm vzdáleného 5 cm
od středu souřadné soustavy, následuje otočení zdroje do vhodné pozice a určení
homogenní úhlové vyzařovací charakteristiky zdroje vzhledem k ose zdroje (úhel
theta určuje odklon od osy zdroje):
/ gps / pos / c e n t r e −5 0 0 cm
/ gps / pos / r a d i u s 1 mm
/ gps / d i r e c t i o n 1 0 0
/ gps / pos / r o t 1 0 1 0
/ gps / pos / r o t 2 0 0 1
/ gps / ang / type i s o

/ gps / ang / mintheta 0
/ gps / ang / maxtheta 0 . 0 5
9.4.2 Drsnost povrchu

Druhým klíčovým prvkem simulace je schopnost balíku Geant4 simulovat rozptyl
na drsném rozhraní. Děje se tak prostřednictvím modelu UNIFIED (Levin &
Moisan, 1999), jež byl odvozen pro změny povrchu zanedbatelné na škále vlnové
délky dopadajícího záření. Je charakterizován více konstantami znázorněnými na
obr. 9.4. Pro paprsek dopadající seshora dolů na rozhraní dvou prostředí, jehož
drsnost je charakterizována šířkou rozdělení úhlové odchylky mikroplošek povrchu
od normály σα . Naznačen je odraz a lom v případě, že by se uplatnil pouze zákon
odrazu a lomu.
Uplatní se pravděpodobnosti:
49
• Cbs – zpětného odrazu od mikroplošky do směru příchodu paprsku,
• Csl – odrazu kolem normály mikroplošky,
• Css – odrazu kolem normály na rozhraní,
• Cdl – lambertovského rozptylu.
Koeficienty odrazu a průchodu R a T jsou určeny pomocí Fresnelových vzorců.
Obrázek 9.4: Konstanty modelu drsnosti UNIFIED. Popis viz text. Převzato
z (Levin & Moisan, 1999).
Koeficient σα byl určen pomocí měření drsnosti povrchu materiálu drsno-

měrem Mitotuyo Surftest SJ-301 (parametry měření: stand=JIS2001, profile=R,
filter=GAUSS, eva-l=4.0 mm, n=5, λC =0.8 mm, λS =2.5 µm, tilt-comp.=ALL,
m-speed=0,5 mm/s, range=AUTO, drive=STAND) a následným zpracováním
dle (Levin & Moisan, 1999) (obr. 9.5). Z reliéfu povrchu se pomocí numerické
derivace vyhodnotí sklony jednotlivých plošek povrchu, standardní odchylku σα
vyhodnotíme pomocí fitu, σα = 0.23 ± 0.02.
Další možností určení σα je měření rozptylové funkce BRDF (bidirectional
reflectance distribution function) (Nozka et al. , 2011), nebo využití možností
kalibrace vzorku aparaturou, viz kap. 9.7, kde však byla určena σα = 0.38 ± 0.02,
která byla dále použita pro simulaci. Rozdílnost hodnot může být způsobena ne-
dokonalým sledování povrchu hrotem drsnoměru, tvrdý monokrystalický povrch
se může odštipovat podle krystalografických rovin, což je pod rozlišovací schop-
nost hrotu.
50
Měření drsnosti pomocí hrotu
poloha y [µm]
3
0
−3
reliéf povrchu
−6
−100 0 100 200 300 400 500 600
poloha x [µm]
Četnost plošek s daným sklonem

80
60 Měřená data
četnost
fit, σalpha = 0.23

40
20
0
−1.5 −1 −0.5 0 0.5 1 1.5 2
sklon plošky [◦ ]
Obrázek 9.5: Určení koeficientu drsnosti povrchu σα pomocí měření reliéfu

povrchu drsnoměrem Mitotuyo Surftest SJ-301 (nahoře). Vyhodnocení četnos-
ti sklonů mikroplošek na povrchu a aproximace rozložení pomocí gaussovy funkce
2 2
a.e−x /(2σα ) (dole).
9.4.3 Absorpční a emisní spektrum

Absorpční spektrum fosforu je v Geant4 zpracováno pomocí spektrálně závislé
absorpční délky záření. V kap. 8.1 uvádíme teplotní závislost absorbance vzorku
materiálu YAG:Ce. Absorpční délku labs záření v materiálu tloušťky d vypočteme
z absorbance A následovně (loge je přirozený logaritmus):
labs = −d loge 10−A

(9.2)
Absorbance závisí lineárně na tloušťce vzorku s danou koncentrací dopan-
tu – získáváme tím další parametr umožňující měnit plynule konverzní účinnost
fosforu za předpokladu, že by při zvýšené koncentraci dopantu nedocházelo ke
koncentračnímu zhášení.
Emisní spektrum fosforu je v Geant4 zaznamenáno prostřednictvím relativní-
ho zastoupení jednotlivých částí spektra ve fotoluminiscenčním spektru. Měřené
hodnoty opět uvádí kap. 8.1.
9.4.4 Očištění experimentálních dat

Podstatnou součástí zadávání experimentálních dat do simulace je jejich očištění
od částí, které nemají fyzikální smysl, jsou způsobeny šumem či jsou z hlediska
studovaných jevů jinak nepodstatné. Při opravování těchto částí je třeba dodržet
tři kritéria kvality:
spojitost Případné chybějící hodnoty jsou doplněny lineární interpolací při načí-
tání dat do simulace. Běh simulace vyžaduje dostupnost spojitých dat, např.
energie fotonů konvertovaných fosforem je vybírána ze spojitého rozdělení.
51
hladkost Ostré přechody ve vstupních datech se projevují nevyzpytatelně v da-
tech výstupních. Ošetřením vstupu se tak předejde vzniku artefaktů, které
by později bylo možné pokládat za zajímavé jevy.
nulové hodnoty Předcházíme vzniku artefaktů, definujeme přesně nulové hod-

noty, kde je to možné. Např. pro úzké emisní čáry, jejichž poloha by umožňo-
vala reabsorpci a následnou emisi fotonu, by šum v emisním spektru mimo
hlavní čáru získal hlavní vliv. Kvůli zákonu zachování energie by se ener-
gie nově vyzařovaného fotonu vybírala z rozdělení, jehož hodnoty by byly
normalizovány převážně integrálem zbylého šumu.
Měřená absorpční data a jejich úprava pro simulaci jsou znázorněna na obr.
9.6. Jelikož pro simulaci potřebujeme pouze excitaci v hlavním pásu 458 nm,
ostatní pásy vynulujeme, kraje hlavního pásu lineárně potlačíme. Konstantní po-
zadí, způsobené odrazem na rozhraních, musíme odečíst, jinak by v simulaci byl
tento jev započítán dvakrát.
Absorbanční spektrum vzorku A, T=295 K

0.50
Měřená data
Data pro simulaci
0.40
Absorbance [abs.j.]
0.30
0.20
0.10
0.00
200 300 400 500 600 700 800

Vlnová délka λ [nm]
Obrázek 9.6: Příklad zpracování měřené absorbance pro účely simulace. Využí-
váme pouze hlavní absorpční pás kolem 458 nm, ostatní potlačíme. Odstraníme
též konstantní pozadí způsobené odrazem na optických rozhraních. Okraje pásu
stlačíme do nuly pomocí lineární funkce.
Měřená emisní data a způsob jejich úpravy pro účely simulace jsou znázorněna
na obr. 9.7. Pomocí vztahu (9.3) je dosaženo úpravy červené části spektra, která
obsahuje šum. Na modrém konci uplatníme vztah (9.4), který hladce navazuje
na originální data a klesá gaussovským průběhem do nuly v maximu absorpčního
pásu. Hladkosti napojení do nuly je dosaženo přidáním lineárního členu.
Pevné číselné hodnoty v (9.3) a (9.4) jsou voleny tak, aby byly stejné pro
rozsah simulovaných teplot, tj. do 500 K (nad 500 K jsou k dispozici pouze emisní
data).
52

Iem
 x < 650
800−x
Iemred (x, Iem ) = Iem 150 x ≥ 650 (9.3)

0 x > 800

(
0 x < 451
Iemblue (x,a,b,c) = (x−451)2 −(x−a)2 (9.4)
c (507−451)2 e b x ≥ 451
Relativní emisní spektrum vzorku A, T=350 K
1.0 Měřená data

Data pro simulaci
Relativní intenzita [rel.j.]
0.8
0.6
0.4
0.2
0.0
450 500 550 600 650 700 750 800
Obrázek 9.7: Příklad zpracování emisních dat pro účely simulace. Na modré
straně spektra vidíme zbytek signálu z excitačního zdroje, který je navíc nespojitě
uříznut. Naopak červená strana vykazuje šum. Pro účely simulace jsou hodnoty
upraveny pomocí funkcí (9.4) resp. (9.3).
53
9.5 Detekční geometrie
Detekce světla vycházejícího z LED diody nebo jiného světelného zdroje se nej-
častěji měří pomocí tzv. integrační koule (obr. 9.8), která vstupující všesměrové
záření pomocí vícenásobných odrazů směřuje do detektoru. Dle uspořádání apa-
ratury lze měřit záření vystupujícího do určitého poloprostoru, nebo do celého
okolního prostoru, pokud je měřený zdroj světla obklopen integrační koulí zcela
(www.labsphere.com, 2016). Výsledkem měření je spektrální složení a integrovaná
intenzita vyzařování pozorovaného zdroje bez informací o směrových charakteris-
tikách vyzařování.
Obrázek 9.8: Princip funkce integrační koule. Červený vstupní paprsek přichá-
zí pod libovolným úhlem, uvnitř integrační koule podstupuje vícenásobný lam-
bertovský odraz a následně vstupuje do detektoru. Vyobrazené uspořádání za-
chytí záření vystupující do poloprostoru směřujícího do integrační koule. Mě-
řená LED dioda se např. přiloží přímo na vstupní otvor. Převzato z (phys-
ics.stackexchange.com, 2016).
Jelikož např. index barevného podání barev CRI hodnotí právě spektrální
složení, je i index CRI úhlově závislý. Abychom získali směrové charakteristiky
vyzařování, lze využít zařízení typu fotogoniometru (obr. 9.9), kdy je zohledněn
i směr vyzařování zdroje.
9.5.1 Uspořádání simulované aparatury

Oproti reálnému experimentu má simulace typu Monte-Carlo výhodu v tom, že
do jedné virtuální aparatury můžeme zařadit více detektorů, které budou schop-
ny zaznamenat jeden průlet fotonu vícekrát, do různých statistik. Během jedné
simulace získáme jak integrovaná data po vzoru integrační koule, tak i podrobná
data s úhlovou závislostí. Model aparatury sestává z následujících prvků:
• Zdrojem světla je fiktivní definovaná plocha, na které leží počátek trajektorií
všech generovaných fotonů vyzářených ze zdroje. Definován je směr, úhlový
54
Obrázek 9.9: Princip fotogoniometru. Pomocí otáčení zdroje a odrazné-
ho zrcadla lze změřit směrovost vyzařování v celém poloprostoru. Převzato
z (www.ledphotometer.com, 2016).
rozptyl i spektrální charakteristika (kap. 9.4.1).
• Clony a odrazné prvky simulují reálné uspořádání a vymezují možnosti ší-

ření světla v simulaci tak, aby na detekční prvky nedopadaly částice z ne-
patřičných míst.
• Detekční objekty jsou virtuální nebo reálné objekty, jejichž interakci s čás-
ticemi registrujeme a analyzujeme. Využíváme rovněž možnosti absorbovat
dopadlou částici a zamezit tak jejímu šíření do dalšího detektoru.
• Integrační koule je posledním prvkem, na který mohou částice narazit. Do-

padající částice jsou absorbovány a je zaznamenán směr v prostoru, do
kterého se šíří od zdroje záření.
Simulace je prováděna v trojrozměrném prostoru, stejně jako reálné měření.

Podstatnou volbou, kterou lze učinit zdánlivě libovolně, je volba souřadné sousta-
vy. Vzhledem ke sférické symetrii volíme sférické souřadnice popsané poloměrem
r a dvojicí úhlů θ ∈ h0, πi a ϕ ∈ h0, 2πi. I tak zůstává volnost volby v tom,
jak budeme orientovat souřadnice vzhledem k významným rovinám požadované
simulace. Jelikož nás zajímá vyzařování především v rovině kolmé na fosfor v níž
se pohybuje detekční vlákno, je vhodné volit souřadnou soustavu tak, aby úhel
ϕ ležel pro θ = π/2 právě v této rovině, čímž bude přímo možno odečítat úhel
vyzařování daného paprsku ze zdroje. Model umístíme v prostoru tak, aby zářící
plocha zdroje ležela v počátku souřadné soustavy (obr. 9.10).
Není vhodné orientovat směr vyzařování zdroje do osy Z. Vzhledem k troj-
rozměrnosti soustavy se uplatní rozdílné velikosti prostorových úhlů, které budou
určeny stejnou hodnotou souřadnice θ. Pro θ = 0 detektor bude hlásit limitně
nulový signál s tím, jak se zmenšuje započítaný prostorový úhel pro θ jdoucí do
nuly. Tento problém pro volbu souřadnic dle obr. 9.10 nenastává.
9.5.2 Umístění clon a jejich vliv na výsledek

Každá optická sestava musí vymezit, jaké světlo vstupuje do detektoru, v našem
případě i to, jaké světlo se může kde šířit a jaké světlo může dopadat na fosfor
a excitovat ho. Materiál clon je možno nastavit buď dielektrický, kovový, nebo
ihned absorbující. Do modelu umísťujeme následující clony:
55
• Clony zdroje vymezují prostorový úhel pro záření ze zdroje. Přidané clony
zabraňují odraženému světlu v postupu a např. v excitaci fosforu po odrazu
od bočních stěn.
• Clona před vzorkem(fosforem) určuje oblast, která je excitována zdrojem.
• Výstupní clona omezuje zářivou plochu výstupní části zařízení tak, aby
následná detekce pomocí integrační koule byla dobře směrově definována.
Jelikož se v monokrystalickém fosforu konvertované záření všesměrově šíří,
ovlivňuje výstupní clona rovněž to, kolik záření z fosforu se do detektoru
je schopno dostat. Zejména při měření s integrační koulí je výstupní clona
faktorem, který významně ovlivňuje výsledky měření.
Obrázek 9.10: Orientace souřadných soustav v simulované aparatuře. X, Y a Z

značí hlavní souřadné směry Geant4, ve kterých jsou zadávány ostatní objekty.
Modré osy značí souřadné úhly sférických souřadnic θ resp. ϕ včetně jejich počát-
ku v záporné ose Z resp. kladné ose X. Schematicky je znázorněno i simulované
zařízení obsahující zdroj, clony a fosfor. Je umístěno tak, aby výstupní zářící
oblast zařízení byla v počátku souřadné soustavy (v rovině Y -Z).
9.5.3 Model detektoru a jeho implementace v modelu

Simulace zahrnuje oba hlavní druhy detekce, integrační kouli a goniospektrometr.
Integrační koule je zpracována díky volbě sférické detekční plochy, součtem
detekovaných hodnot získáme potřebný výstup.
Goniospektrometr je implementován jednoduše díky volbě sférických souřad-
nic. Pro dosažení souladu mezi simulací a realitou byl navíc odvozen jednoduchý
geometrický model detekce záření optickým vláknem umístěným na obvodu po-
myslné detekční sféry tak, jak je použito v měřící aparatuře (popsána v kap. 9.6).
Cílem bylo zachytit případnou odlišnost mezi prostým integrováním určitých úse-
ků prostorových úhlů v simulaci a bodovým měřením pomocí optického vlákna
v realitě. Výsledkem je segmentace integrační koule na jednotlivé měřící úseky.
56
Integrační sféru o poloměru R rozdělíme zvolením velikosti dílů úhlových sou-
řadnic ∆θ a ∆ϕ na segmenty, kterým můžeme přiřadit celé číslo Kθ resp. Kϕ
pomocí vztahů (9.5) resp. (9.6). Funkce int provádí konverzi získaného desetinné-
ho čísla na celé číslo oříznutím desetinné části. Funkce sgn ve druhém ze vztahů
zajišťuje správné číslování indexů pro kladné i záporné hodnoty úhlu ϕ. Kθ = 0
např. tvoří prostorový úhel takový, že θ ∈ h0, ∆θ/2), Kϕ = 0 tvoří prostorový
úhel takový, že ϕ ∈ (−∆ϕ/2, ∆ϕ/2).
!
θ + ∆θ
2
Kθ = int (9.5)
∆θ
!
ϕ + sgn(ϕ) ∆ϕ
2
Kϕ = int (9.6)
∆ϕ
H
R r max
r
D
P
Obrázek 9.11: Výsek integrační koule představující jeden úhlový element ∆θ.
Střed detekčního optického vlákna poloměru r je umístěn v bodě D, částice do-
padá do bodu P .
Obr. 9.11 znázorňuje geometrický diagram sloužící k odvození detekčního mo-

delu optického vlákna. Na integrační sféře poloměru R umístíme doprostřed úhlo-
vého elementu o velikosti ∆θ detekční element se středem v bodě D a s poloměrem
r. Bod H určuje místo styku detekčního elementu se sférickou plochou. Pro částici
dopadající do bodu P určíme to, jestli zasáhla detektor daného elementu, nebo ni-
koliv, pomocí maximální vzdálenosti rmax = |HD|. Pokud platí, že |DP | < rmax ,
jedná se o zásah detektoru. Hodnotu rmax spočteme pomocí vztahu (9.7).
√
r
rmax = 2R R − R2 − r2 (9.7)
Je rovněž možné určit limit pro vstupní úhly do optického vlákna, což by bylo
dalším kriteriem pro započítání úspěšného zásahu. Rovněž by bylo možné uva-
žovat úhlovou citlivost detektoru. Vzhledem k uspořádání ale toto není potřeba,
jelikož integrační sféra má v simulaci dostatečný poloměr k tomu, aby všechny
paprsky, které jsou detekovány geometricky, byly schopny vstoupit do optického
vlákna.
57
9.6 Měřící aparatura
Za účelem získávání podrobných dat nejen pro tuto disertační práci byl sestro-
jen automatizovaný goniospektrometr (obr. 9.13). Krátce popíšeme konstrukci a
základní výhody, některé konstrukční a optické prvky byly vyrobeny na 3D tis-
kárny, což se osvědčilo. Ovládací programy jsou uvedeny v kap. 11 a přiloženy na
CD. K aparatuře byl zároveň vytvořen ovládací program pro spektrometr Avan-
tes, díky čemuž bylo dosaženo plně autonomní schopnosti měření celého úhlového
spektra včetně adaptace integračních časů na velice proměnlivou intenzitu záření
vycházejícího ze zdroje do různých směrů.
Goniospektrometr sestává z následujících prvků:
• optická lavice pro umístění excitačního zdroje, clon a optického stínění,
• uchycení výstupní clony, na které je uchycen i samotný vzorek,
• posuvná výstupní clona sloužící k zakrytí zářícího výstupu ve chvíli, kdy je

měřen signál šumu po změně integračního času,
• otočná lavice s uchycením optického vlákna.

Pohyb aparatury je zajištěn ozubeným řemenem a chlazeným krokovým mo-
torem, který je řízen samostatnou deskou elektroniky. Ta ovládá i servopohon
pro zatmívací clonu. Ovládání aparatury zajišťuje počítač, který komunikuje jak
s deskou elektroniky, tak se spektrometrem provádějícím měření. Sběr signálu
zajišťuje holé optické vlákno, čímž se dosahuje příjemně krátké doby měření.
Obrázek 9.12: Měřená deska fosforu YAG:Ce na nosné výstupní cloně, povrch
po řezu drátovou pilou. Uprostřed je modře naznačena poloha otvoru v cloně
pro měření závislosti výstupu na míře osvětlení (vlevo) resp. pro měření vlivu
přítomnosti okraje desky na výstup (vpravo).
Pro měření byl použit spektrometr Avantes AvaSpec-ULS2048L-UA-RS se

šterbinou 25 µm, modrá LED dioda 448 nm (spektrum dle obr. 9.14), stabilizova-
ný proudový zdroj pro napájení LED s proudem diodou cca 0,5 A, optické vlákno
s aperturou o průměru 200 µm, fosforová deska z YAG:Ce (obr. 9.12) a výstupní
kruhová clona vzorku z hliníkové folie tloušťky 0,1 mm. Optické clony a stínění
jsou 3D tištěné z materiálu PLA, jsou číslovány pomocí n, plocha průchozího
profilu clony je 2π.n. K dispozici jsou clony o velikostech n = 0,5, 1, 2, 3, 4, 5,
7,5, 10 a 20.
58
Obrázek 9.13: Experimentální automatizovaná aparatura pro měření úhlové zá-
vislosti vyzařování různých zdrojů. Vyobrazeno včetně řídící elektroniky, motoru,
optických clon a zacloňovacího mechanismu výstupního otvoru.
Spektrum LED diody

140
Integr. int. [µW.cm−2 ]
120
Intenzita [µW.cm−2 .nm−1 ]
6000
5000
100 4000
3000
80
2000
60 1000
−10 −5 0 5 10 15
40
Úhel ϕ [◦ ]
20
0
420 440 460 480 500 520 540 560 580 600
Obrázek 9.14: Spektrum LED diody používané pro měření, maximum intenzity
nastává pro 447 nm. Vložený graf ukazuje úhlové rozložení vyzařované intenzity
pro clonu zdroje č.2 a clonu vzorku č.2. Asymetrie je vlastností LED diody, ne-
ní závislá na okolním uspořádání, protože se mění s rotací diody okolo optické
osy. Na hranách je rovněž vidět způsob poklesu signálu při přechodu do oblasti
geometrického stínu clony.
59
9.7 Kalibrační měření
Do reálného měření vstupují kromě veličin v kap. 9.4 ještě další parametry, jejichž
zahrnutí do simulace je možné pouze do určité míry. Jedná se zejména o odrazi-
vosti jednotlivých materiálů použitých pro výrobu clon, držáku vzorku a dalších
aktivních či stínících prvků.
Aby bylo možné nastavit parametry simulace, byla provedena sada měření
úhlové závislosti vyzařování excitovaného fosforu pro různou excitovanou plochu
vzorku a dvě umístění vzorku, symetrické (s otvorem výstupní clony uprostřed
desky fosforu) a okrajové (s otvorem u kraje desky fosforu tak, aby bylo možno
vyhodnotit vliv nepřítomnosti části desky na vyzařovací charakteristiku).
Vzorek desky fosforu (obr. 9.12) použitý pro kalibraci má následující parame-
try:
• rozměry cca 16 mm×22 mm, tloušťka desky 195 µm,
• materiál YAG:Ce, spektrum absorbance dle obr. 8.1, velikost absorbance

vzorku odpovídá 2,84-násobku absorbance vzorku A,
• povrch má broušený charakter, je neopracovaný po řezání na drátové pile.
Obrázek 9.15: Schéma simulované sestavy pro měření úhlové závislosti vyzařová-
ní fosforu. Vpravo zdroj fotonů, v počátku souřadné soustavy fosfor s výstupní
clonou. Znázorněna je absorpce záření na jednotlivých clonách i výstupní paprsky
směřující na detekční plochu (mimo obraz).
Kalibračním výpočtem je porovnání úhlové závislosti intenzity vyzářeného

světla, respektive modré excitační a žluté konvertované složky záření vycházejí-
cího z fosforu. Pro simulaci i měření je použito uspořádání na obr. 9.15.
60
V pořadí od zdroje aparaturu tvoří:
• LED dioda simulovaná zdrojem fotonů 1×1 mm s rovnoměrným vyzařová-
ním do prostorového úhlu určeného kuželem se zadaným vrcholovým úhlem
ψ = 2 ∗ 19◦ . (Bezdůvodně široký vyzařovací úhel prodlužuje dobu výpočtu
bez praktického efektu na výsledek.)
• stínění délky 10 mm, vnitřní průměr 35 mm, s matným povrchem,
• clona zdroje s otvorem o průměru 4.9 mm a tloušťce 2 mm,
• stínění délky 10 mm, vnitřní průměr 35 mm, s matným povrchem,
• clona vzorku s otvorem o průměru 4.9 mm a tloušťce 2 mm,
• držák clony se vzorkem, tloušťka 5.3 mm, apertura clony 2.5 mm,
• detekční optické vlákno ve vzdálenosti 140 mm.

Měřené spektrum bylo pro daný úhel ϕ zintegrováno zvlášť pro modrou část
(<480 nm) resp. žlutou část (>480 nm). V simulaci byl signál rozdělen podle
toho, jestli daný foton prodělal konverzi ve fosforu či nikoliv. Měření probíhalo
v rovině optického stolu, vyjádřeno v souřadnicích pro simulaci, θ = 90◦ a ϕ ∈
(−ϕ/2, ϕ/2).
Kalibrace byla prováděna pro dvě uspořádání s různou plochou osvětlení fos-
foru (2–2 a 20–5, tj. clona zdroje č.2 a clonou vzorku č.2 resp. clona zdroje č.5 a
clona vzorku č.20). Rozdílná plocha osvětlení umožní do kalibrace zahrnout jak
rozptylové charakteristiky nekonvertovaného excitačního světla, tak vliv šíření
světla uvnitř fosforu a jeho následné vyvazování drsným povrchem.
Změny parametrů byly prováděny ručně, prohledání prostoru možných pro-
měnných optimalizačním algoritmem je kvůli velkému počtu parametrů a náhod-
nému charakteru výpočtu nereálné.
Obr. 9.16 a 9.17 zobrazují dosaženou shodu, získané hodnoty potřebných pa-
rametrů shrnuje tab. 9.1. Difuzní rozptyl tvoří pouze 20% z celkového rozptylu
světla na rozhraní fosforu. Větší míra difuze by zkracovala účinný dosah šíření
světla ve fosforu, což nesouhlasí s experimentem (více difuzní rozhraní znamená
pro foton větší pravděpodobnost opuštění materiálu než při šanci na totální odraz
na rozhraní). Intenzita modré složky je pro obě uspořádání téměř shodná. Žlu-
tá složka vykazuje pro uspořádání 20–5 pouze mírný nárůst maximální intenzity
v přímém směru oproti uspořádání 2–2, díky šíření světla fosforem však dochází
k nárůstu vyzařování do stran. Blíže viz kap. 9.7.1.
Parametr Hodnota
σα 0.38
Cbs 5%
Csl 40 %
Css 35 %
Cdl 20 %
odrazivost matných prvků 5%
Tabulka 9.1: Nastavení parametrů simulovaného materiálu fosforu.
61
Kalibrace intenzity složek spektra, clony 2 – 2
900
450nm exp
800 450nm sim
530nm exp*
Intenzita [rel.j.] 700 530nm sim*
600
500
400
300
200
100
0
−80 −60 −40 −20 0 20 40 60 80
ϕ[◦ ]
Obrázek 9.16: Porovnání simulované (sim) a měřené (exp) závislosti intenzity

vyzařování na úhlu šíření ze vzorku při konfiguraci clon 2–2. Hodnoty žlutého
pásu jsou pro přehlednost násobeny faktorem 2. Projevuje se nesymetrie záření
LED diody (srov. obr. 9.14).
Kalibrace intenzity složek spektra, clony 20 – 5

900
450nm exp
800 450nm sim
530nm exp*
700 530nm sim*
Intenzita [rel.j.]
600
500
400
300
200
100
0
−80 −60 −40 −20 0 20 40 60 80
ϕ[◦ ]
Obrázek 9.17: Porovnání simulované (sim) a měřené (exp) závislosti intenzity

vyzařování na úhlu šíření ze vzorku při konfiguraci clon 20–5. Hodnoty žlutého
pásu (*) jsou pro přehlednost násobeny faktorem 2. Pro ϕ ∈ (−40◦ , 40◦ ) je inten-
zita žluté části téměř konstantní. Nesymetrii LED diody (srov. obr. 9.14) značně
kompenzuje velikost ozářené plochy.
62
9.7.1 Vliv šíření světla v desce
Kalibrační experimentální data jsou součástí širšího souboru (obr. 9.18), který
využívá možnosti automatizovaného měření k podrobnému mapování úhlové zá-
vislosti vyzařování pro různé velikosti osvětlené plochy.
Prošlé excitační záření nevykazuje závislost na velikosti osvětlené plochy. Po-
kud dojde k jeho rozptylu směrem do fosforu, je během šíření fosforem plně kon-
vertováno. Skrz prochází pouze paprsky šířící se přímo, bez násobných odrazů.
Zajímavější závislost vykazuje žluté, konvertované, záření. S narůstající plo-
chou ozáření roste jak intenzita v přímém směru, tak do stran. Vytváří se plato
konstantní intenzity žluté složky, až do úhlu cca ϕ = 40◦ téměř nedochází k po-
klesu.
Fosforem konvertované světlo je schopno se fosforem šířit i na relativně dlou-
hou vzdálenost 10 mm milimetrů.
Nesymetrie měřených závislostí je způsobena úhlovou vadou LED diody (obr.
9.14), která více osvětluje polovinu desky, která leží na straně záporných úhlů ϕ,
což se projevuje nárůstem signálu na opačné straně.
Intenzita vyzařování vs. excitovaná plocha, žlutá složka

180
160
140
Intenzita [rel.j.]
120
100 Modrá složka 1 – 0.5
80 800 2–2
600 3–2
400 4–2
60 5–2
200 7.5 – 2
40 0 10 – 5
−60−30 0 30 60 20 – 5
20
−60 −40 −20 0 20 40 60
ϕ[◦ ]
Obrázek 9.18: Úhlová závislost intenzity vyzařování fosforové desky, žlutá a modrá
část spektra integrovány samostatně. Vzorek je osvětlen za použití clon vzorku
č.1-20 a clon zdroje č. 0.5-5, rostoucí plocha excitace fosforu vytváří intenzitní
plato pro ϕ ∈ (−40◦ , 40◦ ). Stranovou nesymetrii způsobuje LED dioda.
9.7.2 Vliv přítomnosti okrajů desky

Vliv excitace fosforu na okraji desky byl zkoumán prostřednictvím umístění vzor-
ku tak, že se otvor výstupní clony nacházel těsně u okraje vzorku (obr. 9.12 vpra-
vo). Výsledná úhlová závislost (obr. 9.19) porovnaná s neposunutým vzorkem
(obr. 9.18) ukazuje, že při osvětlení malé oblasti (clony 2–2) se chybějící část
vzorku v úhlové závislosti projeví pouze snížením intenzity žluté části spektra
63
šířící se do strany protilehlé chybějícímu kusu vzorku. Při osvětlení velké plochy
(clony 20-5), kdy vzorek míjí téměř polovina excitačního záření, se změna pro-
jeví i na druhé straně prostoru. Usuzujeme, že světlo konvertované v jedné části
fosforu se vyvazuje i zpět do stejného poloprostoru, za roh. Modrá složka zůstává
opět téměř beze změn.
Vzorek na kraji resp. uprostřed výst. clony, žlutá složka

200
180
160
Intenzita [rel.j.]
140
Modrá složka
120
800
600
100 400
200 2 – 2 B
80 20 – 5 B
0 2 – 2 C
−60−30 0 30 60 20 – 5 C
60
−60 −40 −20 0 20 40 60
ϕ[◦ ]
Obrázek 9.19: Úhlová závislost intenzity vyzařování fosforové desky umístěné

v ose resp. mimo osu sestavy (označeno B,C) pro malou resp. velkou osvíce-
nou plochu vzorku (clony 2–2 resp. 20–5). Žlutá a modrá část spektra integrová-
ny samostatně. Pro účely porovnání byla spektra překryta přičtením konstanty
k poloze a intenzitě. Stranovou nesymetrii způsobuje LED dioda.
9.7.3 Vliv reabsorpce záření

Překrývající se absorpční a emisní pás YAG:Ce umožňuje reabsorpci konverto-
vaných fotonů. Při porovnáním spekter pro ϕ = 0◦ a ϕ = 40◦ (symetricky ulo-
žený vzorek a clony 20-5) se spektrem LED diody však není v oblasti překryvu
(480–510 nm) vidět žádná změna (obr. 9.20). Pokud by se měla někde reabsorpce
odlišit, mělo by to být právě pro úhel 40◦ , kde je nejvíce záření, které pochází
z vedení světla vzorkem. Vznikající rozdíl v intenzitě spekter kolem 500 nm připi-
sujeme zbytkovému světlu přímo z LED diody. Reabsorpce fotonů tak nemá vliv
na tvar spektra vyzařovaného otvorem v cloně.
Pro ověření existence reabsorpce během šíření světla v desce YAG:Ce bylo pro-
vedeno měření laserovou bodovou excitací (λexc = 455 nm) kolmo na desku, signál
byl sbírán z druhé strany desky pomocí optického vlákna v určité vzdálenosti od
místa excitace a zpracován spektrometrem Avantes AvaSpec-ULS2048L-UA-RS
se štěrbinou 25 µm (obr. 9.21). Po normalizaci spekter v maximu emise se uka-
zuje, že na vzdálenost 10 mm dojde k posunu začátku emisního pásu o 15 nm,
zároveň klesá intenzita maxima Imax pod tisícinu hodnoty v bodě excitace.
64
Porovnání vyzařovaných spekter
1.2
ϕ = 0◦
ϕ = 40◦
Intenzita [rel.j.] 1 spektrum LED
0.8
0.6
0.4
0.2
0
400 450 500 550 600 650 700
λ [nm]
Obrázek 9.20: Porovnání spekter vyzařovaných do různých úhlů za účelem zjištění

vlivu reabsorpce na tvar spektra. Spektrum LED diody bylo přeškálováno tak,
aby se překrývalo se spektrem pro ϕ = 0◦ v oblasti 400 nm.
Reabsorbce záření při laserové excitaci mimo detektor
0.8
Intenzita [rel.j.]
0.6
0.4
0 mm (Imax = 704.70)
2 mm (Imax = 13.55)
4 mm (Imax = 4.17)
0.2 6 mm (Imax = 4.33)
8 mm (Imax = 1.79)
10 mm (Imax = 0.36)
0
450 500 550 600
◦
ϕ[ ]
Obrázek 9.21: Míra reabsorpce fotonů určená pomocí měření ve vyznačené vzdá-
lenosti od bodu kolmé excitace YAG:Ce desky laserem (λexc = 455 nm). Pro
rostoucí vzdálenost dochází k posuvu náběhu emise až o 15 nm. Zobrazena jsou
normalizovaná data v maximu emise, skutečná hodnota maxima emise Imax je
uvedena v závorce.
65
10. Optimalizace parametrů
V předchozích kapitolách získaná data a poznatky nyní využijeme pro simulaci
a optimalizaci dvou zdrojů světla, bílého a žlutého. Výpočty umožňují hodnotit
výkonnost a optimalizovat parametry pro různé teploty, míru dopace materiálu
fosforu YAG:Ce nebo výstupní úhly. Vyhodnocena je úspěšnost a vhodnost navr-
žených hodnotících kritérií a jejich vzájemná shoda. Simulované geometrie jsou
navrženy s ohledem na případnou praktickou realizovatelnost, využívají pouze
jednoduché tvary fosforů, které lze v praxi vyrobit. Simulace lze provést i pro
složité objekty s relativně malým nárůstem potřebného výpočetního času.
Vstupní fyzikální informací pro simulaci je absorbance vzorku a jeho teplota
dle dostupných hodnot z kap. 8.1. Absorbance A je zadávána spojitě v násobcích
absorbance referenčního vzorku A, teplota T může nabývat hodnot 077, 100, 150,
200, 250, 300, 350, 400, 450 a 500, vyjádřeno v kelvinech (nula u 077 je podstatná,
jelikož pro snadnější použití jsou čísla uložena v programu jako textové hodnoty).
10.1 Simulované geometrie

10.1.1 Konverzní fosfor (KF)
Optimalizovaná bílá LED dioda (obr. 10.1, zkratka dále KF ) sestává z odrazivého
pouzdra o vnějším průměru 4 mm, vnitřním průměru 3 mm a tloušťce 1.5 mm,
simulovaného LED zdroje o velikosti 1×1 mm umístěného v navazovacím hranolu
1×1×0.2 mm s indexem lomu 1.4 (pro snížení kontrastu indexu lomu), na kterém
je přímo umístěn fosfor. Ten se skládá z pevné části 3×3 mm o tloušťce 0.2 mm
a z optimalizovaného hranolu proměnlivých rozměrů tloušťky 2.ds1 a délek stran
čtvercové podstavy 2.rs1 .
LED dioda vyzařuje izotropně do prostorového úhlu určeného kuželem se za-
daným vrcholovým úhlem ψ = 2 ∗ 86◦ .
Obrázek 10.1: Simulovaná bílá LED dioda s dvojitým fosforem. Modrá dioda je
umístěna pod žlutým fosforem, který se skládá ze dvou destiček, z nichž vrchní
má proměnlivé rozměry a je prvkem k optimalizaci. Okolo je umístěn reflektor
z plně odrazivého materiálu. Zelené linky znázorňují dráhy paprsků, žluté body
místa kontaktu paprsku se stěnou daného elementu.
66
10.1.2 Parabolický reflektor (PR)
Častým úkolem při práci s monokrystalickými fosfory je zvýšení externí účinnosti,
tj. zlepšení vyvazování světla mimo světelný zdroj žádoucím směrem. Simulova-
ný parabolický zdroj s konvertující fosforovou kuličkou (obr. 10.2, zkratka dále
PR) provádí plnou konverzi světla zdrojového laserového paprsku, který vychází
z vrcholu paraboly (profil svazku je kruhový o průměru 0.5 mm). Výška parabo-
loidu je 20 mm, průměr dolní podstavy je 2 mm. Proměnlivými parametry jsou
výstupní průměr paraboloidu 2.rpack1 , průměr kuličky 2.rs1 a poloha fosforu ds1
měřená od středu výšky paraboloidu.
Obrázek 10.2: Simulovaný parabolický zdroj žlutého světla s plnou konverzí

excitačního laserového paprsku vycházejícího z vrcholu paraboly. Konvertující
kulička fosforu je umístěna v ose paraboloidu vyrobeného z plně odrazivého
materiálu. Tloušťka paraboloidu je cca 1 mm, výška 20 mm, výstupní průměr
2.rpack1 = 7 mm.
10.2 Kritéria optimalizace

10.2.1 Definice
Základem optimalizace simulovaných zdrojů světla je stanovení kriterií optimali-
zace, která lze vyhodnocovat z dostupných dat. Následnou numerickou minima-
lizací kriterií v závislosti na vstupních parametrech určíme hodnoty parametrů,
které jsou z pohledu daného kriteria nejlepší.
Pro vyhodnocování kritérií je k dispozici informace o dopadu fotonů na inte-
grační sféru, které je rozdělena do úhlových segmentů po 4◦ . Pro každý segment
se zaznamenává spektrum dopadajících fotonů. Počet ukládaných hodnot je třeba
zvážit i z hlediska dostupné paměti počítače. Ukládání 45 segmentů pro úhel θ,
67
90 pro úhel ϕ a 300 segmentů pro spektrum od 200 nm do 800 nm zabere pro vý-
počet běžící na osmi jádrech procesoru najednou celkem 1.2GB paměti, protože
každé běžící vlákno programu musí mít vlastní pracovní kopii dat, které se na zá-
věr výpočtu sloučí. Nastane-li při spouštění programu podivná chyba odkazující
se na paměť, je třeba zkontrolovat a vyzkoušet, jestli není příčinou právě přílišný
počet evidovaných hodnot.
Pro následující výpočty byla stanovena 4 optimalizační kriteria, která pro
zadanou oblast na integrační sféře, tj. výstupní úhel ze zdroje světla, spočítají
číselné hodnocení dané konfigurace pro daný prostorový úhel:
Intenzita (FI) Spočítá celkovou intenzitu jako součet intenzit jednotlivých seg-
mentů Is a vynásobí ji faktorem -1, aby bylo možno použít numerický al-
goritmus minimalizace. X
FI = − Is
s
Zkratka odvozena z anglického fitness intensity.
Celkové CIExy souřadnice (FC) Sečte všechna spektra dohromady do jed-

noho a z něj vypočte CIExy souřadnice cx a cy , vypočte vzdálenost získa-
ných CIE souřadnic k požadovaným CIE souřadnicím wx a wy . Výsledné
hodnocení je q
FC = (cx − wx )2 + (cy − wy )2
Zkratka odvozena z anglického fitness CIE.
Segmentové průměrné CIE souřadnice (FAC) Pro každý úhlový segment

spočte CIExy souřadnice sx a sy , ze kterých následně spočte průměr ax a
ay . Výsledné hodnocení je součet odchylek od průměru:
Xq
F AC = (sx − ax )2 + (sy − ay )2
Zkratka odvozena z anglického fitness average CIE.
Segmentové požadované CIE souřadnice (FWC) Pro každý úhlový segment

spočte CIExy souřadnice sx a sy . Z nich vypočte vzdálenost k požadovaným
CIE souřadnicím wx a wy , výsledné hodnocení je součtem těchto vzdálenos-
tí: Xq
FWC = (sx − wx )2 + (sy − wy )2
Zkratka odvozena z anglického fitness wanted CIE.
Pro vypočtení hodnotících funkcí jsou kromě vypočítaných spektrálních a

úhlových intenzit záření potřeba ještě následující údaje (zadávají se společně pro
všechna kriteria):
• θstart , θstop , ϕstart , ϕstop – určující hodnocený prostorový úhel,
• wx , wy – požadované CIE-xy souřadnice výstupního světla.
68
Výsledek simulace zdrojů světla zakreslujeme do dvojice grafů zobrazujících
vypočtené hodnoty CIE resp. intenzitu pro úhlové segmenty θi a ϕi . Titulek
grafu intenzity obsahuje údaj o maximální dosažené intenzitě v rámci segmentů
Imax , popisy os grafu CIE obsahují průměrné hodnoty x̄,ȳ spolu se standardní
odchylkou hodnot v dané ose σx ,σy . V titulku grafu je rovněž uvedena hodnota
proměnného parametru, pro který bylo výsledku dosaženo. Další možností zob-
razení je přepočet souřadnic CIE na barevné hodnoty RGB modelu, který lze
zobrazit barvou bodů v počítači. Dosažená barva je však pouze orientační.
Při výpočtu kritéria FWC jsou potřeba CIE hodnoty, které je třeba spočítat
i pro vyhodnocovací grafy. S výhodou tak byly všechny hodnotící funkce zapra-
covány do jedné, která vyhodnotí všechna kritéria najednou. Díky tomu můžeme
v grafech porovnat, jak si vedou různé hodnotící funkce ve chvíli, kdy se optima-
lizační proces řídí některou jinou hodnotící funkcí.
10.2.2 Hodnocení
Pro porovnání úspěšnosti jednotlivých kritérií byla provedena optimalizace geo-
metrie KF pro A = 1 a T =300 K řízená každým z kritérií samostatně. Vyhod-
nocován je prostorový úhel θ,ϕ = ±45◦ od přímého směru, cílí se na souřadnice
(wx ,wy ) = (0.27,0.38), velikost doplňkové desky rs1 =0.25 mm.
Výsledky optimalizací jsou uvedeny na obr. 10.3 až 10.10, obr. 10.11 ukazu-
je vývoj hodnot kritérií během hledání optima, kdy je optimalizace řízena jed-
ním z nich (znázorněno plnou linkou)1 . Každé kriterium nalezlo znatelné zlep-
šení oproti nejhoršímu stavu, všechna kriteria konvergovala v podobném po-
čtu iterací, což je dáno i použitým minimalizačním algoritmem (funkce RO-
OT::Math::GSLMinimizer1D využívající Brentův algoritmus s parabolickou in-
terpolací ve spojení s kroky určenými zlatým pravidlem), který se snaží využít
co nejmenšího počtu vyhodnocení hodnotící funkce. Podrobnější hodnocení je
u grafu s hodnocením kriterií.
1
Grafy na následujících stranách jsou umístěny tak, že se přesně překrývají při zobrazení
celé stránky. Toho lze využít pro srovnání mezi nimi.
69
Kriterium FWC, nejhorší, ds1 = 0.01
CIE souřadnice Intenzita, Imax =367.77, [rel.j.]
45
350
0.50 30
y, ȳ=0.33, σy =0.036
300
0.45 15
250
ϕ [◦ ]
0.40 0
0.35 200
-15
0.30 150
-30
0.25
-45 100
0.20 0.25 0.30 0.35 -45 -30 -15 0 15 30 45
x, x̄=0.25, σx =0.017 θ [◦ ]
Obrázek 10.3: Nejhorší testovací výsledek pro kriterium FWC, intenzita záření
je pro přímý úhel menší než v blízkém okolí.
Kriterium FWC, nejlepší, ds1 = 0.70

45
350
0.50 30
y, ȳ=0.39, σy =0.034
300
0.45 15
250
ϕ [◦ ]
0.40 0
0.35 200
-15
0.30 150
-30
0.25
-45 100
0.20 0.25 0.30 0.35 -45 -30 -15 0 15 30 45
x, x̄=0.27, σx =0.019 θ [◦ ]
Obrázek 10.4: Nejlepší výsledek kriteria FWC, CIExy hodnoty jsou v okolí po-
žadované hodnoty, zlepšilo se prostorové rozložení intenzity.
70
Kriterium FAC, nejhorší, ds1 = 1.00
0.55 45
350
0.50 30
y, ȳ=0.39, σy =0.036
300
0.45
15
0.40 250
ϕ [◦ ]
0
0.35
200
-15
0.30
-30 150
0.25
-45 100
0.20 0.25 0.30 0.35 -45 -30 -15 0 15 30 45
x, x̄=0.27, σx =0.019 θ [◦ ]
Obrázek 10.5: Nejhorší výsledek kriteria FAC, jehož cílem je minimalizovat rozdíl
CIExy souřadnic od jejich průměru.
Kriterium FAC, nejlepší, ds1 = 0.07

0.55 45
350
0.50 30
y, ȳ=0.34, σy =0.036
300
0.45
15
0.40 250
ϕ [◦ ]
0
0.35
200
-15
0.30
-30 150
0.25
-45 100
0.20 0.25 0.30 0.35 -45 -30 -15 0 15 30 45
x, x̄=0.25, σx =0.017 θ [◦ ]
Obrázek 10.6: Nejlepší výsledek kriteria FAC. Rozptyl CIE hodnot se snížil,
posunul se jejich střed a snížila se homogenita intenzity.
71
Kriterium FC, nejhorší, ds1 = 0.01
45
0.50 350
30
y, ȳ=0.33, σy =0.036
0.45 300
15
0.40 250
ϕ [◦ ]
0
0.35
200
-15
0.30
-30 150
0.25
-45 100
0.20 0.25 0.30 0.35 -45 -30 -15 0 15 30 45
x, x̄=0.25, σx =0.017 θ [◦ ]
Obrázek 10.7: Nejhorší výsledek kriteria FC, jehož cílem je přiblížit CIExy sou-
řadnice sečteného spektra k zadaným hodnotám.
Kriterium FC, nejlepší, ds1 = 0.51

45
0.50 350
30
y, ȳ=0.38, σy =0.035
0.45 300
15
0.40 250
ϕ [◦ ]
0
0.35
200
-15
0.30
-30 150
0.25
-45 100
0.20 0.25 0.30 0.35 -45 -30 -15 0 15 30 45
x, x̄=0.27, σx =0.019 θ [◦ ]
Obrázek 10.8: Nejlepší výsledek kriteria FC. Podařilo se dosáhnout cílových

souřadnic CIExy=(0.27,0.38). Intenzita Imax poklesla.
72
Kriterium FI, nejhorší, ds1 = 1.50
45
0.55 350
30
0.50
y, ȳ=0.37, σy =0.037
300
0.45 15
250
ϕ [◦ ]
0.40 0
200
0.35 -15
0.30 -30 150
0.25 -45 100

0.20 0.25 0.30 0.35 -45 -30 -15 0 15 30 45
x, x̄=0.27, σx =0.021 θ [◦ ]
Obrázek 10.9: Nejhorší výsledek kriteria FI s velice nízkou intenzitou a špatnou

homogenitou.
Kriterium FI, nejlepší, ds1 = 0.33

45
0.55 350
30
0.50
y, ȳ=0.38, σy =0.033
300
0.45 15
250
ϕ [◦ ]
0.40 0
200
0.35 -15
0.30 -30 150
0.25 -45 100

0.20 0.25 0.30 0.35 -45 -30 -15 0 15 30 45
x, x̄=0.26, σx =0.018 θ [◦ ]
Obrázek 10.10: Nejlepší výsledek kriteria FI. Snížený rozptyl CIExy souřadnic,
zvýšená intenzita s lepší homogenitou.
73
Vývoj hodnocení kriterií
FWC FAC
1.0 1.0
Norm. kriterium [rel.j]

0.8 0.8
0.6 0.6
0.4 0.4
FI
0.2 0.2 FC
FAC
FWC
0.0 0.0
0 1 2 3 4 5 6 0 1 2 3 4 5 6 7 8
Č. iterace Č. iterace
FC FI
1.0 1.0
0.8 0.8
0.6 0.6
0.4 0.4
0.2 0.2
0.0 0.0
0 1 2 3 4 5 6 7 8 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Č. iterace Č. iterace
Obrázek 10.11: Porovnání normalizovaných hodnot kritérií během výpočtu mini-

malizace. Každý graf zobrazuje optimalizaci podle kriteria v nadpisu (plná čára),
ostatní kriteria jsou dopočtena pro přehled (přerušovaná čára). Hodnoty jsou nor-
malizovány vydělením maximální hodnotou daného kriteria. Barevná legenda je
uvedena v pravém horním grafu, barvy jsou shodné pro všechny grafy. Při opti-
malizaci podle FWC nebo FC konvergují ostatní dvě kriteria FI a FAC k maximu,
tedy maximalizuje se intenzita, ale zvyšuje se průměrná odchylka od požadova-
ných hodnot CIE. Použití kriteria intenzity (FI) a průměrného CIE (FAC) vede ke
zhoršení hodnocení kriterií FWC a FC. Data v grafech jsou tříděna od nejhoršího
výsledku vlevo k nejlepšímu vpravo.
74
10.3 2D optimalizace
Možnosti simulace nyní využijeme při optimalizaci zdrojů světla pomocí minima-
lizace hodnotících funkcí a dvou proměnlivých parametrů. Více stupňů volnosti
umožňuje nalezení lokálního či globálního minima pro danou geometrii, což vět-
šinou značně vylepší řešení nalezené pomocí jednorozměrné minimalizace.
K nalezení alespoň orientačního lokálního minima na prozatím neznámé plo-
še hodnotící funkce je vhodné použít ROOT::Math::GSLSimAnMinimizer, algo-
ritmus simulovaného žíhání (www.gnu.org, 2016), který hledá minimum pomo-
cí náhodných kroků do okolních i relativně vzdálených bodů. Pravděpodobnost
přechodu p určuje Boltzmannovo rozdělení (10.1), kde Ei a Ei+1 jsou hodnoty
hodnotící funkce ve stávajícím resp. budoucím kroku.
(
e−(Ei+1 −Ei )/(kT ) Ei+1 > Ei
p= (10.1)
1 Ei+1 ≤ Ei
Do stavu s nižším hodnocením se tak přechází vždy, do stavu s vyšším hod-
nocením v závislosti na teplotě T simulace, která se postupně snižuje a umožní
tak konvergenci postupu. Výhodou je, že se sníží pravděpodobnost ”zamrznutí”
v lokálním minimu.
Je-li minimum alespoň zhruba lokalizováno, využije se k dohledání parametrů
minima algoritmus Fletcher-Reeves konjugovaných gradientů, standardně užívaný
při volání minimalizační rutiny ROOT::Math::GSLSimMinimizer.
10.3.1 Konverzní fosfor (KF)

Geometrie konverzního fosforu byla optimalizována kriteriem FWC pro úhel θ,ϕ =
±45◦ od přímého směru s cílem přiblížit se CIE souřadnicím (wx ,wy ) = (0.27,0.38).
Volné parametry byly šířka a výška desky, ds1 resp. rs1 . Teplota vzorku byla na-
stavena na 350 K.
Pomocí žíhání a následného dohledání minima byly nalezeny dva páry hodnot,
lokální minimum A, globální minimum B a lokální maximum C představující horší
pozorovanou konfiguraci (obr. 10.12, 10.13, 10.14):
• A: (ds1 , rs1 ) = (0.384 mm, 0.294 mm), F W C = 1778,
• B: (ds1 , rs1 ) = (0.341 mm, 0.249 mm), F W C = 1726,
• C: (ds1 , rs1 ) = (0.477 mm, 0.416 mm), F W C = 4408.
Z průběhu minimalizace (obr. 10.15) lze pozorovat přechod hodnotící funkce

FAC mezi více hladinami, což odpovídá různě posunutým barevným souřadnicím.
To souhlasí s tím, že dochází ke změně objemu přídavné desky fosforu mezi mini-
my A a B, čímž se mění množství konvertovaného záření a jeho úhlové rozložení.
Porovnáním výsledků dosažených pro minima A a B s maximem C lze kon-
statovat, že se podařilo posunout barevné souřadnice spektra na požadovanou
polohu. Ačkoliv je minimum A pouze lokální, dosažený výsledek je lepší co do ho-
mogenity úhlového rozložení intenzity. Nastavení geometrie až do minima B sice
vylepší hodnocení shody souřadnic, to však výměnou za znatelně horší úhlovou
závislost intenzity.
75
Minimum A: (ds1 , rs1 ) = (0.384mm, 0.294mm), F W C = 1778
45
0.60
350
0.55 30
y, ȳ=0.39, σy =0.031
300
0.50 15
250
ϕ [◦ ]
0.45 0
0.40 -15 200
0.35
-30 150
0.30
-45 100
0.20 0.25 0.30 0.35 0.40 -45 -30 -15 0 15 30 45
x, x̄=0.28, σx =0.019 θ [◦ ]
Obrázek 10.12: Lokální minimum A dle hodnocení FWC má správně posunuté

CIExy souřadnice dle požadavku, přesto zachovává dobré úhlové rozložení inten-
zity ve srovnání s minimem B, které je podle FWC kriteria lepší.
Minimum B: (ds1 , rs1 ) = (0.341mm, 0.249mm), F W C = 1726

45
0.60
350
0.55 30
y, ȳ=0.37, σy =0.032
0.50 15 300
ϕ [◦ ]
0.45 0
250
0.40 -15
0.35 200
-30
0.30
-45 150
0.20 0.25 0.30 0.35 0.40 -45 -30 -15 0 15 30 45
x, x̄=0.27, σx =0.019 θ [◦ ]
Obrázek 10.13: Globální minimum B, nejlepší výsledek dle kriteria FWC. Žá-
daný posuv v barevných souřadnicích je doprovázen horším rozložením intenzity
v porovnáním s maximem C, ale i minimem A.
76
Maximum C: (ds1 , rs1 ) = (0.477mm, 0.416mm), F W C = 4408
45
0.60
350
0.55 30
y, ȳ=0.45, σy =0.036
300
0.50 15
250
ϕ [◦ ]
0.45 0
0.40 -15 200
0.35
-30 150
0.30
-45 100
0.20 0.25 0.30 0.35 0.40 -45 -30 -15 0 15 30 45
x, x̄=0.30, σx =0.021 θ [◦ ]
Obrázek 10.14: Lokální maximum C dle hodnocení FWC dosahuje vyšší intenzity
oproti A i B za cenu posunu od vyžadovaných souřadnic.
Vývoj hodnotících funkcí během optimalizace
0.8
Norm. fitness [rel.j.]
0.6
0.4
0.2
0
FI FC FAC FWC
0 50 100 150 200 250
Iterace číslo
Obrázek 10.15: Průběh 2D optimalizace konvertujícího fosforu pomocí kriteria

FWC (silnější linka). Zajímavý je především přechod FAC mezi několika hladina-
mi způsobený pravděpodobně pohybem mezi lokálními minimy. Zpočátku změna
probíhá ve všech funkcích, po iteraci 130 se změna projeví výrazněji pouze pro kri-
terium FAC. Lze ho použít pro klasifikaci minim, pro dosažení dobrých výsledků
je vhodné kriteria FAC a FWC zkombinovat.
77
10.3.2 Parabolický reflektor (PR)
Geometrie parabolického reflektoru byla optimalizována kriteriem FI pro úhel
θ,ϕ = ±15◦ od přímého směru s cílem maximalizovat intenzitu vyzářenou poža-
dovaným směrem. )Volné parametry byly horní průměr 2.rpack1 a poloha fosforu
ds1 . Průměr kuličky 2.rs1 = 2mm. Teplota vzorku byla nastavena na 300K.
Pomocí žíhání a následného dohledání minima byly nalezeny opět dva pá-
ry hodnot 2 , globální minimum D, lokální minimum E a lokální maximum F
představující horší pozorovanou konfiguraci (obr. 10.17, 10.18, 10.19):
• D: (rpack1 , ds1 ) = ( 7.982 mm, -7.500 mm), F I = 153020,
• E: (rpack1 , ds1 ) = (11.994 mm, -6.986 mm), F I = 146133,
• F : (rpack1 , ds1 ) = (11.685 mm, -2.767 mm), F I = 87756.
Rozptyl hodnot CIE je u parabolického reflektoru daleko větší než u konvertu-

jícího fosforu, zejména pak v případě F , což je umožněno četnými odrazy uvnitř
paraboloidu a rozptylem na povrchu fosforu.
Průběh optimalizace (obr. 10.20) zachycuje fázi minimalizace žíháním (do
iterace 160), následuje cílená minimalizace. Po zkonvergování do minima D byla
minimalizace spuštěna znovu a zkonvergovala do E (skok v iteraci 220).
Minimum E vykazuje větší úhlovou koncentraci záření, dosahuje dvojnásobné
intenzity ve středu svazku. Minimum D se vyznačuje menším rozptylem CIE
souřadnic oproti E.
Mapa hodnot FI vypočtených během minimalizace

1 −20000
0 −40000
−1
−60000
−2
F
ds1 [mm]
−3 −80000
−4 −100000
−5
−120000
−6
E −140000
−7
−8 D −160000
7 8 9 10 11 12 13 14
rpack1 [mm]
Obrázek 10.16: Znázornění chodu minimalizační rutiny. Vykresleny jsou vyhod-

nocované body, barva přiřazena dle vypočítané hodnoty FI (čím menší, tím lepší).
Písmena značí výše znázorněné konfigurace D, E a F .
2
Lze však předpokládat výskyt více lokálních minim.
78
Minimum D: (rpack1 , ds1 ) = (7.982mm, −7.500mm), F I = −153020
15 1200
0.70
0.65 1000
y, ȳ=0.54, σy =0.051
0.60
800
0.55
ϕ [◦ ]
0 600
0.50
0.45 400
0.40 200
0.35
-15 0
0.200.250.300.350.400.45 -15 0 15
x, x̄=0.34, σx =0.031 θ [◦ ]
Obrázek 10.17: Globální minimum D dle hodnocení FI má nejvyšší integrovanou

intenzitu a nižší rozptyl CIE hodnot, oproti E má však poloviční maximální
intenzitu.
Minimum E: (rpack1 , ds1 ) = (11.994mm, −6.986mm), F I = −146133

15 1200
0.70
0.65 1000
y, ȳ=0.53, σy =0.057
0.60
800
0.55
ϕ [◦ ]
0.50 0 600
0.45
400
0.40
0.35 200
0.30
-15 0
0.150.200.250.300.350.400.45 -15 0 15
x, x̄=0.33, σx =0.036 θ [◦ ]
Obrázek 10.18: Lokální minimum E dle hodnocení FI s nejvyšší špičkovou inten-

zitou a širší distribucí CIE souřadnic.
79
Maximum F: (rpack1 , ds1 ) = (11.685mm, −2.767mm), F I = −87756
15 1200
0.70
0.65 1000
y, ȳ=0.48, σy =0.106
0.60
800
0.55
ϕ [◦ ]
0.50 0 600
0.45
400
0.40
0.35 200
0.30
-15 0
0.150.200.250.300.350.400.45 -15 0 15
x, x̄=0.31, σx =0.049 θ [◦ ]
Obrázek 10.19: Lokální maximum F dle hodnocení FI – nízká intenzita a velice

široká distribuce CIE souřadnic.
Vývoj hodnotících funkcí během optimalizace
0.8
Norm. fitness [rel.j.]
0.6
0.4
FI
0.2 FC
FAC
FWC
0
0 50 100 150 200 250 300 350
Iterace číslo
Obrázek 10.20: Průběh 2D optimalizace parabolického reflektoru pomocí krite-

ria FI (silnější linka). Do iterace 160 probíhala fáze žíhání, následovalo hledání
minima D. Po zkonvergování v iteraci 220 bylo hledání znovu spuštěno s jiným
pořátečním bodem a zkonvergovalo do E.
80
10.4 Teplotní závislost
Díky měřeným teplotním závislostem je možno vypočítat libovolnou teplotní zá-
vislost pro teploty od 077 K až do 500 K. Pro konvertující fosfor KF dochází
s teplotou ke změně polohy globálního minima B (tab. 10.1). S rostoucí teplotou
roste optimální poloměr rs1 , tloušťka ds1 žádný trend nevykazuje. Změna objemu
a tvaru desky kompenzuje teplotní změny v absorpci a emisi, nárůst tloušťky činí
20% v rozmezí od 077 K do 400 K.
Teplota [K] ds1 [mm] rs1 [mm]

077 0.348 0.209
100 0.353 0.217
150 0.324 0.209
200 0.341 0.217
250 0.340 0.236
300 0.332 0.251
350 0.341 0.248
400 0.357 0.251
Tabulka 10.1: Vliv teploty na polohu globálního minima dle FWC pro konver-
tující fosfor KF. Změny hodnot kompenzují teplotní závislost absorpce a emise,
pokles konvertovaného záření se nahradí nárůstem objemu fosforu až o 20% tak,
aby se udržely požadované CIE-xy souřadnice světla.
Simulace teplotní závislosti optima PR žádný trend nevykazují, minimum

zůstává v konfiguračním prostoru skoro na místě (tab. 10.2).
Teplota [K] ds1 [mm] rs1 [mm]

077 7.454 -7.458
100 7.454 -7.458
150 7.454 -7.458
200 7.340 -7.499
250 7.435 -7.458
300 7.454 -7.458
350 7.325 -7.494
400 7.426 -7.447
Tabulka 10.2: Vliv teploty na polohu globálního minima dle FI pro PR. Poloha
minima se téměř nemění, minimum má tak charakter geometrického optimálního
umístění fosforové kuličky tak, aby se maximalizovala výstupní intenzita.
81
10.5 Numerická citlivost vstupu a výstupu
I pro velice malé změny rozměrů v simulaci může docházet k pozorovatelným
změnám v hodnotách hodnotících funkcí. Důvodem však není deterministicky
chaotické chování výpočtu, ale fakt, že i pro drobnou změnu je generována ji-
ná sada náhodných událostí, směrů a polarizací paprsků, náhodných odrazů na
rozhraní. Hodnotící funkce, např. FWC, tím též nabývají náhodného charakteru,
vykazují šum v hodnotách řádově v jednotkách procent, což lze vylepšit navýše-
ním počtu simulovaných částic.
Minimalizační algoritmus má proto nastavenu hodnotu přesnosti na 20 místo
standardní malé hodnoty, což řeší situace, kdy se numerický algoritmus snaží
zpřesňovat výsledek. To se kvůli Monte-Carlo simulaci nemusí povést, pokud
je minimalizační algoritmus chytřejší a využívá již spočtené hodnoty pro další
postup.
82
Část IV
Závěr práce
83
11. Diskuse výsledků a závěry
Hlavní cíl práce byl splněn, podařilo se realizovat simulaci YAG:Ce fosforu pro op-
timalizaci a návrh LED diod a dalších zařízení s konvertujícím fosforem YAG:Ce:
• Ověřili jsme vliv barevných center v monokrystalu včetně jejich účinného

odstranění temperací.
• Byla provedena měření teplotní závislosti absorpce a emise vzorku. Na spe-
ciálně sestaveném goniospektrometru byla změřena úhlová závislost vyza-
řování světla ze vzorku, což umožnilo provést kalibraci a provázat simulaci
s realitou.
• Byly úspěšně simulovány dvě geometrie zdrojů světla včetně provedení op-
timalizace dvou parametrů najednou.
• Bylo simulováno optimální spektrální složení ternárních sulfidů a jejich ex-
citace tak, aby se získala studená či teplá bílá barva, což umožní navrhnout
a sestavit cirkadiánní světelný zdroj pro osvětlování člověkem využívaných
prostor.
• Byla navržena laserová excitace YAG:Ce na 483 nm eliminující závislost
CIE-xy souřadnic výstupního světla na teplotě.
Hlavním výsledkem této práce je funkční simulace fosforu YAG:Ce včetně ex-
perimentálně podložené závislosti luminiscence na teplotě a se započteným vlivem
rozptylu záření na povrchu neleštěného vzorku. Zvládnutí simulace umožnilo vy-
světlit experimentálně pozorované jevy. Byly použity metody simulace s různou
mírou přesnosti dle požadovaného cíle a dostupnosti potřebných dat. Experimen-
tálně byla rovněž studována úhlová závislost vyzařování fosforové desky za úče-
lem kalibrace vlastností povrchu. Zjištěné skutečnosti rozšiřují znalosti potřebné
pro návrh zařízení založených na fosforem konvertovaném záření: bílé LED dio-
dy, laserové světlomety pro automobilový průmysl, projekční techniku či zdroje
intenzivního bílého nebo žlutého světla.
Základem bylo určení teplotní závislosti absorpce resp. emise fosforu v širokém
teplotním rozsahu 77 K–500 K resp. 77 K–800 K. Měřená doba života fotolumi-
niscence a související integrovaná intenzita emise potvrzují přítomnost teplotního
zhášení luminiscence v materiálu. Projevuje se poklesem emisní intenzity pro tep-
lotu vyšší než 500 K, ve shodě s publikovanou literaturou (Bachmann et al. , 2006)
je rovněž pozorovaný nárůst doby života luminiscence. Pomocí simulace se poda-
řilo potvrdit hypotézu (obr. 8.4), že nárůst doby života není způsoben samotným
zářivým centrem Ce3+ , ale s teplotou rostoucím překryvem absorpčního a emis-
ního pásu, což vede ke zvýšené reabsorpci fotonů. V měřeném leštěném vzorku
navíc může docházet k totálnímu odrazu na vnitřním rozhraní při vyvazování
světla z fosforu, což dále prodlužuje pozorovanou dobu života.
Ve stejném experimentu pozorujeme rovněž nárůst integrované intenzity emi-
se, ačkoliv absorbance vzorku klesne o 50% při změně teploty ze 77 K na 500 K.
Zdánlivý rozpor vysvětlujeme geometrií experimentu, díky které je skutečná drá-
ha fotonů ve vzorku znatelně delší, což bylo i simulováno. Dochází tím k potlačení
vlivu změny absorbance s teplotou.
84
Uplatnění poklesu absorbance vidíme z porovnání měření v kryostatu (obr.
8.4) s výsledkem měření zhášení luminiscence na desce YAG:Ce krystalu s po-
vrchem po řezu na drátové pile (obr. 8.7), kde naopak pozorujeme znatelný po-
kles měřené intenzity emisního spektra, pro teplotu 500 K dosahuje 80% maxima
oproti 96% maxima na obr. 8.4. Uplatní se kombinovaný vliv poklesu absorpce a
zhášení luminiscence.
Absorpční a emisní spektra byla zapracována do simulace v programu Geant4,
chyběla však data o rozptylové charakteristice povrchu YAG:Ce vzorku, který byl
vzorem pro simulaci. Drsnost povrchu byla stanovena drsnoměrem (obr. 9.5) na
σα =0.23±0.02, což však neodpovídalo simulovaným výsledkům pro žádné nasta-
vení parametrů. Byl proto zkonstruován automatizovaný goniospektrometr (kap.
9.6), s jehož pomocí byly změřeny úhlové závislosti pro proměnlivou plochu ex-
citace vzorku, tj. pro různou dráhu šíření světla vzorkem. Provedené kalibrační
nastavení vzorku v simulaci určilo drsnost povrchu σα =0.38±0.02.
Rozdíl přisuzujeme nedokonalosti měření drsnoměrem, jehož hrot může být
příliš tupý na to, aby dokázal sledovat skutečný reliéf vzorku. Citlivost simulace
na změnu drsnosti σα je značná, kalibrace musí dosáhnout shody pro rozptyl jak
emitovaného, tak nekonvertovaného excitačního záření. Shody bylo dosaženo pro
malou a velkou plochu excitace vzorku, rozdílnost těchto nastavení byla experi-
mentálně potvrzena (obr. 9.18) a úspěšně simulována kalibračním výpočtem (obr.
9.16 a 9.17).
V této práci bylo prováděno několik druhů výpočtů spekter o různé složitosti
a přesnosti. Při studiu možností nových fosforů na bázi ternárních sulfidů ALnS2
dopovaných Eu2+ , jejichž různým složením lze posouvat maximum emisního pásu
od 500 nm až do 700 nm (obr. 8.9), bylo modelováno spektrum bílého LED zdroje
světla excitovaného na 455 nm s požadovanou barevnou teplotou CCT=6500 K
resp. CCT=3000 K pro studené resp. teplé bílé světlo. Různé zastoupení spekt-
rálních příspěvků dvou fosforů a excitační LED diody bylo simulováno součtem
tvarů spekter, stanovením jejich vzájemných poměrů (obr. 8.10).
Pro dvojitě excitovaný fosfor Kx Na1−x LuS2 :Eu2+ (kap. 8.3.2) již bylo využito
znalosti absorpčního spektra materiálu a pro dané excitační LED a UV spektrum
byl určen poměr absorbovaného ku prošlému záření. Laděním zastoupení jednot-
livých excitací bylo dosaženo výstupních spekter se studenou resp. teplou bílou
barvou (obr. 8.11). Dosažený rozsah CCT barevné teploty od 3000 K od 6500 K
je dobrým základem pro konstrukci cirkadiánního zdroje světla, který díky pro-
měnlivému obsahu modré složky spektra nenarušuje spánkový cyklus lidí.
Stejného postupu bylo využito i pro studium vlivů excitace, teploty a tloušť-
ky fosforu na výsledné barevné spektrum simulované bílé PC-WLED (obr. 8.6).
Podrobné znalosti chování CIE-xy souřadnic výstupního záření, spolu s experi-
mentálními výsledky získanými automatizovaným goniospektrometrem poskytují
dobrý základ pro návrh nových uspořádání využívajících fosfor ke konverzi světla
s uplatněním v mnohých moderních odvětvích aktuálního oboru pevnolátkového
osvětlení. Navrhujeme využít excitaci YAG:Ce fosforu pomocí laserové diody na
483 nm, což dle výpočtů umožní pro teploty fosforu od 300 K do 350 K eliminovat
závislost barevné teploty CCT výstupního světla na teplotě vzorku.
Získaná experimentální data umožňují studovat chování navržených PC-WLED
pomocí Monte-Carlo simulace implementované pomocí programu Geant4, který
je využíván v CERN pro simulaci částicových experimentů a je šířen zdarma.
85
Prostředí je vhodné jak pro simulace PC-WLED, tak pro simulaci dalších věděc-
kých uplatnění fosforových materiálů díky tomu, že disponuje možností simulovat
excitaci fosforů pomocí dalších fyzikálních procesů, nikoliv pouze přímou absorpcí
optických fotonů.
Vytvořené optimalizační a hodnotící funkce lze využít i pro studium aplikace
fosforu jako detektoru vysokoenergetického záření, nebo pro detekční elementy
v elektronových mikroskopech.
Byly simulovány dvě geometrie, dioda s konvertujícím fosforem (KF) a para-
bolický reflektor (PR). Na zařízení KF byly otestovány navržené hodnotící funkce,
následovala optimalizace geometrie KF i PR pro dva proměnlivé parametry.
KF umožňuje pomocí přidané vrstvy fosforu optimalizovat vyzářenou intenzi-
tu do zadaného úhlu nebo optimalizovat spektrum tak, aby KF vyzařoval světlo
s určitými CIE-xy souřadnicemi (obr. 10.12) případně s určitou teplotou CCT
(lze-li ji pro dané souřadnice určit). Optimalizací PR se podařilo zajistit nárůst
výstupní intenzity do přímého směru, byly nalezeny dvě optimální konfigurace,
které dosahují osvětlení širší plochy s menší středovou intenzitou resp. osvětlení
menší plochy s dvojnásobnou středovou intenzitou, obr. 10.17 resp. 10.18.
Popsán a názorně dokumentován je i postup samotné minimalizace hodnotí-
cích kritérií (obr. 10.16, 10.20).
Simulace je parametrizována teplotou fosforu a jeho absorbancí, resp. jejím
násobkem vůči referenčnímu vzorku. To umožňuje vše výše uvedené studovat
i v závislosti na teplotě a míře dopování fosforu (do hodnot, kde by se začalo
uplatňovat koncentrační zhášení). Světelný zdroj KF při změně teploty rozšiřuje
v optimálním nastavení šířku přídavné desky až o 20%, aby se zvýšením objemu
fosforového materiálu kompenzovala klesající absorpce (tab. 10.1). Naopak pro
PR optimální nastavení na teplotě nezávisí, optimum má tak charakter geomet-
rický, kdy umístění fosforové kuličky u dna paraboloidu je nejlepším řešením toho,
jak získat v dopředném směru co nejvíce intenzity.
Pro další použití jsou vytvořené programy přiloženy v elektronické formě.
86
Seznam publikovaných článků
1. M. Rejman, A. Babin, R. Kučerková and M. Nikl, “Temperature dependen-
ce of CIE-x,y color coordinates in YAG:Ce single crystal phosphor” Radi-
ation Measurements , submitted 4.9.2016
2. L. Havlák, V. Jarý, M. Rejman, E. Mihóková, J. Bárta, and M. Nikl, “Lu-

minescence characteristics of doubly doped KLuS2 :Eu,RE (RE = Pr, Sm,
Ce),” Optical Materials, vol. 41, pp. 94–97, 2015.
3. L. Havlák, V. Jarý, J. Bárta, M. Buryi, M. Rejman, V. Laguta, and M. Nikl,

“Tunable Eu2+ emission in Kx Na1−x LuS2 phosphors for white LED appli-
cation,” Materials & Design, vol. 106, pp. 363–370, 2016.
4. V. Jarý, L. Havlák, J. Bárta, M. Buryi, E. Mihóková, M. Rejman, V. Laguta,

and M. Nikl, “Optical, structural and paramagnetic properties of Eu-doped
ternary sulfides ALnS2 (A = Na, K, Rb; Ln = La, Gd, Lu, Y),” Materials,
vol. 8, pp. 6978–6998, 2015.
87
Seznam použité literatury
A. Selim, Farida, & R. Varney, Chris. 2015. Color centers in YAG. AIMS Mate-
rials Science, 2(4), 560–572.
ab initio.mit.edu. 2016. Meep FDTD Software package. http://ab-initio.mit.

edu/wiki/index.php/Meep_Tutorial.
Agostinelli, S., Allison, J., Amako, K., Apostolakis, J., Araujo, H., Arce, P., Asai,
M., Axen, D., Banerjee, S., Barrand, G., Behner, F., Bellagamba, L., Boudreau,
J., Broglia, L., Brunengo, A., Burkhardt, H., Chauvie, S., Chuma, J., Chytra-
cek, R., Cooperman, G., Cosmo, G., Degtyarenko, P., Dell, A., Depaola, G.,
Dietrich, D., Enami, R., Feliciello, A., Ferguson, C., Fesefeldt, H., Folger, G.,
Foppiano, F., Forti, A., Garelli, S., Giani, S., Giannitrapani, R., Gibin, D.,
Gómez Cadenas, J. J., González, I., Gracia Abril, G., Greeniaus, G., Greiner,
W., Grichine, V., Grossheim, A., Guatelli, S., Gumplinger, P., Hamatsu, R.,
Hashimoto, K., Hasui, H., Heikkinen, A., Howard, A., Ivanchenko, V., Johnson,
A., Jones, F. W., Kallenbach, J., Kanaya, N., Kawabata, M., Kawabata, Y.,
Kawaguti, M., Kelner, S., Kent, P., Kimura, A., Kodama, T., Kokoulin, R.,
Kossov, M., Kurashige, H., Lamanna, E., Lampén, T., Lara, V., Lefebure, V.,
Lei, F., Liendl, M., Lockman, W., Longo, F., Magni, S., Maire, M., Medernach,
E., Minamimoto, K., Mora de Freitas, P., Morita, Y., Murakami, K., Naga-
matu, M., Nartallo, R., Nieminen, P., Nishimura, T., Ohtsubo, K., Okamura,
M., Ole, S., Oohata, Y., Paech, K., Perl, J., Pfeiffer, A., Pia, M. G., Ranjard,
F., Rybin, A., Sadilov, S., Di Salvo, E., Santin, G., Sasaki, T., Savvas, N., Sa-
wada, Y., Scherer, S., Sei, S., Sirotenko, V., Smith, D., Starkov, N., Stoecker,
H., Sulkimo, J., Takahata, M., Tanaka, S., Tcherniaev, E., Safai Tehrani, E.,
Tropeano, M., Truscott, P., Uno, H., Urban, L., Urban, P., Verderi, M., Wal-
kden, A., Wander, W., Weber, H., Wellisch, J. P., Wenaus, T., Williams, D. C.,
Wright, D., Yamada, T., Yoshida, H., Zschiesche, D., & GEANT4, Collabo-
ration. 2003. GEANT4 - a simulation toolkit. Nuclear Inst. and Methods in
Physics Research, 506, 250–303.
Al-waisawy, Sara, Jadwisienczak, Wojciech M., Wright, Jason T., Pendrill, David,
& Rahman, Faiz. 2016. Laser excitation of red, green, blue and trichromatic
white rare-earth phosphors for solid-state lighting applications. Journal of
Luminescence, 169, 196–203.
Arjoca, Stelian, Víllora, Encarnación G., Inomata, Daisuke, Aoki, Kazuo, Suga-
hara, Yoshiyuki, & Shimamura, Kiyoshi. 2015. Temperature dependence of
Ce:YAG single-crystal phosphors for high-brightness white LEDs/LDs. Mate-
rials Research Express, 2, 055503.
Arques-Orobon, F. J., Nuñez, N., Vazquez, M., Segura-Antunez, C., & González-
Posadas, V. 2015. High-power UV-LED degradation: Continuous and cycled
working condition influence. Solid State Electronics, 111, 111–117.
Babajanyan, V. G., Kostanyan, R. B., Muzhikyan, P. H., & Petrosyan, A. G.

2011. Absorption and photoluminescence of YAG:Er3+, YAG:Ce3+, and
88
YAG:Er3++Ce3+ crystals. Journal of Contemporary Physics (Armenian Aca-
demy of Sciences), 46, 54–57.
Babin, V., Blazek, K., Krasnikov, A., Nejezchleb, K., Nikl, M., Savikhina, T.,
& Zazubovich, S. 2005. Luminescence of undoped LuAG and YAG crystals.
Physica Status Solidi (C), 2, 97–100.
Bachmann, V., Justel, T., Meijerink, A., Ronda, C., & Schmidt, P. 2006. Lumi-
nescence properties of SrSi2O2N2 doped with divalent rare earth ions. Journal
of Luminescence, 121, 441–449.
Bachmann, Volker, Ronda, Cees, & Meijerink, Andries. 2009. Temperature

Quenching of Yellow Ce3+Luminescence in YAG:Ce. Chemistry of Materials,
21(10), 2077–2084.
Barbet, Adrien, Paul, Amandine, Gallinelli, Thomas, Balembois, François, Blan-

chot, Jean-Philippe, Forget, Sébastien, Chénais, Sébastien, Druon, Frédéric, &
Georges, Patrick. 2016. Light-emitting diode pumped luminescent concentra-
tors: a new opportunity for low-cost solid-state lasers. Optica, 3(5), 465.
Berson, David M, Dunn, Felice A, & Takao, Motoharu. 2002. Phototransduction

by retinal ganglion cells that set the circadian clock. Science (New York, N.Y.),
295(5557), 1070–3.
Bhaskar, Ankam, Chang, Horng-Yi, Chang, Tsun-Hsu, & Cheng, Syh-Yuh. 2012.
Microwave annealing of YAG: Ce nanophosphors. Materials Letters, 78, 124–
126.
Bois, Charlotte, Bodrogi, Peter, Khanh, Tran, & Winkler, Holger. 2014. Measu-
ring, simulating and optimizing current LED phosphor systems to enhance the
visual quality of lighting. Journal of Solid State Lighting, 1(1), 5.
Bok, Jan, Horodyský, Petr, & Krzyžánek, Vladislav. 2015. Effect of oxidation
annealing on optical properties of YAG:Ce single crystals. Optical Materials,
46, 591–595.
Boya, Luis J. 2004. The Thermal Radiation Formula of Planck (1900). Rev.
Academia de Ciencias, Zaragoza. 58 (2003) 91-114.
Brun, Rene, & Rademakers, Fons. 1997. ROOT - An object oriented data analysis
framework. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research A, 81–86.
Bui, Duy Anh, & Hauser, Peter C. 2015. Analytical devices based on light-
emitting diodes – a review of the state-of-the-art. Analytica Chimica Acta,
853, 46–58.
Chiang, Chung-Hao, Liu, Te-Hsing, Lin, Han-Yu, Kuo, Hung-Yi, & Chu, Sheng-
Yuan. 2015. Effects of Flux Additives on Characteristics of Y2.95Al5O12
:0.05Ce(3+) Phosphor: Thermal Stability and Application to WLEDs. Journal
of Display Technology, 11, 466–470.
89
Chitnis, Dipti, Thejo kalyani, N., Swart, H.C., & Dhoble, S.J. 2016. Escala-
ting opportunities in the field of lighting. Renewable and Sustainable Energy
Reviews, 64, 727–748.
Cho, Jung Sang, Jung, Kyeong Youl, & Chan Kang, Yun. 2015. Two-step spray-
drying synthesis of dense and highly luminescent YAG:Ce3+phosphor powders
with spherical shape. RSC Adv., 5(11), 8345–8350.
Class of Physics of Royal Swedish Academy of Sciences, Sweden. 2014. Efficient
Blue Light-Emmiting Diodes Leading to Bright and Energy-Saving White Light
Sources.
commons.wikimedia.org. 2016. CIE-xy sample diagram. https://commons.
wikimedia.org/wiki/File:CIE1931xy_CIERGB.svg.
Davis, Wendy. 2010. Color Quality Scale, presentation.
Davis, Wendy, & Ohno, Yoshi. 2005. Toward an improved color rendering metric.
Fifth International Conference on Solid State Lighting. Edited by Ferguson,
5941, 283–290.
Davis, Wendy, & Ohno, Yoshi. 2010. Color quality scale. Optical Engineering,
49, 033602–033602.
De Almeida, Aníbal, Santos, Bruno, Paolo, Bertoldi, & Quicheron, Michel. 2014.
Solid state lighting review – Potential and challenges in Europe. Renewable
and Sustainable Energy Reviews, 34, 30–48.
De Vries, A.J., Smeets, W.J.J., & Blasse, G. 1987. The trapping of Gd3+ exci-
tation energy by Cr3+ and rare earth ions in GdAlO3. Materials Chemistry
and Physics, 18(1-2), 81–92.
en.wikipedia.org. 2016. Light-emitting diode.
Fairchild, Mark D. 2004. Color Appearance Models: CIECAM02 and Beyond.
Feofilov, S. P., Kulinkin, A. B., Gacoin, T., Mialon, G., Dantelle, G., Meltzer,
R. S., & Dujardin, C. 2012. Mechanisms for Ce3+ excitation at energies below
the zero-phonon line in YAG crystals and nanocrystals. Journal of Lumine-
scence, 132, 3082–3088.
Fu, Xing, Zheng, Huai, Liu, Sheng, & Luo, Xiaobing. 2012. Effects of packaging
structure on optical performances of phosphor converted light emitting diodes.
Frontiers of Optoelectronics, 5(2), 153–156.
Fujita, Shunsuke, Sakamoto, Akihiko, & Tanabe, Setsuhisa. 2008. Luminescen-
ce Characteristics of YAG Glass–Ceramic Phosphor for White LED. IEEE
Journal of Selected Topics in Quantum Electronics, 14(5), 1387–1391.
G. Blasse, B.C. Grabmaier. 1994a. Luminescent materials. Springer-Verlag Berlin
Heidelberg, Germany.
G. Blasse, B.C. Grabmaier. 1994b. Luminescent materials, Apendix 4. Springer-
Verlag Berlin Heidelberg, Germany.
90
Ge, Zhongyang, Piquette, Alan, Mishra, Kailash C., & Klotzkin, David. 2015.
Enhanced forward emission of YAG:Ce3+ phosphor with polystyrene na-
nosphere coating. Applied Optics, 54, 6025.
Geusic, J. E., Marcos, H. M., & Van Uitert, L. G. 1964. Laser Oscillations in
Nd-DOPED Yttrium Aluminum, Yttrium Gallium and Gadolinium Garnets.
Applied Physics Letters, 4, 182–184.
Gorrotxategi, Paula, Consonni, Marianne, & Gasse, Adrien. 2015. Optical effi-
ciency characterization of LED phosphors using a double integrating sphere
system. Journal of Solid State Lighting, 2(1).
Guild, J. 1931. The Colorimetric Properties of the Spectrum.
Haitz, Roland, & Tsao, Jeffrey Y. 2011. Solid-state lighting: ‘The case’ 10 years
after and future prospects. physica status solidi (a), 208(1), 17–29.
Harris, A.C., & Weatherall, I.L. 1990. Objective evaluation of colour variation
in the sand-burrowing beetleChaerodes trachyscelidesWhite (Coleoptera: Te-
nebrionidae) by instrumental determination of CIELAB values. Journal of the
Royal Society of New Zealand, 20(3), 253–259.
Havlák, L., Jarý, V., Nikl, M., Boháček, P., & Bárta, J. 2011. Preparation,
luminescence and structural properties of RE-doped RbLaS2 compounds. Acta
Materialia, 59(16), 6219–6227.
Havlák, L., Jarý, V., Rejman, M., Mihóková, E., Bárta, J., & Nikl, M. 2015.
Luminescence characteristics of doubly doped KLuS2:Eu, RE (RE = Pr, Sm,
Ce). Optical Materials, 41, 94–97.
Havlák, L., Jarý, V., Bárta, J., Buryi, M., Rejman, M., Laguta, V., & Nikl, M.
2016. Tunable Eu2+ emission in KxNa1-xLuS2 phosphors for white LED ap-
plication. Materials & Design, 106, 363–370.
He, Xiaowu, Liu, Xiaofang, Li, Rongfeng, Yang, Bai, Yu, Kaili, Zeng, Min, &
Yu, Ronghai. 2016. Effects of local structure of Ce(3+) ions on luminescent
properties of Y3Al5O12:Ce nanoparticles. Scientific reports, 6, 22238.
Hernandez-Andres, Javier, Lee L., Raymond, & Romero, Javier. 1999. Calculation
correlated color temepratures across the entire gamut of daylight and skylight
chromaticities. Applied Optics, 38(27), 5703–5709.
Hu, Run, Luo, Xiaobing, Feng, Han, & Liu, Sheng. 2012. Effect of phosphor
settling on the optical performance of phosphor-converted white light-emitting
diode. Journal of Luminescence, 132, 1252–1256.
Hu, Song, Lu, Chunhua, Zhou, Guohong, Liu, Xiaoxia, Qin, Xianpeng, liu, Gu-
anghui, Wang, Shiwei, & Xu, Zhongzi. 2016. Transparent YAG:Ce ceramics
for WLEDs with high CRI: Ce3+ concentration and sample thickness effects.
Ceramics International, 42(6), 6935–6941.
Hurle, D.T.J. (editor). 1993. Handbook of Crystal Growth, edited by D.T.J. Hurle.
Elsevier, Amsterdam.
91
Ivanovskikh, K. V., Ogieglo, J. M., Zych, A., Ronda, C. R., & Meijerink, A.
2012. Luminescence Temperature Quenching for Ce3+ and Pr3+ d-f Emission
in YAG and LuAG. ECS Journal of Solid State Science and Technology, 2(2),
R3148–R3152.
Jang, H., Im, W., Lee, D., Jeon, D., & Kim, S. 2007. Enhancement of red spectral
emission intensity of Y3Al5O12:Ce3+ phosphor via Pr co-doping and Tb sub-
stitution for the application to white LEDs. Journal of Luminescence, 126,
371–377.
Jarý, Vítězslav, Havlák, Lubomír, Bárta, Jan, Buryi, Maksym, Mihóková, Eva,
Rejman, Martin, Laguta, Valentin, & Nikl, Martin. 2015. Optical, Structural
and Paramagnetic Properties of Eu-Doped Ternary Sulfides ALnS2 (A = Na,
K, Rb; Ln = La, Gd, Lu, Y). Materials, 8, 6978–6998.
Kanai, Kazuaki, Fukui, Yoshifumi, Kozawa, Takahiro, Kondo, Akira, & Naito,
Makio. 2016. Low temperature synthesis of YAG:Ce3+ phosphor by mechanical
method. Advanced Powder Technology, 27(3), 886–890.
Khong, Y.L., Collins, A.T., & Allers, L. 1994. Luminescence decay time studies
and time-resolved cathodoluminescence spectroscopy of CVD diamond. Dia-
mond and Related Materials, 3(7), 1023–1027.
Kobayashi, Takamichi. 2016. Shock-wave-induced luminescence of phosphor pow-
ders. Chemical Physics Letters, 643, 43–46.
Kong, Dal Sung, Kim, Min Jeong, Song, Hee Jo, Cho, In Sun, Jeong, Sohee, Shin,
Hyunjung, Lee, Sangwook, & Jung, Hyun Suk. 2016. Fine tuning of emission
property of white light-emitting diodes by quantum-dot-coating on YAG:Ce
nanophosphors. Applied Surface Science, 379, 467–473.
Krames, Michael R., Shchekin, Oleg B., Mueller-Mach, Regina, Mueller, Gerd O.,
Zhou, Ling, Harbers, Gerard, & Craford, M. George. 2007. Status and Future of
High-Power Light-Emitting Diodes for Solid-State Lighting. Journal of Display
Technology, 3, 160–175.
Kroese, Dirk P., Brereton, Tim, Taimre, Thomas, & Botev, Zdravko I. 2014.
Why the Monte Carlo method is so important today. Wiley Interdisciplinary
Reviews: Computational Statistics, 6(6), 386–392.
Kumar, R. Satheesh, Ponnusamy, V., Sivakumar, V., & Jose, M.T. 2014. Role
of monovalent co-dopants on the PL emission properties of YAl3(BO3)4:Ce3+
phosphor. Journal of Rare Earths, 32(10), 927–932.
Laubsch, Ansgar, Sabathil, Matthias, Bergbauer, Werner, Strassburg, Martin,
Lugauer, Hans, Peter, Matthias, Lutgen, Stephan, Linder, Norbert, Streubel,
Klaus, Hader, Jörg, Moloney, Jerome V., Pasenow, Bernhard, & Koch, Ste-
phan W. 2009. On the origin of IQE-‘droop’ in InGaN LEDs. physica status
solidi (c), 6(S2), S913–S916.
Levin, A, & Moisan, C. 1996. A More Physical Approach to Model the Surface
Treatment of Scintillation Counters and its Implementation into DETECT.
TRIUMF Preprint TRI-PP-96-64, Oct. 1996.
92
Levin, A, & Moisan, C. 1999. A more physical approach to model the surface tre-
atment of scintillation counters and its implementation into DETECT. Nuclear
Science Symposium, 1996. Conference Record., 1996 IEEE (Volume:2 ).
Li, Ming, Zhou, Ding, Li, Cui Ping, & Zhao, Zhe. 2016. Low temperature molten
salt synthesis of YAG: Ce spherical powder and its thermally stable luminescent
properties after post-annealing treatment. Materials Science in Semiconductor
Processing, 44, 101–107.
Lin, Chun Che, & Liu, Ru-Shi. 2011. Advances in Phosphors for Light-emitting
Diodes. The Journal of Physical Chemistry Letters, 2(11), 1268–1277.
Lipovšek, Benjamin, Solodovnyk, Anastasiia, Forberich, Karen, Stern, Edda, Bra-

bec, Christoph J., Krč, Janez, & Topič, Marko. 2015. Optical Model for Simu-
lation and Optimization of Luminescent down-shifting Layers in Photovoltaics.
Energy Procedia, 84, 3–7.
Lippitsch, Max E., & Draxler, Sonja. 1993. Luminescence decay-time-based op-
tical sensors: principles and problems. Sensors and Actuators B: Chemical,
11(1-3), 97–101.
Liu, G.H., Zhou, Z.Z., Shi, Y., Liu, Q., Wan, J.Q., & Pan, Y.B. 2015. Ce:YAG
transparent ceramics for applications of high power LEDs: Thickness effects
and high temperature performance. Materials Letters, 139, 480–482.
Ludwiczak, Bogna, & Jantsch, Wolfgang. 2015. Color deviations in phosphor

converted high power light emitting diodes under different dimming schemes.
Journal of Luminescence, 158, 384–389.
Luo, Xiaobing, Hu, Run, Liu, Sheng, & Wang, Kai. 2016. Heat and fluid flow in
high-power LED packaging and applications. Progress in Energy and Combus-
tion Science, 56, 1–32.
Mares, Jiri A., Beitlerova, Alena, Nikl, Martin, Solovieva, Natalia, Nitsch, Karel,
Kucera, Miroslav, Kubova, Marika, Gorbenko, Vitaliy, & Zorenko, Yurij. 2007.
Scintillation and optical properties of YAG:Ce films grown by liquid phase
epitaxy. Radiation Measurements, 42(4-5), 533–536.
McClear, Mark. LED Binning - Some Like it Hot.
Meyer, Jörg, & Tappe, Frank. 2015. Photoluminescent Materials for Solid-State
Lighting: State of the Art and Future Challenges. Advanced Optical Materials,
3(4), 424–430.
Mihokova, E., Nikl, M., Mares, J., Beitlerova, A., Vedda, A., Nejezchleb, K.,
Blazek, K., & Dambrosio, C. 2007. Luminescence and scintillation properties
of YAG:Ce single crystal and optical ceramics. Journal of Luminescence, 126,
77–80.
Muresan, L. E., Popovici, E. J., Perhaita, I., Indrea, E., Oro, J., & Casan Pastor,
N. 2016. Rare earth activated yttrium aluminate phosphors with modulated
luminescence. Luminescence, 31(4), 929–936.
93
Narendran, N., Gu, Y., Freyssinier, J. P., Yu, H., & Deng, L. 2004. Solid-state
lighting: failure analysis of white LEDs. Journal of Crystal Growth, 268, 449–
456.
Nien, Yung-Tang, Ma, Chia-Wei, & Chen, In-Gann. 2015. Effect of Laser Drilling
on the Microstructure and Luminescence of YAG:Ce,Si Phosphor Ceramics.
International Journal of Applied Ceramic Technology, 12(4), 745–749.
Nikl, Martin, & Yoshikawa, Akira. 2015. Recent R&D Trends in Inorganic Single-
Crystal Scintillator Materials for Radiation Detection. Advanced Optical Ma-
terials, 3(4), 463–481.
Nikl, Martin, Kamada, Kei, Babin, Vladimir, Pejchal, Jan, Pilarova, Katerina,
Mihokova, Eva, Beitlerova, Alena, Bartosiewicz, Karol, Kurosawa, Shunsuke,
& Yoshikawa, Akira. 2014. Defect Engineering in Ce-Doped Aluminum Garnet
Single Crystal Scintillators. Crystal Growth & Design, 14(9), 4827–4833.
Nishiura, S., Tanabe, S., Fujioka, K., & Fujimoto, Y. 2011. Properties of transpa-
rent Ce:YAG ceramic phosphors for white LED. Optical Materials, 33, 688–691.
Nizhankovskyi, S. V., Tan’ko, A. V., Savvin, Yu. N., Krivonogov, S. I., Budnikov,
A. T., & Voloshin, A. V. 2016a. Single crystalline YAG:Ce phosphor for power-
ful solid-state sources of white light. The influence of production conditions on
luminescence properties and lighting characteristics. Optics and Spectroscopy,
120, 915–921.
Nizhankovskyi, S. V., Tan’ko, A. V., Savvin, Yu. N., Krivonogov, S. I., Budnikov,
A. T., & Voloshin, A. V. 2016b. Single crystalline YAG:Ce phosphor for power-
ful solid-state sources of white light. The influence of production conditions on
luminescence properties and lighting characteristics. Optics and Spectroscopy,
120, 915–921.
Nozka, Libor, Pech, Miroslav, Hiklova, Helena, Mandat, Dusan, Hrabovsky, Mi-
roslav, Schovanek, Petr, & Palatka, Miroslav. 2011. BRDF profile of Tyvek and
its implementation in the Geant4 simulation toolkit. Optics Express, 19(5),
4199.
Ohta, Noboru, & Robertson, Alan R. 2006. CIE Standard Colorimetric System.
optics.synopsys.com. 2016. LightTools PDF Leaflet. https://optics.synopsys.

com/lighttools/pdfs/LIGHT_TOOLS.pdf.
Osipov, V.V., Ishchenko, A.V., Shitov, V.A., Maksimov, R.N., Lukyashin, K.E.,
Platonov, V.V., Orlov, A.N., Osipov, S.N., Yagodin, V.V., Viktorov, L.V., &
Shulgin, B.V. 2016. Fabrication, optical and scintillation properties of transpa-
rent YAG:Ce ceramics. Optical Materials.
Pan, Y., Wu, M., & Su, Q. 2004. Tailored photoluminescence of YAG:Ce phosphor
through various methods. Journal of Physics and Chemistry of Solids, 65, 845–
850.
94
Pan, Y.X., Wang, W., Liu, G.K., Skanthakumar, S., Rosenberg, R.A., Guo, X.Z.,
& Li, Kewen K. 2009. Correlation between structure variation and luminescence
red shift in YAG:Ce. Journal of Alloys and Compounds, 488(2), 638–642.
Park, Kwangwon, Kim, Taehoon, Yu, Youngmoon, Seo, Kwangil, & Kim, Jongsu.
2016. Y/Gd-free yellow Lu3Al5O12:Ce3+ phosphor for white LEDs. Journal
of Luminescence, 173, 159–164.
Pawade, V.B., Swart, H.C., & Dhoble, S.J. 2015. Review of rare earth activated
blue emission phosphors prepared by combustion synthesis. Renewable and
Sustainable Energy Reviews, 52, 596–612.
physics.stackexchange.com. 2016. Physics StackExchange, Why must an integra-

ting sphere be a sphere? http://physics.stackexchange.com/questions/
107152/why-must-an-integrating-sphere-be-a-sphere.
Pricha, Irene, Rossner, Wolfgang, & Moos, Ralf. 2016. Layered Ceramic
Phosphors Based on CaAlSiN3:Eu and YAG:Ce for White Light-Emitting Di-
odes. Journal of the American Ceramic Society, 99(1), 211–217.
Raukas, M., Kelso, J., Zheng, Y., Bergenek, K., Eisert, D., Linkov, A., & Jermann,
F. 2012. Ceramic Phosphors for Light Conversion in LEDs. ECS Journal of
Solid State Science and Technology, 2(2), R3168–R3176.
Reddy, G.V. Lokeswara, Moorthy, L. Rama, Chengaiah, T., & Jamalaiah,

B.C. 2014. Multi-color emission tunability and energy transfer studies of
YAl3(BO3)4:Eu3+/Tb3+ phosphors. Ceramics International, 40(2), 3399–
3410.
refrectiveindex.info. 2016. Refrective index of Y3AL5O12, refrectivein-

dex.info. http://refractiveindex.info/?shelf=main&book=Y3Al5O12&
page=Zelmon.
Robbins, D. J. 1980. On Predicting the Maximum Efficiency of Phosphor Sys-

tems Excited by Ionizing Radiation. Journal of The Electrochemical Society,
127(12), 2694.
Sai, Qinglin, Zhao, Zhiwei, Xia, Changtai, Xu, Xiaodong, Wu, Feng, Di, Juqing,
& Wang, Lulu. 2013. Ce-doped Al2O3-YAG eutectic and its application for
white LEDs. Optical Materials, 35, 2155–2159.
Salimian, A., Silver, J., Fern, G. R., Evans, M., & Haghpanahan, R. 2015. Eva-
luation of Thermally Stable Phosphor Screens for Application in Laser Diode
Excited High Brightness White Light Modules. ECS Journal of Solid State
Science and Technology, 5(1), R3001–R3006.
Sappi, etc. Defining and Communicating Color.
Schauer, Petr. 2011. Optimization of decay kinetics of YAG:Ce single crystal

scintillators for S(T)EM electron detectors. Nuclear Instruments and Methods
in Physics Research B, 269, 2572–2577.
95
Schauer, Petr, & Bok, Jan. 2013. Study of spatial resolution of YAG:Ce catho-
doluminescent imaging screens. Nuclear Instruments and Methods in Physics
Research B, 308, 68–73.
Schubert, E.F. 2003. Light Emitting Diodes, Chapter 16.
Schweitzer, Susanne, Sommer, Christian, Hartmann, Paul, Pachler, Peter, Ho-

schopf, Hans, & Wenzl, Franz P. 2013. Improvement of Color Temperature
Constancy of Phosphor Converted LEDs by Adaption of the Thermo-Optic
Coefficients of the Color Conversion Materials. Journal of Display Technology,
9(6), 413–418.
Setlur, Anant A. 2009. Phosphors for LED-Based Solid-State lighting. The

Electrochemical Society Interface.
Sharma, Kashma, Kumar, Vijay, Kumar, Vinod, & Swart, Hendrik C. 2016.
Advances in phosphors based on organic materials for light emitting devices.
Physica B: Physics of Condensed Matter, 480, 105–110.
Shi, Hongling, Zhu, Chen, Huang, Jiquan, Chen, Jian, Chen, Dongchuan, Wang,
Wenchao, Wang, Fangyu, Cao, Yongge, & Yuan, Xuanyi. 2014. Luminescence
properties of YAG:Ce, Gd phosphors synthesized under vacuum condition and
their white LED performances. Optical Materials Express, 4(4), 649.
Shirmane, Liana, & Pankratov, Vladimir. 2016. Emerging blue-UV luminescen-

ce in cerium doped YAG nanocrystals. physica status solidi (RRL) - Rapid
Research Letters, 10(6), 475–479.
Sipala, V., Randazzo, N., Aiello, S., Leonora, E., Lo Presti, D., Russo, M., Stan-
campiano, C., Cirrone, G. A. P., Cuttone, G., Romano, F., Civinini, C., Sca-
ringella, M., Bashkirov, V. A., & Schulte, R. W. 2011. YAG(Ce) crystal cha-
racterization with proton beams. Nuclear Instruments and Methods in Physics
Research A, 654, 349–353.
Sipala, V., Randazzo, N., Aiello, S., Bruzzi, M., Bucciolini, M., Carpinelli, M.,
Cirrone, G. A. P., Civinini, C., Cuttone, G., Leonora, E., Lo Presti, D., Pallotta,
S., Pugliatti, C., Scaringella, M., Stancampiano, C., Talamonti, C., & Vanzi,
E. 2015. Design and characterisation of a YAG(Ce) calorimeter for proton
Computed Tomography application. Journal of Instrumentation, 10, C03014.
Smet, Kevin, Ryckaert, Wouter R., Pointer, Michael R., Deconinck, Geert, &
Hanselaer, Peter. 2011. Correlation between color quality metric predictions
and visual appreciation of light sources.
Smet, Philippe F., Moreels, Iwan, Hens, Zeger, & Poelman, Dirk. 2010. Lumine-
scence in Sulfides: A Rich History and a Bright Future. Materials, 3, 2834–2883.
Sommer, Christian, Hartmann, Paul, Pachler, Peter, Hoschopf, Hans, & Wenzl,
Franz P. 2012. White light quality of phosphor converted light-emitting diodes:
A phosphor materials perspective of view. Journal of Alloys and Compounds,
520, 146–152.
96
Song, Bong-Min, Han, Bongtae, & Lee, Joon-Hyun. 2013. Optimum design do-
main of LED-based solid state lighting considering cost, energy consumption
and reliability. Microelectronics Reliability, 53(3), 435–442.
Song, Young Hyun, Han, Gill Sang, Ji, Eun Kyung, Lee, Min-Ji, Song, Ye Lim,
Kong, Dal Sung, Jung, Mong Kwon, Jeong, Byung Woo, Jung, Hyun Suk, &
Yoon, Dae-Ho. 2015. The novel design of a remote phosphor ceramic plate
for white light generation in high power LEDs. J. Mater. Chem. C, 3(24),
6148–6152.
Stockman, Andrew, & Sharpe, Lindsay T. 2000. Spectral Sensitivities of Cones.

Vision Research, 1711–1737.
Sun, Haiding, Piquette, Alan, Raukas, Madis, & Moustakas, Theodore D. 2016.
Enhancement of Yellow Light Extraction Efficiency of Y3Al5O12:Ce3+Ceramic
Converters Using a 2-D TiO2Hexagonal-Lattice Nanocylinder Photonic Crystal
Layer. IEEE Photonics Journal, 8(1), 1–10.
Tang, Yong, Ding, Xinrui, Yu, Binhai, Li, Zongtao, & Liu, Bin. 2014. A high
power LED device with chips directly mounted on heat pipes. Applied Thermal
Engineering, 66(1-2), 632–639.
Thejo Kalyani, N., & Dhoble, S.J. 2012. Organic light emitting diodes: Ener-
gy saving lighting technology—A review. Renewable and Sustainable Energy
Reviews, 16(5), 2696–2723.
Touš, Jan, Horváth, Martin, Pína, Ladislav, Blažek, Karel, & Sopko, Bruno. 2008.
High-resolution application of YAG:Ce and LuAG:Ce imaging detectors with
a CCD X-ray camera. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research
Section A, 591, 264–267.
Trifonov, Yu. G., Kuznetsova, D. E., Dosovitskii, G. A., Omarov, A. Yu., No-
voselov, R. A., & Tarasovskii, V. P. 2015. Preparation of Aluminum-Yttrium
Garnet Luminscent Ceramic Alloyed with Cerium. Refractories and Industrial
Ceramics, 56(3), 271–275.
Tsao, Jeffrey Y., Crawford, Mary H., Coltrin, Michael E., Fischer, Arthur J., Ko-
leske, Daniel D., Subramania, Ganapathi S., Wang, G. T., Wierer, Jonathan J.,
& Karlicek, Robert F. 2014. Toward Smart and Ultra-efficient Solid-State Li-
ghting. Advanced Optical Materials, 2(9), 809–836.
Tsuruoka, Noriyuki, Sasagawa, Takao, Yodo, Tokuo, Yoshimoto, Mamoru, Oda-

wara, Osamu, & Wada, Hiroyuki. 2016. Facile preparation of YAG:Ce nanopar-
ticles by laser irradiation in water and their optical properties. SpringerPlus,
5(1).
Tucureanu, V., Matei, A., & Avram, A.M. 2015. Synthesis and characterization
of YAG:Ce phosphors for white LEDs. Opto-Electronics Review, 23(4).
Vedda, A., Di Martino, D., Martini, M., Mares, J., Mihokova, E., Nikl, M., Solo-
vieva, N., Blazek, K., & Nejezchleb, K. 2004. Trap levels in Y-aluminum garnet
scintillating crystals. Radiation Measurements, 38(4-6), 673–676.
97
Wang, Bin, Qi, Hongji, Han, Hetong, Song, Zhaohui, Chen, Jianyu, & Shao,
Jianda. 2015. Structural, luminescent properties and chemical state analysis of
YAG:Ce nanoparticle-based films. Optical Materials Express, 6(1), 155.
www.cvrl.org. 2016a. Colour & Vision Research Laboratory. http://www.cvrl.

org.
www.cvrl.org. 2016b. Colour & Vision Research Laboratory. http://www.cvrl.

org/database/text/cienewxyz/cie2012xyz2.htm.
www.fosilum.si. 2016. Fosilum Website: Correlated Color Tem-

perature (CCT). http://www.fosilum.si/en/why-led-lights/
correlated-color-temperature--cct/.
www.gnu.org. 2016. GNU Scientific Library – Reference Manual: Si-

mulated Annealing algorithm. https://www.gnu.org/software/
gsl/manual/html_node/Simulated-Annealing-algorithm.html#
Simulated-Annealing-algorithm.
www.labsphere.com. 2016. A Guide to Integrating Sphere, Theory and

Applications. https://www.labsphere.com/site/assets/files/2551/
a-guide-to-integrating-sphere-theory-and-applications.pdf.
www.ledphotometer.com. 2016. Types & Test Methods of Lumi-

naires Goniophotometer. http://www.ledphotometer.com/news/
types-test-methods-of-luminaires-goniophotometer.
www.unm.edu. 2016. Human Cone Action Spectra. https://www.unm.edu/

~toolson/human_cone_response.htm.
Xie, Li, Yang, Ping, Zhang, Ning, Zong, Cui, Xia, Dongsheng, & Mao, Weimin.
2014. Formation of 1 0 0 textured columnar grain structure in a non-oriented
electrical steel by phase transformation. Journal of Magnetism and Magnetic
Materials, 356, 1–4.
Xu, Jian, Zeng, Renjie, & Gong, Yuxuan. 2016. Preparation of electrospun
YAG:Ce nanofiber-based phosphor layer for white LEDs application. Cera-
mics International, 42(3), 4616–4620.
Xu, Meng M., Zhang, Zhi J., Zhu, Jun J., Zhao, Jing T., & Chen, Xiang Y. 2014.
Solvothermal Synthesis and Luminescence Properties of Yttrium Aluminum
Garnet Monodispersed Crystallites with Well-Developed Faces. The Journal
of Physical Chemistry C, 118(46), 27000–27009.
Yadav, P. J., Joshi, C. P., & Moharil, S. V. 2013. Two phosphor converted white
LED with improved CRI. Journal of Luminescence, 136, 1–4.
Yamamoto, H., & Yamamoto, T. 2014. Phosphors for white LEDs. Nitride
Semiconductor Light-Emitting Diodes (LEDs), 144–180.
Yang, Cheng, Gu, Guorui, Zhao, Xuejia, Liang, Xiaojuan, & Xiang, Weidong.
2016. The growth and luminescence properties of Y3Al5O12:Ce3+ single crys-
tal by doping Gd3+ for W-LEDs. Materials Letters, 170, 58–61.
98
Ye, S., Xiao, F., Pan, Y.X., Ma, Y.Y., & Zhang, Q.Y. 2010. Phosphors in
phosphor-converted white light-emitting diodes: Recent advances in materi-
als, techniques and properties. Materials Science and Engineering: R: Reports,
71(1), 1–34.
Yi, Xuezhuan, Zhou, Shengming, Chen, Chong, Lin, Hui, Feng, Yue, Wang, Kai,
& Ni, Yi. 2014. Fabrication of Ce:YAG, Ce,Cr:YAG and Ce:YAG/Ce,Cr:YAG
dual-layered composite phosphor ceramics for the application of white LEDs.
Ceramics International, 40(5), 7043–7047.
Yokota, Yuui, Kurosawa, Shunsuke, Ohasi, Yuji, Kamada, Kei, & Yoshikawa,
Akira. 2016. Growth of shape-controlled Ce:Y3Al5O12 scintillator crystal and
their scintillation properties. Journal of Crystal Growth.
Yoshikawa, Akira, Nikl, Martin, Boulon, Georges, & Fukuda, Tsuguo. 2007.
Challenge and study for developing of novel single crystalline optical mate-
rials using micro-pulling-down method. Optical Materials, 30, 6–10.
Yoshimura, Masafumi, Sakata, Shin-ichi, Iba, Hisayoshi, Kawano, Takafumi, &

Hoshikawa, Keigo. 2015. Vertical Bridgman growth of Al2O3/YAG:Ce melt
growth composite. Journal of Crystal Growth, 416, 100–105.
Zhou Yanchun, Xiang Huimin, Feng Zhihai. 2014. Theoretical Investigation on

Mechanical and Thermal Properties of a Promising Thermal Barrier Material:
Yb3Al5O12. Journal of Materials Science & Technology, 30(7), 631–638.
Zorenko, Yu., Mares, J.A., Prusa, P., Nikl, M., Gorbenko, V., Savchyn, V., Kucer-
kova, R., & Nejezchleb, K. 2010. Luminescence and scintillation characteristics
of YAG:Ce single crystalline films and single crystals. Radiation Measurements,
45(3-6), 389–391.
Zorenko, Yu., Gorbenko, V., Savchyn, V., Suchocki, A., Wrzesinski, H., Walczyk,
K., Fabisiak, K., Bilski, P., & Twardak, A. 2014. Luminescent and scintillati-
on properties of YAG:Tm and YAG:Ce,Tm single crystalline films. Optical
Materials, 36, 1685–1687.
Zorenko, Yu., Gorbenko, V., Zorenko, T., Popielarski, P., Mosińska, L., & Fedorov,
A. 2016a. Luminescent and scintillation properties of the Ce3+ doped Y3-
xLuxAl5O12:Ce single crystalline films. Journal of Luminescence, 169, 822–
827.
Zorenko, Yu, Gorbenko, V., Zorenko, T., Banaszak, A., Mosińska, L., Paprocki,
K., Zhydachevskii, Ya, Suchocki, A., Bilski, P., Twardak, A., & Fedorov, A.
2016b. Luminescent and scintillation properties of YAG:Dy and YAG:Dy,Ce
single crystalline films. Radiation Measurements, 90, 308–313.
Zorenko, Yu., Zorenko, T., Gorbenko, V., Savchyn, V., Voznyak, T., Fabisiak, K.,
Zhusupkalieva, G., & Fedorov, A. 2016c. Luminescent properties of Al2O3:Ce
single crystalline films under synchrotron radiation excitation. Optical Mate-
rials.
99
Zorenko, Yuriy, Gorbenko, Vitalii, Zorenko, Tetiana, Paprocki, Kazimierz, Nikl,
Martin, Mares, Jiri A., Bilski, Pawel, Twardak, Anna, Sidletskiy, Oleg, Ge-
rasymov, Iaroslav, Grinyov, Boris, & Fedorov, Alexandr. 2016d. Scintillating
Screens Based on the Single Crystalline Films of Multicomponent Garnets:
New Achievements and Possibilities. IEEE Transactions on Nuclear Science,
63, 497–502.
100
Seznam tabulek
4.1 Radiometrické veličiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
4.2 Fotometrické veličiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
4.3 Konstanty pro výpočet CCT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
9.1 Nastavení parametrů simulovaného materiálu fosforu. . . . . . . . 61
10.1 Vliv teploty na optimum geometrie KF . . . . . . . . . . . . . . . 81

10.2 Vliv teploty na optimum geometrie PR . . . . . . . . . . . . . . . 81
101
Seznam použitých zkratek
BRDF bidirectional reflectance distribution function
CCT korelovaná barevná teplota
CERN Evropská organizace pro jaderný výzkum
CIE Mezinárodní komise pro osvětlení
International Commission on Illumination
CIELAB zkratka barevného prostoru
CQS stupnice kvality barvy, Color Quality Scale
CRI index podání barev, Color Rendering Index
FAC hodnotící funkce, fittness average CIE
FDTD metoda konečných prvků, finite difference time domain
FI hodnotící funkce intenzity, fitness intensity
FWC hodnotící funkce žádaných CIE souřadnice, fitness wanted CIE
FWHM plná šířka pásu v polovině maxima
GPS obecný zdroj částic, general particle source
ISO Mezinárodní organizace pro standardy
KF konverzní fosfor
LED světlo emitující dioda, light emitting diode
MCM paměťová metrika barev, memory color metric
OLED organická LED
PC-WLED bílá LED dioda s konvertujícím fosforem, phosphor converted WLED
PL fotoluminiscence, angl. photoluminescence
PR parabolický reflektor
RGB barevný prostor používaný v počítači, red–green–blue
RTG rentgenové záření, difrakce
SEM skenovací elektronový mikroskop
SSL pevnolátkové osvětlení, solid state lighting
UV ultrafialové záření
WLED bílá LED dioda, white LED
WLS proces posunu vlnové délky, wavelength shifting
YAG ytrium aluminium granát, Y3 Al5 O12
102
Přílohy
Na přiloženém CD jsou kromě zdrojových dat práce přiloženy i použité programy
vč. zdrojových kódů. Dále jsou přiloženy zdrojové kódy programových balíků
Geant4 a Root v používaných verzích.
Práce a programy byly vytvořeny na platformě Gentoo Linux, ovládání spek-
trometru potom pod Windows 7 s využitím knihoven QT a komerční DLL knihov-
ny (pro využívání programu SpectaControl je potřeba od společnosti Avantes
zakoupit knihovny pro komunikaci se spektrometrem: AS5216.dll, AS5216.lib,
AS5216.h). Obsah adresářů na CD, resp. v elektronickém archivu je následující:
MericiAutomat Obsahuje soubory tvořící automatický goniospektrometr.
Install-SpectaControl Zkompilovaná verze aplikace pro x64 Windows 7.
SpectaControl Zdrojové kódy aplikace v C++ a QT.
Kalibrace Kalibrační soubory vláken pro spektrometr Avantes.
Grbl-custom.zip Upravený firmware pro desku Arduino Uno se servořízením.
DecayTimeExtension Simulační program v Geant4.
Disertace Zdrojové kódy disertační práce.
103

Luminiscenční Vlastnosti Fosforů Ve Vysoce Výkonných LED Aplikacích (PDFDrive)

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Luminiscenční Vlastnosti Fosforů Ve Vysoce Výkonných LED Aplikacích (PDFDrive)

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Univerzita Karlova v Praze

RNDr. Martin Rejman

Luminiscenční vlastnosti fosforů ve

Fyzikální ústav AV ČR, v.v.i.

Vedoucí disertační práce: doc. Ing. Martin Nikl, CSc.

V Jablonci nad Nisou dne . . . . . . . . . . . . Martin Rejman

Autor: RNDr. Martin Rejman

Ústav: Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.

Klíčová slova: LED, YAG, simulace, CIE, Geant4, teplotní závislost

Title: Luminescence properties of phosphors in high power LED applications

Author: RNDr. Martin Rejman

Institute: Institute of Physics ASCR, v. v. i.

Keywords: LED, YAG, simulation, CIE, Geant4, temperature dependence

4 Vnímání světla lidským okem 8

5 Fyzikální jevy a veličiny 17

7 Metody simulace LED diod 27

III Experimentální část 30

Seznam publikovaných článků 87

Seznam tabulek 100

Seznam použitých zkratek 102

Předběžná náplň práce dle zadání

• Porovnat účinnosti fosforu ve formě prášku, polykrystalu a monokrystalu,

• Ověřit vliv barevných center a dalších bodových defektů v monokrystalu.

• Provést matematické simulace šíření světla z fosforu.

• Optimalizovat tvar výstupního fosforu k zajištění maximální homogenity a

Navazujícím cílem práce je obdobným způsobem prozkoumat možnost uplatnění

• absorpční a emisní vlastnosti monokrystalu YAG:Ce,

• teplotní zhášení monokrystalického fosforu YAG:Ce,

• vliv barevných center a dalších bodových defektů na YAG:Ce monokrystal,

• možnosti ladění spektra fosforů (na vzorcích ternárních sulfidů obecného

Prostorové rozložení výstupního záření je simulováno pomocí paprskové opti-

• porovnání různých uspořádání budicí LED a fosforu,

• porovnání vlivu úpravy povrchu fosforu na výstup světla z monokrystalu,

• optimalizace tvaru a povrchu fosforu s ohledem na požadované výstupní

Pomocí studia teplotních vlivů na chování fosforů je možno rovněž zhodnotit

Inkadescentní zdroje se vyznačují širokým spektrem zobrazeným pro různé

Spektrum záení erného tlesa

Obrázek 3.1: Hustota energie záření černého tělesa o různých teplotách.

3.2 Moderní luminiscenční zdroje

Porovnání skotopického a fotopického vidění

Obrázek 4.2: Porovnání barevného denního (fotopického) a černobílého nočního

Obrázek 4.3: Dopočítané spektrální složení barev odpovídající čípkům v oku

4.1 Fotometrické a radiometrické veličiny

Veličina Značka Jednotka

Tabulka 4.1: Radiometrické veličiny

Veličina Anglický název Značka Jednotka

Tabulka 4.2: Fotometrické veličiny

4.2 Kvalita barev – CIE-xy, CIELAB

CIE váhové funkce barevných stimulů oka

Výsledný barevný stimul je vyjádřen pomocí veličin X, Y , Z:

kde Le,Ω,λ je spektrální záře zkoumaného zdroje světla.

Kombinace x,y se vynáší do CIE-xy diagramu 4.5 s následujícími vlastnostmi:

2. Ideální bílá barva, ve které je každá složka spektra zastoupena se stejnou

3. Diagram není ”lineární” – výsledek smíchání dvou barev 50:50 se nebude

4. Trojúhelník znázorňuje 3 různé barvy, vnitřní plocha pak všechny barvy,

5. Reálně zobrazená barva (na monitoru, v tisku) je orientační a nemusí od-

Barevný prostor CIELAB odstraňuje hlavní nedostatek CIE-xyY prostoru, což

• Světlost L∗ : 0 je černá barva a 100 odpovídá difúzní bílé barvě.

• Zeleno-červená a∗ : záporné hodnoty jsou do zelena, kladné do červena.

• Modro-žlutá b∗ : záporné hodnoty jsou do modra, kladné do žluta.

Zároveň je to prostor relativní, a je tedy třeba určit, k jakému bílému barev-

Obrázek 4.6: Prostorové schéma barevného prostoru (vlevo), příklad souřadnico-

Přepočet z CIE-xyY do CIELAB lze provést pomocí vztahů (4.6) a definované