EORIE A METODA

,
V MODERNI
SOCIOLOGII

M il os l av Petr u sek

liN1VlRZITA VYDAVATELST\ .
KARLOVA KAROLlNl!!\.1
TEORIE A METODA �

V MODERNI
SOCIOLOGII
Miloslav Petrusek

P r a h a 1993
Obsah

Utek do metody? ............................... . . . . . . . . . . . . . ................................................... 7

Uvedenf do interpretativnf sociologie ............................................................. 11

Paradigmaticka struktura modernf sociologie ................................................. 19

Princip komplementarity a problem tolerance v sociologii ............................ 27

Uvodnf hrst phldadu ............ ....................................................................... 29
Zobecneny princip komplementarity .......................................................... 36
Alternativnf a komplementarnf popisy a explanace v sociologii ................ 39
Komplementarita a falesne vedomf ............................................................ 42
Princip komplementarity a princip tolerance . . . . . . ........................................ 46
Proces poznanf a falesna komplementarita ................................................. 49

Pi'edvfdanf v sociologicke teorii ...................................................................... 51

1 . Pi'edvfdanf v protosociologii a v klasicke sociologii ........................... 53
2 . Pi'edvidanf v soudobych sociologickych teorifch ................................ 55
3. Deset paradoxu uvah 0 budoucnosti .................................................... 61

Jazyk empirickeho vyzkumu ........................................................................... 69

I. Problem jazyka v sociologii ......................................... ........................ 69
2. Mnohost teorif a mnohost jazyku .......................................... ............... 72
3 . Sociologicky vyzkum jako pi'ekladatelstvf .......................................... 76
4. Pi'irozeny jazyk a jazyk sociologie ....................................................... 78
5. Formalizace jako i'eseni? .............. ........................................................ 81
6. RozdJ1nost Iidf a paradigmat ................................................................ 84
7. Empirizace a operacionalizace ...... ....................................................... 85
8 . Pluralita operacionalnfch definic ......................................................... 87
9. Operacionalismus, interpretativismus a princip adekvatnosti.. ............ 89
1 0 . Tvrda a mekka data v pocftaci a v realite ............................................. 91
I I . Interpretace dat azahadny usmev Mony Lisy ....................... .............. 93
Operacionalizace a filozofie empirickeho vyzkumu ........ .... . . . .... . . . ..... ............ 97
I . Problem teoretickych pojmll v soc iologii .......................... ...... .. ...... . . . . 97
2. Meze extremnfho operacionalismu . . .... 99
. . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . .. . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3. Sedm zpusobu, jak se dt'% soci olog i e ................ ...... . . . ..... ..... . . . . . . .. . .... 1 01
4. Lazarsfelduv model operacionalizace . .. . . . . .. . . . . . . . 1 04 . ....... .. .. . . ........ ... ... ....

5. Plural ita a klasifikace operacionalnfch definic ..... ....... .......... . . . . . . ...... 1 07

6. Tfi typy kritiky operacionalismu ........................................................ I O�
7. Operacionalismus a interpretativnf soc iologie ................................... I I I

Spor 0 kvalitativn f analyzu a kritika poCftacove sociologie .......................... l IS

I. Revolucionizuj(cf medium a matice dat . ..... . 1 16 . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . .. . ... .

2. Zamlcene pfedpoklady . . .. . . .. . .. . . ... 1 17

.. . . .. . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ... .

3. Sebekritika empirickych sociologu ........... . . . ......... .... . . . . .. . . ... . . . . . ......... 1 20

4. Eticke problemy dotazovacfch setl'enf . . . 1 22
. . . . . . . . . . .. . . . .... . . . . . ....... ......... . . ..

5. Hlt:d;\nf alternativy . ... . ... . . .. .

. . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124
... .. . . .... . . . . . .. . . . . . . . ... . . . . . . . .

6. Co jsou kvalitativnf metody') . . .. .. . . ... . . . . . . . ... .... . 127

. . . . . .... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . .

7. Kvalitativni analyza a kazdodennost.. . 129

....... . . . . . . . . . . . . . . . . . . ... . . . . . . . . . . . . . . . .. . .

�. Namitky a diskusc 131

. . . .. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . .. . . . . . . . . . . .

Porozllment a interpretace v sociologii .. . ... . 133

. . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ..... ...... ....

I. Interpretativnl paradigm<l a problem porozlimeni ..................... ........ 1:13

2. Porozllmenf v kazdodennim zivote ......................................... ........... 135
3. Nemeck;\ tradice: Dilthey a Weber . . . . . . . . 136
...... . . .. . . . . . . . . . . . . . . ...._ . . .............

4. Etnometodologicky radikalisll111s: interakcc jc interprctacc 139 . . . . . . . .. . . . . .

5. Pravidla soci,\lnilio jcdnanf jako predmet interpretace . ... . 143 . . . .. . . . . . . . . .. ..

6. Porozumenf jako »vcdcnf jak,?« . . . 145

. . . . . . . . .. . . . . . . . ... ....... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . .

7. POllccni z kognitivni psychologic .. . .... . . 147

. . . .................... . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . .

�. Porozumeni jako dialog: poucenf z Bachtina . . . . . . . ........... . . . ................ 148

9. Prcdme! porozulllcnf a jeho typologie . . , ........... ..... ...... , .. , ..... 150
...... ...... .

10. Antiintcrpretativnf optika dotaznikovc sociologie ... .......... . ...... ......... 151
I I. Problem I11nohosti »socialnich svetu« , ... . . .... ........ 152
. . . . . . . . . . . . . . ... . . . . . . . . . . . . .

12. Porozumcnl a nczal11yslene dusledky lidskych cinnosti .... . . ... . . . ........ 155
13. Aplikacni oblast procedury porozumcni ............................................ I S�
14. Porozull1cni a emocionalnf vztahy 159
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . .. . . . . . . . .

15. Pojem intcrpretace v souJobe vcde . . . 160

. . .. . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . .

16. Rcferencialnt interpretacc teorie a abstraktnf objekty I () I . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . .

17. Empiricka i nterpretace teorie . 163

. . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ... . . . . . . . . .. . . . . .....

IS. Teoreticka interpretace empirickych dat . . 165 . .... . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19. Tzv. interpretacc dat a poro zul11 cni v rutinnfm vYZkllll1U . . .. 166 .. . . . . . .. . . . . .

2(). S()ciologick;i interpretace a sociologic vcdenl . .. . . .. ... .. . . . . . . . 169 .... . . . . . . . ... .

141
Antinomie sociologickeho rozumu .... . . . . . . ............. . . . . . . ................. . . . . . . . . . . ....... 1 73
I . Cesky kontext postmodernf vyzvy ....... ....................... . . . . . . .. . . . . . . .. . . . . ... 1 73
2. Postmodernismus a sociologicky rozum ....... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . .. . . . . . . . . . . . . . 1 76
3 . Poucenf z dejin sociologie . . .......... . . . . . . . . . ..................................... . . . . . . . . 1 78
4. Paradoxy a antinomie jako antropologicke kategorie ................ . . . . . . . . 1 80
5. Socialnf pesimismus a sociologicky agnosticismus . . ........ . . . .. . . ......... . 18 1
6. Sociologicky rozum a hodnocenf ....... . . . . . ............... . . . . . . . . . . . .......... . . . .. . . 1 83
7. Sociologicky rozum a common sense . . . . . . . . . . . . . . . . ... . . ......... . . . . .. . . . . . . . . . . . . 1 83
8. Nekolik pffkladu vnitfnfch antinomif sociologickeho rozumu .......... 1 86
9. Antinomie zdraveho rozumu . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . ...... . . . . . . . . . . . . .................. 1 88
1 0. Pokus 0 shrnutf . . . . . . . . ............ . . ... . . .... . ................ . . . . . .. . ........ . . . . . .. . . . . . . . . . . . . 1 90

Seznam Iiteratury . . . . . . . . . . . . . . ........... . . . . . ......... . . . . . . . . ............................... . . . . . ...... . . 1 92

[ 5J
Utek do metody?

Je tomu temer sto let od doby, kdy si jeden z otcu zakladatelu modernf socio­
logie Emile Durkheim posteskl, ze se az »dosud sOciologove malo zabyvali cha­
rakteristikou a vymezenfm metody, jfz pouzfvajf pri studiu socialn(ch faktu«.
Vysvetlil soueasne pi'feiny tohoto stavu - sociologie se jeste nevymanila »z ha­
jemstvf obecnych uvah 0 podstate spoleenosti, 0 vztahu socialnfho a biolo­
gickeho a 0 generalnfm smerovanf pokroku«. Potfeba uvah 0 metode je potfebou
vice ei mene vyzrale, dospele vedy, ktera vedouc porn erne presne co zkoumati
chce, pfemySlf take 0 zpusobech, jimiz sva zkoumanl chce optimalne i'fdit.
Durkheim proto hned na poeatku sveho klasickeho rozvazovan( 0 metode
zduraznil, ze »dflve nez zacneme hledat metodu studia socialnfch faktu, je
duldite vedet, elm fakta, jez takto oznaeujeme, vlastne jsou«. Spojil tedy
lIvazovani 0 metode s uvazovanfm 0 veci.
Sedesat let po Durkheimove slavne knizce, v roce 1 955, vysla nemene slavna
citanka z »metodologie socialnfho vyzkumu« redigovana Paulem F. Lazars­
li'ldem a Morrisem Rosenbergem, kteni svym zpusobem vlastne pomalu uzavira
l'pochu tr iumfu novopozitivistickeho modelu vystavby sociologie, zalozeneho
lIa scientistne redefinovanych standardnich postupech dotazovani (rozhovor,
allketa) a na nekolika malo nove vymyslenych technikach (obsahova analyza,
,ociometrie), epochu operacionalnich definic, tvorby indexu, multivar iaen(
;lIlalyzy, kvantifikace, mei'enf a pohrdani »zdravym rozumem« a »beznym jazy­
"l'III«. Tato vyvojova faze, ktera byla sice velkolepym, ale prflis jednostrannym
I'llkusem 0 zjednanf statusu vedeckosti pro socialnf vedy, v ceskych zemich
1;lslydla a pfezila vlastne bez podstatnejsich korekcf jeste dalSf tretinu stoletf.
Na konci 60. let novopozitivisticka metodologie byla ovsem vyzvou marxis­
I II "(IIlU spekulati v ismu a proto i vyznamnou soueasti opravneneho pokusu
k, IIlslitllovat (snad v nimc i marxismu, snad mimo marxismus - v tom se nazory
11',!ly) dostateene seri6znf vedn( komplement k pi'frodnfm vedam. Prvni velke
, I Ill'iricke vyzkumy i drobna badatelska prace »aplikovanych« sociologu te doby
, ,d;ily nasvedeovat tomu, ze se dno podai'f. Socialnf vedy jsou vsak v mlfe

[7]
nesrovnatelne vetsf podmfneny konkretnfm kulturnim, socialne ekonomickYIll
a politickym ramcem nez vCdy ostatnf. Pocatek 70. let pfinesl zvrat bohuzel ve­
lice razantni a osudovy. Ceskoslovenska sociologie, probouzejfcf se z mnikot
dogmatismu a tuposti 50. let, totiz nestaCiia vstrebat, ba vlastne ani zachytit, k jak
velke teoreticko-metodologicke promene v zapadnf sociologii dochazi. A uz
byla znovu odsouzena k dlouhemu a ostudnemu mlcenf nebo zpozdenemu
papouskovanf.
Chci tim konkretne rici, ze metodologie se u mis solidne rozvinula v tech obla­
stech a sfenich, ktere mely malo co spolecneho se skutecne nalehavymi problemy
doby, tedy v rozporu s klasickym poiadavkem Durkheimovym, a ktere se se
zapadnf metodologii stykaly pouze v tech momentech, kdy slo 0 velice uzke
a »vysoce sofistikovane« postupy matematicke a statisticke. Pan Buh zaplat
aspon za to. V sociologicke metodologii se vsak pflive v te dobe odehravaly a jiz
odehraly veci mimofadne zasadnfho vYznamu. Byly u nas pominuty, ba igno­
rovany dflem proto, ze byly nepohodlne, dflem proto, ze byly nad ramcem
nepoliticke a tedy neprovokujicf metodologie, do nfz se bez rizika dalo skryt.
V roce 1962 je ovsem jiz k dispozici slavna Kuhnova Struktura vedeck.Ych
revolue{ - kniha, kterou sice na Slovensku s dvacetiletym zpozdenfm vydajl
( 1 98 1), ale na niz ani jediny sociolog u nas nezareaguje. Vyklad Kuhna provede
v pololegalnfm spolecenstvf Zdenek Neubauer a oficialnf sociologie se mu ob­
loukem vyhne nepochybne pro nebezpecnost ci riskantnost ideje multipara­
digmaticnosti a nepfijemnost ideje nornuilnf vedy vztazene k oficiaInf socialnf
vede te doby. Krome Kuhna vychazf take vyznamna metodologicka praceArona
Cicourela, ktera - napajena ze zdroju klasicke sociologie nemecke a americke
(Weber, Mac!ver) a zejmena fenolllenologicke (Schutz) - nalehave pfipomenula,
ze vsechna metodologicka rozhodnutf v socialn1m vyzkumu majf teoreticky
a substantivni protejsek, a poukazala na to, ze »teoreticke pfedpoklady metody
a merenf v sociologii nemohou byt zkoumany mimo jazyk,jehoz sociologove
uzivajf ph vyzkumu i teoretizovani«. V teze dobe Severyn T. Bruyn konstatuje
rozdflnost dvou metodologickych perspektiv - vnitrni, smerujici k »citlive
pfesne interpretaci a vykladu lidskeho socialnfho a kulturnfho zivota«- a vnejsf,
jejfz podstatou je »pfesne merenf a predikce lidskeho chovanf«. Polarita obou
teoreticko-metodologickych paradigmat poznamena vyvoj zapadnf sociologie az
do dnesnlch dnu.
Ale nejen polarita. Spor 0 Illetodu je veden take v poloze normativni, cticke.
S neobvyklYllli a provokativnimi formulacellli prichazi zejmena P. Feyerabend,
ktery piSe: »Muzes byt dobrym elllpirikem jedine tehdy, kdyz budd radeji pra­
covat s vice alternativnfmi teoriemi net s jednfm teoretickYIll hlediskcm a zku-

[8]
senosti. Ta mnohost teorif ale nesmf byt pokladana za pouhe vstupnf stadium
vedeni, ktere nekdy bude zastoupeno Jedinou Pravdivou Teorif. Predpokladej,
ze teoreticky pluralismus je podstatnym rysem kazdeho vedeni, ktere usil uje
o objektivitu«.

Na prelomu 70. a 80. letjsem se zacal intenzfvneji zabyvat tim, co se to vlastne

ve skutecne, nikoliv pouze rutinnl metodologii vedy a sociologie vl astne deje.
Psal jsem do polosamizdatu, diskutoval na kdysi prosl ul ych Prognostickych
utercfch a v metodologicke sekci Cs. sociologicke spolecnosti, polemizoval
s pffli S jednostranne poj atym paradigmatem vedy ekonomicke, formuloval ideu
komplementarity a tolerance j ako nutneho model u chovani ve vede atd. I toto
vsechno se dalo s jistym, dokonce znacnym f,lzovym posunem, tedy se zpoz­
denim. Diskuse 0 postmoderne nas zasahla ve chvfli, kdy jsme odesli - alespon
na cas - z »ciste vedy« a zejmena z »ciste metodologie« nejen za katedry, ale
take do Ui'adu a funkcl. V knize, kterou Ctenari predkladam, jsou proto nektere
vyznamne otazky spfSe jen naznaceny, neZ detailne diskutovany. Prvnf kroky ale
byly ucineny pravdepodobne spravnym smerem. Vsechna temata, 0 nichz pfSu
a jimizjsem se zabyval po deset let, jsou dnes dokonce aktual nejSf tfm, ze mnohe
uvahy ztratily sve aspekty politicke a nabyly soucasne na vyznamu odbornem
a kulturnfm.

Edicni pozmimka:

Prace, kterou predkladam ctenari, by la zamyslena od pocritku jako kniha, ni­

koIiv j ako »soubor statl«. Okolnosti vsak nepi'aly tomu, abych mohl na tematu
systematicky pracovat, takze jednotlive kapitoly vznikaly »standardni cestou«:
na zaklade pilne cetby v Univerzitni knihovne v Praze byla koncipovana pi'ed­
miSka (iniciovana H. Jerabkem, S. Szomolanyiovou, M. Zemanem, F. Petraskem
aj.), napsan text (iniciovany obvykle F. Ho\ lmannem, jemuz se vsak spis vcelku
vydat nepodarilo), ktery byl pi'fpadne prepracovan a publikovan, nejprve v sa­
mizdatu (inicioval a vydal napi'. F. Guldan), pozdeji verejne.
Uvedenf do interpretativni sociologie: 1983 , vyslo ve Sbornfku ze seminaru
S portpropagu.
Paradigmatickd struktura modernf sociologie: v prvni verzi psano pro knihu
Alternativni sociologie (vysla v Klubu osvobozeneho samizdatu 1992), v defi­
nitivni verzi napsano 1991, po prednesenf na seminari k vyzkumu transformace
socialni struktury (1990) publikovano ve sbornfku P. Machonin - J. Alan (eds.),
.Iak se rodi sociologicky v:yzkul1l, Univerzita Karlova 1992.

[9]
 Princip komplementarity a problem tolerance v sociologii: poprve pi'ed­
neseno na prognostiekyeh semimiffeh CSVTS asi v roee 1 984, napsano po
diskusnf repliee J. Zielenee a D. Ti'fsky v roee 1986 a publikovano v Bratislave
v samizdatu s ilustraeem i F. Guldana.
Predv{ddn{ v sociologicke teorii puvodne psano na zaklade pi'ednasky pro
-

Aktudln{problemy prognostiky (CSVTS Praha 1986), ve zknicene verzi otisteno

v buIIetinu Prognostika, 1987, c. 2. Pozdej i pi'epraeovano na Paradoxy uvah
o budoucnosti a pi'edneseno jako uvodnf prednaska v Ceskoslovenske asoeiaei
Rimskeho klubu 22.2.1991 a otiSteno v c asopise Tvar, 1991, c. 9.
iazyk empirickeho vyzkumu v prvnf verzi psano v roee 1982 pro sbornfk
-

Domu teehniky CSVTS v Pardubideh, ktery pi'ipravovaI F. Hollmann a jehoz

vydani vsak bylo znemozneno; predtim pi'edneseno v sekci metod a teehnik Cs.
socio1ogieke spolecnosti.
Operacionalizace afilozofie empirickeho vyzkumu: n apsano v roee 1983 pro
F. Hollmanna, puvodni nazev Operacionalizace v sociologii: procedura a pro­
blem.
Spor 0 kvalitativn{ analyzu a kritika poCitacove sociologie: puvodni verze

pi'ednesena v sekci metod a teehnik Cs. soeiologieke spolecnosti asi v roee 1986,
v pi'epraeovane podobe otiSteno pod nazvem Kvantitativn{ nebo kvalitativn{
metody ? v Sociologickem casopise, 1990, c. 1-2.
Porozumen{ a interpretace v sociologii: n apsano v roee 1983 pro F. Holl­
manna, podstatne pi'epraeovano v roee 1987 a 1990.

[10]
Uvedeni do interpretativni socioiogie

Sochilni svet neceka na to, az bude zkonstruovan vedeckym rozumovanim.

Nabyva smyslu od prvniho do posledniho dne po vsechny dny a kazdy den.
Neni nic mimo tuto situaci. A jeji mysterium mei'i bidu sociologie.
John O'Neill, Wild Sociology

1.
Ai uz posuzujeme faktplurality sociologickych skol, smeru a hnutf jakkoliv, totiz
pozitivne jako predpoklad vectecke diskuse, formulace sporu a jeho resenf, nebo
negativne jako sferu nesnasenliveho prosazovanf vlastnf koncepce a sebe­
potvrzenf (Popper) ci jako vyraz nedozralosti vedy (Kuhn), je nesporne, ze fakt
sam musfme vzft na vectomf, reflektovat jej a orientovat se v nem. Vyvoj socio­
logie v poslednfch desetiletfch situaci jevove zkomplikoval zmnozenfm par­
cialnfch hledisek, tedy vznikem novych smeru, skol a skolicek, soucasne ji vsak
zjednodusil dramatickym vyhrocen{m sporu mezi »scientismem« a »antiscien­
tismem«. K tomuto vyhrocenf pfispelo predevsfm to, Ze se konstituovala vnitfne
diferencovana, avsak programova koncepce interpretativnf sociologie ci »socio­
logie imanentnfho smyslu«.

2.
Tradicnf Ci konvencnf sociologie pestovana jako akademicka disciplfna nebo
jako aplikovany vyzkum se diferencovala podle dvou paradigmat: analytickiho,
jako faktova sociologie s vyraznou konkretne metodologickou ci metodicko­
technickou dominantou, a syntetickiho, jako teoretick::i sociologie s dominantou
abstrahujfcfch, generalizujfcfch a spekulativnfch postupu (Sorokin). Tato dye
paradigmata, pres mnohe pokusy z obou stran (Merton, Lazarsfeld), se nepo­
darilo vnitrne smffit. Jejich jakesi »vnejsf sjednocenf« vsak provedla pr::ive
interpretativnf sociologie tfm, ze se proti obema temto paradigmatum sarna defi­
nov ala jako jejich opozice a vyvracenf.

[ 11]
3.
Interpretativnf sociologie, diferencovami do rady odnozf, jez se samy vuci sobe
navzajem stavf mnohdy s razantnf nesmifitelnostf, je vnitrne integrovana mini­
maIne dvema zakladnfmi postoji:
I . radikaln(m odmltnutlm »tradicn( sociologie« jako »sociologie distance« a 2.
teoretickou premisou, ze social,,{ svet mil. svuj vnitfn{ smysl, ktery je dan dfive,
nez k nemu socialnf vedec pl'istoupf. Jestlize interpretativnf sociologie vyvolava
pomerne trvaly zajem, nenf to proto, ze by nabfzela rozvinutou alternativnf
substantivnf teorii, protoze ji proste nema, ani proto, ze by predkladala princi­
pialne nova empiricka fakta. Interpretativnf sociologie pfitahuje proto, ze je
kritickvm i konstruktivntm programem novello pojet{, nove artikulace vztallu in­
dividua a spoleenosti a nove formulovanym postojem spolecenskeho vedce
k socialni realite i k vede samotne.

4.
Ackoliv interpretativni sociologie navazuje na uctyhodnou sociologickou tradici
zejmena nemeckiho filozo.fickiho a sociologickiho myslen( (Weber, Husser!,
Dilthey) a anglo-americkeho zejmena socio/ingvistickiho myslen{ (analyticka
filozofie, pozdni Wittgenstein), nachrizf se stale jeste spfSe in statu nascendi neZ
v podobe rozvinute socialnf ontologie a metodologie. Kazda koncepce in statu
nascendi je ovsem silnejsi ve sve kriticko-analyticke slozce nez v meritornfch
vysledcfch, jez by snad mela aktmllne k dispozici. Interpretativnf sociologie nenf
v tomto ohledu vYjimkou.

5.
Kritika tradicnf sociologie, af analyticke ci synteticke, je zalozena na princi­
pialnfm poukazu na to, ze dosavadnf teoreticka i empiricka sociologie v podstate
jakekoliv provenience (Webera napr. nevyjfmaje) vychrizf z predpokladu, ze
sociaillt svetje dlin jako »suma vecf« v durkheimovskem smyslu a ze jej socialnf
veuec muze, ba musf zkoumat z obdobne noeticke (ale konec koncu i socialnf)
distance jako to cinf pffrodoveuec, zejmena fyzik. Pfedpoklad distance znamena
nejen to, ze sociolog je nucen konstruovat model aktera, jemuz nejprve pfipisuje
racionalitu, kterou v nem pak slozitymi metodologickymi prostredky znOVll
naleza. Distance ve svych konecnych dusledcfch znamena desangazovanost
vedce a metodologickou suspensi konkretnfho cloveka, jeho konkretnfho caso­
veho a prostoroveho urcenf ze zorneho badatelskeho pole.

ll2J
6.
Tradicni sociologie je reismem (res, lat. vec), protoze je zalozena na reifikaci
=

teoretickych konceptu, 0 nichz a priori predpokhida, ze majf samostatny onto­

logicky status, svebytnou realnou existenci: struktura, ti'fda, vrstva, deviace,
norma atd. Tyto koncepty interpretativni sociologie sice zcela nezavrhuje, ale
vyzaduje, aby byly vzdy a soustavne vztahovany ke kaZdodennimu, bezm!mu
zivotu »C1oveka z ulice«. Nemajf-li tyto pojmy korelat v beznem zivote, tedy
neodpovfda-li jim nic v nasf kazdodennosti, je jejich uzitf ve vede jen podmfnene
a omezene.

7.
Durkheimovsky sociologismus postuloval existenci socialnfch faktu jako ne­
ceho, co je ve vztahu k individuu vnejsi a co vuci nemu vykonava socialnf tlak
(pnivnf norma, jazyk, nabozensky ritual atd.). Existenci tech to objektivizovanych
socialnich faktu nenf mozne popirat, vlastn{m smyslem sociologie vsak nenf je­
jich popis, ale vysvetleni jejich vzniku. TeziSte zkoumanf se proto premisf ze stu­
dia hotovych »socialnich struktur« na studium »strukturuj{c{ch aktivit« (Mehan,
Wood). Soudnictvf, skolstvf atd. jako instituce jsou ovsem sochilnfmi fakty, ale
tato fakta vznikajf jako produkt souvisle socialni interakce, jako vyslednice
socialne interakcnich aktivit a mimo tyto aktivity nemajf zadne samostatne
»socialni bytf«. Interpretativn{ sociologie tedy studuje spfSe Iidi, ktei'f byl i
obhlovani, soudce, kteri jednaji, policisty, kteri stfhaji, prokuratory, ktel'f
vysetrujf atd., nez »pravnf i'ad« jako fakt, ktery je vuci temto Iidem jen vnejsl.

8.
V sociologii se ustalilo radikalni rozlisovanf popisu a explanace (vysvetl enf) jako
dvou hierarchicky odlisne situovanych poznavacich aktivit a explanace byla
v podstate zredukovana na standardnf hypoteticko-deduktivnf schema. Inter­
pretativnf sociologie se snazl rehabilitovat popis, ktery chUpe vzdycky soucasne
jako interpretaci. Vzhledem k nevycerpatelnosti reality, kterou marne popsat,
a vzhledem k omezenosti nasf poznavaci kapacity musfme vzdycky pri popisu
provest volbu mezi radou moznostf a jiz tato volba je vedome nebo via facti
interpretaci.

9.
Tradicnf teoreticke vysvetlenf j e vedeno snahou poskytnout jasny a koherentnf
vyklad toho, co je vsak podle interpretativnf sociologie sarno nejasne a nekon­
zistentni. Formalne logicka explanace je proto vzdycky podstatnym zjedno-

1 1 31
dusenfm. Interpretativnf sociologie zdurazi'iuje pluralitu explanacnfch forem
a formuluje spfSe pozadavek »Vysvetiuj, jak um(s!« nez pozadavek doddenf
nejakeho striktnfho (napr. axiomaticko-deduktivnfho) schematu.

10.
Operacionalizacnf procedury v analyticke a explanacn{ procedury v synteticke
konvencnf sociologii jsou orientovany ke zjiSiovanf Ci vysvetlovanf v podstate
jiz znameho: nelze operacionalizovat neco, co jeste nenf vyjadfeno v teoretickem
jazyce, a nelze vysvetlovat neco, co nema nejakou empirickou bazi v podobe
tfebas elementarnfch empirickych generalizacl. Interpretativnf sociologie proti
orientaci na verifikaci teorie, pffpadne na formulaci logicky elegantnich expla­
nacnfch schemat, zdurazi'iuje orientaci na odhalovdni toho, co by mohlo poskyt­
nout zdklady budouci teorie (Glaser, Strauss). Takove hledanf a odhalovani vsak
pfedpoklada pfimy styk se socialni zkusenosti, nezprostfedkovany »omni­
prezentnfmi a omnipotentnfmi dotaznfky« analyticke sociologie (Blumer).

I I.
Konvencnf sociologie je zalozena na pfedpokladu existence vyssi urovne radu
spolecenskych jevu, nez je urovei'i kaZdodennfho zivota: podstata socialnosti neni
v kazdodennosti, ale v hierarchicky vyssfch socialnich strukturach, ktere Ize
zkoumat samostatne, nezavisle na zkoumanf kaZdodennfho zivota a bezneho
vedomi, protoZe tyto vyssi struktury jsou na beznem zivote a vedomi ontologicky
nezavisle a na ne nepfevoditelne. Interpretativni sociologie - s ruznou mirou
durazu - namita, ze kaZdodennost je svrchovanou realitou. Nelze se proto zacft
zabyvat spolecnostf na zaklade sociologickych zprav a pri zaujet{ apriorne
distancovaneho stanoviska ke kaZdodennosti.

12.
OntologicJcy absolutismus, postulujicf existenci vyssfho fadu socialnfch jevu,
vede k metodologickemu abstrakcionismu, k falesne vrre, ze v abstraktni podobe
muzeme videt vice nez vime konkretne a partikuhirne (Douglas). Interpretativni
sociologie naopak zdurazi'iuje nezbytnost popisu kaZdodenni interakce, pocho­
peni jejfho konkretnfho prubehu v konkretnf situaci. Ontologicky absolutismus
a metodologicky abstrakcionismus umoznujf ideologicki zneuz(vdni sociologie,
ktera spekuluje 0 neexistujicich entitach, jez vznikly reifikacf (hypostazi)
teoretickych pojmu s mnohdy svrchovane vagnim obsahem, jako 0 nespornych
faktech a konstruuje stejne neexistujfcf vztahy mezi nimi.

[14]
1 3.
Sam proces »deldn{ sociologie« jako projese nekdy zbavuje sociologa schop­
nosti znovu si uvedomovat puvodnf motivy, proc vlastne sociologii dela, a vzda­
luje jej od tech, pro nez ji puvodne dela. Podle interpretativnf sociologie by
sociolog nemel »vykonavat« sociologii jako pouhou projesi, kdy smyslem
»delanf sociologie« se nakonec stava neustala snaha presvedcit vei'ejnost 0 uzi­
tecnosti a smysluplnosti instituciona!izovane sociologie (protoze ta jedina muze
sociologovi pfinaset obzivu). Sociologie by mela byt posldn{m vztazenym
pi'edevsfm k obycejnym !idem: kazdodennf zivot je nejen svrchovanou rea!itou,
ale take svrchovanym a dostacujfcfm tematem pro to, aby se sociologie i ve
verejnosti stvrzovala jako socialne funkcnf veda.

14.
Interpretativnf sociologie je skeptickd k uzit{matematickych postupu v sociologii
zejmena proto, ze kvalitativnf (vyznamova) povaha socialnfch jevu je kvanti­
fikacf vetsinou znacne deformovana. Matematika a fyzika mohou pouzfvat
absolutnfch skal, ale existencialnf determinace socialnfch jevu takove uzitf
znemoziiuje: tyz jev rna odlisny vyznam a dulezitost (relevanci) pro odlisna in­
dividua a i ve vztahu k individuu menf svou relevanci v zavislosti na konkretnf
situaci (Tiryakian).

15 .
Konvencnf sociologie fakticky zamlcuje realny predpoklad, z nehoz vsak nutne
vychazf, totiz kazdodennf zivot. Interpretativnf sociologie se tedy snazf neopa­
kovat to, co kaZdy vf, slozitym jazykem (coz cinf vetSinou konvencnf sociologie),
ale to, co kazdy vf, tedy zrejme, se snazf pojmout jako jenomen a ucinit to
pi'edmetem zkoumanf. Interpretativnf sociologie v ruzne mfi'e sdflf fenomenolo­
gicky predpoklad, ze takove zkoumanf vyzaduje vyloucit, »suspendovat pfiro­
zeny postoj« k socialni skutecnosti. V pfirozenem postoji jsou totiz zahrnuty
vsechny pi'edpoklady, vcetne predsudku, jez vyplyvajf ze socialnf zakorenenosti
vedce ve svete. Suspense prirozeneho postoje znamena zrfci se vsech prekon­
ceptu, pi'edsudku, apriornfch soudu a hodnocenf, znamena tedy vyloucenf banal­
niho a predsudecneho. Soucasne znamena pi'ijmout kazdou zkusenost jako plno­
hodnotnou a rozSffit zkusenost i 0 ty jejf formy, ktere pi'irozeny postoj odmfta.

16 .
Zdanlivy rozpor mezi suspensf pi'irozeneho postoje a durazem na kazdodennf
zivot jako jedine ontologicke vychodisko se res! akcentovanym poukazem na to,

[1 5]
ze sociologie proste nem iU.e nevychdzet z bezneho Zivota; rozdil je v mue, v niz
si sociologie tento svt'ij puvod uvedomuje. Interpretativnf sociologie z tohoto
hlediska podrobuje zkoumanf taky samu sebe a v tomto smyslu je vzdycky
reflexivn{ sociologi{ (Gouldner).

1 7.
Objektivnf existence socialnf skutecnosti je pro interpretativni sociologii nespor­
na, avsak proklamace teto nespornosti je sarna 0 sobe nezajfmava: problem
zaClna tam, kde si klademe otazku,jakym zpusobemje socidlnf skuteenost redlnd,
j ak je vlastne socialnf skutecnost danajako skutecna. V tomto punktu je interpre­
tativnf sociologie vniti'ne nejvice diferencovana, coz je dana strategickou pova­
hou otazky samotne. NejrealistiCtejsf stanovisko zaujfmajf asi Berger a Luck­
mann se svym postulritem specificky Iidske skutecnosti, »noveho prosti'edi«, jimz
clovek kompenzuje svou nedostatecnou biologickou vybavenost. Tato lidska
skutecnost je permanentne vytvarena externalizacf a naslednou objektivacf
Jidskych aktivit a prave tfm ziskava status »objektivnf reality«. Soucasne je vsak
zpetne internalizovana a tfm se clovek stava socirilni bytostf.

1 8.
C lovek nemuze zit v socialnfm svete, aniz by mu nejak rozumel. Rozumeni
socialnfmu svetu je procesem permanentn{ interpretace socialnfch jevu v kaz­
dodennim zivote, interpretace, ktera znamena stanovenf nebo odhalenf vyznamu
(semantika), pi'isuzovani dUlezitosti (relevance), zjisteni smyslu a pfipsanf hod­
noty. Socialni skutecnost je takto zvyznamnena preteoretickou cinnostf socialnich
akteru, Clenu spolecnosti samotnych. Zakladnfm ukolem sociologie je pochopit
I. procedury, jimiz se t.'lto interpretace socialnf skutecnosti deje, ti. jak je socialne
realita konstruovana (receno s Bergerem a Luckmannem), a 2. obsahy interpre­
tace same. Sociologie se tak stava interpretaci interpretace a je vzhledem k pre­
teoreticke, tj. kazdodennf interpretaci »konstrukci druheho radu« (Schutz).

19.
Interpretace prvnfho radu, tj. preteoretickli interpretace v kazdodennfm zivote,
je vaz,ina na zcela konkretnf interakcnf situace, je tedy situacne podmfnena,
a protoze se deje v jazyce, je nutne podminena jazykove. Tato dvoji determinace,
situacnf a jazykova, vede k »hruzne indexikalite kazdodennfho myslen{ a jed­
nanf« (Cicourel). Tuto indexikalitu chce interpretativni sociologie respektovat
a pochopit, coz vsak vede k tomu, ze v llrcite fazi sveho vyvoje je spfSe idio­
grafickou nez nomotetickou vedou. Zaklady ke konstitllovanf »noJ1wteticke«

11 6 ]
interpretativnl sociologie by mohly byt podle nekterych autonl polozeny teprve
tehdy, kdyby se podafilo najft vlastnosti, ktere jsou spolecne vsem strukturujicfm
a interpretacnfm aktivitam a ktere jsou invariantnf k aktualnf socialnf determi­
naci (Mehan, Wood).

20.
Socialnf svet je pluralisticky: je tolik socialnfch svetu, kolik je socialnich bytostl
s jejich socialnf zkusenostf. Socidl1l1 zkusenost nenf nic jineho nez zkusenost
s jinymi l idmi v kazdodennim zivote. Do tohoto zivota vsak vstupuje mnohe, co
ma pocatek za jeho hranicemi: instituce, organizace, poznatky, ale pi'edevsim
socialni normy. Protoze vsak normy jsou vzdycky nedostatecne specificke,
m useji byt pro kazdy konkretnf jednotlivy pfipad znovu interpretovany: odtud
plyne omezenost normativniho paradigmatu, jez normam pfipisuje na interpre­
taci a interakci nezavisle bytf.

21 .
Spor 0 »socialni ontologii« interpretativni sociologie musi byt jeSti� sveden,
protoze zdaleka ne vsichni sdfleji Schutzuv postulat, ze to, co konstituuje realitu,
je vyznam nasi zkusenosti a nikoliv ontologickd struktllra objektu. Obecne shody
je vsak dosazeno alespon v tom, ze socialnf skutecnost nenf pouhym objektivnfm
faktem, jehoz bytf je nezavisle na socialnich individufch, ale ze je prrive jako
lidsky produkt stejne tvurCfm fenomenem jako naprfklad jazyk: jazyk je ziv tfm,
ze je m luven, spolecnost je ziva tim, ze je dnes a denne znovu vytvarena,
objevovana a prakticky vynalezana cinnymi lidskymi bytostmi v jejich kaZdo­
dennim usiIovanf.

22.
Nejkrajnejsf polohou interpretativnf sociologie je to, co Ize oznacit termin em
»soliternf sOciologie«: 0 socialnfm svete nevime nic vice nez to, co vfme 0 sobe
jako socialnfch bytostech (Zaner). Metodologicky to znamena, ZC sociolog
nemuze nevyuzivat sve vlastni zkusenosti pri »delani sociologie«. Ma-li vsak
jeho zkusenost do sociologie vstoupit, musf byt zbavena sve puvodni kazdodenni
intencionaJity, musf byt reflektovana. Ostatne jak jinak nez na zaklade vlastnf
socialni zkusenosti (prime ci zprostfedkovane socialni komuniacf) se vytvai'f ona
obvykle neuvedomovana kazdodenni baze sociologickeho vedenf? Interpreta­
tivnf sociologie nemusi nijak nutne ustit v »subjektivismus« ani ve sve »soJiter­
nf« podobe. Sociolog, ktery si sam sebe uvedomuje jako socialnfho aktera a ktery
se sam umele nevyvazuje z prediva realnych socialnfch vazeb, vztahu a pro-

[ 1 7]
blemu, v nichz a jimiz zije, muze dokonce fonnulovat i ty problemy , ktere se
v nimci tradicni akademicke sociologie vubec nedaj[ uchopit.

23.
Interpretativnf sociologie v nekterych svych odnozich, zejmena v etnometo­
dologii, smerovala k tomu, ze se vymezf jako sekta, jako jedimi mozmi, protoze
jedine vedecka sociologie, pro niz cela predchozf i cela soucasna sociologie
zustane v roli pouhe »rezidualnf kategorie« (Coser). Ve skutecnosti je i ona pou­
ze jednou z moznostf, jak se vice pfibmit realnemu cloveku v jeho kazdo­
dennosti, v jeho realnych zivotnfch cinnostech, v jeho prozfvanf a kazdodennfm
tvorenf a objevovanf socialnlho sveta. Promena teto moznosti ve skutecnost vsak
bude zi'ejme dlouhym a nikoliv bezrozpornym procesem. Jestlize interpretativnf
sociologie ve sve vychozf »socialnf ontologii« postuluje pluralitu stejne oprav­
nenych socialnich mikrosvetu, pak by mel a nutne byt sociologif snasenlivou
a ucenlivou, nikoliv pouze nOVOl! intolerantnf doktr{nou.

[ 1 8]
Paradigmaticka struktura
modern! sociologie

1.
Pojem »paradigma« (z fec. paradeigma) pati'f k tern terminum , ktere udelaly
zavratnou karieru - od terminu puvodne srozumitelneho jen lingvistum a neko­
Iika malo filozofUm vedy ke slovu, jez patfi k intelektulilnimu komunikacnimu
obezivu. Pojem sam byl pouzivan jiz od 18 . stoleti, kdy byl paralelne zaveden do
filozofie vedy Georgem Christophem Lichtenbergem (zlihadne jevy ve fyzice
objasnujeme tak, ze je uvedeme do vztahu s nekterou standardni formou procesu,
neboli paradigmatem, jemuz v dany moment rozumime do te miry, ze nevy­
zaduje vysvetleni) a do lingvistiky (pro oznaceni souboru ohybanych tvaru,
v nichz se vyskytuje slovo pfi sklonovani nebo casovani, anebo pro oznacenl
souboru jednotek, ktere se v jistem kontextu mohou vzajemne zamenovat).
V obdobi dominace kantovske a hegelovske filozofie termin paradigma upadl do
zapomenutf a znovu byl u veden do puvodniho filozofickovedniho kontextu
Ernstem Machem a poslt�ze Ludwigem Wittgensteinem v jeho Cambridgskych
pfedndskdch (paradigma je klfcem k porozumeni tomu, jakym zpusobem filozo­
ficke modely nebo stereotypy pusobf v roli sablon , ktere formuji a orientuji nase
mysleni v pfedem urcenych, nekdy vsak zcela nevhodnych smerech). Ve filozo­
fickych diskusich v Britanii se pojem paradigma objevuje znovu v 50. letech, kdy
pronika take do USA, pravou karieru zacina vsak teprve v souvislosti s praci
TllOmase Kuhna Struktura vedeckych revolud (19 62).

2.
V sociologii byl jeste pred »kuhnovskym prevratem« pouzit Robertem K.
Mertonem. Merton pouZiva pojmu paradigm a k oznaceni vysledku procedury,
ktera rna ucinit zjevnymi, explicitnfmi vsechna vychodiska a zrikladni pojmy
pouzite pri analyze urciteho partikularniho socialniho fenomenu. Tim, ze se
zkoumrini urciteho jevu »paradigmatizuje«, minimalizuje se moznost nahradit

[ 19]
sociologickou anaIyzu »litenlrnlm cvicenfm«, k nemuz rna sociologie zacaste
sklony. Funkcf sociologie v tomto pojetf je totiz formulovat logicky vzajemne
svazana a empiricky potvrzena tvrzenl 0 socialnf struktufe a jejfch zmenach,
o chovanf cloveka v jejfm ramci a 0 dusledcfch tohoto chovanf. K tomu rna
pi'ispet prave »paradigmatizace« sociologie. Paradigma umoznuje soucasnou
kontrolu pouzitych pojmu a jejich vzajemnych vztahu, zmensuje pravdepo­
dobnost nepromysleneho a nezduvodneneho zavadenf novych pfedpokladu
a pojmu a pfispfva k rozvoji kumulativnfho vedenf v sociologii. lako pffklady
paradigmatu mertonovskeho typu mohou slouzit jfm vyvinuta, notoricky znama
typologie individualnf adaptace (ktera zaklada jeho teorii deviantnfho chovanf),
nebo jeho »paradigma sociologie vedenf«.

3.
Kuhnovske pojetf paradigmatu, ktere je podstatne sirsf, bylo k sociologii vzta­
zeno pfedevsfm v souvislosti s uvahami 0 jejfm statusu jako vedy. Podle T.
Kuhna se kazda veda vyvfjf v techto zakladnich vyvojovych stadiich: I . stadium
dominace jednoho paradigmatu, na jehoz zaklade se dela »normdlnf veda«, 2.
stadium z pochybnenf tohoto paradigmatu, ktere vede ke krizi ve vede, 3. formu­
lace noviho paradigmatu, ktere je postupne pi'ijato vedeckou obcf, coz znamena
revoluci ve vede, a konecne 4. opetovna dominace jednoho (tentoknlte noveho)
paradigmatu atd. Pro kuhnovske pojetf je podstatne spojenf konceptu paradig­
00'

matu s pojmy »revoluce ve vede« a »normalnf veda«, coz vsak, jak upozornuje
Stephen Toulmin, v jinych koncepcfch, v nichz pojem paradigmatu take funguje,
nenf nutne. Pojem paradigmatu nenf u Kuhna a vlastne ani nikde jinde uplne
jednoznacne definovan. Obvykle se jfm oznacuje struktura pfedstav, hodnot
a postupu sdflen.ych vedeckou komunitou v urcitem vyvojovem stadiu vedy
(sociologicki pojetf) nebo pouze jeden prvek teto struktury, konkretne - zpusob,
jfmz se resf vedecke problemy pokladane v dane vyvojove etape za resitelne
(glloseolo!?icki pojet{). Kuhn sam se pozdeji pokusil pojem zpresnit tfm, ze jej
navrhI nahradit pojmem disciplindrnf matice: disciplinarnf proto, ze jde 0 sou­
hrnnou charakteristiku dane disciplfny v danem case, a matice proto, ze jde
o usporadane prvky teto charakteristiky. Disciplinarnf matice zahrnujc zakladnf
empiricka zobecnenf, metafyzicka tvrzenf ci predpoklady, hodnoty a vzory
a modely zpusobu resenf problemu. Paradigma pInfJunkce orientacnf(vymezuje
predmet zkoumanf a zpusoby verifikace faktu), metodologicki (stanovf pravidla
resen{ »hlavolamu«, tj. resitelnych problemu) a normativnf (formuluje ustalene
vzory fesenl).

[20]
4.
Pro uvahy nad paradigmatickou strukturou sociologie jsou podstatne dva ele­
menty kuhnovskeho pojetf: 1 . paradigma musf byt akceptovdno vedeckou
komunitou: paradigma je to, na cern se vedecka komunita shoduje, co obecne
prijfma jako zpusob »delanf normalnf vedy« a 2. jestliZe se vedecka komunita
nenf schopna dohodnout na iadnem paradigmatu, pak dana disciplfna je ve sta­
diu pfedparadigmatickem nebo neparadigmatickem. Protoze vsak je veda
definovana faktem existence dominujfcJ1lOparadigmatu, disciplina ve stadiu
predparadigmatickem nebo neparadigmatickem nenf vedou. A dale - protoie
sociologie je vednfm oborem prokazatelne multiparadigmatickym, tzn. ze
v kazde etupe jejfho vyvoje koexistovalo nekolik paradigmat, jei byla do te mfry
neslucitelna, ze se nezi'fdka dokonce vzajemne vylucovala, vznika legitimnf
otazka statusu sociologie jako vedy. Dusledne kuhnovsky domySleno - sociolo­
gie nen{ vedou na zpusob pf{rodn{ch wId, z nichz byl kuhnovsky model vyvoje
vedy odvozen. Ve zlomyslnejsf interpretaci nen{ sociologie w!dou vubec, protoze
nenf »paradigmaticka«, nebot' nedisponuje zadnym »balfkem vedenf«, ktery by
byl bezvyhradne sdfJenym vlastnictvfm cele komunity sociologu.

5.
Skutecnost, ie sociologie je multiparadigmaticka diachronne (historicky, v ca­
se), by jejf status jako vedy nikterak nezpochybnovala, kdyby byla o vsem
splnena podmfnka, ze kazde nasledujfcf paradigma vytlacuje (zcasti neguje,
zcasti absorbuje) paradigma predchozL V pf{snepozitivistickem modelu sociolo­
gie, ktery spocfva na epistemologicky velmi silnem pozadavku, ze kaide tvrzenf
ci soubor tvrzeni je bud empiricky verifikovan a pak inkorporovan do soudobe
teorie, nebo je.{alzifikovan a pak musf byt vrzen do »popelnice dejin« (1. C. Ale­
xander), sociolt r:ie nemd dejiny. Presneji - nema relevantnf dejiny, protoze to,
co empiricky neoostalo, tvoi'f snad soucast jakychsi intelektualnfch ci kulturnfch
dejin lidstva, nikoliv vsak soucast sociologie jako vedy; co naopak proslo
proverkou empirickeho testovanf, je soucastf sociologickeho vednfho korpusu
bez ohledu na osobnost tvurce a cas vzniku. Tento epistemologicky predpoklad
je sice atraktivnf, ale rozhodne nenf realny. Sociologie se podle neho proste
»nechova«, jejf vnitrnf selektivnf, kriticke a kumulativnf mechanismy takto
nefunguji. Je zajfmave, ze programovy odpor ke »klasikum« objektivne spojuje
koncepce od sebe dosti vzdalene. Radikalnf sociologove, kteff rozhodne nejsou
pozitivisty, volajf »pryc s klasiky« stejne tak jako Gerhard Lenski, ktery rna za
to, ie vyuka sociologie oprena 0 exegezi a kritiku textu »svate trojice« (Marx,
Durkheim, Weber) rna blfze k seminarnfm cvicenfm v biblickych studifch nez

[2 1 J
ke graduacnfmu studiu v pi'frodnfch vedach. Problem »vztahu ke klasikum«
a k sociologicke tradici vubec se tak stava zavaznou soucastf diskuse 0 para­
digmaticke struktui'e modernf sociologie. Mimochodem - Zdenek Neubauer na­
vrhuje, aby paradigma bylo chapano take jako »delan{ vMy« podle nekteriho
z vyznamnych klasickych vzoru. Neubauer uvadf Newtona, Darwina, Einsteina,
Ize zajiste doplnit ti'ebas Freuda, Junga ... atd. Proc tedy nepokracovat Durk­
heimem, Weberem, Parsonsem, Simmelem nebo Sorokinem?

6.
Dejiny sociologie jsou dejinami sti'fdanf teorif, smeru, skol a paradigmat. Ackoliv
pojem paradigmatu neni, jak receno, zcela jednoznacne vymezen, muzeme ffci,
ze je sirsi nd vsechna vyse uvedena obvykla oznacenf pro vniti'nf mizorovou
diferenciaci sociologie. Paradigmatem v sociologii Ize rozumet urcity specificky
pohled na spolecnost nebo jejf podstatnou cast, ktery zahrnuje vyklad (teorii)
spolecnosti nebo jejf casti, ktery je obvykle vyjadren v urcitem speciflckim jazy­
ce (terminologii), vyplyva z urcite specificke metodologie nebo naopak takovou
metodologii zaklada. Tedy »paradigma optika + teorie + jazyk + metoda«,
- =

pficemz v konkretnfch paradigmatech mohou byt jednotlive slozky zastoupeny

s flhnou intenzitou. Zakladnf realna, fakticka sociologicka paradigmata Ize
typologizovat samozfejme ruzne. Uvedeme proto alespon nektere pokusy 0 po­
stizenf vnitfnf skladby modemf sociologie, jak je nabfzf soudoba literatura.

7.
Instruktivnfm uvedenfm d o paradigmaticke struktury j e elementarnf vyklad
Philipa lonese, ktery rozlisuje paradigma
• naturalisticke - spolecnost jako produkt striktne geneticky a environ­
mentalne determinovaneho chovanf lidf;
•individualisticke- spolecnost jako vyslednice chovanf individualne psycho-
logicky disponovanych jedincu;
• struktunllne konsensualnf - spolecnost jako struktura pravidel;
•strukturalne konfliktnf - spolecnost jako struktura nerovnostf;
•interpretativnf - spolecnost jako vlastnf vytvor vlastnfch clenu.
Paradigmaticka struktura se dosti casto zjednodusuje do dichotomicki podoby,
obvykle do kontrapozice paradigmatu pozitivistickeho a antipozitivistickeho.
Prave toto zjednodusenf zda se mi pro soudobou sociologii pffznacne. Na jed­
nom polu tak stojf vsechny objektivisticki koncepce, ktere vychazeji z pfedpo­
kladu »dane objektivnf reality« Ufz ovsem muze byt socialnf struktura, struktura
socialnlch institucf, ekonomicka struktura, kulturnf system, normativnf struktura

[22]
atd.), kteni detenninuje individualnf i skupinove chovanf, jez se na tuto realitu
nejak adaptuje, na druMm p61u pak interpretativniparadigma, ktere zduraznuje
aktivnf roli individua socialnf skutecnost permanentne vytvai'ejicfho a »kon­
struujfcfho« (nekdy se proto mluvf 0 konstruktivistickem paradigmatu).

X.
Podobnych dichotomickych polarit Ize ovsem konstruovat vfce a vsem bude
neco, dokonce neco podstatneho v soudobe sociologii odpovfdat, napi'fklad:
individualne a systemove centrovana paradigmata, kvalitativnf a kvantitativnf,
teoreticke a empiricke, mikro a makrostrukturiilnf, akademicke a kritick6 atd.
Ackoliv kazde z paradigmat je obvykle vetSinou svych stoupencu, rozhodne
,despon v prvnf vyvojove fazi, pokladano za »jedine vedecke«, v demokratickych
sfJoleenostech je obtizne prasaditjedineparadigma jako »univerzdlne zdvazne«,
protoze »vedecke«: vedecka obec se proste na tomto hodnocenf neshodne
a pouzitf mimovedeckych prostl'edku je zde z vetSf casti vylouceno. Kontra­

pozice »vedecke« a »nevedecke« sociologie tak byla cistym ideologickym

a mocenskym produktem marxisticke ideologie. Tuto skutecnost dluzno pi'ipo­

menout proto, ze paradigmaticka struktura ceskoslovenske sociologie dnes

neodpovfda analogicke strukturaci zapadn( sociologie - naprosta vetSina socio­
logu se totiz k zadnemu paradigmatu, skole ci smeru nehlasf.

9.
Vyplyva to z toho, ze teoreticka sociologie byla absolutne sterilnf a ti, ktei'f se
zivili »kritikou burzoazni sociologie«, nemeli odvahu ani naznacit sve vlastn{
sympatie, pokud jake meli. PraktiCti vyzkumnici se obvykle drZeli ideologicky
neutralnf scientisticke verze »pocltacove« sociologie pozitivisticke provenience.
Teprve v poslednf dobe se projevujf naznaky explicitnfho prihlasenf se k fenome­
nologicke orientaci (nikoliv vsak u tech, ktel'f se jejf kritikou profesionalne
zabyvali), k interpretativismu, ke smesici strukturalismu a interpretativismu
a k neoweberianstvf.

10.
Za vysoce funkcnf poklcidam rozliSenf zakladnfch paradigmat, jez ve vazbe na
Sorokina provedli Eisenstadt a Curelaru, ktei'f uvadejf:
- individualisticke paradigma, ktere zahrnuje psychologisticke koncepce klasic­
ke (W. MacDougal, G. Tarde), behavioristicke teorie (G. Homans), psychoanaly­
ticky inspirovane teorie (H. Lasswell), psychologicky koncipovane vyklady
sociohistoricke dynamiky (E. Erickson), symbolicky interakcionismus, teorie sftf;

[23]
- sociologisticki paradignza vychazejlei obecne metodologicky z Durkheima,
zahrnujlei formalnl soc iologii, bioi ogicko-organicke mode! y, marxismus, klasic­
ky funkcionalismus, strukturalnf funkcionalismus, ekologismus chicagske skoly,
konfliktualismus;
- kulturn{ Ci kulturalisticke paradigma (G. Lazarus, W. Wundt, W. Dilthey, O.
Spengler, A. Weber, G. Le Bon, A. Fouille; pi'iznacna je silna filozoficko­
historicka inspirace);
- environ11lentdln{ paradig11la navazujfci na klasicke prace T. Bucklea a L.
Gumplowicze (dnes O. D. Duncan, ale zcasti tez R. Collins, etologicky inspiro­
vane koncepce, casteene sociobiologie).

II .
Zajfmave jsou pokusy strukturovat soudobou sociologii S ohledem na jejf dejinny
vyvoj, intelektualni tradice a koreny. Ruth A. Wallace a Alison Wolf v praci
pflznacne nazvane Soudobd sociologickd teorie - pokracovdnf klasick.Ych tradic
rozlisujf funkcionalis11lus (Parsons, Merton), konjliktualisnzus (neomarxismus,
frankfurtska skola, Mills, Dahrendorf, Coser, Collins), teorii socidln{ snzerry
(Homans, Blau), sY11lbolicky interakcionismus (Mead, Blumer, Goffman), feno­
menologii (Garfinkel, Berger) a rezidualnf »nejnovejsf trendy« (neostruktu­
ralismus, sft'ova analyza a sociobiologie). Toto cleneni neni tiste »paradigmatic­
ke«, je spiSe klasifikaei podle hlavnfch smeru a osobnostf, ackoliv pri nejasnosti
pojmu paradigma Ize samozfejme paradigmaticky strukturovat 110vodobou
sociologii i takto. Podstatnejsi zde je vedoml dejinnych souvislostf, ktere jsou
u kazde koncepce a osobnosti zevrubne mapovany. Druhym podobnym poku­
sem je prace editovanaA. Giddensem a J. Turnerem, kteni novodobou sociologii
cleni na behaviorism us a postbehaviorismus, symbolicky interakcionismus,
neoparsonsovstvf, analytickou teorii J. Turnera, strukturalismus a poststruktu­
ralismus, etnometodologii, strukturacnf teorii A. Giddense, analyzu svetovych
systemu I. Wallersteina, tffdni analyzu a kritickou teorii. Ph trosce mimahy Ize
z teto klasifikace reprezentativnich teorif modern! sociologie vyclenit take jejf
vyznamna paradigmata.

1 2.
Jacques Herman kazdou paradigmatickou orientaci charakterizuje teorif a speci­
fickym vedeckymjazykem, pficemz jazyk se pry rna k teorii jako obal k darku.
Paradigma je Hermanovi smeskou filozofickych predpokladu, teoretickych
modelu, klfcovych pojmu a vysledku prestiznfch vyzkumu, ktere v Lihrnu kon­
stituujf habitudlnf universum myslen{ vyzkumniku k danemu momentu vyvoje

[24]
disciplfny. Herman charakterizuje sest zakladnfch paradigmat z hlediska jejich
I. klfcoveho pojmu, 2. sociokulturnmo kontextu, 3. vzorove vedy, 4. metody a 5.
I.pusobu vykladu socialnfch jevu. Konkretne uvadi pozitivismus, dialektiku,
i nterpretativni, struktunilne funkciomilnf, strukturalisticke a praxeologicke
paradigma. Hermanovo Cleneni je pfiznacne a pfijemne »francouzske«; akcen­
tuje specifikum francouzskeho funkcionalismu (ktery vydeluje nikoliv jen jako
smer, ale jako svebytne paradigma), a akcionalisticke koncepce, ktere jsou pro
rrancouzskou sociologii poslednfch let pi'iznacne.

11.
i'aradigmaticka diferenciace se samozrejme netyka pouze »cele sociologie«, ale
t;lke jejich jednotlivych skladebnych casti. Napriklad v teorii deviantniho cho­
I'ifni se vyrazne odlisilo etiketizacnf paradigma inspirovane interpretativismem
od etiologickeho paradigmatu, ktere rna koreny pozitivisticke. Ve vyzkumu
.\ocidlni struktury je pak obvykle !isit stratifikacnf a tffdnf paradigm a, ale
i vydelovat tzv. status attainment school (Blau a Duncan) a stavet ji do protikladu
VlICi v poslednf dobe se zajfmave rozvfjejfcfmu, weberovsky inspirovanemu
paradigmatu socialnf exkluze apod.

14.
Tcma paradigmaticke struktury modernf sociologie je do znacne miry identicke
s tematem teoretickiho pluralismu: teoreticky pluralismus je jen konkretnejsfm

vtelenfm paradigmaticke strukturace sociologie. Dnes se rna temer vseobecne za

to, ze teoreticky pluralismus je nikoliv handicapem sociologie jako vedy, ale jej{
prednostf, ba dokonce jejfm definicnfm rysem, ktery reflektuje »ontologickou«
specificnost sociologickych badani. Tento nazor sdflejf dokonce autori tak
ri'lznorodf jako Hannah Arendtova a Paul Feyerabend.

15.
Jcste v nedavne minulosti bylo mozne identifikovat dominantnf paradigmata­
napHklad v 60. letech koexistovalo dominantnf paradigma strukturalne funkcio­
nalni s neopozitivistickym jako paradigmatem rutinnfho vyzkumu a s konfliktua­
I istickym jako »zlobivym«. Raymond Boudon identifikoval v polovine 70. let tri
VlldCf makrostruktunilnf paradigmata - funkcionalismus, neomarxismus a inter­
;Ikcni analyzu, ktere podrobiJ pozoruhodne formalnf analyze, jez rozkosne
pripomfna ekonomicke poptavkove krivky. Az na sklonku 70. let se poprve
vdejne konstatovalo, ze neni dominantnfch paradigmat, ze predpokladem roz­
voje sociologie je jejich koexistence jako »vysoce organizovaneho nesouhlasu«,

[25]
ktery vyzaduje vzajemnou toleranci, vzajemne pozorne naslouchanf a ochotu
poucit se od druheho. Tento trend je take v souladu s postmodernistickou
orientad zdpadnf soci% gie, ackoliv nemusf nutne vest k totalnf rezignaci na
hledani »vedecke pravdy«. Na co vsak sociologie rezignovala skutecne a snad
natrvalo (v neposlednf rade poucena novodobymi osudy oficializovaneho
marxismu), je vira v moznost odhaleni absolutnich pravd 0 objektivnf realite.
Neni totiz ani absolutnich pravd krome trivialit, ani objektivni reality nezavisle
na socialnfm akterovi.

[26]
Princip komplementarity
a problem tolerance v sociologii

Vase s lovo bud' » ano, ano - ne, ne« ;

co je nadto, je ze zl6ho.
Matous, 5 , 37

Dialektika . . . nezmi zadn6 bezpodm(necne platne » bud'-anebo« , stale

navzajem smii'uje metafyzicke rozdily a mimo » bud'-anebo« zna na
spravnem mlste i » j ak to - tak ono« a zprosti'edkuje protiklady.
Engels, Dialektika pi'irody

Povrchnfmu a snad nejen povrchnfmu pozorovateli dej in sociologie i jejI1lO

soucasneho stavu se sociologie pravdepodobne jevf jako pole neustaleho streta­
vanf alternativnfch, dichotomickych, ba kontradiktornfch a antinomickych
prfstupu, smeru, skol a vykladovych schemat, jako oblast, v nfzjeden » kopernf­
kovsky prevrat« sleduje druhy, aby vzapetf byly oba temer nebo zcela zapome­
nuty. Tento jev lze vysvetlovat lecjak, trebas nedozralostf sociologie jako vedy,
pr!1isnou slozitostf jejiho objektu, rozpornostf socialnfch a ti'fdnfch zajmu, ktere
jednotlive koncepce vyjadruj i, avsak kouzelnym a vsevysvetlujfcim slovem ob­
vykle byva »redukcionismus«: jedna ze dvou koncepcf je proste prohlasena za
redukcionistickou, protoze pi'fl is akcentuje jen » jednu stranku veci« a druhou
nevidf. Je to resenf jednoduche, dosti bezne, ale nepresvedcive potud, pokud sam
pojem a problem redukcionismu neni dostatecne metodologicky analyzovan.
Ostatne z j isteho hlediska muze byt kazdy sociologicky vyklad prohlasen za
redukcionisticky. Jednotlive sociologicke koncepce se vsak navzajem takto vetsi­
nou skutecne vidi: interpretativnf paradigma se jevi ti'ebas strukturalistum stejne
tak redukcionisticke j ako tzv. sociologisticke paradigma i nterpretativistum atd.
Zda se zrejme, ze hauzirovanf termfnem » redukcionismus« je vetsinou prosta
etiketizacn{ aktivita, ktera rna pouze diskvalifikovat oponenta, aniz obvykle co-

[27]
kol iv sarna vecne vysvetluje. Nenf nadto nesnadne se pfesvedcit 0 tom, ze
umfrnenej s f analytikove, kteff nejsou sami ve sporu dvou dichotomickych
explanacnfch pffstupu angazovani, obvykle nachazejf na tom i onom pffstupu
nejake »raciomilni jadro«, nejaky »podnet«, nejakou » inspiraci« apod., aniz
vylevaji pffslovecne dfte s vanickou. Ale pfi podrobnejsfm ohledani se ukazuje,
ze ani tfmto blahosklonnym »uznanfm racionalnfho jadra« se obvykle nic nefesi,
protoze blahosklonnost a vnejs( toleranci projevujf v tomto pffpade vetsinou ti,
kdo jsou pfesvedceni, ze jsou sami drziteli »absolutnipravdy«, a prave toto ddenf
jim dava opravnenf posuzovat, co je a co nenf »racionalni« v te ci one koncepci.
Existuje vsak jeste jeden pffstup ke koncepcfm, ktere tyz jev nebo tutez ti'fdu
jevu vysvetlujf odlisnymi zpusoby, pffstup, ktery nejprve klade otazku, v jakem
vlastne vzajemnem vztahu tyto koncepce jsou. Rozhodnout 0 povaze tohoto vzta­
hu apriori je nesnadne, protoze muze jit 0 vztah dichotomicky, pseudodicho­
tomicky, kontradiktorn{(obe koncepce nemohou byt soucasne platne, ale obe take
nemohou byt neplatne), kontrdrn( (obe nemohou byt platne, ale obe mohou byt
nepl atne) nebo alternativni (obe koncepce jsou sice odl iSne, ale pi'ipoustej f
»vzajemny pfeklad«, tzn. nevylucujf se). Takove rozhodovani je 0 to nesnadnejsf,
ze vetSinou ten, kdo rozhodnutf cini, je sam v »rozhodovacfm aktu« zai nte­
resovan : odtud take plyne, ze vetsinou se rozhodovanf omezuje na konstatovanf
dichotomie ci kontradikce. I kdyz pi'irozene fada koncepcf je skutecne ve vztahu
kontradikce nebo dokonce kontrarnosti, vecnej e daleko zajfmavejsf a pro rozvoj
vedenf zavaznejsf zjisteni alternativnosti koncepci. A lternativni koncepce totiz
popisujf tyz jev z odlisnych hledisek, v mnohdy odlisnem jazyce, na zaklade
odlisnych metodologickych postupu, s ruznymi pi'edmetnymi akcenty, ale vza­
jemne se kategoricky nevylucujf v tom smyslu, ze by jen jedna z nich mohla byt
platna a druha nutne musela byt neplatna. »Vylucuji se« pouze a j edine proto, ze
»informace«, ktere poskytuje jedna z alternativnfch koncepcf, nemohou byt
smysluplne zastoupeny informacemi koncepce druhe a naopak. Alternativn{ kon­
cepce jsou tedy potencialne komplementarnf, protoze se »vzajemne doplnujf«.
Termfn »komplementarita« je dnes jiz temer stejne tak frekventovany jako
ponekud odioznf, avsak malo reflektovany »redukcionismus«. Uvazujeme-li
proto 0 dvou koncepcfch jako alternativnfch a tedy potencialne komplemen­
tarnfch, stojfme nutne pi'ed otazkou, nejde-Ii 0 banalnf a dokonce programovy
eklekticismus, ktery se fesenf sporu ci zaujetf stanoviska pouze vyhyba tfm, ze
pouzfva dalsfho panacealnfho oznacenf, tentokrat pi'evzateho z kvantove fyziky.
Pokusfme se tedy ukazat, ze s alternativnfmi koncepcemi se v sociologii setka­
vame temer na kazdem kroku a ze pi'ehlednout tento fakt je moznejen na zaklade
znacne omezene informovanosti.

[28]
 Konec koncu Ize take pouzlt argumentum ab autoritate, ktery nenf pfece jen
upIne zanedbateIny, uvazfme-li, ze »nenf vedy bez autorit stejne tak, jako nenf
skoly bez ucitelu a dilny bez mistru« (Gockowski, 1 984, 43). Kazda oblast vedy,
kazda j ej f specializace rna ovsem sve vlastnf autority, ktere j ine za autority
nemusejf nikterak nutne pokladat. Obradme-Ii se k »autoritativnim vyj adfenfm«,
pak pouze proto, abychom dolozili, ze »intuitivnf pi'edstava« 0 komplementarite
je ve vede znacne obecna a ze bychom ji tedy nemeli odmftnout dffve, nez j i
vecne prozkoumame.

Uvodni hrst prlkladu

Tendence zmnozovat pi'fklady aplikace komplementarnfho zpusobu popisu

tech ci onech situaci . . . muze znehodnotit jeho metodologickou uroven
a redukovat jej na prostou sumu prfkladu.
Pozner, 1 98 1 , 1 23

o systematickou analyzu moznosti komplementarnfch popisu v sociologii se

dosud nikdo nepokusiJ , takze nam skutecne nezbyva, nez vyjft ze »sumy pi'f­
kladu«, ktere poskytnou alespon vychozf material k uvaze 0 tom, co se za
komplementarnf popisy »intuitivne« poklada, za jakych podmfnek se kompl e­
mentarnf popisy doporucujf ci odmftajf, jake motivy vedou k tomu, ze koncepce
pravdepodobne alternativnf vystupujf vzajemne jako kontradiktornf atd.

PfikIad 1 : Lidska bioIogie a kulturni ciniteIe

o tom, ze clovek je biol ogicky druh, nenf sporu, stejne tak jako nenf sporu
o tom, ze cIovek svou biologickou pod statu pfekracuje tfm, ze »vytvu'fi I idskou
prfrodu, ktera se mu stava pi'irozenostf« (Marx, 1 978, 76) . Neni sporu? V prin­
cipu zajiste nikoliv, ale otazky, jak se toto prekracovanf deje a zda vubec ci v jake
mire se deje, j sou neustale znovu kladeny napffklad v podobe sporu »natura­
listickiho« a »kulturologickiho« paradigmatu, ktery v 70. letech nabyl na os­
trosti a »nove kvalite« vystoupenfm sociobiologu v cele s Edwardem 0. Wilso­
nem. Sociobiologie se opfela 0 makromolekularnf biologii a modernf genetiku
a znovu polozila otazku biologickych (genetickych) limitu, ale i determinant

kulturmbo a socialnmo chovanf. Ve vyhrocene diskusi se poukazovalo mj . take

na »d'abelsky zle konce, k nimz vede kazdy biologicky determinismus« (Wade,

[29 ]
1 976), na politicke implikace a konsekvence sociobiologie, nicmene zdkladni
stanovisko k celemu sporu bylo vyjadreno v podobe komplementarnmo postoje
napr. M. Rusem:
»Na jedne strane je nepravdepodobne, ze lidska biologie vubec neovliviiuje
lidske chovanf, na druM strane nenf duvodu predpokladat, ze lidska kultura je
pouze epifenomenem biologickeho vrcholu . . . Skutecne pi'lCiny l idskeho chovani
nespocfvajf ani pouze v genech, ani pouze v uceni, ale v urcitem amalgamatu
jednoho i druMho« (Ruse, 1 979, 1 34).
Podobne stanovisko zaujal znamy sociolog Gerhard Lenski:
"
»Jiz davno jsem vyjadi'iJ neduveru ke spisovate1um, kteri ovliviiuji ctenare
dichotomiemi, protoze velice casto jde 0 faldne vybery . . . Proc bychom meli
volit takto - bud'-anebo? Proc by kulturnf a biologicke vysvetlenf Iidskeho
chovani nemohlo byt kombinovano?« (Lenski, 1 976, 74).
Nenf vsak treba asi prflis slozite dokazovat, ze vyzkum napr. univerzalnich
l idskych dispozic, studium DNK apod. nemuze byt realizovano z techZe hledi­
sek, tymiz metodami a pomocf techZe pojmu jako vyzkum kulturnfch tradic,
socialni diferenciace nebo ritualnmo chovanf.

Priklad 2: Makrosociologie a mikrosociologie

Mikrosociologicky boom patri n edavne sice, ale prece jen minulosti. Problem
vztahu mikrosociol ogickeho a m akrosociologickeho pi'fstupu ke zkoumanf
socialnf skutecnosti vsak nebyl ani zrusen ani vyresen, spiSe naopak. Snahy
nekterych mikrosociologu vysvetlit socialni makrostruktury z forem »elemen­
tdmiho chovdni« (Homans) zustaly sice nenaplneny, ale makrosociologie sarna
se nej ednou vydala na cestu » agregacn mo klamu« tim, ze prostrednictvfm
statistickych procedur zacala »grupovat« udaje 0 individuich a j ejich vlastnos­
tech a z nich odvozovat pravidelnosti, jez maji vyjadi'ovat m akrostrukturalni
relace. Byla tak proste »preskocena« zprostredkujicf strukturalni uroveii, kterou
tvoi'f realne socialni skupiny. Upozornil na to 1. Szmatka:
»Existuje-Ii nejaka mezera ve strukture soudobe sociologicke teorie, pak je to
mezera mezi socialnf psychologif a makrosociologii. Vyplyva z toho, ze obe
discipliny vysvetlujfjevy zasadne odlisne-jevy spolecenske a j evy individualnf.
Rozsfi'eni zorneho pole vsak vede k zaveru, ze oba druhy jevu tvon strukturu
socialnmo sveta. Pak rna tvrzenf 0 protikladnosti makrosociologie a sociaLnf psy­
chologie smysl pouze potud, pokud jevy vysvetlovane obema disciplfnami
konstituuji kraj ni urovne struktury socialnmo sveta.«
Peter M. Blau v praci »ciste« makrosociologicke zjiSt'uje, ze

[30]
 »mikrosociologicke teorie se snaZi vysvetlit Iidske vztahy v pojmech psycho­
logickych a socialnfch procesu, ktere je podkl adajf, tedy procesu symbolicke
komunikace, kompetice, kooperace, socialnf smeny atd., zatimco makrosocio­
logicke teorie se snaZi vysvetlit reI ace mezi ruznymi castmi cele spolecnosti
v pojmech jejich diferenciace: substantivnf obsah makrosociologickych teorif
pak zavisf na tom, na jake casti je spolecnost delena a jak jsou definovany vztahy
mezi nimi. Mikrosociologicke a makrosociologicke prfstupy ke studiu socialnf
.� truktury jsou komplementarni, nikoliv kontradiktornf. Rozdfly jsou v perspek­
l ive, ale obe perspektivy jsou stejne validnf« (Blau, 1 977, 3).
Nejde tedy 0 to, ze by mikrosociologie mohla ci mela substituovat makro­
sociologii, ani 0 to, ze by procesy probfbajfcf v malych skupinach mohly ci mely
hyt vysvetl eny jen jej ich makrostrukturalnfmi determinantami, ale jen a jen 0 to,
I.e marne k dispozici dva pohledy na tutez socialni skutecnost, ktere jsou vzajem­
lie nezastupitelne, soucasne vsak - pokud prekracujf sve »kompetencnf ramce«
- zdanlive kontradiktornf.

f>fiklad 3: Konflikt a integrace

Dichotomie »konfliktualistickych« a »rovnovaznych« (integracionistickych,

strukturalnfch apod.) modelu spolecnosti je notoricky znama jako ucebnicovy
spor teoreticky i ideologicky. Dahrendorf, kdysi standardne etiketizovany jako
» nemarxisticky konfliktualista«, k te veci piSe:
»Existuji takove sociologicke problemy, k jejichz vysvetleni poskytuje dosta­
tek odpovfdajfcfch predpokladu integracnf teorie spolecnosti, jine problemy
mohou byt vysvetleny jedine v pojmech koercivni (konfliktnf) teorie spolecnosti.
Vystupuj f tedy otazky, ve vztahu k nimz se obe teorie zdajf adekvatnf. Pro
sociologickou analyzu je spolecnost dvouhlavym Janusem, jehoz dye tv are jsou
rovnovaznymi aspekty teze skutecnosti« (Dahrendorf, 1 975, 430).
Nejde snad 0 »eklekticke smesovanf« dvou kontradiktornfch paradigmat?
Takove stanovisko by bylo na mfste, kdybychom chteli spolecnosti ve stavu kri­
ze vysvetlovat »rovnovaznym modelem« a spolecnosti ve stavu relativnf stabili­
zace vyhradne modelem konfliktualistickym. Dvouhlavy Janus proste sve dye
I vare obvykle neukazuje soucasne.

pfiklad 4: Distance pozmivacich perspektiv

Skutecnost, ze nektera fakta, jevy, procesy a struktury nemuzeme videt

soucasne, je vsak dana nejen casovym faktorem, ale take »vzdalenostf«, z nfz

[3 1 ]
socialni objekt pozorujeme, distand poznavad perspektivy. V zasade lze odliSit
perspektivu vzddlene distance, kdy jsme schopn i identifikovat strukturu jako
»geometricky utvar«, v nemz se vsak ztracej i realne a konkretni elementy
a vztahy mezi nimi (konkretnf individua, male skupiny, bezne reprodukcnf akti­
vity atd .), a perspektivu bUzk£! distance, ktera vypovida 0 vnitrnf »stavbe«
socialnmo objektu ci procesu, ale nemusf (a nekdy ani nemuze) videt j eho sirs(
kontexty a determinanty (srv. Sztompka, 1 984). Perspektiva vzdalene d istance
muze byt ilustrovana hromadnymi setfenfmi stratifikacnmo Ci mobilitnmo typu
stejne dobre jako syntetickymi pokusy 0 teoreticke uchopenf velkych socialnich
utvaru. Perspektiva blfzke distance je bytostne vlastnf tzv. everyday life sociol­
ogy, ktera ovsem - a i to je pffznacne - prohlasila kazdodennf zivot za »svrcho­
vanou socialn f realitu«, ktera j edina j e hodna sociologicke pozornosti. Ve
skutecnosti se obe perspektivy mohou vzajemne minimalne korigovat v onom
elementarnim a lapidarn{m smyslu, ze co nevidijedna, vidf druha. Leszek Nowak
vyjadfil j adro problemu takto:
»Jednotlive distance nebo rekneme poznavad perspektivy j sou vzajemne
komplementarni. Pravdivost vedeni ziskaneho z jedne perspektivy neznamena
tedy nepravdivost obrazu sveta videneho z jine perspektivy« (cit. podle Sztom­
pka, l.c.).

Pfiklad 5: Synchronie a diachronie

Rozlisenf synchronickeho a diachronickeho hlediska rna svuj puvod v li ngvis­

tice, kde je poprve formuloval Saussure, do »bezneho obehu« pak vstoupilo
zasluhou zejmena Levi-Strausse. Levi-Strauss sam zduraznoval pfedevsfm syn­
chronnf hledisko, dokonce v te mffe, ze byl nezffdka kritizovan pro »ahistoris­
mus«, ba dokonce »antihistorismus«. Ve sve Strukturdlnl antropologii vsak piSe:
»1 pri analyze synchronnfch struktur je tfeba se trvale obracet k historii. Pou­
ze studium historie, ktere ukazuje transformaci socialnfch institucl, umoznuje
odhalit strukturu, ktera se uchovava v promenlive kontinuite udalosti« (Levi­
Strauss, 1 983, 23).
Adam Schaff pak zjiSiuje, ze postular synchronnich vyzkumu nevylucuje
uznanf a postulovanf vyzkumu diachronickych, protoze
»jde 0 dye metody, ktere nejsou alternativnf, ale komplementarnf . . . Dokonce
zdravy rozum diktuje, ze synchronni a diachronnf metoda jsou komplementarnf
nejen v tom smyslu, ze nejak polozeny na sebe (muzeme-li pouzft metaforickeho
vyjadrenf) teprve poskytujf celostnf obraz; j sou komplementarnf take v tom
smyslu, ze jsou na sobe nezavisle: pouze zname-Ii strukturu pfedmetu, k j ejfmuz

[32]
1 '1 lI. 1l,i n ( dospfvame cestou odhalovanf odpovfdajfdch koexistencnfch (struk­
I Ii l I l ICh) zakonitostf, muzeme uspesne provadet vyzkumy geneticke, ale i vice
1'(T" a
- hlubsf znalosti geneze a hi storie systemu umoznujf pokrok take ve
l'y;,k lll11ech jeho struktury« (Schaff, 1 975, 29).

I 'fiklad 6 : Sociologie deviantniho chovani

Sarna povaha deviantnfho chovanf s i vynutila koexistenci dvou vykladovych

" cl Jcmat, ktera pres mnohost svych konkretnich podob refIektujf vzdycky jednu
;;ik ladnf skutecnost, ze totiz deviace pfedpoklada aktera a socialnf normu.
A kcentuji-Ii aktera, pak smeruji k ustavenf vykladovych schemat, jez jsou
I.al ozena na pfedpokladu rozhodujfd role genetickych a psychologickych dis­
pozic anebo socialnf determinace chovanf, akcentuji-li normu, smefuji k vykla­
dovemu schematll, ktere bude deviaci chapat spfSe jako funkci normotvorneho
aktu, interpretace normy anebo etiketizace urciteho chovanf jako deviantmbo
sc strany »nedeviantnfho« spolecenstvL Vsechny uvedene koncepce Ize chapat
(a take ta k chap,iny byly) jako kontradiktornf : bud' geneticky vyklad nebo
soci,i1nf determin ace, bud' porusenf normy nebo etiketizace chovanf, bud'
psychologicky vyklad nebo vyklad sociologicky, bud' »normativnf« nebo
» interpretativnf« paradigma atd. Pri pozornejSfm pohledu vsak nelze ne­
postrehnout, ze zadne z uvedenych schemat sarno 0 sobe deviantnf chovanf
nevysvetluje uplne, soucasne vsak ze zadne nenf totalne mylne. Komplexnf
vyklad deviantnfho chovanf je proto nemysIitelny nejen bez »socidln{ etiolo­
Rie« , ale take bez interprelativllfl!o pohledu a dokonce bez respektovanf mozne
geneticke zaliie. liz pfed lety se ke sporu psychologickeho a sociologickeho
vykladu vyjadril Cohen takto :
»Neklademe sociologickou explanaci do opozice vuci psychologicke; nejsou
to rivalizujfd odpovooi na tutez oUlzku, ale odpovooi na ruzne otazky, tykajfd
se tehoz druhu chovanf« (Cohen, 1 966, 46).

Priklad 7 : Racionalni a iracionalni v Iidskem chovani

Nejde 0 tema nove, v podobe temer nadcasove je vyjadfil jiz Pascal, ktery
vedel, ze »vsechno nase uVaZovanf nakonec podleha Citll« (Myslenky, XXXVII),
ze »srdce rna duvody, 0 kterych rozum vubec nevf« (LXIX), ze »clovek nema
verit, ze je roven zvffatum nebo andelum, ani mu nema byt jedno ci druhe
utajeno, ale rna si byt vooom obojfho« (XVIII), a ze »tato dvojakost cloveka je
tak zjevna, ze nektefi vyslovili nazor, ze marne dye duse« (XXXII).

[331
 Podfvame-Ii se vsak na novejsf sociologii , jen steZi shledame ti'ebas jen nepa­
trnou reflexi uzasllt!ho vzepet( socidln{ iracionality, ktera je zrcadlovym obra­
zem vysoce racionalnfch technologii a »vedeckeho ffzenf«. Zejmena sociologie,
ktera se sarna stala »socialnf technologif« a nastrojem »vedeckeho ffzenf« (nebo
se tak alespon ad usum delphini definovala), neni pfiliS zpusobila videt, ze »sfera
racionality (logicnosti) a iracionality (nelogicnosti) existuje ve vedomi cloveka
komplement<irne. Jsou to sfery nerozlucne, ale vzajemne neprostupne« (Szcze­
panski, 1 980, 1 28). Moment alogicnosti lidskiho vedom{ se pochopitelne odnizi
take v jazyce, tematu, ktere je dnes sociologif naopak rozsahle exploatovano.
Nalimov piSe:
»U Strawsona nachazfme vyjadfenf, ze nenf jasne, je-li tfeba pohlizet na my­
slitele, ktefi se zabyvaji konstrukci umelych jazyku, a myslitele, ktefi analyzujf
pl'irozeny jazyk, j ako na nepfatelske tabory. V urCite mUe se vzajemne doplnuji,
protoze cn je zde pouze jeden - analyza jazyka. Zda se vsak, ze je tfeba jit dale
a problem formulovat SITe: je nutny model j azyka, ktery odrazfjak jeho mnoho­
rozmernost, alogicnost, tak jeho logickou strukturu. Tyto dye, zdanlive diamet­
ralne rozporne tendence, se propojuji v nejake malo pochopitelne interakci a tak
vytvafeji nas kazdodenni j azyk ve vsi jeho ruznorodosti« (Nalimov, 1 979, 69).
V ponekud mfrnejsi podobe se problem racionalnfho a iracional moo proje­
vuje jako vztah rozumoviho a citoviho, ktery vsak neni mozne uchopit jen na
zaklade stroze racionalistickeho paradigmatu odvijeneho z tradic weberovskych
ci jinych. Projevy zvysene emocionality v socialnfm chovani, zejmena davovem,
ritualnim a nasilnem, Ize jen stezi postihnout timtez jazykem a toutez meto­
dologii jako kooperativni ci kompetitivnf chovan! v sochilnf organizaci . Mnoho
podstatneho 0 tom vedel a fekl Vilfredo Pareto. Cele Paretovo dflo je snad
nejnazornej sfm pffkladem zite a reflektovane komplementarity tezce (zdanlive)
racionalni ekonomicke a lehce (zdanlive) iracionalni socialnf sfery: socialni rea­
lita neni ani pouze racionalnf kalkul, ani pouze ideologicka konstrukce. Je bez
ohledu na nase pranf to i ono, je prunikem obeho.

Pffklad 8: Kvantitativnf a kvalitativni sociologie

Nebudeme nosit pi'islovecne sovy do Aten a opakovat, co hezkeho a laska­

veho si jiz vzajemne sdelili stoupenci dvou metodologickych modelu, jejichz
»kontradiktornost« podtrhl vstup poc{facu do sociologie. Limit kvantitativn{ so­
ciologie je ontologicky dan proste tim, ze to, co je nepocitatelne, do ni proste
nevstupuje. Jak prozfrave poznamenal Georg Picht,
»svet, v nemz zijeme, je vsak ovladan pi'edsudkem, j emuz podlehli prave tak

[ 34]
politici jako vedci , ze realne je pouze to, co muze byt uchopeno kvantitativne«
(cit. podle Jungk, 1 98 1 , 354).
Jde-Ii vsak vskutku 0 pfedsudek, pak neni divu, ze jedinou v nasem svete
myslitelnou reakci na dominaci kvantitativnich postupu byl vznik radikalnfho
»kvalitativismu«, ktery nabyl fady variantnfch podob, jez se vsak vsechny shodly
alespon v tom, ze sarno »mefeni« proste nestaCi; druhou strankou teze veci je
vsak tvrzeni, ze zadne merenf nic nefeSf atd. atd. ad infinitum. Podafi-Ii se nam
vsak abstrahovat od emocionalnmo naboje celeho sporu a zejmena od pfedstavy,
Ze existuje (ci je mozna nebo dokonce nutna) jedna jedina verze »vooecke socio­
logie« (Ihostejno zda kvantitativne exaktnf ci kvalitativne interpretativnf),
muzeme dosti snadno postfehnout, ze nektere socialnf jevy je nemozne postih­
nout statisticky, zatfmco u j inych jevu je naprosto absurdnf se vyhybat jejich
kvantitativnfmu popisu (a nasledne interpretaci). Do j iste mfry jde 0 variantu
pffkladu (4) 0 odlisnych poznavacich distandch a mnozf dosti autoritativnf
sociologove vec take takto pochopili.

Priklad 9 : Sociologie Iiteratury

Literarnf duo muze byt (a bylo) posuzovano v cele fade reIad, pficemz kazda
relace se muze stat (a stala) samostatnym tematem, badatelskym oborem, ba
dokonce disciplfnou. Duo je pfedevsim ve vztahu k urCite socialnf skutecnosti,
kterou nejakym zpusobem vyjadfuje, refiektuje, coz zaklada sociologicko­
estetickou »inJormacni analyzu« dila . Dale je ve vztahu k urcite esteticke
a Iiterarnf tradici, coz zaklada analyzy literdrne historicke. Vztah autora a dI1a
je pfedmetem analyz psychologicko-socialnich, biografickych, s vetonazo­
rovych ci dokonce psychoanalytickych. Duo sarno muze byt analyzovano jako
s vebytny artefakt, znakovy system s vnitfni strukturou, jfz se zabyvaji rozbory
formalnf, semioticke a vlastne cela poetika. Vztah dfla a ctenare pak zaklada
zkoumani socialni funkce I iteratury, komunikacnfho procesu a z estetickeho
hlediska pak z koumani procesu »dotvafeni«, »aktualizace« dfla Ctenafem
nezavisle na intencich autora. Vsechny tyto reIace byly zkoumany vzdycky
s n<iruzivou j ednostrannostf, sociologicka interpretace Iiteratury byla stavena do
opozice vuci analyze formalnf, komunikacnf analyza vuci analyze poeticke,
psychoanalyticka vuci I iterarne historicke atd., atd. Staci pfipomenout dnes jiz
klasicky spor Jormalistu a sociologu v ruske Iiterarnf vooe a analogicke spory
vedene i u lllis v 30. letech, abychom s nazornou plasticitou videli na jedne
strane nedostatecnost a neuplnost jednostrannych pohledu na Iiterarnf dflo,
soucasne vsak i plodnost a in spirativnost, ktera prave z teto jednostrannosti

[35]
vyplyva. Mohli bychom odkazat na dobovou uvahu Vdclavkovu, ktery kon­
statoval, ze
»sociologove marxiste . . . si pod vlivem kritiky fonnalistu uvedomili, ze kladli
pfflis velky duraz na to, co umenf zapoj uje mezi ostatnf slozky zivota, aniz
venovali pozornost tomu, co je od nich odlisuje. Tuto praci za ne podnikli - se
vsi jednostrannosti odbornfku - fonnaliste« (Vac\avek, 1 975, 3 82).
Tzvetan Todorov vyslovne mluvf - v ponekud j ine souvislosti - »0 vztahu
komplementarity v plnem slova smyslu mezi interpretacf l iterarnfho dua a poe­
tikou« (Todorov, 19 84, 1 3 ). Do klasicke diskuse 0 vztahu dll a a svetoveho
nazoru umelce vnesl novy a podnetny pohled Kuznecov, ktery shledal »velice
hlubokou a obecnou komplementaritu dvou komponent tvorby - abstraktne
racionalisticke a konkretnf, obrazne, poeticke. Obe ve sve izolovane podobe
ztracej f smysl a pfestavajf v podstate existovat« (Kuznecov, 1 984, 370).
V nasich pffkl adech bychom mohli pokracovat, trebas uvahami 0 vztahu
predv{ddn{ a emergence (Popper, Eccles ) , 0 vztahu mezi pra vdepodobnost{
a verohodnost{ v prognostice a futurologii (Russell, Flechtheim), 0 vztahu mezi
ekonomickou a ekologickou anal.Vzou atd., atd. Pokusme se vsak radej i 0 urcita
shrnutf a zobecnenf, protoze » intuitivnf predstava« 0 komplementarite byla snad
dostatecne dokumentovana.

Zobecneny princip komplementarity

Mnoho jistych vecf jc v rozporu. Mnoho ncspravnych ved v rozporu nen!.

Rozpornost nenf znamkou nespravnosti, stejne jako nepl'ftomnost rozporu
nenf znamkoll pravcly.
Pascal, Myslenky XXVI

Necht po nas nenf pozadovano, abychom vstupovali na pole kvantove fyziky,

kde byl princip komplementarity poprve formulovan v souvislosti s tzv. kor­
puskularne vlnovym dualismem. Niels Bohr, ktery princip formuloval, ostatne
sam take navrhl jeho zobecnenou fonnulaci:
»Zive organismy a charakteristiky Iidf, kteri majf vedomi, stejne jako Iidske
kultury , vykazujf rysy celostnosti, jej ichz zobrazenf vyzaduje typicky kom­
plementarnf zpusob popisu« (Bohr, cit. podle Nalimov, 1 979, \ 03 ) .
Ve fonnulaci Heisenbergove jde 0 to, ze
»zkusenosti vyplyvaj fcf z rozvoje atomove fyziky temer samy 0 sobe vedly

[36]
ke zpusobu mysleni, ktery je j ednotny ve svych zakladnich predpokl adech
a ktery se v nekterych ohledech podstatne ! is) od predchoziho prfrodovedeckeho
lIlysleni. Tato jednotnost vyplyva z toho, ze namfsto c iste alternativy, jejfz
rigor6znost casto deformovala skutecnost, vstupuje komplementarnf pfistup, pri
nemz Ize snaze videt problem z ruznych stran a nemluvit pmis spesne 0 nepfe­
konatel nych rozporech« (Heisenberg, 1 979, 14).
Bohr, Heisenberg a nektei'f dalSi davno uvedli »situace«, v nichz Ize apl iko­
vat komplementarni pffstup m i mo striktnf ramec atomove fyziky, napffklad
l' chemii- chemicke vlastnosti atomu a pohyb elektronu uvnitr atomu; v biologii
- vital ismus a mechanicismus, fyzikalne-chemicke procesy v organismu a jeho
fun kcionalnf akti v ita; v psychologii rozum a insti nkt, myslenf a c innost,
-

rozhodovanf a prijetf reseni; v sociologii indi v i dual n i svoboda a spolecenska

-

rovnost, milosrdenstvi a pravnf rad; v pravu - relace mezi pachatelem a obet!;

v uJ1u!n{ volba mezi radost! z hudby a analyzou jejf struktury ; v poznani
- -

rovnovaha mezi snahou 0 vycerpavajfcf pohled na zivot a lidskymi moznostmi,

rozdfl mezi objektivnfm pozminim a vfrou, vztah mezi rigidnf definicf a jej lm
praktickym uzitfm, atd. (podle Pozner, 1 98 1 , 1 22). Za jakych podmfnek vsak Ize
pri ncip komplementarity aplikovat mimo n1mec kvantove fyziky ? Tyto pod­
minky jsou n:'!zneho druhu, zejmena ontologicke, gnoseologicke, metodologicke
a jazykove.
Je mozne stanovit tyto clzarakteristiky komplementarnich pojmu: komple­
mentarn i poj my se I . vzaj emne vyl ucujf; 2. vzaj emne se predpokl<idaj f; 3 .
odrazejf ruzne stranky nebo aspekty studovanych objektu, ktere s e nevydeluj i
spekulativne, ale v dusledku neslucitelnosti empirickych podmfnek poznanf; 4 .
kazdy z komplementarnfch pojmu tvoff zaklad pro odpovidajicf zpusob popisu
zkoumaneho jevu, popisy pomocf komplementarnfch pojmu jsou ekvivalentnf
a oba nutne k reprodukci cel ostnfho obrazu chovanf zkoumaneho jevll (srv.
Komarcev, v: Princip. . . , 1 976, 92).
A. Bednarczyk (podle Pakszys, 1 983, 205 ) form uluje tento princip podobne,
n i koliv vsak totozne: dva popisy pokladame za komplementarn{' jestlize I . se
tykajf dvou nebo vice zcela odlisnych aspektu zkoumaneho jevu, pi'icemz tyto
aspekty majf charakter protikladu zasadnfch, nikol iv technickych, 2. tyto aspekty
zkoumame pomocf zasadne odl isnych, obecnych empirickych a teoretickych
metod, 3. zkoumajice jeden aspekt automaticky vyl ucujeme moznost soucasneho
zkoumanf druheho, 4. v tomto vyznamu aspekty a j im odpovfdaj fcf obecne me­
tody, pi'fstupy, popisy ci zakoni tosti stoj f proti sobe, 5 . v tomto vyznamu se
vzajemne dopl n uj f a »polozeny« na sebe splnuj i vstupnf podmfn k u vycer­
p,ivajiciho popisu zkoumaneho pi'edmetu.

[37]
 Snad v nejradikdlnejSi podobe fonnuloval zobecneny princip komplementa­
rity Weinberg ( 1 979, 1 30) :
»Jestlize z j akychkoliv duvodu pozorovatele nemohou provest pozorovani
absolutne pi'esna, p ak mezi kazdymi dvema hledisky vznika komplementarita.
Protoze v s ak vzdycky vystupuj f nej ake pf!ciny, ktere znemoznujf provest
pozorovani absolutne pi'esna, m uzeme fonnulovat obecny zakon komplementa­
rity: kazda dye hlediska jsou komplementarnf. Jedinou vyjimku by mohla tvoi'it
neobyeejne peel iva pozorovan( fyziku, protoze vsak oni sami pi'ipoustejf, ze
i nejdokonalejsf pozorovanf jsou komplementarn(, muzeme tvrdit, ze vyjimek
nenf.«
A do dusledku jazykovych - pro sociologii vysoce relevantnlch - dovad( vec
Nalimov:
»Podle principu komplementarity jsou k reprodukci celostnlho jevu ve znako­
vern systemu nutne vzaj emne se vylueujicf, komplementarnf pojmy . . . Princip
komplementarity je pi'iznanim, ze striktne logicky vybudovane teorie funguji
j ako metafory, tvon modely, ktere se chovajf jako vnejsf svet, a soueasne se tak
nechovajl. Pouze jedna logicka konstrukce se ukazuje k popisu celeho mikro­
sveta j ako nedostatecna. Poti'eba narusit obecne pi'ijatou logiku . . . se poprve obje­
vila v kvantove mechanice a v tom je jeji zvlastnf filozoficky vyznam« (NaIimov,
1 979, 1 03).
Jestlize vztrihneme zobecneny princip komplementarity k tematicke a pro­
blemove sfei'e sociologie, porn erne snadno shledame, ze prakticky vsechny
uvedene podm(nky jsou splneny: 1 . sociologie rna vzdycky co do einenf s celost­
n(mi jevy, 2. tyto celostn( j evy obvykle nelze popsat soueasne v cele j ej i ch
mnohorozmernosti jednou metodou, jedn(m postupem, jedn(m vyzkumnym ak­
tern, 3. v sociologii se konstituovaly metodicke postupy, ktere fixuj( rozporne
aspekty celostnfch socialnlch j evu tak, ze vysledky ziskanejednou metodou nelze
substituovat vysledky z{skanymi metodou druhou, 4. v sociologii se vytvoi'ily
odlisnejazyky, ktere fixujf ruzne aspekty c elostnfch socialnfch jevu, 5 . v socio­
logii prakticky nelze vylouCit intervenci pozorovatele do zkoumaneho jevu.

[38]
Alternativni a komplemenbirni popisy
a explanace v sociologii

Protiklady nejsou rozpome, ale komplementamf.

Niels Bohr

Uvedene pi'fklady ani pi'edehozf shrnutf nejsou ovsem samy 0 sobe dukazem
vlastne niceho: fakt, ze existujf aIternativnf popisy a explanaee, pi'eee jeste
neznamena, ze takove popisy a explanaee jsou nutne nebo dokonee zadouef.
Feyerabend zjist'uje, ze
»existenee ruznorodyeh nazoru (a ruznorodyeh teorif) v ramci urcite tradiee
byl a vzdyeky pokladana za pi'fznak slabosti metody, kterou jej f pi'edstavitele
pi'ij al i . Pokllida se za temer s amozrejme, ze spravna metoda musf vest k pravde,
pravda je jedna a tedy dusledkem aplikaee spravne metody musf byt jedina teo­
rie, ktera trvale eliminuje vseehna vuci nf alternativnf hlediska« (Feyerabend,
1 979, 1 1 0).
Obrat'me vsak formulaei teto »zjevne samozi'ejmosti« (pravda je jedna atd.)
a ptejme se, zdaabsence alternativn{ch viden{je dostatecnym dokladem toho, ze

»pravdy bylo dosazeno« ci ze disponujeme vskutku dokonalou metodou, ktera

nam garantuje, ze se jf postupne, ale po jedine myslitelne eeste, dobei'eme? Tyz
autor piSe:
»Psyehologieky vzato, dogmatism us vypl yva m imo jine z nezpusobil osti
predstavit si alternativu vzhledem k postoji, v nejz se veri. Tato nezpusobilost
muze byt vyvolana tfm, ze po dlouhou dobu alternativy tohoto druhu proste
ehybely, v dusledku cehoz se urcite zpusoby myslen( nerozvinuly; ale muze byt
vyvohina take vedomou eliminacf alternativ« (I.e., 1 06).
Pominme zatfm »vedomou eliminaei alternativ« a pokusme se odpovedet na
otazku, eo to vlastne »alternativa« je a proc nekdy vyvolava tak intenzfvnf
ressentiment.
Pojem alternativa rna dva zakladnf vyznamy: I . jde 0 dYe nebo vice tvrzenf
(popisu, explanaef), z niehz muze byt jako pravdive vybnino (oznaceno, ove­
reno) pouze jedno disjunktivn{ alternativa; 2. jde 0 dye nebo vice tvrzenf, ktera
-

se vzajemne nevylucujf, ackoliv se tykajf »teze veei«, a nenf tedy nutno mezi
nimi volit tak, ze jedno akeeptujeme a ostatnf eliminujeme konjunktivn{ alter­
-

nativa.
O. S. Razumovskij plSe:
»V teoretickyeh vedeekyeh systemeeh a jejieh konstrukteeh je vztah »prav-

[ 39 ]
divy - nepravdivy« nepouzitelny tehdy, jestlize jde 0 skutecne vedecke systemy .
Ve vztah pffsne disjunkce vstupujf pouze vedecke a nevedecke (pseudovedeckc)
systemy '" Ne kazda dvoj ice alternativ tvoH antinomicky rozpor; mohou totiz
obsahovat zrnka pravdy, mohou byt rel ati v nfmi pravdami a zpusob resenf
takoveho rozporu musf tedy bytjiny - musf pfedpokl<idat syntezu a nikoliv pros­
tou eliminaci jedne z alternativ« (Razumovskij, 1 983, 48).
Je zrejme, ze v nasich uvahach slo 1 . 0 systimy, kterejsou vedecke ve Sl1lyslll
hztence, pouzite m etody a zpusobu prezentace (coz arcit neznamena, ze jsou eo
ipso »pravdive«) a 2. 0 konjunktivn{ alternativy, ktere »predpokladaj f syntezu,
nikoliv prostou elim inaci jedne z nich « . Rekli jsme, ze alternativnf popisy j sou
potencialne komplementtirnf, coz je j inymi slovy tottz, protoze komplementarnf
popis tvof(me tak, ze dye (nebo vice) konjunktivnfch alternativ »syntetizujeme«,
»kl ademe na sebe« ci »kombinujeme«.
Je samozrej me, ze alternati vnf mohou byt nejen popisy v uzkem slova smyslu,
ale take explanace a cele explanacnf systemy, j i nymi slovy - proces tvorby
alternativ probfha na vsech urovnfch obecnosti, na nichz se soudoba sociologie
pohybuje. Za zcela elementarnf je treba dnes jiz pokhidat rozlisenf
1 . sirokych explikativn{ch nebo konceptudln{ch paradigmGt, ktera se snazf
vysvetlit cely uhrn socialnfch skutecnostf, tedy vlastne »obecnych soc iolo­
g ickych teori f« ;
2. teori( stl'edlllho dosahu, jez se vnitrne elenf n a teorie, ktere s e tykaji teore­
ticky nejvyznamnejsfch oblasti socialnfho zivota (teorie stratifikace, ti'fdnf struk­
tury, zivotnfho zpusobu atd.), na teorie, ktere analyzuj f sirsf oblasti social nfho
zivota (institucionalnf struktury, organizace, skupiny, typy sociaInfho chovanf),
a na teorie, ktere se soustfed'ujf nn analyticke promenne (teorie relativnf depri­
vace, referencnfch skupin, socializace, vnitroorganizacnfho kontliktu atd.);
3 . relativne izolovanych tvrzenf, el1lpirickych generalizad, ktere vyjadfujf
pravidelnosti ve vztazfch mezi dvema nebo vfce promennymi (srv . Eisenstadt,
Curelaru, 1 97 6, 8 1 ) .
Nenf nesnadne pochopit, zestanovit podm(nky, z a nichz mohou byt pokladana
za kompl ementarnf siroka explikativnf paradigmata, je daleko nesnadnejsf Ue-li
to vubec mOZne), nef stnnovit takove podmfnky pro oblast teoril stfednfho dosa­
hu a tvrzenf nizsf urovne obecnosti. Vyplyva to ostatne take z toho, ze s i roka
expl ikativnf paradigmata se nedajf n ikterak j ednoznacne »empiricky« verifi­
kovat, zatfmco verifikacnf procedury pro nizsf urovne obecnosti sociologickych
poznatku jsou pomerne doMe zname.
Samostatnym problemem, ktery znesnadiiuje zavedenf komplementarnfho
pf)stupu do sociologie, je pak to, ze mnohe teorie nizs\'ch urovnf obec nosti

[40]
a omezene explanacni sl1y samy vetsinou vystupuji v podobe sirokych explika­
tivnich koncepcf a fungujf na principu vsechno nebo riic. Z poslednfch let jsou
dobre znamy diskuse rrebas kolem etnometodologie, kteni se prave takto defino­
vala a nutne proto vsechna ostatnf paradigmata prohlasila za pouhou »rezidualnf
sociologii«, kterou sarna prekonava a prekracuje. Tento problem je vsak spfSe
psychologicke nez meritomf povahy a vyvoj sociologickeho poznanf tyto jedno­
strannosti dosti radikalne koriguje. Korekce pak probfha ve dvou formach: ve
forme vnitfn{ liberalizace vychoz{ho paradigmatu a ve forme pfijetl tohoto
liberalizovaneho paradigmatu jako komplementarnfho k paradigmatum jiz
existujfcfm . Jinou variantou korekce je vznik opozicn{ho paradigmatu: pi'fkla­
dem zde muze byt vznik sociobiologie j ako reakce na krajnf interpretativismus
a »kulturologicnost« casti soudobe sociologie. Opozicnf paradigma se samo­
zrejme opet definuje jako »explanacne uplne« a cyklus se opakuje. Snaha j ak­
koliv branit tomuto cyklickemu pohybu je patrne predem odsouzena k neuspe­
chu, protoze tendence k jednostrannosti je pi'flis prirozena a pi'fliS vseobecna.
Podmfnkou »komplementarnfho videnf« je ovsem schopnost »otevfit« svilj
vlastn{poznatkovy system, schopnost a ochota konfrontovat jej s jinymi systemy
a podrobit jej »vei'ejne diskusi«. Ostatne pokud to neuCinfme sami, ucinf to stejne
dffve ci pozdeji jinf. V tomto ohledu jsou pro sociologa nesmirne poucne vasnive
diskuse, ktere vedli a vedou fyzikove, napi'fklad diskuse mezi Einsteinem
a Bohrem. Hdjit svou vedeckou pozici neznamena zkornatenf, jestlize nejde
o obhajobu za kazdou cenu a vsemi prostredky : »V kazdem pffpade na tema
zkornateni muzeme rfci, ze veda je schopna se uCit ze svych chyb a rozbfjet
vlastnf ulity. Tento proces nenf nikdy ukoncen, protoze neexistuje bariera, pi'ed
nfz by se musel nahle zastavit. KaZdy predpoklad muze byt podroben kritice. To
pak, ze kritizovat muze kazdy, konstituuje vedeckou objektivitu« (Popper, v:
Problemy . . . , 1 9 85, 436).
Dfive nez vsak vstoupfme na pole sociologie vedy a vedeni, je nutno odpo­
vedet na otazku, jake ontologicke zalozenf vlastne alternativnf a komplementamf
videnf rna, rna-Ii vubec jake? Zobecneny princip komplementarity a jeho nektere
interpretace poukazujf na dvepodstatne ontologicki charakteristiky zkoumanych
jevil : 1 . jejich celostnost, ktera nenf uchopitelna z jednoho hlediska, jedinou
metodou a v jednom jazyce; 2. jejich vniti'nf rozpomost, jejich existenci j ako
»jednoty protikladu «, ktera nenf uchopitelna, »aniz jsme pi'etrhli nepi'etdite, aniz
jsme zjednodusili, zhrubili, anizjsme rozdelili, umrtvili zive« (Lenin, 1 953, 234)
a kterou tedy musfme rekonstituovat v naslednych poznavacfch aktech. Princip
altemativnfch popisu a explanacf tedy rna zjevne ontologicke zduvodnenf, nenf
tedy nikterak prostyin vysledkem »metodologicke nemohouc nosti«, momentalnf

[4 1 ]
lIl'dostatecnosti, docasne improvizace, jakkoliv je jasne, ze i tyto cinitele hraj f
nezanedbatelnoll roIL Omezenost pozmivacfho sllbjektu, j eho Iimity psy­
S V O LI

chicke i socialnf, jsou stejne tak objektivnfm faktem, jako celostnost a vnitrnf
rozpornost objektu, ktere jsou predmetem poznavacfho procesu.

Komplementarita a falesne vedomi

Jakmile si nekdo predsevzal napsat historii Francollzsk6 revolllce, vi (nebo

mel by vedet), ze to nebude moci byt sOllcasne a stejnym pravem
Francouzska revoluce jakobinova a Francouzska revoluce aristokratov a
Claude Levi-Strauss

Spor, ktery se v sociologii odedavna vede, se implicite tyka dvou veci: toho,
zda dva alternativni, dichotomicke, antinomicke atd. popisy jsou ekvivalentnf
a zda - »polozeny na sebe« - opravdu poskytuji uplny (Ci alespon uplnej sf) ob­
raz zkoumane skutecnosti. Sociologie je ve zvlastnfm postavenf tfm, ze sku­
tecnost nej en »popisuje«, ale ze soucasne namnoze vyjadruje prostrednictvfm
svych teoretickych konstrukci skupinove a trfdnf zajmy. Alternativnf popisy (po­
j em »popis« je zde pouzit v nejsirsfm myslitelnem vyznamu) m ajf sklon se
navzaj em prohl asit bud' za nepravdive nebo prinejmensfm »jednostranne«.
Alternativnf popisy se nezffdka - podobne jako v j inych vedach - instituciona­
lizuj{ ve smery, skoly, ba celd hnut{, takZe
»jako vetSina kontroverzi ve vede, i spor tykajfci se rozlozenf heuristickych
hodnot v ruznych druzfch sociologicke aktivity vyvolava socidln{ konflikt, nejen
intelektualnf polemiku. Kontroverze zde probfM podle klasickych vzorcu
socialnfho konfliktu. Po utoku nastupuje protiutok a protoze konflikt se stava
veci vel'ejnou, stava se postupne vice bojem 0 prestiz, nez hledanfm pravdy.
KaZda skupina sociologu rna stale mensf motivaci ke studiu praci j inych skupin,
protoze predpoklada, ze je to nepochybne nepravda. Protivnfci navzajem pozna­
vaj f prace druM skupiny pouze potud, pokud to potrebuj f k zfskanf munice
k nove kanonade« (Merton, 1 982, 74).

Nenf nejmensfch pochyb 0 tom, ze ve vetSine pffpadu tomu tak skutecne je,
Ze princip »vsechno nebo nic« funguj e dokonale a ze nebezpeCf one proslule
»dvouhodnotove orientace«, podle nfz co nenf uplne dobre, je spatne (Hayakawa,
1 966, 230), je stale svrchovane aktualni.

[42]
 Takto vstupuje problem mozne komplementarity do kontextu, ktery je atomo­
ve fyzice nezmim, totiz do kontextu sociologie veden{ Ci sociologie sociologie.
Kvantova fyzika otevrela problem interakce objektu a pozorovatele, problem
vztahu mezi pozorovanou situaci a mericim nastrojem. Pozorovatel vsak spolu
s merfcim nastrojem vstupujf do experimentalni situace, aniz by do ni vstupovat
chteli, vstup do situace je vynucen poznavacf potrebou a jine motivy nema: po­
zorovatel se tak stava soucastf situace, kterou svou ucastf sice meni, ale je si teto
zucastnenosti trvale vectom, soustavne ji reflektuj e a »sebe sama« do popisu si­
tuace zahrnuje. V sociologii (i jinych spolecenskych vectach) je vsak badatel
»organickou soucastf situace«, nemuze z ni zadnym zpusobem vystoupit, a co
vice - muze tuto svou zucastnenost dokonce nereflektovat:
»Ideologie je proces, kter)' kona tak zvany myslitel sice s vedomim, avsak
s vedomim falesnym. Vlastni hybne sily , ktere j ej uvadeji do pohybu, mu
zustavaj i nezname« (Engels, 1 893 v: Marx, Engels, 4, 568).

Jde tedy 0 klasicky problem socialni determinace sociologickeho poznavanf,

o problem hodnotovych orientacf ve spolecenskych vMach, 0 problem zainte­
resovanosti vyzkumnfka, tedy 0 veci duverne zname z cetby Karla Marxe, Maxe
Webera, Maxe Schelera ci Karla Mannheima.
Nehodlame vsak vstupovat na ph1iS obdelane pole repetitivnfch uvah 0 tom,
ze se proces socialnfho poznavanf neodehrava v socialnim vakuu, a nebudeme ani
komentovat klicovou tezi sociologie vedeni, ze socialnf poznanfje determinovano
objektivnfmi spolecenskymi podmfnkami, v nichz se realizuje, socialnf pozicf
vyzkumnfka a predchozf myslenkovou zakladnou, z nfz vychazf. Chceme pod­
trhnout neco jineho: socidln{ determinace poznavacfho procesu nenf nikterak
nutne totozna s vedomoufalzifikacf, s vedomou nepravdou, s vedomou kamufldzf,
s vedomym »faldnym vedom{m«. Kdybychom tento predpoklad jen na chvili
pfipustili, cele dejiny sociologie se promenf ve velechram podvodu a lzf, v tra­
gikomicke trhovisko, kde devet desetin sociologu prodava zbozf pochybne
kvality a platf falesnymi mincemi. Koncept »faldneho vedom{« takto take pu­
vodne vubec pojat nebyl. Neobsahoval nic vfce a nic mene nef pozadavek, aby
obsahy lidskeho vMomf, vcetne »mlhavych vytvoru v mozcich lidf«, byly vzta­
zeny k »materialnfmu zivotnfmu procesu«, tedy k oblasti lidskych aktivit, potreb
a zajmu. Protoze se vsak clovek z techto aktivit, zajmu a poti'eb nemuze nikterak
vyvazat, produkuje nutne takove videnf sveta, ktere jim vfce ci mene odpovfda.
To ale jinymi slovy znamena, ze v urcitem prostoru a casu, v urcite socialni pozici
nemohu »produkovat« jine ideje, nez jake produkuji, �emohu, jsa jakobfnem,
delat, ale ani psat Francouzskou revoluci jako aristokrat a ovsem ani naopak.

[43]
 Lze opnivnene polozit dye otazky: Neznamena takove pojetf »produkce ideji«
absolutni determinismus, ktery vyvazuje »poznavaci subjekt« z mravni odpo­
vednosti? Neznamena takove poj etf rovnocennost ruznych poznavacfch per­
spektiv (protoze jsou pi'ece stejne »nutne«) a tedy i rovnocennost poznavacich
efektu, i dentickou validitu sdelovanych poznatku a tedy vlastne absolutni
kulturni (ci chcete-l i kognitivn0 relativismus?
Nejsnazsi odpovedf je odkaz na existenci nejakeho ti'etIno, socialne i noeticky
nadi'azeneho postoje, ktery zarucuje »jedine spravnou« a »jedine vedeckou«
poznavacf optiku, protoze vyjadi'uje »nejprogresivnejsi aktivity«, »nej human­
nejsi poti'eby« a »nejvselidstejsi zajmy«. Tim by ipso facto tato optika bylaj ako­
by vyvazana z partikularismu vsech ostatnich poznavacich perspektiv. Drobnou
slabinou tohoto j inak kupodivu znacne bezneho postoje, ktery neni privilego­
vanou pozici doktrinalnfho marxismu, je mnohokrat rozpoznany fakt nezpu­
sobilosti vztdhnout na sebe sama vlastni premisy, ucinit sebe sarna o bjektem
poznavaci i mravni reflexe. Tento postoj sam j e totiz absolutizaci vyznamu
naseho biologicky l imitovaneho, docasneho pobyvani na tomto svete, povy­
seneho na i nkorporaci absolutni pravdy a emanaci nejzazsich vyliin l idskeho
ducha. Zanedbava prosty, historii nesClslnekrat provei'eny fakt, ze nas pi'ispevek
je v toku dejin vice nez omezeny a ze to, co dnes snad pokladame za smysluplny
pfedmet sporu, zapasu, boje, usilovani a dosahovani, bude za sto let v mnoha
ohledech ne- l i pi'imo smeline, tedy rozhodne malo pochopitelne.
Druhym znakem tohoto postoje je nezpusobilost distinktivniho a diferen­
cujidho myfleni: na jedne strane zde stoji »jediny adekvatni vyklad sveta«, na
druhe strane vsechno ostatni. Sociologie se pak deli na strukturalistickou a ne­
strukturalistickou, funkcionalistickou a nefunkcionalistickou, marxi stickou
a nemarxistickou atd. ad libitum. Jde 0 krajni podobu dvouhodnotoveho mysleni,
pro nez j e kazda odlisna koncepce mechanicky shrnuta do rezidudlni kategorie.
Konecne ti'etfm rysem je vyrazny antropocentrismus ci sociocentrismus :
predmetem zajmu pi'estavaji byt koncepce j ako objektivizovane vedeni, ale
stavaji se jim lide, ktei'i koncepce tvoi'i, pi'ipadne socialni skupiny, ktere se »za
nimi« skryvaji. I kdyz takovy pi'fstup je ve spolecenskych vedach do jiste miry
opravneny, je vzdycky provazen nebezpecim, ze otazka »kdo sdeluje« bude na­
konec nadi'azena otazce »coje sdelovdno«. Jinymi slovy - velice snadno se muze
promeni t v apriorni di skvali fikaci urCite koncepce, je-Ii spojena s urcitym
j menem, n arodnostf, rasou nebo dokonce s regionem. Takovy postup vsak
pi'estava byt byf jen elementarni »socioanalyzou« a promenuje se v prostou
etiketizacnf aktivitu, jejfz principy snadno zvladne i zcela neinformovany laik.
I kdybychom pi'ipustili, ze takovy osti'e dvouhodnotovy pi'istup je pragmatic-

[44]
ky funkcni a ze nekdy dokonce nepostnida j istou kognitivni hodnotu, zustava
nicmene n ejasne, ceho se takova ostra dichotomizace vlastne tyka: tyka se
poznavaci optiky, metodologie, pojmoslovi, uhrnu sdelovanych informaci ci se
vztahuje vyhradne k socialnf funkci, kterou urcita poznatkova struktura plni?
DiskvaIifikuje urcita poznavaci optika uplne vsechno nebo jen neco? Nebo jsou
odliSne poznavaci optiky (pokud neprodukuji pseudopoznatky vedome neprav­
dive nebo vedome pragmaticky reinterpretovane) realne komplementarni?
Odpovedet kategoricky na tyto otazky je tezko mozne. Pohybujeme-li se vsak
ve svete vedy, me Ii bychom respektovat dye elementarni direktivy:
1 . RozliSuj pozndvad optiku a objektivizovane veden{! Veda je sice lidskym
vytvorem a vyjadrenim l idskych potreb i zajmu, je vsak predevsim objekti­
vizovanym poznanfm, ktere je depersonalizovdno a muze tedy byt overovano
v ruznych kontextech, ruznymi metodami a z ruznych poznavacich perspektiv.
Ruzne poznavaci optiky jako produkty socialni determinace jsou objektivne
komplementarnf v tom smyslu, ze jsou vyjadrenfm objektivne odlisnych social­
n fch pozic a odlisne socWni situovanosti : tato objektivni komplementarita vsak
nikterak neznamena rovnocennost validity sdelovanych informaci. Poukazuje
pouze na to, ze z ruznych pozic je stejne tak dobre mozne videt ruzne aspekty
socialnf skutecnosti j ako je nevidet. Toto videni ci nevideni vsak nenf nutne veci
vedomeho produkovani »falzifikovaneho obrazu skutecnosti«. Prave proto, ze
existuje take tato nezavinena »socidlni slepota«, je zadoucf kombinovat vlastnf
optiku s optikou jinou jako komplementarni.
2. Nenahrazuj komunikaci eliminad! Komunikacnf otevi'enost je zakladnim
atributem kazde vedy. Eliminace alternativ, drive nez jsou seriozne prozkou­
many, pi'fpadne eliminace moznosti vubec jen alternativne uvazovat, vytvai'f
ovzdusf »absolutnfho vedenf« a »absolutni pravdy«, ovzdusl, jehoz lze ovsem
velice snadno dosahnout »cestou absolutnfho konformismu« (Feyerabend, 1 979,
1 45), ktery se s zadnym poznanim pi'ilis nesnasi. Vubec nehodlam ignorovat
v sociologii vedy dostatecne dobre popsany fenomen »skupinove konformity«,
an i nemam iluzi 0 nejake »bytostne snasenlivosti vedcu«, spiSe naopak. Je vsak
v povaze samotneho poznanf a poznavanf ruzna a odliSna stanoviska srovnavat,
konfrontovat, ovei'ovat a pi'edevsfm - vubec je jen znat. NejvetSim nebezpecfm
pak neni ani tak zla yUle, jako prosta ignorance, byi to byla ignorantia docta, ktera
ve vede hodne toho jmena opravdu zadne mfsto nema.

[45 J
Pdnl"ip komplementarity a princip tolerance

Beda varn, zakonfci a farizejove, sarni nevchazfte a zabranujete tern, kdo

chtejf vejft.
Matous, 23, 1 3

Mezi Iidrni ducha je nutno vyi'izovat veci duchajen duchovnfrn zpusobern.

Pravdy je rnozno sfi'it, ale nenf rnozno je vnucovat.
Stefan Zweig

Komplementarnf videnf jaksi atributivne pfedpoklada, ze mohou existovat ­

synchronne ci diachronne, realne ci potencialne - odliSne pfistupy k temuz
problemu, pffstupy dokonce natolik odliSne, ze vyvolavaji intelektuaInf znepo­
kojenf v tom smyslu, jak vec vyjadfil P. A lexander:
»Obvykle byvame h luboce zneklidneni pfedpokladem, ze bychom meli
pokladat dva popisy teze situace za stejne nutne, takze nasf prvnf pohnutkou bude
pokus ukazat, ze jeden z nich j e zbytecny (cit. podle Aleksejev, 1 978, 1 84).

Aplikace komplementarniho pi'fstupu vsak vyzaduje, abychom vzajemny

vztah dvou popisu (explanacf apod.) neprohlasili bez pecliveho prozkoumanf za
absolutne kontradiktorni a tedy apriorne jeden z nich nevy10ucili. Takovy po­
stup vsak vyzaduje intelektudln{ toleranci, protoze -jak jsme videli - v pocatecnf
fazi se vztah obou popisu jako kontradiktornf nutne jevf, nemluve 0 tom, ze for­
my vyj adfenf byvajf nezffdka absolutisticke a z hlediska sve potencialnf ex­
planacnf sfly nadsazene. Popsana situace se tak stava prototypovou situaci: tole­
rance totiz vzdycky pfedpoklada existenci neceho, co se nam nelfbf nebo s cfm
nesouhlasfme, protoze »nemam-li ve vztahu k necemu zadne pocity, nemohu to
ani tolerovat« (Cranston, 1 967, 1 43). Zdsadne tolerantn{ postoj je tedy nutnym
pfedpokladem jakikoliv uvahy 0 mozne komplementarite.
Nejde nam v teto souvis10sti 0 »to1eranci obecne«, tedy 0 problem kdysi kla­
sicky otevfeny proslu1ym traktatem Lockovym, ale 0 konkretnfproblem tolerance
ve vede, zejmena v sociologii. Sarnozfejme se okarnzite nabizf otazka, co tolero­
vat nelze a proc, otdzka hranic tolerance a moznych negativnfch dusledku
tolerantnfch postoju, tedy otazka stejne tak stara jako sarna idea tolerance. Tole­
rance nenf ovsem autotelickou hodnotou, neni hodnotou »sama 0 sobe« a »sama
V sobe«, je hodnotou instrumentdln{, takZe je spfSe opravnene se nejprve ptat,

cemu tolerance ve vede vlastne slouzf?

V zasade dvema vecem:

[46]
 I . Pozitivne tornu, aby bylo rnozno formulovat co nejvfce ruznych, odliSnych,
ba protikladnych mizoru a hypotez, jez by rnohly byt podrobovany soustavnernu
overovani v procesu poznavani a v otevrene diskusi , ktera je jeho nutnou
soucastf.
2. »Negativne« tornu, aby nebyly apriorne a zejrnena rnirnovedeckyrni pro­
stredky vylucovany nazory, hypotezy a poznatky, ktere se z nejakych duvodu
prave dnes nelfbf nebo s nirniz se z nejakych duvodu rnornentalne nesouhlasf.
Tolerance neznarnena indiferentnost, ale naopak - zaujatost, hluboke pre­
svedceni, nazorovou vyhranenost a tedy diskusi a spor, nikoliv »nesouhlasne
rnlceni«. Indiferentnost ve vidi naopak znarnena, ze vsichni delaj i totez a zhruba
stejnyrn zpusobern, ze se pohybuji v rarnci »pi'ipustnych hlavolarnu« , 0 nichz se
predern vi, ze jsou v ramci daneho paradigrnatu resitelne (srv. Kuhn, 1 98 1 , 77
an.) . Pohyb v rarnci »prfpustnych hlavolarnu« ovsern zadnou toleranci nevy­
zaduje, protoze sarna »pi'ipustnost« hlavolarnu garantuje, ze pri jeho resenf nelze
v principu nikterak narazit. Tolerance se vsak stava nezbytnosti, jestIize z tohoto
uzavreneho kruhu vykrocirne, jestIize kladerne nove otazky a hledarne nova
resenf. Sfera »pffpustnych hlavolarnu« je vsak obvykle oblasti institucionali­
zovane vedy, ktera rna prirozeny sklon k tornu, aby se sebepotvrzovala spfSe jako
instituce nez jako kognitivni aktivita. Pak vznika riziko, ze spor svou povahou
intelektuaIni se nebude resit »prostredky duchovnirni«, receno s Zweigern, ale
prostredky institucionalnirni, tedy rnirnovednfrni.
I nstitucional ni zasah do oblasti intelektualnich, kognitivnich aktivit je vzdyc­
ky co do svych budoucfch dusledku osidny: socialni dejiny vedy nabizej i v tornto
ohledu dostatek vice nez presvedcivych dokladu. Psychologickyrn podlozirn
institucionaln{ho zasahu je vzdycky bud' nadrnerna sebej istota nebo nadrnerna
nej istota. Falesne vedorni, 0 nernz j srne rnluvil i , je totiz nejen zkreslenyrn
videnfrn sveta, ale take zkreslenyrn videnfrn sebe sarna ve svete, je faleInym
sebevedom{m. Na druhe strane rnuze byt intolerance vyrazern nej istoty, pod­
vedorneho pocitu nedostatecnosti vlastnich argurnentu. CasteIlio se v 1 6. stoleti
pravern pta Kalvfna: Proc nam zacpavas usta? Cozjsi tak presvedcen 0 chatrnosti
sve veci, tolik se bojiS, ze bys prohral? Ai tak ci onak, s potencialitou intolerance
nutno vzdycky pocftat i ve vede prave proto, ze veda nepusobi v social nfrn
vakuu.
Zaujrnout tolerantnf postoj znarnena sarnozrejrne take vedet, jake rneze a jaku
rizika takovy postoj predpokhida. Tolerantnf postoj je vzdycky vystaven riziku,
ze bude zneuzit proti sobe sarnotnernu, bude-I i »tolerovat netolerovate l ne«
a vytvaret vlastne lahodne podrnfnky pro sve nepr<itele. A vsak ternliZ riziku jsou
vystaveni i stoupenci postoje intolerantnfho, protoze kde je zMuka, ze »lide, k tc F i

/.1 1/
si zvykli na intoleranci v jedne oblasti, se nestanou jejfmi obefmi v oblasti jine«
(Fritzhand, 1 9 82, 303)? Tolerantnf postoj ve vede j e spojen s vedomfm vysoke
odpovednosti za mozne dusledky. Stejne jako by intolerance mela vedet, ze j ejf
perspektivnf dusledky jsou vetsinou vice nez pochybne, musf tolerantnf orien­
tace vedet, ze bude zneuzita vedeckymi kramari a podvodnfky a zejmena intole­
rantnfmi fanatiky. Tolerance ve videnen{ tolerand nepravdy, ale tolerandvsech
zpusobU jej{ho hleddn{ vcetne tech, ktere vyvoldvaj{ nds momentdlnf nesouhlas
a vzbuzujf nasi nelibost.
Uvedli jsme sociobiologii jako prfklad pokusu 0 implicite komplementarnf
pffstup k dominantne kulturologicke orientaci . Ve sporu 0 sociobiologii se
plasticky ukazalo, jakou roli hraje tolerantnf pffstup a kde jsou jeho prfpadne
meze. Zcela bez ostychu byl formulovan pOZadavek zakdzat vsechny vyzkumy,
ktere by zjisiovaly genetickou determinaci intelektualnlch schopnostf, protoze
»cokoliv se dozvfme 0 genetiee l idskeho chovanf, muZe mit nejake implikace pro
spolecnost« (Lewontin). Sociobiologove se branf, ze jde 0 »pokrytecky vigilan­
tismus, ktery omezuje duch svobodneho vyzkumu a duch diskuse, jenz je pro
zdravf intelektualnf komunity klfcovy« (Wilson). Hic Rhodos, hie salta!
Zaujetl tolerantnfho postoje j e zretelne psychologicky a intelektwilne na­
rocnejsf i mravne zavaznejsf nez proste »velke odmftnutf«, zejmena deje-li se
takove »odmftnutf« prostredky, za nez veda sarna j iz odpovednost opravdu ne­
nese. To vsak pi'f1iS pripomfna stredovekou praktiku, kdy kacfi' byl odevzdan
»svetskemu rameni spravedlnosti«, aby nebyla poskvrnena sarna inkvizicnf in­
stituce. Veda vsak nese odpovednost vZdycky sarna za sebe a nemuze tuto
odpovednost »delegovat« na nikoho jineho, dokonce ani tehdy, kdyz se sarna
zrekne sve trebas relativnf autonomie.

[48]
Proces poznani a falesna komplementarita

Doktor Oppenheimer je zrejme siasten, ze nachazf komplementaritu,

kamkoliv pohledne. Pak ale potrebujeme presnejsf kriteria komplementarity,
. . . protoze komplementarni popisy se mohou stat nalepkou na pytli, do nehoz
budeme strkat vsechny nase neresene problemy.
D. M. McKay

Rozhodne nehodlame tvrdit, ie aplikace zobecneneho principu komplemen­

larity je panaceem, vselekem na vsechny sociologicke problemy, zejmena pak
ze » reSi« multiparadigmatienost sociologie v jejfm synchronnfm i diachronnfm
fezu. Zobecneny princip komplementarity je ohroien stejnym nebezpeCfm, na
nei poukazal Levi-Strauss v souvislosti se svymi univerzitnimi studiemi:
» Tady jsem se naueil, ie kaidy problem, vainy ci nicotny, muze byt zlikvi­
dovan pouiitfm vidy stejne metody, ktera spoCfva v tom , ze se dye tradicnf
hlediska postavf proti sobe, ie se prvnf z nich podloif argumenty zdraveho ro­
zumu a druhym hlediskem je vyvraceno. Nakonec je obema stejnou merou dano
vale dfky tfetfmu hledisku, ktere odhalf, ie obe prvnf vyjadruj f dOef pravdu
a dovolf v nich ukazat pomocf vselij akych slovnfch kouzel vzlijemne se dopl­

fiujfcf aspekty j edine skutecnosti . . . Tato cvieenf dostavajf rychle niz zcela
verbalnf, jsou zalozena na umenf slovnfch hffcek, ktere nahrazujf myslenf« (Levi­
Strauss, 1 966, 34).

Psychol ogicka podstata falesne komplementarity je identicka s psycho­

logickou podstatou pseudodialektiky: nemohu-li jednoznacne rozhodnout mezi
d vema alternativami, mohu je prohllisit za »komplementarnf«, anii prozkou­
mam, zda jsou splneny elementarnf podmfnky pro takove prohlasenf. Temito
podmfnkami, jak feceno, je to, ie musf j it 0 dva pohledy na tentyi problem
I. odlisnych poznavacfch perspektiv ci distancf, vyjadfeny v odliSnych pojmech

( receno s Bohrem - »na zaklade vzajemne se vylucujfcfch pfedstav«, Bohr, 1 96 1 ,

/�<)) a umoinuj icfch » ne-Ii vycerpavajfcf, tedy alespon uplnej s f popi s nove
zkusenosti« (Bohr, 1 95 8, 1 69). To znamena, ie musf jft 0 pohledy, ktere jsou
.' dce »protikladne«, soucasne vsak kompatibilnf. Nenf-Ii podminka kompatibility
dodriena, j de zrejme 0 falesnou komplementaritu.
Pffkladem poruseni principu kompatibility byl McKayuv pokus, ktery kriti­
/.Oval P. Alexander, kvalifikovat naboiensky a vedecky popis skutecnosti jako
komplementarni. Podobne nebudeme pokladat rasove antropologicky vyklad
socialnf skuteenosti za komplementarnf s vyklady radikalne psychologistickymi

[ 49]
atd. Plat! obecmi direktiva Alexandrova, ze »komplementaritaje vzajemny vztah,
ktery muze byt predikovan dvema popisumj en s velkou opatrnostf, chceme-li se
vyhnout vsem nonsensum« (cit. podle Aleksejev, 1 978, 1 84). S rizikem jisteho
zjednodusenf lze formulovat tezi, ze pravdepodobnost mozne komplementarity
je tim mens!, Cfmjsou problemy, 0 nichz se v protikladnych koncepc{ch vypov{dd,
obecnejs!, univerzdlnejSf a existencidlne dusaZnejSf. Avsak proverit tuto tezi,
stejne tak j ako prozkoumat realnou komplementaritu j iz existujfcich pffstupu
k ruznym aspektum sociaInf skutecnosti, znamena zi'fci se komfortu elementarnf
etiketizace a dat prednost dosti pracnemu a co mozna nezaujatemu zkoumanf
toho, co se jiz 0 socialnf skutecnosti vlastne vi.

[50]
Predvidani v sociologicke teorii

Lidstvo miluje pohadky 0 stestf: vytvol'ilo si jednu za sebou, jednu peed sebou
- aby melo co oplakavat a na co se teSit - v tuto posledn( se vzilo tak, ze na ni
pevne yen - a kdovf, nenf-Ii touto vfrou podmfneno cele jeho zivobytf?
J. S. Machar, Tristum vindobona
Vetsina badatel u v oblasti filozofie vedy se shoduje v tom, ze prediktivni
lunkce, schopnost pfedvfdat, je jednou z podstatnych funkcf vedy, ktera ji jako
veuu definuje. Nebo j inak, durazneji i'eeeno: veda, kteni nenf schopna pfedvfdat
prubeh udalostf a procesu, ktere spadajf do »sfery jejf kompetence«, neni
p l nohodnotnou vedou. Tento pi'edpoklad je odvozen z faktu, ze struktura vy­
I l'etlenf (a vysvetlenf, explanace vedu definuje zcela nepochybne) je vlastne
identicka se strukturou predikce. Vysvetlit a pfedvfdat urcity jev (stav ei proces)
je z logickeho hlediska vlastne totez, rozdfl spoCfva pouze v easovych sou­
iaunicfch. Zatfmco vysvetlovany jev jiz nastal, jev pfedvfdany teprve nastane,
;Ivsak oboj f » nastavanf«, minule i budoucf, je podi'fzeno temuz logickemu
schematu: na zaklade ureitych zakonitostf ei pravidelnostf a pri splneni ureitych
specifickych podmfnek vysvetlovany ei predvfdany jev proste nutne nastal nebo
nastane. »Vedecke vysvetleni, predikce a postdikce majf vsechny stejny logicky
charakter«, piSe ve sve klasicke stati C. G. Hempel ( 1 967). Michael Scriven vsak
dodava, ze tuto uvahu nelze obnitit: kazda explanace je ei muze byt predikcf,
avsak ne kazda predikce je vysvetlenfm, protoze »zatfmco vysvetlenf udalosti
musf byt vfce nez popis, ktery ji identifikuje, predpoved' je tim, e fm je, at je jf
dosazeno j akymkoliv zpusobem, proste proto, ze je udel ana dffve nez nastal jev,
ktery predpovfda«.
Touto elementarnf uvahou, kterou I ze zajiste korigovat a velmi podstatne
rozsffit, chceme zduvodnit, proc se buderne zabyvat problem em pfedvfddn{
I' sociologii jen a jen na urovni sociologicki teorie. Predvfdani socialnfch jevu

a procesu muze byt totiz provedeno »jakymkoliv zpusobem«, avsak predvidani,

ktere spada do kompetence sociologie jako vedy, musf mit tutez logickou struk­
turu jako explanace, musf se opfrat 0 explicitni Ci implicitnf »zakonitosti« nebo

[5 1 ]
pravidelnosti socialnmo chovanf a fungovani socialnfch systemu a 0 stanovenf
specifickych podmfnek, ktere musej f byt splneny, aby predikovany jev nastal.
Tim nenf receno, ze jine druhy socialnmo predvfdanf jsou »neplnohodnotne<< :
kazde predvfdanf je pl nohodnotne proste j ako pfedpovecf budoucfho behu
lidskych vecf, avsak ne kazde pfedvfdanf rna status »vedecke predikce«. A dale
- ne kazda pfedpovecf formulovana v mmci i nstitucionalizovane (»nonnalnf«)
vedy rna povahu vedecke predikce, nenf-li splnena podminka, ze struktura
pi'edpovedi je formalne logicky identicka se strukturou explanace. Avsak prave
tato podmfnka muze byt splnena jen na urovni vfce ci mene obecne teorie.
Tim zaj i ste na jedne strane okruh sociol ogickych pfedpovedi podstatne
zuzujeme, vylucujeme-Ii z okruhu naseho uvazovanf predikce (pfedpoved i ,
vestby, proroctvf), j e z nejsou zalozeny n a »obecnych zakonech« a tvrzenfch
o vychozfch podmfnkach (Hempel, Oppenheimer), na druM strane j ej vsak
soucasne podstatne rozsifujeme tim, ze muzeme ukazat potencialni ci implicitnf
prediktivnf rozmer (»prognostickoll sflu« ci potenci) sociologickych teorif, ktere
jsou predikcemi nutne prave proto, ze jsou teoriemi. Smyslem nasich nasle­
dujfcfch uvah je tedy ukazat, ze jak tradicnf, »klasicka«, tak moderni, soudoba
sociologie byla a j e uhrnem soc iologickych pfedpovedf natol ik, nakolik j e
uhrnem vfce ci mene adekvatnich explanacf. Nejde nam tedy 0 to, kdy, kde, kdo,
co a s jakym vyslednym efektem v sociologii pfedpovedel (ackol iv by to bylo
terna svrchovane zaj fmave), ale 0 to, ze kdykol iv a kdekoliv se sociologie poku­
s ila pi'ekrocit »pouhou« deskripci nebo »pouhou« konceptualizaci, nutne take
rozevfrala obrovsky a nezffdka i rozkosny vejir prognostickych temal.
Lze pouze nacrtnout, jak by asi mohla vypadat rekonstrukce sociologickych
teoril z hlediska jej ich impl icitni prognosticke ci prediktivnf potence, protoze
uplny vyklad by vyzadoval projft vlastne cele dej iny sociologie (diachronicky
fez pluralitou sociologickych teoriO a rekapitulovat vsechny reprezentativni kon­
cepce soudobe sociologie (synchronni fez). Takovy postup nenf sice meto­
dologicky nikterak nesnadny, je vsak narocny tak ffkajfc technicky a casove.
V kazdem pf{pade by jeho realizace smysluplne uzivila jeden mensf prognos­
ticky ustav, jemuz by usetfila navfc mnoho energie a rnnoha zklamani, nebot co
chybi soudobym sociologickym progn6zam a jejich konstrukterum nejvfce, je
pi'edevSfm zakotvenf v sociologicke teorii .

[52]
1 . Predvidani v protosociologii a v klasicke sociologii

Dornnfvat se, ze urcity svetovy mizor a pojetl zivota rna sarno 0 sobe
prevahu ve schopnosti predvldanf, je ornylern, jenz vyplyva z primitivnl
dornyslivosti a povrchnosti . . . DrIve nd vyslovovat soudy je treba poznavat
a pro poznanl jc treba vcdet vse, co je rnozne vi:det.
Grarnsci, Poznarnky 0 Macchiavellirn (1 970)

Comte, tvurce prvnfho »velkeho systemu«, dal sociologii do vfnku zmlmou

devizu - savoir pour prevoir, ackoliv prediktivnf potence jeho systemu pfflis
velka nebyla. Vsechny velke systemy 19. stoletf staly na porn erne jednoduchem
a logieky korektnim zakladu, ktery rekapitul oval van Doren ( 1 967) takto:
vychazf se z pfedpokladu, ze existuje (nebo neexistuje) nejaky vzorec dejimu!ho
vyvoje (zdkonitost), ktery je (nebo nenf) poznatel ny a ktery je (nebo nenf) take
aktualne znam.
Protosociologicke koncepce a sociologicke smery a teorie 19. a prvnfpolovi­
lIy 20.stolet{ pak Ize bez obtfzf klasifikovat nejprve podle toho, zda uznavajf
existenci takoveho vzorce c i nikoliv, a pote podle toho,jaky smer vyvoje »jej ich
v zorec« predikuje. Naprosta vetsina techto koncepcf je historicisticka v poppe­
rovskem smyslu, protoze ex.istenci vzorce dej inneho pohybu a jeho poznatel nost
predpoklada. Jen malo starsfch autoru naopak odmfta pripustit, ze dejiny jsou
podffzeny nejake imanentnf zakonitosti (Emerson, Burckhardt, Jaspers) nebo ze
tato eventuaInf zakonitost je poznatel na (Croce, Mannheim, Coll i ngwood a dnes
ovsem Popper). Naprosta vetsina autoru se l isf pouze v tom, ze srner dejinneho
pohybu vidf jako progres (Augustin, B acon, Pascal , osvfcenci, Kant, Hegel ,
Buckle, Mill, Marx, Spencer), jako regres (Hesiodos, Ovidius, Rousseau) nebo
jako cyklus (Platon, Aristoteles, Vieo, Nietzsche, Spengler, Toynbee). Z hlediska
naseho problemu tedy jde 0 obecnou predikci g lobal nfho vyvoje, ktera je
zalozena na postuldtu poznane zakonifosti. Sarna obrovska mnohost poznanych'
a vyjevenych dejinnych zakonitostf, namnoze naprosto kontradiktornfch, vsak
nesvedcf 0 jejich pi'Jl isne »exaktnosti « ci ovefenosti, nernl uve ani 0 tom, ze
vetS i na z n ieh je vel ice obtfzne falzifi kovatelna: Ize totiz jen obtfzne uvest
podmfnky, ktere musf byt splneny, aby se pfedpoved' nenaplnila. Vysoka obec­
nost, global nost a nezffdka dlouhodobost pfedpovedi vyvozene »z obecne
dejinne zakonitosti« toliz umoziiuje prohlasit jakykoliv jev, udalost ci proces,
ktery je s ni dokonce v evidentnfm rozporu, za nahodilou ci docasnou deviaci od
vzorce, kteni bude korigovana rozvojem poznan!, techniky, zvysenou »aktivitou
subjektu«, rustem uvedomenf, pracovnfm nadsenfm atd. ad libitum.

[531
 Naprosm vetSina techto globaInich predikcfje dnes mrtva a spada tedy jen do
oblasti dejin sociologie a snad sociologie vedenf. Ve vsech se vsak nejakym
zpusobem projevujf dva zakladni problemy, ktere budou trapit prognostiky
a futurology budoucfch desetiletf: problem normativity pfedpovedi a problem
»dialektiky« determinace a aktivity, prognozy a planu.
Pornerne detailnf kritice podrobiJ tento zpusob pfedvidanf v sociologii Karl
Popper ( 1 974), ktery spravne postfehl , ze smyslem historicistnf orientace mnoha
velkych sociologickych teorif minulosti, zejmena ovsem marxismu, nenf zajem
o dejiny, ale zajem 0 budoucnost: studium dejin rna byt prostredkem postizenf
a uchopenf dejinne zakonitosti, vzorce dejin, dej inne nevyhnutelnosti a nutnosti
a tedy - konec koncu - i prostredkem i'fzenf politicke aktivity. Zakladnf omyl
tohoto zpusobu pfedvfdanf shledava Popper v jeho globalnosti a nepodmf­
nenosti. Globalnf povaha predvfdani (presneji: globalnf povaha »dej inne nut­
nosti«, ktenl zasahuje vsechny sfery socialniho zivota) vynucuje ale take glo­
balne orientovanou aktivitu, snahu menit spolecnost celou, radikalne a hned.
Pi'ehlfzf se skutecnost, ze globalnf zmena nutne vyvolava podstatne vetsf opozici
nez zmena parcialnf a proto vede ve svych dusledcfch k permanentnfmu vylu­
covanf stale vetsfho poctu nesouhlasic{ch lidf, ktei'f »se nehodf« pro novou
spolecnost: nevytvai'f se spolecnost pro muze a zeny, ale muzi a zeny jsou
»vychovavani«, formovani a manipulovani k obrazu nove spolecnosti. A dale ­
gloMlni zmena vyvolava podstatne vetsf mnozstvf neplanovanych, nezamernych
efektu, vedlejs{ch ucinku, na nez mus{ ti, kdo globalnf zmenu chtejf uskutecnit,
reagovat plany dalsich akcf. Neplanovane efekty globalnf zmeny si tak vynucujf
permanentnf improvizaci a »notoricke neplanovane planovanf«.
Proti tradicnfmu typu pi'edvfdanf v sociologii stav{ tedy Karl Popper tezi, ze
z ciste logickych duvodu budoucf vyvoj nelze pfedvfdat. Temito Ciste logickymi
duvody mu jsou premisy :
1. Prubeh dej in je silne ovlivnen rustem poznanf;
2. Rust poznanf je pro budoucnost racionalne nepredvfdatelny.
Z techto premis plyne jednoduchy zaver, ze prubeh dejin nelze predvidat,
rozhodne alespon potud, pokud je ovlivnen rustem poznanf. Nelze-li vsak
predvfdat globalni spolecensky vyvoj a tedy ani planovat globalnf spolecenskou
zmenu, neznamena to ale nikterak uplnou bezbrannost cloveka. Proti gloMlnfmu
predvidan{ je mozno postavit podmfnene predvidani parcialnf, proti globalnf
zmene socialn{ inzenyrstv{, proti zmene lidf zmenu institucf, proti predvidanf
»dejinneho pohybu« alespon pokus 0 pi'edvfdanf nezamyslenych dusledku
vedomych lidskych cinnosti.
Spor 0 moznost predvfdani na globaln f, celospolecenske urovni je tedy

[54]
sporem 0 moznost formulace obecnych zdkonitost{ spolei!enskeho zivota, ktere
pusobf v dl ouhe casove perspektive a zasahujf synchronne vsechny podstatne
stninky socialnfho organismu. Tento spor je stale ote vre n y, protoze - jak jeste
uvidfme - pres vsechny prokazatelne tendence k opu s ten f »mytologickych« ci
»eschatologickych« teorif univerzalnfho a nevyhnutelneho pokroku se znovu
a znovu objevuji temata znacne globalnf a velice univerzalnf, by! bez historicke
stafaze a verbalnf zateze osvfcenskeho pokrokarstvi.

2. Predvidani V soudobych sociologickych teoriich

Zadny badatel nenf schopen odhali t vsechny stranky pffrodnf nebo sociaInf
skutecnosti a urcit vsechny zavisle promenne nejakeho daneho nezavisleho
faktoru . . . Musf proto nechat jine badatele, aby vedli sva studia v tech
oblastech, jichz se sami nedotYkajf.

K. Mushakoji

Legitimnfch pokracovatelu myslenkoveho usilf 1 9. stoletf, ktere bylo vyjad­

reno ve velkych systemech, nenf mnoho. Rozhodne socialne nejvyzn am nej s f
a nejvlivnejsf z techto smeru je marxismus, ktery se ovsem manifestuje v fade
diferencovanych podob, taUe nektel'f autoi'i mluvf pravem spfSe 0 »marxis­
mech« nd marxismu. Jinf rozliSujf marxismus a kryptomarxismus, marxismus
a neomarxismus (kam fadi raneho Lukacse a Korsche, frankfurtskou skolu a tzv.
novou levici) atd. Pluralita marxismu je ovsem ve skutecnosti snadno prevodi­
tel n a n a dichotom i i marxismus-Ieninismus jako i deologie byvalych socia­
I istickych zemf a na »marxizujfcf tendence« a »marxisticke i nspirace«, k tere se
stale znovu a znovu projevujf v n ejruz n ej s fch zapadnfch koncepcfch ( n apr.
v poslednf do be v tzv. radikaInf sociologii nebo jedne z variant feministicke so­
ciologie).
V soudobem »marxismu-Ieninismu« koexistovala donedavna dve pojet{pfed­
v{ddn{: I . pojetf kontinuujfcf klasickou marxistickou pi'edstavu dejinne zako­
nitosti, kteni se projevuje stffdanfm spolecensko-ekonomickych formacf a ktera
pry sice umoznuje dlouhodobou predikci spolecenskeho vyvoje prave na teto
komplexnf urovni, nikoli v vsak na urovni parcialnfch, konkretnfch institucio­
nal nfch forem a struktur budoucf spolecnosti a 2. pojetf rozvfjejfci system
prognostiky jako k budoucnosti obraceny komplement empiricke sociologie.
Prvni pojetf, vychazejfci z pfedstavy dej inne zakonitosti, dovedlo ad absur-

[55 J
dum klasieky marxismus tim, ze j eho pojmoveho a teoretiekeho i nstrumentaria
pouzilo k dukazu, ze »realny socialismus« je nejen historieky nutny, ale pfede­
vsim ze je historieky progresivnf. Cela koneepee » stffdanf soeialne-ekono­
miekyeh formaei« byl a vulgarizovana uz ve Stalinove pojet( »spolecenskyeh
fadu« a vseehny pokusy ji nejakym zpusobem racional izovat se nakonee ukazaly
jako zeela neefektivnf. Proti teto koneepci totiz »praeovala« pfedevsim sarna
socialne-historieka realita, sam dejinny pohyb, ktery sve »vyustenf« v »realnem
soeialismu« proste nenasel.
Druhe pojetf bylo pokusem pfenest na pudu realneho soeialismu podnety,
ktere vyeh:izely ze zapadnf futurologie. Protoze pojem futurologie se jevil j ako
»ideologieky zatfzeny«, rozsffil se bezne neutr:ilnf pojem »prognostika«. Prog­
nostieke aktivity skryvaly v sobe veliee silny kritieky naboj a s oficial nfm
marxismem nakonee nemely temef nie nebo dokonee vubee nie spolecneho.
V tradici velkyeh systemu 19. stoletf pokracuje take svou eykliekou teorif
Pitirim A. Sorokin ( 1 962). Logieka struktura teto teorie napadne pfipomfna
Comtova proslula tfi stadia. Sorokinova teorie je »diagnozou« doby, je stano­
venfm, v jakem vyvojovem stadiu (ze tff moznyeh: sensu:ilnfho, idealistiekeho
a integr:ilnfho) se dana spolecnost aktualne naehazf, a soucasne je globdln{
prognozou, protoze spolecnost se nemuze v budouenu naeh:izet v zadnem j inem
stadiu, nezjake je pfedepsano v Sorokinem objevene stadialnf posloupnosti. Tato
globalnf soeialni dynamika je ovsem pfes uetyhodny material v nl kumulovany
pfflis spekulativnf a j ako nastroj efektivnfho pfedvfdanf se neosvedcila a osvedcit
ani nemohla. Sorokin sam podlehl dobovemu mytu mozne konvergenee zapad­
nfho a komunisti ekeho e ivilizacnfho typu a v polovine 60. l et pfedpovedel
budoud »smfSeny sociokulturnf typ«, v nemz si oba realne systemy navzajem
budou vypujcovat pozitivnf eharakteristiky a tak se vnitfne obohaeovat a zbavo­
vat svyeh specifiekyeh defektu.
Sorokin byl k eykliekemu typu uvazovanf jakoby bytostne puzen, protoze
motiv eyklu rozvfjf nejen na urovni globalnf, ale i pareialnf, zejmena ve sve
cyklicki teorii revoluce ( 1925). Sorokin je patrne prvnf soeiolog, ktery syste­
matizoval do konzistentnf podoby to, co se »tusilo« od dob Franeouzske revo­
luee (napffklad u Chateaubrianda), ze totiz v zasade kazda revoluee proehazf
tymiz vyvojovymi fazemi a v tomto smyslu je jejf prubeh zeela pfedvfdatelny:
kazda revoluee konci »thermidorem«, v nemz potlaCf sve vlastnf radikaly,
podlehne mravnimu rozkladu, zkoneentruje moe atd. Tuto i deu rozvfjf pozdeji
Crane Brinton ( 1 938), ktery jednotliva stadia tzv. uplneho revolucnfho eyklu
upfesnuje a speeifikuje, a ovsem fada dalsfeh autoru (napf. Jaroslav Krejci,
1 992).

[56]
 Vyraznou podobnost s velkymi systemy si zachovava take strukturdlnifunk­
cionalismus americkeho typu, ktery se vsak od nich podstatne l isf svou progra­
movou »staticnosti«; vyvojovy element byl do strukturalismu vnesen az pozdej i
a navie ponekud neorganicky (viz Parsons 1 970). Prognosticky relevantnf mo­
menty jsou obsazeny zejmena v techto jeho teoretickych pfedpokladech:
I . Strukturalnf funkcionalismus je budovan vlastne jako teorie stabilizo­
vaniho socidlniho systimll, ktery je ve stavu »dynamicke rovnovahy« . Jestli ze
jsou obecne stanoveny uni verzalnf podmfnky, ktere musf byt splneny, aby se
jakykol iv socialnf system v tomto stavu nachazel (tzn. jsou-Ii respektovany
funkc ionalnf imperativy a »nezbytnosti«), pak je mozne na zaklade empirickeho
pOpiSLl konkretnfho systemu urcit, v jake mITe je stabilnf a ktere jeho komponenty
a jak j eho stabil itu narusujf.
2. Protoze je znamo, ktere funkce mus! byt splneny, aby system vice ci mene
efektivne fungoval, je mozne take urcit, jakymi institucionalnfmi prostredky
system tyto funkce naplnuj e a pffpadne jake »volf« funkciondlni alternativy
a predikovat take jejich efektivitu.
3. Ackoliv idea, ze lidske cinnosti vyvohivaj f nezamvslene efekty, je znama
z filozoficke Iiteratury jiz od renesance, sociologicky byl a pfesne formulovana
az Mertonem jako dichotomie manijestnich a latentnich funkci (srv. Merton
1 968, v nasf l iterature Keller 1 992).
4. Tyz autor je take tvurcem zmimeho rozlisenf tzv. sebespliiujldch a sebe­
destrlluj(cich proroctvi.
Francollzsk.v strukturalismus reprezentovany zejmena Levi-Straussem otevrel
vlastne analogicky problem jako strukturalismus parsonsovsko-mertonovsky, ale
na j ine urovn i . Americky strukturalislllus se snazil konstruovat obecny model
spolecnosti, ktery by platil pro kazdou spolecnost minulou, soucasnou i budoucf,
francouzsky strukturalismus se snaZil rekonstruovat ulohu tzv. antropologickych
kOl1stant v historickem vyvoji a aktualnfm socialnfm jednanf. Tyto antropo­
logicke konstanty pusobf jako nevedome, hlubinne struktury a je nutno je iden­
tifikovat, abychom se v socialnfm zivote byli vubec s to orientovat. Prediktivnf
funkce techto rozvah pak spoClv,i v tom, ze poukazuje na fenomen desive znamy
a stale znovu spolecenskymi vedami zakryvany nebo ignorovany, ze se totiz
v dej inach »naprosto nutne«, chronicky opakuji urcite predvidatelne »vzorce«
chovanf, ktere jsou proste antropologicky konstantne »dany« a v tomto smyslu
jsou tedy opravdu predvldatelne.
Tema antropologickych konstant je temer konstitutivnfm elementem existen­
cialistickifilozofie a sociologie, ktera se vsak ustavila porn erne nedavno. To, co
maj i ! ide spolecneho, nenf jejich pl'irozenost, alejejich udel, I idske, existencialnf

1 57 1
postavenf (condition), ktere je souhrnem omezenf, v jejichz nimci se clovek muze
ci nemuze pohybovat a v jejichz nimci muze ci nemuze, musf ci nesmf volit.
Temito podmfnkami jsou zejmena a pi'edevsfm existencidlni nezbytnosti jako je
nevyhnutelnost smrti, nezbytnost pracovat pro prezitf, nutnost zit ve svete jiz
obyvanem jinymi lidmi atd. Toto tema mezf, limitu, hranic nenf zatfm dostatecne
prognosticky exploatovano, ackoliv je nachazfme ve smeru dnes stej ne m6dnfm
(v tom lepsfm slova smyslu) jako byl druhdy existencialismus, totiz v socio­
biologii. E. O. Wilson ( 1975, 1 988) a jeho spolupracovnfci poukazujf na to, ze
clovek je ani ne tak biologicky (geneticky etc.) determinovan, jako spise limi­
tovan: urcite aktivity a volby nemuze realizovat, protoze narazf naprosto nutne
na barieru svych sociobiologickych dispozic (v sociobiologicke terminologiijde
o tzv. epigeneticka pravidla).
Vlastne totez tema rozvfjel v j inem kontextu zmfneny jiz Popper, ktery vytyka
historicismu, ze nenf zpusobi ly formulovat sve »zakony« v negativnf podobe,
totiz ve forme zname z fyziky (napi'. zakon zachovunf energie ve formu li
NesestrojfS perpetuum mobile, zakon entropie ve formuli Neexistuje stroj
vykonny na L OO % apod . ) . A pi'ece takove » l im i tativnf zakonitosti« velke
prediktivnf soy Ize i v socialnfch vedach fonnulovat. Naprfklad: Plat6nuv zakon
revoluce (nemuzes provest revoluci, jestli ze vladnoucf tffda nenf oslabena
vnitrnfm rozkolem nebo porazkou ve valce), zukon korupce l orda Actona
(nemuzes dat cloveku moc nad jinymi, aniz bys ho uvedl do pokusenf j i zneuzft:
pokusenf roste pi'fmo umerne s rozsahem pl'idelene moci a malokdo je schopen
mu odolat) atd., atp.
V radikalnf opozici vuci existencialisticky ladenym uvaham 0 lidske odpo­
vednosti a volbe se formoval skinnerovsky behaviorismus, ktery je ve 20. stoletf
jedinou znamou socialnf a psychologickou verzf laplaceovskeho absolutnfho
determinismu. C lovek je absolutne determinovan svou genetickou dispozicf
a predchozf socialnf zkusenostf (socialnfm ucenfm): pfi dostatecnem mnozstvf
informacf 0 obou techto determinantach bychom byJi schopni absolutne predi­
kovat kazde l i dske chovanf. B. F. S kinner ( 1 972) odvodil z teto teoreticke
premisy zcela logicky konsekventne i zaver - clovek takto »urceny« se nachazf
»beyond freedom and dignity«, je de facto vyvazan z mravnf odpovednosti za
sve ciny, protoze jeho »volby« a jeho »rozhodovanf« j sou cirou i 1UZI, ktera
vyplyva jen a jen z nedostatku informacf. Pi'es jistou - pripust'me - mravnf
odpudivost takoveho stanoviska nelze popi'ft, ze jde 0 velice produktivnf zpusob
konstrukce teorie. Dokazuje to ostatne i Homansuv pokus 0 vystavbu tzv. obeclle
teorie chovdnf, ktera na Skinneruv »zoomorfismus« (termfn Bertal anffyho)
primo navazuje. G. C. Homans ( 1 967) formuloval pomocf nekolika elemen-

[58]
tarnfch pojmu (cinnost, sentiment, interakce, norma, odmena, trest a frekvence)
radu tvrzenf, ktera tvoff zaklad deduktivnfho systemu, v j ehoz ramci Ize odvo­
zovat dalSf tvrzenf a v uhrnu pak vysvetlit cely komplex zakladnfch typu Iidskeho
socialnfho chovanf. Socialnf chovan! sarno je pojato jako smbza odmen a trestu
mezi zucastnenymi individui. Homansova teorie sice umoznuje vyvozovat
pomerne velke mnozstv! tvrzenf, ktera majf prediktivnf sflu, je vsak sporne, do
jake mfry jde 0 teorii sociologickou nikoliv v kompetencnfm, ale vecnem slova
smyslu. Homans napr. formuluje tvrzenf » Cfm castej i nenf ke skode nejakeho
individua real izovano pravidlo distributivnf spravedlnosti, tfm pravdepodobneji
se u neho projevf emocionalnf chovanf, ktere se oznacuje jako hnev«. Je jasne,
ze z tohoto tvrzenf mohu odvodit predpoveo 0 individualnfm chovanf za pred­
pokladu, ze pravidlo distributivnf spravedlnosti platne pro danou kolektivitu
znam. Nenf vsak j asne, do j ake mfry j i Ize zobecnit na uroven skupinoveho
jednanf. V kazdem pi'fpade je Homansova teorie alespon z formalnfho hlediska
brilantnfm prfkladem pokusu 0 deduktivnf system, ktery temer v Ciste podobe
naplnuje pozadavek jednoty ci identity explanace a predikce.
Homans sam zacal sva studia nikoliv obecnou teorif chovanf, ale mikro­
sociologickou koncepcf » l idske skupiny«, ktera teoreticky zavrsovala v 50. a 60.
letech m6dnf mikrosociologicky trend. Krome Homansovy Lidske skupiny, ktera
obsahuje radu tvrzenf prediktivne silnych (napr. 0 nevyhnutelne hierarchizaci
kazde skupiny, 0 vztahu mezi frekvencf kontaktu a povahou emocional nfch
vztahu), majf prognosticky vyznam i jine mikrosociologicke vyzkumy a teorie,
napr. Balesova analyza sekvencf interakcnfch aktu, sociometricke vyzkumy
vztahu mezi akcnfm i , interakcnfmi a emocional nfmi strukturami v malych
skupinach atd.
Je-li prognosticka rekonstrukce skinnerovskych, homansovskych a mikro­
sociologickych koncepcf pomerne snadna, je naopak dosti obtfzne analogicky
rekonstruovat prognostick:v rozmer v teoretickjch koncepcfch antipozitivistic­
keho razen( jako je frankfurtska skola, konfliktualisticka ci tzv. radikalnf socio­
logie, nemluve 0 tzv. i nterpretativnfm paradigmatu v soudobe sociologii (feno­
menologicka sociologie, etnometodologie). Nesnadnost j e vsak dana spfSe
zpusobem, jfmz jsou tyto koncepce vyjadreny, protoze j ejich »preklad« z j ejich
vlastniho jazyka do j azyka jinych paradigmat nebo do bezneho jazyka kazdo­
dennf komunikace j e zbavuj e j ejich specificnosti. Vecne je ovsem nesporne, ze
napr. dnes j iz klasicka studie Ado rnova 0 autoritarske osobnosti nebo Frommovy
analyzy konformnfho, konzumnfho, destruktivnfho a altruistickeho chovanf maj f
nesporny prognosticky vyznam predevsfm jako varujfcf progn6zy (srv. napr.
Fromm 1 99 1 ).

[59]
 Soudoba interpretativnf sociologie poukazuje na vyznam rozl isenf objektivnf
(»dane«, vnejsf) situace a zpusobu, jfmz je situace definovana a i nterpretovana
socialnfmi aktery, tedy konkretnfmi I idmi v kazdodennfm zivote. Pro socio­
logicke predvfdanf rna toto rozlisenf vyznam zcela zasadnf: !ide reaguj f na urcite
situace a stavy spfSe podle toho, jak je sami definujf, nez podle toho, jak se tyto
situace jevf vnejsfmu pozorovatel i , tedy »objektivne«. Avsak prognostika ci
futurologie usilujfcf 0 exaktnost more geometrico prakticky vzdy a vsude vylu­
cuje pn'ive tuto stn'inku veci jako »subjektivnf«, nepodd'lvaj fcf se »merenf«,
nekvantifikovatelnou, coz je sice pochopitelne, ale rozhodne nikoliv vecne
zduvodnene. Interpretativiste pravem zduraznili vyznam jazyka jako zakladnfho
prostredku interpretace s ituace, soucasne ale take jako zdkladnfho pfedpokladu
konstrukcejakikoliv prognozy: uvazovat 0 budoucnosti (a obecne 0 vsem, co zde
a nynf nenf aktualne pi'ftomno) je mozne jen pomocf znakovych systemu, ktere
davajf moznost zastoupit realne veci, I idi, procesy a ud,lIosti soustavou znaku.
V zasade je ovsem krajnf i nterpretativismus vuci moznosti predvfd,'inf znacne
skepticky: kaida socialnf situace je podle neho do te mfry unikatnf a specifick::i,
do te miry kontextwilne, tj . fyzicky, soci::ilne a jazykove podmfnena (»indexi­
kalnf«), ze je nepravdepodobne predpokladat, ze se muze opakovat. Tim se
ovsem znovu a ponekud j inak otevfra klasicka d ichotom ie nomotetickych
a idiografickych ved a obecne problem opakovatel nosti v social n fm z ivote.
V j ine terminologii a se »systemovym« akcentem totez vyjadruje i Popper, ktery
podtrhuje, ze socialnf systemy nejsou ani staciomirnf ani repetitivnf, a proto je
v zasade jejich vyvoj nepredvfdatelny (podrobneji srv. Petrusek 1 99 1 ) .
Zbyva se konecne zmfnit 0 tzv. environmentdlnf soci% gii, ktera j e spolu se
sociobiologif radikalnf reakcf na interpretativismua a »kulturologickou« orien­
taci v sociologii. Proti tzv. paradigmatu lidske vylucnosti (ciovek je vyjimecny
druh, ktery je mimoradne adaptabilnf dfky zpusobilosti vytvaret kulturu jako
svou »druhou pi'(rodu« atd.) stavf »nove environmentalnf paradigma«, ktere na­
opak podtrhuje pevnou a trvalou vklfnenost cloveka do pffrody a jeho totalnf
zavislost na nf. Environmental n f sociologie rozvfj f podnety varovnych prognoz
ekologi ckych a dovadf je az do krajnfch sociol ogickych dusledku se silne
katastrofickymi akcenty, ktere jsou socialne naprosto opravnene a funkcnf.
Podobne jako jsme nacrtH prognosticke potence obsazene v obecnych socio­
logickych teorifch bychom mohH zkoumat - a snad dokonce s vetSfm efektem ­
take existujfcf teorie stfednfho dosahu, naprfklad teorie deviantnfho chov'lnf,
sfdelnfch struktur, masove kul tury, zivotnfho zpusobu, malych skupin 'ltd. Moh­
I i bychom provest jakysi horizontalnf fez tematickou skladbou soudobe sociolo­
gie, coz je ale tema vskutku samostatne a nad kompetenci jednoho autora.

[60]
3. Deset paradoxu uvah 0 budoucnosti

Paradoxy se v lidskych dejimkh neeliminujf tfm, ze se jim protivfme, nebo

tfm, Ze je ignorujeme. Je trebaje vzft na vedomf a prodrat se jimi.
Georg Picht ( 1 98 1 )

V matematice a pi'frodn(ch vedach se jiz davno n a paradoxy nepohl(Zf jako na

neco nenaleziteho, co k povaze vedy nepati'\' SpiSe naopak - obrovske uspechy
matematiky a fyziky jsou, jak l'fka Gardner, pi'fmou vyslednicf usilf, jez bylo
venovano resenf klasickych paradoxu. Spolecenske vedy se vsak 0 »sve« para­
doxy pramalo staraj(, snad z obavy, ze by jejich vyjevovan( poskozovalo jejich
stejne tak ponekud problematickou prestiz. Stacf vsak porozhlednout se pozor­
neji po literature a budeme na paradoxy narazet doslova na kazdem kroku. Ne­
jde ani tak 0 paradoxy »moznych budoucnostf«,jako spiSe 0 paradoxy naSf doby,
jei vztazeny ke vzdalenejsim casovym horizontum dramatizuj f aktualn f stay
vec\. Vybral jsem nektere z nich a jak se sluM pojmenoval podle autoru, jejichz
cetba me k jej ich formulaci inspirovala (ne vsak vzdycky oni sami jsou j ej ich
pffmymi tvurci).
Paraaoxem budeme vel ice pracovne a predbezne rozumet tvrzenf, ktere j e
v napadnem rozporu s tim , v co vei'it n am vel f zdravy rozum, kazdoden n i
zkusenost, nab,idave clanky v popularnfch casopisech ci dokonce zdan l ive
nezvratne vedecke poznatky, jsou-Ii vytrZeny z kontextu. Pujde tedy 0 vypovidi
Ilesamozi'ejme, ponekud neocekavane a v kazdem pffpade vzbuzujfci udiv -
alespon u toho, kdo se s nimi setkava poprve. Ackoliv paradox rna byt vyjadi'en
ve forme brilantne vtipne, nesnazime se 0 ostrovtip za kazdou cenu : nektere
z nich jsou totiz spfSe smutne nez rozveseluj fcf, ale to uz je v povaze veci .

1. Gurevicuv paradox: efm nepredvfdatelnej§i je svift, tfm vetS[ je potreba

predvfddn(
Vestilo, pfedvidalo a prorokovalo se, pravda, vzdycky. Avsak teprve nase
doba vtiskla predvidanf pecei vedecke aktivity, aby se svymi prognozami vstou­
pila do Mjemstvf, jez byvalo vyhrazeno boMm. efm vfce se akceleroval vedec­
ky, technicky a spolecensky vyvoj, tfm intenzivnejsl se stala potreba pi'edvfdat
alespon ki'ivku tohoto akceleracniho pohybu - a to tim spfSe, ze vyvoj sam
pi'inasel nejenom osvfcenci predvidany I indrn( pokrok, ale take spoustu kata­
strof a pohrom, 0 nichz se jim ovsem ani nesnilo. Pi'edvidalo se sice vzdycky,
al e prorokovanf a vestby se tykaly vee{ nesamozrejmych, mimoi'adnych a po­
vetsine toliko jednotlivych moznych udalostf ci j ej ich dusledku, nikoliv vsak

/611
budouciho usporadanf kazdodennfho zivota. Dnesnf prognozovanf se vsak tyka
pnive vecf beznych, kazdodennfch, potencialne samozrejmych - chceme proste
vedet, jaky bude nas vsednf zivot, protoze si uvedomujeme, ze prestavame stale
vice byt jeho rozhodujfcfmi tvurci. Chceme tedy vedet, co jeste a j ak - krome
videa, poCftacu, televize, aidsu, walkmanu a drog - vstoupf do nasich domovu.
Tradicnf spolecnosti tuto potl'ebu samozi'ejme nemely, protoze jej ich kazdo­
dennost byla totalne predvldatelna, j ej ich zivot mel temei' absolutne pl'ed­
vfdatelny »rad« . Gurevic, ktery se zabyval stredovekymi spolecnostmi, zj iSt'uje,
ze ackoli v stredoveky obraz sveta nebyl nikterak primitivnf, byl presne uspo­
radany a dfky cyklickemu casu, v nemz zila rolnicka spolecenstvf, casove presne
strukturovany do minulosti i budoucnosti. Nas svetje vsak pi'fl is slozity a proto
zadame, aby nam byl pro futuro predveden jako svet srozumitelny a j asny,
usporadany a v zasade pi'edvfdatelny. Ale zadame to prave proto, ze takovy nenf,
a nevefime pfilis, ze takovy bude.

2. Jouveneluv paradox: efm vetsfje materialnf blahobyt, tfm vetsl obavy z bu­
doucllosti.
S tastnou budoucnost nenf treba pfflis predvfdat, spfSe je mozno j i pfislfbit,
protoze to odpovfda prirozenemu I idskemu ustrojenf. Predvfdanf budoucnosti je
motivovano vzdycky nejistotou, obavami, uzkosti, napetfm, ba strachem, tedy
pl'evazne »negativnfmi« emocemi . Tyto negativnf emoce se vsak zcela pi'irozene
vaZl jednak na nas biologicky l imitovany individualnf zivot (0 jehoz limitova­
nosti vfme, ale nevei'fme v ni), jednak na m aterialnf statky, jezjsme shromazdili.
Stoicka filozofie ve vsech svych variantach jako kategorickou podmfnku stestf,
jez se do znacne mfry kryje s nepi'ftomnosti strachu z budoucnosti , klade maxi­
malnf omezenf materialnlch potreb. Modernf spolecnosti naopak saturaci mate­
rialnfch poti'eb polozily na prvnf mfsto a tim take nutne vyprodukovaly pocit
permanentn(ch obav z budoucnosti: budoucnost, v nfz bych byl nucen se zffci
uspokojovanf kterekol iv ze svych znacne umelych poti'eb, se jevf jako velice
cerna a nelakava. V hierarchi i strachu z budoucnosti je na prvnf m fsto polozen
strach ze ztraty materialnfch statku a teprve daleko za nfm lezf obavy ze ztraty
vlastnf dustojnosti, i ntegrity a identity osobnosti a strach z globalnf katastrofy,
jejfmuz nebezpeCf je lidstvo akutne vystaveno. I toto globalnf ohrozenf nakonec
prochazf prizmatem strachu z materialnf ztraty. Materialnf blahobyt poskytuje
tedy j istoty jen velice relativnf a jen velice kratkodobe, spfSe je producentem
permanentnf uzkosti a obav. Ale prave proto je take orientace modernfch spolec­
nosH na uspokojovanf stale rostoucfch materialnich poti'eb bytostne scestna. Je
to ona pffs lovecna siroka a pohodlna cesta, ktera bezpecne vede do peke\ .

[62]
3. Aronuv a Pichtuv paradox: efm vIce ovlddame techniku, tIm vIce nas tech­
nika ovldda.

Georg Picht: Technika byla vymyslena proto, abychom ovhidli svet. Dnes
zakousfme, ze dfky technice se svet stal tak nezvladnutelny j ako nikdy predtim .
Raymond A ron: Zda se, jako by spolecnosti urcovaly tfm mene svuj osud, Cfm
vetsf vladu nad pi'frodnfm prostredfm se jim podanlo zfskat.
To, remu se nekdy l'fka »obsesivnf kritika techniky«, nenf ovsem fen omen
nikterak novy; nachazfme ji jiz u Spenglera, Berd'ajeva ci Ortegy y Gasseta,
tedy v dobe, kdy technika zdaleka nemela podobu monstr6znfho mol ocha, ktery
se c loveku vymkl z rukou. Dnes tolik oblfbena tvrzenf, ze technika sarna 0 sobe
je nevinna a ze vsfm je vinno spolecenske usporadanf, v nemz je uzita, je stejne
lak pravdive, jako malo rfkajfcf. Technicky svet produkuje urCity zpusob mys­
feni, vetSinou mechanisticky, atomisticky, absolutne determini sticky, produkuje
urcite zpusoby i'fzenf a urcite socialnf struktury, produkuje specifickou kuIturu
a hierarchii hodnot bez ohledu na »spolecensky rad« . Technika n as vsak
psychicky a socialne neovlada sarna, ovlada nas tfm, co nam nabfzf - od mate­
rialnfho b lahobytu, pohodlf a nevinnych hracek az po uplne zmanipulovanf
ducha pragmatickym, kratkodechym, permanentne »aplikovanym« myslenfm,
ktere prostoupilo skolu, kancelar i dum. N<ivrat k pl'edtechnickemu veku nenf
ani zadoucf, ani mozny, protoze takovy vek totiz nikdy neby l : babylonske
reliefy nas 0 tom ostatne presvedcuj l. Je vsak mozne a nutne uvazovat 0 hie­
rarchii hodnot.
Technika j ako by nabyvala na autotelicnosti, jako by se stavala smyslem
a cnem sama 0 sobe, jako by sarna 0 sobe byla nejakou samostatnou vyssf hod­
notou, nikoliv hodnotou primarne instrumentalnf. Postavenf techniky v hierarchii
hodnot modernfho cloveka vsak odraZf promeny v hierarchii jeho potreb: tech­
nika toliz nejen potreby saturuje, ale take vytvaf(, Cfmz spolu s technokratickou
filozofif, jez je ovsem take jejfm produktem, formuje uzavreny kruh produkce
stale slozitejsfch technickych systemu k produkci systemu j este slozitejsfch. Na
konci tohoto cyklu se rna podle nekterych nikterak marginalnfch pl'edstav
nachazet technologicka, kyberneticka ci informacnf spolecnost, ktera pry dokon­
ce k){cove mravnf problemy rozl'esf tim, ze problem zla prenese z oblasti moralky
do oblasti techniky, ze pojem viny nahradf pojmem omylu a celou tradicnf
moralku zredukuje na permanentnf dopliiovanf chybejfcfch parcialnfch informacf
pro efektivnf rozhodovanl. Je vsak zmimo, ze hodnoty, ktere stimulovaly tech­
nicky pokrok, nejsou identicke s hodnotami, ktere Iidstvu umoznovaly pfezft.
Soucasna vedecko-technickri mentalita poskytuje cloveku sice moznost ovlad-

[63]
nout pffrodnf sHy, ale sarna 0 so be nedava prazadne garance daISf existence
l idskeho rodu (srv. Fourastie, Lorenz aj.).

4. Rousseauuv paradox: Rozvoj vedy a techniky neZllamella nikterak nutne 170-

krok m ravn{ a kulturnr.
Jestlize se jiz v 1 8. stoletf akadem ie v Dijonu ( 1 7 49) dokazala zeptat, zda
pokrok ved a umenf pfispel ke zkaze nebo zuslechtenf mravu, mely by tuto
zpusobilost prokiizat i instituce modernfch spolecnostf. Rousseauova odpoved'
na tuto otiizkuje j iste rozkosna, zj isiuje-li, ze jednotlive vedy vznikajf z lidskych
vad: astronom ie pochazf z povercivosti, i'ecnictvf z ctizadosti, hnevu a I ichocenf,
geometrie z lakoty, fyzika ze zbytecne zvedavosti a ostatni vedy z Iidske pychy,
etiku nevyj imaje. Novejsi autofi spfSe nez na I idske vady poukazujf na vnitfnf
diverzitu pokroku - jednotlive elementy sociiilnfho zivota se nevyvfj ej i rov­
nomerne, takZe technicky pokrok muze pfedstihovat pokrok socialni, mezi roz­
vojem vedy a techniky na jedne strane a kulturnim a mravnfm pokrokem na
strane druhe muze existovat »mezera« ci »proluka«, 0 niz vedel Marx i Ogburn.
Jestlize vsak vyvoj vedy a techniky pfilis akceleruje a j estlize si dokonce vytvafi
svou autonomni »kulturu«, hrozi nebezpecf, ze tato mezera nebude organ icky
zaplnena. Na to ostatne poukazuje

5. Bertalanffyho paradox: Kolosalnf spoleeenski struktury naN doby ffdfme

pomocl etick:)5c1z pojmll pfevzatych z llolllddski spoleellosti, C02 je totii, jako
bychom fldili atomovy reaktor technologif L'/ovi!ka Z bu��e.
Ml uvf-li se 0 potrebe, ba nutnosti »nove moralky«, pak by se melD mit na
mysli prave toto. Tradicnf etika je i ndividualni, neni, jak zj iSfuje Bertalanffy,
vubec ustavena etika organizad a institud, ktere ziistavaji mravne anonYI11Il I
a tedy neodpovedne. Picht poukazuje na frapantni rozpor mezi mocf techniky
a archaickymi politickymi i'iidy, ktere ji nemohou zvl,idat, ale pouze se j f
podi'izovat. Odtud pak plyne kategoricky pozadavek uvazovat nikoliv 0 tom, co
je mozne, ale 0 tom, co je nutne: varianta budoucfch moznosti nenf ani zdaleka
tak bezbfeh,l., j ak se na prvnf pohled zdii, protozeze vsech budoudc/z moznost{je
kategorickou nutnostf dustojni pfd.it( Proto pravem konstatuje Peccei, ze cely
problem se redukuje na I idske kvality a na cesty jejich zdokonalovanf, protoze
jenom rozvojem lidsk:�ch kvalit Ize dosiihnout zmeny civilizace orientovane
vylucne na m aterialni hodnoty. Ale nove, ba spiSe staronove skutecne Jidske
kvality nevznikaj f spontiinne j ako by-product vedeckeho a technickeho pokroku
a rustu materiiilnfho blahobytu, spfSe naopak - mohou byt pouze vyslednicf
vedomeho mravnfho usil ovanf.

[ 64]
6. Commoneruv paradox: elm efektivneji dosahujeme zam.VSlenych kOll­
kretnich diLl, tim vet§[ neocekdvalle. nezamyslene efekty produkujeme.

Myslenka, ze e lovek produkuje vedle zamyslenych vysledku take vysledky

neoeekavane, je - jak jsme uvedli - nikoliv nova, i kdyz nepatfi do repertoaru
»anticke klasiky«. Nove, co dodal Commoner, spoeiva v akcentu na efektivitu
dosahovani zamyslenych cr1u: e fm efektivnej i pereme saponiity, tim vIce zne­
cistujeme vody, efm efektivneji zkracujeme vzdalenost automobilem, tim vice
olova vymesujeme atd. Nezamysleny efekt se vsak vetsinou nachazl mimo tu
oblast, jiz se dotykala nase pl,inovacf aktivita, a proto je take vetsinou nepfed­
vidatelny. Systemove myslenf, zda se, je jedn{m z pomocnych prostfedku,
protoze se snazl pfekraeovat pUlis uzke ramce scientistnim a technickym mysle­
nim rozparcelovane reality. Ale ani ono neni panaceem - ostatne jiz proto, ze
m n ohe zavisf na tom, jak system vymezuj eme a co j sme schopni a ochotni
zahrnout do jeho »relevantnmo ci pocistatneho okolf« a co z neho proste vylou­
C1me. Nezamyslene efekty se nejnapadnej i proj evily v oblasti ekologicke, ale to
neni ani zdaleka jej ich jedina domena. Engels napr. jiz davno upozornoval na to,
ze lide se po revoluci probouzej{ s kocovillOU, zjisrujfce, ze to, co Z revoillce vyflo,
nenl to, co ptlvodne zamysleli. Dobre umysly pri planovani social nfch zmen zda­
leka nestaci, protoze mohou byt vel ice snadno zvraceny prave neoeekavanymi
a nepfedpokladanymi dusledky. Tyto dusledky jsou nadto tfm nebezpeenej Sf,
elm mene jsou napadne. Ostatne - jak dlouho trvalo, nez si I idstvo vubec jen
uvedomi l o rozsah ekologickeho ohrozenf? A coz teprve dusledky v oblasti
kulturni a mravnf, ktere v zivote jedne ci dvou generacf nemuseji byt pozorovany
a pocitovany jako negati vni vubec, ba spfSe naopak: mohou pfece prima facie

vyhlfzet j ako »osvobozeni«, »liberalizace«, »desalienace«. Picht pravem pouka­

zuje na nebezpei"i »pokojni katastrofy«, kterou snad vubec netuSime, aekoliv
bychorn mel i, katastrofy podobne tiche a plfzive j ako je ekologicke ohrozeni,
tedy katastrofy spojene s rozpadem kulturnfch a mravnich hodnot, s onou
durkheimovskou anomii, absencf zakona, pravidla a radu. Rika se- snad pravem,
ze pojem fadu je neomylnym znamenim kazdeho konzervativce: ale ono nejde
o jakykoli v fad, a uz vubec ne 0 fad ve smyslu tupe a nesmyslne poslusnosti, ve
smys l u prodej ne konformity . Ossowski kdys i pravem podtrh l , ze vedecky
pracovnfk je elovek, k j ehoz profesionalnirn povinnostem naleZf nepf{tomnost
poslusnosti v myslenl. Jestlize je fad I idskych veci, tedy fad nejvyssfch lidskych
hodnot, ohrozen nebezpecim plynoucfm z technokratickeho diktiitu a mravnmo
relativismu, platf Ossowskeho deviza pravdepodobne daleko obecnej i .

[65J
7. Shawuv paradox: efm vke problimujako sve nepredvfdane efekty produkuje
veda, tIm vetS{je obecnd vlra v moznosti vedy je re§it.
Soudoby clovekjen velice nerad pripousti, ze se strukturajeho psychiky prflis
nelisf od psychiky svate Jany z Arku a jejfch stredovekych vrstevnlku. Tak j ako
Jana vefila ve sve hlasy a ve sve poslanf, veri i modernf cl ovek v moudrost vedy
a jeji neomezene moznosti, a to dokonce i tehdy, kdyz jej veda sarna upozornila
vfce nez vymluvne, ze nikoliv vsechno, co cinf, je hodno obdivu. S naha delego­
vat odpovednost vedy na spolecenske systemy, v nichl veda funguje, je pocho­
pitelna a do znacne mfry opravnena, ale ucinne prostredky, jak vyloucit vsechny
neblahe »postranni« efekty vedy a techni ky, nalezeny zatfm nebyly. Presto vsak
vei'lme, ze veda si nejak poradf, nevfme sice »jak«, ale vfme dozajista »ze«. Tato
vira je ovsem jednou z l idskych nadejf, je neCfm, co se vedeckemu poznanf
samotnemu ponekud vymyka. Kant v dopise StaundIinovi ze 4. kvetna 1 793
napsal, ze dIem jeho zivota bylo nalezt odpoveu na tfi zakladnf fi lozoficke
otiizky - co 11I0hu vMet?, co jsem povinell uCinit?, ceho se mohu nadft? Hledanf
odpovedi na tyto otazky, jak patrno, nikterak nepozbylo na zavaznosti a aktual­
nosti. Avsak prosta a nereflektovana vfra v neomezene moznosti lidskeho ducha
poznavat takovou odpovedf nenf, rozhodne alespon nenf odpoved{ uplnou.
Mytus vsemocne vedy je totiz stejne tak mytem jako kazdy jiny .

8. Bouldiuguv paradox: e(m redlnejSf nebezpeCf sebezni{ellf ndm hroz/, tim

durazneji toto nebezpeN vylucujeme z prognozy.
V roce 1 969 Kenneth Boulding konstatoval, ze smysluplmi prognoza musf
nutne vyloucit atomovou vulku, prelidnenf, vycerpanf zdroj u a atrofi i kreativity
a lidske energie plynoud z absence existencialnf vyzvy. Pi'ipuSlIl1e, ze od te doby
vzal nejprve Rfmsky klub a pote nakonec i bezne vedomi prumerne informova­
neho obcana na vedomf, ze pfelidnenf a vycerpanf zdroj u je nutne do kazde
prognozy zakalkulovat alespon jako limitujfdfaktor. Co vsak nadale z progn6z
vylucujeme, je vsechno nespocitateine, vsechno nemeritelne, tedy konkretne -
lidske die, hodnoty, motivy, uzkosti, kazdodennf starosti, nadeje, strach, litestf,
radost, vinu, sebeobetovanf, vsechno, co je vyjadi'eno v »kvalitativnfch« poj­
mech. Spravne zduraznuje Jungk, ze se nelze pfece spokojit s tfm, ze ztotoznfme
vsechno, co je lidske, s neurcitym a nepfesnym a na tom setrvame. Odtud poku­
sy konstituovat »lidskou prognozu (human forecasting)«, ktera bude vfce neZ
o komputerove myslenf opfena 0 vysledky humanistickych ved - filozofie,
antropologie, psychologie a sociologie, ale i - dodejme - krasne literatury,
umenf, psychiatrie a estetiky. Technicky diktat pocitace vede k redukci premis
i obsahu prognozy presne v intendch uvedene uvahy: ovl<idnuty pocitac muze

[66]
vc svych dusledcfch znamenat ovladnute, pocitacem urcene, ba zmanipulovane,

protoze tezce redukovane, myslenf. PI-edstava programujfcfch detf je jen prima

rac ie utesna a nadejna, protoze nikdo zatfm kloudne nedomyslel, jakou ze vlastne
llIentalitou, kulturnl dispozicf a mravnf odpovednosti bude tento »homo progra­
II/{lns« vybaven. Tedy - ope! jeden z pi'!kladu nezamyslenych efektu, ktere
hychom vsak tentokrat meli podrobit seri6znfmu prognostickemu badanf, dokud
jc cas.

9. Blochi'Iv paradox: eim nizsije uroven historickeho vedomi, tim nizSije taki
lirovC11 sc/wpnosti pi'edvfdat cokoliv v budoucnosti.
Nejelementarnejsl prognosticka metoda, extrapolace trendu, je zalozena na
protazenf minulych vyvojovych tendencf do budoucnosti a nikdo vazne nepo­
chybuje 0 tom, ze pi'edpokladem konstrukce progn6zy je znalost toho, co »bylo«.
Redukti vnf krok, ktery je vsak prognostice jaksi bytostne vlastnf, spoCfva v tom,
ze nema co do cinenl s lidskymi dejinami , ale s »tvrdymi daty« . Dej iny jsou vsak
Ill nohem, mnohem vIce nez tvrda data a historicke vedomf je neco jineho nd
znalost nekolika orientacnfch bodu v minulych dej ich. Spory 0 »smysl dej in«,
o obsah tradic, 0 objektivitu historickeho poznanf, 0 interpretaci historickych

faktu nej sou spory samoucelne akademicke, jak se rado f!ka. Zredukovane nebo
dokonce potlacene historicke vedomf nemuze totiz vyprodukovat nic ji neho nez
znamy bonmot, ze jedine poucenf, ktere z dejin plyne, spocfva v tom, ze se z nich
nikdo nikdy nepoucil.
I nejprostSf ohlednutf do dejin nas vsak snadno pi'esvedci, ze historicky trvale
nejsou vysledky l idskych reproduktivnfch C innostf, at uz byly jakkol iv technic­
ky pozoruhodne, ale pouze a jedine vysledky tvurCfho usilf, v nemz clovek
prekracuje sebe sarna j ako b iologickou c i biosocialnf bytost, tedy vytvory
filozoficke, l iterarnf, umelecke, vedecke a nabozenske. Pi'esvedCf mis take 0 tom,
ze ve vsech techto vytvorech, ve vsech filozofifch hodnych toho jmena, ve vsech
vyssfch nabozenstvfch a ve vsech vskutku umeleckych dflech, ktere prosly sftem
casu, jsou cloveky nabfzeny tytez prakticke rady, tytez vyssf mravnl normy
a tataz zakladnl maxima, ze totiz nejvysSim tidskym dIemje ovlddnuti sebe sama,
nepodlthdni Zddostivosti a touze po mod. Ale pi'esvedcuje nas bohuzel take
o tom, ze prumermi mravnf uroven cloveka se pi'fli S nezvysila a ze tedy nemame
prazadnych duvodu se holedbat, ze tzv. modernf civiIizace jsou mravne vyssf nez
tzv. primitivnf civilizace doby kamenne: »Civilizacnf proces spoCfva na pokro­
ku techniky, vedy a neosobnf manipulaci prostfednictvfm moci, ale nikoliv na
naprave mravnosti« (Toynbee, Ikeda). Nenf tedy nejmensfch duvodu yeW, ze se
skokem ocitneme v pozemskem raji, at uz je nadan jakymikol iv parametry.

1 67 1
10. Sztompkuv paradox: elm vyraznejslje instituciondln{ zaclenen{ experta,
tIm nitslje pravdepodobnost, i.e bude produkovat vedu nekompromitujld pro­
gn6zy.

Gramsei je jednlm z autonl, ktery razantne prosazoval spojenl predvidanf

s programem : jen v te mffe, v nfz je objektivnf stranka predvldanf spjata s ne­
jakym program em, nabyva tato stranka na objektivite. Gramsci tak ovsem pod­
trhuje specifikum soeiologiekeho pfedvidanf, ktere nemuze nebrat v uvahu »vuIi
druhyeh lidi a jejl up latnenl« a abstrahovat od toho, ze sam pfedvfdajfcf »ma ve
skutecnosti program, jehoz triumf ehee pl'ivodit«. Tato volni ci normativnf kom­
ponenta pi'edvldanf vsak nenf totozna s vuli, pfanfm a normativn im radem
partikularnf instituee, jejfmz je pfedvfdajicf zamestnaneem. Je pomerne snadne
predpovedet budouenost tak, jak je narysovana v programu in stituee, ktera
prognozu zadav<i, je vsak poehybne, j aky smysl takova prognoza rna m it.
Z nedavne minulosti zname nemalo predpovedf, projektu, program u, pl an ll
a prognoz, ktere se nesplnily, protoze pry byly »pfflis subjektivistieke«, »voilln­
taristicke« a eo i pso nerealistieke. Mohly vsak byti j i ne, nemela-li pl<lnuj fcl
a program lljlc{ i nstituee zadny korektiv v prognostieke aktivite, ktera by byla
realizovana mimo n i samu? Ale nejen to - tzv. deeiznf organy nezffdka pozadujf
nikoliv vedeni, ale navod, nikoliv poznatky, ale doporucenf. V totalitnfm syste­
mu se tomu rfkalo »spolecenska pouzitelnost«, dnes se mluvf 0 » pragmatiekem
postoji« - terminologie je sice odlisna, ale vysledek vyjde n astejno. Hlubsf,
zobeenujicl poznani je nahrazeno vyzkumnymi zpravam i , z niehz se nav1c
predklada dvoustrankovy nebo jednoodstaveovy vytah. Pak ale bohuzel platf
Ossowskeho upozorneni, ze moe pouzfva expertizy j ako opilee lueerny, totiz
nikoIiv kvuIi svetlu.

[68]
Jazyk empirickeho vyzkumu

Veda nenf 0 mnoho vfce nez dobre uzity jazyk.

Etienne Condillac, Esej 0 puvodu lidskeho vedenf, 1755

Sociologie je ze sve rozhodne vets) casti jazyk uzity spatne.

Stanislav Andreski, Spolecenske vedy jako carovanf, 1972

1. Problem jazyka v sociologii

Claude Gandelman mlllvf 0 filozofii jako 0 »einnosti, ktera produkuje znaky«

(1982). Filozofie je zajiste vfce nez pouha produkce znaku, ale nebyla by nietm,
kdyby jako znakova soustava nebyla vyprodllkovana. Totez ovsem platt 0 socio­
logii a 0 vede kazde. Zamyslfme-li se tedy nad »jazykem sociologie«, pak
nevolfme nejaky problem okr ajovy, nejakou m6dnf semantickou lahUdku, ale
klfcovy problem tvorby sociologie »jako vedy«, jako objektivizovaneho poznanf
ve smyslu Popperove. Problem je to vsak pohrfchu u nas temer nedoteeny.
V roce 1955 vydali Lazarsfeld s Rosenbergem slavnoll knih ll Jazyk socidlnfho
vYzkumu. Neslo v nf 0 metodologicko-semantickou analyzu jazyka empirickeho
vyzkllmu, jak by snad nazev naznaeoval, ale spiSe 0 razantnf vyjadi'enf teze, ze
veda je jazyk. To bylo ovsem zcela v intencfch tehdy dominujfcfho novopozi­
tivistickeho pohledu na vec. Pokud jde 0 vlastnf jazyk sociologie, je v knize
analyzovan pouze jediny z relevantnfch problemu, totiz problem operacionalnfch
definic ei presneji »jak se ve spolecenskych vedach tvoff jednotky a promenne«
(Lazarsfeld, Rosenberg, 1965, 5). Od te doby se situace v sociologii ovsem
zasadne zmenila a problem jazyka byl pojat skutecne zcelajinak, nez tomu bylo
v tt�to novopozitivisticke verzi analyzy jazyka vedy. Vznikla nadto sociologie
jazyka jako svebytna a dnes jiz znacne rozvinuta disciplfna, v ramci jazykovedy
se konstitllovala sociolingvistika, coz vsechno v tihrnu umozfluje, aby problem
»jazyka sociologie« byl zformulovan znovu a komplexneji.

[691
 Jazyk a spolecnost, pokud je vubec muzeme analyticky rozliSit, vykazujf
jednu - krome rady dalsfch - spolecnou vlastnost: vsichni zijeme ve spolecnosti
a vfce mene v nf umfme ZIt a vsichni zijeme v jazyce a vice mene jim umfme
mluvit. Receno s Noamem Chomskym a Aaronem Cicourelem, vsichni dispo­
nujeme lingvistickou a interakcnf kompetenci: kazdy jsme svym Zptlso/Jem
lingvistou a sociologem amaterem, coz vsak rna nezffdka nedozirne dusledky pro
lingvistiku i sociologii. Avsak prave proto, ze zijeme ve spolecnosti a zijeme
v jazyce, vznika take zname riziko, ze kazda »srozumiteln.i« vypoved' 0 spolec­
nosti nebo 0 jazyce muze znft a obvykle znf jako banalita, jako »to, co kazdy vi«.
20. stolet! je - z jisteho hlediska - stoletlm » ved y 0 jazyce«. V lillgvistice
samotne probehl dramaticky vyvoj od ruznych verzf strukturalismu (skoly
prazska, kodanska, americka, estonska) k obsahovym, funkcionalnfm, genera­
tivnfm a transformacnfm gramatikam (Chomsky), od prvnfch rozvinutych
Saussurovych uvah 0 semantice (Jakobson rna ovsem jiste pravdu, kdyz ffka, ze
zakladnf semanticke kategorie znala duverne jiz stfedoveka scholastika) pres
obecnou semantiku Korzybskeho, Hayakawy a Chase az k nedavne m6de se­
manticke analyzy vseho mozneho - od divadla po plakrity. Vefilozofii a logice
zaCfna Russell a pote Vfdensky krouzek klast otazky logicke a tedy i jazykove
vystavby vedy, objevuje se dno Wittgensteinovo, v Anglii se ustavuje tzv.
analytickdfilozofie, jejimz pi'edmetem zajmu je - v jiste opozici vuci novopozi­
tivisticke analyze jazyka vedy - kazdodennf jazyk (ordinary language), frank­
furtshi skola koncipuje neoretoriku, vznika modernf herl1leneutika (Gadamer,
Ricoeur) atd.
Nenl snad ti'eba zduraznovat, co pro vyvoj modernf vedy znamenalo ustavenf
kybemetiky jako nove samostatne vedy. Wiener sam vymezil kybernetiku jako
vedu 0 rizenf (control) a sdelovanf (communication) v zivych organismech
a strojfch. Pozornost, kterou Wiener venoval vztahUm jazyka a jinych dimenzf
socialnf skutecnosti, byla vskutku mimoi'adna (srv. Wiener, 1963). Obecna teo­
rie komunikace, informace a ffzenf je dnes oblastf, jejfz aplikacnf sfera je znacmL
A mohli bychom pokracovat d,lle - napi'fklad modem{ genetikou, ktera je
z urciteho hlediska zase analyzou jazyka, v tomto pi'fpade analyzou genetickeho
k6du: »Nejvyznamnejsfm vysledkem soudobe biologie je vznik pi'edstavy, ze je
moine pi'evest genetiku na formalnf popis jevu v jazykovych tennfnech« (Nali­
mov, 1979, 196).
V sociologii nabyl zajem 0 jazyk na sJxutecne intenzite az ve 40. a 50. letech,
kdy se objevujf napffklad prace Levi-Strausse, ktery nalezl svuj nejvyznamnejsf
metodologicky impuls ve - fonologii! Levi-Strauss sel dokonce tak daleko, ze
prohlasil: »V prubehu jednoho ci dvou stoletf pokladaly humanisticke a spo-

[70]
lecenske vedy svet exaktnfch a pffrodnfch ved za nij, do nehoz nikdy nebudou
smet vstoupit. Avsak pnive jazykoveda dokazala otevrit jakasi mala dvffka, ktcni
tyto svety spojujf« (Levi-Strauss, 1970, 132). Byl tak nalezen jiny nez fyzika­
listicky nebo organismicky model vy stavby spoleeenskych ved jako ved exakt­
nfch, a to prave v lingvistice. Ve Francii jazyk zustavri dominantou uvazovani
Lacanova, Foucaultova aj. Konecne v poslednfch letech se vyrazne osamo­
statnuje sociologie jazyka a na krMky cas se stava dokonce stejne m6dni a stejne
frekventovanou disciplfnou jako byla predtim industrialnf sociologie a posleze
mikrosociologie. Ale s analyzou jazyka jako socialnmo fenomenu jsou samo­
zfejme uzce spjaty i tradicnejsf sociologicke discipl{ny, zejmena sociologie pro­
pagandy, sociologie hromadnych sdelovacfch prostredku a sociologie politiky.
Napf. analyza totalitnmo »newspeaku« (srv. Orwell, 1991; Simecka, 1991;
Thorn, 1987) je cinnost provadena na pomezf sociologie, politiky a jazykovedy.
Abychom mohli uvazovat 0 jazyce empirickeho vyzkumu - a to je problem,
ktery nas zde zajfmri - musfme se ptrit, co sociologie (nikoliv tedy Iingvistika)
o jazyce vlastne vi a jak to vI. Sociologicke vedeni 0 jazyce mri ti'i zrikladnf
urovne:
I. Uroven substantivnf: Na teto urovni je predmetem sociologie jazyk jako
socirilnf fenomen ve vztahu k jinym socirilnim fenomenum. Prostrednictvfm
hlubsmo porozumenf jazyku chceme hloubeji porozumet spolecnosti, zatfmco
v sociolingvistice je vztah pi'esne opacny: prostfednictvfm hlubsf znalosti
spolecnosti chceme lepe porozumet jazyku. Na teto urovni je ustavena sociolo­
gie jazyka jako samostatnri vednf disciplfna, jejfmz pi'edmetem je predevsim
pi'irozeny jazyk, bezny, mluveny, hovorovy jazyk akteru socialnfch situacf.
2. Uroven reflexivnf: Na teto urovni je pi'edmetem zrijmu otrizka, jak se
o jazyku v jeho ruznych socialnfch funkcfch uvazuje, jak je reflektovan v ruz­
nych sociologickych koncepcfch. I kdyz se sociologie jazyka konstituovala
pomerne pozde, jazyk jako socirilnf jev vstupoval od samotneho pocritku prak­
ticky do vsech sociologickych teoriL Ostatne Durkheim jiste ne nrihodou poklada
pnive jazyk za socirilnf fakt par excellence pro jeho nadindividurilnost i schopnost
vykomlvat na jedince socialnf tlak. Avsak v jednotlivych koncepcfch je jazyku
pi'isuzovrina odlisna vaha, jazyk je jiste jinak pojat v marxismu (srv. Petr, 1977)
nez v novopozitivisticke sociologii, jinak ve fenomenologicke sociologii nez
v »kriticke teorii« frankfurtske skoly. Ale ve vsech techto koncepcfch je pffto­
men, je analyzov,in, je respektovrin jako socitilni jev prvoi'ade dulezitosti. Pro­
zkoumat tuto diferencovanou interpretaci jazyka jako socialnmo jevu je ukol nad
sfly jedince, avsak ukol lakavy a zavazny (srv. podrobneji Petrusek, 1988).
3. Uroven metateoreticka: Na teto urovni je pi'edmetem zajmujazyk sociolo-

[71 ]
gie sarnotne. Vychazime z elementarnfho predpokladu, ze sociologie jinak nez
jazykove dana neni a byti nemuze. Pdve proto je mozne a nutne j azyk sociolo­
gie Uednak jako zvlastni pffpad jazyka vedy, jednak jako zvlastn{ pJ'fpac\ pfiro­
zeneho jazyka) ucinit objektem samostatneho studia.
Predmetem naseho zajmu v teto studii bude prave tato tret!, metateoretickii
uroven, protoze pnlve v n{ vic\ime kHc k formulaci a zcasti i feseni zatfm malo
analyzovanych metodologickych otazek modernf sociologie Uednou z mala
vyjimek je studie Simmons, Stehr, 1981).

2 Mnohost teorii
. . a mnohost jazyku

Pohlec\neme-li na problem historicky, vidime na prvn{ pohlec\, ze sociologii

byla do vinku temer od pocatku vlozena pluralita jazyku, v nlz se zrcadlila
mnohost srneru, jez sociologii charakterizovala tehdy stejne jako dnes. Pro tuto
pluralitu smeru bylo donedavna prfznacne, jak to kdysi presne vyjadl'il Merton,
ze slo 0 smery logicky (protoze ontologicky a metodologicky) kontradiktornf:
kazdy jednotlivy smer byl zalozen na jedinem dominantnfm explanacnim prin­
cipu, ktery vylucoval via facti explanacn{ princip jiny. Naturalisticke smery se
vylucovaly s psychologismem, ktery sam stal nesmii'itelne vuCi sociologisI1lu
(srv. Sorokin, 1936). Tyto systemy se ovsem I iSily nejen »ontologif« a tedy
i dominantnfm explanacnfm principem a metodologif, ale nutne take jazykem.
Lze se vsak pravem ptat, zda skutecne slo 0 pluralitu jazyku nebo pouze
o odlisnosti v jazykovem vyj,idrenf; vsechny koncepce J 9. stoletf byly totiz
pfev:izne teoreticke a byly tedy vyjadrovany v prirozenem, nikoliv forrnali­
zovanem jazyce. Odpoved' na tuto otazku vyzaduje odpoved' na otazku jinou,
totiz na zaklade jakeho principu muzeme prohl:isit, ze dYe znakove soustavy jsou
samostatnymi jazyky? Pro nase potreby postacf, kdyz buderne konstatovat, ze
dve znakowi soustavy jsou samostatnymi jazyky tehC\y, jestlize mezi nimi exis­
tuje nutny vztah vzdjemne interpretace Ci pfekladu. Protoze kazdy jazyk je
systemem se dvema zakladnfmi slozkami - slozkou znaku (semantika) a slozkou
pravic\e l jejich uZitf, tec\y distribuce, transformace a generovani (syntax), je
i preklad z jednoho jazyka do druheho pfeklac\em jak jednotlivych znaku, tak
i vztahu mezi nimi a v pffpade prirozenych jazyku a konkretnfch jazykovych
promluv i prekladem kontextovych a situacnlch realif« (viz podrobneji Lebied­
f
zinski, 1981).
Srovnavame-li z tohoto hlediska jazyky jec\notlivych teoretickych soustav,

[72]
ktere jsou vecne protikladne, zjisfujeme, ze term{n »pluralita jazyku« je zde
pouzit spiSe metaforicky, ze je nepochybnu nadsazkou. Teoreticke koncepce jsou
vyjadfovany v pfirozenych jazycfch a lis! se proto mezi sebou semantikou, tj. I.
rozlicnostl vyznamu, jez jsou pfisuzovany temze pojmum (alienace u Marxe a ve
frankfurtske skole, pojem delba prace u Marxe, Durkheima a Parsonse), a 2.
neologismy, jez nemajf ekvivalent v jine soustave (spolecenskoekonomicka for­
mace v marxismu, katekticka orientace u Parsonse, zobecneny druhy u Meada
atd.). Nelisf se vsak syntax{ a eventualne jinymi charakteristikami jazyka jako
znakoveho systemu (obecne: nelisl se gramatikou). RozdI1nost semantiky je vsak
do te miry podstatna, ze je opnivnene mluvit - byf pnive jen metaforicky -
o specifickem »jazyce« parsonsovske, durkheimovske, tardovske, marxovske
atd. sociologie. Kazda sociologicka tradice (srv. Nisbet, 1967; Collins, 1990)
zaklada take urcitou tradici jazykovou, soubor urcitych jazykovych vzorcu,
jazykovych vyjadfen{ a jazykovych ritualu.
Podstatnou charakteristikou jazyka jednotlivych zakladnfch sociologickych
koncepcf ci paradigmat je to, ze jejich k[(cYove pojmy maj{ »konceptudlnf charak­
ter« (term{n Nalimovuv), tzn. ze »k6dujf« celou koncepci, vyjadfuj{ jejf specifi­
kum, takze jejich pfeklad do jazyka jine koncepce je temef nutne vyznamove
posunuty, je-li vubec mozny. V pojmech mechanicke a organicke solidarity je
»k6dovana« temer cela Durkheimova koncepce, pficemz netreba byt odbor­
nfkem, aby byl0 jasne, ze termfny jsou vyznamove zasadne posunuty proti
beznemu vyznamu »organickeho« a »mechanickeho«, ale i proti - rekneme -
tematicky analogicke dvojici Tonniesove Gemeinschaft a Gesellschaft nebo
Cooleyove a Burgessove dvojici primarnfch a sekundarnfch skupin.
StaN nahlednout do kterehokoliv vykladoveho sociologickeho slovnfku, aby
bylo jasne, ze velke sociologicke systemy se skutecne lis{ a) rozdI1nostf vyznamu,
jez jsou pfisouzeny temze term{num (znakum), cfmz v uhrnu vznihi v teore­
ticke11l jazyce sociologie nutne obrovskd polysemie, a b) pracf s novotvary
(naprfklad »folkways« u Sumnera, coz se obvykle ani nepreklada, souslovi »de­
finice situace« u Thomase nebo »humanisticky koeficient« u Znanieckeho
apod.).
Zvlastn{ a vedomy duraz na jazykovou odliSnost, ba vylucnost, rna nadto
vyznamnou mimovednf ci mimokognitivnf funkci: »Specificke jazyky vedy pln{
jeste jednu funkci. Ukazuje se, ze vybrana jemnost jazyka je formou vedeckeho
aristokratismu, ze je znakem pi'islusnosti k urcitemu vedeckemu klanu, podobne
jako ve starem Rusku byl rozhovor vedeny dobrou francouzstinou pf{znakem
pffslusnosti ke slechte« (Nalimov, 1979, 134). Nalimov poukazuje na dye
stninky veci - na diferenciaci mezi vedeckym a »nevedeckym« (obycejnym)

[73]
jazykem kazdodennf komunikace a na diferenciaci mezi jazyky »vedeckych
klanu«,tedy smeru, skol a hnutf. Prvn[ typ diferenciace se da nazorne dolozit na
znamem prfkladu jazyka strukturalnfho funkcionalismu Parsonsova, ktery Mills
(a pfed nim Black) prelozil do »plain English« (Mills, 1968, 27n), aby zjistil, do
jake miry je parsonsovska koncepce vedeckym cinem, do jake miry jazykovymi
prosti'edky zakrytou konftizn{ koncepd a do jake miry proste pouhou jazykovou
konstrukd, v niz ezotericky jazyk zamlzuje elementarni banalitu celeho sdeleni.
Mills dospel ke znamemu, ale rozhodne nikoIiv obecne sdflenemu zjisteni, ze
»v pojmech velke teorie nelze jasne formulovat zadny zavazny problem« (tam­
tez,40).
Druhy typ diferenciace Ize demonstrovat na osudech etnometodologie. V roce
1975 napadl dosti nevybfrave Coser ve sve prezidentske adrese etnometodologii
za to,ze se uzavrela do sveho sektarskeho jazyka,ze si zvolila vlastnf a nesrozu­
mitelny komunikacnf k6d,nikoliv »otevreny vedecky slovnfk«. Takovy ezote­
ricky jazyk, pokracuje Coser, umoznuje vznik »partikularistickych komunit
Pravych veffdch, protoze ezotericky jazyk tvoff hranice a bariery mezi veficfmi
a outsidery a presvedcuje veffd 0 tom,ze jen oni maj{ specialni Pravdu« (Coser,
1975,697). Je to pffpad, ktery Susane Langerov<l (1969) oznacila za stav, kdy
»jazyk je technictejSf nez ideje,ktere rna vyjadi'it«, taHe vznika nebezpeCi, ze
ezotericky jazyk bude pouze »kamuflazi trivialnfch myslenek«. Pffpad etnometo­
dologie nenf arcit ani prvni ani jediny. Ostatne etnometodologove sami na
Coserova obvineni ze »sektarstvi« odpovedeli,ze tento zpusob ustavovan{ skol
a smeru je zcela v duchu evropske a posleze i americke intelektualn{ tradice,
Comte pi'ece nezacal nicim jinym nef sektou, na coz pak navazali v obdobnem
stylu stejne tak Freud jako Marx, stejne tak Einstein jako Pavlov (Mehan, Wood,
1976). Ezotericke se stalo posleze exoterickym a charisma se proste rutini­
zovalo '"
Problem ezotericnosti jazyka poukazuje na vztah znaku a jeho uzivatele,
v nasem pffpade na vztah sociologicki koncepce a vefejnosti. Je znam pffpad
vasniveho sporu ze sklonku 60. let mezi Adornem a Marcusem v te veci. Zatimco
Marcuse vola,ze »kriticka teorie dnes musi byt vylozena v co mozna nejhrubs{
a nejjednodussi forme, aby bylo mozne pi'edat jeji radikalnf obsah«, Adorno
naopak nechce, aby se jeho filozofie, jejfmz iddlem je »pasivnf nonkon­
formismus«,staIa »variantou rudeho citatnfku, coz postihlp Marcuseho« (podle
Podgora, 1979, 147). Tfm se dotykame pragmaticke funkce jazykovych znaku
a eo ipso sochilni funkce sociologickych soustav. Sociologicki koncepce js{)u tfm
jazykove srozlllnitelnejsf, Cim jsou blifJf »(istC ideologii«: srozumitelnost sama
ovsem nevypovfda nic ani 0 krase jazyka (ideologicke newspeaky jsou vetsinou

[74]
hnusne), ani 0 »pravdivosti« sdelenf. Ezotericnost jazyka sociologicke koncep­
ce naopak vzdaluje bezprostredn{mu socialnfmu pusobenf na sirsi vrstvy, ale -
jak zjistil Mills v souvislosti s analyzou Parsonse - zvysuje jejich ideologicky
potencidl.
Myslenkove soustavy, ktere jsou do jiste miry nejasne, jsou vzdycky intelek­
tualne atraktivnejsi nez soustavy »absolutne srozumitelne« pnlve proto, ze
ponechavaji »neco nedol'eceneho«, ze umoznuji variantni a alternativni interpre­
tace. Proto je pro mnohe stale atraktivnf Kirkegaard ci Hegel, stale je diskutovana
fenomenologicka filozofie, proto je pro mnohe atraktivni etymologicka mystifi­
kace Heideggerova ci jazykova tajuplnost Adornova. Tim ovsem nevypovfdame
nic 0 intelektualni hodnote techto a jinych koncepcf, konstatujeme pouze pi'fciny
jejich mozne i realne psychologicke pi'itazlivosti. Nalimov obecne zjisiuje, ze
»c\obra vedecka prace musi byt napsana ponekud nesrozumitelne, protoze pouze
jista nedoi'ecenost umoznuje pi'edavat jemne myslenkove odstfny. Pi'fIis sro­
zumitelne prace vypadaji infantilne« (Nalimov, 1979, 12 I).
Jakasi primordialnf pluralita jazyku, jei odrazf pluralitu sociologickych
paradigmat v plynuti casu, se promfta i do soudobe sociologie a znovu aktua­
lizuje Kuhnovu ot,izku po »zralosti« ci »dospelosti« vedy, ktera nedospela do
monoparadigmatickeho stadia a tedy i do faze unifikace vlastnlho jazyka. Je sam
fakt plurality paradigmat a jazyku prukaznym pi'fznakem nezralosti sociologie
jako vedy?
Kuhn takto nepi'fmo otevfra dva pro sociologii relevantni problemy: I . je fakt
plurality paradigmat jevem ve spolecenskych vedach pozitivnim nebo nega­
tivnim? a 2. je mozne dosahnout kumulativnosti poznani ve vede, ktera je vniti'ne
diferencovana paradigmaticky i jazykove?
Na prvni otazku odpovfdame v kapitole 0 principu komplementarity v socio­
logii, na druhou muzeme alespon orientacne odpovedet negativne: uplne kumu­
lativni charakter sociologie mit nemuze, protoze pl'edpokladem uplne kumu­
lativnosti je take jista bazalnf jazykova jednota. A prave te v sociologii zatim
dosaieno nebylo.
Pokus, ktery provedli novopozitiviste sdruzeni ve Vfdenskem krouzku, byl
vlastne pokusem 0 vytvoi'eni prave takove bazalnf jazykove jednoty v podobe
»sjednocene vedy«, ktera by operovala jakymsi novym, univerzalnfm vedeckym
jazykem, odvozenym z jazyka fyziky. Racionalnim jadrem tohoto pokusu bylo
rozIL�en{ teoretickych a observacnfch jazyku, rozIiSeni, ktere v sociologii vy­
jadi'ovalo proces jejf radikalni empirizace. Sociologie, ktera se ve 30. letech
zacfna sarna definovat jako empiricka veda, stojf poprve pi'ed otazkou, jak
prew!st tradicn{ sociologickC teoreticke pojmy do »jazyka v.vzkumu«. Radikalnf

[75]
empiricismus odpovedel zcela jednoznacne: pojmy, ktere nelze operacionali­
zovat, tedy prelozit do jazyka empirickeho vyzkumu, je nutne vyloucit z vedy
jako ryze »analyticke konstrukty«, jimz nic v realite neodpovfda. Tento krok mel
byt take resenfm otazky one primordialn{ plurality jazyku: vsechny teorie mely
byt prevedeny na spolecneho jmenovatele operacionalnfho definovanf a co nad
to jest, od zleho jest ...

3. Sociologicky vyzkum jako prekladatelstvi

Radikalnf operacionalismus ztroskotal a ona primordialnf pluralita nejen ze

nebyla odstranena, ale byla naopak posOena tim, ze krome interparadigmaticki
plurality (tj. plurality, ktera je dana mnozstvfm paralelnfch, synchronn(ch nebo
postupnych, diachronnfch paradigmat) se vytvofil novy typ jazykove plurality­
pluralita intraparadigmatick{l. V cern je jejf podstata?
Sociologie se nakonec vymanila z osidel radikaInfho empiricismu, ktery zadal
bud' zakotvenf kazde teorie ve zkusenosti, coz je nemozne, nebo abdikaci na ja­
koukoliv teorii, coz je nesmyslne (srv. Gellner, 1963). Nemohla se ovsem nikte­
rak zbyt faktu, ze je jako veda metodologicky navzdy redefinovana jako veda
teoreticko-empirickd. To znamena, ze empiricka data napflSte jiz nepfejfma pou­
ze v hotove podobe ze statistik, zprav ci hlasenf jako vfcemene ilustracn{
material, ale ze si je sarna vlastnfmi metodami opatruje, ze za jejich validitu samu
odpovfda a ze odpovfda i za to, k cemu a jak jich bude vyuZfvat nejen ona samll,
ale i jejf klienti - politicke strany, podniky, vladnf instituce, soukrome nadace
atd. K tomuto zlomu doslo vlastne teprve pred sedesati lety, i kdyz v minulem
stolet! Ize zajiste mizvuky empiricke orientace zjistit trebas v dOe Boothove, Le
Playove, Durkheimove aj. Tyto nazvuky vsak nikdo pravem neinterpretoval jako
redefinici - pouzijme opet termfnu Kuhnova- zakladnfho badatelskeho metapu­
radigmatu: sociologie byla nadale vedou akademickou a jejf vstllpy do empirick6
reality byly povytce svatecnf.
Sociologie jako teoreticko-empirickd veda je dnes definovdna intrapara­
digmatickou pluralitou jazyku, jez mela v30. letech dobu proste dichotomie
�
teoretickeho jazyka a jazyka observacnfho (»operacionalizovaneho«), jez v�ak
rna dnes v sOllvislosti se vstupem pocftacu do empirickeho vyzkllmu podobll,
ktera se da prehledne shrnout asi takto:
p. jazyk: prirozeny jazyk komunikace se zadavatelem. Promenoll socialnfch
funk�{ sociologie, ktera presta va byt akademickoll ci jen akademickoll vedoll, st'

[76]
111t'1I1 i sfera mimovednf komunikace sociologa. Sociolog mus! komunikovat
'.1 fill, kdo vyzkum objedmiva a plat! (zadavatel, klient).
Tjazyk: teoretick:v jazyk sociologie jako vedy. Tento jazyk je sam zakladem
rrllerparadigmaticke plurality (existuje vfce nez jeden T jazyk); uvnitf tehoz
I,;(radigmatu funguje jako jazyk, v nemz je fonnulovana vychozf teorie, hypotezy
;1 v lIemzjsou interpretovana empiricka data.
I;,.iazyk: teoreticky jazyk hypotez, ktery se liS! od jazyka ciste teorie tfm, ze je
11;( jedne strane blizsf pfirozenemu jazyku (hypotezy jsou blizs! »zdravemu ro­
'"IIIU« nez »cista teorie«), ale na druhe strane je podflzen diktatu potencialnfch
.. I vrdych dat«, jez v duchu scientisticky koncipovane sociologie jedina mohou
I <'Ii fikovat hypotezu. Jazyk hypotez je v tomto smyslu znacne »hybridnf«.
() jazyk: jazyk operacionalizacnfch procedur, pfesneji jazyk, v nemz jsou
I\'j;idfeny operacionalizovane hypotezy, jez majf byt pffmo verifikovany empi­
I Id;ym vYzkumem. V podstate jde 0 observacnf jazyk ve smyslu Carnapove.
I', jazyk: phrozenyjazyk komunikace s respondentem. V pi'Jpade, ze zakladnf
IIlt'lodou sberu dat je dotaznfk, jde 0 jazyk dotaznfku,v pffpade, ze jde 0 rozho­
II 11,.ide 0 jazyk rozhovoru, ktery pak nutne zahrnuje i paralingvisticke fenomeny.
('jazyk: jazyk poCfta{ov.'Ych procedur (od computer).
S jazyk: matematicko-statisticky kondenzovand informace, ktera »vyjde«
, I'()Cltace. V podstate jde 0 tabulky, grafy, diagramy, histogramy, korelacnf
.1 lillc koeficienty, ktere jsou v mlsledujfcf fazi pfedmetem pfekladu do pfiro­
'I'lIdlO jazyka.
I)azyk: teoretickyjazyk interpretace dat,jez jsou vyjadfena v S jazyce. V teto
I.ll.i lIenf jeste »vystup« vyzkumu vyjadfen ve »zcela« pfirozenem jazyce, ale
"I'I�c v jazyce teoretickem.
I'jazyk: pfirozeny jazyk vyzkumne zpravy, tj. v podstate opet jazyk komuni­
L,ll'e se zadavatelem.
/.da-l i se ctena'fi nase typologie jazyku vyspekulovana, postacf odkazat ho na
� Inckoliv cfslo American Journal of Sociology a v poslednfch letech i American
';o\'iological Review. Prakticky kazdy text, at vypovfda 0 rozvodovem chovanf
\ I, sku nebo sebevrazednosti v Paraguayi, 0 nacionalismu nebo barierach social­
"d I() vzestupu,je strukturovan i fonnalne tak,ze jednotlive »jazyky« lze zfetelne
ICI,lisit.
I'rosty vycet, ktery by se jeste komplikoval tIm, ze sociolog mus! komuniko­
\ .11 sc specialisty z jinych oboru, s matematiky, statistiky, atd., naznacuje, ze
'".IIIIe vskutku co do cinenf s »babyl6nskymi potfzemi« (Nalimov, 1979). Zajiste
""IIk ve vsech pffpadech 0 »jazyky« sensu stricto (napffklad diference uvnitr
I"" o/'cneho jazyka jsou vskutku jen rozdfly v uZitf, nikoliv rozdfly mezi jazy-

[77]
ky), i tak je zjevne, ze nutnych prekladovych procedur je v prubehu empirickeho
vyzkumu nejmene sest.' Konkretne: p feklad z jazyka zadavatele do jazyka teorie
(tento krok muze variovat podle povahy vyzkumu), pl'eklad z jazyka teorie do
jazyka vyzkumu (operacionalizace), pfeklad z jazyka primarn{Ch dat do jazyka
poeftaeovych procedur (k6dovanf atd.), pi'eklad z jazyka poCftace do jazyka
matematicko-statistickeho vystupu z pocltaee, preklad matematic ko-statis­
tickeho vystupu do jazyka teorie (interpretace) a preklad do pl'irozeneho jazyka
zaverecne zpnivy. Pravdepodobnost, ze vychozl injormace Ztlstane po tolika­
nasobnem prekladu nedotcena , ze se provedenymi pi'eklady dosahne pouze
odhalenf latentnf informace, je nepatrna. Jinymi sIovy - jazykovy aspekt
vystavby sociologie jako teoreticko-empiricke vedy rna podstatne dusledky
nejen metodologicke, ale i vecne: realita, ktera vstupuje do vyzkumu, z nej
vychazf »nejak« zmenena. Avsak jen cast, dokonce jen mensi cast techto zmen
je reflektovana.
Intraparadiglllaticka pluralita je tedy podstatnou charakteristikou jazyka
vYzkulllu. V pntbehu v.Vzkumu dochazi nutne k nekolikanasobnemu prekladu,
coz ovsem nemuze zustat bez vlivu l1a »ontologickou« povahu vysledn e injorma ­

ceo Quod erat demonstrandum.

4. Pfirozeny jazyk a jazyk sociologie

Podivejme se strucne na nektere dOef aspekty tohoto problemu. Zrikladnllll

vychodiskelll vsech sociologickych analyz je pfirozeny jazyk, jazyk komunika­
ce s respondentem, zadavateIem i mezi sociology, jazyk, ktery je bazf teore­
tickeho jazyka, jazyka hypotez i interpretaen{Ch procedur. Sociologie je - opa­
kujellle - dana jazykove a jinak byti dana nemuze. Pociiuje proto na sobe nutne
intervenci pi'irozeneho jazyka, a to intervenci vsech jeho podstatnych charakte­
ristik: jeho univerzalnosti (zpusobilosti vyjadi'it »vsechno« v jazyce), reflexivity
(zpusobilosti vypovfdat 0 sobe samem), dijerellcov�osti (mfstnf, funkenf,
stylove) a jeho nepravidelnosti. Tuto nepravidelnost nazyva Gellner (1963)
poiymorfismem pfirozeneho jazyka a rozumf jim pl'edevs{m polysemii. Polymor­
fismus pi'irozeneho jazyka zpusobuje, ze pi'irozeny jazyk je bohatSf nez jakykoliv
umely jazyk (Nalimov, 1979,69). Avsak co je pozitivem ve sfei'e kazdodennOlO
zivota (a podstatna cast pi'irozeneho jazyka, rozhodne jeho hovorova kompo­
nenta, je meritorne vazana na kazdodennost, srv. Zemskaja, 1979), nemusf byt
nutne pozitivem ve sfei'e »jazyka vedy«.

[78]
 Situace v sociologii je podstatne slozitejsf nez ve vedach nonsocialnfch. Pro
ty existuje pouze problem vztahu pfirozeneho jazyka a jazyka vedy, pro socio­
loga vsak existuje navfc jeste vztah jazyka sociologie a jazyka aktira socidln(ch
situad. Sociologie jako teoreticka veda se opfra 0 pi'irozeny jazyk jako system,
ktery je »dan« (zde by bylo patme vhodne pouzft klasickeho rozlisenf langue
a parole), zatfmco sociologie jako empiricka disciplina by se mela zabyvat take
tfm,jak pfirozeneho jazyka uZivd akter,respondent, »clovek z ulice« (zde by bylo
patme vhodne uzlt Chomskeho rozlisenf jazykove kompetence a jazykoveho
vykonu, performance).
Zdurazneme, ze socialnf skutecnost, kterou sociolog zkouma, je »zvyznam­
nena« jazykovymi akty clenu s polecnosti nezavisle na sociologovi: spolcenost
lleeekd, ai bude interpretovdna, ona je interpretovana, tedy i jazykove vyjadro­
vana a hodnocena v kazdodennf interakci clenu spolecnosti. A tento fakt sociolo­
gie vetSinou dusledne a velkoryse ignoruje. Vypovfda pak 0 socialnf realite v du­
chu poklesleho durkheimovstvf jako 0 »vecech«, ktere nejsou nadany vyznamy.
Je zrejme, ze v sociologii se musf nutne projevit »systemovy« polymorfismus
pi'irozeneho jazyka spolu s polymorfismem, ktery vyplyva z konsituacnf povahy
jazykove komunikace (podrobneji srv. Rulfova, 1982). Konsituad se TOzumf
uhrn psychickych,socialnfch a paralingvistickych faktoru, ktere v bezne komu­
nikaci polymorfismus (tedy nejasnost,nepresnost a dvojznacnost) zbavujf nega­
tiv a dokonce jej zhodnocuji. Etnometodologie venovala tomuto problemu
znacnou pozornost.
Pri povrchnfm p()suzovanf teoretickr!ho jazyka sociologie preZfvajf »racio­
nalisticke«, scientisticke predstavy, jako by teoreticky jazyk vedy byl budovan
vedome tak, ze vylucuje vsechny »nedostatky« bezneho jazyka, zejmena jeho
nepresnost, definicnl neurcitost, polysemii, metaforicnost atd. Sam jsem tomuto
povrchnfmu nahledu dosti naivne podlehl (srv. Petrusek, 1978). Ma svuj pocatek
prave v novopozitivisticke analyze vedy, ktera vsak nenf induktivnf, ale deduk­
tivnf analyzou, ktera nenf deskripcf realneho jazyka vedy a procesu jeho tvorby,
ale uhrnem normativnfch pozadavku na to, jaky by jazyk vedy mel bYt.
Ve skutecnosti md teoreticky jazyk vedy (kaidr!, nejen socidlni!) mnohem vice
: mjazykem, neZJsme ochotni pfipustit. Teoreticky jazyk ope­
spolcenr!ho s beinv
ruje s radou pojmu, jez nejsou vubec presne definovany. Ve fyzice je takovym
rojmem napr. pojem sOy, v sociologii jsou to pojmy socialnf zmena, normalnf
chovanl, socialnf chovanf atd. Dale- teoreticky jazyk operuje s radou pojmu, jeZ
nejsou vzajemne dostatecne rozliSeny (napr. chov.lnf, jednanf, cinnost, aktivita),
a s i'adou pojmu, jez jsou bisemicke ci polysemicke atd.
Zvlastnf pozomost vsak zasluhuje metaforicnost vi!deckr!ho jazyka. Proti

[79]
naivnf pfedstave, Ze jazyk vooy je nemetaforicky, stojf dnes jiz nejen lingvisty
sdfleny mizor, ze »vooa se ve svych vrcholnych teoretickych polohach casto jiz
nemuze vyjadfovat jinak nez metaforicky« (Pavelka, 1982,32), ze metafora pln{
ve vooe dulezitou gnoseologickou funkci. Ostatne stacf nahlednout do jazyka
novodobe astronomie, kosmologie nebo »computer science«, abychom zjistili,
ze se tu vesele operuje pojmy jako »grupa«, »regrese«, »cerna dfra«, »bfly
trpasllk«, »velky tresk«, »pamer pocltace« atd., atd. Sociologove jsou vsak
znacne precitIivelf na konstatovanf, ze se vyjadrujf metaforicky, ackoliv jde
o fenomen ve vooe univerzalnf a v postmodem( sociologii rozsahle diskutovanY.
Pokud jde 0 funkci metafory v sociologii, nutno rozlisit dye polohy, v nichz
se sociologie jazykove aktualizuje: polohu »striktne vedeckou«, kde pl'edpo­
kladanym recipientem je odbornfk, a polohu popularizacnf a esejistickou (v Ces­
koslovensku byl sociologicky esej ovsem utvarem donedavna neznamym), kde
potencialnfm recipientem je »Iaik«. Zatfmco v druhem pffpade plnf metafora
funkci pl'iblizenf ci »znazornenf« sloziteho problemu, v prvnfm pffpade plnf
gnoseologicke funkce a proto musl byt takto pochopena.
Konstatovat existenci metafory nenf ovsem zadnou devalvacf vedeckeho
textu. Napi'fklad kdysi slavna Leninova definice tfldy je metaforicka v tom, ze
pfedpoklada rozdflnost »m{st« v historicky urCitem zpusobu spolecenske vYroby.
Kdyz tuto metaforickou povahu Leninovy definice, ktera »v dusledku staleho
uzfvanf pfestala dojmem metafory pi'lsobit«, konstatoval Stanislaw Ossowski,
vyvolalo to u marxistickych scientistu znacne rozpaky (Ossowski, 1957, 13). Ve
skutecnosti prave desifrovanf a domyslenf metaforickeho vyj<ldfenf umoziluje
klast si dalsf otazky. Mluvf-li se metaforicky 0 mfste, pak se evidentne pi'ed­
poklada pi'edstava nejakeho prostoru. Prozkoumame-li podrobneji kategorii
»socidlnfprostor« v sociologicke literature, zjistfme, Ze se pouzfva ve dvou zcela
odJisnych vyznamech:
I. ve vyznamu ekologicko-urbanistickem, kdy se so� alnfm prostorem impli­
cite rozumf prostor »socializovany«, lidmi osvojeny, tedy cast re6lneho prostoru;
2. ve vyznamu metaforickem, kdy se socialnfm prostorem rozumf neco zcela
jineho, nez je geometricky, topologicky ci fyzikalnf prostor. Mimo jakoukoliv
pochybnost jde 0 vooecky funkcn{ metaforu, ktera umoznuje vyjadl'it diferen­
covanost socialnich pozic, smery socialnfch pohybu, socialnf vzestup, pad,
bariery atd. (coz jsou ostatne zase vsechno povetSinou metafory).
Sociologicke teorie jsou vyjadfovany vzdycky v urcitem ndrodnfm jazyce
a jsou tfmto jazykem do znacne miry predeterminovany. Ve filozofii je to
notoricky znamo dokonce v aforistickych podobach: bez dvou vyrazu pro rozum
(Verstand a Vernunft) by nebylo Kanta, Marxova myslenka, ze vedomf je

[80]
vedome bytf, by nemohla vzniknout mimo jazykovou b<izi nemciny (bewustes
Sein) atp. Jsou ale take zmimy problemy »pfenosu« evropskych, najme nemec­
kych koncepcf do anglosaskeho prostfedf: americka kuturnf psychoanalyza je
nemyslitelmi bez nemeckych emigrantu, stejne jako fenomenologicka sociolo­
gie bez rakouskeho Alfreda Schiitze atd. Ukazuje se tedy, ze i v sociologii platf
umfrnena verze proslule Sapir - Whorfovy hypotezy, ktera tvrdf, Ze I. jazyk jako
lingvisticky system, v nemz jsme vychovani a v nemz od detstvf mys!fme, utvdN
ncis zpusob percepce okolnfho sveta a 2. v dusledku rozdflnostf mezi jazykovymi
systemy, ktere jsou odrazem odlisnych prostredf, lide mysl{d v techto jazydch
odlislle percipuj[ svet (podle Schaff, 1964,99).
Bylo by mozne uvadet fadu pffkladu vzajemne neprevoditelnosti Ci jen velmi
pfiblizne pfevoditelnosti ruznych sociologickych systemu a koncepcf z jednoho
ctnickeho jazyka do druheho. Plat{-Ii tedy Sapir- Whot:fova hypoteza, I1lUS{ byt
jazyk sociologic jej{m nejCists{m projevem.
Je pfirozene, ze sociologicke teorie, ktere jsou vyjadfeny v pfirozenem jazy­
ce, nesou s sebou vsechnu zatez pfirozeneho jazyka, zejmena zMez polymor­
fismu, ktery ve verbalnich teorilch nenf zadnym zpusobem pfekonatelny.

5. Formalizace jako reseni?

Stale znovu se objevujl pokusy zbavit sociologickou teorii teto jazykove

»pffteze« tfm, ze by byla vyjadfena v jinem, »tvrdsfm« nez pfirozenem jazyce,
pfedevsfm tIm, ze by byla forl1lalizovdna. Vyznamnym protagonistou tohoto
usilovanf byl Hubert Blalock jr. (1969), ktery se k tradicnim ci klasickym
sociologickym teorifm vyjadfuje velmi kriticky. Vsimneme si jeho argumentace
podrobneji a pokusme se zodpovedet otazku, zda Ize polymorfismus z jazyka
sociologie skutecne vyloucit duslednou formalizacf sociologickych teorif.
Ustfedni Blalockova namitka vuCi »klasickYI1l«, verbdlne vyjddfenym teorill1l
znf takto: nejde 0 teorie sensu stricto, protoze nejde 0 uhrn systemove spojenych
propozic 0 vzajemnych vztazich mezi promennymi, nejde tedy 0 vypovedi
() pravidelnostech ci zakonitostech socialnfho zivota. Jsou nanejvyse konceptual­
nimi schematy, ktenijsou sice nutnymi, ale nepostacujfcfmi pfedpoklady formu­
lace skutecne teorie. Tato Blalockova vytka klasickym teorifm se opakuje do­
dnes (srv. Lenski, 1989).
Matematicke vyjadfenf, jez rna nedostatky verbalnich teorif prekonat, rna po­
die Blalocka pocfnat »jednoduchymi mOdely«. Ty jsou vsak pnive pro svou jed-

[81 ]
noduchost nutne »totalne neadekvatnfm zrcadlem realneho sveta«, jak pfiznava
Blalock sam. Pfidavanf dalsfch promennych umoznuje komplikovat model
a postupne dosahovat vyssf miry jeho »aproximace k socialnf realite«. Jde
o postup, ktery se znovu opakoval napf. v souvislosti se strukturalnfmi mode1y
v 70. a 80. letech, takZe Blalockuv postup je prototypickY. Jeho pfedstava je
v podstate »triadicka«: od verbalnfch teorif, bez nichz se na pocatku neobejdeme,
k simuJtannim algebraickym rovnicfm, ktere fixujf »staticke«, ale jiz forma­
lizovane teorie, a od nich k simultannfm diferencialnfm rovnicfm, ktere jsou
schopny postihovat vyvojovou dynamiku.
Prvnf problem formalizovanych teorif vsak spoCfva v tom, ze pro ne pIne plat!
analogie se hrou v sachy. Pri hfe v sachy jsou dany »kameny« a pravidla,
pficemz se v prubehu hry nikdo nepta, cemu odpovfda v »realite« stfelec, cemu
vez a cemu dama. Realitou se stava sarna sachova hra, kteni je »ontologicky
sobestacna«. V podobnem nebezpecf se nachazejf vsechny formalizovane teo­
rie, protoze i ony mohou nabyt podobne »ontologicke sobestacnosti« a mohou
se stat matematickym samoucelem.
Druhy problem formalizovanych teorif spocfva v tom, na co poukazal Bohnert
v souvislosti s formalnf analyzou pfirozenych jazyku: formalizovany jazyk je
pi'esne definovany, avsak bez ohledu na osobu a cas, tedy bez ohledu na realnou
komunikacnf situaci. V tomto bode vstupuje do cele veci - jako element zasadnf
povahy - kvalitativn{ rozd{[ pi'lrodn{ch a humanitn{ch ved: v humanitnfch vedach
uplmi abstrakce od casoprostorovych soufadnic proste nenf mozna. Tfm nebudiz
i'eceno, ze nejsou mozne socialnf teorie, ktere zachycujf urcite univerzalnf
pravidelnosti a ktere tedy casoprostorove soufadnice vyslovne nezahrnuji. Avsak
tyto teorie - a( verbalnf (Parsons jako prototyp) ci formalizovane (Simon jako
prototyp) - jsou vzdycky ohrozeny bud' nebezpeCfm ontologickeho znehoci­
nocenf, ze jsou 0 nicem, nebo nebezpeCfm banality, ze )SOU 0 tom, co kazciy vi.
net!m problemem formalizovanych teorif, ktery ov�em nevyplyv,i z povahy
formalizacnfch procedur samotnych, ale z povahy postoje vedce k nim, je
nebezpeC{ »matematizace hloupost(<< (Nalimov, 1979). U spolecenskych ved je
toto nebezpeCf podtrieno tfm, ze matematizace a formalizace vubec zcianlive
zvysuje prestiz jednotlivych oboru v duchu proslule, ale ponekud pochybne teze,
ze stupen exaktnosti vedy je nutne a vzdycky dan stupnem jeji matematizace
(Bacon - Descartes - Kant - Marx). Nekteff sociologove se ovsem opravnene
ptajf, jak Ize matematizovat ci obecneji - kvantifikovat - jevy, ktere jsou svou
povahou kvalitativnf a nepfevoditelne na Cfselnou hocinotu nebo kvantitativni
vztah? Jinymi slovy - je stejne mozne matematizovat hloupost jako hloupe
matematizovat.

[82]
 Upozornenf na nektere problemy formalizace neznamend ovsem popren{
hellristickych moznost{, jeZ formalizacnf procedury poskytuji. Pars pro toto
uved'me,ze napf. Simon matematizacf verbalnf teorie Homansovy objevil na bazi
autonomnich formalne logickych procedur dalSfch asi 90 »skrytych« vztahu,
ktere bylo mozne smysluplne interpretovat a z nichz temer polovina byla socio­
logicky relevantnf.
Konecne nenf od veci pfipomenout, ze kaZda formalizovana teorie nakonec
musf byt stejne verbalne interpretovana, rna-Ii neco skutecne zavazneho 0 so­
cialni skutecnosti vypovfdat. Prave zde vsechny analogie s nonsocialnfmi vedami
konci. Fyzikalnf ci kosmologicke teorie vyjadfene v matematickem jazyce nejen
nenf nutno, ale nekdy ani nen! mozno verbalne interpretovat v obecne srozu­
mitelne podobe. Kazda verbalnf interpretace je pouze pfiblizna (srv. napf.
Hawkins, 1990). V sociologii je ale naopak verbalnf interpretace naprosto nutmi.
I v tomto ohledu se »ciste« vedy (matematika, logika,teoreticka fyzika apod.)
a sociologie zasadne liSi: v techto ved<1ch totiz nikdo nepredpoklada, ze by jejich
vysledky mely byt v poslednf instanci »obecne srozumitelne«, nikdo nepreklada
slozitou soustavu matematickych dukazu do »srozumitelne« podoby, do bezneho
jazyka kaZdodennf komunikace. Ale totez cum grano salis platf i 0 aplikovanych
pi'frodnfch vedach, kde pfece take nikdo nezada, aby mu byl pi'ed vstupem do
letadla pfedlozen - nota bene ve srozumitelnem jazyce- zpusob,jfmz byl prove­
den vypocet zakrivenf kUdla. Nikdo take nezada, aby byl obecne srozumitelny
zpusob poCftanf nosnosti mostu, zada se toliko vysledny efekt, ktery overuje
spravnost zvoleneho postupu a provedenych vypocetnfch operacf: letadlo let!
a most stoji. Ale prave tento zpusob prakticke verifikace nema v sociologii, snad
nastestf, analogii.
Nezbytnost verbalnf interpretace formalizovane teorie je tedy sarna 0 sobe
odpovedf na otazku,kterou jsme si polozili: zadna formalizace nemuze vyloucit
vsechny obtfze, jez jsou spojeny s jazykovym vyjadfenfm teorie, rozumej -
vyjadfenfm v pi'irozenem etnickem jazyce. Tyto obtfze se vracejf znovu a znovu,
snad na jine urovni a v jinem kontextu, ale v uplnosti nemizf nikdy. Ale jde
skutecne vzdycky 0 obtfze? Netkvf prave v techto babyl6nskych obtfZfch jedno
z kouzel socialnfch ved, ktere je Cinf dnizdive pi'itazlivymi a zajfmavymi?

[83]
6. Rozdllnost lid! a paradigmat

Pluralita jazyku, teori{ a paradigmat se nezffdka, v trochu zjednodusujfcf

optice, promenuje v prostou dichotomii »humanistickeho« a »scientistickeho«,
»interpretativistickeho« a »pozitivistickeho« pi'fstupu k socialnf realite. Tato
dichotomizace rna krome i'ady jinych pi'fcin jeden hluboky, elementarnf dl'lvod
psychologickY. Jsou jim odJiSne psychicke dispozice lidf, kteff se vede a vy­
zkumu venujl.
OdliSnost psychologickych dispozic badatelu samotnych je samozi'ejme
v rozporu s nalehanfm scientisticky orientovanych sociologu, aby si vsichni
sociologove osvojiJi jeden a tyz jazyk, jeden a tyz zpusob fixace a prezentace
empirickych dat, jeden a tyz zpusob odvozovanf a dokazovanf. Takove nalehanf
vsak nastesti naraz{, krome meritornfch vyhrad, na nepi'ekonatelny psychologic­
ky zataras: lide jsou proste ruznf, maji ruzne schopnosti a zpusobiJosti, takze
k necemu jsou pi'itahovani a neco odmftajf. Psychologicky zataras mezi scien­
tistickou a humanistickou orientacf nenf dan ani nechutf ani neschopnostf, ba ani
lenostf »humanistu« naucit se ti'ebas formalne logickym proceduram, mate­
matickym zpusobum dokazovanf nebo statistickym postupum i mene beznym,
nez jake jsou v empirickem vyzkumu obvykle. Vfme ovsem, ze »pocftac dnes
revolucionizoval vsechny formy vyzkumu«, takze hrozf aktualnf nebezpecf, ze
»ignoranti-uzivatele pocitacu budou produkovat nevalidni vysledky a ignoranti­
ctenai'i je budou nevalidne, spatne interpretovat« (Selvin, 1965,264). Je skutecne
pravda, jak konstatuje Selvin, ze »sociolog, ktery zna pouze sociologickou
statistiku, jez nevyzaduje vice matematickych znalosti, nd tomu bylo v 16.
stoletf, bude stezf na pocitacovou revoluci adekvatne re<\govat«. Prave pocltace
totiz udajne umoznuji realizovat onen Blalockem sne�y krok k matematicky
formulovanym teorifm, ktere jsou dosti komplexnf na to, aby byly realisticke
a netrivialni. Zvladnutf matematickeho myslen{ vskutku pfinasl »skody jen
nepatrne«. Potud Ize souhlasit s pozadavkem nezbytnosti matematicko-statis­
tickeho vzdehinf sociologu, aniz akceptujeme vidinu sociologie pIne mate­
matizovane.
Orientace na humanitn{ vedy vsak nesmf byt ani utekem k svevolne »Iiberali­
zaci« vedy, nesmf znamenat promenu sociologie v nezavazny verbalnf blabol,
slovnf hi'icky a nekonecne vyklady klasickych textu ve stylu poklesle herme­
neutiky. Pivcevic v polemice s fenomenologickymi sociology pregnantne uka­
zal, ze kritika »modelu pf{rodn{ch vr!d«, kterou fenomenologove neustale veclou,
je zalozena pohffchu na smfSenf dvou zasadne odlisnych vecl: jedna vec je
ztotozneni spolecenskych ved s fyzikalnfm modelem vedy jako »vecly vubec«

[84]
(v tom jsou vsechny kritiky opravnene), druha vec je ale nutnost respektovani
faktu, ze veda je sferou Iidske cinnosti, kteni rna nektera pomerne presna pra­
vidla, ktera plati ve vede univerzalne, tedy ve vede kazde. Ergo - ani realizace
nejakeho »kvalitativniho modelu« spolecenske vedy neni a nemuze byt vec1
pouhe intuice, nemuze byt »hrou bez pravidel«.
Sociologie vyzaduje schopnost videnf »jak anekdotickeho, tak geomet­
rickeho« (Levi-Strauss), coz se u jednoho individua pi'ichazf ovsem zi'fdka. Eude
proto nutne se na jeSte znacne dlouhou dobu smfi'it s tirn, ze pohledy vazne
studujfcfch »humanistu« budou komplementarnf s pohledy »scientistu«, pokud
obe strany budou dodrZovat »pravidla hry« a budou ochotny k dorozumenf. Ze
to nebude na bazi »sjednoceneho jazyka fyziky«, je dnes jiz stejne tak zrejme
jako ze to nebude na bazi ezoterickeho jazyka trebas etnometodologie. Vyhnout
se potencialni trapne uniformite vedy, v nfz budou vsichni psat totez a vsichni
stejne, znamena respektovat i tento elementilrni psychologicky fakt, fakt odlis­
nosti Iidskych dispozic.
Ostatne Charles Percy Snow jiz davno ukazal, a ne nezduvodnene, ze modernf
spolecnost vyprodukovala »dve kultury« - kulturu humanistickou, reprezento­
vanou zejmena spisovateli a spolecenskymi vedci »tradicni orientace«, a kulturu
»technickou«. Dialog mezi temito »dvema kulturami« je sice obtizny, ale prave
vrcholni reprezentanti obou »kultur« ukazali, ze v urcitem bode poznanf se
»tvrda« prfrodoveda menf v »mekkou« filozofii a vice versa. Dobfe vylozila cely
problem Rumjancevova, ktera analyzovala v sirokych kulturnfch i vednich kon­
textech »inzenyrsko-matematicky styl myj�len{« jako »vyraz urcite vyvojove etapy
vedy«, nikoliv jako styl absolutne zavazny a jedine mozny (Rumjanceva, 1978).

7. Empirizace a operacionalizace

Rekli jsme, ze zasadnfm zlomem v pojeti problemu jazyka sociologie je refle­

xe jeji empirizace. Je sice pravda, ze Engels, Le Play nebo Durkheim pouzfvali
»empirickych dat«, nekdy dokonce zfskanych vlastnfm badatelskym usilim,
pozorovanim, rozhovorem, anketami atd. Je ale take pravda, ze ani Engels, ani
Le Play ani Durkheim nechapali empirizaci sociologie jako metodologicky
problem par excellence a uz vubec ne jako problem jazykoveho vyjadfenf.
Empirizace se stala pro sociologii problimem skutdne teprve tehdy, kdyz byla
zformulovdna a obecne pfijata direktiva operacionalizace jako zavazna pod­
minka empirickeho vYzkumu. Operacionalizace je - ai se to komu Ilbi ci nikoliv

[851
- v podstate procedurou prekladu pojmu z teoretickeho do observacnfho jazyka
v Carnapove smyslu, i kdyz nikoliv nutne Carnapovymi procedurami (srv. Car­
nap, 1968). I kdyz rigidnf pozadavek radikalnfho operacionalismu vyloucit z ve­
dy vsechny operacionalne nedefinovatelne termfny byl zc,isti teoreticky a zcasti
proste via facti zamftnut, pozadavek operacionalizovat kazdy termfn, ktery
figuruje v empirickem vyzkumu, »najft jeho empiricke krytf«, nelze nikdy obejft.
Je-Ii vsak operacionalizace jednfm z podstatnych kroku empirickeho vy­
zkumu, a na tom se shodujf vsichni kompetentnf autofi, pokud empirickym
vyzkumem rozumejf sber, zpracovanf a vyhodnocenf (interpretaci) »primarnf
empiricke informace«, vznika klfcova otazka - jaka jsou vlastne pravidla
operaciollal izacni procedury? Dovolfme si hned na pocatku teto casti nasf uvahy
konstatovat, ze zadna nebo alespoi'! ne dostatecne jednoznacmi a dostatecne
prfsna pravidla nikdy stanovena nebyla. Dukaz tohoto tvrzenf Ize vest dvojfm
zpusobem: I. analyzou literatury, ktera 0 operacionalizaci vypovfd,l, a 2. ana­
Iyzou vyzkumne praxe, ktera s operacionalizaci pracuje. Pokud jde 0 literaturu,
Ize bez obtfzf zjistit, ze explicitnf pravidla operacionalizace v podobe »fazovych
kroku« navrhl kdysi LazarsJeld, od nehoz byla pak v mfrnych modifikacich
prejfmana pUmo nebo zprostfedkovane. Podle Lazarsfelda (1970) se opera­
cionalizacnf procedura cleM do Ctyf etap. V prvnf etape vychazf vyzkumnfk
z in tuitivni predstavy (imagery) 0 objektu, napffklad 0 integrite komunity: lide
se v integrovane komunite majfnidi, casto spolu komunikujf, kooperujf atd. Tuto
intuitivnf predstavu v druhe fazi podrobf analyt ickemu rozkladu na elementy,
napffklad tak, ze integritu pojme jako vysledek interakce( lidf, jejich cinnostf
a norem, z cehoz odvodf personalnf, kulturnf a komunikati Vnf dimenzi integrity.
Pro takto analyticky rozlozeny objekt v tretf etape hleda empirickC indikatory, tj.
fenomeny, ktere jsou pozorovatelne (naprfklad frekvence konfliktu nebo naopak
kooperativnich aktu) nebo mefitelne (stupei'! delikvence jako ukazatel narusenf
skupinovych norem). V zaverecne etape pak shrne empiricke indikatory v celek,
ktery Lazarsfeld sam nazyva indexem.
Lazarsfeldovo pojetf je v novejsf literature vyjadrovano terminologicky
ponekud odlisne, mluvf se 0 dekompozici objektu, 0 znacich a ukazatelfch atd.
(srv. Illner, Foret, 1980). Zasadnejsf rozdfl lze pak shledavat v tom, ze na pocatku
operacionalizacnf procedury nestojf »imaginace« ci intuice, ale teoreticka
analyza objektu, ktery je jazykove fixovan nejakou obecnou kategorif, tedy
vyjadfen v teoretickem jazyce, a jez ustf ve »vytvarenf ukazatelu, tj. v trans­
formaci obecnych, komplexnfch ci bezprostredne nezjisiovatelnych vlastnostf
socialnfch objektu do empiricke polohy« (tarntez, 63).
I kdyz jde 0 rozdfl markantnf a podstatny, zustavri nezodpovezena otazka, jak

[86]
probilul operacionalizaenf procedura v pffpade, ze pro danou problemovou ob­
last nedisponujeme zadnou rozvinutou teorif? Odkud se potom odvfjf operacio­
nalizaenf retezec? Zda se, jako by sociologove nemeli dosti odvahy k radi­
kalnfmu pfiznanf, ze na pocdtku pak flutne stoj{ redlnd nebo zprostfedkovand
(tedy jazykove zprostfedkovana) zku.senost s objektem ei problemem, tedy
zkusenost, kteni je nejakym zpusobem zakotvena v kaZdodennfm zivote socio­
loga jako fadoveho elena spoleenosti. Tato kazdodenn[ zku.senost jako vycho­
disko empirickeho vyzkumu vsak nenf obvykle jasne artikulovana a mnohdy
snad ani uvedomovana. Dochazf tak k onomu jevu, ktery kritikove »konvenenf«
(tedy analyticke a pozitivisticke) sociologie oznaeujf jako »zamleenf kazdo­
dennfho vychodiska kaMe sociologie« (srv. Douglas, 1973).

8. Pluralita operaciomilnfch definic

Kdyby platil pi'edpoklad, ze operacionalizace je procedura s presnymi pra­

vidly, pak by jednomu teoretickemu pojmu musela odpovfdat jedna opera­
cionalnf definice. Empiricka vyzkummi praxe to vsak evidentne vyvraci. Dochazf
naopak k jevu, ktery je dobre znam z prekladatelske praxe. Tyz text muze byt
prelozen mnoha ruznymi zpusoby a za urcitych podmfnek se pi'eklad menf
v jazykovou vypoved', ktera je jen pfiblizne podobna jazykove vypovedi pu­
vodnf. Poueenf, jd nam poskytuje obecfld teorie pfekladu, jsou v tomto pi'fpade
nezanedbatelna. Zde se rozliSujf tfi aspekty prekladu - aspekt pi'esnosti, tedy
pi'esny prenos obsahu originalu do druheho jazyka, aspekt spravnosti, tedy
spnivne jazykove vyjadrenf obsahu prekladem, a konecne aspekt reality, tedy
respektovanf mimojazykovych okolnostf. Majf-li byt operaciomilnf definice
plnohodnotnym pi'ekladem teoretickych pojmu do observacnfho jazyka, musejf
respektovat nejenom vychozf teoreticky termfn sam, ale cely komplex »mimoja­
zykovych okolnostf«, ktere v teoretickem termfnu nemohou byt pl'fmo fixovany,
aekoliv v »kontextu reality« mohou byt svrchovane relevantnf.
Nekdy se prave temito praktickymi, konkretnfmi okolnostmi vysvetluje
mnohost operacionaInich definic tehoz pojmu, ktere jakoby s ruznou intenzitou
akcentuji ten ci onen aspekt v teoretickem pojmu obsazeny. Tomu se ale nelze
vyhnout. Zduvodnenf tohoto pocfnanf vsak byva vice nd pochybne. Duraz na
ten ci onen jednotlivy ukazatel, ktery pak pi'edurcuje povahu cele operaciomilni
definice, byva zduvodnovan dvema zpusoby:
I . metodologicky: dany aspekt je akcentovan proto, ze je technicky nejsn,ize

[H7[
uchopitelny, zatlmco jint� jsou eliminovany proto, ze pro jejich postizenf nedis­
ponujeme pfimefenymi postupy. V tomto pffpade jde 0 znamy »diktat metody«,
kdy metoda, ktera je k dispozici, rozhoduje 0 volbe operacionalnf definice. Ob­
vykle je nutne proplout mezi Scyllou validity dat a Charibdou ekonomicke ci jine
efektivity;
2.potfebami vedeckiho v:vzkumu, povahou vyzkumneho ukolu. Ackoliv tento
postup obvykle nevyvolava namitek, je ve skutecnosti vecne podstatnejsl.
Iestlize se zduvodiluje duraz na urcity aspekt »potrebami vyzkumu«, pak se
nutne preferuje hledisko vyzkumnfka a nutne ignoruje hledisko »socilllnfho
aktera«. Co totiz zarucuje, ze »hledisko vyzkumneho problemu« je stejne
relevantni nebo dokonce dulezitejSi nez hledisko toho, kdo je sam »soucasti
vyzkumu«, protoze je socialnfm akterem?
Pluralita operacionaln{ch definic nebyla dosud podrobena dostatecnemll
zkoumanf, nebyly vymezeny vztahy mezi ruznymi operaciomilnfmi definicemi
tehoz pojmu, nanejvys byla kladena a zcasti testovana otazka jejich vzdjemne
zastupitelnosti. Zda se, ze operaciomHnf definice tehoz pojmu muzeme z hlediska
vzajemnych vztahU delit takto:
1. substitutivn{ definice: jde 0 dye nebo vice operacionalnich definic tehoz
pojmu, ktere se mohou vzajemne zastupovat, protoze prokazatelne zjisfujf totez,
avsak odliSnymi zpusoby a rozdily mezi nimi jsou nepodstatne (Ci nevelke);
2. altemativn{ definice: dye nebo vice operacionalnich definiv,ktere se mo­
hou vzajemne zastupovat, avsak Iisi se nejen ekonomickoll efektivitou (snadnostf
zisk'lnf pozadovane informace), ale i validitou;
3. komplementarn{ definice: dye nebo vice definic, ktere se vzajemne zastu­
povat nemohou, avsak doplilujf se, protoze zjistujf ruzne aspekty tehoz jevu;
4. kontradiktorn{ definice: vzajemne se vylucujfd operacionalnf definice,
ktere obvykle nedefinujf tyz teoreticky pojem, ale vazf se pouze na tyz jazykovy
znak (neprave komplementarnf definice).
Vetsina metodologu poklada problem plurality operaciomilnfch definic za
problem primarne metodologicky, v podstate za zm{neny problem pravidel
a adekvatnosti pfekladu. Avsak podle naseho soudu jde 0 otazku, ktera je
primarne ontologicka. Ie totiz mimo pochybnost, ze socialnf realita je stejne jako
»realita vubec« svou podstatou, tedy ontologicky, nevycerpatelna. Z toho ale
plyne, ze jejf upln.v empiricky popis nen{ mozny proste proto, ze zatfmco realita
je neomezena, jsou zasadne omezeny nase moznosti, nase poznavaci kapacita.
Petr Kapica uvadf z oblasti fyzikaln{ch jevu pffklad: zname asi sto prvku
schopnych tvofit slitiny. Pfedpokladejme, ze popis vlastnostf jednoho prvku nebo
slitiny si vyzada jednu stranku. Pak popis samotnych prvku zabere sto stranek

[88]
a popis bimirnich slitin deset tisic. Na popis trojnych soustav potfebujerne milion
stran, takZe »studium a systernaticky popis trojnych soustav je na hranici nasich
rnoznosti« (Kapica, 1982,398). Zadny sociolog nicmene neni ochoten pfipustit,
ze dosti elernentarni socialnf interakce dvou osob by vyzadala popis trebas na
deset stninek. Tyto »elementarnf deskripce« se proste vylouci jako sociologicky
irelevantnf a systemove se zkoumajf soustavy 0 hidove tisicfch interagujfcfch li­
dech rnetodami matematiky 16. stoletf.
Jde ale jeste 0 neco jineho. Plati-li teze 0 »nevycerpatelnosti reality« a ome­
zenosti nasi pozmlvacf kapacity, pak taky plat!, ze kazdy popis reality je nutne
redukovan, a to podle techto ti'f zakladnfch principIJ: I . podle principu ekonomie
myslenf, 2. podle principu vyznamnosti (relevance) a 3. podle principu jazy­
koveho vyjadi'eni (jazykove kondenzace informace). Odtud a nikoliv z metodo­
logie samotne pak plyne pluralita operacionalnlch definic, absence rigidnich
pravidel a konecne nutnost interpretace a interpretativnich procedur na samem
pocatku empirickeho vYzkumu. Jak totiz jinak nez na zaklade interpretace,
teoreticke rozvahy a generalizovane kazdodennl zkusenosti Ize rozhodnout,
ktery aspekt »nevycerpatelne reality« bude podroben empirickemu vyzkumu?

9. Operacionalismns, interpretativismns
a princip adekvatnosti

Operacionalismus v sociologii byl podroben nejtvrdsf kritice ze strany inter­

pretativnfch sociologu. A pi'ece jako by se protiklady pi'itahovaly, Ize najft nako­
nec spolecny jmenovatel obou zdanlive, ale i fakticky tak odlisnych badatelskych
orientacf.
Co ma interpretativn{ orientace v sociologii spoieCneho s operacionalisllle11l?
Co je onfm »spolecnym jmenovatelem«? Nic vIce a nic mene nez odpor k »obec­
nym pojmllnt«, ktere »nemaji referenta«. Pro operacionalisty tyto pojmy nemaji
referenta v »empiricke skutecnosti«, pro interpretativnf sociology v »kaz­
dodennfm zivote« aktera socialnilio byt!.
Bylo by vice nez zjednodusene, kdyhycholll na teto podobl1osti setrvali. Co
vsak tato podobnost sugeruje vfce nez napadne, je pozadavek »hygienicko­
profylakticke« funkce IIcjakC procedlllY, kteni by omezovala moznost
1. manipulovat pojrny, jimz pi'fpadne nic neodpovida a jd jsoll pouhymi
jazykovymi konstrukty, tedy vylouCit ze sociologie ciste jazykove hlY, a

2. reifikovat abstraktni pojl11Y, jez jsou sice komunikacne funkcni, ale kterym
»ontologicky« nic neodpovfda ve smyslu empiricke existence ci evidence, tedy
vyloucit ze sociologie tvorbu socialnf pseudoreality.
Operacionalismus, ktery je zakotven v empirismu modernf pi'frodovedy, na­
lezl tuto hygienicko-profylaktickou proceduru v kladenf otazek: Co to je? Co
tomu empiricky odpovidd? 1ak se to miff? Kde se to dd pozorovat? Inter­
pretativnf sociologie, pro niz je »svrchovanou realitou« realita kaZdodennfho
zivota, ji nachazf v otazkach: Co tomu odpovidd v kaidodennim iivoti? Lze se
s tim setkat v beznem zivoti? Vedi 0 tom normdlni, obyeejnf lide? 1ak by to fekl
Ciovik z ulice? Je na prvn{ pohled zi'ejme, ze jde 0 dye i'ady odlisnych otazek, ze
jde 0 dye odliSne procedury a 0 dye odliSne »sociologie« ci, chcete-li, 0 dye
odlisna paradigmata, jak delat »normalnf vedu«. Ale je take zi'ejme, ze obe rady
otazek jsou stejne legitimnf.
Interpretativnf sociologie pi'ichazf nadto jeste s jednou metodologickou
direktivou, ktera je prave z jazykoveho hlediska svrchovane zajfmava, totiz s tzv.
postuldtem ei principem adekvdtnosti, ktery byva formulovan takto: kazdy
termfn modelu cinnosti musf byt konstruovan tak, aby realna cinnost, ktera je
podle tohoto modelu organizovana, mohla byt pochopena samotnou jednajfcf
osobou a jinymi lidmi v pojmech kazdodennfch interpretacnfch schemat (pod Ie
Filmer aj., 1978, 252). Jednoduseji a konkretneji receno: kazda sociologicka
vypoved' musf byt pfelozena (nebo musf byt alespoii pi'elozitelna) do kazdo­
dennfho jazyka socialnfch akteru tak, aby se ti aktei'i, jichZ se vypoved' t ka, v nf
1
poznali. Zaverecna vyzkumna zprava musf byt pfelozitelml do jazyka pracovnfku
zkoumane skupiny ci podniku a oni jedinf jsou kompetentnf fici, zda tato zprava
je ci nenf adekvatnf realite, 0 nfz vypovfda.
Tento pozadavek je arcif velmi rigor6znf a byl ostatne podroben kritice
i uvniti' teto interpretativnf orientace samotne (srv. Giddens, 1976). Nektei'f autoi'i
totiz namft<tif, ze kdyby takovy pfeklad byl skutecne uplne mozny a smysluplny,
pak by vlastne zadna veda nebyla ani mOZna ani nutna. Na to se ovsem obvykle
replikuje tak, ze spolecenske vedy jsou ve vyjimecnem postavenf tfm, ze v realite
musejf odhalovat vyznamy, ktere do nf jiz byly vlozeny prave aktery socialnfch
cinnostl, kteff jedinf jsou proto kompetentnf posoudit, zda vyznam byl odhalen,
desifrovan ei dek6dovan adekvatne. Winch postulat adekvatnosti reinterpretuje
do mfrnejsf podoby, kdyz pozaduje, aby vedec sice pouzfval »technickych
terminu«, ale aby je »Iogicky vazal« na pojmy srozumitelne akterovi, tedy
fadovemu clenu spolecnosti (1958). Princip adekvatnosti poukazuje na neco
velmi podstatneho: zdmcllG jazyka elena spoleenosti za jazyk projesiondiniho
sociologajiz samo 0 sobC skryvd nebezpeC{ zdminy perspektivy elena spolecnosti
a perspektivy sociologa. Takova zamena je ovsem nepi'{pustna.

[90]
 Nekdy se ve prospech pnive teto zameny argumentuje tfm, ze akter »sdm nevI,
co chce«, ze »akter sam situaci nerozumf«, ze »akter se nevyzna sam v sobe«
apod. TIm je sice otevren relevantnf socialne psychologicky problem, avsak
postulat adekvatnosti tfm nijak vyvracen nenf: vzdycky je prece mozne pokusit
se predlozit akterovi nasi vlastnf sociologickou interpretaci situace se zadosti,
aby ji posoudil ze sveho hlediska.
Jestlize je operacionalizace, jak jsme videli, procedura, kteni obsahuje mnoha
ontologicka i metodologicka uskalf, pak dalSi procedura, totiz pfepis dat ziska­
nych dotaznikem nebo rozhovorem do podoby »strojove k6dovane informace«
vec jeste dale komplikuje. 0 co jde, vf kazdy rutinnf praktik. Informace, ktera
rna v dotazniku jiz znacne redukovanou podobu tvrzenf, ze »pocit bezpecnosti
po prechazenf vozovky je ani vyhovujfcf ani nevyhovujfcf« nebo ze »v dohledne
dobe nechystam upravy bytu«, se menf v Cfselny znak. Problem zajiste nespoclva
v tom, ze dochazf k tomuto prepisu, jde-li 0 udaje striktne kvantifikvatelne
a smysluplne skalovatelne. Problem spocfva v tom, ze vsechna data, »tvrda«
i »mekka«, jsou pfevedena do tehoz formalizovaneho jazyka a pak se s nimi
manipuluje tak, jako by slo 0 data stejneho druhu, typu a fadu.

10. Tvrda a mekka data v poCitaci a v realite

Podobne jako se rozliSujf tvrde a mekke jazyky, rozliSujf se zcela bezne i tzv.
tvrdd a mekkd data. Zatfmco princip rozliSenf jazyku na tvrde a mekke je
pomeme jasny (viz Nalimov, 1979), je rozlisenf sociologickych dat na tvrda
a mekka provedeno pouze »intuitivne«, bez explicitnfho uvedeni principu deleni:
tvrdymi daty jsou socioekonomicke, socialne demograficke udaje, mekkymi daty
pak udaje 0 chovanf, vztazfch a vedomf jednajfcfch lidf (podle Illner, Foret, 1980,
322). Proti rozlisenf samotnemu nelze mit namitek, protoze vskutku jde 0 dye
paralelnf fady skutecnostf. Nesmfme ale podlehnout sugesci (nota bene prave
jazykove sugesci), ze tvrda data jsou lepsi, spolehlivejsi, validnejsi a reliabilnejsf,
zatfmco mekka data jsou podezfela svou vagnostl, neurcitostf, a proto jsou ve
vyzkumu co nejmene zadoucf.
Zde je casus belli mezi dvema dnes v sociologii koexistujfcfmi paradigmaty,
paradigmatem statistickym a interpretativnfm. PoCftac vyzaduje tvrdy, ba podle
Nalimova vubec nejtvrdsf jazyk, ktery vsak rna vyjadrovat data mekka, polo­
mekka, polotvrda i tvrda. Prevodem, prepisem ci prekladem dat do tehoz jazyka
pocitace se vsak vsechna data volens nolens »ztvrdf«. Dojde tedy k tomu, co

191 J
pracovne nazveme »durifikad« (z lat. durare - Cinit tvrdym) nebo »lapidizad«
(z lat. lapis - Hmen) dat. Proees durifikaee ci lapidizaee rna v sociologii
nedozfrne dusledky, protoze muze dosti zasadne posunovat vyznamy cinnostf,
aktu, zazitku atd., eventualne je vubec ze sfery empirickeho poznani vylucovat.
Tvrde datum »pohlavi: zena« je totiz evidentne neco zasadne jineho nez mekke
datum »ziti v konkretnf spolecnosti a v konkretnf situaci jako zena«. Nejen
feministicka sociologie 0 tom vi sve. Tvrdd data tvoN socidln{ pozad{ toho, jak
realitu zijeme, jak v n{ jedndme, jak se v n{ rozhodujeme, jake vztahy v n{
navazujeme, jak si uvedomujeme, eo sami deldme a eo delaj{ jin£, jak hodnot/me
sebe a jine, jak vnimame, cftime, prozivame vsechna ta necitelne tvrda socialni
»data«, jichz se nemuzeme zbyt nebo jichz se naopak zbyt nechceme.
Jestlize si vstup poCftace do sociologie vynutil lapidizaci dat, tedy akt, ktery
vubec nebyl i'adne gnoseologicky a ontologicky reflektovan, pak to ovsem
znamena, ze vznikla take moznost manipulace s temito daty uvnitr pocitace,
v tomto i jazykovem black-boxu, podle nejakeho programu. Program sam je
ovsem lidskym vytvorem, a prave proto muze byt stejne tak dobre lidskym
vytvorem autentickym jako alienovanym. To znamena, ze program rnuze, ale
nemusf respektovat puvodni povahu lapidizovanych dat, a muze, ale nemusi
s nimi manipulovat s ohledem na puvodni realitu,na niz se vazi. Data do poCftace
vlozemt jsou spojovana a rozpojovana,jsou skladana v indexy a dekomponovana
do subznaku, jsou agregovana do kohort a desagregovana do subka�egorii,
ti'idena a preti'iaovana atd.,atd. Nezajfma nas tea statisticka adekvMnost proce­
dur ani matematicka spntvnost, zajima nas, eo se stalo s realitou, ktera, jiz tak
zmrzacena lapidizacni procedurou, je nyni natazena na Prokrustovo loze pocita­
covych manipulacf.
Je treba si uvedomit - a v tom je realny smysl postulatu adekvatnosti, ze
z poCftace vyjde vzdyeky neeo, eo vypadd smysluplne. Nemuze tornu byt jinak,
jestlize uvazime, ze na pocatku jsou vzdycky relativne normalnf vypovedi zcela
normalnich lid!, ktere jsou zpracovany na zaklade logicky korektnfho programu.
Do poCftace vsak byly vetSinou vlozeny individualni vypovedi (to je nejcastejsi,
i kdyz nikoliv nutne jediny pi'fpad), ale z pocitace vystupuji vypovedi 0 veko­
vych kohortach, 0 mobilitnich drahach, 0 strukturalni mobilite, 0 pi'ijmovych
kategoriich atd. Ale odpovida ontologicky neco temto konstruktum? Zdaleka
netvrdfm, ze nikoliv, zduraznuji pouze, ze si tuto otazku proste neklademe, ze si
neuvedomujeme, co delarne s realitou »prvnfho radu«, kdyz ji jazykove ztvar­
nime a pak jazykove znasilnime nekolikanasobnym pi'ekladem.
Pouzivame-Ji jineho jazyka nez matei'skeho, marne pi'irozeny korektiv ade­
kvatnosti jeho uziti v tom, jak na nase vypovedi reaguje »rodily mluvci«. Ale

[92]
kdo je tfmto »rodilym mluvcfm« v pi'fpade jazykovych pi'ekladu, jei dellime
v prubehu jednoho jedineho vyzkumneho aktu? Kdo zde rozhodne, zda nase
zaverecmi vypoved' vubec 0 necem realnem vypovfda nebo zda jde 0 vypovedi
v nejakem novem jazyce, ktery je sice napadne podoben tomu puvodnfmu, ale
nenf jfm?
Ilustrativne uvedu, co je dnes jiz dosti obecne uznano 0 socidlnf mobilite (srv.
Mach, Wesolowski, 1982). Obecne se p i'iznava, ze neexistuje zadna teorie
socialnf mobility, teorie v pravem slova smyslu, ktera by tedy byla vfce nez
pojmovym schematem, jez rna znamenity poclitek u Sorokina v roce 1927.
Z toho ale vyplyva, ze vyzkumy mobility jsou koncipovany v podstate jen na
blizi zdraveho rozumu, a to tim spfSe, ze existujicf koncepce socialnf mobility
nejsou dokonce vlizany nijak koherentne ani na existujfcf teorie socialnf struk­
tury. Neplatf tedy, ze z existujfcfch teorii socialni mobility (ty neexistujf) nebo
socialnf struktury (ty nejsou s mobilitou konzistentne svazany) jsou odvozeny
hypotezy pro vyzkum mobility. Dale - vyzkum mobility je dusledne zalozen na
udajfch 0 individufch a vypovedi 0 mobilitnfch procesech jsou agregovane
vypovedi 0 individualnich mobiIitnich drahach. Je Ihostejne, jak jsou tyto
vypovedi slozite a jemne, podstatne je, ze je nelze uvest do vztahu k zadne teorii
socialnf struktury, ktera 0 socialnf struktul'e pi'edpoklada, ze je vice nez suma
»nejak uspofadanych« individuf. Ale co to tedy znamena jineho, nez ze se
v mobilitnich vyzkumech nejak »caruje«, aniz se dusledne klade otazka po
ontologickem kryti vycarovanych dat?

11. Interpretace dat a zahadny usmev Mony Lisy

Zakladnimu pl'ekladu, s nfmz se v sociologii pracuje, se od let bezne i'ika in­

terpretace, coz neni zcela nepi'esne, protoze vskutku jde 0 cinnost dosti podob­
nou procesu hledanf konkretnfho modelu pro formalnf znakovy system (Kor­
sunov, Mantatov, 1974). Ve skutecnosti, ve »vyzkumne praxi« jde vsak 0 cinnost
zasadne jednodussi, totiz 0 rutinni »pi'ectenf tabulek« a jejich prosty preklad do
pi'irozeneho jazyka. Zde vsak naraZlme na problem, ktery vubec nebyl v nasi
literature kladen, totiz - ceho se vlastne tato »interpretace« tykd?
Je naprosto nezbytne si uvedomit, ze interpretace v sociologii rna nekolik
vyznamu, jmenovite:
1. Interpretace situace (cinnosti, aktu, vysledku cinnosti) akterem socialnf
situace. Tato interpretace je komplexnfm procesem, ktery zahrnuje moment

[931
semanticky (co je to?), moment pi'isouzeni relevance (jakou to ma dilletitost?),
moment pfipsani smyslu (k cemu to je?) a moment hodnoceni (jake toje ?). Tato
interpretativnf cinnost, ktera muze mft ruzne vysledne konkretni podoby, napff­
klad podobu »oznaceni« (labelling), tj. pi'ipsanf ti'ebas nelichotive nalepky, je
bazalnf interpretacf, z niz kazda sociologicka analyza musi vychazet, pi'icemz je
lhostejne, zda jde 0 interpretaci, ktera se sociologovi libf ci nelibf: pro tuto
vychozi situacnf interpretaci totiz neplati rigidnf gnoseologicke hledisko »prav­
divosti«, ale spfse hledisko uzitecnosti, funkce atd.
2. Interpretace situace vYzkumnfkem. Tato interpretace je provedena v pro­
cedurach tvorby vyzkumneho planu, formulace hypotez atd. a je interpretacf
akterem jiz interpretovane skutecnosti, tedy interpretacf druMho i'adu.
3. Interpretace »dat«. Jde 0 onu proceduru, jfz jsme tuto cast nasich uvah
zapocali, tedy 0 proceduru pi'ekladu matematicko-statisticke informace do po­
doby pi'irozeneho jazyka.
Minimalne v techto ti'ech vyznamech se pojmu interpretace uifva, aniz se vsak
vyznamy dusledne rozlisujf. Zustaneme-li u onoho ti'etfho vyznamu, pak je na
prvnf pohled napadne, ze interpretace se netyka reality, vyzkumnfk neinter­
pretuje skutecnosti, ale prave jen »data«, tedy vypovecti 0 skutecnosti.
Interpretace, ktera se netyka reality. ale dat, je nutne metaznakovou operacf.
Pojem metaznaku uvedl uspesne do uvah 0 semantice hudby Jaroslav Volek,
jehoz vykladu se pi'iddfme. Jde v principu 0 to. ze klasicky semantic¥:y troj­
uhelnfk (subjekt - znak - designat) je rozsrren 0 daISf element, jfmz je m�taznak.
tedy »vypoveci' 0 znaku«:

REALITA --t DATA --t INTERPRETACE

(design <it) (znak) (metaznak)

o metaznakovem charakteru interpretace se vsak zat(m v sociologii neuvazo­

valo.
Kazda interpretace musi mit nejakou soustavu pravidel, navodu »jak interpre­
tovat«, pi'icemz tyto navody se pohybujf opet na stupnici »tvrda« pravidla inter­
pretace (napi'fklad ve formalnf logice) - »mekka« pravidla (napi'fklad v es­
tetice). Soubor pravidel interpretace muzeme oznacit term(nem »interpretant«.
Podle Kaplana a Capilowishe je interpretant »zakonem interpretace« (srv.
Russell, 1957,206). Prave takovy jednoznacny interpretant, »zakon interpretace«
v sociologii neexistuje. Interpretuje se proto v podstate intuitivne a kontextualne.
Absence interpretanta je patrna trebas z elementarnfho faktu, ze reI ace
Cn",n,= 0,4506 muze byt interpretovana - prave podle kontextu, jfmz je v podstate
mnozstvf a hod nota namei'enych koeficientu, nebo v lepsim pi'fpade kvalitativnf

[94]
povaha promennych, jez jsou uvedeny koeficientem ve vztah - jako zavislost
velmi vysoka, stfedni i nizka.
Zasadni problem, ktery vyplyva z absence pravidel interpretace, spociva pak
v tom, ze matematicko-statisticky udaj jednou pfelozeny do bezneho jazyka
nemuze byt - bez dodatecnych operacf (hledani v zakladnfch tabulkach apod.)­
nikdy zpetne dokonce ani pfiblizne reprodukovan. Ztrata informace, k niz
takovym pfekladem docMzi, je z tohoto hlediska nepi'edstavitelna.
Jde totiz 0 to, ze vztah mezi designatem (realitou) a metaznakem (interpretacf)
nemusi a nekdy ani nemuze byt zprosti'edkovan znalosti znaku samotneho
(»dat«). V sociologiije beznd situace, ze je zndm pouze metaznak (interpretace).
Znak sam znam nenf nebo je znam jen zcasti a redukuje se na znalost dat
obsazenych ve vyzkumne zpnlve. Situace je zde znacne podobna znalosti
literarnfho dfla z recenze v odbornem casopise. Takova znalost je sice take
znalostf, rozhodne vsak neni onou znalosti, kterou marne na mysli, mluvime-li
o »Znalosti literarnfho dfla«. V sociologii, zejmena teoreticke, se tento typ
vicenasobne zprostfedkovane »znalosti« rozsfi'il do te miry, ze existuji pocetne
zastupy st'astlivcu, ktei'f znaji jen vhodne interpretace, protoze puvodnf dflo,
»znak« sam, jim zustalo utajeno.
Neexistuje-li inter pretant, zamena to, ze tyz uhrn dat vyslych z pocftace
a dokonce totez datum muze byt interpretovano nekolika odliSnymi zpusoby.
Interpretace je tedy procedura intersubjektivne vysoce nereliabilni. V tom je
sociologicka interpretace podobna interpretaci v estetice. V estetice je pluralita
interpretacf tehoz dfla dokonce pi'edpokladem toho, aby 0 umelecke dflo v pra­
vern slova smyslu vubec slo. eim mene je moznych interpretacf, tedy odliSnych,
diferencovanych, proste ruznych »ctenf« tehoz dfla ruznymi ctenafi a ruznymi
kritiky, historiky a estetiky, tim pravdepodobnejsi je, ze jde 0 artefakt, ktery je
mimo umeleckou sferu. V sociologii a estetice je tedy situace zasadne podobna
v tom, ze kazdemu znaku Ize pfii'adit vice nez jeden metaznak, je vsak zasadne
odlisna v tom, ze zatfmco v estetice je pluraIita metaznaku normou, v sociologii,
je-li pojata jako exaktnfveda budovana more geometrico,je pluraIita interpretacf
naopak deviacf od normy.
Konstatujeme-I i podobnost sociologicke interpretace s oblasti umelecke
tvorby a recepce, nenf to nahodne: interpretace v sociologii rna skutecne blfZe
k umenf nez k »science« v puvodnfm a zejmena anglosaskem smyslu.
Volek (1981) uvadf, ze Peter Brook navrhl, aby byJi specialne odmei'lovani ti,
kdoz na zaklade »kreativnf invence« prave interpretacnfm aktem vloz[ do dfla
vyznam, ktery je pozdeji obecne uznan, ac do te doby nebyl snad ani zaznamenan.
Prfkladem nad jine je »zdhadny« usmev Mony Lisy, ktery objevil Theofil Gautier

1951
v 19. stoletf: je prokazatelne, ze v due zadna intence vyjcidfit »zahadnost vecneho
zenstvi« nebyla a ze si enigrnaticnosti Mony Lisy nepovsirnnul po terner' ctyi'i
stoletf nikdo. Avsak sociologicky vyzkurn pi'ece jen nenf urnelecky artefakt,
takze kreativn{ invence rna zde sve dost jasne rneze. Interpretacni pi'esah dat je
sarnozi'ejrny, je vsak ti'eba, aby nebyl vydavan za »ernpirickou skutecnost« sa­
rnotnou.
Sarnozi'ejrne, Ze radikalni dornyslenf celtS 16to uvahy by znarnenalo zi'fci se
jakehokoliv rnereni nebo alespon abdikovat na to, aby vysledky rnei'enf byly
jednoznacne interpretovany. Tyto postoje ale nejsou a nebyly v sociologii nijak
vYjirnecne. protoze zdaleka ne vsichni sociologove koncepci rnaternatizovane
sociologie pokladajf za ideM, 0 nejz je nutno usilovat.

[96]
Operacionalizace
a filozofie empirickeho vyzkumu

Zvlastnf, jak se z velkych slov dajf delat velke myslenky.

Zjednoduste nekterym lidem slovnik, a nebudou vtibec mft, co i'fci. Kdyz
slysfm nebo etu takove tlachy 0 duchovnf krystalizaci, tvarovem
prepodstatnenf, tvtiref synteze nebo jak se tomu rika, dela se mi spatne. Mtij
ty boze, Iidi, myslfm si, streit yam nos do organicke chemie (a to jeste
nemluvfm 0 matematice), to by se yam tezko psalo! V tom je nejvetsf b[da
naSeho veku: na jedne strane nase mozky pracuj[ s mikrony
a infinitesimalnfmi velieinami s presnostf temer dokonalou, a na druM strane
nech:lme sve mozky, sve cftenf i myslen[ ovladat nejrnlhavejsfmi slovy.
K. Capek, Zivot a dilo skladatele FoItyna

Capek jako by usty sveho neslavneho hrdiny anticipoval velike myslenkove

drama nejen modernfho cloveka nasf doby, ale i dramaticky zapas humanitnfch
ved 0 sve vlastnf sebeurcenf, jenz rna v neposlednf i'ade povahu zapasu 0 poj­
movou pi'esnost, 0 odstranenf one capkovske mlhavosti a 0 dosaZenf maximalnf
exaktnosti, snad dokonce ve stylu mathesis universalis. Tento zapas 0 pojmovou
pi'esnost nenf jen zalezitostf semantickou ci Iingvistickou, ale je usilfm nesmfrne
metodologicke i ontologicke dUsaZnosti. V sociologii je tradicne diskutovan jako
problem operacionalizace teoretickych pojmu.

1. Problem teoretickych pojmu v sociologii

Pov�imneme si hned tohoto souslovf: operacionaJizace teoretickych pojmu,

v nemz je obsauna cela geneze i cela slozitost problemu. Sociologie vznikla
a historicky se ustavila jakoteoretickd vednf discipIfna, jejfz empiricke zakotvenf

[97]
(0 kvantifikaci nemluve) bylo sporadicke nebo pfinejmensfm nesystematicke
a rozhodne neme!o programovou podobu.
Do sociologie tak od konce minuleho stoletf vstoupila cehi jejl zakladnl
pojmoslovna a terminologicka vybava, vnitfne rozporna a nejednou dokonce
kontradiktornL Byl a je to soubor teoretickych pojmu odlisne definovanych ci
vllbec nedefinovanych a nikoliv nepodstatna cast vyvoje sociologie jako vedy
byla vlastne sporem prave 0 definice zakladnfch kategorii v ramci fl'lznych
myslenkovych systemu (srv. Merton, 1982, 31 n). Tyto spory 0 nominaln{ defi­
nice - prave proto, ze byly vedeny v kontextech kontradiktornfch teoretickych
systemu - pi'flis mnoho svetia do pojmoveho vybaveni sociologie nevnesly
a k jejimu ustaveni jako kumulativnl vedy rozhodne neprispely, protoze temer
vsechny soupef{cf tabory v podstate doktrinarsky setrvaly na svych vymezenfch
(srv. napf. diskuse 0 pojmech statusu, role, postoje, hodnoty, tffdy, stratifikace,
kultury atd.). Sociologie tak byla pfeplnena onemi capkovskymi nejmlhavejslmi
pojmy, 0 jejichz definice byl sice veden spor, ale nebyl dokonce ani kladen
zakladnl problem - cemu vlastne tyto pojmy v realite »empiricky« odpovfdajl?
Polozlme-Ii prave tuto otazku, bez nesnazl zj istlme, ze kozdy t� ore tick:y
(pfesneji neempiricky ci mimoempiricky) pojenz stoj{ ve dvoj(nz ohni, protoze je
na jedne strane ohrozen vnitrnfl7l llehezpeC{m hyposta-;e (zvecnenf, »zfak­
tictenl«), kdy se pojmu pfisoudi samostatne realne byti (ontologick,i svebytnost),
a na druhe strane vnijs(m nebezpee{m exkonzunikace z vidy prave pro svou
domnelou (ci realnou) empirickou neplnohodnotnost (srv. Stuchlinski, (982).
To, cemu se flka spekulativ ismus v sociologii, je vlastne vyraz krajnf tenden­
ce hypostazovat ryze teoreticke pojrny a operovat s nimi tak,jako by vyjadfovaly
pravou, podstatnou, nadempirickou, nadkazdodennf, smyslove nezachytitelnou
'ltd. skutecnost. To, cemu se ffka empiricismus v sociologii, je naopak vyrazem
krajnl tendence exkomunikovat co mozna vsecky neempiricke pojmy, ktere
nemaji »empiricke krytl«, tj. pokud nelze pomoc1 soustavy indikatonl ukazat,
cemu pozorovatelne, smyslove etc. v realite odpovld�f.
Tyto dye tradicnl tendence byly v poslednfch dvou desetiletfch doplneny tretf,
kleni rna sice uctyhodnou weberovsko-diltheyovskou tradici, je vsak oplodnena
podnety kulturne antropologickyrni (Hymes), sociolingvistickymi (Chomsky),
psychiatrickymi (Laing) a psychologickymi (Rogers), totiz linil jenomeno­
logickou, pfesneji receno interpretativn{ (srv. Halas, 1983), ktera odmft<i stejne
tak »hypostaticky spekulativismus« dokl,idany strukturnfm funkcionalismem,
jako »exkomunikativnf empiricismus« vteleny ve vsech odrudach pozitivismu.
Pro tuto orientaci je sudidlenz sociologicki relevance kazdiho jenominu (a tedy
i kaZdeho pojmu)jeho strikll!{ zakotven{ v kaZdodelllz(nz byt{, v beine zkusenosti

[98]
»sochilnfho aktera<<: nenf tedy ani spekulativni superreality, ani scientistne
vybudovane a vlastne stejne spekulativne zkonstruovane »empiricke skute6-
nosti«, protoze je jedina skutecnost, skutecnost neopakovatelne, individualnf
zkusenosti. Neti'eba zdurazilovat, ze v teto »velke trojce« - spekulativismu,
empirismu a interpretativismu- jsou obsazeny vsechny ustfedni otazky vystavby
sociologie jako vedy, zejmena pak spor nomotetismu s idiografismem a letity
spor nominalismu s realismem (srv. Petrusek, 1982).

2. Meze extremnlho operacionalismu

Avsak jake je mfsto aperacionalismu v tomto nebyvale zasadnim meto­

dologickem sporu v soudobe sociologii? Operacionalismus se v sociologii pro­
jevil jako vyhranena koncepce antihypostaticka, radikalne empiricka, proti­
spekulativni, ale i protiinterpretativnf. Puvod operacionalismu, jeho geneticke
zakoi'eneni krizi modern{fyZiky na po6atku stoletf,je do te miry zmimy, ze se
v

muzeme omezit jen na strucnou rekapitulaci. V roce 1927 vyslo dllo znameho
fyzika P. W. Bridgmana The Logic afModem Physics,jehoz ustredni myslenkou
byla teze, ze vsechny pojmy modernf fyziky mus! byt vymezeny operacf, ktera
odkazuje na jejich empiricke denotaty. V klasicke formulaci Bridgmanove: po­
jem delky je stanoven,jsou-Ii stanoveny operace,jejichz prostrednictvim se delka
meri. Nebo v obdobne aforisticke formulaci psychologicke: inteligence je to, co
mei'!me testem inteligence. Jiz v Briugmanove koncepci a zejmena v dusledcfch,
jez z nf byly vyvozeny, se ukazala pfinejmensfm ctyfi zakladni omezeni opera­
cionalisticke metody jako zpusobu vymezovanf vyznamu pojmu:
I . Bludny kruh operaciondln{ det
. t1liee, na nejz poukazuje Kemeny (I Y6 7,
135): »Snazfme se definovat delku. Abychom mohli aplikovat operaciomllnf
definici, musime vyuzit teorie, v niz se pouzfv,\ pojem uclka, ktery mel byt
vlastne definovan. Odkud 1ll,[lIle vede(,co znmnenaji tyto teorie,uokud nevime,
co znamemi delka, a jak 1Il,lme vedct, co znarnen,[ uelka, dokud nevirne, co
znamen�ji tyto teorie?«
2. Problem plurality operacionciln(ch def/nie: Bridgman si byl od pocatku
vedom toho, ze teoretickemu pojmu muzeme pl-ipsat bud' jednu operaci nebo
mnozinu operacf, kteni vsak musf tvorit unikatnf a ner()7cIcnit�lny celek. Mame­
Ii k dispozici vfce nez jeden soubor operaci. mamc eo ipso vicc nez jeden pojern.
V sociologii byl tento problem,jak lIvidl'lllc pO(hlbneji d:ile, f(lnnulov,lll IHalo­
ckem, avsak \' neprospech verzc Bridgm:lIlOvy. It lllle 11 i/o j<.::IIlOlllll fe'lrcilci-;clllll

1991
pojmu smf odpovfdat jedna operaciomiInf definice a tam, kde operujeme vfce
definicemi, jsme povinni zavest dalsf teoreticke termfny.
3. Radikdln{ operacionalismus jako filozoficky postoj: operaciomiInf zpusob
definovanf pojmu, ktery rna zcela nepochybne v jadru racionalnf smysl v tom,
ze »formuluje empiricke podmfnky aplikovatelnosti teoretickeho pojmu« (Bogo­
molov a kol., 1978, 403), byl - jak se to ve vede nezi'fdka stava - povysen na
samospasitelny obecne filozoficky princip scientisticke purifikace nejprve fyzi­
ky, pozdeji pak i jinych ved.
Radikalnf operacionalismus vsak odmftI explicite jiz ten, z jehoz teorie byl
puvodne odvozen, totiz Albert Einstein: »Abychom mohli traktovat nejaky logic­
ky system jako fyzikalnf teorii, nenf nutne pozadovat, aby vsechna jejl tvrzenf
mohla byt nezavisle interpretovana a »operacionalne overena«; de facto toho
nikdy zadna teorie nedosahla a je to ostatne obecne nedosazitelne. Abychom
mohli teorii traktovat jako .fYzikdln{ teorii, je nezbytne pouze to, aby implikovala
empiricky ovei'itelna tvrzenf.« (Cit. podle Kemeny, c.d., 136.)
4. Mimo.fYzikdln{ pfesah operacionalismu: v kontextu novopozitivisticke ori­
entace na analyzu jazyka vedy (a to vedy kazde, nikoli toliko fy zfkY) jako na
centralnf filozoficky problem se operacionalismus chtel pfirozene projevit jako
zivotaschopny i mimo svuj puvodnf fyzikalnf ramec, coz prosazoval Bridgman
sam. Bylo by vsak mylne predpokladat, ze se »operacionalisticky model«
pojmove konstrukce vedy ujal ve vede obecne. SpfSe naopak. Pouze dve huma­
nitn{ vedy, psychologie a sociologie, pfijaly operacionalistickou dev{zu jak v jejf
radikalnf, tak posleze liberalizovane podobe. G. Schlesinger opravnene konsta­
tuje, ze operacionalisticke pojetf bylo »ve vedeckem teoretizovanf snad nejdra­
maticteji akcentovano v psychologii, daleko dramaticteji nez ve fyzice samotne«
(Schlesinger, 1967, 545). Operacionalismus totiz dokonale koincidoval s radi­
kalnfm behaviorismem, ktery se jako »forma naivnfho operacionalismu« orien­
toval na manifestnl, pozorovatelne chovanf ve snaze vyloucit ze zorneho pole
psychologicke vedy »nepozorovatelne«, intrasubjektivnf fenomeny a vyloucit
introspekci jako plnohodnotnou metodu.
V sociologii, jak upozornuje Przelecki (1966), doslo k obdobnemu oslnenf
filozofickym operacionalismem v lundbergovski sociologii. G. A. Lundberg za
predmet kazde vedy, netoliko psychologie ci sociologie, prohlasil chovanf
a vsechny neoperacionalne definovane pojmy mely byt programove z ved
o chovanf exkomunikovany. Tato vyvojova faze je dnes jiz ve sve extremnf
podobe nepochybne minulostf. Strategie extremnfho operacionalismu je nahra­
zena »vyvazenejsfm operacionalnfm prfstupem, ktery zduraznuje vyznam speci­
fickych mericfch procedur nebo operacf k testovanf tvrzenf, ktery vsak nepopfra

[100]
vyznam pojmu a abstrakcf samotnych. V tomto sirokem smyslu je vetSina vedcu,
pokud se ovsem vubec zabyvajf testovanfm tvrzenf a teorif, operacionalisty«
(Phillips, 1971,52).

3. Sedm zpusobu, jak se dela sociologie

Podminka, kterou formuluje Phillips, totiz »pokud se ovsem vubec zabyvajf

testovanim tvrzeni a teorif«, je podstatna, protoze poukazuje na skutecnost, ze
problem operacionalizace se tyka vlastne jen jednoho zpusobu »delanf sociolo­
gie«, zpusobu, ktery je zalozen nadominaci klasickiho »verifikacniho principu«
1981). Tento typ sociologie rna tfi zakladnf podoby:
(srv. Panin,
1. podobu koncepcf, ktere (dine nebo alespoii metateoreticky usilujf 0 vy­
stavbu sociologie jako deduktivn{ho systimu, pokud moho formalizovaneho
a eventmilne kvantitativnfho;
2. podobu koncepcf, ktere se omezujf na budovdn{ (v principu induktivnfch)
teori{ stfedniho dosahu,jd na bazi empirickeho vyzkumu dospfvajf k vysvetlenf
urcitych parcialnfch skutecnostf (srv. Merton, 1982) a
3. podobu bezneho, nezrfdka rutinnfho, utilitdrn{ho empirickiho vyzkumu,
ktery je v nejlepsfm prfpade zalozen na souboru obecnejSfch, neempirickych, ale
parciainfch hypotez, jd vyzadujf prepis do operacionalnf podoby proto, aby
vubec mohly byt overeny.
Krome tohoto typu sociologie, ktery vedome ci nevedome sleduje tradici
vystavby sociologie more geometrico (a tfm se ovsem vystavuje rade meto­
dologickych nebezpecf), existujf jeste alespoii ctyri jine zpusoby »deJanf socio­
logie«:
1. liberdlne scientisticki koncepce, ktere sice pokladajf explanaci za zakladnf
funkci sociologie, ale netrvajf na jejfm hypoteticko-deduktivnfm modelu jako
jedine moznem, nybd formulujf liberalnf direktivu »vysvetluj, jak muzes«,
vsechny prosti'edky vysvetlenf jsou pi'fpustne;
2. radikdlne antiscientisticki koncepce, ktere programove odmftajf tradicnf
zpusob shromazd'ovanf empirickych dat na zaklade dotaznfku a dotaznfkove­
poCftacovy »verifikacnf princip« a jez jsou reprezentovany vsemi variantami
interpretativn{ sociologie;
3. teoreticke systimy vysoki urovne obecnosti, ktere nehledajf systematicke
zpusoby vlastnfho empirickeho overenf samostatne zfskanymi daty, a konecne
4. »vypovedi« 0 spoleenosti, ktere netrvajf na tom, aby byly pokladany za

[1011
»teorie« a jejichz empiricka zakladna je odvozena z jakychkoliv zdroju, jd jsou
z hlediska tematu vypovedi funkcnl - od novinovych clanku pres oficialni sta­
tistiky a inzenity po analyzu sociologicke i kn1sne literatury; vysoke i poklesle.
Techto Ctyr typu sociologie se tedy problem operacionalizace vlastne netyka
pnive proto, ze jsou budovany jinak nd na verifikacnlm principu: cHern neni
formulace empiricky testovatelnych hypotez a jejich systematicke overovanf
terennlm vYzkumem. TIebas Parsons problem operacionalizace nezna a navic
vyslovne odmfta moznost uzitl operacionalizacnich procedur ve vztahu k tzv.
neempirickym propozicim zejmena normativnlm a existencialnim (Parsons,
1964, 25); Merton, ktery metateoreticky formuluje problem teoril strednfho do­
sahu a nektere z nich dokonce sam konstruuje, se operacionalizace dotyka zcela
okr.yove; etnometodologickd orientace, Coffman, Jenomenologickd socioiogie
problem operacionaJizace odmitajf jako naproste nepochopenf podstaty huma­
nitnfch ved; autofiJ ran/ifurtski skoiy (pomineme-Ii arcii Adornovo duo 0 autori­
tai'ske osobnosti) pracujl s empirickymi daty jineho druhu a jinak, nez aby si
vubec kladIi otazku jejich systematickeho ovefovanf empirickym vyzkumem;
Mills ve svych nejlepsich vypovedich 0 spolecnosti (Mocenskd elita a Bfli /f­
meeky) standardnf verifikacni princip proste nepotfebuje a v Sociologicki ima­
xinaci vyslovne rfka, ze »nikdo samozrejme neni povinen pouzlvat techto (tj. stall­
dardne empirickych) metod jako jedine moznych nebo povazovat urcity model
za absolutnf kanon: «nenl to jediny mozny empiricky zpusob» (Mills, 1968,65).
Ony vypovedi 0 spolecnosti, ktere nemaji zakotveni ve standardnfm empi­
rickem materialu a jez interne nepodlehajf verifikacnimu principu, zaujimajl
ovsem v sociologii osobite misto, protoze prave ony, ne-Ii dokonce prave jen
ony, se stavaji literdrnfmi bestsellery, diskusnfm obezivem a soucdst[ socio­
logickiho Jolkl6ru. Merton vsak pnive tento typ sociologie dosti vasnive odm{tf:
«v krajnfch pffpadech byva tvrdy skelet fakt, zuveru a teoretickych reseni zcela
zaclonen mekkym telem stylisticke ornamentace. A pi'ece ji ne vedecke disciplfny
- fyzika, chemie, podobne jako biologie, geologie ci statistika - se uchranily pred
llcSfastnym svazkem s litenirnfmi muzami. Podi'izeny vedeckym cuum, kladou
tyto disciplfny preciznost, objektivismus a strucnost nad dokonale rytmicke
jazykove vzorce, bohatstvi popisu a dojimave slovnf obrazy. I kdyz neexistuje
shoda v tom, zda sociologie se m,t snazit 0 uroven danou chemif, fyzikou ci
biologif, llclze tvrdosijne setrv,ivat na tom, ze musi rivalizovat s historif, filozofif
nebo literaturou. Kazdy se musf drzet sveho a v pffpade sociologie to znamena
jasne vyj,idfenou snahu 0 vzajemne logicky svazana a empiricky potvrzena
["rzenf () socialnf strukture a jejfch zmenach, 0 Iidskem chov,ini uvnitr teto struk­
tury a dt''Isledcfch tohoto chov,tni» (Merton, 1982, 89).

11021
 Je nesporne, ze se v tomto smyslu konstituovaly vlastne tfi typy sociologie­
klasicky verbalne vyjadrena teoretickd sociologie, sociologie more geometrico
II sociologie more fabuloso. Termin «sociologie more fabuloso» - jako kom­
plement k proslulemu more geometrico - oznaeuje sociologii, ktera je prave
«vice Iiteraturou» nez vedou, je vice crivem nez vyzkumnou zpravou, je vice
dramatickou nadsazkou nez chladne scientistni rozvahou, je vice polemikou nez
informacf. Jejf sfla neni v prakticke utilite, nybd v bezprostrednfm socialnim
vlivu, jejf «funken] verifikaci» je pak fakt, ze se 0 dilech tohoto druhu diskutuje,
vedou se spory ueene i diletantske, z del tohoto druhu vznikajf slogany a bon­
moty. S jistou nadsazkou jde 0 Montaigne a Brunetiery moderni sociologie.
Socialnf pusobenf teto sociologie je ovsem rozmanite a znaene diferencovane.
StaCi, uvedeme-Ii (podle Passent, 1983) Iiterarnf dila tohoto druhu, ktera zapadnf
autority pokladaji za zlaf.Y fond sociologie ei obecneji humanitni vedy more
fabuloso: Adornova Dialektika osv{censtv{, Engelsovo Postaven{ dilnicki tffdy
v Anglii, Malinowskeho Sexudln{ zivot divochU, Popperova Otevrend spolecnost,
Straussuv Zivot JetfSuv, Van de Veldeho Dokonali manzelstvi, Leninuv Stdt
a revoluce, sociaInf uvahy Wienerovy a Chomskeho, Le Bonova Psychologie
davu, nektere prace Lukacsovy, Margaret Meadove atd. Lze vest spor 0 jed­
notlive hodnoty duchovni, mravnf i odborne, ale stezf Ize popfit, ze jde 0 vlivny
typ intelektualnf aktivity, ktery nemuze byt v uplnosti kompenzovan scientistne
pojatou «odbornou» sociologif vyzkumnych zprav a kvaziteoretickych uvah. I u
nas rna tento typ sociologie jistou tradici v casti dila E. Chalupneho, I. A. Blahy
a J. L. Fischera. Dnes tento druh sociologie nejvyznamneji zastupuje V. Be­
lohradskY·
Tento typ sociologie je neprelozitelny do «cisteho jazyka vedecke teorie«,
protoze takovy preklad meni nejen obsah, ale predevSfm autorskou intenci. Proto
take pokusy pomerovat jej modelem sociologie more geometrico jsou predem
odsouzeny k nezdaru.
Dosavadnf nase uvahy mely »eliminacnf« funkci, chtely co mozna nazorne
ukazat, ze problem operacionalizace je z hlediska celkove struktury soudobe
sociologie problimem parcidlnfm, nikoliv univerzalnim. Netyka se sociologie
cele, ale jen jeji jiste- i kdyz snad podstatne- casH, klasicke sociologie se ovsem
netyka vubec, leda ex post.

[103]
4. Lazarsfelduv model operacionalizace

Zcela nepochybnym »klasikem« empiricke metodologie je Paul Felix Lazars­

feld, jehoz Jazyk empirickiho vyzkumu (spolu s Rosenbergem) patri k zakla­
datelskym d11um modernf sociologie. Lazarsfeld ovsem nebyl nikdy uzkoprsy
a doktrinarsky neopozitivista, jeho metodologicke uvahy mely vzdycky meta­
teoreticke zakotvenf a teoreticky kontext (srv. 0 tom podrobneji Batygin, 1990).
LazarsJeld proto take situuje problem operacionalizace do pomerne sirokych
souvislosti sve JilozoJie socialn(ch ved (Lazarsfeld, 1970) a zduraziiuje, ze
centnilnfm problemem teto filozofie, jak v novopozitivismu ani jinak nenf
mozno, je problem jazyka sociologie. Komplex otazek, jez tvol'f to, co sam
nazyva sociologickou metodologif, je vsak daleko sirsf, protoze zahrnuje: 1.
rozlozenf vyzkumnych problemu, 2. expJikaci obsahu terminu a pojmu, 3.
explikaci technik (Lazarsfeld zduraziiuje, ze techniky samy do metodologie
nepati'f), 4. vymezenf vzajemne vazby mezi technikami, 5. systematizaci empi­
rickych zaveru a konecne 6. formalizaci analYzy. Vycet problemu, nikoliv jejich
vecne reseni, tak odkazuje spiSe k mertonovskemu modelu sociologicke meto­
dologie nez k rigidnfmu novopozitivismu. Ustrednfm problemem vsak zustava
analyza terminu, jichZ sociologie pouZiva, a jez podle Lazarsfelda probiha na
dvou urovnfch - geneticke nebo strukturnf.
Geneticka analyzajazyka vedy spociva v tom, ze analyzujeme texty »klasiku
socialnf filozofie nebo sociologie«. Stanovisko Lazarsfeldovo je mfrnejsi nez
stanovisko Blalockovo nebo jeste pozdejsf stanovisko »radikalnfch sociologu«.
Podle Blalocka klasicke sociologicke koncepce vlastne nejsou teoriemi a jejich
analyza je proto v podstate pouze intelektualnim cvicenfm. Podobnou uvahu
ovsem cteme i u autoru presne opacne orientace, u tzv. interpretativnich socio­
logu, ktei'f v sociologicke delbe prace rozliSujf »teoreticki kapitalisty«, ktei'f tvorf
teorie (Durkheim, Weber, Parsons), a »empiricki proletafe«, ktel'f jako by ne­
mohli delat nic jineho, nez empiricky overovat to, co »teoretictf kapitaliste«
v podstate spekulativne vymysleli.
Lazarsfeld sam nenf stoupencem sociologie jako ryze empiricke, neteoreticke
vedy, jak se mu nekdy mylne pfipisuje, ale spiSe zastancem pojetf sociologie jako
vedy empiricko-teoreticke. Prave proto rna pro nej smysl analyzovat to, ceho se
teoreticky orientovana sociologie dobfrala. Geneticka analyza rna byt provadena
na ctyrech urovnfch: 1. zjiStenf empirickeho obsahu pojmu,jez jsou v klasickych
teorifch uzfvany, 2. odhaleni »netusenych souvislosti«, tj. souvislosti, jichZ si
sami autori teoretickych soustav nejsou explicite vedomi, 3. zjiSteni skrytych
dimenzi, tedy toho, co je latentne v teorii obsazeno, ale nevysloveno a 4. zjiStenf

[104]
formalnfch podobnostf v odliSnych teorifch a na jejich zaklade pi'ipadna identifi­
kace podobnosti strukturnf a obsahove. S jistou davkou zlomyslnosti bychom
mohli i'fci, ze Lazarsfeld tak formuluje jakysi program »novopozitivisticke
hermeneutiky«, coz je souslovf, ktere sice zni jako contradictio in adjecto, avsak
pouze potud, pokud setrvame na »nalepce« a odhIizfme od skutecneho obsahu
navrhovaneho analytickeho postupu.
PodstatnejSf je pro Lazarsfelda nicmene strukturni analyza pojmu, ktera je
zalozena na »ex plikaci pojmu«. Explikace je mu identicka s operacionalizaci.
Lazarsfeld kdysi navrhl znamou Ctyi'fazovou proceduru, kterou lze dnes najft
v kazde pi'irucce sociologicke metodologie, vetSinou vsak jiz bez odkazu na
Lazarsfelda: intuitivnf pi'edstava (explikace vychozfch obrazcu), konkretizace
konstruktu (analyticky rozklad na elementy nazyvany nekdy dimenzionalnf
analyzou), stanoveni empirickych indikatoru a jejich sumace do skal nebo
indexu.
Lazarsfelduv model neti'eba meritorne komentovat, zdurazneme vsak nektere
opomfjene aspekty jeho pojetl. Pi'edevsim - Lazarsfeld mj. vychazf z toho, ze
operacionalnf procedura jako pi'edpoklad mei'enf je zakotvena v kazdodennf
zivotnf praxi a zkusenosti (Lazarsfeld, 1972, 134). Podobne i mei'enf a klasi­
fikace jsou pi'ece jako elementarnf - vlastne vzdycky interpretativnf - procedury
obsazeny v kaidodennf praxi. Nelze tedy pi'edpok1adat,jak se nekdy naivne veff,
ze by prave operacionalizace, ktera pi'ece take vychazf z beineho vedomf
a kazdodennfch interpretacnfch procedur, mohla garantovat »vedeckost« pi'esa­
hu kazdodennf zkusenosti a bezneho vedomf jakymsi nezavislym empirickym
vyzkumem.
Lazarsfeld sam neveff v samospasitelnost ani operacionalizace, ani kvanti­
fikace, jak se mu nezi'fdka pi'isuzuje: »ten ci onen problem muze byt natolik
slozity, ze resit jej kvantitativnfmi metodami by bylo pi'fliS drahe« (Lazarsfeld,
1972, 145). Tento povytce ekonomicky argument se zejmena v souvislosti
s rozvojem poCftacove techniky nezda sice zcela pi'esvedCivy, avsak doplnen
Lazarsfeldovym zaverem, ze »nikdo nemuze popi'ft, ze intuitivni interpretace
a Jiroky historicky rozhled jsou klfcovymi ndstroji sociologa« (c.d., 146), celou
vec dostatecne ozrejmuje.
V Lazarsfeldove pojetf je in nuce formulovan zakladni obecny problem
operacionalizace, totiz to, ze nenf procedurou s pi'esnymi pravidly, ale ze je
radikalne reduktivnim postupem, jehoz prostfednictvfm i'esfme zakladnf dilema
mezi nevycerpatelnostf socialnf reality a omezenostf nasi poznavacf kapacity:
operacionalizacf nehleddme pouze empiricky ekvivalent t eoretickeho pojmu, ale
re§(me daleko obecneHi otdzku, totiz jak smysluplne a zduvodnene redukovat

r 105J
socidln{ realitu, abychom ji uchopili temi technickymi, metodickymi a vypo­
cetnimi prostredky, jez marne k dispozici.
Operacionalizace jako reduktivnf krok tedy neni pfisne vzato empiricka
procedura, ale od sameho pocatku je to procedura interpretativni povahy, pH niz
si mnohdy badatel ani neni vedom, kolika neempirickych kroku se dopoustf. Pars
pro toto: Lazarsfeldem uvadeny pi'iklad je vlastne zalozen na tom, ze vyjdeme
z »intuitivnf pi'edstavy« souddne komunity, kterou pak »analyticky« popiSeme
v sociologickych teoretickych pojmech (interakce, personalni, komunikacni etc.
dimenze) a prave pro tyto pojmy hledame empiricke indikatory atd., aniz si vsak
klademe otazku, odkud se, probuh, prave tyto pojmy vzaly.
Interpretativni procedura, ktera spociva v jadru samotne operacionalizace, je
zalozena na trech pi'edpokladech: 1. na vyzkumnem zameru, 2. na tihrnu po­
uzitelnych technik a 3. na teorii, pokud je v danem pi'ipade vubec k dispozici.
V bezne literature se dosti casto uvadi, ze dimenzionaln{ analyza (tedy: rozklad
pojmu na ukazatele) je zalozena prave na »teorii« daneho socialniho jevu,
ackoliv je nesporne, ze snad k vetsine jevu, jimiz se ve vyzkumu zabyvame,
zadnou odpovidajici parcialni teorii proste nemame. Diktat metody je dosti
obecne znam a lze jej obrazne vyjadi'it Kaplanovym aforismem - dejte klukovi
klad{vko a on uz si najde, co je rozhodne treba rozbft. Operacionalizace je
vetsinou podfizena sume technik, jez rna badatel k dispozici (nebo ktere proste
zna nebo technicky muze aplikovat), nikoliv teoretickemu rozhodnuti. Prave tato
suma technik pak rozhodujicim zpusobem urcuje povahu vysledneho tvaru
operacionalni definice.
Diktat metody a vyzkumneho zameru muze vest k tezkemu znasilneni socialni
reality a dokonce ke konstituovani jakesi svebytne sociologicki (nikoliv socialnf)
skutecnosti. Pripomenme priklad, ktery vypravi tUSlm Silverman, 0 navstev­
nicich z cizf planety, kteff se pokusili pochopit nas svet z toho, co se 0 nem piSe
v sociologickych casopisech - a nepochopiJi nic, protoze cetli 0 jakemsi jinem
svete, neZ s nfmz se ve skutecnosti setkali. Ostatne zkuste si udelat predstavu
o »realnem socialismu« z obrazu, ktery 0 nem vytvorila dobova »empiricka so­
ciologie« - a taky nepochopfte nic.

[106]
5. Pluralita a klasifikace operaciomiInich definic

Lazarsfeld klade take otazku, na kterou jsme narazili jiz v souvislosti s Bridg­
manovym vyehozfm pojetim operacionalnfch definic, totiz otdzku jejich plu­
rality. Jde vlastne 0 zamenitelnost indexu, protoze v Lazarsfeldove pojetf je
operacionalnf definice vlastne indexem zkonstruovanym ze sumy indikatoru. La­
zarsfeldova teze, pi'fmo nazvana »pravidlem zamenitelnosti indexu«, je jed­
noznaena: »Zavery empirickyeh vyzkumu zustavajf do znaene mfry konstantnf,
provede-li se rozumna zamena jednoho indexu jinym, prieemz podstatny pak je
«nikoliv vztah mezi indexy, ale jejieh vztah k vnejsfm promennym» (Lazarsfeld,
1965, 98-100).
Problem plurality operaeionalnfeh definie I1stf v nezbytnost jejich klasifikace,
klasifikaee nikoliv substantivnf, veene, predmetne, ale pouze metodologicke.
Dobrym vyehodiskem muze byt predpoklad, ze definice se od sebe potencialne
lisf ve ti'eeh zakladnfch dimenzfeh:
1. Validitou operace: pojem validita zde pouZfvame v beznem vyznamu, kdy
validita znamena, ze teehnika mei'(, eo si mei'iti predsevzala. Operaeionalnf defi­
niee se tak od sebe liM mfrou adekvatnosti: adekv:itnf operaeionalnf definiee je
ta, ktera umoznuje merit to, eo je danym pojmem oznaeeno, neadekv:itnf je ta,
ktera siee merf «neeo podobneho», nikoliv vsak presne to, k eemu se dany po­
jem vztahuje.
2. Validitou ziskanych dat: nektere operaee umoznujf zfskat data zeela validnf,
jine pravdepodobne validnf atd. Validnf operacionalnf definice tedy poskytuje
relativne vysoee validnf data. Konkretne: odpovedi respondentu jsou v souladu
s jejich nazory a postoji, zaznam pozorovaneho ehovanf odpovfda ehovani, ktere
bylo mozno pozorovat atd.
3. Ekonomii ziskdvdni dat: jedna operaee umoznuje zfskavat data snadno
a ryehle, druha pomalu a obtfzne. Muzeme proto rozlisit operaee ekonomieke
a nakladne, pfieemz bohuzel dosti obeene platf, ze efm je proeedura ekono­
mictejsf, tim mene validnf data poskytuje.
Prijmeme-li tyto tfi zakladnf eharakteristiky operaeionalnfch definie, pak
prostou logiekou konstrukcf zfskame osm zakladnfeh typu:
l. Operaciondlni definice adekvdtni:
1. adekv:itnf, validnf, ekonomicka: optimalnf operaeionalnf definice
2. adekvatnf, validnf, nakladna: pouzitelna
3. adekvatnf, nevalidnf, ekonomicka: pouzitelna
4. adekvatnf, nevalidnf, nakladna: spfSe nepouzitelna.

[107]
 II. Operaciondlni definice neadekvdtni:
1. neadekvatnf, validnf, ekonomicka: spiSe pouzitelna s nutnosti dodatecne
interpretace dat
2. neadekvatni, vaIidnf, nakladna: totez
3. neadekvatnf, nevalidni, ekonomicka: nepouzitelna
4. neadekvatni, nevalidni, nakladmi: absolutne nepouzitelna.
Z teto typologie lze pak odvodit mozne vzdjemne vztahy mezi operaciondlnimi
definicemi. V zasade jsou operacionalnf definice ve vztahu 1. substituce (Lazars­
feldovo pravidlo zamenitelnosti indexu), 2. alternace (lisi se validitou dat nebo
nakladnosti, jsou vsak adekvatni), 3. komplementarity (odkazuji na odliSne as­
pekty tehoz jevu, takze se sice vecne dopliiuji, ale nelze je zamenit), 4. disjunkce
Gsou zalozeny na pojmove konfuzi, protoze predpokhidany denotat teoretickeho
pojmu je u obou operacionalnich definic odlisnY).

6. Tfi typy kritiky operacionalismu

Operacionalismus se stal zakladem filozofie empirickeho vYzkumu. Prave

proto ale take nemohl ujft kritice ze strany tech, ktei'i nebyli a nejsou ochotni
sociologii s empirickym vyzkumem proste ztotoznit. V zasade lze vyclenit ti'i
zakladni typy kritiky operacionalismu.
Prvni typ kritiky operacionalniho pristupu ke «strategii empirickeho vyzku­
mu« reprezentuji stoupenci umimeneho scientismu, tj. ti autori, ktei'i realizujf
sociologii jako teoreticko-empirickou vedu, socialnf realitu chapou jako svebyt­
nou a specifickou, pi'ipoustejf vsak soucasne moznost zkoumat ji i prostredky,
jez jsou dflem analogicke, dflem pi'ejate z ved pi'frodnfch (napi'iklad modelovanf,
formalizace, experimentovanf, kvantifikace atd.). Nejde tedy 0 sociologii budo­
vanou primo more geometrico, ale 0 sociologii, ktera respektuje fakt, ze pi'irodni
vedy vypracovaly urcity metodologicky aparat, ktery nelze beztrestne ignorovat.
V te veci rna zcela pravdu Pivcevic, ktery zdiiraziiuje v polemice s nekterymi
fenomenologickymi sociology, ze je nutne odlisit 1. socialnf vedu budovanou
jako »subdepartement fyziky« a 2. vedu obecne, ktera znamena vzdycky prijetf
urcitych minimalnich pravidel vedeckych procedur, nutnost pi'esne formulace
propozic atd. (Pivcevic, 1972, 337). Odmitnutf radikalniho scientismu tedy nesmi
znamenat odmftnuti pravidel konstituce vedy jako specifickeho druhu poznanf,
ktery se lisi od bezneho vedomf, jakkoliv z neho mus] vychazet.
Druhy typ kritiky operacionalizacnfch procedur je veden spiSe z pozic socio-

[ 108]
Logie viden{ nez na bazi nejake imanentni kritiky. Reprezentuje ji napi'. vedle
Millse (srv. kapitolu Byrokraticky etos ze Sociologicke imaginace, 1968, 87n)
Gideon Sjoberg, ktery - zhruba rekapitulovano - konstatuje, ze o peracio­
nalizace je vlastne modelovdna analogicky jako kaZdy typ byrokratickeho
myslen{: vsechno je i'adne uspoi'adano do ukazatelu, ty jsou zmereny a spo­
Cftany, ale vztah k realite zustava volny nebo v krajnim pi'fpade zadny, pi'icemz
dominantnf funkcf tohoto uspoi'adanf je efektivnf manipulace. Existujf - podle
Sjoberga - objektivnf socialnf tlaky,ktere posiluji operacionalistickou orientaci
prave proto, ze je v souladu s tuzbami »soudobe americke byrokracie«, ktera
nutne poti'ebuje »nejak uspoi'adat,sei'adit lidi« (Sjoberg,1959,615),k cemuz se
prave reduktivnf »operacionaInf« a »instrumentalnf« procedury vyjimecne
dobi'e hod!. Vztah mezi byrokracif a »rigidnfm operacionalismem« je tedy
vzajemny: byrokrat poti'ebuje operacionalizujfcfho sociologa a sociolog-ope­
racionalista se volens nolens stava byrokratem pi'evlecenym za nestranneho
sociologa. Tato kritika byla napsana pi'ed vfce neZ ti'emi desftkami let. Jejf
opravnenost zajfmavym zpusobem prokazuje skutecnost, ze pro totalitnf so­
cialismus (jemuz jeho levicovi kritikove dusledne i'ikali »byrokraticky«) byla ze
vsech variant sociologie zapadnf provenience pi'ijatelna jedina - empiricka
sociologie zalozena na operacionalizaci jako vychozf procedui'e. I zcela oficialnf
sociologove pi'ejfmali bez mrknutf oka, jinak velmi bdeleho, toto standardnf
schema operacionalizace:

diferencujici � suma indikatoru �index

pOdstatne /
/ ...
...�
suma vlastnosti
nediferencujfci
jevu ...
...
�.
nepodstatne

Podobne schema najdeme ti'ebas u Zicha (1976,126) a zadny pokus 0 filozo­

fickou »sofistikaci« nemuze za!crYt neopozitivisticky puvod procedury samotne.
Marxiste meli vzdycky mocny nastroj v »dialektice podstaty a jevu«, ale 0 tom
dale.
netf typ kritiky je zalozen na interpretativnfm paradigmatu sociologie,tj. na
koncepci,ktera »spolecenskou skutecnost vidi jako neco,co neustale vznika jako
produkt interakce, neco, co je stale tvoi'eno jejfmi ucastniky. V tomto para­
digmatu je zakladem interakce i socialnfho eoou kazdodenni umeni interpretace

[109]
zalozene na zdravem rozumu (Halas, 1983, 35). Tato sociologicka orientace
odmfta scientisticky model budovanf vedy 0 spoleenosti a limine a akcentuje
absolutni specifikum socialni reality (Cicourel, etnometodologove). ladro kriti­
ky operacionalismu, jakkoliv pouze implicitnf, je obsazeno jiz ve slavne uvaze
Schutzove 0 homunkulovi v sociologii, kterou muzeme s jistou licencf rekapi­
tulovat takto: Operacionalisticka sociologie nejprve zredukuje realneho eloveka,
aktera socialnfch situacf, na homunkula tim, ze jej «zoperacionalizuje«, tj. vlastne
zkonstruuje podle strihu metod, jez rna k dispozici, a pak se tohoto homunkula
pta na jeho homunkulsky zivot. 0 socialnf realite tato operacionalisticka socio­
logie, zalozena dominantne na dotazniku, mnoho nerika, protoze zcela potlaeuje
autenticke videnf, proZivanf a interpretace tech, kdo jsou dotazovani.
Podrobneji se z tohoto hlediska operacionalizacf zabyva pouze Phillipson (in:
Filmer aj., 1978, 193), ktery charakterizuje operacionalizaci pravem jako proce­
duru, ktera je »podffzena hypoteticko-verifikaenfmu modelu« pffrodovedecky
pojate sociologie a jejfmz smyslem je stanovit »pffmy, mechanicky vztah mezi
pojmem a jevem v socialnim svete«. Tato procedura, jakkoliv neutralne se tvafi,
nenf ve skuteenosti niefm jinym nez »vyrazem implicitnfch kazdodennfch
predstav badatele a muze byt pochopena jen diky vlastnfm kazdodennfm pred­
stavam Ctenai'e«, takze »indik:itory a empiricke referenty pojmu, jez jsou vyuZf­
vany k verifikaci formulovanych hypotez, jsou ve skuteenosti produktem socio­
logova kazdodenniho vedeni, obecne ,hypotezy', jejichz empirickou analyzou
se zdanlive zabyva, nikterak nejsou zavisle na jeho ,soukromych' praktickych
teorifch, jichz vyuzfva v procesu operacionalizace«, takZe nejsou »neutralnf«.
Dale, namfta Phillipson, operacionalizace hleda empiricky smysl, vyznam
pojmu, ktery pi'ece svuj vyznam jiz rna, protoze je »dan« faktem lidske socialnf
komunikace, v niz je permanentne a kontextualne redefinovan. Operacionalistic­
ka sociologie tak ignoruje fakt, ze socialni svet ma imanentni smysl, ktery je
nezavisly na sociologove vedomf, vedeni a chteni. A koneene, ackoliv opera­
cionalizace rna pi'emostovat teorii a empirii, je pozoruhodne, ze skuteeni teoreti­
kove 0 Z:idne operacionalizaci neuvazujf a k nieemu ji nepoti'ebujf. Z Phillip­
sonovych kontraargumentu je nejpodstatnejsi duraz na fakt, ze operacionalizace
je vlastne interpretativniprocedura, ktera je stejne (ani vice ani mene) hodnotna
jako kazdodenni interpretace socialnich faktu jinymi aktery socialniho zivota.
Z rutinni praxe je ostatne znamo, ze operacionalizace je tfm obtiznejSf, eim mene
sociolog vi 0 socialnich faktech, jez jsou pi'edmetem jeho zajmu, z bezne zkuse­
nosti, z vlastniho zivota. lakkoliv netvrdfm, ze sociolog musi vsechny sfery
socialniho byti poznat tak fikajfc na vlastni kuzi, nemohu se zbyt dojmu, ze
Phillipson rna pravdu v tom, ze tam, kde ph operacionalizaci nevystaCime ani

[110]
s vlastni, ani se zprostfedkovanou i nformaci, pouZivame vlastnich »soukro­
mych« kvaziteorii a parateorii, ktere ovsem zadny »vectecky status« nemaji.
Interpretativnf sociologie je stale jeste silnejsi ve sve »pars critica« nez
v rozvijenf alternativnich feseni. Je vsak nesporne, ze v tomto punktu, totiz
v otazce tvorby a precizace pojmu, prave zde bylo vynalozeno nemalo efek­
tivnfho usill.
Skvelym prikladem je klasicka koncepce Herberta Blumera, ktery jiz v roce
1955 v clanku pffznacne nazvanem Ceho se nedostdvd sociologicki teorii?
a v pozdejsi studii Metodologicki principy empiricki vedy ostre kritizoval
redukci sociologicke metodologie na souhrn kvantitativnich procedur, na »zpu­
sob nakladanf s promennymi«, jez »nejakym zpusobem zmei'fme«. Blumer
navrhl od operacionalizace velmi odlisne procedury »vyciStenf pojmu«, tzv.
exploraci (soustavne pozorovanf interakcnich situaci pomoci eticky pripustnych
procedur) a inspekci (vztazeni obecneho pojmu k faktum kazdodennfho zivota).
Ne n:ihodou se vyhranil, zejmena v ramci etnometodologie, take vyrazny
sociolingvisticky smer, ktery empiricky zkouma napr. problem »indexikality«
pfirozeneho jazyka, jazykove vyjadreni kazdodennfho »praktickeho sociolo­
gickeho mysleni« atd. ve snaze formulovat problem kazdodennfho vecteni a jeho
mista v pocinani samotnych sociologu, vcetne jejich operacionalizacnich akti­
vit: »Analyza zakladnich problemu jazyka a vyznamu ukazala, ze sociolog­
vyzkumnik musf pokladat za problematicka nejen data, kteni ziskava od zkou­
manych subjektu, ale take sve vlastnf, neexplicitni pfedpoklady, ktere nalezeji
do sfery bezneho vectomi a na jejichz zaklade jsou tato data interpretovana«
(Filmer aj., 1978,234).

7. Operacionalismns a interpretativni sociologie

Rozdfl mezi interpretativni a operacionalistickou sociologifIze shledavatJ�·';te

v jednom podstatnem momentu. Zatfmco operacionalisticka sociologie sveho
kontaktu se socialni realitou dosahuje prosti'ednictvim operacionalizacnfch pro­
cedur a technik (zejmena, ba povytce dotaznikovych), jez vstupujf mezi vy­
zkumnika a realneho aktera socialnfch situaci, snaZi se interpretativnf sociologie
vice vyuZit pffmeho, nezprostredkovaneho styku. To neznamena ani zdaleka
redukci sociologie na »zucastnene pozorovanf«, protoze vsechny techniky
vcetne dotazniku jsou pi'fpustne, pokud jsou pripustne eticky, znamena to spfSe
duraz na jiny typ kontaktu se socialnf realitou, nez jaky poskytuje opera-

[ III J
cionalisticka sociologie. Ta totiz, podle nazoru nejen radikalnfch interpre­
tativn!ch kritiku, ale i empiriku schopnych sebereflexe, v lastne po »zdarne
provedene operacionalizaci« (na zaklade zdraveho rozumu) jiz nema zadny jiny
korektiv, zda obraz reality je ci nenf »objektivnf«.
Interpretativnf sociologove ovsem souhlasf s tirn, ze v prilbehu poznavaclho
procesu samotneho nemame k dispozici zadne permanentni korektivy, ale
koneckoncu jisty korektiv k dispozici marne, a to prave na konci cele vyzkumne
procedury. Je jim »princip adekvatnosti«: »Sociologicka explanace mus! pl'i­
poustet zpetny preklad do jazyka, jehoz pouzivajf sami ucastnfci socialnlho
zivota« (Filmer, 1978, 254). Zformulujeme-li tedy urcitou sociologickou vy­
poved' 0 socialnf skutecnosti, musfme byt take schopni prelozit ji do takoveho
jazyka, aby mu akter rozumel a aby se v nasi vypovedi mohl poznat.
Lze namitnout, ze korektivem vedeckeho poznan! nemuze byt kazdodennf
zkusenost a bezne vedomi, jez jsou pouze empiricka, a ze vubec nenf idealem
vedy dosahovat souladu mezi sociologickymi konstrukty a konstrukty kazdo­
denni zkusenosti, nybrz odkryvat »hlubinne«, »podstatne« atd. stranky social­
nlho zivota, ktere v konstruktech a interpretacnfch schematech kazdodennlho
zivota udajne nemohou byt reflektovany. V tomto smyslu je vedena kritika prin­
cipu adekvatnosti nekterymi marxisty (Jonin, 1981), ale i jinymi sociology
(Giddens), ktei'f konstatujf, ze kdyby byl princip adekvatnosti dostacujfcf, pak
by vlastne zadna veda nebyla nutna. V tom jsou zajedno se znamou Marxovou
myslenkou, ze kdyby podstata a jev byly identicke, nebylo by tfeba zadne vedy,
protoze - aplikovano na nas problem - by postacilo jft za aktery a pouze se jich
dotazat. Podobne formuluje sve vyhrady i Peter Winch, ktery zduraziiuje, ze
socialnf veda mus! (a rna pravo) pouZlvat svych specifickych technickych
termfnu, jd vsak mus! - v pi'fpade sociologie dvojnasob - logicky vazat na ty
termfny, ktere jsou akterovi srozumitelne (srv. Winch, 1958).
I zde lze vznest dosti zasadni namitku, ze totiz nazor respondenta jako zpetny
korektiv nemuze byt rozhoduj(ci, protoze on sam prece nemusf socialnf realite,
v n!z zije, rozumet, nemusi rozumet vlastnfm motivum a pohnutkam sveho
jednani, 0 jeho objektivnfch efektech ani nemluve. Kdyby tomu bylo uplne na­
opak, tzn. kdyby jf aktei'i socialnf situace v uplnosti rozumeli, pak by pi'ece
nemelo smysl ji vubec zkoumat, coz je ovsem opet variace na tema »dialektiky
podstaty a jevu«.
Tato namitka vsak platt jen zcasti. Princip adekvatnosti a konkretn( technicka
direktiva z neho vyvozemi (direktiva zpetne vazby s akterem) muze korigovat
predevS{m popis socialn{ skuteenosti, muze kOrigovat, co udela z reality proces
agregace individmilnich dat v urcite vice ci mene umele celky. Ale i v pffpade

[ 112]
pokusu 0 parcialnf ci singularnf explanaci (jichz pohi'fchu ve vyzkumnych
zpravach nebyva mnoho) by stalo za to konfrontovat Olivrh explanace s tfm,jak
socialni skutecnost vysvetluje (»interpretuje«) akter, jehoz jsme byIi podrobiIi
zkoumanf. Zde vl'lbec nejde 0 to, ze by vox populi byl nutne vox dei, ze by
dodatecna vypoved' aktera jednoznacne a definitivne rozhodovala 0 tom, zda
nase explanace ci interpretace je zduvodnena nebo neni, ale spiSe 0 to, ze by­
chom nesporne zfskali fadu novych pohledu na dany problem, pohledu, ktere
jsme ani nemohli tusit, prave protoze nase vyzkumnicka interpretacnf schemata
jsou nejednou zasadne odliSmi od schemat akteru.
Princip adekvatnosti, podobne jako bezne vedomf obecne, je ovsem soucasne
karektivcm mimavedn{ch zkreslcnf, jd vstupujf do sociologickych explanacf
a interpretacf ci teoretickych konstrukcf obecne.
Shrneme-Ii, muzeme konstatovat, ze operacionalizace je procedura, ktera je
nezbytna v empirickcm v)izkul1Iu, ktCI)ijc nata bene revalucianizavoll poCftaccl1l.
Pokud bucieme v sociologii s pocftacem pracovat, a to nepochybne jeste dloll­
hou dobu budemc, pokud bude v sociologickem instrumentariu dominantnf tech­
nikou dotaznfk, a to nepochybne jeSte dlouho bllde, pokud bllde sociologic
definovana v povedomf verejnosti jako veda, ktera »poskytuje tabulky«, a to jiste
jeste nejaky cas potrva, a pokud se sociologove blldou svou vedou profesiomllne
zabyvat a tedy »zivit«, potud se operacionalizaenim procedunim proste nevy­
hneme, protoze prave ony 11 vlastne jen ony umozilujf, abychom dosahovali
relativne »tvrdych« dat.
Ale - a to je to, co chceme dokazat - uvedeny typ empirickeho vyzkumu neni
jedinym mysIitelnym typem sociologickeho styku se socialnf skuteenostf,
s empirickoll realitou. Styk s reaIitou prostrednictvfm dotaznfku a eo ipso
pocltace neni vzdycky ani nutny, ba ani zadoucf. JosefWeizenbaurn, specialista
v pocftacove technice, to formulllje takto: »Existuj[ {{koly, jejichf. ldclll ncnl
vhadlle s vei'a vat poCftaCi, a to bcz olzlcdu na ta, zda jsau [�i ncjsau pro poCfta[�
i'ditelni« (Weizenbaum, 1982, 67). A prave takovych probl6nu v sociologii
existuje obrovske mnozstvf.
TIm jsou ovsem - na pozadf analyzy a kritiky operaciomiinich procedur -
otevi'eny nove, a nikterak zanedbatelnc problemy: I. ontolagick e, ktere se
vztahujf k otazce - ktere casti socialnf skutecnosti jmenovite jsou pocltacovou
sociologif nepostizitelne a proe? a 2. mctodologicki, jejichz reSenf by melD byt
odpovedf na otazku, ktere konkretnf techniky, zejmena kvalitativnf, mame
k dispozici jako alternativu ei komplement k technikam, jez vyZadujf ope­
racionalizaci?
Smyslem pi'edchozlch uvah tedy nebylo diskreditovat operacionalizaenf pro-

[ 1131
ceduru samu (ve sve rigidn! podobe byla diskreditovana dostatecne), ani navr­
hovat alternativnf fesen! lIvnitf teto proccdury same, ale obh<ljit prav() lUI

altemativnl metodologii, ktera zatfm ma odium »neexaktnosti« pnive proto, ze

postupuje odliSne od tech standardnfch procedur. jei jsme si pi'ed lety rutinne
osvojili. Pf\pad operacionalizace vsak umoznuje znovu polozit staronovoll
otazku - a co je to ve spolecenskych vedach vlastne exaktnost?

[ 1141
Spor 0 kvalitativni analyzu
a kritika pocitacove sociologie

Nejeunou bylo receno a napsano, ze je lepe vedu delat nd uvazovat 0 tom,

jak by mela byt uelana co nejlepe, protoze je nepochybne dulditejSf vypovidat
o skutecnosti nd stanovit preupisy, jak se 0 nf vypovfdat rna ci nema. Toto
obecne nesporne spravne stanovisko vsak v sobe skryva latetn( nebez peCf
l1Ietodologicki beZ.I'tarostnosti, kteni se muze zmenit v rutinnf sablonu, v jeden
navykly ZPllsob pi'fstUPll k realite, ktery je posleze povysen na jediny mozny -
podle uslovf 0 zvyku jako zelezne kosili. Ano, zajiste mame na mysli bezny typ
tzv. konkretnfho ci empirickeho vyzkumu, jak jej zname ze stovek vyzkumnych
zprav, projektu a programu, typ, ktery se promenil v defmiendum sociologie
vl'lbec: »image« sociologie v povedorni verejnosti informovane (zadavatele,
pracovnfci v jinych vednfch oborech) i neinformovane je ztotoznen s »em­
pirickym vyzkumem«, konkretneji s dotaznfkem, se souborem kvantitativnfch
uuaju, tabulek, koeficientu, matic, pffpadne gram a histogramu.
Tuto predstavu, jiste zjednouusujfcf, nelze vytykat verejnosti, protoze ta ji
odvodila zfaktickiho staVtl vec(, z toho, ze sociologove svou disciplfnu sami
takto verejnosti prezentovali. Sociologicky vyzkulll - s ruznymi drobnymi
obmenami - probfhal podle znameho schell1atu: zadanf - hypotezy - projekt -
dotaznfk - dotazovanf - strojove zpracovanf - vyzkumna zpr<lva - navrhy na
opatrenf - publikace. Prekrocit tento posvritny r<imec treba tim, ze by vyzkummi
zpdva nebyla zalozena na dotazovanf nebo na jinem uruhll kvantitativne zpra­
covatelnych udaju a neobsahovala tablllky, Cfsla a navrhy na opati'enf, bylo
a vlastne UOSlIU je temer nemyslitelne. Zapomnelo se jaksi na to, ze tento typ
sociologie je provenience velice novodobe {/ i.e vlll.l'tne /lema zddllou ».mlidll«<
tradici, na cernz rnnoho nezmenily ani nesmel6 pokllsy dokazovat, ze empiricky
vyzkllm se provadel jiz v 19. (ba IS.) stolet!. Zajiste, v minlliosti spolecensko­
veuniho myslenf najdeme vsklltku klasicke prace naplncne empirickym mate­
ri<llem (standardne se lIvadf trojicc- Engels, Le Play, Durkhcim), ale jde vskutkll

1115/
o tentyz typ empirickeho vyzkumu? Ide 0 tentyz zpusob pCfstupu k sochllnf
skutecnosti?
lsem hluboce presvedcen, ze nikoliv, a to ze ctyr cluvoclu: l. »empirie«
obsazena v techto materialech ma jinou nei ryze kvantitativni poclobu (zejmena
u Engelse), 2. ryzf kvantitativni udaje jsou pl'ejaty, nikoliv zfskany »pffmo
v terenu«, protoze 3. neexistuji rozpracovane techniky hromadneho »sberu clat«
a 4. empirie je podl'izena rozpracovanemu teoretickemu scher;latu a jejim smys­
lem nen{ zduvodnit mlvrh na prakticke opatl'enf, ale podepi'lt teoretickou uvahu,
koncepci ci konstrukci.

1. Revolucionizujici medium a matice dat

Empirichl sociologie, pro niz zakladnf »empirii« jsou verbalnf (psane nebo
mluvene) vypovedi »respondentu«, vznikla az v 30. letech naseho stoleti a 5ta­
biJizovala se az v 50. a 60. letech. Tato stabilizace by nebyla mozna, ba vubec
myslitelna, bez masoviho pouzit{ poCitadch stroji't, coz byl krok vskutku
revolucionizujfci, aspon pokud jcle 0 vnejsf tvai' moderni sociologie. liz v roce
1965 psal H. C. Selvin, ze »vstup velkych poCi'tacu do sociologie« znamena
nastup »stejne revolucniho mistroje, jako byl mikroskop v biologii« (Selvin,
1965,264).
PoCftac je vsak jako dzin vypusteny z lahve, ktery ovladne vse, co je ochotno
se podrobit diktatu operacionalizace, fonnalizace a kvantifikace. Uziti poCftaClI
umoznilo minimalne dYe veci: I. zrychlit a zefektivnit kvantitativn{ zpracovan{
hromadn.'ych dat prakticky v neomezenem rozsahu a provadet na nich radu dfive
nemyslitelnych matematicko-statistickych operaci a 2. realizovat »empiricky
vyzkum« prakticky kafdimu, kclo dokaze sestavit dotaznik a m,} k dispozici
nejaky program zpracovanf dat. Prave tento druhy moment vedl k tomu, ze em­
piricky vyzkum se promenil v kvantitativni vyzkum a ze zacal byt realizovan
stejne tak kvalifikovanymi odborniky jako diletanty. Ve sve rutinni podobe je
totiz nejjednodussim a nejsnazsim prosti'eclkem, jak 0 socialni realite neco
vypovedet a vypovedet to dokonce formou vnejskove velice exaktni a v poclstate
»nenapadnutelnou«, uvazime-li povereenou uctu moderniho cloveka k Cfslu.
Co je vsak »kvantitativni vyzkum« (survey, dotazovaci seti'enf), odhledneme­
Ii ocl jeho cliJetantskych cleformaci, svou poclstatou? Pl'esne to formuloval
Galtung v roce 1967,kclyz konstatoval, ze to »nenf nic jineho nei naplneni
clatove matice« (Galtung, 1967, 129). Datovou m atid pak rozumi toto: marne 111

[ 116]
respondentu (0) a 11 otazek (S) tak, ze pro kazdou otazku S.I a kazdeho res­
pondenta 0I existuJ·e odliSna odpoved' R,
IJ
coz Ize zobrazit v matici:

M=.

R;J

F\ru .

Jde tedy 0 predpoklad, ze pro kazdou kombinaci (0, S) existuje jedna hodnota
R (technicky i'eceno jde 0 karteziansky soucinO x S). Naplnenf teto datove matice
se deje dotazovacfm setfenfm. Dotaznrk se tak stavu jedinym rozumne mys­
litelnY11l1ldstrojem, kter:y umof-nr redlfle matici naplnit daty.
Zda se, ze toto vymezenf »kvantitativmbo vyzkumu« je vhodne proto, ze se
nemot,i v zacarovanem kruhu tautologickych definic. Tfmto tautologickym po­
stupem bychom mohli kvantitativnf vyzkum vymezit jako proceduru, kteni 1 . je
zalozena na aplikaci vyzkumne techniky, jez umoznuje shromazdit velky sou­
bor udaju, 2. je pouzita na velkem souboru osob (respondentu) a 3. povaha
zfskanych dat umoznuje kvantitativnf strojove zpracovanf. Smekal ( 1 983, 52)
vymezuje kvantitativni metodologii jako «vyjadrenf vysledku pomocf statisticke
deskripce a zobecnovani pomocf statisticke indukce, coz predpoklada forma­
lizaci zkoumanych promennych». Pfednostl Galtungova vymezeni je vsak to, ze
umoznuje snadno odhalit zamlcene predpoklady, tedy »implicitnf filozofii«
dotazovacmo setfenf.

2. Zamlcene predpoklady

Dotazovacf setrenf je - ai se nam to Ifbi ci nikoliv - ryze pozitivisticke,

pi'esneji behavioristicke provenience. Vychaz!totiz ze zamlceneho, ale zi'ejmeho
p\'edpokladu, ze styk s respondentem se uskuteenuje podle klasickiho schimatu
stimul (otdzka) - reakce (odpoved'). Avsak toto klasicke schema i mplikuje dalsi

[ 1 1 7]
pi'edpoklady, ktere ani zdaleka nejsou jiz takto zi'ejme. Predevsfm se pi'edpo­
klada, ze tentyz stimul (oHizka) rna pro kazdeho respondenta t:v? vY Zllam, ze tedy
jde ve vsech pffpadech 0 identicky (a invariantnf) stimul, ba co vic, ze jde
o stimul, ktery je nutne identicky pro respondenta i pro toho, kdo otazku klade
(forrnuluje). Ph dotazovanf se vsak pohybujeme nikoliv ve sfefe jakehokoliv,
ale pnive jen symbalickiha chavcinf, chovanf, ktere manipuluje se znaky a na
znacich je zalozeno. Socialnf realita je nam takto dana nikoliv pi'fmo, »jaka je«,
ale jak je znakove (symbolicky) interpretovana nejprve tim, kdo se taze, a posleze
tim, kdo odpovfda.
Neti'eba zduraznovat, ze se tak ocitame na pude, na niz je behavioristicky
pfedpoklad proste relace S-R pfekrocen, protoze znakovy stimul stejne jako
znakova reakce nemajf nutne jedinou myslitelnou interpretaci. V pi'fruckach
sociologicke metodologie se uvadf fada navodu, jak pi'edejft mozne dezinter­
pretaci. Resf se tak sice problem souvisle, neprerusene komunikace (k prerusenf
by doslo pri evidentnfm neporoZllmenf otazce), ale nefesf se problem »invariant­
nosti stimulu«, protoze se nerespektuje fakt I. odlisnych socialnich zkusenosli
respondentu, 2. jejich odlisnych socialnfch pozic a 3. odlisnych komunikacnich
dispozic. »Je podivne,« piSi Bokszanski a Piotrkowski ( 1 977, 87), »ze na pude
sociologie, disciplfny zvlaste predestinovane k tomll, aby chapala poc\statll
rozdflu mezi lidmi ... , se po dlouhou dobu udrZely techniky, jejichz aplikace je
zalozena na pfedpakladu absence razdflu ve s.tefe kamunikacnich dispazic, tedy
tech schopnosti, kten5 jsou silne korelovany se z<ikladn(mi vlastnostmi socialn(
diferenciace«.
Podobne piSf Bourdieu aj. ( 1 968, 70): »Pi'edpokladat, ze tataz otazka m,i tyz
smysl pro vsechny jedince, ktefi se lisf kulturnimi rozdfly spojenymi s tfidnf
pi'fslusnostf, znamena ignorovat fakt, ze jazyk se lis( nejen rozsahlostl lexiky
nebo stupnem abstrakce, ale take tematy a problematikou, jez l11uze byt na jejich
zaklade vyjadrena.«
Druhym zamlcenym predpokladel1l je to, ze v:vzkunmfk mlls( mit za /a. z.e
atdzka. kterou klade. je stefne zajfmavd Ci reievarztn( pro toha. kdo odpovfdd.
jako pro ,,(fha samot1leho. E. J. Webb aj. piSi: »Rozhovory a dotazniky vstuPllji
jako cizi element do socialnfho usporac\anf, ktere chteji popsat, vytvdfejf mcfenc
postaje. vyvolaV(�jfcf atypickc rcakce a role, jejich uziti je limitov,ino poCtem
tech, kdo chteji a moholl spolllpracovat, a odpovedi jsou castecne zalozeny na
tech individualnich diferenciacfch, ktere jsou z hlediska daneho predmetll
irelevantni« (Webb aj., 1 966, 1 7). To znamena, ze vyzkumnfk pl'isuzuje odpo­
vedfm tutez relevanci, jakoll on s,itn pi'iklada problemu, ktery zkOUlmi nebo -
v krajnejs(m pi'fpade - intervelllu'e do socidl,,[ sitl/ace tim, ze do nl vmiSf ele-

[1181
rnenty, ktere v nf puvodne vllbec nebyly. Tim je otevfen problem nemensf nez
ten, ktery zna moderni fyzika jako problem »intervence pozorovatele (pff­
stroje)«, jenz pak vyjadfuje v terminech neurcitosti, komplementarity atd.
Ackoliv jde 0 situaci z<lsadne strukturne podobnou, sociologove, az na vyjimky,
zejmena polske (Maslyk, 1 979; Siewerski, 1 988) se tern ito problemy zatfm pfflis
nevzruslIjf. Pokud se 0 intervenci vyzkumnika do situace vubec uvazuje, pak
vyhradne v souvislosti se ZliL�astllell:ym pozorovdnlm, tedy »kvalitativnf techni­
kou«, jako by »kvantitativni vyzkum« nebyl schopen ani elementarnf sebe­
reflexe.
Tfetfm zamlcenym pfedpokladelll je pfedpoklad absence toho, co bychom
nazvaIi podle Festingera kognitivfle-verbtilne-behaviordlnl disonance. Jedno­
duse feceno - pfedpoklad<l se, ze to, co respondent vypovfda (verb<lInf dimenze),
odpovfda jeho »n:lzoru« (kognitivnf dimenze) a tento nazor odpovfda budoucfmu
nebo re,lInemu chovanf (behavioralnf dilllenze).
Dalsflll zarnlcenym pfedpokladem pak je 10, ze vyzkumnfk spolt!ha na to, ze
dotazovlln.v roZUI1l( socidillf sill/aci, na niz je dotazovan. V podstate je tak pfejat
predpoklad »etnoracionality«, tj. ze »0 tom, co je spravne, rozhoduji ti, kdo to­
hoto pojrnu uzfvajf« (Kuczynski, 1 977, 1 37). K vantitativnirn vyzkumem tak
muzeme napfiklad zjistit, ze fide pokl;ldaji za »pomerne normrilnf«, ze se davajf
uplatky ci »pozornosti«, ale nezjistfllle, jaky typ uvazovani je k tomu vede.
Kvantitativnf sociologie navfc postuluje respondenta jako adekvatnfho infor­
matora, jako ».WJcidlnlho expert(/«, Cfmz se ovsem dostava do bludneho kruhu:
na jedne sirane chce »exaktne« pfekrocit »bezne vedomi«, ale na druhe strane
neoperuje jinYllli daty nez pnlve daty »bezneho vedomi«.
Vyzkumnfk dale pi'edpoklada, Ze existuje totoznost mezi znakovym vyjadi'e­
l1im (psanym ci mluvenym) a vyznamelll, ktery je znakll pl'isouzen, ale i naopak,
ze totiz l//'(�ity vyznam lze prepsat do podo/Jy jineho znakl/. Proste feceno -
verbitlnf vyjadfenf respondenta Ize v podstate libovolne nebo podle urcitych pra­
videl »zak6dovat« pOlllocf jineho znaku na zaklade vyzkumnfkem stanovene
kategorizace. Nejde jen 0 to, ze se tak muze ztratit podstatna cast informace
(napf. emocion<Hnf t6n je nahrazen chladnou kategorif), ale 0 to, ze vyzkumnfk
kategorizacf vla.l'fne kOllstruuje novou, ve v.'ypovedi puvodne neobsazenou
»realitu« (srv. Knorr-Cetina, 1 98 1 , 19).
Cela kvantitativnf metodologie konecne stojf a pad<l s pfedpokladem, ze
ZkOlll1l(f1lOlI realifu lze uchopit pnive v tech »dimenZlch«, »parametrech« ci
»prome,mych«, ktere jsou dany na poc6tku vyzkumu a jez obvykle v prubehu
setfenf nejsou ani korigovany, ani doplilovriny, protoze vyzkumnfk je v »terenu«
obvykle substituovan tazatelem. Vyznamny protagonista kvalitativnf metodo-

[1 1 9]
logie v psychologii D. T. Campbell pise, ze »systemum meren{ je vlastnf nieim
nezduvodnena rigidita, ktera omezuje vychozi registrovana data pi'edem oceka­
vanymi parametry« (Campbell, 1980, 324). A prave zde je zakladni a nejpod­
statnejsi omezeni »kvantitativnfho vyzkllmll«: socidilli realita je zredukoVclll(f
na sOllbor statisticky ovNitelnych vztal1l1 mezi operaciondllli! definovanymi pro­
menn:vmi, tj. na soubor vychoz(ch hypotez, ktere mohou byt overeny nebo
zamftnuty, ale nic vice. Kvantitativnfm vyzkumem nelze vlastne zjistit nie vice
nez to, co jsme »kvalitativne« pfedem vedeli, ale 0 cem jsme pouze nevedcli,
jak je »to« v populaci rozlozeno, distribuovano. Vyslovne toto stanovisko 1'or­
muloval P. Blau ve svem POkUSll 0 kvantitativnf sociologii »bez eisel« (Blau,
1977, 1 1 ).

3. Sebekritika empirickych sociologu

Nelze pi'irozene tvrdit, ze by si mnozf empiricti soLiologove (ale spise meto­

dologove nez »vyzkumnf rutineri«) neuvedomovalijistolt mlru problemotil'lIosti
dotazovacfch .vetl'eni. Pars pro toto lIvec1eme v n,icrtu nektere uvahy Johanna
Galtunga, ktery pI-ed vfce nez ctvrtstoletfrn pouk.izal na ncktera omezenf el11pi­
rickeho vyzkumu »standardnillO typu« (Gal tung, 1967, 150n).
Podle Galtllnga je dotazovac( metoda predevsfm pffli.v individualistickd.
Protoze dotazovano muze byt pouze individuum, mllsi byt individuum (opet
zamlceny pfedpoklad) koneckoncu pokhilhino za zakladn{ »socialn( jednotku«.
Z nl pak ex post odvllzujeme uvahy 0 socialnich kolektivitach na zaklade mecha­
nicke agregace individualnich vYpovedf. »Tento individualismus,« pISe Galtung,
»je dale posilovan tvorbou pravdCpodobnostnfch modelu ve v:vberove procedure,
takze ill(lividuumje doslo\,{f vytrzeno ze sveho socidlllt/7o kontextu«, coz md ov.ife11l
za rufsledek. ze 111j. neVl11le, zda .ide 0 nazor vskutku individualnf nebo 0 mizor,
ktery vyjadfuje »skupinove mfnenf« a kterY .ie tcdy vyslednicf skupinoveho kon­
sensu nebo tlaku. Galtung v roce 1967 pochopil vyznam toho, co bylo jindc
nazvano »indexikalitou«, totiz vyznam aktmilnfho socialnfho, kOlllunikacnfho
a lingvistickeho kontextu, od nehoz standardnf vyzkum proste »abstrahuje«.
Dale je Galtungovi dorazovncf procedura »pffliJ de11lokratickd«, protoze
vypovCd' rna vlastne povahu proste »volby«, v.Vberu z nekolika alternaUv, takZe
»dotaznik tak prestava byt analytickym mist:rojem, klery umozouje postihnout
ruzna protfmini a zIOluy«. .Tc jiste pravda, ze existujf slozitejs{ dotazovacf proce­
dury, ale zakladn( problem, ze totiz dotazovanemu je pi'edlozena urcitym ZPll-

[ 1 20]
sobem prestrukturovand realita, do niz se rna umistit, se z Mnou metodickou ci
technickou finesou nei'es t. Vyzkumnik totiz dotazovanemu stanovf »ramec re­
levance«, ktery dotazovany nemuze p i'ekrocit a pouze v nem muze »demo­
kraticky volit«. Ve skutecnosti by kaZdy vyzkum mel zac ft tim, ze se tento
»ramec relevance« nejprve empiricky stanovf v realite, tzn. ze se pi'ijme za
relevantni to, co je relevantni pro toho, kdo bude dotazovan, a vylouci se to, co
pro nej relevantni proste nenl. linak se dopoustime omylu umele a nezduvodnene
»konstrukce dotaznikove reality «, kterou setrenim vneseme do reality »sku­
tecne«. Ale vyzkum pi'ece neni procedurou, j iz chceme nazory, hodnoty, mineni
a postoje tvorit, ale zjistit!
Dotazovaci procedura je dale pf{/i§ statickd, protoze zachycuje manifestni
verbalni reakce v jednom casovem bodu, coz nelze v uplnosti prekonat ani
opakovanymi seti'enimi. Ukazuje se, ze v obdobich rapidnich sociaInich zmen
dotaznikove seti'eni neumoznuje adekvatni predikci ani chovani, ani postoju
(GaJtung uvadi p nldad Kuby na pocatku roku 1 959, kdy data nenasvedcovala
zadne radikalni zmene; podobne, by! subtilnejSi zavery 0 prediktivnich schop­
nostech empirickeho vyzkumu zformulovali polsti sociologove v souvislosti
s »polskou krizi« v roce 1 98 1 a pozdeji).
Konecne dotazovaci metoda je omezena na »stredni socidlni pozice« v siro­
kern slova smyslu, tzn. ze jsou prakticky vylouceni ti, kten stoji na socialni »pe­
riferii «, ale i ti, k ten stoj f p nlis v socialnim »centru«. Socialni periferii rozumi
GaItung Iidi negramotne, velmi stare, opustene, geograficky izolovane apod.
a socialnim centrem politickou a hospodarskou elitu. Tyto dye »krajni«, polarni
kategorie obvykle z bezneho seti'eni » vypadnou «. lako i1ustrati vni p i'iklad muze
slouzit vyzkum socialni stratifikace z roku 1 967 (Machonin a kol., 1 969), v nemz
se nepodai'iJo ani pi'i velmi pocetnem a precizne statisticky vybranem souboru
zachytit ani jeden z p olu socialn f vertikaly, tedy populaci »na okraji« na jedne
strane a » mocenskou elitu« na strane druM. Proto nemohly byt adekvatne
testovany hypotezy tykajici se prave techto socialn ich vrstev.
V kvantitativnim vyzkumu obvykle » vyklouznoujemnosti a podstatne malic­
kosti « (Campbel l , 1 980, 27 1 ) , zejmena pak ta cast sociaInf reality, kterou
pracovne nazyvam »konstantnimi margindliemi«. Konstantn fmi margimiliemi
rozumfm jevy nebo casti populace, ktere netvoi'i ani prumer, ani median, ani
modus socialnfho chovani, ktere ani nejsou p i'iIis kvantitativne frekventovane,
ale jsou relativne stale a svou permanentni pfitomnosti vyznamne ovlivnuj f
socialni chovani jinych skupin. lejich relativni stalost nelze ovsem vysvetlit ji­
nak nez strukturalni zakotvenosti, tedy tim, ze existujf ci pretrvavaj f objektivnf
podminky, ktere umoznujf jejich existenci a reprodukci. Ne vZdycky musi jit

[121]
o fenomeny socialne deviantnf (vekslovan f, melouchai'enf, p rostituce, p roblemy
s cikanskou populacf, »punkaci« atd.), mnohdy jde 0 jevy »normalnf« (koncen­
trace moci v uzke v rstve vykonneho aparatu ; socialnf vliv spisovatelu; hvezdy
pop-music jako »vzory« socialnfho chovanf apod.), ale p rave pro jejich kvanti­
tativn i nepocetnost jakoby »marg inalnf«. Kvantitativnf marginalnost vsak
nemusf znamenat nfzkou socialnf relevanci. Ostatne vetS ina socialnfch problemu
se zaCfna vzdycky odvijet od zdanlivych »marginali i«. S lovenstf sociologove
v podo bnem vyznamu mluvf 0 »malych vel icinach« ci 0 »ostruvcfch pozitivnf
deviace« (Szomolanyiova, 1989).
Metodologie kvantitativnfho vyzkumu si vytvoi'ila »idedlnfho respondenta«
(dalSf zamlceny pi'edpoklad), ktery je »do bi'e socializovan, ochotny nechat se
slyset a ochotny naslouchat, p ravdive odpovfdajfcf a alespon minimalne vzde­
lany, aby byl zpusobiJy vyplnit pi'fslusne polfcko« (Galtung, 1 967, 1 57). Je
zrejme, ze ti, ktei'f tyto podmfnky nesplnujf, zi'fdka v dotazovacfch setrenfch
figu ruj i. Kvantitativnf sociologie si davno vytvofila to, co se oznacuje termfnem
»zajatd populace«, tj . populaci stale a do unavy dotazovanou, p rotoze nejdo­
stupnejsf a nejzpusobiJejsf odpovfdat (jde predevsfm 0 vysokoskolske studenty).
Nektefi autoi'i (Platt, 198 1 , 75n) poukazujf na to, ze vyzkumnfk (eventualne
tazatel) si nejsou »statusove rovni«, ze vyzkumnfk (a tazatel) vlastne »nema odpo­
vectn ost za vyzkum« a ze cela vyzkumna akce je anonymnf v tom specifickem
smyslu, ze vztah respondent-tazatel nema ani budoucnost, ani minulost. Plattova
se snazf tento problem experimentalne resit t im, ze realizuje »dotazovdnf sobe
rovn:vch«, naprfklad sociolog dotazuje sociologa, kdy vznikajf jina »pravidla h ry«,
p rotoze »puvodnf p ravidla« jsou obema ucastnfkum znama. Dnes se u nas 0 neco
podobneho pokousf vyzkumna skupina J. Alana ve vyzkumu pi'iznacne nazvanem
»Sami sebe«.

4. Eticke problemy dotazovacich setreni

Namitky eticke povahy se vetSinou vznasejf vuci pozo rovacfm technikam, vuci
zaznamum rozhovo ru bez svolen i, vuci »dvoj roli«, kterou hraje zucastneny po­
zo rovatel, ale zat im - rozhodne alespon u nas - nebyly obdobne namitky vznese­
ny vuci dotazovanf. A pfece ani dotazovacf techniky nejsou eticky zcela nevinne.
Snad nejostrejsf, by t ponekud patetickou a ponekud emocionalne vypjatou
etickou k ritiku dotazovanf vznesla Irena Kolodziejova ( 1 980). Vychazf z toho,
te komunikacn{ situace pfi dotazovdn{je nepfirozend, nenomldln{, p rotoze je

[ 1 22 ]
jednostranmi. Ve form ulaci jinych auto flJ: »Clovek nenf chapan jako ucastnfk
komunikacnf struktury, a le jako reagujfcf organismus, je strojem produkujfcfm
odpovedi, coz nachazi svuj vyraz take v nes iastnem vyrazu respondent - odpo­
vidac. Takova forma komunikace, v n iz je jedne strane pi'isouzena pouze role
odpovfdace na dane otazky, nen i vZdycky nejefektivnejsi ani pi'ilis hodna ucty«
(Bokszanski, Piotrkowski, 1 977, 86). Kolodziejova situaci vidi dramatictej i -
jako proces, v nemz se dotazovany »obnazuje« zcela anonymnim u reprezentan­
tovi Vedy, ktery vsak respondentovi nenabfz i nic v ice nez ujistenf, ze poslouzil
j ej fm u rozvoji. V dotazovacf procedure by vsak mohlo byt nabfdn uto v ice,
minimalne katarze (uvolnen i psychickeho napetf tim, ze se respondent »vypo­
vfda«), intelektudln{ zisk (tim, ze respondentovi bude nabfdn uta orientace zajmu
na neco noveho, zaj imaveho) a zvysenf vlastn{!w sebehodnocenf. Ve skutecnosti
vsak tyto mozne »odmeny« nejsou za budovany pr imo v dotazovanf samotnem
a j sou pouze vecf »dobre vule« toho, kdo se taze. Dochazi tak, v nadsazene for­
m ulaci Kolodziejove, k »vykoi'isiovan i cloveka-objektu C1ovekem- badatelem«
(Kolodziej, 1 980, 327).
Kolodziejova pripoustf jen dYe vyj imky jako eticky dostatecne zduvodnene,
totiz rozhovor s terapeutickymi cfli a dotazovanf s explicitnimi c il i »reforma­
torskymi«. Nicmene sami vfme, jak casto jsme bezradnf, kdyz se nas dotazovanf
ptaji - a bude to vubec k necem u? Zmenf se vubec neco?
Dotazovanf je technikou aZ prilis do bi'e rozpracovano u. Dochazf proto ke sta­
vu, ktery a utorka popisuje takto: » C lovek nerad 0 vsem mluvf, ale podleha
diskretn imu tlaku dotazovanf, ktery prece nalez{ k profesionaln { vybave socio­
loga. Nehodlam demonizovat sociologii, vedy 0 cloveku maj { ostatne daleko
k metodologicke rafinovanosti . . . Ale nenf dobi'e, ze jenom to, ze nemame kl {c
k so usedovu bytu, nas zdrzuje od k radeze« (Kolodziej, 1 980, 327).
Z techto a i'ady dalS fch duvodu pokladaj i mnozf autoi'i za cennejSf ty metodo­
logicke koncepce, ktere rezignujf z principu neutrality badatele, ale pi'edpo­
klddaj{ naopak ucast. Jsou moraIne cennejsf a gnoseologicky prinejmenSfm
stejne hodnotne (srv. Gal, 1 989) .
Vsechny tyto kriticke vyhrady platf j iste jen zcasti , potud totiz, pokud se
dotazujeme na sferu skutecne intimn{ v sirokem slova smyslu, do n iz ovsem patH
nejen sexualnf zivot Ci pozivanf alkoholu, ale take vztah k nadi'izenemu, realny
vykon pracovnfch cinnostf, skutecne travenf volneho casu, vztah k narodnostnfm
mensinam, politicke postoje, nabozenske presvedcenf atd., atd.
Vznika tak otazka, ktera prekracuje ramec eticke kritiky a dotyka se pHmo
»socidln{ ontologie«, zda prave tyto sk utecnosti dotazovanfm vu bec muzeme
tre ba jen pi'i blizne zjistit. Zda se totiZ, ze fada podstatnych oblasti socidln{ho

[ 1 23]
zivota, zejmena toho, ktery kaZdoden n e prozfvam e s j eho pro blemy i radostmi,
s j eho staranfm a zanzovanfm, s Mn en fm i opatfovanim, s j eho nadej emi i oba­
varni, se prosti do zadniho dotazniku nevejde. Dotaznfk totiz realitu uspofada,
vnes e do nf jakysi apriornf fad, vyloucf emoc e, skrtn e c elou sferu prozivani
a hodnoc en i toho, jak a co clov ek zij e, 0 co a jak usiluj e a co a jak odmita.
A pokud s nad tyto rozm ery sociaIn iho bytf do dotaznfku vstoupf, pak v podobe
desti lovane vody, ktera se al e n eda pft ...

5. Hledani altemativy

S elvinova optimisticka p redstava z 60. let 0 tom, ze stac i zvladnout solidne

matematiku a bude vs echno »v pofadku«, se ukazala jako Hc M. C ely dalSi vyvoj
sociologicke metodologie pozvoln e speI k e konstituci alternativnf m etodologie,
ktera byla n eprflis s tastn e nazvana »kvalitativnf« a ktera se zacala postupne pro­
sazovat n ej en v sociologii, ale take psychologii (srv. Smekal , 1 983). Jen tyto dye
humanitnf v edy totiz byly zasazeny kvantitativnf metodologif s e vsim, co k nf
patfi pozitivne i n egativn e (operacionalizac e, formalizac e, kvantifikac e, stano­
v enf m er, koefic i entu, yah, faktorovych zatezi atd.) v m ire, ktera v j i nych
spolecenskych v edach n ema obdoby. Zatfmco naprfklad archeologi e, pomocne
v edy historicke ci etnografi e vlastn e t eprve hledajl zpusoby rozumniho uzit{
Jormalizovanych a kvantifikujlcich procedur (lingvistika j e vyjimkou pro m ezn i
povahu sveho obj ektu), psychologi e a sociologie naopak hledaji cestu z bludisti
nemzumniho uziti matematickych postupll a aplikace pocftacovi techniky.
Toto hl edanf m elo fadu konkretn ich podob, ktere s e vazaly na ruzne teoreticke
inspirac e. Kvalitativn i proc edury jsou nekdy zc ela ztotozn eny s »Jenomeno­
logickou perspektivou«, jako by prav e j en ona m ela vysadni pravo na zkoumanf
toho, co se kvantifikaci n epoddava. Pfedstavu teto identity navozuj i totiz mnozi
autori p ffruc ek kvalitativn ich m etod (srv. Bruyn, 1 966, ale i Schwartz, Jaco bs,
1 979), i kdyz n ektefi z nich s jistou rez ervou (Bogdan, Taylor 1975, IX).
Kvalitativnf analyza s e o bvykl e p rflis prfmoca re spojuj e s rozvojem feno ­
m enol ogicke sociologie (tzv. Schutzuv impuls), etnom etodolog ie, p ffpad n e
symbolickeho interakcionismu. Ackoliv toto spoj enf n en i ani v ecne, ani histo­
ricky n el egitimnf, ukazuj e s e, z e kvalitativni analyza rna solidn! historicke
zazem i j iz minimaln e v tzv. formal n i sociologii Simm elov e (viz Schwartz,
Jacobs, 1 979). Nen i bez zaj imavosti, ze tema kaZdodennosti, ktere j e jakousi
»ontologickou baz l« aplikac e kvalitativnfch postupu, otevi'el na zaklade marxis-

[124]
ticke tradice pi'ed vznikem fenomenologicke orientace v zapadnf soclohlllll
Henri Lefebvre ( 1958, 1 96 1 , 1 98 1 ).
V soucasne dobe se rozvinuly ti'i zakladnf »smery«, ktere akcentujf pun.kllli
odlisne stninky kvalitativnfho studia socialni skutecnosti:
1 . Sociologie kaZdodennfho zivota, kteni navazuje mj. na etnometodoh,.II,
konverzacni analyzu, Goffmanuv dramaturgismus, Lotmanovy a Bachllnllvy
litenirnevedni analyzy, na etiketizacni teorii atd. a jejimiz osovymi pojmy ,'111111
kazdodennost, rutin a, ritual, praxe, bezne vedomf, zivotni sfery atd. Tato nrl.1I
tace uzce navazuje na studia sochHne psychologichi, etnograficka. kullurll'
antropologichi i lingvistickii.
2. Sociologie interpretativni, kteni za svuj usti'edni problem poklada zpOllohy,
jimiz lide svet interpretujf di'fve, nez jednajf (a di'ive, nez je podroben Inlerp ...
taci vedecke), a souvislost jedminf a interpretace. Navazuje na humanlsllokClII
sociologii Znanieckeho, Millse aj, a rozvfjf sociologickou hermeneutiku, "1"­
tralnfmi pojmy teto orientace jsou zdravy rozum, smysl, vyznam, subjekllYIII.,
intersubjektivita, temporalita, prostor atd.
3. Sociologie teoretickd, jejfz jeden trend (na Zapade nejvyznamn6jl pPo"
stavovany teori] strukturace A. Giddense. 1 979) se snaZf propojit IrAdltlul
sociologicke zpusoby zkoumanf socialni skutecnosti s impulsy nejen kval llAIIYnl
analyzy, ale take cele tzv. interpretativnf sociologie. Tato tfetf orientac e III.' J.YI
jako pravdepodobne nejperspektivnejsf, jakkoliv pi'edpokladem jejfho rozv(l.nr
je ovsem soustavna prace deskriptivnf, analyticka a explanacnf v rUznych uhl"
stech bezneho zivota.
Kvalitativnf procedura se obvykle vymezuje jako »produkce deskripllvII(d,
dat«, tj. dat, ktera jsou zalozena na »vlastnich psanych nebo mluvenych sluyol'l,
a pozorovatelnem chovani lidf« a pi'fmem pozorovani socialnich situae( (lirv
Bogdan, Taylor, 1 975, 4). Ale cOZpak takove procedury jsou v sociologll nov'"
V pi'fruckach kvalitativnf metodologie se obvykle uvadejf jako jeji prekurllllrll'
Le Play, antropologove 20. a 3 0. let (vcetne Malinowskeho), chicagskl1 .klll",
proslule dOo Thomase a Znanieckeho 0 polskem sedlakovi zalozene na anAI)'t!'
osobnfch dokumentu a potom plejada novejsich autoru 60. let (Gans. Beck!'l.
Gouldner, Strauss, Cicourel, Douglas, Goffman, Vidich, Garfinkel, OIA"".
Bensam aj.). A pi'ece pocatky kvalitativnf metodologie jsou daleko starA(,
K zakladatelskym pracfm kvalitativnf metodologie pati'f nepochybn� HilMI"
sovo Postavenf delnicki tffdy v A nglii z let 1 844-1 845 (Marx-Engels. I'J' I,
237n). StaCf Engelsovu praci proCfst, abychom si uvedomili, jak zcela pflfO'I'1I1!
a bez slozitych metodologickych fines Engels aplikuje prave kvalitativ1l{ III,.,,,tI,,
logii. Engels napi'. popisuje (nic vice, nez popisuje!) nocleharnu, dvur. ohlrl'rlll,

II ",1
stavku, ro botarnu, ba dokonce h l'bitov. Nikde se nedocteme, kolik je takovych
hi'bitovu, nocleharen c i dvoru a evidentne takovy udaj an i nepoti'e bujeme, aby­
chom pochopili podstatu a hlo ubk u l idske bidy a utrpenf. Engels p racuje se
zpravami z novin, ale nepostupuje ovsem tak, jak by postupoval, nikoliv bezdu­
vodne, kvantitativni metodolog modernfuo casu.
Engels vlastne real izuje to, co B lau oznac i! daleko pozdeji jako »kvantitativni
sociolog i i bez Cisel«. Uvazuje 0 fenomenech, ktere jsou samy 0 sobe kvan­
titativni, jako jsou napi'. p rumerne mzdy ne bo vek, a pi'ece nikde nenajdeme sou­
hrnnou statistiku, ktera by poskytovala a bsol utn( a relativni udaje. Uvaha
o mzddch je vskutk u analytickou uvahou, kte ra se obesla dokonce bez jedinr!ho
cIsla (I), a ctenai' p i'esto nezustava na pochybach, jak fung uje p roces »odme­
novan( za p raci«. Podstatu jeho postup u Ize shrnout takto: I. p i'lme pozorovan (
kazdodennfho zivota; 2. zucastneny rozhovor, ktery respektuje toho, s kym se
ml uvi, rozhovor bez pi'edem form ulovane kostry (nei'k u-l i otazek); 3. popis
konkretnfch zivotnich situacf, podminek a socialnf aktivity na zaklade p i'lmeho
pozorovan{; 4. osobnf znalost lid!, s nimiz se vstup uje do komunikacnfuo kon­
taktu; 5. absence socialnf distance a oso bnf angazovanost v p ro blemu.
V Engelsove p raci najdeme dve vrstvy: v rstv u, ktera je opi'ena 0 oficidlnr
statisticki Udaje (nap i'fl.:!::d udaje 0 zp racovanf vlny, p latenickem p rumysl u,
umrtnosti atd.), a vrstvu, kte ra je zalozena napozorovdni a rozhovorech. Engels
tak p rakticky demonstruje to, k cem u se mode rnf soc iologie do bfra v urputnych
a pohi'fchu mnohdy neplodnych diskus ich, ze vztah kvantitativni metodologie
a kvalitativnich procedur Ileni disjunktivnl, ale komplementdrni, ze se vzajemne
dop l n uj i a o bsahove oplodn uj i: kvantitativnf data bez deskripce real neho,
kazdodennfuo zivota jsou chladna a nepfesvectciva, deskriptivnf data bez kvanti­
tativnfch udaju postradajf zakladni socialni kontext, o becny, »abstraktnf« ramec,
v nemz jso u situovana.
Engelsuv pi'iklad nen! ahisto rickym exkursem ad usum delphini. Kdyz jsem
se znovu do Engelsova dOa zacetJ, byl jsem doslova sokovan tim, pokolikate j iz
sociologie o bjev uje o bjevene. A to Engelsova p race patff k standardnfmu o bjemu
vecteni, kte re se zp rosti'edkovava kazdemu zapadnimu studentovi. Ma rxisticka
soc iologie minulych let Engelsuv podnet vsti'e bat nemohla, p rotoze se pi'flis
vzdalila kontextu svetoveho sociologickeho mysleni, do nehoz uvazovanf
o kvalitativnich metodach pati'f.
Kdysi me zesnuly Iii'{ Linhart informoval, ze existuje kriticka analyza Engel­
sovy knihy snad z pe ra F. L. Riegra. Stalo by za to se k nf v ratit, protoze mozna
- ponekud paradoxne - se ukaze, ze Engels byl lepsf metodolog nez socialni
analytik .

[ 1 26]
 Vskutk u tedy nema pravdu Whitehead, kdyz i'fka, ze veda, ktera se boji
zapomenout na sve tvurce, je ztracena. Samozrejme - pokud je ovsem schopna
vedenf minulych epoch vsti'e bat jako inspiruj {cf podnet a nikol iv vleci jako
vnuceny zentour.

6. Co jsou kvalitativni metody?

Punctum saliens sporu mezi kvantitativn{ a kvalitativni metodologi{ nenf pova­

ha proced ur (ta je odvozena), ale povaha empirickych dat, ktera zfskavame,
protoze »meren{ a experimentovanfjsou o perace, kte rych muze pouzivat i kvali­
tativnf metodologie« (Smekal, 1983, 52). S jistym razantnfm zjednodusenfm Ize
ffci, ze kvantitativn{ metodologie operuje s daty, kterd lze »strCit do pOCltace«,
coz samozrejme pi'edpoklada pi'edchoz{ metodologicke k roky (ope racionalizaci,
formalizaci, reduktivn{ k roky pri k6dovanf a kategorizaci) a vynuc uje k roky na­
sledne (zpusob p rezentace, interpretace, »vyhodnocen{«). Kvalitativn{ metodolo­
gie jH)skytuje data, kterd nemd smysl do pocltace ddvat, p i'esneji data,jejichz pova­
ha by se poe ltaeovym zpracovanfm kvalitativne zmenila a ztratila svou specifiku.
V podstate je dano historickym vyvojem stavu vee{, ze kvantitativn{ a kvali ­
tativn{ metodologie jsou staveny do opozice, jako by se modernf sociologie
polarizovala spfSe podle metod, jich z p!luzfva, nez podle pi'edmetu sveho zajmu
a socialnfch funkcf. Z teto zameny pak vyplyva, ze kvantitativnf techniky jsou
pokladany za vedecke, scientisticke, pi'irodovedne, naturwissenschaftlich,
zatfmco kvalitativni metody za humanitnf, humanitarni, geisteswissenschaftlich,
zk usenostnf, fenomenologicke, klinicke, jsou studiem v te renu (field research),
vyzkumem pi'fpadu (p recedentu), zueastnenym pozorovanfm a beznym vedenim
(Camp bell, 1 980, 242).
Takova polarizace je nejen z bytecna, ale dokonce zatemil uj fcf, p rotoze
nevypovfda 0 nieem jinem neZ 0 historicki genezi tito ume!e polarizace a vy­
poCftava pffpady a zpuso by uzitf. Proto take nelze pi'ijmout negativn{ vymezen{
kvalitativnfch metod jako toho, co »nesplil uje tradienf pozadavky vedeckeho
empi rism u« (B ruyn, 1 966, 6). Tak totiz vznika zdani, ze odv rat od kvantitativnf
metodologie s sebou n utne nese absenci jakychkoliv pravidel vedeckeho po­
znanf, ze jde 0 anarchicky o brat od »pi'esne stanovenych« kanonu vedeckeho
vyzkumu k badatelske l i bovuli.
Nektei'i autoi'i poukazujf na to, ze striktni oddelenf kvantitativnfch a kvali­
tativnfch »metod« je do te miry ne uspokojive, ze by bylo vhodne nahradit do -

[ 127J
konce sam tennfn »kvalitativnf metody« obecnejsfm oznacenfm »kvalitativn{
analYza« . Kvalitativnf analyza v sirsfm smyslu by pak oznacovala takovy typ
sociologickeho vyzkumu a vykladu jeho vysledku, ktery je zalozen na
I. respektovanf teoretickych zdroju a vychodisek klasicke sociologie a sou­
stavnem pfihlfzenf k rozvoji soudobe sociologicke teorie v ce1e jejf diferen­
covanosti a mnohotvarnosti;
2. individualni zkusenosti socio1oga (sociolog se sam muze stat iniciatorem
urcitych akcf a situacf, ktere soucasne zucastnene, jako »akter«, zkouma, pOZO­
ruje a interpretuje;
3 . pozorovanf, jemuz je sociolog sam pfftomen a nenf zastupovan » taza­
telem«, »pozorovatelem« apod.;
4. intuici a empatii (Mills mluvil kdysi v tomtez smyslu 0 sociologicke
imaginaci);
5. tradicnfch prostfedcfch filozoficke a sociologicke kategorWnf analyzy (tzn.
ze kvalitativnf analyza se nezffka ani dosti vysokych urovni zobecnenf);
6. osobnfch a oficialnfch dokumentech (na jejich vecnem, obsahovem a stylis­
tickem rozboru, pnpadne na analyze textologicke);
7. publicistice a beletrii (krasne literatufe) jako zdroji infonnace a soucasne
jako prostfedku prezentace zfskanych vysledku a do jiste mIry i zpusobu zduvod­
!lovanf svych tvrzenf, zaveru a doporucenf.
Pouze v uzkem smyslu lze kvalitativnf analyzu redukovat na specialnf postu­
py (metody), zejmena: 1. analyzu jednotlivych pffpadu (monograficka studia);
2. biograficke metody (analyzy zivotnfch drah); 3 . typologicke procedury (ktere
alespo!l do jiste mfry substituujf statistickou reprezentativnost); 4. stylistickou
a pfedmetnou analyzu osobnfch dokumentu (pametf, denfku, dopisu atd.) a 5.
pnpadne nektere postupy pfejate z etnografie, kulturnt antropologie, psychiatrie,
sociolingvistiky a historie.
Podstata kvalitativnf analyzy spoCfva tedy nikoli v konkurenci kvantitativ­
nfmu vyzkumu, ale v jeho doplnenf, konkretne 0 I. vzdjemnou kritickou analyzu
metodickych a metodologickych postupu na ruznych urovnfch obecnosti (pffliS­
na metodologickci specializace vede v obou pnpadech k jiste mITe metodologicke
slepoty) a 2. tematicky nove problemy, jez jsou svou podstatou »nepnstupne«
cistym kvantitativnfm setfenfm zejmena dotaznikoveho typu.
Kvalitativn( metodologie tedy nen{ ani lepSf a snad ani horSfnez. kvantitativn{
postupy, je proste jina, protoze je jinak ontologicky zakotvena, je jinak pfedmetne
orientovana a vstupuje tam, kam kvantitativnf metodologie vstoupit nemuze.
Platf ovsem take, ze »kvalitativnf vysledky jsou stejne tak malo usetfeny chyb
jako vysledky kvantitativnf« (Campbell, 1 980, 327).

[128]
7. Kvalitativni analyza a kazdodennost

Kvalitativnf metodologie je tedy dana predevsim ontologicky, predmetem

zkoumanf, badatelskou orientaci. Pfedmetem kvalitativnf metodologie je studium
bezniho, kazdodennfho zivota lidf v jejich pfirozenych podmfnkdch.
Predmetne se kvalitativnf analyza obvykle spojuje se studiem kaZdodennfho
Zivota na mikrostrukturalni urovni. Avsak kazdy socialnf proces, jev a fakt
institucionalni, organizacnf a makrostrukturalnf povahy rna svuj komplement
take ve sfere mikrostrukturalnf kazdodennosti. Znamena to, ze vetSine stan­
dardnfch makrostrukturalnfch temat lze zcela organicky priradit »kvaIitativnf
tema«, ktere pokryva nekterou stnlnku kazdodennfch Jidskych aktivit. Sarna
kazdodennost se obvykle vymezuje jako sfera sociaInfho zivota: I . v nfz \ide zijf,
pracujf, setkavajf se, interagujf, komunikujf a zejmena vykomlvajI rutinnf akti­
vity; 2. v niz pouZfvajf tzv. pl'irozeneho postoje, tzn. nezpochybnujf realnost
socialnfho sveta, jeho »objektivitu«, jeho obyvanost jinymi lidrni atd.; 3. v nfz
prevl<ida pragmaticky, manipulativnf, nikoliv kontemplativni postoj ; 4. v nIz
probfha soustava interpretacnfch aktu, jimiz !ide svuj socialnf svet vysvetlujI, Cinf
jej srozumitelnym a najejichz zaklade vIce ci mene jednajf; 5. kteraje pociiovana
a prozfvana jako oblast, ktera rna hId, ktera je strukturovana a 6. kteni je inter­
subjektivnf. K pojmu kazdodennosti dnes existuje obrovska literatura, na niz
proto odkazuji (srv. Alan, 1 982; AIijevov<l, 1 987; zejmena Maffesoli, 1 989 aj .).
Zkoumanf sociaInfho sveta z perspektivy kazdodennfho zivota metodologicky
predpoklada zkoumat jej :
a) z perspektivy aktera,
b) v jeho zivotnfm kontextu,
c) v jeho vlastnim jazyce,
d) v jeho vlastnf neprestrukturovane interpretaci.
Takovy prfstup umoZll uje sociologicky rehabilitovat obrovske mnozstvf
pojmu bezneho jazyka, ktere byly zejmena pozitivistickymi koncepcemi z oboru
exkomunikovany jako »nevedecke«, jez vsak fixuji zavaZne stranky indivi­
dualnfho i sociaInfho zivota -jako je strach, nenavist, stradanf, ocekavani, hffch,
nadeje, milosrdenstvf, zoufalstvi atd. Tyto koncepty v kvalitativnfch analyzach
vystupujf ve svych puvodnfch vyznamech, nikoliv pouze v sociologickych
interpretacich (tedy jako expektace, frustrace, stres, deprivace, agrese atd.).
Standardnfm sociologickym interpretacim tak davaji nove nebo vracej f puvodnf
vyznamove dimenze.
Ktere postupy konkretne Ize kvalifikovat jako kvalitativni? Pfedevsim je to
zucastnene pozorovdnf, ktere je ovsem hierarchizovano na stupnici uplna parti-

[ 1 29]
cipace, participace v roli pozorovatele (dvojrole) a pozorovanf v nahodne (ci
bezne) socialnf situaci. Pozorovani zde nema pravidla predbezne »zadane« kate­
gorizace (typu balesovskYch kategorii), je zalozeno spiSe na podobne schopnosti
citlive a vnfmave pozorovat, jako je tomu u dobrych fotografu ci malffu. Ostatne
- pouzit{ fotografie (ale i filmu, magnetofonoveho zaznamu apod.) patff ke
kvalitativnfm technikam. Dnes jiz existujf vynikajfci sociologicke prace, ktere
nepochazejf z pera sociologu, ale z kamer sociologicky vzdelanych ci zain�
teresovanych fotografu. Fotografie totiz splnuje podmfnku zachytit redlny
kontext, konkretn{ prosti'ed{, bezprostredni socialni situaci. Fotografovat lze
ovsem netoliko lidi v jejich prostredf, ale i lidske produkty, ktere mnohdy teprve
na fotografii »vyniknou« ve svych vyznamech a funkcfch, jez bezne nevnfmame,
protoze od nich nemame (coz zni paradoxne) dostatecny odstup: nevnimame je
proto, ze se staly »prirozenou« soucastf naseho prostfedf, soucastf one kaZdo­
dennosti, ktera jako by nevyzadovala ani zaznam, ani reflexi.
Druhou technikou je zricastneny rozhovor, tedy nikoliv standardizovany ci
polostandardizovany, kde je dana tema a jakasi hypoteticka kostra toho, 0 cern
bude rec. Zucastneny rozhovor lze vest kdekoliv a kdykoliv, i kdyz pfirozene
poznavacf hodnota takovych rozhovoru bude znacne promenliva. Po jiste dobe
»praxe« vstupuje vyzkumnfk do takovych rozhovoru tehdy, kdyz sam vidf, ze
tema je zajfmave (ackoliv nenf predem dano) a sociologicky nejak relevantnf
(coz nelze predem stanovit). V zucastnenem rozhovoru jsme spolubesednfky,
nikoliv tazateli, diskutery, nikoliv neutralnfmi badateli. Smyslem takoveho roz­
hovoru je ovsem poznat vic, nez by spontanne vyslo najevo, jakkoliv nase tazanf
a namitky nemaji mft povahu usmernenf ve smyslu pouceni ci dokonce mento­
rovanl. Na druM strane zucastneny hovor neznamena, ze »vypojfme« vsechno
nase vedeni a budeme hrat naivnf prostacky - nejen proto, ze je to eticky
pochybne, ale predevsim proto, re je to z poznavaciho hlediska neefektivni. Plat{
nicmene »zlate pravidlo« - nechej svuj sociologicky slovnfk doma, pokud
nemluviS s lidmi, kteri mu bezne rozumeji.
Zucastneny rozhovor nekdy vyzaduje znalost specifickiho jazyka »socialnf
kategorie«, s nfz jsme ve styku, coz predpoklada eventualni predchozf trenink
nebo aspon dostatecnou informaci (slangy, profesionalnf zargon apod.). Je jasne,
ze pri studiu zejmena perifernich ci marginalnfch casH populace je takova zna­
lost zcela nezbytna, 0 cemz by mohli vypravet mnoho pozoruhodneho ti, kdo
zkoumali naprfklad cikanskou populaci. Limity vstupu do urcitych socialnfch
vrstev jsou ovsem mnohdy dany nezavisle na tuzbach vyzkumnfkovych, naprf­
klad vekem (padesatnfk na rockovem koncertu mure byt patrne jen stezf vskutku
zucastneny) nebo pohlavim. Kvalitativnf metodologie vsak nenf kriminalisticka

[ 1 30]
technika a oblasti a situacf, do nichz se vyzkumnfk dostane sponte sua, je tolik,
ze na nedostatek temat a problemu si rozhodne nelze pi'edem nai'fkat.
Pro zueastneny rozhovor plati, ze se marne snazit popsat problem, 0 nemz je
i'ee, v jazyce akteru, tzn. ze je nutne si vycvieit jazykovou citlivost, schopnost
vnimat vyznamove posuny, rozumet novym slovum a novym jazykovym kon­
textum.
Koneene ti'etf kvalitativni technikou je technika s dlouhou tradici (rozpra­
covana davno historiky), analyza autentickych osobnfch dokumentu, dopisu,
denfku, zaznamu, poznamek, ale i zivotopisu, memoaru, publikovanych roz­
hovoru, stfznosti, mivrhU atd. Pro tuto techniku byly vypracovany metodicki
»nonny«, takze jejf aplikace pi'i zachovanf zakladnich etickych pravidel, nekdy
jen norem lidske slusnosti, neni nijak nesnadna.
Za kvalitativni techniky nutno pokladat take analyzu beletrie a produktu
hromadnych sdilovac(ch prostfedku. Zde je problem slozitejsi 0 to, ze tento
material Ize interpretovat dvojim zpiisobem: 1 . jako vypoved' (at uz jakkoliv
autorsky zformovanou ei deformovanou) 0 socialni skuteenosti a 2 . jako objekt
hromadne recepce, tedy jako socialni produkt, ktery spoluvytvai'i hodnotove
a normativni orientace, zpusob videnf a interpretace sociaInfho sveta. Prave zde
se kvantitativnf a kvalitativni metodologie velice organicky propojuji, dokonce
temer v instruktivni podobe: vedle obsahove analyzy jako prototypicky kvanti­
tativnf techniky zde stoji kvaIitativnf rozbor, ktery vyuziva poznatku nejen
sociologickych, ale i aXiologickych, etickych, estetickych a v neposlednf i'ade
semiotickych a sociolingvistickych.

8. Namitky a diskuse

Proti kvalitativnf metodologii byly samozi'ejme jiz davno vzneseny namitky

ze strany scientisticky orientovanych sociologu, takze postaei je shrnout se
struenym komentai'em:
1 . Kvalitativnf metodologie nemd pfesnd pravidla. Toto tvrzenf je opravnene
- jak jsme videIi - pouze eastecne, nadto plati ve stejne mITe pro kvantitativnf
sociologii, snad s tirn rozdilem, ze tam je absence pravidel vice kamuflovana
(platf to zejmena 0 operacionalizaci a interpretaci dat).
2. Kvalitativni data nejsou reprezentativni. Tuto namitku Ize akceptovat po­
tud, pokud akceptujeme princip statisticke reprezentativnosti jako conditio sine
qua non vedeckeho vyzkumu. Zda se vsak, ze pi'ednosti myticke reprezenta-

[13 1 ]
tivnosti jsou v kvalitativnf metodologii dostatecne vyvazeny tim, ze umoznuje
formulovat nove hypotezy, nikoliv je pouze kvantitativne verifikovat. V tom je
ostatne zakladnf a nejpodstatnejsf odlisnost obou »metodologii« - zatfmco
kvantitativn{ metodologie je bytostne a pouze verifikacnf, kvalitativnf metodolo­
gie je sp{se a prevdzne generativn( (srv. Blumer, 1 970 ; Glaser, Strauss, 1968).
3. Kvalitativn( metodologie nemd rozpracovane validizacnf postupy. Tato
namitka platila do doby, nez byl problem systematicky resen v pracich Filme­
rovych, Campbellovych, Glaserovych atd. Dnes lze jako validizacnfch procedur
pouzft: a) principu adekvdtnosti, ktery je zalozen na tom, ze vysledky kvalitativnf
analyzy se predlozf osobam, jichz se predmetne tykaji, k vyjadrenf; b) principu
konsensu vedecke komunity (srv. Knorr-Cetina, 1 98 1 ), tzn. souhlasu badatelu,
kteff se danym problemem nebo populaci zabyvajf a kteri vysledky kvalitativnf
analyzy oznacf za pravdepodobne; c) principu souladu se zdravym rozumem,
ktery vychazf z toho, ze data kvalitativnf analyzy jsou predmetne vztazena
k beznemu vedomf, takZe nemohou prekracovat »zdravy rozum« v te mfre, jak
je to mozne v teoreticke reflexi; d) principu souladu s kvantitativn{mi daty
(podrobneji srv. Campbell, 1 9 80, 327).
I kdyz je nepochybne, ze kvalitativnf metodologie je vzdalenejsi »aktualnfm
standardum vedecke metody« nez postupy ciste kvantitativnf, nemelo by to zna­
menat jeji apriornf diskriminaci (srv. Kuczynski, 1 977, 1 23 ) . Ostatne ti, ktei'f
v oblasti apIikace kvalitativnf metodologie skutecne pracujf, se shodujf v tom,
ze »nenffundamentalnfho rozdflu mezi dli a moznostmi kvaIitativnfch a kvanti­
tativnich metod a dat« (Glaser, Strauss, 1 967, 7), ze »sociologicka teorie musf
budovat koherentni teleso vedenf, ktere bude konzistentnf se zjistenfmi obou
techto polarnfch sice, ale zakladnfch vyzkumnych orientad« (Bruyn, 1 966, 6).
A konecne v pregnantni formulaci Campbellove: »Problem polarity kvanti­
tativnfch a kvalitativnich pffstupu k vyzkumu socialnf cinnosti zustane neresen
potud, pokud budeme za jeho resenf poklactat potvrzenf dominace jednoho nad
druhYm. Socialnf poznanf je v daleko vetSi mfre nez poznanf fyzikalnf riskantnf
a hypoteticky proces. U jakehokoliv pffstupu totiz zustava misto pro zduvod­
nenou kritiku. Kazdy pol je vzdycky silnejsi v kritice druheho, nikoliv vsak
v neomylnosti svych naroku na deskriptivnf vedenf« (CampbeI\, 1980, 272).

[132J
Porozumeni a interpretace v sociologii

1. Interpretativni paradigma a problem porozumeni

»Nuze, mily Panglossi,« ptal se Candide, »kdyz vas veseli, parali a bili
a kdyz jste vesloval na galere, stale jste veri!, ze vse na tomto svete jest
zanzeno eo nejJepe?«
»Jsem stale tehoz mineni«, odpovedel Pangloss, »vzdyt' jsem filosof.
Nebylo by mi vhod popirati sam sebe, vzdyi Leibniz nemuze mfti nepravdu
a harmonie predem stanovena je ostatne nejkrasnejsi vee na svete. Jiste tak
krasna jako dokonalost a jadro podstaty.«

Voltaire, Candide

Voltairuv Candide i Pangloss zili v teze dobe, v niz, jak ffka Maurois, rUzni
fanatici pfipravovaIi nestestf Iidskeho rodu, a bninili mu, aby pestoval svou za­
hradu, v dobe krute, nemilosrdne a nesnasenlive. Avsak Pangloss tuto hruznou
realitu, kterou proZfvd podobne jako Candide, vid( zcela odliSne, vidi ji priz­
matem sve fiIozofie, podle niz pi'ece zije v »nejlepslm z moznych svetu«. Tataz
skutecnost a tataz zkusenost se stava lidskou skutecnostf a lidskou zkusenostf
prave tim, ze je interpretovana v interakci a v dialogu. Pangloss vidi tuto
skutecnost jinak, protoze rna odliSne »interpretacni schema« sveta, ktere mu
umoznuje v tomto svete a s tlmto svetem zit a pfezft v nem.
Tento nadmfru jasny prfklad demonstruje podstatu toho, co daleko pozdeji,
aniz to arcii Voltaire mohl jen tuSH, tvoff jadro tzv . interpretativnfho paradigmatu
v sociologii. leho podstata spociva v tom, ze »jevy, procesy a veci, jimiz se
zabyvajf spolecenske vedy, tvoff jejich predmet vylucne jako korehity jevu
vedomf«, ze »zadny socialni proces se nedl;i vysvetIit bez explicitnmo nebo
implicitnmo odvolani se na jevy vedomi« (Ossowski, 1967, 343 ). Nebo jinak -
kazdy socialni jev je nutno zkoumat s »humanistickjm koeficientem« , tzn. zkou­
mat jej nejen »sam 0 sobe«, ale take - a predevsim - jak se reprezentuje v Iid­
skem, individualnfm ci skupinovem vedomf (Znaniecki, 1 963, 1 32). A jeste ji-

[ 1 33]
nak: »Interpretativni spolecenska veda se snazi odhalit smysl dane cinnosti
a praktiky. Dela to tak, zeodhaluje intence a pfdnfjednotlivych akteru, ze odhalu­
je pravidla a osvetluje pojmovd schemata, ktera poradajf zkusenost, tak, ze prak­
tiky, cinnosti a zkusenosti, ktere spolecensky vedec pozoruje, se stavaji rozumove
pochopitelnymi, ze pozoruje, jak se spojuji v celostni strukturu, ktera definuje
podstatu a cfl 1idskeho zivota« (Fay, 1975,79). Byl by nam Panglossuv zivotnf
postoj srozumitelny, kdybychom nevedeli (dfky Voltairovi), jakeho vykladoveho
schematu pouzfva, aby dal pro sebe smysl svetu, ktery je nesmyslny pro jine?
V nasledujfcfch uvahach nam nepujde 0 celek interpretativniho paradigmatu,
ale 0 pokus nacrtnout raciondlnf metodologickou problematiku, ktera je ob­
sazena v tematice porozumeni a interpretace. Interpretativnf paradigma totiz
vychazf ze dvou stezejnich predpokladu:
I . spolecenskd skuteenost je ontologicky svebytnd, sui generis, je kvalitativne
odJiSna od »radu prfrody«, protoze je skutecnostf clovekem tvorenou, vykla­
danou a prozfvanou, protoze rna lidsky smysl a lidskou cinnostf a vedomim je
zvyznamnovana;
2. proto nemUZ.e byt v uplnosti postizena pouze metodami pf{rodn{ch ved nebo
metodami, ktere jsou vsem vedam spolecne, nybd musi pouzivat i metody
vlastni, specificke, ktera nema »pnrodovedecky« ekvivalent. Jednoduse receno
- »specificky predmet humanistiky vyzaduje take aplikaci specifickych metod«
(Mokrzycki, 197 1 , 34).
R ekneme-li vsak, ze takovou specifickou metodou je metoda porozumenf,
Verstehen (Dilthey, Weber), understanding (Outhwaite), imaginativni rekon­
strukce (MacIver), aplikace humanistickeho koeficientu (Znaniecki), interpre­
tace (Cicourel) atd., je dan metodo10gicky casus belli. Protoze co je to vlastne
»metoda porozumenf«? Jaka rna pravidla? Jak ji lze, lze-li vubec, integrovat do
tradicnf metodologicke vybavy spolecenskych ved? Nenf problem porozumenf
»prazdnym, vymyslenym pseudoprob1emem«, ktery »jen zbytecne dubluje stare
problemy a tradicnf, dobre zazite kategorie« (Loj, v: Ponimanije, 1982, 209)?
Jde 0 problem gnoseologicky, problem poznani a pravdy, nebo 0 problem psy­
chologicky, problem velteni a soueltenf? Jde 0 problem jen lingvisticky, ktery
se tyka pouze porozumen{ textum, nebo 0 problem kulturologicky, ktery se vzta­
huje k porozumen{ odliSnym spolecenstv(m a kulturam? Jde 0 problem porozu­
meni pouze v ramci interpersonalni komunikace, nebo 0 obecny problem poro­
zumenf smyslu'cinnosti, lidskych vytvoru, norem, ritualu, postoju,a predsudku?
A dale: Jak je to vlastne terminologicky? V jakem vztahu je porozumeni
a interpretace? Jde'o synonyma, castecna synonyma nebo 0 vyznamove zcela
odliSne terminy? Jaky je vztah porozumen{ a vysvetleni? Je vysvetleni poro-

[134]
zumenfm, porozumeni vysvetlenfm nebo jde 0 pojmy zcela nesoufadne? Z pro­
steho vyctu otazek je patrno, ze pravdepodobne nejde ani 0 pseudoprobIem ani
o problem metodologicky margimllnL

2. Porozumeni v kazdodennim zivote

V kazdodennim zivote si mnohoknit denne klademe otazky: Co tim vlastne

myslel? Proc to nefekne otevfene? Myslf to opravdu vazne? Je mozne mu yeW?
Co to ti Iide vlastne delajf? K cemu to je? Ma to vubec nejaky smysl? Proc se tak
zbytecne honi? Vsechny tyto a podobne otlizky jsou elementdrnfm tdzdnfm po
motivu, cfli, vyznamu, ale take funkci, pravidlu nebo norme, jsou otazkami,
pomoci nichz se chceme dobrat toho, co je za otevfenym, vnejsfm (mani­
festovanym) chovanfm aporozumet smyslu. Metoda porozumenf se tak proje­
vuje jiz na urovni bezneho zivota a rna v nem sve nezastupitelne mfsto.
Dfive nez byl problem porozumenf formulovan jako gnoseologicky problem
a metoda porozumenf prohlasena za specialnf metodu spolecenske vedy, bylo
teto procedury nescislnekrM prakticky pouzito. V tom se shodujf vsichni, kdo se
touto otazkou kdy zabYvali. Jeden ze zakladatelu fenomenologicke sociologie
Alfred Schutz ffka, ze porozumeni rna nejmene tfi urovne: je I. zkusenostni for­
mou zdraveho rozumu, 2. epistemologickym problemem a 3 . specialni metodou
(podle Natanson, 1968, 16l). Na urovni Mineho iivota jde o to, ze »Jide interpre­
tujf cinnosti druheho tak, ze se snan pochopit vyznam zamysleny jinym : .. Kdyby
totiz to, co lide delajf, bylo brano jako pravy ukazatel jejich postoju a nazoru,
byla by upffmnost slovem beze smyslu, politika by byla bez vyznamu a dejiny
by byly kronikou lidskeho vegetovanL Zdravy rozum a jeho interpretace se
ukazujf jako vysoce komplikovany nastroj ... Porozumenf na urovni zdraveho
rozumu je aktualn{ zpusob porozumeni pouzfvany aktery v dennfm zivote
a interpretaci cinnosti jinych« (c.d., 162).
V jinych pojetfch je porozumenf na teto urovni pojfmano ponekud odlisne.
Ziolkowski ( 1 98 1 , 16) napf. zjiSiuje, ze porozumenf spocfva pfedevsim v identi­
fikaci cinnosti partneru na zaklade pfipsani urciteho typologizovaneho kultur­
nfho smyslu (nekdo »kupuje listek«, nekdo se »osvedcil« apod.). Porozumeni je
tak vcleneno do sir§fho kulturnfho kontextu, jehoz si ovsem akter sam nemusi
byt vubec vedom. Bystrickij a Filatov proto opravnene konstatujf: »Elementarnf
akty porozumenf, pfekoo<ivani neporozumeni tern ci onem zivotnfm jevum
a vlastnim motivum cinnostf vyplnuji kazdodenni lidsky zivot. Tvoff zakladnf

[ 1 35]
tkan pi'edvedecke zkusenosti cloveka, pi'icemz j sou natolik obvykle, ze sub­
jektivne nej sou prozivany jako akty porozumeni« (Ponimanije, 1 982, 230 ).
V teto elementarni premise, ze totiz porozumenf jako metoda funguje na urovni
zdraveho rozumu stale a nezastupitelne, existuje tedy temei' univerzalni shoda.
Neshody - dokonce zcela zasadnfho vyznamu - se zaenou proj evovat tehdy,
poloZfme-li dye otazky, totiz otazku, co je podstatou porozumenf a jakou roli rna
porozumeni v celku socialnfho zivota.

3. Nemecka tradice: Dilthey a Weber

Aniz bychom pi'fliS zachazeli do historickych podrobnostf (poucen( lze najft

v Outhwaite, 1975 a Child, 1 965), staef konstatovat, ze na poeritku bylo porozu­
menf situovano do kontextu filozofie zivota Wilhelma Diltheye, kde mu byl
pi'isouzen vyznam zcela klfeovy. Dilthey vychazi z ontologickeho pi'edpokladu,
ze clovek vytvai'f ve svete pi'frody svet dejin a kulturyjako imperium in imperia,
kde vladnou spfSe hodnoty nez pi'(ciny, spfSe Yule nez nutnost. Tento svebytny
svet kultury vsak nenf eloveku cizf, protoze na rozdfl od pnrody zde pi'edmet
a podmet pati'f do tehoz sveta, clovek rna se svym vlastnfm svetem jiny druh
zkusenosti nez se svetem pi'frody: clovek nenf odkazan pouze na pozorovanf
jevu, ale naopak - rna moznost odhalovat i to, co je za jevy skryto, ono nevidi­
telne »vniti'nl« (ein Inneres). Metoda tohoto odhalovanf je prave paroZUlnenf,
chapanf, ktere rna v zasade dye urovne: uroven »elementdmich farem«, 0 nichz
se Aron vyjadfuje, ze jsou zalozeny na »Ia theorie banaIe de I' analogie«, a uravei'i
chdpdnf abjektivizavanych farem ducha, tedy kultury. Strucne i'eceno: zatfmco
pffrodu vysvetlujeme jako vuei nam vnejsf, jinym lidem (elementarni forma)
a kultui'e (vysSi forma) milzeme rozumet v j ej ich vnitfnfm rozmeru, vyznamu
a smysl u (Dilthey, 1 980 , 308n).
Dilthey tedy evidentne odvozuje metodu porozumenf jako svebytnou metodu
spolecenskych ved (Geisteswissenschaften) z metody porozumenf, jfz uzfvame
v beznem zivote. I to je ostatne jedna z diltheyovskych premis, ktera vstoupila
do vybavy soudobe sociologie, totiz ze »zivot je zakladnfm faktem, ktery must
byt vychodiskem filozofie« a ktery »nemuze byt postaven pi'ed tribunal ro­
zumu«, protoze prave »zivatje ta, ca zndme zevnitf a za ca nemilzeme vystaupit«
(Szacki, 1 98 1 , 480 ). Dilthey na urovni elementarnich forem porozumenf pak
uvazuj e 0 porozumenf na zaklade analogie s vlastnim zazitkem, 0 vZlvanf se,
o znovuprozfvanf, vciiovanf, soucftenl atd. Uvedomuje si ovsem, ze »chapanf

[ 1 36]
spocfva v jiste zvhiStnf, osobnf genialite« a rna-Ii se stat »zakladnou historickych
ved, musf se z osobnf geniality vytvoi'it jista technika« (Dilthey, 1980, 322).
Outhwaite (1975) poukazuje na to, ze v Diltheyove koncepci lze vydelit dva
typy porozumenf: psyehologieke, ktere je spfSe umenfm, a hermeneutieke, ktere
muze spiSe pretendovat na oznaceni » veda«. Ontologicky je psychologicke
porozumeni dano faktem elementarnf interakce rnezi lidrni, herrneneuticke
porozurneni faktern lidske zaclenenosti do totality kultury. Totalita kultury je
Diltheyovi objektivizacf Iidskeho ducha, je »objektivnfrn duchem« (v tradicni
nernecke terrninologii), ktery rna v pods tate vsechny znaky toho, co Popper
pozdeji nazve World Three, svet objektivizovaneho vedeni a poznanf. Je tedy
sferou, ktera »saha od zivotnfho stylu, forern styku aZ po souvislost ucelu, ktere
si vytvorila spolecnost - rnravy, pravo, stat, nabozenstvl, urnenf, vedy a filozo­
fie« (Dilthey, 1 980 , 3 1 2). Tento » objektivnf duch« vykazuje tri podstatne
zvlastnosti: 1 . je vnitrne strukturovany, 2. neexistuje nezavisle na individualnf
psychologii, protoze vyrusta »z zive spojitosti (Zusarnmenhang) lidske psychi­
ky a tedy pouze na jejfrn zaklade rn uze byt pochopen« a 3. je »mediern, v nernz
se uskuteci'iuje proces pochopenf jinych osob ... , protoze vsechno, v cern se
objektivizoval, obsahuje neco spolecneho pro Ja i Ty«.
Hermeneutika jako vysSi typ porozurnenf je »rnozna prave proto, ze existuje
vztah rnezi lidrni a statern, vel'fcfrni a cfrkvf, vedeckyrn zivotern a univerzitou ...
Existujf zde tedy vztahy mezi castrni a celkem, v nichz casti nabyvajf vyznarnu
(Bedeutung) z celku a celek rna svuj vyznarn (Sinn) prostrednictvfm casti« (cit.
podle Outhwaite, 1 975, 33). A vsak pi'estoze Dilthey prohlasuje, ze hermeneutika
» rnusi najit svuj vztah k vseobecne uloze teorie poznani, ktera spoCiva v dukazu
rnoznosti vedeckeho pi'istupu k souvislosti dejinneho sveta«, a prestoze vola, ze
»v otdzee porozumenf vstupujeme na pudu takovyeh metod, ktere nemajf ani
nejmenSf podobnost s metodami pffrodovMnymi«, rnusf nakonec konstatovat:
» Ve vsem porozumenfje i neeD iraciondlnfho, tak jako je i zivot sam iracionalnf;
nelze jej reprezentovat zadnyrni forrnulerni logickych operacf ... , protoze znovu­
prozfvanf nelze nahradit zadnou verifikacf poznavacf hodnoty usudku, jirniz by
se dal zobrazit proces porozurnenf« (Dilthey, c.d., 325).
U Diltheye je tak exponovan jiz na sarnern pocatku eely problem porozumenf,
se vsemi komplikacerni , ktere jej budou provazet az do soucasnosti. Inter­
pretativni sociologie bude znovu opakovat, byi bez odvolanf na Diltheye, prave
jeho kontradikce, i kdyz v novejsi terminologii - porozurneni proti explanaci,
pl'froda proti kulture, vec proti vyznarnu, ba pujde rnnohem dal, kdyz postavf
interakci proti norme, kaZdodennost proti instituci atd.
Dilthey na otazku, co je podstatou porozumenf jako metody, odpovedel

[ 137]
taxativnfm vyctem zpusobu, jak porozumet - vc(tenzm, znovuproZit{m a za­
menou sve perspektivy za perspektivu jineho. Modernf terminologie vlastne
pouze pridala pojem empatie, ale na podstate veci, ze porozumenf je »metoda
sui generis«, s klasickymi objektivnfmi metodami nesoumeritelna, se nic ne­
zmenilo.
Ostatne k nejak zasadni zmene nedoslo ani tehdy, kdyz se Max Weber poku­
sil »racionalizovat« diltheyovske snad az pl'iliS striktnf oddeleni porozumenf
a vysvetleni a situoval problem porozumeni do kontextu analyzy socialni cin­
nosti. Kazda Iidska Cinnost je cilove orientovana, je motivovana a rna smysl,
ktery musi byt srozumitelny jak akteru samotnemu, tak ostatnim ucastnikum
socialnfho zivota. Iednfm z podstatnych ukolu spolecenske vecty je tedy poro­
zumet smyslu Cinnosti, konkretne - jeji motivaci . Porozumenf se vsak podle
Webera nijak nevylucuje s vysvetlenim, protoze ve sfere socialnfho zivota je
prave porozumeni vysvetlenim: »Sociologie je veda . . . , ktera chce vysvetlujicim
zpusobem porozumet socialnfmu jednani a diky tomu je pi'fcinne objasnit v jeho
prubehu a dusledcich« (cit. pod Ie Dejiny, 1 982, 287).
Nebudeme podrobne sledovat Weberovu teorii cinnosti, 0 niz existuje litera­
tura tak bohata, ze jen jeji bibliografie by vydala na slusnou knizecku, postaC{,
zduraznime-li, ze u Webera lze identifikovat - podobne jako u Diltheye - dye
urovne porozumeni: I . elementarnz, bezprostfedni (aktuelles Verstehen), ktere
se vztahuje na vsechny cinnosti, jejichz smysl j e bezprostredne srozumitelny
(rozumime slzam, gestum, matematickym operacfm), a 2. vysvetluj(dporozume­
ni (erklarendes Verstehen), ktere je orientovano k identifikaci motivu. Elemen­
tarni porozumeni vypovfda 0 tom, co individuum dela, vysvetiujici proc to dela.
Weber sam pracuje predevsfm s idealnim typem cilove racionalnfho jednanf,
kde motivy j ednani lze identifikovat presneji, takze cela procedura porozumenf
nabyva povahy intersubjektivne ovefitelneho postupu. Weber tak sice ponekud
oprostil diltheyovsky pi'fstup od elementu iracionality a radikalnfho psycho­
logismu, na druhe strane vsak redukoval »objekt« porozumenz vlastne vyhradne
jen na motivaci jednanz: vyznamova dimenze lidskeho kulturnfho sveta se tak
dostala na uroven »druheho planu«.
Problem racionality lidskeho jedminf bude pak znovu a znovu kladen a roz­
porne odpovidan. Vliv nemecke tradice se dale projevf ve trech podstatnych
momentech: I . porozumenf je uprilisnene psychologizovano a redukovano na
vcfteni (empatii), 2. porozumeni je redukovano predmetne pouze na individualnf,
byt socialne podmfnenou motivaci jednani a 3 . porozumenije pnsouzen vyznam
jakesi metodologicke konstituenty humanitnich ved. Ie ovsem pouze zdanlive
paradoxnl, ze u pocatku dnes j iz obligatornf roztdky mezi »pozitivisty« a »inter-

[ 1 3 8]
pretativisty« stoji pnive Max Weber, jeden z »nejpozitivistictej sich duchu
klasicke sociologie« (Don Martindale, 1 968).
Nebudeme se podrobne zabyvat vyvojem chapajici ci rozumejfci sociologie
proto, ze »kafda epoch a sOciologickeho teoretickeho mysleni mela svou chapa­
jici sociologii a kazda skola, ktera se prohlasovala za rozumejici, mel a svou
protiskolu« (W. Btihl, cit. podle Krasnodebski, 1 980, 1, 66). Spektrum interpreta­
tivnfho paradigmatu tak saha od sociologickych teorii cinnosti, chapajicfho
funkcionalismu, symbol ickeho interakcionismu pfes etnometodologii az k tzv.
chapajicimu marxismu. Termfn chapajfcf sociologie - poznamenejme pro
pfesnost - pouzi! poprve Max Weber v roce 1 9 1 3 .

4. Etnometodologicky radikalismus: interakce je interpretace

V podstate na tyto zdroje - diltheyovsko-weberovske a posleze fenomenolo­

gicke - navazuje soudobd varianta interpretativn( sociologie, j ak ji nalezame
napf. v etnometodologicke koncepci Garfinkelove, Cicourelove aj . Tato koncep­
ce vychazi z pfedpokladu, ze kazdodenni !.ivot je «svrchovanou realitou»
(Schutz) a ze prave tato realita se musl stat « <jako fenomen») pfedmetem studia.
Kazdodennf zivot je pro etnometodology vyhradne sferou socialnf interakce
individuf, interakce, ktera se uskutecnuje pi'edevsim jazykovymi prosti'edky. Ja­
zyk je tak nejen nastrojem komunikace, ale pfedevslm prosti'edkem interpretace
socialni skutecnosti. V absolutizovane verzi proslule Sapir- Whorfovy hypotizy,
podle nlz je nas zpusob vnimani sveta dan strukturou jazyka, jehoz pouzlvame,
nachazi pak etnometodologie zduvodnenf sveho radikaInfuo »l ingvistickeho«
subjektivismu: »nenf vubec mozne rozliSit a uz vubec ne klast do protikladu in­
terpretace vecf a veci same, protoze interpretace jest touto vecf« (cit. podle
Tittenbrun, 1 98 1 , 1 1 7).
Obecne platne vychodisko, ze totiz »bytije vZdycky vykldddno a interpretovd­
no, clovek mu vzdycky ddvd smysl« (Vjatkina, v: Ponimanije, 1 982, 202), je abso­
lutizovano do ontologicky pro mnohe neunosne podoby, v niz se socialni bytf
dnes a denne znovu konstituuje v jednotlivych interakcnich aktech a neni vlastne
niClm j inym nez uhrnem vyznamu, ktere mu interagujfci individua pfikladajl.
Etnometodologicke vychodisko Ize tedy shrnout takto: socialni realita dostava
smysl jen v interpretacnich aktech interagujlcich individui, tyto interpretacni akty
jsou vzdy jazykovymi vypoved'mi, tyto vypovedi jsou pak vzdycky »textem«,
ktery je nutno znovu interpretovat. Krome Sapir-Whorfovy inspirace sehrala

[ 1 39]
vyznamnou roli i filozofickd koncepce A ustinova, podle nfz lze rozliSit vypovecti
konstatujfcf a performativnf. Tzv. performativni vypovMi (slibuji, ze; sdeIuj i
v zaveti, ze; odsuzuji te; vsaz(m se, ze . . . atd.) nejsou pouze jazykovym aktem,
vypovectf 0 cinnosti (psal jsem, dfvam se z okna), ale Cinnostf samotnou, protoze
sdelenf, ze napi'. »neco odkazuji v zaveti« rna stejne prakticke efekty jako
»pi'edmetna cinnost« (srv. podrobneji Szymura, 1982). Toto puvodnf rozliSenf
vsak etnometodologove de facto zrusili a pojaJi vsechny vypovedi 0 skutecnosti,
vsechny jejf interpretace jako vypovedi perforrnativnf.
Etnometodologove se sousti'e dili na studium interakce, dokonce - i'ekli by­
chom - mikrointerakce, aby odhaJiJi jejf vniti'nf, skryta pravidla. Interakce sama
je pojata jako interpretativni proces proti tradicni koncepci, podle nfz je pi'ede­
vsfm »smenou« chovanf v roli, chovan!, ktere je i'fzeno pomerne striktnfmi nor­
mami. Toto »tradicni normativni paradigma« etnometodologove odmftli, pro­
toze pojetf jedince v interakci jako »sumy ocekavanf« (role) a »sumy dispozic«
se jim zdalo pi'flis zjednodusujfcf (Wilson, 1 970).
Co to ale vlastne znamena pojmout interakci jako interpretativnf proceduru?
V podstate dye veci: I . v procesu interakce oba partnei'i perrnanentne interpretujf
sve jednotlive interakcnf akty, cemuz i'lka Wilson »metoda dokumentdrni inter­
pretace«, a 2. socialnf norrny (pokud Ize 0 nich vubec mluvit!) podlehajf situacne
kontextove interpretaci, protoze jsou vZdycky pi'flis neurcite, nez aby je bylo
mozne »doslova« vztahnout k dane situaci.
Metoda »dokumentarnf interpretace«, ktera je povysena na metodologickou
zakladnu tzv. interpretativniho paradigmatu, je ve skutecnosti procedurou dosti
jednoduchou: 1 . pi'edpoklada se, ze existujf nejake skryte podkladove ci zakla­
dove vzorce (underlying patterns), kterymi se, snad nevedome, individua v in­
terakci ffdf; 2. tyto vzorce se projevujf v interakci; 3. tyto projevy jsou oznaceny
jako »dokumenty«; 4. z »dokumentu« partnera A usuzuje na vzorec partner B
a vice versa; 5 . kaZdy misledny dokument muze vest k reinterpretaci pi'edchoziho
v torn smyslu, ze poukazuje na jiny zakladovy vzorec; 6. zakladovy vzorec
i dokument jsou tedy ve vztahu vzajemne determinace a 7 . jsou podmfneny
konkretnf situacf (socialnf a Iingvistickou). Tato metoda, jfz uzfvajf Jide v kaz­
dodennfm zivote (aniz 0 nf jako 0 metode samozi'ejme vedf), je vsak v etno­
metodologii povysena na vMeckou metodu, protoze sociologicke »studium in­
terakce musf byt provadeno z pozice aktera . . . , coz zamena, ze musfme pi'evzft
pozici aktera a videt svet z jeho hlediska« (Wilson, I .c.) a toto videni Ize fixovat
jen »interpretativni deskripci«.
»Interpretativnf deskripce« je potom nutne idiograficka, vzdycky se vztahuje
pouze ke konkretnfmu pi'fpadu a nemuze byt generalizovana. To rna ovsem

[ 1 40]
dalekosahle metodologicke dusledky. Sama interpretativn{ deskripce je daLSi,
v sociologii tolik obl{benou procedurou bez pravidel, jak na to upozornil Gid­
deon ( 1 972), kdyz konstatoval, ze Cicourel »neuvadi pravidla, podle nichZ on
sam interpretuje akterovu interpretaci«.
Avsak pnpusime, ze interpretativni deskripce muze byt psychologicky funk­
eni a ze muze byt relevantni tfebas v sociolingvistickem vYzkumu. Je vsak
sociologickou metodou - lhostejno zda dobrou Ci spatnou? Zde nejde 0 znovuozi­
vovani sporn 0 vztahu sociologie a psychologie, ale 0 zasadni fakt, ze v etnome­
todologii se socidln{ skutecnost skuteene zmenila v miryddu dyadickych interakd,
ktere - pripusime - maji take (a podstatne) interpretativni charakter, ale z nichz
pi'ece nikdy nelze »slozit« socialni svet. Metodologicky jde 0 totez, oe se po­
kousel pred vice nez pul stoletimMoreno, kdyz chtel skladat obraz socialni struk­
tury z miliard sociogramu. Filozoficky situaci predjimave popsal Engels, ktery
v souladu se svym holistickym videnim sveta odmitl kazdy pokus rekonstruovat
socialni strukturu ze struktur mikrointerakce. V polemice s Dtihringem ukazal,
jakou roli hraji konstruovane dyady, »dvojice fam6znfch muzu«: »Je-li ti'eba resit
nejakou ekonomickou, politickou atd. otazku, bleskove napochoduji oba muzove
a vec v mziku , axiomaticky ' vyi'idi . . . Vyskytuji se bezne v celem 1 8. stoletf.
Obje vuji se jiz v Rousseauove pojednani 0 nerovnosti ... , hraji hlavni ulohu
u pol itickych ekonomu od Smitha po Ricarda.« Tato dvojice vsak musi byt, po­
dIe Engelse, »dvojicf lidi, ktei'i jsou natolik oprosteni od veskere skuteenosti, od
veskerych narodnfch, ekonomickych, politickych, nabozenskych vztahu, jake se
kdy na zemi vyskytly . . . , ze z jednoho i druheho zbyva uz jen pouhy pojem:
elovek ... Jsou to tedy dye dokonala strasidla, ktera musf delat vsechno, co od
nich zada jejich zaklfnae, a prave proto jsou vsechny jejich umelecke produkce
ostatnfmu svetu naprosto lhostejne« (Marx, Engels, 20, 1 966, 1 1 2 - 1 1 3).
Jsme vsak opravneni vztahnout tuto razantni Engelsovu uvahu na etnometo­
dologicke schema sochilni reality? Jista mira »socialnosti« se v etnometodologii
totiz zachovava odkazem na ony »zakladove vzorce«, eventualne socidln{ nor­
my. Ale pi'edevsm - pojem normy je pojat zcela jinak nez je tomu v »norma­
tivnim paradigmatu«, protoze normy nemaji podle etnometodologie autonomnf
existenci (s eimz lze v jistem smyslu souhlasit) : jedinci nejednajf podle norem,
ale pouze post hoc interpretuji sva jednanijako by podle norem. To je dano tfm,
ze normy jsou obecne, takze pro kazdou situaci musf byt redefinovany a rein­
terpretovany a mohou byt stejne tak dodrzovany jako obchazeny. Tato myslenka
sarna jiste stoj f za pozornost, poukaz na »indexikalitu«, tj. situaenf podminenost
fungovani socialnich norem, je vecne smysluplny. Etnometodologove vsak zcela
abstrahuji od obsahu socialnfch norem, uvazuj i pouze 0 »nemennych vlast-

[141]
nostech nebo principech, ktere jedincum dovolujf pi'ipisovat vyznamy ci smysl
obsahovym pravidlum zvanym spolecenskymi normami« (Cicourel, 1 974, 85).
TakZe tzv. interpretacnf procedury (di'ive tzv. zakladova ocekavanf) predchazejf
normu jako jakasi lidska univerzaIia, pomoci nichz lze vysvetlit celou spo­
lecnost '" Baldamus tedy ani zdaleka neprehanf, kdyz mluvf v souvislosti
s etnometodologif 0 »erozi socidln{ reality« a 0 »finalnfm zmizenf spolecenske
skutecnosti« (Baldamus, 1 976, 9 1 ).
Engelsova tivaha poukazuje na absenci jakychkoliv sociologicky relevantnfch
»parametru« onech interagujfcich individuf. Skutecne totiz nenf Ihostejne, jake
jsou socialnf charakteristiky individuf, jaky je obsah norem, ceho se tyka inter­
akce, naopak - to vsechno je podstatne, protoze prave tyto »obsahove stranky«
socialnf reality jsou prece predmetem interpretace. Etnometodologove sice
pravem, ale zcela jednostranne, soustredili pozornost pouze na interpretativn{
procedury samy, aby nikoliv »opomenul i«, ale popreli, ze existuje vubec neco
mimo i nterpretaci samu. Z etnometodol ogickeho videnf socialni reality tak
vymizel trivialnf fakt, ze interpretace je koneckoncu zamerena vzdycky k ne­
komu a k necemu, ze se neceho tyka, ze 0 necem vypovida.
Je jiste pravda, ze se socialni svet zmenil - metaforicky i fakticky - ve »svet
dialogu« a lidska spolecnost se promenila v »konverzaci lidstva« (O'Neill, 1 975,
1 4n). V tomto permanentnfm dialogu je socialni realita stale znovu vytvarena,
zpochybnovana i potvrzovana, je tedy vlastne komplexem interpretacnfch aktu
»vydiskutovana«. Etnometodologove pouZlvaji slova »negotiate«, coz rna mj .
tyto dalSf anglicke ekvivalenty : arrange, confer, discuss, mediate, arbitrate . . . atd.
Ve svem zanfcenem odporu k durkheimovskemu »reismu«, zvecnovanf a hypo­
stazovan( abstrakt, vsak etnometodologove zasli tak daleko, ze pominuli onen
podstatny aspekt socialnfho zivota, ktery je osou durkheimovskeho videnf sveta,
ze totiz reaUta je clovekem a lidskym spolecenstv{m velice casto nikoliv >>nego­
ciovdna«, ale lidem proste vnucena. Fascinace interakcf a interpretacf vede na­
konec k vyloucenf fenomenu moci ze socialnf skutecnosti nebo k transpozici
moci do podoby »symbolickeho nasilf«, »moci nad diskursem« atd. Tyto veci
nejsou zanedbatelne, spfSe naopak, patff vsak k jinemu radu veci nez socialnf
mikrointerakce fixovana »konverzacnf analYzou«.
Etnometodologicke stanovisko shrnuje Tittenbrun lapidarne takto: »Bezpro­
stfednf mezilidske kontakty j iste probfhajf velice casto ve forme rozmluv,
vymeny vet, informaci atd. Odtud se bere jista verohodnost etnometodologic­
keho pojetf interakce jako dialogu . , . Lze-Ji ve vztahu k interakci hajit tezi
o identite jejfho radu s radem jazykovym, protoze interakce je mozna, kdyz si
partneri vzajemne rozumf a rozumf si proto, ze prezentujf v hovoru sve intence

[ 1 42]
srozumitelnym zpusobem, pak podmfnky existence interakce zfejme nejsou
identicke s podminkami existence spolecnosti, spolecensky fdd nen{ totiz co
interakcn{ i'dd« (Tittenbrun, 1 98 1 , 1 1 9).

5. Pravidla sochilnlho jedmini jako pfedmet interpretace

VetSina koncepd zeasti a neuplne odpovfda na svym zpusobem podstatnou

otazku - co je totiz pfedmetem porozumen{ v socialnfm zivote a co v sociologii?
Klasicke a tradienf pojet( porozumenf de facto redukuje porozumenf na poro­
zumeni motivum, intendm, zamerum jednajiciho subjektu. Zcela samozfejme
se ovsem nabizf otazka - pochopime-li motiv jako pl'feinu jednani, nelze se
soueasne ptat po pi'feinach motivu? Pak by totiz do dosavadnf uvahove struktury
vstoupil cely kauzalnf, determinaeni komplex, ktery v dosavadn{Ch uvazovanych
pffstupech evidentne chybf.
Pokusem prave 0 takovou koncepci je »Cinnostne-normativn{« pojet{, ktere
navrhl Brian Fay ( 1 975) a jei je inspirovano analytickou filozofif britskou. Fay
vychazf z toho, ze »velka cast slovnfku spoleeenskych vedje zalozena na akenfch
vyrazech« (action concepts), ktere popisuji to, co se dela (skaeu), nikoliv to, co
se deje (padam). Tyto akCnf vyrazy jsou spojeny s dIem, intend � nakupovanf,
podplacenf, slibovani, volenf, mluvenf atd., takze vyzaduji nutne interpretaci: co
a proe nakupuju, koho a efm podpladm atd. Potud nejde 0 nic noveho, krome

toho, ze Fay problem sam prave v duchu analyticke filozofie odvozuje spfSe
z jazyka, nez z reality. Fay namfta, ze dosavadnf pokusy vysvetlit porozumenf
jsou spojeny se zbyteenou konfuzf, ktera spoefva v tom, ze spoleeensky vedec
rna jakoby »vyslfdit neviditelne pl'feiny na zaklade specialnf metody empatie,
v niz jako by znovuprozil ty akty, ktere chce vysvetlit« (Fay, 1 975, 73).
Ve skutecnosti, dovozuje Fay, jde 0 jazykove nedorozumenf, protoze intence
a zdmery, motivy a pfdnf se nevztahujf k »okultnfm procesum, ktere jsou skryty
vsem krome aktera«, ale k »charakteristikdm cinnosti same« : einnostnf pojmy,
aken( vyrazy Ize pouzit »jen v kontextu urCite l'ady socialn(ch pravidel , protoze
jednanfje vzdy situovano do socialniho kontextu. Od etnometodologicke «inde­
xikality» se Fayuv pffstup lisf v tom, ze nejde 0 individualizovany i nterakenf
(situaenf) a jazykovy kontext, ale 0 kontext normativnf. «Zastavit se na kfi­
zovatce» nepfedpoklada pouze elementarnf kontext eerveneho svetJa, ale so­
cialnf kontext spolecnosti, ktera rna pravidla dopravniho provozu, «vstfelit
jedenactku» pl'edpoklada kontext social nfch her atd. Fay tvrdf, ze nej en kon-

[ 1 43]
veneni chovani, ktere je primo normativne upraveno, ale kazde chovanf je
podlozeno pravidly, jez je nutne ueinit exp!icitnimi. Porozumet chovanf tedy
znamena porozumet pravidlum, jimiz se implicite ci explicite, vedome ei neve­
dome toto chovani fide
Je ovsem pravda, ze cehi etnometodologie stoji metodologicky prave na sna­
ze odhalovat skryta pravidla jejich narusovanim (»garfinkeling«): »Obklopujfcf
nas svet neni tak so!idni, jak se zda, protoze jej lze pomeme snadno vykolejit
a premenit v bezesmyslny chaos« (Cicourel, c.d.). Fay vsak cely problem nav1c
obsahove konkretizuje. Etnometodologove se vlastne omezovali - v rozporu se
svymi proklamacemi - na abstraktnf formalnf popis interpretacnich procedur
(ktere pfipomfnaji aplikaci balesovskych pozorovacfch kategorii), Fay naproti
tomu uvadi »seznam zakladn{ch predstav«, ktere !ide sdfleji 0 svete a ktere
funguj(jako prostredky, jezjednanf davajf smysl. Jsou to napr. pi'edstavy 0 tiloze
prace, nazor na prfrodu, rozlisenf verejneho a soukromeho, vztah k autorite,
pojeti rodiny, koncepce muzstvf a zenstvf, vztah ke smrti atd. (Fay, c.d., 78).
Fay tak vedome posunuje problem vlastne aZ do »filozoficke« roviny, protoze
jde 0 »odhaleni apriomich podminek, ktere utvareji socialnf zkusenost v dane
spolecnosti«. V podstate jde 0 to, ze v kazM spolecnosti krome explicitnich no­
rem funguje komplex vykladovych sche'mat, ktera vnejsimu pozorovateli ne­
musejf byt vubec srozumitelna a ktera j sou vuci clenu daneho spoleeenstvf
puvodne vnejsf a v tomto smyslu take apriornf. Funkce takoveho porozumenf pak
jiz nenf ani jen vysvetlujfd ani deskriptivn{, ale komunikativnl: »Odhalovanf
toho, co je to, co lide delaji, tj . odhalovani pravidel a pfedpokladu, na nichz
spocfvajednani, nam umoziiuje angaZovat se v dialogu s nimi, protoze rozumfme
jazyku jejich socialnmo zivota« (Fay, c.d., 80).
Koncepce, kterou jsme reprodukovali, rna podstatnou, evidentne se nabizej fcf
souvislost s Gadamerovym pojetfm porozumenf j ako »diskursu«. V nem jde
o snahu vymanit porozumenf z »kartezianskeho individualismu« (jak je tomu
jeste u Diltheye) tim, ze porozumenf nema znamenat vstup do cizi zkusenosti,
ale pochopeni »zivotnf formy« (form of life), protoze prave ta dava smysl jednanf
i dflu (podIe Giddens, 1 976, 56). Pochopit tuto zivotni formu lze jen v dialogu
a porozumeni. Pak slouzi k obohacenf toho, kdo se aktu porozumen( podjlmal:
porozumeni tak neni pasivnim aktem pouhe interpretace, ale schopnosti aktivne
Zft. Ve formulaci Fayove: »Nove zpusoby zivota se stavaji realnymi alter­
nativami, kdyz jsme schopni videt smysl alternativnich zivotnfch stylu a ruznych
zpusobu videnf sveta« (Fay, c.d., 8 1).
Tim se ovsem problem porozumenf dostava z ciste metodologickych sou­
vislosti do obrovskych zasadnich souvislostf modemmo i postmodernmo sveta,

[ 1 44]
ktere jsou leit-motivem i teto knfzky . Alternativita, komplementarita, plural ita
a tolerance predpokhldajf porozumenf ve standardnfm i ve vysoce sofistikova­
nem smyslu. Tema porozumenf se tak bez nadsazky stava klfcovym ternatem
socialnfm, politickym, ekologickym, ekonom ickym i mravnfm.

6. Porozumeni jako »vedeni jak?«

Na rozdfl od vcelku un iverzalnf shody, ze »metodu porozumenf« apl ikujemc,

aniz 0 tom vfme, v kazdodennfm zivote, existuje kriticka distance k porozumenf
jako vedecke metode ci j ako dokonce konstitutivnf metodologicke procedure
humanitnfch ved . Zasadnf namitku dosti davno formuloval Abel ( 1 948). Poclle
Abela je porozumen{ zalozeno na dvou predpokladech: I . je mentdlnlm aktelll,
intrapsychickym procesem , ktery probfh'l v psychice aktera, a 2. je zdvisIe na
osobn{ zkuJ�enosti toho, kdo se snazf rozumer. Proto »podstatnym znakem ope­
race zvane verstehen je aplikace osobnf zkusenosti n a pozorovane chovanf«
(Abel, c.d., 2 1 4). Iako sensu stricto vedecka metodaje tedy porozumenf nepouzi­
telne, protoze je intersubjektivne nereliabilnf a nelze je zadnym zpusobem
objektivne validizovat.
Videli j sme, ze byl ucinen pokus odstranit tento »neduh« odkazem na to, zc
nejde ani tak 0 intrapsychicke stavy a uz vubec ne 0 nutnost »vzfvani se«
a »znovuprozlvan(<<, ale 0 pochopeni pravidel Ci norem, podle nichz jednanf
probfha. Nej radikalneji toto stanovisko formuloval D iquattro ( 1 972), ktery
odmft! puvodn( pojetf porozumenf, podle nehoz »smysluplnost socialnf cinnosti
pochopfme tfm, ze vstoupfme do cizf hlavy«, a soucasne i namitky ortodoxnfch
kritiku, protoze se vztahovaly jen k takto pojatemu porozumenf. Inspirovan
Winchem a Wittgensteinem formuluje Diquattro jednoduchy nazor, ze »poro­
zumenf vubec nenf mentalnf operacf«, ale je »dokonale empirick.YI1l pojmem,
protoze je «i!ast{ videnfjak»: muzeme toliz objektivne a empiricky testovat, zda
osoba, ktera tvrdf, ze urcite cinnosti rozurnf, umf tuto ci nnost spravne vykonat
(Diquattro, c.d., 38). To znamena, ze zna pravidla, podle nichz urcita cinnost
probfha. «Rfci napffklad, ze osoba rozum f hfe v sachy, znamena, ze je sarna
schopna tuto hru hrat nebo alespon muze popsat, jak se tato hra - v souladu se
stanovenymi pravidly - hraje.» Totez platf 0 porozumenfjazyku, nabozenskemu
ritualu, vojenske strategii, stlpanf dl'eva atd. Vyslovne totez stanovisko formu­
luje M. V. Popovic, ktery plSe: «Kriterium porozumenr nemuze byt vypracovano
an i lingvistikou, ani psychologif nebo nejakou j inou vedou: abych vedel, jak se

[ 1 45]
naucit chapat fyziku, musfm znat fyziku, abych vedel, jak rozumet soustruz­
nietvl, musfm zmit soustruznictvi» (v: Ponimanije, 1982, 22).
Ackoliv uvedene pi'fklady i cela logika uvahy jsou presvedcive, nenf nijak
presvedcive zodpovezena, ba vlastne ani polozena otazka, kteni vyplyva z pfiro­
zeneho jazyka, totiz otdzka roze/flu mezi porozumenim cinnosti (a jejfm pra­
vidlUm) a porozumen{1Il jillCl1I11 ClOVekll. Ptam-li se - rozumfS tomu - znamena
to napl'. : umel bys to udelat? umel bys to zopakovat? umel bys toho pouZft?
Rozumim, um fm-li to udelat, zopakovat, pouzlt toho atd. Ptam-li se vsak -
roz1l1l1f!i lime - znamemi to evidentne celou radu zcel a jinych otazek, napf.:
ehapes me? soucftiS se mnou? souhlasfS se mnou? Objektivni validizace dana
vlastne nenf, protoze mohu rozumet, aniz souhlas(m, aniz jsem sc hopen totez
udelat, zopakovat atd., mohu dokonce soucftit, aniz souhl asfm, a naopak, mohll
byt pobouren a pfitom »rozumet pravidlum«. Pi'esneji: validizace je d,ina opet
nanejvys jako mentalnf akt nebo experiment. Mohu napi'fklad, abychom uvedli
pfiklad radikrilnc drasticky, znrit » pravidla«, podle nichz problb al nacisticky
exterminacni progra m , ale znamen,i to, ze jej chripu stejne jako chripu hru
v sachy? A prece v obou pffpadech jde () » I idske cinnosti«, ktere jistri pravidla
evidentnc lllaji. Tim ovsem nevyvracfme tezi, ze » porozumet znamena poro­
zumet pravidlum«, pouze poukazujellle na to, ze v oblasti lidsk.Vch aktivit je mfra
porozulllen{ vsklltku {hill a Ill/roll zku.{cllosti (a tim je limitovana) a SOUL�aSne.ie
kateRoricky vdzdfla na 111 0 rliln( standardy, ktere se tykaji prakticky vsech sfer
soei,il l11110 zivota. Porozulllenf se tak st,iva prob16mem nejen gnoseologickYIl1,
ale lIlimo poehybnost take monllnfm.
Rozumet pravidl i'lm jis t e znamena rozumet cinnosti (funkcionMne, instrll­
Illcntalne, pragmaticky ate1 . ) , ale - c o je podstatne - vubec to autoll1 aticky
neznall1ena rozumet intend. Zmim-li pravidla hry v sachy, pak rozumfm hfe
v s adl y podob n e jako rozumim volnemu padu kamene, kdyz zmim gravitacnf
zakon. Podstatny ro zcl il zde je vsak v tom, ze hdci v sachy mohu polozit
» dodateclloll« otazku - proc hraj e le v sachy? Tim menfm celou situaci v klasicky
» dialogiekou«. Pta l se kamene, proc pada, Illuze ovsem pouze basnfk nebo dfte.
A nota bene - vubee nejde 0 slovnf a akademicke zalezitosti. Rozumfm » pra­
v i d ll'tlll « roekovc h u d by , ale proc ji \ide poslollehajf? Rozumfm » p ravidl u m «
forl1lult.: I , ale proc to jed n i ! ide jczdf a jinf se n,1 to dfv,�ji? Rozumflll » pravidli'l m«
lvorby lclcv i z n fho sc ri ,ilu , ,de proc sc na nej l ide divaji? ald. atd. Ptat se tedy po
p r:l v i d l cc h znamcmi k l ,is t j i ll o ll ot,izku, nez kdyz se pt,ime po intenci, pi'icemz ­
nota bcne - i n te n c c je i nenf intrapsychieky stay, protoze j e dia1ektikou (nebo
KOll1piemcntaril()u) detenn inace a svobodnc vllle. Ostatne siluaci vclmi pfInodnc
vysl ihuje ()t:izk a z hC:l. lleho zi vota - proc to tell c i ovek del,i, kdyz to Ile u m i'? Jc
v nf obsazeno tazanf po motivll Ci nnosti, kterou clovek vykomlvtl, aniz pohidne
zna jeji pravidla.

7. Pourenf z kognitivnf psychologic

Leccos podstatneho napovfd�1 tzv. kognitivnf psychologic ( vi z Trllsov, 1 9XO),

ktera se v poslednfch letech i ntenzfvne zabyva prob/emel1l ill tClperSOIuill1 ( per­
cepce, probl emelll , jnk, na zak l ade eeho a .i a k » vali dne« se l i de vzajcm ne
vnfmaj i. Pro kazdeho cloveka je j iny clovek prave tak soueastf vnejsJ1lO prostredf
jako kazdy j i ny pfedmet, a prece je, nebo mel by byt, prave necfm zcela j inym
nd kazdy j i lly pfedmet. Vnfmanf (percepce) jineho cloveka take probfha jinak,
na zaklade jinych mechanisllI u nez vnfmanf predmetli pravc proto, ze elovek jc
akti vnf, c i nnou souC:lstf vnejsJ1lO prostredf a 11acllo - opct jinak C innoll nd sopka,
meteor, povoden ci elektromotor. Aniz by byla vedolllc inspirov,lna » ducho­
vednou lradicl«, vych,lzl kognitivnf psychologie z teze, ze » pro vsechny cinnosti
j e spolecnc to, ze v jej ich z,ikladech spoeiva intcnce ci zamer . . . Neexi.\'tllie jin l'
zpilsoh vymezenf fillllosti lle? popsat i/ltenci. kter(1 je jejfm z(ikladelll« (c. I.
Lewis, cit. podle Mil ler, GalanteI', Pribram, 1 980) . Nebo jinak - » l idske c innosti
nemohou byt charakterizovany tim, ze ublzeme casovoll mlslednostjednotl i vych
sek vend, jak se to d,i udClat, kdyz popislljemc pohyb ku lecnfkove kOllle neho
chovanf padaj fcfho k,lInene« (cd., 79).
Prave proto mezi koncepcemi interpersonalnf pcrcepce nachazfme dodncs vliv­
ne pojeti »el110CiOllcillll empatic« (Hoffman), ktere je zalozeno na tom, ze vnej si
projevy c izfch emocf spojujellle s vlastnlmi emocemi , nebo pojetf »kogllitiv/li
(,lIIpatie« , jez spocfva v tom, ze v urcite s i tllaci j inemu pl'ipisujeme takove stavy,
jake bycholll prozfvnl i v teze situaci sami (podle Skarzynska, 1 9X I ) . Kognitivnf
psychologie se snazf prozkollmat prave ony mechanismy, j ichz l ide bezne a ne­
llvedomovanc pouzlvaji a znOVll a znovu proto nanlzejf na opakujfci se »tr()jici«
- jednonf. Illotiv, porozumenf, tedy » trojici« kter(i v »pledmetllem« svete 1l('mel
(/llalogon. Interpersomllnf percepce je nadto silnc ovl ivnena hodnotovym syste­
mem interagujfcfch osoh a sama Ill,l dllsledky, ktere i rnplikujf mravn[ !wdT/ocellf.
Jeste jednu vec nutno k teorii a vyzkumu interpersonainf percepce pozname­
nat. Poj em percepce zde vlast11e neni adekvatne pouz i t . Pouzfva se ostatne
i termfnu socialnf sensitivitn, posuzovanl Uudgi ng), hodnocenf (eval uation),
vedenf 0 j i nych, soc ialnf pozmlvanf atd. pro oznacenf tehoz komplexnfho pro­
ceSll, na jehoz poccitku je vje/ll (nebo i n formace), ale ktery pak zahrnuj e tak

[ 1 47]
s lozite mentaln{ akty jako je »percepce« socialnfch rolf, jazykoveho proj evu,
vnejsfho chovanf atd . , ktere j sou v uhrnu vfce nez percepcf. Isou totiz prave
illferprefad a porozlIIlIerl(m. Od prvnfho doj m u (percepce) pi'echazfme k i nstru­
mentalne pragmaticke interpretaci (kdo to je, efm pro mis muze byt) a od nf even­
tualne k porozumeni, ktere pak ma j i z nutne » bachtinovsky« d i alogicky charak­
ter: druhy se stdvd nejell drllh.ym pro lids, ale i my se stdvdme druhym pro neho.

8. Porozumeni jako dialog: poureni z Bachtina

Problem porozumenf byl exponovan jeste jinak, v j inem kontextu a s j i nymi

dllsledky. M,ime na mysl i koncepce Miehaila Bachtina, 0 nemz se znamy fran­
couzsky badatel Tzvetan Todorov ( 1 98 1 ) vyj,idi'il, ze je » nejvetSfm sovetskym
mysl i telem v oblasti humanitnfch ved a nej vetsim I iterarnfm teoretikem dvaca­
teho stoleti«.
B achtin svou koncepci poprve nacrtnul na sklonku 30. let, publikovana byla
vsak az 0 cryi'icet let pozdej : (Bachtin, 1 979). Vychodiskem Bachtinova uvazova­
nfje rozlisen{ »pozndlllveei a pozncilll oso/)llosti«. Vec, ktera nema »vlastnf nezci­
zitelnc nitro«, muze »byt pouze predmetem praktickeho zajmu« a muze byt v upl­
nosti pozmina jednostrannym aktem druheho, tj . toho, kdo ji pozmiva. OSO/)1I0S{,
kteni ma »vnitrnf jadro, ktere nelze pohltit a zuzitkovat, v nemz se vzdy uchovav{i
distance, protoze C10vek odhaluj fcf se pro druheho vzdycky zustava i pro sebe«,
nlM.e b-,'{ pOZllcllla pouze v dialogu. »Kriteriem je zde nikoliv pi'esnost poznani',
ale hloubka proniknutf« (c.d., 409). Na teto »ontologicke« kontrapozici, kterou
odmftali vsichni empiristiCtf kritikove porozumenf, kontrapozici veci a osobnosti,
je podle Bachtina zalozeno specifikum pi'edmetu i metodologie humanitnfch ved:
»pfcdmetcm hlll1lallitn/eh ved je vzdycky vyjadfuj{c{ sc a mluvie! bytf«, ktere
» nikdy nenf totozne se sebou smnym a proto je nevyeerpatelne ve svem smyslu
a vyznamu« (c.d., 4 1 0). »Svet md smys/«, zduraziiuje Bachtin (c.d., 36 1 ) .

Exaktnf vMy jsou »l1lOllologiekou formou vi!dellf: i ntelekt nazfra vee a vy­
povida 0 n1. Ie zde pi'ftomen pouze jeden subjekt - poznavaj fc f ( nazlrajfcf)
a SOlleaSne m l llvfcf (vypovfdajkf). Proti nemu stojf bezhlasd vee. Libovolny ob­
jekt pozlllinf, tedy i elovek, muze byt ovsem percipovan a pozmivan jako vec.
Avsak sllhjekt jako takovy nemuze byt percipov,in a zkouman j ako vec, protoze
j ako subj ekt ne111l"tZe zustat bezhl asy a jeho poznan{ tedy m u ze byt pouze
dia/agicki« (c.d., 363) . Podstatnou a nutnou soucastf dialogickeho pozminf je
hodllocen/, hum anitni vedy jsou eo i pso vedam i , v nichZ je « hodnotovost» ,

1 1 48 1
axiologicnost inherentne pi'ftomna. Jd.drem a podstatou dialogicktfho poznd.nfje
ovsem porozumen{, ktereje sice v realite «empiricky» homogennf, ale analyticky
je Ize rozclenit na Ctyi'i zakladnf akty: I .psychofyziologickd percepce fyzikalnfho
znaku (slova, barvy, prostorove formy), 2. jeho rozpoznd.n{ jako zmimeho ci
neznameho, 3. pochopenf jeho vyznamu v danem kontextu (blizsfm i vzda­
lenejsfm) a 4. aktivne dialogicke porozumenf (sr":- - souhlas).
V konkretnfm kontextu analyzy l iterarnfho dOa Bachtin (c.d., 349) formuluje
dva ukol y : I . porozumet dflu tak, jak mu rozumel sam autor, aniz bychom
vychazeli za hranice jeho vlastnfho porozumenf (coz je ukol nesmfrne obtfzny)
a 2. vyuzft vlastnf casow! a kulturnf vnejskovosti a zahrnout dflo do naseho,
autoru cizfho, kontextu. Prvnf ukol je tedy «porozumenfm, druhy pak vedeckym
studiem (vedeckym popisem , zobecnenfm , historickou l okal izacf) >> . Tutez
distinkci zavedl ve 20. letech take Karl Mannheim, coz dokazuje, ze myslenka
sarna byla - tak ffkajfc - ve vzduchu.
B achtin nesdOf nazor, ze porozumenf je jedinou metodou humanitnfch ved,
dokonce vyslovne zduraziluje, ze mezi humanitnfmi a pffrodnfmi vedami je sice
rozdfl, ale jejich «kontrapozice (Dilthey, Rickert) byla vyvracena dalslm vy­
vojem humanitnfch ved. Vtelenf matematickych a ji nych metod je nezvratny
proces, soucasne se vsak rozvfjejf a musejf rozvfjet specificke metody, specifika
vubec, napi'fklad axiologicky p'ffstup« (c.d., 349).
Bachti novu koncepci pi'ehledne shrnujf s durazem na axiologicky rozmer
probJemu S. S. Gusev a G. L. Tulcinskij (v: Ponimanije, 1 982, 1 50n) v tomto
schematu:

materialnf forma kulturnfho elementu

2 pi'edmetny vYznam Ueho rozpoznanf)

vnejSf socialnf
forma vYznam smyslovy vYznam (porozumenf jevu
3
v urcitem kontextu)
osobnostnf smysl, hodnocenf
4 (osobnostnf, aktivne dialogicke
vniti'nf osobnostnf porozumenf)
forma smysl
5 prozfvani, pocit aktivnf cinnosti

porozumenf objektivizace

[ 1 49]
 Pohybujeme-li se v tomto schematu zdola nahoru, jde 0 proces »efapove ob­
jektivizoce« kulturnfho eleJnentu, 0 jeho zpredmetnov,lnf, opacny pohyb vyjad­
ruje »odpfedmitiiowinf« (l viastnf porozllIllenl. Analyza porozumcnf muze pak
byt v d vojfm smys l u jednostranml. Muze byt za prve fefUfizad materidlll (formy
kU/fllmfho elemellt u , kdy proces porozumenf je zredukovan na stud i u m jeho
vecnych aspektLI (uroveil I a zc,isti 2), col. se realne proj evuje ve » vetSinc
soudobych obecnc sem iotickych VYZkUI11 l1 porozumcnl, ktere se omezuj f na
k\1dovanf a dek6dovanf znakovych systelllll« (c . d . , 1 5 8 ) ; za druhe rnuze byt
redllkc( porozwllcn( l W neopokovofe/Ilosf illl/iviticuflll{/w vifdol1l ( ( uroven .5
a zcast i 4), col. je c harakteri sticke pro o n u c {)st hermeneuticke tradice, kter,[

vych,lzf z Diltheye a do j i ste mfry Simmcla a ktcr,( redukujc porozulllc n f na

» psychologieke fenomeny individuaInfho vCdomf«.
Prave mezi temito dvema poly se uskutccnlljc proces porozumcnf.

9. Predmet porozumeni a jeho typologie

V ruznych IJojetkh poroZllmcnf naciuizfmc rLlznc prcdstavy 0 tom, co vlastne

jc pJ'et!mctelll (Jorozumenf: l110tivy a intencc l idskeho jedminf ( Weber), skryta
pravidla jedn,inl (etnomctodologie), c hov,inf podle prav idcl a norem ( Fay),
jazykoV<i reflexe a vyj ,idfenf soei,\lnfho jedminf (Wittgenstcin), kulturnf elernenty
( Di lthcy), » texty« (Bachtin, B rudnyj) atd . , atd. Vide l i jsme, ze porozumcn f by lo
intcrpretovcino stejne tak radikalne psychologicky jako temer behaviorist icky,
1110hi i jsme postrehnout ruzne funkee pripisovane porozu1l1enf a odlisny status
porozumenf v ceiku obecne metodoiogie spoiccenskych ved. Lze vLlbec zjednat
jasno v teto prchrsl i nazoru, z nichz kazdy m,i sve nepochybnc » racionaie«?
Predevslm si polozme otazku, kO/1O se porozllmenl tyk'l, kdo je jeho »nositc­
iem«? Muzeme rozl isit ti'i typy porozumcnf v zavislosti na nositel i : I . parfi­
c il'{/('n{ poroZCIII/{!n{, jimz rozum illle zpusoby, formy a obsahy parc i ,ilnfc h
i glob:ilnich i n terpretacf jedllot/iv.'l'c/t IfL'asfllrkll soc ialnfho zivota, tedy to, jak
jednotlivf \ ide svet vidi, interpretujf a v zavisiosti na hSto i nterpretaci jednaji; 2.
illterakcnl porozulllcn l, jimz rozumlme zpusoby, fonny a obsah vzdjeI1l11)�ch
interpretacf c i nnostf dvou nebo vice partneru, kteff j sou v socialnf i nterakc i
a konecne 3. metoporoZ/ll1lcn{, col. je zpusob, forma a obsah intcrpretacc partic i­
pacml10 nebo interakcniho porozllrneni, ktere lIskutecnllje »tretf osoba« s diem
vedeckcho ci jineho, n ikoli vsak aktualne pragmatickeho vysvetlenf.
liz tfmto element:lrnfm rozl isenfm se vyhneme nekterym nejasnostem. Prede-

1 1 50 1
vsim je zi'ejme, ze prvni dva typy porozumeni se vztahujf k biz,uimu vic/oml
a kazdodennf interakci, zatfmco ti'eti typ muze (ale nemusO byt metodologickou
konstituentou vybavy humanitllfch ved.

10. Antiinterpretativni optika dotaznikove sociologie

Zdkladnf dezinterpretace, j fz se dopoustf radikalnf i nterpretativni koncepce

typu etnometodologie, spocfva v tom , ze prohlasuje, ze » poro z umet porozu­
meni«, tj . i nterpretac nim a i nterakcnfm praktikam kazdodennfho zivota, je do­
stateene pro uplne pochopenf podstaty spolecenskeho zi vota. Opacnou krajnostf
je vsak odmftnutf studia techto fenomenujako pro sociologii irelevantnfch. Toto
odmftnuti vsak s poCiva na proste, ale dosti sugest i vnf logice. B ezne vedomi, jako
preteoreticke a empiricky »ploche«, nemuze pry byt zakladem pozmin i podstaty
s polecenskeho zivota proto, ze se sarno omezuje na »jevovou stranku« a nent
schopno ji vlastnimi prosti'edky pi'ekrocit. Pochopit spolecensky pohyb proto pry
pi'edpoklada zaujmoLl t jakousi pozici »ze strany«, kteni umoznuje vyhnout se
pnlve tern deformacfm, ktere vyplyvaj f z podstaty bezneho vedomi, z j eho
»empiricke« a »j evove« omezenosti. Bezne vedomf toti z vyjadi'uje sochilni
skutecnost nereflektovane a prave proto je pry nutne zvol i t zcela j inou optiku,
optiku vedecke deskri pce a vedeckeho vysvetlenf. J e jasne, ze v tomto kontextu
z,idne porozumenf nema mfsto ani jako metoda, ani jako pI-cd met zkoumani.
Avsak z,isadnf omyl, omy l socidlne ontologicky, tohoto videnl spociva v tom,
ze prehlfzf podstatny fakt, ktery B achtin vyjadi'il zvolanfm - svet rna smysl, coz
neznamemi n ic j ineho, nei ze socialnf svet je take uhrnem vzajemne se sti'et,i ­
vajicfch, souh l as nych i rozpo rn ych, j ednoznac nych i konfuznich, prostych
i kompl i kovanych interpretacf, bez n ichz by nebyl socialnfm svetem vubec .
Tento moment vyjaclril i Zimmerman a Polner ve sve slavne stat i Kazdodenllfsva
jako fenomen (v: Douglas , 1 973, 80n) , v niz poukazal i na n utnost prozkoumat
prave tento svet, protoze pnive on a pi'edevsfm on je zdrojem naseho laickcho
i sociologickeho veden i. Mohu tedy souhlasit ci nesouhlasit s kritikou bezneho
vedomf j ako l i m itovaneho etc . , al e nemohu popfft fukt jeho socialniho bytf
a proto take jeho vyzkumnoLl relevanc i : »Svet, ktery je dan jako objekt a pod­
mfnka laikova pozoro va nf, je tyz svCt, ktery j e ZmlI11 z profesion <i lnih o pozo­
rovanl. A prave tak, jakje problematicky pro laika, musf byt problematicky i pro
pro fe s io m il nfho sociologa« (c.d., 1 (0).
Metodologicky spocfv:i alltiilltcrprefafil'llf oplika na vll itrnfm paradoxli. eel,l

1 1511
»datazn{kovd sociologie« pfece stoji na vypovedich akteru a je empiricka pouze
ternito vypoveami (tedy vlastne interpretacemi), 0 nichz vsak soucasne prohla­
suje, ze jejich in!ormativn{ hadnata je pochybmi a proto museji byt reinter­
pretovany .
Studium interpretacnich procedur v beznem zivote by se ovsem mohlo stat
ucinnym prostredkem sebereflexe tzv. dotaznfkove sociologie, ktera je totiz via
facti »interpretativnejsf« nez samotnf etnometodologove. Na rozdfl od nich 0 tom
ale nevI.
Spravne proto konstatuje Nielsen ( 1 982, 478), ze nase veden! 0 spolecnosti
jako »veden! ucastniku je casto nedostatecne k tomu, aby nam poskytlo korektnf
porozumenf tomu, co se v nasf spolecnosti deje, a setrvavani na nasem beznem
porozumenf vecem casto vede k ideologickym mystifikacfm«. Mechanisl7lY
kazdadenn{ inte r-preface jsou fatiz Ildpadne podohne l1lechanismU11l ideolo­
gickych interpret£. �{, mechanismu111, ktere Pareto oznacuje jako derivace a jimz
prisuzuje funkci vysvetlit, proc se urcite veci staly nebo proc se dejf. PiaU do­
konce obecneji. ':.e vztah mezi ideologickou a kazdodenni interpretacf je vzta­
hem funkcni podobnosti (obe plnf tutez interpretacnf funkci zduvodnenf cinnosti
v kategorii zajmu) a vecneho pruniku (obe si navzajem vypujcuji casti slovnfku,
zpusoby argumentace a emocionalnf podlozQ, taUe jedno bez druheho Ize tezko
pochopit. Podobne Ize stezf pochopit takove globaln( a komplexnf fenomeny
jako je vefejlle l1l{nen{ nebo obecneji »spoldenski ved011l{« . Vefejne mineni je
vyslednicf in terakce diferencovnnych participacnfch porozumenf a jinou exis­
tenci nez prave tuto nema. Spolecenske vedomi pak exi stuje nejen ve sve
objektivizovane podobe (moralka, pnivo, filozofie, nabozenstvi atd.), ale take ve
sve kazdodennf forme interpretativnfch aktu (bezna mravnf hodnoceni, bezne
pravnf vedomi, Jidova filozofie, 0 nfz srv. Kloskowska, 1 98 1 ) . Proto je zcela pray
Nielsen, kdyz s odkazem nn Wind1e zduraziiuje, ze »participacni porozumeni
nebo jemu podobne porozumenf spolecnosti, v nfz ucastnfk zije . . . , je ulkladem
kazdeho j ineho porozumeni a (dovoli- Ii Pareto) nemuze byt opominuto nebo
dispenzovano« (Nielsen, 1 9 82, 478).

11. Problem mnohosti »sochilnictl svetu«

Problem participacmbo porozumen( impli kuje zasadnf otazku, jejiz jed­

noznacne resenf je nesmlrne obtlzne a jez tvoi'( j eden z neuralgickych bodu
soudobe socialn( ontologie, totiz otazku »plllrality socidln{ch svetll « . Nej-

r 1 5 2]
radik.Hnejsi tzv. subj ektivisticka verze odpovedi na tuto otazku se da reka­
pitulovat takto:
1 . Jen socialni svet rna smysl.
2. Tento smysl vznika na zaklade participacni interpretace, tzn. ze participacni
interpretace je »pi'ikladanim« nebo »odhalovanim« smyslu, je identifikaci c i
dek6dovanim vyznamu atd.
3. Kolik je participantu, tolik je moznych participacnich i nterpretaci, z nichz
zadne dYe nebudou (protoze nemohou byt) zcela identicke.
4. Jestlize je smysl (vyznam) konstitutivnim znakem sociatnfho byti, pak neni
nesnadne uzavi'it, ze kolik je moznych interpretaci, tolik je i socialnich svetu . . .
Nektei'f naivni sociologove, ktei'f s e domnivaji byt »modernimi materialisty«,
proti teto uvaze formuluji namitku: nelze sice popi'it, ze smysl je specifickym
rysem socialnfho sveta, a nelze ani popi'ft fakt plurality interpretaci social nfho
sveta (jak jinak by se pak vysvetlila ti'ebas existence casove koexistujicich, ale
obsahove disjunktivnich ideologii?), avsak aby byla mOZna odlisna interpretace
techze socialnich faktu, vztahu, objektu etc., musi nejprve tyto vztahy, objekty
etc. existovat mimo interpretujici subjekty . Timto zjiStenim se vsak bohuzel nic
nei'esi, protoze fakt »objektivni existence« objektu, event. vztahu v socialnim
svetejen malokdo popira. Tfmto konstatovanim spor spiSe zaCina, nikoliv kone!.
V nekterych verzich »modernfho materialismu« dokonce cteme, ze sam »smysl
je obj ektivni«, ze »smysl je ve vecech«, coz j e skutecne kraj ne hrube nedorozu­
meni, v nemz se zamenuje pfedpoklad existence s existenci samotnou: v�c musi
existovat, aby mela smysl, ale to neznamena, ze v ni samotne je smysl »objek­
tivne«, nezavisle na subjektu pi'itomen. Kdyby tomu tak bylo, byl by mozny
jediny »pravy smysl«, totiz ten, ktery je »ve veci«. Ve skutecnosti vsak fakt plu­
rality pi'ipisovanych smyslu a moznych interpretaci poukazuj e na to, ze smysl je
spiSe relace nez vlastnost, nota bene tim spiSe, ze nejde 0 »veci«, ale 0 lidske
cinnosti a jej ich produkty. Existuji ovsem socialni objekty, prave ty nejelemen­
tarnejsi, v nichzje mozne desifrovat pouzejeden vyznam jako vyznam adekvcitni
(napi'. zelene svetlo na ki'izovatce, pismeno »A« atd.), ale kazdy slozitejsi socialni
system, zejmena symbolicky, umoznuje a pi'ipousti vice nei jednu interpretaci.
Pluralita interpretaci jako pluralita socialnfch optik a tedy - metaforicky ! -
pluralita »socialnich svetu« (coz bezny jazyk pi'ece respektuje a reflektuje: ziji
v ruznych svetech, v jakem svete to zijes atd.) rna tedy nekoli k specifickych
podob:
1 . pluralita »socialnich svetu«, ktera znamena ruznou »pfedmetovou za­
merellost« socialni optiky (lide vidi ruzne veci, protoze ziji v ruznych situacich) ;
2 . pluralita socidlnich optik vyplyvajic{ z odliSn:ych socidlnich determinant

[ 153]
(lide vidi odli s ne tutez vec, udalost, situaci nebo vztah v zavislosti na sve
aktuaIni, eventualne minule zkusenosti);
3. pluralita socidlnfch optik v case (tentyz elovek Ci socialni skupina tutez
udalost v ruznem case i nterpretuje odlisne: odtud, z pi'edpokladu tzv. »vertik<ilnf
multiplicity sukcesivnfch interpretad tehoz textu v pnlbehu dej i n«, vznikl
problem plurality henneneutik a tzv. nezbytnosti henneneutiky henneneutik) .
Tyto tt'i polohy problemu majf zavazne praktiCki aplikace pro moznost
interakcn(ho porozumeni, protoze (ad 1 ) efm vzdalenejsf jsou si socialnf svety
i nteragujfdch l idi, tim obtfznejsf je porozumenf, protoze Ize predpokladat
zasadnf rozdfl v relevanci pl'isuzovane ureitym fenomenum, vyplyvajfcf z od­
l iSne zajmove, eo ipso hodnotove struktury; protoze (ad 2) elm odlisnejsf aktmilni
biograficka situace ei minula zkusenost, tim obtiznejsi moznost »zameny per­
spektiv«, vdteni apod., a (ad 3) Cim vice se list sukcesivnf i nterpretace obou
i nteragujfcfch partneru, tim mene je pravdepodobne porozumenf Ude n apt'o
o situace, kdy titlz !ide s odstupem casu odlisne interpretuji tytez udalosti, jichz
byli sami aktery a jez puvodne interpretovali shodne).
Toto konstatovani nemusi znarnenat naprosto zddny »subjektivismus« proto,
ze se jim nijak ani nepoptra objektivnf existence ved ei »socialnfho sveta«, ani
se netvrdt, ze socialni svet je konstruovan i nterpretativnfmi akty. Tvrdi se pouze,
ze socialni svet je take tihrnem interpretativnlch aktu a tedy tihrnem odlisnych
»socialnlch viden{«, »optik« ei »perspektiv«, pfieemz povaha tohoto videnf je
determi novana
a) povahou i nterpretovaneho »objektu« (vztahu, einnosti, motivu, textu,
pfedmetu atd.), jeho objektivnimi vlastnostmi,
b) vztahem ueastnfka k tomuto »objektu« Ueho zajmem, i ntend etc.),
c) jeho pfedchozi zkusenosti globalnf i specifickou (s danym »objektem«) a
d) jeho aktualni situad.
Neni pak nesnadne odvodit, ze socialnf optiky sice nejsou nikdy identicke,
ale mohou byt podobne, ba dokonce mohou mIt podobu » typickjch optik«,
jestlize je dana podobnost Ci identita nektereho z uvedenych detenninujfcfch
faktoru b, c, d. Podobnost optik totiz nen! dana primarne identitou interpre­
tovaneho objektu, ale podobllost{ vztahu participantu k nemu a podobnostf je­
jich »biografickych situacf« . Toto konstatovanf je sice nebamU nf, protoze
vysvetJuje stejne tak napr. pluralitu sociologickych teoril jako shodnost nadsenf
pro dechovku v ureite populaci, nenf vsak nikterak nove. leho specificke aplika­
ce se nam vsak ozt'ejmf, jakmile podrobneji prozkoumame »objekty« poro­
zumenf.

[ 1 54 \
12. Porozumeni a nezamyslene ditsledky lidskych cinnosti

Predmetem porozumen{ je podle naseho mizoru (s vectomim rizika obvinenf

z nekritickeho eklekticismu) vsechno to, 0 cem jsme slyseli - intence i pravidla
cinnosti, texty i kulturnf elementy atd. , strucne reeeno: socialnl svetjako socialn£,
tj. obdareny smyslem. Na poeatku vseho nicmene stoji motiv, zamer, chtenf,
intence, protoze bez zameru, bez intence nenf socialnl cinnosti. Vsechny lidske
einnosti jsou motivovane a zamerene a vsechny produkty sociaInfch cinnostfjsou
ztelesnenfm, uchovanfm, fixacf motivu a zameru, intence. Porozumet proto
vzdycky znamemi predevsfm, nikoliv vsak vyhradne, porozumet motivu a in­
tenci. Tim je dana sfera aplikace »metody porozumenf«, protoze aplikovat ji na
sferu nezamemych, nezamyslenych dusIedku lidskych cinnostf nenf mozne:
metodou porozumenf nelze »vysvetlit«, co se stalo v dusIedku komplexu slozi­
tych interakcnfch vztahil, v nichz se stretly vzajemne si odporujfci vule atd.
Piveevic prave v tomto bode poukazuje na primo »strukturaln{ vadu« Ciste
fenomenologickeho pf{stupu, pokud se omezuje na identifikaci intendovaneho
vyznamu, jako by tato identifikace byla dostatecna k upInemu vysvetlenf social­
nfho chovan!. Tento pnstup je totiz nejen »jasne neadekvatnf«, ale i z etickeho
hlediska pochybny: »Nelze mit za to, ze akter je odpovectny jen za sve intence
a ze muze byt neodpovectny za efekty svych einnostf jako vysledku jejich
socialne akceptovanych vYznamu. Oeekava se totiz, ze akter je zna a ze akceptuje
ureita pravidla v socialnfm kontextu, jehozje soucastf.. . Byt aktivnf v socialnfm
zivote znamena hrat roli v dane socialnf strukture a akceptovat, ze chovanf bude
takto hodnoceno . . . C innost jako socialnf cinnost je posuzovana podle ureitych
externich kriterii a akteruv vIastnf pohled nemusf byt nutne spolehlivym vo­
dftkem k jejimu socialnfmu vyznamu« (Piveevie, 1 972, 342).
V Pivcevieove tivaze, ktera je v zasade korektnf, je vsak tfeba podrobneji
osvetlit dva podstatne momenty, totiz I . problem cinnostf, jejichz socialnfmu
smyslu aktersam nerozumf, a 2. problem nezamysleneho dusledku cflevedomeho
chovanf, coz je problem, jak se ukazuje, pro moderni sociologii snad vubec
nejzasadnejsf a nejpodstatnejsi.
Nelze zajiste poprft, ze existuj{ cinnosti, jeZjedinci konajf, anizjim rozumej[.
V tomto pi'fpade vsak nejde 0 »nekvalifikovany vykon cinnosti«, tj . vykon bez
dokonale znalosti pravidel, ale 0 einnosti, pro nez jedi nec sam postrada dosta­
teeny motiv, presneji - dostateene uvedomovany motiv (bezny jazyk to vyjadfuje
napf. vetou - sam nevfm, proe jsem to udelal). Rozbor techto einnostf vyzaduje
specialnf vectenf, jimz akter sam nedisponuje, a vlastnf informace akterova zde
nen! informacf dostateenou. Pri analyze techto cinnostf, jejichz objem v mod emf

[ 1 55]
neurotizovane spolecnosti roste, je nezbytmi pomoc psychiatru, psychologu,
pracovniku socialnich sluzeb atd.
Avsak »rozumet vlastnf Cinnosti« znamena take predpokJadat jeji dusledky
a ani v tomto pi'lpade akter nemusi byt dostatecne kompetentni. Pivcevic chce
ukazat, ze »cinnost v roli« vlastne aktera mravne zavazuje, aby pnive takto
kompetentnf byl, takze informacnf nekompetence a nizka social nf citlivost
a i nteligence se pro nej tak stavajf mravn(mi deJekty. S timto pojetim nutno
bezvyhradne souhlasit, protoze jednanf se zdanlive kratkodobymi efekty se stale
casteji ukazuj{ jako socialne a ekologicky m imoradne dusazna.
Na soeiologieke urovni byl problem nezamyslenych dusledku exponovan
dnes j iz klasicky v praci Mertonove z roku 1 948 (srv. Merton, 1 982, kap. 111.),
kde byl zevrubne pojednan jako problem maniJestn(eh a latentn(eh Junker.
Latentnf funkce je ovsem »vice« nez pouze individualne nezamysleny dusledek
cinnosti, jak se Ize u Mertona zevrubneji poucit.
Chtel bych pi'ipomenout nekolik myslenek Engelsovych k tomuto tematu ze
dvou duvodu. Predevsim -jde 0 jednu z prvnfch formulad tematu rozporu mezi
chtenym diem a realnym dusledkem, ktera byla soucasti oficialni doktrfny
realneho socialismu, nikdy vsak nebyla nikym konsekventne domyslena. Je to
vlastne upozornenf, abychom ideologie brali od sameho pocatku vazne. A za
druM - v Engelsove uvaze se vice nez co j ineho projevuje hluboka bezradnost,
neschopnost se k otazce postavit ji nak neZ hegelovsko-dialekticky, ackoliv
problem je bez pochyb dten i formulovan spravne. Vyusteni cele uvahy je
vlastne defetisti Ctejsi neZ v analogickych uvahach, ktere Cteme u dnesnich
ekologu (Meadows, Commoner, Lorenz aj.). Engelsovy uvahy (Marx, Engels, 5,
1 978) jsou zalozeny take na zakladni rozdflnosti mezi pi'irodou, kde »se nedeje
nic jako chteny, vedomy cfl«, a dejinami, kde se naopak »nic nedeje bez ve­
domeho umyslu, bez chteneho cfle« (c.d., 292). V dejinach se vsak »chtene
uskutecnuje jen zHdka; ve vetSine pffpadu se mnoM chtene cfle navzajem kffZf
a stretavaji«, coz vede »ke stavu, ktery je zcela analogicky stavu panujidmu
v nevedome pffrode. Cile jednani jsou chtene, ale vysledky, ktere skutecne
z techto jedmini vyplyvaji, jsou nechtene, nebo pokud zpocatku chtenemu cili
zdanlive pfece jen odpovidajf, maji nakonec jine nasledky nez chtene« (l.c.).
A najinem miste: »Co chce jeden, to maff druhy a vychazf z toho neco, co nikdo
nechteL Tak dosavadnf dejiny probJbaji po zpusobu pi'irodniho procesu a jsou
take podrobeny v podstate tymz pohybovym zakonum« (c.d., 536).
Engels tedy z faktu nezamyslenych a nechtenych dusledku vyvozuje Jilozojic­
ky zdver 0 povaze dejinne zdkonitosti, kteni je »analogicka stavu v nevecio me
pi'irocie«, a metodologickou otazku - »jake hybne sJ1y se skryvaji za temito po-

[ 1 56]
hnutkami, jake historicke pffciny se pretvarejf v tyto pohnutky v hlavach jed­
najfcfch l idi?« (c. d., 293).
Engels vidf za individudinfmi pohnutkami skryte dejinne hybne sily, ktere se
z techto pohnutek vysvetlit nedajf: »Mame-l i tedy prozkoumat hybne sily, ktere
se skryvajf za pohnutkami historicky jednajfcfch lidf . . . , nesmime si pfflis vsfmat
pohnutekjednotlivcu, byi sebevyznamnejsfch, nybri pohnutek, ktere uvadejf do
pohybu velke masy . . . a i z tech to musime videt ty, ktere vedou k trvale akci
vyusiujfcf ve velikou historickou zmenu . . . Vsechno, co uvadf lidi do pohybu,
musf projit jejich hlavou; ale jake podoby to v jejich hlavach nabude, zavisf do
znacne miry na okolnostech« (c.d., 294).
Na prvni pohledje patmo, ze problem nezamyslenych dusledku je exponovan
jinak nez psychologicky , i kdyz vyznam individualnf motivace kupodivu nenf
popren : »At uz dejiny dopadajf jakkoliv, lide je delajf tim , ze kazdy sleduje
vlastnf, vedome chtene cile, a vyslednice techto mnoha vuli pusobfcfch ruznymi
smery a jejich rozmanitych ucinku na vnejsf svet jsou prave dejiny . Zdidf tedy
na tom, co chtejf mnozfjednotiivci« (c.d., 536) .
Bylo nedostatkem »stareho materialismu«, jak konstatuje Engels (c.d., 293),
ze si vubec nepolozil otazku skrytych hybnych sil, ze »posuzoval vsechno podle
motivu jednanf« a ze »pokladal ideove hybne sily za posledni pffciny, mfsto aby
zkoumal, co se za nimi skryva, jake jsou hybne sfly hybnych sil«.
Logicka i filozoficka struktura Engelsovy uvahy je analogicka struktufe
uvazovanf klasickeho Iiberalismu (Smithova »neviditelna ruka«), v nfz se prece
take vysledny, vetSinou socialne kyzeny nezamysleny efekt sklada z indi­
vidu alnfch motivu nezffdka neprflis uslechtilych. Liberalismus predvfdave
odmfta hledat »hybne sfly hybnych sil«, protoze vf, ze by je nenasel j inde nez
v egoistickem puzenf individua uspokojujicfho sve potreby podle principu
minimaInich nakladu a maximalnfho zisku, a s pohrdanfm se odvracf od »skry­
tych dejinnych zakonitosti« a »historickych pffcin«, protoze dnes j i z vI, kam
ideologie na nich zbudovane vedou. Ale odlozenf otazky nenf jejf zodpovezeni.
Metoda porozumenf hraje v tero sfere nezamyslenych dusledku dvojf ro1 i : I .
pomaha rozIisit vedomy zamer a nezamysleny efekt vcetne rekonstrukce »moz­
neho vedomf« (co mohl, mel a musel akter predvfdat) a 2. umoznuje rekonstruo­
vat strukturu mnoha individualnfch motivu, ktere vetsinou teprve ve svem uhrnu
vedou k nezamyslenemu efektu.
V kazdem pffpade vsak historicko-srovnavacf metoda a metoda logicke re­
konstrukce se jevf jako efektivnejsi a ucelnejsf (srv. Keller, 1 992) .

[ 1 57]
13. Aplikacni oblast procedury porozumeni

Z dosavadnfch uvah tedy plyne, ze porozumet rnuzerne jen tern cinnostern

a jejich produkturn, ktere byly zarnerne a zarnyslene, i kdyz se ovsern rnuzerne
snazit interpretovat i nezarnyslene efekty (existovala a existuje napi'. apologetika
nezarnyslenych dusledku urcitych politickych nebo ekonornickych rozhodnutf).
Schernaticky pak sfera aplikace porozurnenf vypada takto:

I clovak: I vniti'nf stavy

prozitky
zkusenosti

produkty lidskych cinnosti

= kulturnf elementy

rnaterialnf nefixovane
fixovane
symbolicke

interpretace informace

Ze schernatu je patrno, ze i po vyloucenf nezarnyslenych dusledku l idskych

cinnost( ze sfery porozurnenf zustdvd slira uzil{ » metody porozumen{« stdle dos­
ti rozsdhlci a ze porozurnenf se zdaleka neredukuje na oblast intrapsychickych
stavu a nenf tedy identicke s ernpatif.

[ 1 58]
14. Porozumeni a emociomilni vztahy

Kolem pojmu a »metody« porozumenf vznikl - jak to ostatne v sociologii

byva - rozruch znacny, ale dosti zbytecny. Porozumenf nemuze vytlacovat
»exaktnf« metody, protoze nestojf proti nim, ale vedle nich a casove pred nimi.
Mozna, ze Veda skutecne zacfna tam, kde porozumenf koncf, kde porozumeni
osvedcuje svou omezenost a nedostatecnost, je vsak zcela nesporne, ze kaZde
veden{ porozumen{m zaCfnd.
Pojem porozumenf je v beznem jazyce konotovan s predstavou vzajemneho
pochopenf, ucty, tolerance, nikoli tedy pouze pasivnfho, nezucastneneho »vy­
svetlenf«. Ostatne i empatie jako jedna z forem, v n ichz se realizuje porozumenf,
je asociovana se sympatii. H. Read ( 1 964, 2 5) asi pravem zjiSfuje, ze »rozdfl mezi
empatif a sympatif je vetsinou nepatrny«. Zdravy rozum leccos pripomfna
(vzdycky lepe pozmlvame to, k cemu marne kladny vztah) i napomina (laska
zaslepuje) . V souvislosti s porozumenfm vubec je zdravy rozum v trvalem
strehu: jde prece 0 proceduru kazdodennfho zivota a bezneho vedomi.
Procedura porozumen{ v kaZdodenn{m 'i.ivote nutne pfedpoklddd urcity emo­
ciondln{ vztah, porozumeni si Ize steff predstavit jako uplnou emociomilnf
distanci. A vsak prave v tomto bode narazfme na to, co bychom mohli oznacit
jako »weberovsky paradox« . Weber totiz na jedne strane vylucuje z vedy hod­
nocenf mimo j ine proto, ze jim do vedy vstupuji nezadoucf emoce (hodnoticf akt
je vzdycky do urcite m fry vyjadrenfm emocionalnfho vztahu, coz je markantne
videt na pi'irozenemjazyce a jazyce ideologiC), na druhe strane vsak predpokhida
porozumenf jako nutnou komponentu humanitnfho poznanf, cfmz do neho
nepi'fmo emocionalnf vztahy znovu, byf jinak, vstupujf.
Porozumenf tedy emocional nf vztah predpoklada, ale soucasne j ej take
kultivuje, prohl ubuje a cini vMomym. Nejeden z autoru, ktei'f se porozumenfm
zabyvali, zduraznoval proto pi'fmo ci nepi'imo jeho humanistickou funkci, ktera
prostupuje nejen vedecke poznavanf, ale pi'ekracuje horizont vedy samotne.
Ostatne uz nemecky osvicenec Johann Gottfried Herder psal: » Ceho si vazfme
u vsech lidskych del a po cern se ptame? Po rozumu, planu a umyslu. Nen i-I i jich,
nebylo vykonano nic lidskeho, pusobila slepa moc. Kam jen zabloudf nas rozum
v sirem poli dej in, hleda pouze sebe sarna a sebe tez naleza. lako poutnik nezna
sladsfho poteseni, nez kdyz vsude, i tam, kde toho netusil, odkryva stopy sobe
podobneho, myslfcfho a cftfcfho ducha, tak unasejicf je pro nas v dej inach lid­
stva ozvena vsech dob a narodu, ktera v nejlepsich dusfch zni zvuky Ciste lidske
dobroty a lidske pravdy. lako muj rozum hleda souvislost vec1 a me srdce se
raduje, kdyz ji zpozoruje, tak ji hledal i kamy poctivy clovek a pouze podle sve

[ 1 59 1
situace a jejich hledisek ji snad jinak videI a j inak oznacil, ndli ja« (cit. podle
C ejka, 1 983, 62).
Stefl Ize moderneji vyjadfit humanisticky smysl vsech snah dopatrat se
porozumenij inym dobam a jinym kulturam, porozumenf, ktere je pfedpokladem
lidskeho souzitf i pfezitf na teto planete. Coz je ovsem tema, ktere sice daleko
prekracuje ramec nasich metodologickych uVah, poukazuje vsak na j ejich za­
kladni a podstatny smysl, bez nehoz se stavajf ryze technickymi spekulacemi,
jez ztraceji nutny l idsky rozmer.

15. Pojem interpretace V soudobe vede

Doposud jsme uvazovali 0 interpretaci v kazdodennfm zivote, uvazovali

j sme 0 vztahu i nterpretace a porozumenf atd., ale pomfjeJi j sme (vedome
ovsem) notoricky znamy fakt, ze pojmu interpretace modernf veda, zejmena
pak vedy matematicki a fyzikdlni, rozumf zcela jinak, totiz zcela nezdvisle na
beznem vedomi a kazdodennf interakci. Problem interpretace vznikl jako rei a­
tivne novy problem v souvislosti s tvorbou vysoce formalizovanych teorif,
taUe interpretaci se pak rozumf uhrn vyznamu (smyslu), ktere jsou tfm ci onfm
zpusobem pfisuzovany elementum (vyrazum, formulfm, symbolum atd.) ne­
jake teorie ; v matematicke logice interpretace znamena »extrapolaci vychozfch
tvrzenf nejakeho formalnfho systemu (napffklad vyrokoveho kalkulu) na ne­
j aky obsahovy system, jehoz vychozi tvrzenf j sou vymezena nezavisle n a
formalnfm systemu« (Kondakov, 1 975, 204). Toto pojetf interpretace j e vazano
na fadu dal Sfch dulezitych pojmu, zejmena na pojmy homomorfismu, izo­
morfismu a modelu. Nebudeme vstupovat na tuto vskutku specialnf meto­
dologickou pudu, avsak toto pojetf sarno nelze obejit ze dvou duvodu: I .
situuje problem interpretace do zcela j im! oblasti l idskych aktivit, nez 0 jake
j sme dosud uvazovali , totiz do oblasti tvorby a »manipulace« s teoriemi a 2.
z tohoto hlediska striktne odliSuje prave toto specificke pojeti interpretace od
»bezneho pojetf«, jak se ho pouZfva v Iiterarnf vede, ve vedach 0 umenf, v es­
tetice atd.
Interpretace je zde pojatajako »ve sve podstate logicko-matematicky pojem«,
ktery »ale v souvislosti s intenzfvnf matematizacf a formalizacf nabyva obecne­
vednfho charakteru« (Mantanov, 1 9 80, 58). Sociologie se toto pojetf interpreta­
ce dotyka potud, pokud je tfeba »nejak« interpretovat dane, existujid, konstituo­
vane a nota bene pfedevsfm formalizovane teorie. Problem interpretace teorie

[ 1 60]
se ovsem tyhi »nefonmilnfch ved« pnive proto, ze je obecnevednfm problemem
i tehdy, jestlize nejde 0 teorie fonnalizovane.
Interpretaee teorie znamend dve veci, podle toho, jak na teorii pohlfzfme:
1 . interpretaci teorie jako systemu pojmu a zejmena tvrzenf, jez jsou v logic­
kych vztazfch (obeenevednf pojetl),
2. i nterpretaci teorie jako textu (tradicnf »hermeneutieU« pojetl).
Protoze sociologic ke teorie jsou ve sve pi'evazne vetsine verbalnfmiteoriemi
(texty v tradicnfm vyznamu), je nutne zi'ejme vetsinou pouZit obojf interpretacnf
pi'fstup.
Co znamena »interpretovat teorii« ve vztahu k existujfcfm sociologickym
teorifm jako teorifm z oblas ti »nefonnalnfch ved«?
Pouzijeme jako vychodisko i nspirativni uvahy ruskeho badatele Mantatova,
ktery dobre reprezentuje solidne rozvinutou sovetskou logickou a metodolo­
gickou skolu. I v byvalem SSSR samozi'ejme probfhal masovy utek »do meto­
dologie« jako oblasti, kteni byl a podstatne mene kontaminovana ideologickou
doktrfnou, pro svou pomerne vysokou obecnost nebo technickou narocnost mene
kontrolovana a v Rusku navfc mela solidni bazi i tradici v rozvoji matematicke
(symbolicke) logiky. Die Mantatovaje mozne uvazovat ctyi'i druhy interpretace,
totiz 1. referencialnf, 2. empirickou, 3. kategorialni a 4. axiologickou (Mantatov,
c.d., 58-64). Probereme je postupne ve vztahu k sociologii.

16. Referenchilni interpretace teorie a abstraktni objekty

Refereneidlnf interpretaee znamena »stanovenf tffdy abstraktnfeh objektu,

ktere tvoi'l pi'edmetnou oblast (oblast vyznamu) tennfnu dane teorie«. Vztaznou
(referencnf) soustavou interpretace jsou vetSinou abstraktnf, nikol iv realne, »em­
piricke« objekty. Abstraktnfmi (nekdy: idealizovanymi) objekty se rozumf ob­
jekty, jez jsou konstruovany i'adou zprosti'edkujicfch operacf a jez nejsou dostup­
ne pf{memu pozorovanf. N a rozdfl od realnych objektu, jef jsou svou podstatou
nevycerpatelne, jsou abstraktni objekty charakterizovany omezenym poctem
pi'esne fixovanych vlastnosti a vztahu, jez jsou »idealizovanymi schematy
pi'edmetne struktury praxe« (c.d., 59).
Je nepochybne, ze sociologie-jako kazda veda - operuje s radou pojmu, ktere
oznacujf abstraktnf objekty, ba dokonce snad vetsina teoretickych pojmu rna
prave tuto povahu. ReferenciaInf interpretace je kladenfm zdkladnf metateore­
tieU otdzky kazd6 socialnf vedy, totiz otazky ontologiekiho statusu jejieh

[161]
abstraktnfch objektu. Abstraktnf objekt »nenf v reaJite«, neni pozorovatelny.
Jaky tedy rna vlastne »ontologicky status«? Nema ve skutecnosti pouze ling­
visticky status a netyka se tedy cela tato interpretacnf procedura jen a jen logicke
semantiky?
I kdyz tezEite vyzkumu reference je skutecne situovano v logice a v posled­
nfch letech v Iingvistice, zda se, ze referenciaInf i nterpretace ma i v sociologii
smysl, ackoliv mi nenf znamo, ze by kdy byl a na nektere teorii skutecne realizo­
vana: smysl techto textil je i v tom, ze chtejf upozornit na metodologicke akti­
v ity, 0 nichz rna smysl pro futuro uvazovat. V sociologii se vede tradicnf
a zasadnf spor mezi nominalistickym a realistickym (»sociologistickym«) poje­
tim zejmena tzv. kolektivnfch entit (ti'idy, skupiny) a fenomenu (spolecenske ci
skupinove vedomO. Otazky zde kladene jsou vlastne formou referencialnfch i n­
terpretaci.
Plodnost a smysl referencialnf interpretace se vsak projevf zejmena tehdy,
kdyz si uvedomfrne, ze referencialnf interpretace rozdeluje, klasifikuje pojmy
dane teorie podJe toho, zda se vztahuji k I . abstraktnfm objektum, 2. empirickym
objektum a 3. neexistujfcfm objektum.
Abstraktn{ objekty jsou predev§fm abstrakce vlastnostf a vztahU, 0 nichz se
uvazuje v jejich ciste, »idealizovane« podobe. Takovymi abstraktnfmi objekty
(termfn »objekt« zde ovsem ponekud zavadO v sociologii jsou napr. socialnf di­
ferenciace, homogenita a heterogenita, socialnf distance atd. Na urovni referen­
cialni interpretace jde pak predevsim 0 to, ukazat, jak a na zaklade ceho byly tyto
abstraktni objekty odvozeny, konstruovany a definovany.
Abstraktnfmi objekty jsou ovsem take vsechny »idedln{ typy« , s nirniz socio­
logie bezne operuje a 0 jejichZ »pffpustnost« byl kdysi veden zhavy, ale zbytecny
spor. Podstata operace s idealnimi typy je znama z Webera a marxistum mohla
byt znama ze zajimave Engelsovy tivahy z roku 1 895: » ... pojem neni jen tak
beze vseho, bezprostredne uz realitou, a realita nenf bezprostredne svym vlast­
nim pojmem. Proto, ze pojem rna podstatnou povahu pojmu a ze se tedy beze
vseho prima facie nekryje s realitou, z nfz musel byt nejprve abstrahovan, prave
proto je stale jeste vice nez fikce . . . OdpovldaJ snad nekdy feudalismus svemu
pojmu ? . . . Byl tento fad fikcf proto, ze se zmohl na kratkou existenci v pIne
klasicnosti jen v Palestine, a to jeste - z valne casti - na paprre?« (Marx , Engels,
5, 1 978, 6 1 0, 6 1 2).
Abstraktni objekty nejsou neexistujfC[ objekty typu Zlate hory, jednorozce
nebo Snehurky. Jejich ontologicky status je podstatne odlisny: zatfmco neexis­
tujicf objekt nema iddnou referenci, tj. nelze jej vzt<ihnout k nicemu realn6rnu
(srv. Russel a Linski, v: Novoje . . . , 1 982), abstraktni objektmd »asymptotickou«,

[ 1 62]
pfibliznou referenci, protoze jej lze vztahnout k urcitym empirickym objektum,
jejichz vlastnostem pi'iblizne odpovfda, ale nevycerpava je. Referencialnf in­
terpretace pak probfha podle tohoto schematu:

abstrakce vztahU a vlastnostf

I realne objektY I -
L�:::.:.:�:.:::!:.:.::!...t-
_
_
.
_�]-c:
ab:: : k:;tn�f...:o::::b�je:.:kt
: s:.:t::..:ra::. .::Y�---t;'� teoreticky termfn
� tvorba idealnfch typ u t
__
L
____
I v sYstem u teorie
�=====:J-----l
referencialnf interpretace
» asymptoticka reference«

ledna z realnych nastrah kaZdeho jazyka spoClva v tom, ze fungovanf jazyka

je manipulad se znaky. Tato manipulace muze jft v podstate libovolne daleko,
takze Ize tvorit smysluplne vety, jez mohou byt bez jakehokoliv vztahu k realite.
U onech klasickych vet, 0 nez vedou rozkosne spory logikove a lingviste, je vec
nazorne patrna: vety »Zlata hora je v Kalifornii«, »Na S umave zijf jednorozci«
nebo »Vecerel jsem se S nehurkou« davaj f sice smysl, ackoliv jejich vztah
k realite je vlastne negovan faktem neexistujfcfho objektu, na nejz se v nich
odkazuje. Ale cozpak sociologie nemuze tvorit podobne vety a otazky? Cozpak
je dokonce netvon? Situ ace je vsak vetsinou mene napadna a mene podezrehi
nez v pi'fpade Zlate hory, jednorozce a Snehurky, nikoliv vsak mene realna. C ast
sociologickeho teoretizovanf nezrfdka pnpomfna proceduru vzajemneho vztaho­
vani neexistujidch entit, coz je ve sfei'e manipulace se znaky ovsem mozne, ale
ve vecteckem poznanf neprfpustne. V odhalovanf prave takovych znakovych
manipulaci spocfva podstata a vlastnf smysl referencial nf interpretace.

17. Empiricka interpretace teorie

Utok na teoreticke pojmy v sociologii byl veden rigidnfm operacionalismem

bez valneho uspechu. Co zustalo, je pozadavek empiricki interpretace teorie,
v nfz jde 0 »takove vymezenf teoretickych termfnu, pn nemz jako vyznamy vy­
stupujf vysledky mei'enf, bezprostrednf data pozorovanf a experimentu« (Man­
tatov, c.d., 60). Empiricka interpretace teorie znamena v sociologii dye veci:
l . empirickou i nterpretaci teoretickych pojmu, tj . in concreto jejich opera­
cionalizaci a

[ 1 63]
 2. vzta.zenf teoretickjch tvrzen(k empirickym datum, tj. jejich empiricke krytf.
Na prvnf pohled je patrno (a notoricky zm'imo), ze zadna teorie nema uplnou
empirickou interpretaci, protoze v nf vZdycky zustava cast termfnu a cast tvrzenf
empiricky nekrytych. Empiricka interpretace poukazuje na moznost (Ci m(ru)
empiricke verifikovatelnosti teorie, sama vsak touto verifikad ovsem nenf.
Empiricka interpretace, jak se jf bHne rozumf, je vzdycky vztahovanfm termfnu
a tvrzenf teorie k urCitemu druhu empirie, obvykle k one kvantitativne statistic­
ke, »datove« empirii, ktera se zfskava dotazniky a rozhovory.
Existuje vsak, jak jsme ukazali naj inem mfste, pokus 0 odliSny typ empiricke
interpretace, ktery spoCiva ve vztazenf teoretickych tvrzenf ke kazdodennf zivotni
zkusenosti bezneho i'ioveka a ktery je znam jako »princip adekvdtnosti«. Zde
pouk<!zeme pouze na podnetnou myslenku B . Faye, ze »soulad v poj mech
uzitych akterem a teoretikem pro popis a vysvetlenf cinnosti a nazoru je nutnou,
ale zrejme nedostatecnou podmfnkou pro to, aby informace byla pravdiva . . .
Jinymi slovy, akterovo prijetf teoretikova vysvetlenf jako pravdiveho nenf
nezvratnym dukazem, ze explanace je pravdiva; je to spfSe nutny predpoklad,
aby byla kvalifikovan a j ako mozna pravdiva« (Fay, 1 975, 83).
Fay tedy pojima princip adekvdtnosti jako interpretai'ni princip: existuje-li
nejaka koincidence mezi teoretickou explanaci a akterovou zkusenostf, pak teo­
retick<! explanace rna ovsem » empiricke kryti«, ackoliv nemusf byt v dane
podobe pravdiva. Je vsak mozne tento princip take obratit a formulovat jej jako
nutny pozadavek kladeny na teorii, jak to cinf Fay? Je mozne tvrdit, ze teorie rna
empiricke kryti tehdy a jen tehdy, jestlize odpovfda zkusenosti sociaInfch akteru?
S nejvetSl pravdepodobnostf nikoliv. Princip adekvatnosti je mozne chapat jen
jako velmi vyznamnou alternativu, eventualne komplement k tradicnf empiricke
i nterpretaci, nikoliv vsak jako univerzalnf a zavazne pravidlo. Existuje totiz
realna sfera sociologickeho badanf, ktera vubec nemusf a ani nemuze mit »em­
piricke« krytf v kaZdodennf zkusenosti (napr. generalizace tykajfci se demo­
grafickych trendu, mobiIitnfch pohybu atd.). Na druM strane vsak vsude tam,
kde je v teorii mozne predpokladat, ze se jeji vypovedi pffmo nebo nepffmo
vztahuj{ ke kaZdodennfm zivotnfm aktivitam, je nutne nebo aspon zadouci prin­
cip adekvatnosti aplikovat.
Schema empiricke i nterpretace pak vypada takto:

[ 1 64]
 TEO R I E I
operacionalizace I operacionalni I realna nebo
mozna mereni
I
terminy I definice I a pozorovani
/ I"
empiricke kryti I empiricka data I
I
vypovedi

Il tradicni empiricka interpretace

princ ip adekvatnosti jako empiricka interpretace
" kazdodenni
1 zivotni zkusenost
Toto jiste ponekud netradicnf pojetf empiricke i nterpretace respektuje real ny
fakt vnitrnf paradigmaticke diferenciace v sociologi i, kteni probfM take po linii
dane pol y statisticki reprezentativnosti na jedne strane a kazuisticke deskripce
na strane druhe, coz priblizne take odpovfda kvantitativnf a kvalitativnf pola­
rizaci soudobe sociologie.

18. Teoreticka interpretace empirickych dat

Proces empiricke interpretace vsak Ize take »obratit« a uvazovat 0 i nterpretaci

teoreticke. Mantatov cituje Maxe Borna: »To, co vidfte pomocf mohutneho mi­
kroskopu nebo jinych nastroju e1ektroniky, nelze pochopit bez teorie, musf to
byt interpretovano« (c.d., 62), sam pak dodava: »Empiricka data se maj f k real­
nym objektum stejne jako klinicke symptomy ke korespondujicf nemoci. Aby­
chom stanovili skutecnou nemoc, je nutne tyto syndromy interpretovat ve svetle
adekvatniho lekafskeho vedenf«. Jde tedy 0 proces, kdy empiricka data zfskana
vyzkumem, pffpadne fakta kazdodennf zkusenosti dostavajf novy smysl tim, ze
jsou vztazena k teorii, ze jsou teoreticky interpretovana. Pfedmetem teto inter­
pretace nenf teorie, ale fixovana, zaznamenana, popsana empirie, »empirie«
sama, ktera je - jak se aforisticky ffka - bez teorie slepa.
Teoreticka interpretace rna dye zakladnf faze:
1 . fazi prepisu empirickych dat, empiricki deskripce (kazuisticke nebo statis­
ticke) do podoby tvrzenf vyjadfenych v teoretickem jazyce (interpretace empi­
rickych dat) a
2. fazi explanace empirickych dat, ktera jsou vclenena do deduktivnfch (nebo
j inych) explanacnfch systemu a tim vysvetlena.

[ 1 65]
 Obema temto procedunim se standardne a rutinne HId »interpretace dat«,
vetSinou bez poti'eby hlubsmo porozumenf veci. Prvn( krok je interpretacf proto,
ze sam pi'epis pomocf teoretickeho jazyka znarnena zacleneni empiricke materie
do urCiteho specifickeho teoretickeho kontextu. Tataz materie se da f1hne teore­
ticky pi'epsat v zavislosti na povaze pouziteho teoretickeho jazyka a tim i odliSne
» interpretovat«.
Druhy uvedeny krok vsak nenf »cistou« interpretaci, protoze interpretace
a explanace nejsou totoZne. Nektei'f autoi'i jsou vsak jineho nazoru, kdyz tvrdf,
ze vysvetlenf je vlastne druhem interpretace nebo jeste jinak - sarno porozumenf
jako druh interpretace je vysvetlenfm. Napi'. J. Topolski ( 1 973, 480) vyslovne
piSe, ze »porozumeni lidskym Cinnostem je jejich vysvetlenfm«. Podle naseho
nazorujde 0 dye veci: 1 . interpretace teorie nen(vysvetlen{m, protoze teorie sarna
je ex definitione vysvetlenfm, takze interpretace je i'adove jinou cinnostf; 2.
porozumen(je pfedpokladem urciteho typu vysvetlenf, ale samo nen( a nemuze
byt uplnym vysvetlen{m.
V tomto ohledu sdflfme, byi s vyhradami, nazor Wilsonuv, ze tradicnf typ
explanace, totiz deduktivne-nomologicky model, vyzaduje jiny typ popisu, nez
jaky poskytuje Ci muze poskytnout porozumenf.
Schema teoreticke interpretace pak vypada takto:

empiricka data r- pi'epis do jazyka teorie J teoreticka interpretace I

kazuisticky
zaznam -"' I teoreticka explanace I
kaidodenni - zacleneni do explanacniho
zkusenosti modelu

19. Tzv. interpretace dat a porozumeni v rutinnim vyzkumu

V sociologii je ovsem nejbeznejsf pouzfvani souslovi »interpretace empiric­

kych dat« ve vyznamu prvnfm, pro oznacenf procedury, ktera nenf ani zdaleka
jednoznacna. Tyka se empirickych dat zfskanych kvantitativn(mi procedurami,
jei jsou nejprve vyjadi'ena v syrove podobe statistickych tabulek, korelacnfch
a jinych koeficientu, faktorovych zatezf atd., atp. Pi'edmetem tohoto druhu inter­
pretace tedy nenf socialnf skutecnost, ale urcity zpusob jejmo uchopenf a za­
znamu. Jde vlastne 0 pi'eklad z jazyka matematicko-statistickeho do jazyka vice

[ 1 66]
Ci mene teoretickeho. Pro tento pi'eklad vsak neexistujf jednoznacna pravidla.
Tato pravidla jsme nazvali »interpretantem« a vyslovili jsme nazor, ze dokud
nebude pro jednotlive ti'idy empirickych dat nalezen pi'fslusny interpretant, bude
tzv. interpretace empirickych dat procedurou I . nereliabilnf (ruznf badatele bu­
dou tataz data jinak prekladat do teoretickeho i pi'irozeneho jazyka), 2. znacne
intuitivnf a tedy 3. malo validni.
Nesporne autority v oboru (u nas napi'. Jan Rehak) sdfJejf nazor, ze proble­
mem tohoto druhu interpretace se vlastne nikdo systematicky nezabyval, ackoliv
jde 0 jednu z rutinnich Cinnosti ve vyzkumu. Cesta, j fz se ubfra solidnf empiric­
ka sociologie, je cestou hledanf stale slozitejsfch a komplexnejsfch interpreta­
cnfch modelu, coz je pozitivn{ strdnka veci. Tato cesta vsak nenf zatfm meta­
teoreticky reflektovana, coz je negativni strdnka veci.
V dotaznfkovych setfenfch jako prototypu »kvantitativnf sociologie«, ktera si
cudne i'fka »empiricka«, se prave proto zcela bezne a nereflektovane pouzfva
metody porozumen(, a to jak ve fazi sberu dat, tak ve fazi jejich interpretace.
Velmi pi'esne 0 te veci piSe Kuczynski : »Ackoliv porozumeni a pozitivisticke
zaklady metody dotazovanf naleiejf do odlisnych paradigmat a filozofickych
stanovisek, setkavajf se a spolupracuj i. Nenf to vsak prave partnerstvf, ve
skutecnosti se pi'i dotazovanf procedura porozumeni aplikuje potichu a funguje
jako , seda eminence ' « (Kuczynski, 1 977, 1 32). Porozumenf je «nutnou podmfn­
kou vyzkumu chovanf jiz v etape sberu dat» (klademe si pi'ece otazky : co
respondentovi bran! v odpovedi? co v mem chovanf ovlivnuje respondenta?
v cern se IiSf vyznamy slov a vet, j ichz pouzfvame?), ale vyznamne funguj e
i v procesu k6dovdni otevrenych otazek a interpretace z!skanych dat.
Empiricka data totiz k6dujeme a «interpretujeme» (vlastne «vysvetlujeme»)
tak, ze pouzfvame vlastni bezne zivotni zku§enosti, kterou na data vztahujeme,
pouzfvame usudku zalozenych na analogii a pi'edevsfm uZlvame bezneho nebo
sociologicky «folkI6rniho» vedeni. Prave v tomto bode je vsak tzv. empiricka
sociologie nejzranitelnejsf, protoze pracne zfskane «exaktnf» (matematicko-sta­
tisticke) vedenf vztahuje tfmto aktem k beznemu vedomf, k individualnf zkuse­
nosti toho, kdo data interpretuje, cfmz se definitivne uzavi'e kruh, ktery chara­
kterizuje dotaznfkovou sociologii: (schema viz stI. 1 68).
Bezne vedomf aktera reflektovane v datech je interpretovano beznym vedo­
mfm profesionala nebo pi'esneji takejeho beznym vedomfm a nezi'fdka pi'ede­
-

vsfm jfm.
V teto «konecne fazi» empirickeho vyzkumu se vyznam a role porozumenf
znovu projevuje i v markantni podobnosti interpretace empirickych dat a ume­
leckeho dila, 0 nfz jsme jiz mluvili. Upozornili jsme jiz na skutecnost, ze inter-

[ 1 67]
pretace dat v sociologii rna skutecne blize k umeni a estetice nez k vede a pouka­
zali jsme na metaznakovy charakter interpretace

dotaznfk �

sber dat
v terenu

bezne vedomf
jako vychodisko
\
matematicko-statisticke
zp racovan f (» exaktizace «

konstrukce dotaznfku bezneho vedomf)

\
bezne vedomf
jako vychodisko
interpretace

� interpretace dat
(interpretace se vztahuje ke znaku jako svemu denotatu, totiz napi'. k tabuice,
koeficientu apod., ktery se sam vztahuje k realite jako denotatu). Zde chci jeste
poukazat na analogii ba temei' identitu mezi interpretacf empirickych dat a tim,
co lngarden oznacil jako konkretizaci literarn{ho d{/a.
Podstata Ingardenovy uvahy (srv. Ingarden, 1 966, 45n) je tato: Literarni dflo
je «schematem», je autorovou interpretacf nevycerpatelne socialni skutecnosti
(Ingarden mluvi 0 «pi'edstavovanych pi'edmetech»), je vedome i nevedome
neuplnym, mezerovitym popisem, je «vytvorem schematickym», protoze «ne­
ktere jeho vrstvy (zvlaste vrstva pi'edmetova) obsahuji i'adu mist nedourcenosti»
(napi'. postava neni popsana ve vsech jednotlivostech, prosti'edi neni detailne
vykresleno atd.). Esteticke vnimanf literarnfho dflaje pak procesem konkretizace,
tj. zaplnovan{ onech mezer, onech «nedourcenych mist». Avsak tato konkretizace
muze byt u ruznych ctenai'u ruzna, takze <<jedna konkretizace bude vzdalenejsi
a jina blizsi intencfm nebo stylu dfla» (c.d., 48). Ingardenovska konkretizace je
vlastne interpretacf, ktera probfha na zaklade slozitych psychologickych a psy-

[ 1 68]
chosocialnfch pravidelnostf, z nichz nejpodstatnejsf je projekce vlastn{ pf{me Ci
zprostredkovane zkusenosti do daa. Interpretace se tak stavaporozumen{m nebo
neporozumenim: nektere dflo ctenar nenf schopen recipovat proto, ze mu nemuze
rozumet, nebof nedisponuje zadnou zkusenostf, kterou by mohl do dfla pro­
jektovat.
Interpretace empirickych dat v sociologii probfha na zaklade tehoz principu.
Ontologicky status empirickych dat je totiz analogicky ontologickemu statusu
literarnfho dfla: empiricka data jsou vZdycky jen a jen «schematem», v nemz je
plno mezer a jez vyzadujf «zapl nenf«. Interpretace je z tohoto hlediska proce­
sem dopliiovanf toho, co v datech chybf, toho, co z hlediska pi'edmetne a logicke
konzistence »v realite« musf byt (Ingarden i'fka, ze Mickiewicz neuvadf, jakou
barvu vlasu mel pan Tadeas, ackoliv je jasne, ze nejakou barvu jeho vlasy mit
musely). Proces zapliiovani mezer se deje na zaklade procedury porozumenf,
takZe interpretaceje tim adekvdtnejsl, e{m sociolog situaci tepe rozum{nezdvisle
na datech. Interpretace dat z tematicke oblasti, s n fz nema sociolog zadnou
zkusenost a k niz navlc nedisponuje zadnou teorif, je zatfzena rizikem ne­
adekvatnosti a hi ubokeho nedorozumenf.
Jestlize tedy interpretace jako pi'eklad matematicko-statisticke informace do
pi'irozeneho jazyka nema explicitni pravidla a jestlize interpretace jako »vypl­
iiovani mezer« je zatfzena vsemi neduhy, jez s sebou nese procedura poro­
zumenf, pak je zajiste exaktnost empiricke sociologie velice vazne a duvodne
zpochybnena . . . S nad jenom, ze bychom se vzdali pflrodovedeckeho idealu
exaktnosti.

20. Sociologicka interpretace a sociologie vedeni

KaZda sociologicka koncepce muze byt samozi'ejme interpretovana - stejne

jako kaZdy jiny intelektualnf produkt - z hlediska sve vazby na sociohistoricke
podmfnky, v nichz vznikla nebo v nichZ je recipovana. Na prvnf pohled je pa­
trno, ze jde 0 zcela jiny druh interpretace nez je interpretace empiricka, teore­
ticka, referenchilnf nebo kategorialni. Zde jsou totiz kladeny zcela jine otazky,
otazky po socidln{ (eventualne psychologicke a existencial nf) determinaci
a socidln(funkci sociologickeho vooenf.
I nterpretace sociologickych teorif z hlediska sociologie vedeni je vlastne take
alespoii zcasti odpoved{ na otazku » nesoumei'itelnosti« sociologickych teorif:
mira, v nfz se sti'etavaj f mimovedni zajmy autoru jako reprezentantu urcitych

[ 1 69]
spolecenskych vrstev a ti'fd, je totiz soucasne mfrou »nesoumeritelnosti« (inkom­
patibility) jejich teori{. M. Mulkay ( 1 983, 68) konstatuje, ze nesoumeritelnost se
odvozuje z toho, ze »vedci, kterf pouZlvajf ruzmi schemata, budou nutne zkou­
mat ruzne svety ; a ackoliv jejich izolovami tvrzenf se mohou zdat vnejskove
podobna, ba totozna, ve skutecnosti smysl jejich tvrzeni vubec nebude v ruznych
vztaznych systemech tyz«. Mulkayova zasluha spocfva nesporne v tom, ze
dolozil, ze to, co bylo od pocatku zjevne pro spolecenske vedy, ze totiz reflektujf
socialnf svet v zavislosti na postavenf vedce v nem, opravnene vztahl i na
»nonsocialnf vedenf«, ktere »nelze nadale vylucovat z oblasti sociologicke in­
terpretace, protoze take pi'frodovedecka tvrzenf jsou konstruovana socialne ... «
(c.d., 1 07).
Sociologickd interpretace sociologicki teorie (ci obecneji sociologickeho
vedeni) znamena predevsfm odhalenf »mimovedn{ch« faktoru, ktere ovlivnily
vznik a danou podobu (obsah i formu) sociologickeho vedenf a urcenf jeho
socialnf funkce v danem case a prostoru. Metodika teto procedury v mnoha ohle­
dech, ale zejmena ve svem zakladnfm schematu, upomfna na tradicnf henne­
neuticke postupy, ackoliv se k nim vetsinou nehlasf. Mannheim, ktery rozpraco­
val jednu z prvnfch takovych metodik, konstatoval jeste v roce 1 926, ze podle
jeho nazoru »neexistuje zadna typologie interpretaci«.
Mannheim navrhl , aby interpretace duchovnfch a intelektualnfch (geistige)
jevu byla typologizovana zhruba takto (podle Child, 1 965, 61 n):
A) Interpretace zevnitr, ktera »neopoustf sferu ideologickeho«, tj . ncpre­
kracuje ramec bud' interpretovane koncepce samotne nebo jejfch myslenkovych
filiaci.
V systemoveforme rna ti'i zakladnf podoby. Jsou jimi:
I . snaha postihnout intendovany vyznam, tzn. urcit co mozna presne, co au ­
tor vlastne zamyslel;
2. snaha domyslet autoruv zamer vyvozenfm dalSfch zaveri'! z jeho vlastnfch
premis a
3. vztazent dane koncepce k jinemu systemu (tj. interpretace »z hlediska ... «).
Tento tretf typ interpretace odpovfda bezne predstave 0 interpretaci a nektert
autori (napf. Outhwaite, 1 975) dokonce takto odlisuj f i n l erpretaci od poro­
zumenf.
V genetickiforme Ize analyzovat koncepci z hlediska p�tvodu ideje (vlastne
jde 0 »filiaci idejf«) a z hlediska »imanentn{ ideologicki totality«, tj . filozoficka
koncepce nap!'. nenf zkoumana z hlediska vztahu k filozofii, umelecke dflo ve
vztahu k umenf doby atd., ale ve vztahu k »ideologicke totalite doby«, k »totalite
svetoveho nazoru« . Tato imanentnf ideologicka analyza s i lne upomfna na

[ 1 70]
Bachtinuv pokus vysvetlovat umelecke duo nikoli prfmym vztazenfm k realite,
ale k ideologickym formam, jejichz filtrem realita prochazf.
B) Interpretace zvnejsku znamena podle Mannheima vlastne »nepravou« in­
terpretaci, protoze zcela prekracuje ramec interpretovaneho textu a vztahuje jej
k »bytf«, ktere je »mimo puvodnf vyznam«. Tak napr. kauzdlnf interpretace
vysvetIuje text z biologickych, psychologickych, eventwilne socialnfch cinitelu,
ktere leZf evidentne »vne« zkoumanych vyznamu. Sociologickd interpretace je
tak Mannheimovi vlastne jen jednou z »nepravych interpretaci«, i kdyz nikoliv
zanedbatelnYch.
Cele Mannheimovo zivotnf dl10, jehoz teziste je ovsem v analyze ideologii, je
vsak pnive takovym radikalne sociologickym vykladem existujfcfch teorif
a koncepcf, minulych i soucasnych, vykladem, ktery je projevem radikdlnfho
relativismu. Mannheim sam mluvil 0 »relacionismu«, protoze mu slo 0 relaci
mezi »intelektualnfm hlediskem a strukturalnf a historickou pozicf«: kazda kon­
cepce je vazana na sve »umfstenf« v socialnf strukture a historickem procesu. Jak
piSe Coser ( 1 96 8, 430) , »nektere skupiny v urCite dobe mohou dosahnout
plnejSfho porozumenf socialnfm jevum nez jine skupiny v j ine dobe, ale zadna
skupina nemuze dosahnout v zadne dobe porozumenf uplneho«. Proti Mannhei­
movi pouzi! Dahlke znameho kritickeho »uskoku«, podle nehoz je cela koncep­
ce vnirrne rozporna, protoze ji nelze vztahnout na sebe samu: predpoklada totiz
»vlastnf absolutnost« (viz predmluvu k Mannheim, 1 99 1 ).
Mannheimuv vliv na sociologicke uvazovanf 0 socialni determinaci spole­
censkovednfho poznanf byl mimoradne silny. V jeho koncepci Ize nadto najft
radu prvku, ktere ji spojuj{ se soudobou interpretativn{ sociologi!. Tak napr. teze,
ze »lide neporovnavaji objekty ve svete z abstraktnfho hlediska kontempl uj fcfho
ducha a nedelajf to jako osamocene bytosti«, nybri »naopak jednaji spolecne
a proti sobe navzajem v odlisne organizovanych skupinach a protoze takjednajf,
take spolecne a proti sobe navzajem myslf« (Mannheim, 1 954, 3), je vlastne
tezovitym nacrtem vykladu vzniku odlisn.ych interpretacn{ch schemat, ktera
vznikajf v cinnosti a z cinnosti, v interakci a z i nterakce.
Sociologicka interpretace zadne koncepce by nemela a nemuze byt omezena
na pouhe konstatovanf individualni intence, vetsinou ideologicke. Realna »socio­
logicnost« interpretace tkvi v pochopenf toho, co Marx kdysi nazval »moznym
vedom{m«, v pochopeni onoho horizontu, one optiky, ktera je z urcite socialnf
a historicke pozice neprekrocitelna. Jen takto lze pochopit, ze nektere otazky se
v nekterych sociologickych teorifch (i vyzkumech) nekladou, ze nektere pro­
blemy zustavajf nedotceny a nektere otazky jsou odpovfdany vice neZ pochybne.
Zde nemusf jft a vetSinou ani nejde 0 individualnf zamer, intenci neptat se nebo

1]
pochybne odpovfdat, ackoliv ani tuto moznost nelze vzdycky vyloucit, ale
o objektivnf, sochilne determinovanou omezenost socililnf optiky, kteni urcite
veci proste nevidf, protoze je videt nemuze. Pri sociologicke interpretaci ktere­
koliv koncepce se nejprve ptejme, co autor videt nemohl nebo co nutne musel
videt jinak nez vidfme my sami, nez mu vytkneme, co videt nechtel nebo co videl
spatne.
V sociologii stejne jako v zivote neplatf, ze »vsechno pochopit znamemi
vsechno opustit«. SpfSe jde 0 to, ze dostatecne hluboce provedemi sociologicka
interpretace vede k odlisnemu druhu »socidlni retoriky vf!dy« (Mulkay, 1 983,
1 1 0), retoriky, ktera spise umoznuje nez znesnadnuje komunikaci. Procedura
porozumenf a sociologicka interpretace se tak mimo jine stavajf jednfm ze zdroju
a zakladu smysluplne, tedy nikoliv povrchnf a nikoliv indiferentnf tolerance.

[ I n]
Antinomie socioiogickeho rozumu

1. Cesky kontext postmoderni vyzvy

V pfedchazejfcich kapitolach, jd byly psany v n1znych casech a v riiznych

kontextech, by!' s vedomfm potencialnf jednoty, vnitrnf sounalditosti a sou­
rodosti, jsem se dopusti! - mereno dnesnfm casem - dvou evidentnfch zanedbanf,
jen castecne vsak vedomych.
Prvnf bych oznacil jako hyperkritickY antikvantitativismus. Je nejen postojem,
ale i zanedbanfm. Zanedbanfm proto, ze nerespektuje, ze sociol9gicka metodo­
logie se dnes jiz vyvinula k pokusiim 0 realnou konvergenci kvantitativnfch
a kvalitativnfch metodologif, ktere se snaZf vzajemne obohatit, nikoliv exko­
munikovat. Postmodernf duch ovanul obe souperfci strany, ktere postupne
nachazejf cestu ke kompromisu.
Pravdepodobne nejzaj fmavej sfm pokusem, dokazu-li se viibec v informacnf
explozi nasf doby orientovat, je v tomto ohledu prace Raye Dawsona ( \ 989),
ktery s velkou znalostf modernf teoreticke sociologie hleda cesty k tomu, jak
»byti empirickym a nestati se empiricistnfm« (Pawson, 1 989, 1 26). Pawsona
k nam uvedl Hynek Jerabek, a to literarne (Jerabek 1 992) i osobne. Pawsonova
prednaska (prednesena v Praze) Obrana sociologickeho meren( byla vedomym
pokusem 0 »velke smfi'enf« mezi »technickou tradicf« klasicke empiricke socio­
logie a jejf fenomenologickou a relativistickou kritiku. Z tohoto hlediskaje moje
kritika kvantitativismu (v neposlednf rade ale take vzhledem k jeho vnitrnf
promene) spfSe »modelova« a nadsazene dramatizujfci. Ackoliv u nas stale jeste
nenf ani zdaleka demodee, ve svetovem kontextu ztraci jej f razantnf vyhrocenf
smysl . Je v duchu teto knfzky hledat spfSe kompromisy a schudne »strednf
cesty«, nekdy se vsak na ne dostavame az po slezenf ki'ivolakych cest radikal­
mno kriticismu: paradox nemiize byti resen dffve, nez je fonnulovan.
Druhym zanedbanfm je to, co bych oznaci! jako postmodern( vyzvu modern(
Ci klasicke sociologii. Cela tato knihaje vyjadrenfm jakehosi »pre-postmodernfho
postoje« stejne jako jfm byla i A lternativn{ sociologie, ktera tyz »balfk problemu«

[ 1 73]
analyzuje v jinem kontextu a jinak (srv. Petrusek, 1992). Prizmlm, ze v dobe, kdy
jsem sve metodologicke a teoreticke rozvahy koncipoval, zdal se mi cely ten
postmodemf diskurs a postmodernf humbuk zapadnf sociologie (ale zejmena fi­
lozofie) pro nase pomery pramalo relevantnf. V tomto ohledujsem se chovaljako
vets ina nasich myslivych zen k feministickym extravagancfm, jd ostatne patff
do tehoz kontextu.
Prvnf nesmele informace 0 postmodemismu k nam pronikaly nejprve pro­
strednictvfm sve genealogicky nejpfirozenejsf vazby, totiz skrze architekturu
(manzele Sevc(kovi), Iiteraturu a literarnf kritiku, pozdeji nesmele skrze filozo­
fii (Sti'ltecky, Valka). Postmodemf »diskurs« by mozna zustal hermeticky
uzavren v ezoterickem jazyce derridovske »gramatologie« a gadamerovske
hermeneutiky, k cemuz nasi filozofove pfispfvali totalnf nesrozumitelnostf
vetsiny svych vypovedf, kdyby nebyl do hry (a pojem hra je tu dokonce legi­
timnf a zcela pfirozene asociovany s postmodernfm diskursem) vstoupil Vdclav
BelohradskY. Nejprve tak ucinil stat! 0 post-moderni dobl v Moste (Belo­
hradsky, 1 990), potom clankem v Pfftomnosti Postkomunisms v SSSR. Ten
clanek byl pOsfmodernf take tim, ze byl postmodernfm cinem: jeho jazyk byl
navysost srozumitelny, ton svrchovane provokativni, nadh1ed dobfe zduvod­
neny, tema mimofadne relevantnf a kontext neakademicky totiz - zumalisticky.
Povyk, ktery se strhl kolem teto stati, jejiz ustrednf teze, kterou hned uvedeme,
byla a je skutecne kontroverznf, byl i nebyl veci primereny: nebyl proto, ze
Belohradsky nikoho a nic nehodlal skandalizovat, byl proto, ze se dotykal
fundamentalnfho problemu filozofie kazde, totiz problemu Pravdy (majuskule
je tu nikoliv nahodou).
Zakladni sporna B elohradskeho teze znf: »Tvrdfm, ze komunisticky stat
vznikl z ducha zapadnf filozofie, ze je prirozenym vyustenfm metafyziky, one
vule zalozit lidsky zivot ne na pouMm presvedcenf nebo mfnenf, ale na poznanf
pravdy« (Belohradsky, 1 99 1 , c. 9, 3 ) . V zapetf nasledovala reedice clanku
Prichod doby cikdnski aneb Evropou sejen potulovat, puvodne z roku 1 989, kde
cteme, ze »postmodernf mysleni je vzpourou proti epistemologii«, ze »filozofie
nenf veda, ktera se snazf zajistit soumeriteInost vsech vet definovanfm pravidel,
ktera umoznuji oddelit vety objektivni, vyplyvajfcf z , esence zrcadlfcf svet', od
vet pouze subjektivne platnych« a ze »filozofie je konverzacf, v nfz se snazfme
zakusit hledisko druheho cloveka, porozumet perspektive, ktera toto jine hle­
disko zaklada v jeho naroku na pravdivost« (Belohradsky, 1 99 1 , 2 1 9). Be­
lohradsky umfrneneji opakuje stanovisko z clanku 0 postmodernf dobe, ktere je,
jak je u neho obvykle, variacf na vychozf tema (toto »opakovani motivu« je
u Belohradskeho vedome a programove): »V post-epistemologicke epose pre-

[ 174]
vhidne hermeneuticky postoj, pro ktery je kultura konverzacf mezi ruznymi
promluvami, nesoumei'iteInymi, neredukovateInymi na konecny pocet spolec­
nych pravide l . V teto epose se zadnym veta.m nepnpisuje privilegium , zrcadlit
skutecnost' a nikdo nema pravo prohlasit se za , esenciaInf lidstvo ', povysene nad
antropologicke typy. Dulezite je propracovat se ke zkusenosti, 0 nfz se hledisko
druheho c loveka opfra: to nenf teoreticky, ale prakticky problem. Pluralita
zivotnich forem se nam otevfe, naucfme-li se konverzovat, prochazet napflc ja­
zykovou hrou, do nfz j sme se narodili« (BeIohradsky, 1 990, 20). PredvfdateInym
dusledkem teto »cikanske filozofie« je pak jiz jen teze, ze »kaZda ontologie je
sociologif«, ne-Ii primo antropologif.
Skandal byl na svete a jeho prubeh popfSf nekdy historikove ceske intelek­
tualnf situace v ranem postkomunismu. Vystoupily autority jako Ladislav
Hejddnek, spisovatele a publiciste jako Vdclav lamek, nekterf s porozumenfm,
j ini fundamentalisticky zaujate, sevfeni kazajkou osvojene myslenkove tradice
a jazykoveho stereotypu. Jamek nakonec vyslovil verdikt, ze cely postmoder­
nismus j e »jedna kuliSarna a podvod«, »v lepsfm pffpade je to patafyzika,
v horsfm pffpade zakukleny pleonasmus ... Postrnodernismus je snaha pfevest, co
se namane, na spolecneho jmenovatele n u l u » (Jamek, 1 993).
Nemel jsem techto starostl - etiketizovat a vest spor 0 Pravdu, a tedy ani
potfebu do sporu vstupovat, protoze jsem si svuj vztah k postmodemismu do j is­
te miry »vyjasnil« prave v souvislosti se svymi metodologickymi studiemi.
Tehdy jsem si, pri Ctenf zejmena Hellerove, Baumana, Castoriadise, Jamesona,
Murphyho, Harveye, ale i Lashe, Lainga, Foucaulta (a pri totalnf neschopnosti
porozumet Derridovi - je to vskutku jinajazykova hra) zformuloval tfi hypotezy
o relevallci postmodernt vyzvy v nasem typu post-spolecnosti:
I . Postmodernismus je vyraz bezradllosti v lepsfm pffpade a efemernf m6dy
v horsfm prfpade, je skutecne hrou a provokacf, je snahou dovest ad absurdum
nektere stars! filozoficke inspirace (napf. nietzscheanske) a ackoliv je v literature
snad pochopitelny, je mimo literarnf, literarnevoonf a umelecky kontext prazd­
nym a filozoficky snad a sociologicky rozhodne neplodnym gestem.
2. Postmodernismus je relevantnt pro zdpadnt zeme, ktere svuj intelektualnf
zapas (napf. 0 masovou kuIturu) jiz sehraly (a prohraIy), ktere svou diskusi 0 roli
intelektualu kontinualne vedou od 30. let, ktere rcalne preSIy k jinemu objek­
tivnfmu ( ! ) typu spolecnosti (postindustrialnf, konzumnf, technotronnf, k »ti'etf
vlne«, etc.), je vsak zatfm irevelevantnf pro spolecnosti, jez se teprve vymanily
ze stagnujfcfho pozdne totalitmbo systemu a reSf jine problemy vecne i duchovnf.
3. Postmodernismus je neco, co se nas sice bytostne tykd, ale na co jeste ne­
mdme vyvinuta tidla, co necftfme ani jako ohrozenf Uako necftfme radioaktivitu)

[ 1 75]
ani jako vyzvu, protoze jsme proste nezili v intelektmilnfm klimatu, ktere dalo
»pi'irozene« postmodernismu vzniknout.
Pri blizsfm zkoumanf jsem zjistil, ze platnost teze druhe a tretf je vysoce
pravdepodobna, protoze sam fakt, ze jsme vstoupili na vyvojovou trajektorii
zapadnf civilizace, nas konec koncu predurcuje k tomu, abychom podstatnou cast
teto trajektorie proste zopakovali podle zname metafory Marxovy 0 tom, ze
vyspele industrialnf zeme jsou predobrazem budoucnosti zemf mene vyspelych.
Komunismus byl nadto v jistem smyslu legitimnfm dedicem osvfcenske tradice
Ci alespon jejf podstatne casti (trebas ve smyslu Hayekova raciomHnfho kon­
struktivismu), a proto jsme i my zde nikoliv mihodou resili problemy v nekterych
ohledech dosti podobne tern, ktere byly osovymi problemy intelektmiInfch
diskusf na Zapade. Jen jejich kontext a socialnf smysl byl jiny.
VetSina temat, ktera byla v teto knize diskutovana, je v jistem ohledu post­
modernf - idea komplementarity, akcent na pluraHsmus, zduraznenf interpre­
tativnfho paradigmatu, odpor k »objektivismu«, razantnf polemika s naivnf
gnoseologif »leninske teorie odrazu«, zajem 0 studium jazyka a umeleckeho
poznavanf a zobrazovanf sveta atd. To vsechno vsak bylo zasazeno nikoliv do
kontextu postmodernfho diskursu, ale do kontextu »vzpoury proti oficialnf ideo­
logii« marxismu-leninismu. Tento zpusob »spenf k postmoderne« zda se mi
ostatne ve svych dusledcfch potencialne funkcnejs[ nez proste pfevzetf »post­
modernf tematizace« s jejfm jazykem a jejfmi kliSe, stereotypy a frazeologil.

2. Postmodernismus a sociologicky rozum

To, co dela Belohradsky v nasich podmfnkach, se samozrejme na Zapade

zcasti jiz odehralo, zcasti stale jeste odehrava. Murphy vola v roce 1 988, ze
»postmodernismus nerusf pravdu a fad a stejne falesne je tvrzenf, ze kazda inter­
pretace reality je pfijatelna« (Murphy, 1 988), cfmz chce pfedejit permanentnf
vytce absolutnfho relativismu, coz se mu nemuze zdai'it, protoze absolutnf
relativismus je antinomif. Jen velmi relativne mohu vedet, ze vsechna tvrzenf jsou
relativn(, coz je znamo jako paradox mannheimovske sociologie vedeni.
Chceme-li vsak prekrocit uzkou mez epistemologickeho diskursu, stojf mozna
za to pi'ipomenout inspirujfcf rozvahu Cornelia Castoriadise, ktery je pfesvedcen,
ze »nalepka postmodernismu zcela jiste nevymezuje a nemuze charakterizovat
nasi dobu, ale naprosto adekvatne ji vyjadfuje« (Castoriadis, 1 992, 1 4). Postmo­
dernismus je mu »patetickou neschopnostf vyjadfit epochu pozitivne« neustaIym

[ 1 76]
odkazov,inim na »post-neco« (post-something) . Skutecne - s postmodernismem
je asociovan nejen post industrialism us, ale take epochy postmetafyzicka, post­
epistemo logicka, postkomunisticka, postklasicka, poststrukturali sticka, post­
popperovska atd . , atd.
V duchll sveho vysoce pouceneho neomarxismu navrhuje Castoriadis pro me
inspirujid vyvojovou period izaci evropske c i v i l izace. Prvnl etapa je mu »konsti­
tlld zapadu« a pocina nekdy vc 1 2 . stoleti, konc! v polovine stolet! osmnacteho.
Druha etapa ( 1 750- 1 950) je kritickou (modernf) dobou, ktera je socioekono­
m icky charakterizovana vznikcm a dynamickym rozvojem kapital ismu n a jedne
strane a koexistend autonomie (indi v idualni svobody) s racionalnlm ovladanim,
mod a kontrolou (mastery) na strane druhe. Talo koexistence je ovscm mozna
jen pod clohledel11 Rozumu promeneneho v tribunal, ktery ma pnl>'o posoudit,
zcl a to ci ono oclpovfda kanonu efekt i vity, max i l11alizace zisku, kvantifikacc
a rustu. Kapitalisticky racionalismus je vsak soucasne vyslednici a di'l sledkel11
l idske potl'eby a nevyhnutelne tendence l11ysleni k dosazenl absolutni fundace,
absolutni j i stoty a univerzal ity . Rozum se nakonec st,iva sobestacnol! fundaci
l id ske (»rac i omil n i«) akti v i ty . Dej i n y jSOll Rozumem, Rozllm si sebe sama
u vedomuje a real izuje se v dej in rich at' uz l inearne (Kant, Condorcet, Comte)
nebo d ialekticky (Hegel , Marx). Final nim vystupem tohoto procesu je kapi­
tal ismus, liberal ismus a klasicke revolucni dCln i cke hnlltf.
A prave tuto epochu dominuj fcJ1lO rozum u stl'id,i podlc Castoriadise epoch a
»ndvratu ke k01!fo rmismu«. Vzn i k total itarismu, dye svetove vrilky a pad »myto­
logie pOkrOkll« volaj f po obnovenf stability. Mizf kritika kapita l i smu a vznika
ideologie apologetick,i v tom nejbezncjsfm, nejbamilnej sfm slova smyslu a proto
spojena s »viditelnym upadkem duchovn! tvoi'ivosti«, coz vsak neznamemi ome­
zen! linearnfho, ba snad exponencialnfho rustu technickeho.
johann A mason i'ika - odmftnutf mytologie pokroku je korektnf, aleje pl'fpust­
ne z toho odvodit, ze vsechny m inule a soucasne rezimy jsou ekvivalentnf? Od­
mitnutf ideje lIn i fikovaneho a univerzalnfho Rozumu je podobne korektnf, ale je
pi'fpustne z toho odvodit, ze vsechny styly myslenf jsou ekvivalentnf a hodnotove
indiferentnf? Postmodern ismlls se pak muze - doveden do svych absurdnich
konct'i (zadna koncepce nenI pi'ed tfmto krokem chranena a provedou jej nakonec
vzdycky jejf nejhorli vejsf stollpenci bona fide) - jevit jako »sllma polopravd per­
vertovanych v stratagemata Uniku. Postmodernismus jako teorie je silny v tom,
ze je zrcadlem pfevl adajfcf tendence, ale s l aby v tom, zc tyto tcndence proste
racional izuje prostl'ednictvfm vzndene apologetiky konformismu a banality«
(Castoriadis, 1 992, 22). lntelektudlove se zl'ekl i sve kriticke role. V modernf dobe
vsnk byl kapitalismus zdrojem i tercem permanentni kritiky »v tovarnach i ve

[ 1 77 J
sferach [dej l« a kriticki sociologic patnla k jeho ducho v nimu kl imat u . Kapita­
Iismus v y v ljejfc l se v p er ma n entn ( konfrontaci se svymi kri t iky a kapitali sm u s ,
k tery nema vnitInf opozici, jsou o v s em »dva odl isnf sociohistoriCtf tvorove« .
To je zavazny him;, l tery b y neme l byt pi'e s lechn ut v nasich nekoneenych a j iz
nudnych diskuskh 0 » ruli in telekturiiu« ve spolei:: nosti . Zdn se 1Otiz. ZC mim
skutecne vice nef mivrat k arch aickemu a anachronickemu kapi talismu 1 9 . sto­
l etl, jfmi nas stras) le v ice, hrozf kapitalismus, ktery » zmenil ko g ni ti v n i i m onll n i
ohnisko svcho zivota«. Zygmunt Ballman a Claus Offe upow rn il i , ze do c e nt ra
zivotnfho sveta se dostav;i spotre ba. »Prostor, z ne ho z je vykazana prace,
neustavti pnizdny . Zauj a l a j ej spotrebitelska svoboda , k te n'i pr ejim a ulohu
poj ftk a, j ef drZf po hromad e Zivoty j e d n ot livcu a ucelnou racionalitu zivota«
(B aum an, ] 988, 496).
V jine pnici Bauman upozoni uj e na to, j ak podstatne se prave v tomlo zmene­
nem socioekonornickem a historickem kontextu prumenilo postaven( » rozumu «.
Bauman rozl i s uj e rozum legislatiwz(, k t ery je charakteristicky p ro modernitu
a ktery a) se pokous( 0 »r<l(;iomilnf organiz aci. lidskeho udelu« a b) se snuff legi­
t i mizovat nase rozhodnutijednat u rci tym zpusobem, a rOZlim interpretativn{, kte­
ry je spjat pra v e s nas t u pem postrnodemy a jehoz proroky, jak by rekl Gellner.
jso u Freud, Heidcgger, Wittgenste ill, Gadamcr, Derrida a Feyerabend. Tradien!
sociologie - a zde je jadro uvahy - je zalozena na TOzumu legislativnim a prave
Ifm sdflf osud i pos t av en f tradicniho filozofovanf: co vice mute filozofic a socio··
l ogi e ucinit nef legitimizovat naSe jiz p roved en a rozhodnutf? Modern! soc iol o g i c
spoefva na tzv. ortodoxn{m kansensu (termfn Dicka Atkinsona prej at.y Anthony
Gidd e n s em a Zy gmuntem Baumanem), ktery pfedpokl ada existenci »falesn cho
vedomf« v �irSfm nef tradicnfm marxovskem smyslu: laic.ke vecienf a common
sense musejf byt korigov an y svrchovanym rozume m sociologickym a tomu
slouzf mimo jine v�echny ty sofistikovane metodologicke praktiky jako je fakto­
rova ci l og linearn f analyza, ktere svOj raison d' etre odvozuji pr av e z pfedpokladu.
Ze » objekty po zorovanf nejsou s chopny kauzalne vysvetlit sve j ednan k
Ukazeme dale, ze se Zy gmun t Bauman ve sve diag n6ze pmi� nemY l il .

3. Pouceni z dejin sociologie

Pa ul Feyeraben d, ktery zpusobil mnoM z nasich s ouc as nyc h me t odo l o­

gick y ch trripen!, ffka, ze rozum nenf s ilou. k te ra j e po vo llina ffdit a sou di t
nase
tradice, nebot on sam je tradicf, ktera pouze pfedkhida s ve miroky na prvenstv{

[ 1 78]
a dominaci jako kazda j i na tradice. A protoze je »tradicf«, nenf ani dobry ani
spatny, proste je. A p I aU to pry 0 vsech tradiclch, nejsou dobre nebo spatne,
prostejen existujf. Racionalnfm i ci iracionalnim i , pocestnymi nebo bezboznymi,
rozvinutymi nebo zaostalymi, humanistickymi nebo reakcnimi se stavaj l pouze
tehdy, jestl i ze je posuzujeme z hlediska nejake jine tradice. Neni proto objek­
tivnfch duvodu, dovozuje tento provokater a enfant terrible postmodernf meto­
dologie a teorie vedy, pro zduvodnenou volbu mezi antisemitismem a huma­
nismem. Rasismus se bude humanistovi jevi t j ako odporny, zatfmco humanismus
rasistovi jako banalni (srv. Feyerabend, 1 986, 470). A jsme u jadra vec i , ktere
pojmenoval Ernst Gell ner ve sve podobne, ale anti-postmoderne provokujfcf
knfzce s loganem Relativismus iiber A lles (Gellner, 1 992, 40).
Postmodernf mysleni se dnes j i z (byijeste nikol i v u nas) stalo jednou z feyera­
bendovskych »tradicf«, ani dobrou, ani spatnou, proste »tradici«. Kdyzjsem uva­
zoval 0 tematu mezi sociologickeho poznani, mel jsem tedy volbu mezi konzer­
vativni tradicf klasicke modernf sociologie (nebo obecnej i moderni vedy) a mezi
postmodernf tradicf, zdalekajeste nezakotvenou a nezvladnutou. Prvni me provo­
kovala k tomu, abych se dotazal knih, casopisu a bibliografif, co ze se v lastne
o tom »sociologickem rozumu« vi a co 0 jeho antinomifch, rozpornostech ci pa­
radoxech j i i bylo vlastne napsano. Druh,i me z,idala, abych »vypravel prlb eh«
antinomi f sociologickeho rozumll, coz sice neumim, ale ona to v lastne - jak se
dozvidame z postmoderlllbo pfevypraveni Pohadek tisfce a jedne noci 10hna B art­
ha - neumela ani S ahrazada (srv. Barth, 1 992) . Nakonec jsem se pokusil o oboji.
Laskavy osud me donuti l , v souvislosti s mymi pedagogickymi povinnostmi ,
konecne systernaticky c fst sociologicke klasiky, coi bylo, j a k znamo, nekterymi,
v neposlednf fade postmodernfm i autoritam i , shledano cinnostf navysost n adby­
tecnou. Nemyslfm si to. Cetba k l asiku me totii zplnomocnuje k tomu, abych
fonTIuloval ctyfi pouceni z techto studif:
I . VSechny podstatne odpovedi rykaj{C£ se spoleeenskeho Zivota jif. byly for­
mulowiny, ne vidycky vsak umime retrospektivne zformulovat otazky, na nez
odpovidaj f; obvykle teprve »stav ohrozenf« nam klade otazky, ktere umoznuj i
tyto odpovedi nalezat a nove j im rozumet.
2. Zddnd sociologickd teorie (ci koncepce) neodpov{dd ve swim vyslednem
tvaru metodologickym postuldtum, jei si uloiil sam autor, coz se tyka stejne tak
Comtovy poziti vn f metody (Comte, 1 969), Durkheimovych pravidel socio­
logicke metody (Durkheim, 1 926), Marxovy dialektiky nebo Weberovy meto­
dologie (Weber, 1 983), abychom zustali u opravdovych klasiku (implicitnf para­
dox: je-I i veda definovana od Descartovych dob Metodou, jedna se v pfipade
sociologie vubec 0 vedu?).

[ 1 79]
 3 . Vliv i(idne sociologicki leorie ani ve vcdc sOlllofni, Il(ltoz. pak ve vei'ejllosti
nen[ pffmo timemy mIre jejf/IO empirickiho ci historiogmfickiho zduvodncn(,
j i nym i slovy - nerbtf pi'edpoklad, ze elm v fce teorie odpovida scientistickemu
k anonu sve vystavby, tim vetsf je jej i vedecka autor ita a soc i al n f efek t i v i t a
(implicitn f paradox : role socialnich ved v e spolecnosti s e nemef( jej ich exakt­
nostf, ale jejich retorickoll a persuas ivni schopnostf, coz jsem se pokusil clolozjt
pro pi'fpad klas icke pnke Weberovy - srv. Petrusek, 1 993).
4. V celych dej imich sociologie, at jsou co do poeMku zakotveny j akkoliv - oel
Aristotela, Montesguieua nebo od Comta - se permanentne opakuje soda fel1ll1t
s dichotom ickymi, ba kontradiktorickYlIli i'esenim i , coz naznaeuje, ze jde s ice ne­
pochybne () problemy existellcidlllc a .I'oci{ilne svrchovane vdille, ale pravd(rpo­
dohncprostledky »Cisti vedy«, prosti'edky »soc iologickeho rOZU1l1u«, nei'e§itelne.
J ak patrno, uvazoval jsem puvodne spiSe 0 soc i alnim agnostici smu a socio­
l ogickem pesimisnlll net 0 antinom i fch, n akonec se vsak ukazalo, ze uvazovat
v kategori,i l nim r,lmci antinom i f e i paradoxll je vl astne stastne.

4. Paradoxy a antinomic jako antropologicke kategorie

Nepovedeme na tomto Il1 fste ani definicnf spor, ani etymologiekou uvahu
o antinom i feh a paradoxech, oba pojmy jsou ostatne pojftn<lny dost bezne (niko­
l i v ovsem v oelborne l iterature fi lozoficke) temer jako synonymLl. Antinom icke
a paraeloxalni myslenije oblfbene a tradicnf - evropske filozofic kc lllysleni zaclna
antinomiemi a paradoxy, jeho vreholy jsou spojeny s formulacf antinom i f kan­
tovskych a d ialektikou hegelovskou a marxovskou. Tento zajem pozd n f moder­
nismus znovu probudi l a postmociernismus umoenil (srv . Ihab Hassan, 1 975).
A ntillOl1lif rozumlme spojenf vz{ljcmme s i protifeeicfch, rozportlych, vylue u­
j fcich se vyroku 0 vee i , pi'ieemz oba vyroky jsou stejne sil ne logieky oduvod­
neny. Paradoxy jsou ve s rovnanf s anti nom iemi slabsf, jej ich funkce je vsak
v zasade taz - vtipnou formul ae f upozornit na problem ei tema, jchoz reselli
a nekdy dokonce jen sama form u l aee je v rozporu s beznym v edom fm, sc
zdravym rozumel11 . Paradox jc v tomto smyslu anti nom i f rnezi t vrzen{m, ktere
m a zduvodnen f vne zdraveho roZUllllt, a pfedpokladem ci mfnenfm (anticke
doxa), ktere je s nlm v souladu. Janina F ilekclVll zdurazD.lIje, ze »paradox nezna­
mena nepravclivost nebo nesmysl nost, ale je naopak uZlvan j ako neeo, co ma
pl'itahnout pozornost: je- l i neeo paraclox n i, je to obvykle zajimave a podivne.
K tomu ostatne odkazuje etymologie s lova« ( Fi lek, 1 988).

[ 1 80]
 Antinomie a paradoxy j sou obvyk l e vazriny na existencidln{ otdzky (ne naho­
dou je Cteme u Pascal a, Kierkega arda e i Rousseaua) a v lomto smyslu jsou kate­
goriemi antropologickynzi. J ejich zakladnf funkce jsou
- pozndvacf: bez ohledu na to, zda se nakonec podafi lo najft reSenf (u antinom i f
s e to ani nepfedpokl rid.l), sarna for m u l ace provokuje k hledani resenf a problem
nevytesnuje, ponechav ,i ho v zornem pol i mysleni;
- heuristickd: vytvrifej f moznos t akceptovat ruzna, odliSnri, dokonce proti­
cMdm! hlediska a stanovi ska, uei respektovat jiny nazor, vzft jej na vedom(;
- exp resivnl: ob v y k l e j sou Sp ojeny s metaforicnostf a poeticnostf, takze
propojujf filozoficky, soci o logicky a poeticky pohled na spoleenost;
- psychologickd: prisp(v ajf k udrze n f psychicke rovnovahy, protoze »psychic­
ke rovnovahy se dosah uje jen for m u l ac f alespon dvou od l isnych h l ed i sek«,
v kazdem pffpade pak dynamizuj f n ase m ys lenf.
Je dobi'e zmima na j i n e m mfste zminena klasick'l kritika »aristotelovskeho«
binarn(ho myslenf, naseh o sklonu k eernobflemll v idenf svCta, ktere je exko­
mllnikativ ni, nesnase n l i v e a v krajnich pffpadech opravdu lotal itnf: v tom m e l i
o b e c n f sem antikove ty p u Hayakawy a Korzybskeho nepochybnou prav d u .
Antinomicke a paracloxnf formulace tento binarnf modul myslenf trochu rozru­
sujf, ukazujf, ze veci a problemy j sou slozitejsi a ne vzdy uchopitelne v jednc
» pr a v d i ve « tezi, kteni s a rn a m a j e d i nou nepravcli vou untitezi. A proto »co

myslen i pllvodne rozcle I i l o, to musel o byt s pojeno, a pa raclox e i antinomie j ako

antropologicke kategorie se ukazaly byt jecl nfm zc zpusobu spojenf toho, co 1 0-
gicky byt spojeno v lastne n em uze« (Filek, 1 988, 26 1 ).
Cele dej i ny sociologick eho mysl enf jsou prostoupeny snaholl 0 jeclnoznacne
fonnulace na strane jeclnc a realnymi paracloxy a antinomiemi na strane druhc.
Postmodernf cloba, postmodernf myslenf a postmoderni soc iologie tyto paradoxy
a antinomie jakoby legiti m i zovaly , z temneho ustranf je vyvedly najasne svetlo .
Avsak osvfceny nepfestavaj f byti antinomiem i a paradoxy, jenom n a n e l epe v i­
dime a lepe s i je uvedomujeme.

5. Sochilnf pesimismns a socio logicky agnosticismus

v dej i mlch sociologie se vedle rad o stn cho optimismu, vyjadfovaneho nejdffve
v optiIl1 i stickych utop i fc h a pozdej i v teori fch zakoniteho speni k pokrokove
budoucnosti, setkiivame s m i n im ril ne clvel11a typy pesil11ismu. Prvnije asi nejle­
pc asoc i ov <l n s clJ1em Oswalda Spenglera a jeho chl11urnou vizf »zan ikll zapa-

[ l S I]
du«, ktenije vyvozena z urciteho modelu filozofie dejin. Tento typ pesimismu je
v teto souvislosti nezajfmavy. Druhy typ pesi mismu vyplyva spiSe z verohodne
analyzy, deskripce a i nterpretace aktualnfho stavu vecf a z vy soce pravde­
podobne predikce jejich vyvoje. Pi'fkladem zde mohou slouzit Weberova zkou­
man{ funkd byrokracie v modernf spolecnost i . B yrokracie zarucuje pravne
racionalnf fonny panstvl, vylucuje osobnf, iracionaln f a emocionalnf elementy
ze styku s klientem atd. Individua se v modernf spolecnosti podfizuj f racionalnf,
specializovane deJbe prace a vzrustaj fcf racionalizaci vsech sfer zivota. Weber
vsak toto konstatovanf provazi - on, stoupenec nehodnotfcf sociologie! - smut­
kem a nostalgd, kdyz mluvi 0 dehumanizovanem, odkouzlenem svete a dokonce
o »nove zelezne kleci nevolnictv{« . Weber vsak nespl'ada chmurnou vizi, ale
podobne j ako Gaetano Mosca nebo Robert Michels proste konstatuje. Michels
pfece ve svem proslulem zeleznem zakonu oligarchie take nevylfcil stastne per­
spektivy lidstva, jeho proslulou vetu »kdo ffka organizace, l'fka oligarchie«
muzete bez uzardenf kontinuovat, »kdo ffka oligarchie, ffka diktatura, kdo ffka
diktatura, ffka komunismus«. Jakoby Weber, Mosca a Michels tusili prave toto
neblahe vyustenf, a proto svorne odm ftl i vabnicku opti m i sticke vize socia­
Iistickeho idealu.
Ale podobny pesimismus Cteme take u Pareta:
»Boj 0 zivot nebo blahobyt je ve svete zivych bytosti jevem naprosto vse­
obecnym a vsechno to, co 0 tomto boj i vime, nas vede k pfesvedcenf, ze jde
o jednu z nejefektivnejsfch sil pfeZitf a napravy druhu. Je proto nanej vys neprav­
depodobne, ze by l ide tento stay kdekoliv mohli opustit nebo ze by to pro ne
bylo uzitecne. Vuci tomuto jevujsme principiaine bezmocnf a vsechno nase usilf
muze nanejvyse vest k nevelke modifikaci nekterych forem tohoto boje« (Pareto,
1 926, 468).
A mozna zase nenf nahodile, ze Pareto v a uvaha je situovana do kontextu
analyzy socialistickych systemu. V Paretove uvaze jiz marne obsazen nejen
pi'iklad vnitfnfho paradoxu »sociologickiho rozumu«, ale dokonce i naznak jeho
mozneho fesenf. Podezirat Pareta pffmo ze socialnfho darwinism u je posetile
stejne jako je posetile obvinovat z vedomeho rasismu soucasne sociobiology
(obojf se obcas c inf, to druhe casteji). Pareto i sociobiologove proste konstatujf
skutecnost, ze cast naseho sociainfho zivota k naN nelibosti je podHzena pravi­
delnostem, jez jsme si zvykli rezervovat pro zivociSnou fiSi, kterou jsme si zase
zvykli hierarch icky situovat pod zivoCisny druh homo sapiens recens. A nic n a
veci nemenf, ze podobny paradox formuloval davno pfed nim B l aise Pascal ve
�':1r;h metaforach 0 tHine, mysli, andelu a d'ablu.

[ 1 82]
6. Sociologicky rozum a hodnocenf

Prvnf kontradikce, paradox Ci antinomie sociologickeho rozumu se n abfzl jako

na dlan i : je to abstraktne, teoreticky (prostfedky sociologickeho rozumu samot­
neho) nefesitelny spor mezi urovnemi deskripce - hodnocen{ - Cinnost, j inymi
slovy mezi urovnemi problem - hodnota - zmena, mezi urovnemi veda - ideolo­
gie - politika, mezi urovnemi individuum - skupina - masa (hnutf) .
Nebudu samozrejme rozvfjet toto exploatovane tema. Chci pouze pro pohidek
a z potreby systematicnosti pfipomenout, ze zakladnf vnitrnf antinomie sociolo­
gickeho rozumu spocfva v tom, ze at uz sociologicky rozum funguje v podobe
popperovskeho »subjektivniho vedenf« sociologa nebo v podobe objektivi­
zovaneho sociologickeho vedenf skoly, smeru ci paradigmatu, vzdycky bude
zatlzen socidlnfperspektivou, z nfzje socialnf fenomen Cijejich komplex nazfran.
Velke tema intelektudlu, ktere je v teto antinomii pfece evidentne implikovano,
tema u nas dnes do tupe unavy devastovane, je svou povahou »vecne«, protoze
nefesitelne. Je totiz sarno antinomii. Jenom intelektual, jak znamo, totiz dovede
nejen diskutovat tema »intelektual «, ale dokonce se dokaze zivit tim, ze sam sebe
dehonestuje jako intelektuala, ze dokazuje svou vlastnf nadbytecnost, vlastn[
zradu, pokfivenost sveho videnf sveta a implicitnf levicovost, coz vsechno pfece
cinf prostfedky sociologickeho a filozofickeho rozumu ci - chcete-li -v ramci
fi lozofickeho Ci sociologickeho diskursu. Ani uvahy Vaclava Belohradskeho
nemohou byt v tomto ohledu vYjimkou.

7. Sociologicky rozum a common sense

Studiem Iiteratury jsem posleze zjistil, ze pojem sociologicky rozum poprve

pravdepodobne pouzil Theodor Adorno ve slavne nemecke d iskusi 0 metode
(Positivismusstreit) v polemice s Popperem nekdy kolem roku 1 965. S lo pfiro­
zene 0 vedomou variaci n a kantovsky pojem cisteho a praktickeho rozumu
a variacf n a kantovske tema jsou samozfejme take vsechny »kritiky« jakehoko­
liv rozumu vcetne sociologickeho. Nejvyznamnejsf kritiku vedeckiho rozumu
podal nesporne prave Paul Feyerabend ( 1 976), jedinou mne znamou explicitnf
kritiku sociologickiho rozumu podala polska sociolozka Helena Kozakiewiczova
( 1 989), ktera dospfva k n ikterak sice povzbudivemu, ale taky n ikterak zasadne
objevnemu zjistenf, jez znf takto: »Sociologicky rozum musf rezignovat na sve
aspirace n abfzet vedecka resenf, protoze v ramci objektivistickeho modelu vedy

[ 1 83]
nesplnuje zadnoll z podmfnek vedeckosti . Musf se proto smfi'it s tfm, ze nema
zadnou zduvodnenou pfevahu nad j inymi , rozumy ' v pochopenf socialn fho
zivota, nebo se musi osvobodit z objektivisticko-scientistickeho idealu vedy«
(Kozakiewicz, 1 989, 375).
Pro nas j sou v teto uvaze podstatne dye veci :
I . Sociologicky rozum je zde chapan j ako to, co usiluje 0 SpInell I kritirif
scientistickeho l1lodelu vedy, j ako jedna podmnozi n a z m noziny vedeckych
rozumu, jez j sou sjednoceny usiIovanim nebo dokonce vedomim demarkace
mezi vedou a ne-vedou. Kozakiewiczova ma za to, ze dokonce i i n terpreta­
tivi stick:i sociologie, schutzovskou fenomenologi i nevyjimaje, konec konc!"\
o takove scientisticke uznanf usiluje.
2. Protoze sociologicky rozum je jednfm z mnoha vedeckych rozumu, pak se
jeho hypoteticka, pozadovana ci narokovaml nadvldda mus( (vkat bud' jinvch
vedeckych rozunul, jez predmetem sveho zajmu majf take spolecnost (pak jde
o projev znameho sociologickeho imperialismu), nebo j ineho ne-vedeckCho ro­
Zll/flU, v tomto pi'fpade tedy tzv. zdraveho rozumu (common sense). Vztah vedy
a zdraveho rozumu je samozrejme nenovy (srv. Zabieglik, 1 987).

Ostatne Descartes zacfna svou slavnou Rozpravu 0 me tode sde l e n fm, zc

zdravy rozum (preklada se jako smysl) je vec ze vseho n a svete nej lepe rozdelena,
nebor kazdy se domnfv:i, ze je jim obdaren do te miry, ze netouzi po tom, aby ho
mel vice . Pfelozeno do jazyka sociologickeho rozumll to znamena, ze zdravy
rozum j ako funkcionalnf nezbytnost je v kazde populaci rovnomerne d istri­
buovan a k prezitf ve spolecnosti kazdemll jednotlivc i slollzf dostatecne efektivllc
v danem disponibil nfm m nozstvi.
Pominu pokusenf reprodllkovat terminologicke spory 0 zdravy rozllm v an­
tice. Nebudu zminovat ideologic kou roli zdraveho rozumu v osvfceneckem
sporu s cfrkevnimi a filozofickymi autoritami, ani se zabyvat skotskou skolou
common sense. Nehodlam uvazovat nad posthumne zvefej nenou pfed naskou
Henriho Bergsona z roku 1 985 Le bOil sens et les etudes classiques, ani analyzo­
vat slavnou stat Schutzovu, aCkol iv prave ona tema razantne uvedla do sociolo­
gickeho kontextu a zapocala eru, v niz se zdrav.V rozum stdvd n ejen pfedmetelll
studia, ale dokonce predmetem nobilitace. Od doby Schutzovy a zej mena od
vydani Bergerovy a Luckmanllovy slavne knfzky (srv. Berger, Luckmann, 1966)
a Feyerabendova pamfletu »proti metoc\e« se stalo dokollce m6dnim m l u v i t
o vCdeckych rozumech ( inklusive rozumu sociologickem) s j istym, b a znacnym
despektem : j aky j e to chlapik, ten zdravy selsky rozum ve srovnani se sllcho­
pamostf kartezianskou metodou ffzeneho vedeckeho rozumu, zejmena pak ve
s vetle ekologicke katastrofy, kteroll j sme pi'ece nezpusobili my, nen asytll l

[ 1 84J
konzumenti s easovym a prostorovym horizontem petileteho dftete, ale Einstein,
Planck, Bohr, Landau atd. ad libitum. Pfipomenu, co si pamatuju z Engelsova
Anti-Dtihringu, a s efm - pl'izn<ivam - dodnes souhlasfm:
»Metafyzicky zpusob myslenf nam pfipada na prvnf pohled velice verohodny,
protoze stejne tak uVaZuje tzv. zdravy Iidsky rozum. Jenze zdravy rozum je sice
celkem uctyhod ny chlapfk v domacfm prostl'ed ( ale jakmile se pusH do sin�ho
sveta badanf, zazfva prapodivna dobrodruzstvf« (Marx, Engels, 4, 1 977, 8 1 ).
Tim nejpodstatnejsfm problemem kazde sociologie je samozl'ejme to, ze soci­
alnf svet neeeka na sociologa, aby jej interpretoval socialnimu akterovi, ale je
permanentne interpretovan, poznavan, manipulovan, devastovan a exploatovan
akterem samotnym. Ten k temto vlastnfm aktivitam sociologa proste nepo­
tl'ebuje. K celkovemu paradigmatickemu obratu modernf sociologie 70. let doslo
proto, ze si cast sociologu vystaCl prave s t{mto tematem a s t{mto faktem:
pl'edmetem sociologie se stava nikoliv - s prominutim - objektivni socialnf svet,
ale zpusoby interpretace tohoto sveta. Gellner 0 tom pozdeji rekne -v souvislosti
s antropologii, ale 0 sociologii to plat! beze zmeny -, ze jde 0 degeneraci socio­
Logie ze studia nejake spoleenosti Ci skupiny na studium reakd sociologa na sve
vlastn{ reakce na pozorovan{ spoleenosti. Jinymi slovy - jiz nejde 0 to vypravet
pl'fbeh Romu v severnfch C echach nebo prfbeh Severoeechli, ale »pl'fbeh«
sociologa setkavsfho se s Romy a Severoeechy. Zajiste jde 0 nadsazku, ale
nadsazku, ktera rna zakotvenf v realne vyzkumne praxi, zatfm u nas jeste nijak
zvlaste rozsrrene: tento typ sociologickeho rozumu s jeho specifickou retorikou
si totiz osvojiJi zat{m jen ti nejueenlivejsf z nas.
Kawe sociologicke vedenf, at si to sarno pripoustf nebo ne, ze zdraveho ro­
zumu ovsem vychazi a je proto hypokrizi zejmena vsech odrud systemovych
a strukturalistickych sociologif, ze se snazila tento fakt utajit co by fakt degra­
dujfcf (vedel 0 tom davno C. W. Mills). Dnes samozrejme pl'ipoustfme, ze »vi!da,
filozofie, racionalnf myslenf - to vsechno musi mft poeatek ve zdravem rozumu«
(Popper, 1 992, 5 1 ) . Mfti poeatek ve zdravem rozumu vsak nemusf znamenat ani
»byti pouze (I) zdravym rozumem« ani »zabyvati se pouze (I) zdravym rozumem« .
Poppenlv kriticky racionalismus shledavam i zde nadale dostateene inspirujfcfm.
Popper l'fka - ze zdraveho rozumu musfme vyjft, jiny ostatne na poeatku k dis­
pozici ani nemame, ale kazdy pred poklad zdraveho rozumu Ize zpochybnit
a v kteroukoliv chvfli podrobit kritice. A poznamenavam, zdravy rozum ex
definitione nenf n ic jineho nez »soubor nejobecnejsfch predpokladu 0 sku­
teenosti , ktere jsou akceptovany v dane kulture« (Perelman, cit. podle Hol6wka,
1 986, 1 45). Lze dokonce predlozit teorie, ktere se naeas nebo navzdy budou
z hlediska zdraveho rozumu jevit jako sflene, a musfme dokonce predpokladat,

[ 1 85]
ze nektere teorie vyzadujf tolik predchozmo vedenf, ze je zdravy rozum proste
nepnjme nikdy .
Otazka pro socialnf vedy je pak prosta: platf toto Popperovo uvazovanf pouze
pro prfrodnf vedy nebo pro vedy vsechny? Jaky druh sociologickeho vedenf
v tomto prfpade muze byt, smf byt ci musf byt v rozporu se zdravym rozumem?
Je dostatecne znamo, ze novopozitivisticka sociologie se pokusila nejen 0 sta­
novenf, ale taky dolozila existenci demarkacnf cary mezi tvrzenfmi zdraveho
rozumu a poznatky formulovanymi na bazi empirickeho vYzkumu. Zname
vyzkumu provedene Stoufferem ve 40. letech prokazaly omezenou schopnost
zdraveho rozumu formulovat overenou rmpirickou generalizaci, soucasne vsak
taky jeho neomezenou schopnost navdene kontradiktoricke empiricke generali­
zace verohodne interpretovat (»vysvetlit«). V tom problem neshledavam a k zad­
ne nobilitaci zdraveho rozumu se nepnklanfm. Realny problem a soubor pa­
radoxu, antinomif a chcete-Ii ti'ebas dialektickych rozporu vznika totiz prave
tehdy, kdyz je sociologickY rozum kontaminovan zdravym rozumc I ll , kdyz jsou
propojeny diferencovane role sociologie, kdyz do deskripce a explanace vstoupf
hodnocenf zalozene na kazdodennf zivotnf zkusenosti.

8. Nekolik pfikladu vnitfnich antinomii sociologickeho rozumu

I . Vseobecne jsou znamy - od Platona i z Popperovy interpretace paradoxy

-

demokracie, svobody a tolerance. Stej ny problem resf Tocqueville a vlastne

kaMa teorie demokracie: jak zajistit demokracii pred demokratickym sebe­
znicenfm; jak zajistit svobodu pred autodestrukcf; jak zajistit tolerantnf diskusi
pred jejfm tolerovanym intolerantnfm zrusenfm? Je jasne, ze tyto problemy teo­
reticky, abstraktne, prostredky sociologickeho rozumu Ize sice presne formulo­
vat (zdravy rozum si je vetSinou ani neklade ! ! !), nikoliv vsak resit. Je tomu tak
proto, ze antinomie prestava byt antinomif, jestlize pnpustfm, ze svoboda, de­
mokracie a tolerance nejsou hodnotami, ktere je nutno pred autodestrukci
ochranit.
2. Vseobecne je znamo, ze stdtne ({zend kultura plodf kulturu sluzebnou, ale
casteene eliminuje frapantnf kyc, zatfmco trzn{ ekonomika plodf jako svuj doza­
jista nezamysleny dusledek idiotskou kulturu. Neresitelnost tohoto paradoxu
spoCiva v tom, ze do uvahy vnasfme hodnotovy element, totiz uvahu 0 kyci
a 0 idiotske kulture, ale na druM strane take 0 pfednostech tdnf ekonomiky pfed
ekonomikou centralne fizenou atd. Jen cast techto hodnotovych soudu vsak Ize

[ 1 86]
bezesporne »prokazat« a zadny z nich nelze prezentovat tak, aby doslo k hod­
notovemu konsensu.
3. Vseobecne usilujeme 0 to, aby rozdilen{statUI ve spoleenosti bylo fekneme
spravedlive. Soucasne vsak vfme, ze princip spravedl iveho ci meritokratickeho
rozdilen{ statku zalozeneho na principu vykonu a individualni zasluhy je funda­
mentalne narusen principem dedictvi, tedy materialnfmi a statusovymi vyho­
dami, jez si individuum vlastnfm vykonem nezaslouzilo. Zrusenf dedictvf vsak
samozfejme zpochybnuje sam princip soukromeho vlastnictvf a snizuje jeho
motivacnf pusobenf na vYkon.
4. Jeste vaznej i uvahu 0 spravedlivem rozdeleni statku a odmenovanf kom­
plikuje fakt nerovnomirneho rozloien{ vrozenych dispozic, at' uz fyzickych
(vcetne krasy, coz sociologie nezffdka podcenuje) ci zejmena dispozic inte­
lektovych. Nektefi autofi jdou dokonce tak daleko, ze pokladajf za vyslovene
nespravedlive, ze nadanf ci talent jsou dokonce jakoby zdvojene odmenovany.
Klasicka otazka »geny nebo prostfedf« nenf sociologicky jednoznacne nikdy
zodpoveditelna.
5. Vsechny tzv. transverzalni sociologicke problemy (srv. Durand, Wei!,
1 989) majf povahu antinomif. Jde zejmena 0 klasicky problem vztahu deter­
minismu a svobodne ville, socialnf a geneticke urcenosti a odpovednosti za
vlastni jednanf. Zde se muzeme pohybovat na skale od zavrZenfhodneho radi­
kalnfho socialmbo darwinismu Ci skinnerovskeho deterrninismu genu a pavlo­
vovskeho ucenf lidskych psu az po existencialni vrZenost do svobody . Podobne
je nefesitelny spor mezi socidln{m konstruktivismem a durkheimovskymi socidl­
n{mi fakty, ktere jsou vuci individuu vnejsf a ktere na nej vykonavajf socialnf
natlak. Je pfirozene mozne tyz socialnf jev interpretovat stejne efektivne jako
socialni konstrukt nebo jako vnejsf danost. Nejpfirozenejsfm fesenfm antinomif
tohoto typu je stanovisko komplementaristickrf, ktere jsem systematicky vy lozi!
na jinem mfste: zdanlive vzajemne se vylucujfcf soubory tvrzenf 0 tomtez jevu
mohou byt za urcitych podmfnek proste komplementarnf, jsouce produkty
aplikace odlisnych teoretickych paradigmat nebo dusledkem ruznych socialnfch
pozic.
6. Samozfejme, ze nejvfce skutecnych ci zdanlivych antinomif se vaze na fe­
nomeny spojene s vlastnictv{m. Na jedne strane je soukrome vI astnictvi pfedpo­
kl adem efektivnfho fungovanf ekonomiky, na druM strane je pfedmetem zavisti,
ktera vyvolava »potfebu« vyvlastnenf a »spravedlive redistribuce«. Vyjadfeno
ve dvou sloganech - »vlastnictvi je knidez« a »kradez vlastnictvi je zlocin«.
Znamenitou antinomif je dialektika chaosu a fddu, ktera je vyjadi'ovana
terminologicky rozmanite ( napf. teorie nezamysl enych dusledku muze byt

[ 1 87]
pochopena jako jeji varianta). Weber mel pnivem za to, ze chaos a konflikt ve
spolecnosti je mozne pouze vzft na vedomi, delat se s tirn vsak neda nic. Socialni
utopiste, ale i syntetici vseho druhu usiJuji naopak 0 konstrukci optimalnmo so­
cialnmo fadu a chaos, ktery pfirodoveda »zvladla«, protoze jej vzala vazne, od­
mftaji jako cosi snad esteticky a mravne disharmonickeho (srv. Prigogine,
Stengers, 1 9 84).
8. Obavam se, ze povahu teoreticke antinomie rna take spor »ekonomu«
s ekology. Ostatne Vaclav Belohradsky nemoznost ciste teoretickeho i'eseni
naznacil tim, ze pfedpoklada, ze pouze »mala katastrofa« nas snad pfivede
k rozumu (k jakemu?): mala katastrofa nicmene zajiste neni soucasti zadneho
teoretickeho diskursu.
9. Velice snadno se nam diskutuje 0 Bernsteinovych jazykovych k6dech, po­
kud se pohybujeme v ryze deskriptivni poloze, kdyz totiz proste konstatujeme
existenci socialni diferenciace, ktera se projevuje jazykovou diferenciacf, ktera
pak do znacne miry predisponuje odJiSne jazykove socializovane jedince k dal­
simu vzdelavani nebo je z neho vylucuje. Samozfejme do uvahy nesmfme vlozit
konstatovani, ze nikdo z nas si prostfedi, v nemz bude socializovan, nemuze
zvolit.

9. Antinomie zdraveho rozumu

Rekli jsme, ze existujf radikalnf sociologove (tentokrate v obojfm smyslu,

pi'imem i metaforickem), kteff tvrdi, ze sociologie se da rekonstruovat na bazi
zdraveho rozumu. Richard Quinney to vyjadfil jednoznacne takto: »Sociologicka
teorie, jak jaji rozumim, je tvoi'ena vsemi lidmi. Pokud existuje predstava, jak se
veci maji nebo jake by mely byt, potud existuje sociologicka teorie vedomi lidi
-

je totii sociologickou teorii« (Quinney, 1 972) .

Antinomie sociologickeho rozumu vyplyvajf vsak pi'edevsim z jeho kontami­
nace zdravym rozumem. Zdravy rozum muze sociologicky rozum nejen korigo­
vat (korektivnf funkce zdraveho rozumu se nejlepe demonstruje na »kritice ideo­
logif«), ale taky deformovat, protoze sdm je hluboce antinomicky, paradoxalnf
a rozporny. Teresa Hol6wkova, ktera se pokud vim sociologii a psychologif
zdraveho rozumu zabyvala snad nejsystematicteji, ukazuje, ze samozi'ejme nenf
duvod pi'edpokladat, ze by nas pfiroda vybavila zasadne omylnym poznavacfm
aparatem. Na druhe strane vsak zdravy rozum neznajinou metodu verifikace nef
intuitivni viru a praktickou zkusenost. Zejmena v socicll n i sfei'e zdravy rozum

[ 1 88]
nezada dukazy ani pro nejsflenejsi »teorie«, ktere je schopen bez jakehokoliv
dukazu masove absorbovat - rasove teorie jsou stale j eSte nepochybne srozu­
mitelnejsf a akceptovate1nejsf net pro zdravy rozum pi'fliS sofistikovany kulturnf
relativismus. Vsechny mozne pseudovedy a vsechny »teorie spiknutf« majf svuj
zaklad ve zvedavosti a touze zdraveho rozumu po jednoduchem nebo tajemnem
vysvetieni. Svet zdraveho rozumu, i'ika Hol6wkova, je svet polopravd, omylu,
fikcf a banalit.
Miroslawa Marody se zabyvala »technologif zdraveho rozumu« z jineho hle­
diska a ukazala, ze zdravy rozum lze vymezit dvojfm zpusobem:
- pi'edmetne (pi'edmetnou sferou zdraveho rozumu je kazdodennost; pak
vznika otazka pozitivni definice kazdodennosti) a
- srovnanfm s jinou sferou vedenf, v tomto pi'ipade s profesionalnfm vedenim
(Marody, 1 987b).
Rozdfl mezi zdravym rozumem a profesionalizovanou sferou vedenf je dan
a) stupnemJormalizace u ceni (zdravy rozum se spontanne nasava, profesionalnf
vedeni se intencionalne sdeluje), b) odliSnou /egitimizaci (zdravy rozum dispo­
nuje obrovskou pluralitou legitimizacf krome »vedeckeho vedenf dukazu«, sam
pak je legitimizacf urcitych behavioralnfch strategif, zatfmco profesionalnf
vedeni se l egitimizuje dukazem, verifikacf, autoritou specialisty, souhlasem
vedecke komunity atd.) a c) odlisnou vnitfnf strukturaci (zdravy rozum nema
onen typ vniti'ni organizace, onen »i'ad«, 0 nejz vzdycky usiluje profesionalnf
vedenf).
Takto fuhguj fcf, takto legitimizovane, takto organizovane a takto trans­
mitovane vedenf zdraveho rozumu nemuze ovsem sarno byt prosto vniti'nfch
antinomif, ktere majf dokonce nezHdka dobove specifickou tvai'. Zdravy rozum
postkomunistickeho prumerneho c/ovi!ka (Feyearbend ovsem tvrdf, ze »pru­
merny clovek« je vadny produkt myslenkove konstrukce oficialnf vedy) se liSf
od zdraveho rozumu prumerneho cloveka standardnf demokracie nejen svymi
vecnymi obsahy, ale take svymi specifickymi strategiemi a specifickymi antino­
miemi. M. Marody v jine studii ( 1 987a) zjistila, ze »prumerny Polak konce 80.
let« zije ve stale »socialnf schizofrenii«, zije v nf a s nf a umf s nf a v nl zft, pro­
toze jejf jednotlive stranky uplatiluje v odliSnych socialnfch situacfch, v ruznych
sferach socialnfho zi vota a v ruznych socialnfch rolfch. Profesionalnf vedenf vsak
takto »indexikalnf« neni, byt nemuze a nesmf: lis) se tedy od zdraveho rozumu
podobne jako se od sebe lisf bernsteinovsky rozvinuty a omezeny jazykovy k6d.
Tyto antinomie Miroslawa Marody sei'adila do dvou sloupcu, z nichZ levy repre­
zentuje vei'ejnou (statnf) sferu, pravy sferu soukromou:

[ 1 89]
 znehodnocenf pnice
orientace na sochilnf jistotu
naucemi bezradnost
zlizenf casoveho horizontu
zavistivy egalitarismus
orientace na prumernost
kolektivisticky egoism us
vysoka hodnota vlastnf prace pro sebe
ochota a sklon k riziku
iniciativa a duvtip
schopnost uvazovat v rozsrrene casove
perspektive
zastupna heroizace
individualizace, seberealizace
individualizovany altruismus

Kdybychom meli k dispozici empiricka data, pravdepodobne by obraz anti­

nomif zdraveho rozumu ceskeho postkomun istickeho cloveka nebyl pi'fliS
odliSny (srv. Petrusek, 1 990).

10. Pokus 0 shrnuti

Udelejme dye zaverecna predbezna a diskusnf shrnutf. Stephen Toulmin (dIe

Hubik, 1 992) nekde rika, ze existuj f tri postmodernf vooy - kvantova mechanika,
psychiatrie a ekologie. Take ve svetle teto teze je mozne konstatovat, ze existujf
dye skupiny sociologicky relevantnfch otazek. Prvn{ skupinu tvol'i otazky, ktere
majf nekolik legitimnfch, pravdepodobnych, neliplnych a komplementarnfch
odpovoof, jeZ teprve ve svem lihrnu poskytujf pravdepodobnejSf obraz jevu ci
procesu. Druhou skupinu pak tvorf otazky, ktere z hlediska sociologickeho ro­
zumu proste zadnou odpovect' nemajf. V prekrasne knfzecce Karla Hvfzd'al y
o intelektualnfch ( a nejen intelektualnfch) osudech ceske emigrace Raroh s e Cte
tato pozoruhodna veta: »Jde 0 to polozit otazku, na kterou sice nelze odpovectet,
ale presto jf lze porozumet. Smffit se s tlmto stavem, znamena nove myslet«
(Hvfzd'ala, 1992, 68).
Zaver druhy je tento: v diskusi, v nfz bylo poprve pouzito slova »sociologicky
rozum« a ktera vesla do dejin jako Der Positivismusstreit in der deutschen
Soziologie, Karl Popper konstatoval, ze »pojem pravdy byl otresen ... a ohrozeni
pravdy dalo vladnoucfm relativistickym ideologifm soucasnosti zakladnf impuls.
A to je duvod, proc bych chtel oznacit rehabilitaci pojmu pravdy logikem
a matematikem Alfredem Tarskim za filozoficky nejdUleZitejsl vysledek mate­
maticke logiky. Tento vysledek tu samozrejme nemohu diskutovat, mohu jenom
liplne dogmaticky tvrdit, ze Tarskemu se myslitelne nejjednodussfm zpusobem

[ 1 90]
podai'ilo vysvetlit, v cern spoc(va shoda nejake vety se skutecnosti. Ale to byla
pnive uloha, jej(z beznadejmi obtiznost vedla ke skeptickernu relativisrnu - se
socialnirni dusledky, ktere tu nernusirn licit« (Popper, 1 969, cit. dIe prekladu G.
Sajdaka, 1 988).
Za necelych deset ci patnact let byl pojern pravdy oti'esen znovu a zatirn se
zadny novy Alfred Tarski, zda se, nenasel . Ale to je jiny pnbeh, ktery vypravet
neurnirn, protoze jeho konec neznarn. Dornnivarn se totiz, ze snad ani zadny
konec nerna.

[191]
Seznam literatury

Adamek W., Interpretacja humanistyczna a procedura idealizacji. In: Studia

filozoficzne, 1982, 1-2.
Alan J., Teze 0 pffstupu sociologie k realite. In: Metodologicke problemy
vyzkumu budoucnosti. Sportpropag, Praha 1982.
Alan J., Etapy zivota ocima sociologie. Panorama, Praha 1989.
Aleksejev B.T., Filosofskije problemy formalizacii znanija. Izd. Len. univ.,
Leningrad 1981.
Aleksejev I. S., Koncepcija dopolnitelnosti. Istoriko-metodologiceskij analiz.
Nauka, Moskva 1978.
Alijevova D., Metateoreticka analyza v nemarxistickej sociologii. In: Sociologia,
1974,6.
Alijevova D., Nededuktfvne teorie v sucasnej americkej sociologii. In: Socio­
logia, 1979,4.
Alijevova D., Kazdodennost' ako objekt sociologickeho skumania. In: Socio­
logia, 1987,4.
Andrejevova G. M., BUrZuaznaja empiriceskaja sociologija v poiskach vychoda
iz krizisa. In: Filosofskije nauki, 1962,5.
Aron R., Hoselitz B. F., Le developpment social. PUF, Paris 1965.
Asmus V. F., Marx a bUrZoazny historizmus. Pravda, Bratislava 1973.
Bachtin M. M., Estetika slovesnogo tvorcestva. Iskusstvo, Moskva 1979.
Baldamus W., The Structure of Sociological Inference. Martin Robertson, Lon-
don 1976.
Barth J., Dunjazadiada. In: Svetova literatura, 1993, l.
Bauman Z., Sociology After the Holocaust. In: BJS, 1988,4.
Bauman Z., Sociology and Postmodernity. In: Sociological Review, 1988,4.
Bauman Z., Philosophical Affinities of Postmodern Sociology. In: The Socio-
logical Review, 1990, l .
Becker H., Sociological Work. Aldine, Chicago 1970.
Belohradsky V., 0 post-modernf dobe. In: Most, 1990.

[192]
Belohradsky V., Postkomunismus v SSSR? In: Pi'ltomnost, 1990, c. 9.
Belohradsky V., Pi'irozeny svet jako politicky problem. Eseje 0 cloveku pozdnf
doby. Cs. spisovatel, Praha 1991.
Berger P., The Sacred Canopy. Anchor Books, New York 1969.
Berger P., Luckmann T., The Social Construction of Reality. A Treatise in the
Sociology of Knowledge. Penguin Books, London 1966.
Bertalanffy L. von, Clovek-robot a myslenf. Svoboda, Praha 1972.
Bertaux D., Biography and Society. The Life History Approach in the Social
Science. Sage, London 1981.
Blalock H. M. jr., Theory Construction. From Verbal to Mathematical Founda­
tions. Prentice Hall, Englewood Cliffs, N. J. 1969.
Blalock H. M. jr., ed., Measurement in the Social Sciences, Theories and Strate­
gies. Aldine, Chicago 1974.
Blalock H. M. jr., Statystyka dla socjolog6w. PWN, Warszawa 1975.
Blalock H. M. jr., The Presidential Address: Measurement and Conceptualization
Problem. In: ASR, 44, 1979,6.
Blau P. M., Inequality and Heterogeneity. A Primitive Theory of Social Struc­
ture. The Free Press, New York 1977.
Bloch M., Obrana historie aneb historik a jeho i'emesIo. Svoboda, Praha 1967.
Blumer H., Methodological Principles of Empirical Science. In: Denzin N., ed.,
Sociological Methods. Aldine, Chicago 1970.
Blumer H., The Empirical Basis of Social Science. In: tamtez.
Blumer H., What is Wrong with Social Theory? In: tamtez.
Bogdan R., Taylor S. J., Introduction to Qualitative Research Methods. J. Wiley,
New York 1975.
Bogomolov A. S. et aI., Soucasmi bUrZoaznf filozofie. Svoboda, Praha 1978.
Bogomolov A. S., Sucasmi bUrZmizna filozofia a mibozenstvo. Pravda, Bratislava
1979.
Bohr N., On Atom and Human Knowledge. In: Daedalus, 87, 1958,2.
Bohr N., Atomnaja fizika i celoveceskoje poznanije. Izd. in. lit., Moskva 1961.
Bokszanski Z., Piotrowski A., Socjolingvistyczne aspekty stosowania wymiaru
kwestionariuszowego. In: Studia socjologiczne, 1977, 1.
Boudon R., The Three Basic Paradigms of Macrosociology: Functionalism,
Neo-Marxism and Interaction Analysis. In: Theory and Decision, 6, 1975,4.
Bourdieu P., Chamberedon J. C., Passeron J. C., Le metier de sociologue.
Monton-Bordas, Paris 1968.
Brenner M., ed., Social Method and Social Life. Academic Press, London 1980.

[ 193]
Brenner M., Marsh P., eds., The Social Contexts of Method. Croom Helm, Lon­
don 1978.
Brinton C., The Anatomy of Revolution. New York 1938.
Brudnyj A. A., Problema jazyka i myslenija - eto prezde vsego problema poni­
manija. In: Voprosy filosofii, 1977, 6.
Bruyn S. T., The Human Perspective in Sociology. The Methodology of Partici­
pant Observation. Prentice Hall, Englewood Cliffs, N. J. 1966.
Campbell D. T., Modeli eksperimentov v socialnoj psichologii i prikladnych
issledovanijach. Progress, Moskva 1980.
Carnap R., Problemy jazyka vedy. Svoboda, Praha 1968.
Castoriadis C., The Retreat from Autonomy: Post-Modernism as Generalized
Conformism. In: Thesis Eleven, 1992, 31.
Cicourel A., Cognitive Sociology. Language and Meaning in Social Interaction.
Penguin, Harmondsworth, 1973.
Cincadze G. I., Metod ponimanija v filosofii i problema licnosti. Mecnierebe,
Tbilisi 1975.
Cohen A. K., Deviance and Control. Prentice Hall, Englewood Cliffs, N. J. 1966.
Collins R., Three Sociological Traditions: Selected Readings. Oxford Univ.
Press, Oxford-New York 1985.
Commoner B., The Closing Circle. New York 1971.
Comte A. , Vybor z dfla. VSP, Praha 1969.
Condorcet A., Nacrt historickeho obrazu pokroku lidskeho ducha. Svoboda,
Praha 1968.
Coser L. A., Knowledge, Sociology of. In: International Encyclopaedia of So­
cial Sciences, vol. 8. Free Press, New York 1968.
Coser L. A. , Presidential Address: Two Methods in Search of a Substance. In:
ASR, 40, 1975,6.
Cejka G., Vcta a jej(konkretn( projev. In: Poselstvf pro dnesek i z(trek. Praha 1983.

Dahrendorf R., Teoria konfliktu w spoleczenstwie przemyslowym. In: Elementy

teorii socjologicznych. PWN, Warszawa 1975.
Dejiny bUrZoaznf sociologie 19. a zacatku 20. stolet!. Svoboda, Praha 1982.
Dejiny bUrZoaznf sociologie prvnf poloviny 20. stoletf. Svoboda, Praha 1983.
Dilthey W., Zivot a dejinne vedomie. Pravda, Bratislava 1980.
Diquattro A. W., Verstehen as an Empirical Concept. In: Soc. and Soc. Research,
57, 1972, l .
Domanski H., Segmentacja rynku pracy a struktura spoleczna. Ossolineum,
Wroclaw 1987.
Doren C. van, The Idea of Progress. New York 1967.

[ 194]
Douglas J., ed., Understanding Everyday Life. Toward the Reconstruction of the
Sociological Knowledge. Routledge and Kegan, London 1973.
Dubinin N. P., Karpec I. I. , Kudrjavcev V. N., Genetika, povedenije, otvet-
stvennosi. Politizdat, Moskva 1982.
Durand J. P., Weil R., Sociologie contemporaine. Vigot, Paris 1989.
Durkheim E., Pravidla sociologicke metody. Laichter, Praha 1926.
Eisenstadt S. N., Curelaru M. , The Form of Sociology: Paradigms and Crises.
John Wiley and Sons, New York 1976.
Engels B., Postavenf delnicke tffdy v Anglii. In: Spisy 2. Svoboda, Praha 1957.
Engels B., Dialektika pffrody. In: Spisy 20. Svoboda, Praha 1957.
Engels B., Anti-Dtihring. In: Vybrane spisy, sv. 4,Svoboda, Praha 1977.
Engels B., Dopis Mehringovi. In: Vybrane spisy, sv. 5. Svoboda, Praha 1978.
Fay B. , Social Theory and Political Practice. Allen and Unwin, London 1975.
Feyerabend P. K., Jak byc dobrym empirista. PWN, Warszawa 1979.
Feyerabend P. K., Against Method. Rusky pfeklad: Izbrannyje naucnyje trudy
po metodologii nauki. Progress, Moskva 1986.
Filek J., Funkcje paradoksu v antropologii spolecznej. In: Ruch filozoficzny,
1987,4.
Filmer P. et aI., Novyje napravlenija v sociologiceskoj teorii. Progress, Moskva
1978.
Filstead W., ed., Qualitative Methodology: Firsthand Involvement with the So­
cial World. Markham, Chicago 1970.
Fotev G., The Reflexivity of Modern Sociology. In: Research Dimensions of
Bulgarian Sociology Today. Sviat, Sofia 1990.
Franklin R. L., On Understanding. In: Philosophy and Phenom. Research, XLIII,
1983,3.
Fritzhand M., Wartosci i fakty. PWN, Warszawa 1982.
Fromm E., Mit nebo byt? Nase vojsko, Praha 1991.
Gal F., Problemovo orientovany participatfvny prfstup. In: Sociologicky casopis,
1989,3.
GaItung J., Theory and Methods of Social Research. Universitetforlaget, Oslo
1967.
Gandelman c., Philosophy as a sign-producing activity: the metastable Gestalt
of intentionality. In: Semiotica, 39,1982, 1-2.
Gardner M., Paradoxes to Puzzle and Delight. San Francisco 1982.
Gellner E., Slova i vescio Izd. in. lit., Moskva 1962.
Gellner E., Cause and Meaning in the Social Sciences. Routledge and Kegan
Paul, London and Boston 1973.

[195]
Gellner E., Postmodernism. Reason and Religion. Routledge, London 1992.
Giddens A., New Rules of Sociological Method. A Positive Critique of Interpre-
tative Sociology. Hutchinson, London 1976.
Giddens A., Central Problems in Social Theory. Macmillan, London 1979.
Giddens A., Turner J., Social Theory Today. Stanford, Cal. 1987.
Gidlow B., Ethnomethodology - New Name for Old Practises. In: BJS, 23, 1972,
4.
Glaser B. G., Strauss A. L. , The Discovery of Grounded Theory. Weidenfeld and
Nicolson, London 1968.
Gockowski J., Autorytety swiata uczonych. PIW, Warszawa 1984.
Goldthorpe J. H., A Revolution in Sociology? In: Sociology, 7, 1973.
Gouldner A., The Coming Crisis of Western Sociology. Heineman, London
1970.
Gramsci A., Historicky materialismus a filosofie Benedetta Croceho. Svoboda,
Praha 1966.
Gramsci A., Poznamky 0 M�cchiavellim, politice a modernfm statu. Svoboda,
Praha 1970.
Grjaznov B. S., Logika, racionalnosf, tvorcestvo. Nauka, Moskva 1982.
Gurevic A. J., Kategorie stredoveke kultury. Mlada fronta, Praha 1978.
Halas E. F., Znanickiego koncepcja situacji a interpretacyjny paradygmat w
socjologii. In: Studia socjologiczne, 1983, 1.
Hassan Ihab, Paracriticism. Seven Speculations of the Times. Urbana 1975.
Hawkins S., Strucna historie casu. Mlada fronta, Praha 199 1.
Hayakawa S. I., Language in Thought and Action. Georg Allen, London 1966.
Heisenberg W., Ponad granicami. PIW, Warszawa 1979.
Hempel C. G. , Deduktivne nomologicke a statisticke vysvetlenf. In: Teorie
modelu a modelovanf. Svoboda, Praha 1967.
Hempel C. G., Teoretikovo dilema. In: Filosofie vecty. Svoboda, Praha 1968.
Herman J., Les langages de la sociologie. PUF, Paris 1988.
Hol6wka T., Myslenie potoczne. Heterogenicznosc zdrowego rozsadku. PIW,
Warszawa 1986.
Homans G. c., Fundamental Social Processes. In: N. J. Smelser, Sociology. Free
Press, New York 1967.
Hubfk S., Postmodernf kultura. Dvod do problematiky. MUKL, Olomouc 1991.
Hughes H. S., Consciousness and Society: The Reorientation of European So­
cial Thought, 1890- 1930. Knopf, New York 1958.
Hvfzd'ala K., Raroh. NakI. Ivo Zelezny, Praha 1992.
Child A., Interpretation: A General Theory. Berkeley-Los Angeles 1961.

[ 196]
IIlner M., Foret M., SochiInf ukazatele. Metodologie, zdroje, uzitL Svoboda,
Praha 1980.
Ingarden R., 0 pozmivanf Iiterarnmo dna. Cs. spisovatel, Praha 1966.
Jamek V., Vt'ldc{ bludicka a rozmrzelost doby. In: Literarnf noviny, 1993,c. 10.
Jerabek H., Koncepce merenf ve spolecenskych vedach. In: Sociologicky ca-
sopis, 1992,1.
Jonin L. G., Ponimajuscaja sociologija. Nauka, Moskva 1981.
Jungk R., The Everyman Project. Resources from Human Future. Thames and
Hudson, London 1976.
Kabysca A. V., Nekotoryje metodologiceskije voprosy operacionalizacii ponatij
v sociologii. In: Voprosy filosofii, 32,1978,2. .
Kapica P. L., Experiment, teorie, praxe. Mlada fronta, Praha 1982.
Keller J., Nedomyslena spolecnost. Doplnek, Brno 1992.
Kemeny J. G., Nauka w oczach filozofa. PWN, Warszawa 1967.
Kloskowska A., Filozofia potoczna w empirycznym ujeciu. In: Studia filo­
zoficzne, 1981, 7-8.
Knorr-Cetina K., The Manufacture of Knowledge: An Essay on the Construc­
tivist and Contextual Nature of Science. Pergamon Press, Oxford 1981.
Kolodziej I., Czym grzeszy wywiad? In: Studia socjologiczne, 1980,1.
Koralewicz J., Autorytarizm, lek, konformizm. Ossolineum, Wroclaw-War­
szawa-Krak6w 1987.
Korsunov A. M., Mantatov V. V., Teorija otrazenija i evristiceskaja rol znakov.
Izdat. MGU, Moskva 1974.
Kozakiewicz H., Przyczynek do krytyki rozumu socjologicznego. In: Racjo­
nalnosc. Nauka. Spoleczenstwo. PWN, Warszawa 1989.
Krasnodebski Z., Socjologia rozumiejaca a fenomenologia. In: Studia socjo­
logiczne, 1980,1.
KrejCI J., Dejiny a revoluce. Nase vojsko, Praha 1992.
Kuczynski F., Metoda ankietowa w badaniach zachowan. In: Studia socjo-
logiczne, 1977,1.
Kuhn T. S., Struktura vedeckych revoluciL Pravda, Bratislava 1981.
Kuznecov B. G., Einstein: zivot, smrt, nesmrtelnost. SPN, Praha 1984.
Langer S. K., Philosophy in a New Key. A Study in the Symbolism of Reason,
Rite and Art. Harvard Univ. Press, Cambridge, Mass. 1969.
Lazarsfeld P. F., Metodologiceskije problemy sociologii. In: Sociologija segod­
na. Progress, Moskva 1965.
Lazarsfeld P. F., Main Trends in Sociology. Harper and Row, New York 1970.
Lazarsfeld P. F., Philosophie des sciences sociales. Gallimard, Paris 1970.

[ 197]
Lazarsfeld P. F., Izmerenije v sociologii. In: Amerikanskaja sociologija. Pro­
gress, Moskva 1972.
Lazarsfeld P. F., Rosenberg M., The Language of Social Research. A Reader in
the Methodology of Social Research. The Free Press, New York 1965.
Leat D., Misunderstanding Verstehen. In: The Sociological Review, 20, 1972, I.
Lebiedzinski H., Elementy przekladoznawstwa ogolnego. PWN, Warszawa
1981.
Lefebvre H., Critique de la vie quotidienne I: Introduction. L' Arce, Paris 1958;
II: Fondements d'une sociologie de la quotidiennite, 1961; III: De la moder­
nite au modernisme, 1981.
Lenin V. I., Filosoficke sesity. Svoboda, Praha 1953.
Lenski G., Sociology and Sociobiology. An Alternative View. In: American So-
ciologist, 12, 1977, 2.
Levi-Strauss c., Anthropologie structurale. Paris 1958.
Levi-Strauss C., Smutne tropy. Odeon, Praha 1967.
Levi-Strauss c., Antropologia strukturalna. PWN, Warszawa 1970.
Levi-Strauss C., Myslenf pi'frodnfch narodu. Cs. spisovatel, Praha 1971.
Levi-Strauss c., Strukturnaja antropologija. Nauka, Moskva 1983.
Lotman J., Puskin. Lidove nakladatelstvf, Praha 1989.
Mach B. W., Weselowski W., Ruchliwosc a teoria struktury spolecznej. PWN,
Warszawa 1982.
Maffesoli M., (ed.), The Sociology of Everyday Life. In: Current Sociology,
1989, 1.
Machonin P. a kol., Ceskoslovenska spolecnost. Epocha, Bratislava 1969.
Mannheim K., Ideology and Utopia: An Introduction to the Sociology of Know1-
edge. Routledge and Kegan Paul, London 1954. Cesky pi'eklad: Archa,
Bratislava 1991.
Mantatov V. V., Obraz, znak, uslovnost'. Vyssaja skola, Moskva 1980.
Marody M., Antynomie zbiorowej podswiadomosci. In: Studia socjologiczne,
1987a, 2.
Marody M., Technologie intelektu. Jezykowe determinanty wiedzy potocznej
i ludzkiego dzialania. PWN, Warszawa 1987b.
Martindale Don, Verstehen. In: International Encyclopaedia of Social Sciences,
vol. 16. New York 1968.
Marx K., Ekonomicko-filozoficke rukopisy. Svoboda, Praha 1978.
Marx K., Engels B., Spisy 3. Svoboda, Praha 1958.
Marx K., Engels B., Spisy 20. Svoboda, Praha 1966.
Marx K., Engels B., Vybrane spisy v peti svazcfch. Svoboda, Praha 1977.

[198]
Maslyk E., Pojecie »niepewnosci i jeho zastosowanie w analizach socjolo­
gicznych. In: Studia socjologiczne, 1979, I.
Maurois A, Nesmrte1n6 stninky z Voltaira. F. Borovy, Praha 1948.
Mehan H., Wood H., De-Secting Ethnomethodology. In: American SOciologist,
11, 1976, 1.
Merton R. K., Social Theory and Social Structure. Free Press, New York 1968.
Merton R. K., Teoria socjologiczna i struktura spoleczna. PWN, Warszawa 1982.
Metody a techniky sociologick6ho vYzkumu. SPN, Praha 1982.
Miller G. A., Galanter E., Pribram K. H., Plans and the Structure of Behavior.
Polsky preklad: PWN, Warszawa 1980.
MiIls C. W., SociologickU imaginace. Mlada fronta, Praha 1968.
Mokrzycki E., Zalozenia socjologii humanistycznej. PWN, Warszawa 1971.
Mulkay M., Nauka i sociologija znanija. Progress, Moskva 1983.
Murphy J. W., Making Sense of Postmodem Sociology. In: BJS, 1988, 4.
Mushakoji K., Scientific Revolution and Inter-Paradigmatic Dialogues. In: Dia-
lectics and Humanism, XII, 1985, 1.
Nalimov V. V., Verojatnostnaja model jazyka. 0 sootnosenii jestestvennych
i isskustvennych jazykov. Nauka, Moskva 1979.
Natanson M., Literature, Philosophy and the Social Sciences: Essays in Existen­
tialism and Phenomenology. The Hague 1968.
Nielsen K., Sociological Knowledge: Winch, Marxism and Verstehen Revisited.
In: Phil. and Phenom. Research, XLII, 4, 1982.
Nisbet R. A, The Sociological Tradition. Heineman, London 1967.
Nordthrop F. S. c., The Logic of the Sciences and the Humanities. Meridian
Books, Cleveland 1966.
Novoje v zarubefnoj lingvistike, vyp. XIII. Raduga, Moskva 1982.
Ojzerman T. I., Filosofija i obydennoje soznanije. In: Voprosy filosofii, 1967, 4.
O'Neill J., Sociology as a Skin Trade: Essays towards a Reflexive Sociology.
London 1972.
O'Neill J., Making Sense Together. An Introduction to Wild Sociology. Heine­
mann, London 1975.
Orwell G., 1984. Nase vojsko, Praha 1991.
Ossowski S., Struktura klasowa w spolecznej swiadomosci. Ossolineum, L6dz
1957.
Ossowski S., Dziela, sv. IV: 0 nauce. PWN, Warszawa 1967.
Ossowski S., 0 osobliwosciach nauk spolecznych. PWN, Warszawa 1982.
Outhwaite W., Understanding Social Life. The Method called Verstehen. Allen
and Unwin, London 1975.

[ 199]
Pakszys B., Racjonalnosc wspolczesnej biologii. Redukcjonizm contra kom-
pozycjonizm czy komplementarnosc. In: Studia filozoficzne, 1983, 5-6.
Panin A. V., Dialekticeskij materializm i postpozitivizm. MGU, Moskva 1981.
Pareto V., Les systemes socialistes. Vol. 2. Paris 1926.
Parkinson G. H. R. (ed.), Marx and Marxism. Cambridge - London 1982.
Parsons T., Essays in Sociological Theory. The Free Press, Glencoe 1964.
Parsons T., Spolecnosti. Vyvojove a srovnavacf hodnocenf. Svoboda, Praha
1970.
Passent D., Banknoty w twardych okladkach. In: Polityka, 1983, 10.
Pavelka J., Anatomie metafory. Blok, Brno 1982.
Pawson R., A Measure for Measures. A Manifesto for Empirical Sociology.
Routledge, London 1989.
Peccei A., C eloveceskije kacestva. Progress, Moskva 1977.
Petr J., Klasikove marxismu-leninismu 0 jazyce. Svoboda, Praha 1977.
Petrusek M., Uvod do studia sociologie I. SPN, Praha 1978.
Petrusek M., Kritika sociologickeho nominalismu. In: Sociol6gia, 14, 1982, 4.
Petrusek M., Cfm jsou vinna media? (studie pro Divadelnf llstav), Praha 1982.
Petrusek M., Lesk a bieda kazdodennosti. In: Slovenske pohl'ady, 1989, 6.
Petrusek M., Jsme vazne z klece venku? In: Pfftomnost, 1990, 3.
Petrusek M., Ignoramus et ignorabimus. In: Sociologicky casopis, 1991, 6.
Petrusek M., Alternativnf sociologie. KOS, Praha 1992.
Petrusek M., Protestantska etika a duch kapitalismu Maxe Webera. In: S-obzor,
1993, 1.
Phillips B. S., Social Research: Strategy and Tactics. Macmillan, New York 1971.
Picht G., Odwaga utopii. PIW, Warszawa 1981.
Pivcevic E., Can There Be a Phenomenological Sociology? In: Sociology, 6,
1972, 3.
Platt J., On interviewing one's peers. In: BJS, 1981, 1.
Podgora V. A., Problema jazyka v negativnoj filosofii T. V. Adorno. In: Voprosy
filosofii, 1979, 2.
Ponimanije kak logiko-gnoseologiceskaja problema. Naukova dumka, Kijev
1982.
Popper K. R., Prediction and Prophecy in the Social Sciences. In: Gardiner P.
(ed.), Theories of History, New York 1959.
Popper K., Logika sochilnych vied, 1969, pfeklad KTVP Bratislava 1988.
Popper K. R., The Poverty of Historicism. Routledge, London 1974.
Popper K. R., Socjologia wiedzy. In: Problemy socjologii wiedzy. PWN, War­
szawa 1985.

[200]
Popper K., Wiedza objektywna. Evolucyjna teoria epistemologiczna. PWN,
Warszawa 1992.
Pozner A. R., Metod dopolnitelnosti i materialisticeskaja dialektika. Nauka,
Moskva 1976.
Pozner A. R., Metod dopolnitelnosti: problema soderZanija i sfera dejstvija. Izd.
MGU,Moskva 1981.
Prigogine I., Stengers I., Porjadok iz chaosa. Progress, Moskva 1986.
Pffrucka pro sociology. Svoboda,Praha 1980.
Przelecki M.,Operacjonalizm. In: Logiczna teoria nauki. PWN,Warszawa 1966.
Psathas G. (ed.), Phenomenological Sociology: Issues and Applications. New
York 1973.
Quinney R.,From Repulsion to Liberalization. Social Theory in a Radical Age.
New York 1972.
Razumovskij O. S., Ot konkurirovanija k alternativam. Ekstremalnyje principy
i problema jedinstva nauki. Nauka,Moskva 1983.
Read H., Osudy modernfho umeni. SNKLHU, Praha 1964.
Rosnerowa H.,Jednosc filozofii i wielosc jezykow. 0 filozoficznym przekladzie
i jego funkcji poznawczej. Pax,Warszawa 1975.
Rulfova M., HOvorovy jazyk stale v popl'edf zajmu. In: Nase fee,65,1982,3.
Rumjanceva E. A., Inzenerno-matematiceskij stil myslenija v sovremennoj
nauke. Vysejsaja skola,Minsk 1978.
Ruse M., Sociobiology: Sense or Nonsense. Dordrecht-London 1979.
Russell B.,Zkoumanf 0 smyslu a pravdivosti. Academia, Praha 1975.
Selvin H. c., Mathematics and Sociology. In: ASR,30, 1965,2.
Shaw B.,Svat,\ Jana. Orbis,Praha 1956.
Schaff A.,Jezyk i poznanie. PWN,Warszawa 1964.
Schaff A., Szkice 0 strukturalizmie. KIW,Warszawa 1975.
Schenk J.,Metodologicke problemy modelovania v sociologickom badani.
Pravda, Bratislava 1981 .
Schenk J., Metodologicky pozitivismus v americkej sociol6gii. In: Sociol6gia,
14, 1982,4.
Schlesinger G., Operationalism. In: Encyclopedia of Philosophy, vol. V. The
Free Press,New York 1967.
Schutz A.,Collected Papers II. Studies in Social Theory. Nijhoff,The Hague 1976.
Schwartz H., Jacobs J., Qualitative Sociology. A Method to the Madness. The
Free Press, New York 1979.
Siewerski B.,Czy mozliwe jest zastosowanie zasady komplementarnosci w so­
cjologii? In: Studia socjologiczne, 1988,2.

[201 ]
Simmons A., Stehr N., Language and the Growth of Knowledge in Sociology.
In: Social Science Information,20,198 1, 4-5.
Sjoberg G., Operationalism and Social Research. In: Symposium on Sociologi-
cal Theory. Harper and Row,New York 1959.
Skarzynska K., Spostrzeganie ludzi. PWN,Warszawa 1981.
Skinner B. F.,Beyond Freedom and Dignity. Knopf,New York 1972.
Smekal V., Kvalitativni prfstup v psychologickem vYzkumu. In: Cs. psycholo-
gie, 1983, I.
Sorokin P. A., The Sociology of Revolution. Philadelphia 1925.
Sorokin P. A., Social Mobility. New York 1927.
Sorokin P. A., Sociologicke nauky pfftomnosti. Laichter,Praha 1936.
Sorokin P. A., Social and Cultural Dynamics, 4 vols. The Free Press,Glencoe,
III. 1962.
Sorokin P. A., The Basic Trends of Our Times. College and University Press,
New Haven 1964.
Sorokin P. A., Celovek-civilizacija-obscestvo. Izd. polit. lit.,Moskva 199 1.
Soznanije i ponimanije. Ilim,Frunze 1982.
Stl'itecky J., Spor 0 postmodernismus a otazka racionality. In: Sbornfk pracf FF
BU,G 31,199 1.
Stuchlinski J. A., Nauka i hipostaza. Proba nominalistycznego spojrzenia na
materializm dziejowy. In: Studia filozoficzne, 1983,3.
Szacki J., Historia mysli socjologicznej,t. II. PWN, Warszawa 1981.
Szczepanski J., Sprawy ludzkie. PWN, Warszawa 1980.
Szczucinski A., Nieoznaczonosc - komplementarnosc - jednosc przeciwienstw.
In: Czlowiek i swiatopoglad, 1982,3-4.
Szmatka J.,Jednostka i spoleczenstwo. 0 zaleznosciach zjawisk indywidualnych
od spolecznych. PWN,Warszawa 1980.
Szmatka J., Struktury bliskiego i dalekiego dystansu. In: Studia socjologiczne,
1984,2.
Szomolanyiova S., »Male veliciny« a ich vyznam pre socialnu dynamiku. In:
Sociologia,1989,3.
Sztumski J., Wyjasnianie zjawisk spolecznych. In: Kultura i spoleczenstwo,
XXVI, 1982,3-4.
Szymura J., Jezyk,mowa i prawda. Ossolineum,Warszawa 1982.
Simecka M.,Ntis soudruh Winston Smith. Doslov k G. Orwell: 1984. Nase voj­
sko, Praha 1991.
Thom F.,Newspeak: The Language of Soviet Communism. The Claridge Press,
London & Lexington 1989.

[202]
Tilley N., Popper, Positivism and Ethnomethodology. In: BJS,4 1,1980, 1.
Tiryakian E., Sociologism and Existentialism: Two Perspectives on the Indi­
vidual and Society. Englewood Cliffs,New York 1962.
Todorov T., Mikhail Bakhtine: Le principe dialogique d' Ecrite du cercle de
Bakhtine. Editions du Seuil, Paris 198 1.
Todorov T., Poetyka. Wiedza powszechna, Warszawa 1984.
Topolski J.,Metodologia historii. PWN,Warszawa 1973.
Toulmin S., Celoveceskoje ponimanije. Progress,Moskva 1984.
Trusov V. P., Socialno-psichologiceskije issledovanija kognitivnych processov.
Izd. LU, Leningrad 1980.
Truzzi M. (ed.), Sociology of Everyday Life. Prentice Hall, Englewood Cliffs,
N. J. 1968.
Vasiljev S., Urovne porozumenitextu. In: Spolecenske vedy v SSSR, 1983,5.
Vicera D. V., Stoff V. A., Dialektika obydennogo i naucnogo znanija. In:
Filosofskije nauki, 1980,4.
Volek J.,Interpretace umeleckeho dfJa jako metaznak. In: Estetika, 18, 198 1,4.
Wade N.,Sociobiology: Troubled Birth for New Discipline. In: Science, 1976, 19 I.
Waldenfels B., Rozumienie i porozumienie. In: Studia filozoficzne, 1979,6.
Wallace R. A., Wolf A., Contemporary Sociological Theory: Continuing the
Classical Tradition. Prentice Hall,Englewood Cliffs 1986.,
Webb E. J.,eo.,Unobtrusive Measure: Non-reactive Research in Social Sciences.
Rand McMally, Chicago 1966.
Weber M., K metodol6gii spolocenskych vied. Pravda, Bratislava 1983.
Weinberg G. M.,Myslenie systemowe. WNT,Warszawa 1979.
Weizenbaum J.,Vozmoznosti vycislitelnych masin i celoveceskij razum. Radio
i svjaz,Moskva 1982.
Wiener N., Kybernetika neboli ffzenf a soelovanf v zivych organismech a stro-
jfch. SNTL, Praha 1960.
Wiener N., Kybernetika a spolecnost. Nakl. CSAV,Praha 1963.
Wilson E. 0., Sociobiology: The New Synthesis. Cambridge,Mass. 1975.
Wilson E. 0., 0 naturze ludzkiej. PIW,Warszawa 1988. Cesky pfeklad: 0 Iidske
prirozenosti,NLN, Praha 1993.
Wilson T. P., Conceptions of Interaction and Forms of Sociological Explana­
tions. In: ASR,35, 1970.
Wilson T. P.,Qualitative »oder« Quantitative Methoden in der Sozialforschung.
In: Kdlner Zeitschrift fUr Soziologie und Sozialpsychologie, 1982,3.
Winch P., The Idea of a Social Science. Routledge and Kegan Paul, London
1958.

[203]
W6dz J., ed.,Problemes de la sociologie qualitative. Katowice 1987.
Wright G. H. von,Exploration and Understanding. Routledge and Kegan Paul,
London 1971.
Zabieglik S., Krzywe zwierciadlo filozofii czyli dzieje pojecia zdrowego roz­
sadku. KIW,Warszawa 1987.
Zaner R. M., Samotnosc i spoleczenstwo. In: Czy kryzys socjologii? Czytelnik,
Warszawa 1977.
Zemskaja J. A., Russkaja razgovornaja ree: lingvistieeskij analiz i problemy
obueenija. Nauka, Moskva 1979.
Zich F., Sociologicky vYzkum. Svoboda,Praha 1976.
Zimmerman Don H.,Ethnomethodology. In: American Sociologist, 13, 1978.
Ziolkowski M., 0 mysleniu potocznym. In: Studia socjologiczne, 1978,4.
Ziolkowski M., Znaczenie - interakcja - rozumienie. Studium z symbolicznego
interakcjonizmu i socjologii fenomenologicznej jako wersji socjologii huma­
nistycznej. PWN,Warszawa 1981.
Znaniecki F., Cultural Sciences. Univ. of Illinois Press, Urbana 1963.

[204]
TEORIE A METODA V MODERNI SOCIOLOGII
Prof. PhDr. Miloslav Petrusek, esc.

Recenzovali: PhDr. Hynek Jefabek, esc.

PhDr. Jiff Burilinek, esc.
Vydala Univerzita Karlova, vydavatelstv{ KAROUNUM, Praha 1993
Prorektor - editor: Prof. JUDr. Karel Maly, DrSc.
Navrh oMlky: Jannila Lorencova

382-002-93 Vydani 1. Naklad 350 vytiskii

Sazba TritonDTP

Vytiskla tisk<irna TERCIE

ISBN SO· 7066-799-0