STUDIA I MATERIAŁY – STUDIES AND MATERIALS

Acta Militaria Mediaevalia VII

Kraków – Rzeszów – Sanok 2011, s. 105-159

Petr Žákovský

STŘEDOVĚKÁ A RANĚ NOVOVĚKÁ MILITARIA

ZE SBÍREK LOVECKO-LESNICKÉ HO MUZEA V ÚSOVĚ NA MORAVĚ

Abstract:
P. Žákovský 2011, Medieval and early modern weaponry from the collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov in
Moravia, AMM VII: 105-159

The paper presents unknown medieval and early modern militaries from the collection of Hunting and Forestry Museum in
Úsov, which were found in the land of Liechtenstein family at the turn of the 19th-20th c. There are two swords, five falchions,
left-hand dagger, spearheads, axes, spanning hook, stone cannonballs, fragment of wheel-lock of an arquebus and numerous
boltheads, spurs or bits.

Key words: sword, falchion, left-hand dagger, spear, axe, wheel-lock, bolthead, spur, stirrup

Při prováděném soupise středověkých a raně
novověkých militarií ze sbírek českých a mo-
ravských muzeí byla zdokumentována i poměrně
rozsáhlá, přesto téměř neznámá sbírka, která je
dnes uložena v depozitáři Lovecko-lesnického
muzea na hradě Úsově u Mohelnice.
Muzeum a tím i vlastní sbírka archeologic-
kých nálezů bylo založeno z iniciativy lesního
rady Julia Wiehla v roce 1898, který v té době
zastával funkci vedoucího lesního hospodáře liech-
tenštejnské domény. Ze své pozice pak vydal
cirkulář, v němž se zaměstnancům nařizovalo
sbírání exponátů pro nově založené muzeum
(Hošek 1978, 3-4). Před vlastním určením místa
zřízení muzea na Úsově byly exponáty nejprve
shromažďovány v liechtenštejnském úřadu pro
hospodářskou úpravu lesů v dolnorakouském Ra-
bensburgu, čímž můžeme vysvětlit i přítomnost
nálezů ve studované kolekci z této oblasti, kam
sahalo liechtenštejnské dominium (ibidem, 4). Pří-
sun archeologických exponátů do sbírek pak byl
téměř definitivně zastaven po roce 1918, kdy se
muzea dočasně a na poměrně krátkou dobu ujal
tehdejší československý stát (ibidem, 6), o čemž
svědčí zejména fakt, že všechny rukopisné ce-
dulky u studovaných artefaktů jsou psány pouze
jednou rukou, kterou s největší pravděpodobností
můžeme přisoudit prvnímu kustodovi sbírky Kar-
lu Wingelmüllerovi, který svůj úřad vykonával
od vlastního založení muzea v roce 1898 až do
svého penzionování v roce 1922 (ibidem, 7).
Odpovídají tomu i zápisy v rukopisné inventární
knize muzea.
Sbírky muzea byly zejména po 2. světové
válce částečně zpracovávány, což se z pocho-
pitelných důvodů týká především zoologických
a botanických kolekcí. Byly popsány také nu-
mismatické nálezy (Skutil 1955), ale archeolo-
gickému materiálu nebyla, až na jednu čestnou,
ale velmi stručnou výjimku (Skutil 1931) věno-
vána žádná pozornost. To se ve zvýšené míře
týká také studovaného velmi kvalitního souboru
nálezů středověkých a raně novověkých militarií.
Sbírka zbraní byla sice systematicky zpracovává-
na (Vašíček 1978), ale pozornost v tomto případě
byla věnována pouze novověkým palným zbraním.
Celkem bylo ve sbírkách inkriminované in-
stituce zdokumentováno 68 předmětů, které lze
spojit s vojenskou činností. Jednotlivé typy mi-
litarií i jejich zastoupení na jednotlivých lo-
kalitách ukazují následné dvě tabulky (Tab. 1-2).
1. Chladné zbraně
1.1. Dlouhé meče
Ve studované kolekci se nacházejí především
dva, poměrně velmi dobře zachovalé exempláře
dlouhých mečů. Ten starší z nich1 byl nalezen
někde na katastru obce Karlovice, které snad

1 Inv. č. HU 129, 577/73.

106 Petr Žákovský

Druh zbraně Typ zbraně Inv. č. Lokalizace Celkem

Dýka HU 33 Ježův hrad 1
Meč HU 130 Bohuslavice
2
Meč HU 129 Karlovice
Tesák HU 165 Brníčko
Poboční zbraně
Tesák HU 166 Brníčko
Tesák HU 167 Brníčko 5
Tesák HU 168 Myslejovice
Tesák HU 131 Cvilín (Schellenburg)
Sekera HU 1015 Lovčice
Sekera HU 1014 Myslejovice
Úderné zbraně 4
Sekera HU 1018 nelokalizováno
Sekera HU 1024 nelokalizováno
Kopí HU 133 Myslejovice
Tyčové zbraně 2
Kopí HU 173 Myslejovice
Napínací hák HU 2 nelokalizováno 1
Šipka HU 139 Adamov (součást Karlovic)
Šipka HU 34 nelokalizováno
Šipka HU 35 nelokalizováno
Šipka HU 36 nelokalizováno
Šipka HU 37 nelokalizováno
Šipka HU 38 nelokalizováno
Šipka HU 39 nelokalizováno
Šipka HU 40 nelokalizováno
Šipka HU 41 nelokalizováno
Šipka HU 43 nelokalizováno
Šipka HU 44 nelokalizováno
Šipka HU 45 nelokalizováno
24
Střelné zbraně Šipka HU 46 nelokalizováno
Šipka HU 47 nelokalizováno
Šipka HU 48 nelokalizováno
Šipka HU 49 nelokalizováno
Šipka HU 50 nelokalizováno
Šipka HU 51 Revír Ungarthal
Šipka HU 52 Revír Ungarthal
Šipka HU 117 nelokalizováno
Šipka HU 140 Stavenice (Steinitz)
Šipka HU 161 nelokalizováno
Šipka HU 162 Myslejovice
Šipka HU 163 Poříčany
Kamenný projektil HU 586-73 nelokalizováno
2
Kamenný projektil HU 587-73 Weissenburg u Kirchberg an der Pielach
Palné zbraně Zámek ručnice HU 159 Dětřichovice (Dittersdorf) 1
Ostruha HU 124 Revír Baumgarten
Ostruha HU 125 Revír Baumgarten
Ostruha HU 126 Revír Baumgarten
Ostruha HU 127 Revír Baumgarten
Ostruha HU 177 Krnov (Jägerndorf)
Ostruha HU 176 Revír Jezirko
Ostruha HU 115 Lipinka
Ostruha HU 135 Myslejovice
Ostruha HU 136 Myslejovice
Ostruha HU 116 nelokalizováno
Ostruha HU 122 nelokalizováno
Výstroj koně a jezdce 22
Ostruha HU 123 nelokalizováno
Ostruha HU 123 -I nelokalizováno
Ostruha HU 128 nelokalizováno
Ostruha HU 179 nelokalizováno
Ostruha HU 180 nelokalizováno
Ostruha HU 180-I nelokalizováno
Ostruha HU 181 nelokalizováno
Ostruha HU 182 nelokalizováno
Ostruha HU 184 nelokalizováno
Ostruha HU 185 nelokalizováno
Ostruha HU 178 Revír Ungarthal
Třmen HU 134 Myslejovice 1
Udidlo HU 18 nelokalizováno
Udidlo HU 20 nelokalizováno 3
Udidlo HU 21 nelokalizováno
Celkem 68

Tab. 1. Typové zastoupení zbraní ve sbírce Lovecko-lesnického muzea na Úsově.

Tab. 1. Military artefacts from the collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 107

Úderné Tyčové Palné

Chladné zbraně Střelné zbraně Výstroj koně a jezdce
zbraně zbraně zbraně
Lokalita Celkem
Napínací Kamenný Zámek
dýka meč tesák sekera kopí šipka Ostruha třmen Udidlo
hák projektil ručnice
Adamov - - - - - - 1 - - - - - 1
Baumgarten - - - - - - - - - 4 - - 4
Bohuslavice - 1 - - - - - - - - - - 1
Brníčko - - 3 - - - - - - - - - 3
Cvilín - - 1 - - - - - - - - - 1
Dětřichovice - - - - - - - - 1 - - - 1
Jezirko - - - - - - - - - 1 - - 1
Ježův hrad 1 - - - - - - - - - - - 1
Karlovice - 1 - - - - - - - - - - 1
Krnov - - - - - - - - - 1 - - 1
Lipinka - - - - - - - - - 1 - - 1
Lovčice - - - 1 - - - - - - - - 1
Myslejovice - - 1 1 2 - 1 - - 2 1 - 8
Poříčany - - - - - - 1 - - - - - 1
Stavenice - - - - - - 1 - - - - - 1
Ungarthal - - - - - - 2 - - 1 - - 3
Weissenburg - - - - - - - 1 - - - - 1
nelokalizováno
- - - 2 - 1 18 1 - 12 - 3 37
1 2 5 4 2 1 24 2 1 22 1 3
Celkem 68
8 4 2 27 1 26

Tab. 2. Zastoupení militarií na jednotlivých lokalitách.

Tab. 2. Provenance of the militaries.

můžeme ztotožnit s Karlovicemi na Bruntálsku.
Tato ves, do roku 1720 nazývaná jako Hutě, vzni-
kla až počátkem 17. století, neboť v roce 1558 se
v daném prostoru uvádějí dosud pouze hamry,
při nichž pak v roce 1615 vzniká samotná ves
(např. Hosák 1938, 820; 1967, 379; Hosák, Šrá-
mek 1970, 383). Vzhledem k tak pozdnímu datu
vzniku obce nelze nález studovaného meče spojit
s žádnými známými historickými událostmi v tom-
to mikroregionu. Naskýtá se zde proto lákavá myš-
lenka, že by mohl být meč nalezen na nedalekém
hradě Freudenštejně, který je od obce vzdálen
přibližně 2 km. Fakt, že nález v inventární knize
úsovského muzea figuruje pod názvem Karlovic
by byl pak poměrně jednoduše vysvětlitelný tím,
že v době jeho nálezu nebylo ještě jméno hradu
známo. To se poprvé objevilo až v souvislosti se
zveřejněním studie A. Peschkeho v roce 1934,
který jej nalezl na mapě bruntálského panství
z doby kolem roku 1579 (Peschke 1934, 40-42).
Tato mapa nám zároveň představuje jediný pí-
semný doklad o jeho existenci. Eventualitu nále-
zu studované zbraně na tomto hradě nám však
poněkud kalí fakt, že doposud získaný archeo-
logický materiál z lokality je datován do rozmezí
2. poloviny 13. století až poloviny století násle-
dujícího (Spurný 1983, 67; Kouřil, Prix, Wihoda
2000, 87-88), přičemž mladší materiál zde pro-
zatím nebyl registrován. Přirozeně však nelze
zcela vyloučit možnost, že meč zde mohl být
ztracen i při pozdějších aktivitách na již zanik-
lém hradě, jak to máme doloženo archeologickým
materiálem i písemnými prameny již na řadě lo-
kalit. Konečné a definitivní upřesnění místa nálezu
studovaného meče však bude patrně i v budoucnu
nemožné a s ohledem na fakt, že nemáme ani zcela
jistotu, zda navrhované Karlovice na Bruntálsku
jsou opravdu tím pravým místem nálezu, musí
být výše navržená hypotéza o jeho získání z blíz-
kosti, či přímo z areálu hradu Freudenštejna brána
pouze jako těžko prokazatelná, byť velmi lákavá
hypotéza.
Jedná se o masivní zbraň o celkové délce
1095 mm, která je vybavena 890 mm dlouhou
širokou čepelí, jež se směrem k nevýraznému hrotu
symetricky a plynule zužuje z původních 54 mm
(obr. 1:a; 2). Obdobně se zužuje i její tloušť ka,
která činí 6-2 mm. Čepel je vybavena širokým,
nevýrazně ohraničeným hlubokým oboustranným
žlábkem, který počíná až na samotné čepeli a ne-
zasahuje do řapu a je ukončen až téměř u hrotu
zbraně. Ve svrchní třetině čepele jsou aplikovány
i oboustranné ryté značky v podobě šesticípé hvě-
zdice s částečně dochovanou tauzií (obr. 1:a; 33:a).
Na čepel navazuje oboustranně odsazený řap o dél-
ce 205 mm, jehož šířka se směrem k hlavici pa-
rabolicky zužuje z 26 na 12 mm, přičemž jeho
tloušť ka je téměř konstantní a kolísá mezi 6-7 mm.
Na řap je navlečena záštita o celkové délce
240 mm, jejíž esovitě profilovaná ramena s roz-
108 Petr Žákovský

0 10 cm
a
b

Obr. 1. Dlouhé meče ze sbírek Lovecko-lesnického muzea: a – Karlovice (inv. č. HU 129, 577/73); b – Bohuslavice (inv. č. HU 130, 576/73). Kres.
P. Žákovský.

Fig. 1. Swords from the colection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov: a – Karlovice (No. HU 129, 577/73); b – Bohuslavice
(No. HU 130, 576/73). Drawing by P. Žákovský.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 109

Obr. 2. Dlouhý meč z Karlovic (Lovecko-lesnické muzeum Úsov, inv. č. HU 129, 577/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 2. Sword from Karlovice (the Hunting and Forestry Museum in Úsov, No. HU 129, 577/73). Photo by P. Žákovský.

šiřujícími se konci jsou vyrobena ze železné ty-
činky obdélného průřezu o šířce 10-15 mm a tlo-
ušť ce 5 mm. Místy je na jednotlivých ramenech
záštity pozorovatelná snaha výrobce o jejich pro-
filování. Na řap je konečně nanýtována také plochá
obdélná hlavice se zaoblenými rohy o délce 35 mm
a šířce 46 mm se středovým kruhovým obou-
stranným výčnělkem. Její tloušť ka činí 19 mm
a v místech kruhových výčnělků pak až 26 mm.
Váha zbraně dosahuje 1197 g a její těžiště by-
lo naměřeno zhruba ve vzdálenosti 123 mm od
záštity.
110 Petr Žákovský

Obr. 3. Záštity dlouhých mečů typu 12a: a – Karlovice (Lovecko-lesnické muzeum Úsov, inv. č. HU 129, 577/73); b – Buchlov (Muzeum
jihovýchodní Moravy Zlín, bez inv. č.). Různá měřítka. Fot. P. Žákovský.

Fig. 3. Cross-guards of 12a type swords: a – Karlovice (the Hunting and Forestry Museum in Úsov, No. HU 129, 577/73); b – Buchlov
(South-Eastern Moravia Museum in Zlín). No scale. Photo by P. Žákovský.

Čepel můžeme díky jejím morfologickým
znakům, i díky použité garnituře rukojeti, nejspíše
klasifikovat jako čepel typu XXI. Daným typem
byla částečně M. Głoskem modifikována typolo-
gie E. Oakeshotta (Głosek 1984, 30), neboť tento
typ mečů nebyl v západoevropském materiálu roz-
poznán. Pro daný typ čepelí je charakteristická
její střední délka, kolísající kolem 800-950 mm
a poměrná šířka, jenž se směrem k hrotu jen
nepatrně zužuje. Na čepelích typu XXI se pak
nejčastěji setkáváme převážně se třemi či dvěma
úzkými žlábky, ale jsou registrovány i čepele
daného typu vybavené pouze jedním širokým
žlábkem, ke kterým můžeme přiřadit i studovaný
exemplář. Žlábky na těchto mečích pak většinou
počínají až na samotné čepeli a jen v ojedinělých
případech zasahují do řapu.
Čepel meče z Karlovic je opatřena po obou
stranách svých ploch tauzovanými značkami v po-
době šesticípé hvězdice, tvořené třemi vzájemně
se protínajícími rytými liniemi (obr. 1:a; 33:a).
Značka daného typu, byť velmi jednoduchá, ne-
patří zrovna k běžným a masově používaným
signaturám. Máme ji registrovánu např. z torza
dlouhého meče z Warky, který je datován do pře-
lomu 14. a 15. století (Głosek, Nadolski 1970, 52,
tab. XXI; Głosek 1973, 148-149, tab. XLI:2;
1984, 164, tab. XIV) či dlouhého meče z průběhu
2. poloviny 15. století, který byl nalezen v roce
1934 při melioraci koryta řeky Głuszca v Łucku
(Fitzke 1937, 17). Značka z posledně jmenova-
ného meče má však přeji jen poněkud rozdílnou
formu. Obdobnou značkou je opatřena také če-
pel meče z průběhu první poloviny 16. století ze
sbírek muzea v Bernu, na které je šesticípá hvěz-
da v těsném sousedství značky v podobě tzv.
pasovského vlka (Wegeli 1929, 29, kat. č. 176,
tab. VIII), obdobně jako na meči ze sbírek Royal
Armeria v Leedsu (Dufty 1974, 16, tab. 107). Dříve
byly meče opatřené značkou v podobě hvězdy po-
važovány za výrobky toledských mečířů, či přímo
za výrobky Juana Almana (např. Boeheim 1890,
666) či Roque Hernandeze (Marhesi 1849, 118, tab.
III:88). Tyto hvězdy jsou však osmicípé a vy-
tvořené pomocí otisku kolku do žhavého kovu
a navíc se objevují až na výrobcích z poloviny
16. století, takže meče z Warky i Karlovic s nimi
spojovat bezpochyby nelze (např. Głosek 1973, 83).
Rytými i raženými šesticípými hvězdami byly zna-
čené také výrobky některých nožířů. Značil jimi
své výrobky na konci 16. století např. krakov-
ský nožíř Bartos Sinowicz (např. Chmiel 1899, 96;
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 111

Obr. 4. Dlouhý meč z Bohuslavic (Lovecko-lesnické muzeum Úsov, inv. č. HU 130, 576/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 4. Sword from Bohuslavice (the Hunting and Forestry Museum in Úsov, No. HU 130, 576/73). Photo by P. Žákovský.

Głosek 1973, 132). Prozatím máme tedy ryté
tauzované značky v podobě šesticípé hvězdy
registrovány pouze ojediněle a to na mečích
z průběhu 15. století, přičemž ani přibližnou
provenienci těchto mečů nejsme za současného
stavu poznání schopni určit.
Meč z Karlovic je dále vybaven záštitou,
jejíž ramena jsou horizontálně esovitě zakřive-
na (obr. 3:a). Můžeme ji tedy celkem spolehlivě
zařadit do Oakeshottova typu 12 (Oakeshott 1964,
118), respektive typu 12a, kterým tuto typologii
doplnil M. Aleksić (Aleksić 2007, 31). S různý-
mi variantami záštit typu 12 se v ojedinělých pří-
padech setkáváme na mečích z první poloviny 15.
století, kdy se měly do střední Evropy dostat
přes Uhry z Itálie (např. Dziewanowski 1936, 156;
Oakeshott 1964, 118; Kalmár 1971, 62; Norman
1980, 64-66; Ruttkay 1989, 152; 1990, 96; Žákov-
ský 2008, 479-480). Jejich původ je pak hledán
v tzv. benátských mečích z průběhu první polo-
viny 15. až počátku 16. století, které jsou vybave-
ny specifickými záštitami s horizontálně esovitě
prohnutými rameny, jejichž konce jsou téměř
stočeny do kruhu a plochou, obdélnou či čtver-
covou hlavicí s výraznou středovou vypnulinou
(např. Hoffmeyer 1963, 29, obr. 9:a; Oakeshott
1964, tab. 41, 43; 2002, 234; Norman 1980, 65;
Głosek 1984, tab. XXXVI).
Studovaná varianta záštit typu 12 nepatří
zrovna k nejběžnějším a je poměrně zajímavé,
že se s ní setkáváme pouze v oblasti střední, jižní
a východní Evropy, což by mohlo potvrzovat výše
uvedenou hypotézu. V západní Evropě se objevují
jen velmi zřídka. Jednou z nich je vybaven např.
112
Obr. 5. Detail záštity typu 12d dlouhého meče z Bohuslavic (Lovecko-lesnické muzeum Úsov, inv. č. HU 130, 576/73). Fot. P. Žákovský.
Fig. 5. Detail of cross-guards type 12d sword from Bohuslavice (the Hunting and Forestry Museum in Úsov, No. HU 130, 576/73). Photo by P. Žákovský.
exemplář velmi zajímavého meče, který byl vyta-
žen z řeky Great Ouse u Ely (Oakeshott 2002,
205). Setkáme se s nimi také např. na mečích ze
sbírek Metropolitan Museum of Art v New Yorku
(Hoffmeyer 1954, 24, tab. XXII:c) či Royal Ontario
Museum of Archeology v Torontu, který původně
pochází ze sbírek bývalé alexandrijské zbrojnice
(ibidem, 24-25, tab. XXIV:b; Aleksić 2007, 72,
obr. 23). Musíme však přiznat, že ani z oblasti
střední Evropy jich nemáme registrováno proza-
tím mnoho. Z území Moravy pak známe prozatím
jen pouhé torzo záštity daného typu, které bylo
získáno J. Kohoutkem při výzkumu hradu Buch-
lova (obr. 3:b), jež je dnes uloženo ve sbírkách
Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně2. Z Čech
lze uvést meč ze sbírek Vojenského historického
ústavu v Praze (Wagner 1993, 115, tab. 25:3) a ze
Slovenska dlouhý meč ze sbírek hradu Červený
Kameň (Čepela 2010, 77-79, obr. 2). V Polsku
obdobnou záštitu evidujeme např. na meči na-
lezeném na tvrzišti z Nowego Miasta nad Wartą
(Grygiel, Jurek 1996, 165, obr. 131), nebo sbírek
Muzeum Miejskie ve Wroclawi (Marek 2007, 71,
2 Za umožnění studia srdečně děkuji RNDr., PhDr. J. Langové.
Petr Žákovský
obr. 2:3). Velmi podobnou záštitou je vybavena
i zbraň ze sbírek Mestského múzea v Bratislavě,
která zároveň představuje asi nejbližší analogii
k námi studovanému dlouhému meči (Comisso
2005, 82; Antoni 2010, 32-34, tab. 11).
Záštity daného typu jsou velmi často vázány
na meče s hlavicemi specifického tvaru typu Z,
respektive typu Z2b (Aleksić 2007, 24). Jedná se
o ploché hlavice čtvercového či obdélného tvaru
se zaoblenými rohy a výraznými oboustrannými
kruhovými vypnulinami. Tento typ hlavic se obje-
vuje na mečích v ojedinělých případech již v prů-
běhu druhé poloviny 14. století a je svázán s tzv.
benátskými meči, aby se na chladných zbraních
v poněkud modifikované formě udržely až do prů-
běhu 18. století, kdy byly již delší dobu typickým
prvkem benátských schiavon. Vznik těchto hlavic
je shledáván ve vývoji masivních plochých ovál-
ných či obdélných hlavic typu H1 (např. Oakeshott
1964, 110-111; 1980, 182-191; Blair 1967; Bosson
1973, 58-59; Boccia, Coelho 1975, 345, obr. 165-
167; Norman 1980, 240; Alexander 1987, 23-24;
Ehretsmann 1993, 35-36; Aleksić 2007, 70-75).
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 113

a b

Obr. 6. Detail hlavic typu T6: a – Bohuslavice (Lovecko-lesnické muzeum Úsov, inv. č. HU 130, 576/73); b – nelokalizováno (Muzeum
Komenského Přerov, inv. č. 80/71/2). Různá měřítka. Fot. P. Žákovský.

Fig. 6. Detail of pommels type T6: a – Bohuslavice (the Hunting and Forestry Museum in Úsov, No. HU 130, 576/73); b – unknown provenance
(the Comenius Museum in Přerov, No. 80/71/2). No scale. Photo by P. Žákovský.

S hlavicemi daného typu se opět setkáváme
v převážné většině na materiálu získaném z obla-
sti jižní, východní a střední Evropy, přičemž na
západě kontinentu se jedná pouze o ojedinělé
exempláře. Stačí zde uvést meče opatřené stu-
dovaným typem hlavic ze sbírek Royal Ontario
Museum of Archeology v Torontu, který původně
pochází ze sbírek bývalé alexandrijské zbrojnice
(Hoffmeyer 1954, 24-25, tab. XXIV:b; Aleksić
2007, 72, obr. 23), obdobně jako celá řada me-
čů ze sbírek Askeri Museum a Topkapi Museum
v Istanbulu (Alexander 1985, kat. č. 46-47; 1987, 25,
kat. č. 105-110; Aleksić 2007, 182). Honosně zdo-
bený meč s hlavicí tohoto typu lze nalézt také ve
sbírkách Real Armeria v Madridu (např. Calvert
1907, tab. 195). Hlavicí studovaného typu je vy-
baven i dlouhý meč ze sbírek Historisches Muse-
um v Drážďanech, který byl podle tradice zbraní
Karla IV. (např. Ehrenthal 1897, 9, kat. č. 30;
Petzsch 1901, 219, obr. 1), nebo několik mečů
s esovitými záštitami ze sbírek Deutsches Histo-
risches Museum v Berlíně (Müller, Kölling 1986,
364-365, kat. č. 31-32). I u těchto zbraní však
lze předpokládat jejich původ v oblasti střední,
východní či jižní Evropy. Hlavicí typu Z je
vybaveno také několik mečů ze sbírek Magyar
Nemzeti Múzeum v Budapešti. U jednoho z nich
se na čepeli setkáme se značkou v podobě tzv.
pasovského vlka a u jiného se značkou v podobě
rovnoramenného kříže s rozštěpenými rameny3
(Nagy 1898, 228, tab. II; Hampel 1899, 81, obr. 7;
Kalmár 1936, 154, tab. X:7; 1971, 62, obr. 101:f-g;
Głosek 1984, 173, 176, tab. XXXVI:3-4).
Můžeme tedy shrnout, že studovaný meč
z Karlovic lze klasifikovat jako meč typu XXI, 12a,
Z2b, přičemž jeho výrobu je možno s největší

3 Obdobnou hlavicí je vybaven také meč z bývalé sbírky barona Wilczeka (Szendrei 1896, kat. č. 567), dále pak meče, jenž byly
nalezeny při kopání nového koryta řeky Styru v Łucku (Fitzke 1937a, 193, obr. 1) či řeky San v Dynowie (Glinianowicz,
Kotowicz 2009, 189-195, obr. 1:b, 4-5). Hlavice studovaného typu známe též z území Litvy, přičemž oba jsou vybaveny záštitami
typu 12 (Бхо ан 1997, 53). N álezy dvou hlavic typu Z máme registrovány ze zaniklé vesnice Sarvaly, kde jsou datovány do
průběhu 2. poloviny 15. století (Holl, Parádi 1982, 79, obr. 30:1-2). Meč s hlavicí typu Z a záštitou jedné z variant typu 12 byl
vytažen z koryta Dunaje v Bratislavě (Głosek 1984, 137, tab. XXXVI:1; Comisso 2005, 81; Aleksić 2007, 143), obdobně jako
torzo další zbraně s hlavicí daného typu (Turčan 1999, 76, obr. 1:3; Comisso 2005, 81). Evidujeme je také ve sbírkách Národního
muzea v Praze (Głosek 1984, 144, tab. XXXVI:2; Aleksić 2007, 182), Muzea města Brna (Głosek 1984, 141; Aleksić 2007, 182),
Západoslovenského múzea v Trnavě (Głosek 1984, 145; Aleksić 2007, 147), Východoslovenského múzea v Košicích (Comisso
2005, 82) či Muzeum Okręgowego v Toruni (Głosek 1984, 169).
114 Petr Žákovský

b c

0 5 cm

Obr. 7. Nožovité tesáky ze sbírek Lovecko-lesnického muzea: a – revír Brníčko (inv. č. HU 165, 619/73); b – Brníčko (inv. č. HU 167, 619/73);
c – revír Brníčko (inv. č. HU 166, 619/73). Kres. P. Žákovský.

Fig. 7. Daggers from the collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov: a – the area of Brníčko (No. HU 165, 619/73); b – Brníčko
(inv. č. HU 167, 619/73); c – the area of Brníčko (No. HU 166, 619/73). Drawing by P. Žákovský.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě
Obr. 8. Tesák z hradu Brníčka (Lovecko-lesnické muzeum Úsov,
inv. č. HU 167, 619/73). Fot. P. Žákovský.
Fig. 8. Falchion from the castle Brníčko (the Hunting and Forestry
Museum in Úsov, No. HU 167, 619/73). Photo by P. Žákovský.
115
pravděpodobností datovat někam do průběhu
2. poloviny 15. století a to nejspíše do závěru
daného časového intervalu. Zbraň byla patrně
vyrobena v některé z uherských dílen a není zcela
vyloučeno, že ji na místě nálezu mohl ztratit
některý z uherských vojáků podílejících se na
nějaké z vojenských kampaní v rámci česko-
uherských válek v průběhu 60. let 15. století.
Druhý exemplář dlouhého meče4 byl podle
údaje v inventární knize nalezen na blíže ne-
známém místě v katastru obce Bohuslavice. Zde
ovšem nelze jednoznačně rozhodnout, zda se jed
ná o Bohuslavice na Opavsku či o obec stejného
jména, která leží nedaleko Úsova. První z nich
se v písemných pramenech objevuje již koncem
13. století (Prasek 1889, 41; Hosák 1938, 811; Ho-
sák, Šrámek 1970, 86), přičemž v 15. a 16. století
se zde uvádí tvrz (Hosák 1938, 811; Nekuda, Un-
ger 1981, 75; Spurný 1983, 27-28). Nevelká ves
identického jména v těsné blízkosti Úsova se pak
uvádí v písemných pramenech až koncem 50. let
14. století (Hosák 1938, 572; Hosák, Šrámek 1970,
86-87) a zdá se, že právě v jejím katastru byl
studovaný meč nalezen. Jistotu však nemáme
a i v budoucnu ji patrně jen těžko získáme.
Jedná se o poměrně dobře dochovaný meč
o celkové délce 1111 mm a váze 1154 g, přičemž
jeho těžiště bylo naměřeno zhruba 132 mm od
záštity (obr. 1:b; 4). Zbraň je vybavena masivní
čepelí o délce 896 mm, jejíž šířka se směrem
k hrotu plynule snižuje z 38 mm. Obdobně se
zmenšuje i její tloušť ka, která činí 7-2 mm.
Čepel je opatřena oboustranným, poměrně širo-
kým a hlubokým, jen nevýrazně ohraničeným
žlábkem, který jen nepatrně a zasahuje až do
řapu. Žlábek je ukončen zhruba v polovině
délky čepele a ta tak získává čočkovitý průřez.
Na rubové ploše čepele je také dochována rytá,
původně jistě tauzovaná značka v podobě cyrilic-
ké litery „Я” (obr. 1:b; 33:b). Na čepel navazuje
oboustranně odsazený řap o délce 215 mm, je-
hož šířka se směrem k hlavici parabolicky zužuje
z původních 22 na 10 mm. Obdobně se snižuje
i jeho tloušť ka, jež činí 8-5 mm. Na řap je
navlečena záštita o délce 185 mm, jejíž ramena
obdélného průřezu se směrem ke svým koncům
plynule rozšiřují ze 7 na konečných 25 mm,
přičemž zhruba od druhé třetiny délky získávají
ramena záštity výrazné středové žebro. Konce ra-
men jsou pak stočeny téměř do kruhu. Na rubové
straně je záštita opatřena jedním záštitným pru-
tem kruhového průřezu o průměru 7 mm. Daný
záštitný prut byl poměrně jednoduše nakován na
tělo záštity, o čemž svědčí výrazná jizva na její
4 Inv. č. HU 130, 576/73.
116 Petr Žákovský

spodní ploše (obr. 5). Na řap je konečně naný-

tována i masivní tordovaná hruškovitá hlavice
o délce 43 mm, přičemž její maximální průměr
dosahuje 43 mm. Plochy jednotlivých vývalků na
hlavici jsou zdobeny dvěma souběžnými rytými
vertikálními liniemi (obr. 1:b; 6:a).
Čepel zbraně můžeme díky jejím morfolo-
gickým znakům klasifikovat nejspíše jako typ
XIIIa, pro který je typická její střední délka mezi
900-1000 mm. Čepele daného typu se vyznačují
také poměrnou šířkou, jež se jen nevýrazně zužu-
je k nevýraznému hrotu. Čepele typu XIIIa jsou
zpravidla opatřeny jedním žlábkem počínajícím
často již na řapu zbraně, jehož délka jen zřídka
překračuje polovinu celkové délky čepele. Řapy
těchto čepelí jsou pak určeny k obouručnímu
úchopu a dosahují délky až 250 mm. Čepele da-
ného typu patří k jedněm z nejrozšířenějších ty-
pů vůbec a objevují se na mečích od konce 13. do
konce 15., respektive počátku 16. století (např.
Oakeshott 1960, 207-209; 1964, 42-47; Głosek,
Nadolski 1970, 23; Głosek 1984, 28; Nadolski
1984, 66-67).
Čepel je pouze na rubové ploše opatřena
rytou, původně nepochybně tauzovanou značkou
v podobě cyrilické litery „Я” (obr. 1:b; 33:b). Ana-
logické značky patří k velmi vzácně se vyskytují-
cím signaturám. Máme ji registrovánu např. z dlou-
hého meče typu XIXa, 13, Z2b ze srbské lokality
Kadijski Krst (Jovanovič 1991; Petrovič, Jovanovič
1997, 124, kat. č. 371; Aleksić 2007, 170).
Záštitu zbraně lze díky jejímu specifickému
tvaru klasifikovat jako záštitu typu 12 (Oakeshott
1964, 118), respektive jeho variantu 12b (Aleksić
2007, 32). Pro daný typ záštit je charakteristické
výrazné stočení konců ramen až téměř do kruhu
a výrazná profilace ploch ramen, dosahující v ně-
kterých případech až bizarních podob (např. An-
gelucci 1890, 138). Záštity typu 12b se objevují
na chladných zbraních z průběhu 2. poloviny 15.
století a počátku století následujícího a jsou opět
typické pro oblast jižní, východní a střední Ev-
ropy. Shledáme se s nimi ve zvýšené míře na
tzv. benátských mečích, ale jsou typické i pro
tzv. uherské šavle, které jsou v nálezových fon-
dech známé zejména z území dnešního Maďarska
(např. Nagy 1898, 228, tab. I:1, II:2,4-5; Kalmár

Obr. 9. Tesáky se štíhlou čepelí a výrazným hrotem situovaným v ose

zbraně: a – Polná (Muzeum Vysočiny Polná, inv. č. 5692); b – ne-
lokalizováno (Městské muzeum Moravská Třebová, inv. č. Z 295);
c – nelokalizováno (sbírka autora). Různá měřítka. Fot. P. Žákovský.

Fig. 9. Falchions: a – Polná (Vysočina Museum in Polná, No. 5692);

b – unknown provenance (Town Museum in Moravská Třebová, a b c
No. Z 295); c – unknown provenance (author’s collection). No scale.
Photo by P. Žákovský.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 117

Obr. 10. Tesák z revíru Brníčko (Lovecko-lesnické muzeum Úsov, Obr. 11. Tesák z revíru Brníčko (Lovecko-lesnické muzeum Úsov,
Inv. č. HU 166, 619/73). Fot. P. Žákovský. Inv. č. HU 165, 619/73). Fot. P. Žákovský

Fig. 10. Falchion from the area of Brníčko (Hunting and Forestry Fig. 11. Falchion from the area of Brníčko (Hunting and Forestry
Museum in Úsov, No. HU 166, 619/73). Photo by P. Žákovský. Museum in Úsov, No. HU 165, 619/73). Photo by P. Žákovský.

1936, 154, tab. X:8; 1971, 71, obr. 125), Slovenska tomu však většina doposud podchycených mečů
(např. Nosál, Šlauka 1988, 12-13, obr. 1; Habáň se záštitami typu 12b postrádá jakékoliv další záš-
2005; 2005a) a v ojedinělých případech se s ni- titné pruty5.
mi můžeme setkat také např. v Chorvatsku (např. Podle tvaru rubové části záštity, respektive
Demo 1984, 231-232, tab. 2:3, 4:4; Kovač 2003, podle charakteru jejího záštitného prutu, můžeme
30). Je poměrně zajímavé, že prozatím nemáme tento funkční atribut přiřadit k rubovým stranám
registrován žádný nález zbraně tohoto typu z úze- košů typu 17, které se na zbraních objevují od
mí České republiky. počátku 16. století do počátku století následující-
Na záštitě studované zbraně z Bohuslavic ho (Norman 1980, 226). Záštitu studované zbraně
se setkáváme s jedním rubovým záštitným pru- tak můžeme klasifikovat kombinací typologických
tem, vytvářejícím mimo jiné také drobný oblouček systémů E. Oakeshotta, respektive M. Aleksiće
směrem k čepeli, který však díky svým rozmě- a A. V. B. Normana jako záštitu typu 12b+17. Pro
rům nemohl plnit funkci prstýnku k ochraně uka- budoucí snadnější hodnocení záštit daného tvaru
zováčku pravé ruky majitele zbraně (obr. 5). Oproti snad nebude naškodu, pokud pro ně zavedeme
5 Takové záštity máme registrovány např. u dlouhých mečů z Bačina Brda (Aleksić 2007, 169, tab. 17:1), Danube (ibidem, 170,
tab. 7:4), Donji Brodac (ibidem, 174, tab. 10:2) či meči ze sbírek Vojenského muzea v Bělehradě (Milosavljevič 1993, 24,
kat. č. 6; Aleksić 2007, 170, tab. 17:4). Meč s obdobnou záštitou byl vytažen také z koryta Dunaje v Bratislavě (Głosek 1984, 137,
tab. XXXVI:1; Comisso 2005, 81; Aleksić 2007, 143). Záštitou typu 12b je vybaven i dlouhý meč ze Solymaru (Głosek 1984,
173, tab. XXXVI:3), nebo meč ze sbírek Národního muzea v Praze (ibidem, 144, tab. XXXVI:2; Frýda 1996, 534, kat. č. 142),
Břeclavi, či Buchlova (Procházka 1999, 577, kat. č. 293-294).
118
označení jako typ 12d. Velmi blízko k záštitám to-
hoto typu mají garnitury rukojetí dlouhých mečů
skupiny 2B1 z prvních decénií 16. století, které
jsou obecně považovány za výrobky bavorských
dílen6 (např. Oakeshott 1980, 131, obr. 54). Oproti
navrženému typu se však přeci jen ve dvou pod-
statných věcech liší. První z nich je průřez jejich
ramen, který je oproti studovanému typu převážně
kruhový. Druhým a zásadnějším rozdílem je pak
přítomnost lícního záštitného prstence, který na
záštitách navrhovaného typu 12d chybí.
Ke zmíněné kombinaci funkčních atributů
na studované záštitě meče z Bohuslavic bychom
prozatím hledali v doposud publikovaném mate-
riálu jen stěží přesnější analogie. Asi nejblíže k ní
má záštita dlouhého meče ze sbírek Mestského
múzea v Bratislavě (Comisso 2005, 102; Antoni
2010, 34-37, tab. 12), který zároveň představuje
prozatím nejbližší obdobu studované zbraně.
Oproti typologickému zařazení záštity je kla-
sifikace hlavice studovaného meče z Bohuslavic
zřejmá. Díky její formě ji můžeme bezpečně za-
řadit ke skupině hlavic hruškovitého tvaru, pro
které byl vyčleněn typ T (Oakeshott 1964, 106),
respektive k jejím tordovaným variantám typu T6,
jež se na mečích objevují zejména v průběhu
2. poloviny 15. a počátku 16. století. V daném
období varianty hlavic typu T jsou obecně nej-
používanějšími a nejrozšířenějšími typy hlavic
na dlouhých mečích vůbec (např. Głosek 1984,
35-36; Aleksić 2007, 68), přičemž v materiálu
pocházejícím z oblasti jihovýchodní Evropy se
s hlavicemi typu T6 setkáváme jen velmi ojedi-
něle. Prozatím se tak zdá, že hlavice studova-
ného typu jsou typické pro meče produkované
v západoevropských, popřípadě i středoevrop-
ských dílnách.
Analogickou hlavicí je opatřen např. meč
z Olzy (Marek 2008, 76-77, obr. 101) či meč
ze sbírek Spišského múzea v Levoči (Głosek 1984,
142, tab. XXVIII:4; Aleksić 2007, 147). Z dosud
nepublikovaných exemplářů uložených ve sbír-
kách českých a moravských institucí vyberme
alespoň tvarově obdobnou hlavici, kterou je vy-
baven dlouhý meč ze sbírek Muzea Komenského
v Přerově (obr. 6:b). Asi nejbližší analogií k ní pak
nalezneme v hlavici již zmíněného meče z počát-
ku 16. století ze sbírek mnichovského Zeughausu,
neboť i ona je opatřena výzdobou v podobě dvou
rytých vertikálních linií (Wackernagel 1983, 165,
obr. 41).
6 Meče, jež jsou vybaveny garniturou rukojeti skupiny 2B1 máme registrovány např. ze sbírek Deutsches Historisches Museum
v Berlíně (Müller, Kölling 1986, 373, obr. 107; Müller 2002, obr. 39), mnichovského Zeughausu (Wackernagel 1983, 165,
obr. 41), Royal Armouries v Leedsu (Dufty 1974, 16, tab. 13:a), v bývalé sbírce Otto von Kienbusch (Kienbusch 1963, 159,
tab. XCVII) či bývalé Dregerově sbírce (Dreger 1926, 159, kat. č. 73, tab. 37).
7 Inv. č. HU 167, 619/73.
Petr Žákovský
Opět tedy můžeme shrnout, že máme co do
činění s dlouhým mečem, který lze klasifikovat
jako meč typu XIIIa, 12d, T6. Na základě tohoto
faktu můžeme celkem spolehlivě výrobu studova-
né zbraně shledávat někdy na konci 15. či v prů-
běhu prvních decénií 16. století.
Oba meče jsou tudíž vyrobeny v relativně
stejném časovém úseku, přičemž výrobu obou
zbraní lze hledat ve východních či jihovýchod-
ních částech evropského kontinentu a to nejspíše
v oblasti tehdejších Uher. U druhého studovaného
exempláře pak můžeme konstatovat jistý průnik
východo- a západoevropských typů dlouhých mečů,
neboť na studované zbrani se setkáváme se záš-
titou specifickou pro východní a jihovýchodní
část Evropy, kdežto hlavice plně odpovídá hruš-
kovitým tordovaným exemplářům typickými pro
materiál z oblasti západní Evropy. Tento proces
vzájemného ovlivňování východních a západních
forem zbraní není v daném období ničím novým.
Stačí zde vzpomenout specifickou formu dlouhých
tesáků, která byla rezultátem spojení východního
typu čepelí s výrazným jelmanem a klasickou
formou rukojetí tesáků typickou pro střední Ev-
ropu, včetně záštitných trnů. Kombinace východ-
ních a západních elementů výzbroje je pak typic-
ká pro průběh celého 16. století a to zejména pro
oblasti těsně hraničícími s tehdejším Uherskem
(např. Krenn, Kamniker 1973, 144).
1.2 Tesáky
Ve sbírkách Lesnicko-loveckého muzea na-
lezneme celkem tři kusy tesáků nožovitých a dva
exempláře tesáků jednoručních. Z toho byl jeden
exemplář patrně nalezen v areálu hradu Brníčko
a dva někde v jeho širším okolí. Vlastní hrad se
v písemných pramenech uvádí poprvé nepřímo
v roce 1356, přičemž již v roce 1513 je uváděn
jako pustý (např. Blaschke 1934; Hosák 1972,
Spurný 1973; 1983, 38-40; Unger 1980; Plaček
2001, 125-127; Vojkovský 2005).
První z tesáků pochází pravděpodobně pří-
mo z areálu hradu. Představuje jej dlouhá úzká
a poměrně štíhlá čepel s torzem řapu7 (obr. 7:b; 8).
Jedná se o torzo zbraně o celkové zachovalé délce
352 mm, které je vybaveno čepelí o délce 306 mm,
jejíž šířka se směrem k výraznému hrotu situova-
nému v ose zbraně plynule snižuje z původních
22 mm. Obdobně se snižuje i její tloušť ka, která
činí 6-2 mm. Díky konzervaci je na čepeli celkem
zřetelně pozorovatelný způsob její výroby, kdy na
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 119

0 10 cm

Obr. 12. Jednoruční tesáky ze sbírek Lovecko-lesnického muzea: a – Myslejovice (inv. č. HU 168, 613/73); b – Cvilín (inv. č. HU 131, 610/73).
Kres. P. Žákovský.

Fig. 12. Falchions from the collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov: a – Myslejovice (No. HU 168, 613/73); b – Cvilín (No. HU 131,
610/73). Drawing by P. Žákovský.
120 Petr Žákovský

Obr. 13. Tesák z hradu Cvilína (Lovecko-lesnické muzeum Úsov, Obr. 14. Tesák z katastru Myslejovic (Lovecko-lesnické muzeum
inv. č. HU 131, 610/73). Fot. P. Žákovský. Úsov, inv. č. HU 168, 613/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 13. Falchion from the castle Cvilín (Hunting and Forestry Fig. 14. Falchion from Myslejovice cadastre (Hunting and Forestry
Museum in Úsov, No. HU 131, 610/73). Photo by P. Žákovský. Museum in Úsov, No. HU 168, 613/73). Photo by P. Žákovský.

měkké železné jádro bylo nakováno ocelové (Sklenka 2006, 104, kat. č. 48). Tesák z hradu
ostří. Na čepel pak plynule, bez odsazení, navazu- Brníčka můžeme tedy datovat pouze rámcově,
je zbytek řapu o dochované délce 46 mm, šířce a to i s ohledem na písemné zprávy o lokalitě ně-
22 mm a tloušť ce 6 mm. Řap byl původně vyba- kam do průběhu 15. století s možným přesahem
ven lícním prožlabením, do kterého byly situová- do počátku století následujícího.
ny otvory k uchycení obložení rukojeti i záštit- Druhý z tesáků byl nalezen v roce 1889
ného trnu. Váha torza zbraně pak dosahuje 122 g. na blíže neznámém místě v revíru Brníčko9
Díky značné torzovitosti zbraně je velmi ztí- (obr. 7:c; 10). Jedná se o masivní zbraň o cel-
žena její klasifikace. Tesák je vybaven poměrně kové délce 345 mm, jež je vybavena poměrně
dlouhou a štíhlou čepelí s výrazným hrotem si- širokou čepelí o délce 220 mm, jejíž šířka se
tuovaným v ose zbraně. Tento typ čepelí se na směrem k hrotu situovanému v ose zbraně ply-
tesácích objevuje jen velmi zřídka8. Dosud zná- nule snižuje z původních 34 mm. Obdobně klesá
mé exempláře se však od studované zbraně liší i její tloušť ka, která činí 8-3 mm. Díky konzerva-
oboustranným odsazením řapu od čepele a tak asi ci zbraně lze celkem názorně sledovat i způsob
nejbližší analogii ke studované zbrani představuje výroby čepele, jež je tvořena měkkým železným
torzo tesáku ze Suchého vrchu u Banskej Bystrice jádrem, na které je nakováno ocelové ostří. Na
8 Obdobnou čepelí je opatřen např. tesák z Hafenu (Schneider 1980, 271), sbírek Museo Nazionale del Bargello ve Florencii
(Boccia 1967, 38, obr. 4; Salvatici 1999, 76), Bystřece (Belcredi 1988, 478-479, obr. 8:g; 2006, 365, tab. XLIV:4) či nepu-
blikované tesáky z Muzea Vysočiny v Polné (obr. 9:a), Městského muzea v Moravské Třebové (obr. 9:b) či jeden tesák ze
soukromé sbírky (obr. 9:c). Obdobnou čepelí je vybaven také tesák ze sbírek Xántus János Múzeum v Györu (Kalmár 1971, 118,
obr. 205).
9 Inv. č. HU 166, 619/73.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 121

a b

Obr. 15. Detaily záštitných trnů: a – revír Brníčko (Lovecko-lesnické muzeum Úsov, inv. č. HU 165, 619/73); b – Myslejovice (Lovecko-lesnické
muzeum Úsov, inv. č. HU 168, 613/73). Různá měřítka. Fot. P. Žákovský.

Fig. 15. Details of small guards: a – the area of Brníčko (Hunting and Forestry Museum in Úsov, No. HU 165, 619/73); b – Myslejovice
(Hunting and Forestry Museum in Úsov, No. HU 168, 613/73). No scale. Photo by P. Žákovský.

čepel navazuje oboustranně odsazený řap o délce
125 mm, jehož šířka se směrem vzhůru plynule
rozšiřuje z původních 22 na 25 mm, přičemž
jeho svrchní báze je zaoblena. Obdobně se roz-
šiřuje i jeho tloušť ka, která činí 9-12 mm. Řap
je vybaven lícním prožlabením, jednostranně vý-
razně ohraničeným, ve kterém je situováno cel-
kem 5 kruhových otvorů o průměru 4 mm, které
sloužily k uchycení obložení rukojeti a nejspod-
nější z nich pak k aplikaci nedochovaného záš-
titného trnu. Váha zbraně dosahuje 197 g.
Tesáky se středně širokými čepelemi s hro-
tem situovaným v ose zbraně, jejichž šířka kolísá
mezi 35 až 25 mm a oboustranně odsazeným řa-
pem s lícním prožlabením a zaoblenou svrchní
bází bez hlavice nepatří taktéž k nejběžnějším
typům tesáků10. Tvarově se studovanému tesá-
ku blíží zbraň ze Ż ar (Michalak 2004), Burdze
(Glinianowicz, Kotowicz 2009a) a asi nejbližší
analogii představuje např. tesák ze sbírek Muze-
um Diecezjalnego w Płocku (Lewandowski 1986,
108, tab. II:3), Templštejna (Žákovský 2011, 140,
obr. 3:2) či dosud nepublikované tesáky ze sbírek
Národního muzea v Praze11, Západomoravského
muzea v Třebíči12 a tesák z Hostýna13. Studovaný
tesák z revíru Brníčko tak lze datovat opět pouze
rámcově, a to do průběhu 15., maximálně pak do
počátku 16. století.
Třetí tesák byl opět nalezen na neznámém
místě revíru Brníčko14 (obr. 7:a; 11). Jde o zbraň
o celkové délce 440 mm, jež je vybavena 313 mm
dlouhou čepelí, jejíž šířka se směrem k výrazné-
mu hrotu situovanému v ose zbraně plynule snižu-
je z původních 41 mm. Obdobně se snižuje i její
tloušť ka, která činí 6-2 mm. Čepel je vybavena
u hřbetu jedním oboustranným, poměrně hlubo-
kým a úzkým žlábkem, jenž je ukončen až téměř
u samotného hrotu zbraně. Díky konzervaci mů-
žeme také s velkou pravděpodobností popsat tech-
nologii její výroby. Výrazný barevný kontrast to-
tiž ukazuje na fakt, že čepel byla konstruována
z měkkého železného jádra s nakovaným oce-
lovým ostřím i hřbetem. Byla zde tedy použita
jedna z nejběžnějších konstrukčních variant, se
kterými se na tesácích setkáváme (např. Hošek
2006, 304-306; Marek 2008). Na čepel navazuje
oboustranně odsazený řap o délce 127 mm, jehož
šířka se směrem k hlavici plynule rozšiřuje z 25
na 29 mm. Oproti tomu se jeho tloušť ka směrem
vzhůru plynule snižuje z původních 6 na 3 mm.

10 M. Lewandowski je klasifikoval jako typ B2 (Lewandowski 1986, 108-109).

11 Národní muzeum Praha, inv. č. 1741 a 62828.
12 Západomoravské muzeum Třebíč, inv. č. HA 834.
13 Soukromá sbírka.
14 Inv. č. HU 165, 619/73.
122 Petr Žákovský

padě supluje funkci záštitných obkládacích ple-

a b
Obr. 16. Tesáky, jež lze prozatím hypoteticky datovat do závěru 13.
století: a – Brno-Staré Brno, Moravské zemské muzeum Brno, bez
inv. č.; b – Smilovo hradisko (a – fot. P. Žákovský; b – podle Blekta
1936, tab. III). Různá měřítka.
Fig. 16. Falchions, probably dated to the end of the 13th c.: a – Brno-
Staré Brno, Moravian Museum in Brno; b – castle Smilovo (a – photo
by P. Žákovský; b – after Blekta 1936, tab. III). No scale.
Řap je vybaven mělkým lícním prožlabením, ve
kterém jsou situovány tři kruhové otvory pro nýty
k uchycení obložení rukojeti o průměru 5 mm.
Ve čtvrtém, nejspodnějším otvoru je nanýtován
záštitný trn o celkové délce 29 mm, jehož hlavi-
ce v podobě prohnuté kruhové výseče dosahuje
maximální šířky 27 mm a tloušť ky 3 mm. Na
přechodu čepele v řap je zbraň opatřena obou-
stranným masivním kováním, které v daném pří-
chů. Tento funkční atribut sloužil nepochybně
k optickému ukončení dřevěného obložení ruko-
jeti a zároveň ji chránil před poškozením. Řap je
ve svrchní části vytažen do oboustranně odsaze-
ného trnu, na který je nanýtována plochá pásko-
vitá hlavice o výšce 3 mm, šířce 35 mm a tloušť ce
16 mm. Váha zbraně činí 271 g.
Tvarově se daný tesák velmi podobá výše
zmíněnému exempláři inv. č. HU 166. Od něj se
však odlišuje ukončením řapu, neboť studovaný
tesák inv. č. HU 165 je opatřen hlavicí a pak
především svými celkovými rozměry. S obdob-
nými tesáky se setkáváme ve světových i tuzem-
ských sbírkách poměrně často15.
Na studovaném exempláři se také setkává-
me s několika konstrukčními detaily, které nám
mohou něco napovědět ke konečné klasifikaci
i dataci zbraně. Jak již bylo výše řečeno, je te-
sák inv. č. HU 165 opatřen plochou páskovitou
hlavicí, která je velmi typická pro nožovité formy
tesáků a v ojedinělých případech se objevuje i na
tesácích jednoručních a to po celý časový úsek
jejich výskytu od konce 14. do poloviny 16. století.
Hlavic daného typu máme již registrovánu celou
řadu a nemá zde tudíž smysl jednotlivé příklady
uvádět. Velmi specifickým prvkem na studova-
ném tesáku je pak oboustranné kování, patrně
nanýtované na čepeli u jejího přechodu v řap.
U většiny doposud podchycených tesáků jedno-
ručních a několika typů tesáků nožovitých se to-
tiž setkáváme v těchto místech s nanýtovaným,
esovitě prohnutým plechem, mnohdy vyrobeným
z barevného kovu (např. Žákovský 2008a, 463).
Kování na studovaném tesáku plnilo nepochyb-
ně stejnou funkci v ochraně dřevěného obložení
rukojeti zbraně jako tyto záštitné plechy. Navíc
u těchto funkčních atributů můžeme prozatím
rozlišit dvě základní konstrukční varianty. První
z nich tvořil jeden segment, který se na zbraň
navlékal přes čepel a k řapu byl fixován předev-
ším záštitným trnem. Solitérní nález takového
artefaktu známe např. z hradu Rokštejna (např.
Měřínský, Plaček 1989, 29, obr. 11:3; Měřínský
1991, 421, obr. 7:2; 2007, 112, obr. 62:12), kte-
rému je však někdy připisována funkce vlastní
záštity (např. Krejsová 2007, 270, obr. 2). Tuto
funkci ale nikdy plnit nemohl, neboť ramena tohoto

15 Za všechny zde stačí uvést zlomek tesáku z Ryczyna (Cisek, Kramarek 1960, 106, tab. II, XII; Marek 2008, 28, obr. 17:c), nebo
Muszkowic (Marek 2006, 191, obr. 1:a; 2008, 47, obr. 42:a-b). Asi nejbližší analogii představuje nelokalizovaný tesák ze sbírek
Muzeum Wojska Polskiego ve Varšavě (Marek 2008, 52, obr. 49:b-c), který se od popisovaného exempláře odlišuje pouze
celkovými rozměry a použitím rozdílného typu záštitného trnu. Velmi podobný je i nelokalizovaný tesák ze sbírek Muzeum
Archeologicznego we Wrocławi (ibidem, 54, obr. 55:a), jehož čepel má oproti studovanému exempláři hrot situován na hřbetní
straně čepele. Podobné tesáky chová ve svých sbírkách také Deutschen Historischen Museum v Berlíně (Müller, Kölling 1986,
384-385, kat. č. 186-189; Müller 2002, obr. 58). Máme je registrovány také např. z hradu Lopata (Novobilský 1995, 24), Radyně
(Klein 1927, 31, tab. VII) a Týřov (Durdík 1982, 11, tab. IV).
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 123

typu kování jen v nepatrné míře přesahují šířku
vlastní čepele. Obdobné konstrukce je i kování
na tesáku z Myslejovic, o kterém bude pojednáno
níže. Druhým typem jsou pak dvoudílná kování,
která jsou k plochám čepele přichycena patrně
pomocí dvou nýtů16.
Nejvýraznějším funkčním atributem, který
nám dovoluje říci něco bližšího k dataci a snad
i provenienci zbraně je nepochybně záštitný trn
v podobě prohnuté kruhové výseče (obr. 15:a).
Ve větším měřítku jsou záštitné trny tohoto typu
zastoupeny na materiálu z území České republiky
a jen v ojedinělých případech jsou známy z území
Polska či Švýcarska, přičemž v ikonografickém
materiálu se objevují tyto záštitné trny od závěru
14. do počátku 16. století (srov. Žákovský 2011a).
Na základě těchto poznatků můžeme s velkou
pravděpodobností datovat studovaný tesák z re-
víru Brníčko někam do průběhu 15. století a to
nejspíše do jeho druhé poloviny.
Další tesák17, který byl údajně nalezen v are-
álu hradu Cvilína u Krnova, odkud pochází velmi
významná kolekce metalických artefaktů (Kouřil,
Prix, Wihoda 2000, 49; Tymonová 2010), lze díky
jeho rozměrům přiřadit k tesákům, které stojí na
rozhraní mezi nožovitými a jednoručními tesáky.
Tesák o celkové délce 470 mm je vybaven
338 mm dlouhou čepelí s nevýrazným hrotem
situovaným v ose zbraně (obr. 12:b; 13). Šířka
čepele se směrem k nevýraznému hrotu plynule
snižuje z původních 44 mm. Tloušť ka čepele je
poměrně konstantní a kolísá mezi 3 až 4 mm.
Díky konzervaci můžeme stanovit i konstrukční
vlastnosti čepele. Ta byla zhotovena z měkkého
železného jádra a nakovaného ocelového ostří
a snad i hřbetu. Na čepel navazuje oboustranně
odsazený řap o délce 132 mm, jehož šířka je po-
měrně stálá a činí 30 mm, přičemž u samotného
svrchního konce se mírně jednostranně rozšiřuje
na konečných 32 mm. Stejně tak je konstatntí
i jeho tloušť ka, která činí 4 až 5 mm. Do řapu,
který postrádá lícní prožlabení, je proraženo cel-
kem 6 otvorů pro železné duté nýty o průměru
5 mm, které jsou ve všech případech zachová-
ny. Nejspodnější otvor o průměru 6 mm sloužil
k uchycení dnes nedochovaného záštitného trnu.
S jedním kruhovým otvorem se setkáme také ve
svrchní části čepele téměř u samotného ostří, kte-
rý nepochybně plnil funkci uchycení záštitného
obkládacího plechu, jež se však dodnes nedocho-
val ani v nepatrném torzu. Váha zbraně dosahuje
303 g.
Tvar tesáku z hradu Cvilína je poměrně
ojedinělý a v doposud publikovaném materiálu
bychom k němu jen těžko hledali bližší analogie.
Dataci tohoto nálezu nelze blíže upřesnit ani na
základě studia písemných pramenů vztahujících
se k lokalitě, neboť hrad se v nich zmiňuje již
od poloviny 13. až do poloviny 16. století (např.
Spurný 1983, 47-48; Kouřil, Prix, Wihoda 2000,
38-41; Tymonová 2010, 63). Musíme proto pro-
zatím vystačit pouze s rámcovým datováním stu-
dované zbraně do průběhu 15. a 16. století.
Obdobně jsme na tom i při klasifikaci pos-
ledního, nejzajímavějšího tesáku ze studované ko-
lekce, který byl podle údajů nalezen na blíže ne-
známém místě revíru Myslejovice18 (obr. 12:a; 14).
Tesák o celkové délce 515 mm je vybaven štíhlou
čepelí o délce 391 mm, jejíž šířka se směrem
k výraznému hrotu situovanému v ose zbraně
plynule snižuje z 37 mm. Obdobně se snižuje
i její tloušť ka, která činí 8-3 mm. Čepel je vy-
bavena třemi oboustrannými úzkými a poměrně
hlubokými žlábky, jež jsou ukončeny až téměř
u samotného hrotu zbraně. Díky konzervaci če-
pele pak můžeme předběžně odhadnout i její
pravděpodobnou konstrukci, jež sestává z měk-
kého železného jádra a nakovaného ocelového
ostří. Na čepel navazuje oboustranně odsazený řap
o délce 124 mm, jehož šířka se směrem k hlavici
plynule rozšiřuje z původních 26 na 30 mm, kdežto
jeho tloušť ka je téměř konstantní a kolísá kolem
9 mm. Řap je vybaven výrazně ohraničeným
lícním prožlabením, ve kterém jsou proraženy
3 otvory pro nýty o průměru 3 mm. Řap je ve
své svrchní části vytažen do krátkého trnu, na
který je nanýtována plochá, stříškovitě prohnutá
hlavice o délce 5 mm. Ta dosahuje šířky 30 mm
a tloušť ky 24 mm. Na hřbetní straně je tato hlavi-
ce také kovářsky spojena s vlastním řapem, takže
se jeví jako jeho nedílná součást. Na řap je pak také
konečně navlečeno masivní oboustranné kování,
zdobené ve své spodní části, přiléhající k čepeli
zbraně, dvěma šikmými vývalky. Jeho tloušť ka
společně s řapem dosahuje 22 mm a určuje nám
tak původní tloušť ku dřevěného obložení rukojeti.

16 Do této kategorie můžeme zařadit např. kování z již zmíněného nelokalizovaného tesáku ze sbírek Muzeum Wojska Polskiego
ve Varšavě (Marek 2008, 52, obr. 49:b-c), dvou zlomků tesáků ze sbírek Lubuskiego Muzea Wojskowego v Drzonowie (Michalak
2004, 334, obr. 4:12), polské lokality Trzciel (ibidem, 334, obr. 4:6), tesáku údajně nalezeném v areálu hradu Starý Jičín (Knápek
2009, 175-176, obr. 1) či jednom tesáku z tvrziště v Dobroticích (Žákovský 2011a). Ve větším měřítku se pak s kováním
studovaného typu setkáváme na tesácích pocházejích z oblasti Německa a Švýcarska (např. Wegeli 1929, 266, 269, kat. č. 1008,
1024; Schneider 1980, 271; Müller, Kölling 1986, 384-385, kat. č. 186, 190).
17 Inv. č. HU 131, 610/73.
18 Inv. č. HU 168, 613/73.
124 Petr Žákovský

Kování bylo na čepel a řap zbraně přichyceno

patrně kovářským navařením a jeho fixace byla
výrazně podpořena i nanýtovaným záštitným trnem
o délce 38 mm, přičemž rozměry nevýrazně še-
stiboké hlavice trnu činí 11x11 mm (obr. 15:b).
Váha zbraně dosahuje 436 g.
Opět nezbývá než konstatovat, že daný typ
tesáků patří k velmi ojedinělým nálezům v celo-
evropském prostoru. Prozatím máme registro-
vány pouze dva obdobné exempláře ze sbírek
Magyar Nemzeti Múzeum v Budapešti (Kalmár
1971, 117-118, obr. 204) a jeden exemplář ze sbí-
rek Muzeji Hrvatskog Zagorja v Gornja Stubica19.
Asi nejbližší analogií je tesák ze sbírek Sándora
Tótha v Egeru, který oproti studovanému tesáku
z Myslejovic má čepel vybavenou pouze dvěma
žlábky a je opatřen i poněkud rozdílným záštit-
ným trnem (Tóth nedat., 12). Můžeme tedy kon-
statovat, že studovaný tesák z Myslejovic lze
datovat opět pouze rámcově, a to nejspíše do
průběhu 2. poloviny 15. až počátku 16. století.
Aby informace o militariích uložených ve sbír-
kách Lovecko-lesnického muzea v Úsově byly co
nejúplnější, musíme se ještě zmínit o informaci, že
zde mělo být uloženo několik dýk údajně pocházejí-
cích z Ježova hradu u Vícova, které autor zprávy
srovnává s tesákem získaným ze Smilova hradiska
(Blekta 1934, 17; 1936, 61). V rukopisné inventár-
ní knize muzea však o těchto nálezech nenalez-
neme ani nejmenší zmínky, o samotných zbraních
ani nemluvě. Snad se J. Blekta zmýlil a spojil
s Ježovým hradem výše zmíněné tesáky pochá-
zející z hradu a revíru Brníčko. Pro úplnost ještě
dodejme, že pokud tyto nálezy kdy opravdu existo-
valy, jednalo by se o poměrně velmi vzácně se
objevující jeden z nejstarších typů tesáků, u kte-
rých nebyl ještě vyvinut záštitný trn20 (obr. 16).
Jisté je, že z lokality Ježův hrad je, a patrně
i v minulosti byl, ve studované instituci uložen
pouze jediný artefakt, a to levoruční dýka, o které 0 3 cm
se zmíníme hned v následujících odstavcích.

1.3 Levoruční dýka

Jeden z nejmladších artefaktů mezi středo-
věkými a raně novověkými militariemi ze sbírek
Lovecko-lesnického muzea v Úsově představuje
kvalitně zachovaná levoruční dýka poměrně oje-
dinělého typu. Zbraň byla nalezena ještě před
Obr. 17. Levoruční dýka z Ježova hradu u Vícova (Lovecko-lesnické
muzeum Úsov, Inv. č. HU 33, 611/73). Kres. P. Žákovský.
Fig. 17. Left-handed dagger from the castle Ježov in Vícov (Hunting
and Forestry Museum in Úsov, No. HU 33, 611/73). Drawing by P. Žá-
kovský.

19 Muzeji Hrvatskog Zagorja Gornja Stubica, inv. č. 431.

20 Tyto tesáky známe z moravského území pouze prozatím z již zmíněného hradu Smilova hradiska a blíže nelokalizovaný nález
pocházející údajně ze Starého Brna (obr. 16:a). Právě díky prvně jmenovanému, dnes však ztracenému exempláři ze Smilova hradiska
(obr. 16:b), lze daný typ tesáků datovat někam do závěru 13. století, neboť mladší archeologický materiál není z lokality doposud
podchycen (např. Blekta 1934, 9-19; Nekuda, Reichertová 1968, 247-255; Velímský 1979, 109-110; Bolina, Doležel 1988, 328-330;
Plaček 2001, 574-575; Musil, Plaček 2003, 161-163). Musíme však opět vzít v potaz skutečnost, že materiál ze Smilova hradiska
pochází ze starého výzkumu a není tudíž přesně stratigraficky datován. Nelze tedy zcela objektivně vyloučit ani možnost, že by se
mohlo jednat o pozdější intruzi. Přestože se tato eventualita jeví jako málo pravděpodobná, nelze ji zcela pominout.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 125

Obr. 18. Levoruční dýka z Ježova hradu u Vícova (Lovecko-lesnické muzeum Úsov, Inv. č. HU 33, 611/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 18. Left-handed dagger from the castle Ježov in Vícov (Hunting and Forestry Museum in Úsov, No. HU 33, 611/73). Photo by P. Žákovský.

započetím výzkumu J. Blekty někde v areálu Je-
žova hradu u Vícova na Prostějovsku a náleží
k velmi důležité kolekci nálezů z průběhu 16.-17.
století, které dokládají alespoň částečné osídlení
této hradní lokality ještě po jejím předpokláda-
ném zániku na konci 14. století (např. Žákovský
2006, 149).
Jde o poměrně gracilní dýku21 o celkové
délce 300 mm, jež má přímou, 208 mm dlouhou
čepel rombického průřezu s 30 mm dlouhým,
profilovaným sloupkovitým ricassem (obr. 17-18).
Šířka i tloušť ka čepele se směrem k výraznému
hrotu plynule snižuje z 8 mm. Na čepel navazuje
92 mm dlouhý, oboustranně odsazený trnový řap,
jehož šířka i tloušť ka se směrem k hlavici plynule
snižuje z 5 na 4 mm. Na řap je nanýtována oválná
hlavice o rozměrech 28 x 17 x 17 mm. Na řap je
navlečena i rovná, 82 mm dlouhá záštita, jejíž ra-
mena se směrem ke svým koncům plynule rozši-
řují ze 4 na 7 mm. Kolmo na osu čepele je k záštitě
dobře patrným kovářským svárem připevněn lícní
záštitný oblouk. Obložení rukojeti z organické hmo-
ty se nedochovalo ani v náznaku. Váha zbraně do-
sahuje pouhých 93 g (ibidem, 50-52, tab. 23-25; V).
Svým tvarem čepele se dýka jednoznačně
hlásí k dýkám typu stilett, které ve velkém množ-

21 Inv. č. HU 33, 611/73.

126
ství produkovaly zejména italské dílny ve druhé
polovině 16. a v průběhu 17. století. S tímto ty-
pem dýk se setkáváme téměř ve všech evrops-
kých i zámořských sbírkách, kde často tvoří velmi
početné kolekce22. Jmenovaný typ dýk má však
ve většině případů morfologicky značně odlišnou
rukojeť , hlavici i záštitu a v drtivé většině jim
chybí také záštitný oblouk.
Tvarem svého jílce se dýka z vícovského
hradu nejvíce blíží levoručním dýkám z konce
16. století. Analogické jílce nalezneme např. na
levoruční dýce dražené v roce 1990 v aukční síni
Hermann Historica, kde ji autoři katalogu da-
tují do přelomu 16. a 17. století (Dietz, Hermann,
Wagner 1990, kat. č. 692). Obdobná dýka byla ve
výše zmiňované aukční síni dražena i v roce 1994
(Wagner, Hermann, Wagner 1994, kat. č. 382-383).
Analogický jílec má i levoruční dýka ze sbírek
muzea v Mondaviu, kterou autor katalogu z ne-
známé příčiny datoval do poloviny 15. století
(Mauro 1989, č. 148). Tato dýka má navíc i stej-
ný průřez čepele, chybí ji však sloupkové ricasso.
Velmi podobný jílec má i dýka, nalezená na tvrzi
v Inowłodzu, která se však od námi studované-
ho exempláře odlišuje jednak svými rozměry, tak
i tvarem čepele (Augustyniak 1996, 213, obr. 7).
Oproti levoručním dýkám, které opět známe
ze všech větších světových sbírek zbraní i z ar-
cheologických nálezů z území bývalého Česko-
slovenska, se dýka z vícovského hradu liší ně-
kolika morfologickými znaky. V první řadě se
jedná o její rozměry, které jsou oproti známým
levoručním dýkám značně miniaturizované. U dél-
ky řapu vedla tato miniaturizace až k tomu, že byl
notně znesnadněn její úchop. I poměrně krátká
záštita zkomplikovala poněkud její bojové vy-
užití, které spočívalo zejména ve vykrývání sou-
peřových útoků a k dočasnému, či konečnému
blokování čepele soupeřovy zbraně (např. Taras-
suk 1977). Jistou publikovanou analogii z našeho
území, alespoň co se týká rozměrů, pak můžeme
spatřovat např. v levoruční dýce, která byla nale-
zena na katastru obce Vrbno u Mělníka (Brych
2001).
Dalším znakem, který vícovskou dýku od-
lišuje od klasických levoručních dýk je průřez
čepele a tvar ricassa, neboť klasické soubojové
levoruční dýky mají průřez čepele většinou ko-
sočtverečný a ricasso bez jakékoliv modelace.
Můžeme tedy konstatovat, že dýka nalezená na
vícovském hradě nám představuje typ dýky, která
22 Stačí odkázat na sbírky muzea Tower v Londýně (Dufty 1974, tab. 98), Wallaceho sbírku tamtéž (Mann 1962, tab. 141), Museo
ď Arte Medievale e Moderna v Modeně (Boccia 1996, 117), Museo Nazionale del Bargello ve Florencii (Salvatici 1999, 55-59),
Museo Poldi Pezzoli v Miláně (Boccia, Godoy 1986, 491-503, kat. č. 848-883), Metropolitan Museum of Art v New Yorku
(Peterson 2001, obr. 59, 61), či Schweizerisches Landesmuseum v Zürichu (Seitz 1968, 187).
23 Inv. č. HU 173, 618/73.
Petr Žákovský
ve své konstrukci spojuje čepel dýk typu stilett
s miniaturizovaným jílcem soubojových levoruč-
ních dýk. Tento druh dýk mohl být svými rozměry
určen pro skryté nošení, o čemž nejspíše svědčí
oficiální zákazy nošení stilettů z důvodu jejich
snadného utajení (Seitz 1968, 187-188). Na zá-
kladě výše uvedených poznatků pak můžeme dý-
ku z hradu Vícova s velkou pravděpodobností
datovat do přelomu 16.-17. století a máme tak
výrazný doklad o využívání studované hradní lo-
kality v tomto pozdním období.
2. Tyčové zbraně
2.1. Kopí
Tyčové zbraně jsou v kolekci militarií Lovec-
ko-lesnického muzea v Úsově zastoupeny pouze
dvěma hroty kopí, přičemž oba byly nalezeny na
blíže neznámém místě v katastru Myslejovic.
První z nich představuje masivní hrot23 o cel-
kové délce 414 mm a váze 450 g (obr. 19:a). Hrot
je vybaven 255 mm dlouhým listem o maximální
šíři 46 mm situované ve spodní části délky listu.
List je vybaven výrazným středovým žebrem,
přičemž jeho tloušť ka se směrem k vlastnímu
hrotu plynule snižuje z původních 12 na 2 mm.
Na list navazuje kruhová tulej, jejíž průměr se
směrem ke spodní bázi plynule zvětšuje z 20 na
28 mm. Částečně nedovřená tulej je vyrobena
z plechu o síle 2 mm. U spodní hrany je docho-
ván kruhový otvor o průměru 5 mm, který sloužil
k uchycení hrotu na dřevěné ratiště.
Svým tvarem má první kopí z Myslejovic
asi nejblíže ke hrotům kopí typu V podle A. Na-
dolského, které se objevují zejména v průběhu
11.-12. století (Nadolski 1954, 54-55, tab. XXIII).
Lze jej klasifikovat také jako typ IIb podle
A. Ruttkaye, či III podle A. N. Kirpičnikova, kte-
ré jsou datovány do shodného časového úseku
(К вопирчн к 1966, 12-14, obr. 1; Ruttkay 1976,
300, obr. 36; Kirpičnikov 1986, 88). Pro kopí
daného typu je charakteristická jejich poměrná
masivnost a poměrně štíhlý list, který plynule pře-
chází ve štíhlou, jen mírně se rozšiřující kruhovou
tulej. U některých z nich se setkáváme s masivním
středovým žebrem, které mělo bezpochyby za úkol
zpevnit poměrně útlý a tenký list hrotu. Obdob-
né hroty známe např. z Komárna (Ruttkay 1975,
204, obr. 26:10), Törökkanizsa (Kovács 1970, 92,
obr. 2:7) či Předmostí u Přerova (Baarová, Frait,
Sovková, Šlancarová 2006, 246). Datování studo-
vaného typu kopí však není vůbec jednoduché,
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 127

neboť velmi podobné hroty kopí se objevují ve

větší míře i v průběhu 17.-19. století, a to nejen
v Evropě, ale např. také v Indii a Orientě obec-
ně (např. Norman, Wilson 1982, obr. 55; Boccia,
Godoy 1986, kat. č. 416, obr. 459; Klčo, Krupa
1994, 35, kat. č. 58-59 Boccia 1996, obr. 136, 149).
Za dnešního stavu poznání musíme proto nechat
přesnější datování kopí z Myslejovic otevřené.
Obdobně můžeme datovat také druhý hrot
z katastru Myslejovic24 (obr. 19:b). Jedná se o hrot
kopí o celkové délce 218 mm a váze 102 g. Hrot je
vybaven 165 mm dlouhým štíhlým listem, jehož
maximální šířka 30 mm je situována ve spodní
části jeho délky. List je vybaven masivním stře-
dovým žebrem, jenž se plynule vytrácí až téměř
u samotného hrotu zbraně. Maximální tloušť ka
listu dosahuje 8 mm. Na list plynule navazuje
poměrně krátká kruhová tulej, jejíž průměr se
směrem ke spodní bázi zvětšuje z původních 13 na
19 mm. Uzavřená tulej je vyrobena z plechu o síle
2 mm. U spodní hrany tuleje je hrot opatřen i kru- b
hovým otvorem o průměru 5 mm, který sloužil
k uchycení na dřevěné ratiště zbraně.
Tento hrot kopí můžeme na základě jeho
morfologických znaků nejspíše klasifikovat opět
jako hrot typu V podle A. Nadolského (Nadolski 0 5 cm
1954, 54-55, tab. XXVI). V typologii A. Ruttkaye
má ke studovanému hrotu asi nejblíže vyčleněný
typ III a v systému A. N. Kirpičnikova pak typ IVa. a
Hroty daných morfologických vlastností patří mezi
univerzální a velmi rozšířené typy kopí, které se Obr. 19. Hroty kopí z katastru Myslejovic: a – Lovecko-lesnické
v archeologickém materiálu objevují již od 8. sto- muzeum Úsov, inv. č. HU 173, 618/73; b – Lovecko-lesnické muzeum
letí, přičemž jejich různé varianty jsou typické Úsov, inv. č. HU 133, 618/73. Fot. P. Žákovský.
zejména pro období 11.-13. století (К вопирчн к Fig. 19. Spearheads from Myslejovice cadastre: a – Hunting and
1966, 15; Kovács 1970, 99; Ruttkay 1976, 300-301, Forestry Museum in Úsov, No. HU 173, 618/73; b – Hunting and
obr. 36; Kirpičnikov 1986, 88, tab. VII). Forestry Museum in Úsov, No. HU 133, 618/73. Photo by P. Žákovský.

Oba hroty kopí, získané někde v širším okolí

Myslejovic, lze tedy pravděpodobně datovat do
stejného časového období, a to do průběhu 11.-13.
století, přičemž je můžeme přiřadit na čelní místa
v soupise doposud nepočetného, takto datovaného
archeologického materiálu z daného mikroregionu
3. Úderné zbraně
3.1. Sekery
Ve sbírkách Lovecko-lesnického muzea v Úso-
vě nalezneme i čtyři různé exempláře seker, jej
ichž zařazení mezi militaria je sice více než spor
né, ale v odborné literatuře věnované zbraním se
již tradičně jejich popisy uvádějí a tudíž se jimi
budeme zabývat i v předkládaném příspěvku.
První sekera byla nalezena údajně někde na
katastru Lovčic25 (obr. 20:a). Jedná se o 219 mm
dlouhou sekeru, jejíž tělo dosahuje délky 140 mm,
přičemž obloukovité ostří je dlouhé 155 mm. Na
tělo navazuje masivní oko s přibližně oválným
otvorem. Na krčku těla je vyražena značka v po-
době kříže vepsaného do štítu, jehož jednotlivá
ramena jsou ukončena kuličkami (obr. 33:c). Vá-
ha sekery činí 1615 g.
Sekeru z Lovčic lze přiřadit k typům seker
menších rozměrů, které se vyznačují krátkou,
v týlní části směrem k topůrku mírně prodlouže-
nou tulejí, esovitě prohnutou spodní hranou těla
a v neposlední řadě i ve svrchní partii nevýrazně
vějířovitě rozšířeným obloukovitým ostřím. Svý-
mi morfologickými znaky mají obě popisované
sekery nejblíže k nedávno vyčleněnému typu IX,

24 Inv. č. HU 133, 618/73.

25 Inv. č. HU 1015, 580/73.
128 Petr Žákovský

a b
0 5 cm

c d

Obr. 20. Sekery ze sbírek Lovecko-lesnického muzea: a – Lovčice (inv. č. HU 1015, 580/73); b – Myslejovice (inv. č. HU 1014, 579/73);
c – nelokalizováno (inv. č. HU 1018, 581/73); d – nelokalizováno (inv. č. HU 1024, 582/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 20. Axes form the collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov: a – Lovčice (No. HU 1015, 580/73); b – Myslejovice (No. HU 1014,
579/73); c – unknown provenance (No. HU 1018, 581/73); d – unknown provenance (No. HU 1024, 582/73). Photo by P. Žákovský.

který je datován do poměrně značně velkého ča-
sového rozmezí od 13. do 16. století (Głosek 1996,
40-42). Studované sekery lze s jistou výhradou
zařadit i k typu V, který vyčlenil nestor ruské
archeologie A. N. Kirpičnikov, který je obdobně
datuje do průběhu 13.-15. století (Кирп човн ик
1966, 29, obr. 6; Kirpičnikov 1986, 92, tab. IX)
či ke shodně datovanému typu Vd podle A. Na-
dolského (Nadolski 1954, tab. XVIII:7).
K sekeře z Lovčic nalezneme poměrně velké
množství analogií, které neodporují výše uvede
né dataci26. Na základě těchto poznatků můžeme
tedy sekeru z Lovčic datovat pouze rámcově, a to
do průběhu 13.-16. století.
Druhou sekeru27 (obr. 20:c), u které se ne-
zachoval žádný záznam o místě jejího nálezu, lze
přiřadit k sekerám s prodlouženou tulejí a tělem,
které bez výraznějšího odsazení od tuleje přechá-
zí ve vějířovitě rozšířené, obloukovité ostří. Tuto
sekeru můžeme zařadit k typu X, jenž je obecně
datován do rozmezí 13.-16. století a pro který
je typická značná velikostní i váhová diferencia-
ce jednotlivých exemplářů (Głosek 1996, 43-46).
Studovaná sekera ze sbírek Lovecko-lesnického
muzea dosahuje celkové délky 136 mm, přičemž
zhruba 93 mm připadá na vlastní tělo sekery, kte-
ré je vybaveno 125 mm dlouhým, obloukovým
ostřím. Na tělo navazuje prodloužená tulej o délce
100 mm, jež je vybavena jedním oválným otvorem,
který sloužil pro uchycení hřebu, který zajišť oval
kvalitnější fixaci sekery na dřevěné topůrko. Váha
sekery činí 593 g.
Sekery daného typu se v archeologických
nálezech vyskytují opět poměrně hojně28. Studo-
vanou sekeru tak můžeme datovat opět pouze
rámcově do průběhu 13.-16. století.

26 Uveďme zde alespoň nálezy seker z lokalit Klocksdorf (Heindel 1992, 42, obr. 22:g), Demmin (Schoknecht 1969, 300,
obr. 179:c), Krü minių (Volkaite-Kulikauskiene 1979, obr . 5), Jakštaičių (Urbanavičius 1979, obr. 4-7, 9), Czacz (Hensel 1950,
132), Gniew (Głosek 1996, 85, tab. XVII:c), Karniowice (ibidem, 86, tab. XVII:e), Bolesławiec (Maik 1997, 24, obr. 7:b),
nebo Plemięta (Głosek 1985, 103, tab. X:2; Kola 1985, 149, tab. XX:4-6). Z českých, moravských a slovenských nálezů stojí
za zmínku především sekery z Gajar (Polla 1962, 121-122, obr. 6:6, 17:15), Nitry (Novotný 1965, 69-70, tab. XII:4), Konůvek
(Měchurová 1997, 91, tab. LXX), Prosetic (Rusó 1986, 413, obr.3:k), hradu Týřova (Durdík 1982, tab. V:1), Cvilína (Kouřil
2002, 19, obr. 5:3,5), Lipiny (Kouřil, Žáček 1987, 377, obr. 5), Sezimova Ústí (Drda 1978, 13, tab. V:11; Krajíc 2003, 166,
tab. 134), Templštejna (Kouřil 1979, 135, obr. 3:18, 8:4, tab. XI:1; Žákovský 2011), Loděnic (Měřínský 1980, 38, 42, obr. 3;
Novotný 1981, 291, obr. 8:1,3, tab. XI:2; Žákovský 2011), nebo Smilova hradiska (Blekta 1937, 95, tab. I:22).
27 Inv. č. HU 1018, 581/73.
28 Za všechny uveďme alespoň nálezy z lokalit Plemięta (Nadolski 1978, tab. 43; Głosek 1985, tab. IX:5), Berlin-Spandau
(Heindel 1992, 33), Groitzsch (Vogt 1987, 131, obr. 92:10, 97:1), Strassburgu (Forrer 1917), Kölnu (Steuer 1993, obr. 11:5)
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 129

Třetí sekera má údajně pocházet z katastru 4. Střelné zbraně

Myslejovic29 (obr. 20:b). Jedná se masivní sekeru
o celkové délce 255 mm, jejíž tělo o délce 190 mm
je vybaveno poměrně dlouhým krčkem o délce
zhruba 95 mm a obloukovým ostřím o délce
110 mm. Sekera je vybavena krátkou tulejí o délce
52 mm. Její váha dosahuje 1413 g. Díky jejím
poměrně specifickým morfologickým vlastnos-
tem lze studovanou sekeru celkem spolehlivě
přiřadit k sekerám typu VIII, respektive typu VIIIa
podle M. Głoska. Sekery daného typu nepatří
zrovna k běžným archeologickým nálezům a jsou
vesměs datovány do průběhu 14.-16. století (ibidem,
38-40).
Ke stejnému typu můžeme, i přes drobné
odlišnosti, konečně přiřadit i poslední sekeru
z neznámé lokality30 (obr. 20:d). Tato masivní
sekera o celkové délce 305 mm, jejíž tělo do-
sahuje délky pouhých 96 mm je vybavena po-
měrně dlouhým krčkem o délce zhruba 140 mm
a obloukovým ostřím o délce 105 mm. Na krčku
se setkáme s dnes značně setřelou vybíjenou
značkou, jejíž podobu snad můžeme interpre-
tovat jako osmilistou růžici (obr. 33:d). Sekera
je vybavena mírně ke svému hřbetu se rozši-
řující tulejí o maximální délce 50 mm. Váha
sekery dosahuje 1179 g.
Seker daného typu nemáme prozatím re-
gistrováno mnoho31. Lze tedy opět shrnout, že
obě posledně jmenované sekery ze sbírek Lo-
vecko-lesnického muzea patří mezi poměrně
vzácně se objevující typ seker, který se v ar-
cheologickém materiálu objevuje v průběhu
14.-16. století.
4.1. Napínací hák
Mezi nejzajímavější artefakty spojené se
středověkým vojenstvím patří bezpochyby zlo-
mek opaskového háku, sloužícího k napínání tě-
tivy kuše32 (obr. 21:a). U daného předmětu však
bohužel chybí jakékoliv informace o místě jeho
nálezu. Jedná se o masivní hák o celkové délce
108 mm, jež je zhotoven z přibližně kruhového
železného prutu o průměru zhruba 8-10 mm. Šířka
vlastního háku se oproti tělu napínáku jen nepatrně
rozšiřuje. Tělo napínáku je ukončeno závěsným
okem o průměru 29 mm. Váha předmětu činí 58 g.
Opaskové napínací háky patří k poměrně
vzácně se vyskytujícím archeologickým nále-
zům, přesto lze u nich vyčlenit již celou řadu
typů. Námi studovaný nález patří k typům jed-
nohákovým, a to k jejich nejjednodušším varian-
tám (např. Świętosławski 2008, 190-195). Zdá se
totiž, že oproti většině doposud publikovaných
exemplářů jednohákových napínáků nebylo je-
ho tělo protaženo do ploténky nad kruhový zá-
věsný otvor33. Jednohákové napínáky s protaže-
ným tělem nad závěsné oko známe také z řady
nálezů v jižní, severní i západní Evropě34. Nelze
však zcela vyloučit možnost, že studovaný napí-
nák byl protažením těla do ploténky nad závěs-
ným otvorem původně také opatřen, neboť dnes
je tato část napínáku poškozena a nelze se tudíž
přesně vyjádřit k jeho ukončení.
Solitérně nalézané opaskové napínácí háky
jsou pak jen obtížně blíže datovatelné, protože
se v ikonografických pramenech objevují v celém
průběhu 13.-15. století (obr. 21:b). Do daného

nebo Brém (Rech 2004, obr. 168:2). Z českých, moravských a slovenských lokalit máme sekery typu X registrovány napří-
klad z Koválova (Nekuda, Unger 1981, obr. 116; Unger 1989, 9, tab. 23; 1994, 24, obr. 17:7), Lelekovic (Unger 1999, 123,
obr. 135:1), Moravského Krumlova (Žákovský 2011), Nitry (Ruttkay 1978, 106, obr. 30), Quingburgu (Kouřil 2002, 20-21,
obr. 4:6), Semonic (Huml 1967, tab. IX:1), Cvilína (Kouřil 2002, 19, obr. 5:6) či Krnova-Ježníku (ibidem, 22, obr. 7:1). Podobná
sekera pochází i ze středověkých nálezů z areálu mikulčického hradiště (Poláček 2000, 306, obr. 8:7) či sbírek Regionálního
muzea v Chrudimi (Durdík 1983, 12, 16, tab. XIX).
29 Inv. č. HU 1014, 579/73.
30 Inv. č. HU 1024, 582/73.
31 Jmenujme zde alespoň sekery ze sbírek Muzeum Wojska Polskiego ve Varšavě (ibidem, 94, tab. XIV:B). Analogická
sekera byla nalezena také v areálu vojenského tábora poblíž hradu Čabraď (Hanuliak 2004, obr. 9; Miňo 2010, 86-87,
obr. 4:2), nebo také v Nymburce (Novotný 1956, obr. 4), Pustém hradě u Zvolena (Hanuliak 1999, obr. 5:1), Radymna
(Kotowicz 2005) či zaniklé středověké vsi Sarvaly (Holl, Parádi 1982, 60, obr. 16:4; Holl 1983, obr. 7) a Zahareşti (Matei,
Emandi, Monoranu 1982, obr. 46:1). Velmi zajímavá je i miniaturizovaná forma sekery daného typu, jež byla nalezena
v areálu hradu Rábí, která je interpretována jako dětská hračka (Durdík 1989, 284, obr. 1:18; 2010, obr. 5).
32 Inv. č. HU 2, 609/73.
33 Takové napínáky známe např. z Lipňan (Nekuda, Unger 1981, 178, obr. 132), Lulče (Baarová, Frait, Sovková, Šlancarová
2006, 248), Kepkova (Šaurová 1981, 52, tab. 22:1; Měchurová 1986, 160-161, tab.1:1; 1997, 95), Vartnova (Kouřil 1985,
294; Kouřil, Prix, Wihoda 2000, 366, obr. 262:7), Luginslandu (Kouřil, Plaček 1985, 120; Kouřil, Prix, Wihoda 2000,
275), Vildštejna (Durdík 1983, 17-18, tab. XV:4; Durdík, Frolík 1993, 58, obr. 16:4), Siedlątkowa (Wojciechowski 1989, 490,
obr. 5:5-6), ze sbírek Österreichisches Museum für angewandte Kunst (Mayerhofer 1981, 591, kat. č. 777), Bystřece
(Belcredi 2006, 373, tab. XLVIII:5) či dvou napínáků ze zaniklé středověké vsi Konůvky (Měchurová 1986, 160-161;
tab. 1:2-3; 1997, 95).
34 Za všechny uveďme alespoň exempláře z lokalit Rougiers (Serdon 2005, 155-156, obr. 68), Delianuova (Agostino, Zagari
2001, 347, obr. 10), Schiedberg a Wielandstein (Gross 2005, 227-228, obr. 9:a,d).
130 Petr Žákovský

a
0 3 cm
b

Obr. 21. Napínací opaskový hák ke kuši: a – nelokalizováno (Lovecko-lesnické muzeum Úsov, inv. č. HU 2, 609/73); b – střelec z kuše
s napínacím hákem z francouzského rukopisu zhotoveného kolem roku 1240 (a – fot. P. Žákovský; b – podle Stevens 2007, obr. 1).

Fig. 21. Hook to stretching a cross-bow: a – unknown provenance (Hunting and Forestry Museum in Úsov, No. HU 2, 609/73); b – arbalist with
hook to stretching a cross-bow from French manuscript, ca. 1240 (a – photo by P. Žákovský; b – after Stevens 2007, obr. 1).

časového úseku můžeme tudíž rámcově datovat
i exemplář ze sbírek Lovecko-lesnického muzea
v Úsově.
4.2. Šipky
Ve sbírkách Lovecko-lesnického muzea
v Úsově se nalézá také nepočetná kolekce že-
lezných hrotů střel. Šipky patří bezpochyby
k jedněm z nejčastěji a nejmasověji nalézaným
středověkým militariím, čemuž odpovídá i jejich
míra zpracování. Můžeme pracovat již s celou
řadou více či méně podrobných typologických
systémů určených jak pro materiál získaný z roz-
sáhlejších území (např. еМ евд 1966; 1966a;
Wachowski 1982; Kirpičnikov 1986, 100-102,
tab. XIII; Jessop 1994; Zimmermann 2000; Ser-
don 2005; Rackevičius 2007), tak i jen z urči-
tých mikroregionů či jednotlivých lokalit (např.
Wachowski 1984; Kola, Wilke 1985, 107-114;
Maik 1997, 25-31; Štukl 2007), včetně území
bývalého Československa (Přihoda 1932; Durdík
1972a; 1972b; Ruttkay 1976, 325-333).
Kolekce šipek ze sbírek studované institu-
ce se skládá z celkem 24 hrotů, u kterých však
většinou postrádáme jakékoliv informace o jejich
místě nálezu. Dané šipky lze rozdělit do několi-
ka základních typů. Pro jejich zařazení použijme
alespoň ty typologické systémy, které jsou pro-
zatím nejpropracovanější či se týkají materiálu
z území bývalého Československa.
Za první a základní diferenční kritérium lze
vzít rozdílný způsob jejich původního uchycení
k dřevěnému tělu šípu. Ten mohl být totiž řešen
pomocí úzkého trnu či tuleje. Prvním způsobem
jsou vybaveny pouhé tři kusy šipek, a to nelo-
kalizovaný hrot inv. č. HU 161 a dvě šipky inv.
č. HU 51 a HU 52 z blíže doposud nelokalizo-
vaného lesního revíru Ungarthal.
Jedna z těchto šipek inv. č. HU 51 (obr. 22:u),
jež dosahuje celkové délky 83 mm je vybave-
na 60 mm dlouhým tělem rombického průřezu
s maximální šířkou a tloušť kou těla 10 mm, která
je situována ve svrchní části své délky. Na tělo
šipky navazuje trnový řap o délce 23 mm, jehož
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 131

h
d
k
j
c i
g
f

b
a e
0 5 cm

w
t v x
s
m n q r u
l o
p

Obr. 22. Hroty šípů ze sbírek Lovecko-lesnického muzea: a – Stavenice (inv. č. HU 140, 608/7); b – Myslejovice (Inv. č. HU 162, 616/73);
c – nelokalizováno (inv. č. HU 117, 608/73); d – blíže dosud neztotožněná lokalita Porican (inv. č. HU 163, 604/73); e – nelokalizováno
(inv. č. HU 34, 608/73); f – nelokalizováno (inv. č. 50, 608/73); g – Adamov (inv. č. HU 139, 606/73); h – nelokalizováno (inv. č. HU 44,
608/73); i – nelokalizováno (inv. č. HU 39, 608/73); j – nelokalizováno (inv. č. HU 36, 608/73); k – nelokalizováno (inv. č. HU 46, 608/73);
l – nelokalizováno (inv. č. HU 38, 608/73); m – nelokalizováno (inv. č. HU 35, 608/73); n – nelokalizováno (inv. č. HU 45, 608/73);
o – nelokalizováno (inv. č. HU 47, 608/73); p – nelokalizováno (inv. č. HU 37, 608/73); q – nelokalizováno (inv. č. HU 40, 608/73);
r – nelokalizováno (inv. č. HU 41, 608/73); s – nelokalizováno (inv. č. HU 48, 608/73); t – nelokalizováno (inv. č. HU 43, 608/73); u – revír
Ungarthal (inv. č. HU 51, 608/73); v – revír Ungarthal (inv. č. HU 52, 608/73); w – nelokalizováno (inv. č. HU 161, 623/73); x – nelokalizováno
(inv. č. HU 49, 608/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 22. Boltheads from the collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov: a – Stavenice (No. HU 140, 608/7); b – Myslejovice (No. HU
162, 616/73); c – unknown provenance (No. HU 117, 608/73); d – unknown place Porican (No. HU 163, 604/73); e – unknown provenance
(No. HU 34, 608/73); f – unknown provenance (No. 50, 608/73); g – Adamov (No. HU 139, 606/73); h – unknown provenance
(No. HU 44, 608/73); i – unknown provenance (No. HU 39, 608/73); j – unknown provenance (No. HU 36, 608/73); k – unknown provenance
(No. HU 46, 608/73); l – unknown provenance (No. HU 38, 608/73); m – unknown provenance (No. HU 35, 608/73); n – unknown provenance
(No. HU 45, 608/73); o – unknown provenance (No. HU 47, 608/73); p – unknown provenance (No. HU 37, 608/73); q – unknown provenance
(No. HU 40, 608/73); r – unknown provenance (No. HU 41, 608/73); s – unknown provenance (No. HU 48, 608/73); t – unknown provenance
(No. HU 43, 608/73); u – the area of Ungarthal (No. HU 51, 608/73); v – the area of Ungarthal (No. HU 52, 608/73); w – unknown provenance
(No. HU 161, 623/73); x – unknown provenance (No. HU 49, 608/73). Photo by P. Žákovský.

maximální průměr dosahuje až 3 mm. Šipka má
poškozený hrot, a tak dnes její konečná váha činí
22 g. Na základě tvaru ji lze přiřadit k šipkám
typu 11 podle A. Ruttkaye (1976, 331-332), varian-
tě 2 typu 78 podle A. F. Medvedeva (1966a, 80),
typu A1b podle T. Durdíka (1972a, 5, obr. 2)
či k typu D 2-5 podle B. Zimmermanna (Zim-
mermann 2000, 76; Serdon 2005, 124). Šipky
daného typu se objevují na území celé Evropy
a jsou obecně datovány do průběhu 11.-14. sto-
letí, přičemž některými autory jsou považovány
za výhradně lukostřelecké. Rozlišování jednotli-
vých druhů šipek na lukostřelecké a šipky ke
kuším však nebylo prozatím s konečnou platností
132 Petr Žákovský

Obr. 23. Zápalné šípy z 15. století ze sbírek Kaiserburg-Museum des Germanischen Nationalmuseums v Norimberku. Fot. P. Žákovský.

Fig. 23. Fire bolts from the collection of Kaiserburg-Museum des Germanischen Nationalmuseums in Norimberk, the 15th c. Photo by P. Žákovský.

vyřešeno a je otázka, zda se v budoucnu dá
k jednoznačnému rozlišení těchto dvou skupin
vůbec dospět. Ke stejnému typu lze přiřadit
i poměrně masivní šipku inv. č. HU 52 (obr. 22:v)
o dochované délce 76 mm, jež je vybavena
73 mm dlouhým tělem rombického průřezu, jehož
maximální šířka je situována ve svrchní části délky
a dosahuje 13 mm. Na tělo šipky navazoval trn,
ze kterého se dochovalo pouze torzo o délce 3 mm
a průměru 4 mm. Váha šipky činí 28 g. Obdob-
ně jsme na tom i při klasifikaci torza nelokali-
zované drobné šipky inv. č. HU 161 (obr. 22:w)
o dochované délce 53 mm, z níž se zachovalo
pouze tělo rombického průřezu, jehož maximální
šířka, situovaná ve svrchní části jeho délky činí
10 mm. Trn šipky je odlomen a její váha tak
dosahuje pouhých 8 g.
Početnější kolekci tvoří masivní šipky s tu-
lejí a rombickým tělem, které můžeme rozdělit
do několika základních typů a to zejména podle
tvaru jejich těla, dle průřezu těla a situování
jeho maximální šíře. Prvním z nich jsou šipky
rombického těla, jejichž maximální šíře je po-
sunuta do svrchní části jeho délky, přičemž tělo
je od tuleje odsazeno výrazně zúženým krčkem.
Do této kategorie lze zařadit nelokalizované šipky
inv. č. HU 3735 (obr. 22:p), HU 4036 (obr. 22:q),
HU 4137 (obr. 22:r), HU 4338 (obr. 22:t), HU 4739
(obr. 22:o) a HU 4840 (obr. 22:s). Díky jejich
morfologickým vlastnostem lze tyto šipky přiřadit
k šipkám typu 4 podle A. F. Medvedeva (1966a, 94,
tab. 31:4), B2b podle T. Durdíka (1972a, 5, obr. 3),
T 1-5 podle B. Zimmermanna (2000, 46-48) či
typu E podle V. Serdon (2005, 101-102). Šipky
daného typu jsou považovány díky své poměrné
masivnosti za šipky výhradně ke kuším a patří
k jedněm z nejběžnějších typů vůbec, přičemž se
v archeologickém materiálu objevují v průběhu
13.-15. století.
Tvarově je s předešlými šipkami spjat i ne-
lokalizovaný masivní hrot inv. č. HU 3441 (obr.
22:e). Odlišuje se od nich však výrazně metricky,
díky čemuž lze tento předmět připsat k poměrně
vzácně se objevujícím hrotům určených pro šípy

35 Šipka o celkové délce 88 mm je vybavena 57 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována ve svrchní části jeho
délky a činí 20 mm, obdobně jako jeho maximální tloušť ka. Na tělo navazuje 31 mm dlouhá tulej o průměru 10-13 mm. Váha
šipky dosahuje 52 g.
36 Šipka o celkové délce 81 mm je vybavena 45 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována ve svrchní části jeho
délky a činí 15 mm, obdobně jako jeho maximální tloušť ka. Na tělo navazuje 36 mm dlouhá tulej o průměru 7-15 mm. Váha šipky
dosahuje 24 g.
37 Šipka o celkové délce 81 mm je vybavena 50 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována ve svrchní části jeho
délky a činí 13 mm, obdobně jako jeho maximální tloušť ka. Na tělo navazuje 31 mm dlouhá tulej o průměru 9-12 mm. Váha šipky
dosahuje 29 g.
38 Šipka o celkové délce 66 mm je vybavena 45 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována ve svrchní části jeho
délky a činí 10 mm, obdobně jako jeho maximální tloušť ka. Na tělo navazuje 21 mm dlouhá tulej o průměru 7 mm. Váha šipky
dosahuje 14 g.
39 Šipka o celkové délce 80 mm je vybavena 55 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována ve svrchní části jeho
délky a činí 17 mm, obdobně jako jeho maximální tloušť ka. Na tělo navazuje 25 mm dlouhá tulej o průměru 11-12 mm. Váha
šipky činí 46 g.
40 Šipka o celkové délce 80 mm je vybavena 40 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována ve svrchní části jeho
délky a činí 12 mm, obdobně jako jeho maximální tloušť ka. Na tělo navazuje 40 mm dlouhá tulej o průměru 8-11 mm. Váha šipky
dosahuje 21 g.
41 Šipka o celkové délce 128 mm je vybavena 78 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována ve svrchní části jeho
délky a činí 24 mm, obdobně jako jeho maximální tloušť ka. Na tělo navazuje 50 mm dlouhá tulej o průměru 13-21 mm. Váha
šipky dosahuje 106 g.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 133

do balisty či velkých hradebních kuší, tzv. Wall-
armbrust. Obdobné exempláře jsou většinou da-
továny do průběhu 13.-15. století (např. Janocha
1998, 86, obr. 39; Zimmermann 2000, 51-53,
tab. 10; Serdon 2005, 114-115).
Další kategorii hrotů představují šipky s rom-
bickým tělem, jež jsou v průřezu poněkud plošší
než hroty předešlé skupiny a jež mají svojí maxi-
mální šíři posunutou směrem ke středu délky
těla. Můžeme sem zařadit nelokalizované hroty
inv. č. HU 3542 (obr. 22:m), HU 3643 (obr. 22:j),
HU 3844 (obr. 22:l), HU 3945 (obr. 22:i) a HU 4646
(obr. 22:k). Zmíněné šipky můžeme tudíž klasi-
fikovat nejspíše jako hroty typu B2c podle T. Dur-
díka (1972a, 5, obr. 3), T 2-5 podle B. Zimmer-
manna (2000, 51-53) či typu H2 podle V. Serdon
(2005, 104-105). Opět se jedná o poměrně běžný
typ šipek, jež jsou již tradičně považovány výhrad-
ně za šipky ke kuším, přičemž jejich výskyt je
shledáván v průběhu konce 12. až konce 15. století.
Obdobně je datován i typ šipek B2a podle
T. Durdíka (1972a, 5, obr. 3), T 2-4 podle
B. Zimmermanna (2000, 49-50), či H1 podle
V. Serdon (2005, 104-105). Oproti výše uvedeným
hrotům se šipky daného typu odlišují především
štíhlým a poměrně plochým tělem rombického
průřezu, jehož maximální šíře je situována upro-
střed jeho délky. K těmto šipkám můžeme přiřadit
nelokalizovaný hrot inv. č. HU 4447 (obr. 22:h),
HU 5048 (obr. 22:f) a hrot získaný v katastru
Adamova49 (obr. 22:g), který můžeme patrně zto-
tožnit s dnešní částí obce Karlovice (např. Hosák,
Šrámek 1970, 43).
Další nelokalizovaný hrot inv. č. HU 4550
(obr. 22:n) je vybaven poměrně plochým tělem rom-
bického průřezu, díky čemuž má blízko k hrotům
typu I1 podle V. Serdon, které jsou datovány do
průběhu 13.-15. století (Serdon 2005, 105-106).
Dosud zmíněným šipkám se pak zcela vy-
myká drobná nelokalizovaná šipka s plochým tě-
lem inv. č. HU 49 51 (obr. 22:x). Obdobné šipky
známe např. z Břeclavi-Pohanska (Dostál 1970, 42,
tab. 28:12), Koválova (Unger 1989, 9, tab. 25;
1994, 24, obr. 15:3) či Pustého hradu u Zvolena
(Hanuliak 1999, 356-359, obr. 4:7-10). Šipky da-
ného typu se tudíž objevují již v průběhu 8.-9.
století, abychom se s nimi v archeologickém ma-
teriálu setkávali ještě v průběhu 13.-15. století,
přičemž jejich výskyt je spojován s výzbrojí
uherských vojsk a pokládají se z tohoto důvodu
za doklad uherských vpádů (např. Koch 1984,
107-108; Felgenhauer 1993, 211). Tyto tzv. uher-
ské šipky se však od studovaného exempláře
přeci jen v jedné věci liší. Tento rozdíl můžeme
spatřovat v rozdílném způsobu uchycení hrotu
k dřevěnému tělu šípu, který u tzv. uherských
šipek byl řešen pomocí trnu, kdežto u studova-
né šipky se setkáváme s tulejí. Přesnější datace
i určení případné provenience dané šipky zůstá-
vá tudíž prozatím otevřená.

42 Šipka o celkové délce 81 mm je vybavena 50 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována zhruba v polovině jeho
délky a činí 15 mm, přičemž jeho maximální tloušť ka dosahuje 8 mm. Na tělo navazuje 31 mm dlouhá tulej o průměru 10-12 mm.
Váha šipky dosahuje 37 g.
43 Šipka o celkové délce 87 mm je vybavena 50 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována zhruba v polovině jeho
délky a činí 12 mm, přičemž jeho maximální tloušť ka dosahuje 9 mm. Na tělo navazuje 37 mm dlouhá tulej o průměru 8-16 mm.
Váha šipky dosahuje 34 g.
44 Šipka o celkové délce 83 mm je vybavena 55 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována v polovině jeho délky
a činí 19 mm, přičemž jeho maximální tloušť ka dosahuje 7 mm. Na tělo navazuje 28 mm dlouhá tulej o průměru 12 mm. Váha
šipky dosahuje 39 g.
45 Šipka o celkové délce 97 mm je vybavena 60 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována zhruba v polovině jeho
délky a činí 20 mm, přičemž jeho maximální tloušť ka dosahuje 11 mm. Na tělo navazuje 37 mm dlouhá tulej o průměru 12 mm.
Váha šipky dosahuje 56 g.
46 Šipka o celkové délce 90 mm je vybavena 55 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována zrhuba v polovině jeho
délky a činí 17 mm, přičemž jeho maximální tloušť ka dosahuje 8 mm. Na tělo navazuje 35 mm dlouhá tulej o průměru 12 mm.
Váha šipky dosahuje 35 g.
47 Šipka o celkové délce 78 mm je vybavena 47 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována v polovině jeho délky
a činí 12 mm, přičemž jeho maximální tloušť ka dosahuje 7 mm. Na tělo navazuje 31 mm dlouhá tulej o průměru 10 mm. Váha
šipky dosahuje 27 g.
48 Šipka o celkové délce 115 mm je vybavena 75 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována v polovině jeho délky
a činí 17 mm, přičemž jeho maximální tloušť ka dosahuje 7 mm. Na tělo navazuje 40 mm dlouhá tulej o průměru 10 mm. Váha
šipky dosahuje 32 g.
49 Inv. č. HU 139. Šipka o celkové délce 96 mm je vybavena 65 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována zhruba
v polovině jeho délky a činí 14 mm, přičemž jeho maximální tloušť ka dosahuje 8 mm. Na tělo navazuje 31 mm dlouhá tulej
o průměru 12 mm. Váha šipky dosahuje 45 g.
50 Šipka o celkové délce 79 mm je vybavena 44 mm dlouhým tělem, jehož maximální šířka je situována zhruba v polovině jeho
délky a činí 16 mm, přičemž jeho maximální tloušť ka dosahuje 5 mm. Na tělo navazuje 35 mm dlouhá tulej o průměru 9-12 mm.
Váha šipky dosahuje 36 g.
51 Šipka o celkové délce 76 mm je vybavena 36 mm dlouhým plochým tělem, jehož maximální šířka je situována zhruba
v polovině jeho délky a činí 22 mm, přičemž jeho maximální tloušť ka dosahuje pouhých 2 mm. Na tělo navazuje 40 mm dlouhá
tulej o průměru 7 mm. Váha šipky činí 7 g.
134 Petr Žákovský

Poslední skupinu šipek ve sbírkách Lovecko-
lesnického muzea v Úsově představují různé va-
rianty masivních šipek se zpětnými křidélky, kte-
ré se objevují v průběhu 13.-16. století (např.
Zimmermann 2000, 64-66; Serdon 2005, 118-120).
První z nich inv. č. HU 16352 (obr. 22:d) byla
údajně nalezena na lokalitě uváděné jako Porican,
kterou se však doposud nepodařilo uspokojivě usta-
novit. Studovaný hrot lze celkem bezpečně přiřa-
dit k šipkám typu B2d podle T. Durdíka (1972a, 5,
obr. 3), 1d podle A. Ruttkaye (1976, 328), T 5-8
podle B. Zimmermanna (2000, 64-66) či typu E
podle V. Serdon (2005, 118-119). Druhá, neloka-
lizovaná šipka inv. č. HU 11753 (obr. 22:c) je po-
měrně ojedinělého tvaru, neboť spodní báze zpět-
ných křidélek je zpětně seseknuta. Tento detail
celkem odpovídá šipkám typu F podle V. Serdon
(ibidem, 119-120), které se objevují především
v průběhu 14. století. Od nich se však přeci jen
v jedné maličkosti odlišuje, a to délkou své tuleje.
Také masivní šipka údajně nalezená v roce 1884
v tzv. Kamenném žlíbku poblíž Myslejovic54 má
poměrně unikátní tvar, a to zejména ve spodní
části zpětných křidélek, jejichž vnitřní hrany jsou
profilovány jedním odskočením. K této šipce by-
chom prozatím jen marně hledali bližší analogie
(obr. 22:b). Dvě posledně jmenované šipky pak
svými rozměry vcelku odpovídají šipkám urče-
ným k balistám či hradebním kuším.
Zvláštní pozornost si zaslouží také šipka,
která měla být údajně nalezena někde na katas-
tru Stavenic v blízkosti Úsova55 (obr. 22:a). Jde
o šipku o celkové dochované délce 127 mm, kte-
rá je vybavena drobným tělem se zpětnými kři-
délky o délce 29 mm, jež dosahuje maximální
tloušť ky až 4 mm. Na tělo šipky navazuje poměrně
dlouhý krček o délce zhruba 54 mm, který má
přibližně rombický průřez plynule přecházející
v průřez kruhový o průměru 8-10 mm. Na krček
plynule navazuje kruhová tulej o délce 52 mm
a průměru 10 mm. Váha šipky dosahuje 40 g. Díky
jejímu tvaru a zejména díky přítomnosti poměrně
dlouhého krčku můžeme studovaný hrot celkem
bezpečně přiřadit k velmi vzácně se objevujícím
zápalným šipkám, které jsou klasifikovány jako
typ T 5-10 podle B. Zimmermanna (2000, 67) či
typ O podle V. Serdon (2005, 111). Na jejich dlou-
hý krček totiž byla navázána zápalná látka, jak
to můžeme pozorovat na řadě kompletně docho-
vaných šipek daného typu (obr. 23). Obdobná
šipka byla nalezena např. na hradě Wildbergu
(Zimmermann 2000, 67, obr. 19). Tyto šipky
jsou datovány do průběhu 13.-15. století, kam
lze klást i vznik studované šipky ze Stavenic.
5. Palné zbraně
5.1. Kamenné projektily
Ve sbírkách Lovecko-lesnického muzea v Úso-
vě se nalézají i dvě torza kamenných projektilů.
První z nich představuje nelokalizovaný nález
mírně poškozené, poměrně precizně opracované
kamenné koule56 (obr. 24:a), vyrobené z křemi-
tého či vápnitého pískovce, jehož původ bychom
mohli hledat na území dnešního Slovenska57. Její
průměr dosahuje 106 mm a celková váha je 1518 g.
Totožného průměru je i druhý projektil, který
představuje hrubě opracovaná kamenná koule,
která byla podle údajů nalezena v areálu hradu
Weissenburgu u Pielachu58 (obr. 24:b). Hmotnost
projektilu vyrobeného patrně z vápence jurského
stáří, který se obecně vyskytuje v oblasti horního
Podunají, činí 1293 g.
Oba projektily byly určeny patrně pro děla
větších ráží, dosahujících nejméně 106 mm, která
byla určena výhradně ke střelbě těchto kamen-
ných projektilů. V písemných pramenech se s ni-
mi můžeme setkat pod termínem Steinbuchsen
či českým ekvivalentem pušky na kule kamenné.
Kule obdobných rozměrů jsou obecně připisovány
houfnicím či malým verzím bombard, popřípadě
tarasnicím (např. Strzyż 2007, 462; 2009, 211).
S kalibrem pohybujícím se okolo 110 mm se set-
káme např. na houfnici z Nového Bydžova, dato-
vané do průběhu 1. poloviny 15. století (Drobná,
Durdík 1975, 54, kat. č. 281). Kamenné koule
obdobných rozměrů vyrobené z různých kamen-
ných surovin pak máme registrovány již z velké
řady lokalit59. Z území České republiky máme
prozatím evidovány především projektily větších
kalibrů, které byly určeny k velkým bombardám60.

53 Šipka o celkové délce 96 mm je vybavena rombickým tělem se zpětnými křidélky o délce 91 mm, jehož maximální tloušť ka
dosahuje 6 mm. Na tělo navazuje tulej o délce 30 mm a průměru 11 mm. Váha šipky činí 58 g.
54 Inv. č. HU 162, 616/73. Šipka o celkové délce 122 mm je vybavena rombickým tělem se zpětnými křidélky o délce 84 mm,
jehož maximální tloušť ka dosahuje 5 mm. Na tělo navazuje tulej o délce 55 mm a průměru 8-13 mm. Váha šipky činí 50 g.
55 Inv.č. HU 140, 608/73.
56 Inv. č. 586/73.
57 Za konzultaci k použitým kamenným surovinám srdečně děkuji kolegovi Mgr. M. Vokáčovi, Ph.D.
58 Inv. č. 587/73.
59 Uveďme zde alespoň několik exemplářů z lokality Puck (Wasilewski 2004; Strzyż 2009, 204-207), Biecz (Kwolek 1964, 44,
obr. 8), Reszel (Strzyż 2007a) či Międzyrzecz (Łaszkiewicz, Michalak 2007, 126-127).
60 Několik zlomků bylo nalezeno např. při výzkumu hradu v Lelekovicích (Unger 1990, 151; 1999, 122), kartouzy v Dolanech
(Burian 1964, 11; 1985), obléhacího opevnění u Nového hradu (Konečný, Merta 1980, 306), hradu Skal u Jimramova (Belcredi
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 135

a b

0 5 cm

Obr. 24. Kamenné projektily ze sbírek Lovecko-lesnického muzea: a – nelokalizováno (Inv. č. 586/73); b – Weissenburg u Pielachu (inv.
č. 587/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 24. Stoneballsfrom teh collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov: a – unknown provenance (No. 586/73); b – Weissenburg in
Pielach (No. 587/73). Photo by P. Žákovský.

Kamenné projektily se využívaly v podstatě 5. 2. Kolečkový zámek ručnice

od počátku palných zbraní až do průběhu 16. sto-
letí, kdy je s konečnou platností vytlačily průraz-
nější železné a litinové projektily (např. Klusová
1978, 266; Schmaedecke 1982, 187-188; Štauber
1988, 33). Jejich výroba byla totiž poměrně ná-
kladná a pracná, o čemž svědčí i fakt, že se často
ve vojenských výpravách setkáváme s kameníky,
kteří měli za úkol tyto projektily produkovat pří-
mo v průběhu vojenské akce (např. Szymczak
2004, 151). Máme však k dispozici i doklady
o jejich výrobě v městských dílnách a násled-
ném transportu na mnohdy značnou vzdálenost
(např. Durdík 1955, 71; Konečný, Merta 1980, 318;
Feustel, Möbes, Richter 1986). Dochovaly se nám
i záznamy o jejich cenách. Někdy jsou tyto zprávy
sice velmi kusé, neboť udávají pouze počet kusů
projektilů a celkovou sumu, kterou za ně měst-
ská správa zaplatila. Přesto se však dá s určitými
výhradami usuzovat, že se cena kamenných pro-
jektilů, jejichž průměr se pohyboval kolem 100 mm,
kolísala v první polovině 15. století mezi 2? -21
denáry s maximálními hodnotami kolem 1 groše
(např. Rathgen 1928, 359; Durdík 1955, 74).
Oba kamenné projektily tak můžeme dato-
vat opět pouze rámcově, a to do průběhu 15. až
16. století.
Ve sbírkách studované instituce se nalézá
i torzo zámkové desky pocházející z kolečkového
zámku, které bylo podle údajů nalezeno v ka-
tastru obce Dětřichovice na Bruntálsku61 (obr. 25).
Jedná se o zhruba 188 mm dlouhou zámkovou
desku s dochovaným kolečkem o průměru 50 mm
a torzem pružiny kohoutu i zlomkem kohoutu
samotného, který je situován v natažené poloze.
Z vnitřní konstrukce zámku je v torzu dochová-
na bicí pružina i se spoušť ovou pákou. Kryt pán-
vičky je odlomen. Váha předmětu dosahuje 364 g.
Nálezy obdobného charakteru nepatří zrovna
k běžným objevům. To nepochybně souvisí s ně-
kolika faktory. Prvním z nich je zajisté poměrně
vysoká cena ručnic v tehdejší době, která měla
za důsledek, že si je majitelé velmi pečlivě opa-
trovali a hlídali. Při náhodné ztrátě byly ručnice
bezpochyby zpětně majiteli dohledávány a díky jej-
ich rozměrům patrně i velmi často nalézány. Ar-
cheologizovaná torza ručnic tak patří k velmi
vzácným nálezům a při jejich uložení do země
hrály v mnoha případech velmi důležitou roli
zvláštní okolnosti62. Za zmínku stojí uvést i dva,
dosud nepublikované kolečkové zámky, které by-
ly nalezeny v roce 1905 při výzkumu J. Štencla
v areálu hradu Templštejna, kde nám dokládají

2002, 32, 36; 2010,49-50), Sióna (Janská 1963, 236-238; 1965, 39-42; 1966, 66) či na řadě hradů z oblasti českého Slezska
(Kouřil, Prix, Wihoda 2000, 64, 83, 143, 266, 358, 366).
61 Inv. č. HU 159, 589/73.
62 To se týká zejména řady torz ručnic nalezených na bojišti pod Berestečkom (Свеш н iов к 1992, 240-252, obr. 63-64), nebo
Kopaszi-Zátonyi (Kovács 1994, 267-272, obr. 10, 12). Nálezy kolečkových zámků máme registrovány také např. z Orschwiller
(Leben 1992, 326, kat. č. 3.16), Janiszewa (Poturalska 2001, 79-81, obr. 6), Nitry (Novotný 1965, 75, tab. XIII:9) či Höxteru
(König, Rabe, Westphal 1999, 275, obr. 9:1,3).
136 Petr Žákovský

0 3 cm

Obr. 25. Torzo kolečkového zámku ručnice z Dětřichovic (Lovecko-lesnické muzeum Úsova, Inv. č. HU 159, 589/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 25. The wheel-lock of an arquebuz from Dětřichovice (Hunting and Forestry Museum in Úsov, No. HU 159, 589/73). Photo by P. Žákovský.

příležitostné a patrně periodické využívání hradní
zříceniny loupežnými tlupami v průběhu 16.-17.
století (např. Žákovský 2008b, 61; 2011, 150).
Kolečkové zámky se vyvinuly počátkem
16. století, aby je v polovině této periody zača-
ly nahrazovat méně konstrukčně komplikované
zámky křesadlové. Kolečkové zámky však byly
masově využívány až do konce 17. století (např.
Thierbach 1899; 1901, 138-139; Hoopes 1934,
225-227; Reid 1967, 93; Dite 1975, 109-110;
Müller 1979, 64; Durdík, Mudra, Šáda 1980, 196;
Lugs 1986, 20-26). Vzhledem k faktu, že se na
studované zámkové desce nenachází žádná vý-
robní značka, která by nám dovolila říci něco
bližšího o její provenienci i bližší dataci, lze da-
né torzo zámku datovat pouze rámcově, a to do
průběhu 2. poloviny 16. století.
6. Výstroj koně a jezdce
Pro úplnost je třeba ještě alespoň ve stručno-
sti zmínit předměty, těsně svázané s výstrojí
koně a jezdce. Z této kategorie artefaktů se ve
studované kolekci nachází zlomky tří nelokali-
zovaných dvoudílných udidel, přičemž z každého
z nich se dochovalo po jednom udítku kruhového
průřezu a závěsný kruh pro řemeny63 (obr. 26).

63 Inv. č. HU 18, 603/73; HU 20, 609/73 a HU 21, 609/73.

 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 137

0 3 cm

Obr. 26. Nelokalizovaná torza udidel ze sbírek Lovecko-lesnického muzea (Inv. č. HU 18, 603/73; HU 20, 609/73 a HU 21, 609/73).
Fot. P. Žákovský.

Fig. 26. Fragments of bits from unknown places in collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov (Nos. HU 18, 603/73; HU 20, 609/73
a HU 21, 609/73). Photo by P. Žákovský.

Svým tvarem se jednoznačně hlásí k nejběžnějším
a nejjednodušším konstrukčním typům, se kterým
se setkáváme v podstatě již od středohradištního
období až do nejžhavější přítomnosti (např. Na-
dolski 1954, 87-88; Ruttkay 1976, 356-358; Mě-
churová 1980, 189-190; Kirpičnikov 1986, 108-
109). Díky tomuto faktu lze studované předměty
jen těžko blíže časově zařadit a musíme se pro-
zatím spokojit pouze s jejich rámcovou datací
někam do průběhu středověku, případně raného
novověku.
Poněkud lépe jsme na tom při klasifikaci
jediného třmene, se kterým se ve studované sbír-
ce setkáváme. Asymetrický třmen o celkové délce
zhruba 150 mm a váze 155 g byl podle údajů
v inventární knize nalezen někde na katastru,
respektive v polesí Myslejovic64 (obr. 27). Třmen
je vybaven rameny obdélného průřezu a mírně
prohnutým, rozšířeným stupadlem. Závěsná příč-
ka pro uchycení závěsného řemene se nedocho-
vala, ale svědčí o ní dva kruhové otvory ve svrchní
části závěsu. Díky jeho morfologickým vlastno-
stem lze třmen přiřadit nejspíše ke třmenům typu
VIB podle W. Świętosławskeho, které se podle
autora deskripčního systému měl vyskytovat pře-
devším v průběhu 2. poloviny 15. století s mož-
ným přesahem do počátku století následujícího
(Świętosławski 1990, 61-62). Třmeny typu VI jsou
asymetrické a je pro ně typické řešení závěsu pro
řemen pomocí příčky kruhového průřezu, který
kryje z vnější strany markantní plechový prvek,
který na své ploše v mnoha případech umožňoval
aplikovat bohatou rytou i prolamovanou výz-
dobu65. Třmen z Myslejovic lze tudíž s velkou

64 Inv. č. HU 134, 617/73.

65 Obdobné třmeny máme registrovány např. ze Mstěnic (Nekuda 1985, 136, obr. 191:c), Rokštejna (např. Měřínský 2007, 112,
obr. 64), Siónu (Janská 1965, 45, obr. XIV:1), Vartnova (Kouřil, Prix, Wihoda 2000, 366, obr. 264:2), Tepence (Burian 1971, 66,
tab. 48:1; 1981, 25-28), Gajar (Polla 1962, obr. 18:1) či Międzyrzecza (Łaszkiewicz, Michalak 2007, 133, obr. 15:2).
138 Petr Žákovský

úhelníkovitého průřezu svírajícími parabolický

oblouk a krátkým krčkem ukončeným výraz-
ným pyramidálním bodcem. Úchyty jsou řeše-
ny ploténkami se dvěma nad sebou umístěnými
kruhovými otvory66 (obr. 28:b). Ostruhy daných
morfologických znaků můžeme klást např. do
typu A9 podle A. Ruttkay (1976, 349), DIg po-
dle H. Goßlera (1998, 539-540) či typu II/1
podle Z. Hilczerówny (1956, 34-35). Obecně
jsou pak ostruhy tohoto typu datovány od kon-
ce 10. do první třetiny 12. století67, kam lze
nejspíše datovat i exemplář ze sbírek úsovské-
ho muzea.
Všechny ostatní ostruhy ze sbírek Lovecko-
lesnického muzea v Úsově pak musíme zařadit
k ostruhám kolečkovým, které se poprvé v Ev-
ropě objevují někdy koncem 12. století (např.
в о пи р ч н К к 1973a, 299). Několika kusy je pak
mezi nimi zastoupen patrně jeden z nejběžněj-
ších typů středověkých ostruh vůbec. Jedná se
0 5 cm
o ostruhy mající mírně obloukovitě prohnutá ra-
mena přibližně oválného průřezu, jež jsou spoje-
na v širší lomený oblouk, přičemž jejichž konce
Obr. 27. Torzo třmene z Myslejovic (Lovecko-lesnické muzeum Úsov,
Inv. č. HU 134, 617/73). Fot. P. Žákovský.
jsou ukončeny jedním větším záchytným okem.
V krátkém, směrem dolů směřujícím rozštěpe-
Fig. 27. Fragment of stirrup from Myslejovice (Hunting and Forestry ném krčku je na osce aplikováno ozubené koleč-
Museum in Úsov, No. HU 134, 617/73). Photo by P. Žákovský.
ko (obr. 29). Jedna z ostruh ze sbírek úsovského
muzea je opatřena šesti-68 (obr. 29:d) a druhá pak
osmicípým ozubeným kolečkem69 (obr. 29:c). Dvě
pravděpodobností datovat někam do průběhu 2. po- téměř identické ostruhy, a to inv. č. HU 12670
loviny 15. století. (obr. 29:a) pocházející z dosud blíže nelokali-
Nejpočetnější skupinu předmětů úzce spja- zovaného lesního revíru Baumgarten a nelokali-
tých s výstrojí koně a jezdce představují ostru- zovaná ostruha inv. č. HU 12871 (obr. 29:b),
hy, kterých ve studované kolekci nalezneme 22 dnes tato kolečka postrádají. Díky morfologic-
exemplářů. Ostruhy jsou obecně považovány za kým vlastnostem zmíněných ostruh je lze cel-
velmi citlivý chronologický archeologický ma- kem spolehlivě přiřadit k ostruhám typu III po-
teriál a byla jim proto odbornou literaturou vě- dle Z. Hilczerówny (1956, 63), varianty A podle
nována již značná pozornost. Existuje celá řada Kołodziejského (1985, 165), nebo typu C podle
typologických a deskripčních systémů, o které A. Ruttkaye (1976, 350-352). Ostruhy daného
se lze při studiu ostruh opřít (např. Nagy 1898a; typu jsou vesměs datovány do průběhu 13.-14.
Nadolski 1954, 80-85; Hilczerówna 1956; ирК - století (např. Kołodziejski 1985, 165; Wawrzo-
пичовн к 1973, 56-70; Ruttkay 1976, 344-352; nowska 1990, 189-191; Drobný 1995, 50-61; Koó-
Drobný 1995; Krajíc 2003, 118-126; Koóšová šová 2004, 530-536). Jak již bylo výše řečeno,
2004; 2007). jedná se pravděpodobně o nejběžnější typ stře-
Nejstarší typ je ve studované sbírce zas- dověkých ostruh, a proto k nim v archeologickém
toupen nelokalizovanou ostruhou s rameny troj- materiálu z území téměř celé Evropy nalezneme
66 Inv. č. HU 179, 597/73. Váha ostruhy dosahuje 48 g.
67 Nejbližší analogii představuje torzo ostruhy z Prace,datované do přelomu 11.-12. století (Měchurová 1994, 129), obdobně
jako jedna z ostruh z hradu Templštejna (Kouřil 1979, 133, obr. 2:12). Obdobného tvaru je např. ostruha z Třebušína (Zápo-
tocký 1973, 12-13) či Ivančic, jež se však od studované ostruhy odlišuje subtilnějším a štíhlejším bodcem (Drobný 1995, 33).
K danému typu bychom s určitými výhradami mohli zařadit i několik podobně datovaných ostruh z hradiště „Vysoká Zahrada”
u Dolních Věstonic (Novotný 1979, 292, obr. 5) či Oldenburgu (Gabriel 1984, 129, obr. 40:16).
68 Inv. č. HU 127, 598/73. Ostruha byla údajně nalezena v dosud blíže nelokalizovaném lesním revíru Baumgarten. Váha ostruhy
činí 44 g.
69 Inv. č. HU 116, 597/73. Váha nelokalizované ostruhy činí 47 g.
70 Inv. č. HU 126, 598/73. Váha ostruhy činí 55 g.
71 Inv. č. HU 128, 598/73. Váha ostruhy činí 45 g.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 139

0 5 cm

e f

Obr. 28. Ostruhy ze sbírek Lovecko-lesnického muzea: a – revír Baumgarten (inv. č. HU 124, 598/73); b – nelokalizováno (inv. č. HU 179,
597/73); c – Myslejovice (inv. č. HU 136, 602/73); d – nelokalizováno (inv. č. HU 123, 597/73); e – nelokalizováno (inv. č. HU 122, 598/73);
f – Myslejovice (inv. č. HU 135, 602/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 28. Spurs from the collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov: a – the area of Baumgarten (No. HU 124, 598/73); b – unknown
provenance (No. HU 179, 597/73); c – Myslejovice (No. HU 136, 602/73); d – unknown provenance (No. HU 123, 597/73); e – unknown
provenance (No. HU 122, 598/73); f – Myslejovice (No. HU 135, 602/73). Photo by P. Žákovský.

velké množství analogií72. Na základě těchto po- Další vývojový trend v oblasti ostruh s krát-
znatků lze studované ostruhy z Lesnicko-lovec- kým krčkem a rameny ukončenými velkým okem
kého muzea v Úsově datovat rámcově do průběhu pak představují čtyři exempláře ze sbírek úsovské-
13.-14. století. ho muzea získané z různých lokalit (obr. 30:a-d).

72 Za všechny uveďme alespoň vybrané nálezy ostruh daného typu z území České republiky z Batňovic (Lochmann 1989, 109,
tab. IV:1), Bolkova (Hejna 1962, obr. 1:6), Vízmburku (Lochmann 1983, 230), Kepkova (Měchurová 1986, 162), Melic (Unger
1974, 196, obr. 4:7), Přerovce (Kouřil, Prix, Wihoda 2000, 304, obr. 205), Pfaffenschlagu (Nekuda 1975, 151, obr. 137:1),
Nedakonic (Žákovský 2011b), Plečí (Kouřil, Wihoda 2002, 31, obr. 8:2) či Templštejna (Kouřil 1979, 133, obr. 2:11, 13).
140 Petr Žákovský

0 5 cm

c
d

Obr. 29. Ostruhy ze sbírek Lovecko-lesnického muzea: a – revír Baumgarten (inv. č. HU 126, 598/73); b – nelokalizováno (inv.č. HU 128,
598/73); c – nelokalizováno (inv. č. HU 116, 597/73); d – revír Baumgarten (inv. č. HU 127, 598/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 29. Spurs from the collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov: a – the area of Baumgarten (No. HU 126, 598/73);
b – unknown provenance (No. HU 128, 598/73); c – unknown provenance (No. HU 116, 597/73); d – the area of Baumgarten (No. HU 127,
598/73). Photo by P. Žákovský.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 141

Tyto ostruhy se od předešlého typu liší zejména
výrazným prohnutím ramen obdélného průřezu do
poměrně ostrého úhlu, jejichž spojnice svírající
stále ještě lomený oblouk je protažena do jaké-
si manžety dosedající na patu jezdce. Výrazným
rozdílem od předešlého typu ostruh je také si-
tuování závěsného oka, které je v tomto případě
umístěno excentricky k ose ramen. Mírně se pro-
tahuje i délka krčku, což umožnilo výrobci ostru-
hy do jeho rozštěpení aplikovat ozubená koleč-
ka větších rozměrů. To lze pozorovat zejména
na ostruze pocházející údajně z lesního revíru
Baumgarten, která je opatřena velkým osmicípým
kolečkem73 (obr. 30:a). Oproti tomu drobnější
nelokalizovaná ostruha je vybavena šesticípým
kolečkem, přičemž jednotlivé cípy kolečka jsou
profilovány74 (obr. 30:c). Ostruha údajně pochá-
zející z dosud blíže nelokalizovaného lesního
revíru Jezirko75 má v rozštěpeném krčku za-
klesnuté drobné osmicípé kolečko (obr. 30:b),
obdobně jako torzo ostruhy z lesního revíru
Ungarthal76 (obr. 30:d). Ostruhy obdobných tva-
rů lze přiřadit k ostruhám varianty C podle Ko-
łodziejského (1985, 166). Opět se jedná o poměr-
ně hojně rozšířený typ ostruh, které jsou vesměs
datovány do průběhu 13.-14. století s možným
přesahem do století následujícího77 (např. Nagy
1898a, 61-62, obr. 2; Drobný 1995, 62-80; Koó-
šová 2004, 533-536). Lze tedy opět shrnout, že
výše zmíněné čtyři ostruhy ze sbírek studované
instituce můžeme datovat rámcově do průběhu
13. až počátku 15. století.
Obdobně lze datovat i zlomek nelokalizované
ostruhy78, která se v podstatě od předešlého typu
ostruh odlišuje pouze tím, že jedno z ramen je
ukončeno horizontálním, vertikálně průvlečným
obdélným okem (obr. 30:f). Z území bývalého
Československa prozatím nemáme těchto ostruh
registrováno příliš mnoho79. Více jich známe
z Německa, kde je nalezneme např. na lokalitě
Groitzsch (Vogt 1987, 124, obr. 105:1, 3). Něko-
lik jich je publikováno také z Polska, kde lze
uvést např. ostruhu z Widoradzu (Abramek 2007,
103-104, obr. 6:3). Máme je však registrovány
také z Londýna (Clark 2004, 133-137).
Bližší klasifikaci se poněkud brání nelokali-
zovaná ostruha80, jejíž rovná ramena obdélného
průřezu svírají parabolický oblouk a jsou ukonče-
na vertikálně situovanou úchytnou profilovanou
ploténkou se dvěma kruhovými otvory. Střed-
ně dlouhý rozštěpený krček je u svého kořene
zaškrcen a je obloukovitě prohnut směrem dolů.
Je v něm umístěno šesticípé ozubené kolečko
(obr. 30:e). K dané ostruze bychom jen stěží hle-
dali bližší analogie a to zejména díky situová-
ní úchytných plotének, jež jsou vytaženy vzhůru
nad osu ramen. V doposud publikovaných typo-
logických systémech není tato varianta úchyt-
ných plotének prozatím podchycena. Svým tva-
rem se studovaná ostruha asi nejvíce blíží ostruhám
s rovnými rameny, jež jsou obecně datovány do
průběhu 2. poloviny 15. až přelomu 16. a 17. století
(např. Koóšová 2007, 262, tab. 2).
Další, poměrně masivní ostruha, pocházejí-
cí údajně z katastru, respektive z polesí Mysle-
jovice81 je vybavena rameny trojúhelníkovitého
průřezu, jež svírají parabolický oblouk. Konce
ramen jsou opatřeny profilovanými záchytnými
ploténkami s dvěma kruhovými otvory. Poměr-
ně dlouhý rozštěpený krček s výraznou hranou
ve své horní ploše je opatřen drobným, původně
patrně dvanácticípým ozubeným kolečkem (obr.
28:c). Tento typ ostruh, pro který S. Kołodziejski
vyčlenil svůj typ H (1985, 169), se v archeolo-
gickém materiálu objevuje poměrně hojně a vět-
šinou je svorně datován do průběhu 15. století82
(např. Drobný 1995, 89-90; Koóšová 2004,
536-539).

73 Inv. č. HU 125, 598/73. Váha ostruhy činí 59 g.

74 Inv. č. HU 181, 597/73. Váha ostruhy činí 44 g.
75 Inv. č. HU 176, 600/73. Váha ostruhy činí 45 g.
76 Inv. č. HU 178, 603/73. Váha ostruhy činí 33 g.
77 Stačí zde uvést analogické ostruhy z Bystřece (Belcredi 2006, 370, tab. XLVI:9), Konůvek (Měchurová 1997, 106, tab.
LVII:9), Koválova (Unger 1994, 44, obr. 36:21), Landeka (Kouřil, Prix, Wihoda 2000, obr. 165:5; Měchurová 2004, 228,
obr. 1:3), Cvilína (Kouřil, Prix, Wihoda 2000, obr. 60:5), Rokštejna (např. Měřínský 2007, obr. 63:9), Tepence (Burian 1982, 24),
Šemberka (Durdík, Valentová 1996), Chľaby (Hanuliak 1986, 476, obr. 5), Šuran (Ruttkay 1991, 91, obr. 46), Bratislavy
(Polla 1979, 218, tab. XXXV:2), Košic (Slivka 1980, 249, obr. 11:5; Rusnák 2009, 399-400, obr. 8:4), Šariše (Slivka 1980,
249, obr. 12:1), nebo hradu Kysak (Uličný 2001, 152, obr. III:7). Máme je registrovány např. také ze zaniklé vsi Sarvaly (Holl,
Parádi 1982, 82-83, obr. 34:1-2).
78 Inv. č. HU 180, 597/73. Váha ostruhy činí 73 g.
79 Lze zde uvést např. torzo ostruhy, pocházející patrně z hradu Cvilína (Drobný 1995, 65-66), Přerovce (Kouřil, Prix, Wihoda
2000, 304, obr. 205:3), Sitna (Labuda 1999, 223, obr. 4:1) či Bolkova (Hejna 1962, 460, obr. 1:7).
80 Inv. č. HU 123, 598/73. Váha ostruhy činí 44 g.
81 Inv. č. HU 136, 602/73. Váha ostruhy činí 59 g.
82 Mimo exempláře podchycené T. Drobným stojí za zmínku např. ještě ostruhy daného typu z Dolan (Burian 1964, 6, obr. 3:12;
1965, 4-5, obr. 2:1; 1982, 24), Lelekovic (Unger 1990, 151, obr. 5:3; 1999, 128-130, obr. 143:1,3), Mstěnic (Nekuda 2007,
obr. 139:9), Radyně (Klein 1927, tab. VII), Sezimova Ústí (Drda 1978, tab. IX) či Zalužan (Polla 1962a, 131-132, obr. 103:3).
142 Petr Žákovský

0 5 cm

d
c

f
e

Obr. 30. Ostruhy ze sbírek Lovecko-lesnického muzea: a – revír Baumgarten (inv. č. HU 125, 598/73); b – revír Jezirko (inv. č. HU 176, 600/73);
c – nelokalizováno (inv. č. HU 181, 597/73); d – revír Ungarthal (inv. č. HU 178, 603/73); e – nelokalizováno (inv. č. HU 123, 598/73);
f – nelokalizováno (inv. č. HU 180, 597/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 30. Spurs from the collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov: a – the area of Baumgarten (No. HU 125, 598/73); b – the
area of Jezirko (No. HU 176, 600/73); c – unknown provenance (No. HU 181, 597/73); d – the area of Ungarthal (No. HU 178, 603/73);
e – unknown provenance (No. HU 123, 598/73); f – unknown provenance (No. HU 180, 597/73). Photo by P. Žákovský.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 143

0 5 cm

Obr. 31. Manžetové ostruhy zdobené prolamovanou výzdobou z polesí „Stavení” u Moravského Krumlova (soukromá sbírka). Fot. P. Žákovský.

Fig. 31. Cup heel spurs with ornamentation from “Stavení” from Moravske Krumlovo (private collection). Photo by P. Žákovský.

Do průběhu 15. století lze také datovat vel-
mi kvalitně dochovanou ostruhu, jež měla být
nalezena v dosud blíže nelokalizovaném lesním
revíru Baumgarten83 (obr. 28:a). Její výrazně ob-
loukovitě prohnutá ramena přibližně „D” profilu
svírají parabolický oblouk, přičemž nad jejich
spojnicí jsou ramena již opatřena jakýmsi náz-
nakem profilované manžety. Ramena jsou ukon-
čena profilovanými záchytnými ploténkami se
dvěma kruhovými otvory, přičemž ve dvou z nich
se dosud dochovala nákončí závěsných řemenů.
Dlouhý krček se zvýrazněnou svrchní hranou je
u samotného rozštěpu profilován do hranolu. Ve
vlastním rozštěpu vězí v torzu dochováno vět-
ší osmicípé ozubené kolečko. Ostruha se svým
tvarem řadí k poměrně oblíbeným ostruhám
z průběhu 2. poloviny 15. století (např. Demmin
1893, 620), jak nás o tom přesvědčuje také řada
dobře stratigraficky datovatelných nálezů84. Vel-
mi blízko mají ostruhy daného tvaru k ostruhám
typu I podle S. Kołodziejského (1985, 169), se
kterým mají shodné především výrazné oblouko-
vité prohnutí konce ramen, které se tak vyhýbaly
kotníku jezdce. Manžeta v mnoha případech na-
bízela výrobci ostruhy aplikaci různých výzdob-
ných prvků. Ta mohla být řešena pomocí jedno-
duché profilace, a to jak vlastního pláště manžety,
tak jejího okraje, jak to lze pozorovat také na
studované ostruze. Uplatnit se zde však mohla
i náročnější výzdoba. Manžeta z poněkud mor-
83 Inv. č. HU 124, 598/73. Váha ostruhy činí 80 g.
84 Vyberme z nich alespoň torzo ostruhy z hradu Valečova (Chotěbor 1986, 186, obr. 5), Kaltenštejna (Kouřil, Prix, Wihoda 2000,
obr. 140:4), Pfaffenschlagu (Nekuda 1975, 151, obr. 137:3), Rokštejna (Drobný 1995, 98), Vizmburku (Lochmann 1983, 230-231,
tab. II:1) či Mstěnic (Nekuda 2007, obr. 139:7).
85 Pro daný typ ostruh vyčlenil S. Kołodziejski svůj typ K (1985, 170).
86 Inv. č. HU 135, 602/73. Váha ostruhy činí 46 g.
fologicky odlišné ostruhy ze Mstěnic byla zdobe-
na výraznou profilací a rytými liniemi (Nekuda
1985, 139, obr. 194:e), kdežto plášť manžety ob-
dobné ostruhy z hradu Strádova pokrývalo stří-
brné plátování (Frolík, Pertl 1984). Nejnáročnější
výzdobu představuje plastický dekor, či prolamo-
vání pláště těchto manžet, jak to lze spatřit na
několika ostruhách ze sbírek Národního muzea
v Praze (Koula 1892a, 659-661, obr. 2; Denkstein
1969, 189-190, obr. 16, 18) či Museu Bargello ve
Florencii (Laking 1920, 168, obr. 974). Jedná se
tedy o ostruhu, kterou můžeme v každém přípa-
dě přiřadit k řemeslně náročnějším výrobkům,
patřícím k výstroji zámožnějších vrstev obyva-
telstva 15. století.
Z předešlého typu ostruh se patrně během
1. poloviny 15. století vyvinuly poměrně vzácně
se objevující manžetové ostruhy85. Ve sbírkách
Lovecko-lesnického muzea se setkáváme se dvě-
ma zástupci těchto ostruh. Prvním z nich je zlo-
mek ostruhy, jež byl údajně nalezen v okolí
Myslejovic86. Sestává z masivního a dlouhého
krčku, jehož kruhový průřez se zhruba v polovi-
ně délky mění na kvadratický. Krček je rozště-
pen až téměř k tomuto přechodu a je do něj vsa-
zeno poměrně velké šesticípé ozubené kolečko.
Z vlastní manžety se dochovalo již pouhé torzo
(obr. 28:f). Analogicky byl řešen také dlouhý krček
u kompletně dochované ostruhy, u které však
postrádáme jakékoliv informace o místě jejího
144 Petr Žákovský

a b

0 5 cm

f
e

Obr. 32. Ostruhy ze sbírek Lovecko-lesnického muzea: a – nelokalizováno (inv. č. HU 182, 597/73); b – Krnov (inv. č. HU 177, 601/73);
c – nelokalizováno (inv. č. HU 180-I, 597/73); d – nelokalizováno (inv. č. HU 185, 597/73); e – nelokalizováno (inv. č. HU 184, 597/73);
f – Lipinka (inv. č. HU 115, 599/73). Fot. P. Žákovský.

Fig. 32. Spurs from the collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov: a – unknown provenance (No. HU 182, 597/73); b – Krnov
(No. HU 177, 601/73); c – unknown provenance (No. HU 180-I, 597/73); d – unknown provenance (No. HU 185, 597/73); e – unknown
provenance (No. HU 184, 597/73); f – Lipinka (No. HU 115, 599/73). Photo by P. Žákovský.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 145

nálezu87. V profilovaných úchytných ploténkách
vybavených dvěma kruhovými otvory se dodnes
dochovala i kompletní upínací garnitura ostruhy.
Tu tvoří především kapkovitá nákončí řemenů
a dva ploché háčky (obr. 28:e). Jak již bylo výše
řečeno, lze obě ostruhy bezpečně přiřadit k velmi
vzácně se objevujícímu typu manžetových ostruh.
Není bez zajímavosti zmínit, že v posledním sou-
pise středověkých ostruh z území Moravy nebyl
autorovi znám jediný exemplář (srov. Drobný 1995)
a také na Slovensku a v Polsku je jich známo
poměrně malé množství (Kołodziejski 1985, 170;
Slivka 2004). Pokud se podíváme alespoň na vy-
brané dosud publikované exempláře, zjistíme, že
se jednotlivé ostruhy mezi sebou v jednotlivostech
odlišují. Některé z nich mají poněkud rozdílnou
profilaci krčků oproti studovaným exemplářům,
neboť jejich průřez je po celou délku přibližně
kruhový88. Obdobný průřez krčků pak nalezne-
me na manžetových ostruhách ze Zelené Hory
u Hrabušic (Slivka 2004, 184), nebo Prašníku
(Klčo 2008, 216). Zvětšená plocha manžet si vy-
sloveně říkala o výzdobu, čemuž v mnoha pří-
padech ostrožník neodolal. V jejich výzdobě se
uplatnila především prolamovaná a reliéfní vý-
zdoba v podobě geometrických a vegetabilních
motivů, ale setkáme se také s těmito technikami
provedenými nápisy89. V této věci snad nebude
samoúčelné zmínit nedávné nálezy dvou torz tak-
to zdobených ostruh v blízkém okolí Moravského
Krumlova (obr. 31). Při současném provádění
soupisu středověkých a raně novověkých militarií
z území České republiky již byla sice ve sbírkách
různých institucí nalezena řada dosud neznámých
ostruh daného typu, ale obecně se dá opravdu
říci, že jejich nálezy patří k velkým vzácnostem.
Dvě studované manžetové ostruhy, jež jsou zá-
roveň jedny z prvních podchycených exemplářů
na Moravě, lze tedy celkem spolehlivě datovat
do průběhu 2. poloviny 15. století.
Poměrně větší a nutno říci, že také celkem
problematickou skupinu ostruh tvoří exempláře
vybavené neprohnutými rameny, jež jsou spoje-
ny do širokého parabolického oblouku (obr. 32).
Krčky těchto ostruh jsou poměrně krátké a smě-
rem dolů prohnuté, přičemž jsou vybaveny drob-
nými ozubenými, až čtrnácticípými kolečky. Od-
lišují se od sebe v podstatě pouze rozdílnými
úchytnými ploténkami. První variantu těchto úchyt-
ných zařízení představuje obdélná ploténka se
dvěma horizontálně situovanými kruhovými otvo-
ry. Do této varianty náleží nelokalizované ostruhy
inv. č. HU 180-I90 (obr. 32:c), HU 18291 (obr. 32:a)
a HU 18492 (obr. 32:e). Jedná se sice o poměrně
velmi rozšířený typ ostruh, se kterými se často
setkáváme v muzejních sbírkách, ale publiko-
váno jich prozatím nebylo mnoho. Navíc byly
prozatím publikovány pouze jejich náhodné ná-
lezy, které bez stratigrafických údajů mají pouze
sběrový charakter, obdobně jako jsme na tom
při posuzování materiálu z Lovecko-lesnického
muzea v Úsově. Snad proto u jednotlivých autorů
datování daného typu ostruh kolísá mezi 15. až
17. stoletím93 (např. Drobný 1995, 105-106). Ani
nález ostruhy v předpokládaných místech No-
vého Tábora u Nedakonic nám nemůže říci nic
bližšího k jejich dataci. Materiál, který zde byl
získán výzkumem V. Fialové totiž postrádá ja-
kékoliv údaje o bližších nálezových okolnostech.
V souboru z této, pro dějiny moravského husitství
tak důležité lokality, je navíc zastoupen materiál
datovatelný od pravěku až do novověku. Nelze
tudíž vyloučit ani možnost novověkého stáří os-
truhy, kterou bychom jinak mohli datovat před
rok 1421 (Žákovský 2011b). Prozatím se tudíž
budeme muset spokojit s datováním daného typu
ostruh do průběhu 15.-17. století. Pro datování
těchto ostruh spíše do novověku svědčí i pří-
tomnost obdobného exempláře v depotu želez-
ných předmětů datovaném do 17. století z okolí
Skąpego v Polsku (Krzyszowski, Michalak 2008,
164, 170, tab. II:2). Analogickou ostruhou je do-
dnes opatřena také mohutná jezdecká kurýrní bota
ze sbírek Victoria and Albert Museum v Londýně,
jež je datována do počátku 18. století (Born 1940,
1583).Výsledky probíhajícího soupisu militarií snad
budou moci na tuto otázku přinést konečnou
odpověď.
Druhou variantu ostruh daného typu před-
stavuje ostruha s obdélnými úchytnými plotén-

87 Inv. č. HU 122, 598/73. Váha ostruhy činí 112 g.

88 Takovým krčkem jsou vybaveny např. ostruhy z Branče (Ruttkay, Cheben, Ruttkayová 1994, 235, obr. 7:6; Slivka 2004, 183),
Chmeľova (Tomášová 2003, 206, obr. 2; Slivka 2004, 184), hradu Kuchyňa (Slivka 2004, 185) či Libice nad Cidlinou (Justová
1980, obr. 7:4; 1981, 49, obr. 65:4).
89 K nim např. Boeheim 1890, 227; Koula 1892; 1892a; Nagy 1898a, 62-64, obr. 4; Dufty 1968, 13, tab. CLXIII; Denkstein 1969;
Thomas, Gamber 1976, 71, obr. 17; Kołodziejski 1985, 177-179; Pela 2002; Kuśnierz 2010, 223-224.
90 Inv. č. HU 180-I, 597/73. Váha ostruhy činí 73 g.
91 Inv. č. HU 182, 597/73. Váha ostruhy činí 70 g.
92 Inv. č. HU 184, 597/73. Váha ostruhy činí 62 g.
93 Z těch doposud publikovaných analogií uveďme alespoň nálezy z Kaltenštejna (Brachtl 1995, 13, obr. 1:5; Kouřil, Prix,
Wihoda 2000, 219, obr. 140:2), Moravské Nové Vsi (Měřínský 1977, 71, obr. 30), Hrušovan nad Jevišovkou (Měřínský 1972,
144), Svinice (Slivka 1980, 251, obr. 10:1; Čaplovič 1983, 387, tab. IV:5) či Nitry (Novotný 1965, 72, tab. XV:5).
146 Petr Žákovský

b c d

Obr. 33. Výrobní značky na militariích ze sbírek Lovecko-lesnického muzea: a – dlouhý meč z Karlovic (inv. č. HU 129, 577/73); b – dlouhý meč
z Bohuslavic (inv. č. HU 130, 576/73); c – sekera z Lovčic (inv. č. HU 1015, 580/73); d – sekera z neznámé lokality (inv. č. HU 1024, 582/73).
Fot. P. Žákovský.

Fig. 33. Marks on the militaries from the collection of the Hunting and Forestry Museum in Úsov: a – sword from Karlovice (No. HU 129, 577/73);
b – sword from Bohuslavice (No. HU 130, 576/73); c – axe from Lovčice (inv. č. HU 1015, 580/73); d – axe, unknown provenance (No. HU 1024,
582/73). Photo by P. Žákovský.

kami, opatřenými obdélnými otvory (obr. 32:f).
Ostruha94 byla podle údajů nalezena někde v ka-
tastru obce Lipinka, v blízkosti Úsova. Publi-
kovaných analogických exemplářů nenalezneme
mnoho, přičemž většinou jde opět o starší muzej-
ní sbírkové předměty. To je případ např. ostruh
z Bezdězu (Peša 2001, 75) nebo nelokalizova-
ných ostruh ze sbírek Jihomoravského muzea ve
Znojmě a Moravského zemského muzea v Brně
(Drobný 1995, 104). Pro přesnější datování dané
varianty ostruh jsou více než důležité nálezy dvou
exemplářů z areálu pěchotní reduty na tzv. Vo-
larských šancích u Volar, jež jsou dějinnými sou-
vislostmi velmi přesně datovatelné do rozmezí
let 1618-1620 (Beneš, Kubů, Török 1995, 466;
obr. 6:2, 9:3). Teoreticky lze studovanou ostru-
hu datovat do průběhu 17. století, přičemž její
výskyt v této oblasti bychom snad mohli spojit
s předpokládanými vojenskými aktivitami v da-
ném mikroregionu, o kterém by mohl nepřímo
svědčit fakt, že v roce 1677 se zde z celkem 22
usedlostí uvádí 8 poustek (např. Pinkava 1922, 84).
Do stejného časového úseku lze klást i vznik
dalších dvou ostruh, které se od předešlých liší
opět rozdílným řešením úchytné ploténky. První
z nich představuje nelokalizovaná ostruha95, jež
má úchytné ploténky přibližně kruhového ovál-
ného tvaru se dvěma vertikálně umístěnými kru-
hovými otvory, v nichž jsou dosud zachovány
dva upínací háčky (obr. 32:d). Druhá ostruha by-
la podle údajů nalezena někde v katastru Krnova,
respektive v polesí Kronrdorf96. Tato ostruha má
úchytnou ploténku se dvěma kruhovými otvory,
jež jsou souběžné s osou vlastních ramen. Krček
ostruhy je ostře ohnut směrem dolů (obr. 32:b).
Pro tyto ostruhy bychom prozatím jen těžko hle-
dali bližší analogii. Snad nepochybíme, pokud bu-
deme tyto ostruhy prozatím datovat do průběhu
17.-18. století. Přesnější dataci znemožňuje pře-
devším absence prací zabývající se tímto novo-

94 Inv. č. HU 115, 599/73. Váha ostruhy činí 67 g.

95 Inv. č. HU 185, 597/73. Váha ostruhy činí 75 g.
96 Inv. č. HU 177, 601/73. Váha ostruhy činí 82 g.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě
věkým materiálem, přestože by vypracování mor-
fologického a typologického systému těchto mlad-
ších exemplářů ostruh bylo velice žádoucí (např.
Koóšová 2007).
Poslední, bohužel opět nelokalizovaná os-
truha představuje již pokročilý typ ostruh, typic-
ký zejména pro průběh 17.-18. století97. Ramena
ostruhy, jež mají průřez v podobě litery „D” a jež
spolu svírají parabolický oblouk, jsou opatřena
obdélnými úchytnými ploténkami, které jsou vy-
baveny dvěma obdélnými otvory, v nichž se čá-
stečně dochovaly zbytky upínacích mechanismů
(obr. 28:d). Co je pro daný typ ostruh typické je
vybavení jejich ramen klouby, které zajišť ova-
ly kvalitnější upevnění ostruhy k botě majitele.
S tímto funkčním prvkem se patrně v ojedinělých
případech setkáváme již v průběhu 13.-15. století,
přičemž jejich výskyt v tomto období je spojo-
ván s působením řádu německých rytířů (např.
Wachowski 1998, 448-450). Do 15. století lze
klást i vznik ostruhy nalezené v areálu hrádku
ve Skorošicích (Kouřil, Prix 2008, 174, obr. 4:4).
S publikovanými nálezy novověkých ostruh dané
konstrukce se setkáváme pak jen zřídka, což
je však nepochybně způsobeno i nedostatečným
zájmem odborníků o raně novověké železné
předměty vůbec. Jejich nepatrné zastoupení v ar-
cheologickém materiálu by pak také mohlo být
zapříčiněné tím, že drtivá většina ostruh byla
poměrně náročně zdobena a tím pádem nepo-
chybně i velmi nákladná, takže si na ně majitelé
dávali zvýšený pozor a v případě ztráty je patr-
ně intenzivně dohledávali. Poměrně bohatě byla
zdobena i studovaná ostruha. Její ramena byla
opatřena křížovým rastrem a profilováním, při-
čemž původně byla zřejmě i plátována barev-
ným kovem. Velmi blízkou ostruhu nalezneme
např. ve sbírkách Museo Poldi Pezzoli v Miláně,
která je datována do průběhu 18. století (Boccia,
Godoy 1985, 134, obr. 402, kat. č. 365).
Závěr
Kolekce středověkých a raně novověkých
militarií ve sbírkách Lovecko-lesnického muzea
v Úsově nepatří sice svým rozsahem k těm nej-
větším, ale rozhodně svojí nepočetnost vyrovnává
kvalitou zde uloženého materiálu. Především je
97 Inv. č. HU 123, 597/73. Váha ostruhy činí 50 g.
147
třeba se zmínit o dvou dlouhých mečích, jejiž
původ bychom mohli hledat někde v oblasti teh-
dejšího Uherska, přičemž ten starší z nich, který
byl nalezen na katastru Karlovic, mohl být na
místě svého nálezu ztracen přímo nějakým uher-
ským vojákem při známých vojenských akcích
v rámci česko-uherských válek v 60. letech 15.
století. Kvalitními exempláři jsou ve studované
kolekci zastoupeny také tesáky, jež v několika
případech představují zcela unikátní typy těchto
chladných zbraní. Setkáme se zde i s velmi vzác-
ně se objevujícím nálezem levoruční dýky z Je-
žova hradu u Stínavy, která nám navíc velmi
přesvědčivě dokládá alespoň občasné využívání
areálu hradu i po jeho zániku zachyceném pí-
semnými prameny. Střelné zbraně jsou zastou-
peny řadou železných hrotů šípů, včetně šípů
určených k těžkým hradebním kuším či vzácně
se objevujícím zápalným šípům. Do dané kate-
gorie zbraní lze zařadit i torzo opaskového na-
pínacího háku, kterým se napínala tětiva kuše.
Palné zbraně jsou ve studované kolekci zastou-
peny dvěma kamennými projektily, které slouži-
ly jako munice do houfnic či bombard a vzác-
ným nálezem torza kolečkového zámku ručnice
z průběhu 16. století. Výstroj koně a jezdce je
zde zastoupena udidly, třmenem a řadou ostruh
z průběhu 11.-18. století.
Kolekce militarií ve sbírkách Lovecko-les-
nického muzea v Úsově pak představuje výs-
ledky muzejnické snahy jednoho ze šlechtic-
kých rodů z přelomu 19. a 20. století, čímž se
úsovská kolekce řadí vedle sbírek křivokláts-
kých, zvíkovských a orlických, které by si také
zasloužily naši zvýšenou pozornost. I když je
vypovídací hodnota studovaných předmětů zne-
hodnocena jen jejich rámcovým lokalizováním
s absencí jakýchkoliv bližších nálezových okol-
ností a má tak charakter pouhého sběrového
materiálu, stojí za to se jim blíže věnovat, neboť
mohou v kontextu dalšího výzkumu posunout
v mnoha ohledech naše poznání o středověkých
a raně novověkých militarií alespoň o kousek
vpřed. Konečné odpovědi na některé z navrže-
ných otázek může objasnit jen další systematic-
ký výzkum a zde předkládané výsledky jsou, jak
doufám, jen jeho první etapou.
mgr Petr Žákovský
Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty
Masarykovy univerzity Brno
148 Petr Žákovský

Literatura
Abramek B.
2007 Militaria z grodziska średniowiecznego w Widoradzu pod Rudą koło Wielunia, AHP 17, s. 95-111.
Agostino R., Zagari F.
2001 Gli scavi di S. Marina a Delianuova (RC): relazione preliminare (1999-2001), Archeologia Medievale 29,
s. 341-348.
Aleksić M.
2007 Mediaeval Swords from southeastern Europe. Material from 12th to 15th Century, Belgrade.
Alexander D. G.
1985 European Swords in the Collections of Istanbul. Part I. Swords from the Arsenal of Alexandria, Waffen-
und Kostümkunde 27, s. 81-118.
1987 European Swords in the Collections of Istanbul. Part II, Waffen- und Kostümkunde 29, s. 21-48.
Angelucci A.
1890 Catalogo della Armeria Reale illustrato noc incisioni in Legno, Torino.
Antoni D.
2010 Militária z Michalskej veže v Bratislave, Bratislava (nepubl. diplomová práce na Katedře archeologie
FF UK v Bratislavě).
Augustyniak J.
1996 Splendory izby magnackiej w XVI wieku na przykładzie zamku w Inowłodzu, AHP 3, s. 209-221.
Baarová Z., Frait R., Sovková V., Šlancarová V.
2006 Obrazový katalog vybraných exponátů, [w:] Sága moravských Přemyslovců. Život na Moravě od XI.
do počátku XIV. století, Olomouc-Brno, s. 199-250.
Belcredi L.
1988 Užití kovu ve středověké osadě. Výsledky dosavadního archeologického výzkumu zaniklé středověké osady
Bystřec, AH 13, s. 459-485.
2002 Předběžná zpráva o výzkumu hradu Skály u Nového Jimramova, okr. Žďár nad Sázavou, Okresní Mu-
zeum Brno-venkov 2002, s. 31-45.
2006 Bystřec. O založení, životě a zániku středověké vsi. Archeologický výzkum zaniklé středověké vsi Bystřec
1975-2005, Brno.
2010 Hrad Skály, aneb o prstenu paní Elišky. Historie a archeologický výzkum hradu, Brno.
Beneš J., Kubů F., Török J.
1995 Soubor militárií z počátku Třicetileté války z Volarských šancí, AR XLVII, s. 461-480.
Blair C.
1967 A Schiavona Rapier, Journal of the Arms and Armour Society V/12, s. 453-454.
Blaschke J.
1934 Zur Geschichte der Burg Brünnles, Hohenstadt.
Blekta J.
1934 Smilovo hradisko a Starý Plumlov, Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova
a Hané XI, s. 9-31.
1936 Ježův hrad, Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané XIII, s. 61-71.
1937 Smilovo hradisko. (Doplněk k čl. z roč. XI. r. 1934), Ročenka Národopisného a průmyslového musea
města Prostějova na Hané XIV, s. 93-96.
Boccia L. G.
1967 Nove secoli di armi da caccia, Firenze.
1996 Armi ďAttacco da difesa e da fuoco La collezione ďarmi del Museo ď Arte Medievale e Moderna di
Modena, Modena.
Boccia L. G., Coelho E. T.
1975 Armi bianche Italiane, Milano.
Boccia L. G., Godoy J. A.
1985 Museo Poldi Pezzoli. Armeria I, Milano.
1986 Museo Poldi Pezzoli. Armeria II, Milano.
Boeheim W.
1890 Handbuch der Waffenkundes. Das Waffenwesen in seiner historischen Entwickelung vom Beginn des
Mittelalters bis zum Ende des 18. Jahrhunderts, Leipzig.
Bolina P., Doležel J.
1988 Hrady na Drahanské vrchovině do konce 13. století. Počáteční stav výzkumu, AH 13, s. 321-352.
Born W.
1940 Schuhmoden im 17. und 18. Jahrhundert, Ciba-Rundschau 43, s. 1580-1584.
Bosson C.
1973 Quelques armes de ľ exposition „Armes anciennes des Collections Suisses” – Genève 1972, Waffen- und
Kostümkunde 15, s. 53-64.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 149

Brachtl Z.
1995 Kovové a kostěné předměty z hradu Katlenštejna. Fond muzea v Jeseníku a zámeckého muzea v Ja-
vorníku, Šumperk.
Brych V.
2001 Nález renesanční dýky z Vrbna u Mělníka, Časopis Společnosti přátel starožitností CIX, s. 112-115.
Burian V.
1964 Nálezy ze středověkého objektu v Dolanech (výzkum 1962), Práce odboru společenských věd Vlasti-
vědného ústavu v Olomouci 3, Olomouc.
1965 Nálezy z kartuzie a husitského opevnění v Dolanech (výzkum 1963), Práce odboru společenských věd
Vlastivědného ústavu v Olomouci 6, Olomouc.
1971 Výzkum hradu Tepence (obec Jívová) roku 1970, Přehled výzkumů 1970, s. 65-68.
1981 Nálezy jezdeckých třmenů z hradu Tepence u Jívové a kartouzky v Dolanech (1340-1425), Zprávy
Krajského vlastivědného muzea v Olomouci 212, s. 25-28.
1982 Jezdecké ostruhy posádek na Tepenci a kartouzce (1340-1425), Zprávy Krajského vlastivědného muzea
v Olomouci 218, s. 23-29.
1985 Projektily z těžkých palných a vrhacích zbraní z Tepence a Dolan, Zprávy Krajského vlastivědného muzea
v Olomouci 234, s. 20-25.
Calvert A. F.
1907 Spanish Arms and Armour. Being a historical and descriptive Account of the Royal Armoury of Madrid,
London-New York.
Cisek I., Kramarek J.
1960 Grodziska Ryczyńskie, pow. Oława w świetle badań w 1958 r., Sil. Ant. 2, s. 101-140.
Clark J. (red.)
2004 The medieval horse and its equipment c.1150-c.1450, London.
Comisso M.
2005 Stredoveké meče na Slovensku, Bratislava (nepubl. diplomová práce na FF UK Bratislava).
Čaplovič D.
1983 Stredoveké zaniknuté dedinské osídlenie na východnom Slovensku, Slov. Arch. XXXI, s. 357-413.
Čepela V.
2010 Tri stredoveké chladné zbrane v zbierkach SNM-Múzea Červený Kameň, Vojenská história 14, s. 75-87.
Demmin A.
1893 Die Kriegswaffen in ihrer geschichtlichen Entwicklungen von den ältesten Zeiten bis auf die Gegenwart,
Leipzig.
Demo Ž.
1984 Srednjovjekovni mačevi u muzeju grada Koprivnice, Vjesnik Arheološkog muzeja u Zagrebu 16-17,
s. 211-240.
Denkstein V.
1969 Böhmische Prunksporen aus dem 15. Jahrhundert, Sborník Národního muzea v Praze A – Historie XXIII,
s. 165-196.
Dietz R., Hermann F., Wagner P.
1990 Hermann Historica OHG München. 22. Auktion, München.
Dite T.
1975 Stammt das Radschloß aus Deutschland oder aus Italien?, Waffen- und Kostümkunde 17, s. 109-120.
Dostál B.
1970 Břeclav-Pohansko v roce 1968, Přehled výzkumů 1968, s. 40-43.
Drda M.
1978 Soubor nálezů ze Sezimova Ústí, Husitský Tábor 1, s. 7-44.
Dreger M.
1926 Waffensammlung Dreger. Mit einer Einführung in die Systematik der Waffen, Berlin-Leipzig.
Drobná Z., Durdík J.
1975 Jan Žižka z Trocnova. Demokratické a bojové tradice našeho lidu. Výstava k 550. výročí smrti Jana Žižky
z Trocnova, Praha.
Drobný T.
1995 Vývoj středověkých ostruh od 11. do počátku 16. století, Brno (nepubl. diplomová práce na ÚAM FF
MU Brno).
Dufty A. R.
1968 European Armour in the Tower of London, London.
1974 European Swords and Daggers in the Tower of London, London.
Durdík J.
1955 Znojemské puškařství v první třetině 15. století, Historie a vojenství 1955, s. 52-99.
Durdík J., Mudra M., Šáda M.
1980 Alte Handfeuerwaffen, Prag.
150 Petr Žákovský

Durdík T.
1972a K problematice středověkých šipek v Československu, Zpravodaj Klubu vojenské historie 1972/2, s. 4-6.
1972b K problematice středověkých šipek v Československu, Zpravodaj Klubu vojenské historie 1972/3, s. 5-9.
1982 Nálezy z hradu Týřova II. Katalog starších sbírek, Praha-Nitra-Brno.
1983 Středověké zbraně. Sbírky Okresního muzea v Chrudimi, Chrudim.
1989 Železné předměty z hradu Rábí, CB 1, s. 279-294.
2010 Několik poznámek k české hradní každodennosti, AH 35, s. 45-61.
Durdík T., Frolík J.
1993 Hrad Vildštejn na Chrudimsku, CB 3, s. 47-72.
Durdík T., Valentová J.
1996 Kolečková ostruha z hradu Šemberka, CB 5, s. 229-230.
Dziewanowski W.
1936 Średniowieczne miecze europejskie, Broń i Barwa III, s. 148-161.
Ehrenthal M. von
1897 Führer durch das Königliche Historische Museum zu Dresden, Dresden.
Ehretsmann M.
1993 Les Schiavones II, Tradition 86, s. 34-38.
Felgenhauer S.
1993 Die Sachkultur des Mittelalters im Lichte der archäologischen Funde, Frankfurt am Main.
Feustel R., Möbes G., Richter P.
1986 Militärhistorische Forschungen an der Wyburg, Ausgrabungen und Funde 31, s. 241-242.
Fitzke J.
1937 O kilku okazach dawnej broni, znajdującej się w zbiorach Muzeum Wołyńskiego Towarzystwa Przyjaciół
Nauk w Łucku, Broń i Barwa IV, s. 17-19.
1937a Dwa nowe średniowieczne miecze w Muzeum Wołyńskim T-wa Przyjaciół Nauk w Łucku, Broń i Barwa IV,
s. 193-194.
Forrer R.
1917 Römische Geschützkugeln aus Straßburg im Elsaß, ZfHWK VII, s. 243-253.
Frolík J., Pertl M.
1984 Stříbrem tausovaná ostruha z hradu Strádova, [w.] Urbes Medii Aevi, red. M. Richter, Praha, s. 157-160.
Frýda F.
1996 Militaria, [w:] Gotika v západních Čechách (1230-1530) II, Praha, s. 531-535.
Gabriel I.
1984 Starigard/Oldenburg. Hauptburg der Slawen in Wagrien I. Stratigraphie und Chronologie (Archäolo-
gische Ausgrabungen 1973-1982), Neumünster.
Glinianowicz M., Kotowicz P. N.
2009 Dwa nieznane późnośredniowieczne miecze z południowo-wschodniej Polski, [w:] Arma et Medium
Aevum. Studia nad uzbrojeniem średniowiecznym, red. P. Kucypera, P. Pudło, G. Ż abiński, Toruń,
s. 182-197.
2009a Puginał noż owy z miejscowości Burdze koło Stalowej Woli, AMM V, s. 221-227.
Głosek M.
1973 Znaki i napisy na mieczach średniowiecznych w Polsce, Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk.
1984 Miecze środkowoeuropejskie X-XV w., Warszawa.
1985 Militaria z grodziska w Plemiętach. Broń sieczna, drzewcowa i obuchowa, [w:] Plemięta. Średniowieczny
gródek w ziemi chełminskiej, red. A. Nadolski, Warszawa-Poznań-Toruń, s. 99-106.
1996 Późnośredniowieczna broń obuchowa w zbiorach polskich, Warszawa-Łódź.
Głosek M., Nadolski A.
1970 Miecze średniowieczne z ziem polskich, Łódź.
Goßler H.
1998 Untersuchungen zur Formenkunde und Chronologie mittelalterlicher Stachelsporen in Deutschland
(10.-14. Jahrhundert), Bericht der Römisch-Germanischen Kommission 79, s. 479-664.
Gross U.
2005 Spannhaken. Seltene Funde mittelalterlichen Armbrust-Zubehörs, Denkmalpflege in Baden-Württem-
berg 34, s. 225-230.
Grygiel R., Jurek T.
1996 Doliwowie z Nowego Miasta nad Wartą, Dębna i Biechowa. Dzieje rezydencji i ich właścicieli, Łódź.
Habáň P.
2005 Uhorská šabľa z 15. storočia, Pamiatky a múzeá 2005/4, s. 58.
2005a Šabľa uhorského typu z 15. storočia, Zborník Slovenského národného múzea XCIX – Archeológia 15,
s. 247-250.
Hampel J.
1899 Das Kurschwert Friedrichs des Streitbaren von Sachsen, Zeitschrift für historische Waffenkunde I, s. 81-84.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 151

Hanuliak V.
1986 K stavebno-funkčnej interpretácii obytného objektu z Chľaby, AH 11, s. 469-478.
1999 Doklady hmotnej kultúry Starého Zvolena (Pustého hradu) od 12. do 17. storočia, AH 24, s. 351-361.
2004 Hrad Čabraď v dejinách Hontu, AH 29, s. 299-308.
Heindel I.
1992 Ä xte des 8. bis 14. Jahrhunderts im westslawischenSiedlungsgebiet zwischen Elbe/Saale und Oder/Neiße,
Zeitschrift für Archäologie XXVI, s. 17-56.
Hejna A.
1962 Soubor nálezů z hrádku Bolkova v severovýchodních Čechách, Památky archeologické LIII, s. 455-473.
Hensel W.
1950 Studia i materiały do osadnictwa Wielkopolski wczesnohistorycznej I, Poznań.
Hilczerówna Z.
1956 Ostrogi polskie z X-XIII wieku, Poznań.
Hoffmeyer A. B.
1954 Middelalderens tveæggede sværd I-II, København.
1963 From mediaeval sword to renaissance rapier, Gladius II, s. 5-68.
Holl I.
1983 Ausgrabungen im Dorf Sarvaly. Wüstungsursachen, Hausgrundrisse, ökonomische und soziale Glie-
derung im Spiegel archäologischer Funde, [w:] Mittelalterliche Wüstungen in Niederösterreich, red.
H. Feigl, A. Kusternig, Wien, s. 216-229.
Holl I., Parádi N.
1982 Das mittelalterliche Dorf Sarvaly, Budapest.
Hoopes T. T.
1934 Drei Beiträge zum Radschloss, ZfHWK XIII, s. 224-229.
Hosák L.
1938 Historický místopis země Moravskoslezské, Praha.
1967 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Úvodní svazek, Ostrava.
1972 Hrad Brníčko na Zábřežsku, Severní Morava sv. 24, s. 19-24.
Hosák L., Šrámek R.
1970 Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. A-L, Praha.
Hošek E.
1978 K 80. výročí založení Lesnického a mysliveckého muzea v Úsově, Severní Morava sv. 36, s. 3-11.
Hošek J.
2006 Metalografie železných předmětů ze semonické tvrze ve světle studovaných výkovů ze středověkých
tvrzí, vesnic a měst, Památky archeologické XCVII, s. 265-320.
Huml V.
1967 Zaniklá tvrz Semonice, Fontes Musei Reginaehradecensis. Supplementum II, Hradec Králové.
Chmiel A.
1899 Dawne wyroby noż owników krakowskich i znaki na nich, Rocznik Krakowski 2, s. 89-108.
Chotěbor P.
1986 Komplexní povrchový průzkum hradu Valečova, Památky archeologické LXXVII, s. 177-196.
Janocha H.
1998 Gród i zamek w Starym Drawsku (Drahimiu) gmina Czaplinek – walory obronne i uzbrojenie załogi
w oparciu o wyniki badań archeologicznych, Koszalińskie Zeszyty Muzealne 22, s. 69-132.
Janská E.
1963 Archeologický výzkum hradu Sión, Archeologické rozhledy XV, s. 220-247.
1965 Hrad Jana Roháče z Dubé Sión, Sborník Oblastního muzea v Kutné Hoře – řada A 6-7, s. 5-72.
1966 O výzkumu hradu Sióna, Muzejní a vlastivědná práce IV, s. 65-73.
Jessop O.
1994 A New Artefact Typology for the Study of Medieval Arrowheads, Medieval Archaeology XXXVIII,
s. 192-205.
Jovanovič S.
1991 Sredněvekovni mač sa Kadijskog Krsta u Kňaževcy, Glasnik Srpskog archeološkog društva VII,
s. 81-84.
Justová J.
1980 Archeologický výzkum na libickém předhradí v letech 1974 až 1979 (Předběžná zpráva), Archeologické
rozhledy XXXII, s. 241-264.
1981 Výzkum libického předhradí, [w:] LIVBVZ METROPOLIS. Tam, kde řeka Cidlina tratí své jméno,
red. M. Kubík, Libice nad Cidlinou, s. 40-50.
Kalmár J.
1936 Säbel und Schwert in Ungarn, ZfHWK XIV – Neue Folge 5, s. 150-155.
1971 Régi magyar fegyverek, Budapest.
152 Petr Žákovský

Kienbusch C. O. von
1963 The Kretzschmar von Kienbusch Collection of Armor and Arms, New Jersey.
Kirpičnikov A. N.
1986 Russische Waffen des 9.-15. Jahrhunderts, Waffen- und Kostümkunde 28, s. 85-129.
Klčo M.
2008 Neskorostredoveké nálezy z Prašníka vo vzťahu k Bratríkom, Balneologický spravodajca XXXIX,
s. 210-224.
Klčo M., Krupa V.
1994 Katalóg zbraní zo zbierok Balneologického múzea v Piešťanoch, Piešť any.
Klein V.
1927 Hrad Radyně, Plzeň.
Klusová Ľ.
1978 K dejinám delolejárstva v 16.-17. storočí v Košiciach, Historica Carpatica IX, s. 265-277.
Knápek A.
2009 Tesáky ze Starého Jičína, Vlastivědný sborník Novojičínska 58, s. 175-178.
Koch U.
1984 Der Runde Berg bei Urach V. Die Metallfunde der frühgeschichtlichen Perioden aus den Plangrabungen
1967-1981, Heidelberg.
Kola A.
1985 Narzędzia do obróbki drewna z grodziska w Plemiętach, [w:] Plemięta. Średniowieczny gródek w ziemi
chełmińskiej, red. A. Nadolski, Warszawa-Poznań-Toruń, s. 149-157.
Kola A., Wilke G.
1985 Militaria z grodziska w Plemiętach. Broń strzelcza, [w:] Plemięta. Średniowieczny gródek w ziemi cheł-
mińskiej, red. A. Nadolski, Warszawa-Poznań-Toruń, s. 107-128.
Kołodziejski S.
1985 Les éperons a molette du territoire de la Petite Pologne au Moyen Âge, [w.] Mémoires Archéologiques,
red. A. Kokowski, Lublin, s. 161-179.
Konečný L., Merta J.
1980 Pokračování průzkumu středověkých opevnění kolem Nového hradu u Adamova, AH 5, s. 305-319.
König A., Rabe H., Westphal H.
1999 Renaissancezeitliche Waffenfunde und Ausrüstungszubehör aus den archäologischen Stadtkerngrabun-
gen in Höxter, Ausgrabungen und Funde in Westfalen-Lippe 9/C, s. 263-289.
Koóšová P.
2004 Ku klasifikácii vrcholnostredovekých ostrôh z územia Slovenska (12.-15. storočie), AH 29, s. 523-547.
2007 Ku klasifikácii neskorostredovekých a včasnonovovekých ostrôh z územia Slovenska, Zborník Filozo-
fickej fakulty Univerzity Komenského – Musaica XXV, s. 257-276.
Kotowicz P. N.
2005 Nieznany topór późnośredniowieczny z Radymna w zbiorach archeologicznych Muzeum w Jarosławiu,
AMM I, s. 165-169.
Koula J.
1892 České ostruhy z konce XV. věku, Památky archaeologické a místopisné XV, s. 617-622.
1892a Další české ostruhy z XV. století, Památky archaeologické a místopisné XV, s. 659-661.
Kouřil P.
1979 Archeologické nálezy z hradu Templštejna (železné předměty), AH 4, s. 129-139.
1985 Hrad Vartnov a jeho postavení ve vývoji hradů na Opavsku, [w:] Rodná země. Sborník k 100. výročí
Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a k 60. narozeninám PhDr. Vladimíra Nekudy, CSc., red. V. Fro-
lec, Brno, s. 285-304.
2002 Středověké železné sekery ze slezských hradů a nové nálezy z hradu Quingburgu (kat. úz. Heřmanovice),
Sborník bruntálského muzea 2002, s. 17-30.
Kouřil P., Plaček M.
1985 Hrad Luginsland a jeho úloha v kolonizaci Krnovska, Časopis Slezského muzea – řada B 34, s. 114-127.
Kouřil P., Prix D.
2008 Drobná středověká opevnění ve Skorošicích u Javorníku, AH 33, s. 169-183.
Kouřil P., Prix D., Wihoda M.
2000 Hrady českého Slezska, Brno-Opava.
Kouřil P., Žáček R.
1987 Drobné středověké opevnění Lipina a jeho archeologický výzkum (okr. Frýdek-Místek), AH 12, s. 375-
382.
Kouřil P., Wihoda M.
2002 Česká kastelologie na rozcestí?, AH 27, s. 21-35.
Kovács L.
1970 A honfoglaló magyarok lándzsái és lándzsástemetkezésük, Alba Regia XI, s. 81-108.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 153

Kovács S. T.
1994 A Kopaszi-Zátonyi fegyverek, Folia Archaeologica XLIII, s. 251-278.
Kovač M.
2003 Ubojite Oštrice. Hladno oružje na području Hrvatske od IX. do kraja XVIII. stoljeća, Gornja Stubica.
Krajíc R.
2003 Sezimovo Ústí. Archeologie středověkého poddanského města 3. Kovárna v Sezimově Ústí a analýza
výrobků ze železa I-II, Praha-Sezimovo Ústí-Tábor.
Krejsová J.
2007 Dochované fragmenty tesáků z hradu Rokštejna, Archeologické výzkumy na Vysočině 1, s. 267-276.
Krenn P., Kamniker K.
1973 Die Dusäggen des Landeszeughauses in Graz, Waffen- und Kostümkunde 15, s. 139-145.
Krzyszowski A., Michalak A.
2008 XVII-wieczny depozyt przedmiotów metalowych z okolic Skąpego koło Świebodzina, Archeologia Środ-
kowego Nadodrza VI, s. 161-184.
Kuśnierz J.
2010 Wybrane militaria późnośredniowieczne w zbiorach muzeów i kolekcjach prywatnych południowej Lu-
belszczyzny, AMM VI, 211-232.
Kwolek A.
1964 Badania archeologiczne na terenie miasta Biecza w roku 1964, SROA za 1964 r., s. 42-46.
Labuda J.
1999 Pozoruhodné nálezy z hradu na Sitne při Banskej Štiavnici, AH 24, s. 217-230.
Lakin G. F.
1920 A Record of European Armour and Arms through Seven Centuries III, London.
Leben
1992 Leben im Mittelalter. 30 Jahre Mittelalterarchäologie im Elsass, Speyer.
Lewandowski M.
1986 Puginały średniowieczne z ziem polskich, Acta Archaeologica Lodziensia XXXI, s. 101-119.
Lochmann Z. A.
1983 Kovový inventář hradu Vizmburku, Krkonoše-Podkrkonoší VII, s. 223-249.
1989 Archeologické nálezy ze zaniklé tvrze v Batňovicích, okres Trutnov (K 100. výročí nálezu), Krkonoše-
Podkrkonoší VIII, s. 103-119.
Lugs J.
1986 Handfeuerwaffen. Systematischer Überblick über die Handfeuerwaffen und ihre Geschichte I-II,
Berlin.
Łaszkiewicz T., Michalak A.
2007 Broń i oporządzenie jeździeckie z badań i nadzorów archeologicznych na terenie Międzyrzecza, AMM III,
s. 99-176.
Maik J.
1997 Military accessories from Bolesławiec on the Prosna, FAH X, s. 19-38.
Mann J. M.
1962 Wallace Collection Catalogues. European Arms and Armour II, London.
Marek L.
2006 Średniowieczne i nowoż ytne kordy ze Śląska, AMM II, s. 189-206.
2007 „Renesans” w uzbrojeniu średniowiecznym?, AHP 16, s. 63-75.
2008 Broń biała na Śląsku. XIV-XVI wiek, Wrocław.
Marchesi J. M.
1849 Catálogo de la Real Armería, Madrid.
Matei M. D., Emandi E. I., Monoranu O.
1982 Cercetări arheologice privind habitatul medieval rural din bazinul superior al Şomuzului Mare şi al
Moldovei (secolele XIV-XVII), Suceava.
Mauro M.
1989 Armeria della Rocca. Mostra di armi antiche, Mondavio.
Mayerhofer U.
1981 Schusterahle, [w:] Die Kuenringer. Das Werden des Landes Niederösterreich, red. J. Gründler, Wien,
s. 591.
Měchurová Z.
1980 Podrobná terminologie koňského postroje a jeho částí ve středohradištním období, Vlastivědný věstník
moravský XXXII, s. 187-193.
1986 Kovové a kostěné předměty z hrádku Kepkova, Časopis Moravského muzea – Vědy společenské LXXI,
s. 157-174.
1994 Výsledky sondážního archeologického výzkumu a geofyzikálního měření v obci Práce, Časopis Mo-
ravského muzea – Vědy společenské LXXIX, s. 111-133.
154 Petr Žákovský

1997 Konůvky – zaniklá středověká ves ve Ždánickém lese, Studie Archeologického ústavu Akademie věd
ČR v Brně XVII/1, Brno.
2004 Kovové a luxusní nálezy z hradu Landeka u Ostravy (kat. Koblov), Časopis Moravského muzea – Vědy
společenské LXXXIX, s. 219-252.
Měřínský Z.
1972 Archeologické nálezy z okolí Hrušovan nad Jevišovkou (okr. Znojmo), Sborník prací Filozofické fakulty
brněnské univerzity – E 17, s. 144-146.
1977 Nález středověké ostruhy v Moravské Nové Vsi, Přehled výzkumů 1975, s. 71.
1980 Středověké zbraně z okolí Loděnic, okres Znojmo, AR XXXII, s. 36-47.
1991 Hrad Rokštejn na Jihlavsku. Deset let archeologického výzkumu, Vlastivědný věstník moravský XLIII,
s. 413-427.
2007 Hrad Rokštejn. Dějiny, stavební vývoj a výsledky čtvrtstoletí archeologického výzkumu 1981-2006,
Brtnice-Brno.
Měřínský Z., Plaček M.
1989 Rokštejn, středověký hrad na Jihlavsku (jeho dějiny, stavební vývoj a výsledky archeologického výzkumu
1981-1989), Brno-Brtnice.
Michalak A.
2004 Kord czy nóż bojowy? Uwagi o recepcji pewnej kategorii uzbrojenia plebejskiego na ziemiach polskich,
na marginesie znaleziska z Ż ar, Biblioteka Archeologii Środkowego Nadodrza 2, s. 332-345.
Milosavljevič B.
1993 Mačevi XIV-XX veka u zbirkama Vojnog muzeja. Katalog izložbe, Beograd.
Miňo M.
2010 Príspevok k životu v stredovekom vojenskom tábore, AH 35, s. 81-93.
Müller H.
1979 Gewehre, Pistolen, Revolver, Leipzig.
2002 Albrecht Dürer, Waffen und Rüstungen, Berlin.
Müller H., Kölling H.
1986 Europäische Hieb- und Stichwaffen aus der Sammlung des Museums für Deutsche Geschichte, Berlin.
Musil F., Plaček M.
2003 Zaniklé hrady, zámky a tvrze Moravy a Slezska, Praha.
Nadolski A.
1954 Studia nad uzbrojeniem polskim w X, XI i XII wieku, Łódź.
1984 Polska broń. Broń biała, Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk-Łódź.
Nadolski A. (red.)
1978 Broń średniowieczna z ziem polskich. Katalog, Łódź.
Nagy G.
1898 Magyar kardok, Archæologiai értesitö XVIII, s. 226-245.
1898a A szabolcsmegyei museum közepkori sarkantyúi, Archaeologiai Ertesitö XVIII, s. 60-64.
Nekuda V.
1975 Pfaffenschlag. Zaniklá středověká ves u Slavonic. Příspěvek k dějinám středověké vesnice, Brno.
1985 Mstěnice 1. Zaniklá středověká ves u Hrotovic. Hrádek – tvrz – dvůr – předsunutá opevnění, Brno.
2007 Středověká vesnice na Moravě, Brno.
Nekuda V., Reichertová K.
1968 Středověká keramika v Čechách a na Moravě, Brno.
Nekuda V., Unger J.
1981 Hrádky a tvrze na Moravě, Brno.
Norman A. V. B.
1980 The Rapier and Small-Sword, 1460-1820, London-Melbourne-New York.
Norman A. V. B., Wilson G. M.
1982 Treasures from the Tower of London. An exhibition of Arms and Armour, London.
Nosál M., Šlauka Ľ.
1988 Militáriá v zbierkach Oravského múzea, Střelecká revue XIX/8, s. 12-13, 25.
Novobilský M.
1995 Hrad Lopata, Plzeň.
Novotný B.
1956 Tausované sekerky z Čech, Památky archeologické XLVII, s. 335-347.
1965 Nález železných predmetov v Nitre, Sborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského – Musaica
XVI (V), s. 69-79.
1979 Význam podkov, ostruh a udidel z hradiska Vysoká Zahrada – castrum Strachotín u Dolních Věstonic
na Moravě, AH 4, s. 287-294.
1981 Výzkum výšinného mladohradištního opevnění Rokytné na Moravsko-Krumlovsku, jeho hradský obvod
a románský dvorec Řeznovice, Vlastivědný věstník moravský XXXIII, s. 282-301.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 155

Oakeshott R. E.
1960 The Archaeology of Weapons. Arms and Armour from Prehistory to the Age of Chivalry, London.
1964 The sword in the age of chivalry, New York-Washington.
1980 European Weapons and Armour. From the Renaissance to the Industrial Revolution, London.
2002 Records of the Medieval Sword, Suffolk.
Pela W.
2002 The King and fashion – Comments on discoveries of cup heel spurs throughout Central Europe, from
the second half of the 15th century, [w:] Centre. Region. Periphery. Medieval Europe Basel 2002, Vol. 3,
red. G. Helmig, B. Scholkmann, M. Untermann, Hertingen, s. 333-338.
Peschke A.
1934 Burg Freudenstein, Freudenthaler Ländchen 14, s. 37-42.
Peša V.
2001 Archeologie okolí Doks, Bezděz X, s. 39-86.
Peterson H. L.
2001 Daggers and Fighting Knives of the Western World from the Stone Age till 1900, Mineola-New York.
Petrovič P., Jovanovič S.
1997 Kulturno blago kňaževačkog kraja. Archeologija, Beograd.
Petzsch G.
1901 Noch ein Wort über die „genuesischen Klingen”, ZfHWK II, s. 217-220.
Pinkava V.
1922 Vlastivěda moravská. Unčovský a Rýmařovský okres, Brno.
Plaček M.
2001 Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha.
Poláček L.
2000 Holzbearbeitungswerkzeug aus Mikulčice, [w:] Studien zum Burgwall von Mikulčice, t. IV, red. L. Po-
láček, Brno, s. 303-361.
Polla B.
1962 Pamiatky hmotnej kultúry 15. storočia z Posádky pri Gajaroch, Zborník Slovenského národného múzea
– História II, s. 107-140.
1962a Stredoveká zaniknutá osada na Spiši (Zalužany), Bratislava.
1979 Bratislava. Západné suburbium. Výsledky archeologického výskumu, Bratislava.
Poturalska E.
2001 Elementy uzbrojenia i oporządzenia jeździeckiego z nowoż ytnego dworu w Janiszewie na Kujawach
Brzeskich, Folia Archaeologica 23, s. 71-83.
Prasek V.
1889 Historická topografie země Opavské, Opava.
Procházka R.
1999 Militaria, [w:] Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550 II. Brno, red. K. Cha-
monikola, Brno, s. 576-581.
Přihoda R.
1932 Zur Typologie und Chronologie mittelalterlicher Pfeilspitzen und Armbrustbolzeneisen, Sudeta VIII, s. 43-67.
Rackevičius G.
2007 The crossbow – the weapon of the invaders and the defenders of Vilnius castle (the late 14th-early 15th
centuries, FAH XX, s. 59-70.
Rathgen B.
1928 Das Geschütz im Mittelalter, Berlin.
Rech M.
2004 Gefundene Vergangenheit – Archäologie des Mittelalters in Bremen, Bonn.
Reid W.
1967 Buch der Waffen, Düsseldorf-Wien.
Rusnák R.
2009 Novšie nálezy stredovekých kovových predmetov z Košíc, AH 34, s. 393-407.
Rusó A.
1986 Architektura domu v Proseticích (okr. Teplice), AH 11, s. 409-415.
Ruttkay A.
1975 Waffen und Reiterausrüstung des 9. bis zur ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts in der Slowakei I, Slov.
Arch. XXIII, s. 119-216.
1976 Waffen und Reiterausrüstung des 9. bis zur ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts in der Slowakei II, Slov.
Arch. XXIV, s. 245-395.
1978 Umenie kované v zbraniach, Bratislava.
1989 Súčasti výzbroje, jazdeckého výstroja a konského postroja z 15. stor. z Kostolca při Ducovom (obec Mo-
ravany nad Váhom), Balneologický spravodajca 1989, s. 145-156.
156 Petr Žákovský

1990 Militária a súčasti jazdeckého výzbroja z 15. stor. na Kostolci v Moravanoch nad Váhom, miestna čásť
Ducové, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity – řada E 34-35, s. 89-100.
Ruttkay M.
1991 Prieskum stredného Ponitria, Výskumy a nálezy na Slovensku 1989, s. 91.
Ruttkay M., Cheben I., Ruttkayová J.
1994 Výskum stredovekého opevneného sídliska v Branči-Veľkej Vsi, AH 19, s. 229-241.
Salvatici L.
1999 Posate, Pugnali, Coltelli da caccia del Museo Nazionale del Bargello, Firenze.
Seitz H.
1968 Blankwaffen II. Geschichte und Typenentwicklung im europäischen Kulturbereich vom 16. bis 19. Jahr-
hundert, Braunschweig.
Serdon V.
2005 Armes du diable. Arcs et arbalètes au Moyen Âge, Rennes.
Schmaedecke M.
1982 Archäologische Ausgrabungen in Breisach a. Rh., Kreis Breisgaus-Hochschwarzwald, Archäologische
Ausgrabungen in Baden-Württemberg 1982, s. 186-189.
Schneider H.
1980 Waffen im Schweizerischen Landesmuseum. Griffwaffen, Zürich.
Schoknecht U.
1969 Ein Fund mittelalterlicher Waffen von Levetzow, Kreis Wismar, Jahrbuch für Bodendenkmalpflege in
Mecklenburg 1967, s. 283-304.
Sklenka V.
2006 Chladné zbrane a zbroj zo zbierok Stredoslovenského múzea v Banskej Bystrici, Banská Bystrica.
Skutil J.
1931 Archeologické sbírky na hradě Úsově, Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci 1931, s. 199.
1955 Numismatické nálezy na hradě Úsově, Numismatické listy X, s. 91.
Slivka M.
1980 Stredoveké hutníctvo a kováčstvo na východnom Slovensku. 2. časť, Historica Carpatica XI, s. 218-288.
2004 Tzv. manžetové ostrohy z územia Slovenska, Zborník Slovenského národného múzea – Archeológia 14,
s. 183-190.
Spurný F.
1973 Hrad Brníčko, Vlastivědné zajímavosti 99, s. 1-4.
Spurný F. (red.)
1983 Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. Severní Morava, Praha.
Steuer H.
1993 Werkzeug der Schiffbauer vom Rheinufer in Köln, [w:] Archäologie des Mittelalters und Bauforschung im
Hanseraum, red. D. Mührenberg, W. Müns, O. Pelc, Rostock, s. 311-330.
Stevens H. (red.)
2007 Crossbows in the Royal Netherlands Army Museum, Delft.
Strzyż P.
2007 Artyleria Władysława Jagiełły w wojnie z Władysławem Opolczykiem (1391-1401), AMM III, s. 85-97.
2007a Zespół kamiennych kul działowych z zamku w Reszlu, Komunikaty Mazursko-Warmińskie 4, s. 461-471.
2009 Pociski do średniowiecznej broni palnej z pogranicza polsko-krzyż ackiego. Perspektywy badawcze,
[w:] Arma et Medium Aevum. Studia nad uzbrojeniem średniowiecznym, red. P. Kucypera, P. Pudło,
G. Ż abiński, Toruń, s. 198-223.
Szendrei J.
1896 Ungarische Kriegsgeschichtliche Denkmäler in der Millenniums-Landes-Ausstellung, Budapest.
Szymczak J.
2004 Początki broni palnej w Polsce (1383-1533), Łódź.
Šaurová D.
1981 Pokračování výzkumu hrádku Kepkova (kat. obce Nížkovice-Heršpice) ve Ždánickém lese (okr. Vyškov),
Přehled výzkumů 1981, s. 52-53.
Štauber B.
1988 Dělové koule z lounského opevnění, Sborník Okresního archivu v Lounech 2, s. 31-35.
Štukl J.
2007 O puščičnih osteh za lok in samostrel z območja srednjeveške Škofje Loke, Arheološki vestnik 58,
s. 367-374.
Świętosławski W.
1990 Strzemiona średniowieczne z ziem Polski, Łódź.
2008 Późnośredniowieczne militaria z reliktów wież y w Jemiołowie koło Olsztynka, AMM IV, s. 189-198.
Tarassuk L.
1977 Some Notes on Parrying Daggers and Poniards, Metropolitan Museum Journal 12, s. 33-54.
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě 157

Thierbach D.
1899 Ueber das Radschloss, ZfHWK I, s. 245-248.
1901 Die ältesten Radschlösser deutscher Sammlungen, ZfHWK II, s. 138-142.
Thomas B., Gamber O.
1976 Katalog der Leibrüstkammer I. Teil. Der Zeitraum von 500 bis 1530, Wien.
Tóth S.
nedat. Historical Exhibition. Presenting pieces from Sándor Tóth’s collection, Eger.
Tomášová B.
2003 Nálezy z bratríckeho tábora v Chmeľove, Východoslovenský pravek VI, s. 205-211.
Turčan V.
1999 Nálezy vybagrované z Dunaja, Zborník Slovenského národného múzea XCIII – Archeológia 9,
s. 73-84.
Tymonová M.
2010 Archeologické doklady každodenního života obyvatel hradu Cvilína v období středověku a raného no-
vověku, AH 35, s. 63-79.
Uličný M.
2001 Nálezy z hradu Kysak, Historica Carpatica 31-32, s. 151-163.
Unger J.
1974 Archeologické nálezy z výzkumu hradu Melic na Vyškovsku (železné předměty), Vlastivědný věstník
moravský XXVI, s. 194-201.
1980 K stavebnímu vývoji hradu Brníčka, Severní Morava 39, s. 57-60.
1989 Feudální sídlo z 13. století na zaniklé vsi Koválov u Žabčic (archeologické nálezy), Mikulov.
1990 Pět let soustavného archeologického výzkumu středověkého hradu v Lelekovicích, okr. Brno-venkov,
Vlastivědný věstník moravský XLII, s. 145-158.
1994 Koválov. Šlechtické sídlo z 13. století na jižní Moravě, Brno.
1999 Život na lelekovickém hradě ve 14. století. Antropologická sociokulturní studie, Brno.
Urbanavičius V.
1979 Jakštaičių senkapis, Lietuvos Archeologija I, s. 122-151.
Vašíček A.
1978 Sbírka zbraní na zámku v Úsově, Vlastivědné zajímavosti 158, s. 1-4.
Velímský T.
1979 Smilovo hradisko – příspěvek k problematice středověké kolonizace Drahanské vrchoviny, Mikulovská
sympozia 78, s. 105-110.
Vogt H.-J.
1987 Die Wiprechtsburg Groitzsch. Eine mittelalterliche Befestigung in Westsachsen, Berlin.
Vojkovský R.
2005 Brníčko. Zřícenina hradu severně od Zábřehu, Dobrá.
Volkaite-Kulikauskiene R.
1979 Krūminių senkapis, Lietuvos Archeologija I, s. 112-121.
Wackernagel R. H. (red.)
1983 Das Münchner Zeughaus, München-Zürich.
Wagner E.
1993 Sečné a bodné zbraně, České Budějovice.
Wagner P., Hermnann W., Wagner E. L.
1994 Hermann Historica OHG München. 31. Auktion, München.
Wachowski K.
1982 Średniowieczna broń miotająca na Śląsku w świetle znalezisk z Ostrówka w Opolu, APolski 27,
s. 167-202.
1984 Militaria z grodu na Ostrówku w Opolu, [w:] Studia nad kulturą wczesnopolskiego Opola. Militaria –
wyroby bursztynowe, Wrocław, s. 11-112.
1998 Przyczynek do poznania uzbrojenia krzyż ackiego w XIII wieku, [w:] Kraje słowiańskie w wiekach śred-
nich. Profanum i sacrum, red. H. Kóčka-Krenz, W. Łosiński, Poznań, s. 448-450.
Wasilewski A.
2004 Późnośredniowieczne kule artyleryjskie znalezione na zamku w Pucku, Zapisky Puckie 3, s. 148-152.
Wawrzonowska Z.
1990 Rząd koński i oporządzenie jeździeckie, [w:] Uzbrojenie w Polsce średniowiecznej 1350-1450, red.
A. Nadolski, Łódź, s. 179-194.
Wegeli R.
1929 Inventar der Waffensammlung des Bernischen historischen Museums in Bern II. Schwerter und Dolche,
Bern.
Wojciechowski T.
1989 Znaleziska fragmentów kusz na ziemiach polskich, Kwart. HKM 39, s. 481-495.
158 Petr Žákovský

Zápotocký M.
1973 Pozdněhradištní nálezy z Třebušína. Otázka opevněných sídel z doby rané kolonizace 11.-12. století na
severním Litoměřicku, Vlastivědný sborník Litoměřicka X, s. 5-25.
Zimmermann B.
2000 Mittelalterliche Geschossspitzen. Kulturhistorische, archäologische und archäometallurgische Unter-
suchungen, Basel.
Žákovský P.
2006 Analýza železných předmětů z Ježova hradu u Stínavy, Brno (nepubl. diplomová práce na ÚAM FF MU
Brno).
2008 Značené vrcholně a pozdně středověké dlouhé meče ze sbírek Městského muzea v Broumově, AH 33,
s. 471-490.
2008a Tesáky ze sbírek Státního hradu Zvíkova, CB 11, s. 461-472.
2008b Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Městského muzea v Moravském Krumlově, [w:] 100 let
založení muzea v Moravském Krumlově 1907-2007, red. L. Přikrylová, A. Hrbáčková, Moravský Krum-
lov, s. 61-69.
2011 Středověké a raně novověké chladné zbraně ze sbírek Městského muzea v Moravském Krumlově, [w:]
Hrad jako technický problém. Technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel, red. Z. Mě-
řínský, Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana II/2010, s. 127-188.
2011a Tesák z holešické tvrze na Příbramsku, [w:] Non sensitis gladios! Księga jubileuszowa z okazji 70. urodzin
Profesora Mariana Głoska, red. O. Ławrynowicz, J. Maik, P. A. Nowakowski, Łódź, s. 515-530.
2011b Analýza železných předmětů z Nedakonic. Příspěvek k lokalizaci husitského Nového Tábora, AH 36
(v tisku).
хо Б ан Ю .
1997 овая кін ябзро л Кствеуімк ян імлтоўскК ЛВяу угройд ове пал XIV – цыан к XVI ст. , [w:]усьар ле Б
уе ў мхырнуьіязтсэЕўапейк лувк , Г арыіст чн а-еалгрхічн ы з борн ік 1 1, s. 51-70.
ирпК човн ик А. Н.
1966 ое и.ускврн жДр уор п.Вы вторй. ,пь я Ко ,ицы л су еовыб ,топры ,авы луб истенк IX-XIII в. ,
логеи.яАрх СР дСво лгеичарх х човнистк Е1-36, оа-вМск енЛи г.рад еиск
1973 иен ж а икнярСдсв и огвхер яон к ан Руси IX-XIII в. , логеияАрх .СР дСво логеиарх -
чеискх човнистк Е1-36, енЛи г.рад
1973a O ияен влшпорыме я ойс кчо дзавне терио ревйн д Руси, KHKM XXI/2, s. 299-304.
евд М А. Ф .
1966 атро-Т оеиькнсч голакнстревм ойнчВст Европе , CA X, s. 50-60.
1966a оенРуч ь оен лта ием жуор (лук и ,ы лстре )лостре амс VIII-XIV в. , логеияАрх .СР дСво
логеиарх чеискх оа-вМск енЛи г.рад
човнистк Е1-36,
Свеш о н ік I. .К
1992 итвам о Бкчстепідр Б , ь Лв і .

Petr Žákovský

MEDIEVAL AND EARLY MODERN WEAPONRY FROM THE COLLECTION

OF THE HUNTING AND FORESTRY MUSEUM IN ÚSOV IN MORAVIA

Summary

The collection of medieval and early modern of Karlovice may have been lost there by a Hungarian
weaponry in the Hunting and Forestry Museum in Úsov, knight in the course of Bohemian-Hungarian military
although it is not among the largest ones, is one of the campaigns of the 1460s. Other interesting relics are
most interesting ones in Moravia, due to the significance falchions, especially due to the fact that some of them
of specimens it holds. It includes 68 specimens of cold represent unique forms of this category of cold steel.
steel, butt weapons, staff weapons, missile weapons The collection also holds a rare left-hand dagger,
and equestrian equipment and horse harness. Two discovered at the castle of Ježov near Stínava. This
swords, possibly coming from the territory of present- discovery also informs about a sporadic use of the castle
day Hungary, come to the foreground. A chronologically already after its fall, which is known from written
earlier specimen which was discovered in the vicinity sources. Missile weapons are represented by numerous
 Středověká a raně novověká militaria ze sbírek Lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě
crossbow bolt heads, including those for heavy siege
defense crossbows and incendiary bolts. A spanning
hook which facilitated to draw the bowstring also
belongs to this category. There are also firearms in the
collection in question. These are represented by two
stone cannonballs, which were used as ammunition for
light field cannons or bombards. There is also a rare
find of a wheel-lock of an arquebus, dated to the 16th c.
The collection of equestrian equipment and horse
harness includes bits, a stirrup and numerous spurs of
the 11th-18th c.
The weaponry collection of the Hunting and
Forestry Museum in Úsov is an example of antiquarian
interests of one of local noble families at the turn of
Petr Žákovský
ŚREDNIOWIECZNE I WCZESNONOWOŻ YTNE MILITARIA
ZE ZBIORÓW MUZEUM ŁOWIECKO-LEŚNEGO W ÚSOVIE NA MORAWACH
Kolekcja średniowiecznych i wczesnonowoż yt-
nych militariów ze zbiorów Muzeum Łowiecko-Leś-
nego w Úsovie choć nie należ y do największych, to
ze względu na rangę zabytków należ y do najcieka-
wszych na Morawach. W jej skład wchodzi 68 za-
bytków reprezentujących broń białą, obuchową, drzew-
cową, strzelczą oraz oporządzenie jeździeckie i rząd
koński. Na pierwszy plan wybijają się tutaj dwa miecze,
które mogą pochodzić z terenu dzisiejszych Węgier.
Chronologicznie starszy egzemplarz, odkryty w oko-
licach Karlovic mógł być zagubiony w miejscu od-
krycia przez węgierskiego rycerza w trakcie kampanii
wojskowych w ramach czesko-węgierskich zmagań
w l. 60. XV w. Kolejnymi interesującymi zabytkami
są kordy, zwłaszcza, ż e w kilku przypadkach przed-
stawiają sobą unikalne formy tej kategorii broni białej.
W kolekcji znajduje się też rzadki leworęczny pugi-
nał odkryty na terenie zamku Ježov koło Stínavy,
który przynosi informacje o sporadycznym uż ytkowa-
niu obiektu już po jego upadku, znanym ze źródeł
pisanych. Broń strzelcza jest reprezentowana przez
liczne groty bełtów, w tym groty przeznaczone do
cięż kich kusz wałowych oraz groty zapalające. Do tej
kategorii należ y również hak naciągowy do kuszy,
ułatwiający nakładanie cięciwy. W analizowanej ko-
159
the 19th and the 20th c. With regard to that, it is different
from equally noteworthy collections from Křivoklát
or Zvíkov. Although no precise data on places and
circumstances of discoveries are available for most of
the finds in question, the fact that they are made
available for medievalists is another step in learning
about medieval and early modern armament in the
old Kingdom of Bohemia. We consider conclusions
from this analysis as the first step of research on the
Úsov collection. Decisive answers to some of research
questions may be given only by further systematic
research against a broad comparative background.
Translated by Grzegorz Ż abiński
Streszczenie
lekcji znalazła się takż e broń palna, reprezentowana
przez dwa kamienne pociski, które służ yły jako amu-
nicja do hufnic lub bombard, a takż e rzadkie znale-
zisko zamku kołowego od rusznicy, datowanego na
XVI w. Na oporządzenie jeździeckie i rząd koński
składają się wędzidła, strzemię oraz liczne ostrogi
z XI-XVIII w.
Kolekcja uzbrojenia w zbiorach Lovecko-lesnic-
kého muzeum w Úsově stanowi przykład zaintereso-
wań muzealniczych jednego z miejscowych rodów
szlacheckich na przełomie XIX i XX w., czym róż ni
się od równie godnych uwagi kolekcji z Křivoklátu
czy Zvíkova. I chociaż brak jest dokładnej lokaliza-
cji i okoliczności odkrycia większości z omawianych
tutaj zabytków, to ich udostępnienie środowisku medie-
wistów stanowi kolejny krok w poznaniu średnio-
wiecznego i wczesnonowoż ytnego uzbrojenia dawne-
go Królestwa Czech. Uzyskane w wyniku analizy
wnioski traktujemy jako pierwszy etap rozpoznania
kolekcji z Úsova, a ostatecznych odpowiedzi na nie-
które z postawionych pytań mogą udzielić tylko dalsze
systematyczne badania, realizowane na szerokim tle
porównawczym.
Tłumaczył Piotr N. Kotowicz