Odvození vzorců pro výpočty derivací

Definice:Nechť f je funkce definovaná v okolí bodu x◦ ∈ R. Potom limitu (pokud tato limita
existuje!):

f (x) − f (x◦ )
lim
x→x◦ x − x◦
nazýváme derivace funkce f v bodě x◦ . Značíme f 0 (x◦ ).

Pomocí této definice odvodéme pravidla pro počítání s derivacemi a pro samotné výpočty už definici
využívat nebudeme - podobně jako limity nevypočítáváme z definice, ale pomocí různých usnadňují-
cích pravidel.

1. Derivace součtu, rozdílu, součinu a podílu funcí

Nechť f, g jsou funkce, které jsou definované v okolí bodu x◦ ∈ R. Potom vzorce pro výpočet
jejich součtu, rozdílu, součinu a podílu (pro podíl předpokládáme, že g(x◦ ) 6= 0 v okolí bodu x◦ ∈ R)
odvodíme následovně:
a. součet:
(f (x) + g(x)) − (f (x◦ ) + g(x◦ )) (f (x) − f (x◦ )) + (g(x) − g(x◦ ))
(f (x) + g(x))0 = lim = lim =
x→x◦ x − x◦ x→x ◦ x − x◦
     
(f (x) − f (x◦ ) (g(x) − g(x◦ )) (f (x) − f (x◦ ) (g(x) − g(x◦ ))
= lim + = lim + lim =
x→x◦ x − x◦ x − x◦ x→x◦ x − x◦ x→x◦ x − x◦
= f 0 (x◦ ) + g 0 (x◦ )

b. vztah pro derivaci rozdílu dvou funkcí dokážeme zcela analogicky

(f (x) − g(x)) − (f (x◦ ) − g(x◦ )) (f (x) − f (x◦ )) + (−g(x) + g(x◦ ))
(f (x) − g(x))0 = lim = lim =
x→x◦ x − x◦ x→x ◦ x − x◦
     
(f (x) − f (x◦ ) (g(x) − g(x◦ )) (f (x) − f (x◦ ) (g(x) − g(x◦ ))
= lim − = lim − lim =
x→x◦ x − x◦ x − x◦ x→x◦ x − x◦ x→x◦ x − x◦
= f 0 (x◦ ) − g 0 (x◦ )

c. Pro součin dvou funkcí platí:

(f (x) · g(x)) − (f (x◦ ) · g(x◦ ))
(f (x) · g(x))0 = lim =
x→x◦ x − x◦
(f (x) · g(x)) − f (x) · g(x◦ ) + f (x) · g(x◦ ) − (f (x◦ ) · g(x◦ ))
lim =
x→x◦ x − x◦
f (x) · (g(x) − g(x◦ )) + g(x◦ ) · (f (x) − f (x◦ ))
= lim =
x→x◦ x − x◦
   
(g(x) − g(x◦ )) f (x) − f (x◦ )
= lim f (x◦ ) − lim g(x◦ ) =
x→x◦ x − x◦ x→x◦ x − x◦
   
(g(x) − g(x◦ )) f (x) − f (x◦ )
= f (x◦ ) · lim − g(x◦ ) · lim = f (x◦ ) · g 0 (x◦ ) + f 0 (x◦ ) · g(x◦ )
x→x◦ x − x◦ x→x◦ x − x◦

V programu LATEXvysázel Zbyněk Vrba 1 Projekt je spolufinancován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR
 d. Podíl dvou funkcí lze odvodit dvěma způsoby. Buď přímo (jak níže předvedeme), nebo tak, že
1
nejprve odvodíme derivaci funkce g(x) a posléze dokazujeme vztah pro podíl jako součin dvou funkcí
1
f (x) · g(x) . Přímé odvození vypadá takto:

0 f (x) f (x◦ ) f (x)g(x◦ )−f (x◦ )g(x)


f (x) g(x) − g(x◦ ) g(x)g(x◦ )
= lim = lim =
g(x) x→x◦ x − x◦ x→x◦ x − x◦

1 f (x)g(x◦ ) + f (x◦ )g(x◦ ) − f (x◦ )g(x◦ ) − f (x◦ )g(x)

= lim =
g 2 (x ◦ ) x→x◦ x − x◦
g(x◦ )[f (x) − f (x◦ )] − f (x◦ )[g(x) − g(x◦ )]
1
= lim =
g 2 (x
◦ ) x→x◦ x − x◦
f 0 (x◦ )g(x◦ ) − f (x◦ )g 0 (x◦ )
   
1 f (x) − f (x◦ ) g(x) − g(x◦ )
= 2 g(x◦ ) lim − f (x◦ ) lim =
g (x◦ ) x→x◦ x − x◦ x→x◦ x − x◦ g 2 (x◦ )

2. Derivace elementárních funcí

Postupně odvodíme derivace všech elementárních funkcí.
a. konstantní funkce f : y = c, c ∈ R:

f (x) − f (x◦ ) c−c

lim = lim =0
x→x◦ x − x◦ x→x◦ x − x◦

b. mocninná funkce f : y = xn , n ∈ N:

f (x) − f (x◦ ) xn − xn◦ (x − x◦ )(xn−1 + xn−2 x◦ + xn−3 x2◦ + · · · + xx◦n−2 + xn−1

◦ )
lim = lim = lim =
x→x◦ x − x◦ x→x ◦ x − x◦ x→x ◦ x − x◦

= lim (xn−1 + xn−2 x◦ + xn−3 x2◦ + · · · + xx◦n−2 + x◦n−1 ) = n · xn−1

◦
x→x◦ | {z }
n c̆lenu̇

Je třeba mít na paměti, že toto odvození má smysl pouze pro přirozené mocniny. Pro libovolnou re-
álnou mocninu vztah odvodíme ve chvíli, kdy budeme mít odvozený vzorec pro exponenciální funkci.

c. exponenciální funkce Začneme funkcí f : y = ex a při důkazu využijeme alternativní definice

f (x◦ + h) − f (x◦ )
derivace - derivace jako limita lim a dále v postupu využijeme známého faktu, že
α
h→0 h
e −1
lim = 0, tedy postupujeme takto:
α→0 α

ex◦ +h − ex◦ ex◦ · (eh − 1) eh − 1

 
x◦
lim = lim = e · lim = ex◦
h→0 h h→0 h h→0 h

Pokud chceme dokázat vztah pro obecný základ exponenciální funkce, tedy pro základ a ∈ R+ , a 6= 1,
h
musíme využít stejné limity jako v předchozím důkazu a navíc známého vztahu ah = e(ln a ) = e(h·ln a) :

a(x◦ +h) − ax◦ ax◦ (ah − 1) (ah − 1) e(h·ln a) − 1

lim = lim = ax◦ · lim = ax◦ · lim =
h→0 h h→0 h h→0 h h→0 h
! !
ln a e(h·ln a) − 1 e (h·ln a) − 1
= ax◦ · lim = ax◦ ln a · lim = ax◦ ln a
h→0 ln a h h→0 h · ln a

Je třeba si uvědomit, že výše uvedené odvození využívá faktu, že výrazy ax a ln a nezávisí na měnícím
se h. Dále je zřejmé, že ∀a ∈ R platí, že h · ln a = 0 pro h → 0. Bez těchto dvou vlastností by důkaz
nebyl možný.

V programu LATEXvysázel Zbyněk Vrba 2 Projekt je spolufinancován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR
 d. logaritmická funkce - při odvozování vzorce pro logaritmickou funkci využijeme vzorce pro
derivaci inverzní funkce (tvrzení uvedeme bez důkazu). Začneme přirozeným logaritmem:
Derivace inverzní funkce - tedy derivace funkce y◦ = f −1 (x◦ ), kde x◦ = f (y◦ ):
1
y◦0 = (f −1 )0 (x◦ ) =
f 0 (y ◦)

Nechť tedy y = f −1 (x) = ln x, tedy x = ey . Dále f (x) = ex , f 0 (x) = ex (⇒ f 0 (y) = ey ). Ze vzorce

pro derivaci inverzní funkce vyplývá, že:
1 1 1 1
(ln x◦ )0 = y 0
= y = (ln x) =
(e ) e e x
Snadno už získáme derivaci
 0
0 ln x 1 1
(loga x) = = · (ln x)0 =
ln a ln a x · ln a

Nyní už můžeme přistoupit k rozšíření mocnin v mocninné funkci na všechna reálná čísla:
e. mocninná funkce - tedy funkce f : y = xn , n ∈ R. Odvodíme pomocí derivace složené funkce.
Derivace složené funkce F (x) = f [g(x)]:

F 0 (x◦ ) = f 0 [g(x◦ )] · g 0 (x◦ )

Nechť tedy
1
(xa )0 = (e(a·ln x) )0 = (e(a·ln x) ) · (a · ln x)0 = xa · a · = axa−1
x

f. funkce sinus f : y = sin x. Využijeme vzorec pro rozdíl sin α − sin β = 2 sin α−β α+β
2 cos 2 a dále také
sin α
známou limitu lim = 1.
α→0 α

sin x − sin x◦ 2 sin x−x ◦

2 cos 2
x+x◦
lim = lim =
x→x◦ x − x◦ x→x◦ x − x◦

sin x−x ◦
   
2 x + x◦ 2x◦
= lim x−x◦ · lim cos = 1 · cos = cos x◦
x→x◦
2
x→x◦ 2 2
 π
g. funkce cosinus: protože cos x = sin x + , platí:
2
  π 0  π π π
(cos x)0 = sin x + = cos x + = cos x cos − sin x sin = − sin x
2 2 2 2
Vzorec lze odvodit i zcela analogický způsobem jako vzorec pro sinus.
h. funkce tangens a cotangens: lze odvodit snadno jako derivace podílů funkcí

sin x cos x
tgx = a cotgx = .
cos x sin x

Pro zajímavost ukážeme odvození vzorce p pro cyklometrickou funkci y = arcsin x, tedy
x = sin y. Dále využijeme vztah cos y = 1 − sin2 y a vzorec pro derivaci inverzní funkce:
1 1 1 1
(arcsin x)0 = 0
= =p =√
(sin y) cos y 1 − sin2 y 1 − x2

Odvození ostatních cyklometrických funkcí lze provést obdobně.

V programu LATEXvysázel Zbyněk Vrba 3 Projekt je spolufinancován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR